Datasets:
roslein
/
Czech_LEX

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
law_id
stringlengths
11
2.15k
law_text
stringlengths
14
1.92M
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 51/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 51/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a kabinetem ministrů Ukrajiny o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vyhlášeno 23. 6. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 24. 4. 2006, částka 21/2009 * Článek 1 - Smluvní strany se budou snažit rozvíjet, upevňovat a diverzifikovat ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci na vzájemně výhodném základě a ve všech oblastech, které jsou předmětem společného zájmu. * Článek 2 - Vzhledem k dosažené úrovni ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce budou smluvní strany spolupracovat především v následujících oblastech: * Článek 3 - Za účelem splnění úkolů stanovených v článku 1 této dohody se vytváří Smíšená komise pro ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále jen „smíšená komise“), která je složena ze zástupců příslušných vládních orgánů, organizací a podnikatels * Článek 4 - Smíšená komise bude provádět zasedání podle potřeby, avšak nejméně jedenkrát ročně střídavě v České republice a na Ukrajině. Smíšená komise odsouhlasí svůj jednací řád. * Článek 5 - 1. Hlavní úkoly činnosti smíšené komise jsou: * Článek 6 - 1. Spolupráce smluvních stran se bude uskutečňovat v souladu se závazky, které pro každou ze smluvních stran vyplývají z Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a Ukrajinou ze dne 14. 6. 1994 a z jiných mez * Článek 7 - Tato dohoda vstoupí v platnost, po splnění všech vnitrostátních postupů smluvních stran, dnem doručení pozdější nóty potvrzující její schválení. * Článek 8 - Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může dohodu vypovědět zasláním písemného oznámení druhé smluvní straně. Platnost této dohody bude ukončena šest měsíců po doručení tohoto oznámení druhé smluvní straně. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 24. 4. 2006 51 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. dubna 2004 byla v Kyjevě podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a kabinetem ministrů Ukrajiny o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 7 dne 24. dubna 2006. České znění Dohody a ruské znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA mezi vládou České republiky a kabinetem ministrů Ukrajiny o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vláda České republiky a kabinet ministrů Ukrajiny, dále jen „smluvní strany“, přihlížejíce k tradičním dlouholetým ekonomickým vztahům, snažíce se upevňovat a podporovat ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci, řídíce se principy rovnoprávnosti, vzájemných zájmů a mezinárodního práva, se dohodly na následujícím: Článek 1 Smluvní strany se budou snažit rozvíjet, upevňovat a diverzifikovat ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci na vzájemně výhodném základě a ve všech oblastech, které jsou předmětem společného zájmu. Článek 2 Vzhledem k dosažené úrovni ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce budou smluvní strany spolupracovat především v následujících oblastech: – lehký průmysl; – doprava včetně dopravních prostředků; – energetika včetně spolupráce na trzích třetích zemí; – zdravotnictví a farmaceutický průmysl; – chemický a petrochemický průmysl; – plynárenský průmysl; – dřevozpracující průmysl včetně celulózově-papírenského; – elektrická zařízení a domácí elektrospotřebiče (elektrické přístroje); – elektronický a elektrotechnický průmysl; – hutnictví včetně kovoobráběcího průmyslu; – průmyslová zařízení; – zemědělská a lesní technika; – zařízení pro potravinářský průmysl včetně zařízení pro zpracovatelský průmysl; – technická normalizace, metrologie a posuzování shody; – ekologické strojírenství; – těžební průmysl; – výroba stavebních materiálů a zařízení; – modernizace a rekonstrukce elektráren včetně systému zásobování elektrickou energií; – rozšíření a rekonstrukce plynovodů a ropovodů včetně spolupráce v oblasti průzkumu a vybavení nových nalezišť; – průmyslová a občanská výstavba; – vzdělávání a školení odborníků v různých odvětvích průmyslu; – statistika. Článek 3 Za účelem splnění úkolů stanovených v článku 1 této dohody se vytváří Smíšená komise pro ekonomickou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále jen „smíšená komise“), která je složena ze zástupců příslušných vládních orgánů, organizací a podnikatelských struktur. Článek 4 Smíšená komise bude provádět zasedání podle potřeby, avšak nejméně jedenkrát ročně střídavě v České republice a na Ukrajině. Smíšená komise odsouhlasí svůj jednací řád. Článek 5 1. Hlavní úkoly činnosti smíšené komise jsou: a) projednání programů ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce v oblastech, které jsou předmětem společného zájmu; b) napomáhání vytváření potřebných podmínek k poskytnutí úvěrů a zabezpečení financování ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce; c) vypracování nabídek a realizace přijatých programů podpory malého a středního podnikání; d) napomáhání vytvoření odpovídajících podmínek pro účast hospodářských subjektů obou států na mezinárodních výstavách a veletrzích, konaných na území státu kterékoli ze smluvních stran, a také pro spolupráci obchodních a průmyslových komor zemí obou smluvních stran; e) spolupráce na rozvoji ekologicky bezpečných systémů infrastruktury, a to zejména v oblastech: – energetiky; – automobilových a železničních sítí; – námořních a říčních dopravních sítí; – letecké dopravy; – telekomunikací; – sběru a zpracování průmyslového a domácího odpadu; – meliorace; – vodního hospodářství; f) ochrana životního prostředí a ekologické bezpečnosti; Přitom bude přihlíženo k racionálnímu využívání přírodních zdrojů, a také rozšíření sféry ekologicky čistých provozů v souladu s platnými nebo vypracovávanými globálními a regionálními programy rozvoje průmyslu; g) vypracování nabídek a přijetí opatření na zajištění bezpečnosti a stabilnosti dodávek elektrické energie, ropy a zemního plynu, a také zapojení potenciálních investorů. Přitom bude zvláštní důraz kladen na otázky použití a přenosu elektrické energie, přepravy plynu a ropných produktů; h) vypracování nabídek a přijetí opatření zaměřených na zvýšení úrovně bezpečnosti atomových elektráren v souladu s mezinárodními bezpečnostními standardy; i) porovnání statistických údajů partnerských zemí. 2. Smíšená komise bude napomáhat rozvoji kooperačních vztahů a jiných forem výrobní spolupráce. Článek 6 1. Spolupráce smluvních stran se bude uskutečňovat v souladu se závazky, které pro každou ze smluvních stran vyplývají z Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a Ukrajinou ze dne 14. 6. 1994 a z jiných mezinárodních smluv, uzavřených mezi Evropskými společenstvími nebo mezi Evropskými společenstvími a členskými státy Evropské unie na straně jedné a Ukrajinou na straně druhé. 2. Spolupráce smluvních stran podle této dohody bude podléhat právům a povinnostem smluvních stran vyplývajících z mezinárodního práva a dohod, které uzavřely, jakož i z členství České republiky v Evropské unii. Článek 7 Tato dohoda vstoupí v platnost, po splnění všech vnitrostátních postupů smluvních stran, dnem doručení pozdější nóty potvrzující její schválení. Článek 8 Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může dohodu vypovědět zasláním písemného oznámení druhé smluvní straně. Platnost této dohody bude ukončena šest měsíců po doručení tohoto oznámení druhé smluvní straně. Dáno v Kyjevě dne 16. 4. 2004 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, ukrajinském a ruském, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v ruském jazyce. Za vládu České republiky JUDr. Miroslav Somol, CSc. v. r. náměstek ministra průmyslu a obchodu Za kabinet ministrů Ukrajiny Andrej Bereznyj v. r. náměstek ministra hospodářské a evropské integrace
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 50/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 50/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Úmluvě vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami Vyhlášeno 23. 6. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 1. 2005, částka 21/2009 * 1\\. K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2: * 2\\. K čl. 4 odst. 7: * 3\\. K čl. 20 odst. 1: * 4\\. K čl. 20 odst. 6: * 5\\. K čl. 21 odst. 1: * 6\\. K čl. 21 odst. 5: * 7\\. Podle čl. 26 odst. 4: * 8\\. K čl. 32 odst. 4: * HLAVA I - OBECNÁ USTANOVENÍ * HLAVA II - POMOC NA ŽÁDOST * HLAVA III - POMOC POSKYTNUTÁ BEZ ŽÁDOSTI * HLAVA IV - ZVLÁŠTNÍ FORMY SPOLUPRÁCE * HLAVA V - OCHRANA ÚDAJŮ * HLAVA VI - VÝKLAD ÚMLUVY * HLAVA VII - PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ * PŘÍLOHA I Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 1. 2005 50 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. prosince 1997 byla v Bruselu přijata Úmluva vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Listina o přístupu České republiky k Úmluvě, podepsaná prezidentem republiky dne 8. prosince 2004, byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropské unie, depozitáře Úmluvy, dne 28. ledna 2005. Při uložení listiny o přístupu bylo učiněno následující prohlášení: 1. K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2: „Česká republika prohlašuje, že vykládá výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 Úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle čl. 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.“ 2. K čl. 4 odst. 7: „Česká republika prohlašuje, že pokud jde o spolupráci podle Hlavy IV Úmluvy, rozumí se celními správami rovněž Policie České republiky.“ 3. K čl. 20 odst. 1: „Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet úředníkům orgánů Celní správy České republiky, kteří mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“ 4. K čl. 20 odst. 6: „Česká republika prohlašuje, že na území České republiky budou příslušní úředníci členských států provádět bezprostřední přeshraniční pronásledování bez prostorových nebo časových omezení (čl. 20 odst. 3 písm. b/), a s právem zajištění osoby (čl. 20 odst. 2 písm. b/). Toto oprávnění nepřísluší úředníkům členských států, které uplatnění tohoto článku podle odstavce 8 zcela vyloučily.“ 5. K čl. 21 odst. 1: „Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet orgánům Celní správy České republiky, které mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“ 6. K čl. 21 odst. 5: „Česká republika prohlašuje, že přijímá ustanovení čl. 21 za následujících podmínek: Přeshraniční sledování může být prováděno podle čl. 21 odst. 1, 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud horní hranice trestní sazby v dožadujícím státě za tyto delikty je nejméně jeden rok odnětí svobody, a pouze za účelem dokazování v trestním řízení.“ 7. Podle čl. 26 odst. 4: „Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství podle čl. 26 odst. 5 písm. b) Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami. Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství.“ 8. K čl. 32 odst. 4: „Česká republika ve smyslu článku 32 odst. 4 prohlašuje, že bude uplatňovat tuto Úmluvu, s výjimkou jejího článku 26, ve vztahu k členským státům, které učinily stejné prohlášení.“ Úmluva vstupuje v platnost na základě svého článku 32 odst. 3 dne 23. června 2009 a tímto dnem vstupuje v platnost i pro Českou republiku. České znění Úmluvy se vyhlašuje současně. ÚMLUVA vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY této úmluvy, členské státy Evropské unie, ODKAZUJÍCE na Akt Rady Evropské unie ze dne 18. prosince 1997, PŘIPOMÍNAJÍCE potřebu posílení závazků obsažených v Úmluvě o vzájemné pomoci mezi celními správami, podepsané v Římě dne 7. září 1967, VZHLEDEM K TOMU, že celní správy odpovídají za celní území Společenství, zejména v místech vstupu a výstupu, za prevenci, vyšetřování a zamezování porušování předpisů Společenství, jakož i vnitrostátních právních předpisů, zejména v případech, na které se vztahují články 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství, VZHLEDEM K TOMU, že nastupující trend směřující k nedovolenému obchodu ve všech jeho formách představuje vážné ohrožení veřejného zdraví, veřejného pořádku a bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, že je třeba upravit některé formy spolupráce, včetně přeshraničních opatření, zaměřené na prevenci, vyšetřování a stíhání určitých deliktů porušujících vnitrostátní právní předpisy členských států i celní předpisy Společenství, a že takováto opatření musí být prováděna vždy v souladu se zásadou zákonnosti (v souladu s platnými právními předpisy v dožádaném členském státu a se směrnicemi příslušných orgánů tohoto členského státu), subsidiarity (tato opatření se přijmou pouze tehdy, pokud je zjevné, že jiná méně významná opatření nejsou postačující) a proporcionality (rozsah a trvání opatření je třeba určit s ohledem na závažnost předpokládaného deliktu), PŘESVĚDČENY, že je nezbytné posílit spolupráci mezi celními správami stanovením postupů, podle kterých by celní správy mohly společně jednat a vyměňovat si údaje týkající se nedovoleného obchodu, MAJÍCE NA PAMĚTI, že celní správy musí ve své každodenní práci používat ustanovení práva Společenství, jakož i vnitrostátního práva, a že je proto zjevně nezbytné zajistit, aby ustanovení o vzájemné pomoci a spolupráci vznikala v obou oblastech pokud možno vedle sebe, PŘIJALY TUTO ÚMLUVU: HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Oblast působnosti 1. Aniž jsou dotčeny pravomoci Společenství, poskytnou si členské státy Evropské unie vzájemnou pomoc a budou navzájem spolupracovat prostřednictvím svých celních správ, s cílem: – předcházet a odhalovat porušování vnitrostátních celních předpisů a – stíhat a trestat porušování vnitrostátních celních předpisů a celních předpisů Společenství. 2. Aniž je dotčen článek 3, nemá tato úmluva vliv na platná ustanovení týkající se vzájemné pomoci mezi justičními orgány v trestních věcech, na výhodnější ustanovení v dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách mezi členskými státy upravujících spolupráci uvedenou v odstavci 1 mezi celními nebo jinými příslušnými orgány členských států,ani na úpravy v této oblasti dohodnuté na základě jednotných právních předpisů nebo zvláštního systému umožňujícího reciproční uplatňování opatření vzájemné pomoci. Článek 2 Pravomoci Celní správy budou uplatňovat tuto úmluvu v mezích pravomocí na ně přenesených podle vnitrostátních předpisů. Žádné ustanovení této úmluvy není možno vykládat tak, aby ovlivňovalo pravomoci přenesené podle vnitrostátních předpisů na celní správy ve smyslu této úmluvy. Článek 3 Vztah ke vzájemné pomoci justičních orgánů 1. Tato úmluva zahrnuje vzájemnou pomoc a spolupráci v rámci trestního vyšetřování deliktů porušujících vnitrostátní celní předpisy a celní předpisy Společenství, které je v pravomoci dožadujícího orgánu podle vnitrostátních předpisů příslušného členského státu. 2. Pokud je trestní vyšetřování prováděno justičním orgánem nebo pod jeho vedením, určí tento orgán, zda žádost o vzájemnou pomoc nebo spolupráci v této souvislosti má být podána na základě platných ustanovení týkajících se vzájemné pomoci v trestních věcech nebo na základě této úmluvy. Článek 4 Vymezení pojmů Pro účely této úmluvy se rozumí: 1. „vnitrostátními celními předpisy“ právní a správní předpisy členského státu, jejichž provádění je plně nebo částečně v pravomoci celní správy členského státu, které se týkají: – přepravy zboží, které je předmětem zákazů, omezení nebo kontrol, zejména podle článků 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství, přes státní hranice, – neharmonizovaných spotřebních daní; 2. „celními předpisy Společenství“ – soubor předpisů Společenství a souvisejících prováděcích předpisů upravujících dovoz, vývoz, průvoz a přítomnost zboží, se kterým se obchoduje mezi členskými státy a třetími zeměmi a mezi členskými státy, pokud jde o zboží, které nemá status Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, nebo o zboží, které je předmětem dalších kontrol nebo vyšetřování pro účely potvrzení statusu Společenství pro toto zboží, – soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství v rámci společné zemědělské politiky a zvláštních předpisů přijatých s ohledem na zboží pocházející ze zpracování zemědělských produktů, – soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství upravujících harmonizované spotřební daně a daň z přidané hodnoty při dovozu spolu s vnitrostátními předpisy, které tyto předpisy provádějí; 3. „deliktem“ čin, který je v rozporu s vnitrostátními celními předpisy nebo s celními předpisy Společenství, mimo jiné včetně: – účasti na takovýchto deliktech nebo pokusů o ně, – účasti ve zločinné organizaci páchající takovéto delikty, – praní peněz získaných z deliktů uvedených v tomto odstavci; 4. „vzájemnou pomocí“ poskytnutí pomoci mezi celními správami podle této úmluvy; 5. „dožadujícím orgánem“ příslušný orgán členského státu, který podává žádost o pomoc; 6. „dožádaným orgánem“ příslušný orgán členského státu, kterému je určena žádost o pomoc; 7. „celními správami“ celní orgány členských států, jakož i další orgány s pravomocí provádět ustanovení této úmluvy; 8. „osobními údajiosobními údaji“ všechny informace o určité nebo určitelné fyzické osobě; osoba se považuje za určitelnou, pokud je možno ji přímo nebo nepřímo identifikovat, mimo jiné prostřednictvím identifikačního čísla nebo jednoho nebo více specifických prvků vyjadřujících její fyzickou, fyziologickou, psychologickou, hospodářskou, kulturní nebo sociální identitu; 9. „přeshraniční spoluprací“ spolupráce mezi celními správami uskutečňovaná přes hranice jednotlivých členských států. Článek 5 Ústřední koordinační jednotky 1. Členské státy zřídí v rámci svých celních orgánů ústřední jednotku (koordinační jednotku). Aniž je dotčen odstavec 2, je tato jednotka příslušná k přijímání všech žádostí o vzájemnou pomoc podle této úmluvy a odpovídá za koordinaci vzájemné pomoci. Jednotka je také odpovědná za spolupráci s jinými orgány zúčastněnými na opatřeních týkajících se pomoci podle této úmluvy. Koordinační jednotky členských států udržují nezbytný vzájemný přímý kontakt, zejména v případech upravených v hlavě IV. 2. Činnost ústředních koordinačních jednotek nevylučuje, zejména v naléhavých případech, přímou spolupráci jiných jednotek celních orgánů členských států. Z důvodů účinnosti a soudržnosti jsou ústřední koordinační jednotky informovány o jakýchkoli akcích zahrnujících takovouto přímou spolupráci. 3. Pokud není celní orgán zcela nebo částečně příslušný žádost vyřídit, postoupí ústřední koordinační jednotka žádost příslušnému vnitrostátnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán. 4. Pokud není možno žádosti vyhovět z právních nebo z věcných důvodů, vrátí koordinační jednotka žádost dožadujícímu orgánu s vysvětlením, proč nemohla být žádost vyřízena. Článek 6 Styční úředníci 1. Členské státy mohou mezi sebou uzavírat dohody o výměně styčných úředníků na dobu určitou nebo neurčitou a za vzájemně dohodnutých podmínek. 2. Styční úředníci nemají v hostitelské zemi pravomoc k zásahu. 3. K podpoře spolupráce mezi celními správami členských států mohou mít styční úředníci se souhlasem nebo na žádost příslušných orgánů členských států tyto povinnosti: a) podporovat a urychlovat výměnu informací mezi členskými státy; b) poskytovat pomoc při vyšetřováních souvisejících s jejich vlastním členským státem nebo s členským státem, který zastupují; c) poskytovat podporu při vyřizování žádostí o pomoc; d) poskytovat rady a pomoc hostitelské zemi při přípravě a provádění přeshraničních operací; e) jiné povinnosti, na kterých se popřípadě dohodnou členské státy. 4. Členské státy se mohou na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni dohodnout na podmínkách a umístění styčných úředníků. Styční úředníci mohou také zastupovat zájmy jednoho členského státu nebo více členských států. Článek 7 Povinnost prokázat totožnost Pokud není v této úmluvě uvedeno něco jiného, musí být úředníci dožadujícího orgánu přítomní v jiném členském státě za účelem vykonávání práv stanovených v této úmluvě schopni kdykoli předložit písemný doklad prokazující jejich totožnost a jejich úřední funkci. HLAVA II POMOC NA ŽÁDOST Článek 8 Zásady 1. Při poskytování pomoci požadované podle této hlavy postupuje dožádaný orgán nebo příslušný orgán, který byl dožádaným orgánem v této věci osloven, tak, jak by postupoval sám na svou vlastní odpovědnost nebo na žádost jiného orgánu svého vlastního členského státu. K vyřízení žádosti využije všech pravomocí, které má k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů. 2. Dožádaný orgán rozšíří tuto pomoc na všechny okolnosti deliktu, které mají jakýkoli rozpoznatelný význam pro předmět žádosti o pomoc, aniž by k tomu bylo třeba další žádosti. V případě pochybností se dožádaný orgán v první řadě spojí s dožadujícím orgánem. Článek 9 Forma a obsah žádosti o pomoc 1. Žádost o pomoc je třeba vždy vyhotovit v písemné formě. K žádosti se připojí dokumenty nezbytné pro její vyřízení. 2. Žádost podle odstavce 1 obsahuje tyto informace: a) dožadující orgán; b) opatření, které je žádáno; c) předmět a odůvodnění žádosti; d) příslušné právní a správní předpisy; e) co možná nejpřesnější a nejúplnější údaje o fyzických nebo právnických osobách, proti kterým je vyšetřování vedeno; f) přehled důležitých skutečností s výjimkou případů podle článku 13. 3. Žádost se podává v úředním jazyce členského státu dožádaného orgánu nebo v jazyce pro tento orgán přijatelném. 4. Pokud to vyžaduje naléhavost situace, je přípustná i žádost podaná ústně, musí však být co nejdříve písemně potvrzena. 5. Pokud žádost neodpovídá formálním požadavkům, může dožádaný orgán žádat její opravu nebo doplnění; opatření nezbytná pro vyřízení žádosti však mohou být mezitím zahájena. 6. Dožádaný orgán vyhoví požadavku na uplatnění určitého postupu při vyřizování žádosti, pokud takový postup není v rozporu s právními nebo správními předpisy dožádaného členského státu. Článek 10 Žádost o informace 1. Dožádaný orgán poskytne dožadujícímu orgánu na jeho žádost všechny informace, které mohou tomuto orgánu umožnit předcházet, odhalovat a stíhat delikty. 2. K předávaným informacím se přiloží zprávy a jiné dokumenty, na kterých se informace zakládají a které má dožádaný orgán k dispozici nebo které byly vytvořeny nebo získány za účelem vyřízení žádosti o informace, nebo jejich úředně ověřené kopie nebo výtahy z nich. 3. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou úředníci pověření dožadujícím orgánem na základě podrobných pokynů dožádaného orgánu získat informace uvedené v odstavci 1 od orgánů dožádaného členského státu. Toto ustanovení se vztahuje na všechny informace získané z dokumentace, ke které má personál těchto orgánů přístup. Úředníci dožadujícího orgánu jsou oprávněni pořizovat si kopie uvedené dokumentace. Článek 11 Žádost o sledování Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán v co možná největším rozsahu sledování nebo takové sledování zajistí u osob, u kterých existuje vážné podezření, že porušily vnitrostátní celní předpisy nebo celní předpisy Společenství nebo že provádějí nebo provedly přípravné jednání s cílem dopustit se takového porušení celních předpisů. Na žádost dožadujícího orgánu sleduje dožádaný orgán také místa, dopravní prostředky a zboží spojené s činnostmi, které mohou být v rozporu s výše uvedenými celními předpisy. Článek 12 Žádost o vyšetřování 1. Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán příslušná vyšetřování zaměřená na jednání, která jsou v rozporu s předpisy nebo se tak alespoň dožadujícímu orgánu jeví, nebo provedení tohoto vyšetřování zajistí. Dožádaný orgán oznámí výsledky takovýchto vyšetřování dožadujícímu orgánu. Ustanovení čl. 10 odst. 2 se použije přiměřeně. 2. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou být úředníci určení dožadujícím úřadem přítomni vyšetřování uvedenému v odstavci 1. Vyšetřování vždy provádějí úředníci dožádaného orgánu. Úředníci dožadujícího orgánu si nemohou zvláštního podnětu osvojit pravomoci přenesené na úředníky dožádaného orgánu. Mají však přístup do stejných prostor a ke stejným dokumentům jako úředníci dožádaného orgánu, a to prostřednictvím zprostředkovatele a pro vlastní účel prováděného vyšetřování. Článek 13 Doručování 1. Na žádost dožadujícího orgánu vyrozumí dožádaný orgán podle vnitrostátních předpisů členského státu, ve kterém má sídlo, adresáta o všech úředních listinách a rozhodnutích pocházejících od příslušných orgánů členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán a které se týkají uplatňování této úmluvy, nebo jeho vyrozumění zajistí. 2. K žádosti o vyrozumění obsahující předmět úřední listiny nebo rozhodnutí se přiloží překlad v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, ve kterém má dožádaný orgán sídlo. Tím není dotčeno právo dožádaného orgánu se takového překladu zříci. Článek 14 Použití jako důkazní prostředek Poznatky, osvědčení, informace, dokumenty, ověřené kopie a jiné materiály získané úředníky dožádaného orgánu podle vnitrostátních právních předpisů a předané dožadujícímu orgánu mohou být v případech pomoci upravených v článcích 10 až 12 použity podle vnitrostátních právních předpisů jako důkazní prostředek příslušnými orgány členského státu, ve kterém má dožadující orgán sídlo. HLAVA III POMOC POSKYTNUTÁ BEZ ŽÁDOSTI Článek 15 Zásada Příslušné orgány jednotlivých členských států poskytnou pomoc příslušným orgánům jiných členských států podle článků 16 a 17 a s případnými omezeními, která ukládají vnitrostátní právní předpisy, bez předchozí žádosti. Článek 16 Sledování Příslušné orgány jednotlivých členských států, pokud to pomůže prevenci, odhalování a stíhání deliktů v jiném členském státě: a) provádějí v co největším rozsahu sledování uvedené v článku 11 nebo provádění takového sledování zajistí; b) sdělují příslušným orgánům jiných dotčených členských států všechny informace, které mají k dispozici, zejména zprávy a jiné dokumenty nebo jejich ověřené kopie nebo výtahy z nich, které se týkají činností spojených s plánovaným nebo spáchaným deliktem. Článek 17 Informování bez žádosti Příslušné orgány jednotlivých členských států neprodleně zašlou příslušným orgánům jiných členských států všechny významné informace týkající se plánovaných nebo spáchaných deliktů, zejména informace týkající se dotčeného zboží a nových způsobů a prostředků pro páchání těchto deliktů. Článek 18 Použití jako důkazní prostředek Zprávy o sledování a informace získané úředníky jednoho členského státu, které byly předány jinému členskému státu v rámci pomoci poskytnuté bez žádosti uvedené v článcích 15 až 17, mohou být podle vnitrostátních právních předpisů použity příslušnými orgány členského státu, který tyto informace obdržel, jako důkazní prostředek. HLAVA IV ZVLÁŠTNÍ FORMY SPOLUPRÁCE Článek 19 Zásady 1. Přeshraniční spolupráce celních správ probíhá podle ustanovení této hlavy. Celní správy si navzájem poskytují nezbytnou personální a organizační podporu. Žádosti o spolupráci mají v zásadě formu žádosti o pomoc podle článku 9. V případech uvedených v této hlavě se mohou úředníci dožadujícího orgánu se souhlasem dožádaného orgánu zapojit do činností na území dožádaného státu. Za koordinaci a plánování přeshraničních operací jsou podle článku 5 odpovědné ústřední koordinační jednotky. 2. Přeshraniční spolupráce ve smyslu odstavce 1 se povoluje za účelem prevence, vyšetřování a stíhání deliktů v případě: a) nedovolené přepravy a obchodu s drogami a psychotropními látkami, zbraněmi, střelivem, výbušninami, kulturními statky, nebezpečnými a jedovatými odpady, jaderným materiálem nebo materiály nebo zařízením určeným pro výrobu atomových, biologických anebo chemických zbraní (zakázané zboží); b) obchodu s látkami uvedenými v tabulkách I a II Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami určenými pro nedovolenou výrobu drog (prekursory); c) nedovoleného mezinárodního obchodu se zbožím podléhajícím dani, uskutečňovaného s cílem vyhnout se placení daní nebo neoprávněně získat státní podporu související s dovozem nebo vývozem zboží, pokud jsou rozsah obchodu a ohrožení daňových a souvisejících povinností takové, že pro rozpočet Evropských společenství nebo členských států představují riziko značných rozpočtových ztrát; d) jiného obchodu se zbožím zakázaným celními předpisy Společenství nebo vnitrostátními celními předpisy. 3. Dožádaný orgán není povinen se zapojit do konkrétních forem spolupráce uvedených v této hlavě, pokud vnitrostátní právní předpisy dožádaného členského státu nepovolují provést žádaný typ vyšetřování nebo jej neupravují. V tomto případě má dožadující orgán právo ze stejného důvodu odmítnout odpovídající typ přeshraniční spolupráce, pokud je v obráceném směru tato spolupráce žádána orgánem z uvedeného dožádaného členského státu. 4. Pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy členských států, zúčastněné orgány požádají justiční orgány ve své zemi o povolení uskutečnit plánované vyšetřování. Pokud příslušné justiční orgány vydají povolení vázané na určité podmínky a požadavky, zajistí zúčastněné orgány, aby byly tyto podmínky a požadavky v průběhu vyšetřování dodrženy. 5. Pokud se úředníci členského státu účastní činností na území jiného členského státu podle ustanovení této hlavy a způsobí svou činností škodu, nahradí tuto škodu členský stát, na jehož území byla škoda způsobena. Učiní tak podle svých vnitrostátních právních předpisů a stejným způsobem, jakým by postupoval, pokud by škodu způsobili jeho vlastní úředníci. Tato částka bude tomuto členskému státu plně nahrazena členským státem, jehož úředníci škodu způsobili, ve výši, která byla vyplacena obětemobětem nebo jiným oprávněným osobám nebo subjektům. 6. Aniž je dotčen výkon práv členského státu ve vztahu k třetím osobám a bez ohledu na povinnost nahradit škody podle odst. 5 druhé věty, zřekne se každý členský stát v případě uvedeném v odst. 5 první větě náhrady škody, kterou utrpěl od jiného členského státu. 7. Informace získané úředníky v rámci přeshraniční spolupráce, upravené v článcích 20 až 24, mohou být příslušnými orgány členského státu, který informace získal, použity jako důkazní prostředek. Takové použití musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s určitými podmínkami stanovenými příslušnými orgány státu, ve kterém byly tyto informace získány. 8. Během operací uvedených v článcích 20 až 24 se s úředníky působícími na území jiného členského státu zachází s ohledem na delikty spáchané vůči nim nebo jimi, stejným způsobem jako s úředníky tohoto státu. Článek 20 Bezprostřední přeshraniční pronásledování 1. Úředníci celní správy jednoho z členských států provádějící ve své zemi pronásledování osoby přistižené při spáchání jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, který by mohl vést k vydání této osoby nebo osoby na takovémto deliktu zúčastněné, jsou oprávněni pokračovat v tomto pronásledování na území jiného členského státu bez předchozího povolení v případech, kdy je situace zvláště naléhavá a kdy nebylo možno vyrozumět příslušné orgány jiného členského státu před vstupem na jeho území nebo v případech, kdy tyto orgány nebyly schopny dospět na dotyčné místo včas, aby mohly pronásledování převzít. Úředníci provádějící pronásledování se nejpozději v okamžiku, kdy překročí hranice, spojí s příslušnými orgány členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pronásledování bude zastaveno v okamžiku, kdy o to členský stát, na jehož území pronásledování probíhá, požádá. Na žádost úředníků provádějících pronásledování zajistí příslušné orgány dotyčného členského státu pronásledovanou osobu za účelem zjištění její totožnosti nebo jejího zadržení. Členské státy informují depozitáře o úřednících provádějících pronásledování, kterých se toto ustanovení týká; depozitář podá informace ostatním členským státům. 2. Pronásledování se uskutečňuje podle těchto postupů uvedených v prohlášení podle odstavce 6: a) úředníci provádějící pronásledování nemají právo osoby zajistit; b) pokud však není vznesen požadavek zastavit pronásledování a pokud nejsou příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhá, schopny dostatečně rychle zasáhnout, mohou úředníci provádějící pronásledování zajistit pronásledovanou osobu do doby, kdy úředníci uvedeného členského státu, kteří musí být neprodleně informováni, budou schopni zjistit totožnost osoby nebo tuto osobu zadržet. 3. Pronásledování se uskutečňuje podle odstavců 1 a 2 jedním z níže uvedených způsobů, tak jak jsou vymezeny v prohlášení podle odstavce 6: a) v oblasti nebo ve lhůtě od překročení hranice, stanovené v prohlášení; b) bez omezení prostoru a času. 4. Pronásledování podléhá těmto obecným podmínkám: a) úředníci provádějící pronásledování se řídí ustanoveními tohoto článku a právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů tohoto členského státu; b) pokud se pronásledování uskutečňuje na moři, probíhá v případech, kdy se přesune na volné moře nebo do výlučné hospodářské zóny, podle mezinárodního mořského práva v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, a v případech, kdy se dostane na území jiného členského státu, v souladu s ustanoveními tohoto článku; c) vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán; d) úředníci provádějící pronásledování musí být snadno rozeznatelní buď podle uniformy, podle pásky na rukávě, nebo podle příslušenství jejich dopravního prostředku; používání civilních oděvů ve spojení s použitím neoznačeného dopravního prostředku bez výše uvedených identifikačních znaků je zakázáno; úředníci provádějící pronásledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření; e) úředníci provádějící pronásledování mohou během pronásledování nosit své služební zbraně. To neplatí, pokud i) dožádaný členský stát učinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) dožádaný členský stát to výslovně zakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany; f) osoba zajištěná podle odst. 2 písm. b) za účelem předvedení před příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být podrobena pouze bezpečnostní prohlídce; během transportu mohou být této osobě nasazena pouta; předměty, které měla pronásledovaná osoba při sobě, mohou být zajištěny; g) po každé operaci uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 se úředníci, kteří prováděli pronásledování, dostaví před příslušné orgány členského státu, na jehož území působili, a předloží zprávu o své misi; na žádost těchto orgánů musejí zůstat k jejich dispozici, dokud nejsou dostatečně objasněny okolnosti jejich jednání; to platí i tehdy, pokud pronásledování nevedlo k zadržení pronásledované osoby; h) na žádost orgánů členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící pronásledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se účastnili, a to včetně právních řízení. 5. Osoba, která byla zajištěna v důsledku akce podle odstavce 2 příslušnými orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být bez ohledu na svou státní příslušnost zadržena za účelem výslechu. Příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů se použijí přiměřeně. Pokud tato osoba není státním příslušníkem členského státu, na jehož území byla zajištěna, bude propuštěna nejpozději šest hodin po svém zajištění, nepočítaje v to dobu od půlnoci do 9 hodin ráno, ledaže místně příslušné orgány uvedeného členského státu před jejím propuštěním obdrží jakoukoli formou žádost o dočasné zadržení pro účely vydání. 6. Při podpisu této úmluvy učiní každý členský stát prohlášení, ve kterém uvede postupy pro provádění pronásledování na svém území podle odstavců 2, 3 a 4. Členský stát může toto své prohlášení kdykoli nahradit prohlášením jiným, pokud tím nezúží rozsah předchozího prohlášení. Každému prohlášení předchází konzultace se všemi členskými státy, kterých se to týká, s cílem zajistit odpovídající úpravu v těchto státech. 7. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit rozsah odstavce 1 a přijmout doplňující ustanovení. 8. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět. Článek 21 Přeshraniční sledování 1. Úředníci celní správy jednoho z členských států, kteří ve své zemi provádějí sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na území jiného členského státu, pokud tento stát v odpovědi na předchozí žádost o pomoc povolil přeshraniční sledování. K tomuto povolení mohou být připojeny podmínky. Členské státy informují depozitáře o úřednících, na které se toto ustanovení vztahuje; depozitář podá informace ostatním členským státům. Na žádost bude sledování předáno úředníkům členského státu, na jehož území probíhá. Žádost uvedená v prvním pododstavci se zašle orgánu určenému každým členským státem, který bude zmocněn udělit požadované povolení nebo žádost postoupit. Členské státy informují depozitáře o orgánech určených pro tento účel; depozitář informuje ostatní členské státy. 2. Pokud není z důvodů zvláště naléhavých možné požádat jiný členský stát předem o povolení, jsou úředníci provádějící sledování oprávněni pokračovat za hranicemi ve sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeni do jednoho nebo více deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) příslušné orgány členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, jsou v průběhu sledování neprodleně vyrozuměny o překročení hranice; b) neprodleně je předložena žádost podle odstavce 1, ve které jsou popsány důvody pro překročení hranice bez předchozího povolení. Sledování se zastaví, jakmile o to členský stát, na jehož území probíhá, po vyrozumění podle písmene a) nebo po předložení žádosti podle písmene b) požádá, nebo pokud není do pěti hodin po překročení hranice získáno povolení. 3. Sledování uvedené v odstavcích 1 a 2 je přípustné pouze za těchto obecných podmínek: a) úředníci provádějící sledování se řídí ustanoveními tohoto článku a vnitrostátními právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů daného členského státu; b) s výjimkou situací uvedených v odstavci 2 mají úředníci v průběhu sledování u sebe doklad prokazující, že jim bylo uděleno povolení; c) úředníci provádějící sledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření; d) úředníci provádějící sledování mohou během sledování nosit své služební zbraně, pokud: i) dožádaný členský stát neučinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) to dožádaný členský stát výslovně nezakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany; e) vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán; f) úředníci provádějící sledování nejsou oprávněni sledovanou osobu vyzvat k prokázání totožnosti nebo ji zajistit; g) o všech operacích musí být podána zpráva orgánům členského státu, na jehož území proběhly; úředníci provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně; h) na žádost orgánů členského státu, na jehož území sledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící sledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se tito úředníci účastnili, a to včetně právních řízení. 4. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit jeho rozsah a přijmout další opatření. 5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět. Článek 22 Sledovaná zásilka 1. Každý členský stát zajistí, aby mohla být na žádost jiného členského státu povolena na jeho území sledovaná zásilka, a to v rámci trestního vyšetřování extradičních trestných činůtrestných činů. 2. Rozhodnutí provést sledovanou zásilku vydávají vždy pro každý jednotlivý případ příslušné orgány dožádaného členského státu při zachování vnitrostátních právních předpisů tohoto státu. 3. Provádění sledované zásilky probíhá v souladu s postupy dožádaného členského státu. Pravomoc jednat a řídit operace mají příslušné orgány tohoto členského státu. Dožádaný orgán převezme sledování zásilky, jakmile zboží překročí hranici nebo na smluveném místě předání, aby se předešlo jakémukoli přerušení sledování. V průběhu zbylé části cesty zajistí, aby bylo zboží nepřetržitě sledováno takovým způsobem, aby měl kdykoli možnost zadržet pachatele a zajistit zboží. 4. Zásilky, jejichž sledování bylo dohodnuto, mohou být se souhlasem dotčeného členského státu pozastaveny a následně ponechány, aby pokračovaly dále v nezměněném stavu, nebo poté, kdy jejich obsah byl zcela nebo zčásti vyjmut nebo nahrazen. Článek 23 Skryté vyšetřování 1. Na žádost dožadujícího orgánu může dožádaný orgán povolit úředníkům celní správy dožadujícího členského státu nebo úředníkům jednajícím jménem této správy vystupujícím pod změněnou totožností (skrytí vyšetřovatelé), aby působili na území dožádaného členského státu. Dožadující orgán podá tuto žádost pouze tehdy, pokud by bylo velmi složité objasnit skutečnosti bez využití navrhovaných vyšetřovacích metod. Dotyční úředníci jsou při své činnosti oprávněni shromažďovat informace a navazovat kontakt s podezřelými nebo jinými osobami s nimi spojenými. 2. Skryté vyšetřování v dožádaném členském státě je časově omezeno. Příprava a dohled nad vyšetřováním se uskutečňují v úzké spolupráci mezi příslušnými orgány dožádaného a dožadujícího členského státu. 3. Podmínky, za kterých je skryté vyšetřování přípustné, jakož i podmínky, za kterých se provádí, určí dožádaný orgán podle vnitrostátních právních předpisů. Pokud budou v průběhu skrytého vyšetřování získány informace související s jiným deliktem, než který je uveden v původní žádosti, mohou být také podmínky použití takovýchto informací stanoveny dožádaným orgánem podle vnitrostátních právních předpisů. 4. Dožádaný orgán poskytne nezbytnou personální a technickou podporu. Přijme opatření k ochraně úředníků uvedených v odstavci 1 po dobu jejich působení v dožádaném členském státě. 5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět. Článek 24 Zvláštní společné vyšetřovací týmy 1. Vzájemnou dohodou mohou orgány několika členských států vytvořit zvláštní společný vyšetřovací tým se základnou v jednom z členských států, který se skládá z úředníků se specializací v příslušných oborech. Zvláštní společný vyšetřovací tým má tyto úkoly: - provádění složitých a náročných vyšetřování konkrétních deliktů, které vyžaduje současnou a koordinovanou akci v dotyčných členských státech, - koordinaci společných činností zaměřených na prevenci a odhalování určitých typů deliktů a získání informací o zúčastněných osobách, jejich společnících a použitých metodách. 2. Působení zvláštních společných vyšetřovacích týmů podléhá těmto obecným podmínkám: a) tyto týmy se vytvářejí pouze pro určitý účel a na omezenou dobu; b) vedoucím týmu je vždy úředník z členského státu, ve kterém je tým činný; c) zúčastnění úředníci jsou vázáni právními předpisy členského státu, na jehož území je tým činný; d) členský stát, ve kterém je tým činný, provede nezbytné organizační kroky pro zajištění fungování týmu. 3. Členství v týmu nedává úředníkům žádnou pravomoc k zásahu na území jiného členského státu. HLAVA V OCHRANA ÚDAJŮ Článek 25 Ochrana údajů při jejich výměně 1. Při výměně údajů vezmou celní správy v každém jednotlivém případě v úvahu nezbytnost ochrany osobních údajůosobních údajů. Respektují příslušná ustanovení Úmluvy Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatickém zpracování osobních dat. V zájmu ochrany údajů může členský stát podle odstavce 2 stanovit podmínky týkající se zpracování osobních údajůzpracování osobních údajů jiným členským státem, kterému mohou být předány. 2. Aniž jsou dotčena ustanovení Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely, použijí se na předávání osobních údajůosobních údajů při uplatňování této úmluvy tato ustanovení: a) zpracování osobních údajůzpracování osobních údajů přijímajícím orgánem se povolí pouze za účelem uvedeným v čl. 1 odst. 1. Tento orgán může tyto údaje předat dál bez předchozího souhlasu členského státu, který je poskytl, svým celním správám, donucovacím a justičním orgánům, aby těmto subjektům umožnil stíhat a trestat delikty ve smyslu čl. 4 odst. 3. Ve všech ostatních případech předávání údajů je nutný souhlas členského státu, který informace poskytl; b) orgán členského státu, který údaje předává, zajistí, aby byly tyto údaje přesné a aktuální. Pokud se zjistí, že byly předány nepřesné údaje nebo údaje, které být předány neměly nebo že právoplatně předané údaje je v pozdějším stadiu nutné podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovat, sdělí se to neprodleně přijímajícímu orgánu. Tento orgán má povinnost tyto údaje opravit nebo zlikvidovat. Pokud má přijímající orgán důvod se domnívat, že jsou předané údaje nepřesné nebo že by měly být zlikvidovány, sdělí to předávajícímu členskému státu; c) v případech, kdy by měly být předávané údaje podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovány nebo doplněny, musí být dána dotyčným osobám možnost údaje opravit; d) zúčastněné orgány zaznamenají předání a přijetí vyměňovaných údajů; e) předávající a přijímající orgány informují dotyčnou osobu na její žádost o předávaných osobních údajíchosobních údajích, které se jí týkají, a o jejich zamýšleném využití. Tyto informace není nutno poskytnout, pokud se při zvážení této záležitosti zjistí, že veřejný zájem na neposkytnutí těchto informací převažuje nad zájmem dotyčné osoby na jejich získání. Jinak se právo dotyčné osoby na získání informací o předávaných osobních údajíchosobních údajích řídí právními a správními předpisy členského státu, na jehož území jsou informace vyžadovány. Před jakýmkoli rozhodnutím o poskytnutí informací je dána příležitost předávajícímu orgánu, aby předložil své stanovisko; f) členské státy odpovídají podle svých vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů za újmu způsobenou osobě zpracováním předaných údajů na jejich území. Tak je tomu i v případě, kdy je újma způsobena předáním nepřesných údajů nebo tím, že předávající orgán předá údaje v rozporu s Úmluvou; g) předávané údaje se uchovávají po dobu nepřesahující dobu nezbytnou pro účely, pro které byly předány. Nezbytnost uchovávat údaje dotyčný členský stát ve vhodný okamžik přezkoumá; h) za všech okolností požívají tyto údaje alespoň takovou ochranu jakou požívají obdobné údaje v členském státě, který je přijal; i) každý členský stát přijme vhodná opatření pro zajištění splnění tohoto článku, a to pomocí účinných kontrol. Každý členský stát může pověřit kontrolou vnitrostátní kontrolní orgán uvedený v článku 17 Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely. 3. Pro účely tohoto článku je třeba vykládat výraz „zpracovávání osobních údajůosobních údajů“ v souladu s definicí uvedenou v čl. 2 písm. b) směrnice 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů1. HLAVA VI VÝKLAD ÚMLUVY Článek 26 Soudní dvůr 1. Pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy má Soudní dvůr Evropských společenství, kdykoli se prokáže, že Rada nemůže urovnat spor do šesti měsíců od jeho předložení Radě jedním z jejích členů. 2. Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy a Komisí, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy, který není možné urovnat jednáním. Spor může být Soudnímu dvoru předložen po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze stran úředně oznámila druhé straně existenci sporu. 3. Soudní dvůr má za podmínek stanovených v odstavcích 4 až 7 pravomoc vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy. 4. Na základě prohlášení učiněného při podpisu této úmluvy nebo kdykoli poté bude mít každý členský stát možnost vyjádřit se k pravomoci Soudního dvora Evropských společenství vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy podle odst. 5 písm. a) nebo b). 5. Členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 4, určí, že: a) každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem podle vnitrostátních právních předpisů, může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí nebo b) každý soud tohoto státu může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí. 6. Pro řízení se uplatní Protokol o statutu Soudního dvora Evropských společenství a Jednací řád Soudního dvora. 7. Každý členský stát, bez ohledu na to, zda učinil prohlášení podle odstavce 4 či nikoli, má právo v případech uvedených v odstavci 5 předložit Soudnímu dvoru svá podání nebo písemná vyjádření. 8. Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací provedených příslušnými donucovacími orgány podle této úmluvy nebo rozhodovat o výkonu povinností členských států při zachovávání práva a pořádku a při zajišťování vnitřní bezpečnosti. HLAVA VII PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 27 Důvěrnost Celní správy berou v každém jednotlivém případě výměny informací v úvahu nezbytnost zachovávání tajnosti vyšetřování. Za tímto účelem může členský stát stanovit podmínky pro využívání informací jiným členským státem, kterému mohou být informace předány. Článek 28 Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc 1. Tato úmluva nezavazuje orgány členských států poskytnout vzájemnou pomoc v případech, pokud je pravděpodobné, že by tato pomoc poškodila veřejný pořádek nebo jiné zásadní zájmy dotyčného státu, zejména v oblasti ochrany údajů nebo v případech, kdy je rozsah požadovaných akcí, zejména v souvislosti se zvláštními formami spolupráce uvedenými v hlavě IV, zjevně nepřiměřený závažnosti předpokládaného deliktu. V těchto případech může být pomoc odmítnuta buď zcela, nebo částečně nebo může být podmíněna splněním určitých podmínek. 2. Každé odepření pomoci musí být odůvodněno. Článek 29 Výdaje 1. Členské státy se obvykle vzdají všech nároků na náhradu nákladů při uplatňování této úmluvy s výjimkou výdajů na poplatky zaplacené znalcům. 2. Pokud jsou nebo budou k vyřízení žádosti nezbytné značné a neobvyklé výdaje, projednají společně tento problém zúčastněné celní správy s cílem určit způsob a podmínky pro vyřízení žádosti, jakož i způsob hrazení nákladů. Článek 30 Výhrady 1. S výjimkami uvedenými v čl. 20 odst. 8, čl. 21 odst. 5 a čl. 23 odst. 5 nejsou výhrady k této úmluvě přípustné. 2. Členské státy, které již mezi sebou upravily řešení otázek upravených v hlavě IV této úmluvy, mohou učinit výhrady podle odstavce 1 pouze v míře, ve které tyto výhrady neovlivní jejich závazky vyplývající z těchto úprav. 3. Závazky vyplývající z ustanovení Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 k provedení Schengenské úmluvy podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, které umožňují užší spolupráci, nebudou touto úmluvou, pokud jde o vztahy mezi členskými státy vázanými těmito ustanoveními, dotčeny. Článek 31 Územní působnost 1. Tato úmluva se vztahuje na území členských států ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství2, pozměněného aktem o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravami smluv, na kterých je založena Evropská unie3, a ve smyslu nařízení (ES) č. 82/97 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 19964, včetně ostrova Heligoland a území Büsingenu pro Spolkovou republiku Německo (v rámci a podle smlouvy ze dne 23. listopadu 1964 mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací o začlenění obceobce Büsingen am Hochrhein do celního území Švýcarské konfederace nebo jejího současného znění) a obcíobcí Livigno a Campione ďltalia pro Italskou republiku, a na teritoriální vody, pobřežní vody a na vzdušný prostor území členských států. 2. Rada může jednomyslně postupem uvedeným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii přizpůsobit odstavec 1 jakékoli změně ustanovení práva Společenství, na které uvedený odstavec odkazuje. Článek 32 Vstup v platnost 1. Tuto úmluvu přijmou členské státy v souladu se svými ústavními požadavky. 2. Členské státy sdělí depozitáři ukončení ústavního procesu pro přijetí této úmluvy. 3. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesát dní po sdělení podle odstavce 2 učiněné státem, který je v okamžiku přijetí právního aktu o dohotovení této úmluvy Radou členem Evropské unie, a tuto formalitu provedl jako poslední. 4. Do vstupu této úmluvy v platnost může každý členský stát při sdělení uvedeném v odstavci 2 nebo kdykoli později prohlásit, že se tato úmluva, s výjimkou jejího článku 26, bude vztahovat na vztahy tohoto státu s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinnosti devadesát dní po jejich uložení. 5. Tato úmluva se vztahuje pouze na žádosti předané po dni, kdy vstoupí v platnost nebo začne být uplatňována ve vztazích mezi dožádaným a dožadujícím členským státem. 6. Úmluva o poskytování vzájemné pomoci mezi celními správami ze dne 7. září 1967 se dnem vstupu této úmluvy v platnost zrušuje. Článek 33 Přístup 1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členským státem Evropské unie. 2. Znění této úmluvy v jazyce přistupujícího členského státu vypracované Radou Evropské unie je závazné. 3. Listiny o přístupu se uloží u depozitáře. 4. Tato úmluva vstoupí pro přistupující stát v platnost devadesát dní po uložení jeho ratifikačních listin nebo v den vstupu této úmluvy v platnost, pokud již nevstoupila v platnost uplynutím uvedené lhůty devadesáti dní. 5. Pokud tato úmluva dosud nevstoupila v okamžiku uložení listin o přístupu přistupujících členských států v platnost, vztahuje se na přistupující členské státy čl. 32 odst. 4. Článek 34 Změny 1. Změny této úmluvy může navrhnout každý členský stát, který je Vysokou smluvní stranou. Každý návrh na změnu se zašle depozitáři, který ho předá Radě a Komisi. 2. Aniž je dotčen čl. 31 odst. 2, přijme změny této úmluvy Rada, která je doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními požadavky. 3. Změny přijaté podle odstavce 2 vstoupí v platnost podle čl. 32 odst. 3. Článek 35 Depozitář 1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie. 2. Depozitář zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství informace o pokroku v přijímání a přistupování, provádění, prohlášeních a výhradách a také o jakýchkoli jiných oznámeních týkajících se této úmluvy. Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této úmluvě své podpisy. Dáno v Bruselu dne 18. prosince 1997 v jediném originále, v jazyce dánském, německém, anglickém, finském, francouzském, řeckém, irském, italském, nizozemském, portugalském, švédském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost; originál bude uložen v archívu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie. PŘÍLOHA I PROHLÁŠENÍ, KTERÁ MAJÍ BÝT PŘIPOJENA K ÚMLUVĚ A ZVEŘEJNĚNA V ÚŘEDNÍM VĚSTNÍKU 1. K čl. 1 odst. 1 a k článku 28 S ohledem na výjimky z povinnosti poskytnout pomoc podle článku 28 úmluvy, prohlašuje Itálie, že vyřízení žádostí o vzájemnou pomoc podaných na základě úmluvy a souvisejících s delikty, které nejsou podle italských právních předpisů v rozporu s vnitrostátními celními předpisy nebo celními předpisy Společenství, může z důvodů souvisejících s rozdělením pravomocí mezi vnitrostátní orgány působícími v oblasti prevence a stíhání trestných činůtrestných činů poškodit veřejný pořádek nebo jiné zásadní národní zájmy. 2. K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2 Dánsko a Finsko prohlašují, že vykládají výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle článku 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959. 3. K čl. 4 odst. 3 druhé odrážce Dánsko prohlašuje, že pro něj zahrnuje čl. 4 odst. 3 druhá odrážka pouze akce, kterými se osoba účastní páchání jednoho nebo více deliktů se skupinou osob jednajících se společným cílem, včetně situací, kdy se dotyčná osoba neúčastní vlastního spáchání daného deliktu nebo deliktů; taková účast se musí zakládat na znalosti cíle a obecných kriminálních činností skupiny nebo na znalosti záměru skupiny spáchat dotyčný delikt (delikty). 4. K čl. 4 odst. 3 třetí odrážce Dánsko prohlašuje, že pro něj se čl. 4 odst. 3 třetí odrážka vztahuje pouze na ty delikty, na které se vztahuje ustanovení dánských právních předpisů trestající jakékoli převzetí odcizeného zboží, a to včetně oddílu 191A dánského trestního zákoníku upravujícího převzetí odcizených drog a oddílu 284 trestního zákoníku upravujícího převzetí zboží v souvislosti s pašováním zboží zvláště nebezpečné povahy. 5. K čl. 6 odst. 4 Dánsko, Finsko a Švédsko prohlašují, že styční úředníci uvedení v čl. 6 odst. 4 mohou zastupovat také zájmy Norska a Islandu a naopak. Pět severských zemí má od roku 1982 dohodu, že umístění styční úředníci z jedné ze zúčastněných zemí zastupují také ostatní severské země. Tato dohoda byla přijata za účelem posílení boje proti obchodu s drogami a omezení finančního zatížení pro jednotlivé země, vyplývajícího z umístění styčných úředníků. Dánsko, Finsko a Švédsko přikládají zachování této dohody, která dobře funguje, velký význam. 6. K čl. 20 odst. 8 Dánsko prohlašuje, že přijímá ustanovení článku 20 za následujících podmínek: V případě pronásledování přes hranice uskutečňovaného celními orgány jiného členského státu na moři nebo ve vzduchu může být toto pronásledování prodlouženo na dánské území, včetně dánských teritoriálních vod a vzdušného prostoru nad dánským územím a nad pobřežními vodami pouze tehdy, pokud jsou příslušné dánské orgány o tomto pronásledování předem vyrozuměny. 7. K čl. 21 odst. 5 Dánsko prohlašuje, že přijímá ustanovení článku 21 za následujících podmínek: Přeshraniční sledování bez předchozího povolení může být prováděno podle čl. 21 odst. 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje vážné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, které by mohlo vést k jejich vydání. 8. K čl. 25 odst. 2 písm. i) Členské státy se zavazují, že se budou v Radě vzájemně informovat o opatřeních přijatých k zajištění závazků uvedených v písmenu i). 9. Prohlášení učiněné podle čl. 26 odst. 4 Při podpisu této úmluvy tyto státy prohlašují, že přijímají pravomoc Soudního dvora podle čl. 26 odst. 5: – Irsko podle čl. 26 odst. 5 písm. a), – Spolková republika Německo, Řecká republika, Italská republika a Rakouská republika podle čl. 26 odst. 5 písm. b). PROHLÁŠENÍ Spolková republika Německo, Italská republika a Rakouská republika si vyhrazují právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem úmluvy o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami v případě řešeném u vnitrostátního soudu, jehož rozhodnutí nelze podle vnitrostátních právních předpisů napadnout opravným prostředkem, musí tento soud předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství. 1 Úř. věst. č. L 281, 23. 11. 1995, s. 31. 2 Úř. věst. č. L 302, 19. 10. 1992, s. 2. 3 Úř. věst. č. L 1, 1. 1. 1995, s. 181. 4 Úř. věst. č. L 17, 21.1.1997, s. 2.
Úplné znění zákona č. 179/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 179/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 109/2009 Sb. Vyhlášeno 22. 6. 2009, částka 53/2009 * ČÁST PRVNÍ - NĚKTERÉ VZTAHY V OBLASTI VEŘEJNÉ PODPORY (§ 1 — § 11) * ČÁST DRUHÁ - § 12 (§ 12 — § 12) * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST (§ 13 — § 13) 179 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 109/2009 Sb. ZÁKON o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ NĚKTERÉ VZTAHY V OBLASTI VEŘEJNÉ PODPORY § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1) výkon státní správy v oblasti veřejné podpory, práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců veřejné podpory vůči příslušnému koordinačnímu orgánu veřejné podpory (dále jen „koordinační orgán“), některé otázky součinnosti České republiky s Komisí Evropských společenství (dále jen „Komise“), jakož i některé další vztahy s poskytováním veřejné podpory související. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem veřejné podpory (dále jen „poskytovatel“) ten, kdo rozhoduje o poskytnutí veřejné podpory; pokud o poskytnutí veřejné podpory rozhoduje vláda České republiky, rozumí se poskytovatelem ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, který návrh na poskytnutí veřejné podpory nebo návrh programu veřejné podpory předložil vládě České republiky, b) příjemcem veřejné podpory (dále jen „příjemce“) fyzická nebo právnická osoba, v jejíž prospěch bylo o poskytnutí veřejné podpory rozhodnuto, c) koordinačním orgánem Ministerstvo zemědělství nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), které vykonávají v rozsahu své působnosti centrální koordinační, poradenskou, konzultační a monitorující činnost v oblasti veřejné podpory, d) dnem poskytnutí podpory malého rozsahu den, kdy příjemci na tuto podporu vznikne právní nárok. § 3 Působnost v oblasti veřejné podpory (1) Úřad vykonává působnost koordinačního orgánu mimo oblast zemědělství a rybolovu. (2) Ministerstvo zemědělství vykonává působnost koordinačního orgánu, mimo činností uvedených v odstavci 3 písm. d), v oblasti veřejné podpory zemědělství a rybolovu. (3) Koordinační orgán a) spolupracuje s poskytovatelem před oznámením veřejné podpory Komisi, b) spolupracuje s Komisí a s poskytovatelem v průběhu řízení před Komisí, c) vede evidenci poskytnutých veřejných podpor na území České republiky a předkládá Komisi výroční zprávu, d) vykonává kontrolu2) nad plněním pravomocných rozhodnutí o veřejné podpoře vydaných Úřadem podle právních předpisů platných před účinností tohoto zákona, e) rozhoduje o ukládání pokut podle tohoto zákona, f) předává oznámení veřejné podpory Komisi, g) vydává stanoviska k podáním poskytovatele učiněným před zahájením řízení před Komisí a v jeho průběhu, h) zastupuje Českou republiku při projednávání a přípravě právních předpisů Evropských společenství týkajících se problematiky veřejné podpory, i) je správcem centrálního registru podpor malého rozsahu (dále jen „centrální registr“), který je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního právního předpisu3). § 3a Evidence podpor malého rozsahu (1) Centrální registr je informační systém veřejné správy, který obsahuje údaje o poskytnutých podporách malého rozsahu. (2) Údaje centrálního registru o celkové podpoře malého rozsahu, kterou příjemce obdržel, jsou přístupné poskytovateli formou dálkového přístupu. (3) Poskytovatel je povinen před poskytnutím podpory malého rozsahu v centrálním registru ověřit, zdali poskytnutím podpory nedojde a) k překročení limitu stanoveného příjemci v přímo použitelném předpisu Evropských společenství, b) k překročení limitu stanoveného v oblasti zemědělství a rybolovu pro Českou republiku v přímo použitelném předpisu Evropských společenství. (4) Poskytovatel je povinen do 5 pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamenat do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře malého rozsahu a o jejím příjemci. § 4 Řízení před Komisí (1) Poskytovatelé ve spolupráci s koordinačním orgánem jednají s Komisí v řízeních týkajících se oznámené veřejné podpory, protiprávní veřejné podpory, zneužití veřejné podpory, existujících režimů veřejné podpory, při šetření na místě a v souvislosti s oznámením rozhodnutí. (2) Poskytovatelé si vyžádají předchozí stanovisko koordinačního orgánu k podáním učiněným před zahájením řízení před Komisí a v jeho průběhu. (3) Koordinační orgán vydá stanovisko nejpozději do 5 pracovních dnů, v případě zemědělství a rybolovu do 15 pracovních dnů ode dne doručení žádosti. V případě, že koordinační orgán v této lhůtě stanovisko nevydá, má se za to, že jeho stanovisko k podání je kladné. (4) Poskytovatel oznamuje veřejnou podporu Komisi v elektronické podobě prostřednictvím koordinačního orgánu. Koordinační orgán neprodleně informuje poskytovatele o předání oznámení Komisi. § 5 Poskytování dokumentů a jiných informací týkajících se veřejných podpor (1) Poskytovatel je povinen koordinačnímu orgánu předložit a) do 30. dubna kalendářního roku informace o veřejných podporách mimo oblast zemědělství a rybolovu poskytnutých v předcházejícím kalendářním roce a o probíhajících programech veřejné podpory mimo oblast zemědělství a rybolovu; podrobnosti o plnění této povinnosti stanoví prováděcí právní předpis, b) do 10 dnů ode dne, kdy je podal, stejnopisy nebo kopie veškerých podání, které učinil v řízeních podle § 4, a stejnopisy nebo kopie veškerých podání a rozhodnutí v řízeních podle § 4, které mu byly doručeny, do 10 dnů od jejich doručení, c) veškeré další koordinačním orgánem vyžádané dokumenty a jiné informace týkající se veřejné podpory nebo programů veřejné podpory ve lhůtě stanovené koordinačním orgánem. Lhůtu stanoví koordinační orgán přiměřeně s ohledem na rozsah a dostupnost vyžádaných informací a dokumentů. (2) Příjemce je povinen koordinačnímu orgánu na jeho písemné vyžádání ve stanovené lhůtě předložit veškeré dokumenty a jiné informace týkající se veřejné podpory; k identifikaci příjemce – fyzické osoby je koordinační orgán oprávněn vyžadovat pouze sdělení údajů o jméně a příjmení příjemce, datu narození a adresy místa trvalého pobytu. Při stanovení lhůty postupuje koordinační orgán podle odstavce 1 písm. c) obdobně. (3) Dokumenty a jiné informace podle odstavců 1 a 2 jsou poskytovatel a příjemce povinni koordinačnímu orgánu předložit úplné a pravdivé. (4) Veškeré dokumenty a jiné informace týkající se oznámení veřejné podpory a řízení podle § 4 je poskytovatel povinen předložit koordinačnímu orgánu na jeho žádost také v elektronické formě. § 6 Šetření prováděné Komisí (1) Provádí-li Komise na území České republiky šetření na místě, jsou poskytovatelé a příjemci povinni poskytnout koordinačnímu orgánu, Komisi a osobám jí pověřeným potřebnou součinnost. (2) Poskytovateli nebo příjemci, který nesplní povinnost podle odstavce 1, může koordinační orgán uložit pořádkovou pokutu do 100 000 Kč. Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 1 000 000 Kč. § 7 Postup při navracení veřejné podpory (1) Rozhodne-li Komise o navrácení nebo o prozatímním navrácení veřejné podpory, je příjemce povinen poskytnutou veřejnou podporu vrátit poskytovateli, případně jeho právnímu nástupci, a to včetně úroků stanovených Komisí. (2) Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu učinit veškerá nezbytná opatření k zajištění splnění povinnosti podle odstavce 1. Za tím účelem poskytovatel příjemce neprodleně vyzve k navrácení veřejné podpory podle odstavce 1; nevyplývá-li lhůta k navrácení nebo prozatímnímu navrácení veřejné podpory z rozhodnutí Komise, poskytovatel lhůtu zároveň ve výzvě stanoví. Po marném uplynutí lhůty k navrácení nebo prozatímnímu navrácení veřejné podpory poskytovatel rozhodne o jejím odnětí příjemci podle zvláštního právního předpisu4), popřípadě, nelze-li takto postupovat, podá proti příjemci žalobu u soudu. (3) Pokud podléhá příjemce dozoru nebo dohledu podle zvláštního právního předpisu5), informuje poskytovatel neprodleně o povinnosti poskytnutou veřejnou podporu vrátit i orgán, který dozor nebo dohled provádí. § 8 Přestupky (1) Fyzická osoba se jako příjemce dopustí přestupkupřestupku tím, že nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 2 nebo 3. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 300 000 Kč. Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob § 8a (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako příjemce dopustí správního deliktu tím, že nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 2 nebo 3. (2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel dopustí správního deliktu tím, že a) nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4, b) nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 1, 3 nebo 4, nebo c) neučiní veškerá nezbytná opatření podle § 7 odst. 2. (3) Za správní delikt se uloží pokuta a) do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), b) do 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b), c) do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. c). § 8b Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm koordinační orgán nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává koordinační orgán. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby6) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá koordinační orgán. § 9 Zmocňovací ustanovení (1) Koordinační orgán stanoví prováděcím právním předpisem formu a obsah plnění informační povinnosti poskytovatelů podle § 5 odst. 1 písm. a). (2) Úřad stanoví prováděcím právním předpisem obsah a rozsah údajů, které je poskytovatel podpory malého rozsahu mimo oblast zemědělství a rybolovu povinen zaznamenat do centrálního registru, a postup při jejich zaznamenávání. (3) Ministerstvo zemědělství stanoví prováděcím právním předpisem obsah a rozsah údajů, které je poskytovatel podpory malého rozsahu v oblasti zemědělství a rybolovu povinen zaznamenat do centrálního registru, a postup při jejich zaznamenávání. § 10 Přechodná ustanovení (1) Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (2) Při navracení veřejné podpory poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. § 11 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. 2. Vyhláška č. 435/2000 Sb., kterou se stanoví náležitosti informační povinnosti o poskytnuté veřejné podpoře. ČÁST DRUHÁ § 12 Tímto ustanovením je novelizován jiný zákon. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST § 13 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 2004. * * * Zákon č. 109/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. června 2009), s výjimkou ustanovení čl. I bodu 3, pokud jde o § 3 odst. 3 písm. i), bodu 4, pokud jde o § 3a odst. 1, 2 a 4, a čl. IV, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2010, a ustanovení čl. I bodu 4, pokud jde o § 3a odst. 3, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. Předseda vlády: Ing. Fischer, CSc. v. r. 1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis. Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004. Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů. 2) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. 5) Například zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 6) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.
Vyhláška č. 177/2009 Sb.
Vyhláška č. 177/2009 Sb. Vyhláška o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou Vyhlášeno 22. 6. 2009, datum účinnosti 1. 9. 2009, částka 53/2009 * ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 4) * ČÁST DRUHÁ - SPOLEČNÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY (§ 5 — § 13) * ČÁST TŘETÍ - PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY (§ 14 — § 19a) * ČÁST ČTVRTÁ - ODLIŠNOSTI KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY PRO ŽÁKY S PŘIZNANÝM UZPŮSOBENÍM PODMÍNEK PRO KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY (§ 20 — § 20) * ČÁST PÁTÁ - ODLIŠNOSTI KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY PRO ŽÁKY S VYUČOVACÍM JAZYKEM NÁRODNOSTNÍ MENŠINY (§ 21 — § 21) * ČÁST ŠESTÁ - HODNOCENÍ ZKOUŠEK (§ 22 — § 26) * ČÁST SEDMÁ - PROTOKOLY MATURITNÍ ZKOUŠKY A DALŠÍ DOKUMENTY (§ 26a — § 32) * ČÁST OSMÁ - OPRAVNÉ ZKOUŠKY A NÁHRADNÍ ZKOUŠKY (§ 34 — § 34) * ČÁST DEVÁTÁ - ZKUŠEBNÍ MATURITNÍ KOMISE (§ 35 — § 36) * ČÁST DESÁTÁ - VYMEZENÍ DALŠÍCH ČINNOSTÍ ORGÁNŮ A OSOB ZABEZPEČUJÍCÍCH MATURITNÍ ZKOUŠKY (§ 37 — § 40) * ČÁST JEDENÁCTÁ - PŘEDPOKLADY PRO VÝKON FUNKCE KOMISAŘE A ZADAVATELE, OSVĚDČENÍ A TERMÍNY JMENOVÁNÍ (§ 42 — § 44) * ČÁST DVANÁCTÁ - BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ (§ 45 — § 46a) * ČÁST TŘINÁCTÁ - ODMĚŇOVÁNÍ PŘEDSEDŮ ZKUŠEBNÍCH MATURITNÍCH KOMISÍ A KOMISAŘŮ (§ 47 — § 47) * ČÁST ČTRNÁCTÁ - JEDNOTLIVÁ ZKOUŠKA (§ 48 — § 50a) * ČÁST PATNÁCTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ (§ 51 — § 52) * § 53 - Zrušovací ustanovení * ČÁST ŠESTNÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 54 — § 54) č. 1 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 1a k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 3a k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 7 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. č. 8 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Aktuální znění od 1. 1. 2025 (460/2024 Sb.) 177 VYHLÁŠKA ze dne 10. června 2009 o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 81 odst. 11 a § 113a odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 242/2008 Sb. a zákona č. 49/2009 Sb.: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí a) hranicí úspěšnosti nejnižší možné bodové nebo procentuální hodnocení, kterého žák musí dosáhnout, aby zkoušku společné části maturitní zkoušky konanou formou didaktického testudidaktického testu (dále jen „didaktický testdidaktický test“) vykonal úspěšně, nebo nejnižší možné hodnocení vyjádřené body, procenty nebo klasifikačním stupněm, kterého žák musí dosáhnout, aby zkoušku profilové části maturitní zkoušky nebo její část vykonal úspěšně, b) řádným termínemřádným termínem první časové období pro konání maturitní zkoušky po úspěšném ukončení vzdělávání v posledním ročníku ve střední škole; do prvního časového období náleží i maturitní zkouška konaná v náhradním termínu podle § 81 odst. 2 věty třetí školského zákona, c) žákem s přiznaným uzpůsobením podmínekžákem s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky žák nebo uchazeč uvedený v § 16 odst. 9 školského zákona, žák nebo uchazeč s vývojovými poruchami učení nebo zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení, kterému je na základě jeho žádosti umožněno konat maturitní zkoušku za podmínek odpovídajících jeho potřebám, d) asistentemasistentem zletilá osoba2), která poskytuje žákovi s přiznaným uzpůsobením podmínekžákovi s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky podporu při konání maturitní zkoušky v rozsahu upraveném touto vyhláškou, e) tlumočníkemtlumočníkem zletilá osoba3), která žákovi s přiznaným uzpůsobením podmínekžákovi s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky tlumočí do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých a ze znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých v rozsahu upraveném touto vyhláškou, f) zkušební dokumentací zadání zkoušek společné části zahrnující testový sešit pro didaktický testdidaktický test, zvukovou nahrávku pro poslechovou část zkoušky z cizího jazyka, záznamové archy pro zápis řešení didaktického testudidaktického testu žákem a další dokumenty a soubory vztahující se ke společné části maturitní zkoušky, g) pracovním listem konkrétní zadání pro ústní zkoušku profilové části z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka, h) záznamovým archem část zkušební dokumentace, do které žák zapisuje řešení didaktického testudidaktického testu, i) zkušebním místemzkušebním místem škola nebo její odloučené pracoviště, kde se konají maturitní zkoušky, j) informačním systémem Centrainformačním systémem Centra systém hardwarových prostředků a softwarových aplikací provozovaných či spravovaných Centrem včetně těch, které jsou umístěny ve školách nebo zkušebních místechzkušebních místech, a systém pravidel pro přístup uživatelů k těmto prostředkům a aplikacím, k) oprávněným uživatelemoprávněným uživatelem uživatel informačního systému Centrainformačního systému Centra, kterému Centrum vydalo oprávnění pro užití systému. Termíny konání zkoušek společné a profilové části maturitní zkoušky § 2 (1) Maturitní zkoušky se konají v jarním zkušebním období a podzimním zkušebním období. (2) V jarním zkušebním období se maturitní zkoušky konají v období od 2. května do 10. června, v podzimním zkušebním období od 1. září do 20. září. (3) V jarním zkušebním období se didaktické testydidaktické testy konají v období od 2. května do 15. května. Konkrétní termíny konání didaktických testůdidaktických testů v jarním zkušebním období určí ministerstvo4) nejpozději do 15. srpna, který předchází školnímu roku, v němž se maturitní zkouška koná. Časový rozvrh konání didaktických testůdidaktických testů (dále jen „jednotné zkušební schéma“) určí ministerstvo do 15. ledna školního roku, v němž se maturitní zkouška koná; údaje ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Zkoušky profilové části maturitní zkoušky5) se v jarním zkušebním období konají v období od 16. května do 10. června. Zkoušky konané formou písemné zkoušky (dále jen „písemná zkouška“), zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka konané formou písemné práce (dále jen „písemná práce“) a zkoušky konané a formou praktické zkoušky (dále jen „praktická zkouška“) se konají nejdříve 1. dubna. V případech, kde to povaha zkoušky vyžaduje, je možné praktickou zkoušku a písemnou zkoušku konat i v dřívějším termínu. (5) V podzimním zkušebním období se didaktické testydidaktické testy konají v období od 1. září do 10. září. Konkrétní termíny konání didaktických testůdidaktických testů v podzimním zkušebním období určí ministerstvo4) nejpozději do 15. ledna před konáním maturitní zkoušky v následujícím školním roce. Jednotné zkušební schéma určí ministerstvo nejpozději do 15. srpna před konáním maturitní zkoušky a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Zkoušky profilové části maturitní zkoušky se v podzimním zkušebním období konají v období od 1. září do 20. září. V případech, kde to povaha zkoušky vyžaduje, je možné praktickou zkoušku konat i v dřívějším termínu. (7) Konkrétní termíny povinných a nepovinných zkoušek profilové části stanoví ředitel školy pro jarní zkušební období nejpozději 2 měsíce před jejich konáním a pro podzimní zkušební období nejpozději do 25. srpna před konáním maturitní zkoušky a zveřejní je způsobem umožňujícím dálkový přístup. Konkrétní termíny podle věty první stanoví ředitel školy v souladu s odstavci 3 až 6 tak, aby se nepřekrývaly s jednotným zkušebním schématem zkoušek jednotlivých žáků. § 3 (1) Didaktické testyDidaktické testy se zahajují vždy ve stejnou dobu podle jednotného zkušebního schématu. (2) Termíny podle § 2 odst. 3 až 7 jsou platné i pro vykonání opravné a náhradní zkoušky. § 4 Přihlašování k maturitní zkoušce (1) Žák podává k maturitní zkoušce, opravné zkoušce nebo náhradní zkoušce přihlášku k maturitní zkoušce (dále jen „přihláška“), jejíž vzor je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce, řediteli školy, a to nejpozději do a) 1\\. prosince pro jarní zkušební období, b) 25\\. června pro podzimní zkušební období. (2) V přihlášce žák uvede a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, školu, třídu a obor vzdělání, formu vzdělávání, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození a místo narození, státní občanství, b) názvy zkušebních předmětů povinných zkoušek společné části maturitní zkoušky7), c) názvy zkušebních předmětů povinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky8), d) názvy zkušebních předmětů nepovinných zkoušek společné části maturitní zkoušky9), e) názvy zkušebních předmětů nepovinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky10), f) označení zkušebního předmětu, který bude žák konat ve společné a profilové části maturitní zkoušky v jazyce národnostní menšiny, g) zařazení žáka s přiznaným uzpůsobením podmínekžáka s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky do kategorie a skupiny uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce za účelem uzpůsobení podmínek pro konání společné části maturitní zkoušky, h) požadavek žáka podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona na úpravu podmínek a způsobu konání zkoušky z českého jazyka a literatury společné a profilové části maturitní zkoušky a ze zkušebních předmětů společné části maturitní zkoušky matematika a matematika rozšiřující. (3) K přihlášce podle odstavce 2 písm. g) přiloží žák doporučení školského poradenského zařízení podle § 20. Toto doporučení se založí do školní matriky podle § 28 odst. 2 písm. f) školského zákona. K přihlášce podle odstavce 2 písm. h) přiloží žák úředně ověřené kopie dokladůdokladů o vzdělání vydaných školou mimo území České republiky, včetně jejich překladu do českého jazyka; v případě pochybností o správnosti překladu je ředitel školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu dokladůdokladů o vzdělání. (4) Žák se v řádném termínuřádném termínu přihlašuje na všechny zkušební předměty uvedené v odstavci 2 písm. b) a c). Přihláška ke zkoušce podle § 81 odst. 5 školského zákona se podává podle odstavců 1 až 3; v přihlášce se uvede rok úspěšného ukončení posledního ročníku vzdělávání. Přihlášku k opravné zkoušce nebo náhradní zkoušce podává žák ke všem částem zkoušky příslušného zkušebního předmětu profilové části maturitní zkoušky, u kterých neuspěl nebo které nekonal. Přihláška k opravné zkoušce nebo náhradní zkoušce se ukládá ve škole způsobem stanoveným zákonem o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů11). Skartační lhůta činí 5 let. (5) Ředitel školy předá prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra údaje podle odstavců 2 až 4 Centru nejpozději do a) 15\\. prosince pro jarní zkušební období, b) 30\\. června pro podzimní zkušební období. (6) Změny v údajích žáka podle odstavce 2 písm. a) a g), k nimž došlo od předání údajů Centru podle odstavce 5, oznámí ředitel školy Centru neprodleně. Změny v údajích žáka podle odstavce 2 písm. c) a e), k nimž došlo v době od předání údajů Centru podle odstavce 5 z důvodu přestupu žáka podle § 66 odst. 4 školského zákona nebo změny oboru vzdělání podle § 66 odst. 3 školského zákona, oznámí ředitel školy Centru neprodleně. Změny podle věty druhé lze provést nejpozději do začátku zkoušek profilové části maturitní zkoušky v souladu s § 2 odst. 4 a 6. (7) Žák, který byl přijat do posledního ročníku vzdělávání podle § 63 školského zákona po termínu podle odstavce 5 písm. a), podává přihlášku na následující podzimní zkušební období. Toto období se pro konání maturitní zkoušky tímto žákem považuje také za řádný termínřádný termín. (8) Škola předá žákovi potvrzený výpis z přihlášky z informačního systému Centrainformačního systému Centra nejpozději do 5 dnů od předání údajů Centru podle odstavce 5. V případě nesouladu údajů uvedených ve výpisu se skutečným stavem žák zašle škole do 5 dnů správné údaje. ČÁST DRUHÁ SPOLEČNÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY Zkouška z českého jazyka a literatury § 5 (1) Didaktický testDidaktický test ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura trvá 85 minut. (2) Žákovi podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona se na jeho žádost prodlužuje doba konání didaktického testudidaktického testu z českého jazyka a literatury o 30 minut a má možnost použít překladový slovník. Zkouška z cizího jazyka § 7 (1) Zkoušku ze zkušebního předmětu cizí jazyk lze konat z a) anglického jazyka, b) francouzského jazyka, c) německého jazyka, d) španělského jazyka, nebo e) ruského jazyka. (2) Didaktický testDidaktický test ze zkušebního předmětu cizí jazyk trvá 110 minut, z toho 40 minut poslechová část testu a 70 minut část testu ověřující čtení a jazykové vědomosti a dovednosti. § 9 Zkouška z matematiky Didaktický testDidaktický test z matematiky trvá 135 minut. Žákovi podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona se na jeho žádost prodlužuje doba konání didaktického testudidaktického testu o 10 minut a umožňuje se při konání didaktického testudidaktického testu použít překladový slovník. § 10 Nepovinná zkouška z matematiky rozšiřující Didaktický testDidaktický test z matematiky rozšiřující trvá 150 minut. Žákovi podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona se na jeho žádost prodlužuje doba konání didaktického testudidaktického testu o 15 minut. Při konání didaktického testudidaktického testu má žák podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona možnost použít překladový slovník. Organizace společné části maturitní zkoušky § 11 (1) Centrum doručí příslušnou zkušební dokumentaci do zkušebního místazkušebního místa v bezpečnostních schránkách nejpozději poslední pracovní den, který předchází zahájení didaktických testůdidaktických testů podle § 2. (2) Bezpečnostní schránka obsahuje taktéž a) prezenční listinu žáků, b) protokol o průběhu zkoušky v učebně, c) pokyny pro zadavatele, d) bezpečnostní obálky pro vyplněné záznamové archy a prezenční listinu žáků, e) další pomocné materiály. (3) Ředitel školy převezme bezpečnostní schránku pro zkušební místozkušební místo od osoby pověřené Centrem a zkontroluje její neporušenost. Oba převzetí potvrdí záznamem o předání. (4) V den konání příslušné zkoušky podle jednotného zkušebního schématu ředitel školy za přítomnosti komisaře otevře bezpečnostní schránku a vyjme z ní zkušební dokumentacizkušební dokumentaci pro příslušný zkušební předmět a učebnu. Poté bezpečnostní schránku zapečetí. Ředitel školy předá zkušební dokumentacizkušební dokumentaci zadavateli za přítomnosti komisaře, a to nejdříve 20 minut před zahájením příslušné zkoušky. Předání dokumentace se potvrzuje záznamem o předání. (5) Zadavatel v učebně, kde se zkouška bude konat, zkontroluje neporušenost obalu zkušební dokumentace a otevře jej. O otevření provede zadavatel záznam v protokolu o konání zkoušky v učebně. (6) Zadavatel rozdá zadání zkoušky a záznamové archy, případně další části zkušební dokumentacezkušební dokumentace určené žákům, a ve stanoveném čase podle jednotného zkušebního schématu zahájí zkoušku. § 12 Při konání didaktického testudidaktického testu každý žák sedí v samostatné lavici. V jedné učebně může být nejvýše 17 žáků, v případě žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky nejvýše 14 žáků. § 13 (1) Zadavatel vybere bezprostředně po ukončení zkoušky podle jednotného zkušebního schématu od žáků vyplněné záznamové archy didaktických testůdidaktických testů spolu s prezenční listinou, překontroluje jejich úplnost, uloží záznamové archy a prezenční listinu do bezpečnostní obálky a o uložení provede záznam do protokolu o průběhu maturitní zkoušky v učebně. Bezpečnostní obálku neprodleně předá komisaři. Komisař i zadavatel potvrdí předání bezpečnostní obálky v záznamu o předání. (2) Komisař bezodkladně převede záznamové archyzáznamové archy a prezenční listiny do elektronické podoby a prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra je odešle do Centra; poté komisař předá záznamové archyzáznamové archy a prezenční listiny řediteli školy, oba předání potvrdí v záznamu o předání. (3) Ředitel školy po ukončení zkoušek zajistí na základě výzvy Centra předání bezpečnostní schránky Centru způsobem stanoveným Centrem. (4) Záznamové archyZáznamové archy se ukládají ve škole způsobem stanoveným zákonem o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů11). Skartační lhůta činí 5 let. ČÁST TŘETÍ PROFILOVÁ ČÁST MATURITNÍ ZKOUŠKY § 14 (1) Ředitel školy může do nabídky povinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky zařadit pouze předměty nebo jiné ucelené části vzdělávacího obsahu, jejichž součet týdenních vyučovacích hodin v jednotlivých ročnících stanovených učebním plánem školního vzdělávacího programu činí za celou dobu vzdělávání nejméně 4 vyučovací hodiny. Pokud je obsahem zkoušky více obsahově příbuzných předmětů nebo jiných ucelených částí vzdělávacího obsahu školního vzdělávacího programu, pak se jejich týdenní vyučovací doby sčítají. (2) Pro jiné formy vzdělávání než denní je pro stanovení nejnižšího počtu vyučovacích hodin po dobu vzdělávání rozhodující vzdělávací obsah uvedený ve školním vzdělávacím programu, který odpovídá denní formě vzdělávánídenní formě vzdělávání. (3) Minimální rozsah týdenní vyučovací doby podle odstavce 1 se nevztahuje u zkráceného studia podle § 85 školského zákona na zkoušky podle § 14a až 14d. (4) Při konání písemné práce z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka každý žák sedí v samostatné lavici. V jedné učebně může být nejvýše 14 žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky. § 14a Písemná práce z českého jazyka a literatury (1) Písemnou prací z českého jazyka a literatury se rozumí vytvoření souvislého textu, jehož minimální rozsah je 250 slov. Písemná práce trvá nejméně 110 minut včetně času na volbu zadání. Při konání písemné práce má žák možnost použít Pravidla českého pravopisu. (2) Pro písemnou práci ředitel školy stanoví nejméně 4 zadání, která se žákům zpřístupní bezprostředně před zahájením zkoušky. Po zahájení zkoušky si žák 1 zadání zvolí. Zadání písemné práce obsahuje název zadání, způsob zpracování zadání a popřípadě výchozí text k zadání. (3) Zadání písemné práce jsou stejná pro všechny žáky daného oboru vzdělání příslušné školy. Písemnou práci konají žáci daného oboru vzdělání ve stejný den a čas; v případě stejného zadání písemné práce pro více oborů vzdělání téže školy konají ve stejný den a čas písemnou práci žáci těchto oborů. (4) Žákovi podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona se na jeho žádost prodlužuje doba konání písemné práce z českého jazyka a literatury o 40 %. Při konání písemné práce má žák možnost použít překladový slovník a Slovník spisovné češtiny. § 14b Ústní zkouška z českého jazyka a literatury před zkušební maturitní komisí (1) Pro ústní zkoušku z českého jazyka a literatury určí ředitel školy v souladu s rámcovým a školním vzdělávacím programem daného oboru vzdělání maturitní seznam nejméně 60 literárních děl. Ředitel školy s více obory vzdělání může vytvořit jeden maturitní seznam literárních děl, který obsahuje literární díla pro různé obory vzdělání, pokud je zachován počet literárních děl pro každý obor vzdělání podle věty první. Zároveň ředitel školy stanoví kritéria pro sestavení vlastního seznamu literárních děl žákem. Maturitní seznam literárních děl a kritéria jsou platná i pro opravnou zkoušku a náhradní zkoušku. (2) Z maturitního seznamu literárních děl a v souladu s kritérii podle odstavce 1 žák připraví vlastní seznam literárních děl v počtu stanoveném ředitelem školy; nejnižší počet literárních děl v žákovském seznamu je 20. Žák odevzdá seznam řediteli školy nebo jím pověřené osobě do 31. března roku, v němž se maturitní zkouška koná, pro jarní zkušební období a do 30. června roku, v němž se maturitní zkouška koná, pro podzimní zkušební období. (3) Ústní zkouška se uskutečňuje formou řízeného rozhovoru s využitím pracovního listu obsahujícího úryvek nebo úryvky z konkrétního literárního díla. Ředitel školy zajistí pracovní listy pro žáky k dílům z jejich vlastních seznamů literárních děl. Součástí pracovního listu je i zadání ověřující znalosti a dovednosti žáka vztahující se k učivu o jazyce a slohu. (4) Bezprostředně před zahájením přípravy k ústní zkoušce si žák vylosuje číslo pracovního listu. Příprava k ústní zkoušce trvá 15 až 20 minut. Ústní zkouška trvá nejdéle 15 minut. V jednom dni nelze losovat dvakrát pracovní list ke stejnému literárnímu dílu. Neodevzdá-li žák do data podle odstavce 3 vlastní seznam literárních děl, losuje si u zkoušky z pracovních listů ke všem dílům maturitního seznamu literárních děl pro daný obor vzdělání. § 14c Písemná práce z cizího jazyka (1) Písemnou prací z cizího jazyka se rozumí vytvoření souvislého textu nebo textů v celkovém minimálním rozsahu 200 slov. Písemná práce trvá nejméně 60 minut včetně času na volbu zadání. Při konání písemné práce má žák možnost použít překladový slovník. (2) Pro písemnou práci z konkrétního cizího jazyka ředitel školy stanoví 1 nebo více zadání, která se žákům zpřístupní bezprostředně před zahájením zkoušky. Pokud je stanoveno více než 1 zadání, žák si po zahájení zkoušky 1 zadání zvolí. Zadání písemné práce obsahuje název zadání, způsob zpracování zadání a popřípadě výchozí text k zadání. (3) Zadání písemné práce z konkrétního cizího jazyka jsou stejná pro všechny žáky daného oboru vzdělání příslušné školy. Písemnou práci konají žáci daného oboru vzdělání ve stejný den a čas. V případě stejného zadání písemné práce pro více oborů vzdělání téže školy konají ve stejný den a čas písemnou práci žáci těchto oborů. § 14d Ústní zkouška z cizího jazyka před zkušební maturitní komisí (1) Pro ústní zkoušku z cizího jazyka ředitel školy v souladu s rámcovým a školním vzdělávacím programem stanoví 20 až 30 témat. Témata jsou platná i pro opravnou zkoušku a náhradní zkoušku. (2) Ústní zkouška z cizího jazyka se uskutečňuje formou řízeného rozhovoru s využitím pracovního listu obsahujícího 1 nebo více zadání ke konkrétnímu tématu. U oborů vzdělání s kódovým označením kategorie dosaženého vzdělání M a L je součástí pracovního listu i zadání ověřující znalost terminologie vztahující se ke vzdělávací oblasti odborného vzdělávání, které nemusí navazovat na vylosované téma. (3) Bezprostředně před zahájením přípravy k ústní zkoušce si žák vylosuje jedno téma. Příprava k ústní zkoušce trvá 15 až 20 minut. Ústní zkouška trvá nejdéle 15 minut. V jednom dni nelze losovat dvakrát stejné téma. § 15 Maturitní práce a její obhajoba před zkušební maturitní komisí (1) Zadání maturitní práce obsahuje a) téma maturitní práce, b) termín odevzdání maturitní práce a délku obhajoby maturitní práce před zkušební maturitní komisí, c) způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce, d) kritéria hodnocení maturitní práce, e) požadavek na počet vyhotovení maturitní práce a f) určení částí tématu zpracovaných jednotlivými žáky v případě, že maturitní práci bude zpracovávat několik žáků společně. (2) Zadání maturitní práce podle odstavce 1 určí ředitel školy s dostatečným časovým předstihem s ohledem na rozsah, obsah a náročnost zpracování tématu práce, nejpozději však 4 měsíce před termínem obhajoby maturitní práce. Žák má na vypracování maturitní práce lhůtu nejméně jeden měsíc. Pokud je určeno více než jedno téma, žák si téma maturitní práce zvolí v termínu stanoveném ředitelem školy; pokud si žák ve stanoveném termínu téma nezvolí, vylosuje si jedno téma z nabídky určené ředitelem školy. Maturitní práci může zpracovávat a obhajovat několik žáků společně, i v tomto případě jsou žáci hodnoceni jednotlivě. (3) Téma a zadání maturitní práce se zachovává i pro opravnou zkoušku a náhradní zkoušku. (4) Ředitel školy nejpozději 4 měsíce před termínem obhajoby maturitní práce určí vedoucího maturitní práce a nejpozději jeden měsíc před termínem obhajoby maturitní práce stanoví oponenta maturitní práce. Vedoucím a oponentem maturitní práce může být i fyzická osoba, která není v základním pracovněprávním vztahu12) k právnické osobě vykonávající činnost školy (dále jen „škola“) a která působí nebo působila v oblasti související s tématem maturitní práce. (5) Vedoucí a oponent maturitní práce zpracují jednotlivě písemný posudek maturitní práce. Posudky jsou předány žákovi a členům zkušební maturitní komise nejpozději 14 dní před termínem obhajoby maturitní práce. (6) Příprava k obhajobě maturitní práce trvá nejméně 5 minut. Obhajoba maturitní práce trvá nejméně 15 minut a nejdéle 30 minut; délku trvání obhajoby maturitní práce stanoví ředitel školy. (7) Neodevzdá-li žák pro vážné důvody práci v termínu stanoveném podle odstavce 1 písm. b), omluví se písemně řediteli školy nejpozději v den stanovený pro odevzdání maturitní práce; uzná-li ředitel školy omluvu žáka, určí žákovi náhradní termín pro odevzdání maturitní práce. Pokud žák maturitní práci neodevzdá v termínu podle odstavce 1 písm. b) bez písemné omluvy s uvedením vážných důvodů nebo pokud mu omluva nebyla uznána, posuzuje se, jako by danou zkoušku vykonal neúspěšně. § 16 Ústní zkouška před zkušební maturitní komisí (1) Ředitel školy pro každou zkoušku konanou ústní formou zveřejní 20 až 30 témat. Zveřejněná témata se zachovávají i pro opravnou zkoušku a náhradní zkoušku. (2) Bezprostředně před zahájením přípravy k ústní zkoušce si žák jedno téma vylosuje. Příprava k ústní zkoušce trvá 15 minut. Pokud to vyžaduje charakter zkoušky, může ředitel školy stanovit prodloužení trvání přípravy k ústní zkoušce, nejdéle však na 30 minut. Ústní zkouška trvá nejdéle 15 minut. (3) Při ústní zkoušce nelze v jednom dni losovat dvakrát stejné téma. § 17 Písemná zkouška (1) Ředitel školy stanoví témata a zkušební úlohy písemné zkoušky a způsob jejího konání. Pokud je stanoveno více než jedno téma, žák si jedno téma zvolí bezprostředně před zahájením zkoušky. Pokud si žák do zahájení písemné zkoušky téma nezvolí, vylosuje si jedno téma ze stanovené nabídky témat. (2) Délku konání písemné zkoušky stanoví ředitel školy, nejdéle však písemná zkouška trvá 300 minut. § 18 Praktická zkouška (1) Zadání praktické zkoušky, délku a způsob jejího konání stanoví ředitel školy. (2) Praktickou zkoušku koná žák nejdéle 3 dny, pokud není dále stanoveno jinak. (3) V oborech vzdělání skupiny Umění a užité umění6) se praktická zkouška koná 2 až 4 týdny, v konzervatoři nejdéle 3 dny. (4) V jednom dni trvá praktická zkouška nejdéle 420 minut. (5) Praktická zkouška může mít podobu veřejného vystoupení. (6) Praktická zkouška může být konána individuálně nebo společně více žáky; žáci jsou vždy hodnoceni jednotlivě. § 19 Společná ustanovení ke konání zkoušek profilové části maturitní zkoušky (1) Konkrétní délku konání a rozsah textu písemné práce podle § 14a a 14c, maturitní seznam literárních děl a kritéria pro sestavení žákovského seznamu literárních děl podle § 14b, podrobnosti o délce obhajoby maturitní práce podle § 15, délce a způsobu konání písemné zkoušky podle § 17 a praktické zkoušky podle § 18 ředitel školy zveřejní spolu s nabídkou zkoušek profilové části maturitní zkoušky ve lhůtě podle § 79 odst. 3 školského zákona na veřejně přístupném místě ve škole i způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) V případě, že ředitel školy stanoví pro konání zkoušek z dalších zkušebních předmětů kombinaci 2 nebo více forem uvedených v § 15 až 18, postupuje se při konání jednotlivých částí zkoušky podle ustanovení této vyhlášky vztahujícího se k příslušné formě zkoušky. (3) Pro konání písemné práce podle § 14a a 14c a písemné zkoušky podle § 17 stanoví ředitel školy způsob záznamu vytvářeného textu a seznámí s tímto rozhodnutím žáky nejpozději 2 měsíce před konáním příslušné zkoušky na veřejně přístupném místě ve škole i způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 19a Nahrazující zkouška z cizího jazyka (1) Zkoušku z cizího jazyka, k jejímuž konání se žák přihlásil podle § 4 odst. 2 písm. c) nebo e), lze nahradit výsledkem standardizované zkoušky podle školského zákona dokládající jazykové znalosti žáka na jazykové úrovni stanovené rámcovým vzdělávacím programem daného oboru vzdělání nebo vyšší, nejméně však na úrovni B1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. (2) Informaci o standardizovaných zkouškách, které ředitel školy může podle odstavce 1 zvolit jako náhradu zkoušky z cizího jazyka, zveřejní ministerstvo nejpozději do 31. března každého roku způsobem umožňujícím dálkový přístup. Informace je platná pro jarní zkušební období a podzimní zkušební období v následujícím kalendářním roce. Sdělení o možnosti nahrazení zkoušky z cizího jazyka zveřejní ředitel školy spolu s nabídkou zkoušek profilové části ve lhůtě podle § 79 odst. 3 školského zákona. (3) Písemnou žádost o nahrazení zkoušky podává žák řediteli školy nejpozději do 31. března pro konání maturitní zkoušky v jarním zkušebním období a do 30. června pro konání maturitní zkoušky v podzimním zkušebním období. Součástí žádosti je vždy dokladdoklad nebo úředně ověřená kopie dokladudokladu o úspěšném vykonání standardizované jazykové zkoušky. ČÁST ČTVRTÁ ODLIŠNOSTI KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY PRO ŽÁKY S PŘIZNANÝM UZPŮSOBENÍM PODMÍNEK PRO KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY § 20 (1) Doporučení k přiznání uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky vydané školským poradenským zařízením obsahuje uvedení kategorie a skupiny podle přílohy č. 2 k této vyhlášce. Doporučení je platné nejdéle 2 roky od data vydání. (2) Žák s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky koná maturitní zkoušku za podmínek odpovídajících jeho znevýhodnění uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce. Uzpůsobení zadání písemných prací a pracovních listů pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínekžáky s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky zajistí škola v souladu s přílohou č. 3. Uzpůsobení podmínek pro konání zkoušek společné části maturitní zkoušky se přiměřeně uplatní i pro uzpůsobení podmínek pro konání zkoušek profilové části maturitní zkoušky. (3) Doporučení žák odevzdá řediteli školy spolu s přihláškou podle § 4. Doporučení je zároveň evidováno v anonymizované podobě v informačním systému Centrainformačním systému Centra. Doporučení obsahuje údaje o zařazení žáka do příslušné kategorie a skupiny žáků podle druhu znevýhodnění, návrh úprav podmínek a způsobu konání maturitní zkoušky, dále výčet kompenzačních pomůcek a doporučení rozsahu a formy případné asistence, tlumočnických služeb nebo odlišností hodnocení. Vzor formuláře doporučení obsahuje příloha č. 3a k této vyhlášce. (4) Podmínky pro konání maturitní zkoušky se upraví žákovi vždy, pokud z doporučení vyplývá, že znevýhodnění trvá k termínu odevzdání přihlášky déle než jeden rok. V případech, kdy znevýhodnění s výjimkou žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky se specifickými poruchami učení zařazených do kategorie a skupiny SPUO-1 podle přílohy č. 2 trvá kratší dobu než jeden rok nebo nastane v době od odevzdání přihlášky do termínu konání maturitní zkoušky, uzpůsobí podmínky pro konání maturitní zkoušky ředitel školy v dohodě s daným školským poradenským zařízením s přihlédnutím k pravidlům uzpůsobení maturitní zkoušky pro žáky se znevýhodněním uvedeným v příloze č. 3 k této vyhlášce. (5) Žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky mají podle závažnosti svého znevýhodnění právo na úpravu prostředí, navýšení časového limitu, obsahové a formální úpravy zadání zkoušek společné a profilové části maturitní zkoušky, odlišnosti v hodnocení, použití kompenzačních pomůcek, tlumočení a technickou nebo speciálně pedagogickou asistenci a přepis řešení zkoušek do záznamových archů v souladu s doporučením podle odstavce 1. Podrobnější vymezení těchto služeb je uvedeno v příloze č. 3 k této vyhlášce. (6) Ředitel školy prokazatelně seznámí žáka s přiznaným uzpůsobením podmínekžáka s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky a zákonného zástupce tohoto nezletilého žáka s úpravami podmínek a způsobu konání zkoušek podle přílohy č. 3 k této vyhlášce nejpozději jeden měsíc před konáním první zkoušky nebo části zkoušky maturitní zkoušky. V případech uvedených v odstavci 4 větě druhé tak učiní bez zbytečného odkladu. Ředitel školy seznámí v dostatečném předstihu členy zkušební maturitní komise, komisaře a zadavatele s podmínkami konání maturitní zkoušky žáka s přiznaným uzpůsobením podmínekžáka s přiznaným uzpůsobením podmínek. (7) Ředitel školy přiděluje asistentaasistenta nebo tlumočníkatlumočníka žákovi po předchozím projednání jeho přidělení s žákem, popřípadě s jeho zákonným zástupcem. ČÁST PÁTÁ ODLIŠNOSTI KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY PRO ŽÁKY S VYUČOVACÍM JAZYKEM NÁRODNOSTNÍ MENŠINY § 21 (1) Zkouška z jazyka národnostní menšiny se koná způsobem podle § 16 a 17. (2) Žák školy nebo třídy s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, který koná zkoušky společné nebo profilové části maturitní zkoušky v jazyce národnostní menšiny, uvede tuto skutečnost v přihlášce. (3) Žák může volit jazyk pro každou zkoušku maturitní zkoušky. ČÁST ŠESTÁ HODNOCENÍ ZKOUŠEK Hodnocení zkoušek společné části maturitní zkoušky § 22 (1) Ministerstvo4) zveřejní kritéria hodnocení zkoušek společné části maturitní zkoušky způsobem umožňujícím dálkový přístup do 31. března roku, v němž se maturitní zkouška koná. Hranici úspěšnosti didaktických testůdidaktických testů uvede Centrum v testových sešitech didaktických testůdidaktických testů. (2) Didaktický testDidaktický test je vyhodnocován Centrem. Výsledky didaktických testůdidaktických testů zpřístupní Centrum řediteli školy prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra v jarním zkušebním období nejpozději do 15. května, v podzimním zkušebním období nejpozději do 10. září. Nejpozději následující pracovní den poté, co byly tyto výsledky zpřístupněny řediteli školy, zpřístupní je ředitel školy žákům formou protokolu o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka. (3) Didaktické testyDidaktické testy společné části maturitní zkoušky se hodnotí slovně „uspěl(a)“ nebo „neuspěl(a)“ s procentuálním vyjádřením úspěšnosti. (4) Pokud žák zkoušku nekonal, uvádí se v protokolu u příslušného zkušebního předmětu místo stupně prospěchu slovo „nekonal(a)“. Hodnocení zkoušek profilové části maturitní zkoušky § 24 (1) Každá zkouška profilové části je hodnocena zvlášť. Způsob a kritéria hodnocení každé zkoušky nebo její části včetně hranice úspěšnosti a způsob stanovení výsledného hodnocení zkoušek navrhuje ředitel školy, není-li dále stanoveno jinak, a nejpozději před začátkem konání první zkoušky schvaluje zkušební maturitní komise. Ředitel školy zveřejní schválený způsob hodnocení a schválená kritéria hodnocení podle věty druhé na veřejně přístupném místě ve škole a zároveň způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejpozději před začátkem konání první ze zkoušek profilové části. (2) V případě, že se zkouška skládá z více částí konaných různou formou, jsou hodnoceny také části zkoušky. Hodnocení každé části zkoušky se zohlední v návrhu výsledného hodnocení zkoušky. V případě zkoušek z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka tvoří hodnocení písemné práce 40 % a hodnocení ústní zkoušky 60 % celkového hodnocení zkušebního předmětu. (3) Pokud se zkouška skládá z více částí konaných různou formou, vykoná žák zkoušku úspěšně, pokud úspěšně vykoná všechny části dané zkoušky. (4) Hodnocení každé zkoušky profilové části se provádí podle klasifikační stupnice a) 1 – výborný, b) 2 – chvalitebný, c) 3 – dobrý, d) 4 – dostatečný, e) 5 – nedostatečný. Pokud žák zkoušku nebo část zkoušky nekonal, uvádí se v protokolech u příslušného předmětu místo stupně prospěchu slovo „nekonal(a)“. Pokud žák nahradil zkoušku z cizího jazyka zkouškou podle § 19a, uvádí se v protokolech u příslušné zkoušky místo stupně prospěchu slovo „nahrazeno“. (5) Hodnocení zkoušek s výjimkou písemné zkoušky, písemné práce a praktické zkoušky oznámí žákovi předseda zkušební maturitní komise veřejně ve dni, ve kterém žák tuto zkoušku nebo její část konal. Hodnocení písemné zkoušky, písemné práce a praktické zkoušky oznámí žákovi předseda zkušební maturitní komise bez zbytečného odkladu po vyhodnocení zkoušky zkušební maturitní komisí. Pokud se písemná zkouška, písemná práce a praktická zkouška konají před ústními zkouškami, oznámí žákovi předseda zkušební maturitní komise jejich hodnocení nejpozději v době konání ústních zkoušek. (6) Žák vykoná zkoušku nebo část zkoušky úspěšně, pokud je hodnocen stupněm uvedeným v odstavci 4 písm. a) až d). § 25 (1) V případě, že se zkouška skládá z více částí konaných různou formou a žák některou část zkoušky nevykonal úspěšně, opakuje tu část zkoušky, kterou nevykonal úspěšně. (2) Jestliže žák po zahájení některé zkoušky od jejího konání odstoupí, posuzuje se, jako by byl z dané zkoušky hodnocen stupněm 5 – nedostatečný. V případě, že je žákovi z vážných důvodů znemožněno dokončit některou zkoušku nebo její část, může předseda zkušební maturitní komise povolit žákovi konání zkoušky nebo její části v jiném termínu téhož zkušebního období. (3) Výsledky zkoušek profilové části maturitní zkoušky předá ředitel školy Centru prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra bezprostředně po ukončení zkoušek v příslušné třídě. § 26 Celkové hodnocení maturitní zkoušky a vydání vysvědčení (1) Centrum v jarním zkušebním období nejpozději do 2 pracovních dnů od shromáždění výsledků maturitní zkoušky za jednotlivou třídu a v podzimním zkušebním období nejpozději do 2 pracovních dnů od shromáždění výsledků jednotlivého žáka zpřístupní výsledky řediteli školy prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra. Ředitel školy poté bez zbytečného odkladu vydá žákovi, který vykonal úspěšně obě části maturitní zkoušky, vysvědčení o maturitní zkoušce. Vysvědčení se zhotovuje prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra na tiskopisu podle vyhlášky o některých dokladech o vzdělání. (2) Celkové hodnocení maturitní zkoušky se provádí podle výsledků povinných zkoušek společné a profilové části podle stupnice a) prospěl(a) s vyznamenáním, jestliže žák nebyl z žádné povinné zkoušky profilové části maturitní zkoušky hodnocen stupněm horším než 2 - chvalitebný a zároveň prostý aritmetický průměr hodnocení ze všech povinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky není vyšší než 1,50 a žák uspěl u povinných zkoušek společné části maturitní zkoušky, b) prospěl(a), jestliže žák nebyl z žádné povinné zkoušky profilové části maturitní zkoušky hodnocen stupněm 5 - nedostatečný a žák uspěl u povinných zkoušek společné části maturitní zkoušky, c) neprospěl(a), jestliže žák byl z některé povinné zkoušky profilové části maturitní zkoušky hodnocen stupněm 5 - nedostatečný nebo žák neuspěl u některé povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky nebo povinnou zkoušku z jiného důvodu nevykonal úspěšně. (3) V případě, že žák nekonal společnou část v souladu s § 81 odst. 6 školského zákona, provede se celkové hodnocení pouze za profilovou část. (4) V případě, že žák nahradil zkoušku z cizího jazyka profilové části maturitní zkoušky zkouškou podle § 19a, uvádí se na vysvědčení u příslušné zkoušky místo stupně prospěchu slovo „nahrazeno“. Tato zkouška není součástí celkového hodnocení podle odstavce 2. ČÁST SEDMÁ PROTOKOLY MATURITNÍ ZKOUŠKY A DALŠÍ DOKUMENTY § 26a (1) Protokoly podle § 27 až 31 a záznamy podle § 32 jsou součástí povinné dokumentace maturitní zkoušky; vyhotovují a předávají se mezi školou nebo komisařem a Centrem prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra. Tiskopisy protokolů a záznamů zpřístupní Centrum prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra před zahájením zkoušek maturitní zkoušky, nejpozději do 1. dubna příslušného školního roku, pokud není dále stanoveno jinak. (2) Protokoly podle § 27 až 31 se ukládají ve škole způsobem stanoveným zákonem o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů11). Skartační lhůta činí: a) 5 let pro protokoly podle § 27 a 28 a záznam podle § 32, b) 45 let pro protokoly podle § 29 až 31. § 27 Protokol o průběhu maturitní zkoušky v učebně (1) Protokol o průběhu maturitní zkoušky v učebně je součástí zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro danou učebnu. (2) Protokol o průběhu maturitní zkoušky v učebně zpracuje zadavatel po ukončení didaktického testudidaktického testu v příslušné učebně a předá komisaři bezprostředně po vykonání zkoušky v učebně; protokol podepisuje zadavatel a komisař. Komisař převede protokol do elektronické podoby a prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra jej odešle do Centra. (3) Nejpozději poslední den konání didaktických testůdidaktických testů komisař všechny protokoly o průběhu maturitní zkoušky v učebně předá řediteli školy k uložení. (4) Protokol o průběhu maturitní zkoušky v učebně obsahuje a) identifikační údaje školy a zadavatele včetně názvu a adresy sídla školy, resortního identifikátoru právnické osoby, která vykonává činnost školy, evidenčního čísla protokolu, jména, popřípadě jmen, a příjmení, data a místa narození zadavatele, b) údaje o průběhu zkoušky v učebně včetně označení učebny, data a názvu zkoušky, času zahájení a ukončení zkoušky, informace o žácích v učebně a počtech odevzdaných záznamových archůzáznamových archů, případných připomínkách žáka k průběhu zkoušky, záznamu o řešení mimořádných situací, podpisu zadavatele, podpisu komisaře, c) v případě asistence nebo tlumočení žákům s přiznaným uzpůsobením podmínekžákům s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky obsahuje též jméno, popřípadě jména, a příjmení asistentaasistenta nebo tlumočníkatlumočníka a záznam o podstatných skutečnostech ovlivňujících průběh a výsledky maturitní zkoušky. § 28 Protokol o průběhu maturitní zkoušky ve zkušebním místě (1) Protokol o průběhu maturitní zkoušky ve zkušebním místězkušebním místě zpracovává komisař po ukončení všech didaktických testůdidaktických testů společné části maturitní zkoušky, a to na základě údajů z protokolů o průběhu maturitní zkoušky v učebně; protokol podepisuje komisař a ředitel školy. Komisař zpracuje protokol v elektronické podobě a prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra jej odešle do Centra; výtisk protokolu předá řediteli školy k uložení. (2) Přílohou protokolu o průběhu maturitní zkoušky ve zkušebním místězkušebním místě jsou protokoly o průběhu maturitní zkoušky v učebně. (3) Protokol o průběhu maturitní zkoušky ve zkušebním místězkušebním místě obsahuje a) identifikační údaje školy a komisaře včetně názvu a adresy školy, resortního identifikátoru školy, evidenčního čísla protokolu, jména, popřípadě jmen, a příjmení, data a místa narození komisaře, b) údaje o průběhu zkoušky ve zkušebním místězkušebním místě včetně záznamu o řešení mimořádných situací, data vyhotovení protokolu, podpisu komisaře, podpisu ředitele školy. § 29 Protokol o výsledcích didaktických testů žáka (1) Protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka je doklademdokladem o hodnocení žáka ve zkušebních předmětech společné části maturitní zkoušky. (2) Protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka zpracovává Centrum a zpřístupní jej řediteli školy prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra v jarním zkušebním období do 15. května a v podzimním zkušebním období do 10. září. (3) Protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka obdrží žák, který konal alespoň 1 didaktický testdidaktický test. Protokol obdrží žák buď v listinné podobě od ředitele školy, nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup na základě své žádosti autorizované v informačním systému Centrainformačním systému Centra. (4) Protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka obsahuje a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození žáka, název školy a adresu sídla školy, resortní identifikátor právnické osoby, která vykonává činnost školy, obor vzdělání, evidenční číslo protokolu, v případě žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky údaj o konání maturitní zkoušky za uzpůsobených podmínek, b) údaje o výsledcích didaktických testůdidaktických testů 1. název zkušebního předmětu, 2. úspěšnost žáka v procentech v jednotlivých zkušebních předmětech, 3. percentilové umístění v jednotlivých zkušebních předmětech, vztažené k výsledkům zkoušky v řádném termínuřádném termínu maturitní zkoušky, 4. výsledky hodnocení žáka v jednotlivých zkušebních předmětech, 5. datum konání zkoušky, c) faksimile podpisu ředitele Centra, d) datum jeho vyhotovení. (5) Protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka se vyhotovuje na tiskopisu, jehož vzor je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce. § 30 Protokol o průběhu profilové části maturitní zkoušky (1) Ředitel školy vytiskne prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra formulář protokolu o průběhu profilové části maturitní zkoušky; před zahájením činnosti zkušební maturitní komise předá formulář protokolu jejímu předsedovi spolu s údaji uvedenými v odstavci 3 písm. a). (2) Protokol o průběhu profilové části maturitní zkoušky zpracovává předseda zkušební maturitní komise po ukončení všech zkoušek profilové části maturitní zkoušky v dané třídě; protokol podepisuje předseda zkušební maturitní komise a ředitel školy. Protokol zůstává k uložení ve škole. (3) Protokol o průběhu profilové části maturitní zkoušky obsahuje a) identifikační údaje školy, včetně názvu a adresy školy, resortního identifikátoru právnické osoby, která vykonává činnost školy, evidenčního čísla protokolu, b) údaje o průběhu profilové části maturitní zkoušky v dané třídě, včetně termínů zkoušek, složení zkušební maturitní komise, záznamu o řešení mimořádných situací, data vyhotovení protokolu, podpisu předsedy zkušební maturitní komise a podpisu ředitele školy. § 31 Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka (1) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka je doklademdokladem o hodnocení žáka v profilové části maturitní zkoušky. Ředitel školy vytiskne prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra formulář protokolu pro každého žáka; před zahájením činnosti zkušební maturitní komise předá formulář protokolu jejímu předsedovi spolu s údaji uvedenými v odstavci 3 písm. a). (2) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka zpracovává předseda zkušební maturitní komise, který jej předá bez zbytečného odkladu řediteli školy po ukončení zkoušek profilové části maturitní zkoušky. (3) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka obsahuje a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození žáka, název školy a adresu sídla školy, resortní identifikátor školy, obor vzdělání, evidenční číslo protokolu, b) údaje o výsledcích zkoušek profilové části maturitní zkoušky, 1. název zkoušky, popřípadě její části, 2. forma zkoušky, 3. jazyk zkoušky, v případě žáků škol a tříd s vyučovacím jazykem národnostní menšiny a žáků dvojjazyčných tříd gymnázií, 4. datum konání zkoušky, 5. číslo a název zadání písemné práce z českého jazyka a literatury a písemné práce z cizího jazyka, 6. název pracovního listu pro zadání ústní zkoušky z českého jazyka a literatury, číslo, popřípadě téma pracovního listu pro zadání ústní zkoušky z cizího jazyka, 7. název zadání nebo tématu zkoušek z dalších zkušebních předmětů, 8. hodnocení žáka v jednotlivých zkušebních předmětech, popřípadě v jejich částech, c) podpis předsedy zkušební maturitní komise. (4) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka je součástí školní matriky. Pokud žák nahradil zkoušku z cizího jazyka zkouškou podle § 19a, je přílohou protokolu také ověřená kopie dokladudokladu o úspěšném vykonání této zkoušky. Pokud žák vykonal úspěšně některou z povinných zkoušek profilové části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury nebo cizího jazyka, kterou žák koná ve společné části maturitní zkoušky, je přílohou protokolu profilové části maturitní zkoušky protokol o výsledcích didaktických testůdidaktických testů žáka. (5) Protokol o výsledcích profilové části maturitní zkoušky žáka se zhotoví i pro žáka, který se ke zkoušce přihlásil a zkoušku nebo její část nekonal. § 32 Záznam o předání a záznam o uložení zkušební dokumentace (1) Záznam o předání zkušební dokumentacezkušební dokumentace se pořizuje při úkonech podle § 11 odst. 3 až 5 a podle § 13 odst. 1 a 2. (2) Záznam o předání zkušební dokumentacezkušební dokumentace obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis předávajícího, jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis přijímajícího, přesný popis předávané zkušební dokumentacezkušební dokumentace, identifikační čísla předávaných bezpečnostních schránek se zkušební dokumentacízkušební dokumentací, datum, hodinu a místo předání zkušební dokumentacezkušební dokumentace. (3) Záznam o uložení zkušební dokumentacezkušební dokumentace je doklademdokladem o způsobu uložení bezpečnostních schránek se zkušební dokumentacízkušební dokumentací a nakládání s nimi a obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis osoby, která bezpečnostní schránku uložila nebo vyjmula, datum, hodinu a čas uložení nebo vyjmutí bezpečnostní schránky podle § 38 písm. d). (4) Záznam o předání a záznam o uložení zkušební dokumentacezkušební dokumentace se ukládají ve škole způsobem stanoveným zákonem o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů11). ČÁST OSMÁ OPRAVNÉ ZKOUŠKY A NÁHRADNÍ ZKOUŠKY § 34 (1) Opravné zkoušky nebo náhradní zkoušky žák koná z těch zkušebních předmětů, které uvedl v přihlášce k maturitní zkoušce v řádném termínuřádném termínu. (2) K opravné zkoušce nebo náhradní zkoušce se žák přihlašuje způsobem podle § 4. (3) Opravné zkoušky nebo náhradní zkoušky se konají v termínech podle § 2. ČÁST DEVÁTÁ ZKUŠEBNÍ MATURITNÍ KOMISE § 35 (1) Zkušební maturitní komise14) má stálé členy a další členy. Stálými členy jsou předseda, místopředseda a třídní učitel nebo vedoucí oddělení konzervatoře. (2) Dalšími členy jsou a) zkoušející, kterým je učitel zkušebního předmětu, b) přísedící. (3) V případě, že se zkouška či její část koná formou vypracování maturitní práce a její obhajoby, jsou dalšími členy také vedoucí maturitní práce a oponent maturitní práce. (4) Místopředsedu a další členy zkušební maturitní komise jmenuje ředitel školy a) pro jarní zkušební období alespoň 1 týden před začátkem konání první zkoušky profilové části maturitní zkoušky, nejpozději do 31. března školního roku, v němž se maturitní zkouška koná, b) pro podzimní zkušební období do 30. června předcházejícího školnímu roku, v němž se maturitní zkouška koná. (5) Místopředsedou zkušební maturitní komise je jmenován pedagogický pracovník školy s nejméně pětiletou pedagogickou praxí. (6) Funkce stálého člena a dalšího člena zkušební maturitní komise je slučitelná. Obě funkce jsou zároveň slučitelné s funkcí vedoucího maturitní práce a oponenta maturitní práce. § 36 (1) O hodnocení žáka při zkoušce podle § 14b, 14d, 15 a 16 nehlasuje ten člen zkušební maturitní komise, který nebyl této zkoušce přítomen po převážnou část doby konání zkoušky. (2) Hodnocení maturitní práce navrhuje zkušební maturitní komisi vedoucí maturitní práce. Hodnocení ústní zkoušky navrhuje zkušební maturitní komisi zkoušející. Hodnocení praktické zkoušky, písemné zkoušky a písemné práce navrhuje zkušební maturitní komisi učitel pověřený ředitelem školy. Hodnocení praktické zkoušky v konzervatoři s kódovým označením kategorie dosaženého vzdělání M navrhuje zkušební maturitní komisi učitel hlavního oboru. Hodnocení praktické zkoušky v oborech vzdělání skupiny Umění a užité umění navrhuje zkušební maturitní komisi umělecký vedoucí oboru. (3) V případě krátkodobé nepřítomnosti předsedy zkušební maturitní komise při maturitní zkoušce jej zastupuje místopředseda. (4) V případě, že člen zkušební maturitní komise nemůže vykonávat svou funkci nebo se k výkonu své funkce nedostaví, jmenuje orgán, který ho jmenoval, neprodleně po zjištění dané skutečnosti do této funkce jinou osobu splňující předpoklady pro výkon dané funkce. ČÁST DESÁTÁ VYMEZENÍ DALŠÍCH ČINNOSTÍ ORGÁNŮ A OSOB ZABEZPEČUJÍCÍCH MATURITNÍ ZKOUŠKY § 37 Centrum Centrum a) zpracovává a vydává metodické postupy pro výkon funkce orgánů zajišťujících maturitní zkoušky, zejména ředitele školy, komisaře, zadavatele, a sleduje jejich dodržování při přípravě podmínek pro konání zkoušek společné části maturitní zkoušky ve škole, b) zpracovává závěrečnou zprávu pro ministerstvo o celkových výsledcích společné části maturitní zkoušky, c) stanovuje místo působiště pro výkon funkce komisaře, d) zajišťuje v součinnosti s ředitelem školy zprovoznění a řádnou funkčnost informačního systému Centrainformačního systému Centra ve zkušebním místězkušebním místě. § 38 Ředitel školy Ředitel školy a) navrhuje Centru pedagogické pracovníky pro výkon funkce komisaře v počtu, který je o jednoho vyšší než počet zkušebních místzkušebních míst, ve kterých se bude v rámci dané školy konat maturitní zkouška, b) navrhuje Centru pedagogické pracovníky k odborné přípravě na funkci zadavatele v počtu potřebném pro zajištění maturitní zkoušky v dané škole a určuje místo působiště pro výkon jeho funkce, c) ukládá bezpečnostní schránku tak, aby byla dodržena bezpečnostní opatření podle § 80b školského zákona, d) přijímá nezbytná technická, organizační a personální opatření pro zacházení se zkušební dokumentací k maturitní zkoušce a k zajištění řádného uložení bezpečnostních schránek obsahujících zkušební dokumentaci ve všech zkušebních místechzkušebních místech školy, e) zajišťuje seznámení žáků s podmínkami průběhu maturitní zkoušky, f) odpovídá za vyhotovení záznamu o uložení zkušební dokumentace podle § 32 odst. 3, g) zajišťuje podmínky pro provoz informačního systému Centra ve všech zkušebních místechzkušebních místech školy. § 39 Komisař (1) Komisař zabezpečuje řádný průběh konání didaktických testůdidaktických testů v daném zkušebním místězkušebním místě tím, že a) řídí a kontroluje činnost zadavatelů v učebnách v průběhu zkoušky, b) dohlíží na dodržení bezpečnostních opatření podle § 80b školského zákona týkajících se zkušební dokumentace a materiálů uvedených v § 11 odst. 2 do jejich předání řediteli školy. (2) Komisař se před zahájením své činnosti prokáže řediteli školy jmenováním k výkonu své funkce. § 40 Zadavatel Zadavatel a) přebírá od ředitele zkušební dokumentacizkušební dokumentaci pro učebnu v bezpečnostním balení, přitom dbá na dodržení bezpečnostních opatření podle § 80b školského zákona, b) provádí kontrolu přítomnosti žáků v učebně podle prezenční listiny a dokladudokladu totožnosti20) a vede evidenci přítomnosti žáků v učebně v průběhu zkoušky, c) informuje žáky o podmínkách a průběhu maturitní zkoušky, včetně práva uplatnit připomínky k průběhu zkoušky do protokolu podle § 27, d) provádí kontrolu přítomnosti asistentůasistentů a tlumočníkůtlumočníků, e) kontroluje, zda žáci mají pouze povolené pomůcky a zda neporušují podmínky řádného průběhu maturitní zkoušky, f) má k dispozici nejméně jednu sadu povolených pomůcek pro zapůjčení žákům s výjimkou individuálních kompenzačních pomůcek žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce. ČÁST JEDENÁCTÁ PŘEDPOKLADY PRO VÝKON FUNKCE KOMISAŘE A ZADAVATELE, OSVĚDČENÍ A TERMÍNY JMENOVÁNÍ § 42 (1) Komisařem může být jmenován pedagogický pracovník, který a) vykonává přímou pedagogickou činnost nejméně 5 let ve střední nebo vyšší odborné škole, b) nebyl v uplynulých 2 letech před konáním maturitních zkoušek v základním pracovněprávním vztahu12) ani jiném obdobném vztahu ke škole, v níž bude funkci vykonávat; před jmenováním do funkce předloží Centru čestné prohlášení o této skutečnosti, c) má platné osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce komisaře, d) při změně podmínek výkonu funkce komisaře absolvuje aktualizační odbornou přípravu k výkonu své funkce. (2) Zadavatelem může být jmenován pedagogický pracovník, který a) nemá odbornou kvalifikaci v příslušném oboru a v daném školním roce nevyučuje předmět, který zadává, b) má platné osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce zadavatele; osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce zadavatele zkoušek konaných žáky s přiznaným uzpůsobením podmínekžáky s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky musí obsahovat dodatek, kterým zadavatel osvědčuje svoji způsobilost k výkonu funkce zadavatele zkoušek konaných žáky s příslušným přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky, c) při změně podmínek výkonu funkce zadavatele absolvuje aktualizační odbornou přípravu k výkonu své funkce. § 43 Osvědčení o způsobilosti k výkonu funkce komisaře a zadavatele podle školského zákona se vydává v písemné formě a obsahuje a) název, adresu sídla, identifikační číslo Centra a jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby oprávněné k vydání osvědčení za Centrum a její podpis, b) jméno, popřípadě jména, a příjmení a datum a místo narození osoby, která bude vykonávat funkci komisaře a zadavatele, c) název funkce, informace o délce a obsahu provedeného školení k výkonu funkce, datum a místo vydání a dobu platnosti osvědčení. § 44 (1) Komisaře jmenuje Centrum pro danou školu, a to pro jarní zkušební období do 28. února a pro podzimní zkušební období do 30. června. (2) Pro příslušné zkušební období stanovené v § 2 odst. 3 nebo 5 jmenuje ředitel školy zadavatele nejpozději 1 měsíc před termínem konání příslušné zkoušky podle jednotného zkušebního schématu. ČÁST DVANÁCTÁ BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ § 45 (1) Informací veřejně nepřístupnou je ta část zadání zkoušky, která je označena textem „Veřejně nepřístupná informace podle ustanovení § 80b zákona č. 561/2004 Sb.“. (2) Centrum označí jako informaci veřejně nepřístupnou a) testovou úlohu v okamžiku rozhodnutí Centra o jejím užití pro zadání společné části maturitní zkoušky, b) textové strany zadání didaktického testudidaktického testu v dolní části každé strany, c) datové nosiče obsahující zadání zkoušky společné části maturitní zkoušky potiskem. (3) Informace veřejně nepřístupná se stává zveřejněnou v případě a) testové úlohy nebo zadání písemné práce ze zkušebních předmětů český jazyk a literatura a cizí jazyk okamžikem předání části zkušební dokumentacezkušební dokumentace, ve kterých je zahrnuta, žákovi ke zkoušce, b) didaktického testudidaktického testu, zadání písemné práce ze zkušebních předmětů český jazyk a literatura a cizí jazyk okamžikem předání žákům v učebně zadavatelem, c) datového nosiče zveřejněním jeho obsahu v učebně zadavatelem. (4) Informací veřejně nepřístupnou může být prohlášena dokumentace obsahující informace o opatřeních přijatých k zajištění ochrany informací veřejně nepřístupných a o dalších skutečnostech, jejichž zveřejnění by ochranu informací veřejně nepřístupných podle odstavce 2 učinilo neúčinnou. (5) Údaje o čase a způsobu zveřejnění informací veřejně nepřístupných zaznamená osoba, která je zveřejnila podle odstavce 3, do protokolu o průběhu maturitní zkoušky v učebně podle § 27. (6) Jakékoli zveřejnění informace veřejně nepřístupné v období mezi okamžikem jejího označení Centrem podle odstavce 2 do okamžiku zveřejnění podle odstavce 3 je považováno za neoprávněné. § 46 S informacemi veřejně nepřístupnými se smí seznamovat pouze ředitel Centra nebo jím písemně pověřený zaměstnanec Centra. § 46a Bezpečnostní a organizační incident a jeho řešení (1) Bezpečnostním incidentemBezpečnostním incidentem se rozumí událost, kdy se s informací označenou za veřejně nepřístupnou podle § 80b odst. 1 školského zákona seznámí osoba, která k tomu není oprávněna. Dojde-li k bezpečnostnímu incidentubezpečnostnímu incidentu v průběhu zkoušek společné části maturitní zkoušky, nebo v době, po kterou je ve škole uložena bezpečnostní schránka se zkušební dokumentacízkušební dokumentací, nebo je-li známa skutečnost nasvědčující tomu, že k bezpečnostnímu incidentubezpečnostnímu incidentu v tomto období ve škole došlo, ředitel školy tuto skutečnost neprodleně oznámí Centru. (2) Pokud je bezpečnostním incidentembezpečnostním incidentem ohrožen řádný průběh společné části maturitní zkoušky, Centrum předloží jinou verzi zadání zkoušky, případně ministerstvo určí termín pro odložení či opakování zkoušky tak, aby se zkouška, jíž se bezpečnostní incidentbezpečnostní incident týká, uskutečnila nejpozději do 30 dnů od stanoveného termínu. (3) Organizačním incidentem se rozumí událost, která brání řádnému konání zkoušky společné části maturitní zkoušky ve škole a není bezpečnostním incidentembezpečnostním incidentem ve smyslu odstavce 1. Dojde-li k organizačnímu incidentu v průběhu zkoušek společné části maturitní zkoušky ve škole, komisař nebo ředitel školy tuto skutečnost neprodleně oznámí Centru. (4) Pokud je organizačním incidentem ohrožen řádný průběh společné části maturitní zkoušky ve škole, Centrum po projednání s ředitelem školy stanoví další postup, kterým řádný průběh zkoušek zajistí. V případě potřeby stanoví mimořádný termín konání zkoušek, kterých se organizační incident týká, tak, aby se zkouška v dané škole uskutečnila bez zbytečného odkladu. (5) V případě jednotlivé zkoušky podle § 48 až 50 se ustanovení odstavců 1 až 4 použijí obdobně. ČÁST TŘINÁCTÁ ODMĚŇOVÁNÍ PŘEDSEDŮ ZKUŠEBNÍCH MATURITNÍCH KOMISÍ A KOMISAŘŮ § 47 (1) Předsedovi zkušební maturitní komise náleží odměna ve výši 130 Kč za každou započatou hodinu výkonu činnosti předsedy. (2) Komisaři náleží odměna ve výši 130 Kč za každou započatou hodinu výkonu činnosti komisaře. (3) Odměna podle odstavců 1 a 2 je splatná v pravidelných termínech pro výplatu mzdy nebo platu pro zaměstnance v pracovním poměru. ČÁST ČTRNÁCTÁ JEDNOTLIVÁ ZKOUŠKA § 48 (1) Jednotlivou zkoušku, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky, lze konat ze zkušebních předmětů stanovených pro společnou část maturitní zkoušky. (2) K jednotlivé zkoušce, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky, se uchazeč přihlašuje v termínech stanovených v § 4 odst. 1 prostřednictvím informačního systému Centrainformačního systému Centra. Jednotlivá zkouška, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky, se koná ve zkušebních obdobích podle § 2. Součástí přihlášení k jednotlivé zkoušce je přiložení souboru obsahujícího kopii originálu či úředně ověřené kopie dokladudokladu o získání alespoň základního vzdělání. Při přihlašování se uvádí tyto údaje: a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození a místo narození, adresa trvalého pobytu, v případě cizinců místo pobytu, státní občanství, b) adresa pro doručování písemností, není-li shodná s adresou trvalého pobytu, v případě cizinců místem pobytu, případně kontaktní adresa elektronické pošty, c) názvy zkušebních předmětů jednotlivé zkoušky a termín konání jednotlivé zkoušky, d) označení zkušebního předmětu, který bude uchazeč konat v jazyce národnostní menšiny, e) zařazení uchazeče s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání jednotlivé zkoušky do kategorie a skupiny uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce za účelem uzpůsobení podmínek pro konání jednotlivé zkoušky, f) požadavek uchazeče podle § 20 odst. 4 věty třetí školského zákona na úpravu podmínek a způsobu konání jednotlivé zkoušky z českého jazyka a literatury, z matematiky nebo z matematiky rozšiřující, g) čestné prohlášení uchazeče, že není žákem střední školy, h) případně čestné prohlášení uchazeče, že pro stejné zkušební období se ve zkušebních předmětech český jazyk a literatura nebo cizí jazyk přihlásil také k oběma částem, které svým obsahem a formou odpovídají zkouškám profilové části maturitní zkoušky. (3) Jednotlivá zkouška, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky, se koná v termínu stanoveném Centrem. Termín konání jednotlivé zkoušky Centrum zveřejní nejpozději 2 měsíce před jejím konáním, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ve stejné lhůtě Centrum jmenuje komisaře. (4) Pozvánku k vykonání jednotlivé zkoušky zašle Centrum uchazeči nejpozději 14 dnů před konáním zkoušky; součástí pozvánky je datum, čas a místo konání jednotlivé zkoušky. (5) Zkouška se koná stejným způsobem jako zkouška společné části maturitní zkoušky podle části druhé této vyhlášky. Hodnocení jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá společné části maturitní zkoušky, se provádí způsobem podle § 22. (6) Výsledky uchazeče z jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá společné části maturitní zkoušky, zveřejní Centrum v informačním systému do 14 dnů od vykonání zkoušky. (7) Centrum vystaví uchazeči osvědčení o jednotlivé zkoušce společné části maturitní zkoušky nejpozději do 7 dnů ode dne stanovení celkového hodnocení uchazeče v této zkoušce, vykonal-li uchazeč zkoušku úspěšně. Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce. § 49 (1) Jednotlivou zkoušku, která svým obsahem a formou odpovídá profilové části maturitní zkoušky, lze konat ze zkušebních předmětů určených ředitelem školy. (2) K jednotlivé zkoušce se uchazeč přihlašuje v termínech stanovených v § 4 odst. 1 podáním přihlášky stanovené v příloze č. 1a k této vyhlášce. Součástí přihlášky k jednotlivé zkoušce je originál či úředně ověřená kopie dokladu o získání alespoň základního vzdělání. (3) Jednotlivá zkouška, která svým obsahem a formou odpovídá profilové části maturitní zkoušky, se koná ve zkušebních obdobích podle § 2. Konkrétní termín jednotlivé zkoušky ředitel školy zveřejní a) nejpozději do konce ledna pro jarní zkušební období, b) nejpozději měsíc před konáním jednotlivé zkoušky v podzimním zkušebním období způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Uchazeči ředitel školy sdělí souhlas s konáním jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá profilové části maturitní zkoušky, v termínu stanoveném jiným právním předpisem17). O konání této zkoušky je informován pozvánkou ředitele školy, ve které se uvede vždy datum, čas a místo konání této zkoušky. Pozvánka je součástí dokumentace uchazeče o vykonání jednotlivé zkoušky. (5) Jednotlivá zkouška se provádí stejným způsobem jako zkouška profilové části maturitní zkoušky podle části třetí této vyhlášky. Hodnocení jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá profilové části maturitní zkoušky, se provádí způsobem podle § 24. (6) Výsledky uchazeče z jednotlivé zkoušky zveřejní ředitel školy v anonymizované podobě do 14 dnů od vykonání zkoušky. (7) Ředitel školy, ve které uchazeč jednotlivou zkoušku konal, vystaví uchazeči osvědčení o jednotlivé zkoušce, která svým obsahem a formou odpovídá profilové zkoušce maturitní zkoušky, nejpozději do 7 dnů ode dne hodnocení uchazeče v této zkoušce, vykonal-li uchazeč jednotlivou zkoušku úspěšně. Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce. § 50 (1) Za konání jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce maturitní zkoušky, se platí úplata nejvýše 2 000 Kč, kterou uchazeč o vykonání jednotlivé zkoušky zaplatí před zahájením zkoušky18). Konkrétní výši úplaty včetně snížení úplaty podle odstavce 2 stanoví za konání jednotlivé zkoušky podle § 48 Centrum a za konání jednotlivé zkoušky podle § 49 ředitel školy současně se zveřejněním termínu konání zkoušky. V případě, že uchazeč částku neuhradí do 5 pracovních dnů od posledního dne, kdy je možno podávat přihlášky k příslušné zkoušce, je platnost jeho přihlášky ukončena. (2) Pokud se uchazeč pro stejné zkušební období přihlásí ke zkouškám ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura nebo cizí jazyk, které svým obsahem a formou odpovídají zkouškám společné a profilové části maturitní zkoušky, za konání každé takové jednotlivé zkoušky se platí úplata nejvýše 1 000 Kč, pokud uchazeč v přihlášce prohlásí, že jsou splněny podmínky pro nižší úplatu. (3) Za provedení jednotlivé zkoušky podle odstavce 1 nebo 2, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce společné části maturitní zkoušky, náleží škole, která zkoušku provedla, podíl z úplaty uhrazené Centru ve výši nezbytných nákladů spojených s konáním této jednotlivé zkoušky, nejvýše však 50 % úplaty podle odstavce 1 nebo 2. (4) Nezbytnými náklady jsou a) příslušné části mezd nebo platů zaměstnanců a ostatních osobních nákladů na zaměstnance, případně ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, které bylo nezbytné vynaložit pro zajištění konání zkoušky, b) neinvestiční náklady spojené s materiálně technickým zabezpečením průběhu zkoušky. (5) Na vedení a uchovávání dokumentace o konání jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce maturitní zkoušky, se obdobně vztahují § 26a až 31. § 50a Tiskopis osvědčení o jednotlivé zkoušce je opatřen šedým podtiskem s motivem lipových listů na každé straně tiskopisu, vodotiskem s motivy lipových ratolestí a označením série tiskopisu a alespoň šestimístným číslem tiskopisu. Vyhotovuje se na listu formátu 210 x 297 mm s přípustnou odchylkou 3 mm. Osvědčení se tiskne na papír opatřený ochrannými prvky podle věty první a druhé. Osvědčení potvrzuje škola nebo Centrum podpisem odpovědného pracovníka a kulatým razítkem s malým státním znakem21). ČÁST PATNÁCTÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ § 51 Společná ustanovení (1) V průběhu maturitní zkoušky mohou žáci používat pouze povolené pomůcky, které pro společnou část maturitní zkoušky stanoví Centrum a pro profilovou část maturitní zkoušky ředitel školy. Při konání maturitní zkoušky není u žáků a asistentůasistentů dovolena přítomnost elektronických komunikačních prostředků, pokud tato vyhláška nestanoví jinak. (2) Údaje o výsledcích maturitní zkoušky vkládané do školní matriky podle § 28 odst. 2 písm. h) školského zákona obsahují a) název zkoušky ve společné nebo profilové části maturitní zkoušky, b) datum konání zkoušky, c) údaj o tom, zda žák konal zkoušku v řádném termínuřádném termínu nebo v opravném termínu, d) výsledky hodnocení každé zkoušky, včetně částí zkoušek, e) celkové hodnocení maturitní zkoušky. (3) Nedostaví-li se žák k maturitní zkoušce z vážných důvodů, omluví svou nepřítomnost písemně s uvedením důvodu řediteli školy, ve které se koná maturitní zkouška. Závažnost důvodů, pro které se žák k maturitní zkoušce nedostavil, posoudí ředitel školy. Uzná-li ředitel školy omluvu žáka, určí žákovi náhradní termín zkoušky19). Výsledek posouzení zaznamená ředitel školy do informačního systému Centrainformačního systému Centra. (4) Při konání didaktických testůdidaktických testů a písemných zkoušek a písemných prací profilové části maturitní zkoušky je zakázána vzájemná komunikace mezi žáky. Opuštění učebny z jiných než zdravotních důvodů při konání didaktických testůdidaktických testů se posuzuje, jako by žák zkoušku ukončil. Oprávněnost zdravotních důvodů při konání didaktických testůdidaktických testů posoudí zadavatel s přihlédnutím k písemnému doporučení ošetřujícího lékaře žáka. Žák může uplatnit připomínky k průběhu zkoušky v učebně. (5) Opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí se koná nejpozději do 3 měsíců ode dne vydání rozhodnutí krajského úřadu podle § 82 odst. 1 písm. b) školského zákona, a to před zkušební komisí jmenovanou krajským úřadem. (6) Náležitosti žádosti o přezkoumání průběhu a výsledku maturitní zkoušky nebo rozhodnutí o vyloučení z konání této zkoušky podle § 82 odst. 1 písm. b) a § 82 odst. 2 školského zákona jsou uvedeny v příloze č. 7 a v příloze č. 8 k této vyhlášce, které současně obsahují doporučené vzory žádostí. Doporučené vzory ministerstvo zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. (7) Tato vyhláška se vztahuje i na ukončování vzdělávání maturitní zkouškou v konzervatořích. (8) Žák, který již získal střední vzdělání s maturitní zkouškou a žádá o nekonání zkoušek společné části maturitní zkoušky nebo profilové části maturitní zkoušky v souladu s § 81 odst. 6 školského zákona, přiloží tuto žádost k přihlášce k maturitní zkoušce; pokud střední vzdělání žák získá až po podání přihlášky k maturitní zkoušce, předloží žádost řediteli školy bezprostředně po vydání vysvědčení o maturitní zkoušce na jiné střední škole. § 52 Přechodná ustanovení (1) Ve školním roce 2009/2010 a 2010/2011 je nepovinným zkušebním předmětem společné části maturitní zkoušky kromě zkušebních předmětů uvedených v § 10 odst. 1 také český jazyk a literatura ve vyšší úrovni obtížnosti. (2) Ve školním roce 2009/2010 a 2010/2011 žák nemůže konat nepovinnou zkoušku ze zkušebního předmětu informatika. (3) Do doby vydání rámcových a školních vzdělávacích programů se postupuje podle dosavadních učebních dokumentů oborů vzdělání. § 53 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích. 2. Vyhláška č. 672/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích, ve znění pozdějších předpisů. ČÁST ŠESTNÁCTÁ ÚČINNOST § 54 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2009 s výjimkou § 48 a § 50 odst. 2 a 3, které nabývají účinnosti dnem 1. září 2010. Ministryně: PhDr. Kopicová v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Přihláška k maturitní zkoušce 700kB Příloha č. 1a k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Přihláška k jednotlivé zkoušce 527kB Příloha č. 2 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Kategorizace žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky 1 Obecná ustanovení 1.1 Pro účely maturitní zkoušky se žáci s přiznaným uzpůsobením podmínekžáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky člení do 4 kategorií podle typu vzdělávacích potřeb a do skupin 1 až 3 podle míry požadovaných uzpůsobení. 1.2 Hlavním kritériem pro zařazení do příslušné kategorie a skupiny jsou funkční důsledky určitého znevýhodnění žáka ovlivňující konání maturitní zkoušky. 1.3 Pro uzpůsobení zadání zkoušek profilové části maturitní zkoušky škola postupuje v souladu s doporučením školského poradenského zařízení. 1.4 Žáci se souběžným postižením více vadami jsou pro účely přiznání uzpůsobení pro konání maturitní zkoušky zařazováni do kategorie a skupiny podle toho znevýhodnění, které ve větším rozsahu ovlivňuje jejich práci se zkušební dokumentací a se zadáním zkoušek profilové části maturitní zkoušky. 2 Tělesné postižení (TP) 2.1 Skupina 1 (TP-1) – žáci s tělesným postižením různé etiologie, kteří nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením běžného textu (bez úprav) a jejichž písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro žáky intaktní). 2.2 Skupina 2 (TP-2) – žáci s tělesným postižením různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) nebo mají obtíže s psaním (jako s fyzickou aktivitou); pracují s upravenou zkušební dokumentacízkušební dokumentací. 2.3 Skupina 3 (TP-3-A) – žáci s tělesným postižením nebo souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří mají obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a s psaním (jako s fyzickou aktivitou). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentacizkušební dokumentaci a služby asistentaasistenta. 3 Zrakové postižení (ZP) 3.1 Skupina 1 (ZP-1) – žáci se zrakovým postižením různé etiologie, kteří nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením běžného textu (bez úprav) a jejichž písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro žáky intaktní). 3.2 Skupina 2 (ZP-2-14, ZP-2-16, ZP-2-20, ZP-2-26, ZP-2-BR) – žáci se zrakovým postižením různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a se psaním (jako s fyzickou aktivitou); žáci pracují s upravenou zkušební dokumentacízkušební dokumentací ve zvětšeném písmu velikosti 14 b., 16 b., 20 b., 26 b. nebo v Braillově písmu. 3.3 Skupina 3 (ZP-3-14-A, ZP-3-16-A, ZP-3-20-A, ZP-3-26-A, ZP-3-BR-A) – žáci s těžkým zrakovým postižením, popř. souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a s psaním (jako s fyzickou aktivitou). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentacizkušební dokumentaci (viz skupinu 2) a služby asistentaasistenta. 4 Sluchové postižení (SP) 4.1 Skupina 1 (SP-1) – žáci se sluchovým postižením různé etiologie, kteří komunikují v mluvené češtině (tj. rozumějí mluvené češtině bez odezírání); žáci nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a jejich písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro žáky intaktní). 4.2 Skupina 2 4.2.1 (SP-2; SP-2-A) – žáci se sluchovým postižením nebo žáci se souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří komunikují v mluvené češtině (k porozumění mluvené češtině musejí odezírat) s možnou podporou dalších komunikačních systémů odvozených od českého jazyka a uvedených v zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů. Žáci mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) nebo s psaním (po jazykové stránce); pracují s upravenou zkušební dokumentacízkušební dokumentací. Na základě doporučení školského poradenského zařízení mohou ke čtení, porozumění čtenému, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou využít služby asistentaasistenta. 4.2.2 (SP-2-N; SP-2-N-A) – žáci se sluchovým postižením, kteří komunikují v mluvené češtině (k porozumění mluvené češtině musejí odezírat) s možnou podporou dalších komunikačních systémů odvozených od českého jazyka a uvedených v zákoně č. 155/1998 Sb. Žáci nemají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) nebo s psaním (po jazykové stránce), nicméně k řešení zadání zkoušek potřebují navýšení času o 100 %; žáci pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro žáky intaktní). 4.3 Skupina 3 (SP-3-T; SP-3-T-A) – žáci se sluchovým postižením (převážně žáci prelingválně neslyšící) nebo žáci se souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří za svůj mateřský jazyk považují český znakový jazyk; žáci primárně komunikují českým znakovým jazykem, příp. komunikují prostřednictvím jiného komunikačního systému, který není odvozen od českého jazyka; pracují s upravenou zkušební dokumentací. Žáci vykonávají modifikovaný didaktický testdidaktický test „český jazyk v úpravě pro neslyšící“ a „cizí (anglický) jazyk v úpravě pro neslyšící“ a využívají služby tlumočníkatlumočníka (v případě postižení více vadami navíc služby asistentaasistenta). 5 Specifické poruchy učení a ostatní (SPUO) 5.1 Skupina 1 (SPUO-1) – žáci se specifickou poruchou učení (např. dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie nebo jejich kombinace), žáci s dyspraxií, žáci s narušenou komunikační schopností (např. dyslalie, balbuties, breptavost, dysartrie), žáci, kteří nemohou produkovat řeč po zvukové stránce (sluchová percepce a psaní nejsou znemožněny ani omezeny), žáci chronicky nemocní s cílenou medikací nebo žáci s lehčími zdravotními poruchami popsanými v doporučení školského poradenského zařízení (poruchy pozornosti, projevy hyperaktivity, hypoaktivity, impulzivity apod.). Žáci mají obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a s psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce); pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro intaktní žáky). 5.2 Skupina 2 5.2.1 (SPUO-2) – žáci se specifickou poruchou učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie nebo jejich kombinace) nebo s těžšími formami zdravotních poruch popsanými v doporučení školského poradenského zařízení (poruchy pozornosti, projevy hyperaktivity, hypoaktivity, impulzivity, dyspraxie apod.); dále žáci s poruchami autistického spektra, žáci s těžkým narušením komunikační schopnosti (dysfázie, afázie). Žáci mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a s psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce); pracují s upravenou zkušební dokumentací. 5.2.2 (SPUO-2-N) – žáci s těžšími formami zdravotních poruch popsanými v doporučení školského poradenského zařízení, žáci chronicky nemocní s cílenou medikací, kteří potřebují vzhledem k svému znevýhodnění navýšit čas pro řešení zadání zkoušek o 50 %; žáci nemají vážnější obtíže se čtením běžného textu a s psaním (po jazykové stránce), pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro intaktní žáky). 5.3 Skupina 3 (SPUO-3-A) – žáci se souběžným postižením více vadami, poruchami autistického spektra, žáci s těžkým narušením komunikační schopnosti (dysfázie, afázie), kteří mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a s psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, porozumění čtenému textu, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentacizkušební dokumentaci a služby asistentaasistenta. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Uzpůsobení maturitní zkoušky pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky 1 Úprava prostředí 1.1 Žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky (dále jen „žáci s PUP MZ“) konají zkoušky podle jednotného zkušebního schématu v samostatné učebně, příp. učebnách, odděleně od žáků bez uzpůsobení podmínek maturitní zkoušky z důvodu odlišného časového limitu, používání individuálních kompenzačních pomůcek, popř. přítomnosti asistentaasistenta nebo tlumočníkatlumočníka. 1.2 Úpravou prostředí se rozumí úpravy pracovního místa (stolky s nastavitelným sklonem a výškou pracovní desky, individuální přisvětlení apod.) nebo úpravy učebny (omezení rušivých prvků, optimalizace podmínek pro odezírání, strukturalizace prostředí pro žáky s poruchami autistického spektra apod.). 2 Pravidla navýšení časového limitu konání zkoušky 2.1 Žákovi s PUP MZ se navyšuje časový limit v rozmezí 25-100 % podle vzdělávacích potřeb žáka, příslušné kategorie a skupiny, do kterých je žák s PUP MZ zařazen. Konkrétní údaje o navýšení časového limitu konání zkoušek společné části maturitní zkoušky a zkoušek profilové části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka jsou uvedeny v tabulce na konci této přílohy. 2.2 Při navýšení časového limitu mohou mít žáci s PUP MZ při každé zkoušce podle vlastního rozhodnutí libovolný počet individuálních přestávek o libovolné délce. Individuální přestávky nemohou mít žáci během poslechové části v rámci didaktického testudidaktického testu z cizího jazyka. 2.3 Konkrétní navýšení času pro didaktický testdidaktický test ve společné části, písemnou práci a přípravu k ústní zkoušce v profilové části maturitní zkoušky a obhajobě maturitní práce profilové části se vždy u jednotlivého žáka s PUP MZ stanoví jednotným způsobem (25%, 50%, 75%, 100% navýšení). 2.4 Navýšení času pro ústní zkoušku a obhajobu maturitní práce profilové části doporučí školské poradenské zařízení pouze v případě, že toto opatření může zmírnit důsledky žákova znevýhodnění (např. typickým příkladem jsou žáci s nějakou formou narušení komunikačních schopností - např. dyslalie, balbuties, breptavost, dysartrie -, nebo s poruchami autistického spektra). 2.5 Vhodnost navýšení času pro písemnou zkoušku nebo praktickou zkoušku profilové části konzultuje vždy pracovník školského poradenského zařízení s ředitelem školy, a to mj. z důvodu, aby žákovi s PUP MZ nevznikla neoprávněná výhoda zamezující rovnému přístupu při hodnocení výsledku zkoušky. 3 Pravidla pro úpravu zkušební dokumentacezkušební dokumentace 3.1 Žáci ve skupině 1 a žáci zařazení do kategorií SP-2-N, SP-2-N-A a SPUO-2-N pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací bez úprav (tj. po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentacezkušební dokumentace pro žáky intaktní). 3.2 Ostatní žáci ve skupinách 2 a 3 pracují se zkušební dokumentacízkušební dokumentací upravenou po formální nebo obsahové stránce. 3.2.1 Formální úpravy zkušební dokumentacezkušební dokumentace společné části maturitní zkoušky 3.2.1.1 Formální úpravy spočívají např. ve zvětšení písma (až na 26 bodů) a řádkového prokladu, členění textu na kratší celky, zvýraznění klíčových slov, použití prvků usnadňujících orientaci na stránce, umožnění zápisu odpovědí přímo do testového sešitu. 3.2.1.2 Zvláštními úpravami formátu jsou přepis do Braillova písma, elektronická verze pro použití na PC vybavených hmatovým nebo hlasovým výstupem a videonahrávky překladu zkoušek společné části maturitní zkoušky do českého znakového jazyka; u testu z českého jazyka a literatury jsou tlumočeny pouze instrukce pro práci se zkušební dokumentacízkušební dokumentací a zadání úloh, u testu z cizího jazyka jsou tlumočeny pouze pasáže v českém jazyce; u testu z matematiky je zajištěn digitální záznam tlumočení celého testového zadání do českého znakového jazyka na CD, které je součástí testového sešitu. 3.2.2 Obsahové úpravy zkušební dokumentacezkušební dokumentace společné části maturitní zkoušky 3.2.2.1 Obsah zkoušek zůstává srovnatelný s obsahem zkoušek pro intaktní žáky. Výjimku představují úlohy, které jsou z testových zadání pro určité skupiny žáků zcela vyloučeny z důvodu smyslové nedostupnosti (např. úlohy vyžadující řešení v grafické podobě u žáků se zrakovým postižením nebo úlohy založené na sluchovém vnímání či jazykovém citu u žáků zařazených do kategorie a skupiny SP-3); takové úlohy jsou nahrazeny úlohami jinými, přičemž nahrazující úlohy nemění obtížnost a v maximální možné míře zachovávají i obsahovou specifikaci zkoušky. 3.2.2.1.1 Žáci se sluchovým postižením (skupin 1, 2, 3) nekonají poslechovou část didaktického testudidaktického testu z cizího jazyka. 3.2.2.1.2 Žáci zařazení do kategorie a skupiny SP-3, kteří preferují komunikaci ve znakovém jazyce, konají modifikované zkoušky ze zkušebních předmětů Český jazyk a literatura a Cizí jazyk: a) český jazyk v úpravě pro neslyšící – obsahově se blíží zkoušce z českého jazyka jako jazyka cizího (mj. neobsahuje literaturu) při současném zohlednění některých výjimek pro žáky se sluchovým postižením (vyloučení poslechu, ústní zkouška je realizována písemnou formou); b) cizí (anglický) jazyk v úpravě pro neslyšící – jde o modifikaci zkušebního předmětu Anglický jazyk; zkouška má sníženou úroveň obtížnosti při současném zohlednění výjimek pro žáky se sluchovým postižením (vyloučení poslechu). 3.2.3 Obsahové úpravy ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka 3.2.3.1 Obsahové uzpůsobení ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka pro žáky zařazené do kategorie SPUO, kteří mají narušenou komunikační schopnost (např. dyslalie, balbuties, breptavost, dysartrie) nebo kteří nemohou produkovat řeč po zvukové stránce; uzpůsobení se realizuje dle doporučení školského poradenského zařízení. Podmínky pro konání zkoušky jsou ředitelem školy uzpůsobeny tak, aby reflektovaly vzdělávací potřeby těchto žáků a dosavadní způsob výuky v základní škole a střední škole. Obsahové uzpůsobení ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka, včetně struktury zkoušky podle § 14b a 14d, pro žáky zařazené do kategorie SP-3-T, SP-3-T-A, kteří za svůj mateřský jazyk považují český znakový jazyk, vychází z doporučení školského poradenského zařízení; žáci mohou konat zkoušky písemnou formou. 4 Použití kompenzačních pomůcek 4.1 Žáci s PUP MZ mohou používat individuální kompenzační pomůcky, jejichž konkrétní výčet je uveden v doporučení školského poradenského zařízení. 4.2 Kompenzačními pomůckami jsou označovány pomůcky, přístroje a zařízení, jež pomáhají zmírnit důsledek porušené funkce nebo kompenzují funkci zcela vyřazenou. Používáním kompenzačních pomůcek nesmí žákovi vzniknout neoprávněná výhoda při konání zkoušky (mezi kompenzační pomůcky proto nepatří encyklopedie, internet, mobilní telefon apod.). 4.3 Rozlišují se kompenzační pomůcky technické (osobní počítač včetně speciálního SW a upravených komponent, optické pomůcky, TV lupa, přídavné osvětlení, polohovací lehátka, Pichtův psací stroj, sluchadlo, kochleární implantát aj.) a pomůcky didaktické (slovník synonym, slovník cizích slov, slovník výkladový, frazeologický, valenční, případně i slovník překladový apod.); pravidla pro použití technických kompenzačních pomůcek stanovuje u zkoušek společné části metodický pokyn Centra. 4.4 Dále rozlišujeme pomůcky v osobním vlastnictví žáka (speciální psací náčiní, sluchadlo, protézy apod.), za jejichž funkčnost si odpovídá žák sám, a pomůcky ve vlastnictví školy, za něž odpovídá škola. 5 Odlišné hodnocení výsledků zkoušky Kritéria hodnocení výsledků zkoušek žáků s PUP MZ jsou shodná s kritérii hodnocení intaktních žáků. Výjimku představují úpravy kritérií pro hodnocení zkoušek u některých skupin žáků s přiznaným uzpůsobením podmínekžáků s přiznaným uzpůsobením podmínek konání maturitní zkoušky (dle vyjádření školského poradenského zařízení a u zkoušek společné části navíc metodického pokynu Centra). Český jazyk v úpravě pro neslyšící a cizí (anglický) jazyk v úpravě pro neslyšící mají z důvodu vynechání poslechu vlastní metodiku hodnocení. 6 Asistence a tlumočení při konání zkoušky 6.1 Asistence speciálně pedagogická je přiznána žákům s PUP MZ, kteří v důsledku svého znevýhodnění nemohou ani s využitím kompenzačních pomůcek samostatně vykonat maturitní zkoušku nebo některou její část. Úlohou asistentaasistenta je pomoci žákovi minimalizovat vnější překážky a důsledky znevýhodnění při zkouškové situaci. 6.1.1 Praktický asistentasistent – podpora praktického asistentaasistenta je nutná v těch případech, kdy má žákovo znevýhodnění závažný nepříznivý dopad na samostatné vykonávání určitých praktických úkonů, které jsou potřebné v průběhu maturitní zkoušky. Praktický asistentasistent asistuje jak při činnostech přímo se týkajících vlastního konání maturitní zkoušky (asistence při práci se zkušební dokumentacízkušební dokumentací apod.), tak při ostatních praktických úkonech (např. polohování žáka nebo pomoc při sebeobsluze žáka během individuálních přestávek). 6.1.2 AsistentAsistent-zapisovatel – přítomnost asistentaasistenta-zapisovatele je nutná v případech, kdy žák v důsledku znevýhodnění nemůže psát (nebo píše s velkými obtížemi). AsistentAsistent-zapisovatel zapisuje dle instrukcí žáka. 6.1.3 AsistentAsistent-předčitatel – podpora asistentaasistenta-předčitatele je nutná v případech, kdy znevýhodnění neumožňuje žákovi (nebo umožňuje pouze s velkými obtížemi) číst psaný text a žák nemá možnost použít PC s hlasovým výstupem. AsistentAsistent-předčitatel je osoba, která předčítá text dle instrukcí žáka. 6.1.4 Motivující asistentasistent – je přítomen v případech, kdy žákovo znevýhodnění způsobuje obtíže při koncentraci pozornosti a časové orientaci, obtíže s dokončením započaté práce apod. Motivující asistentasistent napomáhá udržet optimální pracovní chování žáka a jeho orientaci v čase. 6.1.5 AsistentAsistent-modifikátor – u pokynů ke zkušebním úlohám modifikuje/objasňuje jazykové prostředky, kterým žák nerozumí; jde o specifický druh asistence např. pro žáky neslyšící zařazené do skupiny 2 a 3 nebo pro žáky s poruchou autistického spektra. 6.2 Asistence technická – technický asistentasistent odpovídá za zajištění a funkčnost technických kompenzačních pomůcek a řeší případné problémy technického charakteru. 6.3 Tlumočení – tlumočníktlumočník tlumočí do českého znakového jazyka nebo z českého znakového jazyka nebo do dalších komunikačních systémů žákům neslyšícím a hluchoslepým (tj. žákům, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí). Přípustná uzpůsobení podmínek konání zkoušek společné části maturitní zkoušky a zkoušek profilové části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka konaných formou písemné práce a ústní zkoušky u jednotlivých kategorií a skupin žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek | Skupina 1| Skupina 2| Skupina 3 ---|---|---|--- Tělesné postižení (TP)| Navýšení časového limitu o 75 %; kompenzační pomůcky.| Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části; obsahové úpravy ve smyslu nahrazení některých úloh, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky.| Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence Zrakové postižení (ZP)| Navýšení časového limitu o 75 %; kompenzační pomůcky.| Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části (zvětšené písmo velikosti 14, 16, 20, 26 b., Braillovo písmo, elektronická verze); možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; obsahové úpravy (včetně nahrazení některých úloh); kompenzační realizuje pouze úkoly zadané slovně.| Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence Sluchové postižení (SP)| Navýšení časového limitu o 50 %; kompenzační pomůcky; vyloučen poslech z cizího jazyka.| Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části; možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; obsahové úpravy (včetně nahrazení některých úloh); kompenzační pomůcky; možnost využití služeb tlumočníkatlumočníka nebo asistentaasistenta; vyloučen poslech z cizího jazyka; ústní zkouška z cizího jazyka může být realizována v písemné podobě. N – navýšení časového limitu o 100 %; zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části bez úprav; kompenzační pomůcky; možnost využití služeb tlumočníkatlumočníka nebo asistentaasistenta; vyloučen poslech z cizího jazyka; ústní zkouška z cizího jazyka může být realizována v písemné podobě.| Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 \\+ konání modifikované zkoušky z českého jazyka a cizího (anglického) jazyka pro neslyšící \\+ tlumočení českého znakového jazyka Specifické poruchy učení a ostatní (SPUO)| Navýšení časového limitu o 25 %; kompenzační pomůcky.| Navýšení časového limitu o 50 %; formální úpravy zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části; případně obsahové úpravy, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky. N – navýšení časového limitu o 50 %; zkušební dokumentace nebo zadání zkoušek profilové části bez úprav; kompenzační pomůcky.| Navýšení časového limitu o 100 %; ostatní uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 \\+ asistence (netýká se žáků se SPU) Příloha č. 3a k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Formulář doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky 566kB Příloha č. 4 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Protokol o výsledcích didaktických testů žáka 294kB Příloha č. 5 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Osvědčení o jednotlivé zkoušce 251kB Příloha č. 6 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. OSVĚDČENÍ O JEDNOTLIVÉ ZKOUŠCE, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce profilové části maturitní zkoušky 368kB Příloha č. 7 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Žádost o přezkoumání zkoušky profilové části maturitní zkoušky 85kB Příloha č. 8 k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Žádost o přezkoumání zkoušky společné části konané formou didaktického testu 91kB 2) § 78a odst. 2 školského zákona. 3) § 78a odst. 2 školského zákona. 4) § 80 odst. 1 školského zákona. 5) § 79 odst. 4 a 5 školského zákona. 6) Obory vzdělání skupiny 82 Umění a užité umění s kódovým označením kategorie dosaženého vzdělání M a L podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání. 7) § 78 odst. 1 písm. a) až e) školského zákona. 8) § 79 odst. 1 školského zákona. 9) § 78 odst. 1 písm. f) školského zákona. 10) § 79 odst. 2 školského zákona. 11) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 12) § 3 věta druhá zákoníku práce. 14) § 80a odst. 1 školského zákona. 17) § 113 odst. 2 písm. b) školského zákona. 18) § 113a odst. 1 školského zákona. 19) § 81 odst. 2 školského zákona. 20) Například zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů. 21) § 5 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 213/2006 Sb.
Vyhláška č. 176/2009 Sb.
Vyhláška č. 176/2009 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení Vyhlášeno 22. 6. 2009, datum účinnosti 21. 8. 2009, částka 53/2009 * § 1 - Náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu * § 2 - Organizace vzdělávání podle rekvalifikačního programu * § 3 - Způsob ukončení vzdělávání * § 3a - Podmínky vydání potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu * § 4 - Závěrečná zkouška * § 5 - Náležitosti osvědčení o rekvalifikaci * § 5a - Náležitosti potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu * § 6 - Zrušovací ustanovení * § 7 - Účinnost Aktuální znění od 28. 3. 2018 (42/2018 Sb.) 176 VYHLÁŠKA ze dne 5. června 2009, kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 8 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 382/2008 Sb., (dále jen „zákon“): § 1 Náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu (1) Žádost o akreditaci vzdělávacího programu podle § 108 odst. 3 zákona (dále jen „rekvalifikační program“) obsahuje: a) doklad o oprávnění k poskytování vzdělávacích služeb, budou-li vzdělávací služby poskytovány jako živnostživnost, nebo jiný doklad, z něhož vyplývá, že předmětem činnosti je poskytování vzdělávacích služeb, b) název rekvalifikačního programu, c) pracovní činnost, pro niž bude rekvalifikacerekvalifikace uskutečňována, d) profil absolventa, ve kterém budou uvedeny ověřitelné výsledky vzdělávání podle rekvalifikačního programu, e) vstupní předpoklady pro přijetí fyzické osoby ke vzdělávání podle rekvalifikačního programu, f) formu vzdělávání podle rekvalifikačního programu a metody výuky, g) rámcový časový rozvrh vzdělávání, h) způsob ověření získaných znalostí a dovedností (§ 3 odst. 1), složení zkušební komise, není-li v odstavci 2 nebo 3 stanoveno jinak, i) vzor osvědčení o rekvalifikacirekvalifikaci podle § 5 nebo potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu podle § 5a, j) učební plán, jehož obsahem je seznam tematických celků s určenou minimální hodinovou dotací a s minimálním celkovým počtem hodin výuky s rozdělením výuky na teoretickou a praktickou, v případě vzdělávání kombinovanou formou podle § 2 odst. 1 písm. c) s rozdělením výuky na prezenční a distanční, k) učební osnovy, které zahrnují obsah učebního plánu rozpracovaný tak, aby bylo zřejmé, co je obsahem a výsledkem výuky u jednotlivých tematických celků učebního plánu, l) popis průběhu praktické výukypraktické výuky, je-li nedílnou součástí rekvalifikačního programu, včetně informací o jejím organizačním a technickém zabezpečení, m) seznam povinné a doporučené literatury, u distanční formy vzdělávání vzorový studijní materiál, n) jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a případné akademické tituly a vědecké hodnosti fyzické osoby, která bude odpovídat za odbornou úroveň rekvalifikacerekvalifikace a řádné provádění závěrečných zkoušek podle rekvalifikačního programu (§ 4), doklady o jejím vzdělání a odborné praxi a její souhlas, že bude odpovídat za odbornou úroveň rekvalifikacerekvalifikace a řádné provádění závěrečných zkoušek (§ 4), o) jméno, popřípadě jména, a příjmení a případné akademické tituly a vědecké hodnosti lektorů pro výuku jednotlivých tematických celků, údaje o jejich kvalifikaci a odborné a pedagogické praxi a jejich souhlas, že budou vykonávat lektorskou činnost, p) informace o prostorovém, materiálním a technickém zabezpečení vzdělávání podle rekvalifikačního programu poskytovaného žadatelem; doložení smluvního zajištění prostorového, materiálního a technického zabezpečení vzdělávání v případě, že není ve vlastnictví žadatele, q) informace o způsobu a formě vedení dokumentace o průběhu a vyhodnocení vzdělávání podle rekvalifikačního programu a o evidenci osvědčení o rekvalifikacirekvalifikaci nebo potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu vydaných účastníkům vzdělávání, která se vede pro účely zabezpečení průběhu rekvalifikačního programu, r) doklad o zaplacení správního poplatku2). (2) Je-li způsob ověření získaných znalostí a dovedností stanoven jiným právním předpisem nebo připravuje-li vzdělávání k získání kvalifikace podle jiného právního předpisu, žádost o akreditaci vzdělávacího programu namísto náležitosti podle odstavce 1 písm. h) obsahuje údaj, podle kterého právního předpisu se řídí způsob ověření získaných znalostí a dovedností a složení zkušební komise. (3) Připravuje-li vzdělávání k získání kvalifikace podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, žádost o akreditaci vzdělávacího programu namísto náležitosti podle odstavce 1 písm. h) obsahuje údaj, že se způsob ověření získaných znalostí a dovedností řídí podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, a dále jméno, popřípadě jména, a příjmení a případné akademické tituly a vědecké hodnosti nebo název autorizované osoby nebo autorizovaných osob, u kterých je zabezpečen, a jejich souhlas se zabezpečením. § 2 Organizace vzdělávání podle rekvalifikačního programu (1) Vzdělávání v rekvalifikačním zařízení podle § 108 odst. 2 písm. a) zákona se uskutečňuje formou: a) prezenční, b) distanční, c) kombinací forem uvedených v písmenech a) a b). (2) Vyučovací hodina teoretické výuky trvá 45 minut. Vyučovací hodina praktické výukypraktické výuky trvá 60 minut, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. (3) Praktickou výukouPraktickou výukou se rozumí odborně řízená vzdělávací činnost, která vede k získání a obnovení praktických znalostí a dovedností účastníka vzdělávání podle rekvalifikačního programu (dále jen „účastník“). Praktická výukaPraktická výuka se může uskutečňovat na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s danou rekvalifikacírekvalifikací, nestanoví-li jiný právní předpis jinak, a který vytvoří pro účastníky podmínky pro zajištění jejich bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích. § 3 Způsob ukončení vzdělávání (1) Vzdělávání v rekvalifikačním zařízení podle § 108 odst. 2 písm. a) zákona se ukončuje úspěšným ověřením získaných znalostí a dovedností formou závěrečné zkoušky podle rekvalifikačního programu (dále jen „závěrečná zkouška“) nejpozději do 15 dnů po ukončení výuky, nestanoví-li způsob ověření získaných znalostí a dovedností jiný právní předpis nebo nepřipravuje-li vzdělávání účastníka k získání kvalifikace podle jiného právního předpisu. (2) V případě úspěšného vykonání závěrečné zkoušky podle § 4 má účastník právo na vydání osvědčení o rekvalifikacirekvalifikaci. § 3a Podmínky vydání potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu Neověřují-li se získané znalosti a dovednosti podle § 4, má účastník právo na vydání potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu, pokud absolvoval nejméně 80 % vzdělávání z celkové hodinové dotace vzdělávání podle rekvalifikačního programu. § 4 Závěrečná zkouška (1) Závěrečná zkouška je veřejná a uskutečňuje se formou: a) písemnou, b) ústní, c) praktickou, nebo d) kombinací nejméně dvou forem uvedených v písmenech a) až c). (2) Účastník může konat závěrečnou zkoušku, pokud absolvoval nejméně 80 % vzdělávání podle rekvalifikačního programu a pokud je před jejím zahájením ověřena jeho totožnost průkazem totožnosti. (3) Závěrečná zkouška se koná před tříčlennou zkušební komisí [§ 1 odst. 1 písm. h)]. (4) Předsedou zkušební komise je fyzická osoba, která odpovídá za řádné provedení závěrečné zkoušky podle § 1 odst. 1 písm. n). (5) Účastník u závěrečné zkoušky uspěl, pokud úspěšně absolvuje všechny její části v případě postupu podle odstavce 1 písm. d). (6) V případě, že účastník u závěrečné zkoušky neuspěl, může konat opravnou závěrečnou zkoušku, a to nejvýše jednou, v termínu stanoveném zkušební komisí, nejpozději však do 30 dnů po termínu řádné závěrečné zkoušky. (7) Pokud se účastník k závěrečné zkoušce nedostaví, avšak svoji nepřítomnost řádně omluví předsedovi zkušební komise nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne konání závěrečné zkoušky, může konat náhradní závěrečnou zkoušku v termínu stanoveném zkušební komisí, nejpozději však do 30 dnů po ukončení výuky. § 5 Náležitosti osvědčení o rekvalifikaci Osvědčení o rekvalifikacirekvalifikaci obsahuje: a) identifikační údajeidentifikační údaje rekvalifikačního zařízení podle § 5 zákona, b) číslo jednací a datum udělení akreditace, c) název právního předpisu, podle kterého byl vzdělávací program akreditován a realizován, d) jméno, popřípadě jména a příjmení, případné akademické tituly a vědecké hodnosti, datum a místo narození absolventa vzdělávání, e) název rekvalifikačního programu, f) pracovní činnost, pro niž byla rekvalifikacerekvalifikace uskutečněna, g) datum zahájení a ukončení vzdělávání podle rekvalifikačního programu, h) celkovou hodinovou dotaci vzdělávání podle rekvalifikačního programu a hodinové dotace výuky podle jednotlivých tematických celků s rozdělením výuky na teoretickou a praktickou, v případě vzdělávání kombinovanou formou podle § 2 odst. 1 písm. c) s rozdělením výuky na prezenční a distanční, i) datum úspěšného vykonání závěrečné zkoušky podle § 4, j) místo a datum vydání osvědčení o rekvalifikacirekvalifikaci, k) jméno, popřípadě jména, a příjmení, případné akademické tituly a vědecké hodnosti a podpis předsedy zkušební komise a jméno, popřípadě jména, a příjmení, případné akademické tituly a vědecké hodnosti a podpis osoby, která je oprávněna jednat za rekvalifikační zařízení. § 5a Náležitosti potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu Potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu obsahuje: a) údaje stanovené v § 5 písm. a) až h), b) údaj, že toto potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu nenahrazuje doklad o úspěšném ověření získaných znalostí a dovedností podle jiného právního předpisu, c) místo a datum vydání potvrzení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu, d) jméno, popřípadě jména, a příjmení, případné akademické tituly a vědecké hodnosti a podpis fyzické osoby odpovědné za odbornou úroveň rekvalifikacerekvalifikace podle § 1 odst. 1 písm. n) a podpis osoby, která je oprávněna jednat za rekvalifikační zařízení. § 6 Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, se zrušuje. § 7 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti šedesátým dnem ode dne jejího vyhlášení. Ministryně: PhDr. Kopicová v. r. 2) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 173/2009 Sb.
Vyhláška č. 173/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 22. 6. 2009, datum účinnosti 22. 6. 2009, částka 52/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění vyhlášky č. 83/2000 Sb., vyhlášky č. 186/2005 Sb., vyhlášky č. 6/2006 Sb. a vyhlášky č. 38/2006 Sb., se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 22. 6. 2009 173 VYHLÁŠKA ze dne 9. června 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo dopravy stanoví podle § 52 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k provedení § 9 odst. 1, § 10 odst. 2 až 4, 6 a 10 a § 12 odst. 4: Čl. I Vyhláška č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách, ve znění vyhlášky č. 83/2000 Sb., vyhlášky č. 186/2005 Sb., vyhlášky č. 6/2006 Sb. a vyhlášky č. 38/2006 Sb., se mění takto: 1. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/137/ES ze dne 18. prosince 2006, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby. Směrnice Rady 2008/59/ES ze dne 12. června 2008, kterou se v důsledku přistoupení Bulharské republiky a Rumunska upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby. Směrnice Komise 2008/87/ES ze dne 22. září 2008, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES ze dne 16. prosince 1997 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/26/ES ze dne 21. dubna 2004, kterou se mění směrnice 97/68/ES. Směrnice Komise 2008/126/ES ze dne 19. prosince 2008, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby. Směrnice Komise 2009/46/ES ze dne 24. dubna 2009, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby.“. 2. § 1a se zrušuje. 3. V § 2 odstavec 2 zní: „(2) Základním určujícím znakem lodě je její určení pro a) dopravu osob, nákladů nebo nesených zařízení, b) dopravu jiných plavidel vlečením, tlačením nebo bočním vedením, nebo c) jiné účely spojené s opakovaným přemísťováním po vodní cestě.“. 4. V § 2 odst. 3 písmeno b) zní: „b) u osobní lodě její určení pro dopravu více než 12 cestujících; za cestujícího se nepovažuje člen posádky plavidla včetně vůdce plavidla,“. 5. V § 2 odst. 3 písmeno c) zní: „c) u remorkéru jeho určení pouze k vlečení, tlačení nebo bočnímu vedení plavidel v sestavě plavidel,“. 6. V § 2 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Základním určujícím znakem plovoucího tělesa je to, že jako předmět nebo pevné seskupení předmětů je schopné ovladatelně plout na hladině, přičemž není lodí, plovoucím zařízením ani plovoucím strojem.“. 7. § 3 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 2 a 2a zní: „§ 3 Technické požadavky na bezpečnost a podmínky technické a provozní způsobilosti jednotlivých druhů plavidel (K § 9 odst. 1 a § 10 odst. 2 a 10 zákona) (1) Technické požadavky na bezpečnost lodí, plovoucích strojů a plovoucích zařízení o délce (L) 20 m a více nebo s objemem vyjádřeným jako součin délky (L), šířky (B) a ponoru (T) 100 m3 a více, podmínky jejich provozní způsobilosti a postup při jejich ověřování jsou uvedeny v příloze č. 1 této vyhlášky. (2) Technické požadavky na bezpečnost malých plavidel a plovoucích zařízení, pro něž nejsou stanoveny technické požadavky na bezpečnost podle odstavce 1, a podmínky jejich provozní způsobilosti jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky. (3) Malá plavidla uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) určená pro používání v půjčovně, plovárně nebo na koupališti a malá plavidla používaná jako záchranná musí mít na viditelném místě vyznačen nejvyšší přípustný počet osob, které smějí být na plavidle, určený plavebním úřadem a musí být provedena jako nepotopitelná podle bodu 2.02.1 přílohy č. 2 této vyhlášky. (4) Plavidla, která nepodléhají evidenci podle § 14 odst. 5 zákona, mohou být provozována na vodních cestách, jestliže svojí konstrukcí a technickým stavem odpovídají bezpečnosti provozu, přepravovaných osob a věcí, neohrožují životní prostředí, jsou dostatečně pevná, stabilní a bezpečně ovladatelná při obvyklém zatížení, pro které jsou zhotovena. (5) Je-li plavidlo nepodléhající evidenci malým plavidlem s vlastním strojním pohonem, musí splňovat požadavky na emise výfukových plynů a hluku stanovené pro malé plavidlo s vlastním strojním pohonem podléhající evidenci v příloze č. 2 této vyhlášky. (6) Plavidlo nepodléhající evidenci může být provozováno pouze v plavebních zónách vodních cest Společenství 3 a 42); plavidlo nepodléhající evidenci může být provozováno i v plavební zóně vodních cest Společenství 22), je-li provedeno jako nepotopitelné podle bodu č. 2.02.1 přílohy č. 2 této vyhlášky nebo splňuje-li požadavek na bezpečnostní vzdálenost podle bodu č. 2.02.4 písm. b) přílohy č. 2 této vyhlášky. (7) Plavidlo nepodléhající evidenci, které je plovoucím tělesem, a) jehož délka je 20 m a více a jehož objem vyjádřený jako součin délky, šířky a ponoru je 100 m3 a více, může být provozováno na vodní cestě, jestliže s ohledem na účel a způsob použití přiměřeně splňuje požadavky stanovené v příloze č. 1 této vyhlášky, b) jehož rozměry jsou menší než uvedené v písmeni a), může být provozováno na vodní cestě, jestliže s ohledem na účel a způsob použití přiměřeně splňuje požadavky stanovené v příloze č. 2 této vyhlášky. Plavidlo nepodléhající evidenci, které je plovoucím tělesem, může být provozováno na vodní cestě pouze při splnění podmínek podle zvláštního právního předpisu2a). 2) Příloha I Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS. 2a) Čl. 1.21 přílohy vyhlášky č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky.“. 8. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně nadpisu zní: „§ 3a Rovnocennost (1) Na plavidle mohou být používána jiná technická řešení než technická řešení uvedená v příloze č. 1 této vyhlášky, pokud jsou Evropskou komisí uznána za rovnocenné. (2) K vystavení prozatímního osvědčení plavidla není rozhodnutí o rovnocennosti podle odstavce 1 nezbytné. Státní plavební správa uvědomí Evropskou komisi ve lhůtě jednoho měsíce od vystavení prozatímního osvědčení plavidla, přičemž uvede název a ENI plavidla, druh odchylky a stát, v němž je plavidlo registrováno nebo v němž má svůj domovský přístav. (3) Státní plavební správa může na základě konzultace s Evropskou komisí vystavit osvědčení plavidla za účelem zkoušek a na omezenou dobu určitému plavidlu s novým technickým vybavením, které se odchyluje od požadavků přílohy č. 1 této vyhlášky, zajišťuje-li toto vybavení rovnocennou bezpečnost. (4) Údaje podle odstavců 1 a 2 se zapíší do osvědčení plavidla a je o nich informována Evropská komise.“. 9. § 4 včetně nadpisu zní: „§ 4 Plavidla podléhající ověřování technické způsobilosti odbornou komisí (K § 10 odst. 3 zákona) Ověřování technické způsobilosti plavidel odbornou komisí ustavenou k ověřování technické způsobilosti plavidel podléhají všechna plavidla s výjimkou a) malých plavidel, b) plovoucích zařízení, která svými rozměry nebo obsaditelností nepřesahují rozměry nebo obsaditelnost malého plavidla podle § 9 odst. 1 zákona a která nejsou plovoucím dokem, c) plovoucích těles, d) převozních lodí s obsaditelností maximálně 12 osob, e) plavidel uvedených v § 3 odst. 1, která mají platné osvědčení plavidla vydané podle článku 22 Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně nebo platné osvědčení plavidla vydané v jiném členském státě Evropské unie.“. 10. Za § 4 se vkládají nové § 4a až 4d, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 2b a 2c znějí: „Odborná komise a její činnost § 4a (K § 10 odst. 3 zákona) (1) Odborná komise se skládá ze 3 členů jmenovaných a odvolávaných plavebním úřadem na dobu dvou let, jimiž jsou a) zaměstnanec plavebního úřadu, b) odborník na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení, c) odborník v oblasti plavby. (2) Ze členů odborné komise jmenuje plavební úřad předsedu odborné komise. (3) Odborník na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení musí mít minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání strojírenství a strojírenská výroba2b) a praxi alespoň 5 let v oblasti technické způsobilosti plavidel uvedených v § 4. Odborník v oblasti plavby musí být držitelem průkazu způsobilosti vůdce plavidla, které není malým plavidlem. (4) Funkce člena odborné komise vzniká složením slibu před plavebním úřadem. Slib člena komise zní: „Slibuji, že budu při činnosti člena odborné komise dodržovat právní předpisy, že budu tuto činnost vykonávat nezávisle a nestranně podle svého nejlepšího vědomí.“ Slib je složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí člen odborné komise „Tak slibuji.“ a podepíše se na záznamu o složení slibu. V písemném záznamu o složení slibu musí být uvedeno datum složení slibu. Odmítnutí složit slib nebo složení slibu s výhradou má za následek, že funkce člena odborné komise nevznikne. § 4b (1) Odborná komise ověřuje technickou způsobilost plavidla na žádost vlastníka nebo provozovatele plavidla. Podkladem pro ověření technické způsobilosti plavidla je vždy posudek zpracovaný jejím členem, který je odborník na konstrukci plavidel a jejich strojních zařízení. V případě, že ověření technické způsobilosti plavidla vyžaduje též provedení plavební zkoušky, účastní se této zkoušky odborník v oblasti plavby. (2) V případě pověření právnické osoby prováděním technické prohlídky plavidel uvedených v § 4 podle § 10 odst. 4 zákona (dále jen „pověřená právnická osoba“) provádí technickou prohlídku plavidel tato právnická osoba. V tomto případě se technické prohlídky plavidla účastní nejméně jeden člen odborné komise. Ustanovení věty třetí odstavce 1 platí obdobně. Doklad o provedené technické prohlídce plavidla a jejích výsledcích předkládá pověřená právnická osoba odborné komisi. Tento doklad je podkladem pro rozhodování odborné komise. (3) Plavidlo se k technické prohlídce přistaví bez nákladu, vyčištěné a vybavené v souladu s technickými požadavky na bezpečnost. V rámci provádění technické prohlídky plavidla musí být umožněno prohlédnout části lodního trupu nebo zařízení, která nejsou přímo přístupná nebo viditelná. (4) Ten kdo provádí technickou prohlídku je oprávněn v případě potřeby požadovat provedení technické prohlídky na suchu, plavební zkoušku, předložení dalších dokumentů uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky, atestů, posudků a potvrzení nebo součinnost dalších specializovaných odborníků. Při ověřování technické způsobilosti plavidla nezkoumá odborná komise ani pověřená právnická osoba skutečnosti ověřené platnou technickou prohlídkou provedenou v jiném členském státě Evropské unie; to neplatí, má-li odborná komise nebo pověřená právnická osoba důvodné pochybnosti o technickém stavu plavidla. § 4c (1) Před uplynutím doby platnosti osvědčení plavidla uvedené v § 7 se plavidlo podrobuje pravidelné technické prohlídce plavidla. (2) Technická prohlídka plavidla před vydáním osvědčení plavidla zahrnuje prohlídku na souši. Od prohlídky na souši může být upuštěno, pokud této prohlídce již bylo plavidlo podrobeno. V případě další technické prohlídky může být požadována prohlídka na souši, je-li to nezbytné pro posouzení technické způsobilosti plavidla. (3) Technická prohlídka plavidla před vydáním osvědčení plavidla vybaveného motorem pro pohon plavidla nebo sestav plavidel nebo v případě významných změn pohonného nebo kormidelního zařízení zahrnuje provedení zkušební plavby. Při technické prohlídce plavidla mohou být požadovány i další provozní zkoušky a jiné podpůrné doklady. § 4d (1) Technická prohlídka plavidla se provádí na náklady žadatele. (2) Do 5 pracovních dnů od provedení technické prohlídky plavidla odbornou komisí nebo od předložení dokladu o provedené technické prohlídce plavidla pověřenou právnickou osobou vydá odborná komise stanovisko, ve kterém uvede, zda plavidlo splňuje podmínky pro schválení technické způsobilosti plavidla; ve zvlášť složitých případech vydá toto stanovisko do 10 pracovních dnů. Odborná komise rozhoduje většinou hlasů. Každý člen odborné komise je oprávněn vznášet písemné námitky týkající se provedení technické prohlídky plavidla a tyto námitky předkládat předsedovi odborné komise nejdéle do 2 pracovních dnů od provedení technické prohlídky plavidla nebo od předložení dokladů uvedených ve větě první; odborná komise projedná uplatněné námitky a přijme k nim stanovisko. § 4e Náležitosti typového osvědčení plavidla (K § 12 odst. 4 zákona) Typové osvědčení plavidla obsahuje: a) základní identifikační údaje o výrobci, autorizovaném dovozci nebo prodejci, na jehož žádost plavební úřad vydal průkaz způsobilosti typu, b) datum vydání průkazu způsobilosti typu a číslo jednací, pod nímž byl vydán, c) základní údaje o plavidle: 1. druh, typ a výrobní číslo, 2. konstrukční kategorie podle zvláštního právního předpisu, nebo údaj o plavební zóně, pro kterou je plavidlo konstruováno a určeno, 3. konstrukce a materiál trupu, 4. délka, šířka, boční výška, volný bok, bezpečnostní vzdálenost, 5. největší přípustný ponor a největší výška plavidla nad hladinou, 6. výtlak odpovídající největšímu přípustnému zatížení, 7. největší povolené zatížení, 8. největší povolený počet osob, 9. druh pohonu, 10. u strojního pohonu počet strojů, typ, rok výroby, výrobní číslo nebo čísla, výkon, druh propulzního zařízení, 11. u plachet plocha základního oplachtění a celková největší plocha plachet, pro níž je plavidlo konstruováno, a d) prohlášení výrobce, autorizovaného dovozce nebo prodejce o tom, že plavidlo se shoduje se schváleným typem a při jeho výrobě byly dodrženy schválené výrobní postupy2c). 2b) Sdělení Českého statistického úřadu č. 320/2003 Sb., o zavedení Klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV). 2c) Nařízení vlády č. 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů.“. 11. § 7 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 2d zní: „§ 7 Doba platnosti osvědčení plavidla (K § 10 odst. 6 zákona) (1) Osvědčení plavidla se vydává pro plavidlo, jehož technická způsobilost byla schválena, na dobu omezenou takto: a) pro osobní lodě, tankové motorové lodě, tankové vlečné a tlačné čluny na dobu nejvýše pěti let, b) pro nákladní motorové lodě, vlečné a tlačné čluny s výjimkou tankových člunů, remorkéry, převozní lodě, plovoucí stroje a speciální lodě na dobu nejvýše deseti let, u lodí starších 30 let na dobu nejvýše pěti let, c) pro malá plavidla na dobu nejvýše osmi let, jde-li o nové plavidlo, a na dobu nejvýše čtyři roky, jde-li o plavidlo již provozované; při každé druhé prohlídce k prodloužení platnosti osvědčení musí být zkontrolována podponorová část plavidla, u plavidel starších 25 let se provede kontrola podponorové části při každé prohlídce; pro plavbu v zahraničí může být k lodnímu osvědčení malého plavidla vydáno mezinárodní osvědčení pro rekreační plavidlo na dobu nejvýše čtyř let, d) pro plovoucí zařízení na dobu nejvýše deseti let. Doba platnosti osvědčení plavidla vydaného na základě platného osvědčení plavidla vydaného podle článku 22 Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně nebo platného osvědčení plavidla2d) vydaného v jiném členském státě Evropských společenství musí být shodná s dobou platnosti tohoto dříve vydaného osvědčení plavidla. Doba platnosti se uvede v osvědčení plavidla. (2) Doba platnosti osvědčení plavidla musí odpovídat předpokladu trvání technické způsobilosti plavidla ověřené technickou prohlídkou plavidla. (3) Doba platnosti osvědčení plavidla může být u plavidla v provozu splňujícího podmínky pro schválení technické způsobilosti plavidla prodloužena na základě technické prohlídky plavidla nejvýše na dobu stanovenou podle odstavce 1 s respektováním ustanovení podle odstavce 2. (4) Vzor Osvědčení Společenství plavidla vnitrozemské plavby je uveden v příloze č. 3 této vyhlášky, vzor Prozatímního osvědčení Společenství plavidla vnitrozemské plavby je uveden v příloze č. 4 této vyhlášky. 2d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS. Směrnice Rady 82/714/EHS ze dne 4. října 1982, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby.“. 12. § 11 odst. 2 včetně poznámek pod čarou č. 5 a 6 zní: „(2) Ke zkoušce inspektora určeného technického zařízení se může přihlásit uchazeč, který má vysokoškolské vzdělání získané absolvováním studijního programu v oblasti strojírenství nebo v oblasti elektrotechniky5), nebo vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání strojírenství a strojírenská výroba2b) nebo v oboru Zařízení silnoproudé elektrotechniky6) a který má odbornou praxi v příslušném oboru v délce nejméně pěti let. 5) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 13. Za § 13 se vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu zní: „13a Hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech uvedené v kapitole 8 přílohy č. 1 této vyhlášky se nevztahují na vznětové motory plavidel Státní plavební správy, Hasičského záchranného sboru České republiky, ozbrojených sil a bezpečnostních sborů České republiky, obecní policie a správců vodních toků, pokud jsou určena ke služebním účelům, plavidel složek integrovaného záchranného systému, pokud jsou určena k provádění záchranných a likvidačních prací. Hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech se dále nevztahují na vznětové motory plavidel určených k výstavbě, údržbě nebo zajištění provozu vodních děl nebo jiných staveb na vodních tocích používaných při správě vodní cesty, plavidel určených k ochraně před povodněmi, plavidel určených k dopravě nejvýše 12 cestujících kromě posádky a rekreačních plavidel podle zvláštního právního předpisu.“. 14. Příloha č. 1 se zrušuje. 15. Dosavadní příloha č. 2 se označuje jako příloha č. 1 a zní: „Příloha č. 1 Technické podmínky způsobilosti lodí a plovoucích strojů KAPITOLA 1 VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ 1.01. Definice Pro účely této přílohy se stanoví tento význam pojmů Druhy plavidel 1) plavidlo - loď, plovoucí stroj, plovoucí zařízení, námořní loď 2) motorová loď - nákladní motorová loď nebo tanková motorová loď, 3) tanková motorová loď - plavidlo určené pro přepravu zboží v pevných nádržích a postavené pro samostatnou plavbu pomocí vlastního pohonu, 4) nákladní motorová loď - plavidlo jiné než tanková motorová loď, určené pro přepravu zboží a postavené pro samostatnou plavbu pomocí vlastního pohonu, 5) nákladní člun pro plavbu na kanále - plavidlo vnitrozemské plavby, jehož délka nepřesahuje 38,5 m a šířka 5,05 m, které obvykle obstarává dopravu na kanále Rýn-Rhôna, 6) remorkér - plavidlo postavené k vlečení, 7) tlačný remorkér - plavidlo postavené k pohonu plavidel tlačné sestavy, 8) nákladní člun - vlečný člun nebo tankový člun 9) tankový člun - plavidlo určené pro přepravu zboží v pevných nádržích, postavené jako vlečné, bez vlastního pohonu nebo s vlastním pohonem dostatečným pouze k provádění omezených manévrů, 10) vlečný člun - plavidlo určené pro přepravu zboží, které není tankový člun, postavené jako vlečné, bez vlastního pohonu nebo s vlastním pohonem dostatečným pouze k provádění omezených manévrů, 11) tlačný člun - tankový tlačný člun, nákladní tlačný člun nebo člunový kontejner, 12) tankový tlačný člun - plavidlo určené pro přepravu zboží v pevných nádržích, postavené nebo zvlášť upravené jako tlačné, bez vlastního pohonu nebo s vlastním pohonem dostatečným pouze k provádění omezených manévrů není-li součástí plavidel tlačné sestavy, 13) nákladní tlačný člun - plavidlo jiné než tankový tlačný člun, určené pro přepravu zboží, postavené nebo zvlášť upravené jako tlačné, bez vlastního pohonu nebo s vlastním pohonem dostatečným pouze k provádění omezených manévrů, není-li součástí plavidel tlačné sestavy, 14) člunový kontejner - člun postavený k přepravě na zvláštních mateřských námořních lodích a k plavbě na vnitrozemských vodních cestách, 15) osobní loď - výletní nebo kajutová osobní loď postavená a vybavená pro přepravu více než dvanácti cestujících, 16) osobní plachetní loď - osobní loď postavená a zařízená tak, aby mohla plout rovněž na plachetní pohon, 17) výletní osobní loď - osobní loď bez kajut pro přenocování cestujících, 18) kajutová osobní loď - osobní loď s kajutami pro přenocování cestujících, 19) rychlé plavidlo - motorové plavidlo, které může dosáhnout rychlosti více než 40 km/h vzhledem k vodě, 20) pracovní plavidlo - plavidlo, které je vhodně postaveno a zařízeno pro použití při práci na vodní cestě, např. výsypný člun pro meliorační práce, zásobníkový hopper, pontonový nákladní člun, ponton nebo záhozové plavidlo ke kladení kamene, 21) lodní člun - člun, který se používá k přepravě, záchranným operacím a pracovním úkolům, Sestavy plavidel 22) sestava - pevně svázaná nebo vlečná sestava plavidel, 23) tvar sestavy - způsob, jakým je sestava sestavena, 24) pevně svázaná sestava - tlačná sestava nebo bočně svázaná sestava, 25) tlačná sestava - pevně svázaná soustava plavidel, z nichž nejméně jedno se nachází před plavidlem zajišťujícím pohon sestavy, kterým je jeden nebo více tlačných remorkérů; za pevně svázanou se považuje rovněž sestava složená z tlačného remorkérů a tlačeného plavidla, jejichž boční svázání umožňuje řízené kloubové spojení, 26) bočně svázaná sestava - soustava plavidel spojených pevně vedle sebe, z nichž se žádné nenachází před plavidlem vedoucím sestavu, 27) vlečná sestava - sestava jednoho nebo více plavidel, plovoucích zařízení nebo plovoucích těles vlečených jedním nebo několika plavidly s vlastním pohonem, které tvoří součást sestavy. Zvláštní prostory na plavidle 28) hlavní strojovna - prostor, ve kterém jsou instalovány pohonné motory, 29) strojovna - prostor, ve kterém jsou instalovány spalovací motory, 30) kotelna - prostor, ve kterém je instalováno palivové spalovací zařízení k výrobě páry nebo k ohřevu teplonosného média, 31) uzavřená nástavba - vodotěsná, pevná, trvalá konstrukce s pevnými stěnami, které jsou trvale a vodotěsně spojeny s palubou, 32) kormidelna - prostor, ve kterém je umístěno veškeré ovládací zařízení a kontrolní přístroje potřebné k vedení plavidla, 33) obytný prostor - prostor určený k používání osobami běžně pobývajícími na plavidle, včetně kuchyně, skladovacího prostoru pro zásoby, záchodů a umýváren, prádelen, předsíní a průchodů, kromě kormidelny, 34) prostor pro cestující - prostory na plavidle určené pro cestující a uzavřené prostory jako společenské místnosti, kanceláře, obchody, kadeřnické salóny, sušárny, prádelny, sauny, záchody, umyvárny, průchody, spojovací chodby a schodiště neuzavřená stěnami, 35) ovládací stanoviště - kormidelna, prostor, který obsahuje nouzový zdroj elektrické energie nebo jeho součásti, nebo prostor s místem trvale obsazeným lodním personálem nebo členy posádky, např. pro hlásiče požáru, dálkové ovládaní dveří nebo požární klapky, 36) schodišťová šachta - šachta vnitřního schodiště nebo výtahu, 37) společenské prostory - obytný prostor nebo prostor pro cestující. Na osobních lodích se kuchyně nepovažují za společenské prostory, 38) kuchyně - prostor se sporákem či podobným zařízením určeným k přípravě jídel 39) skladovací prostor - prostor pro skladování hořlavých kapalin nebo prostor o ploše větší než 4 m2 ke skladování zásob, 40) podpalubní nákladový prostor - část plavidla vymezená vpředu a vzadu přepážkami, otevřená nebo uzavřená pomocí krytů jícnů, která je určena k přepravě nákladu, a to baleného i volně loženého, nebo k uložení nádrží, jež nejsou součástí trupu plavidla, 41) pevná nádrž - nádrž spojená s plavidlem, přičemž stěny nádrží buď tvoří trup plavidla, nebojsou nezávislé na trupu plavidla, 42) pracoviště - prostor, kde členové posádky plní své úkoly, včetně lodní lávky, lodního jeřábu a lodního člunu, 43) průchod - prostor určený pro běžný pohyb osob a zboží, 44) bezpečný prostor - prostor, který je ohraničen myšlenou svislou rovinou ve vzdálenosti 1/5 BWL od podélné osy trupu plavidla v rovině největšího přípustného ponoru, 45) shromažďovací prostory - prostory plavidla, které jsou zvlášť chráněny a v nichž se osoby shromažďují v případě nebezpečí, 46) evakuační prostory - část shromažďovacích prostor plavidla, odkud je možné provést evakuaci osob Lodní technické pojmy 47) rovina největšího přípustného ponoru - rovina hlavní vodorysky odpovídající maximálnímu ponoru, při kterém je plavidlo oprávněno k plavbě, 48) bezpečnostní vzdálenost - vzdálenost mezi rovinou největšího přípustného ponoru a s ní rovnoběžnou rovinou procházející nejnižším bodem, nad nímž již není plavidlo považováno za vodotěsné, 49) zbývající bezpečnostní vzdálenost - svislá vzdálenost, která je k dispozici v případě náklonu plavidla mezi hladinou vody a nejnižším bodem více ponořeného boku, nad kterým již není plavidlo považováno za vodotěsné, 50) volný bok (f) - vzdálenost mezi rovinou největšího přípustného ponoru a s ní rovnoběžnou rovinou procházející nejnižším bodem okrajnice, nebo není-li okrajnice, nejnižším bodem horního okraje boku plavidla, 51) zbývající volný bok - svislá vzdálenost, která je k dispozici v případě náklonu plavidla mezi hladinou vody a horním povrchem paluby v nejnižším bodě více ponořeného boku plavidla, nebo není-li paluba, v nejnižším bodě horního okraje pevného boku plavidla, 52) čára zbytkového výtlaku - myšlená čára na boční obšívce, nejméně 10 cm pod přepážkovou palubou a nejméně 10 cm pod nejnižším bodem boku lodi, který není vodotěsný. Není-li přepážková paluba, použije se čára vedená nejméně 10 cm pod nejnižší čárou, pod níž je vnější obšívka vodotěsná, 53) výtlak vody (V) - ponořený objem plavidla v m3, 54) výtlak (∆) - celková hmotnost plavidla, včetně nákladu, v t, 55) součinitel plnosti výtlaku (CB) - poměr mezi výtlakem vody a součinem délky LWL, šířky BWL a ponoru T, 56) boční plocha nad hladinou (AV) - boční plocha plavidla nad vodoryskou v m2, 57) přepážková paluba - paluba, k níž vedou předepsané vodotěsné přepážky a od níž se měří volný bok, 58) přepážka - stěna dané výšky, obvykle svislá, která rozděluje plavidlo a která je vymezena dnem plavidla, obšívkou nebo jinými přepážkami, 59) příčná přepážka - přepážka, která vede z jednoho boku plavidla k druhému, 60) stěna - obvykle svislá dělící plocha, 61) dělící stěna - stěna, která není vodotěsná, 62) délka (L) - maximální délka trupu plavidla v m, bez kormidla a příďového čelenu, 63) největší délka (LOA) - maximální délka plavidla v m, včetně všech pevných zařízení jako součásti kormidelního zařízení nebo pohonného zařízení, mechanická nebo podobná zařízení, 64) délka na vodorysce (LWL) - délka trupu plavidla v m, měřená v rovině největšího přípustného ponoru, 65) šířka (B) - maximální šířka trupu plavidla v m, měřená z vnější strany obšívky (bez kolesnic, oděrek a pod.), 66) největší šířka (BOA)": maximální šířka plavidla v m, včetně všech pevných zařízení jako jsou kolesnice, oděrky, mechanická zařízení apod., 67) šířka na hlavní vodorysce (BWL) - šířka trupu plavidla v m, měřená z vnější strany obšívky v rovině největšího přípustného ponoru, 68) boční výška (H) - nejkratší svislá vzdálenost v m mezi nejnižším bodem lodního trupu nebo kýlu a nejnižším bodem paluby na boku plavidla, 69) ponor (T) - svislá vzdálenost v m mezi nejnižším bodem lodního trupu bez ohledu na kýl nebo jiné pevně uchycené příslušenství a rovinou největšího přípustného ponoru, 76a) celkový ponor (TOA) - svislá vzdálenost v m mezi nejnižším bodem lodního trupu včetně kýlu nebo jiného pevně uchyceného příslušenství a rovinou největšího přípustného ponoru, 70) přední svislice - kolmice v předním průsečíku lodního trupu s rovinou největšího přípustného ponoru, 71) světlá šířka boční paluby - vzdálenost mezi kolmicí procházející nejvíce vyčnívající části jícnového silu na boční palubě a kolmicí procházející vnitřní hranou ochranného zařízení proti skluzu (zábradlí, ochranný profil u paty zábradlí) na vnější straně boční paluby, Kormidelní zařízení 72) kormidelní zařízení - veškeré zařízení nezbytné k řízení plavidla, aby byla zajištěna manévrovatelnost podle kapitoly 5 této přílohy, 73) kormidlo - kormidlo nebo kormidla, s kormidelním pněm, včetně kvadrantů a spojovacích prvků s kormidelním strojem, 74) kormidelní stroj - součást kormidelního zařízení, která zajišťuje pohyb kormidla, 75) pohonná jednotka - pohon kormidelního stroje, mezi zdrojem energie a kormidelním strojem, 76) zdroj energie - napájení řídící pohonné jednotky a kormidelního stroje z energetické sítě plavidla, akumulátorů nebo spalovacího motoru, 77) ovládací prvky řízení - konstrukční prvky a obvody k ovládání motorové pohonné jednotky kormidelního stroje 78) pohonná jednotka kormidelního stroje - ovládání kormidelního stroje, jeho pohonná jednotka a její zdroj energie, 79) ruční pohon - systém, při němž je pohyb kormidla zajištěn ručním kolem pomocí mechanického převodu sil bez dodatečného zdroje energie, 80) ručně ovládaný hydraulický pohon - ručně ovládaná činnost hydraulického silového převodu, 81) regulátor rychlosti otáčení - zařízení, které automaticky zajišťuje a udržuje danou rychlost otáčení plavidla podle předem vybraných hodnot, 82) kormidelna uspořádaná k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru - kormidelna zařízena tak, že plavidlo může při plavbě pomocí radaru ovládat jedna osoba, Vlastnosti konstrukčních prvků a materiálů 83) vodotěsný - konstrukční prvek nebo zařízení přizpůsobené tak, že nedochází k průsaku vody, 84) odolný vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům - konstrukční prvek nebo zařízení přizpůsobené tak, že za běžných okolnosti dovoluje proniknout jen velmi malému množství vody, 85) plynotěsný - konstrukční prvek nebo zařízení přizpůsobené tak, že zabraňuje průniku plynu a výparů, 86) ohnivzdorný - látka, která nehoří ani nevytváří hořlavé výpary v takových množstvích, že se při zahřátí na přibližně 750 °C samy vznítí, 87) zpomalující hoření - materiál, který se nevzněcuje snadno nebo přinejmenším jehož povrch omezuje šíření plamenů zkoušený podle zkušebního postupu uvedeného v kap. 15.11.1 písm. c), 88) ohnivzdornost - vlastnost konstrukčních prvků a zařízení osvědčená zkušebním postupem podle v kap. 15.11.1 písm. d), 89) předpis pro provádění požárních zkoušek - mezinárodní předpis pro provádění požárních zkoušek podle rezoluce MSC.61(67) Výboru pro námořní bezpečnost Mezinárodní námořní organizace (IMO). Jiné definice 90) radarové zařízení - elektronické navigační zařízení ke zjišťování a zobrazování okolí a dopravního provozu, 91) vnitrozemský ECDIS - normalizovaný systém k zobrazování elektronických plavebních map pro vnitrozemskou plavbu a souvisejících informací, který zobrazuje vybrané informace z autorizovaných elektronických plavebních map vnitrozemských vodních cest a volitelně informace z jiných čidel plavidla, 92) zařízení pro vnitrozemský ECDIS - zařízení k zobrazování elektronických plavebních map vnitrozemských vodních cest, které může pracovat ve dvou režimech: informační režim a navigační režim, 93) informační režim - využití vnitrozemského ECDIS pouze pro informační účely bez překrytí radarovým snímkem, 94) navigační režim - využití vnitrozemského ECDIS k řízení plavidla s překrytím radarovým snímkem, 95) lodní personál - všichni zaměstnanci na osobní lodi, kteří nejsou členy posádky, 96) navigační světla - vrcholová, boční a záďová světla a světla viditelná ze všech stran, modrá probleskující světla, žlutá silná rychle probleskující světla pro rychlá plavidla a modrá světla pro přepravu nebezpečných věcí 97) světelné signály - světla doprovázející zvukové signály a světla patřící k modrému panelu, 98) motor - spalovací motor, který pracuje na principu zapalování kompresí (vznětový motor), 99) pohonný motor - motor sloužící k pohonu plavidla, 100) pomocný motor - motor určený k jinému použití než za účelem pohonu plavidla, 101) výměnný motor - použitý, renovovaný motor, jímž má být nahrazen nyní používaný motor a který má stejnou konstrukci (řadový motor, vidlicový motor) jako motor, který má být nahrazen, který má stejný počet válců a jehož výkon a otáčky se neliší od výkonu a otáček motoru, který má být nahrazen, o více než 10 %, 102) rodina motorů - výrobcem stanovená skupina motorů, které mají mít konstrukcí dané stejné vlastnosti z hlediska emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z výfuku, které splňují požadavky podle kap.8.01.3, 103) výrobce motoru - rozumí právnická nebo fyzická osoba, které schvalovacímu orgánu odpovídá za všechna hlediska schvalování typu a za zajištění shodnosti výroby. Tato osoba přitom nutně nemusí být zapojeny přímo do všech stupňů výroby motoru, 104) částicemi - hmotné části, které se při teplotě nejvýše 52 st.C, po zředění výfukových plynů vznětového motoru plavidla uvedeného v § 3 odst. 1 filtrovaným čistým vzduchem, zachytí na filtru, 105) znečišťujícími látkami - oxid uhelnatý, uhlovodíky (HC), oxidy dusíku a částice, 106) emisemi - znečišťující látky ve výfukových plynech vznětového motoru, který je pohonným zařízením plavidla 107) subjekt pověřený prohlídkami - odborná komise nebo pověřená právnická osoba. KAPITOLA 2 POŽADAVKY NA KONSTRUKCI PLAVIDEL 2.01. Základní požadavek 2.01.1 Plavidla musejí být postavena v souladu s dobrou praxí stavby lodí. 2.02. Pevnost a stabilita 2.02.1 Lodní trup musí být dostatečně pevný, aby odolal všem namáháním, kterým je za podmínek běžného provozu vystaven a) u případě novostaveb nebo rekonstrukcí plavidel, které mohou mít vliv na pevnost plavidla, nutnost dostatečná pevnost prokazuje předložením konstrukčních výpočtů. b) u prohlídky plavidla v provozu musí splňovat minimální tloušťka obšívky dna, outorů a boků tyto podmínky: U plavidel postavených z oceli je minimální tloušťka tmin dána nejvyšší hodnotou zjištěnou z vzorců: 1) u plavidel delších než 40 m: tmin = f · b · c (2,3 + 0,04 L) [mm], u plavidel s délkou menší nebo rovnou 40 m: tmin = f · b · c (1,5 + 0,06 L) [mm], nejméně však 3,00 mm 2) tmin.0,005·a.√T [mm] kde a = rozteč žeber [mm] f = koeficient rozteče žeber f = 1 pro a ≤ 500 mm f = 1 + 0,0013 (a – 500) pro a > 500 mm b = koeficient pro obšívku dna, boku nebo outoru b = 1,0 pro obšívku dna a boků b = 1,25 pro obšívku outoru. Při výpočtu minimální tloušťky obšívky boků lze jako koeficient rozteče žeber použít koeficient 1. Minimální tloušťka obšívky outorů nesmí být v žádném případě menší než tloušťka obšívky dna a boků. c = koeficient pro určitý typ konstrukce: c = 0,95 pro plavidla s dvojitým dnem a dvojitými boky, pokud dělící stěna mezi bočními prostory a podpalubním nákladovým prostorem je umístěna svisle v rovině silu c = 1,0 pro všechny ostatní typy konstrukce c) U plavidel s podélnými výztuhami s dvojitým dnem a dvojitými boky lze snížit minimální vypočtenou hodnotu pro tloušťku obšívky podle vzorce v písmenu b) na vypočtenou hodnotu, kterou uznaná klasifikační společnost osvědčila pro dostatečnou pevnost lodního trupu (podélná, příčná a místní pevnost). Obšívku je nutno obnovit, pokud je tloušťka obšívky dna, outorů nebo boků menší než přípustná hodnota, která byla tímto způsobem stanovena. Minimální hodnoty stanovené dle písm. a) - c) jsou mezními hodnotami při zohlednění běžného a rovnoměrného opotřebení a za předpokladu, že je použita lodní ocel a že vnitřní konstrukční prvky jako žebra, výztuže dna, hlavní podélné a příčné konstrukční prvky jsou v dobrém stavu a že lodní trup nevykazuje žádné překročení podélné pevnosti. Není-li těchto hodnot dosaženo, dotyčnou obšívku je nutno opravit nebo vyměnit. Místně jsou však u malých ploch přípustné menší tloušťky, nejvýše však o 10 % vypočtených hodnot. Během pravidelných prohlídek výhradně vlečných nákladních člunů nemusí být požadováno splnění požadavků kap. 2.02.1 písm. b), pokud jde o minimální tloušťku obšívky trupu. Tato odchylka nesmí být větší než 10 % a minimální tloušťka obšívky trupu nesmí být menší než 3 mm. Tyto odchylky se uvedou v osvědčení plavidla. 2.02.2 Použije-li se na konstrukci lodního trupu jiný materiál než ocel, pevnost lodního trupu (podélná, příčná a místní) odpovídá nejméně pevnosti, jíž by bylo dosaženo při použití ocele s minimální tloušťkou podle kap. 2.02.1. 2.02.3 Stabilita plavidla musí odpovídat jeho předpokládanému použití. 2.03. Lodní trup 2.03.1 Přepážky protažené až k palubě nebo, není-li paluba k okrajnici, musí být umístěny v těchto bodech: a) kolizní přepážka v příslušné vzdálenosti od přídě, tak aby byla zajištěna plovatelnost naloženého plavidla, se zbývající bezpečnostní vzdáleností 100 mm, pokud voda pronikne do vodotěsného oddělení před kolizní přepážkou. Požadavek první věty je splněn, byla-li kolizní přepážka instalována ve vzdálenosti mezi 0,04 L a 0,04 L + 2 m měřeno od přední svislice v rovině největšího přípustného ponoru. Je-li vzdálenost větší než 0,04 L + 2 m, je nutno splnění požadavku podle první věty prokázat pomocí výpočtu. Vzdálenost se může zkrátit na 0,03 L. V tomto případě je nutno prokázat splnění požadavku první věty pomocí výpočtu na základě předpokladu, že oddělení před kolizní přepážkou včetně přilehlých oddělení byla zcela zaplavena; b) záďová přepážka u plavidel s největší délkou nad 25 m v příslušné vzdálenosti od zádi. 2.03.2 Před kolizní přepážkou nesmí být žádné obytné prostory nebo zařízení potřebná pro bezpečnost nebo provoz plavidla. Tento požadavek se nevztahuje na kotevní zařízení. 2.03.3 Obytné prostory, strojovna, kotelna a jakékoli pracovní prostory, které jsou jejich součástí, musejí být odděleny od podpalubních nákladových prostorů vodotěsnými příčnými přepážkami protaženými až k palubě. 2.03.4 Obytné prostory musí být plynotěsně odděleny od strojoven, kotelen a podpalubních nákladových prostorů a musí být přímo přístupné z paluby. Pokud takový přístup není, musí existovat nouzový východ vedoucí přímo na palubu. 2.03.5 V přepážkách uvedených v kap. 2.03.1 a 2.03.3 a v oddělení prostor podle kap. 2.03.4 nesmějí být žádné otvory. Dveře v záďové přepážce a otvory zejména pro hřídele a potrubí jsou povoleny, pokud jsou navrženy tak, že neovlivňují účinnost přepážek a oddělení prostor. Dveře v záďové přepážce jsou povoleny, jestliže v kormidelně je možno dálkově kontrolovat, zda jsou otevřeny nebo zavřeny, přičemž na nich musí být z obou stran umístěn snadno čitelný pokyn: „Dveře po použití ihned zavřít“. 2.03.6 Vstupy a výstupy vody v lodním trupu a k nim připojená potrubí musí být provedeny tak, aby znemožňovaly jakékoliv neúmyslné vniknutí vody do plavidla. 2.03.7 Příď plavidla musí být provedena tak, aby kotvy, zcela ani částečně, nevyčnívaly přes boční obšívku. 2.04. Strojovny, kotelny a palivové nádrže 2.04.1 Strojovny a kotelny musejí být uspořádány tak, aby bylo možné jejich zařízení snadno a bezpečně ovládat, obsluhovat a udržovat. 2.04.2 Nádrže na kapalné palivo nebo mazací olej, které jsou při běžném provozu vystaveny statickému tlaku kapaliny a prostory pro cestující a obytné prostory nesmějí mít společné stěny. 2.04.3 Stěny, stropy a dveře strojoven, kotelen a palivových nádrží musí být zhotoveny z oceli nebo z rovnocenně ohnivzdorného materiálu. Izolační materiál ve strojovnách musí být chráněn před vniknutím paliva nebo palivových výparů. Všechny otvory ve stěnách, stropech a dveřích strojoven, kotelen a prostorů s palivovými nádržemi musí být možné zavřít zvenku. Uzavírací zařízení musí být vyrobeno z oceli nebo z rovnocenně ohnivzdorného materiálu. 2.04.4 Strojovny a kotelny a další prostory, ve kterých se mohou uvolňovat zápalné nebo jedovaté plyny, musí být přiměřeně odvětrávány. 2.04.5 Žebříky a schody umožňující přístup do strojoven a kotelen a k palivovým nádržím musí být trvale připevněny a vyrobeny z oceli nebo jiného nárazuvzdorného a ohnivzdorného materiálu. 2.04.6 Strojovny a kotelny musí mít dva východy, z nichž jeden může být nouzový. Od druhého východu lze upustit, pokud a) celková podlahová plocha (průměrná délka x průměrná šířka v úrovni roviny podlahy) strojovny nebo kotelny nepřesahuje 35 m2 a b) cesta od každého stanoviště, kde se provádí obsluha nebo údržba, k východu nebo k schodišti u východu, který vede ven, není delší než 5 m a c) na místě obsluhy, které je nejvíce vzdáleno od únikových dveří, je umístěn hasící přístroj; totéž platí odchylně od kap. 10.03.1 písm. e), je-li instalovaný výkon strojů menší než 100 kW. 2.04.7 Nejvyšší přípustná hladina akustického tlaku ve strojovně je 110 dB(A). Měřicí body musí být vybrány s ohledem na nezbytnou údržbu při běžném provozu zařízení, které je zde umístěno. Měření hluku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. KAPITOLA 3 BEZPEČNOSTNÍ VZDÁLENOST, VOLNÝ BOK A NÁKLADOVÉ ZNAČKY 3.01. Bezpečnostní vzdálenost 3.01.1 Minimální bezpečnostní vzdálenost je 300 mm. 3.01.2 Bezpečnostní vzdálenost u plavidel, jejichž otvory nelze uzavřít zařízením odolným vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, a u plavidel, která plují s nezakrytými podpalubními nákladovými prostory, se zvyšuje tak, aby každý z těchto otvorů byl nejméně 500 mm nad rovinou největšího přípustného ponoru. 3.02. Volný bok 3.02.1 Volný bok plavidel s průběžnou palubou bez sedlovitosti paluby a bez nástaveb musí být 150 mm. 3.02.2 Volný bok plavidel se sedlovitosti paluby a s nástavbami se vypočte podle tohoto vzorce: αββF=150.1-α-βv.Sev+βa.Sea15mm kde: α je opravný koeficient uvažující všechny nástavby přicházející v úvahu; βv je opravný koeficient pro účinek sedlovitosti na přídi vyplývající z existence nástaveb v přední čtvrtině délky plavidla L; βa je opravný koeficient pro účinek sedlovitosti na zádi vyplývající z existence nástaveb v zadní čtvrtině délky plavidla L; Sev je účinná sedlovitost na přídi v mm; Sea je účinná sedlovitost na zádi v mm. 3.02.3 Koeficient α se počítá podle tohoto vzorce: αα=∑lea+∑lem+∑levL kde: lem je účinná délka nástaveb v m umístěných ve středu plavidla odpovídající polovině délky plavidla L; lev je účinná délka nástavby v m v přední čtvrtině délky plavidla L; lea je účinná délka nástavby v m v zadní čtvrtině délky plavidla L. Účinná délka nástavby je vypočtena podle vzorce: lem=l2,5.bB-1,5.h0,36m lev,lea=l2,5.bB1-1,5.h0,36m kde: l je účinná délka příslušné nástavby v m; b je šířka příslušné nástavby v m; B1 je šířka plavidla v m, měřená z vnější strany svislé boční obšívky na úrovni paluby v polovině příslušné nástavby; h je výška příslušné nástavby v m. V případě jícnů je h rovno výšce silů jícnů snížené o polovinu bezpečnostní vzdálenosti podle kap. 3.01.1 a 3.01.2. Hodnota h se v tomto případě uvažuje nejvýše 0,36 m. Pokud je bB resp. bB1 menší než 0,6, účinná délka nástavby se uvažuje nulová. 3.02.4 Koeficienty βv a βa se vypočítají pomocí těchto vzorců: ββv=1-3.levL ββa=1-3.leaL 3.02.5 Účinná sedlovitost na přídi/zádi Sev/Sea je vypočtena podle tohoto vzorce: Sev = Sv · p Sea = Sa · p kde: Sv je skutečná sedlovitost na přídi v mm; Sv se neuvažuje vyšší než 1 000 mm; Sa je skutečná sedlovitost na zádi v mm; Sa se neuvažuje vyšší než 500 mm; p je koeficient vypočtený podle tohoto vzorce: p=4.xL x je úsečka měřená od konce do bodu, kde se sedlovitost rovná 0,25 Sv/Sa (viz náčrt). 12kB Koeficient p se neuvažuje vyšší než 1. 3.02.6. Pokud βa · Sea je větší než βv, hodnota βv se považuje za hodnotu βa · Sea. 3.03. Minimální volný bok 3.03.1 U snížení podle kap. 4.02 nesmí být minimální volný bok menší než 0 mm. 3.04. Nákladové značky 3.04.1 Rovina největšího přípustného ponoru musí být určena tak, aby byla dodržena ustanovení týkající se minimálního volného boku a minimální bezpečnostní vzdálenosti. Z bezpečnostních důvodů však může být pro bezpečnostní vzdálenost nebo volný bok stanoven větší hodnotu. Rovina největšího přípustného ponoru se určí nejméně pro plavební zónu 3. 3.04.2 Rovina největšího přípustného ponoru musí být vyznačena jasně viditelnými nesmazatelnými nákladovými značkami. 3.04.3 Nákladové značky pro plavební zónu 3 se musí skládat z obdélníku 300 mm dlouhého a 40 mm vysokého s vodorovnou základnou, která se kryje s rovinou největšího přípustného ponoru. Případné odlišné nákladové značky musí zahrnovat takovýto obdélník. 3.04.4 Plavidlo musí mít nejméně tři páry nákladových značek, z nichž jeden pár je umístěn uprostřed plavidla a dva ostatní jsou umístěny přibližně v jedné šestině délky plavidla od přídě a od zádě. To se nevyžaduje, a) u plavidel kratších než 40 m, kde stačí dva páry nákladových značek umístěné přibližně v jedné čtvrtině délky plavidla od přídě a od zádě a b) u plavidel, která nejsou určena k přepravě nákladu, kde stačí jeden pár nákladových značek umístěný přibližně uprostřed plavidla. 3.04.5 Nákladové značky nebo označení, které pozbudou platnosti na základě nové prohlídky, musí být odstraněny nebo označeny jako neplatné pod dohledem subjektu pověřeného prohlídkami. Nákladová značka, která se stane nečitelnou, musí být nahrazena pod dohledem subjektu pověřeného prohlídkami. 3.04.6 Pokud bylo plavidlo cejchováno v souladu s Úmluvou pro cejchování plavidel vnitrozemské plavby z roku 1966 a rovina cejchovních značek splňuje požadavky této přílohy, nahrazují tyto cejchovní značky nákladové značky. Tato skutečnost musí být uvedena v osvědčení plavidla. 3.04.7 Pokud má být plavidlo provozováno ve vnitrozemských plavebních zónách mimo zónu 3 (zóny 1, 2 nebo 4), musí být přední a zadní pár nákladových značek podle kap. 3.04.4 doplněn svislou čárou, k níž se připojí jedna nebo v případě více zón několik dodatečných čar ponoru o délce 150 mm směřujících k přídi plavidla vzhledem k nákladové značce pro zónu 3. Svislé a vodorovné čáry musí být silné 30 mm. Vedle nákladové značky směřující k přídi plavidla musí být umístěna číslice o výšce 60 a šířce 40 mm, která označují příslušnou zónu (viz obrázek 1). 135kB Obrázek 1 3.05. Největší přípustný ponor naložených lodí, jejichž podpalubní nákladové prostory nejsou vždy zakryté tak, aby byly odolné vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům 3.05.1 Je-li rovina největšího přípustného ponoru plavidla pro zónu 3 stanovena za předpokladu, že podpalubní nákladové prostory lze zakrýt tak, aby byly odolné vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, a je-li vzdálenost mezi rovinou největšího přípustného ponoru a horním okrajem silů menší než 500 mm, určí se největší přípustný ponor pro plavbu s nezakrytými podpalubními nákladovými prostory podle kap. 4.01.2. 3.05.2 V případě uvedeném v kap. 3.05.1 se do osvědčení plavidla zapíše tento údaj: „Jsou-li kryty jícnů zcela nebo částečně otevřeny, je možné plavidlo naložit nejvýše do ... mm pod nákladové značky pro zónu 3.“ 3.06. Ponorová stupnice 3.06.1 Plavidla, jejichž ponor může přesáhnout 1 m, musí mít na každé straně plavidla směrem k zádi vyznačenu ponorovou stupnici; plavidla mohou mít i další ponorové stupnice. 3.06.2 Nulové body každé ponorové stupnice leží na průsečíku svislice procházející touto stupnici a rovinou vedenou rovnoběžně s rovinou největšího přípustného ponoru v nejnižším bodě lodního trupu nebo kýlu, existuje-li. Svislá vzdálenost nad nulovým bodem musí být odstupňována po decimetrech. Toto odstupňování musí být vyznačeno od roviny ponoru prázdného plavidla až po 100 mm nad rovinou největšího přípustného ponoru na obou stranách plavidla čarami vyraženými nebo vyrytými a barevně vyznačenými dvěma různými barvami tak, aby byly jasně viditelné. Odstupňování je vyznačeno číslicemi na straně stupnice alespoň po každých pěti decimetrech a na horním konci ponorové stupnice. 3.06.3 Dvě zadní cejchovní stupnice umístěné v souladu s úmluvou podle kap. 3.04.6 mohou nahradit ponorové stupnice za předpokladu, že jsou odstupňovány v souladu s výše uvedenými požadavky, a že v případě nezbytnosti budou doplněny číslice ukazující ponor. KAPITOLA 4 MANÉVROVATELNOST 4.01. Obecná ustanovení 4.01.1 Plavidla a sestavy musí prokázat přiměřenou schopnost plavby a manévrovatelnost. 4.01.2 Plavidla bez vlastního pohonu, která jsou určená k vlečení, musí splňovat zvláštní požadavky stanovené subjektem pověřeným prohlídkami, které jsou nezbytné pro dostatečnou manévrovatelnost plavidla. 4.01.3 Plavidla s vlastním pohonem a sestavy musí splňovat požadavky kap. 4.02 až 4.10. 4.02. Zkušební plavby 4.02.1 Schopnost plavby a manévrovatelnost se kontroluje zkušebními plavbami. Kontroluje se zejména soulad s požadavky kap. 4.06 až 4.10. 4.02.2 Soulad s požadavky kap. 4.06 až 4.10 lze prokázat i jiným způsobem, zejména pokud byly zkoušky provedeny na plavidle stejného typu. 4.02.3 Zkušební plavby a jejich vyhodnocení se provádí v souladu s požadavky stanovenými v této příloze, nebo požadavky uvedenými v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 4.02.4 Zkušební plavby se provádějí s plavidlem vybaveným prozatímním osvědčením plavidla nebo za účasti zaměstnance Státní plavební správy pověřeného výkonem státního dozoru ve vnitrozemské plavbě. 4.03. Zkušební oblast 4.03.1 Zkušební plavby podle kap. 4.02 se uskutečňují na úseku vodních cest, který určil subjekt pověřený prohlídkami s ohledem na možnost řádného a bezpečného provedení zkoušek (dále jen „zkušební oblast“). 4.03.2 Zkušební oblast se musí nacházet v části vodní cesty s proudící nebo klidnou vodou, pokud možno v rovných úsecích nejméně 2 km dlouhých a dostatečně širokých a opatřených dobře patrnými znaky k určení polohy plavidla. 4.03.3 Zkušební oblast musí umožnit zaznamenat hydrologické údaje, např. plavební hloubku, šířku splavného kanálu a průměrnou rychlost proudu v plavební oblasti, při různých vodních stavech. 4.04. Stupeň naložení plavidel a sestav během zkušebních plaveb 4.04.1 Během zkušebních plaveb musí být plavidla a sestavy určené k přepravě nákladu naloženy nejméně do 70 % jejich nosnosti a náklad musí být rozložen rovnoměrně, aby byla zajištěna plavba na rovném kýle. Provádějí-li se zkoušky s menším nákladem, je schválení pro poproudní plavbu omezeno na toto naložení. 4.05. Použití zařízení plavidla při zkušební plavbě 4.05.1 Během zkušební plavby lze použít veškerá zařízení uvedená v bodech 34 a 52 osvědčení plavidla, která lze ovládat z kormidelny, kromě kotev. 4.05.2 Příďové kotvy je však možno použít při zkoušce zahrnující otáčení v proudu podle kap. 4.10. 4.06. Předepsaná (dopředná) rychlost plavby 4.06.1 Plavidla a sestavy musí dosáhnout vzhledem k hladině vody rychlosti plavby nejméně 13 km/h. Tento požadavek se nevztahuje na tlačné remorkéry, pokud plují samostatně. 4.06.2 Splnění požadavku podle kap. 4.06.1 nemusí být vyžadováno u plavidel a sestav, které jsou provozovány výlučně v ústích řek a přístavech. 4.06.3 Pokud je nenaložené plavidlo schopno překročit rychlost 40 km/h vzhledem k hladině vody, zapíše se do bodu 52 osvědčení plavidla tento údaj: „Plavidlo je schopné překročit rychlost 40 km/h vzhledem k hladině vody.“ 4.06.4 Zkušební plavba k ověření požadavku kap. 4.06.1 a její vyhodnocení se provádí podle „Správního pokynu č. 2“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 4.07. Schopnost zastavení 4.07.1 Plavidla a sestavy musí být schopné zastavit při plavbě po proudu v dostatečně krátkém čase a současně musí být dostatečně ovladatelné. 4.07.2 Nejsou-li plavidla a sestavy delší než 86 m a širší než 22,90 m, lze zkoušku schopnosti zastavení nahradit zkouškou schopnosti otáčení. Schopnost zastavení se prokazuje pomocí zastavovacích manévrů ve zkušební oblasti uvedené v kap. 4.03 a schopnost otáčení otáčecími manévry podle kap. 4.10. 4.07.3 Zkušební plavba k ověření požadavku kap. 4.07.1 a její vyhodnocení se provádí podle „Správního pokynu č. 2“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 4.08. Schopnost plavby vzad 4.08.1 Provádí-li se zastavovací manévr podle kap. 4.07 na klidné vodě, musí být doplněn zkušební plavbou směrem vzad. 4.08.2 Zkušební plavba k ověření požadavku kap. 4.08.1 a její vyhodnocení se provádí podle „Správního pokynu č. 2“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 4.09. Schopnost vyhýbání 4.09.1 Plavidla a sestavy musí být schopné provést v dostatečně krátkém čase vyhýbací manévr. Tato schopnost se prokazuje pomocí vyhýbacích manévrů, které se provádějí ve zkušební oblasti uvedené v kap. 4.03. 4.09.2 Zkušební plavba k ověření požadavku kap. 4.09.1 a její vyhodnocení se provádí podle „Správního pokynu č. 2“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 4.10. Schopnost otáčení 4.10.1 Plavidla a sestavy délky do 86 m nebo šířky do 22,90 m musí být schopné se včas otočit. Zkoušku schopnosti otáčení lze nahradit zkouškou schopnosti zastavení podle kap. 5.07. Schopnost otáčení se prokazuje pomocí otáčecích manévrů při plavbě proti proudu. 4.10.2 Zkušební plavba k ověření požadavku kap. 4.10.1 a její vyhodnocení se provádí podle „Správního pokynu č. 2“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. KAPITOLA 5 KORMIDELNÍ ZAŘÍZENÍ 5.01. Obecné požadavky 5.01.1 Plavidla musí být vybavena spolehlivým kormidelním zařízením, které zajišťuje alespoň manévrovatelnost požadovanou podle kapitoly 4. 5.01.2 Poháněná kormidelní zařízení musí být navržena tak, aby kormidlo nemohlo samovolně změnit polohu. 5.01.3 Celé kormidelní zařízení musí být navrženo tak, aby vydrželo stálý náklon až do výchylky 15° a okolní teplotu od –20 °C do +50 °C. 5.01.4 Části kormidelního zařízení musí být dostatečně pevné, aby vydržely namáhání, kterým jsou vystaveny za běžných provozních podmínek. Žádné vnější síly působící na kormidlo nesmějí zhoršit funkčnost kormidelního stroje a jeho pohonné jednotky. 5.01.5 Vyžadují-li to síly nutné k ovládání kormidla, musí mít kormidelní stroj motorovou pohonnou jednotku. 5.01.6 Kormidelní stroj s motorovou pohonnou jednotkou musí být opatřen ochranou proti přetížení, aby byl omezen kroutící moment. 5.01.7 Otvory v trupu a hřídelová vedení pro kormidelní pně musí být zhotoveny tak, aby se zabránilo úniku mazacích olejů znečišťujících vodu. 5.02. Pohonné jednotky kormidelního stroje 5.02.1 Má-li kormidelní stroj motorovou pohonnou jednotku, musí být vybaven druhou nezávislou pohonnou jednotkou nebo ručním pohonem. V případě poruchy nebo selhání pohonné jednotky kormidelního zařízení musí být možné začít používat druhou nezávislou pohonnou jednotku nebo ruční pohon do pěti sekund. 5.02.2 Nejsou-li druhá pohonná jednotka nebo ruční pohon uváděny do provozu automaticky, musí být možné tak učinit neprodleně jediným jednoduchým a rychlým úkonem kormidelníka. 5.02.3 Druhá pohonná jednotka nebo ruční pohon musí rovněž zajistit manévrovatelnost požadovanou podle kapitoly 4. 5.03. Hydraulická pohonná jednotka kormidelního stroje 5.03.1 Hydraulické pohonná jednotka kormidelního stroje nesmí sloužit jako pohonné zařízení pro jiné silové spotřebiče. 5.03.2 Hydraulické nádrže musí být vybaveny výstražným systémem, který sleduje pokles hladiny oleje pod nejnižší přípustnou úroveň potřebnou pro bezpečný provoz. 5.03.3 Rozměry, konstrukce a uspořádání potrubí musí v nejvyšší možné míře vyloučit mechanické poškození nebo poškození následkem požáru. 5.03.4 Hydraulické hadice a) jsou přípustné pouze tehdy, jsou-li nezbytné k pohlcování vibrací nebo volnému pohybu konstrukčních prvků; b) musí být navrženy nejméně pro maximální provozní tlak; c) musí být nahrazeny novými nejméně každých osm let. 5.03.5 Hydraulické válce, hydraulická čerpadla, hydromotory a elektromotory musí být prohlédnuly nejméně každých osm let odborně způsobilou osobou a v případě potřeby opraveny. 5.04. Zdroj energie 5.04.1 Kormidelní zařízení se dvěma motorovými pohonnými jednotkami musí mít nejméně dva zdroje energie. 5.04.2 Není-li druhý zdroj energie pro motorovou pohonnou jednotku během plavby trvale k dispozici, musí být po dobu potřebnou k jeho nastartování zajištěn vyrovnávací systém s dostatečnou kapacitou. 5.04.3 Hlavní zdroj pro kormidelní zařízení nesmí sloužit jako zdroj elektrické energie pro jiné silové spotřebiče. 5.05. Ruční pohon 5.05.1 Kormidelní kolo ručního pohonu nesmí být poháněno motorovou pohonnou jednotkou. 5.05.2 Bez ohledu na polohu kormidla musí být při automatickém zapnutí ručního pohonu znemožněn zpětný chod kormidelního kola. 5.06. Zařízení kormidlovacích propelerů, vodometů a cykloidních (Voth-Schneider) propelerů a příďová dokormidlovací zařízení 5.06.1 Je-li dálkové ovládání ke změně směru u zařízení kormidlovacích propelerů, vodometů, cykloidních (Voth-Schneider) propelerů nebo příďového dokormidlovacího zařízení elektrické, hydraulické nebo pneumatické, musí být plavidlo vybaveno dvěmi navzájem nezávislými ovládacími systémy mezi kormidelnou a propelerem nebo příďovým dokormidlovacím zařízením, které přiměřeně splňují požadavky kap. 5.01 až 5.05. Tento odstavec se na uvedená zařízení nevztahuje, nejsou-li zapotřebí k dosažení manévrovatelnosti požadované podle kapitoly 5 nebo nejsou-li nezbytné ke zkoušce schopnosti zastavení. 5.06.2 Je-li plavidlo vybaveno dvěma nebo více na sobě nezávislými kormidlovacími propelery, vodomety, cykloidními (Voth-Schneider) propelery nebo příďovými dokormidlovacími zařízeními, není druhý ovládací systém nutný, je-li při poruše jednoho zařízení u plavidla zachována manévrovatelnost požadovaná podle kapitoly 4. 5.07. Ukazatele a kontrolní zařízení 5.07.1 Poloha kormidla musí být jasně patrná z ovládacího stanoviště. Je-li ukazatel polohy kormidla elektrický, musí mít vlastní napájení. 5.07.2 Na ovládacím stanovišti musí být optický a akustický poplašný systém, který signalizuje a) pokles hladiny oleje v hydraulických nádržích pod nejnižší přípustnou úroveň v souladu s kap. 5.03.2 a pokles provozního tlaku v hydraulické soustavě; b) výpadek napájení ovládacího prvku řízení; c) výpadek napájení pohonných jednotek; d) poruchu regulátoru rychlosti otáčení; e) poruchu předepsaných vyrovnávacích systémů. 5.08. Regulátory rychlosti otáčení 5.08.1 Regulátory rychlosti otáčení a jejích součásti musí splňovat požadavky kap. 9.20. 5.08.2 Správná funkce regulátoru rychlosti otáčení se musí zobrazovat na ovládacím stanovišti pomocí zelené kontrolky. Musí být kontrolován výpadek napájecího napětí nebo jeho nepřípustné kolísání a nepřípustné snížení rychlosti otáček gyroskopu. 5.08.3 Je-li plavidlo vybaveno kromě regulátoru rychlosti otáčení i jiným kormidelním zařízením, musí být možné z ovládacího stanoviště jednoznačně rozlišit, které z těchto zařízení bylo zapnuto. Musí být možné přepnout neprodleně z jednoho zařízení na druhé. Regulátor rychlosti otáčení nesmí mít vliv na ostatní kormidelní zařízení. 5.08.4 Elektrické napájení regulátoru rychlosti otáčení musí být nezávislé na jiných elektrických spotřebičích. 5.08.5 Gyroskopy, detektory a ukazatele rychlosti otáčení použité v regulátorech rychlosti otáčení musí splňovat minimální požadavky a zkušební postupy pro ukazatele rychlosti otáčení. 5.09. Pravidelné prohlídky 5.09.1 Prohlídka správnosti instalace kormidelního zařízení musí být provedena subjektem pověřeným prohlídkami. Za účelem ověření technické způsobilosti kormidelního zařízení může být vyžadováno předložení těchto dokladů: a) popis kormidelního zařízení; b) výkresy a informace o pohonných jednotkách kormidelního stroje a ovládacích prvcích řízení; c) informace o kormidelním stroji; d) schéma elektrického zapojení; e) popis regulátoru rychlosti otáčení; f) návod k obsluze kormidelního zařízení. 5.09.2 Funkce celého kormidelního zařízení se kontroluje při zkušební plavbě. Je-li instalován regulátor rychlosti otáčení, je nutno zkontrolovat, zda lze spolehlivě udržet stanovený kurz a bezpečně zvládnout nastavený oblouk otáčení. 5.09.3 Prohlídku kormidelního zařízení se strojním pohonem provádí subjekt pověřený prohlídkami prostřednictvím odborně způsobilé osoby a) před uvedením do provozu; b) po poruše; c) po jakékoli úpravě nebo opravě; d) pravidelně nejméně každé tři roky. 5.09.4 Prohlídka musí zahrnovat alespoň: a) kontrolu souladu se schválenými výkresy a při pravidelné prohlídce, zda byly provedeny úpravy kormidelního zařízení; b) kontrolu funkčnosti kormidelního zařízení pro všechny provozní možnosti; c) vizuální kontrolu a zkoušku těsnosti hydraulických prvků, zejména ventilů, potrubí, hydraulických hadic, hydraulických válců, hydraulických čerpadel a hydraulických sacích košů; d) vizuální kontrolu elektrických prvků, zejména relé, elektromotorů a bezpečnostních zařízení; e) kontrolu optických a akustických kontrolních zařízení. 5.09.5 Protokol o prohlídce kormidelního zařízení obsahuje 1. výsledek prohlídky, 2. datum prohlídky, a 3. jméno a příjmení odborně způsobilé osoby. KAPITOLA 6 KORMIDELNA 6.01. Obecná ustanovení 6.01.1 Kormidelna musí být zařízena tak, aby umožňovala soustavný výkon povinností kormidelníka během plavby. 6.01.2 Za běžných provozních podmínek nesmí hladina akustického tlaku hluku způsobeného plavidlem měřená na ovládacím stanovišti v úrovni kormidelníkovy hlavy překročit 70 dB(A). Měření hluku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 6.01.3 Je-li kormidelna uspořádaná k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru, musí být kormidelník schopen plnit své úkoly vsedě a všechna signální a kontrolní zařízení a ovládací prvky nutné pro řízení plavidla musí být umístěny tak, aby je kormidelník mohl během plavby pohodlně sledovat a ovládat, aniž by opustil své sedadlo a přestal sledovat obrazovku radaru. 6.02. Neomezený výhled 6.02.1 Z ovládacího stanoviště musí být výhled ve všech směrech. 6.02.2 Oblast omezeného výhledu kormidelníka před přídí plavidla v nenaloženém stavu s polovičními zásobami bez balastní zátěže nesmí překročit dvě délky lodi nebo 250 m, podle toho, která hodnota je nižší, vzhledem k hladině vody. K optickým a elektronickým přístrojům ke zmenšení oblasti omezeného výhledu nelze během prohlídky přihlížet. K dalšímu zmenšení oblasti omezeného výhledu lze použít pouze vhodné elektronické přístroje. 6.02.3 Oblast neomezeného výhledu kormidelníka při řízení plavidla musí být nejméně 240° na horizontu, z čehož nejméně 140° v předním půlkruhu. V běžném směru pohledu kormidelníka se nesmí nacházet okenní rám, sloupek nebo nástavba. Není-li zajištěn dostatečný neomezený výhled směrem dozadu, mohou i v případě oblasti neomezeného výhledu 240° na horizontu být požadována jiná opatření, zejména instalaci pomocných optických nebo elektronických přístrojů. Výška spodní hrany bočních oken musí být co nejnižší, výška horní hrany bočních a zadních oken musí být co nejvyšší. Při zjišťování, zda jsou splněny požadavky kap. 6.02 týkající se výhledu z kormidelny, se předpokládá, že na ovládacím stanovišti je výška očí kormidelníka v úrovni 1 650 mm nad podlahou kormidelny. 6.02.4 Horní hrana oken kormidelny směřujících k přídi musí být dostatečně vysoká, aby osoba na ovládacím stanovišti s výškou očí 1 800 mm měla zajištěn volný výhled nejméně 10 stupňů nad vodorovnou rovinu v úrovni výšky očí. 6.02.5 Neomezený výhled čelním sklem musí být za každého počasí zajištěn vhodnými prostředky. 6.02.6 Okna použitá v kormidelně musí být vyrobena z bezpečnostního skla a musí mít světelnou propustnost nejméně 75 %. Čelní okna na stanovišti vůdce plavidla musí být vybavena antireflexní skly nebo upevněna tak, aby účinně znemožňovala odrazy. Tento požadavek je považován za splněný, jsou-li okna vykloněna od svislé roviny směrem ven, a to ve vnějším úhlu nejméně 10° a nejvýše 25°. 6.03. Obecné požadavky na ovládací prvky, signální a kontrolní zařízení 6.03.1 Ovládací prvky potřebné k ovládání plavidla se musí snadno přestavovat do provozní polohy. Provozní poloha musí být jednoznačně jasná. 6.03.2 Kontrolní přístroje musí být snadno čitelné. Jejich osvětlení musí být plynule regulovatelné až do úplného vypnutí. Světelné zdroje nesmí být rušivé a nesmí zhoršovat čitelnost kontrolních přístrojů. 6.03.3 V kormidelně musí být instalován systém k testování výstražných světel a kontrolek. 6.03.4 Musí být jednoznačně zjistitelné, zda je zařízení v provozu. Je-li jeho fungování signalizováno pomocí kontrolky, musí být tato zelená. 6.03.5 Jakákoli nesprávná funkce nebo porucha systémů, jejichž monitorování je předepsáno, musí být signalizována pomocí červených výstražných světel. 6.03.6 Při rozsvícení červených výstražných světel musí současně zaznít zvukový výstražný signál. Zvukové výstražné signály mohou být dány jako jeden hromadný signál. Hladina akustického tlaku tohoto signálu musí překročit maximální hladinu akustického tlaku okolního hluku na ovládacím stanovišti nejméně o 3 dB(A). Měření akustického tlaku výstražného signálu se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. Zvukový výstražný signál musí být možné vypnout. Vypnutím se nesmí zabránit tomu, aby výstražný signál byl opět spuštěn v případě jiné nesprávné funkce. Červená výstražná světla lze vypnout teprve po odstranění závady. 6.03.7 Kontrolní a signální zařízení se v případě výpadku napájení musí automaticky přepínat na náhradní zdroj energie. 6.04. Zvláštní požadavky na ovládací prvky, signální a kontrolní zařízení hlavních motorů a kormidelního zařízení 6.04.1 Z ovládacího stanoviště musí být možné ovládat a sledovat hlavní motory a kormidelní zařízení. Hlavní motory vybavené spojkou, kterou lze ovládat z ovládacího stanoviště, nebo nastavení stavitelného stoupání vrtule, kterou lze ovládat z ovládacího stanoviště, musí být možné zapnout a vypnout pouze ze strojovny. 6.04.2 Každý hlavní motor musí být ovládán jednou samostatnou pákou pohybující se po oblouku kruhu ve svislé rovině víceméně rovnoběžné s podélnou osou plavidla. Pohyb páky vpřed musí způsobit pohyb plavidla dopředu a pohyb páky k zádi musí způsobit pohyb plavidla nazpět. K použití spojky a změně směru dochází, pokud je páka přibližně v neutrální poloze. Páka musí do neutrální polohy zaklapnout. 6.04.3 Musí se zobrazovat směr náporu přenášeného na plavidlo pohonem a počet otáček propulsoru nebo hlavních motorů. 6.04.4 Na ovládacím stanovišti se musí nacházet signální a kontrolní zařízení podle kap. 5.07.2, kap. 7.03.2 a kap. 7.05.13. 6.04.5 Plavidla s kormidelnou uspořádanou k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru musí být ovládána pákou. Páka se musí snadno ovládat ručně. Poloha páky s ohledem na podélnou osu plavidla musí odpovídat poloze kormidelních ploutví. Musí být možné uvolnit páku v libovolné poloze beze změny polohy kormidla. Neutrální poloha páky musí být jednoznačně rozpoznatelná. 6.04.6 Je-li v případě kormidelny uspořádané k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru plavidlo vybavené příďovými nebo zvláštními kormidly, zejména pro plavbu vzad, ovládají se tato samostatnými pákami, které obdobně splňují požadavky stanovené v kap. 6.04.5. Tento požadavek platí rovněž tehdy, pokud se v případě sestav používá kormidelní zařízení jiného plavidla než plavidla vedoucího sestavu. 6.04.7 Používají-li se regulátory rychlosti otáčení, musí být ovládací prvek rychlosti otáčení možné v libovolné poloze uvolnit, aniž by došlo ke změně nastavené rychlosti. Rozsah otáčení ovládacího prvku musí být dostatečný, aby bylo zajištěno dostatečné nastavení. Neutrální poloha musí být jednoznačně rozpoznatelná ze všech ostatních míst. Osvětlení stupnice musí být plynule regulovatelné. 6.04.8 Zařízení k dálkovému ovládání celého kormidelního zařízení musí být trvale zabudováno a uspořádáno tak, aby byl jednoznačně rozpoznatelný zvolený kurz. Je-li možné zařízení k dálkovému ovládání vypnout, musí být vybaveno indikačním zařízením, které ukazuje příslušný provozní stav – „zapnuto“ nebo „vypnuto“. Uspořádání a ovládání ovládacích prvků musí být účelné. U zařízení zdvojujících kormidelní zařízení, jako je příďové dokormidlovací zařízení, je přípustné zařízení k dálkovému ovládání, které není trvale zabudováno, je-li možno toto zdvojující zařízení kdykoli vypnout v kormidelně. 6.04.9 V případě kormidlovacích propelerů, vodometů, cykloidních (Voth-Schneider) propelerů a příďového dokormidlovacího zařízení jsou přípustné rovnocenné ovládací prvky a signální a kontrolní zařízení. Požadavky v kap. 6.04.1 až 6.04.8 platí přiměřeně s ohledem na zvláštní vlastnosti a zvolené uspořádání aktivních kormidlovacích a propulzních jednotek uvedených ve větě první. Podobně jako v případě kap. 6.04.2 musí být každá jednotka ovládaná pákou pohybující se po oblouku kruhu ve svislé rovině víceméně rovnoběžné se směrem síly pohonné jednotky. Z polohy páky musí být jednoznačně rozpoznatelný směr síly propulze působící na plavidlo. Jestliže kormidlovací propeler nebo cykloidní (Voth-Schneider) propeler není ovládán pákou, nemusí být požadováno splnění požadavků kap. 6.04.2. Tyto odchylky musí být uvedeny v osvědčení plavidla v kolonce 52. 6.05. Navigační světla, světelné a zvukové signály 6.05.1 V kormidelně musí být umístěny kontrolky nebo rovnocenná zařízení ke kontrole navigačních světel, není-li možné kontrolu provádět přímo z kormidelny. 6.05.2 V kormidelnách uspořádaných k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru musí být na ovládacím panelu umístěny kontrolky ke kontrole navigačních světel a světelných signálů. Vypínače navigačních světel jsou zabudovány do kontrolek nebo se nacházejí v jejich bezprostřední blízkosti. Uspořádání a barva kontrolek pro navigační světla a světelné signály odpovídá skutečné poloze a barvě těchto světel a signálů na plavidle. Při poruše navigačního světla nebo světelného signálu dojde k zapnutí příslušné kontrolky neboje porucha signalizována jiným způsobem. 6.05.3 V kormidelnách uspořádaných k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru musejí být zvukové signály ovládány nožním pedálem. Tento požadavek se nevztahuje na signál „nepřibližovat se“. 6.05.4 Navigační světla musí splňovat požadavky částí I a II přílohy IX „Požadavky na signální světla, radarová zařízení a ukazatele rychlosti otáčení“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES 6.06. Radarové vybavení a ukazatel rychlosti otáčení 6.06.1 Radarové zařízení a ukazatele rychlosti otáčení musí odpovídat typu schválenému příslušným orgánem. Je nutno splnit požadavky na instalaci a zkoušku funkčnosti radarového vybavení a ukazatelů rychlosti otáčení podle části III a části V přílohy IX „Požadavky na signální světla, radarová zařízení a ukazatele rychlosti otáčení“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. Zařízení pro vnitrozemský ECDIS, jež lze provozovat v navigačním režimu, se považuje za radarové zařízení. 6.06.2 Ukazatel rychlosti otáčení musí být umístěn před kormidelníkem v jeho zorném poli. V kormidelnách uspořádaných k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru a) obrazovka radaru nesmí být v normální poloze podstatně mimo směr pohledu kormidelníka; b) radarový snímek musí zůstat plně viditelný bez pomoci masky nebo stínidla, nezávisle na světelných podmínkách mimo kormidelnu; c) ukazatel rychlosti otáčení musí být umístěn přímo nad nebo pod obrazovkou radaru nebo být do ní zabudován. 6.07. Radiotelefonní systémy u plavidel s kormidelnami uspořádanými k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru 6.07.1 Jsou-li kormidelny plavidel uspořádány k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru, musí být příjem v rámci radiotelefonní služby kategorie plavidlo - plavidlo a příjem kategorií plavebních informací zajištěn reproduktorem a vysílání pevným mikrofonem. Přepnutí z příjmu na vysílání musí být ovládáno tlačítkem. Tyto mikrofony nesmí umožňovat použití ve veřejné komunikační síti. 6.07.2 Pokud je kormidelna uspořádaná k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru vybavena radiotelefonním systémem pro veřejnou komunikační síť, musí být příjem možný ze sedadla kormidelníka. 6.08. Zařízení pro vnitřní komunikaci na plavidle 6.08.1 Na plavidlech s kormidelnou uspořádanou k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru musí být k dispozici zařízení pro vnitřní komunikaci na plavidle. Z ovládacího stanoviště musí být možné navázat spojení a) s přídí plavidla nebo čelem sestavy; b) se zádí plavidla nebo zadní částí sestavy, není-li z ovládacího stanoviště možná přímá komunikace; c) s prostory pro posádku; d) s kabinou vůdce plavidla. Příjem musí být na všech místech těchto vnitřních komunikačních linek uskutečňován pomocí reproduktoru a vysílání pevným mikrofonem. Spojení s přídí a zádí plavidla nebo čelem a zadní části sestavy může být radiotelefonní. 6.09. Poplašný systém 6.09.1 Plavidlo musí být vybaveno poplašný systém, pomocí něhož lze spustit akustický výstražný signál v obytných prostorách, strojovnách a případně samostatných strojovnách čerpadel. 6.09.2 Kormidelník musí mít v dosahu tlačítko „vypnuto/zapnuto“ pro ovládání poplašného signálu; tlačítkové spínače, které se po uvolnění automaticky vracejí do polohy „vypnuto“, nejsou povoleny. 6.09.3 Hladina akustického tlaku výstražného signálu v obytných prostorech nesmí být menší než 75 dB(A). Ve strojovnách a strojovnách čerpadel musí mít výstražný signál podobu blikajícího světla, které je viditelné ze všech stran a jednoznačně rozeznatelné na všech místech. Měření akustického tlaku výstražného signálu se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 6.10. Vytápění a větrání 6.10.1 Kormidelny musí být vybaveny účinnou vytápěcí a větrací soustavou, kterou lze regulovat. 6.11. Zařízení k ovládání záďové kotvy 6.11.1 Na plavidlech a v sestavách s kormidelnami uspořádanými k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru delších než 86 m nebo širších než 22,90 m musí mít kormidelník možnost spustit ze svého stanoviště záďovou kotvu. 6.12. Spouštěcí kormidelny 6.12.1 Spouštěcí kormidelny musí být vybaveny zařízením pro snížení výšky. 6.12.2 Při spouštění se musí automaticky spustit jednoznačně rozpoznatelný zvukový výstražný signál. Tento požadavek neplatí, je-li pomocí vhodných konstrukčních opatření vyloučeno nebezpečí úrazu plynoucí ze spouštění kormidelny. 6.12.3 V jakékoli poloze musí být možné kormidelnu bezpečně opustit. 6.13. Záznam v osvědčení Společenství u plavidel s kormidelnami uspořádanými k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru 7.13.1 Splňuje-li plavidlo požadavky podle kap. 6.01., 6.04. až 6.08. a 6.11 pro kormidelny uspořádané k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru, zapíše se do osvědčení plavidla tento údaj: „Plavidlo má kormidelnu uspořádanou k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru“. KAPITOLA 7 KONSTRUKCE STROJNÍHO ZAŘÍZENÍ 7.01. Obecná ustanovení 7.01.1 Strojní zařízení a jejich připojené soustavy a zařízení musí být navrženy, vyrobeny a instalovány v souladu s principy dobré praxe. 7.01.2 Zařízení, která vyžadují pravidelné prohlídky, zejména parní kotle a jiné tlakové nádoby a jejich příslušenství a výtahy, musí splňovat požadavky stanovené zvláštními právními předpisy. 7.01.3 Na plavidle lze instalovat pouze spalovací motory určené ke spalování paliva s bodem vzplanutí vyšším než 55 °C. 7.02. Bezpečnost provozu 7.02.1 Strojní zařízení musí být umístěna a upevněna tak, aby byla dostatečně přístupná pro obsluhu a údržbu a aby neohrožovala osoby, které tyto úkony provádějí. Strojní zařízení musí být zabezpečena proti náhodnému spuštění. 7.02.2 Hlavní motory, pomocná zařízení, kotle a tlakové nádoby a jejich příslušenství musí být vybaveny bezpečnostními prvky. 7.02.3 Motory pohánějící tlakové a sací ventilátory větrací soustavy musí být možné zastavit z vnějšku prostoru, ve kterém jsou umístěny, a z vnějšku strojovny. 7.02.4 Spojovací prvky potrubí (hadice) pro palivo, mazací olej a oleje (včetně hydraulických kapalin) používané v soustavách pro přenos síly a v ovládacích, pohonných a topných soustavách musí být vybaveny kryty nebo jinou vhodnou ochranou, aby se zamezilo rozstřiku nebo prosáknutí paliva nebo oleje na horké plochy, do vstupů sání vzduchu strojního zařízení nebo do jiných zdrojů vznícení. Počet spojovacích prvků v těchto potrubních soustavách musí být co nejmenší. 7.02.5 Vnější vysokotlaká palivová potrubí vznětových motorů mezi vysokotlakými palivovými čerpadly a vstřikovací paliva musí být chráněna opláštěnou potrubní soustavou schopnou pojmout palivo při poruše vysokotlakého potrubí. Opláštěná soustava musí vybavena zařízením pro shromažďování odkapávajícího paliva a zařízení, které signalizuje poruchu na palivovém potrubí; u motorů s nejvýše dvěma válci se však poplašný signál nevyžaduje. Opláštěné potrubní soustavy se nesmí použít u motorů na otevřených palubách pohánějících navijáky a svislá vratidla. 7.02.6 Izolace částí motoru musí splňovat požadavky kap. 3.04.3 druhé věty. 7.03. Pohonné zařízení 7.03.1 Pohonné zařízení plavidla musí být možné rychle a spolehlivě uvést do chodu, zastavit a uvést do zpětného chodu. 7.03.2 Pomocí vhodných zařízení, která v případě dosažení kritické hladiny spouštějí poplašný signál, je nutno sledovat a) teplotu chladící vody hlavních motorů; b) tlak mazacího oleje u hlavních motorů a převodovek; c) tlak oleje a vzduchu u reverzačních jednotek hlavních motorů, reverzních převodovek nebo vrtulí. 7.03.3 U plavidel s jedním hlavním motorem se tento motor nesmí automaticky vypínat s výjimkou ochrany proti zvýšení otáček. 7.03.4 U plavidel s jedním hlavním motorem může být tento motor opatřen automatickým zařízením ke snížení počtu otáček motoru pouze tehdy, je-li automatické snížení počtu otáček motoru v kormidelně signalizováno vizuálně i zvukově a zařízení ke snížení počtu otáček motoru lze vypnout ze stanoviště kormidelníka. 7.03.5 Hřídel musí být uložena tak, aby nemohlo dojít k úniku maziv znečišťujících vodu. 7.04. Výfuková soustava motoru 7.04.1 Všechny výfukové plyny musí být z plavidla odváděny. 7.04.2 Výfukové potrubí musí být sestaveno tak, aby do žádné části plavidla nepronikaly výfukové plyny z výfukových potrubí. Výfuková potrubí procházející obytnými prostory nebo kormidelnou musí mít v těchto prostorech plynotěsné ochranné opláštění. Mezera mezi výfukovým potrubím a plynotěsným ochranným opláštěním musí umožnit přívod vnějšího vzduchu. 7.04.3 Výfuková potrubí musí být uspořádána a chráněna tak, aby nemohla způsobit požár. 7.04.4 Ve strojovnách musí být výfukové potrubí vhodně tepelně izolováno, nebo chlazeno. V prostorech mimo strojovnu postačuje ochrana před dotykem. 7.05. Palivové nádrže, potrubí a příslušenství 7.05.1 Kapalné palivo musí být skladováno v ocelových nádržích, které buď jsou nedílnou součástí lodního trupu, nebo jsou k lodnímu trupu pevně připevněny. Vyžaduje-li to konstrukce plavidla, lze použít rovnocenný ohnivzdorný materiál. Tyto požadavky se nevztahují na nádrže s obsahem do 12 litrů, které byly při jejich výrobě vestavěny do přídavných zařízení. Tyto požadavky se dále nevztahují na mobilní palivové nádrže plovoucích strojů za podmínek uvedených v kap. 17.02.1 písm. d). Palivové nádrže nesmějí mít společné dělící stěny s nádržemi na pitnou vodu. 7.05.2 Nádrže, jejich potrubí a další příslušenství musí být uloženy a uspořádány tak, aby palivo ani palivové výpary nemohly náhodně uniknout do plavidla. Ventily nádrží určené k odběru vzorku paliva nebo odvádění vody musí být vybaveny automatickým zavíráním. 7.05.3 Před kolizní přepážkou nesmějí být umístěny žádné palivové nádrže. 7.05.4 Palivové nádrže a jejich armatury nesmějí být umístěny přímo nad motory nebo výfukovým potrubím. 7.05.5 Plnicí otvory palivových nádrží musí být zřetelně označeny. 7.05.6 Vyústění plnicích potrubí palivových nádrží, kromě nádrží plněných pro denní spotřebu, musí být na palubě. Plnicí potrubí musí být opatřeno připojovacím hrdlem v souladu s evropskou normou EN 12 827:1999. Nádrže musí být opatřeny odvětrávacím potrubím vyústěným do vnějšího ovzduší nad palubou, které je uspořádáno tak, aby do něj nemohla vniknout voda. Průřez odvětrávacího potrubí musí činit nejméně 1,25 násobek průřezu plnicího potrubí. Jsou-li nádrže navzájem propojené, musí průřez spojovacího potrubí činit nejméně 1,25násobek průřezu plnicího potrubí. 7.05.7 S výjimkou nádrží namontovaných přímo na motoru, musí být rozvodné potrubí kapalného paliva přímo na výstupu z nádrže vybaveno rychlouzavíracím ventilem, který lze obsluhovat z paluby, i když jsou dotyčné prostory uzavřeny. Je-li provozní zařízení kryté, víko nebo kryt nesmí být uzamykatelné. Provozní zařízení s rychlouzavíracím ventilem musí být označeno červeně. Je-li zařízení kryté, musí být kryt nebo víko označeny symbolem pro rychlouzavírací ventil podle obrázku 9 v dodatku I k této příloze. 7.05.8 Palivová potrubí, jejich spojovací prvky (hadice), těsnění a armatury musí být vyrobeny z materiálu, který vydrží mechanické, chemické a tepelné namáhání, které lze předpokládat. Palivová potrubí nesmí být vystavena škodlivým účinkům tepla a musí být možná jejich kontrola po celé délce. 7.05.9 Palivové nádrže musí být opatřeny vhodným zařízením pro měření jejich obsahu. Měřicí zařízení musí být dobře čitelné až po nejvyšší hladinu plnění nádrže. Skleněné stavoznaky musí být účinně chráněny před nárazy, musí být na dolním konci opatřeny automatickým uzavíracím zařízením a na horním konci připojeny k nádržím nad nejvyšší hladinou jejich plnění. Materiál použitý k výrobě skleněných stavoznaků se při běžné okolní teplotě nesmí deformovat. Měřicí trubky nesmějí končit v obytných prostorech. Měřicí trubky vyústěné ve strojovně nebo kotelně musí být opatřeny vhodným samouzavíracím zařízením. 7.05.10 Palivové nádrže musí být chráněny při jejich plnění před rozlitím paliva pomocí odpovídajících technických zařízení plavidla. Tato zařízení se zapíší do osvědčení plavidla, bodu 52. Je-li palivo čerpáno ze zásobovacích čerpacích stanic s vlastními technickými zařízeními zabraňujícími rozlití paliva na plavidlo během plnění, neplatí požadavky na zařízení podle první věty a kap. 7.05.11. 7.05.11 Jsou-li palivové nádrže opatřeny automatickým uzavíracím zařízením, musí čidla zastavit plnění, je-li nádrž plná z 97 %. Je-li použit elektrický kontakt, který zastavuje plnění prostřednictvím binárního signálu, předává se signál pomocí vodotěsné spojovací zásuvky. Spojovací zásuvka musí být vybavena pro vedení stejnosměrného proudu 40 až 50 V, musí být opatřena krytem bílé barvy a poloha jejího zemnícího kontaktu musí být deset hodin. 7.05.12 Palivové nádrže musí být vybaveny otvory s těsnými uzávěry, které umožňují čištění a kontrolu. 7.05.13 Palivové nádrže přímo zásobující hlavní motory a motory potřebné pro bezpečný provoz plavidla musí být vybaveny zařízením, které dává v kormidelně vizuální a zvukový signál v případě, že hladina naplnění palivem již nezaručuje bezpečný provoz. 7.06. Skladování mazacího oleje, potrubí a příslušenství 7.06.1 Mazací oleje se skladují v ocelových nádržích, které buď jsou nedílnou součástí lodního trupu, nebo jsou k lodnímu trupu pevně připevněny. Vyžaduje-li to konstrukce plavidla, lze použít rovnocenný ohnivzdorný materiál. Tyto požadavky se nevztahují na nádrže s objemem do 25 litrů. Nádrže na mazací olej nesmějí mít společné dělící stěny s nádržemi na pitnou vodu. 7.06.2 Nádrže na mazací olej, jejich potrubí a další příslušenství musí být uloženy a uspořádány tak, aby mazací olej ani jeho výpary nemohly náhodně uniknout do plavidla. 7.06.3 Před kolizní přepážkou nesmějí být umístěny žádné nádrže na mazací olej. 7.06.4 Nádrže na mazací olej a jejich armatury nesmějí být umístěny přímo nad motory nebo výfukovým potrubím. 7.06.5 Plnicí otvory nádrží na mazací olej musí být zřetelně označeny. 7.06.6 Potrubí pro mazací olej, jejich spojovací prvky (hadice), těsnění a armatury musí být vyrobeny z materiálu, který vydrží mechanické, chemické a teplené namáhání, které lze předpokládat. Potrubí nesmí být vystavena škodlivým účinkům tepla a musí být možná jejich kontrola po celé délce. 7.06.7 Nádrže na mazací olej musí být opatřeny vhodným zařízením pro měření jejich obsahu. Měřicí zařízení musí být dobře čitelné až po nejvyšší hladinu plnění nádrže. Skleněné stavoznaky musí být účinně chráněny před nárazy, musí být na dolním konci opatřeny automatickým uzavíracím zařízením a na horním konci připojeny k nádržím nad nejvyšší hladinou jejich plnění. Materiál použitý k výrobě skleněných stavoznaků se při běžné okolní teplotě nesmí deformovat. Měřicí trubky nesmějí být vyústěny v obytných prostorech. Měřicí trubky vyústěné ve strojovně nebo kotelně musí být opatřeny vhodným samouzavíracím zařízením. 7.07. Skladování olejů používaných v soustavách pro přenos sil a v ovládacích, pohonných a topných soustavách, potrubí a příslušenství 7.07.1 Oleje včetně hydraulických kapalin používané v soustavách pro přenos sil a v ovládacích, pohonných a topných soustavách musí být skladovány v nádržích, které jsou nedílnou součástí lodního trupu nebo jsou k lodnímu trupu pevně připevněny. Vyžaduje-li to konstrukce plavidla, lze použít rovnocenný ohnivzdorný materiál. Tyto požadavky se nevztahují na nádrže s objemem do 25 litrů. Tyto nádrže na olej nesmějí mít společné dělící stěny s nádržemi na pitnou vodu. 7.07.2 Tyto nádrže na olej, jejich potrubí a další příslušenství musí být uloženy a uspořádány tak, aby olej ani jeho výpary nemohly náhodně uniknout do plavidla. 7.07.3 Před kolizní přepážkou nesmějí být umístěny žádné nádrže na olej. 7.07.4 Nádrže na olej a jejich armatury nesmějí být umístěny přímo nad motory nebo výfukovým potrubím. 7.07.5 Plnicí otvory nádrží na olej musí být zřetelně označeny. 7.07.6 Potrubí oleje, jejich spojovací prvky (hadice), těsnění a armatury musí být vyrobeny z materiálu, který vydrží mechanické, chemické a teplené namáhání, které lze předpokládat. Potrubí nesmějí být vystavena škodlivým účinkům tepla a musí být možná jejich kontrola po celé délce. 7.07.7 Nádrže na olej musí být opatřeny vhodným zařízením pro měření jejich obsahu. Měřicí zařízení musí být dobře čitelné až po nejvyšší hladinu plnění nádrže. Skleněné stavoznaky musí být účinně chráněny před nárazy, musí být na dolním konci opatřeny automatickým uzavíracím zařízením a na horním konci připojeny k nádržím nad nejvyšší hladinou jejich plnění. Materiál použitý k výrobě skleněných stavoznaků se při běžné okolní teplotě nesmí deformovat. Měřicí trubky nesmějí být vyústěny v obytných prostorech. Měřicí trubky vyústěné ve strojovně nebo kotelně musí být opatřeny vhodným samouzavíracím zařízením. 7.08. Odvodnění a drenážní soustavy 7.08.1 Každý vodotěsný úsek plavidla musí být možno odvodnit zvlášť. Tento požadavek se nevztahuje na vodotěsné úseky, které jsou během provozu obvykle hermeticky utěsněny. 7.08.2 Plavidla s posádkou musí být vybavena dvěma samostatnými drenážními čerpadly, která nesmějí být instalována ve stejném prostoru. Nejméně jedno čerpadlo musí mít strojní pohon. U plavidel s výkonem pohonu nepřesahujícím 225 kW nebo u plavidel s nosností nepřesahující 350 t nebo u plavidel, která nejsou určena pro přepravu nákladu, majících výtlak vody nepřesahující 250 m3 však postačuje jedno čerpadlo s ručním nebo strojním pohonem. Všechna předepsaná čerpadla musí být možno použít ve všech vodotěsných úsecích. 7.08.3 Minimální výkon Q1 prvního drenážního čerpadla se vypočte podle tohoto vzorce: Q1 = 0,1 · d12 [l/min] d1 je vypočteno podle vzorce: d1=1,5.LB+H+25mm Minimální výkon Q2 druhého drenážního čerpadla se vypočte podle tohoto vzorce: Q2 = 0,1 · d22 [l/min] d2 je vypočteno podle vzorce: d2=1,5.IB+H+25mm Hodnota d2 však nesmí být vyšší než hodnota d1. K výpočtu Q2 se použije délka l nejdelšího vodotěsného úseku. V těchto vzorcích: l je délka příslušného vodotěsného úseku v m; d1 je vypočtený vnitřní průměr hlavního drenážního potrubí v mm; d2 je vypočtený vnitřní průměr potrubních větví v mm. 7.08.4 Jsou-li drenážní čerpadla připojena k drenážní soustavě, drenážní potrubí musí mít vnitřní průměr nejméně d1 v mm a potrubní větve musí mít vnitřní průměr nejméně d2 v mm. U plavidel délky do 25 m lze hodnoty d1 a d2 snížit na 35 mm. 7.08.5 Jsou povolena jen samonasávací drenážní čerpadla. 7.08.6 Pro každý odvodňovaný úsek plavidla s plochým dnem širší než 5 m musí být instalován alespoň jeden sací koš na levoboku i pravoboku plavidla. 7.08.7 Zadní kolizní prostor musí být možné odvodnit z hlavní strojovny pomocí snadno dostupné, automaticky uzavíratelné armatury. 7.08.8 Potrubní větve jednotlivých úseků musí být spojené do hlavního drenážního potrubí pomocí uzavíratelných zpětných ventilů. Úseky nebo jiné prostory umožňující pojmout zátěž (balast) mohou být zapojeny do drenážní soustavy pouze přes jednoduché uzavírací zařízení. Tento požadavek se nevztahuje na podpalubní nákladové prostory schopné pojmout zátěž. Tyto prostory se zaplní zátěžovou vodou pomocí zátěžového potrubí, které je trvale nainstalováno a je nezávislé na drenážním potrubí, nebo pomocí potrubních větví, které lze připojit na hlavní drenážní potrubí pomocí ohebného potrubí (hadic) nebo pružných přechodových kusů. Za tímto účelem nejsou přípustné ventily k regulaci přítoku vody umístěné na podlaze podpalubního nákladového prostoru. 7.08.9 Sběrné prostory dna (nádní) podpalubních nákladových prostor musí být vybaveny měřícím zařízením. 7.08.10 Je-li na plavidle drenážní soustava s trvale instalovaným potrubím, musí být drenážní potrubí sběrných prostor určené ke sběru zaolejované vody vybaveno uzávěry, které subjekt pověřený prohlídkami opatřil plombou. Počet a umístění těchto uzávěrů se uvede v osvědčení plavidla. 7.08.11 Uzamknutí uzávěrů se považuje za rovnocenné zaplombování podle kap. 7.08.10. Klíč nebo klíče k zámkům uzávěrů musí být odpovídajícím způsobem označeny a uchovávány na označeném a snadno dostupném místě ve strojovně. 7.09. Uložení zaolejované vody a použitého oleje 7.09.1 Na plavidle musí být možné skladovat zaolejovanou vodu, která se nashromáždila během provozu. Za tímto účelem se za místo uložení považuje sběrný prostor nade dnem strojovny (nádní). 7.09.2 Ke skladování použitého oleje musí být ve strojovně k dispozici jedna nebo několik zvláštních sběrných nádrží o objemu, který odpovídá nejméně 1,5 násobku množství použitého oleje z olejových van všech instalovaných spalovacích motorů a převodovek a hydraulické kapaliny z nádrží hydraulické kapaliny. Připojovací hrdla používaná k vyprazdňování výše uvedených sběrných nádrží musí odpovídat evropské normě EN 1 305:1996. 7.09.3 Splnění požadavků kap. 7.09.2 nemusí být požadováno u plavidel používaných pouze pro dopravu na krátkých tratích. 7.10. Hluk vydávaný plavidly 7.10.1 Hluk vydávaný plavidlem během plavby, zejména hluk způsobený sáním a výfukem motoru, musí být odpovídajícím způsobem tlumen. 7.10.2 Hluk vydávaný plavidlem během plavby v místě vzdáleném 25 m od boku plavidla nesmí překročit 75 dB(A). 7.10.3 Kromě překládky nesmí hluk vydávaný plavidlem v klidu v místě vzdáleném 25 m od boku plavidla překročit 65 dB(A). 7.10.4 Měření hluku podle kap. 7.10.2. a kap. 7.10.3 se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. KAPITOLA 8 EMISE PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A ZNEČIŠŤUJÍCÍCH ČÁSTIC ZE VZNĚTOVÝCH MOTORŮ 8.01. Obecná ustanovení 8.01.1. Ustanovení této kapitoly se vztahují na veškeré vznětové motory o jmenovitém výkonu vyšším než 19 kW instalované v plavidlech nebo ve strojích na takových plavidlech. 8.01.2. Vznětové motory instalované v plavidlech musí splňovat mezní hodnoty emisí výfukových plynů stanovené v tabulce uvedené v kap. 8.03, není-li v této příloze uvedeno jinak. 8.01.3. Splnění mezních hodnot emisí výfukových plynů u motorů se určuje na základě schválení typu podle práva Evropského společenství1). 8.01.4. Ke každému schválenému motoru musí být na plavidle stále k dispozici tyto dokumenty nebo jejich kopie: a) dokument o schválení typu, b) pokyny výrobce motoru pro monitorování konstrukčních dílů a parametrů motoru významných z hlediska výfukových plynů. 8.01.5. Schválení typu a identifikační čísla všech motorů, jež jsou instalovány na plavidle a na něž se vztahují požadavky kapitoly 8 se vyznačí v osvědčení plavidla v bodě 52 čísla. 8.02. Instalace motoru 8.02.1. Instalace motoru se provádí na základě pokynů výrobce motoru pro monitorování konstrukčních dílů a parametrů motoru významných z hlediska emisí výfukových plynů. V pokynech výrobce se specifikují konstrukční díly významné z hlediska výfukových plynů a také seřízení a parametry, ze kterých lze vyvodit trvalé dodržování mezních hodnot emisí výfukových plynů. Pokyny výrobce motoru obsahují minimálně tyto informace: a) typ motoru, případně rodinu motorů s uvedením jmenovitého výkonu a jmenovitých otáček; b) seznam konstrukčních dílů a parametrů motoru významných z hlediska emisí výfukových plynů; c) jednoznačné údaje potřebné pro identifikaci povolených konstrukčních dílů významných z hlediska emisí výfukových plynů (např. čísla částí vyznačená na konstrukčních dílech); d) parametry motoru významné z hlediska emisí výfukových plynů, jako je stanovení rozmezí pro časování vstřiku, povolená teplota chladicí vody, maximální přípustný protitlak výfukových plynů. V případě motorů vybavených následným systémem zpracováním výfukových plynů obsahují pokyny výrobce motoru také postupy pro kontrolu, zda zařízení následného zpracování výfukových plynů účinně funguje. 8.02.2. Při montáži motorů na plavidlo se dodržují omezení stanovená v rámci schválení typu. Podtlak sání a protitlak výfukových plynů navíc nesmí převyšovat hodnoty stanovené pro schválený motor. 8.02.3. Jestliže motory instalované na plavidle patří do jedné rodiny motorů, nesmí být prováděny žádné změny seřízení nebo úpravy, které by mohly negativně ovlivnit emise výfukových plynů a znečišťujících částic nebo které překračují rámec požadovaného rozsahu seřízení. 8.03. Nejvýše přípustné hodnoty emisí znečišťujících látek vznětových motorů stanovených vnitrozemských plavidel 8.03.1 V případě, že pohonným zařízením vnitrozemského plavidla je vznětový motor, nesmí emise znečišťujících látek ve výfukových plynech překročit hodnoty uvedené v tabulce 1. Tabulka 1 Kategorie vznětového motoru: zdvihový objem/netto výkon (SV/P) (litry na válec/kW)| Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)| Součet uhlovodíků a oxidů dusíku (HC + NOx) (g/kWh)| Částice (PT) (g/kWh) ---|---|---|--- V 1:1: SV < 0,9 a P ≥ 37 kW| 5,0| 7,5| 0,40 V 1:2: 0,9 ≤ SV < 1,2| 5,0| 7,2| 0,30 V 1:3: 1,2 ≤ SV < 2,5| 5,0| 7,2| 0,20 V 1:4: 2,5 ≤ SV < 5| 5,0| 7,2| 0,20 V2:1: 5 ≤ SV < 15| 5,0| 7,8| 0,27 V2:2: 15 ≤ SV < 20 a P < 3 300 kW| 5,0| 8,7| 0,50 V2:3: 15 ≤ SV < 20 a P ≥ 3 300 kW| 5,0| 9,8| 0,50 V:2:4: 20 ≤ SV < 25| 5,0| 9,8| 0,50 V2:5: 25 ≤ SV < 30| 5,0| 11,0| 0,50 8.03.2 Nejvýše přípustné hodnoty znečišťujících látek uvedené v tabulce 1 se vztahují i na pomocné vznětové motory o výkonu nad 560 kW instalované v plavidlech. 8.03.3 U pomocných vznětových motorů kategorie s konstantními otáčkami nebo s proměnlivými otáčkami o výkonu větším než 19 kW a menším nebo rovným 560 kW, instalovaných v plavidlech nesmí nejvýše přípustné hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech překročit hodnoty uvedené v tabulce 2. Tabulka 2 Netto výkon (P) (kW)| Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)| Uhlovodíky (HC) (g/kWh)| Oxidy dusíku (NOx) (g/kWh)| Částice (PT) (g/kWh) ---|---|---|---|--- D: 130 ≤ P ≤ 560| 3,5| 1,0| 6,0| 0,2 E: 75 ≤ P < 130| 5,0| 1,9| 6,0| 0,3 F: 37 ≤ P < 75| 5,0| 1,3| 7,0| 0,4 G: 18 ≤ P < 37| 5,5| 1,5| 8,0| 0,8 | | Součet uhlovodíků a oxidů dusíku (HC + NOx) (g/kWh)| H: 130 ≤ P ≤ 560| 3,5| 4,0| 0,2 I: 75 ≤ P < 130| 5,0| 4,0| 0,2 J:37 ≤ P < 75| 5,0| 4,7| 0,4 K: 19 ≤ P < 37| 5,5| 7,5| 0,6 8.03.4. U pomocných vznětových motorů kategorie s proměnlivými otáčkami o výkonu větším než 19 kW a menším nebo rovným 560 kW, instalovaných v plavidlech nesmí nejvýše přípustné hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech překročit hodnoty uvedené v tabulce 3. Tabulka 3 Kategorie: netto výkon (P) (kW)| Oxid uhelnatý (CO) (g/kWh)| Uhlovodíky (HC) (g/kWh)| Oxidy dusíku (NOx) (g/kWh)| Částice (PT) (g/kWh) ---|---|---|---|--- L: 130 ≤ P ≤ 560| 3,5| 0,19| 2,0| 0,025 M: 75 ≤ P < 130| 5,0| 0,19| 3,3| 0,025 N: 56 ≤ P < 75| 5,0| 0,19| 3,3| 0,025 | | Součet uhlovodíků a oxidů dusíku (HC + NOx) (g/kWh)| P: 37 ≤ P < 56| 5,0| 4,7| 0,025 Q: 130 ≤ P ≤ 560| 3,5| 0,19| 0,4| 0,025 R: 56 ≤ P < 130| 5,0| 0,19| 0,4| 0,025 8.04. Úlevy a výjimky 8.04.1 Nejvýše přípustné (mezní) hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech pro motory určené k pohonu plavidel podle kap. 8.03.1, a nejvýše přípustné hodnoty emisí znečišťujících látek ve výfukových plynech pomocných motorů plavidel podle kap. 8.03.3 se nevztahují na výměnné motory. KAPITOLA 9 ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ 9.01. Obecná ustanovení 9.01.1 Neexistují-li zvláštní požadavky na určité části zařízení, považuje se stupeň bezpečnosti za uspokojivý, pokud tyto části byly vyrobeny v souladu s platnou evropskou normou nebo v souladu s požadavky uznané klasifikační společnosti. 9.01.2 Na plavidle musí být uchovávány tyto doklady, které byly řádně opatřeny otiskem hranatého razítka Státní plavební správy nebo obdobného subjektu jiného členského státu Evropské unie: a) přehledná schémata celého elektrického zařízení; b) schémata zapojení pro hlavní, nouzový a distribuční rozvaděč s nejdůležitějšími technickými údaji, např. velikost proudu a jmenovitý proud jističů a ovladačů; c) údaje o výkonu elektrických strojů a zařízení; d) druhy kabelů a údaje o průřezu vodičů. Na plavidlech bez posádky není nutné tyto doklady uchovávat, musí však být kdykoli k dispozici u vlastníka. 9.01.3 Elektrické zařízení musí zajistit bezchybnou funkčnost v trvalém náklonu až do 15° a okolní teplotu od 0 do +40 °C a teplotu na plavidle od -20 °C do +40 °C. 9.01.4 Elektrická a elektronická zařízení a přístroje musí být plně přístupné a jejich údržba musí být snadná. 9.02. Systémy napájení elektrickou energií 9.02.1 Je-li plavidlo vybaveno elektrickým systémem, musí mít tento systém nejméně dva zdroje energie, aby v případě výpadku jednoho zdroje energie mohl druhý zdroj napájet elektrické spotřebiče potřebné pro bezpečnou plavbu po dobu nejméně 30 minut. 9.02.2 Dostatečné dimenzování napájení je nutno prokázat výkonovou bilancí. V úvahu lze vzít přiměřený faktor současnosti. 9.02.3 Bez ohledu na kap. 9.02.1 platí kap. 6.04 pro zdroj energie pro kormidelní zařízení (kormidelní stroj). 9.03 Ochrana před dotekem, vniknutím pevných těles a průsakem vody 9.03.1 Druh minimální ochrany u pevně namontovaných částí zařízení musí odpovídat údajům uvedeným v tabulce. Místo| Druh minimální ochrany (podle publ. IEC 60529:1992) ---|--- Generátory| Motory| Transformátory| Panely, Rozvaděče, Spínače| Montážní příslušenství| Osvětlovací zařízení Provozní prostory, strojovny, oddělení pro kormidelní stroj| IP 22| IP 22| IP 22 (2)| IP 22 (1) (2)| IP 44| IP 22 Podpalubní nákladové prostory| | | | | IP 55| IP 55 Skříňky na akumulátory a barvy| | | | | | IP 44 u. (Ex) (3) Otevřené paluby a ovládací stanoviště| | IP 55| | IP 55| IP 55| IP 55 Kormidelna| | IP 22| IP 22| IP 22| IP 22| IP 22 Ubytovací prostory kromě sociálních zařízení a umýváren| | | | IP 22| IP 20| IP 20 Sociální zařízení a umývárny| | IP 44| IP 44| IP 44| IP 55| IP 44 (1) Pokud přístroje uvolňují velké teplo: IP 12 (2) Pokud přístroje nebo panely nemají tento druh ochrany, musí jejich umístění splňovat podmínky platné pro tento druh ochrany. (3) Elektrické zařízení typu s osvědčenou bezpečností podle a) evropských norem EN 50014:1997; 50015:1998; 50016:2002; 50017:1998; 50018:2000; 50019:2000 a 50020:2002 nebo b) publikace IEC 60079 ve znění ze dne 1. října 2003. 9.04. Ochrana před výbuchem 9.04.1 Pouze nevýbušné elektrické zařízení lze instalovat V prostorech, v nichž se mohou akumulovat potenciálně výbušné plyny nebo směsí plynů, např. oddělení určená pro akumulátory nebo skladování vysoce hořlavých výrobků musí být instalována nevýbušná elektrická zařízení. V těchto prostorech nelze instalovat spínače osvětlení nebo jiných elektrických přístrojů. Ochrana před výbuchem musí vzít v úvahu vlastnosti potenciálně výbušných plynů nebo směsí plynů, které mohou vzniknout (skupina výbušnosti, teplotní třída). 9.05. Ochranné uzemnění 9.05.1 Systémy s napětím vyšším než 50 V musí být uzemněny. 9.05.2 Kovové části, u nichž může dojít k dotyku a které při běžném provozu nejsou pod napětím, např. rámy a kryty motorů, přístroje a osvětlovací zařízení, musí být uzemněny samostatně, pokud nejsou v elektrickém kontaktu s lodním trupem. 9.05.3 Kryty přenosných elektrických spotřebičů a přenosných přístrojů musí být při běžném provozu uzemněny pomocí dodatečného uzemňovacího vodiče v přívodním kabelu. Toto ustanovení neplatí v případě použití ochranného izolačního transformátoru a pro přístroje opatřené ochrannou izolací (dvojitá izolace). 9.05.4 Průřez uzemňovacích vodičů nesmí být menší než jsou hodnoty uvedené v tabulce: Průřez vnějších vodičů [mm]| Minimální průřez uzemňovacích vodičů ---|--- v izolovaných kabelech [mm2]| uložených samostatně [mm2] od 0,5 do 4| stejný průřez jako u vnějšího vodiče| 4 více než 4 až 16| stejný průřez jako u vnějšího vodiče| stejný průřez jako u vnějšího vodiče více než 16 až 35| 16| 16 více než 35 až 120| poloviční průřez vnějšího vodiče| poloviční průřez vnějšího vodiče více než 120| 70| 70 9.06. Nejvyšší přípustná napětí 9.06.1 Na plavidle nesmí být instalována zařízení s napětím vyšším, než je uvedeno v tabulce: Druh zařízení| Nejvyšší přípustné napětí ---|--- Stejnosměrný proud| Jednofázový střídavý proud| Třífázový střídavý proud a) Pohonná a vytápěcí zařízení včetně vývodů pro obecné použití| 250 V| 250 V| 500 V b) Světelná, komunikační, povelová a informační zařízení včetně vývodů pro obecné použití| 250 V| 250 V| - c) Vývody pro napájení přenosných přístrojů používaných na otevřených palubách nebo v omezených nebo vlhkých kovových uzavřených prostorech kromě bojlerů a nádrží: | | | 1\\. všeobecně| 50 V(1)| 50 V(1) | - 2\\. při použití ochranného izolačního transformátoru pro jediné zařízení| -| 250 V (2)| - 3\\. při použití zařízení s ochrannou (dvojitou) izolací| 250 V| 250 V| - 4\\. při použití proudových chráničů ≤ 30 mA.| -| 250 V| 500 V d) Přenosné elektrické spotřebiče např. elektrická zařízení pro kontejnery,motory, ventilátory a mobilní čerpadla, která během provozu nejsou obvykle přenášena a jejichž vodící součásti, u nichž může dojít k dotyku, jsou uzemněny pomocí uzemňovacího vodiče v propojovacím kabelu a které kromě tohoto uzemňovacího vodiče jsou připojeny k lodnímu trupu svou polohou nebo dodatečným vodičem| 250 V| 250 V| 500 V e) Vývody pro napájení přenosných přístrojů používaných v bojlerech a v nádržích| 50 V| 50 V| - (1) V případě napětí ze sítí s vyšším napětím je nutno použít galvanické oddělení (bezpečnostní transformátor). (2) Všechny póly sekundárního obvodu musí být izolovány od země. 9.06.2 Odchylně od kap. 9.06.1 jsou přípustná vyšší napětí, jsou-li uplatněna nezbytná ochranná opatření: a) pro pohonná zařízení, jejichž výkonnost to vyžaduje; b) pro speciální palubní zařízení, například rádiové zařízení a zapalování. 9.07. Rozvodné systémy 9.07.1 Pro stejnosměrný a jednofázový střídavý proud jsou přípustné tyto rozvodné systémy: a) dvouvodičové systémy, z nichž je jeden uzemněn (L1/N/PE); b) jednovodičové systémy využívající principu zpětného vedení lodním trupem, pouze pro místní zařízení (např. startéry spalovacích motorů, katodová ochrana) (L1/PEN); c) dvouvodičové systémy izolované od lodního trupu (L1/L2/PE). 9.07.2 Pro třífázový střídavý proud jsou přípustné tyto rozvodné systémy: a) čtyřvodičové systémy s uzemněním nulového bodu nevyužívající princip zpětného vedení lodním trupem (L1/L2/ L3/N/PE) = (síť TN-S) nebo (síť TT); b) třívodičové systémy izolované od lodního trupu (L1/L2/L3/PE) = (síť IT); c) třívodičové systémy s uzemněním nulového bodu využívající princip zpětného vedení lodním trupem, nejsou však přípustné pro koncové obvody (L1/L2/L3/PEN). 9.07.3 Mohou být použily jiné systémy zajišťující obdobné technické parametry a stejnou úroveň bezpečnosti. 9.08. Břehové přípojky nebo jiné vnější sítě 9.08.1 Napájecí vedení z břehových sítí nebo jiných vnějších sítí k zařízením energetické sítě plavidla musí mít pevné spojení na plavidle v podobě pevných vývodů nebo pevných zásuvek. Kabelové spojky nesmí být vystaveny zatížení v tahu. 9.08.2 Pokud přívodní napětí převyšuje 50 V, musí být trup plavidla účinně uzemněn. Uzemňovací zásuvka musí být označena. 9.08.3 Spínací zařízení pro přípojky musí být uspořádána tak, aby se zamezilo souběžnému provozu generátoru energetické sítě plavidla a pobřežní energetické sítě nebo jiné vnější energetické sítě. Krátkodobý souběžný provoz je povolen při přechodu z jednoho systému na druhý bez přerušení napětí. 9.08.4 Přípojka musí být chráněna před zkratem a přetížením. 9.08.5 Na hlavním rozvaděči musí být umístěno zařízení indikující, je-li přívod ze břehu pod napětím. 9.08.6 Musí být nainstalováno kontrolní zařízení, aby bylo možno v případě stejnosměrného proudu srovnat polaritu a u třífázového střídavého proudu sled fází mezi přípojkou a energetickou sítí plavidla. 9.08.7 Návěstní tabulka vedle přípojky musí udávat a) opatření potřebná pro připojení břehové přípojky; b) druh proudu a jmenovité napětí a u střídavého proudu kmitočet. 9.09. Napájení jiného plavidla 9.09.1 Je-li elektrická energie dodávána na jiné plavidlo, je nutno použít samostatné přípojky. Při použití zásuvek k dodávce elektrické energie na jiné plavidlo pro jmenovitý proud více než 16 A, je nutno použít přístroje (např. spínače nebo blokovací zařízení), aby bylo zajištěno, že k zapojení a odpojení může dojít pouze tehdy, není-li vedení pod napětím. 9.09.2 Kabelové spojky nesmí být vystaveny zatížení v tahu. 9.09.3 Ustanovení kap. 9.08.3 až 9.08.7 se použijí obdobně. 9.10. Generátory a motory 9.10.1 Generátory a motory a jejich svorkovnice musí být přístupné pro prohlídky, měření a opravy. Druh ochrany musí odpovídat jejich umístění (viz čl. 9.03). 9.10.2 Generátory poháněné hlavním motorem, vrtulovým hřídelem nebo pomocným agregátem určeným k jiným účelům musí být navrženy na rozsah otáček běžného provozu. 9.11. Akumulátory 9.11.1 Akumulátory musí být přístupné a uspořádány tak, aby se neposouvaly s pohyby plavidla. Nesmí být umístěny tam, kde by byly vystaveny nadměrnému teplu, extrémnímu chladu, ostřiku, páře nebo výparům. Akumulátory nesmí být umístěny v kormidelně, obytných prostorech ani podpalubních nákladových prostorech. Tento požadavek se nevztahuje na akumulátory pro přenosné přístroje nebo na akumulátory vyžadující nabíjecí příkon menší než 0,2 kW. 9.11.2 Akumulátory vyžadující nabíjecí příkon přesahující 2,0 kW (vypočítaný z nejvyššího nabíjecího proudu a jmenovitého napětí akumulátoru a s přihlédnutím k charakteristické nabíjecí křivce nabíjecího přístroje) musí být umístěny ve zvláštní místnosti. Jsou-li umístěny na plavidle, postačuje jejich uzavření ve skříni. Akumulátory vyžadující nabíjecí příkon nepřesahující 2 kW mohou být umístěny ve skříňce nebo v bedně, nejen nacházejí-li se na palubě, ale i pod palubou. Mohou být také umístěny ve strojovně nebo na jiném dobře větraném místě, pokud jsou chráněny proti padajícím předmětům nebo kapající vodě. 9.11.3 Vnitřky všech prostorů, skříní, beden, krytů a dalších vestavěných částí určených pro akumulátory musí být chráněny proti škodlivému působení elektrolytu. 9.11.4 Musí být zajištěno účinné větrání, jsou-li akumulátory instalovány v uzavřených prostorech, skříňkách nebo bednách. Větrání s nuceným prouděním vzduchu musí být k dispozici u nikl-kadmiových akumulátorů vyžadujících nabíjecí příkon více než 2 kW a u olověných akumulátorů vyžadujících nabíjecí příkon více než 3 kW. Vzduch musí vstupovat spodem a být vytlačován horem, aby se zajistilo úplné odvětrání plynů. Větrací kanály nesmí obsahovat zařízení, bránící průtoku vzduchu, např. uzavírací ventily. 9.11.5 Požadovaný průtok vzduchu (Q) se vypočítá podle tohoto vzorce: Q = 0,11.I.n [m3/h] kde: I = 1/4 maximálního proudu přípustného pro nabíjecí přístroj (A); n = počet článků. U vyrovnávacích akumulátorů v energetické síti plavidla mohou být uznány jiné způsoby výpočtu při zohlednění charakteristické nabíjecí křivky nabíjecího přístroje, pokud se tyto výpočty zakládají na ustanoveních uznaných klasifikačních společností nebo na příslušných normách. 9.11.6 Používá-li se přirozená ventilace, průřez kanálů musí být dostatečný pro průtok vzduchu požadovaný při rychlosti 0,5 m/s. Nesmí být menší než 80 cm2 pro olověné akumulátory a menší než 120 cm2 pro nikl-kadmiové akumulátory. 9.11.7 Používá-li se větrání s nuceným prouděním vzduchu, musí být k dispozici ventilátor, nejlépe sací, jehož motor je mimo proud plynu nebo vzduchu. Ventilátory musí být navrženy tak, aby se zabránilo tvorbě jisker při dotyku lopatek a skříně ventilátoru a tvorbě elektrostatického náboje. 9.11.8 Na dveřích nebo krytech oddělení, skříní nebo beden obsahujících akumulátory musí být umístěny symboly „Zákaz ohně, otevřeného plamene a kouření“ podle obrázku 2 v dodatku I o minimálním průměru 10 cm. 9.12. Spínací zařízení 9.12.1 Elektrické rozvaděče a) Přístroje, spínače, pojistky a panelové přístroje musí být přehledně uspořádány a snadno dostupné pro údržbu a opravy. Vývody pro napětí do 50 V a pro napětí vyšší než 50 V musí být navzájem odděleny a řádně označeny. b) Pro všechny spínače a přístroje musí být na rozvaděčích připevněny štítky s označením obvodu. Pojistky musí být označeny jmenovitou velikostí proudu a obvodem. c) Nacházejí-li se přístroje s provozním napětím vyšším než 50 V za dveřmi, musí být součástí těchto přístrojů, které jsou pod napětím, chráněny před náhodným dotykem při otevřených dveřích (krytí IP 20). d) Materiály rozvaděčů musí mít dostatečnou mechanickou pevnost, musí být trvanlivé, zpomalovat hoření a být samozhášecí; nesmějí rovněž nasávat vodu a vlhkost. e) Jsou-li v elektrických rozvaděčích pojistky s velkou vypínací schopností, musí být k dispozici pomůcky a osobní ochranné prostředky k výměně těchto pojistek. 9.12.2 Spínače, ochranná zařízení a) Obvody generátorů a elektrických spotřebičů musí být chráněny před zkratem a přetížením ve všech neuzemněných vodičích. Pro tento účel mohou být použita spínací zařízení spouštěná při zkratu či přetížení nebo pojistky. Obvody pro napájení elektrických motorů pohonných jednotek (kormidelní zařízení) a jejich řídící obvody musí být chráněny pouze před zkratem. Pokud v obvodech existují tepelné jističe, musí být tyto neutralizovány nebo nastaveny nejméně na dvojnásobek jmenovité velikosti proudu. b) Výstupy z hlavního rozvaděče k elektrickým spotřebičům s velikostí proudu více než 16 A musí být opatřeny spínači zátěže nebo síťovými vypínači. c) Elektrické spotřebiče pro pohon plavidla, kormidelní zařízení, ukazatel polohy kormidla, navigační nebo bezpečnostní systémy a elektrické spotřebiče se jmenovitou velikostí proudu více než 16 A musí být napájeny samostatnými obvody. d) Obvody elektrických spotřebičů potřebných pro pohon plavidla a jeho manévrování musí být napájeny přímo z hlavního rozvaděče. e) Vypínací zařízení je nutno zvolit podle jmenovité velikosti proudu, termické nebo dynamické pevnosti a vypínací kapacity. Spínače musí vypnout současně všechny vodiče pod napětím. Musí být rozpoznatelná spínací poloha. f) Pojistky musí být uzavřeného typu a být vyrobeny z keramického nebo rovnocenného materiálu. Musí být možné je vyměnit bez nebezpečí pro obsluhu. 9.12.3 Měřící a kontrolní zařízení a) Obvody generátorů, akumulátorů a rozvaděčů musí být opatřeny měřícím a kontrolním zařízením, vyžaduje-li to bezpečný provoz zařízení. b) Neuzemněné sítě s napětím vyšším než 50 V musí být opatřeny detektorem zemního spojení vydávajícím vizuální i zvukový výstražný signál. U sekundárních zařízení, např. řídících obvodů, lze od tohoto zařízení upustit. 9.12.4 Umístění elektrických rozvaděčů a) Rozvaděče musí být umístěny v dostupných a dobře větraných prostorech a musí být chráněny před poškozením vodou nebo mechanickým poškozením. Potrubí a vzduchovody musí být uspořádány tak, aby v případě průsaku nemohly být rozvaděče poškozeny. Je-li jejich umístění v blízkosti elektrických rozvaděčů nevyhnutelné, nesmí mít potrubí v jejich blízkosti snímatelná připojovací hrdla. b) Skříňky a výklenky ve stěně, v nichž jsou umístěna nechráněná spínací zařízení, musí být z materiálu zpomalujícího hoření nebo být chráněny kovovým opláštěním či opláštěním z jiného materiálu zpomalujícího hoření. c) Pokud napětí převyšuje 50 V, musí být na stanovišti obsluhy před hlavním rozvaděčem umístěny izolační rošty nebo rohože. 9.13. Nouzové jističe 9.13.1 Nouzové jističe pro olejové hořáky, palivová čerpadla, separátory paliva a ventilátory strojoven musí být namontovány na jednom místě mimo prostory, v nichž se tato zařízení nacházejí. 9.14. Montážní příslušenství 9.14.1 Kabelové vstupy musí být dimenzovány na kabely, které se mají připojit, a odpovídat druhu použitých kabelů. 9.14.2 Zásuvky pro distribuční obvody s různým napětím nebo kmitočtem nesmí být navzájem zaměnitelné. 9.14.3 Spínače musí přepínat současně všechny neuzemněné vodiče v obvodu. V neuzemněných soustavách obvodů jsou povoleny jednopólové spínače ve světelných obvodech v ubytovacích prostorech kromě prádelen, koupelen, umýváren a jiných vlhkých místností. 9.14.4 Překračuje-li velikost proudu 16 A, musí být možné zásuvky zablokovat pomocí přepínače, aby zástrčku bylo možné zasunout a vytáhnout pouze tehdy, jsou-li napájecí kontakty bez napětí. 9.15. Kabely 9.15.1 Kabely musí zpomalovat hoření, být samozhášecí a odolné vůči vodě a oleji. V obytných prostorech mohou být použity jiné typy kabelů, pokud jsou účinně chráněné, zpomalují hoření a jsou samozhášecí. Vlastnosti elektrických kabelů týkající se zpomalení hoření musí být v souladu s a) publikacemi Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC) 60332-1:1993, 603323:2000 nebo 9.15.2 Vodiče kabelů pro silové a světelné obvody musí mít minimální průřez 1,5 mm2. 9.15.3 Kovové opancéřování, odstínění nebo oplášťování kabelů nesmí být za běžných provozních podmínek použito jako vodiče nebo k uzemnění. 9.15.4 Kovové odstínění a oplášťování kabelů v silových a světelných obvodech musí být nejméně na jednom konci uzemněno. 9.15.5 Průřez vodičů musí zohlednit jejich maximální přípustnou koncovou teplotu (proudovou zatížitelnost) a přípustný pokles napětí. Pokles napětí mezi hlavním rozvaděčem a nejnevýhodnějším místem zařízení nesmí být u světelných obvodů více než 5 % a u silových nebo topných obvodů více než 7 % vztaženo na jmenovité napětí. Přitom je nutné vzít v úvahu sníženou prostupnost tepla u stíněných kabelů a kabelů v uzavřených dálkových vedeních. 9.15.6 Kabely musí být chráněny před mechanickým poškozením. 9.15.7 Způsob upevnění kabelů musí zajistit, aby případné zatížení tahem bylo v přípustném rozmezí. 9.15.8 Procházejí-li kabely přepážkami nebo palubami, nesmí být kabelovými průchodkami nepříznivě ovlivněna mechanická pevnost, vodotěsnost a ohnivzdornost těchto přepážek a palub. 9.15.9 Koncovky a spoje všech vodičů musí být zhotoveny tak, aby byly zachovány původní elektrické, mechanické vlastnosti, vlastnosti zpomalující hoření a případně ohnivzdorné vlastnosti. Počet kabelových spojů musí být co nejnižší. Lze je používat pro účely opravy nebo výměny a výjimečně pro zjednodušení instalace. Tyto požadavky na kabelové spoje se považují za splněné, je-li postupováno podle bodu 3.28 a přílohy D publikace IEC 60092-352: 2005. 9.15.10 Kabely připojené ke spouštěcím kormidelnám musí být dostatečně pružné a mít izolaci s dostatečnou pružností do -20 °C a být odolné vůči páře a výparům, ultrafialovému záření a ozonu. 9.16. Světelné spotřebiče 9.16.1 Světelné spotřebiče musí být umístěny tak, aby jimi vydávané teplo nemohlo zapálit blízké hořlavé předměty nebo jednotky. 9.16.2 Světelné spotřebiče na otevřených palubách musí být umístěny tak, aby nebránily rozpoznání navigačních světel. 9.16.3 Jsou-li ve strojovně nebo v kotelně umístěny dva nebo více světelných spotřebičů, musí být napájeny nejméně dvěma různými obvody. Tento požadavek se vztahuje rovněž na prostory, v nichž se nacházejí chladící zařízení, hydraulická zařízení a elektrické motory. 9.17. Navigační světla 9.17.1 Rozvaděče pro navigační světla musí být umístěny v kormidelně. Musí být napájeny zvláštním napáječem z hlavního rozvaděče nebo dvěma nezávislými sekundárními rozvody. 9.17.2 Navigační světla musí být napájena samostatně z rozvaděče pro osvětlení a samostatně jištěna a ovládána. 9.17.3 Porucha kontrolního přístroje podle kap. 6.05.1 nesmí nepříznivě ovlivnit funkci světla, které kontroluje. 9.17.4 Několik světel, která tvoří funkční jednotku a jsou namontována společně na stejném místě, lze napájet, ovládat a kontrolovat společně. Kontrolní přístroj musí rozpoznat poruchu kteréhokoli z těchto světel. Ve dvojitém světle (dvě světla namontovaná nad sebou nebo ve stejném krytu) nesmí být možné používat současně oba světelné zdroje. 9.18. Výstražné a bezpečnostní systémy pro mechanická zařízení 9.18.1 Výstražné a bezpečnostní systémy ke kontrole a ochraně mechanických zařízení musí splňovat tyto požadavky: a) Výstražné systémy Výstražné systémy musí být navrženy tak, aby porucha výstražného systému nemohla způsobit poruchu kontrolovaného přístroje nebo zařízení. Binární převodníky musí být navrženy na principu klidového proudu nebo kontrolovaného zatěžovacího proudu. Vizuální výstražné signály musí zůstat viditelné, dokud není závada odstraněna; výstražný signál, který byl vzat na vědomí, musí být rozlišitelný od signálu, který dosud na vědomí vzat nebyl. Každý vizuální výstražný signál musí být doprovázen zvukovým výstražným signálem. Zvukové výstražné signály musí být možné vypnout. Vypnutí zvukového Výstražného signálu nesmí zabránit tomu, aby v případě závady z jiných příčin byl výstražný signál znovu spuštěn. Výjimky lze povolit u výstražných systémů, které mají méně než pět měřících bodů. b) Bezpečnostní systémy Bezpečnostní systémy musí být navrženy tak, aby před dosažením kritického stavu zastavily nebo zpomalily chod dotčeného zařízení nebo upozornily trvale obsazené stanoviště na nutnost zastavení nebo zpomalení chodu zařízení. Binární převodníky musí být navrženy na principu zatěžovacího proudu. Nejsou-li bezpečnostní systémy navrženy tak, aby kontrolovaly samy sebe, musí být možné kontrolovat jejich správnou funkci. Bezpečnostní systémy musí být nezávislé na ostatních systémech. 9.19. Elektronické zařízení 9.19.1 Obecná ustanovení Zkušební podmínky v kap. 9.19.2 se vztahují pouze na elektronické přístroje, které jsou nezbytné pro kormidelní zařízení a pohon plavidla, včetně jejich přídavných zařízení. 9.19.2 Zkušební podmínky a) Namáhání plynoucí z níže uvedených zkoušek nesmí vést k poškození elektronického přístroje nebo jeho nesprávné funkci. Zkoušky podle příslušných mezinárodních norem se s výjimkou zkoušky při nízké teplotě provádí na zapnutém přístroji. Tyto zkoušky zahrnují kontrolu správné funkce. b) Kolísání napětí a kmitočtu | | Kolísání ---|---|--- | | trvalé| krátkodobé Obecně| kmitočet| ±5%| ±10% 5 s | napětí| ±10%| ±20% 1,5 s Provoz akumulátoru| napětí| \\+ 30%/ -25%| a) Tepelná zkouška Zkoušené zařízení se během půl hodiny zahřeje na teplotu 55 °C. Po dosažení této teploty se teplota udržuje na stejné výši po dobu 16 hodin. Poté se provede zkouška funkčnosti. d) Zkouška při nízké teplotě Zkoušené zařízení se vypne, ochladí na -25 °C a udržuje se na této teplotě po dobu dvou hodin. Poté se teplota zvýší na 0 °C a provede se zkouška funkčnosti. e) Vibrační zkouška Vibrační zkouška se provádí ve všech třech osách s rezonanční frekvencí přístrojů nebo jejich součástí vždy po dobu 90 minut. Není-li zjištěna žádná výrazná rezonance, provádí se vibrační zkouška při 30 Hz. Vibrační zkouška se provádí pomocí sinusové oscilace v rámci těchto mezních hodnot: Obecně: f = 2,0 až 13,2 Hz; a = ± 1 mm (amplituda a = 1/2 kmitočtového rozsahu) f = 13,2 Hz až 100 Hz: zrychlení ± 0,7 g. Zařízení, které má být zabudováno do vznětových motorů nebo kormidelního stroje, se zkouší takto: f = 2,0 až 25 Hz; a = ± 1,6 mm (amplituda a = 1/2 kmitočtového rozsahu) f = 25 Hz až 100 Hz; zrychlení ± 4 g. Čidla, která mají být zabudována do výfukového potrubí vznětových motorů, mohou být vystavena podstatně vyššímu namáhání. Toto je třeba při zkouškách vzít v úvahu. f) Zkouška elektromagnetické kompatibility se provádí podle publikací IEC 61000-4-2:1995, 61000-4-3:2002, 61000-4-4:1995, stupeň zkoušky 3. g) Splnění lze prokázat dokladem výrobce. 9.20. Elektromagnetická kompatibilita 9.20.1 Elektrické a elektronické systémy musí být instalovány tak, aby jejich funkce nebyla zhoršena. Toho lze dosáhnout zejména a) odpojením přenosových cest mezi zdrojem rušení a dotčeným zařízením; b) snížením příčin rušení u zdroje; c) snížením citlivosti dotčených přístrojů na rušení. KAPITOLA 10 VÝSTROJ 10.01. Kotevní zařízení 10.01.1 Plavidla určená pro přepravu nákladu s výjimkou člunových kontejnerů, jejichž délka L nepřesahuje 40 m, musí být vybavena příďovými kotvami, jejichž celková hmotnost P se vypočte pomocí vzorce: P = k · B · T [kg] kde k je koeficient, který bere v úvahu vztah mezi délkou L a šířkou B a druh plavidla: k=c.L8.B u tlačných člunů platí k = c. c je empirický koeficient uvedený v této tabulce: Celková nosnost v t| Koeficient c ---|--- do 400| 45 nad 400 do 650| 55 nad 650 do 1000| 65 nad 1000| 70 U plavidel s celkovou nosností do 400 t, která se vzhledem ke své konstrukci a ke svému předpokládanému účelu používají pouze k přepravě na předem určených krátkých tratích, nemusí být splnění požadavku podle věty první požadováno. Tato plavidla mohou být vybavena příďovými kotvami se dvěmi třetinami celkové hmotnosti P. 10.01.2 Osobní lodě a plavidla, která nejsou určena k přepravě nákladu, s výjimkou tlačných remorkérů musí být vybaveny příďovými kotvami, jejichž celková hmotnost P se vypočte pomocí vzorce: P = k · B · T [kg] kde: k je koeficient podle kap. 10.01.1, k určení hodnoty empirického koeficientu (c) se však místo celkové nosnosti použije výtlak vody v m3 zapsaný v osvědčení plavidla. 10.01.3 Plavidla uvedená v kap. 10.01.1, jejichž maximální délka nepřekračuje 86 m, musí být vybavena záďovými kotvami, jejichž celková hmotnost činí 25 % hmotnosti P. Plavidla, jejichž maximální délka překračuje 86 m, musí být vybavena záďovými kotvami, jejichž celková hmotnost se rovná 50 % hmotnosti vypočtené podle kap. 10.01.1 nebo 10.01.2. Záďové kotvy se nevyžadují u a) plavidel, u nichž by hmotnost záďové kotvy byla menší než 150 kg; u plavidel uvedených v kap. 10.01.1 posledním odstavci se vezme v úvahu snížená hmotnost kotev; b) tlačných člunů. 10.01.4 Plavidla určená k vedení pevně svázaných sestav, jejichž délka nepřekračuje 86 m, musí být vybavena záďovými kotvami, jejichž celková hmotnost se rovná 25 % maximální hmotnosti P vypočtené podle kap. 10.01.1 pro tvary sestav (považované za lodní jednotku) povolené a zapsané v osvědčení plavidla. Plavidla určená k vedení pevně svázaných sestav po proudu, jejichž délka překračuje 86 m, musí být vybavena záďovými kotvami, jejichž celková hmotnost se rovná 50 % maximální hmotnosti P vypočtené podle kap. 10.01.1 pro tvary sestav (považované za lodní jednotku) povolené a zapsané v osvědčení plavidla. 10.01.5 Hmotnosti kotev zjištěné podle kap. 10.01.1 až 10.01.4 mohou být u určitých zvláštních kotev sníženy podle „Správního pokynu č. 7“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 10.01.6 Celková hmotnost P stanovená pro příďové kotvy může být rozložena na jednu nebo dvě kotvy. Lze ji snížit o 15 %, je-li plavidlo vybaveno pouze jednou příďovou kotvou a kotevní skluz se nachází uprostřed lodi. Celkovou hmotnost stanovenou pro záďové kotvy u tlačných remorkérů a plavidel, jejichž maximální délka překračuje 86 m, lze rozložit na jednu nebo dvě kotvy. Hmotnost nejlehčí kotvy nesmí být menší než 45 % celkové hmotnosti. 10.01.7 Kotvy z litiny nejsou povoleny. 10.01.8 Na kotvách musí být trvanlivým způsobem vyznačena jejich hmotnost plastickým písmem. 10.01.9 Kotvy o hmotnosti větší než 50 kg musí být vybaveny navijáky. 10.01.10 Řetěz příďové kotvy musí mít délku nejméně a) 40 m u plavidel, jejichž délka nepřesahuje 30 m; b) o 10 m delší než je délka plavidla, je-li toto delší než 30 m a kratší než 50 m; c) 60 m, je-li plavidlo delší než 50 m. Řetězy zádových kotev musí být dlouhé nejméně 40 m. Pokud však plavidla musejí zastavovat směrem po proudu, musí být řetězy zádových kotev nejméně 60 m dlouhé. 10.01.11 Minimální pevnost v tahu R kotevních řetězů se vypočte podle vzorce: a) kotvy s hmotností do 500 kg: R = 0,35 · P´ [kN]; b) kotvy s hmotností od 500 kg do 2 000 kg: R=0,35-P´-50015000.P´kN; c) kotvy s hmotností více než 2 000 kg: R = 0,25 · P' [kN] kde P' je teoretická hmotnost každé kotvy vypočtená podle kap. 10.01.1 až 10.01.4 a 10.01.6. Pevnost v tahu kotevních řetězů se stanoví podle technických norem platných v České republice. Mají-li kotvy hmotnost větší, než je stanoveno v kap. 10.01.1 až 10.01.6., pevnost v tahu kotevního řetězu se určí jako funkce skutečné hmotnosti kotvy. 10.01.12 Pokud se na plavidle nacházejí těžší kotvy se silnějšími kotevními řetězy, zapíší se do osvědčení plavidla pouze minimální hmotnosti a pevnosti v tahu stanovené podle kap. 10.01.1 až 10.01.6 a 10.01.11. 10.01.13 Spojovací součásti (obrtlíky) mezi kotvou a řetězem musí vydržet zatížení tahem o 20 % vyšší než je pevnost v tahu příslušného řetězu. 10.01.14 Místo kotevních řetězů lze použít lana. Lana musí mít stejnou pevnost v tahu jako řetězy, musí však být o 20 % delší. 10.02. Jiné vybavení 10.02.1 Na plavidle musí být nejméně tato zařízení: a) radiotelefonní systém; b) přístroje a zařízení potřebná k vydávání vizuálních a zvukových signálů a k dennímu a nočnímu označení plavidla; c) nezávislá záložní světla pro předepsaná kotevní světla; d) ohnivzdorná označená sběrná nádrž s krytem k odkládání utěrek znečištěných olejem; e) ohnivzdorná označená sběrná nádrž s krytem ke skladování nebezpečných nebo škodlivých pevných odpadů a ohnivzdorná označená sběrná nádrž s krytem ke skladování nebezpečných nebo škodlivých kapalných odpadů; f) ohnivzdorná označená sběrná nádrž s krytem ke skladování zbytků. 10.02.2 Kromě toho k vybavení patří alespoň a) uvazovací ocelová lana: Plavidla musí být vybavena třemi uvazovacími ocelovými lany. Jejich minimální délka činí: - první lano: L + 20 m, nejvýše však 100 m, - druhé lano: 2/3 prvního lana, - třetí lano: 1/3 prvního lana. Nejkratší lano se nevyžaduje u plavidel s délkou L kratší než 20 m. Lana musí mít pevnost v tahu Rs, která se vypočte podle vzorce: pro L·B·T do 1000 m3: Rs=60+L.B.T10kN; pro L.B.T více než 1000 m3: Rs=150+L.B.T100kN. Pro předepsaná lana se musí na plavidle nacházet osvědčení podle evropské normy EN 10 204:1991, č. 3.1. Tato ocelová lana lze nahradit jinými lany stejné délky a pevnosti v tahu. Minimální pevnost v tahu těchto lan musí být uvedena v osvědčení; b) vlečná lana: Vlečná plavidla musí být vybavena odpovídajícím počtem lan. Hlavní lano musí být nejméně 100 m dlouhé a jeho pevnost v tahu v kN nesmí být menší než jedna třetina celkového výkonu v kW hlavního motoru nebo motorů. Motorová plavidla a tlačné remorkéry vhodné rovněž k vlečení musí být vybaveny nejméně 100 m dlouhým vlečným lanem, jehož pevnost v tahu v kN odpovídá nejméně jedné čtvrtině celkového výkonu v kW hlavního motoru nebo motorů; c) vrhací lano; d) lodní lávka, nejméně 0,4 m široká a 4 m dlouhá, jejíž boční okraje jsou označeny světlými pruhy; tato lávka je opatřena zábradlím. U malých plavidel může být plavidlo vybaveno kratší lávkou; e) lodní hák; f) odpovídající lékárnička, na jejíž obsah se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního právního předpisu2). Lékárnička je uchovávána v obytném prostoru nebo v kormidelně a uložena tak, aby byla v případě potřeby snadno a bezpečně dostupná. Pokud jsou lodní lékárničky uschovány, musí být kryt označen příslušným symbolem podle obrázku 8 v dodatku I s délkou strany nejméně 10 cm; g) dalekohled 7 x 50 nebo s větším průměrem čočky; h) instrukce k záchraně nebo oživování osob na plavidle; i) světlomet, který lze ovládat z kormidelny. 10.02.3 U plavidel, jejichž boční výška je 1,50 m nad vodoryskou v nenaloženém stavu, musí být k dispozici naloďovací schůdky nebo žebřík. 10.03. Přenosné hasicí přístroje 10.03.1 Na každém z níže uvedených míst musí být nejméně jeden přenosný hasicí přístroj v souladu s evropskou normou EN 3:1996: a) v kormidelně; b) poblíž každého místa vstupu z paluby do obytných prostor; c) v místě vstupu do každého služebního prostoru nepřístupného z obytných prostor, ve kterém je umístěno zařízení k topení, vaření nebo chlazení na pevné nebo kapalné palivo nebo zkapalněný plyn; d) u vchodu do každé strojovny nebo kotelny; e) na vhodném místě v podpalubí ve strojovnách a kotelnách, umístěný tak, aby z jakéhokoli místa v daném prostoru nebyla vzdálenost k hasícímu přístroji větší než 10 metrů. 10.03.2 Co se týče přenosných hasicích přístrojů podle odstavce kap. 10.03.1, lze používat pouze práškové hasicí přístroje o obsahu nejméně 6 kg nebo jiné přenosné hasicí přístroje se stejným hasicím výkonem. Musí být vhodné pro požáry třídy A, B a C a pro požáry v elektrických systémech až do 1 000 V. 10.03.3 Kromě toho lze používat práškové, vodní nebo pěnové hasicí přístroje, které jsou vhodné k likvidaci takového typu ohně, který se může nejpravděpodobněji vyskytnout v prostorech, pro které je hasicí přístroj určen. 10.03.4 Přenosné hasicí přístroje s CO2 jako hasicí náplní lze používat k likvidaci požárů pouze v kuchyních a elektrických zařízeních. Obsah těchto hasících přístrojů nesmí být vyšší než 1 kg na 15 m3 prostoru, v němž jsou přístroje k dispozici pro použití. 10.03.5 Přenosné hasící přístroje musí být kontrolovány nejméně jednou za dva roky. Na kontrolu se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního právního předpisu3). 10.03.6 Pokud jsou požární zařízení umístěná z dohledu, musí být předměty, které je kryjí, označeny symbolem pro hasicí přístroje podle obrázku 3 v dodatku I, který má délku strany nejméně 10 cm. 10.03a. Pevné požární soustavy k ochraně obytných prostorů, kormidelen a prostorů pro cestující 10.03a.1 Požární ochrana v obytných prostorech, kormidelnách a prostorech pro cestující musí být zajištěna pouze vhodnými sprinklerovými požárními soustavami s tlakovou vodou jako pevnými požárními soustavami. Požadavky na sprinklerové požární soustavy s tlakovou vodou jsou stanoveny ve „Správním pokynu č. 9“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 10.03a.2 Zabudování nebo přestavbu těchto soustav musí provádět pouze osoby mající oprávnění podle zvláštního právního předpisu4). 10.03a.3 Soustavy musí být vyrobeny z oceli nebo rovnocenných ohnivzdorných materiálů. 10.03a.4 Soustavy musí být schopné rozstřikovat vodu o objemu nejméně 5 l/m2 za minutu nad plochou největšího prostoru, který má být chráněn. 10.03a.5 Soustavy, které rozstřikují menší množství vody, musí odpovídat požadavkům podle rezoluce IMO A 800(19) nebo jiné normy uznané Evropskou komisí. Ověření požadavků provádí uznaná klasifikační společnost nebo odborně způsobilá osoba splňující harmonizované normy pro činnost zkušebních laboratoří (EN ISO/IEC 17025:2000). 10.03a.6 Soustavy musí zkontrolovat osoba způsobilá podle zvláštního právního předpisu5) a) před uvedením do provozu; b) před opětovným uvedením do provozu po spuštění; c) po jakékoli úpravě nebo opravě; d) pravidelně nejméně každé dva roky. 10.03a.7 Při kontrole podle odstavce kap. 10.03a.6 je ověřováno, zda soustavy splňují požadavky kap. 10.03a. Kontrola musí zahrnovat alespoň a) vnější prohlídku celé soustavy; b) kontrolu funkčnosti bezpečnostních systémů a trysek; c) kontrolu funkčnosti tlakových nádob a čerpacího systému. 10.03a.8 Doklad o provedení prohlídky obsahuje a) datum, b) závěr kontroly, a c) podpis osoby, která prohlídku vykonala. 10.03a.9 Počet instalovaných soustav se zapíše do osvědčení plavidla. 10.03b. Pevné požární soustavy k ochraně strojoven, kotelen a strojoven čerpadel 10.03b.1 Hasící náplně K ochraně strojoven, kotelen a strojoven čerpadel v pevných hasících soustavách se použijí tyto hasící náplně: a) C02 (oxid uhličitý); b) HFC 227ea (heptafluorpropan); c) IG-541 (52 % dusík, 40 % argon, 8 % oxid uhličitý); d) FK-5-1-12 (dodekafluoro-2-methylpentan-3-on). Jiné hasící náplně lze na základě souhlasného vyjádření Evropské komise. 10.03b.2 Větrání, přívod vzduchu a) Spalovací vzduch pro pohonné motory nesmí být nasáván z prostor, které mají být chráněny pevnými požárními soustavami. Toto neplatí, pokud existují dvě navzájem nezávislé a hermeticky oddělené hlavní strojovny nebo pokud se vedle hlavní strojovny nachází samostatná strojovna příďového pohonu, aby bylo zajištěno, že se v případě požáru v hlavní strojovně plavidlo může pohybovat vlastní silou rychlostí nejméně 6,5 km/hod vzhledem k vodní hladině tak, že je schopné dosáhnout a udržet rychlost otáčení plavidla 20 °/min, což musí být ověřeno plavební zkouškou za podmínek podle kap. 3.03 a 3.04. b) Větrání s nuceným prouděním vzduchu v prostoru, který má být chráněn, se musí při spuštění požární soustavy automaticky vypnout. c) Musí být k dispozici zařízení, pomocí nichž lze rychle uzavřít všechny otvory, kterými by mohl do prostoru, který má být chráněn, vnikat vzduch nebo z něj unikat plyn. Musí být jednoznačně rozpoznatelné, zda jsou otvory otevřené nebo zavřené. d) Vzduch unikající z přetlakových ventilů ve vzduchojemech instalovaných ve strojovnách musí být odváděn do otevřeného prostoru. e) Přetlak nebo podtlak vznikající při přívodu hasící látky nesmí zničit konstrukční prvky prostoru, který má být chráněn. Musí být možné bez jakéhokoli nebezpečí tlak vyrovnat. f) Chráněné prostory musí mít zařízení k odčerpání hasící náplně a kouřových plynů. Ovládání těchto zařízení musí být možné ze stanoviště mimo chráněné prostory, které nebude kvůli požáru v těchto prostorech nepřístupné. Jsou-li na plavidle instalována pevná odsávací zařízení, nesmí být možné tyto během hašení požáru zapnout. 10.03b.3 Systém požárního poplachu Prostor, který má být chráněn, musí být monitorován pomocí vhodného systému požárního poplachu. Hlášení požáru musí být patrné v kormidelně, v obytných prostorech a v prostoru, který má být chráněn. Vhodnost systému požárního poplachu musí být posouzena dle správního pokynu č. 17 uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 10.03b.4 Potrubní soustava a) Hasivo je dopravováno do prostoru, který má být chráněn, a zde rozváděno pomocí pevné potrubní soustavy. Uvnitř prostoru, který má být chráněn, musí být potrubí a příslušné armatury vyrobeny z oceli. Z tohoto požadavku jsou vyňata potrubí spojující nádrže a dilatační spoje, pokud použité materiály mají v případě požáru rovnocenné vlastnosti. Potrubí musí být zevnitř i zvenku chráněno proti korozi. b) Výstupní trysky musí být dimenzovány a uspořádány tak, aby hasivo bylo rozstřikováno rovnoměrně. Hasivo musí být účinné i pod podlahovými deskami. 10.03b.5 Spouštěcí zařízení a) Požární soustavy s automatickým spouštěním nejsou přípustné. b) Musí být možné spustit požární soustavu z vhodného stanoviště mimo prostor, který má být chráněn. c) Spouštěcí zařízení musí být namontována tak, aby jejich ovládání bylo možné i v případě požáru a aby v případě poškození ohněm nebo výbuchem v prostoru, který má být chráněn, mohlo být stále dopravováno potřebné množství hasiva. Nemechanická spouštěcí zařízení musí být napájena ze dvou různých, navzájem nezávislých zdrojů energie. Tyto zdroje energie se musí nacházet mimo prostor, který má být chráněn. Řídící vedení v prostoru, který má být chráněn, musí být navržena tak, aby zůstala funkční i v případě požáru pod dobu nejméně 30 minut. V případě elektrického vedení je tento požadavek splněn, pokud toto vedení vyhovuje normě IEC 60331-21:1999. Jsou-li spouštěcí zařízení umístěná z dohledu, musí být předměty, které je kryjí, označeny symbolem „požární zařízení“ podle obrázku 6 v dodatku I k této příloze, který má délku strany nejméně 10 cm a tento text vyhotovený červeným písmem na bílém pozadí: „Hasicí zařízení Feuerlöscheinrichtung Installation d'extinction Brandblusinstallatie Fire-fighting installation“. d) Má-li požární soustava chránit několik místnosti, musí být spouštěcí zařízení pro každou místnost samostatné a zřetelně označeno. e) Vedle každého spouštěcího zařízení musí být viditelně umístěn nesmazatelný návod k obsluze v českém jazyce a v jednom z jazyků členských států Evropské unie. Návod k obsluze obsahuje zejména pokyny o aa) spuštění požární soustavy; bb) nutnosti zkontrolovat, že prostor, který má být chráněn, opustily všechny osoby; cc) opatřeních, která musí přijmout posádka v případě spuštění požární soustavy a v případě vstupu do chráněných prostor po spuštění nebo zaplnění, zejména s ohledem na možnou přítomnost nebezpečných látek; dd) opatřeních, která musí přijmout posádka v případě poruchy požární soustavy. f) Návod k obsluze musí obsahovat upozornění, že před spuštěním požární soustavy musí být zastaveny spalovací motory s nasáváním vzduchu z prostoru, který má být chráněn. 10.03b.6 Výstražný systém a) Pevné požární soustavy musí být opatřeny akustickými a optickými výstražnými systémy. b) Výstražný systém se vypne automaticky, jakmile je požární soustava spuštěna. Výstražný signál musí znít po přiměřeně dlouhou dobu před uvolněním hasiva a nesmí být možné jej vypnout. c) Výstražné signály musí být zřetelně viditelné v prostorech, které mají být chráněny, a před přístupy k těmto prostorům a musí je být zřetelně slyšet i za provozních podmínek, při nichž dochází k největšímu hluku. Musí být jednoznačně rozeznatelné od jiných akustických a vizuálních signálů v prostoru, který má být chráněn. d) Akustické výstražné signály musí být zřetelně slyšitelné v okolních prostorech i tehdy, jsou-li uzavřeny spojovací dveře, a za provozních podmínek, při nichž dochází k největšímu hluku. e) Nemá-li výstražný systém vlastní kontrolu zkratu, přerušení vodiče a poklesu napětí, musí být možné zkontrolovat jeho správnou funkci. f) U každého vstupu do prostoru, do něhož může být přivedeno hasivo, musí být umístěn zřetelně viditelný štítek s tímto textem vyhotoveným červeným písmem na bílém pozadí: „Pozor, hasicí zařízení! Opusťte prostor, jakmile zazní varovný signál! Vorsicht, Feuerlöscheinrichtung! Bei Ertönen des Warnsignals (Beschreibung des Signals) den Raum sofort verlassen! Attention, installation d'extinction d'incendie! Quitter immédiatement ce local au signal (description du signal) Let op, brandblusinstallatie! Bij het in werking treden van het alarmsignaal (omschrijving van het signaal) deze ruimte onmiddellijk verlaten! Warning, fire-fighting installation! Leave the room as soon as the warning signal sounds (description of signal)“. 10.03b.7 Tlakové nádoby, armatury a tlaková vedení a) Tlakové nádoby, armatury a tlaková vedení musí být v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů.6) b) Tlakové nádoby musí být namontovány podle pokynů výrobce. c) Tlakové nádoby, armatury a tlaková vedení nesmějí být umístěna v obytných prostorech. d) Teplota ve skříních a montážních prostorech, kde jsou tlakové nádoby umístěny, nesmí překročit 50 °C. e) Skříně nebo montážní prostory na plavidle musí být pevně upevněny a mít větrací otvory, které jsou uspořádány tak, aby v případě netěsnosti tlakové nádoby nemohl do plavidla uniknout žádný plyn. Přímé přípojky k ostatním prostorům nejsou přípustné. 10.03b.8 Množství hasiva Je-li množství hasiva určeno k ochraně více než jedné místnosti, nemusí být celkové množství dostupné hasicí látky větší než množství potřebné pro největší prostor, který má být chráněn. 10.03b.9 Instalace, prohlídka a dokumentace a) Soustavu může instalovat nebo přestavět pouze osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu7) k výkonu těchto činností. Musí být splněny požadavky stanovené výrobcem hasiva a výrobcem požární soustavy (list s údaji o výrobku, bezpečnostní list). b) Soustavu musí zkontrolovat osoba způsobilá podle zvláštního právního předpisu6) aa) před uvedením do provozu; bb) před opětovným uvedením do provozu po spuštění; cc) po jakékoli úpravě nebo opravě; dd) pravidelně nejméně každé dva roky. c) Při prohlídce se kontroluje, zda soustava splňuje požadavky kapitoly 10. d) Prohlídka zahrnuje alespoň aa) vnější prohlídku celé soustavy; bb) zkoušku těsnosti potrubí; cc) zkoušku funkčnosti ovládacích a spouštěcích systémů; dd) kontrolu tlaku nádob a jejich obsahu; ee) kontrolu těsnosti a zařízení k uzavření prostoru, který má být chráněn; ff) kontrolu systému požárního poplachu; gg) kontrolu výstražného systému. e) Musí být vystaven doklad o provedené prohlídce, který obsahuje výsledek prohlídky, datum a podpis osoby, která prohlídku vykonala. f) Počet pevných požárních soustav se zapíše do osvědčení plavidla. 10.03b.10 Požární soustavy s CO2 Požární soustavy používající jako hasící náplň CO2 musí kromě požadavků podle kap. 10.03b.1. až 10.03b.9 splňovat tato ustanovení: a) Nádoby s CO2 musí být uloženy mimo prostor, který má být chráněn, v prostoru nebo skříni hermeticky oddělené od ostatních prostor. Dveře do těchto prostor a skříní se musí otevírat směrem ven, musí být uzamykatelné a být opatřeny na vnější straně symbolem „Všeobecné nebezpečí“ podle obrázku 4 v dodatku I, který je nejméně 5 cm vysoký, společně s označením „CO2“ ve stejné barvě a se stejnou výškou. b) Prostory k uložení nádob s CO2, které se nacházejí pod palubou, musí být přístupné pouze zvenku. Tyto prostory musí být opatřeny vlastním dostatečným umělým větráním s odsávacími kanály; tento systém větrání musí být zcela nezávislý na jiných systémech větrání na plavidle. c) Nádoby s CO2 nesmí být naplněny na více než 0,75 kg/l. Měrný objem nestlačeného plynu CO2 je 0,56 m3/kg. d) Objem CO2 pro prostor, který má být chráněn, musí být nejméně 40 % jeho hrubého objemu. Musí být možné uvolnit tento objem do 120 sekund a zkontrolovat, zda k uvolnění došlo. e) Otevření ventilů nádob a obsluha napouštěcího ventilu musí být zajištěna samostatnými ovládacími úkony. f) Přiměřená doba uvedená v kap. 10.03b.6 písm. b) činí nejméně 20 sekund. Musí existovat spolehlivé zařízení, které zajistí prodlevu před dopravou CO2. 10.03b.11 Požární soustavy s HFC-227ea Požární soustavy používající jako hasící náplň HFC 227ea musí kromě požadavků podle kap. 10.03b. 1 až 10.03b.9 splňovat tato ustanovení: a) Má-li být chráněno několik prostor s různým hrubým objemem, musí být každý prostor opatřen vlastní požární soustavou. b) Každá nádoba s HFC 227ea, která je instalována v prostoru, který má být chráněn, musí být opatřena ventilem k uvolnění přetlaku. Tento musí bez nebezpečí uvolnit obsah nádoby do prostoru, který má být chráněn, pokud je nádoba vystavena účinkům požáru a požární soustava nebyla spuštěna. c) Každá nádoba musí být vybavena zařízením ke kontrole tlaku plynu. d) Nádoby se nesmí plnit na více než 1,15 kg/l. Měrný objem nestlačeného HFC 227ea je 0,1374 m3/kg. e) Objem HFC 227ea pro prostor, který má být chráněn, musí být nejméně 8 % hrubého objemu tohoto prostoru. Tento objem musí být uvolněn do 10 sekund. f) Nádoby s HFC 227ea musí být opatřeny zařízením ke sledování tlaku, které v případě nepřípustného úbytku hnacího plynu spouští akustický a vizuální výstražný signál v kormidelně. Neexistuje-li kormidelna, výstražný signál musí být dán mimo prostor, který má být chráněn. g) Po napuštění nesmí koncentrace v prostoru, který má být chráněn, být větší než 10,5 %. h) Požární soustava nesmí obsahovat součásti vyrobené z hliníku. 10.03b.12 Požární soustavy s IG-541 Požární soustavy používající jako hasící náplň IG-541 musí kromě požadavků podle kap. 10.03b.1 až 10.03b.9 splňovat tato ustanovení: a) Má-li být chráněno několik prostor s různým hrubým objemem, musí být každý prostor opatřen vlastní požární soustavou. b) Každá nádoba s IG-541, která je instalována v prostoru, který má být chráněn, musí být opatřena ventilem k uvolnění přetlaku. Tento musí bez nebezpečí uvolnit obsah nádoby do prostoru, který má být chráněn, pokud je nádoba vystavena účinkům požáru a požární soustava nebyla spuštěna. c) Každá nádoba musí být opatřena zařízením ke kontrole obsahu. d) Plnicí tlak nádoby nesmí při +15 °C překročit 200 barů. e) Objem IG-541 pro prostor, který má být chráněn, musí být nejméně 44 % a nejvýše 50 % hrubého objemu tohoto prostoru. Tento objem musí být uvolněn do 120 sekund. 10.03b.13 FK-5-1-12 – požární soustavy Požární soustavy s FK-5-1-12 jako hasicí náplní musí kromě požadavků kap. 10.03b.1 až 10.03b.9 splňovat tato ustanovení: a) Má-li být chráněno několik prostor s různým objemem, musí být každý prostor opatřen vlastní požární soustavou; b) Každý zásobním s FK-5-1-12, který je instalován v prostoru, jež má být chráněn, musí být opatřen přetlakovým ventilem k uvolnění přetlaku. Přetlakový ventil musí bez nebezpečí uvolnit obsah zásobníku do prostoru, který má být chráněn, pokud je zásobník vystaven účinkům požáru a požární soustava nebyla spuštěna; c) Každý zásobník musí být vybaven zařízením ke kontrole tlaku plynu. d) Zásobníky nesmějí být naplněny na více než 1,00 kg/l. Měrný objem nestlačeného FK-5-1-12 je 0,0719 m3/kg; e) Objem nestlačeného FK-5-1-12 pro prostor, který má být chráněn, musí být nejméně 5,5% hrubého objemu prostoru. Zaplnění prostoru musí být uskutečněno do 10 s; f) Zásobníky FK-5-1-12 musí být opatřeny zařízením ke sledování tlaku, které v případě nepřípustného úbytku náplně spouští akustický a vizuální signál v kormidelně. Není-li na plavidle kormidelna, výstražný signál musí být spuštěn mimo prostor, který má být chráněn; g) Po zaplnění chráněného prostoru FK-5-1-12, nesmí být koncentrace FK-5-1-12 v tomto prostoru větší než 10%. 10.03c. Pevné požární soustavy k ochraně objektů 10.03c.1 Pevné požární soustavy k ochraně objektů jsou přípustné pouze po konzultaci Evropské komise. 10.04. Lodní čluny 10.04.1 Níže uvedená plavidla musí být vybavena lodním člunem podle evropské normy EN 1914:1997: a) motorová plavidla a nákladní čluny s hrubou nosností více než 1501; b) remorkéry a tlačné remorkéry s výtlakem vody více než 150 m3; c) plovoucí stroje; d) osobní lodě. 10.04.2 Musí být možné, aby lodní člun spustila na vodu bezpečně jedna osoba do 5 minut po zahájení prvního potřebného manuálního úkonu. Pokud se ke spouštění na vodu používá strojní zařízení, musí být takové, aby v případě výpadku jeho napájení nebylo zamezeno bezpečnému a rychlému spuštění na vodu. 10.04.3 Nafukovací lodní čluny musí být zkontrolovány podle pokynů výrobce. 10.05. Záchranné kruhy a vesty 10.05.1 Na plavidlech se musí nacházet nejméně tři záchranné kruhy podle evropské normy EN 14144:2002. Musejí být připravené k použití a připevněné na plavidle na vhodných místech, nesmí však být připevněny k držákům. Nejméně jeden záchranný kruh musí být umístěn v bezprostřední blízkosti kormidelny a vybaven samočinně spínaným akumulátorem napájeným světlem, které nezhasne ve vodě. 10.05.2 V dosahu každé osoby pobývající pravidelně na plavidle musí být osobní, samočinně nafukovací záchranná vesta podle evropských norem EN 395:1998, EN 396:1998 EN ISO 12402-3:2006 nebo EN ISO 12402-4"2006. Pro děti jsou přípustné rovněž nenafukovací záchranné vesty splňující požadavky uvedené ve větě první. 10.05.3 Záchranné vesty musí být zkontrolovány podle pokynů výrobce. KAPITOLA 11 BEZPEČNOST NA PRACOVIŠTÍCH 11.01. Obecná ustanovení 11.01.1 Plavidla musí být postavena, uspořádána a vybavena tak, aby na nich osoby mohly pracovat a pohybovat se bezpečně. 11.01.2 Pevná zařízení na plavidle, která jsou potřebná pro práci, musí být zařízena, umístěna a zabezpečena tak, aby jejich obsluha, používání a údržba byla bezpečná a snadná. V případě potřeby musí být přenosné nebo horké konstrukční prvky vybaveny ochrannými zařízeními. 11.02. Ochrana před pádem 11.02.1 Paluby a boční paluby musí být rovné a nesmí se na nich nacházet místa, o něž by bylo možné zakopnout; nesmí se na nich vytvářet louže. 11.02.2 Paluby, boční paluby, podlahy strojoven, odpočívadla schodišť, schodiště a vrchní části postranních pacholat musí být neklouzavé. 11.02.3 Horní části postranních pacholat a jakékoli překážky v průchodech, např. hrany schodů, musí být označeny barvou, která kontrastuje s okolní palubou. 11.02.4 Vnější okraje palub a pracoviště, z nichž mohou osoby spadnout z výšky více než 1 m, musí být vybaveny zábradlím nebo sily s výškou nejméně 0,70 m nebo zábradlím podle evropské normy EN 711:1995, které se skládá z madla, tyče ve výši kolen a ochranného profilu u paty zábradlí. Boční paluby musí být vybaveny ochranným profilem u paty zábradlí a průběžným madlem, které je upevněno k silu. Madla na silu nejsou zapotřebí, jsou-li boční paluby vybaveny zábradlím na boku lodi, které nelze sklopit. 11.02.5 Na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky více než 1 m může být vyžadováno vhodné vybavení a zařízení k bezpečné práci, je-li to nezbytné pro bezpečnost práce. 11.03. Rozměry pracovišť 11.03.1 Pracoviště musí mít takové rozměry, aby všechny osoby, které na nich pracují, měly přiměřenou volnost pohybu. 11.04. Boční paluby 11.04.1 Světlá šířka boční paluby musí být nejméně 0,60 m. Na některých místech, která jsou nezbytná pro provoz plavidla, např. hydranty k umývání paluby, lze tuto hodnotu snížit na 0,50 m. U pacholat a oporek lze ji snížit na 0,40 m. 11.04.2 Do výšky 0,90 m nad boční palubou lze světlou šířku boční paluby snížit na 0,54 m, pokud je světlá šířka nad tím, mezi vnějším okrajem lodního trupu a vnitřním okrajem podpalubního nákladového prostoru, nejméně 0,65 m. V tomto případě lze světlou šířku boční paluby snížit na 0,50 m, je-li vnější okraj boční paluby vybaven zábradlím podle evropské normy EN 711:1995 jako ochranou proti pádu. U plavidla o délce nejvýše 55 m s obytným prostorem pouze na zádi lze od zábradlí upustit. 11.04.3 Požadavky kap. 11.04.1 a 11.04.2 platí až do výšky 2,00 m nad boční palubou. 11.05. Přístup na pracoviště 11.05.1 Přístupy a průchody, které slouží k pohybu osob nebo předmětů, musí být dostatečně velké a uspořádány tak, že a) před vstupními otvory je dostatečný prostor, aby byl umožněn nerušený pohyb; b) světlá šířka průchodu odpovídá účelu pracoviště a není menší než 0,60 m, kromě plavidel širokých méně než 8 m, na kterých může být šířka průchodu snížena na 0,50 m; c) světlá výška průchodu včetně silu není menší než 1,90 m. 11.05.2 Uspořádání dveří musí být takové, aby mohly být bezpečně otvírány a zavírány z obou stran. Dveře musí být chráněny proti náhodnému otevření a zavření. 11.05.3 Přístupy, východy a průchody s rozdílem ve výšce podlah více než 0,50 m musí být opatřeny vhodnými schody, žebříky nebo stupadly. 11.05.4 Pracoviště, která jsou trvale obsazena, musí být opatřena schody, je-li rozdíl ve výšce podlah větší než 1,00 m. Tento požadavek se nevztahuje na nouzové východy. 11.05.5 Plavidla s podpalubními nákladovými prostorami musí mít nejméně na každém konci nákladového prostoru pevné prostředky k zajištění přístupu. Odchylně od první věty nejsou pevné prostředky k zajištění přístupu nutné, jsou-li poskytnuly nejméně dva přenosné žebříky dost dlouhé na to, aby nejméně tři příčle sahaly nad jícnový sil, jsou-li žebříky skloněny v úhlu 60° vodorovné roviny. 11.06. Východy a nouzové východy 11.06.1 Počet, uspořádání a rozměry východů, včetně nouzových, musí odpovídat účelu a rozměrům příslušného prostoru. Je-li jeden z východů nouzový, musí být jako takový zřetelně označen. 11.06.2 Východy nebo okna či kryty světlíků, které mají být použity jako nouzové východy, musí mít světlost otvoru alespoň 0,36 m2 a nejmenší rozměr musí být alespoň 0,50 m. 11.07. Žebříky, stupadla a podobná zařízení 11.07.1 Schody a žebříky musí být bezpečně upevněny. Schody musí být široké nejméně 0,60 m a světlá šířka mezi madly nesmí být menší než 0,60 m; výška stupně nesmí být menší než 0,15 m; stupně musí mít povrchy s neklouzavou úpravou a schodiště s více než třemi stupni musí být opatřena madly. 11.07.2 Žebříky a samostatně upevněné příčle musí mít světlou šířku nejméně 0,30 m; maximální vzdálenost mezi příčlemi je 0,30 m a vzdálenost mezi příčlemi a konstrukcí nesmí být menší než 0,15 m. 11.07.3 Žebříky a samostatně upevněné příčle musí být viditelné shora a nad nouzovými otvory musí být vybaveny bezpečnostními rukojetěmi. 11.07.4 Přenosné žebříky musí být široké nejméně 0,40 m a 0,50 m u základny; musí zajištěno, aby se nepřevrátily nebo nesklouzly; příčle musí být pevně upevněny v bočnicích. 11.08. Vnitřní prostory 11.08.1 Rozměry, zařízení a uspořádání vnitřních pracovišť musí odpovídat práci, která má zde být vykonávána, a musí splňovat zdravotní a bezpečnostní požadavky. Musí být dostatečně osvětleny neoslňujícím světlem a dostatečně větrány. V případě potřeby musí být opatřeny topným zařízením k udržení přiměřené teploty. 11.08.2 Podlahy vnitřních pracovišť musí být pevné a trvanlivé a konstruované tak, aby bránily klouzání a pádu. Otvory v palubách nebo podlahách musí být, jsou-li otevřeny, opatřeny ochranou proti pádu a okna a světlíky musí být uspořádány a vybaveny tak, aby mohly být obsluhovány a čištěny bez rizika. 11.09. Ochrana proti hluku a vibracím 11.09.1 Pracoviště musí být umístěna, vybavena a konstruována tak, aby členové posádky nebyli vystaveni škodlivým vibracím. 11.09.2 Stálá pracoviště musí být kromě toho zkonstruována takovým způsobem a musí být tak zvukotěsná, aby zdraví a bezpečnost členů posádky nebyly ohroženy hlukem. 11.09.3 Pro členy posádky, kteří budou každý den pravděpodobně vystaveni hladině hluku vyšší než 85 dB(A), musí být k dispozici individuální ochranné protihlukové prostředky. Na pracovištích, na nichž hladina hluku převyšuje 90 dB(A), musí být povinné použití ochranných protihlukových prostředků naznačeno symbolem „Použijte ochranné protihlukové prostředky“ o průměru nejméně 10 cm podle obrázku 7 v dodatku I. Měření hluku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 11.10. Kryty jícnů 11.10.1 Kryty jícnů musí být snadno dostupné a manipulace s nimi musí být bezpečná. Díly krytů jícnů o hmotnosti větší než 40 kg musí být navrženy tak, aby se daly posouvat nebo otáčet, nebo musí být vybaveny mechanickými prostředky ke zdvihání. Kryty jícnů ovládané pomocí zvedáku musí být vybaveny přiměřenými a snadno dostupnými upevňovacími prostředky. Kryty jícnů a jejich krokve, které nejsou zaměnitelné, musí být zřetelně označeny, aby bylo zřejmé, ke kterým jícnům patří, a jejich správná poloha na jícnech. 11.10.2 Kryty jícnů musí být zajištěny proti sklopení větrem nebo nakládacím zařízením. Posuvné kryty musí být vybaveny záchytkami, které zabraňují jejich neúmyslnému vodorovnému pohybu o více než 0,40 m; musí být uzamykatelné v koncové poloze. K upevnění na sebe naskládaných krytů jícnů musí být k dispozici vhodné prostředky. 11.10.3 Napájení mechanicky ovládaných krytů jícnů se musí po uvolnění ovládacího spínače automaticky vypnout. 11.10.4 Kryty jícnů musí vydržet zátěž, kterou lze předpokládat; pochozí kryty jícnů musí vydržet bodové zatížení nejméně 75 kg. Kryty jícnů, které nejsou navrženy jako pochozí, musí být jako takové označeny. Kryty jícnů, které jsou navrženy k uložení lodního nákladu, musí mít označeno přípustné zatížení v t/m2. Pokud jsou k dosažení nejvyššího přípustného zatížení nutné podpěry, musí to být na vhodném místě uvedeno; v tomto případě musí být na plavidle uschovány příslušné plány. 11.11. Navijáky 11.11.1 Navijáky musí být navrženy tak, aby bylo možno provádět práci bezpečně. Musí být vybaveny prostředky, které zamezí neúmyslnému uvolnění nákladu. Navijáky, které nejsou samočinně brzdící, musí být s ohledem na svou tažnou sílu opatřeny přiměřenou brzdou. 11.11.2 Navijáky na ruční pohon musí být vybaveny zařízením, které zamezí zpětnému úderu kliky. Navijáky na strojní i ruční pohon musí být zkonstruovány tak, aby ruční pohon nemohl být uveden do pohybu strojním pohonem. 11.12. Jeřáby 11.12.1 Jeřáby musí být postaveny v souladu s požadavky stanovenými zvláštním právním předpisem8). Síly, které vznikají při jejich provozu, musí být bezpečně přenášeny na konstrukci plavidla, nesmí ohrozit jeho stabilitu. 11.12.2 Na jeřábech musí být upevněn štítek výrobce s těmito údaji: a) jméno a adresa výrobce; b) označení CE s uvedením roku výroby; c) označení řady nebo typu; d) případně výrobní číslo. 11.12.3 Na jeřábech musí být snadno čitelným způsobem trvanlivě vyznačena nejvyšší přípustná zatížení. U jeřábů, jejichž jmenovitá nosnost nepřesahuje 2 000 kg, postačuje, je-li na jeřábu snadno čitelným způsobem trvanlivě vyznačena jmenovitá nosnost při maximálním vyložení. 11.12.4 Musí být instalována ochranná zařízení, aby se zamezilo nebezpečí přimáčknutí nebo přiskřípnutí. Vnější součásti jeřábu musí mít od všech okolních předmětů bezpečnostní vzdálenost 0,5 m směrem nahoru, dolů i do stran. Mimo pracoviště a průchody se bezpečnostní vzdálenost do stran nevyžaduje. 11.12.5 Jeřáby se strojním pohonem musí být zabezpečeny proti neoprávněnému použití. Musí být možné je zapnout pouze z ovládacího stanoviště jeřábu. Ovládání musí být se samočinným vracením (tlačítka bez samodržného zapojení); musí být jednoznačně rozpoznatelný směr ovládání. Při výpadku pohonu nesmí náklad nekontrolované upadnout. Je nutno zamezit náhodným pohybům jeřábu. Pohyb zdvihacího ústrojí vzhůru a překročení jmenovité nosnosti musí být omezeno vhodným zařízením. Pohyb zdvihacího ústrojí směrem dolů musí být omezen, pokud při předpokládaných provozních podmínkách při nasazení háku jsou na bubnu méně než dvě ovinutí lana. Po spuštění samočinných omezovačích zařízení musí být stále ještě možný odpovídající protisměrný pohyb. Pevnost lan pro pohybující se břemeno musí odpovídat pětinásobku přípustného zatížení lana. Konstrukce lana musí být bez závad a musí být vhodná pro použití na jeřábech. 11.12.6 Před prvním uvedením do provozu nebo před opětovným uvedením do provozu po podstatných úpravách je nutno prokázat přiměřenou pevnost a stabilitu pomocí výpočtů a zatěžovací zkoušky. Nepřekračuje-li jmenovitá nosnost jeřábu 2 000 kg, lze důkaz pomocí výpočtu částečně nebo zcela nahradit zkouškou se zatížením ve výši 1,25 násobku jmenovité nosnosti provedenou v celém pracovním rozsahu. Přejímací zkoušku podle první nebo druhé věty provede odborník na zdvihací zařízení uznaný Státní plavební správou (dále jen „inspektor určeného technického zařízení“). 11.12.7 Jeřáby musí být pravidelně a v každém případě nejméně každých dvanáct měsíců podrobeny kontrole vykonané příslušným odborníkem subjektu pověřeného prohlídkami. Během této kontroly se bezpečný provozní stav jeřábu určí vizuální kontrolou a kontrolou funkčnosti. 11.12.8 Nejpozději každých deset let po přejímací zkoušce musí být jeřáb znovu zkontrolován inspektorem určeného technického zařízení. 11.12.9 Jeřáby s jmenovitou nosností vyšší než 2 000 kg nebo jeřáby, které se používají k překládce nebo které jsou namontovány na palubě zvedáků, pontonů nebo jiného plovoucího stroje či pracovního plavidla, musí kromě toho splňovat požadavky na určené technické zařízení zdvihací. 11.12.10 Pro všechny jeřáby se na plavidle musí nacházet nejméně tyto doklady: a) návod výrobce k obsluze jeřábu, včetně alespoň těchto informací: pracovní rozsah a funkce ovládačů; nejvyšší přípustná jmenovitá nosnost podle vyložení jeřábu; nejvyšší přípustné naklonění jeřábu; návod k montáži a údržbě; pokyny týkající se pravidelných kontrol; obecné technické údaje. b) osvědčení o zkouškách provedených podle kap. 11.12.6 až 11.12.8 nebo 11.12.9. 11.13. Skladování hořlavých kapalin 11.13.1 Ke skladování hořlavých kapalin s bodem vzplanutí pod 55 °C musí na plavidle existovat větraná skříň z ohnivzdorného materiálu. Na vnější straně této skříně se musí nacházet symbol „Zákaz otevřeného ohně a kouření“ o průměru nejméně 10 cm podle obrázku 2 v dodatku I k této příloze. KAPITOLA 12 OBYTNÉ PROSTORY 12.01. Obecná ustanovení 12.01.1 Plavidla musí mít obytné prostory pro osoby, které se obvykle nacházejí na plavidle, nejméně však pro minimální posádku. 12.01.2 Obytné prostory musí být navrženy, uspořádány a vybaveny tak, aby uspokojily potřeby osob na plavidle z hlediska zdraví, bezpečnosti a pohodlí. Musí mít bezpečný a snadný přístup a být izolovány proti teplu a chladu. 12.01.3 Splnění podmínek stanovených kap. 12 nemusí být vyžadováno, pokud jsou zdraví a bezpečnost osob na plavidle zabezpečeny jinými prostředky, které zajišťují stejnou úroveň ochrany. 12.01.4 Případná omezení denní provozní doby plavidla a druhu provozu vyplývající z kap. 12.01.3. se zapíší do osvědčení plavidla. 12.02. Zvláštní požadavky na konstrukci 12.02.1 Obytné prostory musí být možné přiměřeně větrat i při zavřených dveřích; kromě toho musí mít společenské místnosti dostatečné denní světlo a pokud možno umožňovat výhled ven. 12.02.2 Obytné prostory musí být přístupné pomocí schodů, není-li přístup k nim na úrovni paluby a výškový rozdíl činí více než 0,30 m. 12.02.3 V přední části plavidla nesmí být žádné podlahy níže než 1,20 m pod rovinou největšího přípustného ponoru. 12.02.4 Společenské místnosti a ložnice musí mít nejméně dva východy, které jsou od sebe pokud možno co nejvíce vzdáleny a které slouží jako únikové cesty. Jeden východ může být zkonstruován jako nouzový východ. To se nevztahuje na místnosti, jejichž východ vede přímo na palubu nebo na chodbu, která slouží jako úniková cesta, pokud má chodba dva od sebe vzdálené východy, které vedou na levobok a pravobok. Nouzové východy, kterými mohou být i světlíky a okna, musí mít světlost otvoru alespoň 0,36 m2 a nejmenší rozměr musí být alespoň 0,50 m a v případě nouze musí umožňovat rychlou evakuaci. Izolace a obklady únikových cest musí být z materiálů zpomalujících hoření a použitelnost únikových cest musí být kdykoli zajištěna vhodnými prostředky, např. žebříky nebo samostatnými příčlemi. 12.02.5 Obytné prostory musí být chráněny před nepřijatelným hlukem a vibracemi. Hladina akustického tlaku nesmí překročit a) 70 dB(A) ve společenských místnostech; b) 60 dB(A) v ložnicích. Toto ustanovení se nevztahuje na plavidla, která jsou v provozu výlučně mimo dobu odpočinku posádky. Omezení na provoz pouze ve dne se zapíše do osvědčení plavidla. Měření hluku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 12.02.6 Světlá výška v obytných prostorech nesmí být menší než 2,00 m. 12.02.7 Plavidla mají nejméně jednu společenskou místnost oddělenou od spacích místností. 12.02.8 Volná podlahová plocha společenských místností nesmí být menší než 2 m2 na osobu, a v žádném případě menší než celkem 8 m2 (přičemž se nezapočítává nábytek, kromě stolů a židlí). 12.02.9 Krychlový obsah každé místnosti v obytných prostorách a ložnicích nesmí být menší než 7m3. 12.02.10 Objem vzduchu na osobu musí být v soukromých obytných místnostech nejméně 3,5 m3. V ložnicích musí být nejméně 5 m3 pro prvního obyvatele a nejméně 3 m3 pro každého dalšího obyvatele (přičemž se nezapočítává objem nábytku). Ložnice nesmí být pokud možno určeny pro více než dvě osoby. Lůžka nesmí být níže než 0,30 m nad podlahou. Je-li jedno lůžko umístěno nad druhým, světlý prostor nad každým lůžkem nesmí být menší než 0,60 m. 12.02.11 Dveře musí mít otvor, jehož horní hrana je nejméně 1,90 m nad palubou nebo nad podlahou a jehož světlá šířka je nejméně 0,60 m. Předepsané výšky lze dosáhnout pomocí posuvných nebo sklopných krytů nebo poklopů. Dveře musí být možné otevřít z obou stran směrem ven. Sily nesmějí být vyšší než 0,40 m., 12.02.12 Schody musí být pevně upevněny a schůdné bez nebezpečí. Za takové jsou považovány, pokud a) nejsou užší než 0,60 m; b) výška stupně je nejméně 0,15 m; c) stupně jsou neklouzavé; d) schody s více než třemi stupni jsou vybaveny alespoň madlem nebo rukojetí. 12.02.13 Potrubí vedoucí nebezpečné plyny nebo kapaliny, zejména potrubí pod tak velkým tlakem, že jejich netěsnost by mohla ohrozit osoby, se nesmí nacházet v obytných prostorech nebo chodbách vedoucích k obytným prostorům. To se nevztahuje na parní potrubí a potrubí hydraulických soustav, jsou-li uložena v kovových chráničkách, a pro potrubí zařízení na zkapalněný plyn k domácímu použití. 12.03. Sociální zařízení 12.03.1 Na plavidlech s obytnými prostory musí být k dispozici přinejmenším tato sociální zařízení: a) jeden záchod na jednu místnost nebo na šest členů posádky; musí jej být možné odvětrat čerstvým vzduchem, b) jedno umyvadlo s odpadní trubkou připojené na teplou a studenou pitnou vodu na jednu místnost nebo na čtyři členy posádky, c) jedna vana nebo sprcha připojená na teplou a studenou vodu na jednu místnost nebo na šest členů posádky. 12.03.2 Sociální zařízení musí být v těsné blízkosti obytných prostor. Ze záchodů nesmí být přímý přístup do kuchyní, jídelen nebo kombinací společenské místnosti a kuchyně. 12.03.3 Záchody musí mít podlahovou plochu nejméně 1 m2, musí být nejméně 0,75 m široké a 1,10 m dlouhé. Záchody v kabinách pro nejvýše dvě osoby mohou být menší. Pokud se na záchodě nachází i umyvadlo nebo sprcha, musí se podlahová plocha zvýšit nejméně o podlahovou plochu umyvadla nebo sprchy (či vany). 12.04. Kuchyně 12.04.1 Kuchyně mohou být kombinované se společenskými místnostmi. 12.04.2 Kuchyně musí být vybaveny a) vařičem; b) dřezem s přípojem na odpad; c) dodávkou pitné vody; d) chladničkou; e) dostatečným skladovacím a pracovním prostorem. 12.04.3 Jídelní část kombinace kuchyně a společenské místnosti musí být dostatečně velká pro počet členů posádky, který ji běžně používá současně. Sedačky jsou široké nejméně 0,60 m. 12.05. Pitná voda 12.05.1 Plavidla s obytnými prostory musí být vybavena zařízením na pitnou vodu. Plnicí otvory nádrží na pitnou vodu a hadice s pitnou vodou musí být označeny, že jsou určeny výhradně pro pitnou vodu. Plnicí potrubí pro pitnou vodu musí být umístěna nad palubou. 12.05.2 Zařízení na pitnou vodu a) musí mít vnitřní povrchy vyrobeny z materiálu, který je odolný vůči korozi a nepředstavuje žádné fyziologické nebezpečí; b) nesmí obsahovat potrubní úseky, kde není možné zajistit pravidelný průtok vody, a c) být chráněny proti nadměrnému zahřívání. 12.05.3 Kromě odstavce 2 musí nádrže na pitnou vodu a) mít objem nejméně 150 l na každou osobu, která se obvykle nachází na plavidle, nejméně však na každého člena minimální posádky; b) mít vhodný, uzamykatelný otvor, aby je bylo možno uvnitř čistit; c) být vybaveny ukazatelem hladiny; d) mít odvzdušňovací trubky, které vedou do otevřeného prostoru, nebo být vybaveny vhodnými filtry. 12.05.4 Nádrže na pitnou vodu nesmí mít společné stěny s jinými nádržemi. Potrubí pro pitnou vodu nesmí procházet nádržemi obsahujícími jiné kapaliny. Propojení mezi soustavou dodávky pitné vody a jinými soustavami potrubí je zakázáno. Potrubí vedoucí plyn nebo jiné kapaliny než vodu nesmí procházet nádržemi na pitnou vodu. 12.05.5 Tlakové nádrže na pitnou vodu musí pracovat jen s neznečištěným stlačeným vzduchem. Je-li stlačený vzduch vyráběn pomocí kompresorů, musí být přímo před tlakovou nádrží umístěny vhodné vzduchové filtry a separátory oleje, pokud nejsou voda a vzduch odděleny membránami. 12.06. Topení a větrání 12.06.1 Obytné prostory musí být možné vytápět v souladu s jejich účelem. Topná zařízení musí odpovídat povětrnostním podmínkám, které mohou nastat. 12.06.2 Obytné a spací místnosti musí být možné přiměřeně větrat i při zavřených dveřích. Větrání musí za všech povětrnostních podmínek zajistit přiměřenou cirkulaci vzduchu. 12.06.3 Obytné prostory musejí být uspořádány a zařízeny tak, aby bylo možné co nejvíce zabránit pronikání znečištěného vzduchu z jiných oddělení plavidla, např. strojoven nebo podpalubních nákladových prostor; je-li použito větrání s nuceným prouděním vzduchu, musí být vstupní větrací kanály umístěny tak, aby byly splněny výše uvedené požadavky. 12.07. Ostatní vybavení obytných prostor 12.07.1 Každý člen posádky bydlící na plavidle musí mít samostatné lůžko a samostatnou skříňku na šaty vybavenou zámkem. Vnitřní rozměry lůžka musí být nejméně 2,00 x 0,90 m. 12.07.2 Musí být poskytnuty vhodné prostory pro uložení a sušení pracovních oděvů, ne však ve ložnicích. 12.07.3 Všechny obytné prostory musí být vybaveny elektrickým osvětlením. Náhradní nebo nouzové plynové lampy nebo lampy na kapalné palivo lze používat pouze ve společenských místnostech. Osvětlovací zařízení na kapalné palivo musí být vyrobena z kovu a je možné v nich používat pouze palivo s bodem vzplanutí více než 55 °C nebo obchodní petrolej. Musí být umístěny nebo upevněny tak, aby nehrozilo nebezpečí požáru. KAPITOLA 13 PALIVOVÁ ZAŘÍZENÍ K TOPENÍ, VAŘENÍ A CHLAZENÍ 13.01. Obecná ustanovení 13.01.1 Zařízení na zkapalněný plyn určená k topení, vaření a chlazení musí splňovat požadavky kapitoly 14. 13.01.2 Zařízení k topení, vaření a chlazení včetně příslušenství, musí být zhotovena a umístěna tak, aby nebyla nebezpečná ani v případě přehřátí. Musí být umístěna tak, aby se nemohla náhodně převrhnout nebo pohnout. 13.01.3 Zařízení podle kap. 13.01.2 se nesmí nacházet v prostorech, v nichž se používají nebo skladují látky s bodem vzplanutí do 55 °C. Uvedenými prostory nesmí procházet žádné odvětrávací potrubí těchto zařízení. 13.01.4 Musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu pro spalování. 13.01.5 Topná zařízení musí být bezpečně připojena k odvětrávacímu potrubí, toto potrubí musí být vybaveno vhodnými kryty nebo zařízením, které zajišťuje ochranu před větrem. Odvětrávací potrubí musí být uspořádáno tak, aby bylo možné čištění. 13.02. Použití kapalných paliv, zařízení na petrolej 13.02.1 Zařízení k topení, vaření a chlazení, které používá kapalné palivo, lze používat pouze s palivy, jejichž bod vzplanutí je nad 55 °C. 13.02.2 Odchylně od kap. 13.02.1 lze v obytných prostorech a kormidelně povolit zařízení k vaření, topení a chlazení vybavené hořáky s knoty fungující na obchodní petrolej, pokud obsah palivové nádrže nepřesahuje 12 litrů. 13.02.3 Zařízení vybavená hořáky s knoty musí a) mít kovovou palivovou nádrž, jejíž plnicí otvor lze uzavřít a která nemá pod nejvyšší hladinou plnění žádné měkce pájené spoje a která je navržena a umístěna tak, aby palivovou nádrž nebylo možno neúmyslně otevřít nebo vyprázdnit; b) být možné zapálit bez pomocí dalšího kapalného paliva; c) být umístěna tak, aby bylo zajištěno bezpečné odvádění kouřových plynů. 13.03. Naftová kamna s odpařovacími hořáky a naftová topná zařízení s hořáky s rozprašováním paliva 13.03.1 Naftová kamna s odpařovacími hořáky a naftová topná zařízení s hořáky s rozprašováním paliva musí být postavena v souladu s osvědčenými postupy. 13.03.2 Jsou-li naftová kamna s odpařovacími hořáky nebo naftová topná zařízení s hořáky s rozprašováním paliva umístěna ve strojovně, musí být přívod vzduchu k topnému zařízení a motorům uspořádán tak, aby topné zařízení a motory mohly nezávisle na sobě fungovat účinně a bezpečně. Podle potřeby musí být zajištěn samostatný přívod vzduchu. Zařízení musí být umístěno tak, aby plamen z hořáku nemohl zasáhnout součásti ostatních zařízení ve strojovně. 13.04. Naftová kamna s odpařovacími hořáky 13.04.1 Naftová kamna s odpařovacími hořáky musí být možné zapálit bez pomoci jiné hořlavé kapaliny. Musí být umístěna nad kovovou odkapovou nádobou, která zahrnuje všechny části vedoucí naftu, jejíž postranice jsou nejméně 20 mm vysoké a objem je nejméně 2 litry. 13.04.2 U naftových kamen s odpařovacími hořáky umístěných ve strojovně musí být postranice kovové odkapové nádoby podle odstavce 1 nejméně 200 mm vysoké. Spodní okraj odpařovacího hořáku musí být umístěn nad okrajem odkapové nádoby. Horní okraj odkapové nádoby musí sahat nejméně 100 mm nad podlahu. 13.04.3 Naftová kamna s odpařovacími hořáky musí být vybavena vhodným regulátorem, který při všech nastaveních zajišťuje prakticky stálý přívod paliva k hořáku a který při zhasnutí plamene zabraňuje rozlévání paliva. Za vhodné se považují regulátory, které fungují účinně i v případě, jsou-li vystaveny vibracím a nakloněny až o 12°, a které kromě plováku k regulaci hladiny mají a) druhý plovák, který bezpečně a spolehlivě zastavuje přívod paliva při překročení povolené hladiny, nebo b) přetokovou trubku, ale pouze tehdy, pokud odkapová nádoba má dostatečný objem, aby mohla zachytit alespoň obsah palivové nádrže. 13.04.4 Pokud je palivová nádrž naftových kamen s odpařovacími hořáky oddělená od zařízení, a) spád mezi nádrží a napájením hořáku nesmí překročit hodnotu uvedenou v návodu k obsluze dodaném výrobcem; b) musí být umístěna tak, aby byla chráněná před nepřípustným zahříváním; c) musí být možné z paluby přerušit tok paliva. 13.04.5 Odvětrávací potrubí naftových kamen s odpařovacími hořáky musí být vybaveno zařízením proti obrácení tahu. 13.05. Naftová topná zařízení s hořáky s rozprašováním paliva 13.05.1 Naftová topná zařízení s hořáky s rozprašováním paliva musí splňovat zejména tyto požadavky: a) před přívodem paliva je zajištěno přiměřené vyvětrání hořáku; b) přívod paliva musí být regulován termostatem; c) palivo musí být zažehnuto elektrickým přístrojem nebo zapalovacím plamenem; d) při zhasnutí plamene zastaví zařízení ke sledování plamene přívod paliva; e) hlavní spínač musí být umístěn na snadno dostupném místě mimo prostor, v němž se zařízení nachází. 13.06. Topné zařízení s nuceným tahem 13.06.1 Topné zařízení s nuceným tahem skládající se ze spalovací komory, kolem níž je topný vzduch veden pod tlakem k rozvodnému systému nebo do místnosti, musí splňovat tyto požadavky: a) Je-li palivo rozprašováno pod tlakem, musí být přívod spalovacího vzduchu zajištěn pomocí ventilátoru. b) Před zapálením hořáku musí být spalovací komora dobře vyvětrána. Větrání lze považovat za dobré, pokud ventilátor spalovacího vzduchu funguje i po zhasnutí plamene. c) Přívod paliva musí být automaticky zastaven, pokud oheň zhasne; přívod spalovacího vzduchu není dostatečný; ohřátý vzduch překračuje předem nastavenou teplotu nebo dojde k výpadku napájení bezpečnostních zařízení. V těchto případech nesmí být přívod paliva po zastavení automaticky obnoven. d) Ventilátory spalovacího a topného vzduchu musí být možné vypnout mimo prostor, v němž se topné zařízení nachází. e) Je-li topný vzduch nasáván zvenku, vstupní větrací kanály musí být umístěny co nejvýše nad palubou. Musí být namontovány tak, aby se do nich nemohla dostat dešťová nebo rozstřikovaná voda. f) Vedení topného vzduchu musí být z kovu. g) Výstupní otvory topného vzduchu nesmí být možné úplně zavřít. h) Unikající palivo se nesmí dostat do vedení topného vzduchu. i) U topných zařízení s nuceným tahem nesmí být možné, aby nasávala topný vzduch ze strojovny. 13.07. Topení tuhými palivy 13.07.1 Zařízení k topení fungující na tuhá paliva musí být umístěno na kovové desce se zdviženými okraji, aby žádné hořící palivo nebo horké oharky nemohly vypadnout mimo tuto desku. Tento požadavek se nevztahuje na zařízení umístěna v odděleních postavených z ohnivzdorných materiálů, která jsou určena výhradně k umístění kotlů. 13.07.2 Kotle na tuhá paliva musí být vybaveny termostatickým zařízením k regulaci průtoku spalovacího vzduchu. 13.07.3 V blízkosti každého topného zařízení musí být umístěny prostředky, kterými lze uhlíky rychle uhasit. KAPITOLA 14 ZAŘÍZENÍ NA ZKAPALNĚNÝ PLYN K DOMÁCÍMU POUŽITÍ 14.01. Obecná ustanovení 14.01.1 Zařízení na zkapalněný plyn se skládá ze zásobovací jednotky zahrnující jeden nebo více plynových nádrží a jeden nebo více regulátorů tlaku, z rozvodného systému a řady plynových spotřebičů. Náhradní a prázdné nádrže, které nejsou umístěné v zásobovací jednotce, se nepovažují za součást zařízení. Vztahuje se na ně kap. 14.05. 14.01.2 Zařízení mohou být provozována pouze na obchodní propan-butan. 14.02. Zařízení 14.02.1 Zařízení na zkapalněný plyn musí být vhodné pro použití propan-butanu, musí být postaveno a umístěno v souladu s osvědčenými postupy. 14.02.2 Zařízení na zkapalněný plyn smí být užito pouze pro domácí účely v obytných prostorech a v kormidelně a na osobních lodích k odpovídajícím účelům. 14.02.3 Na plavidle může být řada samostatných zařízení. Jednotlivá zařízení nesmí být použita k obsluze obytných prostorů oddělených podpalubním nákladovým prostorem nebo pevnou nádrží. 14.02.4 Ve strojovně nesmí být umístěna žádná součást zařízení na zkapalněný plyn. 14.03. Nádrže 14.03.1 Jsou povoleny pouze nádrže se schváleným obsahem mezi 5 a 35 kg. U osobních lodí může komise povolit použití nádrží s větším obsahem. 14.03.2 Nádrže musí být opatřeny úředním razítkem potvrzujícím, že byly převzaly po potřebných zkouškách. 14.04. Umístění a uspořádání zásobovacích jednotek 14.04.1 Zásobovací jednotky musí být umístěny na plavidle ve volně stojící nebo nástěnné skříňce umístěné mimo obytný prostor tak, že nebrání pohybu na plavidle. Nesmí být umístěny u příďové nebo záďové štítnice. Skříň může být nástěnná a usazená do nástavby, pokud je plynotěsná a může být otevírána jedině směrem ven. Musí být umístěna tak, aby rozvodné trubky vedoucí ke spotřebičům byly co nejkratší. Současně může pracovat pouze tolik nádrží, kolik je jich nezbytných pro fungování zařízení. Více nádrží lze připojit pouze tehdy, použije-li se zpětný propojovač. Na jednu zásobovací jednotku lze připojit až čtyři nádrže. Počet nádrží na plavidle, včetně náhradních, nesmí převýšit šest na jedno zařízení. U osobních lodí s kuchyněmi nebo kantýnami pro cestující lze připojit až šest nádrží a počet nádrží na plavidle, včetně náhradních, nesmí převýšit devět najedno zařízení. Regulátory tlaku, nebo v případě dvoustupňové regulace první regulátor, musí být připevněny ke stěně ve stejné skříňce jako nádrže. 14.04.2 Zásobovací jednotky musí být umístěny tak, aby jakýkoli unikající plyn mohl být odstraněn ze skříňky bez jakéhokoli rizika, že by mohl proniknout do plavidla nebo přijít do styku se zdrojem plamene. 14.04.3 Skříňky musí být zkonstruovány z ohnivzdorných materiálů a musí být dostatečně větrány otvory nahoře a dole. Nádrže musí být umístěny ve skříňce svisle tak, aby se nemohly převrátit. 14.04.4 Skříňky musí být zkonstruovány a umístěny tak, aby teplota nádrží nemohla převýšit 50 °C. 14.04.5 K vnější straně skříňky musí být připevněn nápis „zkapalněný plyn“ a symbol „Zákaz otevřeného ohně a kouření“ o průměru nejméně 100 mm podle obrázku 2 v dodatku 1 k této příloze. 14.05. Náhradní a prázdné nádrže 14.05.1 Náhradní a prázdné nádrže, které nejsou umístěny v zásobovací jednotce, musí být uloženy mimo obytné prostory a kormidelnu ve skříňce zhotovené podle kap. 14.04. 14.06. Regulátory tlaku 14.06.1 Plynové spotřebiče mohou být spojeny s nádržemi pouze rozvodným systémem s jedním nebo více regulátory tlaku určenými ke snížení tlaku plynu na pracovní tlak. Tlak může být snížen v jedné, nebo ve dvou fázích. Všechny regulátory tlaku musí být stále nastaveny na tlak určený podle kap. 14.07. 14.06.2 Koncové regulátory tlaku musí být buď vybaveny, nebo ihned následovány zařízením automaticky chránícím potrubí proti nadměrnému tlaku v případě selhání funkce regulátoru tlaku. Musí být zajištěno, že v případě netěsnosti tohoto ochranného zařízení unikající plyn může být odveden do otevřeného prostoru bez jakéhokoli rizika, že by mohl proniknout do plavidla nebo přijít do styku se zdrojem zapálení; jeli to nutné, musí být pro tento účel zajištěno speciální potrubí. 14.06.3 Ochranné zařízení i odvětrávání musí být chráněny proti vniknutí vody. 14.07. Tlak 14.07.1 Pokud jsou použity dvoustupňové regulační systémy, nesmí být střední tlak vyšší oproti atmosférickému tlaku o více než 2,5 barů. 14.07.2 Tlak na výstupu z posledního regulátoru tlaku musí být s tolerancí 10 % o 0,05 baru vyšší než atmosférický tlak. 14.08. Potrubí a ohebné hadice 14.08.1 Potrubí se musí skládat z pevných ocelových nebo měděných trubek. Potrubí spojené se spotřebiči však musí být z vysokotlakých ohebných hadic nebo spirálových hadic vhodných pro propan-butan. Plynové spotřebiče, nejsou-li trvale připevněny, mohou být spojeny pomocí vhodných ohebných hadic, které nejsou delší než 1 m. 14.08.2 Potrubí musí vydržet jakékoli namáhání, zejména pokud jde o korozi a pevnost, které se může objevit při běžných pracovních podmínkách na plavidle, a jeho charakteristiky a uspořádání musí být takové, aby zajistily uspokojivý průtok plynu k plynovým spotřebičům při odpovídajícím tlaku. 14.08.3 Potrubí musí mít co nejméně spojů. Jak potrubí, tak spoje musí být plynotěsné a musí plynotěsnými zůstat bez ohledu na vibrace nebo roztahování, jimž mohou být vystaveny. 14.08.4 Trubky musí být snadno přístupné, řádně upevněné a chráněné ve všech místech, kde by mohly být vystaveny úderům nebo tření, zvláště v místech průchodu ocelovými přepážkami nebo kovovými stěnami. Celý vnější povrch ocelových trubek musí být protikorozně upraven. 14.08.5 Ohebné hadice a jejich spoje musí být schopné vydržet jakákoli namáhání, která se mohou objevit za běžných pracovních podmínek na plavidle. Musí být umístěny tak, aby nedošlo k namáhání tahem, jejich nadměrnému přehřátí a aby mohly být kontrolovány po celé své délce. 14.09. Rozvodný systém 14.09.1 Celý rozvodný systém musí být možné odpojit ventilem, který je kdykoli snadno a rychle přístupný. 14.09.2 Každý plynový spotřebič musí být napájen samostatnou větví rozvodného systému a každá větev musí být ovládána samostatným uzavíracím zařízením. 14.09.3 Ventily musí být pokud možno upevněny v místech, kde jsou chráněny před nepříznivým počasím a před nárazem. 14.09.4 Za každým regulátorem tlaku musí existovat kontrolní přípojka. Pomocí uzavíracího zařízení musí být zajištěno, že regulátor tlaku nebude při tlakové zkoušce vystaven zkušebnímu tlaku. 14.10. Plynové spotřebiče a jejich umístění 14.10.1 Jediné spotřebiče, které lze použít, jsou propan-butanové spotřebiče schválené v jednom z členských států Evropské unie a vybavené zařízením pro účinné zabránění úniku plynu jak v případě zhasnutí plamene, tak v případě zhasnutí zapalovacího hořáku. 14.10.2 Přístroje musí být umístěny a propojeny tak, aby se nemohly náhodně převrátit nebo posunout, a aby se zabránilo riziku zkroucení připojovacího potrubí. 14.10.3 Topidla a ohřívače vody a chladničky musí být spojeny s ventilací pro odvádění kouřových plynů do otevřeného prostoru. 14.10.4 Umístění plynových spotřebičů v kormidelně je dovoleno pouze tehdy, je-li kormidelna konstruována tak, aby uniklý plyn nemohl proniknout do spodních částí plavidla, zejména ovládacími prostupy vedoucími do strojovny. 14.10.5 Plynové spotřebiče smějí být umístěny v prostorech pro spaní pouze tehdy, probíhá-li spalování nezávisle na vzduchu z těchto prostorů. 14.10.6 Plynové spotřebiče, u kterých spalování závisí na vzduchu v místnostech, kde jsou umístěny, lze umístit jen do dostatečně velkých místností. 14.11. Větrání a odvádění kouřových plynů 14.11.1 V místnostech, kde jsou plynové spotřebiče, jejichž spalování závisí na okolním vzduchu, musí být zajištěna dodávka čerstvého vzduchu a odvádění kouřových plynů větracími otvory odpovídajících rozměrů se světlým průřezem nejméně 150 cm2 na každý otvor. 14.11.2 Větrací otvory nesmí mít žádné uzavírací zařízení a nesmí vést do ložnic. 14.11.3 Odvětrávací zařízení musí být navržena tak, aby zajistila bezpečné odvádění kouřových plynů. Musí být provozně spolehlivá a ohnivzdorná. Jejich činnost nesmí být ovlivňována umělým větráním. 14.12. Provozní a bezpečnostní požadavky 14.12.1 Návod k obsluze musí být připevněn na plavidle na vhodném místě. Musí obsahovat alespoň tyto údaje: „Ventily nádrží, které nejsou spojeny s rozvodným systémem, musí být uzavřeny, i pokud jsou nádrže považovány za prázdné.“ „Ohebné hadice musí být vyměněny, jakmile to jejich stav vyžaduje.“ „Všechny plynové spotřebiče musí být připojeny nebo příslušné spojovací potrubí musí být zapečetěno.“ 14.13. Technická prohlídka 14.13.1 Před uvedením zařízení na zkapalněný plyn do provozu, po jakékoli jeho úpravě nebo opravě a při každém obnovování potvrzení způsobilosti podle kap. 14.15 musí být celé zařízení schváleno inspektorem určeného technického zařízení na plavidle nebo obdobným odborníkem z jiné země Společenství. Během přejímací zkoušky se ověří, zdaje zařízení v souladu s požadavky této kapitoly 14 a u osobních lodí navíc ověří, zda je k dispozici platné osvědčení o prohlídce, které potvrzuje správnou instalaci poplašného systému zařízení pro plyn podle kap. 15.15.9. 14.14. Zkoušky Zkoušky zařízení se provádějí za těchto podmínek: 14.14.1 Středotlaké potrubí mezi uzavíracím zařízením uvedeným v kap. 14.09.4 prvního regulátoru tlaku a ventily namontovanými před koncovým regulátorem tlaku: a) tlaková zkouška provedená vzduchem, inertním plynem nebo kapalinou, při tlaku o 20 barů přesahujícím atmosférický tlak; b) zkouška těsnosti provedená vzduchem nebo inertním plynem při tlaku o 3,5 barů přesahujícím atmosférický tlak. 14.14.2 Potrubí při pracovním tlaku mezi uzavíracím zařízením uvedeným v kap. 14.09.4 samostatného nebo koncového tlakového regulátoru a ventily namontovanými před plynovými spotřebiči: zkouška těsnosti provedená vzduchem nebo inertním plynem při tlaku o 1 bar přesahujícím atmosférický tlak. 14.14.3 Potrubí mezi uzavíracím zařízením uvedeným v kap. 14.09.4 samostatného nebo koncového tlakového regulátoru a ovládacími prvky plynových spotřebičů: zkouška těsnosti při tlaku o 0,15 bar přesahujícím atmosférický tlak. 14.14.4 Při zkouškách podle kap. 14.14.1 písm. b) a kap. 14.14.2 a 14.14.3 je potrubí považováno za plynotěsné, není-li po uplynutí času potřebného k vyrovnání tlaku během následujících 10 minut zaznamenán pokles zkušebního tlaku. 14.14.5 Přípojky nádrží, potrubní spoje a přípojky armatur vystavené tlaku v nádržích a spoje mezi regulátory tlaku a rozvodným potrubím: zkouška těsnosti provedená pěnivou látkou při provozním tlaku. 14.14.6 Všechny plynové spotřebiče musí být uvedeny do provozu při jmenovité kapacitě a zkoušeny za účelem ověření uspokojivého a nerušeného spalování při různém nastavení regulačních prvků. U zapalovacích pojistek musí být zkontrolováno, zda uspokojivě fungují. 14.14.7 Po provedení zkoušky podle kap. 14.14.6 musí být pro každý plynový spotřebič připojený k ventilátoru ověřeno, zda po pěti minutách provozu při jmenovité kapacitě, uzavřených oknech a dveřích a s ventilátory v provozu nepronikají do místnosti jakékoli kouřové plyny přes přívod vzduchu. 14.15. Potvrzení způsobilosti 14.15.1 Po provedení přejímací zkoušky podle kap. 14.13 zaznamená Státní plavební správa v osvědčení plavidla, že zařízení na zkapalněný plyn odpovídá požadavkům této kapitoly, a vyznačí dobu platnosti záznamu, nejdéle však tři roky. 14.15.2 Platnost záznamu lze obnovit pouze po další přejímací zkoušce provedené podle kap. 14.13. Na žádost vlastníka plavidla nebo jeho zplnomocněného zástupce lze bez provedení přejímací zkoušky podle kap. 14.13 prodloužit platnost záznamu o nejdéle tři měsíce. KAPITOLA 15 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA OSOBNÍ LODĚ 15.01. Obecná ustanovení 15.01.1 Pro osobní lodě neplatí tato ustanovení: a) kap. 3.02.1 písm. b); b) kap. 4.01 až 4.03; c) kap. 8.08.2 věta 2 a kap. 8.08.7; d) kap. 9.14.3 věta 2 pro jmenovité napětí nad 50 V. 15.01.2 Na osobních lodích jsou zakázána tato zařízení: a) lampy na zkapalněný plyn nebo kapalné palivo podle kap. 12.07.3; b) naftová kamna s odpařovacími hořáky podle kap. 13.04; c) topná zařízení na tuhá paliva podle kap. 13.07; d) zařízení s knotovými hořáky podle kap. 13.02.2 a 13.02.3 a e) zařízení na zkapalněný plyn podle kapitoly 14. 15.01.3 Pro přepravu cestujících nemohou být schválena plavidla bez vlastního pohonu. To se netýká převozních lodí. 15.01.4 Na osobních lodích musí být prostory pro osoby s omezenou pohyblivostí podle kapitoly 15. Způsob uplatňování ustanovení o bezpečnostních potřebách osob s omezenou pohyblivostí podle kap. 15.06.3 až 15.06.5, 15.06.9, 15.06.10, 15.06.13, 15.06.17, 15.08.3, 15.10.3 a 15.13.1 až 15.13.4 je stanoven správním pokynem č. 22 uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. Je-li uplatňování ustanovení kapitoly 15, která berou v úvahu zvláštní potřeby osob s omezenou pohyblivostí, v praxi obtížné nebo spojeno s nepřiměřenými náklady, nemusí být požadováno splnění požadavků kapitoly 15 za předpokladu, že je to v souladu s rozhodnutím Evropské komise. Tyto odchylky se zapíší do osvědčení plavidla. 15.02. Trupy plavidel 15.02.1 Při pravidelných prohlídkách se tloušťka vnější obšívky ocelových osobních lodí stanoví takto: a) Minimální tloušťka tmin obšívky dna, outoru a boků vnějšího trupu osobních lodí se stanoví podle vyšší hodnoty ze vzorců: t1min=0,006.a.Tmm; t2min=f.0,55.LWLmm, V těchto vzorcích: f = 1 + 0,0013 · (a – 500); a = podélná nebo příčná rozteč žeber v [mm], je-li rozteč žeber menší než 400 mm, použije se a = 400 mm; b) Minimální hodnoty stanovené podle písmene a) nemusí být u tloušťky obšívky dosaženo, pokud přípustná hodnota byla stanovena a osvědčena na základě výpočtů pro dostatečnou pevnost (podélnou, příčnou a místní) lodního trupu. c) V žádném místě vnější obšívky nesmí být tloušťka vypočtená podle písmene a) nebo b) menší než 3 mm. d) Výměnu obšívky je nutno provést, pokud tloušťka obšívky dna, outoru nebo boků nedosahuje minimální hodnoty stanovené podle písmene a) nebo b) ve spojení s písmenem c). 15.02.2 Počet a umístění přepážek musí být zvoleno tak, aby v případě zaplavení bylo plavidlo schopno další plavby podle kap. 15.03.7 až 15.03.13. Každá část vnitřní konstrukce, která má vliv na účinnost dělení plavidla, musí být vodotěsná a zkonstruována tak, aby byla zachována úplnost dělení. 15.02.3 Vzdálenost mezi kolizní přepážkou a přední svislicí musí být nejméně 0,04 LWL a nejvýše 0,04 LWL + 2 m. 15.02.4 Příčná přepážka může být opatřena výklenkem, pokud všechny části tohoto výstupku leží v bezpečném prostoru. 15.02.5 Přepážky, které se berou v úvahu při výpočtu stability v narušeném stavu podle kap. 15.03.7 až 15.03.13, musí být vodotěsné a musí být namontovány až k přepážkové palubě. Pokud není plavidlo vybaveno přepážkovou palubou, musí tyto přepážky sahat do výše 20 cm nad rovinou zbytkového výtlaku. 15.02.6 Počet otvorů v přepážkách podle kap. 15.02.5 musí být co nejmenší podle druhu konstrukce a běžného provozu plavidla. Otvory a průchody nesmí mít nepříznivý vliv na vodotěsnou funkci přepážek. 15.02.7 Kolizní přepážky nesmí mít žádné otvory a dveře. 15.02.8 Přepážky podle kap. 15.02.5 oddělující strojovny od prostor pro cestující nebo obytných prostor pro posádku a lodní personál nesmí mít žádné dveře. 15.02.9 Ručně ovládané dveře bez dálkového ovládání v přepážkách podle kap. 15.02.5 jsou povoleny pouze v prostorech, do nichž nemají cestující přístup. Musí splňovat tyto požadavky: a) musí být trvale uzavřené a je možné je otevřít pouze krátce za účelem průchodu; b) musí být vybaveny vhodnými zařízeními, která umožňují jejich rychlé a bezpečné zavření; c) na obou stranách musí být opatřeny nápisem: „Po průchodu dveře ihned uzavřít“. 15.02.10 Dveře v přepážkách podle kap. 15.02.5, které jsou otevřeny dlouhodobě, musí splňovat tyto požadavky: a) Musí být možné je zavřít z obou stran přepážky a ze snadno dostupného místa nad přepážkovou palubou. b) Po uzavření pomocí dálkového ovládání musí být možné dveře opět na místě otevřít a bezpečně zavřít. Zavření dveří nesmí bránit koberce, ochranné profily u paty zábradlí nebo jiné překážky. c) Doba potřebná k dálkovému uzavření dveří musí činit nejméně 30 a nejvýše 60 sekund. d) Během zavírání dveří musí být vydáván automatický akustický výstražný signál. e) Pohon dveří a výstražný signál musí fungovat nezávisle na energetické síti plavidla. Na místě dálkového ovládání musí být zařízení, které signalizuje, zda jsou dveře otevřeny či zavřeny. 15.02.11 Dveře v přepážkách podle kap. 15.02.5 a jejich ovládače musí být umístěny v bezpečném prostoru. 15.02.12 V kormidelně se musí nacházet výstražný systém, který signalizuje, které z dveří v přepážkách podle kap. 15.02.5 jsou otevřené. 15.02.13 Otevřená potrubí a větrací kanály musí být namontovány tak, aby v případě možného zaplavení nebyly jimi zaplaveny další prostory nebo nádrže. a) Je-li několik oddělení otevřeně propojeno potrubím nebo větracími kanály, musí být tato potrubí a kanály na vhodném místě vyvedeny nad vodorysku odpovídající nejhoršímu možnému zaplavení. b) Potrubí nemusí splňovat požadavek podle písmene a), je-li potrubí v místech, kde prochází přepážkami, opatřeno uzavíracím zařízením, které lze dálkově ovládat z místa nad přepážkovou palubou. c) Nemá-li potrubní systém v oddělení otevřený vývod, lze potrubí v případě poškození oddělení považovat za nepoškozené, je-li vedeno bezpečným prostorem a nachází-li se ve vzdálenosti více než 0,50 m od dna plavidla. 15.02.14 Dálkové ovládání přepážkových dveří podle odstavce kap. 15.02.10 a uzavírací zařízení podle kap. 15.02.13 písm. b) nad přepážkovou palubou musí být jako takové zřetelně označené. 15.02.15 V případě dvojitého dna musí být jeho výška nejméně 0,60 m, a je-li bok dvojitý, musí být jeho šířka nejméně 0,60 m. 15.02.16 Okna mohou být umístěna pod rovinou zbytkového výtlaku, jsou-li vodotěsná, nelze je otevírat, jsou dostatečně pevná a odpovídají kap. 15.06.14. Tyto požadavky jsou považovány za splněné, pokud konstrukce vodotěsných oken splňuje následující ustanovení. a) Musí se používat pouze předpjaté sklo vyhovující normě ISO 614, zveřejněné v dubnu 1994. b) Kulatá okna musí splňovat normu ISO 1751, zveřejněnou v dubnu 1994, řady B: okna pro středně velké zatížení, typ: neotevírací okno. c) Hranatá okna musí splňovat normu ISO 3903, zveřejněnou v dubnu 1994, řady E: okna pro velké zatížení, typ: neotevírací okno. d) Okna splňující normu ISO lze nahradit okny, jejichž konstrukce je alespoň rovnocenná požadavkům uvedeným v bodech a) až c). 15.03. Stabilita 15.03.1 Na základě výsledků získaných při uplatnění normy pro stabilitu v neporušeném stavu musí být prokázáno, že stabilita plavidla v neporušeném stavu je přiměřená. Všechny výpočty se provádějí bez sklonu plavidla a klesání. Údaje pro prázdné plavidlo, které se používají pro stabilitní výpočty, musí být stanoveny nakláněcím pokusem. 15.03.2 Stabilita v neporušeném stavu musí být prokázána pro tyto standardní podmínky zatížení: a) na začátku plavby: cestující 100 %, palivo a pitná voda 98 %, odpadní voda 10 %; b) během plavby: cestující 100 %, palivo a pitná voda 50 %, odpadní voda 50 %; c) na konci plavby: cestující 100 %, palivo a pitná voda 10 %, odpadní voda 98 %; d) nenaložené plavidlo: žádní cestující, palivo a pitná voda 10 %, žádná odpadní voda. Pro všechny standardní podmínky zatížení se zátěžové nádrže musí považovat podle obvyklých provozních podmínek za prázdné nebo plné. Kromě toho je nutno požadavek kap. 15.03.3 písm. d) prokázat pro tuto podmínku zatížení: cestující 100 %, palivo a pitná voda 50 %, odpadní voda 50 %, všechny ostatní nádrže na kapaliny (včetně zátěžové vody) se považují za naplněné na 50 %. 15.03.3 Splnění požadavku na přiměřenou stabilitu v neporušeném stavu se prokazuje pomocí výpočtu s použitím níže uvedených definic stability v neporušeném stavu a standardních podmínek zatížení podle kap. 15.03.2 písm. a) až d): a) k maximálnímu ramenu stability hmax musí dojít při úhlu náklonu (φmax ≥ (φnom \\+ 3°) a nesmí být menší než 0,20 m. V případě φf < max nesmí být však vyrovnávací rameno páky při úhlu zaplavení φf menší než 0,20 m, b) úhel zaplavení φf nesmí být menší než (φmom \\+ 3°), c) prostor A pod křivkou ramene stability musí pro hodnoty φf a φmax dosahovat nejméně těchto hodnot: Případ| A ---|--- 1| φmax ≤ 15° nebo φf ≤ 15°| | 0,05 m.rad až do úhlů φmax nebo φf 2| 15° <φmax< 30°| φmax ≤ φf| 0,035 + 0,001.(30 - φmax) m.rad do úhlu φmax 3| 15°< φf < 30o| φmax > φf| 0,035 + 0,001.(30 - φf) m.rad do úhlu φf 4| φmax ≥ 30° a φf ≥30°| | 0,035 m.rad do úhlu φf = 30° kde hmax je maximální rameno stability φ je úhel náklonu φf je úhel zaplavení, tj. úhel náklonu, při němž by otvory v lodním trupu, v nástavbě nebo kabinách na horní palubě, které nelze uzavřít tak, aby byly odolné povětrnostním vlivům, byly ponořeny φmom je maximální úhel náklonu podle písm. e) φmax je úhel náklonu, při němž rameno stability dosáhne maximální hodnoty A je prostor pod křivkou ramene stability. d) počáteční metacentrická výška, GMo, opravena o účinek volných hladin v nádržích na kapaliny, nesmí být menší než 0,15 m; e) v obou následujících případech nesmí úhel náklonu φmom překročit 12° aa) při použití klopného momentu způsobeného osobami a větrem podle kap. 15.03.4 a 15.03.5; bb) při použití klopného momentu způsobeného osobami a otáčením podle kap. 15.03.4 a 15.03.6; f) pro klopný moment způsobený cestujícími, větrem a otáčením podle kap. 15.03.4, 15.03.5 a 15.03.6 nesmí být zbývající volný bok méně než 200 mm; g) u plavidel s okny nebo jinými otvory v lodním trupu umístěnými pod přepážkovými palubami, které nejsou vodotěsně uzavřeny, musí být zbývající bezpečnostní vzdálenost při použití tří klopných momentů podle písmene f) nejméně 100 mm. 15.03.4 Klopný moment způsobený nakupením osob na jednu stranu se vypočte podle vzorce: Mp = g.P.y = g.∑ Pi.yi [kNm] kde P = celková hmotnost osob na plavidle v [t], vypočtena sečtením nejvyššího přípustného počtu cestujících a nejvyššího počtu lodního personálu a posádky za běžných provozních podmínek, přičemž se předpokládá průměrná hmotnost na osobu 0,075 t y = boční vzdálenost těžiště celkové hmotnosti osob P od středové roviny v [m] g = gravitační zrychlení (g = 9,81 m/s2) Pi = hmotnost osob nakupených na ploše Ai v [t] Pi = ni.0,075.Ai [t] kde Ai = plocha, na níž se osoby nacházejí, v [m2] ni = počet osob na metr čtvereční ni 4 pro volné plochy paluby a plochy paluby s přenosným nábytkem; pro plochy paluby s pevně vestavěným sedacím nábytkem, např. lavicemi, se ni vypočte za předpokladu šířky sedadla 0,50 m a výšky sedadla 0,75 m na osobu. yi = boční vzdálenost geometrického středu plochy Ai od středové roviny v [m] Výpočet se provede pro nakupení osob na pravoboku i na levoboku. Rozložení osob musí být z hlediska stability nejméně příznivé. Při výpočtu momentu osob se předpokládá, že kajuty jsou neobsazené. Pro výpočet případů zatížení se má za to, že těžiště osoby je 1 m nad nejnižším bodem paluby při 0,5 LWL (v polovině délky vodorysky), přičemž se nebere v úvahu zakřivení paluby a předpokládá se hmotnost 0,075 t na osobu. Od podrobného výpočtu lodních ploch, které jsou obsazeny osobami, lze upustit, použijí-li se tyto hodnoty: P = 1,1 · Fmax · 0,075 pro výletní osobní lodě 1,5 · Fmax · 0,075 pro kajutové osobní lodě kde Fmax = nejvyšší přípustný počet cestujících na plavidle y = B/2 v [m] 15.03.5 Klopný moment způsobený tlakem větru (Mw) se vypočte takto: Mw = pw · Aw · (lw \\+ T/2) [kNm] kde pw = specifický tlak větru 0,25 kN/m2; Aw = boční plocha plavidla nad rovinou ponoru podle uvažované podmínky zatížení v m2; lw = vzdálenost těžiště boční plochy AW od roviny ponoru podle uvažované podmínky zatížení v m. 15.03.6 Moment způsobený odstředivou silou (Mdr) vyvolanou otáčením plavidla se vypočte takto: Mdr = cdr · CB · v2 · D/Lwl · (KG – T/2) [kNm] kde: cdr = koeficient 0,45; CB = součinitel plnosti výtlaku (není-li znám, dosadí se 1,0); v = maximální rychlost plavidla v m/s; KG = vzdálenost mezi těžištěm a rovinou kýlu v m. U osobních lodí s pohonnými systémy podle kap. 5.06 se Mdr odvodí ze zkoušek v plném měřítku nebo modelových zkoušek či jinak z odpovídajících výpočtů. 15.03.7 Přiměřenou stabilitu plavidla v narušeném stavu v případě zaplavení lze prokázat pomocí výpočtu na základě metody ztráty vztlaku. Všechny výpočty se provedou bez sklonu plavidla a klesání. 15.03.8 Plovatelnost plavidla při zaplavení je nutno prokázat pro standardní podmínky zatížení uvedené v kap. 15.03.2. Matematický důkaz dostatečné stability se určí pro tři mezistupně zaplavení (25 %, 50 % a 75 % konečného zaplavení) a pro konečné zaplavení. 15.03.9 Osobní lodě musí splňovat status 1 oddělení a status 2 oddělení. Při zaplavení se berou v úvahu tyto předpoklady, pokud jde o rozsah poškození: | status 1 oddělení| status 2 oddělení ---|---|--- Rozsah poškození boku podélný l [m]| 0,10.LWL, ale ne méně než 4,00 m| 0,05.LWL, ale ne méně než 2,25 m příčný b [m]| B/5| 0,59 svislý h [m]| od dna směrem nahoru bez omezení Rozsah poškození dna podélný l [m]| 0,10.LWL, ale ne méně než 4,00 m| 0,05.LWL, ale ne méně než 2,25 m příčný b [m]| B/5 svislý h [m]| 0,59, potrubí namontovaná podle kap. 15.02.13 písm. c) lze považovat za nepoškozená a) Pro status 1 oddělení lze přepážky považovat za nepoškozené, je-li vzdálenost mezi dvěma přilehlými přepážkami větší než délka poškození. Podélné přepážky ve vzdálenosti kratší než B/3 od vnější obšívky, měřeno kolmo ke středové rovině plavidla v rovině největšího přípustného ponoru, se pro účely výpočtu neberou v úvahu. b) Pro status 2 oddělení se každá přepážka v rozsahu poškození považuje za poškozenou. To znamená, že polohu přepážek je nutno zvolit tak, aby bylo zajištěno, že osobní loď je po zatopení dvou nebo více přilehlých oddělení v podélném směru i nadále schopna plout. c) Nejnižší bod každého nevodotěsného otvoru (např. dveře, okna, přístupové jícny) musí ležet nejméně 0,10 m nad vodoryskou v narušeném stavu. Přepážková paluba nesmí být při konečném zaplavení ponořena. d) Předpokládá se zaplavitelnost 95 %. Prokáže-li se výpočtem, že průměrná zaplavitelnost oddělení je menší než 95 %, lze použít vypočtenou hodnotu. Převzaté hodnoty nesmí být menší než: Společenské prostory| 95 % ---|--- Strojovny a kotelny| 85 % Zavazadlové a skladovací prostory| 75 % Dvojitá dna, palivové a jiné nádrže v závislosti na tom, považují-li se v souladu s předpokládaným účelem u plavidla plovoucího v rovině největšího přípustného ponoru za plné nebo prázdné | 0 nebo 95 % e) Pokud poškození menšího rozsahu, než je uvedeno výše, vyvolává nepříznivější účinky s ohledem na náklon nebo ztrátu metacentrické výšky, je nutno při výpočtu vycházet z tohoto poškození. 15.03.10 Pro všechny mezistupně zaplavení podle kap. 15.03.8 musí být splněna tato kritéria: a) úhel náklonu j v rovnovážné poloze dotyčného mezistupně zaplavení nesmí být větší než 15°; b) nad náklonem v rovnovážné poloze dotyčného mezistupně zaplavení musí pozitivní část křivky ramena páky vratného momentu vykazovat hodnotu vyrovnávacího ramena páky GZ ≥ 0,02 m, dokud nedojde k ponoření prvního nechráněného otvoru nebo dokud není dosaženo úhlu náklonu φ 25°; c) nevodotěsné otvory nesmějí být ponořeny, dokud nebylo dosaženo náklonu v rovnovážné poloze dotyčného mezistupně zaplavení. d) výpočet účinku volné hladiny v mezistupních zaplavení musí být založen na hrubé povrchové ploše poškozených oddělení. 15.03.11 Během konečného stupně zaplavení musí být při zohlednění klopného momentu podle kap. 15.03.4 splněna tato kritéria: a) úhel náklonu φE nesmí být větší než 10°; b) nad rovnovážnou polohou musí pozitivní část křivky ramene stability vykazovat hodnotu ramene stability GZR ≥ 0,02 m s oblastí A ≥ 0,0025 m.rad. Tyto minimální hodnoty stability musí být dodrženy až do ponoření prvního nechráněného otvoru nebo v každém případě před dosažením úhlu náklonu jm φm ≤ 25°; 380kB kde: φE úhel náklonu v konečné fázi zaplavení zohledňující moment podle kap. 13.03.4; φm úhel nulové stability nebo úhel, při němž je ponořen první nechráněný otvor nebo 25°, podle toho, která hodnota je nižší; GZR zbývající rameno stability v konečné fázi zaplavení zohledňující moment podle kap. 13.03.4; GZK klopné rameno, které je výsledkem momentu podle kap. 13.03.4. c) nevodotěsné otvory nesmí být ponořeny před dosažením rovnovážné polohy; dojde-li k ponoření zmíněných otvorů před tímto bodem, je nutno pro účely výpočtu stability v narušeném stavu považovat prostory umožňující přístup za zaplavené. 15.03.12 Uzavírací zařízení, která lze uzavřít vodotěsně, musí být odpovídajícím způsobem označena. 15.03.13 Existují-li otvory pro příčné zaplavení ke snížení nesouměrného zaplavení, musí splňovat tyto podmínky a) k výpočtu příčného zaplavení se použije rezoluce IMO A.266 (VIII); b) musí fungovat samy; c) nesmí být vybaveny uzavíracím zařízením; d) celková doba vyrovnání nesmí přesáhnout 15 minut. 15.04. Bezpečnostní vzdálenost a volný bok 15.04.1 Bezpečnostní vzdálenost musí odpovídat nejméně součtu a) dodatečného zanoření boku, které měřeno na vnější obšívce vyplývá z přípustného úhlu náklonu podle kap. 15.03. 3 písm. e) a b) zbývající bezpečnostní vzdálenosti podle kap. 15.03.3 písm. g). U plavidel bez přepážkové paluby musí být bezpečnostní vzdálenost nejméně 500 mm. 15.04.2 Volný bok musí odpovídat nejméně součtu a) dodatečného zanoření boku, které měřeno na vnější obšívce vyplývá z úhlu náklonu podle kap. 15.03.3 písm. e), a b) zbývajícího volného boku podle kap. 15.03.3 písm. f). Volný bok však musí být nejméně 300 mm. 15.04.3 Rovinu největšího přípustného ponoru je nutno stanovit tak, aby byla dodržena bezpečnostní vzdálenost podle kap. 15.04.1 a volný bok podle kap. 15.04.2 a kap. 15.02 a 15.03. 15.04.4 Z bezpečnostních důvodů může být stanovena větší bezpečnostní vzdálenost nebo větší volný bok. 15.05. Nejvyšší přípustný počet cestujících 15.05.1 Nejvyšší přípustný počet cestujících určí Subjekt pověřený prohlídkami podle kap. 15.05.2 a 15.05.3. Tento údaj se zapíše do osvědčení plavidla. 15.05.2 Nejvyšší přípustný počet cestujících nesmí překročit žádnou z těchto hodnot: a) počet cestujících, pro něž byla prokázána existence evakuačního prostoru podle kap. 15.06.8; b) počet cestujících, který byl vzat v úvahu při výpočtu stability podle kap. 15.03; c) počet dostupných lůžek pro cestující na kajutových osobních lodích používaných pro plavby s přenocováním. 15.05.3 U kajutových osobních lodí, které se používají rovněž jako výletní osobní lodě, se počet cestujících vypočítá pro použití jako výletní osobní loď i jako kajutová osobní loď a zapíše se do osvědčení plavidla. 15.05.4 Nejvyšší přípustný počet cestujících musí být uveden na dobře čitelných a na viditelném místě umístěných cedulích na plavidle. 15.06. Místnosti a prostory pro cestující 15.06.1 Místnosti pro cestující musí a) na všech palubách být umístěny za rovinou kolizní přepážky a, pokud se nacházejí pod přepážkovou palubou, před rovinou záďové přepážky a b) být plynotěsně odděleny od strojoven a kotelen; c) být uspořádány tak, aby jimi neprocházely roviny výhledu podle kap. 6.02. 15.06.2 Skříně a místnosti uvedené v kap. 11.13, které jsou určeny ke skladování hořlavých kapalin, se musí nacházet mimo prostory pro cestující. 15.06.3 Počet a šířka východů z místností pro cestující musí splňovat tyto požadavky: a) Místnosti nebo skupiny místností, které jsou navrženy nebo zařízeny pro 30 a více cestujících nebo mají lůžka pro 12 a více cestujících, musí mít nejméně dva východy. Na výletních osobních lodích lze jeden z těchto dvou východů nahradit dvěma nouzovými východy. Místnosti, kromě kajut, a skupiny místností, které mají jen jeden východ, musí mít nejméně jeden nouzový východ. b) Nacházejí-li se místnosti pod přepážkovou palubou, jedním východem mohou být vodotěsné přepážkové dveře podle kap. 15.02.10, které vedou do přilehlého oddělení, z něhož se lze přímo dostat na horní palubu. Druhý východ musí vést přímo nebo, je-li to povoleno podle písmene a), jako nouzový východ do otevřeného prostoru nebo na přepážkovou palubu. Tento požadavek se nevztahuje na jednotlivé kajuty. c) Východy podle písmen a) a b) musí být vhodně uspořádány a musí mít světlou šířku nejméně 0,80 m a světlou výšku nejméně 2,00 m. U dveří kajut pro cestující a jiných malých místností může být světlá šířka snížena na 0,70 m. d) U místností nebo skupin místností určených pro více než 80 cestujících musí součet šířek všech východů určených pro cestující, které musí cestující použít v případě nouze, činit nejméně 0,01 m na každého cestujícího. e) Je-li pro celkovou šířku východů rozhodující počet cestujících, šířka každého východu musí být nejméně 0,005 m na každého cestujícího. f) Nouzové východy musí mít nejkratší stranu dlouhou nejméně 0,60 m nebo minimální průměr 0,70 m. Musejí se otevírat ve směru úniku a být označeny na obou stranách. g) Východy z místností určených pro osoby s omezenou pohyblivostí musí mít světlou šířku nejméně 0,90 m. Východy obvykle používané k naloďování a vyloďování osob s omezenou pohyblivostí musí mít světlou šířku nejméně 1,50 m. 15.06.4 Dveře místností pro cestující musí splňovat tyto požadavky: a) Kromě dveří vedoucích do spojovacích chodeb se musí otevírat směrem ven nebo být zkonstruovány jako posuvné dveře. b) Dveře kajut musí být zhotoveny tak, aby se daly otevřít kdykoli i zvenku. c) Dveře s pohonem se musí snadno otevírat v případě výpadku napájení tohoto mechanismu. d) U dveří, které jsou určeny pro osoby s omezenou pohyblivostí, musí na straně ve směru, v němž se dveře otevírají, být mezi vnitřním okrajem zárubní na straně se zámkem a přilehlou svislou stěnou minimální vzdálenost 0,60 m. 15.06.5 Spojovací chodby musí splňovat tyto požadavky: a) Musí mít světlou šířku nejméně 0,80 m. Vedou-li k místnostem používaným více než 80 cestujícími, musí splňovat ustanovení uvedená v kap. 15.06.3 písm. d) a e), pokud jde o šířku východů vedoucích do spojovacích chodeb. b) Jejich světlá výška musí být nejméně 2,00 m. c) Spojovací chodby, které jsou určeny pro osoby s omezenou pohyblivostí, musí mít světlou šířku 1,30 m. Spojovací chodby širší než 1,50 m musí mít na každé straně madla. d) Vede-li do části plavidla nebo do místnosti určené pro cestující pouze jedna spojovací chodba, musí být její světlá šířka nejméně 1,00 m. e) Ve spojovacích chodbách nesmí být žádné výstupky. f) Musí vést pouze na otevřené paluby, prostory nebo schodiště. g) Slepé chodby ve spojovacích chodbách nesmí být delší než dva metry. 15.06.6 Kromě kap. 15.06.5 musí únikové cesty splňovat rovněž tyto požadavky: a) Schodiště, východy a nouzové východy musí být uspořádány tak, aby v případě požáru v kterékoli dané místnosti bylo možné bezpečně evakuovat ostatní prostory. b) Únikové cesty musí vést nejkratší cestou do evakuačních prostor podle kap. 15.06.8. c) Únikové cesty nesmí vést přes strojovny nebo kuchyně. d) V únikových cestách nesmějí být namontovány žádné příčle, žebříky a podobně. e) Dveře k únikovým cestám musejí být zkonstruovány tak, aby nezužovaly minimální šířku únikové cesty podle kap. 15.06.5 písm. a) nebo d). f) Únikové cesty a nouzové východy musí být zřetelně označeny. Značky musí být osvětleny nouzovým osvětlovacím systémem. 15.06.7 Únikové cesty a nouzové východy musí mít vhodný bezpečnostní naváděcí systém podle „Správního pokynu č. 21“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 15.06.8 Pro všechny osoby na plavidle musí být k dispozici shromažďovací prostory, které splňují tyto požadavky: a) Celková plocha shromažďovacích prostor (As) musí odpovídat nejméně hodnotě získané pomocí tohoto vzorce: Výletní osobní lodě: As = 0,35 · Fmax [m2] Kajutové osobní lodě: As = 0,45 · Fmax [m2] V těchto vzorcích platí: Fmax nejvyšší přípustný počet cestujících na plavidle b) Každý jednotlivý shromažďovací prostor nebo evakuační prostor musí být větší než 10 m2. c) Ve shromažďovacích prostorech se nesmí nacházet žádný nábytek, přenosný ani pevně vestavěný. d) Pokud se v prostoru, jehož část je určena jako shromažďovací prostor, nachází přenosný nábytek, musí být vhodným způsobem zajištěn proti sesmeknutí. e) Jsou-li v místnosti, v níž se nacházejí vymezené shromažďovací prostory, pevná sedadla nebo lavice, nemusí se při výpočtu celkové plochy shromažďovacích prostor podle písmene a) brát v úvahu odpovídající počet osob. Počet osob, pro který jsou určena pevná sedadla nebo lavice v určité místnosti, však nesmí překročit počet osob, pro který jsou dimenzovány shromažďovací prostory nacházející se v této místnosti. f) Z evakuačních prostor musí být snadno dostupné záchranné prostředky. g) Musí být možné bezpečně evakuovat osoby z těchto evakuačních prostor z obou stran plavidla. h) Shromažďovací prostory musí ležet nad rovinou zbytkového výtlaku. i) Shromažďovací a evakuační prostory musí být jako takové vyznačeny v bezpečnostním plánu a označeny na plavidle. j) Písmena d) a e) se vztahují rovněž na volné paluby, na nichž jsou určeny shromažďovací prostory. k) Jsou-li na plavidle k dispozici kolektivní záchranné prostředky podle kap. 15.09.5, lze při výpočtu celkové povrchové plochy shromažďovacích prostor podle písmene a) nebrat v úvahu počet cestujících, pro nějž jsou tyto prostředky k dispozici. l) Ve všech případech, kdy se uplatňují snížení požadavků podle písmen e), j) a k), musí být celková plocha podle písmene a) dostačující pro nejméně 50 % nejvyššího přípustného počtu cestujících. 15.06.9 Schody a schodišťová odpočívadla v prostorech pro cestující musí splňovat tyto požadavky: a) Musí být zkonstruovány v souladu s evropskou normou EN 13056:2000. b) Musí mít světlou šířku nejméně 0,80 m nebo, vedou-li ke spojovacím chodbám nebo prostorům užívaným více než 80 cestujícími, nejméně 0,01 m na každého cestujícího. c) Musí mít světlou šířku nejméně 1,00 m, zajišťují-li jediný přístup do prostoru určeného pro cestující. d) Musí ležet v bezpečném prostoru, pokud na každé straně plavidla není ve stejné místnosti alespoň jedno schodiště. e) Schody určené pro osoby s omezenou pohyblivostí musí kromě toho vyhovovat těmto požadavkům: aa) Sklon schodů nesmí překročit 38°. bb) Schody musí mít světlou šířku nejméně 0,90 m. cc) Točitá schodiště nejsou přípustná. dd) Schody nesmějí vést v příčném směru k plavidlu. ee) Madla musí přibližně o 0,30 m přesahovat začátek a konec schodiště tak, aby neomezovala dopravní cesty. ff) Madla, přední hrany nejméně prvního a posledního stupně a podlahové krytiny na koncích schodů musí být barevně označeny. Výtahy určené pro osoby s omezenou pohyblivostí a zdvihací zařízení, např. schodišťové výtahy nebo zdvihací plošiny, musí být zhotoveny podle požadavků stanovených zvláštním právním předpisem.9) 15.06.10 Části paluby určené pro cestující, které nejsou uzavřeny, musí splňovat tyto požadavky: a) Musí být obklopeny pevnou štítnicí nebo zábradlím s výškou nejméně 1,00 m nebo zábradlím podle evropské normy EN 711:1995, konstrukční typ PF, PG nebo PZ. Štítnice a zábradlí palub určených pro osoby s omezenou pohyblivostí musí být vysoké nejméně 1,10 m. b) Otvory a zařízení pro nalodění či vylodění nebo nakládku či vykládku musí být možné zajistit a musí mít světlou šířku nejméně 1,00 m. Otvory, které se obvykle používají k nalodění či vylodění osob s omezenou pohyblivostí, musí mít světlou šířku nejméně 1,50 m. c) Nelze-li z kormidelny dohlédnout na otvory a zařízení určené k nalodění či vylodění, musí být poskytnuty optické nebo elektronické pomůcky. d) Roviny výhledu podle kap. 6.02 nesmějí být přerušeny sedícími pasažéry. 15.06.11 Části plavidel, které nejsou určeny pro cestující, zejména přístup ke kormidelně, k navijákům a ke strojovnám, musí být možné zabezpečit proti vstupu neoprávněných osob. U těchto přístupů musí být na viditelném místě umístěn symbol podle obrázku 1 v dodatku I. 15.06.12 Lodní lávky musí být zhotoveny v souladu s evropskou normou EN 14206:2003. Odchylně od kap. 10.02.2 písm. d) mohou být kratší než 4 m. 15.06.13 Dopravní plochy určené pro osoby s omezenou pohyblivostí musí mít světlou šířku 1,30 m a nesmí se na nich nacházet prahy a sily vyšší než 0,025 m. Stěny v dopravních prostorech určených pro cestující s omezenou pohyblivostí musí být vybaveny madly ve výšce 0,90 m nad úrovní podlahy. 15.06.14 Skleněné dveře a stěny v dopravních prostorech a rovněž okenní tabule musí být vyrobeny z předpjatého nebo vrstveného skla. Mohou být vyrobeny rovněž ze syntetického materiálu, je-li jeho použití přípustné z hlediska požární bezpečnosti. Průhledné dveře a průhledné stěny v dopravních oblastech sahající až k podlaze musí být viditelně označeny. 15.06.15 Nástavby nebo jejich střechy skládající se z panoramatických tabulí mohou být vyrobeny pouze z materiálů, které v případě nehody představují pro osoby na plavidle co nejmenší riziko poranění. 15.06.16 Systémy pitné vody musí splňovat alespoň požadavky kap. 12.05. 15.06.17 Cestujícím musí být k dispozici záchody. Nejméně jeden ze záchodů musí být zařízen tak, aby jej mohly používat osoby s omezenou pohyblivostí a musí být přístupný z prostor určených pro osoby s omezenou pohyblivostí. 15.06.18 Kajuty bez otevíracího okna musí být napojeny na větrací soustavu. 15.06.19 Prostory, v nichž jsou ubytováni členové posádky nebo lodní personál, musí obdobně splňovat požadavky kap. 15.06. 15.07. Pohonný systém 15.07.1 Kromě hlavního pohonného systému musí být plavidla vybavena druhým pohonným systémem, aby bylo zajištěno, že v případě selhání hlavního pohonného systému může plavidlo pokračovat v plavbě vlastním pohonem. 15.07.2 Druhý pohonný systém musí být umístěn v samostatné strojovně. Mají-li obě strojovny společné dělící stěny, musí být tyto zhotoveny podle kap. 15.11.2. 15.08. Bezpečnostní zařízení a vybavení 15.08.1 Všechny osobní lodě musí mít vnitřní komunikační zařízení podle kap. 7.08. Toto zařízení musí být k dispozici v provozních prostorech a pokud není možná přímá komunikace z kormidelny, také v přístupových a evakuačních prostorech pro cestující podle kap. 15.06.8. 15.08.2 Všechny prostory pro cestující musí být dosažitelné pomocí reproduktorové soustavy. Soustava musí být navržena tak, aby bylo zajištěno, že předávané informace jsou zřetelně odlišitelné od hluku pozadí. Reproduktory nejsou povinné, pokud je možná přímá komunikace mezi kormidelnou a prostorem pro cestující. 15.08.3 Plavidlo musí být vybaveno poplašným systémem. Tento zahrnuje: a) Poplašný systém, který umožní cestujícím, členům posádky a lodnímu personálu upozornit velení plavidla a posádku. Tento poplašný signál by měl být dáván pouze v prostorech vyhrazených pro velení plavidla a posádku; vypnout poplašný signál může pouze velení plavidla. Poplašný signál musí být možné spustit alespoň z těchto míst: aa) v každé kajutě; bb) na chodbách, ve výtazích a na schodištích, přičemž vzdálenost k nejbližšímu spouštěcí poplašného signálu nesmí být větší než 10 m a v každém vodotěsném oddělení musí být nejméně jeden spouštěč; cc) ve společenských místnostech, jídelnách a podobných místnostech; dd) na záchodech určených pro osoby s omezenou pohyblivostí; ee) ve strojovnách, kuchyních a podobných místnostech s nebezpečím požáru; ff) v chladírnách a ostatních skladovacích prostorech. Spouštěče poplašného signálu musí být namontovány ve výšce 0,85 m až 1,10 m nad úrovní podlahy. b) Poplašný systém, který umožňuje velení plavidla upozornit cestující. Tento poplašný systém musí být zřetelně slyšitelný ve všech prostorech, do nichž mají cestující přístup. Musí být možné spustit ho z kormidelny a z trvale obsazeného stanoviště. c) Poplašný systém, který umožňuje velení plavidla upozornit posádku a lodní personál. Poplašný systém uvedený v kap. 7.09.1 musí být slyšitelný také ve společenských místnostech pro lodní personál, chladírnách a ostatních skladovacích prostorách. Spouštěče poplašného signálu musí být chráněny před neúmyslným použitím. 15.08.4 Každé vodotěsné oddělení musí být vybaveno signálem výše hladiny vody. 15.08.5 Na plavidle musí být instalována nejméně dvě drenážní čerpadla. 15.08.6 Na plavidle musí být k dispozici systém drenážních čerpadel s trvale instalovaným potrubím. 15.08.7 Dveře chladíren musí být možné otevřít zevnitř, i když jsou zajištěné nebo uzamčené. 15.08.8 Jsou-li systémy dodávající CO2 umístěny v prostorech pod palubou, musí být tyto vybaveny automatickou větrací soustavou, která se automaticky zapíná při otevření dveří nebo jícnu do této místnosti. Větrací kanály musí vést dolů až do výše 0,05 m od úrovně podlahy v této místnosti. 15.08.9 Osobní lodě musí být vybaveny lékárničkami v počtu zajišťujícím ošetření posádky a cestujících. Lékárničky a jejich skladování musí splňovat požadavky kap. 10.02.2 písm. f). 15.09. Záchranné prostředky 15.09.1 Kromě záchranných kruhů podle kap. 10.05.1 musí být všechny části paluby, které jsou určeny pro cestující a nejsou uzavřené, vybaveny záchrannými kruhy, a to na obou stranách plavidla vždy ve vzdálenosti nejvýše 20 m. Záchranné kruhy se považují za vyhovující, pokud splňují - evropskou normu EN 14144:2003 nebo - kapitolu III pravidlo 7.1 Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS 1974) a odstavec 2.1 Mezinárodních předpisů pro záchranné prostředky (LSA). Polovina předepsaných záchranných kruhů musí být vybavena plovoucí šňůrou nejméně 30 m dlouhou o průměru 8 až 11 mm. Druhá polovina předepsaných záchranných kruhů musí být vybavena samočinně se zapínajícím světlem na akumulátor, které ve vodě nezhasne. 15.09.2 Kromě záchranných kruhů podle kap. 15.09.1 musí být k dispozici pro lodní personál osobní záchranné prostředky podle kap. 10.05.2. Pro lodní personál, který není odpovědný za převzetí funkcí podle bezpečnostního rozpisu, jsou přípustné nenafukovací nebo poloautomatické nafukovací záchranné vesty podle kap. 10.05.2. 15.09.3 Osobní lodě musí mít vhodné prostředky, které umožní bezpečný přesun osob na mělčinu, na břeh nebo jiné plavidlo. 15.09.4 Kromě záchranných prostředků podle kap. 15.09.1 a 15.09.2 musí být pro 100 % nejvyššího přípustného počtu cestujících k dispozici osobní záchranné prostředky podle kap. 10.05.2. Nenafukovací nebo poloautomatické nafukovací záchranné vesty podle norem uvedených v kap. 10.05.2 jsou rovněž přípustné. 15.09.5 Výraz „kolektivní záchranné prostředky“ zahrnuje lodní čluny podle článku 10.04 a záchranné vory. Záchranné vory musí a) mít nápis s uvedením jejich účelu a počtu osob, pro nějž jsou schváleny; b) nabízet dostatečný prostor k sezení pro přípustný počet osob; c) mít ve sladkých vodách vztlak nejméně 750 N na osobu; d) být opatřeny lanem připojeným k osobní lodi, aby nemohly uplavat; e) být vyrobeny z vhodného materiálu a být odolné vůči naftě a ropným produktům a teplotám do 50 °C; f) zaujmout a udržovat stabilní sklon a v tomto ohledu být vybaveny vhodnými držáky pro uvedený počet osob; g) mít fluoreskující oranžovou barvu nebo fluoreskující povrchy viditelné ze všech stran o velikosti nejméně 100 cm2; h) být takové, aby je z místa, kde jsou uloženy, mohla uvolnit a spustit přes palubu rychle a bezpečně jedna osoba, nebo aby se mohly místa, kde jsou uloženy, volně spouštět na vodu; i) být opatřeny vhodnými prostředky k evakuaci z evakuačních prostor uvedených v kap. 15.06.8 na záchranné vory, je-li svislá vzdálenost mezi palubou evakuačních prostor a rovinou největšího přípustného ponoru větší než 1 m. 15.09.6 Dodatečnými kolektivními záchrannými prostředky jsou prvky záchranných prostředků, které zajišťují udržení se na vodě pro několik osob nacházejících se ve vodě. Musí a) mít nápis s uvedením jejich účelu a počtu osob, pro nějž jsou schváleny; b) mít ve sladkých vodách vztlak nejméně 100 N na osobu; c) být vyrobeny z vhodného materiálu a být odolné vůči naftě a ropným produktům a teplotám do 50 °C; d) zaujmout a udržovat stabilní sklon a v tomto ohledu být vybaveny vhodnými držáky pro uvedený počet osob; e) mít fluoreskující oranžovou barvu nebo fluoreskující povrchy viditelné ze všech stran o velikosti nejméně 100 cm2; f) být takové, aby je z místa, kde jsou uloženy, mohla uvolnit a spustit přes palubu rychle a bezpečně jedna osoba, nebo aby se mohly z místa, kde jsou uloženy, volně spouštět na vodu. 15.09.7 Nafukovací kolektivní záchranné prostředky kromě toho musí a) skládat se z nejméně dvou samostatných vzduchových komor; b) nafukovat se automaticky nebo ručním spuštěním při spuštění na vodu; c) zaujmout a udržovat stabilní sklon bez ohledu na zatížení, i když je nafouknuta teprve polovina vzduchových komor. 15.09.8 Záchranné prostředky musí být na plavidle uloženy tak, aby v případě potřeby byly snadno dosažitelné. Zakrytá skladovací místa musí být zřetelně označena. 15.09.9 Záchranné prostředky je nutno zkontrolovat podle pokynů výrobce. 15.09.10 Lodní člun musí být vybaven motorem a světlometem. 15.09.11 Musí být k dispozici vhodná nosítka. 15.10. Elektrické zařízení 15.10.1 K osvětlení je povoleno pouze elektrické zařízení. 15.10.2 Ustanovení kap. 9.16.3 se vztahuje rovněž na průchody a společenské místnosti pro cestující. 15.10.3 Pro níže uvedené prostory a místa musí být zajištěno přiměřené osvětlení a nouzové osvětlení: a) místa, na nichž jsou uskladněny záchranné prostředky, a místa, kde jsou tyto prostředky obvykle připraveny k použití; b) únikové cesty, vstupy pro cestující, včetně přechodových lávek, vchodů a východů, spojovacích chodeb, výtahů a schodů v obytných prostorech, v oblasti kajut a obytných prostorů; c) označení únikových cest a nouzových východů; d) v ostatních prostorech určených pro osoby s omezenou pohyblivostí; e) provozní místnosti, strojovny, místnosti s kormidelním strojem a jejich východy; f) kormidelna; g) místnost s nouzovým zdrojem energie; h) místa, na nichž se nacházejí hasící přístroje, a místa, z nichž se ovládají požární soustavy; i) prostory, v nichž se shromažďují cestující, lodní personál a posádka v případě nebezpečí. 15.10.4 Na lodi musí být instalován nouzový generátor elektrické energie skládající se z nouzového zdroje energie a nouzového rozvaděče, který v případě výpadku napájení elektrických zařízení uvedených pod písm. a) - i) může neprodleně převzít jejich náhradní napájení, nemá-li zařízení vlastní zdroj energie: a) signální světla; b) akustické výstražné systémy; c) nouzové osvětlení podle kap. 15.10.3; d) radiotelefonní systém; e) poplašné systémy, reproduktorové soustavy a palubní komunikační systémy; f) světlomety podle kap. 10.02.2 písm. i); g) požární poplašný systém; h) ostatní bezpečnostní zařízení, např. sprinklerové požární soustavy s tlakovou vodou nebo požární čerpadla; i) výtahy a zdvihací zařízení podle kap. 15.06.9 druhé věty. 15.10.5 Svítidla nouzového osvětlení musí být jako nouzová označena. 15.10.6 Nouzový generátor elektrické energie musí být umístěn mimo hlavní strojovnu, mimo prostory, v nichž jsou umístěny zdroje energie podle kap. 9.02.1 a mimo místnost, v níž se nachází hlavní rozvaděč; od těchto místností musí být oddělen dělícími stěnami podle kap. 15.11.2. Kabely, jimiž jsou napájena elektrická zařízení v případě nouze, musí být uloženy a vedeny tak, aby v případě požáru nebo zaplavení bylo zachováno nepřetržité napájení těchto zařízení. Tyto kabely nesmí být nikdy vedeny přes hlavní strojovnu, kuchyně nebo místnosti, v nichž je instalován hlavní zdroj elektrické energie a příslušné zařízení, není-li nutné v těchto prostorech zajistit nouzová zařízení. Nouzový generátor elektrické energie musí být umístěn buď nad rovinou maximálního ponoru při zbytkovém výtlaku, nebo co nejdále od zdrojů energie podle kap. 9.02.1, aby bylo zajištěno, že v případě zaplavení podle kap. 15.03.9 nebude zaplaven současně s těmito zdroji energie. 15.10.7 Jako nouzový zdroj energie jsou přípustné a) pomocné agregáty s vlastním nezávislým přívodem paliva a nezávislým chladícím systémem, které se v případě výpadku proudu zapnou a převezmou napájení proudem do 30 sekund automaticky nebo, nacházejí-li se v bezprostřední blízkosti kormidelny nebo jiného stanoviště trvale obsazeného členy posádky, mohou být zapínány ručně, nebo b) akumulátory, které se v případě výpadku proudu zapínají automaticky nebo, nacházejí-li se v bezprostřední blízkosti kormidelny nebo jiného stanoviště trvale obsazeného členy posádky, mohou být zapínány ručně. Musí zajistit napájení výše uvedených elektrických spotřebičů (kap. 15.10.4) po předepsanou dobu bez dobití a bez nepřípustného poklesu napětí. 15.10.8 Plánovanou provozní dobu nouzového napájení je nutno určit podle stanoveného účelu osobní lodi. Nesmí být kratší než 30 minut. 15.10.9 Izolační odpory a uzemnění elektrických systémů je nutno zkontrolovat při pravidelných prohlídkách 15.10.10 Zdroje energie podle kap. 9.02.1 musí být navzájem nezávislé. 15.10.11 Porucha hlavního nebo nouzového generátoru elektrické energie nesmí vzájemně ovlivňovat provozní bezpečnost zařízení. 15.11. Požární ochrana 15.11.1 Vhodnost materiálů a konstrukčních prvků pro požární ochranu musí zjistit zkušební ústav na základě příslušných zkušebních metod. a) Zkušební ústav musí splňovat aa) předpis pro provádění požárních zkoušek nebo bb) evropskou normu EN ISO/IEC 17025:2000 o obecných požadavcích na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří. b) Uznávanými zkušebními metodami ke zjištění hořlavosti materiálů jsou příloha I část 1 předpisu pro provádění požárních zkoušek. c) Uznávanými zkušebními metodami ke zjištění, zda materiál zpomaluje hoření, jsou příslušné požadavky stanovené v příloze 1 části 5 (zkouška hořlavosti povrchu), 6 (zkouška pro palubní krytiny), 7 (zkouška pro zavěšené textilie a plasty), 8 (zkouška pro čalouněný nábytek) a 9 (zkouška pro lůžkoviny) předpisu pro provádění požárních zkoušek. d) Uznávanými zkušebními metodami ke zjištění ohnivzdornosti jsou příloha I část 3 předpisu pro provádění požárních zkoušek,. e) V souladu s předpisem pro provádění požárních zkoušek lze předepsat zkoušku na vzorové dělící stěně. 15.11.2 Dělící stěny a) Dělící stěny mezi místnostmi musí být navrženy v souladu s těmito tabulkami: aa) Tabulka pro dělící stěny mezi místnostmi, v nichž nejsou instalovány žádné sprinklerové požární soustavy podle kap. 10.03a Místnosti| Ovládací stanoviště| Schodišťové šachty| Shromažďovací prostory| Společenské prostory| Strojovny| Kuchyně| Skladovací prostory ---|---|---|---|---|---|---|--- Ovládací stanoviště| -| A0| A0/B15 (1)| A30| A60| A60| A60 Schodišťové šachty| | -| A0| A30| A60| A60| A60 Shromažďovací prostory| | | -| A30/B15(2)| A60| A60| A60 Společenské prostory| | | | -/B0 (3)| A60| A60| A60 Strojovny| | | | | A60/ A0 (4)| A60| A60 Kuchyně| | | | | | A0| A60/ B15 (5) Skladovací prostory| | | | | | | - (1) Dělící stěny mezi ovládacími stanovišti a vnitřními shromažďovacími prostory musí odpovídat typu A0, u vnějších shromažďovacích prostorů však pouze typu B15. (2) Dělící stěny mezi společenskými prostory a vnitřními shromažďovacími prostory musí odpovídat typu A30, u vnějších shromažďovacích prostor však pouze typu B15. (3) Dělící stěny mezi kajutami, dělící stěny mezi kajutami a chodbami a svislé dělící stěny oddělující společenské prostory podle kap. 15.11.10 musí odpovídat typu B15, u místností vybavených systémy sprinklerových požárních soustav s tlakovou vodou typu B0. (4) Dělící stěny mezi strojovnami podle kap. 15.07 a kap. 15.10.6 musí odpovídat typu A60; v ostatních případech musí odpovídat typu A0. (5) Typ B15 postačuje pro dělící stěny mezi kuchyněmi na straně jedné a chladírnami a skladovacími prostory pro potraviny na straně druhé. bb) Tabulka pro dělící stěny mezi místnostmi, v nichž jsou instalovány sprinklerové požární soustavy podle 10.03a Místnosti| Ovládací stanoviště| Schodišťové šachty| Shromažďovací prostory| Společenské prostory| Strojovny| Kuchyně| Skladovací prostory ---|---|---|---|---|---|---|--- Ovládací stanoviště| -| A0| A0/B15 (1)| A0| A60| A30| A30 Schodišťové šachty| | -| A0| A0| A60| A30| A0 Shromažďovací prostory| | | -| A30/B15(2)| A60| A30| A30 Společenské prostory| | | | -/B15 (3)| A60| A30| A0 Strojovny| | | | | A60/ A0 (4)| A60| A60 Kuchyně| | | | | | -| B15 Skladovací prostory| | | | | | | - (1) Dělící stěny mezi ovládacími stanovišti a vnitřními shromažďovacími prostory musí odpovídat typu A0, u vnějších shromažďovacích prostorů však pouze typu B15. (2) Dělící stěny mezi společenskými prostory a vnitřními shromažďovacími prostory musí odpovídat typu A30, u vnějších shromažďovacích prostorů však pouze typu B15 (3) Dělící stěny mezi kajutami, dělící stěny mezi kajutami a chodbami a svislé dělící stěny oddělující společenské prostory podle kap. 15.11.10 musí odpovídat typu B15, u místností vybavených systémy sprinklerových požárních soustav s tlakovou vodou typu B0. (4) Dělící stěny mezi strojovnami podle kap. 15.07 a kap. 15.10.6 musí odpovídat typu A60; v ostatních případech musí odpovídat typu A0. b) Dělící stěny typu A jsou přepážky, stěny a paluby, které splňují tyto požadavky: aa) Jsou zhotoveny z oceli nebo jiného rovnocenného materiálu. bb) Jsou náležitě vyztuženy. cc) Jsou izolovány schváleným ohnivzdorným materiálem, takže průměrná teplota na straně odvrácené od ohně se nezvýší o více než 140 °C nad počáteční teplotu a na žádném místě, včetně styčných spár, nedojde během níže uvedené doby ke zvýšení teploty o více než 180 °C nad počáteční teplotu: Typ A60 - 60 minut Typ A30 - 30 minut Typ A0 - 0 minut. dd) Jsou zkonstruovány tak, aby zabraňovaly pronikání kouře a plamenů až do konce jednohodinové běžné požární zkoušky. c) Dělící stěny typu B jsou přepážky, stěny, paluby, stropy nebo obklady, které splňují tyto požadavky: aa) Jsou vyrobeny ze schváleného ohnivzdorného materiálu. Kromě toho všechny materiály použité při výrobě a montáži dělících stěn musí být ohnivzdorné s výjimkou obložení, které musí alespoň zpomalovat hoření. bb) Vykazují takovou izolační hodnotu, že průměrná teplota na straně odvrácené od ohně se nezvýší o více než 140 °C nad počáteční teplotu a na žádném místě, včetně styčných spár, nedojde během níže uvedené doby ke zvýšení teploty o více než 225 °C nad počáteční teplotu: Typ B15 - 15 minut Typ B0 - 0 minut. cc) Jsou zkonstruovány tak, aby zabraňovaly pronikání plamenů do konce první půlhodiny běžné požární zkoušky. 15.11.3 Barvy, laky a jiné výrobky k ošetření povrchů a palubní krytiny použité v místnostech s výjimkou strojoven a skladovacích prostor musí zpomalovat hoření. Koberce, tkaniny, záclony a jiné závěsné textilní materiály a čalouněný nábytek a lůžkoviny musí zpomalovat hoření, nejsou-li místnosti, v nichž se nacházejí, vybaveny sprinklerovou požární soustavou s tlakovou vodou podle kap. 10.03a. 15.11.4 Stropy a obložení stěn ve společenských prostorech, včetně základových konstrukcí, musí být, nejsou-li tyto společenské prostory vybaveny sprinklerovou požární soustavou s tlakovou vodou podle kap. 10.03a, zhotoveny z ohnivzdorných materiálů s výjimkou povrchů, které musí alespoň zpomalovat hoření. 15.11.5 Nábytek a vybavení ve společenských prostorech, které slouží jako shromažďovací prostory, musí být vyrobeny z ohnivzdorných materiálů, nejsou-li tyto prostory vybaveny sprinklerovou požární soustavou s tlakovou vodou podle kap. 10.03a. 15.11.6 Barvy, laky a jiné materiály použité v nechráněných vnitřních prostorech nesmějí produkovat nadměrné množství kouře nebo toxických látek. Toto je nutno prokázat v souladu s předpisem pro provádění požárních zkoušek. 15.11.7 Izolační materiály ve společenských prostorech musí být ohnivzdorné. To neplatí pro izolace použité na potrubích vedoucích chladivo. Povrchy izolačních materiálů použitých na těchto potrubích musí alespoň zpomalovat hoření. 15.11.8 Dveře v dělících stěnách podle kap. 15.11.2 musí splňovat tyto požadavky: a) Požadavky podle kap. 15.11.2 jako samotné dělící stěny. b) Musí být samouzavírací v případě dveří v dělících stěnách podle kap. 15.11.10 nebo v případě obestavění strojoven, kuchyní a schodišťových šachet. c) Samouzavírací dveře, které při běžném provozu jsou otevřené, musí být takové, aby se daly zavřít ze stanoviště trvale obsazeného lodním personálem nebo členy posádky. Po dálkovém uzavření dveří musí být možné je znovu bezpečně otevřít a zavřít na místě. d) Vodotěsné dveře podle kap. 15.02 nemusí být izolovány. 15.11.9 Stěny podle kap. 15.11.2 musí být průběžné od paluby k palubě nebo končit na průběžných stropech, které splňují stejné požadavky, jako jsou uvedeny v kap. 15.11.2. 15.11.10 Svislými dělícími stěnami podle kap. 15.11.2 musí být rozděleny tyto prostory pro cestující: a) prostory pro cestující s celkovou povrchovou plochou více než 800 m2; b) prostory pro cestující, v nichž se nacházejí kajuty, v odstupech nejvýše 40 m. Svislé dělící stěny nesmí za běžných provozních podmínek propouštět kouř a musí být průběžné od paluby k palubě. 15.11.11 Dutiny nad stropy, pod podlahami a za obložením stěn musí být odděleny v odstupech nejvýše 14 m ohnivzdornými clonami, které zamezují přívodu vzduchu a které i v případě požáru poskytují účinné ohnivzdorné utěsnění. 15.11.12 Schody musí být vyrobeny z oceli nebo jiného rovnocenně ohnivzdorného materiálu. 15.11.13 Vnitřní schody a výtahy musí být na všech úrovních uzavřené stěnami podle kap. 15.11.2. Požadavek věty první nemusí být splněn: a) schodiště spojující pouze dvě paluby nemusí být uzavřené, pokud na jedné palubě je schodiště uzavřené podle kap. 15.11.2; b) ve společenském prostoru nemusí být schody uzavřené, jsou-li umístěny zcela uvnitř této místnosti, a aa) pokud se tato místnost rozkládá pouze přes dvě paluby, nebo bb) je-li v místnosti nainstalována na všech palubách sprinklerová požární soustava s tlakovou vodou podle kap. 10.03a, místnost má systém odvádění kouře podle kap. 15.11.16 a na všech palubách je v místnosti přístup ke schodišťové šachtě. 15.11.14 Větrací soustavy a soustavy přívodu vzduchu musí splňovat tyto požadavky: a) Musí být navrženy tak, aby bylo zajištěno, že samy o sobě nemohou způsobit šíření ohně a kouře. b) Otvory pro nasávání a odsávání vzduchu a systémy přívodu vzduchu musí být možné uzavřít. c) Větrací kanály musí být zhotoveny z oceli nebo rovnocenného ohnivzdorného materiálu a být bezpečně spojeny navzájem a s nástavbou plavidla. d) Procházejí-li větrací kanály o průměru více než 0,02 m2 dělícími stěnami podle kap. 15.11.2 typu A nebo dělícími stěnami podle kap. 15.11.10, musí být opatřeny samočinnými požárními klapkami, které lze ovládat ze stanoviště trvale obsazeného lodním personálem nebo členy posádky. e) Větrací soustavy pro kuchyně a strojovny musí být odděleny od větracích soustav určených pro ostatní prostory. f) Odvětrávací kanály musí být opatřeny uzavíratelnými otvory určenými k prohlídkám a čištění. Tyto otvory se musí nacházet v blízkosti požárních klapek. g) Vestavěné větráky musí být možné vypnout z centrálního stanoviště mimo strojovnu. 15.11.15 Kuchyně musí být vybaveny větracími soustavami a sporáky s odsávači par. Odvětrávací kanály odsávačů musí splňovat požadavky podle kap. 15.11.14 a navíc být vybaveny ručně ovládanými požárními klapkami na vstupních otvorech. 15.11.16 Ovládací stanoviště, schodišťové šachty a vnitřní evakuační prostory musí být vybaveny přirozenými nebo mechanickými systémy odvádění kouře. Systémy odvádění kouře musí splňovat tyto požadavky: a) Musí být dostatečně výkonné a spolehlivé. b) Musí odpovídat provozním podmínkám osobních lodí. c) Slouží-li systémy odvádění kouře rovněž jako obecné větráky prostor, nesmí to v případě požáru bránit jejich fungování jakožto systémů odvádění kouře. d) Systémy odvádění kouře musí mít ručně ovládané spouštěcí zařízení. e) Mechanické systémy odvádění kouře musí kromě toho být možné ovládat ze stanoviště trvale obsazeného lodním personálem nebo členy posádky. f) Přirozené systémy odvádění kouře musí být vybaveny otevíracím mechanismem ovládaným ručně nebo zdrojem energie uvnitř systému odvádění. g) Ručně ovládaná spouštěcí zařízení a otvírací mechanismy musí být přístupné zevnitř nebo zvenku chráněného prostoru. 15.11.17 Společenské prostory bez trvalého dohledu lodního personálu nebo členů posádky, kuchyně, strojovny a jiné místnosti s rizikem vzniku požáru musí být napojeny na vhodný požární poplašný systém splňující požadavky podle „Správního pokynu č. 17“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. Požár a přesné místo jeho výskytu se musí automaticky zobrazit na stanovišti trvale obsazeném lodním personálem nebo členy posádky. 15.12. Boj s požárem 15.12.1 Kromě přenosných hasících přístrojů podle kap. 10.03 musí být na plavidle k dispozici nejméně tyto přenosné hasící přístroje: a) jeden přenosný hasící přístroj na každých 120 m2 hrubé podlahové plochy v prostorech pro cestující; b) jeden přenosný hasící přístroj na každou započatou skupinu deseti kajut; c) jeden přenosný hasící přístroj v každé kuchyni a v blízkosti každé místnosti, v níž se skladují nebo používají hořlavé kapaliny. V kuchyních musí být k dispozici rovněž hasící prostředek vhodný k hašení hořícího tuku. Tyto dodatečné hasící přístroje musí splňovat požadavky stanovené v kap. 10.03.2 a být na plavidle umístěny a rozloženy tak, aby v případě vzniku požáru byl hasící přístroj ihned k dispozici. V každé kuchyni a rovněž v kadeřnických salónech a parfumeriích musí být po ruce hasící roušky. 15.12.2 Osobní lodě musí být opatřeny soustavou hydrantů skládající se ze a) dvou požárních čerpadel se strojním pohonem s dostatečným výkonem, jedno z těchto čerpadel musí být pevné; b) jednoho požárního vedení s dostatečným počtem hydrantů s trvale připojenými požárními hadicemi dlouhými nejméně 20 m a opatřenými tryskou, kterou lze vytvořit vodní mlhu i proud vody, a uzavíracím zařízením. 15.12.3 Soustavy hydrantů musí být navrženy a dimenzovány tak, aby a) každé místo plavidla bylo v dosahu nejméně dvou hydrantů nacházejících se na různých místech, u každého hydrantu lze počítat pouze s jedinou hadicí dlouhou nejvýše 20 m; b) tlak u hydrantů je nejméně 300 kPa a c) na všech palubách lze dosáhnout délky proudu vody nejméně 6 m. Jsou-li hydranty umístěny ve skříních, musí být na vnější straně skříňky umístěn symbol „požární hadice“ podle obrázku 5 v dodatku I k této příloze s délkou strany nejméně 10 cm. 15.12.4 Ventily hydrantů se závity nebo kohouty musí být možné nastavit tak, aby požární hadice mohla být sundána a odstraněna během provozu požárních čerpadel. 15.12.5 Požární hadice ve vnitřních prostorech musí být navinuly na otočně připojený naviják. 15.12.6 Materiály požárního zařízení musí být buď žáruvzdorné nebo být vhodně chráněny před poruchou v případě vystavení vysokým teplotám. 15.12.7 Potrubí a hydranty musí být uspořádány tak, aby se předešlo možnosti zamrznutí. 15.12.8. Požární čerpadla musí a) být instalována nebo umístěna v oddělených prostorech; b) být ovladatelná nezávisle na sobě; c) každé být schopné na všech palubách udržet potřebný tlak u hydrantů a dosáhnout požadované délky proudu vody; d) být instalována před záďovou přepážkou. Požární čerpadla lze využívat i k obecným účelům. 15.12.9 Strojovny musí být vybaveny pevnou požární soustavou podle kap. 10.03b. 15.12.10 Na kajutových osobních lodích musí být k dispozici a) dva samostatné dýchací přístroje podle evropské normy EN 137:1993 s celoobličejovou maskou podle evropské normy EN 136:1998; b) dvě sady vybavení skládající se nejméně z ochranného oděvu, helmy, holínek, rukavic, sekery, páčidla, svítilny a bezpečnostní šňůry a c) čtyři únikové kukly. 15.13. Zajištění bezpečnosti 15.13.1 Na osobních lodích se musí nacházet bezpečnostní pokyny. Bezpečnostní pokyny popisují povinnosti posádky a lodního personálu podle jejich zařazení za těchto okolností: a) havárie; b) požár na plavidle; c) evakuace cestujících; d) člověk přes palubu. Bezpečnostní pokyny musí zohlednit zvláštní bezpečnostní opatření pro osoby s omezenou pohyblivostí. Zvláštní pokyny pro posádku musí stanovit, že v případě nebezpečí byly všechny dveře a otvory ve vodotěsných přepážkách podle kap. 15.02 neprodleně hermeticky uzavřeny. 15.13.2 Bezpečnostní pokyny obsahují bezpečnostní plán, v němž jsou zřetelně a přesně označeny nejméně a) prostory určené pro osoby s omezenou pohyblivostí; b) únikové cesty, nouzové východy a shromažďovací a evakuační prostory podle kap. 15.06.8; c) záchranné prostředky a lodní čluny; d) hasící přístroje a požární soustavy a sprinklerové požární soustavy s tlakovou vodou; e) ostatní bezpečnostní zařízení; f) poplašný systém kap. 15.08.3 písm. a); g) poplašný systém podle kap. 15.08.3 písm. b) a c); h) dveře v přepážkách podle kap. 15.02.5 a místa jejích ovládání a otvory podle kap. 15.02.9, 15.02.10, 15.02.13 a 15.03.12; i) dveře podle kap. 15.11.8; j) požární klapky; k) požární poplašný systém; l) nouzový generátor elektrické energie; m) ovládací prvky větrací soustavy; n) břehové přípojky; o) uzavírání palivových potrubí; p) zařízení na zkapalněný plyn; q) systémy místního rozhlasu; r) radiotelefonní systém; s) lékárničky. 15.13.3 Bezpečnostní pokyny podle kap. 15.13.1 a bezpečnostní plán podle kap. 15.13.2 musí a) být řádně opatřeny otiskem hranatého razítka Státní plavební správy nebo obdobné oprávněné osoby z jiného členského státu Evropských společenství a b) být umístěny na vhodném, dobře viditelném místě na každé palubě. 15.13.4 V každé kajutě se musí nacházet pravidla chování pro cestující a rovněž zjednodušený bezpečnostní plán, který obsahuje informace uvedené v kap. 15.13.2 písm. a) až f). Pravidla chování obsahují alespoň a) označení stavu nouze - požár, - zaplavení, - obecné nebezpečí; b) popis různých poplašných signálů; c) pokyny týkající se: - únikových cest, - chování, - nutnosti zachovat klid; d) upozornění týkající se: - kouření, - používání ohně a otevřeného plamene, - otevírání oken, - použití některých prvků zařízení. Tyto pokyny musí být v angličtině, francouzštině, němčině a nizozemštině, u plavidel, které využívají k plavbě s cestujícími vodní vesty České republiky také v češtině. 15.14. Zařízení k shromažďování a odstraňování odpadních vod 15.14.1 Osobní lodě musí být vybaveny sběrnými nádržemi na odpadní vodu a vhodnými palubními čistírnami odpadních vod. 15.14.2 Sběrné nádrže na odpadní vody musí mít dostatečný objem. Nádrže musí být opatřeny zařízením k označení stavu hladiny. Musí být k dispozici palubní čerpadla a potrubí k vyprazdňování těchto nádrží, jimiž lze odpadní vody předávat z obou stran plavidla. Musí být umožněn odtok odpadních vod z jiných plavidel. Potrubí musí být opatřeno vypouštěcí přípojkou podle evropské normy EN 1306:1996. 15.15. Odchylky u některých osobních lodí 15.15.1 Osobní lodě s povolením přepravovat nejvýše 50 cestujících a o délce LWL nejvýše 25 m musí prokázat přiměřenou stabilitu v nenarušeném stavu podle kap. 15.03.7 až 15.03.13, nebo musí místo toho prokázat, že splňují tato kritéria po souměrném zaplavení: a) loď se může ponořit nejvýše k rovině maximálního ponoru při zbytkovém výtlaku a b) metacentrická výška GMR nesmí být nižší než 0,10 m. Potřebná zbytková plovatelnost musí být zajištěna volbou vhodného materiálu použitého ke konstrukci lodního trupu nebo pomocí plováků z pěnového materiálu s buněčnou strukturou, které jsou pevně připojeny k lodnímu trupu. U plavidel delších než 15 m lze zbytkovou plovatelnost zajistit kombinací plováků a dělením odpovídajícím statusu 1 oddělení podle kap. 15.03. 15.15.2 U osobních lodí podle kap. 15.15.1 mohou být povoleny menší odchylky od světlé výšky podle kap. 15.06.3 písm. c) a kap. 15.06.5 písm. b). Odchylka nesmí být větší než 5 %. V případě odchylky musí být dotyčné části barevně označeny. 15.15.3 Odchylně od kap. 15.03.9 nemusí mít osobní lodě, jejichž délka nepřesahuje 45 m a které jsou určeny k přepravě nejvýše 250 cestujících, status 2 oddělení. 15.15.4 Pokud jsou osobní lodě určené k přepravě nejvýše 250 cestujících a s délkou LWL nejvýše 25 m vybaveny plošinou dostupnou z obou stran plavidla přímo nad rovinou maximálního ponoru při zbytkovém výtlaku, aby bylo možno zachránit osoby z vody, může být upuštěno od uplatňování kap. 10.04. Osobní lodě mohou být vybaveny srovnatelným zařízením, s výhradou těchto podmínek: a) k ovládání zařízení postačuje jedna osoba; b) jsou přípustná mobilní zařízení; c) zařízení se musí nacházet mimo nebezpečnou oblast pohonných systémů a d) je možná účinná komunikace mezi vůdcem plavidla a osobou, která zařízení obsluhuje. 15.15.5 U osobních lodí, které mají povolení přepravovat nejvýše 600 cestujících a jejichž délka nepřesahuje 45 m, může být upuštěno od uplatňování kap. 10.04, je-li plavidlo vybaveno plošinou podle kap. 15.15.4 první věty nebo rovnocenným zařízením podle kap. 15.15.4 druhé věty. Kromě toho musí osobní loď mít a) jako hlavní pohon kormidlovací propeler, cykloidní (Voth-Schneider) propeler nebo vodomet nebo b) hlavní pohonný systém se dvěma pohonnými jednotkami nebo c) hlavní pohonný systém a příďové dokormidlovací zařízení. 15.15.6 Odchylně od kap. 15.02.9 osobní lodě, jejichž délka nepřesahuje 45 m a jež jsou povoleny k přepravě nejvýše počtu cestujících, který odpovídá délce plavidla v metrech, mohou mít na plavidle v prostoru pro cestující ručně ovládané přepážkové dveře bez dálkového ovládání podle kap. 15.02.5, pokud a) plavidlo má pouze jednu palubu; b) tyto dveře jsou dostupné přímo z paluby a nejsou od paluby dále než 10 m; c) spodní hrana otvoru dveří leží nejméně 30 cm nad úrovní podlahy v prostoru pro cestující a d) každé z oddělení oddělených těmito dveřmi je vybaveno signálem výše hladiny vody. 15.15.7 Na osobních lodích podle kap. 15.15.7 může odchylně od kap. 15.06.6 písm. c) vést kuchyní jedna úniková cesta, pokud existuje druhá úniková cesta. 15.15.8 Na osobní lodě, jejichž délka nepřesahuje 45 m, se nevztahuje kap. 15.01.2 písm. e), jsou-li zařízení na zkapalněný plyn vybavena vhodnými poplašnými systémy pro koncentrace CO, které představují zdravotní riziko, a pro potenciálně výbušné směsi plynu a vzduchu. Vhodnost poplašného systému pro koncentrace CO se posuzuje podle „Správního pokynu č. 24“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 15.15.9 Pro plavidla s délkou LWL do 25 m neplatí tato ustanovení: a) kap. 15.04.1 poslední věta; b) kap. 15.06.6 písm. c) pro kuchyně, je-li k dispozici druhá úniková cesta; c) kap. 15.07. 15.15.10 Na kajutové osobní lodě, jejichž délka nepřesahuje 45 m, se nevztahuje kap. 15.12.10, pokud jsou v kajutě po ruce únikové kukly v počtu odpovídajícím počtu lůžek. KAPITOLA 15a ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA OSOBNÍ PLACHETNÍ LODĚ 15a.01. Všeobecná ustanovení 15a.01.1 Pokud není v této kapitole stanoveno jinak, vztahují se na osobní plachetní lodě požadavky kapitol 2 - 15 a této přílohy. 15a.02. Odchylky u některých osobních plachetních lodí 15a.02.1 Na osobní plachetní lodě, jejichž délka LWL nepřekračuje 45 m a nejvyšší přípustný počet cestujících není vyšší než LWL v celých metrech, se nevztahují tato ustanovení: a) kap. 2.03.7, neposouvají-li se kotvy v kotevních skluzech; b) kap. 10.02.2 písm. d), pokud jde o délku; c) kap. 15.08.3 písm. a); d) kap. 15.15.9 písm. a). 15a.02.2 Odchylně od kap. 15a.2.1 se může počet cestujících zvýšit na 1,5násobek LWL v celých metrech, umožňuje-li to plachtoví, takeláž a vybavení paluby. 15a.03. Požadavky na stabilitu u plachtících plavidel 15a.03.1 Při výpočtu klopného momentu podle kap. 15.03.3 se při určení těžiště plavidla berou v úvahu svinuté plachty. 15a.03.2 Při zohlednění všech podmínek zatížení podle kap. 15.03.2 a při použití standardního uspořádání plachtoví nesmí být klopný moment způsobený tlakem větru tak velký, aby úhel náklonu překročil 20°. Zároveň a) se pro výpočet použije konstantní tlak větru 0,07 kN/m2; b) zbývající bezpečnostní vzdálenost musí být nejméně 100 mm a c) zbývající volný bok nesmí být záporný. 15a.03.3 Vyrovnávací rameno páky statického vratného momentu stability musí a) dosáhnout nejvyšší hodnoty při úhlu náklonu 25° nebo více; b) činit nejméně 200 mm při úhlu náklonu 30° nebo více; c) být pozitivní při úhlu náklonu do 60°. 15a.03.4 Prostor pod křivkou vyrovnávacího ramena páky nesmí být menší než a) 0,055 mrad do 30°; b) 0,09 mrad do 40° nebo v úhlu, při němž se nechráněný otvor dostane pod hladinu vody, a který je menší než 40°. Mezi c) 30° a 40° nebo d) 30° a úhlem, při němž se nechráněný otvor dostane pod hladinu vody, a který je menší než 40° nesmí být tento prostor menší než 0,03 mrad. 15a.04. Požadavky na stavbu lodi a strojní zařízení 15a.04.1 Odchylně od kap. 5.01.3 a kap. 9.01.3 musí být zařízení navrženo pro stálé naklánění až do 20°. 15a.04.2 Odchylně od kap. 15.06.5 písm. a) a kap. 15.06.9 písm. b) lze v případě osobních plachetních lodí s délkou do 25 m povolit světlou šířku méně než 800 mm u spojovacích chodeb a schodů. Světlá šířka však musí být nejméně 600 mm. 15a.04.3 Odchylně od kap. 15.06.10 písmena a) lze v určitých případech povolit použití snímatelného zábradlí v místech, kde je to nezbytné pro ovládání plachet. 15a.04.4 Ve smyslu kap. 15.07 se plachty považují za hlavní pohonný systém. 15a.04.5 Odchylně od kap. 15.15.7 písm. c) lze v prostoru pro cestující výšku spodní hrany otvoru dveří snížit na 200 mm nad úrovní podlahy. Po otevření se musí dveře samočinně zavřít a uzamknout. 15a.04.6 Může-li během plachtění vrtule běžet naprázdno, musí být ohrožené části pohonného systému chráněny před možným poškozením. 15a.05. Takeláž obecně 15a.05.1 Součásti takeláže musí být uspořádány tak, aby se zamezilo nepřípustnému tření. 15a.05.2 Pokud se použije jiný materiál než dřevo nebo zvláštní typy takeláže, musí tato konstrukce zajistit rovnocennou bezpečnost při rozměrech a pevnosti podle této kapitoly. K doložení pevnosti a) musí být proveden výpočet pevnosti nebo b) dostatečnou pevnost musí potvrdit uznaná klasifikační společnost nebo c) dimenzování musí být založeno na postupech stanovených uznaným regulativním rámcem (např. Middendorf, Kusk-Jensen). 15a.06. Stěžně a lodní kulatina obecně 15a.06.1 Všechna lodní kulatina musí být zhotovena z vysoce kvalitního materiálu. 15a.06.2 Dřevo pro stěžně musí být a) bez koncentrací suků; b) bez bělového dřeva v rámci stanovených rozměrů; c) pokud možno rovnovláknité; d) pokud možno bez točitého růstu. 15a.06.3 Je-li zvoleným druhem dřeva borovice bahenní nebo oregonská borovice vyšší jakosti, lze průměry uvedené v tabulkách v kap. 15a.07 až 15a.12 zmenšit o 5 %. 15a.06.4 Nepoužije-li se na stěžně, košové čnělky, ráhna, vratipně a příďové čeleny dříví kulatého průřezu, musí mít toto dříví rovnocennou pevnost. 15a.06.5 Základy stěžňů, stěžňové tuleje a upevnění na palubu, podlahové desky nebo k přídi či zádi musí být zhotoveny tak, aby absorbovaly síly, které na ně působí, nebo je přenášely na jiné připojené části konstrukce. 15a.06.6 V závislosti na stabilitě plavidla a vnějších silách, které na ně působí, a rovněž na rozložení disponibilní plochy plachet lze na základě rozměrů stanovených v kap. 15a.07 až 15a.12 povolit menší průřezy lodní kulatiny a případně takeláže. K tomu je nutno doložit doklady podle kap. 15a.05.2. 15a.06.7 Je-li doba kývání/kolébání plavidla v sekundách kratší než tři čtvrtiny jeho šířky v metrech, je nutno rozměry stanovené kap. 15a.07 až 15a.12 zvýšit. Je nutno předložit doklady podle kap. 15a.05.2. 15a.06.8 V tabulkách uvedených v kap. 15a.07 až 15a.12 a 15a.14 se možné mezihodnoty interpolují. 15a.07. Zvláštní ustanovení pro stěžně 15a.07.1 Dřevěné stěžně musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*) (m)| Průměr u paluby (cm)| Průměr u stěžňového kříže (cm)| Průměr u stěžňové spojky (cm) ---|---|---|--- 10| 20| 17| 15 11| 22| 17| 15 12| 24| 19| 17 13| 26| 21| 18 14| 28| 23| 19 15| 30| 25| 21 16| 32| 26| 22 17| 34| 28| 23 18| 36| 29| 24 19| 39| 31| 25 20| 41| 33| 26 21| 43| 34| 28 22| 44| 35| 29 23| 46| 37| 30 24| 49| 39| 32 25| 51| 41| 33 (*) Vzdálenost od stěžňového kříže k palubě. Má-li stěžeň dvě ráhna, musí se průměr zvýšit nejméně o 10 %. Má-li stěžeň více než dvě ráhna, musí se průměr zvýšit nejméně o 15 %. V případě stěžňů procházejících palubou musí průměr u paty stěžně činit nejméně 75 % průměru stěžně na úrovni paluby. 15a.07.2 Kování stěžňů, pásy, stěžňové kříže a spojky musí být dostatečně pevně dimenzovány a upevněny. 15a.08. Zvláštní ustanovení pro košové čnělky 15a.08.1 Dřevěné košové čnělky musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*) (m)| Průměr u paty (cm)| Průměr v polovině délky (cm)| Průměr u kování (**) (cm) ---|---|---|--- 4| 8| 7| 6 5| 10| 9| 7 6| 13| 11| 8 7| 14| 13| 10 8| 16| 15| 11 9| 18| 16| 13 10| 20| 18| 15 11| 23| 20| 16 12| 25| 22| 17 13| 26| 24| 18 14| 28| 25| 20 15| 31| 27| 21 (*) Celková délka košové čnělky bez vrcholu stěžně. (**) Průměr košové čnělky na úrovni kování vrcholu stěžně. Jsou-li ke košové čnělce připojeny ráhnové plachty, zvyšují se rozměry uvedené v tabulce o 10 %. 15a.08.2 Přesah mezi košovou čnělkou a stěžněm musí činit nejméně 10násobek požadovaného průměru košové čnělky u paty. 15a.09. Zvláštní požadavky na příďové čeleny 15a.09.1 Dřevěné příďové čeleny musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*)| Průměr u přídě| Průměr v polovině délky ---|---|--- (m)| (cm)| (cm) 4| 14,5| 12,5 5| 18| 16 6| 22| 19 7| 25| 23 8| 29| 25 9| 32| 29 10| 36| 32 11| 39| 35 12| 43| 39 (*) Celková délka příďového čelenu. 15a.09.2 Část příďového čelenu uvnitř paluby musí mít délku rovnající se nejméně čtyřnásobku průměru příďového čelenu na přídi. 15a.09.3 Průměr příďového čelenu na jeho horním konci musí činit nejméně 60 % průměru čelenu u přídě. 15a.10. Zvláštní požadavky na čelenní čnělky 15a.10.1 Dřevěné čelenní čnělky musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*) (m)| 2| 3| 4| 5| 6| 7| 8| 9| 10 ---|---|---|---|---|---|---|---|---|--- Průměr u přídě (cm)| 7| 10| 14| 17| 21| 24| 28| 31| 35 (*) Celková délka čelenní čnělky. 15a.10.2 Průměr čelenní čnělky na jejím horním konci musí činit nejméně 60 % průměru u přídě. 15a.11. Zvláštní požadavky na hlavní vratipně 15a.11.1 Dřevěné hlavní vratipně musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*) (m)| 5| 6| 7| 8| 9| 10| 11| 12| 13| 14| 15| 16 ---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|--- Průměr (cm)| 14| 15| 16| 17| 18| 20| 21| 23| 24| 25| 26| 27 (*) Celková délka hlavního vratipně. 15a.11.2 Průměr u otočného čepu musí činit nejméně 72 % průměru uvedeného v tabulce. 15a.11.3 Průměr u otěžového rohu musí činit nejméně 85 % průměru uvedeného v tabulce. 15a.11.4 Měřeno od stěžně musí být průměr největší ve dvou třetinách délky. 15a.11.5 Pokud a) je mezi hlavním vratipněm a zadním plachtovým lemem úhel menší než 65° a hlavní otěž je připevněna na konci vratipně nebo b) místo uchycení otěže neleží naproti otěžového rohu, komise může podle kap. 15a.05.2 požadovat větší průměr. 15a.11.6 U plachet s plochou menší než 50 m2 lze zmenšit průměry uvedené v tabulce. 15a.12. Zvláštní ustanovení pro vratiráhna 15a.12.1 Dřevěná vratiráhna musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka (*) (m)| 4| 5| 6| 7| 8| 9| 10 ---|---|---|---|---|---|---|--- Průměr (cm)| 10| 12| 14| 16| 17| 18| 20 (*) Celková délka vratiráhna. 15a.12.2 Nepodepřená délka vratiráhna nesmí být větší než 75 %. 15a.12.3 Mez pevnosti v tahu paprskovitého úvazu musí být přinejmenším rovna 1,2 násobku meze pevnosti vtahu spouště konce ráhna. 15a.12.4 Vrcholový úhel paprskovitého úvazu musí být nejvýše 60°. 15a.12.5 Je-li odchylně od kap. 15a.12.4 vrcholový úhel paprskovitého úvazu větší než 60°, musí se pevnost v tahu upravit s ohledem na síly, které působí v tomto případě. 15a.12.6 U plachet s plochou menší než 50 m2 mohou být menší průměry, než jsou uvedeny v tabulce. 15a.13. Obecná ustanovení pro pevnou a pohyblivou takeláž 15a.13.1 Pevná a pohyblivá takeláž musí splňovat požadavky na pevnost stanovené v kap. 15a.14 a 15a.15. 15a.13.2 Spojení drátěných lan mohou mít podobu a) spletení; b) kompresních spojek nebo c) zalévacích spojek. Záplety musí být omotané a konce musí být zakončeny. 15a.13.3 Lanová oka musí být opatřena očnicemi. 15a.13.4 Lana musí být vedena tak, aby nepřekážela ve vstupech a na schodech. 15a.14. Zvláštní ustanovení pro pevnou takeláž 15a.14.1 Přední stěhy a úpony musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka stěžně (*) (m)| 11| 12| 13| 14| 15| 16| 17| 18 ---|---|---|---|---|---|---|---|--- Pevnost v tahu předního stěhu (kN)| 160| 172| 185| 200| 220| 244| 269| 294 Pevnost v tahu úponů (kN)| 355| 415| 450| 485| 525| 540| 630| 720 Počet kabelů a lan úponů na jedné straně| 3| 3| 3| 3| 3| 3| 4| 4 (*) Vzdálenost od stěžňového koše nebo stěžňového kříže k palubě. 15a.14.2 Parduny, košové čnělky, stěhy pro létavku, čelenní čnělky a úpony příďového čelenu musí splňovat tyto minimální požadavky: Délka stěžně (*) (m)| < 13| 13 - 18| > 18 ---|---|---|--- Pevnost v tahu pardunu (kN)| 89| 119| 159 Pevnost v tahu košové čnělky (kN)| 89| 119| 159 Délka košové čnělky (m)| < 6| 6 - 8| > 8 Pevnost v tahu stěhu pro létavku (kN)| 58| 89| 119 Délka čelenní čnělky (m)| < 5| 5 - 7| > 7 Pevnost v tahu úponů příďového čelenu (kN)| 58| 89| 119 (*) Vzdálenost od stěžňového koše nebo stěžňového kříže k palubě. 15a.14.3 Konstrukce lan musí být přednostně založena na druhu konstrukce lana 6 × 7 FE v třídě pevnosti 1 550 N/mm2. Alternativně lze ve stejné třídě pevnosti použít typ konstrukce 6 × 36 SE nebo 6 × 19 FE. Vzhledem k vyšší elasticitě typu konstrukce 6 × 19 je nutno zvýšit pevnosti v tahu uvedené v tabulce o 10 %. Použití různých konstrukcí lan je přípustné, mají-li srovnatelné vlastnosti. 15a.14.4 Je-li použita pevná takeláž, pevnosti v tahu uvedené v tabulce je nutno zvýšit o 30 %. 15a.14.5 Pro takeláž lze použít pouze schválené vidlice, kulatá oka a svorníky. 15a.14.6 Svorníky, vidlice, kulatá oka a napínače musí být možné řádně zajistit. 15a.14.7 Pevnost v tahu vodního stěhu musí činit nejméně 1,2 násobek pevnosti v tahu příslušného stěhu kosatky a létavky. 15a.14.8 U plavidel s objemovým výtlakem méně než 30 m3 může subjekt pověřený prohlídkami povolit snížení pevnosti v tahu uvedené v této tabulce: Výtlak vody děleno počtem stěžňů (m3)| Snížení (%) ---|--- > 20 až 30| 20 10 až 20| 35 < 10| 60 15a.15. Zvláštní ustanovení pro pohyblivou takeláž 15a.15.1 Pro pohyblivou takeláž je nutno použít vláknová lana nebo lana z ocelových drátů. Minimální pevnost v tahu a průměr pro pevnou takeláž musí v poměru k ploše plachet splňovat tyto minimální požadavky: Druh pohyblivé takeláže| Materiál lana| Plocha plachet (m2)| Minimální pevnost v tahu (kN)| Průměr lana (mm) ---|---|---|---|--- Spouště stěhové plachty| Ocelový drát| do 35| 20| 6 > 35| 38| 8 Vlákno (PP)| Průměr lana nejméně 14 mm a jedna lanovnice na každých započatých 25 m2 Spouště vratiplachty Spouště košové plachty| Ocelový drát| do 50| 20| 6 > 50 až 80| 30| 8 > 80 až 120| 60| 10 > 120 až 160| 80| 12 Vlákno (PP)| Průměr lana nejméně 18 mm a jedna lanovnice na každých započatých 30 m2 Otěže stěhové plachty| Vlákno (PP)| do 40| 14| > 40| 18 U ploch plachet větších než 30 m2 musí mít otěž podobu táhlice nebo ji musí být možné ovládat pomocí navijáku Otěže vratiplachty/košové plachty| Ocelový drát| < 100| 60| 10 100 až 150| 85| 12 > 150| 116| 14 U otěží košových plachet jsou nezbytné pružné spojovací prvky. Vlákno (PP)| Průměr lana nejméně 18 mm a nejméně tři lanovnice. Je-liplocha plachet větší než 60 m2, jedna lanovnice na 20 m2 15a.15.2 Pohyblivá takeláž, která tvoří součást stěhoví, musí mít pevnost v tahu, která odpovídá pevnosti příslušného stěhu nebo úponů. 15a.15.3 Jsou-li použity jiné materiály než materiály uvedené v kap. 15a.15.1, musí být dodrženy hodnoty pevnosti uvedené v tabulce v kap. 15a.15.1. Vláknová lana z polyethylenu nelze použít. 15a.16. Kování a součásti takeláže 15a.16.1 Jsou-li použita lana z ocelových drátů nebo vláknová lana, průměr lanovnic (měřeno od středu lana ke středu lana) musí splňovat tyto minimální požadavky: Ocelový drát (mm)| 6| 7| 8| 9| 10| 11| 12 ---|---|---|---|---|---|---|--- Vlákno (mm)| 16| 18| 20| 22| 24| 26| 28 Lanovnice (mm)| 100| 110| 120| 130| 145| 155| 165 15a.16.2 Odchylně od kap. 15a.16.1 může být průměr lanovnic roven šestinásobku průměru ocelového drátu, pokud se ocelový drát nepohybuje přes lanovnice trvale. 15a.16.3 Pevnost v tahu kování (např. vidlic, kulatých ok, napínačů, destiček s otvory, svorníků, kroužků a spojovacích článků) musí odpovídat síle pevnosti pevné nebo pohyblivé takeláže, která je k nim připevněna. 15a.16.4 Upevnění úchytů stěhů a úpon musí být navrženo s ohledem na síly, které na ně působí. 15a.16.5 Ke každému oku lze připojit pouze jeden spojovací článek společně s příslušným stěhem nebo úponem. 15a.16.6 Kladky spouští a výložných lan musí být bezpečně upevněny na stěžeň a otočné paprskovité úvazy používané za tímto účelem musí být v dobrém stavu. 15a.16.7 Upevnění svorníků s okem, oporek, ovíjecích trnů a stěžňových lavic musí být navrženo s ohledem na síly, které na ně působí. 15a.17. Plachty 15a.17.1 Je nutno zajistit, aby se plachty daly svinout jednoduše, rychle a bezpečně. 15a.17.2 Plocha plachet musí odpovídat typu plavidla a výtlaku plavidla. 15a.18. Výstroj 15a.18.1 Plavidla, která jsou vybavena čelenní čnělkou nebo příďovým čelenem, musí mít kosatkovou síť a přiměřený počet vhodných upínadel a napínacích zařízení. 15a.18.2 Od zařízení podle kap. 15.18.1 lze upustit, je-li čelenní čnělka nebo příďový čelen opatřen ručním úvazkem a šlapnicí přiměřeně dimenzovanou pro připojení bezpečnostního pásu, který se musí nacházet na plavidle. 15a.18.3 Pro práci v takeláži musí být k dispozici stolice pro loďmistra. 15a.19. Zkoušky 15a.19.1 Takeláž je kontrolována každého 2,5 roku. Zkouška musí zahrnovat nejméně a) plachty, včetně plachtových lemů, otěžových rohů a ok ke kasání; b) stav stěžňů a lodní kulatiny; c) stav pevné a pohyblivé takeláže včetně spojení drátěných lan; d) zařízení k rychlému a bezpečnému svinutí plachet; e) bezpečné upevnění kladek spouští a výložných lan; f) upevnění stěžňových tulejů a dalších upevňovacích bodů pevné a pohyblivé takeláže, které jsou připojeny k plavidlu; g) navijáky k ovládání plachet; h) ostatní zařízení za účelem plachtění, např. boční ploutve a zařízení k jejich ovládání; i) opatření, kterými se zamezuje tření lodní kulatiny, pevné a pohyblivé takeláže a plachet; j) zařízení podle kap. 15a.18. 15a.19.2 Část dřevěného stěžně, která prochází palubou a která se nachází pod palubou, se musí kontrolovat v intervalech, které stanoví subjekt pověřený prohlídkami, nejpozději však při každé pravidelné prohlídce. K tomuto účelu se stěžeň musí vytáhnout. 15a.19.3 Na plavidle se musí nacházet osvědčení o poslední prohlídce provedené podle kap. 15a.19.1, vystavené subjektem pověřeným prohlídkami nebo subjektem pověřeným prohlídkami z jiného členského státu Evropské unie, uvedením data a s podpisem. KAPITOLA 16 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA PLAVIDLA, KTERÁ JSOU URČENA K POUŽITÍ JAKO SOUČÁST TLAČNÉ NEBO VLEČNÉ SESTAVY NEBO BOČNĚ SVÁZANÉ SESTAVY 16.01. Plavidla vhodná k tlačení 16.01.1 Plavidlo, které má být použito k tlačení, musí být opatřeno vhodným tlačným zařízením. Zařízení musí být navrženo a vybaveno tak, aby a) posádky mohly snadno a bezpečně přecházet na tlačené plavidlo, je-li připojeno spojovací zařízení; b) mohlo být zafixováno v pevné pozici vzhledem k připojenému plavidlu; c) zabraňovalo vzájemnému pohybu mezi plavidly. 16.01.2 Jsou-li plavidla spojena lany, musí být tlačný remorkér vybaven nejméně dvěma speciálními navijáky nebo rovnocenným spojovacím zařízením k napínání lan. 16.01.3 Spojovací zařízení musí umožnit pevné spojení s tlačeným plavidlem. Pokud se sestavy skládají z tlačného remorkéru a pouze jednoho tlačeného plavidla, může spojovací zařízení umožňovat řízené kloubové spojení. Potřebné pohonné jednotky musí snadno absorbovat síly, které mají být přenášeny, a musí být možné je snadno a bezpečně ovládat. Na tyto pohonné jednotky se použijí obdobně kap. 5.02 až 5.04. 16.01.4 U tlačných remorkérů lze upustit od kolizní přepážky podle kap. 2.03.1 písm. a). 16.01.5 Při posuzování splnění požadavků této kapitoly je nutné postupovat podle „Správního pokynu č. 3“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 16.02. Plavidla, která mohou být tlačena 16.02.1 Na tlačné čluny bez kormidelního zařízení, obytných prostor, strojoven nebo kotelen se nevztahují a) kapitoly 4 až 6 a 12; b) kap. 7.08.2 až 7.08.8, kap. 10.02 a kap. 10.05.1. Jsou-li na tlačných člunech kormidelní zařízení, obytné prostory, strojovny nebo kotelny, platí pro ně příslušné požadavky této přílohy. 16.02.2 Pro člunové kontejnery, jejichž délka L nepřesahuje 40 m, dále platí: a) Od kolizních přepážek podle kap. 2.03.1 lze upustit, pokud jejich čelní stěny prokazatelně snesou 2,5 násobné zatížení, než je stanoveno pro kolizní přepážky u plavidel vnitrozemské plavby se stejným ponorem postavených podle požadavků uznané klasifikační společnosti. b) Odchylně od kap. 7.08.1 nemusí být oddělení dvojitého dna, která jsou obtížně přístupná, odvodnitelná, pokud jejich objem nepřekračuje 5 % výtlaku vody člunového kontejneru při největším přípustném ponoru naloženého plavidla. 16.02.3 Plavidla, která mají být tlačena, musí být vybavena spojovacím zařízením, které zajišťuje bezpečné připojení k druhému plavidlu. 16.03. Plavidla vhodná k pohonu bočně svázaných sestav 16.03.1 Plavidlo, které má vést bočně svázané sestavy, musí být vybaveno pacholaty nebo rovnocenným zařízením, které podle počtu a uspořádání umožňuje bezpečné boční svázání plavidel. 16.04. Plavidla, která mohou být vedena v sestavách 16.04.1 Plavidlo, které má být vedeno v sestavách, musí být vybaveno spojovacím zařízením, pacholaty nebo rovnocenným zařízením, které podle počtu a uspořádání umožňuje bezpečné připojení k jinému plavidlu v sestavě. 16.05. Plavidla vhodná k vlečení 16.05.1 Plavidla určená k vlečení musí splňovat tyto požadavky: a) Vlečné zařízení musí být uspořádáno tak, aby jeho použití neohrozilo bezpečnost plavidla, posádky nebo nákladu. b) Remorkér a plavidlo určené k vlečení musí být vybaveny vlečným hákem, který lze bezpečně uvolnit z kormidelny; toto neplatí, pokud konstrukce nebo jiná zařízení brání převrácení. c) Vlečné zařízení se skládá z navijáků nebo vlečného háku. Vlečné zařízení musí být umístěno před rovinou vrtule. Tento požadavek se nevztahuje na plavidla, která jsou řízena pohonnými jednotkami jako kormidlovacími propelery nebo cykloidními (Voth-Schneider) propelery. d) Odchylně od požadavků písmene c) postačuje u plavidel, která poskytují výhradně přípřež, vlečné zařízení jako pachole nebo jiné rovnocenné zařízení. Písmeno b) se použije obdobně. e) Hrozí-li nebezpečí, že by se vlečná lana mohla zachytit na zádi plavidla, musí být instalovány deflektory se zachycovači lana. 16.05.2 Plavidlo, jehož délka L přesahuje 86 m, nelze použít k vlečení směrem po proudu. 16.06. Zkušební plavby sestav 16.06.1 Aby tlačný remorkér nebo motorové plavidlo získaly povolení k vedení pevně svázané sestavy, a za účelem zápisu do osvědčení plavidla se provedou zkušební plavby podle kap. 4.02 u sestavy v požadovaném tvaru nebo požadovaných tvarech, které jsou nejméně příznivé. Sestava musí splnit požadavky stanovené v kap. 4.02 až 4.10. Během manévrování podle kapitoly 4 se kontroluje, zda je zachováno pevné spojení všech plavidel v sestavě. 16.06.2 Jsou-li během zkušebních plaveb podle kap. 16.06.1 na plavidlech, která mají být tlačena nebo vedena bočně svázaná, zvláštní zařízení, např. kormidelní zařízení, pohonné jednotky nebo manévrovací zařízení, nebo kloubové spojky za účelem splnění požadavků stanovených v kap. 4.02 až 4.10, zapíše se do osvědčení plavidla u plavidla vedoucího sestavu: tvar sestavy, pozice, název a jednotné evropské identifikační číslo (ENI) plavidel, která jsou vybavena těmito použitými zvláštními zařízeními. 16.07. Zápisy v osvědčení plavidla 16.07.1 Má-li plavidlo vést sestavu nebo být v sestavě vedeno, zapíše se do osvědčení plavidla, že splňuje příslušné požadavky stanovené v kap. 16.01 až 16.06. 16.07.2 U vedoucího plavidla se do osvědčení plavidla zapíší tyto údaje: a) schválené sestavy a tvary sestav; b) druhy spojení; c) největší zjištěné spojovací síly a d) případně nejmenší pevnost v tahu spojovacích lan pro podélné spojení a rovněž počet ovinutí lana. KAPITOLA 17 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA PLOVOUCÍ STROJE 17.01. Obecná ustanovení 17.01.1 Na konstrukci a vybavení plovoucích strojů se vztahují kapitoly 2, 6 až 14 a 16. Plovoucí stroje s vlastním pohonem musí splňovat rovněž požadavky kapitol 4 a 5. Pohonné jednotky umožňující pouze plavbu na krátké vzdálenosti nepředstavují vlastní pohonné prostředky. 17.02. Odchylky 17.02.1 Odchylně od kap. 17.01.1 lze postupovat v těchto případech: a) maximální hladiny akustického tlaku stanovené v kap. 12.02.5 druhé větě lze překročit, je-li pracovní zařízení plovoucího stroje v provozu, pokud během provozu na plavidle nikdo nenocuje; b) výjimky lze udělit s ohledem na ostatní požadavky týkající se konstrukce, pracovního zařízení nebo výstroje, pokud je v každém jednotlivém případě zajištěna rovnocenná bezpečnost. c) Palivové nádrže pro motory mechanických pracovních zařízení na plovoucím zařízení nemusí tvořit nedílnou součást trupu nebo k němu být pevně uchycené. Lze používat mobilní nádrže, pokud splňují následující podmínky: aa) Objem těchto nádrží nesmí překročit 1 000 l. bb) Tyto nádrže musí umožňovat dostatečně pevné uchycení a ukostření. cc) Nádrže musí být vyrobeny z oceli s dostatečnou tloušťkou stěny a musí se instalovat na odkapávací vanu. Odkapávací vana musí mít konstrukci zamezující úniku paliva a znečištění vodních cest. Odkapávací vana může být prominuta, pokud jsou použity nádrže s dvojitým pláštěm s ochranou proti úniku nebo výstražným únikovým systémem a jsou plněny pouze automatickým přívodním ventilem. Tato ustanovení jsou považována za splněná, jestliže byla konstrukce mobilní nádrže certifikována a schválena podle zvláštních předpisů platných. Do osvědčení plavidla se o použití mobilních nádrží provede příslušný záznam. d) kap. 10.01.1 se nepoužije, pokud lze plovoucí stroje během provozu bezpečně ukotvit pomocí pracovní kotvy nebo pilot. Plovoucí stroj s vlastním pohonem musí mít alespoň kotvu vyhovující požadavkům kap. 10.01.1, přičemž empirický koeficient k se považuje za roven 45 a pro T se použije nejmenší výška; e) kap. 12.02.1 na dostatečné denní osvětlení, lze-li obytné prostory přiměřeně elektricky osvětlit. 17.02.3 Kromě toho platí a) pro kap. 7.08.2 druhou větu: drenážní čerpadlo musí mít strojní pohon; b) pro kap. 7.10.3: je-li pracovní zařízení v provozu, nesmí hluk v místě vzdáleném 25 m od boku plovoucího stroje překročit 65 dB(A). Měření hluku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. c) pro kap. 10.03.1: vyžaduje se nejméně jeden další přenosný hasící přístroj, nachází-li se na plavidle pracovní zařízení, které není pevně připevněno k plavidlu; d) pro kap. 14.02.2: kromě zařízení na zkapalněný plyn k domácímu použití smí být na plavidle instalována i jiná zařízení na zkapalněný plyn. Tato zařízení a jejich příslušenství musí splňovat požadavky na určené technické zařízení. 17.03. Požadavky na poplašný systém 17.03.1 Plovoucí stroj, na němž se během provozu nacházejí osoby, musí být vybaven všeobecným poplašným systémem. Poplašný signál musí být zřetelně odlišitelný od ostatních signálů a v ubytovacích prostorech a na všech pracovištích musí být zajištěna hladina akustického tlaku, která je nejméně o 5 dB(A) vyšší než nejvyšší lokální hladina akustického tlaku. Poplašný signál musí být ovladatelný z kormidelny a hlavních pracovišť. Měření akustického tlaku se provádí dle „Správního pokynu č. 5“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 17.03.2 Pracovní stroj musí mít dostatečnou pevnost, aby vydržel zátěž, které je vystaven, a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem10). 17.03.3 Stabilita (odolnost vůči převážení) a pevnost pracovního stroje a jeho upevnění musí být takové, aby vydržely síly vyplývající z jeho předpokládaného náklonu, sklonu a pohybu. 17.03.4 Zdvihají-li se břemena pomocí zdvihacího zařízení, musí být nejvyšší povolené zatížení s ohledem na stabilitu a pevnost uvedeno viditelně na cedulích na plavidle a na ovládacích stanovištích. Lze-li nosnost zvýšit připojením dodatečných plováků, musí být zřetelně uvedeny přípustné hodnoty jak při použití těchto plováků, tak i bez nich. 17.04. Zbývající bezpečnostní vzdálenost 17.04.1 Pro účely této kapitoly a odchylně od kap. 1.01 se zbývající bezpečnostní vzdáleností rozumí nejkratší svislá vzdálenost mezi hladinou vody a nejnižší částí plovoucího stroje, nad níž není stroj dále vodotěsný, přičemž se bere v úvahu sklon a náklon plynoucí z momentů uvedených v kap. 17.07.4. 17.04.2 Zbývající bezpečnostní vzdálenost je podle kap. 17.07.1 u jakéhokoli otvoru odolného vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům dostatečná, činí-li nejméně 300 mm. 17.04.3 U otvoru, který není odolný vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, musí být zbývající bezpečnostní vzdálenost nejméně 400 mm. 17.05. Zbývající volný bok 17.05.1 Pro účely této kapitoly a odchylně od kap. 1.01 se zbývajícím volným bokem rozumí nejkratší svislá vzdálenost mezi hladinou vody a horním okrajem paluby při zohlednění sklonu a náklonu plynoucího z momentů uvedených v kap. 17.07.4. 17.05.2 Zbývající volný bok je podle kap. 17.07.1 dostatečný, činí-li nejméně 300 mm. 17.05.3 Zbývající volný bok lze zmenšit, prokáže-li se, že jsou splněny požadavky kap. 17.08. 17.05.4 Odlišuje-li se tvar plováku podstatně od tvaru pontonu, např. v případě válcových plováků, nebo má-li průřez plováku více než čtyři strany, může subjekt pověřený prohlídkami požadovat nebo povolit zbývající volný bok, který se liší od kap. 17.05.2. To platí rovněž pro plovoucí stroje s více plováky. 17.06. Zkouška stability 17.06.1 Potvrzení stability podle kap. 17.07 a 17.08 se musí zakládat na řádně provedené zkoušce stability. 17.06.2 Nelze-li během zkoušky stability dosáhnout přiměřených úhlů náklonu nebo pokud by zkouška stability znamenala nepřiměřené technické obtíže, lze ji nahradit výpočtem těžiště plavidla a hmotnosti. Výsledek výpočtu hmotnosti se musí zkontrolovat změřením ponoru a rozdíl nesmí překročit ± 5 %. 17.07. Potvrzení stability 17.07.1 Je nutno potvrdit, že s přihlédnutím k zatížením, k nimž dochází při provozu pracovního zařízení a během plavby, zbývající volný bok a zbývající bezpečnostní vzdálenost jsou dostatečné. Za tímto účelem nesmí překročit součet úhlů sklonu a náklonu 10° a dno plováku se nesmí vynořit. 17.07.2 Potvrzení stability zahrnuje tyto údaje a doklady: a) výkresy v měřítku plováků a pracovního zařízení a podrobné údaje, které jsou nezbytné pro potvrzení stability, např. obsah nádrží, otvory umožňující přístup dovnitř plavidla; b) hydrostatické údaje nebo křivky; c) křivky vyrovnávacího ramena páky pro statickou stabilitu, vyžadují-li se podle kap. 17.07.5 nebo podle kap. 17.08; d) popis provozních podmínek s odpovídajícími údaji o hmotnosti a těžišti, včetně nenaloženého stavu a stavu zařízení, pokud jde o přepravu; e) výpočet klopného, sklopného a vyrovnávacího momentu s údaji o úhlu sklonu a náklonu a příslušném zbývajícím volném boku a zbývající bezpečnostní vzdálenosti; f) shrnutí výsledků výpočtů s uvedením mezních hodnot týkajících se provozu a největšího zatížení. 17.07.3 Potvrzení stability se zakládá nejméně na těchto předpokladech týkajících se zatížení: a) hustota vytěženého materiálů u rypadel: - písek a štěrk: 1,5 t/m3, - velmi mokrý písek: 2,0 t/m3, - zemina v průměru: 1,8 t/m3, - směs písku a vody v potrubích: 1,3 t/m3; b) u drapákových rypadel se hodnoty uvedené v písmenu a) zvyšují o 15 %; c) u hydraulických rypadel se uvažuje nejvyšší nosnost. 17.07.4.1 Při potvrzení stability se berou v úvahu momenty plynoucí ze: a) zatížení; b) nesouměrné konstrukce; c) tlaku větru; d) otáčení plovoucího stroje s vlastním pohonem během plavby; e) případného příčného proudění; f) zátěže a zásob; g) zatížení paluby a popřípadě nákladu; h) volných hladin kapalin; i) setrvačných sil; j) ostatních mechanických zařízení. Momenty, které mohou působit současně, se sčítají. 17.07.4.2 Moment způsobený tlakem větru se vypočte podle tohoto vzorce: MW=c.pW.AIW+T2kNm kde c = koeficient odporu v závislosti na tvaru. U rámových konstrukcí c = 1,2 a u plnostěnných nosníků c = 1,6. Obě hodnoty berou v úvahu nárazy větru. Za povrchovou plochu vystavenou větru se považuje celá plocha uzavřená obrysem rámové konstrukce. pw = specifický tlak větru; použije se jednotně hodnota 0,25 kN/m2; A = boční plocha nad rovinou největšího přípustného ponoru v m2; Iw = vzdálenost od středu boční plochy A k rovině největšího přípustného ponoru v m. 17.07.4.3 K určení momentů způsobených otáčením během plavby podle kap. 17.07.4.1 písm. d) u plovoucího stroje s vlastním pohonem se použije vzorec uvedený v kap. 15.03.6. 17.07.4.4 Moment způsobený příčným prouděním podle kap. 17.07.4.1 písm. e) se bere v úvahu pouze u plovoucího stroje, který je během provozu zakotven nebo připevněn napříč k proudu. 17.07.4.5 Při výpočtu momentů způsobených kapalnou zátěží a kapalnými zásobami podle kap. 17.07.4.1 písm. f) se určí z hlediska stability nejméně příznivý stupeň naplnění nádrže a příslušný moment se dosadí do výpočtu. 17.07.4.6 Moment způsobený setrvačnými silami podle kap. 17.07.4.1 písm. i) je nutno patřičně zvážit, lze-li očekávat, že na stabilitu budou mít vliv pohyby břemene a pracovního zařízení. 17.07.5 Vyrovnávací momenty lze pro plováky se svislými bočními stěnami vypočítat podle vzorce φMa=10.D.MG¯.sinφkNm kde: MG¯ = metacentrická výška v m; φ = úhel náklonu ve stupních. Tento vzorec se použije až do úhlů náklonů 10° nebo až do úhlu náklonu, který odpovídá ponoření okraje paluby nebo vynoření dna; rozhodující je nejmenší úhel. Vzorec lze u šikmých bočních stěn použít až do úhlů náklonu 5°; platí rovněž mezní podmínky stanovené v kap. 17.07.3 a 17.07.4. Pokud zvláštní tvar plováku(ů) neumožňuje takovéto zjednodušení, vyžadují se křivky ramena páky vratného momentu podle kap. 17.07.2 písm. c). 17.08. Potvrzení stability při menším zbývajícím volném boku 17.08.1 Použije-li se menší zbývající volný bok podle kap. 17.05.3, je nutno pro všechny provozní podmínky prokázat, že a) po opravách pro volné hladiny kapalin není metacentrická výška menší než 0,15 m; b) pro úhly náklonu mezi 0 a 30° je vyrovnávací rameno páky nejméně h = 0,30 - 0,28 · φn [m] φn je úhel náklonu, od něhož křivka ramena páky vratného momentu vykazuje záporné hodnoty (rozsah stability); nesmí být menší než 20° nebo 0,35 rad a do vzorce se dosazuje nejvýše 30° nebo 0,52 rad, přičemž se pro použije radián(rad) (1° = 0,01745 rad); c) součet úhlů sklonu a náklonu nesmí přesáhnout 10°; d) je zachována zbývající bezpečnostní vzdálenost podle požadavků článku 17.04; e) je zachován zbývající volný bok nejméně 0,05 m; f) pro úhly náklonu mezi 0 a 30° je zachováno zbývající rameno páky vratného momentu nejméně h = 0,20 – 0,23 · φn [m] přičemž je úhel náklonu, od něhož křivka vyrovnávacího ramena páky vykazuje záporné hodnoty; do vzorce se dosazuje nejvýše 30° nebo 0,52 rad. Zbývajícím ramenem páky vratného momentu se rozumí největší rozdíl mezi 0° a 30° náklonu mezi křivkou ramena páky vratného momentu a křivkou ramena páky klopného momentu. Pokud se voda dostane k otvoru směřujícímu dovnitř plavidla při úhlu náklonu menším než úhel náklonu odpovídající největšímu rozdílu mezi křivkami ramena páky, vezme se v úvahu rameno páky odpovídající tomuto úhlu náklonu. 17.09. Nákladové značky a ponorové stupnice 17.09.1 Na plavidle musí být provedeny nákladové značky a ponorové stupnice podle kap. 3.04 a 3.06. 17.10. Plovoucí stroj bez potvrzení stability 17.10.1 Od použití kap. 17.04 až 17.08 lze upustit u plovoucího stroje, a) jehož pracovní zařízení nemůže v žádném případě změnit náklon nebo sklon tohoto stroje a b) lze-li přiměřeně vyloučit posunutí těžiště a současně platí podmínky uvedené v kap. 17.10.2. 17.10.2 U plovoucího stroje podle kap. 17.10.1 musí dále platit: a) při největším zatížení musí bezpečnostní vzdálenost činit nejméně 300 mm a volný bok nejméně 150 mm; b) u otvorů, které nelze uzavřít tak, aby byly odolné vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, musí bezpečnostní vzdálenost činit nejméně 500 mm. KAPITOLA 18 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA PRACOVNÍ PLAVIDLA 18.01. Provozní podmínky 18.01.1 Pracovní plavidla, která jsou jako taková označena v osvědčení plavidla mohou plout mimo oblast práce na vodní cestě pouze v nenaloženém stavu. Do osvědčení plavidla se zapíše omezení týkající se oblasti práce a úsek vodní cesty, na němž může být plavidlo provozováno, případně také omezení týkající se doby prací. 18.02. Uplatňování požadavků této přílohy 18.02.1 Není-li v této kapitole uvedeno jinak, konstrukce a výstroj pracovních plavidel musí být v souladu s kapitolami 2 až 14 této přílohy. 18.03. Odchylky 18.03.1 Pro pracovní plavidla jsou přípustné následující odchylky od ustanovení této přílohy: a) Ustanovení kap. 2.03.1 se použijí obdobně. b) Má-li plavidlo vlastní pohon, použijí se obdobně kapitoly 4 a 5. c) Kap. 10.02.2 písm. a) a b) se použije obdobně. d) Subjekt pověřený prohlídkami může udělit výjimky s ohledem na konstrukci, zařízení a výstroj, je-li v každém jednotlivém případě prokázána rovnocenná bezpečnost. 18.03.1 Lze upustit od splnění požadavků ustanovení: a) kap. 7.08.2 až 7.08.8, není-li předepsaná posádka; b) kap. 10.01.1 a 10.01.3, lze-li pracovní plavidlo bezpečně ukotvit pomocí pracovních kotev nebo pilot. Pracovní plavidla s vlastním pohonem však musí být vybavena nejméně jednou kotvou, která splňuje požadavky stanovené v kap. 10.01 odst. 1, přičemž koeficient k se považuje za roven 45 a pro T se použije nejmenší výška; c) kap. 10.02.1 písm. c), nemá-li pracovní plavidlo vlastní pohon. 18.04. Bezpečnostní vzdálenost a volný bok 18.04.1 Používá-li se pracovní plavidlo jako výsypný člun pro meliorační práce nebo jako zásobníkový hopper, musí bezpečnostní vzdálenost mimo podpalubní nákladový prostor činit nejméně 300 mm a volný bok nejméně 150 mm. Menší volný bok může být subjektem pověřeným prohlídkami povolen, je-li výpočtem prokázáno, že stabilita je dostatečná pro náklad s hustotou 1,5 t/m3 a že se žádný bok paluby nedostane k hladině vody. Je nutno vzít v úvahu účinek kapalného nákladu. 18.04.2 Kap. 3.01 a 3.02 se použijí obdobně na pracovní plavidla, která nejsou zahrnuta v kap. 18.04.1. Pro bezpečnostní vzdálenost a volný bok mohou být stanoveny jiné hodnoty. 18.05. Lodní čluny 18.05.1 Pracovní plavidlo nemusí mít lodní člun, pokud a) nemá vlastní pohon nebo b) lodní člun je k dispozici v oblasti práce na vodní cestě. Tato odchylka se zapíše do osvědčení plavidla. KAPITOLA 19 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA PLAVIDLA PROVOZOVANÁ NA VNITROZEMSKÝCH VODNÍCH CESTÁCH V ZÓNĚ 4 19.01. Uplatňování kapitoly 4 19.01.1 Odchylně od kap. 3.01.1. a 3.01.2 se bezpečnostní vzdálenost u dveří a otvorů kromě jícnů úložných prostor u plavidel, která jsou provozována na vnitrozemských vodních cestách v zóně 4, snižuje takto: a) u otvorů, jež lze uzavřít tak, aby byly odolné vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, na 150 mm; b) u otvorů, jež nelze uzavřít tak, aby byly odolné vůči stříkající vodě a povětrnostním vlivům, na 200 mm. 19.01.2 Odchylně od kap. 3.02 minimální volný bok plavidel provozovaných na vnitrozemských vodních cestách v zóně 4 činí 0 mm, je-li dodržena bezpečnostní vzdálenost podle kap. 3.01.1. KAPITOLA 20 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA REKREAČNÍ PLAVIDLA 20.01. Uplatňování požadavků této přílohy 20.01.1 Rekreační plavidla musí splňovat tyto požadavky: a) kap. 2.01, kap. 2.02.1 písm. a), kap. 2.02.2, kap. 2.03.1 písm. a), kap. 2.03.6 a kap. 2.04.1; b) kapitola 4; c) kap. 5.01.1 a kap. 5.08; d) kap. 6.01.1, kap. 6.01.2, kap. 6.02, kap. 6.03.1, kap. 6.03.2, kap. 6.04.1, kap. 6.05.2 a kap. 6.13, pokud je požadováno schválení uspořádaní kormidelny k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru; e) kap. 7.01.1, 7.01.2, 7.02.1, 7.02.2, 7.03.1, 7.03.3, kap. 7.04, kap. 7.05.1 až 7.05.10, 7.05.13, 7.08.1, 7.08.2, 7.08.5, 7.08.7, 7.08.10, 7.09.1 a kap. 7.10; f) obdobně kap. 9.01.1; g) kap. 10.01.2, 10.01.3 a 10.01.5 až 10.01.14, kap. 10.02.1 písm. a) až c), 10.02.2 písm. a) a e) až h), 10.03.1 písm. a), b) a d) na plavidle se však musí nacházet nejméně dva hasící přístroje; kap. 10.03.2 až 10.03.6, kap. 10.03a, kap. 10.03b, kap. 10.03c a kap. 10.05; h) kapitola 13; i) kapitola 14. 20.01.2 U rekreačních plavidel, na něž se vztahuje zvláštní právní předpis11), se první prohlídka a pravidelné prohlídky vztahují pouze na a) kap. 5.08, je-li na plavidle instalován ukazatel rychlosti otáčení; b) kap. 6.01.2, kap. 6.02, kap. 6.03.1 a kap. 6.13, pokud je požadováno schválení uspořádaní kormidelny k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru; c) kap. 7.01.2, 7.02.1, 7.03.3, 7.05.5, 7.08.2, kap. 7.10; d) kap. 10.01. 2, 10.01.3, 10.01.6, 10.01.14, 10.02.1 písm. b) a c), 10.02.2 písm. a) a e) až h), 10.03.1 písm. b) a d), 10.03.2 až 10.03.6, kap. 10.05; e) kapitola 13; f) z kapitoly 14: aa) kap. 14.12; bb) kap. 14.13, přejímací zkouška po uvedení zařízení na zkapalněný plyn do provozu se provádí v souladu s požadavky stanovené zvláštním právním předpisem, zpráva o převzetí se předává Státní plavební správě; cc) kap. 14.14 a 14.15; zařízení na zkapalněný plyn musí být v souladu s požadavky stanovenými zvláštním právním předpisem; dd) celá kapitola 14, je-li zařízení na zkapalněný plyn zabudováno po uvedení rekreačního plavidla na trh. KAPITOLA 21 STABILITA PLAVIDEL PŘEVÁŽEJÍCÍCH KONTEJNERY 21.01. Obecná ustanovení 21.01.1 Kapitola 21 se vztahuje na plavidla určená pro převážení kontejnerů ve více než dvou vrstvách. Doklady o stabilitě musí být zkontrolovány a řádně opatřeny otiskem hranatého razítka subjektu pověřeného prohlídkami. 21.01.2 Doklady o stabilitě musí vůdci plavidla poskytnout srozumitelné informace o stabilitě plavidla pro všechny podmínky zatížení. Doklady o stabilitě musí zahrnovat alespoň a) údaje o přípustných koeficientech stability, o přípustných hodnotách KG nebo o přípustných výškách pro těžiště nákladu; b) údaje o prostorech, které lze zaplnit zátěžovou vodou; c) formuláře pro kontrolu stability; d) návod k použití nebo příklad výpočtu pro vůdce plavidla. 21.01.3 U plavidel, na nichž lze převážet kontejnery zajištěné i nezajištěné, se poskytnou samostatné výpočty pro potvrzení stability přepravy nezajištěných a zajištěných kontejnerových nákladů. 21.01.4 Kontejnerový náklad se považuje za zajištěný pouze tehdy, pokud je každý jednotlivý kontejner pevně upevněn k lodnímu trupu pomocí vodícího zařízení nebo zajišťovacího zařízení a jeho poloha se během plavby nemůže změnit. 21.02. Mezní podmínky pro způsob výpočtu k potvrzení stability při přepravě nezajištěných kontejnerů 21.02.1 Všechny způsoby výpočtu stability plavidla v případě nezajištěných kontejnerů musí vyhovovat těmto mezním podmínkám: a) Metacentrická výška MG¯ nesmí být větší než 1,00 m. b) Při současném působení odstředivé síly plynoucí z otáčení plavidla, tlaku větru a volných hladin kapalin nesmí úhel náklonu překročit 5° a okraj paluby se nesmí ponořit. c) Klopné rameno páky způsobené odstředivou silou plynoucí z otáčení plavidla se určí podle vzorce: hKZ=cKZ.v2LWL.KG¯-T´2m kde je: cKZ parametr (cKZ = 0,04) [s2/m] v nejvyšší rychlost plavidla oproti vodě [m/s]; KG výška těžiště naloženého plavidla nad základnou [m]; T' ponor naloženého plavidla [m]. d) Klopné rameno páky způsobené tlakem větru se určí podle vzorce: hKW=cKW.A´D´.IW+T´2m kde je: cKW parametr (cKW = 0,025) [t/m2]; A' boční plocha nad příslušnou rovinou ponoru naloženého plavidla [m2]; D' výtlak naloženého plavidla [t]; lw výška těžiště boční plochy A' nad příslušnou rovinou ponoru [m]; T' ponor naloženého plavidla [m]. e) Klopné rameno páky způsobené volnou hladinou dešťové a zbytkové vody v úložném prostoru nebo dvojitém dnu se určí podle vzorce: hKfO=cKfOD´.∑b.l.b-0,55.bm kde je: cKfO parametr (cKfO = 0,015) [t/m2]; b šířka dotyčného úložného prostoru nebo části úložného prostoru [m] - části sběrných prostor s volnými hladinami kapalin vznikají vodotěsným podélným nebo příčným rozdělením, které vytváří samostatné úseky s volným pohybem vody; l délka dotyčného úložného prostoru nebo úseku úložného prostoru [m]; D' výtlak naloženého plavidla [t]. f) Pro každou podmínku zatížení se bere v úvahu polovina zásob paliva a pitné vody. 21.02.2 Stabilita plavidla převážejícího nezajištěné kontejnery se považuje za dostatečnou, pokud skutečná KG nepřekračuje KGzul podle níže uvedeného vzorce. KGzul se vypočte pro různé výtlaky zahrnující celý rozsah ponorů. a) KGzul¯=KM¯+BWL2.F.Z.Tm2-hkW-hKfOBWL2.F.Z+1m Hodnota BWL2.F nesmí být pro žádný výtlak menší než 11,5 (11,5 = 1/tan5°). b) KGzul¯=KM¯-1,00m Rozhodující je nižší hodnota KGzul¯ podle vzorce a) nebo b). V těchto vzorcích: KGzul¯ nejvyšší přípustná výška těžiště naloženého plavidla nad jeho základnou [m]; KM¯ výška metacentra nad základnou [m] podle přibližného vzorce v kap. 22.02.3; F příslušný skutečný volný bok při " L [m]; Z parametr pro odstředivou sílu způsobenou otáčením Z=0,7.v29,81.1,25.LWL=0,04.v2LWL- V nejvyšší rychlost plavidla proti odporu vody [m/s]; Tm příslušný průměrný ponor [m]; hKW klopné rameno páky způsobené bočním tlakem větru podle kap. 22.02.1 písm. d) [m]; hKfO součet klopných ramen páky způsobených volnými hladinami kapalin podle kap. 22.02.1 písm. e) [m]. 21.02.3 Přibližný vzorec proKM¯ Nejsou-li k dispozici hydrostatické křivky, lze hodnotuKM¯ pro výpočet podle kap. 22.02.2 a kap. 22.03.2 určit pomocí přibližného vzorce: a) pro plavidla ve tvaru pontonu KM¯=BWL212,5-TmH.Tm+Tm2m b) pro ostatní plavidla KM¯=BWL212,5-1,2.TmH.Tm+Tm2m 21.03. Mezní podmínky pro způsob výpočtu k potvrzení stability při přepravě zajištěných kontejnerů 21.03.1 Všechny způsoby výpočtu stability plavidla v případě zajištěných kontejnerů musí vyhovovat těmto mezním podmínkám: a) Metacentrická výška GM¯ nesmí být menší než 0,50 m. b) Při společném působení odstředivé síly plynoucí z otáčení plavidla, tlaku větru a volných hladin kapalin se žádný otvor v lodním trupu nesmí ponořit. c) Klopná ramena páky způsobená odstředivou silou plynoucí z otáčení plavidla, tlakem větru a volnými hladinami kapalin se vypočte podle vzorců v kap. 22.02.1 písm. c) až e). d) Pro každou podmínku zatížení se bere v úvahu polovina zásob paliva a pitné vody. 21.03.2 Stabilita plavidla převážejícího zajištěné kontejnery se považuje za dostatečnou, pokud skutečná KG¯ nepřekračuje KGzul¯ podle vzorce, který se vypočte pro různé výtlaky zahrnující celý rozsah ponorů. a) ꓯKGzul¯=KM¯-I-i2.ꓯ.1-1,5.FF´+0,75.BWLF´.Z.Tm2-hKW-hKfO0,75.BWLF´.Z+1m Hodnota BWLF´ menší než 6,6 a hodnota ꓯI-i2.ꓯ1-1,5.FF´ nesmí být pro žádný výtlak menší než 0. b) KGzul¯=KM¯-0,50m Rozhodující je nižší hodnota KGzul¯ podle vzorce a) nebo b). Kromě výrazů definovaných výše v těchto vzorcích platí: I příčný moment setrvačnosti oblasti vodorysky při Tm [m4], (přibližný vzorec viz kap. 22.03.3); i příčný moment setrvačnosti oblasti vodorysky souběžné se základnou, při výšce Tm=23F´m4; ꓯ výtlak vody plavidla při Tm [m3]; F' ideální volný bok F´= H´ - Tm [m] nebo F´=a.BWL2.Bm, rozhodující je nejnižší hodnota; a svislá vzdálenost mezi spodní hranou otvoru, který se v případě náklonu ponoří první, a vodoryskou v rovné poloze plavidla [m]; b vzdálenost téhož otvoru od středu plavidla [m]; H' ideální boční výška H´=H+q0,9.L.BWLm; q součet objemů palubních přístřešků, jícnů, palubních mezinástaveb a jiných nástaveb do výšky nejvýše 1,0 m nad H nebo do nejnižšího otvoru ve zvažovaném objemu; rozhodující je nejmenší hodnota. Části objemů, které se nacházejí v rozsahu 0,05 L od konců plavidla, se neberou v úvahu [m3]. 21.03.3 Přibližný vzorec pro I Nejsou-li k dispozici hydrostatické křivky, lze hodnotu příčného momentu setrvačnosti I oblasti vodorysky vypočítat podle přibližného vzorce: a) pro plavidla ve tvaru pontonu ꓯI=BWL2.ꓯ12,5-TmH.Tmm4 b) pro ostatní plavidla ꓯI=BWL2.ꓯ12,7-1,2.TmH.Tmm4. 21.04. Postup posuzování stability na palubě 21.04.1 Postup posuzování stability na palubě lze zjistit z dokladů uvedených v kap. 22.01.2. KAPITOLA 22 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA PLAVIDLA DELŠÍ NEŽ 110 M 22.01. Prohlídky a stavební dozor 22.01.1 Státní plavební správa provádí prohlídky již během fáze výstavby. Od prohlídek během fáze výstavby lze upustit, je-li před zahájením stavby předloženo osvědčení, v němž uznaná klasifikační společnost prohlašuje, že bude provádět stavební dohled. 22.02. Pevnost 22.02.1 Uznaná klasifikační společnost ověří dostatečnou pevnost lodního trupu podle kap. 3.02.1 písm. a) (podélnou, příčnou a místní pevnost) a vystaví osvědčení. 22.03. Plovatelnost a stabilita 22.03.1 Kap. 22.03.2 až 22.03.9 se vztahují na plavidla delší než 110 m s výjimkou osobních lodí. 22.03.2 Důkaz o dostatečně stabilitě, včetně stability v narušeném stavu, je nutno ověřit pro nejméně příznivé podmínky zatížení. Základní hodnoty pro výpočet stability – hmotnost prázdného plavidla a těžiště – se určí - pomocí zkoušky stability nebo - podrobným výpočtem hmotnosti a momentu, přičemž se hmotnost prázdného plavidla ověří kontrolou ponoru s tolerancí +/- 5 % mezi hmotností určenou výpočtem a výtlakem určeným odpočtem ponoru. 22.03.3 Důkaz o plovatelnosti v narušeném stavu se ověří pro plně naložené plavidlo. Plovatelnost v narušeném stavu se prokáže výpočtem prokazujícím dostatečnou stabilitu pro kritické mezistupně zaplavení a konečné zaplavení. Záporné hodnoty stability v mezistupních zaplavení mohou být uznány, je-li prokázána dostatečná stabilita v následných mezistupních. 22.03.4 Pro narušený stav se berou v úvahu tyto předpoklady: a) Rozsah poškození boku podélný: nejméně 0,10 L, příčný: 0,59 m, svislý: od základní roviny nahoru bez omezení. b) Rozsah poškození dna podélný: nejméně 0,10 L, příčný: 3,00 m, svislý: od základní roviny 0,39 m směrem nahoru, vyjma odpadní jímky. c) Všechny přepážky v poškozeném prostoru se považují za poškozené, což znamená, že dělení je nutno zvolit tak, aby plavidlo bylo schopno plavby po zaplavení dvou či více přilehlých oddělení v podélném směru. Pro hlavní strojovnu je nutno vzít v úvahu pouze status 1 oddělení, tj. koncové přepážky strojovny se považují za nepoškozené. Při poškození dna se považují za zaplavená také přilehlá oddělení v příčném směru. d) Zaplavitelnost Předpokládá se zaplavitelnost 95 %. Odchylně od tohoto předpokladu lze použít tuto zaplavitelnost: - strojovny a provozní místnosti: 85 % - dvojitá dna, palivové nádrže, zátěžové nádrže atd. v závislosti na tom, považují-li se podle své funkce u plavidla plovoucího s největším přípustným ponorem za plné nebo prázdné: 0 nebo 95 %. Pokud se výpočtem prokáže, že průměrná zaplavitelnost určitého oddělení je nižší, lze použít vypočtenou hodnotu. e) Spodní hrana nevodotěsných otvorů (např. dveře, okna, vstupní jícny) nesmí být při konečném zaplavení níže než 100 mm nad vodoryskou v narušeném stavu. 22.03.5 Stabilita v narušeném stavu je dostatečná, pokud na základě předpokladů v kap. 22.03.4: a) při konečném zaplavení zůstane bezpečnostní vzdálenost nejméně 100 mm a úhel náklonu plavidla nepřekročí 5° nebo b) ji potvrzuje výsledek výpočtů v souladu s postupem výpočtu stability v narušeném stavu uvedeném ve zvláštním právním předpise. 22.03.6 Jsou-li na lodi otvory pro příčné zaplavení nebo zaplavení dolních prostor ke zmenšení nesouměrného zaplavení, nesmí doba vyrovnání přesáhnout 15 minut, byla-li v mezistupních zaplavení prokázána dostatečná stabilita v narušeném stavu. 22.03.7 Je-li možno otvory, jimiž by mohlo dojít k dodatečnému zaplavení nepoškozených oddělení, uzavřít vodotěsně, uzavírací zařízení musí být označeno v souladu s návodem k použití. 22.03.8 Důkaz pomocí výpočtu v souladu skap. 22.03.2 až 22.03.5 lze nahradit výpočtem stability v narušeném stavu uvedeném v jiném právním předpisu. 22.03.9 Je-li to nezbytné ke splnění požadavků odstavců kap. 22.03.2 nebo 22.03.3, stanoví se rovina největšího přípustného ponoru znovu. 22.04. Dodatečné požadavky 22.04.1 Plavidla delší než 110 m musí a) být vybavena pohonným systémem s více vrtulemi, s nejméně dvěma nezávislými motory stejného výkonu a příďovým dokormidlovacím zařízením, který se ovládá z kormidelny a který je účinný i tehdy, není-li plavidlo naloženo, nebo mít pohonný systém s jednou vrtulí a příďový pohon ovládaný z kormidelny, s vlastním napájením, který je účinný i tehdy, není-li plavidlo naloženo, a který umožňuje, aby se plavidlo v případě poruchy hlavního pohonného systému pohybovalo vlastním pohonem rychlostí nejméně 6,5 km/hod vzhledem k vodní hladině tak, že je schopné dosáhnout a udržet rychlost otáčení plavidla 20 °/min, což musí být ověřeno plavební zkouškou za podmínek podle kap. 4.03 a 4.04.; b) být vybaveno systémem radarového řízení spolu s ukazatelem rychlosti otáčení podle kap. 6.06.1; c) mít pevný drenážní systém podle kap. 7.08; d) splňovat požadavky kap. 23.09.1.1. 22.04.2 U plavidel, s výjimkou osobních lodí, delších než 110 m, která kromě kap. 22.04.1 a) mohou být v případě havárie oddělena v jedné třetině plavidla bez použití těžkého vyprošťovacího zařízení, přičemž oddělené části plavidla jsou po oddělení nadále schopny plavby; b) mají osvědčení, které se nachází na plavidle a které vystavila uznaná klasifikační společnost, týkající se plovatelnosti, sklonu a stability samostatných částí plavidla s uvedením stavu zatížení, při jehož překročení nelze zajistit plovatelnost obou částí; c) jsou postavena jako plavidla s dvojitým lodním trupem v souladu ve zvláštním právním předpisem; d) jsou vybavena pohonným systémem s více vrtulemi podle kap. 22.04.1 písm. a) první poloviny věty; se v bodě 52 osvědčení plavidla uvede, že splňují všechny požadavky písmen a) až d). Prokázání plovatelnosti, sklonu a stability oddělených částí plavidla podle písmene b) musí být provedeno podle „Správního pokynu č. 18“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 22.04.3 U osobních lodí delších než 110 m, které kromě kap. 22.04.1 a) jsou postaveny nebo přestavěny na nejvyšší třídu pod dohledem uznané klasifikační společnosti, což musí být potvrzeno osvědčením vystaveným klasifikační společnosti, přičemž obnovení třídy není nutné; b) buď mají dvojité dno vysoké nejméně 600 mm a takové dělení, aby se při zaplavení dvou přilehlých vodotěsných oddělení plavidlo neponořilo pod rovinu zbytkového výtlaku a zbývající bezpečnostní vzdálenost zůstala 100 mm, nebo mají dvojité dno vysoké nejméně 600 mm a dvojitý lodní trup se vzdáleností mezi boční stěnou plavidla a podélnou přepážkou nejméně 800 mm; c) jsou vybaveny pohonným systémem s více vrtulemi s nejméně dvěma nezávislými motory stejného výkonu a systémem příďového pohonu, který lze ovládat z kormidelny a který působí v podélném i příčném směru; d) umožňují ovládání záďové kotvy přímo z kormidelny; se v bodě 52 osvědčení plavidla uvede, že splňují všechny požadavky písmen a) až d). 22.05. Uplatňování výjimek 22.05.1 Na plavidla přestavěná na délku větší než 110 m lze uplatňovat ustanovení kapitoly 24 této přílohy pouze na základě zvláštních doporučení Evropské komise. KAPITOLA 22a ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY NA RYCHLÁ PLAVIDLA 22a.01. Obecná ustanovení 22a.01.1 Rychlá plavidla nesmějí být postavena jako kajutové osobní lodě. 22a.01.2 Na rychlých plavidlech jsou zakázána tato zařízení: a) zařízení vybavená knotovými hořáky podle kap. 13.02; b) naftová kamna s odpařovacími hořáky podle kap. 13.03 a 13.04; c) topná zařízení na tuhá paliva podle kap. 13.07; d) zařízení na zkapalněný plyn podle kapitoly 14. 22a.02. Prohlídky a stavební dozor 22a.02.1 Rychlá plavidla musí být postavena a klasifikována pod dohledem a podle předpisů uznané klasifikační společnosti, která má zvláštní předpisy pro rychlá plavidla. Třída musí být zachována. 22a.03. Uplatňování požadavků této přílohy 22a.03.1 Bez ohledu na kap. 22.13.2 a kap. 22.12.2 se na rychlá plavidla vztahují kapitoly 3 až 15, a výjimkou těchto: a) kap. 2.04.6 a 2.04.2; b) kap. 7.08.2 druhá věta; c) kap. 11.02.4 druhá a třetí věta; d) kap. 12.02.4 druhá věta; e) kap. 15.06.3 písm. a) druhá věta. 22a.03.2 Odchylně od kap. 15.02.9 a kap. 15.15.7 musí být všechny dveře ve vodotěsných přepážkách na dálkové ovládání. 22a.03.3 Odchylně od kap. 5.02.1 v případě poruchy nebo nesprávné funkce pohonné jednotky kormidelního stroje začne neprodleně fungovat druhá nezávislá pohonná jednotka kormidelního stroje nebo ruční pohon. 22a.04. Sedadla a bezpečnostní pásy 22a.04.1 Pro nejvyšší přípustný počet cestujících na plavidle musí být k dispozici sedadla. Sedadla musí být opatřena bezpečnostními pásy. Od bezpečnostních pásů lze upustit, pokud je plavidlo vybaveno vhodnou ochranou při nárazu, nebo pokud se nevyžadují podle kapitoly 4 části 6 Kodexu pro rychlá plavidla (HSC Code) 2000. 22a.05. Volný bok 22a.05.1 Odchylně od kap. 3.02 a 3.03 musí být volný bok nejméně 500 mm. 22a.06. Plovatelnost, stabilita a dělení 22a.06.1 Pro rychlá plavidla je nutno předložit dokumentaci pro a) vlastnosti týkající se plovatelnosti a stability, které zajišťují bezpečnost plavidla při plavbě s výtlakem, a to v neporušeném i narušeném stavu; b) vlastnosti týkající se stability a stabilizační systémy, které zajišťují bezpečnost plavidla, je-li provozováno s dynamickým vztlakem a v přechodné fázi; c) vlastnosti týkající se stability při plavbě bez výtlaku a v přechodné fázi k bezpečnému převedení plavidla do režimu výtlaku v případě nesprávné funkce systému. 22a.07. Kormidelna 22a.07.1 Uspořádání a) Odchylně od kap. 6.01.1 musí být kormidelny uspořádány tak, aby kormidelník a další člen posádky mohli kdykoli během plavby plnit své úkoly. b) Ovládací stanoviště musí být uspořádáno tak, aby na něm mohla být umístěna pracoviště pro osoby uvedené v písmenu a). Přístroje k navigaci, manévrování, kontrole a komunikaci a jiné důležité ovládací prvky musí být dostatečně blízko u sebe, aby další člen posádky i vůdce plavidla mohli získávat potřebné informace a ovládat potřebné ovládací prvky a zařízení vsedě. Ve všech případech platí tyto požadavky: aa) ovládací stanoviště pro kormidelníka musí být uspořádáno tak, aby umožňovalo řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru; bb) druhý člen posádky musí mít na svém pracovišti vlastní (pomocnou) obrazovku radaru a musí být schopen zasáhnout ze svého stanoviště do přenosu informací a ovládání pohonu plavidla. c) Osoby uvedené v písmenu a) musí být schopné ovládat zařízení uvedená v písmenu b) bez zábran, a to i tehdy, jsou-li řádně nasazeny bezpečnostní pásy. 22a.07.2 Neomezený výhled a) Odchylně od kap. 6.02.2 nesmí být omezený výhled kormidelníka vsedě před přídi více než jedna délka plavidla bez ohledu na zatížení. b) Odchylně od kap. 6.02.3 nesmí celkový výsek úseků bez volného výhledu zepředu až k 22,5° směrem dozadu na každou stranu přesáhnout 20°. Každý jednotlivý úsek bez volného výhledu nesmí překročit 5°. Přehledný úsek mezi dvěma úseky bez volného výhledu nesmí být menší než 10°. 22a.07.3 Přístroje Přístrojové desky pro obsluhu a kontrolu zařízení uvedených v kap. 22.11 se musí nacházet na samostatných a zřetelně označených místech v kormidelně. Totéž platí případně pro ovládací prvky ke spouštění kolektivních záchranných prostředků na vodu. 22a.07.4 Osvětlení Pro oblasti nebo části zařízení, které musí být během provozu osvětleny, se použije červené světlo. 22a.07.5 Okna Je nutno zamezit odrazům. Musí být použity prostředky, kterými se zamezí oslnění slunečním světlem. 22a.07.6 Povrchové materiály V kormidelně je nutno předejít reflexním povrchovým materiálům. 22a.08. Dodatečné vybavení 22a.08.1 Rychlá plavidla musí mít toto dodatečné vybavení: a) radarové zařízení a ukazatel rychlosti otáčení podle kap. 6.06.1; b) snadno dostupné osobní záchranné prostředky podle evropské normy EN 395:1998 pro nejvyšší přípustný počet osob na plavidle. 22a.09. Uzavřené prostory 22a.09.1 Obecná ustanovení Prostory přístupné všem osobám a obytné prostory a příslušné zařízení musí být navrženo tak, aby osoby, které je řádně používají, neutrpěly zranění při běžném nebo nouzovém rozjezdu či zastavení nebo během manévrování při běžné plavbě a v případě poruchy nebo nesprávného ovládání. 22a.09.2 Komunikace a) K informování cestujících o bezpečnostních opatřeních musí být všechny osobní lodě vybaveny akustickými a vizuálními zařízeními, která mohou vidět a slyšet všichni cestující na plavidle. b) Pomocí zařízení popsaných v písmenu a) může vůdce plavidla dát pokyny cestujícím. c) Všichni cestující mají v blízkostí svých sedadel k dispozici pokyny pro případ nouzové situace, včetně plánu plavidla s označením všech východů, únikových tras, nouzového zařízení, záchranných prostředků a návodu k použití záchranné vesty. 22a.10. Východy a únikové trasy 22ba10.1 Únikové a evakuační trasy musí splňovat tyto požadavky: a) musí být zajištěn snadný, bezpečný a rychlý přístup z ovládacího stanoviště do prostorů a obytných prostorů, do nichž mají přístup cestující; b) únikové trasy vedoucí k nouzovým východům musí být zřetelně a trvanlivě označeny; c) všechny východy musí být řádně označeny. Fungování otevíracího mechanismu musí být zřejmé zvenku i zevnitř; d) únikové cesty a nouzové východy musí mít vhodný bezpečnostní naváděcí systém. Vhodnost bezpečnostního naváděcího systému musí být posuzována podle „Správního pokynu č. 21“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. e) vedle východů musí být ponechán dostatečný prostor pro člena posádky. 22a.11. Požární ochrana a prevence 22a.11.1 Chodby, místnosti a obytné prostory, které jsou přístupné veřejnosti, a rovněž kuchyně a strojovny musí být napojeny na vhodný systém požárního poplachu. Vhodnost systému požárního poplachu musí být posouzena podle „Správního pokynu č. 17“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. Požár a místo jeho výskytu se zobrazuje automaticky na stanovišti trvale obsazeném posádkou. 22a.11.2 Strojovny musí být vybaveny pevnou požární soustavou podle kap. 10.03b. 22a.11.3 Místnosti a obytné prostory přístupné veřejnosti a jejich únikové trasy musí být vybaveny sprinklerovou požární soustavou s tlakovou vodou podle kap. 10.03a. Použitou vodu lze rychle odčerpat a odvést ven. 22a.12. Přechodná ustanovení 22a.12.1 Rychlá plavidla, která měla ke dni 31. března 2003 platné osvědčení plavidla, musí splňovat níže uvedená ustanovení této kapitoly: a) kap. 22a.01, 22a.04, 22a.08, 22a.09, 22a.10, kap 22a.11.1 při obnovení platnosti osvědčení plavidla; b) ke dni 1. dubna 2013, kap. 22a.07.1, 22a.07.3, 22a.07.4, 22a.07.5 a 22a.07.6; c) ke dni 1. ledna 2023 všechna ostatní ustanovení. KAPITOLA 23 VYBAVENÍ PLAVIDEL S OHLEDEM NA POSÁDKU 23.09. Vybavení plavidel 23.09.1 U motorových lodí, tlačných remorkérů, tlačných sestav a osobních lodí se zapíše do osvědčení plavidla v bodě 47, zda jsou či nejsou dodrženy odstavce 1.1 nebo 1.2. Při posuzování splnění standardů S1 a S2 se postupuje dle „Správního pokynu č. 20“ uvedeném v dodatku II k příloze II „Minimální technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách zón 1, 2, 3 a 4“ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/87/ES, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla vnitrozemské plavby a zrušuje směrnice Rady 82/714/EHS, ve znění směrnice 2006/137/ES, směrnice 2008/59/ES, směrnice 2008/87/ES, směrnice 2008/68/ES a směrnice 2008/126/ES. 23.09.1.1 Standard S1 a) Pohonné systémy jsou uspořádány tak, aby z ovládacího stanoviště bylo možné měnit rychlost plavidla a obrátit orientaci tahu vrtule. Pomocné motory potřebné pro provoz je možné zapnout a vypnout z ovládacího stanoviště, pokud k tomu nedochází samočinně nebo pokud motory neběží během plavby nepřetržitě. b) Pro indikaci hodnot mimo rozsah pro bezpečný provoz - teploty chladící vody hlavních motorů, - tlaku mazacího oleje u hlavních motorů a převodovek, - tlaku oleje a vzduchu reverzních jednotek hlavních motorů, reverzačních převodovek nebo propelerů, - stavů hladiny sběrných prostor v hlavní strojovně je zajištěno sledování uvedených veličin pomocí přístrojů, které v případě nesprávné funkce spustí v kormidelně akustické a vizuální signály. Akustické poplašné signály lze sloučit do jednoho akustického výstražného zařízení. Jakmile je porucha rozeznána, je možné je vypnout. Vizuální poplašné signály lze vypnout teprve po odstranění poruch, kvůli nimž byly spuštěny. c) K přívodu paliva a chlazení hlavního motoru dochází samočinně. d) Kormidelní zařízení je ovladatelné jednou osobou, a to i při největším ponoru, bez vynaložení zvláštní síly. e) Z ovládacího stanoviště je možné dát vizuální a akustické signály vyžadované předpisy vnitrostátních nebo mezinárodních plavebních orgánů. d) Neexistuje-li přímé spojení mezi ovládacím stanovištěm a přídí, zádí, obytnými prostorami a strojovnami, je plavidlo vybaveno hlasovým komunikačním systémem. Pro komunikaci se strojovnami může mít podobu vizuálního nebo akustického signálu. g) Předepsaný lodní člun může spustit na vodu jeden člen posádky sám a v přiměřené době. h) Plavidlo je vybaveno světlometem, který lze ovládat z ovládacího stanoviště. i) K ovládání klik a podobných otočných součástí zdvihacích zařízení není zapotřebí větší síla než 160 N. k) Vlečné navijáky zapsané v osvědčení plavidla mají strojní pohon. l) Drenážní čerpadla a čerpadla k umývání podlahy mají strojní pohon. m) Hlavní řídící jednotky a kontrolní přístroje jsou uspořádány ergonomicky. n) Zařízení podle kap. 5.01.1 lze ovládat dálkově z ovládacího stanoviště. 23.09.1.2 Standard S2 a) Pro motorové lodě plující samostatně: standard S1 a dodatečně vybavení příďovým dokormidlovacím zařízením, který lze ovládat z ovládacího stanoviště. b) Pro motorové lodě, které vedou bočně svázané sestavy: standard S1 a dodatečně vybavení příďovým dokormidlovacím zařízením, který lze ovládat z ovládacího stanoviště. c) Pro motorové lodě vedoucí tlačné sestavy složené z motorové lodě a plavidel vpředu: standard S1 a dodatečně vybavení hydraulicky nebo elektricky ovládanými spojovacími navijáky. Toto zařízení se však nevyžaduje, je-li plavidlo v čele tlačné sestavy vybaveno příďovým dokormidlovacím zařízením, který lze ovládat z ovládacího stanoviště tlačné motorové lodě. d) Pro tlačné remorkéry vedoucí tlačnou sestavu: standard S1 a dodatečně vybavení hydraulicky nebo elektricky ovládanými spojovacími navijáky. Toto zařízení se však nevyžaduje, je-li plavidlo v čele tlačné sestavy vybaveno příďovým dokormidlovacím zařízením, který lze ovládat z ovládacího stanoviště tlačného remorkéru. e) Pro osobní lodě: standard S1 a dodatečně vybavení příďovým dokormidlovacím zařízením, které lze ovládat z ovládacího stanoviště. Toto se však nevyžaduje, pokud pohonný systém a kormidelní zařízení osobní lodě zaručuje rovnocennou manévrovatelnost. KAPITOLA 24 PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 24.01. Přechodná ustanovení pro plavidla určená pro plavbu na Rýnu 24.01.1 Kap. 24.02 až 24.04 se vztahují pouze na plavidla, která prokazatelně byla vybavena k 30. prosinci 2008 lodní osvědčení podle nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. prosince 1994, nebo kterým bylo uvedené osvědčení vystaveno později, pokud se ke dni 31. prosince 1994 nacházela ve výstavbě nebo procházela přestavbou. 24.01.2 Na plavidla určená pro plavbu na Rýnu, která nejsou zahrnuta v kap. 24.01.1, se vztahuje kap. 24.06. 24.02. Odchylky pro plavidla, která jsou již v provozu 24.02.1 Aniž jsou dotčeny kap. 24.03 a 24.04, musí plavidla, která nejsou v souladu s požadavky této přílohy, a) být upravena tak, aby vyhovovala těmto ustanovením podle přechodných ustanovení uvedených v kap. 24.02.2, a b) až do úpravy být v souladu s nařízením o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. prosince 1994. 24.02.2 Plavidla uvedená v kap. 24.01.1 musí splňovat: a) požadavky kap. 2.03.2 na obytné prostory, požadavky kap. 2.03.4, kap. 2.03.5, kap. 5.01.3, kap. 5.02.2, kap. 5.03.2, kap. 5.05.1, kap. 5.07.2 písm. a), kap. 6.02.6, kap. 6.03.8, kap. 6.04.9 věta třetí a čtvrtá, kap. 6.09, kap. 7.02.1, kap. 7.03.2, kap. 7.03.3, kap. 7.05.3, kap. 7.05.4, kap. 7.05.6 věta třetí až pátá, kap. 7.05.9 věta druhá, kap. 7.08.8, kap 7.08.9, kap. 7.09.2, kap. 9.01.2 písm. b), kap. 9.01.3, kap. 10.05.2, kap. 11.10, kap. 11.11, kap. 15.01.1 písm. d), 15.08.4, 15.08.5, kap. 15.08.8, kap. 15.09.3, kap. 15.09.5 písm. b) a c), kap. 15.09.5. písm. f), kap. 15.09.5 písm. i), kap. 15.09.10, kap. 15.12.2 písm. a), kap. 15.12.3 písm. b) a c), kap. 15.12.6, kap. 15.12.7, kap. 15.12.8 písm. b) až d), nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010; b) požadavky kap. 15.01.2 písm. c) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010, toto ustanovení se nevztahuje na lodě s parním strojem s kotlem na tuhá paliva; c) požadavky kap. 6.04.3, není-li na plavidle kormidelna uzpůsobená k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru, nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010; d) požadavky kap. 15.08.2 u osobních lodí s LWL méně než 40 m nebo pro nejvýše 75 osob, kap. 15.08.3 u výletních osobních lodí, kap. 15.11.9 na kajutových osobních lodích bez sprinklerové požární soustavy s tlakovou vodou, kap. 15.11.17 u výletních osobních lodí, kap. 15.15.4 a kap. 15.15.5 u osobních lodí s nejvyšším přípustným počtem cestujících 250 nebo s 50 lůžky nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010; e) požadavky kap. 2.03.2 na bezpečnostní zařízení, požadavky kap. 5.01.7 pro plavidla, jejíž kýl byl položen před rokem 1996, kap. 5.06.1, kap. 6.02.3 věta druhá, kap. 7.01.3, kap. 7.03.5, kap. 7.05.1, kap. 7.05.7 věta první, kap. 7.07, kap. 7.10.3, kap. 9.05.4, kap. 9.16.3 věta druhá, kap. 10.04, kap. 11.02.4, kap. 11.12.2. až 11.12.6, kap. 11.12.8 až 11.12.10, kap. 15.02.10 písm. c, kap. 15.07, kap. 15.08.6, kap. 15.10.2, kap. 15.10.3, kap. 15.10.4 písm. f), kap. 15.10.4 písm. i), 15.10.6.věta první až čtvrtá, kap. 15.11.3, kap. 15.12.9 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015; f) požadavky kap. 15.10.4 u výletních lodí s LWL 25 m a méně nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015; g) požadavky kap. 5.03.3 a kap. 5.03.5, nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2020; h) požadavky kap. 7.02.4, kap. 7.02.5 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2025; i) požadavky kap. 2.04.6 u strojoven, které před rokem 1995 nebyly považovány za strojovny podle kap. 1.01, nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2035; j) požadavky kap. 2.03.1 písm. a), kap. 5.01.1, kap. 5.02.3, 9.01.1 věta druhá, kap. 9.20, kap. 9.21, kap. 10.03a, kap. 11.05.1, kap. 11.05.4, kap. 11.06.2, kap. 11.07.1 věta druhá, kap. 12.01.1, kap. 12.02.3, kap. 12,02,4, kap. 12.02.6, kap. 12.02.8, kap. 12.02.9, kap. 12.02.10, kap. 12.2.11, kap. 12.02.12 písm. a) a b), kap. 12.02.13, kap. 12.03, kap. 12.04, kap. 12.05, kap 12.06, kap. 12.07.1 věta druhá, kap. 16.01.3 poslední věta nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2035; k) požadavky kap. 16.01.2 u plavidel, jež byla schválena pro tlačení bez vhodného zajišťovacího zařízení před 1.1.1995, požadavky kap. 20.01 u rekreačních plavidel postavených před 1.1.1995 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2035; l) požadavky kap. 2.03.7 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2041; m) požadavky kap. 7.05.13, kap. 15.02.2, kap. 15.02.15, kap. 15.03.10, kap. 15.03.13, kap. 15.05.2 písm. a), kap. 15.05.2. písm. b), kap. 15.06.1. písm. a), kap. 15.06.3 písm. c) věta první, kap. 15.06.3 písm. f) věta první, kap. 15.06.3 písm. g), kap. 15.06.4 písm. d), kap. 15.06.5, kap. 15.06.6 písm. b) až d), kap. 15.06.7, kap. 15.06.8, kap. 15.06.9, kap. 15.06.10 písm. a) věta první a druhá, kap. 15.06.10 písm. b) věta druhá, kap. 15.06.13, kap. 15.06.14 věta první, kap. 15.06.15, kap. 15.06.17 věta druhá, kap. 15.06.18, kap. 15.06.19, kap. 15.11.1, kap. 15.11.2, kap. 15.11.4, kap. 15.11.5, kap. 15.11.6, kap. 15.11.7, kap. 15.11.8, kap. 15.11.10, kap. 15.11.11, kap. 15.11.12 věta druhá, kap. 15.11.13, kap. 15.11.14, kap.15.11.15, kap. 15.11.17, kap. 15.11.17, kap. 15.15.1 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045; n) požadavky kap. 15.01.2 písm. e) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045, toto ustanovení se použije pouze v případě, že poplašné systémy jsou umístěny podle kap. 15.15.8; o) požadavky kap. 15.02.5 věta druhá u osobních lodí, jejichž kýl byl položen před 1.1.1996 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045; p) požadavky kap. 15.03.1 až 15.03.6 při zvýšení nejvyššího přípustného počtu cestujících, požadavky kap. 15.06.3 písm. c) věta druhá pro rozměr 0,7 m, požadavky kap. 15.14.1 u kajutových osobních lodí s nejvýše 50 lůžky a u výletních lodí, požadavky kap. 15.14.2 u kajutových osobních lodí s nejvýše 50 lůžky a u výletních lodí s nejvýše 50 cestujícími nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045; q) požadavky kap. 6.07.2 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2049; r) požadavky kap. 2.04.3 věta druhá až čtvrtá, kap. 5.07.2 písm. e), kap. 6.04.1, kap. 6.12.1, kap. 6.12.1, kap. 6.12.3, kap. 7.02.6, kap. 7.05.2, kap. 9.11.4, kap. 11.13, kap. 15.02.12, kap. 17.03.1, kap. 17.03.4, kap. 17.04.2, kap. 17.04.3, kap. 17.09, kap. 15.12.1 písm. c) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla; s) požadavky kap. 6.03.7 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla, pokud kormidelna nebyla uspořádána k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru; t) požadavky kap. 10.02.2 písm. a) u prvního lana, které se na plavidlu vyměňuje nejpozději 1.1.2008, druhé a třetí lano nejpozději 1.1.2013. 24.02.3 Ustanovení kap. 24.02.2 se nevztahuje na plavidla, která jsou již v provozu, nejsou-li dotyčné části měněny nebo přestavovány. Jsou-li stávající části nahrazovány náhradními součástmi se stejnou technologií nebo stejného typu, nepředstavuje to výměnu ve smyslu přechodných ustanovení. 24.02.4 Plavidla uvedená v kap. 24.01.1 musí splňovat požadavky kap. 10.03.1, kap. 10.03.2, kap. 10.03.4 při výměně, nejpozději 1.1.2010. 24.02.5 Plavidla uvedená v kap. 24.01.1 musí splňovat požadavky kap. 11.05.2, kap. 11.05.3 od vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla. 24.02.6 U osobních lodí, které byly vybaveny kolektivními záchrannými prostředky podle kap. 15.09.5 před 1.1.2006 se tyto prostředky považují za alternativu k osobním záchranným prostředkům. U osobních lodí, které byly vybaveny kolektivními záchrannými prostředky podle kap. 15.09.6 před 1.1.2006, se tyto prostředky považují za alternativu k osobním záchranným prostředkům až do vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010. 24.02.7 Požární soustavy s CO2 instalované před 1. říjnem 1980 lze používat do vydání nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. lednu 2035, pokud splňují požadavky čl. 7.03 odst. 5 nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném k 1. dubnu 1976. 24.02.8 Pevné požární soustavy s CO2 instalované v období mezi 1. dubnem 1992 a 31. prosincem 1994 lze používat do vydání nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. lednu 2035, splňují-li požadavky čl. 7.03 odst. 5 nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. prosince 1994. 24.02.9 Doporučení Ústřední komise pro plavbu na Rýně vydaná v období mezi 1. dubnem 1992 a 31. prosincem 1994 s ohledem na čl. 7.03 odst. 5 nařízení o inspekci plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. prosince 1994 jsou platná až do vydání nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. lednu 2035. 24.02.10 Kap. 10.03b.2 písm. a) se použije do vydání nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. lednu 2035 pouze tehdy, byla-li tato zařízení namontovaná na plavidlech, jejichž kýl byl položen po 1. říjnu 1992. 24.03. Odchylky pro plavidla, jejichž kýl byl položen ke dni 1. dubna 1976 nebo dříve 24.03.1 Na plavidla podle kap. 24.01.1, jejichž kýl byl položen ke dni 1. dubna 1976 nebo dříve, se kromě kap. 24.02 vztahují rovněž ustanovení kap. 24.03.2. 24.03.2 Plavidla uvedená v kap. 24.03.1 musí splňovat: a) požadavky kap. 6.01.2, kap. 7.10.2, kap. 9.01, kap. 9.03, kap. 9.06, kap. 9.10, kap. 9.11.2, kap. 9.12, kap. 9.14, kap. 9.15 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. 1. 2015; b) požadavky kap. 2.03.1 písm. a), kap. 2.04.2, kap. nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2035; c) požadavky kap. 15.02.5, kap. 15.02.6 věty první, kap. 15.02.7 až 15.02.11, kap. 15.02.13, kap. 15.02.16, kap. 15.04, kap. 15.10.4, kap. 15.10.6 až 15.10.8, kap. 15.10.11 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045. 24.03.3 Ustanovení kap. 24.03.2 se nevztahuje na plavidla, která jsou již v provozu, nejsou-li dotyčné části měněny nebo přestavovány. Jsou-li stávající části nahrazovány náhradními součástmi se stejnou technologií nebo stejného typu, nepředstavuje to výměnu ve smyslu přechodných ustanovení. 24.03.4 Plavidla uvedená v kap. 24.03.1 musí splňovat požadavky kap. 2.04.7, kap. 3.01.2, kap. 3.02, kap. 3.03, kap. 7.08.3, kap. 7.08.4, kap. 12.02.5 v okamžiku vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015. 24.03.5 Ustanovení kap. 15.11.3 písm. a) se vztahuje na výletní osobní lodě, jejichž kýl byl položen ke dni 1. dubna 1976 nebo dříve, do prvního vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. 1. 2045 s tím, že pouze barvy, laky, nátěry a jiné materiály použité na povrchových plochách obrácených k únikovým cestám a jiné materiály k ošetření povrchů obkladů musí být ohnivzdorné a nesmí vznikat kouř nebo toxické výpary v nebezpečném rozsahu. 24.03.6 Ustanovení kap. 15.11.2 se vztahuje na výletní osobní lodě, jejichž kýl byl položen ke dni 1. dubna 1976 nebo dříve s tím, že postačuje, pokud místo schodů v podobě ocelové nosné konstrukce jsou schody sloužící jako únikové cesty navrženy tak, aby v případě požáru byly použitelné po přibližně stejnou dobu jako schody v podobě ocelové nosné konstrukce. 24.04. Ostatní odchylky 24.04.1 U plavidel, jejichž minimální volný bok byl stanoven podle článku 4.04 nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. března 1983, může být na žádost vlastníka volný bok stanoven podle článku 4.03 nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 1. ledna 1995. 24.04.2 Plavidla, jejichž kýl byl položen před 1. červencem 1983, nemusí splňovat kapitolu 9, musí však splňovat alespoň kapitolu 6 nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu ve znění platném ke dni 31. března 1983. 24.04.3 Ustanovení kap. 15.06 odst. 3 písm. a) až e) a kap. 15.12 odst. 3 písm. a) ohledně ustanovení o délce hadice se vztahují pouze na plavidla, jejichž kýl byl položen po 30. září 1984, a na přestavby dotyčných prostor nejpozději při prvním vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. lednu 2045. 24.04.4 Uplatňování ustanovení této kapitoly po uplynutí přechodných ustanovení nemusí být požadováno, je-li to z praktického hlediska obtížné nebo je-li jejich uplatňování spojeno s nepřiměřeně vysokými náklady a za podmínky souhlasného stanoviska Evropské komise. Tyto odchylky se musí zapsat do osvědčení plavidla. 24.05. Odchylky pro plavidla, na něž se nevztahuje kap. 24.01 24.06.1 Níže uvedená ustanovení platí a) pro plavidla určená pro plavbu na Rýnu, jimž bylo prokazatelně vystaveno lodní osvědčení podle nařízení o inspekci lodní plavby na Rýnu poprvé v období mezi 1. lednem 1995 a 30. prosincem 2008, pokud se ke dni 31. prosince 1994 nenacházela ve výstavbě nebo neprocházela přestavbou; b) pro plavidla určená pro plavbu na Rýnu, která prokazatelně obdržela jiné povolení k přepravě v období mezi 1. lednem 1995 a 30. prosincem 2008. 24.06.2 Použití přechodných ustanovení pro plavidla podle kap. 24.05.1 je možné v případě, že tato plavidla jsou prokazatelně v souladu s nařízením o inspekci lodní plavby po Rýnu, které bylo v platnosti ke dni, k němuž jim bylo uděleno lodní osvědčení nebo jiné povolení k přepravě. 24.06.3 Plavidla musí být upravena tak, aby splňovala ustanovení, která vstoupí v platnost po prvním udělení lodního osvědčení nebo jiného povolení k přepravě, v souladu s přechodnými ustanoveními v níže uvedené tabulce. 24.06.4 Ustanovení kap. 24.04.4 a 24.04.5 se použijí obdobně. 24.06.5 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.10.1999 musí splňovat požadavky kap. 2.03.7 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2041 24.06.6 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.4.2003 musí splňovat požadavky: a) kap. 2.04.3 věty druhé nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2041; b) kap. 7.02.4, kap. 7.02.6 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2025; c) kap. 10.02.2 písm. a) u prvního lana, které se na plavidle vyměňuje nejpozději 1.1.2008, u druhého a třetího lana do 1.1.2012 24.06.7 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.10.2003 musí splňovat požadavky: a) kap. 2.04.3 věty třetí a čtvrté nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla; b) kap. 10.04 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015; c) kap. 10.05.2 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010. Záchranné vesty, které byly na plavidle ke dni 30.9.2003 lze používat do vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. 1. 2010. 24.06.8 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.4.2007 musí splňovat požadavky: a) kap. 5.02.1, kap. 5.03.1 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2020; b) kap. 5.07.2 písm. a), kap. 6.04.9 věta třetí a čtvrtá, kap. 7.03.3, kap. 6.04.3 není-li na plavidle kormidelna uzpůsobená k řízení plavidla jednou osobou s pomocí radaru nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010; c) kap. 7.02.5 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2025; d) kap. 7.06, kap. 7.07 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045. 24.06.8 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 30.12.2008 musí splňovat požadavky kap. 6.02.2 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2020. 24.06.9 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.4.2008 musí splňovat požadavky kap. 7.05.7 věty první nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015. 24.06.10 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.4.1999 musí splňovat požadavky: a) kap. 7.05.9 věty druhé nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2010; b) kap. 7.05.13 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015. 24.06.11 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.4.2002 musí splňovat požadavky kap. 10.03a nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2035. 24.06.12 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.10.2002 musí splňovat požadavky kap. 10.03a nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla. 24.06.13 Plavidla, jimž bylo osvědčení plavidla vydáno před 1.1.2006 musí splňovat požadavky: a) kap. 15.01.1 písm. c), kap. 15.01.2 písm. b), kap. 15.06.2, kap. 15.06.12, u výletních osobních lodí požadavky kap. 15.08.3 písm. c), kap. 15.08.7, kap. 15.08.9, kap. 15.09. věty první, kap. 15.09.2, kap. 15.09.9, kap. 15.09.11, kap. 15.12.1 písm. c), kap. 15.12.4, kap. 15.12.5, u výletních lodí požadavky kap. 15.13 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla; b) kap. 15.01.1 písm. d), kap. 15.01.2 písm. c), u osobních lodí s LWL méně než 40 m nebo pro nejvýše 75 osob požadavky kap. 15.08.2, kap. 15.08.4, kap. 15.08.5, kap. 15.08.8, kap. 15.09.3, kap. 15.09.5 písm. b), c), f), i), kap. 15.09.12, kap. 15.12.2 písm. a), kap. 15.12.6, kap. 15.12.7, kap. 15.12.8 písm. b), kap. 15.12.8 písm. d), u výletních osobních lodí požadavky kap. 15.08.3 a kap. 15.11.17, u kajutových osobních lodí bez sprinklerové požární soustavy s tlakovou vodou požadavky kap. 15.11.9, u osobních lodí s nejvyšším přípustným počtem cestujících 250 nebo s 50 lůžky požadavky kap. 15.15.5 a kap. 15.15.6 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1. 1. 2010; c) kap. 15.01.2 písm. e) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045. Toto ustanovení se použije pouze v případě, že jsou instalovány poplašné systémy podle kap. 15.15.9; d) kap. 15.02.2, kap. 15.02.15, kap. 15.03.7, kap. 15.03.8, kap. 15.03.15 až kap. 15.03.13, kap. 15.05.2 písm. a), kap. 15.05.2 písm. b), kap. 15.06.1, kap. 15.06.3 písm. c) první věty, kap. 15.06.3 písm. c) věty druhé pro rozměr 0,7 m, kap. 15.06.3 písm. f) věty první, kap. 15.06.3 písm. g), kap. 15.06.4 písm. d), kap. 15.06.5, kap. 15.06.6. písm. b), kap. 15.06.6. písm. d), kap. 15.06.8, kap. 150.6.9 písm. a) až c), písm. e) poslední věty, kap. 15.06.10 písm. a) první a druhé věty, kap. 150.6.10 písm. b) věty druhé, kap. 15.06.14 věty první, kap. 15.06.15, kap. 15.06.17 věty druhé, kap. 15.11.1, kap. 15.11.2, kap. 15.06.18, kap. 15.11.4, kap. 15.11.5, kap. 15.11.5, kap. 15.11.6, kap. 15.11.7, kap. 15.11.8 písm. a), kap. 15.11.8 písm. b), kap. 15.11.8 písm. c) věty druhé, kap. 15.11.8 písm. d), kap. 15.11.10, kap. 15.11.12 věty druhé, kap. 15.11.13,kap. 15.11.14, kap. 15.11.15, kap. 15.11.16, kap. 15.15.1, u osobních lodí, jejichž kýl byl položen před 1. 1. 1996 požadavky kap. 15.02.5 věty druhé, u kajutových osobních lodí s nejvýše 50 lůžky a u výletních osobních lodí požadavky kap. 15.14.1, u kajutových osobních lodí s nejvýše 50 lůžky a u výletních osobních lodí s nejvýše 50 cestujícími požadavky kap. 15.14.2, nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2045; e) kap. 15.06.7, kap. 15.08.6, kap. 15.10.2, kap. 15.10.3, kap. 15.10.4 písm. f), kap. 15.10.4 písm. i), kap. 15.10.6 věty první až čtvrté, kap. 15.11.3, u výletních lodí s LWL 25m nebo méně požadavky kap. 15.10.4 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015; f) kap. 15.06.6 písm. c) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2007; g) kap. 15.12.9 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 1.1.2015. Toto ustanovení neplatí pro osobní lodě, jejichž kýl byl položen po 31. 12. 1995, jejichž trup je ze dřeva, hliníku nebo plastu a jejichž strojovny nejsou zhotoveny z materiálu podle kap. 2.04.3 a kap. 2.04.4. 24.06.14 Ustanovení kap. 24.06.5 až kap. 24.06.13 se nevztahuje na plavidla, která jsou již v provozu, nejsou-li dotyčné části měněny nebo přestavovány. Jsou-li stávající části nahrazovány náhradními součástmi se stejnou technologií nebo stejného typu, nepředstavuje to výměnu ve smyslu přechodných ustanovení. 24.07. Přechodné ustanovení 24.07.1 Plavidlu, které po 31. březnu 2007 mělo platné osvědčení plavidla podle nařízení o inspekci lodní plavby na Rýně, zůstane v platnosti již přidělené jedinečné evropské identifikační číslo plavidla, případně doplněné počáteční číslicí „0“. KAPITOLA 24a DODATEČNÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ PRO PLAVIDLA, KTERÁ NEJSOU PROVOZOVANÁ NA VNITROZEMSKÝCH VODNÍCH CESTÁCH V ZÓNĚ R 24a.01. Uplatňování přechodných ustanovení na plavidla, která jsou již v provozu, a platnost předchozích osvědčení Společenství 24a.01.1 Kapitola 24a se vztahuje a) na plavidla, pro něž bylo osvědčení plavidla vystaveno poprvé před 30. prosincem 2008, a b) na plavidla, která získala jiné povolení k přepravě před 30. prosincem 2008, pokud nejsou provozována na vnitrozemských vodních cestách v zóně R. 24a.02. Odchylky pro plavidla, která jsou již v provozu 24a.02.1 Aniž jsou dotčeny kap. 24a.03 a 24a.04, musí být plavidla, která nejsou plně v souladu s požadavky této vyhlášky, upravena tak, aby byla v souladu s ustanoveními, která vstoupí v platnost po jejich prvním vystavení osvědčení plavidla nebo jiné přepravní licence v souladu s přechodnými ustanoveními uvedenými v kap. 24a.02.2. 24a.02.2 Plavidla uvedená v kap. 24a.02.1 musí splňovat požadavky: a) kap. 2.03.1 písm. a), kap. 12.02.10, kap. 12.02.11, kap. 12.02.12 písm. a) a písm. b), kap. 12.02.13, kap. 12.03, kap. 12.04, kap. 12.06, kap. 12.07.1 věty druhé, kap. 16.01.2, kap. 16.01.3 věty poslední nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2049; b) kap. 2.03.2, kap. 22a.03 na bezpečnostní zařízení v obytných prostorech nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2024; c) kap. 2.03.2, kap. 9.11.2, kap. 9.12.2 na bezpečnostní zařízení nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2029; d) kap. 3.01. nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2019; e) kap. 7.04 kap. 12.05, nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla; 24a.02.2 Požadavky uvedené: a) v kap. 24a.02.2 a a. v kap. 2.03.1, kap. 2.03.2, kap. 2.03.5, kap. 2.04.2, kap. 2.04.7, kap. 3.02, kap. 5.01.3, kap. 6.01.2, kap. 6.05.2, kap. 6.12, kap. 7.01.3, kap. 7.05.13, kap. 7.08.2, kap. 7.08.3, kap. 7.08.4, kap. 7.08.5, kap. 7.08.6, kap. 7.08.7, kap. 7.10.2, kap. 9.01.2, kap. 9.01.3, kap. 9.06, kap. 9.10, kap. 9.14.3, kap. 9.15, kap. 9.16.3, kap. 9.17.1 se nevztahují na plavidla, která jsou již v provozu, nejsou-li dotyčné části měněny nebo přestavovány. Jsou-li stávající části nahrazovány náhradními součástmi se stejnou technologií nebo stejného typu, nepředstavuje to výměnu ve smyslu přechodných ustanovení. 24a.03. Odchylky pro plavidla, jejichž kýl byl položen před 1. lednem 1985 24a.03.1 Je-li bezpečnost plavidla a jeho posádky zajištěna jiným vhodným způsobem, nemusí být za podmínek kap. 24a.03.2 požadováno splnění požadavků této přílohy u plavidel, jejichž kýl byl položen před 1. lednem 1985. 24a.03.2 Plavidla uvedená v kap. 24a.03.1 musí splňovat požadavky: a) kap. 2.03.1 písm. a) nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2049; b) kap. 2.03.2 na bezpečnostní zařízení v obytných prostorech nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2024; c) kap. 2.03.2, kap. 9.11.2, kap. 9.12.2 na bezpečnostní zařízení nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2029; d) kap. 3.01. nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla po 30.12.2019; e) kap. 7.04 nejpozději při vystavení nebo obnovení osvědčení plavidla. 24a.03.3 Požadavky uvedené: a) v kap. 24a.03.2 a b. v kap. 2.03.1, kap. 2.03.2, kap. 2.03.5, kap. 2.04.2, kap. 2.04.7, kap. 3.02, kap. 5.01.3, kap. 6.01.2, kap. 6.05.2, kap. 6.12, kap. 7.01.3, kap. 7.05.13, kap. 7.08.2, kap. 7.08.3, kap. 7.08.4, kap. 7.08.5, kap. 7.08.6, kap. 7.08.7, kap. 7.10.2, kap. 9.01.2, kap. 9.01.3, kap. 9.06, kap. 9.10, kap. 9.14.3, kap. 9.15, kap. 9.16.3, kap. 9.17.1, kap. 10.01.9, kap. 10.04.1, kap. 10.05.1, kap. 10.05.2, kap. 11.11.2, kap. 12.02.13 se nevztahují na plavidla, která jsou již v provozu, nejsou-li dotyčné části měněny nebo přestavovány. Jsou-li stávající části nahrazovány náhradními součástmi se stejnou technologií nebo stejného typu, nepředstavuje to výměnu ve smyslu přechodných ustanovení. 24a.04. Ostatní odchylky 24a.04.1 Ustanovení této kapitoly nemusí být po ukončení platnosti přechodných ustanovení uplatňována, je-li to z praktického hlediska obtížné nebo je-li jejich uplatňování spojeno s nepřiměřeně vysokými náklady a za podmínky souhlasného stanoviska Evropské komise. Tyto odchylky se musí zapsat do osvědčení plavidla. 24a.04.2 Plavidla provozovaná výhradně na území České republiky a) na uzavřených vodních cestách, jejichž stavba započala před 1. 1. 2009 nebo b) určená pro přepravu nákladu s nosností do 350 t a ostatní plavidla s výtlakem do 100 m3, jejichž stavba započala před 1. 1. 1950 se považují za způsobilá, pokud splňují alespoň podmínky technické způsobilosti platné ke dni 31. 12. 2008. 24a.04.3 Osobní lodě, převozní lodě, plovoucí stroje, plovoucí zařízení a jiná než malá rekreační plavidla, pro než bylo vystaveno lodní osvědčení před 31.12.2008, se považují za způsobilá, pokud splňují alespoň podmínky technické způsobilosti platné ke dni 31.12.2008. Díly nebo části plavidla, které byly vyměněny nebo rekonstruovány po uvedeném datu však musí splňovat požadavky této přílohy. Za výměnu dílu se pro účely tohoto ustanovení nepovažuje výměna dílu za stejný nebo s rovnocennou technologií. 24a.04.4 Omezení oblasti plavby u plavidel podle kap. 24a.04.02 a odchylky od požadavků podle této přílohy se zapíší do osvědčení plavidla. 24a.04.5 Převozní lodě s obsaditelností do 12 cestujících včetně se považují za způsobilé, pokud splňují alespoň podmínky technické způsobilosti stanovené v příloze 3 této vyhlášky pro malá plavidla. Pro ostatní převozní lodě se použijí ustanovení této přílohy v rozsahu nutném pro zachování srovnatelné bezpečnosti v závislosti na konstrukci plavidla způsobu provozu a plavebních podmínkách v místě, kde má být převozní loď provozována. 24a.04.6 Na převozní lodě určené pro plavbu v zahraničí se úlevy podle kap. 24a.04.5 nevztahují. 24a.05. Přechodné ustanovení 24a.05.1 Kap. 24.07 se použije obdobně. KAPITOLA 24b PŘECHODNÁ USTANOVENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K EMISÍM PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A ZNEČIŠŤUJÍCÍCH ČÁSTIC ZE VZNĚTOVÝCH MOTORŮ 24b.01 Na instalaci pohonných vznětových motorů a pomocných motorů kategorie V o výkonu vyšším než 560 kW instalovaných na plavidlech přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se použije vyhláška č. 223/1995 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky. 24b.02 Ustanovení kap. 8.01.1, kap. 8.01.2, kap. 8.01.4, kap. 8.01.5, kap. 8.02, kap. 8.03.3, kap. 8.03.4, kap. 8.03.4, kap. 8.04.2 se použije od 30.6.2009. 24b.03 Kap. 8.03.3 se použije pro pomocné vznětové motory s konstantními otáčkami pouze pokud byly instalované na plavidle: a) po 31. prosinci 2010 jedná-li se o motory kategorie H, I, K;. b) po 31. 2011 jedná-li se o motory kategorie J. 24b.04 Kap. 8.03.4 se použije pro pomocné vznětové motory s proměnnými otáčkami pouze pokud byly instalované na plavidle: a) po 31. prosinci 2009, jedná-li se o motory kategorie J; b) po 31. prosinci 2010, jedná-li se o motory kategorie L; c) po 31. prosinci 2011, jedná-li se o motory kategorie M, N; d) po 31. prosinci 2012, jedná-li se o motory kategorie P; e) po 30. září 2013, jedná-li se o motory kategorie Q; f) po 30. září 2014, jedná-li se o motory kategorie R. Dodatek I k příloze č. 1 Obrázek 1 Nepovolaným vstup zakázán| 53kB| Barva: červená/bílá/černá ---|---|--- Obrázek 2 Zákaz ohně, otevřeného plamene a kouření| 53kB| Barva: červená/bílá/černá Obrázek 3 Hasící přístroj| 25kB| Barva: červená/bílá Obrázek 4 Upozornění na všeobecné nebezpečí| 36kB| Barva: černá/žlutá Obrázek 5 Požární hadice| 22kB| Barva: červená/bílá Obrázek 6 Požární soustava| 13kB| Barva: červená/bílá Obrázek 7 Použijte ochranné protihlukové prostředky| 47kB| Barva: modrá/bílá Obrázek 8 Lékárnička| 10kB| Barva: zelená/bílá Obrázek 9 Rychlouzavírací ventil na nádrži| 31kB| Barva: hnědá/ bílá 16. Dosavadní příloha č. 3 se označuje jako příloha č. 2. 17. Příloha č. 3 zní: „Příloha č. 3 Osvědčení společenství plavidla vnitrozemské plavby 4.8MB “. 18. Příloha č. 4 zní: „Příloha č. 4 Prozatímní osvědčení společenství plavidla vnitrozemské plavby 1.3MB “. Čl. II Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Ing. Slamečka, MBA v. r. 1) Článek 4 a následují směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje ve znění směrnice 2001/63/ES, směrnice 2002/88/ES, směrnice 2004/26/ES, směrnice 2006/105/ES. 2) Velikost lékárničky III. podle bodu č.2 přílohy č. 14 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 9 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 5) § 11 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. 6) Nařízení vlády č. 26/2003, kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 42/2003 Sb., kterým se stanoví požadavky na přepravitelná tlaková zařízení, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 8) Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví požadavky na strojní zařízení, ve znění pozdějších předpisů. 9) Nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, ve znění pozdějších předpisů. 10) Nařízení vlády č. 24/2003 Sb. kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení. 11) Nařízení vlády 174/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části, na vodní skútry a pohonné motory rekreačních plavidel a vodních skútrů.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 172/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 172/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Vyhlášeno 18. 6. 2009, částka 51/2009 172 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. června 2009 o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byly u něj uloženy v období od 1. 3. 2009 do 31. 5. 2009 tyto kolektivní smlouvy vyššího stupně: 1. II. dodatek Odvětvové Kolektivní smlouvy vyššího stupně uzavřené mezi Odborovým svazem zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb a Českým svazem zaměstnavatelů pošt, telekomunikací a distribuce tisku (ze dne 18. 11. 2008). 2. Dodatek č. 1 Kolektivní smlouvy vyššího stupně uzavřené mezi Českomoravskou elektrotechnickou asociací a Odborovým svazem KOVO na období od 1. 1. 2009 - 31. 12. 2010 (ze dne 20. 4. 2009). Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Nález Ústavního soudu č. 171/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 171/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) Vyhlášeno 18. 6. 2009, částka 51/2009 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci, argumentace navrhovatele, stanovisko účastníků řízení * II. - Dikce napadených ustanovení * III. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele, ústavní konformita legislativního procesu * IV. - Vlastní přezkum * V. - 45. V řízení o abstraktní kontrole norem neplatí zásada projednací, a Ústavní soud tedy není vázán odůvodněním návrhu, ale je naopak povinen zkoumat napadené ustanovení i z hlediska souladu s jinými ústavněprávními předpisy, než pro které je napadají navrh 171 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Krajského soudu v Brně na zrušení některých ustanovení zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), in eventum na vydání interpretativního výroku ohledně některých ustanovení tohoto zákona, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci, argumentace navrhovatele, stanovisko účastníků řízení 1. Dne 8. září 2008 obdržel Ústavní soudÚstavní soud návrh na zrušení části zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), a to konkrétně: - části ustanovení § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění, a to ve slovech „která má být projednána v občanském soudním řízení“, - části ustanovení § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění, a to ve slovech „kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení“, - ustanovení § 30 zákona o vyvlastnění. 2. Pro případ zamítnutí uvedeného je navrhováno, aby Ústavní soudÚstavní soud alespoň podal ústavně konformní výklad ustanovení § 28 a 30 zákona o vyvlastnění formou interpretativního výroku. Jím by měl zodpovědět otázku, zda i poté, co napadená ustanovení zákona o vyvlastnění nabyla účinnosti, platí výklad zaujatý dříve Ústavním soudemÚstavním soudem v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 14/06. 3. Navrhovatel uvedl, že u něho v oddělení 35 C probíhá množství řízení vycházejících ze zákona o vyvlastnění (35 C 32/2007, 35 C 33/2007, 35 C 34/2007, 35 C 335/2007, 35 C 36/2007, 35 C 37/2007, 35 C 39/2007, 35 C 40/2007, 35 C 41/2007, 35 C 50/2007, 35 C 1/2008, 35 C 4/2008, 35 C 7/2008, 35 C 15/2008, 35 C 16/2008, 35 C 19/2008, 35 C 25/2008). Vypočtená řízení jsou vedena v důsledku rozhodnutí správních orgánů, jimiž nebylo rozhodnuto o vyvlastnění a předmětné návrhy byly bez skutečného věcného projednání zamítnuty na základě právního názoru, že v případě realizovaných staveb je dodatečné vyvlastnění vyloučeno. Podle navrhovatele tento názor odporuje závěrům přijatým Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 5 As 11/2003-66 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 9/2005, č. 630), kde se říká pravý opak. Před vlastním soudním rozhodováním je však dle navrhovatele nutno vyřešit otázku příslušnosti. Řízení uvedených spisových značek se netýkají soukromoprávních sporů o výši a případné rozdělení náhrady, ale samotného vyvlastnění jakožto veřejnoprávního zásahu do vlastnického práva, který by měl – alespoň podle názoru navrhovatele – podléhat přezkumu ve správním soudnictví. Přesto správní soud v sérii případů shora uvedených podané žaloby odmítl postupem podle § 46 odst. 2 soudního řádu správního s tím, že po 1. 1. 2007 náleží do občanského soudního řízení. Ve věci sp. zn. 35 C 33/2007 rozhodoval dokonce zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., který usnesením ve věci kompetenčního sporu zn. Konf 34/2007 určil, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu o zřízení věcného břemene je soud v občanském soudním řízení. Tento závěr je závazný i pro navrhovatele. Musí proto aplikovat výše označená ustanovení zákona o vyvlastnění, ačkoliv je přesvědčen o jejich rozporu s ústavním pořádkem. Od toho navrhovatel dovozuje svou aktivní legitimaci. 4. Předmětná právní úprava, eventuálně její výklad přijatý zvláštním senátem, je dle názoru navrhovatele v přímém rozporu s dosavadní judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu (konkrétně usnesením sp. zn. Pl. ÚS 14/06), Nejvyššího správního soudu (konkrétně usnesením rozšířeného senátu č. j. 4 As 47/2003-50), a zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. (konkrétně usnesením č. j. Konf 81/2004-12). Zdůrazňuje tam uvedený výklad, podle něhož je třeba rozlišovat ta řízení, jejichž předmětem je vyvlastění nebo nucené omezení vlastnického práva věcným břemenem zřizovaným správním aktem, a ta řízení, jejichž předmětem je spor o vlastnické právo. Prvá kategorie případů představuje rozhodování ve veřejnoprávní, nikoliv soukromoprávní věci, a je proto dána pravomoc správních soudů. Naopak pravomoc civilních soudů se vztahuje na spory o výši a případně rozdělení náhrady. V případech navrhovatelem uváděných o výši či rozdělení náhrady (tedy ve zmiňovaném pojetí soukromoprávní záležitosti) nejde, jedná se naopak o typické otázky práva veřejného. 5. Právní úprava je v rozporu s ústavními principy dělby moci ve státě, když vyvlastnění by v důsledku kritizované praxe (ve smyslu celého věcného projednání) meritorně řešily namísto státní správy civilní soudy. Ty totiž nemají možnost rozhodnutí správního orgánu rušit a věci mu vracet k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Správní část vyvlastňovacího řízení by tak byla fakticky obejita. Navrhovatel vyslovuje obavu, že se správní orgány budou jednoduše rozhodování ve věcech vyvlastnění zbavovat jejich „přehráváním“ na civilní soudy. Přitom efektivní soudní kontrolu správních orgánů projednávajících a rozhodujících tyto případy lze realizovat leda cestou správního soudnictví, tedy rušením vadných rozhodnutí a vracením věcí k dalšímu projednání. Napadená právní úprava zpochybňuje samotný smysl správního soudnictví v České republice. Konečně správní orgán není ani účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu, proto mu nemůže soud uložit povinnost k náhradě nákladů řízení. Tím se právní úprava ocitá v rozporu s dikcí čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zakotvující soudní přezkum správních rozhodnutí. 6. Dále navrhovatel poukazuje na rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod garantujícím zákaz odnětí věci zákonnému soudci; původně jím byl soudce správní s dostatečnými možnostmi ke zjednání nápravy, nově jím má být soudce civilní s možnostmi nápravy zcela nedostatečnými. Je rovněž zasaženo do práva účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), když věci již dříve řešily správní soudy, ovšem meritorně je neskončily, jen předaly soudům civilním, přičemž ve správním soudnictví již odčekaná doba se takto ztrácí. 7. Konečně navrhovatel upozorňuje na rozpor se zákazem retroaktivity, týká-li se nová zákonná úprava i rozhodnutí vydaných před datem její účinnosti. 8. Návrh, jak již bylo uvedeno, směřuje ke zrušení označených částí zákona o vyvlastnění, eventuálně k podání jejich ústavně konformního výkladu formou interpretativního výroku. Tím by měl dle navrhovatele Ústavní soudÚstavní soud osvětlit, zda i po nabytí účinnosti předmětných ustanovení zákona o vyvlastnění platí výklad Ústavním soudemÚstavním soudem dříve učiněný (ve zmiňovaném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 14/06). 9. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k obsahu návrhu po rekapitulaci průběhu přijetí zákona o vyvlastnění pouze uvedla, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení o souladu napadené právní úpravy s ústavním pořádkem a právním řádem. Posouzení ústavnosti úpravy nechává zcela na úvaze Ústavního souduÚstavního soudu. 10. Senát Parlamentu České republiky popsal podrobně proces přijímaní návrhu zákona o vyvlastnění s důrazem na rozpravu, která o návrhu proběhla v horní komoře Parlamentu. K ustanovením zákona napadeným nyní posuzovaným návrhem neměl Senát žádné výhrady. Taktéž proto ponechává rozhodnutí na úvaze Ústavního souduÚstavního soudu, aniž by návrh argumentačně podpořil či se vyslovil pro jeho zamítnutí. II. Dikce napadených ustanovení 11. Ustanovení § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění zní: „K řízení ve věci vyvlastnění, která má být projednána v občanském soudním řízení, je v prvním stupni příslušný krajský soud.“. Ke zrušení jsou navrhována slova: „... která má být projednána v občanském soudním řízení“. 12. Ustanovení § 28 odst. 2 zákona o vyvlastnění zní: „Žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout.“. Ke zrušení jsou navrhována slova: „kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení“. 13. Ustanovení § 30 zákona o vyvlastnění je navrhováno zrušit celé a zní: „Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v občanském soudním řízení ve věcech vyvlastnění podle občanského soudního řádu.“. III. Podmínky aktivní legitimace navrhovatele, ústavní konformita legislativního procesu 14. Návrh podal krajský soud v souvislosti s řízeními, která u něho probíhají, přičemž ke zrušení navrhovaná ustanovení zákona o vyvlastnění v nich musí aplikovat. Jeho aktivní legitimace se tak opírá o ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). 15. Ústavní soudÚstavní soud se ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zabýval způsobem přijetí a vydání zákona o vyvlastnění; napadená ustanovení nedoznala od stavu, v jakém zákon nabyl účinnosti, žádných změn. Z příslušných webových stránek (www.psp.cz) vyplývá, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrh zákona o vyvlastnění schválila ve znění schváleném Senátem Parlamentu České republiky na své 54. schůzi dne 14. 3. 2006, kdy pro něj z přítomných 170 poslanců hlasovalo 117. Prezident republiky sice zákon nepodepsal a vrátil jej zpět sněmovně, ta na něm ovšem setrvala (hlasování proběhlo dne 25. 4. 2006 na 55. schůzi sněmovny). 16. Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že zákon o vyvlastnění byl přijat ústavně konformním legislativním postupem, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a dne 11. 5. 2006 řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. IV. Vlastní přezkum 17. Ústavní soudÚstavní soud rozvážil o návrhu a z níže uvedených závěrů dospěl k závěru, že ke zrušení napadených ustanovení zákona o vyvlastnění nejsou důvody. 18. Nejprve je třeba připomenout, že Ústavní soudÚstavní soud je orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)]. V řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů vystupuje v pozici tzv. negativního zákonodárce a jeho úkolem je posoudit ústavnost napadených právních předpisů či jejich vymezených částí, eventuálně posoudit, zda je možno napadené předpisy interpretovat a aplikovat ústavně konformním způsobem. Ústavní soudÚstavní soud při tom není – a to je pro posuzovaný případ zvlášť podstatné – oprávněn posuzovat vhodnost či účelnost právní normy, neboť tato kompetence přísluší vždy jen zákonodárci. Ústavní soudÚstavní soud je toho názoru, že v daném případě nejde o případ rozporu napadených právních norem s ústavním pořádkem, nýbrž jde o konfrontaci dikce zákona, resp. zákonodárcem zvolené varianty soudní kontroly činnosti veřejné správy na daném úseku, a představ právní praxe (či její části), jak by měla tato právní úprava vypadat, aby co nejlépe odpovídala názorům právní nauky. A) 19. Postupuje-li Ústavní soudÚstavní soud po jednotlivých námitkách navrhovatele, nejprve se musí vypořádat s namítaným rozporem s dosavadní judikaturou vlastní, judikaturou Nejvyššího správního soudu a zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. 20. Nutno předeslat, že odpověď na danou otázku, totiž která ze soudních větví má provádět přezkum příslušných aktů, nebyla od samého počátku jednoznačná, a povaha rozhodnutí o nuceném omezení vlastnického práva se stala častým předmětem rozhodování soudů. Nejvyšší správní soud se k věci vyjádřil opakovaně v souvislosti se zřízením věcného břemene podle § 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, a podle § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zpočátku zdůrazňoval (stejně jako krajské soudy rozhodující ve správním soudnictví) skutečnost, že rozhodnutí o nuceném omezení vlastnického práva zasahuje do soukromého práva vlastníka (tedy do práva vlastnického). Jako rozhodnutí v soukromoprávní věci proto podle původní judikatury Nejvyššího správního soudu nepodléhalo přezkumu ve správním soudnictví, nýbrž o něm náleželo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení. 21. Tento názor byl později překonán právě rozhodnutími, na která poukazuje navrhovatel – rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004 č. j. 4 As 47/2003-50 a z něho vycházejícím následným rozhodnutím zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb. č. j. Konf 81/2004-12 ze dne 5. 5. 2005. Rozhodnutí jsou vystavěna na úvaze, že sice rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění, popř. o zřízení věcného břemene, nepochybně zasahuje do vlastnického práva, ovšem je vždy třeba zkoumat povahu takového zásahu, neboť k omezení či k zániku vlastnického práva může dojít jak na základě soukromoprávního titulu, tak titulu veřejnoprávního. Pro určení toho, zda se určitá věc bude projednávat a rozhodovat v civilním nebo ve správním soudnictví, je rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnického práva, nikoliv však právní povaha vlastnického práva samotného. Napadá-li žalobce rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, není předmětem soudního řízení sama otázka vlastnického práva (není zde tedy spor o vlastnické právo), nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva. Povaha právního titulu je určující pro stanovení civilní nebo správní soudní pravomoci. Za kritérium pro posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru výroku o vyvlastnění či o zřízení věcného břemene zvolil Nejvyšší správní soud metodu právního regulování vyjadřující povahu a míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu. Soukromoprávní metoda právní regulace je zpravidla metodou rovnosti, veřejnoprávní metoda právní regulace je naopak vertikální. Rozhodování o nuceném omezení vlastnického práva patří do druhé kategorie, neboť o nuceném omezení vlastnického práva se rozhoduje bez ohledu na vůli povinného. 22. Na tyto závěry navázal (a v odůvodnění na ně také odkázal) Ústavní soudÚstavní soud v navrhovatelem uváděném usnesení sp. zn. Pl. ÚS 14/06 ze dne 7. 12. 2006 (U 13/43 SbNU 645)*). Taktéž uvedl, že pro určení toho, zda se určitá věc bude projednávat a rozhodovat v civilním nebo ve správním soudnictví, je rozhodující soukromoprávní nebo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnického práva, nikoliv právní povaha vlastnického práva samotného. V konkrétní posuzované věci proto dovodil, že přezkum správního rozhodnutí o zřízení věcného břemene, vydaného podle § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, náleží do věcné příslušnosti správních soudů, nikoliv soudů obecných. 23. Tyto právní výklady a závěry se ovšem týkají právní úpravy z doby před přijetím zákona o vyvlastnění. V té době byla problematika vyvlastňování a omezování vlastnického práva k nemovitostem rozptýlena do vícero právních norem, s těžištěm v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žádná z procesních otázek soudního přezkumu vyvlastňovacích předpisů nebyla zvlášť upravena, postupovalo se tedy zcela podle obecných pravidel soudního přezkumu správních rozhodnutí. Určení pravomoci k rozhodnutí o meritu věci bylo při dualismu soudního přezkumu aktů veřejné správy věcí výkladu k tomu kompetentních soudních institucí – především Nejvyššího správního soudu a zvláštního senátu zřizovaného podle zákona č. 131/2002 Sb. 24. Přijetím zákona o vyvlastnění se právní stav výchozí pro soudní přezkum podle něho vydaných rozhodnutí zásadně změnil. Pravomoc projednávat a rozhodovat tyto věci byla svěřena soudům konajícím občanské soudní řízení. Dosavadní výklad svěřující řízení ve věcech vyvlastnění správním soudům byl nadále neudržitelný. Logickou reakcí pak bylo rozhodnutí zvláštního senátu zřizovaného podle zákona č. 131/2002 Sb., který usnesením ze dne 8. 6. 2007 č. j. Konf 4/2007-6, publikovaným pod č. 1312/2007 Sb. NSS, určil jako příslušný k vydání rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu o zřízení věcného břemene soud v občanském soudním řízení; stejně rozhodl i později v obdobných věcech sp. zn. Konf 34/2007, sp. zn. Konf 4/2008 a sp. zn. Konf 14/2008. Konstatoval k tomu, že dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o vyvlastnění, který upravil hmotněprávní i procesní otázky odnětí či omezení vlastnického práva včetně pravidel pro projednávání vyvlastnění v řízení před soudem. Projednání a rozhodnutí věci vyvlastnění bylo výslovně svěřeno soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu. Tato pravomoc je založena bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před datem účinnosti zákona. 25. Ústavní soudÚstavní soud k tomu uvádí, že zvláštní senát postupoval ústavně konformním způsobem, když rozhodování o příslušných kompetenčních konfliktech uzpůsobil nové právní úpravě. Takový postup totiž odpovídá principu dělby, neboť platí, že soudy poskytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy). Odrazem relace moci zákonodárné a moci soudní a jejich vzájemného vyvažování je pak též imperativ, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Jinými slovy, pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu. Kritériem přezkumu zákona Ústavním soudemÚstavním soudem je pak jeho soulad s Ústavou, nikoliv to, zda odpovídá stanovisku doktríny. To, že se zákonodárce odchýlí při tvorbě úpravy některého právního institutu od toho, jak na něj již ustáleně pohlíží právní praxe, nezakládá bez dalšího rozpor takové úpravy s ústavním pořádkem. Jiný výklad by odporoval postavení a poslání soudní moci a nepřípustně by ovlivnil rovnováhu vztahů mezi zákonodárnou mocí a justicí. 26. K namítanému rozporu nové právní úpravy s názory vyslovenými dříve vysokými soudními instancemi lze jako doplňující argument uvést, že Ústavní soudÚstavní soud nepovažuje za protiústavní ani změnu rozhodovací praxe při nezměněné právní úpravě. Vyslovil se (např. nález sp. zn. IV. ÚS 613/06, http://nalus.usoud.cz/), že judikatura nemůže být bez vývoje a není vyloučeno, aby byla nejen doplňována o nové interpretační závěry, ale i měněna. Vzhledem k nutnosti zachovat princip předvídatelnosti soudního rozhodování, a to zvláště jde-li o praxi nejvyšší soudní instance povolané i ke sjednocování judikatury nižších soudů, platná právní úprava předepisuje zvláštní a závazná pravidla přijímání rozhodnutí v situacích, kdy jimi má být jejich dosavadní judikatura překonána. Tím spíše pak dle Ústavního souduÚstavního soudu nelze označit za zakonzervovanou úpravu procesních postupů. B) 27. K namítanému rozporu s ústavním principem dělby moci ve státě, resp. principem dělby soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů a jejich soudní ochrany: 28. Hodnocení této námitky již Ústavní soudÚstavní soud výše naznačil. Podle čl. 2 odst. 1 Ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy) plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o tom, jak ten který institut konkrétně upraví. Není tedy ve svých úvahách vázán stanoviskem aplikační praxe. Rozhodne-li se změnit nějaké pravidlo, byť je v povědomí právní veřejnosti zažito, nese za takové rozhodnutí leda politickou odpovědnost. Navrhovatel si musí uvědomit, že justice je realizátorem jednotné, normativně vyjádřené státní vůle. Jinak, než vahou svých odborných argumentů, na podobu zákona působit nemůže. A nemůže tak činit ani Ústavní soudÚstavní soud, který je pouze negativním zákonodárcem, a to jen v souvislosti s kontrolou ústavnosti zákona, nikoliv též jeho „doktrinární čistoty“. V posuzované věci nejde o případ opomenutí zákonodárce způsobujícího porušení základních práv, nýbrž o vyjádření jeho vůle upravit určitým způsobem soudní kontrolu vyvlastňovacího řízení. 29. Námitku navrhovatele, že napadená právní úprava odporuje principu dělby veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů a jejich soudní ochrany, lze komentovat pouze potud, že zcela postrádá ústavněprávní rozměr. Podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu v současné době není soukromé a veřejné právo odděleno „čínskou zdí“. Právní řád České republiky je sice založen na dualismu veřejného a soukromého práva. Toto rozlišování na dvě velké oblasti práva vycházející z klasického římského práva nelze však pojímat dogmaticky. Náhled na znaky charakteristické pro tu kterou oblast se mohou měnit a mění, což ostatně dokládá i výše nastíněný vývoj hodnocení povahy rozhodnutí o vyvlastnění či nuceném omezení vlastnického práva. Každopádně Ústavní soudÚstavní soud není tím, kdo by mohl do převádění právních institutů z jedné oblasti do druhé svou derogační pravomocí zasahovat. 30. Rozdělením vztahů na veřejnoprávní a soukromoprávní ve vazbě na následný soudní přezkum se Ústavní soudÚstavní soud zabýval v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 349/03 ze dne 26. 2. 2004 (U 8/32 SbNU 501). Věc se týkala rozhodování o výmazu ochranné známky a Ústavní soudÚstavní soud v reakci na spor o ráz známkové agendy mimo jiné konstatoval: „Ústavní soudÚstavní soud by překračoval svoji kompetenci, pokud by si osvojoval rozhodovat o rozdělení agendy správního soudnictví podle veřejnoprávní a soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem sporů. Je věcí obecné justice nalézat hranici mezi množinou veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů. Ta může být nezřetelná. ... Ústavní soudÚstavní soud jako justiční orgán povolaný k ochraně zvláštní kategorie základních práv až po selhání jiných administrativních a justičních orgánů necítí potřebu řešit uvedený právně-teoretický spor. Rozhraničení veřejného a soukromého práva je záležitost práva jednoduchého, nikoli základních lidských práv, ať už hmotných (právo na majetek podle čl. 11, právo k výsledkům tvůrčí duševní činnosti podle čl. 34 či další práva), nebo procesních (právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a dalších Listiny).“. 31. Navíc nelze pominout, že ústavní parametry musí vykazovat soudnictví jako takové. Z pohledu garancí základních práv účastníků vyvlastňovacích řízení, o která jde podle Ústavního souduÚstavního soudu především, je lhostejné, zda soudní ochrana bude probíhat v režimu soudního řádu správního či občanského soudního řádu. Nakonec tato jejich základní práva mohou být stejně dobře ochráněna nebo opomíjena jednou i druhou větví současného českého správního soudnictví. C) 32. K přesvědčení navrhovatele o rozporu napadené úpravy s obsahem čl. 36 odst. 2 Listiny: 33. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Navrhovatelem předkládaný odstavec druhý téhož článku dává každému, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, možnost obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z přezkumné pravomoci soudu však nesmí být vyloučena rozhodnutí týkající se základních práv a svobod, jejichž ochrana je zakotvena v ústavním pořádku České republiky. Podle odstavce čtvrtého daného článku jsou podmínky a podrobnosti přezkumu upraveny zákonem. Zákonem, který v posuzovaném případě otázku pravomoci provádět přezkum vydaného správního rozhodnutí řeší, je zákon o vyvlastnění. Požadavek Listiny na formu pravidla je tedy naplněn a v tomto směru je možno hovořit o zlepšení oproti stavu před přijetím zákona o vyvlastnění; jednoznačné určení pravomoci soudu k provedení řízení zvyšuje právní jistotu jeho účastníků. 34. Jak již bylo řečeno, Listinou garantované právo na soudní ochranu Ústavní soudÚstavní soud vykládá materiálně, tedy v tom smyslu, že záleží na faktickém naplnění jeho obsahu, a je vedlejší, zda reálně je ochrana poskytována soudy na úseku soudnictví občanskoprávního či správního. Jde o to, aby dobrodiní soudního přezkumu bylo zachováno. Úkolem Ústavního souduÚstavního soudu je tedy dohlédnout, aby se účastníku (zásadně) dostalo vůči aktu veřejné moci soudní ochrany, ale zda to bude v soustavě soudů rozhodujících v občanském soudním řízení či soudy ve správním soudnictví, je pro něj nerozhodné, neboť rozhraničení veřejného a soukromého práva není záležitostí základních lidských práv a svobod (obdobně srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 11/08 či usnesení sp. zn. I. ÚS 59/04, II. ÚS 6/04 či IV. ÚS 150/04, http://nalus.usoud.cz/). 35. Soudní přezkum expropriačních aktů je garantován a upraven – byť jinak, než by podle navrhovatele a (přinejmenším) části odborné veřejnosti bylo ideální. O porušení čl. 36 odst. 2 Listiny, který nestanoví žádné bližší podrobnosti v tom směru, jaký má být procesní režim přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy, tak nemůže být řeč. D) 36. K námitce rozporu s právy podle čl. 38 Listiny: 37. Podle odstavce 1 uvedeného ustanovení Listiny nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 ustanovení zaručuje každému právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 38. Ústavní imperativ, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, je ochranou proti manipulaci s obsazením jednajícího soudu. Má zabránit nahodilému či dokonce účelovému pověřování rozhodováním v určité konkrétní věci ad hoc určenému soudu, resp. soudci či senátu, kterým by jinak takové rozhodování nenáleželo. Prakticky jde o to, aby byla došlá agenda přidělována dle předem daných obecných pravidel. Zákonným soudcem může být jedině soudce zákonného soudu, tedy soudu, který má pravomoc danou věc projednávat a který je soudem příslušným (věcně, místně, funkčně). 39. Pokud pravomoc přezkoumávat akty podle zákona o vyvlastnění pro soudy konající občanskoprávní řízení stanovil zákon, tedy obecný právní předpis, je pojmově vyloučeno, aby tím bylo porušeno právo na zákonného soudce; pravidlo se uplatní bez vztahu ke konkrétnímu účastníku a (nebo) konkrétní věci. Podstatné je (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/02 ze dne 11. 3. 2003 (N 33/29 SbNU 279; 101/2003 Sb.)*), aby zákon pravomoc a příslušnost vymezil pro všechny typově shodné případy stejně. V posuzovaném případě opak Ústavní soudÚstavní soud nezjistil a nakonec ani nebyl namítán. 40. Uvažovat o důvodnosti návrhu nemohl Ústavní soudÚstavní soud ani pro argument, že je porušeno právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, neboť novým určením pravomoci se ztratila doba účastníky již odčekaná ve správním soudnictví. Zde sice Ústavní soudÚstavní soud dává navrhovateli za pravdu, že k průtahům znamenajícím zásah do označeného práva účastníka může dojít. Tyto případy bude nicméně nutno posuzovat individuálně. Ani pozitivní závěr o průtazích v jednotlivých řízeních ale nemůže vést k derogaci napadené právní úpravy, řešením může být leda nástup odpovědnosti státu za postup při vyřizování jeho agendy. Navíc má tento argument navrhovatele krátkodobý dopad, neboť takovéto průtahy se mohou týkat jen řízení zahájených a neskončených před účinností zákona o vyvlastnění. E) 41. K tvrzenému rozporu se zákazem retroaktivity: 42. Právní věda rozeznává retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou. Pravá retroaktivita zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností. Nepravá retroaktivita spočívá v tom, že právní vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového; po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Ve vztahu k procesním normám lze obecně konstatovat, že by bylo protiústavní, pokud by návrh (žaloba), podaný podle dříve platného práva a současně podle tohoto práva přípustný, byl v důsledku změny právní úpravy později odmítnut soudem jako nepřípustný. Takový postup by znamenal, že jednání podle původní úpravy právně relevantní by se na základě působení právní úpravy nové (přesněji řečeno, na základě nové právní situace) stalo právně irelevantním (obdobně viz usnesení sp. zn. I. ÚS 526/03 či I. ÚS 673/03, http://nalus.usoud.cz/). To ovšem není nyní zkoumaný případ, kdy je soudní kontrola zachována, jen je převedena na „jinou kolej“. 43. V posuzované věci je vůbec otázkou, zda lze o zpětné působnosti napadených ustanovení hovořit. S výslovnou právní úpravou soudního přezkumu ve věcech vyvlastnění, resp. určení soudu, který má pravomoc řízení provést, přišel zákonodárce v situaci, kdy tuto otázku řešila pouze judikatura. Nejde tedy o to, že by nové normativní pravidlo měnilo či nahrazovalo právní úpravu stávající, ale jde vlastně pouze o změnu rozhodovací praxe, kdy ta nová má již výslovnou oporu v zákoně. 44. Každopádně je třeba brát v úvahu, že jde o problém procesního práva, kde se stejným způsobem (tedy tak, že po nabytí účinnosti nové procesní úpravy se v řízení nadále postupuje podle ní, s tím, že procesní účinky úkonů dříve učiněných zůstávají zachovány) postupuje vždy, nestanoví-li přechodná ustanovení něco jiného. Taktéž v posuzovaném případě zůstávají procesní účinky učiněných úkonů zachovány, účastníci tedy nabytím účinnosti zákona o vyvlastnění nebyli o možnost soudního přezkumu připraveni, jen jsou postupem podle ustanovení § 46 odst. 2 soudního řádu správního poučováni o možnosti podat žalobu věcně příslušnému soudu. Jinými slovy, právo na přezkum správních rozhodnutí ani jiné další procesní právo není účastníkům řízení před správními orgány v důsledku nové úpravy odnímáno či zúženo, nedostávají se tedy horšího postavení oproti momentu, kdy podali původní žalobu (obdobně viz usnesení sp. zn. III. ÚS 151/04 či sp. zn. IV. ÚS 293/06, http://nalus.usoud.cz/). Shodně jako v případě nyní zkoumaném postupoval zákonodárce i při přijetí soudního řádu správního (§ 129 odst. 2); úprava nevyvolala žádné pochybnosti stran své ústavnosti. Ostatně Ústavní soudÚstavní soud případy, kdy bylo toto přechodné ustanovení aplikováno, již řešil (byť nebyl konfrontován s námitkou zcela totožnou s tou nyní posuzovanou), aniž by přitom považoval za potřebné se časovou působností blíže zabývat [např. nález sp. zn. I. ÚS 117/05 ze dne 5. 10. 2005 (N 190/39 SbNU 27) či usnesení sp. zn. I. ÚS 59/04, http://nalus.usoud.cz/]. V. 45. V řízení o abstraktní kontrole norem neplatí zásada projednací, a Ústavní soudÚstavní soud tedy není vázán odůvodněním návrhu, ale je naopak povinen zkoumat napadené ustanovení i z hlediska souladu s jinými ústavněprávními předpisy, než pro které je napadají navrhovatelé. Porušení žádných jiných pravidel ovšem neshledal. 46. Vyložené důvody vedly Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že posuzovaný návrh je třeba podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítnout. 47. Od ústního jednání bylo podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upuštěno, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a všichni účastníci s tímto postupem souhlasili. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Eliška Wagnerová. *) pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 43, usn. č. 13, str. 645 *) pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 29, nález č. 33, str. 279, vyhlášen pod č. 101/2003 Sb.
Vyhláška č. 168/2009 Sb.
Vyhláška č. 168/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 18. 6. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 51/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb., vyhlášky č. 194/1993 Sb., vyhlášky č. 246/1995 Sb., vyhlášky č. 278/1996 Sb., vyhlášky č. 234/1997 Sb., vyhlášky č. 482/2000 Sb., vyhlášky č. 104/2002 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2009 168 VYHLÁŠKA ze dne 4. června 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 45 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), § 469 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 539/2004 Sb., a podle § 374 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů: Čl. I Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění vyhlášky č. 584/1992 Sb., vyhlášky č. 194/1993 Sb., vyhlášky č. 246/1995 Sb., vyhlášky č. 278/1996 Sb., vyhlášky č. 234/1997 Sb., vyhlášky č. 482/2000 Sb., vyhlášky č. 104/2002 Sb., vyhlášky č. 268/2003 Sb., vyhlášky č. 202/2007 Sb. a vyhlášky č. 315/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 2 písm. b) se na konci textu bodu 3 doplňují slova „a ochrany podle předpisů o hromadných sdělovacích prostředcích“. 2. V § 2 odst. 2 písm. b) bod 5 zní: „5. průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám,“. 3. V § 2 odst. 2 písm. b) se za bod 5 vkládá nový bod 6, který zní: „6. jiného duševního vlastnictví včetně ochrany před nekalou soutěží,“. Dosavadní body 6 až 13 se označují jako body 7 až 14. 4. V § 2 odst. 2 písm. b) se nový bod 10 zrušuje. Dosavadní body 11 až 14 se označují jako body 10 až 13. 5. V § 2 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Rozvrh práce musí být veřejně přístupný též způsobem umožňujícím dálkový přístup.“. 6. V § 4 se za slova „justiční čekatelé,“ vkládají slova „asistenti soudců,“. 7. V § 6 odst. 2 v úvodní části ustanovení se slova „, asistenty soudce“ zrušují. 8. V § 6 odst. 2 se na konci textu písmene e) doplňují slova „a rozhodování podle § 114b odst. 1 o.s.ř., bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem“. 9. V § 6 odst. 2 se na konci textu písmene j) doplňují slova „, na vydání elektronického platebního rozkazu a na vydání evropského platebního rozkazu“. 10. V § 8 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Je-li součástí spisu zvukový nebo zvukově obrazový záznam (dále jen „záznam“), soud umožní jeho přehrání a pořízení jeho kopie za stejných podmínek jako v odstavci 1. (3) Je-li spis veden v elektronické podobě (dále jen „elektronický spis“), soud postupuje obdobně.“. 11. V § 16 odst. 2 se na konci věty první tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „to neplatí, není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků.“. 12. V § 16 odstavec 3 zní: „(3) Obdobně se postupuje i při vyhlašování usnesení s tím rozdílem, že se celé usnesení vyhlašuje vsedě a že usnesení uvedená v § 169 odst. 2 o.s.ř. nemusí být odůvodněna.“. 13. V § 21 odst. 1 se za slova „srozumitelnost zvukového záznamu“ vkládají slova „v trestním řízení“. Poznámka pod čarou č. 2 zní: „2) § 40 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. § 55b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.“. 14. Za § 21 se vkládají nové § 21a a 21b, které včetně nadpisů znějí: „§ 21a Pořizování záznamu a jeho přepisu v řízení před soudem v civilním řízení (1) Záznam podle § 40 o.s.ř. se pořizuje pomocí záznamového zařízení schopného zajistit automatickou identifikaci řečníka. O úplnost a srozumitelnost záznamu dbá zapisovatel nebo jiný pověřený zaměstnanec soudu. (2) Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat s tím, že není-li jeho připojení ke spisu vedenému v listinné podobě možné, místo jeho uložení se zaznamená do spisu. Záznam se vyřazuje ve skartačním řízení současně se spisem. (3) Přepis se zapisuje v českém jazyce. Vypovídá-li někdo v jiném než českém jazyce, zapíše příslušnou část v jazyce, jímž vyslýchaný vypovídal, zapisovatel nebo tlumočník. § 21b Rozhodnutí a další písemnosti soudu (1) Soud vyhotovuje rozhodnutí v té podobě, v jaké je veden spis. Opisy (stejnopisy) rozhodnutí se vyhotovují v listinné nebo v elektronické podobě podle způsobu doručování účastníkům nebo jiným osobám. (2) Listinné opisy (stejnopisy) podepisuje ten, kdo je vyhotovil. (3) Elektronicky vyhotovené opisy (stejnopisy) rozhodnutí a další písemnosti soudu musí být opatřeny zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb (dále jen „uznávaný elektronický podpis“) toho, kdo jej vyhotovil, nebo elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb (dále jen „uznávaná elektronická značka“) soudu.“. 15. § 22 včetně nadpisu zní: „§ 22 Použití úředního razítka Otiskem kulatého úředního razítka opatřuje soud zejména listinné opisy (stejnopisy) vyhotovení soudních rozhodnutí, listiny o pověření výchovou a zastupováním nezletilého, o ustanovení opatrovníkem nebo poručníkem, úřední potvrzení (vysvědčení), nařízení výkonu trestu a ochranných opatření, příkaz k zatčení, příkaz k přijetí do vazby a příkaz k propuštění z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, žádost o vypátrání pobytu osob, opatření o ustanovení obhájce, ledaže se na vyhotovování těchto listin podílí provozovatel poštovních služeb podle § 48 odst. 4 o.s.ř., jakož i všechny písemnosti určené pro soudy nebo jiné orgány v cizině.“. 16. V § 23 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Do elektronického spisu právní moc rozhodnutí vyznačí osoba uvedená v odstavcích 1 a 2 a připojí svůj uznávaný elektronický podpis.“. 17. § 24 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 2a zní: „§ 24 Doložka o právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí (1) Na žádost toho, komu bylo elektronické rozhodnutí nebo stejnopis rozhodnutí doručeno dříve než toto rozhodnutí nabylo právní moci, vyznačí soud na předloženém listinném stejnopisu rozhodnutí nebo na listinném výstupu z konverze elektronického rozhodnutí nebo elektronického stejnopisu rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu2a) (dále jen „listinná konvertovaná verze“) doložku o právní moci. (2) Na žádost toho, komu bylo doručeno elektronické rozhodnutí nebo stejnopis rozhodnutí, vyznačí soud na předloženém listinném stejnopisu rozhodnutí nebo na listinné konvertované verzi doložku vykonatelnosti rozhodnutí. (3) Soud zašle jako součást datové zprávy na žádost toho, komu bylo doručeno rozhodnutí nebo stejnopis rozhodnutí, elektronické rozhodnutí s doložkou o právní moci a vykonatelnosti nebo elektronický stejnopis rozhodnutí, jehož obsahem je doložka o právní moci a vykonatelnosti. (4) Podání návrhu na doplnění rozsudku není na překážku připojení doložky o právní moci a doložky vykonatelnosti rozhodnutí. 2a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.“. 18. V § 25 nadpis zní: „Podání“. 19. V § 25 odst. 1 a 2 se za slovo „podání“ vkládají slova „v listinné podobě“. 20. V § 25 se doplňují odstavce 3 až 5, které znějí: „(3) Bylo-li podání nebo jiná písemnost doručena soudu v listinné podobě, soud jej založí do listinného spisu nebo provede autorizovanou konverzi tohoto dokumentu z moci úřední do elektronické podoby podle zvláštního právního předpisu2a) (dále jen „elektronická konvertovaná verze“) a založí jej do elektronického spisu. (4) Bylo-li podání nebo jiná písemnost doručena soudu jako součást datové zprávy, soud jej založí do elektronického spisu nebo převede do listinné podoby a založí do listinného spisu. (5) Přílohy podání doručených soudu jako součást datové zprávy soud založí do elektronického spisu nebo převede do listinné podoby a založí do listinného spisu. Listinnou konvertovanou verzi těchto dokumentů soud pořídí, jen je-li to nutné.“. 21. Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní: „§ 26a Elektronický spis Elektronický spis je možné vést pouze v informačním systému speciálně k tomu určenému.“. 22. Za § 28a se vkládá nový § 28b, který včetně nadpisu zní: „§ 28b Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě (1) Má-li adresát zpřístupněnou datovou schránku zřízenou podle zvláštního právního předpisu2a) (dále jen „datová schránka“) nebo požádá-li adresát o doručování na elektronickou adresu podle § 46 odst. 2 a § 46a odst. 2 o.s.ř., soud doručí tomuto adresátovi elektronicky vyhotovené rozhodnutí nebo elektronicky vyhotovený stejnopis (opis) rozhodnutí nebo další elektronicky vyhotovené písemnosti soudu, umožňuje-li to povaha dokumentu, prostřednictvím veřejné datové sítě do jeho datové schránky nebo na jeho elektronickou adresu. (2) Bylo-li podání nebo jiná písemnost účastníka nebo jiné osoby (dále jen „podání“) doručena soudu v listinné podobě, soud jej převede do elektronické podoby a zašle adresátu, kterému se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě, jako součást datové zprávy. (3) Bylo-li podání doručeno soudu jako součást datové zprávy, zašle soud adresátu, kterému se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě, obsah této datové zprávy. Adresátu, kterému se doručuje v listinné podobě, soud zašle listinnou verzi tohoto podání.“. 23. V § 44 odst. 1 se slova „orgánů příslušných okresních úřadů“ nahrazují slovy „příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí“. 24. V § 44 odst. 2 se slova „o propuštění chovance“ nahrazují slovy „o změně ochranné výchovy v ústavní výchovu podle zvláštního právního předpisu6a), o propuštění dítěte“. Poznámka pod čarou č. 6a zní: „6a) § 23 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.“. 25. V § 72 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, jakým způsobem se vyvíjejí vztahy mezi dítětem v pěstounské péči a jeho rodiči a jak se vyvíjejí rodinné a sociální poměry rodičů z hlediska možnosti převzetí péče o dítě“. 26. § 74 až 95 včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 13 znějí: „§ 74 Pověření a činnost notáře (1) Soud předá notáři, kterého pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví jako soudního komisaře (dále jen „soudní komisař“), bezodkladně příslušný spis. (2) Pro činnost soudního komisaře se použijí přiměřeně ustanovení částí čtvrté až šesté. (3) Potřebné úkony ve vztahu k cizině provádí na žádost soudního komisaře soud, který ho provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil (dále jen „dědický soud“). (4) Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být vyvěšeny na úřední desce soudu, předá soudní komisař takovou písemnost dědickému soudu k vyvěšení, a to v písemné i elektronické podobě. (5) Je-li v tomto předpise stanoveno, že úkony provádí soudní komisař, může v případě nebezpečí z prodlení stejný úkon provést kterýkoli soud podle § 175e o.s.ř. (6) Je-li soudnímu komisaři podle § 14 odst. 1 nebo 2 notářského řádu ustanoven zástupce, převezme od soudního komisaře nevyřízené věci, v nichž byl soudní komisař pověřen, za součinnosti dědického soudu. Příslušná notářská komora rozhodnutí o ustanovení zástupce předá příslušnému okresnímu soudu. (7) Je-li soudnímu komisaři podle § 14 odst. 3 notářského řádu ustanoven náhradník nebo je-li na jeho místo jmenován jiný notář, převezmou tito za součinnosti dědického soudu nevyřízené věci, v nichž byl soudní komisař pověřen. To platí i v případě, že věci přebírá nově jmenovaný notář od náhradníka notáře. Příslušnému okresnímu soudu doručí příslušná notářská komora rozhodnutí o ustanovení náhradníka notáře nebo sdělení, že nově jmenovaný notář zahájil činnost. (8) Do spisu vedeného v řízení o dědictví se založí listina, z níž vyplývá převzetí věci podle odstavce 6 nebo 7. § 75 Zjišťování v evidencích (1) Zjišťování v Centrální evidenci závětí vedené Notářskou komorou České republiky (dále jen „Komora“) podle § 175c odst. 1 o.s.ř. provádí soudní komisař neprodleně po převzetí spisu. (2) Zjišťování v Centrální evidenci manželských smluv vedených Komorou podle § 175c odst. 2 o.s.ř. provádí soudní komisař až na základě výsledku předběžného šetření podle § 175d odst. 1 o.s.ř. Toto zjišťování se provede vždy u zůstavitelů, u nichž v době smrti trvalo manželství, jinak jen odůvodňují-li potřebu zjišťování výsledky řízení. (3) Výtisk sdělení Komory podle zvláštního právního předpisu13) se založí do spisu. § 76 (1) Zjistí-li se postupem podle § 175c odst. 1 o.s.ř., že zůstavitel zanechal závěť, listinu o vydědění nebo listinu o odvolání těchto úkonů (dále jen „závěť“) nebo listinu o ustanovení správce dědictví, listinu o odvolání ustanovení správce dědictví nebo listinu o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví (dále jen „listina o správě dědictví“) a tato závěť nebo listina o správě dědictví je uložena u soudního komisaře, vyhotoví soudní komisař protokol o zjištění jejího stavu a obsahu, k němuž pevně připojí ověřenou kopii této listiny. Je-li závěť nebo listina o správě dědictví uložena u jiného notáře než soudního komisaře, vyhotoví tento notář protokol o zjištění jejího stavu a obsahu, k němuž pevně připojí ověřenou kopii (opis) této listiny. Je-li závěť uložena u soudu, vyhotoví soud na základě žádosti soudního komisaře protokol o zjištění jejího stavu a obsahu, k němuž pevně připojí ověřenou kopii této závěti. (2) Protokol podle odstavce 1 lze vyhotovit bez přítomnosti účastníků řízení. V protokolu se zejména uvede, zda není listina poškozena nebo opravována, v jaké formě je sepsána, zda neobsahuje skutečnosti zeslabující její věrohodnost, datum listiny a identifikační údaje o osobách uvedených v listině. (3) Notář, který sepsal protokol o zjištění stavu a obsahu závěti, bezodkladně předá dědickému soudu k uložení do sbírky prohlášených závětí závěť, která byla v jeho úschově. § 77 (1) Je-li v řízení o dědictví zjištěna závěť zůstavitele jiným způsobem než podle § 175c odst. 1 o.s.ř., případně někdo o předložené listině tvrdí, že se jedná o závěť zůstavitele, vyhotoví soudní komisař protokol o zjištění jejího stavu a obsahu, k němuž pevně připojí ověřenou kopii (opis) této listiny. Soudní komisař listinu bezodkladně předá dědickému soudu k uložení do sbírky prohlášených závětí. (2) Protokol podle odstavce 1 se vyhotovuje za účasti osoby, která listinu předložila. Uvede se v něm její jméno, příjmení, datum narození, bydliště a její prohlášení, kde byla listina uložena nebo nalezena, a dále údaje uvedené v § 76 odst. 2. V protokolu se dále potvrdí převzetí listiny soudním komisařem. (3) Jedná-li se o vlastnoruční závěť zůstavitele, uvede se v protokolu prohlášení toho, kdo závěť předložil, pokud byl pořízení závěti přítomen, zda byla závěť sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. (4) Jedná-li se o závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, uvede se v protokolu prohlášení toho, kdo závěť předložil, pokud byl pořízení závěti přítomen, zda byla závěť podepsána vlastní rukou zůstavitele, a zjišťuje se, jaké je bydliště svědků závěti a jaký je jejich vztah k závětí povolaným a zákonným dědicům. Pokud svědkové nežijí, zjišťuje se navíc datum jejich smrti. (5) Jedná-li se o závěť zůstavitele, který v době pořízení závěti nemohl číst nebo psát, zjišťuje se v protokolu, proč nemohl zůstavitel číst nebo psát, jaké je bydliště svědků závěti, pisatelů a předčitatelů a jaký je jejich vztah k závětí povolaným a zákonným dědicům. Pokud tyto osoby nežijí, zjišťuje se navíc datum jejich smrti. (6) Tomu, kdo předložil soudnímu komisaři závěť zůstavitele, případně listinu, o níž tvrdí, že se jedná o závěť zůstavitele, se vydá jedno vyhotovení protokolu o zjištění jejího stavu a obsahu, pokud o něj požádá. § 78 (1) Bylo-li v řízení o dědictví zjištěno, že zůstavitel zanechal několik závětí nebo listin o správě dědictví, které nejsou totožné, je třeba zjistit stav a obsah všech; jsou-li totožné, sepíše se o stavu a obsahu závěti nebo listiny o správě dědictví jen jeden protokol, v němž se uvede počet jejich vyhotovení. (2) Jestliže závěť zůstavitele vyjde najevo až po skončení řízení o dědictví, soud zjistí její stav a obsah a seznámí s ní osoby, které by podle ní mohly uplatnit své právo na vydání dědictví. U listiny o odvolání závěti, listiny o vydědění a listiny o odvolání vydědění však soud vyrozumí ty osoby, kterým by dědictví připadlo, kdyby existence těchto listin vyšla najevo v řízení o dědictví. § 79 (1) Účastníci řízení mohou nahlížet do závěti, která nebyla sepsána formou notářského zápisu a jejíž stav a obsah byl zjištěn, a pořídit si z ní opis nebo výpis. Soud nebo soudní komisař, u něhož je závěť uložena, umožní nahlédnutí do závěti jen tehdy, má-li zjištěno, že o to žádá účastník řízení. Pro nahlížení do notářských zápisů platí příslušná ustanovení notářského řádu. (2) Závěť, která nebyla sepsána formou notářského zápisu, může soud zapůjčit jen jinému soudu nebo znalci ustanovenému k tomu, aby ohledně závěti vypracoval znalecký posudek, a dále státnímu zástupci pro účely trestního řízení. Na místo zapůjčené závěti se do sbírky prohlášených závětí založí její ověřená kopie, na níž se vyznačí doložka obsahující údaje o tom, kdy a komu, popřípadě pod jakou spisovou značkou byla závěť zapůjčena. § 80 Manželské smlouvy (1) Zjistí-li se postupem podle § 175c odst. 2 o.s.ř., že zůstavitel uzavřel smlouvu o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo smlouvu o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství (dále jen „manželská smlouva“) a tato smlouva je uložena u soudního komisaře, vyhotoví soudní komisař ověřenou kopii (opis) notářského zápisu o manželské smlouvě a založí ho do spisu. (2) Soudní komisař v řízení zjišťuje, zda zůstavitel uzavřel manželskou smlouvu, která evidenci v Centrální evidenci manželských smluv nepodléhá. (3) Je-li manželská smlouva uložena u jiného notáře než soudního komisaře, na žádost soudního komisaře tento notář vyhotoví a předá soudnímu komisaři ověřenou kopii (opis) notářského zápisu o manželské smlouvě, kterou soudní komisař založí do spisu. § 81 Předběžné šetření (1) V rámci provádění předběžného šetření podle § 175d odst. 1 o.s.ř. soudní komisař provede výslech osoby, která je informována o osobních poměrech zůstavitele, jeho majetku a dluzích, a vyhotoví o tom protokol. (2) Za vyrozumění banky o dni smrti zůstavitele podle § 175d odst. 5 o.s.ř. se považuje i příkaz zaslaný bance podle § 86 odst. 1 a dotaz podle § 88 odst. 1. § 82 (1) Neodkladná opatření podle § 175e o.s.ř. provádí až do předání spisu s pověřením soudnímu komisaři soud, poté je provádí soudní komisař. (2) Při provádění neodkladných opatření lze v odůvodněných případech požádat o součinnost obecní úřad, městský úřad nebo úřad městské části. § 83 Neodkladné opatření zajištěním motorového vozidla se provede uložením dokladů a startovacího zařízení nezbytného k provozu motorového vozidla do úschovy u soudu nebo u soudního komisaře. Tak se postupuje jen v případě, že motorové vozidlo se nachází na vhodném místě; jinak se umístí u vhodného schovatele. § 84 (1) O neodkladném opatření soupisem na místě musí být známí účastníci řízení předem informováni a také poučeni, že soupisu mohou být přítomni; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nedostaví-li se k soupisu žádný z účastníků, lze soupis provést jen za přítomnosti vhodné a na věci nezúčastněné osoby. (2) Soupis lze provést jen v domě, bytu nebo jiných prostorách (dále jen „prostory“), do nichž je zajištěn přístup. Násilně lze do prostor vstoupit jen s vědomím vlastníka prostor, nebyl-li jím zůstavitel, a neužívá-li prostory jiná osoba. Po násilném vstupu je třeba učinit opatření k jejich uzamčení. (3) O provedení soupisu se vyhotoví protokol, ve kterém se uvede adresa místa, kde byl soupis proveden, a seznam věcí, které se v místě nacházejí a které přicházejí v úvahu k projednání v dědictví. Tvrdí-li někdo, že určitá věc, která se v místě konání soupisu nachází, do soupisu nepatří, uvede se to do protokolu s údajem, kdo a jaké nároky na ni uplatňuje. (4) Koná-li se soupis v prostorách, jejichž vchod byl dříve zapečetěn, uvede se v protokolu, v jakém stavu byly shledány uzávěry. Pokud byl vstup do prostor po skončení soupisu zapečetěn, uvede se to do protokolu. (5) Má-li se soupis konat v prostorách, kde dříve došlo k zapečetění vstupu někým jiným než soudem nebo soudním komisařem, a je zřejmé, kdo zapečetění provedl, dědický soud nebo soudní komisař ho o potřebě provedení soupisu vyrozumí. Provedla-li zapečetění Policie České republiky, soud nebo soudní komisař provede soupis v součinnosti s ní. (6) Jsou-li prostory, v nichž má být soupis proveden, ve stavu, který by zúčastněné osoby ohrožoval na životě, zdraví nebo majetku, soupis se neprovede a soud nebo soudní komisař učiní opatření potřebná k tomu, aby bylo možno soupis provést. § 85 (1) Neodkladné opatření zapečetěním prostor užívaných zůstavitelem provede soud nebo soudní komisař u vstupu do prostor uzávěrami tak, aby bylo možno následně zjistit, zda nedošlo k neoprávněnému vniknutí do těchto prostor. Před zapečetěním prostor se zpravidla provede soupis. Jako uzávěra se zpravidla použije lepicí páska a otisky úředního razítka tak, aby bylo možno následně zjistit porušení uzávěry. O zapečetění prostor se vyhotoví samostatný protokol jen v případě, není-li současně proveden soupis. (2) Zapečetění prostor nelze provést, nebyl-li zůstavitel jejich jediným uživatelem nebo brání-li tomu jiná závažná okolnost. Překážka, která brání zapečetění, se uvede do protokolu nebo poznamená do spisu. § 86 (1) Zákaz výplaty u dlužníka zůstavitele podle § 175e odst. 2 o.s.ř. ohledně vkladu na vkladní knížce nebo zůstatku na účtu u peněžního ústavu, popřípadě jiných pohledávek vůči peněžnímu ústavu, provede soud nebo soudní komisař příkazem opatřeným úředním razítkem. Při provedení zákazu výplaty u jiných dlužníků než peněžních ústavů se postupuje obdobně. (2) Pominou-li důvody zákazu výplaty, zruší ho soud nebo soudní komisař příkazem opatřeným úředním razítkem. § 87 Neodkladné opatření svěřením věcí manželovi nebo jinému členu domácnosti zůstavitele učiní soudní komisař nebo soud jen tehdy, je-li to vhodné a pokud s tím osoba, které mají být věci svěřeny, souhlasí. O tomto postupu se vyhotoví protokol, který obsahuje soupis svěřených věcí a poučení o odpovědnosti za škodu a o povinnosti vydat věci po skončení řízení dědicům. § 88 Zjišťování majetku (1) Soudní komisař činí v řízení dotazy tak, aby byl zjištěn stav majetku a dluhů v době smrti zůstavitele. V dotazu vždy uvede, kterým soudem byl k provedení úkonů jako soudní komisař pověřen. (2) Je-li pro to v řízení důvod, soudní komisař provede dálkovým přístupem zjišťování údajů vedených ve formě počítačových souborů v katastru nemovitostí tak, aby bylo zjištěno vlastnictví zůstavitele k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí. Zjišťování provádí zejména vyhotovením přehledů vlastnictví a výpisů z listů vlastnictví. Nelze-li údaje z katastru nemovitostí získat tímto způsobem bezplatně, požádá soudní komisař o jejich poskytnutí to katastrální pracoviště katastrálního úřadu, v jehož obvodu působnosti se nemovitosti nacházejí. § 89 Zaplacení zálohy soudnímu komisaři Soudní komisař může požádat účastníky řízení, aby složili přiměřenou zálohu na jeho odměnu za prováděné úkony a jeho hotové výdaje. § 90 Usnesení (1) V usnesení se uvede jméno a příjmení soudního komisaře, popřípadě náhradníka, adresa jeho notářské kanceláře a údaj, že byl v řízení o dědictví dědickým soudem pověřen k provedení úkonů jako soudní komisař. Jako místo k podání odvolání se uvede adresa sídla dědického soudu a adresa notářské kanceláře soudního komisaře. Písemné vyhotovení usnesení podepisuje soudní komisař, popřípadě náhradník, zástupce, společník notáře nebo notářský kandidát, který byl notářskou komorou ustanoven k zastupování notáře při výkonu jeho činnosti. (2) Stejnopisy usnesení vydaných soudním komisařem se opatří otiskem jeho úředního razítka. Je-li zástupcem nebo náhradníkem soudního komisaře notář, opatří stejnopis usnesení svým úředním razítkem. Je-li zástupcem soudního komisaře notářský kandidát, opatří stejnopis usnesení úředním razítkem notáře, kterého zastupuje. (3) Při doručování usnesení vydaných soudním komisařem se postupuje obdobně jako při doručování jiných soudních rozhodnutí. § 91 Návrh usnesení Má-li soudní komisař připravit pro dědický soud návrh usnesení, předá spis a návrh usnesení v elektronické podobě tomuto soudu. § 92 Oznamovací povinnost (1) Stejnopis pravomocného usnesení vydaného v řízení o dědictví, které se týká věcných práv k nemovitostem, předá soudní komisař v elektronické podobě katastrálnímu pracovišti katastrálního úřadu, v jehož obvodu působnosti se nemovitosti nacházejí. (2) Je-li součástí usnesení, z něhož se vyhotovuje stejnopis podle odstavce 1, geometrický plán, jímž došlo k rozdělení nebo sloučení pozemků nebo k zaměření půdorysu budov, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, stejnopis pravomocného usnesení s geometrickým plánem se příslušnému katastrálnímu pracovišti katastrálního úřadu předají v listinné podobě. (3) Doručuje-li soudní komisař stejnopis usnesení podle odstavce 1 nebo 2, připojí k němu vyplněný formulář zveřejněný za tímto účelem na internetové stránce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. (4) Po právní moci usnesení, jímž řízení o dědictví končí, sdělí soudní komisař výsledek řízení tomu, kdo uhradil náklady spojené s pohřbem zůstavitele nebo oznámil v řízení svou pohledávku vůči zůstaviteli a požádal o sdělení výsledku řízení. § 93 Likvidace dědictví (1) Pokud soudní komisař rozhodne o likvidaci dědictví, postupuje při zpeněžení zůstavitelova majetku způsoby podle § 175u o.s.ř. tak, aby zpeněžení bylo dosaženo neprodleně. (2) V rozvrhovém usnesení podle § 175v o.s.ř. soudní komisař rozhodne v prvním výroku, v jaké výši bude zaplacena jeho odměna, hotové výdaje, popřípadě náhrada za daň z přidané hodnoty. Tato pohledávka se uhradí ve skupině podle § 175v odst. 2 písm. a) o.s.ř. § 94 Opravné prostředky (1) Je-li proti usnesení vydanému soudním komisařem podáno odvolání u soudního komisaře, předá soudní komisař po provedení potřebných úkonů spis dědickému soudu. Je-li odvolání podáno u dědického soudu, předá tento soud odvolání neprodleně soudnímu komisaři k postupu podle věty první. (2) Vyhoví-li dědický soud zcela odvolání, předá spis soudnímu komisaři s tím, aby rozhodnutí doručil účastníkům řízení a provedl další úkony v řízení. (3) Nevyhoví-li dědický soud zcela odvolání proti usnesení soudního komisaře, předloží spis příslušnému odvolacímu soudu. (4) Rozhodne-li o odvolání odvolací soud, předá spis dědickému soudu, který ho předá soudnímu komisaři. Soudní komisař rozhodnutí odvolacího soudu doručí účastníkům řízení a provede další úkony v řízení. (5) Je-li soudnímu komisaři doručena žaloba na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost nebo dovolání, předá soudní komisař tato podání nejpozději nejbližší následující pracovní den po doručení dědickému soudu. § 95 Předání spisu soudu Po provedení všech potřebných úkonů v řízení o dědictví předá soudní komisař spis bezodkladně dědickému soudu. 13) § 35a odst. 2 a § 35c odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.“. 27. § 96 až 98 se zrušují. 28. Název části jedenácté zní: „Rozvrh pověřování notářů a pověřování pracovníků notáře v řízení o dědictví“. 29. § 99 až 103 včetně nadpisů znějí: „Rozvrh pověřování notářů § 99 (1) Rozvrh pověřování úkony v řízení o dědictví podle § 175za o.s.ř. (dále jen „rozvrh“) se člení na oddíly odpovídající jednotlivým okresním soudům v obvodu krajského soudu. (2) Každý oddíl rozvrhu obsahuje zejména a) seznam notářů, kteří v obvodu okresního soudu mají sídlo, b) označení notářů, kteří vykonávají činnost jako společníci, c) způsob pověřování notářů úkony v řízení o dědictví, d) způsob určení notáře, který bude pověřen, pokud příslušný notář bude vyloučen podle § 17a odst. 1 o.s.ř. nebo mu bude věc odňata podle § 175zb odst. 1 o.s.ř. § 100 Způsob rovnoměrného pověřování soudních komisařů úkony v řízení o dědictví může být založen a) na obvodovém systému, který dělí obvod okresního soudu na počet obvodů tvořených obcemi shodující se s počtem notářských úřadů v obvodu okresního soudu v závislosti na místě bydliště zůstavitele nebo jiném hledisku uvedeném v § 88 odst. 1 písm. i) o.s.ř., nebo b) na časovém systému, podle něhož budou soudní komisaři pověřováni úkony v řízení o dědictví v závislosti na době narození či smrti zůstavitele v rámci kalendářního roku, anebo c) na kombinaci systémů uvedených pod písmeny a) a b). § 101 (1) Notářská komora zřízená v obvodu krajského soudu předloží nejpozději do 31. října každého kalendářního roku předsedovi krajského soudu návrh rozvrhu na následující kalendářní rok. (2) Předseda krajského soudu vydá rozvrh nejpozději do 10. prosince roku předcházejícího kalendářnímu roku, pro který je rozvrh vydán. Rozvrh doručí všem předsedům okresních soudů v obvodu krajského soudu a příslušné notářské komoře. § 102 (1) Pokud ministr spravedlnosti v průběhu kalendářního roku zřídí nebo zruší notářský úřad, předloží příslušná notářská komora nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy jí bylo toto rozhodnutí oznámeno, předsedovi příslušného krajského soudu návrh na změnu rozvrhu. (2) Předseda krajského soudu vydá změnu rozvrhu nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy mu byl doručen návrh na jeho změnu. Předseda krajského soudu zašle změnu rozvrhu příslušnému předsedovi okresního soudu a příslušné notářské komoře. § 103 Pověřování pracovníků notáře (1) Soudní komisař může písemně pověřit notářského koncipienta, který je u něho v pracovním poměru, a dalšího pracovníka notáře, který je u něho v pracovním poměru a má kvalifikační zkoušku podle § 26 notářského řádu, prováděním přípravných a dílčích úkonů v řízeních o dědictví, zejména činností podle § 175c o.s.ř., sepisováním protokolů o předběžném šetření a protokolů o zjištění stavu a obsahu závěti nebo listiny o správě dědictví. (2) Soudní komisař může písemně pověřit notářského koncipienta, který je u něho v pracovním poměru a vykonal notářskou praxi delší než 1 rok, dalšího pracovníka notáře, který je u něho v pracovním poměru, který složil kvalifikační zkoušku a jeho pracovní poměr u notáře trval alespoň 5 let, a notářského kandidáta, který je u něho v pracovním poměru, aby prováděli úkony v řízeních o dědictví s výjimkou rozhodování ve věci samé.“. 30. § 104 se zrušuje. 31. Název části dvanácté zní: „Úschovy u soudu a u soudního komisaře“. 32. § 105 až 108 včetně nadpisu znějí: „Oddíl první Úschovy u soudu § 105 (1) Soud v rámci jiné činnosti soudu přijímá do úschovy a) peníze složením nebo převodem na běžný účet soudu u banky; jde-li o úschovu v souvislosti s řízením o dědictví v době soudního vyřizování, lze peníze přijmout do úschovy i tak, že je soud uloží do kovové skříně, b) vkladní knížky, cenné papíry, cennosti a jiné movité věci tak, že je uloží nejprve do kovové skříně soudu, pokud to velikost věcí dovolí, c) ostatní movité věci, jež se nehodí pro úschovu v kovové skříni, tím, že je uloží u vhodného schovatele. (2) Do úschovy nelze přijmout věci podléhající zkáze a věci, které pro jejich povahu nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudu ani u banky a nepodaří se pro ně nalézt schovatele. § 106 (1) Věci a peníze uložené do kovové skříně soudu musí být nejpozději následující pracovní den předány do úschovy u banky. (2) Od postupu podle odstavce 1 lze upustit, jde-li o úschovu vkladních knížek se zůstatky, které v jedné věci nepřesahují v součtu 20 000 Kč, cenných papírů znějících v jedné věci na hodnotu nepřesahující v součtu 20 000 Kč, drobných movitých věcí nepatrné ceny a peněžní částky, která v jedné věci nepřesahuje hodnotu 20 000 Kč. Výše peněžní hotovosti uložené v kovové skříni soudu nesmí překročit částku 50 000 Kč. § 107 (1) Věci, které se nehodí k úschově v kovové skříni soudu ani k úschově u banky, se uloží u schovatele. Soud vyhledá vhodného schovatele zejména mezi právnickými a fyzickými osobami zabývajícími se úschovou věcí. (2) Při skončení úschovy soud nařídí poukazem schovateli, aby předmět úschovy vydal určenému příjemci; současně schovatele vyzve k vyúčtování nákladů spojených s úschovou. § 108 K vydání předmětu úschovy dává písemný pokyn soudce.“. 33. § 109 se zrušuje. 34. § 110 až 112 včetně nadpisu znějí: „Oddíl druhý Úschovy u soudního komisaře § 110 (1) Soudní komisař přijímá do úschovy v souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví a) peníze v jedné věci přesahující částku 20 000 Kč tak, že je uloží na běžný účet dědického soudu u banky, b) peníze do částky 20 000 Kč, vkladní knížky, cenné papíry a cennosti tak, že je uloží do trezoru ve své kanceláři nebo do své bezpečnostní schránky u banky, c) ostatní movité věci tak, že je uloží do kovové skříně ve své kanceláři, a nehodí-li se pro tuto úschovu, tak, že je uloží u vhodného schovatele. (2) Do úschovy nelze přijmout věci podléhající rychlé zkáze a věci, které pro jejich povahu, počet nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudního komisaře a nepodaří se pro ně nalézt schovatele. (3) Peníze v částce přesahující 20 000 Kč v jedné věci lze uložit do trezoru v kanceláři soudního komisaře, pokud je nebylo možno uložit u banky. Následující pracovní den však musí být uloženy způsobem stanoveným v odstavci 1 písm. a). (4) Do trezoru soudního komisaře v jeho kanceláři nebo do bezpečnostní schránky notáře u banky lze peníze trvale uložit jen do celkové výše 50 000 Kč ve všech věcech řízení o dědictví. § 111 (1) Peníze uložené na běžném účtu soudu u banky vydá soud na základě sdělení podepsaného soudním komisařem opatřeného jeho úředním razítkem. (2) Pominou-li důvody úschovy, vydá soudní komisař úschovu neprodleně příjemci. (3) Schovatel úschovu vydá poté, co ho soudní komisař vyzve k vydání úschovy. Soudní komisař schovatele současně vyzve k vyúčtování nákladů spojených s úschovou, nebudou-li mu při vydání úschovy tyto náklady příjemcem zaplaceny. § 112 (1) Zjistí-li soudní komisař v době, kdy na základě pověření soudu provádí úkony v řízení o dědictví, že věc přijatá do úschovy nepatřila zůstaviteli, vydá úschovu oprávněné osobě sám. (2) Přijal-li úschovu v řízení o dědictví soud, postupuje podle § 105 až 108.“. 35. V § 113 odst. 2 se číslo „109“ nahrazuje číslem „108“. 36. V § 116a odst. 1 se slova „§ 75 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 75c odst. 2“. 37. V § 116b odst. 1 větě třetí se slova „okresnímu úřadu“ nahrazují slovy „obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2009. Ministryně: JUDr. Kovářová v. r.
Vyhláška č. 167/2009 Sb.
Vyhláška č. 167/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 18. 6. 2009, datum účinnosti 23. 6. 2009, částka 51/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění vyhlášky č. 42/2002 Sb., vyhlášky č. 403/2005 Sb. a vyhlášky č. 399/2006 Sb., se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 23. 6. 2009 167 VYHLÁŠKA ze dne 2. června 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 107 a § 35b odst. 9 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a podle § 374a písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění vyhlášky č. 42/2002 Sb., vyhlášky č. 403/2005 Sb. a vyhlášky č. 399/2006 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se slova „provádí úkony v řízení o dědictví4)“ nahrazují slovy „vykonává jinou činnost4)“. Poznámka pod čarou č. 4 zní: „4) § 4 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 554/2004 Sb. Například § 38 a § 175d odst. 2 občanského soudního řádu.“. 2. V § 2 se slova „a výkonem správy majetku“ nahrazují slovy „, výkonem správy majetku a výkonem jiné činnosti“. 3. V § 4 odst. 2 se poznámka pod čarou č. 5 zrušuje. 4. V § 4 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Je-li obvyklá cena zástavy nižší než výše takové pohledávky, považuje se za tarifní hodnotu obvyklá cena zástavy.“. 5. V § 5 odst. 3 se slova „nebo změna právní formy“ nahrazují slovy „s likvidací“. 6. V § 5 odstavec 5 zní: „(5) Je-li předmětem úkonu rozhodnutí nebo osvědčení rozhodnutí o přeměně obchodní společnosti nebo družstva, považuje se za tarifní hodnotu a) výše přecházejícího jmění zanikající obchodní společnosti nebo družstva, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze zanikající obchodní společnosti nebo družstva o vnitrostátní fúzi, b) součet výší všech přecházejících jmění zanikajících obchodních společností nebo družstev, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze nástupnické obchodní společnosti nebo družstva o vnitrostátní fúzi, c) výše přecházejícího jmění české zanikající korporace, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze české zanikající korporace o přeshraniční fúzi, d) součet výší přecházejících jmění české nástupnické korporace, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze české nástupnické korporace o přeshraniční fúzi, e) výše přecházejícího jmění zanikající nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze zanikající nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva o rozdělení, f) součet výší přecházejících jmění nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, jde-li o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze nástupnické obchodní společnosti nebo družstva o rozdělení, g) výše přecházejícího jmění zanikající obchodní společnosti, jde-li o rozhodnutí o převodu jmění 1. společníků nebo valné hromady nebo členské schůze zanikající obchodní společnosti nebo družstva, nebo 2. přejímajícího společníka, který je fyzickou osobou, nebo společníků, nebo valné hromady nebo členské schůze nebo jiného obdobného orgánu přejímajícího společníka, který je právnickou osobou, h) základní kapitál obchodní společnosti nebo zapisovaný základní kapitál družstva podle stavu zápisu v obchodním rejstříku, jak má být po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku, jedná-li se o rozhodnutí společníků nebo valné hromady nebo členské schůze o změně právní formy. Jestliže dochází ke změně právní formy na veřejnou obchodní společnost, jejíž společníci po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku nemají vklady, považuje se za tarifní hodnotu výše vlastního kapitálu veřejné obchodní společnosti uvedená v zahajovací rozvaze. Jestliže se podle zvláštního právního předpisu nevyžaduje posudek znalce o ceně přecházejícího jmění, je tarifní hodnotou místo přecházejícího jmění součet základních kapitálů zanikajících obchodních společností nebo družstev.“. 7. Nadpis části čtvrté zní: „ODMĚNA NOTÁŘE ZA VÝKON JINÉ ČINNOSTI“. 8. V § 15 odst. 1 se za slova „(dále jen „listina o správě dědictví“)“ vkládají slova „anebo zda je nebo není v Centrální evidenci manželských smluv evidována smlouva o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo smlouva o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství“. 9. V části čtvrté se za hlavu druhou doplňuje nová hlava třetí, která včetně nadpisu zní: „HLAVA III ODMĚNA NOTÁŘE ZA VÝKON DALŠÍ JINÉ ČINNOSTI § 15a Pro stanovení výše odměny notáře za výkon další jiné činnosti se použije obdobně ustanovení § 3, pro částečnou odměnu notáře ustanovení § 7, pro vady úkonu ustanovení § 8 a pro zvýšení odměny notáře ustanovení § 9.“. 10. V nadpisu přílohy se za slovo „činnosti“ doplňují slova „a za úkony některé jiné činnosti“. 11. V oddílu I přílohy se v položce A bodu 1. větě prvé částka „800 Kč“ nahrazuje částkou „1 000 Kč“. 12. V oddílu I přílohy se v položce A bodu 1. větě třetí, v položce B bodu 1. písm. a), v položce B bodu 2. větě třetí a v položce C větě třetí slovo „obtížemi“ nahrazuje slovem „náklady“. 13. V oddílu I přílohy se v položce A bodu 1. větě třetí částka „2 500 Kč“ nahrazuje částkou „3 000 Kč“. 14. V oddílu I přílohy se v položce A bodu 1. věta čtvrtá nahrazuje větou „Za sepsání notářského zápisu o zástavní smlouvě nebo o dohodě se svolením k vykonatelnosti anebo o jednostranném právním úkonu o uznání peněžité pohledávky se svolením k vykonatelnosti dvě třetiny z částky vypočtené podle věty první a druhé, za sepsání notářského zápisu o darovací smlouvě nebo o smlouvě o rozšíření nebo zúžení společného jmění manželů podle § 143a občanského zákoníku jedna polovina z částky vypočtené podle věty první a druhé a vždy nejméně 1 000 Kč.“. 15. V oddílu I přílohy se v položce B bodu 2. za slova „právnické osoby“ vkládají slova „nebo ustavujících orgánů zakládaných právnických osob včetně vydání jednoho stejnopisu notářského zápisu“. 16. V oddílu II přílohy položka D bod 1. zní: „1. Za sepsání notářského zápisu o závěti nebo o listině o vydědění anebo o listině o ustanovení správce dědictví| 1 500 Kč.“. ---|--- 17. V oddílu II přílohy položka D bod 2. zní: „2. Za sepsání notářského zápisu o odvolání závěti nebo o odvolání listiny o vydědění anebo za sepsání notářského zápisu o listině o odvolání ustanovení správce dědictví nebo listiny o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví | 500 Kč.“. ---|--- 18. V oddílu II přílohy se v položce I dosavadní text označuje jako bod 1. a doplňuje se bod 2., který zní: „2. Jde-li o přijetí cenného papíru do úschovy, použije se položka C.“. 19. V oddílu II přílohy položka N zní: „Položka N Za úhrn úkonů potřebných k výmazu z Rejstříku zástav| 500 Kč.“. ---|--- 20. V oddílu II přílohy položka Q zní: „Položka Q 1\\. Za sepsání a vydání osvědčení přeshraniční fúze | 40 000 Kč. ---|--- 2\\. Za sepsání a vydání osvědčení o zákonnosti dokončení přeshraniční fúze| 40 000 Kč. 3\\. Za sepsání a vydání osvědčení o zákonnosti dokončení přeshraniční fúze notářem, který sepsal a vydal osvědčení přeshraniční fúze všem českým zúčastněným korporacím| 10 000 Kč.“. 21. V oddílu II přílohy se v položce U za slovo „sepsání“ vkládají slova „a vydání“ a za slovo „společnosti“ se doplňují slova „nebo evropské družstevní společnosti“. 22. V oddílu II přílohy položka V zní: „Položka V 1\\. Za sepsání a vydání osvědčení při založení evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti fúzí | 40 000 Kč.| ---|---|--- 2\\. Za sepsání a vydání osvědčení o zákonnosti dokončení založení evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti fúzí| 40 000 Kč.| 3\\. Za sepsání a vydání osvědčení o zákonnosti dokončení založení evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti fúzí notářem, který sepsal a vydal osvědčení při založení evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti fúzí| 10 000 Kč.“.| 23. V oddílu II přílohy se v položce W částka „100 Kč“ nahrazuje částkou „50 Kč.“. 24. V oddílu II přílohy se doplňují položky X, Y a Z, které znějí: „Položka X Za provedení správního úkonu kontaktního místa veřejné správy (českého podacího ověřovacího informačního národního terminálu – Czech POINT)| 50 Kč. ---|--- Položka Y Za vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů| 50 Kč. ---|--- Položka Z Za provedení autorizované konverze dokumentu za každou započatou stranu konvertovaného dokumentu| 30 Kč.“. ---|--- Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti pátým dnem ode dne jejího vyhlášení. Ministryně: JUDr. Kovářová v. r.
Vyhláška č. 164/2009 Sb.
Vyhláška č. 164/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška) Vyhlášeno 12. 6. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 49/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozd * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 7. 2009 164 VYHLÁŠKA ze dne 2. června 2009, kterou se mění vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška) Český úřad zeměměřický a katastrální stanoví podle § 17 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a § 30 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), se mění takto: 1. V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) původním výsledkem zeměměřické činnosti výsledek zeměměřických činností při obnově katastrálního operátu nebo geometrický plán, který byl podkladem pro zápis platného geometrického a polohového určení.“. 2. V § 4 odst. 3 se věty za písmenem b) nahrazují větou „Není-li možné tyto zásady dodržet s ohledem na požadavky zákona o ochraně zemědělského půdního fondu10), lesního zákona11) a stavebního zákona12), eviduje se pozemek jako parcela i v případě, že nedosahuje výměry podle písmene a) nebo b).“. 3. V § 6 odstavce 1 a 2 znějí: „(1) Katastrální území a nemovitosti evidované v katastru jsou v katastru geometricky a polohově určeny číselným vyjádřením hranic pozemků, obvodů budov a vodních děl daným souřadnicemi lomových bodů, které byly určeny geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami v S-JTSK a spojnicemi těchto bodů, nebo jen zobrazením hranic pozemků, obvodů budov a vodních děl v katastrální mapě. (2) Přesnost geometrického a polohového určení katastrálních území a nemovitostí vyplývá z charakteristik a kritérií pro přesnost určení podrobných bodů uvedených v bodu 13 přílohy, nebo z charakteristik a kritérií pro přesnost zobrazení hranice v katastrální mapě uvedených v bodu 15 přílohy. Přesnost je u souřadnic podrobných bodů, které byly určeny v S-JTSK, vyjádřena kódem charakteristiky kvality souřadnic (dále jen „kód kvality“).“. 4. V § 12 odst. 1 se na konci písmena e) slovo „a“ nahrazuje čárkou a vkládají se nová písmena f) a g), která znějí: „f) upozornění na související list vlastnictví, g) upozornění na spornou hranici mezi pozemky a“. Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno h). 5. V § 13 odst. 2 se slova „s druhem číslování parcel“ nahrazují slovy „údaji podle bodu 7 přílohy“. 6. V § 16 odst. 1 se věta poslední zrušuje. 7. V § 16 odstavec 2 zní: „(2) Předměty obsahu katastrální mapy v S-JTSK nebo digitalizované mapy se vyznačují standardizovanými mapovými značkami podle bodu 10 přílohy. V ostatních katastrálních mapách se předměty jejich obsahu vyznačují mapovými značkami podle bodu 11 přílohy. Obsahem katastrální mapy je polohopis a popis. Je-li katastrální mapa v S-JTSK, jsou jejím obsahem také trvale stabilizované body a trvale signalizované body polohového bodového pole.“. 8. V § 16 odst. 3 se slova „s odlišením hranic převzatých z map vyhotovených v jiném souřadnicovém systému“ zrušují. 9. V § 16 odst. 6 písm. b) se slova „silniční komunikace“ nahrazují slovy „silnice nebo dálnice“. 10. V § 16 odst. 12 se slova „a map dřívějších pozemkových evidencí“ zrušují. 11. V § 17 odst. 3 poslední větě se slova „a c)“ nahrazují slovy „až d)“. 12. V § 17 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Výjimkou jsou údaje o věcném břemeni zřízeném k části pozemku evidovanému na listu vlastnictví pro vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory, které jsou uvedeny jak na listu vlastnictví pro vlastnictví domu s byty a nebytovými prostory, tak i na listu vlastnictví pro vlastnictví bytu a nebytového prostoru.“. 13. V § 20 odst. 2 se za slova „odstavce 1“ vkládají slova „písm. c)“. 14. V § 20 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 40a zní: „(3) Sbírka listin se vede pouze v listinné podobě. Dokumenty předložené pro zápis do katastru nemovitostí ve formě datové zprávy se za účelem založení do sbírky listin převedou40a) a opatří doložkou „Obsah této listiny obsahující .... listů odpovídá obsahu dokumentu ve formě datové zprávy (vstup), ze kterého byla převedena podle § 4a zákona č. 344/1992 Sb. Převedl ........ dne .............“. K doložce se připojí otisk úředního razítka a podpis pověřeného zaměstnance, který převod provedl. 40a) § 4a katastrálního zákona.“. 15. V § 29 odst. 2 se slova „jejímž výsledkem je digitální mapa“ nahrazují slovy „novým mapováním nebo na podkladě výsledků pozemkových úprav“. 16. V § 32 odstavec 1 zní: „(1) Změna jména, popřípadě jmen, příjmení, rodného čísla a adresy místa trvalého pobytu fyzické osoby, která je v katastru vedena jako vlastník nebo jiný oprávněný, se v katastru provede na podkladě a) listiny při vkladu nebo záznamu práv obsahující údaje o vlastníku a jiném oprávněném, b) údajů získaných z informačního systému evidence obyvatel propojeného s informačním systémem katastru nemovitostí, c) potvrzení matričního úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností nebo krajského úřadu55), d) údajů zjištěných při obnově katastrálního operátu novým mapováním a zapsaných v soupisu nemovitostí [§ 56 odst. 3 písm. a)] a při obnově katastrálního operátu na základě výsledků pozemkových úprav, e) ohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného, nebo f) oznámení správního úřadu. Před zápisem se ohlášené údaje o fyzické osobě porovnávají s údaji informačního systému evidence obyvatel56).“. 17. V § 32 odst. 2 se slova „titulu nebo vědecké hodnosti,“ zrušují. 18. V § 32 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Změna titulu nebo vědecké hodnosti se v katastru provede při vkladu nebo záznamu práv na podkladě listiny obsahující údaje o vlastníku a jiném oprávněném.“. 19. V § 37 odstavec 3 zní: „(3) Geometrický plán vyhotovený k uskutečnění rozsáhlé změny využití území v návaznosti na územní rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu12) je možné předložit k zápisu do katastru jako součást pouze první smlouvy, na základě které se zapíše změna práva k nemovitosti do katastru, pokud zápis této změny směřuje k uskutečnění změny využití území a pokud je v návrhu na vklad o zápis celého geometrického plánu výslovně požádáno. V takovém geometrickém plánu se oddělované části parcel nemohou označovat písmeny malé abecedy74), ale označí se jako samostatné parcely parcelními čísly. V dalších smlouvách, předkládaných k zápisu změn právních vztahů k nemovitostem v souvislosti s tímto geometrickým plánem, se označují převáděné parcely již podle stavu katastru po zápisu změny.“. 20. V § 37 odstavec 5 zní: „(5) Za nesoulad s údaji katastru se nepovažuje, jsou-li ve smlouvě pozemky označeny parcelními čísly podle stavu platného ke dni uzavření smlouvy, pokud jsou v návrhu na vklad nemovitosti označeny podle stavu katastru platného ke dni podání návrhu na vklad a ke smlouvě je připojena identifikace parcel, pokud lze takovou identifikaci parcel vyhotovit. Za nesoulad s údaji katastru se rovněž nepovažuje, byla-li smlouva uzavřena před a doručena k zápisu po dni vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu a pozemky, které jsou předmětem právního úkonu, lze ztotožnit s pozemky evidovanými v katastru po obnově operátu.“. 21. V § 39 odst. 3 písm. c) se slova „z jehož výroku vyplývá obsah zápisu,“ zrušují. 22. V § 39 odst. 3 písmeno f) zní: „f) výpis 1. z obchodního rejstříku, který prokazuje sloučení, splynutí nebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva, nebo 2. z jiného zákonem určeného rejstříku, pokud vznik právnické osoby je podmíněn zápisem do tohoto rejstříku, který prokazuje sloučení, splynutí nebo rozdělení jiných právnických osob, jehož přílohou je soupis nemovitostí a soupis jiných práv k nemovitostem, kterých se má zapisovaná změna týkat, a v případě rozdělení právnické osoby protokol o rozdělení majetku se soupisem nemovitostí a pohledávek zajištěných zástavním právem k nemovitostem evidovaným v katastru,“. 23. V § 39 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Listinou, na základě které se zapisuje vlastnické právo k nové stavbě v případě, že vlastníkem stavby není vlastník pozemku, je i listina, na základě které měl stavebník právo stavbu postavit se souhlasem vlastníka pozemku.“. 24. V § 41 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3. 25. V § 42 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámek pod čarou č. 88a a 88b zní: „(2) V případě, že k vypořádání zaniklého společného jmění manželů podle zvláštního právního předpisu88a) došlo poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, a o tomto vypořádání byl proveden zápis do katastru dříve, než pozbylo prohlášením konkursu88b) své účinky, zapíše se nevypořádané společné jmění manželů na základě ohlášení insolvenčního správce s náležitostmi obdobnými podle § 40 odst. 3. 88a) § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 88b) § 269 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 26. V § 43 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 92 zní: „(1) Zánik věcného břemene zpeněžením podle zvláštního právního předpisu92) se zapíše podle ohlášení doloženého ohlášením insolvenčního správce; ohlášení musí mít náležitosti potvrzení o zániku práva podle § 40 odst. 4. 92) § 285 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.“. 27. V § 43 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 94a zní: „(3) Zánik zástavního práva a zánik věcného břemene vyvlastněním podle zvláštního právního předpisu94a) se zapíše na základě potvrzení vyvlastňovacího úřadu; ohlášení musí mít náležitosti potvrzení o zániku práva podle § 40 odst. 4. 94a) § 6 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).“. 28. V § 43 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 96a zní: „(5) Vznik předkupního práva podle zvláštního právního předpisu96a) se zapíše na základě ohlášení pořizovatele územního plánu nebo regulačního plánu doloženého ověřenou částečnou kopií textové části opatření obecné povahy (územního plánu nebo regulačního plánu) opatřenou záznamem o účinnosti. Ověřená částečná kopie obsahuje úvodní a závěrečnou stranu textové části opatření obecné povahy a tu část jeho textové části, kterou se vymezují veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, pro které lze uplatnit předkupní právo. Pokud vymezení veřejně prospěšných staveb a veřejně prospěšných opatření není provedeno uvedením pozemků označených podle katastrálního zákona, nebo pokud z opatření obecné povahy nevyplývá, pro kterou osobu předkupní právo vzniklo, musí tyto údaje vyplývat z ohlášení pořizovatele územního plánu nebo regulačního plánu. Předkupní právo se zapisuje k celému pozemku i v případě, že byla pro veřejně prospěšnou stavbu, veřejně prospěšné opatření nebo veřejné prostranství určena pouze jeho část. 96a) § 101 stavebního zákona.“. 29. V § 44 odst. 1 se za slova „úmrtním listem,“ vkládají slova „pravomocným rozhodnutím o skončení dědického řízení,“. 30. V § 47 odstavec 3 se středník nahrazuje tečkou, část věty za středníkem se zrušuje a doplňuje se věta, která včetně poznámky pod čarou č. 97a zní: „K výmazu poznámky na základě rozhodnutí zapsané podle prvé věty je nutné doložit právní moc rozhodnutí, pokud ze zvláštního právního předpisu97a) neplyne, že účinky rozhodnutí nastaly dříve. 97a) Například § 113 odst. 5 a § 245 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. 31. V § 52 odst. 3 písmeno b) včetně poznámky pod čarou č. 102a a textu za písmenem b) zní: „b) písemného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna; prohlášení není třeba, pokud z původního výsledku zeměměřické činnosti je chyba zřejmá, nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny102a). Opravou geometrického a polohového určení pozemku dochází zároveň k opravě geometrického a polohového určení rozsahu věcných břemen k částem změnou dotčených pozemků, pokud byl rozsah vymezen podle bodu 16.3 přílohy vzdáleností od hranice parcely. 102a) § 8 odst. 2 katastrálního zákona.“. 32. V § 52 odstavec 4 zní: „(4) Chybné určení výměry parcely opraví katastrální úřad podle platného geometrického určení.“. 33. V § 55 odst. 2 písmeno c) včetně poznámky pod čarou č. 105a zní: „c) poučení o povinnostech vlastníka a případných sankcích podle katastrálního zákona105a) a upozornění, že neoznačené hranice nebudou předmětem zaměření a budou do obnoveného katastrálního operátu doplněny podle dosavadního zobrazení v katastrální mapě, popřípadě podle operátu dřívější pozemkové evidence a výsledek doplnění bude zveřejněn v průběhu řízení o námitkách33). 105a) § 10 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 2 a § 23 písm. b) katastrálního zákona.“. 34. V § 57 odst. 3 písm. b) se číslo „0.012“ nahrazuje číslem „0.014“. 35. V § 63 odstavec 6 zní: „(6) V souboru popisných informací se při obnově katastrálního operátu přepracováním při shodném kódu způsobu určení výměry ponechají dosavadní výměry v případě, že nejsou překročeny mezní odchylky podle bodu 14.9 přílohy, a v ostatních případech se zavedou výměry určené z grafického počítačového souboru digitalizované katastrální mapy.“. 36. V § 63 odst. 8 se slova „, které v případě digitalizované mapy obsahuje i stanovenou formu zpracování návrhu na zobrazení změny v katastrální mapě,“ zrušují. 37. V § 66 odst. 1 písmeno c) včetně poznámky pod čarou č. 113a zní: „c) pravomocné rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k řešeným pozemkům nebo pravomocné rozhodnutí o určení hranic pozemků113a), 113a) § 13 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb.“. 38. V § 66 odst. 1 se na konci textu písmene k) vkládají slova „není-li jeho rozsah vymezen ve výsledcích podle písmene h),“. 39. V § 67 písm. d) se slovo „náčrty“ nahrazuje slovem „záznamy“. 40. V § 69 odst. 1 písm. a) se slova „polohového systému119) (dále jen „GPS“)“ nahrazují slovy „navigačního družicového systému119) (dále jen „GNSS“)“. 41. V § 69 odst. 1 písm. b) se slova „charakterizované kódem kvality 3, se souřadnicemi v S-JTSK,“ nahrazují slovy „jejichž souřadnice byly určeny v S-JTSK s přesností podle bodu 13.1 přílohy,“. 42. V § 71 odst. 1 písmeno a) zní: „a) při použití geodetických metod umožnily určit souřadnice podrobných bodů s přesností podle bodu 13.1 přílohy a“. 43. V § 71 odst. 9 se slovo „GPS“ nahrazuje slovem „GNSS“. 44. V § 73 odst. 1 písm. a) se slova „odst. 4“ nahrazují slovy „odst. 3“. 45. V § 77 odst. 1 písm. a) a b) se slova „s kódem kvality 3“ zrušují. 46. V § 78 odst. 2 písm. d) se slova „přitom v náležitosti podle odstavce 1 písm. b) se vyznačuje rozsah celé skupiny věcných břemen k částem pozemků a v prostorech s digitální mapou nebo digitalizovanou mapou v S-JTSK se uvádějí průsečíky obvodu skupiny s hranicemi parcel.“ a věta poslední zrušují. 47. V § 78 se na konci odstavce 2 doplňuje písmeno e), které zní: „e) průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemků a geometrický plán pro opravu geometrického a polohového určení pozemku obsahuje v porovnání se stavem evidence právních vztahů u změnou dotčených pozemků pouze číslo listu vlastnictví. Je-li změnou dotčena hranice parcely, od které je vymezen rozsah věcného břemene k části pozemku zobrazený v katastrální mapě, obsahuje geometrický plán i zpřesnění nebo opravu geometrického a polohového určení rozsahu tohoto věcného břemene.“. 48. V § 78 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Je-li v geometrickém plánu navrženo zpřesnění geometrického a polohového určení pozemků vyžadující doložení souhlasného prohlášení podle § 85 odst. 6, uvede se nad popisovým polem upozornění: „Zpřesnění geometrického a polohového určení pozemků podle § 19a odst. 4 katastrálního zákona navržené v tomto geometrickém plánu lze v katastru nemovitostí provést jen na základě souhlasného prohlášení podle § 85 odst. 6 katastrální vyhlášky.“.“. 49. V § 80 odst. 3 se slova „, a to nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne podání žádosti o potvrzení geometrického plánu, pokud není s ověřovatelem dohodnuto jinak“ zrušují. 50. V § 80 odst. 7 se věta poslední zrušuje. 51. V § 85 odstavec 1 zní: „(1) Základním podkladem pro vytyčení hranice pozemku je jeho geometrické a polohové určení evidované v souboru geodetických informací. Je-li geometrické a polohové určení (§ 6 odst. 1) dáno jen zobrazením hranic pozemků v katastrální mapě podle původního výsledku zeměměřické činnosti, využije se pro vytyčení také tento původní výsledek zeměměřické činnosti. Pro vytyčení se mohou využít i údaje jiného výsledku zeměměřických činností, není-li zjištěn jejich rozpor s platným geometrickým a polohovým určením.“. 52. V § 85 odstavce 5 a 6 znějí: „(5) Namísto vytyčení hranice je možno provést zaměření takové dosavadní hranice označené trvalým způsobem, jejíž průběh byl v terénu vlastníky upřesněn, která pohledově odpovídá zobrazení v katastrální mapě, přičemž poloha lomových bodů může být upřesněna do vzdálenosti dané mezní polohovou chybou, vypočtenou podle bodu 13.3 přílohy. Hranici evidovanou v katastru jen jejím zobrazením v katastrální mapě lze upřesnit tak, aby se její upřesněný průběh od tohoto zobrazení neodchýlil o vzdálenost větší, než je dvojnásobek parametru „k“ podle bodu 15.5 přílohy. Mezi jednoznačně identifikovatelnými body musí být dodržen mezní rozdíl délek podle bodu 15.2 přílohy. Upřesněním hranice lze do katastru vyznačit podrobný tvar předmětu polohopisu daný délkou podle § 16 odst. 10, který nebyl v analogové mapě vzhledem k jejímu měřítku zobrazen. (6) Zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněnou výměru parcely123) katastrální úřad do katastru zapíše na základě ohlášení vlastníka doloženého souhlasným prohlášením, ze kterého je zřejmá shoda vlastníků všech změnou dotčených pozemků na průběhu vytyčené nebo jimi upřesněné hranice. Neoddělitelnou součástí souhlasného prohlášení je geometrický plán pro průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice. Katastrální úřad při zápisu zpřesněného geometrického a polohového určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněné výměry považuje projev vůle osob za zjištěný, jestliže v souhlasném prohlášení ověřovatel výslovně potvrdil, že vlastníci dotčených pozemků, jejichž totožnost zjistil, před ním souhlasné prohlášení podepsali, nebo podpisy na výše uvedené listině jsou ověřeny některým ze způsobů uvedených v § 37 odst. 6. V případě, kdy se zpřesnění geometrického a polohového určení pozemku a jemu odpovídající zpřesnění výměry parcely dotýká většího počtu vlastníků, postačuje, je-li ohlášení změny učiněno pouze některým z těchto vlastníků. Jedná-li se o hranici mezi pozemky téhož vlastníka, katastrální úřad do katastru zapíše zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněnou výměru parcely na základě jeho ohlášení s náležitostmi obdobnými souhlasnému prohlášení.“. 53. V § 85 se doplňují odstavce 7 až 9, které znějí: „(7) V souhlasném prohlášení podle odstavce 6 musí být a) označení osob, které činí souhlasné prohlášení, a to 1. jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresa místa trvalého pobytu, popřípadě adresa bydliště v cizině, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky, a rodné číslo fyzické osoby, popřípadě datum narození, pokud rodné číslo nebylo přiděleno, nebo 2. název, adresa sídla a identifikační číslo právnické osoby, b) označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona86), c) popis průběhu vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemku čísly bodů podle výsledku zeměměřické činnosti, d) uvedeno, že hranice nebyly osobami, které prohlášení činí, měněny, nejsou sporné a je jejich vůlí, aby tak, jak byly zaměřeny, byly evidovány v katastru a nadále jimi respektovány. (8) Zpřesněné geometrické a polohové určení se do katastru zapíše i bez ohlášení vlastníka podle odstavce 6, a to na základě původního výsledku zeměměřické činnosti, ze kterého lze polohu lomových bodů určit s přesností vyšší, než je platné geometrické a polohové určení podle katastru. (9) Zpřesněním geometrického a polohového určení pozemku dochází zároveň ke zpřesnění geometrického a polohového určení rozsahu věcných břemen k částem změnou dotčených pozemků, pokud byl rozsah vymezen podle bodu 16.3 přílohy vzdáleností od hranice parcely.“. 54. V § 91 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Upozornění na spornou hranici mezi pozemky podle § 12 odst. 1 písm. g) se do souboru popisných informací zapisuje vždy na základě jejího zjištění podle § 57 odst. 4 při obnově katastrálního operátu novým mapováním. 55. Na konci § 92 se doplňují věty „V těchto prostorech se při vyznačování změn provede kontrola homogenity geometrického základu podrobného měření s polohopisem katastrální mapy na vybraných identických bodech. V případě zjištěného posunu se změna do katastrální mapy vyznačí postupem podle bodu 16.26 přílohy.“. 56. V bodu 1 přílohy položce zahrada se slova „až do výměry 0,25 ha“ zrušují. 57. V bodu 1 přílohy položce ovocný sad se slova „o výměře nad 0,25 ha“ nahrazují slovy „nebo pozemek tvořící s okolními pozemky takto osázený souvislý celek [§ 3i písm. e) zákona č. 252/1997 Sb.]“. 58. V bodu 2 přílohy text kódu druhu pozemku plantáž dřevin zní: „2, 6 až 10 a 14“. 59. V bodu 4 přílohy poznámka č. 2 zní: „2. V informačním systému katastru nemovitostí mohou být uvedeny též zrušené kódy způsobu využití stavby 1 (průmyslový objekt), 3 (objekt k bydlení), 4 (objekt lesního hospodářství) a 5 (objekt občanské vybavenosti), které není možné nově zapisovat, a to až do doby nejbližší změny v katastru týkající se příslušné budovy nebo do obnovy katastrálního operátu novým mapováním.“. 60. V bodu 9.8 přílohy se slova „v roce 1871“ zrušují. 61. V bodu 10.2 přílohy se doplňuje bod 1.11, který zní: „1.11| Bod dočasně stabilizovaný s výzvou k trvalému označení| 3kB | jen v náčrtu zjišťování hranic“. ---|---|---|--- 62. V bodu 10.3 bodu 2.22 přílohy se za slova „čára 0.121“ doplňují slova „, jen v náčrtu zjišťování hranic“. 63. V bodu 10.3 přílohy poznámka č. 2 zní: „2. Mapové značky pořadové číslo 2.23 a 2.24 se v případě jejich souběhu s jinou hranicí zobrazují 0,5 mm směrem do chráněného území nebo ochranného pásma.“. 64. V bodu 10.4 přílohy se za bod 7.01 doplňuje bod 3.19, který zní: „3.19| Zbořeniště, společný dvůr| 2kB | “. ---|---|---|--- 65. V bodu 10.8 přílohy se za bod 1.04 vkládá nový bod 2.22, který zní: „2.22| Hranice převzatá| 2kB“. ---|---|--- 66. V bodu 12.5 přílohy písm. e) za středníkem se číslice 3 zrušuje. 67. V bodu 12.7 přílohy se slovo „GPS“ nahrazuje slovem „GNSS“. 68. Bod 12.10 přílohy zní: „12.10 Mezní souřadnicová chyba uxy se stanoví dvojnásobkem základní střední souřadnicové chyby mxy.“. 69. Body 12.11 a 12.12 přílohy znějí: „12.11 Posouzení dosažené přesnosti určení souřadnic nově určovaného bodu podrobného polohového bodového pole se provádí pomocí a) výběrové střední souřadnicové chyby vypočtené metodou nejmenších čtverců, nebo b) výběrové střední souřadnicové chyby vypočtené z dvojice měření, která nesmí překročit hodnotu mezní souřadnicové chyby uxy vypočtenou podle bodu 12.10. V případě souboru obsahujícího více než 20 nově určovaných bodů podrobného polohového bodového pole musí být současně nejméně 40 % výběrových středních souřadnicových chyb menších, než je hodnota základní střední souřadnicové chyby mxy. 12.12 Ověření souřadnic stávajícího bodu podrobného polohového bodového pole se provádí pomocí nezávislého kontrolního určení souřadnic. Skutečná souřadnicová chyba nesmí překročit hodnotu mezní souřadnicové chyby uxy vypočtenou podle bodu 12.10. V případě ověření homogenity souboru obsahujícího více než 20 bodů podrobného polohového bodového pole se základním polohovým bodovým polem a zhušťovacími body musí být současně nejméně 40 % výběrových středních souřadnicových chyb menších, než je hodnota základní střední souřadnicové chyby mxy.“. 70. V příloze bod 13 včetně nadpisu zní: „13. Charakteristiky a kritéria přesnosti podrobného měření a souřadnic podrobných bodů 13.1 Charakteristikou přesnosti určení souřadnic x, y podrobných bodů polohopisu je střední souřadnicová chyba mxy, která se vztahuje k nejbližším bodům polohového bodového pole. Souřadnice podrobných bodů polohopisu se určují s přesností, která je dána základní střední souřadnicovou chybou mxy = 0,14 m. Charakteristikou relativní přesnosti určení souřadnic dvojice bodů je střední chyba délky md. Délky se určují s přesností, která je dána základní střední chybou délky md vypočtenou podle bodu 13.6. 13.2 Mezní souřadnicová chyba uxy se stanoví dvojnásobkem základní střední souřadnicové chyby mxy. Mezní rozdíl délky ud se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby délky md. 13.3 Mezní polohová chyba up je dána vztahem up= √2.uxy. 13.4 Posouzení dosažené přesnosti určení souřadnic nově určovaného nebo ověření souřadnic stávajícího podrobného bodu polohopisu se provádí pomocí a) oměrných měr nebo kontrolního měření délek přímých spojnic jiných vybraných dvojic podrobných bodů a jejich porovnání s délkami, vypočtenými ze souřadnic nebo b) nezávislého kontrolního určení souřadnic podrobného bodu polohopisu a jejich porovnání s prvotně určenými souřadnicemi. 13.5 Při postupu podle bodu 13.4 písm. a) se přesnost považuje za vyhovující, když rozdíl kontrolně měřené délky a délky vypočtené ze souřadnic je menší než mezní rozdíl ud vypočtený podle bodu 13.2, přičemž základní střední chyba délky md se stanoví podle bodu 13.6. V případě souboru obsahujícího více než 20 rozdílů délek mezi nově určovanými body musí být současně nejméně 60 % těchto rozdílů menších, než je hodnota základní střední chyby délky md. 13.6 Základní střední chyba délky md je dána vztahem md=k.d+12d+20, kde d je větší z porovnávaných délek v metrech a k se vypočte jako √2 násobek základní střední souřadnicové chyby stanovené podle kódu kvality bodu s nižší přesností. 13.7 Při posouzení dosažené přesnosti souřadnic nově určovaného podrobného bodu polohopisu postupem podle bodu 13.4 písm. b) se přesnost považuje za vyhovující, když a) výběrová střední souřadnicová chyba vypočtená metodou nejmenších čtverců, nebo b) výběrová střední souřadnicová chyba vypočtená z dvojice měření je menší než mezní souřadnicová chyba uxy vypočtená podle bodu 13.2. V případě souboru obsahujícího více než 20 nově určovaných podrobných bodů polohopisu musí být současně nejméně 40 % výběrových středních souřadnicových chyb menších, než je hodnota základní střední souřadnicové chyby mxy. 13.8 Při ověření souřadnic stávajícího podrobného bodu polohopisu postupem podle bodu 13.4 písm. b) nesmí skutečná souřadnicová chyba překročit hodnotu mezní souřadnicové chyby uxy vypočtenou podle bodu 13.2, přičemž základní střední souřadnicová chyba se stanoví podle bodu 13.9. V případě ověření homogenity souboru obsahujícího více než 20 podrobných bodů polohopisu s bodovým polem musí být současně nejméně 40 % výběrových středních souřadnicových chyb menších, než je hodnota základní střední souřadnicové chyby mxy. 13.9 Kód kvality podrobných bodů určených geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami se stanoví podle hodnoty výběrové střední souřadnicové chyby v závislosti na základní střední souřadnicové chybě mxy Kód kvality| Základní střední souřadnicová chyba mxy ---|--- 3| 0,14 m 4| 0,26 m 5| 0,50 m Body převzaté ze schváleného návrhu pozemkových úprav se považují za body určené se základní střední souřadnicovou chybou mxy = 0,14 m.“. 71. V příloze bod 14.1 zní: „14.1 Výměra parcely se vypočte podle § 77 odst. 2, přitom se ponechají dosavadní výměry v rozsahu uvedeném v § 29 odst. 2.“. 72. V příloze bodu 14.4 se za slova „digitální“ vkládají slova „nebo digitalizovanou“ a věta poslední se zrušuje. 73. V příloze bodu 14.6 písm. b) se slovo „odstavce“ nahrazuje slovem „bodu“. 74. V příloze bodu 14.8 se za větu pátou vkládá věta „Výměry dílů parcel zjednodušené evidence slučovaných do parcely katastru se vyrovnávají na výměru parcely katastru.“. 75. V příloze bod 14.10 zní: „14.10 Mezní odchylka mezi dvojím výpočtem výměry v analogové mapě se stanoví obdobně podle bodu 14.9 s tím, že u graficky určované výměry [§ 77 odst. 2 písm. d)] se kód kvality uvažuje v závislosti na měřítku katastrální mapy v souladu s bodem 15.6.“. 76. V příloze bodu 14.11 písm. b) se slova „ve třetím sloupci tabulky v bodu 14.10“ nahrazují slovy „v bodu 14.9; nedochází-li k vyrovnání mezi dva a více dílů, vypočtená hodnota se nenásobí“. 77. V příloze bod 14.12 zní: „14.12 Při postupu podle bodu 16.26 písm. c) se mezní odchylky výpočtu výměr podle bodu 14.9 nepoužijí.“. 78. V příloze bod 15 včetně nadpisu zní: „15. Charakteristiky a kritéria přesnosti zobrazení polohopisu katastrální mapy 15.1 Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů na podkladě jejich výsledných souřadnic je střední chyba zobrazení mzobr. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení nepřesáhla hodnotu mzobr = 0,16 mm na mapě bez ohledu na její měřítko. Charakteristikou relativní přesnosti geometrického a polohového určení nemovitostí daného zobrazením je střední chyba spojnice dvojice bodů md. 15.2 Mezní rozdíl délky se stanoví dvojnásobkem základní střední chyby délky md vypočtené podle bodu 15.5. 15.3 Posouzení dosažené přesnosti zobrazení podrobných bodů se provádí pomocí délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření (například oměrných měr nebo jiných kontrolních měr) a jejich porovnání s délkami určenými z mapy. 15.4 Dosažená přesnost se považuje za vyhovující, když rozdíl délky určené z přímého měření a délky určené ze souboru geodetických informací je menší než mezní rozdíl vypočtený podle bodu 15.2. 15.5 Základní střední chyba délky md je dána vztahem md=k.d+12d+20, kde d je větší z porovnávaných délek v metrech a k se vypočte jako √2 násobek základní střední souřadnicové chyby mxy stanovené podle kódu kvality bodu s nižší přesností s tím, že u bodů bez souřadnic určených v S-JTSK se kód kvality uvažuje v závislosti na měřítku katastrální mapy v souladu s bodem 15.6. 15.6 Kód kvality podrobných bodů určených digitalizací z analogové mapy se stanoví podle měřítka této mapy Kód kvality| Měřítko katastrální mapy| Základní střední souřadnicová chyba mxy ---|---|--- 6| 1:1000, 1:1250| 0,21 m 7| 1:2000, 1:2500| 0,50 m 8| 1:2880 a jiné výše neuvedené| 1,00 m “. 79. V příloze bodu 16.3 větě první se za slova „prvku v terénu“ vkládají slova „; přesnost určení rozsahu věcného břemene k části pozemku závisí na přesnosti určení bodů tohoto prvku“. 80. V příloze na konci textu bodu 16.3 se doplňují slova „(nejméně jméno ověřovatele, číslo položky, pod kterou je fyzická osoba vedena v seznamu u Úřadu, číslo z evidence ověřovaných výsledků a datum ověření)“. 81. V příloze bod 16.10 zní: „16.10 Vzor náčrtu 271kB “. 82. V příloze bodu 16.18 se slovo „GPS“ nahrazuje slovem „GNSS“. 83. V příloze bod 16.20 zní: „16.20 Seznam souřadnic nově určených bodů obsahuje a) úplné číslo bodu (bod 16.5), b) souřadnice obrazu v pořadí Y, X (bod 16.24), c) souřadnice polohy v pořadí Y, X, d) kód kvality uvedený u souřadnic platného geometrického a polohového určení, e) případnou poznámku. U pomocných bodů podle bodu 16.6 a dalších v terénu zaměřených bodů, které nebudou v novém stavu podrobnými body polohopisu katastrální mapy, se neuvádí souřadnice obrazu a kód kvality. Vzor seznamu souřadnic nově určených bodů Seznam souřadnic (S-JTSK) Číslo bodu| Souřadnice obrazu| Souřadnice polohy| Poznámka ---|---|---|--- Y| X| Kód kvality| Y| X| Kód kvality| 067001720001| | | | 643270,70| 1197016,46| | 067001720002| | | | 643271,02| 1197006,06| | 067001720003| | | | 643250,38| 1197005,57| | 067001720004| | | | 643369,00| 1196935,29| | 067001720005| | | | 643351,95| 1196925,44| | 067001720006| | | | 643377,20| 1196960,02| | =067000230008 067001720007| 643366,33| 1196957,81| 8| 643365,09| 1196958,86| | 067001720008| 643310,22| 1196957,31| | 643310,22| 1196957,31| 3| 067001720009| 643374,55| 1197025,84| 8| 643374,55| 1197025,84| | 067001720012| 643350,49| 1196957,67| | 643350,50| 1196958,45| 3| 067001720013| 643330,42| 1196957,49| | 643330,42| 1196957,88| 3| 067001720014| 643351,38| 1197025,42| 8| 643351,38| 1197025,42| | 067001720015| 643331,23| 1197025,07| 8| 643331,23| 1197025,07| | 067001720016| 643311,85| 1197024,71| 8| 643311,85| 1197024,71| | 067001720017| 643290,62| 1196986,78| 8| 643290,62| 1196986,78| | 067001720019| 643318,08| 1196987,73| | 643318,08| 1196987,73| 3| 067001720020| 643317,85| 1197007,64| | 643317,85| 1197007,64| 3| 067001720021| 643311,44| 1197007,58| | 643311,44| 1197007,58| 3| 067001720022| 643310,95| 1196987,48| | 643310,95| 1196987,48| 3| 067001724001| | | | 643301,38| 1196977,42| | “. 84. V příloze bod 16.22 zní: „16.22 Vzor záznamu výsledků výpočtu výměr parcel (dílů) Výpočet výměr parcel (dílů) 1.3MB “. 85. V příloze body 16.24 až 16.27 znějí: „16.24 Návrh zobrazení změny má vždy elektronickou formu a tvoří jej změnová data ve výměnném formátu. K bodům změny se uvádí souřadnice polohy a souřadnice obrazu, které se od sebe v případě přizpůsobení změny mapě mohou lišit, a to u katastrální mapy v S-JTSK do hodnoty dané mezní souřadnicovou chybou. Souřadnice polohy jsou souřadnice určené geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami s přesností podle bodu 13.1 přílohy. Souřadnice obrazu podrobného bodu polohopisu v katastrální mapě (dále jen „souřadnice obrazu“) jsou souřadnice, které slouží k zobrazení bodu v katastrální mapě. Kód kvality podle § 6 odst. 2 se vztahuje k souřadnicím polohy, nebo souřadnicím obrazu, kterými má být nemovitost v katastru geometricky a polohově určena. Součástí návrhu zobrazení změny jsou i identické body se souřadnicemi polohy a obrazu použitými pro přiřazení změny podle identických prvků (dále jen „přiřazení změny“) [bod 16.27 písm. a)], v prostorech s analogovou mapou se souřadnice obrazu uvedou shodné se souřadnicemi polohy, případně je z důvodu zobrazení změny v orientační mapě parcel možné uvést souřadnice odlišné. V prostorech s analogovou mapou se návrh zobrazení změny vyhotoví také v analogové podobě, a to na nesrážlivé, bezbarvé a průsvitné podložce. Návrh zobrazení změny v analogové podobě obsahuje hlavičku s údaji o čísle geometrického plánu (zakázky), katastrálním území, mapovém listu a měřítku katastrální mapy a podle povahy změny a formy katastrální mapy identické body nebo značky čtvercové souřadnicové sítě, zaměřené lomové body navrhovaných hranic, vytyčených nebo upřesněných dosavadních vlastnických hranic pozemků a hranic rozsahu věcného břemene nebo skupiny věcných břemen v místě, kde hranice rozsahu věcného břemene není shodná s hranicí pozemku, zobrazené ze souřadnic obrazu. 16.25 Návrh zobrazení změny přizpůsobením mapy změně se použije, pokud a) změna nenavazuje na dosavadní hranice parcel, b) bod na dosavadní hranici pozemku, ze kterého nová hranice při dělení pozemku vychází (dále jen „bod napojení“), je v katastru evidován s kódem kvality 3, nebo c) bod napojení je vloženým bodem do dosavadní hranice mezi navazující kontrolní body v katastru evidované s kódem kvality 3, nebo d) dosavadní geometrické a polohové určení lze zpřesnit podle § 85 odst. 6 nebo 8, a to alespoň zpřesněním souřadnic bodu napojení bez zpřesnění navazujících kontrolních bodů. Mapa se přizpůsobí změně napojením dosavadního polohopisu na body změny (dále jen „napojení změny“) upravené podle bodu 16.27 písm. b). Souřadnice obrazu bodu jsou shodné se souřadnicemi polohy s kódem kvality 3. Za zvláštní případ přizpůsobení mapy změně se považuje také zobrazení změny bez návaznosti na dosavadní obsah souboru geodetických informací. Přizpůsobení mapy změně se nepoužije za situace uvedené v bodu 16.26. 16.26 Návrh zobrazení změny přizpůsobením změny mapě se použije, když: a) se nejedná o katastrální mapu v S-JTSK, b) se jedná o katastrální mapu v S-JTSK, ale bod napojení resp. navazující kontrolní body jsou v katastru evidovány s kódem kvality jiným než 3 nebo nemají souřadnice určeny, přitom dosavadní geometrické a polohové určení nelze zpřesnit podle § 85 odst. 6 nebo 8, nebo c) se jedná o katastrální mapu v S-JTSK, ale přizpůsobením mapy změně by došlo k hrubému narušení logických vztahů okolního polohopisu, například změna by zasahovala do komunikace a neúměrně a nelogicky by ji napojením zúžila nebo zaměřená stavba by byla v mapě umístěna nesprávně vzhledem k hranicím okolních pozemků a náprava by vyžadovala rozsáhlé měření za účasti velkého množství vlastníků sousedních parcel (po dohodě s katastrálním úřadem lze změnu přizpůsobit mapě bez ohledu na hodnotu mezní souřadnicové chyby). Při postupu podle písmene b) lze v případě nepřekročení mezních rozdílů podle bodu 15.2 změnu přizpůsobit mapě pouze napojením; u bodů napojení se k souřadnicím obrazu uvede dosavadní kód kvality, nebo kód kvality určený podle navazujících kontrolních bodů. V ostatních případech se provede nejprve přiřazení a následně napojení; všem bodům změny se tak pro zobrazení změny do katastrální mapy určí souřadnice obrazu odlišné od souřadnic polohy. Nemá-li při postupu podle písmene a) nebo b) navazující kontrolní bod evidovány souřadnice obrazu, za účelem výpočtu souřadnic obrazu bodu napojení se určí jeho souřadnice afinní transformací na identické body a uvede se u nich kód kvality v závislosti na měřítku katastrální mapy podle bodu 15.6. 16.27 Přiřazení a napojení změny a) Přiřazení změny se provádí zpravidla shodnostní, popřípadě afinní transformací na identické body. V nutných případech (například u liniových staveb) je možné provádět přiřazení změny i po ucelených částech (blocích) několika transformacemi s tím, že na styku bloků je nutné prokázat dodržení mezních odchylek pro zobrazení změny do mapy. b) Napojení se provádí tak, že pokud nová hranice má končit 1. v dosavadním bodu, spojí se sousední nový bod na nové hranici s dosavadním bodem, nebo se spojí dva dosavadní body, není-li na nové hranici mezi nimi žádný lomový bod, 2. v novém bodu, který bude na přímém úseku dosavadní hranice mezi jejími lomovými body, napojí se nová hranice takto 2.1 pokud je menší z úhlů sevřených přilehlými přímými úseky dosavadní a nové hranice větší než 50gon, je bodem napojení průsečík uvedených úseků (popřípadě i prodloužených), 2.2 pokud je sevřený úhel podle bodu 1 menší než 50gon, je bodem napojení pata kolmice spuštěné z nového bodu na dosavadní hranici. Pravidla podle písmene b) se nepoužijí, pokud by měla vést ke zjevné deformaci změny nebo jejího okolí (například k nerespektování přímosti, pravoúhlosti nebo jiné geometrické vlastnosti). V tomto případě se změna do katastrální mapy umístí jiným odborným způsobem. Výpočty spojené s přiřazením a napojením změny jsou součástí protokolu o výpočtech a splnění kritérií přesnosti výsledku zeměměřické činnosti. Dosažená přesnost se u přiřazení ověřuje podle souřadnicových rozdílů na identických bodech podle bodu 13.8, u napojení podle rozdílu vzdálenosti mezi bodem napojení a sousedním bodem na nové hranici podle bodu 15.4. V případě zaměření navazujících kontrolních bodů podle § 71 odst. 6 se provede kontrola napojení také vzhledem k těmto bodům.“. 86. V příloze bod 16.29 zní: „16.29 Vzor protokolu o vytyčení hranice pozemku 531kB “. 87. V příloze bodu 16.31 písmeno a) a písmena f) a g) znějí: „a) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu fyzické osoby, popřípadě adresa bydliště, nemá-li trvalý pobyt na území České republiky, nebo název a adresu sídla právnické osoby, která dokumentaci o vytyčení pozemku vyhotovila, f) údaje o vlastnících pozemků dotčených vytyčením v rozsahu podle písmene a) a údaj o účasti na seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice pozemků, g) případné připomínky vlastníků dotčených pozemků k průběhu a označení vytyčené hranice pozemku opatřené jejich podpisy,“. 88. V příloze bodu 16.31 se písmeno h) zrušuje. Dosavadní písmena i) a j) se označují jako písmena h) a i). 89. V příloze bodu 17.3 se na konci textu písmene f) doplňují slova „nebo KMD“. 90. V příloze bod 17.4 zní: „17.4 Vzor grafického znázornění 258kB “. 91. V příloze bodu 17.5 se slova „Identické body a“ zrušují. 92. V příloze bodu 17.7 písm. c) se slova „je-li bod vytyčený, použije se pro zobrazení značky síla čáry o specifikaci 4“ nahrazují slovy „jedná-li se o bod, jehož poloha je zpřesněna podle katastrálního zákona123), použije se pro zobrazení značky síla čáry o specifikaci 4; značka č. 1.09, jedná-li se o bod, jehož poloha je zpřesněna, průměr značky je 0,5 mm“. 93. V příloze bod 17.13 zní: „17.13 Vzor výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí a) varianta pro více nabyvatelů 138kB b) varianta pro jednoho nabyvatele 140kB “. 94. V příloze bod 17.18 zní: „17.18 Vzor seznamu souřadnic Seznam souřadnic (S-JTSK) Číslo| Souřadnice pro zápis do KN| Souřadnice určené měřením ---|---|--- bodu| Y| X| Kód kvality| Y| X| Poznámka 44-5| 643286,14| 1197024,24| 3| | | sloupek plotu 45-13| 643270,59| 1196957,87| 3| | | sloupek plotu 7| 643366,33| 1196957,81| 8| 643365,09| 1196958,86 | roh zdi 8| 643310,22| 1196957,31| 3| | | sloupek plotu 9| 643374,55| 1197025,84| 8| | | kolík 12| 643350,50| 1196958,45| 3| | | zabet. železná trubka 13| 643330,42| 1196957,88| 3| | | zabet. železná trubka 14| 643351,38| 1197025,42| 8| | | zabet. železná trubka 15| 643331,23| 1197025,07| 8| | | zabet. železná trubka 16| 643311,85| 1197024,71| 8| | | zabet. železná trubka 17| 643290,62| 1196986,78| 8| | | kolík 18| 643318,08| 1196987,73| 3| | | dočasně kolík - bod ohrožen stavební činností 19| 643317,85| 1197007,64| 3| | | dočasně kolík - bod ohrožen stavební činností 21| 643311,44| 1197007,58| 3| | | zabet. železná trubka 22| 643310,95| 1196987,48| 3| | | zabet. železná trubka “. 95. V příloze bodu 17.19 se za slova „Y a X“ vkládají slova „a kód kvality“ a na konci textu bodu se doplňují věty „V případě přizpůsobení změny mapě podle bodu 16.26 písm. b), jehož výsledkem bude evidence souřadnic obrazu bodu napojení odlišných od souřadnic polohy, se pod seznam souřadnic napíše upozornění „Souřadnice bodů na dosavadní hranici pozemku určené měřením v terénu budou pro zápis do katastru nemovitostí upraveny podle dosavadního určení hranice lomovými body s kódem charakteristiky kvality souřadnic vyšším než 3. Důvodem je nerealizované zpřesnění této hranice, ke kterému je nutné doložit listinu prokazující shodu vlastníků na jejím průběhu (§ 19a odst. 4 katastrálního zákona).“ U bodů se souřadnicemi s kódem charakteristiky kvality vyšším než 3 se ve sloupci Souřadnice určené měřením uvádí také souřadnice polohy, pokud jsou odlišné od souřadnic obrazu.“. 96. V příloze bod 18.2 zní: „18.2 Geometrický plán pro vytyčení hranice pozemku a jeho doplnění ze zjednodušené evidence do souboru geodetických informací 408kB “. 97. V příloze bod 18.4 zní: „18.4 Geometrický plán pro vyznačení vodního díla 705kB “. 98. V příloze se za bod 18.4 vkládá nový bod 18.5, který zní: „18.5 Geometrický plán pro průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemků 608kB “. 99. Na konci přílohy se doplňuje bod 20, který zní: „20. Vzor souhlasného prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemků SOUHLASNÉ PROHLÁŠENÍ O SHODĚ NA PRŮBĚHU HRANIC POZEMKŮ 629kB “. Čl. II Přechodná ustanovení 1. U sporných hranic mezi pozemkypozemky vyznačených do katastrální mapykatastrální mapy před 1. červencem 2009 se upozornění podle § 12 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 26/2007 Sb., ve znění této vyhlášky, doplňuje postupně na základě zjištění katastrálního úřadu, nejpozději však při obnově katastrálního operátu. 2. Jestliže bylo zahájeno konkursní nebo vyrovnací řízení před 1. lednem 2008, pro které se podle § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), použije zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, pak se při zápisuzápisu zániku zástavního práva zpeněžením nebo vyplacením zajištěné pohledávky ve prospěch konkursní podstaty nebo složením ceny zastavené věci ve prospěch konkursní podstaty postupuje podle § 43 odst. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb., ve znění účinném do 30. června 2009. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2009. Předseda: Ing. Večeře v. r.
Nález Ústavního soudu č. 163/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 163/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 394 odst. 2 části věty za středníkem a § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Vyhlášeno 9. 6. 2009, částka 48/2009 * Odůvodnění * I. - Rekapitulace návrhu * II. - Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení * III. - Dikce napadeného ustanovení právního předpisu * IV. - Aktivní legitimace navrhovatele * V. - Ústavní konformita legislativního procesu * VI. - Hodnocení Ústavního soudu 163 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2009 ve znění opravného usnesení ze dne 27. května 2009 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu Vrchního soudu v Olomouci, za nějž jedná JUDr. Miroslav Jansa, předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci, na zrušení ustanovení § 394 odst. 2 části věty za středníkem a § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky takto: I. Ustanovení § 394 v odstavci 2 části věty za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), které zní: „; odvolání proti němu není přípustné“, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. II. Návrh na zrušení ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se zamítá. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu 1. Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“) a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se Vrchní soud v Olomouci (dále též „navrhovatel“) domáhal vydání nálezu, jímž se ustanovení § 394 v odstavci 2 části věty za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), zruší. Napadené ustanovení nepřipouští odvolání proti usnesení, kterým insolvenční soudinsolvenční soud bere na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na oddlužení, a dle názoru Vrchního soudu v Olomouci tak brání dlužníku, aby se domáhal ochrany svých práv u soudu dle ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Vrchní soud v Olomouci dále dodává, že procesní úprava, která předurčuje výsledek odvolacího řízení ve věci samé, odporuje principům právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z návrhu vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci vede insolvenční řízeníinsolvenční řízení zahájené návrhem dlužníka Z. S. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2008 č. j. KSOS 8 INS 3110/2008-A-5 zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením a současně nařídil přezkumné jednání na den 30. 9. 2008 v 10.30 hod. a po jeho skončení svolal schůzi věřitelů. Na schůzi, na kterou byl dlužník řádně předvolán, se ten bez omluvy nedostavil. Soud prvního stupně proto rozhodl u tohoto jednání usnesením ze dne 30. 9. 2008 č. j. KSOS 8 INS 3110/2008-B8, kterým v souladu s ustanovením § 399 odst. 2 věty in fine za středníkem insolvenčního zákona aplikoval zákonnou fikci zpětvzetí návrhu dlužníka na povolení oddlužení a rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (§ 314 a násl. citovaného zákona). Dne 1. 10. 2008 bylo obecnému soudu doručeno sdělení, kterým se dlužník omluvil ze schůze věřitelů z důvodu pracovní neschopnosti a svou pracovní neschopnost doložil potvrzením ze dne 30. 9. 2008. Proti usnesení ze dne 30. 9. 2008 č. j. KSOS 8 INS 3110/2008-B8, kterým obecný soud vzal na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na povolení oddlužení a rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný, podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že se jednání nezúčastnil z důvodu naléhavého zhoršení zdravotního stavu, a tvrzenou skutečnost doložil. V odvolacím řízení žádá Vrchní soud v Olomouci o zrušení napadaného usnesení soudu prvního stupně. 3. Vrchní soud v Olomouci ve svém návrhu dále uvádí, že dlužník by nebyl v lepším postavení ani v případě, že by se včas omluvil a soud neshledal omluvou důvodnou. Fikce zpětvzetí návrhu by tak nastala nikoliv jako důsledek nečinnosti dlužníka, ale na základě hodnotící úvahy soudu prvního stupně, a proti takovému rozhodnutí soudu, kterým soud vyhodnotil nastalou procesní situaci jinak než dlužník, nemá dlužník řádný opravný prostředek přesto, že má pro dlužníka nikoliv pouze procesní, ale hmotněprávní existenční důsledky. Dlužníku sice svědčí právo podat odvolání proti rozhodnutí insolvenčního souduinsolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o řešení dlužníkova úpadku konkursem; vzhledem k tomu, že proti výroku I., kterým soud bere na vědomí zpětvzetí návrhu na oddlužení, není odvolání přípustné, musí soud odvolání dlužníka v části, v níž by směřovalo proti tomuto výroku, odmítnout, aniž by se zabýval hodnocením omluvitelnosti důvodů, které dlužníku zabránily v účasti na schůzi věřitelů. V důsledku odmítnutí odvolání zůstane nedotčen výrok I., kterým vzal soud prvního stupně na vědomí zpětvzetí návrhu na oddlužení, a odvolací soud nemá jinou možnost, než potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o řešení dlužníkova úpadku konkursem, protože rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela v souladu s ustanovením § 396 odst. 1 insolvenčního zákona. Dlužníku je tak procesními předpisy odejmuto právo řešit svůj úpadek oddlužením, které mu bylo předcházejícím rozhodnutím soudu povoleno. Výsledek odvolacího řízení je tak předem určen vztahem mezi § 394 odst. 2, § 396 odst. 1 a § 399 odst. 2 insolvenčního zákona tak, že prohlášení konkursu na majetek dlužníka musí být potvrzeno. Odvolací řízení se tak stává prázdným formálním obřadem. 4. Při projednávání odvolání dospěl Vrchní soud v Olomouci k závěru, že ustanovení § 394 odst. 2 insolvenčního zákona v části, ve které nepřipouští odvolání proti usnesení, kterým insolvenční soudinsolvenční soud bere na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na oddlužení, je v rozporu s výše uvedenými ustanoveními Listiny, a proto podal k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na jeho zrušení. Napadané ustanovení brání dlužníku, aby se domáhal ochrany svých práv u soudu z hlediska čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť procesní úprava, která předurčuje výsledek odvolacího řízení ve věci samé, odporuje principům právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. Protiústavním důsledkům vyplývajícím z této úpravy práva na odvolání se lze vyhnout pouze zrušením ustanovení § 394 odst. 2 věty za středníkem insolvenčního zákona, neboť jednoznačným zněním zákonné normy je dle čl. 95 odst. 1 Ústavy odvolací soud vázán, neboť toto znění nedává odvolacímu soudu žádnou možnost ústavně konformního výkladu. Právo napadnout rozhodnutí prvoinstančního soudu odvoláním je právo procesní, které je dáno nebo vyloučeno procesními předpisy, avšak rozhodnutí insolvenčního souduinsolvenčního soudu, kterým vzal na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na povolení oddlužení podle ustanovení § 394 odst. 2 insolvenčního zákona, nelze pokládat za pouhé rozhodnutí o vedení řízení, kterým by soud nebyl vázán. Především vyjadřuje důsledky vyplývající z § 399 odst. 2 insolvenčního zákona a deklaruje zákonnou fikci vyplývající buď z dlužníkovy nečinnosti nebo dokonce hodnotící úvahy soudu. Celá zákonná konstrukce pak s tímto rozhodnutím insolvenčního souduinsolvenčního soudu spojuje další nevratné rozhodnutí o věci samé, které má hmotněprávní důsledky pro dlužníka i věřitele, kdy pro dlužníka jde o důsledky existenční. 5. V druhé části návrhu podaného podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se Vrchní soud v Olomouci domáhá vydání nálezu, jímž se ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ruší. Napadené ustanovení ukládá odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání proti způsobu řešení úpadku nejpozději do dvou měsíců poté, co mu bylo předloženo soudem prvního stupně. Při předložení návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nelze lhůtu dodržet. Odvolací soud si je vědom, že jde o lhůtu pořádkovou a ochrana ústavního pořádku má před jejím dodržením přednost, Vrchní soud v Olomouci má však za to, že jednoduché právo by nemělo vytvářet formální překážky stanovením procesních lhůt, jejichž dodržení by ochraně ústavního pořádku bránilo, a proto navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil i ustanovení § 93 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť jeho zrušením nebude rychlost odvolacího řízení v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení dotčena, protože je zajištěna ustanovením § 92 insolvenčního zákona, které by zůstalo nedotčeno. 6. Navrhovatel dále navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud vzhledem k argumentaci uvedené pod bodem 5 a s ohledem na to, že přerušení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení není podle § 84 odst. 1 insolvenčního zákona možné, a dále vzhledem k tomu, že bez ohledu na odvolání dlužníka důsledky prohlášení konkursu již nastaly zveřejněním rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříkuinsolvenčním rejstříku, projednal návrh jako naléhavý ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. II. Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení 7. K výzvě Ústavního souduÚstavního soudu podala podle § 69 zákona o Ústavním soudu prostřednictvím svého předsedy Ing. Miloslava Vlčka vyjádření Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Stejně tak učinil prostřednictvím svého předsedy MUDr. Přemysla Sobotky Senát Parlamentu České republiky. 8. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření shrnuje průběh projednávání napadaných ustanovení. 9. Senát se vyjadřuje především k průběhu projednávání napadaných ustanovení. Dále pak uvádí, že k napadaným ustanovením nebyla vedena žádná diskuse. V souvislosti s institutem oddlužení byla rozprava vedena pouze v rovině možnosti oddlužení právnické osoby, která není podnikatelem. V horní komoře Parlamentu tak nezazněly názory, kterými by bylo možné tvrzení navrhovatele o protiústavnosti ustanovení § 394 odst. 2 v části věty za středníkem a § 93 odst. 2 insolvenčního zákona podpořit, či naopak vyvrátit. 10. Účastníci řízení vyslovili výslovně – či ve stanovené lhůtě konkludentně – souhlas s upuštěním od ústního jednání a Ústavní soudÚstavní soud od tohoto jednání upustil s ohledem na to, že od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci. III. Dikce napadeného ustanovení právního předpisu 11. Napadené ustanovení insolvenčního zákona zní: § 394 [...] (2) Zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení vezme insolvenční soudinsolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu správciinsolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné. [...] § 93 [...] (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 odvolací soud projedná a rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců poté, co mu bylo předloženo soudem prvního stupně; ustanovení § 92 tím není dotčeno. IV. Aktivní legitimace navrhovatele 12. Aktivní legitimaci k podání posuzovaného návrhu dovozuje navrhovatel z čl. 95 odst. 2 Ústavy. Dojde-li soud podle tohoto ustanovení k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Právo soudu je konkretizováno v § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako právo podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. To znamená, že aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jednotlivých ustanovení zákona se odvíjí od předmětu sporu a jeho právní kvalifikace. Jinými slovy, soud může podat návrh na zrušení pouze takového zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení, která mají být aplikována při řešení sporu probíhajícího před obecným soudem. Úvaha o takové aplikaci musí být odůvodněná, musí být odvozena od splnění podmínek řízení včetně věcné legitimace účastníků a, jde-li o hmotněprávní předpis, od jednoznačného zjištění, že takový předpis má být aplikován [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 50/05 ze dne 16. 10. 2007 (vyhlášen pod č. 2/2008 Sb.), bod 11]. 13. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené ustanovení je rozhodující pro úspěch jedné ze stran v řízení před navrhovatelem. Navrhovatel tak splňuje v předchozím bodu vymezené podmínky aktivní legitimace k podání předmětného návrhu k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. V. Ústavní konformita legislativního procesu 14. Podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu má Ústavní soud kromě posouzení souladu napadeného zákona s ústavními zákony zjišťovat, zda byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 15. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nenamítal vadu legislativního procesu ani překročení Ústavou stanovené kompetence zákonodárce, není s ohledem na principy procesní ekonomie nutné tuto otázku blíže zkoumat, a postačí, vedle přihlédnutí k vyjádřením předloženým Poslaneckou sněmovnou a Senátem (viz výše body 8 a 9 tohoto nálezu), formální ověření průběhu legislativního procesu z veřejně dostupného informačního zdroje na http://www.psp.cz. 16. Ústavní soudÚstavní soud z něj zjistil, že návrh zákona, který byl posléze vyhlášen pod č. 182/2006 Sb. (sněmovní tisk 1120/2 Poslanecké sněmovny 2002-2006, 4. volební období), byl projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu jako tisk 1120 v prvém čtení dne 26. října 2005 a přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru, který jej projednal na svém zasedání dne 1. prosince 2005 a dne 20. ledna 2006 a doporučil jej schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, jenž byl obsažen v usnesení výboru č. 235 (tisk 1120/1). Tento komplexní pozměňovací návrh upravil nově i napadané ustanovení § 394 odst. 2. Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 27. ledna 2006, pozměňovací návrhy přednesené ve druhém čtení byly zpracovány jako tisk 1120/2. Návrh zákona byl potřebnou většinou přítomných poslanců schválen ve třetím čtení dne 8. února 2006 ve znění komplexních pozměňovacích návrhů. Návrh zákona byl Senátu postoupen dne 28. února 2006 a organizační výbor Senátu jej jako tisk č. 288 (5. funkční období) přikázal k projednání ústavněprávnímu výboru. Tento výbor návrh zákona projednal dne 15. března 2006 a přijal k němu usnesení č. 93 (senátní tisk č. 228/1), ve kterém doporučil, aby Senát návrh zákona schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Plénum Senátu projednalo návrh zákona na své 10. schůzi dne 30. března 2006, kdy v hlasování č. 199 k návrhu zákona usnesením č. 416 byl návrh schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pro hlasovalo 49 senátorů z 54 přítomných, 5 senátorů se zdrželo hlasování a nikdo nebyl proti. Zákon byl prezidentovi doručen k podepsání dne 7. 4. 2006 a ten jej dne 14. 4. 2006 podepsal. Schválený zákon byl doručen premiérovi k podpisu dne 27. 4. 2006 a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 9. 5. 2006 v částce 62 pod číslem 182/2006 Sb. 17. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že zákon č. 182/2006 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem, resp. že v tomto řízení nezjistil nic, co by svědčilo pro závěr opačný. VI. Hodnocení Ústavního soudu 18. Ústavní soudÚstavní soud se nejprve zabýval souladem § 394 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. 19. Ústavní soudÚstavní soud ve své předchozí judikatuře jasně stanovil, že má-li každý dle čl. 36 odst. 1 Listiny právo domáhat se ochrany svých práv u soudu či jiného orgánu, přičemž podmínky a pravidla realizace tohoto práva stanoví zákon, pak takový zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok každého domáhat se ochrany svých práv u soudu či jiného orgánu v té které situaci zcela negovat, a tím tedy ústavně zaručené základní právo, byť i toliko v určitých případech, popřít. Ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny je každému ústavně garantována možnost domáhat se ochrany svého práva u soudu či jiného orgánu ve všech situacích jeho porušení (neexistuje zde ústavní restrikce). Jinými slovy, žádná osoba nemůže být zákonem naprosto vyloučena z možnosti domáhat se ochrany svého práva, byť pouze v určitém případě, neboť její právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo anulováno. Opačný výklad by rovněž značil, že zakotvení práv každého obracet se na soudní a jiné orgány ochrany pro ochranu svých práv učiněné ústavodárcem – nadané nejvyšší právní silou – by v podstatě ztrácelo smysl, neboť by mohlo být pro tu kterou situaci anulováno vůlí toliko zákonodárce [nález sp. zn. Pl. ÚS 12/07 ze dne 20. 5. 2008 (vyhlášen pod č. 355/2008 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 72/06 ze dne 29. 1. 2008 (vyhlášen pod č. 291/2008 Sb.), oba dostupné na http://nalus.usoud.cz]. 20. Civilní proces spočívá mimo jiné na dvou základních zásadách – zásadě dispoziční a zásadě projednací. Úzký vzájemný vztah soukromého práva hmotného a veřejného občanského práva procesního je nejlépe vyjádřen právě zásadou dispoziční. Smyslem a účelem civilního práva procesního je poskytovat ochranu subjektivním soukromým právům, tj. veřejné občanské procesní právo slouží soukromému právu hmotnému, a pokud tento svůj úkol neplní, ztrácí svůj význam. Vzájemné funkční vazby soukromého práva hmotného, jež je postaveno na autonomii vůle účastníků soukromoprávních vztahů, a veřejného občanského práva procesního se promítají do oblasti práva procesního především prostřednictvím dispoziční zásady, která ovládá civilní proces. Dispoziční zásada představuje specifické promítnutí soukromoprávní autonomie vůle do oblasti civilního procesu. Stranám je dáno, aby svobodně, v souladu se zásadou dispoziční, nakládaly jak řízením, tak i předmětem řízení. Procesní práva, která jsou odvozena ze zásady dispoziční, jsou vyhrazena výlučně nositelům těchto práv formou dispozičních procesních úkonů; z povahy těchto dispozitivních procesních úkonů vyplývá, že nemohou být obsahem právní fikce, tj. nemůže být stanoveno, že někdo vzal návrh zpět, ačkoliv tak neučinil. Právní konstrukce fikce zpětvzetí návrhu na oddlužení je v rozporu s povahou civilního procesu, což platí nejen pro civilní sporný proces, ale pro jakýkoliv druh civilního soudního řízení, tj. i pro insolvenční řízeníinsolvenční řízení. Dispoziční právní úkon nemůže být obsahem právní fikce, aniž by tím byla porušena zásada dispoziční, na jejímž základě je civilní proces budován, a v konečném důsledku též zásada autonomie vůle. Jak konstatoval Ústavní soudÚstavní soud např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 167/04 ze dne 12. 5. 2004 (N 70/33 SbNU 197)*, „Autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je na úrovni ústavní garantována čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny je třeba chápat ve dvojím smyslu. Ve své první dimenzi představuje strukturální princip, podle něhož lze státní moc vůči jednotlivci a jeho autonomní sféře (včetně autonomních projevů volních) uplatňovat pouze v případech, kdy jednání jednotlivce porušuje výslovně formulovaný zákaz upravený zákonem. Také takový zákaz však musí reflektovat toliko požadavek spočívající v zabránění jednotlivci v zásazích do práv třetích osob a v prosazení veřejného zájmu, je-li legitimní a proporcionální takovému omezení autonomního jednání jednotlivce. Takový princip je pak třeba chápat jako esenciální náležitost každého demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Podobný obsah má také ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy. Ve své druhé dimenzi pak působí čl. 2 odst. 3 Listiny jako subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny ve své druhé dimenzi, v níž působí jako základní právo jednotlivce, je pak třeba aplikovat bezprostředně a přímo. V této dimenzi se nejedná o pouhé prozařování jednoduchým právem, nýbrž o subjektivní právo, které působí bezprostředně vůči státní moci. Orgány státní moci jsou proto povinny při aplikaci jednoduchého práva současně normy tohoto práva, v nichž se odráží čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy jako objektivní ústavní princip, interpretovat rovněž tak, aby nezasáhly do subjektivního práva jednotlivce na autonomii vůle, jež garantuje také čl. 2 odst. 3 Listiny ve své druhé dimenzi.“. Povinnost respektovat autonomii vůle platí nejen pro orgány, které právo interpretují a aplikují, ale bezpochyby též pro zákonodárce. Snaha o urychlování řízení je proto na jedné straně žádoucí, na druhé straně však nemůže nabýt takové podoby, aby tím, že finguje procesní úkon účastníka, mu ve skutečnosti brala možnost jeho svobodného jednání. Proto se ve všech vyspělých právních řádech používají např. instituty domněnek výlučně při zjišťování skutkového stavu, tj. při objasňování a zjišťování rozhodných skutkových okolností. Urychlovací instituty (např. kontumační rozsudek nebo prekluzivní lhůty) se tak užívají výlučně v oblasti, na niž dopadá zásada projednací, a není možné v zájmu urychlování řízení užívat tyto prostředky pro dispozici řízením a předmětem řízení. Funkcí právní fikce není zpravděpodobnění určitých rozhodných skutečností, tím méně se fikce nemůže vztahovat na základní právo procesní strany disponovat řízením a předmětem řízení (srov. blíže Macur, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b o. s. ř. Bulletin Advokacie, č. 2/2002, str. 28-36). 21. Napadané ustanovení § 394 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona zamezuje realizaci dlužníkova práva řešit svůj úpadek oddlužením, ačkoli mu bylo předcházejícím rozhodnutím povoleno. V důsledku zavedení zákonné fikce, která se uplatňuje nejen při nečinnosti dlužníka, ale i hodnotovým úsudkem soudu, aniž by bylo umožněno, aby se dlužník proti rozhodnutí obecného soudu bránil řádným opravným prostředkem, je omezeno jeho právo na spravedlivý proces, což neumožňuje ani napravit chybu, která se může (např. dlužník se omluví, ale omluva je omylem vložena do jiného spisu apod.) v činnosti soudu vyskytnout. Fikce zpětvzetí návrhu na oddlužení navíc není pouhým procesním úkonem, kterým účastník disponuje řízením, ale má zásadní hmotněprávní důsledky pro dlužníka i věřitele (následné prohlášení konkursu atd.). 22. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 394 v odstavci 2 části věty za středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto je zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že základní příčina protiústavnosti zrušovaného ustanovení spočívá v jeho aplikačním propojení na zjevně protiústavní část ustanovení § 399 odst. 2 věty za středníkem, která zní: „jestliže se bez omluvy nedostaví nebo neshledá-li insolvenční soudinsolvenční soud jeho omluvu důvodnou, má se za to, že vzal návrh na oddlužení zpět.“. Toto ustanovení zakládající zákonnou fikci zpětvzetí návrhu na oddlužení však Vrchní soud v Olomouci v rámci své rozhodovací činnosti (řízení o opravném prostředku) již přímo neaplikoval, a proto ani neměl aktivní legitimaci k podání návrhu na jeho zrušení. Ta sice nepochybně svědčila Krajskému soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně, avšak ten ji nevyužil. Vymyká se tak i z rozsahu přezkumu před Ústavním soudemÚstavním soudem, který je vázán návrhem Vrchního soudu v Olomouci. 23. Ústavní soudÚstavní soud se dále zabýval souladem § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. 24. Napadané ustanovení stanoví pořádkovou lhůtu dvou měsíců, ve které má odvolací soud o odvolání rozhodnout. Pokud by byla lhůta lhůtou propadnou, tj. kdyby právo zanikalo, případně kdyby s uplynutím byly spojovány jiné zásadní právní následky (např. fikce či domněnka), bylo by nutné takovou lhůtu považovat za protiústavní, tj. v rozporu s principem spravedlivého procesu. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že zavádění pořádkových lhůt pro rozhodnutí soudu nemůže být na škodu pravdivému zjištění skutečností, které leží v základech hmotněprávních vztahů a subjektivních práv. Zákonem stanovená lhůta v ustanovení § 93 odst. 2 insolvenčního zákona se týká rozhodnutí o odvolání proti nařízení předběžného opatření, proti rozhodnutí o úpadku a proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, tj. jde o počáteční vyřešení situace dlužníka, kdy je nezbytné zamezit jakýmkoli průtahům, a vzhledem k tomu, že jde o lhůtu pořádkovou, není její vymezení v rozporu s právem na spravedlivý proces. 25. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), není v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto návrh na jeho zrušení zamítl. 26. Ústavní soudÚstavní soud vyhověl návrhu Vrchního soudu v Olomouci a projednal návrh jako naléhavý ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. * pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 70, str. 197
Zákon č. 162/2009 Sb.
Zákon č. 162/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 9. 6. 2009, datum účinnosti 1. 12. 2009, částka 48/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 12. 2009 162 ZÁKON ze dne 6. května 2009, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů Čl. I Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 192/2002 Sb., zákona č. 282/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 167/2005 Sb., zákona č. 205/2006 Sb., zákona č. 573/2006 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 50 odst. 1 písm. za), § 109a odst. 1, 2 a 5 a v § 109b odst. 1 se slova „Evropských společenství a“ zrušují. 2. V § 109a se za dosavadní odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Pokud usnesení Sněmovny nebo usnesení výboru podle odstavce 4 obsahuje včas přijaté a odůvodněné stanovisko uvádějící, že návrh aktu Evropské unie porušuje zásadu subsidiarity, postoupí předseda Sněmovny usnesení neprodleně vládě, předsedovi Senátu, předsedovi Evropského parlamentu, předsedovi Rady a předsedovi Evropské komise.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7. 3. V § 109c odstavec 2 zní: „(2) Personální nominace do orgánů Evropské unie se ve Sněmovně projednají dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí.“. 4. Za § 109c se vkládají nové § 109d až 109l, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 13a znějí: „Žaloba ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie § 109d (1) Výbor pro evropské záležitosti nebo skupina nejméně 41 poslanců může písemně navrhnout Sněmovně, aby se usnesla na podání žaloby ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie (dále jen „návrh žaloby“). Návrh žaloby musí obsahovat přesné znění žaloby, na které se má Sněmovna usnést. (2) Návrh žaloby se předkládá předsedovi Sněmovny, a to nejpozději patnáctý den před uplynutím lhůty pro podání žaloby, kterou stanoví právo Evropské unie. Předseda Sněmovny zařadí včas předložený návrh žaloby na pořad nejbližší schůze Sněmovny, popřípadě k jeho projednání svolá schůzi Sněmovny, a to tak, aby umožnil včasné projednání návrhu žaloby. (3) Návrh žaloby se doručí všem poslancům nejméně 72 hodin před jeho projednáváním ve Sněmovně. § 109e (1) Schválí-li Sněmovna návrh žaloby, pověří poslance, popřípadě jinou vhodnou osobu nebo osoby, svým zastupováním v řízení před Evropským soudním dvorem (dále jen „pověřený zástupce“). Pověření není vázáno na trvání mandátu poslance. (2) Pověřený zástupce je zněním žaloby vázán; není oprávněn vzít žalobu zpět. (3) Shledá-li pro to důvody, může Sněmovna platné usnesení o pověření změnit. § 109f (1) Předseda Sněmovny neprodleně postoupí usnesení Sněmovny obsahující znění žaloby vládě a k informaci též předsedovi Senátu. (2) Vláda předloží žalobu bez zbytečného odkladu Evropskému soudnímu dvoru. § 109g (1) Vláda, členové vlády, zmocněnci vlády a vedoucí ústředních a dalších orgánů veřejné správy poskytnou pověřenému zástupci veškerou součinnost nezbytnou pro postup v řízení. (2) Pověřený zástupce informuje o postupu v řízení výbor pro evropské záležitosti ve lhůtách a způsobem, které výbor stanoví. § 109h Postavení Sněmovny jako účastníka řízení před Evropským soudním dvorem, ani postavení pověřeného zástupce není uplynutím volebního období Sněmovny nebo jejím rozpuštěním dotčeno. Předchozí souhlas Sněmovny s některými rozhodnutími činěnými v orgánech Evropské unie § 109i Bez předchozího souhlasu Sněmovny nelze za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas a) v Evropské radě při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, b) v Evropské radě při rozhodování o změně ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii, c) v Evropské radě při rozhodování o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii, d) v Radě při rozhodování o určení aspektů rodinného práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem, podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, e) v Radě, popřípadě Evropské radě, při rozhodování o dalších případech použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, f) v Radě při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů stanovených smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, podle čl. 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, nejde-li o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. § 109j (1) Vláda předloží návrh na vyslovení předchozího souhlasu Sněmovny podle § 109i bez zbytečného odkladu tak, aby umožnila jeho včasné projednání ve Sněmovně; nejpozději tak učiní v den oznámení návrhu rozhodnutí orgánu Evropské unie parlamentům členských států postupem předepsaným právem Evropské unie. (2) Vláda návrh předkládá s platným zněním příslušných ustanovení práva Evropské unie, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění a se svým stanoviskem k nim. (3) Vláda návrh předkládá předsedovi Sněmovny. Návrh vlády se neprodleně doručí všem poslancům. Předseda Sněmovny jej přikáže k projednání výboru pro evropské záležitosti a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 5 dnů. (4) Po projednání návrhu vlády předloží výbor pro evropské záležitosti předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doporučí, zda má Sněmovna vyslovit předchozí souhlas podle § 109i. (5) Usnesení výboru, popřípadě oponentní zpráva se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením projednávání návrhu vlády ve Sněmovně. Návrh vlády lze ve Sněmovně projednat i v případě, že výbor ve stanovené lhůtě usnesení nepřijme. (6) Předseda Sněmovny zařadí návrh vlády na pořad nejbližší schůze Sněmovny, popřípadě k jeho projednání svolá schůzi Sněmovny, a to tak, aby umožnil včasné projednání návrhu. (7) Sněmovna rozhodne o návrhu vlády podle § 109i písm. a), b), e) a f) bez zbytečného odkladu. V případech uvedených v § 109i písm. c) a d) rozhodne Sněmovna o návrhu vlády ve lhůtě 6 měsíců ode dne oznámení návrhu rozhodnutí orgánu Evropské unie parlamentům členských států postupem předepsaným právem Evropské unie. § 109k (1) V rozpravě lze podat pouze návrh na zamítnutí nebo návrh na odročení projednávání návrhu vlády. (2) Po ukončení rozpravy hlasuje Sněmovna nejprve o podaném návrhu na zamítnutí. Nepřijme-li Sněmovna návrh na zamítnutí nebo nebyl-li takový návrh podán, usnese se Sněmovna, zda s návrhem vlády vyslovuje souhlas. (3) Předseda Sněmovny neprodleně informuje o výsledku projednání vládu a předsedu Senátu. (4) V případech uvedených v § 109i písm. c) a d) se včasné zamítnutí návrhu vlády Sněmovnou považuje za vyslovení nesouhlasu s takovým návrhem rozhodnutí orgánu Evropské unie způsobem předpokládaným právem Evropské unie13a). Předseda Sněmovny o této skutečnosti neprodleně informuje vládu, předsedu Senátu, předsedu Rady, předsedu Evropské rady a předsedu Evropské komise. Vyslovení souhlasu Sněmovny s rozhodnutím Evropské rady o změně ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie § 109l (1) Ke schválení rozhodnutí Evropské rady podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii o změně ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba souhlasu Sněmovny. (2) Návrh na vyslovení souhlasu Sněmovny s rozhodnutím Evropské rady podle odstavce 1 předkládá vláda. Rozhodnutí Evropské rady se předkládá s platným zněním příslušné části Smlouvy o fungování Evropské unie s vyznačením navrhovaných změn a doplnění. Při projednávání návrhu vlády ve Sněmovně se užijí ustanovení upravující projednávání mezinárodních smluv obdobně. (3) Předseda Sněmovny neprodleně informuje o výsledku projednání vládu a předsedu Senátu. 13a) Čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii. Čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.“. Dosavadní § 109d se označuje jako § 109m. 5. V § 121 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, a návrhu vlády podle § 109i“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Čl. II Zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 172/2004 Sb. a zákona č. 625/2006 Sb., se mění takto: 1. Nadpis části dvanácté se nahrazuje nadpisem „PROJEDNÁVÁNÍ ZÁLEŽITOSTÍ EVROPSKÉ UNIE“. 2. V § 119a odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 34a zní: „(3) Senát jedná též o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie34a) a o dalších věcech týkajících se Evropské unie, pokud tak stanoví tento zákon. 34a) Čl. 1 a 2 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii. Čl. 3 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.“. 3. V § 119d odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „To neplatí, neukončí-li Senát jednání o návrhu legislativního aktu ve lhůtě, která podle práva Evropské unie musí uplynout mezi zpřístupněním návrhu legislativního aktu parlamentům členských států v úředních jazycích Evropské unie a jeho zařazením na předběžný pořad jednání Rady34b).“. Poznámka pod čarou č. 34b zní: „34b) Čl. 4 Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.“. 4. V § 119f odst. 3 se věta třetí nahrazuje větou „Předseda Senátu takový návrh zařadí na pořad nejbližší schůze; jde-li o návrh legislativního aktu, který je projednáván se zřetelem k § 119d odst. 2, je předseda Senátu povinen schůzi svolat tak, aby byla zahájena nejpozději třetího dne před uplynutím lhůty stanovené právem Evropské unie34b).“. 5. Za § 119h se vkládají nové § 119i až 119s, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 34c znějí: „Jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie § 119i (1) Usnesení Senátu, jímž se vyjádřil k dokumentu, který mu byl postoupen přímo orgánem Evropské unie34a), zašle předseda Senátu tomuto orgánu, jakož i dalším orgánům Evropské unie podle rozhodnutí Senátu. (2) O vyjádření Senátu k dokumentu, který mu byl postoupen přímo orgánem Evropské unie, předseda Senátu vždy informuje vládu a předsedu Poslanecké sněmovny. (3) Vyjádření Senátu k dokumentu, který mu byl postoupen přímo orgánem Evropské unie, není překážkou vyjádření Senátu k pozici vlády k tomuto dokumentu; to platí i pro případné další vyjádření k pozměněnému dokumentu. § 119j Není-li v § 119i stanoveno jinak, platí pro jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie obdobně § 119c až 119h s tím, že lhůtu stanovenou v § 119d odst. 1 může pověřený výbor přiměřeně prodloužit. Předchozí souhlas Senátu s některými rozhodnutími činěnými v orgánech Evropské unie § 119k Bez předchozího souhlasu Senátu nelze za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas a) v Evropské radě při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, b) v Evropské radě při rozhodování o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii, c) v Radě, popřípadě Evropské radě, při rozhodování o dalších případech použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl. 333 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, d) v Radě při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů stanovených smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, podle čl. 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, nejde-li o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. § 119l (1) Vláda předkládá Senátu návrh rozhodnutí podle § 119k spolu se svým stanoviskem. (2) Předseda Senátu takový návrh neprodleně rozešle všem senátorům, přikáže jej výboru pověřenému projednáváním návrhů legislativních aktů a stanoví mu přiměřenou lhůtu k jeho projednání; lhůta nesmí být kratší než 5 dnů. Oprávnění pověřeného výboru stanovené v § 119d odst. 4 platí obdobně. (3) Při jednání pověřeného výboru lze v rozpravě podat pouze návrh na odročení; takový návrh musí obsahovat lhůtu, do kdy musí být návrh rozhodnutí podle § 119k znovu zařazen na pořad schůze Senátu. Nebyl-li návrh na odročení podán nebo nebyl-li přijat, hlasuje pověřený výbor o doporučení, aby Senát s návrhem rozhodnutí podle § 119k vyslovil souhlas. (4) Předseda Senátu zařadí návrh rozhodnutí podle § 119k na pořad nejbližší schůze Senátu, popřípadě k jeho projednání svolá schůzi Senátu, a to tak, aby umožnil včasné projednání návrhu. (5) Při jednání Senátu lze v rozpravě podat pouze návrh na odročení; takový návrh musí obsahovat lhůtu, do kdy musí být návrh rozhodnutí podle § 119k znovu zařazen na pořad schůze Senátu. Nebyl-li návrh na odročení podán nebo nebyl-li přijat, hlasuje Senát o tom, zda s návrhem rozhodnutí podle § 119k vyslovuje souhlas. (6) Předseda Senátu neprodleně informuje o výsledku jednání Senátu vládu a předsedu Poslanecké sněmovny. § 119m Bez předchozího souhlasu Senátu nelze rovněž za Českou republiku vyslovit při hlasování souhlas a) v Evropské radě při rozhodování o použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii, b) v Radě při rozhodování o určení aspektů rodinného práva s mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem, podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. § 119n (1) Vláda předkládá Senátu stanovisko k návrhu rozhodnutí podle § 119m bezodkladně po jeho postoupení parlamentům členských států. (2) Při jednání pověřeného výboru lze v rozpravě podat tyto návrhy: 1. návrh na odročení; takový návrh musí obsahovat lhůtu, do kdy musí být návrh rozhodnutí podle § 119m znovu zařazen na pořad schůze Senátu; 2. návrh na vyslovení nesouhlasu. Nebyl-li žádný z návrhů podán nebo nebyl-li přijat, hlasuje pověřený výbor o doporučení, aby Senát vyslovil s návrhem rozhodnutí podle § 119m souhlas pro případ, že o něm bude rozhodováno v orgánu Evropské unie uvedeném v § 119m. (3) Při jednání Senátu lze v rozpravě podat tyto návrhy: 1. návrh na odročení; takový návrh musí obsahovat lhůtu, do kdy musí být návrh rozhodnutí podle § 119m znovu zařazen na pořad schůze Senátu; 2. návrh na vyslovení nesouhlasu. Nebyl-li žádný z návrhů podán nebo nebyl-li přijat, hlasuje Senát o tom, zda s návrhem rozhodnutí podle § 119m vyslovuje souhlas pro případ, že o něm bude rozhodováno v orgánu Evropské unie uvedeném v § 119m. (4) Návrh rozhodnutí podle § 119m je odmítnut, vysloví-li s ním Senát nesouhlas ve lhůtě šesti měsíců od jeho postoupení parlamentům členských států. Předseda Senátu o této skutečnosti neprodleně informuje vládu, předsedu Poslanecké sněmovny, předsedu Evropské rady, předsedu Rady a předsedu Evropské komise. (5) Není-li v odstavcích 1 až 4 stanoveno jinak, platí pro jednání o návrhu rozhodnutí podle § 119m obdobně § 119l. § 119o Jednání Senátu o změnách ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie přijatých zjednodušeným postupem Rozhodnutí Evropské rady o změně ustanovení třetí části Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii projednává Senát jako mezinárodní smlouvu. Žaloba týkající se porušení zásady subsidiarity legislativním aktem Evropské unie § 119p (1) Návrh, aby Senát podal žalobu týkající se porušení zásady subsidiarity legislativním aktem podle práva Evropské unie (dále jen „návrh žaloby“)34c), je oprávněn podat pověřený výbor nebo skupina nejméně 17 senátorů. Návrh žaloby musí obsahovat text žaloby, na němž se má Senát usnést. (2) Návrh žaloby se předkládá předsedovi Senátu, který jej neprodleně rozešle všem senátorům a senátorským klubům a zařadí jej na pořad nejbližší schůze Senátu tak, aby mohl být projednán nejpozději 10 dnů před uplynutím lhůty, kterou stanoví právo Evropské unie. (3) K projednání návrhu žaloby je vždy pozván věcně příslušný člen vlády. § 119q (1) Schválí-li Senát návrh žaloby, pověří senátora, případně též další vhodnou osobu, svým zastupováním v řízení před Evropským soudním dvorem. (2) Shledá-li pro to důvody, může Senát usnesení o pověření změnit. § 119r (1) Předseda Senátu bezodkladně, nejpozději však 3 pracovní dny před uplynutím lhůty, kterou stanoví právo Evropské unie, doručí usnesení Senátu o schválení návrhu žaloby spolu s textem žaloby vládě, jež je předá Evropskému soudnímu dvoru tak, aby byla dodržena stanovená lhůta. (2) Předseda Senátu zašle usnesení a text žaloby podle odstavce 1 rovněž k informaci předsedovi Poslanecké sněmovny a vládnímu zmocněnci pro zastupování České republiky před Evropským soudním dvorem. § 119s Vládní zmocněnec pro zastupování České republiky před Evropským soudním dvorem poskytuje osobám pověřeným zastupováním Senátu podle § 119q veškerou potřebnou součinnost stran toho, jak v řízení vystupovat, aniž by tím byl dotčen jeho vztah k vládě a jejímu stanovisku k předmětu řízení. 34c) Čl. 8 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality.“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství v platnost. Vstoupí-li mezinárodní smlouva uvedená ve větě první v platnost přede dnem vyhlášení tohoto zákona, nabývá tento zákon účinnosti třicátým dnem po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Fischer v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 161/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 161/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně Vyhlášeno 9. 6. 2009, částka 47/2009 161 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. května 2009 o závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 155/1995 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyhlášeného pod č. 199/2003 Sb., zákona č. 255/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb., sděluje, že Kolektivní smlouva vyššího stupně pro odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu na rok 2009 uzavřená dne 28. 11. 2008 mezi Asociací textilního-oděvního-kožedělného průmyslu na straně jedné a Odborovým svazem pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy na straně druhé je s účinností od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto sdělení závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódem Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE 13, 14 a 15. S obsahem kolektivní smlouvy vyššího stupně se lze seznámit na úřadech práce a na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Vyhláška č. 160/2009 Sb.
Vyhláška č. 160/2009 Sb. Vyhláška o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Löwa ben Becalel Vyhlášeno 9. 6. 2009, datum účinnosti 17. 6. 2009, částka 47/2009 * § 1 - (1) Ke 400. výročí úmrtí významného židovského učence rabiho Jehudy Löwa ben Becalel se vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“). * § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je kompozice čtyř šesticípých Davidových hvězd různých velikostí, na nichž jsou v negativním písmu vypsány letopočty připomínající pogromy vůči židovskému obyvatelstvu v českých zemích. Letopočet při levém horním okraji největší D * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 17. června 2009. k vyhlášce č. 160/2009 Sb. Aktuální znění od 17. 6. 2009 160 VYHLÁŠKA ze dne 21. května 2009 o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Löwa ben Becalel Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Ke 400. výročí úmrtí významného židovského učence rabiho Jehudy Löwa ben Becalel se vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“). (2) Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,35 mm. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. § 2 (1) Na líci dvousetkoruny je kompozice čtyř šesticípých Davidových hvězd různých velikostí, na nichž jsou v negativním písmu vypsány letopočty připomínající pogromy vůči židovskému obyvatelstvu v českých zemích. Letopočet při levém horním okraji největší Davidovy hvězdy počínající číslicemi „185“ je nedokončený. Číslice „8“ jsou ztvárněny různými způsoby a číslice „0“ je stylizovaná do tvaru kruhu. Při levém, spodním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Jednotlivá písmena ve slově „ČESKÁ“ jsou různě vysoká. Dvouřádkové označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ je na pravém okraji největší Davidovy hvězdy. Značka mincovny, která dvousetkorunu razila, je umístěna mezi slovem „REPUBLIKA“ v názvu státu a pravým okrajem největší Davidovy hvězdy. (2) Na rubu dvousetkoruny je obrys postavy Golema. Mezi obrysem postavy Golema a obvodem dvousetkoruny jsou v negativním písmu zrcadlově obrácené hebrejské texty pocházející z knihy Talmud. Uprostřed postavy Golema je čtyřřádkový text „RABI JEHUDA LÖW BEN BECALEL“ a pod ním letopočty „1609 - 2009“. Za slovy „BEN“ a „BECALEL“ je umístěna tečka. Vpravo od písmene „Ö“ ve slově „LÖW“ jsou umístěny iniciály autoraautora dvousetkoruny, MgA. Josefa Šafaříka, které jsou tvořeny velkým písmenem „J“, do kterého je vloženo menší písmeno „Š“. (3) Vyobrazení dvousetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 17. června 2009. Guvernér: doc. Ing. Tůma, CSc. v. r. Příloha k vyhlášce č. 160/2009 Sb. Vyobrazení pamětní stříbrné dvousetkoruny ke 400. výročí úmrtí rabiho Jehudy Löwa ben Becalel (lícní a rubová strana) 10kB 11kB
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 49/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráci Vyhlášeno 8. 6. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 11. 2006, částka 20/2009 * Článek 1 - Strany se snaží rozvíjet, upevňovat a prohlubovat ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci v zájmu obou zemí na vzájemně výhodném základě v těchto oblastech: * Článek 2 - 1. Za účelem realizace směrů spolupráce, uvedených v článku 1 této Dohody, Strany vytvoří Česko-kazachstánskou mezivládní komisi pro ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci (dále jen Komise) na úrovni náměstků ministrů. * Článek 3 - Zasedání Komise se budou konat podle potřeby, avšak nejméně jednou za rok, střídavě v České republice a v Republice Kazachstán. * Článek 4 - 1. Základní úkoly Komise jsou tyto: * Článek 5 - 1. Spolupráce Stran se uskutečňuje v souladu s Dohodou o partnerství a spolupráci mezi Republikou Kazachstán, na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejích členskými státy ze dne 23. ledna 1995, na straně druhé a ostatními mezinárodními smlouvami me * Článek 6 - Po vzájemné dohodě Stran muže být tato Dohoda změněna nebo doplněna ve formě zvláštních protokolů, které budou nedílnou součástí této Dohody. * Článek 7 - Pokud vzniknou spory nebo neshody při výkladu nebo provádění ustanovení této Dohody, budou je Strany řešit prostřednictvím vzájemných konzultací nebo jednání. * Článek 8 - 1. Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem doručení posledního písemného sdělení o tom, že Strany provedly vnitrostátní procedury, které jsou nezbytné k tomu, aby Dohoda vstoupila v platnost. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 11. 2006 49 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. září 2004 byla v Almaty podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráci. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dne 21. listopadu 2006. České znění Dohody a ruské znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Kazachstán o ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráci Vláda České republiky a vláda Republiky Kazachstán, dále jen Strany, majíce na vědomí ustanovení Dohody o partnerství a spolupráci mezi Republikou Kazachstán, na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, ze dne 23. ledna 1995, s ohledem na dlouholeté tradiční ekonomické vztahy, ve snaze upevňovat a podporovat ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci, řídíce se základními zásadními principy mezinárodního práva, se dohodly o následujícím: Článek 1 Strany se snaží rozvíjet, upevňovat a prohlubovat ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci v zájmu obou zemí na vzájemně výhodném základě v těchto oblastech: – lehký průmysl, – doprava, včetně dopravních prostředků, – energetika, včetně vzájemné spolupráce na trzích třetích zemí, – zdravotnictví a farmaceutický průmysl, – chemický a petrochemický průmysl, – plynárenský průmysl, – průmysl papíru a celulózy, – elektrická zařízení a elektrické přístroje pro domácnost, – elektronický a elektrotechnický průmysl, – zemědělská technika, – zařízení pro potravinářský průmysl, včetně zařízení pro zpracovatelský průmysl, – ekologické strojírenství, – důlní a hutní průmysl, – výroba stavebních materiálů a zařízení, – modernizace a rekonstrukce elektráren, včetně sítí pro přenos elektrické energie, – rozšiřování a rekonstrukce plynovodů a ropovodů, – stavební práce jak v průmyslu, tak i v občanském stavitelství, – příprava odborníků pro různá průmyslová odvětví, – rozvoj konkrétních směrů vědecko-technické spolupráce, – jiné oblasti, které jsou předmětem společného zájmu. Článek 2 1. Za účelem realizace směrů spolupráce, uvedených v článku 1 této Dohody, Strany vytvoří Česko-kazachstánskou mezivládní komisi pro ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci (dále jen Komise) na úrovni náměstků ministrů. 2. Pracovní postup Komise, včetně otázek financování, bude stanoven Statutem Česko-kazachstánské mezivládní komise pro ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci (dále jen – Statut Komise). 3. Statut Komise schválí spolupředsedové Komise na jejím prvním zasedaní. Článek 3 Zasedání Komise se budou konat podle potřeby, avšak nejméně jednou za rok, střídavě v České republice a v Republice Kazachstán. Článek 4 1. Základní úkoly Komise jsou tyto: a) projednání programů ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráce v oblastech, které jsou předmětem společného zájmu, b) vytvoření vzájemně přijatelných podmínek pro poskytování úvěrů a pro zajištění financování ekonomické, průmyslové a vědecko-technické spolupráce, c) zajištění vývoje a realizace společných programů pro podporu drobného a středního podnikání, d) vytvoření příslušných podmínek pro účast subjektů obou států na mezinárodních výstavách a veletrzích, uskutečňovaných na územích států Stran a též pro spolupráci obchodních a průmyslových komor Stran a jiných podnikatelských organizací, e) rozšíření spolupráce v oblasti ekologicky bezpečných systémů infrastruktury, mimo jiné i v oblasti: – energetiky, – silniční a železniční dopravy, – letecké dopravy, – telekomunikací, – sběru a zpracování průmyslového odpadu a odpadků z domácností, – zavlažovacích soustav a meliorací, f) ochrana životního prostředí a otázky ekologické bezpečnosti, přitom bude věnována pozornost hlavně racionálnímu využití přírodních zdrojů a také rozšíření sféry ekologicky čistých výrob v souladu s globálními a regionálními programy rozvoje průmyslu, g) zajištění vývoje speciálních programů, zaměřených na zvyšování úrovně bezpečnosti atomových reaktorů v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami. 2. Komise napomáhá rozvoji kooperačních vztahů a jiných forem výrobní spolupráce. Článek 5 1. Spolupráce Stran se uskutečňuje v souladu s Dohodou o partnerství a spolupráci mezi Republikou Kazachstán, na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejích členskými státy ze dne 23. ledna 1995, na straně druhé a ostatními mezinárodními smlouvami mezi Evropskými společenstvími nebo Evropskými společenstvími a členskými státy, na straně jedné a Republikou Kazachstán, na straně druhé. 2. Spolupráce Stran v rámci této Dohody se nedotýká závazků zemí, vyplývajících z jiných mezinárodních smluv, jichž jsou účastníky, včetně členství České republiky v Evropské unii. Článek 6 Po vzájemné dohodě Stran muže být tato Dohoda změněna nebo doplněna ve formě zvláštních protokolů, které budou nedílnou součástí této Dohody. Článek 7 Pokud vzniknou spory nebo neshody při výkladu nebo provádění ustanovení této Dohody, budou je Strany řešit prostřednictvím vzájemných konzultací nebo jednání. Článek 8 1. Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem doručení posledního písemného sdělení o tom, že Strany provedly vnitrostátní procedury, které jsou nezbytné k tomu, aby Dohoda vstoupila v platnost. 2. Tato Dohoda se uzavírá na dobu neurčitou a je platná do doby uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna Strana obdrží písemné oznámení druhé Strany o jejím záměru ukončit platnost této Dohody. Dáno v Almaty 8. září 2004 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, kazašském a ruském, kdy všechny texty jsou stejně autentické. V případě, že vzniknou rozpory při výkladu ustanovení této Dohody, budou se Strany řídit textem v jazyce ruském. Za vládu České republiky Ing. Martin Tlapa, MBA v. r. náměstek ministra průmyslu a obchodu Za vládu Republiky Kazachstán Adilbek Džaksybekov v. r. ministr průmyslu a obchodu
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 48/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vyhlášeno 8. 6. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 7. 2005, částka 20/2009 * Článek 1 - Smluvní strany budou rozvíjet, upevňovat a diverzifikovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci ve všech oblastech řídíce se principy rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti v souladu s právním řádem států každé ze Smluvních stran. * Článek 2 - Berouce na vědomí dlouholeté vztahy a dosaženou úroveň hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce, Smluvní strany se shodly v tom, že budou spolupracovat na dlouhodobém základě zejména v následujících oblastech: * Článek 3 - Za účelem naplňování cílů uvedených v článku 1 této Dohody Smluvní strany zřizují smíšenou Mezivládní komisi pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále – Mezivládní komise), složenou ze zástupců zainteresovaných orgánů státní moci, * Článek 4 - Mezivládní komise bude zasedat dle potřeby nejméně jednou ročně vždy střídavě v České republice a v Ruské federaci. Mezivládní komise schvaluje svůj jednací řád. * Článek 5 - 1. Hlavními úkoly Mezivládní komise jsou: * Článek 6 - Tato Dohoda se nedotýká práv a závazků Smluvních stran, vyplývajících z jiných mezinárodních smluv, jejichž účastníky jsou Česká republika a Ruská federace, a také z jejich členství v mezinárodních organizacích. * Článek 7 - Smluvní strany se dohodly, že jejich zájmy v oblasti hospodářských vztahů zajišťují: z české strany na území Ruské federace – odpovídající organizační složky Velvyslanectví České republiky a konzulárních úřadů České republiky v Ruské federaci, z ruské stra * Článek 8 - Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem doručení pozdější diplomatické nóty informující o schválení Dohody Smluvními stranami v souladu s vnitrostátními právními předpisy. * Článek 9 - Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze Smluvních stran může tuto Dohodu písemně vypovědět doručením písemného oznámení o výpovědi druhé Smluvní straně. Platnost Dohody skončí 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé Smluvní straně. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 7. 2005 48 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. května 2005 byla v Moskvě podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 dne 18. července 2005. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci Vláda České republiky a vláda Ruské federace, dále jen Smluvní strany, majíce na zřeteli dlouhodobé tradiční hospodářské vztahy, přejíce si upevňovat a podporovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci, řídíce se principy rovnoprávnosti, vzájemné výhodnosti a ostatními principy mezinárodního práva, se dohodly o následujícím: Článek 1 Smluvní strany budou rozvíjet, upevňovat a diverzifikovat hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci ve všech oblastech řídíce se principy rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti v souladu s právním řádem států každé ze Smluvních stran. Článek 2 Berouce na vědomí dlouholeté vztahy a dosaženou úroveň hospodářské, průmyslové a vědeckotechnické spolupráce, Smluvní strany se shodly v tom, že budou spolupracovat na dlouhodobém základě zejména v následujících oblastech: – lehký průmysl, – doprava, včetně výroby dopravních prostředků, – energetika, včetně společné spolupráce na třetích trzích, – zdravotnictví a farmaceutický průmysl, – chemický a petrochemický průmysl, – plynárenský průmysl, – dřevozpracující průmysl, včetně papírenského průmyslu, – výroba elektrozařízení a elektrických domácích spotřebičů, – elektronický a elektrotechnický průmysl, – metalurgie, včetně kovozpracujícího průmyslu, – výroba průmyslových zařízení, – agroprůmyslový komplex, – výroba zemědělské a lesní techniky, – výroba zařízení pro potravinářský průmysl, včetně zařízení zpracovatelského průmyslu, – ochrana životního prostředí, včetně rozpracování a zavádění odpovídajících technologií, – důlní průmysl, – výroba stavebních materiálů a zařízení, – modernizace a rekonstrukce elektráren, včetně přenosových elektrických sítí, – rozšíření a rekonstrukce plynovodů a ropovodů, včetně výstavby a odkrývání nových nalezišť, – průmyslová a občanská výstavba, – vzdělávání a výcvik specialistů v různých odvětvích průmyslu, – standardizace, metrologie a hodnocení shody. Článek 3 Za účelem naplňování cílů uvedených v článku 1 této Dohody Smluvní strany zřizují smíšenou Mezivládní komisi pro hospodářskou, průmyslovou a vědeckotechnickou spolupráci (dále – Mezivládní komise), složenou ze zástupců zainteresovaných orgánů státní moci, organizací a podnikatelských struktur. Článek 4 Mezivládní komise bude zasedat dle potřeby nejméně jednou ročně vždy střídavě v České republice a v Ruské federaci. Mezivládní komise schvaluje svůj jednací řád. Článek 5 1. Hlavními úkoly Mezivládní komise jsou: a) posuzování stavu hospodářské spolupráce, b) připravování návrhů, směřujících k dalšímu rozvoji hospodářské spolupráce, c) specifikace problémů, omezujících rozvoj hospodářské spolupráce a příprava návrhů na přijetí odpovídajících opatření s cílem odstranění těchto problémů. 2. Mezivládní komise se zaměří především na tyto směry činnosti: a) posuzování otázek hospodářské, průmyslové, vědecko-technické spolupráce a inovační spolupráce v oblastech představující oboustranný zájem, b) napomáhání vytváření podmínek na financování hospodářské, průmyslové a vědecko-technické spolupráce, c) vypracování doporučení na podporu malého a středního podnikání v oblastech představujících oboustranný zájem, d) napomáhání vytváření nezbytných podmínek pro účast na mezinárodních výstavách a veletrzích, konaných na území státu jedné ze Smluvních stran, a také pro spolupráci obchodně-průmyslových komor států obou Smluvních stran, e) napomáhání spolupráci při rozvoji infrastruktury, a to zejména v následujících oblastech: ● energetika, ● silniční a železniční doprava, ● námořní a vnitrozemské vodní cesty, ● letecká doprava, ● telekomunikací, ● sběru a užití průmyslových a komunálních odpadů, meliorace půdy a vodního hospodářství, f) napomáhání racionálnímu využívání přírodních zdrojů, jakož i rozšíření sféry ekologicky čistých výrobních provozů s přihlédnutím ke stávajícím, respektive připravovaným globálním a regionálním programům rozvoje průmyslu, ve kterých jsou zúčastněné obě Smluvní strany, g) zpracování návrhů na zajištění bezpečnosti a stability dodávek elektrické energie, ropy a zemního plynu a taktéž získávání potencionálních investorů. Přitom bude věnována zvláštní pozornost otázkám dodávek elektrické energie, plynu, ropy a ropných produktů, h) spolupráce v oblasti jaderné energetiky a jaderného strojírenství, včetně otázek zvýšení úrovně bezpečnosti jaderných elektráren v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami. 3. Mezivládní komise bude napomáhat rozvoji jiných forem spolupráce, jakož i posuzovat všechny otázky, spojené s použitím této Dohody. Článek 6 Tato Dohoda se nedotýká práv a závazků Smluvních stran, vyplývajících z jiných mezinárodních smluv, jejichž účastníky jsou Česká republika a Ruská federace, a také z jejich členství v mezinárodních organizacích. Ve vztahu k otázkám, upraveným Dohodou o partnerství a spolupráci, zakládající partnerství mezi Ruskou federací na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, podepsanou 24. června 1994 na ostrově Korfu, se všemi jejími následujícími změnami a doplňky, přednost mají ustanovení uvedené Dohody o partnerství a spolupráci. Článek 7 Smluvní strany se dohodly, že jejich zájmy v oblasti hospodářských vztahů zajišťují: z české strany na území Ruské federace – odpovídající organizační složky Velvyslanectví České republiky a konzulárních úřadů České republiky v Ruské federaci, z ruské strany na území České republiky – Obchodní zastupitelství Ruské federace, které je nedílnou součástí Velvyslanectví Ruské federace v České republice, jejichž status se řídí příslušnými ustanoveními Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích ze dne 18. dubna 1961 nebo Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963. Článek 8 Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem doručení pozdější diplomatické nóty informující o schválení Dohody Smluvními stranami v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Článek 9 Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Každá ze Smluvních stran může tuto Dohodu písemně vypovědět doručením písemného oznámení o výpovědi druhé Smluvní straně. Platnost Dohody skončí 6 měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé Smluvní straně. Dáno v Moskvě dne 26. května 2005 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém a ruském jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost. Za vládu České republiky Ing. Milan Urban v. r. ministr průmyslu a obchodu Za vládu Ruské federace Sergej Jevgenijevič Naryškyn v. r. vedoucí Úřadu vlády a ministr vlády Ruské federace
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 47/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o strategické letecké přepravě Vyhlášeno 4. 6. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 24. 3. 2009, částka 19/2009 * Článek 1 - 1. Tato Dohoda stanoví závazky týkající se poskytování strategické letecké přepravy ukrajinskou stranou české straně. * Článek 2 - 1. Letadlo používané k poskytování strategické letecké přepravy v zájmu ozbrojených sil České republiky bude provozováno v souladu s mezinárodními standardy upravenými Chicagskou úmluvou. * Článek 3 - 1. Ukrajinská strana: * Článek 4 - 1. Strany zpracují Plán letecké přepravy pro následující kalendářní rok k 1. prosinci roku probíhajícího. * Článek 5 - 1. Letecká přeprava v rámci Plánu letecké přepravy nebo další dohodnutá letecká přeprava budou poskytovány na základě Požadavku na leteckou přepravu předaného českou stranou ukrajinské straně nejméně 15 dní před plánovaným dnem letecké přepravy (první lete * Článek 6 - 1. Letecká přeprava bude poskytována za úplatu. Cena letecké přepravy poskytnuté české straně nebude vyšší než cena srovnatelné letecké přepravy ukrajinských ozbrojených sil. * Článek 7 - 1. Ukrajinská strana bude odpovědná za pojištění základních rizik vztahujících se k provádění letecké přepravy, a to jak na území svého státu, tak mimo ně. Pojištění zahrnuje letadlo (Component, Assembly, Set, Kit and Outfit - CASKO), posádku, cestující, n * Článek 8 - Postup při vzájemné ochraně utajovaných informací a materiálů během spolupráce v oblasti dopravního letectva se bude řídit Dohodou mezi vládou České republiky a Kabinetem ministrů Ukrajiny o ochraně utajovaných informací, podepsanou v Praze dne 14. května * Článek 9 - Neshody a spory týkající se interpretace nebo provádění ustanovení této Dohody budou řešeny konzultacemi a jednáním stran a nebudou předloženy třetí straně nebo mezinárodním tribunálům. * Článek 10 - 1. Tato Dohoda je sjednávána na dobu neurčitou a v platnost vstoupí dnem podpisu. A B CSmlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 24. 3. 2009 47 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. března 2009 byla v Praze podepsána Dohoda mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o strategické letecké přepravě. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 10 odst. 1 dnem podpisu. České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. DOHODA MEZI MINISTERSTVEM OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY A MINISTERSTVEM OBRANY UKRAJINY O STRATEGICKÉ LETECKÉ PŘEPRAVĚ Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Ukrajiny, dále jen „strany“; usilujíce o rozvoj spolupráce v oblasti strategické letecké přepravy; berouce v úvahu Ujednání mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o vzájemné spolupráci, podepsané v Praze dne 2. dubna 1996; berouce v úvahu ustanovení Memoranda o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Ukrajiny o spolupráci v oblasti strategické letecké přepravy, podepsaného v Tallinnu dne 13. listopadu 2008; berouce v úvahu ustanovení Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil, sjednané v Bruselu dne 19. června 1995 (dále jen „PfP SOFA“), jejího Dodatkového protokolu sjednaného v Bruselu dne 19. června 1995, jakož i jejího Dalšího dodatkového protokolu ze dne 19. prosince 1997; berouce v úvahu ustanovení Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsané v Chicagu dne 7. prosince 1944 (dále jen „Chicagská úmluva“), zakládající Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (dále jen „ICAO“); jsouce vedeny Memorandem o porozumění mezi Kabinetem ministrů Ukrajiny a Vrchním spojeneckým velitelstvím pro transformaci a Vrchním velitelstvím spojeneckých sil v Evropě o využívání ukrajinské strategické letecké přepravy pro operace a cvičení NATO, podepsaným dne 7. června 2004; se dohodly na následujícím: Článek 1 1. Tato Dohoda stanoví závazky týkající se poskytování strategické letecké přepravy ukrajinskou stranou české straně. 2. Spolupráce týkající se strategické letecké přepravy podle ustanovení této Dohody zahrnuje: a) poskytování prostředků strategické letecké přepravy (letadel) ukrajinskou stranou za účelem provádění strategické letecké přepravy v zájmu ozbrojených sil České republiky; b) konzultace, výměnu zkušeností a informací; c) návštěvy specialistů. 3. Spolupráce stran v rámci této Dohody nezahrnuje poskytování služeb ukrajinskou stranou v oblasti strategické letecké přepravy, které by se týkaly rozmísťování jednotek ozbrojených sil Ukrajiny na území jiných států nebo účasti Ukrajiny v mezinárodních mírotvorných operacích. 4. Strany, pokud se nedohodnou jinak, budou při provádění ustanovení této Dohody komunikovat prostřednictvím styčných pracovišť určených v Příloze A. 5. Strany se budou navzájem bez zbytečného odkladu informovat, pokud nebudou schopny dostát závazkům podle této Dohody. Článek 2 1. Letadlo používané k poskytování strategické letecké přepravy v zájmu ozbrojených sil České republiky bude provozováno v souladu s mezinárodními standardy upravenými Chicagskou úmluvou. 2. Kapitán letadla je jedinou osobou, která může rozhodnout o technické a operační proveditelnosti letecké přepravy, stejně tak jako o souladu s bezpečnostními předpisy. 3. Status ukrajinské posádky na území České republiky se bude řídit ustanoveními PfP SOFA a jejího Dodatkového protokolu. Článek 3 1. Ukrajinská strana: a) bude poskytovat služby související s leteckou přepravou v souladu s Dodatečnými ujednáními o letecké přepravě, která budou strany uzavírat; b) bude odpovídat za bezpečnost, letuschopnost a personální a materiální vybavení letadla; c) uhradí všechny taxy a poplatky za služby poskytnuté jí během letecké přepravy a pozemní údržby; d) zajistí potřebná povolení (včetně povolení k přeletům a k přistání); e) sdělí pokyny pro přepravu nákladu; f) bude odpovědná za pojištění v souladu s článkem 7 této Dohody. 2. Česká strana: a) zaplatí za leteckou přepravu; b) bude zasílat požadavky na leteckou přepravu v souladu s postupem stanoveným v článku 5 této Dohody; c) zajistí v místě odletu připravenost nákladu a/nebo cestujících k letecké přepravě podle instrukcí ukrajinské strany; d) zajistí všechny potřebné osobní dokumenty cestujících, včetně cestovních pasů, víz a potvrzení o očkování; e) zajistí celní, karanténní a jiné dokumenty související s nákladem požadované v místech odletu, tranzitu a určení; f) poskytne součinnost ukrajinské straně při získávání potřebných povolení; g) bude odpovědná za nakládku/vykládku letadla podle pokynů posádky. Článek 4 1. Strany zpracují Plán letecké přepravy pro následující kalendářní rok k 1. prosinci roku probíhajícího. 2. Plán letecké přepravy je rámcovým dokumentem, jehož účelem je vymezit základní informace o předpokládané letecké přepravě, zejména přibližné datum letu, předběžné určení nákladu, odhadovaný počet cestujících, předpokládaná místa odletu a určení a odhad nákladů letecké přepravy. 3. Strany si mohou v případě nutnosti dohodnout další leteckou přepravu nad rámec Plánu letecké přepravy. Článek 5 1. Letecká přeprava v rámci Plánu letecké přepravy nebo další dohodnutá letecká přeprava budou poskytovány na základě Požadavku na leteckou přepravu předaného českou stranou ukrajinské straně nejméně 15 dní před plánovaným dnem letecké přepravy (první letecké přepravy, pokud jich je požadováno více). Vzor Požadavku na leteckou přepravuje obsažen v Příloze B. 2. Ukrajinská strana předloží české straně návrh Dodatečného ujednání o letecké přepravě (dále jen „Dodatečné ujednání“) během tří pracovních dnů od obdržení Požadavku na leteckou přepravu. Vzor Dodatečného ujednání je obsažen v Příloze C. 3. Pokud se strany nedohodnou jinak, Dodatečné ujednání bude podepsáno nejpozději 10 dní před dohodnutým datem letecké přepravy (první letecké přepravy, pokud je jich dohodnuto více). Článek 6 1. Letecká přeprava bude poskytována za úplatu. Cena letecké přepravy poskytnuté české straně nebude vyšší než cena srovnatelné letecké přepravy ukrajinských ozbrojených sil. 2. Ukrajinská strana zašle české straně fakturu za leteckou přepravu během 10 dní od ukončení poskytnuté letecké přepravy. 3. Česká strana uhradí fakturu nejpozději 30 dní od jejího obdržení, a to v souladu s platebními instrukcemi v této faktuře uvedenými. Článek 7 1. Ukrajinská strana bude odpovědná za pojištění základních rizik vztahujících se k provádění letecké přepravy, a to jak na území svého státu, tak mimo ně. Pojištění zahrnuje letadlo (Component, Assembly, Set, Kit and Outfit - CASKO), posádku, cestující, náklad a odpovědnost vůči třetím osobám. 2. Ukrajinská strana bude odpovědná za hrazení pojistného a pojistné částky v případě škod na zdraví nebo majetku, nároků, jiných finančních závazků, finančních ztrát a výdajů v souvislosti s leteckou přepravou. 3. Nároky vzniklé při provádění této Dohody nebo s ní související budou řešeny v souladu s ustanoveními PfP SOFA. 4. Strany nebudou odpovědné za zrušení nebo zpoždění letecké přepravy z důvodu vyšší moci. Článek 8 Postup při vzájemné ochraně utajovaných informací a materiálů během spolupráce v oblasti dopravního letectva se bude řídit Dohodou mezi vládou České republiky a Kabinetem ministrů Ukrajiny o ochraně utajovaných informací, podepsanou v Praze dne 14. května 2003. Článek 9 Neshody a spory týkající se interpretace nebo provádění ustanovení této Dohody budou řešeny konzultacemi a jednáním stran a nebudou předloženy třetí straně nebo mezinárodním tribunálům. Článek 10 1. Tato Dohoda je sjednávána na dobu neurčitou a v platnost vstoupí dnem podpisu. 2. Přílohy A, B a C jsou nedílnou součástí této Dohody. 3. Tato Dohoda může být změněna na základě písemné dohody stran. Změna vstoupí v platnost dnem svého podpisu oběma stranami. 4. Každá strana může tuto Dohodu písemně vypovědět. Tato výpověď nabude platnosti 6 měsíců ode dne doručení druhé straně. Dáno v Praze dne 24. března 2009 ve dvou původních vyhotoveních v jazyce českém, ukrajinském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém. Za Ministerstvo obrany České republiky JUDr. Vlasta Parkanová v. r. místopředsedkyně vlády a ministryně obrany Za Ministerstvo obrany Ukrajiny Jurij Jechanurov v. r. ministr obrany Příloha A Kontaktní osoby 1. Ministerstvo obrany Ukrajiny Jméno: plk. Sergiy ARTEMENKO Funkce: Pilot instruktor – vrchní pilot inspektor sekce letecké přepravy oddělení přípravy letectva Velitelství vzdušných sil Ukrajiny Tel: +380 432 596 098 Fax: +380 432 273 935 E-mail: spartemenko@ukr.net vmvs2009@ukr.net 2. Ministerstvo obrany České republiky Jméno: plk. Ing. Martin ŠTOCHL Funkce: Náčelník Odboru vojenské dopravy, Velitelství sil podpory a výcviku, ArmádaArmáda České republiky Tel: +420 973 230 760 Fax: +420 973 230 730 E-mail: nmcc@army.cz Příloha B Vzor Požadavku na leteckou přepravu 73kB Příloha C Dodatečné ujdnání o letecké přepravě 120kB 103kB 128kB 56kB Příloha k Dodatečnému ujednání o letecké prepravě 32kB
Zákon č. 158/2009 Sb.
Zákon č. 158/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů Vyhlášeno 4. 6. 2009, datum účinnosti 4. 7. 2009, částka 46/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna energetického zákona * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 670/2004 Sb. * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o důchodovém pojištění * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o nemocenském pojištění * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení * ČÁST OSMÁ - Změna zákona o zaměstnanosti * ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona o střetu zájmů * ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o správě daní a poplatků * ČÁST DVANÁCTÁ - Změna atomového zákona * ČÁST TŘINÁCTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2024 (469/2023 Sb.) 158 ZÁKON ze dne 7. května 2009, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna energetického zákona Čl. I Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 262/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 278/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 670/2004 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 124/2008 Sb., se mění takto: 1. § 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 a č. 1a zní: „§ 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1a) a upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií a kterou se zrušuje Směrnice 96/92/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a kterou se zrušuje Směrnice 98/30/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES o prosazování kombinované výroby elektřiny a tepla založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním energetickém trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. 1a) Nařízení (ES) č. 1775/2005 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. září 2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Nařízení (ES) č. 1228/2003 Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 1a a 1b se označují jako poznámky pod čarou č. 1b a 1c, a to včetně odkazu na tyto poznámky pod čarou. 2. V § 2 odstavec 1 zní: „(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) energetickou službou činnosti, které vedou ke zvýšení energetické účinnosti a k úsporám primární energie, b) vymezeným územím území, na němž držitel licence na distribuci elektřiny, distribuci plynu nebo rozvod tepelné energie vykonává licencovanou činnost, c) zvýšením energetické účinnosti nárůst energetické účinnosti u konečného uživatele v důsledku technologických či ekonomických změn, d) úsporami energie množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují, e) poskytovatelem energetických služeb fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje energetické služby nebo nabízí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení uživatele, či v rámci jeho budovy a nese při tom jistou míru finančního rizika.“. 3. V § 2 odst. 2 písmena a) a b) včetně poznámky pod čarou č. 1b znějí: „a) v elektroenergetice 1. distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vedení a zařízení o napětí 110 kV, s výjimkou vybraných vedení a zařízení o napětí 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 1,5 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV, 25 kV nebo 35 kV sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky včetně elektrických přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 2. druhotným energetickým zdrojem využitelný energetický zdroj, jehož energetický potenciál vzniká jako vedlejší produkt při přeměně a konečné spotřebě energie, při uvolňování z bituminozních hornin nebo při energetickém využívání nebo odstraňování odpadů a náhradních paliv vyrobených na bázi odpadů nebo při jiné hospodářské činnosti, 3. elektrickou přípojkou zařízení, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ní odbočením od vedení přenosové nebo distribuční soustavy, a je určeno k připojení odběrného elektrického zařízení, 4. elektrickou stanicí soubor staveb a zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny, včetně prostředků nezbytných pro zajištění jejich provozu, 5. elektrizační soustavou vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických přípojek, přímých vedení, a systémy měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky, a to na území České republiky, 6. kombinovanou výrobou elektřiny a tepla přeměna primární energie na energii elektrickou a užitečné teplo ve společném současně probíhajícím procesu v jednom výrobním zařízení, 7. měřicím zařízením veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot, 8. odběrným místem místo, kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny, 9. odchylkou součet rozdílů skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů elektřiny v daném časovém úseku, 10. podpůrnými službami činnosti fyzických či právnických osob, jejichž zařízení jsou připojena k elektrizační soustavě, které jsou určeny k zajištění systémových služeb, a po jejichž aktivaci zpravidla dochází k dodávce regulační energie, 11. přímým vedením vedení elektřiny spojující výrobnu elektřiny, která není připojena k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, a odběrné místo, které není elektricky propojeno s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo elektrické vedení zabezpečující přímé zásobování vlastních provozoven výrobce elektřiny, jeho ovládaných společností nebo zákazníků, a není vlastněno provozovatelem přenosové soustavy ani provozovatelem distribuční soustavy, 12. přenosovou soustavou vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, uvedených v příloze Pravidel provozování přenosové soustavy, sloužící pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 13. regulační energií elektřina zajišťovaná aktivací podpůrných služeb nebo na vyrovnávacím trhu s regulační energií nebo elektřina obstaraná provozovatelem přenosové soustavy v zahraničí, 14. subjektem zúčtování fyzická nebo právnická osoba, pro kterou operátor trhu na základě smlouvy o zúčtování odchylek provádí vyhodnocení, zúčtování a vypořádání odchylek, 15. systémovými službami činnosti provozovatele přenosové soustavy pro zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy s ohledem na provoz v rámci propojených elektrizačních soustav, 16. typovým diagramem diagram charakterizující roční průběh spotřeby elektřiny u zákazníka, který se používá pro vyhodnocování odchylek, 17. vertikálně integrovaným podnikatelem podnikatel, který je držitelem alespoň jedné z licencí na přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny a alespoň jedné z licencí na výrobu elektřiny nebo obchod s elektřinou, nebo skupina podnikatelů, pokud jejich vzájemné vztahy odpovídají bezprostředně závaznému předpisu Evropských společenství1b) a jsou držiteli alespoň jedné z licencí na přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny a alespoň jedné z licencí na výrobu elektřiny nebo obchod s elektřinou, 18. vyrovnávacím trhem s regulační energií trh s regulační energií vypořádaný a organizovaný operátorem trhu v součinnosti s provozovatelem přenosové soustavy, 19. zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává, 20. výrobnou elektřiny energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, b) v plynárenství 1. distribuční soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 2. hlavním uzávěrem plynu uzavírací armatura odběrného plynového zařízení, která odděluje odběrné plynové zařízení od plynovodní přípojky, 3. měřicím zařízením veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot, 4. odběrným místem místo, kde je instalováno odběrné plynové zařízení jednoho zákazníka, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu měřená měřicím zařízením, 5. odběrným plynovým zařízením veškerá zařízení počínaje hlavním uzávěrem plynu včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení, 6. odchylkou rozdíl skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů plynu za daný celý obchodní den, 7. plynárenskou soustavou vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladnění plynu, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, které slouží k provozování těchto zařízení, 8. plynárenským zařízením veškerá plynová zařízení s výjimkou odběrných plynových zařízení, 9. plynem zemní plyn, svítiplyn, koksárenský plyn čistý, degazační a generátorový plyn, bioplyn, propan, butan a jejich směsi, pokud nejsou používány pro pohon motorových vozidel, 10. plynovodem zařízení k potrubní dopravě plynu přepravní nebo distribuční soustavou a přímé a těžební plynovody, 11. plynovodní přípojkou zařízení začínající odbočením z plynovodu přepravní nebo distribuční soustavy a ukončené před hlavním uzávěrem plynu; toto zařízení slouží k připojení odběrného plynového zařízení, 12. plynovým zařízením zařízení pro výrobu a úpravu plynu, podzemní zásobníky plynu, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, odpařovací, kompresní a regulační stanice, nízkotlaké, středotlaké, vysokotlaké a přímé plynovody, plynovodní přípojky, těžební plynovody, odběrná plynová zařízení, související technologická zařízení, 13. podzemním zásobníkem plynu plynové zařízení, včetně souvisejících technologických objektů a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování plynu; podzemní zásobník plynu je zřizován a provozován ve veřejném zájmu, 14. právem přístupu třetích stran právo účastníka trhu s plynem na uzavření smlouvy s provozovatelem přepravní soustavy, provozovatelem distribuční soustavy nebo provozovatelem podzemního zásobníku plynu o zajištění příslušné licencované činnosti podle tohoto zákona, 15. přepravní soustavou vzájemně propojený soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických objektů, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu; přepravní soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu, 16. přímým plynovodem plynovod, který není součástí přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a který je dodatečně zřízený pro dodávku plynu zákazníkovi, a slouží pouze pro vlastní potřebu zákazníka, 17. rozhodujícím zdrojem plynu stát, na jehož území se vytěžilo více jak 50 % celkové roční spotřeby plynu v České republice, 18. společným odběrným plynovým zařízením odběrné plynové zařízení v nemovitosti vlastníka, jehož prostřednictvím je plyn dodáván zákazníkům v této nemovitosti, 19. subjektem zúčtování účastník trhu s plynem, pro kterého operátor trhu na základě smlouvy o zúčtování odchylek provádí vyhodnocení, zúčtování a vypořádání odchylek, 20. technickým pravidlem pravidlo vyjadřující stav technického poznání a techniky v odvětví plynárenství, 21. těžebním plynovodem plynovod připojující výrobnu plynu k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě nebo jinému těžebnímu plynovodu, 22. tlakovou úrovní maximální provozní tlak pro plynová zařízení uvedený v technických normách nebo technických pravidlech, 23. typovým diagramem dodávek diagram charakterizující roční průběh spotřeby plynu u zákazníků, jejichž odběrná místa nejsou vybavena průběhovým měřením, používaný pro vyhodnocování spotřeby, 24. vertikálně integrovaným plynárenským podnikatelem podnikatel, který je držitelem alespoň jedné z licencí na přepravu plynu, uskladňování nebo distribuci plynu a zároveň alespoň jedné z licencí na výrobu plynu nebo obchod s plynem, nebo skupina podnikatelů, jejichž vzájemné vztahy odpovídají bezprostředně závaznému předpisu Evropských společenství1b) a kteří vykonávají alespoň jednu z činností přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a alespoň jednu z činností výroba plynu nebo obchod s plynem, 25. volnou kapacitou rozdíl mezi technickou kapacitou přepravní soustavy nebo distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu nebo těžebního plynovodu a souhrnem všech smluvně zajišťovaných kapacit v daném časovém období při dodržení smluvních tlaků a kapacit nezbytných pro příslušného držitele licence k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu příslušného plynárenského zařízení, 26. zákazníkem fyzická či právnická osoba odebírající plyn odběrným plynovým zařízením, které je připojeno k přepravní nebo distribuční soustavě nebo k těžebnímu plynovodu, která odebraný plyn pouze spotřebovává nebo přeúčtovává. 1b) Čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 1b a 1c se označují jako poznámky pod čarou č. 1c a 1d, a to včetně odkazů na tyto poznámky pod čarou. 4. V § 2 odst. 2 písm. c) body 10 až 12 znějí: „10. rozvodným tepelným zařízením zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a domovními předávacími stanicemi; odběrné tepelné zařízení není součástí rozvodného tepelného zařízení, 11. objektem ucelené stavební dílo technicky propojené jedním společným odběrným tepelným zařízením, 12. užitečným teplem teplo vyrobené v procesu kombinované výroby elektřiny a tepla sloužící pro dodávky do soustavy centralizovaného zásobování teplem nebo k dalšímu využití pro technologické účely s výjimkou odběru pro vlastní spotřebu zdroje a tepelné energie využité k další přeměně na elektrickou nebo mechanickou energii.“. 5. V § 2 odst. 2 písm. c) se body 13 až 17 zrušují. 6. V § 3 odst. 1 se slova „operátora trhu s elektřinou“ nahrazují slovy „operátora trhu“. 7. V § 3 odstavec 3 zní: „(3) Podnikat v energetických odvětvích na území České republiky mohou za podmínek stanovených tímto zákonem fyzické či právnické osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Licence podle tohoto zákona se nevyžaduje na obchod, výrobu, distribuci a uskladňování svítiplynu, koksárenského plynu čistého, degazačního a generátorového plynu, bioplynu, propanu, butanu a jejich směsí, pokud se nejedná o distribuci potrubními systémy, k nimž je připojeno více než 50 odběrných míst, a na výrobu tepelné energie určené pro dodávku konečným spotřebitelům jedním odběrným tepelným zařízením ze zdroje tepelné energie umístěného v témže objektu nebo mimo objekt v případě, že slouží ke stejnému účelu. Dále se licence podle tohoto zákona neuděluje na činnost, kdy zákazník či odběratel poskytuje odebranou elektřinu, plyn nebo tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě prostřednictvím vlastního nebo jím provozovaného odběrného elektrického, plynového nebo tepelného zařízení, přičemž náklady na nákup elektřiny, plynu nebo tepelné energie na tyto osoby pouze rozúčtuje dohodnutým nebo určeným způsobem a nejedná se o podnikání. V případě elektrických zařízení je rozúčtování možné pouze u zařízení do napětí 52 kV včetně.“. 8. V § 4 odst. 2 větě druhé se slova „s elektřinou“ zrušují. 9. V § 4 odst. 3 písm. c) se slova „s elektřinou“ zrušují. 10. V § 5 odst. 1 písm. a) se číslo „21“ nahrazuje číslem „18“. 11. V § 5 odst. 3 větě první se slova „a že touto činností nedojde k ohrožení života a zdraví osob, majetku či zájmu na ochranu životního prostředí“ zrušují a věta poslední se nahrazuje větou „Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.“. 12. V § 5 odst. 4 se z písmene c) slova „pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.“ přesunují na samostatný řádek jako společné ustanovení pro písmena a) až c). 13. V § 5 odst. 4 písm. c) se slovo „podnikáním“ nahrazuje slovy „předmětem podnikání v energetice“. 14. V § 5 odst. 5 větě druhé se za slovo „výkonu“ vkládá slovo „výrobny“, slova „20 kWe“ se nahrazují slovy „20 kW“ a věta poslední se zrušuje. 15. V § 5 odst. 6 se slova „současné i budoucí“ zrušují. 16. V § 5 se odstavce 7 až 9 zrušují. Dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 7. 17. V § 7 odst. 4 písmeno b) zní: „b) v případě fyzické osoby, osoby, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, a odpovědného zástupce, výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu, jehož je občanem, jakož i státu, kde se naposledy osoba v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu nejméně 6 měsíců; nevydává-li stát takové doklady, pak prohlášení o bezúhonnosti učiněné před příslušným orgánem takového státu; tyto doklady nebo prohlášení nesmí být starší než 6 měsíců,“. 18. V § 7 odst. 4 písm. a) se slova „originál nebo ověřená“ zrušují a v § 7 odst. 4 písm. b) se slova „originál nebo ověřená kopie výpisu“ nahrazují slovem „výpis“. 19. V § 7 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 až 8, které včetně poznámky pod čarou č. 1d znějí: „(5) Energetický regulační úřad si za účelem prokázání bezúhonnosti žadatele vyžádá podle zvláštního právního předpisu1d) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů se předává v elektronické podobě, a to prostřednictvím veřejných datových sítí. (6) Energetický regulační úřad si za účelem prokázání finančních předpokladů, že žadatel nemá evidovány nedoplatky na daních, poplatcích, cle nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, vyžádá od finančního orgánu, orgánu správy sociálního zabezpečení a orgánu celní správy vydání dokladů nebo takovou skutečnost ověří v informačním systému veřejné správy, pokud žadatel tyto doklady k žádosti o udělení licence nebo žádosti o změnu rozhodnutí o udělení licence nepřipojil. (7) Žádost o vydání dokladů se předává v elektronické podobě a to prostřednictvím veřejných datových sítí. Finanční orgán, orgán správy sociálního zabezpečení a orgán celní správy vydají vyžádané doklady do 7 dnů ode dne doručení žádosti. (8) Byla-li licence zrušena podle § 10 odst. 2 písm. b) nebo c) tohoto zákona, lze licenci pro podnikání v témže odvětví takové osobě udělit nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení licence. 1d) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 9 a 10. 20. V § 7 se odstavec 9 zrušuje. Dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 9. 21. V § 8 odst. 1 větě první se slovo „posouzení“ a věta druhá a třetí zrušují. 22. V § 8 odst. 2 písm. a) se slova „je-li zapsána v obchodním rejstříku;“ nahrazují slovy „zapisuje-li se do obchodního rejstříku;“. 23. V § 8 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 až 7, které znějí: „(4) Vyžádá-li si Energetický regulační úřad u orgánu státní správy nebo od Rejstříku trestů potvrzení nebo jiný doklad podle § 7 odst. 5, ode dne odeslání žádosti do dne doručení potvrzení nebo jiného dokladu, lhůta pro vydání rozhodnutí neběží. (5) Energetický regulační úřad rozhodne při splnění podmínek podle tohoto zákona o udělení licence zahraniční osobě i před zápisem do obchodního rejstříku. (6) Na žádost zakladatele, popřípadě orgánu nebo osoby nebo osob, oprávněných podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního rejstříku, rozhodne Energetický regulační úřad o udělení licence před zápisem do tohoto rejstříku, je-li prokázáno, že právnická osoba byla založena. (7) Nepodá-li osoba uvedená v odstavci 5 nebo 6 návrh na zápis do obchodního rejstříku ve lhůtě 90 dnů od doručení rozhodnutí o udělení licence nebo není-li takovému návrhu vyhověno, platnost rozhodnutí o udělení licence zaniká.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 8. 24. V § 9 se doplňují odstavce 5 až 7, které znějí: „(5) V případě rozšíření počtu provozoven, změny technických parametrů stávajících provozoven nebo změny rozsahu vymezeného území je držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence. (6) Požádá-li držitel licence na obchod s elektřinou nebo plynem nejdříve 6 měsíců a nejpozději 90 dní před uplynutím doby, na kterou byla licence udělena, o její prodloužení, Energetický regulační úřad rozhodne o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, nejvýše však o dobu stanovenou podle § 4 odst. 2. Licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem nezaniká do právní moci rozhodnutí o žádosti o její prodloužení. (7) Žádost fyzické osoby o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, obsahuje náležitosti podle § 7 odst. 2. Žádost právnické osoby o prodloužení doby, na kterou byla licence udělena, obsahuje náležitosti podle § 7 odst. 3. Doklady podle § 7 odst. 4 se nevyžadují, ledaže si jejich doložení v případě důvodných pochybností o splnění podmínek pro udělení licence Energetický regulační úřad vyžádá. Ustanovení § 7 odst. 5 a 6 se použije obdobně.“. 25. V § 10 odst. 4 se slova „podání žádosti“ nahrazují slovy „právní moci rozhodnutí o zrušení licence“. 26. V § 10 odst. 8 se slova „, pokud se zúčastněné fyzické či právnické osoby nedohodnou jinak“ zrušují. 27. V § 11 odst. 1 písmena b) a c) znějí: „b) předkládat Energetickému regulačnímu úřadu údaje pro rozhodnutí o cenách a údaje pro přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti a podporu a sledování energetických služeb a jiných opatření ke zvýšení energetické účinnosti, c) zajistit, aby k výkonu licencované činnosti byla používána technická zařízení, která splňují požadavky bezpečnosti a spolehlivosti stanovené právními předpisy a technickými normami, v plynárenství i technickými pravidly, která jsou registrována u Hospodářské komory České republiky,“. 28. V § 11 odst. 1 písm. h) se slova „vyhláškou stanovenou“ zrušují. 29. V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena i) až l), která znějí: „i) vykonávat licencovanou činnost tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví osob, majetku či zájmu na ochranu životního prostředí, j) při výkonu licencované činnosti uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávek energie, k) zdržet se všech činností, které brání poptávce po energetických službách a dalších opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti anebo jejich poskytování nebo které brání rozvoji trhů s energetickými službami a dalšími opatřeními ke zvýšení energetické účinnosti, l) zajistit, aby byly splněny povinnosti držitele licence podle tohoto zákona i v případech, kdy držitel licence zajišťuje výkon činnosti spojené s právy a povinnostmi držitele licence prostřednictvím třetí osoby na základě smluvních vztahů, uzavřených podle obecně závazných právních předpisů.“. 30. V § 11 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 1d zní: „(2) Držitel licence podle § 4 odst. 1 postupuje při výkonu licencované činnosti při řešení krizových situací1d) podle havarijního plánu a spolupracuje při tom s orgány krizového řízení; havarijní plán je součástí plánu krizové připravenosti1e). 1d) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 1d se označuje jako poznámka pod čarou č. 1e, a to včetně odkazu na tuto poznámku pod čarou. 31. § 12a včetně nadpisu zní: „§ 12a Dodavatel poslední instance (1) Dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, je držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. (2) Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn nebo ukončil dodávku elektřiny nebo plynu. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 60 tis. m3. (3) Zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy. (4) V případech dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance předá provozovatel distribuční soustavy dodavateli poslední instance identifikační údaje o dotčeném zákazníkovi. (5) Dodavatel poslední instance není povinen dodávat elektřinu nebo plyn při zjištění neoprávněného odběru v daném odběrném místě. (6) Dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců domácnosti, která má nové odběrné místo, do něhož elektřina nebo plyn nebyly ještě dodávány, a to v případě, byl-li o dodávku touto domácností požádán. (7) Okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu dodavatelem poslední instance jsou ukončeny dodávky elektřiny nebo plynu původním dodavatelem zákazníkovi.“. 32. § 13 se zrušuje. 33. V § 14 odst. 1 se slova „podle § 13“ zrušují. 34. V § 14 se odstavec 12 zrušuje. 35. § 16 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 2 zní: „§ 16 Působnost ministerstva Ministerstvo jako ústřední orgán státní správy pro energetiku2) a) vydává státní souhlas s výstavbou vybraných plynových zařízení a vyjadřuje se k výstavbě nových zdrojů a přímých vedení v elektroenergetice podle podmínek uvedených ve zvláštní části, b) zpracovává státní energetickou koncepci, c) zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, nebo závazků vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích, d) informuje Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“) o 1. opatřeních přijatých ke splnění dodávky poslední instance, ochrany zákazníků a ochrany životního prostředí a o jejich vlivu na hospodářskou soutěž, 2. přijatých ochranných opatřeních v případě náhlé krize na trhu s energií, v případě ohrožení bezpečnosti osob a zařízení a ohrožení celistvosti energetických soustav; informuje rovněž všechny členské státy Evropské unie, 3. dovozech elektrické energie z hlediska fyzikálních toků, ke kterým došlo během předchozích 3 měsíců ze třetích zemí, a to jednou za 3 měsíce, 4. důvodech zamítnutí žádostí o udělení státní autorizace, 5. skutečnostech, týkajících se kombinované výroby elektřiny a tepla, 6. roční statistice výkonu v kombinované výrobě a k tomu užitých palivech a o primárních energetických úsporách dosažených uplatněním kombinované výroby; k tomu jsou povinni účastníci trhu s elektřinou, operátor trhu a Energetický regulační úřad poskytnout ministerstvu potřebné údaje, 7. schopnosti elektrizační soustavy zajišťovat dodávky pokrývající současnou a předpokládanou poptávku po elektřině, 8. provozním zabezpečení přenosové soustavy a distribučních soustav, 9. předpokládané rovnováze nabídky a poptávky během období příštích 5 let, 10. vyhlídkách na zabezpečení dodávek elektřiny v období 5 až 15 let ode dne informování Komise, 11. investičních záměrech provozovatele přenosové soustavy a záměrech jiných osob, které jsou mu známy a které se týkají poskytování přeshraniční propojovací kapacity během následujících 5 nebo více kalendářních let, e) zajišťuje v případě potřeby nabídkové řízení na nové výrobní kapacity, f) má právo z důvodů zabezpečení dodávky rozhodnout, aby byla dána přednost připojení výroben elektřiny a plynu, které využívají domácí primární energetické palivové zdroje, do míry nepřesahující v kalendářním roce 15 % celkové primární energie nezbytné na výrobu elektřiny a výrobu plynu, g) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje, h) předává národní zprávu o stavu elektroenergetiky a plynárenství Komisi. 2) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“. 36. V § 17 odst. 3 větě první se za slovo „energie“ vkládají slova „, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla“ a za slovo „energií“ se vkládají slova „a ochrana oprávněných zájmů držitelů licencí, jejichž činnost podléhá regulaci.“. 37. V § 17 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou „Energetický regulační úřad vykonává působnost regulačního úřadu a dotčeného orgánu podle nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie2a) a nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám2b).“. Poznámky pod čarou č. 2a a 2b znějí: „2a) Nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie. 2b) Nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.“. 38. V § 17 se odstavce 4 a 5 zrušují. Dosavadní odstavce 6 až 11 se označují jako odstavce 4 až 9. 39. V § 17 odst. 4 písmeno b) se zrušuje. Dosavadní písmena c) až g) se označují jako písmena b) až f). 40. V § 17 odst. 4 písmeno e) se zrušuje. Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno e). 41. V § 17 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 až 9 se označují jako odstavce 5 až 8. 42. V § 17 odstavec 5 včetně poznámek pod čarou č. 4 a 4a zní: „(5) Energetický regulační úřad dále a) rozhoduje spory, kdy nedojde k uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi jednotlivými držiteli licence, nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem, anebo spory o poskytnutí náhrady za nedodržení stanovených standardů kvality dodávek a služeb a spory o omezení nebo přerušení dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru, b) rozhoduje spory vyplývající ze smluvních vztahů mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem podle tohoto zákona v případech, ve kterých by jinak byla k rozhodnutí sporu dána příslušnost soudu, pokud s pravomocí Energetického regulačního úřadu rozhodovat vzniklý spor souhlasí všichni účastníci řízení, c) rozhoduje spory o přístupu k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, přepravní soustavě, podzemním zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, včetně sporů o přístupu k přeshraniční kapacitě pro přenos elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu, d) rozhoduje spory o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo o právu na úhradu zelených bonusů podle zvláštního zákona4a) nebo o úhradu příspěvků k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, k ceně elektřiny vyrobené z druhotných energetických zdrojů, e) vykonává kontrolu dodržování povinností držitelů licencí a ukládá pokuty podle zvláštního zákona4), f) schvaluje nebo stanovuje Pravidla provozování přenosové soustavy a Pravidla provozování distribučních soustav v elektroenergetice, obchodní podmínky operátora trhu, Řád provozovatele přepravní soustavy, Řád provozovatele podzemního zásobníku plynu a Řád provozovatele distribuční soustavy v plynárenství, g) zveřejňuje roční zprávu o výsledcích monitorovací činnosti v energetických odvětvích a roční a měsíční zprávu o provozu elektrizační soustavy způsobem umožňujícím dálkový přístup, h) zveřejňuje přehledy o cenách tepelné energie včetně jejich srovnání, a to v členění podle lokalit a technických parametrů výroby a rozvodu tepelné energie, i) spolupracuje s regulačními orgány členských států a s Komisí při výkonu jejich pravomocí, j) spolupracuje s občanskými sdruženími a jinými právnickými osobami založenými za účelem ochrany práv spotřebitelů energií. 4) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 4a) Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).“. 43. V § 17 odst. 6 písm. b) se část věty za středníkem zrušuje. 44. V § 17 odstavec 7 zní: „(7) Energetický regulační úřad vydává Energetický regulační věstník, ve kterém uveřejňuje zejména cenová rozhodnutí.“. 45. V § 17 se doplňují odstavce 9 až 12, které znějí: „(9) Energetický regulační úřad reguluje ceny za přenos elektřiny a distribuci elektřiny, za systémové služby, ceny za přepravu plynu, distribuci plynu, ceny za činnosti operátora trhu a ceny elektřiny a plynu dodavatele poslední instance a stanoví příspěvky k ceně elektřiny z druhotných energetických zdrojů a kombinované výroby elektřiny a tepla. Energetický regulační úřad je oprávněn na návrh provozovatele přepravní soustavy rozhodnout o odlišném postupu tvorby ceny za mezinárodní přepravu plynu, založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad dále může usměrňovat ceny tepelné energie. (10) Energetický regulační úřad může kromě činností uvedených v odstavci 9 rozhodnout o regulaci cen dalších činností vykonávaných provozovatelem přenosové soustavy, provozovatelem přepravní soustavy, provozovatelem distribuční soustavy nebo činností operátora trhu, souvisejících s přenosem elektřiny, přepravou plynu, distribucí elektřiny nebo plynu nebo činnostmi operátora trhu, jestliže je to nezbytné k zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační či plynárenské soustavy nebo zajištění nediskriminačního přístupu účastníků trhu do elektrizační či plynárenské soustavy. (11) Zaměstnanci státu zařazení do Energetického regulačního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech a údajích obchodní či ekonomické povahy získaných v souvislosti s výkonem své činnosti. Tato povinnost trvá 2 roky po skončení pracovního poměru. (12) Energetický regulační úřad předává ministerstvu informace a údaje nezbytné pro zpracování programů zvýšení energetické účinnosti a pro podporu energetických služeb a Státní energetické inspekci informace a údaje sloužící pro ověřování úspor energie plynoucích z využití energetických služeb.“. 46. V § 17a odst. 1 se za slovo „ministerstvu“ vkládají slova „a Energetickému regulačnímu úřadu“. 47. V § 17a odst. 1 se dosavadní poznámka pod čarou č. 5 označuje jako poznámka pod čarou č. 4c, a to včetně odkazu na tuto poznámku. 48. Za § 17a se vkládá nový § 17b, který včetně nadpisu zní: „§ 17b Předseda Energetického regulačního úřadu (1) V čele Energetického regulačního úřadu je předseda. Předseda a) řídí Energetický regulační úřad, b) jedná jménem Energetického regulačního úřadu navenek, c) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu v prvním stupni. (2) Předsedu jmenuje vláda na funkční období 5 let. Nikdo nemůže být jmenován více než dvakrát za sebou. (3) Předseda jmenuje místopředsedu, který je zaměstnancem úřadu. Místopředseda řídí úřad v případě dlouhodobé nepřítomnosti předsedy nebo v době, kdy není funkce předsedy obsazena. Místopředseda musí splňovat kvalifikační předpoklady pro výkon funkce předsedy podle odstavce 4. (4) Předsedou může být jmenován jen občan České republiky, který a) je plně způsobilý k právním úkonům, b) má ukončené vysokoškolské vzdělání technického, ekonomického nebo právnického směru, c) má nejméně 7 let praxe v oboru energetiky, z toho alespoň 3 roky v řídicí nebo vedoucí funkci, d) je bezúhonný; za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro 1. úmyslný trestný čin, nebo 2. nedbalostní trestný čin, jestliže jeho skutková podstata souvisí s výkonem veřejné funkce, pokud jeho odsouzení pro trestný čin nebylo zahlazeno anebo se na něj z jiného důvodu hledí, jako by nebyl odsouzen, e) nevykonává funkci nebo činnost neslučitelnou s výkonem funkce předsedy. (5) Funkce předsedy je neslučitelná s funkcí poslance, senátora, soudce, státního zástupce, člena vlády nebo jinou funkcí ve veřejné správě nebo s členstvím v politické straně nebo politickém hnutí. Předseda dále nesmí být držitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby ani poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. Předseda nesmí zastávat jinou placenou funkci, být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Energetického regulačního úřadu. (6) Funkce předsedy zaniká a) uplynutím funkčního období, b) vzdáním se funkce, c) úmrtím nebo prohlášením za mrtvého, d) dnem, kdy se předseda ujal funkce nebo zahájil výkon činnosti, která je podle odstavce 5 neslučitelná s funkcí předsedy, e) dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o omezení způsobilosti k právním úkonům nebo rozsudku soudu, kterým byl odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v odstavci 4 písm. d), nebo f) odvoláním z funkce. (7) Předsedu vláda odvolá pouze v případě, nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců nebo narušil-li závažným způsobem nezávislost nebo nestrannost Energetického regulačního úřadu. (8) Předseda po dobu 1 roku od zániku funkce nesmí být držitelem licence nebo vykonávat jinou podnikatelskou činnost v energetice, nesmí se podílet na podnikání držitele licence nebo jiné osoby působící v oblasti energetiky, být členem jakýchkoli orgánů takové osoby, poskytovat přímo či zprostředkovaně poradenskou nebo obdobnou činnost držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky ani být v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu k držiteli licence nebo jiné osobě působící v oblasti energetiky. V případě porušení zákazu podle předchozí věty je ten, kdo zákaz porušil, povinen uhradit Energetickému regulačnímu úřadu dvojnásobek poskytnutého odchodného nebo pokud mu odchodné nebylo poskytnuto, pak šestinásobek měsíčního platu, který mu náležel v době zániku funkce. (9) Předseda má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Předseda má po zániku funkce nárok na odchodné ve výši šestinásobku měsíčního platu, který mu náležel v době zániku funkce. Odchodné je splatné ke dni zániku funkce. Nárok na odchodné nevzniká, pokud byl předseda odvolán z důvodu závažného narušení nestrannosti nebo nezávislosti Energetického regulačního úřadu nebo pokud byl po uplynutí funkčního období znovu jmenován předsedou.“. 49. Za § 19 se vkládá nový § 19a, který včetně nadpisu zní: „§ 19a Regulace cen (1) Při regulaci cen přenosu elektřiny, přepravy plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovené ceny pokrývaly nezbytně nutné náklady na zajištění efektivního výkonu licencované činnosti, dále odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do zařízení sloužících k výkonu licencované činnosti. To neplatí v případě cen za mezinárodní přepravu plynu, pokud Energetický regulační úřad rozhodne o odlišném postupu tvorby těchto cen založeném na tržním způsobu. V případě elektroenergetiky Energetický regulační úřad zohlední i předvídatelnou budoucí poptávku a požadavky na provozní zabezpečení přenosové soustavy a distribučních soustav. (2) Energetický regulační úřad postupuje obdobně podle odstavce 1 věty první při věcném usměrňování ceny tepelné energie. (3) Ceny dodavatele poslední instance reguluje Energetický regulační úřad formou věcně usměrňovaných cen. V případě, že o to dodavatel poslední instance požádá, Energetický regulační úřad rozhodne o cenách dodavatele poslední instance jako o cenách maximálních. (4) Při regulaci ostatních cen postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovené ceny byly alespoň nákladové. Při stanovení příspěvku k ceně elektřiny postupuje Energetický regulační úřad tak, aby příspěvek umožnil uplatnění elektřiny na trhu s ohledem na efektivní využívání primárních energetických zdrojů, ochranu životního prostředí a zájem na rozvoji výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a výroby elektřiny z druhotných energetických zdrojů. Energetický regulační úřad meziročně upravuje příspěvky k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla v závislosti na změnách cen elektřiny na trhu, cen tepelné energie, cen primárních energetických zdrojů, efektivitě výroby a době využití výrobny elektřiny. (5) Na žádost dodavatele tepelné energie nebo držitele licence na distribuci elektřiny nebo distribuci plynu, jehož distribuční soustava není přímo připojena k přenosové soustavě nebo k přepravní soustavě, může Energetický regulační úřad rozhodnout o odlišném stanovení podmínek pro sjednání ceny tepelné energie nebo stanovení povolených výnosů a proměnných nákladů provozovatele distribuční soustavy. Energetický regulační úřad žádosti zcela nebo zčásti vyhoví, prokáže-li žadatel, že stanovený způsob regulace ceny mu dlouhodobě neumožňuje alespoň pokrytí oprávněných nákladů podle odstavce 1. Po právní moci rozhodnutí, kterým žádosti zcela nebo zčásti vyhoví, Energetický regulační úřad upraví stanovený způsob regulace nebo jeho jednotlivé podmínky nebo upraví cenu distribuce elektřiny nebo plynu.“. 50. § 20 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 9a a 9b zní: „§ 20 Regulační výkazy (1) Držitel licence na přenos elektřiny, přepravu plynu, uskladňování plynu nebo distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož distribuční soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, je povinen uvést v účtovém rozvrhu účty pro účtování o nákladech a výnosech, výsledku hospodaření, aktivech a pasivech odděleně za každou z těchto licencovaných činností. (2) Držitel licence na přepravu plynu, uskladňování plynu a distribuci plynu, k jehož distribuční soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, je povinen v příloze v účetní závěrce uvést veškeré smluvní vztahy, s výjimkou smluvních vztahů uzavíraných podle tohoto zákona, s vymezením jejich předmětu, uskutečněné s osobou, se kterou držitel licence tvoří holding nebo je součástí téhož holdingu nebo jiného podnikatelského seskupení, a jejichž hodnota převyšuje hodnotu nadlimitní veřejné zakázky9a). (3) Držitel licence na distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož soustavě je připojeno méně než 90 000 odběrných míst zákazníků, a držitel licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie účtuje o nákladech a výnosech a výsledku hospodaření odděleně zvlášť za každou z licencovaných činností v souladu se zvláštním právním předpisem9b). (4) Pokud auditor při ověřování účetní závěrky9b) držitele licence uvedeného v odstavci 1 zjistí křížové subvence mezi jednotlivými licencovanými činnostmi vykonávanými týmž držitelem licence nebo mezi licencovanou činností a jinými podnikatelskými činnostmi vykonávanými týmž držitelem licence, které vedou k diskriminaci, uvede tuto skutečnost ve zprávě auditora. (5) Vlastník nebo pronajímatel energetického zařízení, který s držitelem licence, který používá k výkonu licencované činnosti toto energetické zařízení, tvoří holding nebo je členem téhož holdingu nebo jiného podnikatelského seskupení, je povinen uvést v účtovém rozvrhu účty pro účtování o nákladech a výnosech z vlastnictví nebo pronájmu tohoto energetického zařízení. Takový vlastník nebo pronajímatel energetického zařízení je povinen poskytovat Energetickému regulačnímu úřadu a Státní energetické inspekci na vyžádání úplné a pravdivé informace a podklady potřebné pro výkon jejich zákonem stanovených oprávnění, umožnit jim nahlížet do účetních a jiných dokladů, pořídit z nich kopie nebo opisy a poskytnout k nim vysvětlení. (6) Držitel licence uvedený v odstavci 1 je povinen sestavovat regulační výkazy a předkládat je Energetickému regulačnímu úřadu. Držitel licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie, jehož celkový roční objem tržeb z těchto licencovaných činností přesahuje 2 500 000 Kč, je povinen sestavovat regulační výkazy a předkládat je Energetickému regulačnímu úřadu. (7) Držitel licence uvedený v odstavci 1 je povinen každoročně předkládat do 30. června Energetickému regulačnímu úřadu ověřenou účetní závěrku a zprávu auditora za předcházející účetní období. Držitel licence na distribuci elektřiny nebo plynu, k jehož soustavě je připojeno méně než 90 000 odběrných míst konečných zákazníků, výrobu nebo rozvod tepelné energie je povinen předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ověřenou účetní závěrku a zprávu auditora za předcházející účetní období pouze na vyžádání. 9a) Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 9b) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.“. 51. Za § 20 se vkládá nový § 20a, který včetně nadpisu zní: „§ 20a Operátor trhu (1) Operátor trhu je akciová společnost založená státem, jejíž akcie znějí na jméno. (2) Stát vlastní akcie operátora trhu, jejichž celková jmenovitá hodnota představuje alespoň 67 % základního kapitálu operátora trhu. (3) Operátor trhu musí mít ke své činnosti licenci podle § 4 odst. 3 písm. c). Operátor trhu ani právnické osoby, v nichž má operátor trhu majetkový podíl, nesmí být držitelem jiné licence uvedené v § 4. Akcie operátora trhu nesmí být vlastněny držitelem licence uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2. Statutárním orgánem nebo jeho členem, členem dozorčí rady, prokuristou nebo vedoucím zaměstnancem operátora trhu nemůže být fyzická osoba, která je současně statutárním orgánem nebo jeho členem, prokuristou nebo zaměstnancem držitele licence uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2. Ceny za činnosti operátora trhu podle odstavce 4 jsou regulovány Energetickým regulačním úřadem. (4) Operátor trhu je povinen a) organizovat krátkodobý trh s plynem a krátkodobý trh s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyrovnávací trh s regulační energií, b) vyhodnocovat odchylky za celé území České republiky a toto vyhodnocení předávat jednotlivým subjektům zúčtování a provozovateli přenosové nebo přepravní soustavy, c) na základě vyhodnocení odchylek zajišťovat zúčtování a vypořádání odchylek subjektů zúčtování, které jsou povinny je uhradit, d) informovat provozovatele přenosové soustavy, provozovatele přepravní soustavy a provozovatele podzemních zásobníků plynu nebo provozovatele distribuční soustavy o neplnění platebních povinností účastníků trhu a subjektů zúčtování vůči operátorovi trhu, e) zpracovávat a zveřejňovat měsíční a roční zprávu o trhu s elektřinou a měsíční a roční zprávu o trhu s plynem v České republice, f) zpracovávat a předávat ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, provozovateli přenosové soustavy a provozovateli přepravní soustavy alespoň jednou ročně zprávu o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu, g) zajistit ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství a jiných skutečností, které nejsou veřejně dostupné a o nichž se dozvěděl při výkonu svých činností, h) zpracovávat podklady pro návrh Pravidel trhu s elektřinou a Pravidel trhu s plynem a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu, i) zajišťovat a poskytovat účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem skutečné hodnoty dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu a další nezbytné informace související s vyúčtováním dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu a s právem zákazníka na změnu dodavatele, j) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat obchodní podmínky operátora trhu pro elektroenergetiku a pro plynárenství způsobem umožňujícím dálkový přístup, k) zajišťovat v součinnosti s provozovateli distribučních soustav zpracovávání typových diagramů dodávek, a to na základě údajů od provozovatelů distribučních soustav, l) na základě údajů předaných provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem přepravní soustavy zajišťovat zúčtování a vypořádání regulační energie nebo vyrovnávacího plynu včetně zúčtování při stavech nouze, m) účtovat odděleně za činnosti vykonávané v elektroenergetice a v plynárenství, n) uzavřít smlouvu o zúčtování odchylek a umožnit obchodovat s elektřinou nebo plynem na jím organizovaných trzích každému, kdo o to požádá a splňuje obchodní podmínky operátora trhu pro elektroenergetiku nebo obchodní podmínky operátora trhu pro plynárenství, o) v případech podle § 12a oznamovat dodavateli poslední instance odběrná místa zákazníků včetně jejich registračních čísel, p) sledovat množství skladovaného plynu v jednotlivých podzemních zásobnících plynu a jejich kapacitu, q) zpracovávat na základě ročních a pětiletých předpokládaných bilancí a na základě denních, měsíčních a ročních skutečných bilancí o přepravě, distribuci, výrobě, dodávkách, obchodu s plynem a uskladnění plynu od provozovatele přepravní soustavy, provozovatelů distribučních soustav, provozovatelů podzemních zásobníků plynu, výrobců plynu, obchodníků s plynem, dodavatelů plynu a vlastních analýz celkové bilance plynárenské soustavy a jejich vyhodnocení a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu; současně souhrnné bilance plynárenské soustavy zveřejňovat, r) zpracovávat statistiku dovozu plynu ze zahraničí a jeho vývozu do zahraničí, a to včetně zdrojů plynu, a statistiku zákazníků, kteří změnili dodavatele plynu, s) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu alespoň jednou měsíčně zprávu s vyhodnocením dodávek a spotřeb plynárenské soustavy včetně vyhodnocení dovozu plynu do České republiky a vývozu plynu z České republiky, t) zpracovávat jednou až dvakrát ročně výsledné údaje hodinových dodávek a spotřeb plynu od plynárenských podnikatelů pro sestavení kontrolních hodinových odečtů plynárenské soustavy, u) zpracovávat měsíční bilance o plnění bezpečnostního standardu dodávek plynu a předávat je ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu. (5) Operátor trhu má právo a) na údaje nezbytné pro plnění svých povinností od subjektů zúčtování a registrovaných účastníků trhu s elektřinou nebo trhu s plynem, b) na naměřené a vyhodnocené údaje od provozovatele přenosové soustavy a provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav a podzemních zásobníků plynu a další údaje nezbytné pro plnění svých povinností, c) zrušit registraci subjektu na zúčtování, který neplní platební povinnosti vůči operátorovi trhu, d) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem údaje pro zpracování bilancí, e) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem jednou až dvakrát ročně údaje ke zpracování kontrolního hodinového odečtu dodávek a spotřeb plynárenské soustavy, f) vyžadovat od zákazníků s roční spotřebou plynu vyšší než 400 tis. m3 a od obchodníků s plynem informace o změnách dodavatele plynu, g) vyžadovat od plynárenských podnikatelů a obchodníků s plynem údaje o kapacitách a výkonech jednotlivých částí plynárenské soustavy České republiky. (6) Operátor trhu má právo po schválení ministerstvem vykonávat další činnosti, jejichž ceny nepodléhají regulaci.“. 52. § 21 se zrušuje. 53. V § 22 odstavec 1 zní: „(1) Účastníky trhu s elektřinou jsou a) výrobci elektřiny, b) provozovatel přenosové soustavy, c) provozovatelé distribučních soustav, d) operátor trhu, e) obchodníci s elektřinou, f) zákazníci.“. 54. V § 22 se odstavec 3 zrušuje. 55. § 23 včetně nadpisu zní: „§ 23 Výrobce elektřiny (1) Výrobce elektřiny má právo a) připojit své zařízení k elektrizační soustavě, pokud splňuje podmínky připojení k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, b) dodávat elektřinu vyrobenou v jím provozované výrobně elektřiny ostatním účastníkům trhu s elektřinou nebo do jiných států prostřednictvím přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, c) dodávat elektřinu vyrobenou ve vlastní výrobně elektřiny pro vlastní potřebu a pro potřebu ovládaných společností, pokud mu to podmínky provozování přenosové soustavy a distribučních soustav umožňují, d) nabízet a poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy za podmínek stanovených Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, e) omezit, přerušit nebo ukončit dodávku elektřiny svým zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. (2) Výrobce elektřiny je povinen a) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, b) umožnit a uhradit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, c) zpřístupnit měřicí zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, d) instalovat u nově budovaných výroben o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 30 MW a více a provozovat zařízení pro poskytování podpůrných služeb, e) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, f) předávat operátorovi trhu technické údaje vyplývající ze smluv o dodávce elektřiny prostřednictvím subjektu zúčtování, který převzal odpovědnost za jeho odchylku, nebo přímo, pokud je subjektem zúčtování, a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu, g) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, potřebné údaje pro provoz a rozvoj přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, a operátorovi trhu údaje potřebné pro plnění jeho povinností, h) předávat provozovateli soustavy, ke které je výrobna elektřiny připojena, informace nezbytné pro dispečerské řízení, i) dodržovat parametry kvality dodávané elektřiny stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, j) podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením výrobny elektřiny, k) uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy podle Pravidel trhu s elektřinou systémové služby odpovídající objemu elektřiny vyrobené ve vlastní výrobně a spotřebované zákazníkem bez použití energetického zařízení jiného držitele licence, l) informovat účastníky trhu s elektřinou způsobem umožňujícím dálkový přístup 1. o podílu zdrojů elektřiny použitých pro výrobu elektřiny v uplynulém roce, 2. o množství emisí CO2 a o množství radioaktivního odpadu vyprodukovaného při výrobě elektřiny v uplynulém roce, m) za účelem zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu elektrizační soustavy, při předcházení stavu nouze a při stavech nouze a za podmínek stanovených Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, na pokyn provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, nabízet provozně a obchodně nevyužité výrobní kapacity, n) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stává registrovaným účastníkem trhu s elektřinou (dále jen „registrovaný účastník trhu“), o) dodržovat ustanovení § 30 odst. 2 v případech, kdy dodává elektřinu zákazníkům, p) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu a rozvoje elektrizační soustavy, q) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky, r) vypracovat havarijní plán do 6 měsíců od udělení licence a dále jej každoročně upřesňovat; při jeho tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovatelem přenosové soustavy nebo s provozovatelem distribuční soustavy, k níž je výrobna elektřiny připojena; tato povinnost se nevztahuje na výrobce elektřiny, jehož výrobna elektřiny má instalovaný výkon nižší než 10 MW.“. 56. V § 24 odst. 1 písmeno a) zní: „a) zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj přenosové soustavy a za tím účelem spolupracuje s provozovateli propojených přenosových soustav,“. 57. V § 24 odst. 3 písmeno b) zní: „b) obstarávat za nejnižší náklady podpůrné služby a elektřinu pro krytí ztrát elektřiny v přenosové soustavě a pro vlastní potřebu; pro řízení rovnováhy mezi výrobou a spotřebou a pro řízení toků elektřiny podle odstavce 1 písm. c) obstarávat regulační energii,“. 58. V § 24 odst. 3 písm. c) se slovo „odběratelům“ nahrazuje slovy „účastníkům trhu s elektřinou“. 59. V § 24 odst. 3 písm. c) bod 2 zní: „2. při předcházení stavu nouze nebo při stavech nouze,“. 60. V § 24 odst. 3 písm. c) bodě 4 se slovo „odběratel“ nahrazuje slovem „zákazník“. 61. V § 24 odst. 3 písm. c) bodě 9 se slova „ostatních odběratelů“ nahrazují slovy „účastníků trhu s elektřinou“ a slovo „odběratel“ se nahrazuje slovem „zákazník“. 62. V § 24 odst. 3 písm. d) se za slovo „výroben“ vkládají slova „, přeshraniční výměnu elektřiny“. 63. V § 24 odst. 3 písm. d) bod 2 zní: „2. při předcházení stavu nouze nebo při stavech nouze,“. 64. V § 24 odst. 3 písm. e) se slova „s podmínkami stanovenými územním rozhodnutím a stavebním povolením“ nahrazují slovy „se zvláštním právním předpisem4d)“. Poznámka pod čarou č. 4d zní: „4d) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).“. 65. V § 24 odst. 3 písm. g) se za slova „po předchozím upozornění“ vkládají slova „a stanovení rozsahu“. 66. V § 24 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) uplatnit na trhu s elektřinou povinně vykoupenou elektřinu z obnovitelných zdrojů4a).“. 67. V § 24 odst. 4 se za slova „k dohodě s ním“ vkládají slova „a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e),“ a na konci textu odstavce 4 se doplňují slova „umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části“. Poznámka pod čarou č. 4e zní: „4e) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).“. 68. V § 24 odst. 7 se slova „stanovená prováděcím právním předpisem“ zrušují. 69. V § 24 odst. 10 písm. a) se za slova „splňuje podmínky“ vkládá slovo „připojení“ a slova „stanovené prováděcím právním předpisem“ se zrušují. 70. V § 24 odst. 10 písm. c) se text za slovem „soustavou“ zrušuje. 71. V § 24 odst. 10 písmeno d) zní: „d) zajistit zřízení technického dispečinku pro výkon činností podle odstavce 1 písm. c) a d) a zajistit jeho řádnou činnost,“. 72. V § 24 odst. 10 písm. e) se středník nahrazuje čárkou a slova „podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis“ se zrušují. 73. V § 24 odst. 10 písmeno f) zní: „f) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat Pravidla provozování přenosové soustavy a vykonávat licencovanou činnost v souladu s těmito pravidly,“. 74. V § 24 odst. 10 se na konci písmene g) doplňují slova „při provozu a rozvoji sítí,“. 75. V § 24 odst. 10 písmeno h) zní: „h) informovat ministerstvo a Energetický regulační úřad o omezení dovozu nebo vývozu elektřiny,“. 76. V § 24 odst. 10 písm. i) se slova „v souladu s dispečerským řádem“ zrušují. 77. V § 24 odst. 10 se na konci písmene p) čárka nahrazuje středníkem a doplňuje se text „při jejich tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovateli distribučních soustav, jejichž zařízení je připojeno k přenosové soustavě,“. 78. V § 24 odst. 10 písm. r) se slova „stanovené prováděcím právním předpisem“ zrušují. 79. V § 24 odst. 10 se písmeno s) zrušuje. Dosavadní písmena t) až y) se označují jako písmena s) až w). 80. V § 24 se na konci odstavce 10 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno x), které zní: „x) hradit výrobci, jehož výrobna je přímo připojena k přenosové soustavě, příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů.“. 81. V § 24a se odstavec 6 zrušuje. 82. V § 25 odst. 1 písm. a) se za slovo „provozování,“ vkládá slovo „obnovu,“. 83. V § 25 odstavec 3 zní: „(3) Provozovatel distribuční soustavy, k jehož soustavě je připojeno více než 90 000 odběrných míst zákazníků, nesmí být souběžným držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos elektřiny, obchod s elektřinou nebo obchod s plynem.“. 84. V § 25 odst. 4 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena b) až h). 85. V § 25 odst. 4 písm. c) se slovo „odběratelům“ nahrazuje slovy „účastníkům trhu s elektřinou“. 86. V § 25 odst. 4 písm. c) bod 2 zní: „2. při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze,“. 87. V § 25 odst. 4 písm. c) se bod 4 zrušuje. Dosavadní body 5 až 9 se označují jako body 4 až 8. 88. V § 25 odst. 4 písm. c) bodě 8 se slovo „odběratelů“ nahrazuje slovy „účastníků trhu s elektřinou“ a slovo „odběratel“ se nahrazuje slovem „zákazník“. 89. V § 25 odst. 4 písm. d) bod 2 zní: „2. při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze,“. 90. V § 25 odst. 4 písm. e) se slova „s podmínkami stanovenými územním rozhodnutím a stavebním povolením“ nahrazují slovy „se zvláštním právním předpisem4d)“. 91. V § 25 odst. 4 písm. f) se za slova „se zřizováním“ vkládá slovo „, obnovou“. 92. V § 25 odst. 4 písm. g) se za slova „po předchozím upozornění“ vkládají slova „a stanovení rozsahu“. 93. V § 25 odst. 5 se slova „Příslušný provozovatel“ nahrazují slovem „Provozovatel“, slova „písm. f)“ se nahrazují slovy „písm. e)“, za slova „k dohodě s ním“ se vkládají slova „a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e),“ a na konci textu odstavce 5 se doplňují slova „umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části“. 94. V § 25 odst. 6 se slova „písm. d) bodu 6 a písm. e) bodu 6“ nahrazují slovy „písm. c) bodu 5 a písm. d) bodu 6“. 95. V § 25 odst. 7 se slova „písm. d) a e)“ nahrazují slovy „písm. c) a d)“ a na konci se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „v případech uvedených v odstavci 4 písm. c) bodu 4 a písm. d) bodu 5 je povinen obnovit dodávku po úhradě náhrady škody.“. 96. V § 25 odstavec 8 zní: „(8) V případech uvedených v odstavci 4 písm. c) a d) není právo na náhradu škody a ušlého zisku. To neplatí, nesplní-li provozovatel distribuční soustavy oznamovací povinnost uloženou podle odstavce 6 nebo není-li podle odstavce 4 písm. c) bodu 6 nebo písm. d) bodu 7 dodržena kvalita dodávek elektřiny.“. 97. V § 25 odst. 9 se slova „písm. f) až h)“ nahrazují slovy „písm. e) až g)“. 98. V § 25 odst. 10 se slova „písm. f) a g)“ nahrazují slovy „písm. e) a f)“. 99. V § 25 odst. 11 písm. a) se slova „stanovené prováděcím právním předpisem“ nahrazují slovem „připojení“. 100. V § 25 odst. 11 písmeno b) zní: „b) na základě žádosti obchodníka s elektřinou nebo výrobce elektřiny přerušit v případě neoprávněného odběru dodávku elektřiny zákazníkům,“. 101. V § 25 odst. 11 písm. c) se slova „všem účastníkům trhu s elektřinou“, slovo „jejich“ a slova „v souladu s prováděcím právním předpisem“ zrušují. 102. V § 25 odst. 11 písm. d) se text za slovem „soustavou“ zrušuje. 103. V § 25 odst. 11 písmeno e) zní: „e) zajistit zřízení technického dispečinku pro výkon činností podle odstavce 1 písm. c) v případě, že provozuje zařízení s napětím 110 kV a odpovídat za jeho činnost,“. 104. V § 25 odst. 11 písm. f) se slova „s elektřinou“ zrušují, středník se nahrazuje čárkou a slova „podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis“ se zrušují. 105. V § 25 odst. 11 písmeno g) zní: „g) zpracovávat a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup Pravidla provozování distribuční soustavy a vykonávat licencovanou činnost v souladu s těmito pravidly,“. 106. V § 25 odst. 11 se písmeno i) zrušuje. Dosavadní písmena j) až m) se označují jako písmena i) až l). 107. V § 25 odst. 11 se písmeno n) zrušuje. Dosavadní písmeno o) se označuje jako písmeno m). 108. V § 25 odst. 11 se písmeno p) zrušuje. Dosavadní písmena r) a s) se označují jako písmena n) a o). 109. V § 25 odst. 11 se na konci písmene o) čárka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „při jejich tvorbě a upřesňování spolupracovat s provozovateli soustav, s jejichž zařízením je jeho zařízení propojeno,“. 110. V § 25 odst. 11 písm. u) se slova „stanovené prováděcím právním předpisem“ zrušují. 111. V § 25 odst. 11 písmeno v) zní: „v) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k jiné distribuční soustavě, umožnit instalaci měřicího zařízení k měření elektřiny mezi distribučními soustavami, zajistit přístup k tomuto zařízení a podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením svého zařízení k této distribuční soustavě,“. 112. V § 25 odst. 11 se písmeno t) zrušuje. Dosavadní písmena u) a v ) se označují jako písmena p) a r). 113. V § 25 odst. 11 se písmena x) a y) zrušují. 114. V § 25 odst. 11 se na konci písmene r) doplňují písmena s) až u), která znějí: „s) uhradit provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy platbu za regulovaný přístup do přenosové soustavy nebo distribuční soustavy, t) poskytnout na vyžádání dodavateli poslední instance údaje o zákazníkovi a jeho odběrném místě v rozsahu nezbytném pro zajištění dodávky poslední instance, u) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k přenosové soustavě, umožnit instalaci měřicího zařízení k měření elektřiny mezi přenosovou a distribuční soustavou, zajistit přístup k tomuto zařízení a podílet se na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy spojených s připojením svého zařízení k přenosové soustavě.“. 115. V § 25 odst. 12 písm. b) se středník nahrazuje čárkou a slova „podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis,“ se zrušují. 116. V § 25 odst. 12 písmeno e) zní: „e) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo pokyny technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy, ke které je jeho soustava připojena, při stavech nouze vyhlášeném tímto provozovatelem nebo při předcházení stavům nouze oznámeném tímto provozovatelem,“. 117. V § 25 se na konci odstavce 12 doplňují nová písmena f) až h), která znějí: „f) zajistit přenos elektřiny a v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo k přenosové soustavě distribuci elektřiny v rozsahu uzavřených smluv na distribuci elektřiny s účastníky trhu s elektřinou, g) provést technická opatření k ochraně ptactva na nově instalovaných stožárech venkovního vedení vysokého napětí, h) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb.“. 118. V § 25 odstavec 13 zní: „(13) Provozovatel distribuční soustavy přímo připojené na přenosovou soustavu je povinen hradit výrobcům elektřiny připojeným k jeho distribuční soustavě nebo k distribuční soustavě připojené k jím provozované distribuční soustavě příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů.“. 119. V § 25a odstavec 9 zní: „(9) Oddělení podle tohoto zákona není povinen provést vertikálně integrovaný podnikatel, který poskytuje služby pro méně než 90 000 připojených odběrných míst zákazníků.“. 120. V § 25a se odstavce 10 a 11 zrušují. 121. § 26 včetně nadpisu zní: „§ 26 Technické dispečinky (1) Technický dispečink provozovatele přenosové soustavy provádí dispečerské řízení přenosu v přenosové soustavě a dispečerské řízení zdrojů v přenosové soustavě a zdrojů poskytujících podpůrné služby k zajištění systémových služeb v distribuční soustavě v součinnosti s provozovatelem distribuční soustavy a zajišťuje dodržování pravidel propojení s elektrizačními soustavami ostatních států. (2) Technický dispečink provozovatele distribuční soustavy provádí dispečerské řízení výroby a distribuce elektřiny v distribuční soustavě v souladu s § 25 odst. 1 písm. c). (3) Technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav a technický dispečink provozovatele přenosové soustavy jsou povinny spolupracovat a poskytovat si nezbytné údaje pro dispečerské řízení. (4) Při dispečerském řízení předávaných výkonů a) mezi přenosovou soustavou a distribučními soustavami v reálném čase je technický dispečink provozovatele distribuční soustavy povinen uposlechnout pokynů technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy, b) mezi distribučními soustavami v reálném čase je technický dispečink provozovatele distribuční soustavy, která není přímo připojena k přenosové soustavě, povinen uposlechnout pokynů technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy přímo připojené k přenosové soustavě, c) mezi distribučními soustavami v reálném čase, pokud nejsou ve vztahu podle písmene b), jsou technické dispečinky provozovatelů distribučních soustav povinny vzájemně spolupracovat. (5) Účastník trhu s elektřinou, jehož zařízení je připojeno k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě, je povinen předávat technickému dispečinku nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení.“. 122. § 27 se zrušuje. 123. § 28 včetně nadpisu zní: „§ 28 Zákazník (1) Zákazník má právo a) na uzavření smlouvy o připojení a na připojení svého odběrného elektrického zařízení k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, pokud splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy a má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitosti, b) nakupovat elektřinu od držitelů licence na výrobu elektřiny a od držitelů licence na obchod s elektřinou, nakupovat elektřinu z jiných států nebo na krátkodobém trhu s elektřinou organizovaném operátorem trhu, c) na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, pokud má pro dodávku elektřiny uzavřenu smlouvu o přenosu nebo o distribuci elektřiny, d) na informace o celkové směsi paliv dodavatele a informace o dopadu na životní prostředí, e) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. (2) Zákazník je povinen a) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo technického dispečinku provozovatele distribuční soustavy, ke které je jeho zařízení připojeno, a Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy, b) umožnit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, c) umožnit přístup k měřicím zařízením provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, d) udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, e) předávat operátorovi trhu technické údaje ze smluv o dodávce elektřiny, pokud je subjektem zúčtování, f) provádět dostupná technická opatření zamezující ovlivňování kvality elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou, g) podílet se podle výše odebíraného příkonu na úhradě oprávněných nákladů provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením svého zařízení a se zajištěním požadovaného příkonu, h) při změně parametrů elektřiny upravit na svůj náklad svá odběrná elektrická zařízení tak, aby vyhovovala těmto změnám, i) zaregistrovat se u operátora trhu před uskutečněním dodávky elektřiny od jiného výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou, j) uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky, k) při stavebních úpravách distribuční soustavy anebo její části, včetně přípojek, umožnit změnu místa připojení, včetně změny umístění měřicího zařízení na veřejně přístupná místa; dojde-li v důsledku stavebních úprav ke změně umístění měřicího zařízení, považuje se elektrické zařízení za ním za odběrné elektrické zařízení v majetku vlastníka nemovitosti; veškeré náklady na provedené změny hradí provozovatel distribuční soustavy. (3) Na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy. (4) Zákazník může provozovat vlastní náhradní zdroj, pokud je propojen s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, pouze po dohodě s provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy. (5) Vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům dodávána elektřina na základě smlouvy, je povinen a) tuto dodávku zákazníkům umožnit, b) udržovat společnou domovní elektrickou instalaci sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, c) poskytovat technické údaje o společné domovní elektrické instalaci držiteli licence na distribuci elektřiny, d) umožnit držiteli licence na distribuci elektřiny přístup k této společné domovní instalaci.“. 124. § 29 se zrušuje. 125. § 30 včetně nadpisu zní: „§ 30 Obchodník s elektřinou (1) Obchodník s elektřinou má právo a) na poskytnutí přenosu nebo distribuce elektřiny, b) nakupovat elektřinu od držitelů licence na výrobu a od držitelů licence na obchod nebo z jiných států a prodávat ji ostatním účastníkům trhu s elektřinou nebo do jiných států, c) na poskytnutí informací od operátora trhu nezbytných k vyúčtování dodávek elektřiny zákazníkům, jejichž odběrné místo je registrováno u operátora trhu, d) ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. (2) Obchodník s elektřinou je povinen a) řídit se Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribučních soustav, b) předávat operátorovi trhu technické údaje ze smluv o dodávce elektřiny a další nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu v případě, že je subjektem zúčtování, c) nabízet zákazníkům spravedlivý a nediskriminující výběr způsobu platby za dodanou elektřinu, d) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky, e) účtovat odděleně o dodávce elektřiny poslední instance, f) dodržovat parametry kvality dodávek elektřiny a služeb, g) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na obchod s elektřinou u operátora trhu; zaregistrováním se obchodník s elektřinou stává registrovaným účastníkem trhu, h) vykonávat činnost dodavatele poslední instance podle § 12a, i) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb, j) informovat neprodleně operátora trhu a zákazníka o tom, že pozbyl oprávnění nebo možnost uskutečňovat dodávku elektřiny, k) poskytnout provozovateli distribuční soustavy identifikační údaje o zákazníkovi, jemuž dodává elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, l) poskytovat provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu, m) strpět opatření prováděná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy při předcházení stavu nouze nebo při stavu nouze.“. 126. § 31 se zrušuje. 127. § 32 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 6 zní: „§ 32 Kombinovaná výroba elektřiny a tepla a výroba elektřiny z druhotných energetických zdrojů (1) Výrobce elektřiny provozující zařízení pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla nebo zařízení na výrobu elektřiny z druhotných energetických zdrojů má, pokud o to požádá a technické podmínky to umožňují, právo k přednostnímu zajištění dopravy elektřiny přenosovou soustavou a distribučními soustavami, s výjimkou přidělení kapacity mezinárodních přenosových nebo distribučních propojovacích vedení. Dále má právo na přednostní připojení svého výrobního zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě, pokud o to požádá a pokud splňuje podmínky připojení. (2) Za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se považuje elektřina, a) která je vyrobena ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla, b) která je vyrobena v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, c) při jejíž výrobě se dosahuje poměrné úspory vstupního paliva, potřebného na výrobu této elektřiny, vyhodnocované měsíčně ve výši nejméně 10 %; tento požadavek se vztahuje pouze na zdroj s instalovaným elektrickým výkonem vyšším než 1 MW a d) která splňuje požadavky měsíčně vyhodnocované minimální účinnosti užití energie6). (3) Výrobce elektřiny má nárok na příspěvek k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Výrobce elektřiny, který uvede do provozu nové zařízení pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, má nárok na příspěvek k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla po dobu alespoň 6 let ode dne uvedení tohoto zařízení do provozu. Za uvedení zařízení do provozu se považuje též provedení modernizace nebo rekonstrukce technologické části stávajícího zařízení zvyšující jeho technickou, provozní, bezpečnostní a ekologickou úroveň na úroveň srovnatelnou s nově zřizovanými zařízeními pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. (4) Osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo druhotných energetických zdrojů (dále jen „osvědčení“) vydává ministerstvo na základě žádosti. V případě, že údaje uvedené v žádosti nesouhlasí se skutečností, ministerstvo osvědčení nevydá, nebo bylo-li již vydáno, jeho platnost zruší. (5) Výrobce elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a nebo z druhotných energetických zdrojů je povinen a) žádost o příspěvek k ceně elektřiny podanou provozovateli podle § 24 odst. 10 písm. w) nebo § 25 odst. 13 doložit splněním kritérií podle odstavce 2 a osvědčením, b) vyhodnocovat množství elektřiny podle skutečně naměřených hodnot. (6) Množství elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů eviduje ministerstvo. 6) Vyhláška č. 150/2001 Sb., kterou se stanoví minimální účinnost užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie. Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.“. 128. § 33 se včetně nadpisu zrušuje. 129. § 34 až 42 včetně poznámek pod čarou č. 7 až 9 se zrušují. 130. § 43 včetně nadpisu zní: „§ 43 Povinnosti vlastníka přímého vedení Vlastník přímého vedení je povinen a) provádět dostupná technická opatření zamezující ovlivnění kvality elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou, b) umožnit při stavech nouze nebo při předcházení stavu nouze využití přímého vedení pro potřeby provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy a řídit se pokyny technického dispečinku.“. 131. § 44 se zrušuje. 132. V § 45 odst. 1 se za slova „se smlouvou“ vkládají slova „o připojení“. 133. V § 45 odstavec 2 zní: „(2) Elektrickou přípojku nízkého napětí zřizuje na své náklady a) v zastavěném území podle zvláštního právního předpisu4d) provozovatel distribuční soustavy, b) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu4d), je-li její délka do 50 m včetně, provozovatel distribuční soustavy, c) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu4d), je-li její délka nad 50 m, žadatel o připojení.“. 134. V § 45 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Ostatní elektrické přípojky zřizuje na své náklady žadatel o připojení.“. Dosavadní odstavce 3 až 11 se označují jako odstavce 4 až 12. 135. V § 45 odst. 8 se slovo „příslušné“ zrušuje a slova „na odběratelově objektu“ se nahrazují slovy „na objektu zákazníka“. 136. V § 45 odst. 9 se slova „na odběratelově nemovitosti“ nahrazují slovy „na nemovitosti zákazníka“. 137. V § 45 odst. 10 se slova „na odběratelově nemovitosti“ nahrazují slovy „na nemovitosti zákazníka“. 138. V § 45 odst. 11 se slova „na odběratelově stanici“ nahrazují slovy „na stanici zákazníka“. 139. V § 45 odst. 12 se slovo „odběratelů“ nahrazuje slovem „zákazníků“. 140. V § 46 se na konci textu odstavce 1 doplňuje text „o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu“. 141. V § 46 odstavec 5 zní: „(5) Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do napětí 110 kV včetně a vedení řídicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu; u podzemního vedení o napětí nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.“. 142. V § 46 odst. 6 se na konci textu písmene b) doplňují slova „od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech“ a na konci textu písmene c) se doplňují slova „od vnějšího pláště stanice ve všech směrech“. 143. V § 46 odst. 7 se slova „kolmo na oplocení nebo na vnější líc obvodového zdiva elektrické stanice“ nahrazují slovy „od vnějšího líce obvodového pláště výrobny elektřiny“. 144. V § 46 odstavec 11 zní: „(11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.“. 145. V § 46 odstavec 12 zní: „(12) V ochranném pásmu i mimo ně musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení.“. 146. V § 46 se doplňují odstavce 14 a 15, které znějí: „(14) Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru, b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny. (15) Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny.“. 147. V § 47 odst. 2 se za větu první doplňují věty „Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady.“. 148. V § 48 odstavec 1 zní: „(1) Zařízení přenosové soustavy, distribučních soustav a elektrických přípojek může za předpokladu, že neohrozí život, zdraví či majetek osob, křížit pozemní komunikace, dráhy, vodní toky, telekomunikační vedení, veškeré potrubní systémy a ostatní zařízení, při dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo být s nimi v souběhu, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Souběhem se rozumí stav, kdy jedno zařízení zasahuje svým ochranným pásmem do ochranného, případně bezpečnostního pásma druhého zařízení.“. 149. V § 49 odst. 1 větě třetí se slovo „konečných“ a věta čtvrtá zrušuje. 150. V § 49 odst. 2 se za slovo „Výrobci“ vkládají slova „elektřiny, provozovatele jiných distribučních soustav“, slovo „koneční“ se zrušuje a za slovo „souladu“ se vkládají slova „se smlouvou o připojení a“ a text za slovy „distribuční soustavy“ se zrušuje. 151. V § 49 odst. 3 se za slovo „Výrobci“ vkládají slova „elektřiny, provozovatele jiných distribučních soustav“, za slovo „obchodníci“ se vkládají slova „s elektřinou“ a slovo „koneční“ se zrušuje. 152. V § 49 odst. 4 se za slovo „Výrobci“ vkládají slova „elektřiny, provozovatele jiných distribučních soustav“ a slovo „koneční“ se zrušuje. 153. V § 49 odst. 5 se slova „provozovatel distribuční soustavy“ nahrazují slovy „provozovatel příslušné distribuční soustavy“ a slova „má právo“ se nahrazují slovem „zajistí“ a slovo „zajistit“ se zrušuje. 154. V § 49 odst. 6 se za slovo „Výrobci“ vkládají slova „elektřiny, provozovatele jiných distribučních soustav“ a slovo „koneční“ se zrušuje. 155. V § 49 odstavce 7 a 8 znějí: „(7) Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na svůj náklad zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření a pro účely provedení odečtu, pokud je měřicí zařízení bez napětí, má právo uvést měřicí zařízení pod napětí na nezbytně nutnou dobu. (8) Vznikla-li pochybnost o správnosti údajů měření nebo byla-li zjištěna závada na měřicím zařízení, je provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy povinen na základě písemné žádosti dotčeného účastníka trhu s elektřinou do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení a do 60 dnů zajistit ověření správnosti měření.“. 156. V § 49 se odstavce 10 až 12 zrušují. 157. § 50 a 51 včetně nadpisu znějí: „§ 50 Smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou (1) Smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny, c) délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, d) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy, g) opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. (2) Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem. (3) Smlouvou o připojení se zavazuje provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy připojit k přenosové nebo distribuční soustavě zařízení žadatele pro výrobu, distribuci nebo odběr elektřiny a zajistit dohodnutý rezervovaný příkon nebo výkon a žadatel se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva o připojení musí obsahovat technické podmínky připojení zařízení, typ měření a jeho umístění a termíny a místo připojení zařízení. (4) Smlouvou o přenosu elektřiny se zavazuje provozovatel přenosové soustavy rezervovat přenosovou kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací za přenos a související služby. Smlouva o přenosu elektřiny musí obsahovat ujednání o závaznosti Pravidel provozování přenosové soustavy, termín zahájení přenosu elektřiny, způsob měření elektřiny a výčet předávacích míst. Smlouva o přenosu elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) velikost rezervovaného příkonu, b) výčet odběrných míst, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přenosové soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob úhrady plateb za přenos elektřiny, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy. (5) Smlouvou o přeshraničním přenosu elektřiny se provozovatel přenosové soustavy zavazuje za podmínek stanovených pro přeshraniční přenosy elektřiny a pravidel spolupráce provozovatelů přenosových soustav přenést pro druhou smluvní stranu do zahraničí nebo ze zahraničí sjednané množství elektřiny a druhá smluvní strana se zavazuje dodržovat podmínky stanovené pro přeshraniční přenosy elektřiny; druhou smluvní stranou může být subjekt zúčtování nebo operátor trhu, nebo zahraniční fyzická nebo právnická osoba, která nenakupuje ani nedodává elektřinu na území České republiky a uzavře s operátorem trhu smlouvu, jejímž předmětem je zúčtování odchylek. (6) Smlouvou o distribuci elektřiny se zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit pro účastníka trhu s elektřinou na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přenosovou soustavu distribuci elektřiny, rezervovat požadovanou distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s elektřinou sjednané množství elektřiny a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. Smlouva o distribuci elektřiny musí obsahovat ujednání o závaznosti Pravidel provozování distribuční soustavy, termín zahájení distribuce elektřiny, způsob měření distribuované elektřiny a jejího průběhu a výčet předávacích míst. Smlouva o distribuci elektřiny se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přenosové soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, c) způsob úhrady plateb za distribuci elektřiny, d) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) dobu trvání smlouvy. (7) Smlouvou o zúčtování regulační energie se zavazuje operátor trhu finančně vypořádat dodávku regulační energie uskutečněnou v rozsahu určeném provozovatelem přenosové soustavy poskytovateli regulační energie. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky operátora trhu. (8) Smlouvou o přístupu na organizovaný krátkodobý trh s elektřinou se zavazuje operátor trhu umožnit účastníkovi trhu s elektřinou účast na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou a vypořádávat uskutečněné obchody a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. (9) Smlouvou o přístupu na vyrovnávací trh s regulační energií se zavazuje operátor trhu umožnit účastníkovi trhu s elektřinou bezplatný přístup na vyrovnávací trh s regulační energií a finančně vypořádávat uskutečněné obchody. (10) Smlouvou o poskytování podpůrných služeb se zavazuje poskytovatel podpůrných služeb dodat sjednané množství podpůrných služeb ve stanovené kvalitě a provozovatel přenosové soustavy se zavazuje zaplatit cenu. (11) Smlouvou o zúčtování odchylek se operátor trhu zavazuje vyhodnocovat, zúčtovávat a vypořádávat odchylky subjektu zúčtování a subjekt zúčtování se zavazuje zaplatit regulovanou cenu. Uzavřením smlouvy o zúčtování odchylek se fyzická nebo právnická osoba stává subjektem zúčtování. Smlouva o zúčtování odchylek musí obsahovat ujednání o závaznosti obchodních podmínek operátora trhu a dobu trvání smlouvy. (12) Pokud smlouva uzavřená podle odstavců 1, 2, 4 a 6 neobsahuje některou ze stanovených náležitostí, považuje se za platnou, pokud se zákazník nedovolá její neplatnosti. § 51 Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy (1) Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného elektrického zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.“. 158. V § 52 odst. 1 uvozovací větě se za slovo „elektřiny“ vkládají slova „do elektrizační soustavy“. 159. V § 52 odst. 1 písm. d) bod 1 zní: „1. které nezaznamenalo dodávku nebo zaznamenalo dodávku nesprávně v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné dodávce změnily,“. 160. V § 52 odst. 2 větě první se slovo „skutečně“ a věta druhá zrušují. 161. V § 52 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy se zakazuje.“. 162. § 53 a 54 včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 10a znějí: „§ 53 Neoprávněný přenos a neoprávněná distribuce elektřiny (1) Neoprávněným přenosem a neoprávněnou distribucí elektřiny je: a) doprava elektřiny uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování distribuční soustavy, b) doprava elektřiny uskutečňovaná v rozporu s dispečerským řádem, c) doprava elektřiny vznikající v souvislosti s neoprávněnou dodávkou nebo neoprávněným odběrem elektřiny, d) doprava elektřiny bez uzavřené smlouvy o přenosu nebo distribuci elektřiny, nebo v rozporu s touto smlouvou, e) doprava elektřiny bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného elektrického zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení, f) doprava elektřiny v případě neuhrazení podílu na oprávněných nákladech na připojení. (2) Neoprávněný přenos a neoprávněná distribuce elektřiny se zakazují. § 54 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v elektrizační soustavě v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií nebo kumulace poruch na zařízeních pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny, d) smogové situace podle zvláštních předpisů, e) teroristického činu, f) nevyrovnané bilance elektrizační soustavy nebo její části, g) přenosu poruchy ze zahraniční elektrizační soustavy, nebo h) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob a způsobuje významný a náhlý nedostatek elektřiny nebo ohrožení celistvosti elektrizační soustavy, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu na celém území státu, vymezeném území nebo jeho části. (2) Předcházení stavu nouze je soubor opatření a činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Pro celé území státu provozovatel přenosové soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze nejpozději do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (4) Pro vymezené území nebo jeho část provozovatel distribuční soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (5) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s elektřinou povinni podřídit se omezení spotřeby elektřiny nebo změně dodávky elektřiny. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. (7) Při stavu nouze a předcházení stavu nouze s výjimkou stavu nouze podle odstavce 1 písm. d) mohou být provozovatelem soustavy využity pro výrobu elektřiny i výrobny elektřiny, které nesplňují limity podle zákona upravujícího oblast ochrany ovzduší10a). 10a) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 163. § 55 se zrušuje. 164. § 56 až 58 včetně nadpisů znějí: „§ 56 Účastníci trhu s plynem (1) Účastníky trhu s plynem jsou a) výrobci plynu, b) provozovatel přepravní soustavy, c) provozovatelé distribučních soustav, d) provozovatelé podzemních zásobníků plynu, e) obchodníci s plynem, f) zákazníci, g) operátor trhu. (2) Účastník trhu s plynem s právem regulovaného přístupu k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě a) odpovídá za odchylku a je subjektem zúčtování odchylek, nebo b) může přenášet na základě smlouvy odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování odchylek. (3) Ve stavu nouze vyhlášeném provozovatelem přepravní soustavy se zúčtování odchylek provádí ve zvláštním režimu zúčtování, a to pouze v časovém období, pro které byl stav nouze vyhlášen. Zvláštní režim zúčtování se uplatní pro celou plynárenskou soustavu a pro všechny subjekty zúčtování. § 57 Výrobce plynu (1) Výrobce plynu má právo a) na zřízení a provozování těžebních plynovodů, na připojení a přístup výrobny plynu nebo těžebního plynovodu k přepravní nebo distribuční soustavě nebo těžebnímu plynovodu jiného výrobce plynu nebo k podzemnímu zásobníku plynu, b) prodávat plyn vyrobený v jím provozované výrobně plynu ostatním účastníkům trhu s plynem a do jiných států, c) omezit nebo přerušit provoz výrobny plynu a těžebních plynovodů v nezbytném rozsahu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při vzniku a odstraňování poruch na těžebních plynovodech nebo na zařízeních sloužících pro výrobu nebo těžbu plynu, 4. při provádění plánovaných stavebních úprav a oprav těžebních plynovodů nebo zařízení, sloužících pro výrobu nebo těžbu plynu, d) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem, nezbytné pro plnění svých povinností, e) omezit, přerušit nebo ukončit dodávku plynu svým zákazníkům při neoprávněném odběru plynu, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozováním těžebních plynovodů nebo výrobny plynu a to i v případě stavebních úprav a oprav, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz těžebních plynovodů nebo výrobny plynu v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech těžební plynovody nebo výrobny plynu. (2) Výrobce plynu je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. h), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním, příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh výrobce plynu o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitosti v důsledku výkonu práv výrobce plynu podle odstavce 1 písm. f) a g) majetková újma nebo je-li omezen v obvyklém užívání nemovitosti, má právo na jednorázovou náhradu5) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u výrobce plynu, který způsobil majetkovou újmu nebo omezení užívání nemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl, jinak toto právo zanikne. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. f) a g) je výrobce plynu povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitost jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitost do předchozího stavu, nebo není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitosti a oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) bodu 4 je výrobce plynu povinen písemně oznámit svým zákazníkům započetí a skončení omezení nebo přerušení dodávky plynu, nejméně však 30 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) je výrobce plynu povinen obnovit dodávku plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li výrobce plynu oznamovací povinnost podle odstavce 5 nebo poruchu prokazatelně zavinil výrobce plynu. (8) Výrobce plynu je dále povinen a) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu nebo jinému výrobci plynu stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě nebo těžebnímu plynovodu jiného výrobce plynu nebo k podzemnímu zásobníku plynu, b) zajistit bezpečný a spolehlivý provoz výrobny plynu a těžebního plynovodu a neznevýhodňující podmínky pro přístup do těžebního plynovodu, c) poskytovat provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy, na kterou jsou jeho těžební plynovody napojeny, informace nutné k zajištění vzájemné provozuschopnosti, d) zajistit měření plynu dopravovaného jím provozovaným těžebním plynovodem, včetně jeho vyhodnocování a takto vyhodnocené údaje předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, pro které zajišťuje dopravu plynu těžebním plynovodem, e) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci výroby plynu, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, f) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na výrobu plynu havarijní plány výroben plynu, zaslat je ministerstvu a každoročně je upřesňovat, g) zřídit a provozovat technický dispečink, který odpovídá za dispečerské řízení výroby plynu, h) vyhlašovat stav nouze v rámci výrobny plynu a těžebních plynovodů, i) vést samostatné účty za výrobu plynu, j) připojit k těžebnímu plynovodu každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, k) předávat operátorovi trhu údaje o výši a průběhu dodávky plynu vyplývající ze smluv o dodávce plynu a další nezbytné informace pro plnění povinnosti operátora trhu, l) dodržovat ustanovení § 61 odst. 2 v případech, kdy dodává plyn zákazníkům. § 58 Provozovatel přepravní soustavy (1) Provozovatel přepravní soustavy má právo a) na přístup do podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem pro zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím do plynárenské soustavy a množstvím plynu vystupujícím z plynárenské soustavy, b) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem, nezbytné pro plnění svých povinností, c) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu plynárenské soustavy a k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů, d) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení, e) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, stavebními úpravami, opravami a provozováním přepravní soustavy, f) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz přepravní soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, g) vstupovat v souladu se zvláštními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činnosti a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat do nemovitostí, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací, v rozsahu i způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, h) při stavech nouze využívat v nezbytném rozsahu plynárenská zařízení zákazníků, pro něž přepravuje plyn, i) omezit nebo přerušit přepravu plynu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při provádění plánovaných stavebních úprav a plánovaných oprav na zařízení přepravní soustavy, 4. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních přepravní soustavy, 5. při odběru plynu zařízeními, která ohrožují životy, zdraví nebo majetek osob, 6. při neoprávněném odběru plynu nebo neoprávněné přepravě plynu, j) nakupovat a prodávat plyn pro krytí ztrát v přepravní soustavě nebo pro vlastní spotřebu nebo pro účely zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícím a vystupujícím z plynárenské soustavy; toto není považováno za obchod s plynem. (2) Provozovatel přepravní soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. d), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele přepravní soustavy o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části. (3) Vznikla-li vlastníku nebo nájemci nemovitosti v důsledku výkonu práv provozovatele přepravní soustavy podle odstavce 1 písm. d) až i) majetková újma nebo je-li omezen v obvyklém užívání nemovitosti má právo na jednorázovou náhradu5),10) včetně úhrady nákladů na vypracování znaleckého posudku. Právo na tuto náhradu je nutno uplatnit u provozovatele přepravní soustavy, který způsobil majetkovou újmu, nebo omezení užívání nemovitosti, do 6 měsíců ode dne, kdy se o tom vlastník nebo nájemce dozvěděl, jinak toto právo zanikne. (4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. d) až i) je provozovatel přepravní soustavy povinen co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitost jim oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitost do předchozího stavu nebo, není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu či užívání dotčené nemovitosti a oznámit tuto skutečnost vlastníku nemovitosti. Po provedení odstranění nebo okleštění stromoví je povinen na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě. (5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) bodu 3 je provozovatel přepravní soustavy povinen oznámit zákazníkům, pro něž přepravuje plyn, započetí a skončení omezení nebo přerušení přepravy plynu, nejméně však 30 dnů předem. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) je provozovatel přepravní soustavy povinen obnovit přepravu plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. (7) V případech uvedených v odstavci 1 písm. i) je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. To neplatí, nesplní-li provozovatel přepravní soustavy oznamovací povinnost uloženou podle odstavce 5 nebo poruchu prokazatelně zavinil provozovatel přepravní soustavy. (8) Provozovatel přepravní soustavy je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj přepravní soustavy, b) zajistit přepravu plynu na základě písemně uzavřených smluv, c) připojit k přepravní soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, d) poskytnout přepravu plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení s výjimkou prokazatelného nedostatku volné kapacity; odmítnutí přístupu k přepravní soustavě musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, e) zajišťovat neznevýhodňující podmínky pro přístup třetích stran k přepravní soustavě za podmínek stanovených tímto zákonem, f) zajišťovat měření plynu v přepravní soustavě včetně vyhodnocování a předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, kterým zajišťuje přepravu plynu, naměřené a vyhodnocené údaje, g) poskytovat provozovatelům distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné provozuschopnosti soustav, h) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality plynu a souvisejících služeb, i) zpracovávat a předávat Energetickému regulačnímu úřadu údaje potřebné pro rozhodnutí o cenách za přepravu plynu, j) vést samostatné účty za přepravu plynu, a to pro účely regulace, k) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci přepravní soustavy, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, l) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na přepravu plynu havarijní plán přepravní soustavy, zaslat jej ministerstvu a každoročně jej upřesňovat, m) oznamovat v dostatečném předstihu účastníkům trhu, jejichž plynárenská zařízení jsou přímo připojena k přepravní soustavě, rozsah a termíny odstávek zařízení pro přepravu plynu a upozorňovat na předpokládané snížení přepravní kapacity, n) zřídit a provozovat technický dispečink, který zajišťuje dispečerské řízení přepravní soustavy, o) zřídit a provozovat místa pro sledování kvality plynu, p) vytvořit technické podmínky pro zajištění dovozu plynu z různých zdrojů, q) řídit plynárenskou soustavu České republiky za stavu nouze, r) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, s) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj přepravní soustavy včetně propojení s plynárenskými soustavami sousedních států, a to na období nejméně 5 let, t) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele přepravní soustavy a zajistit jeho zveřejnění, u) vypracovat v součinnosti s provozovateli distribučních soustav a podzemních zásobníků plynu havarijní plán plynárenské soustavy, každoročně jej aktualizovat a předkládat ministerstvu, v) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení přepravní soustavy.“. 165. V § 59 odstavce 1 a 2 znějí: „(1) Provozovatel distribuční soustavy má právo a) na připojení k přepravní soustavě nebo k jiné distribuční soustavě, pokud jsou splněny podmínky připojení, b) na informace od ostatních účastníků trhu s plynem nezbytné pro plnění svých povinností, c) na přístup do přepravní soustavy, jiné distribuční soustavy a podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem a pro zajištění rovnováhy mezi množstvím plynu vstupujícího do distribuční soustavy a množstvím plynu vystupujícího z distribuční soustavy, d) zřizovat a provozovat vlastní telekomunikační síť k řízení, měření, zabezpečování a automatizaci provozu distribuční soustavy a k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, e) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení, f) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, stavebními úpravami, opravami a provozováním distribuční soustavy a plynovodních přípojek, g) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů, ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz distribuční soustavy v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel, h) vstupovat v souladu se zvláštními předpisy do uzavřených prostor a zařízení sloužících k výkonu činnosti a služeb orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, Bezpečnostní informační služby a do obvodu dráhy, jakož i vstupovat do nemovitostí, kde jsou umístěna zvláštní zařízení telekomunikací, v rozsahu i způsobem nezbytným pro výkon licencované činnosti, i) při stavech nouze využívat v nezbytném rozsahu plynová zařízení zákazníků, pro něž provádí distribuci plynu, j) omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu v těchto případech: 1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů, 2. při stavech nouze nebo při činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku, 3. při provádění plánovaných stavebních úprav, přeložek a plánovaných oprav na zařízení distribuční soustavy, 4. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních distribuční soustavy, 5. při odběru plynu zařízeními, která ohrožují životy, zdraví nebo majetek osob, 6. při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu nebo při neoprávněné přepravě plynu, k) nakupovat plyn pro krytí ztrát v distribuční soustavě nebo pro vlastní spotřebu; toto není považováno za obchod s plynem, l) uzavřít hlavní uzávěr plynu při odvracení nebezpečí bezprostředního ohrožení života. (2) Provozovatel distribuční soustavy je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele distribuční soustavy o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části.“. 166. V § 59 odst. 3 se slova „písm. c) až h)“ nahrazují slovy „písm. d) až i)“. 167. V § 59 odst. 4 se slova „písm. c) až h)“ nahrazují slovy „písm. d) až i)“ a slovo „bezprostředně“ se zrušuje. 168. V § 59 odstavce 5 a 6 znějí: „(5) V případech uvedených v odstavci 1 písm. j) bod 3 je provozovatel distribuční soustavy povinen oznámit účastníkům trhu, pro něž provádí distribuci plynu, započetí a skončení omezení nebo přerušení distribuce plynu, nejméně však 15 dnů předem, pokud se s dotčenými účastníky trhu nedohodne na lhůtě kratší. Plánované stavební úpravy, přeložky a opravy v období od 1. září do 31. května následujícího kalendářního roku lze provádět výhradně po písemném oznámení dotčeným zákazníkům. (6) V případech uvedených v odstavci 1 písm. j) bodě 6 je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit distribuci plynu nejpozději po úhradě náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem nebo neoprávněnou distribucí bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení.“. 169. V § 59 odst. 7 se slova „písm. i)“ nahrazují slovy „písm. j)“ a za slovy „odstavce 5“ se doplňují slova „nebo v případech, kdy poruchu podle písmene b) bodu 4 prokazatelně zaviní provozovatel distribuční soustavy“. 170. V § 59 odstavec 8 zní: „(8) Provozovatel distribuční soustavy je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, b) zajistit distribuci plynu na základě uzavřených smluv a ve stanovené kvalitě, c) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli jiné distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení k přepravní nebo distribuční soustavě, d) připojit k distribuční soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, e) poskytnout distribuci plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky přístupu k distribuční soustavě, s výjimkou prokazatelného nedostatku volné kapacity; odmítnutí distribuce plynu musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, f) zajistit neznevýhodňující podmínky pro přístup třetích stran k distribuční soustavě za podmínek stanovených tímto zákonem, g) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb, h) poskytovat provozovateli přepravní soustavy a provozovatelům distribučních soustav, se kterými je jeho soustava propojena, informace nezbytné k zajištění vzájemné provozuschopnosti soustav, i) zajišťovat měření plynu v distribuční soustavě, včetně vyhodnocování a předávat operátorovi trhu a účastníkům trhu s plynem, který zajišťuje distribuci plynu, naměřené a vyhodnocené údaje, j) zpracovávat a předávat Energetickému regulačnímu úřadu údaje potřebné pro rozhodnutí o cenách za distribuci plynu, k) vést samostatné účty za distribuci plynu pro účely regulace, l) zajistit přepravu plynu a distribuci plynu pro provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo k přepravní soustavě v rozsahu spotřeby plynu účastníků trhu s plynem, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno k jeho distribuční soustavě, m) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci distribuční soustavy, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, n) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na distribuci plynu havarijní plány distribuční soustavy, zaslat ministerstvu a každoročně je upřesňovat, o) oznamovat rozsah a termíny odstávek zařízení distribuční soustavy a upozorňovat na snížení distribuční kapacity, p) zřídit a provozovat technický dispečink, který zajišťuje dispečerské řízení distribuční soustavy, q) zřídit a provozovat místa pro sledování kvality plynu, pokud nebudou pro sledování kvality plynu dostačovat místa zřízená a provozovaná provozovatelem přepravní soustavy, r) poskytnout na vyžádání dodavateli poslední instance údaje o zákazníkovi a jeho odběrném místě v rozsahu nezbytném pro zajištění dodávky poslední instance, s) vyhlašovat stav nouze v rámci své distribuční soustavy, t) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj distribuční soustavy, a to na období nejméně 5 let, u) na své náklady zajistit připojení svého zařízení k jiné distribuční soustavě, v) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, w) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele distribuční soustavy a zajistit jeho zveřejnění, x) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení distribuční soustavy, y) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb.“. 171. V § 59a odstavec 9 zní: „(9) Oddělení činností podle tohoto zákona není vyžadováno u vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, který poskytuje služby pro méně než 90 000 připojených zákazníků.“. 172. V § 59a se odstavec 11 zrušuje. 173. V § 60 odst. 1 písmena b) až d) znějí: „b) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení, c) vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním a provozováním podzemního zásobníku plynu, d) odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty, provádět likvidaci odstraněného a okleštěného stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečný a spolehlivý provoz podzemního zásobníku plynu v případech, kdy tak po předchozím upozornění a stanovení rozsahu neučinil sám vlastník či uživatel,“. 174. V § 60 odst. 1 písmeno g) zní: „g) připojit své zařízení k přepravní soustavě nebo k distribuční soustavě za stanovených podmínek připojení,“. 175. V § 60 odst. 1 písmeno h) se zrušuje. Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno h). 176. V § 60 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) na informace nezbytné pro plnění svých povinností od ostatních účastníků trhu s plynem.“. 177. V § 60 odstavec 2 zní: „(2) Provozovatel podzemního zásobníku plynu je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 1 písm. b), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele podzemního zásobníku plynu o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části.“. 178. V § 60 se na konci odstavce 7 doplňují slova „nebo poruchu prokazatelně zavinil provozovatel podzemního zásobníku plynu.“. 179. V § 60 odstavec 8 zní: „(8) Provozovatel podzemního zásobníku plynu je dále povinen a) zajistit bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj podzemního zásobníku plynu, b) zajistit uskladňování plynu na základě uzavřených smluv, c) uhradit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení svého zařízení k této soustavě, d) poskytovat provozovateli přepravní nebo provozovateli distribuční soustavy, na kterou jsou jeho zařízení pro uskladňování plynu napojena, informace nutné k zajištění vzájemné provozuschopnosti, e) zajistit měření množství předávaného a přebíraného plynu a předávat data nezbytná pro zúčtovaní odchylek operátorovi trhu a účastníkovi trhu s plynem, pro kterého zajišťuje uskladnění plynu, f) vést samostatné účty za uskladňování plynu, g) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou bilanci kapacit a výkonů podzemního zásobníku plynu, vyhodnocovat ji a předávat operátorovi trhu, h) vypracovat do 6 měsíců po udělení licence na uskladňování plynu havarijní plán podzemního zásobníku plynu podle tohoto zákona, zaslat jej ministerstvu a každoročně upřesňovat, i) zveřejňovat rozsah a termíny odstávek zařízení pro uskladňování plynu a upozorňovat na předpokládané snížení uskladňovací kapacity, j) zřídit a provozovat technický dispečink, který odpovídá za dispečerské řízení podzemního zásobníku plynu, k) umožnit přístup k podzemnímu zásobníku plynu každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky přístupu, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku volné kapacity; případné odmítnutí přístupu k podzemnímu zásobníku plynu musí mít písemnou formu a musí být odůvodněno, l) prodat plyn účastníka trhu s plynem, nebyl-li takto uskladněný plyn z důvodů na straně tohoto účastníka trhu s plynem vytěžen z podzemního zásobníku plynu do skončení účinnosti smlouvy, m) vyhlašovat stav nouze v rámci podzemního zásobníku plynu, n) každoročně zpracovávat a zveřejňovat předpokládaný rozvoj podzemního zásobníku plynu, a to na období nejméně 5 let, o) zajišťovat ochranu skutečností majících povahu obchodního tajemství, které získává při výkonu své činnosti, p) zpracovávat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení Řád provozovatele podzemního zásobníku plynu a po schválení zajistit jeho zveřejnění, q) zpracovávat a předávat ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu jednou ročně, nejpozději do 1. března následujícího kalendářního roku, zprávu o kvalitě a úrovni údržby zařízení podzemního zásobníku plynu, r) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb.“. 180. § 61 včetně nadpisu zní: „§ 61 Obchodník s plynem (1) Obchodník s plynem má právo a) nakupovat plyn a prodávat jej ostatním účastníkům trhu s plynem, b) nakupovat plyn z jiných států a prodávat plyn do jiných států, c) na přístup do těžebního plynovodu, přepravní soustavy, distribučních soustav, podzemních zásobníků plynu za podmínek stanovených tímto zákonem, d) ukončit nebo přerušit dodávku plynu zákazníkovi při neoprávněném odběru plynu, e) na poskytnutí informací od operátora trhu, provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav nezbytných k vyúčtování dodávek plynu zákazníkům, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno k přepravní nebo distribuční soustavě, f) na poskytnutí nezbytných informací pro plnění svých povinností od ostatních účastníků trhu s plynem. (2) Obchodník s plynem je povinen a) vypracovávat denní, měsíční, roční a pětiletou obchodní bilanci, a to včetně údajů o vývozech plynu z České republiky a dovozech plynu do České republiky s uvedením zdrojů plynu, vyhodnocovat je a předávat společně s měsíčními údaji o počtech svých zákazníků s roční spotřebou nižší než 400 tis. m3, kteří změnili dodavatele plynu operátorovi trhu, b) řídit se v případě vyhlášení stavu nouze pokyny dispečinků příslušných provozovatelů, c) dodržovat rovnováhu mezi množstvím plynu, který je mu do plynárenské soustavy dodáván, a množstvím plynu, který z plynárenské soustavy odebírá, d) zajistit zákazníkům, kterým dodává plyn, jeho bezpečnou a spolehlivou dodávku při dodržení bezpečnostního standardu, e) poskytovat provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu informace nezbytné pro zajištění provozu a rozvoje plynárenské soustavy, f) vykonávat činnost dodavatele poslední instance podle § 12a, g) účtovat odděleně za dodávku plynu poslední instance, h) dodržovat parametry a zveřejňovat ukazatele kvality dodávek plynu a souvisejících služeb, i) předávat operátorovi trhu nezbytné informace pro plnění povinností operátora trhu podle § 20a, j) zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na obchod s plynem u operátora trhu; zaregistrováním se obchodník s plynem stává registrovaným účastníkem trhu, k) zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům za konkurenceschopné ceny energetických služeb, l) upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky.“. 181. § 62 včetně nadpisu zní: „§ 62 Zákazník (1) Zákazník má právo na a) připojení svého odběrného plynového zařízení k přepravní nebo distribuční soustavě při dodržení podmínek připojení, pokud má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitosti, b) volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu, c) dopravu dohodnutého množství plynu, pokud jej má smluvně zajištěn a pokud má na tuto činnost uzavřenu smlouvu s provozovatelem přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a pokud to technické podmínky přepravní nebo distribuční soustavy umožňují, d) zřízení přímého plynovodu za podmínek stanovených tímto zákonem, e) přístup do přepravní soustavy, distribuční soustavy, k podzemnímu zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Zákazník je povinen a) uhradit výrobci plynu nebo provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy stanovený podíl na oprávněných nákladech na připojení, b) umožnit instalaci měřicího zařízení provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy, ke které je připojen, c) zajistit přístup k měřicím zařízením provozovateli příslušné soustavy, ke které je připojen, d) řídit se pokyny technických dispečinků provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, e) předávat operátorovi trhu měsíční údaje o dodávce plynu, kterou si zajišťuje v zahraničí nebo u výrobce plynu, f) udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit, g) při stavebních úpravách distribuční soustavy nebo její části včetně přípojek umožnit změnu místa připojení, včetně změny umístění hlavního uzávěru plynu a měřicího zařízení na veřejně přístupná místa; náklady na provedené změny hradí provozovatel distribuční soustavy, h) v případě, že si zajišťuje dodávku plynu sám a nejedná se o domácnost, poskytovat provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo provozovateli podzemního zásobníku plynu informace nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu plynárenské soustavy, i) uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. (3) Zákazník, který si obstarává plyn sám, je povinen a) dodržovat rovnováhu mezi množstvím plynu, které si do plynárenské soustavy dodává, a množstvím plynu, které z plynárenské soustavy odebírá, b) předávat operátorovi trhu nezbytné informace pro plnění povinnosti operátora trhu podle § 20a. (4) Vlastník nemovitosti, do které je zákazníkům v této nemovitosti dodáván plyn na základě smlouvy, je povinen a) tuto dodávku zákazníkům umožnit, b) udržovat společné odběrné plynové zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá právním předpisům, technickým normám a technickým pravidlům a umožňuje bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu tak, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob a v případě zjištění závady tuto neprodleně odstranit, c) umožnit provozovateli distribuční soustavy přístup k tomuto odběrnému zařízení a zajistit údržbu tohoto zařízení. (5) Společné odběrné plynové zařízení pro dodávku plynu v jedné nemovitosti je součástí této nemovitosti.“. 182. § 63 se zrušuje. 183. § 64 a 65 včetně nadpisů znějí: „§ 64 Technické plynárenské dispečinky (1) Bezpečný a spolehlivý provoz plynárenské soustavy zajišťují dispečinky plynárenských podnikatelů. (2) Dispečinky plynárenských podnikatelů jsou povinny vzájemně spolupracovat a poskytovat nezbytné údaje pro dispečerské řízení. (3) Při stavech nouze na celém území státu a činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku jsou pokyny dispečinku provozovatele přepravní soustavy nadřazeny pokynům dispečinků provozovatelů distribučních soustav a provozovatelů podzemních zásobníků a dispečinků výrobců plynu. Pokyny dispečinku provozovatele místně příslušné distribuční soustavy, ke které je připojeno více než 90 000 zákazníků, jsou nadřazeny pokynům dispečinku provozovatelů distribučních soustav, pokynům dispečinku provozovatelů podzemních zásobníků plynu a pokynům dispečinku výrobců plynu na tuto soustavu připojených. § 65 Přímý plynovod (1) Zákazníkovi je možné dodávat plyn přímo z přepravní soustavy nebo výrobny plynu nebo z plynárenského zařízení mimo plynárenskou soustavu České republiky, a to přímým plynovodem. (2) Zákazník je oprávněn zřizovat přímé plynovody pouze tehdy, pokud mu byl odmítnut přístup k distribuční soustavě nebo přepravní soustavě. (3) Provozovatel přímého plynovodu je povinen a) umožnit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy instalovat měřicí zařízení a uhradit náklady na tuto instalaci, b) řídit se pokyny příslušných technických plynárenských dispečinků, c) zajistit provoz, údržbu a opravy přímého plynovodu tak, aby se nestal příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob.“. 184. V § 66 odst. 2 se za slovem „zřízena“ čárka nahrazuje tečkou a slova „nedojde-li k jiné dohodě“ se zrušují. 185. V § 67 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Na přeložku vybraného plynového zařízení nebo při jeho stavební úpravě, při které nedochází ke změně technických parametrů, se autorizace nevyžaduje.“. 186. V § 67 se odstavec 7 zrušuje, ostatní odstavce se přečíslují. V § 67 se dosavadní odstavec 14 zrušuje a v dosavadním odstavci 11 se na konci písmene e) čárka nahrazuje tečkou a písmeno f) se zrušuje. 187. Za § 67 se vkládá nový § 67a, který včetně nadpisu zní: „§ 67a Výjimky z povinností přístupu pro nová plynová zařízení (1) V případě výstavby části přepravní soustavy, která má sloužit výhradně k propojení přepravní soustavy se zahraniční přepravní soustavou nebo propojení zahraničních přepravních soustav mezi sebou (dále jen „propojovací plynovod“), výstavby podzemního zásobníku plynu nebo v případě podstatného zvýšení přepravní nebo skladovací kapacity již provozovaného propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu může Energetický regulační úřad rozhodnout o dočasném omezení povinnosti umožnění připojení k takovému zařízení, umožnění přístupu k soustavě za regulované ceny nebo omezení povinnosti přístupu do podzemního zásobníku plynu za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen „dočasné omezení“). (2) Žadatel o dočasné omezení musí prokázat, že a) výstavba propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu nebo podstatné zvýšení jejich kapacit povede ke zlepšení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství a k podstatnému zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu, b) existuje důvodná obava, že by bez dočasného omezení nemohlo být v přiměřeném časovém období dosaženo návratnosti investice, c) vlastníkem propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu bude fyzická nebo právnická osoba, která není zároveň provozovatelem některé z propojovaných soustav nebo provozovatelem soustavy, do které má být podzemní zásobník plynu připojen, d) užívání propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu bude za úhradu, e) dočasným omezením nedojde k ohrožení nebo omezení hospodářské soutěže v oblasti plynárenství nebo řádnému fungování a rozvoji vnitřního trhu s plynem Evropských společenství, a rovněž nedojde k ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti provozování soustavy nebo soustav, ke kterým má být propojovací plynovod nebo podzemní zásobník plynu připojen. (3) Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení na základě posouzení splnění předpokladů podle odstavce 2, posouzení potřeby výstavby propojovacího plynovodu nebo podzemního zásobníku plynu pro rozvoj plynárenské soustavy, a v případě propojovacích plynovodů rovněž na základě výsledků projednání žádosti o dočasné omezení s věcně příslušnými orgány členských států, k jejichž přepravní soustavě má být propojovací plynovod připojen nebo jejichž přepravní soustavy má propojovací plynovod propojit. Před vydáním rozhodnutí projedná Energetický regulační úřad návrh rozhodnutí s Ministerstvem průmyslu a obchodu; podmínkou pro vydání rozhodnutí, kterým Energetický regulační úřad žádosti o dočasné omezení vyhoví, je souhlasné stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu. (4) Na dočasné omezení není právní nárok. (5) Energetický regulační úřad v rozhodnutí o dočasném omezení stanoví délku dočasného omezení a v případě propojovacího plynovodu rovněž podmínky přístupu k propojovacímu plynovodu. Pokud Energetický regulační úřad rozhodne o dočasném omezení, je povinen neprodleně předat Komisi stejnopis rozhodnutí včetně shrnutí případu. Rozhodne-li Komise ve stanovené lhůtě, že má být rozhodnutí o dočasném omezení zrušeno nebo změněno, Energetický regulační úřad provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí ve věci; přitom je vázán právním názorem Komise.“. 188. § 68 a 69 včetně nadpisů znějí: „§ 68 Ochranná pásma (1) Plynárenská zařízení jsou chráněna ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu. (2) Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení, který činí: a) u nízkotlakých a středotlakých plynovodů a plynovodních přípojek, jimiž se rozvádí plyn v zastavěném území obce 1 m na obě strany od půdorysu, b) u ostatních plynovodů a plynovodních přípojek 4 m na obě strany od půdorysu, c) u technologických objektů 4 m od půdorysu. (3) V ochranném pásmu je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit plynárenská zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Při provádění veškerých činností v ochranném pásmu i mimo ně nesmí dojít k poškození plynárenského zařízení. (4) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, fyzická či právnická osoba provozující příslušnou plynárenskou soustavu nebo přímý plynovod, těžební plynovod či plynovodní přípojku a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, b) udělí písemný souhlas se stavební činností, umísťováním staveb, neuvedených v písmenu a), zemními pracemi, zřizováním skládek a uskladňováním materiálu v ochranném pásmu; souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. (5) V lesních průsecích udržuje provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit. (6) Vysazování trvalých porostů kořenících do větší hloubky než 20 cm nad povrch plynovodu ve volném pruhu pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu nebo přípojky lze pouze na základě souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přípojky. § 69 Bezpečnostní pásma (1) Bezpečnostní pásma jsou určena k zamezení nebo zmírnění účinků případných havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Bezpečnostní pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nebo dnem nabytí právní moci územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynového zařízení do provozu. (2) Bezpečnostním pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynového zařízení měřeno kolmo na jeho obrys. (3) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo zdraví osob, lze v bezpečnostním pásmu a) realizovat veřejně prospěšnou stavbu, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v bezpečnostním pásmu, jen na základě podmínek stanovených fyzickou nebo právnickou osobou, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení, b) umístit stavbu, neuvedenou v písmenu a), pouze po předchozím písemném souhlasu fyzické nebo právnické osoby, která odpovídá za provoz příslušného plynového zařízení. (4) Rozsah bezpečnostních pásem je uveden v příloze tohoto zákona.“. 189. V § 70 odst. 2 se za větu první doplňují věty „Vlastník plynárenského zařízení je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady.“. 190. § 71 až 73 znějí: „§ 71 Měření (1) Odběr plynu je měřen měřicím zařízením. (2) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu, měřicím zařízením. (3) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu a jejichž odběr plynu na příslušném odběrném místě byl v předcházejícím kalendářním roce vyšší než 15 mil. m3, průběhovým měřením s dálkovým přenosem dat. (4) Provozovatel přepravní soustavy a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni vybavit všechny zákazníky, jejichž odběrné plynové zařízení je připojeno na jimi provozovanou soustavu, a jejichž odběr plynu na příslušném odběrném místě byl v předcházejícím kalendářním roce vyšší než 400 tis. m3, průběhovým měřením. (5) Způsob měření a typ měřicího zařízení určuje provozovatel přepravní nebo distribuční soustavy. (6) Výrobci plynu, zákazníci, provozovatelé podzemních zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni na svůj náklad upravit odběrné nebo předávací místo pro instalaci měřicího zařízení po předchozím projednání s provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, ke které jsou připojeni. (7) Jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, ke které je měřicí zařízení připojeno, se zakazuje. (8) Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé podzemních zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (9) Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy má právo jednotlivé části měřicího zařízení zajistit proti neoprávněné manipulaci. Zjistí-li zákazník porušení měřicího zařízení nebo jeho zajištění, je povinen neprodleně to oznámit provozovateli přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy. (10) Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na náklad výrobce plynu, zákazníka nebo provozovatele podzemního zásobníku plynu zajišťuje instalaci vlastního měřicího zařízení, na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. (11) Má-li výrobce plynu, zákazník či provozovatel podzemního zásobníku plynu pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí závadu na měřicím zařízení, má právo nechat jej přezkoušet. Provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy je povinen na základě písemné žádosti výrobce plynu, zákazníka či provozovatele podzemního zásobníku plynu do 15 dnů od jejího doručení vyměnit měřicí zařízení nebo zajistit ověření správnosti měření. (12) Je-li na měřicím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a ověřením správnosti měření provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy. Není-li závada zjištěna, hradí tyto náklady výrobce plynu, zákazník či provozovatel podzemního zásobníku plynu. (13) Na odběrném plynovém zařízení před měřicím zařízením nesmí být prováděny žádné zásahy bez předchozího písemného souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy. (14) U zákazníků, jejichž roční odběr plynu na jednom odběrném místě nepřesáhne 400 tis. m3, je časový průběh měření, pokud nemají instalováno průběhové měření, nahrazen typovým diagramem dodávek. § 72 Smlouvy mezi účastníky trhu s plynem (1) Smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Součástí smlouvy o dodávce plynu musí být ujednání o odpovědnosti za odchylku. Smlouva o dodávce plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za dodávku plynu, c) délku výpovědní doby, ne delší než 3 měsíce, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, se zákazníkem, jehož roční odběr plynu v jednom odběrném místě nepřesahuje 400 tis. m3, d) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, e) způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek, f) dobu trvání smlouvy. (2) Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. (3) Smlouvou o připojení se zavazuje výrobce plynu, provozovatel přepravní soustavy nebo distribuční soustavy nebo podzemního zásobníku plynu připojit k jím provozovanému těžebnímu plynovodu, přepravní nebo distribuční soustavě nebo podzemnímu zásobníku plynu zařízení žadatele pro výrobu, distribuci plynu, podzemní uskladnění plynu nebo odběr plynu a zajistit požadovanou kapacitu a žadatel se zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení. Smlouva o připojení musí dále obsahovat technické podmínky připojení zařízení, typ měření a jeho umístění a termín a místo připojení zařízení. (4) Smlouvou o dopravě plynu těžebním plynovodem se zavazuje výrobce plynu dopravit pro jiného výrobce plynu, obchodníka s plynem nebo zákazníka sjednané množství plynu a výrobce plynu, obchodník s plynem nebo zákazník se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. Smlouva o dopravě plynu těžebním plynovodem musí dále obsahovat dobu trvání smlouvy, velikost kapacity, výčet předávacích míst, způsobu měření dopravovaného plynu a způsobu úhrady plateb za dopravu plynu. (5) Smlouvou o přepravě plynu se zavazuje provozovatel přepravní soustavy dopravit pro účastníka trhu s plynem nebo zahraniční fyzickou nebo právnickou osobu sjednané množství plynu a tento účastník trhu s plynem nebo zahraniční fyzická nebo právnická osoba se zavazuje zaplatit za přepravu plynu regulovanou cenu za přepravu a související služby nebo cenu stanovenou na základě schváleného tržního způsobu stanovení ceny za mezinárodní přepravu plynu. Smlouva o přepravě plynu zákazníkům na území České republiky musí dále obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele přepravní soustavy, dobu trvání smlouvy, určení vstupních a výstupních bodů přepravní soustavy, velikost přepravní kapacity, termín zahájení přepravy plynu a způsob měření plynu. Smlouva o přepravě plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za přepravu plynu, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele přepravní soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (6) Smlouvou o distribuci plynu se zavazuje provozovatel distribuční soustavy zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet přepravu plynu nebo v případě provozovatele distribuční soustavy nepřipojené přímo na přepravní soustavu distribuci plynu z distribuční soustavy připojené k přepravní soustavě, rezervovat distribuční kapacitu a dopravit pro účastníka trhu s plynem sjednané množství plynu a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací za distribuci plynu, přepravu plynu a související služby. Smlouva o distribuci plynu musí obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele distribuční soustavy, dobu trvání smlouvy, termín zahájení distribuce plynu, velikost rezervované kapacity, výčet předávacích míst, způsob měření distribuce plynu a jejího průběhu. Smlouva o distribuci plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) výčet odběrných míst, b) způsob úhrady plateb za distribuci plynu, c) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele distribuční soustavy nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, d) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (7) Smlouvou o uskladňování plynu se zavazuje provozovatel podzemního zásobníku plynu uskladnit pro účastníka trhu s plynem nebo zahraniční fyzickou či právnickou osobu dohodnuté množství plynu a účastník trhu s plynem nebo zahraniční fyzická či právnická osoba se zavazuje zaplatit za uskladnění dohodnutou cenu. Smlouva o uskladňování plynu musí obsahovat ujednání o závaznosti Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu, době trvání smlouvy, velikosti skladovací kapacity, provozní objem, denní vtláčecí výkon a těžební výkon. Smlouva o uskladňování plynu se zákazníkem musí dále obsahovat a) způsob úhrady plateb za uskladnění plynu, b) oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany provozovatele podzemního zásobníku plynu nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, c) způsob vyrozumění zákazníka o změně smluvních podmínek. (8) Smlouvou o zúčtování odchylek se operátor trhu zavazuje vyhodnocovat, zúčtovávat a vypořádávat odchylky subjektu zúčtování a subjekt zúčtování se zavazuje platit cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o zúčtování odchylek se fyzická nebo právnická osoba stává subjektem zúčtování. Smlouva o zúčtování odchylek musí obsahovat ujednání o závaznosti obchodních podmínek operátora trhu a dobu trvání smlouvy. (9) Pokud smlouva uzavřená podle odstavců 1, 2 a 4 až 7 neobsahuje některou ze stanovených náležitostí, považuje se za platnou, pokud se zákazník nedovolá její neplatnosti. § 73 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v plynárenské soustavě v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií na zařízeních pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladňování plynu, d) nevyrovnané bilance plynárenské soustavy nebo její části, e) teroristického činu, f) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob, a způsobuje významný a náhlý nedostatek plynu nebo ohrožení celistvosti plynárenské soustavy, její bezpečnosti a spolehlivosti provozu na celém území státu, vymezeném území nebo jeho části. (2) Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Pro celé území státu provozovatel přepravní soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (4) Pro vymezené území nebo jeho část provozovatel distribuční soustavy a) vyhlašuje přesný čas vzniku či ukončení stavu nouze v hromadných sdělovacích prostředcích a prostřednictvím prostředků dispečerského řízení a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, b) oznamuje předcházení stavu nouze, nejpozději do 1 hodiny po zahájení činností podle odstavce 2 a neprodleně oznamuje ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, Ministerstvu vnitra, krajským úřadům a Magistrátu hlavního města Prahy, c) řídí činnosti při předcházení stavu nouze a při stavu nouze. (5) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s plynem povinni podřídit se omezení spotřeby plynu nebo změně dodávky plynu. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno. (7) Dojde-li v důsledku stavu nouze k nevyrovnané bilanci, zejména při rozsáhlých haváriích zařízení pro jeho výrobu, přepravu, distribuci a uskladnění, jsou plynárenští podnikatelé, jejichž technické podmínky to umožňují, povinni podílet se na odstranění havárií a obnovení dodávek, a to bez ohledu na smlouvy uzavřené mezi účastníky trhu s plynem. (8) Plynárenští podnikatelé jsou povinni bezprostředně po vzniku havárie či vyhlášení stavu nouze zahájit likvidaci následků v souladu s havarijními plány. (9) Odstranění havárií a obnovení dodávek plynu v případě stavu nouze vyhlášeném pro celé území státu koordinuje provozovatel přepravní soustavy a v případě vyhlášení stavu nouze pro část území státu provozovatel distribuční soustavy.“. 191. Za § 73 se vkládá nový § 73a, který včetně nadpisu zní: „§ 73a Bezpečnostní standard (1) Obchodník s plynem nebo výrobce plynu dodávající plyn zákazníkům, jejichž spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla nižší než 400 tis. m3, je povinen pro tyto zákazníky zajistit bezpečnostní standard požadované dodávky plynu. (2) Bezpečnostním standardem dodávky plynu se rozumí zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky plynu pro následující situace: a) pro částečné přerušení dodávky plynu po dobu trvající 8 týdnů a v rozsahu 20 % z celkového denního objemu všech dovozních kontraktů určených pro zajištění dodávek zákazníkům obchodníka na území České republiky nebo pro zajištění spotřeby zákazníka, který si obstarává plyn sám, v zimním období, b) pro spotřebu plynu v 5 po sobě následujících kalendářních dnech, v nichž průměrná denní teplota zůstane nižší než -14°C, c) pro pokrytí poptávky po plynu vyvolané vývojem venkovních teplot v průběhu nejchladnějšího období od 1. října do 31. března, které se vyskytlo v posledních 20 letech předcházejících danému roku. (3) Bezpečnostní standard dodávky plynu se zajišťuje zejména: a) využitím podzemních zásobníků plynu, b) diverzifikací zdrojů dodávek plynu, c) prostřednictvím dlouhodobých smluv na dodávky plynu, d) prostřednictvím smluv, podle kterých lze přerušit dodávku plynu, e) využíváním alternativních paliv. (4) Obchodník s plynem nebo výrobce plynu, na kterého se vztahuje povinnost zajistit bezpečnostní standard dodávky plynu podle odstavce 1, předkládá údaje o rozsahu bezpečnostního standardu a o způsobu jeho zajištění vždy k prvému dni každého měsíce operátorovi trhu.“. 192. § 74 včetně nadpisu zní: „§ 74 Neoprávněný odběr, neoprávněná přeprava, neoprávněná distribuce a neoprávněné uskladnění plynu (1) Neoprávněným odběrem plynu je a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je dodávka plynu, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, které nejsou splněny ani po předchozím upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřený plyn, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě plynárenského podnikatele nebo obchodníka s plynem, v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, 2. které nebylo připojeno plynárenským podnikatelem nebo jehož připojení jím nebylo schváleno, 3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřicí zařízení vykazuje chybu spotřeby ve prospěch zákazníka nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém plynovodu či na zařízení distribuční soustavy, zařízení přepravní soustavy, zařízení pro výrobu nebo těžbu plynu či zařízení pro uskladňování plynu, g) odběr plynu, kdy zákazník opakovaně bez vážného důvodu neumožnil přístup k měřicímu zařízení nebo neměřeným částem odběrného plynového zařízení, přestože byl k umožnění přístupu za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván. (2) Neoprávněnou přepravou plynu je a) přeprava bez uzavřené smlouvy na přepravu plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na přepravu plynu, b) přeprava při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností, c) přeprava plynu uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele přepravní soustavy. (3) Neoprávněnou distribucí plynu je a) distribuce bez uzavřené smlouvy na distribuci plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na distribuci plynu, b) distribuce při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností, c) distribuce plynu uskutečňovaná v rozporu s podmínkami obsaženými v Řádu provozovatele distribuční soustavy, d) distribuce plynu bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného plynového zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. (4) Neoprávněným uskladněním plynu je a) uskladnění bez uzavřené smlouvy na uskladnění plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na uskladnění plynu, b) uskladnění při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností. (5) Neoprávněný odběr, neoprávněná přeprava, neoprávněná distribuce a neoprávněné uskladnění plynu se zakazují.“. 193. § 75 se zrušuje. 194. V § 76 odst. 1 se slovo „zajistit“ nahrazuje slovy „, pokud mu odběratel poskytne nezbytné technické údaje, uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie, na základě které zajistí“, slova „pokud je to technicky možné“ se zrušují, slovo „odběrateli“ se zrušuje a slovo „který“ se nahrazuje slovem „kdo“. 195. V § 76 odst. 1 písmeno a) včetně poznámky pod čarou č. 11 zní: „a) o to požádá a dodávka tepelné energie je v souladu s územní energetickou koncepcí11), 11) Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.“. 196. V § 76 odst. 1 písmeno b) zní: „b) má rozvodné tepelné zařízení nebo tepelnou přípojku a odběrné tepelné zařízení, které zajišťují hospodárnost, bezpečnost a spolehlivou dodávku nebo spotřebu v souladu s technickými a bezpečnostními předpisy,“. 197. V § 76 odst. 1 se na konci písmene c) čárka nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 198. V § 76 odst. 3 se věta první zrušuje. 199. V § 76 odst. 3 písm. b) se čárka za slovem „teplota“ nahrazuje slovem „a“ a slova „a hmotnostní nebo objemový průtok“ se zrušují. 200. V § 76 odst. 3 písm. d) se za slovo „cenu“ vkládají slova „tepelné energie“ a slova „nebo způsob jejího stanovení“ se zrušují. 201. V § 76 odst. 3 písmeno e) zní: „e) při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a ověřování vstupních údajů pro toto rozdělování.“. 202. V § 76 odst. 3 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií nebo teplou vodou objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné energie, způsob rozdělení nákladů mezi ně.“. 203. V § 76 odst. 4 písm. c) se slovo „rekonstrukcí“ nahrazuje slovy „stavebních úprav“ a za slovo „prací“ se vkládají slova „a při připojování nového odběrného místa“. 204. V § 76 odst. 5 písmeno a) zní: „a) v souladu se zvláštním právním předpisem4d) zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech rozvodná tepelná zařízení, stavět podpěrné body a přetínat tyto nemovitosti potrubními trasami,“. 205. V 76 odst. 5 písm. c) se za slovo „upozornění“ vkládají slova „a stanovení rozsahu“. 206. V § 76 se na konci textu odstavce 6 doplňují slova „nebo škodu prokazatelně zavinil dodavatel tepelné energie“. 207. V § 76 odstavec 7 zní: „(7) Provozovatel rozvodného tepelného zařízení je povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 5 písm. a), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti; v případě, že vlastník není znám nebo není určen nebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo nedošlo k dohodě s ním a jsou-li dány podmínky pro omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě podle zvláštního právního předpisu4e), příslušný vyvlastňovací úřad rozhodne na návrh provozovatele rozvodného tepelného zařízení o zřízení věcného břemene umožňujícího využití této nemovitosti nebo její části.“. 208. V § 77 odst. 3 větě první se za slova „teplonosné látky“ vkládají slova „nebo jejich parametrů a“ a za větu první se vkládá věta „Dále je odběratel povinen na svůj náklad upravit odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení v souladu s technickými podmínkami výrobce měřicího zařízení po předchozím projednání s dodavatelem tepelné energie.“. 209. V § 77 odst. 4 se za slova „pouze po“ vkládá slovo „písemné“ a za slovo „licence“ se doplňují slova „na rozvod tepelné energie“. 210. V § 78 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „U domovní předávací stanice lze instalovat měření12) tepelné energie na vstupu nebo na výstupu z domovní předávací stanice.“. 211. V § 78 odst. 4 se slova „Držitel licence“ nahrazují slovem „Dodavatel“. 212. V § 78 odst. 5 se věta druhá zrušuje. 213. V § 78 odstavec 6 zní: „(6) Při dodávce teplé vody společně přepravované pro více odběrných míst zajistí držitel licence do 1. září 2011 v každém odběrném místě dodávky měření dodaného množství teplé vody pro účely poměrného rozdělení nákladů na tepelnou energii na její přípravu a rozvod na jednotlivá odběrná místa podle § 76 odst. 3 písm. e). Dojde-li k dohodě o způsobu rozdělení nákladů na jednotlivá odběrná místa mezi všemi odběrateli připojenými na předávací stanici a dodavatelem, povinnost tohoto měření nevzniká.“. 214. V § 78 se odstavec 7 zrušuje. Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7. 215. V § 78 odstavec 7 zní: „(7) Při společné přípravě teplé vody pro více odběratelů nelze měření instalované odběrateli použít pro stanovení množství dodávané tepelné energie.“. 216. V § 78 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Společné odběrné tepelné zařízení pro dodávku tepelné energie v jednom objektu je součástí tohoto objektu. Předávací stanice může být i ve vlastnictví dodavatele tepla, pokud tak bylo s vlastníkem objektu dohodnuto.“. 217. V § 80 odst. 1 písm. a) bodě 1 se za slovo „zdrojů“ vkládá odkaz na poznámku pod čarou č. 4a a slova „podle § 31 odst. 1“ se zrušují. 218. § 81 až 85 se zrušují. 219. V § 86 odst. 2 se za větu první doplňují věty „Vlastník rozvodného tepelného zařízení je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady.“. 220. V § 87 odstavce 1 až 4 znějí: „(1) Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie do provozu. (2) Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení a vodorovnou rovinou, vedenou pod zařízením pro výrobu nebo rozvod tepelné energie ve svislé vzdálenosti, měřené kolmo k tomuto zařízení a činí 2,5 m. (3) U výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky, které jsou umístěny v samostatných budovách, je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic a vodorovnou rovinou, vedenou pod těmito stanicemi ve svislé vzdálenosti 2,5 m. (4) V ochranném pásmu zařízení, která slouží pro výrobu či rozvod tepelné energie, i mimo ně je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud se prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, stanoví provozovatel tohoto zařízení podmínky. Ostatní stavební činnosti, umisťování staveb, zemní práce, uskladňování materiálu, zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze po předchozím písemném souhlasu provozovatele tohoto zařízení. Podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo souhlas, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen, se připojují k návrhu regulačního plánu nebo návrhu na vydání územního rozhodnutí nebo oznámení záměru v území o vydání územního souhlasu; orgán, který je příslušný k vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, podmínky nepřezkoumává.“. 221. § 88 včetně nadpisu zní: „§ 88 Stav nouze (1) Stavem nouze je stav, který vznikl v soustavě centralizovaného zásobování teplem v důsledku a) živelních událostí, b) opatření státních orgánů za nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu10), c) havárií na zařízeních pro výrobu a rozvod tepelné energie, d) smogové situace podle zvláštních předpisů10a), e) teroristického činu, f) nevyrovnané bilance v soustavě centralizovaného zásobování teplem, g) je-li ohrožena fyzická bezpečnost nebo ochrana osob. (2) Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze. (3) Při předcházení stavu nouze a při stavu nouze jsou všichni držitelé licence, odběratelé i koneční spotřebitelé povinni se podřídit omezení spotřeby tepelné energie bez ohledu na uzavřené smlouvy. Držitelé licencí mohou v nezbytném rozsahu využívat zařízení odběratelů a konečných spotřebitelů. (4) Stav nouze a jeho ukončení pro celé území státu vyhlašuje ministerstvo, pro jeho část krajský úřad nebo Magistrát hlavního města Prahy prostřednictvím sdělovacích prostředků nebo jiným vhodným způsobem. Orgán, který stav nouze vyhlásil, je povinen neprodleně informovat Ministerstvo vnitra a příslušné hasičské záchranné sbory krajů o předpokládaném trvání omezení dodávek tepelné energie. (5) U tepelných sítí zásobovaných z více než 50 % z jednoho zdroje je držitel licence na rozvod tepelné energie povinen přezkoumat účinky výpadku tohoto zdroje a podle výsledku zřídit vstupy do tepelné sítě pro připojení náhradních zdrojů. (6) Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze je právo na náhradu škody a ušlého zisku vyloučeno.“. 222. Nadpis § 89 zní: „Neoprávněný odběr tepelné energie“. 223. V § 89 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „tepla“ nahrazuje slovy „tepelné energie“. 224. V § 89 odst. 1 písm. a) se slova „uzavřenou smlouvou“ nahrazují slovy „tímto zákonem a zákonem upravujícím oblast hospodaření energií11)“. 225. V § 89 odst. 1 písm. b) se slovo „záloh“ nahrazuje slovem „plateb“ a slova „odebrané teplo“ se nahrazují slovy „odebranou tepelnou energii“. 226. V § 89 odst. 1 písm. c) se slovo „nezaznamenává“ nahrazuje slovem „nezaznamenalo“, slovo „zaznamenává“ se nahrazuje slovem „zaznamenalo“ a na konci písmene c) se doplňuje text „nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečném odběru změnily“. 227. V § 89 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) odběr bez umožnění přístupu k měřicímu zařízení a neměřeným částem odběrného tepelného zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odpojení měřicího zařízení, přestože byl odběratel k umožnění přístupu alespoň 15 dnů předem písemně nebo jiným prokazatelným způsobem vyzván.“. 228. V § 89 odstavec 2 zní: „(2) Neoprávněný odběr tepelné energie se zakazuje.“. 229. Hlava třetí zní: „HLAVA TŘETÍ SPRÁVNÍ DELIKTY § 90 Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) podniká v energetických odvětvích na území České republiky bez licence, b) neposkytne svá energetická zařízení jinému držiteli licence v rozporu s § 10 odst. 7, c) nepředá příslušnému technickému dispečinku nezbytné údaje potřebné k dispečerskému řízení v rozporu s § 26 odst. 5, d) se neřídí pokyny technických dispečinků provozovatelů přenosové nebo distribuční soustavy a jejich Pravidly provozování či nesplní další úkony specifikované v § 28 odst. 2, e) provede zásahy na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3, f) provozuje vlastní náhradní zdroj propojený s přenosovou nebo distribuční soustavou bez dohody s příslušným provozovatelem v rozporu s § 28 odst. 4, g) nesplní požadavky stanovené v § 28 odst. 5, § 46 odst. 4, § 62 odst. 4, § 77 odst. 6 nebo v § 87 odst. 6, h) nezajistí bezpečný provoz elektrické, plynovodní či tepelné přípojky v rozporu s § 45 odst. 5, § 66 odst. 3 nebo s § 79 odst. 4, i) provede v ochranných pásmech činnosti specifikované v § 46 odst. 8, § 46 odst. 9, § 46 odst. 10, § 68 odst. 4 nebo v § 87 odst. 4, j) poruší povinnost stanovenou v § 46 odst. 12, k) neupraví na svůj náklad předávací nebo odběrné místo pro měřicí zařízení v rozporu s § 49 odst. 2 nebo s § 71 odst. 6, l) neoznámí provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy zjištěné závady na měřicích zařízeních v rozporu s § 49 odst. 4 nebo s § 71 odst. 9, m) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 7 nebo s § 78 odst. 3, n) neumožní provozovateli přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení v rozporu s § 49 odst. 6 nebo s § 71 odst. 8, o) se nepodřídí omezení spotřeby elektřiny, plynu či tepla nebo změně dodávek v rozporu s § 54 odst. 5, § 73 odst. 5 nebo s § 88 odst. 3, p) poruší některou z povinností uvedených v § 62 odst. 2, q) neumožní provozovateli přepravní nebo distribuční soustavy udržovat volný pruh pozemků v lesních průsecích v rozporu s § 68 odst. 5, r) vysadí trvalé porosty bez souhlasu provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy, anebo provozovatele přípojky v rozporu s § 68 odst. 6, s) zasáhne do odběrného plynového zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 13, t) neupraví na svůj náklad své odběrné tepelné zařízení při změně teplonosné látky nebo je neupraví pro instalaci měřicího zařízení či je upraví bez předchozího projednání s dodavatelem tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 3, u) provozuje vlastní náhradní či jiný zdroj tepelné energie propojený s rozvodným zařízením, jakož i dodává do tohoto zařízení tepelnou energii bez písemné dohody s držitelem licence na rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 4, v) jako vlastník nemovitostí, v nichž je umístěno rozvodné tepelné zařízení nebo jeho část nezbytná pro dodávku třetím osobám, umístění a provozování tohoto zařízení nestrpí v rozporu s § 77 odst. 6, w) provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7, x) nezajistí opravy a údržbu tepelné přípojky v rozporu s § 79 odst. 3, nebo y) provede činnosti v ochranném pásmu zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, i mimo ně, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu nebo ostatní stavební činnosti bez předchozího písemného souhlasu provozovatele tohoto zařízení v rozporu s § 87 odst. 4. (2) Za přestupek lze uložit pokutu až do výše 100 000 Kč. § 91 Správní delikty držitele licence (1) Držitel licence se dopustí správního deliktu tím, že poruší některou z povinností držitele licence podle § 9, podle § 11 odst. 1 nebo podle § 20. (2) Držitel licence na výrobu elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 23 odst. 2, b) poruší povinnost vyplývající z § 32 odst. 5 písm. b), c) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 49 odst. 4, nebo d) neoprávněně dodává elektřinu do elektrizační soustavy v rozporu s § 52 odst. 3. (3) Držitel licence na přenos elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, v rozporu s § 24 odst. 6, b) poruší některou z povinností uvedených v § 24 odst. 10, c) poruší některou z povinností uvedených v § 26, d) nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 7, e) nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 8, f) překročí některé z oprávnění uvedených v § 24 odst. 3, nebo g) nesplní některou z povinností provozovatele přenosové soustavy v rozporu s nařízením o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie. (4) Držitel licence na distribuci elektřiny se dopustí správního deliktu tím, že a) nezajistí distribuci elektřiny nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 3, b) nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje v rozporu s § 12a odst. 5, c) neobnoví dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, v rozporu s § 25 odst. 7, d) poruší některou z povinností uvedených v § 25 odst. 11 a 12, e) nehradí výrobcům elektřiny příspěvky k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, anebo vyrobené z druhotných energetických zdrojů v rozporu s § 25 odst. 13, f) nedodrží některé z kritérií uvedených v § 25a odst. 2, g) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 25a odst. 3 a 4, h) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 25a odst. 8, i) poruší některou z povinností uvedených v § 26, j) nezajistí na svůj náklad instalaci vlastního měřicího zařízení, jeho udržování a pravidelné ověřování správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 7, k) nevymění měřicí zařízení nebo nezajistí ověření správnosti měření v rozporu s § 49 odst. 8, nebo l) překročí některé z oprávnění uvedených v § 25 odst. 4. (5) Držitel licence na obchod s elektřinou se dopustí správního deliktu tím, že a) jako dodavatel poslední instance nedodává elektřinu za podmínek v rozporu s § 12a, b) překročí některou z povinností uvedených v § 30 odst. 2, nebo c) ukončí nebo přeruší dodávku elektřiny v případech, kdy se nejedná o neoprávněný odběr elektřiny. (6) Držitel licence na výrobu plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 57, b) poruší některou z povinností uvedených v § 64 odst. 2, c) neplní některou z povinností uvedených v § 73 odst. 7 a 8, d) nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu v rozporu s § 73a odst. 1, nebo e) překročí některé z oprávnění uvedených v § 57 odst. 1. (7) Držitel licence na přepravu plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) nesplní některou z povinností uvedených v § 58, b) nedodrží některé z kritérií uvedených v § 58a odst. 2, c) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 58a odst. 3, d) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 58a odst. 7, e) poruší některou z povinností uvedených v § 64, f) nesplní některou z povinností uvedených v § 71, g) nesplní některou z povinností uvedených v § 73, h) překročí některé z oprávnění uvedených v § 58 odst. 1, nebo i) nesplní některou z povinností provozovatele přepravní soustavy podle nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. (8) Držitel licence na distribuci plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) nezajistí distribuci plynu nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 3, b) nepředá dodavateli poslední instance identifikační údaje v souladu s § 12a odst. 5, c) neobnoví distribuci plynu bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení a v dané lhůtě, v rozporu s § 59 odst. 6, d) poruší některou z povinností uvedených v § 59 odst. 8, e) nedodrží některé z kritérií uvedených v § 59a, f) nevydá program nebo nezajistí kontrolu jeho dodržování v rozporu s § 59a odst. 3 a 4, g) jako nájemce nepřevezme pronajatý podnik nebo jeho část do svého účetnictví nebo nesdělí nájemci informace o hodnotě pronajatého majetku v rozporu s § 59a odst. 8, h) poruší některou z povinností uvedených v § 64, i) poruší některou z povinností uvedených v § 71, j) poruší některou z povinností uvedených v § 73, nebo k) překročí některé z oprávnění uvedených v § 59 odst. 1. (9) Držitel licence na uskladňování plynu se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 60, b) poruší některou z povinností uvedených v § 64, c) poruší některou z povinností uvedených v § 73, nebo d) překročí některé z oprávnění uvedených v § 60 odst. 1. (10) Držitel licence na obchod s plynem se dopustí správního deliktu tím, že a) jako dodavatel poslední instance nedodává plyn za podmínek uvedených v § 12a, b) poruší některou z povinností uvedených v § 61 odst. 2, c) nezajistí bezpečnostní standard dodávky plynu v rozporu s § 73a odst. 1, nebo d) ukončí nebo přeruší dodávku plynu v případech, kdy se nejedná o neoprávněný odběr plynu. (11) Držitel licence na výrobu tepelné energie nebo na rozvod tepelné energie se dopustí správního deliktu tím, že a) neposkytne dodávky nad rámec licence na základě rozhodnutí Energetického regulačního úřadu v rozporu s § 12 odst. 2, b) poruší některou z povinností uvedených v § 76, c) poruší některou z povinností uvedených v § 78, nebo d) překročí některé z oprávnění uvedených v § 76, e) poruší povinnost uvedenou v § 80 odst. 1. (12) Dodavatel tepelné energie se dopustí správního deliktu tím, že a) poruší některou z povinností uvedených v § 76 odst. 2, nebo b) překročí některé z oprávnění uvedených v § 76 odst. 4. (13) Za správní delikt uvedený v odstavcích 1 až 10 se ukládá pokuta až do výše 50 000 000 Kč. Za správní delikt uvedený v odstavci 11 nebo odstavci 12 se ukládá pokuta až do výše 15 000 000 Kč. § 91a Správní delikty právnických osob nebo podnikajících fyzických osob (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) podniká v energetických odvětvích na území České republiky bez licence, b) neposkytne svá energetická zařízení jinému držiteli licence v rozporu s § 10 odst. 7, c) poruší některou z povinností uvedených v § 20 odst. 5, d) poruší povinnost uvedenou v § 26 odst. 5, e) poruší některou z povinností uvedených v § 28 odst. 2, f) poruší některou z povinností uvedených v § 28 odst. 4 a 5, § 46 odst. 4, § 62 odst. 4, § 68 odst. 7, § 77 odst. 6 nebo v § 87 odst. 6, g) ovlivní kvalitu elektřiny v neprospěch ostatních účastníků trhu s elektřinou nebo nesplní některou z povinností uvedených v § 43, h) poruší některou z povinností uvedených v § 45 odst. 5, § 66 odst. 3 nebo v § 79 odst. 3, i) poruší některou z povinností uvedených v § 46 odst. 14, j) se nepodřídí omezení spotřeby elektřiny, plynu či tepla nebo změně dodávek v rozporu s § 54 odst. 5, § 73 odst. 5 nebo s § 88 odst. 3, k) poruší některou z povinností uvedených v § 62 odst. 2, l) poruší některou z povinností uvedených v § 77 odst. 3 nebo 4, m) provede zásahy na odběrných elektrických zařízeních, kterými prochází neměřená elektřina, bez předchozího souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy v rozporu s § 28 odst. 3, n) poruší některé ze zákazů uvedených v § 46, § 68 a v § 87, o) zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy nebo vlastníka v rozporu s § 49 odst. 4, § 71 odst. 7 nebo s § 78 odst. 3, p) zasáhne do odběrného plynového zařízení před měřicím zařízením bez předchozího písemného souhlasu provozovatele distribuční soustavy v rozporu s § 71 odst. 13, q) provede úpravy na odběrném tepelném zařízení nebo jeho částech, kterými prochází neměřená dodávka tepelné energie, bez souhlasu držitele licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie v rozporu s § 77 odst. 7, nebo r) překročí některé z oprávnění uvedených v § 28 odst. 1, s) jako provozovatel přímého plynovodu poruší některou z povinností uvedených v § 65 odst. 3. (2) Za správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se ukládá pokuta až do výše 15 000 000 Kč.“. 230. § 92 včetně poznámky pod čarou č. 12b zní: „§ 92 (1) Státní energetická inspekce je organizační složkou státu se sídlem v Praze. (2) Státní energetická inspekce je podřízena ministerstvu a člení se na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Sídla územních inspektorátů a jejich územní působnost jsou dána sídlem krajských úřadů a územním obvodem kraje a Magistrátu hlavního města Prahy12a). Ústřední inspektorát i územní inspektoráty jsou správními úřady. (3) Státní energetická inspekce je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu mají územní inspektoráty postavení vnitřních organizačních jednotek Státní energetické inspekce. (4) V čele ústředního inspektorátu je ústřední ředitel; jeho jmenování a odvolání se řídí služebním zákonem12b). V čele územního inspektorátu je ředitel, kterého jmenuje, řídí a odvolává ústřední ředitel. 12b) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).“. 231. V § 93 odst. 1 písmeno d) zní: „d) nařízení o podmínkách pro přístup k sítím pro přeshraniční výměny elektrické energie2a) a nařízení o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám2b),“. 232. V § 93 odst. 1 písmeno e) zní: „e) zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů).“. 233. § 94 zní: „§ 94 (1) Státní energetická inspekce je oprávněna a) vyžadovat písemný návrh opatření a termínů k odstranění zjištěných nedostatků a ve stanovené lhůtě podání písemné zprávy o jejich odstranění, b) rozhodovat o povinnosti provést opatření navržená energetickým auditem a o lhůtách, c) kontrolovat, zda příjemci dotací v rámci Národního programu hospodárného využívání energie a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů uvádějí v žádostech a vyhodnoceních úplné a pravdivé údaje, d) kontrolovat shodu energetického spotřebiče, e) rozhodovat, aby výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce stáhl z trhu nevyhovující energetické spotřebiče, f) vyžádat si od dotčených stran veškeré informace potřebné k posouzení shody energetických spotřebičů, g) odebírat na náklad kontrolovaných subjektů vzorky výrobků energetických spotřebičů a provádět u nich kontroly shody, h) ověřovat úspory energie plynoucí z energetických služeb a dalších opatření ke zvýšení energetické účinnosti včetně stávajících vnitrostátních opatření ke zvýšení energetické účinnosti, i) předávat účastníkům trhu informace o mechanismech na zvýšení energetické účinnosti a o jejich finančních a správních rámcích, j) vyžadovat informace potřebné k výkonu její činnosti. (2) Státní energetická inspekce, jako dotčený správní orgán, uplatňuje stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu a závazná stanoviska v územním řízení a stavebním řízení4d). (3) Státní energetická inspekce shromažďuje a vyhodnocuje připomínky spotřebitelů a jiných dotčených stran týkající se shody výrobků energetických spotřebičů. (4) Pokud Státní energetická inspekce zahajuje kontrolu na návrh ministerstva nebo Energetického regulačního úřadu, je povinna je seznámit s výsledky šetření. (5) Rozhodnutí vydává územní inspektorát. O odvolání proti rozhodnutí územního inspektorátu rozhoduje ústřední inspektorát.“. 234. V § 95 odst. 2 se slova „a fyzická osoba podnikající“ zrušují. 235. V § 95 odstavec 3 zní: „(3) Pokuty ukládá v prvním stupni územní inspektorát Státní energetické inspekce. O odvolání proti uložení pokuty územním inspektorátem Státní energetické inspekce rozhoduje ústřední inspektorát Státní energetické inspekce.“. 236. V § 95 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.“. 237. § 96 zní: „Společná ustanovení § 96 (1) Energetický regulační úřad je příslušný k rozhodování sporů o právech či povinnostech vyplývajících z právního vztahu podle § 17 odst. 5 písm. b) tehdy, pokud současně s podáním návrhu na rozhodnutí ve sporu nebo ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení oznámení o podání návrhu rozhodovat ve sporu vyjádří odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu souhlas. Řízení je zahájeno dnem, v němž je souhlas odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu doručen tomuto úřadu. V opačném případě Energetický regulační úřad návrh usnesením odloží. (2) Pravomocné rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nahrazuje projev vůle účastníků sporu. (3) Smlouvy upravené tímto zákonem se v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších podle občanského nebo obchodního zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. (4) Dodavatel paliva, energie a surovin, které jsou nezbytné pro plnění povinnosti nad rámec licence, je povinen v rozsahu požadovaném dodavatelem nad rámec licence pokračovat v plnění smluv uzavřených s držitelem licence i vůči dodavateli nad rámec licence po dobu vykonatelnosti rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence, pokud dodavatel nad rámec licence plní závazky vzniklé z těchto smluv od právní moci rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence.“. 238. Za § 97 se vkládá nový § 97a, který včetně nadpisu zní: „§ 97a Schvalovací řízení a řízení o stanovení řádu (1) Řízení o schválení Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu, obchodních podmínek operátora trhu nebo jiných obdobných podmínek či postupů, jejichž schválení Energetickým regulačním úřadem ukládá právní předpis, nebo jejich změn (dále jen „řád“) se zahajuje na žádost držitele licence. Řízení o stanovení řádu se zahajuje z moci úřední. (2) Účastníkem řízení je držitel licence, jehož řád je předmětem řízení. (3) Dostane-li se schválený řád vlivem změny právní úpravy do rozporu s právním předpisem, je držitel licence povinen předložit do 3 měsíců od nabytí účinnosti takového právního předpisu Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení návrh nového řádu nebo změnu schváleného řádu, kterým se rozpor s právním předpisem odstraní. (4) Nepředloží-li držitel licence Energetickému regulačnímu úřadu ke schválení návrh řádu ve lhůtě stanovené tímto zákonem nebo ve lhůtě podle odstavce 3, Energetický regulační úřad vyzve držitele licence k jeho předložení a stanoví přiměřenou lhůtu. Po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě Energetický regulační úřad zahájí řízení o stanovení řádu. Zahájení řízení z moci úřední brání zahájení řízení v téže věci na žádost držitele licence. (5) Pokud zvláštní právní předpis ukládá projednání návrhu řádu s dotčenými osobami, musí držitel licence projednání a jeho výsledky doložit současně s návrhem řádu na jeho schválení. Pokud držitel licence nedoloží projednání návrhu řádu a jeho výsledky ani po zahájení řízení ve lhůtě stanovené Energetickým regulačním úřadem, postupuje Energetický regulační úřad podle odstavce 6. (6) Energetický regulační úřad po zahájení řízení zveřejní návrh řádu způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to nejméně na 10 pracovních dnů, není-li právním předpisem stanovena jiná lhůta. Oznámení o zveřejnění vyvěsí Energetický regulační úřad na úřední desce spolu s uvedením, o jaký návrh se jedná, kde je možné se s ním seznámit a do kdy je možné uplatnit připomínky. To neplatí v případě, kdy držitel licence projednal návrh řádu s dotčenými osobami podle odstavce 5 věty první. (7) Každý, jehož oprávněné zájmy mohou být schválením nebo stanovením řádu přímo dotčeny, může u Energetického regulačního úřadu uplatnit připomínky s jejich odůvodněním. Připomínkami, které se návrhu řádu netýkají, připomínkami, které uplatní osoba, jejíž oprávněné zájmy nemohou být schválením řádu přímo dotčeny, nebo připomínkami bez odůvodnění nebo uplatněnými po lhůtě se Energetický regulační úřad nezabývá. Výsledky vypořádání připomínek zveřejní Energetický regulační úřad před vydáním rozhodnutí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Energetický regulační úřad může návrh řádu upravit s přihlédnutím k vyhodnocení připomínek. Pokud by takovou úpravou došlo k podstatné změně návrhu řádu, může Energetický regulační úřad rozhodnout o opakovaném zveřejnění návrhu řádu podle odstavce 6. (8) Na postup Energetického regulačního úřadu podle odstavce 6 a uplatňování připomínek a jejich vypořádání podle odstavce 7 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Po dobu zveřejnění návrhu řádu způsobem umožňujícím dálkový přístup neběží lhůta pro vydání rozhodnutí. V řízení o schválení návrhu řádu se § 45 odst. 4 správního řádu nepoužije. (9) Energetický regulační úřad návrh řádu, popřípadě návrh řádu upravený podle odstavce 7 schválí, není-li v rozporu s právním předpisem a pokud schválením návrhu řádu nedojde k založení značné nerovnováhy v právech a povinnostech účastníků trhu, jinak návrh řádu zamítne. V případě, kdy návrh řádu nebyl zcela nebo zčásti schválen, může Energetický regulační úřad stanovit řád nebo jeho část v řízení zahájeném z moci úřední. (10) V řízení o stanovení řádu postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovením řádu nedošlo k založení značné nerovnováhy v právech a povinnostech účastníků trhu. Stanovený řád je držitel licence povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit.“. 239. V § 98 se odstavce 6 až 8 zrušují. 240. V § 98 se doplňuje nový odstavec 14, který včetně poznámky pod čarou č. 19 zní: „(14) Provozovatel, respektive výrobce, zajistí promítnutí existujícího věcného břemene podle § 24 odst. 4, § 25 odst. 5, § 57 odst. 2, § 58 odst. 2, § 59 odst. 2, § 60 odst. 2 a § 76 odst. 7 u energetických sítí a zařízení daných do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona do katastru nemovitostí do konce roku 2017. Podrobnosti stanoví zvláštní právní předpis19). 19) Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.“. 241. Za § 98 se vkládá nový § 98a, který včetně nadpisu zní: „§ 98a Zmocňovací ustanovení (1) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) druhy měřicích zařízení, umístění měřicích zařízení a způsoby a podmínky jejich instalace, způsoby vyhodnocování a termíny a rozsah předávání údajů operátorovi trhu potřebných pro plnění jeho povinností a určení množství odebrané elektřiny nebo plynu v případě závady měřicího zařízení a způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, dodávce, přenosu nebo distribuci elektřiny a při neoprávněném odběru, dodávce, uskladňování, přepravě nebo distribuci plynu, b) způsoby dispečerského řízení, pravidla spolupráce technických dispečinků, termíny a rozsah údajů předávaných provozovateli přenosové soustavy, přepravní soustavy, provozovateli podzemního zásobníku plynu nebo provozovateli distribuční soustavy pro dispečerské řízení, přípravu provozu přenosové nebo přepravní soustavy nebo distribuční soustavy a pro provoz a rozvoj elektrizační nebo plynárenské soustavy, vyhodnocování provozu elektrizační a plynárenské soustavy a způsob využívání zařízení pro poskytování podpůrných služeb, c) způsoby tvorby bilancí plynárenské soustavy, postupy pro sledování kapacit a výkonů v plynárenské soustavě a termíny a rozsah údajů předávaných účastníky trhu s plynem operátorovi trhu pro tvorbu bilancí a sledování kapacit a výkonů v plynárenské soustavě, d) způsoby určení elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů, způsoby výpočtu účinnosti pro zařízení s daným ročním poměrem vyrobené elektřiny a užitečného tepla, referenční hodnoty energie v palivu, způsoby výpočtu množství paliva potřebného k výrobě elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, termíny a rozsah předávaných údajů z měření pro určení elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů a náležitosti žádosti o vydání osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo druhotných energetických zdrojů včetně vzorů žádostí, e) náležitosti žádosti o udělení, změnu, prodloužení a zrušení autorizace na výstavbu vybraných plynových zařízení včetně vzorů žádostí a podmínky pro posuzování těchto žádostí, f) opatření a postupy vykonávané při předcházení stavu nouze, při stavu nouze a při odstraňování následků stavu nouze, způsob vyhlašování stavu nouze a oznamování předcházení stavu nouze a postupy při omezování spotřeby elektřiny, plynu a tepla včetně regulačního, vypínacího a frekvenčního plánu, bezpečnostní standard požadované dodávky plynu a obsahové náležitosti havarijních plánů, g) způsob a postup registrace technických pravidel v plynárenství u Hospodářské komory České republiky, h) způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření odebíraného množství tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst v případech, kdy nedojde k dohodě o způsobu rozdělení nákladů. (2) Energetický regulační úřad stanoví vyhláškou a) způsoby prokazování finančních a technických předpokladů a odborné způsobilosti pro jednotlivé druhy licencí, způsoby určení vymezeného území a provozovny, prokázání vlastnického nebo užívacího práva k užívání energetického zařízení, náležitosti prohlášení odpovědného zástupce, a vzory žádostí k udělení, změně a zrušení licence, b) obsahové náležitosti Pravidel provozování přenosové soustavy, Pravidel provozování distribuční soustavy, Řádu provozovatele přepravní soustavy, Řádu provozovatele distribuční soustavy, Řádu provozovatele podzemního zásobníku plynu a obchodních podmínek operátora trhu, c) požadovanou kvalitu dodávek a služeb v elektroenergetice a plynárenství, výši náhrad za její nedodržení, postupy a lhůty pro uplatnění nároku na náhradu a postupy pro vykazování dodržování kvality dodávek a služeb, d) postup stanovení výše finančního příspěvku držitelů licence do fondu, postup čerpání finančních prostředků z fondu, způsob výpočtu prokazatelné ztráty při plnění povinností nad rámec licence a doklady, kterými musí být výpočty prokazatelné ztráty doloženy a vymezeny, e) náležitosti a členění regulačních výkazů včetně jejich vzorů, odpisové sazby pro účely regulace a pravidla pro sestavování regulačních výkazů a termíny pro jejich předkládání, f) způsob regulace v energetických odvětvích, postupy pro regulaci cen a termíny a rozsah údajů předávaných držiteli licencí pro rozhodnutí o cenách, přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti, podporu a sledování energetických služeb a jiných opatření ke zvýšení energetické účinnosti, g) podmínky připojení výroben elektřiny, výroben plynu, distribučních soustav, podzemních zásobníků plynu a odběrných míst zákazníků k elektrizační nebo plynárenské soustavě a způsob stanovení podílu nákladů spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo dodávky (plynu), h) Pravidla trhu s elektřinou, která stanoví 1. podmínky přístupu k přenosové soustavě a k distribučním soustavám, rozsah zveřejňovaných informací pro umožnění přístupu k přenosové a k distribuční soustavě a způsoby řešení nedostatku kapacit v elektrizační soustavě, 2. termíny pro předkládání žádostí o uzavření smluv na trhu s elektřinou a termíny uzavírání smluv a jejich registrace u operátora trhu, 3. postupy a podmínky pro přenesení a převzetí odpovědnosti za odchylku, 4. rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování odchylek a vyúčtování dodávek elektřiny a ostatních služeb, postupy pro vyhodnocování, zúčtování a vypořádání odchylek, včetně zúčtování a vypořádání regulační energie ve stavu nouze a při předcházení stavu nouze, 5. postupy pro obstarávání regulační energie a způsoby zúčtování regulační energie, 6. postupy pro uplatnění povinně vykoupené elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou, 7. organizaci krátkodobého trhu s elektřinou a vyrovnávacího trhu a způsoby jejich vypořádání, 8. pravidla tvorby, přiřazení a užití typových diagramů dodávek elektřiny, 9. termíny a postup při výběru dodavatele elektřiny, 10. postup při přerušení, omezení a obnovení dodávky elektřiny při neoprávněném odběru, neoprávněné distribuci a neoprávněném přenosu, 11. postup při zajištění dodávky elektřiny dodavatelem poslední instance, i) Pravidla trhu s plynem, která stanoví 1. pravidla přístupu k přepravní soustavě, k distribučním soustavám a k podzemnímu zásobníku plynu, rozsah zveřejňovaných informací pro umožnění přístupu k přepravní soustavě, distribuční soustavě a podzemnímu zásobníku plynu a způsoby řešení nedostatku kapacit v plynárenské soustavě, 2. termíny pro předkládání žádostí o uzavření smluv na trhu s plynem a termíny uzavírání smluv, 3. postupy a podmínky pro přenesení a převzetí odpovědnosti za odchylku, 4. rozsah a termíny předávání údajů pro vyhodnocování odchylek a vyúčtování dodávek plynu a ostatních služeb, postupy pro vyhodnocování, zúčtování a vyrovnávání odchylek a zúčtování a vypořádání vyrovnávacího plynu ve stavu nouze a při předcházení stavu nouze, 5. postupy a termíny pro předkládání nominací a renominací, 6. postup provozovatele podzemního zásobníku plynu při prodeji nevytěženého plynu z podzemního zásobníku plynu po zániku smlouvy o uskladňování plynu, 7. druhy krátkodobých trhů, jejich organizaci a způsoby jejich vypořádání, 8. pravidla tvorby, přiřazení a užití typových diagramů dodávek plynu, 9. termíny a postup při změně dodavatele plynu, 10. postup při přerušení, omezení a obnovení dodávky plynu při neoprávněném odběru, neoprávněné distribuci a neoprávněné přepravě, 11. postup při zajištění dodávky plynu dodavatelem poslední instance, j) rozsah, náležitosti a termíny vyúčtování dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie a souvisejících služeb. (3) Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví vyhláškou pravidla pro rozúčtování nákladů v objektu na služby vytápění, chlazení, klimatizaci a poskytování teplé vody mezi konečné spotřebitele.“. 242. Příloha zní: „Příloha k zákonu č. 458/2000 Sb. Bezpečnostní pásma plynových zařízení druh zařízení: | velikost pásma: ---|--- Podzemní zásobníky (od oplocení) mimo samostatně umístěných sond| 250 m Tlakové zásobníky zkapalněných plynů do vnitřního obsahu nad 5 m3 do 20 m3| 20 m nad 20 m3 do 100 m3| 40 m nad 100 m3 do 250 m3| 60 m nad 250 m3 do 500 m3| 100 m nad 500 m3 do 1000 m3| 150 m nad 1000 m3 do 3000 m3| 200 m nad 3000 m3| 300 m Plynojemy do 100 m3| 30 m nad 100 m3| 50 m Plnírny plynů (od technologie)| 100 m Zkapalňovací stanice stlačených plynů| 100 m Odpařovací stanice zkapalněných plynů| 100 m Kompresorové stanice (od technologie)| 200 m Regulační stanice vysokotlaké do tlaku 40 barů včetně| 10 m Regulační stanice s tlakem nad 40 barů| 20 m | Vysokotlaké plynovody a plynovodní přípojky do tlaku 40 barů včetně| do DN 100 včetně| 10 m nad DN 100 do DN 300 včetně| 20 m nad DN 300 do DN 500 včetně| 30 m nad DN 500 do DN 700 včetně| 45 m nad DN 700| 65 m | Vysokotlaké plynovody a plynovodní přípojky s tlakem nad 40 barů| do DN 100 včetně| 80 m nad DN 100 do DN 500 včetně| 120 m nad DN 500| 160 m | Sondy podzemního zásobníku plynu od jejich ústí| s tlakem do 100 barů| 80 m s tlakem nad 100 barů| 150 m.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají nedotčena. 2. Práva a povinnosti operátora trhu v oblasti plynárenství vykonávají do posledního dne šestého kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovatel přepravní soustavy a Bilanční centrum. 3. Regulace cen za mezinárodní přepravu plynu se nevztahuje na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 4. Provozovatel distribuční soustavy je povinen provést technická opatření k ochraně ptactva u stávajících stožárů venkovního vedení vysokého napětí do 31. prosince 2035. 5. Do nabytí účinnosti služebního zákona jmenuje a odvolává ústředního ředitele Státní energetické inspekce ministr průmyslu a obchodu. 6. Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 7. Osvědčení o původu elektřiny vydaná podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti. 8. Vydaná rozhodnutí o státní autorizaci na výstavbu výrobny elektřiny, přímého vedení nebo výrobny tepelné energie zůstávají v platnosti. 9. Předseda jmenovaný podle dosavadních právních předpisů je předsedou Energetického regulačního úřadu podle tohoto zákona s funkčním obdobím 2 roky. Čl. III Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jak vyplývá ze zákonů jej měnících. ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 670/2004 Sb. Čl. IV V čl. II zákona č. 670/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, se body 17 až 19 zrušují. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. V V § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 181/2007 Sb., se v bodě 8 za slova „členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,“ vkládají slova „předseda Energetického regulačního úřadu,“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Čl. VI V § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb., se v bodě 9 za slova „členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,“ vkládají slova „předseda Energetického regulačního úřadu,“. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o důchodovém pojištění Čl. VII V § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 189/2006 Sb. a zákona č. 181/2007 Sb., se za slova „členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,“ vkládají slova „předseda Energetického regulačního úřadu,“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o nemocenském pojištění Čl. VIII Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 5 písm. a) v bodě 10 se za slova „členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,“ vkládají slova „předseda Energetického regulačního úřadu,“. 2. V § 92 odst. 2 písm. k) se za slova „Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání“ vkládají slova „, předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad“. ČÁST SEDMÁ Změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Čl. IX Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 24/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 405/2006 Sb., zákona č. 152/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 36 se na konci písmene zb) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zc), které zní: „zc) předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad.“. 2. V § 38 odst. 1 se slova „y) až zb)“ nahrazují slovy „y) až zc)“. ČÁST OSMÁ Změna zákona o zaměstnanosti Čl. X Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 57/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb. a zákona č. 479/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 25 odst. 1 písm. n) se slova „nebo členem Rady Českého telekomunikačního úřadu“ nahrazují slovy „, předsedou Energetického regulačního úřadu“. 2. V § 78 odst. 3 se věta druhá nahrazuje větou „Příspěvek se poskytuje za podmínky, že k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, s výjimkou případů, kdy a) bylo povoleno splácení ve splátkách a zaměstnavatel není v prodlení se splácením splátek nebo bylo povoleno posečkání daně, anebo b) součet všech splatných nedoplatků zaměstnavatele k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí nepřesáhl 10 000 Kč a zaměstnavatel tyto nedoplatky uhradil do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které o příspěvek žádá, nebo je uhradil do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o těchto nedoplatcích od úřadu práce dozvěděl v případě, že si údaje o nedoplatcích podle § 147b zjistil úřad práce sám; uhrazení nedoplatku je zaměstnavatel povinen úřadu práce doložit.“. 3. V § 78 se za odstavec 11 doplňuje odstavec 12, který zní: „(12) Ministerstvo může na základě písemné a odůvodněné žádosti zaměstnavatele ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele prominout splnění podmínky uvedené v odstavci 3 písm. b), pokud jde o výši součtu všech splatných nedoplatků zaměstnavatele. Proti rozhodnutí o prominutí splnění podmínky výše splatných nedoplatků není přípustný rozklad a rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu.“. Čl. XI Řízení o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 435/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DESÁTÁ Změna zákona o střetu zájmů Čl. XIII Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 216/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní: „g) předseda Energetického regulačního úřadu,“. Dosavadní písmena g) až m) se označují jako písmena h) až n).“. 2. V § 4 odst. 1 se slova „v § 2 odst. 1 písm. c) až h)“ nahrazují slovy „v § 2 odst. 1 písm. c) až i)“. 3. V § 5 odst. 2 se slova „v § 2 odst. 1 písm. o) a p)“ nahrazují slovy „v § 2 odst. 1 písm. l) a m)“. 4. V § 6 se slova „v § 2 odst. 1 písm. c) až l)“ nahrazují slovy „v § 2 odst. 1 písm. c) až m)“. 5. V § 13 odst. 5 se slova „v § 2 odst. 1 písm. j) až l)“ nahrazují slovy „v § 2 odst. 1 písm. k) až m)“. 6. V § 14 odst. 1 písm. a) se slova „c) až i)“ nahrazují slovy „c) až j)“. 7. V § 14 odst. 1 písm. e) se slova „písm. k) a m)“ nahrazují slovy „písm. l) a n)“. 8. V § 14 odst. 1 písm. f) se slova „písm. l)“ nahrazují slovy „písm. m)“. 9. V § 14 odst. 1 písm. g) se slova „písm. l) a m)“ nahrazují slovy „písm. m) a n)“. 10. V § 14 odst. 1 písm. h) se slova „písm. l) a m)“ nahrazují slovy „písm. m) a n)“. ČÁST JEDENÁCTÁ Změna zákona o správě daní a poplatků Čl. XIV V § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 322/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 440/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 236/2004 Sb., zákona č. 254/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 122/2008 Sb., se na konci odstavce 6 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní: „n) Energetickému regulačnímu úřadu údaje o tom, zda má žadatel evidovány nedoplatky na daních nebo poplatcích.“. ČÁST DVANÁCTÁ Změna atomového zákona Čl. XV Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění zákona č. 13/2002 Sb., se mění takto: 1. V § 26 odst. 1 větě první se slova „státní organizaci“ nahrazují slovy „organizační složku státu“. 2. V § 35 písm. a) se částka „6 mld. Kč“ nahrazuje částkou „8 mld. Kč“. 3. V § 35 písm. b) se částka „1,5 mld. Kč“ nahrazuje částkou „2 mld. Kč“. 4. V § 36 odst. 3 se částka „1,5 mld. Kč“ nahrazuje částkou „2 mld. Kč“ a částka „200 mil. Kč“ se nahrazuje částkou „300 mil. Kč“. 5. V § 37 odst. 1 písm. a) se částka „6 mld. Kč“ nahrazuje částkou „8 mld. Kč“ a částka „1,5 mld. Kč“ se nahrazuje částkou „2 mld. Kč“. 6. V § 37 odst. 1 písm. b) se částka „1,5 mld. Kč“ nahrazuje částkou „2 mld. Kč“ a částka „200 mil. Kč“ se nahrazuje částkou „300 mil. Kč“. ČÁST TŘINÁCTÁ ÚČINNOST Čl. XVI Tento zákon nabývá účinnosti 30 dnů po jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 157/2009 Sb.
Zákon č. 157/2009 Sb. Zákon o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů Vyhlášeno 4. 6. 2009, datum účinnosti 1. 8. 2009, částka 46/2009 * ČÁST PRVNÍ - NAKLÁDÁNÍ S TĚŽEBNÍM ODPADEM (§ 1 — § 25) * ČÁST DRUHÁ - Změna horního zákona (§ 26 — § 26) * ČÁST TŘETÍ - Změna vodního zákona (§ 27 — § 27) * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST (§ 29 — § 29) Aktuální znění od 1. 1. 2024 (284/2021 Sb.) 157 ZÁKON ze dne 7. května 2009 o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ NAKLÁDÁNÍ S TĚŽEBNÍM ODPADEM § 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje a) pravidla pro nakládání s těžebními odpady, b) pravidla pro předcházení nepříznivým vlivům na životní prostředí, způsobeným nakládáním s těžebním odpadem, a z toho plynoucím rizikům ohrožení životů a lidského zdraví, c) pravidla pro omezení vlivů na vodu, ovzduší, půdu, rostliny, živočichy a krajinu, vyvolaných nakládáním s těžebními odpady, d) působnost orgánů veřejné správy v oblasti nakládání s těžebními odpady. (2) Tento zákon se nevztahuje na a) těžební odpadytěžební odpady vznikající při ložiskovém průzkumu, těžbě a úpravě nerostů v moři, b) vtlačování vody obsahující látky, které vznikají při činnostech spojených s ložiskovým průzkumem a těžbou ropných látek nebo s těžbou nerostů nebo rašeliny, na vtlačování vody pro technické účely do horninových struktur, ze kterých byly vytěženy ropné nebo jiné látky, nebo do horninových struktur, které jsou s ohledem na přírodní poměry trvale nevhodné pro jiné účely, jakož i na zpětné vtlačování podzemní vody čerpané z dolů a lomů nebo čerpané v souvislosti s výstavbou nebo údržbou stavebních děl, c) odpad vznikající v souvislosti s ložiskovým průzkumem, těžbou, úpravou nebo skladováním nerostů nebo v souvislosti s těžbou, úpravou nebo skladováním rašeliny, který však nevzniká přímo při těchto činnostech, d) hmoty získané při těžbě a úpravě nerostů podle zvláštního zákona, při vyhledávání nebo skladování nerostů nebo při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny, které jsou podle plánu otvírky, přípravy a dobývání nebo plánu využití ložiska určeny pro sanační a rekultivační práce nebo jsou jejich součástí anebo jsou určeny pro zajištění nebo likvidaci důlních děl. § 2 Vymezení pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí těžebním odpademtěžebním odpadem jakýkoliv odpad, kterého se provozovatelprovozovatel zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit, včetně těžebních odpadůtěžebních odpadů vzniklých při těžbě, úpravě a zpracování radioaktivních nerostů, které nelze považovat za radioaktivní odpady4), a které vznikají a) při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo při skladování nerostů a které podle zákona o odpadech5) náleží mezi odpady z těžby nebo úpravy nerostů, nebo b) při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny. V případě pochybností, zda se jedná o těžební odpadtěžební odpad podle tohoto zákona, rozhodne Český báňský úřad po projednání s dotčeným ústředním orgánem státní správy na návrh původce odpadu nebo z vlastního podnětu. (2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí a) provozovatelemprovozovatelem právnická nebo podnikající fyzická osoba, která je odpovědná za nakládání s těžebním odpadem, včetně jeho dopravy a dočasného skladování, za provoz úložného místaúložného místa a za jeho stav po ukončení provozu; provozovatelemprovozovatelem je i právnická nebo podnikající fyzická osoba, která má těžební odpady v držení, b) hlušinou odpadní látky zbyléhlušinou odpadní látky zbylé po úpravě nerostů nebo rašeliny, c) úložným místem plocha vyhrazená pro ukládání těžebního odpadutěžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze, včetně odkališť, přičemž součástí této plochy je zpravidla stavba hráze nebo jiná dílčí stavba sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro úložné místo, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou těžebním odpademtěžebním odpadem po vytěžení znovu vyplňovány v rámci sanace a rekultivace a při provádění stavebních prací, d) opuštěným úložným místem úložné místo, jehož původní provozovatelprovozovatel nebo právní nástupce neexistuje nebo není znám, e) provozem úložného místa veškeré činnosti při nakládání s těžebním odpademtěžebním odpadem na úložném místě v rozsahu schváleného plánu podle § 5. § 3 Obecné požadavky (1) Při nakládání s těžebním odpadem nesmí být ohroženy životy osob a lidské zdraví a nesmí být používány procesy a metody, které by mohly poškozovat životní prostředí6), zejména pokud jde o jakost vody, ovzduší nebo půdy, a nesmí docházet k obtěžování hlukem nebo zápachem nad rozsah stanovený jinými právními předpisy7) ani k nepříznivému vlivu na krajinu, rostliny, živočichy nebo na zvláště chráněná území, památkové rezervace a zóny, případně jiná chráněná území nebo ochranná pásma stanovená podle jiných právních předpisů8). (2) ProvozovatelProvozovatel je povinen přijmout opatření vedoucí k předcházení nepříznivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí způsobeným nakládáním s těžebním odpadem nebo k nejvyššímu možnému omezení takových vlivů během provozu úložného místaúložného místa i po ukončení jeho provozu, včetně prevence závažných nehod způsobených provozem tohoto místa a omezení negativních důsledků případné závažné nehody na lidské zdraví a životní prostředí. (3) Ekonomicky proveditelná opatření podle odstavce 2 se zakládají mimo jiné na nejlepších dostupných technikách9), aniž by bylo stanoveno, kterou techniku či technologii, s přihlédnutím k technickým vlastnostem úložného místaúložného místa, k jeho zeměpisné poloze a místním podmínkám životního prostředí je nutno použít. (4) Je zakázáno ukládat těžební odpadtěžební odpad na jiné místo, než které je určené plánem pro nakládání s těžebním odpademtěžebním odpadem (dále jen „plán“). (5) ProvozovatelProvozovatel je povinen vést provozní dokumentaci a záznamy o všech činnostech souvisejících s nakládáním s těžebním odpadem včetně záznamů o uložení těžebních odpadů podle § 6 odst. 2. (6) Prostor úložného místaúložného místa je provozovatelprovozovatel povinen ohradit nebo jinak zabezpečit proti vstupu nepovolaných osob. Tato povinnost končí současně s ukončením sanačních a rekultivačních prací. (7) Vstupovat do prostoru ohrazených nebo jinak zabezpečených úložných místúložných míst, poškozovat zařízení úložných místúložných míst a ukládat do nich jiný odpad nebo jiné předměty, než ty, které jsou uvedeny v plánu, je zakázáno. § 4 Rozdělení úložných míst a jejich zařazování (1) Úložná místaÚložná místa se z hlediska možných vlivů na životy, lidské zdraví a životní prostředí zařazují do kategorií I nebo II. O zařazení úložného místaúložného místa do kategorie a o změně kategorie rozhodne na základě žádosti provozovateleprovozovatele obvodní báňský úřad. Účastníky řízení o zařazení úložného místaúložného místa do kategorie a změny zařazení do kategorie jsou žadatel a obecobec, v jejímž územním obvodu má být úložné místoúložné místo zřízeno. (2) Úložné místoÚložné místo se zařadí do kategorie I v případě, že z provedeného hodnocení rizik, a u odkališť z posudku osoby pověřené podle jiného právního předpisu11) plyne, že by selhání techniky nebo chybná manipulace mohly zapříčinit závažnou nehodu, přitom se bere v úvahu zejména současná a budoucí velikost a umístění úložného místaúložného místa a jeho dopadu na životní prostředí. Úložné místoÚložné místo se zařadí do kategorie I také na základě posouzení množství ukládaného nebezpečného těžebního odpadu12) nebo objemu nebezpečných chemických látek a přípravků13) obsažených v ukládaném těžebním odpadu s ohledem na limit stanovený prováděcím právním předpisem podle odstavce 6. (3) Úložná místaÚložná místa, která nesplňují podmínky pro zařazení do kategorie I, nebo úložná místaúložná místa, určená jen pro těžební odpad vznikající z těžby, úpravy a skladování rašeliny, se zařazují vždy do kategorie II. (4) V žádosti o zařazení úložného místaúložného místa do kategorie musí provozovatelprovozovatel uvést a) charakter a množství těžebního odpadu, který se bude v úložném místěúložném místě ukládat, v rozsahu nutném k posouzení dlouhodobé stability úložného místaúložného místa a předcházení závažným nehodám, který zahrnuje popis očekávaných fyzikálních a chemických vlastností těžebního odpadu, s ohledem na jeho stabilitu za různých atmosférických podmínek, s ohledem na typ těženého nerostu a vlastnosti skrývky nebo hlušiny, které budou v průběhu těžby přemisťovány, b) zařazení těžebního odpadu podle Katalogu odpadů12) a podle kategorií se zvláštním zřetelem k jeho nebezpečným vlastnostem podle jiného právního předpisu14), c) popis chemických látek, které se mají používat při úpravě nerostů, a jejich stabilita, d) popis způsobu ukládání, e) systém dopravy těžebních odpadů na úložné místoúložné místo. (5) Pokud dojde u ukládaného těžebního odpadu ke změnám jeho složení, které mohou vést ke změně kategorie úložného místaúložného místa, je provozovatelprovozovatel povinen požádat obvodní báňský úřad o změnu zařazení úložného místaúložného místa. (6) Způsob hodnocení očekávaných fyzikálních a chemických vlastností těžebního odpadu, který se bude ukládat, s ohledem na jeho stabilitu za různých atmosférických podmínek, na typ těženého nerostu a vlastnosti skrývky nebo hlušiny, které budou v průběhu těžby přemisťovány, limity pro zařazování úložných místúložných míst do kategorií a kritéria pro charakteristiku inertního těžebního odpadu stanoví vyhláškou Český báňský úřad v dohodě s Ministerstvem životního prostředí. § 5 Plán (1) ProvozovatelProvozovatel je povinen s ohledem na udržitelný rozvoj vypracovat plán za účelem minimalizace vzniku těžebního odpadutěžebního odpadu, jeho zpracování, využití a odstraňování a požádat o schválení plánu obvodní báňský úřad, nebo Ministerstvo zemědělství v případě těžebního odpadutěžebního odpadu vznikajícího při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny. Plán může být nahrazen plánem podle jiných právních předpisů15), pokud odpovídá požadavkům tohoto zákona. (2) Plán musí obsahovat podmínky pro a) předcházení vzniku těžebního odpadu a jeho škodlivosti nebo jeho omezování, zvláště zohledněním 1. vlivu metody používané pro těžbu a úpravu nerostů a rašeliny na vznik těžebních odpadů a způsob nakládání s těžebními odpady již během projektování těžby a úpravy nerostů a rašeliny, 2. změn, ke kterým může u těžebního odpadu dojít v důsledku zvětšení jeho aktivního povrchu vystaveného působení podmínek na povrchu, 3. možnosti vyplňování vytěžených prostor těžebním odpadem po ukončení těžby nerostů a rašeliny, pokud je to technicky a ekonomicky proveditelné a šetrné k životnímu prostředí, v souladu se zákonem, 4. možnosti zpětného navezení kulturní vrstvy půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva, po ukončení provozu úložného místaúložného místa, nebo pokud to není prakticky možné, jejího nového využití na jiném místě16), 5. omezení používání nebezpečných látek a přípravků při úpravě nerostů a rašeliny, b) zajištění bezpečného ukládání těžebního odpadu tím, že se již ve fázi projektování zohlední způsob nakládání s takovým odpadem během provozu úložného místaúložného místa a zajištění bezpečného stavu po ukončení provozu, a to výběrem projektu, který 1. klade minimální nebo pokud možno žádné požadavky na monitorování, kontrolu a řízení uzavřeného úložného místaúložného místa, 2. zabrání jeho nepříznivým dlouhodobým účinkům na okolí úložného místaúložného místa, zejména těm, ke kterým dochází přenosem znečišťujících látek z úložného místaúložného místa vzduchem nebo vodou nebo alespoň tyto účinky minimalizuje, a 3. zajistí dlouhodobou geotechnickou stabilitu úložného místaúložného místa, c) podporu využití těžebního odpadu, pokud je to šetrné k životnímu prostředí a v souladu s tímto zákonem, d) umístění úložného místaúložného místa včetně alternativních umístění, e) sanaci a rekultivaci území dotčeného provozem úložného místaúložného místa a f) ukládaní těžebního odpadu z hlediska jeho druhu a vlastností. (3) Účastníky řízení o schvalování plánu jsou provozovatelprovozovatel a obecobec, na jejímž území má být úložné místoúložné místo zřízeno. (4) ProvozovatelProvozovatel musí plán přezkoumat každých 5 let. Změny plánu provede bez zbytečného odkladu vždy, jestliže dojde u ukládaného těžebního odpadutěžebního odpadu ke změnám v jeho složení, které by vedly ke změně zařazení těžebního odpadutěžebního odpadu nebo kategorie úložného místaúložného místa, nebo k takovým změnám v provozu úložného místaúložného místa, které by mohly mít významný nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo na životní prostředí. O provedených změnách plánu musí provozovatelprovozovatel informovat orgán, který plán schválil, a orgány, které se k plánu vyjadřovaly. (5) Náležitosti obsahu plánu, druhy příloh žádosti o schválení plánu a požadavky na obsah těchto příloh stanoví Český báňský úřad v dohodě s Ministerstvem životního prostředí vyhláškou. § 6 Zásady pro zřízení úložného místa (1) Pro uložení těžebních odpadůtěžebních odpadů musí provozovatelprovozovatel zřídit úložné místo, není-li dále stanoveno jinak; tím nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů17). Schválený plán musí být součástí žádosti o povolení záměru podle stavebního zákona. (2) Záměr zřízení úložného místa, jakož i s ním související stavby, povoluje stavební úřad na základě vyjádření obvodního báňského úřadu. (3) Za úložné místo se nepovažuje uložení a) těžebních odpadůtěžebních odpadů klasifikovaných jako nebezpečné, které vznikly neočekávaně, mají-li být uloženy v daném místě po dobu kratší než 6 měsíců, b) těžebních odpadůtěžebních odpadů, které nejsou klasifikované jako nebezpečné, mají-li být uloženy v daném místě na dobu kratší než 12 měsíců, c) neznečištěných zemin, těžebních odpadůtěžebních odpadů, které nejsou klasifikované jako nebezpečné a vznikají při ložiskovém průzkumu nerostů, odpadů vznikajících při těžbě, úpravě a skladování rašeliny a inertního těžebního odpadutěžebního odpadu, mají-li být v daném místě uloženy na dobu kratší než 3 roky. Doba podle písmen a) až c) počíná běžet ode dne prvního uložení těžebního odpadutěžebního odpadu v daném místě. (4) ProvozovatelProvozovatel je povinen a) úložné místoúložné místo umístit s ohledem na chráněné oblasti a geologické, hydrologické, hydrogeologické, seismické a geotechnické faktory a navrhnout jej tak, aby 1. splňovalo všechny nezbytné podmínky pro předcházení znečištění půdy, ovzduší a podzemních nebo povrchových vod stanovené jinými právními předpisy18), 2. byl zajištěn účinný sběr znečištěné vody a průsaků, pokud je vyžadován v povolení podle § 8, a 3. byla omezena eroze způsobovaná větrem a vodou v nejvyšší technicky možné a ekonomicky únosné míře, b) úložné místoúložné místo provést a udržovat tak, aby byla zajištěna jeho geotechnická stabilita, aby se předcházelo znečištění půdy, ovzduší a povrchových nebo podzemních vod a aby bylo co možná nejvíce minimalizováno poškození krajiny, c) vypracovat postup pro pravidelné monitorování a kontrolu úložného místaúložného místa v průběhu jeho provozu a po určenou dobu po jeho ukončení, d) podle postupu uvedeného v písmenu c) monitorovat a kontrolovat úložné místoúložné místo. (5) V případě, že výsledky kontrol podle odstavce 4 písm. d) prokáží nestabilitu úložného místa nebo znečištění vody nebo půdy, musí provozovatelprovozovatel přijmout nezbytná opatření k odstranění těchto nedostatků a musí informovat orgán, který provoz úložného místa povolil. (6) Záznamy o monitorování a kontrolách podle odstavce 4 písm. d) musí provozovatelprovozovatel vést společně s podklady k povolení po dobu provozu úložného místa a uchovávat v souladu s § 11 odst. 2. (7) ProvozovatelProvozovatel je povinen oznámit příslušnému stavebnímu a obvodnímu báňskému úřadu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 48 hodin, každou událost, která by mohla ovlivnit stabilitu úložného místa, a každý jeho nepříznivý vliv na životní prostředí zjištěný při kontrole nebo monitorování. ProvozovatelProvozovatel v případě potřeby postupuje podle havarijního plánu a bez zbytečného odkladu musí vznik takové události oznámit orgánům podle věty první a dalším orgánům uvedeným v havarijním plánu. (8) Pokud dojde při nakládání s těžebním odpademtěžebním odpadem k závažné nehodě, je provozovatelprovozovatel povinen tuto skutečnost ohlásit také odborové organizaci, radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nepůsobí-li u provozovateleprovozovatele žádný ze zástupců zaměstnanců uvedených ve větě první, musí být zaměstnanci informováni přímo. § 7 (1) ProvozovatelProvozovatel nese náklady na zajištění opatření, která byla nebo mají být přijata na základě tohoto zákona. (2) Obvodní báňský úřad může uložit provozovateliprovozovateli opatření k nápravě nedostatků vyplývajících z oznámení provozovateleprovozovatele nebo zjištěných vlastní činností úřadu. (3) ProvozovatelProvozovatel musí ustanovit z osob splňujících odbornou kvalifikaci podle právního předpisu19) upravujícího odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem pro úložné místoúložné místo odpovědnou osobu, která odpovídá za jeho bezpečné a odborné řízení a provoz. (4) Dojde-li ke změně provozovateleprovozovatele, je dosavadní provozovatelprovozovatel povinen písemně předat záznamy o provozu úložného místaúložného místa novému provozovateliprovozovateli a převést novému provozovateliprovozovateli vytvořenou rezervu finančních prostředků. V případech, kdy není nový provozovatelprovozovatel, předá likvidátor dokumentaci podle § 6 odst. 5 Ministerstvu životního prostředí. Vytvořenou rezervu finančních prostředků (§ 13) převede likvidátor na zvláštní účet Českého báňského úřadu; z tohoto účtu mohou být hrazeny jen činnosti, pro které byla rezerva finančních prostředků vytvářena. Pokud je tato rezerva nedostačující, uhradí zbývající náklady stát. § 8 Povolení provozu úložného místa (1) Úložné místo lze provozovat pouze na základě povolení. Provoz úložného místa a jeho změny povoluje obvodní báňský úřad v souladu povolením záměru stavebním úřadem. (2) Kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu k žádosti o povolení provozu úložného místaúložného místa musí provozovatelprovozovatel připojit a) schválený plán (§ 5), b) souhlasné vyjádření stavebního úřadu s povolením provozu úložného místa, c) návrh na vytvoření rezervy finančních prostředků (§ 13), d) stanovisko a dokumentace k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydané podle jiného právního předpisu20), pokud je tímto předpisem požadováno, e) manipulační řád23) odkaliště, pokud jeho zpracování bylo uloženo vodoprávním úřadem24), f) vyhodnocení možnosti tvorby průsaků, včetně obsahu znečišťujících látek ve výluzích a jejich pH, a to během provozu i po ukončení provozu úložného místa, a určení vodní bilance, g) havarijní plán určující opatření, která je nutno provést ke zdolání závažné nehody, h) v případě úložných míst kategorie I podklady pro havarijní plán kraje, i) souhlas vodoprávního úřadu vydaný podle jiného právního předpisu25). (3) Řízení o povolení provozu úložného místaúložného místa nebo jeho změny se zahajuje na návrh provozovateleprovozovatele. Účastníky řízení o povolení provozu úložného místaúložného místa jsou provozovatelprovozovatel, obecobec, v jejímž územním obvodu má být úložné místoúložné místo zřízeno, a osoby, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny. (4) V povolení stanoví obvodní báňský úřad kromě údajů uvedených v žádosti podle odstavce 2 písm. a) a c) podmínky pro ukládání těžebního odpadu, způsob řešení tvorby rezervy finančních prostředků, způsob kontrol a sledování úložného místaúložného místa a opatření pro ukončení provozu úložného místaúložného místa a pro jeho sanaci a rekultivaci. (5) ProvozovatelProvozovatel je povinen bez zbytečného odkladu požádat o změnu vydaného povolení provozu úložného místaúložného místa, a) pokud došlo ke změnám ve složení ukládaného těžebního odpadu nebo provozu úložného místaúložného místa, které by mohly mít nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo životní prostředí, nebo b) pokud na základě výsledků monitorování zjistil změny, které mohou významně ovlivnit bezpečnost provozu úložného místaúložného místa. (6) Informace obsažené v povolení podle odstavce 4 poskytne Český báňský úřad orgánům státní statistické služby a příslušným statistickým orgánům Evropské unie, pokud jsou požadovány pro statistické účely. Informace mající povahu obchodního tajemství, zejména informace týkající se obchodních vztahů, nákladové složky a objemu hospodářsky využitelných zásob nerostů, se nezveřejňují. § 9 (1) Obvodní báňský úřad zahájí z moci úřední řízení o změně vydaného povolení provozu úložného místaúložného místa, pokud provozovatelprovozovatel nesplnil některou z povinností uložených v § 8 odst. 5. (2) Obvodní báňský úřad zahájí na návrh provozovateleprovozovatele řízení o změně vydaného povolení provozu úložného místaúložného místa v případě, že provozovatelprovozovatel navrhuje použití účinnější dostupné techniky využitelné při provozu úložného místaúložného místa. (3) Obvodní báňský úřad provoz úložného místaúložného místa nebo jeho změnu nepovolí, pokud provozovatelprovozovatel nesplňuje požadavky stanovené zákonem nebo je-li nakládání s těžebním odpadem v rozporu s Plánem odpadového hospodářství kraje26). (4) Řízení o povolení provozu nebo změny úložného místaúložného místa lze spojit s řízením o povolení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem27). (5) Obvodní báňský úřad informuje též prostřednictvím portálu veřejné správy veřejnost, a to již v rámci povolovacího řízení, o a) žádosti o povolení provozu úložného místaúložného místa, b) podkladech pro vydávané rozhodnutí, c) skutečnosti, že rozhodnutí o povolení podléhá konzultaci mezi členskými státy, d) údajích o orgánech, od kterých je možno získat informace a kterým je možno předkládat připomínky nebo otázky, a o lhůtách pro doručování připomínek a otázek, e) údajích týkajících se návrhu na změnu povolení provozu úložného místaúložného místa nebo podmínek povolení, f) opatřeních, která umožní účast osob podle § 8 odst. 3, g) návrhu rozhodnutí o povolení provozu úložného místaúložného místa a o změnách v povolení provozu úložného místaúložného místa. § 10 Ukončení provozu (1) Provoz úložného místaúložného místa lze řádně ukončit po dokončení sanačních a rekultivačních prací, a to jen na základě povolení vydaného obvodním báňským úřadem na žádost provozovateleprovozovatele. Součástí žádosti musí být zpráva o celkovém vyhodnocení úložného místaúložného místa včetně způsobu jeho zajištění a splnění opatření pro ukončení provozu úložného místaúložného místa a sanaci a rekultivaci. Součástí žádosti musí být také stanoviska dotčených orgánů veřejné správy podle jiných právních předpisů28), pokud byla vydána. (2) Na základě žádosti provozovateleprovozovatele o povolení ukončení provozu úložného místaúložného místa obvodní báňský úřad provede kontrolu na místě. (3) Účastníky řízení jsou provozovatelprovozovatel a obecobec, v jejímž územním obvodu se úložné místoúložné místo nachází. V povolení stanoví obvodní báňský úřad podmínky pro údržbu, monitorování, kontrolu a nápravná opatření pro dobu určenou pro monitorování po ukončení provozu úložného místaúložného místa, a to s přihlédnutím ke kategorii úložného místaúložného místa. V povolení dále obvodní báňský úřad uvede, že je provozovatelprovozovatel zproštěn povinností podle § 13. Vydáním povolení k ukončení provozu nejsou dotčeny povinnosti provozovateleprovozovatele vyplývající z podmínek povolení provozu úložného místaúložného místa nebo z jiných právních předpisů. (4) ProvozovatelProvozovatel je v období po ukončení provozu úložného místaúložného místa odpovědný za údržbu, monitorování, kontrolu a plnění nápravných opatření po dobu, kterou obvodní báňský úřad považuje za nutnou s přihlédnutím k povaze a trvání nebezpečí a kterou stanoví v povolení podle odstavce 3. (5) ProvozovatelProvozovatel po ukončení provozu úložného místaúložného místa je povinen kontrolovat jeho geotechnickou a chemickou stabilitu a minimalizovat negativní vliv na životní prostředí, zejména s ohledem na podzemní a povrchové vody, a to tím, že zajistí, aby a) úložné místoúložné místo bylo udržováno a monitorováno pomocí kontrolních a měřicích přístrojů umístěných na úložném místěúložném místě podle rozhodnutí o ukončení provozu a přístrojů, které je provozovatelprovozovatel povinen mít připraveny k použití, b) přepadové kanály a výpusti, jsou-li součástí zajištění stability úložného místaúložného místa, byly udržovány čisté a volné. (6) ProvozovatelProvozovatel po ukončení provozu úložného místaúložného místa je povinen bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu jakoukoli skutečnost zjištěnou při kontrole nebo monitorování, která by mohla ovlivnit stabilitu úložného místaúložného místa, a jeho jakýkoli významný nepříznivý vliv na životní prostředí. V případě potřeby postupuje podle havarijního plánu. Příslušný orgán může provozovateliprovozovateli uložit nápravná opatření. Náklady těchto opatření hradí provozovatelprovozovatel. (7) Pro úložná místaúložná místa, na kterých bylo ukončeno ukládání těžebního odpadutěžebního odpadu a ze kterých bude uložený materiál odebírán, ustanovení odstavců 1 až 6 se nepoužije; pro tyto činnosti musí být vypracován plán podle § 5. § 11 (1) ProvozovatelProvozovatel je povinen předložit nejméně jednou ročně obvodnímu báňskému úřadu na základě shromážděných údajů písemnou zprávu o výsledcích monitorování a o provozu úložného místaúložného místa, s výjimkou úložných místúložných míst pro ukládání těžebního odpadutěžebního odpadu, který nebyl klasifikován jako nebezpečný, kde může obvodní báňský úřad určit jiný interval pro předkládání zprávy. Bez ohledu na tuto lhůtu musí předložit zprávu také v případě, že výsledky monitorování ukazují na podstatné zhoršení sledovaných parametrů29). (2) Záznamy o monitorování a kontrolách musí uchovávat provozovatelprovozovatel nejméně 5 let, v případě úložného místaúložného místa kategorie I nejméně 10 let od vydání rozhodnutí podle odstavce 3. (3) Obvodní báňský úřad vydá na žádost provozovateleprovozovatele, popřípadě jeho právního nástupce, za předpokladu, že jsou splněny podmínky příslušných právních předpisů, po ukončení doby stanovené v § 10 odst. 4 rozhodnutí, že toto úložné místoúložné místo se považuje za uzavřené. (4) Podrobnosti obsahu zprávy o celkovém vyhodnocení úložného místaúložného místa podle odstavce 1 a její náležitosti stanoví Český báňský úřad vyhláškou. § 12 Předcházení zhoršování jakosti podzemních nebo povrchových vod, znečištění ovzduší a půdy (1) ProvozovatelProvozovatel je povinen a) předcházet tvorbě průsaků a znečištění povrchových a podzemních vod a půdy těžebním odpadem, popřípadě tvorbu průsaků a znečištění vod minimalizovat, b) vypouštět v požadované jakosti30) shromážděnou a upravenou znečištěnou vodu nebo průsaky, pokud je tak požadováno v povolení podle jiného právního předpisu31), c) přijmout opatření za účelem omezení a předcházení emisím znečisťujících látek do ovzduší v souladu s jiným právním předpisem7). (2) Obvodní báňský úřad může se souhlasem vodoprávního úřadu25) rozhodnout, že provozovatelprovozovatel nemusí shromažďovat a upravovat znečištěnou vodu a průsaky podle odstavce 1, pokud úložné místoúložné místo nepředstavuje možné nebezpečí pro půdu a nemůže dojít k ohrožení jakosti podzemní nebo povrchové vody. § 13 Rezerva finančních prostředků (1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, je provozovatelprovozovatel povinen na činnosti související s nakládáním s těžebním odpademtěžebním odpadem v předstihu vytvářet rezervu finančních prostředků. Ustanovení pro tvorbu rezervy podle horního zákona se použijí obdobně32). Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám k zajištění činností podle věty první; tato rezerva je nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů33). Výše rezervy se vypočítá na základě předpokladu, jako by potřebné rekultivační práce vyhodnotila a provedla nezávislá a odborně způsobilá třetí osoba. (2) Výši rezervy finančních prostředků provozovatelprovozovatel se souhlasem obvodního báňského úřadu upraví jednou za 5 let tak, aby byla v souladu s potřebou sanačních a rekultivačních prací, které je nutno provést na území zasaženém provozem úložného místaúložného místa, jak je popsáno v plánu a požadováno v povolení provozu úložného místaúložného místa. (3) Rezerva finančních prostředků nesmí být použita v rozporu s účelem, pro který byla vytvořena. (4) Způsob výpočtu výše rezervy finančních prostředků, časový průběh jejího vytváření a způsob jejího čerpání stanoví Český báňský úřad vyhláškou. § 14 Prevence závažných nehod a havarijní plán úložných míst kategorie I (1) ProvozovatelProvozovatel úložného místaúložného místa kategorie I je povinen a) vytvořit systém řízení bezpečnosti provozu úložných místúložných míst, b) ustanovit odborně způsobilého pracovníka pro řízení likvidace závažných nehod, c) určit zásady prevence závažných nehod při nakládání s těžebními odpadytěžebními odpady, a to tak, aby byly zajištěny i celkové cíle a zásady činnosti provozovateleprovozovatele, d) vypracovat havarijní plán, e) poskytnout krajskému úřadu informaci o opatřeních, která je nutno v případě závažné nehody provést mimo úložné místo kategorie I, a f) poskytnout krajskému úřadu každé 3 roky podklady pro informování veřejnosti podle odstavce 5 a každé 3 roky je přezkoumat a podle potřeby aktualizovat a výsledky přezkoumání nebo aktualizace poskytnout každé 3 roky krajskému úřadu. (2) Systém řízení bezpečnosti musí řešit a) úkoly a povinnosti zaměstnanců zapojených do zdolávání závažných nehod na všech stupních řízení, včetně stanovení potřeby výcviku těchto zaměstnanců a poskytnutí takto stanoveného výcviku a zapojení zaměstnanců a případně subdodavatelů, b) stanovení a hodnocení nebezpečí, která by mohla způsobit závažnou nehodu, zejména přijímání a provádění postupů systematického určování závažných nebezpečí vyplývajících z běžného i mimořádného provozu a hodnocení jejich pravděpodobnosti a závažnosti, c) provozní kontrolu, zejména přijímání a provádění postupů a pokynů pro bezpečný provoz včetně údržby a dočasných odstávek, d) řízení změn, zejména přijímání a provádění postupů pro plánování změn nových úložných míst nebo pro jejich zřízení, e) plánování řešení závažných nehod, zejména přijímání a provádění postupů ke stanovení předvídatelných mimořádných událostí systematickým rozborem a k přípravě, zkouškám a hodnocení havarijních plánů pro případy závažných nehod, f) sledování funkčnosti systému řízení bezpečnosti, zejména přijetí a provádění postupů průběžného hodnocení dodržování cílů stanovených politikou prevence závažných nehod ze strany provozovateleprovozovatele a jeho systémem řízení bezpečnosti a mechanismus pro vyšetřování a provedení nápravných opatření v případě, že se nedodržují. Postupy by měly ze strany provozovateleprovozovatele zahrnovat systém hlášení závažných nehod nebo případů, kdy k nim téměř došlo, zvláště v případech, kdy zklamala ochranná opatření, dále vyšetřování a následná opatření na základě získaných zkušeností, g) postup revize a hodnocení systému řízení bezpečnosti, zejména přijetí a provádění postupů pro pravidelné systematické hodnocení politiky prevence závažných nehod a účinnosti a vhodnosti systému řízení bezpečnosti; dokumentované hodnocení provádění politiky a systému řízení bezpečnosti a jeho aktualizace. (3) ProvozovatelProvozovatel je povinen při zpracování havarijního plánu a při změně podmínek, nejméně však jednou za rok, vyhodnotit rizika závažných nehod a na jejich základě zpracovat opatření nezbytná k prevenci těchto nehod, zejména organizační strukturu, povinnosti zaměstnanců, běžné způsoby, postupy, procesy a zdroje pro určování a provádění zásad prevence závažných nehod a k omezení jejich nepříznivých důsledků pro lidské zdraví nebo životní prostředí, včetně případných přeshraničních vlivů, která je nutno přijmout při provozu, údržbě, ukončení provozu a v době po ukončení provozu úložného místaúložného místa. (4) Krajský úřad zajistí, aby veřejnost byla prostřednictvím úřední desky a portálu veřejné správy informována do 15 dnů od přijetí podání o přípravě nebo přezkoumání havarijního plánu pro úložná místaúložná místa kategorie I s tím, že veřejnost může k těmto návrhům sdělit do 30 dnů od jejich zveřejnění své připomínky krajskému úřadu. Krajský úřad zveřejní jejich vypořádání obdobným způsobem ještě před schválením havarijního plánu. Opatření, která je nutno v případě závažné nehody provést mimo úložné místo kategorie I, krajský úřad zapracuje do havarijního plánu kraje34). (5) Krajský úřad zajistí, aby byly veřejnosti k dispozici informace o bezpečnostních opatřeních a úkonech požadovaných v případě závažné nehody, a to a) údaje podle § 37 správního řádu a údaje o umístění úložného místaúložného místa, b) určené osoby poskytující informace podle zastávané funkce, c) sdělení o tom, že provoz úložného místaúložného místa podléhá tomuto zákonu a právním předpisům vydaným na jeho základě a že příslušnému orgánu bylo podáno oznámení o vyhodnocení rizik, d) jednoduché a jasné vysvětlení činnosti nebo činností prováděných na úložném místěúložném místě, e) názvy a klasifikace stupně nebezpečí látek a přípravků používaných na úložném místěúložném místě35) a odpadů, které by mohly vést k závažné nehodě, f) obecné informace o povaze nebezpečí závažné nehody, včetně možných účinků na obyvatelstvo a životní prostředí, g) informace o tom, jak bude obyvatelstvo varováno a informováno v případě závažné nehody, h) informace o opatřeních, která má obyvatelstvo učinit, a o tom, jak se má zachovat v případě závažné nehody, i) sdělení o tom, že se od provozovateleprovozovatele vyžaduje provedení odpovídajících opatření na místě, zejména spojení se záchrannými službami, aby bylo možno zdolat závažné nehody a omezit jejich účinky, j) informaci o tom, že v době zdolávání závažné nehody je nutné se řídit příkazy vedoucího likvidace havárie a pokyny nebo příkazy záchranných služeb, k) podrobnosti o způsobu, jímž lze obdržet související informace. (6) Havarijní plán podle odstavce 1 může být nahrazen havarijním plánem podle jiných právních předpisů36), pokud odpovídá požadavkům tohoto zákona. (7) Náležitosti a obsah havarijního plánu, požadavky na odbornou způsobilost pracovníků pro řízení likvidace závažných nehod a zásady prevence závažných nehod stanoví Český báňský úřad vyhláškou. § 15 Přeshraniční účinky (1) V případě, že by provoz úložného místaúložného místa kategorie I mohl mít významný nepříznivý vliv na životní prostředí v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „členský stát“), nebo představovat významné riziko pro lidské zdraví, nebo pokud o to členský stát, který by mohl být takto postižen, požádá, Český báňský úřad mu předá informace k povolení provozu úložného místaúložného místa, které jsou součástí žádosti o povolení podle § 8 odst. 2, a to ve stejnou dobu, kdy je podle § 9 odst. 5 informována veřejnost. Tyto informace poslouží jako podklad pro konzultace v rámci vztahů mezi členskými státy na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti a ke zpřístupnění těchto informací veřejnosti členského státu, aby tato veřejnost mohla využít práva sdělit své připomínky ještě před vydáním rozhodnutí. (2) V případě závažné nehody při nakládání s těžebním odpadem v České republice ohrožující i sousední členský stát předá Český báňský úřad bez zbytečného odkladu informace příslušnému orgánu tohoto členského státu, aby ten mohl přijmout potřebná opatření a tím se přispělo k omezení důsledků závažné nehody pro lidské zdraví a k vyhodnocení a k omezení rozsahu skutečného nebo možného poškození životního prostředí. (3) V případě, že Český báňský úřad obdrží od jiného členského státu informace podle odstavce 1, zveřejní tyto informace prostřednictvím úřední desky a portálu veřejné správy tak, aby veřejnost mohla využít práva sdělit své připomínky ještě před vydáním rozhodnutí. § 16 Ukládání těžebního odpadu mimo úložná místa (1) ProvozovatelProvozovatel, který z důvodů rekultivačních nebo stavebních prací vyplňuje zpětně těžebním odpadem vytěžené prostory vzniklé povrchovou nebo hlubinnou těžbou, přijme vhodná opatření za účelem a) zajištění stability těžebního odpadu, b) předcházení znečištění půdy a povrchových a podzemních vod31), c) zajištění monitorování těžebního odpadu a vytěžených prostor. (2) ProvozovatelProvozovatel může uložit těžební odpad v pevné nebo kapalné formě nebo v podobě kalu do povrchových vod pouze za podmínek stanovených v jiném právním předpisu31). (3) Při ukládání těžebního odpadutěžebního odpadu do vytěžených prostor, ve kterých po uzavření může dojít k naplnění vodou, poskytne provozovatelprovozovatel příslušnému obvodnímu báňskému úřadu a vodoprávnímu úřadu informace o přijatých opatřeních podle požadavku odstavce 1 písm. b). § 17 Výkon veřejné správy (1) Veřejnou správu podle tohoto zákona vykonávají a) Český báňský úřad, b) obvodní báňské úřady, c) Ministerstvo životního prostředí, d) Ministerstvo zemědělství, e) krajské úřady, f) stavební úřady. (2) Český báňský úřad a) plní vůči Evropské komisi povinnosti České republiky, které vyplývají z tohoto zákona, b) zabezpečuje a koordinuje v součinnosti s příslušnými ústředními orgány úkoly mezinárodní spolupráce v oblasti své působnosti, c) každé tři roky předá Evropské komisi zprávu o provádění tohoto zákona vypracovanou na základě požadavků Evropské komise. Zprávu předá do devíti měsíců od konce tříletého období, kterého se zpráva týká, d) každý rok předá Evropské komisi informace o událostech oznámených provozovateliprovozovateli podle § 6 odst. 6 a § 10 odst. 6 a tyto zpřístupní veřejnosti na požádání, e) předává členským státům, které by mohly být dotčeny účinky závažné nehody, informace podle § 15, f) informuje Evropskou komisi o závažných nehodách podle § 15, kde uvede 1. datum, čas a místo závažné nehody, včetně identifikačních údajů provozovateleprovozovatele, 2. stručný popis okolností závažné nehody, včetně dotyčných nebezpečných látek a bezprostředních účinků na člověka a životní prostředí, 3. stručný popis přijatých nouzových opatření a preventivních opatření nezbytných k tomu, aby se zamezilo opakování závažné nehody, g) sleduje vývoj nejlepších dostupných technik9) v oblasti nakládání s těžebními odpady. (3) Obvodní báňské úřady a) povolují provoz úložného místaúložného místa, změny jeho provozu a ukončení jeho provozu, b) schvalují plán pro nakládání s těžebními odpady, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5, c) schvalují návrh na vytvoření rezervy finančních prostředků podle § 13, d) zařazují úložná místaúložná místa do kategorií, e) povolují čerpání rezervy finančních prostředků, f) pravidelně posuzují podmínky povolení a podle potřeby uloží provozovateliprovozovateli aktualizaci vydaného povolení 1. pokud při provozu úložného místa došlo k podstatným změnám, 2. na základě výsledků monitorování sdělených provozovatelemprovozovatelem podle § 11 odst. 1 nebo na základě kontrol vykonaných podle § 18, 3. na základě výměny informací o podstatných změnách týkajících se nejlepších dostupných technik podle § 3 odst. 3, g) vydávají vyjádření podle § 6 odst. 2. (4) Ministerstvo životního prostředí a) ve spolupráci s Českým báňským úřadem zjišťuje výskyt uzavřených úložných místúložných míst a opuštěných úložných místopuštěných úložných míst, která mají nebo by mohla mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo lidské zdraví, b) vede registr úložných místúložných míst uvedených v písmenu a) a zajišťuje jeho pravidelnou aktualizaci. Vedením registru může pověřit jinou právnickou osobu. (5) Ministerstvo zemědělství schvaluje v rámci povolování těžby rašeliny plán pro nakládání s těžebními odpady. (6) Krajský úřad, v jehož územním obvodu se úložné místoúložné místo nachází, a) vypracovává, popřípadě upravuje na základě podkladů provozovateleprovozovatele havarijní plán kraje, b) zapracovává na základě podkladů provozovateleprovozovatele do havarijního plánu kraje opatření pro omezení rizik vyplývajících z provozu úložného místaúložného místa kategorie I. (7) Stavební úřady vydávají vyjádření k žádosti o povolení provozu úložného místa. § 18 Kontrolní činnost (1) Orgány veřejné správy uvedené v § 17 odst. 1 vykonávají v rozsahu své působnosti též kontrolní činnost. Pokud orgán veřejné správy zjistí naplnění skutkové podstaty přestupku podle tohoto zákona, oznámí to obvodnímu báňskému úřadu, pokud neshledá důvody postoupit věc orgánům činným v trestním řízenítrestním řízení. (2) Při provádění kontrol orgán veřejné správy ověřuje plnění povinností vyplývajících z tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a jiných právních předpisů, pokud se vztahují k nakládání s těžebním odpadem nebo vyplývajících z rozhodnutí orgánů veřejné správy, a ukládá opatření k nápravě, zejména k provedení potřebných prací nebo k zastavení provozu úložného místaúložného místa. § 19 Přestupky fyzických osob (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že v rozporu s § 3 odst. 7 a) poruší zákaz vstupu do prostoru úložného místaúložného místa, b) zanechá na úložném místěúložném místě odpad nebo jiný předmět, nebo c) poškodí úložné místoúložné místo. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč. § 20 Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 3 odst. 4 uloží těžební odpadtěžební odpad na jiné místo, než které je určeno plánem pro nakládání s těžebním odpademtěžebním odpadem, b) v rozporu s § 3 odst. 7 zanechá na úložném místěúložném místě odpad nebo jiný předmět, nebo c) v rozporu s § 3 odst. 7 poškodí zařízení úložného místaúložného místa. (2) ProvozovatelProvozovatel se dopustí přestupku tím, že a) nevede aktuální záznamy o všech činnostech souvisejících s nakládáním s těžebním odpademtěžebním odpadem podle § 3 odst. 5, b) nevypracuje plán nebo nepožádá o jeho schválení anebo poruší jinou povinnost uloženou podle § 5, c) uvede nesprávné údaje v žádosti o zařazení úložného místaúložného místa do kategorie I nebo II podle § 4 odst. 4 nebo v žádosti o změně kategorie úložného místaúložného místa, d) nesplní některou ze zásad pro zřízení úložného místa podle § 6 odst. 1, 5 nebo 8, e) nepředloží obvodnímu báňskému úřadu zprávu o celkovém vyhodnocení provozu úložného místaúložného místa nebo nesplní opatření uložená k odstranění nedostatků, f) neustanoví odpovědnou osobu podle § 7 odst. 3, g) v rozporu s § 7 odst. 4 nepředá záznamy o provozu úložného místaúložného místa novému provozovateliprovozovateli nebo mu nepřevede vytvořenou rezervu finančních prostředků, h) v rozporu s § 8 odst. 1 provozuje úložné místoúložné místo bez povolení nebo v rozporu s tímto povolením nebo nepožádá o změnu vydaného povolení v případech uvedených v § 8 odst. 5, i) ukončí provoz úložného místaúložného místa bez povolení podle § 10 odst. 1, j) nesplní některou z povinností po ukončení provozu úložného místaúložného místa podle § 10 odst. 5 a 6 a § 11 odst. 1 a 2, k) nesplní povinnost k předcházení zhoršování kvality podzemních nebo povrchových vod, znečištění ovzduší a půdy podle § 12, l) v rozporu s § 13 nevytváří rezervu finančních prostředků nebo nepožádá obvodní báňský úřad o souhlas s úpravou výše rezervy anebo rezervu použije k jinému účelu, než pro který byla vytvářena, m) jako provozovatelprovozovatel úložného místaúložného místa kategorie I nesplní povinnost k prevenci závažných havárií podle § 14 odst. 1 nebo 3, n) jako provozovatelprovozovatel, který za účelem rekultivace nebo stavby vyplňuje těžebním odpademtěžebním odpadem vytěžené prostory vzniklé povrchovou nebo hlubinnou těžbou, nepřijme vhodná opatření podle § 16 odst. 1, o) v rozporu s § 16 odst. 2 uloží těžební odpadtěžební odpad v pevné nebo kapalné formě nebo v podobě kalu do povrchových vod, p) nesplní opatření k nápravě uložené podle § 18 odst. 2, q) jako provozovatelprovozovatel úložných místúložných míst uvedených v § 23 odst. 2 nesplní povinnost podle § 23 odst. 2 nebo 6, nebo r) nesplní některou z povinností při nakládání s těžebním odpademtěžebním odpadem podle § 24 odst. 1 nebo 2. (3) Likvidátor se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 4 nepředá záznamy o provozu úložného místaúložného místa Ministerstvu životního prostředí nebo nepřevede vytvořenou rezervu finančních prostředků na zvláštní účet Českého báňského úřadu. (4) Za přestupek lze uložit pokutu do a) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 2 písm. g), k) až m), o), nebo podle odstavce 3, b) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a) až f), h) až j), n), nebo p) až r). § 21 Společná ustanovení k přestupkům (1) Přestupky podle tohoto zákona (§ 19 a 20) projednává a pokuty za ně ukládá obvodní báňský úřad. (2) Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Společná, přechodná a zmocňovací ustanovení § 22 Společná ustanovení (1) Na inertní těžební odpadtěžební odpad, na neznečištěnou zeminu vznikající při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo skladování nerostů a na těžební odpadtěžební odpad vznikající při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny se nevztahují ustanovení § 6 odst. 8, § 7 odst. 1 až 3, § 8 až 11, § 13, 15 a § 24 odst. 1 a 2, pokud nejsou uloženy na úložném místěúložném místě kategorie I. (2) Obvodní báňský úřad může na žádost provozovateleprovozovatele rozhodnutím udělit výjimku z plnění požadavků na ukládání těžebních odpadů, které nejsou klasifikované jako nebezpečné12), pokud vznikají při ložiskovém průzkumu, jakož i na ukládání neznečištěné zeminy pod podmínkou, že jsou splněny požadavky stanovené v § 3; Ministerstvo zemědělství může za stejné podmínky na žádost provozovateleprovozovatele rozhodnutím udělit výjimku z plnění požadavků na ukládání těžebních odpadů, jde-li o odpad, který vzniká při těžbě, úpravě a skladování rašeliny. Zmírnění nelze povolit, jde-li o těžební odpad vznikající při ložiskovém průzkumu ropy, kamenné soli a solí draselných, borových, bromových a jodových. (3) Na žádost provozovateleprovozovatele, případně jeho právního nástupce, rozhodne obvodní báňský úřad o využití těžebního odpadu z uzavřeného úložného místaúložného místa, jehož provoz byl ukončen. § 23 Přechodná ustanovení (1) Odvaly a odkaliště vzniklé při ložiskovém průzkumu, těžbě, úpravě nebo při skladování nerostů nebo při těžbě, úpravě nebo skladování rašeliny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úložná místaúložná místa podle tohoto zákona, nejde-li o vytěžený prostor s uloženým těžebním odpadem. (2) ProvozovatelProvozovatel úložného místaúložného místa provozovaného ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona zajistí plnění ustanovení § 3 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a plnění ostatních ustanovení ode dne 1. května 2012, kromě ustanovení týkajících se rezervy finančních prostředků podle § 13, která musí být plněna nejpozději ode dne 1. května 2014. (3) Úložná místaÚložná místa sanovaná a rekultivovaná ke dni 31. prosince 2010 se považují za uzavřená podle § 11 odst. 3. (4) ProvozovatelProvozovatel úložného místaúložného místa, a) na které se přestal ukládat těžební odpad přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo b) na kterém se provádějí činnosti vedoucí k uzavření úložného místaúložného místa podle § 10 a 11 nebo podle jiných právních předpisů nebo povolení vydaných k těmto činnostem a které bude uzavřeno do 31. prosince 2010, zajistí, aby provoz tohoto místa odpovídal požadavkům tohoto zákona, s výjimkou § 4, 5, § 6 odst. 3 písm. c) a d), § 7 odst. 3, § 8, 9, § 10 odst. 1 až 5, § 13, § 14 odst. 1 až 6, a jiným právním předpisům16). (5) ProvozovatelProvozovatel úložného místaúložného místa, na kterém byl ukončen provoz přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a nevztahuje se na něj odstavec 4, požádá o vydání povolení podle § 10 odst. 1 nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (6) ProvozovatelProvozovatel úložného místaúložného místa uvedeného v odstavci 4 oznámí do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona obvodnímu báňskému úřadu jeho umístění, druh uložené hmoty, aktuální stav sanací a rekultivací, pokud nebyly dokončeny, a termín předpokládaného uzavření. (7) Úložná místaÚložná místa uvedená v odstavci 4 oznámí Český báňský úřad Evropské komisi do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. § 24 (1) Při nakládání s těžebním odpadem na základě povolení vydaných podle jiných právních předpisů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provozovatelprovozovatel zajistí, aby ukládaný těžební odpad nepřekročil následující limity koncentrací kyanidu rozložitelného ve slabé kyselině a) 50 ppm ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, b) 25 ppm ode dne 1. května 2013, c) 10 ppm ode dne 1. května 2018, d) 10 ppm u úložných místúložných míst povolených ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) ProvozovatelProvozovatel podle odstavce 1 je povinen na žádost orgánu veřejné správy, příslušného k povolení provozu úložného místa, provést analýzu rizik, na základě které může prokázat, že limity koncentrace kyanidu v úložném místě stanovené v odstavci 1 nemusí být dále snižovány. (3) Ministerstvo životního prostředí zveřejní registr uvedený v § 17 odst. 4 písm. b) do dne 1. května 2012. (4) Povolení k provozu odvalů a odkališť vydaná podle dosavadních právních předpisů se považují za povolení provozu podle § 8 a 9. Jejich aktualizace zohledňující požadavky tohoto zákona musí být provedena na základě žádosti provozovateleprovozovatele nejpozději do dne 30. dubna 2012. § 25 Zmocňovací ustanovení (1) Český báňský úřad vydá vyhlášku k provedení § 11 odst. 4, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 7. (2) Český báňský úřad v dohodě s Ministerstvem životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 4 odst. 6 a § 5 odst. 5. ČÁST DRUHÁ Změna horního zákona § 26 Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 150/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 23 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Orgán státní báňské správy povoluje a kolauduje též stavby úložných míst16a), nejde-li o odkaliště.“. 2. V § 31 odst. 5 se na konci věty první za slova „dotčených těžbou“ doplňují slova „a monitorování úložného místa16a) po ukončení jeho provozu.“. Poznámka pod čarou č. 16a zní: „16a) § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů.“. ČÁST TŘETÍ Změna vodního zákona § 27 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 25/2008 Sb., zákona č. 167/2008 Sb. a zákona č. 181/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 14 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které včetně poznámky pod čarou č. 10b zní: „f) k ukládání těžebního odpadu do povrchových vod10b). 10b) Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů.“. 2. V § 17 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) k úložným místům pro nakládání s těžebním odpadem nebo k rozhodnutí o povinnosti shromažďovat a upravovat znečištěnou vodu a průsaky podle jiného právního předpisu10b).“. 3. V § 17 odst. 3 se za slova „terénních úprav“ vkládají slova „, o provozování úložných míst pro nakládání s těžebním odpadem“. 4. V § 107 se na konci textu písmene i) doplňují slova „a znečištěných vod a průsaků z úložných míst do povrchových vod“. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST § 29 Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES. 4) § 2 písm. r) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 5) § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. 8) Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. 9) § 2 písm. f) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. 10) Například vyhláška č. 294/2005 Sb., § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 11) § 61 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb. 12) Například § 4 písm. a) a § 6 zákona č. 185/2001 Sb., vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů. 13) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 14) § 5, 6 a 7 zákona č. 185/2001 Sb. 15) § 10 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Vyhláška č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů. 16) Například zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 18) Například zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 86/2002 Sb., zákon č. 183/2006 Sb. 19) § 2 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 20) § 8 a 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. 21) Zákon č. 183/2006 Sb. 22) Například § 15 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb., § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 181/2008 Sb. 23) Vyhláška č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl. 24) § 59 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. 25) § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 181/2008 Sb. 26) § 43 zákona č. 185/2001 Sb. 27) Zákon č. 61/1988 Sb. Vyhláška č. 175/1992 Sb., o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů, ve znění vyhlášky č. 298/2005 Sb. 28) Například zákon č. 334/1992 Sb., zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 29) § 2 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. 30) Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. 31) Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 32) § 37a zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 33) § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 438/2003 Sb. 34) § 10 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 35) Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí. 36) § 6 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb. 37) § 84 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.
Zákon č. 155/2009 Sb.
Zákon č. 155/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 6. 2009, datum účinnosti 1. 9. 2009, částka 46/2009 * Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže * Čl. I - Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 71/2007 Sb. a zákona č * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona * Čl. IV - Účinnost Aktuální znění od 1. 9. 2009 155 ZÁKON ze dne 7. května 2009, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Změna zákona o ochraně hospodářské soutěže Čl. I Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 71/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se odstavec 8 včetně poznámky pod čarou č. 3a zrušuje. 2. V § 3 odst. 1 se slova „které vedou nebo mohou vést k“ nahrazují slovy „jejichž cílem nebo výsledkem je“. 3. V § 3 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané.“. 4. V § 3 odst. 2 se slova „které vedou nebo mohou vést k“ nahrazují slovy „jejichž cílem nebo výsledkem je“. 5. V § 4 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „anebo výjimkou pro oblast zemědělství5).“. Poznámka pod čarou č. 5 zní: „5) Čl. 36 Smlouvy ES, Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (kodifikované znění).“. 6. § 6 se zrušuje. 7. V § 7 odst. 1 se číslo „6“ nahrazuje číslem „5“. 8. V § 7 odstavce 2 a 3 znějí: „(2) Namísto rozhodnutí podle odstavce 1 Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení. (3) Závazky podle odstavce 2 mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil písemné vyrozumění, v němž Úřad sdělí základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve správním spise (dále jen „sdělení výhrad“); k pozdějším návrhům přihlédne Úřad jen v případech hodných zvláštního zřetele. Účastníci řízení jsou svým návrhem vázáni vůči Úřadu i mezi sebou navzájem, popřípadě vůči třetím osobám, a od podání návrhu do rozhodnutí Úřadu podle odstavce 2 nesmějí dohodu podle jejího původního znění plnit.“. 9. V § 7 se odstavec 4 zrušuje a dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4. 10. V § 7 odst. 4 písm. b) se slova „s uloženými opatřeními“ nahrazují slovy „se svými závazky podle odstavce 2“. 11. V § 11 odstavec 3 zní: „(3) Namísto rozhodnutí podle odstavce 2 Úřad rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhli závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a že zneužití dominantního postavení nemělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže. V takovém rozhodnutí může Úřad rovněž stanovit podmínky a povinnosti nutné k zajištění splnění těchto závazků. Jestliže Úřad neshledá navržené závazky dostatečnými, důvody písemně sdělí účastníkům a pokračuje v řízení.“. 12. V § 11 odst. 4 větě první se slovo „Opatření“ nahrazuje slovem „Závazky“, slova „výhrady k jejich jednání“ se nahrazují slovy „sdělení výhrad“ a slova „pozdějšímu podání nebo změnám navržených opatření“ se nahrazují slovy „pozdějším návrhům“. 13. V § 11 se odstavec 5 zrušuje a dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5. 14. V § 11 odst. 5 písm. b) se slova „s uloženými opatřeními“ nahrazují slovy „se závazky podle odstavce 3“. 15. V § 12 odstavce 5 a 6 znějí: „(5) Spojením je i založení soutěžitele, který je společně kontrolován více soutěžiteli a který dlouhodobě plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky (dále jen „společně kontrolovaný podnik“). (6) V míře, v jaké má založení společně kontrolovaného podniku zakládajícího spojení podle odstavce 5 za svůj cíl nebo následek koordinaci soutěžního chování soutěžitelů jej kontrolujících, kteří zůstanou na trhu i nadále nezávislými, bude tato koordinace hodnocena v souladu s kritérii podle § 3.“. 16. V § 12 se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní: „(7) Dvě a více spojení, která jsou vzájemně podmíněna a která spolu věcně, časově i personálně souvisejí, se posuzují jako spojení jediné.“. Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 8 a 9. 17. V § 13 písm. b) bodu 4 se slovo „vytvářejících“ nahrazuje slovem „zakládajících“. 18. V § 14 odst. 5 se slova „spočívajícím v převodu části podniku na jiného soutěžitele“ zrušují. 19. V § 14 odst. 6 se za slova „U bank“ vkládají slova „a úvěrových a jiných finančních institucí, s výjimkou pojišťoven,“. 20. V § 15 odst. 2 se slova „mají získat kontrolu nad společně kontrolovaným podnikem“ nahrazují slovy „zakládají společně kontrolovaný podnik“. 21. V § 16 odst. 1 se slova „stanoví v něm“ nahrazují slovy „elektronicky prostřednictvím veřejné datové sítě, přičemž současně stanoví“. 22. V § 16 odst. 6 větě třetí se za slova „povolení spojení zrušeno“ vkládají slova „předsedou Úřadu nebo“ a slova „soudního rozhodnutí“ se nahrazují slovy „rozhodnutí předsedy Úřadu nebo soudu“. 23. Za § 16 se vkládá nový § 16a, který včetně nadpisu zní: „§ 16a Zjednodušené řízení o povolení spojení (1) Zjednodušený návrh na povolení spojení, obsahující náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen „zjednodušené řízení“), může být podán v případě spojení, kdy a) žádný ze soutěžitelů na něm zúčastněných nepůsobí na stejném relevantním trhu, případně je jejich společný podíl na takovém trhu menší než 15 %, a zároveň žádný ze soutěžitelů na něm zúčastněných nepůsobí na trhu vertikálně navazujícím na relevantní trh, na kterém působí jiný z těchto soutěžitelů, případně je jejich podíl na každém takovém trhu menší než 25 %, nebo b) soutěžitel nabývá výlučnou kontrolu nad společným podnikem, ve kterém se dosud podílel na společné kontrole. (2) Úřad neprodleně oznámí zahájení zjednodušeného řízení v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě a stanoví lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení; § 16 odst. 1 se nepoužije. (3) Pokud Úřad ve zjednodušeném řízení dospěje k závěru, že spojení podléhá povolení a že k jeho řádnému posouzení potřebuje dodatečné informace, odešle do 20 dní od jeho zahájení účastníkům řízení výzvu, aby podali úplný návrh na povolení spojení; lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 16 odst. 2 začíná běžet ode dne doručení úplného návrhu na povolení spojení Úřadu. V opačném případě Úřad ve stejné lhůtě vydá rozhodnutí o povolení spojení, jehož odůvodnění obsahuje jen označení spojujících se soutěžitelů, relevantního trhu, případně sektoru, v němž spojující se soutěžitelé působí, a skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno ve zjednodušeném řízení. (4) Pokud Úřad ve lhůtě podle odstavce 3 nevydá rozhodnutí o povolení spojení, platí, že uplynutím této lhůty Úřad spojení povolil. (5) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, postupuje se ve zjednodušeném řízení podle obecných ustanovení o posuzování spojení.“. 24. V § 17 odst. 4 větě první se slova „splněním závazků“ nahrazují slovem „závazky“, za slovo „účinné“ se vkládá slovo „hospodářské“ a slova „oznámení podle § 16 odst. 2, že Úřad v řízení pokračuje“ se nahrazují slovy „sdělení výhrad“. 25. V § 17 odst. 4 se věta pátá zrušuje. 26. V § 18 odstavec 3 zní: „(3) Úřad může na návrh soutěžitelů rozhodnout o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení podle odstavce 1, jestliže jim nebo třetím osobám jinak hrozí závažná škoda nebo jiná závažná újma. Návrh na povolení výjimky mohou soutěžitelé podat současně s úplným návrhem na povolení spojení podle § 15 odst. 3 písm. b) nebo kdykoli v průběhu řízení. Návrh musí být písemný, odůvodněný a musí z něj vyplývat, v jakém rozsahu se o udělení výjimky žádá. Úřad může účastníky řízení písemně vyzvat, aby uvedli další skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí o povolení výjimky nebo o takových skutečnostech předložili další důkazy. Doba ode dne doručení takové výzvy do dne, kdy bude tato povinnost splněna, se do lhůt podle odstavce 4 nezapočítává.“. 27. V § 18 odst. 4 se za větu třetí vkládá věta „Úřad může rozhodnout o udělení výjimky rovněž ve vztahu k některým úkonům, kterých se návrh týkal; ve zbytku Úřad návrh zamítne.“. 28. V § 20 odstavec 2 zní: „(2) V případech, kdy situace na jednotlivých trzích naznačuje, že hospodářská soutěž je narušena, provádí Úřad na takových trzích šetření soutěžních podmínek (dále jen „sektorová šetření“) a navrhuje opatření k jejich zlepšení, zejména vydává zprávy, jejichž obsahem jsou doporučení ke zlepšení soutěžních podmínek.“. 29. V § 20 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Při výkonu dozoru podle odstavce 1 písm. a) a provádění sektorových šetření podle odstavce 2 postupuje Úřad přiměřeně podle § 21e, 21f a 21g a může zahájit řízení z moci úřední. (4) Je-li zjištěno porušení povinností stanovených v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 nebo § 18 odst. 1, může Úřad uložit opatření k nápravě, jejichž účelem je obnovení účinné hospodářské soutěže na trhu, a stanovit přiměřenou lhůtu k jejich splnění. Uložení opatření k nápravě nevylučuje souběžné uložení pokuty podle § 22 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a § 22a odst. 1 písm. b), c) nebo d).“. 30. V § 20a odst. 4 písm. e) se slova „a do Poradního výboru pro otázky státní podpory“ zrušují. 31. § 21 včetně nadpisu zní: „§ 21 Zahájení řízení Řízení o povolení spojení a řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení se zahajují na základě návrhu; ostatní řízení podle tohoto zákona se zahajují z moci úřední.“. 32. § 21a včetně nadpisu zní: „§ 21a Účastníci řízení (1) V řízení o povolení spojení a v řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení jsou účastníkem řízení osoby, které jsou povinny podat návrh na povolení spojení (§ 5 odst. 2). (2) V ostatních případech jsou účastníky řízení ti, o jejichž právech a povinnostech stanovených tímto zákonem má být v řízení jednáno a rozhodnuto. (3) V řízení o dohodách narušujících hospodářskou soutěž následkem kumulativního účinku vertikálních dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, kdy jednou ze stran těchto dohod je vždy tentýž soutěžitel, který jejich uzavření jiným soutěžitelům navrhuje, může Úřad omezit okruh účastníků řízení jen na tohoto soutěžitele. (4) Pokud právnická osoba, která je podezřelá z uzavření zakázané dohody, zneužití dominantního postavení nebo nedovoleného uskutečňování spojení zanikne, vede se řízení podle tohoto zákona s jejími právními nástupci.“. 33. § 21b včetně nadpisu zní: „§ 21b Sdělení výhrad Po sdělení výhrad Úřad umožní účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí a stanoví přiměřenou lhůtu, ve které mohou účastníci řízení navrhnout doplnění dokazování; tato lhůta nesmí být kratší než 14 dní. K později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží; to neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.“. 34. Za § 21b se vkládají nové § 21c až 21h, které včetně nadpisů znějí: „§ 21c Nahlížení do spisu (1) Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny ty jeho části, které obsahují obchodní, bankovní nebo obdobné zákonem chráněné tajemství; spis musí zahrnovat vedle listin obsahujících takové tajemství i listiny, ze kterých bylo toto tajemství odstraněno, případně dostatečně podrobný výpis, který tajemství neobsahuje. (2) Na žádost Úřadu je osoba, které ochrana obchodního, bankovního nebo jiného obdobného zákonem chráněného tajemství svědčí, povinna vedle listin obsahujících takové tajemství předložit i listiny, ze kterých bylo toto tajemství odstraněno, případně pořídit z takových listin dostatečně podrobný výpis, který tajemství neobsahuje. § 21d Důkazní břemeno (1) Pokud účastníci řízení ve věci zakázaných dohod tvrdí, že se na ně vztahuje výjimka podle § 3 odst. 4 nebo § 4, jsou povinni navrhnout důkazy k prokázání, že podmínky pro použití takové výjimky jsou splněny. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, může Úřad pokládat za prokázané, že tyto podmínky splněny nejsou. (2) Pokud účastníci řízení navrhnou závazky podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo § 17 odst. 4, jsou povinni navrhnout důkazy k prokázání, že splnění těchto závazků je dostatečné k obnovení, případně zachování účinné hospodářské soutěže. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, není Úřad povinen dokazovat, že tyto závazky nejsou dostatečné k obnovení, případně zachování účinné hospodářské soutěže. (3) Pokud jej k tomu Úřad vyzve, je účastník řízení povinen navrhnout důkazy k prokázání plnění závazků podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo § 17 odst. 4, opatření uložených podle § 18 odst. 5 a opatření k nápravě podle § 20 odst. 4. Pokud účastníci takové důkazy neoznačí, může Úřad pokládat za prokázané, že takové závazky a opatření plněny nebyly. § 21e Žádost o poskytnutí informací (1) Soutěžitelé jsou povinni poskytnout Úřadu na jeho písemnou žádost ve lhůtě jím stanovené úplné, správné a pravdivé podklady a informace, včetně obchodních knih, jiných obchodních záznamů nebo jiných záznamů, které mohou mít význam pro objasnění předmětu řízení (dále jen „obchodní záznamy“). (2) Při vyžádání podkladů a informací, včetně obchodních záznamů, Úřad uvede právní důvod a účel šetření a upozorní na to, že za jejich neposkytnutí nebo neumožnění jejich prověření může Úřad uložit pokutu podle § 22c. (3) Povinnost bezplatně poskytnout Úřadu na jeho písemnou žádost podklady a informace, které mají k dispozici, mají i orgány veřejné moci; podklady a informace získané orgány veřejné moci, včetně orgánů činných v trestním řízení, mohou být použity jako podklad rozhodnutí Úřadu. V žádosti o poskytnutí informací je Úřad povinen uvést ustanovení zákona, o které svůj požadavek opírá, rozsah údajů, jejichž poskytnutí požaduje, a účel, pro který dané informace požaduje. § 21f Šetření na místě v obchodních prostorách (1) Soutěžitelé jsou povinni podrobit se šetření Úřadu na pozemcích a ve všech objektech, místnostech a dopravních prostředcích, které užívají při své činnosti v hospodářské soutěži (dále jen „obchodní prostory“). (2) V rámci šetření jsou zaměstnanci Úřadu, případně další Úřadem pověřené osoby, oprávněni a) vstupovat do obchodních prostor soutěžitelů, u kterých šetření probíhá, b) ověřit, zda se v případě dokumentů a záznamů jedná o obchodní záznamy, c) nahlížet do obchodních záznamů, které se v obchodních prostorách nacházejí nebo jsou z nich přístupné, bez ohledu na to, v jaké formě jsou uloženy, d) kopírovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z obchodních záznamů, e) pečetit obchodní prostory, popřípadě skříně, schránky nebo obchodní záznamy v nich se nacházející na dobu a v rozsahu nezbytném k provedení šetření, f) požadovat od soutěžitele a osob v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu k němu, případně osob, které soutěžitel pověřil vykonávat v jeho prospěch určité činnosti, v nezbytném rozsahu součinnost nezbytnou k provedení šetření, jakož i vysvětlení k obchodním záznamům. (3) Soutěžitel je povinen poskytnout Úřadu při provádění šetření nezbytnou součinnost k výkonu jeho oprávnění podle odstavce 2 a výkon těchto oprávnění strpět. (4) Za účelem šetření v obchodních prostorách jsou zaměstnanci Úřadu oprávněni zjednat si do těchto prostor přístup, otevřít uzavřené skříně nebo schránky, popřípadě si jiným způsobem zjednat přístup k obchodním záznamům. Každý, v jehož objektu se takové obchodní prostory nalézají, je povinen strpět šetření v těchto prostorách; nesplní-li tuto povinnost, jsou zaměstnanci Úřadu oprávněni zjednat si k nim přístup. (5) Před zahájením šetření sdělí Úřad soutěžiteli, v jehož obchodních prostorách má šetření na místě proběhnout, právní důvod a účel šetření a poučí ho o jeho právech a povinnostech podle tohoto zákona, včetně možnosti uložení pokuty. § 21g Šetření na místě v jiných než obchodních prostorách (1) Je-li důvodné podezření, že se obchodní záznamy nacházejí v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů fyzických osob, které jsou statutárními orgány soutěžitele nebo jejich členy nebo jsou k soutěžiteli v pracovněprávním nebo obdobném vztahu (dále jen „jiné než obchodní prostory“), může šetření s předchozím souhlasem soudu15) probíhat i v takových prostorách. (2) Ustanovení o šetření na místě v obchodních prostorách se užijí obdobně, vyjma ustanovení § 21f odst. 2 písm. e). § 21h Řízení s komunitárním prvkem (1) Pokud Úřad zahájí řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy, postupuje při vedení řízení a provádění šetření podle ustanovení hlavy VI tohoto zákona a při rozhodování podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 až 6. (2) Pokud Úřad provádí šetření podle čl. 20 odst. 6, čl. 21 odst. 4, čl. 22 odst. 1 nebo 2 Nařízení anebo čl. 12 odst. 1 nebo čl. 13 odst. 6 Nařízení o fúzích, postupuje podle hlav VI a VII tohoto zákona. (3) Pokud Úřad zahájil řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy a ve stejné věci zahájí Komise řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle hlavy III Nařízení, Úřad řízení zastaví. (4) Pokud Úřad zahájil řízení o porušení článku 81 nebo 82 Smlouvy a stejnou věcí se již zabývá nebo se začal zabývat soutěžní úřad jiného členského státu, může Úřad řízení zastavit nebo až do rozhodnutí takového soutěžního úřadu přerušit. (5) Při ukládání pokut a opatření k nápravě v šetřeních nebo řízeních podle odstavců 1 a 2 postupuje Úřad podle § 20 odst. 4 a podle hlavy VII tohoto zákona. (6) Rozhodne-li Komise o provedení šetření podle čl. 21 Nařízení, podá Komise nebo Úřad u soudu návrh na zahájení řízení ve věcech ochrany hospodářské soutěže15). 15) § 200h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.“. 35. V nadpisu hlavy VII se slova „POKUTY A OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ“ nahrazují slovy „SPRÁVNÍ DELIKTY“. 36. § 22 včetně nadpisu zní: „§ 22 Přestupky (1) Fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí přestupku tím, že a) poruší pečeť umístěnou v průběhu šetření podle § 21f odst. 2 písm. e), b) uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1, c) v rozporu s § 11 odst. 1 zneužije své dominantní postavení, d) uskutečňuje spojení v rozporu s § 18 odst. 1, e) nesplní závazek podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo nesplní opatření podle § 18 odst. 5, nebo f) nesplní opatření k nápravě uložené Úřadem podle § 20 odst. 4 nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 300 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b, c), d), e) nebo f) pokutu do 10 000 000 Kč.“. 37. Za § 22 se vkládají nové § 22a až 22c, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 16 znějí: „§ 22a Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí správního deliktu tím, že a) poruší pečeť umístěnou v průběhu šetření podle § 21f odst. 2 písm. e), b) uzavře dohodu v rozporu s § 3 odst. 1, c) v rozporu s § 11 odst. 1 zneužije své dominantní postavení, d) uskutečňuje spojení v rozporu s § 18 odst. 1, e) nesplní závazek podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 anebo nesplní opatření podle § 18 odst. 5, nebo f) nesplní opatření k nápravě uložené úřadem podle § 20 odst. 4 nebo jinou povinnost stanovenou rozhodnutím Úřadu. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta do 300 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b, c), d), e) nebo f) pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. (3) Je-li pokuta podle odstavce 2 ukládána sdružení soutěžitelů, může být uložena až do výše 10 % z úhrnu čistých obratů dosažených za poslední ukončené účetní období jeho členy. Každý člen sdružení ručí za zaplacení takto uložené pokuty do výše 10 % ze svého čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. § 22b Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává Úřad. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby16) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt přechází na právního nástupce této osoby jen tehdy, pokud právní nástupce nejpozději v okamžiku vzniku právního nástupnictví věděl nebo vzhledem k okolnostem a k svým poměrům mohl vědět, že se právnická osoba před vznikem právního nástupnictví dopustila jednání, které naplnilo znaky správního deliktu. (7) Má-li zaniklá právnická osoba více právních nástupců, odpovídá za správní delikt každý z nich. Při výměře pokuty se přihlédne též k tomu, v jakém rozsahu přešly na právního nástupce výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného správního deliktu, a k tomu, pokračuje-li některý z právních nástupců v činnosti, při které byl správní delikt spáchán. (8) Zanikla-li právnická osoba, která správní delikt spáchala, až po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž jí byla za tento správní delikt uložena pokuta, přechází povinnost tuto pokutu zaplatit na právního nástupce zaniklé právnické osoby. Je-li právních nástupců více, odpovídají za zaplacení pokuty společně a nerozdílně. § 22c Pořádková pokuta (1) Soutěžiteli lze uložit pořádkovou pokutu až do výše 300 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, jestliže nesplní povinnost podle § 21e odst. 1 nebo § 21f odst. 3. (2) Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně. Celková výše opakovaně ukládaných pokut nesmí přesáhnout 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období. (3) Pořádkovou pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy byla povinnost porušena. 16) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.“. 38. § 23 se zrušuje. 39. V § 26 odst. 1 se za slova „podle § 15 odst. 3“ vkládají slova „a § 16a odst. 1“. Čl. II Přechodné ustanovení Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 143/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), jak vyplývá ze zákonů jej měnících. Čl. IV Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 154/2009 Sb.
Zákon č. 154/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 6. 2009, datum účinnosti 4. 6. 2009, částka 46/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o podpoře regionálního rozvoje * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o rozpočtových pravidlech * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o státní statistické službě * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 4. 6. 2009 154 ZÁKON ze dne 7. května 2009, kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o podpoře regionálního rozvoje Čl. I V zákoně č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb. a zákona č. 66/2007 Sb., se za část čtvrtou vkládá nová část pátá, která včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 7, 7a, 7b, 7c, 7d a 7e zní: „ČÁST PÁTÁ EVROPSKÉ SESKUPENÍ PRO ÚZEMNÍ SPOLUPRÁCI § 18a (1) Tato část upravuje v návaznosti na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropském seskupení pro územní spolupráci7) (dále jen „nařízení o evropském seskupení“) postup při schvalování účasti v evropském seskupení pro územní spolupráci (dále jen „seskupení“), při zřízení a registraci seskupení se sídlem na území České republiky a další související vztahy. (2) Podle tohoto zákona nelze zřídit seskupení s účastí člena s omezenou odpovědností podle čl. 12 odst. 2 nařízení o evropském seskupení. (3) Název seskupení se sídlem na území České republiky musí obsahovat označení „Evropské seskupení pro územní spolupráci“ nebo zkratku „ESUS“. § 18b Schvalování účasti člena v seskupení (1) Případný budoucí člen seskupení, je-li právnickou osobou zřízenou nebo založenou podle právních předpisů České republiky, podává žádost o schválení své účasti v seskupení se sídlem na území České republiky nebo na území jiného členského státu Evropské unie Ministerstvu. K žádosti je nutno přiložit podklady ke schvalovacímu řízení v souladu s ustanovením čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení o evropském seskupení. (2) Ministerstvo žádost o schválení účasti v seskupení zamítne, shledá-li důvody uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení o evropském seskupení. (3) Člen seskupení, jemuž byla Ministerstvem schválena účast v seskupení se sídlem na území České republiky, ale seskupení nebylo dosud registrováno, nebo člen seskupení, jemuž byla schválena účast v seskupení se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie, je povinen Ministerstvu písemně oznámit plánovanou změnu úmluvy nebo podstatnou změnu stanov podle čl. 4 odst. 6 nařízení o evropském seskupení a požádat o její schválení. § 18c Registrace seskupení (1) Seskupení se sídlem v České republice je právnickou osobou a vzniká dnem zápisu do registru seskupení (dále jen „registr“) vedeného Ministerstvem. (2) Návrh na zápis do registru (dále jen „registrace“) je oprávněna podat Ministerstvu osoba pověřená budoucími členy seskupení. Součástí žádosti jsou i úředně ověřené kopie schválené úmluvy a stanov podle čl. 8 a 9 nařízení o evropském seskupení, údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a adrese místa pobytu ředitele seskupení, adrese pro doručování nebo elektronické adrese7a) pro doručování a dokumenty obsahující souhlasy států udělené všem případným budoucím členům seskupení zřízeným podle právních předpisů země jejich sídla. (3) Ministerstvo registraci odmítne, pokud neschválilo postupem upraveným v § 18b účast v seskupení členovi, který byl zřízen nebo založen podle právních předpisů České republiky. (4) Ministerstvo do registru zapíše a) název a sídlo seskupení, b) dobu, na kterou se seskupení zakládá, c) účel založení a úkoly seskupení, d) seznam členů podle úmluvy, e) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa pobytu ředitele seskupení a f) adresu pro doručování nebo elektronickou adresu pro doručování. (5) Ministerstvo zaregistruje stanovy přijaté seskupením podle čl. 9 odst. 1 nařízení o evropském seskupení. Skutečnosti zapisované do registru a úplné znění úmluvy a stanov Ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Seskupení se sídlem v České republice je povinno oznámit Ministerstvu plánovanou změnu registrovaných skutečností podle čl. 4 odst. 6 nařízení o evropském seskupení před jejím přijetím orgány seskupení a požádat o její schválení. Ministerstvo žádost o schválení změny zamítne, shledá-li důvody uvedené v čl. 4 odst. 3 nařízení o evropském seskupení. V opačném případě oznámí seskupení, že změnu může přijmout. (7) Změnu zapisovaných skutečností podle odstavce 4 nebo skutečností uvedených ve stanovách a úmluvě oznámí seskupení Ministerstvu do 7 pracovních dnů ode dne, kdy tato změna nastala, a Ministerstvo ji zaregistruje. Seskupení zašle Ministerstvu jako součást oznámení podle věty první také upravené úplné znění úmluvy a stanov a Ministerstvo je zveřejní způsobem podle odstavce 5. § 18d Zrušení a zánik seskupení (1) Zjistí-li Ministerstvo, že činnost seskupení naplňuje skutečnosti uvedené v čl. 14 nařízení o evropském seskupení, neprodleně na to seskupení upozorní a vyzve je, aby od takové činnosti upustilo. Jestliže seskupení v této činnosti pokračuje, Ministerstvo je zruší a seskupení vstoupí do likvidace. (2) Seskupení zaniká dnem výmazu z registru, který Ministerstvo provede na návrh likvidátora po skončení likvidace. § 18e Účast státu a územních samosprávných celků v seskupení (1) Česká republika se může stát členem seskupení jen s předchozím souhlasem vlády České republiky. Návrh na udělení souhlasu předkládá vládě její člen, jehož působnost věcně souvisí s konkrétním cílem a úkoly seskupení určenými úmluvou. (2) Pro účast územních samosprávných celků v seskupení se nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů7b) upravující spolupráci s územními samosprávnými celky jiných států. § 18f Účetnictví a účetní závěrka (1) Seskupení je účetní jednotkou a vede účetnictví podle zvláštního právního předpisu7c). (2) Seskupení zajistí ověření účetní závěrky auditorem7d). § 18g Výroční zpráva (1) Seskupení vypracuje za každý kalendářní rok své činnosti výroční zprávu a předá ji Ministerstvu nejpozději do 15. července následujícího roku. Ministerstvo zveřejní výroční zprávu způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) Výroční zpráva obsahuje a) přehled činností vykonávaných v kalendářním roce s upřesněním jejich vztahu k cílům a úkolům seskupení uvedeným v úmluvě, b) účetní závěrku a zhodnocení základních údajů v ní obsažených, c) změny ve složení orgánů seskupení, ke kterým došlo v průběhu roku, a d) výrok auditora k účetní závěrce. (3) Neobdrží-li Ministerstvo od seskupení výroční zprávu ve lhůtě podle odstavce 1, vyzve seskupení, aby tak učinilo v dodatečně stanovené lhůtě. Po jejím marném uplynutí Ministerstvo postupuje podle čl. 13 nařízení o evropském seskupení. Obdobně postupuje Ministerstvo v případě, opravňují-li ho k tomu informace o činnosti seskupení uvedené ve výroční zprávě. § 18h Kontrola nakládání s veřejnými finančními prostředky Pro stanovení působnosti orgánu kontrolujícího řízení veřejných finančních prostředků u seskupení podle čl. 6 odst. 1 nařízení o evropském seskupení se použije zákon o finanční kontrole7e). 7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). 7a) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. 7b) § 55 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb. § 28 zákona č. 129/2000 Sb., ve znění zákona č. 231/2002 Sb. § 27 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění zákona č. 145/2001 Sb. 7c) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 7d) Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech). 7e) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní část pátá se označuje jako část šestá. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o rozpočtových pravidlech Čl. II V § 7 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 141/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 174/2007 Sb. a zákona č. 26/2008 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno z), které zní: „z) dotace a návratné finanční výpomoci evropským seskupením pro územní spolupráci11a).“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o státní statistické službě Čl. III V § 22 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb. a zákona č. 245/2006 Sb., se v odstavci 1 za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které včetně poznámky pod čarou č. 12d zní: „g) evropským seskupením pro územní spolupráci zřízeným podle zvláštního právního předpisu12d) Ministerstvo pro místní rozvoj, 12d) Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno h). ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. IV Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Zákon č. 153/2009 Sb.
Zákon č. 153/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 4. 6. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 46/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 7. 2009 153 ZÁKON ze dne 7. května 2009, kterým se mění zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Čl. I V zákoně č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění zákona č. 120/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 57/2006 Sb. a zákona č. 160/2006 Sb., se za § 32 vkládá nový § 32a, který zní: „§ 32a (1) Dnem 1. července 2009 přechází z Ministerstva financí na Úřad příslušnost hospodařit s majetkem, ke kterému a) vzniklo Ministerstvu financí právo hospodaření podle § 4 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a s nímž je Ministerstvo financí k uvedenému dni příslušné hospodařit, b) vznikla Ministerstvu financí příslušnost hospodařit podle čl. I bodu 6 zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 428/2003 Sb., a s nímž je Ministerstvo financí k uvedenému dni příslušné hospodařit, s výjimkou majetkových účastí v obchodních společnostech. (2) Úřad jako příslušná organizační složka státu počínaje dnem uvedeným v odstavci 1 za stát vykonává práva a plní povinnosti a závazky týkající se majetku uvedeného v odstavci 1 anebo s tímto majetkem související, je za stát účastníkem smluvních vztahů, které se tohoto majetku týkají anebo s ním souvisejí, a vystupuje za stát před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány v řízeních, která se tohoto majetku týkají anebo s ním souvisejí. (3) O předání a převzetí majetku a závazků uvedených v odstavcích 1 a 2, včetně dokumentace týkající se tohoto majetku, závazků i smluvních vztahů a řízení, pořídí Ministerstvo financí a Úřad protokol, jehož přílohou budou seznamy předávaného majetku, závazků a dokumentace. Protokol je zároveň listinou, kterou Úřad zašle s ohlášením změny příslušnosti hospodařit k provedení záznamu do katastru nemovitostí.“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích Čl. II Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb. a zákona č. 457/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 22 odst. 3 se písmeno j) zrušuje. 2. V § 22 se doplňuje odstavec 7, který zní: „(7) Schvalování smluv podle odstavců 3, 4 a 5 nevyžadují smlouvy uzavírané Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových15a).“. Čl. III Pokud platnost právního úkonu byla podle zákona č. 219/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, podmíněna schválením příslušným ministerstvem, toto schválení nebylo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona poskytnuto a tato podmínka dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez náhrady zanikla, je týmž dnem tento právní úkon platně učiněn, nebrání-li jeho platnosti jiná právní skutečnost.“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. IV Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 46/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Bavorským státním ministerstvem pro vědu, výzkum a umění o spolupráci v oblasti vysokého školství Vyhlášeno 29. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 4. 2009, částka 18/2009 * I. Vysoké školy - Článek 1 * II. Finanční a organizační ustanovení - Článek 4 * III. Závěrečná ustanovení - Článek 10 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 21. 4. 2009 46 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. dubna 2009 bylo v Mnichově podepsáno Ujednání mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Bavorským státním ministerstvem pro vědu, výzkum a umění o spolupráci v oblasti vysokého školství. Ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 10 dnem podpisu. České znění Ujednání se vyhlašuje současně. Ujednání mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Bavorským státním ministerstvem pro vědu, výzkum a umění o spolupráci v oblasti vysokého školství Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Bavorské státní ministerstvo pro vědu, výzkum a umění (dále jen „smluvní strany“) vycházejíce z dosavadní úspěšné spolupráce a přání pokračovat v ní, s cílem přispět k rozšíření spolupráce uskutečňované na základě Dohody mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o kulturní spolupráci, podepsané v Praze, dne 30. září 1999 se dohodly takto: I. Vysoké školy Článek 1 (1) Spolupráce smluvních stran uskutečňovaná na základě tohoto Ujednání bude zaměřena zejména, na výměnu studentů bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, a rovněž i na výměnu akademických a vědeckých pracovníků na bázi reciprocity. Smluvní strany se budou snažit poskytnout pro tento účel potřebné stipendijní prostředky. Kromě toho budou usilovat o zajištění konzultací s akademickými pracovníky působícími ve státech smluvních stran a umožní výuku příslušného jazyka státu druhé smluvní strany. Současně se smluvní strany pokusí podle svých možností zprostředkovat odbornou nebo vědeckou praxi pro studenty doktorských studijních programů. (2) Česká smluvní strana nabídne každoročně: a) stipendium na dobu jednoho semestru pro jednoho studenta bakalářského nebo magisterského studijního programu se zaměřením na bohemistiku ze Svobodného státu Bavorsko, b) stipendia pro tři studenty doktorských studijních programů ze Svobodného státu Bavorsko, pro každého na dobu jednoho až dvou semestrů, c) stipendia pro čtyři studenty bakalářských, magisterských nebo doktorských studijních programů ze Svobodného státu Bavorsko k účasti v kursech Letní školy slovanských studií. (3) Bavorská smluvní strana nabídne každoročně: Stipendia pro osm absolventů magisterských studijních programů z České republiky, pro každého na dobu dvou semestrů; tato stipendia umožní pokračovat v dalším studiu na bavorské vysoké škole vedoucím k získání doktorského titulu nebo dokončení tohoto studia. Článek 2 Smluvní strany budou podporovat spolupráci vysokých škol uskutečňovanou na základě přímých dohod vysokých škol, upravujících formy a podmínky této spolupráce. Za naplňování v tomto Ujednání uvedených stipendijních výměn a programů mobility je na české straně odpovědné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a na bavorské straně Bavorské vysokoškolské centrum pro střední, východní a jihovýchodní Evropu (dále jen „Centrum BAYHOST“). Článek 3 Bavorská smluvní strana bude prostřednictvím Centra BAYHOST v souladu s ustanoveními svých Programů podporovat akademické a vědecké pracovníky, studenty vyšších ročníků magisterských studijních programů a studenty doktorských studijních programů. Na základě žádosti podané vyučujícím bavorské vysoké školy, popř. pracovníkem bavorské univerzity podpoří bavorská smluvní strana také multilaterální projekty vysokých škol a univerzit. Budou-li projekty s českými partnery bavorskou stranou finančně podpořeny, česká strana se bude snažit na tyto projekty podle svých možností také finančně přispět. II. Finanční a organizační ustanovení Článek 4 Studium studentů bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů přijímaných podle článku 1 odst. 2 písm. a) a b) a článku 1 odst. 3 bude osvobozeno od studijních poplatků. Článek 5 Smluvní strany nabídnou studentům bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů přijímaným podle článku 1 odst. 2 písm. a) a b) a článku 1 odst. 3 ubytování ve vysokoškolských zařízeních. Ubytování uhradí studenti z poskytnutého stipendia. Článek 6 (1) Výše stipendia poskytovaného českou smluvní stranou studentům bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů ze Svobodného státu Bavorsko přijatým podle článku 1 odst. 2 písm. a) a b) se bude řídit platnými vnitrostátními právními předpisy české smluvní strany, přičemž výše stipendia, jež bude poskytováno studentům bakalářských a magisterských studijních programů přijímaným podle článku 1 odst. 2 písm. a), bude činit alespoň 9 000 Kč měsíčně, a výše stipendia, jež bude poskytováno studentům doktorských studijních programů přijímaným podle článku 1 odst. 2 písm. b), bude činit alespoň 9 500 Kč měsíčně. (2) Česká smluvní strana uhradí účastníkům kursů Letní školy slovanských studií přijímaným podle článku 1 odst. 2 písm. c) poplatky za zápis a výuku, exkurze, ubytování a stravování. Článek 7 Výše stipendia poskytovaného bavorskou smluvní stranou studentům doktorských studijních programů z České republiky přijímaným podle článku 1 odst. 3 bude činit 700 EUR měsíčně; v případě, že tito studenti mají vyživovací povinnosti ke členu své rodiny (dítě), obdrží 860 EUR měsíčně. Článek 8 Výdaje stipendistů z České republiky, vyslaných podle článku 1 odst. 3, za cestu do prvního místa jejich studijního pobytu ve státě přijímající smluvní strany a zpět z posledního místa studijního pobytu ve státě přijímající smluvní strany uhradí česká smluvní strana. Případné výdaje stipendistů z České republiky za cesty konané ve státě přijímající smluvní strany související se schváleným studijním a výzkumným programem budou uhrazeny ze stipendia. Stipendistům ze Svobodného státu Bavorsko, vyslaným podle článku 1 odst. 2 písm. a) až c), nebudou smluvními stranami výdaje za cesty do státu přijímající smluvní strany a zpět hrazeny. Článek 9 (1) Česká smluvní strana přijímá přihlášky kandidátů ze Svobodného státu Bavorsko do 31. března příslušného akademického roku. Bavorská strana přijímá přihlášky uchazečů z České republiky prostřednictvím Centra BAYHOST do 15. února příslušného akademického roku. (2) Smluvní strany budou informovat vybrané kandidáty nejpozději do 15. června a svá rozhodnutí zašlou na vědomí druhé smluvní straně. III. Závěrečná ustanovení Článek 10 Toto Ujednání vstupuje v platnost dnem podpisu. Sjednává se na dobu tří let a bude dále automaticky prodlužováno vždy na další jeden rok, pokud je jedna ze smluvních stran písemně nevypoví nejpozději šest měsíců před uplynutím doby jeho platnosti. Dáno v Mnichově dne 21. dubna 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Mgr. Ondřej Liška v. r. ministr Za Bavorské státní ministerstvo pro vědu, výzkum a umění Dr. Wolfgang Heubisch v. r. ministr
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o spolupráci při přesídlování uprchlíků Vyhlášeno 29. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 4. 2009, částka 17/2009 * ČÁST I - KONZULTACE * ČÁST II - VÝBĚR KONKRÉTNÍCH PŘÍPADŮ A PŘEDKLÁDÁNÍ ŽÁDOSTÍ * ČÁST III - OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE ODJEZDU * ČÁST IV - PŘIJETÍ A MÍSTNÍ INTEGRACE Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 4. 2009 44 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že výměnou nót ze dne 5. března 2009 a 31. března 2009 bylo sjednáno Ujednání mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o spolupráci při přesídlování uprchlíků. Ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 14 dne 10. dubna 2009. Anglické znění nóty Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a její překlad do českého jazyka a české znění české nóty, jež tvoří Ujednání, se vyhlašují současně. PŘEKLAD Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální kancelář pro střední Evropu --- Felvinci út. 27| | H-1022 Budapest| Tel.: | (+36 1) 336 30 60 | | 336 30 70 | Fax:| 336 30 80 5\\. března 2009| E-mail:| hunbu@unhcr.org Č.j.: HUNBU/CZE/HCR/0046 Odp.: Ujednání o přesídlování uprchlíků Vážený pane ministře, s odkazem na jednání mezi zástupci vlády České republiky (dále jen „česká vláda“) a Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) UNHCR vítá záměr české vlády zapojit se plně do programu UNHCR pro přesídlování uprchlíků. Globální program UNHCR pro přesídlování uprchlíků, kterým v první zemi azylu nemůže být poskytnuta dostatečná ochrana nebo zajištěno dlouhodobé řešení, je praktickým a účinným nástrojem na ochranu uprchlíků a mechanismem sdílené odpovědnosti. UNHCR s potěšením zaznamenal, že koncepce přesídlování není pro českou vládu novou záležitostí. Česká vláda již v posledních letech prakticky prokázala své odhodlání řídit se zásadou sdílené odpovědnosti při poskytování ochrany a dlouhodobého řešení pro uprchlíky tím, že se zapojila do ad hoc přesídlování. UNHCR doufá, že navázání hlubší spolupráce v této oblasti umožní české vládě postupně budovat kapacity a programy v oblasti přijímání a integrace uprchlíků (právní, sociální a ekonomické). UNHCR je připraven pomoci při směřování současného úsilí české vlády, tak aby se v České republice vytvořil formálnější a strukturovanější program přesídlování. UNHCR nabízí technickou a poradenskou pomoc a současně zapojí mezinárodní společenství, aby pomohlo České republice při realizaci přesídlování. Spolupráce mezi českou vládou a UNHCR je rámcově upravena Dohodou mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) o právním postavení UNHCR a jeho personálu v České republice z roku 2000. UNHCR v návaznosti na výše uvedené navrhuje české vládě uzavření Ujednání mezi Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a vládou České republiky o spolupráci při přesídlování uprchlíků (dále jen „ujednání o přesídlování“) následujícího znění: UJEDNÁNÍ MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A ÚŘADEM VYSOKÉHO KOMISAŘE OSN PRO UPRCHLÍKY O SPOLUPRÁCI PŘI PŘESÍDLOVÁNÍ UPRCHLÍKŮ ČÁST I KONZULTACE ČLÁNEK 1 KAŽDOROČNÍ KONZULTACE UNHCR zve českou vládu na Výroční trojstranná jednání o přesídlování a na jednání Pracovní skupiny pro přesídlování za účelem výměny informací ohledně globálních potřeb v oblasti přesídlování a dalších otázek přesídlování. Kromě toho se zástupci UNHCR a české vlády každoročně setkávají, aby jednali o počtu uprchlíků, které může česká vláda přijmout k přesídlení, a o výběru konkrétních případů, jakož i hodnotili vývoj provádění ujednání o přesídlování. ČÁST II VÝBĚR KONKRÉTNÍCH PŘÍPADŮ A PŘEDKLÁDÁNÍ ŽÁDOSTÍ ČLÁNEK 2 PŘESÍDLOVANÉ OSOBY Na základě ujednání o přesídlování mohou být přesídlovány osoby, kterým byl přiznán status uprchlíka dle mandátu UNHCR podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, jejího Protokolu z roku 1967 a Statutu UNHCR z roku 1950 (dále jen „Úmluva“). Přesídlování uprchlíků probíhá v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy České republiky a v souladu s kritérii pro přesídlování stanovenými UNHCR. Tato kritéria upřednostňují uprchlíky vyžadující právní a fyzickou ochranu, obětioběti násilí a mučení, uprchlíky vyžadující lékařskou péči, ohrožené ženy, osoby, společné soužití rodiny, děti a dospívající, starší uprchlíky a uprchlíky bez vyhlídek na místní integraci. ČLÁNEK 3 PODÁVÁNÍ ŽÁDOSTÍ UNHCR předkládá žádosti o přesídlení uprchlíka/uprchlíků Ministerstvu vnitra České republiky (dále jen „MV“) za využití registračního formuláře UNHCR pro přesídlení, vyplněného a podepsaného uprchlíkem/uprchlíky žádajícími o přesídlení a UNHCR. Spolu s žádostí se předkládají veškeré dokumenty dokládající skutečnosti uvedené v žádosti a potřebu přesídlení. ČLÁNEK 4 POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ Po obdržení žádosti o přesídlení provede MV s uprchlíkem žádajícím o přesídlení pohovor, není-li ve výjimečných případech dohodnuto jinak. Pohovory se mohou uskutečnit cestou telekonference či videokonference, případně formou výběrových misí MV organizovaných ve spolupráci s UNHCR. Kromě posouzení oprávněnosti žádosti o přesídlení je cílem pohovorů poskytnout uprchlíkům informace o programu přesídlení a informovat je o procesu přijetí a integrace a o podmínkách v České republice. MV zašle odpověď na žádost o přesídlení UNHCR do 45 dnů od provedení pohovoru. Tuto lhůtu lze na žádost MV prodloužit. Pokud UNHCR neobdrží odpověď na žádost ve stanovené lhůtě, považuje žádost o přesídlení za zamítnutou. ČLÁNEK 5 POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ V NALÉHAVÝCH A MIMOŘÁDNÝCH PŘÍPADECH Šest měsíců po vstupu ujednání o přesídlování v platnost bude zaveden zrychlený postup pro naléhavé a mimořádné případy, zejména případy, kdy je ohrožen život uprchlíka. MV v těchto případech posoudí žádost o přesídlení pouze na základě písemných dokumentů a odpoví na ni do dvou týdnů od jejího doručení. ČLÁNEK 6 OPĚTOVNÉ POSOUZENÍ ŽÁDOSTI V případě, že byly zjištěny či nastaly nové skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o přesídlení, UNHCR může jedenkrát požádat MV o nové posouzení případu, jež MV zamítlo. K nové žádosti o přesídlení jsou připojeny dokumenty dokládající nové skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. ČLÁNEK 7 ODVOLÁNÍ SOUHLASU S PŘESÍDLENÍM Do okamžiku vstupu přesídlované osoby na území České republiky může MV odvolat svůj souhlas s přesídlením, pokud jsou po vyslovení tohoto souhlasu dodatečně zjištěny skutečnosti, které podle Úmluvy mohou být důvodem pro to, aby osoba nebyla považována za uprchlíka ve smyslu Úmluvy, nebo které důvodně nasvědčují tomu, že osoba by mohla představovat nebezpečí pro bezpečnost státu. ČÁST III OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE ODJEZDU ČLÁNEK 8 CESTOVNÍ NÁKLADY UNHCR hradí po dobu 12 měsíců od vstupu ujednání o přesídlování v platnost veškeré cestovní výdaje a další výdaje související s cestou do České republiky. UNHCR případně zajistí pokrytí těchto výdajů v rámci finanční pomoci mezinárodního společenství. Po uplynutí této doby hradí tyto náklady česká vláda. ČLÁNEK 9 VSTUP DO ČESKÉ REPUBLIKY Česká vláda zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy rychlý vstup do České republiky. ČÁST IV PŘIJETÍ A MÍSTNÍ INTEGRACE ČLÁNEK 10 SPOLUPRÁCE A VÝMĚNA INFORMACÍ Za účelem zvýšení účinnosti ujednání o přesídlování si MV vyměňuje informace a zkušenosti s UNHCR a dalšími státy zapojenými do programu UNHCR pro přesídlování týkající se životních podmínek a integračních možností a jakékoli další informace důležité pro uprchlíky vyžadující přesídlení. ČLÁNEK 11 PŘIJETÍ A INTEGRACE Uprchlíkovi, který byl přesídlen do České republiky, (dále jen „přesídlený uprchlík“) je v souladu s vnitrostátními právními předpisy na základě jeho žádosti udělen azyl a poskytnuta pomoc, která usnadní jeho přijetí a integraci. MV může při realizaci přesídlování spolupracovat s vládními a nevládními organizacemi. ČLÁNEK 12 SLOUČENÍ RODINY Česká vláda umožní za účelem sloučení rodiny vstup na území České republiky rodinným příslušníkům přesídlených uprchlíků, a to za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech a v souladu s mezinárodními standardy a postupy v oblasti lidských práv, včetně principu nejlepších zájmů dítěte. UNHCR spolupracuje s českou vládou při vyřizování žádostí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny. ČLÁNEK 13 ŘEŠENÍ SPORŮ Jakákoli otázka, která vznikne při výkladu a provádění ujednání o přesídlování nebo která zde není výslovně upravena, bude řešena přátelsky cestou konzultací mezi vládou České republiky a UNHCR. ČLÁNEK 14 VSTUP V PLATNOST Ujednání o přesídlování vstoupí v platnost dnem přijetí identické odpovědi na tento dopis a zůstává v platnosti po dobu neurčitou. Může být ukončeno výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou. V případě souhlasu české vlády ujednání o přesídlování vstoupí v platnost dnem obdržení shodné odpovědi na tento dopis. Ujednání o přesídlování se sjednává na dobu neurčitou. Jeho platnost může být ukončena výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Za Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky Dr. Gottfried Köfner ředitel Regionální kanceláře pro střední Evropu MUDr. Mgr. Ivan Langer ministr vnitra České republiky Praha, 31. 3. 2009 Č.j.: MV-11475-38/OKP-2008 Počet listů: 5 Vážený pane řediteli, mám čest potvrdit příjem Vaší osobní nóty ze dne 5. března 2009, ve které jste navrhl sjednat Ujednání mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky o spolupráci při přesídlování uprchlíků, tohoto znění: „s odkazem na jednání mezi zástupci vlády České republiky (dále jen „česká vláda“) a Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (dále jen „UNHCR“) UNHCR vítá záměr české vlády zapojit se plně do programu UNHCR pro přesídlování uprchlíků. Globální program UNHCR pro přesídlování uprchlíků, kterým v první zemi azylu nemůže být poskytnuta dostatečná ochrana nebo zajištěno dlouhodobé řešení, je praktickým a účinným nástrojem na ochranu uprchlíků a mechanismem sdílené odpovědnosti. UNHCR s potěšením zaznamenal, že koncepce přesídlování není pro českou vládu novou záležitostí. Česká vláda již v posledních letech prakticky prokázala své odhodlání řídit se zásadou sdílené odpovědnosti při poskytování ochrany a dlouhodobého řešení pro uprchlíky tím, že se zapojila do ad hoc přesídlování. UNHCR doufá, že navázání hlubší spolupráce v této oblasti umožní české vládě postupně budovat kapacity a programy v oblasti přijímání a integrace uprchlíků (právní, sociální a ekonomické). UNHCR je připraven pomoci při směřování současného úsilí české vlády, tak aby se v České republice vytvořil formálnější a strukturovanější program přesídlování. UNHCR nabízí technickou a poradenskou pomoc a současně zapojí mezinárodní společenství, aby pomohlo České republice při realizaci přesídlování. Spolupráce mezi českou vládou a UNHCR je rámcově upravena Dohodou mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) o právním postavení UNHCR a jeho personálu v České republice z roku 2000. UNHCR v návaznosti na výše uvedené navrhuje české vládě uzavření Ujednání mezi Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a vládou České republiky o spolupráci při přesídlování uprchlíků (dále jen „ujednání o přesídlování“) následujícího znění: UJEDNÁNÍ MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A ÚŘADEM VYSOKÉHO KOMISAŘE OSN PRO UPRCHLÍKY O SPOLUPRÁCI PŘI PŘESÍDLOVÁNÍ UPRCHLÍKŮ ČÁST I KONZULTACE ČLÁNEK 1 KAŽDOROČNÍ KONZULTACE UNHCR zve českou vládu na Výroční trojstranná jednání o přesídlování a na jednání Pracovní skupiny pro přesídlování za účelem výměny informací ohledně globálních potřeb v oblasti přesídlování a dalších otázek přesídlování. Kromě toho se zástupci UNHCR a české vlády každoročně setkávají, aby jednali o počtu uprchlíků, které může česká vláda přijmout k přesídlení, a o výběru konkrétních případů, jakož i hodnotili vývoj provádění ujednání o přesídlování. ČÁST II VÝBĚR KONKRÉTNÍCH PŘÍPADŮ A PŘEDKLÁDÁNÍ ŽÁDOSTÍ ČLÁNEK 2 PŘESÍDLOVANÉ OSOBY Na základě ujednání o přesídlování mohou být přesídlovány osoby, kterým byl přiznán status uprchlíka dle mandátu UNHCR podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, jejího Protokolu z roku 1967 a Statutu UNHCR z roku 1950 (dále jen „Úmluva“). Přesídlování uprchlíků probíhá v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy České republiky a v souladu s kritérii pro přesídlování stanovenými UNHCR. Tato kritéria upřednostňují uprchlíky vyžadující právní a fyzickou ochranu, obětioběti násilí a mučení, uprchlíky vyžadující lékařskou péči, ohrožené ženy, osoby, společné soužití rodiny, děti a dospívající, starší uprchlíky a uprchlíky bez vyhlídek na místní integraci. ČLÁNEK 3 PODÁVÁNÍ ŽÁDOSTÍ UNHCR předkládá žádosti o přesídlení uprchlíka/uprchlíků Ministerstvu vnitra České republiky (dále jen „MV“) za využití registračního formuláře UNHCR pro přesídlení, vyplněného a podepsaného uprchlíkem/uprchlíky žádajícími o přesídlení a UNHCR. Spolu s žádostí se předkládají veškeré dokumenty dokládající skutečnosti uvedené v žádosti a potřebu přesídlení. ČLÁNEK 4 POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ Po obdržení žádosti o přesídlení provede MV s uprchlíkem žádajícím o přesídlení pohovor, není-li ve výjimečných případech dohodnuto jinak. Pohovory se mohou uskutečnit cestou telekonference či videokonference, případně formou výběrových misí MV organizovaných ve spolupráci s UNHCR. Kromě posouzení oprávněnosti žádosti o přesídlení je cílem pohovorů poskytnout uprchlíkům informace o programu přesídlení a informovat je o procesu přijetí a integrace a o podmínkách v České republice. MV zašle odpověď na žádost o přesídlení UNHCR do 45 dnů od provedení pohovoru. Tuto lhůtu lze na žádost MV prodloužit. Pokud UNHCR neobdrží odpověď na žádost ve stanovené lhůtě, považuje žádost o přesídlení za zamítnutou. ČLÁNEK 5 POSUZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ V NALÉHAVÝCH A MIMOŘÁDNÝCH PŘÍPADECH Šest měsíců po vstupu ujednání o přesídlování v platnost bude zaveden zrychlený postup pro naléhavé a mimořádné případy, zejména případy, kdy je ohrožen život uprchlíka. MV v těchto případech posoudí žádost o přesídlení pouze na základě písemných dokumentů a odpoví na ni do dvou týdnů od jejího doručení. ČLÁNEK 6 OPĚTOVNÉ POSOUZENÍ ŽÁDOSTI V případě, že byly zjištěny či nastaly nové skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti o přesídlení, UNHCR může jedenkrát požádat MV o nové posouzení případu, jež MV zamítlo. K nové žádosti o přesídlení jsou připojeny dokumenty dokládající nové skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. ČLÁNEK 7 ODVOLÁNÍ SOUHLASU S PŘESÍDLENÍM Do okamžiku vstupu přesídlované osoby na území České republiky může MV odvolat svůj souhlas s přesídlením, pokud jsou po vyslovení tohoto souhlasu dodatečně zjištěny skutečnosti, které podle Úmluvy mohou být důvodem pro to, aby osoba nebyla považována za uprchlíka ve smyslu Úmluvy, nebo které důvodně nasvědčují tomu, že osoba by mohla představovat nebezpečí pro bezpečnost státu. ČÁST III OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE ODJEZDU ČLÁNEK 8 CESTOVNÍ NÁKLADY UNHCR hradí po dobu 12 měsíců od vstupu ujednání o přesídlování v platnost veškeré cestovní výdaje a další výdaje související s cestou do České republiky. UNHCR případně zajistí pokrytí těchto výdajů v rámci finanční pomoci mezinárodního společenství. Po uplynutí této doby hradí tyto náklady česká vláda. ČLÁNEK 9 VSTUP DO ČESKÉ REPUBLIKY Česká vláda zajistí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy rychlý vstup do České republiky. ČÁST IV PŘIJETÍ A MÍSTNÍ INTEGRACE ČLÁNEK 10 SPOLUPRÁCE A VÝMĚNA INFORMACÍ Za účelem zvýšení účinnosti ujednání o přesídlování si MV vyměňuje informace a zkušenosti s UNHCR a dalšími státy zapojenými do programu UNHCR pro přesídlování týkající se životních podmínek a integračních možností a jakékoli další informace důležité pro uprchlíky vyžadující přesídlení. ČLÁNEK 11 PŘIJETÍ A INTEGRACE Uprchlíkovi, který byl přesídlen do České republiky, (dále jen „přesídlený uprchlík“) je v souladu s vnitrostátními právními předpisy na základě jeho žádosti udělen azyl a poskytnuta pomoc, která usnadní jeho přijetí a integraci. MV může při realizaci přesídlování spolupracovat s vládními a nevládními organizacemi. ČLÁNEK 12 SLOUČENÍ RODINY Česká vláda umožní za účelem sloučení rodiny vstup na území České republiky rodinným příslušníkům přesídlených uprchlíků, a to za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech a v souladu s mezinárodními standardy a postupy v oblasti lidských práv, včetně principu nejlepších zájmů dítěte. UNHCR spolupracuje s českou vládou při vyřizování žádostí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny. ČLÁNEK 13 ŘEŠENÍ SPORŮ Jakákoli otázka, která vznikne při výkladu a provádění ujednání o přesídlování nebo která zde není výslovně upravena, bude řešena přátelsky cestou konzultací mezi vládou České republiky a UNHCR. ČLÁNEK 14 VSTUP V PLATNOST Ujednání o přesídlování vstoupí v platnost dnem přijetí identické odpovědi na tento dopis a zůstává v platnosti po dobu neurčitou. Může být ukončeno výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou.“ Z pověření vlády České republiky Vám mám tu čest sdělit, že s výše uvedeným návrhem souhlasím s tím, že dnem, kdy Vám bude doručena tato nóta, vstoupí Ujednání mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o spolupráci při přesídlování uprchlíků v platnost. Z toho důvodu Vás současně žádám o potvrzení přijetí této nóty. Dovolte mi, abych vyjádřil své přesvědčení, že sjednání Ujednání mezi vládou České republiky a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o spolupráci při přesídlování uprchlíků přispěje k prohloubení spolupráce mezi Českou republikou a Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Přijměte prosím, pane řediteli, ujištění o mé nejhlubší úctě. S pozdravem, MUDr. Mgr. Ivan Langer v. r. ministr vnitra České republiky Vážený pan Dr. Gottfried Köfner Ředitel Regionální kanceláře pro střední Evropu UNHCR Budapešť Maďarsko
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 43/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2002 Sb. m. s. Vyhlášeno 29. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 5. 2009, částka 16/2009 * Článek 1 - – Terminologie * Článek 2 - – Podplácení tuzemských veřejných činitelů * Článek 3 - – Přijímání úplatku tuzemskými veřejnými činiteli * Článek 4 - – Úplatkářství členů tuzemských parlamentních shromáždění * Článek 5 - – Úplatkářství zahraničních veřejných činitelů * Článek 6 - – Úplatkářství členů zahraničních parlamentních shromáždění * Článek 7 - – Podplácení v soukromém sektoru * Článek 8 - – Přijímání úplatku v soukromém sektoru * Článek 9 - – Úplatkářství veřejných činitelů mezinárodních organizací * Článek 10 - – Úplatkářství členů mezinárodních parlamentních shromáždění * Článek 11 - – Úplatkářství soudců a úředníků mezinárodních soudních orgánů * Článek 12 - – Nepřímé úplatkářství * Článek 13 - – Praní špinavých peněz získaných korupčními trestnými činy * Článek 14 - – Trestné činy páchané v souvislosti s účetnictvím * Článek 15 - – Spoluúčast * Článek 16 - – Imunita * Článek 17 - – Soudní pravomoc * Článek 18 - – Odpovědnost právnických osob * Článek 19 - – Sankce a opatření * Článek 20 - – Zvláštní orgány * Článek 21 - – Spolupráce s národními orgány a mezi nimi * Článek 22 - – Ochrana spolupracovníků justice a svědků * Článek 23 - – Opatření usnadňující shromažďování důkazů a zajištění výnosů * Článek 24 - – Kontrola * Článek 25 - – Hlavní zásady a opatření týkající se mezinárodní spolupráce * Článek 26 - – Vzájemná právní pomoc * Článek 27 - – Vydávání * Článek 28 - – Spontánní informace * Článek 29 - – Ústřední orgán * Článek 30 - – Přímý styk * Článek 31 - – Informace * Článek 32 - – Podpis a vstup v platnost * Článek 33 - – Přistoupení k Úmluvě * Článek 34 - – Územní působnost * Článek 35 - – Vztah k jiným úmluvám a dohodám * Článek 36 - – Prohlášení * Článek 37 - – Výhrady * Článek 38 - – Platnost a přezkoumání prohlášení a výhrad * Článek 39 - – Změny a doplňky * Článek 40 - – Urovnání sporu * Článek 41 - – Výpověď * Článek 42 - – Informace Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 29. 5. 2009 43 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2002 Sb. m. s Ministerstvo zahraničních věcí vyhlašuje nové znění českého překladu Trestněprávní úmluvy o korupci1), které nahrazuje český překlad Úmluvy vyhlášený pod č. 70/2002 Sb. m. s. PŘEKLAD TRESTNĚPRÁVNÍ ÚMLUVA O KORUPCI Štrasburk, 27. 1. 1999 Preambule Členské státy Rady Evropy a ostatní signatářské státy této Úmluvy, uvažujíce, že cílem Rady Evropy je dosažení vyššího stupně jednoty mezi jejími členy, uznávajíce význam podpory spolupráce s ostatními signatářskými státy této Úmluvy, jsouce přesvědčeny o nutnosti usilovat přednostně o prosazování společných postupů zaměřených na ochranu společnosti proti korupci, včetně přijetí příslušné legislativy a preventivních opatření, zdůrazňujíce, že korupce ohrožuje zákonnost, demokracii a lidská práva, podrývá dobrý způsob vlády, zásady solidnosti a sociální spravedlnosti, zkresluje konkurenceschopnost, brzdí ekonomický rozvoj a ohrožuje stabilitu demokratických institucí a morální základy společnosti, věříce, že účinný boj proti korupci vyžaduje intenzivní, rychlou a dobře fungující mezinárodní spolupráci v trestních věcech, vítajíce poslední vývoj, který dále přispěl ke zlepšení mezinárodního pochopení a spolupráce v boji proti korupci, včetně akcí Spojených národů, Světové banky, Mezinárodního peněžního fondu, Světové obchodní organizace, Organizace amerických států, OECD a Evropské unie, vzhledem k Akčnímu programu zaměřenému proti korupci přijatému Výborem ministrů Rady Evropy v listopadu 1996, řídíce se doporučeními 19. Konference evropských ministrů spravedlnosti (Valletta, 1994), zdůrazňujíce v tomto směru význam účasti nečlenských států na aktivitách Rady Evropy v boji proti korupci a oceňujíce jejich cenný příspěvek k realizaci Akčního programu zaměřeného proti korupci, dovolávajíce se dále, že Rezoluce č. 1 přijatá evropskými ministry spravedlnosti na jejich 21. Konferenci (Praha, 1997) doporučila urychlenou realizaci Akčního programu zaměřeného proti korupci, zejména pak včasného vypracování trestněprávní úmluvy zajišťující koordinované obvinění z trestných činů korupce, zintenzívněnou spolupráci při stíhání těchto trestných činů, jakož i následné účinné mechanismy přístupné jak členským, tak i nečlenským státům na základě rovnoprávnosti, majíce na paměti, že hlavy států a zástupci vlád v Radě Evropy rozhodli při příležitosti jejich Druhého summitu konaného ve Štrasburku ve dnech 10. a 11. října 1997, že bude nutno najít společnou odpověď na výzvu kladenou nárůstem korupce a přijmout Akční plán za účelem podpory spolupráce v boji proti korupci ve spojení s organizovaným zločinem a praním špinavých peněz, ukládají Výboru ministrů, aby inter alia zabezpečil urychlené dopracování mezinárodních právních dokumentů podle Akčního programu týkajících se boje proti korupci, uvažujíce dále, že Rezoluce (97) 24 týkající se dvaceti hlavních zásad pro boj proti korupci, přijatá dne 6. listopadu 1997 Komisí ministrů na jejím 101. zasedání, zdůrazňuje nutnost urychleného dopracování mezinárodních právních dokumentů podle Akčního programu týkajících se boje s korupcí, vzhledem k přijetí Rezoluce (98) 7 Výborem ministrů na jeho 102. zasedání dne 4. května 1998 týkající se vytvoření rozšířené dohody zakládající „Skupinu států proti korupci – GRECO“, která má za cíl zlepšit aktivity svých členů v boji proti korupci při důsledném plnění všech jejích závazků v této oblasti, se dohodly na následujícím: KAPITOLA I – TERMINOLOGIE Článek 1 – Terminologie Pro účely této Úmluvy: a) výraz „veřejný činitel“ je vykládán s odvoláním na definici pojmu „úředník“, „státní úředník“, „starosta“, „ministr“ nebo „soudce“ obsaženou ve vnitrostátním právu státu, v němž tato osoba vykonává tuto funkci, přičemž jsou takto užita v trestním právu, b) výrazem „soudce“ uvedeným ad a) shora se rozumí státní zástupci a vykonavatelé soudcovských funkcí, c) v případě řízení, ve kterém vystupuje veřejný činitel jiného státu, může stát, který vede trestní stíhání, užít definici veřejného činitele pouze v rozsahu, v jakém je v souladu s jeho vnitrostátní právní úpravou, d) výrazem „právnická osoba“ se rozumí subjekt mající takové postavení podle vnitrostátního práva, vyjma států nebo jiných veřejných subjektů vykonávajících státní pravomoc a vyjma veřejných mezinárodních organizací. KAPITOLA II – OPATŘENÍ, KTERÁ JE NUTNÉ UČINIT NA NÁRODNÍ ÚROVNI Článek 2 – Podplácení tuzemských veřejných činitelů Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro to, aby nabídka, slib nebo poskytnutí nepatřičné výhody přímo či nepřímo nějakou osobou veřejnému činiteli této smluvní strany, ať již přímo jemu nebo někomu jinému, aby jednal anebo nejednal při výkonu jeho funkce, bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle tuzemského práva, je-li tento čin spáchán úmyslně. Článek 3 – Přijímání úplatku tuzemskými veřejnými činiteli Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro to, aby přímý či nepřímý požadavek nebo přijetí neoprávněné výhody veřejného činitele smluvní strany pro sebe či pro někoho jiného, nebo přijetí nabídky či slibu takové neoprávněné výhody, aby jednal anebo nejednal při výkonu jeho funkce, bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle tuzemského práva, je-li tento čin spáchán úmyslně. Článek 4 – Úplatkářství členů tuzemských parlamentních shromáždění Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho osoba, která je členem tuzemského parlamentního shromáždění se zákonodárnou nebo správní pravomocí. Článek 5 – Úplatkářství zahraničních veřejných činitelů Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho veřejný činitel jiného státu. Článek 6 – Úplatkářství členů zahraničních parlamentních shromáždění Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho osoba, která je členem jakéhokoli parlamentního shromáždění se zákonodárnou nebo správní pravomocí v jiném státě. Článek 7 – Podplácení v soukromém sektoru Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby přímá či nepřímá nabídka, slib nebo poskytnutí nepatřičné výhody v rámci obchodní činnosti osobám, které řídí nebo pracují v jakékoli pozici v subjektech soukromého sektoru, ať již jim samotným nebo někomu jinému, aby jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně. Článek 8 – Přijímání úplatku v soukromém sektoru Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání osob, které řídí či pracují v jakékoli pozici v subjektech soukromého sektoru, a které přímo či nepřímo požadovaly nebo přijímaly nepatřičnou výhodu nebo příslib, ať již pro sebe nebo pro někoho jiného, nebo přijaly nabídku takové výhody, nebo by nějakým způsobem jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně. Článek 9 – Úplatkářství veřejných činitelů mezinárodních organizací Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho kterýkoli funkcionář nebo jiný smluvní zaměstnanec ve smyslu statutu úředníků kterékoli mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu, jejíž je smluvní strana členem, a jakákoliv jiná osoba, ať již vyslaná k takovéto organizaci, či nikoliv, zastávající funkce odpovídající funkcím vykonávaným těmito funkcionáři nebo úředníky. Článek 10 – Úplatkářství členů mezinárodních parlamentních shromáždění Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v článku 4 bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho členové parlamentních shromáždění mezinárodních nebo nadnárodních organizací, jichž je smluvní strana členem. Článek 11 – Úplatkářství soudců a úředníků mezinárodních soudních orgánů Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedená v článcích 2 a 3 byla pokládána za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního trestního práva, dopustí-li se ho soudce nebo soudní úředník mezinárodního soudu, jehož soudní pravomoc je přijata smluvní stranou. Článek 12 – Nepřímé úplatkářství Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jakýkoliv přímo či nepřímo daný příslib, nabídka nebo poskytnutí nepatřičné výhody komukoliv, kdo prohlašuje či potvrzuje, že je schopen mít nepatřičný vliv na rozhodovací pravomoc osoby uvedené v článcích 2, 4 až 6 a 9 až 11, ať již taková nepatřičná výhoda je pro něho samotného nebo pro někoho jiného, jakož i požadavek nebo přijetí nabídky nebo příslibu takové výhody za účelem tohoto ovlivnění, bez ohledu na to, zda ovlivnění bylo vykonáno nebo, zda předpokládaný vliv způsobil nebo nezpůsobil zamýšlený výsledek, bylo pokládáno podle vnitrostátního práva za trestný čintrestný čin, je-li takový čin spáchán úmyslně. Článek 13 – Praní špinavých peněz získaných korupčními trestnými činy Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby jednání uvedené v odstavcích 1 a 2 článku 6 Úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání a konfiskaci výnosů ze zločinu (číslo ETS 141) za podmínek v nich uvedených, jestliže predikovaný trestný čintrestný čin je jedním z trestných činůtrestných činů podle článků 2 až 12 této Úmluvy v rozsahu, ve kterém tato smluvní strana neučinila výhradu nebo prohlášení s ohledem na tyto trestné činytrestné činy nebo nepovažuje takové činy za závažné pro účel související s její legislativou týkající se praní špinavých peněz, bylo pokládáno za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva. Článek 14 – Trestné činy páchané v souvislosti s účetnictvím Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby za činy podléhající trestním nebo jiným sankcím podle vnitrostátního práva byly pokládány následující úmyslně spáchané činy nebo opomenutí při páchání, zatajení nebo zamlčení trestných činůtrestných činů zmíněných v článcích 2 až 12 v rozsahu, ve kterém smluvní strana neučinila výhradu nebo prohlášení: a) vystavení nebo použití faktury nebo jiného účetního dokladu nebo záznamu obsahujícího mylnou nebo neúplnou informaci, b) nezákonné opomenutí provést záznam platby. Článek 15 – Spoluúčast Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nutná pro to, aby pomoc či navádění ke spáchání trestných činůtrestných činů uváděných v této Úmluvě byla pokládána za trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva. Článek 16 – Imunita Ustanovení této Úmluvy nejsou na újmu ustanovením jakékoliv smlouvy, protokolu nebo statutu, jakož i na újmu textům, kterými jsou uplatňovány, ve vztahu k odnětí imunity. Článek 17 – Soudní pravomoc 1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla stanovena její soudní pravomoc týkající se trestných činůtrestných činů uvedených v článcích 2 až 14 této Úmluvy, jestliže: a) trestný čintrestný čin je spáchán zcela nebo zčásti na jejím území, b) pachatel je jejím státním příslušníkem, jejím veřejným činitelem nebo členem tuzemského veřejného shromáždění, c) trestný čintrestný čin se týká jejího veřejného činitele nebo člena tuzemského veřejného shromáždění anebo osoby uvedené v článcích 9 až 11, která je zároveň jejím státním příslušníkem. 2. Každý stát může v době podpisu nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že si vyhrazuje právo neužít nebo užít pouze ve zvláštních případech nebo podmínkách pravidla o soudní pravomoci stanovená v odstavcích 1b) a c) tohoto článku nebo některé jejich části. 3. Jestliže smluvní strana využila možnost výhrady upravené v odstavci 2 tohoto článku, přijme taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby byla upravena soudní pravomoc týkající se trestných činůtrestných činů uváděných v této Úmluvě, a to v případech, kdy údajný pachatel se nachází na jejím území a jestliže jej nevydá jiné smluvní straně výslovně z důvodu jeho státní příslušnosti po podání žádosti o jeho vydání. 4. Tato Úmluva nevylučuje trestněprávní pravomoc vykonávanou smluvní stranou v souladu s jejím vnitrostátním právem. Článek 18 – Odpovědnost právnických osob 1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno, že právnickým osobám bude stanovena odpovědnost za trestné činytrestné činy týkající se podplácení, nepřímého úplatkářství a praní špinavých peněz uváděných v této Úmluvě, které byly spáchány v její prospěch fyzickou osobou jednající buď individuálně nebo jako člen orgánu právnické osoby a mající vedoucí postavení v rámci tohoto subjektu, které je založeno na: – oprávnění zastupovat právnickou osobu, nebo – oprávnění vydávat rozhodnutí jménem právnické osoby, nebo – oprávnění vykonávat kontrolní činnost v rámci právnické osoby, jakož i v takovém případě, kdy taková fyzická osoba je spolupachatelem nebo podněcovatelem shora uvedených trestných činůtrestných činů. 2. Kromě již zmíněných případů v odstavci 1 učiní každá smluvní strana nezbytná opatření k tomu, aby mohla být uplatněna odpovědnost právnické osoby v případě, kdy absence dohledu nebo kontroly fyzické osoby uvedené v odstavci 1 umožnila spáchání trestných činůtrestných činů uvedených v odstavci 1 ve prospěch této právnické osoby osobou fyzickou, která je jí podřízena. 3. Odpovědnost právnické osoby podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní řízenítrestní řízení proti fyzickým osobám, které jsou pachateli, podněcovateli nebo spolupachateli trestných činůtrestných činů uvedených v odstavci 1. Článek 19 – Sankce a opatření 1. Vzhledem k závažnosti trestných činůtrestných činů stanovených v této Úmluvě zajistí každá smluvní strana, s ohledem na trestné činytrestné činy uváděné v článcích 2 až 14, účinné, přiměřené a odrazující sankce a opatření, včetně trestů zahrnujících odnětí svobody, které mohou vést k vydání, jestliže byly spáchány fyzickými osobami. 2. Každá smluvní strana zajistí, aby v případě odpovědnosti stanovené na základě článku 18 odst. 1 a 2 mohly být právnickým osobám ukládány účinné, přiměřené a odrazující trestní nebo netrestní sankce, včetně peněžitých trestů. 3. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby bylo umožněno konfiskovat nebo jinak postihnout prostředky a výnosy z trestných činůtrestných činů uváděných v této Úmluvě nebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům. Článek 20 – Zvláštní orgány Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, aby bylo zajištěno, že určité osoby nebo orgány budou specializovány pro boj s korupcí. Budou mít potřebnou nezávislost v souladu se základními zásadami právního systému smluvní strany tak, aby byly schopny vykonávat svoje funkce účinně a oproštěny od nepřípustného tlaku. Smluvní strana zajistí, aby personál těchto orgánů byl odpovídajícím způsobem vyškolen a aby pro jeho úkoly byly zajištěny příslušné finanční zdroje. Článek 21 – Spolupráce s národními orgány a mezi nimi Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby bylo zajištěno, že veřejné orgány, jakož i veřejní činitelé budou v souladu s vnitrostátním právem spolupracovat s těmi orgány, které odpovídají za vyšetřování a stíhání trestných činůtrestných činů, tím, že budou: a) z vlastní iniciativy tyto posledně jmenované orgány informovat, jestliže k tomu existují oprávněné důvody, že byl spáchán některý z trestných činůtrestných činů uvedených v článcích 2 až 14, nebo b) poskytovat veškeré nezbytné informace na žádost těchto posledně jmenovaných orgánů. Článek 22 – Ochrana spolupracovníků justice a svědků Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nutná k zajištění účinné a přiměřené ochrany pro: a) ty, kteří oznamují trestné činytrestné činy uvedené v článcích 2 až 14, nebo ty, kteří jinak spolupracují s orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení, b) svědky, kteří poskytují svědectví týkající se těchto trestných činůtrestných činů. Článek 23 – Opatření usnadňující shromažďování důkazů a zajištění výnosů 1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření včetně těch, která umožní použití zvláštních operativně pátracích prostředků v souladu s vnitrostátním právem, které umožní shromažďovat důkazy o trestných činechtrestných činech uvedených v článcích 2 až 14 této Úmluvy, a které umožní identifikovat, vyhledat, zajistit a zabavit prostředky a výnosy z korupční činnosti nebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům, které spadají do opatření stanovených v souladu s odstavcem 3 článku 19 této Úmluvy. 2. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby soudům nebo jiným příslušným orgánům byla udělena pravomoc přikázat, aby bankovní, finanční nebo obchodní záznamy byly dány k dispozici nebo aby byly zajištěny za účelem realizace opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku. 3. Bankovní tajemství se nesmí stát překážkou pro realizaci opatření upravených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. KAPITOLA III – KONTROLA IMPLEMENTACE Článek 24 – Kontrola Skupina států proti korupci (GRECO) bude kontrolovat uplatňování této Úmluvy smluvními stranami. KAPITOLA IV – MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Článek 25 – Hlavní zásady a opatření týkající se mezinárodní spolupráce 1. Smluvní strany budou uskutečňovat vzájemnou spolupráci na základě ustanovení příslušných mezinárodních smluv o mezinárodní spolupráci v trestních věcech nebo v rámci ujednání dohodnutých na základě jednotné nebo reciproční legislativy v souladu s jejich vnitrostátním právem, a to pokud možno v nejširším měřítku pro účely vyšetřování a řízení týkajících se trestných činůtrestných činů uvedených v této Úmluvě. 2. Jestliže žádný mezinárodní nástroj nebo dohoda, jež jsou zmíněné v odstavci 1 výše, není mezi smluvními stranami v platnosti, užijí se ustanovení článků 26 až 31 této kapitoly. 3. Články 26 až 31 této kapitoly se též použijí v případě, jsou-li příznivější než ustanovení mezinárodních smluv nebo dohod uvedených v odstavci 1. Článek 26 – Vzájemná právní pomoc 1. Smluvní strany si budou navzájem poskytovat co možná nejširší vzájemnou právní pomoc rychlým vyřizováním žádostí o pomoc od orgánů majících v souladu s vnitrostátním právem pravomoc vyšetřovat nebo trestně stíhat trestné činytrestné činy uvedené v této Úmluvě. 2. Vzájemná právní pomoc podle odstavce 1 tohoto článku může být odmítnuta, jestliže se dožádaná smluvní strana domnívá, že by vyhovění požadavku bylo v rozporu s jejími základními zájmy, narušovalo státní suverenitu, bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. 3. Smluvní strany nebudou uplatňovat bankovní tajemství jako důvod k odmítnutí spolupráce podle této kapitoly. Pokud to její vnitrostátní právo vyžaduje, může smluvní strana požadovat, aby žádost o spolupráci, která by zahrnovala odtajnění bankovních údajů, byla povolena buď soudcem nebo jiným justičním orgánem, včetně státních zástupců, působí-li tyto orgány ve vztahu k trestným činůmtrestným činům. Článek 27 – Vydávání 1. Trestné činyTrestné činy citované v této Úmluvě jsou považovány za zahrnuté ve všech platných smlouvách o vydávání sjednaných mezi stranami jako trestné činytrestné činy podléhající vydání. Strany se zavazují, že tyto trestné činytrestné činy zahrnou jako trestné činytrestné činy podléhající vydání do smluv, které mezi sebou budou uzavírat. 2. Jestliže smluvní strana podmiňuje vydání existencí smlouvy a obdrží žádost o vydání od jiné smluvní strany, se kterou smlouvu o vydání neuzavřela, může tuto Úmluvu pokládat za právní základ pro vydání s ohledem na jakýkoliv trestný čintrestný čin uvedený v této Úmluvě. 3. Smluvní strany, které nepodmiňují vydání existencí uzavřené smlouvy, budou uznávat, že trestné činytrestné činy uvedené v této Úmluvě jsou trestnými činytrestnými činy, které podléhají vydání. 4. Vydání se řídí podmínkami stanovenými právem dožádané smluvní strany nebo smlouvami o vydání, a to i ohledně důvodů, na základě nichž dožádaná smluvní strana může vydání odmítnout. 5. Jestliže vydání pro trestný čintrestný čin stanovený v této Úmluvě je odmítnuto výhradně kvůli státní příslušnosti osoby, o jejíž vydání se žádá, anebo kvůli tomu, že dožádaná strana se domnívá, že jí v tomto případě přísluší jurisdikce, pak dožádaná strana předloží případ svým kompetentním orgánům za účelem zahájení trestního stíhání, ledaže by s dožadující smluvní stranou bylo dohodnuto jinak, a o výsledku podá v řádném termínu zprávu dožadující smluvní straně. Článek 28 – Spontánní informace Bez újmy na vlastním vyšetřování nebo na zahájení řízení může smluvní strana bez předchozího požadavku sdělit druhé smluvní straně informace o skutečnostech, uváží-li, že odhalení těchto informací by mohlo pomoci smluvní straně přijímající informace zahájit nebo provést vyšetřování nebo řízení týkající se trestných činůtrestných činů uvedených v této Úmluvě, nebo by mohlo vést k podání žádosti touto stranou podle této kapitoly. Článek 29 – Ústřední orgán 1. Smluvní strany stanoví ústřední orgán, případně několik ústředních orgánů, které budou zasílat žádosti podle této kapitoly, budou na ně odpovídat, vyřizovat je nebo zařizovat jejich vyřízení prostřednictvím orgánů, které jsou k tomu příslušné. 2. Každá smluvní strana v době podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy názvy a adresy orgánů ustanovených podle odstavce 1 tohoto článku. Článek 30 – Přímý styk 1. Ústřední orgány se stýkají mezi sebou přímo. 2. V naléhavých případech mohou být žádosti o právní pomoc a s tím spojená sdělení zasílány justičními orgány, včetně státních zástupců dožadující smluvní strany přímo těmže orgánům dožádané smluvní strany. V takových případech bude kopie zaslána současně ústřednímu orgánu dožádané smluvní strany prostřednictvím ústředního orgánu dožadující smluvní strany. 3. Jakýkoliv požadavek nebo korespondence podle odstavců 1 a 2 tohoto článku mohou být uskutečněny prostřednictvím Interpolu. 4. Jestliže se žádost předkládá podle odstavce 2 tohoto článku a orgán k jejímu vyřízení není příslušný, předá žádost příslušnému národnímu orgánu a přímo bude o tom dožadující smluvní stranu informovat. 5. Žádosti nebo korespondence realizované podle odstavce 2 tohoto článku, které neobsahují donucovací opatření, mohou příslušné orgány dožadující smluvní strany přímo předat příslušným orgánům dožádané smluvní strany. 6. Každá smluvní strana může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu sdělit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že z důvodů účinnosti mají být žádosti podávané podle této kapitoly adresovány jejímu ústřednímu orgánu. Článek 31 – Informace Dožádaná smluvní strana bude neprodleně informovat dožadující smluvní stranu o úkonech prováděných na základě žádosti podle této kapitoly, jakož i o konečném výsledku. Dožádaná smluvní strana rovněž neprodleně informuje dožadující smluvní stranu o okolnostech, které znemožňují provádění zamýšlených úkonů anebo mají za následek značné zpoždění. KAPITOLA V – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 32 – Podpis a vstup v platnost 1. K této Úmluvě může svým podpisem přistoupit každý členský stát Rady Evropy, jakož i nečlenské státy, které se zúčastnily jejího vypracování. Tyto státy vyjádří svůj souhlas se závazností Úmluvy tak, že: a) podepíší Úmluvu bez výhrady týkající se ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo b) podepíší Úmluvu s podmínkou ratifikace, přijetí nebo schválení a následně ji budou ratifikovat, přijímat nebo schvalovat. 2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu, kterým 14. stát vyjádřil svůj souhlas se závazností Úmluvy v souladu s ustanoveními odstavce 1. Kterýkoliv stát, který v době ratifikace není členem Skupiny států proti korupci (GRECO), se automaticky stane členem datem, kterým Úmluva vstoupí v platnost. 4. Vzhledem k signatářskému státu, který následně vyjádří svůj souhlas se závazností Úmluvy, vstoupí tato Úmluva pro něj v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu, kdy vyjádřil svůj souhlas se závazností Úmluvy podle ustanovení odstavce 1. Kterýkoliv signatářský stát, který v době ratifikace není členem Skupiny států proti korupci (GRECO), se automaticky stane členem datem, kdy Úmluva vstoupí v platnost. Článek 33 – Přistoupení k Úmluvě 1. Po nabytí platnosti této Úmluvy může Výbor ministrů Rady Evropy na základě konzultace se smluvními státy Úmluvy vyzvat Evropské společenství, jakož i kterýkoliv stát, který není členem Rady a neúčastnil se vypracování Úmluvy, aby k této Úmluvě přistoupil rozhodnutím přijatým většinou zajišťovanou článkem 20d Statutu Rady Evropy a jednomyslným hlasováním představitelů smluvních států oprávněných zasedat ve Výboru ministrů. 2. Vzhledem k Evropskému společenství a vzhledem ke kterémukoliv státu přistupujícímu k Úmluvě podle odstavce 1 vstoupí tato Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy. Evropské společenství a kterýkoliv stát přistupující k této Úmluvě se automaticky stanou členy GRECO, nejsou-li členy již v době přistoupení, a to k datu, kdy Úmluva vstoupí v platnost. Článek 34 – Územní působnost 1. Kterýkoliv stát může v době podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu stanovit území nebo více území, na která se tato Úmluva má vztahovat. 2. Kterýkoliv stát může později v prohlášení adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy sdělit, že rozšiřuje užití této Úmluvy na další území stanovené v prohlášení. S ohledem na toto území vstoupí tato Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí této deklarace generálním tajemníkem. 3. Prohlášení uskutečněné na základě dvou předchozích odstavců může být s ohledem na území stanovené v tomto prohlášení odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto odvolání se stane účinným prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem. Článek 35 – Vztah k jiným úmluvám a dohodám 1. Tato Úmluva nemá žádný vliv na práva a závazky vyplývající z mezinárodních mnohostranných úmluv týkajících se zvláštních otázek. 2. Smluvní strany této Úmluvy mohou uzavírat navzájem dvoustranné nebo mnohostranné dohody o záležitostech týkajících se této Úmluvy za účelem doplnění nebo posílení účinnosti jejích ustanovení nebo za účelem usnadnění užití v ní zakotvených zásad. 3. Jestliže dvě nebo více smluvních stran již uzavřely dohodu nebo smlouvu s ohledem na obsah, kterým se zabývá tato Úmluva, nebo jinak vyjádřily svoje vztahy vzhledem k obsahu této Úmluvy, budou oprávněny aplikovat takovou dohodu nebo smlouvu nebo souhlasně upravit tyto vztahy namísto této Úmluvy, usnadní-li se tím mezinárodní spolupráce. Článek 36 – Prohlášení Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy anebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že bude považovat za trestné činytrestné činy podplácení i přijímání úplatku cizích veřejných činitelů podle článku 5, úředních činitelů mezinárodních organizací podle článku 9, nebo soudců a soudních úředníků mezinárodních soudů podle článku 11, pouze v těch případech, kdy veřejný činitel nebo soudce konal nebo nekonal, v důsledku čehož porušil své povinnosti. Článek 37 – Výhrady 1. Kterýkoliv stát si může v době podpisu Úmluvy anebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu vyhradit právo, že jako trestný čintrestný čin podle vnitrostátního práva nebude ani částečně ani v plném rozsahu hodnotit chování uvedené v článcích 4, 6 až 8, 10 a 12 nebo trestné činytrestné činy přijímání úplatku definované v článku 5. 2. Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že využívá výhrady upravené v odstavci 2 článku 17. 3. Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že může odmítnout vzájemnou právní pomoc podle odstavce 1 článku 26, jestliže dotyčná žádost obsahuje čin, který dožádaná strana pokládá za politický. 4. Žádný stát nemůže při užití odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku vyjádřit výhrady k více než 5 uvedeným ustanovením. Žádná jiná výhrada nemůže být vznesena. Výhrady stejného charakteru vzhledem k článkům 4, 6 a 10 budou pokládány za jednu výhradu. Článek 38 – Platnost a přezkoumání prohlášení a výhrad 1. Prohlášení uvedená v článku 36 a výhrady uvedené v článku 37 budou platit na období tří let ode dne vstoupení této Úmluvy v platnost ve vztahu k dotyčnému státu. Tato prohlášení a tyto výhrady mohou být obnoveny na stejně dlouhé období. 2. Dvanáct měsíců před uplynutím platnosti prohlášení nebo výhrady oznámí generální tajemník Rady Evropy příslušnému státu, že jejich platnost vypršela. Nejpozději tři měsíce před uplynutím platnosti oznámí dotyčný stát generálnímu tajemníkovi, že hodlá své prohlášení nebo výhradu zachovat, pozměnit nebo odvolat. Nepodá-li stát takové oznámení, generální tajemník tento stát uvědomí o tom, že jeho prohlášení nebo výhrada se automaticky prodlužují na období šesti měsíců. Jestliže příslušný stát do této lhůty neoznámí svůj úmysl zachovat nebo změnit své prohlášení nebo výhradu, tak platnost jeho prohlášení nebo výhrady zaniká. 3. Jestliže smluvní strana učiní prohlášení nebo výhradu ve smyslu článků 36 a 37, před jejich obnovením anebo na žádost organizace GRECO, poskytne důvody jejich další existence. Článek 39 – Změny a doplňky 1. Změny a doplňky této Úmluvy může navrhnout každá smluvní strana a každý návrh bude zaslán generálním tajemníkem Rady Evropy členským státům Rady Evropy a každému nečlenskému státu, který přistoupil nebo je vyzván, aby k této Úmluvě přistoupil v souladu s ustanoveními článku 33. 2. Jakýkoliv doplněk nebo změna navržené smluvní stranou budou sděleny Evropskému výboru pro trestní problematiku, který předloží Výboru ministrů svůj názor na navrhovanou změnu nebo doplněk. 3. Výbor ministrů prozkoumá navrhované doplňky nebo změny a názor předložený Evropským výborem pro trestní problematiku a tyto doplňky nebo změny odsouhlasí po konzultaci s nečlenskými státy, které jsou smluvními stranami této Úmluvy. 4. Text doplňku nebo změny, který byl Výborem ministrů přijat v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, bude smluvním stranám zaslán k přijetí. 5. Doplněk nebo změna přijaté v souladu s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v platnost třicátým dnem poté, kdy všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka o jejich přijetí. Článek 40 – Urovnání sporu 1. Evropský výbor pro trestní problematiku Rady Evropy bude průběžně informován o výkladu a užití této Úmluvy. 2. V případě sporu mezi smluvními stranami v záležitostech výkladu nebo užití této Úmluvy budou se tyto smluvní strany snažit o urovnání sporu jednáním nebo jinými smírčími prostředky dle jejich volby, které zahrnují předložení sporu Evropskému výboru pro trestní problematiku, arbitrážnímu tribunálu, jehož rozhodnutí bude pro strany závazné, nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru podle toho, jak se dotyčné smluvní strany dohodnou. Článek 41 – Výpověď 1. Kterákoli smluvní strana může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu tím, že to oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 2. Výpověď nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí písemného oznámení generálním tajemníkem. Článek 42 – Informace Generální tajemník Rady Evropy informuje členské státy Rady Evropy a státy, které k této Úmluvě přistoupily, o: a) každém podepsání Úmluvy, b) každém uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu, c) každém datu vstupu v platnost této Úmluvy ve smyslu článků 32 a 33, d) každém prohlášení nebo výhradě učiněných podle článku 36 nebo článku 37, e) každém jiném úkonu, úředním uvědomění nebo sdělení týkajících se této Úmluvy. Na důkaz uvedeného níže podepsaní řádně pověření zástupci podepsali tuto Úmluvu. Dáno ve Štrasburku dne 27. ledna 1999 v anglickém a francouzském jazyce, oba texty mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, nečlenským státům účastnícím se vypracování této Úmluvy a kterémukoliv státu, který byl vyzván k přistoupení k této Úmluvě. 1) Trestněprávní úmluva o korupci, přijatá dne 27. ledna 1999 ve Štrasburku, byla vyhlášena pod č. 70/2002 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 42/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Správního ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení Vyhlášeno 29. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2009, částka 15/2009 * Část I - Všeobecná ustanovení * Část II - Ustanovení o používání právních předpisů * Část III - Ustanovení o dávkách * Část IV - Různá a závěrečná ustanovení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2009 42 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. března 2009 bylo v Tokiu podepsáno Správní ujednání o provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení1). Správní ujednání vstupuje v platnost na základě svého článku 10 odst. 1 dne 1. června 2009. České znění Správního ujednání a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SPRÁVNÍ UJEDNÁNÍ K PROVÁDĚNÍ SMLOUVY MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A JAPONSKEM O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ Podle článku 20 odstavce 1 písmene a) Smlouvy mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení, podepsané v Praze dne 21. února 2008, se příslušné úřady České republiky a Japonska dohodly takto: Část I Všeobecná ustanovení Článek 1 Definice 1. Pro účely tohoto správního ujednání „Smlouva“ znamená Smlouvu mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení, podepsanou v Praze dne 21. února 2008. 2. Ostatní výrazy používané v tomto správním ujednání mají stejný význam jako ve Smlouvě. Článek 2 Styčná místa Podle článku 20 odstavce 1 písmene b) Smlouvy se za styčná místa určují: (a) za Českou republiku: Česká správa sociálního zabezpečení; (b) za Japonsko: (i) pro Národní důchod a důchodové pojištění zaměstnanců, Správa sociálního zabezpečení; (ii) pro Vzájemný podpůrný důchod pro státní veřejné úředníky, Federace sdružení vzájemné pomoci státních veřejných zaměstnanců; (iii) pro Vzájemný podpůrný důchod pro místní veřejné úředníky a personál s obdobným statutem, Sdružení Penzijního fondu pro místní veřejné úředníky; a (iv) pro Vzájemný podpůrný důchod pro personál soukromých škol, Společnost pro podporu a vzájemnou pomoc soukromých škol Japonska. Část II Ustanovení o používání právních předpisů Článek 3 Pojištění zaměstnaných a samostatně výdělečně činných osob 1. Pokud se na zaměstnance nebo samostatně výdělečně činnou osobu vztahují právní předpisy smluvního státu podle článku 7 odstavce 1, 2, 4 nebo 5, článku 8, článku 9 odstavce 2 nebo článku 10 Smlouvy, styčné místo tohoto smluvního státu vystaví na žádost zaměstnance a jeho zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné potvrzení uvádějící, že se na takového zaměstnance nebo na samostatně výdělečně činnou osobu vztahují právní předpisy tohoto smluvního státu, s vyznačením doby platnosti takového potvrzení. Potvrzení prokazuje, že zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná osoba je vyňata z právních předpisů o povinném pojištění druhého smluvního státu. 2. Styčné místo smluvního státu, které vydává potvrzení uvedené v odstavci 1 tohoto článku, zašle kopii potvrzení nebo informaci obsaženou v potvrzení, rozhodnou-li se tak styčná místa obou smluvních států, styčnému místu druhého smluvního státu. 3. Písemnou žádost při provádění článku 7 odstavce 2 nebo 5, nebo článku 10 Smlouvy předloží zaměstnanec a jeho zaměstnavatel nebo osoba samostatně výdělečně činná styčnému místu smluvního státu, jehož právní předpisy mají být podle žádosti používány. 4. Jestliže se podle článku 7 odstavců 2 a 5 Smlouvy povolí zaměstnanci nebo samostatně výdělečně činné osobě další vynětí z právních předpisů smluvního státu, kde taková osoba pracuje, nepřesáhne tato další doba vynětí v zásadě tři roky. Část III Ustanovení o dávkách Článek 4 Přepočet dob pojištění Pro přepočet ke sčítání dob pojištění podle článku 13 Smlouvy (a) doba pojištění 12 měsíců získaná podle právních předpisů Japonska bude odpovídat 365 dnům doby pojištění získané podle právních předpisů České republiky a doba pojištění jeden měsíc získaná podle právních předpisů Japonska bude odpovídat 30 dnům doby pojištění získané podle právních předpisů České republiky. Celkové doby pojištění získané podle právních předpisů obou smluvních států v jednom kalendářním roce však nemohou přesáhnout 365 dní. (b) Doby pojištění získané podle právních předpisů České republiky budou přepočítávány podle právních předpisů Japonska. Článek 5 Vyřizování žádosti 1. Jestliže příslušná instituce smluvního státu obdrží žádost o dávku osoby, která získala doby pojištění podle právních předpisů druhého smluvního státu nebo obou smluvních států, zašle tato příslušná instituce žádost prostřednictvím styčných míst smluvních států příslušné instituci druhého smluvního státu s uvedením data, kdy žádost obdržela. Příslušná instituce prvního smluvního státu spolu se žádostí zašle příslušné instituci tohoto druhého smluvního státu prostřednictvím styčných míst smluvních států též: (a) veškeré informace, které má k dispozici a které mohou být pro příslušnou instituci tohoto druhého smluvního státu potřebné pro stanovení nároku žadatele na dávku, (b) formulář, v němž uvede zejména doby pojištění získané podle právních předpisů prvního smluvního státu a (c) je-li to potřebné a souhlasí-li s tím oprávněná osoba, informaci o svém rozhodnutí o dávce, pokud bylo učiněno. 2. Příslušná instituce druhého smluvního státu poté rozhodne o nároku žadatele na dávku a s jeho souhlasem prostřednictvím styčných míst smluvních států oznámí své rozhodnutí příslušné instituci prvního smluvního státu, je-li to potřebné. Příslušná instituce tohoto druhého smluvního státu spolu se svým rozhodnutím zašle, v případě potřeby nebo na žádost příslušné instituce prvního smluvního státu, příslušné instituci prvního smluvního státu také: (a) veškeré informace, které má k dispozici a které mohou být pro příslušnou instituci prvního smluvního státu potřebné pro stanovení nároku na dávku, (b) formulář, v němž uvede zejména doby pojištění získané podle právních předpisů, které provádí. 3. Příslušné instituce každého smluvního státu v rámci svých pravomocí ověří, zda dokumenty přiložené k žádosti splňují formu potvrzení vystavovaných odpovídajícími úřady. Styčná místa obou smluvních států se dohodnou na dokumentech, které mají být ověřovány způsobem, jenž je v souladu se zákony a předpisy, jimiž se řídí. Článek 6 Zasílání opravných prostředků a prohlášení Opravný prostředek nebo jakékoli jiné prohlášení podle článku 23 Smlouvy se zasílá prostřednictvím styčných míst smluvních států příslušnému úřadu nebo příslušné instituci druhého smluvního státu s uvedením data, kdy takový opravný prostředek nebo prohlášení byl příslušným úřadem nebo příslušnou institucí přijat. Článek 7 Lékařské informace a dokumentace týkající se zdravotního postižení žadatele nebo příjemce dávky Příslušná instituce smluvního státu poskytne na žádost příslušné instituce druhého smluvního státu a v míře povolené právními předpisy, jimiž se řídí, příslušné instituci druhého smluvního státu lékařské informace a dokumentaci, kterou má k dispozici a jež se týká zdravotního postižení žadatele nebo příjemce dávky. Žádost o informace a dokumentaci a jejich poskytnutí se uskuteční prostřednictvím styčných míst smluvních států. Část IV Různá a závěrečná ustanovení Článek 8 Výměna statistických údajů Styčná místa smluvních států si budou vyměňovat ročně statistické údaje o platbách příjemcům vyplacených na základě Smlouvy. Tyto statistické údaje budou zahrnovat údaje o počtu příjemců a celkové částce dávek s rozdělením podle jednotlivých druhů dávek vyplacených na základě Smlouvy. Tyto statistické údaje budou vyhotoveny ve formě dohodnuté styčnými místy. Článek 9 Formuláře a podrobné postupy Styčná místa smluvních států, v případě potřeby spolu s příslušnými úřady, se společně dohodnou na formulářích a podrobných postupech potřebných pro provádění Smlouvy. Článek 10 Vstup v platnost 1. Toto správní ujednání vstoupí v platnost v den, kdy vstoupí v platnost Smlouva a bude platit po stejnou dobu. 2. Příslušné úřady si mohou vzájemně písemně oznámit změny v názvech styčných míst bez potřeby změny Správního ujednání. Dáno v Tokiu 17. března 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, japonském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě jakýchkoli rozdílností ve výkladu je rozhodující anglické znění. Za příslušný úřad České republiky: Mgr. Michal Sedláček v. r. náměstek ministra práce a sociálních věcí Za příslušné úřady Japonska: Yutaka Katagiri v. r. Národní policejní agentura Shuichi Kitazaki v. r. Ministerstvo vnitra a spojů Tetsuya Fujimoto v. r. Ministerstvo financí Yoshinori Murata v. r. Ministerstvo školství, kultury, sportu, vědy a technologie Akio Koide v. r. Ministerstvo zdravotnictví, práce a sociální péče 1) Smlouva mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení podepsaná dne 21. února 2008 v Praze byla vyhlášena pod č. 41/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 41/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení Vyhlášeno 29. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2009, částka 15/2009 * Část I - Všeobecná ustanovení * Část II - Ustanovení o aplikovatelných právních předpisech * Část III - Ustanovení o dávkách * Část IV - Různá ustanovení * Část V - Ustanovení přechodná a závěrečná Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2009 41 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. února 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení. Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 31. března 2009. Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 30 dne 1. června 2009. České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně. SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A JAPONSKEM O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ Česká republika a Japonsko, dále jen „smluvní státy“, vedeny přáním upravit mezi sebou vztahy v oblasti sociálního zabezpečení, se dohodly takto: Část I Všeobecná ustanovení Článek 1 Definice 1. Pro účely této smlouvy: (a) „státní občan“ znamená, ve vztahu k České republice, osobu se státním občanstvím České republiky, ve vztahu k Japonsku, japonského státního občana ve smyslu zákona o státním občanství Japonska; (b) „právní předpisy“ znamená zákony a předpisy smluvního státu týkající se systémů uvedených v článku 2; (c) „příslušný úřad“ znamená ministerstvo nebo jiný vládní orgán smluvního státu, do jehož kompetence spadají systémy tohoto smluvního státu uvedené v článku 2; (d) „příslušná instituce“ znamená instituci pojištění smluvního státu, nebo jejich sdružení, zodpovědnou za realizaci systémů tohoto smluvního státu uvedených v článku 2; (e) „doba pojištění“ znamená dobu placení příspěvků podle právních předpisů smluvního státu a veškerou další dobu, která se podle těchto právních předpisů bere v úvahu pro stanovení nároku na dávky; (f) „dávka“ znamená důchod nebo jakoukoli jinou dávku podle právních předpisů smluvního státu. 2. Pro účely této smlouvy má jakýkoli jiný výraz nedefinovaný v této smlouvě význam, který mu náleží podle příslušných právních předpisů každého smluvního státu. Článek 2 Věcný rozsah 1. Ve vztahu k České republice se tato smlouva vztahuje na systémy upravené následujícími zákony: (a) Zákon o důchodovém pojištění a zákony související; (b) (i) Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a předpisy související a (ii) Zákon o veřejném zdravotním pojištění a předpisy související; avšak pro účely této smlouvy se články 5, 13 až 19, 23, 25, 28 (vyjma odstavce 4), 29 a odstavec 2 článku 31 použijí pouze na systémy upravené zákony pod písmenem (a). 2. Ve vztahu k Japonsku se tato smlouva použije (a) na následující japonské důchodové systémy: (i) Národní důchod (kromě Národního penzijního fondu); (ii) Důchodové pojištění zaměstnanců (kromě Zaměstnaneckého penzijního fondu); (iii) Vzájemný podpůrný důchod pro státní veřejné úředníky; (iv) Vzájemný podpůrný důchod pro místní veřejné úředníky a personál s obdobným statutem (kromě důchodového systému pro členy místních sborů) a (v) Vzájemný podpůrný důchod pro personál soukromých škol (japonské důchodové systémy uvedené pod písmeny (ii) až (v) jsou dále uváděny jako „japonské důchodové systémy pro zaměstnance“); avšak pro účely této smlouvy Národní důchod nezahrnuje sociální důchod ve stáří ani žádné jiné důchody, jejichž poskytování je dočasného nebo doplňkového charakteru pro účely sociální pomoci, a které jsou vypláceny zcela nebo převážně ze zdrojů státního rozpočtu; a (b) na japonské systémy zdravotního pojištění prováděné podle následujících zákonů: (i) Zákon o zdravotním pojištění (zákon č. 70, 1922); (ii) Zákon o zdravotním pojištění námořníků (včetně ustanovení o pojištění zaměstnanosti a o pojištění pracovníků pro náhrady při úrazech (zákon č. 73, 1939); (iii) Zákon o národním zdravotním pojištění (zákon č. 192, 1958); (iv) Zákon o vzájemném podpůrném sdružení pro státní veřejné úředníky (zákon č. 128, 1958); (v) Zákon o vzájemném podpůrném sdružení pro místní veřejné úředníky a personál s obdobným statutem (zákon č. 152, 1962); (vi) Zákon o vzájemné podpoře pro personál soukromých škol (zákon č. 245, 1953) a (vii) Zákon o zajištění poskytování zdravotní péče starším občanům (zákon č. 80, 1982); avšak pro účely této smlouvy se články 5, 13 až 19, 23, 25, 28 (vyjma odstavce 4), 29 a odstavec 2 článku 31 použijí pouze na japonské důchodové systémy uvedené pod písmenem (a). 3. Zákony a předpisy uvedené v předchozích odstavcích zahrnují také jejich změny, pokud nemění rozsah systémů upravovaných nebo realizovaných zákony a předpisy před jejich změnami. Článek 3 Osobní rozsah Tato smlouva se vztahuje na osobu, která podléhá nebo podléhala právním předpisům smluvního státu, a na jiné osoby, které odvozují práva od takové osoby. Článek 4 Rovnost nakládání Nestanoví-li tato smlouva jinak, budou osoby uvedené v článku 3, které bydlí na území smluvního státu, postaveny při používání právních předpisů tohoto smluvního státu naroveň jeho vlastním státním občanům. Článek 5 Výplata dávek do ciziny 1. Nestanoví-li tato smlouva jinak, jakékoli ustanovení právních předpisů smluvního státu, které omezuje nárok na dávky nebo jejich výplatu pouze z toho důvodu, že daná osoba bydlí mimo území tohoto smluvního státu, se nepoužije u osob, které bydlí na území druhého smluvního státu. 2. Dávky podle právních předpisů smluvního státu budou vypláceny státním občanům druhého smluvního státu bydlícím na území třetího státu za stejných podmínek jako státním občanům prvního smluvního státu, kteří bydlí na území takového třetího státu. Část II Ustanovení o aplikovatelných právních předpisech Článek 6 Obecná ustanovení Nestanoví-li tato smlouva jinak, osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná na území smluvního státu bude podléhat, pokud jde o toto zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, pouze právním předpisům tohoto smluvního státu. Článek 7 Zvláštní ustanovení 1. Je-li zaměstnanec, který podléhá právním předpisům smluvního státu a je zaměstnán na území tohoto smluvního státu zaměstnavatelem se sídlem na tomto území, vyslán tímto zaměstnavatelem z tohoto území na území druhého smluvního státu, aby tam pro něho vykonával práci, bude tento zaměstnanec podléhat pouze právním předpisům prvního smluvního státu tak, jako by tento zaměstnanec pracoval na území prvního smluvního státu, za předpokladu, že očekávaná doba takového vyslání nepřesahuje pět let. 2. Pokud vyslání uvedené v odstavci 1 tohoto článku trvá déle než pět let, příslušné úřady obou smluvních států, nebo jimi pověřené příslušné instituce, se mohou dohodnout, že zaměstnanec bude i nadále podléhat pouze právním předpisům prvního smluvního státu. 3. Odstavec 1 tohoto článku se použije i v případě, že zaměstnanec, který byl vyslán zaměstnavatelem z území smluvního státu na území třetího státu, je následně vyslán tímto zaměstnavatelem z území tohoto třetího státu na území druhého smluvního státu. 4. Jestliže osoba podléhající právním předpisům smluvního státu a obvykle pracující na území tohoto smluvního státu jako osoba samostatně výdělečně činná dočasně pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná pouze na území druhého smluvního státu, bude tato osoba podléhat pouze právním předpisům prvního smluvního státu tak, jako by tato osoba pracovala na území prvního smluvního státu, za předpokladu, že očekávaná doba takové samostatné výdělečné činnosti nepřesahuje pět let. 5. Pokud samostatná výdělečná činnost na území druhého smluvního státu uvedená v odstavci 4 tohoto článku trvá déle než pět let, příslušné úřady obou smluvních států, nebo jimi pověřené příslušné instituce, se mohou dohodnout, že osoba samostatně výdělečně činná bude i nadále podléhat pouze právním předpisům prvního smluvního státu. 6. Odstavce 1 a 4 tohoto článku se nevztahují na osobu, která je zaměstnána na území Japonska zaměstnavatelem se sídlem na tomto území, nebo která obvykle pracuje na území Japonska jako osoba samostatně výdělečně činná, pokud taková osoba nepodléhá právním předpisům Japonska týkajícím se japonských důchodových systémů uvedených v článku 2 odstavec 2 písmena (a) (i) až (v). Článek 8 Osoby pracující na palubě námořní lodi Osoba, která pracuje na palubě námořní lodi plující pod vlajkou smluvního státu, bude podléhat pouze: (a) v případech, kdy je osoba zaměstnanec, právním předpisům smluvního státu, na jehož území sídlí zaměstnavatel; (b) v případech, kdy je osoba samostatně výdělečně činná, právním předpisům smluvního státu, na jehož území tato osoba bydlí. Článek 9 Členové diplomatických misí, členové konzulárních úřadů a státní úředníci 1. Touto smlouvou nejsou dotčena ustanovení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích z 18. dubna 1961 ani Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963. 2. S výhradou odstavce 1 tohoto článku, je-li státní úředník smluvního státu, nebo osoba podle právních předpisů tohoto smluvního státu za takovou považovaná, vyslána pracovat na území druhého smluvního státu, bude tato osoba podléhat právním předpisům prvního smluvního státu tak, jako by pracovala na území prvního smluvního státu. Článek 10 Výjimky z článků 6 až 9 Na společnou žádost zaměstnance a zaměstnavatele nebo na žádost osoby samostatně výdělečně činné se mohou příslušné úřady obou smluvních států, nebo jimi pověřené příslušné instituce, dohodnout na udělení výjimky z ustanovení článků 6 až 9 v zájmu určitých osob nebo skupin osob za předpokladu, že takové osoby nebo skupiny osob budou podléhat právním předpisům některého ze smluvních států. Článek 11 Doprovázející manžel a děti 1. Pokud jde o doprovázejícího manžela nebo děti osoby pracující na území Japonska, která podle článku 7, článku 9 odstavec 2 nebo článku 10 podléhá právním předpisům České republiky: (a) V případech, kdy doprovázející manžel nebo děti jsou osobami jiného než japonského státního občanství, právní předpisy Japonska týkající se japonských důchodových systémů uvedených v článku 2 odstavec 2 písmeno (a) se na ně neuplatní. Pokud však doprovázející manžel nebo děti o to požádají, předchozí se nepoužije; (b) V případech, kdy doprovázející manžel nebo děti jsou japonskými státními občany, vynětí z právních předpisů Japonska týkajících se japonských důchodových systémů uvedených v článku 2 odstavec 2 písmeno (a) bude určeno v souladu s japonskými právními předpisy. 2. Pokud jde o doprovázejícího manžela nebo děti osoby podléhající podle článku 6 právním předpisům České republiky, kteří bydlí na území České republiky, vztahují se na ně také právní předpisy České republiky o systému zdravotního pojištění uvedené v článku 2 odstavec 1 písmeno (b). Článek 12 Povinné pojištění Články 6 až 8, článek 9 odstavec 2 a článek 11 se týkají pouze povinného pojištění podle právních předpisů smluvního státu. Část III Ustanovení o dávkách Oddíl 1 Společná ustanovení Článek 13 Sčítání Nezískala-li osoba dostatečnou dobu pojištění pro splnění podmínek nároku na dávky podle právních předpisů smluvního státu, příslušná instituce tohoto smluvního státu vezme pro stanovení nároku na tyto dávky v úvahu doby pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu v rozsahu, v jakém se nepřekrývají s dobami pojištění získanými podle právních předpisů prvního smluvního státu. Oddíl 2 Ustanovení týkající se České republiky Článek 14 Doby podle právních předpisů třetího státu a doby kratší dvanácti měsíců 1. Příslušná instituce České republiky vezme pro stanovení nároku na dávky podle právních předpisů České republiky v úvahu doby pojištění získané podle právních předpisů třetího státu, s nímž je Česká republika vázána dokumentem o sociálním zabezpečení obsahujícím ustanovení o sčítání dob pojištění. 2. Nedosahují-li doby pojištění získané podle právních předpisů České republiky dvanácti měsíců a nevznikne-li na jejich základě nárok na dávky, příslušná instituce České republiky nepoužije článek 13 a dávky nepřizná. Článek 15 Výpočet dávek 1. Jsou-li podle právních předpisů České republiky splněny podmínky nároku na dávku i bez přihlédnutí k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Japonska, vypočte příslušná instituce České republiky dávky: (a) výlučně na základě dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky a rovněž, (b) podle pravidel stanovených v odstavci 2 tohoto článku s výjimkou případu, kdy výsledek takového výpočtu by byl stejný nebo nižší než výsledek výpočtu podle písmene (a). Oprávněná osoba bude mít nárok na vyšší z dávek vypočtených podle písmen (a) a (b). 2. Pokud nárok na dávku podle právních předpisů České republiky může vzniknout pouze s přihlédnutím k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Japonska a třetího státu ve smyslu článku 14 odstavec 1, pak příslušná instituce České republiky: (a) vypočte nejprve teoretickou výši dávky, která by náležela v případě, že by všechny doby pojištění byly získány podle právních předpisů České republiky a (b) poté, na základě teoretické výše vypočtené podle písmene (a), stanoví skutečnou výši dávky podle poměru délky dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky k celkové době pojištění uvedené pod písmenem (a). Příslušná instituce České republiky vezme při aplikaci ustanovení písmene (a) za základ pro výpočet dávky v úvahu pouze příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle právních předpisů, které provádí. Tyto příjmy, s indexací podle právních předpisů České republiky, budou považovány za dosažené i v dobách pojištění získaných podle právních předpisů Japonska a třetího státu, k nimž přihlíží při stanovení teoretické výše dávky. Článek 16 Zvláštní ustanovení 1. (a) Skutečnosti mající vliv na nárok, krácení, pozastavení či výši dávky, které nastaly na území Japonska, budou posuzovány tak, jako by k nim došlo na území České republiky. (b) Příslušný úřad České republiky může, v zájmu skupin oprávněných osob, omezit použití ustanovení písmene (a). 2. Podmínkou nároku na plný invalidní důchod osob, které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před dosažením 18 let věku nebyly účastny důchodového pojištění po potřebnou dobu, je trvalý pobyt osoby na území České republiky. Oddíl 3 Ustanovení týkající se Japonska Článek 17 Zvláštní ustanovení o sčítání 1. Doba pojištění uvedená v článku 1 odstavec 1 písmeno (e) nezahrnuje dobu, která se bere v úvahu pro účely stanovení nároku na dávky podle právních předpisů Japonska na základě jiných smluv o sociálním zabezpečení srovnatelných s touto smlouvou. 2. Článek 13 se nepoužije na doplňkový důchod pro určitá zaměstnání na základě vzájemných podpůrných důchodů a na jednorázové platby odpovídající vrácení příspěvků. 3. Při aplikaci článku 13 se doby pojištění získané podle právních předpisů České republiky vezmou v úvahu jako doby pojištění podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance a jako odpovídající doby pojištění podle Národního důchodu. 4. Článek 4 nemá vliv na ustanovení o doplňkových dobách podle právních předpisů Japonska pro japonské státní občany bydlící mimo území Japonska. Článek 18 Zvláštní ustanovení o invalidních dávkách a dávkách pozůstalých 1. S výhradou odstavce 2 písmeno (a) tohoto článku tam, kde právní předpisy Japonska vyžadují pro nárok na invalidní dávky nebo na dávky pozůstalých (vyjma jednorázových plateb odpovídajících vrácení příspěvků), aby datum prvé lékařské prohlídky nebo úmrtí spadalo do určité doby pojištění, považuje se pro stanovení nároku na takové dávky tato podmínka za splněnou, jestliže takové datum spadá do dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky. 2. (a) Pokud nárok na invalidní dávky nebo na dávky pozůstalých (vyjma jednorázových dávek odpovídajících vrácení příspěvků) na základě Národního důchodu se stanoví bez použití odstavce 1 tohoto článku, nepoužije se tento odstavec pro stanovení nároku na invalidní dávky nebo na dávky pozůstalých (vyjma jednorázových plateb odpovídajících vrácení příspěvků) na základě stejného pojistného případu podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance. (b) Pokud jde o osobu, která získala doby pojištění podle dvou či více japonských důchodových systémů pro zaměstnance, považuje se při aplikaci odstavce 1 tohoto článku podmínka uvedená v tomto odstavci za splněnou pro jeden z těchto důchodových systémů v souladu s právními předpisy Japonska. 3. Článek 5 odstavec 1 nemá vliv na ustanovení právních předpisů Japonska, které pro získání nároku na základní invalidní důchod nebo na základní důchod pozůstalých požadují, aby osoba ve věku 60 nebo více let, avšak mladší 65 let k datu prvé lékařské prohlídky nebo úmrtí bydlela na území Japonska. Článek 19 Výpočet dávek 1. Pokud se nárok na japonskou dávku stanoví s použitím článku 13 nebo článku 18 odstavec 1, příslušná instituce Japonska vypočte výši této dávky, s výhradou odstavců 2 až 5 tohoto článku, podle právních předpisů Japonska. 2. Pokud jde o základní invalidní důchod a další dávky, jejichž výše je stanovena pevnou částkou bez ohledu na dobu pojištění, jsou-li podmínky pro získání takových dávek splněny s použitím článku 13 nebo článku 18 odstavec 1, vypočte se částka určená k výplatě podle poměru součtu příspěvkových dob a dob osvobozených od pojistného v rámci důchodového systému, z nichž budou tyto dávky vypláceny, k součtu těchto příspěvkových dob, dob osvobozených od pojistného a dob pojištění získaných podle právních předpisů České republiky. 3. Pokud jde o invalidní dávky nebo dávky pozůstalých podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance, kdy výše těchto dávek určených k výplatě se vypočítává na základě předepsaných dob stanovených právními předpisy Japonska, jsou-li doby pojištění podle těchto systémů kratší než předepsané doby a podmínky pro získání takových dávek jsou splněny s použitím článku 13 nebo článku 18 odstavec 1, vypočte se částka určená k výplatě podle poměru dob pojištění v japonských důchodových systémech pro zaměstnance k součtu těchto dob pojištění s dobami pojištění získanými podle právních předpisů České republiky. Jestliže však součet těchto dob pojištění přesahuje předepsanou dobu, považuje se součet těchto dob pojištění za rovnající se předepsané době. 4. Pokud jde o výpočet výše dávek podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku, jestliže osoba s nárokem na dávky získala doby pojištění podle dvou či více takových důchodových systémů, příspěvkové doby v rámci důchodového systému uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, z něhož bude tato dávka vyplácena, nebo doby pojištění podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance uvedených v odstavci 3 tohoto článku, budou představovat součet dob pojištění podle všech těchto důchodových systémů. Jestliže však součet těchto dob pojištění se rovná nebo přesahuje předepsanou dobu stanovenou ve smyslu odstavce 3 tohoto článku právními předpisy Japonska, způsob výpočtu stanovený v odstavci 3 tohoto článku a v tomto odstavci se nepoužije. 5. Pokud jde o doplňkový důchod manželů, který je zahrnut ve starobním zaměstnaneckém důchodu, a veškeré další dávky, které mohou být poskytovány v pevné částce v případech, kdy doby pojištění podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance se rovná nebo přesahuje předepsanou dobu stanovenou právními předpisy Japonska, jestliže podmínky pro získání takových dávek jsou splněny s použitím článku 13, vypočte se částka určená k výplatě podle poměru těchto dob pojištění podle japonských důchodových systémů pro zaměstnance, z něhož budou takové dávky vypláceny, k této předepsané době. Část IV Různá ustanovení Článek 20 Administrativní spolupráce 1. Příslušné úřady obou smluvních států: (a) dohodnou správní ujednání potřebná pro provádění této smlouvy; (b) určí styčná místa pro provádění této smlouvy a (c) navzájem a co nejdříve si sdělí veškeré informace o změnách svých příslušných právních předpisů, které mohou mít vliv na provádění této smlouvy. 2. Příslušné úřady a příslušné instituce obou smluvních států si v rámci jim náležejících pravomocí navzájem pomáhají při provádění této smlouvy. Tato pomoc je bezplatná. 3. Vzájemné uznávání dokladů bude dohodnuto mezi příslušnými institucemi obou smluvních států. Článek 21 Platby nebo poplatky a ověřování 1. Pokud právní předpisy, jiné zákony a předpisy smluvního státu obsahují ustanovení o osvobození nebo snížení správních nebo konzulárních poplatků pro dokumenty, které se předkládají podle právních předpisů tohoto smluvního státu, platí tato ustanovení také pro dokumenty, které se předkládají při provádění této smlouvy a právních předpisů druhého smluvního státu. 2. Dokumenty předkládané pro účely této smlouvy a právních předpisů smluvního státu jsou vyňaty z požadavků na legalizaci nebo jiných podobných formalit diplomatickými nebo konzulárními úřady. Článek 22 Komunikace a používání jazyků 1. Příslušné úřady, příslušné instituce a styčná místa smluvních států mohou vzájemně a s jakoukoli dotčenou osobou komunikovat přímo bez ohledu na to, kde tato osoba bydlí, kdykoli je to nezbytné pro provádění této smlouvy. Komunikace může být vedena v příslušných jazycích smluvních států nebo v jazyce anglickém. 2. Příslušné úřady a příslušné instituce smluvního státu nesmějí při provádění této smlouvy odmítnout žádosti nebo jiné dokumenty z důvodu, že jsou sepsány v jazyce druhého smluvního státu nebo v jazyce anglickém. Článek 23 Předkládání dokumentů 1. Předloží-li se písemná žádost o dávky, opravný prostředek nebo jakékoli jiné prohlášení podle právních předpisů smluvního státu příslušnému úřadu nebo příslušné instituci druhého smluvního státu, jenž je podle právních předpisů tohoto druhého smluvního státu kompetentní pro přijímání obdobných žádostí, opravných prostředků nebo prohlášení, bude se taková žádost o dávky, opravný prostředek nebo prohlášení považovat za podané ve lhůtě u příslušného úřadu nebo příslušné instituce prvního smluvního státu. 2. Příslušný úřad nebo příslušná instituce smluvního státu, kterým byla předložena žádost o dávky, opravný prostředek nebo jakékoli jiné prohlášení, je postoupí bez prodlení příslušnému úřadu nebo příslušné instituci druhého smluvního státu. Článek 24 Důvěrnost informací 1. Příslušné úřady nebo příslušné instituce smluvního státu zasílají, v souladu s jeho zákony a předpisy, příslušným úřadům nebo příslušným institucím druhého smluvního státu informace o jednotlivci získané podle právních předpisů prvního smluvního státu v míře, nakolik jsou tyto informace nezbytné pro provádění této smlouvy. 2. Nestanoví-li zákony a předpisy smluvního státu jinak, informace o jednotlivci, které jsou předávány v souladu s touto smlouvou, se používají výhradně pro účely provádění této smlouvy a jsou spravovány podle zákonů a předpisů tohoto smluvního státu o ochraně důvěrnosti osobních údajůosobních údajů. Článek 25 Výplata dávek Výplata dávek podle této smlouvy poživatelům, kteří bydlí na území druhého smluvního státu, se provádí přímo ve volně směnitelných měnách. Článek 26 Řešení sporů Veškeré spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy se řeší jednáním mezi úřady smluvních států k tomu příslušnými. Článek 27 Názvy Názvy částí, oddílů a článků této smlouvy jsou uvedeny pouze pro potřeby odkazů a nemají vliv na výklad této smlouvy. Část V Ustanovení přechodná a závěrečná Článek 28 Skutečnosti před vstupem Smlouvy v platnost 1. Tato smlouva nezakládá žádné nároky na dávky za jakoukoli dobu před jejím vstupem v platnost. 2. Při provádění této smlouvy se přihlíží ke skutečnostem, které nastaly před jejím vstupem v platnost. 3. Při stanovení nároků na dávky podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány před jejím vstupem v platnost. 4. Při aplikaci článku 7 odstavec 1 a 4 v případě osob, které pracovaly na území smluvního státu přede dnem vstupu této smlouvy v platnost, se má za to, že doba vyslání nebo samostatné výdělečné činnosti uvedená v článku 7 odstavec 1 a 4 započala dnem vstupu této smlouvy v platnost. Článek 29 Rozhodnutí před vstupem Smlouvy v platnost a přepočty 1. Rozhodnutí učiněná před vstupem této smlouvy v platnost neovlivňují žádné nároky stanovené na základě této smlouvy. 2. Částka dávek, která byla vypočtena před vstupem této smlouvy v platnost, může být na žádost přepočtena. Tento přepočet nepovede ke snížení částky dávek, jež mají být vyplaceny. Článek 30 Vstup v platnost Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž si smluvní státy vymění ratifikační listiny. Článek 31 Doba platnosti a ukončení platnosti 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každý smluvní stát může druhému smluvnímu státu diplomatickou cestou doručit písemné oznámení o výpovědi této smlouvy. V takovém případě zůstane Smlouva v platnosti do posledního dne dvanáctého měsíce následujícího po měsíci, v němž druhý smluvní stát oznámení o výpovědi obdržel. 2. Bude-li tato smlouva podle odstavce 1 tohoto článku vypovězena, práva nabytá podle této smlouvy týkající se nároku na dávky a na jejich výplatu zůstanou zachována. Na důkaz čehož níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto smlouvu. Dáno v Praze dne 21. února 2008 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, japonském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě jakýchkoli rozdílností ve výkladu je rozhodující anglické znční. Za Českou republiku RNDr. Petr Nečas v. r. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Za Japonsko Hideaki Kumazawa v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Japonska v České republice
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 152/2009 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 152/2009 Sb. Sdělení Energetického regulačního úřadu o vydání cenového rozhodnutí Vyhlášeno 29. 5. 2009, částka 45/2009 152 SDĚLENÍ Energetického regulačního úřadu ze dne 20. května 2009 o vydání cenového rozhodnutí Energetický regulační úřad v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že podle § 17 odst. 6 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, vydal cenové rozhodnutí č. 2/2009 ze dne 11. května 2009, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 11/2008 ze dne 20. listopadu 2008, o cenách plynů. Podle § 17 odst. 10 písm. b) energetického zákona uveřejnil Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí v Energetickém regulačním věstníku ze dne 14. května 2009, v částce 5. Uvedeným dnem nabylo cenové rozhodnutí platnosti. Účinnosti nabývá cenové rozhodnutí dnem 1. června 2009. Předseda: Ing. Fiřt v. r.
Nález Ústavního soudu č. 151/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 151/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009 ve věci návrhu na zrušení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 29. 5. 2009, částka 45/2009 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu * II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení * III. - Upuštění od ústního jednání * IV. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele * V. - Petit návrhu, dikce napadeného právního předpisu a posouzení důvodnosti odmítnutí návrhu dle § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. * VI. - Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu * VII. - Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem * VIII. - Formulace výroku „derogačního“ nálezu a jeho právní důsledky 151 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2009 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto: Ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 167/2004 Sb., bylo v rozporu s čl. 26 odst. 1 a 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 21. listopadu 2008 doručen návrh Krajského soudu v Plzni na zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel tak učinil dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu dospěl k závěru, že ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jehož má být při řešení věci sp. zn. 30 Ca 98/2008 použito, je v rozporu s čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V uvedené věci sp. zn. 30 Ca 98/2008 je Krajským soudem v Plzni rozhodováno o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zrušení živnostenského oprávnění podle § 58 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) živnostenského zákona. Dle zjištění správního orgánu byl žalobce v řízení před krajským soudem rozsudkem Zemského soudu ve Stuttgartu, Spolková republika Německo, ze dne 22. října 1998 sp. zn. 4 KLs 230 Js 8137/98 odsouzen pro trestné činytrestné činy nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o drogách, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, čili byl odsouzen za skutek, který vykazuje znaky trestného činutrestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činutrestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 trestního zákona. V řízení před soudem žalovaný správní orgán poukázal na nepřípustnost správní úvahy při aplikaci ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, jež ji v případech odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku za úmyslné jednání nepřipouští. Žalobce naproti tomu argumentoval porušením čl. 3 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny a zpochybnil přijatelnost podmínky bezúhonnostibezúhonnosti pro výkon všech živnostíživností, když ji Ústavní soudÚstavní soud označil za nepřiměřenou pro podnikání v zemědělství [nález sp. zn. Pl. ÚS 38/04 ze dne 20. 6. 2006 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.)*)]. Ztotožňuje se s obsahem ústavněprávní argumentace žalobce, obecný soud přerušil v dané věci řízení a předložil Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na zrušení předmětného zákonného ustanovení. Důvodem tohoto návrhu je tvrzený rozpor mezi zákonným vymezením bezúhonnostibezúhonnosti dle § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona a čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny. V odůvodnění svého návrhu soud poukazuje na původní znění § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), dle kterého „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen: a) pro trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, b) pro jiný trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze živnostiživnosti a osobě podnikatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při provozování živnostiživnosti.“. Dle jeho přesvědčení tato zákonná dikce byla v souladu s Listinou, jelikož „šetřila jejich podstatu a smysl“ (čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny) – omezení práva podnikat bylo důsledně vázáno na činnosti, které souvisely s trestnou činností, a to vycházejíc z odůvodnitelného zájmu společnosti na tom, aby alespoň po určitou dobu byla odsouzená osoba zbavena možnosti provádět aktivity v oblasti, v níž porušila zájmy chráněné trestním zákonem. Navzdory uvedenému konstatování krajský soud upozorňuje na možný rozpor možnosti správního orgánu rozhodnout o zrušení živnostenského oprávnění v situaci, kdy obecný soud rozhodující o vině a trestu za určité jednání neuložil trest zákazu činnosti (a to s poukazem na možný rozpor s čl. 40 odst. 1 Listiny). Navrhovatel dále poukazuje na zásadní změnu živnostenského zákona, provedenou zákonem č. 356/1999 Sb. s účinností dnem 1. března 2000, jež obsahovala i nové znění § 6 odst. 2 písm. a), dle něhož za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslně spáchaný trestný čintrestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku, přičemž po obsahové stránce je tato úprava shodná s úpravou současnou, jelikož následnými novelami došlo k ryze formálním formulačním změnám (zákon č. 167/2004 Sb., zákon č. 130/2008 Sb.). K účelům této zásadní změny krajský soud odkazuje na důvodovou zprávu k návrhu zákona, posléze přijatého pod č. 356/1999 Sb., dle které tímto účelem je „upřesnit stávající nedostatečná a nejednoznačná kritéria, která posuzování bezúhonnostibezúhonnosti úzce vázala na souvislost mezi skutkovou podstatou trestného činutrestného činu a předmětem podnikání nebo na existenci obavy z opakování trestné činnosti při provozování živnostiživnosti“, a dále dle níž je takto postupováno „s ohledem na současnou obvyklou úpravu bezúhonnostibezúhonnosti v českém právním řádu“, přičemž „podle dosavadní právní úpravy se bezúhonnostbezúhonnost posuzuje podle souvislosti skutkové podstaty trestného činutrestného činu a konkrétního předmětu podnikání, eventuálně podle obavy z opakování trestné činnosti při provozování živnostíživností, což neumožňuje omezit podnikání těch osob, které se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním“. V důvodové zprávě bylo konečně vytýkáno předchozí úpravě, že „umožňovala v rámci správní úvahy úřadu příliš subjektivní hodnocení“. Krajský soud vůči takto zformulovaným důvodům napadené zákonné úpravy namítá, že předchozí právní úprava nebyla nikterak nedostatečná nebo nejednoznačná, a zároveň poukazuje na skutečnost, že obdobnou úpravu obsahuje např. trestní zákon při ukládání trestu zákazu činnosti, pokud jde o souvislost trestného činutrestného činu s konkrétní činností. Odmítá argumentaci v důvodové zprávě k návrhu stávající dikce napadeného zákonného ustanovení a tvrdí, že tomu bylo právě naopak, že totiž předchozí úprava umožňovala respektovat specifika toho kterého konkrétního a jedinečného případu. Současně upozorňuje na možnosti metodického vedení správních úřadů při aplikaci § 6 živnostenského zákona. Zvolený legislativní prostředek považuje proto navrhovatel za nepřiměřený ve vztahu k dosažení zamýšleného účelu. Zdůrazňuje, že napadená zákonná úprava nepřihlíží k osobě konkrétního odsouzeného, k druhu podnikatelské činnosti, účelu trestu, působení na odsouzeného po propuštění z výkonu trestu, k nutnosti jeho začlenění do běžného občanského života. Nadto upozorňuje i na případný rozpor předmětného zákonného ustanovení s čl. 40 Listiny. Ze všech takto vyložených důvodů navrhuje Krajský soud v Plzni ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro rozpor s čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ve Sbírce zákonů. II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soudÚstavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 5. ledna 2009, se předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček omezuje toliko na rekapitulaci dat a procedurálních fází přijetí zákona č. 455/1991 Sb., jakož i zákona č. 356/1999 Sb. Jakkoli lze jistě obecně uvítat lakonický způsob vyjadřování, při absenci jakékoli zmínky o intencích zákonodárce plynoucích z průvodních dokumentů přijímání zákona se vnucuje otázka smyslu a účelu vyjádření účastníka řízení k předmětnému návrhu. Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Úvodem svého vyjádření, doručeného Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 29. prosince 2008, jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka rekapituluje legislativní vývoj úpravy ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, tj. počínaje přijetím zákona č. 455/1991 Sb., přes přijetí zákonů č. 356/1999 Sb., č. 167/2004 Sb., až po přijetí zákona č. 130/2008 Sb., přičemž vyslovuje pochybnost, lze-li z navrhovaného petitu jednoznačně dovodit, jaké znění živnostenského zákona je navrhováno zrušit, neboť ke zrušení navrhovaná dikce § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona je označena „ve znění pozdějších předpisů“. V dalším se ve vyjádření uvádí, že ze stenozáznamu z projednávání senátního tisku č. 356/1999 návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), vyplývá, že na plénu Senátu byla bezúhonnostbezúhonnost zmíněna ve zprávě ministra průmyslu a obchodu jako předkladatele tohoto návrhu zákona, který uvedl, že se jedná „o zpřísnění všeobecných podmínek k provozování živnostiživnosti, omezující podnikání osob odsouzených pro závažné trestné činytrestné činy nebo majících daňové nedoplatky“. Dále ve společné zpravodajské zprávě, kterou přednesl zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tento kromě jiného uvedl, že „cílem bylo zejména nově vymezit podmínky pro vstup do podnikání u fyzických i právnických osob a rozšířit dosud stanovenou podmínku beztrestnosti o neodsouzení za úmyslný trestný čintrestný čin, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody delší než jeden rok, nebo o trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním“. Předseda Senátu v této souvislosti připomíná, že při projednávání návrhu zákona v jednotlivých výborech ani na plénu Senátu nezazněly pochybnosti o souladu úpravy všeobecných podmínek provozování živnostíživností s relevantními ustanoveními Listiny, a konstatuje, že shodně s usneseními výborů i plénum Senátu dne 9. prosince 1999 na své 12. schůzi přijalo usnesení (č. 232), jímž návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválilo. Další návrh zákona, kterým se měnil zákon č. 455/1991 Sb., byl Senátem projednáván jako senátní tisk č. 2004/292, přičemž dle účastníka řízení z proběhlé rozpravy v jednotlivých výborech a na plénu Senátu nevyplývá, že by některý ze senátorů považoval navrženou úpravu týkající se bezúhonnostibezúhonnosti za odporující Listině (plénum Senátu pak na své 14. schůzi dne 25. března 2004 usnesením č. 364 návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválilo). Shodné konstatování platí dle něj i pro projednávání posledního návrhu zákona, kterým se měnil zákon č. 455/1991 Sb. (tisk č. 211/2008), přičemž návrh byl plénem Senátu na jeho 12. schůzi dne 20. března 2008 usnesením č. 333 ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválen. III. Upuštění od ústního jednání Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soudÚstavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel ve svém návrhu ze dne 18. listopadu 2008, tak i účastníci řízení v přípise předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 1. dubna 2009 a předsedy Senátu Parlamentu České republiky ze dne 31. března 2009, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. IV. Podmínky aktivní legitimace navrhovatele Návrh na zrušení ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona byl podán Krajským soudem v Plzni dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Ca 98/2008 se žalobce žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, takto Krajského úřadu Plzeňského kraje, krajského živnostenského úřadu, ze dne 26. června 2008 č. j. VVŽÚ/5727/08, kterým bylo jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Domažlicích ze dne 17. dubna 2008 č. j. OŽ-6414/2007-11356/2008/See o zrušení živnostenského oprávnění podle § 58 odst. 1 písm. a) s přihlédnutím k § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zamítnuto a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Krajský soud v Plzni poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy dospěl k závěru, že ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, jehož má být při řešení věci sp. zn. 30 Ca 98/2008 použito, je v rozporu s čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny, kmenové řízení dle § 48 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního usnesením ze dne 18. listopadu 2008 č. j. 30 Ca 98/2008-19 přerušil a Ústavnímu souduÚstavnímu soudu předložil předmětný návrh na kontrolu norem. Smyslem konkrétní kontroly norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy je soudní kontrola ústavnosti zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož má být obecným soudem použito při projednání a rozhodnutí určité konkrétní věci. Tím je rovněž vymezen prostor obecného soudu pro postup dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, jenž je omezen toliko a výlučně na v dané věci relevantní hmotné a procesní právo. Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tudíž taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež zakládá pro posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody. Jak vyplývá z popisu předmětného řízení u obecného soudu, lze na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek jeho aktivní legitimace pro řízení o kontrole norem. V. Petit návrhu, dikce napadeného právního předpisu a posouzení důvodnosti odmítnutí návrhu dle § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Dle petitu návrhu se Krajský soud v Plzni domáhá, aby Ústavní soudÚstavní soud nálezem „ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)“, zrušil. Dikce § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platná a účinná do 30. června 2008, čili do nabytí účinnosti zákona č. 130/2008 Sb., tj. zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 167/2004 Sb., byla následující: „Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činytrestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku.“. Čl. I bod 16 zákona č. 167/2004 Sb. totiž stanovil: »V § 6 odst. 2 písm. a) zní: „a) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činytrestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,“.«. Dikce předmětného zákonného ustanovení ve znění novely provedené zákonem č. 130/2008 Sb. (čl. I bod 9) je pak následující: „Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činytrestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo“. Dle ustanovení § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Z uvedeného plyne, že v obecným soudem projednávané a rozhodované věci relevantním právem je ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona, ve znění platném a účinném do 30. června 2008. V mezidobí bylo tudíž relevantní zákonné ustanovení změněno či zrušeno. Souhrnně se k dopadu takovéto situace pro řízení o konkrétní kontrole norem vyslovil Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.). Odkázal v něm předně na nález sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.) a nález sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.), dle kterých „dojde-li soudce obecného soudu k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (tedy nikoli pouze v té době platný, ale také v té době již neplatný, avšak ještě aplikovatelný zákon), je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen předložit věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Odmítnutí poskytnout obecnému soudu svým rozhodnutím o ústavnosti či protiústavnosti aplikovatelného zákona pomoc Ústavní soudÚstavní soud považoval za důvod vzniku neřešitelné situace umělého právního vakua, rozhodnutí obecného soudu samotného o protiústavnosti aplikovaných ustanovení pak kvalifikoval jako postup v rozporu s Ústavou, a to v rozporu se zásadou koncentrovaného ústavního soudnictví (čl. 83 a čl. 95 odst. 1 a 2 Ústavy).“. Jelikož uvedený postup otevírá prostor pro posuzování dřívějších právních jednání (případně právních událostí) dle pozdější, avšak již ústavně konformní právní úpravy, a vykazuje proto znaky pravé retroaktivity, Ústavní soudÚstavní soud jej zásadně omezil na situace připouštějící regulaci pravou retroaktivitou [viz též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.)] a konstatoval, že z principu ochrany důvěry občanů v právo vyplývá, že princip nepřípustnosti retroaktivity nelze vztáhnout na zpětné působení právních norem, jež nepředstavují zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv, přičemž uvedená teze z pohledu členění základních práv a svobod s ohledem na jejich možné adresáty dopadá na případy, ve kterých je tímto adresátem veřejná moc. Pravá retroaktivita dle Ústavního soudu v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci tudíž nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo, příp. zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv. Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 rovněž upozornil na skutečnost, že situace odlišná nastává v případech horizontálního působení základních práv a svobod, na něž ve vztahu k třetím osobám nutno vztáhnout principy ochrany důvěry občanů v právo, právní jistoty, resp. nabytých práv - neomezená aplikace postupu založeného interpretací čl. 95 odst. 2 Ústavy obsaženou v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, potvrzeném nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/03 (všechny viz výše), by tudíž u nich založila pravou retroaktivitu, a tedy rozpor s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Za jediný možný případ průlomu zákazu zpětné účinnosti právní normy v řízení o kontrole norem u horizontálního působení základních práv a svobod Ústavní soudÚstavní soud akceptoval ochranu hodnot, jež spadají do rámce materiálního jádra Ústavy dle jejího čl. 9 odst. 2, hodnot, podmínky jejichž ochrany, a to i za cenu prolomení zákazu pravé retroaktivity, obsahuje slavná „Radbruchova formule“. Pro uvedené nelze než interpretovat předmětný petit ve smyslu „návrhu na zrušení“ ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008. Předmětné zákonné ustanovení upravuje právní vztah, ve kterém adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti (čl. 4 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny) je veřejná moc, a nikoli subjekt soukromého práva. Proto jsou v rozhodované věci splněny podmínky pro řízení o konkrétní kontrole norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve smyslu právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vyjádřeného v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, sp. zn. Pl. ÚS 42/03 a sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (všechny viz výše), a není tudíž dán důvod odmítnutí návrhu dle § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Konečně se na tomto místě nabízí i otázka relevance legislativní změny pro řízení o kontrole norem. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/01 ze dne 31. 10. 2001 (N 164/24 SbNU 201; 424/2001 Sb.) Ústavní soud k této otázce, tj. k dopadu změny zákonného ustanovení v řízení o kontrole norem pro postup dle § 66 odst. 1 a § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., konstatoval, že změna ke zrušení navrhovaného zákonného ustanovení zakládá důvod odmítnutí návrhu, resp. zastavení řízení o kontrole norem toliko tehdy, je-li pro posouzení ústavnosti tohoto ustanovení rozhodná. Uvedený právní názor byl následně potvrzen řadou dalších nálezů Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS 38/04 (viz výše), nález sp. zn. Pl. ÚS 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 5/05 ze dne 4. 4. 2006 (N 77/41 SbNU 11; 303/2006 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (viz výše)]. Od uvedené je ale odlišná situace, v níž nedochází ke změně, nýbrž ke zrušení napadeného ustanovení a jeho nahrazení ustanovením (příp. právním předpisem) novým, a to i v případě jejich identického znění. Jelikož normativní existence právního předpisu (platnost) je utvářena jednotou normotvůrcovy vůle a jejího projevu (publikací předpisu), není u dvou obsahově identických a v čase po sobě následujících právních předpisů dána i jejich identita normativní (identita platnosti). Vycházeje z tohoto právního názoru, Ústavní soud ustanovení § 67 odst. 1 (příp. § 66 odst. 1) zákona č. 182/1993 Sb. v obdobných případech i aplikoval [viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/04 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. V předmětné věci se rovněž jedná o případ odlišný. Novelou živnostenského zákona, provedenou zákonem č. 130/2008 Sb., nebyla totiž změněna toliko část ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, nýbrž celá jeho předchozí dikce zrušena a nahrazena dikcí novou (a to jakkoli by i dikce nová z hlediska důvodů posuzování ústavnosti celého ustanovení neobsahovala relevantní změnu). Z uvedeného plyne závěr, dle něhož navzdory obsahové totožnosti, v důsledku absence jednoty normotvůrcovy vůle a jejího projevu, jsou v rozhodované věci splněny podmínky pro řízení o konkrétní kontrole norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve smyslu právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vyjádřeného v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, sp. zn. Pl. ÚS 42/03 a sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (všechny viz výše), tj. přezkumu ústavnosti ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, platného a účinného do 30. června 2008. VI. Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je v řízení o kontrole norem povinen posoudit, zda napadený zákon, jeho jednotlivé ustanovení, příp. jiný právní předpis nebo jeho jednotlivé ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i vyjádření účastníka řízení bylo zjištěno, že Poslanecká sněmovna schválila návrh předmětného zákona, tj. zákona č. 167/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, ve 3. čtení na své 27. schůzi dne 24. února 2004 usnesením č. 921, kdy z přítomných 186 poslankyň a poslanců se pro jeho přijetí vyslovilo 130 poslankyň a poslanců a 2 byli proti. Dne 25. března 2004 návrh zákona projednalo na své 14. schůzi čtvrtého funkčního období plénum Senátu a usnesením č. 367 schválilo návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V hlasování č. 39 bylo 40 ze 62 přítomných senátorů pro návrh, 22 se zdrželo hlasování. Předmětný zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 167/2004 Sb. řádně vyhlášen v částce 57 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 16. dubna 2004, a dle čl. X nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, tj. dnem 1. května 2004. VII. Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem Obsahovou změnu vymezení pojmu bezúhonnostibezúhonnosti spácháním úmyslného trestného činutrestného činu, proti níž brojí navrhovatel svým návrhem, přinesla nová dikce ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona, ve znění zákona č. 356/1999 Sb. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu novely živnostenského zákona (tisk 263, 1999, III. volební období), přijatého Parlamentem České republiky a publikovaného pod č. 356/1999 Sb., na okraj nového znění ustanovení § 6 odst. 2 písm. a), jež ve srovnání s úpravou obsaženou v zákoně č. 455/1991 Sb. neomezilo pojem bezúhonnostibezúhonnosti na souvislost spáchaného trestného činutrestného činu s předmětem podnikání, konstatovala následující: „Nově se vymezuje bezúhonnostbezúhonnost, a to s ohledem na její současnou obvyklou úpravu v českém právním řádu ve vazbě na pravomocné odsouzení pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, přičemž je v návrhu rozlišen důsledek pravomocného odsouzení pro trestný čintrestný čin podle jeho závažnosti. Pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čintrestný čin, byl-li za něj uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce alespoň jednoho roku, způsobí ztrátu bezúhonnostibezúhonnosti vždy. Stejný důsledek bude mít i pravomocné odsouzení pro trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním nebo s předmětem podnikání, přičemž návrh blíže rozlišuje trestné činytrestné činy spáchané úmyslně a z nedbalosti. Podle dosavadní právní úpravy se bezúhonnostbezúhonnost posuzuje podle souvislosti skutkové podstaty trestného činutrestného činu a konkrétního předmětu podnikání, event. podle obavy z opakování trestné činnosti při provozování živnostiživnosti, což neumožňuje omezit podnikání těch osob, které se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním. Nadále se nebude při posuzování bezúhonnostibezúhonnosti zjišťovat, zda je dána obava z opakování trestné činnosti při provozování živnostiživnosti, neboť tato právní úprava umožňovala v rámci správní úvahy úřadu příliš subjektivní hodnocení.“. Na 17. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve druhém čtení konaném dne 13. října 1999 ke zdůvodnění nového znění § 6 odst. 2 živnostenského zákona ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr uvedl: „Zpřísňují a zpřesňují se požadavky na bezúhonnostbezúhonnost podnikatele, aby se účinněji zamezil přístup do podnikání osobám odsouzeným pro závažné trestné činytrestné činy. Na závadu bezúhonnostibezúhonnosti by měl napříště být nejen trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, ale každý úmyslný trestný čintrestný čin, za nějž byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce více než jeden rok.“. Návrhem Krajského soudu v Plzni napadená dikce předmětného zákonného ustanovení, přijatá zákonem č. 167/2004 Sb., pak vycházela z intence, jež se důvodu namítané protiústavnosti nedotýká. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu novely živnostenského zákona (tisk 200, 2003, IV. volební období), přijatého Parlamentem České republiky a publikovaného pod č. 167/2004 Sb., se totiž v daném kontextu uvádí: „V § 6 odst. 2 písmeno a) se upřesňuje stávající právní úprava posuzování bezúhonnostibezúhonnosti pro případy, kdy byla fyzická osoba pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čintrestný čin spáchaný v souběhu s jinými trestnými činytrestnými činy.“. Bylo-li důvodem napadené zákonné úpravy omezit podnikání těch osob, které se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním, jakož i zpřísnit požadavky na bezúhonnostbezúhonnost, navrhovatelem je taková úprava považována za ocitající se v rozporu se základním právem na podnikání dle čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. Problematikou bezúhonnostibezúhonnosti ve vazbě na ustanovení čl. 26 Listiny se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/04 (viz výše). Konstatoval v něm, že jakkoli čl. 26 odst. 2 Listiny předpokládá možnost omezení výkonu některých povolání nebo činností zákonem, aniž by specifikoval účel omezení, právní normy vydané na jeho základě však musí obstát v testu proporcionality. Z uvedeného plyne, že nejprve je třeba posuzovat i samotnou povahu cílů, jež omezení sleduje, a dále nutno zkoumat potřebnost zvoleného prostředku z pohledu jeho šetrnosti ve vztahu k základnímu právu - tj. ke svobodnému podnikání. Při posuzování ústavnosti § 2e odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, pak dospěl k závěru, dle něhož již samotná podmínka bezúhonnostibezúhonnosti neobstála z hlediska potřebnosti zvoleného prostředku, neboť je nešetrná k základní svobodě podnikat a žádoucího stavu (sledovaného cíle) lze dosáhnout jinak. Z těchto důvodů Ústavní soudÚstavní soud rozhodl o zrušení ustanovení § 2e odst. 1 písm. c) zákona o zemědělství, vymezujícího podmínku bezúhonnostibezúhonnosti, a jako související bylo zrušeno ustanovení § 2e odst. 5 zákona o zemědělství, které vymezuje pojem bezúhonnostibezúhonnosti pro účely zákona o zemědělství. Může-li dle čl. 26 odst. 2 Listiny zákon stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, v tom rámci i omezení základního práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny, musí přitom ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit podstatu a smysl daného základního práva. Tuto tezi vyslovil Ústavní soudÚstavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.), v němž konstatoval: „Jakkoli se základního práva obsaženého v čl. 26 odst. 1 Listiny lze ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích prováděcího zákona, pro zákonodárce, resp. pro normotvůrce platí i pro tento případ hranice stanovená čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.“. Smyslem a účelem podmínky bezúhonnostibezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Tato podmínka musí ale splňovat hlediska, jež plynou z principu proporcionality pro posouzení normativního prostředku zajišťujícího jedno a omezujícího jiné základní právo či svobodu. Jak ustáleně judikuje Ústavní soudÚstavní soud [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994 (N 46/2 SbNU 57; 214/1994 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 16/98 ze dne 17. 2. 1999 (N 25/13 SbNU 177; 68/1999 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.) a další], princip proporcionality je založen metodologicky na třech krocích: Prvním je hodnocení jednoduchého práva hlediskem vhodnosti, jehož obsahem je posuzování zvoleného normativního prostředku z pohledu možného naplnění sledovaného účelu. Není-li daný normativní prostředek způsobilý sledovaného účelu dosáhnout, jde ze strany zákonodárce o projev svévole, jenž se považuje za rozporný s principem právního státu. Druhým krokem uplatnění principu proporcionality je posouzení jednoduchého práva hlediskem potřebnosti, jež sleduje analýzu plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritu z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty – základního práva nebo veřejného statku. Lze-li zákonodárcem sledovaného účelu dosáhnout alternativními normativními prostředky, je pak ústavně konformní ten, jenž danou ústavně chráněnou hodnotu omezuje v míře nejmenší. Sleduje-li posuzované jednoduché právo na straně jedné ochranu určité z ústavně chráněných hodnot, na straně druhé však jinou omezuje, třetí hledisko principu proporcionality, jímž je poměřování, představuje metodologii zvažování těchto v kolizi stojících ústavních hodnot. Je-li prvním hlediskem principu proporcionality zkoumání racionální vazby mezi zákonodárcem sledovaným účelem a zvoleným normativním prostředkem, pro posuzovanou věc z něj plyne nutnost odůvodnění teze, dle níž spáchání jakéhokoli úmyslného trestného činutrestného činu, za který byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, apriorně zpochybňuje věrohodnost živnostníka při výkonu podnikání (např. spáchání trestného činutrestného činu rvačky při výkonu řemeslných živnostíživností podkovářství, řeznictví, truhlářství, pekařství apod.). V právním řádu České republiky je pojem bezúhonnostibezúhonnosti s ohledem na spáchání úmyslného trestného činutrestného činu pravidelně vymezován vzhledem k předmětu aprobované činnosti. Tuto skutečnost lze demonstrovat řadou zákonných úprav: – dle § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů: „bezúhonným pro účely tohoto zákona není ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin nebo byl v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliže jeho jednání, kterým spáchal trestný čintrestný čin, je v rozporu s posláním strážníka podle tohoto zákona“, – dle § 3 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta: „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čintrestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen“, – dle § 7 písm. a) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.: „podmínku bezúhonnostibezúhonnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) nesplňuje fyzická osoba, která byla pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čintrestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správceinsolvenčního správce, nebo jiný úmyslný trestný čintrestný čin proti závazným pravidlům tržní ekonomiky“, – dle § 6 odst. 4 písm. a) zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů: „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s poskytováním zdravotní péče“, – dle § 8 odst. 3 písm. b) zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví: „za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním služeb patentového zástupce“, – § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách): „podmínku bezúhonnostibezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl v době 3 let před podáním žádosti pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin, jehož skutková podstata souvisí s činností vykonávanou v zoologické zahradě, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl, nebo ten, kdo byl v uvedené době uznán vinen z přestupkupřestupku či jiného správního deliktu podle právních předpisů o ochraně přírody a životního prostředí, veterinárních předpisů nebo předpisů na ochranu zvířat proti týrání“. Při aplikaci hlediska vhodnosti v rámci testu proporcionality Ústavní soudÚstavní soud jednak hodnotí přítomnost racionálního vztahu mezi účelem a normativním prostředkem, resp. míru jeho předpokládaného, příp. skutečného naplnění, a jednak intenzitu a rozsah omezení v kolizi se ocitajícího základního práva či svobody, resp. veřejného statku. Srovnáním dvou v právním řádu použitých normativních prostředků vymezení bezúhonnostibezúhonnosti spácháním úmyslného trestného činutrestného činu považuje Ústavní soudÚstavní soud návrhem napadenou úpravu za jednak svými důsledky vybočující z mezí sledovaného účelu (tj. zahrnující rovněž případy, u nichž racionální vazba účelu a normativního prostředku absentuje) a jednak svojí intenzitou a rozsahem omezující v kolizi stojící základní právo v míře, jež zakládá i dotčení v třetím hledisku testu proporcionality, v hledisku poměřování. Neobstojí v této souvislosti ani případná námitka neurčitosti a nejasnosti vymezení pojmu bezúhonnostibezúhonnosti spácháním úmyslného trestného činutrestného činu, souvisejícího s předmětem aprobované činnosti. Rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění správním orgánem je přezkoumatelné soudem, a soudem je tudíž přezkoumatelná i správněprávní interpretace pojmu bezúhonnostibezúhonnosti spácháním úmyslného trestného činutrestného činu souvisejícího s předmětem aprobované činnosti. Dále dosavadní judikatura soudů nijak nesignalizuje skutečnost, že by obecné soudy nebyly s to takovou interpretaci, opřenou o racionální argumentaci, nabídnout. Ilustrací tohoto závěru nechť je rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 137/2004, dle něhož „trestnými činytrestnými činy vedoucími ke ztrátě bezúhonnostibezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, nejsou pouze ty trestné činytrestné činy, jejichž znakem skutkové podstaty je podnikání (trestné činytrestné činy hospodářské): pro aplikaci citovaného ustanovení je podstatné, zda trestný čintrestný čin má souvislost s podnikatelskými aktivitami konkrétní osoby. Za bezúhonného tak nelze považovat podnikatele, který jednáním, za něž byl pravomocně odsouzen v trestním řízenítrestním řízení, vymáhá své pohledávky.“. Pro uvedené Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, dle něhož ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 167/2004 Sb., bylo v rozporu s čl. 26 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny. VIII. Formulace výroku „derogačního“ nálezu a jeho právní důsledky Rozhodoval-li Ústavní soudÚstavní soud v řízení o konkrétní kontrole norem dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve smyslu právního názoru vyjádřeného v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, sp. zn. Pl. ÚS 42/03 a sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (všechny viz výše), po přijetí závěru o ústavní konformitě návrh „na zrušení“ zákonného ustanovení zamítl. V případě závěru o rozporu napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem vyslovil akademický výrok: – V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 48/06 ze dne 9. 12. 2008 (54/2009 Sb.) tak učinil formou: »Ustanovení § 105 odst. 1 věty třetí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 296/2007 Sb., a to text „Prohlášením konkursu se daňové řízení nepřerušuje a po prohlášení konkursu se plátci vrátí vyměřený nadměrný odpočet, pokud nemá daňové nedoplatky vzniklé před prohlášením i po prohlášení konkursu.“, bylo v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.«. – V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 72/06 ze dne 29. 1. 2008 (291/2008 Sb.) pak výrokem: „Ústavní soud ... dospěl k závěru, dle něhož ustanovení § 57 odst. 5 věty třetí zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 230/2006 Sb., bylo v rozporu s čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy, pročež návrhu Nejvyššího správního soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy v této části vyhověl. S ohledem na čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou důsledky shledané protiústavnosti orgány veřejné moci povinny promítnout do své rozhodovací praxe, tedy při řešení konkrétních případů citované ustanovení neaplikovat.“. – V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/06 ze dne 2. 7. 2008 (342/2008 Sb.) tímto akademickým výrokem: »Návrh na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 37a odst. 1 věty první zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to textu: „Pokud vznikne v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu, a to i v případě prohlášení konkursu. V tomto případě se postupuje podle zvláštního předpisu.“, se zamítá. Z čl. 11 Listiny nelze žádnou interpretací dovodit zvýšenou ochranu práv státu jako vlastníka (v daňových věcech reprezentovaného správcem daně), která by v konkrétní posuzované věci, tj. v případech vyhlášených konkursů, vedla k jeho zvýhodnění a de facto mu přiznávala privilegované postavení vůči ostatním věřitelům.«. Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že s uvedenou modalitou řízení o konkrétní kontrole norem v § 70 zákona č. 182/1993 Sb. obsažené typy výroků nekorespondují. Ústavní soud v řadě svých nálezů přijal rozšíření typologie výroků dle § 70 zákona č. 182/1993 Sb. Učinil tak např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 41/02 ze dne 28. 1. 2004 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 34/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 138/38 SbNU 31; 355/2005 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 43/04 (viz výše), přičemž svůj postup zdůvodnil. Ústí-li dané řízení do závěru o ústavní konformitě předmětného zákonného ustanovení, pak zamítnutí návrhu na jeho zrušení nutno interpretovat ve smyslu zamítnutí návrhu na jeho neaplikovatelnost (§ 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. per analogiam) – bylo-li z hlediska rozhodného okamžiku relevantní právo zákonodárcem již zrušeno, nelze ho posléze zrušit i Ústavním soudem. V případě závěru o rozporu daného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem (při splnění kautel, jež z nálezů sp. zn. Pl. ÚS 33/2000, sp. zn. Pl. ÚS 42/03 a sp. zn. Pl. ÚS 38/06 plynou pro horizontální působení základních práv a svobod, čili pro ochranu základních práv třetích osob) je jeho nutným důsledkem akademický výrok o jeho rozporu s ústavním pořádkem. Důsledkem tohoto výroku je neaplikovatelnost předmětného zákonného ustanovení (je-li v rozporu s ústavním pořádkem nejen zákonné ustanovení, tj. legislativní prostředek, nýbrž i jeho účel), resp. vymezení podmínek, za jejichž splnění zákonodárcem zamýšleného účelu lze dosáhnout ústavně konformním postupem, tj. přímou aplikací ústavního pořádku (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, per analogiam). Účelu řízení o konkrétní kontrole norem v případech, v nichž z hlediska rozhodného okamžiku relevantní zákonné ustanovení bylo již zákonodárcem zrušeno, lze tudíž dosáhnout výrokem o jeho rozporu s ústavním pořádkem, v odůvodnění nálezu pak vymezením rámce (podmínky) pro přímou aplikaci ústavního pořádku (§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, per analogiam). V předmětné věci s ohledem na čl. 26 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny lze zákonodárcem v ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 167/2004 Sb., sledovaného záměru v řízení před obecným soudem, z něhož řízení o konkrétní kontrole norem vzešlo, dosáhnout omezením podmínky bezúhonnostibezúhonnosti pro účely živnostenského zákona na ty trestné činytrestné činy spáchané úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činytrestnými činy, za něž byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku a jejichž skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, resp. s podnikáním obecně. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. *) pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 125, str. 551, vyhlášen pod č. 409/2006 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 149/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 149/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 28. 5. 2009, částka 44/2009 149 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 19. května 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. září 2009 nové volby do zastupitelstva obceobce: obecobec| okres| kraj ---|---|--- VRUTICE| Litoměřice| Ústecký Ministr: Ing. Pecina, MBA v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 148/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 148/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory Vyhlášeno 28. 5. 2009, částka 44/2009 148 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. května 2009, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje, že od 1. července 2009 je podle a) § 8 odst. 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, částkou odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2008 částka 11 700 Kč, b) § 5 odst. 6 a 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 453/2003 Sb. a zákona č. 124/2005 Sb., částkou odpovídající 1. 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2008 částka 11 700 Kč, 2. 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2008 částka 5 800 Kč. Ministr: JUDr. Šimerka v. r.
Vyhláška č. 145/2009 Sb.
Vyhláška č. 145/2009 Sb. Vyhláška o stanovení přírodních léčebných lázní Lednice v katastrálním území Lednice na Moravě Vyhlášeno 28. 5. 2009, datum účinnosti 28. 5. 2009, částka 44/2009 * § 1 - Za přírodní léčebné lázně Lednice se stanovuje soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužící k poskytování lázeňské péče v katastrálním území Lednice na Moravě. * § 2 - Soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužící k poskytování lázeňské péče je uveden v příloze k této vyhlášce. * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. k vyhlášce č. 145/2009 Sb. Aktuální znění od 28. 5. 2009 145 VYHLÁŠKA ze dne 15. května 2009 o stanovení přírodních léčebných lázní Lednice v katastrálním území Lednice na Moravě Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 46 odst. 3 písm. a) k provedení § 25 odst. 3 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon): § 1 Za přírodní léčebné lázněpřírodní léčebné lázně Lednice se stanovuje soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužící k poskytování lázeňské péče v katastrálním územíkatastrálním území Lednice na Moravě. § 2 Soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužící k poskytování lázeňské péče je uveden v příloze k této vyhlášce. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministryně: Mgr. Jurásková, Ph.D., MBA v. r. Příloha k vyhlášce č. 145/2009 Sb. Soubor zdravotnických a jiných souvisejících zařízení sloužící k poskytování lázeňské péče v přírodních léčebných lázních Lednice v k. ú. Lednice na Moravě Druh zařízení| Č. p.| Na parcele| Pozn. ---|---|---|--- Ubytovací a provozní budova s balneoprovozem| 700| 1793/3| zastavěná plocha a nádvoří bez č. p. Jímací objekt SO 03 Akumulace s čerpací stanicí| | 1791/6| zastavěná plocha a nádvoří bez č. p.
Sdělení Ministerstva financí č. 144/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 144/2009 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2024, 5,70 % Vyhlášeno 25. 5. 2009, částka 43/2009 144 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 7. května 2009, jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2024, 5,70 % Ministerstvo financí vydává státní dluhopisy v souladu s § 25 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“) a určuje emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 - 2024, 5,70 %: 1. Základní charakteristika dluhopisů: Emitent: Česká republika zastoupená Ministerstvem financí Název: Dluhopis České republiky, 2009 - 2024, 5,70 % Zkrácený název: ČR, 5,70 %, 24 Pořadové číslo emise: 58. Jmenovitá hodnota: Kč 10 000 Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Datum emise: 25. května 2009 Datum splatnosti: 25. května 2024 Úrokový výnos: kupon s pevnou úrokovou sazbou 5,70 % p.a. Zdanění úrokových výnosů: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001002547 Kupon č. 1 odtržený, ISIN: CZ0000702170 Kupon č. 2 odtržený, ISIN: CZ0000702188 Kupon č. 3 odtržený, ISIN: CZ0000702196 Kupon č. 4 odtržený, ISIN: CZ0000702204 Kupon č. 5 odtržený, ISIN: CZ0000702212 Kupon č. 6 odtržený, ISIN: CZ0000702220 Kupon č. 7 odtržený, ISIN: CZ0000702238 Kupon č. 8 odtržený, ISIN: CZ0000702246 Kupon č. 9 odtržený, ISIN: CZ0000702253 Kupon č. 10 odtržený, ISIN: CZ0000702261 Kupon č. 11 odtržený, ISIN: CZ0000702279 Kupon č. 12 odtržený, ISIN: CZ0000702287 Kupon č. 13 odtržený, ISIN: CZ0000702295 Kupon č. 14 odtržený, ISIN: CZ0000702303 Kupon č. 15 odtržený, ISIN: CZ0000702311 Jistina odtržená, ISIN: CZ0000702162 2. Dluhopisy jsou ve smyslu § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů, které vydání státních dluhopisů umožňují. 3. Dluhopisy znějí na doručitele a jsou vydávány v zaknihované podobě. Evidenci vlastníků vede Středisko cenných papírůcenných papírů. 4. Dluhopisy mohou nabývat právnické a fyzické osoby se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky i v zahraničí. Repatriace výnosů a splacené jmenovité hodnoty do zahraničí budou prováděny dle právních předpisů České republiky. 5. Emitent předloží návrh na přijetí dluhopisů k obchodování na hlavním trhu Burzy cenných papírůcenných papírů Praha, a.s. 6. Rozhodný den pro výplatu výnosu z dluhopisu předchází o jeden měsíc dnu splatnosti výnosu z dluhopisu. Datum ex-kupon je den následující po rozhodném dnu a je stanoveno na 26. dubna. Úrokový výnos obdrží vždy investor, který je vlastníkem dluhopisu 25. dubna každého roku, počínaje rokem 2010. Úrokový výnos za první období od data vydání do 25. května 2010 obdrží investor, který je vlastníkem dluhopisu 25. dubna 2010. 7. Dluhopisy jsou úročeny pevnou úrokovou sazbou ve výši 5,70 % p.a. Úrokové výnosy jsou vypláceny jedenkrát ročně, a to k 25. květnu příslušného roku. Připadne-li den výplaty výnosu na den, který není pracovním dnem, bude výplata provedena první následující pracovní den bez nároku na výnos za toto odsunutí platby. 8. Převoditelnost dluhopisů ve Středisku cenných papírůcenných papírů začíná dnem připsání dluhopisů na účty prvních vlastníků. Posledním dnem, kdy bude docházet k převodům cenných papírůcenných papírů na účtech ve Středisku cenných papírůcenných papírů, je 25. duben 2024. 9. Výpočet poměrné části úroku probíhá na bázi jednoho roku o 360 dnech a 12 měsících po 30 dnech (BCK – standard 30E/360). Poměrná část úrokového výnosu je do ceny dluhopisu započítávána od data emise. 10. Dluhopisy budou vydávány po jednotlivých částech (tranších). Primární prodej 1. tranše bude proveden formou americké aukce pořádané Českou národní bankoubankou pro skupinu přímých účastníků dne 20. května 2009. Další investoři se mohou aukce zúčastnit prostřednictvím přímých účastníků. Oznámení o aukci a seznam přímých účastníků budou předem zveřejněny. Primární prodej dalších tranší bude prováděn za stejných podmínek. Emisní lhůta končí dnem 25. dubna 2024. 11. Jednotlivé objednávky předané do aukce přímými účastníky jsou uspokojovány postupně od nejvyšší nabízené ceny. Pokud při postupném uspokojování objednávek s určitou nabízenou cenou přesáhne uspokojený objem objednávek objem dluhopisů, který emitent prodává, jsou objednávky s touto nabízenou cenou uspokojeny pouze částečně. Dluhopisy jsou prodávány za nabízené ceny. 12. Celkový předpokládaný objem emise dluhopisů je 60 000 000 000 Kč. Dluhopisy mohou být vydány v menším nebo ve větším objemu v souladu s § 11 zákona o dluhopisech v rozsahu, který bude odpovídat vývoji a struktuře financování státního dluhu. Objem emise může být zvýšen maximálně na 90 000 000 000 Kč. 13. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků ke dni vydání těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor's je na úrovni A+, společností Moody's na úrovni A1. 14. Oddělení práva na výnos dluhopisu podle § 18 zákona o dluhopisech je umožněno. 15. Ministerstvo financí prohlašuje, že dluží každému vlastníku dluhopisu jmenovitou hodnotu dluhopisu. Dluhopisy budou spláceny ve jmenovité hodnotě ke dni 25. květnu 2024. Od tohoto dne končí úročení dluhopisů. Jmenovitá hodnota dluhopisu a poslední úrokový výnos budou vyplaceny investorům, kteří jsou vlastníky dluhopisu dne 25. dubna 2024. Připadne-li den splátky jistiny na den, který není pracovním dnem, bude výplata provedena první následující pracovní den bez nároku na výnos za toto odsunutí platby. 16. Veškerá práva spojená s dluhopisy a s kupony k nim vydanými se ve smyslu § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 17. Ministerstvo financí se zavazuje, že zabezpečí výplatu úrokových výnosů z dluhopisů a splatí jmenovitou hodnotu dluhopisů jejich vlastníkům podle těchto emisních podmínek. Platebním místem je Česká národní bankabanka. Kupony a jistiny dluhopisů jsou vypláceny bezhotovostním převodem, případně v hotovosti, dle instrukcí vlastníka dluhopisu. Platební místo zveřejní způsob, jakým budou výplata kuponu a splacení jmenovité hodnoty provedeny. 18. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 19. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů budou publikována v Hospodářských novinách nebo jiném obdobně zaměřeném deníku, běžně dostupném v České republice a způsobem umožňujícím dálkový přístup. 20. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Zákon č. 141/2009 Sb.
Zákon č. 141/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Vyhlášeno 25. 5. 2009, datum účinnosti 1. 6. 2009, částka 43/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o návykových látkách * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o léčivech * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 6. 2009 141 ZÁKON ze dne 28. dubna 2009, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o návykových látkách Čl. I Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 354/1999 Sb., zákona č. 117/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 57/2001 Sb., zákona č. 185/2001 Sb., zákona č. 407/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 223/2003 Sb., zákona č. 362/2004 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 1 zní: „(1) Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1) zacházení s prekursory a pomocnými látkami a stanoví pravomoc a působnost správních orgánů nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství1), které podle těchto přímo použitelných předpisů Evropských společenství vykonává členský stát. 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog. Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi. Nařízení Komise (ES) č. 1277/2005 ze dne 27. července 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a k nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.“. 2. V § 1 odst. 2 písm. c) se slova „větší množství než 30 mg pseudoefedrinu v jednotce lékové formy“ nahrazují slovem „pseudoefedrin“. 3. V § 3a odst. 1 se slova „kategorie 2 a 3“ zrušují. 4. V § 3a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) K zacházení s prekursory je třeba povolení nebo zvláštního povolení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1).“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 5. V § 3a odstavec 3 zní: „(3) K zacházení s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 je třeba registrace nebo zvláštní registrace podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1).“. 6. V § 4, 7, § 17 odst. 1, § 18 odst. 1, § 19 odst. 2, § 26 odst. 1 až 3 a v § 36 odst. 1 písm. b) se slova „, přípravky a prekursory“ nahrazují slovy „a přípravky“. 7. V § 5 odst. 2 písm. g) se slovo „laboranti“ nahrazuje slovem „asistenti“. 8. V § 5 odst. 3 se slova „, přípravků a prekursorů“ nahrazují slovy „a přípravků,“ a slova „, přípravky a prekursory“ se nahrazují slovy „a přípravky“. 9. § 6 se včetně nadpisu zrušuje. 10. V § 8 odst. 1 se věta druhá nahrazuje větou „Povolení k zacházení není vydáno, pokud osoba nesplní požadavky kladené na žádost podle odstavce 7.“. 11. V § 8 odst. 3 písm. b) se slova „stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství1)“ nahrazují slovy „3 let a zvláštní povolení k zacházení s prekursory se vydává na dobu neomezenou“. 12. V § 8 odst. 7 se za větu první vkládá nová věta „K žádosti se doloží prohlášení žadatele, že v případě činností, při kterých se přichází do přímého styku s návykovými látkami a přípravky, bude zvolen odpovídající způsob jejich zabezpečení podle § 10 a 11.“. 13. V § 9 odst. 3 se slova „k zacházení s návykovými látkami“ zrušují. 14. V § 13 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Léčiva6) obsahující návykové látky a léčiva obsahující efedrin a pseudoefedrin mohou být vydávána v lékárně osobě, které nebylo vydáno povolení k zacházení, pouze na recept, žádanku nebo bez receptu s omezením6a).“. Poznámky pod čarou č. 6 a 6a znějí: „6) Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů. 6a) § 39 odst. 3 zákona č. 378/2007 Sb.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 6a a 6b se označují jako poznámky pod čarou č. 6b a 6c, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 15. V § 13 odst. 1 větě druhé se slova „recept nebo žádanka označeny“ nahrazují slovy „vydána pouze na recept nebo žádanku označené“. 16. V § 13 odstavec 5 zní: „(5) O příjmu, stavu zásob, výdeji, vrácení a znehodnocení vrácených tiskopisů receptů a žádanek s modrým pruhem vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností evidenci. V rámci této evidence se provádí roční inventura k poslednímu dni kalendářního roku.“. 17. V § 16 nadpis zní: „Registrace subjektů zabývajících se činnostmi s pomocnými látkami“. 18. V § 16 odstavec 1 zní: „(1) Osoby, které se hodlají zabývat činnostmi uvedenými v přímo použitelných předpisech Evropských společenství o prekursorech drog, a to s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 uvedenými v těchto předpisech, jsou povinny se před zahájením této činnosti zaregistrovat u Ministerstva zdravotnictví. Žádost o registraci se podává ve 2 vyhotoveních na formulářích vydaných Ministerstvem zdravotnictví.“. 19. V § 17 odst. 1 a v § 18 odst. 1 se slova „a v § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2“ zrušují. 20. V § 19 odst. 2 se slova „a v § 6 odst. 1 písm. a)“ zrušují. 21. § 20a včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 8b zní: „§ 20a Vývoz a dovoz prekursorů Při vývozu a dovozu prekursorů se postupuje podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o obchodu s prekursory drog8b). 8b) Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi. Nařízení komise (ES) č. 1277/2005 ze dne 27. července 2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a k nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.“. Poznámky pod čarou č. 8c až 8i se zrušují, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou. 22. § 20b včetně nadpisu zní: „§ 20b Vývoz pomocných látek Při vývozu pomocných látek uvedených v kategorii 2 a 3 přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog1) se postupuje podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o obchodu s prekursory drog8b)“. Poznámka pod čarou č. 8k se zrušuje, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. 23. V § 22 odst. 3 se na konci textu věty třetí doplňují slova „, včetně uvedení důvodu, proč se dovoz nebo vývoz neuskutečnil“. 24. V § 26 odst. 1 písm. a) až c) a v § 26 odst. 3 písm. a) se slova „, přípravků a prekursorů“ nahrazují slovy „a přípravků“. 25. V § 26 odst. 2 až 4 se slova „a v § 6 odst. 3“ zrušují. 26. V § 27 odst. 1 větě první se slova „krajskému úřadu“ nahrazují slovy „Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv“ a ve větě druhé se slova „Ministerstvem zdravotnictví“ nahrazují slovy „Státním ústavem pro kontrolu léčiv“. 27. V § 27 odst. 2 se slova „krajskému úřadu“ nahrazují slovy „Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv“. 28. § 28 včetně nadpisu zní: „§ 28 Ohlašovací povinnost při činnostech s pomocnými látkami (1) Osoby, které se zabývají nebo se v uplynulém kalendářním roce zabývaly činnostmi uvedenými v přímo použitelných předpisech Evropských společenství1) s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 uvedenými v těchto předpisech, jsou povinny předávat Ministerstvu zdravotnictví a) do 15. února za uplynulý kalendářní rok souhrnně hlášení o činnostech s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1), b) všechny informace o nezvyklých okolnostech podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1). (2) Osoby zaregistrované u Ministerstva zdravotnictví podle § 16 jsou povinny do 15. února následujícího kalendářního roku informovat Ministerstvo zdravotnictví o činnostech s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 uvedených v přímo použitelných předpisech Evropských společenství1), a to i v případě, že se za uplynulý kalendářní rok těmito činnostmi nezabývaly. (3) Hlášení podle odstavce 1 písm. a) se podávají na formulářích vydaných Ministerstvem zdravotnictví písemně nebo v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem10a).“. Poznámky pod čarou č. 8j a 10f se zrušují. 29. V § 29 písm. a) a c) se na konci bodu 1 doplňují slova „nebo identifikačního čísla půdního bloku, případně dílu půdního bloku evidence půdy,“. 30. V § 29 písm. c) se na konci bodu 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 3, který zní: „3. hmotnost, sklizňový rok makoviny nebo konopí prodaného nebo jinak převedeného a identifikační údaje nového nabyvatele.“. 31. V § 31 odst. 1 se za slova „Ministerstvem zdravotnictví,“ vkládají slova „s výjimkou hlášení podle § 27, která se podávají na formulářích vydávaných Státním ústavem pro kontrolu léčiv,“. 32. V § 34 odst. 1 se za slova „tohoto zákona“ vkládají slova „a z přímo použitelných předpisů Evropských společenství1)“ a slovo „jeho“ se nahrazuje slovem „jejich“. 33. V § 34 odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova „, pokud nejde o kontroly lékáren nebo kontroly dodržování povinností vyplývajících z přímo použitelných předpisů Evropských společenství1) a z rozhodnutí vydaných na jejich základě“. 34. V § 34 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: „d) Státního ústavu pro kontrolu léčiv ve věcech týkajících se lékáren,“. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena e) a f). 35. V § 34 odst. 1 se na konci textu písmene e) doplňují slova „a kontrolních povinností vyplývajících pro celní orgány z přímo použitelných předpisů Evropských společenství1) a z rozhodnutí vydaných na jejich základě“. 36. V § 34 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Inspektoři jsou oprávněni provádět i předem neoznámené kontroly.“. Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8. 37. V § 36 odst. 1 písm. a) se slova „(§ 3a odst. 2)“ nahrazují slovy „(§ 3a odst. 3)“. 38. V § 36 odst. 1 písmeno p) zní: „p) vyveze návykové látky nebo přípravky s jejich obsahem bez vývozního povolení podle § 20,“. 39. V § 36 odst. 1 se písmeno q) zrušuje. 40. V § 36 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí správního deliktu tím, že a) vykonává činnost, k níž se vyžaduje podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o prekursorech drog1) povolení k zacházení nebo zvláštní povolení k zacházení, bez tohoto povolení, b) postupuje při vývozu nebo dovozu prekursorů v rozporu s § 20a, c) postupuje při vývozu nebo dovozu pomocných látek v rozporu s § 20b.“. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6. 41. V § 36 odst. 3 písm. a) a c) se slova „krajskému úřadu“ nahrazují slovy „Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv“. 42. V § 36 odstavec 5 zní: „(5) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která se zabývá nebo se v uplynulém kalendářním roce zabývala činnostmi s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 uvedenými v přímo použitelných předpisech Evropských společenství1), se dopustí správního deliktu tím, že a) nepředá souhrnné hlášení o činnostech s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 v rozporu s § 28 odst. 1 písm. a) a odst. 3 nebo v hlášení uvede nesprávné nebo neúplné údaje, nebo b) nepředá všechny informace o nezvyklých okolnostech podle § 28 odst. 1 písm. b).“. 43. V § 36 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba zaregistrovaná u Ministerstva zdravotnictví podle § 16 dopustí správního deliktu tím, že neinformuje o činnostech s pomocnými látkami kategorie 2 a 3 v rozporu s § 28 odst. 2.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7. 44. V § 37 odst. 1 písm. b) se písmeno „, q)“ zrušuje. 45. V § 37 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Za správní delikt podle § 36 odst. 2 se uloží pokuta do a) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písmene a), b) nebo písmene c), pokud se jedná o vývoz nebo dovoz pomocných látek kategorie 21), b) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle písmene c), pokud se jedná o vývoz nebo dovoz pomocných látek kategorie 31).“. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6. 46. V § 37 odst. 3 se číslo „2“ nahrazuje číslem „3“. 47. V § 37 odst. 4 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“. 48. V § 37 odstavec 5 zní: „(5) Za správní delikt podle § 36 odst. 5 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.“. 49. V § 37 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Za správní delikt podle § 36 odst. 6 se uloží pokuta do 500 000 Kč.“. Dosavadní odstavec 6 se označí jako odstavec 7. 50. V § 37 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „7“. 51. V § 40 odst. 4 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 52. V § 40 odstavec 5 zní: „(5) Správní delikty podle § 36 odst. 1 písm. g), k), y) a z), spáchané ve zdravotnickém zařízení mimo lékárnu, v prvním stupni projednává krajský úřad.“. 53. V § 40 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Správní delikty podle § 36 odst. 1 písm. g), k), y) a z) a podle § 36 odst. 3 písm. a), b) a c), spáchané v lékárnách, v prvním stupni projednává Státní ústav pro kontrolu léčiv.“. Dosavadní odstavce 6 až 11 se označují jako odstavce 7 až 12. 54. V § 40 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „7“. 55. V § 40 odst. 8 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“. 56. V § 44b se za slova „§ 43 odst. 6“ vkládají slova „včetně příloh, které jsou jejich nedílnou součástí,“. 57. V příloze č. 1 ve sloupci „Mezinárodní nechráněný název (INN) v českém jazyce“ se za položku „Opium“ vkládá nová položka „Oripavin“ a do sloupce „Chemický název“ slova „4,5α-epoxy-6-methoxy-17-methyl-6,7,8,14-tetradehydromorfinan-3-ol“. 58. V příloze č. 7 ve sloupci „Další mezinárodní nechráněný název nebo obecný název“ se za položku „Benzfetamin“ vkládá nová položka „Benzylpiperazin“ a do sloupce „Chemický název“ slovo „1-benzylpiperazin“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o správních poplatcích Čl. II V příloze k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., položka 100 včetně poznámky pod čarou č. 59 zní: „Položka 100 --- a)| Vydání povolení k zacházení s omamnými látkami, psychotropními látkami nebo přípravky je obsahujícími| Kč 5 000 b)| Vydání povolení k zacházení s prekursory – povolení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59)| Kč 3 000 c)| Vydání povolení k zacházení s prekursory – povolení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59) pro soudně toxikologické laboratoře, laboratoře zdravotních ústavů, specializovaná diagnostická, vědecko-výzkumná a výuková pracoviště vysokých škol a specializovaná diagnostická a vědecko-výzkumná pracoviště Akademie věd České republiky| Kč 1 000 d)| Vydání povolení k zacházení s prekursory – zvláštní povolení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59) pro Policii České republiky, Armádu České republiky, Vězeňskou službu České republiky a Celní správu České republiky| Kč 500 e)| Vydání povolení k zacházení s prekursory – zvláštní povolení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59)| Kč 5 000 f)| Vydání povolení k vývozu nebo dovozu omamných látek, psychotropních látek nebo přípravků je obsahujících| Kč 1 000 g)| Vydání povolení k vývozu nebo dovozu prekursorů a k vývozu pomocných látek podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59)| Kč 1 000 h)| Vydání povolení k vývozu nebo dovozu makoviny| Kč 500 i)| Registrace jednotlivých činností s pomocnými látkami podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59)| Kč 3 000 j)| Zvláštní registrace jednotlivých činností s pomocnými látkami podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství o prekursorech drog59)| Kč 3 000 Osvobození Od poplatků podle písmen b), e), i) a j) této položky jsou osvobozeny osoby provozující lékárnu, a to jen při zacházení s prekursory a pomocnými látkami při provozu lékárny. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o léčivech Čl. III V § 89 odst. 2 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), se slova „příslušný kraj v přenesené působnosti“ nahrazují slovy „stát prostřednictvím krajského úřadu“. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. IV Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Fischer v. r. 59) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. února 2004 o prekursorech drog. Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. prosince 2004, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi.“.
Sdělení Ústavního soudu č. 136/2009 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 136/2009 Sb. Sdělení Ústavního soudu ve věci stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2009 sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ohledně rozhodování soudů o zvyšování nájemného z bytu a ohledně posuzování žalob pronajímatelů na náhradu škody vůči státu Vyhlášeno 18. 5. 2009, částka 40/2009 * Odůvodnění * I. - 1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008 č. j. 25 Cdo 2864/2006-82, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2006 č. j. 20 Co 135/2006-71 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2006 č. j * II. - 2. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 24 C 169/2005 vyplynulo, že stěžovatel se žalobou ze dne 13. 7. 2005 vůči České republice domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 4 627 970 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout jako zt * III. - 3. Při projednávání ústavní stížnosti dospěl I. senát Ústavního soudu k těmto právním názorům: * IV. - 8. S právním názorem popsaným v předchozím odstavci se však I. senát neztotožnil, předložil věc plénu k zaujetí stanoviska, které tak požadovanou většinou hlasů učinilo. Předmětem posouzení pléna byly dvě otázky, jež spolu úzce souvisejí: a) od jaké doby l 136 SDĚLENÍ Ústavního soudu Plénum Ústavního soudu ve složení předseda soudu Pavel Rychetský a soudci Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická dne 28. dubna 2009 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru I. senátu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2220/08, který se odchyluje od právních názorů Ústavního soudu vyslovených v nálezu ze dne 9. září 2008 sp. zn. IV. ÚS 175/08 a nálezu ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. III. ÚS 3158/07, toto stanovisko: I. Obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání povaha rozhodnutí s konstitutivními účinky; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 přiznat nelze, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. II. Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy (nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05), jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska jejich práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008 č. j. 25 Cdo 2864/2006-82, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2006 č. j. 20 Co 135/2006-71 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2006 č. j. 24 C 169/2005-48. Věc byla podle rozvrhu práce přidělena do I. senátu a je vedena pod sp. zn. I. ÚS 2220/08; soudcem zpravodajem je Ivana Janů. II. 2. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 24 C 169/2005 vyplynulo, že stěžovatel se žalobou ze dne 13. 7. 2005 vůči České republice domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 4 627 970 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout jako ztráta v důsledku protizákonné a protiústavní regulace nájemného, a to za období v letech 2002 až 2004. Soud prvního stupně jeho žalobu zamítl, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť dospěl k závěru, že žádná z právních otázek vznesených stěžovatelem nemá zásadní právní význam. Pro úplnost je nutno dodat, že v principu stejné věci řeší Ústavní soudÚstavní soud i pod sp. zn. I. ÚS 566/05 a sp. zn. I. ÚS 1109/08. III. 3. Při projednávání ústavní stížnosti dospěl I. senát Ústavního souduÚstavního soudu k těmto právním názorům: - pronajímatel se může po nájemci domáhat zvýšení nájemného jenom s účinností od podání žaloby; - pronajímatel má ve vztahu k období vymezenému žalobou právo vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jež není subsidiární ve vztahu k uplatnění žaloby na zvýšení nájemného vůči nájemci, neboť takového zvýšení se stěžovatel nemohl domáhat za dobu před podáním této žaloby. Vzhledem k tomu, že se těmito závěry I. senát hodlal odchýlit od právních názorů vyjádřených v jiných nálezech Ústavního souduÚstavního soudu (v podrobnostech srov. dále), předložil věc v souladu s § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plénu Ústavního souduÚstavního soudu. Přitom byl veden následujícími úvahami. 4. Ústavní soudÚstavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval již několikrát v minulosti. V nálezu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389, 252/2006 Sb.*) – v němž také poukazuje na předchozí judikatorní vývoj – dospěl k závěru, že „samotná dikce § 696 odst. 1 obč. zákoníku, která pouze předjímá přijetí nové úpravy, není protiústavní, protiústavní je dlouhodobá nečinnost zákonodárce, jež má za následek ústavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečném důsledku porušení ústavních principů; ... za určitých podmínek jsou důsledky mezery (chybějící právní úpravy) protiústavní, zejména tehdy, když zákonodárce se rozhodne, že určitou oblast upraví, tento úmysl v zákoně vysloví, avšak předvídanou regulaci nepřijme. Stejný závěr platí i v případě, kdy Parlament deklarovanou úpravu přijal, avšak tato byla zrušena proto, že nesplňovala ústavní kritéria, a zákonodárce nepřijal ústavně konformní náhradu, ačkoliv mu k tomu Ústavní soudÚstavní soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsíců).“. S ohledem na to, že dlouhodobá nečinnost státu (zákonodárce jako představitele jedné větve veřejné moci ve státě), který nepřijal úpravu jednostranného zvyšování nájemného, je v rozporu s ústavním pořádkem, dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že obecné soudy nemohou žaloby pronajímatelů zamítat, nýbrž musí rozhodnout o zvýšení nájemného. Výše nájemného by měla odpovídat místním podmínkám tak, aby nedocházelo k diskriminacím mezi pronajímateli (ale i nájemci) bytů s regulovaným nájemným a pronajímateli (nájemci) bytů s tzv. tržním nájemným. 5. V nálezu ze dne 6. dubna 2006 sp. zn. I. ÚS 489/05 (N 80/41 SbNU 59) – jehož základ spočíval v tom, že stěžovatel se jako žalobce domáhal zaplacení rozdílu mezi regulovaným a tzv. tržním nájemným (nikoliv zvýšení nájemného ani náhrady škody) – Ústavní soudÚstavní soud myšlenky vyslovené v citovaném plenárním nálezu dále rozvinul. Připomněl, že rozhodování o zvýšení nájemného představuje sociálně citlivou záležitost, a dále uvedl, že „při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) dotvářet objektivní právo (v tomto směru je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou). Vzhledem k mimořádnosti tohoto postupu, založeného výrokem I. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, musí dát soud účastníkům dostatek prostoru pro seznámení s principy jím dotvářeného práva a k využití adekvátních instrumentů, včetně eventuální změny žalobního petitu i možnosti uzavřít smír. V tomto smyslu se musí žalobci dostat od obecného soudu vhodného poučení, a to i nad rámec obecné poučovací povinnosti zakotvené v § 5 občanského soudního řádu.“. S ohledem na odpovědnost státu za majetkovou újmu vzniklou nepřijetím předvídané právní úpravy, zdůrazněnou ve výroku I. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 dovodil, že „pokud pronajímatelův důvodný nárok nebude v plné míře uspokojen, nezbude mu jiná cesta, než uplatnit vůči státu požadavek na náhradu škody.“. 6. Povinnost soudů konstitutivním způsobem rozhodovat pro futuro o zvýšení nájemného dále upřesnil Ústavní soudÚstavní soud v nálezu ze dne 9. září 2008 sp. zn. IV. ÚS 175/08. Konstatoval v něm, že „má-li tato podmínka mít rozumný smysl, nutno počátek doby rozhodování o zvýšení regulovaného nájemného z bytů určit okamžikem podání žaloby k obecnému soudu“. Z nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 pak citované rozhodnutí vyvozuje požadavek subsidiarity náhrady škody vůči státu po vyčerpání efektivních procesních prostředků k ochraně práva, směřujících vůči nájemcům. 7. Myšlenka subsidiarity nároku na náhradu škody vůči státu je obecně správná, avšak v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 byla formulována pro jiný skutkový stav, než jak ji chápe nález sp. zn. IV. ÚS 175/08. Zde je nutno připomenout, že ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 175/08 šlo o spor o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v rozdílu mezi nájemným regulovaným a obvyklým. Stěžovatel se žalobou, podanou v únoru 2006, domáhal náhrady škody za červenec 2002 až listopad 2005, tedy za období před podáním žaloby. Uvažoval-li za této situace Ústavní soudÚstavní soud o povinnosti vyčerpat efektivní prostředky nápravy vůči nájemci, lze z toho usuzovat, že vyšel z názoru, podle něhož má pronajímatel nějaký nárok vůči nájemci i za období před podáním žaloby. Explicitně tento názor posléze vyjádřil nález ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. III. ÚS 3158/07: »... požadavek, adresovaný obecným soudům v klíčovém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, že „i přes absenci úpravy předvídané v § 696 odst. 1 obč. zákoníku, musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách a tak, aby nedocházelo k diskriminacím různých skupin právních subjektů“, nelze redukovat jen na právní vztahy „budoucí“, resp. není důvod jej nespojit i s nároky, jimiž se pronajímatelé domáhali „nájemného“ nad rámec nájemného, sjednaného v nájemní smlouvě, za vymezenou dobu minulou.«. IV. 8. S právním názorem popsaným v předchozím odstavci se však I. senát neztotožnil, předložil věc plénu k zaujetí stanoviska, které tak požadovanou většinou hlasů učinilo. Předmětem posouzení pléna byly dvě otázky, jež spolu úzce souvisejí: a) od jaké doby lze pronajímateli přiznat zvýšené nájemné; b) existence nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva a jeho subsidiarita. 9. Dle přesvědčení Ústavního souduÚstavního soudu pronajímatel vůči nájemci žádný nárok na vyplacení rozdílu mezi regulovaným a obvyklým nájemným za období před podáním žaloby nemá. Už vůbec nelze oporu pro tento názor hledat v nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 (viz výše), v němž se naopak výslovně konstatuje, že „je správná premisa obvodního soudu, že se nelze domáhat zaplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou“. 10. Právní názor připouštějící možnost domáhat se po nájemci zaplacení rozdílu mezi regulovaným a obvyklým nájemným za dobu minulou, tj. před podáním žaloby, nedoceňuje v prvé řadě povahu rozhodnutí o zvýšení nájemného. Rozsudek o zvýšení nájemného je rozhodnutím konstitutivním, což výslovně uznává i nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (viz výše). Nejde přitom ze strany obecných soudů samozřejmě o dotváření objektivního práva v tom smyslu, že by soudní rozsudky v jednotlivých případech byly pramenem obecně závazných pravidel chování, ale o změnu hmotněprávního nájemního vztahu mezi konkrétním pronajímatelem a konkrétním nájemcem, v závislosti na konkrétních místních podmínkách. Z povahy konstitutivního rozhodnutí vyplývá, že na hmotněprávní vztahy může mít účinky pouze do budoucna, tedy od okamžiku, kdy nabude právní moci, ledaže by zákon výslovně upravil jeho účinky jinak. Právní skutečností, s níž hmotné právo spojuje vznik, změnu nebo zánik hmotněprávního vztahu, je totiž teprve samotné rozhodnutí; proto je jenom logické, že změna v hmotněprávních vztazích může nastat až od okamžiku, kdy tato právní skutečnost vznikne a začne vyvolávat účinky, jež jsou s ní spojeny. 11. Rozhodnutí o zvýšení nájemného konstitutivně zasahuje do existujícího právního vztahu mezi nájemcem a pronajímatelem tak, že mění jeho obsah, pokud jde o výši nájemného. Z tohoto pohledu je zvyšování nájemného „do minula“ (tedy zpětně) zřejmým protimluvem, neodpovídajícím povaze konstitutivního rozhodnutí; krom toho by představovalo rovněž v právním státě nepřípustnou pravou retroaktivitu, neboť soud by zpětně do minulosti přetvářel obsah právního vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem a ukládal by nájemci povinnost platit vyšší nájemné i za období, v němž nájemce žádnou takovou povinnost neměl. 12. Jediným teoreticky důsledným přístupem by tak byl závěr, že změna v obsahu nájemního vztahu (změna výše nájemného) nastává teprve od právní moci rozsudku vyslovujícího zvýšení nájemného do budoucna (rozuměno od data podání žaloby). S ohledem na to, že zvyšování nájemného soudním rozhodováním bylo zcela mimořádným prostředkem, jehož použitelnost Ústavní soudÚstavní soud podmínil nemožností zvyšovat nájemné podle zvláštní právní úpravy, znamenalo by to, že žaloby o zvýšení nájemného, o nichž dosud nebylo rozhodnuto, by musely být zamítnuty, neboť od 1. 1. 2007 již lze zvyšovat nájemné podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Takový závěr by však zároveň znamenal, že ani žaloba o zvýšení nájemného by nebyla efektivním prostředkem nápravy protiústavního stavu, jejž zákonodárce (stát) založil svou dlouhodobou nečinností. Lze proto souhlasit s nálezem sp. zn. IV. ÚS 175/08 v tom, že okamžik zvýšení nájemného váže ke dni podání žaloby; toto řešení je přijatelné i z hlediska nájemce, jenž může od tohoto okamžiku se zvýšením nájemného kalkulovat. Lze rovněž plně souhlasit se separátním votem prof. Musila k nálezu sp. zn. III. ÚS 3158/07, že teprve od tohoto okamžiku může nájemce reálně reagovat na skutkové a právní argumenty, uplatněné pronajímatelem v žalobě, domáhající se zvýšení nájemného; spojení počátku možnosti zvýšení nájemného s podáním žaloby zohledňuje autonomní zájmy obou stran a vyhovuje principu proporcionality. Proto lze připustit i výjimku z účinků konstitutivních rozhodnutí, odůvodněnou ústavními hledisky, jež je jinak možná pouze na základě výslovné zákonné úpravy; tato odlišná regulace vyplývá z nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (viz výše), jenž svými účinky erga omnes – za popsaných mimořádných okolností – plní vlastně funkci zákona. Pro zvýšení nájemného přede dnem podání žaloby však žádné důvody nalézt nelze; nevyplývají ani z ústavní argumentace, ani z povahy konstitutivních rozhodnutí. Tuto otázku je tedy možno uzavřít tak, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. Nájemné za období před podáním žaloby zvyšovat nemohou, neboť tomu brání sama povaha konstitutivního rozhodnutí; zvýšení nájemného za období od 1. 1. 2007 rovněž není možné, neboť od tohoto data již jednostranné zvyšování nájemného připouští § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. 13. Ve vztahu k druhému bodu stanoviska vyslovuje Ústavní soudÚstavní soud souhlas s překonáním právního názoru uvedeného v nálezu sp. zn. IV. ÚS 175/08. Ačkoliv Ústavní soudÚstavní soud konstatoval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 protiústavnost dlouhodobé nečinnosti zákonodárce spočívající v nepřijetí zákonné úpravy umožňující jednostranné zvýšení nájemného, nelze z daného rozhodnutí vyvozovat nárok na náhradu škody vůči státu. Z hlediska posouzení základního práva na náhradu škody vůči státu je nezbytné vycházet z čl. 36 odst. 3 Listiny. Toto ustanovení zaručuje právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Z tohoto hlediska ale nelze považovat Parlament za orgán veřejné správy, soud nebo jiný srovnatelný orgán státu. Nelze tak především učinit v případě, kdy Parlament vykonává svoji zákonodárnou pravomoc. Odpovědnost za výkon této pravomoci je v první řadě politická. Meze volnosti uvážení zákonodárce jsou sice stanoveny ústavním pořádkem, důsledkem jejich překročení je ale možnost zrušení zákona nebo vyslovení jeho protiústavnosti Ústavním soudemÚstavním soudem. Takovýto zásah Ústavního souduÚstavního soudu sice může za určitých okolností mít vliv na práva jednotlivce, do nichž bylo v důsledku takovéhoto zákona nebo mezery v zákoně zasaženo (např. neaplikovatelnost zákona v určité věci), nezakládá však jednotlivci nárok na náhradu škody. 14. Pokud tedy Ústavní soudÚstavní soud konstatoval případný nárok na náhradu škody vůči státu ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 489/05 a potažmo v nálezu sp. zn. IV. ÚS 175/08 (oba viz výše), směřoval takovýto nárok ve vztahu k pochybení obecných soudů, které by neposkytly ochranu základnímu právu dotčených pronajímatelů tím, že by zamítly jeho důvodný nárok na zvýšení nájemného. Takto koncipovaný nárok na náhradu škody se žádným způsobem neodchyluje od dikce čl. 36 odst. 3 Listiny, resp. nároku na náhradu škody, jak je vymezen zákonem č. 82/1998 Sb. Pokud tedy příslušný orgán zruší pravomocné rozhodnutí soudu, v jehož důsledku tento soud nedostál své povinnosti rozhodnout o zvýšení nájemného ve smyslu nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, může se pronajímatel domáhat vůči státu náhrady škody, která mu v důsledku takovéhoto nezákonného rozhodnutí vznikla. Přesto se Ústavní soudÚstavní soud domnívá, že pronajímateli svědčí ve vztahu k vymezenému období před podáním žaloby jiný právní titul, a to právo na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny. 15. Meze přípustnosti omezení vlastnického práva je nutno chápat v kontextu vzniku a vývoje dotčených nájemních vztahů. Již v nálezu ze dne 22. března 1994 sp. zn. Pl. ÚS 37/93 (N 9/1 SbNU 61; 86/1994 Sb.) Ústavní soud shledal ústavní konformitu transformace práva osobního užívání bytu na nájemní vztah podle § 871 občanského zákoníku. V této souvislosti přitom poukázal na to, že v době, kdy nastaly právní účinky podle uvedeného ustanovení, existoval veřejný zájem na transformaci někdejších uživatelských vztahů k bytům v instituci chráněných nájmů, která by vytvořila přijatelný stav právní jistoty pro všechny dosavadní právní vztahy k bytům, jež byly založeny na existenci práva osobního užívání bytu. Posouzení existence veřejného zájmu však vyžaduje vzít v úvahu jeho časový aspekt. Ačkoliv nelze nalézt přesnou hranici, odkdy již nebylo možné považovat omezení vlastnického práva v důsledku regulace nájemného za ústavně konformní, plyne z dosavadní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu s ohledem na derogační nálezy ze dne 21. června 2000 sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 (N 93/18 SbNU 287, 231/2000 Sb.), ze dne 20. listopadu 2002 sp. zn. Pl. ÚS 8/02 (N 142/28 SbNU 237, 528/2002 Sb.) a ze dne 19. března 2003 sp. zn. Pl. ÚS 2/03 (N 41/29 SbNU 371, 84/2003 Sb.), jakož i nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05, že takovýto závěr nebylo možné akceptovat již v roce 2000. Z tohoto důvodu se Ústavní soud zabýval otázkou, zda omezení vlastnického práva v důsledku regulace nájemného nedosahovalo v období, ke kterému vztahuje stěžovatel svůj nárok, takové intenzity, že je nezbytné považovat jej za nucené omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. 16. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny se připouští nucené omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Uvedený článek nelze vykládat jako základní právo na náhradu za jakékoliv omezení vlastnického práva stanovené zákonem. Obsah ústavně garantovaného práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny, jakož i práva pokojně užívat majetek podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod totiž není bezbřehý a podléhá řadě omezení, jež lze z hlediska ústavní garance považovat za imanentní jeho ústavnímu a potažmo zákonnému vymezení. To znamená, že zákon může obecně stanovit meze vlastnického práva, aniž by takovéto omezení bylo spojeno s právem na náhradu. Nucené omezení vlastnického práva, jakož i vyvlastnění podle čl. 11 odst. 4 Listiny tak je třeba vztáhnout pouze na určité kvalifikované případy omezení. 17. Aniž by Ústavní soudÚstavní soud považoval za nezbytné vymezit znaky takovéhoto kvalifikovaného omezení vyčerpávajícím způsobem, lze v obecné rovině dovodit, že jedním z těchto znaků je omezení vlastnického práva jdoucí nad rámec povinností, které zákon obecně stanovuje pro všechny subjekty vlastnického práva za dodržení principu rovnosti. Nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny totiž představuje omezení vlastnického práva konkrétního vlastníka nad rámec omezení, jež vyplývají obecně pro subjekty vlastnického práva, resp. které dopadají jen na část vlastníků, toto nerovné postavení je však v souladu s principem rovnosti v důsledku existence skutečností tuto nerovnost dostatečným způsobem odůvodňujících. Uvedené lze demonstrovat na příkladu tzv. legálních věcných břemen, kdy povinnost strpět např. stavbu sloupu elektrického vedení na svém pozemku je třeba považovat za omezení nad rámec obecných omezení vlastnického práva plynoucích ze zákona, které se dotýká jen některých vlastníků, kteří své „znevýhodnění“ nemohou svým projevem vůle ovlivnit. Skutečnost, že právě v jejich případě dojde k omezení, přitom není dána z povahy věci, ale v důsledku konkrétního posouzení příslušného orgánu veřejné moci, na jehož základě k takovémuto omezení dojde. 18. Druhou podmínkou, kterou v této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud připouští, je intenzita omezení vlastnického práva, jež může být vyjádřena více faktory, a to především otázkou rozsahu samotného omezení a dále délkou trvání takovéhoto omezení, tedy zda se jedná o omezení dočasné nebo trvalé. Ústavní soudÚstavní soud již ve svých nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 a sp. zn. Pl. ÚS 8/02 poukázal na protiústavnost nerovného postavení dvou skupin vlastníků, když jedna skupina vlastníků je povinna nést náklady sociální politiky státu v oblasti bydlení. Tato nerovnost má racionální základ z hlediska vymezení dotčených pronajímatelů, protože je spjata s nájemními vztahy vzniklými transformací práva osobního užívání bytu. Nelze již ale nalézt rozumný důvod ve vztahu k povinnosti vlastníků strpět samotné náklady bydlení nájemců. Zatímco v době transformace práva osobního užívání bytu na nájemní vztah byl tento důvod dán, nelze ho nalézt v době, kdy již byla, a to dokonce opakovaně, Ústavním soudemÚstavním soudem konstatována protiústavnost regulace nájemného podle vyhlášky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů, a v této souvislosti i možné porušení vlastnického práva řady pronajímatelů. Omezení vlastnického práva této skupiny vlastníků omezilo ústavně zaručené vlastnické právo některých pronajímatelů výrazným způsobem nad rámec omezení vlastnického práva stanovených pro všechny vlastníky. Takovéto omezení přitom s ohledem na rozsah nákladů, které jednotlivým pronajímatelům vznikly, aniž by tito mohli z těchto nákladů mít jakýkoliv užitek, a dlouhodobost stavu, jež byla zapříčiněna především dlouhodobou protiústavní nečinností Parlamentu, který až víc než čtyři roky po uplynutí lhůty poskytnuté Ústavním soudemÚstavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 přijal zákon umožňující jednostranné zvyšování regulovaného nájemného, je třeba považovat za natolik intenzivní, že musí být podřazeno pod čl. 11 odst. 4 Listiny. 19. Čl. 11 odst. 4 Listiny sám o sobě neobsahuje žádnou bližší úpravu celé řady praktických otázek, jako kupř. u kterého státního orgánu je nutno nárok uplatnit, v jakých lhůtách apod. V tomto směru je nutno postupovat analogicky podle předpisu svým obsahem a účelem nejbližšího, kterým je zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 20. Ústavní soudÚstavní soud dodává, že v případě nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny je třeba posoudit otázku jeho subsidiarity. O subsidiaritě jednoho nároku vůči druhému lze hovořit pouze v těch případech, kde se dva nároky alespoň částečně překrývají (např. typicky si mohou konkurovat nárok na náhradu škody a nárok na vydání bezdůvodného obohacení). Ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 175/08 však ve skutečnosti o žádnou konkurenci nároků nešlo. Pronajímatel se totiž nemohl vůči nájemci domáhat doplacení rozdílu mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu minulou, ale mohl po něm žádat toliko zvýšení nájemného ode dne podání žaloby. Náhrada škody, jíž se stěžovatel v řízení před obecnými soudy domáhal, směřovala vůči státu a týkala se právě již proběhlého období let 2002 až 2005. Z toho jednoznačně plyne, že žádný konkurující nárok na náhradu vůči nájemci pronajímatel za toto období neměl a stejně tak neměl ani právo na zvýšení nájemného za tuto dobu. Nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva vůči státu se zjevně týká jiného subjektu a jiného právního titulu, a proto jej nelze vyloučit s odkazem na subsidiaritu nároku na náhradu škody vůči nárokům, jež měl pronajímatel údajně mít proti nájemci. 21. Z uvedených úvah vyplývá, že je nutno důsledně zvážit, jaký nárok pronajímatel uplatňuje. Jde-li o náhradu za nucené omezení vlastnického práva za dobu před podáním žaloby proti nájemci – jako kupř. ve věci projednávané I. senátem pod sp. zn. I. ÚS 2220/08, kdy žaloba proti státu byla podána dne 13. 7. 2005 a stěžovatel požadoval náhradu za období v letech 2002 až 2004 – nelze jeho nárok podmínit tím, že napřed má uplatnit efektivní prostředky k ochraně práva vůči nájemci, neboť pronajímatel žádný nárok za toto období vůči nájemci nemá. Pronajímatel má vůči nájemci právo na vyšší nájemné teprve na základě rozhodnutí soudu, jehož konstitutivní účinky – s ohledem na shora vyložené ústavní souvislosti – nenastávají ex nunc, ale upínají se ke dni podání žaloby; v žádném případě však do minula, tj. do doby předcházející podání žaloby. 22. Otázka, zda v dané věci byl dán konkrétní nárok stěžovatele na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, zůstává k zodpovězení obecnému soudu, který musí zvážit do jaké míry došlo v důsledku regulovaného nájemného k zásahu do jeho základního práva vlastnit majetek, jakož i zda v jeho případě byly splněny výše uvedené podmínky pro vznik práva na náhradu. Samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného totiž neznamenala, že v každém individuálním případě bylo porušeno základní právo pronajímatele (vlastníka bytu). Rovněž je namístě zdůraznit, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny nemusí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy tedy nesmí nárok na náhradu vůči státu zamítat apriorně, nýbrž musejí za respektování výše uvedených závěrů posoudit jednotlivé individuálně uplatněné nároky. V tomto smyslu je tedy tvrzený nárok pronajímatele (vlastníka bytu) třeba právně posoudit z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu § 118a občanského soudního řádu dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy nebo námitky. 23. Ústavní soudÚstavní soud rovněž zdůrazňuje, že v žádném případě nepovažuje celou věc za definitivně vyřešenou, ale vznáší silný apel na zákonodárce, aby se znovu a tentokrát systematicky zabýval problematikou regulovaného nájemného a vzal v úvahu opatření, která např. přijal polský zákonodárce v reakci na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hutten-Czapska, tedy v pilotním případu ve vztahu k regulaci nájemného v Polsku, která po dlouhou dobu vykazovala obdobné ústavněprávní nedostatky jako regulace nájemného v České republice. Polsko v této souvislosti schválilo v roce 2006 zákon, který umožňoval rychlejší zvyšování nájemného až do takové výše, která by stačila k pokrytí udržovacích nákladů včetně zajištění návratnosti vloženého kapitálu a přiměřeného zisku, dále upravil občanskoprávní odpovědnost obceobce za škody, které vlastníkovi vzniknou z důvodu neposkytnutí sociálního bytu nájemci, kterému z důvodu nízkých příjmů vznikne právo na sociální byt přidělený obcíobcí. Rovněž lze z toho hlediska hodnotit pozitivně záměr polské vlády z roku 2008, jehož cílem bylo zavedení systému kompenzačních příspěvků poskytovaných vlastníkům, jejichž majetek podléhal systému regulovaného nájemného v letech 1994 až 2005 [srov. rozsudek (smírné urovnání) Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. dubna 2008 ve věci Hutten-Czapska proti Polsku, č. 35014/97, body 14 až 26]. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha a Jiří Nykodým a toliko k jeho odůvodnění soudkyně Ivana Janů a Eliška Wagnerová (odlišná stanoviska jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=st-27-09_1). * Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, str. 389, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.
Nařízení vlády č. 135/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 135/2009 Sb. Nařízení vlády o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem Vyhlášeno 18. 5. 2009, datum účinnosti 1. 1. 2010, částka 40/2009 * § 1 - (1) Státní občané České republiky, kterým byl přiznán nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a dále státní občané České republiky, kterým byl přiznán nárok na odškodnění za nezákonné zbavení osobní sv * § 2 - (1) O nároku na výplatu příspěvku rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 1, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. prosince 2011, jinak nárok na výplatu příspěv * § 3 - Právo žádat o vyplacení příspěvku nepřechází na dědice osob uvedených v § 1 odst. 1, 2 nebo 3; to neplatí, jedná-li se o vdovu po občanu České republiky splňujícím podmínky podle § 1 odst. 2, jehož včas podaná žádost o příspěvek podle § 1 odst. 1 byla zamí * § 4 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Aktuální znění od 26. 9. 2014 (205/2014 Sb.) 135 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 27. dubna 2009 o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem Vláda nařizuje podle § 8 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu: § 1 (1) Státní občané České republiky, kterým byl přiznán nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a dále státní občané České republiky, kterým byl přiznán nárok na odškodnění za nezákonné zbavení osobní svobody v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 podle jiných právních předpisů1), mají nárok na poskytnutí jednorázového příspěvku jako náhrady mzdy za dovolenou, na kterou by jim vznikl nárok, pokud by byli v řádném pracovním poměru (dále jen „příspěvek“). (2) Nárok na poskytnutí příspěvku mají rovněž státní občané České republiky, kteří byli zařazeni do silničních praporů ženijního vojska, pomocných technických praporů a vojenských báňských oddílů (dále jen „vojenský tábor nucených prací“), uvedení v § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 78/1998 Sb., pokud jim byl za zařazení ve vojenském táboře nucených prací přiznán zvláštní příspěvek k důchodu2) nebo nárok na odškodnění podle jiného právního předpisu vydaného k provedení § 8 odst. 1 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, ve znění zákona č. 220/2011 Sb.3). (3) Osoba uvedená v odstavci 2, které byl přiznán příspěvek podle odstavce 1 nebo 2, má nárok na poskytnutí příspěvku i za dobu zařazení v technickém praporu, pokud zařazení v technickém praporu bezprostředně navazovalo na zařazení ve vojenském táboře nucených prací; příspěvek za dobu zařazení v technickém praporu nenáleží za měsíc, za který již byl přiznán příspěvek za dobu zařazení ve vojenském táboře nucených prací. (4) Příspěvek se stanoví ve výši 1 800 Kč za každý i započatý měsíc výkonu vazby, trestu odnětí svobody, jiného nezákonného zbavení osobní svobody nebo zařazení ve vojenském táboře nucených prací nebo v technickém praporu. § 2 (1) O nároku na výplatu příspěvku rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 1, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. prosince 2011, jinak nárok na výplatu příspěvku zaniká. (2) O nároku na výplatu příspěvku rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 2, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. prosince 2013, jinak nárok na výplatu příspěvku zaniká. (3) O nároku na výplatu příspěvku podle § 1 odst. 3 rozhoduje Ministerstvo vnitra na základě písemné žádosti osoby uvedené v § 1 odst. 3, která k žádosti připojí doklady osvědčující její nárok. Žádost lze podat nejpozději do 31. března 2015, jinak nárok na výplatu příspěvku zaniká. (4) Příspěvek bude vyplacen ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání nároku. § 3 Právo žádat o vyplacení příspěvku nepřechází na dědice osob uvedených v § 1 odst. 1, 2 nebo 3; to neplatí, jedná-li se o vdovu po občanu České republiky splňujícím podmínky podle § 1 odst. 2, jehož včas podaná žádost o příspěvek podle § 1 odst. 1 byla zamítnuta, a v případě žádosti o vyplacení příspěvku podle § 1 odst. 3 o vdovu po občanu České republiky splňujícím podmínky podle § 1 odst. 3, byl-li tomuto občanu České republiky nebo vdově po něm přiznán příspěvek podle § 1 odst. 1 nebo 2. § 4 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr vnitra: MUDr. Mgr. Langer v. r. 1) Například zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. 2) § 5 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) Nařízení vlády č. 102/2002 Sb., o vyplacení jednorázové finanční náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem osobám zařazeným do vojenských táborů nucených prací.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 40/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o propojení české rychlostní silnice R 52 a rakouské dálnice A 5 na česko-rakouských státních hranicích Vyhlášeno 15. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 16. 3. 2009, částka 14/2009 * Článek 1 - Předmětem této dohody je propojení rychlostní silnice R 52 na území České republiky a dálnice A 5 na území Rakouské republiky na česko-rakouských státních hranicích mezi městy Mikulov a Drasenhofen. * Článek 2 - 1. Propojení kapacitních pozemních komunikací se uskuteční na společných státních hranicích v katastru obce Mikulov na české straně a v katastru obce Drasenhofen na rakouské straně mezi hraničními znaky IX/72-3 (C) a IX/73-1 (Ö). * Článek 3 - Prováděním této dohody nedojde k žádné změně průběhu česko-rakouských státních hranic. * Článek 4 - 1. Tato dohoda může být změněna nebo doplněna písemnou formou na základě vzájemné dohody obou smluvních stran. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 16. 3. 2009 40 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. ledna 2009 byla ve Vídni podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o propojení české rychlostní silnice R 52 a rakouské dálnice A 5 na česko-rakouských státních hranicích. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 4 odst. 3 dne 16. března 2009. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o propojení české rychlostní silnice R 52 a rakouské dálnice A 5 na česko-rakouských státních hranicích Vláda České republiky a Rakouská spolková vláda (dále jen „smluvní strany“), – ve snaze o zkvalitnění silničního spojení, se zaměřením na podporu rozvoje obchodu a ekonomických vztahů mezi oběma státy, – ve snaze o ochranu životního prostředí, racionální využití energie, bezpečnost silničního provozu a zlepšení pracovních podmínek řidičů a – při uznání vzájemných výhod a zájmu ve věci propojení rychlostní silnice R 52 a dálnice A 5 na společných státních hranicích, se dohodly takto: Článek 1 Předmětem této dohody je propojení rychlostní silnice R 52 na území České republiky a dálnice A 5 na území Rakouské republiky na česko-rakouských státních hranicích mezi městy Mikulov a Drasenhofen. Článek 2 1. Propojení kapacitních pozemních komunikací se uskuteční na společných státních hranicích v katastru obceobce Mikulov na české straně a v katastru obceobce Drasenhofen na rakouské straně mezi hraničními znaky IX/72-3 (C) a IX/73-1 (Ö). 2. Podrobné stanovení trasy a příslušných parametrů pozemních komunikací v místě propojení na česko-rakouských státních hranicích bude provedeno na základě vzájemně zkoordinované projektové dokumentace. 3. Ustanovení odstavce 2 bude realizovat na území České republiky Ředitelství silnic a dálnic ČR a na území Rakouské republiky Spolkové ministerstvo dopravy, inovace a technologie. Článek 3 Prováděním této dohody nedojde k žádné změně průběhu česko-rakouských státních hranic. Článek 4 1. Tato dohoda může být změněna nebo doplněna písemnou formou na základě vzájemné dohody obou smluvních stran. 2. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. 3. Tato dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy každé smluvní strany, což bude potvrzeno výměnou nót. Dohoda vstoupí v platnost uplynutím třicátého dne ode dne doručení pozdější nóty. Dáno ve Vídni dne 23. ledna 2009 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost. Za vládu České republiky RNDr. Jan Koukal v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Rakouské republice Za Rakouskou spolkovou vládu Dr. Rudolf Lennkh v. r. vedoucí sekce Ministerstva zahraničních věcí
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 39/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 39/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Českou republikou Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví Vyhlášeno 15. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 5. 2009, částka 14/2009 * I. Obecná ustanovení - Článek 1 * II. Orgány Úmluvy - Článek 4 * III. Zachování nemateriálního kulturního dědictví na národní úrovni - Článek 11 * IV. Zachování nemateriálního kulturního dědictví na mezinárodní úrovni - Článek 16 * V. Mezinárodní spolupráce a pomoc - Článek 19 * VI. Fond nemateriálního kulturního dědictví - Článek 25 * VII. Zprávy - Článek 29 * VIII. Přechodné ustanovení - Článek 31 * IX. Závěrečná ustanovení - Článek 32 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 5. 2009 39 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. října 2003 byla v Paříži přijata Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Listina o přijetí Úmluvy Českou republikou, podepsaná prezidentem republiky dne 22. prosince 2008, byla uložena u generálního ředitele UNESCO, depozitáře Úmluvy, dne 18. února 2009. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 34 dne 20. dubna 2006. Pro Českou republiku vstupuje v platnost na základě ustanovení téhož článku dne 18. května 2009. Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD ÚMLUVA O ZACHOVÁNÍ NEMATERIÁLNÍHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ Paříž, 17. října 2003 ÚMLUVA O ZACHOVÁNÍ NEMATERIÁLNÍHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ Generální konference Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu, dále jen UNESCO, na svém 32. zasedání konaném ve dnech 29. září až 17. října 2003 v Paříži, odkazujíc na stávající mezinárodní právní nástroje týkající se lidských práv, zejména na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, majíc na zřeteli význam nemateriálního kulturního dědictví jako hybné síly kulturní rozmanitosti a záruky trvale udržitelného rozvoje, jak byl zdůrazněn Doporučením UNESCO na zachování tradiční a lidové kultury z roku 1989, Všeobecnou deklarací UNESCO ke kulturní rozmanitosti z roku 2001 a Istanbulskou deklarací z roku 2002 přijatou Třetím kulatým stolem ministrů kultury, majíc na zřeteli hlubokou vzájemnou propojenost mezi nemateriálním kulturním dědictvím a hmotným kulturním a přírodním dědictvím, uznávajíc, že procesy globalizace a společenských přeměn vedle podmínek, které vytvářejí pro obnovovaný dialog mezi společenstvími, dávají vzniknout – podobně jako fenomén nesnášenlivosti – vážné hrozbě poškození, vymizení nebo zničení nemateriálního kulturního dědictví, především v důsledku nedostatečných prostředků na zachování tohoto dědictví, vědoma si všeobecné vůle a společného zájmu chránit nemateriální kulturní dědictví lidstva, uznávajíc, že společenství, zejména společenství původních obyvatel, skupiny a v některých případech i jednotlivci sehrávají důležitou úlohu při vzniku, zachování, udržení a přetváření nemateriálního kulturního dědictví, čímž napomáhají k obohacení kulturní rozmanitosti a lidské tvořivosti, zaznamenávajíc dalekosáhlý dosah činností UNESCO při zavádění normativních nástrojů na zachování kulturního dědictví, především Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972, zaznamenávajíc dále, že dosud nebyl přijat závazný mnohostranný nástroj na zachování nemateriálního kulturního dědictví, majíc na zřeteli, že stávající mezinárodní dohody, doporučení a usnesení týkající se kulturního a přírodního dědictví je třeba účinně obohatit a doplnit novými ustanoveními pro nemateriální kulturní dědictví, majíc na zřeteli nezbytnost posílit, především mezi mladšími generacemi, vědomí důležitosti nemateriálního kulturního dědictví a jeho zachování, majíc na zřeteli, že mezinárodní společenství by mělo, spolu se smluvními státy této Úmluvy, přispět k zachování tohoto dědictví v duchu spolupráce a vzájemné pomoci, připomínajíc programy UNESCO týkající se nemateriálního kulturního dědictví, především Prohlašování mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva, majíc na zřeteli neocenitelnou úlohu nemateriálního kulturního dědictví jako faktoru sbližujícího lidské bytosti a zajišťujícího výměnu a porozumění mezi nimi, přijímá tuto Úmluvu sedmnáctého října 2003. I. Obecná ustanovení Článek 1 – Cíle Úmluvy Cíle této Úmluvy jsou: a) zachovat nemateriální kulturní dědictví; b) zajistit úctu k nemateriálnímu kulturnímu dědictví dotčených společenství, skupin a jednotlivců; c) zvýšit na místní, národní a mezinárodní úrovni vědomí důležitosti nemateriálního kulturního dědictví a důležitosti zajistit jeho vzájemné uznávání; d) pečovat o mezinárodní spolupráci a pomoc. Článek 2 – Vymezení pojmů Pro účely této Úmluvy: 1. „Nemateriálním kulturním dědictvím“ se rozumí zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, jakož i nástroje, předměty, artefakty a kulturní prostory s nimi související, které společenství, skupiny a v některých případech též jednotlivci považují za součást svého kulturního dědictví. Toto nemateriální kulturní dědictví, předávané z pokolení na pokolení, je společenstvími a skupinami lidí neustále přetvářeno v závislosti na jejich prostředí, na jejich interakci s přírodou a na jejich historii, dává jim pocit identity a kontinuity, podporuje takto úctu ke kulturní rozmanitosti a lidské tvořivosti. Pro účely této Úmluvy se bere v úvahu pouze nemateriální kulturní dědictví slučitelné se stávajícími mezinárodními nástroji týkajícími se lidských práv, jakož i se zásadami vzájemné úcty mezi společenstvími, skupinami i jednotlivci a trvale udržitelného rozvoje. 2. „Nemateriální kulturní dědictví“ vymezené v odstavci 1 tohoto článku se projevuje mimo jiné v těchto oblastech: a) ústní tradice a vyjádření, včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví, b) interpretační umění, c) společenské zvyklosti, obřady a slavnostní události, d) vědomosti a zkušenosti týkající se přírody a vesmíru, e) dovednosti spojené s tradičními řemesly. 3. „Zachováním“ se rozumějí opatření, jejichž cílem je zajistit životaschopnost nemateriálního kulturního dědictví, včetně jeho identifikace, dokumentace, výzkumu, udržení, ochrany, podpory, zhodnocování, předávání, především prostřednictvím formální i neformální výchovy, jakož i revitalizace různých aspektů tohoto dědictví. 4. „Smluvními státy“ se rozumějí státy, které jsou touto Úmluvou vázány a mezi nimiž tato Úmluva vstoupila v platnost. 5. Tato Úmluva se mutatis mutandis vztahuje na území uvedená v článku 33, která se stanou stranami této Úmluvy v souladu s podmínkami vymezenými v uvedeném článku. V tomto rozsahu se výraz „smluvní státy“ vztahuje též na tato území. Článek 3 – Vztah k jiným mezinárodním nástrojům Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno jako: a) měnící status nebo snižující úroveň ochrany statků prohlášených za světové dědictví podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972, s nimiž je přímo spojen prvek nemateriálního kulturního dědictví; nebo b) ovlivňující práva a povinnosti smluvních států vyplývající z jakéhokoliv mezinárodního nástroje, jehož jsou tyto státy smluvní stranou a vztahujícího se k právům duševního vlastnictví nebo k užívání biologických a ekologických zdrojů. II. Orgány Úmluvy Článek 4 – Valné shromáždění smluvních států 1. Ustavuje se Valné shromáždění smluvních států (dále jen „Valné shromáždění“). Valné shromáždění je svrchovaným orgánem této Úmluvy. 2. K řádnému zasedání se Valné shromáždění schází každé dva roky. K mimořádnému zasedání se může sejít buď z vlastního rozhodnutí, nebo na žádost Mezivládního výboru na zachování nemateriálního kulturního dědictví či alespoň jedné třetiny smluvních států. 3. Valné shromáždění přijímá svůj jednací řád. Článek 5 – Mezivládní výbor pro zachování nemateriálního kulturního dědictví 1. Při UNESCO se tímto ustavuje Mezivládní výbor pro zachování nemateriálního kulturního dědictví (dále jen „Výbor“). Výbor se skládá ze zástupců 18 smluvních států zvolených smluvními státy na Valném shromáždění poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost v souladu s článkem 34. 2. Počet členských států Výboru se zvýší na 24, jakmile počet smluvních států Úmluvy dosáhne 50. Článek 6 – Volba a funkční období členských států Výboru 1. Volba členských států Výboru se řídí zásadami spravedlivého zeměpisného zastoupení a střídání. 2. Členské státy Výboru jsou voleny na období čtyř let smluvními státy Úmluvy shromážděnými ve Valné shromáždění. 3. Funkční období poloviny členských států Výboru, které jsou zvoleny při první volbě, je však omezeno na dva roky. Tyto státy budou určeny při této první volbě losováním. 4. Každé dva roky Valné shromáždění obmění polovinu členských států Výboru. 5. Valné shromáždění rovněž volí tolik členských států Výboru, kolik je třeba pro obsazení uprázdněných míst. 6. Stát nemůže být do Výboru zvolen na dvě po sobě jdoucí funkční období. 7. Členské státy Výboru si pro své zastupování vyberou osoby kvalifikované v různých oblastech nemateriálního kulturního dědictví. Článek 7 – Funkce Výboru Aniž by byly dotčeny jiné pravomoci udělené touto Úmluvou, jsou funkce Výboru následující: a) podporovat záměry této Úmluvy, povzbuzovat a sledovat její provádění; b) poskytovat poučení o nejlepších praktických postupech a činit doporučení k opatřením na zachování nemateriálního kulturního dědictví; c) připravovat a Valnému shromáždění předkládat ke schválení návrh plánu na užití zdrojů Fondu v souladu s článkem 25; d) hledat prostředky pro navýšení svých zdrojů a za tím účelem přijímat nezbytná opatření podle ustanovení článku 25; e) připravovat a Valnému shromáždění předkládat ke schválení prováděcí směrnice k realizaci této Úmluvy; f) posuzovat zprávy předložené smluvními státy v souladu s článkem 29 a činit z nich souhrn pro Valné shromáždění; g) posuzovat žádosti předložené smluvními státy a rozhodovat o nich podle objektivních kritérií výběru stanovených Výborem a schválených Valným shromážděním o: i) zápis na seznamy a o návrzích uvedených v článcích 16, 17 a 18, ii) poskytnutí mezinárodní pomoci v souladu s článkem 22. Článek 8 – Metody práce Výboru 1. Výbor je odpovědný Valnému shromáždění. Předkládá mu zprávy o všech svých činnostech a rozhodnutích. 2. Výbor přijímá svůj jednací řád dvoutřetinovou většinou členů. 3. Výbor může ustavit dočasné ad hoc poradní orgány, které považuje za nezbytné pro plnění svých úkolů. 4. Výbor může přizvat na své zasedání veřejné nebo soukromé organizace, jakož i soukromé osoby, mající uznávanou způsobilost v různých oblastech nemateriálního kulturního dědictví, aby s nimi konzultoval specifické otázky. Článek 9 – Akreditace poradních organizací 1. Výbor navrhuje Valnému shromáždění akreditaci nevládních organizací s uznávanou způsobilostí v oblasti nemateriálního kulturního dědictví, které budou mít poradní funkci. 2. Výbor navrhuje Valnému shromáždění rovněž kritéria a formy akreditace. Článek 10 – Sekretariát 1. Výboru pomáhá Sekretariát UNESCO. 2. Sekretariát připravuje dokumentaci Valného shromáždění a Výboru, jakož i návrh programu jejich schůzí a zajišťuje výkon jejich rozhodnutí. III. Zachování nemateriálního kulturního dědictví na národní úrovni Článek 11 – Úloha smluvních států Každý smluvní stát: a) přijímá nezbytná opatření pro zajištění zachování nemateriálního kulturního dědictví vyskytujícího se na jeho území; b) v rámci ochranných opatření zmíněných v článku 2, odstavec 3 identifikuje a definuje různé prvky nemateriálního kulturního dědictví vyskytující se na jeho území za účasti příslušných společenství, skupin i nevládních organizací. Článek 12 – Soupisy 1. K zajištění identifikace zaměřené na zachování nemateriálního kulturního dědictví sestavuje každý smluvní stát způsobem, který odpovídá jeho situaci, jeden nebo více soupisů nemateriálního kulturního dědictví vyskytujícího se na jeho území. Takovéto soupisy budou pravidelně aktualizovány. 2. Každý smluvní stát poskytuje příslušné informace týkající se těchto soupisů, když periodicky předkládá podle článku 29 svou zprávu Výboru. Článek 13 – Další záchovná opatření K zajištění zachování, rozvoje a podpory nemateriálního kulturního dědictví, které se nachází na jeho území, smluvní stát usiluje o: a) přijetí obecné politiky zaměřené na podporu funkce nemateriálního kulturního dědictví ve společnosti a na zahrnutí zachování tohoto dědictví do plánovacích programů; b) určení nebo zřízení jednoho či více orgánů příslušných k zachování nemateriálního kulturního dědictví, které se vyskytuje na jeho území; c) podporu vědeckých, technických a uměleckých studií, jakož i metodologií výzkumu, pro účinné zachování nemateriálního kulturního dědictví, a to zejména ohroženého nemateriálního kulturního dědictví; d) přijetí vhodných právních, technických, správních a finančních opatření zaměřených na: i) podporu vzniku nebo posílení institucí pro vzdělávání v oblasti správy nemateriálního kulturní dědictví a předávání tohoto dědictví na shromážděních a v prostorách určených k předvádění nebo vyjadřování tohoto dědictví; ii) zajištění přístupu k nemateriálnímu kulturnímu dědictví při dodržení obvyklých postupů, jimiž se řídí přístup ke specifickým aspektům tohoto dědictví; iii) zřízení institucí pro dokumentaci nemateriálního kulturního dědictví a usnadnění přístupu k nim. Článek 14 – Výchova, osvěta a posilování kapacit Každý smluvní stát všemi vhodnými prostředky usiluje: a) podporovat uznání, úctu a posilování prestiže nemateriálního kulturního dědictví ve společnosti, zejména prostřednictvím: i) výchovných, osvětových a informačních programů zaměřených na širokou veřejnost, především mládež, ii) zvláštních výchovných a vzdělávacích programů uvnitř příslušných společenství a skupin, iii) činností posilujících kapacity pro zachování nemateriálního kulturního dědictví, především správy a vědeckého výzkumu, a iv) neformálního předávání poznatků; (b) dbát o stálou informovanost veřejnosti o nebezpečích ohrožujících toto dědictví a o aktivitách prováděných při plnění této Úmluvy; (c) podporovat výchovu k zachování přírodních prostor a památných míst, jejichž existence je nezbytná pro projevy nemateriálního kulturního dědictví. Článek 15 – Účast společenství, skupin a jednotlivců V rámci činností na zachování nemateriálního kulturního dědictví každý smluvní stát usiluje o zajištění co nejširší účasti společenství, skupin a případně též jednotlivců, kteří vytvářejí, udržují a předávají toto dědictví, a o jejich aktivní zapojení do správy tohoto dědictví. IV. Zachování nemateriálního kulturního dědictví na mezinárodní úrovni Článek 16 – Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva 1. K tomu, aby zajistil lepší zviditelnění nemateriálního kulturního dědictví a povědomí o jeho významu, jakož i s cílem podpořit dialog založený na úctě ke kulturní různorodosti, Výbor na návrh příslušných smluvních států sestavuje, aktualizuje a zveřejňuje Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. 2. Výbor navrhuje a předkládá Valnému shromáždění ke schválení kritéria pro sestavování, aktualizaci a zveřejňování tohoto reprezentativního seznamu. Článek 17 – Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování 1. Za účelem přijetí vhodných záchovných opatření Výbor sestavuje, aktualizuje a zveřejňuje Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování a do uvedeného seznamu zapisuje toto dědictví na žádost dotčeného smluvního státu. 2. Výbor navrhuje a předkládá Valnému shromáždění ke schválení kritéria pro sestavování, aktualizaci a zveřejňování tohoto seznamu. 3. V případech mimořádné naléhavosti, jejíž objektivní kritéria schvaluje Valné shromáždění na návrh Výboru, Výbor může zapsat součást tohoto dědictví na seznam uvedený v odstavci 1 po konzultaci s dotčeným smluvním státem. Článek 18 – Programy, projekty a aktivity na zachování nemateriálního kulturního dědictví 1. Na základě návrhů předložených smluvními státy a v souladu s kritérii, která stanoví Výbor a schválí Valné shromáždění, Výbor pravidelně vybírá a podporuje národní, subregionální a regionální programy, projekty a aktivity na zachování dědictví, které podle jeho názoru nejlépe odrážejí zásady a cíle této Úmluvy, přičemž zohledňuje zvláštní potřeby rozvojových zemí. 2. Za tímto účelem Výbor přijímá, posuzuje a schvaluje žádosti smluvních států o mezinárodní pomoc při přípravě těchto návrhů. 3. S využitím prostředků, které k tomu stanoví, Výbor doprovází provádění těchto projektů, programů a aktivit šířením nejlepších postupů. V. Mezinárodní spolupráce a pomoc Článek 19 – Spolupráce 1. Pro účely této Úmluvy zahrnuje mezinárodní spolupráce mimo jiné výměnu informací a zkušeností, společné iniciativy a zavedení mechanismu pomoci smluvním státům v jejich úsilí zachovat nemateriální kulturní dědictví. 2. Aniž by tím byla dotčena ustanovení národních právních předpisů, zvykového práva a postupů, smluvní státy uznávají, že zachování nemateriálního kulturního dědictví je v obecném zájmu lidstva, a zavazují se spolupracovat za tímto účelem na dvoustranné, subregionální, regionální i mezinárodní úrovni. Článek 20 – Účely mezinárodní pomoci Mezinárodní pomoc může být poskytnuta za těmito účely: a) zachování dědictví zapsaného na Seznam nemateriálního dědictví potřebujícího naléhavě zachování; b) příprava soupisů ve smyslu článků 11 a 12; c) podpora programů, projektů a aktivit prováděných na národní, subregionální a regionální úrovni a zaměřených na zachování nemateriálního kulturního dědictví; d) jakýkoli jiný účel, který by Výbor považoval za nezbytný. Článek 21 – Formy mezinárodní pomoci Pomoc poskytnutá Výborem smluvnímu státu se řídí prováděcími směrnicemi předpokládanými v článku 7 a dohodou níže uvedenou v článku 24 a může mít tyto formy: a) studie o různých aspektech zachování; b) poskytnutí odborníků a pracovníků z praxe; c) školení nezbytného personálu; d) vypracování normativních a dalších opatření; e) zřízení a provoz infrastruktury; f) dodávka zařízení a know-how; g) další formy finanční a odborné pomoci zahrnující, je-li to nezbytné, poskytnutí nízko úročených půjček a darů. Článek 22 – Podmínky mezinárodní pomoci 1. Výbor stanoví postup pro posuzování žádostí o mezinárodní pomoc a určí, které údaje tato žádost musí obsahovat, jako jsou předpokládaná opatření a nezbytné zásahy spolu s odhadem nákladů. 2. V naléhavých případech Výbor posuzuje žádost o pomoc přednostně. 3. Výbor provádí studie a konzultace, které považuje za nezbytné pro vydání rozhodnutí. Článek 23 – Žádost o mezinárodní pomoc 1. Každý smluvní stát může Výboru předložit žádost o mezinárodní pomoc na zachování nemateriálního kulturního dědictví vyskytujícího se na jeho území. 2. Tato žádost může být rovněž předložena společně dvěma nebo více státy. 3. Žádost musí obsahovat údaje stanovené v článku 22 odstavec 1 spolu s nezbytnou dokumentací. Článek 24 – Úloha smluvních států přijímajících pomoc 1. V souladu s ustanoveními této Úmluvy se poskytnutá mezinárodní pomoc řídí dohodou mezi smluvním státem přijímajícím pomoc a Výborem. 2. Smluvní stát přijímající pomoc v mezích svých možností zpravidla nese část nákladů na ochranná opatření, na která se mezinárodní pomoc poskytuje. 3. Smluvní stát přijímající pomoc předloží Výboru zprávu o využití pomoci poskytnuté na zachování nemateriálního kulturního dědictví. VI. Fond nemateriálního kulturního dědictví Článek 25 – Povaha a zdroje fondu 1. Zřizuje se „Fond na zachování nemateriálního kulturního dědictví“ (dále jen „Fond“). 2. Fond se zřizuje jako svěřenecký fond podle ustanovení finančních předpisů UNESCO. 3. Zdroje Fondu tvoří: a) příspěvky smluvních států; b) prostředky vyčleněné pro tento účel Generální konferencí UNESCO; c) příspěvky, dary či dědictví, které mohou věnovat: i) jiné státy, ii) organizace a programy ze systému Spojených národů, zejména pak Rozvojový program OSN, jakož i jiné mezinárodní organizace, iii) veřejné či soukromé organizace a jednotlivci; d) úroky splatné z prostředků Fondu; e) výtěžky sbírek a výnosy z akcí pořádaných ve prospěch Fondu; f) další prostředky v souladu s předpisy pro Fond vydané Výborem. 4. O využití zdrojů Výborem se rozhoduje na základě směrnic vydaných Valným shromážděním. 5. Výbor může přijímat příspěvky a další formy pomoci pro obecné i konkrétní účely související s jednotlivými projekty, pokud tyty projekty schválil Výbor. 6. Příspěvky do Fondu nesmějí být spojeny s politickými, hospodářskými ani jinými podmínkami, které jsou neslučitelné s cíli této Úmluvy. Článek 26 – Příspěvky smluvních států do Fondu 1. Aniž by tím byla dotčena možnost dodatečných dobrovolných příspěvků, zavazují se smluvní státy této Úmluvy, že alespoň jednou za dva roky vloží do Fondu příspěvek, jehož výši stanoví Valné shromáždění formou jednotné percentuální sazby platné pro všechny státy. Toto rozhodnutí Valné shromáždění přijímá většinou přítomných a hlasujících smluvních států, které neučinily prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku. V žádném případě příspěvek smluvního státu do Fondu nesmí přesáhnout 1 % příspěvku tohoto státu do řádného rozpočtu UNESCO. 2. Státy uvedené v článku 32 nebo v článku 33 této Úmluvy však mohou při uložení ratifikačních listin nebo listin o přijetí, schválení či přistoupení prohlásit, že se na ně ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevztahuje. 3. Smluvní stát této Úmluvy, který vydal prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku, bude usilovat o odvolání uvedeného prohlášení prostřednictvím nóty generálnímu řediteli UNESCO. Odvolání tohoto prohlášení nicméně nenabude účinnosti na příspěvek, který tomuto státu náleží uhradit, dříve, než k datu zahájení příštího zasedání Valného shromáždění. 4. Pro efektivní plánování činnosti Výboru se příspěvky smluvních států této Úmluvy, které učinily prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku, platí pravidelně alespoň každé dva roky, a měly by se co možná blížit příspěvkům, které by měly uhradit, kdyby byly vázány ustanoveními odstavce 1 tohoto článku. 5. Smluvní stát této Úmluvy, který je v prodlení s úhradou povinného nebo dobrovolného příspěvku za běžný a za bezprostředně předcházející kalendářní rok, není volitelný za člena Výboru; toto ustanovení neplatí pro první volby. Volební období takovéhoto státu, který již je členem Výboru, skončí k datu voleb uvedených v článku 6 této Úmluvy. Článek 27 – Dobrovolný dodatečný příspěvek do fondu Smluvní státy, které chtějí poskytnout dobrovolný příspěvek nad rámec příspěvku uvedeného v článku 26, vyrozumí o svém úmyslu Výbor co nejdříve, aby mohl řádně plánovat své úkony. Článek 28 – Mezinárodní kampaně na získání prostředků Smluvní státy poskytují v rámci svých možností podporu mezinárodním kampaním na získání prostředků organizovaným ve prospěch Fondu pod záštitou UNESCO. VII. Zprávy Článek 29 – Zprávy smluvních států Smluvní státy předkládají Výboru v intervalech a způsobem, které Výbor určí, zprávy o legislativních, organizačních a dalších opatřeních přijatých k provádění této Úmluvy. Článek 30 – Zprávy Výboru 1. Na základě svých aktivit a zpráv smluvních států podle článku 29 zpracovává a předkládá Výbor zprávu Valnému shromáždění na každém jeho zasedání. 2. Tato zpráva musí být dána na vědomí Generální konferenci UNESCO. VIII. Přechodné ustanovení Článek 31 – Vztah k Prohlašování mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva 1. Výbor zařadí do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva položky prohlášené před vstupem této Úmluvy v platnost za Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. 2. Zařazení těchto položek na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva nepředjímá kritéria pro budoucí zápisy stanovená Výborem v souladu s článkem 16 odstavec 2. 3. Žádné další prohlášení nebude učiněno po vstupu této Úmluvy v platnost. IX. Závěrečná ustanovení Článek 32 – Ratifikace, přijetí nebo schválení 1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení členskými státy UNESCO v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy. 2. Listiny o ratifikaci, o přijetí nebo o schválení se uloží u generálního ředitele UNESCO. Článek 33 – Přistoupení 1. Tato Úmluva je otevřena k přístupu všem státům, které nejsou členy UNESCO a které Generální konference UNESCO k přístupu vyzve. 2. Tato Úmluva je rovněž otevřena k přístupu územím s plnou vnitřní samosprávou, uznanou jako takovou Organizací spojených národů, přestože tato území nedosáhla plné nezávislosti podle rezoluce Valného shromáždění OSN 1514 (XV), a mají-li pravomoci ve věcech upravených touto Úmluvou, včetně pravomoci uzavírat o těchto věcech smlouvy. 3. Listiny o přistoupení se uloží u generálního ředitele UNESCO. Článek 34 – Vstup v platnost Tato Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od data uložení třicáté ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení, ale pouze ve vztahu ke státům, které své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení uložily před tímto datem. Ve vztahu k jinému smluvnímu státu vstoupí v platnost tři měsíce poté, co daný stát uložil ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení. Článek 35 – Federativní či neunitární ústavní systém Následující ustanovení platí pro státy s federativním nebo neunitárním ústavním systémem: a) pokud jde o ustanovení této Úmluvy, jejichž plnění je v působnosti federální nebo ústřední legislativní moci, budou závazky federální nebo ústřední vlády stejné jako v případě smluvních států, které nejsou státy federativními; b) pokud jde o ustanovení této Úmluvy, jejichž plnění je v působnosti jednotlivých ustavujících států, zemí, provincií nebo kantonů, které nejsou ústavním zřízením federace vázány k přijetí legislativních opatření, federální vláda seznámí se zmíněnými ustanoveními doprovázenými jejím příznivým stanoviskem příslušné orgány států, zemí, provincií nebo kantonů o těchto ustanoveních za účelem jejich přijetí. Článek 36 – Výpověď 1. Každý smluvní stát může tuto Úmluvu vypovědět. 2. Výpověď se oznamuje písemně listinou uloženou u generálního ředitele UNESCO. 3. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po přijetí listiny o výpovědi. Nebude mít vliv na finanční závazky vypovídajícího smluvního státu do data, k němuž nabývá účinnosti. Článek 37 – Funkce depozitáře Generální ředitel UNESCO jakožto depozitář této Úmluvy bude informovat členské státy Organizace, státy, které nejsou členy Organizace uvedené v článku 33, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech listin o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uváděných v článcích 32 a 33 i o výpovědích podle článku 36. Článek 38 – Změny 1. Smluvní stát může písemným sdělením adresovaným generálnímu řediteli navrhnout změny této Úmluvy. Generální ředitel postoupí toto sdělení všem smluvním státům. Jestliže se ve lhůtě šesti měsíců od postoupení tohoto sdělení alespoň polovina smluvních států vysloví k žádosti kladně, generální ředitel předloží tento návrh k rozpravě a případnému přijetí při nejbližším zasedání Valného shromáždění. 2. Změny se přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících smluvních států. 3. Přijaté změny budou předloženy smluvním státům k ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení. 4. Změny vstupují v platnost ve vztahu ke smluvním státům, které je ratifikovaly, přijaly, schválily nebo k nim přistoupily, tři měsíce po uložení listin uvedených v odstavci 3 tohoto článku dvěma třetinami smluvních států. Poté, pro každý smluvní stát, který změnu ratifikuje, přijímá, schvaluje nebo k ní přistoupí, vstupují uvedené změny v platnost tři měsíce od data uložení ratifikačních listin nebo listin o přijetí, schválení nebo přistoupení tímto smluvním státem. 5. Postup uvedený v odstavcích 3 a 4 se nevztahuje na změny článku 5 týkajícího se počtu členských států Výboru. Tyto změny jsou platné od okamžiku přijetí. 6. Pakliže stát, který se smluvní stranou této Úmluvy stane po datu vstupu v platnost změn podle odstavce 4 tohoto článku, nevyjádří opačný úmysl, považuje se za: a) stranu této Úmluvy v pozdějším znění a b) stranu této Úmluvy v původním znění ve vztahu k těm smluvním státům, které změnami nejsou vázány. Článek 39 – Závazná znění Tato Úmluva byla vyhotovena v arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, ruštině a španělštině, přičemž všech šest znění má stejnou platnost. Článek 40 – Registrace V souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů bude tato Úmluva na žádost generálního ředitele UNESCO zaregistrována v Sekretariátu Organizace spojených národů. Dáno v Paříži tohoto třetího dne měsíce listopadu 2003 ve dvou shodných vyhotoveních podepsaných předsedou 32. zasedání Generální konference UNESCO a generálním ředitelem UNESCO. Tato vyhotovení se uloží v archivu UNESCO. Ověřené kopie se doručí všem státům uvedeným v článcích 32 a 33 a Organizaci spojených národů. Výše uvedený text je autentickým zněním Úmluvy, kterou Generální konference UNESCO přijala na svém 32. zasedání v Paříži, jež skončilo sedmnáctého října 2003. Na důkaz čehož podepisují níže uvedení tuto Úmluvu tohoto třetího dne měsíce listopadu 2003. Předseda Generální konference UNESCO Generální ředitel UNESCO
Vyhláška č. 129/2009 Sb.
Vyhláška č. 129/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 5. 2009, datum účinnosti 15. 5. 2009, částka 38/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 15. 5. 2009 129 VYHLÁŠKA ze dne 5. května 2009, kterou se mění vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 48/2006 Sb. a zákona č. 182/2008 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 19 odst. 3 a 5 písm. a) a § 34 odst. 5 písm. a) zákona: Čl. I Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění vyhlášky č. 232/2005 Sb. a vyhlášky č. 375/2006 Sb., se mění takto: 1. V § 1 se slova „Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1a)“ nahrazují slovy „Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1)“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS. Směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/74/ES ze dne 22. září 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/97/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat.“. Poznámka pod čarou č. 1a) se zrušuje. 2. V § 2 písm. g) se za slova „dýchacího ústrojí“ vkládají slova „, navikulárního syndromu (podotrochlózy) a laminitidy“ a slova „, kteří jsou chováni za jiným účelem, než je produkce masa“ se zrušují. 3. V § 3 písmeno a) zní: „a) uváděny do oběhu thyreostatické látky, stilbeny, deriváty stilbenů, jejich soli a estery, 17-beta-estradiol a jeho estery a beta agonisté pro účely jejich podávání zvířatům, jejichž maso či jiné produkty jsou určeny k výživě lidí, nejde-li o podání za účelem uvedeným v § 5 odst. 1 písm. b) a c),“. 4. V § 4 odst. 2 se slova „§ 5, 6 nebo § 6a“ nahrazují slovy „§ 5 nebo 6“. 5. V § 5 odst. 1 písm. b) se slova „a zvířatům v zájmovém chovu“ zrušují. 6. § 6a se zrušuje. 7. V § 7 odst. 1 se slova „§ 5, 6 a 6a“ nahrazují slovy „§ 5 a 6“. 8. V § 8 odst. 1 a v § 9 odst. 2 písm. d) se slova „§ 5, 6 a 6a“ nahrazují slovy „§ 5 nebo 6“. 9. V § 11 odst. 2 se za slova „všech druhů“ vkládají slova „, jejichž maso či jiné produkty jsou určeny k výživě lidí,“. 10. V § 11 odst. 3 písmeno a) zní: „a) hospodářská zvířata a živočichy vodního hospodářství, jimž byly podány 1. thyreostatické látky, stilbeny, deriváty stilbenů, jejich soli a estery, 17-beta-estradiol a jeho estery nebo přípravky obsahující tyto látky, 2. beta agonisté a látky s estrogenním, androgenním nebo gestagenním účinkem, anebo přípravky obsahující tyto látky, pokud tyto látky nebo přípravky nebyly podány v souladu s požadavky stanovenými v § 5, 6 a 8 a pokud nebyly dodrženy stanovené ochranné lhůty, odpovídající mezinárodním doporučením,“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr: Mgr. Gandalovič v. r.
Vyhláška č. 128/2009 Sb.
Vyhláška č. 128/2009 Sb. Vyhláška o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty Vyhlášeno 15. 5. 2009, datum účinnosti 30. 5. 2009, částka 38/2009 * § 1 - Předmět úpravy * § 2 - Vymezení pojmů * § 3 - Postup při přizpůsobení požadavků pro potravinářské podniky * Přizpůsobení požadavků pro potravinářské podniky s malým objemem výroby * § 4 - Potravinářským podnikům s malým objemem výroby mohou být povoleny výjimky pouze z některých strukturálních požadavků8), stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin a předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro pot * § 5 - (1) Za potravinářský podnik s malým objemem výroby se považuje podnik, který splňuje podmínky stanovené tímto ustanovením; těmto podnikům mohou být povoleny výjimky z některých strukturálních požadavků, které jsou stanoveny v příloze III k nařízení Evropsk * § 6 - (1) Krajská veterinární správa může rozhodnout o povolení výjimek podle ustanovení § 4 na základě žádosti potravinářského podniku. * Obecná ustanovení o potravinářských podnicích, které provozují maloobchodní činnost * § 7 - (1) Za potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost, se pro účely této vyhlášky považuje potravinářský podnik nebo hospodářství provozující maloobchod podle předpisu Evropské unie, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového prá * Potravinářské podniky dodávající maso a masné výrobky * § 8 - (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti maso nebo masné výrobky jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže * § 9 - Pro potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost za podmínek stanovených v § 8 odst. 1, platí vedle veterinárních a hygienických požadavků stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin14) také veterinární a hygienické požadavky stano * Potravinářské podniky dodávající mléko a mléčné výrobky * § 10 - (1) Potravinářský podnik, který zpracovává v rámci okrajové a omezené činnosti v průměru 500 l mléka turů, kozího nebo ovčího mléka denně, nejvýše však 1000 l mléka do 48 hodin po nadojení, může, není-li dále stanoveno jinak, v rámci své maloobchodní činno * Potravinářské podniky dodávající vejce a vaječné výrobky * § 12 - (1) Pro potravinářský podnik, který v rámci své maloobchodní činnosti zpracovává vejce, vaječné složky, směsi různých vaječných složek nebo tekutá vejce, platí veterinární a hygienické požadavky stanovené předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní * Potravinářské podniky dodávající produkty rybolovu * § 13 - (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti produkty rybolovu jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže * § 14 - Pro potravinářský podnik, který upravuje produkty rybolovu a v rámci své maloobchodní činnosti tyto produkty rybolovu dodává jinému maloobchodnímu zařízení nebo přímo konečnému spotřebiteli, platí požadavky uvedené v oddílu VIII kapitolách VII a VIII přílo * Potravinářské podniky dodávající maso volně žijící zvěře a výrobky z masa volně žijící zvěře * § 14a - (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti maso volně žijící zvěře nebo výrobky z masa volně žijící zvěře, které splňují požadavky a kritéria stanovená předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro po * § 14b - Pro potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost za podmínek stanovených v § 14a, platí vedle veterinárních a hygienických požadavků stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin14) také veterinární a hygienické požadavky stanovené v * Účinnost * § 15 - Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení. Aktuální znění od 1. 1. 2023 (334/2022 Sb.) 128 VYHLÁŠKA ze dne 30. dubna 2009 o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků pro některé potravinářské podniky, v nichž se zachází se živočišnými produkty Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 48/2006 Sb. a zákona č. 182/2008 Sb., k provedení § 21 odst. 14, § 22 odst. 2 a § 24 odst. 2 veterinárního zákona: § 1 Předmět úpravy (1) Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie1) (dále jen „předpisy Evropské unie“) a) veterinární podmínky uvolňování živočišných produktůživočišných produktů do oběhu, b) veterinární a hygienické požadavky na některé podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází s potravinami2) (dále jen „potravinářský podnik“), a technické podmínky jejich konstrukce, uspořádání a vybavení, c) jakým postupem a podle jakých kritérií mohou orgány veterinární správy přizpůsobit bez ohrožení hygieny výroby veterinární a hygienické požadavky předpisů Evropské unie pro potravinářské podniky, d) které potravinářské podniky se považují za podniky s malým objemem výroby a které potravinářské podniky se považují za podniky provozující maloobchodní činnost, e) veterinární a hygienické požadavky na potraviny vyráběné a zpracovávané v potravinářských podnicích, na něž se vztahují ustanovení této vyhlášky3), a na zacházení s nimi, f) obsahové náležitosti žádosti o přizpůsobení veterinárních a hygienických požadavků (dále jen „přizpůsobení požadavků“) pro potravinářské podniky. (2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES. (3) Tato vyhláška se nevztahuje na prodej malých množství vlastních produktů prvovýroby přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli a na jejich dodávání do místní maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitelespotřebitele4). § 2 Vymezení pojmů Pro účely této vyhlášky se rozumí a) strukturálními požadavkystrukturálními požadavky technické požadavky na konstrukci a provedení stavby potravinářského podniku, její uspořádání a účelové určení jejích provozních prostorů, jejich vnitřní úpravu a vybavení, b) pokrmempokrmem potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená studenou nebo teplou cestou nebo ošetřená tak, aby mohla být přímo nebo po ohřevu podána ke konzumaci v rámci poskytování stravovací služby. § 3 Postup při přizpůsobení požadavků pro potravinářské podniky (1) Postupem a za podmínek stanovených veterinárním zákonem, předpisy Evropské unie a touto vyhláškou mohou být pro potravinářský podnik přizpůsobeny některé veterinární a hygienické požadavky stanovené v příloze II k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, v příloze III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 nebo v příloze I k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/20045). (2) Příslušný orgán veterinární správy při posuzování žádosti o přizpůsobení požadavků podle odstavce 1 a) ověří úřední kontrolou předpoklady svědčící pro přizpůsobení těchto požadavků podmínkám a potřebám příslušného potravinářského podniku, b) zhodnotí rizika6), která by mohla ohrožovat bezpečnost a zdravotní nezávadnost potravin v případě přizpůsobení těchto požadavků pro tento potravinářský podnik. (3) Přizpůsobení požadavků stanovených předpisy Evropské unie5) nesmí a) ohrozit dosažení cílů stanovených těmito předpisy, zejména hygienu potravin7), b) vést ke snížení úrovně bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin. Přizpůsobení požadavků pro potravinářské podniky s malým objemem výroby § 4 Potravinářským podnikům s malým objemem výroby mohou být povoleny výjimky pouze z některých strukturálních požadavkůstrukturálních požadavků8), stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin a předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu9). § 5 (1) Za potravinářský podnik s malým objemem výroby se považuje podnik, který splňuje podmínky stanovené tímto ustanovením; těmto podnikům mohou být povoleny výjimky z některých strukturálních požadavkůstrukturálních požadavků, které jsou stanoveny v příloze III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, a to a) jatkám, v nichž je poráženo nejvýše 20 velkých dobytčích jednotek týdně a nejvýše 1 000 velkých dobytčích jednotek ročně, že nemusí mít vhodné a hygienické stáje, ani předporážkové ustájení uvedené v oddílu I kapitole II odstavci 1 písm. a), pokud jsou zvířata po přemístění na jatky převedena přímo do prostoru porážkyporážky, b) jatkám, v nichž je poráženo nejvýše 20 velkých dobytčích jednotek týdně a nejvýše 1 000 velkých dobytčích jednotek ročně, že nemusí mít samostatný prostor s vhodným zařízením pro čištění, mytí a dezinfekci dopravních prostředkůdopravních prostředků určených k přepravě zvířat uvedený v oddílu I kapitole II odstavci 6, jestliže jsou jatečná zvířatajatečná zvířata přepravována na jatky přímo z hospodářstvíhospodářství chovatelemchovatelem nebo dopravcem, pokud tento chovatelchovatel nebo dopravce mají k dispozici vlastní nebo jiné takové zařízení odpovídající hygienickým požadavkům, c) potravinářskému podniku s jatkami, v němž se bourá nejvýše 5 tun masa týdně, že nemusí mít zvláštní prostory na bourání masa uvedené v oddílu I kapitole III odstavci 3, pokud jsou v porážecím prostoru, který slouží také k bourání masa, prováděny příslušné činnosti časově odděleně, d) jatkám, které nemají uzamykatelné zařízení vyhrazené pro porážená nemocná zvířata nebo zvířata podezřelá z nákazy, že nemusí zařízení použité pro porážkuporážku takových zvířat vyčistit, umýt a dezinfikovat pod úředním dohledem před zahájením porážkyporážky jiných zvířat podle oddílu I kapitoly IV odstavce 20, pokud se čištění a dezinfekce tohoto zařízení provádějí v souladu se sanitačním řádem jatek a úřední veterinární lékařúřední veterinární lékař nebo úřední veterinární asistent kontrolují výsledky tohoto čištění před opětovným zahájením porážení, e) jatkám, že nemusí mít uzamykatelné zařízení pro chladírenské skladování pozastaveného masa uvedené v oddílu I kapitole II odstavci 5 a mohou skladovat toto maso spolu s ostatním masem v jednom chladírenském prostoru, pokud se nejedná o maso ze zvířete podezřelého z nákazy, toto maso je uloženo tak, aby nemohlo nepříznivě ovlivňovat jiné maso, a byla přijata organizační opatření, která zabraňují nesprávnému použití tohoto masa, f) drůbežím jatkám, v nichž je poráženo nejvýše 1 000 kusů krůt, hus nebo kachen týdně a nejvýše 50 000 kusů krůt, hus nebo kachen ročně, a drůbežím jatkám, v nichž je poráženo nejvýše 3 000 kusů ostatní drůbeže týdně a nejvýše 150 000 kusů ostatní drůbeže ročně, že nemusí mít uzamykatelné zařízení pro chladírenské skladování pozastaveného masa uvedené v oddílu II kapitole II odstavci 5 a mohou skladovat toto maso spolu s ostatním masem v jednom chladírenském prostoru, pokud se nejedná o maso drůbeže podezřelé z nákazy, toto maso je uloženo tak, aby nemohlo nepříznivě ovlivňovat jiné maso, a byla přijata organizační opatření, která zabraňují nesprávnému použití tohoto masa, g) potravinářskému podniku s drůbežími jatkami, v nichž se porcují nejvýše 2 tuny masa týdně, že nemusí mít zvláštní prostory na porcování masa uvedené v oddílu II kapitole III odstavci 1 písm. c), pokud jsou v porážecím prostoru, který slouží také k porcování masa, prováděny příslušné činnosti časově odděleně. (2) Pro účely této vyhlášky se za jednu velkou dobytčí jednotku považuje 1 kus dospělého skotu nebo dospělý lichokopytník o živé hmotnosti nad 500 kg. V případě jiných domácích kopytníků je třeba provést přepočet podle následujících kritérií: Druh zvířete:| Počet velkých dobytčích jednotek: ---|--- 1 kus ostatního skotu| 0,50, chovná prasnice nebo chovný kanec o živé hmotnosti nad 50 kg| 0,50, jiné prase| 0,30, ovce nebo koza| 0,15, sele, jehně nebo kůzle o živé hmotnosti nepřevyšující 15 kg| 0,05. (3) Při používání přepočtů uvedených v odstavci 2 na zvěř ve farmovém chovu se tato zvěř posuzuje se zřetelem na zvířata podobných druhů. § 6 (1) Krajská veterinární správa může rozhodnout o povolení výjimek podle ustanovení § 4 na základě žádosti potravinářského podniku. (2) V žádosti o povolení výjimek žadatel vedle náležitostí stanovených správním řádem10) uvede a) jaké výjimky, z kterých požadavků a z jakých důvodů mají být povoleny, b) charakteristiku potravinářského podniku, kterému mají být požadované výjimky povoleny, jmenovitě rozhodující technické parametry, týkající se stavby, uspořádání, vnitřní úpravy a vybavení podniku, c) druh, způsob a rozsah činnosti potravinářského podniku, organizace jeho výroby, d) jaká opatření v zájmu zajištění bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin budou přijata v souvislosti s povolením požadovaných výjimek, zejména opatření z hlediska uplatňování zásad správné hygienické praxe a zásad HACCP11), e) další údaje důležité pro posouzení důvodnosti žádosti o povolení výjimek a pro informování Komise a ostatních členských států o výjimkách, které by měly být povoleny. Obecná ustanovení o potravinářských podnicích, které provozují maloobchodní činnost § 7 (1) Za potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost, se pro účely této vyhlášky považuje potravinářský podnik nebo hospodářstvíhospodářství provozující maloobchod podle předpisu Evropské unie, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin12), a popřípadě dodávající potraviny jinému maloobchodnímu zařízení, pokud se jedná o činnost okrajovou a omezenou na místní úrovni. (2) Za okrajovou a omezenou činnost na místní úrovni podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu13), se považuje činnost, při které jsou dodávány potraviny jen do blízkého maloobchodního zařízení nebo na místní trh, a to v množstvích odpovídajících ustanovením § 8 až 14a. (3) Dodáváním potravin do blízkého maloobchodního zařízení nebo na místní trh v rámci okrajové a omezené činnosti na místní úrovniDodáváním potravin do blízkého maloobchodního zařízení nebo na místní trh v rámci okrajové a omezené činnosti na místní úrovni se rozumí dodávání potravin do maloobchodního zařízení nebo na místní trh v rámci kraje a v sousedních krajích. Pro účely této vyhlášky se v případě hlavního města Prahy za sousední kraje považují rovněž kraje, které sousedí se Středočeským krajem. Potravinářské podniky dodávající maso a masné výrobky § 8 (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti maso nebo masné výrobky jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže a) jde o potravinářský podnik, v němž se týdně 1. bourá nejvýše 3,5 tun vykostěného masa, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa, jde-li o maso domácích kopytníků, 2. porcuje nejvýše 1,5 tun masa, jde-li o maso drůbeží nebo králičí, 3. vyrobí nejvýše 4,5 tun masných výrobků, b) množství dodávaného masa a masných výrobků nepřekračuje týdně 1. 35 % tímto podnikem vyrobeného vykostěného masa, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa, jde-li o maso domácích kopytníků, 2. 35 % tímto podnikem vyrobeného masa, jde-li o maso drůbeží nebo králičí, 3. 35 % tímto podnikem vyrobených masných výrobků, c) jiné maloobchodní zařízení toto maso a masné výrobky 1. dodává přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli, nebo 2. opracovává dále jen na výslovné přání konečného spotřebitelespotřebitele. (2) Potravinářské podniky, kterým jsou dodávány maso nebo masné výrobky opracované v jiném potravinářském podniku v rámci jeho maloobchodní činnosti, mohou tyto výrobky uvádět do oběhu jen za podmínek stanovených v odstavci 1. § 9 Pro potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost za podmínek stanovených v § 8 odst. 1, platí vedle veterinárních a hygienických požadavků stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin14) také veterinární a hygienické požadavky stanovené v příloze III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 a) v oddílu I kapitole V odstavci 2 písm. a) a b) a v odstavci 3, jakož i v kapitole VII odstavci 1 písm. a), pokud jde o vnitřní teplotu masa a drobů domácích kopytníků, b) v oddílu II kapitole V odstavci 1 písm. a) a b), pokud jde o vnitřní teplotu drůbežího a králičího masa, c) v oddílu III odstavci 1, podle něhož se na vnitřní teplotu masa a drobů sudoprstých farmových savců vztahují jen požadavky uvedené v oddílu I kapitole V odstavci 2 písm. a), b) a c) a v odstavci 3, d) v oddílu V kapitolách II a III, pokud jde o požadavky na hygienické zacházení s mletým masem a masnými polotovary před jejich výrobou a po jejich výrobě, zejména o požadavky na jejich teplotu, e) v oddílu VI, pokud jde o suroviny používané k přípravě masných výrobků. Potravinářské podniky dodávající mléko a mléčné výrobky § 10 (1) Potravinářský podnik, který zpracovává v rámci okrajové a omezené činnosti v průměru 500 l mléka turů, kozího nebo ovčího mléka denně, nejvýše však 1000 l mléka do 48 hodin po nadojení, může, není-li dále stanoveno jinak, v rámci své maloobchodní činnosti dodávat výrobky ze syrového, mlékárensky neošetřeného (nepasterovaného) mléka od zvířat z vlastního hospodářstvíhospodářství nebo výrobky z tepelně ošetřeného (pasterovaného) mléka od zvířat z vlastního hospodářstvíhospodářství jinému maloobchodu, který dodává tyto mléčné výrobky přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli nebo použije dodané mléčné výrobky k přípravě pokrmůpokrmů určených k přímému podávání konečným spotřebitelůmspotřebitelům, jestliže množství výrobků dodávaných jinému maloobchodu nepřekračuje týdně 35 % produkce mléčných výrobků tohoto potravinářského podniku. (2) Potravinářský podnik uvedený v odstavci 1 nemůže výrobky uvedené v odstavci 1 dodávat do zařízení zajišťujícího stravovací služby a) ve školách a školských zařízeních zapsaných do školského rejstříku17), b) v zařízeních sociálně výchovné činnosti a zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc18), c) v provozovnách živnostiživnosti, jejíž náplní je péče o dítě do 3 let věku v denním režimu nebo výchova, výuka anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku v předškolním zařízení, d) v soukromých školách nebo zařízeních sloužících odbornému vzdělávání19) nezařazených do rejstříku škol a školských zařízení, e) v zařízeních dětských skupin20), zotavovacích a jiných podobných akcí pro děti21), poskytovatelů lůžkové péče22), lázeňské léčebně rehabilitační péče23), dětských domovů pro děti do 3 let věku22) a sociálních služeb24). (3) Pro výrobu výrobků uvedených v odstavci 1 musí být použito syrové mléko pocházející od zvířat, která splňují požadavky stanovené v příloze III oddílu IX kapitole I části I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, ve kterém po nadojení a) obsah reziduí inhibičních látek nepřesahuje limity stanovené v příloze III oddílu IX kapitole I části III odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, b) Staphylococcus aureus nepřesahuje 500 KTJ v 1 ml, jde-li o výrobu výrobků ze syrového, mlékárensky neošetřeného (nepasterovaného) mléka, c) celkový počet mikroorganismů nepřesahuje 100 000 v 1 ml a celkový počet somatických buněk nepřesahuje 400 000 v 1 ml, jde-li o kravské mléko, a d) celkový počet mikroorganismů nepřesahuje v případě 1. mléka pro výrobu výrobků ze syrového, mlékárensky neošetřeného (nepasterovaného) mléka, 500 000 v 1 ml, jde-li o mléko jiného druhu než kravské, nebo 2. mléka pro výrobu výrobků z tepelně ošetřeného (pasterovaného) mléka 1 500 000 v 1 ml, jde-li o mléko jiného druhu než kravské. (4) Směsný vzorek syrového mléka po nadojení od všech dojených zvířat pro výrobu výrobků uvedených v odstavci 1 musí být vyšetřován na základě analýzy nebezpečí a s přihlédnutím k předchozím výsledkům a jejich trendům, zejména při zahájení výroby výrobků podle odstavce 1 a při každé změně ve způsobu získávání, ošetřování a zpracovávání mléka, jež by mohla ovlivnit jeho zdravotní nezávadnost, nejméně však dvakrát ročně s odstupem mezi jednotlivými vyšetřeními nejméně 2 měsíce, a to z hlediska limitů uvedených v odstavci 3 písm. b) až d). (5) Pro výrobu výrobků uvedených v odstavci 1 musí být použito mléko, které bezprostředně před jeho zpracováním vedle požadavků uvedených v odstavci 3 písm. a) a b), a) jde-li o mléko kravské, splňuje požadavky stanovené v příloze III oddílu IX kapitole II části III odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 nebo b) jde-li o mléko jiného druhu než kravské, nepřesahuje celkový počet mikroorganismů v případě 1. výrobků ze syrového, mlékárensky neošetřeného (nepasterovaného) mléka 1 500 000 v 1 ml, nebo 2. výrobků z tepelně ošetřeného (pasterovaného) mléka 4 500 000 v 1 ml. Potravinářské podniky dodávající vejce a vaječné výrobky § 12 (1) Pro potravinářský podnik, který v rámci své maloobchodní činnosti zpracovává vejce, vaječné složky, směsi různých vaječných složek nebo tekutá vejce, platí veterinární a hygienické požadavky stanovené předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu15). (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na potravinářský podnik uvedený v odstavci 1, který vaječné výrobky, vaječné složky, směsi různých vaječných složek nebo tekutá vejce, vyrobené ve vlastní provozovně, a) používá k výrobě potravin určených k přímému dodání konečnému spotřebitelispotřebiteli, b) zpracovává na potraviny, které obsahují také produkty rostlinného původu16) a které jsou před spotřebou podrobeny tepelnému nebo jinému ošetření, jež zaručuje, že budou zničeny patogenní mikroorganizmy. Potravinářské podniky dodávající produkty rybolovu § 13 (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti produkty rybolovu jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže a) jde o potravinářský podnik, v němž se týdně zpracuje nejvýše 100 kg produktů rybolovu, b) množství dodávaných produktů rybolovu nepřekračuje týdně 35 % tímto podnikem zpracovaných produktů rybolovu, c) jiné maloobchodní zařízení tyto produkty rybolovu 1. dodává přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli, nebo 2. upravuje dále jen na výslovné přání konečného spotřebitelespotřebitele. (2) Potravinářský podnik, kterému jsou dodávány produkty rybolovu upravené v jiném potravinářském podniku v rámci jeho maloobchodní činnosti, může tyto produkty rybolovu uvádět do oběhu jen za podmínek stanovených v odstavci 1. § 14 Pro potravinářský podnik, který upravuje produkty rybolovu a v rámci své maloobchodní činnosti tyto produkty rybolovu dodává jinému maloobchodnímu zařízení nebo přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli, platí požadavky uvedené v oddílu VIII kapitolách VII a VIII přílohy III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. Potravinářské podniky dodávající maso volně žijící zvěře a výrobky z masa volně žijící zvěře § 14a (1) Dodává-li potravinářský podnik v rámci své maloobchodní činnosti maso volně žijící zvěře nebo výrobky z masa volně žijící zvěře, které splňují požadavky a kritéria stanovená předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu15), jinému maloobchodnímu zařízení, jde o okrajovou a omezenou činnost, jestliže a) jde o potravinářský podnik, v němž se ročně 1. bourá nejvýše 90 tun vykostěného masa velké volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, 2. porcuje nejvýše 30 tun masa, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře, 3. vyrobí nejvýše 30 tun výrobků z masa volně žijící zvěře, b) množství dodávaného masa a výrobků z masa volně žijící zvěře nepřekračuje 1. 33 % z týdenního objemu tímto podnikem vyrobeného vykostěného masa volně žijící zvěře, anebo tomu odpovídající množství nevykostěného masa velké volně žijící zvěře, 2. 33 % z týdenního objemu tímto podnikem vyrobeného masa volně žijící zvěře, jde-li o maso drobné volně žijící zvěře, 3. 33 % z týdenního objemu tímto podnikem vyrobených výrobků z masa volně žijící zvěře, c) jiné maloobchodní zařízení toto maso a výrobky z masa volně žijící zvěře 1. dodává přímo konečnému spotřebitelispotřebiteli, nebo 2. opracovává dále jen na výslovné přání konečného spotřebitelespotřebitele. (2) Potravinářské podniky, kterým jsou dodávány maso volně žijící zvěře nebo výrobky z masa volně žijící zvěře opracované v jiném potravinářském podniku v rámci jeho maloobchodní činnosti, mohou tyto výrobky uvádět do oběhu jen za podmínek stanovených v odstavci 1. § 14b Pro potravinářský podnik, který provozuje maloobchodní činnost za podmínek stanovených v § 14a, platí vedle veterinárních a hygienických požadavků stanovených předpisem Evropské unie o hygieně potravin14) také veterinární a hygienické požadavky stanovené v příloze III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 a) v oddílu I kapitole V odstavcích 2 a 3, v kapitole VII odstavcích 1, 2, 4 a 5, pokud jde o velkou volně žijící zvěř, b) v oddílu II kapitole III a kapitole V odstavcích 1 a 3 až 6, pokud jde o drobnou volně žijící zvěř, c) v oddílu IV kapitole II odstavcích 4 až 6, pokud jde o velkou volně žijící zvěř, d) v oddílu IV kapitole III odstavcích 4 a 5, pokud jde o drobnou volně žijící zvěř, e) v oddílu V kapitolách I, II a III, pokud jde o požadavky na hygienické zacházení s mletým masem a masnými polotovary před jejich výrobou a po jejich výrobě, zejména o požadavky na jejich teplotu, f) v oddílu VI, pokud jde o suroviny používané k přípravě výrobků z masa volně žijící zvěře. Účinnost § 15 Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení. Ministr: Mgr. Gandalovič v. r. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy, týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě, v platném znění. 2) Čl. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 3) Čl. 1 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 4) Čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Čl. 1 odst. 3 písm. c) až e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 5) Čl. 13 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. Čl. 17 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004. 6) Čl. 3 bod 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 7) Čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. 8) Čl. 13 odst. 4 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Čl. 10 odst. 4 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 9) Příloha II k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Příloha III k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 10) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 11) Čl. 5 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. 12) Čl. 3 bod 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. 13) Čl. 1 odst. 5 písm. b) bod ii) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, zejména příloha II k tomuto nařízení. 15) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 16) Čl. 1 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004. 17) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 18) Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 19) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů. 21) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 22) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. 23) Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 127/2009 Sb.
Vyhláška č. 127/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 5. 2009, datum účinnosti 15. 5. 2009, částka 38/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění vyhlášky č. 186/2003 Sb., vyhlášky č. 207/2006 Sb., vyhlášky č. 551/2006 Sb., vyhlášky č. 271/2008 Sb. a vyhlášky č. 386/2008 Sb., se mění takto * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 15. 5. 2009 127 VYHLÁŠKA ze dne 5. května 2009, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, k provedení § 26 odst. 1 písm. b) a d) zákona: Čl. I Vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění vyhlášky č. 186/2003 Sb., vyhlášky č. 207/2006 Sb., vyhlášky č. 551/2006 Sb., vyhlášky č. 271/2008 Sb. a vyhlášky č. 386/2008 Sb., se mění takto: 1. § 1 včetně poznámek pod čarou č. 1 a 1a zní: „§ 1 Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1a) hygienické požadavky na materiály a předměty určené pro styk s potravinami (dále jen „výrobky určené pro styk s potravinami“). 1) Směrnice Rady 78/142/EHS z 30. ledna 1978, která se týká aproximace práva členských států, vztahujícího se na materiály, které obsahují monomerní vinylchlorid a jsou určené pro styk s potravinami. Směrnice Komise 80/766/EHS z 18. července 1980, kterou se ustanovuje analytická metoda pro účely úřední kontroly množství monomerního vinylchloridu v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 81/432/EHS z 29. dubna 1981, kterou se ustanovuje analytická metoda pro účely úřední kontroly uvolněného vinylchloridu z materiálů a předmětů do potravin. Směrnice Rady 82/711/EHS z 18. října 1982, která ustanovuje základní pravidla pro migrační zkoušky složek plastů a předmětů z nich vyrobených a určených pro styk s potravinami. Směrnice Rady 84/500/EHS z 15. října 1984, která se týká aproximace právních předpisů členských států, vztahujících se na keramické předměty určené pro styk s potravinami. Směrnice Rady 85/572/EHS z 19. prosince 1985, která ustanovuje seznam simulantů potravin používaných při migračních zkouškách složek plastů a předmětů z nich vyrobených a určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 93/11/EHS z 15. března 1993, která se týká stanovení N-nitrosaminů a N-nitrosovatelných látek uvolněných ze saviček a sosáků vyrobených z eleastomerů nebo pryže. Směrnice Komise 97/48/ES ze dne 29. července 1997, kterou se podruhé mění směrnice Rady 82/711/EHS, kterou se stanoví základní pravidla nezbytná pro zkoušení migrace složek z materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2002/72/ES ze dne 6. srpna 2002 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2004/1/ES ze dne 6. ledna 2004, kterou se mění směrnice 2002/72/ES, týkající se pozastavení používání azodikarbonamidu jako nadouvadla do plastů. Směrnice Komise 2004/19/ES ze dne 1. března 2004, kterou se mění a doplňuje směrnice 2002/72/ES, týkající se materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2005/41/ES ze dne 29. dubna 2005, kterou se mění směrnice Rady 84/500/EHS, pokud jde o prohlášení o souladu a kritéria provádění metod analýz pro keramické předměty určené pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2005/79/ES ze dne 18. listopadu 2005, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2007/19/ES ze dne 2. dubna 2007, kterou se mění směrnice 2002/72/ES o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami a směrnice Rady 85/572/EHS, kterou se stanoví seznam simulantů pro použití při zkoušení migrace složek materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami. Směrnice komise 2007/42/ES ze dne 29. června 2007 o materiálech a předmětech vyrobených z celofánu určených pro styk s potravinami. Směrnice Komise 2008/39/ES ze dne 6. března 2008, kterou se mění směrnice 2002/62/ES o materiálech z plastů určených pro styk s potravinami. 1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnice 80/590/EHS a 89/109/EHS. Nařízení Komise (ES) č. 1895/2005 ze dne 18. listopadu 2005 o omezení použití některých epoxyderivátů v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. Nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 ze dne 22. prosince 2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami. Nařízení Komise (ES) č. 282/2008 ze dne 27. března 2008 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o změně nařízení (ES) č. 2023/2006. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat.“. 2. V § 2 bod 32 včetně poznámky pod čarou č. 1b zní: „32. funkční bariérou z plastu bariéra, která je tvořena jednou nebo více vrstvami z plastu a zajišťuje, aby konečný výrobek odpovídal požadavkům této vyhlášky a přímo použitelného předpisu Evropských společenství1b), 1b) Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004.“. 3. § 3 včetně poznámky pod čarou č. 1c a 1d zní: „§ 3 Požadavky na složení výrobků určených pro styk s potravinami (1) Výrobky určené pro styk s potravinami musí splňovat požadavky přímo použitelného předpisu Evropských společenství1b), hygienické požadavky a limity stanovené v této vyhlášce a podle povahy výrobku požadavky k ochraně lidského zdraví před riziky, která by mohla vyplývat z orálního kontaktu s výrobky, podle požadavků stanovených v § 15 písm. a) a přílohy č. 9. (2) Hygienické požadavky a limity na výrobky určené pro styk s potravinami musí být ověřovány za podmínek a podle pravidel stanovených touto vyhláškou a přímo použitelného předpisu Evropských společenství1c). (3) Při výrobě výrobků určených pro styk s potravinami smějí být použity pouze přírodní materiály, jako například korek nebo dřevo nejedovatých dřevin, bez kazů, zbytků kůry a výronů pryskyřic, s hladkým nepopraskaným povrchem. Tyto materiály nesmějí vykazovat známky napadení škůdci nebo mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami. (4) Materiály a výrobky z plastů, laky, nátěrové hmoty a výrobky opatřené povrchovou úpravou, jakož i lepidla, která obsahují, nebo jsou vyrobena z jedné nebo více následujících látek a) 2,2-bis[4-(2,3-epoxypropoxy)fenyl]propan a některé jeho deriváty, b) bis(2,3-epoxypropyl)ethery bis(hydroxyfenyl)methanu a některé jejich deriváty, c) novolac-glycidylethery a některé jejich deriváty musí vyhovovat požadavkům přímo použitelného předpisu Evropských společenství1d). (5) Požadavky uvedené v odstavci 4 se nevztahují na kontejnery a zásobní nádrže o objemu vyšším než 10 000 litrů, jakož i na jejich potrubí a na potrubí s nimi spojené, které je upraveno vysocezátěžovým povlakem. 1c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004. 1d) Nařízení Komise (ES) č. 1895/2005 ze dne 18. listopadu 2005 o omezení použití některých epoxyderivátů v materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami.“. 4. V § 4 odst. 1 se za slova „se používají validované analytické metody“ vkládají slova „splňující požadavky přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství1c) nebo“. 5. § 8 a 9 se zrušují. 6. V § 10 odstavce 4 a 5 včetně poznámek pod čarou č. 2 a 2a znějí: „(4) Migrace látek podle odstavce 3 písm. b) do potraviny nebo potravinového simulantu stanovená analytickou metodou splňující požadavky přímo použitelného předpisu Evropských společenství2) nesmí překročit 0,01 mg/kg. Tento limit musí být vždy vyjádřen jako koncentrace v potravinách nebo simulantech. Použije se na skupinu sloučenin, které jsou strukturně a toxikologicky příbuzné, zejména izomery nebo sloučeniny se stejnou funkční skupinou, a zahrnuje případný nežádoucí přenos otiskem. (5) Látka uvedená v odstavci 3 písm. b) nesmí patřit ani do jedné z těchto kategorií: a) látky klasifikované jako látky, u nichž je prokázáno, nebo se má za to, že jsou látkami karcinogenními, mutagenními nebo toxickými pro reprodukci podle zvláštního právního předpisu2a), nebo b) látky klasifikované podle kritérií vlastní odpovědnosti jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci podle zvláštního právního předpisu2a). 2) Článek 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004. 2a) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 7. V § 11 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 2b zní: „(2) Obecné specifikace týkající se výrobků z plastů a jejich materiálů jsou stanoveny v dodatku II části A přílohy č. 3. Další specifikace týkající se některých látek uvedených v pozitivních seznamech přílohy č. 3 jsou stanoveny v dodatku II části B této přílohy. Náležitosti prohlášení o shodě2b), které se připojuje k materiálům a předmětům z plastů, jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce. 2b) Článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004.“. 8. V § 11a návětí odstavce 1 včetně poznámky pod čarou č. 3 zní: (1) Pokud jsou při výrobě plastových výrobků určených pro styk s potravinami použity přísady, které jsou povoleny jako potravinářské přídatné látky nebo látky určené k aromatizaci potravin podle zvláštních právních předpisů3), nesmějí se tyto látky uvolňovat do potravin, 3) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 4/2008 Sb., kterou se stanoví druhy a podmínky přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin. Vyhláška č. 447/2004 Sb., o požadavcích na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu.“. 9. Příloha č. 3 zní: „Příloha č. 3 k vyhlášce č. 38/2001 Sb. Požadavky na plasty a výrobky z plastů SEZNAM MONOMERŮ, PŘÍSAD A JINÝCH VÝCHOZÍCH LÁTEK, KTERÉ MOHOU BÝT POUŽITY PRO VÝROBU VÝROBKŮ Z PLASTŮ 1. Tato příloha obsahuje seznam monomerů, přísad a jiných výchozích látek, které mohou být použity pro výrobu plastů a výrobků z plastů, určených pro styk s potravinami. V seznamu jsou zahrnuty 1.1 látky, které jsou podrobovány polymeraci, což zahrnuje polykondenzaci, polyadici nebo jakýkoliv jiný podobný proces tvorby makromolekul; 1.2 přírodní nebo syntetické makromolekulární látky používané pro výrobu modifikovaných makromolekul, jestliže monomery nebo ostatní výchozí látky nezbytné pro jejich výrobu nejsou zařazeny do seznamu; 1.3 látky používané pro modifikaci stávajících přírodních nebo syntetických makromolekulárních látek; 1.4 látky, které jsou přidávány do plastů pro dosažení technického účinku v konečném výrobku, včetně polymerních přísad. Tyto látky jsou určeny k tomu, aby byly obsaženy v konečných výrobcích, přičemž polymerními přísadami se pro účely této přílohy rozumějí všechny polymery, prepolymery a oligomery, které mohou být přidávány do plastů s cílem dosáhnout technického účinku, které však nelze použít bez jiných polymerů jako hlavní strukturní složku konečných materiálů a výrobků; 1.5 látky, které jsou používány pro vytvoření prostředí, ve kterém dochází k polymeraci (například emulgátory, povrchově aktivní látky, tlumivé roztoky). Pro účely této přílohy se látky uvedené v bodech 1.4 a 1.5 dále označují jako přísady. 2. V seznamu nejsou zahrnuty následující látky, ačkoli jsou použity záměrně a jsou povoleny: a) soli hliníku, vápníku, železa, hořčíku, draslíku a sodíku a soli amonné (včetně podvojných solí a kyselých solí) povolených kyselin, fenolů nebo alkoholů. Název „soli“ je v seznamu uveden pouze v případě, že odpovídající volná kyselina není v seznamu uvedena (nejsou v seznamu uvedeny). b) soli zinku (včetně podvojných solí a kyselých solí) povolených kyselin, fenolů nebo alkoholů. Pro tyto soli se uplatní skupinový specifický migrační limit SML = 25 mg/kg (vyjádřeno jako zinek). Totéž omezení pro zinek se uplatní na: i) látky, jejichž názvy obsahují termín „soli“ jsou v seznamu uvedeny pouze v případě, že odpovídající volná kyselina není v seznamu uvedena (nejsou v seznamu uvedeny). ii) látky uvedené v poznámce 38 dodatku III. 3. V seznamu nejsou zahrnuty následující látky, ačkoliv mohou být přítomny: b) látky, které mohou být přítomny v konečném výrobku: - nečistoty v použitých látkách; - reakční meziprodukty; - produkty rozkladu; c) oligomery a přírodní nebo syntetické makromolekulární látky a jejich směsi, jsou-li monomery nebo výchozí látky nezbytné pro jejich syntézu zahrnuty v seznamu; d) směsi povolených látek; e) látky, které přímo ovlivňují tvorbu polymeru (např. katalytické systémy); f) barviva; g) rozpouštědla. Výrobky, které obsahují látky uvedené v písmenech a) až c) musí splňovat požadavky upravené v § 3 odst. 1. 4. Látky musí mít dobrou technickou kvalitu, pokud jde o kritéria čistoty. 1. Pro styk s potravinami lze použít pouze výrobky získané bakteriální fermentací podle dodatku I této přílohy. 2. Seznam obsahuje následující informace: - sloupec 1 (PM/REF č.): referenční číslo EHS obalového materiálu pro látku v seznamu; - sloupec 2 (Číslo CAS): registrační číslo CAS (Chemical Abstracts Service); - sloupec 3 (Název): chemický název; - sloupec 4 (Omezení a/nebo specifikace): Může obsahovat - specifický migrační limit (SML), - nejvyšší přípustné množství látky v konečném materiálu nebo výrobku (QM), - nejvyšší přípustné množství látky v konečném materiálu nebo výrobku vyjádřené v mg na 6 dm2 plochy ve styku s potravinami (QMA), - jakékoliv jiné specificky uvedené omezení, - veškeré specifikace týkající se látky nebo polymeru. 3. Jestliže látka, která je uvedena v seznamu jednotlivě, patří rovněž do obecné skupiny, vztahují se pro tuto skupinu omezení uvedená u jednotlivě uvedené látky. 4. Jestliže číslo CAS neodpovídá chemickému názvu, má chemický název přednost před číslem CAS. Jestliže číslo CAS podle registru EINECS neodpovídá číslu CAS podle registru CAS, platí číslo CAS podle registru CAS. 5. V tabulkách ve sloupci 4 jsou použity zkratky a výrazy, které mají následující význam: DL = mez stanovitelnosti analytické metody; FP = konečný materiál nebo výrobek; NCO = isokyanatany; ND = nesmí být detekováno. Pro účely této vyhlášky znamená, že látka nesmí být detekována ověřenou analytickou metodou se specifikovanou mezí stanovitelnosti (DL). Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1 vyhlášky. QM = nejvyšší přípustné množství zbytkové látky v materiálu nebo výrobku. Pro účely této vyhlášky se množství látky v materiálu nebo výrobku stanoví ověřenou analytickou metodou. Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1. QM (T) = nejvyšší přípustné množství zbytkové látky v materiálu nebo výrobku vyjádřené jako celkový obsah uvedené látky nebo skupiny látek. Pro účely této vyhlášky by množství látky v materiálu nebo výrobku mělo být stanoveno ověřenou analytickou metodou. Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1. QMA = nejvyšší přípustné množství zbytkové látky v materiálu nebo výrobku, vyjádřené v mg na 6 dm2 plochy ve styku s potravinami. QMA (T) = nejvyšší přípustné množství zbytkové látky v materiálu nebo výrobku vyjádřené jako celkový obsah uvedené látky nebo skupiny látek v mg na 6 dm2 plochy ve styku s potravinami. Pro účely této vyhlášky by množství látky v materiálu nebo výrobku mělo být stanoveno ověřenou analytickou metodou. Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1. SML = specifický migrační limit v potravině nebo v potravinovém simulantu, pokud není uvedeno jinak. Pro účely této vyhlášky by měla být hodnota specifické migrace látky z materiálu nebo výrobku stanovena ověřenou analytickou metodou. Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1. SML (T) = specifický migrační limit v potravině nebo v potravinovém simulantu vyjádřený jako celkový obsah uvedené látky nebo skupiny látek. Pro účely této vyhlášky by hodnota specifické migrace látky nebo skupiny látek z materiálu nebo výrobku, stanovena ověřenou analytickou metodou. Jestliže taková metoda v současné době neexistuje, postupuje se až do vypracování ověřené metody postupem podle § 4 odst. 1. SEZNAM POVOLENÝCH MONOMERŮ A JINÝCH VÝCHOZÍCH LÁTEK ODDÍL A PM/REF č.| Číslo CAS| Název| Omezení a/nebo specifikace ---|---|---|--- (1)| (2)| (3)| (4) 10030| 000514-10-3| abietová kyselina| 10060| 000075-07-0| acetaldehyd| SML (T) = 6 mg/kg (2) 10090| 000064-19-7| octová kyselina| 10120| 000108-05-4| vinyl-acetát| SML= 12 mg/kg 10150| 000108-24-7| acetanhydrid| 10210| 000074-86-2| acetylen| 10599/90A| 061788-89-4| kyseliny mastné, nenasycené (C18), dimery, destilované| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (27) 10599/91| 061788-89-4| kyseliny mastné, nenasycené (C18), dimery, nedestilované| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (27) 10599/92A| 068783-41-5| kyseliny mastné, nenasycené (C18), dimery, hydrogenované, destilované| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (27) 10599/93| 068783-41-5| kyseliny mastné, nenasycené (C18), dimery, hydrogenované, nedestilované| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (27) 10630| 000079-06-1| akrylamid| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 10660| 015214-89-8| 2-akrylamido-2-methylpropansulfonová kyselina| SML = 0,05 mg/kg 10690| 000079-10-7| akrylová kyselina| SML(T) = 6 mg/kg (36) 10750| 002495-35-4| benzyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 10780| 000141-32-2| n-butyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 10810| 002998-08-5| sek-butyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 10840| 001663-39-4| terc-butyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11005| 012542-30-2| dicyklopentenyl-akrylát| QMA = 0,05 mg/6 dm2 11245| 002156-97-0| dodecyl-akrylát| SML = 0,05 mg/kg (1) 11470| 000140-88-5| ethyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11500| 000103-11-7| 2-ethylhexyl-akrylát| SML = 0,05 mg/kg 11510| 000818-61-1| hydroxyethyl-akrylát| viz. monoester akrylové kyseliny s ethylenglykolem 11530| 000999-61-1| 2-hydroxypropyl-akrylát| QMA = 0,05 mg/6 dm2 pro sumu 2-hydroxypropyl-akrylátu a 2-hydroxyisopropyl-akrylátu a v souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 11590| 00106-63-8| isobutyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11680| 000689-12-3| isopropyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11710| 000096-33-3| methyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11830| 000818-61-1| monoester akrylové kyseliny s ethylenglykolem| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11890| 002499-59-4| n-oktyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 11980| 000925-60-0| propyl-akrylát| SML(T) = 6 mg/kg (36) 12100| 000107-13-1| akrylonitril| SML = ND (DL = 0,020 mg/kg, včetně nejistoty měření) 12130| 000124-04-9| adipová kyselina| 12265| 004074-90-2| divinyl-adipát| QM = 5 mg/kg v FP. Pro použití pouze jako komonomer. 12280| 002035-75-8| adipanhydrid| 12310| 1\\. —| albumin| 12340| 2\\. —| albumin koagulovaný formaldehydem| 12375| 3\\. —| alkoholy, alifatické, s jednou skupinou OH, nasycené, lineární, primární (C4-C22)| 12670| 002855-13-2| 1-amino-3aminomethyl-3,5,5-trimethylcyklohexan| SML = 6mg/kg 12761| 000693-57-2| 12-aminododekanová kyselina| SML = 0,05 mg/kg 12763| 00141-43-5| 2-aminoethanol| SML = 0,05 mg/kg. Látka nesmí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro něž má být podle přílohy č.4 k této vyhlášce použit simulant D, látka smí být použita pouze pro nepřímý styk s potravinami, oddělená vrstvou PET 12765| 84434-12-8| N-(2-aminoethyl)-β-alanin, sodná sůl| SML = 0,05 mg/kg 12786| 000919-30-2| 3-aminopropyltriethoxysilan| Zbytkový extrahovatelný obsah 3-aminopropyltriethoxysilanu musí být nižší než 3 mg/kg plniva. při použití jen pro reaktivní povrchovou úpravu anorganických plniv a SML = 0,05 mg/kg při použití pro povrchovou úpravu materiálů a výrobků. 12788| 002432-99-7| 11-aminoundekanová kyselina| SML = 5mg/kg 12789| 007664-41-7| amoniak| 12820| 000123-99-9| azelaová kyselina nonandiová kyselina| 12970| 004196-95-6| azelanhydrid anhydrit nonandiové kyseliny| 13000| 001477-55-0| 1,3-benzendimethanamin| SML = 0,05 mg/kg 13060| 004422-95-1| 1,3-bis(aminomethyl)benzen trichlorid 1,3,5-benzentrikarboxylové kyseliny benzen-1,3,5-tri(karbonylchlorid)| QMA =0,05 mg/6 dm2 (měřeno jako 1,3,5-benzentrikarboxylová kyselina) 13075| 000091-76-9| benzoguanamin| viz.2,4-diamino-6-fenyl-1,3,5-triazin 13090| 000065-85-0| benzoová kyselina| 13150| 000100-51-6| benzylalkohol| 13180| 000498-66-8| bicyklo[2.2.1]hept-2-en, (= norbornen)| SML = 0,05 mg/kg 13210| 001761-71-3| bis(4-aminocyklohexyl)methan| SML = 0,05 mg/kg 13317| 132459-54-2| N,N'-bis[4-(ethoxykarbonyl)fenyl]-1,4,5,8-naftalenetetrakarboxy-diimid| SML = 0,05 mg/kg. Čistota vyšší než 98,1% (w/w). Pouze pro použití jako komonomer (max.4%) pro polyestery (PET, PBT) 13323| 000102-40-9| 1,3-bis(2-hydroxyethoxy)benzen| SML = 0,05 mg/kg 13326| 000111-46-6| bis(2-hydroxyethyl)ether| viz diethylenglykol 13380 | 000077-99-6 | 2,2-bis(hydroxymethyl)-butan-1-ol; 2-ethyl-2-(hydroxymethyl)propan- 1.3-diol | viz 1,1,1-trimethylolpropan 13390| 000105-08-8| 1,4- bis(hydroxymethyl)cyklohexan| 13395| 04767-03-7| 2,2-bis(hydroxymethyl)propanová kyselina| QMA = 0,05 mg/6 dm2 13480| 000080-05-7| 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan 4,4'-(propan-2,2-diyl)difenol bisfenol A| SML (T) = 0,6 mg/kg (28) 13510| 001675-54-3| 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan-bis(2,3-epoxypropyl)ether (= BADGE); 2,2-bis[4-(2,3-epoxypropoxy)fenyl]propan| Podle požadavků přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství 1b) 13530| 038103-06-9| 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan-bis(ftalanhydrid)| SML = 0,05 mg/kg 13550| 000110-98-5| bis(hydroxypropyl)ether| viz dipropylenglykol 13560| 005124-30-1| bis(4-isolkyanatocyklohexyl)methan| viz. dicyklohexylmethan-4,4'-diisokyanát 13600| 047465-97-4| 3,3-bis(3-methyl-4-hydroxyfenyl-indolin-2-on| SML= 1,8 mg/kg 13607| 000080-05-7| bisfenol A| viz. 13480 2,2-bis(4hydroxyfenyl) propan 13610| 001675-54-3| bisfenol A bis(2,3-epoxypropyl)ether (=BADGE)| viz. 13510 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan-bis(2,3-epoxypropyl)ether 13614| 038103-06-9| bisfenol A bis(ftalanhydrid)| viz.13530 13617| 00080-09-1| bisfenol S| viz. 4,4'-dihydroxydifenylsulfon 13620| 010043-35-3| kyselina boritá| SML (T) = 6 mg/kg (23) (vyjádřeno jako bor), aniž jsou dotčena ustanovení, týkající se ukazatelů jakosti pitné vody podle zvláštního právního předpisu 13630| 000106-99-0| butadien| QM = 1 mg/kg ve FP nebo SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 13690| 000107-88-0| butan-1,3-diol| 13720| 000110-63-4| butan-1,4-diol| SML(T) = 0,05 mg/kg (24) 13780| 002425-79-8| 1,4-butandiol-bis(2,3-epoxypropyl)ether; 1,4-bis(2,3-epoxypropoxy)butan| QM = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako epoxy skupina, molekulová hmotnost = 43) 13810| 00505-65-7| butan-1,4-diolformal; 1,3-dioxepan| QMA = 0,05 mg/6 dm2 13840| 000071-36-3| butan-1-ol| 13870| 000106-98-9| but-1-en| 13900| 000107-01-7| but-2-en| 13932| 00598-32-3| but-3-en-2-ol| QMA = ND (DL = 0,02mg/6dm2). Při použití jako kopolymer pro přípravu polymerační přísady 14020| 000098-54-4| 4-terc-butylfenol| SML = 0,05 mg/kg 14110| 000123-72-8| butyraldehyd; butanaldehyd| 14140| 000107-92-6| máselná kyselina; butanová kyselina| 14170| 000106-31-0| anhydrid máselné kyseliny; butananhydrid| 14200| 000105-60-2| kaprolaktam; hexano-6-laktam| SML(T)= 15 mg/kg (5) 14230| 002123-24-2| kaprolaktam, sodná sůl; hexano-6-laktam, sodná sůl| SML(T)= 15 mg/kg (5) (vyjádřeno jako kaprolaktam) 14260| 000502-44-3| kaprolakton| SML = 0,05 mg/kg (vyjádřeno jako suma kaprolaktonu a 6-hydroxyhexanové kyseliny) 14320| 000124-07-2| kaprylová kyselina; oktanová kyselina| 14350| 000630-08-0| oxid uhelnatý| 14380| 000075-44-5| karbonylchlorid| QM = 1 mg/kg v FP 14411| 008001-79-4| ricínový olej| 14500| 009004-34-6| celulóza| 14530| 007782-50-5| chlor| 14570| 000106-89-8| 1-chlor-2,3-epoxypropan| viz epichlorhydrin 14650| 000079-38-9| chlortrifluorethen| QMA = 0,05 mg/kg 14680| 000077-92-9| citronová kyselina| 14710| 000108-39-4| m-kresol| 14740| 000095-48-7| o-kresol| 14770| 00106-44-5| p-kresol| 14800| 003724-65-0| krotonová kyselina; (E)-but-2-enová kyselina| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (33) 14841| 000599-64-4| 4-(1-fenyl-1-methylethy )fenol 4-cumylphenol| SML = 0,05 mg/kg 14880| 000105-08-8| 1,4-cyklohexandimethanol| viz 1,4-bis(hydroxymethyl) cyklohexan 14950| 003173-53-3| cyklohexyl-isokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 15030| 00931-88-4| cyklookten| SML = 0,05 mg/kg. Látka smí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro které je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoveno použití simulantu A 15070| 001647-16-1| deka-1,9-dien| SML = 0,05 mg/kg 15095| 000334-48-5| dekanová kyselina| 15100| 000112-30-1| dekan-1-ol| 15130| 000872-05-9| dec-1-en| SML = 0,05 mg/kg 15250| 000110-60-1| 1,4-diaminobutan| 15267| 000080-08-0| bis(4-aminofenyl)sulfon| SML = 5 mg/kg 15272| 000107-15-3| 1,2-diaminoethan| viz ethylendiamin 15274| 000124-09-4| 1,6-diaminohexan| viz hexamethylendiamin 15310| 000091-76-9| 2,4-diamino-6-fenyl-1,3,5-triazin; 6-fenyl-1,3,5-tnazin-2,4-diamin| QMA = 5 mg/6 dm2 15404| 000652-67-5| 1,4:3,6-dianhydro-D-glucitol| SML = 5 mg/kg. K použití pouze jako komonomer pro poly(ethylen-tereftalát-co-isosorbid-tereftalátu). 15565| 000106-46-7| 1,4-dichlorbenzen| SML = 12 mg/kg 15610| 00080-07-9| 4,4-dichlordifenylsulfon| SML = 0,05 mg/kg 15700| 005124-30-1| dicyklohexylmethan-4,4'-diisokyanát; bis(4-isokyanatocyklohexyl)methan; 4,4'- methylendicyklohexyldiisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 15760| 000111-46-6| bis(2-hydroxyethyl)ether; diethylenglykol| SML(T) = 30 mg/kg (3) 15790| 000111-40-0| diethylentriamin| SML = 5 mg/kg 15820| 000345-92-6| 4,4'-difluorbenzofenon| SML = 0,05 mg/kg 15880| 000120-80-9| 1,2-dihydroxybenzen; benzen-1,2-diol| SML = 6 mg/kg 15910| 000108-46-3| 1,3-dihydroxybenzen; benzen-1,3-diol| SML = 2,4 mg/kg 15940| 000123-31-9| 1,4-dihydroxybenzen; benzen-1,4-diol| SML = 0,6 mg/kg 15970| 000611-99-4| 4,4'-dihydroxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (15) 16000| 000092-88-6| 4,4'-dihydroxydifenyl| SML = 6 mg/kg 16090| 00080-09-1| 4,4'-dihydroxydifenylsulfon; 4,4'-sulfonyldrfenol| SML = 0,05 mg/kg 16150| 000108-01-0| 2-(dimethylamino)ethanol| SML = 18 mg/kg 16210| 4\\. 0068 64-37-5| 3,3'-dimethyl-4,4'-diaminodicyklohexylmethan; 4,4'-methylenbis(2-methylcyklohexan-1-amin)| SML = 0,05 mg/kg (32) Pouze pro použití v polyamidech 16240| 000091-97-4| 3,3'-dimethyl-4,4'-diisokyanatodifenyl; 4,4'methylenbis(2-methylfenyl)diisokyanát; bis(4-isokyanato-3-methylfenyl)methan| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 16360| 000576-26-1| 2,6-dimethylfenol| SML = 0,05 mg/kg 16390| 00126-30-7| 2,2-dimethylpropan-1,3-diol; neopentylglykol| SML = 0,05 mg/kg 16450| 000646-06-0| 1,3-dioxolan| SML = 5 mg/kg 16480| 000126-58-9| dipentaerythritol| 16540| 000102-09-0| difenyl-karbonát| SML = 0,05 mg/kg 16570| 004128-73-8| difenylether-4,4'-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 16600| 005873-54-1| difenylmethan-2,4'-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 16630| 000101-68-8| difenylmethan-4,4'-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 16650| 000127-63-9| difenylsulfon| SML (T) = 3 mg/kg (25) 16660| 000110-98-5| dipropylenglykol| 16690| 001321-74-0| divinylbenzen| QMA = 0,01 mg/6 dm2 nebo SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) pro sumu divinylbenzenu a ethylvinylbenzenu a v souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 16694| 013811-50-2| N,N'-divinylimidazolidin-2-on| QM = 5 mg/kg v FP 16697| 000693-23-2| dodekandiová kyselina| 16704| 000112-41-4| dodec-1-en| SML = 0,05 mg/kg 16750| 000106-89-8| epichlorhydrin| QM = 1 mg/kg v FP 16780| 000064-17-5| ethanol| 16950| 000074-85-1| ethylen; ethen| 16955| 000096-49-1| ethylen-karbonát| Zbytkový obsah = 5 mg/kg hydrogelu v maximálním poměru 10 g hydrogelu na 1 kg potravin. Hydrolyzát obsahuje ethylenglykol a SML = 30 mg/kg 16960| 000107-15-3| ethylendiamin| SML = 12 mg/kg 16990| 000107-21-1| ethan-1,2-diol; ethylenglykol| SML(T) = 30 mg/kg (3) 17005| 000151-56-4| ethylenimin| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 17020| 000075-21-8| ethylenoxid| QM = 1 mg/kg v FP 17050| 000104-76-7| 2-ethylhexan-1-ol| SML = 30 mg/kg 17110| 016219-75-3| 5-ethylidenbicyklo[2,2,1]hept-2-en| QMA = 0,05 mg/6 dm2 Poměr mezi velikostí plochy a množstvím potraviny musí být menší než 2 dm2/kg 17160| 000097-53-0| eugenol; 2-methoxy-4-(propen-2-yl)fenol)| SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 17170| 061788-47-4| mastné kyseliny, kokos| 17200| 068308-53-2| mastné kyseliny, soja| 17230| 061790-12-3| mastné kyseliny, tálový olej| 17260| 000050-00-0| formaldehyd| SML(T)= 15 mg/kg (22) 17290| 000110-17-8| fumarová kyselina| 17530| 000050-99-7| glukóza| 18010| 000110-94-1| glutarová kyselina| 18070| 000108-55-4| glutaranhydrid| 18100| 000056-81-5| glycerol| 18220| 068564-88-5| N-heptylaminoundekanová kyselina| SML = 0,05 mg/kg (1) 18250| 000115-28-6| hexachlorendomethylentetrahydro-ftalová kyselina; 1,4,5,6,7,7-hexachlorbicyklo[2.2.1]hept-5-en-2,3-dikarboxylová kyselina| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 18280| 000115-27-5| hexachlorendomethylentetrahydro-ftalanhydrid; anhydrid 1,4,5,6,7,7-hexachlorbicyklo[2.2.1]hept-5-en-2,3-dikarboxylové kyseliny| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 18310| 036653-82-4| hexadekan-1-ol| 18430| 000116-15-4| hexafluorpropylen| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 18460| 000124-09-4| hexamethylendiamin| SML = 2,4 mg/kg 18640| 000822-06-0| hexamethylendiisokyanát; hexan-1,6-diyldiisokyanát; 1,6-diisokyanatohexan| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 18670| 000100-97-0| hexamethylentetramin| SML(T)= 15mg/kg (22) (vyjádřeno jako formaldehyd) 18700| 000629-11-8| hexan-1,6-diol| SML = 0,05 mg/kg 18820| 000592-41-6| hex-1-en| SML = 3 mg/kg 18867| 000123-31-9| hydrochinon; benzen-1,4-diol| viz 1,4dihydroxybenzen 18880| 000099-96-7| p-hydroxybenzoová kyselina; 4-hydroxybenzoová kyselina| 18896| 001679-51-2| 4-(hydroxymethyl)cyklohex-1-en| SML = 0,05 mg/kg 18897| 016712-64-4| 6-hydroxynaftalen-2-karboxylová kyselina| SML = 0,05 mg/kg 18898| 000103-90-2| N-(4-hydroxyfenyl)acetamid| SML = 0,05 mg/kg 19000| 000115-11-7| isobuten| 19060| 000109-53-5| isobutyl(vinyl)ether| QM = 5 mg/kg v FP 19110| 04098-71-9| [3-(isokyanatomethyl)-3,5,5-trimethylcyklohexyljisokyanát| QM(T)= 1 mg/kg vFP (vyjádřeno jako NCO)) (26) 19150| 000121-91-5| benzen-1,3-dikarboxylová kyselina; isoftalová kyselina| SML(T) = 5 mg/kg (43) 19180| 000099-63-8| isoftaloyldochlorid| SML(T) = 5 mg/kg (43) (vyjádřeno jako isoftalová kyselina). 19210| 001459-93-4| dimethyl-isoftalát| SML = 0,05 mg/kg 19243| 00078-79-5| isopren| viz. 2-methylbuta-1,3-dien 19270| 000097-65-4| itakonová kyselina; prop-2-en-1,2-dikarboxylová kyselina| 19460| 000050-21-5| mléčná kyselina| 19470| 000143-07-7| laurová kyselina; dodekanová kyselina| 19480| 002146-71-6| vinyl-laurát; vinyl-dodekanoát| 19490| 00947-04-6| laurolaktam; dodekano-12-laktam| SML = 5 mg/kg 19510| 011132-73-3| lignocelulóza| 19540| 000110-16-7| maleinová kyselina; (Z)-butendiová kyselina| SML(T) = 30 mg/kg (4) 19960| 000108-31-6| maleinanhydrid| SML(T) = 30 mg/kg (4) (vyjádřeno jako maleinová kyselina) 19975| 000108-78-1| melamin; 1,3,5-triazin-2,4,6-triamin| viz. 2,4,6-triamino-1,3,5-triazin 19990| 000079-39-0| methakrylamid| SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 20020| 000079-41-4| methakrylová kyselina| SML(T) = 6 mg/kg (37) 20050| 000096-05-9| allyl-methakrylát| SML = 0,05 mg/kg 20080| 002495-37-6| benzyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 20110| 000097-88-1| butyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 20140| 002998-18-7| sek-butyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 20170| 000585-07-9| terc-butyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 20260| 00101-43-9| cyklohexyl-methakrylát| SML = 0,05 mg/kg 20410| 02082-81-7| diester kyseliny methakrylové s butan-1,4-diolem| SML = 0,05 mg/kg 20440| 000097-90-5| diester methakrylové kyseliny s ethylenglykolem| SML = 0,05 mg/kg 20530| 002867-47-2| 2-(dimethylammo)ethyl-methakrylát| SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 20590| 00106-91-2| 2,3-epoxypropyl-methakrylát| QMA = 0,02mg/6 dm2 20890| 000097-63-2| ethyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21010| 000097-86-9| isobutyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21100| 004655-34-9| isopropyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21130| 000080-62-6| methyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21190| 000868-77-9| monoester methakrylové kyseliny s ethylenglykolem| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21280| 002177-70-0| fenyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21340| 002210-28-8| propyl-methakrylát| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21370| 010595-80-9| 2-sulfoethyl-methakrylát| QMA = ND (DL = 0,02mg/6 dm2) 21400| 054276-35-6| sulfopropyl-methakrylát| QMA = 0,05 mg/6 dm2 21460| 000760-93-0| methakrylanhydrid| SML(T) = 6 mg/kg (37) 21490| 000126-98-7| methakrylnitril| SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 21520| 01561-92-8| natrium-methallylsulfonát| SML = 5 mg/kg 21550| 000067-56-1| methanol| 21640| 00078-79-5| 2-methylbuta-1,3-dien| QM = 1 mg/kg v FP nebo SML = ND (DL = 0,02 mg/kg, včetně nejistoty měření) 21730| 000563-45-1| 3-methylbut-1-en| QMA = 0,006 mg/6 dm2. Pouze pro použití v polypropylenu. 21765| 106246-33-7| 4,4'-methylenbis(3-chloro-2,6-diethylanilin)| QMA = 0,05 mg/6 dm2 21821| 00505-65-7| 1,4-(methylendioxy)butan| viz.butan-1,4-diolformal 21940| 000924-42-5| N-methylolakrylamid| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 21970| 000923-02-4| N-(hydroxymethyl)methakrylamid| SML = 0,05 mg/kg 22150| 000691-37-2| 4-(methyl)pent-1-en| SML = 0,05 mg/kg 22210| 000098-83-9| alfa-methylstyren| SML = 0,05 mg/kg 22331| 025513-64-8| směs(35-45 % hmot.) 1,6-diamino-2,2,4trimethylhexanu a (55-65 % hmot) 1,6-diamino-2,4,4-trimethylhexanu| QMA = 5 mg/6 dm2 22332| 028679-16-5| směs(40 % hmot.) 2,2,4-trimethylhexanu a 1,6-diyldiisokyanátu (60 % hmot) 2,4,4-trimethylhexan-1,6-diyldiisokyanátu| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 22350| 000544-63-8| myristová kyselina; tetradekanová kyselina| 22360| 01141-38-4| naftalen-2,6-dikarboxylová kyselina| SML = 5 mg/kg 22390| 000840-65-3| dimethyl-2,6-naftalendikarboxylát| SML = 0,05 mg/kg 22420| 003173-72-6| 1,5-naftalen-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 22437| 00126-30-7| neopentylglykol| viz. 2,2-dimethylpropan-1,3-diol 22450| 009004-70-0| nitrocelulóza| 22480| 000143-08-8| nonan-1-ol| 22550| 000498-66-8| norbornen| Viz. bicyklo[2.2.1]hept-2-en 22570| 000112-96-9| oktadecylisokyanát; 1-isokyanatooktadekan| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 22600| 000111-87-5| oktan-1-ol| 22660| 000111-66-0| okt-1-en| SML = 15 mg/kg 22763| 000112-80-1| olejová kyselina| 22775| 000144-62-7| šťavelová kyselina| SML (T) = 6 mg/kg (29) 22778| 07456-68-0| 4,4'-oxybis(benzensulfonylazid)| QMA = 0,05 mg/6 dm2 22780| 000057-10-3| palmitová kyselina; hexadekanová kyselina| 22840| 000115-77-5| pentaerythritol| 22870| 000071-41-0| pentan-1-ol| 22900| 00109-67-1| pent-1-en| SML = 5 mg/kg 22932| 001187-93-5| perfluomiethylperfluorvinylether| SML = 0,05 mg/kg. K použití jen pro nepřilnavé povrchy. 22937| 001623-05-8| perfluorpropyl(perfluorvinyl)ether| SML = 0,05 mg/kg 22960| 000108-95-2| fenol| 23050| 000108-45-2| 1,3-fenylendiamin| SML = ND (DL = 0,02mg/kg, včetně nejistoty měření) 23070| 000102-39-6| (1,3-fenylendioxy)dioctová kyselina| QMA = 0,05 mg/6 dm2 23155| 000075-44-5| fosgen| viz karbonylchlorid 23170| 007664-38-2| kyselina fosforečná| 23175| 000122-52-1| triethyl-fosfit| QM = ND (DL = 1 mg/kg vFP) 23187| -| ftalová kyselina| viz tereftalová kyselina 23200| 000088-99-3| o-ftalová kyselina| 23230| 000131-17-9| diallyl-ftalát| SML = ND (DL = 0,01 mg/kg) 23380| 000085-44-9| ftalanhydrid| 23470| 000080-56-8| alfa-pinen| 23500| 000127-91-3| beta-pinen| 23547| 009016-00-6 063148-62-9| polydimethylsiloxan (molekulová hmotnost vyšší než 6 800)| V souladu se specifikacemi uvedenými v dodatku II této přílohy 23590| 025322-68-3| polyethylenglykol| 23650| 025322-69-4| polypropylenglykol (molekulová hmotnost vyšší než 400)| 23651| 025322-69-4| polypropylenglykol| 23740| 000057-55-6| propan-1,2-diol| 23770| 000504-63-2| propan-1,3-diol| SML = 0,05 mg/kg 23800| 000071-23-8| propan-1-ol| 23830| 000067-63-0| propan-2-ol| 23860| 000123-38-6| propionaldehyd; propanaldehyd| 23890| 000079-09-4| propionová kyselina| 23920| 000105-38-4| vinyl-propanoát| SML(T) = 6 mg/kg (2) (vyjádřeno jako acetaldehyd) 23950| 000123-62-6| propionanhydrid| 23980| 000115-07-1| propylen; propen| 24010| 000075-56-9| propylenoxid| QM = 1 mg/kg v FP 24051| 000120-80-9| pyrokatechol; benzen-1,2-diol| viz 1,2-dihydroxybenzen 24057| 000089-32-7| pyromellitanhydrid| SML = 0,05 mg/kg (vyjádřeno jako pyromellitová kyselina) 24070| 073138-82-6| pryskyřičné kyseliny a kalafunové kyseliny| 24072| 000108-46-3| resorcinol| viz 1,3dihydroxybenzen 24073| 000101-90-6| resorcinol(diglycidyl)ether| QMA = 0,005 mg/6 dm2. Látka nesmí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro které je podle přílohy č.4 k této vyhlášce stanoveno použití simulantu D, látka smí být použita pouze pro nepřímý styk s potravinami, oddělená vrstvou PET 24100| 008050-09-7| kalafuna| 24130| 008050-09-7| kalafunová pryskyřice| viz. kalafuna 24160| 008052-10-6| kalafunový talový olej| 24190| 009014-63-5| kalafunové dřevo| 24250| 009006-04-6| kaučuk, přírodní| 24270| 000069-72-7| salicylová kyselina; 2-hydroxybenzoová kyselina| 24280| 000111-20-6| sebaková kyselina; dodekandiová kyselina| 24430| 002561-88-8| sebakanhydrid; anhydrid dekandiové kyseliny| 24475| 001313-82-2| sulfid sodný| 24490| 000050-70-4| sorbitol| 24520| 008001-22-7| sojový olej| 24540| 009005-25-8| škrob, potravinářský| 24550| 000057-11-4| stearová kyselina; oktadekanová kyselina| 24610| 000100-42-5| styren| 24760| 026914-43-2| styrensulfonová kyselina| SML = 0,05 mg/kg 24820| 000110-15-6| jantarová kyselina| 24850| 000108-30-5| anhydrid jantarové kyseliny| 24880| 000057-50-1| sacharóza| 24886| 046728-75-0| monolithium-5-sulfoisoftalát| SML = 5 mg/kg a pro lithium SML(T) = 0,6 mg/kg (8) vyjádřeno jako lithium 24887| 006362-79-4| 5-sulfoisoftalová kyselina, monosodná sůl| SML = 5 mg/kg 24888| 003965-55-7| dimethylester 5-sulphoisoftalové kyseliny, monosodná sůl| SML = 0,05 mg/kg 24903| 068425-17-2| sirupy, hydrolyzovaný škrob, hydrogenované| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy 24910| 000100-21-0| tereftalová kyselina| SML = 7,5 mg/kg 24940| 000100-20-9| dichlond tereftalové kyseliny| SML(T) = 7,5 mg/kg (vyjádřeno jako tereftalová kyselina) 24970| 000120-61-6| dimethyl-tereftalát| 25080| 001120-36-1| tetradec-1-en| SML = 0,05 mg/kg 25090| 000112-60-7| tetraethylenglykol| 25120| 000116-14-3| tetrafluorethylen| SML = 0,05 mg/kg 25150| 000109-99-9| tetrahydrofuran| SML = 0,6 mg/kg 25180| 000102-60-3| N,N,N',N'-tetrakis(2-hydroxypropyl) ethylendiamin| 25210| 000584-84-9| 2,4-toluen-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 25240| 000091-08-7| 2,6-toluen-diisokyanát| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 25270| 026747-90-0| 2,4-toluen-diisokyanát, dimer| QM(T) = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako NCO) (26) 25360| —| 2,3-epoxypropyl-trialkyl(C5-C15) acetát| QM = 1 mg/kg v FP (vyjádřeno jako epoxy skupina, molekulová hmotnost = 43) 25380| —| vinyl-trialkyl(C7-C17)acetáty (= vinyl-versatáty)| QMA = 0,05 mg/6 dm2 25385| 000102-70-5| triallylamin| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku TT této přílohy. 25420| 000108-78-1| 2,4,6-triamino-1,3,5-triazin| SML = 30 mg/kg 25450| 26896-48-0| tricyklodekandimethanol| SML = 0,05 mg/kg 25510| 000112-27-6| triethylenglykol| 25540| 000528-44-9| trimelitová kyselina| SML(T) = 5 mg/kg (35) 25550| 000552-30-7| trimelitanhydrid| SML(T) = 5 mg/kg (35) (vyjádřeno jako trimelitová kyselina) 25600| 000077-99-6| 1,1,1-trimethylolpropan; 2-ethyl-2(hydroxymethyl)propan-1,3-diol| SML = 6 mg/kg 25840| 003290-92-4| 2,2-bis(methakryloxymethyl)but-yl-methakrylát| SML = 0,05 mg/kg 25900| 00110-88-3| trioxan| SML = 5 mg/kg 25910| 024800-44-0| tripropylenglykol| 25927| 027955-94-8| 1,1,1-tris(4-hydroxyfenyl)ethan| QM = 0,5 mg/kg v FP. Pouze pro použití v polykarbonátech. 25960| 000057-13-6| močovina| 26050| 000075-01-4| vinylchlorid| viz. požadavky této vyhlášky 26110| 000075-35-4| vinylidenchlorid| QM = 5 mg/kg ve FP nebo SML = ND (DL = 0,05 mg/kg) 26140| 000075-38-7| vinyliden-fluorid| SML = 5 mg/kg 26155| 001072-63-5| 1-vinylimidazol| QM = 5 mg/kg v FP 26170| 003195-78-6| N-vinyl-N-methylacetamid| QM = 2mg/kg v FP 26305| 000078-08-0| triethoxy(vinyl)silan| SML = 0,05 mg/kg. K použití pouze jako činidlo pro povrchovou úpravu. 26320| 002768-02-7| vinyltrimethoxysilan| QM = 5 mg/kg v FP 26360| 007732-18-5| voda| V souladu se zvláštním právním předpisem, který stanoví požadavky na pitnou vodu. ODDÍL B SEZNAM MONOMERŮ A JINÝCH VÝCHOZÍCH LÁTEK, KTERÉ MOHOU BÝT POUŽÍVÁNY AŽ DO ROZHODNUTÍ O ZAŘAZENÍ DO ODDÍLU A PM/REF č.| Číslo CAS| Název| Omezení a/nebo specifikace ---|---|---|--- (1)| (2)| (3)| (4) 13050| 00528-44-9| 1,2,4-benzentrikarboxylová kyselina| viz trimellitová kyselina 15730| 00077-73-6| dicyklopentadien| 18370| 000592-45-0| hexa-1,4-dien| 26230| 000088-12-0| vinylpyrrolidon| NEÚPLNÝ SEZNAM PŘÍSAD, KTERÉ MOHOU BÝT POUŽITY PRO VÝROBU PLASTU ODDÍL A PM/REF č.| Číslo CAS| Název| Omezení a/nebo specifikace ---|---|---|--- (1)| (2)| (3)| (4) 30000| 000064-19-7| octová kyselina| 30045| 000123-86-4| butyl-acetát| 30080| 004180-12-5| kyselina octová, měďná sůl| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) 30140| 000141-78-6| ethyl-acetát| 30280| 000108-24-7| acetanhydrid| 30295| 000067-64-1| aceton| 30370| —| acetyloctová kyselina, soli| 30401| —| acetylované mono- a diglyceridy mastných kyselin| 30610| —| C2-C24 alifatické lineární monokarboxylové kyseliny z přírodních olejů a tuků a jejich mono-, di- a triglyceridy (včetně větvených mastných kyselin, jak se přirozeně vyskytují v přírodě)| 30612| —| syntetické C2-C24, alifatické, lineární, monokarboxylové kyseliny a jejich mono-di- a triglyceridy| 30960| —| estery alifatických, monokarboxylových kyselin (C6-C22) s polyglycerolem| 31328| —| mastné kyseliny, z živočišných nebo rostlinných jedlých tuků a olejů| 31530| 123968-25-2| 2,4-diterc-pentyl-6-[1-(3,5-di-terc-pentyl-2-hydroxyfenyl )ethyl]fenyl-akrylát| SML = 5 mg/kg 31542| 174254-23-0| methyl-akrylát, telomer s 1-dodekaneethiolem, C16-C18 alkylestery| QM = 0,5% (w/w) v FP 31730| 000124-04-9| adipová kyselina| 33120| —| alkoholy, alifatické, s jednou skupinou OH, nasycené, lineární, primární (C4-C24)| 33350| 009005-32-7| alginová kyselina| 33801| —| n-alkyl(C10-C13)benzensulfonová kyselina| SML = 30 mg/kg 34240| —| estery alkyl(C10-C20)sulfonové kyseliny s fenoly| SML = 6 mg/kg 34281| —| alkylsírové kyseliny (C8-C22), lineární, primární, se sudým počtem uhlíkových atomů| 34475| —| hydroxid-fosforitan vápenato-hlinitý, hydrát| 34480| —| hliníková vlákna, vločky a prášky| 34560| 021645-51-2| hydroxid hlinitý| 34690| 011097-59-9| hydroxid- uhličitan hořečnato-hlinitý| 34720| 001344-28-1| oxid hlinitý| 34850| 143925-92-2| oxidované dialkylminy technicky hydrogenované| QM = pouze pro použití: a) v polyolefinech v množství do 0,1 % (hmot.), nikoli však v LDPE, který je určen pro styk s potravinami, pro který je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoven určený redukční faktor menší než 3; b) v PET v množství do 0,25 % (hmot), který je určen pro styk s potravinami s výjimkou těch, pro které je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoveno použití simulantu D. 34895| 000088-68-6| 2-aminobenzamid| SML = 0,05 mg/kg Látku je možno použít pouze pro PET, který je určen pro styk s pitnou vodou a nápoji. 35120| 013560-49-1| thiobis(2-hydroxyethyl)diester 3-aminokrotonové kyseliny| 35160| 06642-31-5| 6-amino-1,3-dimethyluracil| SML = 5 mg/kg 35170| 00141-43-5| 2-aminoethanol| SML = 0,05 mg/kg. Látka nesmí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro něž je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoveno použití simulantu D; látka smí být použita pouze pro nepřímý styk s potravinami, oddělená od potravin vrstvou PET 35284| 00111-41-1| N-(2-hydroxyethyl)ethan-1,2-diamin| SML = 0,05 mg/kg. Látka nesmí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro něž je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoveno použití simulantu D; látka smí být použita pouze pro nepřímý styk s potravinami, oddělená od potravin vrstvou PET 35320| 007664-41-7| amoniak| 35440| 012124-97-9| bromid amonný| 35600| 001336-21-6| hydroxid amonný| 35840| 000506-30-9| arachidová kyselina| 35845| 007771-44-0| arachidonová kyselina| 36000| 000050-81-7| askorbová kyselina| 36080| 000137-66-6| askorbyl-palmitát; askorbyl-hexadekanoát| 36160| 010605-09-1| askorbyl-stearát| 36840| 012007-55-5| tetraboritan barnatý| SML(T)= 1 mg/kg (12) (vyjádřeno jako barium) a SML(T) = 6 mg/kg (23) (vyjádřeno jako bor), aniž je dotčen zvláštní právní předpis, kterým se stanoví požadavky na pitnou vodu. 36880| 008012-89-3| včelí vosk| 36960| 003061-75-4| behenamid| 37040| 000112-85-6| behenová kyselina| 37280| 001302-78-9| bentonit| 37360| 000100-52-7| benzaldehyd| V souladu s poznámkou (9) v dodatku III této přílohy. 37600| 000065-85-0| benzoová kyselina| 37680| 000136-60-7| butyl-benzoát| 37840| 000093-89-0| ethyl-benzoát| 38080| 000093-58-3| methyl-benzoát| 38160| 002315-68-6| propyl-benzoát| 38510| 136504-96-6| 1,2-bis(3-aminopropyl)ethylendiamin, polymer s N-butyl-2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinaminem a 2,4,6-trichlor-1,3,5-triazinem| SML = 5 mg/kg 38515| 001533-45-5| 4,4'-bis(2-benzoxazolyl)stilben| SML = 0,05 mg/kg (1) 38810| 080693-00-1| 3,9-bis(2,6-di-ferc-butyl-4-methylfenoxy)-2,4,8,10-tetraoxa-3,9-difosfaspiro[5.5]undekan (bis(2,6-di-terc-butyl-4-methylfenyl)pentaerythhhritol-difosfit)| SML = 5 mg/kg (suma fosfitů a fosfátů) 38840| 154862-43-8| bis(2,4-dikumylfenyl) pentaerythritoldifosfit| SML = 5 mg/kg (jako suma látky samotné, její oxidované formy bis (2,4-dikumylfenyl) pentaerythritol fosfátu a produktu její hydrolýzy 2,4-dikumylfenol) 38875| 002162-74-5| bis(2,6-diisopropylfenyl)karbodiimid| SML = 0,05 mg/kg. Látka smí být použita, pokud je oddělena vrstvou PET. 38879| 135861-56-2| bis(3,4-dimethylbenzyliden)sorbitol| 38885| 002725-22-6| 2,4-bis(2,4-dimethylfenyl)-6-[2-hydroxy-4-(oktyloxy)fenyl]-1,3,5-triazin| SML = 0,05 mg/kg. Pouze pro vodné potraviny. 38950| 079072-96-1| bis(4-ethylbenzyliden)sorbitol| 39200| 006200-40-4| bis(2-hydroxyethyl)-2-hydroxypropyl-3-(dodecyloxy)methylamonium-chlorid| SML = 1,8 mg/kg 39680| 000080-05-7| 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan| SML(T) = 0,6 mg/kg (28) 39815| 182121-12-6| 9,9-bis(methoxymethyl)fluoren| SML = 0,05 mg/kg 39890| 087826-41-3 069158-41-4 054686-97-4 081541-12-0| bis(methylbenzyliden)sorbitol| 39925| 129228-21-3| 3,3-bis(methoxymethyl)-2,5-dimethylhexan| SML = 0,05 mg/kg 40120| 068951-50-8| 5\\. bis(polyethylenglykol)hydroxymethyl fosfonát; [(hydroxymethyl)fosforyl]bis[poly(oxyethylen)]| SML = 0,6 mg/kg 40320| 010043-35-3| kyselina boritá| SML(T) = 6 mg/kg (23) (vyjádřeno jako bor), aniž jsou dotčena ustanovení zvláštního právního předpisu, kterým se stanoví požadavky na pitnou vodu. 40400| 010043-11-5| nitrid bóru| 40570| 000106-97-8| butan| 40580| 000110-63-4| butan-1,4-diol| SML(T) = 5 mg/kg (24) 41040| 005743-36-2| kalcium-butyrát| 41120| 10043-52-4| chlorid vápenatý| 41280| 001305-62-0| hydroxid vápenatý| 41520| 001305-78-8| oxid vápenatý| 41600| 012004-14-7 037293-22-4| sulfohlinitan vápenatý| 41680| 000076-22-2| kafr| V souladu s poznámkou (9) v dodatku III této přílohy. 41760| 008006-44-8| vosk kandelilla| 41840| 00105-60-2| kaprolaktam| SML(T)= 15 mg/kg (5) 41960| 000124-07-2| kaprylová kyselina; oktanová kyselina| 42080| 001333-86-4| saze| V souladu se specifikacemi stanovenými dodatku II.této přílohy. 42160| 000124-38-9| oxid uhličitý| 42320| 007492-68-4| uhličitan měďnatý| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) 42500| —| kyselina uhličitá, soli| 42640| 009000-11-7| karboxymethylcelulóza| 42720| 008015-86-9| karnaubský vosk| 42800| 009000-71-9| kasein| 42880| 008001-79-4| ricínový olej| 42960| 064147-40-6| ricínový olej, bezvodý| 43200| —| ricínový olej, mono- a diglyceridy| 43280| 009004-34-6| celulosa| 43300| 009004-36-8| acetát-butyrát celulosy| 43360| 068442-85-3| celulosa, regenerovaná| 43440| 008001-75-0| ceresin| 43480| 064365-11-3| aktivní uhlí| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 43515| —| chloridy cholinesterů mastných kyselin kokosového oleje| QMA = 0,9 mg/6 dm2 44160| 000077-92-9| citronová kyselina| 44640| 000077-93-0| methyl-citrát| 45195| 007787-70-4| bromid měďný| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) 45200| 001335-23-5| jodid měďný| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) SML(T) = 1 mg/kg (11) (vyjádřeno jako jod) 45280| —| bavlněná vlákna| 45450| 068610-51-5| produkt reakce p-kresolu s dicyklopentadienem a isobutylenem; p-kresol-dicyklopentadie-isobutylen, kopolymer| SML = 5 mg/kg 45560| 014464-46-1| kristobalit| 45600| 003724-65-0| kyselina krotonová; (E)-but-2-enová kyselina| QMA (T) = 0,05 mg/6 dm2 (33) 45640| 005232-99-5| ethyl-3,3-difenyl-2-kyanakrylát; ethylester kyseliny 2-kyano-3,3-difenyl-akrylové| SML = 0,05 mg/kg 45703| 491589-22-1| kalcium-cis-cyklohexan-1,2-dikarboxylát| SML = 5 mg/kg. 45705| 166412-78-8| diisononyl-cyklohexan-1,2-dikarboxylát| 45760| 000108-91-8| cyklohexylamin| 45920| 009000-16-2| dammar| 45940| 000334-48-5| n-dekanová kyselina| 46070| 010016-20-3| alfa-dextrin| 46080| 007585-39-9| beta-dextrin| 46375| 061790-53-2| křemelina| 46380| 068855-54-9| křemelina, bezvodý uhličitan sodný, kalcinovaný z taveniny| 46480| 032647-67-9| dibenzyliden-sorbitol| 46700| —| 5,7-di-terc-butyl-3-(3,4- a 2,3-dimethylfenyl)benzofuran-2(3H)-on, obsahující: a) 5,7-di-terc-butyl-3-(3,4-dimethylfenyl)benzofuran-2(3H)-on (80 až 100 hmot. %), a b) 5,7-di-terc-butyl-3-(2,3-dimethylfenyl)benzofuran-2(3H)-on (0 až 20 hmot. %),| SML = 5 mg/kg 46720| 004130-42-1| 2,6-di-terc-butyl-4-ethylfenol| QMA = 4,8 mg/6 dm2 46790| 004221-80-1| 2,4-di-terc-butylfenylester 3,5-di-terc- butyl-4-hydroxybenzoové kyseliny| 46800| 067845-93-6| hexadecylester 3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzoové kyseliny| 46870| 003135-18-0| dioktadecylester 3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzylfosfonové kyseliny| 46880| 065140-91-2| monoethyl-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzyl)fosfonát, vápenatá sůl| SML = 6 mg/kg 47210| 26427-07-6| dibutyl-thiocíničitan, polymer; thiobis(butylcín sulfid), polymer| V souladu se specifikacemi v dodatku II této přílohy. 47440| 000461-58-5| dikyanodiamid| 47540| 27458-90-8| di-terc-dodecyl-disulfid| SML = 0,05 mg/kg 47680| 000111-46-6| bis(2-hydroxyethyl)ether; diethylenglykol| SML(T) = 30 mg/kg (3) 48460| 000075-37-6| 1,1-difluorethan| 48620| 00123-31-9| 1,4-dihydroxybenzen| SML = 0,6 mg/kg 48720| 00611-99-4| 4,4'-dihydroxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (15) 48960| —| 9,10-dihydroxystearová kyselina a její oligomery| SML = 5 mg/kg 49485| 134701-20-5| 2,4-dimethyl-6-(1-methylpentadecyl)fenol| SML = 1 mg/kg 49540| 000067-68-5| dimethylsulfoxid| 51200| 000126-58-9| dipentaerythritol| 51700| 147315-50-2| 2-(4,6-difenyl-1,3,5-triazin-2-yl)-5-(hexyloxy)fenol| SML = 0,05 mg/kg 51760| 025265-71-8 000110-98-5| dipropylenglykol| 52640| 016389-88-1| dolomit| 52645| 10436-08-5| cis-11-eikosenamid| 52720| 000112-84-5| erukamid| 52730| 000112-86-7| eruková kyselina| 52800| 000064-17-5| ethanol| 53270| 037205-99-5| ethylkarboxymethylcelulóza| 53280| 009004-57-3| ethylcelulóza| 53360| 000110-31-6| N,N'-ethylenbis(oleamid)| 53440| 005518-18-3| N,N'-ethylenbis(palmitamid)| 53520| 000110-30-5| N,N'-ethylenbis(stearamid)| 53600| 000060-00-4| ethylendiamintetraoctová kyselina| 53610| 054453-03-1| ethylendiamintetraoctová kyselina, měďnatá sůl| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) 53650| 000107-21-1| ethan-1,2-diol (ethylenglykol)| SML(T) = 30 mg/kg (3) 54005| 005136-44-7| ethylen-N-palmitamid-N'-stearamid| 54260| 009004-58-4| ethylhydroxyethylcelulóza| 54270| —| ethylhydroxymethylcelulóza| 54280| —| ethylhydroxypropylcelulóza| 54300| 118337-09-0| 2,2'-ethyliden-bis(4,6-di-terc-butyl-fenyl)tluorfosfonit| SML = 6 mg/kg 54450| —| tuky a oleje z živočišných nebo rostlinných zdrojů potravin| 54480| —| tuky a oleje z živočišných nebo rostlinných zdrojů potravin, hydrogenované| 54930| 025359-91-5| formaldehyd-1-naftol, kopolymer; poly(1-hydroxynaftylmethan)]| SML = 0,05 mg/kg 55040| 000064-18-6| mravenčí kyselina| 55120| 000110-17-8| fumarová kyselina| 55190| 029204-02-2| gadoleová kyselina| 55440| 009000-70-8| želatina| 55520| —| skleněná vlákna| 55600| —| skleněné mikrokuličky| 55680| 000110-94-1| glutarová kyselina| 55910| 736150-63-3| acetáty hydrogenovaných monoglyceridů ricinového oleje| 55920| 000056-81-5| glycerol| 56020| 099880-64-5| glycerol-dibehenát; glycerol-didokosonoát| 56360| —| estery glycerolu s kyselinou octovou| 56486| —| estery glycerolu s kyselinami, alifatickými, nasycenými, lineárními, se sudým počtem uhlíkových atomů (C14-C18) a s kyselinami, alifatickými, nenasycenými, lineárními, se sudým počtem uhlíkových atomů (C16-C18)| 56487| —| estery glycerolu s kyselinou máselnou| 56490| —| estery glycerolu s kyselinou erukovou| 56495| —| estery glycerolu s kyselinou 12-hydroxystearovou| 56500| —| estery glycerolu s kyselinou laurovou| 56510| —| estery glycerolu s kyselinou linolovou| 56520| —| estery glycerolu s kyselinou myristovou| 56535| —| estery glycerolu s kyselinou nonanovou| 56540| —| estery glycerolu s kysehnou olejovou| 56550| —| estery glycerolu s kyselinou palmitovou| 56570| —| estery glycerolu s ky sehnou propionovou| 56580| —| estery glycerolu s kyselinou ricinolejovou| 56585| —| estery glycerolu se kyselinou stearovou| 56610| 030233-64-8| monobehenát glycerolu| 56720| 026402-23-3| monohexanoát glycerolu| 56800| 030899-62-8| monolaurát-diacetát glycerolu| 56880| 026402-26-6| monooktanoát glycerolu| 57040| —| ester monooleátu glycerolu s kyselinou askorbovou| 57120| —| ester monooleátu glycerolu s kyselinou citronovou| 57200| —| ester monopalmitátu glycerolu s kyselinou askorbovou| 57280| —| ester monopalmitátu glycerolu s kyselinou citronovou| 57600| —| ester monostearátu glycerolu s kyselinou askorbovou| 57680| —| ester monostearátu glycerolu s kyselinou citronovou| 57800| 018641-57-1| glycerol-tri(dokosanoát)| 57920| 000620-67-7| triheptanoát glycerolu| 58300| —| glycin, soli| 58320| 007782-42-5| grafit| 58400| 009000-30-0| guarová pryskyřice| 58480| 009000-01-5| arabská guma| 58720| 000111-14-8| heptanová kyselina| 59280| 000100-97-0| hexamethyletetraamin; 1,3,5,7-tetraazaadamantan| SML (T) = 15 mg/kg (22) (vyjádřeno jako formaldehyd) 59360| 000142-62-1| hexanová kyselina| 59760| 019569-21-2| huntit| 59990| 007647-01-0| kyselina chlorovodíková| 60025| –| hydrogenované homopolymery nebo kopolymery dec-1-enu, dodec-1-enu nebo okt-1-enu.| V souladu se specifikacemi stanovenými v příloze V. Nepoužívat pro předměty ve styku s tukovými potravinami. 60030| 012072-90-1| hydromagnesit| 60080| 012304-65-3| hydrotalkit| 60160| 000120-47-8| ethyl-4-hydroxybenzoát| 60180| 004191-73-5| isopropyl-4-hydroxybenzoát| 60200| 000099-76-3| methyl-4-hydroxybenzoát| 60240| 000094-13-3| propyl-4-hydroxybenzoát| 60480| 003864-99-1| 2-(2-hydroxy-3,5-di-terc-butyl-fenyl)-5-chlorbenzotriazol| SML(T) = 30mg/kg (19) 60560| 009004-62-0| hydroxyethylcelulóza| 60880| 009032-42-2| hydroxyethylmethylcelulóza| 61120| 009005-27-0| hydroxyethylový škrob| 61390| 037353-59-6| hydroxymethylcelulóza| 61680| 009004-64-2| hydroxypropylcelulóza| 61800| 009049-76-7| hydroxypropylový škrob| 61840| 000106-14-9| 12-hydroxystearová kyselina| 62020| 007620-77-1| lithium-12-hydroxystearát| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) vyjádřeno jako lithium 62140| 006303-21-5| kyselina fosforná| 62240| 001332-37-2| oxid železa| 62245| 012751-22-3| fosfid železa| Pouze pro polymery a kopolymery PET 62280| 009044-17-1| kopolymer isobutylenu (2-methylpropenu) a butenu| 62450| 000078-78-4| isopentan| 62640| 008001-39-6| japonský vosk| 62720| 001332-58-7| kaolin| 62800| —| kaolin, kalcinovaný| 62960| 000050-21-5| mléčná kyselina| 63040| 000138-22-7| butyl-laktát| 63280| 000143-07-7| laurová kyselina| 63760| 008002-43-5| lecithin| 63840| 000123-76-2| levulová kyselina| 63920| 000557-59-5| lignocerová kyselina| 64015| 000060-33-3| linolová kyselina| 64150| 028290-79-1| linolenová kyselina| 64500| —| lysin, soli| 64640| 001309-42-8| hydroxid hořečnatý| 64720| 001309-48-4| oxid hořečnatý| 64800| 00110-16-7| maleinová kyselina| SML(T) = 30mg/kg (4) 64990| 02573661-2| maleinanhydrid-styren, kopolymer, sodná sůl| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 65020| 006915-15-7| jablečná kyselina| 65040| 000141-82-2| malonová kyselina| 65520| 000087-78-5| mannitol| 65920| 66822-60-4| natrium-[N-methakryloyloxyethyl-N,Ndimethyl-N-karboxymethyl-amonium-chlorid-oktadecyl-methakrylát-ethylmethakrylát-cyklohexyl-methakrylát-N-vinyl-2-pyrrolidon, kopolymery| 66200| 037206-01-2| methylkarboxymethylcelulóza| 66240| 009004-67-5| methylcelulóza| 66560| 004066-02-8| 2,2'-methylen-bis(4-methyl-6-cyklohexylfenol)| SML(T) = 3 mg/kg (6) 66580| 000077-62-3| 2,2'-methylen-bis[4-methyl-6-(1-methylcyklohexyl)fenol]| SML(T) = 3 mg/kg (6) 66640| 009004-59-5| methylethylcelulóza| 66695| —| methylhydroxymethylcelulóza| 66700| 009004-65-3| methylhydroxypropylcelulóza| 66755| 002682-20-4| 2-methyl-2,3-dihydroisohiazol-3-on| SML = 0,5 mg/kg. K použití pouze ve vodných dispersích polymeru a emulzích a v koncentracích, které nemají na povrch polymeru nebo na samotnou potravinu antimikrobiální účinek. 66905| 000872-50-4| N-methylpyrrolidon| 66930| 068554-70-1| methylsilseskvioxan| Zbytkový monomer v methylsilseskvioxanu;< 1 mg methyltrimethoxysilanu /kg methylsilseskvioxanu 67120| 012001-26-2| slída| 67155| —| směs 4-(2-benzoxazolyl)-4'-(5-methyl-2-benzoxazolyl)stilbenu, 4,4' -bis(2-benzoxazolyl)stilbenu a 4,4'-bis(5-methyl-2-benzoxazolyl)stilbenu| Nejvíce 0,05% hmotnostních (množství použité látky/množství přípravku).V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 67180| —| směs decyl-octylftalátu (50 % hmot.), didecyl-ftalátu (25 % hmot.) a dioktylftalátu (25 hmot.)| SML = 5 mg/kg (1) 67200| 001317-33-5| sulfid molybdeničitý| 67840| —| montanové kyseliny a/nebo jejich estery s ethylenglykolem a /nebo butan-1,3-diolem a/nebo glycerolem| 67850| 008002-53-7| montanový vosk| 67891| 000544-63-8| myristová kyselina| 68040| 003333-62-8| 7-[2H-nafto-(1,2-D)triazol-2-yl]-3-fenylkumarin| 68078| 027253-31-2| neodekanová kyselina, sůl kobaltu; 7,7-dimethyloktanová kyselina, sůl kobaltu| SML(T) = 0,05 mg/kg (vyjádřeno jako neodekanová kyselina) a SML(T) = 0,05 mg/kg (14) (vyjádřeno jako kobalt)Látka nesmí být použita v polymerech určených pro styk s potravinami, pro něž je podle přílohy č. 4 k této vyhlášce stanoven simulant D. 68125| 037244-96-5| nefelinsyenit| 68145| 080410-33-9| 2,2',2"- nitrilo[triethyl-tri(3,3',5,5'-tetra-terc-butyl-1,1'-bifeny 1-2,2 -diyl)fosfit]| SML = 5 mg/kg (suma fosfitů a fosfátů) 68960| 000301-02-0| oleamid| 69040| 000112-80-1| olejová kyselina| 69760| 000143-28-2| oleylalkohol| 69920| 000144-62-7| šťavelová kyselina| SML (T) = 6 mg/kg (29) 70000| 070331-94-1| 2,2'-oxamidobis[ethyl-3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)-propionát]| 70240| 012198-93-5| ozokerit| 70400| 000057-10-3| palmitová kyselina| 70480| 000111-06-8| butyl-palmitát| 71020| 000373-49-9| palmitolejová kyselina| 71440| 009000-69-5| pektin| 71600| 000115-77-5| pentaerythritol| 71635| 025151-96-6| 2,2-bis(hydroxymethyl)propan-1,3-diol-di(oktadec-9-enoát) (pentaerythritol-dioleát)| SML = 0,05 mg/kg. Nesmí být použita v polymerech ve styku s potravinami, pro něž je přílohou č. 4 k této vyhlášce stanoven simulant D. 71670| 178671-58-4| pentaerythritol tetrakis(2-kyano-3,3-di-fenylakrylát)| SML = 0,05 mg/kg 71680| 006683-19-8| pentaerythritol tetrakis [3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)-propionát]| 71720| 000109-66-0| pentan| 71960| 003825-26-1| aminium-perfluoroktanoát| K použití pouze v předmětech pro opakované použití spékaných při vysokých teplotách. 72640| 007664-38-2| kyselina fosforečná| 73160| —| mono- a di-n-alkyl(C16 a C18)estery kyselin fosforečné| SML = 0,05 mg/kg 73720| 000155-96-8| (trichlorethyl)-fosfát| SML = ND (DL = 0,02mg/kg,včetně nejistoty měření) 74010| 145650-60-8| bis(2,4-di-terc-butyl-6-methylfenyl)ethyl-fosfit| SML = 5 mg/kg (suma fosfitů a fosfátů) 74240| 031570-04-4| tris(2,4-di-terc-butylfenyl)-fosfit| 74480| 000088-99-3| o-ftalová kyselina| 74560| 000085-68-7| benzyl-butyl-ftalát| K použití pouze jako: a) změkčovadlo v materiálech a výrobcích pro opakované použití b) změkčovadlo v materiálech a výrobcích na jedno použití přicházející do styku s beztukovými potravinami kromě počáteční a pokračovací kojenecké výživy podle zvláštního právního předpisu4). c) technický pomocný materiál v koncentracích do 0,1 % v konečném výrobku SML = 30 mg/kg simulantu potravin 74640| 000117-81-7| bis(2-ethylhexyl)-ftalát| K použití pouze jako: a) změkčovadlo v materiálech a výrobcích pro opakované použití přicházející do styku s beztukovými potravinami b) technický pomocný materiál v koncentracích do 0,1 % v konečném výrobku SML = 1,5 mg/kg simulantu potravin 74880| 000084-74-2| dibutyl-ftalát| K použití pouze jako: a) změkčovadlo v materiálech a výrobcích pro opakované použití přicházející do styku s beztukovými potravinami b) technický pomocný materiál v koncentracích do 0,05% v konečném výrobku SML = 0,3 mg/kg simulantu potravin 75100| 068515-48-0 028553-12-0| dialkyl-ftaláty s nasycenými rozvětvenými primárními alkyly C8-C10 obsahující více než 60 % alkylů C9| K použití pouze jako: a) změkčovadlo v materiálech a výrobcích pro opakované použití b) změkčovadlo ve výrobcích na jedno použití přicházející do styku s beztukovými potravinami kromě počáteční a pokračovací kojenecké výživy podle zvláštního právního předpisu4). c) technický pomocný materiál v koncentracích do 0,1% v konečném výrobku SML(T) = 9 mg/kg simulantu potravin (42) 75105| 068515-49-1 026761-40-0| dialkyl-ftaláty s nasycenými primárními alkyly C9-C11 obsahující více než 90 % alkylů C10| K použití pouze jako: a) změkčovadlo v materiálech a výrobcích pro opakované použití b) změkčovadlo ve výrobcích na jedno použití přicházející do styku s beztukovými potravinami kromě počáteční a pokračovací kojenecké výživy podle zvláštního právního předpisu4) c) technický pomocný materiál v koncentracích do 0,1 % v konečném výrobku SML(T) = 9 mg/kg simulantu potravin (42) 76320| 000085-44-9| ftalanhydrid| 76415| 019455-79-9| pimelová kyselina, vápenatá sůl| 76463| –| soli poly(akrylové kyseliny)| SML (T) = 6 mg/kg (36) (pro polyakrylovou kyselinu) 76721| 009016-00-6 063148-62-9| polydimethylsiloxan (Mw>6 800)| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 76723| 167883-16-1| kopolymery poly(dimethylsiloxanu) s koncovými 3-aminopropylovými skupinami a bis(4-isokyanatocyklohexyl)methanu| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této příloze 76725| 661476-41-1| kopolymery poly(dimethylsiloxanu) s koncovými 3-aminopropylovými skupinami a 5-isokyanato-1-(isokyanatomethyl)-1,3,3-trimethylcyklohexanu| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této příloze 76730| —| polydimethylsiloxan, γ-hydroxypropylovaný| SML = 6 mg/kg 76815| —| polyester kyseliny adipové s glycerolem nebo pentaerythritolem, estery se sudým počtem uhlíkových atomů, mastné kyseliny C12-C22, lineární| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku V této přílohy. 76845| 031831-53-5| polyester 1,4-butanediolu s kaprolaktonem| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 76866| —| polyestery propan-1,2-diolu a/nebo butan-1,3-diolu a/nebo butan-1,4-diolu a/nebo polypropylenglykolu s kyselinou adipovou, které mohou být ukončeny skupinami odvozenými od kyseliny octové nebo mastných kyselin C12-C18 nebo oktan-1-olu a/nebo dekan-1-olu| SML = 30 mg/kg 76960| 025322-68-3| polyethylenglykol| 77370| 070142-34-6| poly(ethylenglykol-30) dipolyhydroxystearát| 77600| 061788-85-0| ester polyethylenglykolu s hydrogenovaným ricínovým olejem| 77702| —| estery polyethylenglykolu s alifatickými monokarboxylovými kyselinami (C6-C22) a jejich amonné a sodné sírany| 77732| —| poly(ethylenglykol) s 1-30 oxyethylenovými jednotkami (typicky 5), ether s butyl-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-2-kyanakrylátem| SML = 0,05 mg/kg. K použití pouze v PET. 77733| —| poly(ethylenglykol) s 1-30 oxyethylenovými jednotkami (typicky 5), ether s butyl-3-(4-hydroxyfenyl)-2-kyanakrylátem| SML = 0,05 mg/kg. K použití pouze v PET. 77895| 068439-49-6| ether polyethylenglykolu (EO = 2-6) a monoalkylu (C16-C18)| SML = 0,05 mg/kg a v souladu se specifikacemi v dodatku II této přílohy 77897| —| poly(ethylenglykol) monoalkylethersulfát, soli (1-50 oxyethylenových jednotek, typicky 5; alkyly C8-C20) lineární i rozvětvené)| SML = 5 mg/kg 79040| 009005-64-5| sorbitan-monolaurát polyethylenglykolu| 79120| 009005-65-6| sorbitan-monooleát polyethylenglykolu| 79200| 009005-66-7| sorbitan-monopalmitát polyethylenglycolu| 79280| 009005-67-8| sorbitan-monostearát polyethylenglykolu| 79360| 009005-70-3| sorbitan-trioleát polyethylenglykolu| 79440| 009005-71-4| sorbitan-tristearát polyethylenglykolu| 79600| 009046-01-9| poly(ethylenglykol)tridecylether, fosfát| SML = 5 mg/kg. Pro materiály a předměty určené pouze pro styk s vodnými potravinami. V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 79920| 009003-11-6 106392-12-5| poly(ethylenglykol-co-propylenglykol)| 80000| 009002-88-4| polyethylenový vosk| 80240| 029894-35-7| ricinoleát polyglycerolu| 80640| —| polyoxyalkyl(C2-C4)dimethylpolysiloxan| 80720| 008017-16-1| polyfosforečné kyseliny| 80800| 025322-69-4| polypropylenglykol| 81060| 009003-07-0| polypropylenový vosk| 81220| 192268-64-7| poly[[6-[N-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)-n-butylamino]-1,3,5-triazin-2,4-diyl][N-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)imino]hexan-1,6-diyl][N-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)imino]]-a-[N,N,N',N'-tetrabutyl-N''"-(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-ylamino)nexyl][1,3,5-triazin-2,4,6-triamino]-a)-N,N,N',N'-tetrabutyl-1,3,5-triazin-2,4-diamin| SML = 5 mg/kg 81500| 9003-39-8| poly(vinylpyrrolidon)| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy 81515| 087189-25-1| polyglycerolát zinečnatý| SML(T) = 25 mg/kg (38) (vyjádřeno jako zinek) 81520| 007758-02-3| bromid draselný| 81600| 001310-58-3| hydroxid draselný| 81760| —| prášky, vločky a vlákna mosazi, bronzu, mědi, korozivzdorné oceli, cínu a slitin mědi, cínu a železa| SML(T) = 5 mg/kg (7) (vyjádřeno jako měď) SML = 48mg/kg (vyjádřeno jako železo) 81840| 000057-55-6| propan-1,2-diol| 81882| 000067-63-0| propan-2-ol| 82000| 000079-09-4| propionová kyselina| 82080| 009005-37-2| alginát 1,2-propylenglykolu| 82240| 022788-19-8| dilaurát 1,2-propylenglykolu| 82400| 000105-62-4| dioleát 1,2-propylenglykolu| 82560| 033587-20-1| dipalmitát 1,2-propylenglykolu| 82720| 006182-11-2| distearát 1,2-propylenglykolu| 82800| 027194-74-7| monolaurát 1,2-propylenglykolu| 82960| 001330-80-9| monooleát 1,2-propylenglykolu| 83120| 029013-28-3| monopalmitát 1,2-propylenglykolu| 83300| 001323-39-3| monostearát 1,2-propylenglykolu| 83320| —| propylhydroxyethylcelulóza| 83325| —| propylhydroxymethylcelulóza| 83330| —| propylhydroxypropylcelulóza| 83440| 002466-09-3| kyselina difosforečná| 83455| 013445-56-2| kyselina difosforitá| 83460| 012269-78-2| pyrophyllit| 83470| 014808-60-7| křemen| 83599| 68442-12-6| reakční produkty 2-sulfonylethyl-oleátu s dichlor-dimethylcínem, sulfidem sodným a trichlormethylcínem| SML(T) = 0,18mg/kg (16) (vyjádřeno jako cín) 83610| 073138-82-6| pryskyřičné kyseliny a kalafunové kyseliny| 83840| 008050-09-7| kalafuna| 84000| 008050-31-5| kalafuna, ester s glycerolem| 84080| 008050-26-8| kalafuna, ester s pentaerythritolem| 84210| 065997-06-0| kalafuna, hydrogenovaná| 84240| 065997-13-9| kalafuna, hydrogenovaná, ester s glycerolem| 84320| 008050-15-5| kalafuna, hydrogenovaná, ester s methanolem| 84400| 064365-17-9| kalafuna, hydrogenovaná, ester s pentaerythritolem| 84560| 009006-04-6| kaučuk, přírodní| 84640| 000069-72-7| salicylová kyselina| 85360| 000109-43-3| dibutyl-dekandioát| 85601| —| přírodní křemičitany (kromě azbestu)| 85610| —| křemičitany, přírodní, silanizované (kromě azbestu)| 85680| 01343-98-2| kyselina křemičitá| 85840| 053320-86-8| křemičitan lithno-sodno-hořečnatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 86000| —| křemičitá kyselina, silylovaná| 86160| 000409-21-2| karbid křemíku| 86240| 007631-86-9| oxid křemičitý| 86285| —| oxid křemičitý, silanizovaný| 86560| 007647-15-6| bromid sodný| 86720| 001310-73-2| hydroxid sodný| 87040| 001330-43-4| tetraboritan sodný| SML(T) = 6 mg/kg (23) (vyjádřeno jako bor), aniž jsou dotčena ustanovení zvláštního právního předpisu, kterým se stanoví požadavky na pitnou 87200| 000110-44-1| sorbová kyselina| vodu 87280| 029116-98-1| sorbitan-dioleát| 87520| 062568-11-0| sorbitan-monobehenát| 87600| 001338-39-2| sorbitan-monolaurát| 87680| 001338-43-8| sorbitan-monooleát| 87760| 026266-57-9| sorbitan-monopalmitát| 87840| 001338-41-6| sorbitan-monostearát| 87920| 061752-68-9| sorbitan-tetrastearát| 88080| 026266-58-0| sorbitan-trioleát| 88160| 054140-20-4| sorbitan-tripalmitát| 88240| 026658-19-5| sorbitan-tristearát| 88320| 000050-70-4| sorbitol| 88600| 026836-47-5| monostearát sorbitolu| 88640| 008013-07-8| olej ze sojových bobů, epoxidovaný| SML = 60 mg/kg. Avšak v případě těsnění z PVC k uzavírání sklenic s počáteční a pokračovací kojeneckou výživou podle zvláštního právního předpisu, kterým se upravují požadavky na potraviny určené pro zvláštní výživu a způsob jejich použití, nebo s obilnými a ostatními příkrmy pro kojence a malé děti podle této vyhlášky se SML snižuje na 30 mg/kg. V souladu se specifikacemi v dodatku II této přílohy. 88800| 009005-25-8| škrob, potravinářský| 88880| 068412-29-3| škrob, hydrolyzovaný| 88960| 000124-26-5| stearamid| 89040| 000057-11-4| stearová kyselina| 89120| 000123-95-5| butyl-stearát| 89200| 007617-31-4| stearát měďný| SML(T) = 5 mg/kg (7) vyjádřeno jako měď 89440| —| estery stearové kyseliny s ethylenklykolem| SML(T) = 30 mg/kg (3) 90720| 058446-52-9| stearoylbenzoylmethan| 90800| 005793-94-2| stearoyl-2-mléčná kyselina, vápenatá sůl| 7. 90960| 000110-15-6| jantarová kyselina| 91200| 000126-13-6| acetát-isobutyrát sacharózy| 91360| 000126-14-7| oktaacetát sacharózy| 91840| 007704-34-9| síra| 91920| 007664-93-9| kyselina sírová| 92030| 010124-44-4| síran měďnatý| SML(T) = 5 mg/kg (7) vyjádřeno jako měď 92080| 014807-96-6| talek| 92150| 01401-55-4| kyseliny taninu| V souladu se specifikacemi JECFA 92160| 000087-69-4| vinná kyselina| 92195| —| taurin, soli| 8. 92205| 057569-40-1| 2,2'-methylenbis(4-methyl-6-terc-butylfenol)diester tereftalové kyseliny| 9. 92350| 000112-60-7| tetraethylenglykol| 10. 92640| 000102-60-3| N,N,N',N'-tetrakis(2-hydroxypropyl)ethylendiamin| 11. 92700| 078301-43-6| 2,2,4,4-tetramethyl-20(2,3-epoxypropyl)-7-oxa-3,20-diazadispiro[5.1.11.2]-heneikosan-21-on, polymer| 12\\. SML = 5 mg/kg 92930| 120218-34-0| thiodiethylenbis(5-methoxykarbonyl-2,6-dimethyl-1,4-dihydropyndine-3-karboxylát| 13\\. SML = 6 mg/kg 93440| 013463-67-7| oxid titaničitý| 93520| 000059-02-9 010191-41-0| alfa-tokoferol| 93680| 009000-65-1| guma tragant| 93720| 00108-78-1| 2,4,6-triamino-1,3,5-triazin| SML = 30 mg/kg 93760| 000077-90-7| tributyl-O-acetylcitrát| 93970| —| tricyklodekandimethanol-bis(hexahydroftalát)| SML = 0,05 mg/kg 94320| 000112-27-6| triethylenglykol| 94960| 000077-99-6| 2-ethyl-2-(hydroxymethyl)propan-1,3-diol| SML = 6 mg/kg 95000| 028931-67-1| poly[2,2-bis(hydroxymethyl)butan-1-ol-trimethakrylát]-co-methyl-methakrylát| 95020| 6846-50-0| 2,2,4-trimethylpentan-1,3-diyl-diisobutyrát| SML = 5 mg/kg. Při použití jsou nutné rukavice na jedno použití 95200| 001709-70-2| 1,3,5-trimethyl-2,4,6-tris(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzyl)benzen| 95270| 161717-32-4| 2,4,6-tris(terc-butyl)fenyl-2-butyl-2-ethylpropan-1,3-diol-fosfát| SML = 2 mg/kg (jako suma fosfitu, fosfátu a produktu hydrolýzy=TTBP) 95420| 745070-61-5| 1,3,5-tris(2,2-dimethylpropanamido)-benzen| SML = 0,05 mg/kg potraviny 95725| 110638-71-6| vermikulit, reakční produkt s lithium-citrátem| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) vyjádřeno jako lithium 95855| 007732-18-5| voda| V souladu se zvláštním právním předpisem, kterým se stanoví požadavky na pitnou vodu 95858| —| parafiny, rafinované, získané z ropy nebo syntetických uhlovodíků| SML = 0,05 mg/kg a v souladu se specifikacemi uvedenými v dodatku II této přílohy. Látka nesmí být použita v předmětech, které přijdou do styku s tukovými potravinami. 95859| —| vosky, rafinované, získané z ropy nebo syntetických uhlovodíků| V souladu se specifikacemi uvedenými v dodatku II této přílohy 95883| —| bílé minerální oleje, parafinické, získané z ropných uhlovodíků| V souladu se specifikacemi uvedenými v dodatku II této přílohy 95905| 013983-17-0| wollastonit| 95920| —| dřevní moučka a vlákna, neupravená| 95935| 011138-66-2| xanthanová guma| 96190| 020427-58-1| hydroxid zinečnatý| SML = 25 mg/kg (38) (vyjádřeno jako zinek) 96240| 001314-13-2| oxid zinečnatý| SML = 25 mg/kg (38) (vyjádřeno jako zinek) 96320| 001314-98-3| sulfid zinečnatý| SML = 25 mg/kg (38) (vyjádřeno jako zinek) ODDÍL B PM/REF. č.| Číslo CAS| Název| Omezení a/nebo specifikace ---|---|---|--- 30180| 02180-18-9| octan manganatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 31500| 025134-51-4| akrylová kyselina-2-ethylhexyl-akrylát, kopolymer| SML(T) = 6 mg/kg (36) (vyjádřeno jako akrylová kyselina) a SML = 0,05 mg/kg (vyjádřeno jako 2-ethylhexyl-akrylát) 31520| 61167-58-6| 2-terc-butyl-6-(3-terc-butyl-2-hydroxy-5-methylbenzyl)-4-methylfenyl-akrylát| SML = 6 mg/kg 31920| 00103-23-1| bis(2-ethylhexyl)-hexandioát bis(2-ethylhexyl)-adipát| SML = 18 mg/kg (1) 34130| —| alkyldimethy laminy (lineární alkylyC12-C20 se sudým počtem atomů uhlíku)| SML = 30 mg/kg 34230| —| alkyl(C8-C22)sulfonové kyseliny| SML = 6 mg/kg 34650| 151841-65-5| hydroxid-bis[2,2'methylbis(4,6-di-terc-butylfenyl)fosfát]hlinitý| SML = 5 mg/kg 35760| 01309-64-4| oxid antimonitý| SML = 0,02 mg/kg (vyjádřeno jako antimon a včetně nejistoty měření) 36720| 17194-00-2| hydroxid barnatý| SML(T)= 1 mg/kg (12) (vyjádřeno jako baryum) 36800| 10022-31-8| dusičnan barnatý| SML(T) = 1 mg/kg (12) (vyjádřeno jako baryum) 38240| 00119-61-9| benzofenon| SML = 0,6 mg/kg 38560| 07128-64-5| 2,5-bis(5-ferobutyl-2-benzoxazolyl)thiofen| SML = 0,6 mg/kg 38700| 63397-60-4| bis(2-karbobutoxyethyl)cín-bis(isooktylsulfanylacetát)| SML = 18 mg/kg 38000| 000553-54-8| lithium-benzoát| SML (T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 38505| 351870-33-2| cis-endo-bicyklo[2.2.1]heptan-2,3-dikarboxylová kyselina, di-sodná sůl| SML = 5 mg/kg. Nepoužívat s polyethylenem ve styku s kyselými potravinami.Čistota ≥ 96%. 38800| 32637-78-8| N,N'-bis(3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propionyl)hydrazid| SML= 15 mg/kg 38820| 26741-53-7| bis(2,4-di-terc-butylfenyl) pentaerythritoldifosfit| SML = 0,6 mg/kg 38940| 110675-26-8| 2,4-bis(dodecylthiomethyl)-6-methylfenol| SML(T) = 5 mg/kg (40) 39060| 35958-30-6| 1,1-bis(2-hydroxy-3,5-di-terc-butylfenyl)ethan| SML = 5 mg/kg 39090| —| N,N-bis(2-hydroxyethyl)alkyl(C8-C18)amin| SML(T)= 1,2 mg/kg (13) 39120| —| N,N-bis(2-hydroxyethyl)alkyl(C8-C18) aminhydrochloridy| SML(T)= 1,2mg/kg (13) (vyjádřeno jako N,N-bis(2-hydroxyethyl) alkyl(C8-C18)amin) 40000| 00991-84-4| 2,4-bis(oktylsulfanyl)-6-(4-hydroxy-3,5-di-terc-butylanilino)-1,3,5-triazin| SML = 30 mg/kg 40020| 110553-27-0| 2,4-bis[(oktylthiomethyl)-6-methyl]fenol| SML(T) = 5 mg/kg (40) 40160| 61269-61-2| N,N'-bis(2,2,6,6-tetramethylpipend-4-yl)hexamethylendiamin-1,2-dibromethan, kopolymer| SML = 2,4 mg/kg 40720| 025013-16-5| 2-terc-butyl-4-methoxyfenol; terc-butyl-4-hydroxyanisol (= BHA)| SML = 30 mg/kg 40800| 13003-12-8| 4,4'-butylidenbis(6-terc-butyl-3-methylfenylditridecylfosfit)| SML = 6 mg/kg 40980| 19664-95-0| butanová kyselina, sůl manganu| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 42000| 63438-80-2| (2-karbobutoxyethyl)cín-tris(isooktylsulfanylacetát)| SML = 30 mg/kg 42400| 10377-37-4| uhličitan lithný| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 42480| 00584-09-8| uhličitan rubidný| SML = 12 mg/kg 43600| 04080-31-3| 1-(3-chlorallyl)-3,5,7-triaza-1-azoniaadamantanchlorid| SML = 0,3 mg/kg 43680| 00075-45-6| chlordifluormethan| SML = 6 mg/kg V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 44960| 11104-61-3| oxid kobaltitý| SML(T) = 0,05 mg/kg (14) (vyjádřeno jako kobalt) 45440| -| stryenované butylované kresoly| SML = 12 mg/kg 46640| 000128-37-0| 2,6-di-terc-butyl-4-methylfenol; (= BHT)| SML = 3 mg/kg 47500| 153250-52-3| N,N'-dicyklohexylnaftalen-2,6-dikarboxamid| SML = 5 mg/kg 47600| 084030-61-5| didodecylcín-bis(isooktyl-sulfanylacetát)| SML(T) = 0,05 mg/kg (41) (jako součet dodecyltriisooktylcín-sulfanylacetátu, didodecyliisooktylcín-sulfanylacetátu, dodecylcín-trichloridu a didodecylcín-dichloridu) vyjádřené jako součet mono- a didodecylcínchloridů. 48640| 00131-56-6| 2,4-dihydroxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (15) 48800| 00097-23-4| 2,2'-dihydroxy-5,5'-dichlordifenylmethan| SML = 12 mg/kg 48880| 00131-53-3| 2,2'-dihydroxy-4-methoxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (15) 49595| 057583-35-4| dimethylcínbis(ethylhexyl-merkaptoacetát)| SML(T) = 0,18 mg/kg (16) (vyjádřeno jako cín) 49600| 26636-01-1| dimethylcínbis(isooktylsulfanylacetát)| SML(T) = 0,18 mg/kg (16) (vyjádřeno jako cín) 49840| 02500-88-1| dioktadecyl-disulfid| SML = 3 mg/kg 50160| —| di-n-oktylcínbis(n-alkyl(C10-C16) sulfanylacetát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50240| 10039-33-5| di-n-oktylcínbis(2-ethylhexylmaleinát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50320| 15571-58-1| di-n-oktylcínbis(2-ethylhexyl-sulfanylacetát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50360| —| di-n-oktylcínbis(ethylmaleinát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50400| 33568-99-9| di-n-oktylcínbis(isooktyl-maleinát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50480| 26401-97-8| di-n-oktylcínbis(isooktylsulfanylacetát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50560 | —| di-n-oktylcínbutanl, 4-diol-bis (sulfanylacetát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) SML(T) = 0,006 mg/kg (17) 50640| 03648-18-8| di-n-oktylcíndidodekanoát di-n-oktylcíndilaurát| (vyjádřeno jako cín) 50720| 15571-60-5| di-n-oktylcíndimaleinát| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50800| —| di-n-oktylcíndimaleinát, esterifikovaný| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50880| —| di-n-oktylcíndimaleinát, polymery (n = 24)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 50960| 69226-44-4| di-n-oktylcínethylenglykolbis(sulfanylacetát)| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 51040| 15535-79-2| di-n-oktylcínsulfanylacetát| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 51120| -| di-n-oktylcínthiobenzoát[(2-ethylhexyl)-sulfanylacetát]| SML(T) = 0,006 mg/kg (17) (vyjádřeno jako cín) 51570| 00127-63-9| Difenylsulfon| SML = 3 mg/kg (25) 51680| 00102-08-9| N,N'-difenylthiomočovina| SML = 3 mg/kg 52000| 27176-87-0| dodecylbenzensulfonová kyselina| SML = 30 mg/kg 52320| 52047-59-3| 2-(4-dodecylfenyl)indol| SML = 0,06 mg/kg 52880| 23676-09-7| ethyl4-ethoxybenzoát| SML = 3,6 mg/kg 53200| 23949-66-8| 2-ethoxy-2'-ethyloxanilid| SML = 30 mg/kg 53670| 032509-66-3| ethylenglykol-bis[3,3-bis(3-terc-butyl4-hydroxyfenyl)butanoát]| SML = 6 mg/kg 54880| 000050-00-0| formaldehyd| SML(T)= 15 mg/kg (22) 55200| 001166-52-5| dodecyl-3,4,5-trihydroxybenzoát; dodechl-gallát| SML(T) = 30 mg/kg (34) 55280| 001034-01-1| oktyl-3,4,5-trihydroxybenzoát; oktyl-gallát| SML(T) = 30 mg/kg (34) 55360| 000121-79-9| propyl-3,4,5-trihydroxybenzoát; propyl-gallát| SML(T) = 30 mg/kg (34) 58960| 00057-09-0| hexadecyltrimethylamoniumbromid| SML = 6 mg/kg 59120| 23128-74-7| 1,6-bis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanamid]cyklohexan| SML = 45 mg/kg 59200| 35074-77-2| 1,6-bis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoát]cyklohexan| SML = 6 mg/kg 60320| 70321-86-7| 2-(2-hydroxy-3,5-bis(1,1-dimethylbenzyl)fenyl)benzotriazol| SML = 1,5 mg/kg 60400| 03896-11-5| 2-(2'-hydroxy-3'-terc-butyl-5'-methylfenyl)-5-chlorbenzotriazol| SML(T) = 30 mg/kg (19) 60800| 65447-77-0| dimethylester [1-(2-hydroxyethyl)-4-hydroxy-2,2,6,6-tetramethylpiperidin]-sukcinátu, kopolymer| SML = 30 mg/kg 61280| 03293-97-8| 2-hydroxy-4-n-hexyloxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (15) 61360| 00131-57-7| 2-hydroxy-4-methoxybenzofenon| SML(T)= 6 mg/kg (15) 61440| 02440-22-4| 2-(2-hydroxy-5-methylfenyl)benzotriazol| SML(T) = 30 mg/kg (19) 61600| 01843-05-6| 2-hydroxy-4-n-oktyloxybenzofenon| SML(T) = 6 mg/kg (19) 63200| 51877-53-3| manganatá sůl mléčné kyseliny manganum-dilaktát| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 63940| 008062-15-5| lignosulfonová kyselina| SML = 0,24 mg/kg a k použití jako rozprašovač pro disperzi plastů. 64320| 10377-51-2| jodid lithný| SML(T) = 1 mg/kg (11) (vyjádřeno jako jod) a SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 65120| 07773-01-5| chlorid manganatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 65200| 12626-88-9| hydroxid manganatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 65280| 10043-84-2| hypofosfit manganatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 65360| 11129-60-5| oxid manganatý| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 65440| —| difosforečnan manganu| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 66350| 085209-93-4| 2,2'-methylenbis(4,6-di-terc-butylphenyl) lithiumfosfát| SML = 5 mg/kg a SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 66360| 85209-91-2| 2,2'-methylenbis(4,6-di-terc-butylfenyl)-natriumfosfát| SML = 5 mg/kg 66400| 00088-24-4| 2,2'-methylenbis(4-ethyl-6-terc-butylfenol)| SML(T)= 1,5 mg/kg (20) 66480| 00119-47-1| 2,2'-methylenbis(4-methyl-6-terc-butylfenol)| SML(T)= 1,5 mg/kg (20) 67360| 067649-65-4| dodecyltriisooktylcin-sulfanylacetát| SML(T) = 0,05 mg/kg (41) (jako součet dodecyltriisooktylcín-sulfanylacetátu, didodecyliisooktylcín-sulfanylacetátu, dodecylcín-trichloridu a didodecylcín-dichlondu) vyjádřené jako součet mono- a didodecylcínchloridů. 67515| 057583-34-3| monomethylcíntris(ethylhexylmerkaptoacetát)| SML(T) = 0,18 mg/kg (16) (vyjádřeno jako cín) 67520| 54849-38-6| monomethylcíntris(isooktyl-sulfanylacetát)| SML(T) = 0,18mg/kg (16) (vyjádřeno jako cín) 67600| —| mono-n-oktylcíntris(alkyl(C10-C16)-sulfanylacetát)| SML(T)= 1,2 mg/kg (18) (vyjádřeno jako cín) 67680| 27107-89-7| mono-n-oktylcíntris(2-ethylhexyl-sulfanylacetát)| SML(T)=1,2 mg/kg (18) (vy jádřeno jako cín) 67760| 26401-86-5| mono-n-oktylcíntris(isooktyl-sulfanylacetát)| SML(T)=1,2 mg/kg (18) (vyjádřeno jako cín) 67896| 020336-96-3| lithium-tetradekanoát; lithium-myristát| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 68320| 02082-79-3| oktadecyl3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxylfenyl)propanoát| SML = 6 mg/kg 68400| 10094-45-8| oktadecyl-(Z)-dokos-9-enamid oktadecylerukamid| SML = 5 mg/kg 68860| 004724-48-5| n-oktylfosfoniová kyselina| SML = 0,05 mg/kg 69160| 014666-94-5| olejová kyselina, kobaltová sůl| SML(T) = 0,05 mg/kg (14) (vyjádřeno jako kobalt) 69840| 16260-09-6| N-(Z)-oktadec-9-en-1-ylhexadekanamid oleylpalmitamid| SML = 5 mg/kg 71935| 007601-89-0| chloristan sodný, monohydrát| SML = 0,05 mg/kg (31) 72081/10| —| hydrogenované smoly z ropných uhlovodíků| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy. 72160| 00948-65-2| 2-fenylindol| SML = 15 mg/kg 72800| 01241-94-7| difenyl-2-ethylhexylfosfát| SML = 2,4 mg/kg 73040| 13763-32-1| kyselina fosforečná, lithné soli| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 73120| 10124-54-6| kyselina fosforečná, soli manganu| SML(T) = 0,6 mg/kg (10) (vyjádřeno jako mangan) 74400| —| tris(nonylfenyl)ester kyseliny fosforité nebo tris(dinonylfenyl)ester kyseliny fosforité tris(nonyl- a/nebo dinonylfenyl)fosforitan| SML = 30 mg/kg 77440| —| polyethylenglykoldi(12hydroxyoktadec9-enoát) polyethylenglykoldiricinoleát| SML = 42 mg/kg 77520| 61791-12-6| polyethylenglykolester ricinového oleje| SML = 42 mg/kg 78320| 09004-97-1| polyethylenglykol 12hydroxyoktadec9-enoát polyethylenglykol-monoricinoleát| SML = 42 mg/kg 81200| 71878-19-8| poly(6-[(1,1,3,3-tetrameťhylbutyl)amino]-1,3,5-tnazin-2,4-diyl]-[(2,2,6,6-tetramethylpiperid-4-yl)imino]hexarnethylen[(2,2,6,6-tetramethylpiperid-4-yl)imino]| SML = 3 mg/kg 81680| 07681-11-0| jodid draselný| SML(T)= 1 mg/kg (11) (vyjádřeno jako jod) 82020| 19019-51-3| propanová kyselina, sůl kobaltu| SML(T) = 0,05 mg/kg (14) (vyjádřeno jako kobalt) 83595| 119345-01-6| reakční produkt di-terc-butylfosfonitu s bifenylem získaný kondenzací 2,4-di-terc-butylfenolu s produkty Friedelovy-Craftovy reakce chloridu fosforitého a bifenylu| SML = 18 mg/kg V souladu se specifikacemi uvedenými v dodatku IT této přílohy. 83700| 00141-22-0| (Z)-12-hydroxyoktadec-9-enová kyselina ricinolejová kyselina| SML = 42 mg/kg 84800| 00087-18-3| 4-terc-butylfenyl-salicylát| SML = 1,2 mg/kg 84880| 00119-36-8| methyl-salicylát| SML = 30 mg/kg 85760| 12068-40-5| křemičitan lithnohlinitý| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 85920| 12627-14-4| křemičitan lithný| SML(T) = 0,6 mg/kg (8) (vyjádřeno jako lithium) 85950| 037296-97-2| kyselina křemičitá, sůl s fluoridem sodno-hořečnatým| SML = 0,15 mg/kg (vyjádřeno jako fluorid). Pouze k použití ve vrstvách vícevrstvých materiálů, které nepřijdou do styku s potravinami. 86480| 007631-90-5| hydrogensiřičitan sodný| SML(T)= 10 mg/kg (30) (vyjádřeno jako SO2) 86800| 07681-82-5| jodid sodný| SML(T)= 1 mg/kg (11) (vyjádřeno jako jod) 86880| —| natriummonoalkyl-dialkylfenoxybenzendisulfonát| SML = 9 mg/kg 86920| 007632-00-0| dusitan sodný| SML = 0,6 mg/kg 86960| 007757-83-7| siřičitan sodný| SML(T)= 10 mg/kg (30) (vyjádřeno jako SO2) 87120| 007772-98-7| thiosíran sodný| SML(T) = Í0 mg/kg (30) (vyjádřeno jako SO2) 89170| 13586-84-0| oktadekanová kyselina, kobaltnatá sůl stearová kyselina, kobaltnatá sůl| SML(T) = 0,05 mg/kg (14) (vyjádřeno jako kobalt) 92000| 07727-43-7| síran barnatý| SML(T) = 1 mg/kg (12) (vyjádřeno jako baryum) 92320| —| tetradecylpolyethylenglykol (EO = 3-8) ether glykolové kyseliny| SML = 15 mg/kg 92560| 38613-77-3| tetrakis(2,4-di-terc-butylfenyl)bifenyl-4,4'-ylendiifosfonit| SML = 18 mg/kg 92800| 00096-69-5| 4,4'-thiobis(6-terc-butyl-3-methylfenol)| SML = 0,48 mg/kg 92880| 41484-35-9| thiodiethanolbis(3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoát)| SML = 2,4 mg/kg 93120| 00123-28-4| didodecylthiodipropanoát| SML(T)=5 mg/kg (21) 93280| 00693-36-7| dioktadecyl-thiodipropanoát| SML(T)=5 mg/kg (21) 94400| 036443-68-2| triethylenglykol bis[3-(3-terc-butyl-4hydroxy-5-methylfenyl)propanoát]| SML = 9 mg/kg 94560| 00122-20-3| triisopropanolamin| SML = 5 mg/kg 95265| 227099-60-7| 1,3,5-tri(4-benzoylfenyl)benzen| SML = 0,05 mg/kg 95280| 40601-76-1| 1,3,5-tris(4-terobutyl-3-hydroxy-2,6-dimethylbenzyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion| SML = 6 mg/kg 95360| 27676-62-6| 1,3,5-tris(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzyl)-1,1,3,5-triazin-2,4,6-(1H,3H,5H)-trion| SML = 5 mg/kg 95600| 01843-03-4| 1,1,3-tris(2-methyl-4-hydroxy-5-terc-butylfenyl)butan| SML = 5 mg/kg DODATEK I PRODUKTY ZÍSKANÉ BAKTERIÁLNÍ FERMENTACÍ PM/Ref. Č.| Číslo CAS| Název| Omezení a/nebo specifikace ---|---|---|--- (1)| (2)| (3)| (4) 18888| 080181-31-3| 3-hydroxybutanová kyselina a 3-hydroxypentanová kyselina, kopolymer| V souladu se specifikacemi stanovenými v dodatku II této přílohy DODATEK II SPECIFIKACE Část A: Obecné specifikace Materiály a předměty vyrobené z plastů nesmí uvolňovat primární aromatické aminy ve stanovitelném množství (DL = 0,01 mg/kg potraviny nebo simulantu potravin). Hodnoty migrace primárních aromatických aminů uvedených v této příloze se na toto omezení nevztahují. Část B: Jiné specifikace PM/Ref. č.| Jiné specifikace ---|--- 11530| (2-hydroxypropan-1-yl)-akrylát Může obsahovat až 25 % (hmot.) 2-hydroxyisopropyl-akrylatu (CAS No 002918-23-2) 16690| divinylbenzen Může obsahovat až 45 % ethyl(vinyl)benzenu. 18888| 3hydroxybutanová kyselina a 3hydroxypentanová kyselina, kopolymer | Definice| Tyto kopolymery jsou vyráběny řízenou fermentací s bakterií Alcaligenes eutrophus za použití směsi glukosy a kyseliny propanové jako zdrojů uhlíku. Použitý organismus nesmí být získán genetickou modifikací a musí pocházet z jednoho přirozeně se vyskytujícího kmene Alcaligenes eutrophus H16NCIMB 10442. Zásobní kultura organismu se uchovává v lyofilizovaném stavu v ampulích. Dílčí/pracovní kultura se připraví ze zásobní kultury, uchovává se v kapalném dusíku a používá se pro přípravu inokula pro fermentaci. Vzorky z fermentoru jsou denně prohlíženy pod mikroskopem, sledují se jakékoli změny morfologie kolonií na různých agarových půdách při různých teplotách. Kopolymery se izolují z tepelně ošetřených bakterií řízeným rozkladem dalších buněčných složek, promytím a sušením. Tyto kopolymery jsou obvykle nabízeny jako tvarované nebo tavením přetvařované granule obsahující přísady jako jsou nukleační činidla, změkčovadla, plnidla, stabilizátory a pigmenty, které vyhovují obecným a individuálním specifikacím. — Chemický název| Poly(3Dhydroxybutanoátco3Dhydroxypentanoát) — Číslo CAS| 80181-31-3 — Strukturní vzorec| 5kB kde n / (m + n) je větší než 0 a menší nebo rovno 0,25 — Průměrná molekulová hmotnost| Nejméně 150 000 (stanoveno gelově permeační chromatografickou metodou). — Obsah| Nejméně 98 % poly(3Dhydroxybutanoátco3D-hydroxypentanoát), analyzován po hydrolýze jako směs kyseliny 3Dhydroxybutanové a kyseliny 3D-hydroxypentanové. Popis| Po izolaci bílý až krémově bílý prášek. Vlastnosti| — Identifikační zkoušky:| — Rozpustnost| Rozpustný v chlorovaných uhlovodících, jako je chloroform nebo dichlormethan, ale prakticky nerozpustný v ethanolu, alifatických alkanech a ve vodě. — Omezení| QMA pro but2enovou kyselinu (krotonovou kyseliny) nesmí překročit hodnotu 0,05 mg/6dm2. — Čistota| Před granulací musí výchozí látka (práškový kopolymer) obsahovat: — Dusík| Nejvýše 2 500 mg/kg plastu — Zinek| Nejvýše 100 mg/kg plastu — Měď| Nejvýše 5 mg/kg plastu — Olovo| Nejvýše 2 mg/kg plastu — Arsen| Nejvýše 1 mg/kg plastu — Chrom| Nejvýše 1 mg/kg plastu 23547| Polydimethylsiloxan (Mw > 6 800) Minimální viskozita 100×10-6 m2.s-1 (= 100 centistokesů) při 25°C 24903| Sirupy, hydrolyzovaný škrob, hadrogenované V souladu s kritérii čistoty pro maltitolový sirup E 965(ii) stanovené vyhláškou č. 54/2002 Sb. 25385| triallylamin 40 mg/kg hydrogelu při poměru 1 kg potraviny na maximálně 1,5 gramů hydrogelu. Použití pouze v hydrogelech určených pro nepřímý styk s potravinou. 38320| 4(2benzoxazolyl)4'(5metylbenzoxazolyl)stilben Nejvýše 0,05 % (m/m) (množství látky / množství přípravku) 42080| Saze Specifikace \\- Toluenový extrakt: max. 0,1% stanoveno metodou ISO 6209 \\- UV absorbance cyklohexanového extraktu při vlnové délce 386 nm: < 0,02 pro 1 cm kyvetu nebo < 0,1 pro 5 cm kyvetu, stanoveno obecně uznávanou analytickou metodou \\- Obsah benzo[a]pyrenu: max. 0,25 mg/kg sazí \\- Maximální obsah sazí v polymeru: 2,5 %. 43480| Aktivní uhlí Pouze pro použití v materiálu PET a v množství max.10mg/kg polymeru. Tytéž požadavky na čistotu jako pro medicinální uhlí (rostlinná čerň) (E 153) stanovené vyhláškou č.54/2002 Sb. 43680| Chlordifluormethan Obsah chlordifluormethanu menší než 1 mg na kg látky 47210| dibutylthiocíničitá kyselina, polymer —| Molekulová jednotka = (C8H18S3Sn2)a (n = 1,5 - 2) 60025| Specifikace: \\- minimální viskozita (při 100°C) = 3,8 cSt \\- průměrná molekulová hmotnost > 450 64990| Maleianhydrid-styren, kopolymer, sodná sůl MW frakce < 1000 tvoří méně než 0,05 % (hmotnostních) 67155| Směs 4-(2-benzoxazolyl)-4'-(methyl-2-benzoxazolyl)stilbenu, 4,4'-bis(2-benzoxazolyl) stilbenu a 4,4'-bis(5-methyl-2-benzoxazolyl)stilbenu Směs získaná z výrobního procesu v typickém poměru: (58-62 %): (23-27 %): (13-17) 72081/10| Hydrogenované smoly z ropných produktů Specifikace: Hydrogenované smoly z ropných uhlovodíků se vyrábějí katalytickou nebo tepelnou polymerací alifatických, alicyklických nebo alkenylbenzenových dienů a olefinů z destilátů krakovaných surovin s bodem varu na vyšším než 220°C.Rovněž se vyrábějí z čistých polymerů z těchto zdrojů s následnou destilací, hydrogenací a dalším zpracováním Vlastnosti: Viskozita: > 3 Pa.s při 120 °C. Bod měknutí: > 95 °C, jak bylo stanoveno metodou ASTM E 28-67. Bromové číslo: < 40 (ASTM D 1159) Barva 50 % roztoku v toluenu < 11 v Gardnerově stupnici. Zbytkový aromatický polymer ≤ 50 ppm. 76721| polydimethylsiloxan (Mw > 6 800) Minimální viskozita 100×10-6 m2.s-1 (= 100 centistokesů) při 25°C 76723| Kopolymery poly(dimethylsiloxanu) s koncovými 3-aminpropylovými skupinami a bis(3-isokyanatocyklohexyl)methanu Specifikace: Frakce s molekulovou hmotností < 1000 by neměla přesáhnout 1,5% (hmotnostních) 76725| Kopolymery poly(dimethylsiloxanu) s koncovými 3-aminopropylovými skupinami a 5-iso-kyanato-1-(isokyanatomethyl)-1,3,3-trimethylcyklohexanu Specifikace: Frakce s molekulovou hmotností < 1000 by neměla přesáhnout 1%> (hmotnostních) 76845| Polyester 1,4-butanediolu s kaprolaktonem MW frakce < 1000 tvoří méně než 0,5 % (hmotnostních) 76815| Polyester kyseliny adipové s glycerolem nebo pentaerythritolem, estery se sudým počtem uhlíkových atomů, mastné kyseliny C12-C22, lineární MW frakce < 1000 tvoří méně než 0,05 % (hmotnostních) 77895| alkyl (C16 \\- C18) ethery poly(ethylenglykolu) (n = 2 – 6) Složení směsi: 1\\. alkyl (C16 \\- C18)ethery poly(ethylenglykolu) (n = 2 – 6) (přibližně 28 % hmot.). 2\\. mastné alkoholy (C16 \\- C18) (přibližně 48 % hmot.), 3\\. alkyl (C16 \\- C18)ethery ethylenglykolu) (přibližně 24 % hmot.) “ 79600| Poly(ethylenglykol)tridecylether, fosfát Poly(ethylenglykol) (EO < 11) tridecylether, fosfát (mono- a dialkyl ester) s max. 10 % obsahem poly(ethylenglykolu) (EO ≤ 11) tridecyletheru. 81500| Poly(vinylpyrrolidon) Látka splňuje kritéria pro čistotu stanovená ve směrnici Komise 96/77/ES 83595| Reakční produkty di-terc-butylfosfonitu s bifenylem získané kondenzací 2,4-di-terc-butylfenolu s produkty Friedelovy-Craftsovy reakce chloridu fosforitého a bifenylu Složení \\- 4,4'-bifenylenbis[0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit] (číslo CAS 38613-77-3) (36 – 46 % hmot*) \\- 4,3'-bifenylenbis[0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit] (číslo CAS 118421-00-4) (17 – 23 % hmot.) \\- 3,3'-bifenylenbis[0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit] (číslo CAS 118421-01-5) (1 – 5 % hmot.) \\- 4,-bifenylenbis[0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit] (číslo CAS 91362-37-7) (17 – 19 % hmot.) \\- tris(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit (číslo CAS 31570-04-4) (9 – 18 % hmot.) \\- 4,4'-bifenylenbis{ [0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit] [0,0-bis(2,4-di-terc-butylfenyl)fosfonit]} (číslo CAS 112949-97-0) (< 5 % hmot.) Jiné specifikace: \\- Obsah fosforu nejméně 5,4 až 5,9 % \\- Číslo kyselosti nejvýše 10 mg KOH na gram \\- Rozmezí bodu tání: 85 - 110 °C 88640| Sójový olej, epoxidovaný Oxiran < 8 %, jodové číslo < 6 95858| Specifikace: — obsah uhlovodíků s počtem atomů uhlíku menším než 25: nejvýše 40 % (m/m) — viskozita nejméně 2,5 cSt při teplotě 100°C. — Průměrná molekulová hmotnost nejméně 350. 95859| Vosky, rafinované, získané z ropy nebo ze syntetických uhlovodíků Produkt by měl odpovídat následujícím specifikacím: — Obsah minerálních uhlovodíků s uhlíkovým číslem menším než 25: nejvýše 5 % (m/m) — Viskozita nejméně 11×10-6 m2.s-1 (= 11 centistokesů) při 100°C. — Průměrná molekulová hmotnost nejméně 500. 95883| Bílé minerální oleje, parafinické, získané z ropy nebo ze syntetických uhlovodíků Produkt by měl odpovídat následujícím specifikacím: — Obsah minerálních uhlovodíků s uhlíkovým číslem menším než 25: nejvýše 5 % (m/m) — Viskozita nejméně 8,5×10-6 m2.-s-1 (= 8,5 centistokesů) při 100°C. — Průměrná molekulová hmotnost nejméně 480. *) Použité množství látky/množství směsi DODATEK III POZNÁMKY TÝKAJÍCÍ SE SLOUPCE „OMEZENÍ A/NEBO SPECIFIKACE“ (1) Varování: existuje riziko překročení SML v tukových simulantech (2) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 10060 a 23920. (3) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 15760, 16990, 47680, 53650, 89440. (4) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 19540, 19960 a 64800. (5) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 14200, 14230 a 41840. (6) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 66560 a 66580. (7) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 30080, 42320, 45195, 45200, 53610, 81760, 89200, 92030. (8) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 24886, 38000, 42400, 62020, 64320, 66350, 67896, 73040, 85760, 85760, 85840, 85920 a 95725. (9) Varování: existuje riziko, že migrace látky zhorší organoleptické vlastnosti potraviny, se kterou je ve styku, a v důsledku toho konečný výrobek nevyhoví článku 2 druhé odrážce směrnice 89/109/EHS. (10) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 30180, 40980, 63200, 65120, 65200, 65280, 65360, 65440 a 73120. (11) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 45200, 64320, 81680 a 86800. (12) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 36720, 36800, 36840 a 92000. (13) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 39090 a 39120. (14) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 44960, 68078, 69160, 82020 a 89170. (15) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 15970, 48640, 48720, 48880, 61280, 61360 a 61600. (16) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 49595, 49600, 67515, 67520 a 83599. (17) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 50160, 50240, 50320, 50360, 50400, 50480, 50560, 50640, 50720, 50800, 50880, 50960, 51040 a 51120. (18) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 67600, 67680 a 67760. (19) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 60400, 60480 a 61440. (20) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 66400 a 66480. (21) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 93120 a 93280. (22) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 17260, 18670, 54880 a 59280. (23) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 13620, 36840, 40320 a 87040. (24) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 13720 a 40580. (25) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 16650 a 51570. (26) QMA(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem zbytkových množství látek uvedených pod čísly PM/REF 14950, 15700, 16240, 16570, 16600, 16630, 18640, 19110, 22332, 22420, 22570, 25210, 25240 a 25270. (27) QMA(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem zbytkových množství látek uvedených pod čísly PM/REF 10599/90A, 10599/91, 10599/92A a 10599/93. (28) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 13480 a 39680. (29) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 22775 a 69920. (30) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 86480, 86960 a 87120. (31) Podle pravidel migračních zkoušek, tam kde se předpokládá styk s tuky, musí být vždy při ověřování dodržení požadavků použit simulant D jako simulant nasycených potravinářských tuků. (32) Podle pravidel migračních zkoušek, tam kde se předpokládá styk s tuky, musí být vždy při ověřování dodržení požadavků použit jako náhradní potravinový simulant D isooktan. (33) QMA(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem zbytkových množství látek uvedených pod čísly PM/REF 14800 a 45600. (34) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 55200, 55280 a 55360. (35) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 25540 a 25550. (36) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 10690, 10750, 10780, 10810, 10840, 11470, 11590, 11680, 11710, 11830, 11890, 11980, 31500 a 76463. (37) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 20020, 20080, 20110, 20140, 20170, 20890, 21010, 21100, 21130, 21190, 21280, 21340 a 21460. (38) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 81515, 96190, 96240 a 96320, jakož i solí (včetně podvojných solí a kyselých solí) zinku povolených kyselin, fenolů nebo alkoholů. Totéž omezení pro zinek se uplatní na názvy obsahující termín... kyselina (kyseliny), soli, které se vyskytují v seznamu, v případě, že odpovídající volná kyselina nebo kyseliny nejsou uvedeny. (39) Při velmi vysoké teplotě by mohl být migrační limit překročen. (40) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 38940 a 40020. (41) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 47600 a 67360 (42) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem specifických migrací látek uvedených pod čísly PM/REF 75100 a 75105. (43) SML(T) v tomto konkrétním případě znamená, že omezení nesmí být překročeno úhrnem migrace látek uvedených pod ref.č.: 19150 a 19180. DODATEK IV LIPOFILNÍ LÁTKY, PRO KTERÉ SE POUŽIJE FAKTOR FRF Ref. č.| Číslo CAS| Název ---|---|--- 31520| 061167-58-6| 2-terc-butyl-6-(3-terc-butyl-2-hydroxy-5-methylbenzyl)-4-methylfenyl-akrylát 31530| 123968-25-2| 2,4-di-terc-pentyl-6-[1-(2-hydroxy-3,5-di-terc-pentylfenyl)ethyl]-akrylát 31920| 000103-23-1| bis(2-ethylhexyl)-adipát 34130| –| alkyldimethylaminy (lineární alkyly C12-C20 se sudým počtem atomů uhlíku) 38240| 000119-61-9| benzofenon 38515| 001533-45-5| 4,4'-di(benzoxazol-2-yl)stilben 38560| 007128-64-5| 2,5-bis(5-terc-butylbenzoxazol-2-yl)thiofen 38700| 063397-60-4| bis[2-(butoxykarbonyl)ethyl]cín-bis(isooktyl-sulfanylacetát) 38800| 032687-78-8| N,N'-bis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoyl]hydrazin 38810| 080693-00-1| bis(2,6-di-terc-butyl-4-methylfenyl)-pentaerythritol-bisfosfit 38820| 026741-53-7| bis(2,4-di-terc-butylfenyl)-pentaerythritol-bisfosfit 38840| 154862-43-8| bis[2,4-bis(α,α-dimethylbenzyl)fenyl]-pentaerythritol-bisfosfit 39060| 035958-30-6| 2,2'-ethan-1,1-diylbis(4,6-di-terc-butylfenol) 39815| 182121-12-6| 9,9-bis(methoxymethyl)fluoren 39925| 129228-21-3| 3,3-bis(methoxymethyl)-2,5-dimethylhexan 40000| 000991-84-4| 2-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyanilino)-4,6-bis(oktylsulfanyl)-1,3,5-triazin 40020| 110553-27-0| 2-methyl-4,6-bis[(oktylsulfanyl)methyl]fenol 40800| 013003-12-8| [4,4'-butan-1,1-diylbis(6-terc-butyl-3-methylfenyl)]-bis(ditridecyl-fosfit) 42000| 063438-80-2| [2-(butoxykarbonyl)ethyl]-tris(isooktyl-sulfanylacetát) 45450| 068610-51-5| kopolymer p-kresolu, dicyklopentadienu a isobutylenu 45705| 166412-78-8| diisononyl-cyklohexan-1,2-dikarboxylát 46720| 004130-42-1| 2,6-di-terc-butyl-4-ethylfenol 47540| 027458-90-8| di-terc-dodecyldisulfid 47600| 084030-61-5| didodecylcín-bis(isooktyl-sulfanylacetát) 48800| 000097-23-4| 4,4'-dichlor-2,2'-methylendifenol 48880| 000131-53-3| (2-hydroxyfenyl)(2-hydroxy-4-methoxyfenyl)methanon 49485| 134701-20-5| 2,4-dimethyl-6-(1-methylpentadecyl)fenol 49840| 002500-88-1| dioktadecyldisulfid 51680| 000102-08-9| N,N'-difenylthiomočovina 52320| 052047-59-3| 2-(4-dodecylfenyl)indol 53200| 023949-66-8| N-(2-ethoxyfenyl)-N'-(2-ethylfenyl)oxalamid 53670| 032509-66-3| Ethylenglykol-bis[3,3-bis(3-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)butanoát] 54300| 118337-09-0| 2,2'-ethan-1,1-diylbis(4,6-di-terc-butyl phenyl)-fluorfosfonit 59120| 023128-74-7| N,N'-hexan-1,6-diylbis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanamid] 59200| 035074-77-2| hexan-1,6-diyl-bis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoát] 60320| 070321-86-7| 2-[3,5-bis(α,α-dimethylbenzyl)-2-hydroxyfenyl]benzotriazol 60400| 003896-11-5| 2-(3-terc-butyl-2-hydroxy-5-methylfenyl)-5-chlorbenzotriazol 60480| 003864-99-1| 2-(3,5-di-terc-butyl-2-hydroxyfenyl)-5-chlorbenzotriazol 61280| 003293-97-8| fenyl[4-(hexyloxy)-2-hydroxyfenyl]methanon 61360| 000131-57-7| fenyl(2-hydroxy-4-methoxyfenyl)methanon 61600| 001843-05-6| fenyl[2-hydroxy-4-(oktyloxy)fenyl]methanon 66360| 085209-91-2| natrium-[2,2'-methylenbis(4,6-di-terc-butylfenyl)]-fosfát 66400| 000088-24-4| 2,2'-methylenbis(6-terc-butyl-4-ethylfenol) 66480| 000119-47-1| 2,2'-methylenbis(6-terc-butyl-4-methylfenol) 66560| 004066-02-8| 2,2'-methylenbis(6-cyclohexyl-4-methylfenol) 66580| 000077-62-3| 2,2'-methylenbis[4-methyl-6-(1-methylcyklohexyl)fenol] 68145| 080410-33-9| nitrilotriethylentris(3,3',5,5'-tetra-terc-butylbifenyl-2,2'-diyl)-trisfosfit] 68320| 002082-79-3| oktadecyl -3-(3,5-di -terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoát 68400| 010094-45-8| N-oktadecyldokos-13-enamid 69840| 016260-09-6| N-oktadec-9-en-1-ylpalmitamid 71670| 178671-58-4| pentaerythritol-tetrakis(3,3-difenyl-2-kyanakrylát) 72081/10| -| hydrogenované smoly z ropných uhlovodíků 72160| 000948-65-2| 2-fenylindol 72800| 001241-94-7| 2-ethylhexyl-difenyl-fosfát 73160| -| mono- a dialkyl(n-C16 a n-C18)-fosfáty 74010| 145650-60-8| bis(2,4-di-terc-butyl-6-methylfenyl)-ethyl-fosfit 74400| -| tris(nonylfenyl)-fosfit a tris(dinonylfenyl)-fosfit 76866| -| polyestery propan-1,2-diolu nebo butan-1,3-diolu nebo butan-1,4-diolu nebo poly(propylenglykolu) s kyselinou adipovou a též s koncovými skupinami odvozenými od octové kyseliny nebo mastných kyselin C12-C18 nebo oktan-1-olu nebo dekan-1-olu 77440| -| poly(ethylenglykol)-diricinoleát 78320| 009004-97-1| poly(ethylenglykol)-monoricinoleát 81200| 071878-19-8| poly({6- [(1,1,3,3-tetramethylbutyl)amino]-1,3,5 -triazin-2,4-diyl} [(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)imino]hexan-1,6-diyl[(2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-yl)imino]) 83599| 068442-12-6| produkty reakce 2-sulfanylethyl-oleátu s dichlordimethylstannanem, sulfidem sodným a trichlormethylstannanem 83700| 000141-22-0| ricinolejová kyselina 84800| 000087-18-3| 4-terc-butylfenyl-salicylát 92320| -| α-(karboxymethyl)-ω-tetradecylpoly(ethylenglykol), n = 3-8 92560| 038613-77-3| tetrakis(2,4-di-terc-butylfenyl)-bifenyl-4,4'-diylbisfosfonit 92700| 078301-43-6| poly[20-(2,3-epoxypropyl)-2,2,4,4-tetramethyl-7-oxa-3,20-diazadispiro[5.1.11.2]henikosan-21-on] 92800| 000096-69-5| 4,4'-sulfanylbis(6-terc-butyl-3-methylfenol) 92880| 041484-35-9| sulfandiyldiethylen-bis[3-(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxyfenyl)propanoát] 93120| 000123-28-4| didodecyl-3,3'-sulfandiyldipropanoát 93280| 000693-36-7| dioktadecyl-3,3,-sulfandiyldipropanoát 95270| 161717-32-4| (2-butyl-2-ethylpropan-1,3-diyl)-(2,4,6-tri-terc-butylfenyl)-fosfit 95280| 040601-76-1| 1,3,5-tris(4-terc-butyl-3-hydroxy-2,6-dimethylbenzyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion 95360| 027676-62-6| 1,3,5 -tris(3,5-di-terc-butyl-4-hydroxybenzyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion 95600| 001843-03-4| 1,1,3-tris(5-terc-butyl-4-hydroxy-2-methylfenyl)butan DODATEK V Náležitosti prohlášení o shodě Písemné prohlášení připojené k materiálům a předmětům z plastů musí obsahovat tyto informace: a) název a sídlo, popřípadě místo provozovatele podniku, který vyrábí nebo dováží předměty z plastů nebo látky určené k výrobě těchto materiálů a předmětů; b) identifikaci materiálů, předmětů nebo látek k výrobě těchto materiálů nebo předmětů; c) datum vydání prohlášení; d) potvrzení, že materiály a předměty z plastů splňují požadavky této vyhlášky a přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství1b); e) příslušné informace týkající se používání látek, pro něž jsou podle této vyhlášky zavedena omezení nebo specifikace, aby následní provozovatelé podniků mohli zajistit soulad s těmito omezeními; f) příslušné informace týkající se látek, na které se vztahuje omezení v potravině, získané na základě experimentálních údajů či teoretických výpočtů, konkrétní informace o úrovni jejich specifické migrace a případně o kritériích pro čistotu v souladu se zvláštními právními předpisy5), aby uživatel těchto materiálů a předmětů dodržoval příslušné právní předpisy; g) specifikace týkající se použití materiálu a předmětu, například: i) typ nebo typy potravin, s nimiž má přijít do styku, ii) dobu a teplotu pro manipulaci s ním a jeho skladování při styku s potravinami, iii) poměr mezi velikostí povrchu, který je ve styku s potravinou, a objemem, používaným k určení souladu materiálu nebo předmětu; h) při použití funkční bariéry z plastu ve vícevrstvém materiálu nebo předmětu potvrzení, že materiál nebo předmět je v souladu s požadavky § 10 této vyhlášky. 10. V příloze č. 4 Kapitole I části 2 bodu 2.1 se věta první nahrazuje větou „Zkoušky migrace se provedou s použitím níže uvedených simulantů potravin, přičemž se vyberou ty, které jsou považovány za nejpřísnější při zkušebních podmínkách uvedených v kapitole II.“. 11. V příloze č. 8 části 1 se v bodu 1.5 na konci první věty nahrazuje tečka čárkou a doplňují se slova „s výjimkou slitiny britanium používanou podle vyhlášky č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, zpracování a skladování lihu6).“. Poznámka pod čarou č. 6 zní: „6) Vyhláška č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, zpracování a skladování lihu, ve znění pozdějších předpisů.“. Čl. II Přechodná ustanovení Výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmypokrmy, které nejsou v souladu s ustanoveními této vyhlášky, lze vyrábět a uvádět na trh nejdéle do 7. března 2010. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministryně: Filipiová v. r. 4) Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů. 5) Vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových látkách ve výživě zvířat.“.
Nařízení vlády č. 126/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 126/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb. Vyhlášeno 14. 5. 2009, datum účinnosti 29. 5. 2009, částka 37/2009 * Čl. I - Nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb., se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 29. 5. 2009 126 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 4. května 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb. Vláda nařizuje podle § 49 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 26/2008 Sb.: Čl. I Nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb., se mění takto: 1. V § 2 písm. c) a § 7 odst. 1 až 5 se slova „a výtvarného“ nahrazují slovem „, výtvarného“. 2. V § 2 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: „d) Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize,“. Dosavadní písmena d) až m) se označují jako písmena e) až n). 3. V § 2 se za písmeno j) vkládá nové písmeno k), které zní: „k) Cenu Ministerstva kultury – Designér roku,“. Dosavadní písmena k) až n) se označují jako písmena l) až o). 4. Nadpis nad § 7 zní: „Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury“. 5. V § 7 odst. 2 se na konci písmene c) slova „a architektury.“ nahrazují čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) architektury.“. 6. Za § 8 se vkládají nové § 8a a 8b, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1a znějí: „Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize § 8a (1) Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize se uděluje k ohodnocení mimořádně významných výsledků či výjimečných uměleckých tvůrčích, interpretačních nebo technických počinů v procesu tvorby, výroby, šíření a uchovávání kinematografických a audiovizuálních děl1a) nebo za výzkumnou či propagační činnost v oblasti kinematografie a audiovize nebo za dlouhodobé zásluhy v oblasti kinematografie a audiovize. (2) Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize se uděluje fyzické osobě nebo právnické osobě; fyzické osobě ji lze udělit též in memoriam. (3) Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize lze udělit každoročně zpravidla k 27. říjnu. V kalendářním roce mohou být uděleny nejvýše dvě Ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize, z nichž pouze jedna může být udělena žijící fyzické osobě nebo právnické osobě. (4) Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize tvoří diplom a peněžní ocenění ve výši 300 000 Kč. V případě jejího udělení in memoriam se neposkytuje peněžní ocenění. § 8b (1) Návrhy na udělení ocenění podle § 8a mohou podávat fyzické nebo právnické osoby, a to do 31. května roku udělení ocenění. (2) Návrh na udělení ocenění podle § 8a musí být podán písemně a musí obsahovat jméno, příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, navržených na udělení ocenění, a zdůvodnění návrhu. V případě návrhu na udělení ocenění in memoriam musí návrh obsahovat jméno a příjmení fyzické osoby navržené na udělení ocenění, zdůvodnění návrhu a jméno a příjmení fyzické osoby, která by mohla ocenění převzít. 1a) § 62 zákona č. 121/2000 Sb.“. 7. Za § 20 se vkládají nové § 20a a 20b, které včetně nadpisu znějí: „Cena Ministerstva kultury – Designér roku § 20a (1) Cena Ministerstva kultury – Designér roku se uděluje k ohodnocení mimořádného uměleckého díla1) v oblasti produktového designu, včetně designu industriálního. (2) Cena Ministerstva kultury – Designér roku se uděluje v rámci udílení Výročních cen Czech Grand Design vyhlašovaných každoročně hlavním pořadatelem prostřednictvím tisku a v informačním systému s dálkovým přístupem6). (3) Cena Ministerstva kultury – Designér roku se uděluje autorovi. (4) Cenu Ministerstva kultury – Designér roku lze udělit každoročně. V kalendářním roce může být udělena pouze jedna Cena Ministerstva kultury – Designér roku. (5) Cenu Ministerstva kultury – Designér roku tvoří diplom a peněžní ocenění ve výši 70 000 Kč. § 20b (1) Hodnotící orgán Výročních cen Czech Grand Design jmenovaný hlavním pořadatelem vybere z uměleckých děl1) vytvořených v oblasti produktového designu, včetně designu industriálního, za období od 30. listopadu roku 2 roky předcházejícího roku udělení ocenění do 30. listopadu roku předcházejícího roku udělení ocenění dílo, které doporučí ministrovi k udělení ocenění podle § 20a. (2) Podrobnosti o výběru děl, jejich hodnocení a udílení Výročních cen Czech Grand Designu a složení hodnotícího orgánu Výročních cen Czech Grand Designu, způsob jeho činnosti a další náležitosti upraví stanovy vydané hlavním pořadatelem.“. 8. V § 21 odst. 5 se částka „50 000 Kč“ nahrazuje částkou „100 000 Kč“. 9. V § 23 odst. 1 a § 24 odst. 1 se odkazy na poznámku pod čarou č. 8 nahrazují odkazy na poznámku pod čarou č. 1a a poznámka pod čarou č. 8 se zrušuje. 10. V § 29 odst. 1 se za slova „§ 8 odst. 1“ vkládají slova „, § 8b odst. 1“. 11. V § 29 odst. 2 se za číslo „7“ vkládá slovo „, 8a“. Čl. II Toto nařízení nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr kultury: Mgr. Jehlička v. r.
Nález Ústavního soudu č. 124/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 124/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2009 ve věci návrhu na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně Vyhlášeno 12. 5. 2009, částka 36/2009 * Odůvodnění * I. - 1. Dne 24. 6. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, ke kterým se později připojil další senátor, a to Karel Schwarzenberg (dále jen „navrhovatelé“), na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a př * II. - 4. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve vyjádření ze dne 3. 3. 2009 pouze popsala proceduru přijetí napadeného zákona s tím, že byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce z * III. - 6. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání a Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, byly splněny podmínky, aby Ústavní soud v dané věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (§ 44 ods * IV. - 7. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posoudil, zda zákon, jehož ustanovení je posuzováno z hlediska ústavnosti, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. * V. - 10. Napadený zákon v platném znění obsahuje tento text: * VI. - 11. Ústavní soud z důvodu systematiky nejdříve posuzoval ústavní konformitu § 1 napadeného zákona. * VII. - 15. V předchozím bodě citovaná argumentace a závěr § 1 napadeného zákona dopadá obdobně rovněž na § 2 odst. 5 in fine, dle kterého platí: „Veřejný zájem na vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim pro stavbu vzletové a přistávací dráhy se ve vyvlastňovacím * VIII. - 16. Pokud se jedná o zbývající ustanovení, z jejich akcesorické povahy ve vztahu ke zrušenému ustanovení § 1 napadeného zákona, který jako jediný dostatečně konkretizuje stavby, na něž se má napadený zákon vztahovat, plyne nutnost i jejich zrušení, neboť j * IX. - 21. Ústavní soud uzavírá, že napadený zákon je v rozporu s čl. 1, čl. 11 odst. 1 větou druhou, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy. Ústavní soud shledal návrh důvodným, a proto napadený zákon zrušil. 124 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2009 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení takto: Zákon č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. 1. Dne 24. 6. 2008 byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen návrh 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, ke kterým se později připojil další senátor, a to Karel Schwarzenberg (dále jen „navrhovatelé“), na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, (dále též jen „napadený zákon“) pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 2. Navrhovatelé nejprve argumentují rozporem napadeného zákona s principem dělby moci a pravidly demokratického právního státu podle čl. 2 odst. 3 Ústavy. Dle navrhovatelů je princip dělby moci základním stavebním kamenem demokratického právního státu. Z Ústavy (čl. 2 odst. 3) vyplývá, že jednotlivé moci by si do své působnosti neměly zasahovat. Zákonodárná moc připadá podle čl. 15 Ústavy Parlamentu a činností naplňující tento článek nelze rozumět nic jiného než tvorbu právních předpisů, zákonů. Zákonem by měl být takový akt veřejné moci, který obecně upravuje okruh vztahů, na které dopadá. Problematikou obecnosti právní normy jako jejího základního znaku se již Ústavní soudÚstavní soud zabýval, např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 62/22 SbNU 55; 241/2001 Sb.)*. Zákon o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně se vyčerpá v jediném okamžiku (realizací konkrétní stavby). Zákonodárce zvolil takový přístup k právní úpravě, který zcela narušuje zásady uznávané pro tvorbu práva. Ve své podstatě pak postup Parlamentu České republiky podkopává principy demokratického právního státu. Takový postup by byl ospravedlnitelný snad v době historických zlomů společenského vývoje, nikoli ovšem v podmínkách stabilní svobodné společnosti. Nepřípustnost takového řešení se zvláště odhalí při ad absurdum dovedené představě dalších podobných právních předpisů. Obecnost právní normy se v teorii tvorby práva definuje jako obecnost co do předmětu právní normy i co do adresátů právní normy. Obecností co do předmětu právní úpravy se rozumí, že právní norma vymezuje svou skutkovou podstatu obecně. Právní předpis nesmí řešit konkrétní individuální případy, nýbrž stanovit pravidla pro opakované postupy nebo děje. Předmět napadeného zákona v § 1 je vymezen jedinečně, nikoli obecně, všechny otázky v něm řešené dopadají pouze na konkrétní přistávací dráhu. Tím tento právní akt ztrácí znaky zákona a pojmově získává náležitosti individuálního právního aktu, typicky rozhodnutí. Rozhodnutí ovšem může vydávat pouze exekutiva, nikoli zákonodárce, což vyplývá mimo jiné z ústavní zásady, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Tento přímý nepřípustný přesah na ústavní rovině se navíc promítá i do konkrétního správního řízení – vyvlastňovacího. Vyvlastnění je možné pouze na základě zákona, v tomto případě pro účely uvedené v § 170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a za podmínek podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Naposledy citovaný zákon v § 3 odst. 1 stanoví, že vyvlastnění je přípustné, jen jestliže veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. musí být veřejný zájem na vyvlastnění prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Správní orgán však v případě postupu podle napadeného zákona nemá pro své správní uvážení žádný prostor. Zákonodárce konstrukcí § 1 ve spojení s § 2 odst. 5 napadeného zákona již de facto vyvlastnil pozemky nacházející se v ploše potřebné pro vybudování vzletové a přistávací dráhy. Ustanovení § 2 odst. 5 napadeného zákona pak stanoví, že veřejný zájem na vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim pro stavbu vzletové a přistávací dráhy se ve vyvlastňovacím řízení prokáže odkazem na tento zákon. Vážení veřejných zájmů ve vyvlastňovacím řízení je ale jeho esenciální součástí a výhradní pravomocí vyvlastňovacího úřadu, tedy exekutivního orgánu. Uváděnou právní konstrukcí si Parlament České republiky atrahoval výkon pravomoci vyvlastňovacího úřadu, a postavil se tak v podstatě do role nadřízeného výkonného orgánu, kterým ale není a podle Ústavy být nemůže. 3. Navrhovatelé dále argumentují rozporem napadeného zákona s právem na soudní přezkum (čl. 36 Listiny), čl. 81 a 90 Ústavy a rovněž rozporem s čl. 11 Listiny. Napadený zákon v § 2 odst. 4 zakazuje správnímu úřadu přerušit řízení z důvodu řešení občanskoprávní námitky či řešení jiné předběžné otázky. Stavební nebo vyvlastňovací úřad řízení přerušuje, objeví-li se taková námitka, a vyzve účastníka k podání žaloby. Napadený zákon sice přímo soudní přezkum občanskoprávní námitky nezakazuje, nicméně fakticky soudní přezkum nebo minimálně jeho efektivitu znemožňuje. Než soud dojde k závěru a vydá rozsudek, bude již vzletová a přistávací dráha alespoň ve výstavbě a vlastnické právo dotčeného vlastníka nemovitostinemovitosti nenávratně pošlapáno. Konkrétně rozhodnutí o vyvlastnění je napadnutelné žalobou s odkladným účinkem ze zákona (§ 28 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb.). Nicméně ani toto řešení nemusí zaručit dostatečnou soudní ochranu vlastnického práva, neboť právě díky nevyjasněným vlastnickým poměrům nemusí být postižený k podání žaloby aktivně legitimován. Dalším problémem, který v případě soudního přezkumu rozhodnutí vydaných na základě napadeného zákona vzniká, je otázka rozsahu tohoto přezkumu. Vzhledem k tomu, že zákonodárce nad rámec svých pravomocí určil vzletovou a přistávací dráhu za stavbu ve veřejném zájmu, nebude se správní soud zabývat otázkou, zda správní orgán nevybočil z rámce daného pro správní uvážení, zda tedy správně hodnotil převahu veřejného zájmu nad zájmem konkrétního vlastníka. Soulad rozhodnutí se zákonem je totiž dán pouze tím, že správní orgán odkázal na napadený zákon, bez toho, aby věc posuzoval v daném konkrétním případě. II. 4. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve vyjádření ze dne 3. 3. 2009 pouze popsala proceduru přijetí napadeného zákona s tím, že byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů. 5. Senát Parlamentu České republiky ve vyjádření ze dne 26. 2. 2009 uvedl, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jako výbor garanční, i výbor ústavně-právní doporučily Senátu návrh zákona zamítnout. Oba výbory akcentovaly názor, že posuzovaná právní úprava zavedením zvláštního postupu vůči vlastníkům pozemků dotčených zákonem určenými stavbami není plně konformní s čl. 11 odst. 1 Listiny. Vlastnické právo těchto subjektů tak nabude jiného obsahu a ochrany než vlastnické právo subjektů jiných. Práva účastníků řízení budou výrazně modifikována ve srovnání s právy účastníků řízení týkajících se „běžných“ dopravních staveb, kde bude postupováno podle obecných předpisů. Z toho lze vyvodit oslabování principu rovnosti občanů před zákonem podle čl. 1 Listiny. Výbory rovněž shledaly narušení ústavní dělby moci mezi mocí zákonodárnou a výkonnou, jak je vymezena v hlavě druhé a třetí Ústavy. Zákon stanoví, že uvedené stavby jsou realizovány ve veřejném zájmu, i když tento případný závěr má být podle obecných předpisů až výsledkem individuálního posouzení všech zájmů v území ze strany příslušných správních orgánů. Tím jsou eliminovány právním řádem zavedené procedury, současně je tím vyloučena i možnost přezkumu správního uvážení nezávislým soudem ve správním soudnictví, čímž je omezeno i právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny. Posouzení případného rozporu napadeného zákona s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy a čl. 11 a 36 Listiny ponechává Senát na úvaze Ústavního soudu. III. 6. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání a Ústavní soudÚstavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, byly splněny podmínky, aby Ústavní soudÚstavní soud v dané věci rozhodl bez nařízení ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). IV. 7. Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posoudil, zda zákon, jehož ustanovení je posuzováno z hlediska ústavnosti, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 8. Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i z vyjádření účastníků řízení Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že Poslanecká sněmovna schválila poslanecký návrh napadeného zákona podle sněmovního tisku č. 160 na své 48. schůzi dne 26. 10. 2005 potřebnou většinou hlasů poslanců. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který k němu nepřijal usnesení. Poté byl napadený zákon podepsán a řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 186 pod č. 544/2005 Sb.; účinnosti nabyl dnem 30. 12. 2005. Napadený zákon tak byl přijat ústavně předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence při dodržení pravidel stanovených v čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy. 9. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že návrh splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a nic nebrání jeho projednání plénem Ústavního soudu. V. 10. Napadený zákon v platném znění obsahuje tento text: »544/2005 Sb. ZÁKON ze dne 2. prosince 2005 o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 Veřejný zájem Vzletová a přistávací dráha 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, odpovídající svým umístěním platnému územnímu plánu hlavního města Prahy a platnému územnímu plánu města Hostivice, a dále všechny stavby, které budou v oblasti technické infrastruktury zajišťovat její provoz (dále jen „vzletová a přistávací dráha“), jsou veřejným zájmem1). § 2 (1) Ve věcech správních řízení týkajících se stavby vzletové a přistávací dráhy se lhůty pro řízení stanovené zvláštními právními předpisy2) zkracují na polovinu. Je-li lhůta dána lichým počtem dnů, končí uplynutím následujícího dne po dni, na nějž připadá polovina lhůty. (2) Ve všech správních řízeních, jakož i při jiné činnosti týkající se stavby vzletové a přistávací dráhy nevyžadují příslušné správní orgány stanoviska od těch dotčených úřadů, které podaly svá stanoviska v dřívějších fázích příprav výstavby vzletové a přistávací dráhy. (3) Správní řízení týkající se stavby vzletové a přistávací dráhy nelze přerušit a) z důvodů uvedených v § 137 odst. 1 a 2 stavebního zákona, b) z důvodů uvedených v § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, c) podle § 64 odst. 2 a 3 správního řádu. (4) Mělo-li by jinak být důvodem přerušení správního řízení posouzení občanskoprávní nebo jiné námitky podle zvláštního právního předpisu3) nebo posouzení předběžné otázky podle správního řádu, o níž pravomocně nerozhodl příslušný orgán, učiní si o nich příslušný správní úřad vlastní úsudek bez ohledu na možnost podat podnět k zahájení řízení u soudu nebo u jiného orgánu a o námitce bez prodlevy rozhodne. Podané odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. (5) V řízení o vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim potřebných ke stavbě vzletové a přistávací dráhy se za nedosažení dohody podle zvláštního právního předpisu4) považuje její neuzavření do 30 dnů ode dne doručení nabídky s návrhem náhrady za vyvlastnění za cenu v místě a čase obvyklou. Veřejný zájem na vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim pro stavbu vzletové a přistávací dráhy se ve vyvlastňovacím řízení prokáže odkazem na tento zákon. § 3 Přechodná a závěrečná ustanovení (1) Ustanovení § 1 a 2 se vztahují obdobně i na postupy při vydávání stanovisek a vyjádření ke stavbě vzletové a přistávací dráhy, které nepodléhají správnímu řízení. (2) Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení ve věcech stavby vzletové a přistávací dráhy zvláštní zákon5), stavební zákon a správní řád. § 4 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Zaorálek v. r. Klaus v. r. Paroubek v. r. 1) Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. § 108 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2) Například zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3) § 137 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 4) § 110 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. 5) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.«. VI. 11. Ústavní soudÚstavní soud z důvodu systematiky nejdříve posuzoval ústavní konformitu § 1 napadeného zákona. Obdobnou problematikou se Ústavní soudÚstavní soud již dříve zabýval, konkrétně ve věci sp. zn. Pl. ÚS 24/04 [nález ze dne 28. 6. 2005 (N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.)], ve které bylo napadeno ustanovení § 3a zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platilo: „Rozvoj a modernizace vodní cesty vymezené vodním tokem Labe od říčního km 129,1 (Pardubice), na státní hranici se Spolkovou republikou Německo a vodním tokem Vltava od říčního km 91,5 (Třebenice) včetně plavebního kanálu Vraňany – Hořín po soutok s vodním tokem Labe včetně výústní části vodního toku Berounky po přístav Radotín, je ve veřejném zájmu.“. Ústavní soudÚstavní soud citovaným nálezem toto ustanovení zrušil, přičemž mj. konstatoval, že »Prokázání veřejného zájmu je přitom nezbytné v případě vyvlastnění či nuceného omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny a na ně navazujícího ustanovení § 108 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na původní znění napadeného ustanovení je rovněž dále vhodné citovat ustanovení § 43 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů: „Výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích podle § 16, 26, 29, 34, § 35 odst. 2, § 36 odst. 2, § 45h a 45i v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povoluje v každém jednotlivém případě svým rozhodnutím vláda.“. Napadené ustanovení § 3a zákona o vnitrozemské plavbě tedy vylučuje, aby správní orgán ve správním řízení zjišťoval veřejný zájem na rozvoji a modernizaci předmětné vodní cesty, neboť ten je již určen samotným zákonem. Takovéto řešení, tj. deklarování veřejného zájmu v konkrétně určené věci zákonem, pokládá Ústavní soudÚstavní soud za protiústavní ... Veřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění rozhodnutí, jehož ústředním bodem je otázka existence veřejného zájmu, pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou soukromých, partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování), a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit. Z těchto důvodů je zjišťování veřejného zájmu v konkrétním případě typicky pravomocí moci výkonné, a nikoliv zákonodárné. Z napadeného ustanovení zákona nelze zjistit, z jakých důvodů zákonodárce přiznal rozvoji a modernizaci konkrétně vymezené vodní cesty status veřejného zájmu, zda zjišťoval případné protichůdné zájmy a jak se s jejich existencí vyrovnal. Je ostatně zřejmé, že tyto okolnosti ani zjistit nelze, neboť zákonodárný proces není vybaven prostředky pro posuzování individuálních případů se všemi jejich souvislostmi a důsledky ... Napadeným ustanovením došlo nejen k zásahu moci zákonodárné do moci výkonné, ale bylo jím omezeno rovněž právo na soudní přezkum. Případná správní rozhodnutí (např. o vyvlastnění), učiněná v souvislosti s výstavbou a modernizací předmětné vodní cesty, budou sice přezkoumatelná soudem v rámci správního soudnictví, ale z tohoto přezkumu bude vyloučena otázka existence veřejného zájmu, neboť ten je již stanoven zákonem, kterým jsou obecné soudy podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány. V případě neexistence napadeného ustanovení by obecné soudy mohly přezkoumávat, zda správní orgány při aplikaci neurčitého právního pojmu „veřejný zájem“ v konkrétní situaci nepřekročily zákonem stanovené meze správního uvážení (srov. § 78 odst. 1 soudního řádu správního); to však napadená právní úprava de facto vylučuje ... Přestože napadeným ustanovením není soudní přezkum zcela vyloučen, je jeho omezení natolik závažné, že závěry vyslovené v citovaném nálezu plně dopadají i na posuzovaný případ. Vzhledem k výše uvedeným argumentům má Ústavní soudÚstavní soud za to, že napadené ustanovení § 3a zákona o vnitrozemské plavbě je neslučitelné s principy právního státu, zejména s principem dělby moci, a je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a čl. 90 Ústavy a rovněž čl. 36 Listiny. Z pohledu naznačených ústavních kautel jeví se proto návrh na zrušení ustanovení § 3a zákona o vnitrozemské plavbě důvodným.«. 12. S ohledem na to, že citovaná argumentace a závěry dopadají obdobně na případ § 1 napadeného zákona, přičemž Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvod se od nich odchýlit, pro stručnost postačí odkázat na citovaný nález a vyslovit závěr, že § 1 napadeného zákona je neslučitelný s principy právního státu, zejména s principem dělby moci, a je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy, jakož i s právem na soudní přezkum podle čl. 36 Listiny. Návrh na jeho zrušení tudíž shledal důvodným. 13. Ústavní soudÚstavní soud k tomu podotýká, že Parlament byl při projednávání napadeného zákona upozorňován na jeho protiústavnost. Nález sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (viz výše) byl již v době jeho přijímání znám, přičemž už v prvním čtení návrhu napadeného zákona byli na něj poslanci upozorňováni poslancem Jiřím Pospíšilem, který ve druhém čtení reprodukoval obsah citovaného nálezu a uzavřel, že mj. § 1 napadeného zákona je protiústavní. Obdobně vystoupila v rozpravě i poslankyně Eva Dundáčková. Ostatně již vláda ve svém zamítavém stanovisku k návrhu napadeného zákona poukazovala na protiústavnost mj. jeho § 1. S argumenty vedoucími Ústavní soudÚstavní soud k přijetí závěru v citovaném nálezu se však nikdo z poslanců v podstatě ani nepokusil relevantně (tj. v ústavněprávní rovině) v rozpravě vypořádat, tedy nelze kupř. usuzovat, že by zde byl „jen“ rozdílný argumentačně obhajitelný ústavněprávní názor jakožto důvod neřízení se citovaným nálezem Ústavního souduÚstavního soudu. Senát pak přes vše naznačené k návrhu napadeného zákona nepřijal usnesení, přičemž jeho výbor ústavně-právní i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijaly usnesení, kterými doporučily Senátu zamítnutí návrhu napadeného zákona. Prezident republiky nevyužil institutu práva vrátit přijatý zákon Poslanecké sněmovně, jak předvídá čl. 50 odst. 1 Ústavy, a napadený zákon podepsal. 14. Ústavní soudÚstavní soud apeluje na zákonodárnou moc, aby se pro futuro důsledněji zabývala ústavní souladností projednávaných návrhů zákonů, a to zvláště za situace existující judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, na niž je dokonce v průběhu legislativního procesu upozorňováno. VII. 15. V předchozím bodě citovaná argumentace a závěr § 1 napadeného zákona dopadá obdobně rovněž na § 2 odst. 5 in fine, dle kterého platí: „Veřejný zájem na vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim pro stavbu vzletové a přistávací dráhy se ve vyvlastňovacím řízení prokáže odkazem na tento zákon.“. Proto Ústavní soudÚstavní soud zrušil jako protiústavní i toto ustanovení napadeného zákona. VIII. 16. Pokud se jedná o zbývající ustanovení, z jejich akcesorické povahy ve vztahu ke zrušenému ustanovení § 1 napadeného zákona, který jako jediný dostatečně konkretizuje stavby, na něž se má napadený zákon vztahovat, plyne nutnost i jejich zrušení, neboť jejich samotná normativní existence by ztrácela rozumný smysl, nebyla by v praxi použitelná. K jejich zrušení vede rovněž jejich následující protiústavnost. 17. Společným jmenovatelem těchto ustanovení je, že předchozí meritorní argumentace a závěry (tj. stran zakotvení konkrétního legálního veřejného zájmu) na jejich případ nedopadají, neboť v nich totiž není obsažena deklarace veřejného zájmu v konkrétně určené věci zákonem. Jde „toliko“ o úpravu určitých odchylných procesních pravidel od obecných procesních pravidel zakotvených ve správněprávních předpisech. 18. Navrhovatelé argumentují tím, že předmětná ustanovení napadeného zákona, odchylující se od obecné úpravy, upravují jedinečný případ, což vybočuje současně z jednoho ze základních materiálních znaků pojmu zákon, jímž je obecnost. To samo o sobě má mít dle navrhovatelů za následek protiústavnost takového zákona. 19. Pokud by Ústavní soudÚstavní soud akceptoval takovou argumentaci navrhovatelů, znamenalo by to, že by jakákoliv právní úprava jedinečného případu znamenala protiústavnost. Ústavní soudÚstavní soud však již ve své judikatuře [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 12/02 ze dne 19. 2. 2003 (N 20/29 SbNU 167; 83/2003 Sb.)] zformuloval předpoklady pro výjimky, při jejichž splnění by bylo možné uvažovat o ústavnosti zákona upravujícího jedinečný (tj. konkrétní) případ, tedy za splnění předpokladu, že zákon týkající se jedinečného případu nepředstavuje porušení principu rovnosti. Hledisko, jež nutno testovat jako první, je kritériem posouzení ústavnosti stavu založeného neakcesorickou nerovností: „princip rovnosti však nenabízí nijaké skutečné omezení zákonů týkajících se jedinečného případu, protože právě umožňuje, aby se s něčím jedinečným a výjimečným zacházelo, odpovídajíc jeho zvláštnosti. Otázkou ale je, zdali v daném případě skutečně existuje takováto zvláštnost, že se zdá všeobecné uspořádání svévolné a nařízení pro jedinečný případ přiměřené. V míře, ve které je zákon týkající se jedinečného případu výrazem ratia – ne pouhé voluntas – se začleňuje do uspořádané struktury právního státu.“ (H. Schneider, Gesetzgebung, 2. Auflage, Heidelberg 1991, s. 31). Pokud přijetí zákona týkajícího se jedinečného případu není výrazem voluntas (libovůle), musí tudíž pro něj existovat racionální argumenty. Není přitom součástí pravomoci Ústavního soudu posuzovat míru této racionality. Hledisko druhé je představováno kritériem posuzování ústavnosti stavu založeného akcesorickou nerovností; je jím nepřípustnost nerovnosti, která má za následek dotčení ústavních práv a svobod. 20. Z pohledu naznačených ústavních maxim se jeví návrh na zrušení i ustanovení § 2 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 napadeného zákona důvodným. Zákonodárce jimi totiž zakládá neodůvodněnou nerovnost, a to již z pohledu neakcesorické nerovnosti, neboť jí schází zákonodárcem explicitně vyjádřený, případně implicitně v normativní úpravě obsažený účel, který by bylo možné považovat za výraz ratia. Nepodává takto žádné racionální argumenty na podporu závěru, proč právě pro řízení o (v napadeném zákoně regulované) stavbě s ohledem na vlastní ten který specifický charakter má být stanoven odlišný právní režim, tj. odlišné procesní normy (ve srovnání s obecnou úpravou). Pokud měl zákonodárce na mysli jako důvod pro odlišnou regulaci shora zkoumaného jedinečného případu veřejný zájem na urychlení realizace předmětné stavby prostřednictvím zkrácení správního řízení, stejně by mohlo být argumentováno ve vztahu k jiné stavbě, včetně „běžných“ dopravních staveb, tedy i stejného druhu (letišť) či jiných staveb veřejné infrastruktury, kde by bylo ale postupováno podle obecných předpisů. I v takových případech by bylo možné v rámci konkrétního řízení shledat veřejný zájem na jejich realizaci, pročež by mohl být v důsledku deklarován zájem na urychlení jejich realizace. Nadto platí shora uvedený závěr o protiústavnosti deklarování veřejného zájmu napadeným zákonem regulované stavby, ten může být ústavně souladně zjišťován až ve správním řízení, čehož logickým důsledkem je, že nelze akceptovat ani veřejný zájem na urychlení realizace tohoto veřejného zájmu (srov. důvodovou zprávu: „To znamená, že nejen samotná výstavba VPD je ve veřejném zájmu, ale ve veřejném zájmu je i značné urychlení její realizace.“). Citovaná ustanovení napadeného zákona neobstojí ani při použití kritéria akcesorické nerovnosti, neboť zakládají nerovnost, která má za následek dotčení základních práv a svobod, konkrétně čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny, dle které vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlivem zkrácení lhůt ve správním řízení, vyloučením některých běžných procesních institutů (např. přerušení řízení) a modifikací obecného postupu vyvlastňovacího řízení totiž vlastnické právo stavbami dotčených subjektů nabude v důsledku jiné ochrany, než má vlastnické právo jiných subjektů stavbami nedotčených. IX. 21. Ústavní soudÚstavní soud uzavírá, že napadený zákon je v rozporu s čl. 1, čl. 11 odst. 1 větou druhou, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 3, čl. 81 a 90 Ústavy. Ústavní soudÚstavní soud shledal návrh důvodným, a proto napadený zákon zrušil. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. * Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nález č. 62, str. 55, vyhlášen pod č. 241/2001 Sb.
Vyhláška č. 123/2009 Sb.
Vyhláška č. 123/2009 Sb. Vyhláška o vydání zlatých mincí „Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem“ po 2 500 Kč Vyhlášeno 12. 5. 2009, datum účinnosti 15. 5. 2009, částka 36/2009 * § 1 - (1) Dnem 20. května 2009 se v rámci cyklu „Kulturní památky technického dědictví“ vydávají zlaté mince „Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem“ po 2 500 Kč (dále jen „mince“). Vyobrazení mince je uvedeno v příloze k této vyhlášce. * § 2 - (1) Na lícní straně mince je Kaplanova turbína, která je součástí vodní elektrárny zdymadla na Labi pod Střekovem. Na horní části Kaplanovy turbíny je kompozice stylizovaných heraldických zvířat z velkého státního znaku. Uprostřed je český lev, napravo je * § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. května 2009. k vyhlášce č. 123/2009 Sb. Aktuální znění od 15. 5. 2009 123 VYHLÁŠKA ze dne 20. dubna 2009 o vydání zlatých mincí „Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem“ po 2 500 Kč Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 (1) Dnem 20. května 2009 se v rámci cyklu „Kulturní památky technického dědictví“ vydávají zlaté mince „Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem“ po 2 500 Kč (dále jen „mince“). Vyobrazení mince je uvedeno v příloze k této vyhlášce. (2) Mince se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení určeném pro sběratelské účely s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“). (3) Mince v běžném i ve zvláštním provedení se razí ze zlata o ryzosti 999.9. Hmotnost mince je 7,78 g, její průměr 22 mm a síla 1,6 mm. Hrana mince v běžném provedení je vroubkovaná, hrana mince ve zvláštním provedení je hladká. Při ražbě mince v běžném provedení i ve zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,062 g a v ryzosti zlata odchylka nahoru 0,01 %. § 2 (1) Na lícní straně mince je Kaplanova turbína, která je součástí vodní elektrárny zdymadla na Labi pod Střekovem. Na horní části Kaplanovy turbíny je kompozice stylizovaných heraldických zvířat z velkého státního znaku. Uprostřed je český lev, napravo je moravská orlice a nalevo je slezská orlice. Pod kompozicí heraldických zvířat je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „2500 Kč“. Při obvodu mince je v neuzavřeném opisu název cyklu „KULTURNÍ PAMÁTKY TECHNICKÉHO DĚDICTVÍ“ a název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Jednotlivá slova opisu jsou mezi sebou oddělena tečkami. Značka mincovny, která minci razila, je umístěna při pravém okraji mince vedle moravské orlice. (2) Na rubové straně mince je ve středu mincovního pole zobrazeno zdymadlo na Labi pod Střekovem. Pod zobrazením zdymadla je při obvodu mince ročník ražby „2009“ a opis „ZDYMADLO NA LABI“. Nad zobrazením zdymadla je při obvodu mince opis „POD STŘEKOVEM“. Při levém okraje mince jsou před slovy „POD STŘEKOVEM“ umístěny iniciály autoraautora výtvarného návrhu mince, MgA. Josefa Oplištila, které jsou tvořeny spojenými písmeny „OJ“. § 3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. května 2009. Guvernér: doc. Ing Tůma CSc. v. r. Příloha k vyhlášce č. 123/2009 Sb. Vyobrazení zlaté mince „Kulturní památka zdymadlo na Labi pod Střekovem“ (lícní a rubová strana) 10kB 10kB
Nařízení vlády č. 121/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 121/2009 Sb. Nařízení vlády o poskytování náhrad některých nákladů soudcům vykonávajícím funkci v zahraničí Vyhlášeno 12. 5. 2009, datum účinnosti 12. 5. 2009, částka 36/2009 * § 1 - Rozsah působnosti * § 2 - Druhy náhrad * § 3 - Náhrada zvýšených životních nákladů * § 4 - Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů * Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování * § 5 - (1) Soud může soudci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, partnera2), rodičů nebo dětí. Ze stejného dův * § 6 - Náhrada výdajů za cestu do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět * Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí * § 7 - (1) Soud může soudci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět. Způsob přepravy určí soud. * Společná ustanovení * § 8 - (1) Náhrada mimořádných výdajů podle § 3 odst. 5, výdajů podle § 3 odst. 7 a výdajů podle § 5 až 7 se poskytuje v měně, ve které vznikly soudci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a soud ji nemá k dispozici nebo poku * Účinnost * § 9 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Aktuální znění od 12. 5. 2009 121 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 30. března 2009 o poskytování náhrad některých nákladů soudcům vykonávajícím funkci v zahraničí Vláda nařizuje k provedení zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 441/2003 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 349/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 221/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 397/2006 Sb., zákona č. 184/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., (dále jen „zákon“): § 1 Rozsah působnosti Toto nařízení upravuje poskytování náhrad některých nákladů soudci dočasně zproštěnému výkonu funkce soudce podle § 99 odst. 1 písm. b) a d) zákona při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí ten, u něhož tuto funkci vykonává, (dále jen „soudce“). § 2 Druhy náhrad (1) Soudci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů a náhrada prokazatelně vynaložených jízdních výdajů a výdajů za ubytování při cestě do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět. (2) Soud, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen k výkonu funkce soudce (dále jen „soud“), může poskytovat soudci i náhradu a) zvýšených vybavovacích výdajů, b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování, nejde-li o výdaje podle odstavce 1, c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí. § 3 Náhrada zvýšených životních nákladů (1) Soudci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne výkonu funkce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené jiným právním předpisem1) (dále jen „stanovená měna“). Pokud z důvodu změny v měnové politice příslušné země místa výkonu funkce není možné nebo účelné poskytovat náhradu ve stanovené měně, postupuje soud do změny stanovené měny způsobem stanoveným jiným právním předpisem1). (2) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví soud v rozmezí 4,5 % až 27 % z platu soudce. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu funkce. Způsob určení přepočítací relace je stanoven jiným právním předpisem1). (3) Soudci, kterého manželka, manžel nebo partner2) následuje do místa výkonu funkce v zahraničí, přísluší náhrada podle odstavce 2, zvýšená o 15 %; toto zvýšení soudci nenáleží a) za dobu pobytu manželky, manžela nebo partnera2) mimo zemi, která je určena jako místo výkonu funkce v zahraničí, přesahující 49 kalendářních dnů v běžném roce u evropských zemí a 63 kalendářních dnů v běžném roce u mimoevropských zemí, nebo b) má-li manželka, manžel nebo partner2) po dobu výkonu funkce v zahraničí příjem ze závislé činnosti nebo jako osoba samostatně výdělečně činná. (4) Rozhodne-li soud z bezpečnostních důvodů o evakuaci rodinných příslušníků soudců, přísluší každému soudci, který nadále vykonává funkci v zahraničí za mimořádného rizika, náhrada podle odstavce 2 zvýšená o 20 %. Zvýšená náhrada přísluší soudci ode dne stanoveného v rozhodnutí soudu o evakuaci do dne pominutí mimořádného rizika, o němž rozhodne soud. (5) Pokud soudci vznikají mimořádné výdaje, protože děti, žijící s ním ve společné domácnosti v zahraničí, nemají možnost získávat bezplatné základní nebo střední vzdělání3) v místě výkonu funkce v zahraničí, zvýší se náhrada o částku účelně vynaložených výdajů podle odstavce 6. (6) Rozsah úhrady mimořádných výdajů podle odstavce 5 určí soud soudci na základě jeho písemné žádosti. Soud uhradí pouze prokazatelně vynaložené výdaje na zápisné, školné a zkušebné, popřípadě výdaje jim na roveň postavené. Výdaje zejména na individuální nebo dodatečnou výuku, na školní učebnice a pomůcky, pojistné, školní úbor, stravu, dopravu do školy a zpět, za nepovinné lekce nebo za školní akce soud nehradí. (7) Pokud soudci vznikají výdaje z důvodu nemoci nebo úrazu soudce nebo jeho rodinných příslušníků, zvýší se náhrada o účelně vynaložené výdaje spojené s léčením v zahraničí. Pokud soudkyně nebo manželka nebo partnerka2) soudce neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může soud soudci jednorázově zvýšit náhradu až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět. (8) Náhrada zvýšených životních nákladů se sníží o částku a) náhrady výdajů na stravování při tuzemských cestách soudce spojených s výkonem funkce na území České republiky poskytnuté soudci podle jiného právního předpisu4), b) odpovídající náhradě výdajů na stravování poskytnuté soudci při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce v zemi výkonu funkce v zahraničí v rámci náhrady výdajů na stravování a některých dalších výdajů při zahraničních cestách podle jiného právního předpisu4). Náhradu výdajů na stravování při tuzemských cestách na území České republiky poskytnutou v české měně přepočte soud na stanovenou měnu. Pro přepočet použije soud kurz vyhlášený Českou národní bankoubankou a platný v den nástupu tuzemské cesty na území České republiky. Pokud byly výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce v zemi výkonu funkce v zahraničí vynaloženy ve měně, která je odlišná od stanovené měny, použije soud pro přepočet soudcem doložený kurz, kterým směnil stanovenou měnu na měnu, ve které mu vznikly nahrazované výdaje. (9) Náhrada zvýšených životních nákladů za poslední měsíc výkonu funkce v zahraničí se poskytuje ve stanovené měně, pokud se neposkytne v měně, na které se dohodne soud se soudcem. Při určení výše náhrady použije soud kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den výpočtu výše náhrady. § 4 Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů (1) Soud může soudci poskytnout jednorázovou náhradu prokázaných zvýšených vybavovacích výdajů v české měně. (2) Výše náhrady podle odstavce 1 může činit nejvýše 1,8násobek platu soudce. Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování § 5 (1) Soud může soudci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky a zpět za účelem lékařské prohlídky, porodu, z důvodu nemoci, úrazu, dovolené a pohřbu manželky nebo manžela, partnera2), rodičů nebo dětí. Ze stejného důvodu může soud poskytnout soudci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět. (2) Soud může soudci poskytnout i náhradu ve výši prokazatelně vynaložených výdajů za cestu podle odstavce 1, které vznikly jeho rodinným příslušníkům, a též náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu do České republiky jeho dítěte bezprostředně po skončení studia na střední škole nebo za cestu do jiné země, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky. (3) Soud může soudci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně. Ze stejného důvodu může soud poskytnout soudci náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z jiné země a zpět, nejvýše však v částce odpovídající výši obvyklých výdajů za cestu z České republiky a zpět. § 6 Náhrada výdajů za cestu do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět Soud soudci poskytne náhradu prokazatelně vynaložených jízdních výdajů a výdajů za ubytování za cestu do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět jako při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce podle jiného právního předpisu4). Vysloví-li soud souhlas s náhradou prokazatelně vynaložených jízdních výdajů a výdajů za ubytování, které vzniknou rodinnému příslušníkovi, který cestuje se soudcem, poskytne soud i náhradu těchto výdajů. Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí § 7 (1) Soud může soudci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu funkce v zahraničí a zpět. Způsob přepravy určí soud. (2) Soud může v jím uznané výši uhradit v souvislosti s přepravou osobních věcí podle odstavce 1 soudci i prokazatelně vynaložené výdaje za a) pořízení přepravního obalu, b) správní poplatky spojené s přepravou, c) pojistné spojené s přepravou přepravovaných osobních věcí. Společná ustanovení § 8 (1) Náhrada mimořádných výdajů podle § 3 odst. 5, výdajů podle § 3 odst. 7 a výdajů podle § 5 až 7 se poskytuje v měně, ve které vznikly soudci výdaje, které se mu nahrazují. Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a soud ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se soudcem dohodne, může poskytnout soudci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije soud soudcem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly soudci výdaje, a kurzy vyhlášené Českou národní bankoubankou a platné v den poskytnutí náhrady. (2) Za rodinného příslušníka soudce se pro účely tohoto nařízení považuje osoba uvedená v § 187 zákoníku práce. Účinnost § 9 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr spravedlnosti: JUDr. Pospíšil v. r. 1) Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů. 2) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 38/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 38/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Memoranda o spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Ministerstvem ekologie a přírodních zdrojů Republiky Ázerbájdžán Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 9. 2008, částka 13/2009 * Článek 1 - Smluvní strany budou na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti rozvíjet spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí. * Článek 2 - Smluvní strany budou spolupracovat v těchto oblastech: * Článek 3 - Spolupráce mezi Smluvními stranami podle tohoto Memoranda se bude provádět těmito formami: * Článek 4 - Za účelem provádění tohoto Memoranda Smluvní strany podpoří instituce ochrany životního prostředí, organizace a podniky zabývající se ochranou životního prostředí ve svých zemích, aby mezi sebou navázaly a rozvíjely přímé kontakty. * Článek 5 - Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto Memoranda, budou Smluvní strany sjednávat dvouleté programy spolupráce. * Článek 6 - Spolupráce podle tohoto Memoranda se bude uskutečňovat v souladu s finančními možnostmi Smluvních stran a právními předpisy platnými v jejich zemích. Není-li dohodnuto jinak, každá ze Smluvních stran nese náklady, které jí vzniknou činností prováděnou podl * Článek 7 - Zněním tohoto Memoranda nejsou dotčeny povinnosti Smluvních stran vyplývající z jakýchkoli dvoustranných a mnohostranných dohod. * Článek 8 - Spory týkající se výkladu nebo provádění tohoto Memoranda se budou řešit přímým jednáním mezi Smluvními stranami. * Článek 9 - V souladu s právními předpisy obou zemí mohou být výsledky a informace vzniklé při spolupráci podle tohoto Memoranda poskytnuty na základě souhlasu Smluvních stran třetí straně. * Článek 10 - Toto Memorandum se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost dnem podpisu. Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 9. 2008 38 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. září 2008 bylo v Baku podepsáno Memorandum o spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Ministerstvem ekologie a přírodních zdrojů Republiky Ázerbájdžán. Memorandum vstoupilo v platnost na základě svého článku 10 dnem podpisu. České znění Memoranda a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně. MEMORANDUM O SPOLUPRÁCI V OBLASTI OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ MEZI MINISTERSTVEM ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČESKÉ REPUBLIKY A MINISTERSTVEM EKOLOGIE A PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ REPUBLIKY ÁZERBÁJDŽÁN Ministerstvo životního prostředí České republiky a Ministerstvo ekologie a přírodních zdrojů Republiky Ázerbájdžán, dále jen „Smluvní strany“, vědomy si regionální a globální povahy otázek životního prostředí, naléhavosti hledat nákladově efektivní a trvalá řešení těchto otázek v rámci mezinárodní spolupráce, a důležitosti koordinace společných činností obou zemí; na základě cílů a zásad stanovených v „Agendě 21“ schválené v roce 1992 v brazilském Riu de Janeiru a v souladu se závěrečnými dokumenty Světového summitu o udržitelném rozvoji (Johannesburg, 2002); přesvědčeny, že spolupráce mezi oběma Smluvními stranami v oblasti ochrany životního prostředí je oboustranně výhodná a podpoří rozvoj přátelských vztahů mezi oběma zeměmi; uvědomujíce si odpovědnost za zajištění bezpečnosti životního prostředí pro současné a budoucí generace; se dohodly takto: Článek 1 Smluvní strany budou na základě rovnosti a vzájemné výhodnosti rozvíjet spolupráci v oblasti ochrany životního prostředí. Článek 2 Smluvní strany budou spolupracovat v těchto oblastech: ● ochrana vod a čištění odpadních vod; ● nakládání s odpady včetně nebezpečných odpadů; ● ochrana ovzduší; ● revitalizace kontaminovaných území; ● správa ekologicky citlivých oblastí a jejich ochrana, včetně chráněných území; ● ochrana biologické rozmanitosti; ● ochrana půdy; ● podpora obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti; ● klimatické změny; ● posuzování vlivů na životní prostředí (EIA); ● spolupráce při implementaci mnohostranných environmentálních smluv; ● spolupráce při přípravě a realizaci projektů financovaných z fondů EU; ● spolupráce při přípravě a realizaci projektů financovaných mezinárodními organizacemi a institucemi; ● ekologické vzdělávání a výchova; ● výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí a rozvoj ekologicky šetrných technologií; ● podpora komunikace a spolupráce mezi odvětvími (sektory) národního hospodářství v oblasti ochrany životního prostředí; ● nástroje ochrany životního prostředí a jejich začlenění do hospodářských politik; ● všechny další oblasti životního prostředí, které budou společně považovány za vhodné. Článek 3 Spolupráce mezi Smluvními stranami podle tohoto Memoranda se bude provádět těmito formami: ● příprava a implementace společných projektů; ● výměna příslušných informací a materiálů týkajících se životního prostředí; ● návštěvy expertů, vědců, delegací a praktikantů; ● společná organizace seminářů, workshopů a setkání s účastí vědců, expertů a další veřejností; ● další formy spolupráce, na kterých se strany vzájemně dohodnou. Článek 4 Za účelem provádění tohoto Memoranda Smluvní strany podpoří instituce ochrany životního prostředí, organizace a podniky zabývající se ochranou životního prostředí ve svých zemích, aby mezi sebou navázaly a rozvíjely přímé kontakty. Článek 5 Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto Memoranda, budou Smluvní strany sjednávat dvouleté programy spolupráce. Každá Smluvní strana určí do tří měsíců od podpisu tohoto Memoranda koordinátora odpovědného za koordinaci plnění činnosti podle tohoto Memoranda. Koordinátoři se budou setkávat pravidelně jednou za dva roky střídavě v České republice a v Republice Ázerbájdžán. Nedohodnou-li se Smluvní strany jinak, mezinárodní cestovní náklady vzniklé při účasti na výše uvedených setkáních nese vysílající strana. Článek 6 Spolupráce podle tohoto Memoranda se bude uskutečňovat v souladu s finančními možnostmi Smluvních stran a právními předpisy platnými v jejich zemích. Není-li dohodnuto jinak, každá ze Smluvních stran nese náklady, které jí vzniknou činností prováděnou podle tohoto Memoranda. Článek 7 Zněním tohoto Memoranda nejsou dotčeny povinnosti Smluvních stran vyplývající z jakýchkoli dvoustranných a mnohostranných dohod. Článek 8 Spory týkající se výkladu nebo provádění tohoto Memoranda se budou řešit přímým jednáním mezi Smluvními stranami. Článek 9 V souladu s právními předpisy obou zemí mohou být výsledky a informace vzniklé při spolupráci podle tohoto Memoranda poskytnuty na základě souhlasu Smluvních stran třetí straně. Článek 10 Toto Memorandum se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost dnem podpisu. Každá Smluvní strana může Memorandum písemně vypovědět; v tomto případě platnost Memoranda skončí uplynutím 6 měsíců od data doručení písemného oznámení o výpovědi druhé straně. Podepsáno v Baku dne 25. 9. 2008, ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, ázerbájdžánském a anglickém jazyce. V případě jakýchkoli rozdílností ve výkladu je rozhodující anglické znění. za Ministerstvo životního prostředí České republiky JUDr. Jan Dusík, MSc. v. r. I. náměstek ministra životního prostředí a ředitel sekce zahraniční, legislativní a státní správy Ministerstva životního prostředí za Ministerstvo ekologie a přírodních zdrojů Republiky Ázerbájdžán Hussein Bagirov v. r. ministr ekologie a přírodních zdrojů
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 37/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 37/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 4. 2009, částka 13/2009 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 4. 2009 37 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že výměnou nót ze dne 2. února 2009 a 25. března 2009 byla sjednána Dohoda mezi vládou České reubliky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě1). S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval. Na základě ustanovení uvedených v nótách vstoupila Dohoda v platnost dne 15. dubna 2009 a ke dni 30. dubna 2009 byla ukončena platnost Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsaná v Římě dne 22. ledna 1996. Anglické znění italské nóty a její překlad do českého jazyka a anglické znění české nóty a její překlad do českého jazyka, jež tvoří Dohodu, se vyhlašují současně. PŘEKLAD Velvyslanectví Itálie Praha VERBÁLNÍ NÓTA Italské velvyslanectví projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a má čest navázat na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o podpoře a ochraně investic, podepsanou v Římě dne 22. ledna 1996. Italské velvyslanectví má v této souvislosti čest oznámit, že po vstupu České republiky do Evropské unie je, dle doporučení Evropské komise pro ECOFIN, obsažených v její Výroční zprávě z roku 2006, výše uvedená Dohoda považována za neslučitelnou s některými evropskými nařízeními. Italská vláda tudíž navrhuje, podle článku 54 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1996, jenž předpokládá zánik smlouvy se souhlasem stran, ukončit platnost této dohody ke dni 30. dubna 2009. Navrhuje se rovněž, aby také opatření obsažená v odstavci 3 článku 12 Dohody pozbyla účinnosti. S přihlédnutím k výše uvedenému, Velvyslanectví Itálie má čest požádat, že pokud vláda České republiky vysloví svůj souhlas s tímto návrhem, budou tato nóta a odpovědní nóta české strany tvořit Dohodu mezi oběma vládami, která vstoupí v platnost dne 15. dubna 2009. Velvyslanectví Itálie využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky o své hluboké úctě. Praha, 2. února 2009 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky Praha PŘEKLAD Č. 100545/2009-MPO Ministerstvo zahraničních věcí České republiky projevuje úctu Velvyslanectví Italské republiky v Praze a má tu čest potvrdit příjem jeho nóty č. 4273 ze dne 2. února 2009 následujícího znění: „Italské velvyslanectví projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a má čest navázat na Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o podpoře a ochraně investic, podepsanou v Římě dne 22. ledna 1996. Italské velvyslanectví má v této souvislosti čest oznámit, že po vstupu České republiky do Evropské unie je, dle doporučení Evropské komise pro ECOFIN, obsažených v její Výroční zprávě z roku 2006, výše uvedená Dohoda považována za neslučitelnou s některými evropskými nařízeními. Italská vláda tudíž navrhuje, podle článku 54 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1996, jenž předpokládá zánik smlouvy se souhlasem stran, ukončit platnost této dohody ke dni 30. dubna 2009. Navrhuje se rovněž, aby také opatření obsažená v odstavci 3 článku 12 Dohody pozbyla účinnosti. S přihlédnutím k výše uvedenému, Velvyslanectví Itálie má čest požádat, že pokud vláda České republiky vysloví svůj souhlas s tímto návrhem, budou tato nóta a odpovědní nóta české strany tvořit Dohodu mezi oběma vládami, která vstoupí v platnost dne 15. dubna 2009. Velvyslanectví Itálie využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky o své hluboké úctě.“ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky má tu čest oznámit, že vláda České republiky vyjádřila svůj souhlas s výše uvedeným návrhem italské strany a že výše uvedená nóta Velvyslanectví Italské republiky v Praze č. 4273 ze dne 2. února 2009 a tato nóta vytvoří Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Italské republiky o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě. Dále má Ministerstvo zahraničních věcí České republiky tu čest oznámit, že Dohoda uvedená ve výše uvedeném odstavci této nóty byla schválena oběma komorami Parlamentu České republiky a byla ratifikována prezidentem České republiky dne 17. března 2009. Uvedená Dohoda proto vstoupí v platnost dne 15. dubna 2009 a platnost Dohody mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 22. ledna 1996 v Římě, bude ukončena ke dni 30. dubna 2009. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Velvyslanectví Italské republiky o své hluboké úctě. Praha, 25. března 2009 Velvyslanectví Italské republiky Praha 1) Dohoda mezi Českou republikou a Italskou republikou o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 22. ledna 1996 v Římě, byla vyhlášena pod č. 277/1997 Sb.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií o bezpečnosti a výměně utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2008, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se Dohoda mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií o bezpečnosti a výměně utajovaných informací (dále jen „dohoda“) vztahuje na utajované informace, jak jsou definovány v článku 2, * Článek 2 - Pro účely této dohody se „utajovanou informací“ rozumí každá informace (zejména poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, včetně dokumentů, pro které jedna ze stran stanoví, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a kte * Článek 3 - Pro účely této dohody se rozumí: * Článek 4 - Každá strana * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající strana“). * Článek 6 - Každá strana a její subjekty definované v článku 3 této dohody zajistí, že mají bezpečnostní systém a bezpečnostní opatření založené na zásadách a minimálních bezpečnostních normách stanovených v jejich pravidlech nebo předpisech a uvedených v pravidlech, * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí v případě potř * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody: * Článek 10 - Generální ředitel ESA a generální tajemník Rady a členové Evropské komise odpovědní za otázky bezpečnosti dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - 1. Za účelem provádění této dohody tři orgány uvedené v odstavcích 2, 3 a 4 společně zavádějí bezpečnostní pravidla s cílem stanovit normy vzájemné bezpečnostní ochrany a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody. * Článek 12 - Orgány uvedené v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda, včetně oznámení o okolnostech a přijatých opatřeních druhé straně. * Článek 13 - Každá strana hradí vlastní náklady vzniklé při uplatňování této dohody. * Článek 14 - Před poskytnutím nebo výměnou utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní orgány uvedené v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se v * Článek 15 - Tato dohoda nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi ESA a EU vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po dni, kdy si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů nezbytných pro tento účel. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2008 36 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. července 2008 byla v Bruselu podepsána Dohoda mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií o bezpečnosti a výměně utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. srpna 2008. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODA mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií o bezpečnosti a výměně utajovaných informací EVROPSKÁ KOSMICKÁ AGENTURA, dále jen „ESA“, zastoupená generálním ředitelem a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, dále jen „strany“, S OHLEDEM NA Smlouvu o Evropské unii, S OHLEDEM NA Úmluvu o zřízení Evropské kosmické agentury, jež byla podepsána v Paříži dne 30. května 1975 a vstoupila v platnost dne 30. října 1980, S OHLEDEM NA Dohodu mezi státy, jež jsou stranami úmluvy o zřízení Evropské kosmické agentury, a Evropskou kosmickou agenturou o ochraně a výměně utajovaných informací, jež byla podepsána v Paříži dne 19. srpna 2002 a vstoupila v platnost dne 20. června 2003, VZHLEDEM K TOMU, ŽE ESA a EU sdílejí cíl posílit všemi způsoby svou bezpečnost, VZHLEDEM K TOMU, ŽE ESA a EU se dohodly, že by se mezi nimi měla rozvíjet spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti, a že dne 22. května 2007 schválila Rada Evropské unie a Rada ESA usnesení o evropské politice v oblasti vesmíru, které zdůrazňuje mimo jiné potřebu zdokonalit součinnost v oblasti bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, ŽE proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi ESA a EU, UZNÁVAJÍCE, ŽE plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím ESA a EU a výměnu utajovaných informací mezi nimi, VĚDOMY SI TOHO, ŽE tento přístup k utajovaným informacím a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se Dohoda mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií o bezpečnosti a výměně utajovaných informací (dále jen „dohoda“) vztahuje na utajované informace, jak jsou definovány v článku 2, poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se „utajovanou informací“ rozumí každá informace (zejména poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, včetně dokumentů, pro které jedna ze stran stanoví, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se rozumí: a) „ESA“ Evropská vesmírná agentura; b) „EU“ Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). Článek 4 Každá strana a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které poskytla jedna strana druhé nebo které si předaly výměnou; b) zajistí, aby si utajované informace, které se poskytují nebo vyměňují podle této dohody, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, který jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje tyto utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro utajované informace, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článku 11; c) nepoužije tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než které určila poskytující strana; d) nevyzradí tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu poskytující strany třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3; e) neumožní přístup k těmto utajovaným informacím osobám, pokud nesplňují zásadu „vědět jen to nejnutnější“ a pokud v případě potřeby neprošly bezpečnostní prověrkou na patřičné úrovni. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající strana“). 2. Uvolnění nebo zpřístupnění utajovaných informací příjemcům neuvedeným v článku 3 vyžaduje rozhodnutí přijímající strany po obdržení písemného souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Každá strana a její subjekty definované v článku 3 této dohody zajistí, že mají bezpečnostní systém a bezpečnostní opatření založené na zásadách a minimálních bezpečnostních normách stanovených v jejich pravidlech nebo předpisech a uvedených v pravidlech, která budou zavedena podle článku 11, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí v případě potřeby projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim k těmto utajovaným informacím udělí přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím ke své oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článku 11, provádějí orgány uvedené ve zmíněném článku vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody: a) Co se týče EU, veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B 1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Evropské komisi s výhradou odstavce 2. b) Co se týče ESA, veškerá korespondence se zasílá na adresu: ESA Security Office Via Galileo Galilei I-00044 Frascati. 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče Evropské unie, je tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady, nebo je-li tato informace určena Evropské komisi, prostřednictvím vedoucího spisovny bezpečnostního ředitelství Evropské komise. Co se týče ESA, je tato korespondence předávána prostřednictvím bezpečnostního úřadu ESA. Článek 10 Generální ředitel ESA a generální tajemník Rady a členové Evropské komise odpovědní za otázky bezpečnosti dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 1. Za účelem provádění této dohody tři orgány uvedené v odstavcích 2, 3 a 4 společně zavádějí bezpečnostní pravidla s cílem stanovit normy vzájemné bezpečnostní ochrany a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody. 2. Bezpečnostní úřad ESA vypracovává z pověření generálního ředitele ESA bezpečnostní pravidla pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných s ESA podle této dohody. 3. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady vypracovává pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, bezpečnostní pravidla pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii nebo s ní vyměňovaných podle této dohody. 4. Bezpečnostní ředitelství Evropské komise, jednající z pověření člena Evropské komise odpovědného za otázky týkající se bezpečnosti, vypracovává bezpečnostní pravidla pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Evropské komise a jejích prostor. 5. Na straně ESA podléhají bezpečnostní pravidla uvedená v odstavci 1 schválení její radou. 6. Na straně EU podléhají bezpečnostní pravidla uvedená v odstavci 1 schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 12 Orgány uvedené v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda, včetně oznámení o okolnostech a přijatých opatřeních druhé straně. Článek 13 Každá strana hradí vlastní náklady vzniklé při uplatňování této dohody. Článek 14 Před poskytnutím nebo výměnou utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní orgány uvedené v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, jenž odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle zmíněného článku. Článek 15 Tato dohoda nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi ESA a EU vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po dni, kdy si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů nezbytných pro tento účel. 2. Každá ze stran oznámí druhé straně veškeré změny svých pravidel a předpisů, které by mohly mít vliv na ochranu utajovaných informací uvedených v této dohodě. 3. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 4. Jakákoliv změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. Na důkaz čehož připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Bruselu dne 18. července 2008 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Evropskou unii generální tajemník J. SOLANA MADARIAGA Za Evropskou kosmickou agenturu generální ředitel J.-J. DORDAIN 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 35/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 35/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Švýcarskou konfederací a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2008, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cíle posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované druhé straně nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním s * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). * Článek 4 - Každá strana * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy založené na základních zásadách bezpečnosti a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaný * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody * Článek 10 - Státní tajemník Federálního ministerstva zahraničních věcí Švýcarské konfederace a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - Pro provádění této dohody * Článek 12 - Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi čtyřmi zúčastněnými úřady, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezp * Článek 13 - Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 14 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tat * Článek 15 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi stranami vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 6. 2008 35 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. dubna 2008 byla v Bruselu podepsána Dohoda mezi Švýcarskou konfederací a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. června 2008. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODA mezi Švýcarskou konfederací a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací ŠVÝCARSKÁ KONFEREDERACE a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMu, že Švýcarská konfederace a EU sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že Švýcarská konfederace a EU se dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi Švýcarskou konfederací a EU; UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům Švýcarské konfederace a EU a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi Švýcarskou konfederací a EU; VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cíle posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované druhé straně nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). Článek 4 Každá strana a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, který jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článků 11 a 12; c) nepoužije utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému jinému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy založené na základních zásadách bezpečnosti a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle článků 11 a 12, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím k její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článků 11 a 12, provádějí úřady určené v článku 11 společně dohodnuté a vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody a) Co se týče EU: veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Evropské komisi s výhradou odstavce 2. b) Co se týče Švýcarské konfederace, veškerá korespondence se zasílá vedoucímu spisovny Ministerstva zahraničních věcí Švýcarska a v případě potřeby se předává prostřednictvím mise Švýcarska u Evropské unie na adrese: Mission of Switzerland to the European Union Registry Officer Place du Luxembourg 1 B-1050 Brussels. 2. V případě nutnosti může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna pouze těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče EU, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Co se týče Švýcarské konfederace, může být tato korespondence předávána prostřednictvím mise Švýcarska u Evropské unie. Článek 10 Státní tajemník Federálního ministerstva zahraničních věcí Švýcarské konfederace a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 Pro provádění této dohody 1. Celostátní bezpečnostní orgány Švýcarské konfederace (Federální ministerstvo spravedlnosti a policiepolicie, Federální policejní úřad a Federální ministerstvo obrany, civilní obrany a sportu, Úsek obrany - štáb velitele ozbrojených sil, bezpečnost informací a ochrana zařízení), jednající jménem vlády Švýcarské konfederace a z jejího zmocnění, odpovídají za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Švýcarské konfederaci podle této dohody. 2. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii podle této dohody. 3. Bezpečnostní ředitelství Evropské komise, jednající jménem Evropské komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Evropské komise a jejích prostor. Článek 12 Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi čtyřmi zúčastněnými úřady, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 13 Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 14 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle článků 11 a 12. Článek 15 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi stranami vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní a řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Bruselu dne 28. dubna 2008 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Švýcarskou konfederaci Za Evropskou unii 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 34/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Evropskou unií a vládou Spojených států amerických o bezpečnosti utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 4. 2007, částka 13/2009 * Článek 1 - Oblast působnosti * Článek 2 - Definice * Článek 3 - Bezpečnostní klasifikace * Článek 4 - Ochrana utajovaných informací * Článek 5 - Osvědčení o bezpečnostní prověrce osob * Článek 6 - Přechod odpovědnosti * Článek 7 - Bezpečnost vybavení a zařízení, kde strany utajované informace uchovávají * Článek 8 - Zpřístupnění utajovaných informací dodavatelům * Článek 9 - Předávání * Článek 10 - Prohlídky vybavení a zařízení stran * Článek 11 - Vzájemné bezpečnostní návštěvy * Článek 12 - Dohled * Článek 13 - Technická bezpečnostní pravidla * Článek 14 - Snížení stupně utajení a odtajnění * Článek 15 - Ztráta nebo ohrožení * Článek 16 - Urovnání sporů * Článek 17 - Náklady * Článek 18 - Schopnost poskytovat ochranu * Článek 19 - Další ujednání * Článek 20 - Vstup v platnost, změny a vypovězení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 4. 2007 34 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. dubna 2007 byla ve Washingtonu podepsána Dohoda mezi Evropskou unií a vládou Spojených států amerických o bezpečnosti utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 20 odst. 1 dne 30. dubna 2007. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODA mezi Evropskou unií a vládou Spojených států amerických o bezpečnosti utajovaných informací VLÁDA SPOJENÝCH STÁTŮ, dále jen „vláda USA“ a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, společně dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMU, že vláda USA a EU mají společný cíl posilovat všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, že se vláda USA a EU dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, že v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi vládou USA a EU, UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím vlády USA a EU a výměnu utajovaných informací mezi vládou USA a EU, VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Oblast působnosti 1. Tato dohoda se vztahuje na utajované informace poskytované nebo vyměňované mezi stranami. 2. V souladu s ustanoveními této dohody a se svými právními předpisy chrání každá ze stran informace získané od druhé strany, zejména proti neoprávněnému vyzrazení. Článek 2 Definice 1. Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel a generální sekretariát Rady, jakož i Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). 2. Pro účely této dohody se „utajovanými informacemi“ rozumí informace a materiály, které jsou předmětem této dohody, i) jejichž neoprávněné vyzrazení by mohlo různou měrou poškodit nebo způsobit újmu zájmům vlády USA nebo EU, nebo zájmům jednoho nebo více členských států EU; ii) jež vyžadují ochranu proti neoprávněnému vyzrazení v zájmu bezpečnosti vlády USA nebo EU; a iii) jimž vláda USA nebo EU přiřadily určitý stupeň utajení. Informace mohou být v ústní, obrazové, elektronické, magnetické nebo listinné podobě nebo v hmotné podobě, včetně vybavení nebo technologie. Článek 3 Bezpečnostní klasifikace 1. Utajované informace se označují takto: a) V případě vlády USA se utajované informace označují TOP SECRET, SECRET nebo CONFIDENTIAL. b) V případě EU se utajované informace označují TRÈS SECRET UE/EU TOP SECRET, SECRET UE, CONFIDENTIEL UE nebo RESTREINT UE. 2. Odpovídající bezpečnostní klasifikace jsou: V Evropské unii| Ve Spojených státech amerických ---|--- TRÈS SECRET UE/EU TOP SECRET| TOP SECRET SECRET UE| SECRET CONFIDENTIEL UE| CONFIDENTIAL RESTREINT UE| (USA nemá odpovídající klasifikaci) 3. Utajované informace poskytnuté jednou stranou druhé straně se razítkují nebo označují jménem poskytující strany. Utajované informace poskytnuté jednou stranou chrání přijímající strana způsobem, který je přinejmenším rovnocenný ochraně skýtané těmto informacím poskytující stranou. Článek 4 Ochrana utajovaných informací 1. Každá ze stran má bezpečnostní systém a bezpečnostní opatření založené na zásadách a minimálních bezpečnostních normách stanovených ve svých právních předpisech, aby utajovaným informacím zajistila odpovídající úroveň ochrany. Každá ze stran poskytne druhé straně na požádání informace o svých bezpečnostních normách, postupech a praxi, včetně odborné přípravy, jimiž utajované informace chrání. 2. Přijímající strana skýtá utajovaným informacím získaným od poskytující strany úroveň ochrany, která je přinejmenším rovnocenná ochraně skýtané těmto informacím poskytující stranou. 3. Bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany přijímající strana nepoužije utajované informace ani nepovolí jejich použití pro jiné účely než pro účely, k nimž byly poskytnuty. 4. Bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany přijímající strana utajované informace dále nezpřístupní ani nesdělí. 5. Přijímající strana vyhoví všem omezením na další poskytování utajovaných informací, které poskytující strana při jejich sdělení případně uvede. 6. Přijímající strana zajistí dostatečnou ochranu práv původce informací poskytnutých nebo vyměněných podle této dohody i práv duševního vlastnictví, jako jsou patenty, autorská práva nebo obchodní tajemství. 7. Nikdo nemá právo na přístup k utajovaným informacím obdrženým od druhé strany pouze na základě hodnosti, funkce nebo osvědčení o bezpečnostní prověrce. Přístup k utajovaným informacím se poskytuje pouze osobám, jejichž přístup je pro výkon úředních povinností nezbytný a které jsou v případě potřeby v souladu s předepsanými normami obou stran držiteli osvědčení o bezpečnostní prověrce. 8. Přijímající strana zajistí, aby všechny osoby s přístupem k utajovaným informacím byly poučeny o své povinnosti tyto informace chránit v souladu s platnými právními předpisy. Článek 5 Osvědčení o bezpečnostní prověrce osob 1. Strany zajistí, aby všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup nebo jejichž povinnosti či funkce umožňují přístup k informacím se stupněm utajení CONFIDENTIEL EU nebo CONFIDENTIAL nebo vyšším poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody, byly držiteli náležitého osvědčení o bezpečnostní prověrce, dříve než jim je udělen k těmto informacím přístup. 2. Rozhodnutí strany vydat určité osobě osvědčení o bezpečnostní prověrce je v souladu s bezpečnostními zájmy této strany a vychází ze všech dostupných informací svědčících o tom, zda je tato osoba nezpochybnitelně loajální, čestná a důvěryhodná. 3. Osvědčení o bezpečnostní prověrce se u každé ze stran zakládají na náležitém šetření provedeném natolik podrobně, aby se zajistilo, že kritéria uvedená v odstavci 2 byla splněna u každé osoby, které má být poskytnut přístup k utajovaným informacím. V případě EU je příslušným orgánem pro provádění nezbytných bezpečnostních prověrek svých státních příslušníků národní bezpečnostní úřad domovské země dotyčné osoby. Článek 6 Přechod odpovědnosti Poskytující strana zajišťuje, že jsou veškeré utajované informace dostatečně chráněny do doby, než je odpovědnost za ně předána přijímající straně. Přijímající strana zajišťuje dostatečnou ochranu veškerých utajovaných informací druhé strany poté, co na ni přejde odpovědnost za informace, které ji byly zpřístupněny. Článek 7 Bezpečnost vybavení a zařízení, kde strany utajované informace uchovávají V souladu s platnými právními předpisy zajistí každá ze stran bezpečnost vybavení a zařízení, v nichž jsou uchovávány utajované informace zpřístupněné této straně druhou stranou, a zajistí, aby pro každé takové vybavení nebo zařízení byla přijata nezbytná opatření na kontrolu a ochranu těchto informací. Článek 8 Zpřístupnění utajovaných informací dodavatelům 1. Utajované informace získané od druhé strany mohou být dodavateli nebo předpokládanému dodavateli poskytnuty s předchozím písemným souhlasem poskytující strany. Před zpřístupněním nebo sdělením jakýchkoli utajovaných informací získaných od druhé strany dodavateli nebo předpokládanému dodavateli přijímající strana zajistí, aby byl tento dodavatel nebo předpokládaný dodavatel v rámci svého vybavení schopen tyto informace chránit a aby byla držitelem příslušného osvědčení o bezpečnostní prověrce. 2. Tento článek se nevztahuje na pracovníky, kteří mají s Evropskou unií uzavřenou pracovní smlouvu nebo kteří mají se Spojenými státy uzavřenou smlouvu o osobní službě. Článek 9 Předávání 1. Utajované informace se mezi stranami předávají vzájemně dohodnutými způsoby. Pro účely této dohody: a) pokud jde o EU, veškeré utajované informace v písemné podobě se zasílají vedoucímu spisovny Rady Evropské unie. Vedoucí spisovny Rady předá veškeré informace členským státům a Evropské komisi s výhradou odstavce 3; b) pokud jde o vládu USA, veškeré utajované informace v písemné podobě se zasílají, pokud není stanoveno jinak, prostřednictvím mise Spojených států amerických při Evropské unii na adresu: Mission of the United States of America to the European Union Registry Officer Rue Zinner 13 B-1000 Brussels 2. Utajované informace až po úroveň CONFIDENTIAL/CONFIDENTIEL UE předávané elektronicky vládou USA Evropské unii a Evropskou unií vládě USA se šifrují podle požadavků poskytující strany uvedených v jejích bezpečnostních politikách a pravidlech. Při přenosu, uchovávání a zpracovávání utajovaných informací ve vnitřních sítích stran musí být splněny požadavky poskytující strany. 3. Výjimečně mohou být utajované informace od jedné strany, které jsou přístupné pouze konkrétním oprávněným úředníkům, orgánům nebo útvarům této strany, z provozních důvodů zaslány nebo určeny a zpřístupněny těmto konkrétním úředníkům, orgánům nebo útvarům druhé strany výslovně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Pokud jde o EU, předávají se tyto informace prostřednictvím vedoucího spisovny Rady, nebo jsou-li tyto informace určeny Evropské komisi, prostřednictvím vedoucího spisovny bezpečnostního ředitelství Evropské komise. Článek 10 Prohlídky vybavení a zařízení stran Pokud zástupci jedné strany vykonávají prohlídku vybavení a zařízení druhé strany, potvrdí si strany v případě potřeby osvědčení o bezpečnostní prověrce způsobem, na němž se vzájemně dohodnou. Článek 11 Vzájemné bezpečnostní návštěvy Za účelem ochrany utajovaných informací, které si strany vzájemně poskytují nebo vyměňují, lze prostřednictvím vzájemných návštěv bezpečnostního personálu stran ověřit provádění bezpečnostních požadavků uvedených v této dohodě, aby se vyhodnotila účinnost opatření přijatých podle této dohody a technická bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 13. Bezpečnostním zástupcům každé ze stran může být po předchozí konzultaci povoleno navštívit druhou stranu za účelem projednání a pozorování prováděcích postupů druhé strany. Hostující strana je zástupcům navštěvující strany nápomocna při stanovení, zda je utajovaným informacím obdrženým od navštěvující strany poskytována dostatečná ochrana. Článek 12 Dohled 1. V případě vlády USA vykonává dohled nad prováděním této dohody ministr zahraničních věcí spolu s ministrem obrany a ředitelem Národní zpravodajské služby. 2. V případě EU vykonává dohled nad prováděním této dohody generální tajemník Rady spolu s členem Komise odpovědným za bezpečnostní záležitosti. Článek 13 Technická bezpečnostní pravidla 1. V zájmu provádění této dohody se mezi třemi orgány uvedenými v odstavcích 2 až 4 zavedou technická bezpečnostní pravidla, aby se stanovily normy pro vzájemnou bezpečnostní ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných mezi stranami podle této dohody. 2. Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických, jménem vlády USA a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování technických bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných vládou USA nebo vyměňovaných s vládou USA na základě této dohody. 3. Bezpečnostní úřad generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování technických bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Radě nebo generálnímu sekretariátu Rady nebo vyměňovaných s nimi na základě této dohody. 4. Bezpečnostní ředitelství Evropské komise zmocněné členem Komise odpovědným za bezpečnostní záležitosti odpovídá za vypracování technických bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných na základě této dohody s Evropskou komisí. 5. Na straně EU podléhají tato pravidla schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 14 Snížení stupně utajení a odtajnění 1. Strany souhlasí s tím, že stupeň utajení utajovaných informací by měl být snížen, jakmile přestane být pro tyto informace zapotřebí vyššího stupně ochrany, nebo by měly být tyto informace odtajněny, jakmile přestane být nutná jejich ochrana proti neoprávněnému vyzrazení. 2. Poskytující strana má plnou volnost, pokud jde o snížení stupně utajení nebo odtajnění vlastních utajovaných informací. Přijímající strana nesníží stupeň utajení utajovaných informací obdržených od druhé strany ani tyto informace neodtajní bez ohledu na případné domnělé pokyny k odtajnění dokumentu bez předchozího písemného souhlasu poskytující strany. Článek 15 Ztráta nebo ohrožení Poskytující strana je informována po zjištění jakékoli prokázané nebo domnělé ztráty nebo ohrožení jejích utajovaných informací a přijímající strana zahájí vyšetřování okolností. Výsledky vyšetřování a informace o přijatých opatřeních, která mají zamezit opakování situace, se předají poskytující straně. Orgány uvedené v článku 13 mohou k tomuto účelu zavést příslušné postupy. Článek 16 Urovnání sporů Veškeré spory mezi stranami vzniklé z této dohody nebo s ní související se urovnávají pouze prostřednictvím konzultací mezi stranami. Článek 17 Náklady Každá strana odpovídá za úhradu vlastních nákladů vzniklých při provádění této dohody. Článek 18 Schopnost poskytovat ochranu Před poskytnutím nebo výměnou utajovaných informací mezi stranami musí příslušné bezpečnostní úřady uvedené v článku 12 souhlasit s tím, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na něž se vztahuje tato dohoda, a to způsobem, který odpovídá technickým bezpečnostním pravidlům, která mají být zavedena podle článku 13. Článek 19 Další ujednání Ničím v této dohodě se nemění stávající dohody nebo ujednání mezi stranami, ani dohody mezi vládou USA a členskými státy Evropské unie. Tato dohoda nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na něž se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že tyto dohody nejsou neslučitelné s povinnostmi stanovenými v této dohodě. Článek 20 Vstup v platnost, změny a vypovězení 1. Tato dohoda vstupuje v platnost dnem posledního podpisu té které strany. 2. Každá ze stran oznámí druhé straně veškeré změny ve svých právních předpisech, které by mohly mít vliv na ochranu utajovaných informací uvedených v této dohodě. V těchto případech se strany vzájemně konzultují, aby tuto dohodu podle potřeby změnily v souladu s článkem 3. 3. Změny této dohody se provádějí vzájemnou písemnou dohodou stran. 4. Kterákoliv ze stran může tuto dohodu vypovědět písemným oznámením druhé straně, a to devadesát dnů před dnem, ke kterému ji zamýšlí vypovědět. Bez ohledu na vypovězení této dohody jsou veškeré utajované informace poskytnuté na základě této dohody i nadále chráněny podle této dohody. Strany bezodkladně jednají o konzultaci s těmito utajovanými informacemi. NA DŮKAZ TOHO podepsali tuto dohodu níže podepsaní, kteří k tomu byli řádně zplnomocněni příslušnými orgány. Ve Washingtonu dne třicátého dubna 2007 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Evropskou unii 7kB Za vládu Spojených států amerických 5kB 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 33/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Islandskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 3. 2007, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním s * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). * Článek 4 - Každá strana * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy založené na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle člá * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody * Článek 10 - Stálý státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Islandské republiky a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - Pro provádění této dohody * Článek 12 - Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi dotčenými příslušnými bezpečnostními orgány, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají t * Článek 13 - Příslušné bezpečnostní orgány definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 14 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní orgány definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje ta * Článek 15 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi EU a Islandskou republikou vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 2. 3. 2007 33 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. června 2006 byla v Lucemburku podepsána Dohoda mezi Islandskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 2. března 2007. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODA mezi Islandskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací ISLANDSKÁ REPUBLIKA na jedné straně a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, na straně druhé, dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMU, že Islandská republika a EU sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že Islandská republika a EU se dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi Islandskou republikou a EU; UZNÁVAJÍCE, ŽE plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům Islandské republiky a EU a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi Islandskou republikou a EU; VĚDOMY SI TOHO, ŽE tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření; SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). Článek 4 Každá strana a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, které jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článků 11 a 12; c) nepoužije utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy založené na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle článků 11 a 12, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím k její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článků 11 a 12, provádějí orgány určené v článku 11 vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody a) Co se týče EU: veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Evropské komisi s výhradou odstavce 2. b) Co se týče Islandské republiky: veškerá korespondence se zasílá řediteli politického odboru Ministerstva zahraničních věcí Islandské republiky a v případě potřeby se předává prostřednictvím mise Islandu u Evropské unie na adrese: Mission of Iceland to the European Union Registry Officer Rond-point Schuman 11 B-1040 Brussels. 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče EU, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Článek 10 Stálý státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Islandské republiky a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 Pro provádění této dohody 1. Ministerstvo zahraničních věcí Islandské republiky, jednající jménem vlády Islandské republiky a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Islandské republice podle této dohody. 2. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii podle této dohody. 3. Bezpečnostní ředitelství Evropské komise, jednající jménem Evropské komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Evropské komise a jejích prostor. Článek 12 Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi dotčenými příslušnými bezpečnostními orgány, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 13 Příslušné bezpečnostní orgány definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 14 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní orgány definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle článků 11 a 12. Článek 15 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi EU a Islandskou republikou vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoli strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní a řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Lucemburku dne dvanáctého června dva tisíce šest ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Islandskou republiku Za Evropskou unii 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 32/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 32/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Chorvatskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 11. 2006, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je uznáno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stup * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník/vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). * Článek 4 - Každá strana * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Chorvatská republika a EU a její subjekty definované v článku 3 této dohody budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů st * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody * Článek 10 - Ministr zahraničních věcí a evropské integrace Chorvatské republiky a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - Pro provádění této dohody: * Článek 12 - Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpe * Článek 13 - Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 14 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tat * Článek 15 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi stranami vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi nimi. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně písemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných pro vstup této dohody v platnost. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí kterékoli strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré u Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 11. 2006 32 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. dubna 2006 byla v Lucemburku podepsána Dohoda mezi Chorvatskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. listopadu 2006. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODA mezi Chorvatskou republikou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací CHORVATSKÁ REPUBLIKA na jedné straně a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, na straně druhé, dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMU, že strany sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že se strany dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi stranami; UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům stran a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi stranami; VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je uznáno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník/vysoký představitel, generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství (dále jen „Evropská komise“). Článek 4 Každá strana a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, které jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článků 11 a 12; c) nepoužije tyto utajované informace pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí tyto utajované informace bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Chorvatská republika a EU a její subjekty definované v článku 3 této dohody budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle článků 11 a 12, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím k její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článků 11 a 12, provádějí úřady určené v článku 11 vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody a) Co se týče EU: veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Evropské komisi s výhradou odstavce 2. b) Co se týče Chorvatské republiky: veškerá korespondence se zasílá: Chorvatská republika Úřad Rady národní bezpečnosti ústřední spisovna Jurjevska 34 10000 Zagreb prostřednictvím mise Chorvatské republiky u Evropských společenství, na adresu: Mission of the Republic of Croatia to the European Communities Sub-Registry Officer Avenue des Arts 50 B-1000 Brussels. 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče EU, je tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Článek 10 Ministr zahraničních věcí a evropské integrace Chorvatské republiky a generální tajemníci Rady a Evropské komise dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 Pro provádění této dohody: 1. Úřad Rady národní bezpečnosti jako státní bezpečnostní orgán Chorvatské republiky, jednající jménem vlády Chorvatské republiky a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Chorvatské republice podle této dohody. 2. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii podle této dohody. 3. Bezpečnostní ředitelství Evropské komise, jednající jménem Evropské komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Evropské komise a jejích prostor. Článek 12 Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, stanoví normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 13 Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 14 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle článků 11 a 12. Článek 15 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi stranami vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi nimi. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně písemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných pro vstup této dohody v platnost. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném písemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí kterékoli strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Lucemburku dne desátého dubna roku dvoutisícího šestého ve dvou prvopisech v jazyce anglickém. 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 31/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 31/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 2. 2007, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním s * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník/vysoký představitel a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. * Článek 4 - Každá strana: * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Ukrajina a EU a subjekty EU definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci, bezpečnostní předpisy a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, zavedených podle č * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody: * Článek 10 - Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - 1. Pro provádění této dohody budou vypracována bezpečnostní pravidla mezi třemi úřady uvedenými v odstavcích 2 až 4, aby byly stanoveny normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 12 - Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 13 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tat * Článek 14 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 15 - Veškeré spory mezi EU a Ukrajinou vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 16 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. * Článek 17 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 2. 2007 31 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. června 2005 byla v Lucemburku podepsána Dohoda mezi Ukrajinou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 16 odst. 1 dne 1. února 2007. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. PŘEKLAD DOHODY mezi Ukrajinou a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací UKRAJINA na jedné straně Evropská unie, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, na straně druhé, dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMU, že Ukrajina a EU sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že se Ukrajina a EU dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi Ukrajinou a EU; UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům Ukrajiny a EU a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi Ukrajinou a EU; VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník/vysoký představitel a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. Článek 4 Každá strana: a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, které jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech zavedených podle článku 11; c) nepoužije utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem tak, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 je uvolňování souborů určitých kategorií utajených informací týkajících se operačních požadavků možné, pouze pokud mezi sebou strany zavedou a dohodnou náležité postupy. Článek 6 Ukrajina a EU a subjekty EU definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci, bezpečnostní předpisy a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran vypracovaných podle článku 11, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda smí osoba mít přístup k utajovaným informacím, s přihlédnutím k požadavkům, včetně těm týkajícím se její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti, stanoveným v nařízeních a pokynech vydaných každou ze stran. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, zavedených podle článku 11, provádějí úřady určené v článku 11 vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody: a) co se týče EU: veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Komisi Evropských společenství s výhradou odstavce 2; b) co se týče Ukrajiny: veškerá korespondence se zasílá vedoucímu Ústřední spisovny dokumentace EU Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny na adrese: Ministry of Foreign Affairs of Ukraine Chief of the EU Documentation Central Registry Office Mykhailivska square, 1 01018 Kiev Ukraine. 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Taková korespondence bude náležitě označena. Co se týče EU, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Co se týče Ukrajiny, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího Ústřední spisovny dokumentace EU Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny. Článek 10 Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 1. Pro provádění této dohody budou vypracována bezpečnostní pravidla mezi třemi úřady uvedenými v odstavcích 2 až 4, aby byly stanoveny normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. 2. Bezpečnostní služba Ukrajiny, jednající jménem Ukrajiny a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Ukrajině podle této dohody. 3. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných EU podle této dohody. 4. Bezpečnostní ředitelství Komise Evropských společenství, jednající jménem Komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel uvedených v odstavci 1 pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Komise a jejích prostor. 5. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 12 Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 13 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům zavedeným podle článku 11. Článek 14 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 15 Veškeré spory mezi EU a Ukrajinou vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 16 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 17 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Lucemburku dne 13. června 2005 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Ukrajinu Za Evropskou unii 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 30/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 30/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2005, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním s * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. * Článek 4 - Každá strana * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody * Článek 10 - Co se týče Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Ředitelství pro bezpečnost utajovaných informací a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - Pro provádění této dohody: * Článek 12 - Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, předepíší normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bez * Článek 13 - Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 14 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tat * Článek 15 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi EU a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo * A. Dopis Evropské unie - Ve Skopje dne 25. března 2005 * B. Dopis Bývalé jugoslávské republiky Makedonie - (zdvořilostní překlad) * C. Dopis Evropské unie - Ve Skopje dne 25. března 2005 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2005 30 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. března 2005 byla ve Skopje podepsána Dohoda mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. srpna 2005. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. DOHODA mezi Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií a Evropskou Unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací BÝVALÁ JUGOSLÁVSKÁ REPUBLIKA MAKEDONIE, zastoupená svou vládou, na jedné straně a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, na straně druhé, dále jen „strany“, VĚDOMY SI společné odpovědnosti za proces stabilizace a přidružení, který bude i nadále představovat rámec evropského směřování Bývalé jugoslávské republiky Makedonie na cestě k jejímu budoucímu přistoupení k EU; VZHLEDEM K TOMU, že strany sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že se strany dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti; VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi stranami; UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům některé strany a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi stranami; VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření; SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro které je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. Článek 4 Každá strana a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, které jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článků 11 a 12; c) nepoužije utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí tyto utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem tak, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle článků 11 a 12, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím k její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článků 11 a 12, provádějí úřady určené v článku 11 vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody a) Co se týče EU: veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels. Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Komisi Evropských společenství s výhradou odstavce 2. b) Co se týče Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, veškerá korespondence se zasílá ústřední spisovně Ředitelství pro bezpečnost utajovaných informací, v případě potřeby prostřednictvím mise uvedeného státu u Evropské unie, na adrese: Registry Officer Avenue Louise 209A B-1050 Bruxelles. 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče EU, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Článek 10 Co se týče Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Ředitelství pro bezpečnost utajovaných informací a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 Pro provádění této dohody: 1. Co se týče Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Ředitelství pro bezpečnost utajovaných informací, jednající jménem své vlády a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací je mu poskytovaných. 2. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii podle této dohody. 3. Bezpečnostní ředitelství Komise Evropských společenství, jednající jménem Komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Komise a jejích prostor. Článek 12 Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, předepíší normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Na straně Bývalé jugoslávské republiky Makedonie podléhají tyto normy schválení ředitele Ředitelství pro bezpečnost utajovaných informací. Článek 13 Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 14 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle článků 11 a 12. Článek 15 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi EU a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. A. Dopis Evropské unie Ve Skopje dne 25. března 2005 Vládě Bývalé jugoslávské republiky Makedonie Vážený pane, mám tu čest Vám navrhnout, aby, bude-li to pro Vaši vládu přijatelné, tento dopis a Vaše potvrzení společně představovaly podpis Dohody mezi Evropskou unií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných skutečností. Znění výše uvedené dohody, které je uvedeno v příloze, bylo schváleno rozhodnutím Rady Evropské unie dne 24. ledna 2005. Tento dopis představuje také oznámení jménem Evropské unie v souladu s čl. 17 odst. 1 dohody. Přijměte prosím, vážený pane, ujištění o mé nejhlubší úctě. Za Evropskou unii Michael SAHLIN zvláštní zástupce EU B. Dopis Bývalé jugoslávské republiky Makedonie (zdvořilostní překlad) Ve Skopje dne 25. března 2005 Vážený pane, mám tu čest potvrdit jménem vlády Makedonské republiky přijetí Vašeho dopisu z dnešního dne, který se týká podpisu Dohody mezi Evropskou unií a Makedonskou republikou o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných skutečností, a připojeného znění dohody. Tuto výměnu dopisů považuji za rovnocennou podpisu. Prohlašuji však, že Makedonská republika nepřijímá označení používané pro mou zemi ve výše uvedené dohodě, neboť ústavní název mé země je Makedonská republika. Přijměte prosím, vážený pane, ujištění o mé nejhlubší úctě. Dr. Stojan SLAVESKI Předseda C. Dopis Evropské unie Ve Skopje dne 25. března 2005 Vážený pane, je mi ctí potvrdit přijetí Vašeho dopisu z dnešního dne. Evropská unie konstatuje, že výměna dopisů mezi Evropskou unií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, která představuje podpis Dohody mezi Evropskou unií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných skutečností, byla završena, nemůže to však být vykládáno jako přijetí nebo uznání jiného označení v jakékoli podobě nebo jakéhokoli významu než „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“ ze strany Evropské unie. Přijměte prosím, vážený pane, ujištění o mé nejhlubší úctě. Za Evropskou unii Michael SAHLIN zvláštní zástupce EU 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 29/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 29/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Norským královstvím a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací Vyhlášeno 4. 5. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 12. 2004, částka 13/2009 * Článek 1 - Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. * Článek 2 - Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro který je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním s * Článek 3 - Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. * Článek 4 - Každá strana: * Článek 5 - 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). * Článek 6 - Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle * Článek 7 - 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovíd * Článek 8 - Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zav * Článek 9 - 1. Pro účely této dohody: * Článek 10 - Tajemník Ministerstva zahraničních věcí Norského království a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. * Článek 11 - Pro provádění této dohody: * Článek 12 - Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, předepíší normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bez * Článek 13 - Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. * Článek 14 - Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tat * Článek 15 - Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. * Článek 16 - Veškeré spory mezi EU a Norským královstvím vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. * Článek 17 - 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. * Článek 18 - Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajo Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 12. 2004 29 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. listopadu 2004 byla v Bruselu podepsána Dohoda mezi Norským královstvím a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dne 1. prosince 2004. Dohoda byla sjednána v souladu s článkem 24 a článkem 38 Smlouvy o Evropské unii1), na jejichž základě se stala dnem vstupu v platnost závaznou i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. DOHODA MEZI Norským královstvím a Evropskou unií o bezpečnostních postupech pro výměnu utajovaných informací NORSKÉ KRÁLOVSTVÍ na jedné straně a EVROPSKÁ UNIE, dále jen „EU“, zastoupená předsednictvím Rady Evropské unie, na straně druhé, dále jen „strany“, VZHLEDEM K TOMU, že Norské království a EU sdílejí cíle posílit všemi způsoby svou bezpečnost a poskytovat svým občanům vysokou úroveň ochrany v prostoru bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, že se Norské království a EU dohodly, že by se mezi nimi měly rozvíjet konzultace a spolupráce v otázkách společného zájmu ve vztahu k bezpečnosti, VZHLEDEM K TOMU, že proto v této souvislosti existuje trvalá potřeba výměny utajovaných informací mezi Norským královstvím a EU, UZNÁVAJÍCE, že plná a účinná konzultace a spolupráce mohou vyžadovat přístup k utajovaným informacím a materiálům Norského království a EU a výměnu utajovaných informací a souvisejících materiálů mezi Norským královstvím a EU, VĚDOMY SI TOHO, že tento přístup k utajovaným informacím a souvisejícím materiálům a jejich výměna vyžadují vhodná bezpečnostní opatření, SE DOHODLY TAKTO: Článek 1 Pro splnění cílů posílení bezpečnosti každé strany všemi způsoby se tato dohoda vztahuje na utajované informace nebo materiály v jakékoli podobě poskytované nebo vyměňované mezi stranami. Článek 2 Pro účely této dohody se utajovanou informací rozumí každá informace (poznatek, který může být jakýmkoli způsobem sdělován) nebo materiál, pro který je stanoveno, že vyžadují ochranu proti nedovolenému vyzrazení, a které byly takto označeny bezpečnostním stupněm utajení (dále jen „utajované informace“). Článek 3 Pro účely této dohody se „EU“ rozumí Rada Evropské unie (dále jen „Rada“), generální tajemník, vysoký představitel, a generální sekretariát Rady a Komise Evropských společenství. Článek 4 Každá strana: a) chrání a zabezpečuje utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které jí poskytla nebo předala výměnou druhá strana; b) zajistí, aby si utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda a které se poskytují nebo vyměňují, zachovaly stupeň bezpečnostního utajení, které jim přidělila poskytující strana. Přijímající strana chrání a zabezpečuje utajované informace podle ustanovení vlastních bezpečnostních předpisů pro informace nebo materiály, které jsou opatřeny rovnocenným stupněm utajení, jak je stanoveno v bezpečnostních pravidlech, která mají být zavedena podle článků 11 a 12; c) nepoužije utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, pro jiné účely, než ke kterým je jejich původce určil a ke kterým je poskytl nebo předal výměnou; d) nevyzradí utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bez předchozího souhlasu původce třetím stranám ani žádnému orgánu nebo subjektu EU, který není uveden v článku 3. Článek 5 1. Utajované informace může jedna strana („poskytující strana“) zpřístupnit nebo uvolnit v souladu se zásadou kontroly původcem druhé straně („přijímající straně“). 2. Pro předání jiným příjemcům než stranám této dohody přijme přijímající strana rozhodnutí o zpřístupnění či uvolnění utajovaných informací pouze po souhlasu poskytující strany v souladu se zásadou kontroly původcem tak, jak je stanovena v bezpečnostních předpisech poskytující strany. 3. Při provádění odstavců 1 a 2 není povoleno žádné obecně použitelné uvolňování, pokud mezi sebou strany nezavedou a nedohodnou postupy týkající se určitých kategorií informací a odpovídající jejich provozním požadavkům. Článek 6 Každá strana a její subjekty definované v článku 3 budou mít bezpečnostní organizaci a bezpečnostní programy spočívající na základních zásadách a minimálních bezpečnostních normách, které budou zahrnuty do bezpečnostních systémů stran, vypracovaných podle článků 11 a 12, aby bylo zajištěno, že na utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda, bude uplatňována rovnocenná úroveň ochrany. Článek 7 1. Strany zajistí, že všechny osoby, které při výkonu svých úředních povinností potřebují přístup k utajovaným informacím poskytovaným nebo vyměňovaným podle této dohody nebo jejichž povinnosti nebo funkce mohou přístup k nim umožňovat, musí projít odpovídajícími bezpečnostními prověrkami dříve, než jim je k těmto informacím udělen přístup. 2. Postupy bezpečnostní prověrky budou stanoveny tak, aby určily, zda osoba může s přihlédnutím k její oddanosti, důvěryhodnosti a spolehlivosti mít přístup k utajovaným informacím. Článek 8 Strany si poskytují vzájemnou pomoc v záležitostech bezpečnosti utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, a ve věcech společného bezpečnostního zájmu. Pro posouzení účinnosti bezpečnostních pravidel v mezích své pravomoci, která mají být zavedena podle článků 11 a 12, provádějí úřady určené v článku 11 vzájemné bezpečnostní konzultace a kontroly. Článek 9 1. Pro účely této dohody: a) co se týče EU, veškerá korespondence se zasílá Radě na adresu: Council of the European Union Chief Registry Officer Rue de la Loi/Wetstraat, 175 B-1048 Brussels Vedoucí spisovny Rady předá veškerou korespondenci členským státům a Komisi Evropských společenství s výhradou odstavce 2; b) co se týče Norského království, veškerá korespondence se zasílá vedoucímu spisovny Ministerstva zahraničních věcí Norska a předává prostřednictvím mise Norska u Evropské unie, na adrese: Mission of Norway to the European Union Registry Officer Rue Archimède 17 B-1000 Brussels 2. Výjimečně může být z provozních důvodů korespondence od jedné strany, která je přístupná pouze určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám této strany, zaslána a zpřístupněna těmto určeným příslušným úředníkům, orgánům nebo službám druhé strany konkrétně označeným jako příjemci, s ohledem na jejich příslušnost a při dodržení zásady „vědět jen to nejnutnější“. Co se týče EU, bude tato korespondence předávána prostřednictvím vedoucího spisovny Rady. Článek 10 Tajemník Ministerstva zahraničních věcí Norského království a generální tajemníci Rady a Komise Evropských společenství dohlížejí na provádění této dohody. Článek 11 Pro provádění této dohody: 1. Norský státní bezpečnostní úřad, z pověření vlády Norska a jednající jejím jménem, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Norskému království podle této dohody. 2. Bezpečnostní kancelář generálního sekretariátu Rady, pod vedením a z pověření generálního tajemníka Rady, jednajícího jménem Rady a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu a zabezpečení utajovaných informací poskytovaných Evropské unii podle této dohody. 3. Bezpečnostní ředitelství Komise Evropských společenství, jednající jménem Komise a z jejího zmocnění, odpovídá za vypracování bezpečnostních pravidel pro ochranu utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle této dohody v rámci Komise a jejích prostor. Článek 12 Bezpečnostní pravidla, která mají být zavedena podle článku 11 po dohodě mezi třemi zúčastněnými úřady, předepíší normy vzájemné bezpečnostní ochrany pro utajované informace, na které se vztahuje tato dohoda. Na straně EU podléhají tyto normy schválení Bezpečnostním výborem Rady. Článek 13 Úřady definované v článku 11 stanoví postupy, podle kterých se bude postupovat v případech prokázaného nebo předpokládaného ohrožení utajených informací, na které se vztahuje tato dohoda. Článek 14 Před poskytnutím utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, mezi stranami si musí příslušné bezpečnostní úřady definované v článku 11 vzájemně potvrdit, že přijímající strana je schopna chránit a zabezpečit informace, na které se vztahuje tato dohoda, způsobem, který odpovídá pravidlům, která budou zavedena podle článků 11 a 12. Článek 15 Tato dohoda nijak nebrání stranám v uzavření jiných dohod týkajících se poskytování nebo výměny utajovaných informací, na které se vztahuje tato dohoda, za předpokladu, že nejsou v rozporu s ustanoveními této dohody. Článek 16 Veškeré spory mezi EU a Norským královstvím vzniklé výkladem nebo uplatňováním této dohody se řeší jednáním mezi stranami. Článek 17 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem prvního měsíce následujícího po tom, co si strany vzájemně oznámí dokončení vnitřních postupů potřebných k tomuto účelu. 2. Tato dohoda může být přezkoumána pro zvážení případných změn na návrh kterékoliv strany. 3. Jakákoli změna této dohody může být učiněna pouze písemně a vzájemnou dohodou stran. Vstoupí v platnost po vzájemném oznámení, jak je stanoveno v odstavci 1. Článek 18 Tato dohoda může být vypovězena písemnou výpovědí jedné strany doručenou druhé straně. Výpověď nabývá účinku šest měsíců po převzetí oznámení druhou stranou, nedotkne se však žádných závazků, které již podle této dohody byly převzaty. Zejména veškeré utajované informace poskytnuté nebo získané výměnou podle této dohody budou i nadále chráněny v souladu s ustanoveními této dohody. NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této dohodě své podpisy. V Bruselu dne 22. listopadu 2004 ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém. Za Norské Království 6kB Za Evropskou unii 7kB 1) Smlouva o Evropské unii byla vyhlášena pod č. 44/2004 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 120/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 120/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 30. 4. 2009, částka 35/2009 120 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 21. dubna 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. září 2009 nové volby do zastupitelstva obceobce: obecobec| okres| kraj ---|---|--- SYCHROV| Liberec| Liberecký Ministr: MUDr. Mgr. Langer v. r.
Nález Ústavního soudu č. 119/2009 Sb.
Nález Ústavního soudu č. 119/2009 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 24. března 2009 ve věci návrhu na zrušení čl. 3 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení města Ostrova č. 1/2005, tržní řád, ve znění nařízení č. 3/2005 Vyhlášeno 30. 4. 2009, částka 35/2009 119 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl dne 24. března 2009 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení čl. 3 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení města Ostrova č. 1/2005, tržní řád, ve znění nařízení č. 3/2005, za účasti města Ostrova a veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla takto: Ustanovení čl. 3 odst. 2 věty první ve slovech „v ostatních případech pak místo či místa určená se souhlasem rady města (RM)“ nařízení města Ostrova č. 1/2005, tržní řád, ve znění nařízení č. 3/2005, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Návrh na zrušení čl. 7 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se zamítá. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 117/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 117/2009 Sb. Sdělení Ministerstva financí, kterým se opravuje sdělení Ministerstva financí č. 100/2009 Sb., jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2012, VAR Vyhlášeno 28. 4. 2009, částka 34/2009 117 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 17. dubna 2009, kterým se opravuje sdělení Ministerstva financí č. 100/2009 Sb., jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2012, VAR V bodě 1 se vypouští text: „Kupon č. 1 odtržený, ISIN: CZ0000702139 Kupon č. 2 odtržený, ISIN: CZ0000702147 Kupon č. 3 odtržený, ISIN: CZ0000702154 Jistina odtržená, ISIN: CZ0000702121“. Bod 15 správně zní: „15. Oddělení práva na výnos dluhopisu podle § 18 zákona o dluhopisech není umožněno.“. Toto sdělení nabylo účinnosti dnem 20. dubna 2009. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 116/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 116/2009 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání osvědčení o přírodních léčivých zdrojích a zdrojích přírodních minerálních vod Vyhlášeno 28. 4. 2009, částka 34/2009 116 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. dubna 2009 o vydání osvědčení o přírodních léčivých zdrojích a zdrojích přírodních minerálních vod Ministerstvo zdravotnictví na základě § 5 odst. 8 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), sděluje, že podle § 5 odst. 1 lázeňského zákona vydalo osvědčení o tom, že a) přírodním léčivým zdrojem je tento zdroj minerální vody: pramen BJ22 – JUBILEJNÍ| k.ú. Poděbrady, kraj Středočeský ---|--- pramen JD-1 DOUBRAVKA| k.ú. Doubrava u Aše, kraj Karlovarský pramen Le-5| k.ú. Charvátská Nová Ves, kraj Jihomoravský pramen p.p.č. 870| k.ú. Františkovy Lázně, kraj Karlovarský b) zdrojem přírodní minerální vody jsou tyto zdroje minerální vody: pramen BJ-30B| k.ú. Stráž nad Ohří, kraj Karlovarský ---|--- pramen BJ-37| k.ú. Stráž nad Ohří, kraj Karlovarský pramen HV-7| k.ú. Byňov, kraj Jihočeský pramen HV-25| k.ú. Doupov u Hradiště, kraj Karlovarský pramen HV-70A| k.ú. Kyselka, kraj Karlovarský pramen HV-70| k.ú. Kyselka, kraj Karlovarský pramen HV-71| k.ú. Kyselka, kraj Karlovarský pramen HV-72| k.ú. Kyselka, kraj Karlovarský pramen HV-74| k.ú. Kyselka, kraj Karlovarský Do rozhodnutí o vydání osvědčení o přírodním léčivém zdroji a o zdroji přírodní minerální vody je možné nahlédnout na Ministerstvu zdravotnictví – Český inspektorát lázní a zřídel, Palackého náměstí 4, Praha 2, PSČ 128 01, tel. 224 972 403, fax 224 915 997, e-mail: cil@mzcr.cz. Ministryně: Filipiová v. r.
Vyhláška č. 115/2009 Sb.
Vyhláška č. 115/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě Vyhlášeno 28. 4. 2009, datum účinnosti 13. 5. 2009, částka 34/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě, se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 13. 5. 2009 115 VYHLÁŠKA ze dne 17. dubna 2009, kterou se mění vyhláška č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 16b odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě, se mění takto: 1. V příloze se ve skupině číslo 9 s názvem skupiny „podpůrná a doplňková antidiarhoika, střevní antiinfektiva, adsorbencia, včetně kombinací“ do třetího sloupce označeného „léčivá látka“ doplňuje slovo „diosmektit“ a ve čtvrtém sloupci označeném „způsob podání“ se v řádku pro léčivou látku „diosmektit“ doplňují slova „p. o.“. 2. V příloze se za skupinu číslo 9 s názvem skupiny „podpůrná a doplňková antidiarhoika, střevní antiinfektiva, adsorbencia, včetně kombinací“ vkládá nová skupina číslo 10 s názvem skupiny „podpůrné a doplňkové protiprůjmové mikroorganismy“, která zní: „10 | podpůrné a doplňkové protiprůjmové mikroorganismy | protiprůjmové mikroorganismy – Escherichia coli| p. o. ---|---|---|--- organismy produkující kyselinu mléčnou| p. o. Saccharomyces boulardi sicatus| p. o.“. Dosavadní skupiny 10 až 61 se označují jako skupiny 11 až 62. 3. V příloze se ve skupině číslo 21 s názvem skupiny „podpůrná a doplňková venofarmaka p. o., včetně kombinací“ ve třetím sloupci označeném „léčivá látka“ slovo „diosmin“ zrušuje a ve čtvrtém sloupci označeném „způsob podání“ se v řádku pro léčivou látku „diosmin“ slova „p. o.“ zrušují. 4. V příloze se ve skupině číslo 36 s názvem skupiny „podpůrná a doplňková nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva“ ve třetím sloupci označeném „léčivá látka“ slovo „diacerein“ zrušuje a ve čtvrtém sloupci označeném „způsob podání“ se v řádku pro léčivou látku „diacerein“ slova „p. o.“ zrušují. Čl. II Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení. Ministryně: Filipiová v. r.
Vyhláška č. 114/2009 Sb.
Vyhláška č. 114/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 384/2007 Sb., o seznamu referenčních skupin Vyhlášeno 28. 4. 2009, datum účinnosti 13. 5. 2009, částka 34/2009 * Čl. I - Příloha k vyhlášce č. 384/2007 Sb., o seznamu referenčních skupin, zní: * Čl. II Aktuální znění od 13. 5. 2009 114 VYHLÁŠKA ze dne 17. dubna 2009, kterou se mění vyhláška č. 384/2007 Sb., o seznamu referenčních skupin Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 39c odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.: Čl. I Příloha k vyhlášce č. 384/2007 Sb., o seznamu referenčních skupin, zní: „Příloha k vyhlášce č. 384/2007 Sb. Seznam referenčních skupin číslo terapeutické skupiny| terapeutická skupina| číslo referenční skupiny| referenční skupina*)| léčivé látky v referenční skupině převažující ---|---|---|---|--- 1| Léčiva k terapii gastroduodenální vředové choroby a refluxní choroby jícnu| 1/2| léčiva k terapii gastroduodenální vředové choroby a refluxní choroby jícnu, antagonisté H2 receptorů, parent.| A02BA01 cimetidin, A02BA02 ranitidin, A02BA03 famotidin | | 1/3| léčiva k terapii gastroduodenální vředové choroby a refluxní choroby jícnu, inhibitory protonové pumpy, p.o.| A02BC01 omeprazol, A02BC02 pantoprazol, A02BC03 lansoprazol, A02BC05 esomeprazol | | 1/4| léčiva k terapii gastroduodenální vředové choroby a refluxní choroby jícnu, inhibitory protonové pumpy, parent.| A02BC01 omeprazol, A02BC02 pantoprazol, A02BC05 esomeprazol 2| Spasmolytika| 2/1| spasmolytika, p.o.| A03AA04 mebeverin, A03AB06 otilonium bromid, A03AD02 drotaverin, A03BB01 butylskopolamin | | 2/2| spasmolytika, parent.| A03AD01 papaverin, A03AD02 drotaverin 3| Prokinetika| 3/1| prokinetika, p.o.| A03FA01 metoklopramid, A03FA03 domperidon, A03FA itoprid 4| Antiemetika| 4/1| antiemetika, setrony, p.o.| A04AA01 ondansetron, A04AA02 granisetron | | 4/2| antiemetika, setrony, parent. a rekt. aplikace| A04AA01 ondansetron, A04AA02 granisetron, A04AA05 palonosetron | | 4/3| antiemetika, ostatní, p.o| R06AD03 thiethylperazin, A04AD embramin 5| Léčiva k terapii zánětlivých střevních onemocnění| 5/1| léčiva k terapii zánětlivých střevních onemocnění, kyselina aminosalicylová a jí látky podobné, p.o.| A07EC01 sulfasalazin, A07EC02 mesalazin 6| Protiprůjmové mikroorganismy| 6/1| protiprůjmové mikroorganismy, p.o.| A07FA protiprůjmové mikroorganismy - Escherichia coli, A07FA01 organismy produkující kyselinu mléčnou, A07FA02 Saccharomyces boulardi sicatus 7| Multienzymové přípravky| 7/1| multienzymové přípravky, mikronizované lékové formy, p.o.| A09AA02 multienzymové přípravky - mikronizované lékové formy nad 20 000 U v jedné tabletě 8| Léčiva k terapii diabetu - insuliny| 8/1| léčiva k terapii diabetu, insulin lidský - lahvičky, parent.| A10AB01 insulin lidský rychle působící, A10AC01 insulin lidský středně dlouze působící | | 8/2| léčiva k terapii diabetu, insulin lidský - cartridge, analoga insulinů - lahvičky i cartridge, parent.| A10AB01 insulin lidský, A10AB04 insulin lispro, A10AB05 insulin aspart, A10AB06 insulin glulisin, A10AC01 insulin lidský, A10AD01 insulin lidský, A10AD04 insulin lispro, A10AD05 insulin aspart, | | 8/3| léčiva k terapii diabetu, insuliny a analoga dlouze působící, parent.| A10AE04 insulin glargin, A10AE05 insulin detemir 9| Léčiva k terapii diabetu| 9/1| léčiva k terapii diabetu, deriváty sulfonylurey - I. a II. generace, p.o. (kromě glipizidu, gliklazidu a glimepiridu)| A10BB01 glibenklamid, A10BB03 tolbutamid, | | 9/2| léčiva k terapii diabetu, deriváty sulfonylurey - II. generace, p.o.| A10BB07 glipizid, A10BB09 gliklazid, A10BB12 glimepirid | | 9/3| léčiva k terapii diabetu, glitazony, p.o.| A10BG02 rosiglitazon, A10BG03 pioglitazon | | 9/4| léčiva k terapii diabetu, glinidy, p.o.| A10BX02 repaglinid, A10BX03 nateglinid | | 9/5| léčiva k terapii diabetu, léčiva ovlivňující inkretinový systém| A10BH01 sitagliptin, A10BH02 vildagliptin, A10BX04 exenatid, A10BX07 liraglutid 10| Léčiva k terapii deficitu minerálů| 10/1| léčiva k terapii deficitu minerálů, soli vápníku, p.o.| A12AA04 uhličitan vápenatý, A12AA07 chlorid vápenatý | | 10/2| léčiva k terapii deficitu minerálů, soli hořčíku, p.o.| A12CC06 mléčnan horčenatý, A12CC09 orotát hořečnatý 11| Enzymy k dlouhodobé substituční terapii dědičných poruch lipidového metabolismu| 11/1| enzymy k dlouhodobé substituční terapii dědičných poruch lipidového metabolismu, parent.| A16AB03 agalsidáza alfa, A16AB04 agalsidáza beta 12| Léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění| 12/1| léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění, nízkomolekulární hepariny, nižší síly určené především k profylaxi TEN, parent.| B01AB04 dalteparin, B01AB05 enoxaparin, B01AB06 nadroparin, B01AB08 reviparin, B01AB12 bemiparin | | 12/2| léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění, nízkomolekulární hepariny, vyšší síly určené především k terapii TEN, parent.| B01AB04 dalteparin, B01AB05 enoxaparin, B01AB06 nadroparin, B01AB08 reviparin, B01AB12 bemiparin | | 12/3| léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění, přímé inhibitory faktoru Xa a trombinu, parent.| B01AE01 desirudin, B01AE02 lepirudin, B01AE06 bivalirudin 13| Léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění| 13/1| léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění, antagonisté vazby ADP na receptor, p.o.| B01AC04 klopidogrel, B01AC05 tiklopidin, | | 13/2| léčiva k terapii nebo k profylaxi tromboembolických onemocnění, přímé inhibitory faktoru Xa a trombinu, p.o.| B01AE07 dabigatran, B01A rivaroxaban, B01A apixaban 14| Specifická léčiva k terapii plicní arteriální hypertenze (PAH)| 14/1| specifická léčiva k terapii plicní arteriální hypertenze (PAH), parent. a inhal. aplikace| B01AC09 epoprostenol, B01AC11 iloprost, B01AC21 treprostinil | | 14/2| specifická léčiva k terapii plicní arteriální hypertenze (PAH), p.o.| C02KX01 bosentan, C02KX02 ambrisentan, C02KX03 sitaxentan, C02K tezosentan 15| Fibrinolytika, parent.| 15/1| fibrinolytika, enzymy, parent.| B01AD02 altepláza, B01AD04 urokináza, B01AD11 tenektepláza 16| Antifibrinolytika - aminokyseliny| 16/1| antifibrinolytika, aminokyseliny, p.o.| B02AA02 kyselina tranexámová, B02AA03 kyselina aminomethylbenzoová | | 16/2| antifibrinolytika, aminokyseliny, parent.| B02AA02 kyselina tranexámová, B02AA03 kyselina aminomethylbenzoová 17| Léčiva k terapii anémií - soli železa| 17/1| léčiva k terapii anémií, dvojmocné nebo trojmocné železo, p.o.| B03AA02 fumarát železnatý, B03AA07 síran železnatý, B03AB02 komplex železa s isomaltosou | | 17/2| léčiva k terapii anémií, trojmocné železo, parent.| B03AC02 komplex železa s isomaltosou, B03AC07 glukonan sodno-železitý 18| Faktory stimulující erytropoézu působením na receptor erythropoetinu| 18/1| faktory stimulující erytropoézu, parent.| B03XA01 erythropoetin (epoetin alfa), B03XA02 darbepoetin alfa, B03XA03 pegepoetin (Metoxy-polyetylenglykol-epoetin beta), epoetin beta, epoetin delta, epoetin zeta 20| Donátory NO k terapii anginy pectoris| 20/1| donátory NO k terapii anginy pectoris - terapie akutního záchvatu, subling.| C01DA02 glycerol trinitrát, C01DA08 isosorbid dinitrát | | 20/2| donátory NO k terapii anginy pectoris - terapie dlouhodobá, p.o.| C01DA02 glycerol trinitrát, C01DA08 isosorbid dinitrát, C01DA14 isosorbid mononitrát, C01DX12 molsidomin | | 20/3| donátory NO k terapii anginy pectoris, parent.| C01DA02 glycerol trinitrát, C01DA08 isosorbid dinitrát 21| Antihypertenziva| 21/1| antiadrenergní látky působící centrálně i periferně, p.o. (kromě prazosinu)| C02AB01 methyldopa, C02AC05 moxonidin, C02AC06 rilnenidin, C02CA06 urapidil 22| Diuretika| 22/1| diuretika, p.o.| C03AA03 hydrochlorothiazid, C03BA04 chlortalidon, C03BA11 indapamid, C03BA metipamid 23| Antihypertenziva - beta-blokátory| 23/1| antihypertenziva, betablokátory kardioselektivní neretardované a krátkodobě působící, p.o.| C07AA17 bopindolol, C07AB02 metoprolol (neretardované lékové formy), C07AB03 atenolol, | | 23/2| antihypertenziva, betablokátory kardioselektivní retardované a dlouhodobě působící, p.o.| C07AB02 metoprolol (retardované lékové formy), C07AB04 acebutol, C07AB05 betaxolol, C07AB07 bisoprolol, C07AB08 celiprolol, C07AB12 nebivolol, C07AG02 karvedilol 24| Antihypertenziva - blokátory kalciových kanálů| 24/1| antihypertenziva, blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu dlouhodobě působící, p.o.| C08CA01 amlodipin, C08CA02 felodipin (retardované lékové formy), C08CA03 isradipin (retardované lékové formy), C08CA08 nitrendipin, C08CA09 lacidipin, C08CA10 nilvadipin, C08CA12 barnidipin, C08CA13 lercanidipin | | 24/2| antihypertenziva, blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu krátkodobě a střednědobě působící, p.o.| C08CA02 felodipin (neretardované lékové formy), C08CA03 isradipin (neretardované lékové formy), C08CA05 nifedipin (všechny lékové formy) | | 24/3| antihypertenziva, blokátory kalciových kanálů fenylalkylaminového a benzothiazepinového typu, p.o.| C08DA01 verapamil, C08DB01 diltiazem 25| Antihypertenziva - léčiva působící na systém renin-angiotenzin-aldosteron| 25/1| antihypertenziva, inhibitory ACE krátkodobě a střednědobě působící, p.o.| C09AA01 kaptopril, C09AA02 enalapril, C09AA06 quinapril | | 25/2| antihypertenziva, inhibitory ACE dlouhodobě působící, p.o.| C09AA03 lisinopril, C09AA04 perindopril, C09AA05 ramipril, C09AA08 cilazapril, C09AA09 fosinopril, C09AA10 trandolapril, C09AA11 spirapril, C09AA13 moexipril, C09AA16 imidapril | | 25/3| antihypertenziva, antagonisté angiotenzinu II samotné, p.o.| C09CA01 losartan, C09CA02 eprosartan, C09CA03 valsartan, C09CA04 ibersartan, C09CA06 kandesartan, C09CA07 telmisartan, C09CA08 olmesartan | | 25/4| antihypertenziva, antagonisté aldosteronu, p.o.| C03DA01 spironolakton, C03DA04 eplerenon 26| Periferní vazodilatancia| 26/1| periferní vazodilatancia, p.o. (kromě hydrogenovaných námelových alkaloidů a kombinací dihydroergokristinu)| C04AD02 xantinol nikotinát, C04AD03 pentoxifylin, C04AE02 nicergolin, C04AX21 naftidrofuryl, C04DA04 etofyllin nikotinát, | | 26/2| periferní vazodilatancia, parent.| C04AB02 tolazolin, C04AD03 pentoxifylin, C04AD etofylin 27| Venofarmaka| 27/1| venofarmaka, p.o.| C05BX01 dobesilat vápenatý, C05CA04 troxerutin, C05CA53 diosmin kombinace C05CX01 tribenosid, C05CX escin 28| Hypolipidemika| 28/1| hypolipidemika, statiny, p.o.| C10AA01 simvastatin, C10AA02 lovastatin, C10AA03 pravastatin, C10AA04 fluvastatin, C10AA05 atorvastatin, C10AA07 rosuvastatin | | 28/2| hypolipidemika, fibráty, p.o.| C10AB02 bezafibrát, C10AB05 fenofibrát, C10AB08 ciprofibrát 29| Antimykotika používaná v dermatologii| 29/1| antimykotika používaná v dermatologii k lokální terapii, (kromě trolamini dodecylbenzensulfonas a tridecanamini undecylenas)| D01AA01 nystatin, D01AA02 natamycin, D01AC01 klotrimazol, D01AC03 ekonazol, D01AC08 ketokonazol, D01AC10 bifonazol, D01AC11 oxikonazol, D01AC16 flutrimazol, D01AE14 ciklopirox, D01AE15 terbinafin, D01AE22 naftifin | | 29/2| antimykotika používaná v dermatologii k lokální terapii, ostatní| D01AE04 kyselina undecylenová, D01AE jiná antimykotika k zevnímu použití 30| Antipsoriatika používaná v dermatologii| 30/1| antipsoriatika používaná v dermatologii k lokální terapii, dehty| D05AA dehty, D05AA dehty (odbarvený dehet) | | 30/2| antipsoriatika používaná v dermatologii k lokální terapii, jiná léčiva než dehty| D05AX02 calcipotriol, D05AX03 calcitriol, D05AX04 tacalcitol, D05AX05 tazaroten 31| Antibiotika používaná k lokální terapii| 31/1| antibiotika používaná k lokální terapii| D06AX01 kyselina fusidová, D06AX09 mupirocin 32| Kortikosteroidy používané k lokální terapii - slabé a středně silné| 32/1| kortikosteroidy používané k lokální terapii, slabé a středně silné 1. a 2. generace| D07AB19 dexamethason acetát (0,01%), D07AC04 fluocinolon acetonid (0,01%), D07AA02 hydrokortison acetát (1,0%), D07AA03 prednisolon (0,4%), D07AB09 triamcinolon acetonid (0,1%) | | 32/2| kortikosteroidy používané k lokální terapii, slabé a středně silné 3. a 4. generace| D07AB10 alclomethason (0,05%), D07AB08 desonid, D07AB02 hydrokortison butyrát (0,1%) 33| Kortikosteroidy používané k lokální terapii - silné a velmi silné| 33/1| kortikosteroidy používané k lokální terapii, silné a velmi silné 1. a 2. generace| D07AC04 fluocinolon acetonid (0,05%- 0,2%), D07AC03 desoximethason (0,25%) | | 33/2| kortikosteroidy používané k lokální terapii, silné a velmi silné 3. a 4. generace| D07AC01 betamethason valerát (0,1%), D07AC01 betamethason dipropionát (0,05%), D07AC17 flutikason propionát (0,05%), D07AC12 Halometason propionát (0,05%), D07AD02 Halcinonid (0,1%), D07AD01 klobetasol propionát (0,05%), D07AC14 methylprednisolon aceponát (0,1%), D07AC13 mometazon furoát (0,1%), D07AC18 prednikarbat 34| Antiseptika a dezinficiencia| 34/1| antiseptika a dezinficiencia - obsahující kvartérní dusík| D08AJ sloučeniny obsahující kvartérní dusík 35| Léčiva používaná k lokální terapii acne vulgaris| 35/1| léčiva používaná k lokální terapii acne vulgaris, retinoidy| D10AD01 tretinoin, D10AD03 adapalen, D10AD04 isotretinoin | | 35/2| léčiva používaná k lokální terapii acne vulgaris, ostatní léčiva| D10AE01 benzoyl peroxid, D10AX03 kyselina azelaová | | 35/3| léčiva používaná k lokální terapii acne vulgaris, antibiotické látky| D10AF01 klindamycin, D10AF02 erythromycin, 36| Imunomodulancia používaná k lokální terapii atopické dermatitidy| 36/1| imunomodulancia používaná k lokální terapii atopické dermatitidy| D11AX14 takrolimus, D11AX15 pimekrolimus 37| Gynekologická antimykotika| 37/1| gynekologická antimykotika, lok. nebo vag. aplikace| G01AF02 klotrimazol, G01AF05 ekonazol, G01AF12 fentikonazol 38| Gynekologická antiseptika| 38/1| gynekologická antiseptika, lok. nebo vag. aplikace, (kromě přípravků obsahujících laktobacillus)| G01AX03 polykresulen, G01AX11 polyvidon-jód, G01AX tetraboritan sodný 39| Gynekologická antibiotika používaná k lokální terapii| 39/1| gynekologická antibiotika, lok. nebo vag. aplikace| G01AA02 natamycin, G01AA10 klindamycin, G01AX12 ciklopirox 40| Prostaglandiny| 40/1| prostaglandiny, parent.| G02AD01 dinoprost, G02AD04 karboprost 41| Inhibitory prolaktinu| 41/1| inhibitory prolaktinu, dopaminergní agonisté I. generace, p.o.| G02CB01 bromokriptin, G02CB06 tergurid | | 41/2| inhibitory prolaktinu, dopaminergní agonisté II. generace, p.o.| G02CB03 kabergolin, G02CB04 quinagolid 42| Estrogeny| 42/1| estrogeny, p.o.| G03CA03 estradiol, G03CA04 estriol, G03DC05 tibolon | | 42/2| estrogeny, lokální vag. aplikace| G03CA03 estradiol, G03CA04 estriol 43| Progestiny| 43/1| progestiny I. generace, p.o.| G03DA02 medroxyprogesteron, G03DC02 norethisteron, G03DC03 lynestrenol | | 43/2| progestiny II. generace, p.o.| G03DA04 progesteron, G03DB01 dydrogesteron | | 43/3| progestiny, parent.| G03DA03 hydroxyprogesteron, G03DA04 progesteron (depotní lékové formy) 44| Gonadotropiny| 44/1| gonadotropiny choriové, parent.| G03GA01 choriový gonadotropin, G03GA08 rekombinantní choriový gonadotropin | | 44/2| gonadotropiny ostatní, parent.| G03GA02 gonadotropin lidský, gonadotropin lidský vysoce čištěný, G03GA04 urofolitropin, urofolitropin vysoce čištěný, G03GA05 folitropin alfa, G03GA06 folitropin beta, G03FA07 lutropin alfa 45| Močová spasmolytika| 45/1| močová spasmolytika, neretardované formy, p.o. a transderm. aplikace| G04BD04 oxybutinin, G04BD06 propiverin, G04BD07 tolterodin, G06BD09 trospium chlorid, | | 45/2| močová spasmolytika, retardované formy, p.o.| G04BD07 tolterodin, G04BD08 solifenacin, G04BD10 darifenacin, G04BD11 fesoterodin 46| Léčiva k terapii benigní hyperplazie prostaty| 46/1| léčiva k terapii benigní hyperplazie prostaty, antagonisté alfa adrenergních receptorů, p.o.| C02CA04 doxazosin, G04CA01 alfuzosin, G04CA02 tamsulosin, G04CA03 terazosin | | 46/2| léčiva k terapii benigní hyperplazie prostaty, ostatní, p.o.| G04CB01 finasterid, G04CX03 mepartricin 47| Antagonisté růstového hormonu| 47/1| antagonisté růstového hormonu, krátkodobě působící, parent.| H01CB01 somatostatin, H01CB02 oktreotid | | 47/2| antagonisté růstového hormonu - dlouhodobě působící, parent.| H01CB02 oktreotid, H01CB03 lanreotid 48| Antagonisté gonadotropin uvolňujícího hormonu| 48/1| antagonisté gonadotropin-uvolňujícího hormonu, parent.| H01CC01 ganirelix, H01CC02 cetrorelix 49| Kortikosteroidy k systémové terapii| 49/1| kortikosteroidy s převažujícím glukokortikoidním účinkem, p.o.| H02BA04 methylprednisolon, H02AB07 prednison, H02AB08 triamcinolon | | 49/2| kortikosteroidy s převažujícím glukokortikoidním účinkem, parent. - depotní| H02AB01 betamethason (depotní lékové formy), H02AB04 methylprednisolon (depotní lékové formy) 50| Antityreoidální léčiva| 50/1| antityreoidální léčiva, p.o.| H03BA02 propylthiouracil, H03BB01 karbimazol, H03BB02 thiamazol 51| Tetracykliny| 51/1| tetracykliny, p.o.| J01AA02 doxycyklin, J01AA08 minocyklin 52| Peniciliny s úzkým spektrem účinku| 52/1| peniciliny s úzkým spektrem, p.o.| J01CE02 fenoxymethylpenicilin, J01CE06 penamecilin, J01CE10 benzathin fenoxymethylpenicilin 53| Cefalosporiny| 53/1| cefalosporiny I. generace, p.o.| J01DB01 cefalexin, J01DB05 cefadroxil, J01DC04 cefaklor, | | 53/2| cefalosporiny II. generace, p.o.| J01DC02 cefuroxim axetil, J01DC10 cefprozil | | 53/3| cefalosporiny I. generace, parent.| J01DB03 cefalotin, J01DB04 cefazolin | | 53/4| cefalosporiny III. generace, parent. (kromě cefoperazonu)| J01DD01 cefotaxim, J01DD02 ceftazidim, J01DD04 ceftriaxon 54| Karbapenemy| 54/1| karbapenemy, parent.| J01DH02 meropenem, J01DH03 ertapenem 55| Makrolidová, azalidová, ketolidová a linkosamidová antibiotika| 55/1| makrolidy, p.o.| J01FA01 erythromycin, J01FA02 spiramycin, J01FA06 roxithromycin, J01FA09 klarithromycin, J01FA10 azithromycin | | 55/2| linkosamidy, p.o.| J01FF01 klindamycin, J01FF02 linkomycin 56| Chinolony| 56/1| chinolony, p.o. (kromě moxifloxacinu)| J01MA01 ofloxacin, J01MA02 ciprofloxacin, J01MA03 pefloxacin, J01MA06 norfloxacin, J01MA12 levofloxacin 57| Imidazolové deriváty| 57/1| imidazolové deriváty, p.o.| J01XD01 metronidazol, J01XD03 ornidazol 58| Antimykotika k systémové terapii| 58/1| antimykotika k systémové terapii, triazolové deriváty, p.o.| J02AC03 vorikonazol, J02AC04 posakonazol 59| Systémová antivirotika proti infekcím vyvolaným herpesvirus hominis| 59/1| systémová antivirotika k terapii infekcí vyvolaných herpes virus hominis, p.o.| J05AB01 aciklovir, J05AB09 famciklovir, J05AB11 valaciklovir, J05AB15 brivudin 60| Antiretrovirotika| 60/1| antiretrovirotika nukleosidové a nukleotidové inhibitory reverzní trankriptázy, pouze pro HIV infekce, p.o.| J05AF02 didanosin, J05AF04 stavudin, J05AF06 abakavir, J05AF09 emtricitabin | | 60/2| antiretrovirotika nukleosidové a nukleotidové inhibitory reverzní trankriptázy, pouze pro HBV infekce, p.o.| J05AF08 adefovir, J05AF10 entecavir 61| Inhibitory neuraminidázy| 61/1| inhibitory neuraminidázy, p.o. a inhal. aplikace| J05AH01 zanamivir, J05AH02 oseltamivir 62| Imunoglobuliny normální lidské| 62/1| Imunoglobuliny normální lidské, i.m.| J06BA01 imunoglobuliny normální lidské pro intramuskulární aplikaci | | 62/2| Imunoglobuliny normální lidské, s.c.| J06BA01 imunoglobuliny normální lidské pro subkutánní aplikaci | | 62/3| Imunoglobuliny normální lidské, i.v.| J06BA02 imunoglobuliny normální lidské pro intravenózní aplikaci 63| Taxany| 63/1| taxany, parent.| L01CD01 paklitaxel, L01CD02 docetaxel 64| Inhibitory proteinkinázy| 64/1| inhibitory proteinkinázy, p.o.| L01XE04 sunitinib, L01XE05 sorafenib 65| Superaktivní analoga gonadotropin-releasing hormonu| 65/1| superaktivní analoga gonadotropin-releasing hormonu, parent.| L02AE02 leuprorelin, L02AE03 goserelin, L02AE04 triptorelin 66| Antiestrogeny a inhibitory aromatáz| 66/1| antiestrogeny, p.o.| L02BA01 tamoxifen, L02AB02 toremifen | | 66/2| inhibitory aromatáz, p.o.| L02BG03 anastrozol, L02BG04 letrozol, L02BG06 exemestan 67| Antiandrogeny| 67/1| antiandrogeny, p.o.| L02BB01 flutamid, L02BB03 bikalutamid 69| Interferony a jiná léčiva| 69/1| interferony alfa určené k terapii vybraných onkologických onemocnění, \\- nepegylované formy, parent.| L03AB01 interferon alfa natural, L03AB04 interferon alfa-2a, L03AB05 interferon alfa-2b | | 69/2| interferony alfa-2 \\- pegylované formy, parent.| L03AB11 peginterferon alfa-2a, L03AB10 peginterferon alfa-2b | | 69/3| interferony a ostatní léčiva k terapii roztroušené sklerózy, parent.| L03AB07 interferon beta-1a, L03AB08 interferon beta-1b, L03AX13 glatiramer acetat, 70| Imunosupresiva| 70/1| imunosupresiva – specifická, p.o. i parent. (kromě leflunomidu a azathioprinu)| L04AD02 takrolimus, L04AA06 kyselina mykofenolová, L04AA10 sirolimus, L04AA18 everolimus | | 70/2| imunosupresiva - biologická, léčiva k terapii revmatických, kožních nebo střevních onemocnění, parent.| L04AB01 etanercept, L04AB02 infliximab, L04AB04 adalimumab, L04AA21 efalizumab, L04AA24 abatacept, 71| Nesteroidní protizánětlivá léčiva| 71/1| nesteroidní protizánětlivá léčiva - neselektivní, p.o.| M01AB05 diklofenak, M01AC01 piroxikam, M01AC05 lornoxikam, M01AC06 meloxikam, M01AE01 ibuprofen, M01AE02 naproxen, M01AE03 ketoprofen, M01AE11 kyselina tiaprofenová, M01AE12 oxaprozin, M01AE17 dexketoprofen, M01AG02 kyselina tolfenamová, M01AX01 nabumeton, M01AX17 nimesulid | | 71/2| nesteroidní antiflogistika, rekt. aplikace| M01AB01 indometacin, M01AB05 diklofenak, M01AC06 meloxikam, M01AE01 ibuprofen, M01AE03 ketoprofen | | 71/3| nesteroidní antiflogistika, parent.| M01AB05 diklofenak, M01AC01 piroxikam, M01AC06 meloxikam, M01AE03 ketoprofen, M01AH04 parekoxib | | 71/4| nesteroidní protizánětlivá léčiva COX2 selektivní (koxiby), p.o.| M01AH01 celekoxib, M01AH03 valdekoxib, M01AH05 etorikoxib 73| Centrálně působící myorelaxancia| 73/1| centrálně působící myorelaxancia, p.o.| M03BX01 baklofen, M03BX02 tizanidin, M03BX04 tolperison, M03BX05 thiokolchikosid, M03BX07 tetrazepam, N05BX01 mefenoxalon | | 73/2| centrálně působící myorelaxancia, parent.| M03BX04 tolperison, M03BX05 thiocolchicosid 74| Léčiva k terapii a profylaxi osteoporózy| 74/1| léčiva k terapii a profylaxi osteoporózy, vitamin D, p.o.| A11CC01 ergokalciferol, A11CC05 cholekalciferol | | 74/2| léčiva k terapii a profylaxi osteoporózy, metabolity vitaminu D, p.o.| A11CC03 alfakalcidol, A11CC04 kalcitriol | | 74/3| léčiva k terapii a profylaxi osteoporózy, bisfosfonáty, p.o.| M05BA04 kyselina alendronová, M05BA06 kyselina ibandronová, M05BA07 kyselina risedronová, | | 74/4| léčiva k terapii a profylaxi osteoporózy, hormony příštitných tělísek a analoga, parent.| H05AA02 teriparatid, H05AA03 parathormon 75| Léčiva k terapii hyperkalcémie a/nebo osteolýzy u maligních onemocnění| 75/1| léčiva k terapii hyperkalcémie a/nebo osteolýzy u maligních onemocnění, parent.| M05BA02 kyselina klodronová, M05BA03 kyselina pamidronová, M05BA06 kyselina ibandronová, M05BA08 kyselina zoledronová 76| Anestetika celková| 76/1| anestetika celková, parent.| N01AH01 fentanyl, N01AH02 alfentanil, N01AH03 sufentanil, N01AH06 remifentanil 77| Anestetika lokální| 77/1| anestetika lokální, parent.| N01AB02 prokain, N01BB01 bupivakain, N01BB03 mepivakain, N01BB09 ropivakain, N01BB10 levobupivakain, N01BB trimekain, 78| Opioidy| 78/1| silné opioidy, p.o.| N02AA03 hydromorfon, N02AA05 oxykodon | | 78/2| silné opioidy, transderm. aplikace| N02AB03 fentanyl, N02AE01 buprenorfin | | 78/3| slabé opioidy, p.o.| N02AA08 dihydrokodein, N02AX02 tramadol 79| Analgetika-antipyretika| 79/1| analgetika-antipyretika, p.o.| N02BA01 kyselina acetylsalicylová, N02BA02 aloxiprin, N02BB02 metamizol, N02BE01 paracetamol | | 79/2| analgetika-antipyretika, parent.| N02BB02 metamizol N02BE01 paracetamol 80| Antimigrenika k terapii akutního záchvatu| 80/1| antimigrenika k terapii akutního záchvatu, selektivní agonisté serotoninu, p.o.| N02CC01 sumatriptan, N02CC02 naratriptan, N02CC03 zolmitriptan, N02CC06 eletriptan, N02CC07 frovatriptan | | 80/2| antimigrenika k terapii akutního záchvatu, selektivní agonisté serotoninu, nasal. aplikace| N02CC01 sumiatriptan, N02CC03 zolmitriptan 81| Antiepileptika jiná| 81/1| antiepileptika jiná, p.o.| N03AX12 gabapentin, N03AX16 pregabalin 82| Antiparkinsonika| 82/1| antiparkinsonika, anticholinergika, p.o.| N04AA02 biperiden, N04AA04 procyklidin, N04AC01 benzatropin | | 82/2| antiparkinsonika, agonisté dopaminu, p.o.| N04BC04 ropinirol, N04BC05 pramipexol, | | 82/3| antiparkinsonika, inhibitory COMT, p.o.| N04BX01 tolkapon, N04BX02 entakapon | | 82/4| antiparkinsonika, inhibitory MAO, p.o.| N04BD01 selegilin, N04BD02 rasagilin 83| Antipsychotika - neuroleptika| 83/1| antipsychotika, neuroleptika klasická - I. třídy, p.o.| N05AA01 chlorpromazin N05AF03 chlorprotixen, N05AF05 zuklopentixol | | 83/2| antipsychotika, - neuroleptika klasická II. třídy, p.o.| N05AD01 haloperidol, N05AF01 flupentixol | | 83/3| antipsychotika, neuroleptika, parent. - nedepotní| N05AA01 chlorpromazin, N05AA02 levomepromazin, N05AD01 haloperidol, N05AF05 zuklopentixol | | 83/4| antipsychotika, neuroleptika - I. třídy, parent. - depotní| N05AB02 flufenazin, N05AF oxyprothepin | | 83/5| antipsychotika, neuroleptika - II. třídy, parent. - depotní| N05AD01 haloperidol, N05AF01 flupentixol, N05AF05 zuklopentixol | | 83/6| antipsychotika s nízkým antipsychotickým potenciálem, p.o.| N05AD03 melperon, N05AL03 tiaprid 84| Antipsychotika - II. generace| 84/1| antipsychotika druhé volby při selhání risperidonu, p.o.| N05AE03 sertindol, N05AH04 quetiapin, N05AL05 amisulprid, N05AX11 zotepin | | 84/2| antipsychotika třetí volby - speciální, p.o.| N05AE04 ziprasidon, N05AH03 olanzapin, N05AX12 aripiprazol | | 84/3| antipsychotika speciální, parent. - nedepotní| N05AE04 ziprasidon, N05AH03 olanzapin 85| Anxiolytika| 85/1| anxiolytika, benzodiazepiny, p.o.| N05BA01 diazepam, N05BA02 chlordiazepoxid, N05BA03 medazepam, N05BA04 oxazepam, N05BA08 bromazepam, N05BA09 klobazam, N05BA12 alprazolam, N05BA23 tofisopam 86| Antidepresiva| 86/1| antidepresiva, neselektivně působící inhibitory reuptake monoaminů, p.o.| N06AA02 imipramin, N06AA04 klomipramin, N06AA08 dibenzepin, N06AA10 nortriptylin, N06AA16 dosulepin, N06AA21 maprotilin, N06AX03 mianserin | | 86/2| antidepresiva, selektivní inhibitory reuptake monoaminů působící na jeden transmiterový systém (SSRI, NARI, SARI); reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy (RIMA); enhancery reuptake serotoninu (SRE), p.o.| N06AB03 fluoxetin, N06AB04 citalopram, N06AB05 paroxetin, N06AB06 sertralin, N06AB08 fluvoxamin, N06AB10 escitalopram, N06AX05 trazodon, N06AX14 tianeptin | | 86/3| antidepresiva, selektivní inhibitory reuptake monoaminů působící na dva transmiterové systémy (SNRI, NaSSA, DNRI), p.o.| N06AX11 mirtazapin, N06AX16 venlafaxin, N06AX17 milnacipran, N06AX bupropion 87| Léčiva k terapii demence Alzheimerova typu| 87/1| léčiva k terapii Alzheimerovy choroby, p.o. a transderm. aplikace| N06DA02 donepezil, N06DA03 rivastigmin, N06DA04 galantamin, N06DX01 memantin 88| Nootropika| 88/1| nootropika, p.o.| N06BX02 pyritinol, N06BX03 piracetam, N06BX18 vinpocetin, N06DX02 extrakty z Ginkgo biloba | | 88/2| nootropika, parent.| N06BX03 piracetam, N06BX18 vinpocetin 89| Parasympatomimetika| 89/1| parasympatomimetika, p.o. (kromě distigminu)| N07AA01 neostigmin, N07AA02 pyridostigmin, N07AA30 ambenonium 90| Léčiva používaná k lokální terapii a k profylaxi alergické rhinitidy| 90/1| léčiva používaná k lokální terapii a k profylaxi alergické rhinitidy, kortikosteroidy, intranasal. aplikace| R01AD01 beklometason, R01AD05 budesonid, R01AD06 mometason, R01AD08 flutikason, | | 90/2| léčiva používaná k lokální terapii a k profylaxi alergické rhinitidy, antihistaminika, intranasal. aplikace| R01AC02 levokabastin, R01AC03 azelastin 91| Léčiva používaná k úlevové terapii astmatu| 91/1| léčiva Léčiva používaná k úlevové terapii astmatu, p.o.| R03CC02 salbutamol, R03CC08 prokaterol, R03CC13 klenbuterol | | 91/2| léčiva Léčiva používaná k úlevové terapii astmatu, inhal. aplikace| R03AC02 salbutamol, R03AC03 terbutalin, R03AC04 fenoterol a jiná antiastmatika 92| Preventivní antiastmatika - kortikosteroidy| 92/1| preventivní antiastmatika, kortikosteroidy, \\- ve formě aerosolu, suspense a roztoku, inhal. aplikace| R03BA02 budesonid, R03BA05 flutikason, R03BA08 ciklesonid | | 92/2| preventivní antiastmatika, kortikosteroidy \\- prášky, inhal aplikace| R03BA02 budesonid, R03BA05 flutikason 93| Preventivní antiastmatika| 93/1| preventivní antiastmatika ze skupiny dlouhodobě působících betamimetika, inhal. aplikace| R03AC12 salmeterol, R03AC13 formoterol | | 93/2| preventivní antiastmatika, xantiny, p.o.| R03DA04 teofylin (retardované lékové formy), R03DA05 aminofylin (retardované lékové formy) | | 93/3| preventivní antiastmatika, antileukotrieny, p.o.| R03DC01 zafirlukast, R03DC03 montelukast | | 93/4| preventivní antiastmatika, anticholinergika a antialergika, inhal. aplikace| R03BB01 bromid ipratropia, R03BB04 bromid tiotropia | | 93/5| preventivní antiastmatika, fixní kombinace, inhal. aplikace| R03AC12 salmeterol/ R03BA05 flutikason, R03AC13 formoterol/ R03BA02 budesonid, R03AC13 formoterol/ R03BA01 beclomethason 94| Expektorancia| 94/1| expektorancia, p.o.| R05CB01 acetylcystein, R05CB02 bromhexin, R05CB06 ambroxol, R05CB15 erdostein | | 94/2| expektorancia, parent. a inhal. aplikace| R05CB01 acetylcystein, R05CB02 bromhexin, R05CB03 karbocystein, R05CB05 mesna, R05CB06 ambroxol, 95| Antitusika| 95/1| antitusika, p.o. (kromě kodeinu)| R05DA01 ethylmorfin, R05DA09 dextromethorfan, R05DB13 butamirát, R05DB19 dropropizin, R05DB27 levodropropizin 96| Antihistaminika| 96/1| antihistaminika sedativní, p.o.| R06AA04 klemastin, R06AB03 dimetinden, R06AD02 promethazin, R06AX bisulepin, R06AX02 cyproheptadin, R06AX17 ketotifen | | 96/2| antihistaminika nesedativní, p.o.| R06AE07 cetirizin, R06AE09 levocetirizin, R06AX13 loratadin, R06AX27 desloratadin 97| Oftalmologika - antiinfektiva| 97/1| oftalmologika, antiinfektiva, chinolony, lok.| S01AX11 ofloxacin, S01AX13 ciprofloxacin, S01AX17 lomefloxacin, S01AX19 levofloxacin | | 97/2| oftalmologika, antiinfektiva, antibiotika ostatní, lok.| S01AA01 chloramfenikol, S01AA11 gentamicin, S01AA12 tobramycin, S01AA13 acidum fusidicum, S01AA24 kanamycin, S01AB04 sulfacetamid | | 97/3| oftalmologika, antiinfektiva, virostatika, lok.| S01AD03 aciklovir, S01AD09 ganciklovir 98| Oftalmologika - kortikosteroidy| 98/1| oftalmologika, kortikosteroidy prvé řady, lok.| S01BA01 dexamethason, S01BA02 hydrokortison | | 98/2| oftalmologika, kortikosteroidy druhé řady, lok.| S01BA03 kortison, S01BA04 prednisolon, S01BA07 fluorometholon 99| Oftalmologika - protizánětlivá léčiva| 99/1| oftalmologika, protizánětlivá léčiva, lok.| S01BC01 indometacin, S01BC03 diklofenak 100| Oftalmologika používaná k terapii glaukomu| 100/1| oftalmologika používaná k terapii glaukomu, sympatomimetika nebo parasympatomimetika, lok.| S01EA04 klonidin, S01EA05 brimonidin, S01EB01 pilokarpin | | 100/2| oftalmologika používaná k terapii glaukomu, inhibitory karboanhydrázy, lok.| S01EC03 dorzolamid, S01EC04 brinzolamid | | 100/3| oftalmologika používaná k terapii glaukomu, betablokátory, lok.| S01ED01 timolol, S01ED02 betaxolol, S01ED03 levobunolol, S01ED05 karteolol | | 100/4| oftalmologika používaná k terapii glaukomu, prostaglandiny nebo jejich deriváty, lok.| S01EE01 latanoprost, S01EE02 unoproston, S01EE03 bimatoprost, S01EE04 travoprost 101| Oftalmologika - mydriatika a cykloplegika| 101/1| oftalmologika, mydriatika a cykloplegika, lok.| S01FA01 atropin, S01FA04 cyklopentolát, S01FA06 tropikamid, S01FB01 fenylefrin (koncentrace 10 % nebo více) 102| Oftalmologika - antialergika (kromě kortikosteroidů)| 102/1| oftalmologika, antialergika - antihistaminika, lok.| S01GA52 tetryzolin kombinace, S01GX02 levokabastin, S01GX06 emedastin, S01GX07 azelastin, S01GX10 epinastin | | 102/2| oftalmologika, antialergika - stabilizátory žírných buněk, lok.| S01GX01 kyselina kromoglyková, S01GX03 kyselina spaglumová, S01GX05 lodoxamid, S01GX08 ketotifen, S01GX09 olopatadin 103| Léčiva používaná k terapii věkem podmíněné makulární degenerace| 103/1| léčiva k terapii věkem podmíněné makulární degenerace, lok.| S01LA01 verteporfin, S01LA03 pegaptanib, S01LA04 ranibizumab 104| Terapeutické extrakty alergenů| 104/1| terapeutické extrakty alergenů - nestandardizované, neinjenkční, perorální| V01AA extrakty alergenů | | 104/2| terapeutické extrakty alergenů - standardizované neinjekční, perorální| V01AA extrakty alergenů | | 104/3| terapeutické extrakty alergenů - standardizované neinjekční, sublinguální| V01AA extrakty alergenů | | 104/4| terapeutické extrakty alergenů - nestandardizované, injekční vodné| V01AA extrakty alergenů | | 104/5| terapeutické extrakty alergenů - nestandardizované, injekční depotní| V01AA extrakty alergenů | | 104/6| terapeutické extrakty alergenů - standardizované injekční vodné| V01AA extrakty alergenů | | 104/7| terapeutické extrakty alergenů - standardizované, injekční depotní| V01AA extrakty alergenů 105| Testy pro alergické choroby| 105/1| testy pro alergické choroby - intradermální| V04CL testy pro alergické choroby | | 105/2| testy pro alergické choroby - prick testy| V04CL testy pro alergické choroby 106| Léčiva používaná k terapii hyperkalemie a hyperfosfatemie| 106/1| léčiva k terapii hyperkalemie a hyperfosfatemie, p.o.| V03AE02 sevelamer, V03AE03 lanthankarbonát 107| Výživy pro dědičné poruchy metabolismu| 107/1| definované směsi aminokyselin bez fenylalaninu (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06CA01 | | 107/2| definované směsi aminokyselin bez fenylalaninu s obsahem sacharidů a tuků pro děti do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06CA02 | | 107/3| definované směsi aminokyselin bez fenylalaninu pro těhotné (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06CA04 | | 107/4| definované směsi aminokyselin bez fenylalaninu (dávkované formy na obsah aminokyselin)| V06CA05 | | 107/5| definované směsi aminokyselin bez fenylalaninu (dávkované formy tekuté na obsah aminokyselin)| V06DD11 | | 107/6| definované směsi esenciálních aminokyselin pro děti do 1 roku s poruchou metabolismu cyklu močoviny (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD12 | | 107/7| definované směsi esenciálních aminokyselin pro pacienty nad 1 rok s poruchou metabolismu cyklu močoviny (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD13 | | 107/8| definované směsi aminokyselin bez isoleucinu, leucinu a valinu se sacharidy a tuky pro děti do 1 roku - kompletní kojenecká výživa (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD14 | | 107/9| definované směsi aminokyselin bez isoleucinu, leucinu a valinu pro děti do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD14 | | 107/10| definované směsi aminokyselin bez isoleucinu, leucinu a valinu pro pacienty nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD15 | | 107/11| definované směsi aminokyselin bez isoleucinu, methioninu, threoninu a valinu pro děti s metylmalonovou a propionovou acidémií do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD16 | | 107/12| definované směsi aminokyselin bez isoleucinu, methioninu, threoninu a valinu pro pacienty s metylmalonovou a propionovou acidémií nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD17 | | 107/13| definované směsi aminokyselin bez leucinu pro děti do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD18 | | 107/14| definované směsi aminokyselin bez leucinu pro pacienty nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD19 | | 107/15| definované směsi aminokyselin bez lysinu a se sníženým množstvím tryptofanu pro dětí s glutarovou acidémií do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD20 | | 107/16| definované směsi aminokyselin bez lysinu a se sníženým množstvím tryptofanu pro pacienty s glatarovou acidémií nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD21 | | 107/17| definované směsi aminokyselin bez methioninu obohacené L-cystinem pro děti s homocystinurií do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD22 | | 107/18| definované směsi aminokyselin bez methioninu obohacené L-cystinem pro pacienty s homocystinurií nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD23 | | 107/19| definované směsi aminokyselin bez tyrosinu a fenylalaninu se sacharidy a tuky pro děti do 1 roku - kompletní kojenecká výživa (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD26 | | 107/20| definované směsi aminokyselin bez tyrosinu a fenylalaninu pro děti do 1 roku (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD26 | | 107/21| definované směsi aminokyselin bez tyrosinu a fenylalaninu pro pacienty nad 1 rok (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD27 | | 107/22| definované směsi aminokyselin včetně kombinací s peptidy s nízkým obsahem fenylalaninu (práškové formy na obsah aminokyselin)| V06DD29 108| Výživy - enterální výživy| 108/1| Polymerní výživa standardní - v tekuté formě| V06EA01 | | 108/2| Polymerní výživa standardní - hyperkalorická| V06EB01 | | 108/3| Polymerní výživa standardní - s doplňkem vlákniny isokalorická| V06EB02, V06EB04 | | 108/4| Polymerní výživa standardní - s doplňkem vlákniny hyperkalorická| V06EB02, V06EB04 | | 108/5| Polymerní výživa speciální - hyperkalorická bez tuku| V06EB03 | | 108/6| Polymerní výživa speciální - hyperkalorická s doplňkem proteinu anebo proteinu a vlákniny| V06EB05, V06EB06 | | 108/7| Polymerní výživa speciální - určená pro léčbu jaterního selhání| V06EB10 | | 108/8| Polymerní výživa speciální - s doplňkem proteinu, argininu a zinku| V06EB11 | | 108/9| Polymerní výživa speciální - s doplňkem imunonutrientů a antioxidantů| V06EB07, V06EB12, V06EB13, V06EB14, V06EB15, V06EB16 | | 108/10| Polymerní výživa speciální - diabetická| V06EB08 | | 108/11| Polymerní výživa speciální - s doplňkem MCT olejů| V06EB09 | | 108/12| Oligopeptidická výživa tekutá| V06EC01 | | 108/13| Zahušťovadla| V06EE01 109| Výživy - náhrady mléka| 109/1| náhrady mléka s obsahem bílkoviny kravského mléka| V06DF01 | | 109/2| náhrady mléka s mléčným proteinovým hydrolyzátem| V06DF02 | | 109/3| náhrady mléka s nízkým obsahem laktózy a mléčným proteinovým hydrolyzátem| V06DF04 | | 109/4| speciální kojenecká výživa s obsahem jednotlivých aminokyselin| V06DE 110| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg kontrastní látky - neionické| 110/1| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 150 mg/ml, parent.| V08AB09 iodixanol, V08AB10 iomeprol | | 110/2| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 200 mg/ml, parent.| V08AB04 iopamidol, V08AB10 iomeprol | | 110/3| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické -koncentrace jodu 240 mg/ml, parent.| V08AB02 iohexol, V08AB05 iopromid, V08AB07 ioversol | | 110/4| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 300 mg/ml, parent.| V08AB02 iohexol, V08AB04 iopamidol, V08AB05 iopromid, V08AB07 ioversol, V08AB10 iomeprol, V08AB11 iobitrodol | | 110/5| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 320 mg/ml, parent.| V08AB03 kyselina ioxagliková, V08AB07 ioversol, V08AB09 iodixanol | | 110/6| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 350 mg/ml, parent.| V08AB02 iohexol, V08AB07 ioversol, V08AB10 iomeprol, V08AB11 iobitridol | | 110/7| RTG vodorozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky - neionické - koncentrace jodu 370 mg/ml, parent.| V08AB04 Iopamidol, V08AB05 iopromid 111| Kontrastní látky pro vyšetření ultrazvukem| 111/1| kontrastní látky pro vyšetření ultrazvukem, parent.| V08DA01 mikročástice s albuminem, V08DA05 sulfur hexafluorid *) Není-li uvedena u příslušné referenční skupiny cesta podání, pak do takové referenční skupiny náleží všechny v zásadě terapeuticky zaměnitelné léčivé přípravky s obdobnou nebo blízkou účinností a bezpečností a obdobným klinickým využitím, bez rozdílu jejich cesty podání.“. Čl. II Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení. Ministryně: Filipiová v. r.
Zákon č. 112/2009 Sb.
Zákon č. 112/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 27. 4. 2009, částka 33/2009 * Čl. I - Zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění zákona č. 171/2006 Sb., zákona č. 228/2006 Sb., zákona * Čl. II Aktuální znění od 27. 4. 2009 112 ZÁKON ze dne 27. března 2009, kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění zákona č. 171/2006 Sb., zákona č. 228/2006 Sb., zákona č. 443/2006 Sb., zákona č. 26/2008 Sb. a zákona č. 31/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 5 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní: „k) k převodu částky 1 500 000 000 Kč v roce 2009 a částky 1 500 000 000 Kč v roce 2010 Ministerstvu zdravotnictví na podporu strategických investic ve zdravotnictví, stanovených závazným jmenovitým výčtem strategických investic, navržených Ministerstvem zdravotnictví a schválených vládou, včetně uvedení předpokládané finanční částky.“. 2. V § 5 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Ministerstvo je povinno podrobně specifikovat majetek, který má být prodán a z jehož prodeje bude převedena částka na Ministerstvo zdravotnictví podle odstavce 3 písm. k). Ocenění příslušného majetku a výběrové řízení na prodej majetku podléhá kontrole vlády a ministerstva.“. Čl. II Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Zákon č. 111/2009 Sb.
Zákon č. 111/2009 Sb. Zákon o základních registrech Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2010, částka 33/2009 * ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ REGISTRY (§ 1 — § 57) * ČÁST DRUHÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 58 — § 68) * § 69 - Zmocňovací ustanovení * § 70 - Účinnost Aktuální znění od 1. 1. 2025 (261/2021 Sb., 346/2023 Sb.) 111 ZÁKON ze dne 26. března 2009 o základních registrech Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ REGISTRY HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon a) zřizuje základní registry a některé další informační systémy veřejné správy a stanoví působnosti, práva a povinnosti, které souvisejí s jejich vytvářením, správou, provozem a užíváním, b) stanovuje podmínky pro sdílení údajů mezi základními registryzákladními registry navzájem, základními registryzákladními registry a agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, základními registryzákladními registry a informačními systémy soukromoprávních uživatelů údajů umožňujícími využívání údajů ze základních registrůzákladních registrů nebo agendových informačních systémůagendových informačních systémů (dále jen „soukromoprávní systém pro využívání údajůsoukromoprávní systém pro využívání údajů“), agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy navzájem a mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy a soukromoprávními systémy pro využívání údajůsoukromoprávními systémy pro využívání údajů. § 2 Obecné pojmy V tomto zákoně se rozumí a) základním registremzákladním registrem informační systém veřejné správy1) uvedený v § 3, b) referenčním údajemreferenčním údajem údaj vedený v základním registruzákladním registru, který je označen jako referenční údajreferenční údaj, c) orgánem veřejné mociorgánem veřejné moci státní orgán, územní samosprávný celek, fyzická nebo právnická osoba, byla-li jí svěřena působnost v oblasti veřejné správy, notář, soudní exekutor, insolvenční správceinsolvenční správce a archiv, d) soukromoprávním uživatelem údajů podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která je podle jiného právního předpisu oprávněna využívat údaje ze základního registruzákladního registru nebo z agendového informačního systémuagendového informačního systému, pro působení, které není působením orgánu veřejné moci, e) agendou ucelená oblast působení orgánu veřejné moci nebo ucelená oblast působení soukromoprávního uživatele údajů, f) agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem informační systém veřejné správy, který slouží k výkonu agendyagendy, využívání elektronických formulářů nebo elektronické identifikaci, g) informačním systémem základních registrůzákladních registrů informační systém veřejné správy, který je součástí referenčního, sdíleného a bezpečného rozhraní informačních systémů veřejné správy54) (dále jen „referenční rozhraní“) a jehož prostřednictvím je zajišťováno sdílení údajů mezi základními registryzákladními registry navzájem, základními registryzákladními registry a agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, základními registryzákladními registry a soukromoprávními systémy pro využívání údajů, agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se zapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, a jinými agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy a mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se zapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, a soukromoprávními systémy pro využívání údajů, správa oprávnění přístupu k údajům a další činnostičinnosti podle tohoto zákona, h) informačním systémem sdílené služby informační systém veřejné správy, který je součástí referenčního rozhraní a jehož prostřednictvím je zajišťováno sdílení údajů mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se nezapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, navzájem, a mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se nezapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, a soukromoprávními systémy pro využívání údajů, správa oprávnění přístupu k údajům a další činnostičinnosti podle tohoto zákona, i) editorem orgán veřejné moci, který je oprávněn zapisovat údaje do základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému a provádět změny zapsaných údajů. § 3 Základní registry Základními registryZákladními registry jsou a) základní registrzákladní registr obyvatel (dále jen „registr obyvatel“), b) základní registrzákladní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci (dále jen „registr osob“), c) základní registrzákladní registr územní identifikace, adres a nemovitostínemovitostí (dále jen „registr územní identifikace“), d) základní registrzákladní registr agendagend, orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajůsoukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (dále jen „registr práv a povinností“). § 4 Údaje základního registru (1) Základní registrZákladní registr obsahuje referenční údajereferenční údaje, referenční vazby, identifikátory fyzických osob, popřípadě autentizační údaje, provozní údaje a jiné zákonem stanovené údaje. Referenční vazby jsou kódy nebo identifikátory, kterými je odkazováno na referenční údajereferenční údaje v základních registrechzákladních registrech. Autentizační údaje jsou údaje umožňující provést ověření identity fyzické osoby. (2) Editor je zodpovědný za to, že jím zapsané referenční údajereferenční údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou referenční údajereferenční údaje do příslušného základního registruzákladního registru zapsány; orgány veřejné moci, fyzické a právnické osoby jsou povinny poskytnout editorovi potřebnou součinnost k plnění jeho úkolů tím, že mu poskytnou údaje a podklady potřebné pro ověření správnosti zapisovaných referenčních údajůreferenčních údajů. (3) Editor zapíše referenční údajreferenční údaj do základního registruzákladního registru nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou referenční údajreferenční údaj popisuje, dozví. (4) Referenční údajReferenční údaj je považován za správný, pokud není prokázán opak nebo pokud nevznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údajereferenčního údaje. V případě pochybnosti editor nebo správce základního registruzákladního registru označí referenční údajreferenční údaj jako nesprávný; toto označení editor odstraní neprodleně poté, co ověří správnost údajů, jinak se postupuje obdobně podle odstavce 3. (5) Referenční údajReferenční údaj označený jako nesprávný má po dobu, po kterou je takto označen, pouze informativní povahu. (6) Má se za to, že ten, kdo vychází z referenčního údajereferenčního údaje, je v dobré víře, že stav referenčního údajereferenčního údaje odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět o jeho nesprávnosti. (7) Proti tomu, kdo jedná v důvěře ve správnost referenčního údajereferenčního údaje, nemůže ten, jehož se referenční údajreferenční údaj týká, namítat, že referenční údajreferenční údaj neodpovídá skutečnosti, ledaže prokáže, že referenční údajreferenční údaj je nesprávný a že jeho nesprávnost nezpůsobil. § 4a Údaje agendového informačního systému (1) Agendový informační systémAgendový informační systém obsahuje údaje, které se vytvářejí nebo využívají při výkonu agendy nebo při správě a provozování agendového informačního systémuagendového informačního systému. (2) Údaj do agendového informačního systémuagendového informačního systému zapisuje editor po vytvoření údaje při výkonu agendy nebo se využije ze základního registruzákladního registru nebo z jiného agendového informačního systémuagendového informačního systému. (3) Editor zapíše údaj do agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 10 pracovních dnů ode dne, kdy se dozví o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou údaj popisuje. Využívání údajů vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému § 5 (1) Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému v rozsahu potřebném k provedení úkonu orgánu veřejné moci a v rámci výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy, v jejímž rámci je úkon orgánu veřejné moci prováděný a pro jejíž výkon je orgán veřejné moci registrovaný. (2) Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo údaje vedené v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, které nejsou ve tvaru předcházejícím současný stav, aniž by ověřoval jejich správnost. Od osob, po kterých je jiným právním předpisem požadováno doložení údajů vedených v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, je orgán veřejné moci oprávněn požadovat poskytnutí takových údajů pouze, pokud a) nejsou obsaženy ve výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy, b) jsou označeny jako nesprávné, c) vznikne oprávněná pochybnost o správnosti údaje, nebo d) jsou nezbytné pro bezpečnostní řízení podle jiného právního předpisu2). (3) Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, které jsou vedeny jako referenční údajereferenční údaje v základním registruzákladním registru, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav. (4) V případě, že orgán veřejné moci, který není editorem údaje vedeného v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačního systémuagendovém informačního systému, při své činnostičinnosti zjistí nesoulad údaje vedeného v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému se skutečným stavem, anebo vznikne-li u něj oprávněná pochybnost o správnosti údaje, uvědomí o tom neprodleně editora daného údaje. (5) Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo údaje do základního registruzákladního registru zapisuje prostřednictvím agendového informačního systémuagendového informačního systému; jeho přístup k údajům vedeným v základním registruzákladním registru je zajišťován službami informačního systému základních registrůzákladních registrů. Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému prostřednictvím služeb tohoto agendového informačního systémuagendového informačního systému; není-li orgán veřejné moci současně správcem tohoto agendového informačního systémuagendového informačního systému, je jeho přístup k údajům vedeným v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému zajišťován službami informačního systému sdílené služby. Orgán veřejné moci zapisuje údaje do agendového informačního systémuagendového informačního systému prostřednictvím služeb tohoto agendového informačního systémuagendového informačního systému. § 5a (1) Soukromoprávní uživatel údajů, který je oprávněn využívat údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému právním předpisem, využívá tyto údaje k účelu stanovenému právním předpisem, v rozsahu potřebném k provedení úkonu soukromoprávního uživatele údajů a v rámci výčtu údajů zpřístupněných soukromoprávnímu uživateli údajů v rámci agendy. (2) Soukromoprávní uživatel údajů, který je oprávněn využívat údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému na základě souhlasu subjektu údajů, využívá tyto údaje k účelu stanovenému v souhlasu subjektu údajů, v rozsahu potřebném k provedení úkonu soukromoprávního uživatele údajů a v rámci výčtu údajů zpřístupněných soukromoprávnímu uživateli údajů souhlasem subjektu údajů. (3) Soukromoprávní uživatel údajů využívá údaje vedené v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému podle odstavců 1 a 2 prostřednictvím agendového informačního systémuagendového informačního systému určeného ohlašovatelem agendyohlašovatelem agendy, a nebyl-li agendový informační systémagendový informační systém ohlašovatelem agendyohlašovatelem agendy určen, prostřednictvím soukromoprávního systému pro využívání údajů. Ustanovení § 58 až 59 a ustanovení o oprávnění osoby poskytnout s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v základním registruzákladním registru nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v základním registruzákladním registru není veden, anebo údaje vedené o ní v základním registruzákladním registru podle zákona o informačních systémech veřejné správy nejsou větou první dotčeny. Soukromoprávní uživatel údajů zajistí, aby soukromoprávní systém pro využívání údajů umožnil využívání služeb informačního systému základních registrůzákladních registrů a informačního systému sdílené služby. (4) Soukromoprávní uživatel údajů využívá referenční údajereferenční údaje vedené v základním registruzákladním registru, aniž by ověřoval jejich správnost. (5) Ustanovení § 5 odst. 3 a 4 se na soukromoprávního uživatele údajů použijí obdobně. § 5b (1) Orgán veřejné moci využívá údaje vedené v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému přímým přístupem, a to i pokud jsou vyžadovány údaje o fyzické osobě, která není jednoznačně určena, je-li to potřebné pro plnění úkolu v jeho působnosti při zajišťování a) bezpečnosti České republiky, b) obrany České republiky, c) veřejné bezpečnosti a účinné ochrany lidského života a zdraví, d) předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnostičinnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, e) významného hospodářského nebo finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie včetně takového zájmu v oblasti měnové, rozpočtové a daňové, nebo f) ochrany práv osob v řízení před soudem. (2) Ustanovení tohoto zákona o realizaci vazeb prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů a informačního systému sdílené služby se při postupu podle odstavce 1 nepoužijí. § 7 (1) Správcem informačního systému základních registrůzákladních registrů a informačního systému sdílené služby je Digitální a informační agentura (dále jen „Agentura“). (2) Agentura zajišťuje a) provoz informačního systému základních registrůzákladních registrů, informačního systému sdílené služby, registru obyvatel a registru práv a povinností a jejich bezpečnost, b) realizaci vazeb mezi jednotlivými základními registry prostřednictvím služeb informačního systému základních registrů, c) realizaci vazeb mezi základními registryzákladními registry a agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy nebo soukromoprávními systémy pro využívání údajů prostřednictvím služeb informačního systému základních registrůzákladních registrů, d) realizaci vazeb mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se zapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, a jinými agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy nebo soukromoprávními systémy pro využívání údajů prostřednictvím služeb informačního systému základních registrůzákladních registrů, e) realizaci vazeb mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se nezapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, navzájem nebo mezi agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy, jejichž prostřednictvím se nezapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, a soukromoprávními systémy pro využívání údajů prostřednictvím služeb informačního systému sdílené služby, f) zpřístupnění údajů vedených v základních registrechzákladních registrech a údajů vedených v agendových informačních systémechagendových informačních systémech, jejichž prostřednictvím se zapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, v rozsahu oprávnění vedených v registru práv a povinností prostřednictvím služeb informačního systému základních registrůzákladních registrů, g) zpřístupnění údajů vedených v agendových informačních systémechagendových informačních systémech, jejichž prostřednictvím se nezapisují údaje do základních registrůzákladních registrů, v rozsahu oprávnění vedených v registru práv a povinností prostřednictvím služeb informačního systému sdílené služby, h) vedení záznamů o událostech souvisejících s provozováním informačního systému základních registrůzákladních registrů a informačního systému sdílené služby, i) propojení informačního systému základních registrůzákladních registrů, informačního systému sdílené služby a dalších součástí referenčního rozhraní, j) zveřejňování aktuálních údajů o provozních stavech základních registrůzákladních registrů a provozně technických údajů z provozu základních registrůzákladních registrů způsobem umožňujícím dálkový přístup, k) poskytování centrální služby pro vyrozumívání o změnách údajů, které se vedou v informačním systému veřejné správy o subjektu údajů vedeném v registru obyvatel nebo o subjektu údajů vedeném v registru osob. (3) Agentura zajišťuje, aby údaje byly předávány prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů nebo informačního systému sdílené služby v nezměněné podobě. (4) Agentura vede pro účely správy informačního systému sdílené služby záznam o využívání údajů vedených v agendových informačních systémechagendových informačních systémech, nejde-li o využívání údajů veřejně přístupných, a uchovává jej po dobu 2 let; záznam obsahuje a) označení agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů, jejichž prostřednictvím byly údaje využity, kód agendy, uživatelské jméno fyzické osoby, která je nositelem role, a označení subjektu, pro jehož účely se údaje využívají, b) roli podle § 51 odst. 6 písm. c), ve které fyzická osoba údaje využila, c) výčet údajů, které byly využity, d) datum a čas využití údajů, e) důvod a konkrétní účel využití údajů. (5) Agentura vydá na žádost osoby, o níž se vedou údaje v agendových informačních systémechagendových informačních systémech, záznam o využívání těchto údajů. Záznam se vydává rovněž v podobě ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy. (6) Agentura není oprávněna k využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech s výjimkou využívání v rámci agendy, pro jejíž výkon byla zaregistrována. (7) Má-li Agentura důvodnou pochybnost, že orgán veřejné mociorgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů neoprávněně využívá osobní údaje, informuje neprodleně Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“). (8) Náklady související s provozováním příslušného registru podle odstavce 2 písm. a) hradí jeho správce. § 8 Správce agendového informačního systému (1) Správce4) agendového informačního systémuagendového informačního systému zajišťuje realizaci vazby mezi agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem a informačním systémem základních registrůinformačním systémem základních registrů za účelem zapisování a využívání údajů. (2) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému zajišťuje realizaci vazeb mezi agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem a jinými agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů nebo informačního systému sdílené služby za účelem využívání údajů. (3) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému umožní využívání údajů vedených v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému orgánu veřejné moci v rozsahu, v jakém jsou orgánu veřejné moci tyto údaje zpřístupněny pro výkon agendy, a soukromoprávnímu uživateli údajů v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje využívat podle tohoto zákona nebo podle jiného právního předpisu. (4) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému zajistí používání kódu agendy přiděleného správcem registru práv a povinností při komunikaci agendového informačního systémuagendového informačního systému s informačním systémem základních registrůzákladních registrů nebo informačním systémem sdílené služby. (5) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému používá vlastní identifikátory fyzických osob a právnických osob a za účelem komunikace s informačním systémem základních registrůzákladních registrů nebo informačním systémem sdílené služby používá agendové identifikátory fyzických osob a identifikátory právnických osob vedené v registru osob. (6) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému zavede mechanismus opravy nesprávného údaje vedeného v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému. (7) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému zajistí vyrozumění o změně údaje, který se vede v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému o subjektu údajů vedeném v registru obyvatel nebo o subjektu údajů vedeném v registru osob, s využitím služby podle § 7 odst. 2 písm. k). Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému zajistí vyrozumění o změně údaje, který se vede v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému o jiném subjektu údajů, s využitím vlastní služby pro vyrozumívání o změnách údajů vedených v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému. § 8a (1) Soukromoprávní uživatel údajů zajišťuje realizaci vazby mezi soukromoprávním systémem pro využívání údajů a informačním systémem základních registrůzákladních registrů za účelem využívání údajů. (2) Soukromoprávní uživatel údajů zajišťuje realizaci vazeb mezi soukromoprávním systémem pro využívání údajů a agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů nebo informačního systému sdílené služby za účelem využívání údajů. (3) Soukromoprávní uživatel údajů zajistí používání kódu agendy při komunikaci soukromoprávního systému pro využívání údajů s informačním systémem základních registrůzákladních registrů nebo informačním systémem sdílené služby. (4) Soukromoprávní uživatel údajů používá vlastní identifikátory fyzických osob a právnických osob a za účelem komunikace s informačním systémem základních registrůzákladních registrů nebo informačním systémem sdílené služby používá agendové identifikátory fyzických osob a identifikátory právnických osob vedené v registru osob. § 9 Identifikátory fyzických osob (1) Agendový identifikátor fyzické osoby je neveřejným identifikátorem, který je jednoznačně přiřazen záznamu o fyzické osobě v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, základním registruzákladním registru nebo soukromoprávním systému pro využívání údajů v rámci příslušné agendy, je odvozen ze zdrojového identifikátoru fyzické osoby, kódu agendy a v případě soukromoprávního systému pro využívání údajů rovněž z identifikátoru soukromoprávního uživatele údajůidentifikátoru soukromoprávního uživatele údajů a je užíván výlučně k jednoznačnému určení fyzické osoby pro účely výkonu agendy, pro kterou byl přidělen. Z agendového identifikátoru fyzické osoby nelze odvodit zdrojový identifikátor fyzické osoby a nelze z něj ani dovodit osobní nebo jiné údaje o fyzické osobě, jíž byl přiřazen. (2) Zdrojový identifikátor fyzické osoby je neveřejným identifikátorem. Ze zdrojového identifikátoru fyzické osoby nelze dovodit osobní ani jiné údaje o fyzické osobě, jíž byl přiřazen. (3) Za účelem zabránění neoprávněnému využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech orgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů při komunikaci základních registrůzákladních registrů navzájem, základních registrůzákladních registrů s agendovými informačními systémyagendovými informačními systémy nebo soukromoprávními systémy pro využívání údajů, agendových informačních systémůagendových informačních systémů navzájem a agendových informačních systémůagendových informačních systémů se soukromoprávními systémy pro využívání údajů používá identifikátory, kterými jsou a) kód agendy, b) agendový identifikátor fyzické osoby. § 10 (1) Fyzická osoba může být identifikována v jednotlivé agendě pouze jedním agendovým identifikátorem fyzické osoby. V případě agendy vykonávané soukromoprávním uživatelem údajů může být fyzická osoba identifikována agendovými identifikátory fyzické osoby jednoznačně přiřazenými záznamu o fyzické osobě v jednotlivých soukromoprávních systémech pro využívání údajů. (2) Agendový identifikátor fyzické osoby v jednotlivé agenděagendě odvozený z jednoho zdrojového identifikátoru fyzické osoby nesmí být přidělen více fyzickým osobám. (3) Agendový identifikátor fyzické osoby nelze po přidělení měnit, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Pokud dojde k přidělení stejného agendového identifikátoru fyzické osoby v dané agenděagendě záznamům o dvou nebo více fyzických osobách, je těmto záznamům přidělen nový agendový identifikátor fyzické osoby. (5) Pokud dojde k přidělení dvou nebo více agendových identifikátorů fyzických osob záznamu o jedné fyzické osobě v dané agenděagendě, postupuje se obdobně podle odstavce 4. (6) Zjistí-li orgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu správci agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů, v nichž byl nedostatek zjištěn. Příslušný správce agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů prošetří, zda lze zjištěné nedostatky odstranit v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému nebo soukromoprávním systému pro využívání údajů, a pokud je to možné, nedostatky odstraní. (7) Zjistí-li správce agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby, které nelze odstranit podle odstavce 6, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu správci registru obyvatel. Správce registru obyvatel ve spolupráci se správcem agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů prošetří, zda lze zjištěné nedostatky odstranit, a pokud je to možné, nedostatky odstraní; obdobně se postupuje v případě, kdy nedostatky v přidělení agendového identifikátoru fyzické osoby zjistí správce registru obyvatel. Nelze-li nedostatky odstranit postupem podle věty druhé, postupuje se podle odstavců 4 a 5. § 11 Působnost Úřadu (1) Úřad a) vytváří zdrojové identifikátory fyzických osob a agendové identifikátory fyzických osob a vede jejich seznamy, b) zajišťuje převod agendového identifikátoru fyzické osoby v agendě na agendový identifikátor této fyzické osoby v jiné agendě a převod mezi agendovými identifikátory fyzické osoby v rámci agendy vykonávané soukromoprávním uživatelem údajů, a to na základě zákonného požadavku. (2) Zdrojový identifikátor fyzické osoby používá výhradně Úřad pro vytváření agendových identifikátorů fyzických osob podle odstavce 1 písm. a) a jejich převod podle odstavce 1 písm. b). § 12 Identifikátor subjektů vedených v registru osob Identifikátorem subjektu vedeného v registru osob je identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby. § 13 Kód agendy Kód agendyagendy je veřejným identifikátorem, který je jednoznačně přiřazen záznamu o agenděagendě v číselníku agendagend v registru práv a povinností. § 14 Vydávání ověřených výstupů, záznamů a výpisů ze základních registrů (1) Ze základního registruzákladního registru se vydávají ověřené výstupy z informačního systému veřejné správy1). K ověřenému výstupu z informačního systému veřejné správy, který je vydán z registru obyvatel a který obsahuje údaj o adreseadrese místa pobytu, kontaktní místo veřejné správy na žádost přiloží vícejazyčný standardní formulář vyhotovený podle přímo použitelného předpisu Evropské unie55). (2) Ze základního registruzákladního registru se poskytují záznamy o využívání údajů vedených v základním registruzákladním registru za podmínek stanovených tímto zákonem. (3) Není-li zákonem stanoveno jinak, správce základního registruzákladního registru poskytne záznam o využívání údajů vedených v základním registruzákladním registru pouze osobě, o které jsou tyto údaje vedeny. (4) Správce příslušného základního registruzákladního registru umožní osobě uvedené v odstavci 3 obstarat si bezplatně záznam o využívání údajů vedených v základním registruzákladním registru způsobem stanoveným zákonem o informačních systémech veřejné správy pro obstarání si výstupu z informačního systému veřejné správy s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci. Správce příslušného základního registruzákladního registru zašle do datové schránky osoby uvedené v odstavci 3 na žádost této osoby bezplatně záznam o využívání údajů vedených v základním registruzákladním registru. Záznam se vydává rovněž v podobě ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy. (5) Dojde-li ke změně údaje vedeného v základním registruzákladním registru, s výjimkou provozního nebo autentizačního údaje, zašle bez zbytečného odkladu správce základního registruzákladního registru osobě uvedené v odstavci 3, které se tato změna týká, má-li zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, bezplatně výpis údajů, s výjimkou provozních a autentizačních údajů, z příslušného základního registruzákladního registru do datové schránky. (6) Zjistí-li osoba uvedená v odstavci 3 nesoulad údajů, které jsou o ní vedeny, s výjimkou provozních nebo autentizačních údajů, se skutečným stavem, může bezplatně požádat o změnu údajů editora příslušného údaje, a to i prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy6). Kontaktní místo veřejné správy předá žádost editorovi příslušného údaje. Editor postupuje podle § 4 odst. 3. § 15 Základní registry, informační systém základních registrůzákladních registrů a informační systém sdílené služby jsou majetkem státu. Zvláštní právo pořizovatele databáze7), kterou je tvořen příslušný základní registrzákladní registr, vykonává správce příslušného základního registruzákladního registru. HLAVA II REGISTR OBYVATEL § 16 V registru obyvatel jsou o fyzických osobách uvedených v § 17 vedeny referenční údajereferenční údaje a další údaje, o nichž tak stanoví tento zákon. § 17 Subjekty údajů Subjekty údajů vedených v registru obyvatel jsou a) státní občané České republiky, b) cizinci, kteří pobývají na území České republiky v rámci trvalého pobytu anebo na základě dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu, c) občané jiných členských států Evropské unie, občané států, které jsou vázány mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím9), a občané států, které jsou vázány smlouvou o Evropském hospodářském prostoru10), a jejich rodinní příslušníci, kteří pobývají na území České republiky v rámci trvalého pobytu nebo kterým byl vydán doklad o přechodném pobytu na území České republiky delším než 3 měsíce, d) cizinci, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany11), e) jiné fyzické osoby, u nichž to vyžaduje jiný právní předpis. § 18 Údaje vedené v registru obyvatel (1) V registru obyvatel se vedou a) příjmení, rodné příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) pohlaví, d) adresa místa pobytu12), případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52); uvedené adresy jsou vedeny ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace; v případě adresy, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52), se vede i údaj o identifikaci poštovní přihrádky, dodávací schránky nebo poštovním směrovacím číslu místa pobytu anebo adresa, která je mimo území České republiky a které nebyl přidělen kód adresního místaadresního místa v registru územní identifikace; v případě adresy místa pobytu12) je tento údaj označen jako adresa úřadu, pokud je stejným způsobem označen v informačním systému evidence obyvatel nebo informačním systému cizinců, e) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil; údaj o místě a okrese narození na území České republiky se vede ve formě referenční vazby (kódu územního prvkuúzemního prvku) na referenční údajreferenční údaj v registru územní identifikace, f) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, vede se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, vede se den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; údaj o místě a okrese úmrtí na území České republiky se vede ve formě referenční vazby (kódu územního prvkuúzemního prvku) na referenční údajreferenční údaj v registru územní identifikace, g) státní občanství, popřípadě více státních občanství, h) omezení svéprávnosti, i) rodinný stav nebo registrované partnerství, j) čísla a druhy identifikačních dokladů a datum skončení jejich platnosti, k) typ datové schránky a identifikátor datové schránky14), je-li tato datová schránka zpřístupněna, l) telefonní číslo pro veřejnou mobilní telefonní síť nebo adresa elektronické pošty pro zasílání zvoleného okruhu informací, m) sériové číslo, vydavatel a platnost kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, n) data potřebná pro elektronickou identifikaci a autentizaci, včetně případného požadavku na doplnění fyzického prokázání totožnosti autentizací s využitím těchto dat, jde-li o subjekt údajů uvedený v § 17 písm. a), o) datum a čas zablokování a odblokování dat potřebných pro elektronickou identifikaci a autentizaci, jde-li o subjekt údajů uvedený v § 17 písm. a). (2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) až k) jsou referenčními údajireferenčními údaji. (3) Referenční údajReferenční údaj o čísle identifikačního dokladu slouží k elektronické identifikaci jeho držitele při komunikaci s informačními systémy veřejné správy. Data potřebná pro elektronickou identifikaci a autentizaci jsou pro účely registru obyvatel autentizačním údajem, který se vede v jednosměrně šifrované podobě, která neumožňuje přístup k jeho hodnotě, a který je neveřejný. (4) Identifikátorem fyzické osoby podle § 9 je agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu registru obyvatel. (5) V registru obyvatel se dále vedou provozní údaje a) záznam o využívání údajů vedených v registru obyvatel pro potřeby agendových informačních systémůagendových informačních systémů nebo soukromoprávních systémů pro využívání údajů, b) záznam o poskytnutí údajů subjektu údajů nebo jiné osobě podle § 58a, který obsahuje datum a čas poskytnutí, identifikátor souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě a identifikaci toho, kdo údaje poskytl, c) datum poslední změny každého údaje vedeného v registru obyvatel, d) záznam o udělení nebo odvolání souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě podle § 58a. (6) Orgán veřejné moci, který při své činnostičinnosti využívá na základě tohoto zákona nebo jiného právního předpisu některé referenční údajereferenční údaje vedené v registru obyvatel, je oprávněn rovněž využívat údaj podle odstavce 1 písm. d) o adrese, na kterou mají být doručovány písemnosti, a údaje podle odstavce 1 písm. j) až m) a odstavce 5 písm. c). § 19 Zapisování údajů do registru obyvatel (1) U subjektů údajů uvedených v § 17 písm. a) je editorem Ministerstvo vnitra, které zapisuje údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. a) až i) prostřednictvím informačního systému evidence obyvatel a údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. j), § 18 odst. 1 písm. n), jde-li o data potřebná pro elektronickou identifikaci a autentizaci, § 18 odst. 1 písm. o) a v § 18 odst. 3 prostřednictvím informačního systému občanských průkazů nebo informačního systému cestovních dokladů. (2) U subjektů údajů uvedených v § 17 písm. b) až d) je editorem Policie České republiky nebo Ministerstvo vnitra, které zapisují údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. a) až j) a v § 18 odst. 3 prostřednictvím agendového informačního systémuagendového informačního systému, ve kterém jsou vedeny údaje o cizincích podle jiného právního předpisu. (3) U subjektů údajů uvedených v § 17 písm. e) je editorem Ministerstvo vnitra, které zapisuje údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. a) až i) prostřednictvím informačního systému cizinců8); pokud tak stanoví jiný právní předpis, zapisuje se rovněž údaj uvedený v § 18 odst. 1 písm. j). (4) Jsou-li u subjektů údajů uvedených v § 17 písm. b) až e) vedeny údaje o jménu, popřípadě jménech, a příjmení, zpracovávají se tyto údaje v podobě uvedené v matričním dokladu. Nebyl-li matriční doklad vydán, zpracovávají se údaje o jménu, popřípadě jménech, a příjmení, v podobě uvedené latinkou v cestovním dokladu, v průkazu nebo v potvrzení cizince vydaném podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo zákona o azylu. (5) Údaje uvedené v § 18 odst. 5 zapisuje do registru obyvatel automatizovanými procesy prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů Agentura. Záznamy podle § 18 odst. 5 se zapisují v rozsahu a) kód agendy, kód agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů, prostřednictvím kterých byly údaje využity, uživatelské jméno fyzické osoby, která je nositelem role, které je neveřejné, a označení subjektu, který údaje využil nebo kterému byly poskytnuty, b) datum a čas využití nebo poskytnutí údajů, c) obchodní firma nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení subjektu, kterému jsou na základě žádosti poskytovány údaje podle § 58a, datum a čas udělení nebo odvolání souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů podle § 58a a identifikátor souhlasu, d) agendový identifikátor fyzické osoby pro agenduagendu registru obyvatel, jejíž údaje jsou využívány nebo poskytovány, e) důvod a konkrétní účel využití nebo poskytnutí údajů. (6) Údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. k) zapisuje do registru obyvatel správce informačního systému datových schránek. (7) Údaje uvedené v § 18 odst. 1 písm. l) a m) a v § 18 odst. 1 písm. n), jde-li o požadavek na doplnění fyzického prokázání totožnosti autentizací s využitím dat potřebných pro elektronickou identifikaci a autentizaci, zapisuje do registru obyvatel Agentura na základě požadavku subjektu údajů uplatněného prostřednictvím portálu veřejné správy. § 20 Správce registru obyvatel (1) Správcem registru obyvatel je Agentura. (2) Agentura zajišťuje poskytování údajů z registru obyvatel podle § 58 a 58a. (3) Agentura kontroluje výkon přenesené působnosti na úseku registru obyvatel u územních samosprávných celků; ustanovení o kontrole výkonu přenesené působnosti krajskými úřady podle zákona o obcích tím není dotčeno. (4) Agentura v registru obyvatel zpracovává údaje potřebné k plnění úkolů stanovených jiným právním předpisem16) v rozsahu údajů podle § 18. § 21 K umožnění výkonu volebního práva občana je obecní úřad obceobce s rozšířenou působností oprávněn na základě dotazu okrskové volební komise využívat referenční údajereferenční údaje z registru obyvatel v rozsahu čísla a druhu identifikačních dokladů, jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy místa pobytu. Tyto údaje sdělí obecní úřad obceobce s rozšířenou působností neprodleně okrskové volební komisi. § 22 Uchovávání a likvidace údajů vedených v registru obyvatel (1) Údaje subjektu údajů se uchovávají v registru obyvatel po dobu 50 let od smrti subjektu údajů nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení o uchovávání údajů stanovená v jiných právních předpisech upravujících vedení agendových informačních systémůagendových informačních systémů, prostřednictvím nichž jsou zapisovány údaje vedené v registru obyvatel. (2) Pokud není údaj podle § 18 odst. 1 písm. f) v registru obyvatel veden, údaje subjektu údajů se uchovávají v registru obyvatel po dobu 50 let od poslední aktualizace alespoň jednoho z údajů uvedených v § 18. (3) Po uplynutí doby stanovené v odstavcích 1 a 2 se údaje likvidují17), s výjimkou údajů podle § 18 odst. 5, které se vedou ještě po dobu následujících 10 let. § 23 Nové pořízení údajů (1) Na základě podnětu subjektu údajů podaného prostřednictvím správního orgánu, který vede agendu evidence obyvatel, nebo správního orgánu, který vede agendu cizinců podle jiného právního předpisu, zajistí Agentura nové pořízení agendového identifikátoru fyzické osoby v registru obyvatel. (2) Ostatní údaje zlikvidované podle § 22 se nově pořídí opakovanou editací z informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému, ve kterém jsou vedeny údaje o cizincích podle jiného právního předpisu nebo jiného příslušného agendového informačního systémuagendového informačního systému, na základě podnětu subjektu údajů. (3) Editor registru obyvatel zapisuje údaje podle posledního stavu vedeného v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, pokud subjekt údajů neprokáže jejich změnu. HLAVA III REGISTR OSOB § 24 Pojmy V tomto zákoně se rozumí a) agendovým místemagendovým místem 1. orgán veřejné mociorgán veřejné moci, který vede evidenci subjektů uvedených v § 25 podle jiného právního předpisu, pokud tyto subjekty vznikají zápisem do této evidence nebo jiný právní předpis spojuje vznik těchto subjektů se zápisem do této evidence, 2. orgán veřejné mociorgán veřejné moci, který uděluje oprávnění k činnostičinnosti podle jiného právního předpisu, 3. správce rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajůsoukromoprávních uživatelů údajů, je-li subjekt uvedený v § 25 orgánem veřejné mociorgánem veřejné moci, 4. ústřední správní úřad, jehož oblasti působnosti je vznik subjektu uvedeného v § 25 nejbližší, není-li orgán veřejné mociorgán veřejné moci podle bodů 1 až 3, b) editorem registru osob agendová místaagendová místa a jde-li o správu identifikačních čísel, údaj podle § 26 odst. 2 písm. w), provozní údaje, případně další údaje vedené v registru osob, které nezapisuje agendové místoagendové místo, Agentura, c) identifikačním číslem osobyidentifikačním číslem osoby číselný kód označovaný zkratkou „IČO“, který slouží k jednoznačné identifikaci subjektu, d) identifikačním číslem provozovnyidentifikačním číslem provozovny20) číselný kód označovaný zkratkou „IČP“, který slouží k jednoznačné identifikaci provozovny subjektu, který vykonává činnostčinnost stanovenou zákonem upravujícím živnostenské podnikání21). § 25 Subjekty vedené v registru osob Subjekty, o nichž se vedou v registru osob údaje (dále jen „osoba“), jsou a) právnická osoba, b) organizační složka a organizační jednotka právnické osoby, c) organizační složka státu, d) vnitřní organizační jednotka organizační složky státu, pokud je této vnitřní organizační jednotce zákonem svěřena vlastní oblast působení, e) podnikající fyzická osoba, f) zahraniční osoba a organizační složka zahraniční osoby, g) svěřenský fond, pokud jsou zapsány do evidence podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu. § 26 Údaje vedené v registru osob (1) V registru osob se vedou referenční údajereferenční údaje, referenční vazby a dále provozní a jiné údaje o osobách v rozsahu stanoveném tímto zákonem. (2) O osobě se vedou a) obchodní firma nebo název nebo označení nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, pokud není fyzická osoba uvedená v § 25 písm. e) zapsána do obchodního rejstříku, b) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození fyzické osoby uvedené v § 25 písm. e) a f); jde-li o osobu vedenou v registru obyvatel, vede se tento údaj ve formě referenční vazby (kódu agendového identifikátoru fyzické osoby) na referenční údajreferenční údaj v registru obyvatel, c) agendový identifikátor fyzické osoby pro agenduagendu registru osob, d) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby, e) datum vzniku nebo datum zápisu do evidence podle jiných právních předpisů, f) datum zániku nebo datum výmazu z evidence podle jiných právních předpisů, g) právní forma, h) typ datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna, i) statutární orgán vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel anebo na registr osob nebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti u fyzické osoby nebo údajem o názvu a sídle právnické osoby, nevedou-li se tyto osoby v registru obyvatel nebo registru osob, j) fyzická osoba zastupující právnickou osobu, která je členem statutárního orgánu jiné právnické osoby, vyjádřená referenční vazbou na registr obyvatel nebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti u fyzické osoby, nevede-li se tato osoba v registru obyvatel, k) likvidátor vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel nebo na registr osob anebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti u fyzické osoby nebo údajem o názvu a sídle právnické osoby, nevedou-li se tyto osoby v registru obyvatel nebo registru osob, l) opatrovník právnické osoby vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel nebo na registr osob anebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti u fyzické osoby nebo údajem o názvu a sídle právnické osoby, nevedou-li se tyto osoby v registru obyvatel nebo registru osob, m) insolvenční správceinsolvenční správce vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel nebo na registr osob anebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti u fyzické osoby nebo údajem o názvu a sídle právnické osoby, nevedou-li se tyto osoby v registru obyvatel nebo registru osob, n) nucený správce vyjádřený referenční vazbou na registr obyvatel anebo údajem o jménu, popřípadě jménech, příjmení, datu narození a bydlišti, nevede-li se tato osoba v registru obyvatel, o) právní stav, p) adresa sídla osoby, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52); uvedené adresy jsou vedeny ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace; v případě adresy, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52), se vede i údaj o identifikaci poštovní přihrádky, dodávací schránky nebo poštovním směrovacím číslu osoby anebo adresa, která je mimo území České republiky a které nebyl přidělen kód adresního místaadresního místa v registru územní identifikace; jde-li o stavební objektstavební objekt vedený v registru územní identifikace, vede se tento údaj ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace, q) datum zahájení provozování činnostičinnosti v provozovně, r) identifikační číslo provozovnyidentifikační číslo provozovny, s) datum ukončení provozování činnostičinnosti v provozovně, t) adresa místa provozovny, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52); uvedené adresy jsou vedeny ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace; v případě adresy, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu52), se vede i údaj o identifikaci poštovní přihrádky, dodávací schránky nebo poštovním směrovacím číslu osoby anebo adresa, která je mimo území České republiky a které nebyl přidělen kód adresního místaadresního místa v registru územní identifikace; jde-li o stavební objektstavební objekt vedený v registru územní identifikace, vede se tento údaj ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace, u) adresa místa pobytu v České republice ve formě referenční vazby (kódu adresního místaadresního místa) na referenční údajreferenční údaj o adrese v registru územní identifikace, popřípadě bydliště v zahraničí fyzické osoby uvedené v § 25 písm. e) a f); jde-li o osoby vedené v registru obyvatel, vede se adresa místa pobytu ve formě referenční vazby (kódu agendového identifikátoru fyzické osoby) na referenční údajreferenční údaj o fyzické osobě v registru obyvatel, v) přerušení nebo pozastavení činnostičinnosti podle jiného právního předpisu; v případě činnostíčinností, jimž odpovídá jedna agenda, přerušení všech takových činnostíčinností, w) telefonní číslo pro veřejnou mobilní telefonní síť nebo adresa elektronické pošty pro zasílání zvoleného okruhu informací. (3) Údaje uvedené v odstavci 2 písm. a) až v) jsou referenčními údajireferenčními údaji. (4) O osobě se vedou provozní údaje zapisované prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů a) kód agendy, b) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby editora, c) datum prvotního zápisu do registru osob, d) datum poslední změny údaje vedeného v registru osob, e) záznam o využívání údajů z registru osob. (5) Identifikační číslo osobyIdentifikační číslo osoby se přidělí na základě elektronického požadavku příslušného agendového místaagendového místa v rozsahu referenčních údajůreferenčních údajů uvedených v odstavci 2 písm. a) až c). Není-li osobě uvedené v § 25 písm. e) a f) přiřazen agendový identifikátor fyzické osoby, požadavek bude obsahovat i údaj uvedený v odstavci 2 písm. u). (6) Identifikační číslo provozovnyIdentifikační číslo provozovny se přidělí na základě elektronického požadavku příslušného agendového místaagendového místa v rozsahu a) referenčních údajůreferenčních údajů uvedených v odstavci 2 písm. a) až c), q) a t), nemá-li osoba přiděleno identifikační číslo, b) identifikátoru osoby a referenčních údajůreferenčních údajů uvedených v odstavci 2 písm. q) a t), má-li osoba přiděleno identifikační číslo. (7) Správce registru osob poskytne neprodleně informaci o přidělení identifikačního čísla osobyidentifikačního čísla osoby nebo identifikačního čísla provozovnyidentifikačního čísla provozovny příslušnému agendovému místuagendovému místu. (8) Každé osobě nebo její provozovně smí být přiděleno pouze jedno identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby nebo identifikační číslo provozovnyidentifikační číslo provozovny bez ohledu na počet činnostíčinností, které vykonává. Již jednou přidělené identifikační číslo nesmí být přiděleno jiné osobě nebo provozovně, a to ani v případě, že osoba nebo provozovna, které bylo identifikační číslo přiděleno, zanikla. § 27 Zapisování údajů do registru osob (1) Editor registru osob zapisuje údaje do registru osob. (2) Do registru osob se zapisují údaje uvedené v § 26 odst. 2 písm. g), h), o) a v) formou kódované informace vyjádřené pomocí číselníků. § 28 Správce registru osob (1) Správcem registru osob je Agentura. (2) Správce registru osob poskytuje editorůmeditorům k přidělení identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby a identifikační číslo provozovnyidentifikační číslo provozovny a odpovídá za jejich správnost. (3) Správce registru osob zajišťuje poskytování údajů z registru osob podle § 61. (4) Správce registru osob zveřejňuje seznam agendových místagendových míst způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Správce registru osob spravuje integrovaný agendový informační systémagendový informační systém registru osob, který slouží k zápisu údajů do registru osob, popřípadě se souhlasem správce registru osob k vedení údajů potřebných k výkonu agendy spojené s evidencí subjektů zapisovaných do registru osob v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem. (6) Správce registru osob zpracovává údaje potřebné k plnění úkolů stanovených jiným právním předpisem v rozsahu údajů podle § 26. HLAVA IV REGISTR ÚZEMNÍ IDENTIFIKACE § 29 Pojmy (1) V tomto zákoně se rozumí a) územním prvkemúzemním prvkem 1. část zemského povrchu vymezená hranicí nebo výčtem jiných územních prvkůúzemních prvků, které ji dohromady tvoří, 2. adresní místoadresní místo, nebo 3. stavební objektstavební objekt, b) územně evidenční jednotkou jednotka sloužící pro evidenci územních prvkůúzemních prvků stejného druhu, která nemá hranici, c) stavebním objektemstavebním objektem dokončená budova zapisovaná do katastrukatastru nemovitostí, která je samostatnou věcí, nebo budova, která je součástí pozemku nebo součástí práva stavby a údaje o ní se do katastrukatastru nemovitostí zapisují k pozemku nebo k právu stavby, nebo jiná dokončená stavba, která se do katastrukatastru nemovitostí nezapisuje, ale bylo jí přiděleno číslo popisné nebo evidenční, d) adresním místemadresním místem takové místo v terénu, kterému lze ve vztahu ke stavebnímu objektustavebnímu objektu jednoznačně přiřadit adresuadresu, e) lokalizačními údaji územního prvku nebo územně evidenční jednotkylokalizačními údaji územního prvku nebo územně evidenční jednotky údaje, které jednoznačně vymezují jejich umístění v terénu, vyjádřené souřadnicemi v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), f) vazbou mezi územními prvkyvazbou mezi územními prvky vztah, vyjadřující, do kterých územních prvkůúzemních prvků daný územní prvekúzemní prvek náleží (nadřazené územní prvkyúzemní prvky) nebo z kterých územních prvkůúzemních prvků se daný územní prvekúzemní prvek skládá (podřazené územní prvkyúzemní prvky), g) vazbou územně evidenčních jednotek na územní prvkyvazbou územně evidenčních jednotek na územní prvky vztah, vyjadřující jakých územních prvkůúzemních prvků je územně evidenční jednotka součástí (nadřazené územní prvkyúzemní prvky) a ze kterých územních prvkůúzemních prvků se územně evidenční jednotka skládá (podřazené územní prvkyúzemní prvky), h) adresou kombinace názvu okresu, názvu obceobce nebo vojenského újezdu, názvu části obceobce nebo v případě hlavního města Prahy názvu katastrálního územíkatastrálního území a názvu obvodu, čísla popisného nebo evidenčního, názvu ulice a čísla orientačního a dále zvláštních údajů pro doručování prostřednictvím poštovních služeb, která jednoznačně určuje adresní místoadresní místo, i) správním obvodem v hlavním městě Prazesprávním obvodem v hlavním městě Praze území, na němž vykonává úřad městské části hlavního města Prahy určený Statutem hlavního města Prahy některou přenesenou působnost26) z rozsahu svěřeného orgánu obceobce s rozšířenou působností. (2) Pro vedení registru územní identifikace plní v hlavním městě Praze funkci části obceobce katastrální územíkatastrální území. § 30 Veřejnost registru územní identifikace a jeho správce (1) Registr územní identifikace je veřejným seznamem. (2) Správcem registru územní identifikace je Český úřad zeměměřický a katastrální. § 31 Obsah registru územní identifikace (1) Registr územní identifikace obsahuje údaje o těchto základních územních prvcích a) území státu, b) území regionu soudržnosti podle jiného právního předpisu27), c) území vyššího územního samosprávného celku28), d) území okresu, e) správní obvod obceobce s rozšířenou působností31), f) správní obvod obceobce s pověřeným obecním úřadem32), g) území obceobce33), h) území vojenského újezdu34), i) správní obvod v hlavním městě Prazesprávní obvod v hlavním městě Praze35), j) území obvodu v hlavním městě Praze, k) území městské části v hlavním městě Praze37), l) území městského obvodu a městské části územně členěného statutárního města38), m) katastrální územíkatastrální území39), n) území základní sídelní jednotky40), o) stavební objektstavební objekt, p) adresní místoadresní místo, q) pozemek v podobě parcely41). (2) Registr územní identifikace obsahuje též údaje o účelových územních prvcíchúzemních prvcích, pomocí kterých je vyjádřeno území jiným právním předpisem, pokud jiný právní předpis stanoví, že se tyto údaje do registru územní identifikace zapisují. (3) Registr územní identifikace dále obsahuje údaje o těchto územně evidenčních jednotkách a) část obceobce42), b) ulice nebo jiné veřejné prostranstvíveřejné prostranství43) (dále jen „ulice“). (4) Registr územní identifikace obsahuje i zvláštní údaje pro doručování prostřednictvím poštovních služeb. § 32 Údaje vedené o územních prvcích a územně evidenčních jednotkách (1) O každém územním prvku se v registru územní identifikace vedou a) identifikační údaje, kterými jsou kód a název, pokud není v odstavci 3 stanoveno jinak, b) lokalizační údaje, kterými jsou definiční bod, a nejde-li o adresní místoadresní místo nebo stavební objektstavební objekt, jehož hranice nejsou zobrazeny v katastrální mapěkatastrální mapě, též hranice, c) údaje o vazbách na jiné územní prvky, případně na územně evidenční jednotky. (2) O každé územně evidenční jednotce se v registru územní identifikace vedou a) identifikační údaje, kterými jsou kód a název, b) lokalizační údaje, kterými jsou u části obceobce definiční bod a u ulice definiční čára, c) údaje o vazbách na územní prvky. (3) Identifikačními údaji o územním prvku, kterým je a) pozemek, jsou kód a název katastrálního územíkatastrálního území, ve kterém pozemek leží, a parcelní číslo, b) stavební objekt, jsou identifikační údaje pozemku, na kterém je stavební objekt postaven, a dále 1. údaj o jeho čísle popisném nebo evidenčním, pokud se přiděluje, a údaj o části obceobce, ke které stavební objekt přísluší, nebo 2. údaj o tom, že se jedná o stavební objekt, kterému se popisné ani evidenční číslo nepřiděluje. (4) Kódem územního prvku nebo územně evidenční jednotky je číselný nebo abecedně číselný údaj, který je jim jako jedinečný přiřazen a je veden v registru územní identifikace. Kód územního prvku nebo územně evidenční jednotky, který byl přidělen, nelze užívat opakovaně, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. (5) Definičním bodem územního prvku nebo územně evidenční jednotky je bod umístěný uvnitř územního prvku nebo územně evidenční jednotky poblíž jejich středu. (6) Definiční čára ulice vyjadřuje průběh ulice v terénu. § 33 Doplňující údaje vedené o územních prvcích a územně evidenčních jednotkách (1) K názvu území obceobce, území vojenského újezdu, území městské části v hlavním městě Praze, území městského obvodu nebo městské části ve statutárních městech, katastrálního územíkatastrálního území a části obceobce se vedou doplňující údaje vyjadřující mluvnické charakteristiky názvu. (2) O území obceobce se v registru územní identifikace vede doplňující údaj o tom, zda obecobec je městys, město, statutární město nebo hlavní město (dále jen „status obceobce“). (3) O území obceobce, území městské části v hlavním městě Praze, území městského obvodu nebo městské části ve statutárních městech se v registru územní identifikace vedou doplňující údaje o znaku a vlajce, kterými jsou vyobrazení a popis znaku nebo vlajky. (4) O základní sídelní jednotce se vede doplňující údaj o jejím charakteru, který je dán převažujícím způsobem využití území a strukturou zástavby základní sídelní jednotky. (5) O základních územních prvcíchúzemních prvcích uvedených v § 31 odst. 1 písm. a) až n) a o územně evidenční jednotce část obceobce se vede doplňující údaj o datu jejich vzniku. § 34 Další údaje vedené o stavebním objektu (1) O stavebním objektustavebním objektu se dále v registru územní identifikace vedou údaje o typu stavebního objektustavebního objektu, způsobu jeho využití a o typu a způsobu jeho ochrany a technickoekonomický atribut měsíc a rok dokončení. (2) O stavebním objektustavebním objektu s číslem popisným nebo evidenčním se dále vedou technickoekonomické atributy, kterými jsou a) počet bytů u stavebního objektustavebního objektu s byty, b) zastavěná plocha v m2, c) obestavěný prostor v m3, d) podlahová plocha v m2, e) počet nadzemních a podzemních podlaží, f) druh svislé nosné konstrukce, g) připojení na vodovod, h) připojení na kanalizační síť, i) připojení na rozvod plynu, j) způsob vytápění a k) vybavení výtahem. (3) Stavební objektStavební objekt, kterému bylo přiděleno číslo popisné nebo evidenční, má jedno nebo více adresních místadresních míst. § 35 Další údaje vedené o pozemku a adresním místě (1) O pozemku se dále v registru územní identifikace vedou údaje o druhu a způsobu využití pozemku, typu a způsobu jeho ochrany a technickoekonomické atributy tohoto pozemku, kterými jsou a) výměra parcely, b) údaj o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) k parcele. (2) O adresním místě se dále v registru územní identifikace vedou údaje o adrese a identifikační údaje o čísle orientačním v ulici, pokud je přiděleno. § 36 Zobrazení územních prvků Územní prvkyÚzemní prvky z registru územní identifikace jsou zobrazovány nad mapami státního mapového díla nebo nad digitální mapou veřejné správy. § 37 Zvláštní způsob vedení údajů Údaje o nemovitostechnemovitostech důležitých z hlediska obrany státu, vnitřního pořádku a bezpečnosti se vedou v registru územní identifikace způsobem dohodnutým s příslušným státním orgánem. § 38 Referenční údaje (1) Referenčními údajiReferenčními údaji v registru územní identifikace jsou a) identifikační údaje, b) údaje o vazbách na ostatní územní prvky, případně na územně evidenční jednotky, c) údaje o druhu a způsobu využití pozemku a jeho technickoekonomické atributy, d) údaje o typu, způsobu využití a měsíci a roku dokončení stavebního objektustavebního objektu, e) technickoekonomické atributy stavebního objektustavebního objektu s číslem popisným nebo evidenčním, f) údaje o typu a způsobu ochrany nemovitosti, g) adresy. (2) Lokalizační údaje katastrálních územíkatastrálních území a nadřazených prvků jsou referenčními údajireferenčními údaji. Lokalizační údaje ostatních územních prvkůúzemních prvků a územně evidenčních jednotek jsou referenčními údajireferenčními údaji pouze v těch katastrálních územíchkatastrálních územích, ve kterých je katastrální mapakatastrální mapa vedena v digitální formě. § 39 Informační systém územní identifikace (1) K podpoře vedení údajů o územních prvcíchúzemních prvcích a územně evidenčních jednotkách se zřizuje informační systém územní identifikace, který je agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem; jeho prostřednictvím se zapisují údaje do registru územní identifikace, není-li dále stanoveno jinak. (2) Informační systém územní identifikace obsahuje údaje registru územní identifikace, s výjimkou těch údajů, které jsou vedeny v katastru nemovitostínemovitostí, a zachycuje stav těchto údajů k jakémukoli datu od jeho vytvoření. Informační systém územní identifikace nadto obsahuje další technickoekonomický atribut stavebního objektu, kterým je měsíc a rok jeho odstranění. (3) Informační systém územní identifikace je veřejným seznamem. (4) Správcem informačního systému územní identifikace je Český úřad zeměměřický a katastrální, který vykonává též zvláštní právo pořizovatele databáze7) tohoto systému. Informační systém územní identifikace je majetkem České republiky. (5) Český statistický úřad, obceobce a stavební úřady mohou údaje stanovené tímto zákonem zapisovat do informačního systému územní identifikace prostřednictvím informačních systémů sloužících k plnění jejich úkolů. Zapisování údajů do registru územní identifikace § 40 Identifikační a lokalizační údaje a údaje o vazbách na ostatní územní prvky o a) území státu, b) území regionu soudržnosti, c) území vyššího územního samosprávného celku, d) území okresu, e) správním obvodu obceobce s rozšířenou působností, f) správním obvodu obceobce s pověřeným obecním úřadem, g) území vojenského újezdu, h) území obvodu v hlavním městě Praze, i) území městského obvodu a městské části ve statutárním městě, zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace. § 41 Identifikační a lokalizační údaje o katastrálním územíkatastrálním území a o pozemku a údaje o jejich vazbách na ostatní územní prvkyúzemní prvky zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je příslušný katastrální úřad, prostřednictvím informačního systému katastrukatastru nemovitostí. § 42 (1) Identifikační údaje stavebního objektustavebního objektu a údaje o jeho vazbách na ostatní územní prvkyúzemní prvky a na územně evidenční jednotku část obceobce zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je příslušný stavební úřad. Kód stavebního objektustavebního objektu přiděluje správce registru územní identifikace. (2) Údaje o a) definičním bodu stavebního objektu, b) typu stavebního objektu, způsobu jeho využití a jeho technickoekonomických atributech zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je příslušný stavební úřad. (3) Technickoekonomický atribut stavebního objektu, kterým je měsíc a rok jeho odstranění, zapisuje stavební úřad do informačního systému územní identifikace. (4) Pokud stavební objektstavební objekt nevyžaduje povolení stavebního úřadu, je editorem údajů podle odstavců 1 až 3 obecobec, na jejímž území se stavební objektstavební objekt nachází. ObecObec před zápisem údajů zjistí údaje určující polohu definičního bodu stavebního objektustavebního objektu a adresního místaadresního místa. (5) Údaje o a) hranici stavebního objektu, který se eviduje v katastru nemovitostínemovitostí, b) druhu a způsobu využití pozemku a jeho technickoekonomické atributy, c) typu a způsobu ochrany nemovitostinemovitosti zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je příslušný katastrální úřad, prostřednictvím informačního systému katastrukatastru nemovitostí. § 43 (1) Identifikační údaje, údaje o vazbách na ostatní územní prvky a lokalizační údaje o a) území obceobce zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, v případě 1. sloučení nebo připojení obcíobcí na základě sdělení Ministerstva vnitra, 2. změny názvu obceobce na základě sdělení Ministerstva vnitra, 3. rozdělení obcíobcí na základě opisu pravomocného rozhodnutí krajského úřadu, 4. změny lokalizačních údajů bezprostředně po jejich zápisu do katastru nemovitostínemovitostí, 5. změny statusu obceobce na základě sdělení Kanceláře Poslanecké sněmovny, 6. udělení nebo změně znaku nebo vlajky obceobce na základě sdělení Kanceláře Poslanecké sněmovny v elektronické podobě, jehož součástí je vyobrazení a popis znaku nebo vlajky, b) části obceobce zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, na základě sdělení Ministerstva vnitra, c) území městské části hlavního města Prahy a správním obvodu v hlavním městě Praze zapisuje editor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, na základě sdělení hlavního města Prahy, d) území městské části nebo městského obvodu v územně členěných statutárních městech zapisuje editor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, na základě sdělení příslušného statutárního města. (2) Pokud dochází při změnách uvedených v odstavci 1 písm. a) bodech 1 a 3 ke změnám v podřazených územních prvcíchúzemních prvcích nebo územně evidenčních jednotkách, zapisuje i tyto změny správce registru územní identifikace a nabývají platnosti ve stejný den, ve který nabudou platnosti změny nadřazeného územního prvkuúzemního prvku nebo územně evidenční jednotky; změny podřazených územních prvkůúzemních prvků a územně evidenčních jednotek musí být součástí podkladů předaných Ministerstvem vnitra nebo krajským úřadem. (3) Identifikační údaje, údaje o vazbách na ostatní územní prvkyúzemní prvky, údaje o charakteru základní sídelní jednotky a lokalizační údaje o území základní sídelní jednotky zapisuje editoreditor těchto údajů, kterým je Český statistický úřad. (4) Název ulice a údaje o vazbách ulice na ostatní územní prvkyúzemní prvky zapisuje do registru územní identifikace editoreditor těchto údajů, kterým je příslušná obecobec. Kód ulice přiděluje správce registru územní identifikace. (5) Údaje o definiční čáře ulice zapisuje do registru územní identifikace editoreditor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, na základě sdělení obceobce. (6) Doplňující údaj o datu vzniku zapisuje editor tohoto údaje, kterým je správce registru územní identifikace, na základě právního předpisu, který základní územní prvekúzemní prvek zřídil, nebo na základě údajů o vzniku základního územního prvkuúzemního prvku nebo územně evidenční jednotky sdělených příslušným správním orgánem. § 44 (1) Změny údajů o adresním místě a změny příslušnosti stavebních objektů do části obceobce zapisuje do registru územní identifikace editoreditor těchto údajů, kterým je příslušná obecobec. Kód adresního místa přiděluje správce registru územní identifikace. (2) Pokud adresní místoadresní místo vzniká, mění se nebo zaniká současně se vznikem, změnou nebo zánikem stavebního objektustavebního objektu, zapisují se všechny údaje o adresním místěadresním místě současně s údaji o stavebním objektustavebním objektu. § 45 (1) Zvláštní údaje pro doručování prostřednictvím poštovních služeb zapisuje do registru územní identifikace editoreditor těchto údajů, kterým je správce registru územní identifikace, na základě podkladů předaných držitelem poštovní licence. (2) Držitel poštovní licence předává podklady podle odstavce 1 způsobem dohodnutým se správcem registru územní identifikace. § 47 (1) Správce registru územní identifikace prostřednictvím registru územní identifikace zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup a) změny v územně správním členění České republiky, b) vzájemné vazby a skladebnost územních prvků a územně evidenčních jednotek, a to i v grafické formě, c) adresy adresních míst na území České republiky. (2) Správce informačního systému územní identifikace informuje způsobem umožňujícím dálkový přístup příslušný obecní úřad o odstranění stavebního objektu. HLAVA V REGISTR PRÁV A POVINNOSTÍ § 48 Pojmy V tomto zákoně se rozumí a) činnostíčinností soubor úkonů vykonávaných v rámci agendyagendy, b) rolí souhrn oprávnění fyzické osoby, která vykonává určitou činnostčinnost, k využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech, c) identifikátorem orgánu veřejné mociidentifikátorem orgánu veřejné moci kód, který slouží k jednoznačnému určení orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci, d) identifikátorem soukromoprávního uživatele údajůidentifikátorem soukromoprávního uživatele údajů kód, který slouží k jednoznačnému určení soukromoprávního uživatele údajůsoukromoprávního uživatele údajů, e) kategoriíkategorií skupina orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci nebo soukromoprávních uživatelů údajůsoukromoprávních uživatelů údajů, kteří vykonávají stejné činnostičinnosti, f) ohlašovatelem agendyohlašovatelem agendy orgán veřejné mociorgán veřejné moci, který ohlašuje agenduagendu pro potřeby její registrace. § 49 Správce registru práv a povinností (1) Správcem registru práv a povinností je Agentura. (2) Správce registru práv a povinností přiděluje identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci a identifikátor soukromoprávního uživatele údajůidentifikátor soukromoprávního uživatele údajů. § 50 Údaje vedené v registru práv a povinností (1) V registru práv a povinností jsou vedeny údaje o a) orgánech veřejné mociorgánech veřejné moci, b) soukromoprávních uživatelích údajůsoukromoprávních uživatelích údajů, c) agendáchagendách, d) právech a povinnostech fyzických a právnických osob (dále jen „práva a povinnosti osob“), pokud jsou údaje o těchto osobách vedeny v základních registrechzákladních registrech, a to včetně údajů o rozhodnutích orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci. (2) Správce registru práv a povinností umožní Českému statistickému úřadu vést v registru práv a povinností číselníky vydávané podle zákona upravujícího státní statistickou službu. (3) V registru práv a povinností nejsou vedeny utajované informaceutajované informace44) a další údaje, jejichž vedení by podle jiných právních předpisů45) mohlo ohrozit bezpečnost České republiky nebo jiné její zájmy anebo činnostčinnost jejích bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb nebo Finančního analytického úřadu anebo činnostčinnost orgánů veřejné moci v oblastech stanovených v § 5b odst. 1. (4) V registru práv a povinností se kromě údajů uvedených v odstavci 1 a 2 vedou další údaje, které stanoví tento zákon. Údaje o orgánech veřejné moci, soukromoprávních uživatelích údajů a agendách § 51 (1) Údaji o orgánu veřejné moci jsou a) identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, b) název orgánu veřejné moci; jde-li o orgán veřejné moci vedený v registru obyvatel nebo registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr obyvatel nebo registr osob, c) údaj o tom, zda je orgán veřejné moci vnitřní organizační jednotkou organizační složky státu, které byla zákonem svěřena vlastní oblast působení, d) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, e) identifikátor datové schránky14); jde-li o orgán veřejné moci vedený v registru obyvatel nebo registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr obyvatel nebo registr osob, f) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě orgán veřejné moci působí, g) kategoriekategorie orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci a údaje o ní 1. identifikátor kategoriekategorie, 2. název kategoriekategorie, 3. číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, které kategoriikategorii vymezuje, 4. ústřední správní úřad, který ohlašuje kategoriikategorii podle § 52b odst. 5, h) adresa místa pobytu nebo adresa sídla orgánu veřejné moci; jde-li o orgán veřejné moci vedený v registru obyvatel nebo registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr obyvatel nebo registr osob, jinak se vede ve formě referenční vazby na registr územní identifikace, i) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresaadresa místa pobytu osoby stojící v čele orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci vyjádřené referenční vazbou na registr obyvatel, j) datum, od kterého orgán veřejné moci působí, k) přerušení nebo pozastavení působení orgánu veřejné moci, l) adresaadresa pracoviště orgánu veřejné moci, které vykonává úkon podle odstavce 5 písm. d), vyjádřená referenční vazbou (kódu územního prvkuúzemního prvku) na referenční údajreferenční údaj v registru územní identifikace, m) výčet a popis informačních systémů veřejné správy, jichž je orgán veřejné moci správcem; to neplatí pro zpravodajské služby. (2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) až l) jsou referenčními údajireferenčními údaji. (3) Údaji o soukromoprávním uživateli údajůsoukromoprávním uživateli údajů jsou a) identifikátor soukromoprávního uživatele údajůidentifikátor soukromoprávního uživatele údajů, b) obchodní firma nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení soukromoprávního uživatele údajů; jde-li o soukromoprávního uživatele údajů vedeného v registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr osob, c) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby, d) typ datové schránky a identifikátor datové schránky14); jde-li o soukromoprávního uživatele údajů vedeného v registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr osob, e) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě je soukromoprávní uživatel údajůsoukromoprávní uživatel údajů oprávněn k využívání údajů ze základních registrůzákladních registrů nebo z agendových informačních systémůagendových informačních systémů, f) kategoriekategorie soukromoprávního uživatele údajůsoukromoprávního uživatele údajů a údaje o ní 1. identifikátor kategoriekategorie, 2. název kategoriekategorie, 3. číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, které kategoriikategorii vymezuje, 4. ústřední správní úřad, který ohlašuje kategoriikategorii podle § 52b odst. 5, g) adresa sídla soukromoprávního uživatele údajů; jde-li o soukromoprávního uživatele údajů vedeného v registru osob, vede se tento údaj ve formě referenční vazby na registr osob, jinak se vede ve formě referenční vazby na registr územní identifikace, h) datum vzniku nebo datum zápisu do evidence podle jiného právního předpisu, je-li se zápisem do evidence spojen vznik soukromoprávního uživatele údajůsoukromoprávního uživatele údajů, i) přerušení nebo pozastavení působení soukromoprávního uživatele údajůsoukromoprávního uživatele údajů, j) datum zániku nebo datum výmazu z evidence podle jiného právního předpisu, je-li s výmazem z evidence spojen zánik soukromoprávního uživatele údajů, k) výčet a popis soukromoprávních systémů pro využívání údajů. (4) Údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a f) jsou referenčními údajireferenčními údaji. (5) K referenčním údajůmreferenčním údajům o orgánech veřejné moci a soukromoprávních uživatelích údajů se vedou provozní údaje zapisované prostřednictvím informačního systému základních registrůinformačního systému základních registrů a) kód agendyagendy, v rámci které byl zápis proveden, b) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby editora a jeho identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, c) datum prvotního zápisu do registru práv a povinností, d) datum poslední změny údaje vedeného v registru práv a povinností, e) záznam o využívání údajů z registru práv a povinností. (6) Údaji o agenděagendě jsou a) název agendyagendy a její číselný kód, které jsou součástí číselníku agendagend, b) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě orgán veřejné moci působí nebo na jehož základě je soukromoprávní uživatel údajů oprávněn k využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech, c) výčet a popis činnostíčinností, které mají být vykonávány v agendě včetně výčtu rolí pro danou činnostčinnost, d) výčet a označení úkonů orgánu veřejné moci vykonávaných v rámci agendy jako úkony vůči subjektu, který v postavení adresáta těchto úkonů nepůsobí jako orgán veřejné moci, identifikátor úkonu, vymezení subjektu, forma úkonu a požadavek na prokázání totožnosti subjektu při provádění úkonu a možnost doplnění fyzického prokázání totožnosti autentizací s využitím dat potřebných pro elektronickou identifikaci a autentizaci, e) výčet a označení úkonů subjektu, který při vykonávání těchto úkonů nepůsobí jako orgán veřejné moci, vykonávaných v rámci agendy vůči orgánu veřejné moci, identifikátor úkonu, vymezení orgánu veřejné moci, forma úkonu a požadavek na prokázání totožnosti subjektu při provádění úkonu, včetně úrovně záruky prostředku pro elektronickou identifikaci, umožňuje-li se prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace, a možnosti doplnění fyzického prokázání totožnosti autentizací s využitím dat potřebných pro elektronickou identifikaci a autentizaci, f) popis úkonů orgánu veřejné moci podle písmene d), g) popis úkonů subjektu, který při vykonávání těchto úkonů nepůsobí jako orgán veřejné moci, podle písmene e), h) výčet orgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů, kteří agendu vykonávají, nebo jejich kategoriekategorie, i) název ohlašovatele agendyohlašovatele agendy a jeho identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, j) výčet orgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů, kteří byli pro výkon agendy zaregistrováni, a jejich identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci nebo identifikátor soukromoprávního uživatele údajůidentifikátor soukromoprávního uživatele údajů, k) výčet a struktura údajů vedených nebo vytvářených podle jiného právního předpisu v rámci agendy, přístupnost jednotlivých údajů veřejnosti a v případě, že údaj není přístupný veřejnosti, číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě není údaj přístupný veřejnosti, číselníky pro vymezení možných hodnot údajů, byly-li vydány, a v případě, že jsou tyto údaje vedeny v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, rovněž určení, které z nich jsou zapisovány do agendového informačního systémuagendového informačního systému na základě jiné skutečnosti, než je zpřístupnění údaje prostřednictvím referenčního rozhraní, a které lze zpřístupnit pro výkon jiné agendy; to neplatí pro Generální inspekci bezpečnostních sborů a Finanční analytický úřad, l) výčet údajů vedených v základních registrechzákladních registrech zpřístupněných pro výkon agendy a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů, m) výčet a struktura údajů vedených v jiných agendových informačních systémechagendových informačních systémech zpřístupněných pro výkon dané agendy a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů, n) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě je orgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů oprávněn využívat údaje ze základních registrůzákladních registrů nebo z agendových informačních systémůagendových informačních systémů anebo je zapisovat, nejde-li o tento zákon, o) adresa pracoviště orgánu veřejné moci, které vykonává úkon podle písmene d) nebo vůči kterému lze vykonat úkon podle písmene e), vyjádřená referenční vazbou (kódu územního prvkuúzemního prvku) na referenční údajreferenční údaj v registru územní identifikace, nebo údaj o převedení výkonu úkonu podle písmene d) na jiný orgán veřejné moci. (7) Údaji o agenděagendě zpravodajských služeb jsou a) název agendyagendy, b) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, na jehož základě zpravodajská služba působí, c) výčet zpravodajských služeb, které agenduagendu vykonávají, d) název ohlašovatele agendyohlašovatele agendy a jeho identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, e) výčet zpravodajských služeb, které byly pro výkon agendyagendy zaregistrovány. (8) Údaje uvedené v odstavci 6 s výjimkou údaje podle písm. f) a g) a údaje uvedené v odstavci 7 jsou referenčními údajireferenčními údaji. (9) K referenčním údajůmreferenčním údajům o agenděagendě se vedou provozní údaje zapisované prostřednictvím informačního systému základních registrůinformačního systému základních registrů a) kód agendyagendy, v rámci které byl zápis proveden, b) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby editora a jeho identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, c) datum prvotního zápisu do registru práv a povinností, d) datum poslední změny údaje vedeného v registru práv a povinností, e) záznam o využívání údajů z registru práv a povinností. (10) EditoremEditorem údajů podle a) odstavce 1 písm. a) a g) bodu 1, odstavce 3 písm. a), odstavce 3 písm. f) bodu 1, odstavce 3 písm. k), odstavce 5 písm. d), odstavce 6 písm. j) a odstavce 9 a editorem číselného kódu podle odstavce 6 písm. a) a identifikátoru úkonu podle odstavce 6 písm. d) a e) je Agentura, b) odstavce 1 písm. b) až f), písm. g) bodů 2 až 4 a písm. h) až k), odstavce 3 písm. b) až e), písm. f) bodů 2 až 4 a písm. g) až j) a odstavce 6 písm. a) až c), písm. f) až i) a písm. k) až n) a editoremeditorem údajů podle odstavce 6 písm. d) a e) s výjimkou identifikátoru úkonu, je ohlašovatel agendyohlašovatel agendy; ohlašovatel agendyohlašovatel agendy údaje zapisuje prostřednictvím informačního systému registru práv a povinností neprodleně po ohlášení agendy, c) odstavce 1 písm. l) a m) a odstavce 6 písm. o) je orgán veřejné moci, o jehož pracoviště se jedná, který převedl výkon úkonu nebo který je správcem informačního systému veřejné správy; orgán veřejné moci údaje zapisuje prostřednictvím informačního systému registru práv a povinností neprodleně po zřízení pracoviště, převedení výkonu úkonu nebo vytvoření informačního systému veřejné správy. (11) Údaje uvedené v odstavcích 1, 3, 6 a 7 a číselníky podle § 50 odst. 2 jsou veřejně přístupné způsobem umožňujícím dálkový přístup; to neplatí, pokud by tím byla ohrožena činnostčinnost zpravodajské služby,46) Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo Finančního analytického úřadu. § 51a (1) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému může určit, že údaj, který není veřejnosti přístupný, vedený v agendovém informačním systémuagendovém informačním systému je údajem, který lze zpřístupnit pro výkon jiné agendy, než pro kterou je agendový informační systémagendový informační systém spravován. (2) Správce agendového informačního systémuagendového informačního systému může postupovat podle odstavce 1, jestliže a) se jedná o údaj, který je do agendového informačního systémuagendového informačního systému zapsán na základě jiné skutečnosti, než je zpřístupnění údaje prostřednictvím referenčního rozhraní, b) má možnost spolehlivě ověřit správnost údaje nebo jde o údaj, pro který právní předpis stanoví, že se má za to, že je správný a úplný, a c) Agentura zaujala při posuzování podle odstavce 3 kladné stanovisko. (3) Agentura posoudí na žádost správce agendového informačního systémuagendového informačního systému, zda jsou splněny podmínky podle odstavce 2 písm. b). (4) Vláda může uložit správci agendového informačního systémuagendového informačního systému, který je jí podřízen, aby vytvořil podmínky podle odstavce 2 písm. b) a postupoval podle odstavce 1. § 52 Údaje o právech a povinnostech osob (1) Referenčními údajiReferenčními údaji o právech a povinnostech osob jsou údaje o rozhodnutích nebo jiných úkonech orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci, včetně veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy (dále jen „rozhodnutí“), na jejichž základě dochází ke změně referenčního údajereferenčního údaje v registru obyvatel nebo registru osob; referenčními údajireferenčními údaji o rozhodnutích jsou a) název orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci, který rozhodnutí vydal, a identifikátor tohoto orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci, b) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, podle kterého bylo rozhodnutí vydáno, c) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresaadresa místa pobytu, datum narození fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údajreferenční údaj v registru obyvatel nebo obchodní firma nebo název, adresaadresa sídla právnické osoby ve formě referenční vazby na referenční údajreferenční údaj v registru osob, kterým právo nebo povinnost vznikly, d) název a kód agendyagendy, při jejímž výkonu bylo rozhodnutí vydáno, e) vymezení práva nebo povinnosti subjektu podle písmene c), kterých se rozhodnutí týká, f) údaj, který je rozhodnutí přidělen orgánem veřejné mociorgánem veřejné moci, který rozhodnutí vydal, na základě zaevidování rozhodnutí v evidenci dokumentů, g) datum nabytí právní moci, vykonatelnosti nebo jiných právních účinků rozhodnutí, h) označení rolí podle § 51 odst. 6 písm. c), jejichž nositelé mají oprávnění k využívání referenčního údajereferenčního údaje o vydaném rozhodnutí. (2) Referenčními údajiReferenčními údaji o právech a povinnostech osob jsou dále údaje o některých právech fyzických a právnických osob k zastupování jiných fyzických a právnických osob v rámci agendy orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci (dále jen „oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování“); těmito údaji jsou a) údaje o zástupcích a zastoupených, kterými jsou 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa pobytu, datum narození fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údajreferenční údaj v registru obyvatel, jde-li o fyzickou osobu, a 2. identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby vedené v registru osob, b) datum zápisu vzniku, změny nebo zániku oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování, c) vymezení oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování včetně možnosti jeho postupitelnosti, d) kód agendy, pro kterou je fyzická nebo právnická osoba oprávněna k zastupování, e) kód služby, v rámci které je fyzická nebo právnická osoba oprávněna k zastupování, f) kód úkonu, který je fyzická nebo právnická osoba oprávněna v rámci zastupování vykonat, g) identifikátor oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování. (3) Údaji o právech a povinnostech osob jsou dále údaje o určitém právu nebo povinnosti osoby, pokud jiný právní předpis stanoví, že se o nich vedou údaje v registru podle tohoto zákona; v tomto případě referenčními údajireferenčními údaji jsou a) určité právo nebo povinnost, vymezené vazbou na příslušné ustanovení jiného právního předpisu a konkretizované tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaké právo nebo povinnost a v jakém jejich rozsahu jde, b) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa pobytu, datum narození fyzické osoby ve formě referenční vazby na referenční údajreferenční údaj v registru obyvatel nebo obchodní firma nebo název, adresa sídla právnické osoby ve formě referenční vazby na referenční údajreferenční údaj v registru osob, kterým právo nebo povinnost vznikly, c) název a kód agendy, při jejímž výkonu právo nebo povinnost vznikly. (4) Editorem údajů podle odstavců 1 a 3 je orgán veřejné mociorgán veřejné moci, který zapisuje podle jiného právního předpisu příslušné údaje do agendového informačního systémuagendového informačního systému. Editorem údajů podle odstavce 2 je Agentura, která tyto údaje zapisuje prostřednictvím informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování. (5) Při plnění svých úkolů může Agentura využívat ze základních registrůzákladních registrů a agendových informačních systémůagendových informačních systémů údaje o oprávněních k zastupováníoprávněních k zastupování; správce základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému tyto údaje Agentuře zpřístupní. (6) Údaj o oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování vedený v registru práv a povinností, který se týká vzniku nebo změny zastoupení nebo pověření vyžadujících uplatnění u příslušného orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci podle jiného právního předpisu, tento orgán využije, pouze pokud dojde k jeho uplatnění za podmínek podle tohoto jiného právního předpisu. (7) Údaje uvedené v odstavcích 1 a 3 se vedou způsobem, který vylučuje jejich sdružování ve vazbě na jednotlivé fyzické osoby. (8) K údajům o právech a povinnostech se vedou provozní údaje zapisované prostřednictvím informačního systému základních registrůzákladních registrů a informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování a) kód agendyagendy, v rámci které byl zápis proveden, b) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby editora a jeho identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, c) datum prvotního zápisu do registru práv a povinností, d) datum poslední změny údaje vedeného v registru práv a povinností, e) záznam o využívání údajů z registru práv a povinností. (9) Editorem údajů podle odstavce 8 je Agentura. § 52a Informační systém registru práv a povinností (1) Informační systém registru práv a povinností slouží k zápisu údajů o orgánech veřejné moci, soukromoprávních uživatelích údajů, jimi vykonávaných agendách, agendových informačních systémechagendových informačních systémech a soukromoprávních systémech pro využívání údajů do registru práv a povinností. (2) Správcem informačního systému registru práv a povinností je Agentura. Informační systém registru práv a povinností je agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem. (3) V informačním systému registru práv a povinností se o všech v něm vedených údajích vedou rovněž jejich změny, a to včetně dat, ke kterým tyto změny nastaly, jsou-li správci informačního systému registru práv a povinností známa. § 52b Rejstřík orgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů (1) Agentura vede v informačním systému registru práv a povinností rejstřík orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů. V rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů jsou vedeny o orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci údaje stanovené v § 51 odst. 1 a údaj o datu zániku orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci a o soukromoprávním uživateli údajů údaje stanovené v § 51 odst. 3. (2) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci, který vede evidenci orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci, pokud tyto orgány veřejné mociorgány veřejné moci vznikají zápisem do této evidence nebo jiný právní předpis spojuje vznik těchto orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci se zápisem do této evidence, nebo orgán veřejné mociorgán veřejné moci, který uděluje oprávnění k působení orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci, oznámí neprodleně vznik, přerušení nebo pozastavení působení anebo zánik orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci Agentuře v elektronické podobě ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Není-li takový orgán veřejné mociorgán veřejné moci, oznámí neprodleně vznik, přerušení nebo pozastavení působení anebo zánik orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci ústřední správní úřad, jehož oblasti působnosti je vznik orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci nejbližší, a není-li ho, Agentura. (3) Ohlašovatel agendyOhlašovatel agendy oznámí neprodleně vznik, přerušení nebo pozastavení působení anebo zánik soukromoprávního uživatele údajů Agentuře v elektronické podobě ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Oznámení podle odstavců 2 a 3 obsahuje údaje uvedené v § 51 odst. 1, s výjimkou údajů podle písmen a), d), l) a m), a údaje uvedené v § 51 odst. 3, s výjimkou údajů podle písmen a), d) a k). Agentura na základě oznámení zapíše orgán veřejné mociorgán veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů do rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů. (5) Ústřední správní úřad, do jehož působnosti kategoriekategorie náleží, zašle podklady pro zápis kategoriekategorie do rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů v elektronické podobě ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Podklady podle odstavce 5 jsou a) název kategoriekategorie, b) číslo a název právního předpisu a označení jeho ustanovení, které vymezuje kategoriikategorii, c) orgán veřejné mociorgán veřejné moci, do jehož působnosti kategoriekategorie náleží, d) výčet orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci nebo soukromoprávních uživatelů údajůsoukromoprávních uživatelů údajů, které do kategoriekategorie náleží. (7) Agentura na základě podkladů zapíše kategoriikategorii do rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů. (8) Ustanovení odstavců 2 až 6 se užijí obdobně pro ohlášení změny údaje vedeného v rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajůsoukromoprávních uživatelů údajů. § 52c Rejstřík informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajů (1) Agentura vede v informačním systému registru práv a povinností rejstřík informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajůsoukromoprávních systémů pro využívání údajů. V rejstříku informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajůsoukromoprávních systémů pro využívání údajů jsou vedeny údaje podle § 51 odst. 1 písm. m) a § 51 odst. 3 písm. k). (2) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci, který je správcem informačního systému veřejné správy, nebo soukromoprávní uživatel údajů, který je správcem soukromoprávního systému pro využívání údajůsoukromoprávního systému pro využívání údajů, zašle podklady pro zápis údajů o jím spravovaném informačním systému veřejné správy nebo soukromoprávním systému pro využívání údajůsoukromoprávním systému pro využívání údajů v elektronické podobě ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Agentura na základě podkladů podle odstavce 2 zapíše údaje o informačním systému veřejné správy nebo soukromoprávním systému pro využívání údajůsoukromoprávním systému pro využívání údajů do rejstříku informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajůsoukromoprávních systémů pro využívání údajů a přidělí informačnímu systému veřejné správy nebo soukromoprávnímu systému pro využívání údajůsoukromoprávnímu systému pro využívání údajů jednoznačný identifikátor, který zapíše do rejstříku informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajůsoukromoprávních systémů pro využívání údajů. (4) Ustanovení odstavců 2 a 3 se použijí obdobně pro ohlášení změny údajů vedených v rejstříku informačních systémů veřejné správy a soukromoprávních systémů pro využívání údajů. § 52d Rejstřík převodů agend orgánů veřejné moci (1) Agentura vede v informačním systému registru práv a povinností rejstřík převodů agend orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci. V rejstříku převodů agend orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci jsou vedeny dokumenty obsahující úkon nebo právní jednání o převedení výkonu agendy orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci nebo její části na jiný orgán veřejné mociorgán veřejné moci, kterými jsou a) veřejnoprávní smlouva a úkon nebo právní jednání vedoucí k její změně nebo k pozbytí její platnosti, b) dohoda mezi organizačními složkami státu a úkon nebo právní jednání vedoucí k její změně nebo k pozbytí její platnosti, c) rozhodnutí orgánu veřejné moci a úkon vedoucí k jeho změně nebo k pozbytí jeho právních účinků, d) pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci o přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy podle písmene a) nebo dohody mezi organizačními složkami státu podle písmene b) s právními předpisy a e) pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci o odvolání proti rozhodnutí podle písmene d). (2) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci, který vydal rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) až e), strana veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 1 písm. a) nebo strana dohody mezi organizačními složkami státu podle odstavce 1 písm. b) oznámí neprodleně učinění úkonu nebo právního jednání obsažených v dokumentu podle odstavce 1 Agentuře v elektronické podobě ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje a) identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, který činí oznámení, b) identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, jehož výkon agendy nebo její části se na základě úkonu nebo právního jednání obsažených v dokumentu podle odstavce 1 převádí na jiný orgán veřejné moci, c) identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, na který se výkon agendy nebo její části na základě úkonu nebo právního jednání obsažených v dokumentu podle odstavce 1 převádí, d) identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci, který úkon nebo právní jednání obsažené v dokumentu podle odstavce 1 schválil, e) dobu trvání převodu výkonu agendy orgánu veřejné moci nebo její části na jiný orgán veřejné moci na základě úkonu nebo právního jednání obsažených v dokumentu podle odstavce 1, f) identifikátor dokumentu podle odstavce 1 obsahujícího měněný úkon nebo právní jednání, pokud úkon nebo právní jednání obsažené v tomto dokumentu mění úkon nebo právní jednání obsažené v tomto dokumentu, g) identifikátor dokumentu podle odstavce 1 obsahujícího úkon, který pozbývá právních účinků, nebo právní jednání, které pozbývá platnosti, pokud úkon nebo právní jednání obsažené v tomto dokumentu ruší právní účinky úkonu nebo platnost právního jednání obsažených v tomto dokumentu, h) typ úkonu nebo právního jednání obsažených v dokumentu podle odstavce 1 a i) text dokumentu podle odstavce 1 v otevřeném a strojově čitelném formátu. (4) Agentura na základě oznámení podle odstavce 2 zapíše dokument podle odstavce 1 do rejstříku převodů agend orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a přidělí dokumentu jednoznačný identifikátor, který zapíše do rejstříku převodů agend orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci. § 52e Informační systém oprávnění k zastupování (1) Informační systém oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování slouží k zápisu a vedení údajů a) o oprávněních k zastupováníoprávněních k zastupování a dalších údajů podle tohoto zákona, b) podle odstavce 8. (2) Správcem informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování je Agentura. Informační systém oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování je agendovým informačním systémemagendovým informačním systémem. (3) Editorem údajů podle odstavce 1 je Agentura, která tyto údaje zapisuje podle § 52 odst. 4. Agentura zapisuje tyto údaje také na základě žádosti orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci vykonávajícího příslušnou agendu, u kterého o zápis oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování nebo jeho změnu anebo zrušení požádá zastoupený. Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci určí a způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejní informaci o tom, zda a jakým způsobem službu podle předchozí věty poskytuje. (4) V informačním systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování se o všech v něm vedených údajích vedou rovněž jejich změny, a to včetně dat, ke kterým tyto změny nastaly, jsou-li správci informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování známa. (5) Agentura vede katalog typů oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování. Agentura na návrh a ve spolupráci s ohlašovateli agendohlašovateli agend vytváří v katalogu typů oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování jednotlivé kategoriekategorie oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování včetně jejich parametrů podle agend, služeb a dalších údajů vedených v registru práv a povinností (dále jen „šablonašablona“). Katalog typů oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování je součástí informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování a slouží ke sjednocení podob jednotlivých typů oprávnění; Agentura jej zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (6) Do informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování je možné zapsat pouze ta oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování, která lze zařadit do některé z typizovaných kategoriíkategorií oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování v katalogu typů oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování podle odstavce 5. (7) Agentura umožní prvotní zápis údaje o oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování do registru práv a povinností nejpozději do jednoho roku ode dne zveřejnění šablonyšablony. Zápis oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování vyplývající ze zákona nebo rozhodnutí orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci provede Agentura do jednoho roku ode dne zveřejnění šablonyšablony. (8) V informačním systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování se dále vedou údaje o certifikátech pro uznávané elektronické podpisy a uznávané elektronické pečetě v rozsahu údajů pro ověřování těchto podpisů a pečetí. Tyto údaje zapíše Agentura na žádost osoby, které byl příslušný certifikát vydán, společně se způsobem podání této žádosti a údaji o úrovni záruky, s jakou byla tato žádost podána. Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci může využívat tyto údaje pro účely identifikace držitele certifikátu. Registrace agendy § 53 (1) Ústřední správní úřad ohlásí agendu ve své působnosti Agentuře. (2) Je-li správní úřad podřízen ústřednímu správnímu úřadu, ohlášení agendyagendy ve své působnosti provede prostřednictvím příslušného ústředního správního úřadu. (3) Je-li agenda vykonávána orgány územních samosprávných celků v přenesené působnosti, jinými orgány veřejné mociorgány veřejné moci, než jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, nebo soukromoprávními uživateli údajů, ohlášení agendy Agentuře provede věcně příslušný ústřední správní úřad, a není-li jej, ústřední správní úřad, jehož oblasti působnosti je tato agenda nejbližší. (4) Je-li agenda vykonávána orgány územních samosprávných celků v rámci samostatné působnosti, ohlášení agendy Agentuře provede ústřední správní úřad, jehož oblasti působnosti je tato agenda nejbližší47). (5) Není-li orgán veřejné mociorgán veřejné moci příslušný k ohlášení agendy podle odstavců 1 až 3 dosud zřízen, ohlásí agendu ústřední správní úřad, jehož oblasti působnosti je tato agenda nejbližší, a není-li ho, Agentura. § 54 (1) Ohlášení agendyagendy podle § 53 obsahuje a) údaje uvedené v § 51 odst. 6, s výjimkou údaje podle § 51 odst. 6 písm. j) a o), identifikátoru úkonu podle § 51 odst. 6 písm. d) a e) a kódu agendy; je-li pro údaj podle § 51 odst. 6 písm. k) veden v registru práv a povinností číselník, ohlašovatel agendyohlašovatel agendy jej uvede s využitím tohoto číselníku, v opačném případě vytvoří ohlašovatel agendyohlašovatel agendy číselník postupem podle otevřené formální normy, b) výčet agendových informačních systémůagendových informačních systémů sloužících k výkonu agendyagendy, pokud je ohlašovatel agendyohlašovatel agendy k tomuto účelu stanovil, c) výčet údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo v jiných agendových informačních systémechagendových informačních systémech, které jsou přístupné veřejnosti a které budou využívány pro výkon agendy, d) výčet údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo v jiných agendových informačních systémechagendových informačních systémech, které nejsou přístupné veřejnosti a které ohlašovatel agendyohlašovatel agendy požaduje zpřístupnit pro výkon agendy, a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů, který ohlašovatel požaduje, nebo výčet údajů vedených v základních registrechzákladních registrech anebo v jiných agendových informačních systémechagendových informačních systémech, které nejsou přístupné veřejnosti, zpřístupněných pro výkon agendy a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů stanovené zvláštním právním předpisem, e) formuláře v elektronické podobě pro podání a jiné úkony, nevylučuje-li jiný právní předpis stanovící náležitosti výkonu agendy použití formulářů v elektronické nebo listinné podobě nebo nepožaduje-li jiný právní předpis stanovící náležitosti výkonu agendy použití zvláštního formuláře, který není možno bez omezení tisknout, zpřístupnit či distribuovat, anebo není-li použití formulářů v elektronické nebo listinné podobě s ohledem na povahu úkonu v agendě účelné; formuláře se předloží ve formátu, vlastnostech a struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) V případě údajů podle odstavce 1 písm. d) ohlašovatel agendyohlašovatel agendy uvede výčet údajů a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů, které jsou potřebné pro výkon agendy, a potřebu každého uvedeného údaje pro výkon agendy a rozsahu oprávnění k využívání tohoto údaje odůvodní; přitom dbá, aby výčet údajů a rozsah oprávnění umožnil efektivní výkon agendy a minimalizoval potřebu poskytování těchto údajů subjekty, které při výkonu agendy nepůsobí jako orgán veřejné moci. Stanoví-li výčet údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo v jiných agendových informačních systémechagendových informačních systémech zpřístupněných pro výkon agendy a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů zvláštní právní předpis, ohlašovatel agendyohlašovatel agendy uvede výčet údajů a rozsah oprávnění k využívání těchto údajů stanovené zvláštním právním předpisem; v takovém případě potřebu každého uvedeného údaje pro výkon agendy a rozsahu oprávnění k využívání tohoto údaje neodůvodňuje. (3) Ohlašovatel agendyOhlašovatel agendy zasílá ohlášení agendy obsahující údaje podle odstavce 1 nejdříve v den, kdy nabyl platnosti právní předpis, který stanoví náležitosti výkonu agendy, a to ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Agentura zašle správci základního registruzákladního registru a správci agendového informačního systémuagendového informačního systému, ve kterých se vedou údaje, které nejsou přístupné veřejnosti a které ohlašovatel agendyohlašovatel agendy požaduje zpřístupnit pro výkon agendy, ohlášení podle odstavce 1 ke stanovisku z hlediska způsobilosti základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému zpřístupnit požadované údaje pro výkon agendy a vhodnosti zpřístupnit požadované údaje pro výkon agendy; to neplatí v případě, kdy přístup k požadovaným údajům stanoví zvláštní právní předpis. Správci zasílají stanoviska prostřednictvím informačního systému registru práv a povinností ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (5) Agentura na základě ohlášení podle odstavce 1 a kladných stanovisek podle odstavce 4, jsou-li potřeba, provede registraci agendy, přidělí kód agendy a identifikátor úkonu podle § 51 odst. 6 písm. d) a údaje o agendě zařadí do číselníku agend podle § 51 odst. 6 písm. a). (6) Agentura sdělí ohlašovateli agendyohlašovateli agendy, že agenda byla registrována, a uvede kód agendy. Zároveň zašle Agentura subjektům, které agendu vykonávají, sdělení, že příslušná agenda byla registrována, a zveřejní na portálu veřejné správy formuláře podle odstavce 1 písm. e) spolu s údaji podle § 51 odst. 6 písm. f) a g) a písm. j) až l). (7) Pokud dojde po registraci agendy ke změně údajů nebo dalších podkladů, které byly podle odstavce 1 obsaženy v ohlášení agendy, postupuje se přiměřeně jako při registraci agendy. § 54a (1) Pokud Agentura shledá v ohlášení agendy podle § 53 nedostatky, vyzve ohlašovatele agendyohlašovatele agendy k jejich odstranění, přičemž mu k tomu poskytne přiměřenou lhůtu. Ve výzvě ohlašovateli Agentura sdělí, jaké nedostatky v ohlášení agendy shledalo s uvedením odkazu na konkrétní ustanovení tohoto zákona. (2) Pokud správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému nezaujme k ohlášení agendy kladné stanovisko, Agentura vyzve ohlašovatele agendyohlašovatele agendy, aby v ohlášení zohlednil, je-li to možné, důvod, který vedl správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému k nezaujetí kladného stanoviska. (3) Nezohlední-li ohlašovatel agendyohlašovatel agendy důvod, který vedl správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému k nezaujetí kladného stanoviska, ohlašovatel agendyohlašovatel agendy trvá na zpřístupnění údajů ze základního registruzákladního registru nebo jiného agendového informačního systémuagendového informačního systému pro výkon agendy a správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému je podřízený vládě a na svém stanovisku trvá, o zpřístupnění údajů ze základního registruzákladního registru nebo jiného agendového informačního systémuagendového informačního systému pro výkon agendy rozhodne vláda. (4) Nezohlední-li ohlašovatel agendyohlašovatel agendy důvod, který vedl správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému k nezaujetí kladného stanoviska, ohlašovatel agendyohlašovatel agendy trvá na zpřístupnění údajů ze základního registruzákladního registru nebo jiného agendového informačního systémuagendového informačního systému pro výkon agendy a správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému není podřízený vládě a na svém stanovisku trvá, údaje ze základního registruzákladního registru nebo jiného agendového informačního systémuagendového informačního systému pro výkon agendy lze využít pouze v rozsahu, v jakém to stanovisko správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému umožnuje. (5) Je-li důvodem, který vedl správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému k nezaujetí kladného stanoviska, výčet údajů vedený v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému, které ohlašovatel agendyohlašovatel agendy požaduje zpřístupnit pro výkon agendy, nebo rozsah oprávnění k využívání těchto údajů, který ohlašovatel požaduje, a postupuje-li se podle odstavce 3, vláda určí pouze takový výčet údajů nebo rozsah oprávnění, které jsou potřebné k výkonu agendy, současně však dbá, aby výčet údajů nebo rozsah oprávnění umožnil efektivní výkon agendy a minimalizoval potřebu poskytování těchto údajů subjekty, které při výkonu agendy nepůsobí jako orgán veřejné mociorgán veřejné moci. Agentura zprostředkuje vládě stanovisko Úřadu k části rozsahu údajů nebo rozsahu oprávnění, která je sporná; Úřad své stanovisko projedná s ohlašovatelem agendyohlašovatelem agendy před jeho předáním Agentuře. Agentura poskytne vládě stanovisko správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému. (6) V případě postupu podle odstavců 2 až 5 Agentura provede registraci agendy se zohledněním výsledku tohoto postupu. Registrace pro výkon agendy § 55 (1) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů oznámí Agentuře vykonávání agendy do 30 dnů ode dne registrace agendy podle § 53, 54 a 54a nebo jeho zápisu do rejstříku orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů. (2) Oznámení o vykonávání agendyagendy obsahuje a) název a identifikátor orgánu veřejné mociidentifikátor orgánu veřejné moci nebo obchodní firmu nebo název anebo jméno, popřípadě jména, a příjmení a identifikátor soukromoprávního uživatele údajůidentifikátor soukromoprávního uživatele údajů, který žádá o registraci pro výkon agendy, b) kód agendyagendy podle číselníku agendagend podle § 51 odst. 6 písm. a), c) označení rolí určených pro danou agendu podle § 51 odst. 6 písm. c), které orgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů pro výkon agendy požaduje přiřadit, d) výčet agendových informačních systémůagendových informačních systémů sloužících k výkonu agendy nebo označení soukromoprávního systému pro využívání údajů, e) adresu pracoviště orgánu veřejné moci, které vykonává úkon podle § 51 odst. 6 písm. d) nebo vůči kterému lze vykonat úkon podle § 51 odst. 6 písm. e), nebo údaj o převedení výkonu úkonu podle § 51 odst. 6 písm. d) na jiný orgán veřejné moci. (3) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů zasílá oznámení o vykonávání agendy obsahující údaje podle odstavce 2 ve struktuře, kterou Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Registrace orgánu veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů pro výkon agendy může být provedena pouze tehdy, pokud je příslušná agenda registrována podle § 53, 54 a 54a a údaje o ní vedeny v číselníku agend podle § 51 odst. 6 písm. a). (5) Pokud Agentura neshledá v oznámení o vykonávání agendy nedostatky, provede registraci orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů pro výkon agendy. § 56 (1) Agentura sdělí orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci, který oznámil vykonávání agendy, nebo soukromoprávnímu uživateli údajů, který oznámil vykonávání agendy, že byl zaregistrován jako orgán veřejné mociorgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů, který danou agendu vykonává. (2) Agentura zařadí údaj o registraci orgánu veřejné mociorgánu veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů pro výkon agendy do seznamu podle § 51 odst. 6 písm. j). (3) Orgán veřejné moci, který byl zaregistrován pro výkon agendy, odpovídá za a) určení fyzických osob, které jsou nositeli rolírolí, a za provádění změn v těchto určeních, b) uplatnění odpovídajících opatření, která zabrání neoprávněnému využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech na základě oprávnění, které získal, c) uplatnění odpovídajících opatření, která zabrání neoprávněnému využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech v souvislosti s oprávněním soukromoprávních uživatelů údajů k jejich využívání, využívají-li soukromoprávní uživatelé údajů tyto údaje prostřednictvím jím spravovaného agendového informačního systémuagendového informačního systému. (4) Soukromoprávní uživatel údajů, který byl zaregistrován pro výkon agendy, odpovídá za a) určení fyzických osob, které jsou nositeli rolí, a za provádění změn v těchto určeních, b) uplatnění odpovídajících opatření, která zabrání neoprávněnému využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech v souvislosti s oprávněním soukromoprávního uživatele údajů k jejich využívání. (5) Agentura umožňuje přístup orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů, jejichž agendy byly registrovány, k údajům vedeným v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech, a to v rozsahu registrovaných rolí. (6) Pokud dojde po registraci ke změně údajů, které byly podle § 55 odst. 2 obsaženy v oznámení o vykonávání agendy, postupuje se přiměřeně jako při registraci pro výkon agendy. § 56a (1) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci, který byl zaregistrován pro výkon agendy, nebo soukromoprávní uživatel údajů, který byl zaregistrován pro výkon agendy, provádí za účelem uplatňování opatření podle § 56 odst. 3 písm. b) a c) a § 56 odst. 4 písm. b) autentizaci fyzické osoby, která je nositelem role. Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci, který byl zaregistrován pro výkon agendy, nebo soukromoprávní uživatel údajů, který byl zaregistrován pro výkon agendy, využívá k autentizaci fyzické osoby, která je nositelem role, informační systém sloužící k autentizaci fyzických osob, které jsou nositeli rolí, (dále jen „autentizační informační systém“). (2) Správcem autentizačního informačního systému je Agentura. (3) V autentizačním informačním systému jsou o fyzické osobě, která je nositelem rolerole, vedeny a) údaje v rozsahu 1. příjmení, 2. jméno, popřípadě jména, 3. čísla identifikačních dokladů, 4. datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, 5. datum úmrtí a b) agendový identifikátor fyzické osoby pro agenduagendu autentizace. (4) Údaje podle odstavce 3 písm. a) bodů 1 a 2 a odstavce 3 písm. b) se uchovávají nejdéle po dobu dvou let po zániku oprávnění fyzické osoby, která je nositelem role, k využití údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech. (5) Soukromoprávní uživatel údajů, který byl zaregistrován pro výkon agendy a který využívá k autentizaci fyzické osoby, která je nositelem role, autentizační informační systém, využívá pro účely autentizace fyzické osoby, která je nositelem role, z registru obyvatel údaje a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) čísla identifikačních dokladů, d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, e) datum úmrtí. § 57 (1) Orgán veřejné moci, který byl zaregistrován pro výkon agendy, nebo soukromoprávní uživatel údajů, který byl zaregistrován pro výkon agendy, vede záznamy o využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech, nejde-li o využívání údajů veřejně přístupných, a uchovává je po dobu 2 let; záznam obsahuje a) uživatelské jméno fyzické osoby, která je nositelem role, a označení subjektu, pro jehož účely se údaje využívají, b) roli podle § 51 odst. 6 písm. c), ve které fyzická osoba údaje využila, c) výčet údajů, které byly využity, d) datum a čas využití údajů, e) důvod a konkrétní účel využití údajů. (2) Agentura vede pro účely správy autentizačního informačního systému záznamy o využívání údajů vedených v základních registrechzákladních registrech nebo agendových informačních systémechagendových informačních systémech, nejde-li o využívání údajů veřejně přístupných, a uchovává je po dobu 2 let; záznam obsahuje a) označení agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo soukromoprávního systému pro využívání údajů, jejichž prostřednictvím byly údaje využity, kód agendy, uživatelské jméno fyzické osoby, která je nositelem role, a označení subjektu, pro jehož účely se údaje využívají, b) roli podle § 51 odst. 6 písm. c), ve které fyzická osoba údaje využila, c) výčet údajů, které byly využity, d) datum a čas využití údajů, e) důvod a konkrétní účel využití údajů. (3) Pokud k údajům v základním registruzákladním registru nebo agendovém informačním systémuagendovém informačním systému přistupuje agendový informační systémagendový informační systém, který přebírá údaje ze základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému za účelem automatického zpřístupňování těchto údajů, údaj podle odstavce 1 písm. a) se nevede. (4) Orgán veřejné mociOrgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů předává záznamy podle odstavce 1 Agentuře na její žádost. Agentura může tyto záznamy požadovat pouze v souvislosti se zajištěním bezpečnosti informačního systému základních registrůzákladních registrů, informačního systému sdílené služby, agendových informačních systémůagendových informačních systémů a základních registrůzákladních registrů nebo výkonem kontroly. (5) Požádá-li o to orgán veřejné moci oprávněný podle jiného právního předpisu k využití uživatelského jména fyzické osoby, která je nositelem role, která využila údaj ze základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému53), předá mu orgán veřejné moci nebo soukromoprávní uživatel údajů uvedený v odstavci 1 také jméno a příjmení této osoby. ČÁST DRUHÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 58 Poskytování údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností (1) Fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“) se poskytnou údaje, které jsou k ní vedeny v registru obyvatel a registru práv a povinností, na základě žádosti podané a) elektronicky, b) v listinné podobě, nebo c) osobně. (2) Elektronicky lze podat žádost na elektronickém formuláři zpřístupněném dálkovým přístupem Agenturou. (3) Žádost o poskytnutí údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností v listinné podobě může subjekt údajů zaslat kterémukoliv obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností, krajskému úřadu a v případě údajů z registru obyvatel také Agentuře; žádost musí být opatřena úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, je-li žádost podepsána před zaměstnancem zařazeným ve správním orgánu, vůči kterému směřuje. (4) Žádost o poskytnutí údajů podle odstavců 2 a 3 musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, b) datum a místo narození, c) číslo a druh identifikačního dokladu, d) adresu místa pobytu, e) rozsah požadovaných údajů a formu jejich předání. (5) O poskytnutí údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností může subjekt údajů požádat osobně u kontaktního místa veřejné správy, u kteréhokoli obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností nebo krajského úřadu a v případě údajů z registru obyvatel také u Agentury; subjekt údajů sdělí rozsah požadovaných údajů. Subjekt údajů provede svoji identifikaci pomocí identifikačního dokladu. (6) Údaje z registru obyvatel a registru práv a povinností poskytuje správní orgán, u kterého byla žádost podána. (7) O poskytnutí údajů žádá zákonný zástupce, opatrovník, člen domácnosti nebo společně se subjektem údajů jeho podpůrce, pokud je subjekt údajů osobou, a) která je mladší 15 let, b) která není způsobilá k jednání podle odstavce 1, nebo c) která má soudem schválenou smlouvu o nápomoci nebo o zastoupení členem domácnosti. (8) Je-li žádost podle odstavce 7 podána v listinné podobě, musí být opatřena úředně ověřeným podpisem osoby, která žádá o poskytnutí údajů; úředně ověřený podpis se nevyžaduje, je-li žádost podepsána před zaměstnancem zařazeným ve správním orgánu, vůči kterému směřuje. Osoba žádající za subjekt údajů podle odstavce 7 musí dále prokázat svoji totožnost. (9) Údaje vyžádané podle odstavce 7 se poskytnou zákonnému zástupci, opatrovníku, členu domácnosti, nebo subjektu údajů v případě podání žádosti společně s jeho podpůrcem. (10) Za subjekt údajů může požádat o poskytnutí údajů zmocněnec na základě zvláštní plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele; údaje se poskytnou zmocněnci. (11) Údaje vedené podle § 18 odst. 5 písm. a) a b) lze poskytnout za období 2 let zpětně od data podání žádosti. § 58a (1) Na žádost subjektu údajů staršího 15 let mohou být údaje, které jsou o něm vedeny v registru obyvatel nebo registru práv a povinností, s výjimkou provozních nebo autentizačních údajů, poskytnuty, a to i opakovaně, v jím vymezeném rozsahu jiné fyzické nebo právnické osobě do datové schránky této osoby. Subjekt údajů může svůj souhlas s poskytnutím údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností jiné fyzické nebo právnické osobě kdykoliv odvolat. Podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, které mají být údaje podle věty první poskytnuty, musí s poskytnutím vyslovit souhlas; podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba může svůj souhlas kdykoliv odvolat. Fyzická nebo právnická osoba, které byly údaje podle věty první poskytnuty, nesmí poskytnuté údaje předat dalším osobám bez výslovného souhlasu subjektu údajů17). Součástí poskytnutých údajů jsou též údaje o subjektu údajů v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa místa pobytu. (2) Subjekt údajů, který požádá o poskytnutí svých údajů z registru obyvatel a registru práv a povinností jiné fyzické osobě nebo právnické osobě, postupuje podle § 58 odst. 2 a 3, popřípadě podle § 58 odst. 5, jedná-li se o údaje z registru obyvatel. (3) Žádost o poskytnutí údajů jiné fyzické osobě obsahuje údaje o žadateli stanovené v § 58 odst. 4 a dále údaje o jiné fyzické osobě, které mají být údaje poskytnuty, v rozsahu a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, b) datum a místo narození, c) číslo a druh identifikačního dokladu, d) adresa místa pobytu, e) identifikátor datové schránky. (4) Žádost o poskytnutí údajů právnické osobě obsahuje údaje o žadateli stanovené v § 58 odst. 4 a dále údaje o právnické osobě, které mají být údaje poskytnuty, v rozsahu a) obchodní firma nebo název, b) adresaadresa sídla, c) identifikační číslo osobyidentifikační číslo osoby, d) identifikátor datové schránky. (5) Žádost o poskytnutí údajů jiné fyzické nebo právnické osobě dále obsahuje výčet údajů, které mají být poskytnuty, popřípadě doplňující informaci žadatele určenou pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu. (6) Správní orgán, u kterého byla žádost podána, přidělí záznamu o udělení souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě identifikátor souhlasu, a to prostřednictvím informačního systému sloužícího k předávání žádostí. (7) Na základě odvolání souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů podle odstavce 1 se jiné fyzické nebo právnické osobě zašle sdělení o ukončení poskytování údajů. Sdělení obsahuje údaje o subjektu údajů v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa pobytu a údaje o jiné fyzické osobě uvedené v odstavci 3 nebo údaje o právnické osobě uvedené v odstavci 4. Sdělení dále obsahuje datum a čas udělení a odvolání souhlasu s poskytnutím údajů. § 59 (1) Subjektu, o němž jsou vedeny údaje v registru práv a povinností, nejde-li o fyzickou osobu, se údaje, které jsou k němu vedeny v registru práv a povinností, poskytnou obdobně podle § 58, není-li dále stanoveno jinak. (2) Žádost o poskytnutí údajů podle odstavce 1 musí obsahovat a) název nebo obchodní firmu subjektu, b) identifikační číslo subjektu nebo obdobný údaj, c) adresuadresu sídla subjektu, d) údaje o fyzické osobě, která jménem subjektu žádá o poskytnutí údajů, a to 1. jméno, popřípadě jména, příjmení, 2. datum a místo narození, 3. číslo a druh identifikačního dokladu nebo rodné číslo, není-li tato fyzická osoba držitelem identifikačního dokladu, e) rozsah požadovaných údajů a formu jejich předání. § 59a Oprávnění osoby obstarat si s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v základním registruzákladním registru nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v základním registruzákladním registru není veden, podle zákona o informačních systémech veřejné správy není ustanoveními § 58 až 59 dotčeno. Věta první se použije obdobně na oprávnění osoby poskytnout s využitím prostředku pro elektronickou identifikaci výpis ze zápisu vedeného v elektronické podobě v základním registruzákladním registru nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v základním registruzákladním registru není veden, anebo údaje vedené o ní v základním registruzákladním registru podle zákona o informačních systémech veřejné správy. § 60 (1) V případech, kdy byly z registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností, agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo prostřednictvím informačního systému sdílené služby poskytnuty nebo využity údaje anebo bylo do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému přistoupeno v souvislosti a) se zajišťováním bezpečnosti České republiky, obrany České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti, b) s předcházením, vyhledáváním nebo odhalováním trestné činnostičinnosti anebo stíháním trestných činůtrestných činů, c) se zajišťováním významného hospodářského nebo finančního zájmu České republiky anebo Evropské unie, včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti, nebo d) se zajišťováním ochrany subjektu údajů, orgán veřejné mociorgán veřejné moci, kterému byly tyto údaje poskytnuty nebo který tyto údaje využil anebo který přistoupil do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému, písemně prohlásí, že zpřístupnění záznamu o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému dalším subjektům by mohlo ohrozit činnostičinnosti uvedené v písmenech a) až d), nelze po dobu trvání tohoto ohrožení záznam zpřístupnit. Věta první se nepoužije v případě zpřístupnění záznamu orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení, jde-li o trestný čintrestný čin související s účelem poskytnutí nebo využití údajů anebo přístupu do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému, nebo orgánu vykonávajícímu dozor nad zpracováním osobních údajů podle jiného právního předpisu49). Správce informačního systému má k záznamu přístup pouze v rozsahu nezbytně nutném pro účely výkonu činnostičinnosti správce podle jiného právního předpisu1). (2) Ten, komu byly poskytnuty, nebo kdo využil údaje z registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností, agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo prostřednictvím informačního systému sdílené služby anebo kdo přistoupil do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému podle odstavce 1, je povinen správci registru obyvatel, správci registru osob, správci registru práv a povinností, správci agendového informačního systémuagendového informačního systému nebo správci informačního systému sdílené služby písemně oznámit údaje umožňující jeho identifikaci a identifikaci fyzické osoby, která je nositelem role, požadující poskytnutí nebo využití údajů anebo přístup do registru obyvatel, registru osob, registru práv a povinností nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému jeho jménem a dále oznámit, kdy pominuly důvody blokace zpřístupnění záznamu podle odstavce 1. (3) Prohlášení a oznámení podle odstavců 1 a 2 mohou být zaslána i elektronickými prostředky. § 60a (1) Správce základního registruzákladního registru nebo správce agendového informačního systémuagendového informačního systému poskytuje Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému, včetně záznamů, které obsahují neveřejné nebo znepřístupněné údaje, a to způsobem umožňujícím nepřetržitý a dálkový přístup. (2) Soukromoprávní uživatel údajů poskytuje Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do soukromoprávního systému pro využívání údajůsoukromoprávního systému pro využívání údajů, včetně záznamů, které obsahují neveřejné nebo znepřístupněné údaje, a to způsobem umožňujícím nepřetržitý a dálkový přístup. § 61 Poskytování údajů z registru osob (1) Referenční údajeReferenční údaje vedené o osobách podle § 26 odst. 2 písm. a), d) až t) a v), údaj vedený o osobě podle § 26 odst. 2 písm. w) a provozní údaje podle § 26 odst. 4 písm. a) až d) jsou veřejné. (2) Referenční údajeReferenční údaje vedené o osobách podle § 26 odst. 2 písm. b), c) a u) jsou neveřejné a poskytují se na žádost subjektu údajů, orgánu veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů, pokud je k využívání těchto údajů oprávněn pro výkon agendy. (3) Provozní údaj podle § 26 odst. 4 písm. e) se poskytuje na žádost subjektu údajů, a to za období 2 let zpětně ode dne podání žádosti; ustanovení § 14 odst. 3 tím není dotčeno. (4) Údaje podle odstavců 1 a 2 se poskytují prostřednictvím agendových informačních systémůagendových informačních systémů. § 62 Poskytování údajů z registru územní identifikace a z informačního systému územní identifikace (1) Registr územní identifikace je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup. Údaje z tohoto registru se poskytují v elektronické podobě, včetně zhotovování trvalé nebo dočasné přímé nebo nepřímé rozmnoženiny jeho celého obsahu nebo jeho podstatné části, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem50); na nosičích dat se poskytují za úplatu, nejedná-li se o údaje pro tvorbu územně analytických podkladů. Vydávání výpisů, včetně ověřených výstupů z registru územní identifikace podle jiného právního předpisu1) tím není dotčeno. Záznamy o využívání údajů registru územní identifikace a informačního systému územní identifikace se neposkytují. (2) Registr územní identifikace zprostředkovává z katastru nemovitostínemovitostí údaje o vlastníkovi pozemku nebo v katastru nemovitostínemovitostí evidovaného stavebního objektu, které jsou veřejné. (3) Pro poskytování údajů z informačního systému územní identifikace platí obdobně odstavec 1. Z informačního systému územní identifikace se vydávají též ověřené výstupy podle jiného právního předpisu. § 62a Údaje zapisuje a údaje ze základních registrůzákladních registrů na žádost poskytuje obecobec, městský obvod nebo městská část územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy a kraj v přenesené působnosti. § 62c Údaje z informačních systémů veřejné správy spravovaných zpravodajskými službami nelze zpřístupnit pro výkon jiných agendagend. § 62d (1) Agentura kontroluje u orgánů veřejné mociorgánů veřejné moci a soukromoprávních uživatelů údajů dodržování povinností stanovených tímto zákonem. (2) Zjistí-li Agentura při kontrole podle odstavce 1 nedostatky, vyzve orgán veřejné mociorgán veřejné moci nebo soukromoprávního uživatele údajů, aby v jím stanovené lhůtě zjednal nápravu. Tato lhůta nesmí přesáhnout 6 měsíců. (3) Agentura může v případě, že soukromoprávní systém pro využívání údajůsoukromoprávní systém pro využívání údajů ohrožuje referenční rozhraní, základní registrzákladní registr nebo agendový informační systémagendový informační systém, nebo v případě, že soukromoprávní uživatel údajů nezjednal nápravu ve lhůtě stanovené podle odstavce 2, znemožnit využití služby referenčního rozhraní, základního registruzákladního registru nebo agendového informačního systémuagendového informačního systému soukromoprávním systémem pro využívání údajůsoukromoprávním systémem pro využívání údajů. Přechodná ustanovení § 63 (1) Pokud orgán veřejné moci nemá z technických důvodů dosud zaveden přístup k základním registrům, do doby, než bude tento přístup zaveden, se § 5 pro tento orgán veřejné moci nepoužije. (2) Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v Ministerstvu vnitra zajišťujících přípravu informačního systému základních registrů přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Správu základních registrů. (3) Ředitele Správy základních registrů do doby nabytí účinnosti služebního zákona51) jmenuje a odvolává ministr vnitra. (4) Pokud byl agendový informační systémagendový informační systém provozován před nabytím účinnosti tohoto zákona, obdrží správce agendového informačního systémuagendového informačního systému agendové identifikátory fyzických osob pro svou agenduagendu od správce informačního systému základních registrůinformačního systému základních registrů, a to na základě žádosti, která obsahuje údaje, z nichž je možné osobu jednoznačně identifikovat v registru obyvatel. (5) Identifikaci fyzické osoby pro přiřazení agendového identifikátoru fyzické osoby podle odstavce 4 zajistí správce registru obyvatel na základě údajů v žádosti poskytnutých správcem agendového informačního systémuagendového informačního systému. § 64 (1) Registr obyvatel se vytvoří naplněním údajů z příslušných agendových informačních systémů editory uvedenými v § 19, a to nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (2) Při vytváření registru obyvatel lze pro jednoznačnou identifikaci fyzické osoby využívat rodné číslo, nejdéle však do 31. prosince 2025. § 65 (1) Identifikační číslo ekonomického subjektu přidělené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, zůstává v platnosti a považuje se za identifikační číslo osoby podle tohoto zákona. (2) Subjektům, kterým přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo přiděleno identifikační číslo ekonomického subjektu a kterým se nově přiděluje identifikační číslo osoby, přidělí toto číslo správce základního registru osob, a to na žádost toho subjektu, který je jako editor příslušný k vložení osoby do základního registru osob. Žádost podává editor u správce základního registru osob elektronickou formou na elektronickém formuláři zveřejněném správcem základního registru osob. Identifikační číslo osoby se těmto subjektům přidělí do tří měsíců od podání žádosti editorem. (3) Příslušná agendová místa uvedou evidenci vedenou o jednotlivých osobách uvedených v § 25 do souladu s tímto zákonem nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) Registr osob se vytvoří naplněním údajů z příslušných agendových informačních systémů agendových míst, a to nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (5) Správce registru osob provede před naplněním údajů agendových informačních systémůagendových informačních systémů do registru osob ověření jejich správnosti a úplnosti. Za tím účelem poskytnou agendová místaagendová místa správci registru osob jimi evidované údaje nezbytné pro naplnění registru osob. Pro účely ověření a zajištění správného přidělování identifikačních čísel podnikajícím fyzickým osobám podle § 26 odst. 7 poskytnou agendová místaagendová místa správci registru osob rovněž osobní údaje podnikajících fyzických osob v rozsahu jména a příjmení, data a místa narození, adresy místa pobytu nebo bydliště, čísla občanského průkazu a rodného čísla, pokud jsou v jejich informačních systémech vedeny. Zjištěné neshody oznámí správce registru osob příslušným agendovým místůmagendovým místům, která údaje opraví, nebo zahájí postup podle jiného právního předpisu vedoucí k opravě údajů. § 66 (1) Správce registru územní identifikace při vytváření registru územní identifikace zapíše a) údaje o katastrálních územíchkatastrálních územích a pozemcích z katastru nemovitostínemovitostí, b) údaje o stavebních objektech z katastru nemovitostínemovitostí, c) údaje o stavebních objektech nezapisovaných do katastru nemovitostínemovitostí z registru sčítacích obvodů a budov vedeného Českým statistickým úřadem, d) vybrané údaje o stavebních objektech z katastru nemovitostínemovitostí a z registru sčítacích obvodů a budov, e) údaje o druhu a způsobu využití pozemku a jeho technickoekonomické atributy z katastru nemovitostínemovitostí, f) údaje o typu a způsobu ochrany nemovitostinemovitosti z katastru nemovitostínemovitostí, g) údaje o území obcíobcí z katastru nemovitostínemovitostí, h) údaje o územích městských částí hlavního města Prahy a správních obvodech v hlavním městě Praze z registru sčítacích obvodů a budov, i) údaje o územích městských částí nebo městských obvodů statutárních měst z registru sčítacích obvodů a budov, j) údaje o základních sídelních jednotkách z registru sčítacích obvodů a budov, k) údaje o částech obceobce a ulicích z informačního systému vedeného Ministerstvem práce a sociálních věcí, l) údaje o adresním místě z informačního systému vedeného Ministerstvem práce a sociálních věcí. (2) Správci informačních systémů veřejné správy uvedených v odstavci 1 poskytnou potřebné údaje správci registru územní identifikace, a to nejpozději do 15 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (3) Správce registru územní identifikace zpracuje údaje poskytnuté podle odstavců 1 a 2 a nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona je zapíše do registru územní identifikace. (4) Technickoekonomické atributy stavebního objektustavebního objektu zapsané podle odstavce 1 může správce registru územní identifikace doplnit nebo opravit i po uplynutí lhůty podle odstavce 3, pokud tyto údaje získá z dalších vhodných zdrojů. § 67 Správci informačních systémů veřejné správy, ze kterých jsou editory zapisovány prostřednictvím informačního systému územní identifikace do registru územní identifikace referenční údaje, uvedou příslušné evidence do souladu s tímto zákonem nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. § 68 (1) Pokud je agenda vykonávána ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, ohlásí agendu Ministerstvu vnitra ústřední správní úřad nebo jiný správní úřad s celostátní působností podle § 53 a 54 nejpozději a) do 14 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě, že je prostřednictvím agendového informačního systému zajišťován zápis referenčních údajů podle § 55 odst. 1 písm. a), b) do 16 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona v případě, že požaduje získávání údajů ze základních registrů podle § 55 odst. 1 písm. b), nebo v případě, že požaduje získávání údajů z agendových informačních systémů jiných správců podle § 55 odst. 1 písm. c). (2) Pokud je agenda vykonávána ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, orgán veřejné moci oznámí Ministerstvu vnitra vykonávání své působnosti v agendě podle § 55 nejpozději a) do 15 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdříve však po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 písm. a), b) do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdříve však po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 písm. b). (3) Do registru práv a povinností zapisují orgány veřejné moci údaje o rozhodnutích podle § 52 odst. 1, která nabudou právní moci, vykonatelnosti nebo jiných právních účinků, po zaregistrování orgánu veřejné moci pro výkon agendy podle § 55. § 69 Zmocňovací ustanovení (1) Český úřad zeměměřický a katastrální vyhláškou stanoví a) způsob, formu a náležitosti vyjádření a parametry přesnosti lokalizačních údajů, b) způsob zápisu adresy, c) způsob vedení technickoekonomických atributů o územním prvku stavební objekt, d) způsob, jakým obceobce a Ministerstvo vnitra poskytují správci registru lokalizační údaje územních prvkůúzemních prvků a územně evidenčních jednotek, e) postup při zápisu údajů do registru územní identifikace obcemiobcemi a stavebními úřady a technické a bezpečnostní parametry, f) úplaty za poskytnutí údajů z registru územní identifikace tak, aby celkový příjem z jejich poskytování nepřesahoval náklady na shromažďování údajů registru, jejich vytváření, reprodukci a šíření, g) způsob a náležitosti zápisu identifikátorů územních prvků a územně evidenčních jednotek, h) provozní podmínky a popis rozhraní pro přístup způsobem umožňujícím dálkový přístup k datům registru územní identifikace a nemovitostí a ke zhotovování trvalé nebo dočasné přímé nebo nepřímé rozmnoženiny celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části, a to jakýmikoli prostředky nebo jakýmkoli způsobem. (2) Vláda stanoví nařízením harmonogram a technický způsob provedení opatření podle § 64 až 68. (3) Agentura vyhláškou stanoví a) seznam položek popisu informačního systému veřejné správy podle § 51 odst. 1 písm. m) a soukromoprávního systému pro využívání údajů podle § 51 odst. 3 písm. k), b) osnovu popisu úkonů orgánu veřejné moci podle § 51 odst. 6 písm. f), c) osnovu popisu úkonů subjektu, který při vykonávání těchto úkonů nepůsobí jako orgán veřejné moci, podle § 51 odst. 6 písmene g), d) data potřebná pro elektronickou identifikaci a autentizaci podle § 18 odst. 1 písm. n), e) obsah, strukturu a další náležitosti žádostí o zápis do informačního systému oprávnění k zastupováníoprávnění k zastupování podle § 52e odst. 9, stejně jako způsob vedení evidence agendy, rozsah a dobu uchovávání údajů. (4) Agentura zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup otevřenou formální normu pro vytvoření číselníku ohlašovatelem agendyohlašovatelem agendy podle § 54 odst. 1 písm. a). § 70 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2010, s výjimkou ustanovení § 6, 7 a § 63 odst. 2 a 3, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r. 1) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2) § 89 a násl. zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 4) § 2 písm. c) a § 3 odst. 2 zákona č. 365/2000 Sb., ve znění zákona č. 81/2006 Sb. 6) § 8a zákona č. 365/2000 Sb., ve znění zákona č. 130/2008 Sb. 7) § 88 až 94 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 9) Například Dohoda o volném pohybu osob mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na druhé straně. 10) Přílohy V a VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru. 11) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 12) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14) § 21 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. 16) Například zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů. 17) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 20) § 17 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 130/2008 Sb. 21) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 26) § 4 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb. 27) § 15 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění zákona č. 138/2006 Sb. 28) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. 31) § 66 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb. 32) Zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění zákona č. 387/2004 Sb. 33) § 18 a násl. zákona č. 128/2000 Sb. 34) § 30 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. 35) Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 37) § 3 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 38) § 4 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 39) § 27 písm. h) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 120/2000 Sb. 40) § 2 písm. s) zákona č. 89/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 41) § 27 písm. a) a b) zákona č. 344/1992 Sb. 42) § 27 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. 43) § 34 zákona č. 128/2000 Sb. § 13 zákona č. 131/2000 Sb., ve znění zákona č. 145/2001 Sb. 44) Zákon č. 412/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 45) Například § 64a zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 32/2008 Sb. 46) § 2 zákona č. 153/1994 Sb. § 13 zákona č. 154/1994 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb. § 13 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. 47) Například zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 49) § 29 zákona č. 101/2000 Sb. 50) § 90 zákona č. 121/2000 Sb. 51) § 53 odst. 5 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 127/2005 Sb. 52) Například § 46b písm. a) občanského soudního řádu. 53) Například § 11 odst. 2 a 3 zákona č. 153/1994 Sb. 54) § 2 písm. i) zákona č. 365/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 55) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012.
Zákon č. 110/2009 Sb.
Zákon č. 110/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 33/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o podpoře výzkumu a vývoje * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o vysokých školách * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o veřejných výzkumných institucích * ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 10. 2016 (134/2016 Sb.) 110 ZÁKON ze dne 27. března 2009, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o podpoře výzkumu a vývoje Čl. I Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 215/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 171/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 124/2008 Sb., se mění takto: 1. V názvu zákona, v nadpisu části první, v § 1 úvodní části ustanovení a v § 1 písm. b) a c) se slova „a vývoje“ nahrazují slovy „, experimentálního vývoje a inovací“. 2. V § 1 písmeno a) zní: „a) práva a povinnosti právnických osob a fyzických osob, úkoly organizačních složek státu a úkoly organizačních jednotek Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra (dále jen „organizační jednotka ministerstva“), zabývajících se výzkumem, experimentálním vývojem a inovacemi podporovanými z veřejných prostředků, a dále podmínky podpory a veřejnou soutěž ve výzkumu, experimentálním vývoji a inovacích,“. 3. V § 1 písm. b) se slova „a vývoji“ nahrazují slovy „, experimentálním vývoji a inovacích“. 4. § 2 až 5 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 2 až 6 znějí: „§ 2 Vymezení pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) základním výzkumem teoretická nebo experimentální práce prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi, b) aplikovaným výzkumem teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb, c) experimentálním vývojem získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“), d) inovacemi zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb do praxe, s tím, že se rozlišují: 1. inovace postupů, kterými se rozumí realizace nového nebo podstatně zdokonaleného způsobu výroby nebo poskytování služeb, včetně významných změn techniky, zařízení nebo programového vybavení, 2. organizační inovace, kterými se rozumí realizace nového způsobu organizace obchodních praktik podniků, pracovišť nebo vnějších vztahů. (2) Pro účely poskytování podpory je a) poskytovatelem organizační složka státu nebo územní samosprávný celek, který rozhoduje o poskytnutí podpory a který tuto podporu poskytuje, b) uchazečem organizační složka státu nebo organizační jednotka ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem, a dále právnická osoba nebo fyzická osoba, která se uchází o poskytnutí podpory, c) příjemcem uchazeč, v jehož prospěch bylo o poskytnutí podpory poskytovatelem rozhodnuto, d) výzkumnou organizací právnická osoba, organizační složka státu nebo organizační jednotka ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem 1. jejímž hlavním účelem je provádět základní výzkum, aplikovaný výzkum nebo vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím výuky, publikování nebo převodu technologií; jde-li o územní samosprávný celek, ustanovení o hlavním účelu výzkumné organizace se vztahuje na jeho organizační složku, 2. která zisk zpětně investuje do činností podle bodu 1, 3. k jejímž výzkumným kapacitám nebo výsledkům podle písmene k) nemají přednostní přístup subjekty provádějící ekonomickou činnost spočívající v nabídce zboží nebo služeb, které by na ni mohly uplatňovat vliv, e) infrastrukturou zařízení nebo podpůrná činnost výzkumu, vývoje a inovací, která je podporována z veřejných prostředků a která může zahrnovat 1. služby pro výzkum, vývoj a inovace, 2. speciální výzkumná zařízení, včetně jejich pořízení, souvisejících investic a zajištění jejich činnosti, která jsou nezbytná pro část výzkumné a vývojové činnosti a která jsou zřizována výzkumnými organizacemi pro využití pouze jimi samými, 3. systémy pořizování a uchování dat, 4. činnost právnických osob zajišťujících administrativu a financování výzkumu, vývoje a inovací, 5. ověřování výsledků výzkumu a vývoje, zajišťování práv k nim a jejich rozšiřování, f) velkou infrastrukturou pro výzkum, vývoj a inovace jedinečné výzkumné zařízení, včetně jeho pořízení, souvisejících investic a zajištění jeho činnosti, které je nezbytné pro ucelenou výzkumnou a vývojovou činnost s vysokou finanční a technologickou náročností a které je schvalováno vládou a zřizováno jednou výzkumnou organizací pro využití též dalšími výzkumnými organizacemi (dále jen „velká infrastruktura“), g) veřejnou zakázkou ve výzkumu, vývoji a inovacích zakázka na služby v aplikovaném výzkumu, vývoji nebo inovacích pro potřeby poskytovatele nebo správního úřadu, který není poskytovatelem, pokud jsou tito jedinými uživateli výsledku podle písmene k), která je zadána příjemci v rámci programu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací postupem podle zákona o veřejných zakázkách2) a realizována na základě smlouvy o poskytnutí podpory podle tohoto zákona, popřípadě na základě rozhodnutí o poskytnutí podpory (§ 9 odst. 5 a 6), je-li příjemce organizační složkou státu nebo organizační jednotkou ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem (dále jen „veřejná zakázka“), h) programem výzkumu, vývoje a inovací soubor věcných, časových a finančních podmínek pro činnosti potřebné k dosažení cílů 1. aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, vyhlášených poskytovatelem ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo v zadání veřejné zakázky na jednotlivé projekty [písmeno i)] v rámci programu, 2. mezinárodní spolupráce České republiky ve výzkumu a vývoji realizované na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, včetně spolupráce realizované na základě právních aktů vydaných k provedení těchto smluv, nebo 3. operačních programů ve výzkumu, vývoji a inovacích, (dále jen „program“), i) projektem výzkumu, vývoje a inovací soubor věcných, časových a finančních podmínek pro činnosti potřebné k dosažení cílů ve výzkumu, vývoji a inovacích formulovaný uchazečem ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích, nebo poskytovatelem v rámci zadání veřejné zakázky (dále jen „projekt“), j) dalším účastníkem projektu organizační složka státu nebo organizační jednotka ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem, dále právnická osoba nebo fyzická osoba, jejíž účast na projektu je vymezena v návrhu projektu a s níž příjemce uzavřel smlouvu o účasti na řešení projektu, k) výsledkem výzkumu, vývoje a inovací jsou 1. v základním výzkumu nové vědomosti o základních principech jevů, procesů nebo pozorovatelných skutečností, které jsou publikovány podle zvyklostí v daném vědním oboru, 2. v aplikovaném výzkumu nové poznatky a dovednosti pro vývoj výrobků, postupů nebo služeb, poznatky a dovednosti uplatněné jako výsledky, které jsou chráněny podle zákonů upravujících ochranu výsledků autorské, vynálezecké nebo obdobné činnosti17) nebo využívané odbornou veřejností či jinými uživateli, nebo poznatky a dovednosti pro potřeby poskytovatele, využité v jeho činnosti, pokud vznikly při plnění veřejné zakázky, 3. ve vývoji návrhy nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb, 4. v inovacích nové nebo podstatně zdokonalené výrobky, postupy nebo služby, zavedené do praxe, (dále jen „výsledek“), l) způsobilými náklady takové náklady nebo výdaje ve výzkumu, vývoji a inovacích, které mohou být příjemcem vynaloženy na činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích, nebo v souvislosti s nimi, a to 1. osobní náklady nebo výdaje, včetně stipendií na výzkum, vývoj a inovace podle zákona o vysokých školách3), 2. náklady nebo výdaje na pořízení hmotného a nehmotného majetku, 3. další provozní náklady nebo výdaje, 4. náklady nebo výdaje na služby, 5. doplňkové náklady nebo výdaje, m) uznanými náklady takové způsobilé náklady nebo výdaje ve výzkumu, vývoji a inovacích, které poskytovatel schválí a které jsou zdůvodněné. (3) Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky je dokument schvalovaný vládou, který obsahuje základní cíle podpory, její věcné zaměření, předpoklad vývoje výdajů na výzkum, vývoj a inovace ze státního rozpočtu, z prostředků Evropské unie a ze soukromých zdrojů, priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací na období 4 až 6 let a opatření k jejich realizaci (dále jen „Národní politika výzkumu, vývoje a inovací“). Předmět podpory, způsoby jejího poskytování a poskytovatelé § 3 (1) Podporu, včetně podpory infrastruktury a podpory velké infrastruktury, lze poskytnout jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, a to jako účelovou nebo institucionální podporu. (2) Účelovou podporu lze poskytnout na a) grantový projekt, ve kterém příjemce cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje sám ve skupině grantových projektů vyhlášené poskytovatelem, b) programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek přispěje k naplnění cílů programu; řešení programového projektu může obsahovat i nezbytné činnosti základního výzkumu, pokud na ně navazují činnosti aplikovaného výzkumu, vývoje nebo inovací, c) specifický vysokoškolský výzkum, kterým je výzkum prováděný studenty při uskutečňování akreditovaných doktorských nebo magisterských studijních programů a který je bezprostředně spojen s jejich vzděláváním, d) velkou infrastrukturu. (3) Institucionální podporu lze poskytnout na a) dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených výsledků, b) mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, realizovanou na základě mezinárodních smluv, včetně spolupráce realizované na základě právních aktů vydaných k jejich provedení, jako 1. poplatky za účast České republiky v mezinárodních programech výzkumu a vývoje, 2. poplatky za členství v mezinárodních organizacích výzkumu a vývoje, nebo 3. finanční podíly z prostředků České republiky na podporu projektů mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích, pokud je tento finanční podíl možno hradit z veřejných prostředků a pokud jsou projekty podporovány z rozpočtu jiných států nebo z rozpočtu Evropské unie nebo z prostředků mezinárodních organizací, c) operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na jejich část zajišťující cíle ve výzkumu, vývoji a inovacích, d) zabezpečení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, dále na zadání veřejné zakázky, včetně nákladů na hodnocení a kontrolu projektů a zhodnocení dosažených výsledků, a dále na vyhodnocení podmínek pro poskytnutí podpory na specifický vysokoškolský výzkum, velkou infrastrukturu nebo mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu, vývoji a inovacích, a to až do celkové výše 2,5 % prostředků poskytovatele na výzkum, vývoj a inovace v daném kalendářním roce, s výjimkou nákladů orgánů hrazených podle písmene f), e) věcné nebo finanční ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje a inovací nebo finanční ocenění propagace či popularizace výzkumu, vývoje a inovací, kde podmínky pro ocenění stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace, f) náklady spojené s činností Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Grantové agentury České republiky, Technologické agentury České republiky a Akademie věd České republiky4). § 4 (1) Účelová podpora je poskytována formou dotace právnickým nebo fyzickým osobám nebo zvýšením výdajů organizačních složek státu, organizačních složek územních samosprávných celků nebo organizačních jednotek ministerstva zabývajících se výzkumem a vývojem na a) grantové projekty z výdajů Grantové agentury České republiky, b) programové projekty v průřezových a odvětvových oblastech výzkumu, vývoje a inovací, které stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace v Národní politice výzkumu, vývoje a inovací, z výdajů na výzkum, vývoj a inovace příslušného poskytovatele účelové podpory v dané oblasti, c) programové projekty z výdajů Technologické agentury České republiky, d) projekty řešené v rámci programu územního samosprávného celku z jeho výdajů na výzkum, vývoje a inovace, e) projekty programů mezinárodní spolupráce České republiky ve výzkumu a vývoji, projekty velkých infrastruktur schválených vládou a specifický vysokoškolský výzkum z výdajů na výzkum a vývoj Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. (2) Institucionální podpora je poskytována z výdajů na výzkum, vývoj a inovace na a) dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace na základě zhodnocení jí dosažených výsledků formou dotace právnickým osobám anebo zvýšením výdajů organizačních složek státu, organizačních složek územních samosprávných celků nebo organizačních jednotek ministerstva zabývajících se výzkumem a vývojem 1. jejich zřizovatelem, pokud z jeho rozpočtové kapitoly, v případě územního samosprávného celku z jeho rozpočtu, lze výzkum, vývoj a inovace podporovat, 2. Ministerstvem průmyslu a obchodu nebo Ministerstvem zemědělství podle působnosti, pokud je výzkumná organizace zřízena podle soukromého práva, 3. Ministerstvem vnitra, pokud výzkumná organizace provádí převážně bezpečnostní výzkum, 4. Ministerstvem obrany, pokud je výzkumná organizace jeho organizační jednotkou, 5. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, pokud nelze poskytovat institucionální podporu podle bodů 1 až 4, b) mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji podle § 3 odst. 3 písm. b) Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, c) operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo Ministerstvem průmyslu a obchodu podle působnosti, d) činnosti podle § 3 odst. 3 písm. c) až e) příslušným poskytovatelem a Radě pro výzkum, vývoj a inovace prostřednictvím rozpočtové kapitoly Úřadu vlády České republiky. Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace § 5 (1) Návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj vychází z Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a obsahuje návrh výdajů na kalendářní rok a střednědobý výhled podpory na období bezprostředně navazujících 2 let. (2) Před předložením prvního návrhu výdajů podle odstavce 1 schvaluje vláda program, který je v kalendářním roce zahajován. Návrh programu zpracuje příslušný správní úřad v souladu s Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací. Návrh programu předloží zpracovatel k vyjádření Radě pro výzkum, vývoj a inovace. V případě, že bude program realizován Technologickou agenturou České republiky, je součástí návrhu programu též její vyjádření. Návrh programu obsahuje zejména a) identifikační údaje programu, jeho případné členění na podprogramy, termín jeho vyhlášení a dobu trvání, b) celkové výdaje na uskutečnění programu, popřípadě podprogramu, z toho výdaje z veřejných prostředků s uvedením výdajů státního rozpočtu, a jejich členění v jednotlivých letech, c) nejvyšší povolenou míru podpory a její odůvodnění, d) specifikaci cílů programu spolu s jejich odůvodněním a způsobem jejich dosažení, kritéria splnění cílů programu, srovnání se současným stavem v České republice a v zahraničí a očekávané výsledky a přínosy programu, e) požadavky na prokázání způsobilosti uchazečů a způsob a kritéria hodnocení návrhů projektů. (3) Návrh na změnu programu se předkládá, pokud poskytovatel hodlá a) zvýšit nebo snížit celkové výdaje na program nebo podprogram o více než 20 %, b) změnit povolenou míru podpory, c) změnit dobu trvání programu, nebo d) změnit cíle programu. Při předložení návrhu na změnu programu se postupuje podle odstavce 2 obdobně. (4) Má-li být součástí návrhu podle odstavce 1 požadavek na zahájení nové skupiny grantových projektů, předložený Grantovou agenturou České republiky, použijí se ustanovení odstavce 2 obdobně. (5) Postup při oznámení programu Evropské komisi, včetně postupu při změnách programu, se řídí přímo použitelnými předpisy Evropských společenství5). (6) Na programy vymezené tímto zákonem se nevztahují ustanovení o programech podle rozpočtových pravidel6). 2) Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. 3) § 91 odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 552/2005 Sb. 4) § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 5) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. 3. 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES. Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy ES. 6) § 12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 26/2008 Sb.“. 5. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který včetně poznámky pod čarou č. 7 zní: „§ 5a (1) Celkovou výši výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol stanoví vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace zašle správcům rozpočtových kapitol7) a) návrh celkové výše výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol, b) návrh výše výdajů podle § 6 odst. 2 písm. c) v členění podle výzkumných organizací; návrh vychází ze zhodnocení výsledků dosažených výzkumnými organizacemi v uplynulých 5 letech, z Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a z výsledků mezinárodního hodnocení výzkumu a vývoje v České republice. (3) Správci rozpočtových kapitol, ze kterých je výzkum, vývoj a inovace podporován, zpracují návrh výdajů na výzkum, vývoj a inovace svých kapitol tak, aby přednostně zajistili plnění projektů zahájených v předchozích letech a dalších závazků. Návrh výdajů obsahuje zejména a) návrh výše výdajů v členění podle § 6 s tím, že návrh výše výdajů podle § 6 odst. 2 písm. c) je dále členěn podle výzkumných organizací, b) údaje o schválených programech podle § 5 odst. 2 a o dalších aktivitách výzkumu, vývoje a inovací, na které lze poskytnout podporu podle § 3. (4) Návrhy výdajů na výzkum, vývoj a inovace předloží správci rozpočtových kapitol Radě pro výzkum, vývoj a inovace, která je s nimi projedná. Rada pro výzkum, vývoj a inovace může vládě doporučit úpravu návrhu výše výdajů podle výsledků mezinárodního hodnocení výzkumu a vývoje v České republice, které zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup nejpozději v termínu rozeslání návrhu výdajů podle odstavce 2. (5) Je-li součástí návrhu střednědobého výhledu podpory požadavek na zahájení nového programu, musí být odůvodněn. V odůvodnění se uvádí návrh a) názvu programu, b) zaměření a cílů programu, c) doby trvání programu, d) celkových výdajů na uskutečnění programu v jednotlivých letech, z toho výdaje z veřejných prostředků s uvedením výdajů státního rozpočtu, a návrh míry podpory. 7) § 3 písm. g) zákona č. 218/2000 Sb.“. 6. § 6 až 8 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 7a a 7b znějí: „§ 6 (1) Závaznými ukazateli příslušných rozpočtových kapitol jsou výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem, z toho institucionální podpora celkem a účelová podpora celkem. (2) Z celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol jsou dalšími závaznými ukazateli, pokud přicházejí v úvahu, a) účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, b) účelová podpora na specifický vysokoškolský výzkum, c) institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků, d) institucionální podpora na mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji. § 7 Poskytnutí podpory (1) Podpora vychází z Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a musí být poskytnuta v souladu s příslušnými předpisy a pravidly Evropských společenství, upravujícími státní podporu výzkumu, vývoje a inovací7a). (2) Podpora může být poskytnuta pouze na způsobilé náklady. (3) Účelovou podporu poskytne poskytovatel po provedení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích podle tohoto zákona nebo na základě zadání veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách2), s výjimkou případů podle odstavců 4 a 5 a těch projektů mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích, kde výběr projektů proběhl na mezinárodní úrovni. (4) Účelovou podporu na projekty velké infrastruktury poskytne poskytovatel po schválení projektu vládou. Při předložení návrhu projektu velké infrastruktury vládě ke schválení se postupuje obdobně podle § 5 odst. 2 věty první až třetí. (5) Na specifický vysokoškolský výzkum je poskytována účelová podpora podle pravidel schvalovaných vládou, ve kterých jsou stanoveni příjemci podpory, kritéria a způsob poskytování podpory. (6) Institucionální podporu poskytne poskytovatel výzkumné organizaci na základě zhodnocení jí dosažených výsledků tak, že její podíl na celkové výši institucionální podpory výzkumných organizací ze státního rozpočtu v daném roce odpovídá jejímu podílu na hodnotě výsledků všech výzkumných organizací dosažených v uplynulých 5 letech podle hodnocení prováděného každoročně Radou pro výzkum, vývoj a inovace. Poskytovatel může výši podpory upravit podle podrobnějšího hodnocení používajícího mezinárodně uznávaných metodik7b), které společně s výsledky podrobnějšího hodnocení a pravidly úpravy podpory před jejím poskytnutím zveřejní. Poskytovatel dále v institucionální podpoře zohlední i výši nepřímé podpory, která byla výzkumné organizaci poskytnuta v předchozích letech formou úlev od daňových povinností. (7) Institucionální podpora na mezinárodní spolupráci je poskytována podle § 3 odst. 3 písm. b) a) bodu 1 a 2 prostřednictvím toho orgánu či organizace, které Českou republiku zastupují, b) bodu 3 na základě žádosti, kterou předloží poskytovateli uchazeč, vybraný v souladu s pravidly příslušného programu mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji. § 8 Použití podpory (1) Příjemce vede v souladu se zákonem o účetnictví7c) pro každý projekt, pro poskytnutou institucionální podporu a pro další činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích podporované z veřejných prostředků podle § 3 odst. 2 a 3 oddělenou evidenci o vynaložených výdajích nebo nákladech a v rámci této evidence sleduje výdaje nebo náklady hrazené z podpory. Způsob této evidence stanoví na základě zákona o účetnictví7c) příjemce. (2) Z účelové podpory projektu lze hradit uznané náklady na výzkum, vývoj a inovace prováděný příjemcem, popřípadě dalším účastníkem projektu. (3) Při pořízení hmotného a nehmotného majetku pro činnost ve výzkumu, vývoji a inovacích lze do způsobilých nákladů zahrnout pouze takovou část nákladů na jeho pořízení, která odpovídá předpokládanému využití pro danou činnost ve výzkumu, vývoji a inovacích. (4) Z institucionální podpory může příjemce hradit náklady na činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích jiné výzkumné organizace, pokud jsou tyto činnosti předmětem spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích mezi výzkumnými organizacemi na základě písemné smlouvy. (5) V případě, že v projektu není podrobně specifikován předmět služby nebo pořízení hmotného nebo nehmotného majetku ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně ceny a kurzu platného v době podání návrhu projektu a dodavatele, postupuje příjemce podle zákona o veřejných zakázkách2). 7a) Články 87 až 89 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. 12. 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis. Nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. 1. 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory malým a středním podnikům v platném znění. Rámec Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, Úřední věstník Evropské unie ze dne 30. 12. 2006, C 323/01. 7b) Například Research Assessment Exercise.“. Dosavadní poznámka pod čarou č. 9 se označuje jako poznámka pod čarou č. 7c, a to včetně odkazu na poznámku pod čarou. 7. V § 9 odst. 1 úvodní část ustanovení zní: „Poskytovatel uzavře s příjemcem účelové podpory na grantový nebo programový projekt písemnou smlouvu o poskytnutí podpory na řešení vybraného projektu. Doba platnosti smlouvy zahrnuje dobu řešení projektu a následující období potřebné pro vyhodnocení výsledků řešení projektu, včetně vypořádání poskytnuté podpory podle rozpočtových pravidel8), ne však delší než 180 dnů ode dne ukončení řešení projektu. Platnost smlouvy o poskytnutí podpory může být prodloužena. Mezi náležitosti smlouvy o poskytnutí podpory patří zejména“. 8. V § 9 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „, v případě účasti více příjemců označení toho příjemce, který bude řešení projektu koordinovat ve vztahu k poskytovateli a jeho práva a povinnosti“. 9. V § 9 odst. 1 písm. g) se za slovo „nákladů“ vkládá slovo „projektu“ a slova „z veřejných prostředků“ se zrušují. 10. V § 9 odst. 1 písm. i) se slovo „spolupříjemců,“ nahrazuje slovy „dalších účastníků projektu, případná“ a slova „z veřejných prostředků“ se nahrazují slovy „s uvedením výše výdajů státního rozpočtu“. 11. V § 9 odst. 1 písm. j) se slova „vedení, účtování a“ zrušují a na konci textu písmene j) se doplňuje slovo „projektu“. 12. V § 9 odst. 1 se za písmeno k) vkládá nové písmeno l), které zní: „l) způsob vyhodnocení výsledků řešení projektu včetně vypořádání poskytnuté podpory,“. Dosavadní písmena l) až p) se označují jako písmena m) až q). 13. V § 9 odst. 1 písm. n), § 10 odst. 1, § 17 odst. 2, v nadpisu hlavy VIII a v § 34 odst. 1 písm. a) a b) se slova „a vývoje“ nahrazují slovy „, vývoje a inovací“. 14. V § 9 odstavce 5 až 7 znějí: „(5) Je-li příjemcem účelové podpory na grantový nebo programový projekt, popřípadě dalším účastníkem projektu, kterému má být poskytnuta podpora, organizační složka státu nebo organizační jednotka ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem, poskytovatel vydá rozhodnutí o poskytnutí podpory podle rozpočtových pravidel8). Pro náležitosti rozhodnutí o poskytnutí podpory se přiměřeně použijí ustanovení o náležitostech smlouvy o poskytnutí podpory podle odstavců 1, 2 a 4. Jsou-li příjemcem a dalším účastníkem projektu organizační složky státu v působnosti jednoho správce rozpočtové kapitoly, neposkytují si v souladu s rozpočtovými pravidly8) vzájemně peněžitá plnění. V tomto případě postupuje poskytovatel stejně jako u více příjemců podle odstavce 4. (6) Rozhodnutí podle odstavce 5 poskytovatel dále vydá v případě poskytnutí a) institucionální podpory výzkumné organizaci podle zhodnocení jí dosažených výsledků, b) účelové podpory na specifický vysokoškolský výzkum, c) podpory na mezinárodní spolupráci, nebo d) institucionální podpory na projekt operačního programu ve výzkumu, vývoji a inovacích. (7) Výše uznaných nákladů a s tím související výše podpory poskytnuté na řešení projektu na celou dobu řešení nesmí být v průběhu řešení změněny o více než 50 % výše uznaných nákladů nebo výše podpory z veřejných prostředků uvedených ve smlouvě o poskytnutí podpory nebo v rozhodnutí o poskytnutí podpory, jak o nich poskytovatel rozhodl při vyhodnocení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na základě veřejné zakázky. Změny výše uznaných nákladů a s tím související výše podpory musí být zdůvodněné, podložené schválenými činnostmi a změnou smlouvy o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a musí splňovat podmínky podpory uvedené v tomto zákoně.“. 15. V § 9 odst. 8 se slova „nebo výzkumného záměru“ zrušují. 16. V § 10 odst. 1 větě druhé se slova „nebo výzkumných záměrů“ a ve větě třetí se slova „nebo výzkumný záměr“ zrušují. 17. V § 10 odst. 2 větě druhé se slova „spolupříjemce“ nahrazují slovy „další účastník“, slovo „spolupříjemci“ se nahrazuje slovy „dalšímu účastníkovi“ a slova „spolupříjemce organizační složkou“ se nahrazují slovy „příjemce nebo další účastník organizační složkou státu zřízenou jiným zřizovatelem než je poskytovatel“. 18. V § 10 odstavec 3 zní: „(3) Poskytovatel poskytuje příjemcům podporu na projekty, které nejsou veřejnými zakázkami, jednorázově na daný kalendářní rok, v ostatních případech v termínech stanovených smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí podpory.“. 19. V § 10 se odstavce 4 a 5 zrušují. 20. V nadpisu § 11 se na konci textu doplňuje slovo „projektu“. 21. V § 11 odstavec 1 zní: „(1) Příjemce podpory na řešení projektu aplikovaného výzkumu uzavře s uživatelem výsledků smlouvu o využití výsledků, kterou předloží poskytovateli nejpozději před ukončením řešení projektu. Při uzavírání smlouvy o využití výsledků se vychází z úpravy užívacích a vlastnických práv k výsledkům uvedené ve smlouvě o poskytnutí podpory podle § 9 odst. 1 písm. h).“. 22. V § 11 odst. 2 písm. a) se slova „nebo výzkumného záměru“ zrušují. 23. V § 11 odst. 2 písm. b) se slova „či výzkumného záměru“ zrušují. 24. V § 11 odst. 2 písm. d) se slova „do které musí být výsledky uplatněny“ nahrazují slovy „ve které budou výsledky využity, nejdéle však do 5 let od ukončení řešení projektu“. 25. V § 11 se odstavec 4 zrušuje. 26. V § 12 odstavec 1 zní: „(1) Podporu lze poskytnout pouze za podmínky zveřejnění pravdivých a včasných informací příjemcem i poskytovatelem o prováděném výzkumu, vývoji a inovacích a o jejich výsledcích prostřednictvím informačního systému výzkumu, vývoje a inovací.“. 27. V § 12 se odstavce 2 a 4 zrušují. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 28. V § 12 odstavec 2 zní: „(2) Pokud je předmět řešení projektu nebo jiné aktivity výzkumu, vývoje a inovací předmětem zákonem stanovené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti, poskytovatel a příjemce poskytují informace o prováděném výzkumu, vývoji a inovacích a jejich výsledcích s vyloučením těch informací, o nichž to stanoví zákon.“. 29. V § 13 odst. 1 větě první se slova „nebo výzkumného záměru“ zrušují a slova „uznaných nákladů“ se nahrazují slovy „vynaložených nákladů projektu“. 30. V § 13 odst. 2 větě první a větě druhé se slova „nebo výzkumného záměru“ zrušují. 31. V § 13 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 15 zní: „(3) Poskytovatel je povinen provádět finanční kontrolu u příjemců podpory podle zvláštních právních předpisů15) nejméně u 5 % objemu účelové a institucionální podpory poskytnuté poskytovatelem v daném kalendářním roce. 15) § 39 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 15 zákona č. 250/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2001 Sb. Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.“. 32. V § 13 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Poskytovatel je povinen při závěrečném hodnocení projektů po ukončení jejich řešení postupem podle § 21 odst. 4 až 7 zhodnotit dosažení cílů stanovených ve smlouvě o poskytnutí podpory uzavřené podle § 9 odst. 1 až 4, popřípadě v rozhodnutí o poskytnutí podpory, dosažené výsledky projektu, jejich vztah k cílům projektu a poskytnout o nich do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.“. 33. V § 14 odst. 1 se za slovo „Neoprávněné“ vkládá slovo „poskytnutí,“ a slova „prostředků poskytnutých na podporu výzkumu a vývoje z veřejných prostředků“ se nahrazují slovem „podpory“. 34. V § 14 odst. 4, v nadpisu hlav V a VII, v nadpisu § 17, v § 17 odst. 1, 2 a 5, 6 a 8, § 18 odst. 2 písm. f) a g), § 18 odst. 3, 7, 10 a 11, § 19 odst. 1 až 3, § 20 odst. 1 a 2, § 21 odst. 2 až 4 a 6 až 8, v nadpisu § 22 až 24, v § 22 odst. 1 až 6, § 23 odst. 1, § 24 odst. 1, 3 a 4, § 25 odst. 1 písm. a) a b), § 25 odst. 2, § 26 odst. 1, § 34 odst. 1 písm. d), § 36 odst. 2 písm. a) a v § 36 odst. 5 se slova „a vývoji“ nahrazují slovy „, vývoji a inovacích“. 35. V § 14 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) V případě, že jsou do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací předány údaje, které neodpovídají definici datových prvků a které ovlivní výši poskytnuté podpory, provozovatel je ze systému odstraní a na tuto skutečnost upozorní Radu pro výzkum, vývoj a inovace, která v návrhu výdajů na výzkum, vývoj a inovace na následující pětileté období pro příslušného poskytovatele výši výdajů sníží, a to každoročně až o 100 % objemu podpory, která měla být podle těchto nesprávných údajů na daný rok poskytnuta. Poskytovatel obdobným způsobem sníží podporu příjemci, který mu nesprávné údaje předal.“. 36. § 15 a 16 včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 18a znějí: „§ 15 Vlastnictví majetku pro výzkum, vývoj a inovace (1) Vlastníkem majetku pořízeného z podpory je příjemce. (2) Pokud se na pořízení majetku podílí více účastníků projektu, stávají se vlastníky příslušných podílů majetku podle úpravy obsažené ve smyslu § 9 odst. 1 písm. i) ve smlouvě nebo v rozhodnutí o poskytnutí podpory. § 16 Práva k výsledkům a jejich využití (1) Jde-li o výsledek veřejné zakázky, který nelze chránit podle zákonů upravujících ochranu výsledků autorské, vynálezecké nebo obdobné tvůrčí činnosti17),18), je vlastníkem výsledků poskytovatel a jejich zveřejnění a využití je možné pouze s předchozím písemným souhlasem poskytovatele. (2) Jde-li o výsledek veřejné zakázky, který lze chránit podle zákonů upravujících ochranu výsledků autorské, vynálezecké nebo obdobné tvůrčí činnosti17),18), potom příjemce, pokud poskytovatel nestanoví jinak, musí uplatnit právo k výsledkům, zajistit jejich právní ochranu a po jejím udělení vlastnické právo převést na poskytovatele. Příjemce má nárok na úhradu prokazatelných nákladů s tím spojených, pokud nebyly součástí uznaných nákladů projektu. Ke zveřejnění výsledků před podáním přihlášky k průmyslové právní ochraně je nutný písemný souhlas poskytovatele. (3) Práva k výsledkům činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích, která není veřejnou zakázkou, patří příjemci. Příjemce, který není fyzickou osobou, upraví způsob nakládání s výsledky svým vnitřním předpisem. (4) Pro využití výsledků, s výjimkou ustanovení podle odstavců 1 a 2, platí, že v případě a) výsledku plně financovaného z veřejných prostředků je příjemce povinen zpřístupnit výsledky za stejných podmínek, stanovených ve smlouvě o využití výsledků, všem zájemcům o jejich využití, pokud předpisy Evropských společenství nestanoví jinak18a), b) výsledku financovaného z veřejných prostředků ve výši přesahující 50 % a nižší než 100 % výše nákladů projektu je příjemce povinen za podmínek stanovených ve smlouvě o využití výsledků přednostně poskytnout výsledky těm subjektům, které se na podpoře z neveřejných zdrojů podílely, c) výsledku podílově financovaného z veřejných prostředků ve výši dosahující 50 % nebo méně nákladů projektu musí být součástí smlouvy o využití výsledků dohoda o způsobu a termínech využití výsledků s těmi subjekty, které se na podpoře z neveřejných zdrojů podílely, d) nevyužití výsledků podílově financovaného z veřejných a z jiných prostředků způsobem a v době stanovené ve smlouvě o využití výsledků je příjemce povinen poskytnout dosažené výsledky k využití za nediskriminujících podmínek za tržní cenu všem zájemcům. 18a) Články 32 až 38 Smlouvy o založení Evropského společenství, v platném znění. Článek 9 Rámce Společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (uveřejněn v Úředním věstníku dne 30. 12. 2006 pod č. 2006/C 323/01).“. 37. V § 17 odst. 2 písmeno a) zní: „a) platné znění programu schváleného vládou podle § 5 odst. 2 a 3 a posouzeného Evropskou komisí nebo skupiny grantových projektů a dále předpokládanou dobu jejich zahájení a ukončení,“. 38. V § 17 odst. 2 písmeno g) zní: „g) název a sídlo poskytovatele a telefon a elektronickou adresu jeho kontaktního pracovníka.“. 39. V § 17 se odstavce 3 a 4 zrušují. Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 3 až 6. 40. V § 17 odst. 4 větě druhé, § 24 odst. 3 a v § 36 odst. 4 a 5 se slova „a vývoj“ nahrazují slovy „, vývoj a inovace“. 41. V § 17 odst. 4 větě první se za slovo „složkám“ vkládají slova „státu nebo územních samosprávných celků“ a slova „Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, zabývající se“ se nahrazují slovy „ministerstva, zabývajícím se“. 42. V § 17 odstavec 5 zní: „(5) Návrh projektu je žádostí uchazeče o poskytnutí účelové podpory formou dotace nebo formou zvýšení výdajů organizační složky státu nebo územního samosprávného celku nebo organizační jednotky ministerstva, zabývající se výzkumem a vývojem, podle rozpočtových pravidel.“. 43. V § 18 odst. 2 písm. g) se slova „Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra“ nahrazují slovem „ministerstva“. 44. V § 18 odst. 5 se slova „uchazeč, jde-li o uchazeče, který není zřízen zvláštním právním předpisem nebo pokud není poskytovatel zároveň zřizovatelem uchazeče,“ zrušují. 45. V § 18 odst. 10 se slova „občan takového státu“ nahrazují slovy „Švýcarské konfederaci nebo občan takového státu nebo dlouhodobě pobývající rezident na území České republiky nebo státní příslušník jiného státu, byl-li mu na území České republiky povolen pobyt za účelem vědeckého výzkumu“, písmena b) a c) se zrušují a zároveň se zrušuje označení písmene a). 46. V § 18 odst. 11 se věta druhá zrušuje. 47. § 19 včetně nadpisu zní: „§ 19 Zadávací dokumentace (1) Poskytovatel zpracuje pro vyhlášení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích zadávací dokumentaci jako soubor podkladů a informací nezbytných pro zpracování a podání návrhu projektu. Poskytovatel zajistí, aby zadávací dokumentace byla úplná. Zadávací dokumentace obsahuje zejména: a) údaje o programu podle § 17 odst. 2 písm. a) až e) a g) nebo skupině grantových projektů, b) podmínky veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, c) upřesněné položky způsobilých nákladů podle podmínek veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích, d) další podmínky veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích podle § 17 odst. 5, pokud jsou stanoveny, e) rozsah požadovaných údajů a pokyny pro zpracování návrhu projektu, popřípadě povinné přílohy, f) vymezení rozsahu údajů o návrzích projektů, uchazečích a dalších účastnících projektu určených ke zveřejnění, g) v případě dvoustupňové veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích požadavky na dopracování návrhu projektu podle § 22 odst. 6, h) místo, způsob a termín pro podávání návrhů projektů a pro vyhlášení výsledku veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích. (2) Při vyhlášení dvoustupňové veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích je poskytovatel povinen zpracovat zadávací dokumentaci pro první i pro druhý stupeň veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích. (3) Zadávací dokumentaci poskytovatel zveřejní na místě a v době, které byly oznámeny při vyhlášení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích.“. 48. V § 20 odst. 1 větě třetí se za slovo „stupeň“ vkládají slova „i druhý stupeň“. 49. V § 20 odst. 2 větě první se slovo „zhodnocení“ nahrazuje slovem „vyhodnocení“. 50. V § 20 odst. 2 větě třetí se slova „240 kalendářních dnů a končí nejpozději 30 kalendářních dnů před vyhlášeným předpokládaným termínem uzavření smlouvy o poskytnutí podpory nebo vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory“ nahrazují slovy „180 kalendářních dnů u jednostupňové a 240 kalendářních dnů u dvoustupňové veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích“. 51. V § 21 odstavec 1 zní: „(1) Pro přijímání návrhů projektů poskytovatel jmenuje komisi pro přijímání návrhů projektů. Složení komise, způsob nakládání s údaji obsaženými v návrzích projektů a další pravidla činnosti komise stanoví poskytovatel. Členové komise nesmí být ve vztahu k předmětu veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo k uchazečům podjati, zejména se nesmí podílet na zpracování projektu, nesmí mít osobní zájem na rozhodnutí o poskytnutí podpory určitému projektu a s uchazeči je nesmí spojovat osobní ani pracovní či jiný obdobný poměr.“. 52. V § 21 odstavce 4 a 5 znějí: „(4) Pro hodnocení návrhů projektů přijatých do veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích ustaví poskytovatel odborný poradní orgán. Složení odborného poradního orgánu, způsob nakládání s údaji obsaženými v návrzích projektů a další pravidla jeho činnosti upraví poskytovatel vnitřním předpisem, který zveřejní nejpozději při vyhlášení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích. Ustanovení odstavce 1 věty třetí o nepodjatosti se pro členy odborného poradního orgánu použije obdobně. (5) Poskytovatel je povinen zajistit ke každému návrhu projektu nejméně 2 posudky oponentů jako podklad pro hodnocení návrhu projektu odborným poradním orgánem s výjimkou případu, kdy na základě zdůvodněného doporučení odborného poradního orgánu rozhodne, že návrh projektu nebude ze zásadních důvodů dále hodnocen a bude vyřazen z veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji. Ustanovení odstavce 1 věty třetí o nepodjatosti se pro oponenty použije obdobně. Za způsob nakládání s údaji obsaženými v návrzích projektů odpovídá poskytovatel.“. 53. V § 21 odst. 6 se za slovo „zajistí“ vkládají slova „, s výjimkou podle odstavce 5,“ a slova „na základě posudků“ se nahrazují slovy „s přihlédnutím k posudkům“. 54. V § 21 odst. 7 se na konci věty druhé doplňují slova „prostřednictvím internetu“ a ve větě třetí se slova „informuje uchazeče na základě jeho písemné žádosti o výsledku“ nahrazují slovy „umožní uchazeči se seznámit s výsledkem“. 55. V § 21 odst. 8 větě druhé se slovo „povolenou“ zrušuje a ve větě druhé a třetí se slova „z veřejných prostředků“ zrušují. 56. V § 21 odst. 9 se slova „nebo oborové rady Grantové agentury Akademie věd České republiky“ zrušují. 57. V § 22 odst. 2 se slova „výzkumu a vývoje“ zrušují. 58. V § 22 odst. 3 písm. a) se slovo „převzetí“ nahrazuje slovem „zveřejnění“. 59. V § 22 odst. 6 se slovo „uznaných“ a slova „na řešení“ zrušují. 60. V § 22 odstavec 7 zní: „(7) V zadávací dokumentaci pro druhý stupeň veřejné soutěže poskytovatel stanoví způsob dopracování návrhu a podmínky jeho podání.“. 61. V § 23 se odstavec 3 zrušuje. 62. V § 24 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích poskytovatel zruší, pokud je vyhlášení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo její zadávací dokumentace v rozporu s tímto zákonem, s vládou schváleným programem nebo výsledkem jeho posouzení Evropskou komisí.“. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5. 63. V § 24 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Pokud je veřejná soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích zrušena z důvodů uvedených v odstavci 1, uchazeč nemá nárok na úhradu vzniklých nákladů.“. 64. V § 24 odst. 5 se slova „odstoupit s tím“ nahrazují slovy „odstoupit tím“, slova „do 7 kalendářních dnů je povinen“ se zrušují a slovo „oznámit“ se nahrazuje slovem „oznámí“. 65. V § 25 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) V případě nedodržení lhůty pro uzavření smlouvy o poskytnutí podpory nebo podmínek pro vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory podle § 9 způsobené důvody na straně poskytovatele má příjemce nárok na náhradu z rozpočtu poskytovatele ve výši odpovídající plánovaným nákladům na řešení projektu za období od data zahájení řešení projektu schváleného v návrhu projektu do data uzavření smlouvy o poskytnutí podpory, popřípadě vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí podpory.“. 66. V § 26 odst. 1 se číslo „5“ nahrazuje číslem „10“. 67. V § 26 odst. 2 se slova „každém účelově financovaném projektu“ nahrazují slovy „každé poskytnuté podpoře“, číslo „5“ se nahrazuje číslem „10“ a slova „ukončení účinnosti smlouvy o poskytnutí podpory nebo vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí podpory podle § 9“ se nahrazují slovy „poskytnutí podpory“. 68. V § 26 se odstavec 3 zrušuje. 69. Hlava VI včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 30 se zrušuje. 70. § 30 až 32 včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 32 znějí: „§ 30 Informační systém výzkumu, vývoje a inovací (1) Informační systém výzkumu, vývoje a inovací je informační systém veřejné správy31) zajišťující shromažďování, zpracování, poskytování a využívání údajů o výzkumu, vývoji a inovacích podporovaných z veřejných prostředků a dalších údajů za podmínek stanovených tímto zákonem. Má čtyři vzájemně provázané části, kterými jsou centrální evidence projektů, centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací, rejstřík informací o výsledcích a evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích. Údaje těchto čtyř částí informačního systému výzkumu, vývoje a inovací jsou provozovatelem využívány k cílům stanoveným v odstavci 2. (2) Účelem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací je poskytovat informace o výzkumu, vývoji a inovacích podporovaných z veřejných prostředků veřejnosti a poskytovatelům s cílem a) informovat veřejnost a uchazeče o vyhlášených veřejných soutěžích výzkumu, vývoje a inovacích a jejich výsledcích, b) informovat veřejnost o projektech a aktivitách výzkumu, vývoje a inovací podporovaných z veřejných prostředků a jejich výsledcích, c) informovat další orgány a osoby stanovené zvláštními právními předpisy32) nebo mezinárodními smlouvami, d) kontrolovat poskytování a použití účelové nebo institucionální podpory, e) připravovat návrh státního rozpočtu a zajistit další zvláštními právními předpisy32) stanovené činnosti poskytovatelů nebo orgánů výzkumu, vývoje a inovací podle tohoto zákona, f) hodnotit výsledky výzkumných organizací a programů a poskytovat informace vládě a veřejnosti. (3) Výběr technických a programových prostředků a dalších produktů pro provoz informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, jeho číselníky a datové prvky, způsob kontroly úplnosti údajů a vazeb mezi nimi a koncepční záměr informačního systému výzkumu, vývoje a inovací navrhuje po projednání s poskytovateli provozovatel a správce datových prvků a číselníků informačního systému výzkumu, vývoje a inovací (dále jen „provozovatel“) a schvaluje správce informačního systému výzkumu, vývoje a inovací. § 31 Práva a povinnosti při předání a poskytnutí údajů informačního systému výzkumu, vývoje a inovací (1) Podmínkou poskytnutí podpory v daném kalendářním roce je předání údajů o projektech a aktivitách výzkumu, vývoje a inovací poskytovatelem a jejich zařazení do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací provozovatelem podle podmínek stanovených správcem v souladu s ustanovením § 30 odst. 3. (2) Poskytovatel ve lhůtě nejméně 15 dnů před vyhlášením veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích předá provozovateli údaje o této veřejné soutěži pro evidenci veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích. Do 50 dnů ode dne ukončení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích předá poskytovatel provozovateli údaje o vyhodnocení této veřejné soutěže. Postup při předání údajů o vyhlašovaných veřejných soutěžích ve výzkumu, vývoji a inovacích a jejich vyhodnocení poskytovatelem provozovateli upraví prováděcí právní předpis. (3) Údaje o projektech a jejich výsledcích, o aktivitách výzkumu, vývoje a inovací a o výsledcích výzkumných organizací dosažených s podporou, je příjemce povinen předat poskytovateli ve formě a v termínech stanovených poskytovatelem v souladu s odstavci 4 až 6. Ve stejné formě a termínech může výzkumná organizace předat poskytovateli údaje o svých dalších výsledcích dosažených v uplynulých 5 letech. Postup při předání údajů o projektech a aktivitách výzkumu, vývoje a inovací a jejich výsledcích příjemcem poskytovateli upraví prováděcí právní předpis. (4) Poskytovatel předá údaje o projektech nebo aktivitách výzkumu, vývoje a inovací podporovaných z jeho rozpočtové kapitoly provozovateli do 50 kalendářních dnů a) od počátku kalendářního roku u projektů nebo aktivitách výzkumu, vývoje a inovací zahájených v minulých letech a řešených v daném roce, nebo b) ode dne nabytí účinnosti smlouvy o poskytnutí podpory nebo vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí podpory u nově zahajovaných projektů nebo aktivit výzkumu, vývoje a inovací. (5) Pokud dojde v průběhu kalendářního roku ke změně údajů předaných podle odstavce 4, poskytovatel předá nové údaje o řešených projektech a aktivitách výzkumu, vývoje a inovací provozovateli nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo byla poskytovateli oznámena. (6) Poskytovatel předá provozovateli údaje o výsledcích výzkumných organizací podporovaných z jeho rozpočtové kapitoly včetně údajů o jejich zveřejnění a údajů o jejich ochraně podle zvláštních právních předpisů nebo realizování (dále jen „uplatnění“), nejpozději do 150 kalendářních dnů od počátku roku, obdobné údaje o výsledcích projektů nejpozději do 250 kalendářních dnů po ukončení poskytování podpory, s výjimkou údajů o výsledcích projektů, jimž byla poskytnuta podpora podle § 3 odst. 2 písm. a), u nichž lhůta na předání provozovateli činí 730 dní. Poskytovatel předá do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací i údaje o dalších výsledcích výzkumných organizací dosažených v uplynulých 5 letech. (7) Postup při předání údajů o projektech a jejich výsledcích, o aktivitách výzkumu, vývoje a inovací a o výsledcích výzkumných organizací podle odstavců 4 až 6 poskytovatelem provozovateli upraví prováděcí právní předpis. (8) Provozovatel zařadí do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje předložené poskytovatelem, které splňují náležitosti stanovené tímto zákonem, a oznámí tuto skutečnost poskytovateli ve lhůtě od doručení údajů do a) 10 kalendářních dnů u údajů o veřejných soutěžích ve výzkumu, vývoji a inovacích, údajů o projektech nebo údajů o aktivitách výzkumu, vývoje a inovací, b) 60 kalendářních dnů u údajů o výsledcích projektů a o výsledcích výzkumných organizací. (9) Údaje jsou považovány za zařazené pouze v případě, že provozovatel potvrdí jejich zařazení do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací na základě kontroly úplnosti údajů. Postup při zařazení údajů předaných poskytovatelem do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací provozovatelem podle odstavce 8 upraví prováděcí právní předpis. (10) Provozovatel je povinen provést nejpozději do 90 kalendářních dnů od počátku kalendářního roku následujícího po zařazení údajů do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací kontrolu souladu mezi údaji různých poskytovatelů včetně kontroly jejich souladu s údaji zařazenými v předcházejících letech. Při zjištění nesouladu mezi údaji nebo dojde-li změnou zvláštních právních předpisů ke změně číselníků nebo datových prvků informačního systému výzkumu, vývoje a inovací podle § 30 odst. 3, je provozovatel oprávněn požadovat od poskytovatele opravu předaných údajů v souladu s ustanoveními § 12 a § 31 odst. 5. (11) Provozovatel poskytne z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací a) veřejnosti všechny údaje informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, které nejsou chráněny podle zvláštních právních předpisů22), způsobem umožňujícím dálkový přístup, b) poskytovateli na základě písemné žádosti všechny údaje informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, které do něj poskytl, c) příjemci na základě písemné žádosti všechny údaje informačního systému výzkumu, vývoje a inovací o jeho projektech a výsledcích jím dosažených, které jsou chráněny podle zvláštních právních předpisů22), d) správci všechny údaje informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, e) dalším orgánům a osobám stanoveným zvláštními právními předpisy32) nebo mezinárodními smlouvami České republiky údaje stanovené těmito předpisy nebo smlouvami. (12) Způsob a termíny poskytnutí údajů z informačního systému výzkumu, vývoje a inovací stanoví prováděcí právní předpis. § 32 Obsah informačního systému výzkumu, vývoje a inovací (1) Centrální evidence projektů obsahuje zejména údaje určující projekt, název a předmět řešení projektu, jeho příjemce, řešitele, dalšího účastníka projektu a osobu jemu odpovědnou za řešení projektu, dobu řešení projektu, celkové náklady projektu a jejich členění, výši podpory s uvedením výše výdajů ze státního rozpočtu, stupeň důvěrnosti údajů a po ukončení řešení projektu jeho zhodnocení poskytovatelem. Údaje centrální evidence projektů stanoví prováděcí právní předpis. (2) Centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací obsahuje údaje o a) příjemci a výši podpory 1. specifického vysokoškolského výzkumu podle § 3 odst. 2 písm. c), 2. výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků podle § 3 odst. 3 písm. a), 3. na mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji podle § 3 odst. 3 písm. b), b) poskytovateli a výši podpory na programy podle § 2 odst. 2 písm. h) a dále údaje o 1. názvu programu, jeho cílech a době jeho trvání, 2. schválené výši podpory na uskutečňování programu celkem a v jednotlivých letech řešení, 3. schválení vládou nebo zastupitelstvem územního samosprávného celku, 4. výsledku posouzení Evropské komise, pokud je program oznámen Evropské komisi, 5. způsobu zveřejnění platného znění programu, c) poskytovateli a výši podpory vynaložené na 1. skupiny grantových projektů podle § 3 odst. 2 písm. a), 2. zabezpečení veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na zadání veřejné zakázky podle § 3 odst. 3 písm. d), 3. finanční ocenění mimořádných výsledků výzkumu, vývoje a inovací nebo finanční ocenění propagace či popularizace výzkumu, vývoje a inovací podle § 3 odst. 3 písm. e), 4. náklady spojené s činností Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Grantové agentury České republiky, Technologické agentury České republiky a Akademie věd České republiky podle § 3 odst. 3 písm. f). Obsah údajů centrální evidence aktivit výzkumu, vývoje a inovací stanoví prováděcí právní předpis. (3) Rejstřík informací o výsledcích obsahuje zejména údaje určující výsledek a projekt, jehož řešením výsledek vznikl nebo zdroj prostředků, ze kterých byl podporován, příjemce, autory výsledku, druh výsledku, název výsledku a jeho popis, rok uplatnění výsledku a stupeň důvěrnosti údajů. Obsah údajů rejstříku informací o výsledcích stanoví prováděcí právní předpis. (4) Evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovací obsahuje údaje zahrnující zejména podmínky veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích podle § 17 a údaje o jejím vyhodnocení podle § 31. Obsah údajů evidence veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích stanoví prováděcí právní předpis. (5) Z osobních údajů smí informační systém výzkumu, vývoje a inovací obsahovat pouze jméno, příjmení, rodné číslo a případné akademické tituly a vědecké hodnosti řešitele nebo dalších fyzických osob podílejících se na projektu nebo autorů jeho výsledků. Nemá-li řešitel nebo další fyzická osoba přidělené rodné číslo, pak jeho jméno, příjmení, státní příslušnost a identifikační kód stanovený správcem informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, případné akademické tituly a vědecké hodnosti řešitele a dalších pracovníků podílejících se na projektu nebo autorů jeho výsledků. 32) Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.“. 71. V § 33 odst. 1 se slovo „ministerstvo“ nahrazuje slovy „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35“. 72. V § 33 odstavce 2 a 3 včetně poznámky pod čarou č. 32a znějí: „(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odpovídá za a) mezinárodní spolupráci České republiky ve výzkumu a vývoji, včetně jednání s orgány a institucemi Evropských společenství a jednotlivých států Evropských společenství s působností pro výzkum a vývoj a včetně užití prostředků na výzkum a vývoj z fondů Evropské unie, b) koncepci podpory velké infrastruktury, c) specifický vysokoškolský výzkum, d) výkon správní funkce ústředního správního úřadu pro výzkum a vývoj podle zvláštních právních předpisů32a). (3) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předkládá zprávu o průběhu a výsledcích spolupráce v mezinárodních orgánech a organizacích po projednání s Radou pro výzkum, vývoj a inovace vládě a po projednání vládou tuto zprávu zveřejní. 32a) Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 73. V § 34 odst. 1 úvodní větě se slovo „ministerstva“ nahrazuje slovy „Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy“ a slova „ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj“ se nahrazují slovy „ze své rozpočtové kapitoly podle § 4,“. 74. V § 34 odst. 1 písm. b) se slova „nezahrnutých do Národního programu výzkumu,“ zrušují. 75. V § 34 odst. 1 se písmena c) a f) zrušují. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d). 76. V § 34 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, plnění cílů, pokud byly stanoveny, a zhodnocení dosažených výsledků“. 77. V § 34 odstavec 2 zní: „(2) Ústřední a jiné správní úřady, které podle zákona o státním rozpočtu České republiky neposkytují podporu ze své rozpočtové kapitoly podle § 4, zabezpečují v oblasti své působnosti přípravu programů, jejichž realizaci zajistí Technologická agentura České republiky.“. 78. § 35 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 33 a 34 zní: „§ 35 Rada pro výzkum, vývoj a inovace (1) Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. (2) Rada pro výzkum, vývoj a inovace plní úkoly podle tohoto zákona a zabezpečuje zejména a) přípravu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a v souladu s mezinárodními smlouvami a její předložení vládě, b) kontrolu realizace Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací formou stanovisek k souladu programů výzkumu a vývoje předložených poskytovateli s Národní politikou výzkumu a vývoje před schválením těchto programů vládou, c) přípravu Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů a její předložení vládě, d) hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů podle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a výsledků ukončených programů schvalované vládou, e) návrhy na členy předsednictva a předsedu Technologické agentury České republiky a Grantové agentury České republiky, f) zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky, g) zpracování pravidelných ročních analýz a hodnocení stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím a jejich předložení vládě, h) úlohu správce a provozovatele informačního systému výzkumu, vývoje a inovací podle § 30 a schvaluje provozní řád informačního systému výzkumu, vývoje a inovací, i) zpracování stanovisek k materiálům předkládaným vládě za oblast výzkumu, vývoje a inovací, j) jednání s poradními orgány pro výzkum, vývoj a inovace Evropských společenství a s vadami pro výzkum, vývoj a inovace jednotlivých členských států Evropských společenství i dalších zemí, k) zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací, l) návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení podle § 5a, m) zpracování stanoviska k žádosti o povolení výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách nebo k žádosti o změnu tohoto povolení, popřípadě k žádosti o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových buněk, a to na podkladě návrhu svého poradního orgánu, kterým je Bioetická komise, n) plnění dalších úkolů a povinností stanovených tímto zákonem, zvláštním právním předpisem nebo uložených vládou. (3) Rada pro výzkum, vývoj a inovace má 17 členů včetně předsedy. Členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace s výjimkou jejího předsedy jmenuje vláda na návrh předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace tak, aby byli zastoupeni zejména přední odborníci základního výzkumu a aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. (4) Členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace s výjimkou jejího předsedy odvolává vláda na návrh předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace může písemně požádat předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace o předložení návrhu vládě na své odvolání z této funkce. Do doby, než vláda rozhodne o návrhu na jeho odvolání, zůstává členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (5) Orgány Rady pro výzkum, vývoj a inovace jsou předseda a předsednictvo. Předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace je člen vlády. Předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy vlády. Předsednictvo Rady pro výzkum, vývoj a inovace tvoří předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace a tři místopředsedové volení z členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsednictvo řídí činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace mezi jejími zasedáními a koordinuje činnost poradních orgánů Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (6) Členství v Radě pro výzkum, vývoj a inovace je veřejnou funkcí, která nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleží odměna, jejíž výši stanoví vláda, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). Funkční období členů Rady pro výzkum, vývoj a inovace je čtyřleté. Člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace může být jmenován nejvýše na dvě po sobě následující funkční období. (7) Rada pro výzkum, vývoj a inovace ustavuje jako své odborné a poradní orgány zejména a) odborné komise pro zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky v jednotlivých oblastech aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, b) Komisi pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů, c) Bioetickou komisi, která zpracovává podklady pro řešení úkolů Rady pro výzkum, vývoj a inovace spojených s bioetickými aspekty výzkumu a vývoje, zejména návrhy odborných stanovisek Rady pro výzkum, vývoj a inovace k žádostem o povolení výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách nebo k žádostem o změnu tohoto povolení, popřípadě k žádostem o povolení dovozu lidských embryonálních kmenových buněk. Předsedou Bioetické komise je člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (8) Členství v odborných a poradních orgánech Rady pro výzkum, vývoj a inovace nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleží odměna, jejíž výši stanoví předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). (9) Členy odborných a poradních orgánů Rady pro výzkum, vývoj a inovace volí z předních odborníků pro danou oblast výzkumu, vývoje a inovací Rada pro výzkum, vývoj a inovace, a jmenuje je a na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace odvolává její předseda. 33) § 3 věta druhá zákoníku práce. 34) Část sedmá zákoníku práce.“. 79. V § 36 odst. 2 písm. a) se slovo „programů“ nahrazuje slovy „skupin grantových projektů“. 80. V § 36 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena g) a h), která znějí: „g) jednání s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem, h) spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami.“. 81. V § 36 odstavec 3 zní: „(3) Orgány Grantové agentury České republiky jsou předseda, předsednictvo, vědecká rada a kontrolní rada Grantové agentury České republiky. Funkce předsedy, členů předsednictva a členů vědecké rady Grantové agentury České republiky je veřejnou funkcí, která nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleží odměna, jejíž výši stanoví vláda, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34).“. 82. V § 36 odst. 5 větě první se slovo „vydává“ nahrazuje slovy „o vydání“ a ve větě poslední se slova „projektů základního výzkumu“ nahrazují slovy „grantových projektů“. 83. V § 36 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: „(6) Vědecká rada Grantové agentury České republiky je koncepčním orgánem Grantové agentury České republiky, který zejména navrhuje předsednictvu Grantové agentury České republiky ustavení a zaměření oborových komisí, skupiny grantových projektů a jejich zaměření, vyhodnocuje vědeckou úroveň Grantové agentury České republiky a navrhuje potřebná opatření. Vědecká rada Grantové agentury České republiky má dvanáct členů, které z řad odborníků jmenuje a odvolává vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace.“. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7. 84. V § 36 odst. 7 věta první zní: „Kontrolní rada Grantové agentury České republiky je kontrolním orgánem Grantové agentury České republiky, který kontroluje rozdělování finančních prostředků Grantové agentury České republiky a hospodaření s majetkem státu, k němuž má Grantová agentura České republiky příslušnost hospodaření, projednává stížnosti na postup poskytovatele při hodnocení návrhu grantového projektu, a který předkládá svá stanoviska předsednictvu Grantové agentury České republiky.“. 85. Za § 36 se vkládá nový § 36a, který zní: „§ 36a Technologická agentura České republiky (1) Zřizuje se Technologická agentura České republiky se sídlem v Praze. (2) Technologická agentura České republiky je organizační složkou státu a správcem rozpočtové kapitoly. Technologická agentura České republiky je samostatnou účetní jednotkou a hospodaří samostatně s účelovými a institucionálními prostředky přidělenými zákonem o státním rozpočtu České republiky. Technologická agentura České republiky je povinna mít účetní závěrku ověřenou auditorem. (3) Technologická agentura České republiky zabezpečuje: a) přípravu a realizaci programů aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací včetně programů pro potřeby státní správy, veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích na podporu projektů a zadávání veřejných zakázek, b) hodnocení a výběr návrhů programových projektů, c) poskytování účelové podpory na řešení programových projektů na základě smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory, d) kontrolu plnění smluv o poskytnutí podpory nebo rozhodnutí o poskytnutí podpory a čerpání účelové podpory, e) hodnocení a kontrolu průběhu řešení a plnění cílů programových projektů a kontrolu jimi dosažených výsledků, f) zpracování návrhu výdajů Technologické agentury České republiky a zpráv o její činnosti, g) poradenství řešitelům projektů a uživatelům výsledků aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, zejména v oblasti právní, finanční a ochrany duševního vlastnictví, h) podporu komunikace mezi výzkumnými organizacemi a soukromým sektorem a podílové financování programových projektů, i) jedná s příslušnými orgány České republiky nebo Evropské unie v otázce posuzování slučitelnosti poskytované podpory se společným trhem, j) spolupráci s obdobnými zahraničními agenturami. (4) Orgány Technologické agentury České republiky jsou předseda, předsednictvo, výzkumná rada a kontrolní rada Technologické agentury České republiky. Funkce předsedy, členů předsednictva a členů výzkumné rady Technologické agentury České republiky je veřejnou funkcí, která nezakládá pracovněprávní vztah33) k České republice. Za výkon této veřejné funkce náleží odměna, jejíž výši stanoví vláda, a cestovní náhrady, které se poskytují ve výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce34). (5) Předseda Technologické agentury České republiky zastupuje Technologickou agenturu České republiky navenek a jedná jejím jménem ve všech jejích věcech. Předsedu Technologické agentury České republiky jmenuje z členů předsednictva Technologické agentury České republiky a odvolává na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace vláda. (6) Předsednictvo Technologické agentury České republiky je výkonným orgánem Technologické agentury České republiky, který schvaluje vyhlášení veřejných soutěží ve výzkumu, vývoji a inovacích, rozhoduje o uzavření smluv o poskytnutí podpory nebo o vydání rozhodnutí o poskytnutí podpory, předkládá vládě ke schválení návrh statutu Technologické agentury České republiky a jeho změn a předkládá návrh rozpočtu Technologické agentury České republiky. Předsednictvo Technologické agentury České republiky má pět členů. Funkční období členů předsednictva Technologické agentury České republiky je čtyřleté s možností jmenování nejvýše na dvě období po sobě následující. Členy předsednictva Technologické agentury České republiky jmenuje a odvolává vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Předsednictvo Technologické agentury České republiky koordinuje činnost oborových komisí jako poradních orgánů Technologické agentury České republiky, které posuzují a hodnotí návrhy projektů s žádostmi o udělení podpory. (7) Výzkumná rada Technologické agentury České republiky je koncepčním orgánem Technologické agentury České republiky, který zejména navrhuje předsednictvu Technologické agentury České republiky ustavení a zaměření oborových komisí, vyjadřuje se k programům aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, vyhodnocuje odbornou úroveň Technologické agentury České republiky a navrhuje potřebná opatření. Výzkumná rada Technologické agentury České republiky má dvanáct členů, které z řad odborníků jmenuje a odvolává vláda na návrh Rady pro výzkum, vývoj a inovace. (8) Kontrolní rada Technologické agentury České republiky je kontrolním orgánem Technologické agentury České republiky, který kontroluje rozdělování finančních prostředků Technologické agentury České republiky a hospodaření s majetkem státu, k němuž má Technologická agentura České republiky příslušnost hospodaření, projednává stížnosti na postup poskytovatele při hodnocení návrhu programového projektu, a který předkládá svá stanoviska předsednictvu Technologické agentury České republiky. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky je oprávněna vyžádat si při kontrole rozdělování finančních prostředků nezávislý audit. Stanoviska, která jsou vydávána v rámci kompetence kontrolní rady, jsou pro předsednictvo Technologické agentury České republiky závazná. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky má deset členů, které z řad odborníků jmenuje Poslanecká sněmovna na návrh právnických osob zabývajících se výzkumem a vývojem. Funkční období členů kontrolní rady Technologické agentury České republiky je čtyřleté s možností jmenování nejvýše na dvě období po sobě následující. Kontrolní rada Technologické agentury České republiky předkládá Poslanecké sněmovně výroční zprávu o své činnosti. Poslanecká sněmovna může odvolat kontrolní radu Technologické agentury České republiky, pokud opakovaně neschválí výroční zprávu. Členům kontrolní rady Technologické agentury České republiky může být přiznána za výkon jejich funkce odměna. Výši odměny stanoví na základě zprávy o činnosti kontrolní rady Technologické agentury České republiky Poslanecká sněmovna.“. 86. § 37 zní: „§ 37 Územní samosprávné celky postupují podle tohoto zákona obdobně a podle ustanovení § 5 až 6 přiměřeně; ustanovení § 5 odst. 2 věty třetí a § 5a odst. 4 se nepoužijí.“. 87. § 39 zní: „§ 39 Vláda vydá nařízení k provedení § 13 odst. 4, § 31 odst. 2, 3, 7, 9 a 12 a § 32 odst. 1 až 4.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Na právní vztahy v oblasti výzkumu a vývoje vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vztahují dosavadní právní předpisy. 2. Výzkumné záměry, jejichž řešení bylo zahájeno a k nimž poskytovatel vydal rozhodnutí o poskytnutí podpory přede dnem 31. prosince 2006, se ukončí nejpozději k 31. prosinci 2011. V roce 2010 se příjemcům institucionální podpory na tyto výzkumné záměry poskytnou prostředky ve výši dvou třetin objemu výdajů ze státního rozpočtu uvedené v rozhodnutí o poskytnutí podpory, v roce 2011 ve výši jedné třetiny objemu výdajů ze státního rozpočtu uvedené v rozhodnutí o poskytnutí podpory. 3. Výzkumné záměry, jejichž řešení bylo zahájeno a k nimž poskytovatel vydal rozhodnutí o poskytnutí podpory v období od 1. ledna 2007 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ukončí nejpozději k 31. prosinci 2013. V roce 2012 se příjemcům institucionální podpory na tyto výzkumné záměry poskytnou prostředky ve výši dvou třetin objemu výdajů ze státního rozpočtu uvedené v rozhodnutí o poskytnutí podpory, v roce 2013 ve výši jedné třetiny objemu výdajů ze státního rozpočtu uvedené v rozhodnutí o poskytnutí podpory. 4. Výzkumné záměry, jejichž řešení bylo zahájeno a k nimž vydal poskytovatel rozhodnutí o poskytnutí podpory na 5 nebo 6 let přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může poskytovatel prodloužit až na 7 let, nejdéle však do 31. prosince 2011. Podmínky prodloužení v souladu s bodem 2 stanoví poskytovatel a vydá rozhodnutí o změně výše uznaných nákladů a institucionální podpory výzkumného záměru. 5. Pro výzkumné organizace, na které se nevztahují body 2 až 4, se ustanovení zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé použijí od 1. ledna roku následujícího po roce nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Rada pro výzkum a vývoj podle § 35 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za Radu pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do funkčního období člena Rady pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se započte i doba jeho funkčního období člena Rady pro výzkum a vývoj podle § 35 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. 7. Do 4 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona vláda jmenuje předsednictvo Technologické agentury České republiky a schválí její statut. Čl. III Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Nařízení vlády č. 461/2002 Sb., o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji. 2. Nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů. 3. Nařízení vlády č. 28/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů. 4. Nařízení vlády č. 67/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů, ve znění nařízení vlády č. 28/2003 Sb. 5. Nařízení vlády č. 83/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 461/2002 Sb., o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji, a nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů, ve znění nařízení vlády č. 28/2003 Sb. Čl. IV Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací), jak vyplývá ze zákonů jej měnících. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o vysokých školách Čl. V Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb., zákona č. 147/2001 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 96/2004 Sb., 121/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 473/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 189/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 1 písm. a), v § 2 odst. 4, v § 11 odst. 2, v § 18 odst. 2 písm. a), v § 23 odst. 1, v § 29 odst. 2, v § 34 odst. 1, v § 40 odst. 1 a 2, v § 70 odst. 1, v § 81 odst. 1 a v § 84 odst. 1 se za slovo „vývojovou“ vkládají slova „a inovační“. 2. V § 2 odst. 8, v § 6 odst. 1 písm. f), v § 9 odst. 1 písm. i), v § 18 odst. 3 větě druhé a větě třetí, v § 24 odst. 1 písm. b), v 27 odst. 1 písm. h), v § 30 odst. 1 písm. a), v § 39 odst. 4 písm. c), v § 39 odst. 8 písm. b), v § 40 odst. 3, v § 79 odst. 4 a v § 82 odst. 2 písm. c) se za slovo „vývojové“ vkládají slova „a inovační“. 3. V § 18 odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které včetně poznámky pod čarou č. 8e zní: „b) podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu8e), 8e) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní písmena b) až g) se označují jako písmena c) až h). 4. V § 18 se na konci textu odstavce 7 doplňují slova „; veřejná vysoká škola je povinna zajistit, aby prostředky fondů vytvořené převodem zůstatku příspěvku podle věty první použila pouze na financování své činnosti, kterou se neúčastní hospodářské soutěže na společném trhu ani ji nemůže touto činností ovlivnit“. 5. V § 18 odstavec 8 zní: „(8) Podmínky tvorby a užití fondů stanoví vnitřní předpis veřejné vysoké školy tak, aby prostředky získané ze zisku pocházejícího z provádění základního výzkumu, aplikovaného výzkumu nebo experimentálního vývoje a šíření jejich výsledků prostřednictvím výuky, publikování nebo převodem technologií, které byly podpořeny z veřejných prostředků, byly využity zpětně pouze na tyto činnosti, nebo na šíření jejich výsledků nebo na výuku.“. 6. V § 18 odst. 9 písm. c) a v § 18 odst. 10 se slova „a vývoje“ nahrazují slovy „, experimentálního vývoje a inovací“. 7. V § 18a odst. 4 větě druhé se slovo „rok“ nahrazuje slovem „roky“. 8. V § 18a se odstavec 7 zrušuje. 9. V § 20 odst. 1, v § 87 písm. r) a v § 91 odst. 2 písm. b) se slova „vědecké, výzkumné, vývojové“ nahrazují slovy „výzkumné, vývojové a inovační“. 10. V § 20 odst. 2, § 22 odst. 1 písm. c) se slova „vědeckou, výzkumnou, vývojovou“ nahrazují slovy „výzkumnou, vývojovou a inovační“. 11. V § 56 odst. 2 se na konec předposlední věty vkládají slova „nebo den, ke kterému skončila udělená akreditace“. 12. Za § 60 se vkládá nový § 60a, který zní: „§ 60a Vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu (1) V rámci své vzdělávací činnosti může veřejná vysoká škola poskytovat bezplatně nebo za úplatu vzdělávání v mezinárodně uznávaném kursu orientovaném na zvýšení odbornosti studentů nebo absolventů zahraniční vysoké školy (dále jen „kurs“). Bližší podmínky kursu stanoví vnitřní předpis. Účastníci kursu s ním musí být seznámeni předem. (2) O absolvování studia v rámci kursu vydá veřejná vysoká škola jeho účastníkům osvědčení. Úspěšným absolventům kursu může veřejná vysoká škola udělit mezinárodně uznávaný titul. (3) Účastníci kursu nejsou studenty podle tohoto zákona.“. 13. V § 70 odstavec 4 zní: „(4) Pracovní poměr akademických pracovníků lze sjednat jen na dobou určitou v délce od dvou do pěti let. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat opakovaně u téhož zaměstnavatele nejvýše dvakrát za sebou, poté lze sjednat u téhož zaměstnavatele pracovní poměr jen na dobu neurčitou. Sjedná-li zaměstnavatel s akademickým pracovníkem pracovní poměr na dobu určitou, ačkoliv nebyly splněny podmínky stanovené ve větě prvé nebo druhé, a oznámil-li akademický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Ustanovení věty prvé až třetí neplatí pro docenty a profesory. Pracovní poměr akademických pracovníků starších 65 let lze sjednat na dobu určitou i opakovaně; § 39 odst. 2 zákoníku práce se nepoužije.“. 14. V § 80 odst. 4 se doplňují slova „nebo uplynutím doby, na kterou byla akreditace udělena“. 15. V § 80 odst. 4 větě druhé se slova „Akreditovaný studijní program lze zrušit, jestliže vysoká“ zrušují a nahrazují se slovem „Vysoká“. 16. V § 91 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) na výzkumnou, vývojovou a inovační činnost podle zvláštního právního předpisu8e).“. Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e). 17. V § 91 odst. 3 se slova „písm. c)“ nahrazují slovy „písm. d)“. 18. V § 91 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Ministerstvo může přiznat tato stipendia též občanům České republiky studujícím na vysokých školách v zahraničí.“. 19. V § 95 odstavec 1 zní: „(1) Vojenské vysoké školy jsou součástí organizační složky státu23) Ministerstva obrany financované ze státního rozpočtu, zejména z kapitoly Ministerstva obrany, policejní vysoké školy jsou organizační složky státu23) financované z kapitoly Ministerstva vnitra; vztahují se na ně ustanovení části druhé s výjimkou § 14, 15, § 17 odst. 1 písm. c), § 18 až 20. Na státní vysoké školy se nevztahuje ustanovení § 2 odst. 2. Státní vysoké škole mohou být poskytnuty prostředky podle § 18 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 5. Prostředky podle § 18 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 5 na studenty, kteří nejsou vojáky v činné službě, a jsou studenty studijních programů v oblasti bezpečnostních studií, poskytuje vojenské vysoké škole ministerstvo. V případě poskytnutí dotace podle předcházející věty se na vojenské vysoké školy vztahuje § 18a.“. 20. § 107a se zrušuje. Čl. VI Přechodné ustanovení Vznik, trvání, změny a skončení pracovního poměru akademického pracovníka sjednaného před účinností tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o veřejných výzkumných institucích Čl. VII Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění zákona č. 533/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 se slova „výzkumu a vývoje1)“ nahrazují slovy „výzkumu, vývoje a inovací1)“. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) § 2 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů.“. 2. V § 30e odst. 1 písm. d) a v § 30e odst. 2 písm. c) bodě 1 se slova „podpoře výzkumu a vývoje“ nahrazují slovy „podpoře výzkumu, vývoje a inovací“. 3. V § 2 odst. 4 se slova „v informačním systému výzkumu a vývoje3)“ nahrazují slovy „v informačním systému výzkumu, vývoje a inovací3)“. Poznámka pod čarou č. 3 zní: „3) § 12 zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. V § 15 písm. k) se slova „schvaluje právní úkony“ nahrazují slovy „uděluje předchozí písemný souhlas k právním úkonům“, slovo „uvedené“ se nahrazuje slovem „uvedeným“ a slova „k nimž udělila předchozí písemný souhlas dozorčí rada,“ se zrušují. 5. V § 17 odst. 1 písm. f), v § 18 odst. 2 písm. i), v § 22 odst. 2 písm. a) a v § 29 odst. 3 se slova „projektů výzkumu a vývoje“ nahrazují slovy „projektů výzkumu, vývoje a inovací“. 6. V § 17 odst. 1 písm. f) a v § 18 odst. 2 písm. i) se slova „návrhy výzkumných záměrů a“ zrušují. 7. V § 18 odst. 2 písm. e) se za slovo „zprávu“ doplňují slova „a účetní závěrku a rozhoduje o rozdělení zisku nebo úhradě ztráty“. 8. V § 18 odst. 3 větě druhé se za slovo „volby“ vkládají slova „, popřípadě jmenování externích členů podle odstavce 4,“. 9. V § 18 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „U veřejných výzkumných institucí zřízených za účelem spolupráce výzkumných organizací při pořízení a využití velké infrastruktury nebo infrastruktury podle zvláštního právního předpisu14) tvoří externí členové rady instituce jmenovaní spolupracujícími výzkumnými organizacemi nejméně dvě třetiny a nejvýše tři čtvrtiny členů rady veřejné výzkumné instituce.“. Poznámka pod čarou č. 14 zní: „14) § 2 odst. 2 písm. e) a f) zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.“. 10. V § 18 se na začátek odstavce 5 vkládá věta „Členství v radě instituce vzniká zvolením výzkumnými pracovníky veřejné výzkumné instituce, s výjimkou externích členů rady instituce, kteří jsou jmenováni za podmínek podle odstavce 4 spolupracujícími výzkumnými organizacemi.“. 11. V § 18 odst. 5 větě třetí se slovo „Členové“ nahrazuje slovy „Volení členové“ a na konec odstavce se doplňuje věta „U veřejných výzkumných institucí zřízených za účelem spolupráce výzkumných organizací při pořízení a využití velké infrastruktury nebo infrastruktury podle zvláštního právního předpisu14) jsou externí členové rady instituce jmenováni a odvoláváni statutárními zástupci spolupracujících výzkumných organizací, a to v počtu odpovídajícím jejich poměrnému zastoupení.“. 12. V § 18 odst. 7 větě druhé se za slovo „zvolena“ vkládají slova „nebo jmenována“. 13. V § 18 odst. 11 větě první se slovo „Člen“ nahrazuje slovy „Volený člen“. 14. V § 19 odst. 1 písm. b) bodě 7 se za slovo „smlouvu“ vkládají slova „o nájmu nemovitosti nebo movitého majetku v hodnotě podle bodu 2 nebo jinou smlouvu o užívání nemovitosti nebo movitého majetku v hodnotě podle bodu 2“. 15. V § 19 odst. 1 písmeno h) zní: „h) vyjadřuje se k další nebo jiné činnosti veřejné výzkumné instituce a k dalším věcem, které jí předloží ředitel nebo zřizovatel,“. 16. V § 21 odst. 6, v § 26 odst. 1 písm. c) a v § 29 odst. 3 se slova „podpory výzkumu a vývoje“ nahrazují slovy „podpory výzkumu, vývoje a inovací“. 17. V § 22 odst. 2 písm. a) se slova „výzkumných záměrů“ nahrazují slovy „výzkumné organizace na základě jí dosažených výsledků“. 18. V § 26 odst. 2 se slova „projekty výzkumu a vývoje“ nahrazují slovy „projekty výzkumu, vývoje a inovací“ a slova „, výzkumné záměry“ se zrušují. 19. V § 27 odst. 1 se za slovo „pohotovost“ vkládají slova „a příděl ze zisku“. 20. V § 27 odst. 2 se slova „ve výzkumu a vývoji23)“ nahrazují slovy „ve výzkumu, vývoji a inovacích23)“. Poznámka pod čarou č. 23 zní: „23) § 2 odst. 2 písm. m) zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.“. 21. V § 27 odst. 2 a v § 29 odst. 3 se slovo „uznaných“ nahrazuje slovem „způsobilých“. 22. V § 28 odst. 8 větě první se za slovo „může“ vkládají slova „sama nebo společně s jinými osobami“, za slovo „osobu“ se vkládají slova „nebo založit sdružení s jinými právnickými či fyzickými osobami nebo do takového sdružení vstoupit“. 23. V § 28 odst. 8 větě druhé se za slovo „vklad“ vkládají slova „, včetně nemovitých věcí vložených do veřejné výzkumné instituce zřizovatelem,“ a za slovo „osoba“ se vkládají slova „provádí výzkum a vývoj nebo“. 24. V § 28 odst. 8 písm. b) se slova „nemovité věci vložené do veřejné výzkumné instituce zřizovatelem a“ zrušují a na konci textu písmene b) se doplňují slova „, s výjimkou institucionální podpory výzkumné organizace podle zhodnocení jí dosažených výsledků“. 25. V § 29 odst. 3 se slova „výzkumných záměrů a“ zrušují. 26. V § 30e odst. 1 se věta poslední zrušuje. 27. V § 30e odst. 2 písm. c) bodu 1 se odkaz na poznámku pod čarou č. 1 zrušuje. ČÁST ŠESTÁ ÚČINNOST Čl. X Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2009, s výjimkou části druhé bodu 13, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Zákon č. 109/2009 Sb.
Zákon č. 109/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 1. 6. 2009, částka 33/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zemědělství * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2012 109 ZÁKON ze dne 27. března 2009, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje Čl. I Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, se mění takto: 1. § 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 zní: „§ 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1) výkon státní správy v oblasti veřejné podpory, práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců veřejné podpory vůči příslušnému koordinačnímu orgánu veřejné podpory (dále jen „koordinační orgán“), některé otázky součinnosti České republiky s Komisí Evropských společenství (dále jen „Komise“), jakož i některé další vztahy s poskytováním veřejné podpory související. 1) Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES. Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis. Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004. Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů.“. Dosavadní poznámky pod čarou č. 2 až 13 a č. 15 se zrušují, a to včetně odkazů na poznámky pod čarou, a dosavadní poznámka pod čarou č. 14 se označuje jako poznámka pod čarou č. 5, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou. 2. V § 2 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí: „c) koordinačním orgánem Ministerstvo zemědělství nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), které vykonávají v rozsahu své působnosti centrální koordinační, poradenskou, konzultační a monitorující činnost v oblasti veřejné podpory, d) dnem poskytnutí podpory malého rozsahu den, kdy příjemci na tuto podporu vznikne právní nárok.“. 3. § 3 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 2 a 3 zní: „§ 3 Působnost v oblasti veřejné podpory (1) Úřad vykonává působnost koordinačního orgánu mimo oblast zemědělství a rybolovu. (2) Ministerstvo zemědělství vykonává působnost koordinačního orgánu, mimo činností uvedených v odstavci 3 písm. d), v oblasti veřejné podpory zemědělství a rybolovu. (3) Koordinační orgán a) spolupracuje s poskytovatelem před oznámením veřejné podpory Komisi, b) spolupracuje s Komisí a s poskytovatelem v průběhu řízení před Komisí, c) vede evidenci poskytnutých veřejných podpor na území České republiky a předkládá Komisi výroční zprávu, d) vykonává kontrolu2) nad plněním pravomocných rozhodnutí o veřejné podpoře vydaných Úřadem podle právních předpisů platných před účinností tohoto zákona, e) rozhoduje o ukládání pokut podle tohoto zákona, f) předává oznámení veřejné podpory Komisi, g) vydává stanoviska k podáním poskytovatele učiněným před zahájením řízení před Komisí a v jeho průběhu, h) zastupuje Českou republiku při projednávání a přípravě právních předpisů Evropských společenství týkajících se problematiky veřejné podpory, i) je správcem centrálního registru podpor malého rozsahu (dále jen „centrální registr“), který je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního právního předpisu.3) 2) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který včetně nadpisu zní: „§ 3a Evidence podpor malého rozsahu (1) Centrální registr je informační systém veřejné správy, který obsahuje údaje o poskytnutých podporách malého rozsahu. (2) Údaje centrálního registru o celkové podpoře malého rozsahu, kterou příjemce obdržel, jsou přístupné poskytovateli formou dálkového přístupu. (3) Poskytovatel je povinen před poskytnutím podpory malého rozsahu v centrálním registru ověřit, zdali poskytnutím podpory nedojde a) k překročení limitu stanoveného příjemci v přímo použitelném předpisu Evropských společenství, b) k překročení limitu stanoveného v oblasti zemědělství a rybolovu pro Českou republiku v přímo použitelném předpisu Evropských společenství. (4) Poskytovatel je povinen do 5 pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamenat do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře malého rozsahu a o jejím příjemci.“. 5. V § 4 se za slovo „Poskytovatelé“ vkládají slova „ve spolupráci s koordinačním orgánem“. 6. V § 4 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí: „(2) Poskytovatelé si vyžádají předchozí stanovisko koordinačního orgánu k podáním učiněným před zahájením řízení před Komisí a v jeho průběhu. (3) Koordinační orgán vydá stanovisko nejpozději do 5 pracovních dnů, v případě zemědělství a rybolovu do 15 pracovních dnů ode dne doručení žádosti. V případě, že koordinační orgán v této lhůtě stanovisko nevydá, má se za to, že jeho stanovisko k podání je kladné. (4) Poskytovatel oznamuje veřejnou podporu Komisi v elektronické podobě prostřednictvím koordinačního orgánu. Koordinační orgán neprodleně informuje poskytovatele o předání oznámení Komisi.“. 7. Nadpis § 5 zní: „Poskytování dokumentů a jiných informací týkajících se veřejných podpor“. 8. V § 5 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „Úřadu“ nahrazuje slovy „koordinačnímu orgánu“ a slovo „předkládat“ se nahrazuje slovem „předložit“. 9. V § 5 odst. 1 písm. a) se za slovo „podporách“ vkládají slova „mimo oblast zemědělství a rybolovu“ a za slovo „podpory“ se vkládají slova „mimo oblast zemědělství a rybolovu“. 10. V § 5 odst. 1 písm. c) se slovo „Úřadem“ nahrazuje slovy „koordinačním orgánem“, slova „informace a dokumenty vztahující se k veřejné podpoře nebo k programům“ se nahrazují slovy „dokumenty a jiné informace týkající se veřejné podpory nebo programů“ a slovo „Úřad“ se nahrazuje slovy „koordinační orgán“. 11. V § 5 odst. 2 se slovo „Úřadu“ nahrazuje slovy „koordinačnímu orgánu“ a slovo „Úřad“ se nahrazuje slovy „koordinační orgán“. 12. V § 5 odstavec 3 zní: „(3) Dokumenty a jiné informace podle odstavců 1 a 2 jsou poskytovatel a příjemce povinni koordinačnímu orgánu předložit úplné a pravdivé.“. 13. V § 5 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Veškeré dokumenty a jiné informace týkající se oznámení veřejné podpory a řízení podle § 4 je poskytovatel povinen předložit koordinačnímu orgánu na jeho žádost také v elektronické formě.“. 14. V § 6 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a za slovo „poskytnout“ se vkládají slova „koordinačnímu orgánu,“. 15. V § 6 se doplňuje odstavec 2, který zní: „(2) Poskytovateli nebo příjemci, který nesplní povinnost podle odstavce 1, může koordinační orgán uložit pořádkovou pokutu do 100 000 Kč. Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 1 000 000 Kč.“. 16. V § 7 odst. 1 se čárka za slovem „vrátit“ zrušuje a za slovo „vrátit“ se vkládají slova „poskytovateli, případně jeho právnímu nástupci, a to“. 17. V § 7 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 4 zní: „(2) Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu učinit veškerá nezbytná opatření k zajištění splnění povinnosti podle odstavce 1. Za tím účelem poskytovatel příjemce neprodleně vyzve k navrácení veřejné podpory podle odstavce 1; nevyplývá-li lhůta k navrácení nebo prozatímnímu navrácení veřejné podpory z rozhodnutí Komise, poskytovatel lhůtu zároveň ve výzvě stanoví. Po marném uplynutí lhůty k navrácení nebo prozatímnímu navrácení veřejné podpory poskytovatel rozhodne o jejím odnětí příjemci podle zvláštního právního předpisu4), popřípadě, nelze-li takto postupovat, podá proti příjemci žalobu u soudu. 4) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.“. 18. § 8 včetně nadpisu zní: „§ 8 Přestupky (1) Fyzická osoba se jako příjemce dopustí přestupku tím, že nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 2 nebo 3. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 300 000 Kč.“. 19. Za § 8 se vkládají nové § 8a a 8b, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 6 znějí: „Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob § 8a (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako příjemce dopustí správního deliktu tím, že nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 2 nebo 3. (2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel dopustí správního deliktu tím, že a) nezaznamená do centrálního registru údaje podle § 3a odst. 4, b) nepředloží koordinačnímu orgánu dokument nebo jinou informaci týkající se veřejné podpory podle § 5 odst. 1, 3 nebo 4, nebo c) neučiní veškerá nezbytná opatření podle § 7 odst. 2. (3) Za správní delikt se uloží pokuta a) do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), b) do 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b), c) do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. c). § 8b Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm koordinační orgán nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává koordinační orgán. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby6) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá koordinační orgán. 6) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.“. 20. V § 9 se slovo „Úřad“ nahrazuje slovy „Koordinační orgán“. 21. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Úřad stanoví prováděcím právním předpisem obsah a rozsah údajů, které je poskytovatel podpory malého rozsahu mimo oblast zemědělství a rybolovu povinen zaznamenat do centrálního registru, a postup při jejich zaznamenávání. (3) Ministerstvo zemědělství stanoví prováděcím právním předpisem obsah a rozsah údajů, které je poskytovatel podpory malého rozsahu v oblasti zemědělství a rybolovu povinen zaznamenat do centrálního registru, a postup při jejich zaznamenávání.“. Čl. II Zmocnění k vyhlášení úplného znění zákona Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory, jak vyplývá ze změn provedených tímto zákonem. Čl. III Přechodná ustanovení 1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 2. Při navracení veřejné podpory poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zemědělství Čl. IV V § 4 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 441/2005 Sb. a zákona č. 35/2008 Sb., se odstavce 8 až 12 včetně poznámky pod čarou č. 4ao zrušují. ČÁST TŘETÍ Změna zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) Čl. V V § 15 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 479/2003 Sb. a zákona č. 26/2008 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které včetně poznámek pod čarou č. 16a a 16b zní: „e) k vydání rozhodnutí Komise Evropských společenství o navrácení16a) nebo o prozatímním navrácení16b) veřejné podpory. 16a) Čl. 14 Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení Evropského společenství. 16b) Čl. 11 Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení Evropského společenství.“. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 3, pokud jde o § 3 odst. 3 písm. i), bodu 4, pokud jde o § 3a odst. 1, 2 a 4, a čl. IV, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2010, a ustanovení čl. I bodu 4, pokud jde o § 3a odst. 3, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Zákon č. 108/2009 Sb.
Zákon č. 108/2009 Sb. Zákon o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých zákonů Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 1. 7. 2009, částka 33/2009 * ČÁST PRVNÍ - JEDNORÁZOVÁ PENĚŽNÍ ČÁSTKA NAHRAZUJÍCÍ PŘÍPLATEK K DŮCHODU A ZVLÁŠTNÍ PŘÍSPĚVEK K DŮCHODU (§ 1 — § 4) * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů (§ 5 — § 6) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o sociálních službách (§ 7 — § 7) * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o důchodovém pojištění (§ 8 — § 8) * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST (§ 9 — § 9) Aktuální znění od 1. 7. 2009 108 ZÁKON ze dne 26. března 2009 o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých zákonů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ JEDNORÁZOVÁ PENĚŽNÍ ČÁSTKA NAHRAZUJÍCÍ PŘÍPLATEK K DŮCHODU A ZVLÁŠTNÍ PŘÍSPĚVEK K DŮCHODU § 1 Nárok na jednorázovou peněžní částku nahrazující příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 306/2008 Sb., a příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a nařízení vlády č. 369/2007 Sb., (dále jen „jednorázová peněžní částka“) má fyzická osoba, která nemá nárok na příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu jen proto, že a) nepobírá starobní nebo jiný důchod z českého důchodového pojištění, je-li podmínkou nároku na příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu pobírání starobního nebo jiného důchodu z českého důchodového pojištění1), pokud tato osoba dosáhla věku 65 let a nárok na tento důchod jí ke dni, v němž dosáhla tohoto věku, nevznikl, nebo b) nepobírá vdovský nebo vdovecký důchod z českého důchodového pojištění, je-li podmínkou nároku na příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu pobírání vdovského nebo vdoveckého důchodu z českého důchodového pojištění a nárok na tento důchod nevznikl nebo zanikl z jiného důvodu než z důvodu uzavření nového manželství2). § 2 (1) Výše jednorázové peněžní částky činí 72násobek měsíční částky příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu, na kterou by osoba uvedená v § 1 písm. a) nebo b) měla nárok ke dni splnění podmínky nároku na jednorázovou peněžní částku, pokud by splňovala i podmínku pobírání důchodu z českého důchodového pojištění. (2) Pokud osoba uvedená v odstavci 1, která splňuje podmínky nároku podle § 1, již pobírá příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu k jinému důchodu a měsíční částka stanovená podle odstavce 1 je vyšší než měsíční částka pobíraného příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu, činí výše jednorázové peněžní částky 72násobek rozdílu těchto částek s tím, že se navzájem porovnávají měsíční částky příplatků k důchodu náležející podle téhož právního předpisu a měsíční částky zvláštních příspěvků k důchodu; nárok na pobíraný příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu výplatou této jednorázové peněžní částky není dotčen. § 3 (1) O nároku na jednorázovou peněžní částku rozhoduje na základě písemné žádosti Česká správa sociálního zabezpečení. Písemnou žádost lze podat též u okresní správy sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého pobytu na území České republiky; osoba, která nemá bydliště na území České republiky, může písemnou žádost podat též u zastupitelského úřadu České republiky příslušného pro stát, v němž má bydliště. (2) Jednorázovou peněžní částku vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. (3) Česká správa sociálního zabezpečení je oprávněna požádat ostatní plátce důchodu o sdělení údajů potřebných k rozhodování a výplatě jednorázové peněžní částky. (4) Ustanovení § 3 odst. 2 až 5 a 7 a § 15 zákona č. 357/2005 Sb. platí obdobně. (5) Zemřel-li žadatel o jednorázovou peněžní částku před její výplatou, stává se jednorázová peněžní částka předmětem dědictví, pokud jsou dědici. (6) Přiznáním jednorázové peněžní částky zaniká nárok na příplatek k důchodu nebo zvláštní příspěvek k důchodu, na který by vznikl nárok ze stejného důvodu. § 4 Byly-li podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky splněny přede dnem účinnosti tohoto zákona, vzniká nárok na jednorázovou peněžní částku dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů § 5 Zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 306/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 2 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Výše příplatku k důchodu po osobách, které padly, byly popraveny nebo zemřely ve vyšetřovací vazbě, vězení, koncentračním táboře nebo internačním táboře anebo byly násilně usmrceny v souvislosti se zatýkáním, činí součet částky odvozené od délky odbojové činnosti zemřelé osoby a částky a) 3 000 Kč, jde-li o vdovu nebo vdovce, nebo b) 2 400 Kč, jde-li o sirotka, pokud sirotek ke dni úmrtí rodiče nedosáhl věku 18 let.“. Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8. 2. V § 2 odst. 7 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 3. V § 4 větě třetí a § 6 odst. 5 se číslo „7“ nahrazuje číslem „8“. 4. V § 5 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Zvláštní příspěvek podle odstavce 1 písm. c) a podle odstavce 2, jde-li o vdovu nebo vdovce po osobě uvedené v odstavci 1 písm. c), náleží i tehdy, jestliže omezení osobní svobody, které nebylo časově vymezeno anebo které mělo trvat déle než 12 měsíců, skončilo ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců. Tato skutečnost se prokazuje dokladem o propuštění ze zdravotních důvodů.“. § 6 Přechodná ustanovení 1. Příplatek k důchodu se zvyšuje podle § 2 odst. 5 zákona č. 357/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na základě písemné žádosti od splátky důchodu, k němuž tento příplatek náleží, splatné v kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabývá účinnosti. 2. Zvláštní příspěvek k důchodu, na jehož poskytnutí vznikl nárok podle zákona č. 357/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží na základě písemné žádosti od splátky důchodu, k němuž tento příspěvek náleží, splatné v kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabývá účinnosti. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o sociálních službách § 7 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb. a zákona č. 479/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 75 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „, popřípadě méně, pokud tento výkon měl činit 12 měsíců, avšak skončil ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců“. 2. V § 75 odst. 2 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, popřípadě méně, pokud tato doba měla činit 12 měsíců, avšak skončila ze zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o důchodovém pojištění § 8 V § 107 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb., zákona č. 267/2006 Sb. a zákona č. 178/2008 Sb., se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Vláda může nařízením stanovit, že u pojištěnců, kteří začali před 1. lednem 1993 vykonávat zaměstnání v hornictví, uvedené v § 76a větě první, se důchodový věk s přihlédnutím k délce zaměstnání v hornictví stanoví v nižších věkových hranicích, než jsou věkové hranice stanovené podle tohoto zákona, podmínky pro stanovení těchto nižších věkových hranic, přičemž tyto nižší věkové hranice a podmínky pro jejich stanovení nebudou stanoveny výhodněji, než tomu bylo podle právních předpisů účinných k 31. prosinci 1992, a dále způsob, jak se toto zaměstnání vykonávané po 31. prosinci 1992 prokazuje; zaměstnavatelé, kteří po 31. prosinci 1992 zaměstnávali tyto pojištěnce, jsou přitom povinni výkon tohoto zaměstnání potvrzovat. Vláda dále může stanovit, jakým způsobem se přepočtou starobní důchody pojištěnců uvedených ve větě první, kteří splnili podmínky pro stanovení těchto nižších věkových hranic.“. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST § 9 Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r. 1) § 1 odst. 1 a 3 a § 5 odst. 1 zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů. § 1 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 3 nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a nařízení vlády č. 369/2007 Sb. 2) § 1 odst. 2 a § 5 odst. 2 zákona č. 357/2005 Sb. § 1 odst. 1 písm. b) a c) nařízení vlády č. 622/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a nařízení vlády č. 369/2007 Sb.
Zákon č. 107/2009 Sb.
Zákon č. 107/2009 Sb. Zákon o státním dluhopisovém programu na poskytnutí finanční pomoci vládě Lotyšské republiky na řešení stabilizace ekonomiky v letech 2009 a 2010 Vyhlášeno 27. 4. 2009, datum účinnosti 27. 4. 2009, částka 33/2009 * § 1 - Státní dluhopisový program * § 2 - Účinnost Aktuální znění od 27. 4. 2009 107 ZÁKON ze dne 26. března 2009 o státním dluhopisovém programu na poskytnutí finanční pomoci vládě Lotyšské republiky na řešení stabilizace ekonomiky v letech 2009 a 2010 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 Státní dluhopisový program (1) Účelem státního dluhopisového programu je poskytnutí finanční pomoci vládě Lotyšské republiky na řešení stabilizace ekonomiky v letech 2009 a 2010. (2) Maximální rozsah tohoto státního dluhopisového programu je 200 000 000 EUR, z toho v roce a) 2009 100 000 000 EUR, b) 2010 100 000 000 EUR. (3) Veškeré závazky vyplývající z tohoto státního dluhopisového programu budou splaceny nejpozději uplynutím 15 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (4) O prostředky získané emisí dluhopisů podle tohoto zákona lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu v rozpočtovém roce, ve kterém budou takto získané prostředky použity. O toto překročení se v příslušném rozpočtovém roce mění saldo státního rozpočtu a financující položky. § 2 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 26/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 26/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy Vyhlášeno 22. 4. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 8. 2004, částka 12/2009 * Článek 1 - (1) Smluvní strany budou podporovat vzájemnou spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a tělovýchovy, jakož i v dalších oblastech, na něž se vztahují ustanovení této Dohody. * Článek 2 - (1) Smluvní strany budou podporovat zájem o kulturní dědictví a současnou kulturu státu druhé smluvní strany. * Článek 3 - (1) Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat činnost kulturních a vědeckých zastoupení druhé strany na území svého státu. * Článek 4 - Smluvní strany budou podporovat kulturní, školskou a vědeckou spolupráci na mezinárodním fóru a v rámci mezinárodních organizací zaměřených na kulturu, vzdělávání a vědu. Zvláště budou napomáhat vzájemné spolupráci v rámci mnohostranných programů, projektů * Článek 5 - Smluvní strany budou při rozvíjení kulturní spolupráce podporovat zejména přímou spolupráci kulturních organizací a institucí a v jejím rámci: * Článek 6 - (1) Smluvní strany si budou vzájemně pomáhat v oblasti ochrany, uchování a zajištění integrity kulturního dědictví. * Článek 7 - Smluvní strany budou podporovat rozvoj přímé spolupráce veřejných a vědeckých knihoven. * Článek 8 - Smluvní strany budou při rozvíjení školské spolupráce zejména podporovat: * Článek 9 - Smluvní strany budou podporovat výměnu mládeže a přímou spolupráci jejich organizací, jakož i spolupráci v oblasti tělovýchovy a sportu. * Článek 10 - Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, zejména: * Článek 11 - Smluvní strany zajistí příslušníkům české národnostní menšiny žijícím na území Polské republiky a příslušníkům polské národnostní menšiny žijícím na území České republiky podmínky přispívající k zachování, rozvoji a vyjadřování jejich národnostní, nábožens * Článek 12 - Smluvní strany budou podporovat rozvoj spolupráce v oblasti archivnictví včetně přímých vztahů státních archivů. V souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran budou smluvní strany na základě vzájemnosti podporovat badatelské využívání a * Článek 13 - Smluvní strany zajistí občanům státu druhé smluvní strany patřičnou a účinnou ochranu v oblasti duševního vlastnictví včetně autorského práva a práv s ním souvisejících. Smluvní strany zajistí rovněž nezbytné prostředky a postupy vedoucí k dodržování práv * Článek 14 - Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti hromadných sdělovacích prostředků uskutečňovanou mezi příslušnými organizacemi států smluvních stran. * Článek 15 - (1) Smluvní strany budou realizovat ustanovení této Dohody na zásadě reciprocity. * Článek 16 - (1) Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a každá ze smluvních stran může Dohodu písemně vypovědět s šestiměsíční výpovědní lhůtou. * Článek 17 - Závazky převzaté státy smluvních stran v rámci jiných, platných mezinárodních smluv zůstávají touto Dohodou nedotčeny. * Článek 18 - Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran, což bude stvrzeno výměnou nót. Dohoda vstoupí v platnost uplynutím třiceti dnů ode dne doručení pozdější nóty. * Článek 19 - Dnem vstupu této Dohody v platnost pozbývá ve vztazích mezi Českou republikou a Polskou republikou platnosti Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské republiky o kulturní a vědecké spolupráci, podepsaná dne 16. září 1991 v Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 8. 2004 26 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. září 2003 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 18 dne 8. srpna 2004. Podle článku 19 Dohody dnem vstupu této Dohody v platnost pozbývá ve vztazích mezi Českou republikou a Polskou republikou platnosti Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské republiky o kulturní a vědecké spolupráci, podepsaná dne 16. září 1991 v Praze. České znění Dohody se vyhlašuje současně. DOHODA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU POLSKÉ REPUBLIKY O SPOLUPRÁCI V OBLASTI KULTURY, ŠKOLSTVÍ A VĚDY Vláda České republiky a vláda Polské republiky (dále jen „smluvní strany“), – vycházejíce z ustanovení Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci podepsané v Krakově 6. října 1991, – přejíce si rozvíjet vzájemně prospěšnou spolupráci mezi oběma státy v oblasti kultury, školství a vědy, – vedeny snahou přispět k vytváření evropského kulturního prostoru, – opírajíce se o bohaté zkušenosti ze vzájemné spolupráce a příznivé podmínky pro její rozvoj plynoucí z přímého sousedství a jazykové blízkosti, se dohodly takto: Článek 1 (1) Smluvní strany budou podporovat vzájemnou spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a tělovýchovy, jakož i v dalších oblastech, na něž se vztahují ustanovení této Dohody. (2) Smluvní strany budou vytvářet podmínky pro přímou spolupráci státních a nestátních institucí a organizací, občanských sdružení, právnických a fyzických osob v zájmu naplňování této Dohody. (3) Smluvní strany budou podporovat vznik a činnost společných česko-polských a polsko-českých organizací, sdružení a nadací, sloužících k dosažení cílů této Dohody. (4) Spolupráce podle této Dohody se bude uskutečňovat v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran. Článek 2 (1) Smluvní strany budou podporovat zájem o kulturní dědictví a současnou kulturu státu druhé smluvní strany. (2) Smluvní strany, s přihlédnutím k vzájemným potřebám a možnostem, budou usilovat o šíření nejcennějších děl literární, hudební, dramatické, výtvarné a filmové tvorby reprezentujících stát druhé smluvní strany. Článek 3 (1) Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat činnost kulturních a vědeckých zastoupení druhé strany na území svého státu. (2) Smluvní strany budou podporovat v rámci své působnosti činnost Českého centra ve Varšavě a činnost Polského institutu v Praze. Článek 4 Smluvní strany budou podporovat kulturní, školskou a vědeckou spolupráci na mezinárodním fóru a v rámci mezinárodních organizací zaměřených na kulturu, vzdělávání a vědu. Zvláště budou napomáhat vzájemné spolupráci v rámci mnohostranných programů, projektů a iniciativ. Článek 5 Smluvní strany budou při rozvíjení kulturní spolupráce podporovat zejména přímou spolupráci kulturních organizací a institucí a v jejím rámci: a) šíření literatury druhé smluvní strany v originále i prostřednictvím překladů, b) konání výstav, koncertů a dalších uměleckých akcí pořádaných kulturními organizacemi, jako jsou muzea, galerie, divadla, knihovny, hudební tělesa a jiné kulturní instituce zabývající se touto činností, c) výměnu informací a zkušeností z oboru divadelnictví, literatury, hudby, výtvarného umění, filmu, muzejnictví, uchovávání, ochrany a konzervace architektonického a kulturního dědictví a památek, a také přímé vztahy mezi odborníky z daných oborů, d) výměnu knih, dokumentace a dalších publikací z oblasti kultury a umění mezi zainteresovanými partnery, e) reciproční účast divadelních a hudebních umělců a souborů na významných mezinárodních festivalech konaných ve státech smluvních stran, f) účast na mezinárodních filmových festivalech, filmových přehlídkách a filmových kulturních akcích organizovaných ve státech smluvních stran v souladu s organizačními pravidly těchto akcí. Článek 6 (1) Smluvní strany si budou vzájemně pomáhat v oblasti ochrany, uchování a zajištění integrity kulturního dědictví. (2) Smluvní strany podniknou kroky v zájmu identifikace, evidence a vědeckého popisu českých kulturních statků nacházejících se na území Polské republiky a polských kulturních statků nacházejících se na území České republiky. (3) Smluvní strany se zavazují, že navrátí kulturní statky nelegálně vyvezené z území státu jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany, v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran a s mezinárodními smlouvami, jimiž jsou státy smluvních stran vázány. Článek 7 Smluvní strany budou podporovat rozvoj přímé spolupráce veřejných a vědeckých knihoven. Článek 8 Smluvní strany budou při rozvíjení školské spolupráce zejména podporovat: a) přímou spolupráci mezi školami všech stupňů, b) výuku českého a polského jazyka, a to především prostřednictvím výměn učebních materiálů a vysíláním lektorů, c) výměnu informací, pedagogické a metodické literatury a jiných didaktických a odborných materiálů. Článek 9 Smluvní strany budou podporovat výměnu mládeže a přímou spolupráci jejich organizací, jakož i spolupráci v oblasti tělovýchovy a sportu. Článek 10 Smluvní strany budou podporovat a usnadňovat spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, zejména: a) přímé kontakty vědeckých institucí, vědeckých pracovišť a vysokých škol, b) řešení společných výzkumných projektů, c) výměnu vědeckotechnických informací a materiálů, d) pořádání společných seminářů a jiných akcí, umožňujících výměnu vědeckých poznatků a informací. Článek 11 Smluvní strany zajistí příslušníkům české národnostní menšiny žijícím na území Polské republiky a příslušníkům polské národnostní menšiny žijícím na území České republiky podmínky přispívající k zachování, rozvoji a vyjadřování jejich národnostní, náboženské, kulturní a jazykové identity v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran. Článek 12 Smluvní strany budou podporovat rozvoj spolupráce v oblasti archivnictví včetně přímých vztahů státních archivů. V souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran budou smluvní strany na základě vzájemnosti podporovat badatelské využívání archiválií uložených v archivech v jejich kompetenci. Článek 13 Smluvní strany zajistí občanům státu druhé smluvní strany patřičnou a účinnou ochranu v oblasti duševního vlastnictví včetně autorského práva a práv s ním souvisejících. Smluvní strany zajistí rovněž nezbytné prostředky a postupy vedoucí k dodržování práv duševního vlastnictví v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran a v souladu s mezinárodními smlouvami, včetně – v rozsahu autorského práva a práv s ním souvisejících – Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. září 1886, ve znění doplňků a revizí včetně Pařížského aktu z 24. července 1971, a Mezinárodní úmluvy o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací (Římská úmluva ze dne 26. října 1961), jejichž jsou Česká republika a Polská republika smluvními státy. Článek 14 Smluvní strany budou podporovat spolupráci v oblasti hromadných sdělovacích prostředků uskutečňovanou mezi příslušnými organizacemi států smluvních stran. Článek 15 (1) Smluvní strany budou realizovat ustanovení této Dohody na zásadě reciprocity. (2) Konkrétní formy a finanční podmínky spolupráce budou dojednávány v časově omezených programech nebo protokolech mezi příslušnými resorty a institucemi. (3) Pro realizaci projektů a programů, uvedených v odstavci 2 tohoto článku, budou smluvní strany moci, pokud to budou považovat za nutné, požádat o finanční pomoc z vnějších zdrojů, jako jsou mezinárodní organizace a třetí státy. (4) Tato Dohoda nevylučuje možnost navázání spolupráce i v jiných oblastech, pokud bude odpovídat cílům a záměrům této Dohody. Článek 16 (1) Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a každá ze smluvních stran může Dohodu písemně vypovědět s šestiměsíční výpovědní lhůtou. (2) Programy výměn, projekty a akce zahájené podle této Dohody zůstanou v platnosti až do svého ukončení bez ohledu na dobu platnosti této Dohody. Článek 17 Závazky převzaté státy smluvních stran v rámci jiných, platných mezinárodních smluv zůstávají touto Dohodou nedotčeny. Článek 18 Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran, což bude stvrzeno výměnou nót. Dohoda vstoupí v platnost uplynutím třiceti dnů ode dne doručení pozdější nóty. Článek 19 Dnem vstupu této Dohody v platnost pozbývá ve vztazích mezi Českou republikou a Polskou republikou platnosti Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Polské republiky o kulturní a vědecké spolupráci, podepsaná dne 16. září 1991 v Praze. Dáno v Praze dne 30. září 2003 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a jazyce polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost. ZA VLÁDU ČESKÉ REPUBLIKY PhDr. Vladimír Špidla v. r. předseda vlády ZA VLÁDU POLSKÉ REPUBLIKY Leszek Miller v. r. předseda vlády
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 106/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 106/2009 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového rozhodnutí 3/09-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s regulovanými cenami Vyhlášeno 22. 4. 2009, částka 32/2009 106 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. dubna 2009 o vydání cenového rozhodnutí 3/09-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s regulovanými cenami Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 20. března 2009 vydalo cenové rozhodnutí 3/09-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s regulovanými cenami. Cenové rozhodnutí je publikováno ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 2/2009 ze dne 31. března 2009 a nabylo účinnosti dne 1. dubna 2009. Ministryně: Filipiová v. r.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 105/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 105/2009 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového předpisu 3/2009/FAR o regulaci cen zdravotnických prostředků Vyhlášeno 22. 4. 2009, částka 32/2009 105 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. dubna 2009 o vydání cenového předpisu 3/2009/FAR o regulaci cen zdravotnických prostředků Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 20. března 2009 vydalo cenový předpis 3/2009/FAR o regulaci cen zdravotnických prostředků. Cenový předpis je publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 2/2009 ze dne 31. března 2009 a nabyl účinnosti dne 1. dubna 2009. Ministryně: Filipiová v. r.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 104/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 104/2009 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového rozhodnutí 2/09-FAR, kterým se stanoví seznam ATC skupin léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely nepodléhajících regulaci ceny původce Vyhlášeno 22. 4. 2009, částka 32/2009 104 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. dubna 2009 o vydání cenového rozhodnutí 2/09-FAR, kterým se stanoví seznam ATC skupin léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely nepodléhajících regulaci ceny původce Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 20. března 2009 vydalo cenové rozhodnutí 2/09-FAR, kterým se stanoví seznam ATC skupin léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely nepodléhajících regulaci ceny původce. Cenové rozhodnutí je publikováno ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 2/2009 ze dne 31. března 2009 a nabylo účinnosti dne 1. dubna 2009. Ministryně: Filipiová v. r.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 103/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 103/2009 Sb. Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového předpisu 2/2009/FAR o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely Vyhlášeno 22. 4. 2009, částka 32/2009 103 SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. dubna 2009 o vydání cenového předpisu 2/2009/FAR o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 20. března 2009 vydalo cenový předpis 2/2009/FAR o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Cenový předpis je publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 2/2009 ze dne 31. března 2009 a nabyl účinnosti dne 1. dubna 2009. Ministryně: Filipiová v. r.
Nařízení vlády č. 101/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 101/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 224/2004 Sb., o některých podrobnostech provádění společných organizací trhu v režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty Vyhlášeno 22. 4. 2009, datum účinnosti 22. 4. 2009, částka 32/2009 * Čl. I - Nařízení vlády č. 224/2004 Sb., o některých podrobnostech provádění společných organizací trhu v režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty, se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 22. 4. 2009 101 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 30. března 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 224/2004 Sb., o některých podrobnostech provádění společných organizací trhu v režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty Vláda nařizuje podle § 2b odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb. a zákona č. 441/2005 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb.: Čl. I Nařízení vlády č. 224/2004 Sb., o některých podrobnostech provádění společných organizací trhu v režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty, se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňují slova „Nařízení Komise (ES) č. 1301/2006 ze dne 31. srpna 2006, kterým se stanoví společná pravidla ke správě dovozních celních kvót pro zemědělské produkty, které podléhají režimu dovozních licencí, v platném znění. Kapitoly II a III Části III nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“), v platném znění. Nařízení Komise (ES) č. 376/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty, v platném znění.“. 2. V § 2 odst. 1 větě první se slova „; je-li žádost podána způsobem umožňujícím dálkový přístup, je třeba tuto písemně potvrdit ve lhůtě do 3 dnů ode dne jejího podání“ zrušují. 3. V § 2 odst. 2 se věta druhá zrušuje. 4. § 3 zní: „§ 3 Provedení záznamů a potvrzení vyhotovení č. 1 licence a osvědčení (1) Záznam do vyhotovení č. 1 licence nebo do vyhotovení č. 1 osvědčení provede zúčastněná strana nebo příslušný celní úřad3). (2) Záznam a potvrzení vyhotovení č. 1 osvědčení pro zemědělské produkty neuvedené v příloze č. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství provede Fond4).“. 5. V § 5 odst. 2 se na konci písmene b) čárka nahrazuje tečkou a písmeno c) se zrušuje. Čl. II Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr zemědělství: Mgr. Gandalovič v. r.
Zákon č. 97/2009 Sb.
Zákon č. 97/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 16. 4. 2009, datum účinnosti 16. 4. 2009, částka 31/2009 * Čl. I - Změna zákona o pozemních komunikacích * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 16. 4. 2009 97 ZÁKON ze dne 26. března 2009, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Změna zákona o pozemních komunikacích Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., se mění takto: 1. V § 18e písmeno d) zní: „d) závazek státu předat koncesionáři územní rozhodnutí k výstavbě úseku dálnice nebo silnice I. třídy a závazek koncesionáře toto územní rozhodnutí převzít,“. 2. V § 18e písmeno e) zní: „e) rozložení rizik mezi stát a koncesionáře po dobu zajištění výstavby úseku dálnice nebo silnice I. třídy, výstavby, provozování a údržby úseku dálnice nebo silnice I. třídy a závazek koncesionáře převzít území určené územním rozhodnutím k výstavbě úseku dálnice nebo silnice I. třídy po zajištění vlastnických práv nebo práv založených smlouvou provést stavbu nebo práv odpovídajících věcnému břemenu,“. 3. V § 25 odstavec 7 zní: „(7) Zvláštní užívání spočívající v umístění a provozování reklamního zařízení může povolit příslušný silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let, bude-li umístění a provozování reklamního zařízení splňovat tyto podmínky: a) nebude jej možné zaměnit s dopravními značkami ani dopravními zařízeními, b) nebude oslňovat uživatele dotčené pozemní komunikace a c) pozemní komunikace v místě, kde je umístěno reklamní zařízení, bude vybavena na náklad vlastníka reklamního zařízení svodidly nebo jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí reklamního zařízení. Podmínky stanovené v povolení musí trvat po celou dobu platnosti povolení. Zánik některé z podmínek je povinen vlastník reklamního zařízení oznámit do 30 dnů příslušnému silničnímu správnímu úřadu, který povolení odejme.“. 4. V § 27 odst. 1 se slova „Uživatelé dálnice, silnice nebo místní komunikace nemají nárok“ nahrazují slovy „Uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok“. 5. V § 27 odst. 2 se slova „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody“ nahrazují slovy „Vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody“. 6. V § 27 odst. 3 se slova „s výjimkou případů uvedených v odstavci 4“ zrušují. 7. V § 27 odst. 3 se slova „Vlastník místní komunikace odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti místní komunikace“ nahrazují slovy „Vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace“. 8. V § 27 se odstavec 4 zrušuje. Odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 4 až 6. 9. V § 27 odst. 4 se slova „Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá“ nahrazují slovy „Vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku odpovídá“. 10. V § 27 odst. 5 větě první se slova „Úseky silnic a místních komunikací, na kterých se pro jejich malý“ nahrazují slovy „Úseky silnic, místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý“ a věta druhá „Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací stanoví příslušná obec svým nařízením.“ se nahrazuje větou „Vymezení takových úseků silnic stanoví příslušný kraj svým nařízením a vymezení úseků místních komunikací a chodníků stanoví příslušná obec svým nařízením.“. 11. V § 27 odst. 6 se věta druhá „Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.“ nahrazuje větou „Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.“. 12. V § 46 odst. 2 se slova „§ 27 odst. 7“ nahrazují slovy „§ 27 odst. 6“. Čl. II Přechodné ustanovení Držitel platného povolení k umístění a provozování reklamního zařízení vydaného před nabytím účinnosti tohoto zákona, jehož součástí není podmínka vybavit pozemní komunikaci v místě umístění reklamního zařízení svodidly nebo jiným zabezpečením proti střetu konstrukce zařízení s vozidly, je povinen nejpozději do 31. prosince 2009 zajistit, aby umístění a provozování reklamního zařízení splňovalo podmínku podle § 25 odst. 7 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., ve znění tohoto zákona, jinak marným uplynutím lhůty takové povolení zaniká. Držitel povolení je povinen ve stejném termínu oznámit splnění této povinnosti příslušnému silničnímu správnímu úřadu. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Sdělení Ministerstva financí č. 100/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva financí č. 100/2009 Sb. Sdělení Ministerstva financí, jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 – 2012, VAR Vyhlášeno 16. 4. 2009, částka 31/2009 (117/2009 Sb.), po opravě 100 SDĚLENÍ Ministerstva financí ze dne 14. dubna 2009, jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 - 2012, VAR Ministerstvo financí vydává státní dluhopisy v souladu s § 25 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o dluhopisech“) a určuje emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2009 - 2012, VAR: 1. Základní charakteristika dluhopisů: Emitent: Česká republika zastoupená Ministerstvem financí Název: Dluhopis České republiky, 2009 - 2012, VAR Zkrácený název: ČR, VAR, 12 Pořadové číslo emise: 57. Jmenovitá hodnota: Kč 10 000 Forma dluhopisu: cenný papírcenný papír na doručitele Podoba dluhopisu: zaknihovaný cenný papírcenný papír Datum emise: 20. dubna 2009 Datum splatnosti: 11. dubna 2012 Úrokový výnos: kupon s pohyblivou úrokovou sazbou Zdanění úrokových výnosů: podle právních předpisů České republiky ISIN: CZ0001002505 2. Dluhopisy jsou ve smyslu § 25 odst. 2 zákona o dluhopisech vydávány na základě zvláštních zákonů, které vydání státních dluhopisů umožňují. 3. Dluhopisy znějí na doručitele a jsou vydávány v zaknihované podobě. Evidenci vlastníků vede Středisko cenných papírůcenných papírů. 4. Dluhopisy mohou nabývat právnické a fyzické osoby se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky i v zahraničí. Repatriace výnosů a splacené jmenovité hodnoty do zahraničí budou prováděny dle právních předpisů České republiky. 5. Emitent předloží návrh na přijetí dluhopisů k obchodování na hlavním trhu Burzy cenných papírůcenných papírů Praha, a. s. 6. Dluhopisy jsou úročeny pohyblivou úrokovou sazbou. Referenční sazbou je 6M PRIBOR se sazbou fixovanou na 6 měsíců, platnou pro jedno výnosové období, zvýšenou o spread ve výši 100 bazických bodů. Úrokové výnosy jsou vypláceny dvakrát ročně, a to k 11. dubnu a 11. říjnu příslušného roku. Připadne-li den výplaty výnosu na den, který není pracovním dnem, bude výplata provedena první následující pracovní den bez nároku na výnos za toto odsunutí platby. 7. Pro první půlroční výnosové období bude úroková sazba stanovena v den aukce. Pro následující půlroční výnosová období bude úroková sazba stanovena 2 pracovní dny před začátkem nového výnosového období, v den stanovení bude zveřejněna. 8. Rozhodný den pro výplatu výnosu z dluhopisu předchází o jeden měsíc dnu splatnosti výnosu z dluhopisu. Datum ex-kupon je den následující po rozhodném dnu a je stanoveno na 12. března a 12. září. Úrokový výnos obdrží vždy investor, který je vlastníkem dluhopisu 11. března a 11. září každého roku. Úrokový výnos za první období od data vydání do 11. října 2009 obdrží investor, který je vlastníkem dluhopisu 11. září 2009. 9. Převoditelnost dluhopisů ve Středisku cenných papírůcenných papírů začíná dnem připsání dluhopisů na účty prvních vlastníků. Posledním dnem, kdy bude docházet k převodům cenných papírůcenných papírů na účtech ve Středisku cenných papírůcenných papírů, je 11. března 2012. 10. Výpočet poměrné části úroku probíhá na bázi jednoho roku o 360 dnech a skutečného počtu dnů v období (BCK - standard act/360). Poměrná část úrokového výnosu je do ceny dluhopisu započítávána od data emise. 11. Dluhopisy budou vydávány po jednotlivých částech (tranších). Primární prodej 1. tranše bude proveden formou americké aukce pořádané Českou národní bankoubankou pro skupinu přímých účastníků dne 15. dubna 2009. Další investoři se mohou aukce zúčastnit prostřednictvím přímých účastníků. Oznámení o aukci a seznam přímých účastníků budou předem zveřejněny. Primární prodej dalších tranší bude prováděn za stejných podmínek. Emisní lhůta končí dnem 11. března 2012. 12. Jednotlivé objednávky předané do aukce přímými účastníky jsou uspokojovány postupně od nejvyšší nabízené ceny. Pokud při postupném uspokojování objednávek s určitou nabízenou cenou by uspokojený objem objednávek přesáhl objem dluhopisů, který emitent prodává, jsou objednávky s touto nabízenou cenou uspokojeny pouze v částečném rozsahu. Dluhopisy jsou prodávány za nabízené ceny. 13. Celkový předpokládaný objem emise dluhopisů je 30 000 000 000 Kč. Dluhopisy mohou být vydány v menším nebo ve větším objemu v souladu s § 11 zákona o dluhopisech v rozsahu, který bude odpovídat vývoji a struktuře financování státního dluhu. Objem emise může být zvýšen maximálně na 50 000 000 000 Kč. 14. Platné ohodnocení finanční způsobilosti (rating) dlouhodobých korunových závazků ke dni vydání těchto emisních podmínek provedené společností Standard & Poor’s je na úrovni A+, společností Moody’s na úrovni A1. 15. Oddělení práva na výnos dluhopisu podle § 18 zákona o dluhopisech není umožněno. 16. Ministerstvo financí prohlašuje, že dluží každému majiteli dluhopisu jmenovitou hodnotu dluhopisu. Dluhopisy budou spláceny ve jmenovité hodnotě ke dni 11. dubna 2012. Od tohoto dne končí úročení dluhopisů. Jmenovitá hodnota dluhopisu spolu s posledním úrokovým výnosem bude vyplacena investorovi, který je vlastníkem dluhopisu dne 11. března 2012. Připadne-li den splátky jistiny na den, který není pracovním dnem, bude výplata provedena první následující pracovní den bez nároku na výnos za toto odsunutí platby. 17. Veškerá práva spojená s dluhopisy a s kupony k nim vydanými se ve smyslu § 42 zákona o dluhopisech promlčují uplynutím deseti let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. 18. Ministerstvo financí se zavazuje, že zabezpečí výplatu úrokových výnosů z dluhopisů a splatí jmenovitou hodnotu dluhopisů jejich majitelům podle těchto emisních podmínek. Platebním místem je Česká národní bankabanka. Kupony a jistiny dluhopisů jsou vypláceny bezhotovostním převodem, případně v hotovosti, dle instrukcí vlastníka dluhopisu. Platební místo zveřejní způsob, jakým budou výplata kuponu a splacení jmenovité hodnoty provedeny. 19. Dluhopisy jsou přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky, které jsou na stejné úrovni se všemi ostatními existujícími i budoucími přímými, nepodmíněnými a nepodřízenými závazky České republiky. 20. Oznámení pro veřejnost týkající se těchto dluhopisů budou publikována v Hospodářských novinách nebo jiném obdobně zaměřeném deníku, běžně dostupném v České republice a způsobem umožňujícím dálkový přístup. 21. Tyto emisní podmínky mohou být přeloženy do cizích jazyků. Dojde-li k rozporu mezi různými jazykovými verzemi emisních podmínek, bude rozhodující verze česká. Ministr: Ing. Kalousek v. r.
Zákon č. 96/2009 Sb.
Zákon č. 96/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 14. 4. 2009, datum účinnosti 1. 5. 2009, částka 30/2009 * Čl. I - Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb. a zákona č. 299/2007 Sb., se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 5. 2009 96 ZÁKON ze dne 26. března 2009, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb. a zákona č. 299/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 písm. n) se slovo „sadba“ nahrazuje slovy „rozmnožovací materiál“. 2. V § 2 odst. 1 písm. o) se slova „nebo využíván pro výrobu certifikovaného rozmnožovacího materiálu“ zrušují. 3. V § 2 odst. 1 písmeno v) zní: „v) obchodním osivem osivo vyjmenovaných zemědělských druhů, které splňuje požadavky na pravost a čistotu druhu a nepodléhá uznávacímu řízení,“. 4. V § 2 odst. 1 písm. w) se za slovo „předstupňů“ vkládá slovo „, základního“. 5. V § 2 odst. 2 písm. k) se slova „rychle rostoucích“ nahrazují slovem „rychlerostoucích“. 6. V § 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní: „n) egalizací sloučení partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy.“. 7. V § 3 odst. 1 písm. a) se slova „a ovocných rodů“ nahrazují slovy „, ovocných rodů a druhů a standardní rozmnožovací materiál révy“. 8. V § 3 odst. 1 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) až f) se označují jako písmena c) až e). 9. V § 3 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Rozmnožovací materiál zemědělských druhů a zeleniny lze uvádět do oběhu pouze tehdy, náleží-li k registrované odrůdě nebo k odrůdě zapsané ve společném katalogu odrůd.“. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 4 až 9. 10. V § 3 odstavec 5 zní: „(5) Osivo v kategoriích rozmnožovací materiál předstupňů, základní rozmnožovací materiál a certifikovaný rozmnožovací materiál se smí uvádět do oběhu nemořené pouze za předpokladu, že u něj nejsou překročeny mezní hodnoty výskytu škodlivých organizmů, které stanoví prováděcí právní předpis. Osivo druhů, u nichž není mezní hodnota výskytu škodlivých organizmů stanovena, smí být uváděno do oběhu nemořené.“. 11. V § 3 odst. 8 písm. g) se slova „stupeň množení“ nahrazují slovem „generaci“. 12. V § 3 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který včetně poznámek pod čarou č. 4 a 4a zní: „(9) Osivo zemědělských a zeleninových druhů v kategoriích rozmnožovací materiál předstupňů a základní rozmnožovací materiál může být uváděno do oběhu s klíčivostí až o 10 % nižší, než stanoví prováděcí právní předpis. Dodavatel na zvláštní návěsce vyznačí hodnotu klíčivosti, číslo partie a u fyzické osoby jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu4), místo trvalého pobytu nebo pobytu4a), a místo podnikání dodavatele, liší-li se od místa trvalého pobytu nebo pobytu4a); jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu, sídlo, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky. Současně dodavatel na úřední návěsce vyznačí, že dané osivo nesplňuje požadavky na klíčivost stanovené prováděcím právním předpisem. U osiva určeného k uvedení do oběhu konečnému spotřebiteli na území České republiky může dodavatel informaci o snížené klíčivosti uvést v doprovodném dokladu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na osivo dovezené ze třetích zemí, s výjimkou osiva uznávaného podle § 4 odst. 13. 4) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4a) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavec 9 se označuje jako odstavec 10. 13. V § 3 odstavec 10 zní: „(10) Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou a) požadavky na vlastnosti rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu podle odstavce 2, b) mezní hodnoty výskytu škodlivých organizmů, c) nejvyšší povolený počet generací v kategoriích rozmnožovací materiál předstupňů a certifikovaný rozmnožovací materiál podle odstavců 6 a 7, d) vzor dokladu podle odstavce 8.“. 14. V § 3a odst. 6 se na konci písmene d) doplňují slova „a úřední číslo žádosti o registraci odrůdy nebo žádosti o zapsání odrůdy do seznamu odrůd v jiném členském státě“. 15. V § 3a se na konci odstavce 6 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní: „k) označení dodavatele.“. 16. V § 3a odst. 11 se za slova „partií a“ vkládají slova „minimální hmotnost“. 17. V § 4 odst. 3 písm. a) se slova „nebo využíván pro výrobu certifikovaného rozmnožovacího materiálu“ zrušují. 18. V § 4 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) standardní rozmnožovací materiál révy.“. 19. V § 4 odst. 4 písm. d) se číslo „3“ nahrazuje číslem „2“. 20. V § 4 odst. 10 písmeno b) zní: „b) dodavatel předloží se žádostí o uznání rovněž doklad o tom, že porost, z něhož osivo pochází, splnil požadavky na vlastnosti množitelského porostu, které jsou srovnatelné s požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem,“. 21. V § 4 odst. 13 písmeno b) zní: „b) dodavatel předloží se žádostí o uznání rovněž doklad o tom, že porost, z něhož osivo pochází, splnil požadavky na vlastnosti množitelského porostu, které jsou srovnatelné s požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem,“. 22. V § 4 odst. 15 písm. d) se slova „požadavky na doklad“ nahrazují slovy „náležitosti dokladu předkládaného“. 23. V § 5 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Množitelský porost, který nevyhovuje požadavkům kategorie a generace osiva uvedené v žádosti o uznání množitelského porostu, může být uznán v jiné kategorii nebo generaci, které odpovídá svými vlastnostmi, pouze na základě podání nové žádosti o uznání množitelského porostu s uvedením odpovídající kategorie nebo generace.“. 24. V § 5 odstavec 9 zní: „(9) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) vzor žádosti o uznání množitelského porostu, b) výčet dokladů potřebných k ověření původu rozmnožovacího materiálu a vzory těchto dokladů, c) způsob určení čísla množitelského porostu podle odstavce 1, d) termíny a počty přehlídek množitelských porostů, e) vzory formulářů pro záznam o přehlídce množitelského porostu podle odstavce 4, f) požadavky na předplodiny množitelských porostů vymezených druhů v předcházejících letech podle odstavce 5, g) vzory uznávacích listů podle odstavců 7 a 8, h) postupy a metody hodnocení množitelských porostů.“. 25. V § 6 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní: „(9) U sadby brambor se k žádosti o odběr vzorku v řízení o uznání rozmnožovacího materiálu přiloží návěska vzorku pro stanovení zdravotního stavu.“. Dosavadní odstavec 9 se označuje jako odstavec 10. 26. V § 6 odstavec 10 zní: „(10) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) výčet a rozsah úředních zkoušek potřebných ke zjištění vlastností rozmnožovacího materiálu, b) způsob určení čísla partie rozmnožovacího materiálu, c) maximální hmotnost nebo počet kusů v partii rozmnožovacího materiálu, d) minimální velikosti vzorků rozmnožovacího materiálu včetně velikostí vzorků peletovaného, inkrustovaného a granulovaného osiva, osivových pásů a osivových rohoží, e) pravidla pro odběr vzorků pro srovnávací pokusy a zkoušky v rámci Evropské unie, f) postupy a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu, g) vzor žádosti podle odstavce 1 a vzor žádosti o odběr vzorku v řízení o uznání rozmnožovacího materiálu.“. 27. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který včetně nadpisu zní: „§ 6a Egalizace osiva (1) Egalizovat je možné partie osiva stejného druhu a odrůdy, a to celé nebo jejich části, za předpokladu, že a) u nich proběhlo již uznávací řízení, b) byla dodržena homogenita egalizované partie. (2) Pokud je egalizováno osivo partií různých kategorií nebo generací, odpovídá výsledná egalizovaná partie nejnižší kategorii a generaci z použitých partií. (3) Egalizovaná partie je označena číslem partie v rámci přidělené číselné řady; první číslice v čísle partie označuje rok egalizace. (4) Egalizovaná partie podléhá novému uznávacímu řízení. Dodavatel současně se žádostí o uznání egalizované partie předloží egalizační protokol. (5) Při odběru vzorků egalizované partie předloží dodavatel egalizační protokol a doklady, jejichž výčet a vzory stanoví prováděcí právní předpis. (6) Dodavatel je povinen vést evidenci o přípravě a uvádění do oběhu egalizovaných partií osiv. (7) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) výčet a vzory dokladů, které předloží dodavatel při odběru vzorků egalizované partie, b) náležitosti egalizačního protokolu a jeho vzor, c) způsob vedení evidence podle odstavce 6 a údaje o egalizovaném osivu vyžadované při vedení této evidence.“. 28. V § 7 odst. 6 písmeno j) zní: „j) způsob vedení evidence při výrobě a uvádění do oběhu rozmnožovacího materiálu, výčet a vzory formulářů, které dodavatel používá k vedení evidence při výrobě a uvádění do oběhu rozmnožovacího materiálu, včetně partiového štítku a vzoru formuláře k vedení záznamů o stavu množitelského porostu k výrobě standardního osiva,“. 29. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který včetně nadpisu zní: „§ 7a Osivo s neukončenou certifikací sklizené v České republice (1) Osivo s neukončenou certifikací sklizené v České republice nelze uvádět do oběhu na území České republiky. (2) Partii osiva s neukončenou certifikací musí doprovázet doklad vydaný Ústavem, jehož náležitosti a vzor stanoví prováděcí právní předpis. (3) Obaly osiva s neukončenou certifikací musí nést návěsku šedé barvy, jejíž náležitosti a vzor stanoví prováděcí právní předpis. (4) Dodavatel je povinen vést evidenci o osivu s neukončenou certifikací vyrobeném na území České republiky a uvedeném do oběhu mimo území České republiky. (5) Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti a vzor dokladu podle odstavce 2 a způsob vedení evidence podle odstavce 4.“. 30. V § 10 odst. 1 se slovo „odrůd“ zrušuje. 31. V § 11 odst. 3 písm. d) se za slovo „podrobnosti“ vkládají slova „a způsob“. 32. V § 12 odstavec 3 zní: „(3) Dodavatel, který hodlá vyrábět směs osiva k uvádění do oběhu, je povinen a) zajistit přípravu směsi vhodným postupem mísení a na vhodném mísicím zařízení, aby byla zajištěna homogenita vyrobené směsi, b) sdělit Ústavu předem podíl jednotlivých druhů a názvy odrůd ve směsi osiva, c) sdělit Ústavu název směsi, pokud bude uveden na obalu, d) určit osobu odpovědnou za proces mísení.“. 33. V § 12 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) provádí kontrolu směsí osiv, a to 1. namátkovou kontrolu procesu míchání směsí osiv, 2. namátkovou kontrolu složení směsí osiv.“. 34. V § 12 se na konci odstavce 6 doplňuje věta „Směs osiva nesmí být při prodeji konečnému spotřebiteli pro užití k nevýrobním a neobchodním účelům dále rozvažována.“. 35. V § 12 se za odstavec 6 vkládají nové odstavce 7 a 8, které včetně poznámky pod čarou č. 5a znějí: „(7) Při přípravě směsi osiv podle odstavce 2 písm. e) dodavatel a) přiloží k ohlášení směsi označení lokality, ze které bude proveden sběr osiva (dále jen „luční sběr“), včetně vyjádření místně příslušného orgánu ochrany přírody5a), který zároveň vymezí oblast, pro kterou je směs určena, b) sdělí Ústavu množství směsi, c) vede v evidenci druhové složení lučního sběru, a to odděleně od druhů a odrůd osiva uznaného. (8) Dodavatel vede evidenci o výrobě, způsobu míchání a uvádění do oběhu směsí osiva. 5a) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.“. Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 9. 36. V § 12 odst. 9 písmeno d) zní: „d) náležitosti a způsob vedení evidence o výrobě, způsobu míchání a uvádění do oběhu směsí osiv, včetně vzorů formulářů.“. 37. V § 12 se na konci odstavce 9 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) postup při následné kontrole směsi osiv prováděné Ústavem.“. 38. V § 13 odst. 3 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 39. V § 14 odst. 2 se za slovo „registrována“ vkládají slova „nebo zapsána ve společném katalogu odrůd, se“ a za slovem „zkoušky“ se slovo „se“ zrušuje. 40. V § 15 odst. 2 písmeno e) zní: „e) vést evidenci o výrobě sazenic zeleniny, včetně záznamů o kontrole kritických bodů a kontrolách provedených správními úřady a uchovávat je po dobu alespoň jednoho roku.“. 41. V § 15 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí: „(4) Ústav nebo jím pověřená osoba kontroluje sledování kritických bodů výrobního procesu sazenic zeleniny. (5) Dojde-li během balení, skladování, přepravy nebo při dodání ke smíchání partií sazenic zeleniny různého původu, zaznamená dodavatel v evidenci složení nové partie a původ jejích jednotlivých složek.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 6. 42. V § 15 odst. 6 písmeno c) zní: „c) kritické body sledované ve výrobním procesu sazenic zeleniny,“. 43. V § 15 odst. 6 písmeno e) zní: „e) náležitosti evidence včetně způsobu vedení záznamů o kontrole kritických bodů a kontrolách provedených správními úřady a podmínky pro sledování a kontrolu kritických bodů výrobního procesu sazenic zeleniny.“. 44. V § 17 odst. 4 písm. c) se za slova „odstavce 3“ vkládá slovo „pouze“. 45. V § 18 odst. 4 písm. b) se slovo „požadavky“ nahrazuje slovy „minimálně požadavky kladené“. 46. V § 18 odst. 4 písm. d) bodu 2 se slova „v § 3 odst. 3,“ zrušují. 47. V § 18 odst. 11 se za slovo „Ústavu“ vkládají slova „před uvedením do oběhu v České republice“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Pro toto oznámení se použije formulář oznámení dovozu.“. 48. V § 18 odstavec 12 zní: „(12) Ministerstvo stanoví vyhláškou údaje vyžadované při oznamování dovozu ze třetích zemí, vzor formuláře oznámení dovozu a vzor žádosti o povolení dovozu ze třetích zemí.“. 49. V § 19 odst. 2 písm. b) se slova „podle § 10 odst. 8“ nahrazují slovy „, s výjimkou podnoží nepatřících žádné odrůdě,“. 50. V § 19 odst. 3 větě první se slova „nebo podléhá úřednímu dozoru jako standardní rozmnožovací materiál révy“ zrušují. 51. V § 19 odst. 4 větě první se slova „nebo podléhá úřednímu dozoru jako standardní rozmnožovací materiál révy“ zrušují. 52. V § 19 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Dodavatel vede evidenci přijatých, vydaných a skartovaných návěsek podle jednotlivých kategorií a generací rozmnožovacího materiálu.“. 53. V § 19 se na konci odstavce 5 doplňují věty „Dojde-li z důvodu poškození nebo nutnosti použití jiných obalů k novému balení a označování rozmnožovacího materiálu, probíhá toto nové balení a označování pod úředním dozorem a dodavatel o provedené manipulaci vystaví protokol, jehož vzor stanoví vyhláška. Tento protokol Ústav následně potvrdí. Jestliže má dojít k novému balení a označování u rozmnožovacího materiálu z jiného členského státu nebo třetí země, Ústav si vyžádá předchozí souhlas příslušného certifikačního úřadu země původu.“. 54. V § 19 odst. 7 úvodní části ustanovení se slova „sklizeného v jiném členském státě“ nahrazují slovy „a osiva úředně nezapsaných odrůd“. 55. V § 19 odst. 9 se slova „, standardní rozmnožovací materiál révy“ zrušují. 56. V § 19 odstavec 12 zní: „(12) Osivo s neukončenou certifikací musí být kromě úřední návěsky provázeno také úředním dokladem, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.“. 57. V § 19 odst. 14 se slova „partii osiva nebo rozmnožovacího materiálu révy“ nahrazují slovy „rozmnožovací materiál“. 58. V § 19 odst. 15 písmeno c) zní: „c) vzor úřední návěsky a návěsky dodavatele, náležitosti a požadavky, které musí splňovat úřední návěska a návěska dodavatele pro jednotlivé druhy,“. 59. V § 19 odst. 15 písmeno f) zní: „f) požadavky, které musí splňovat úřední návěska základního rozmnožovacího materiálu a certifikovaného rozmnožovacího materiálu,“. 60. V § 19 odst. 15 písm. g) se slova „sklizeného v jiném členském státě a uznávaného podle § 4 odst. 10“ zrušují. 61. V § 19 se na konci odstavce 15 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena j) až m), která znějí: „j) požadavky, které musí splňovat zvláštní návěska rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu s klíčivostí nižší, než stanoví prováděcí právní předpis, a zvláštní návěska osiva uváděného do oběhu před ukončením úřední zkoušky klíčivosti, k) vzor protokolu podle odstavce 5 a postup při novém balení a označování rozmnožovacího materiálu podle odstavce 5, l) vzor formuláře pro vedení evidence návěsek u dodavatele podle odstavce 4, m) barevné odlišení návěsek podle kategorií a generací rozmnožovacího materiálu a vzory návěsek.“. 62. V § 19a odst. 1 se za slova „malého balení“ vkládají slova „nebo nejvyšší povolený počet kusů v malém balení“. 63. V § 19a odst. 6 písm. a) se za slova „malého balení“ vkládají slova „nebo nejvyšší povolený počet kusů v malém balení“. 64. V § 22 odst. 1 písm. a) se slovo „uznaného“ zrušuje. 65. V § 22 odst. 2 se za slovo „zeleniny“ vkládají slova „a standardního osiva zeleniny“ a za slovo „provádí“ se vkládají slova „pomocí vegetačních zkoušek“. 66. V § 22 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Ústav provádí namátkovou kontrolu kvality moření osiva uvedeného do oběhu.“. Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 5 až 9. 67. V § 22 odst. 6 písm. a) bodu 1 se za slovo „evidence“ vkládají slova „a daňových dokladů, které obsahují čísla partií,“. 68. V § 22 odst. 6 písm. a) bodu 2 se za slovo „nichž“ vkládá slovo „se“. 69. V § 22 se doplňuje odstavec 10, který zní: „(10) Ministerstvo stanoví vyhláškou a) četnost a způsob provádění kontroly podle odstavce 4, b) pravidla pro zakládání a vyhodnocování vegetačních zkoušek, vzor zápisu z hodnocení vegetační zkoušky a vzor návěsky vzorku na vegetační zkoušku.“. 70. V § 23 odst. 1 se slova „pokud se jedná o“ zrušují. 71. § 32 včetně nadpisu zní: „§ 32 Rozhodnutí o registraci Ústav vydá rozhodnutí o registraci odrůdy, jejíž zkoušení bylo ukončeno, a zapíše odrůdu do Státní odrůdové knihy, jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 26 odst. 1.“. 72. V § 38a odst. 1 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c). 73. V § 38a odst. 2 písm. b) se za slovo „podle“ vkládají slova „§ 6a odst. 6, § 7a odst. 4,“ a za slova „§ 11 odst. 2,“ se vkládají slova „§ 12 odst. 7 písm. c), § 12 odst. 8,“. 74. V § 38a odst. 2 písm. e) se slovo „záznam“ nahrazuje slovy „evidenci nebo záznamy“. 75. V § 38a odst. 2 písm. j) se číslo „7“ nahrazuje číslem „8“. 76. V § 38a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena r) až t), která znějí: „r) jako dodavatel osiva, které je uznáváno podle § 4 až 7 nebo je povoleno jako obchodní osivo podle § 11, nevede evidenci přijatých, vydaných a skartovaných návěsek podle § 19 odst. 4, s) bez dozoru Ústavu znovu uzavře obal rozmnožovacího materiálu, který byl uzavřen úředně nebo pod dozorem Ústavu, nebo nevystaví protokol o novém balení a označení rozmnožovacího materiálu podle § 19 odst. 5, t) jako dodavatel, který vyrábí směs osiva k uvádění do oběhu, nesplní povinnost podle § 12 odst. 3.“. 77. V § 38a odst. 4 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 78. V § 38a odst. 5 písm. a) se slova „až c)“ nahrazují slovy „a b)“ a slova „až p)“ se nahrazují slovy „až t)“. 79. V § 38a odst. 5 písm. b) se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. c)“. 80. V § 38b odst. 1 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c). 81. V § 38b odst. 2 písm. b) se za slovo „podle“ vkládají slova „§ 6a odst. 6, § 7a odst. 4,“ a za slova „§ 11 odst. 2,“ se vkládají slova „§ 12 odst. 7 písm. c),“. 82. V § 38b odst. 2 písm. e) se slovo „záznam“ nahrazuje slovy „evidenci nebo záznamy“. 83. V § 38b odst. 2 písm. j) se číslo „7“ nahrazuje číslem „8“. 84. V § 38b se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena r) až t), která znějí: „r) jako dodavatel osiva, které je uznáváno podle § 4 až 7 nebo je povoleno jako obchodní osivo podle § 11, nevede evidenci přijatých, vydaných a skartovaných návěsek podle § 19 odst. 4, s) bez dozoru Ústavu znovu uzavře obal rozmnožovacího materiálu, který byl uzavřen úředně nebo pod dozorem Ústavu, nebo nevystaví protokol o novém balení a označení rozmnožovacího materiálu podle § 19 odst. 5, t) jako dodavatel, který vyrábí směs osiva k uvádění do oběhu, nesplní povinnost podle § 12 odst. 3.“. 85. V § 38b odst. 4 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“. 86. V § 38b odst. 5 písm. a) se slova „až c)“ nahrazují slovy „a b)“ a slova „až p)“ se nahrazují slovy „až t)“. 87. V § 38b odst. 5 písm. b) se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. c)“. 88. V názvu přílohy č. 2 se za slovo „Seznam“ vkládá slovo „katastrálních“ a slovo „obcí“ se zrušuje. 89. V příloze č. 2 se v okresu Klatovy názvy obcí „Bílenice“, „Rozsedly“ a „Žihobce“ zrušují. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Zákon č. 95/2009 Sb.
Zákon č. 95/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 14. 4. 2009, datum účinnosti 14. 4. 2009, částka 30/2009 * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zemědělství * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 1. 2013 (503/2012 Sb.) 95 ZÁKON ze dne 26. března 2009, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zemědělství Čl. II Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., zákona č. 307/2000 Sb., zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 317/2004 Sb., zákona č. 94/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 409/2006 Sb. a zákona č. 35/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 2da odst. 3 písm. f) se za slovo „nepříznivými“ vkládá slovo „ekonomickými,“. 2. V § 2da se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) provozní financování.“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Zákon č. 94/2009 Sb.
Zákon č. 94/2009 Sb. Zákon o přijetí úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II. Vyhlášeno 14. 4. 2009, datum účinnosti 14. 4. 2009, částka 30/2009 * § 1 - (1) Česká republika je oprávněna přijmout úvěr od Evropské investiční banky na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II., evidovaného v Informačním systému financování rep * § 2 - O prostředky získané úvěrem podle § 1 odst. 1 lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu v rozpočtovém roce, ve kterém budou takto získané prostředky použity. O výši tohoto překročení se v příslušném rozpočtovém roc * § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Aktuální znění od 14. 4. 2009 94 ZÁKON ze dne 26. března 2009 o přijetí úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 (1) Česká republika je oprávněna přijmout úvěr od Evropské investiční bankybanky na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II., evidovaného v Informačním systému financování reprodukce majetku podle jiného právního předpisu1). Úvěr může činit nejvýše 3 000 000 000 Kč a musí být splatný ve lhůtě do 25 let ode dne podpisu smlouvy o úvěru, nejpozději do 31. prosince 2033. (2) Úvěrovou smlouvu o přijetí úvěru podle odstavce 1 sjedná a uzavře jménem České republiky ministr financí. § 2 O prostředky získané úvěrem podle § 1 odst. 1 lze překročit celkové výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu v rozpočtovém roce, ve kterém budou takto získané prostředky použity. O výši tohoto překročení se v příslušném rozpočtovém roce mění saldo státního rozpočtu a financující položky. § 3 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r. 1) § 12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 26/2008 Sb.
Zákon č. 93/2009 Sb.
Zákon č. 93/2009 Sb. Zákon o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech) Vyhlášeno 14. 4. 2009, datum účinnosti 14. 4. 2009, částka 30/2009 * ČÁST PRVNÍ - O AUDITORECH (§ 1 — § 58) * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 284/2004 Sb., ve znění zákona č. 344/2005 Sb. (§ 59 — § 59) * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (§ 60 — § 60) * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem (§ 61 — § 61) * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních sankcí (§ 62 — § 62) * ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST (§ 63 — § 63) Aktuální znění od 1. 1. 2024 (349/2023 Sb.) 93 ZÁKON ze dne 26. března 2009 o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ O AUDITORECH HLAVA I ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie24) a upravuje výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, působnost Komory auditorů České republikyKomory auditorů České republiky (dále jen „Komora“), působnost Rady pro veřejný dohled nad auditem (dále jen „Rada“), jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) povinným auditempovinným auditem ověření účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky, zda podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví, na jehož základě je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka sestavena, pokud takové ověření vyžaduje jiný právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie, b) ověřením výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávyověřením výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávy ověření, zda údaje obsažené ve výroční zprávě nebo konsolidované výroční zprávě, které popisují skutečnosti, jež jsou též předmětem zobrazení v účetní závěrce nebo konsolidované účetní závěrce, jsou ve všech významných ohledech v souladu s příslušnou účetní závěrkou nebo konsolidovanou účetní závěrkou; ověření výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávyověření výroční zprávy nebo konsolidované výroční zprávy nezahrnuje ověření účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky a zpráv auditoraauditora o jejich ověření, c) auditorskou činností provádění povinného auditupovinného auditu, přezkoumání hospodaření podle jiného právního předpisu6), pokud toto přezkoumání provádí auditorauditor, ověřování účetních záznamů, ověřování jiných ekonomických informací auditoremauditorem, ověřování zprávy o udržitelnosti nebo provádění dalších činností auditoremauditorem, pokud tak stanoví jiný právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie, nebo jiné ověřování účetní závěrky, jiných účetních záznamů nebo jejich částí prováděné auditoremauditorem, d) statutárním auditoremstatutárním auditorem fyzická osoba, které bylo Komorou vydáno rozhodnutí o oprávnění provádět auditorskou činnostauditorskou činnost (dále jen „auditorské oprávnění“), e) auditorskou společnostíauditorskou společností právnická osoba, které bylo Komorou vydáno auditorské oprávnění, f) auditoremauditorem statutární auditorstatutární auditor nebo auditorská společnostauditorská společnost, g) auditorskou osobou ze třetí zemětřetí země jiná než fyzická osoba, která je oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu ve třetí zemitřetí zemi a není oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu v členském státěčlenském státě, h) auditorem ze třetí zeměauditorem ze třetí země fyzická osoba, která je oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu ve třetí zemitřetí zemi a není oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu v členském státěčlenském státě, i) auditorskou osobou z jiného členského státuauditorskou osobou z jiného členského státu jiná než fyzická osoba, která je oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu v jiném členském státěčlenském státě, j) auditorem z jiného členského státuauditorem z jiného členského státu fyzická osoba, která je oprávněna k provádění povinného auditupovinného auditu v jiném členském státěčlenském státě, k) auditorem skupinyauditorem skupiny jeden nebo více auditorůauditorů, kteří provádějí povinný auditpovinný audit konsolidované účetní závěrky, l) sítísítí rozsáhlejší struktura vztahů nebo osob, ke které auditorauditor patří, a která je zaměřena na spolupráci a na sdílení výnosů nebo nákladů, nebo má společného majitele, stejnou ovládající osobu nebo společné vedení, společnou koncepci a postupy pro vnitřní systém řízení kvality, společnou obchodní strategii, či používají společnou obchodní značku nebo sdílí významnou část odborných kapacit, m) propojenou osobou auditorské společnostipropojenou osobou auditorské společnosti osoba, která 1. má s auditorskou společnostíauditorskou společností stejnou ovládající osobu, nebo 2. je s auditorskou společnostíauditorskou společností pod podstatným vlivem stejné osoby podle zákona o účetnictví, n) klíčovým auditorským partneremklíčovým auditorským partnerem 1. jeden nebo více statutárních auditorůstatutárních auditorů, který je auditorskou společnostíauditorskou společností určen jako osoba odpovědná za provedení povinného auditupovinného auditu jménem auditorské společnostiauditorské společnosti, 2. v případě auditu skupiny jeden nebo více statutárních auditorůstatutárních auditorů, kteří jsou určeni auditorskou společnostíauditorskou společností jako odpovědné osoby za provedení povinného auditupovinného auditu na úrovni skupiny, a jeden nebo více statutárních auditorůstatutárních auditorů, kteří jsou určeni jako odpovědné osoby na úrovni významných dceřiných společností, nebo 3. jeden nebo více statutárních auditorůstatutárních auditorů, kteří podepisují zprávu auditoraauditora, o) třetí zemítřetí zemí země, která není členským státemčlenským státem, p) členským státemčlenským státem členský státčlenský stát Evropské unie nebo stát, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, q) konsolidující účetní jednotkoukonsolidující účetní jednotkou účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou, s výjimkou ovládajících osob, které vykonávají společný vliv, r) domovským členským státemdomovským členským státem členský státčlenský stát, v němž statutární auditorstatutární auditor nebo auditor z jiného členského státuauditor z jiného členského státu získal odbornou kvalifikaci k provádění povinného auditupovinného auditu postupem podle § 4 nebo obdobným postupem stanoveným jiným členským státemčlenským státem, nebo stát, v němž auditorská společnostauditorská společnost nebo auditorská osoba z jiného členského státuauditorská osoba z jiného členského státu získala auditorské oprávnění postupem podle § 5 nebo obdobným postupem stanoveným jiným členským státemčlenským státem. § 2a Ověření zprávy o udržitelnosti (1) Ověřením zprávy o udržitelnosti je ověření poskytující omezené ujištění, zda zpráva o udržitelnosti a) byla vypracována v souladu s právními předpisy a přímo použitelným právním předpisem Evropské unie upravujícím rámec pro usnadnění udržitelných investic a standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti včetně postupu pro určování informací vykazovaných podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, b) byla vypracována a značkována v souladu s právními předpisy a přímo použitelným právním předpisem Evropské unie upravujícím jednotný elektronický formát pro podávání zpráv. (2) Není-li stanoveno jinak, na ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti se použijí ustanovení tohoto zákona o ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 2b Obecná ustanovení (1) Kontrolním orgánem se v tomto zákoně rozumí dozorčí rada, správní rada při výkonu kontrolní působnosti, kontrolní komise nebo jiný orgán s obdobnou kontrolní působností, v závislosti na právní formě právnické osoby, o kterou se jedná. (2) Řídicím orgánem se v tomto zákoně rozumí statutární orgán obchodní korporace, u akciové společnostiakciové společnosti nebo evropské společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury společnosti správní rada při výkonu řídící působnosti, nebo jiný orgán vykonávající řídící funkce, v závislosti na právní formě právnické osoby, o kterou se jedná. (3) Pokud tento zákon stanoví práva a povinnosti účetní jednotce, která nemá právní osobnost, vykonává tato práva a povinnosti ten, kdo ji zastupuje. HLAVA II § 3 Výkon auditorské činnosti (1) Auditorskou činnostAuditorskou činnost podle tohoto zákona jsou oprávněni provádět pouze auditořiauditoři. (2) Auditorská společnostAuditorská společnost vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost pouze vlastním jménem a na vlastní účet. (3) Statutární auditorStatutární auditor vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo pro jiného auditoraauditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorské společnostiauditorské společnosti. (4) Statutární auditorStatutární auditor, který vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, nesmí vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost pro jiného auditoraauditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorské společnostiauditorské společnosti. Statutární auditorStatutární auditor, který vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost pro jiného auditoraauditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník auditorské společnostiauditorské společnosti, nesmí vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost pro více než jednoho auditoraauditora v rámci základního pracovněprávního vztahu nebo jako společník jedné auditorské společnostiauditorské společnosti. § 4 Vydání auditorského oprávnění fyzické osobě (1) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění fyzické osobě, která a) získala vysokoškolské vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu9), zahraniční vysokoškolské vzdělání, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle jiného právního předpisu9), nebo dokončila studium, které je uznané příslušným členským státem za součást jeho vysokoškolského systému a jehož dokončení poskytuje studentovi vysokoškolskou kvalifikaci, b) je plně svéprávná, c) je bezúhonná, d) absolvovala po dobu alespoň 3 let odbornou praxi podle § 29 nebo odbornou praxi v obdobné pracovní pozici v jiném členském státě, v rozsahu nejméně 35 hodin týdně nebo po dobu ekvivalentní době 3 let, pokud byla praxe v rámci týdne kratší; odborná praxe musí být vykonávána alespoň osm měsíců při provádění ověření zpráv o udržitelnosti nebo jiných služeb souvisejících s udržitelností, e) nevykonává činnost, na niž se vztahuje omezení uvedené v § 23, f) složila auditorskou zkoušku, g) nemá evidován nedoplatek u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky, nemá evidován nedoplatek na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění a nemá evidován nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s výjimkou nedoplatku, u kterého bylo povoleno splácení ve splátkách, a není v prodlení se splácením splátek, h) složila slib auditoraauditora. (2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje fyzická osoba, která a) byla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, nebo b) byla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s prováděním auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena11). Za bezúhonnou se nepovažuje rovněž fyzická osoba, která nemá z profesního hlediska dobrou pověst. (3) Splnění požadavku a) uvedeného v odstavci 1 písm. a) dokládá žadatel vysokoškolským diplomem, dodatkem k diplomu, osvědčením o uznání vysokoškolského vzdělání v České republice nebo jejich ověřenou kopií nebo jiným obdobným dokladem osvědčujícím úspěšné ukončení vysokoškolského programu v zahraničí, b) uvedeného v odstavci 1 písm. d) dokládá žadatel pracovní smlouvou nebo potvrzením od zaměstnavatele, c) uvedeného v odstavci 1 písm. e) prokazuje žadatel čestným prohlášením, d) uvedeného v odstavci 1 písm. g) dokládá žadatel příslušnými potvrzeními, která nejsou ke dni podání žádosti starší 30 dnů. (4) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele podle odstavce 1 písm. c) si Komora vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů. (5) Za účelem doložení bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) předloží žadatel, který je státním příslušníkem jiného státu, než je Česká republika, výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu nebo státu posledního pobytu; je-li státem posledního pobytu žadatele Česká republika, postupuje se podle odstavce 4. Nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti. Je-li žadatel státním příslušníkem jiného členského státučlenského státu Evropské unie nebo má adresu bydliště v jiném členském státěčlenském státě Evropské unie a nepředložil-li výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu, popřípadě státu jeho posledního pobytu, je-li nebo byl-li jím jiný členský státčlenský stát nebo Švýcarská konfederace, doloží bezúhonnost výpisem z Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace, které jsou zapsány v evidenci trestů jiného členského státučlenského státu Evropské unie. Tyto doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce. (6) Do 30 dnů ode dne doložení splnění všech požadavků uvedených v odstavcích 1 písm. a) až g) umožní Komora žadateli složení slibu auditoraauditora. Slib auditoraauditora se skládá do rukou prezidenta nebo viceprezidenta Komory. Slib zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při provádění auditorské činnosti budu dodržovat právní řád České republiky, vnitřní předpisy Komory auditorů České republikyKomory auditorů České republiky a auditorské standardy, ctít etiku auditorské profese a dodržovat povinnost mlčenlivosti.“ Po složení slibu Komora bezodkladně vydá žadateli auditorské oprávnění a zapíše jej do rejstříku auditorůauditorů (dále jen „rejstřík“) podle § 12. § 5 Vydání auditorského oprávnění obchodní společnosti (1) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění obchodní společnosti, která splňuje tyto podmínky: a) fyzické osoby, které budou pro takovou osobu provádět povinné auditypovinné audity, jsou statutárními auditorystatutárními auditory, b) většinou hlasovacích práv v ní disponují statutární auditořistatutární auditoři, auditoři z jiného členského státuauditoři z jiného členského státu, auditorské společnostiauditorské společnosti nebo auditorské osoby z jiného členského státuauditorské osoby z jiného členského státu, c) většina členů řídicího orgánu jsou statutární auditořistatutární auditoři, auditoři z jiného členského státuauditoři z jiného členského státu, auditorské společnostiauditorské společnosti nebo auditorské osoby z jiného členského státuauditorské osoby z jiného členského státu; má-li řídicí orgán dotčené osoby 2 členy, musí stanovené podmínky splňovat alespoň jeden z nich, d) členové jejího řídicího orgánu a zástupci právnických osob, které jsou členem řídicího orgánu, jsou bezúhonní, e) není na základě pravomocného rozhodnutí soudu v úpadku, f) nevykonává činnost, na níž se vztahuje omezení uvedené v § 23, g) nemá evidován nedoplatek u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky, nemá evidován nedoplatek na pojistném a na penále na veřejném zdravotním pojištění a nemá evidován nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s výjimkou nedoplatku, u kterého bylo povoleno splácení ve splátkách, a není v prodlení se splácením splátek; to neplatí, jde-li o osobu, která před podáním žádosti o vydání auditorského oprávnění neprováděla svoji činnost na území České republiky, h) je bezúhonná, i) její skutečný majitel podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů (dále jen „skutečný majitel“) je bezúhonný. (2) Na žádost Komora udělí auditorské oprávnění právnické osobě před jejím vznikem, pokud je založena jako akciová společnostakciová společnost, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, evropská společnost nebo evropské hospodářské zájmové sdružení, a prokáže-li splnění podmínek stanovených v odstavci 1 písm. a) až d) a i). Této osobě vzniká auditorské oprávnění dnem jejího zápisu do obchodního rejstříku. Nepodá-li tato osoba návrh na zápis ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení auditorského oprávnění nebo není-li v této lhůtě návrhu vyhověno, rozhodne Komora o nesplnění podmínek pro vznik auditorského oprávnění. (3) Komora zapíše auditorskou společnostauditorskou společnost do rejstříku a přidělí jí evidenční číslo a) ke dni nabytí právní moci auditorského oprávnění, jde-li o právnickou osobu uvedenou v odstavci 1, b) do 5 dnů ode dne, kdy Rejstříkový soud oznámí Komoře zveřejnění údaje o jejím zápisu do obchodního rejstříku, jde-li o právnickou osobu uvedenou v odstavci 2. (4) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje právnická osoba, která a) byla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, nebo b) byla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s prováděním auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena23). Za bezúhonnou se nepovažuje rovněž právnická osoba, která nemá z profesního hlediska dobrou pověst. (5) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby podle odstavce 1 písm. h) si Komora vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů. (6) Za účelem doložení bezúhonnosti žadatele podle odstavce 1 písm. h) předloží žadatel z jiného státu, než je Česká republika, výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu. Nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti. Tyto doklady nesmí být ke dni podání žádosti starší než 3 měsíce. (7) Pro doložení bezúhonnosti člena řídicího orgánu žadatele, zástupce právnické osoby, která je členem řídicího orgánu žadatele, a skutečného majitele žadatele se § 4 odst. 4 a 5 a § 5 odst. 5 a 6 použijí obdobně. (8) Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. g) dokládá žadatel příslušnými potvrzeními, která ke dni podání žádosti nejsou starší 30 dnů. (9) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění také auditorské osobě ze třetí země, pokud splňuje podmínky pro vydání auditorského oprávnění podle odstavce 1 a podmínky stanovené mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu České republiky, a tato osoba prokáže, že je oprávněna provádět povinný audit ve státě, který je smluvní stranou této mezinárodní smlouvy, která Českou republiku zavazuje zajistit auditorským osobám ze třetí země tohoto státu přístup k provádění povinného auditu. (10) Auditorská osoba ze třetí země, které bylo vydáno auditorské oprávnění, se považuje za auditorskou společnostauditorskou společnost podle tohoto zákona. § 6 Pozastavení výkonu auditorské činnosti (1) Komora pozastaví statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, a to do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí. (2) Komora může pozastavit statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s prováděním auditorské činnostiauditorské činnosti nebo pokud bylo zahájeno řízení o omezení jeho svéprávnosti. Výkon auditorské činnostiauditorské činnosti může být z těchto důvodů pozastaven nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání nebo řízení o omezení svéprávnosti končí. (3) Komora pozastaví auditorské společnostiauditorské společnosti výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, a to do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí. (4) Komora může pozastavit auditorské společnostiauditorské společnosti výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s prováděním auditorské činnostiauditorské činnosti. Výkon auditorské činnostiauditorské činnosti může být z tohoto důvodu pozastaven nejdéle do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí. (5) Po dobu pozastavení výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti a) není auditorauditor oprávněn vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost, b) se statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi pozastavuje výkon funkce v orgánech Komory uvedených v § 32 odst. 1 písm. b) až d), c) nemůže být statutární auditorstatutární auditor volen do orgánů Komory uvedených v § 32 odst. 1 písm. b) až d), d) nejsou dotčeny povinnosti auditoraauditora podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu. (6) AuditorAuditor je povinen Komoře bezodkladně písemně oznámit skutečnosti podle odstavců 1 až 4. K oznámení připojí kopii příslušných rozhodnutí. § 7 Zákaz výkonu auditorské činnosti (1) Statutární auditorStatutární auditor nesmí vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost, pokud a) mu byl pravomocným rozhodnutím uložen zákaz výkonu auditorské činnosti v řízení podle § 26 nebo podle hlavy XI, b) mu byl uložen trest zákazu činnosti podle jiného právního předpisu spočívající v zákazu vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost, c) je v prodlení se zaplacením příspěvků na činnost Komory delším než 1 rok a příspěvek nezaplatí ani na písemnou výzvu Komory v náhradní jednoměsíční lhůtě, a to od prvního dne následujícího po marném uplynutí náhradní lhůty, nebo d) byl omezen ve svéprávnosti. (2) Auditorská společnostAuditorská společnost nesmí vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost, pokud a) jí byl pravomocným rozhodnutím uložen zákaz výkonu auditorské činnosti v řízení podle § 26 nebo podle hlavy XI, b) přestala splňovat některou z podmínek stanovených v § 5 odst. 1 písm. a), b) nebo c) a nenapraví tento stav do 6 měsíců ode dne porušení této podmínky, a to ode dne uplynutí této lhůty, c) jí byl uložen trest zákazu činnosti podle jiného právního předpisu spočívající v zákazu vykonávat auditorskou činnostauditorskou činnost, nebo d) je v prodlení se zaplacením příspěvků na činnost Komory delším než 1 rok a příspěvek nezaplatí ani na písemnou výzvu Komory v náhradní jednoměsíční lhůtě, a to od prvního dne následujícího po marném uplynutí náhradní lhůty. (3) Komora zakáže výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud a) statutární auditorstatutární auditor přestal splňovat požadavek bezúhonnosti, b) statutární auditorstatutární auditor přestal splňovat požadavek podle § 4 odst. 1 písm. e), c) auditorská společnostauditorská společnost přestala splňovat požadavek bezúhonnosti, d) auditorská společnostauditorská společnost přestala splňovat požadavek podle § 5 odst. 1 písm. d) nebo i) a nenapraví-li tento stav do 6 měsíců ode dne, kdy přestala splňovat tento požadavek, a to ode dne uplynutí této lhůty, nebo e) auditorská společnostauditorská společnost přestala splňovat požadavek podle § 5 odst. 1 písm. f). § 7b Další důvody zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti (1) Komora rozhodne o zániku oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud o to auditorauditor písemně požádá, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy byla Komoře doručena žádost, není-li v žádosti uveden den pozdější. Nerozhodne-li Komora v této lhůtě, oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti marným uplynutím lhůty zaniká. (2) Statutárnímu auditoroviStatutárnímu auditorovi zaniká oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, a to dnem smrti nebo dnem, který se pokládá za den jeho smrti. (3) Auditorské společnostiAuditorské společnosti zaniká oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, pokud zanikne, a to dnem jejího zániku. (4) Řízení o zániku oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti podle odstavce 1 Komora přeruší, pokud není ukončeno kárné řízení, kontrola kvality nebo jiné řízení vedené Komorou nebo Radou, anebo nemá-li auditorauditor splněny veškeré povinnosti vůči Komoře a Radě, a to do ukončení těchto řízení nebo kontroly anebo do splnění těchto povinností. § 7c Společná ustanovení k pozastavení nebo zákazu výkonu auditorské činnosti nebo zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti (1) AuditoroviAuditorovi, který má zakázán výkon auditorské činnosti podle § 7, současně zaniká oprávnění k výkonu auditorské činnosti. (2) Zánikem oprávnění k výkonu auditorské činnosti není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 15, povinnost uchovávat dokumentaci, informace a záznamy podle čl. 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 a spis auditoraauditora podle § 20a odst. 2. (3) Žádá-li ten, komu zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnosti, o vydání auditorského oprávnění ve lhůtě, která je kratší než 5 let ode dne zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti, § 4 odst. 1 písm. d), f) a h) se nepoužije. (4) Tomu, komu zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnosti, lhůta stanovená v odstavci 3 neběží po dobu, po kterou je kontrolorem kvality v rámci systému zajištění kvality podle § 24 odst. 2. (5) Tomu, komu zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnosti zákazem podle § 7 odst. 1 písm. a) a b) nebo § 7 odst. 2 písm. a) a c), může být vydáno auditorské oprávnění nejdříve po uplynutí doby, na kterou byl zákaz výkonu auditorské činnosti uložen. (6) Informaci o pozastavení výkonu auditorské činnosti nebo zániku oprávnění k výkonu auditorské činnosti a jejich důvodech zaznamená Komora bezodkladně v rejstříku. O těchto skutečnostech informuje Komora Radu a příslušný orgán členského státu, ve kterém je auditor oprávněn provádět povinný audit. § 8 Auditorská zkouška (1) Auditorská zkouška sestává z dílčích částí. Auditorská zkouška je složena, pokud jsou úspěšně vykonány všechny její dílčí části. Auditorská zkouška se koná v českém jazyce a je písemná. (2) Obsah dílčích částí auditorské zkoušky musí odpovídat účelu auditorské zkoušky, kterým je zjistit úroveň znalostí žadatele potřebných k provádění auditorské činnosti. (3) Auditorskou zkouškou jsou prověřovány znalosti v těchto oblastech: a) všeobecná účetní teorie a zásady, b) právní předpisy a standardy vztahující se k sestavení účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, c) právní předpisy a standardy upravující podávání přehledu informací o udržitelnosti, d) mezinárodní účetní standardy, mezinárodní standardy účetního výkaznictví a související interpretace, novely těchto standardů a souvisejících interpretací vydané nebo přijaté Radou pro mezinárodní účetní standardy, e) finanční analýza, f) analýza udržitelnosti, g) manažerské účetnictví, h) řízení rizik a vnitřní kontrola, i) provádění auditu a profesní znalosti, j) právní předpisy a profesní standardy vztahující se k povinnému auditu a statutárním auditorůmstatutárním auditorům, k) právní předpisy a profesní standardy vztahující se k ověření zprávy o udržitelnosti, l) mezinárodní auditorské standardy vydané Radou pro mezinárodní auditorské a ověřovací standardy a auditorské standardy vydané Komorou a m) profesní etika a nezávislost. (4) Auditorská zkouška se dále zaměřuje v rozsahu významném pro provádění auditorské činnosti na znalosti v těchto oblastech: a) správa a řízení obchodních korporací, b) informační a komunikační systémy, c) podniková ekonomika a všeobecná a finanční ekonomie, d) postupy náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti, e) matematika a statistika a f) základní zásady finančního řízení. (5) Auditorská zkouška se dále zaměřuje v rozsahu významném pro provádění auditorské činnosti na znalosti právního řádu České republiky v těchto oborech práva: a) občanské a obchodní právo, b) finanční právo, c) insolvenční právo a d) pracovní právo a právo sociálního zabezpečení. (6) Komora stanoví v každém kalendářním pololetí nejméně jeden termín pro konání každé dílčí části auditorské zkoušky. Auditorská zkouška musí být složena nejpozději do 5 let ode dne konání první dílčí části auditorské zkoušky. Pokud některá z dílčích částí auditorské zkoušky byla úspěšně vykonána před více než 5 lety ode dne úspěšného vykonání poslední dílčí části auditorské zkoušky, k jejímu vykonání se nepřihlíží. (7) Pokud uchazeč úspěšně vykonal zkoušku formou státní závěrečné zkoušky na vysoké škole nebo srovnatelnou profesní kvalifikační zkoušku v členském státě v jednom nebo více oblastech nebo oborech uvedených v odstavcích 3 až 5, rozsah a obsah této zkoušky se v rozhodující části shoduje s oblastmi nebo obory auditorské zkoušky podle odstavců 3 až 5 a zkouška byla úspěšně vykonána nejvýše 5 let přede dnem, kdy uchazeč požádal o vykonání auditorské zkoušky, je tento uchazeč od dílčí auditorské zkoušky, které se taková zkouška týká, osvobozen, pokud o to požádá. O shodě rozsahu a obsahu zkoušky rozhoduje Komora. Proti rozhodnutí Komory se lze odvolat k Radě. (8) Komora uchovává osobní údajeosobní údaje uvedené v přihlášce k auditorské zkoušce a k jejím dílčím částem do doby ukončení řízení o udělení auditorského oprávnění. § 8a Rozdílová zkouška (1) Rozdílovou zkouškou se podle zákona o uznávání odborné kvalifikace13) ověřuje úroveň přiměřených znalostí právního řádu České republiky v rozsahu, v jakém se vztahují k povinnému auditu a ověřování zprávy o udržitelnosti. (2) Rozdílová zkouška sestává z dílčích částí. Rozdílová zkouška je složena, pokud jsou úspěšně vykonány všechny dílčí části rozdílové zkoušky. Rozdílová zkouška se koná v českém jazyce a je písemná. (3) Při stanovení obsahu jednotlivých dílčích částí rozdílové zkoušky Komora zohlední doporučení Rady vydaná podle § 38 odst. 2 písm. i). (4) Pro rozdílovou zkoušku se § 8 odst. 6 až 8 použijí obdobně. § 8b Zkušební řád (1) Komora vydá zkušební řád, který je vnitřním předpisem Komory. (2) Zkušební řád stanoví a) postup při posuzování kvalifikačních předpokladů podle § 4, b) obsah jednotlivých dílčích částí auditorské zkoušky a dílčích částí rozdílové zkoušky, c) počet dílčích částí auditorské zkoušky a dílčích částí rozdílové zkoušky, d) výši poplatku za přihlášku k dílčí části auditorské zkoušky a splatnost poplatku; výše poplatku za přihlášku k dílčí části auditorské zkoušky nesmí být vyšší než 7 000 Kč, e) výši poplatku za přihlášku k rozdílové zkoušce a splatnost poplatku; poplatek spojený s provedením rozdílové zkoušky nesmí být vyšší než částka stanovená podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, f) postup při neúčasti na dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky, g) způsob, jakým je žadatel vyrozuměn o výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky, h) počet členů odvolací zkušební komise a její postup při přezkumu hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo výsledku dílčí části rozdílové zkoušky dílčí zkušební komisí, i) způsob organizačního zajištění auditorské zkoušky a rozdílové zkoušky a způsob dokumentování konání, průběhu a hodnocení jednotlivých zkoušek a případných přezkumů. § 8c Zkušební komise (1) Zkušební komise je složena ze statutárních auditorůstatutárních auditorů a dalších odborníků z teorie a praxe v oblastech a oborech uvedených v § 8. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává Rada. (2) Hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo výsledku dílčí části rozdílové zkoušky provádí nejméně tříčlenná dílčí zkušební komise. Předsedu a členy dílčí zkušební komise jmenuje Komora z členů zkušební komise. Počet členů dílčí zkušební komise musí být vždy lichý. (3) Dílčí zkušební komise rozhoduje o hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky uchazeče výrokem „vyhověl“ nebo „nevyhověl“. (4) Uchazeč může písemně požádat Komoru o přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky, a to do 15 dnů ode dne, kdy byl o hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky vyrozuměn. (5) Přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky provádí nejméně tříčlenná odvolací zkušební komise složená z členů zkušební komise, kteří nerozhodovali o hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky. Předsedu a členy odvolací zkušební komise jmenuje Komora. (6) Odvolací zkušební komise rozhodne o žádosti o přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení, a to tak, že hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky změní, nebo zruší a nařídí opakování dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky, pokud zjistí, že při této dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky byly porušeny právní předpisy nebo byly zjištěny jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky; v opačném případě hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky potvrdí. Proti rozhodnutí o žádosti o přezkoumání hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky se nelze odvolat. (7) Opakování dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky se koná nejpozději do 30 dnů ode dne vydání rozhodnutí podle odstavce 6, a to před dílčí zkušební komisí jmenovanou Komorou z členů zkušební komise. (8) Správní řád se nevztahuje na rozhodování o hodnocení výsledku dílčí části auditorské zkoušky nebo dílčí části rozdílové zkoušky dílčí zkušební komisí. § 9 Průběžné vzdělávání Statutární auditořiStatutární auditoři jsou povinni účastnit se programu průběžného vzdělávání s cílem zvyšovat si teoretické a profesní znalosti. Program průběžného vzdělávání, který tvoří zejména oblasti vymezené § 8 odst. 3 až 5, v rozsahu nejvýše 60 hodin ročně stanoví vnitřní předpis Komory. § 10 Auditoři z jiných členských států a volné poskytování služeb (1) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění také auditorovi z jiného členského státuauditorovi z jiného členského státu, pokud nemá pozastaven nebo zakázán výkon povinného auditu v domovském členském státě a složí rozdílovou zkoušku. Komora nevyžaduje složení rozdílové zkoušky po auditorovi z jiného členského státuauditorovi z jiného členského státu, pokud je úroveň jeho znalostí právního řádu České republiky, které se týkají povinného auditu a ověřování zprávy o udržitelnosti, srovnatelná s úrovní požadovanou podle § 8. (2) Auditorskou činnost, s výjimkou povinného auditu, může na území České republiky provádět také fyzická osoba, která je oprávněna k provádění auditorské činnosti v jiném členském státě nebo Švýcarské konfederaci. Této osobě Komora vydá auditorské oprávnění s výjimkou provádění povinného auditu. (3) Pro účely uznání kvalifikačních předpokladů podle odstavce 2 se použije zákon o uznávání odborné kvalifikace13). Uznávacím orgánem je Komora. Pro účely uznání kvalifikačních předpokladů osob oprávněných provádět ověřování srovnatelné s ověřováním zprávy o udržitelnosti Komora postupuje podle § 8a přiměřeně. (4) Auditorskou činnost, s výjimkou povinného auditu a ověřování zprávy o udržitelnosti, může na území České republiky dočasně nebo příležitostně provádět také fyzická osoba oprávněná k provádění auditorské činnosti v jiném členském státě nebo Švýcarské konfederaci, oznámí-li před zahájením dočasné nebo příležitostné auditorské činnosti písemně Komoře záměr vykonávat tuto činnost na území České republiky. (5) Oznámení podle odstavce 4 obsahuje kromě náležitostí a dokladů podle zákona o uznávání odborné kvalifikace též a) druh auditorské činnostiauditorské činnosti, kterou fyzická osoba hodlá provádět, b) místo výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, c) předpokládanou dobu výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, d) adresu pro doručování písemností na území České republiky. (6) Komora je oprávněna ověřit odbornou kvalifikaci osob oprávněných provádět auditorskou činnostauditorskou činnost podle odstavců 1 a 4 pro přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcíobcí podle jiného právního předpisu6); postupuje při tom podle zákona o uznávání odborné kvalifikace13). § 10a Schvalování auditorů ze třetích zemí Na základě vzájemnosti je auditorskou činnost podle tohoto zákona oprávněn na území České republiky provádět také auditor ze třetí zeměauditor ze třetí země, pokud doloží, že splňuje požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v § 4 odst. 1 písm. a) až e) a g) a složí rozdílovou zkoušku. Této osobě Komora vydá auditorské oprávnění. § 10b Auditorská osoba z jiného členského státu a volné poskytování služeb (1) Na žádost Komora vydá auditorské oprávnění také auditorské osobě z jiného členského státuauditorské osobě z jiného členského státu, pokud nemá pozastaven nebo zakázán výkon povinného auditu v domovském členském státě a pokud klíčový auditorský partner určený auditorskou osobou z jiného členského státuauditorskou osobou z jiného členského státu k provedení povinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti jejím jménem je statutárním auditoremstatutárním auditorem. (2) Za účelem posouzení požadavků podle odstavce 1 si Komora vyžádá od příslušného orgánu domovského členského státu potvrzení o oprávnění auditorské osoby z jiného členského státuauditorské osoby z jiného členského státu k provádění povinného auditu v domovském členském státě. (3) Komora bezodkladně informuje Radu a příslušný orgán domovského členského státu o vydání auditorského oprávnění podle odstavce 1. (4) Auditorská osoba z jiného členského státuAuditorská osoba z jiného členského státu, které bylo vydáno auditorské oprávnění, se považuje za auditorskou společnostauditorskou společnost podle tohoto zákona; § 7 odst. 2 písm. b) a § 24 až 24i se nepoužijí. (5) Auditorská osoba z jiného členského státuAuditorská osoba z jiného členského státu, které bylo vydáno auditorské oprávnění, nesmí vykonávat auditorskou činnost, pokud a) jí zaniklo auditorské oprávnění podle § 7c, nebo b) přestala splňovat některou z podmínek stanovených v odstavci 1, nebo pokud jí bylo zrušeno oprávnění k provádění povinného auditu v domovském členském státě. (6) Komora bezodkladně informuje Radu, příslušný orgán domovského členského státu a příslušné orgány jiného členského státu, v nichž je auditorská osoba z jiného členského státuauditorská osoba z jiného členského státu, které bylo vydáno auditorské oprávnění, oprávněna provádět povinný audit, o zániku auditorského oprávnění podle odstavce 5 písm. a). (7) Dočasně nebo příležitostně, a vždy s výjimkou povinného auditu, může na území České republiky provádět auditorskou činnost také jiná než fyzická osoba, která je oprávněna k provádění auditorské činnosti v jiném členském státě nebo Švýcarské konfederaci, oznámí-li před zahájením provádění dočasné nebo příležitostné auditorské činnosti písemně Komoře záměr vykonávat tuto činnost na území České republiky; § 10 odst. 5 se použije obdobně. Rejstřík auditorů § 11 (1) Komora vede rejstřík, který obsahuje údaje o a) statutárních auditorechstatutárních auditorech, b) auditorských společnostechauditorských společnostech, c) osobách, které vykonávají auditorskou činnostauditorskou činnost v České republice dočasně nebo příležitostně podle § 10 odst. 4 nebo § 10b odst. 7, d) asistentech auditoraasistentech auditora, e) osobách registrovaných podle § 47. (2) Rejstřík obsahuje také adresu sídla a kontaktní údaje Komory a Rady a jejich orgánů příslušných ke kontrole kvality podle § 24 a řízení podle § 26 a hlavy XI. (3) Rejstřík je veden v elektronické podobě. (4) Údaje jsou v rejstříku vedeny v českém jazyce. (5) Údaje obsažené v rejstříku jsou, s výjimkou rodného čísla, data narození, adresy bydliště a opatření napomenutí, veřejně přístupné na internetových stránkách Komory. (6) Údaje o asistentech auditoraasistentech auditora se nezveřejňují. (7) Komora může ve statutu Komory stanovit, že se do neveřejné části rejstříku zapisují i další potřebné údaje. (8) Údaje do rejstříku v českém jazyce a opatřené podpisem předává Komoře bez zbytečného odkladu osoba, jíž se údaje týkají. (9) Údaje zapisované do rejstříku nebo jejich změny jsou osoby podle odstavce 1 povinny bezodkladně oznámit Komoře. Komora může při neoznámení změn a při závažném dopadu tohoto neoznámení zahájit řízení podle § 26. § 12 Rejstřík obsahuje tyto údaje o statutárních auditorechstatutárních auditorech: a) jméno, rodné číslo, nebylo-li rodné číslo přiděleno, datum narození, adresu bydliště, je-li podnikatelem, jméno podnikatele, adresu sídla a identifikační číslo osoby, b) adresu internetových stránek, má-li je zřízeny, c) identifikátor datové schránky podle zákona upravujícího elektronické úkony, d) den vzniku auditorského oprávnění, e) informaci o oprávnění k ověřování srovnatelnému s ověřováním zprávy o udržitelnosti v jiném členském státěčlenském státě, pokud jde o statutárního auditorastatutárního auditora, který je auditorem z jiného členského státuauditorem z jiného členského státu, f) informaci o auditorském oprávnění k výkonu auditorské činnosti s výjimkou provádění povinného auditupovinného auditu podle § 10 odst. 2, g) evidenční číslo, které mu bylo ke dni nabytí právní moci auditorského oprávnění přiděleno (dále jen „evidenční číslo“), h) název auditorské společnostiauditorské společnosti, u které je statutární auditorstatutární auditor zaměstnán nebo s níž je spojen jako společník nebo jinak, adresu jejího sídla a její evidenční číslo, nebo jméno statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, u kterého je zaměstnán, adresu jeho sídla a jeho evidenční číslo, pokud existují, i) přehled o uložených opatřeních, včetně druhu opatření, správních trestech uložených podle hlavy XI a zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a důvodu jejich uložení, nestanoví-li tento zákon jinak. § 12a Rejstřík obsahuje tyto údaje o auditorských společnostechauditorských společnostech: a) název, adresu sídla a identifikační číslo osoby, b) údaje o členech řídicího orgánu 1. u fyzických osob jméno, rodné číslo, nebylo-li rodné číslo přiděleno, datum narození, adresu bydliště, je-li podnikatelem, jméno podnikatele, adresu sídla a identifikační číslo osoby, 2. u právnických osob název, adresu sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a jméno a adresu bydliště fyzické osoby, která ji při výkonu funkce zastupuje, c) jméno a adresu bydliště nebo název nebo jméno podnikatele a adresu sídla všech společníků včetně rozsahu jejich hlasovacích práv, d) identifikátor datové schránky podle zákona upravujícího elektronické úkony, popřípadě kontaktní údaj a jméno kontaktní osoby, e) adresu místa provozovny, pokud je zřízena, f) adresu internetových stránek, má-li je zřízeny, g) den vzniku auditorského oprávnění, h) evidenční číslo, i) jméno a evidenční číslo statutárního auditorastatutárního auditora provádějícího povinný auditpovinný audit pro auditorskou společnostauditorskou společnost na základě pracovněprávního nebo jiného vztahu a informaci o oprávnění statutárního auditorastatutárního auditora k ověřování srovnatelnému s ověřováním zprávy o udržitelnosti pro auditorskou společnostauditorskou společnost na základě pracovněprávního nebo jiného vztahu v jiném členském státěčlenském státě, pokud jde o statutárního auditorastatutárního auditora, který je auditorem z jiného členského státuauditorem z jiného členského státu, j) případné členství v sítisíti a seznam názvů a adres členských společností a propojených osob nebo udání místa, kde jsou takové informace veřejně dostupné, k) všechny další registrace auditorské společnostiauditorské společnosti provedené u příslušných orgánů jiných členských státůčlenských států a auditorské osoby ve třetích zemíchtřetích zemích včetně názvu registračního orgánu nebo orgánů a registračního čísla nebo čísel, pokud existují, l) přehled o uložených opatřeních, včetně druhu opatření, správních trestech uložených podle hlavy XI a zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a důvodu jejich uložení, nestanoví-li tento zákon jinak. § 12b V případě osob uvedených v § 11 odst. 1 písm. c) se do rejstříku zapisují údaje uvedené v oznámení podle § 10 odst. 5. § 12c Rejstřík obsahuje tyto údaje o asistentech auditoraasistentech auditora: a) jméno, rodné číslo, nebylo-li rodné číslo přiděleno, datum narození, adresu bydliště, adresu pro doručování písemností, není-li shodná s adresou bydliště, b) název auditorské společnostiauditorské společnosti, u které vykonává odbornou praxi, adresu jejího sídla a její evidenční číslo nebo jméno statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, u kterého vykonává odbornou praxi, adresu jeho sídla a jeho evidenční číslo, c) datum zápisu do rejstříku, d) registrační číslo, které mu bylo při zápisu do rejstříku přiděleno. § 12d V případě osob registrovaných podle § 47 se do rejstříku zapisují informace podle § 12 a 12a, pokud jsou u těchto osob v zahraničí evidovány. § 13 Etický kodex AuditorAuditor při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti dodržuje etický kodex, který je minimálním standardem profesní etiky auditoraauditora. Etický kodex stanoví zejména bližší podmínky dodržování zásady bezúhonnosti, nezávislosti, nestrannosti, odborné způsobilosti a náležité péče. Etický kodex vydává Komora jako svůj vnitřní předpis. Při vydání etického kodexu Komora respektuje mezinárodní etické požadavky, zejména etický kodex Mezinárodního výboru pro etické standardy účetních. § 13a Profesní skepticismus auditora Statutární auditorStatutární auditor při provádění povinného auditupovinného auditu nebo ověřování zprávy o udržitelnosti zastává postoj, který obnáší kritické myšlení, všímavost a citlivost na okolnosti, které by mohly ukazovat na možnou nesprávnost způsobenou chybou nebo podvodným jednáním, a kritické posuzování důkazních informací, a to nezávisle na své dřívější zkušenosti s poctivostí a integritou vedení účetní jednotky, u které provádí povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti, a osob pověřených jejím řízením; statutární auditorstatutární auditor zastává tento postoj zejména při přezkumu odhadů vedení účetní jednotky, pokud jde o a) oceňování reálnou hodnotou, b) změny hodnoty aktiv účetní jednotky, c) tvorbu, změny, oceňování a použití rezerv účetní jednotky a d) budoucí peněžní toky významné pro předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky. § 14 Nezávislost (1) AuditorAuditor musí být nezávislý na účetní jednotce, u které provádí auditorauditorskou činnost. Provádí-li auditor u účetní jednotky povinný auditpovinný audit nebo ověřování zprávy o udržitelnosti, musí být nezávislý nejméně po dobu odpovídající účetnímu období, za které se účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka nebo zpráva o udržitelnosti sestavuje, a dále do vydání zprávy auditoraauditora. (2) Má se za to, že auditoraauditora nelze považovat za nezávislého na účetní jednotce, pokud a) existuje jakýkoliv finanční nebo obchodní vztah, nebo jiný smluvní vztah, včetně poskytování neauditorských služeb, mezi ním nebo osobami tvořícími s ním síťsíť a účetní jednotkou, b) by při provádění povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti u účetní jednotky docházelo ke kontrole vlastních služeb, nebo c) by při provádění povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti u účetní jednotky existoval vlastní zájem na výsledku povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti. (3) AuditoraAuditora lze považovat za nezávislého v případě, že skutečnosti uvedené v odstavci 2 nevyvolávají střet zájmů nebo neohrožují dodržování požadavků stanovených tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (4) AuditorAuditor nesmí u účetní jednotky provést povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti, pokud a) má vliv na řízení účetní jednotky, b) získává nebo má příslib získat od auditované účetní jednotky jakýkoliv jiný prospěch vyjma svých odměn za služby poskytnuté účetní jednotce, nebo c) drží investiční nástroje vydané, zajištěné nebo utvrzené účetní jednotkou, s výjimkou cenných papírůcenných papírů kolektivního investování vlastněných nepřímo prostřednictvím investičních fondů, podílových fondů nebo fondů obhospodařovaných penzijní společností, nebo má významný a přímý podíl na prospěchu z těchto investičních nástrojů nebo se účastní transakce s nimi. (5) AuditorAuditor též nesmí u účetní jednotky provést povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti, pokud podmínky podle odstavce 4 naplňuje a) statutární auditorstatutární auditor provádějící povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti jeho jménem, b) jeho klíčový auditorský partnerklíčový auditorský partner, c) zaměstnanec, zástupce auditoraauditora nebo ten, jehož služby auditorauditor využívá, a kteří se přímo podílejí na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem nebo ověřením zprávy o udržitelnosti této účetní jednotky, d) manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství, nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího poskytování státní sociální podpory nebo příbuzný v řadě přímé a sourozenec, kteří žijí ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku se statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo osobou uvedenou v písmenech a) až c), e) osoba ovládaná auditoremauditorem, osoba ovládající auditoraauditora, které se přímo podílejí na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem nebo ověřením zprávy o udržitelnosti této účetní jednotky, f) právnická osoba, která je ovládána osobami uvedenými v písmenech a) až d), g) svěřenský fond, jiné právní uspořádání bez právní osobnosti nebo jiný obdobný vztah podle zahraničního práva, který byl vytvořen ve prospěch auditoraauditora nebo osoby uvedené v písmenech a) až d), nebo h) osoba, jejíž ekonomické zájmy jsou podstatnou měrou shodné s ekonomickými zájmy auditoraauditora nebo osob uvedených v písmenu a), b) nebo d). (6) Odstavce 1 až 4 se obdobně použijí i na osobu, která by mohla ovlivnit výsledek povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti. (7) V případě, že v účetním období, za které se účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka sestavuje, dojde k přeměně právnické osoby, u které je prováděn povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti, auditorauditor ve vztahu k osobám zúčastněným na přeměně posoudí schopnost pokračovat v provádění povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti účetní jednotky i po rozhodném dni přeměny, a to s ohledem na podmínky nezávislosti uvedené v odstavcích 2 až 5. Pokud auditorauditor zjistí naplnění některé z podmínek uvedených v odstavci 2, 4 nebo 5, přijme bez zbytečného odkladu, avšak nejpozději do 3 měsíců, nezbytná opatření. (8) Odstavec 7 se použije obdobně v případě přeměny jiných účetních jednotek nebo v případě převzetí podílu v právnické osobě, u které je prováděn povinný auditpovinný audit nebo pokud tato právnická osoba převezme podíl v jiné právnické osobě. § 14a Nezávislost osob při provádění auditorské činnosti (1) Vykonává-li statutární auditorstatutární auditor auditorskou činnostauditorskou činnost pro auditorskou společnostauditorskou společnost, zajistí auditorská společnostauditorská společnost, aby do provádění této auditorské činnostiauditorské činnosti nezasahovali způsobem, který ohrožuje nezávislost a nestrannost statutárního auditorastatutárního auditora při provádění této auditorské činnostiauditorské činnosti, a) společníci této auditorské společnostiauditorské společnosti, b) členové orgánů této auditorské společnostiauditorské společnosti, c) její klíčoví auditorští partneřiklíčoví auditorští partneři, d) vedoucí zaměstnanci nebo zástupci této auditorské společnostiauditorské společnosti, e) zaměstnanci této auditorské společnostiauditorské společnosti a další fyzické osoby, jejichž služeb auditorská společnostauditorská společnost využívá, f) osoby tvořící síťsíť s touto auditorskou společnostíauditorskou společností, g) propojené osoby, nebo h) skuteční majitelé této auditorské společnostiauditorské společnosti. (2) Vykonává-li statutární auditorstatutární auditor auditorskou činnostauditorskou činnost pro statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, nesmí statutární auditorstatutární auditor, pro něhož je auditorská činnostauditorská činnost prováděna, zasahovat do provádění auditorské činnostiauditorské činnosti způsobem, který ohrožuje nezávislost a nestrannost statutárního auditorastatutárního auditora při provádění této auditorské činnostiauditorské činnosti; ustanovení odstavce 1 písm. d) až f) se použijí obdobně. (3) Zasahovat do provádění auditorské činnostiauditorské činnosti způsobem, který ohrožuje nezávislost a nestrannost statutárního auditorastatutárního auditora při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti, nesmějí dále osoba ovládaná auditoremauditorem nebo osoba ovládající auditoraauditora. (4) AuditorAuditor, statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet a osoby uvedené v § 14 odst. 5 nesmějí požadovat ani přijímat peněžité ani nepeněžité dary nebo jiné výhody od účetní jednotky, u které auditorauditor provádí povinný auditpovinný audit, nebo od s ní spřízněné strany, ledaže lze označit hodnotu takových peněžitých nebo nepeněžitých darů nebo jiných výhod za nepatrnou. Spřízněnou stranou v tomto případě je spřízněná strana podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy. (5) AuditorAuditor je povinen uvést ve spisu auditoraauditora případy ohrožení své nezávislosti a nestrannosti, jakož i opatření přijatá k jejich zmírnění. § 14b Přijetí auditorské zakázky (1) AuditorAuditor před přijetím auditorské zakázky posoudí zejména, zda a) splňuje požadavky nezávislosti uvedené v § 14 a 14a, b) existují rizika ohrožení nezávislosti, a zda v takovém případě byla přijata ochranná opatření s cílem tato rizika zmírnit, c) jsou splněny požadavky uvedené v § 14g odst. 4 tak, aby byl povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti provedeno podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, d) je splněn požadavek § 5 odst. 1 písm. a) nebo § 10b odst. 1 a e) v případě provádění činností prostřednictvím jiné osoby nedojde ke snížení účinnosti vnitřního systému řízení kvality a k omezení výkonu veřejného dohledu podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (2) Skutečnosti podle odstavce 1 auditorauditor zdokumentuje, a pokud přijme auditorskou zakázku, založí dokumentaci jako součást spisu auditoraauditora. § 14c Řídicí a kontrolní systém auditora (1) Auditorská společnostAuditorská společnost zavede řídicí a kontrolní systém, který zahrnuje a) předpoklady řádné správy a řízení společnosti, a to vždy 1. zásady a postupy řízení, 2. organizační uspořádání s řádným, průhledným a uceleným vymezením působnosti a rozhodovací pravomoci, 3. postupy pro zamezení vzniku možného střetu zájmů nebo ohrožení nezávislosti a nestrannosti auditoraauditora, 4. řádné administrativní postupy a účetní postupy v souladu s jinými právními předpisy, 5. systém odměňování statutárních auditorůstatutárních auditorů, zaměstnanců nebo zástupců, osob, jejichž služeb auditorauditor využívá, společníků a členů řídicích a kontrolních orgánů, včetně postupů pro přijímání rozhodnutí o odměňování a způsobu posuzování výkonnosti tak, aby systém odměňování přispíval k řádnému a účinnému řízení rizik a byl s ním v souladu; zejména nesmí být výše odměn, které auditorská společnostauditorská společnost obdrží za poskytování neauditorských služeb účetní jednotce, u níž provádí auditorskou činnostauditorskou činnost, součástí hodnocení výkonnosti a odměňování jakékoli osoby, která se podílí na provádění auditorské činnostiauditorské činnosti, b) systém řízení rizik, který vždy zahrnuje 1. postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření a sledování rizik, 2. požadavek na řízení rizik, 3. postupy přijímání opatření vedoucích k omezení rizik nebo jejich dopadů, c) systém vnitřní kontroly, který vždy zahrnuje pravidelnou kontrolu dodržování právních předpisů a povinností plynoucích z etického kodexu, auditorských standardů podle § 18, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a vnitřních předpisů nebo metodik auditorské společnostiauditorské společnosti. (2) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zavede řídicí a kontrolní systém, který zahrnuje požadavky podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 a 3 až 5 a odstavce 1 písm. b) a c). (3) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nemusí zavést řídicí a kontrolní systém podle odstavce 2, provádí-li auditorskou činnostauditorskou činnost pouze u mikro účetních jednotek nebo malých účetních jednotek podle zákona o účetnictví nebo provádí-li auditorskou činnostauditorskou činnost s výjimkou povinného auditupovinného auditu; v takovém případě zavede alespoň postupy pro zamezení vzniku možného střetu zájmů nebo ohrožení nezávislosti a nestrannosti auditoraauditora a pravidelnou kontrolu dodržování právních povinností a povinností plynoucích z etického kodexu, auditorských standardů podle § 18 a vnitřních předpisů nebo metodik. (4) Řídicí a kontrolní systém musí být účinný, ucelený a přiměřený charakteru, rozsahu a složitosti rizik spojených s auditorskou činnostíauditorskou činností auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet a musí pokrývat všechny jejich činnosti. (5) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zajistí, že požadavky stanovené na řídicí a kontrolní systém a jeho součásti a postupy k jejich splnění, jakož i požadavky podle § 14d až 14f, jsou promítnuty do vnitřních předpisů nebo metodik. Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet stanoví postup pro přijímání, změnu a uplatňování vnitřních předpisů nebo metodik. § 14d Zabezpečení a uspořádání výkonu činnosti auditora (1) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zavedou a) postupy, jejichž prostřednictvím zajistí, aby statutární auditořistatutární auditoři a zaměstnanci, kteří se podílejí na činnosti související s povinným auditempovinným auditem nebo ověřením zprávy o udržitelnosti, disponovali náležitými odbornými znalostmi a dovednostmi pro provádění povinného auditupovinného auditu nebo ověření zprávy o udržitelnosti, b) postupy, které zabezpečí rozpoznávání, vyhodnocování, měření, sledování a ohlašování ohrožení nezávislosti nebo porušení požadavků uvedených v § 14g až 14i, c) postupy, které zabezpečí odborné vedení statutárních auditorůstatutárních auditorů, zaměstnanců a dalších fyzických osob, kteří se podílejí na činnosti související s povinným auditempovinným auditem nebo ověřením zprávy o udržitelnosti, a dohled nad nimi, d) vnitřní systém řízení kvality, jehož cílem je zajišťování kvality provádění auditorské činnostiauditorské činnosti; odpovědnost za vnitřní systém řízení kvality nesou statutární auditořistatutární auditoři, auditoři z jiného členského státuauditoři z jiného členského státu, auditorské společnostiauditorské společnosti nebo auditorské osoby z jiného členského státuauditorské osoby z jiného členského státu, kteří jsou členy řídicího orgánu podle § 5 odst. 1 písm. c) společně a nerozdílně, e) postupy přezkumu vnitřního systému řízení kvality, f) postupy pro řádné vedení spisů auditoraauditora, včetně stanovení jejich struktury, a g) vhodná organizační opatření pro zaznamenávání a vyřizování událostí, které mají nebo by mohly mít vážný dopad na dobrou pověst auditoraauditora. (2) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet využívají vhodné systémy, zdroje a postupy s cílem zajistit kontinuitu a pravidelnost provádění činnosti související s povinným auditempovinným auditem nebo ověřením zprávy o udržitelnosti. (3) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pravidelně ověřují a hodnotí účinnost vnitřního systému řízení kvality a dalších opatření uvedených v odstavcích 1 a 2 a přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet provedou nejméně jednou ročně hodnocení vnitřního systému řízení kvality. § 14e Rozpoznávání a zamezování střetu zájmů (1) Auditorská společnostAuditorská společnost zavede postupy nebo jiná opatření, kterými zajistí, aby osoby uvedené v § 14a odst. 1 a 3 nezasahovaly do provádění auditorské činnostiauditorské činnosti způsobem, který by mohl ohrozit nezávislost a nestrannost statutárního auditorastatutárního auditora při provádění této auditorské činnostiauditorské činnosti. (2) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zavede postupy nebo jiná opatření, kterými zajistí, aby osoby uvedené v § 14a odst. 2 a 3 nezasahovaly do provádění auditorské činnostiauditorské činnosti způsobem, který by mohl ohrozit nezávislost a nestrannost statutárního auditorastatutárního auditora při provádění této auditorské činnostiauditorské činnosti. (3) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zajistí, aby v případě provádění činností prostřednictvím jiné osoby nedošlo ke snížení kvality provádění auditorské činnostiauditorské činnosti a nedošlo k omezení výkonu veřejného dohledu podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. Tímto postupem není dotčena odpovědnost auditoraauditora za provedení auditorské činnostiauditorské činnosti. (4) Postupy nebo jiná opatření zavedená auditorskou společnostíauditorskou společností a statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet musí být přiměřené a úměrné rozsahu a složitosti činnosti auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet. § 14f Informace a komunikace Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet vedou záznamy o závěrech hodnocení podle § 14d odst. 3 a o případných opatřeních navržených za účelem změny vnitřního systému řízení kvality. § 14g Klíčový auditorský partner (1) Auditorská společnostAuditorská společnost určí alespoň jednoho klíčového auditorského partneraklíčového auditorského partnera jako osobu odpovědnou za provedení povinného auditupovinného auditu jménem auditorské společnostiauditorské společnosti, a to u každé účetní jednotky nebo skupiny, u které provádí povinný auditpovinný audit. (2) Hlavním kritériem při určení klíčového auditorského partneraklíčového auditorského partnera je zajištění kvality povinného auditupovinného auditu, požadavků na nezávislost a nestrannost auditoraauditora a provedení povinného auditupovinného auditu s odbornou způsobilostí a řádnou péčí. (3) Klíčový auditorský partnerKlíčový auditorský partner musí být aktivně zapojen do provádění povinného auditupovinného auditu. (4) Auditorská společnostAuditorská společnost klíčovému auditorskému partneroviklíčovému auditorskému partnerovi určenému podle odstavce 1 a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet k provedení povinného auditupovinného auditu zajistí a) vytvoření dostatečného časového rámce, b) vyčlenění vhodných zdrojů a c) vytvoření vhodného auditorského týmu s ohledem na dodržení požadavku provedení povinného auditupovinného auditu s odbornou způsobilostí a řádnou péčí a požadavku na nezávislost a nestrannost auditoraauditora. (5) Odstavce 1 až 4 se použijí na ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 14h Záznamy, evidence a uchovávání dokumentů (1) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet vyhotoví alespoň jednou ročně přehled opatření přijatých za účelem nápravy a za účelem změny vnitřního systému řízení kvality a s obsahem tohoto přehledu seznámí své zaměstnance. Přehled opatření přijatých za účelem nápravy a za účelem změny vnitřního systému řízení kvality obsahuje shrnutí všech opatření souvisejících s porušením tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu v souvislosti s výkonem auditorské činnostiauditorské činnosti, které bylo zjištěno v rámci činnosti auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo které bylo předmětem kárného řízení nebo řízení o přestupku. (2) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet zdokumentují zadání, rozsah a způsob poskytnutí poradenských služeb jinou osobou při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti. (3) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet vedou záznamy o účetní jednotce, u které provádí povinný auditpovinný audit nebo ověření zprávy o udržitelnosti; tyto záznamy obsahují a) obchodní firmu nebo jméno, adresu sídla, popřípadě adresu místa bydliště, liší-li se od adresy sídla, je-li účetní jednotka podnikající fyzickou osobou, anebo obchodní firmu nebo název a adresu sídla, je-li účetní jednotka právnickou osobou, pobočkou nebo jinou organizační složkou právnické osoby, anebo označení, jde-li o účetní jednotku bez právní osobnosti, b) v případě auditorské společnostiauditorské společnosti jméno nebo jména klíčových auditorských partnerůklíčových auditorských partnerů, c) údaje o odměnách účtovaných auditorskou společnostíauditorskou společností nebo účtovaných nebo evidovaných statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, a to za každé účetní období v členění na odměny účtované nebo evidované za 1. povinný auditpovinný audit, 2. ověření zprávy o udržitelnosti, 3. ostatní auditorskou činnost a 4. neauditorské služby. (4) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet vedou záznamy o případných písemných stížnostech v souvislosti s prováděním povinných auditůpovinných auditů nebo ověřením zprávy o udržitelnosti a o porušeních tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu podle odstavce 1. (5) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet uchovávají záznamy vyhotovené v souladu s odstavci 1 až 4 a čl. 6 a 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 nejméně po dobu 10 let od prvního dne kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byly vyhotoveny. § 14i Vztah statutárního auditora k auditované účetní jednotce (1) Statutární auditorStatutární auditor nesmí přijmout v účetní jednotce pozici osoby zaměstnané v účetní jednotce, které její pracovní postavení dává významný vliv nebo ji činí odpovědnou za provádění strategií navržených řídicím nebo kontrolním orgánem a koncepcí schválených řídicím nebo kontrolním orgánem účetní jednotky nebo za výkon jiné funkce, kterou označila účetní jednotka na základě vyhodnocení jako klíčovou pro činnost účetní jednotky, nebo funkci člena výboru pro audit anebo člena řídicího nebo kontrolního orgánu (dále jen „osoba v klíčové funkci“), před uplynutím 1 roku poté, co provedl povinný auditpovinný audit této účetní jednotky nebo se podílel na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem. (2) Odstavec 1 se použije obdobně na fyzickou osobu, která prováděla povinný auditpovinný audit nebo se podílela na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem, které zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti. (3) Fyzická osoba, která se podílela na činnosti související s povinným auditempovinným auditem, které bylo vydáno auditorské oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, nesmí v účetní jednotce přijmout pozici osoby v klíčové funkci, neuplynul-li od ukončení činnosti na povinném auditupovinném auditu nejméně 1 rok. (4) Odstavce 1 až 3 se použijí na ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 15 Povinnost auditora zachovávat mlčenlivost (1) AuditorAuditor je povinen, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak, zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, které nejsou veřejně známy a týkají se účetní jednotky, u které provádí auditorskou činnost, případně o všech skutečnostech, které nejsou veřejně známy a týkají se dalších účetních jednotek, ke kterým má přístup jako auditor skupinyauditor skupiny nebo auditorauditor provádějící ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti. Tato povinnost se vztahuje i na auditoraauditora, který na auditorské zakázce přestal pracovat, na auditoraauditora, který má pozastaven výkon auditorské činnosti nebo kterému zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnosti, zaměstnance nebo zástupce auditoraauditora, společníky a členy orgánů auditorské společnostiauditorské společnosti a další fyzické osoby, jejichž služeb auditorauditor využívá v souvislosti s výkonem auditorské činnosti. (2) Je-li auditorauditor nahrazen jiným auditoremauditorem, poskytne novému auditoroviauditorovi přístup ke všem shromážděným významným informacím, které se týkají auditované účetní jednotky a provedené auditorské činnostiauditorské činnosti. (3) Za porušení mlčenlivosti se nepovažuje a) poskytnutí informací České národní bancebance v oblasti její dohledové působnosti na finančním trhu16) nebo příslušnému orgánu podle jiného právního předpisu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu o provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, b) poskytnutí informací novému auditoroviauditorovi podle odstavce 2 nebo auditorovi skupinyauditorovi skupiny v případě provádění povinného auditupovinného auditu konsolidované účetní závěrky nebo ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti podle § 19, c) poskytnutí informací jinému auditoroviauditorovi pro účely přezkumu řízení kvality zakázky a monitorování zásad a postupů vnitřního systému řízení kvality, d) plnění povinností podle § 21 odst. 3 až 5, e) poskytnutí dokumentů Radou příslušnému orgánu jiného členského státučlenského státu podle § 42 odst. 1, případně příslušnému orgánu třetí zemětřetí země podle § 49, nebo auditoremauditorem příslušnému orgánu třetí zemětřetí země podle § 49 odst. 4, f) poskytnutí informací kontrolorovi kvality pro účely kontroly kvality, g) poskytnutí informací příslušným orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení o skutečnostech svědčících o možném spáchání trestných činůtrestných činů úplatkářství, h) poskytnutí informací orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, týká-li se trestní řízenítrestní řízení auditoraauditora, i) plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo oznámit trestný čintrestný čin, j) poskytnutí informací podle § 43d odst. 2 nebo čl. 7 nebo 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, k) poskytnutí informací podle čl. 12 odstavce 2 druhého pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 Evropské radě pro systémová rizika nebo Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem, l) poskytnutí informací jinému auditoroviauditorovi pro účely společného provádění povinného auditupovinného auditu podle § 20c, m) poskytnutí informací správci daně při plnění povinností stanovených daňovým řádem auditoroviauditorovi jako povinné osobě podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, n) poskytnutí informací Radě nebo Komoře týkajících se oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů. (4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost se auditorauditor nemůže dovolávat v souvislosti s uplatňováním práv a povinností Komory nebo Rady v souvislosti s kontrolní činností a dohledovou činností nebo uplatňováním přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. § 15a Zproštění auditora povinnosti zachovávat mlčenlivost (1) Povinnosti zachovávat mlčenlivost může auditoraauditora zprostit a) účetní jednotka nebo, v případě zániku účetní jednotky, právní nástupce účetní jednotky svým prohlášením; má-li účetní jednotka více právních nástupců, ke zproštění auditoraauditora povinnosti mlčenlivosti je potřebný souhlasný projev všech právních nástupců účetní jednotky, nebo b) Komora, pokud je to nezbytné pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů jako auditoraauditora. (2) Povinností zachovávat mlčenlivost není auditorauditor vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a účetní jednotkou, ve které provádí nebo prováděl auditorskou činnostauditorskou činnost, nebo jejím právním nástupcem; povinností zachovávat mlčenlivost není auditorauditor vázán též v jiných řízeních, a to v rozsahu nezbytném pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů jako auditoraauditora. (3) Povinností zachovávat mlčenlivost nejsou zaměstnanec nebo zástupce auditoraauditora, společník a člen orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, fyzická osoba, jejíchž služeb auditorauditor využívá v souvislosti s výkonem auditorské činnostiauditorské činnosti, vázáni v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi auditoremauditorem a účetní jednotkou, ve které tento auditorauditor provádí nebo prováděl auditorskou činnostauditorskou činnost, nebo jejím právním nástupcem, a to v rozsahu, v jakém byl auditorauditor zproštěn povinnosti zachovávat mlčenlivost podle odstavce 1. (4) Na zaměstnance nebo zástupce auditoraauditora, společníka a člena orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, fyzickou osobu, jejíchž služeb auditorauditor využívá v souvislosti s výkonem auditorské činnostiauditorské činnosti, se odstavec 2 a § 15 odst. 2 a 3 použijí obdobně. § 15b Povinnost dalších osob zachovávat mlčenlivost (1) Člen orgánu Rady, člen orgánu Komory, zaměstnanec Komory, zaměstnanec Rady a osoba pověřená k výkonu činnosti Komory a Rady jsou povinni, pokud tento nebo jiný zákon nestanoví jinak, zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které nejsou veřejně známy, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své funkce nebo zaměstnání nebo které se týkají činnosti Komory nebo Rady, a to i po zániku takové funkce nebo ukončení pracovněprávního nebo jiného smluvního vztahu; tato povinnost se vztahuje i na osobu, která na základě pověření Komorou nebo Radou má nebo měla k takovým informacím přístup. (2) Osoby uvedené v odstavci 1 nebo v čl. 22 a 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 může ve zvlášť odůvodněných případech zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které nejsou veřejně známy, a) Komora, jde-li o 1. člena orgánu Komory, 2. zaměstnance Komory, nebo 3. osobu pověřenou Komorou, nebo b) Prezident Rady, jde-li o 1. člena orgánu Rady, 2. zaměstnance Rady, nebo 3. osobu pověřenou Radou. (3) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se nepovažuje poskytnutí informací osobami uvedenými v odstavci 1 a v čl. 22 a 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 o skutečnostech, které nejsou veřejně známy, Radě, Komoře, příslušným orgánům členských státůčlenských států nebo třetích zemítřetích zemí nebo Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem pro účely výkonu působnosti Rady podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu, kontroly kvality nebo spolupráce s příslušnými orgány členských státůčlenských států nebo třetích zemítřetích zemí podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (4) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se dále nepovažuje poskytnutí informací osobami podle odstavce 1 a čl. 22 a 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 o skutečnostech, které nejsou veřejně známy, příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu upravujícího provádění mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu. § 16 Odměna za povinný audit a ověření zprávy o udržitelnosti (1) AuditorAuditor nesmí od účetní jednotky požadovat nebo přijmout odměnu za provedení povinného auditupovinného auditu, která je a) ovlivněna poskytováním jiné služby této účetní jednotce auditoremauditorem nebo stanovena na jejím základě, b) vypočítaná podle předem daných určených pravidel v závislosti na výsledku povinného auditupovinného auditu, nebo c) ovlivněna další skutečností, která ohrožuje nezávislost a nestrannost auditoraauditora nebo kvalitu povinného auditupovinného auditu. (2) Odstavec 1 se použije na ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 17 Určení auditora pro povinný audit a ověření zprávy o udržitelnosti (1) Pokud má účetní jednotka, která je právnickou osobou, povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditoremauditorem nebo konsolidovanou účetní závěrku ověřenu auditoremauditorem, určí auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet její nejvyšší orgán. (2) Nemá-li účetní jednotka uvedená v odstavci 1 nejvyšší orgán, určí auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet její kontrolní orgán, nejsou-li členové kontrolního orgánu členy řídicího orgánu. (3) Pokud má účetní jednotka bez právní osobnosti povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditoremauditorem, určí auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet postupem podle odstavců 1, 2 a 4 a) obhospodařovatel, jde-li o jím obhospodařovaný podílový fond nebo podfond, b) obhospodařovatel, jde-li o svěřenský fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, c) penzijní společnost, jde-li o jí obhospodařovaný účastnický, transformovaný nebo důchodový fond, d) ten, kdo ji zřídil, jde-li o účetní jednotku, která je pobočkou. (4) Pokud má účetní jednotka povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditoremauditorem a nelze-li určit auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet postupem podle odstavců 1 až 3, určí účetní jednotka auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet způsobem, který je nezávislý na členech řídicího orgánu této auditované účetní jednotky. To se nepoužije, pokud je účetní jednotka fyzickou osobou. (5) Osoba, která je oprávněna právně jednat za účetní jednotku, je oprávněna uzavřít smlouvu o povinném auditupovinném auditu pouze s auditoremauditorem určeným podle odstavců 1, 2, 3 nebo 4. (6) Odstavce 1 až 5 se použijí na ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 17a Zánik závazku ze smlouvy o povinném auditu a smlouvy o ověření zprávy o udržitelnosti (1) Účetní jednotka může závazek ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu vypovědět nebo od smlouvy o povinném auditupovinném auditu odstoupit, pouze a) není-li povinný auditpovinný audit auditoremauditorem prováděn v souladu s právními předpisy, auditorskými standardy podle § 18 nebo etickým kodexem, b) pokud došlo při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti k ohrožení nezávislosti a nestrannosti auditoraauditora a nelze přistoupit k opatření s cílem tato ohrožení snížit na zjevně nevýznamnou úroveň, která by neohrozila dodržování požadavků stanovených tímto zákonem, nebo c) brání-li statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi v provedení povinného auditupovinného auditu dočasně nebo trvale mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli nebo neplní-li auditorauditor závazky ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu vztahující se k probíhající auditní zakázce, a to v případě, že by účetní jednotka při trvání této překážky nebo neplnění povinností ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu auditoremauditorem nesplnila svou zákonnou povinnost. (2) Účetní jednotka závazek ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu vypoví nebo od smlouvy o povinném auditupovinném auditu odstoupí, a) odmítne-li Česká národní bankabanka podle jiného zákona auditoraauditora určeného pro provedení povinného auditupovinného auditu, nebo b) nařídí-li jí Česká národní bankabanka podle jiného zákona změnu auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit. (3) Nepostupuje-li účetní jednotka podle odstavce 1 nebo 2, zruší soud závazek ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu na návrh Rady nebo toho, kdo v účetní jednotce nakládá samostatně nebo společně podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 5 % všech hlasů v účetní jednotce, která je subjektem veřejného zájmu podle zákona upravujícího účetnictví (dále jen „subjekt veřejného zájmu“) z důvodů uvedených v odstavci 1 nebo pokud byla porušena pravidla pro určení auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pro povinný auditpovinný audit podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (4) Rozdílnost názorů na účetní řešení nebo auditorské postupy není důvodem pro výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu nebo odstoupení od smlouvy o povinném auditupovinném auditu. (5) Výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu nebo odstoupení od smlouvy o povinném auditupovinném auditu účetní jednotkou, auditorskou společnostíauditorskou společností nebo statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet oznámí účetní jednotka, auditorská společnostauditorská společnost nebo statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet neprodleně Radě; smluvní strana, která závazek ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu vypověděla nebo od smlouvy o povinném auditupovinném auditu odstoupila, uvede v oznámení důvody, pro které k výpovědi nebo odstoupení došlo. (6) Odstavce 1 a 3 až 5 se použijí na ověření zprávy o udržitelnosti obdobně. § 17b Zakázaná ujednání Ke smluvnímu ujednání mezi účetní jednotkou a třetí stranou, kterým je určení auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pro povinný auditpovinný audit omezeno na určité kategorie nebo seznamy statutárních auditorůstatutárních auditorů nebo auditorských společnostíauditorských společností, se nepřihlíží. § 18 Auditorské standardy AuditorAuditor postupuje při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti v souladu s auditorskými standardy upravenými právem Evropské unie17) a s auditorskými standardy vydanými Komorou, které stanoví postupy auditoraauditora při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti, neupravené auditorauditorskými standardy upravenými právem Evropské unie. Pokud zvláštní povaha ověření jiných ekonomických informací neumožňuje takto postupovat, přihlédne auditor při ověření jiných ekonomických informací k těmto auditorským standardům a přiměřeně je použije. Seznam auditorských standardů upravených právem Evropské unie a auditorských standardů vydávaných Komorou a jejich aktuální znění Komora zveřejňuje na internetových stránkách Komory. § 19 Povinný audit konsolidované účetní závěrky a ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti (1) Při provádění povinného auditupovinného auditu konsolidované účetní závěrky určí konsolidující účetní jednotkakonsolidující účetní jednotka auditora skupinyauditora skupiny, který má plnou odpovědnost za zprávu auditoraauditora podle § 20 nebo podle čl. 10 a 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) Auditor skupinyAuditor skupiny pro účely povinného auditupovinného auditu konsolidované účetní závěrky posoudí a písemně zdokumentuje povahu, časové rozpětí a rozsah činnosti provedené auditorem části skupinyauditorem části skupiny a přezkoumá a písemně zdokumentuje způsob jejího provedení. Auditorem části skupinyAuditorem části skupiny se rozumí auditorauditor, auditor z jiného členského státuauditor z jiného členského státu nebo auditorská osoba z jiného členského státuauditorská osoba z jiného členského státu, auditor ze třetí zeměauditor ze třetí země nebo auditorská osoba ze třetí zemětřetí země, kteří provádějí činnost vztahující se k povinnému auditupovinnému auditu konsolidované účetní závěrky. (3) Auditor skupinyAuditor skupiny uchovává dokumentaci podle odstavce 2 nejméně po dobu uvedenou v § 20a odst. 2, a to v rozsahu, která příslušnému orgánu umožní řádné přezkoumání činnosti auditora skupinyauditora skupiny. (4) Pro účely uvedené v odstavci 2 si auditor skupinyauditor skupiny vyžádá souhlas auditora části skupinyauditora části skupiny s předáním jím provedené příslušné dokumentace o provedené činnosti. (5) Není-li auditor skupinyauditor skupiny schopen přezkoumat a písemně zdokumentovat způsob provedení činnosti provedené auditorem části skupinyauditorem části skupiny podle odstavce 2, přijme vhodná opatření s cílem zjistit, jakým způsobem byla tato činnost provedena auditorem části skupinyauditorem části skupiny, případně zajistí provedení dodatečné činnosti nebo ji provede sám. O této skutečnosti informuje Radu. (6) Pokud je u významné části skupiny prováděn povinný auditpovinný audit u subjektu ze třetí zemětřetí země, s jejímiž příslušnými orgány není uzavřeno pracovní ujednání uvedené v § 49 odst. 1 písm. d), je auditor skupinyauditor skupiny na žádost Rady povinen zajistit předložení dokumentace o auditu provedeném u tohoto subjektu auditorem části skupinyauditorem části skupiny, a to v rozsahu potřebném pro povinný auditpovinný audit konsolidované účetní závěrky. (7) Pro splnění povinnosti zajištění předložení dokumentace podle odstavce 6 auditor skupinyauditor skupiny dále a) zajistí kopii této dokumentace, b) smluvně k této dokumentaci zajistí neomezený přístup na požádání, nebo c) provede jiné vhodné opatření. (8) Brání-li právní nebo jiná překážka předání dokumentace k auditu ze třetí zemětřetí země auditorovi skupinyauditorovi skupiny, musí dokumentace, kterou uchovává auditor skupinyauditor skupiny, obsahovat důkazní prostředek, že provedl náležité úkony, aby k dokumentaci k auditu získal přístup, a v případě jiných než právních překážek vyplývajících z právních předpisů příslušné země důkazní prostředek o takové překážce. (9) Auditor skupinyAuditor skupiny je povinen na žádost Komory nebo Rady zpřístupnit dokumentaci podle odstavce 2 pro účely systému zajištění kvality podle § 24 nebo šetření podle § 40b. (10) Odstavce 1 až 9 se použijí na ověření konsolidované zprávy o udržitelnosti obdobně. § 20 Zpráva auditora o povinném auditu (1) O povinném auditupovinném auditu vyhotoví auditorauditor písemnou zprávu auditoraauditora. Zpráva auditoraauditora musí obsahovat a) úvod, ve kterém auditorauditor uvede 1. obchodní firmu nebo jméno, adresu sídla, popřípadě adresu místa bydliště, liší-li se od adresy sídla, je-li účetní jednotka podnikající fyzickou osobou, anebo obchodní firmu nebo název a adresu sídla, je-li účetní jednotka právnickou osobou, pobočkou nebo jinou organizační složkou právnické osoby, anebo označení, jde-li o účetní jednotku bez právní osobnosti, a 2. identifikaci účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky účetní jednotky uvedené v bodu 1 včetně uvedení rozvahového dne nebo jiného okamžiku, k němuž je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka sestavena, a identifikaci účetního období, za které je sestavena, a identifikaci příslušného rámce účetního výkaznictví, na jehož základě je účetní závěrka sestavena, b) rozsah provedeného povinného auditupovinného auditu včetně odkazu na auditorské standardy podle § 18, v souladu s kterými byl povinný auditpovinný audit proveden, c) výrok auditoraauditora, který musí jasně vyjádřit stanovisko auditoraauditora, zda účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví, na jehož základě je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka sestavena; výrok auditoraauditora je buď bez výhrad, s výhradou, záporný, nebo je vyjádření výroku odmítnuto, jestliže auditorauditor není schopný výrok auditoraauditora vyjádřit, d) popis všech skutečností, které nejsou obsaženy ve výroku podle písmene c) a auditorauditor je považuje za nezbytné uvést nebo na ně auditorauditor upozornil a považuje-li takové upozornění za významné, zejména významné nejistoty s významným vlivem na předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky, e) vyjádření, ve kterém auditorauditor jasně uvede, zda údaje obsažené ve výroční zprávě nebo konsolidované výroční zprávě, které popisují skutečnosti, jež jsou též předmětem zobrazení v účetní závěrce nebo konsolidované účetní závěrce, jsou ve všech významných ohledech v souladu s příslušnou účetní závěrkou nebo konsolidovanou účetní závěrkou, f) vyjádření auditoraauditora podle § 20b, nebo § 20ba, g) vyjádření auditoraauditora, zda se v bezprostředně předcházejícím účetním nebo konsolidačním období na účetní jednotku nebo ovládající osobu vztahovala povinnost vyhotovit zprávu o daních z příjmů nebo konsolidovanou zprávu o daních z příjmů a zda ji za podmínek stanovených účetními přepisy řádně zpřístupnila. (2) Provádí-li auditorauditor povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, uvede ve zprávě auditoraauditora údaje podle odstavce 1 a čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (3) Provádí-li auditorauditor povinný auditpovinný audit účetní jednotky, která vyhotovuje výroční zprávu nebo konsolidovanou výroční zprávu, je povinen ověřit výroční zprávu nebo konsolidovanou výroční zprávu. (4) Statutární auditorStatutární auditor uvede ve zprávě auditoraauditora své jméno, adresu sídla, evidenční číslo, podpis a datum vyhotovení. (5) Auditorská společnostAuditorská společnost ve zprávě auditoraauditora uvede název, adresu sídla, evidenční číslo a jména statutárních auditorůstatutárních auditorů, kteří pro auditorskou společnostauditorskou společnost vyhotovili zprávu auditoraauditora, jejich evidenční čísla, jejich podpis a datum vyhotovení. (6) Vydává-li auditorauditor zprávu o ověření konsolidované účetní závěrky, ke které je přiložena účetní závěrka konsolidující účetní jednotkykonsolidující účetní jednotky, mohou být zprávy auditoraauditora spojeny. (7) AuditorAuditor, který vyhotovuje zprávu auditoraauditora o povinném auditupovinném auditu a zároveň vyhotovuje zprávu auditoraauditora o ověření zprávy o udržitelnosti, může vydat jednu zprávu za podmínky, že bude obsahovat také informace podle § 20ab. § 20a Spis auditora (1) O průběhu auditorské činnostiauditorské činnosti vede auditorauditor spis, který obsahuje informace podle auditorských standardů a dále záznamy a dokumenty podle § 14a odst. 5, § 14b odst. 2, § 19 odst. 2, § 20, § 45 odst. 2 a čl. 6, 8, 10, 11 a 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) Auditorská společnostAuditorská společnost nebo statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet uchovává spis nejméně po dobu 10 let ode dne vyhotovení zprávy auditoraauditora. (3) Spis auditoraauditora musí být uzavřen nejpozději do 60 dní ode dne následujícího po dni data vyhotovení zprávy auditoraauditora. (4) Právo nahlížet do spisu mají a) auditor skupinyauditor skupiny podle § 19, b) výkonný výbor a prezident Komory pro účely výkonu činností uložených tímto zákonem, c) kárná komise Komory pro účely řízení podle § 26, d) dozorčí komisedozorčí komise a kontroloři kvality pro účely kontroly kvality, e) členové Prezidia a jimi pověřené osoby pro účely výkonu působnosti Rady podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, nebo pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, f) členové disciplinárního výboru pro účely § 39b odst. 3 a 4, g) členové kontrolního výboru pro účely kontroly kvality, h) zaměstnanci České národní bankybanky, je-li to potřebné pro výkon dohledu nad finančním trhem, i) soud, týká-li se občanskoprávní řízení činnosti auditoraauditora, j) orgány činné v trestním řízenítrestním řízení, týká-li se trestní řízenítrestní řízení činnosti auditoraauditora. § 20ab Zpráva auditora o ověření zprávy o udržitelnosti (1) O ověření zprávy o udržitelnosti vyhotoví auditorauditor písemnou zprávu auditoraauditora. Zpráva auditoraauditora musí obsahovat a) úvod, ve kterém auditorauditor uvede 1. obchodní firmu nebo jméno, adresu sídla, popřípadě adresu místa bydliště, liší-li se od adresy sídla, je-li účetní jednotka podnikající fyzickou osobou, anebo obchodní firmu nebo název a adresu sídla, je-li účetní jednotka právnickou osobou, pobočkou nebo jinou organizační složkou právnické osoby, anebo označení, jde-li o účetní jednotku bez právní osobnosti, a 2. identifikaci zprávy o udržitelnosti nebo konsolidované zprávy o udržitelnosti účetní jednotky uvedené v bodu 1 včetně uvedení dne nebo jiného okamžiku, k němuž je zpráva o udržitelnosti nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti sestavena, a identifikaci účetního období, za které je sestavena, a identifikaci příslušného rámce, na jehož základě je zpráva o udržitelnosti nebo konsolidovaná zpráva o udržitelnosti sestavena, b) rozsah provedeného ověřování včetně odkazu na auditorské standardy podle § 18, v souladu s kterými bylo ověření zprávy o udržitelnosti provedeno, c) závěr auditoraauditora, zda nezjistil okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že zpráva o udržitelnosti nebyla vypracována v souladu s právními předpisy a přímo použitelným právním předpisem Evropské unie upravujícím rámec pro usnadnění udržitelných investic a standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti včetně postupu pro určování informací vykazovaných podle standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti, d) vyjádření auditoraauditora, zda zpráva o udržitelnosti byla vypracována a značkována v souladu s právními předpisy a přímo použitelným právním předpisem Evropské unie upravujícím jednotný elektronický formát pro podávání zpráv. (2) Statutární auditorStatutární auditor uvede ve zprávě auditoraauditora své jméno, adresu sídla, evidenční číslo, podpis a datum vyhotovení. (3) Auditorská společnostAuditorská společnost ve zprávě auditoraauditora uvede název, adresu sídla, evidenční číslo a jména statutárních auditorůstatutárních auditorů, kteří pro auditorskou společnostauditorskou společnost vyhotovili zprávu auditoraauditora, jejich evidenční čísla, jejich podpis a datum vyhotovení. § 20b Další požadavky na ověření výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy Ověřuje-li auditorauditor výroční zprávu nebo konsolidovanou výroční zprávu obchodní společnosti, auditorauditor a) se také vyjádří, zda výroční zpráva nebo konsolidovaná výroční zpráva, s výjimkou zprávy o udržitelnosti, byla vypracována v souladu s právními předpisy nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, b) také uvede, zda na základě poznatků a povědomí o obchodní společnosti, k nimž dospěl při provádění povinného auditupovinného auditu, výroční zpráva nebo konsolidovaná výroční zpráva neobsahuje významné věcné nesprávnosti; dospěje-li k názoru, že výroční zpráva nebo konsolidovaná výroční zpráva obsahuje významné věcné nesprávnosti, uvede jejich povahu. § 20ba Požadavky na ověření výroční finanční zprávy emitenta vyhotovujícího výroční finanční zprávu v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím jednotný elektronický formát pro podávání zpráv (1) Na ověření výroční finanční zprávy emitenta, který vyhotovuje výroční finanční zprávu v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím jednotný elektronický formát pro podávání zpráv26), se obdobně použijí ustanovení tohoto zákona upravující ověření výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy; požadavky na ověření výroční zprávy a konsolidované výroční zprávy tím nejsou dotčeny. (2) Ověřuje-li auditorauditor výroční finanční zprávu emitenta, který vyhotovuje výroční finanční zprávu v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím jednotný elektronický formát pro podávání zpráv26), auditorauditor se také vyjádří, zda použité značkování je v souladu s právními předpisy nebo přímo použitelnými předpisy Evropské unie. § 20c Společné provádění povinného auditu Určí-li účetní jednotka více než jednoho statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo více než jednu auditorskou společnostauditorskou společnost pro společné provedení povinného auditupovinného auditu, vyhotovují určení auditořiauditoři společnou zprávu auditoraauditora obsahující společný výrok auditoraauditora; § 20 se použije obdobně. Dospějí-li statutární auditořistatutární auditoři vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorské společnostiauditorské společnosti vzájemně k rozdílnému stanovisku auditoraauditora, ve společné zprávě auditoraauditora uvede každý z nich vlastní výrok auditoraauditora a důvody neshody. § 21 Práva a povinnosti auditora (1) AuditorAuditor je mimo jiných povinností stanovených tímto zákonem povinen a) dodržovat vnitřní předpisy Komory, b) nenařizovat změny a opravy údajů vykázaných účetní jednotkou, c) platit povinný příspěvek na činnost Komory ve výši stanovené vnitřním předpisem Komory a d) spolupracovat s Radou a poskytnout jí potřebnou součinnost při výkonu působnosti podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (2) Účetní jednotka je povinna poskytnout auditoroviauditorovi přiměřenou součinnost. AuditorAuditor je oprávněn požadovat, aby mu účetní jednotka poskytla veškeré jím požadované doklady a jiné písemnosti, které jsou nezbytné pro řádné provedení auditorské činnostiauditorské činnosti, dále informace a vysvětlení potřebná k řádnému provedení auditorské činnostiauditorské činnosti. AuditorAuditor a jím pověřené osoby jsou oprávněni být přítomni při inventarizaci majetku a závazků účetní jednotky, popřípadě si auditorauditor může v odůvodněném případě vyžádat provedení mimořádné inventarizace. AuditorAuditor je oprávněn vyžádat si písemné pověření k přístupu k informacím vedeným o účetní jednotce u bankbank, dlužníků a věřitelů. Účetní jednotka je povinna požadavkům auditoraauditora vyhovět. AuditorAuditor je oprávněn požadovat odměnu za auditorskou činnostauditorskou činnost. (3) Zjistí-li auditorauditor při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti v účetní jednotce, jejíž činnost podléhá podle jiných právních předpisů státnímu dozoru nebo dohledu České národní bankybanky, skutečnosti, které a) nasvědčují tomu, že došlo k porušení jiných právních předpisů upravujících podmínky její činnosti, b) mají zásadní negativní vliv na její hospodaření, c) mohou ohrozit její nepřetržité trvání, nebo d) mohou vést k vyjádření výroku s výhradami, zápornému výroku nebo odmítnutí vyjádření výroku podle § 20 odst. 1 písm. c), je povinen neprodleně písemně informovat příslušný orgán státního dozoru nebo Českou národní bankubanku, pokud jde o účetní jednotku, nad kterou vykonává dohled. (4) Povinnost podle odstavce 3 má též auditorauditor, zjistí-li skutečnosti uvedené v odstavci 3 v účetní jednotce, ve vztahu k níž účetní jednotka uvedená v odstavci 3 je v úzkém propojení. Tímto úzkým propojením je úzké propojení podle čl. 4 odst. 1 bodu 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012. (5) Zjistí-li auditorauditor při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti v účetní jednotce skutečnosti uvedené v odstavci 3 nebo skutečnosti, o kterých se lze důvodně domnívat, že mohou naplnit skutkovou podstatu hospodářského trestného činutrestného činu, trestných činůtrestných činů úplatkářství nebo trestných činůtrestných činů proti majetku, je povinen neprodleně písemně informovat řídicí a kontrolní orgán účetní jednotky nebo zastupitelstvo územního samosprávného celku nebo městské části hlavního města Prahy v případě, kdy účetní jednotkou je územní samosprávný celek nebo městská část hlavního města Prahy. (6) AuditorAuditor je povinen pro potřeby výkonu dohledu poskytnout České národní bancebance na základě její žádosti informace a vysvětlení týkající se průběhu povinného auditupovinného auditu a poznatky získané na základě povinného auditupovinného auditu prováděného v účetní jednotce, která podléhá dohledu České národní bankybanky. (7) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost jsou povinni provést taková opatření, která po nich lze spravedlivě požadovat, k a) zamezení porušování povinností podle § 25 odst. 1 statutárním auditoremstatutárním auditorem, který pro ně vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost, nebo b) odvrácení následků porušení těchto povinností statutárním auditoremstatutárním auditorem, který pro ně vykonává auditorskou činnostauditorskou činnost. § 22 Pojištění odpovědnosti za škodu Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet musejí být pojištěni pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s prováděním auditorské činnostiauditorské činnosti tak, aby výše pojistných částek byla úměrná možným škodám, které lze v rozumné míře předpokládat. § 23 Omezení podnikání auditora (1) S výjimkou auditorské činnostiauditorské činnosti auditorauditor nesmí vykonávat další výdělečnou činnost mající znaky podnikání, nestanoví-li tento zákon jinak. (2) Překážkou provádění auditorské činnostiauditorské činnosti auditoremauditorem není, nestanoví-li tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie upravující specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu jinak, a) správa vlastního majetku, b) vědecká, pedagogická, publicistická, literární nebo umělecká činnost, c) vedení účetnictví nebo provozování poradenské a organizační činnosti podle jiného právního předpisu, d) daňové poradenství podle jiného právního předpisu, e) výkon funkce insolvenčního správceinsolvenčního správce, hostujícího insolvenčního správcehostujícího insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správceinsolvenčního správce, odděleného insolvenčního správceinsolvenčního správce, zvláštního insolvenčního správceinsolvenčního správce nebo likvidátora podle jiných právních předpisů, f) činnost znalce, g) činnost mediátora. § 24 Systém zajištění kvality (1) Kontrolou kvality u auditoraauditora se zjišťuje, zda auditorauditor postupuje při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti v souladu s a) tímto zákonem, auditorskými standardy podle § 18, etickým kodexem a vnitřními předpisy Komory a b) přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (2) Systém zajištění kvality zahrnuje kontroly kvality organizované a řízené a) kontrolním výborem podle § 39c odst. 4 písm. a) a b) dozorčí komisídozorčí komisí podle § 35 odst. 1. (3) Systému zajištění kvality podléhají všichni auditořiauditoři, nestanoví-li tento zákon jinak. (4) Systém zajištění kvality musí splňovat tato kritéria: a) je nezávislý na kontrolovaných auditorechauditorech, b) podléhá veřejnému dohledu podle hlavy VI, c) kontrolu kvality provádí kontrolor kvality; tím není dotčen čl. 26 odst. 5 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, d) provedení kontroly kvality se stanovuje na základě analýzy rizik, a to u 1. auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu, ve lhůtách upravených v čl. 26 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, 2. auditoraauditora, který neprovádí povinný auditpovinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu, nejméně jednou za 6 let. (5) Za auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu se pro účely systému zajištění kvality považuje auditorauditor, který provedl povinný auditpovinný audit u subjektu veřejného zájmu a) podle čl. 26 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, a to po dobu 3 let od počátku účetního období, za které tento povinný auditpovinný audit u subjektu veřejného zájmu provedl, b) podle čl. 26 odst. 2 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, a to po dobu 6 let od počátku účetního období, za které tento povinný auditpovinný audit u subjektu veřejného zájmu provedl. (6) Jednou ročně Komora zpracovává dílčí zprávu o výsledcích kontrol kvality prováděných Komorou, kterou předává Radě ve lhůtě nejpozději do 3 měsíců od skončení kalendářního roku. (7) Jednou ročně vydává Rada souhrnnou zprávu o systému zajištění kvality, v níž uvádí podstatná zjištění, zejména opakované nedostatky vnitřních systémů řízení kvality u auditorůauditorů, které vyplývají z provedených kontrol kvality. Souhrnná zpráva o systému zajištění kvality obsahuje i informace vycházející z dílčí zprávy zpracované podle odstavce 6. Souhrnnou zprávu o systému zajištění kvality zveřejní Rada na svých internetových stránkách nejpozději do 6 měsíců od skončení kalendářního roku. § 24a Organizace systému zajištění kvality (1) Kontrolní výbor organizuje a řídí kontroly kvality v souladu s řádem ke kontrolám kvality, plánem kontrol kvality a požadavky na zajištění kvality podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) Dozorčí komiseDozorčí komise organizuje a řídí kontroly kvality v souladu s dozorčím řádem, plánem kontrol kvality a doporučeními vydanými Radou podle § 38 odst. 2 písm. i). (3) Řád ke kontrolám kvality podle odstavce 1 vydá Rada jako svůj vnitřní předpis a stanoví v něm postupy pro organizační a personální zabezpečení systému zajištění kvality. (4) Dozorčí řád podle odstavce 2 vydá Komora jako svůj vnitřní předpis a stanoví v něm postupy pro organizační a personální zabezpečení systému zajištění kvality. § 24b Plán kontrol kvality (1) Komora předloží Radě v každém kalendářním pololetí návrh plánu na provedení kontrol kvality organizovaných a řízených dozorčí komisídozorčí komisí. Při předložení návrhu plánu Radě Komora vždy uvede, jakým způsobem zohlednila kritéria uvedená v § 24 odst. 4 písm. d). (2) V návrhu plánu podle odstavce 1 Komora uvede jméno auditoraauditora, u něhož je kontrola kvality plánována, jméno, popřípadě jména kontrolorů kvality pověřených provedením kontroly kvality, jméno navrženého vedoucího kontrolní skupiny a termín zahájení kontroly kvality. (3) Rada zpracuje plán kontrol kvality kontrolního výboru a dozorčí komisedozorčí komise pro účely splnění kritérií uvedených v § 24 odst. 4 písm. d); při jeho zpracování zohlední návrh plánu předložený Komorou. Plán kontrol kvality obsahuje údaje podle odstavce 2. (4) O záměru provést kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisídozorčí komisí, která není zahrnuta v plánu kontrol kvality, je Komora povinna informovat Radu s uvedením důvodů nebo rizik, pro které má být taková kontrola kvality provedena. § 24c Kontrolor kvality (1) Kontrolorem kvality může být pouze fyzická osoba, která a) získala vysokoškolské vzdělání nejméně v rámci akreditovaného bakalářského studijního programu9), zahraniční vysokoškolské vzdělání, pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vysokoškolskému vzdělání v rámci akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního programu na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové vzdělání bylo uznáno podle jiného právního předpisu9), nebo dokončila studium, které je uznané příslušným členským státemčlenským státem za součást jeho vysokoškolského systému a jehož dokončení mu poskytuje vysokoškolskou kvalifikaci, b) má nejméně tříleté praktické zkušenosti v oblasti účetnictví, auditorské činnosti nebo vyhotovování nebo ověřování zprávy o udržitelnosti nebo jiné oblasti související s udržitelností, c) absolvovala školení zaměřené na oblast kontroly kvality a d) splňuje další požadavky podle čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou kontrolním výborem. (2) Školení podle odstavce 1 písm. c) organizuje Rada. (3) Před provedením kontroly kvality kontrolor kvality prokáže čestným prohlášením, že v provedení kontroly mu nebrání skutečnosti uvedené v § 24d odst. 1, a to a) kontrolnímu výboru, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou kontrolním výborem, nebo b) dozorčí komisidozorčí komisi, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisídozorčí komisí. § 24d Kontrola kvality (1) Kontrola kvality nesmí být provedena kontrolorem kvality, pokud a) je s kontrolovaným auditoremauditorem ve střetu zájmů, b) je osobou blízkou podle občanského zákoníku kontrolovanému statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi, c) je s kontrolovaným auditoremauditorem smluvně zavázán, d) je ovládající osobou kontrolované auditorské společnostiauditorské společnosti, e) má podíl na hlasovacích právech v kontrolované auditorské společnostiauditorské společnosti, f) je členem řídicího, kontrolního nebo nejvyššího orgánu kontrolované auditorské společnostiauditorské společnosti, g) je skutečným majitelem kontrolované auditorské společnostiauditorské společnosti, h) neuplynuly alespoň 3 roky ode dne, kdy přestal být s kontrolovaným auditoremauditorem ve vztahu podle písmen c) až g), nebo i) by došlo ke kontrole vlastní činnosti. (2) Kontrola kvality je zahájena dnem doručení oznámení o termínu kontroly kvality auditoroviauditorovi, který musí být oznámen auditoroviauditorovi nejméně 30 dnů přede dnem zahájení vlastní kontrolní činnosti a) Radou, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou kontrolním výborem, nebo b) Komorou, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisí. (3) Kontrola kvality u statutárního auditorastatutárního auditora, který provádí auditorskou činnostauditorskou činnost pro auditorskou společnostauditorskou společnost nebo pro statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, se provádí společně s kontrolou kvality této auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet podle § 24 odst. 2. § 24e Rozsah kontroly kvality (1) Kontrolor kvality provede kontrolu kvality v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly kvality podle § 24 odst. 1 a její závěry doloží potřebnými podklady. Rozsah kontroly kvality musí být přiměřený a úměrný rozsahu a složitosti činnosti kontrolovaného auditoraauditora. (2) Kontrolor kvality při kontrole kvality především a) posuzuje soulad vnitřního uspořádání a postupů auditoraauditora s tímto zákonem, auditorskými standardy podle § 18, etickým kodexem a požadavky na nezávislost a s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, s cílem ověřit účinnost vnitřního systému řízení kvality auditoraauditora, b) hodnotí vnitřní systém řízení kvality auditoraauditora ve vztahu k § 14d a jeho účinnost, c) posuzuje množství a kvalitu vynaložených zdrojů ve vztahu k § 14d a 14g, d) kontroluje dodržování požadavku na průběžné vzdělávání, e) posuzuje odměny za provedení auditorské činnostiauditorské činnosti ve vztahu k § 14, 14c a 16, f) posuzuje vnitřní předpisy nebo metodiky auditoraauditora a g) posuzuje soulad postupů s požadovanými postupy stanovenými vnitřními předpisy Komory. (3) Při kontrole kvality prověřuje kontrolor kvality spisy auditoraauditora vybrané na základě provedené analýzy rizik spočívající v analýze možného nesprávného provádění auditorské činnostiauditorské činnosti. (4) Při kontrole kvality organizované a řízené kontrolním výborem kontrolor kvality dále přezkoumává obsah zprávy o transparentnosti s ohledem na zjištění učiněná podle odstavce 2 a dodržování požadavků uvedených v čl. 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. § 24f Protokol o kontrole kvality (1) Zjistí-li kontrolor kvality v rámci kontroly kvality, že auditorauditor nepostupoval při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti v souladu s tímto zákonem, auditorskými standardy podle § 18, etickým kodexem a vnitřními předpisy Komory nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, uvede tuto skutečnost v kontrolním zjištění. (2) Před vyhotovením protokolu o kontrole projedná kontrolor kvality s kontrolovaným auditoremauditorem kontrolní zjištění a případná navrhovaná opatření spočívající v nápravě nedostatků podle odstavce 1 zjištěných v rámci kontroly kvality (dále jen „opatření k nápravě“). (3) Kontrolní zjištění a opatření k nápravě kontrolor kvality uvede v protokolu o kontrole a stanoví přiměřenou lhůtu k provedení opatření k nápravě, která nesmí být delší než 12 měsíců ode dne doručení stejnopisu protokolu o kontrole kontrolovanému auditoroviauditorovi. (4) Kopii protokolu o kontrole po ukončení kontroly kvality předá kontrolor kvality a) Radě, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisídozorčí komisí, nebo b) Komoře, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou kontrolním výborem. (5) Kontrolovaný auditorauditor provede opatření k nápravě ve stanovené lhůtě. § 24g Uchovávání spisu o kontrole kvality Spis o kontrole kvality se uchovává po dobu 10 let ode dne jeho uzavření; tato doba se prodlužuje o dobu nezbytnou pro vedení kárného řízení, řízení o přestupku nebo trestního řízenítrestního řízení. § 24h Kontrola kvality prováděná třetí osobou Je-li kontrola kvality prováděna podle čl. 26 odst. 5 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, § 24d až 24g se použijí obdobně. § 24i Společná kontrola kvality (1) Rada je oprávněna provést společnou kontrolu kvality u auditoraauditora, která se vztahuje k jím provedenému povinnému auditupovinnému auditu společnosti, která vydala cenné papírycenné papíry v třetí zemitřetí zemi nebo která je součástí skupiny zveřejňující konsolidovanou účetní závěrku v třetí zemitřetí zemi, s příslušným orgánem této třetí zemětřetí země, který splňuje požadavky, které Evropská komise prohlásí za přiměřené, za účelem zajištění účinného dohledu za podmínek stanovených tímto zákonem a pracovními ujednáními podle § 49. (2) Společné kontroly kvality provádí osoba nebo osoby, které splňují požadavky stanovené tímto zákonem na provádění kontrol kvality, pověřené Radou společně s osobami pověřenými příslušným orgánem třetí zemětřetí země. (3) Pracovní ujednání uzavřená mezi Radou a příslušným orgánem třetí zemětřetí země zajistí, kromě požadavků podle § 49 odst. 2, že a) jsou stanoveny požadavky na rozsah provádění společné kontroly kvality, které je příslušný orgán třetí zemětřetí země povinen dodržovat při provádění společné kontroly kvality podle odstavce 2, b) Rada může odmítnout společnou kontrolu kvality, pokud by společná kontrola kvality měla nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek České republiky, c) příslušné orgány třetí zemětřetí země zaručí povinnost zachovávat mlčenlivost alespoň v rozsahu stanoveném v § 15b, d) informace, na které se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost, nesmějí být sděleny žádné jiné osobě nebo orgánu než těm, které jsou uvedeny v pracovních ujednáních, a mohou být použity pouze pro výkon pravomocí v oblasti dohledové působnosti příslušného orgánu třetí zemětřetí země pro účely kontroly kvality a šetření, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v § 24, 25 a v hlavách VI a XI, a e) bez předchozího souhlasu Rady není příslušný orgán třetí zemětřetí země oprávněn dále poskytovat osobní údajeosobní údaje obsažené v pracovních materiálech k povinnému auditupovinnému auditu a jiných dokumentech v držení auditorůauditorů; předávání údajů do třetí zemětřetí země probíhá podle zákona upravujícího ochranu osobních údajůosobních údajů22). (4) Společná kontrola kvality musí splňovat tyto požadavky: a) osoby pověřené příslušným orgánem třetí zemětřetí země k provedení kontroly kvality jsou oprávněny nahlížet do spisu auditoraauditora a jiných dokumentů souvisejících s prováděním povinného auditupovinného auditu v souladu s tímto zákonem, b) osoby pověřené příslušným orgánem třetí zemětřetí země k provedení kontroly kvality jsou povinny prohlášením doložit splnění požadavků stanovených v § 24d odst. 1 a c) kontrolor kvality neumožní osobě pověřené příslušným orgánem třetí zemětřetí země k provedení kontroly kvality přístup k těm dokumentům k auditu, pokud by tím došlo k porušení tohoto zákona nebo pracovních ujednání. (5) Na společnou kontrolu kvality se použijí § 24c až 24g obdobně. HLAVA III KÁRNÁ A JINÁ OPATŘENÍ A KÁRNÁ A JINÁ ŘÍZENÍ § 25 Kárná provinění a kárná opatření (1) Kárným proviněním je zaviněné porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, jiným právním předpisem upravujícím výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, etickým kodexem, vnitřními předpisy Komory, auditorskými standardy podle § 18, které není přestupkem podle hlavy XI. (2) Za kárné provinění je kárně odpovědný statutární auditorstatutární auditor. (3) Za kárné provinění lze uložit kárné opatření a) napomenutí, b) veřejného napomenutí, c) pokuty do výše 1 000 000 Kč, d) zákazu výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti na dobu nejdéle 5 let, e) vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti na dobu nejdéle 3 roky. (4) Kárné opatření lze uložit samostatně nebo spolu s jiným kárným opatřením; kárné opatření podle odstavce 3 písm. a) nelze uložit spolu s kárným opatřením podle odstavce 3 písm. b) a kárné opatření podle odstavce 3 písm. a) nebo b) nelze uložit spolu s kárným opatřením podle odstavce 3 písm. c). § 25a Jiná opatření (1) Za porušení povinnosti podle § 21 odst. 7 může Komora uložit statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi vykonávajícímu auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorské společnostiauditorské společnosti jiné opatření. Na uložení jiného opatření se použije obdobně § 25 odst. 3 a 4 s tím, že pokutu podle § 25 odst. 3 písm. c) lze uložit do výše 10 000 000 Kč. (2) Za porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, jiným právním předpisem upravujícím výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, etickým kodexem, vnitřními předpisy Komory, auditorskými standardy podle § 18 učiněném při činnosti auditorské společnostiauditorské společnosti, které není kárným proviněním statutárního auditorastatutárního auditora nebo přestupkem podle hlavy XI, uloží Komora této auditorské společnostiauditorské společnosti jiné opatření. Na uložení jiného opatření se použije obdobně § 25 odst. 3 a 4 s tím, že pokutu podle § 25 odst. 3 písm. c) lze uložit do výše 10 000 000 Kč. § 25aa Zvláštní ustanovení ke kárným a jiným opatřením (1) Podrobnosti týkající se postupu Komory v řízení o uložení kárného a jiného opatření upravuje kárný řád, který je vnitřním předpisem Komory. (2) Rozhodnutí o uložení kárného a jiného opatření veřejného napomenutí vykoná Komora zveřejněním na svých internetových stránkách. Toto rozhodnutí je vykonáno dnem, kdy bylo zveřejněno. Obsah veřejného napomenutí určí kárná komise Komory tímto rozhodnutím. Na internetových stránkách je rozhodnutí zveřejněno až do uplynutí doby potřebné pro jeho zahlazení. (3) Pokuta uložená v řízení podle § 26 je příjmem Komory. § 25b Vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnosti (1) Právní mocí rozhodnutí o vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem řídicího orgánu ve všech auditorských společnostechauditorských společnostech; zánik funkce oznámí Komora nebo Rada soudu, který podle jiného právního předpisu vede obchodní rejstřík. (2) Ten, kdo poruší zákaz uložený mu rozhodnutím o vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, ručí za splnění všech povinností auditorské společnostiauditorské společnosti, které vznikly v době, kdy vykonával přes zákaz činnost člena jejího řídicího orgánu, ač se jím nestal anebo jím být přestal. (3) Je-li členem řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti jiná auditorská společnostauditorská společnost, použijí se ustanovení o vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu i na fyzickou osobu, která byla touto auditorskou společnostíauditorskou společností určena k tomu, aby takovou funkci za ni vykonávala. § 26 Řízení o uložení kárného nebo jiného opatření (1) O uložení kárného nebo jiného opatření rozhoduje kárná komise Komory v řízení zahájeném z moci úřední nebo na návrh ministra financí, dozorčí komisedozorčí komise, kontrolního výboru nebo České národní bankybanky. (2) Odpovědnost za kárné provinění nebo za porušení povinnosti podle § 25a zaniká, uplynula-li ode dne, kdy ke kárnému provinění nebo porušení povinnosti došlo, doba 6 let. (3) Lhůta podle odstavce 2 neběží také a) v případě zániku oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, nebo b) po dobu, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízenítrestní řízení nebo řízení o přestupku. (4) Návrh musí obsahovat jméno auditoraauditora, proti němuž návrh směřuje, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení řízení a označení důkazů, o které se návrh opírá. K návrhu se připojí důkazy, které má navrhovatel k dispozici. (5) Účastníky řízení zahájeného na návrh jsou navrhovatel a auditorauditor. V řízení zahájeném z moci úřední je účastníkem řízení pouze auditorauditor. (6) Rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření podepisuje předseda kárné komise Komory. (7) Uložila-li kárná komise Komory rozhodnutím auditoroviauditorovi kárné nebo jiné opatření, uloží ve výrokové části tohoto rozhodnutí auditoroviauditorovi současně náhradu nákladů řízení, které nese Komora. Výše náhrady může činit nejvýše 6 000 Kč. (8) O zahájení řízení a jeho výsledku kárná komise Komory informuje dozorčí komisidozorčí komisi a Radu. § 27 Zahlazení kárného nebo jiného opatření (1) Po uplynutí 7 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření uvedeného v § 25 odst. 3 písm. a) až c) se kárné opatření považuje za zahlazené. Kárné opatření uložené podle § 25 odst. 3 písm. d) a e) se považuje za zahlazené, uplynula-li ode dne, k němuž bylo vykonáno, doba 7 let. Na zahlazení jiného opatření se toto ustanovení použije obdobně. (2) Bylo-li kárné nebo jiné opatření zahlazeno, nelze na auditoraauditora pohlížet, jako by se dopustil kárného provinění podle § 25 odst. 1 nebo porušení povinnosti podle § 25a. (3) Zahlazené kárné nebo jiné opatření nesmí být zveřejňováno v rejstříku ani na internetových stránkách Komory. § 27a Zveřejnění rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření (1) Komora zveřejní rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření v rejstříku bezodkladně poté, co nabude právní moci. Zveřejňuje se výroková část rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření. (2) Komora na základě rozhodnutí kárné komise Komory nezveřejní rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření v rejstříku, pokud by zveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů, probíhající trestní řízenítrestní řízení vedené proti auditoroviauditorovi nebo způsobilo účastníkům řízení nepřiměřené škody. Má-li Komora pochybnosti o možném ohrožení stability finančních trhů, může si vyžádat stanovisko České národní bankybanky; přílohou žádosti je kopie rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření. (3) Komora na základě rozhodnutí kárné komise Komory nezveřejní rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření statutárního auditorastatutárního auditora v rejstříku, pokud by zveřejnění osobních údajů bylo nepřiměřené vzhledem k povaze a závažnosti kárného provinění nebo porušení povinnosti podle § 25a. (4) V případě postupu podle odstavce 2 nebo 3 Komora zveřejní rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření na svých internetových stránkách bez uvedení údajů umožňujících identifikaci auditoraauditora, o jehož kárném provinění nebo porušení povinnosti podle § 25a bylo rozhodnuto, bezodkladně poté, kdy rozhodnutí nabude právní moci. (5) O rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření auditoroviauditorovi, který provádí auditorskou činnostauditorskou činnost v účetní jednotce, jež podléhá dohledu České národní bankybanky, a které Komora nezveřejní podle odstavce 2 nebo 3, informuje Komora Českou národní bankubanku; v informaci uvede jméno auditoraauditora, prohlášení viny, uložené kárné nebo jiné opatření a den nabytí právní moci rozhodnutí. (6) Je-li proti rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření podána žaloba, zveřejní Komora tuto skutečnost v rejstříku. Komora zveřejní stejným způsobem i informaci o výsledku soudního přezkumu. (7) Obsahem zveřejněného rozhodnutí o uložení kárného nebo jiného opatření nesmějí být údaje umožňující identifikaci jiné osoby než auditoraauditora, o jehož kárném provinění nebo porušení povinnosti podle § 25a bylo rozhodnuto. HLAVA IV ASISTENT AUDITORA § 28 Asistent auditora (1) Asistentem auditoraauditora může být fyzická osoba, která a) je plně svéprávná, b) je bezúhonná a c) má ukončeno nejméně úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělání nebo studium, které poskytuje rovnocenné vzdělání. (2) Fyzickou osobu, která splňuje podmínky podle odstavce 1, zapíše Komora do rejstříku jako asistenta auditoraauditora, pokud vykonává odbornou praxi podle § 29. (3) AuditorAuditor, u kterého asistent auditoraauditora vykonává odbornou praxi, je povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit Komoře. V oznámení auditorauditor uvede jméno asistenta auditoraauditora, rodné číslo, a nebylo-li rodné číslo přiděleno, datum narození a datum zahájení odborné praxe. K oznámení auditorauditor přiloží doklad podle odstavce 4 a své prohlášení o zaměstnání asistenta auditoraauditora. (4) Splnění požadavku uvedeného v odstavci 1 písm. c) se prokazuje dokladem nebo doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání. (5) Pro doložení bezúhonnosti se použije § 4 odst. 4 a 5 obdobně. (6) Komora vyškrtne z rejstříku asistenta auditoraauditora, pokud a) o to písemně požádal, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy byla Komoře doručena žádost, není-li v žádosti uveden den pozdější, b) zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého, a to ke dni, kdy se o této skutečnosti dozvěděla, c) se stal statutárním auditoremstatutárním auditorem, a to ke dni zápisu do rejstříku, nebo d) přestal splňovat některou z podmínek uvedených v odstavci 1 nebo přestal vykonávat odbornou praxi podle § 29, a to ke dni, kdy se o této skutečnosti dozvěděla. § 29 Odborná praxe asistenta auditora (1) Odbornou praxí se rozumí účast na provádění auditorské činnosti, zejména povinného auditupovinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti, za účelem získání dostatečných teoretických a praktických znalostí a osvojení si zkušeností potřebných k provádění auditorské činnosti. (2) Odborná praxe musí probíhat u auditoraauditora, který splňuje tyto podmínky: a) aktivně vykonává auditorskou činnost, včetně povinného auditupovinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti nebo jiných služeb souvisejících s udržitelností, v některém členském státěčlenském státě, b) má praxi při provádění auditorské činnostiauditorské činnosti delší než 3 roky a c) nebylo mu uloženo kárné opatření podle § 25 odst. 3 písm. d) nebo obdobné opatření v jiném členském státěčlenském státě, které není k datu zahájení praxe u této osoby zahlazeno, a nemá v této době ani pozastaven výkon auditorské činnostiauditorské činnosti. (3) Způsob řízení odborné praxe asistenta auditoraauditora auditoremauditorem a jejího vykazování stanoví Komora vnitřním předpisem. HLAVA V KOMORA A JEJÍ ORGÁNY § 31 Komora (1) Komora je samosprávnou organizací všech auditorůauditorů. Komora má sídlo v Praze. Komora je právnickou osobou. (2) Komora a) zajišťuje podmínky pro organizaci, řízení a provádění kontrol kvality organizovaných a řízených dozorčí komisídozorčí komisí a podmínky pro spolupráci při kontrolách kvality podle § 24d odst. 3, b) kontroluje, zda jsou auditoryauditory a asistenty auditoraasistenty auditora dodržována ustanovení tohoto zákona, c) po projednání s Radou vydává vnitřní předpisy Komory, etický kodex a auditorské standardy s výjimkou auditorských standardů upravených právem Evropské unie podle § 18, d) vede rejstřík podle tohoto zákona, e) vytváří předpoklady pro průběžné udržování a zvyšování odborné úrovně statutárních auditorůstatutárních auditorů, f) vytváří předpoklady pro přípravu asistentů auditoraasistentů auditora ke složení auditorské zkoušky, g) rozhoduje o podaných přihláškách k auditorským zkouškám, dílčím částem auditorské zkoušky, rozdílovým zkouškám a dílčím částem rozdílové zkoušky a zajišťuje provádění auditorských zkoušek a dílčích částí auditorské zkoušky a rozdílových zkoušek a dílčích částí rozdílové zkoušky, h) neprodleně informuje Radu v případech, kdy kontaktuje příslušný orgán jiného členského státučlenského státu nebo je takovým orgánem kontaktována ve smyslu spolupráce podle § 41 a 49, i) sdělí na požádání České národní bancebance výsledek kontroly kvality u auditoraauditora, který provádí povinný auditpovinný audit účetní jednotky, jež podléhá dohledu České národní bankybanky, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisídozorčí komisí, k) vykonává působnost v oblasti veřejné správy ve věcech řízení o přestupku podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, j) zprošťuje auditoraauditora mlčenlivosti podle § 15a odst. 1 písm. b); o takovém zproštění mlčenlivosti Komora informuje účetní jednotku, l) vykonává další činnosti vymezené jí tímto zákonem. (3) Komora poskytne Radě na její žádost a) kopie dokumentů a veškeré informace, které jsou nezbytné pro posouzení konkrétního případu souvisejícího s veřejným dohledem podle hlavy VI tohoto zákona nebo v případě, kdy Rada plní funkci odvolacího orgánu, b) spis o kontrole kvality, jde-li o kontrolu kvality organizovanou a řízenou dozorčí komisídozorčí komisí. (4) Komora je povinna zohlednit doporučení Rady podle § 38 odst. 2 písm. i) a spolupracovat s Radou a poskytnout jí potřebnou součinnost při výkonu působnosti Rady podle tohoto zákona a podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu. (5) V rozsahu nutném k provedení opatření vydaného orgány Evropské unie k provedení § 47 až 49 Komora vydá vnitřní předpis. § 32 Orgány Komory (1) Orgány Komory jsou a) sněm, b) výkonný výbor a prezident Komory, c) dozorčí komisedozorčí komise, d) kárná komise. (2) Do orgánu Komory, s výjimkou sněmu, může být zvolen statutární auditorstatutární auditor, který nemá v době konání voleb pozastaven výkon auditorské činnostiauditorské činnosti. Funkční období člena orgánu Komory nesmí přesáhnout dobu 4 let. Opětovná volba je možná, přičemž člen orgánu Komory může setrvat v jednom a tomtéž orgánu Komory nejdéle po dvě po sobě jdoucí funkční období. Podrobnosti o způsobu volby a odvolání členů orgánů Komory stanoví vnitřní předpis Komory. Funkce v orgánech Komory jsou čestné; za jejich výkon přísluší členovi orgánu Komory náhrada výdělku ušlého v souvislosti s výkonem funkce a náhrada výdajů spojených s výkonem funkce. (3) Podrobnosti organizace Komory a jejích orgánů a způsobu schvalování a publikaci vnitřních předpisů Komory stanoví statut Komory. (4) Výkon funkce člena orgánu uvedeného v odstavci 1 písm. b) až d) končí a) uplynutím jeho funkčního období, b) odvoláním, c) vzdáním se funkce, d) smrtí nebo prohlášením za mrtvého, e) zánikem oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti. § 33 Sněm (1) Nejvyšším orgánem Komory je sněm. Právo účastnit se sněmu mají všichni statutární auditořistatutární auditoři zapsaní v rejstříku. Sněm svolává nejméně jednou za dva roky výkonný výbor Komory, a to ve lhůtách a způsobem stanoveným vnitřním předpisem Komory. Výkonný výbor Komory svolá sněm kdykoli, požádá-li o to písemně v průběhu 60 po sobě jdoucích dní alespoň třetina statutárních auditorůstatutárních auditorů nebo požádá-li o to dozorčí komisedozorčí komise; výkonný výbor je povinen svolat v těchto případech sněm tak, aby se uskutečnil nejpozději do 3 měsíců ode dne svolání. (2) Jednání sněmu se řídí jednacím řádem, který je vnitřním předpisem Komory. Sněmu přísluší a) volit a odvolávat ze statutárních auditorůstatutárních auditorů přímou a tajnou volbou členy orgánů Komory a jejich náhradníky, b) schvalovat statut Komory, vnitřní předpisy Komory nebo jejich změny, c) schvalovat etický kodex a auditorské standardy, s výjimkou auditorských standardů upravených právem Evropské unie, d) rozhodovat o výši povinného příspěvku statutárních auditorůstatutárních auditorů a auditorských společnostíauditorských společností na činnost Komory, e) rozhodovat o výši poplatku za přihlášku k dílčí části auditorské zkoušky a rozdílové zkoušky, f) projednávat a schvalovat zprávu o činnosti výkonného výboru, dozorčí komisedozorčí komise a kárné komise vždy za předchozí dva roky, g) schvalovat účetní závěrku Komory, přičemž v době mezi dvěma sněmy konanými podle odstavce 1 je účetní závěrka schvalována výkonným výborem a předkládána na vědomí sněmu; účetní závěrku Komora zveřejní na svých internetových stránkách, h) volit auditoraauditora ověřujícího účetní závěrku Komory, i) provádět další činnosti stanovené ve statutu Komory. (3) Komora předloží Radě vnitřní předpisy Komory, etický kodex a auditorské standardy do 30 dnů ode dne jejich schválení sněmem. § 34 Výkonný výbor (1) Výkonný výbor je výkonným orgánem Komory. V čele výkonného výboru stojí prezident Komory, který je statutárním orgánem Komory. (2) Výkonný výbor má 14 členů. Klesne-li počet členů výkonného výboru pod stanovený počet, jsou doplněni z řad náhradníků. Počet náhradníků, způsob jejich volby a postup při doplňování počtu členů výkonného výboru stanoví statut Komory. (3) Výkonný výbor vykonává činnosti, které jsou a) stanoveny tímto zákonem Komoře a nepřísluší zároveň jiným orgánům Komory, b) určeny statutem Komory a c) na něj delegovány usnesením sněmu. (4) Vyžadují-li předpisy Evropské unie nebo změna auditorských standardů upravených právem Evropské unie změnu předpisu podle § 33 odst. 2 písm. c), připravuje a schvaluje výkonný výbor změnu tohoto předpisu, která je účinná dnem zveřejnění způsobem podle § 18. Tuto změnu předpisu schvaluje sněm na svém nejbližším jednání. (5) Výkonný výbor se schází zpravidla jednou za dva měsíce; svolává jej prezident Komory. (6) Výkonný výbor volí a odvolává ze svých členů prezidenta Komory a viceprezidenty Komory. V případě, že prezident Komory nemůže dočasně vykonávat funkci, může písemně pověřit některého z viceprezidentů Komory výkonem své funkce. § 35 Dozorčí komise (1) Dozorčí komiseDozorčí komise je kontrolním orgánem Komory. Počet členů a náhradníků dozorčí komisedozorčí komise stanoví statut Komory. Dozorčí komiseDozorčí komise organizuje a řídí kontroly kvality u auditoraauditora, který neprovádí povinný auditpovinný audit ani u jednoho subjektu veřejného zájmu, kontroluje dodržování tohoto zákona, plnění usnesení sněmu, dodržování jiného právního předpisu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a dodržování vnitřních předpisů Komory všemi statutárními auditorystatutárními auditory, auditorskými společnostmiauditorskými společnostmi, asistenty auditoraauditora a orgány Komory. (2) Dozorčí komiseDozorčí komise informuje nejméně jednou za šest měsíců Komoru a Radu o výsledcích své činnosti. § 36 Kárná komise (1) Kárná komise vykonává působnost stanovenou tímto zákonem. Počet členů a náhradníků kárné komise stanoví statut Komory. (2) Kárná komise vykonává v prvním stupni působnost Komory v řízení o přestupku podle hlavy XIII a podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Odvolacím orgánem je Prezidium. (3) Kárná komise informuje nejméně jednou za 6 měsíců Komoru a Radu o výsledcích své činnosti. (4) Kárná komise poskytne Radě pravidelně jednou za kalendářní čtvrtletí informace o uložených opatřeních podle § 25 pro účely § 38 odst. 2 písm. q). § 36a Systém pro přijímání oznámení o porušení povinností zavedený Komorou (1) Komora zavede systém pro přijímání oznámení statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, auditorskou společnostíauditorskou společností, jejich zaměstnanci a fyzickou osobou, která je pro ně činná jinak než v základním pracovněprávním vztahu, o porušení nebo domnělém porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18 a informuje o něm způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) Na systém pro přijímání oznámení podle odstavce 1 se ustanovení § 16 až 21 zákona o ochraně oznamovatelů použijí obdobně. (3) Postupy podle odstavce 2 zajistí ochranu oprávněných zájmů oznamovatele a osoby, která je podle oznámení odpovědná za porušení nebo domnělé porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18. § 36b Vnitřní oznamovací systém Komory (1) Komora zavede vnitřní oznamovací systém podle zákona o ochraně oznamovatelů, který umožní zaměstnanci Komory nebo fyzické osobě činné pro Komoru jinak než v základním pracovněprávním vztahu zabezpečeným způsobem podat oznámení o porušení nebo domnělém porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18. (2) Oznamovatel a osoba podle § 4 odst. 2 písm. a) až h) zákona o ochraně oznamovatelů nesmí být z důvodu podání oznámení vystaveni odvetným opatřením. HLAVA VI VEŘEJNÝ DOHLED § 37 Rada a její působnost (1) Zřizuje se Rada pro veřejný dohled nad auditem. Rada je právnickou osobou. Sídlem Rady je Praha. (2) Rada a) vykonává veřejný dohled nad výkonem auditorské činnostiauditorské činnosti a činností Komory v rozsahu stanoveném tímto zákonem, b) je určeným příslušným orgánem podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, c) vykonává působnost příslušného orgánu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, neurčí-li tento zákon v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu výkon působnosti jinému orgánu, d) vykonává působnost v oblasti veřejné správy ve věcech podle hlavy XI a řízení o přestupku podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, e) rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech právnických a fyzických osob, pokud tak stanoví tento zákon. (3) Rada při výkonu působnosti podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu dbá na ochranu veřejného zájmu. § 37a Rozpočet Rady (1) Rada sestavuje na každý rozpočtový rok návrh svého rozpočtu nejméně v rozsahu celkových příjmů a celkových výdajů a spolu s účetní závěrkou Rady za předcházející účetní období jej ve lhůtách stanovených pro sestavování státního rozpočtu České republiky a státního závěrečného účtu České republiky předkládá Ministerstvu financí. Rozpočet Rady schvaluje Ministerstvo financí. (2) Finančními zdroji Rady jsou a) dotace ze státního rozpočtu, b) úroky z vkladů, penále, pojistná plnění a jiné platby získané v souvislosti s použitím finančních prostředků Rady, c) výnosy z prodeje majetku Rady, d) ostatní příjmy z činnosti Rady. (3) Dotace ze státního rozpočtu je poskytována Radě každoročně nejméně ve výši skutečných výdajů určených schváleným rozpočtem Rady ve výši určené k pokrytí správy a činnosti Rady nepokryté z finančních zdrojů podle odstavce 2 písm. b) až d). (4) Finanční prostředky Rady lze použít pouze k úhradě nákladů spojených se správou a činností Rady schválených v rámci rozpočtu Rady. § 38 Činnost Rady (1) Výkonem veřejného dohledu podle § 37 odst. 2 se rozumí dohled nad a) kontrolou dodržování ustanovení tohoto zákona, auditorských standardů podle § 18, etického kodexu a vnitřních předpisů Komory auditoryauditory a orgány Komory, b) organizací, řízením a prováděním kontrol kvality organizovaných a řízených dozorčí komisídozorčí komisí, c) organizací a provozováním systému průběžného vzdělávání statutárních auditorůstatutárních auditorů prováděného Komorou, d) uplatňováním kárných a jiných opatření podle tohoto zákona Komorou při řízeních proti auditorůmauditorům, případně osobám registrovaným podle § 47. (2) Rada a) spolupracuje s orgány podle čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ve věcech týkajících se povinného auditupovinného auditu a plnění povinností podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu, b) spolupracuje s orgány veřejného dohledu nad auditoryauditory ostatních členských státůčlenských států a třetích zemítřetích zemí za podmínek stanovených tímto zákonem a přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a podílí se též na mezinárodní spolupráci dohledových orgánů, pokud je to nutné nebo žádoucí pro plnění povinností stanovených tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, c) spolupracuje s Českou národní bankoubankou ve věci dohledu nad auditoryauditory provádějícími auditorskou činnostauditorskou činnost osobám podléhajícím dohledu České národní bankybanky, d) spolupracuje s Komorou, Výborem evropských orgánů dohledu nad auditem a příslušnými orgány jiných členských státůčlenských států za účelem sjednocování požadavků na teoretickou přípravu a odbornou praxi a požadavků na rozdílovou zkoušku, e) plní funkci nadřízeného správního orgánu v případech stanovených tímto nebo jiným zákonem 21) a dále ve věci přestupků projednávaných Komorou, f) schvaluje 1. statut Rady, 2. plán činnosti Rady, 3. návrh rozpočtu Rady, 4. jednací řád Rady, organizační, spisový a podpisový řád Rady, řád ke kontrolám kvality a další vnitřní předpisy, 5. zprávu o veřejném dohledu nad auditem podle odstavce 3, 6. souhrnnou zprávu o systému zajištění kvality, 7. plán kontrol kvality, g) projednává s Komorou návrhy změn vnitřních předpisů nebo návrhy vnitřních předpisů Komory před procesem jejich schvalování sněmem nebo výkonným výborem; členové Prezidia Rady mají právo účastnit se bez hlasovacího práva sněmu Komory nebo zasedání jiných orgánů Komory, členové disciplinárního výboru, kontrolního výboru a zaměstnanci Rady mají právo účastnit se bez hlasovacího práva sněmu Komory, zasedání dozorčí komisedozorčí komise nebo kárné komise, a to po předchozím projednání s prezidentem Komory, h) podává Komoře návrh na zrušení nebo změnu vnitřního předpisu Komory nebo jeho části, pokud jsou v rozporu s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem; nevyhoví-li Komora tomuto návrhu ve lhůtě stanovené Radou, může podat návrh na zrušení vnitřního předpisu Komory nebo jeho části soudem, i) vydává doporučení pro účely výkonu veřejného dohledu podle § 37 odst. 2 a spolupráce podle písmene d), j) je oprávněna nařídit Komoře provedení kontroly kvality u auditoraauditora, k) dohlíží na provádění kontroly kvality organizované a řízené dozorčí komisídozorčí komisí prostřednictvím Radou pověřeného člena nebo jiné pověřené osoby, která není s kontrolovaným auditoremauditorem ve střetu zájmů a splňuje požadavky uvedené v § 24c odst. 1, l) provádí další činnosti, které jí stanoví tento zákon a jsou nezbytné k řádnému provádění veřejného dohledu nad auditem, m) kontroluje, zda jsou auditoryauditory, osobami, které se přímo podílejí na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem u účetní jednotky, členy sítěsítě a subjekty veřejného zájmu dodržována ustanovení přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, n) rozhoduje o prodloužení podle čl. 17 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, o) sleduje vývoj na trhu provádění povinného auditupovinného auditu subjektů veřejného zájmu a zpracovává zprávu o vývoji na trhu poskytování služeb povinného auditupovinného auditu subjektům veřejného zájmu v souladu s čl. 27 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, p) sjednává a uzavírá dohody s příslušnými orgány třetích zemítřetích zemí za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, q) zpracovává přehled všech opatření, která byla za každý kalendářní rok uložena auditorůmauditorům podle § 25 a hlavy XI a předává je Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem, r) zveřejní jména auditorůauditorů, jejichž podíl odměn za povinný auditpovinný audit účtovaných nebo evidovaných od subjektů veřejného zájmu nepřesahuje 15 % z celkových odměn účtovaných nebo evidovaných za povinný auditpovinný audit za kalendářní rok podle čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, s) pro účely čl. 17 odst. 8 třetí pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 určuje datum pro uplatňování požadavků na trvání auditorské zakázky, t) informuje Výbor evropských orgánů dohledu nad auditem o uložených opatřeních zákazu výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti a vyloučení z výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti nebo subjektu veřejného zájmu podle jiného právního předpisu. (3) Rada vydá každoročně, nejpozději do 30. června, zprávu o veřejném dohledu nad auditem v České republice za předcházející kalendářní rok. (4) Rada zveřejní účetní závěrku Rady za předcházející účetní období na svých internetových stránkách nejpozději do 30. června a dále informace podle čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. Tyto informace musejí být na internetových stránkách zveřejněny po dobu alespoň 5 let od jejich zveřejnění včetně případných oprav. (5) Rada informuje Českou národní bankubanku o výpovědi závazku ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu nebo o odstoupení od smlouvy o povinném auditupovinném auditu podle § 17a, je-li smluvní stranou účetní jednotka podléhající dohledu České národní bankybanky. (6) Rada se při výkonu své působnosti podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu podílí na činnosti Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem podle čl. 30 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (7) Rada se při výkonu své působnosti podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu podílí na činnosti kolegií orgánů dohledu v rámci spolupráce příslušných orgánů podle čl. 32 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (8) Rada sdělí na požádání České národní bancebance výsledek kontroly kvality u auditoraauditora, který provádí povinný auditpovinný audit účetní jednotky, jež podléhá dohledu České národní bankybanky. § 38a Orgány Rady (1) Orgány Rady jsou a) Prezidium, b) Prezident Rady, c) disciplinární výbor, d) kontrolní výbor. (2) Rada může zřizovat poradní komise. (3) Podrobnosti o činnosti, vnitřní organizaci Rady, jejích orgánů a vnitřních útvarů Rady stanoví statut Rady. § 39 Prezidium (1) Výkonným orgánem Rady je Prezidium, které vykonává působnost Rady podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, pokud nepřísluší zároveň jiným orgánům Rady. (2) Prezidium je šestičlenné. (3) Členy Prezidia jmenuje ministr financí po dohodě s Českou národní bankoubankou. (4) Prezidium volí a odvolává ze svých členů prezidenta Rady při ustavujícím zasedání Rady a dále vždy při jmenování více jak jednoho nového člena Prezidia, nebo pokud prezidentovi Rady výkon funkce člena Prezidia skončí. (5) Prezident Rady je statutárním orgánem Rady. Prezidenta Rady v jeho nepřítomnosti zastupuje jím pověřený člen Prezidia. (6) Funkční období členů Prezidia je 6 let. (7) Plnění funkce člena Prezidia je výkonem veřejné funkce. § 39a Podmínky členství v Prezidiu (1) Členem Prezidia může být jmenována fyzická osoba, která a) je občanem České republiky, b) je bezúhonná, c) je plně svéprávná, d) získala znalosti anebo praxi v oblasti účetnictví nebo auditorské činnostiauditorské činnosti nebo v oboru práva nebo ekonomie, zajišťující předpoklad řádného výkonu funkce člena Prezidia, e) nemá a neměla v období nejméně 3 let před jmenováním 1. podíl na hlasovacích právech v auditorské společnostiauditorské společnosti, 2. sjednán s auditorskou společnostíauditorskou společností nebo statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet základní pracovněprávní vztah, f) není a nebyla v období nejméně 3 let před jmenováním členem řídicího nebo kontrolního orgánu nebo vedoucím zaměstnancem nebo zástupcem auditorské společnostiauditorské společnosti, g) není statutárním auditoremstatutárním auditorem a nevykonávala v období nejméně 3 let před jmenováním povinný auditpovinný audit, nebo h) není a nebyla v období nejméně 3 let před jmenováním zavázána jiným smluvním vztahem s auditoremauditorem. (2) Členem Prezidia nemůže být jmenován ten, komu bylo Komorou uloženo kárné opatření nebo správní trest podle hlavy XI nebo podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, které nejsou ke dni jmenování členem Prezidia zahlazeny. (3) Výkon funkce člena Prezidia končí a) uplynutím jeho funkčního období, b) odvoláním, c) vzdáním se funkce, d) smrtí nebo prohlášením za mrtvého, e) je-li mu vydáno auditorské oprávnění, nebo f) nabytím právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl člen Prezidia odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin nebo kterým byla omezena jeho svéprávnost. (4) Ministr financí po dohodě s Českou národní bankoubankou odvolá člena Prezidia, pokud a) nevykonává svou funkci po dobu delší než 9 měsíců nebo neplní své povinnosti podle tohoto zákona, b) narušuje závažným způsobem důstojnost své funkce, c) je jmenován členem kontrolního nebo řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, d) získá podíl na hlasovacích právech v auditorské společnostiauditorské společnosti, e) vstoupí do základního pracovněprávního vztahu s auditorskou společnostíauditorskou společností nebo statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, nebo f) uzavře jiný smluvní vztah s auditoremauditorem. (5) Přestane-li člen Prezidia splňovat kteroukoliv podmínku stanovenou tímto zákonem pro členství v Prezidiu, je povinen tuto skutečnost oznámit bezodkladně ministrovi financí. § 39b Disciplinární výbor (1) Disciplinární výbor má 5 členů. (2) Členové disciplinárního výboru jsou jmenováni Prezidentem Rady na návrh Prezidia. Funkční období členů disciplinárního výboru, způsob jejich odvolání, odměňování a pravidla pro rozhodování stanoví statut Rady. (3) Disciplinární výbor vykonává v prvním stupni působnost Rady v řízení o přestupku podle hlavy XI, hlavy XIII a podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Odvolacím orgánem je Prezidium. (4) Disciplinární výbor vykonává působnost Rady v šetření podle § 40b. (5) Plnění funkce člena disciplinárního výboru je výkonem veřejné funkce. § 39c Kontrolní výbor (1) Kontrolní výbor má 5 členů. (2) Členem kontrolního výboru může být jmenována fyzická osoba uvedená v čl. 21 třetí pododstavec písm. a) až d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (3) Členové kontrolního výboru jsou jmenováni Prezidentem Rady na návrh Prezidia. Funkční období členů kontrolního výboru, způsob jejich odvolání, odměňování a pravidla pro rozhodování stanoví statut Rady. (4) Kontrolní výbor a) organizuje a řídí kontroly kvality u auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit alespoň jednoho subjektu veřejného zájmu a podle § 24h a 24i a čl. 26, 31 a 32 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, b) předkládá návrh souhrnné zprávy o systému zajištění kvality podle § 24 odst. 7 Prezidiu ke schválení, c) předkládá návrh plánu kontrol kvality podle § 24b odst. 3 Prezidiu ke schválení. (5) Plnění funkce člena kontrolního výboru je výkonem veřejné funkce. § 40 Zasedání Prezidia (1) Prezidium zasedá podle potřeby, minimálně však jednou za 3 měsíce. Zasedání Prezidia svolává Prezident Rady. Požádá-li písemně některý z členů Prezidia o svolání mimořádného zasedání, svolá Prezident Rady toto zasedání nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti. (2) Zasedání Prezidia je neveřejné, pokud statut Rady nestanoví jinak. (3) Prezidium je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů. (4) Prezidium rozhoduje hlasováním. Každý člen Prezidia má jeden hlas. Rozhodnutí je přijato, pokud pro něj hlasovali alespoň 4 členové Prezidia, s výjimkou rozhodování podle § 37 odst. 2 písm. e); v tomto případě je rozhodnutí přijato nadpoloviční většinou přítomných členů Prezidia a v případě jejich rovnosti je rozhodný hlas prezidenta Rady. (5) Nelze-li přijmout rozhodnutí podle odstavce 4 z důvodu vyloučení těch členů Prezidia, u nichž se zřetelem na jejich poměr k věci nebo k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti, je rozhodnutí přijato, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina členů, kteří nejsou z těchto důvodů vyloučeni z hlasování, a v případě jejich rovnosti je rozhodný hlas Prezidenta Rady. Prezidenta Rady nelze vyloučit z rozhodování Prezidia. § 40a Zásady odměňování a poskytování cestovních náhrad (1) Členu Prezidia náleží za výkon funkce odměna, kterou stanoví prováděcí právní předpis podle složitosti, míry odpovědnosti, náročnosti a rozsahu výkonu funkce. (2) Členu disciplinárního výboru a kontrolního výboru náleží za výkon funkce odměna, kterou stanoví Rada podle složitosti, míry odpovědnosti, náročnosti a rozsahu výkonu funkce. (3) Členu orgánu Rady přísluší při cestách v souvislosti s výkonem funkce cestovní náhrady ve výši a za podmínek stanovených v části sedmé zákoníku práce pro zaměstnance v pracovním poměru s tím, že za pravidelné pracoviště se pro tyto účely považuje místo bydliště člena orgánu Rady. (4) Odměnu a cestovní náhrady členu orgánu Rady poskytuje Rada. Odměna je splatná ve shodných termínech jako u zaměstnanců Rady. (5) Rada vnitřním předpisem upraví principy poskytování mzdy zaměstnancům, v nichž zohlední rozpočtové možnosti Rady. § 40b Šetření prováděné Radou Rada je oprávněna provést pro účely veřejného dohledu šetření u a) auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, b) člena sítěsítě, do níž patří auditorauditor provádějící povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, se sídlem na území České republiky, c) osob podílejících se na auditorské činnostiauditorské činnosti auditoraauditora provádějícího povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, d) subjektu veřejného zájmu a e) Komory. § 40c Uchovávání spisu Informace poskytnuté Radě je Rada povinna chránit před zneužitím. Rada uchovává spis po dobu 10 let ode dne ukončení šetření, tato doba se prodlužuje o dobu nezbytnou pro vedení řízení o přestupku nebo trestního řízenítrestního řízení. § 40d Přenesení úkolů Radou na příslušný orgán jiného členského státu (1) Pokud Rada přenese některou činnost, kterou by jinak vykonávala nebo mohla vykonávat sama podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, na orgán jiného členského státučlenského státu, který byl v tomto členském státěčlenském státě určen jako příslušný orgán odpovědný za provádění úkolů stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, není tím dotčena odpovědnost Rady. (2) Rada zajistí, že v souvislosti s přenesením činnosti podle odstavce 1 a) není omezen soulad takto vykonávaných činností s příslušnými právními předpisy a možnost jejich kontroly Radou, b) nejsou dotčeny právní vztahy Rady s auditoremauditorem a c) jsou stanovena pravidla kontroly takto vykonávaných činností Radou. (3) Rada uzavírá smlouvu upravující přenesení činnosti podle odstavce 1 způsobem, který umožňuje zachycení obsahu, kontrolovatelnost a vymahatelnost, jakož i uchovatelnost této smlouvy. § 40e Systém pro přijímání oznámení o porušení povinností zavedený Radou (1) Rada zavede systém pro přijímání oznámení statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, auditorskou společnostíauditorskou společností, jejich zaměstnanci a fyzickou osobou, která je pro ně činná jinak než v základním pracovněprávním vztahu o porušení nebo domnělém porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18 a informuje o něm způsobem umožňujícím dálkový přístup. (2) Na systém pro přijímání oznámení podle odstavce 1 se ustanovení § 16 až 21 zákona o ochraně oznamovatelů použijí obdobně. (3) Postupy podle odstavce 2 zajistí ochranu oprávněných zájmů oznamovatele a osoby, která je podle oznámení odpovědná za porušení nebo domnělé porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18. § 40f Vnitřní oznamovací systém Rady Rada zavede vnitřní oznamovací systém podle zákona o ochraně oznamovatelů, který umožní zaměstnanci Rady nebo fyzické osobě činné pro Radu jinak než v základním pracovněprávním vztahu zabezpečeným způsobem podat oznámení o porušení nebo domnělém porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18. HLAVA VII SPOLUPRÁCE S PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY V OSTATNÍCH ČLENSKÝCH STÁTECH § 41 Spolupráce s příslušnými orgány členských států (1) Rada má povinnost vzájemně spolupracovat s příslušnými orgány členských státůčlenských států kdykoli je to pro účely provádění veřejného dohledu podle tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu nutné nebo žádoucí. Jedná se zejména o výměnu informací a spolupráci při kontrolách kvality a šetřeních, která se týkají provádění povinných auditůpovinných auditů. (2) Povinnost zachovávat mlčenlivost se vztahuje na všechny osoby, které jsou nebo byly zaměstnány Radou. Informace, na které se vztahuje požadavek mlčenlivosti, nesmějí být sděleny žádné jiné osobě či orgánu, nestanoví-li tento nebo jiný právní předpis jinak. Tím není dotčena možnost výměny důvěrných informacídůvěrných informací mezi příslušnými orgány. Rada zajistí, aby se na takto vyměněné informace rovněž vztahovala povinnost zachovávat mlčenlivost. Rada může rovněž požádat příslušný orgán jiného členského státučlenského státu, aby provedl šetření na svém území. Může také požádat, aby její vlastní zaměstnanci nebo jí vybrané osoby mohli v průběhu šetření doprovázet osoby příslušného orgánu tohoto jiného členského státučlenského státu. Rada může umožnit osobám pověřeným příslušným orgánem jiného členského státučlenského státu být přítomny šetření prováděného Radou. (3) Rada může odmítnout provést šetření nebo odmítnout umožnit zaměstnancům nebo osobám vybraným příslušným orgánem jiného členského státučlenského státu doprovázet své pracovníky, jak je uvedeno v odstavci 2, pokud a) může mít takové šetření nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek České republiky nebo by takové šetření mělo za následek porušení zákonů upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a činnost zpravodajských služeb, b) bylo již proti auditoroviauditorovi zahájeno soudní řízení ve stejné věci, nebo c) Komora nebo Rada již u těchto osob v rámci kárného nebo jiného řízení v této věci rozhodly. § 42 Výměna informací mezi příslušnými orgány (1) Rada poskytne příslušným orgánům jiných členských států na požádání a bez zbytečného odkladu informace požadované pro účely uvedené v § 41 odst. 1. V případě potřeby přijme Rada, která takovou žádost obdrží, bez zbytečného odkladu nezbytná opatření, aby požadované informace získala. Na takto poskytnuté informace se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost. (2) Neposkytne-li Rada na základě žádosti požadované informace bez zbytečného odkladu, musí sdělit žadatelům důvody. (3) Rada může odmítnout poskytnout informace, pokud a) by poskytnutí informací mohlo mít nepříznivý vliv na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek České republiky nebo by takové šetření mělo za následek porušení zákonů upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a činnost zpravodajských služeb, b) bylo již ve stejné věci proti auditorůmauditorům zahájeno soudní řízení, nebo c) o této věci pravomocně rozhodl soud. (4) Aniž jsou dotčeny povinnosti Komory nebo Rady při správních nebo soudních řízeních, mohou použít informace, které získaly postupem podle § 41 odst. 1 od příslušných orgánů jiných členských státůčlenských států, pouze pro výkon svých pravomocí v oblasti působnosti tohoto zákona a přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a v souvislosti se správním nebo soudním řízením, které se konkrétně týká výkonu těchto pravomocí. (5) Pokud Rada nebo Komora dospějí k závěru, že na území jiného členského státu jsou nebo byly prováděny činnosti v rozporu s ustanovením směrnice1), oznámí tento závěr co nejpřesněji příslušnému orgánu nebo orgánům tohoto jiného členského státu. Komora navíc zašle oznámení Radě. (6) Pokud Rada nebo Komora obdrží informace podle odstavce 5, jsou povinny navzájem se o takové skutečnosti informovat. Rada rozhodne o přijetí vhodného opatření. O výsledku, případně podstatném prozatímním vývoji, uvědomí Rada oznamující příslušný orgán jiného členského státu. HLAVA VIII ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO POVINNÝ AUDIT A OVĚŘOVÁNÍ ZPRÁVY O UDRŽITELNOSTI SUBJEKTŮ VEŘEJNÉHO ZÁJMU § 43 Určení auditora subjektem veřejného zájmu (1) Subjekt veřejného zájmu určuje auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pro povinný auditpovinný audit podle čl. 16 odst. 2 až 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) Pro účely určení auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet podle § 17 odst. 3 nebo 4 navrhuje auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet tomu, kdo je určuje, kontrolní orgán; přitom zohlední doporučení výboru pro audit. Navrhne-li kontrolní orgán tomu, kdo je určuje, auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet jiné, než kteří byli doporučeni výborem pro audit, je takový návrh povinen řádně odůvodnit, zejména uvede, z jakých důvodů se odchýlil od doporučení výboru pro audit. (3) Nemá-li subjekt veřejného zájmu kontrolní orgán, navrhuje auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet tomu, kdo je určuje, výbor pro audit. (4) Aniž je dotčen přímo použitelný předpis Evropské unie upravující specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, subjekt veřejného zájmu může určit auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pro provedení povinného auditupovinného auditu nejdéle na dobu 20 let v případě, že nejdéle po uplynutí 10 let od určení auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, avšak ne dříve než 18 měsíců před uplynutím doby trvání zakázky, uskuteční na provedení povinného auditupovinného auditu na období bezprostředně následující po uplynutí 10 let výběrové řízení v souladu s čl. 16 odst. 2 až 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (5) Nemá-li subjekt veřejného zájmu nejvyšší orgán, vykonává působnost nejvyššího orgánu pro účely určení auditorské společnostiauditorské společnosti nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu ten, kdo určuje auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet pro provedení povinného auditupovinného auditu. (6) Určí-li subjekt veřejného zájmu auditorskou společnostauditorskou společnost nebo statutárního auditorastatutárního auditora vykonávajícího auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet postupem podle § 17 odst. 2, 3 nebo 4, neprodleně o tom informuje Radu. § 43a Vztah statutárního auditora k subjektu veřejného zájmu (1) Statutární auditorStatutární auditor nesmí v subjektu veřejného zájmu, u kterého provádí povinný auditpovinný audit nebo se podílí na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem, přijmout pozici osoby v klíčové funkci, funkci člena výboru pro audit nebo nevýkonného člena řídicího nebo kontrolního orgánu před uplynutím 2 let poté, co provedl povinný auditpovinný audit této účetní jednotky nebo se podílel na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem. (2) Odstavec 1 se použije obdobně na fyzickou osobu, která prováděla povinný auditpovinný audit nebo se podílela na činnostech souvisejících s povinným auditempovinným auditem, jestliže jí zaniklo oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti. § 43b Poskytování některých neauditorských služeb (1) AuditorAuditor, který provádí povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, může v období počínajícím prvním dnem účetního období, za které je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka ověřována, a dále do vydání zprávy auditoraauditora, poskytovat tomuto subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu i), bodu iv) až vii) a v písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, za podmínek stanovených tímto zákonem a pokud a) tyto neauditorské služby nemají přímý vliv nebo mají samostatně nebo v souhrnu nevýznamný vliv na ověřovanou účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku a b) odhad jejich vlivu na ověřovanou účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku je auditoremauditorem zdokumentován a vysvětlen v dodatečné zprávě výboru pro audit vyhotovené podle čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) AuditorAuditor, který je členem sítěsítě, do které náleží auditorauditor, auditor z jiného členského státuauditor z jiného členského státu nebo auditorská osoba z jiného členského státuauditorská osoba z jiného členského státu provádějící povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu zřízeného podle práva členského státučlenského státu, může tomuto subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice v období počínajícím prvním dnem účetního období, za které je účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka ověřována, a dále do vydání zprávy auditoraauditora, poskytovat neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu i), bodu iv) až vii) a v písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, a to za podmínek stanovených v odstavci 1. (3) Na poskytování služeb uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu i), bodu iv) až vii) a v písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice, členem sítěsítě, do které náleží auditorauditor provádějící povinný auditpovinný audit tohoto subjektu veřejného zájmu, se odstavce 1 a 2 použijí obdobně. (4) AuditorAuditor nesmí poskytnout subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci nebo jeho dceřiné obchodní korporaci, neauditorské služby neuvedené v čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 bez schválení kontrolním orgánem podle § 44a odst. 1 písm. m) nebo výborem pro audit podle čl. 5 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. § 43ba Ověřování zprávy o udržitelnosti a poskytování neauditorských služeb (1) AuditorAuditor, který ověřuje zprávu o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu, nesmí v období počínajícím prvním dnem období, za které je zpráva o udržitelnosti podávána, a dále do vydání zprávy auditoraauditora o ověření zprávy o udržitelnosti, poskytovat tomuto subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. b), c) a e) až k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (2) Na poskytování služeb uvedených v odstavci 1 subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice osobou v sítisíti, do které náleží auditorauditor provádějící ověření zprávy o udržitelnosti tohoto subjektu veřejného zájmu, se odstavec 1 použije obdobně. (3) AuditorAuditor, který provádí ověření zprávy o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu, může poskytovat tomuto subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice jiné neauditorské služby neuvedené v odstavci 1 nebo neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, pokud je schválí výbor pro audit po řádném posouzení auditorovy dokumentace posouzení rizika ohrožení nezávislosti a v případě existence rizika přijatých ochranných opatření k jeho zmírnění podle § 14b. (4) Na poskytování služeb uvedených v odstavci 3 subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice osobou v sítisíti, do které náleží auditorauditor provádějící ověření zprávy o udržitelnosti tohoto subjektu veřejného zájmu, se odstavec 3 použije obdobně. (5) Pokud osoba v sítisíti, do níž náleží auditorauditor, který provádí ověření přehledu informací subjektu veřejného zájmu, poskytuje neauditorské služby uvedené v odstavci 1 dceřinné entitě tohoto subjektu veřejného zájmu, která má sídlo ve třetí zemitřetí zemi, auditorauditor posoudí riziko ohrožení jeho nezávislosti v souvislosti s poskytováním těchto neauditorských služeb osobou v sítisíti. Má-li poskytování neauditorských služeb osobou v sítisíti dopad na nezávislost auditoraauditora, auditorauditor může ověření zprávy o udržitelnosti provést, pouze pokud přijme ochranná opatření k omezení rizika ohrožení jeho nezávislosti. § 43c Omezení v provádění povinného auditu subjektu veřejného zájmu AuditorAuditor nesmí provést povinný auditpovinný audit, rozhodne-li tak výbor pro audit podle čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. § 43d Informační povinnosti auditora (1) Auditorská společnostAuditorská společnost a statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet do 30 dnů od uzavření smlouvy o povinném auditupovinném auditu se subjektem veřejného zájmu informují o této skutečnosti Radu a Komoru; v oznámení uvedou též období, na které byli subjektem veřejného zájmu určeni. (2) Zjistí-li auditorauditor skutečnosti uvedené v § 21 odst. 5, informuje o tom řídicí a kontrolní orgán subjektu veřejného zájmu a vyzve je, aby záležitost prošetřily. Pokud řídicí a kontrolní orgán subjektu veřejného zájmu danou záležitost neprošetří, informuje auditorauditor o těchto skutečnostech příslušný orgán dohledu. § 44 Zřízení a požadavky na výbor pro audit (1) Subjekt veřejného zájmu zřizuje výbor pro audit, není-li dále stanoveno jinak. Výbor pro audit má nejméně 3 členy. (2) Nejvyšší orgán subjektu veřejného zájmu jmenuje členy výboru pro audit z nevýkonných členů kontrolního orgánu nebo z třetích osob. Pokud nejvyšší orgán subjektu veřejného zájmu nejmenuje členy výboru pro audit nebo nemá-li subjekt veřejného zájmu nejvyšší orgán, jsou členy výboru pro audit nevýkonní členové kontrolního orgánu. Není-li počet nevýkonných členů kontrolního orgánu dostačující pro naplnění minimálního počtu členů výboru pro audit, doplní jejich počet třetí osoby jmenované kontrolním orgánem. Je-li počet nevýkonných členů kontrolního orgánu vyšší než počet členů výboru pro audit, kontrolní orgán určí, kteří jeho nevýkonní členové jsou členy výboru pro audit. (3) Předsedu výboru pro audit volí a odvolávají členové výboru pro audit. Nezvolí-li členové výboru pro audit předsedu výboru pro audit, jmenuje a odvolává předsedu výboru pro audit kontrolní orgán. Předseda výboru pro audit musí být nezávislý. (4) Většina členů výboru pro audit musí být nezávislá a odborně způsobilá. (5) Nejméně jeden člen výboru pro audit musí být osobou, která je nebo byla statutárním auditoremstatutárním auditorem nebo osobou, jejíž znalosti anebo dosavadní praxe v oblasti účetnictví zajišťují předpoklad řádného výkonu funkce člena výboru pro audit, a to s ohledem na odvětví, ve kterém subjekt veřejného zájmu působí; tento člen musí být vždy nezávislý. (6) Odborně způsobilým členem výboru je kromě osoby uvedené v odstavci 5 ten, kdo nejméně dva roky a) zastával výkonnou řídící funkci v účetní jednotce, která působí ve stejném odvětví jako subjekt veřejného zájmu, nebo b) byl odpovědným za výkon funkce řízení rizik, vyhodnocování souladu činností s právními předpisy, vnitřního auditu nebo pojistně matematické funkce nebo jiné obdobné funkce. (7) Subjekt veřejného zájmu zveřejní na svých internetových stránkách seznam členů výboru pro audit; u těchto osob uvede takové údaje, které se zapisují u členů kontrolního orgánu do obchodního rejstříku. § 44a Výbor pro audit (1) Výbor pro audit, aniž je dotčena odpovědnost řídicího nebo kontrolního orgánu nebo jejich členů, zejména a) sleduje účinnost vnitřní kontroly, systému řízení rizik, b) sleduje účinnost vnitřního auditu a jeho funkční nezávislost, je-li funkce vnitřního auditu zřízena, c) sleduje postup sestavování účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a postup vyhotovování zprávy o udržitelnosti a předkládá řídicímu nebo kontrolnímu orgánu doporučení k zajištění integrity systémů účetnictví a finančního výkaznictví, d) doporučuje auditoraauditora kontrolnímu orgánu s tím, že toto doporučení, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie upravující specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu jinak, řádně odůvodní, e) posuzuje nezávislost statutárního auditorastatutárního auditora a auditorské společnostiauditorské společnosti a poskytování neauditorských služeb subjektu veřejného zájmu statutárním auditoremstatutárním auditorem a auditorskou společnostíauditorskou společností, f) projednává s auditoremauditorem rizika ohrožující jeho nezávislost a ochranná opatření, která byla auditoremauditorem přijata s cílem tato rizika zmírnit, g) sleduje proces povinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti; přitom vychází ze souhrnné zprávy o systému zajištění kvality, h) vyjadřuje se k výpovědi závazku ze smlouvy o povinném auditu nebo odstoupení od smlouvy o povinném auditu podle § 17a odst. 1, i) posuzuje, zda bude auditorská zakázka předmětem přezkumu řízení kvality auditorské zakázky jiným statutárním auditoremstatutárním auditorem vykonávajícím auditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorskou společnostíauditorskou společností podle čl. 4 odst. 3 první pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, j) informuje kontrolní orgán o výsledku povinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti a jeho poznatcích získaných ze sledování procesu povinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti, k) informuje kontrolní orgán, jakým způsobem povinný audit přispěl k zajištění integrity systémů účetnictví a finančního výkaznictví, l) rozhoduje o pokračování provádění povinného auditu auditoremauditorem podle čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, m) schvaluje poskytování jiných neauditorských služeb, n) schvaluje zprávu o závěrech výběrového řízení ve výběrovém řízení v souladu s čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 a o) vykonává další působnost podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný audit subjektů veřejného zájmu. (2) AuditorAuditor průběžně podává výboru pro audit zprávy o významných skutečnostech vyplývajících z povinného auditu a ověření zprávy o udržitelnosti, zejména o zásadních nedostatcích ve vnitřní kontrole ve vztahu k postupu sestavování účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky. § 44aa Další působnost a povinnosti výboru pro audit (1) Výbor pro audit je oprávněn nahlížet do dokladů a záznamů týkajících se činnosti subjektu veřejného zájmu, který jej zřídil, v rozsahu nezbytném pro výkon činnosti výboru pro audit. (2) Výbor pro audit nebo orgán, který podle § 44b odst. 2 vykonává činnosti výboru pro audit a který je podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 určeným příjemcem dodatečné zprávy pro výbor pro audit, postoupí na vyžádání tuto zprávu vhodnou formou bez zbytečného odkladu a) kontrolnímu orgánu, b) řídicímu orgánu, c) České národní bancebance, v případě účetní jednotky, jejíž činnost podléhá podle jiných právních předpisů dohledu České národní bankybanky, a d) Radě, v případě subjektu veřejného zájmu. (3) Jednou ročně výbor pro audit vyhotoví zprávu o činnosti, ve které zhodnotí svoji činnost ve vztahu k činnostem uvedeným v § 44a odst. 1, a poskytne ji Radě. § 44b Zvláštní výjimky pro některé subjekty veřejného zájmu (1) Subjekt veřejného zájmu, který je bankoubankou podle zákona upravujícího činnost bankbank, spořitelním a úvěrním družstvem podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev, pojišťovnou nebo zajišťovnou nebo penzijní společností podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření, nemusí mít zřízen výbor pro audit, pokud a) není osobou, která vydala investiční cenné papírycenné papíry, které byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, b) nemá zvolen monistický systém vnitřní struktury společnosti, kde předsedou správní rady je výkonný člen správní rady, c) nejméně jeden člen kontrolního orgánu splňuje podmínky podle § 44 odst. 4 a d) k rozvahovému dni za bezprostředně předcházející účetní období splňuje nejméně 2 z následujících 3 kritérií: 1. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období je nižší než 250, 2. aktiva celkem nepřesahují 43 000 000 EUR, 3. roční čistý obrat nepřesahuje 50 000 000 EUR. (2) Pokud subjekt veřejného zájmu uvedený v odstavci 1 nezřídí výbor pro audit, vykonává činnosti výboru pro audit jeho kontrolní orgán. (3) Pokud subjekt veřejného zájmu uvedený v odstavci 1 nemá zřízen výbor pro audit, zveřejní na svých internetových stránkách, který orgán plní funkce výboru pro audit a jména osob, které jsou jeho členy, a uvede důvody pro nezřízení výboru pro audit. (4) Nezřídí-li subjekt veřejného zájmu uvedený v odstavci 1 výbor pro audit, plní statutární auditorstatutární auditor nebo auditorská společnostauditorská společnost své povinnosti podle § 44a odst. 2 vůči kontrolnímu orgánu. HLAVA IX ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO POVINNÝ AUDIT SUBJEKTŮ S MAJETKOVOU ÚČASTÍ STÁTU § 44c Zřízení výboru pro audit některými subjekty s majetkovou účastí státu (1) Výbor pro audit dále zřizuje účetní jednotka, která není subjektem veřejného zájmu, a která je a) obchodní korporací podle zákona o obchodních korporacích, která je velkou účetní jednotkou a ve které organizační složka státu, územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcíobcí nebo městská část hlavního města Prahy nakládá samostatně nebo společně s jinou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem, dobrovolným svazkem obcíobcí nebo městskou částí hlavního města Prahy podílem na hlasovacích právech představujícím více než 50 % všech hlasů v obchodní korporaci, b) obchodní korporací, která je konsolidující účetní jednotkoukonsolidující účetní jednotkou, která na konsolidovaném základě překračuje k rozvahovému dni alespoň 2 hraniční hodnoty uvedené v § 1b odst. 3 zákona o účetnictví, a ve které organizační složka státu, územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcíobcí nebo městská část hlavního města Prahy nakládá samostatně nebo společně s jinou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem, dobrovolným svazkem obcíobcí nebo městskou částí hlavního města Prahy podílem na hlasovacích právech představujícím více než 50 % všech hlasů v obchodní korporaci, c) státním podnikem podle zákona o státním podniku, který je velkou účetní jednotkou, d) národním podnikem, který je velkou účetní jednotkou, e) státní organizací Správa železnic podle zákona upravujícího zřízení a činnost státní organizace Správa železnic, nebo f) obchodní korporací podle zákona o obchodních korporacích, která je velkou účetní jednotkou, je-li její ovládající osobou účetní jednotka uvedená v písmenech a) až d), rozhodne-li tak její ovládající osoba. (2) Na zřízení a působnost výboru pro audit se § 44 až 44aa použijí obdobně. § 45 Další požadavky na auditora subjektu s majetkovou účastí státu (1) AuditorAuditor, který provádí povinný auditpovinný audit účetní jednotky uvedené v § 44c, je povinen a) jednou ročně formou písemného prohlášení potvrdit výboru pro audit svou nezávislost na této účetní jednotce, b) jednou ročně písemně sdělit výboru pro audit neauditorské služby poskytnuté této účetní jednotce a c) projednat s výborem pro audit případné ohrožení své nezávislosti a opatření použitá k jejich zmírnění, a to v souladu s § 14. (2) AuditorAuditor provádějící povinný auditpovinný audit účetní jednotky uvedené v § 44c předloží nejpozději v den předložení zprávy auditoraauditora výboru pro audit písemnou dodatečnou zprávu určenou výboru pro audit; dodatečná zpráva určená výboru pro audit musí obsahovat a) prohlášení o nezávislosti podle odstavce 1 písm. a), b) jména všech klíčových auditorských partnerůklíčových auditorských partnerů, c) informace o tom, zda některou z jeho činností provedl jiný auditorauditor, který není členem sítěsítě, do které patří auditorauditor provádějící povinný auditpovinný audit nebo jiná osoba a prohlášení o nezávislosti jiného auditoraauditora nebo jiné osoby, d) popis povahy, četnosti a rozsahu komunikace s výborem pro audit nebo orgánem, který plní funkce výboru pro audit podle § 44b odst. 2, s řídicím nebo kontrolním orgánem účetní jednotky, včetně uvedení dat jednání s těmito orgány, e) popis rozsahu a časového rámce povinného auditupovinného auditu, f) popis rozdělení úkolů mezi auditoryauditory, pokud byla pro povinný auditpovinný audit určena více než jedna auditorská společnostauditorská společnost nebo statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet, g) popis použité metodiky, včetně toho, které kategorie rozvahy byly ověřovány přímo a které byly ověřovány na základě kontroly systému a souladu, včetně vysvětlení případných podstatných změn významu věcné kontroly a kontroly souladu v porovnání s předcházejícím účetním obdobím, h) kvantitativní úroveň významnosti použitou při provedení povinného auditupovinného auditu pro účetní závěrku nebo konsolidovanou účetní závěrku jako celek a případně úroveň nebo úrovně významnosti pro konkrétní kategorie transakcí, zůstatků účtů nebo údajů, jakož i kvalitativní faktory zohledněné při stanovování úrovně významnosti, i) vyhodnocení a vysvětlení událostí nebo okolností, které byly zjištěny v průběhu povinného auditupovinného auditu a které by mohly vyvolat podstatné pochybnosti s významným vlivem na předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky, a otázky, zda tyto události nebo okolnosti představují významnou nejistotu, a dále souhrnné informace o všech zárukách, doporučujících prohlášeních, závazcích veřejného zásahu a dalších podpůrných opatřeních zohledněných při předpokladu nepřetržitého trvání účetní jednotky, j) informace o jakýchkoli závažných nedostatcích systému vnitřní finanční kontroly účetní jednotky nebo, v případě konsolidované účetní závěrky, mateřské obchodní korporace, jakož i jejich účetního systému; u každého z těchto závažných nedostatků auditorauditor uvede, zda byly tyto nedostatky vyřešeny vedením účetní jednotky, k) informace o veškerých významných skutečnostech, které se týkají skutečného nesouladu s právními předpisy nebo zakladatelským právním jednáním odhaleném v průběhu provádění povinného auditupovinného auditu nebo podezření na takový nesoulad, jsou-li tyto záležitosti pokládány za významné pro to, aby výbor pro audit mohl plnit své úkoly, l) informace o použitých metodách oceňování jednotlivých položek v účetní závěrce nebo konsolidované účetní závěrce včetně případného dopadu jejich změn, jakož i posouzení těchto metod, m) v případě povinného auditupovinného auditu konsolidované účetní závěrky vysvětlení rozsahu konsolidace a kritérií uplatněných účetní jednotkou pro nezahrnutí do konsolidačního celku včetně vysvětlení toho, zda jsou uplatněná kritéria v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví, n) v případě povinného auditupovinného auditu konsolidované účetní závěrky povahu a rozsah auditorské činnostiauditorské činnosti provedené auditorem ze třetí zeměauditorem ze třetí země nebo auditorskou osobou ze třetí zemětřetí země, které nejsou členy sítěsítě jako auditorauditor provádějící povinný auditpovinný audit konsolidované účetní závěrky, o) informace o tom, zda účetní jednotka poskytla auditoroviauditorovi všechna jím požadovaná vysvětlení a dokumenty, a p) informace o případných 1. významných potížích, které se během povinného auditupovinného auditu vyskytly, 2. významných skutečnostech, které byly v souvislosti s povinným auditempovinným auditem projednávány s vedením účetní jednotky, a 3. dalších skutečnostech, které vyplynuly z povinného auditupovinného auditu a které auditorauditor považuje za nezbytné uvést nebo na ně auditorauditor upozornil a považuje-li takové upozornění za významné pro zajištění integrity systémů účetnictví a finančního výkaznictví. HLAVA X REGISTRACE A MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE § 47 Registrace pro účely povinného auditu společnosti se sídlem ve třetí zemi (1) Komora zaregistruje v rejstříku auditora ze třetí zeměauditora ze třetí země nebo auditorskou osobu ze třetí zemětřetí země, kteří předloží zprávu auditoraauditora týkající se účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky společnosti ze třetí zemětřetí země. Za společnost ze třetí zemětřetí země je považována společnost se sídlem ve třetí zemitřetí zemi, jejíž cenné papíry jsou k rozvahovému dni přijaty k obchodování na regulovaném trhu, s výjimkou případu, kdy společnost vydává pouze dluhopisy nebo jim obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky přijaté k obchodování na regulovaném trhu a) před 31. prosincem 2010 a je-li jmenovitá hodnota takového cenného papíru nejméně 50 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou vyjádřenou v jiné měně, která se ke dni jejich vydání rovná nejméně částce odpovídající 50 000 EUR při přepočtu kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro den jejich vydání, b) po 31. prosinci 2010 a je-li jmenovitá hodnota takového cenného papíru nejméně 100 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou vyjádřenou v jiné měně, která se ke dni jejich vydání rovná nejméně částce odpovídající 100 000 EUR při přepočtu kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro den jejich vydání. (2) Komora na žádost zaregistruje auditora ze třetí zeměauditora ze třetí země, pokud a) jsou splněny požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), b) fyzická osoba provádějící pro tuto osobu audit účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti ze třetí zemětřetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), c) audit účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti ze třetí zemětřetí země je proveden v souladu s auditorskými standardy podle § 18 a s požadavky stanovenými v § 14, 14b a 16 nebo s rovnocennými standardy a požadavky, d) zveřejní na svých internetových stránkách výroční zprávu o průhlednosti, která obsahuje informace uvedené v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 nebo která splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění. (3) Komora na žádost zaregistruje auditorskou osobu ze třetí zemětřetí země, pokud a) jsou splněny požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 5 odst. 1 písm. h), b) většina členů jejího řídicího orgánu splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f) a § 5 odst. 1 písm. h), c) fyzická osoba provádějící pro tuto osobu audit účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti ze třetí zemětřetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), d) audit účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky společnosti ze třetí zemětřetí země je proveden v souladu s auditorskými standardy podle § 18 a s požadavky stanovenými v § 14, 14b a 16 nebo s rovnocennými standardy a požadavky, e) zveřejní na svých internetových stránkách výroční zprávu o průhlednosti, která obsahuje informace uvedené v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 nebo která splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění. (4) Na zaregistrované osoby podle odstavce 2 se vztahují ustanovení tohoto zákona upravující veřejný dohled, systém zajištění kvality, kárná opatření a přestupky podle hlavy XI. Pokud tyto osoby podléhají systému zajištění kvality jiného členského státučlenského státu nebo pokud tyto osoby podléhají systému zajištění kvality ve třetí zemitřetí zemi, který byl vyhodnocen jako rovnocenný v souladu s § 24, a kontrola kvality byla u této osoby provedena v průběhu předcházejících 3 let, kontrola kvality se nemusí provést. (5) Pokud byla zpráva auditoraauditora týkající se účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky podle odstavce 1 vyhotovena osobou, která není zaregistrována u Komory podle odstavců 2 a 3, nelze tuto zprávu považovat za zprávu auditoraauditora podle tohoto zákona. (6) Rada hodnotí rovnocennost uvedenou v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 3 písm. d), pokud Evropská komise v této věci nerozhodla dříve. Rada v této věci případně může spolupracovat s Komorou. § 47a Registrace pro účely ověřování zprávy o udržitelnosti společnosti se sídlem ve třetí zemi (1) Komora zaregistruje v rejstříku auditora ze třetí zeměauditora ze třetí země nebo auditorskou osobu ze třetí zemětřetí země, kteří jsou ve třetí zemitřetí zemi oprávněni k činnosti srovnatelné s ověřováním zprávy o udržitelnosti (dále jen „auditorauditor udržitelnosti ze třetí zemětřetí země“), kteří předloží zprávu týkající se ověření zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země. Za společnost ze třetí zemětřetí země je považována společnost se sídlem ve třetí zemitřetí zemi, jejíž cenné papíry jsou k rozvahovému dni přijaty k obchodování na regulovaném trhu, s výjimkou případu, kdy společnost vydává pouze dluhopisy nebo jim obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky přijaté k obchodování na regulovaném trhu a) před 31. prosincem 2010 a je-li jmenovitá hodnota takového cenného papíru nejméně 50 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou vyjádřenou v jiné měně, která se ke dni jejich vydání rovná nejméně částce odpovídající 50 000 EUR při přepočtu kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro den jejich vydání, b) po 31. prosinci 2010 a je-li jmenovitá hodnota takového cenného papíru nejméně 100 000 EUR nebo v případě dluhopisů se jmenovitou hodnotou vyjádřenou v jiné měně, která se ke dni jejich vydání rovná nejméně částce odpovídající 100 000 EUR při přepočtu kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankoubankou pro den jejich vydání. (2) Komora na žádost zaregistruje auditoraauditora udržitelnosti ze třetí zemětřetí země, který je fyzickou osobou, pokud a) jsou splněny požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), b) fyzická osoba provádějící pro tohoto auditoraauditora ověření zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), c) ověření zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země je provedeno v souladu s auditorskými standardy podle § 18 a s požadavky stanovenými v § 14, 14b a 16 nebo s rovnocennými standardy a požadavky, d) zveřejní na svých internetových stránkách výroční zprávu o průhlednosti, která obsahuje informace uvedené v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 nebo která splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění. (3) Komora na žádost zaregistruje auditoraauditora udržitelnosti ze třetí zemětřetí země jinou než fyzickou osobu, pokud a) jsou splněny požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 5 odst. 1 písm. h), b) většina členů jejího řídicího orgánu splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f) a § 5 odst. 1 písm. h), c) fyzická osoba provádějící pro tuto osobu ověření zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v § 4 odst. 1 písm. a) až d) a f), d) ověření zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země je provedeno v souladu s auditorskými standardy podle § 18 a s požadavky stanovenými v § 14, 14b a 16 nebo s rovnocennými standardy a požadavky, e) zveřejní na svých internetových stránkách výroční zprávu o průhlednosti, která obsahuje informace uvedené v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 nebo která splňuje rovnocenné požadavky na zveřejnění. (4) Na zaregistrované osoby podle odstavce 2 se vztahují ustanovení tohoto zákona upravující veřejný dohled, systém zajištění kvality, kárná opatření a přestupky podle hlavy XI. Pokud tyto osoby podléhají systému zajištění kvality jiného členského státučlenského státu nebo pokud tyto osoby podléhají systému zajištění kvality ve třetí zemitřetí zemi, který byl vyhodnocen jako rovnocenný v souladu s § 24, a kontrola kvality byla u této osoby provedena v průběhu předcházejících 3 let, kontrola kvality se nemusí provést. (5) Pokud byla zpráva týkající se ověření srovnatelného s ověřováním zprávy o udržitelnosti společnosti ze třetí zemětřetí země podle odstavce 1 vyhotovena auditorem ze třetí zeměauditorem ze třetí země nebo auditorskou osobou ze třetí zemětřetí země, kteří nejsou zaregistrováni u Komory podle odstavců 2 a 3, má se za to, že takové ověření nebylo provedeno. (6) Rada hodnotí rovnocennost uvedenou v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 3 písm. d), pokud Evropská komise v této věci nerozhodla dříve. Rada v této věci případně může spolupracovat s Komorou. § 48 Odchylky v případě rovnocennosti (1) Postup uvedený v § 47 odst. 1 až 3 nemusí být použit v případě, že osoby podle § 47 odst. 1 podléhají systémům veřejného dohledu, zajištění kvality a sankcí ve třetí zemitřetí zemi, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům podle § 24, 25 a hlav VI a XI. (2) Rada hodnotí rovnocennost zmíněnou v odstavci 1, pokud Evropská komise v této věci nerozhodla dříve. Rada se případně může spoléhat na hodnocení jiných členských státůčlenských států. Pokud následně Evropská komise rozhodne, že požadavek rovnocennosti uvedený v odstavci 1 není splněn, lze postupovat podle odstavce 1 po přiměřenou přechodnou dobu, umožní-li to Evropská komise ve svém rozhodnutí. (3) Rada sdělí Evropské komisi bez zbytečného prodlení a) svá hodnocení rovnocennosti uvedená v odstavci 2 a b) na základě odstavce 1 hlavní součásti svých ujednání o spolupráci s orgány třetích zemítřetích zemí v oblasti veřejného dohledu, zajištění kvality a šetření a sankcí. § 49 Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí (1) Rada může poskytnout spis auditoraauditora nebo jiné dokumenty v držení auditorůauditorů příslušným orgánům třetí zemětřetí země za předpokladu, že a) se spis auditoraauditora, jeho části nebo jiné dokumenty vztahují k povinným auditůmpovinným auditům společností, které vydaly cenné papírycenné papíry v této třetí zemitřetí zemi nebo které jsou součástí skupiny zveřejňující povinnou konsolidovanou účetní závěrku v této třetí zemitřetí zemi, b) poskytnutí těchto dokumentů příslušným orgánům příslušné třetí zemětřetí země se provede na základě jejich žádosti a prostřednictvím Rady, c) příslušné orgány příslušné třetí zemětřetí země splňují požadavky, které byly podle odstavce 3 prohlášeny za přiměřené, d) existují pracovní ujednání založená na vzájemnosti, dohodnutá mezi Radou a dotyčnými příslušnými orgány třetí zemětřetí země, e) předávání osobních údajůosobních údajů do třetí zemětřetí země probíhá podle jiného právního předpisu22). (2) Pracovní ujednání uvedená v odstavci 1 písm. d) zajistí, aby a) příslušné orgány byly povinny odůvodnit účel žádosti podle odstavce 1 písm. b), b) osoby zaměstnané nebo dříve zaměstnané příslušnými orgány třetí zemětřetí země, které obdržely informace, podléhaly povinnosti zachovávat mlčenlivost, c) nedošlo k narušení práva ochrany obchodního tajemství, bankovního tajemství nebo ochrany průmyslového a duševního vlastnictví účetní jednotky, u které auditorauditor provádí nebo prováděl auditorskou činnostauditorskou činnost, d) příslušné orgány třetí zemětřetí země mohly použít spis auditoraauditora a jiné dokumenty pouze pro výkon veřejného dohledu, pro účely systému zajištění kvality a šetření, které splňují požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v § 24, 25 a v hlavách VI a XI, e) žádost příslušných orgánů třetí zemětřetí země o poskytnutí spisu auditoraauditora nebo jiných dokumentů v držení auditoraauditora bylo možno odmítnout, 1. pokud by poskytnutí spisu auditoraauditora nebo jiných dokumentů mohlo mít nepříznivý dopad na svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek České republiky nebo Evropské unie nebo by mělo za následek porušení zákonů upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a činnost zpravodajských služeb, nebo 2. pokud již bylo před tuzemskými soudy zahájeno soudní řízení proti těmto osobám ve stejné věci nebo pokud již bylo v takovém řízení pravomocně rozhodnuto. (3) Rada přijme opatření nezbytná k dosažení souladu s rozhodnutím Evropské komise v případě hodnocení přiměřenosti uvedené v odstavci 1 písm. c). (4) Rada může ve výjimečných případech odchylně od odstavce 1 písemně povolit auditorůmauditorům, aby poskytli spis auditoraauditora nebo jiné dokumenty přímo příslušným orgánům třetí zemětřetí země, a to za těchto podmínek: a) příslušné orgány této třetí zemětřetí země zahájily šetření, b) poskytnutí není v rozporu s povinnostmi stanovenými tímto zákonem, které musí statutární auditořistatutární auditoři a auditorské společnostiauditorské společnosti plnit ve vztahu k předávání spisu auditoraauditora a jiných dokumentů Radě nebo Komoře, c) existují pracovní ujednání s příslušnými orgány této třetí zemětřetí země, která umožňují Radě na základě vzájemnosti přímý přístup ke spisu auditoraauditora a jiným dokumentům v držení auditorůauditorů z této třetí zemětřetí země nebo auditorských osob z této třetí zemětřetí země, d) příslušný orgán třetí zemětřetí země, který žádá informace přímo od auditoraauditora, předem uvědomí Radu o každé takové žádosti a uvede důvody pro takový postup, e) nejsou porušeny podmínky uvedené v odstavci 2. (5) Pokud Evropská komise upřesní výjimečné případy uvedené v odstavci 4, je Rada povinna u těchto výjimečných případů povolit postup podle odstavce 4. (6) Rada je povinna sdělit Evropské komisi pracovní ujednání uvedená v odstavcích 1 a 4. (7) V případě ujednání o spolupráci s příslušnými orgány třetích zemítřetích zemí o výměně informací v oblasti dohledu nad auditoryauditory provádějícími povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu se dále postupuje podle čl. 36 až 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. HLAVA XI PŘESTUPKY § 49a Přestupky fyzických osob (1) Statutární auditorStatutární auditor nebo fyzická osoba, které zaniklo auditorské oprávnění, se dopustí přestupkupřestupku tím, že přijme v účetní jednotce pozici osoby v klíčové funkci v rozporu s § 14i nebo § 43a. (2) Statutární auditorStatutární auditor se jako klíčový auditorský partnerklíčový auditorský partner určený podle § 14g odst. 1 dopustí přestupkupřestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu neukončí účast na provádění povinného auditupovinného auditu subjektu veřejného zájmu nejpozději do 7 let od svého jmenování klíčovým auditorským partneremklíčovým auditorským partnerem nebo provede povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu před uplynutím 3 let poté, co v něm ukončil účast na provádění povinného auditupovinného auditu jako klíčový auditorský partnerklíčový auditorský partner. (3) Kontrolor kvality se dopustí přestupkupřestupku tím, že v prohlášení o splnění požadavků stanovených v § 24d odst. 1 uvede nepravdivé informace. (4) Statutární auditorStatutární auditor se jako osoba pověřená přezkumem řízení kvality auditorské zakázky dopustí přestupkupřestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu nevede záznamy o výsledcích přezkumu řízení kvality zakázky. (5) Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu do a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1, 2 nebo 4, b) 200 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 3. (6) Za přestupek uvedený v odstavci 1, 2 nebo 4 lze statutárnímu auditorovistatutárnímu auditorovi uložit zákaz činnosti nejdéle na dobu 5 let, nejde-li o zákaz činnosti spočívající ve výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, který lze uložit nejdéle na dobu 3 let. § 49b Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob (1) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost se dopustí přestupku tím, že a) požaduje nebo přijme od subjektu veřejného zájmu odměnu za provedení povinného auditupovinného auditu, která je v rozporu s § 16, b) v rozporu s § 17a odst. 5 neoznámí výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu, výpověď závazku ze smlouvy o ověření zprávy o udržitelnosti, odstoupení od smlouvy o povinném auditupovinném auditu nebo odstoupení od smlouvy o ověření zprávy o udržitelnosti Radě, c) nesplní informační povinnost podle § 21 odst. 3, 4, 5 nebo § 43d anebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, d) neposkytne České národní bancebance na základě její žádosti informace a vysvětlení týkající se průběhu povinného auditupovinného auditu a poznatky získané na základě povinného auditupovinného auditu v subjektu veřejného zájmu, který podléhá dohledu České národní bankybanky podle § 21 odst. 6, e) v rozporu s § 24f odst. 5 neprovede opatření k nápravě, f) v rozporu s § 43b odst. 1 a 2 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice nebo jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice, neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu i), bodu iv) až vii) a v písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, g) v rozporu s § 43b odst. 4 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci nebo jeho dceřiné obchodní korporaci, neauditorské služby neuvedené v čl. 5 odst. 1, h) v rozporu s § 43ba odst. 1 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. b), c) a e) až k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, i) v rozporu s § 43ba odst. 3 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice jiné neauditorské služby neuvedené v § 43ba odst. 1 nebo neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, nebo j) v rozporu s § 43c provede povinný auditpovinný audit. (2) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a) nesplní informační povinnost, b) přijme od subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporace nebo jeho dceřiné obchodní korporace, odměnu za neauditorské služby neuvedené v čl. 5 odst. 1, c) neprojedná s výborem pro audit rizika ohrožující nezávislost auditoraauditora a záruky přijaté k jejich omezení, d) poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci nebo jeho dceřiné obchodní korporaci, neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) bod ii) a iii), písm. b) až e) nebo písm. g) až k), e) neposoudí, zda poskytování neauditorských služeb uvedených v čl. 5 odst. 1 a 2 dceřiné společnosti subjektu veřejného zájmu, u kterého statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost provádí povinný auditpovinný audit, členem sítěsítě, do níž statutární auditorstatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost náleží, ohrožuje jeho nezávislost, f) neposoudí rizika ohrožení nezávislosti, g) nezdokumentuje rizika ohrožení nezávislosti, h) neprojedná s výborem pro audit případná rizika ohrožující nezávislost auditoraauditora a záruky přijaté k jejich omezení, i) neprovede přezkum řízení kvality auditorské zakázky nebo nezajistí provedení přezkumu řízení kvality auditorské zakázky, j) nevede záznamy o výsledcích přezkumu řízení kvality auditorské zakázky nebo je neuchová po stanovenou dobu, k) nevyhotoví zprávu auditoraauditora, l) nevyhotoví nebo nepředloží výboru pro audit dodatečnou zprávu určenou výboru pro audit, m) neprojedná s výborem pro audit, řídicím nebo kontrolním orgánem dodatečnou zprávu určenou výboru pro audit na základě žádosti výboru pro audit, n) nezpřístupní novému auditoroviauditorovi dodatečnou zprávu určenou výboru pro audit nebo informace předané Radě podle čl. 12 a 13, o) nevyhotoví nebo nezveřejní zprávu o transparentnosti, p) nepředloží Radě seznam auditovaných subjektů, q) neuchová informace nebo záznamy uvedené v čl. 15, nebo r) nezavede postup pro pravidelné postupné obměňování osob. (3) Statutární auditorStatutární auditor vykonávající auditorskou činnostauditorskou činnost vlastním jménem a na vlastní účet nebo auditorská společnostauditorská společnost se dopustí přestupku tím, že při provádění povinného auditupovinného auditu subjektu veřejného zájmu a) postupuje v rozporu s § 3, b) nedodrží etický kodex podle § 13, c) v rozporu s § 18 nepostupuje v souladu s auditorskými standardy upravenými právem Evropské unie a s auditorskými standardy vydanými Komorou nebo vnitřními předpisy Komory podle § 21 odst. 1 písm. a), nebo d) nevede spis auditoraauditora podle § 20a odst. 1 až 3. (4) Auditorská společnostAuditorská společnost se dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu nestanoví postup pro určení způsobu řešení neshody mezi klíčovým auditorským partneremklíčovým auditorským partnerem a osobou provádějící přezkum řízení kvality auditorské zakázky. (5) Právnická nebo fyzická podnikající osoba se jako člen sítěsítě, do níž náleží auditorauditor provádějící povinný auditpovinný audit subjektu veřejného zájmu, dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a) poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci nebo jeho dceřiné obchodní korporaci, neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhý pododstavec písm. a) bod ii) a iii), písm. b) až e) nebo písm. g) až k), nebo b) poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci nebo jeho dceřiné obchodní korporaci, neauditorské služby neuvedené v čl. 5 odst. 1 bez schválení výborem pro audit podle čl. 5 odst. 4. (6) Právnická nebo fyzická podnikající osoba se jako osoba v sítisíti, do níž náleží auditorauditor provádějící ověření zprávy o udržitelnosti subjektu veřejného zájmu, dopustí přestupku tím, že a) v rozporu s § 43ba odst. 2 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci písm. b), c) a e) až k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014, nebo b) v rozporu s § 43ba odst. 4 poskytne subjektu veřejného zájmu, jeho mateřské obchodní korporaci25) se sídlem v České republice a jeho dceřiné obchodní korporaci25) se sídlem v České republice jiné neauditorské služby neuvedené v § 43ba odst. 1 nebo neauditorské služby uvedené v čl. 5 odst. 1 druhém pododstavci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014. (7) Účetní jednotka se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 17a odst. 5 nebo 6 neoznámí výpověď závazku ze smlouvy o povinném auditupovinném auditu, výpověď závazku ze smlouvy o ověření zprávy o udržitelnosti, odstoupení od smlouvy o povinném auditupovinném auditu nebo odstoupení od smlouvy o ověření zprávy o udržitelnosti Radě. (8) Za přestupek lze uložit pokutu do a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), c), d) nebo e), odstavce 2 písm. a), c), e), f), g), h), j), k), l), m), n), o), p), q) nebo r), odstavce 3 písm. d) nebo odstavce 4 nebo 7, b) 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. i) nebo odstavce 3 písm. a), b) nebo c), c) 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), f), g), h), i) nebo j), odstavce 2 písm. b) nebo d) nebo odstavce 5 nebo 6. (9) Za správní delikt uvedený v odstavci 1, 2, 3 nebo 4 lze uložit zveřejnění rozhodnutí o přestupku nebo zákaz činnosti nejdéle na dobu 5 let, nejde-li o zákaz činnosti spočívající ve výkonu funkce člena řídicího orgánu auditorské společnostiauditorské společnosti, který lze uložit nejdéle na dobu 3 let. § 49c Přestupky Komory (1) Komora se dopustí přestupku tím, že a) vede rejstřík v rozporu s § 11 odst. 1 až 6 nebo § 12 až 12d, b) organizuje a řídí kontroly kvality v rozporu s § 24a odst. 2, c) nepředloží Radě návrh plánu kontrol kvality podle § 24b odst. 1 nebo 2, d) provede kontrolu kvality v rozporu s § 24d odst. 1, e) neprovede kontrolu kvality nařízenou Radou podle § 38 odst. 2 písm. j), f) neprojedná s Radou vnitřní předpisy Komory, etický kodex nebo auditorské standardy před jejich vydáním podle § 31 odst. 2 písm. c), g) neposkytne Radě dokumenty a informace podle § 31 odst. 3, h) v rozporu s § 31 odst. 4 znemožní výkon působnosti Rady neposkytnutím potřebné součinnosti. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 300 000 Kč. § 49d Přestupky subjektu veřejného zájmu (1) Subjekt veřejného zájmu se dopustí přestupku tím, že a) určí auditoraauditora v rozporu s § 43 odst. 1, b) neinformuje Radu o určení auditoraauditora podle § 43 odst. 6, c) nezřídí výbor pro audit podle § 44, d) v rozporu s § 44 odst. 7 neuveřejní na svých internetových stránkách seznam členů výboru pro audit, nebo neuveřejní údaje, které se zapisují u členů kontrolního orgánu do obchodního rejstříku, nebo e) jeho výbor pro audit nebo orgán, který podle § 44b odst. 2 vykonává činnosti výboru pro audit a který je podle čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 určeným příjemcem dodatečné zprávy pro výbor pro audit, nepostoupí na vyžádání tuto zprávu vhodnou formou bez zbytečného odkladu podle § 44aa odst. 2. (2) Subjekt veřejného zájmu se dále dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu a) nesplní informační povinnost, nebo b) neprojedná s auditoremauditorem dodatečnou zprávu určenou výboru pro audit na základě žádosti auditoraauditora. (3) Za přestupek lze uložit pokutu do a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), c), d) nebo e) nebo odstavce 2, b) 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a). § 49e Společná ustanovení k přestupkům (1) Účastníkem řízení o přestupku je obviněný. (2) Do promlčecí doby se nezapočítává také a) doba zániku oprávnění k výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti, nebo b) doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo kárné řízení. (3) Přestupky projednává Rada. (4) Pokuta uložená v řízení o přestupku je příjmem státního rozpočtu České republiky. § 49f Zveřejnění rozhodnutí o přestupku (1) Rada ve spolupráci s Komorou zajistí, aby po nabytí právní moci rozhodnutí bylo v rejstříku bez zbytečného odkladu zveřejněno rozhodnutí o přestupku. Zveřejňuje se výroková část rozhodnutí o přestupku. (2) Odchylně od odstavce 1 lze postupovat v případě, pokud by zveřejnění rozhodnutí o přestupku ohrozilo stabilitu finančních trhů, probíhající trestní řízenítrestní řízení vedené proti auditoroviauditorovi, nebo způsobilo účastníkům řízení nepřiměřené škody. Má-li Rada pochybnosti o možném ohrožení stability finančních trhů, může si vyžádat stanovisko České národní bankybanky; přílohou žádosti je kopie rozhodnutí o přestupku. (3) Rada nezajistí zveřejnění rozhodnutí o přestupku statutárního auditorastatutárního auditora v rejstříku, pokud by zveřejnění osobních údajůosobních údajů bylo nepřiměřené vzhledem k povaze a závažnosti přestupku. (4) V případě postupu podle odstavce 2 nebo 3 Rada zveřejní rozhodnutí o přestupku bez uvedení údajů umožňujících identifikaci auditoraauditora, o jehož přestupku bylo rozhodnuto, bezodkladně poté, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. (5) Je-li proti rozhodnutí o přestupku podána žaloba, zveřejní Rada tuto skutečnost na svých internetových stránkách. Rada zveřejní stejným způsobem i informaci o výsledku soudního přezkumu. (6) Obsahem zveřejněného rozhodnutí o přestupku nesmějí být údaje umožňující identifikaci jiné osoby než auditoraauditora, o jehož přestupku bylo rozhodnuto. § 49g Zahlazení postihu za přestupek (1) Po uplynutí 7 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu se správní trest za přestupek považuje za zahlazený; v případě sankce zákazu uplynula-li ode dne, k němuž bylo vykonáno opatření zákazu, doba 7 let. (2) Jde-li o rozhodnutí o přestupku zveřejněné postupem podle § 49f odst. 1, Rada ve spolupráci s Komorou zajistí bez zbytečného odkladu jeho výmaz z rejstříku po uplynutí doby uvedené v odstavci 1. (3) Byl-li správní trest zahlazen, nelze na auditoraauditora nebo jinou osobu pohlížet, jako by se dopustila přestupku. (4) Zahlazený správní trest nesmí být zveřejňována v rejstříku. HLAVA XII PŘESTUPKY PODLE ZÁKONA O NĚKTERÝCH OPATŘENÍCH PROTI LEGALIZACI VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI A FINANCOVÁNÍ TERORISMU § 49h Základní ustanovení Na přestupek podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se hlava XI nepoužije. § 49i Přestupky projednávané v prvním stupni Komorou (1) V řízení o přestupku podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, které je vedeno s auditoremauditorem a projednává-li tento přestupek v prvním stupni Komora, se použijí obdobně § 26 odst. 2, 3 a 5 až 8, § 27 a § 27a odst. 1, 6 a 7. (2) Pokuta uložená v řízení o přestupku podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, projednává-li tento přestupek v prvním stupni Komora, je příjmem Komory. § 49j Přestupky projednávané v prvním stupni Radou Pokuta uložená v řízení o přestupku podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, projednává-li tento přestupek v prvním stupni Rada, je příjmem státního rozpočtu České republiky. HLAVA XIII PŘESTUPKY SOUVISEJÍCÍ S OCHRANOU OZNAMOVATELŮ § 49k Porušení povinností souvisejících s ochranou oznamovatelů (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že podá vědomě nepravdivé oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů o porušení nebo domnělém porušení povinností podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18. (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč. § 49l Základní ustanovení (1) Přestupky podle této hlavy projednává Rada a Komora. (2) Přestupky auditorůauditorů, zaměstnanců auditoraauditora a fyzických osob, které jsou pro auditoraauditora činné jinak než v základním pracovněprávním vztahu, projednává ten orgán, který přijal oznámení podle tohoto zákona anebo zjistil skutečnosti vedoucí k zahájení řízení o přestupku. (3) Přestupky zaměstnanců Rady nebo Komory a fyzických osob, které jsou pro Radu nebo Komoru činné jinak než v základním pracovněprávním vztahu, projednává ten orgán, jehož je daná fyzická osoba zaměstnancem nebo pro nějž je činná jinak než v základním pracovněprávním vztahu. § 49m Přestupky projednávané v prvním stupni Komorou (1) V řízení o přestupku podle § 49k, které je vedeno s auditoremauditorem a projednává-li tento přestupek v prvním stupni Komora, se použijí obdobně § 26 odst. 2, 3 a 5 až 8, § 27 a § 27a odst. 1, 6 a 7. (2) Pokuta uložená v řízení o přestupku, projednává-li tento přestupek v prvním stupni Komora, je příjmem Komory. § 49n Přestupky projednávané v prvním stupni Radou Pokuta uložená v řízení o přestupku podle § 49k, projednává-li tento přestupek v prvním stupni Rada, je příjmem státního rozpočtu České republiky. HLAVA XIV SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ § 50 Vztah k jiným právním předpisům (1) Na kárné provinění a porušení povinnosti podle § 25a se obdobně použijí ustanovení zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich. (2) Požadavky na oprávněnou úřední osobu podle zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich se nepoužijí na člena kárné komise, člena disciplinárního výboru, pokud není jeho předsedou, a člena Prezidia. (3) Plní-li auditorauditor v souvislosti s auditorskou činnostíauditorskou činností u účetní jednotky povinnosti požadované zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nepovažuje se toto plnění povinností za auditorskou činnost. (4) Oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů o porušení povinnosti podle tohoto zákona, jiného právního předpisu upravujícího výkon auditorské činnostiauditorské činnosti, přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího specifické požadavky na povinný auditpovinný audit subjektů veřejného zájmu, etického kodexu, vnitřních předpisů Komory nebo auditorských standardů podle § 18 nelze podat Ministerstvu spravedlnosti. § 50a Zmocnění Ministerstvo financí vydá vyhlášku k provedení § 40a odst. 1. § 51 Přechodná ustanovení (1) AuditořiAuditoři a auditorské společnostiauditorské společnosti zapsaní v seznamu auditorských společnostíauditorských společností a seznamu auditorůauditorů vedeném podle dosavadních právních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají auditorskými společnostmiauditorskými společnostmi a statutárními auditorystatutárními auditory podle tohoto zákona. Komora zajistí jejich zápis v souladu s tímto zákonem. (2) Hostující auditorauditor podle dosavadních právních předpisů může vykonávat svou činnost po dobu uvedenou v osvědčení vydaném na základě dosavadních právních předpisů. (3) Usazený auditorauditor podle dosavadních právních předpisů je považován za statutárního auditorastatutárního auditora podle tohoto zákona. (4) Auditorská zkouška složená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních právních předpisů se považuje za zkoušku podle tohoto zákona. (5) Složení dílčí zkoušky podle dosavadních právních předpisů se uzná jako složení dílčí zkoušky podle tohoto zákona. Složení všech dílčích zkoušek podle dosavadních právních předpisů je považováno za složení auditorské zkoušky podle tohoto zákona. (6) Audit zahájený a nedokončený do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. (7) U smluvních vztahů vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž předmětem je výkon auditorské činnostiauditorské činnosti ve vztahu k účetním obdobím započatým přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ve věci posouzení nezávislosti auditoraauditora postupuje podle dosavadních právních předpisů. (8) Pro smluvní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona, jejichž předmětem je povinný auditpovinný audit účetních závěrek s rozhodným dnem nejdéle k 31. prosinci 2010, se nevyžaduje určení auditoraauditora podle § 17 odst. 1. § 52 (1) Asistenti auditoraauditora zapsaní v seznamu asistentů auditoraauditora vedeném podle dosavadních právních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají asistenty auditoraauditora podle tohoto zákona. Komora zajistí jejich zápis v souladu s tímto zákonem. Doba pracovního poměru asistenta auditoraauditora zapsaného do seznamu asistentů auditoraauditora přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se započítává do doby pracovního poměru podle tohoto zákona. (2) Praxe vykonaná auditoryauditory podle dosavadních předpisů se považuje za praxi podle tohoto zákona. § 53 Do dob nebo lhůt upravených tímto zákonem se započítávají doby nebo lhůty, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. § 54 (1) Kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu auditorůauditorů uložené podle dosavadních předpisů se považuje za kárné opatření trvalého zákazu výkonu auditorské činnostiauditorské činnosti podle § 7. (2) Kárné řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle dosavadních předpisů se dokončí podle dosavadních předpisů. Probíhající odvolací řízení u Komory dokončí Komora. Je-li vydáno rozhodnutí kárnou komisí po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je odvolacím orgánem Rada. § 55 (1) Výkonný výbor uvedený v § 33 svolá první sněm podle tohoto zákona do 31. prosince 2009. (2) Komora zřízená podle dosavadních právních předpisů se považuje za Komoru zřízenou podle tohoto zákona. (3) Profesní předpisy, směrnice a statut Komory vydané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti. Do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona je Komora povinna uvést je do souladu s tímto zákonem. (4) Pokud se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na určitou oblast auditorské činnostiauditorské činnosti nevztahuje mezinárodní auditorský standard podle § 18, použije se dosavadní auditorský standard upravující danou oblast vydaný Komorou, a to až do doby, než je daná oblast upravena mezinárodním auditorským standardem podle § 18. (5) Členové a náhradníci rady Komory zvolení podle dosavadních právních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají členy a náhradníky výkonného výboru podle tohoto zákona. Až do doby zvolení výkonného výboru podle tohoto zákona má výkonný výbor počet členů a náhradníků, který byl stanoven dosavadními právními předpisy pro radu Komory (§ 32 odst. 2 zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb.). Stejným způsobem se postupuje u Dozorčí komiseDozorčí komise a Kárné komise Komory. (6) Volby do orgánů Komory podle § 32 proběhnou poprvé nejpozději do 31. prosince 2010 s tím, že 7 členů výkonného výboru s nejvyšším počtem obdržených hlasů bude zvoleno na 4 roky, zbývajících 7 členů na 2 roky. V případě, že z jakéhokoli důvodu odstoupí člen výkonného výboru se čtyřletým mandátem, je na takto uvolněné místo obsazen další člen výkonného výboru s nejvyšším počtem hlasů. Na jím uvolněné místo pak nastupuje náhradník. (7) Při jmenování prvních šesti členů Prezidia jsou 2 členové jmenováni na šestileté funkční období, 2 členové na čtyřleté funkční období a 2 členové na dvouleté funkční období. Při tomto jmenování může být počet členů Prezidia, kteří jsou osobou mimo profesi, snížen na 4 členy. § 56 (1) Podané přihlášky k auditorské zkoušce nebo dílčí auditorské zkoušce nebo rozdílové auditorské zkoušce podle dosavadních právních předpisů jsou považovány za přihlášky k auditorské zkoušce nebo dílčí auditorské zkoušce nebo rozdílové zkoušce podle tohoto zákona. (2) Statutární auditořiStatutární auditoři, auditorské společnostiauditorské společnosti a asistenti auditorůauditorů zašlou Komoře do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona informace vyjadřující skutečný stav, které se zapisují do seznamu auditorůauditorů nebo seznamu asistentů auditorůauditorů. § 57 Subjekty veřejného zájmu jsou povinny splnit své povinnosti podle tohoto zákona nejpozději do 31. prosince 2009. § 58 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb. 2. Zákon č. 209/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb. 3. Zákon č. 169/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění zákona č. 209/2002 Sb. 4. Vyhláška č. 467/2000 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro auditorské zkoušky a auditorské rozdílové zkoušky (auditorský zkušební řád). ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 284/2004 Sb., ve znění zákona č. 344/2005 Sb. § 59 V zákoně č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 344/2005 Sb., se část třetí zrušuje. ČÁST TŘETÍ Změna zákona č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony § 60 V zákoně č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se část desátá zrušuje. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem § 61 V zákoně č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, se část dvacátá sedmá zrušuje. ČÁST PÁTÁ Změna zákona č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních sankcí § 62 V zákoně č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních sankcí, se část sedmnáctá zrušuje. ČÁST ŠESTÁ ÚČINNOST § 63 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/30/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2022/2464/EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2021/2101/EU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2022/2464/EU. 6) Zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů. 9) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 11) Například § 105 a 106 trestního zákoníku. 13) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 16) § 44 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. 17) Čl. 26 a 26a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/30/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2022/2464/EU. 21) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. 22) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 23) Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES. 25) § 74 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). 26) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 ze dne 17. prosince 2018, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES, pokud jde o regulační technické normy specifikace jednotného elektronického formátu pro podávání zpráv, v platném znění.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 92/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 92/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra, kterým se mění sdělení Ministerstva vnitra č. 89/2009 Sb., o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 8. 4. 2009, částka 29/2009 92 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 2. dubna 2009, kterým se mění sdělení Ministerstva vnitra č. 89/2009 Sb., o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce V tabulce ve sloupci okres se slova „Plzeň-jih“ nahrazují slovy „Plzeň-město“. Ministr: MUDr. Mgr. Langer v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 90/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 90/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 1. 4. 2009, částka 27/2009 90 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 23. březen 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. září 2009 nové volby do zastupitelstva obceobce: obecobec| okres| kraj ---|---|--- DLOUHÁ VES| Klatovy| Plzeňský Ministr: MUDr. Mgr. Langer v. r.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 89/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 89/2009 Sb. Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Vyhlášeno 1. 4. 2009, částka 27/2009 89 SDĚLENÍ Ministerstva vnitra ze dne 20. března 2009 o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. září 2009 nové volby do zastupitelstva obceobce: obecobec| okres| kraj ---|---|--- LETKOV| Plzeň-jih| Plzeňský Ministr: MUDr. Mgr. Langer v. r.
Nařízení vlády č. 88/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 88/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 210/2008 Sb., k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu Vyhlášeno 1. 4. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 27/2009 * Čl. I - Nařízení vlády č. 210/2008 Sb., k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu, se mění takto: * Čl. II Aktuální znění od 1. 4. 2009 88 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 16. března 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 210/2008 Sb., k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu Vláda nařizuje podle § 4 odst. 1 a 3 zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí: Čl. I Nařízení vlády č. 210/2008 Sb., k provedení zvláštních opatření k boji proti terorismu, se mění takto: 1. V § 1 se slovo „použití“ nahrazuje slovem „uplatnění“. 2. Poznámka pod čarou č. 1 zní: „1) Společný postoj Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, ve znění společného postoje Rady 2009/67/SZBP.“. 3. Příloha zní: „Příloha k nařízení vlády č. 210/2008 Sb. Seznam fyzických osob a organizovaných skupin (§ 2) ČÁST I Fyzické osoby 1. ALBERDI URANGA, Itziar, narozena dne 7.10.1963 v Durangu, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 78.865.693 – aktivistka „ETA“ 2. ALBISU IRIARTE, Miguel, narozen dne 7.6.1961 v San Sebastiánu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.954.596 – aktivista „ETA“; člen „Gestoras proamnistía“ 3. ALEGRÍA LOINAZ, Xavier, narozen dne 26.11.1958 v San Sebastiánu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.239.620 – aktivista „ETA“; člen „Kas“ / „Ekin“ 4. APAOLAZA SANCHO, Iván, narozen dne 10.11.1971 v Beasainu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 44.129.178 – aktivista „ETA“; člen „K. Madrid“ 5. ARZALLUS TAPIA, Eusebio, narozen dne 8.11.1957 v Regilu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.927.207 – aktivista „ETA“ 6. ASPIAZU RUBINA, Miguel de Garikoitz, narozen dne 6.7.1973 v Bilbau, Vizcaya (Španělsko), průkaz totožnosti č. 14.257.455 – aktivista „ETA“ 7. BELOQUI RESA, María Elena, narozena dne 12.6.1961 v Aretě, Álava (Španělsko), průkaz totožnosti č. 14.956.327 – aktivistka „ETA“; členka „Xaki“ 8. CAMPOS ALONSO, Miriam, narozena dne 2.9.1971 v Bilbauo, Vizcaya (Španělsko), průkaz totožnosti č. 30.652.316 – aktivistka „ETA“; členka „Xaki“ 9. CORTA CARRION, Mikel, narozen dne 15.5.1959 ve Villafranca de Ordicia (Guipúzcoa, Španělsko), průkaz totožnosti č. 08.902.967 – aktivista „ETA“; člen „Xaki“ 10. EGUIBAR MICHELENA, Mikel, narozen dne 14.11.1963 v San Sebastiánu, Guipúzcoa, (Španělsko), průkaz totožnosti č. 44.151.825 – aktivista „ETA“; člen „Xaki“ 11. ECHEBERRIA SIMARRO, Leire, narozena dne 20.12.1977 v Basauri, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 45.625.646 – aktivistka ETA 12. ECHEGARAY ACHIRICA, Alfonso, narozen dne 10.1.1958 v Plencii, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 16.027.051 – aktivista „ETA“ 13. GOGEASCOECHEA ARRONATEGUI, Eneko, narozen dne 29.4.1967 v Guernice, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 44.556.097 – aktivista „ETA“ 14. IPARRAGUIRRE GUENECHEA, María Soledad, narozena dne 25.4.1961 v Escoriaze, Navarra (Španělsko), průkaz totožnosti č. 16.255.819 – aktivistka „ETA“ 15. IRIONDO YARZA, Aitzol, narozen dne 8.3.1977 v San Sebastiánu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 72.467.565 – aktivista „ETA“ 16. MARTITEGUI LIZASO, Jurdan, narozen dne 10.5.1980 v Durangu, Vizcaya (Španělsko), průkaz totožnosti č. 45.626.584 – aktivista „ETA“ 17. MORCILLO TORRES, Gracia, narozena dne 15.3.1967 v San Sebastiánu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 72.439.052 – aktivistka „ETA“; členka „Kas“ / „Ekin“ 18. NARVÁEZ GOÑI, Juan Jesús, narozen dne 23.2.1961 v Pamploně, Navarra (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.841.101 – aktivista „ETA“ 19. OLANO OLANO, Juan María, narozen dne 25.3.1955 v Ganze, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.919.168 – aktivista „ETA“; člen „Gestoras pro-amnistía“ / „Askatasuna“ 20. OLARRA AGUIRIANO, José María, narozen dne 27.7.1957 v Tolose, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 72.428.996 – aktivista „ETA“; člen „Xaki“ 21. ORBE SEVILLANO, Zigor, narozen dne 22.9.1975 v Basauri, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 45.622.851 – aktivista „ETA“; člen „Jarrai Haika Segi“ 22. PALACIOS ALDAY, Gorka, narozen dne 17.10.1974 v Baracaldu, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 30.654.356 – aktivista „ETA“; člen „K. Madrid“ 23. PEREZ ARAMBURU, Jon Iñaki, narozen dne 18.9.1964 v San Sebastiánu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.976.521 – aktivista „ETA“; člen „Jarrai Haika Segi“ 24. QUINTANA ZORROZUA, Asier, narozen dne 27.2.1968 v Bilbau, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 30.609.430 – aktivista „ETA“; člen „K. Madrid“ 25. RETA DE FRUTOS, José Ignacio, narozen dne 3.7.1959 v Elorriu, Vizcaya (Španělsko), průkaz totožnosti č. 72.253.056 – aktivista „ETA“; člen „Gestoras pro-amnistía“ / „Askatasuna“ 26. RUBENACH ROIG, Juan Luis, narozen dne 18.9.1963 v Bilbau, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 18.197.545 – aktivista „ETA“; člen „K. Madrid“ 27. TXAPARTEGI NIEVES, Nekane, narozena dne 8.1.1973 v Asteasu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 44.140.578 – aktivistka „ETA“; členka „Xaki“ 28. URANGA ARTOLA, Kemen, narozen dne 25.5.1969 v Ondarroi, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 30.627.290 – aktivista „ETA“; člen „Herri Batasuna“ / „Euskal Herritarrok“ / „Batasuna“ 29. URRUTICOECHEA BENGOECHEA, José Antonio, narozen dne 24.12.1950 v Miravalles, Vizcaya (Španělsko), průkaz totožnosti č. 14.884.849 – aktivista „ETA“ 30. VALLEJO FRANCO, Iñigo, narozen dne 21.5.1976 v Bilbau, Biskajsko (Španělsko), průkaz totožnosti č. 29.036.694 – aktivista „ETA“ 31. VILA MICHELENA, Fermín, narozen dne 12.3.1970 v Irúnu, Guipúzcoa (Španělsko), průkaz totožnosti č. 15.254.214 – aktivista „ETA“; člen „Kas“ / „Ekin“ ČÁST II Organizované skupiny 1. „Brigata XX Luglio“ („Brigáda 20. července“) 2. „Brigate Rosse per la Costruzione del Partito Comunista Combattente“ („Rudé brigády pro budování bojové komunistické strany“) 3. „Cellula Contro Capitale, Carcere i suoi Carcerieri e le sue Celle“ – „CCCCC“ („Buňka proti kapitálu, vězení, vězeňským dozorcům a vězeňským celám“) 4. „Continuity Irish Republican Army“ – „CIRA“ („Pokračující Irská republikánská armáda“) 5. „Cooperativa Artigiana Fuoco ed Affini – Occasionalmente Spettacolare“ 6. „Dekati Evdomi Noemvri“ („Revoluční organizace 17. listopadu“) 7. „Epanastatiki Pirines“ („Revoluční buňky“) 8. „EPANASTATIKOS AGONAS“ („Revoluční boj“) 9. „Euskadi Ta Askatasuna“ / „Tierra Vasca y Libertad“ – „ETA“ (Baskicko a jeho svoboda); tyto organizace jsou součástí teroristické skupiny ETA: „Kas“, „Xaki“, „Ekin“, „Jarrai Haika Segi“, „Gestoras pro-amnistía“, „Askatasuna“, „Batasuna“ (také známa jako „Herri Batasuna“; „Euskal Herritarrok“), „Acción Nacionalista Vasca / Euskal Abertzale Ekintza“ (ANV/EAE), „Partido Comunista de las Tierras Vascas / Euskal Herrialdeetako Alderdi Komunista“ (PCTV/EHAK) 10. „Federazione Anarchica Informale“ – „FAI“ („Neformální anarchistická federace“) 11. „Grupos de Resistencia Anti-Fascista Primero de Octubre“ – „GRAPO“ („Antifašistické skupiny odporu prvního října“) 12. „Loyalist Volunteer Force“ – „LVF“ („Loajalistický dobrovolnický sbor“) 13. „Nuclei Armati per il Comunismo“ („Ozbrojené jednotky pro komunismus“) 14. „Orange Volunteers“ – „OV“ („Oranžští dobrovolníci“) 15. „Real IRA“ („Skutečná IRA“) 16. „Red Hand Defenders“ – „RHD“ („Obránci rudé ruky“) 17. „Solidarietà Internazionale“ („Mezinárodní solidarita“) 18. „Ulster Defence Association/Ulster Freedom Fighters“ – „UDA/UFF“ („Ulsterské obranné sdružení/Ulsterští bojovníci za svobodu“)“. Čl. II Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr financí: Ing. Kalousek v. r.
Zákon č. 87/2009 Sb.
Zákon č. 87/2009 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Vyhlášeno 1. 4. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 27/2009 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o dani z přidané hodnoty * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o spotřebních daních * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o daních z příjmů * ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 4. 2009 87 ZÁKON ze dne 26. března 2009, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. I Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb. a zákona č. 302/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 4 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „nebo pro účely osvobození od daně podle § 71b a 71e, kdy se použije kurz stanovený v § 71b odst. 6“. 2. V § 13 odst. 4 se písmeno g) zrušuje. 3. V § 21 odst. 6 se písmeno e) zrušuje. Dosavadní písmena f) až i) se označují jako písmena e) až h). 4. V § 36 odstavec 6 zní: „(6) Základem daně je a) cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, jedná-li se o dodání zboží nebo převod nemovitosti podle § 13 odst. 4 písm. a) až f), § 13 odst. 5, § 13 odst. 6 a podle § 16 odst. 5, nebo b) výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, pokud jde o poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4.“. 5. V § 62 odst. 2 se slova „dodání osobního automobilu, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně, a“ zrušují a slova „odst. 3“ se nahrazují slovy „odst. 2“. 6. V § 63 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „až 71“ nahrazují slovy „až 71f“. 7. V § 63 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní: „i) dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§ 71a až 71f).“. 8. Za § 71 se vkládají nové § 71a až 71f, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 49c znějí: „Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím § 71a (1) Od daně je v tuzemsku osvobozen příležitostný dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu užívání cestujícím, k užívání členy jeho rodiny nebo jako dar a z povahy ani množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní účely (dále jen „dovoz zboží cestujícím“), a pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f. (2) Osobními zavazadly cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí zavazadla, která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu orgánu, a zavazadla, která celnímu orgánu předloží později, pokud prokáže, že byla zapsána jako doprovodná zavazadla v okamžiku jeho odjezdu u společnosti, která zajišťovala jeho přepravu. (3) Za dovoz zboží cestujícím se nepovažuje dovoz zboží, u kterého cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropského společenství, a u kterého nebyla v žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební daň. § 71b (1) Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu. (2) Dovoz zboží cestujícím v rámci rekreačního nebo sportovního létání49c) je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. (3) Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu. (4) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží. (5) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává hodnota a) zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f, b) zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska, c) zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím, d) léčiv nezbytných pro osobní potřebu cestujícího. (6) Pro přepočet hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný první pracovní den měsíce října roku předcházejícího dovozu zboží zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny. § 71c (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 200 cigaret, b) 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy, c) 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo d) 250 g tabáku ke kouření. (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. (3) Osvobození od daně podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. § 71d (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a alkoholických nápojů, s výjimkou tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22 % objemových, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80 % objemových, nebo b) 2 litrů alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah alkoholu nepřesahuje 22 % objemových. (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. (3) Při dovozu tichého vína a piva je v tuzemsku osvobozen od daně dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu a 16 litrů piva na osobu. (4) Osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. § 71e (1) Dovoz zboží při výkonu práce členem posádky letadla, které je používáno k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží členem posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. (2) Ustanovení § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně. § 71f Od daně je v tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži motorového prostředku pro dopravu a dovoz pohonných hmot v množství nejvýše 10 litrů v přenosné nádrži v jednom motorovém prostředku pro dopravu. 49c) § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“. 9. V § 75 se odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 52 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 10. V příloze č. 1 se za slova „06 Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a dekorativní listoví.“ vkládají slova „07-12 Rostliny a semena.“. 11. V příloze č. 2 se slova „90.02.11 Sběr a přeprava komunálního odpadu.“ nahrazují slovy „90.02.1 Sběr, svoz a zpracování komunálního odpadu.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. U osobního automobilu, který byl dodán podle § 13, pořízen z jiného členského státu podle § 16, dovezen podle § 20 a u technického zhodnocení osobního automobilu52), s místem plnění v tuzemsku a s datem uskutečnění zdanitelného plnění do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použijí ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 2. Při pořízení osobního automobilu formou, kdy je osobní automobil přenechán za úplatu do užívání podle smlouvy, pokud si strany sjednají, že uživatel je oprávněn nabýt osobní automobil, který je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy, s datem předání do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použije ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 3. U osobního automobilu a u technického zhodnocení osobního automobilu52), vymezeného podle bodů 1 a 2 přechodných ustanovení, se po datu účinnosti tohoto zákona použije pro povinnost přiznat uskutečnění plnění osvobozené od daně ustanovení § 62 odst. 2 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o spotřebních daních Čl. III V § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, se za slovo „osvobození“ vkládají slova „příležitostného dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího, člena posádky letadla nebo dovozu pohonných hmot cestujícím podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty31a), anebo osvobození“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o daních z příjmů Čl. IV Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb. a zákona č. 2/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 22 odst. 1 písm. g) se na konci textu bodu 3 slova „w), zm) a zp)“ nahrazují slovy „w) a zm)“. 2. V § 24 odst. 4 písm. a) se slova „trvá nejméně minimální dobu odpisování uvedenou v § 30 odst. 1“ nahrazují slovy „zařazeného podle přílohy č. 1 k zákonu v odpisové skupině 1 trvá nejméně 36 měsíců, v odpisové skupině 2 nejméně 54 měsíců a v odpisové skupině 3 nejméně 114 měsíců“. 3. V § 25 odst. 1 písmeno w) zní: „w) finanční výdaje (náklady), kterými se pro účely tohoto zákona rozumí úroky z úvěrů a půjček a související výdaje (náklady), včetně výdajů (nákladů) na obstarání, zpracování úvěrů, poplatků za záruky, pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi (§ 23 odst. 7), a to ve výši finančních výdajů (nákladů) z částky, o kterou úhrn úvěrů a půjček od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěru a půjčky banka nebo pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrů a půjček. V případě, že podmínkou pro poskytnutí úvěru nebo půjčky dlužníkovi věřitelem je poskytnutí přímo souvisejícího úvěru, půjčky nebo vkladu tomuto věřiteli osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, považuje se pro účely tohoto ustanovení a vzhledem k tomuto úvěru nebo půjčce věřitel za osobu spojenou ve vztahu k dlužníkovi,“. 4. V § 25 odst. 1 se za písmenem zo) čárka nahrazuje tečkou a písmeno zp) se včetně poznámky pod čarou č. 129 zrušuje. 5. V § 25 odstavec 3 zní: „(3) Do úvěrů a půjček se pro účely odstavce 1 písm. w) nezahrnují úvěry a půjčky nebo jejich část, z nichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku, a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné úvěry a půjčky. Ustanovení odstavce 1 písm. w) a zm) se nevztahují na poplatníky uvedené v § 18 odst. 3, na burzu cenných papírů28a) a na poplatníky uvedené v § 2.“. Čl. V Přechodná ustanovení 1. Pro daňové povinnosti za léta 1993 až 2008 a zdaňovací období, které započalo v roce 2008, platí dosavadní právní předpisy, nestanoví-li tento zákon dále jinak. Ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3, § 23 odst. 4 písm. e), § 24 odst. 2 písm. zc), § 25 odst. 1 písm. w) a § 25 odst. 3, se použijí poprvé pro zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2009. 2. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2007, se použije na úroky z úvěrů a půjček plynoucí ze smluv o úvěrech a půjčkách uzavřených před 1. lednem 2008, s výjimkou smluv o úvěrech a půjčkách uzavřených do 31. prosince 2003 mezi osobami, které pro účely ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2003, nebyly do konce zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2003, považovány za osoby spojené, a to za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2009. Obdobně lze postupovat i za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2008. 3. Ustanovení § 23 odst. 4 písm. e) a § 24 odst. 2 písm. zc) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 2/2009 Sb., lze použít již za zdaňovací období započaté v roce 2008. 4. Ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3, § 25 odst. 1 písm. w) a § 25 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na finanční výdaje (náklady) plynoucí ze smluv o úvěrech a půjčkách uzavřených po 31. prosinci 2007 a na finanční výdaje (náklady) plynoucí na základě dodatků, kterými se mění výše poskytované půjčky nebo úvěru anebo výše hrazených úroků, sjednaných po 31. prosinci 2007 ke smlouvám o úvěrech a půjčkách uzavřeným před 1. lednem 2008, a to za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2009. Obdobně lze postupovat i za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2008. 5. Za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započaté v roce 2010 a později, se použije ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3, § 25 odst. 1 písm. w) a zm) a § 25 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na veškeré finanční výdaje (náklady) plynoucí ze všech smluv o úvěrech a půjčkách včetně jejich dodatků. 6. U hmotného majetku, který je předmětem smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku uzavřené do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se až do doby ukončení finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, s výjimkou části první bodu 10, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009. Vlček v. r. Klaus v. r. Topolánek v. r.
Úplné znění zákona č. 86/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 86/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 1. 4. 2009, částka 26/2009 * ČÁST PRVNÍ - PODMÍNKY UVÁDĚNÍ BIOCIDNÍCH PŘÍPRAVKŮ A ÚČINNÝCH LÁTEK NA TRH (§ 1 — § 37 až 39) * ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST (§ 40 — § 40) č. 1 k zákonu č. 120/2002 Sb. č. 2 k zákonu č. 120/2002 Sb. č. 3 k zákonu č. 120/2002 Sb. 86 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 186/2004 Sb., zákonem č. 125/2005 Sb. a zákonem č. 297/2008 Sb. ZÁKON o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ PODMÍNKY UVÁDĚNÍ BIOCIDNÍCH PŘÍPRAVKŮ A ÚČINNÝCH LÁTEK NA TRH HLAVA I ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropských společenství1a) a upravuje práva a povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob a působnost správních úřadů při uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh v České republice, podmínky vydávání povolení k uvedení biocidních přípravků na trh, způsob hodnocení účinnosti biocidních přípravků a účinných látek a ochrany před jejich působením na lidské zdraví, zvířata, rostliny, na zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů a na životní prostředí a podmínky používání biocidních přípravků. (2) Tento zákon se nevztahuje na léčiva, veterinární přípravky, zdravotnické prostředky, potraviny, přídatné látky přidávané do potravin, látky určené k aromatizaci potravin, doplňkové látky určené ke krmení zvířat, krmiva, materiály a předměty určené pro styk s potravinami, kosmetické prostředky a přípravky na ochranu rostlin. (3) Tímto zákonem nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy o technických požadavcích na výrobky a o chemických látkách a chemických přípravcích. Požadavky na klasifikaci, balení a označování biocidních přípravků upravené tímto zákonem se nevztahují na přepravu biocidních přípravků v železniční, silniční, letecké, vodní vnitrozemské a námořní dopravě. § 2 Vymezení základních pojmů (1) Účinnou látkou je chemická látka nebo mikroorganismus, včetně virů a hub, které svým specifickým nebo obecným účinkem působí na škodlivé organismy. (2) Biocidním přípravkem je účinná látka nebo přípravek obsahující jednu nebo více účinných látek ve formě, v jaké jsou dodávány uživateli, určené k hubení, odpuzování, zneškodňování, zabránění účinku nebo dosažení jiného regulačního účinku na jakýkoliv škodlivý organismus chemickým nebo biologickým způsobem; seznam typů biocidních přípravků se stručným popisem každého typu je uveden v příloze č. 1 k tomuto zákonu. (3) Škodlivým organismem je každý organismus, který má nepříznivý účinek na člověka nebo jehož přítomnost je nežádoucí, nepříznivě ovlivňuje činnost lidí nebo předměty, které užívají nebo vyrábějí, nebo působí nepříznivě na ostatní živé organismy nebo na životní prostředí; při používání biocidních přípravků je škodlivý organismus cílovým organismem. (4) Biocidním přípravkem s nízkým rizikem je přípravek, který neobsahuje žádné sledované látky a jako účinné látky obsahuje pouze látky uvedené v seznamu účinných látek s nízkým rizikem, upraveném v příloze č. 3 k tomuto zákonu; tento přípravek musí za podmínek jeho používání představovat jen nízké riziko pro zdraví člověka, zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů a životní prostředí. (5) Sledovanou látkou je každá látka, která může svými nebezpečnými vlastnostmi2) nepříznivě působit na zdraví člověka, zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů a životní prostředí, s výjimkou účinné látky, a je přítomna nebo vzniká v biocidním přípravku v takové koncentraci, že celý přípravek je klasifikován3) jako nebezpečný. (6) Základní látkou je látka, kterou Komise Evropských společenství (dále jen „Komise“) zařadí do seznamu základních látek jako součást předpisu Evropských společenství o uvádění biocidních přípravků na trh3a), která není sledovanou látkou a není uváděna na trh primárně pro biocidní účel uvedený v § 2 odst. 2, ale která může být pro tento účel použita buď přímo nebo v přípravku obsahujícím tuto látku a jednoduché ředidlo. (7) Rámcovým složením je složení skupiny biocidních přípravků, které mají stejné použití a stejnou kategorii uživatelů; biocidní přípravky se stejným rámcovým složením musí obsahovat stejné účinné látky shodných vlastností a jejich složení může vykazovat jen takové odchylky od složení povoleného biocidního přípravku z této skupiny, které nesnižují účinnost biocidního přípravku a nezvyšují rizika související s přítomností jednotlivých složek; odchylka od složení povoleného biocidního přípravku může zahrnovat jen takové snížení procentuálního obsahu účinné látky, změnu procentuálního složení jedné nebo více jiných než účinných látek nebo náhradu jednoho nebo několika pigmentů, barviv nebo aromatických látek jinými látkami, které představují totéž nebo nižší riziko a nesnižují účinnost biocidního přípravku. (8) Reziduem je zbytek jedné nebo více látek obsažených v biocidním přípravku, včetně produktů látkové přeměny a produktů rozkladu nebo reakcí těchto látek, který zůstává po použití biocidního přípravku například v půdě, ovzduší, vodě, tělních tekutinách a tkáních zvířat nebo člověka, potravinách a krmivech, kde přítomnost těchto látek není žádoucí. (9) Pro účely tohoto zákona se dovozem rozumí propuštění biocidního přípravku nebo účinné látky do celního režimu volného oběhu nebo aktivního zušlechťovacího styku v systému navrácení. (10) Uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh je každé jejich úplatné nebo bezúplatné předání nebo následné skladování jiné než skladování, po kterém následuje odeslání z celního území Evropského společenství nebo zneškodnění. Za uvedení na trh se považuje též dovoz biocidního přípravku nebo účinné látky. HLAVA II UVEDENÍ BIOCIDNÍHO PŘÍPRAVKU, ZÁKLADNÍ A ÚČINNÉ LÁTKY NA TRH A POUŽÍVÁNÍ BIOCIDNÍHO PŘÍPRAVKU § 3 Základní podmínky uvedení na trh a používání (1) Účinnou látku určenou pro použití v biocidním přípravku mohou uvést na trh právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby jen za podmínek stanovených v § 8, a biocidní přípravek mohou tyto osoby uvést na trh jen na základě povolení Ministerstva zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“), pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Biocidní přípravky mohou obsahovat jen účinné látky uvedené v seznamu účinných látek upraveném v příloze č. 2 k tomuto zákonu a v seznamu účinných látek s nízkým rizikem upraveném v příloze č. 3 k tomuto zákonu a jen základní látky, při současném dodržení všech stanovených požadavků. Za splnění specifických podmínek upravených v přílohách č. 2 a 3 k tomuto zákonu odpovídá právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která uvádí biocidní přípravek na trh, s výjimkou splnění specifických podmínek uložených držiteli povolení vydaného podle § 7, za které odpovídá tento držitel, a specifických podmínek, které se vztahují k používání biocidního přípravku, za které odpovídá osoba uvedená v § 3a odst. 2. (3) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které dovezou biocidní přípravek, jsou povinny předložit celnímu orgánu spolu s celním prohlášením i rozhodnutí ministerstva o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh nebo písemné prohlášení dovozce, že biocidní přípravek je určen výhradně pro potřeby vědeckého výzkumu a vývoje nebo pro zkušební účely. (4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahuje na biocidní přípravky a účinné látky určené výhradně pro potřeby vědeckého výzkumu a vývoje a pro zkušební účely. § 3a (1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba nesmí používat biocidní přípravek, který nebyl oznámen podle § 35, anebo povolen k uvedení na trh, pokud není dále stanoveno jinak. (2) Při použití biocidního přípravku musí právnická osoba nebo podnikající či nepodnikající fyzická osoba dodržet informace a pokyny uvedené na obale, štítku, nebo příbalovém letáku nebo výstražné symboly, standardní věty označující specifickou rizikovost, nebo standardní pokyny pro bezpečné zacházení podle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích3b) a specifické podmínky pro používání biocidního přípravku, upravené v přílohách č. 2 a 3 k tomuto zákonu. Biocidní přípravek smí osoba uvedená ve větě první používat jen v nezbytně nutné míře. § 3b Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba může bez oznámení podle § 35 nebo bez povolení uvést na trh pro biocidní použití nebo používat k těmto účelům základní látku nebo biocidní přípravek obsahující jen takové základní látky. Žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh § 4 (1) Žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podává ministerstvu právnická osoba, která má sídlo, podnik nebo jeho organizační složku4) na území České republiky, nebo podnikající fyzická osoba, která má místo podnikání na území České republiky, (dále jen „žadatel“) před jeho prvním uvedením na trh, nebo prvním použitím, není-li biocidní přípravek určen k uvedení na trh. Žádost musí být předložena v 1 vyhotovení v listinné podobě a ve 4 vyhotoveních na elektronických nosičích dat ve formátech a s použitím speciální sady programů podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o programu přezkoumání účinných látek biocidních přípravků4a). (2) Žádost podle odstavce 1 musí v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva obsahovat a) vedle náležitostí podle správního řádu i náležitosti podle specifických podmínek upravených v příloze č. 2 nebo 3, údaje k identifikaci výrobce biocidního přípravku a výrobce účinné látky a adresu místa výroby, b) podrobné kvantitativní a kvalitativní složení biocidního přípravku, c) bezpečnostní list biocidního přípravku, vypracovaný podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o chemických látkách a chemických přípravcích5), pokud jeho vypracování tento přímo použitelný předpis Evropských společenství ukládá. (3) Žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, s výjimkou biocidního přípravku s nízkým rizikem nebo biocidního přípravku s rámcovým složením, musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 2 a dále v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva tyto základní údaje o účinných látkách a biocidním přípravku: název, identifikační údaje, fyzikální, chemické a technické nebo biologické vlastnosti, typ biocidního přípravku, analytické metody stanovení účinné látky, toxikologické a ekotoxikologické údaje, účinnost na cílové organismy a doporučené použití, kategorie uživatelů, opatření nezbytná pro ochranu člověka, zvířat, rostlin, životního prostředí, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů, způsob zneškodnění odpadů, klasifikace, balení, označování, rezidua účinných látek, účinky na necílové organismy, souhrn a hodnocení údajů. (4) Žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku s nízkým rizikem nebo biocidního přípravku s rámcovým složením na trh musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 2 a dále v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva základní údaje o biocidním přípravku: název, identifikační údaje, fyzikální a chemické vlastnosti, typ biocidního přípravku a oblast použití, kategorie uživatelů, způsob použití, účinnost, analytické metody, způsob zneškodnění odpadů, klasifikace, balení a označení. (5) Ministerstvo vyzve žadatele, aby předložil v případě žádosti podle odstavce 3 kromě základních údajů o účinné látce a biocidním přípravku i doplňkové fyzikálně chemické, toxikologické a ekotoxikologické údaje upravené vyhláškou ministerstva nebo některé z nich, jestliže je to potřebné pro hodnocení biocidního přípravku s ohledem na charakter účinných látek, typ biocidního přípravku, způsob použití a očekávanou expozici člověka, zvířat, rostlin, krmiv, živočišných a rostlinných produktů a životního prostředí. (6) Údaje o vlastnostech účinných látek a biocidních přípravků předložené podle odstavců 3, 4 a 5 musí být doloženy protokoly s podrobným a úplným popisem provedených zkoušek a použitých metod nebo literárních odkazů na uvedené metody spolu s kopií textu těchto metod. Tyto podklady mohou být předloženy v anglickém jazyce. Zkoušky účinných látek a biocidních přípravků musí být provedeny stanovenými metodami6) a za podmínek dodržení správné laboratorní praxe7). Použití jiných než stanovených metod musí být v protokole zdůvodněno. Ministerstvo může požadovat, aby údaje uvedené v žádosti byly doplněny, jestliže nejsou dostatečné pro provedení hodnocení účinnosti a vlastností biocidního přípravku podle § 6. (7) Žádost o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh může ministerstvu podat i fyzická osoba oprávněná k podnikání nebo právnická osoba, která má bydliště nebo povolení k trvalému pobytu, sídlo, místo podnikání, ústřední správu, hlavní místo své podnikatelské činnosti nebo organizační složku na území jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“). § 5 (1) Ministerstvo může požadovat, aby mu žadatel bezplatně poskytl vzorek účinné látky nebo biocidního přípravku v množství nezbytném pro provedení zkoušek, jakož i vzorek obalu, štítku nebo příbalového letáku3b). (2) Před podáním žádosti o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, které vyžaduje provedení zkoušek na obratlovcích, se žadatel informuje u ministerstva, zda biocidní přípravek, pro který hodlá podat žádost, není podobný biocidnímu přípravku již povolenému a jaké je jméno a adresa držitele nebo držitelů povolení. Současně předloží písemné prohlášení, že hodlá žádat o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh ve svém vlastním zájmu a že má k dispozici ostatní údaje potřebné k předložení žádosti. Ministerstvo poskytne žadateli požadované informace a současně uvědomí držitele povolení a vyzve je ke vzájemné spolupráci v zájmu předcházení opakovaných toxikologických zkoušek na obratlovcích. (3) V případě biocidního přípravku, který je podobný přípravku již povolenému podle § 7 a jehož účinné látky jsou stejné, včetně stupně čistoty a druhu nečistot, může ministerstvo přijmout žádost, ve které druhý a další žadatel nahradí údaje požadované podle § 4 odst. 3, 4 nebo 5 ověřeným písemným souhlasem prvního žadatele s využitím jím předložených údajů pro účel vydání povolení druhému nebo dalšímu žadateli. (4) Pokud některé požadované údaje podle § 4 odst. 3, 4 nebo 5 nejsou nezbytné s ohledem na povahu biocidního přípravku nebo jeho navržené použití nebo není z technického hlediska možné nebo není z vědeckého hlediska nezbytné je poskytnout, žadatel tyto skutečnosti odůvodní v podané žádosti. (5) Ministerstvo uchovává po dobu 15 let žádosti o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh včetně předložených údajů a ostatních písemností. Tyto doklady zpřístupní na požádání Komisi a příslušným orgánům ostatních členských států. § 6 Hodnocení dokumentace biocidního přípravku (1) Ministerstvo, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství zajistí hodnocení údajů obsažených v žádosti předložené podle § 4 (dále jen „dokumentace biocidního přípravku“). (2) Hodnocení dokumentace biocidního přípravku zahrnuje hodnocení její úplnosti a dále hodnocení údajů v ní obsažených z hlediska účinnosti biocidního přípravku na cílové organismy, jeho vlivu na člověka, zvířata, rostliny a životní prostředí, jakož i z hlediska opatření nezbytných pro ochranu člověka, zvířat, rostlin, zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů a ochranu životního prostředí jako celku v podmínkách běžného použití biocidního přípravku i v podmínkách reálně nejméně příznivých podmínek přípravy, použití, skladování a zneškodňování biocidního přípravku a materiálu jím ošetřeného. (3) Ministerstvo, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství při provádění hodnocení a přijímání rozhodnutí týkajících se povolení biocidního přípravku posuzují i důvody žadatele pro neposkytnutí určitých údajů podle § 5 odst. 4. (4) Ministerstvo upraví postup a podrobnou specifikaci zásad hodnocení dokumentace biocidních přípravků a účinných látek vyhláškou. § 7 Povolení k uvedení biocidního přípravku na trh (1) Ministerstvo povolí uvedení biocidního přípravku na trh pouze v případě, že a) účinné látky v něm obsažené jsou uvedeny v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, a jsou splněny požadavky a specifické podmínky tam uvedené, b) je zjištěno na základě nejnovějších vědeckých a technických poznatků a je zřejmé z hodnocení dokumentace biocidního přípravku předložené podle § 4 odst. 3, 4 nebo 5, že s ohledem na obvyklé podmínky použití biocidního přípravku, na obvyklé podmínky použití přípravkem ošetřeného materiálu, na důsledky používání biocidního přípravku a možnosti jeho zneškodnění, biocidní přípravek 1. je dostatečně účinný, 2. při doporučeném způsobu použití nemá na cílové organismy nepřijatelné účinky, jako je rezistence nebo zkřížená rezistence nebo zbytečné utrpení a bolest obratlovců, 3. nemá při doporučeném způsobu použití přímo nebo nepřímo, například prostřednictvím pitné vody, potravin nebo krmiv, vnitřního ovzduší nebo důsledků na pracovní prostředí, nepřijatelné účinky sám nebo jeho rezidua na zdraví člověka nebo zvířata, 4. nemá, s ohledem na jeho přeměny a distribuci v životním prostředí, nepřijatelné účinky sám nebo jeho rezidua na životní prostředí, zejména na kontaminaci povrchových vod, podzemní a pitné vody, c) je možné analyticky stanovit podle dokumentace biocidního přípravku povahu a kvantitu jeho účinných látek a v případě potřeby všech toxikologicky nebo ekotoxikologicky významných nečistot a přísad a jejich reziduí významných z hlediska účinku na člověka, zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů a životní prostředí, které jsou důsledkem povoleného použití, d) výsledky zkoušek fyzikálních a chemických vlastností biocidního přípravku se považují za přijatelné pro účely jeho povoleného použití, skladování a přepravy. (2) Ministerstvo stanoví v povolení podle odstavce 1 podmínky pro uvedení biocidního přípravku na trh. (3) Biocidní přípravek klasifikovaný podle zvláštních právních předpisů3) jako vysoce toxický, toxický, karcinogen kategorie 1 nebo 2, mutagen kategorie 1 nebo 2 nebo jako toxický pro reprodukci kategorie 1 nebo 2 nelze povolit pro prodej nebo používání spotřebitelispotřebiteli. (4) V případech, kdy přímo použitelný předpis Evropských společenství nebo specifické podmínky upravené v příloze č. 2 nebo 3 ukládají podmínky pro udělování povolení biocidního přípravku a pro používání biocidního přípravku, zvláště tam, kde se těmito podmínkami chrání zdraví distributorů, uživatelů, zaměstnanců a spotřebitelůspotřebitelů, zvířata nebo životní prostředí, ministerstvo povolí uvedení biocidního přípravku na trh s podmínkou splnění těchto požadavků. (5) Před vydáním rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh si ministerstvo vyžádá závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí k hodnocení dokumentace biocidního přípravku v rozsahu § 6 odst. 2 z hlediska ochrany životního prostředí a závazné stanovisko Ministerstva zemědělství v rozsahu § 6 odst. 2 z hlediska účinnosti pro veterinární účely, ochrany hospodářských zvířat a rostlin a zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů. (6) Ministerstvo vydá rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh do 360 dnů a v případě biocidního přípravku s nízkým rizikem nebo biocidního přípravku vyhovujícího požadavkům na rámcové složení do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství zašlou ministerstvu svá písemná stanoviska podle odstavce 5 nejpozději do 90 dní a v případě biocidního přípravku s nízkým rizikem nebo biocidního přípravku vyhovujícího požadavkům na rámcové složení do 30 dní po obdržení žádosti od ministerstva. (7) Rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh se vydává nejvýše na dobu do skončení platnosti zařazení některé účinné látky biocidního přípravku do přílohy č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu. Doba platnosti však nesmí přesáhnout dobu 10 let od prvního nebo obnoveného zařazení účinné látky do přílohy č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu pro daný typ biocidního přípravku. Rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh může být obnoveno při dodržení ustanovení věty první a druhé tohoto odstavce a po ověření, že podmínky uvedené v odstavcích 1 a 3 jsou splněny. Platnost obnoveného rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh může být v případě potřeby omezena pouze na období, které je nezbytné, aby ministerstvo mělo možnost takové ověření provést. (8) Současně s povolením biocidního přípravku ministerstvo stanoví rámcové složení, jestliže o to žadatel požádá; může tak učinit v případě potřeby i z moci úřední. (9) Ministerstvo vede evidenci povolených a oznámených biocidních přípravků a zveřejňuje průběžně v elektronické podobě na své internetové adrese a nejméně jedenkrát za kalendářní rok ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví seznam obsahující označení držitelů povolení a osob, které podaly oznámení podle § 35, typy a názvy biocidních přípravků a názvy účinných látek. (10) Držitel povolení k uvedení biocidního přípravku na trh je povinen oznámit ministerstvu nové údaje, které by mohly ovlivnit další trvání povolení, jakmile se je dozví; jedná se zejména o následující údaje týkající se účinné látky nebo biocidního přípravku obsahujícího tuto látku: a) nové poznatky o účincích účinné látky nebo biocidního přípravku na člověka, zvířata, rostliny, krmiva, živočišné a rostlinné produkty nebo na životní prostředí, b) změna výrobce účinné látky, c) změna složení účinné látky, d) změna složení biocidního přípravku, e) změna obsahu a druhu nečistot nebo formulačních přísad, f) změna hodnot reziduí, g) vznik rezistence cílového organismu, nebo h) jiná významná změna, například způsob balení. (11) Ministerstvo bezodkladně oznámí ostatním členským státům a Komisi údaje podle odstavce 10. § 8 Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba může uvádět na trh účinnou látku určenou pro použití v biocidním přípravku, která nebyla uvedena na trh přede dnem 14. května 2000, až po vydání souhlasu se zasláním souhrnu dokumentace k účinné látce příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi, který vydává ministerstvo nebo příslušný orgán jiného členského státu. Souhlas podle věty první vydává ministerstvo podle § 12 odst. 2 na základě návrhu podle § 12 odst. 1 a připojeného písemného prohlášení, že účinná látka je určena k použití v biocidním přípravku. Účinné látky určené pro použití v biocidním přípravku, které byly uvedeny na trh přede dnem 14. května 2000, lze po tomto datu uvádět na trh za podmínek, které stanoví přímo použitelné předpisy Evropských společenství1a). § 9 Dočasné povolení k uvedení biocidního přípravku na trh (1) Ministerstvo z moci úřední nebo na žádost žadatele povolí k uvedení na trh biocidní přípravek, který nesplňuje podmínky tohoto zákona, na období nepřesahující 120 dnů, jestliže se takové opatření ukáže nezbytné v důsledku nepředvídaného nebezpečí, které není možno zvládnout jinými prostředky. V povolení ministerstvo stanoví podmínky použití takového biocidního přípravku. S těmito podmínkami je držitel povolení povinen prokazatelně seznámit právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které od něho biocidní přípravek odebírají, a tyto osoby jsou povinny postupovat v souladu se skutečnostmi, s nimiž byly seznámeny. (2) Ministerstvo na žádost žadatele dočasně povolí k uvedení na trh biocidní přípravek obsahující účinnou látku neuvedenou v přílohách č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, která nebyla na trhu ke dni 14. května 2000 k jinému použití než pro vědu a výzkum podle hlavy IV, pokud a) na základě hodnocení dokumentace k účinné látce, předložené podle § 12 žadatelem dospěje k závěru, že účinná látka vyhovuje zásadám zařazování látky do seznamu podle § 13, b) lze očekávat, že biocidní přípravek vyhovuje podmínkám upraveným v § 7 odst. 1 písm. b) až d), c) žádný jiný členský stát na základě souhrnu zaslaného podle § 12 odst. 2 nemá námitky k úplnosti dokumentace k účinné látce nebo v případě podle odstavce 3 Komise vydala rozhodnutí, podle kterého je dokumentace úplná. Toto povolení je platné do data zařazení účinné látky do seznamu upraveného v přílohách č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, nejdéle však 3 roky ode dne jeho vykonatelnosti. V případě, že účinná látka není po uplynutí této doby zařazena do seznamu upraveného v přílohách č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, může být povolení na žádost jeho držitele prodlouženo o další rok. (3) Pokud jiný členský stát v řízení podle odstavce 2 uplatní námitky k úplnosti dokumentace k účinné látce, ministerstvo přeruší řízení do doby vydání rozhodnutí Komise. Rozhodne-li Komise, že dokumentace není úplná, vyzve ministerstvo žadatele, aby dokumentaci doplnil. (4) Před vydáním rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle odstavce 1 nebo 2 si ministerstvo vyžádá závazná stanoviska podle § 7 odst. 5. Ministerstvo povolí biocidní přípravek podle odstavce 2 ve lhůtách uvedených v § 7 odst. 6. (5) O povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle odstavce 1 nebo 2 informuje ministerstvo bez zbytečného odkladu ostatní členské státy a Komisi spolu se zdůvodněním vydání povolení; obdobně ministerstvo postupuje v případě prodloužení platnosti povolení. Je-li vydáno rozhodnutí Komise, na základě kterého je ministerstvo povinno vydané povolení podle odstavce 1 nebo 2 změnit nebo zrušit, ministerstvo z moci úřední vydané povolení změní nebo zruší v souladu s podmínkami uvedenými v rozhodnutí Komise. (6) Žádost podle odstavce 1 nebo 2 může ministerstvu podat i osoba uvedená v § 4 odst. 7. § 10 Vzájemné uznávání povolení k uvedení biocidního přípravku na trh (1) Uvedení na trh biocidního přípravku, který byl povolen nebo registrován8) v jiném členském státě, povolí ministerstvo na základě žádosti žadatele nebo osoby uvedené v § 4 odst. 7, podané před jeho prvním uvedením na trh, do 120 dnů, v případě biocidního přípravku s nízkým rizikem do 60 dnů ode dne, kdy ministerstvu byla žádost předložena, za předpokladu, že účinné látky biocidního přípravku jsou uvedeny v seznamu upraveném v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu a jsou splněny požadavky tam uvedené. Ministerstvo stanoví v povolení podmínky, na které je vázáno uvedení biocidního přípravku na trh v jiném členském státě. (2) Žádost podle odstavce 1 musí obsahovat ověřený překlad prvního povolení k uvedení biocidního přípravku na trh vydaného v jiném členském státě do českého jazyka, údaje uvedené v § 4 odst. 2 a souhrn a hodnocení údajů uvedených v § 4 odst. 3; v případě biocidního přípravku s nízkým rizikem údaje uvedené v § 4 odst. 4 s výjimkou údajů o účinnosti biocidního přípravku, kde postačuje souhrn. (3) Pokud ministerstvo zjistí, že podmínky používání, jako je podnebí nebo podmínky rozmnožování cílového organismu, se podstatně liší v České republice od podmínek v členském státě, kde byl biocidní přípravek poprvé povolen, nebo je prokázána rezistence cílového organismu vůči biocidnímu přípravku, a hodlá upravit podmínky uvedené v § 20 odst. 1 písm. e), f), g), i), k) a písm. l) bodu 2, přeruší řízení o žádosti a uvědomí o tomto svém záměru a jeho důvodech ostatní členské státy, Komisi a osobu uvedenou v odstavci 1. Dále ministerstvo postupuje v souladu s rozhodnutím příslušného orgánu Evropské unie. (4) V případě, že ministerstvo na základě posouzení žádosti předložené podle odstavce 1 dospěje k závěru, že biocidní přípravek nevyhovuje požadavkům § 7 odst. 1 a v důsledku toho hodlá povolení k uvedení na trh omezit nebo odmítnout, přeruší řízení o žádosti a uvědomí o tom ostatní členské státy, Komisi a osobu uvedenou v odstavci 1. Současně jim zašle zdůvodnění svého stanoviska, název biocidního přípravku a jeho specifikaci. Dále ministerstvo postupuje v souladu s rozhodnutím příslušného orgánu Evropské unie. (5) V případě, že ministerstvo na základě posouzení žádosti předložené podle odstavce 1 dospěje k závěru, že biocidní přípravek s nízkým rizikem nevyhovuje ustanovení § 2 odst. 4, biocidní přípravek nepovolí a projedná tuto skutečnost s příslušným orgánem členského státu, který biocidní přípravek povolil jako první. Jestliže nebude dosaženo do 90 dnů shody, předá ministerstvo vzniklý rozpor Komisi. Jestliže příslušný orgán Evropské unie rozhodne, že biocidní přípravek vyhovuje ustanovení § 2 odst. 4, ministerstvo biocidní přípravek povolí. (6) Ministerstvo nemusí vyhovět žádosti podle odstavce 1 v případě biocidních přípravků typu 15, 17 a 23 uvedených v příloze tohoto zákona. Své stanovisko spolu se zdůvodněním sdělí ostatním členským státům a Komisi. (7) Před vydáním rozhodnutí o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle odstavce 1 nebo zahájením postupu podle odstavců 3 až 6 si ministerstvo vyžádá závazná stanoviska podle § 7 odst. 5. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství písemně sdělí svá závazná stanoviska ministerstvu do 60 dní a v případě biocidního přípravku s nízkým rizikem do 30 dní po obdržení žádosti. § 11 Změna a zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh (1) Ministerstvo může povolení k uvedení biocidního přípravku na trh změnit a) na základě údajů oznámených podle § 7 odst. 10, b) s ohledem na nové poznatky vědy a techniky nebo nové požadavky na ochranu zdraví lidí a zvířat, rostlin, krmiv, živočišných a rostlinných produktů a ochranu životního prostředí, nebo c) na žádost držitele povolení, pokud v žádosti uvede pro změnu důvody, a i po změně budou splněny podmínky upravené v § 7 odst. 1 a 3. (2) Jestliže se změnou povolení k uvedení biocidního přípravku na trh upravuje rozsah používání biocidního přípravku, musí být tato změna v souladu se specifickými podmínkami uvedenými pro účinnou látku v seznamech upravených v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu. (3) Jestliže změna povolení k uvedení biocidního přípravku na trh zahrnuje změnu specifických podmínek uvedených pro účinnou látku v seznamu účinných látek nebo seznamech upravených v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, může se taková změna povolení provést pouze po novém zhodnocení účinné látky podle § 12. (4) Ministerstvo povolení k uvedení biocidního přípravku na trh zruší, jestliže a) účinná látka byla vyřazena z přílohy č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu nebo již nejsou splněny v těchto přílohách upravené požadavky nebo specifické podmínky, b) není plněna některá z podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. b) až d), c) se zjistí, že byly předloženy nepravdivé nebo zavádějící údaje týkající se skutečností, na jejichž základě bylo povolení biocidního přípravku uděleno, nebo d) o to požádá držitel povolení. (5) Při zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh stanoví ministerstvo z moci úřední držiteli povolení lhůtu na zneškodnění, uskladnění, prodej nebo použití existujících zásob biocidního přípravku. Obdobně se postupuje při skončení platnosti povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, jestliže o to držitel povolení požádá. Se zrušením povolení nebo skončením jeho platnosti, jakož i se lhůtami na zneškodnění, uskladnění, prodej nebo použití existujících zásob biocidního přípravku je držitel povolení povinen prokazatelně seznámit právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které od něj biocidní přípravek odebírají, a tyto osoby jsou povinny postupovat v souladu se skutečnostmi, s nimiž byly seznámeny. (6) Ministerstvo může požadovat, aby mu držitel povolení předložil informace nezbytné pro řízení podle odstavce 1 nebo 4. V případě potřeby může ministerstvo na žádost držitele povolení prodloužit platnost povolení na dobu nezbytnou pro jeho přezkoumání; vždy však z moci úřední prodlouží platnost povolení na dobu nezbytnou pro poskytnutí informací podle věty první. (7) Před vydáním rozhodnutí o změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle odstavce 1 nebo 4 si ministerstvo vyžádá závazná stanoviska podle § 7 odst. 5. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství písemně sdělí svá závazná stanoviska ministerstvu do 30 dní po obdržení žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí do 30 dnů ode dne doručení závazných stanovisek dotčených orgánů. (8) O změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh informuje ministerstvo Komisi a ostatní členské státy s udáním důvodů. HLAVA III ZAŘAZOVÁNÍ ÚČINNÉ LÁTKY DO SEZNAMU § 12 Postup zařazování účinné látky do seznamu (1) Na základě současných vědeckých a technických poznatků se účinné látky zařazují do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek, které jsou součástí předpisů Evropských společenství o uvádění biocidních přípravků na trh9). Návrh na zařazení účinné látky do těchto seznamů se podává ministerstvu. Žadatel, který předloží ministerstvu návrh podle věty druhé, podá ministerstvu současně žádost o souhlas ministerstva se zasláním souhrnu údajů podle písmen a) a b) příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi. Návrh podle věty první se podává v 1 vyhotovení v listinné podobě a ve 4 vyhotoveních na elektronických nosičích dat ve formátech a s použitím speciální sady programů podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství o programu přezkoumání účinných látek biocidních přípravků4a). Pro náležitosti návrhu platí § 4 odst. 2 obdobně; dále musí návrh v rozsahu upraveném vyhláškou ministerstva obsahovat a) základní a doplňkové údaje o účinné látce, b) základní a doplňkové údaje alespoň o jednom biocidním přípravku, který obsahuje účinnou látku, o jejíž zařazení do seznamu žadatel žádá (dále jen „dokumentace k účinné látce“). (2) Ministerstvo, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství zajistí hodnocení úplnosti dokumentace k účinné látce. Je-li dokumentace úplná, vydá ministerstvo žadateli ve lhůtě 90 dnů souhlas se zasláním souhrnu dokumentace k účinné látce příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi a vyzve současně žadatele k podání návrhu na hodnocení dokumentace k účinné látce pro účely zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek. (3) Podá-li žadatel ministerstvu návrh na hodnocení dokumentace k účinné látce podle odstavce 2 věty druhé, ministerstvo, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství zajistí toto hodnocení z hledisek a podle zásad upravených v § 6 odst. 2 až 4 s tím, že na základě souhrnného hodnocení této dokumentace vypracuje ministerstvo závěrečnou zprávu do 12 měsíců ode dne obdržení návrhu. (4) Ministerstvo přeruší hodnocení podle odstavce 3 a vyzve žadatele, aby předložil další údaje, jestliže zjistí, že hodnocení dokumentace k účinné látce nelze bez těchto údajů dokončit. Doba od přerušení hodnocení do obdržení požadovaných údajů se do dvanáctiměsíční lhůty podle odstavce 3 nezapočítává. O důvodech přerušení hodnocení ministerstvo informuje ostatní členské státy a Komisi. (5) Ministerstvo zašle závěrečnou zprávu žadateli, ostatním členským státům a Komisi spolu s návrhem na zařazení nebo nezařazení účinné látky do seznamů podle odstavce 1; při vypracování závěrečné zprávy postupuje ministerstvo podle zásad upravených v § 13. S rozhodnutím Komise o zařazení nebo nezařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek seznámí ministerstvo žadatele. (6) Po vydání souhlasu podle odstavce 2 může ministerstvo požádat Komisi, aby hodnocení dokumentace k účinné látce provedl jiný členský stát. S rozhodnutím Komise, který členský stát hodnocení dokumentace k účinné látce provede, seznámí ministerstvo žadatele. (7) Návrh na zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek může podat ministerstvu i osoba uvedená v § 4 odst. 7. (8) Při zařazování účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek v rámci pracovního programu systematického přezkoumání účinných látek se postupuje podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1a). (9) Ministerstvo upraví vyhláškou podrobnou specifikaci údajů týkajících se identifikace účinné látky, organismu a přípravku s uvedením obecného názvu, chemického nebo taxonomického názvu a kmenu, fyzikálních, chemických, technických a biologických vlastností, analytických metod pro detekci a identifikaci, účinnosti a zamýšleného použití, toxikologických a metabolických studií, ekotoxikologických údajů, opatření nezbytných pro ochranu člověka, zvířat, rostlin a životního prostředí, rezidua účinných látek, účinky na cílové organismy, klasifikace, označování, souhrnu a hodnocení. (10) Pro řízení o návrhu na změnu zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek nebo prodloužení tohoto zařazení platí odstavce 1 až 9 obdobně. § 13 Zásady zařazování účinné látky do seznamu (1) Ministerstvo na základě současných vědeckých a technických poznatků navrhne Komisi zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek na období nepřesahující 10 let, jestliže lze předpokládat, že biocidní přípravky, v nichž je účinná látka obsažena, splní požadavky § 7 odst. 1 písm. b) až d). Přitom se berou v úvahu případné kumulativní účinky při používání biocidních přípravků obsahujících stejnou účinnou látku. (2) Ministerstvo může návrh na zařazení účinné látky do seznamu podle odstavce 1 podmínit a) požadavkem na minimální stupeň čistoty účinné látky, b) vymezením maximálního obsahu určitých nečistot, c) určením typu biocidního přípravku, ve kterém se může účinná látka používat, d) určením způsobu a oblasti použití, e) vymezením kategorií uživatelů, například průmysloví, profesionální, neprofesionální, f) stanovením přijatelné úrovně expozice v pracovním prostředí, g) stanovením přijatelného denního příjmu a maximálního limitu reziduí, h) stanovením údajů o přeměnách a chování účinné látky v životním prostředí a dopadu na zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišných a rostlinných produktů, i) stanovením jiných zvláštních podmínek, které vyplynuly z hodnocení předložené dokumentace. (3) Ministerstvo navrhne Komisi nezařadit do seznamu účinných látek s nízkým rizikem takovou účinnou látku, která je podle zvláštního právního předpisu o chemických látkách a chemických přípravcích3b) karcinogenní, mutagenní, toxická pro reprodukci nebo senzibilizující nebo má schopnost k hromadění v životním prostředí a není snadno rozložitelná. (4) Ministerstvo navrhne Komisi zařazení účinné látky do seznamu podle odstavce 1 jen pro typy biocidních přípravků uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, pro které byla předložena dokumentace podle § 12 odst. 1 písm. b). Návrh na zařazení účinné látky do seznamu účinných látek s nízkým rizikem může být podmíněn rozsahem koncentrací, ve kterých se smí používat. (5) Ministerstvo může opakovaně navrhnout Komisi, aby zařazení účinné látky do seznamu podle odstavce 1 bylo po uplynutí 10 let obnoveno, nejdéle však na období dalších 10 let. Jestliže ministerstvo získá poznatky, že některá z podmínek uvedených v odstavci 1 nebo 3 není plněna, může navrhnout Komisi přezkoumání zařazení účinné látky do seznamu. (6) Ministerstvo může navrhnout Komisi, aby zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek, nebo prodloužení doby zařazení bylo odmítnuto nebo zařazení do seznamu bylo zrušeno, jestliže a) z hodnocení provedeného podle § 12 odst. 3 vyplyne, že za obvyklých podmínek použití biocidního přípravku obsahujícího danou účinnou látku by mohlo dojít k ohrožení člověka, zvířat, rostlin, zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných nebo rostlinných produktů nebo životního prostředí, nebo b) v seznamu účinných látek nebo seznamu účinných látek s nízkým rizikem se nachází jiná účinná látka pro stejný typ biocidního přípravku (dále jen „alternativní látka“), která představuje podstatně menší nebezpečí pro člověka, zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišné nebo rostlinné produkty nebo životní prostředí. (7) Před podáním návrhu podle odstavce 6 ministerstvo zajistí posouzení alternativních látek, zda se mohou používat s podobným účinkem na cílový organismus bez významných ekonomických a aplikačních nevýhod pro uživatele a bez zvýšení rizika pro zdraví nebo pro životní prostředí. Toto posouzení zašle ministerstvo ostatním členským státům a Komisi. (8) Při uplatnění postupu podle odstavců 6 a 7 musí být dodrženy následující podmínky: a) bude zachována rozmanitost účinných látek tak, aby výskyt rezistence cílového organismu byl minimální, b) tento postup bude uplatněn jen u účinných látek obsažených v biocidních přípravcích stejného typu, c) míra ohrožení člověka, zvířat nebo životního prostředí bude u vyřazované nebo odmítnuté účinné látky významně vyšší za obvyklých podmínek použití, d) bude umožněno získat poznatky z praktického použití, pokud takové poznatky nejsou k dispozici. HLAVA IV VĚDECKÝ VÝZKUM A VÝVOJ § 14 (1) Pro potřeby výzkumu nebo vývoje, včetně aplikovaného výzkumu nebo vývoje a pro provádění zkoušek nezbytných pro podání žádosti podle § 4 nebo § 9 odst. 1 nebo návrhu podle § 12 lze uvést na trh biocidní přípravek bez povolení ministerstva a účinnou látku bez splnění požadavků uvedených v § 8. (2) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provádějící výzkum, vývoj nebo zkoušky nezbytné pro podání žádosti podle § 4 nebo § 9 odst. 1, anebo pro podání návrhu podle § 12 jsou povinny po celou dobu provádění pokusů vést a po dobu 15 let od ukončení pokusů uchovávat záznamy o biocidním přípravku nebo účinné látce, které obsahují a) identifikaci biocidního přípravku a účinné látky, b) údaje o označování, dodávaných množstvích, jménech, příjmeních, trvalém pobytu a místu podnikání podnikajících fyzických osob nebo názvech nebo obchodních firmách a sídlech právnických osob, které biocidní přípravek nebo účinnou látku obdržely, c) všechny dostupné údaje o možných účincích na zdraví člověka, zvířata, rostliny, krmiva, živočišné a rostlinné produkty a životní prostředí. (3) Záznamy podle odstavce 2 musí být předloženy ministerstvu, jestliže o to požádá. (4) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provádějící aplikovaný výzkum nebo vývoj jsou povinny oznámit ministerstvu údaje uvedené v odstavci 2 písm. a) až c) před uvedením účinné látky nebo biocidního přípravku na trh. Tyto osoby jsou dále povinny oznámit ministerstvu ukončení aplikovaného výzkumu nebo vývoje. (5) V případě, že by při provádění pokusů nebo zkoušek mohlo dojít k úniku biocidního přípravku nebo účinné látky do životního prostředí, je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba před jejich zahájením povinna požádat ministerstvo o povolení těchto pokusů nebo zkoušek; v žádosti je povinna uvést údaje nutné pro posouzení pokusů nebo zkoušek a stanovení podmínek, které omezí nepříznivý vliv pokusů na životní prostředí na přijatelnou míru. (6) Ministerstvo může prováděné pokusy a zkoušky z moci úřední zakázat nebo stanovit pro ně omezující podmínky, jestliže zjistí, že jejich provádění ohrožuje zdraví člověka, zvířata, rostliny, zdravotní nezávadnost krmiv, živočišné nebo rostlinné produkty nebo životní prostředí. (7) Před vydáním rozhodnutí o povolení pokusů a zkoušek podle odstavce 5 a vydáním rozhodnutí podle odstavce 6 si ministerstvo vyžádá závazná stanoviska podle § 7 odst. 5. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství písemně sdělí svá závazná stanoviska ministerstvu do 30 dní po obdržení žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí do 30 dnů ode dne doručení závazných stanovisek dotčených orgánů. HLAVA V OCHRANA ÚDAJŮ § 15 Ochrana údajů žadatele (1) Žadatel podle § 4, 9, 10 nebo 12, jakož i osoba uvádějící na trh účinnou látku postupem podle § 8, mohou v dokumentaci předkládané ministerstvu označit údaje, které nemají být sdělovány třetím osobám (dále jen „důvěrný údaj“), a podat žádost v této věci s podrobným odůvodněním. O žádosti rozhoduje ministerstvo. Ministerstvo vždy vyhoví žádosti, která se týká údajů o úplném složení biocidního přípravku. (2) Podle odstavce 1 nelze označit a) údaje uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) a b), b) názvy a koncentraci účinných látek v biocidním přípravku a název biocidního přípravku, c) názvy látek obsažených v biocidním přípravku, které jsou nebezpečné2) a přispívají ke klasifikaci biocidního přípravku, d) fyzikální a chemické údaje o biocidním přípravku nebo účinné látce, e) způsoby zneškodňování biocidního přípravku nebo účinné látky, f) souhrn výsledků zkoušek požadovaných za účelem stanovení účinnosti účinné látky nebo přípravku a jejich účinku na člověka, zvířata, rostliny, krmiva, živočišné a rostlinné produkty a životní prostředí, g) opatření pro snížení nebezpečí při manipulaci, skladování, přepravě a používání biocidního přípravku nebo účinné látky, h) bezpečnostní list, i) analytické metody, j) způsoby zneškodňování obalu biocidního přípravku nebo účinné látky, k) postupy a opatření v případě úniku biocidního přípravku nebo účinné látky, l) první pomoc v případě zasažení osob. (3) Ministerstvo nesdělí důvěrné údaje jiným osobám než a) osobám provádějícím hodnocení dokumentace biocidního přípravku nebo dokumentace k účinné látce, b) Toxikologickému informačnímu středisku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, c) Ministerstvu vnitra pro účely požární ochrany, d) členským státům, e) Komisi. (4) Osoby uvedené v odstavci 3 písm. a) až c) nesmějí důvěrné údaje sdělovat dalším osobám. (5) Jestliže osoba uvedená v odstavci 1 zveřejní některý důvěrný údaj, nelze ho nadále za takový považovat; o této skutečnosti je osoba uvedená v odstavci 1 povinna informovat ministerstvo. § 16 Poskytnutí údajů druhému a dalším žadatelům (1) Ministerstvo může použít údaje předložené žadatelem podle § 4, 9, 10 nebo 12 ve prospěch druhého a dalších žadatelů, jestliže tento žadatel předloží ministerstvu ověřený písemný souhlas prvního žadatele s takovým použitím těchto údajů. (2) Ministerstvo nesmí použít bez písemného souhlasu prvního žadatele ve prospěch dalších žadatelů následující údaje: a) o účinné látce, která nebyla na trhu přede dnem 14. května 2000 a je uvedena v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, po dobu 15 let od data jejího prvního zařazení do seznamů upravených v těchto přílohách, b) o účinné látce, která byla na trhu přede dnem 14. května 2000, 1. do 14. května 2010, s výjimkou údajů chráněných podle zvláštních právních předpisů o vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech a jejich ochraně10), pro které bude pokračovat ochrana informací do doby stanovené těmito zvláštními právními předpisy, nejdéle však do 14. května 2010, 2. po dobu 10 let od data prvního zařazení účinné látky do seznamu upraveného v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, pokud se jedná o údaje, které byly předloženy poprvé jako podklad pro první zařazení buď účinné látky nebo dodatečného typu biocidního přípravku do těchto seznamů, c) o biocidním přípravku obsahujícím účinnou látku, která nebyla na trhu přede dnem 14. května 2000, od jehož vykonatelného povolení k uvedení na trh v kterémkoliv členském státě uplynulo méně než 10 let, d) o biocidním přípravku obsahujícím účinnou látku, která byla na trhu přede dnem 14. května 2000 1. do 14. května 2010, s výjimkou údajů chráněných podle zvláštních právních předpisů o vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech a jejich ochraně10), pro které bude pokračovat ochrana informací do doby stanovené těmito zvláštními právními předpisy, nejdéle však do 14. května 2010, 2. po dobu 10 let od data prvního zařazení účinné látky do seznamu účinných látek nebo seznamu účinných látek s nízkým rizikem upravených v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu, pokud se jedná o údaje, které byly předloženy poprvé jako podklad pro první zařazení buď účinné látky nebo dodatečného typu biocidního přípravku do těchto seznamů, e) které byly předloženy pro účely změny podmínek povolení podle § 11 nebo pro účely změny zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek nebo prodloužení tohoto zařazení podle § 12 odst. 10 a od jejichž prvního předložení uplynulo méně než 5 let; tím není dotčena povinnost dodržet lhůty uvedené v písmenech a) až d). § 17 Výměna informací (1) Do 30 dnů po skončení každého čtvrtletí zašle ministerstvo ostatním členským státům a Komisi informaci o všech biocidních přípravcích, které byly povoleny nebo pro které bylo povolení odmítnuto, zrušeno, zaniklo, bylo změněno nebo obnoveno, s následujícími údaji: a) označení držitele povolení, b) název biocidního přípravku, c) název a množství účinných látek a nebezpečných látek2) obsažených v biocidním přípravku a jejich klasifikaci, d) typ biocidního přípravku a účel, pro který je povolen, e) forma biocidního přípravku, například smáčitelný prášek, popraš, emulgovatelný koncentrát, granulát, f) hodnoty stanovených reziduí, g) podmínky povolení, případně důvody jeho omezení, změny nebo zrušení, h) sdělení, zda je biocidní přípravek speciálním typem, například s nízkým rizikem, s rámcovým složením. (2) Každoročně připraví ministerstvo seznam biocidních přípravků povolených na území České republiky a zašle jej ostatním členským státům a Komisi. (3) V případě, že ministerstvo obdrží od jiného členského státu souhrn dokumentace k biocidnímu přípravku nebo účinné látce a dospěje k závěru, že dokumentace je neúplná, oznámí neprodleně tuto skutečnost příslušnému orgánu členského státu zodpovědnému za hodnocení dokumentace a informuje Komisi a ostatní členské státy o této záležitosti. HLAVA VI KLASIFIKACE, BALENÍ A OZNAČOVÁNÍ § 18 Klasifikace Biocidní přípravky se klasifikují podle zvláštního právního předpisu3). § 19 Balení Biocidní přípravky se balí podle zvláštního právního předpisu11). Dále musí balení biocidních přípravků vyhovovat specifickým podmínkám upraveným v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu a těmto dalším podmínkám: a) biocidní přípravky, které by mohly být považovány za potravinu, nápoj nebo krmivo, se balí tak, aby se zmenšila pravděpodobnost záměny, například volbou tvaru a označení obalu, b) biocidní přípravky určené k prodeji spotřebitelůmspotřebitelům, které mohou být zaměněny za potravinu, nápoj nebo krmivo, musí obsahovat chuťové nebo pachové složky, které odrazují od jejich požití. § 20 Označování (1) Obaly biocidních přípravků se označují podle zvláštního právního předpisu12); dále musí označení obalů biocidních přípravků obsahovat tyto dobře čitelné a nesmazatelné údaje v českém jazyce: a) název a koncentraci každé účinné látky v metrických jednotkách13), b) číslo, pod kterým bylo povolení k uvedení biocidního přípravku na trh vydáno, c) forma přípravku, například smáčitelný prášek, popraš, emulgovatelný koncentrát, granulát, d) účel použití, pro který je biocidní přípravek povolen, například přípravek na ochranu dřeva, dezinfekční přípravek, e) návod na použití a dávkování vyjádřené v metrických jednotkách pro každé použití, f) pravděpodobné přímé nebo nepřímé nepříznivé vedlejší účinky, g) pokyny pro první pomoc, h) větu „Před použitím čtěte přiložené pokyny“, pokud jsou k biocidnímu přípravku připojeny písemné pokyny, i) pokyny pro bezpečné zneškodnění biocidního přípravku a jeho obalu včetně zákazu opětovného použití obalu tam, kde je to potřebné, j) číslo nebo označení šarže biocidního přípravku a údaj o době skladovatelnosti za normálních podmínek skladování, k) časové období potřebné pro biocidní účinek; interval, který se má dodržet mezi aplikacemi biocidního přípravku nebo mezi aplikací a následujícím použitím ošetřeného produktu, nebo pro další vstup člověka nebo zvířat do prostorů, kde se použil biocidní přípravek, včetně údajů o dekontaminačních prostředcích a opatřeních a včetně doby nezbytného větrání ošetřených prostorů; údaje pro adekvátní čištění zařízení; údaje o předběžných opatřeních během používání, skladování a přepravy, například osobní ochranné prostředky, opatření pro ochranu proti požáru, zakrytí nábytku, odstranění potravin a krmiv a pokyny pro ochranu zvířat před expozicí, a l) další údaje, je-li to potřebné s ohledem na vlastnosti a použití přípravku: 1. kategorie uživatelů, na které je použití biocidního přípravku omezeno, například profesionální, průmyslové, 2. informace o jakémkoliv specifickém nebezpečí pro životní prostředí, zvláště pokud jde o zvířata, a opatření k zabránění znečištění vody, 3. u biocidních přípravků obsahujících mikroorganismy údaje nezbytné pro ochranu zdraví zaměstnanců před působením mikroorganismů v pracovním prostředí, m) údaje stanovené ve specifických podmínkách upravených v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu. (2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. c), e), f), i), j), k), m) a v odstavci 1 písm. l) bodě 2 mohou být místo na obalu uvedeny v písemných pokynech, které musí být předány současně s biocidním přípravkem. Údaj uvedený v odstavci 1 písm. b) se uvádí jen u biocidních přípravků povolených ministerstvem. (3) Na obalech biocidních přípravků nesmějí být zejména uvedeny nápisy jako „přípravek s nízkým rizikem“, „netoxický“, „neškodný“. (4) Biocidní přípravky typu 14, 15, 16 a 18, pro jejichž klasifikaci, balení a označování platí současně zvláštní právní předpis14), mohou být baleny a označovány podle tohoto zvláštního právního předpisu, pokud to není v rozporu s podmínkami povolení k uvedení biocidního přípravku na trh vydaného podle tohoto zákona. (5) Povinnost označení obalu v českém jazyce nevylučuje možnost souběžného označení i v jiných jazycích. § 21 Propagace a reklama (1) V propagačních a reklamních materiálech biocidního přípravku musí být uvedeny vždy věty „Používejte biocidní přípravky bezpečně. Před použitím si vždy přečtěte údaje na obalu a připojené informace o přípravku.“ Tyto věty musí být v porovnání s ostatním textem výrazně odlišeny. Slova „biocidní přípravky“ mohou být nahrazena přesnějším popisem biocidního přípravku, například „dezinfekční přípravek“, „přípravek na ochranu dřeva“. (2) Propagační a reklamní materiály nesmějí zejména obsahovat slova „biocidní přípravek s nízkým rizikem“, „netoxický“, „neškodný“ a nesmějí o biocidním přípravku informovat způsobem, který je klamavý s ohledem na rizika, která vyplývají z jeho vlastností a použití pro člověka, zvířata, rostliny, krmiva, živočišné a rostlinné produkty a životní prostředí. § 21a Za splnění povinností stanovených v § 19 až 21 odpovídá právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která uvádí biocidní přípravek na trh. § 21b Účinná látka uváděná na trh pro použití v biocidním přípravku se klasifikuje, balí a označuje podle zvláštního právního předpisu o chemických látkách a chemických přípravcích3b). HLAVA VII HLÁŠENÍ OTRAV § 22 (1) Zdravotnické zařízení předává způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému15) údaje o otravách biocidními přípravky nebo účinnými látkami Národnímu zdravotnickému informačnímu systému, a to Národnímu registru hospitalizovaných nebo Národnímu registru nemocí z povolání; při tom postupuje podle zvláštního právního předpisu16). (2) Informace o účinných látkách a biocidních přípravcích získané podle tohoto zákona, které jsou nezbytné pro poskytnutí první pomoci nebo léčení, poskytuje v případech otrav nebo jiných nehod způsobených účinnými látkami nebo biocidními přípravky lékařům nebo jiným osobám vykonávajícím zdravotnické povolání Toxikologické informační středisko Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. HLAVA VIII VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY § 23 Výkon státní správy Státní správu v oblasti uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a jejich používání vykonává a) ministerstvo, b) Ministerstvo životního prostředí, c) Ministerstvo zemědělství, d) krajské hygienické stanice, e) Česká inspekce životního prostředí, f) celní orgány, g) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. § 24 Ministerstvo (1) Ministerstvo a) přijímá oznámení biocidních přípravků, návrhy na zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek podle § 12 odst. 1, návrhy na změnu a prodloužení tohoto zařazení a návrhy na hodnocení dokumentace k účinné látce pro účely zařazení účinné látky do těchto seznamů, b) rozhoduje ve věcech podle § 7, 9, 10, 11, § 12 odst. 2, § 14 odst. 5 a 6, § 15 odst. 1 a § 35 odst. 4 a 5, podává návrhy ve věcech zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek podle § 13 a uchovává po dobu 15 let veškerou dokumentaci s tím související, c) vyhodnocuje dokumentaci biocidního přípravku předloženou pro vydání, změnu nebo zrušení povolení k uvedení biocidních přípravků na trh a dokumentaci k účinné látce pro návrh na zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a základních látek z hlediska ochrany člověka, jakož i změnu a prodloužení tohoto zařazení, d) vede evidenci povolených a oznámených biocidních přípravků a zveřejňuje ji v rozsahu § 7 odst. 9, e) stanoví rámcové složení biocidního přípravku, f) přijímá oznámení podle § 14 odst. 4, g) zajišťuje mezinárodní výměnu informací s členskými státy a Komisí podle tohoto zákona, h) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným krajskou hygienickou stanicí, i) plní úkoly podle § 4 odst. 5 a 6, § 5, § 7 odst. 11, § 14 odst. 3, § 15 odst. 3 a 5 a § 16, j) vede evidenci kontrol provedených krajskou hygienickou stanicí, Českou inspekcí životního prostředí nebo celními orgány obsahující identifikační údaje kontrolované osoby, výši pokut, skutkové podstaty, na jejichž základě byly pokuty vykonatelným rozhodnutím uloženy a druhy vykonatelným rozhodnutím uložených nápravných opatření, k) podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství1a) přijímá a vyhodnocuje dokumentaci k zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek, vypracovává závěrečnou zprávu a přijímá související oznámení v případech, kdy je Česká republika určena jako zpravodaj k zajištění provádění programu přezkoumávání existujících účinných látek, l) předává Toxikologickému informačnímu středisku pro poskytnutí první pomoci nebo léčení informace o účinných látkách a biocidních přípravcích. (2) Ministerstvo může pověřit činnostmi podle odstavce 1 písm. c) a e) a vyhodnocením dokumentace podle odstavce 1 písm. k) organizaci, ke které vykonává funkci zakladatele nebo zřizovatele. (3) Při plnění úkolů podle tohoto zákona je ministerstvo v rozsahu své působnosti oprávněno přijímat opatření na základě a v mezích přímo použitelných předpisů Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a). Ve věcech uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh vystupuje jako orgán ministerstva hlavní hygienik České republiky17). (4) Ministerstvo spolupracuje s Komisí a příslušnými orgány členských států v rámci své působnosti podle odstavce 1 a poskytuje jim informace a stanoviska v rozsahu, formě a časových intervalech v souladu s tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a). (5) Ministerstvo každý třetí rok zasílá do 30. listopadu Komisi souhrnnou zprávu o provedených kontrolách, vykonatelným rozhodnutím uložených nápravných opatřeních a pokutách a o případech otrav biocidními přípravky nebo účinnými látkami na území České republiky za toto období. § 25 Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí a) je dotčeným orgánem v řízení o vydání, změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh; závazné stanovisko vydá z hlediska ochrany životního prostředí, b) vyhodnocuje dokumentaci pro návrh na zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek z hlediska její úplnosti a z hlediska ochrany životního prostředí, jakož i změnu a prodloužení tohoto zařazení, c) podává ministerstvu podněty ke změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, d) je dotčeným orgánem v řízení o povolení pokusů nebo zkoušek podle § 14 odst. 5 a v řízení o zákazu pokusů nebo zkoušek nebo stanovení podmínek podle § 14 odst. 6; závazné stanovisko vydá z hlediska ochrany životního prostředí, e) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným Českou inspekcí životního prostředí. § 26 Ministerstvo zemědělství Ministerstvo zemědělství a) je dotčeným orgánem v řízení o vydání, změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh; závazné stanovisko vydá z hlediska ochrany hospodářských zvířat a rostlin a zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů, b) vyhodnocuje dokumentaci pro návrh na zařazení účinných látek do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem a seznamu základních látek z hlediska její úplnosti a z hlediska ochrany hospodářských zvířat a rostlin a zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů, jakož i změnu a prodloužení tohoto zařazení, c) podává ministerstvu podněty ke změně nebo zrušení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, d) je dotčeným orgánem v řízení o povolení pokusů nebo zkoušek podle § 14 odst. 5 a v řízení o zákazu pokusů nebo zkoušek nebo stanovení podmínek podle § 14 odst. 6; závazné stanovisko vydá z hlediska ochrany hospodářských zvířat a rostlin a zdravotní nezávadnosti krmiv, živočišných a rostlinných produktů. § 27 Krajské hygienické stanice Krajská hygienická stanice a) dozírá, jak jsou právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami dodržována ustanovení tohoto zákona, přímo použitelných předpisů Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a), rozhodnutí ministerstva vydaná na jejich základě a rozhodnutí vydaná podle písmene c), b) ukládá právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám pokuty za porušení povinností podle tohoto zákona, přímo použitelných předpisů Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a) a rozhodnutí ministerstva vydaných na jejich základě, c) je oprávněna právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám, které používají biocidní přípravek nebo uvádějí biocidní přípravek nebo účinnou látku na trh v rozporu s tímto zákonem, přímo použitelným předpisem Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a) nebo rozhodnutím ministerstva, uložit zákaz uvádění biocidního přípravku nebo účinné látky na trh, zákaz používání biocidního přípravku nebo provedení opatření k nápravě spočívající ve stažení biocidního přípravku nebo účinné látky z trhu nebo distribuce nebo v jejich zneškodnění, d) projednává přestupkypřestupky podle § 32a, e) zašle ministerstvu každoročně k datu 30. září souhrnnou zprávu o provedených státních kontrolách a nápravných opatřeních podle písmena c) a pokutách podle písmena b) uložených vykonatelným rozhodnutím, a to za předchozích 12 měsíců k datu 31. srpna každého kalendářního roku. § 28 zrušen § 29 Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí a) dozírá, jak jsou právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami dodržována ustanovení § 19 až 21 a rozhodnutí vydaná podle písmene b), b) je oprávněna uložit zákaz uvádění biocidního přípravku na trh nebo provedení opatření k nápravě spočívající ve stažení biocidního přípravku z trhu nebo distribuce nebo jeho zneškodnění, zjistí-li při dozorové činnosti závady při dodržování ustanovení § 19 až 21, c) ukládá právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám pokuty za porušení ustanovení § 19 až 21, d) zašle ministerstvu každoročně k datu 30. září souhrnnou zprávu o provedených státních kontrolách a nápravných opatřeních podle písmena b) a pokutách podle písmena c) uložených vykonatelným rozhodnutím, a to za předchozích 12 měsíců k datu 31. srpna každého kalendářního roku. § 30 Celní orgány Celní orgány a) nepropustí biocidní přípravek do navrženého celního režimu bez povolení, pokud tento zákon nestanoví jinak, nebo bez písemného prohlášení dovozce, že je biocidní přípravek určen výhradně pro potřeby vědeckého výzkumu a vývoje nebo pro zkušební účely. V případě pochybnosti mohou požádat ministerstvo o odbornou pomoc, b) vedou evidenci dovezených biocidních přípravků a umožní ministerstvu, České inspekci životního prostředí, Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu životního prostředí, obciobci v přenesené působnosti nebo krajské hygienické stanici do této evidence nahlížet, pořizovat si z ní opisy, výpisy, případně kopie nebo umožní digitální přenos dat, c) kontrolují při dovozu, zda obal biocidního přípravku splňuje podmínky stanovené v § 19 až 21, d) nepropustí do volného oběhu biocidní přípravek, zjistí-li při kontrolní činnosti nedostatky při dodržování ustanovení § 19 až 21, e) ukládají právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám pokuty za porušení ustanovení § 19 až 21, f) zašlou ministerstvu každoročně k datu 30. září souhrnnou zprávu o provedených státních kontrolách a opatřeních podle písmena d) a pokutách podle písmena e) uložených vykonatelným rozhodnutím, a to za předchozích 12 měsíců k datu 31. srpna každého kalendářního roku. § 31 Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra vykonávají státní kontrolu nad dodržováním tohoto zákona a plní úkoly podle § 27 v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech, s výjimkou Vězeňské službyVězeňské služby České republiky. § 31a Výkon státní kontroly (1) Krajská hygienická stanice postupuje při výkonu státní kontroly podle zákona o ochraně veřejného zdraví17a); Česká inspekce životního prostředí a celní orgány postupují při výkonu státní kontroly podle zákona o státní kontrole17b). Při výkonu státní kontroly jsou krajské hygienické stanice, Česká inspekce životního prostředí a celní orgány dále oprávněny a) odebírat vzorky účinných látek a biocidních přípravků a pořizovat obrazovou dokumentaci, b) ověřovat totožnost kontrolovaných osob a též totožnost fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby, a oprávnění těchto osob k zastupování. (2) Kontrolované osoby a další osoby zúčastněné při výkonu státní kontroly jsou povinny vytvořit podmínky k provedení státní kontroly. Kdo se považuje za kontrolovanou osobu stanoví zákon o státní kontrole17b). (3) Oprávnění a povinnosti krajských hygienických stanic a České inspekce životního prostředí podle tohoto zákona nebo přímo použitelných předpisů Evropských společenství o biocidních přípravcích a účinných látkách1a) se vztahují i na obydlí, které je užíváno pro podnikání. HLAVA IX SPRÁVNÍ DELIKTY § 32 Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 3 odst. 1 uvede na trh účinnou látku určenou pro použití v biocidním přípravku v rozporu s podmínkami podle § 8 nebo uvede na trh biocidní přípravek bez povolení podle § 7, § 9 odst. 1 nebo 2 nebo § 10 odst. 1, anebo bez oznámení podle § 35 nebo v rozporu s takovým povolením nebo oznámením, b) v rozporu s § 3a odst. 1 použije biocidní přípravek, který nebyl povolen k uvedení na trh nebo jehož uvedení na trh nebylo oznámeno podle § 35, nebo použije biocidní přípravek v rozporu s § 3a odst. 2, c) nepožádá o povolení k uvedení biocidního přípravku na trh, ačkoliv o tomto záměru učinila písemné prohlášení podle § 5 odst. 2, nebo uvede na trh účinnou látku v rozporu s písemným prohlášením podle § 8, d) nedodrží podmínku použití biocidního přípravku, s níž byla podle § 9 odst. 1 seznámena, e) nedodrží lhůtu pro zneškodnění, uskladnění, prodej nebo použití existující zásoby biocidního přípravku, stanovenou podle § 11 odst. 5 nebo § 35 odst. 5, f) jako osoba uvedená v § 15 odst. 1 neinformuje o zveřejnění důvěrného údaje podle § 15 odst. 5, g) nesplní požadavek na balení biocidního přípravku podle § 19, jeho označování podle § 20, anebo jeho propagaci nebo reklamu podle § 21, nebo h) nesplní povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství o účinných látkách a biocidních přípravcích1a). (2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která používá biocidní přípravek nebo uvádí biocidní přípravek nebo účinnou látku na trh, se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s rozhodnutím podle § 27 písm. c) nebo § 29 písm. b) použije biocidní přípravek, nebo nedodrží zákaz uvedení biocidního přípravku nebo účinné látky na trh, anebo biocidní přípravek nebo účinnou látku nestáhne z trhu, z distribuce nebo je nezneškodní. (3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která uvádí biocidní přípravek na trh anebo jej používá, nebo držitel povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle § 7 se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 3 odst. 2 nesplní specifickou podmínku upravenou v příloze č. 2 nebo 3 k tomuto zákonu. (4) Držitel povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle § 7, 9 nebo 10 se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 11 odst. 5 neseznámí odběratele se lhůtou pro zneškodnění, uskladnění, prodej nebo použití existující zásoby biocidního přípravku nebo s tím, že povolení k uvedení biocidního přípravku na trh bylo zrušeno nebo skončila jeho platnost. (5) Držitel povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle § 7 se dopustí správního deliktu tím, že neoznámí nové údaje podle § 7 odst. 10. (6) Držitel dočasného povolení k uvedení biocidního přípravku na trh podle § 9 odst. 1 se dopustí správního deliktu tím, že neseznámí odběratele s podmínkami použití biocidního přípravku. (7) Právnická nebo podnikající fyzická osoba provádějící výzkum, vývoj nebo zkoušky nezbytné pro podání žádosti podle § 4 nebo § 9 odst. 1 nebo pro podání návrhu podle § 12 se dopustí správního deliktu tím, že a) v rozporu s § 14 odst. 3 nepředloží záznam o biocidním přípravku nebo účinné látce, který je povinna vést a uchovávat podle § 14 odst. 2, nebo b) provádí pokusy nebo zkoušky v rozporu s § 14 odst. 5 nebo 6. (8) Právnická nebo podnikající fyzická osoba provádějící aplikovaný výzkum nebo vývoj se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 14 odst. 4 neoznámí údaje o biocidním přípravku nebo účinné látce nebo ukončení aplikovaného výzkumu nebo vývoje. (9) Za správní delikt se uloží pokuta do a) 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), d), e), g) nebo h), odstavce 2, 3, 4 nebo 6 nebo odstavce 7 písm. b), b) 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) nebo odstavce 5 nebo 8, c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 7 písm. a), d) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. f). § 32a Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že použije biocidní přípravek v rozporu s § 3a odst. 2. (2) Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč. § 33 (1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, a k okolnostem, za nichž byl spáchán. (3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají Česká inspekce životního prostředí, celní orgány a krajské hygienické stanice. Česká inspekce životního prostředí projedná správní delikt podle § 32 odst. 2, byl-li spáchán nedodržením rozhodnutí, které vydala, a správní delikt podle § 32 odst. 1 písm. g), nezjistil-li porušení povinnosti při kontrole dovozu celní orgán. Celní orgán projedná správní delikt podle § 32 odst. 1 písm. g), zjistí-li porušení povinnosti při kontrole dovozu. Krajská hygienická stanice projedná správní delikt podle § 32 odst. 2, byl-li spáchán nedodržením rozhodnutí, které vydala, a ostatní správní delikty podle tohoto zákona, které neprojednává Česká inspekce životního prostředí nebo celní orgány. (5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby18) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. (6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. (7) Příjem z pokut uložených krajskými hygienickými stanicemi nebo celními orgány je příjmem státního rozpočtu, příjem z pokut uložených Českou inspekcí životního prostředí je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky19). HLAVA X USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ § 34 Doručování sdělení, výzev a žádostí Při doručování sdělení podle § 5 odst. 2, § 12 odst. 5 a 6, výzvy podle § 12 odst. 2 a 4 nebo žádosti podle § 14 odst. 3 právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám postupuje ministerstvo podle ustanovení správního řádu o doručování písemností do vlastních rukou20). § 34a Řízení o žádosti osoby z jiného členského státu V řízení o žádosti fyzické osoby oprávněné k podnikání nebo právnické osoby, které mají bydliště nebo povolení k trvalému pobytu, sídlo, místo podnikání, ústřední správu, hlavní místo své podnikatelské činnosti nebo organizační složku na území jiného členského státu, se použijí § 4 odst. 1 až 6, § 5, 6, § 7 odst. 1 až 8, § 9 odst. 1 věty první a druhá, § 9 odst. 2 až 4 a § 9 odst. 5 věta první, § 15 a 16 obdobně; v řízení o jejich návrhu na zařazení účinné látky do seznamu účinných látek, seznamu účinných látek s nízkým rizikem nebo seznamu základních látek a na změnu nebo prodloužení tohoto zařazení se použije obdobně § 12 odst. 1 až 6 a 10, § 13, 15 a 16. § 34b Náhrada nákladů Náklady vzniklé plněním povinností na úseku uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a používání biocidních přípravků nese právnická osoba nebo fyzická osoba, které je povinnost uložena. Nesení a hrazení nákladů vzniklých při výkonu státní kontroly stanoví zákon o státní kontrole17b). § 35 Přechodná ustanovení (1) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které uvedly biocidní přípravek na trh a hodlají jej dodávat na trh i nadále, oznámí nejpozději do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona ministerstvu tyto údaje: a) jméno, příjmení, trvalý pobyt nebo místo podnikání, jestliže oznámení podává fyzická osoba; název nebo obchodní firmu a sídlo, jestliže oznámení podává právnická osoba, b) jméno, příjmení, trvalý pobyt nebo místo podnikání výrobce biocidního přípravku a výrobce účinné látky, je-li výrobcem fyzická osoba; název nebo obchodní firmu a sídlo, je-li výrobcem právnická osoba, c) název biocidního přípravku, d) chemický název a mezinárodní identifikační čísla účinných látek, jsou-li tato čísla dostupná, a jejich koncentrace, e) chemické názvy ostatních látek obsažených v biocidním přípravku včetně mezinárodních identifikačních čísel, jsou-li tato čísla dostupná, a jejich koncentrace, f) typ biocidního přípravku podle přílohy k tomuto zákonu, g) kategorii uživatelů, například jen pro profesionální použití, pro veřejnost, h) protokol o stanovení účinnosti, i) text označení obalu, j) návod k použití, pokud není uveden na obalu, k) přibližné množství biocidního přípravku dodávané na trh za kalendářní rok, l) bezpečnostní list, m) datum uvedení biocidního přípravku na trh. (2) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, které po nabytí účinnosti tohoto zákona hodlají uvést na trh biocidní přípravek, oznámí ministerstvu údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) až l) před uvedením biocidního přípravku na trh, pokud nepodaly žádost podle § 4. (3) Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby uvádějící na trh biocidní přípravek za podmínek odstavce 1 nebo 2 jsou povinny splnit požadavky § 3 odst. 1 a) v případě biocidního přípravku určitého typu, který obsahuje výhradně existující účinné látky zařazené pro tento typ přípravku do programu přezkoumávání21), o které nebylo rozhodnuto podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství22) nebo tohoto zákona jinak, nejdéle do dne 14. května 2010, b) do 31. srpna 2006, jestliže biocidní přípravek obsahuje výhradně účinné látky, které jsou uvedeny v seznamu identifikovaných účinných látek, nebo obsahuje jejich směs s účinnými látkami uvedenými v seznamu notifikovaných účinných látek, c) do 1. ledna 2004, jestliže biocidní přípravek obsahuje jiné účinné látky, než je uvedeno v písmenu a) nebo b). (4) Ministerstvo může pro biocidní přípravek uváděný na trh podle odstavce 1, 2 nebo 3 stanovit podmínky používání nebo jeho uvádění na trh zakázat, jestliže biocidní přípravek nesplňuje požadavky § 7 odst. 1 písm. b) bodu 1, 2, 3 nebo 4 nebo § 7 odst. 1 písm. c) nebo d). (5) Při zákazu uvádění biocidního přípravku na trh podle odstavce 4 stanoví ministerstvo lhůtu na zneškodnění, uskladnění, prodej nebo použití existujících zásob biocidního přípravku. § 36 zrušen § 37 až 39 Těmito ustanoveními byly novelizovány jiné zákony. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST § 40 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2002, s výjimkou ustanovení a) § 3 odst. 2, § 7 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 7, § 11 odst. 2 a 3, § 11 odst. 4 písm. a), § 16 odst. 2 písm. a), § 16 odst. 2 písm. b) bodu 2 a § 16 odst. 2 písm. d) bodu 2, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2009, b) § 8 odst. 1, 2, 3 a 5, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2004, c) § 2 odst. 11, § 4 odst. 8, § 5 odst. 5 věty druhé, § 7 odst. 4, § 7 odst. 11, § 8 odst. 4, § 9 odst. 4 a 5, § 10, § 11 odst. 7, § 12, 13, § 15 odst. 3 písm. e) a f), § 17 a § 22 odst. 5, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, d) § 14, které nabývá účinnosti uplynutím 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, e) § 19 písm. b), § 20 odst. 1 písm. a) až l), § 20 odst. 2 a § 21, která nabývají účinnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Příloha č. 1 k zákonu č. 120/2002 Sb. Typy biocidních přípravků Typ přípravku| Název typu přípravku| Oblast použití ---|---|--- Dezinfekční přípravky a přípravky pro všeobecné použití (Nezahrnuje čisticí přípravky, které nejsou určeny k použití jako biocidní přípravky se zaručenou účinností, včetně tekutých pracích prostředků, čisticích prášků a podobných přípravků) 1| Biocidní přípravky osobní hygieny| Přípravky používané v osobní hygieně pro účely všeobecné dezinfekce s výjimkou přípravků s léčivým účinkem a přípravků, jejichž primární účinek a účel použití je kosmetický a účinek biocidní je doplňkový, jako např. antimikrobiální mýdla, šampony proti lupům a ústní vody. 2| Dezinfekční přípravky pro privátní a profesionální použití a jiné biocidní přípravky| Přípravky pro dezinfekci ovzduší, povrchů, materiálů, zařízení a nábytku, které nejsou používány v přímém kontaktu s potravinami nebo krmivy v oblasti soukromé, veřejné a průmyslové, jakož i přípravky používané jako algicidy. Přípravky proti houbám a řasám ve stavbách jako jsou např. skleníky, které nejsou aplikovány na rostliny, ale na okna, zařízení, stoly, nože a pod. Přípravky pro dezinfekci prázdných skladišť, kontejnerů, pytlů a sudů. Přípravky používané pro úpravu řečišť. Algicidní přípravky používané na plochy tvořené jinými než půdními substráty na hřištích, parkovištích, chodnících, pomnících, pod. Oblast použití zahrnuje mimo jiné plovárny, akvária, vody ke koupání a ostatní vody, systémy klimatizace, stěny a podlahy ve zdravotnických a jiných institucích, dezinfekci lékařských nástrojů, chemické toalety, odpadní vodu, nemocniční odpad. Nezahrnuje herbicidy pro zemědělské i nezemědělské použití, algicidy aplikované na půdu, plochy tvořené jinými půdními substráty nebo do vody pro ochranu rostlin (např. na závodní dráze, golfových hřištích, v akváriích a pod.) a přípravky na dezinfekci povrchů ve sklenících proti mikroorganismům, které mohou napadnout rostliny a následně na nich růst. 3| Biocidní přípravky pro veterinární hygienu| Přípravky používané pro veterinárně-hygienické účely včetně přípravků používaných v prostorech, ve kterých se chovají, zdržují nebo přepravují zvířata. Zahrnuje přípravky určené k celkové dezinfekci zvířat, ale nezahrnuje přípravky, které mají léčivý účinek. 4| Dezinfekční přípravky pro oblast potravin a krmiv| Přípravky používané pro dezinfekci zařízení, zásobníků, potřeb pro konzumaci, povrchu a potrubí souvisejících s výrobou, přepravou, skladováním nebo spotřebou potravin, krmiv nebo nápojů (včetně pitné vody) pro lidi a zvířata. 5| Dezinfekční přípravky pro pitnou vodu| Přípravky používané pro dezinfekci pitné vody (pro lidi i zvířata). Konzervační přípravky 6| Konzervační přípravky pro výrobky v obalech| Přípravky používané pro konzervaci výrobků jiných než potraviny a krmiva, které potlačují mikrobiální kontaminaci a zabezpečují skladovatelnost včetně konzervantů fotografických filmů. 7| Konzervační přípravky pro povlaky| Přípravky, které potlačováním mikrobiální kontaminace chrání původní vlastnosti povrchu materiálů nebo předmětů (filmy, nátěry, plasty, těsnicí materiály, stěnová adheziva, vazače, papír, umělecká díla). 8| Konzervační přípravky pro dřevo| Přípravky používané pro konzervaci dřeva, včetně řeziva nebo dřevěných výrobků před působením dřevokazných nebo dřevo znetvořujících organismů. 9| Konzervační přípravky pro vlákna, kůži, pryž a polymerní materiály| Přípravky potlačující mikrobiální kontaminaci pro vláknité a polymerní materiály (kůže, pryž, papír, plastické hmoty nebo textilní výrobky). 10| Konzervační přípravky pro zdivo| Přípravky potlačující působení mikroorganizmů a řas při konzervaci a sanaci zdiva a ostatních stavebních materiálů a výjimkou dřevěných. 11| Konzervační přípravky pro chladírenské a zpracovatelské systémy používající kapaliny| Přípravky potlačující růst škodlivých organismů jako jsou mikroorganismy, řasy a měkkýši ve vodě nebo jiných technologických tekutinách používaných v chladírenství nebo průmyslových procesech. Nezahrnuje přípravky používané pro konzervaci pitné vody. 12| Konzervační přípravky proti tvorbě slizu| Přípravky používané pro prevenci a potlačování růstu slizu na materiálech, zařízeních a konstrukcích používaných v průmyslových procesech (např.: papírny, celulózky, porézní materiály používané při extrakci ropy). 13| Konzervační přípravky pro kapaliny používané při obrábění kovů| Přípravky používané pro potlačování mikrobiální kontaminace kapalin používaných při obrábění kovů. Přípravky pro regulaci živočišných škůdců 14| Rodenticidy| Přípravky pro regulaci stavu myší, potkanů nebo jiných hlodavců. Nezahrnuje přípravky používané výhradně pro ochranu rostlin na zemědělských polích a rostlinných produktů skladovaných dočasně na polích. 15| Avicidy| Přípravky používané pro regulaci stavu ptactva s výjimkou přípravků používaných na ochranu rostlin nebo rostlinných produktů. 16| Moluskocidy| Přípravky používané jako prevence před nemocemi zvířat a lidí přenášených měkkýši a proti ucpávání vodovodních trubek měkkýši. Nezahrnuje přípravky používané na ochranu rostlin a rostlinných produktů před měkkýši. 17| Piscicidy| Přípravky používané pro regulaci počtu ryb. Nezahrnují přípravky na léčení nemocí ryb. 18| Insekticidy, akaricidy a přípravky na regulaci stavu jiných členovců| Přípravky používané pro regulaci stavu členovců (např. hmyzu, roztočů, klíšťat, pavouků a korýšů) včetně přípravků používaných k hubení externích parasitů v prostorách, kde se chovají, zdržují nebo přepravují zvířata, s výjimkou situace, kdy se zvířata v ošetřených prostorách zdržují v době, kdy je přípravek ještě aktivní. Přípravky na ošetření prázdných skladišť nebo kontejnerů, pytlů, sudů, sprch a pod., s výjimkou těch, které jsou určeny výhradně ke skladování rostlin a rostlinných produktů. Přípravky na hubení roztočů a jiných členovců v textiliích. Nezahrnuje přípravky určené k přímému styku s organismem člověka a k ošetřování zvířat, včetně koupelí obsahujících insekticidy a výrobků obsahujících insekticidy nebo jiné aktivní látky určené k hubení škodlivých organismů (obojky, známky do boltců a pod.) nebo zastavení jejich růstu či reprodukce (růstové regulátory). Dále nezahrnuje přípravky na ochranu rostlin a rostlinných produktů. 19| Repelenty a atraktanty| Přípravky používané k odpuzování (repelenty) nebo přitahování jedinců opačného pohlaví (atraktanty) škodlivých organismů (bezobratlí jako jsou blechy a komáři, obratlovci jako jsou ptáci), aniž by přípravek měl na ně smrtící účinek nebo snižoval jejich rozmnožování, včetně přípravků, které se používají přímo nebo nepřímo pro humánní nebo veterinární hygienu a výrobků obsahujících repelenty (obojky, známky do boltců a pod.) a přípravků odpuzujících psy a kočky. Nezahrnuje přípravky na ochranu rostlin a rostlinných produktů, potraviny a krmiva. Ostatní přípravky 20| Konzervační přípravky pro potraviny nebo krmiva| Přípravky používané pro ochranu potravin nebo krmiv před škodlivými mikroorganismy, které nejsou určeny pro přímý styk s potravinami nebo krmivy (např.: fumiganty používané ve skladovacích prostorách potravin jako jsou sýry a maso). 21| Přípravky proti hnilobě| Přípravky používané pro potlačování růstu a usazování škodlivých organismů (mikroorganismy a vyšší formy rostlinných nebo zvířecích druhů) na plavidlech, zařízeních pro vodní sporty nebo jiných konstrukcích používaných ve vodě. 22| Balzamovací a taxidermické kapaliny| Přípravky používané pro dezinfekci a konzervaci lidských a zvířecích mrtvol nebo jejich částí. 23| Regulace stavu ostatních obratlovců| Přípravky pro regulaci stavu nežádoucích obratlovců s výjimkou přípravků určených k ochraně rostlin a rostlinných produktů. Příloha č. 2 k zákonu č. 120/2002 Sb. SEZNAM ÚČINNÝCH LÁTEK S POŽADAVKY A SPECIFICKÝMI PODMÍNKAMI SCHVÁLENÝMI NA ÚROVNI SPOLEČENSTVÍ PRO POUŽITÍ V BIOCIDNÍCH PŘÍPRAVCÍCH Číslo| Obecný název| Název podle IUPAC Identifikační čísla| Minimální čistota účinné látky v biocidním přípravku při uvedení na trh| Datum zařazení| Lhůta pro splnění všech požadavků (s výjimkou přípravků obsahujících více než jednu účinnou látku, pro něž bude lhůta stanovena v posledním rozhodnutí o zařazení, pokud jde o jejich účinné látky)| Datum skončení platnosti zařazení| Typ přípravku| Specifické podmínky ---|---|---|---|---|---|---|---|--- 1| sulfurylfluorid| sulfurylfluorid č. ES: 220-281-5 číslo CAS: 2699-79-8| > 994 g/kg| 1\\. ledna 2009| 31\\. prosince 2010| 31\\. prosince 2018| 8| 1) Biocidní přípravek smí být prodáván pouze profesionálním uživatelům k tomuto účelu zaškoleným a jimi používán 2) Při použití musí být zavedena opatření ke zmírnění rizik pro obsluhu a okolní osoby. 3) Držitel povolení musí monitorovat koncentraci sulfurylfluoridu ve vzdálené troposféře a každý pátý rok, počínaje dnem 1. ledna 2009, podá zprávu o monitorování přímo Komisi 2| dichlofluanid| N-[(dichlorfluormethyl)sulfanyl]-N-fenyl-N', N' -dimethylsulfamid č. ES: 214-118-7 č. CAS: 1085-98-9| > 96 % hmotnostních| 1\\. března 2009| 28\\. února 2011| 28\\. února 2019| 8| 1\\. Biocidní přípravky povolené pro průmyslové nebo odborné použití musí být používány s vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky. 2\\. Vzhledem k rizikům pro půdní prostředí musí být při používání přijata vhodná opatření na zmírnění rizika za účelem ochrany tohoto prostředí. 3\\. Obaly nebo bezpečnostní listy biocidního přípravku povoleného pro průmyslové použití uvedou, že čerstvě ošetřené dřevo musí být po ošetření skladováno na nepropustném pevném podloží, aby se předešlo přímým ztrátám do půdy a že unikající biocidní přípravek se musí shromažďovat pro opětovné využití nebo zneškodnění. 3 | klothianidin| (E)-1- (2-chloro-1,3-thiazol-5-ylmethyl)-3-methyl-2-nitroguanidin č. ES: 433-460-1 č. CAS: 210880-92-5| 950 g/kg| 1\\. února 2010| 31\\. ledna 2012| 31\\. ledna 2020| 8| Ministerstvo zdravotnictví při hodnocení žádosti o povoleni k biocidního přípravku na trh v souladu s § 7 hodnotí použití nebo scénář expozice, pokud nebyly reprezentativně zastoupeny při hodnocení rizik na úrovni Evropských společenství(*) a existuje-li riziko expozice biocidnímu přípravku. Ministerstvo zdravotnictví v řízení o udělení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh zhodnotí rizika a v povolení stanoví podmínky tak, aby byla přijata vhodná opatření nebo stanoveny zvláštní podmínky ke zmírnění zjištěných rizik. Povolení může Ministerstvo zdravotnictví vydat pouze tehdy, pokud žádost prokazuje, že rizika je možno snížit na přijatelnou úroveň. Žádost o povolení k uvedení na trh biocidního přípravu pro úpravu dřeva ve venkovních prostorech musí s ohledem na riziko zjištěné u půdního prostředí a prostředí povrchové a podzemní vody obsahovat údaje prokazující, že biocidní přípravek splňuje požadavky § 7 včetně vhodných opatření ke zmírnění rizik. Etikety nebo bezpečnostní listy biocidního přípravku povoleného pro průmyslové použití musí uvádět, že čerstvě ošetřené dřevo musí být po ošetření skladováno na nepropustném pevném podloží, aby se předešlo přímým ztrátám do půdy a že unikající biocidní přípravek musí být shromažďován pro opětovné využití nebo zneškodnění. 4| difethialon| 3-[3-(4'-brom[1,1'-bifenyl]-4-yl)-1-fenyl-3-hydroxypropyl]-4-hydroxybenzopyran-2-on/bromadiolon č. ES: není uvedeno č. CAS: 104653-34-1| 976 g/kg| 1\\. listopadu 2009| 31\\. října 2011| 31\\. října 2014| 14| Vzhledem k účinné látce charakterizované jako potenciálně perzistentní, náchylné k bioakumulaci a toxické, nebo velmi perzistentní a velmi náchylné k bioakumulaci se na ni před obnovením jejího zařazení do přílohy vztahuje srovnávací hodnocení dopadů v souladu s § 13 odst. 6 a 7. Držitel povolení splní tyto podmínky: 1) Jmenovitá koncentrace účinné látky v přípravcích nepřekročí 0,0025% hmotnostních. Povolena jsou pouze hotová vnadidla. 2) Biocidní přípravky budou obsahovat averzivní přísadu nebo barvivo. 3) Biocidní přípravky se nepoužijí jako sledovací prášek. 4) Prvotní, jakož i druhotná expozice lidí, necílových zvířat a životního prostředí se minimalizuje zvážením nebo přijetím všech vhodných a dostupných opatření ke zmírnění rizik, zejména a) omezením použití biocidního přípravku pouze odborníky, b) stanovením horní hranice velikosti balení, c) stanovením povinnosti používat pro návnady bezpečnostní krabice odolné proti násilnému otevření 5| etofenprox| 3-fenoxylbenzyl-2-(4-etoxyfenyl)-2-metylpropyleter č. ES: 407-980-2 č. CAS: 80844-07-1| 970 g/kg| 1\\. února 2010| 31\\. ledna 2012| 31\\. ledna 2020| 8| Ministerstvo zdravotnictví při hodnocení žádosti o povolení k biocidního přípravku na trh v souladu s § 7 hodnotí použití nebo scénář expozice, pokud nebyly reprezentativně zastoupeny při hodnocení rizik na úrovni Evropský společenství(*) a existuje-li riziko expozice biocidnímu přípravku. Ministerstvo zdravotnictví v řízení o udělení povolení k uvedení biocidního přípravku na trh zhodnotí rizika a v povolení stanoví podmínky tak, aby byla přijata vhodná opatření nebo stanoveny zvláštní podmínky ke zmírnění zjištěných rizik. Povolení může Ministerstvo zdravotnictví vydat pouze tehdy, pokud žádost prokazuje, že rizika je možno snížit na přijatelnou úroveň. Vzhledem ke zjištěnému riziku pro osoby, které pracují s biocidním přípravkem žádost o povolení k uvedení na trh biocidního přípravku, který se používá po celý rok, musí obsahovat údaje o absorpci kůží. Pokud takto nebude prokázáno, že nehrozí nepřijatelná rizika chronické expozice, nelze biocidní přípravek používat celoročně, nýbrž pouze přerušovaně nebo sezónně v rozsahu do 3 měsíců za rok. Biocidní prostředky určené pro průmyslové použití musí být používány s vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky. Příloha č. 3 k zákonu č. 120/2002 Sb. SEZNAM ÚČINNÝCH LÁTEK S NÍZKÝM RIZIKEM S POŽADAVKY A SPECIFICKÝMI PODMÍNKAMI SCHVÁLENÝMI NA ÚROVNI SPOLEČENSTVÍ PRO POUŽITÍ V BIOCIDNÍCH PŘÍPRAVCÍCH S NÍZKÝM RIZIKEM Číslo| Obecný název| Název podle IUPAC Identifikační čísla| Minimální čistota účinné látky v biocidním přípravku při uvedení na trh| Datum zařazení| Lhůta pro splnění všech požadavků (s výjimkou přípravků obsahujících více než jednu účinnou látku, pro něž bude lhůta stanovena v posledním rozhodnutí o zařazení, pokud jde o jejich účinné látky)| Datum skončení platnosti zařazení| Typ přípravku| Specifické podmínky ---|---|---|---|---|---|---|---|--- 1| Oxid uhličitý| Oxid uhličitý č. ES: 204-696-9 č. CAS: 124-38-9| 990 ml/l| 1\\. listopad 2009| 31\\. říjen 2011| 31\\. říjen 2019| 14| Pouze pro použití v hotových plynových kanystrech se záchytným zařízením. CELEX 3200L10140, 32007L0020, 32007L0069, 320070070 * * * 1. Zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). 2. Zákon č. 125/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., a některé další zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. dubna 2005). 3. Zákon č. 297/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. 1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh. Směrnice Komise 2006/140/ES ze dne 20. prosince 2006, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky sulfurylfluorid do přílohy I uvedené směrnice. Směrnice Komise 2006/50/ES ze dne 29. května 2006, kterou se mění přílohy IVA a IVB směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh. Směrnice Komise 2007/20/ES ze dne 3. dubna 2007, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky dichlofluanid do přílohy I uvedené směrnice. Směrnice Komise 2007/69/ES ze dne 29. listopadu 2007, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky difethialon do přílohy I uvedené směrnice. Směrnice Komise 2007/70/ES ze dne 29. listopadu 2007, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky oxidu uhličitého do přílohy IA uvedené směrnice. Směrnice Komise 2008/15/ES ze dne 15. února 2008, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky klothianidin do přílohy I uvedené směrnice. Směrnice Komise 2008/16/ES ze dne 15. února 2008, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES za účelem zařazení účinné látky etofenprox do přílohy I uvedené směrnice. 1a) Nařízení Komise (ES) č. 1896/2000 ze dne 7. září 2000 o první etapě programu podle čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o biocidních přípravcích, v platném znění. Nařízení Komise (ES) č. 1451/2007 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh. 2) § 2 odst. 8 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. 3) § 3 zákona č. 157/1998 Sb. 3a) Příloha IB směrnice 98/8/ES. 3b) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4a) Příloha III nařízení (ES) 1451/2007. 5) Příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. 6) § 4 odst. 1 zákona č. 157/1998 Sb. 7) § 5 zákona č. 157/1998 Sb. 8) Čl. 2 odst. 1 písm. i) a k) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES. 9) Přílohy I, IA a IB směrnice 98/8/ES. Směrnice Komise 2006/140/ES. Směrnice Komise 2007/20/ES. Směrnice Komise 2007/69/ES. Směrnice Komise 2007/70/ES. 10) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. 11) § 11 zákona č. 157/1998 Sb. 12) § 12 zákona č. 157/1998 Sb. 13) Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 15) Vyhláška č. 552/2004 Sb., o předávání osobních a dalších údajů do Národního zdravotnického informačního systému pro potřeby vedení národních zdravotních registrů. 16) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. 17) § 80 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 17a) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 17b) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 18) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. 19) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 20) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. 21) Příloha II nařízení (ES) č. 1451/2007. 22) Čl. 4 nařízení (ES) č. 1451/2007.
Úplné znění zákona č. 85/2009 Sb.
Úplné znění zákona č. 85/2009 Sb. Úplné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá z pozdějších změn Vyhlášeno 1. 4. 2009, částka 26/2009 * ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 110) * ČÁST DRUHÁ - PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 111 — § 113) č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. 85 PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 635/2004 Sb., zákonem č. 669/2004 Sb., zákonem č. 124/2005 Sb., zákonem č. 215/2005 Sb., zákonem č. 217/2005 Sb., zákonem č. 377/2005 Sb., zákonem č. 441/2005 Sb., zákonem č. 545/2005 Sb., zákonem č. 109/2006 Sb., zákonem č. 230/2006 Sb., zákonem č. 319/2006 Sb., zákonem č. 172/2007 Sb., zákonem č. 261/2007 Sb., zákonem č. 270/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 124/2008 Sb., zákonem č. 126/2008 Sb. a zákonem č. 302/2008 Sb. ZÁKON o dani z přidané hodnoty Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitostinemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem. § 2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a) dodání zboží nebo převod nemovitostinemovitosti anebo přechod nemovitostinemovitosti v dražbě (dále jen „převod nemovitostinemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, a) jestliže dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 9, nebo b) pokud je pořízení zboží uskutečněno osobou osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a která není plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, nejedná se o pořízení zboží podle písmene a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce; do stanovené částky se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně, při pořízení z jiného členského státu. (3) Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně. § 3 Územní působnost (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) tuzemskem území České republiky, b) třetí zemí území mimo území Evropského společenství, c) územím Evropského společenství území stanovené příslušným právním předpisem Evropských společenství1). (2) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, která jsou součástí celního území Evropského společenství a) hora Athos, b) Kanárské ostrovy, c) francouzské zámořské departementy, d) Ålandy, e) Normanské ostrovy. (3) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, která nejsou součástí celního území Evropského společenství a) ostrov Helgoland, b) území Büsingen, c) Ceuta, d) Melilla, e) Livigno, f) Campione d´ Italia, g) italské vody jezera Lugano. (4) Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru. § 4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) úplatou zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění, b) jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitostnemovitost, c) daní na vstupu daň, která je obsažena v částce za přijaté plnění, daň z poskytnuté úplaty, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, daň přiznaná podle § 92a, nebo daň přiznaná při poskytnutí služby podle § 10 odst. 14, d) daní při dovozu zboží daň, kterou je při dovozu zboží do tuzemska povinna zaplatit osoba, které vznikla daňová povinnost podle § 23, e) daní při pořízení zboží daň, kterou je povinen přiznat pořizovatel při pořízení zboží z jiného členského státu, f) daní při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, g) daní při poskytnutí služby zahraniční osobou daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby zahraniční osobou povinnou k dani, nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi, h) daní na výstupu daň, kterou je plátce povinen přiznat ze základu daně za uskutečněné zdanitelné plnění, z přijaté úplaty, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, daň přiznaná podle § 92a, nebo daň přiznaná při poskytnutí služby podle § 10 odst. 14, i) odpočtem daně daň na vstupu, popřípadě krácená podle § 76, j) osvobozením od daně bez nároku na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 51, ve vztahu k nimž nelze uplatnit nárok na odpočet daně, k) osvobozením od daně s nárokem na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 63, u nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně, l) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daň na výstupu převyšuje odpočet daně za zdaňovací období, m) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň na výstupu za zdaňovací období, n) daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet, o) zvýšením daňové povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu, p) snížením daňové povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu, q) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropského společenství či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, r) správcem daně je příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy daňová povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 a 4, s) plátcem osoba povinná k dani, o které tak stanoví tento zákon v § 94, nebo osoba, která byla registrována k dani v tuzemsku podle § 95a, t) osobou identifikovanou k dani osoba, o které tak stanoví tento zákon v § 96, u) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v jiném z členských států, v) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství sídlo, místo podnikání ani místo pobytu, w) místem pobytu adresa místa trvalého pobytu nebo místa pobytu fyzické osoby, popřípadě místo, kde se převážně zdržuje, x) místem podnikání adresa fyzické osoby povinné k dani zapsaná jako místo podnikání v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, popřípadě místo jejího pobytu, y) provozovnou místo, které má stálé personální a materiální vybavení, jehož prostřednictvím uskutečňuje osoba povinná k dani své ekonomické činnosti, z) bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví, a bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. (2) Zbožím jsou věci movité, elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Za zboží se nepovažují peníze a cenné papírycenné papíry. Za zboží se dále považují a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bancebance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankoubankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankoubankou, c) cenné papírycenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku. (3) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) dopravním prostředkem loď delší než 7,5 m, letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, vozidlo určené k provozu na silničních pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud jsou určeny k přepravě osob nebo zboží, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti a letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu, b) novým dopravním prostředkem dopravní prostředek, který 1. byl dodán do 3 měsíců, v případě pozemního motorového vozidla do 6 měsíců, ode dne prvního uvedení do provozu, nebo 2. má najeto méně než 6000 km v případě pozemního motorového vozidla, u lodí najeto méně než 100 hodin, u letadel nalétáno méně než 40 hodin, c) obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností a o kterém je tato osoba povinna účtovat nebo jej evidovat, d) majetkem vytvořeným vlastní činností obchodní majetek, kterým je dlouhodobý nehmotný a dlouhodobý hmotný majetek včetně nedokončeného majetku a zásoby, oceněný vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací cenou podle zvláštního právního předpisu2), e) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení4) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním právním předpisem4a), f) nájmem věci i podnájem věci, g) prodejem podniku prodej podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, podle zvláštního právního předpisu5); za prodej podniku se považuje rovněž vydražení podniku nebo jeho organizační složky ve veřejné dražbě. (4) Pro účely tohoto zákona se pro přepočet cizí měny na české koruny použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankoubankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popřípadě přiznat osvobození od daně s výjimkou přepočtu cizí měny na českou měnu pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží podle § 38, kdy se použije kurz stanovený podle celních předpisů. HLAVA II UPLATŇOVÁNÍ DANĚ Díl 1 Daňové subjekty § 5 Osoby povinné k dani (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu6) nebo jako příjmy, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu7). (3) Stát, kraje, obceobce, organizační složky státu, krajů a obcíobcí, dobrovolné svazky obcíobcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu7a) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu7b). Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3. (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se pro účely tohoto zákona považuje organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a v hlavním městě Praze jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská část. Skupina § 5a (1) Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny (dále jen „členové skupiny“) sídlo, místo podnikání nebo provozovnu mimo tuzemsko, nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze jedné skupiny. (2) Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby. (3) Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob. (4) Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba. § 5b (1) Pro účely tohoto zákona jedná za skupinu její zastupující člen. Zastupujícím členem se rozumí člen skupiny se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, který je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve skupině není člen se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, může být zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny. (2) Členové skupiny odpovídají společně a nerozdílně za povinnosti skupiny vyplývající z daňových zákonů. Za tyto povinnosti skupiny odpovídají i po jejím zrušení nebo po jejich vystoupení ze skupiny, a to za období, ve kterém byli členy skupiny. § 5c (1) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny. (2) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této osoby. (3) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny, dnem jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny dohodou. (4) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou. § 6 Osoby osvobozené od uplatňování daně (1) Osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne částku 1 000 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 94). (2) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitostinemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje hmotného majetku7c) a odpisovaného nehmotného majetku7c) nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem7d), o kterých osoba povinná k dani účtuje nebo o kterých vede evidenci. Díl 2 Místo plnění § 7 Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti (1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. (2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla daňová povinnost při dovozu zboží. (3) Pokud je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, za místo plnění se považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy cestujících uskutečněné na území Evropského společenství, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy cestujících. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí a) místem zahájení přepravy cestujících první místo, kde mohli nastoupit cestující na území Evropského společenství, b) místem ukončení přepravy cestujících poslední místo, kde mohli vystoupit cestující na území Evropského společenství, c) přepravou cestujících uskutečněnou na území Evropského společenství část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy cestujících. (6) Místem plnění při převodu nemovitostinemovitosti je místo, kde se nemovitostnemovitost nachází. § 7a Místo plnění při dodání plynu a elektřiny (1) Místem plnění při dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo při dodání elektřiny obchodníkovi je místo, kde má obchodník sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, pro kterou je toto zboží dodáno. (2) Obchodníkem se pro účely tohoto ustanovení rozumí osoba povinná k dani, která nakupuje plyn nebo elektřinu zejména za účelem jejich dalšího prodeje a její vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná. (3) Místem plnění při dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo při dodání elektřiny jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba, které je zboží dodáno, sídlo, místo podnikání, místo pobytu nebo kde má provozovnu, pro kterou je toto zboží dodáno. § 8 Místo plnění při zasílání zboží (1) Za místo plnění při zasílání zboží podle § 18 se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy osobě, pro kterou se dodání uskutečňuje. (2) Pokud je zboží při zasílání zboží odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem, který uskutečňuje zasílání zboží, do jiného členského státu, než ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží osobě, které má být dodáno, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého byl dovoz zboží uskutečněn. (3) Pokud je však při zasílání zboží podle § 18 dodáno zboží, s výjimkou zboží, které je předmětem spotřební daně, je místem plnění místo stanovené podle § 7 odst. 2, jestliže celková hodnota dodaného zboží do členského státu bez daně nepřekročí v jednom kalendářním roce částku stanovenou tímto členským státem a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce. (4) Pokud plátce při zasílání zboží podle § 18, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska, nepřekročí celkovou hodnotu dodaného zboží podle odstavce 3, může oznámit správci daně, že za místo plnění považuje místo stanovené podle odstavce 1. Obdobně se postupuje, pokud je zasílání zboží uskutečněno z jiného členského státu do tuzemska. Podle odstavce 1 je plátce povinen při stanovení místa plnění postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. § 9 Místo plnění při poskytnutí služby (1) Za místo plnění při poskytnutí služby se považuje místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. (2) Pokud však osoba poskytuje službu prostřednictvím provozovny, považuje se za místo plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. § 10 Místo plnění při poskytnutí služby ve zvláštních případech (1) Za místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostinemovitosti, včetně služby realitní kanceláře, odhadce nebo služby architekta a stavebního dozoru, se považuje místo, kde se nemovitostnemovitost nachází. (2) Místem plnění při poskytnutí přepravní služby je území, kde se přeprava uskutečňuje. Pokud je však poskytnuta přeprava zboží mezi členskými státy, místem plnění je místo zahájení přepravy. Jestliže je však přeprava zboží mezi členskými státy poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než ve kterém je zahájena přeprava, považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby. (3) Pro účely odstavce 2 se rozumí a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států; za přepravu zboží mezi členskými státy se považuje také přeprava, kdy místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území stejného členského státu, a tato přeprava je přímo spojena s přepravou zboží, kde místo zahájení a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států, b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží začíná, c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží končí. (4) Místem plnění při poskytnutí a) služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné, vzdělávací a zábavní, pořádání kongresů, výstav a veletrhů, včetně organizování těchto služeb a poskytnutí s nimi přímo souvisejících služeb, b) služby přímo související s přepravní službou, c) služby oceňování movité věci nebo práce na movité věci, je místo, kde je tato služba uskutečňována. (5) Pokud však je poskytnuta služba přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy nebo služba oceňování movité věci nebo práce na movité věci osobě registrované k dani v jiném členském státě, než ve kterém je tato služba uskutečněna, za místo plnění se považuje území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby. Jestliže však movitá věc nebyla odeslána nebo přepravena z území členského státu, ve kterém byla služba oceňování movité věci nebo práce na movité věci uskutečněna, za místo plnění se nepovažuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba poskytla pro poskytnutí této služby, ale místem plnění je místo, kde je tato služba uskutečněna. (6) Při poskytnutí služby zahraniční osobě nebo osobě povinné k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v jiném členském státě, nebo provozovně umístěné mimo tuzemsko, je místem plnění místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo podnikání, nebo je místem plnění místo, kde je umístěna provozovna, je-li služba poskytnuta pro tuto provozovnu, pokud jde o tyto služby: a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva, b) reklamní službu, c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat, poskytnutí informací, překladatelské a tlumočnické služby, d) bankovní, finanční a pojišťovací službu, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, e) poskytnutí pracovní síly, f) nájem movité věci, s výjimkou všech druhů prostředků pro dopravu, g) telekomunikační službu, h) rozhlasové a televizní vysílání, i) elektronickou službu, j) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti v pokračování nebo vykonávání podnikatelské činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci, k) poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění služby uvedené v tomto odstavci, l) poskytnutí přístupu k přepravní a distribuční soustavě pro plyn nebo přenosové a distribuční soustavě pro elektřinu a poskytnutí přepravy a distribuce plynu nebo přenosu a distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav, včetně přímo souvisejících služeb. (7) Při poskytnutí služby podle odstavce 6 zahraniční osobou povinnou k dani nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo prostřednictvím provozovny umístěné mimo tuzemsko, plátci nebo osobě povinné k dani, se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku anebo provozovně umístěné v tuzemsku, je místem plnění tuzemsko. (8) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronickou službou služba poskytovaná prostřednictvím internetu nebo elektronické sítě, z jejíž povahy vyplývá, že její poskytování je v podstatě automatizované a vyžaduje minimální lidský zásah a bez použití informačních technologií není uskutečnitelná; elektronickou službou je zejména hostitelství internetových stránek web-site hosting, web-page hosting, dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho aktualizace, dodání obrázků, textů a informací a zpřístupňování databází, dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných her a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na dálku, b) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím. (9) Pokud je však nájem prostředku pro dopravu a) poskytnut plátcem, a ke skutečnému užití nebo spotřebě po celou dobu nájmu dochází ve třetí zemi, nestanoví se místo plnění v tuzemsku podle § 9, ale za místo plnění se považuje tato třetí země, b) poskytnut zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, i když jen po část doby nájmu, nestanoví se místo plnění ve třetí zemi podle § 9, ale za místo plnění se považuje tuzemsko. (10) Při poskytnutí elektronické služby zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě, která není osobou povinnou k dani, se za místo plnění považuje tuzemsko, pokud má osoba, pro kterou je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku. (11) Při poskytnutí telekomunikační služby, rozhlasového a televizního vysílání zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě, která není osobou povinnou k dani, a která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku. (12) Místem plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění a) přepravy zboží mezi členskými státy, je místo zahájení přepravy, b) služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy, je místo, kde je služba související uskutečněna, c) jiné služby než uvedené v písmenech a), b) nebo v odstavci 6 nebo v zajištění zboží, je místo, kde je místo plnění zajišťované služby nebo kde je místo plnění zajišťovaného dodání zboží, pořízení zboží nebo převodu nemovitostinemovitosti. (13) Pokud je však služba podle odstavce 12 poskytnuta pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, než ve kterém je místo plnění zajišťované služby, zajišťovaného zboží nebo převodu nemovitosti podle písmen a) až c), považuje se za místo plnění území členského státu, který vydal daňové identifikační číslo, které tato osoba uvedla pro poskytnutí služby. (14) Pokud je místo plnění u služby podle odstavce 6, s výjimkou služeb osvobozených od daně, stanoveno ve třetí zemi, a tato služba je poskytnuta pro osobu, která je zároveň plátcem, považuje se za místo plnění tuzemsko, pokud je služba touto osobou skutečně využita nebo spotřebována v tuzemsku. § 11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. (2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1. (3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42. (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu podle § 17, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení. § 12 Místo plnění při dovozu zboží (1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropského společenství. (2) Pokud má však zboží při vstupu na území Evropského společenství postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření. Díl 3 Zdanitelná plnění § 13 Dodání zboží a převod nemovitosti (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitostinemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitostinemovitosti, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. (2) Dodáním zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitostinemovitosti se považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu, d) převod práva užívat najaté zboží nebo najatou nemovitostnemovitost na základě smlouvy, která stanoví povinnost nájemce nabýt zboží nebo nemovitostnemovitost, které jsou předmětem smlouvy. (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitostinemovitosti za úplatu se také považuje a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu8) nebo podílu na likvidačním zůstatku9) v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2), pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení10) do jejich vlastnictví, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně, g) přestavba motorového vozidla, jejímž výsledkem je osobní automobil, u kterého není nárok na odpočet daně, h) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh10a), jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období7d) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63. (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně nebo poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, který byl vytvořen vlastní činností, pokud byl u přijatých zdanitelných plnění použitých k vytvoření tohoto majetku uplatněn odpočet daně. (6) Za dodání zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu. (7) Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely a) dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, b) zasílání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy cestujících podle § 7 odst. 4, d) dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu, f) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno, g) přechodného užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem, h) přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla, nebo i) dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny podle § 7a. (8) Za dodání zboží nebo převod nemovitostinemovitosti se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, pokud se jedná o hmotný majetek, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu11), c) poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti, d) dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu10a), nebo e) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu. § 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitostinemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také a) převod práv, b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, c) vznik a zánik věcného břemene, d) přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností v případech, kdy plátce nemá nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2), pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně. (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. (5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd11), c) převod obchodního podílu12), popřípadě převod členství v družstvu13), d) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci. § 15 Poskytnutí služby a některá dodání zboží zahraniční osobou povinnou k dani a osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (1) Při poskytnutí služby podle § 10 odst. 7 zahraniční osobou povinnou k dani, osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, nebo prostřednictvím provozovny umístěné mimo tuzemsko, plátci, je plátce, kterému je služba poskytnuta, povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud se nejedná o poskytnutí služby, která je osvobozena od daně podle § 51. (2) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostinemovitosti podle § 10 odst. 1, přepravní služby podle § 10 odst. 2, služby podle § 10 odst. 4, služby oceňování movité věci nebo prací na movité věci nebo služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 5, při poskytnutí služby podle § 10 odst. 12 a 13, při dodání zboží s montáží nebo instalací podle § 7 odst. 3 a při dodání plynu nebo elektřiny podle § 7a odst. 1 nebo 3 zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá v tuzemsku provozovnu, nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, plátci nebo osobě identifikované k dani, jsou plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je služba poskytnuta nebo pro které je zboží dodáno, povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud se nejedná o poskytnutí služby nebo dodání zboží, která jsou osvobozena od daně. (3) Při poskytnutí nájmu prostředku pro dopravu podle § 10 odst. 9 zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá v tuzemsku provozovnu, nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osoby registrované k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, plátci nebo osobě identifikované k dani, jsou plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je nájem poskytnut, povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108. (4) Při poskytnutí služby, u níž se místo plnění stanoví podle § 10 odst. 14, zahraniční osobou povinnou k dani nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě je plátce, kterému je služba poskytnuta, povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108. (5) Při poskytnutí služby vztahující se k nemovitostemnemovitostem podle § 10 odst. 1, přepravní služby podle § 10 odst. 2, služby podle § 10 odst. 4, služby oceňování movité věci nebo prací na movité věci nebo služby přímo související s přepravou zboží mezi členskými státy podle § 10 odst. 5, při poskytnutí služby podle § 10 odst. 12 a 13, při dodání zboží s montáží nebo instalací podle § 7 odst. 3 a při dodání plynu nebo elektřiny podle § 7a odst. 1 nebo 3 zahraniční osobou povinnou k dani nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, s místem plnění v tuzemsku, v případě, kdy nejsou naplněny podmínky pro postup podle odstavce 2, je zahraniční osoba povinná k dani nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která poskytne službu nebo dodá zboží, povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud se nejedná o poskytnutí služby nebo dodání zboží, která jsou osvobozena od daně. (6) Při poskytnutí nájmu prostředku pro dopravu podle § 10 odst. 9 v případě, kdy nejsou naplněny podmínky pro postup podle odstavce 3, při poskytnutí elektronické služby podle § 10 odst. 10 nebo telekomunikační služby, rozhlasového nebo televizního vysílání podle § 10 odst. 11 zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny plátce nebo osoby registrované k dani v jiném členském státě, umístěné ve třetí zemi, s místem plnění v tuzemsku, je osoba, která službu poskytla, povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108, pokud neuplatňuje zvláštní režim pro poskytnutí elektronických služeb podle § 88. § 16 Pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží, nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou. Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou nebo zasílání zboží podle § 18. Pořizovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu. (2) Pokud je však zboží pořízeno právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82. (3) Osoba povinná k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, které pořizují zboží z jiného členského státu, a pro které není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci daně, že budou postupovat podle § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou povinny takto postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky. (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku, c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně. (6) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7. (7) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje nabytí vratného obalu za úplatu. § 17 Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu (1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. (2) Prodávajícím je osoba registrovaná k dani v členském státě, ze kterého je zboží odesláno nebo přepraveno přímo ke kupujícímu do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (3) Kupujícím je osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby. (4) Prostřední osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém je registrován k dani prodávající a kupující, která pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. (5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží a uplatní osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. (6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani, e) kupující je povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108 u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu. (7) Prostřední osoba, která je registrovaná k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani v tuzemsku, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku, b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího, c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. (8) Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat a zaplatit daň podle § 108 na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu. § 18 Zasílání zboží (1) Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží do jiného členského státu z tuzemska, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání nových dopravních prostředků, dodání zboží s montáží nebo instalací osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, a s výjimkou dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny, jestliže je zboží dodáno pro osobu, pro kterou pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně v tomto státu. Zasíláním zboží se rozumí i dodání zboží za podmínek vymezených v první větě z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani. (2) Při zasílání zboží do jiného členského státu z tuzemska je plátce povinen se registrovat k dani v členském státě, do kterého uskutečňuje zasílání zboží, pokud hodnota dodaného zboží do jiného členského státu z tuzemska překročí částku stanovenou tímto členským státem. § 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel. (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká. (6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající výsad a imunit při pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v § 80. (7) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí. § 20 Dovoz zboží (1) Dovozem zboží se rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství. (2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. (3) Za dovoz zboží se považuje vstup zboží na území Evropského společenství z území podle § 3 odst. 2 a 3, pokud jsou součástí celního území Evropského společenství14). U dovozu tohoto zboží postupují celní orgány tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země. Díl 4 Uskutečnění plnění a daňová povinnost § 21 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti (1) Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. (2) Plátce, který v souladu s příslušnými právními předpisy nevede účetnictví, je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud však přizná daň ke dni přijetí úplaty, považuje se za osobu, které vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. (3) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy15), b) dnem převzetí v ostatních případech, c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu16), nebo d) dnem vzniku práva užívat zboží nájemcem při dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d). (4) Při převodu nemovitostinemovitosti se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovitostinemovitosti nabyvateli do užívání, nejpozději však dnem doručení listiny, ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostínemovitostí nebo dnem zápisu změny vlastnického práva. Avšak při převodu nemovitostinemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem vzniku práva užívat nemovitostnemovitost nájemcem. (5) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve, b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. (6) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny, c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, d) dnem použití při použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, e) dnem schválení technické způsobilosti příslušným úřadem při použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, pro přestavbu, jejímž výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 75, f) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. f)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitostinemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 4, g) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitostinemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 4, h) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo i) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu. (7) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. (8) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. h) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. h). (9) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 6 písm. a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve. (10) U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy. (11) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 3 až 10 obdobně. U nájmů pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. § 22 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. (3) Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. (4) Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu. § 23 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dovozu zboží (1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost při dovozu zboží vzniká19a) a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh, b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla, d) nezákonným dovozem zboží, e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy, f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží, g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo h) odnětím zboží celnímu dohledu. (2) Daňová povinnost při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního orgánu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska. (3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního orgánu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovacím období, ve kterém bylo zboží do příslušného režimu propuštěno. (4) Bylo-li plátci rozhodnutím celního orgánu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. (5) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního orgánu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. § 24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou je plátce povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se stanoví obdobně podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo dodání elektřiny. § 24a Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko (1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je plátce povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Den uskutečnění plnění se stanoví obdobně podle § 21. (2) Plnění je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost je přiznat. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo dodání elektřiny s místem plnění mimo tuzemsko. § 25 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo osobě identifikované k dani povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo osobě identifikované k dani povinnost přiznat daň k datu vystavení daňového dokladu. (2) Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska. (3) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska. Díl 5 Daňové doklady § 26 Vystavování daňových dokladů (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne a) uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo b) přijetí úplaty; pokud plátce ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, protože není povinen tak učinit podle § 21 odst. 2, nesmí vystavit daňový doklad při přijetí úplaty. Údaje o dani a základu daně se na daňovém dokladu uvádějí v české měně. (2) Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění souhrnný daňový doklad. Pokud se plátce rozhodne vystavit souhrnný daňový doklad, je povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první úplata za plnění uvedená na tomto souhrnném dokladu. Údaje společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou, údaje o datu uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve, jednotkové ceně bez daně a slevě, pokud není obsažena v jednotkové ceně, základu daně, sazbě daně, popřípadě osvobození od daně, a výši daně musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění. Obdobně lze postupovat při vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění, na které byla před jeho uskutečněním ve stejném kalendářním měsíci přijata úplata. (3) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, může zplnomocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem a) osobu, pro kterou se zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, pokud se plátce, který zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, písemně zaváže, že přijme všechny takto vystavené daňové doklady, nebo b) třetí osobu. (4) Daňový doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, i v elektronické podobě, pokud jej plátce nebo osoba uvedená v odstavci 3 opatřila zaručeným elektronickým podpisemelektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu nebo elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu podle zvláštního právního předpisu20) nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI)21). (5) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, a to i v případě, že daňový doklad byl vystaven osobou podle odstavce 3. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného daňového dokladu a daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto dokladech výše daně uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění nebo osobou podle odstavce 3. Daň se vypočte podle § 37. Za správnost údajů, které musí být doplněny na daňovém dokladu podle § 31, 32 a 35, odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést. (6) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně nebo zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, musí být na tomto dokladu uvedeny základy daně a výše daně odděleně podle stanovených sazeb nebo osvobození od daně. U zjednodušeného daňového dokladu se částky včetně daně uvádí odděleně podle stanovených sazeb. (7) Pokud je daňový doklad vystaven v cizím jazyce, je plátce, který daňový doklad vystavil nebo jehož jménem byl daňový doklad vystaven, nebo osoba, která takový daňový doklad přijala, povinna na žádost správce daně zajistit jeho překlad do českého jazyka. § 27 Uchovávání daňových dokladů (1) Plátce je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu, jejich čitelnost a na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim bez zbytečného odkladu. (2) Daňový doklad v listinné formě lze převést do elektronické podoby a uchovávat pouze v této podobě, pokud metoda použitá pro převod a uchování zaručuje věrohodnost původu, neporušitelnost obsahu daňového dokladu a jeho čitelnost a pokud je daňový doklad převedený do elektronické podoby opatřen zaručeným elektronickým podpisemelektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu20) nebo označen elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu20) osoby odpovědné za jeho převod. (3) Pokud plátce vystavuje, přijímá a uchovává daňové doklady v elektronické podobě a místem uchovávání není tuzemsko, musí plátce zajistit pro správce daně právo volného přístupu v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a neporušitelnost jejich obsahu. (4) Plátce je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují i na právního nástupce plátce při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, při uchovávání přijatých daňových dokladů. § 28 Daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby (1) Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, opravný daňový doklad, daňový dobropis, daňový vrubopis, platební kalendář nebo doklad vystavený podle § 92a. (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo23) plátce, který uskutečňuje plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, l) výši daně zaokrouhlenou na nejbližší měnovou jednotku v oběhu, popřípadě uvedenou v haléřích. (3) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úplatou za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem je povinen na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí úplaty, pokud k přijetí dojde před uskutečněním zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad může plátce vystavit rovněž za služby, které jsou poskytovány prostřednictvím elektronických prostředků a jejich poskytnutí je podmíněno zaplacením a úplata za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen tehdy, je-li částka za zdanitelná plnění včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitelespotřebitele. Tímto ustanovením není dotčena možnost vystavení běžného daňového dokladu podle odstavce 2. (4) Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve, f) základní nebo sníženou sazbu daně, g) částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované zdanitelné plnění celkem. (5) Splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, je daňovým dokladem v případě nájemní smlouvy a smlouvy o nájmu podniku, pokud obsahuje náležitosti jako běžný daňový doklad. (6) Doklad o zaplacení vystavený podle § 26 je daňovým dokladem při hromadné přepravě osob. Doklad o zaplacení musí obsahovat obchodní firmu, nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, datum vystavení dokladu, sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, částku, kterou plátce získal nebo má získat za plnění celkem. (7) Doklad o zaplacení vystavený státním orgánem nebo jiným oprávněným subjektem nebo dražebníkem je daňovým dokladem při dražbě zboží nebo nemovitostinemovitosti provedené na základě exekučního řízení. Na dokladu o zaplacení se uvedou údaje jako na běžném daňovém dokladu a sdělení, že se jedná o prodej v rámci exekučního řízení. (8) Pokud je plátce povinen vystavit daňový doklad v případě přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně, nemusí daňový doklad obsahovat údaje podle odstavce 2 písm. i) a rozsah plnění. (9) Platební kalendář, na němž je uveden rozpis plateb na předem stanovené období, je daňovým dokladem v případě, že osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, provádí platby před uskutečněním zdanitelného plnění. Platební kalendář musí obsahovat stejné náležitosti jako běžný daňový doklad s výjimkou údajů podle odstavce 2 písm. h). (10) Pokud se postupuje při uplatnění daně podle zvláštního režimu pro cestovní službu (§ 89) nebo pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (§ 90), a na daňovém dokladu nelze uvést výši daně, uvede se sdělení, že se jedná o postup podle zvláštního režimu. (11) Pokud je daňový doklad vystaven za plnění uskutečněné skupinou, uvedou se na daňovém dokladu namísto obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu, sídla nebo místa podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, tytéž údaje, které se však vztahují k členovi skupiny, který uskutečňuje plnění. Pokud je daňový doklad vystaven za plnění uskutečněné pro skupinu, uvedou se na daňovém dokladu namísto obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu, sídla nebo místa podnikání osoby, které je plnění poskytnuto, tytéž údaje, které se však vztahují k členovi skupiny, kterému je plnění poskytnuto. Toto ustanovení se uplatní přiměřeně i pro daňové doklady uvedené v § 29 až 35. § 29 Doklad o použití (1) Doklad o použití je daňový doklad, který musí vystavit plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. d) a e), a podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. d) a e), a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto dne. Údaje o dani se na dokladu o použití uvádějí v české měně. (2) Doklad o použití musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) účel použití, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení daňového dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) jednotkovou cenu bez daně, i) základ daně, j) základní nebo sníženou sazbu daně, k) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). § 30 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (1) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je písemné rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost. (2) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (4) Daňovým dokladem při vývozu zboží je a) písemné rozhodnutí celního orgánu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním orgánem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství, b) písemné rozhodnutí celního orgánu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (5) Pokud je celní prohlášení podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky, musí být opatřeno zaručeným elektronickým podpisemelektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, podle zvláštního právního předpisu20), nebo označeno elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb20). § 31 Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (1) Doklad vystavený při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která poskytuje službu, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět poskytnuté služby, e) datum vystavení dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně, i) sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, pro kterého se služba uskutečňuje, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň plátce, jemuž je služba poskytnuta. (2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, je povinna doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne uskutečnění služby tyto údaje: a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně, b) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b). (3) Datum doplnění údajů podle odstavce 2 písm. c) je považováno za datum vystavení daňového dokladu. (4) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne uskutečnění služby, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud je místo plnění v tuzemsku. § 32 Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou (1) Doklad vystavený při poskytnutí služby podle § 15 zahraniční osobou povinnou k dani musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, která službu poskytuje, popřípadě její daňové identifikační číslo, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět poskytované služby, e) datum vystavení dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně. (2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, je povinna doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne uskutečnění služby tyto údaje: a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně, b) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b). (3) Datum doplnění údajů podle odstavce 2 písm. c) je považováno za datum vystavení daňového dokladu. (4) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne uskutečnění služby, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně vztahují na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny zahraniční osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku. § 33 Daňový doklad při poskytnutí služby (1) Plátce, který poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je povinen vystavit za každé plnění daňový doklad obsahující náležitosti podle odstavce 2, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby. (2) Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který poskytuje službu, b) daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu, c) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je služba poskytována, d) daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytována, včetně kódu země, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět poskytované služby, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění služby nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) základ daně, j) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo plnění mimo tuzemsko, k) pokud je daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této skutečnosti, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň osoba, které je služba poskytnuta. (3) Ustanovení odstavců 1 až 2 se vztahují obdobně i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny s místem plnění mimo tuzemsko plátcem. § 34 Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu (1) Plátce, který dodává zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je povinen vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k dani v jiném členském státě, daňový doklad obsahující náležitosti podle odstavce 3, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu. (2) Plátce při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18 je povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu nebo přijetí platby, pokud platba předchází dodání zboží. (3) Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně. (4) Při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je místo plnění v tuzemsku, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 3, s výjimkou údajů podle písmen c), e) a k), a v dokladu uvést základní nebo sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) a kód země, do které je zboží zasíláno. Při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je místo plnění v jiném členském státě, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 3, s výjimkou písmen c), e) a k), a v dokladu uvést kód země, do které je zboží zasíláno, a sdělení, že místo plnění je v této zemi. (5) Osoba, která dodává nový dopravní prostředek do jiného členského státu, je povinna uvést v dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje podle § 4 odst. 3 písm a) a b). § 35 Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Doklad vystavený při pořízení zboží z jiného členského státu musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo pořizovatele, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět pořízení, e) datum vystavení dokladu, f) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, g) základ daně, h) sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, který zboží pořizuje, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň plátce, který zboží pořizuje. (2) Pořizovatel je povinen doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne pořízení tyto údaje: a) datum uskutečnění pořízení, b) základní nebo sníženou sazbu daně, c) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), d) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) až c). (3) Datum doplnění údajů podle odstavce 2 písm. d) je považováno za datum vystavení daňového dokladu. (4) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne uskutečnění služby, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu. Díl 6 Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně, daňový dobropis a vrubopis § 36 Základ daně (1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, vyjma daně za toto zdanitelné plnění. (2) Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté platby snížená o daň. (3) Základ daně také zahrnuje a) jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, b) spotřební daň24), pokud zákon nestanoví jinak v § 41, c) daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv, a to podle právní úpravy těchto daní, d) dotace k ceně, e) vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, f) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, g) při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. (4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. (5) Základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). (6) Základem daně je a) pořizovací cena zboží nebo obdobného zboží a pokud není pořizovací cena známa, celkové náklady vynaložené k okamžiku jeho dodání, pokud jde o 1. použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce podle § 13 odst. 4 písm. a) a § 13 odst. 5, 2. použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně podle § 13 odst. 4 písm. b), 3. vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku podle § 13 odst. 4 písm. c), 4. přemístění zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 5, nebo o přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu podle § 13 odst. 6, nebo 5. přestavbu motorového vozidla podle § 13 odst. 4 písm. g), b) výše celkových nákladů, pokud jde o 1. poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce podle § 14 odst. 3 písm. a) a § 14 odst. 4, 2. použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností podle § 14 odst. 3 písm. b), nebo 3. vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku podle § 14 odst. 3 písm. c). (7) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží, převod nemovitostinemovitosti nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu25) jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto zjištěných cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň. (8) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň. (9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula. (10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. h) je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se zbožím, dodává, vyjma daně. Základem daně je tato peněžní částka i v případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu zjištěná podle zvláštního předpisu26) o oceňování majetku. Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu vystaveném podle § 29 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101. (11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně. § 37 Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby (1) Daň se vypočte ze základu daně stanoveného podle § 36 jako součin úplaty za zdanitelné plnění bez daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní sazby daně nebo číslo 9 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná čísla, vypočtená daň uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena, včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. (2) Daň může plátce rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní sazby daně nebo číslo 9 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa, vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. (3) V případě, kdy vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, vypočte se daň za uskutečněné zdanitelné plnění z rozdílu mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 nebo z rozdílu mezi úplatou, kterou má plátce obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, a úplatami přijatými před uskutečněním zdanitelného plnění. § 38 Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla, b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a), c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. (2) Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě. (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1, b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, c) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) ke dni umístění zboží do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně, d) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace. (4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočítá jako součin příslušného základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 19 v případě základní sazby daně nebo číslo 9 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100. Vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1. § 39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Základ daně při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36. (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1. § 40 Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36. (2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně podle § 42. (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1. § 41 Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně podle zvláštního právního předpisu24), se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně. (2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. (3) U zboží, které je vyrobeno v tuzemsku v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a v tomto režimu je dodáno, se základ daně stanoví podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. (4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. § 42 Oprava základu daně a výše daně u zdanitelných plnění (1) Plátce může opravit výši daně a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění, b) při snížení základu daně na základě sjednaných podmínek u zdanitelného plnění, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění, c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2, d) při použití úplaty, ze které vznikla plátci povinnost přiznat daň, na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně. (2) Plátce je povinen opravit výši daně při zvýšení základu daně, ke kterému dojde po datu uskutečnění zdanitelného plnění. (3) Plátce je povinen opravit výši daně, pokud dojde k vrácení úplaty, u níž ke dni jejího přijetí vznikla povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo. (4) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné a) ve zdaňovacím období, ve kterém byl daňový dobropis doručen plátci, pro kterého se uskutečnilo zdanitelné plnění, pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 1 písm. a), b) a c), nebo b) ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava výše daně provedena, pokud jde o opravu výše daně podle odstavce 1 písm. d), 2 nebo 3. (5) U opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na české koruny se v tomto případě použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankoubankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění původního plnění. Pokud plátce vystavil doklad s jinou než platnou sazbou daně, musí nejprve provést samostatně opravu sazby daně podle § 49. Při opravě základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro jiného plátce vystaví plátce daňové doklady s náležitostmi podle § 43. (6) Opravu základu daně a výše daně v případě zdanitelných plnění uskutečněných pro osobu, která není plátcem, provede plátce ve zdaňovacím období, ve kterém byla oprava základu daně provedena, vystavením dokladu o opravě základu a výše daně. Údaje o výši daně se uvádějí v české měně a doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) důvod opravy, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení daňového dokladu, g) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté úplaty, h) základní nebo sníženou sazbu daně, i) rozdíl ve výši daně odpovídající rozdílu mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši daně odpovídající výši přijaté úplaty uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). (7) V případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb provede opravu podle odstavce 1 písm. d) plátce vystavením dokladu o opravě základu a výše daně s náležitostmi podle odstavce 6 písm. a), b), c), d), f) a h), který dále musí obsahovat předmět plnění, na které byla úplata původně přijata, celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a tomu odpovídající výši daně. Tyto údaje se uvádějí na doklad za všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Tento doklad se nedoručuje. Plátce je povinen jako součást evidence pro daňové účely evidovat soupisy dokladů vystavených podle tohoto odstavce. Pokud se v okamžiku opravy jiné zdanitelné plnění neuskutečnilo, považuje se částka odpovídající provedené opravě podle odstavce 1 písm. d) za úplatu přijatou na toto jiné zdanitelné plnění před jeho uskutečněním. (8) Opravu základu a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění. (9) Pokud nedojde při dodání zboží nebo převodu nemovitostinemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d) k nabytí zboží nebo nemovitostinemovitosti nájemcem, může plátce provést opravu výše daně podle odstavce 1 písm. a), a to do 3 let od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo k nabytí zboží nebo nemovitostinemovitosti nájemcem. (10) Opravu základu daně a výše daně může provést plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, nebo jeho právní nástupce. § 43 Daňový dobropis a vrubopis při opravě základu daně a výše daně u zdanitelných plnění (1) Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, je povinen vyhotovit pro plátce, pro kterého uskutečnil zdanitelné plnění, daňový dobropis nebo daňový vrubopis, a to ke dni, kdy byla provedena oprava základu daně. Údaje o dani se v daňovém dobropise nebo v daňovém vrubopise uvádějí v české měně. (2) Daňovým dobropisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě podle § 42 odst. 1 a 3. (3) Daňovým vrubopisem je daňový doklad, kterým se opravuje výše daně při opravě podle § 42 odst. 2. (4) Daňový dobropis nebo daňový vrubopis musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět zdanitelného plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) základní nebo sníženou sazbu daně, a dále 1. jde-li o daňový dobropis, evidenční číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění, v případě opravy výše daně podle odstavce 3 výši přijaté úplaty, a tomu odpovídající daň uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), 2. jde-li o daňový vrubopis, evidenční číslo původního daňového dokladu, rozdíl mezi opraveným a původním základem daně za zdanitelné plnění a tomu odpovídající daň uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). (5) Pokud se oprava základu a výše daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady podle § 28, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy na daňovém dobropisu nebo daňovém vrubopisu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady však musí být na daňovém dobropisu nebo daňovém vrubopisu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů, rozdíly mezi opraveným a původním základem daně a tomu odpovídající částky daně. (6) Pokud byl za uskutečněné zdanitelné plnění vystaven jiný daňový doklad než běžný daňový doklad, při opravě základu a výše daně vystaví plátce doklad odpovídající účelem a obsahem daňovému dobropisu nebo daňovému vrubopisu s náležitostmi odpovídajícími původně vystavenému daňovému dokladu. § 44 Oprava výše daně při dovozu zboží (1) Pokud plátce zjistí po vyměření daně, že uplatnil nárok na odpočet daně ve výši daně vyměřené celním orgánem, přičemž došlo k nesprávnému uplatnění § 38, je povinen tuto skutečnost oznámit celnímu orgánu, který daň původně vyměřil. Pokud dojde k dodatečnému vyměření daně celním orgánem, má plátce nárok na odpočet daně za podmínek podle § 72 až 75. (2) Pokud plátce uplatní nárok u celního orgánu, který rozhodne o vrácení daně z důvodu uplatněného pro její vrácení, a plátce již uplatnil nárok na odpočet daně v původní výši vyměřené a vybrané daně, daň celní orgán vrátí. Plátce je povinen snížit dříve uplatněný nárok na odpočet daně o částku vrácené daně, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena. (3) Pokud plátci vznikla povinnost přiznat daň při dovozu zboží podle § 23, oprava základu daně a výše daně se provede podle § 42. § 45 Oprava základu a výše daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Oprava základu a výše daně se při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou provádí podle § 42. (2) Opravu provádí plátce na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní daňový doklad, který vystavila osoba, která poskytla službu. § 46 Oprava základu a výše daně při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Oprava základu a výše daně se při pořízení zboží z jiného členského státu provádí podle § 42. (2) Opravu provádí pořizovatel na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého bylo zboží pořízeno z jiného členského státu. (3) Doklad musí obsahovat a) daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, b) daňové identifikační číslo pořizovatele, c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně. § 46a Oprava základu a výše daně při dodání zboží do jiného členského státu (1) Oprava základu a výše daně se při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně, provádí podle § 42. Obdobně se postupuje také v případě opravy základu daně při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně. (2) Opravu provádí dodavatel na základě dokladu, ve kterém je odkazováno na původní doklad, na základě kterého bylo zboží dodáno do jiného členského státu. (3) Doklad musí obsahovat a) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zboží, b) daňové identifikační číslo pořizovatele, c) údaje nezbytné k provedení opravy základu daně. Díl 7 Sazby daně a oprava sazby daně § 47 Sazby daně u zdanitelného plnění (1) U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje a) základní sazba daně ve výši 19 %, nebo b) snížená sazba daně ve výši 9 %. (2) U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty. (3) U zboží se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U zboží uvedeného v příloze č. 1, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba daně. (4) U služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba daně. (5) U převodu nemovitostinemovitosti se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. (6) Při dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží, jako souboru zboží, se uplatní základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto ustanovením není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně. (7) U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba daně. (8) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně. (9) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal. § 47a Závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně (1) Kterákoliv osoba může požádat Ministerstvo financí o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1 (dále jen „závazné posouzení“). (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede a) u fyzické osoby jméno, příjmení, místo pobytu, v podání souvisejícím s její podnikatelskou činností dále uvede obchodní firmu, identifikační číslo, daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, a místo podnikání, b) u právnické osoby obchodní firmu nebo název, identifikační číslo nebo obdobný údaj, sídlo a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, c) popis zboží, služby nebo nemovitostinemovitosti, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží, služby nebo nemovitostinemovitosti, d) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. (3) Žadatel je povinen na výzvu předložit další údaje vztahující se k obsahu žádosti. § 48 Sazby daně u bytové výstavby Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem27a), nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení. § 48a Sazby daně u staveb pro sociální bydlení (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem27a), včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení. (2) Vymezením jednotek podle zákona o vlastnictví bytů27) před dokončením výstavby se nemění charakter stavby. (3) U převodu staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství se uplatní snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Stavbami pro sociální bydlení se rozumí a) byt pro sociální bydlení, b) rodinný dům pro sociální bydlení, c) bytový dům pro sociální bydlení, d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů27b) nebo pro ubytování státních zaměstnanců, e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách47), f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon této výchovy27c), g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona27d), h) zvláštní dětská zařízení, kterými jsou podle zákona upravujícího péči o zdraví27e) kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let věku, i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí27f), j) speciální lůžková zařízení hospicového typu27g) a k) domovy péče o válečné veterány27h), a to včetně jejich příslušenství. (5) Bytem pro sociální bydlení se rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu. (6) Rodinným domem pro sociální bydlení se rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m2. Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. (7) Bytovým domem pro sociální bydlení se rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení. (8) Místností se rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami. § 49 Oprava výše daně (1) Pokud plátce nebo osoba identifikovaná k dani, která má povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 108, uplatnila a přiznala daň jinak, než stanoví tento zákon, a zvýšila daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost, je oprávněna provést opravu v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl opravný daňový doklad vystavený za podmínek uvedených v odstavci 2 doručen, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro daňové účely podle odstavce 2. (2) Plátce nebo osoba identifikovaná k dani je povinna vystavit opravný daňový doklad podle § 50, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad nebo pokud daňový doklad vystavila za opravované plnění. Pokud plátce nebo osoba identifikovaná k dani neměla povinnost vystavit daňový doklad, provede opravu v evidenci pro daňové účely. (3) Oprava výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné ve zdaňovacím období, ve kterém byl opravný daňový doklad podle odstavce 2 doručen plátci nebo osobě identifikované k dani, pro kterou se plnění uskutečnilo, nebo byla provedena oprava výše daně v evidenci pro daňové účely podle odstavce 2. (4) Opravu výše daně lze provést nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění. (5) Opravu výše daně může provést plátce, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, nebo jeho právní nástupce. § 50 Opravný daňový doklad (1) Opravný daňový doklad obsahuje náležitosti odpovídající původně vystavenému daňovému dokladu, včetně údajů o původním základu daně a o výši nesprávně uplatněné daně. Původní základ daně a nesprávně uplatněná daň se uvede se záporným znaménkem. Opravný daňový doklad musí obsahovat číslo původního daňového dokladu. (2) Při opravě výše daně u zdanitelného plnění opravný daňový doklad dále obsahuje základ daně z původně vystaveného daňového dokladu s kladným znaménkem, příslušnou sazbu daně a výši daně. (3) Při opravě výše daně u plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, opravný daňový doklad dále obsahuje základ daně z původně vystaveného daňového dokladu s kladným znaménkem a sdělení, že plnění je osvobozeno od daně nebo není předmětem daně podle tohoto zákona. (4) Pokud se oprava výše daně týká více plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady podle § 26, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy na opravném daňovém dokladu, uvedeny pouze jednou. Ve vazbě na původní daňové doklady musí být na opravném daňovém dokladu vždy uvedena čísla původních daňových dokladů. Díl 8 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně § 51 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: a) poštovní služby (§ 52), b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53), c) finanční činnosti (§ 54), d) pojišťovací činnosti (§ 55), e) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (§ 56), f) výchova a vzdělávání (§ 57), g) zdravotnické služby a zboží (§ 58), h) sociální pomoc (§ 59), i) zrušeno, j) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), k) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61), l) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62). (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. § 52 Poštovní služby (1) Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí a) dodání poštovní zásilky28), b) poštovní poukazy28). (2) Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně, pokud jsou provozovány držitelem poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zvláštního právního předpisu28). (3) Od daně je osvobozeno dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku a dalších obdobných cenin za částku nepřevyšující nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků. § 53 Rozhlasové a televizní vysílání Rozhlasovým nebo televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona29), s výjimkou vysílání reklam30), teleshoppingu31) nebo sponzorování32). § 54 Finanční činnosti (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) převod cenných papírůcenných papírů, b) přijímání vkladů od veřejnosti, c) poskytování úvěrů a peněžních půjček, d) platební styk a zúčtování, e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků, f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků, g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního předpisu34), h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu35), i) směnárenská činnost, j) operace týkající se peněz, k) dodání zlata České národní bancebance a přijímání vkladů Českou národní bankoubankou od bankbank nebo od státu, l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji36), m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka36), n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet36), o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného36), p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj36), s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů, q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů36), r) vedení evidence investičních nástrojů36), s) vypořádání obchodů s investičními nástroji36), t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka, u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring, v) obhospodařování investičních fondů nebo podílových fondů podle zvláštního právního předpisu37), w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků38), x) výplata dávek důchodového pojištění (zabezpečení) nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva, y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a u). (2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní půjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní půjčku. (3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku. § 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí pojišťovací nebo zajišťovací činnosti včetně činností souvisejících s pojišťovací nebo zajišťovací činností, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnosti v oblasti likvidace pojistných událostí vykonávané samostatnými likvidátory pojistných událostí a penzijní připojištění včetně jeho zprostředkování. § 56 Převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (1) Převod staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po uplynutí tří let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data, kdy bylo započato první užívání stavby39), a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Převod pozemků je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků. Stavebním pozemkem se pro účely tohoto zákona rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení39) nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc40). (3) Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem stavby bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Krátkodobým nájmem stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem, popřípadě včetně vnitřního movitého vybavení či dodání elektřiny, tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě. (4) Plátce se může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností se uplatňuje daň. § 57 (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve školském rejstříku42), dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání43), b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku42) a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče44), c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách44a) 1. v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, 2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, 3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů44b), 4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku, d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů44c), a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti44g), které mají akreditované vzdělávací programy, e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky44d), f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44e) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44f), g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1. § 58 Zdravotnické služby a zboží (1) Zdravotnickými službami se pro účely tohoto zákona rozumí služby zdravotní péče a související služby poskytované oprávněnými subjekty45) pacientům a osobám, jimž je taková péče určena, vymezené zákonem o veřejném zdravotním pojištění46). Za zdravotnické služby se nepovažují zdanitelná plnění uskutečňovaná očními optiky. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží oprávněnými osobami podle odstavce 1, které je spotřebováno v rámci zdravotnických služeb podle odstavce 1. Od daně je osvobozeno dodání lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka. Od daně je osvobozeno též dodání stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zvláštních právních předpisů, stomatologickými laboratořemi včetně oprav tohoto zboží. Od daně není osvobozen výdej nebo prodej léčiv, potravin pro zvláštní výživu a zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu. Od daně je také osvobozeno poskytování dopravních zdravotních služeb oprávněnými osobami za použití prostředků pro dopravu k tomuto účelu zvlášť konstruovaných nebo upravených. (3) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění46). § 59 Sociální pomoc Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle zvláštního právního předpisu47). Sociální služby jsou osvobozeny od daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu47a). § 60 Provozování loterií a jiných podobných her Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona rozumí provozování loterií a jiných podobných her48), s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami. § 61 Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Od daně jsou dále osvobozena tato plnění: a) poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností, občanských sdružení včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v souvislosti s poskytnutými službami, b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a výchovou dětí a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí podle zvláštního právního předpisu48a), c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči, d) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost, e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcíobcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž, g) poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob svým členům, kteří uskutečňují plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, která nejsou předmětem daně, pokud jsou tyto služby nezbytné pro uskutečňování jejich plnění a pokud úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílů členů v seskupení, nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž. § 62 Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u kterého při pořízení, popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně. (2) Plněním osvobozeným od daně je dodání osobního automobilu, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně, a dodání zboží, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 3. Díl 9 Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně § 63 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71: a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64), b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65), c) vývoz zboží (§ 66), d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67), e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68), f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69), g) přeprava osob (§ 70), h) dovoz zboží (§ 71). (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43. § 64 Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. (2) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (3) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zvláštního právního předpisu25), a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě. (5) Dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky. § 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dodání takového zboží plátcem v tuzemsku je v každém případě osvobozeno od daně. (2) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně. § 66 Osvobození od daně při vývozu zboží (1) Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území Evropského společenství na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz zboží z celního území Evropského společenství48b). Za vývoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (2) Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země a) prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo b) kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani místo pobytu, ani provozovnu, s výjimkou zboží přepravovaného kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé použití. (3) Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (4) Vývoz zboží je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 30 odst. 4 a 5. V případě, že výstup zboží z území Evropského společenství není potvrzen celním orgánem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky. § 67 Osvobození při poskytnutí služby do třetí země (1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou. § 68 Osvobození ve zvláštních případech (1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících cestující za úplatu nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti, b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k pobřežnímu rybolovu, c) válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť. (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno. (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno. (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, které přímo souvisejí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, které přímo souvisejí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem. (7) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi, konzulárnímu úřadu, zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace nebo orgánu Evropských společenství se sídlem v jiném členském státě a jejich členům a úředníkům, pokud plátce uskutečňující toto dodání nebo poskytnutí služby prokáže nárok na osvobození tohoto dodání nebo poskytnutí služby osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo diplomatické mise, konzulárního úřadu, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo orgánu Evropských společenství. (8) Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo orgán Evropských společenství se sídlem v tuzemsku a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení osvědčení o osvobození od daně. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise nebo zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci a členové orgánu Evropských společenství jsou oprávněni od osoby registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80. (9) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby a) uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí, b) do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (10) zrušen. (11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankámbankám jiných států. (12) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropského společenství odešlou nebo přepraví do třetí země. (13) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi. (14) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy. (15) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu. § 69 Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží (1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu nebo svobodného pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými sklady nebo svobodnými pásmy. (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak. (4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými důkazními prostředky. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky. (5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně. § 70 Osvobození přepravy osob Přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo souvisejících s touto přepravou, je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou osob se považují zejména služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. § 71 Osvobození při dovozu zboží (1) Dovoz zboží je osvobozen od daně, pokud je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle zvláštního právního předpisu49), s výjimkou dovozu vybavení domácností určeného k zařízení rekreačního objektu, zboží vzdělávací, kulturní a vědecké povahy, vědeckých nástrojů a přístrojů, nástrojů a přístrojů určených pro lékařský výzkum, stanovení lékařské diagnózy a provádění lékařských výkonů, pokud není osvobozen podle odstavce 2. (2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně. (3) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. (4) Od daně je osvobozen dovoz zboží osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. (5) Od daně je osvobozen dovoz zboží mezinárodními organizacemi nebo jejich členy, a to v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními úmluvami zakládajícími tyto organizace, popřípadě dohodami o umístění jejich sídla. (6) Od daně je osvobozen dovoz zboží ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy, které je určeno pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (7) Od daně je osvobozen dovoz úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství. (8) Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká daňová povinnost v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64. (9) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankoubankou. (10) Od daně je osvobozen dovoz plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy a dovoz elektřiny. (11) Od daně jsou osvobozeny drobné zásilky zboží neobchodní povahy ze třetí země mezi fyzickými osobami, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49). Od daně nejsou osvobozeny zásilky obsahující zboží nad množstevní limity stanovené tímto zvláštním právním předpisem. (12) Od daně je osvobozen dovoz obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění podnikání ze třetí země, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49), s výjimkou ustanovení týkajících se půjčení, pronájmu, zastavení nebo převodu tohoto obchodního majetku nebo zařízení. Osvobození se nevztahuje na obchodní majetek a zařízení použité pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51. (13) Od daně je osvobozen dovoz laboratorních zvířat a biologických a chemických látek určených k výzkumu, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49), pokud jsou dovezeny bez úplaty. (14) Od daně je osvobozen dovoz zboží zabaveného a propadlého při řízení podle zvláštního právního předpisu49a), pokud je zboží bezúplatně předáno humanitárním a charitativním organizacím nebo sociálním a zdravotnickým zařízením činným na území České republiky k bezúplatnému rozdání zboží sociálně potřebným osobám. (15) Od daně je osvobozen dovoz zboží pro státní a dobročinné organizace, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49), pokud je toto zboží získáno bez úplaty. (16) Od daně je osvobozen dovoz zboží určeného pro užití zdravotně postiženými osobami, uskutečněný institucemi nebo organizacemi, jejichž hlavní činností je vzdělávání nebo pomoc zdravotně postiženým osobám, včetně zboží darovaného těmto institucím nebo organizacím, za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49). Zboží, jehož dovoz byl osvobozen od daně podle tohoto odstavce, nesmí být použito pro jiné účely než vzdělávání, zaměstnávání nebo sociální přizpůsobení zdravotně postižených osob. (17) Od daně je osvobozen dovoz pomocného materiálu k uskladnění a ochraně zboží při přepravě, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem49), pokud úplata za tento materiál je zahrnuta do základu daně podle § 38. (18) Od daně je osvobozen dovoz vratných obalů bez úplaty či za úplatu. Díl 10 Odpočet daně § 72 Nárok na odpočet daně (1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. (2) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, c) plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, nebo d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 a v § 14 odst. 5 písm. a) až d). (3) Odpočet daně lze uplatnit v daňovém přiznání, nebo při daňové kontrole49b). (4) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených v § 75 odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v § 76. (5) Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Pokud plátce u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní nárok na odpočet daně v plné výši, považuje se část přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností, za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). § 73 Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně (1) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem. (2) Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň. (3) Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u kterých při dovozu zboží vznikla daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena nebo přiznána. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem. (4) Pokud není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit, pokud je daň při dovozu zboží zaplacena. (5) Pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Pokud je daň dodatečně vyměřena podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena. (6) Plátce má nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, za podmínek stanovených v odstavci 3, pokud je tento režim ukončen jejich zpětným vývozem do třetí země. (7) Nárok na odpočet daně má plátce při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 35. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 25. (8) Nárok na odpočet daně má plátce při poskytnutí služby podle § 15, pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při poskytnutí služby podle § 15 prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 31 nebo 32. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24. (9) Pokud u plnění vznikla povinnost přiznat daň na výstupu ke dni přijetí úplaty plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, dojde k vrácení úplaty a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce nárok na odpočet daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na odpočet daně, je povinen podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového dobropisu. (10) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100 odst. 3. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatňovat nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních. Jestliže je uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého sdružení. (11) Plátce, který je povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u krácených plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. (12) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn. Po uplynutí této lhůty je však plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých mu vznikla povinnost přiznat daň na výstupu, pokud daň na výstupu z těchto plnění přiznal. (13) Daňový doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje se nárok podle zvláštního právního předpisu51). § 74 Nárok na odpočet daně při změně režimu (1) Plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jeho obchodním majetkem. Plátce má nárok na odpočet daně i u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které k datu registrace již samostatně jeho obchodním majetkem není, pokud se stalo součástí hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c), pozemků nebo zásob, které k datu registrace jeho obchodním majetkem jsou. Obdobně má plátce nárok na odpočet daně při dovozu zboží a při pořízení nemovitostinemovitosti. (2) Plátce má nárok na odpočet daně u služeb pořízených za posledních 12 měsíců před datem registrace, které jsou k datu registrace obchodním majetkem plátce. Plátce má nárok na odpočet daně i u služeb, které mu byly poskytnuty za posledních 12 měsíců před datem registrace, které k datu registrace již samostatně obchodním majetkem plátce nejsou, pokud se staly součástí hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c), pozemků nebo zásob, které k datu registrace obchodním majetkem plátce jsou. (3) Datem registrace se pro účely tohoto ustanovení rozumí datum účinnosti rozhodnutí o registraci. (4) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem a za podmínek stanovených v § 72 a 73 za první zdaňovací období po datu registrace. Podmínkou uplatnění nároku na odpočet daně jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují částku za zdanitelné plnění, které je včetně daně. (5) Datem pořízení se pro účely tohoto ustanovení rozumí datum uskutečnění zdanitelného plnění. (6) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Snížení odpočtu daně se vztahuje na majetek uvedený v odstavci 7 a plátce je povinen provést snížení odpočtu daně za poslední zdaňovací období. (7) Částka, o kterou je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně podle odstavce 6, se určí a) obdobně postupem podle § 78 odst. 5 u majetku vymezeného v § 78 odst. 2, nebo b) ve výši uplatněného odpočtu daně u nedokončeného majetku vytvořeného vlastní činností, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob. (8) Ustanovení odstavce 6 se obdobně použije i u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnostiživnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnostiživnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení. § 75 Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Nárok na uplatnění odpočtu daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to včetně uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud tento zákon nestanoví jinak [§ 72 odst. 2 písm. d)]. (2) Plátce nemá dále nárok na odpočet daně při pořízení osobního automobilu, a to i při pořizování formou, kdy je osobní automobil přenechán za úplatu do užívání podle smlouvy, pokud si strany sjednají, že uživatel je oprávněn nabýt osobní automobil, který je předmětem smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy (dále jen „finanční pronájem osobního automobilu“), a při technickém zhodnocení osobního automobilu podle zvláštního právního předpisu52). Zákaz odpočtu daně se nevztahuje na nákup osobního automobilu, včetně nákupu formou finančního pronájmu osobního automobilu, za účelem jeho dalšího prodeje nebo za účelem finančního pronájmu osobního automobilu. Zákaz odpočtu daně se nevztahuje rovněž na pořízení osobního automobilu určeného na vývoz plátcem. Plátce však nemá nárok na odpočet daně, pokud osobní automobil pořízený za účelem dalšího prodeje, a to i v případě jeho pořízení formou finančního pronájmu osobního automobilu, použije pro účel, u kterého nemá nárok na odpočet daně. (3) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. § 76 Způsob krácení odpočtu daně (1) U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je plátce povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen „krácená plnění“), se poměrná část nároku na odpočet daně vypočte jako součin daně na vstupu u krácených plnění za příslušné zdaňovací období a koeficientu. (2) Koeficient se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je součet částek bez daně za veškerá plátcem uskutečněná plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 2 písm. a) až d) a ve jmenovateli celkový součet údajů v čitateli a součet veškerých plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně uvedených v § 75 odst. 1, popřípadě upravený podle odstavce 3. Do součtu částek bez daně za uskutečněná plnění se pro účely tohoto ustanovení započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa nahoru. (3) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají a) prodej hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c) nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem7d), pokud tento majetek plátce využíval pro svou ekonomickou činnost, b) finanční služby a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. (4) Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle odstavce 3 kladný a celkový součet údajů v čitateli koeficientu je nulový nebo záporný, potom se koeficient považuje za roven nule. Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle odstavce 3, nulový nebo záporný a celkový součet cen v čitateli koeficientu je nulový nebo kladný, potom se koeficient považuje za roven jedné. (5) Pokud je koeficient podle odstavců 1 až 4 roven 0,95 nebo vyšší, považuje se za roven jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši. (6) Ve zdaňovacím období běžného kalendářního roku provede plátce krácení odpočtu daně koeficientem vypočteným z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně (dále jen „zálohový koeficient“). Pokud údaje pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového koeficientu plátce podle předběžného odhadu. Správce daně v případě pochybností o správnosti výše zálohového koeficientu stanoveného plátcem postupuje podle zvláštního právního předpisu54). (7) Po skončení kalendářního roku provede plátce vypořádání nároku na odpočet daně u krácených plnění za všechna zdaňovací období příslušného kalendářního roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u krácených plnění z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypočtený nárok na odpočet daně u krácených plnění je součtem daně na vstupu za tato krácená plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen „vypořádací koeficient“). (8) V případě zrušení registrace postupuje plátce, popřípadě právní nástupce, podle odstavce 7, přičemž vypořádávané období pro vypořádání nároku na odpočet daně u krácených zdanitelných plnění je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace. Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace. (9) V případě opravy přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku plátce provede krácení odpočtu daně zálohovým koeficientem. (10) V případě opravy uskutečněných plnění za zdaňovací období již vypořádaného roku v rámci tří bezprostředně předcházejících kalendářních roků se pro opravu odpočtu daně použije nově vypočtený vypořádací koeficient z údajů za celé vypořádávané období, s promítnutím všech oprav. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava vypořádání vyměří. Obdobně se postupuje u opravy za již vypořádané období v rámci téhož kalendářního roku. U zdaňovacích období předcházejících lhůtě podle první věty se nový vypořádací koeficient nepočítá a pro zkrácení odpočtu daně se použije poslední vypočtený vypořádací koeficient. V případě opravy pouze přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení odpočtu daně použije poslední vypočtený vypořádací koeficient. § 77 Oprava odpočtu daně (1) Pokud byla provedena oprava základu daně, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně provede plátce za zdaňovací období, ve kterém obdržel daňový dobropis, popřípadě jiný doklad související s opravou základu daně. (2) Plátce, který uplatnil odpočet daně z úplaty, kdy úplata nebo její část byla následovně použita na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, je povinen provést opravu odpočtu. Opravu odpočtu daně provede plátce za zdaňovací období, ve kterém byla úplata nebo její část použita na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozené od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a to z částky, která byla použita na úhradu jiných plnění. (3) Pokud byla provedena oprava základu daně, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je plátce oprávněn provést na základě přijatého daňového vrubopisu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou základu daně, nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká. (4) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu plátce provede na základě přijatého opravného daňového dokladu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou výše daně, nebo na základě opravy v evidenci pro daňové účely za zdaňovací období, ve kterém tento doklad obdržel, nebo ve kterém provedl opravu v evidenci pro daňové účely. Pokud je však plátce povinen provést opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u kterých provedl opravu výše daně, provede opravu odpočtu daně za stejné zdaňovací období jako opravu výše daně. (5) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou výše daně, nebo na základě opravy v evidenci pro daňové účely nejdříve za zdaňovací období, ve kterém tento doklad obdržel nebo ve kterém provedl opravu v evidenci pro daňové účely, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohla být oprava nejdříve provedena. Pokud je však plátce oprávněn provést opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u kterých provedl opravu výše daně, je oprávněn provést opravu odpočtu daně nejdříve za stejné zdaňovací období jako opravu výše daně. (6) Odpočet daně opravený podle odstavců 1 až 5 týkající se krácených plnění podléhá dále krácení podle § 76. § 78 Úprava odpočtu daně (1) Odpočet daně u pořízeného majetku vymezeného v odstavci 2 podléhá úpravě, pokud v období 5 po sobě jdoucích kalendářních rocích, počínaje rokem, ve kterém byl majetek pořízen, (dále jen „období pro úpravu odpočtu daně“) dojde ke změně v nároku na odpočet daně v důsledku změny účelu použití tohoto majetku podle odstavce 3 nebo 4. (2) Úprava odpočtu daně se provede u odpočtu daně u hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c) nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem7d). Pro účely tohoto ustanovení se technické zhodnocení52) považuje za samostatný majetek. (3) Plátce je povinen provést úpravu odpočtu daně při změně použití majetku podle odstavce 2, pokud a) uplatnil nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 a použije jej pro účely, pro které je povinen odpočet daně krátit podle § 72 odst. 4 nebo nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1, nebo b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a použije jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1. (4) Plátce je oprávněn provést úpravu odpočtu daně při změně použití majetku podle odstavce 2, pokud a) neměl nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 1 a použije jej pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 nebo ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4, nebo b) uplatnil nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a použije jej pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2. (5) Částka úpravy odpočtu daně se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin a) daně na vstupu při pořízení majetku, který je předmětem úpravy odpočtu daně, b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke dni provedení úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně 1. ke dni pořízení majetku, pokud je úprava odpočtu daně prováděna poprvé, nebo 2. ke dni provedení předchozí úpravy odpočtu daně, a c) počtu roků zbývajících do konce období pro úpravu odpočtu daně, do počtu roků se započítává i rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. (6) Ukazatelem nároku na odpočet daně je a) číslo 0, pokud plátce nemá nárok na odpočet daně, b) číslo 1, pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné výši, nebo c) hodnota posledního vypočteného vypořádacího koeficientu, pokud je plátce povinen nárok na odpočet daně krátit. (7) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně podle odstavce 5 písm. b) je větší než 10 procentních bodů. (8) Za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2 dojde k uskutečnění dodání zboží nebo převodu nemovitostinemovitosti. (9) Pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2, který byl vytvořen vlastní činností a převeden do užívání, platí obdobně odstavce 1 až 8 s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek převeden do užívání, a následující čtyři kalendářní roky. Částka daně na vstupu u majetku vytvořeného vlastní činností se vypočítá podle § 37 z vlastních nákladů nebo reprodukční pořizovací ceny podle zvláštního právního předpisu2). (10) Pro úpravu odpočtu daně u pořízeného technického zhodnocení platí odstavce 1 až 9 obdobně s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém bylo technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání, a následující 4 kalendářní roky. Částka daně na vstupu u technického zhodnocení se stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých plnění. (11) Pro úpravu odpočtu daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnostiživnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnostiživnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení platí odstavce 1 až 10 obdobně s tím, že běh lhůty pro úpravu odpočtu daně se nepřerušuje. Období pro úpravu odpočtu daně se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným plátcem, od kterého plátce majetek nabyl, a následující 4 kalendářní roky. (12) Úpravu odpočtu daně podle odstavců 1 až 11 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém ke změně účelu použití došlo. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně. § 79 Vyrovnání odpočtu daně (1) Odpočet daně uplatněný ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 u majetku vymezeného v § 78 odst. 2 podléhá vyrovnání, pokud v období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než 10 procentních bodů. Rozdílem mezi vypořádacími koeficienty je rozdíl mezi vypořádacím koeficientem za některý ze 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, a vypořádacím koeficientem za rok, ve kterém byl majetek pořízen. (2) Částka vyrovnání odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin celkové výše daně na vstupu u majetku, který je předmětem vyrovnání odpočtu daně, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty. (3) Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně. Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně záporná, je plátce povinen provést vyrovnání odpočtu daně. (4) Pro odpočet daně uplatněný u majetku ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 v důsledku provedené úpravy odpočtu daně při změně účelu použití podle § 78 platí odstavce 1 až 3 obdobně s tím, že při výpočtu rozdílu mezi vypořádacími koeficienty se místo vypořádacího koeficientu za rok, ve kterém byl majetek pořízen, použije vypořádací koeficient za rok, ve kterém byla tato úprava odpočtu daně provedena. (5) Pro odpočet daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnostiživnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnostiživnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení platí obdobně odstavce 1 až 4 s tím, že běh lhůty pro vyrovnání odpočtu daně se nepřerušuje. Období pro vyrovnání odpočtu daně se vymezuje jako období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným plátcem, od kterého plátce majetek nabyl. (6) Vyrovnání odpočtu daně podle odstavců 1 až 5 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně. Díl 11 Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně § 80 Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit (1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu55) (dále jen „osoba požívající výsad a imunit“), rozumí: a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, c) zastupitelství mezinárodní organizace, d) člen diplomatické mise56) konzulárního úřadu57) nebo orgánu Evropských společenství58) se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku, f) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve společné domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí. (2) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou nákupu pohonných hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen „zaplacená daň“) se vrací: a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu, b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostínemovitostí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, a jeho rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok, d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok, e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostínemovitostí nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a jejím rodinným příslušníkům uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak. (3) U členů orgánu Evropských společenství uvedených v odstavci 1 písm. d), který má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok. (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového přiznání. Pokud cena včetně daně za zboží a služby poskytnuté v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostinemovitosti nacházející se v tuzemsku, ve které sídlí diplomatická mise nebo konzulární úřad, je vyšší než 100 000 Kč, zaplacená daň se vrátí, jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu samostatně potvrdí přiznání nároku na vrácení daně ve stejném rozsahu pro české diplomatické mise nebo konzulární úřady anebo v případě zvláštní mise a mezinárodní organizace, jestliže mezinárodní smlouva zakládá nárok na vrácení zaplacené daně. (5) Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu. (6) Nárok na vrácení daně se prokazuje dokladem, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi: a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) název, popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), i) výši ceny včetně daně celkem. (7) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci daně na tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové přiznání se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den po skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku. (8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59). (9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí. (10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání osoba požívající výsad a imunit takto: a) diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku, b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a), c) člen orgánu Evropských společenství se sídlem v tuzemsku, včetně jeho rodinných příslušníků, podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla orgánu Evropských společenství, d) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího sídla v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. e), včetně jeho rodinných příslušníků podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice, f) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c), včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro Prahu 1. (11) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud je podané daňové přiznání neúplné nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti daňového přiznání, správce daně vyzve osobu požívající výsad a imunit, aby ve lhůtě stanovené správcem daně vady nebo pochybnosti odstranila. Daň správce daně nevrátí, pokud nejsou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se podaného daňového přiznání. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (12) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 84. (13) Rozsah výsad vztahujících se k nákupu osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, počet těchto osobních automobilů a lhůta, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny úplatně či neúplatně na jinou osobu, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. (14) V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují množstevní limity pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, za kterých je u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně takto: a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k velikosti úřadu, b) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně v množství: 1. velvyslanec, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2 osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní automobil, c) osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak, d) u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku se vrací daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude osobní automobil zapůjčen, zastaven nebo převeden úplatně či neúplatně na jinou osobu; pokud je osobní automobil zcizen před uplynutím lhůty 24 měsíců, musí osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 vrácenou daň v plném rozsahu uhradit příslušnému finančnímu úřadu; daň nemusí být vrácena zpět příslušnému finančnímu úřadu pouze za podmínky, že osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 osobní automobil, u něhož byla daň vrácena nebo jehož pořízení bylo osvobozeno od daně, převede na jinou osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, e) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v České republice před uplynutím 24měsíční lhůty od registrace osobního automobilu a uplatnila nárok na vrácení daně nebo osvobození od daně při pořízení osobního automobilu, vrátí příslušnému finančnímu úřadu alikvotní podíl daně, který se váže na období chybějící do uplynutí 24měsíční lhůty, v případě prodeje osobního automobilu osobě, která není osobou požívající výsad a imunit podle odstavce 1. (15) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit rozumí také orgány Evropských společenství58). (16) Osobě uvedené v odstavci 15 se zaplacená daň vrací, pokud je cena včetně daně zaplacená za zdanitelné plnění uvedená na jednom dokladu vyšší než 4 000 Kč a tato osoba nakoupené zboží nebo služby použije výhradně pro svou úřední potřebu. (17) Osoba uvedená v odstavci 15 podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Ministerstva financí místně příslušnému správci daně podle jejího sídla v tuzemsku. Pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, je místně příslušný Finanční úřad pro Prahu 1. Zaplacená daň se vrátí do šesti měsíců od obdržení žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (18) Nárok na vrácení daně osobě uvedené v odstavci 15 se prokazuje dokladem s náležitostmi podle odstavce 6. (19) Pro stanovení maximální výše daně, která se vrací podle tohoto ustanovení, se započítává i výše daně, která by se uplatnila, kdyby plnění poskytnuté pro osobu požívající výsad a imunit nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 8. § 81 Vracení daně v rámci zahraniční pomoci (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci. (2) Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje59a), pokud podle pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity na úhradu daně. (3) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen „žadatel“), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro Prahu 1. (4) Žádost o vrácení daně musí být doložena a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, b) dokladem o zaplacení daně, c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná. (5) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), i) výši ceny včetně daně celkem. (6) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká. (7) Žadatel, který není plátcem, má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59). (8) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká. (9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (10) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona. § 82 Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, v němž má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku a neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69, plnění podle § 15, pokud jsou osobou povinnou přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto, a s výjimkou plnění podle § 17, je-li osoba registrovaná k dani v jiném členském státě prostřední osobou. (2) Nárok na vrácení daně může být osobou registrovanou k dani v jiném členském státě uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. (3) Nárok na vrácení daně vzniká dnem podání písemné žádosti na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě podává žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1. Žádost musí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady, s výjimkou zjednodušených daňových dokladů, nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které vystaví příslušný úřad ke správě daně se sídlem v jiném členském státě, v němž je žádající osoba registrována k dani, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1. (4) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59). (5) Na doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem na žádost osoby registrované k dani jiného členského státu je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), i) výši ceny včetně daně celkem. (6) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (7) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (8) Osobě registrované k dani v jiném členském státu, které vznikl nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. Daň se vrací na žádost žadatele v členském státě, v němž má žadatel sídlo, místo podnikání nebo provozovnu. Pokud je daň vrácena v členském státě, kde má žadatel sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, poplatky za převod vrácené daně hradí žadatel. (9) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku. § 83 Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží a poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu na území Evropského společenství, pokud neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69 a s výjimkou plnění podle § 15, pokud jsou povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto. (2) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronické služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronické služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 11 a 12. (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo podnikání, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. (4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. (5) Žádost musí zahraniční osoba a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady, s výjimkou zjednodušených daňových dokladů, nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1. (6) Zahraniční osoba má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59). (7) Na doklad o prodeji zboží nebo služby vystavený plátcem na žádost zahraniční osoby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést údaje stanovené v § 82 odst. 5. (8) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (10) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (11) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku. (12) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou: a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu, b) cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční osoby, c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby, d) telefonní poplatky, e) taxislužba, f) pohonné hmoty. § 84 Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která a) nemá místo pobytu na území Evropského společenství a místo jejího pobytu ve třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční fyzická osoba“). (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter, b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč, c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku. (3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) rozsah a předmět zdanitelného plnění, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) datum uskutečnění zdanitelného plnění, f) sazbu daně a základ daně, g) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), h) výši ceny včetně daně celkem. (4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží: a) uhlovodíková paliva a maziva, b) tabákové výrobky, c) alkoholické nápoje, d) potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21. (5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží, b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním orgánem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, c) zahraniční fyzická osoba doloží doklad o prodeji zboží vystavený plátcem, který se váže k vyváženému zboží, a potvrzený tiskopis o vývozu zboží podle písmene b). (6) Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit celnímu orgánu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu zboží a doklad o prodeji zboží. Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a splnění podmínek podle odstavce 2 celní orgán potvrdí po předložení zboží zahraniční fyzickou osobou, pokud údaje na dokladu o prodeji zboží souhlasí s údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží uvedené v tomto tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní orgán doklad o prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě. (7) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený celním orgánem, nebo b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží celním orgánem. (8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 27 odst. 1. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (9) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady uvedené v odstavci 7 prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. § 85 Vracení daně osobám se zdravotním postižením (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu zakoupeného v tuzemsku, a to i formou finančního pronájmu osobního automobilu. (2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na zakoupení osobního automobilu. (3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. V případě nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu osobního automobilu se vrací rovněž daň zaplacená za nájem nakoupeného osobního automobilu, přičemž celková výše vrácené daně činí nejvíce 100 000 Kč. Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího vrácení daně. (4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo b) při ukončení finančního pronájmu osobního automobilu ke dni převodu vlastnického práva na uživatele, pokud byl osobní automobil nakoupen formou finančního pronájmu osobního automobilu. (5) Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím lhůty podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2. (6) Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním postižením uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90. (7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a v případě nakoupeného osobního automobilu formou finančního pronájmu osobního automobilu nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce. (8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí podle odstavce 2, c) daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem. (10) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, místo podnikání nebo místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), i) výši ceny včetně daně celkem. § 86 Vracení daně ozbrojeným silám cizích států (1) Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží, služeb a staveb uplatnit a) ozbrojené síly vysílajícího státu60), který je členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy nebo Organizace Severoatlantické smlouvy, pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně, b) Ministerstvo obrany při pořizování zboží, služeb a staveb hrazených z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy. (2) Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9, nárok na vrácení daně nelze uplatnit. (3) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil a jejich civilní personál, b) zboží, služby nebo stavby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb a služeb souvisejících s provozem tohoto zboží nebo těchto staveb. (4) Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu. (5) Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí u Finančního úřadu pro Prahu 1. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí prostřednictvím Ministerstva obrany. (6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) mají pro účely tohoto ustanovení postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (7) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou „nákup hrazen z prostředků NATO“. (8) Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo zdanitelné plnění uskutečněno, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). (9) Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (10) Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na vrácení daně neměla nárok, je povinna tuto daň vrátit na účet Finančního úřadu pro Prahu 1, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila. § 87 Prodej zboží za ceny bez daně (1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství. (2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně. (5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel. (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti: a) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou, b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně, c) název, popřípadě označení prodávaného zboží, d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel, e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříkuživnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, f) doklad o tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný správcem daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů. (7) Za účelem posouzení bezúhonnostibezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu60a) výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, je-li navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (8) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízeníinsolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele. (9) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit. (10) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně. (11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel. (12) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení. (13) Povolení zaniká a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou, b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou, c) dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo d) dnem zániku živnostenského oprávnění. (14) Celní úřad povolení odejme, pokud a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu, b) držitel o to požádá, nebo c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení. HLAVA III ZVLÁŠTNÍ REŽIMY § 88 Zvláštní režim pro poskytnutí elektronických služeb (1) Zahraniční osoba povinná k dani, která nemá na území Evropského společenství provozovnu a která není v tuzemsku osobou povinnou přiznat a zaplatit daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. h) a povinnost přiznat a zaplatit daň nemá ani v jiném členském státě (dále jen „evidovaná osoba“), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud poskytne elektronickou službu osobě, která není osobou povinnou k dani a která má sídlo nebo místo pobytu na území Evropského společenství, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí všech elektronických služeb, na které lze uplatnit tento zvláštní režim. (2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) státem identifikace členský stát, který si evidovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu, b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10 odst. 10 místo plnění při poskytnutí elektronické služby. (3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu Brno I a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu, b) změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu, a c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti. (4) Oznámení podle odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí. (5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce. (6) Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést a) název, pod kterým podniká, b) adresu, c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek, d) prohlášení, že není plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném členském státě, a e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi. (7) Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad Brno I na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo. (8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu Brno I za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v hlášení. (9) Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést a) daňové evidenční číslo, b) celkovou částku za poskytnuté elektronické služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby, c) výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a d) celkovou výši daně za elektronické služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropského společenství. (10) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. Správce daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s hlášením a provedenou platbou daně. (11) Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu, b) evidovaná osoba správci daně oznámí, že již nebude poskytovat elektronické služby podle zvláštního režimu, c) zjistí, že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronické služby podle zvláštního režimu, nebo d) evidovaná osoba nesplňuje podmínky pro postup podle zvláštního režimu. (12) Jestliže správce daně odejme evidované osobě daňové evidenční číslo, evidovaná osoba není oprávněna postupovat podle zvláštního režimu. (13) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez zaručeného elektronického podpisuelektronického podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno oznámení podle odstavce 3. § 89 Zvláštní režim pro cestovní službu (1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu, b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba, c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu61) a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob. (3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. (4) Místo plnění při poskytnutí cestovní služby se stanoví podle § 9. (5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3 za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně. (7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropského společenství. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava. (8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. (9) Poskytovatel cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky. (10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu. (11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25), která se považuje za peněžní částku včetně daně. (12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, má za následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem. (14) Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na výstupu podle příslušné sazby daně, pokud všechny nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku. (15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území Evropského společenství a na území Evropského společenství. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně. § 90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud jí náleží odměna. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství a) osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) jiným plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně podle § 62 nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo c) jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim. (3) Pokud podle odstavce 2 písm. c) je dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jiným obchodníkem z jiného členského státu, předmětem daně s použitím zvláštního režimu v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, není pořízení tohoto zboží z jiného členského státu předmětem daně v tuzemsku. (4) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává. (5) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. (6) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (7) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 4. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. (8) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. (9) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. (10) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. (11) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) u uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (12) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně. (13) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (14) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky, pokud zákon nestanoví jinak. (15) Pokud obchodník uplatňuje daň při a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží, b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, c) dodání uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň. § 91 Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a zvláštního právního předpisu62) individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje. § 92 Zvláštní režim pro investiční zlato (1) Investičním zlatem se rozumí a) zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin, b) zlaté mince, které 1. mají ryzost nejméně 900 tisícin, 2. byly vyraženy po roce 1800, 3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a 4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %. (2) Česká národní bankabanka uveřejní ve Věstníku České národní bankybanky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b). (3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato, b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu. (4) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání zlata. (5) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě. (6) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5. (7) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5, b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata. (8) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato. § 92a Zvláštní režim pro dodávání zlata (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu, b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5. (2) Při dodání zlata s místem plnění v tuzemsku plátcem jinému plátci, osobě registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě povinné k dani s výjimkou vývozu a dodání zlata do jiného členského státu, jsou povinny přiznat daň osoby, kterým je zlato dodáno. (3) Plátce, který dodává zlato osobám podle odstavce 2, je povinen správci daně oznámit první dodání zlata každé osobě nejpozději do dne prvního dodání této osobě. (4) Plátce, který dodává zlato osobám podle odstavce 2, je povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění. (5) Daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který dodává zlato, b) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zlato, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je zlato dodáno, d) daňové identifikační číslo plátce, kterému je zlato dodáno, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění včetně váhy a ryzosti zlata, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) sdělení, že výše daně je povinna doplnit a přiznat osoba, které je zlato dodáno. (6) Osoby podle odstavce 2, kterým je zlato dodáno, jsou povinny doplnit na obdrženém daňovém dokladu výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Za správnost vypočtené daně odpovídají tyto osoby. (7) Osoby podle odstavce 2, kterým je zlato dodáno, jsou povinny přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (8) Zvláštní režim se nepoužije při dodání zlata České národní bancebance. HLAVA IV SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU § 93 Správa daně (1) Při správě daně a při řízení o věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle právního předpisu upravujícího správu daní59), pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Při správě daně celními orgány při dovozu a vývozu zboží se postupuje podle právních předpisů upravujících správu cla. § 93a Místní příslušnost (1) Místní příslušnost správce daně u skupiny se řídí místem sídla, místem podnikání nebo provozovny jejího zastupujícího člena. (2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s výjimkou osoby evidované podle § 88, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1. (3) Pro osobu povinnou k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst. 17, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny. § 94 Plátci (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 1, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci. (2) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která a) uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jejíž obrat dosahovaný samostatně mimo sdružení v součtu s obratem dosahovaným společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení překročí obrat stanovený v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve; nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 2, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci, b) uskutečňuje zdanitelná plnění společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci toho účastníka sdružení, který se stal plátcem jako první, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, c) uzavře smlouvu o sdružení10) nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, stává se plátcem dnem uzavření této smlouvy. (3) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), a osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, se stává plátcem dnem nabytí majetku. (4) Osoby povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, nebo v jiném členském státě, na které při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64) přechází nebo je převáděno jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo družstvo byly plátcem, se stávají plátci dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu podle zvláštního právního předpisu64) nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem. (5) Osoba povinná k dani, která jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti, se stává plátcem ke dni následujícímu po dni úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení se dědic, kterému je majetek vydáván a který pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti, stává plátcem ke dni následujícímu po dni vydání majetku. (6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku, se stává plátcem dnem, kdy hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce převýší částku 326 000 Kč. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň z pořízeného zboží, jehož hodnotou překročí uvedenou částku. (7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje v tuzemsku z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává plátcem dnem prvního pořízení tohoto zboží. (8) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, které jsou poskytnuty služby podle § 15 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51, se stává plátcem dnem poskytnutí uvedených služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služeb poskytnutých tento den. (9) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, které jsou poskytnuty služby nebo dodáno zboží podle § 15 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí služby nebo dodání zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň ze zboží dodaného v tento den. (10) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku mimo dovozu zboží, se stávají plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud jsou osobou povinnou přiznat a zaplatit daň. Pokud tyto osoby uskuteční plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou plnění podle § 69, stávají se plátcem dnem prvního uskutečnění tohoto plnění. (11) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, které založí v tuzemsku provozovnu, se stávají plátcem dnem vzniku provozovny, s výjimkou, kdy tyto osoby uskutečňují prostřednictvím provozovny v tuzemsku pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (12) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu v tuzemsku, včetně nového dopravního prostředku a zboží, které je předmětem spotřební daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci třístranného obchodu podle § 17, se stávají plátcem dnem prvního pořízení zboží. (13) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, kterým je dodáno zlato podle § 92a, s místem plnění v tuzemsku, se stávají plátcem dnem uskutečnění dodání tohoto zlata. (14) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží podle § 18 do tuzemska, které v běžném kalendářním roce přesáhne částku 1 140 000 Kč, se stává plátcem dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně, podle § 18 do tuzemska, se stává plátcem dnem prvního dodání tohoto zboží. (15) Osoba povinná k dani, která dobrovolně podá přihlášku k registraci podle § 95 odst. 7 nebo 8, se stává plátcem dnem účinnosti uvedeným na rozhodnutí o registraci. (16) Osoba identifikovaná k dani podle § 96, která začne uskutečňovat ekonomickou činnost, se stává plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti. (17) Osoba povinná k dani, která je členem skupiny, a v rozsahu, v jakém se její část nestala součástí skupiny podle § 5a uskuteční zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dovozu zboží nebo plnění podle § 69, s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň. § 95 Registrace plátce (1) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 1, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit. (2) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem a) podle § 94 odst. 2 písm. a), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit, b) podle § 94 odst. 2 písm. b), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy se o registraci jiného účastníka dozvěděla, nebo c) podle § 94 odst. 2 písm. c), je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy, a je povinna o svém podání přihlášky k registraci informovat ostatní účastníky sdružení. (3) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 3, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne nabytí majetku. (4) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 4, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která je plátcem, a při změně právní formy nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, je povinna do 15 dnů ode dne zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku oznámit změnu správci daně, který ji vyznačí na rozhodnutí o registraci. (5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti a není plátcem, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne úmrtí plátce, pokud při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce nepostupovala podle § 74 odst. 6. Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je vydáván majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti a není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne vydání majetku, pokud neuplatnil postup podle § 74 odst. 6. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66). (6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, které se stávají plátcem podle § 94 odst. 6 až 14, jsou povinny podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stanou plátcem. (7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která je osvobozena od uplatňování daně podle § 6, je oprávněna podat přihlášku k registraci kdykoliv. (8) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které budou uskutečňovat v tuzemsku plnění s nárokem na odpočet daně, jsou oprávněny podat přihlášku k registraci nejpozději ke dni prvního uskutečnění tohoto plnění. (9) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 16, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zahájení ekonomické činnosti. (10) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce a není oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud tato osoba začne uskutečňovat zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci podle odstavce 1, pokud její celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6 odst. 1. Jestliže se osoba povinná k dani rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56, může podat přihlášku k registraci kdykoliv. (11) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 17, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stane plátcem. § 95a Skupinová registrace (1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a. (2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci. (3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti. (4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny. (5) Člen skupiny se v případě zrušení skupiny nebo vystoupení ze skupiny stává plátcem následujícím dnem po ukončení jeho členství ve skupině. (6) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani. (7) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (8) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (9) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 1. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena. § 96 Osoby identifikované k dani (1) Právnická osoba, která není osobou povinnou k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a celková hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč, se stává osobou identifikovanou k dani dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. (2) Právnická osoba, která není osobou povinnou k dani, která v tuzemsku pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává osobou identifikovanou k dani dnem prvního dodání tohoto zboží. (3) Právnická osoba, která není osobou povinnou k dani, která v tuzemsku pořizuje zboží z jiného členského státu, která podá přihlášku k registraci, i když hodnota pořízeného zboží nepřekročí částku uvedenou v odstavci 1, se stává osobou identifikovanou k dani k datu účinnosti rozhodnutí o registraci. § 97 Registrace osoby identifikované k dani (1) Osoba identifikovaná k dani je povinna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení částky 326 000 Kč. Pořizuje-li z jiného členského státu nový dopravní prostředek a zboží podléhající spotřební dani, je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží. (2) Právnická osoba, která není osobou povinnou k dani, která pořizuje zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě, je oprávněna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci kdykoliv. § 98 Náhrada za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti (1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo podle § 95 odst. 2 písm. a), je povinna uhradit správci daně částku ve výši 10 % z celkového souhrnu úplat za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která uskutečnila bez daně, a z hodnoty zboží, které pořídila z jiného členského státu neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně. (2) Rozhodnutí o uložení náhrady musí být odůvodněno a včas podané odvolání má odkladné účinky. Platba uvedené částky se považuje za příjem daně podle tohoto zákona. § 99 Zdaňovací období (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč. (2) Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (3) Plátce, jehož zdaňovacím obdobím je podle odstavce 1 kalendářní čtvrtletí a jehož obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl částky alespoň 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc, pokud tuto změnu oznámí správci daně nejpozději do 31. ledna příslušného roku. (4) Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze součtu obratu dosaženého všemi účastníky v rámci sdružení a obratu plátce dosaženého mimo sdružení. (5) Při přeměně společnosti fúzí se zdaňovací období zúčastněných společností nebo družstev stanoví ze součtu obratů zúčastněných společností nebo družstev. Při přeměně společnosti nebo družstva rozdělením se zdaňovací období nově založených nástupnických společností nebo družstev, popřípadě nástupnických společností nebo družstev při rozdělení sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé nástupnické společnosti obrat zanikající společnosti nebo družstva v poměru, v jakém na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti nebo družstva. Při převodu jmění na společníka se zdaňovací období stanoví z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka. (6) Pokud není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se zdaňovací období podle odstavce 1 nebo 2 z předpokládaného ročního obratu v běžném roce. (7) Prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem. (8) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 3 ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je možné provést od počátku kalendářního roku, pokud ji plátce do 31. ledna toho roku oznámí správci daně. Nedojde-li ke změně zdaňovacího období podle odstavce 1 nebo 2, zdaňovací období plátce se v následujících letech nemění, dokud plátce neoznámí změnu podle odstavce 3. (9) Zdaňovacím obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní čtvrtletí. (10) Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani místo podnikání je kalendářní čtvrtletí. (11) Při rozhodnutí o úpadku končí probíhající zdaňovací období dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období plátce začíná dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pro období po dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, ve kterém probíhá insolvenční řízeníinsolvenční řízení, je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc. Dojde-li k ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, končí zdaňovací období dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, a následující zdaňovací období začíná dnem následujícím po dni, ve kterém došlo k ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení. Po ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení je do konce kalendářního roku zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc a pro následující kalendářní rok se určí zdaňovací období podle odstavců 1 až 3. (12) Při prohlášení konkurzu končí probíhající zdaňovací období dnem, který předchází dni prohlášení konkurzu. Další zdaňovací období plátce začíná dnem prohlášení konkurzu a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém byl prohlášen konkurz. Pro další období se považuje za zdaňovací období plátce kalendářní měsíc. Při zrušení konkurzu končí zdaňovací období dnem předcházejícím dni zrušení konkurzu, a pokud registrace plátce trvá, začíná zdaňovací období dnem zrušení konkurzu a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém byl konkurz zrušen. Do konce kalendářního roku, ve kterém byl konkurz zrušen, je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc a v následujícím kalendářním roce se zdaňovací období určí podle odstavců 1 až 3. § 100 Evidence pro daňové účely (1) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v takovém členění, aby sestavil daňové přiznání, a jestliže uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby sestavil souhrnné hlášení. (2) Plátce je povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která jsou osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce, který nemá povinnost vést účetnictví nebo účetnictví nevede dobrovolně, je povinen vést evidenci obchodního majetku. (3) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně podle odstavců 1 a 2 za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Evidenci vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky. (4) Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, a osoba identifikovaná k dani jsou povinni vést evidenci o hodnotě pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států. (5) Člen skupiny je povinen vést evidenci plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny. § 101 Daňové přiznání a splatnost daně (1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 2066a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. (2) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období. (3) Plátce, který jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračovala po zemřelém plátci v živnostiživnosti, povinna podat poslední daňové přiznání ke dni ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (4) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni předcházejícímu dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce. (5) Plátce, který jako určený účastník sdružení10) vede evidenci pro daňové účely za sdružení podle § 100 odst. 3, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti. (6) Osoba identifikovaná k dani je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost, podat daňové přiznání. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (7) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani místo podnikání je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla daňová povinnost, podat daňové přiznání. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (8) Osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. k), je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém povinnost přiznat a zaplatit daň vznikla. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. § 102 Souhrnné hlášení (1) Plátce, který uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, je povinen podat souhrnné hlášení o dodání zboží do jiného členského státu na tiskopisu vydaném Ministerstvem financí (dále jen „souhrnné hlášení“). V souhrnném hlášení uvede také přemístění obchodního majetku pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností do jiného členského státu, a pokud je prostřední osobou při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle § 17, také dodání zboží kupujícímu. Údaje o hodnotě dodaného zboží se uvádějí v české měně. (2) Souhrnné hlášení za sdružení10) podává určený účastník sdružení, který podává daňové přiznání za sdružení. (3) Souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí podává plátce do 25 dnů po skončení kalendářního čtvrtletí, a to současně s daňovým přiznáním. (4) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen do 15 dnů od data zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení. (5) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení prověří, případné nejasnosti odstraní a údaje využije při stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce. § 103 zrušen § 104 Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období (1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří. (2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle zákona upravujícího správu daní68) z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. (3) Postup podle odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který byl povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce. (4) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 a 2 obdobně. § 105 Vracení nadměrného odpočtu (1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek69), vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle zvláštního právního předpisu69). (2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňového nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. (3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle zákona upravujícího správu daní68) od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. (4) Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč. § 106 Zrušení registrace (1) O zrušení registrace může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného v rozhodnutí o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč a pokud celková hodnota zboží pořízeného z jiného členského státu nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato hodnota nebyla překročena ani v roce minulém, pokud tento zákon nestanoví jinak. (2) Plátci podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci 1, nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání majetku. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu za plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem. (3) Plátce podle § 94 odst. 3, 4 a 5 však může požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stal plátcem, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč. (4) Pokud plátce žádá o zrušení registrace, je povinen prokázat, že existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1. (5) Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen postupovat podle § 74 odst. 5. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnostiživnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v živnostiživnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po zemřelém plátci v živnostiživnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle § 74 odst. 5. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydán dědici, který pokračuje v živnostiživnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66). (6) Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5, pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně se postupuje i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, nebo v případě, kdy dojde ke zrušení registrace právnické osoby, která je plátcem a byla založená jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku nebo osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci. (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, nebo c) plátce přestane být osobou povinnou k dani. (8) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 7 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace. (9) Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani místo podnikání, pokud tento plátce v předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. § 106a Zrušení a změna skupinové registrace (1) Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o zrušení registrace nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (2) Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o vystoupení člena ze skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (3) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data, kdy se stal členem skupiny. (4) Pokud skupina nesplňuje podmínky stanovené v § 5a, je povinna oznámit tuto skutečnost správci daně do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že nesplňuje podmínky stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (5) Pokud člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a, je skupina povinna oznámit tuto skutečnost do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (6) Správce daně je oprávněn zrušit registraci skupiny k 31. prosinci kalendářního roku, pokud skupina neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona. (7) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. (8) Zrušení registrace podle tohoto ustanovení a zrušení členství osoby ve skupině se nepovažují za zrušení registrace s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 6. § 107 Zrušení registrace osoby identifikované k dani (1) Osoba identifikovaná k dani může po uplynutí 2 kalendářních roků ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci počítaných od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, požádat o zrušení registrace, pokud hodnota pořízeného zboží v běžném roce nepřekročila částku 326 000 Kč bez daně a pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím. (2) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani nejdříve po uplynutí 2 kalendářních roků ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci počítaných od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, pokud jí za poslední 2 kalendářní roky nevznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. (3) Pokud osoba registrovaná jako osoba identifikovaná k dani zahájí ekonomickou činnost, správce daně zruší její registraci jako osoby identifikované k dani k datu předcházejícímu dni nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci plátce. (4) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani ke dni vzniku jejího členství ve skupině. § 108 Osoby povinné přiznat a zaplatit daň (1) Přiznat a zaplatit daň správci daně jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, popř. převod nemovitostinemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou dodání zlata podle § 92a a s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce, kterému je poskytována služba podle § 15 odst. 1 nebo 4, c) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je dodáváno zboží nebo poskytována služba podle § 15 odst. 2 a 3, d) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, e) kupující, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, kterému je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17, f) osoba, v jejíž prospěch je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23, g) osoba, v jejíž prospěch je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska, h) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace, i) plátce, kterému je dodáno zlato podle § 92a, j) osoba, která není plátcem, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, k) osoba, která uvede daň na dokladu. (2) Osoby povinné přiznat a zaplatit daň mají procesní postavení daňového subjektu. (3) Osoba určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zajistit daň a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně příslušného správce daně. Tato osoba je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního majetku plátce. § 109 zrušen § 110 Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu, odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České republiky, a) provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů, případně přeřadit zboží nebo služby ze základní do snížené sazby daně a naopak, b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši. ČÁST DRUHÁ PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 111 Přechodná ustanovení 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. 2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy. 3. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle tohoto zákona. 4. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů. 5. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99. 6. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice a pomlčka se nahrazují kódem „CZ“. Daňový subjekt je povinen uvádět takto změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci. 7. Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona. 8. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003. 9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce, který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31. prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem stanoveným podle § 76 tohoto zákona. 10. Při vypořádání nároku na odpočet daně od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20 dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Vypořádání za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového přiznání za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných zdanitelných plnění za již vypořádané období podle předchozí věty plátce postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve zdaňovacích obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004. 11. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž byly do tohoto dne poskytnuty zálohy na zdanitelná plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce daně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Záloha zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona a budou zdanitelnými plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen přiznat a zaplatit daň, povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata po nabytí účinnosti tohoto zákona. Částka zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. 12. Pro smlouvy o finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět smlouvy byl předán do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí příslušná ustanovení zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do dne předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona. 13. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě se může zaregistrovat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud bude uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku. 14. U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím členském státě propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska, se postupuje jako při dovozu zboží. 15. U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz, tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do jiného členského státu, se postupuje jako při vývozu zboží. 16. Ustanovení § 36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované obaly vykoupené po 30. dubnu 2004. 17. zrušen zákonem č. 377/2005 Sb. 18. Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 neplatí podmínka, že hodnota dodaného zboží do jiného členského státu nebyla překročena v předcházejícím kalendářním roce. 19. Rozhodnutí o záznamní povinnosti vydané správci daně podle § 18 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona. 20. U převodu nemovitostinemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do 30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy. 21. U zboží, které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy před účinností tohoto zákona, a propuštěno do příslušných celních režimů, se postupuje při uplatnění daně po účinnosti tohoto zákona podle celních předpisů. 22. U programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací daň podle § 81 až do ukončení těchto programů. 23. Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu vývozu a jeho výstup do jiného členského státu po účinnosti tohoto zákona nebude potvrzen celním orgánem, prokazuje plátce splnění podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky. § 112 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. 2. Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb. 3. Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. § 113 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst. 3, § 73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005. Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží| Název zboží ---|--- 01-05, 07-23, 25| \\- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním předpisem70)) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny a přísady, obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle používané jako doplněk nebo náhražka potravin; voda. Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203-2208 06| Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a dekorativní listoví. 28-30, 40, 48, 56, 61, 62| \\- Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní péči, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely. 4818, 6111, 6209| \\- Dětské pleny. 49| \\- Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě. 01 - 96| \\- Zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů71), včetně náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma zboží kapitoly 24. 48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91| \\- Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to: \\- Braille papír \\- Bílé hole pro nevidomé a částečně vidící osoby \\- Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby \\- Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob upoutaných na vozíku \\- Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou \\- Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby \\- Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu \\- Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma \\- Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami \\- Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami \\- Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby \\- Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby \\- Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby \\- Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby \\- Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby \\- Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. 94| \\- Dětské sedačky do automobilů. 4401| \\- Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných tvarech, dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů. Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2007. Snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně číselnému kódu Harmonizovaného systému a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části přílohy. Novinami se pro účely tohoto zákona rozumí deníky a zpravodajské periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů. Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam služeb podléhajících snížené sazbě SKP| Popis služby ---|--- | Opravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. 35.43.92| Opravy invalidních vozíků. 41| Shromažďování, úprava a rozvod vody. 55| Ubytovací služby. 60| Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel; doprava visutými lanovkami a lyžařskými vleky. 61| Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. 62| Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. 74.70.12| Služby mytí oken prováděné v domácnostech. 74.70.13| Služby tradičního čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech. 85.1| Zdravotní péče, pokud není osvobozena od daně podle § 58. 85.3| Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59. 85.3| Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany. 90.01| Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi. 90.02.11| Sběr a přeprava komunálního odpadu. 92| Vstupné na koncerty, filmová a divadelní představení, ohňostroje, výstavy, vyhlídkové věže, do zábavných parků, cirkusů, muzeí, zoologických a botanických zahrad, historických objektů a na podobné kulturní události; vstupné na sportovní události; použití sportovních zařízení krytých i nekrytých ke sportovním činnostem; použití rekreačních parků a pláží. 92.3| Činnosti samostatných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít. 93.03| Pohřebnictví a související služby, včetně dodání zboží přímo souvisejícího s poskytováním těchto služeb. 93.04| Služby posiloven a kondičního cvičení, provoz saun, tureckých a parních lázní. 95| Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany. Pro uplatnění snížené sazby daně se používá Standardní klasifikace produkce platná k 1. lednu 2003. Pravidelnou hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob po stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou. Za úklidové práce v domácnosti se pro účely tohoto zákona považuje úklid v bytě nebo rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k bydlení. Za úklidové práce v domácnosti se považuje také úklid společných prostor bytového domu. Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů v platném znění. Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani - Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. - Dodání nového zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v nezměněném stavu. - Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64. - Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v kódu SKP 60. - Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61. - Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava uvedená v kódu SKP 62. - Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63. - Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v kódu SKP 63. - Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74. - Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74. - Služby prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen uvedené v kódu SKP 55 - Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona jiné než osvobozené od daně podle § 53 zákona. - Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu. Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží| Název zboží ---|--- A) Umělecká díla| 5805| \\- Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích. 6304| \\- Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích. 9701| \\- Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla, zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů a výkresů pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty, divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí. 9702| \\- Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem. 9703| \\- Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního zástupce. B) Sběratelské předměty| 9704| \\- Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo. 9705| \\- Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického, mineralogického, anatomického historického, archeologického, paleontologického, etnografického nebo numismatického zájmu. C) Starožitnosti| 9706| \\- Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty, pokud jsou starší 100 let. * * * 1. Zákon č. 635/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o správních poplatcích, nabyl účinnosti třicátý den po jeho vyhlášení (16. ledna 2005), s výjimkou části desáté, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2005. 2. Zákon č. 669/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005. 3. Zákon č. 124/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (30. března 2005). 4. Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů (zákon o registračních pokladnách), nabyl účinnosti dnem 1. července 2005, s výjimkou části čtvrté, která nabyla účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. června 2005). 5. Zákon č. 217/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. června 2005). 6. Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (29. září 2005), s výjimkou ustanovení části třicáté první, které nabylo účinnosti prvního dne měsíce následujícího po jeho vyhlášení (1. října 2005). 7. Zákon č. 441/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (10. listopadu 2005). 8. Zákon č. 545/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl tento zákon vyhlášen (1. ledna 2006). 9. Zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, nabyl účinnosti dnem 1. července 2006, s výjimkou ustanovení čl. XVII bodu 1, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007, s výjimkou čl. XVII bodu 2, který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2006. 10. Zákon č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (29. května 2006). 11. Zákon č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, a o změně zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (30. června 2006). 12. Zákon č. 172/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. srpna 2007). 13. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. 14. Zákon č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (31. října 2007). 15. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnost dnem 1. ledna 2008. 16. Zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2008. 17. Zákon č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, nabyl účinnosti dnem 1. července 2008. 18. Zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. 1) Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice 2006/98/ES a směrnice 2006/138/ES. 2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb. 4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb. 4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5) § 476 obchodního zákoníku. 6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7) § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. 7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7c) § 26 až § 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 8) § 61 a 233 obchodního zákoníku. 9) § 61 a 259 obchodního zákoníku. 10) § 829 a násl. občanského zákoníku. 10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. 11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů. 12) § 114 a násl. obchodního zákoníku. 13) § 227 a násl. obchodního zákoníku. 14) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. 15) § 409 a násl. obchodního zákoníku. 16) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. 19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 20) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. 21) Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací. 23) § 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 24) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. 25) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 26) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 27a) § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 27) Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. 27b) § 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb. 47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 27c) § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb. 27d) Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. 27e) § 38 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. 27f) § 42 a 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 27g) § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 340/2006 Sb. 27h) § 4 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 70/2007 Sb. 28) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb. 29) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. 30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. 31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. 32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb. 34) § 682 obchodního zákoníku. 35) § 692 obchodního zákoníku. 36) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 37) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. 38) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 39) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. 40) § 118 a 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 42) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). 43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. 44) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 44a) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 44b) Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. 44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb. 44e) Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví, které další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. 44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam. 44g) Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů. 45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. 46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. 48) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. 48a) § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 49) Nařízení Rady č. 918/83 (EHS) ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů. 49a) Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 49b) § 16 odst. 4 písm. f) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. 51) § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 52) § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb. 53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb. 63) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. 64) § 69 a násl., § 254 a násl. obchodního zákoníku. 54) § 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 55) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu. 56) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. 57) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích. 58) Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství. 59) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 59a) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů. 60) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky. 60a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. 61) Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 62) § 39 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku. 66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92. 68) § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 69) § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. 71) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých dalších zákonů. Nařízení vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na implantabilní zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
Nařízení vlády č. 83/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 83/2009 Sb. Nařízení vlády o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování přímých podpor, některých podpor v rámci společné organizace trhu s vínem a některých podpor Programu rozvoje venkova, a o změně některých souvisejících nařízení vlády Vyhlášeno 30. 3. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 25/2009 * ČÁST DRUHÁ - Změna nařízení vlády o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem (§ 9 — § 9) * ČÁST TŘETÍ - Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za cukr pěstitelům cukrové řepy (§ 10 — § 10) * ČÁST ČTVRTÁ - Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu (§ 11 — § 11) * ČÁST PÁTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě (§ 12 — § 12) * ČÁST ŠESTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření (§ 13 — § 13) * ČÁST OSMÁ - Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy (§ 15 — § 15) * ČÁST DEVÁTÁ - Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za rajčata určená ke zpracování (§ 16 — § 16) * ČÁST DESÁTÁ - Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích (§ 17 — § 17) * ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na lesnicko-environmentální opatření (§ 18 — § 18) * ČÁST DVANÁCTÁ - PŘECHODNÉ USTANOVENÍ (§ 19 — § 19) * ČÁST TŘINÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 20 — § 20) Aktuální znění od 1. 1. 2015 (179/2014 Sb.) 83 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 23. března 2009 o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování přímých podpor, některých podpor v rámci společné organizace trhu s vínem a některých podpor Programu rozvoje venkova, a o změně některých souvisejících nařízení vlády Vláda nařizuje podle § 2b odst. 2 a § 2c odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 317/2004 Sb. a zákona č. 441/2005 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb.: ČÁST DRUHÁ Změna nařízení vlády o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem § 9 V nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb., nařízení vlády č. 33/2007 Sb. a nařízení vlády č. 320/2008 Sb., se § 4 včetně poznámek pod čarou č. 11 až 14 zrušuje. ČÁST TŘETÍ Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za cukr pěstitelům cukrové řepy § 10 Nařízení vlády č. 45/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za cukr pěstitelům cukrové řepy, ve znění nařízení vlády č. 310/2007 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 3 se za slovo „podnikatele5c),“ vkládají slova „popřípadě za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství, upravujícím podporu pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova5d),“. Poznámka pod čarou č. 5d zní: „5d) Čl. 23 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), v platném znění.“. 2. V § 4 se odstavce 5 a 6 zrušují. ČÁST ČTVRTÁ Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu § 11 Nařízení vlády č. 47/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu, se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 2 se doplňují slova „Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003.“. 2. V § 6 se odstavce 4 až 8 včetně poznámek pod čarou č. 15 až 20 zrušují. ČÁST PÁTÁ Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě § 12 Nařízení vlády č. 75/2007 Sb., o podmínkách poskytování plateb za přírodní znevýhodnění v horských oblastech, oblastech s jinými znevýhodněními a v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě, ve znění nařízení vlády č. 113/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odstavec 1 zní: „(1) Fond poskytne platbu v měně České republiky; sazba platby podle odstavce 2 se přepočte podle směnného kurzu, který je uveřejněn v prvním Úředním věstníku Evropské unie vydaném v kalendářním roce, za který se platba poskytuje, a který je uveden k datu, které je nejblíže začátku tohoto kalendářního roku.“. 2. § 11 se včetně poznámek pod čarou č. 19 a 20 zrušuje. 3. V § 12 odstavec 1 zní: „(1) Žadatel platbu poskytnutou v méně příznivé oblasti vrátí, jestliže v příslušném kalendářním roce porušil alespoň jednu z podmínek vedoucích k neposkytnutí platby podle § 10 odst. 1.“. 4. V § 12 odst. 2 se slova „, § 11 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. a) nebo § 11 odst. 2 písm. b)“ zrušují. 5. V § 12 odst. 3 se na konci písmene a) doplňuje slovo „nebo“ a písmeno b) se zrušuje. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno b). 6. V § 12 odst. 4 se slova „, § 11 odst. 3, § 11 odst. 4 písm. a) nebo § 11 odst. 4 písm. b)“ zrušují. ČÁST ŠESTÁ Změna nařízení vlády o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření § 13 V nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, se § 18 včetně poznámek pod čarou č. 39 a 40 zrušuje. ČÁST OSMÁ Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy § 15 Nařízení vlády č. 239/2007 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy, ve znění nařízení vlády č. 148/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odstavec 5 zní: „(5) Fond poskytne dotaci v měně České republiky; sazba dotace podle odstavce 1 se přepočte podle směnného kurzu, který je uveřejněn v prvním Úředním věstníku Evropské unie vydaném v kalendářním roce, za který se platba poskytuje, a který je uveden k datu, které je nejblíže začátku tohoto kalendářního roku.“. 2. V § 7 se odstavce 6 a 7 včetně poznámek pod čarou č. 16 a 17 zrušují. ČÁST DEVÁTÁ Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za rajčata určená ke zpracování § 16 V § 4 nařízení vlády č. 95/2008 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování oddělené platby za rajčata určená ke zpracování, se odstavec 5 zrušuje. ČÁST DESÁTÁ Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích § 17 V § 8 nařízení vlády č. 147/2008 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích, se odstavce 4 a 5 včetně poznámek pod čarou č. 17 a 18 zrušují. ČÁST JEDENÁCTÁ Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na lesnicko-environmentální opatření § 18 V § 9 nařízení vlády č. 53/2009 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na lesnicko-environmentální opatření, se odstavce 4 a 5 včetně poznámek pod čarou č. 17 a 18 zrušují. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 4. ČÁST DVANÁCTÁ PŘECHODNÉ USTANOVENÍ § 19 Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vlády se posuzují podle dosavadních právních předpisů. ČÁST TŘINÁCTÁ ÚČINNOST § 20 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr zemědělství: Mgr. Gandalovič v. r.
Nařízení vlády č. 82/2009 Sb.
Nařízení vlády č. 82/2009 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 3. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 25/2009 * Čl. I - Nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb., nařízení vlády č. 33/2007 Sb. a nařízení vlády č. 320/2008 Sb., se mění takto: * Čl. II - Přechodná ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 1. 4. 2009 82 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 23. března 2009, kterým se mění nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění pozdějších předpisů Vláda nařizuje podle § 2b odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb. a zákona č. 441/2005 Sb.: Čl. I Nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb., nařízení vlády č. 33/2007 Sb. a nařízení vlády č. 320/2008 Sb., se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňují slova: „Nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění. Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003.“. 2. V § 2 odst. 3 se slova „v příloze tohoto nařízení“ nahrazují slovy „v příloze č. 1 k tomuto nařízení“. 3. Za § 4 se vkládají nové § 5 až 8e, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 15 až 24 znějí: „§ 5 Restrukturalizace a přeměna vinic (1) Žádost o podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle předpisů Evropských společenství1) podává pěstitel Fondu na jím vydaném formuláři. (2) Podporu lze poskytnout na tato opatření: a) změna odrůdové skladby vinice, b) přesun vinice do svahu, c) snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné, d) ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému zvěří, nebo e) ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému ptactvem. (3) Žádost se podává pouze na opatření dokončená v průběhu 12 měsíců před termínem podání žádosti. (4) Půdní blok nebo jeho díl musí být evidován v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů na žadatele jako vinice v souladu s registrem vinic15). (5) Žadatel musí dodržet podmínky uvedené v § 3 odst. 2. (6) Žádost se podává Fondu nejpozději do a) 28\\. února běžného kalendářního roku, pokud se týká opatření podle odstavce 2 písm. e), b) 30\\. dubna běžného kalendářního roku, pokud se týká opatření podle odstavce 2 písm. a) až d). (7) Podporu na restukturalizaci a přeměnu vinic lze poskytnout žadateli, který za 3 hospodářské roky předcházející podání žádosti podal prohlášení o sklizni nebo prohlášení o produkci a prohlášení o zásobách podle zákona o vinohradnictví a vinařství16), pokud k tomu měl zákonnou povinnost. (8) Fond jednotlivé žádosti podle § 6 až 8b vyhodnotí samostatně podle jednotlivých půdních bloků nebo jejich dílů. § 6 Změna odrůdové skladby vinice (1) Podpora na opatření změna odrůdové skladby vinice se vyplácí na celý půdní blok nebo jeho díl17), pokud a) restrukturalizovaná část vinice má nejméně 50 % keřů révy vinné starších 10 let k roku podání žádosti, b) výměra osázené plochy nebo součet plochy takto restrukturalizovaných vinic žadatele v daném hospodářském roce neklesne pod 0,2 ha, c) nová vinice se osází jinou odrůdou než odrůdou na restrukturalizované části vinice, d) výsadba se provede odrůdou uznanou v České republice nebo v jiném členském státě Evropských společenství při počtu keřů nejméně 3 000 ks na 1 ha; v případě přesunu vinice do svahu při počtu keřů nejméně 2 500 ks na 1 ha. (2) V žádosti pěstitel uvede a) registrační číslo vinice, ze které pocházejí práva na opětovnou výsadbu, b) číslo půdního bloku nebo jeho dílu s kulturou vinice, na kterém byla vysazena nová vinice, c) výměru nově vysazené vinice, d) odrůdovou skladbu nově vysazené vinice, e) datum dokončení změny odrůdové skladby vinice. § 7 Přesun vinice do svahu (1) Podpora na opatření přesun vinice do svahu se vyplácí na celý půdní blok nebo jeho díl17), pokud a) restrukturalizovaná část vinice má nejméně 50 % keřů révy vinné starších 5 let k roku podání žádosti, b) výměra osázené plochy nebo součet plochy takto restrukturalizovaných vinic žadatele v daném hospodářském roce neklesne pod 0,2 ha, c) nová vinice má průměrnou svažitost vyšší nebo rovnu 12,5 stupně, d) výsadba se provede odrůdou uznanou v České republice nebo v jiném členském státě Evropských společenství při počtu keřů nejméně 2 500 ks na 1 ha, e) výsadba nesmí být provedena na stejném půdním bloku nebo jeho dílu, ze kterého pocházejí práva na opětovnou výsadbu. (2) V žádosti pěstitel uvede a) číslo půdního bloku nebo jeho dílu a registrační číslo vinice, ze které pocházejí práva na opětovnou výsadbu, b) číslo půdního bloku nebo jeho dílu s kulturou vinice, na který byla přesunuta nová vinice, c) výměru přesunuté nově vysazené vinice, d) odrůdovou skladbu přesunuté nově vysazené vinice, e) datum dokončení přesunu vinice do svahu. § 8 Snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné (1) Podpora na opatření snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné na 1 ha se vyplácí na celý půdní blok nebo jeho díl17), pokud a) restrukturalizovaná část vinice má nejméně 50 % keřů révy vinné starších 10 let k roku podání žádosti, b) výměra osázené plochy nebo součet plochy takto restrukturalizovaných vinic žadatele v daném hospodářském roce neklesne pod 0,2 ha, c) zvýšení počtu keřů činí nejméně 1 000 ks keřů na 1 ha nad původní počet kusů keřů na 1 ha, d) zvýšení počtu keřů se provede odrůdou uznanou v České republice nebo v jiném členském státě Evropských společenství při konečném počtu keřů nejméně 3 000 ks na 1 ha. (2) V žádosti pěstitel uvede a) registrační číslo vinice, ze které pocházejí práva na opětovnou výsadbu, b) číslo půdního bloku nebo jeho dílu s kulturou vinice, na kterém se nachází nově vysazená nebo dosazená vinice, c) zda se jedná o novou výsadbu nebo dosadbu, d) výměru nově vysazené nebo dosazené vinice, e) odrůdovou skladbu nově vysazovaných keřů, f) datum dokončení snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné. § 8a Ochrana keřů révy vinné proti poškození způsobovanému zvěří (1) Podpora na opatření ochrana keřů révy vinné proti poškození způsobovanému zvěří se vyplácí na celý půdní blok nebo jeho díl17), pokud a) výměra osázené plochy nebo součet plochy takto restrukturalizovaných vinic žadatele v daném hospodářském roce neklesne pod 0,2 ha, b) se opatření 1. hromadné ochrany provádí oplocením vinice, přičemž za oplocenou vinici se považuje vinice, jejíž oplocení zabrání průniku zvěře na vinici, nebo 2. individuální ochrany provádí ochranou jednotlivých keřů při počtu keřů nejméně 1 000 ks na 1 ha; individuální ochranou se nerozumí použití chemického postřiku chránící keře révy vinné proti okusu zvěří. (2) Podpora na toto opatření se poskytne na jednotlivých půdních blocích nebo jejich dílech jednou za 5 let. (3) V žádosti pěstitel uvede a) číslo půdního bloku nebo jeho dílu s kulturou vinice, na kterém se nachází chráněná vinice, b) výměru chráněné vinice, c) zvolené opatření podle odstavce 1 písm. b), d) datum dokončení ochrany keřů révy vinné proti poškození způsobovanému zvěří. § 8b Ochrana keřů révy vinné proti poškození způsobovanému ptactvem (1) Podpora na opatření ochrana keřů révy vinné proti poškození způsobovanému ptactvem se vyplácí na celý půdní blok nebo jeho díl17), pokud a) výměra osázené plochy nebo součet plochy takto restrukturalizovaných vinic žadatele v daném hospodářském roce neklesne pod 0,2 ha, b) se opatření 1. pasivní ochrany provádí použitím pomůcek, popřípadě přístrojů, odpuzujících ptactvo na principu mechanickém, optickém nebo akustickém, které nezpůsobují utrpení ptactva, a to v množství nejméně 1 kus na každých započatých 5 ha ochraňované vinice, nebo 2. aktivní ochrany provádí odpuzováním ptactva činorodou přítomností fyzické osoby, a to nejméně v rozsahu 300 hodin v příslušném hospodářském roce u jednoho pěstitele, c) podpora na pasivní ochranu na jednotlivých půdních blocích nebo jejich dílech se poskytne jednou za 3 roky, d) podpora na aktivní a pasivní ochranu se poskytuje na vinice starší 3 let k roku podání žádosti, e) v případě aktivní ochrany žadatel předloží na požádání Fondu doklady prokazující časový rozsah prováděné aktivní ochrany, z nichž je patrné označení chráněného půdního bloku nebo jeho dílu, způsob provádění aktivní ochrany a identifikace osoby provádějící aktivní ochranu. (2) V žádosti pěstitel uvede a) číslo půdního bloku nebo jeho dílu s kulturou vinice, na kterém se nachází chráněná vinice, b) výměru chráněné vinice, c) zvolené opatření podle odstavce 1 písm. b), d) datum dokončení ochrany keřů révy vinné proti poškození způsobovanému ptactvem. § 8c Investice (1) Žádost o podporu na investice podle předpisů Evropských společenství18) podává žadatel Fondu na jím vydaném formuláři do 31. srpna běžného kalendářního roku. (2) Žádost o podporu lze podat na zařízení uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení, pořízené nejdéle 12 měsíců před termínem pro podání žádosti. (3) Podporu na investice lze poskytnout žadateli, který za 3 hospodářské roky předcházející podání žádosti podal prohlášení o sklizni nebo prohlášení o produkci a prohlášení o zásobách podle zákona o vinohradnictví a vinařství16), pokud k tomu měl zákonnou povinnost. (4) V žádosti žadatel uvede a) popis pořízeného zařízení podle přílohy č. 2 k tomuto nařízení a jeho přínosu ke zvýšení výkonnosti podniku18), b) v případě výměny popis původního zařízení, včetně technických parametrů, c) v případě výměny místo, kde se nachází původní zařízení, d) místo, kde se bude nacházet zařízení, na které je požadována podpora. (5) Žadatel musí investici provést a doručit Fondu doklady o její úhradě do 30. dubna následujícího kalendářního roku po podání žádosti. (6) Výměnu původního zařízení lze začít provádět až po provedení kontroly ověřující stav původního zařízení. (7) Fond jednotlivé investice posuzuje samostatně. § 8d Výše podpory (1) Podpora nejvýše 75 % skutečně vynaložených nákladů na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle předpisu Evropských společenství19) v regionech zařazených mezi regiony způsobilé v rámci cíle Konvergence20) na opatření a) změna odrůdové skladby vinice činí 1. 365 000 Kč na 1 ha vinice v případě, že žadatel před tím vyklučil vlastní vinici nebo vinice a práva na opětovnou výsadbu použil na novou vinici; v případě, že vyklučené vlastní vinice tvoří jen část práv na výsadbu nové vinice, vyplatí se žadateli odpovídající podíl podle výměry vlastní vyklučené vinice, 2. 290 000 Kč na 1 ha vinice bez předchozího klučení vlastní vinice, b) přesun vinice do svahu činí 1. 400 000 Kč na 1 ha nově vysázené vinice, v případě, že žadatel před tím vyklučil vlastní vinici nebo vinice a práva na opětovnou výsadbu použil na novou vinici, v případě, že vyklučené vlastní vinice tvoří jen část práv na výsadbu nové vinice, vyplatí se žadateli odpovídající podíl podle výměry vlastní vyklučené vinice, 2. 325 000 Kč na 1 ha nově vysázené vinice bez předchozího klučení vlastní vinice, c) snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné činí 1. 150 000 Kč na 1 ha vinice v případě, že žadatel před tím vyklučil vlastní vinici nebo vinice a práva na opětovnou výsadbu použil na novou vinici a v případě, že vyklučené vlastní vinice tvoří jen část práv na výsadbu nové vinice, vyplatí se žadateli odpovídající podíl podle výměry vlastní vyklučené vinice, 2. 75 000 Kč na 1 ha nově vysázené vinice bez předchozího klučení vlastní vinice, d) snížení produkce révy vinné na jednom keři révy vinné při současném zachování produkčního potenciálu zvýšením počtu keřů révy vinné dosadbou činí 75 000 Kč na 1 ha vinice, e) ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému zvěří činí 1. 50 000 Kč na 1 ha vinice, jde-li o opatření provedené individuální ochranou jednotlivých keřů révy vinné při počtu keřů nejméně 1 000 ks na 1 ha, 2. 90 000 Kč na 1 ha vinice, jde-li o opatření provedené hromadnou ochranou oplocením vinice, f) ochrana proti poškození keřů révy vinné způsobovanému ptactvem činí 1. 30 000 Kč na 1 ha vinice, jde-li o opatření pasivní ochrany prováděné použitím pomůcek, popřípadě přístrojů, odpuzujících ptactvo na principu mechanickém, optickém nebo akustickém, které nezpůsobují utrpení ptactva, 2. 20 000 Kč na 1 ha vinice, jde-li o opatření aktivní ochrany prováděné odpuzováním ptactva činorodou přítomností fyzické osoby. (2) Podpora ve výši 50 % skutečně vynaložených nákladů na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle předpisu Evropských společenství19) v regionech20) nespadajících pod cíl Konvergence v rámci příslušného opatření se stanoví ve výši dvou třetin podpor podle odstavce 1. (3) Podpora na investice podle § 8c činí nejvýše 50 % způsobilých výdajů, zároveň však nejvýše 2 miliony Kč podle předpisu Evropských společenství21) v regionech zařazených mezi regiony způsobilé v rámci cíle Konvergence20) nebo nejvýše 40 % způsobilých výdajů a zároveň nejvýše 2 miliony Kč v jiných regionech20). (4) Při rozhodování o poskytnutí podpory Fond nejdříve rozhodne o žádostech pěstitelů týkajících se ploch nezpůsobilých pro podání žádosti o prémii za vyklučení vinic22), a to za předpokladu, že žadatel má postavení pěstitele ve smyslu zákona o vinohradnictví a vinařství, splňuje ostatní podmínky stanovené tímto nařízením a restrukturalizovaná vinice se nachází ve vinici ve vinařských obcích uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení. (5) Na výplatu podpor podle žádostí o podporu podle § 6 až 8a se použije 95 % roční částky uvedené v Programu podpor ve vinohradnictví a vinařství pro Českou republiku podle předpisu Evropských společenství23) (dále jen „Program“) určené na restrukturalizaci a přeměnu vinic. Fond výši podpory podle § 6 až 8a tohoto nařízení poměrně sníží, pokud souhrn všech nároků ze žádostí o podporu podle § 6 až 8a tohoto nařízení překročí výši přidělených finančních prostředků z rozpočtu Evropských společenství. V případě, že veškeré oprávněné nároky ze žádostí o podporu podle § 6 až 8a tohoto nařízení budou uhrazeny a zbude část finančních prostředků, využijí se tyto zbylé prostředky na uhrazení žádostí podle § 8b tohoto nařízení. (6) Na výplatu podpor podle žádostí o podporu podle § 8c se použije roční částka uvedená v Programu určená na investice. Fond výši podpory podle § 8c tohoto nařízení poměrně sníží, pokud souhrn všech nároků ze žádostí o podporu podle § 8c tohoto nařízení překročí výši přidělených finančních prostředků z rozpočtu Evropských společenství. V případě, že veškeré oprávněné nároky ze žádostí o podporu podle § 8c tohoto nařízení budou uhrazeny a zbude část finančních prostředků, využijí se tyto zbylé prostředky na uhrazení žádostí podle § 8b tohoto nařízení. (7) Na vyřízení žádostí o podporu podle § 8b se použije 5 % roční částky uvedené v Programu určené na restrukturalizaci a přeměnu vinic a případně zbylé prostředky podle odstavců 5 a 6. Fond výši podpory podle § 8b tohoto nařízení poměrně sníží, pokud souhrn všech nároků ze žádostí o podporu podle § 8b tohoto nařízení překročí výši přidělených finančních prostředků z rozpočtu Evropských společenství. (8) Pokud po výplatě podpor podle odstavců 5 až 7 budou k dispozici nevyplacené prostředky, Fond provede poměrný doplatek podpor až do přípustné výše. § 8e Osoba, která podává žádost podle § 2 a 5 tohoto nařízení, není povinna podávat formulář jednotné žádosti s vykázáním výměry všech půdních bloků nebo jejich dílů evidovaných v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů na žadatele24). 15) § 28 zákona č. 321/2004 Sb. 16) § 29 zákona č. 321/2004 Sb. 17) Čl. 75 nařízení Komise (ES) č. 555/2008. 18) Čl. 15 nařízení Rady (ES) č. 479/2008. 19) Čl. 11 odst. 6 nařízení Rady (ES) č. 479/2008. 20) Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999. 21) Čl. 15 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 479/2008. Čl. 17 písm. b) a písm. c) nařízení Komise (ES) č. 555/2008. 22) Čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 555/2008. 23) Čl. 5 nařízení Rady (ES) č. 479/2008. 24) Čl. 11 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 796/2004, v platném znění.“. 4. Dosavadní příloha se označuje jako příloha č. 1 a doplňuje se příloha č. 2, která zní: „Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 245/2004 Sb. Investice, při jejichž pořízení lze podat žádost o podporu 1. Pořízení nového lisu na hrozny, 2. pořízení nové speciální kvasné nádoby pro získávání červeného vína s aktivním zařízením k potápění matolinového klobouku, 3. pořízení nového filtru na víno.“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Žádosti o podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinicvinic, podané Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu podle dosavadních předpisů Evropských společenství1) a podle nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb. a nařízení vlády č. 33/2007 Sb., v hospodářském roce 2007/2008 do 15. října 2008 na opatření odpovídající opatřením podle § 5 odst. 2 nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, pokud nároky z nich nebyly uhrazeny, se považují za žádosti podle nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení. 2. Pro hospodářský rok 2008/2009 se žádosti o podporu podle § 5 odst. 2 písm. e) nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, mohou podávat Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu do 30. dubna 2009. Čl. III Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Předseda vlády: Ing. Topolánek v. r. Ministr zemědělství: Mgr. Gandalovič v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 81/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 81/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Vyhlášeno 30. 3. 2009, částka 24/2009 81 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. března 2009 o uložení kolektivních smluv vyššího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byly u něj uloženy v období od 1. 2. 2009 do 28. 2. 2009: 1. Vyšší kolektivní smlouva na roky 2009 - 2012 (ze dne 5. 2. 2009) uzavřená mezi Svazem dopravy České republiky – Sekcí MHD a Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy – Sekcí MHD + VSD. 2. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010 (ze dne 29. 1. 2009) uzavřená mezi Českomoravskou elektrotechnickou asociací a Odborovým svazem KOVO. 3. Kolektivní smlouva vyššího stupně na období od 1. 1. do 31. 12. 2009 (ze dne 12. 2. 2009) uzavřená mezi Asociací leteckých výrobců a Odborovým svazem KOVO. Ministr: RNDr. Nečas v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 80/2009 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 80/2009 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů Vyhlášeno 30. 3. 2009, částka 24/2009 80 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 16. března 2009 o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 5 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2009 do 30. dubna 2010 částka 23 542 Kč. Ministr: RNDr. Nečas v. r.
Sdělení Ústavního soudu č. 79/2009 Sb.
Sdělení Ústavního soudu č. 79/2009 Sb. Sdělení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2008 ve věci stanoviska pléna Ústavního soudu k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu v občanském soudním řízení v případě neuplatnění žaloby pro zmatečnost Vyhlášeno 30. 3. 2009, částka 24/2009 * Odůvodnění * I. - 1. Dne 24. července 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele P. D., kterou se domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2008 č. j. 5 Cmo 130/2008-46. Řízení ve věci uvedené ústavní stížnosti je vedeno pod sp. * II. - 2. V nálezu sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006 (N 126/41 SbNU 575)* se jednalo o ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu, šlo tedy * III. - 6. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že lze přisvědčit právnímu názoru I. senátu Ústavního soudu. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto 79 SDĚLENÍ Ústavního soudu Plénum Ústavního soudu ve složení František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická na zasedání dne 16. prosince 2008 přijalo podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru I. senátu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1847/08, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vyplývajícího z nálezu sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006, z nálezu sp. zn. III. ÚS 473/01 ze dne 13. prosince 2001, z nálezu sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. ledna 2004, z nálezu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. června 2005 a z nálezu sp. zn. I. ÚS 586/05 ze dne 9. října 2007, toto stanovisko: Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Odůvodnění I. 1. Dne 24. července 2008 byla Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele P. D., kterou se domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2008 č. j. 5 Cmo 130/2008-46. Řízení ve věci uvedené ústavní stížnosti je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 1847/08 (pozn. red.: následně bylo vydáno usnesení sp. zn. I. ÚS 1847/08 ze dne 17. prosince 2008, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnost směřovala proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 Cm 20/2007 ze dne 3. prosince 2007, jímž tento soud zamítl jeho návrh na vydání opisu seznamu akcionářů – majitelů akciíakcií na jméno – společnosti Oděvní podnik, a. s. Důvodem odmítnutí odvolání bylo to, že stěžovatel přes výzvu soudu včas své blanketní odvolání nedoplnil. Stěžovatel nepodal proti napadenému rozhodnutí žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. II. 2. V nálezu sp. zn. I. ÚS 689/05 ze dne 21. června 2006 (N 126/41 SbNU 575)* se jednalo o ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu, šlo tedy o obdobnou otázku, jaká je řešena ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1847/08. Dále se jedná o nález sp. zn. III. ÚS 473/01 ze dne 13. prosince 2001 (N 198/24 SbNU 491), ve kterém stěžovatel napadl odmítavé usnesení odvolacího soudu z důvodu opožděného odvolání podle § 218a občanského soudního řádu, nález sp. zn. III. ÚS 133/03 ze dne 29. ledna 2004 (N 14/32 SbNU 123) a nález sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. června 2005 (N 132/37 SbNU 665), v nichž ústavní stížnost směřovala proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání jako podaného neoprávněnou osobou podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu, a nález sp. zn. I. ÚS 586/05 ze dne 9. října 2007 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), jenž se týkal ústavní stížnosti, kterou stěžovatel brojil proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 218 písm. c) ve spojení s § 202 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu. 3. V uvedených nálezech Ústavní soudÚstavní soud rozhodl nálezem ve věci samé, přičemž skutečnost, že stěžovatelé žalobou pro zmatečnost nenapadli pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, implicite nepovažoval za důvod nepřípustnosti předmětných ústavních stížností. 4. Na návrh soudce zpravodaje I. senát Ústavního souduÚstavního soudu, který by byl podle rozvrhu práce příslušný rozhodnout ve věci I. ÚS 1847/08, dospěl k závěru, že ústavní stížnost by měla být považována za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, protože směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele, a stěžovatel toto rozhodnutí nenapadl žalobou pro zmatečnost, což mu § 229 odst. 4 občanského soudního řádu umožňuje. Proto by mohla být soudcem zpravodajem odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 5. Uvedený právní závěr se však odchyluje od právního závěru, ze kterého Ústavní soudÚstavní soud implicite vycházel ve výše uvedených nálezech. I. senát proto předložil plénu Ústavního souduÚstavního soudu návrh stanoviska, jímž by plénum Ústavního souduÚstavního soudu odchylný právní názor I. senátu aprobovalo. Jinak by byl I. senát, resp. soudce zpravodaj při svém rozhodování vázán právním názorem vyplývajícím z dosavadních nálezů a musel by ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 1847/08 považovat za přípustnou a způsobilou meritorního projednání. III. 6. Plénum Ústavního souduÚstavního soudu dospělo k závěru, že lze přisvědčit právnímu názoru I. senátu Ústavního souduÚstavního soudu. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti. Uvedený právní názor byl přitom akceptován v řadě usnesení Ústavního souduÚstavního soudu, kterými došlo k odmítnutí ústavních stížností pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že stěžovatel nepodal v předmětné věci žalobu pro zmatečnost (např. usnesení ze dne 13. srpna 2007 sp. zn. I. ÚS 1988/07, usnesení ze dne 16. ledna 2008 sp. zn. IV. ÚS 2618/07, usnesení ze dne 18. června 2008 sp. zn. II. ÚS 1276/08, usnesení ze dne 18. září 2008 sp. zn. III. ÚS 2288/08, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. * Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 126, str. 575
Vyhláška č. 78/2009 Sb.
Vyhláška č. 78/2009 Sb. Vyhláška o vydání bankovek po 500 Kč vzoru 2009 Vyhlášeno 30. 3. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 24/2009 * § 1 - Dnem 1. dubna 2009 se vydávají do oběhu bankovky po 500 Kč vzoru 2009 (dále jen „bankovka“). * § 2 - (1) Bankovka je 69 mm široká a 152 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je plus minus 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem, běločarým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem. * § 3 - (1) Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét spisovatelky Boženy Němcové. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé. Jméno „BOŽENA NĚMCOVÁ“ je umístěno ve dvou řádcích nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubk * § 4 - (1) Na rubu bankovky je portrét mladé ženy jako symbol ženských postav z díla Boženy Němcové, vytištěný v hnědé barvě, která po levé i pravé straně přechází plynule do barvy tmavě hnědé. Ve vlasech mladé ženy jsou vpleteny květy, které se na pravé straně p * § 5 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Aktuální znění od 1. 4. 2009 78 VYHLÁŠKA ze dne 19. března 2009 o vydání bankovek po 500 Kč vzoru 2009 Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.: § 1 Dnem 1. dubna 2009 se vydávají do oběhu bankovky po 500 Kč vzoru 2009 (dále jen „bankovka“). § 2 (1) Bankovka je 69 mm široká a 152 mm dlouhá. Přípustná tolerance v její šířce a délce je plus minus 1,5 mm. Bankovka je vytištěna na přírodně zbarveném papíru s lokálním stupňovitým vodoznakem, běločarým vodoznakem a ochranným okénkovým proužkem. (2) Stupňovitý vodoznak je umístěn na 41 mm širokém nepotištěném okraji bankovky (dále jen „kupon“) a tvoří jej portrét Boženy Němcové. Vedle stupňovitého vodoznaku s portrétem Boženy Němcové je směrem ke středu bankovky běločarý vodoznak označující hodnotu „500“, který je orientován souběžně s kratšími stranami bankovky. Nad ním je umístěna trojice květů. (3) Ochranný okénkový proužek o šířce 3 mm je zapuštěn do papíru v kolmém směru k delší straně bankovky po celé její šířce, při pohledu z lícní strany přibližně ve třetině délky bankovky. Jeho metalická barva se v závislosti na úhlu dopadajícího světla mění ze zelené na hnědofialovou. Na lícní straně bankovky vystupují na povrch papíru části proužku barevně proměnlivé metalické barvy. V průsvitu je na proužku čitelný opakující se negativní mikrotext „ČNB 500 Kč“. (4) Bankovka je opatřena ochrannou soutiskovou značkou, která má v průhledu proti světlu podobu písmen „ČR“ umístěných v bílé kruhové ploše. Část ochranné soutiskové značky viditelná na lícní straně je vytištěna v barvě hnědé a je umístěna v levé horní části tiskového obrazce bankovky. Část ochranné soutiskové značky viditelná na rubové straně je vytištěna v barvě hnědé a je umístěna v pravé horní části tiskového obrazce bankovky. Celá soutisková značka je viditelná z obou stran bankovky v průsvitu. Při pohledu z rubové strany bankovky je ochranná soutisková značka stranově obrácená. (5) Bankovkový papír použitý pro tisk bankovek je opatřen viditelnými oranžovými ochrannými vlákny o délce přibližně 6 mm. (6) Na lícní i rubové straně bankovky jsou tiskem z plochy vytištěny žluté kroužky, tvořící součást podtisku, které jsou zřetelné zejména na kuponu. § 3 (1) Na líci bankovky je v pravé části tiskového obrazce portrét spisovatelky Boženy Němcové. Je vytištěn tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé. Jméno „BOŽENA NĚMCOVÁ“ je umístěno ve dvou řádcích nahoře vpravo od portrétu. Je vytištěno rovněž tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé. Nad levým ramenem portrétu je umístěna ornamentální plocha pro skrytý obrazec v barvě tmavě hnědé, který při určitém úhlu dopadu světla vytváří tmavé nebo světlé číslo „500“. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky sytější pás přesahující do 5 mm širokého nepotištěného okraje, který je v pravé části hnědošedé barvy a v levé části v barvě červené. Na pásu je shora dolů negativně vyznačeno číslo „500“. Vlevo od čísla je na pásu rovněž negativně vyobrazen květ růže v barvě červené. Pás, číslo i květ růže jsou tištěny tiskem z plochy. V pravém horním rohu bankovky je hmatová značka pro nevidomé a slabozraké. Značku tvoří tři svislé proužky o rozměru 1 x 8 mm, které jsou od sebe vzdáleny 6 mm. Hmatová značka je vytištěna tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé. Při spodním okraji bankovky vlevo je drobným písmem vytištěno tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé jméno autoraautora návrhu bankovky „O. KULHÁNEK INV.“, vpravo rovněž v barvě tmavě hnědé jméno autoraautora ryteckého přepisu návrhu bankovky „V. FAJT SC.“. (2) V levé části tiskového obrazce je ve dvou řádcích umístěn text slovně označující nominální hodnotu bankovky „PĚT SET KORUN ČESKÝCH“. Nad tímto textem je umístěn stylizovaný květ čtyřlisté růže, vytištěný opticky proměnlivou barvou, která se v závislosti na úhlu dopadu světla mění z barvy zlaté do barvy zelené. Pod textem slovně označujícím nominální hodnotu bankovky je uveden ve dvou řádcích název emisní bankybanky „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“. Všechny uvedené texty jsou vytištěny tiskem z hloubky v barvě tmavě hnědé. Pod názvem emisní bankybanky je faksimile podpisu guvernéra České národní bankyČeské národní banky. Označení představitele emisní bankybanky slovem „GUVERNÉR“ je umístěno pod faksimile jeho podpisu, které je vytištěno tiskem z plochy. Letopočet vydání bankovky „2009“ je umístěn v horní části tiskového obrazce vpravo od kuponu pod soutiskovou značkou. Na pozadí textů je v barvě červené vyobrazen květ rozvité růže. Červená barva okrajových okvětních lístků růže na levé i pravé straně přechází plynule do barvy hnědošedé. Pozadí je vytištěno tiskem z plochy s drobným rastrem v několika odstínech světlejší hnědé barvy v kombinaci s barvou šedozelenou. (3) V horní části kuponu je vytištěno tiskem z hloubky velké výrazné číslo „500“ označující nominální hodnotu bankovky v barvě tmavě hnědé, která je ve spodní části výrazně sytější. Plocha číslic je vyplněna drobným rastrem. § 4 (1) Na rubu bankovky je portrét mladé ženy jako symbol ženských postav z díla Boženy Němcové, vytištěný v hnědé barvě, která po levé i pravé straně přechází plynule do barvy tmavě hnědé. Ve vlasech mladé ženy jsou vpleteny květy, které se na pravé straně portrétu proměňují v trny a bodláčí, jako symbolické vyjádření kontrastu romantického díla Boženy Němcové a jejího nelehkého života. Květ na čele portrétu je vytištěn v kombinaci hnědé a okrové barvy. Od portrétu vpravo vede souběžně s delšími stranami bankovky směrem ke kuponu 20 mm široký pás, na kterém je umístěn státní znak České republiky, vytištěný v barvě tmavě hnědé. Na pásu je vlevo skryt mikrotext složený z opakujících se iniciál BN a vpravo slov „PĚT SET KORUN“; písmo mikrotextu je po řádcích střídavě negativní a pozitivní. Podtisk bankovky je tvořen drobným rastrem v několika odstínech hnědé barvy v kombinaci s barvou zelenošedou a okrovou. V levém spodním rohu tiskového obrazce je vytištěno v barvě tmavě hnědé číslo „500“. Plocha číslic je světlá, bez drobného rastru. Podtisk při horním a spodním okraji bankovky je světlejší a plynule navazuje na hlavní tiskový obrazec. Souběžně se spodní stranou bankovky je dole uprostřed umístěn nápis „PADĚLÁNÍ BANKOVEK SE TRESTÁ PODLE ZÁKONA“. Barva nápisu je tmavě hnědá. Při spodním okraji bankovky jsou drobným písmem v barvě tmavě hnědé vytištěny nápisy „© ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA“ (vlevo) a „STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN, PRAHA“ (uprostřed). Při spodním okraji bankovky vpravo je vytištěno jméno autoraautora ryteckého přepisu hlavního motivu rubové strany „M. ONDRÁČEK SC.“. Všechna uvedená zobrazení a texty jsou vytištěny tiskem z plochy. (2) Označení série bankovky jedním velkým písmenem abecedy a dvojmístným číslem a šestimístné pořadové číslo bankovky je vytištěno ve vodorovném směru vpravo dole pod státním znakem České republiky a ve svislém směru zdola nahoru v polovině kratší strany bankovky při nepotištěném okraji vlevo. Obě označení série a pořadová čísla bankovky jsou vytištěna tiskem z výšky v barvě černé. Číslice vodorovně situovaného pořadového čísla bankovky se směrem zleva doprava zvětšují. (3) V horní části kuponu je vytištěno tiskem z plochy v barvě tmavě hnědé velké výrazné číslo „500“ označující nominální hodnotu bankovky. Plocha číslic je v horní části světlejší než v části spodní a je vyplněna drobným rastrem. (4) V dolní části kuponu je v barvě tmavě zelené vytištěn grafický symbol v podobě stylizované růže. § 5 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Guvernér: doc. Ing. Tůma, CSc. v. r.
Vyhláška č. 76/2009 Sb.
Vyhláška č. 76/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 30. 3. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 24/2009 * Čl. I - Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, ve znění vyhlášky č. 460/2003 Sb., vyhlášky č. 345/2004 Sb., vyhlášky č. 44/2005 Sb., vyhlášky č. 457/2006 Sb. a vyhlášky č. 5 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 4. 2009 76 VYHLÁŠKA ze dne 18. března 2009, kterou se mění vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Český úřad zeměměřický a katastrální stanoví podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb. a zákona č. 120/2000 Sb.: Čl. I Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, ve znění vyhlášky č. 460/2003 Sb., vyhlášky č. 345/2004 Sb., vyhlášky č. 44/2005 Sb., vyhlášky č. 457/2006 Sb. a vyhlášky č. 50/2008 Sb., se mění takto: 1. V § 3 písmeno a) zní: „a) nahlížení do katastru2), s výjimkou sbírky listin a přehledu vlastnictví z území České republiky, nebo ústní informace (§ 5),“. 2. V § 3 se na konci písmene h) slovo „nebo“ zrušuje. 3. V § 3 se na konci písmene i) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno j), které zní: „j) prosté kopie listin ze sbírky listin katastru (§ 13a).“. 4. V § 4 odst. 2 se vkládá nové písmeno a), které zní: „a) podle § 5 odst. 2,“. Dosavadní písmena a) a b) se označují jako písmena b) a c). 5. V § 5 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 6. V § 7 se na konci doplňuje věta „Ustanovení § 13a odst. 1 se použije obdobně.“. 7. V § 8 odst. 1 se za slova „v elektronické podobě“ vkládají slova „, s výjimkou sbírky listin“. 8. V § 8 odst. 1 se za větu čtvrtou vkládá věta „Namísto reprografické kopie lze na žádost poskytnout její rastrový obraz nebo rastrové obrazy jejích částí, přesahuje-li kopie formát A4.“. 9. V § 8 odst. 1 poslední větě se za slovo „Kopie“ vkládají slova „a jejich rastrové obrazy“. 10. V § 9 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Katastrální úřad vyhotovuje tiskové výstupy takového obsahu a uspořádání, které umožňuje informační systém katastru nemovitostí.“. 11. V § 9 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Při poskytování tiskového výstupu obsahujícího přehled vlastnictví z území České republiky katastrální úřad použije ustanovení § 13a odst. 1 obdobně.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 12. V § 10 odstavec 7 zní: „(7) Výše úplaty za poskytnutí údajů z katastru dálkovým přístupem je stanovena v přílohách č. 3 a 3a.“. 13. V § 11 odstavec 2 zní: „(2) Údaje katastru vedené v elektronické podobě se předávají v rozsahu a struktuře, které umožňuje informační systém katastru nemovitostí. V jiném rozsahu a struktuře lze údaje katastru předat pouze osobě, které se tyto údaje týkají, nebo osobě, která na jejich předání prokáže právní zájem nebo jiný vážný důvod.“. 14. Za § 13 se vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu zní: „§ 13a Prosté kopie listin ze sbírky listin katastru (1) Katastrální úřad vyhotoví na žádost prostou kopii listiny ze sbírky listin katastru. Pokud není žádost o prostou kopii listiny ze sbírky listin katastru podána osobně nebo prostřednictvím datové schránky, musí být opatřena a) úředně ověřeným podpisem žadatele, jde-li o fyzickou osobu, b) úředně ověřeným podpisem fyzické osoby, která jedná za žadatele, jde-li o právnickou osobu; to neplatí v případě, kdy je výsledek úkonu zasílán na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku, c) otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné osoby, jde-li o orgán veřejné moci nebo organizační složku státu. (2) Prosté kopie listin ze sbírky listin katastru se poskytují za úplatu stanovenou v příloze č. 7.“. 15. V příloze č. 1 se doplňuje položka 113, která zní: „113| Rastrový obraz reprografické kopie| formát A4| 60 Kč“. ---|---|---|--- 16. V příloze č. 1 poznámka písmeno d) zní: „d) V územích, ve kterých jsou pozemky evidovány zjednodušeným způsobem, se podle položek 101 a 102 poskytují rovněž kopie části mapy nebo mapového listu dřívější pozemkové evidence, na které jsou tyto pozemky zobrazeny.“. 17. V příloze č. 1 se doplňuje poznámka písmeno f), která zní: „f) Úplata podle položek 101, 103, 105, 107, 108 a 111 se zvyšuje o 20 %, pokud je spolu s kopií vyhotovován i její rastrový obraz.“. 18. V příloze č. 3 nadpisu se za slovo „katastru“ vkládají slova „s výstupy ve formátu PDF nebo HTML“. 19. V příloze č. 3 poznámka včetně názvu zní: „Poznámky: a) PDF se rozumí formát Portable Document Format. b) HTML se rozumí formát HyperText Markup Language. c) Měrnou jednotkou „stránka“ se rozumí každý i započatý formát A4 výstupní sestavy ve formátu PDF nebo jemu obsahově odpovídající část výstupní sestavy ve formátu HTML. d) Orientační mapa parcel a zobrazení katastrální mapy se dálkovým přístupem poskytuje bezúplatně.“. 20. Za přílohu č. 3 se vkládá nová příloha č. 3a, která včetně nadpisu a poznámek zní: „Příloha č. 3a k vyhlášce č. 162/2001 Sb. Dálkový přístup k údajům katastru (webové služby) s výstupy ve formátu XML (§ 10) Položka | Specifikace| Měrná jednotka (MJ)| Úplata za MJ ---|---|---|--- 335| Výpis z katastru nemovitostí| každých započatých 20 parcel, staveb nebo bytů a nebytových prostorů (včetně rozestavěných)| 100 Kč 336| Informace o parcelách| parcela| 10 Kč 337| Informace o stavbách| stavba| 10 Kč 338| Informace o bytech a nebytových prostorech (jednotkách)| jednotka| 10 Kč 339| Přehled vlastnictví| výstup| 50 Kč 340| Informace o průběhu řízení| výstup| 50 Kč 341| Evidence práv pro osobu| výstup| 50 Kč 343| Seznam souřadnic definičních bodů| bod| 1 Kč Poznámky: a) XML se rozumí formát Extensible Markup Language. b) Výstupem se rozumí údaje z informačního systému, týkající se jedné osoby nebo jednoho řízení, poskytnuté na základě žádosti. c) Přehledem vlastnictví se rozumí tiskový výstup vytvořený pro zadanou osobu v rámci územní jednotky, jehož obsahem je výčet katastrálních území s uvedením čísel listů vlastnictví, na kterých má zadaná osoba zapsáno vlastnické nebo jiné věcné právo, případně, že k zadané osobě v katastru žádné takové právo evidováno není. d) Jednotkou se rozumí byt nebo nebytový prostor (včetně rozestavěného) jako vymezená část domu podle zvláštního předpisu12). e) Orientační mapa parcel a zobrazení katastrální mapy se dálkovým přístupem poskytuje bezúplatně.“. 21. V příloze č. 4 položkách 417 až 420 se za slovo „katastru“ vkládají slova „nebo seznam souřadnic definičních bodů“. 22. V příloze č. 4 se doplňuje položka 426, která zní: „426| Výstup s obsahem odpovídajícím tiskovému výstupu podle § 9| stránka| 50 Kč“. ---|---|---|--- 23. V příloze č. 4 poznámce písmeno n) se věta druhá zrušuje. 24. V příloze č. 4 se doplňují poznámky písmena p) až r), které znějí: „p) Orientační mapa parcel se poskytuje podle položek 423 a 417 až 420 (v závislosti na počtu měrných jednotek jednotlivých položek). q) Výstup podle položky 426 se poskytuje ve formátu Portable Document Format (přípona pdf). r) Pro účel zpracování bakalářské nebo diplomové práce lze údaje poskytnout bezúplatně na podkladě písemné žádosti potvrzené školou.“. 25. V příloze č. 7 nadpis zní: „Poskytování prostých kopií ze sbírky listin katastru (§ 13a)“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Předseda: Ing. Večeře v. r.
Vyhláška č. 75/2009 Sb.
Vyhláška č. 75/2009 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu Vyhlášeno 30. 3. 2009, datum účinnosti 1. 4. 2009, částka 24/2009 * Čl. I - Vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu, se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 4. 2009 75 VYHLÁŠKA ze dne 18. března 2009, kterou se mění vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu Ministerstvo vnitra stanoví podle § 61a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 136/2006 Sb., a po projednání s Ministerstvem zahraničních věcí podle § 182 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 136/2006 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb., a podle § 20 odst. 9 zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 136/2006 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb.: Čl. I Vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu, se mění takto: 1. Na konci textu § 1 se doplňují slova „nebo pořízení otisků prstů na pravé a levé ruce“. 2. V § 2 se slova „Zobrazení obličeje“ nahrazují slovy „Biometrické údaje“ a za slova „snímáním podoby“ se vkládají slova „a otisků prstů“. 3. V § 3 se na konci odstavce 3 doplňují slova „nebo 2“. 4. Za § 3 se vkládá nový § 3a, který zní: „§ 3a (1) Z každé ruky se pořídí otisk jednoho prstu. Nejdříve se snímá otisk ukazováku pravé ruky. Není-li dosaženo požadované kvality otisku ukazováku, snímá se postupně otisk palce, prostředníku nebo prsteníku pravé ruky, dokud otisk nevyhoví požadované kvalitě. Obdobně se postupuje u levé ruky. Otisky prstů musí splňovat technické parametry podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství8) a musí se shodovat s otisky prstů pořízenými pro účely ztotožnění bezprostředně po pořízení otisků prstů podle věty první až čtvrté. (2) Pokud má žadatel anatomické nebo fyziologické předpoklady, které neumožní pořídit otisk žádného prstu z jedné ruky v požadované kvalitě, pořídí se otisk pouze jednoho prstu druhé ruky. (3) Pokud žadateli nelze z důvodů uvedených v odstavci 2 pořídit žádný otisk prstu v požadované kvalitě, otisky prstů se nepořizují. (4) V nosiči dat je zpracován údaj o tom, otisk kterého prstu byl pořízen.“. 5. V § 4 odstavec 1 zní: „(1) Biometrické údaje pořízené podle § 2 až 3a, popřípadě údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů, se použijí pro vytvoření datového souboru, který se připojuje k elektronicky zpracované žádosti určené pro výrobu cestovního dokladu; datový soubor se před jeho připojením k žádosti uzavírá ochranným kódem. Zobrazení obličeje se použije rovněž pro tisk fotografie na tištěném vyhotovení elektronicky zpracované žádosti.“. 6. V § 4 odst. 2 se slova „její obrazovou přílohu“ nahrazují slovy „připojený datový soubor“. 7. V § 5 odst. 1 se slova „Zobrazení obličeje a jeho“ nahrazují slovy „Biometrické údaje a jejich“. Čl. II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2009. Ministr: MUDr. Mgr. Langer v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 25/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 25/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o zvýšení pracovních víz vydávaných občanům České republiky a Nového Zélandu Vyhlášeno 30. 3. 2009, částka 11/2009 25 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí, kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 75/2006 Sb. m. s. Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě výměny nót ze dne 23. prosince 2008 a 18. února 2009 podle článku 2 Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu1) vydá český účastník občanům Nového Zélandu při splnění podmínek Dohody víza do celkového počtu 1200 v jednom kalendářním roce a novozélandský účastník vydá občanům České republiky při splnění podmínek Dohody pracovní víza do celkového počtu 1200 v jednom kalendářním roce. 1) Dohoda o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu a Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu k Dohodě o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsané dne 11. října 2004 v Praze, byly vyhlášeny pod č. 93/2005 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 24/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 24/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone Vyhlášeno 30. 3. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 2. 2009, částka 11/2009 Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 18. 2. 2009 24 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě článku 10 odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech1) bylo výměnou nót ze dne 23. ledna 2008 a 2. února 2009 sjednáno Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone. Ujednání vstoupilo v platnost dne 18. února 2009. České znění české nóty a polské znění polské nóty a její překlad do českého jazyka, jež tvoří Ujednání, se vyhlašují současně. Č. j. 524/2008-Var. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě projevuje úctu Ministerstvu zahraničních věcí Polské republiky a má čest navrhnout na základě článku 10 odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech, podepsané ve Varšavě dne 21. června 2006 (dále jen „Smlouva“), sjednání Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone v následujícím znění: „Článek 1 Zřízení společných pracovišť Vláda České republiky a vláda Polské republiky (dále jen „smluvní strany“) zřizují společná pracoviště umístěná: a) na území České republiky v prostorách objektu užívaného PoliciíPolicií České republiky v Chotěbuzi, b) na území Polské republiky v prostorách pracoviště Pohraniční stráže v Kudowě Słone (dále jen „pracoviště“). Článek 2 Úkoly pracovišť K hlavním úkolům pracovišť patří zejména: a) shromažďování a výměna informací podstatných pro zajištění veřejné bezpečnosti a pořádku, jakož i boje s trestnou činností v příhraničních oblastech, včetně využívání dostupných databází; b) podíl na koordinaci činností souvisejících s pátráním po osobách a věcech; c) zprostředkování předávání žádostí o vzájemnou pomoc podle Smlouvy, včetně žádostí o porovnání daktyloskopických údajů; d) poskytování pomoci při navazování kontaktů mezi příslušnými orgány obou států; e) účast při vypracování analýz, statistik a hodnocení na základě informací získaných v důsledku činnosti pracoviště; f) součinnost na organizování a implementaci společných školení, jakož i podíl na přípravě návrhů na rozvoj přeshraniční policejní spolupráce; g) podíl na koordinaci činností v oblasti prevence a boje proti trestné činnosti v příhraničních oblastech, včetně koordinace činností společných hlídek; h) podíl na koordinaci činností spojených s přeshraničním pronásledováním a případná pomoc při koordinaci činností spojených a přeshraničním sledováním; i) účast při koordinaci činností souvisejících s přípravou a realizací předávání a přebírání osob; j) podíl na vytváření pracovních skupin, na vysílání konzultantů a uskutečňování pracovních setkání týkajících se konkrétních případů trestné činnosti. Článek 3 Zásady činnosti pracoviště Stanovují se následující zásady činnosti pracovišť: a) personál pracovišť tvoří pracovníci: 1. z polské strany: PoliciePolicie a Pohraniční stráže a v případě potřeby Celní služby; 2. z české strany: PoliciePolicie České republiky a v případě potřeby Celní správy České republiky; Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky Varšava b) organizaci a podrobná pravidla týkající se činnosti pracovišť stanoví Policejní prezidium České republiky, hlavní velitel PoliciePolicie a hlavní velitel Pohraniční stráže v jednacím řádu po konzultaci s příslušnými celními správami v termínu do 14 dnů od data vstupu v platnost tohoto Ujednání; c) výměna informací na pracovištích se provádí: 1. v písemné nebo elektronické podobě a v případech, které nesnesou odkladu, může výměna informací probíhat ústně; v takovém případě je vyžadováno bezodkladné písemné potvrzení o předání informace; 2. v českém nebo polském jazyce. Článek 4 Náklady na zřízení a provoz pracovišť a vybavení pracovišť 1. Každá ze smluvních stran nese náklady související se zřízením a provozem pracoviště nacházejícího se na území jejího státu, zejména zajistí bezplatně: a) služební místnosti a sociální zařízení, které budou odpovídat počtu pracovníků konajících službu na pracovištích; b) technické zabezpečení pracoviště; c) zařízení místnosti nezbytným kancelářským nábytkem a vybavením; d) rozvody nezbytné pro telefonní a faxové spojení a využívání datových sítí. 2. Smluvní strany vlastními silami a na vlastní náklady zajišťují pro potřebu vlastních pracovníků konajících službu na pracovištích vybavení telekomunikačním, informačním a technickým zařízením, nezbytným pro výkon služebních činností. 3. Smluvní strana, na území jejíhož státu bylo zřízeno pracoviště, umožní pracovníkům druhé smluvní strany: a) používat zařízení uvedené v odstavci 2; b) plný online přístup do celostátních informačních systémů/databází, ke kterým mají tito pracovníci přístup v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy; c) telefonické a faxové spojení, včetně mezinárodního; d) instalaci, zapojení a údržbu zařízení uvedeného v odstavci 2. 4. Náklady související s dalším vybavením, které není uvedeno v tomto Ujednání, jsou hrazeny samostatně každou ze smluvních stran. Článek 5 Označení a režim práce pracovišť 1. Pracoviště budou označena úředními tabulemi a státními symboly států smluvních stran v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. 2. Pracoviště budou fungovat nepřetržitě ve směnném režimu. Článek 6 Hodnocení činnosti pracovišť Provádění tohoto Ujednání bude vyhodnocováno orgány uvedenými v článku 7 odst. 1 Smlouvy, jimž jsou podřízeni pracovníci, kteří tvoří personál pracoviště, formou pracovních setkání shrnujících činnost pracoviště za každé pololetí daného kalendářního roku.“. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě navrhuje, aby v případě souhlasu vlády Polské republiky s tímto návrhem tato nóta spolu s odpovědní nótou Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky tvořily Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone, které vstoupí v platnost uplynutím čtrnácti dnů od doručení odpovědní nóty. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě využívá této příležitosti, aby znovu ujistilo Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky svou hlubokou úctou. Varšava, 23. ledna 2008 PŘEKLAD DPT I 2265-5-2008/cz/25 Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky zasílá projevy úcty Velvyslanectví České republiky ve Varšavě a dovoluje si potvrdit obdržení nóty číslo 524/2008-Var ze dne 23. ledna 2008 v následujícím znění: „Velvyslanectví České republiky ve Varšavě zasílá projevy úcty Ministerstvu zahraničních věcí Polské republiky a má čest navrhnout na základě článku 10 odstavec 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech, podepsané ve Varšavě dne 21. června 2006, dále jen „Smlouva“, sjednání Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone v následujícím znění: „Článek 1 Zřízení společných pracovišť Vláda České republiky a vláda Polské republiky, dále jen „smluvní strany“, zřizují společná pracoviště umístěná: a) na území České republiky v prostorách objektu užívaného PoliciíPolicií České republiky v Chotěbuzi; b) na území Polské republiky v prostorách pracoviště Pohraniční stráže v Kudowě Słone; dále jen „pracoviště“. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě Článek 2 Úkoly pracovišť K hlavním úkolům pracovišť patří zejména: a) shromažďování a výměna informací podstatných pro zajištění veřejné bezpečnosti a pořádku, jakož i boje s trestnou činností v příhraničních oblastech, včetně využívání dostupných databází; b) podíl na koordinaci činností souvisejících s pátráním po osobách a věcech; c) zprostředkování předávání žádostí o vzájemnou pomoc podle Smlouvy, včetně žádostí o porovnání daktyloskopických údajů; d) poskytování pomoci při navazování kontaktů mezi příslušnými orgány obou států; e) účast při vypracování analýz, statistik a hodnocení na základě informací získaných v důsledku činnosti pracoviště; f) součinnost na organizování a implementaci společných školení, jakož i podíl na přípravě návrhů na rozvoj přeshraniční policejní spolupráce; g) podíl na koordinaci činností v oblasti prevence a boje proti trestné činnosti v příhraničních oblastech, včetně koordinace činností společných hlídek; h) podíl na koordinaci činností spojených s přeshraničním pronásledováním a případná pomoc při koordinaci činností spojených s přeshraničním sledováním; i) účast při koordinaci činností souvisejících s přípravou a realizací předávání a přebírání osob; j) podíl na vytváření pracovních skupin, na vysílání konzultantů a uskutečňování pracovních setkání týkajících se konkrétních případů trestné činnosti. Článek 3 Zásady činnosti pracoviště Stanovují se následující zásady činnosti pracovišť: a) personál pracovišť tvoří pracovníci: 1. z polské strany: PoliciePolicie a Pohraniční stráže a v případě potřeby Celní služby; 2. z české strany: PoliciePolicie České republiky a v případě potřeby Celní správy České republiky; b) organizaci a podrobná pravidla týkající se činnosti pracovišť stanoví Policejní prezidium České republiky, hlavní velitel PoliciePolicie a hlavní velitel Pohraniční stráže v jednacím řádu po konzultaci s příslušnými celními správami v termínu 14 dnů od data vstupu v platnost tohoto Ujednání; c) výměna informací na pracovištích se provádí: 1. v písemné nebo elektronické podobě a v případech, které nesnesou odkladu, může výměna informací probíhat ústně; v takovém případě je vyžadováno bezodkladné písemné potvrzení o předání informace; 2. v českém nebo polském jazyce. Článek 4 Náklady na zřízení a provoz pracovišť a vybavení pracovišť 1. Každá ze smluvních stran nese náklady související se zřízením a provozem pracoviště nacházejícího se na území jejího státu, zejména zajistí bezplatně: a) služební místnosti a sociální zařízení, které budou odpovídat počtu pracovníků konajících službu na pracovištích; b) technické zabezpečení pracoviště; c) zařízení místností nezbytným kancelářským nábytkem a vybavením; d) rozvody nezbytné pro telefonní a faxové spojení a využívání datových sítí. 2. Smluvní strany vlastními silami a na vlastní náklady zajišťují pro potřebu vlastních pracovníků konajících službu na pracovištích vybavení telekomunikačním, informačním a technickým zařízením, nezbytným pro výkon služebních činností. 3. Smluvní strana, na území jejíhož státu bylo zřízeno pracoviště, umožní pracovníkům druhé smluvní strany: a) používat zařízení uvedené v odstavci 2; b) plný online přístup do celostátních informačních systémů/databází, ke kterým mají tito pracovníci přístup v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy; c) telefonické a faxové spojení, včetně mezinárodního; d) instalaci, zapojení a údržbu zařízení uvedeného v odstavci 2. 4. Náklady související s dalším vybavením, které není uvedeno v tomto Ujednání, jsou hrazeny samostatně každou ze smluvních stran. Článek 5 Označení a režim práce pracovišť 1. Pracoviště budou označena úředními tabulemi a státními symboly států smluvních stran v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy. 2. Pracoviště budou fungovat nepřetržitě ve směnném režimu. Článek 6 Hodnocení činnosti pracovišť Provádění tohoto Ujednání bude vyhodnocováno orgány uvedenými v článku 7 odstavec 1 Smlouvy, jimž jsou podřízeni pracovníci, kteří tvoří personál pracoviště, formou pracovních setkání shrnujících činnost pracoviště za každé pololetí daného kalendářního roku. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě navrhuje, aby v případě souhlasu vlády Polské republiky s tímto návrhem tato nóta spolu s odpovědní nótou Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky tvořily Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone, které vstoupí v platnost uplynutím čtrnácti dnů od doručení odpovědní nóty. Velvyslanectví České republiky ve Varšavě využívá této příležitosti a opětovně zasílá projevy hluboké úcty Ministerstvu zahraničních věcí Polské republiky.“. Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky si dovoluje oznámit, že vláda Polské republiky vyjadřuje souhlas s výše uvedeným a přijímá návrh Velvyslanectví, aby citovaná nóta a tato odpověď na ni, při zohlednění, že úkoly pracovišť, uvedené v článku 2 Ujednání, odpovídají rozsahu spolupráce vyplývající ze Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech, podepsané ve Varšavě dne 21. června 2006, a z Prováděcí úmluvy k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, vyhotovené v Schengenu dne 19. června 1990, tvořily Ujednání mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o zřízení a zásadách činnosti společných pracovišť Chotěbuz a Kudowa Słone, které vstoupí v platnost uplynutím čtrnácti dnů ode dne obdržení této nóty. Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky si současně dovoluje požádat o předání informace o datu obdržení této nóty českou stranou pro správné určení data vstupu v platnost jmenovaného Ujednání. Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky využívá této příležitosti a opětovně zasílá projevy hluboké úcty Velvyslanectví České republiky ve Varšavě. Varšava, dne 2. února 2009 1) Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech podepsaná ve Varšavě dne 21. června 2006 byla vyhlášena pod č. 62/2007 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 23/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 23/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Jihoafrické republiky o hospodářské spolupráci Vyhlášeno 24. 3. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 11. 2008, částka 10/2009 * Článek 1 - Cíle * Článek 2 - Hospodářská a průmyslová spolupráce * Článek 3 - Smíšený výbor * Článek 4 - Urovnávání sporů * Článek 5 - Závěrečná ustanovení Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 11. 2008 23 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. prosince 2006 byla v Pretorii podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Jihoafrické republiky o hospodářské spolupráci. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dne 1. listopadu 2008. Anglické znění Dohody a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Jihoafrické republiky o hospodářské spolupráci Preambule Vláda České republiky a vláda Jihoafrické republiky (dále společně „Strany“ a samostatně „Strana“), Přejíce si dále posilovat a rozvíjet hospodářskou a průmyslovou spolupráci na základě reciprocity a vzájemné výhodnosti; Jsouce přesvědčeny, že tato Dohoda vytvoří příznivé podmínky pro různé formy spolupráce v hospodářské a průmyslové oblasti mezi Českou republikou a Jihoafrickou republikou po vstupu České republiky do Evropské unie, Se dohodly následovně: Článek 1 Cíle Strany budou podporovat, v rámci vnitřních zákonů a předpisů platných v každém státě, hospodářské vztahy mezi jejich státy v oblastech společného zájmu, jakož i iniciativy zaměřené na podporu toku investic. Článek 2 Hospodářská a průmyslová spolupráce Strany souhlasí s podporou a usnadňováním spolupráce mezi jejich fyzickými a právnickými osobami v rámci vnitřních zákonů a předpisů platných v každém státě. Za tím účelem souhlasí s: (a) výměnou informací o prioritách hospodářského rozvoje; (b) identifikováním a usnadňováním investičních příležitostí pomocí: i. poskytování informací o vnitřních zákonech a předpisech upravujících zahraniční investice a o jakýchkoliv jejich změnách; ii. identifikování projektů a sektorů potenciálního zájmu pro společnou spolupráci; a iii. informování příslušných podnikatelských komunit o investičních příležitostech v druhém státě. (c) propagací hospodářských a investičních misí, které umožňují setkávání potenciálních obchodních partnerů; (d) výměnou informací o průmyslových veletrzích, výstavách, misích a dalších propagačních aktivitách v obou státech; (e) zkoumáním možností spolupráce na třetích trzích. Článek 3 Smíšený výbor 1. Za účelem provádění této Dohody se zřizuje Smíšený výbor (dále jen „Výbor“), složený z představitelů Stran. Spolupředsedy Výboru jsou náměstek ministra průmyslu a obchodu České republiky a náměstek ministra obchodu a průmyslu Jihoafrické republiky, nebo jimi pověření funkcionáři. 2. Pokud to bude vhodné, Výbor může zapojit představitele dalších ministerstev, institucí, jakož i vysoce postavené zástupce podnikatelů obou států, aby napomáhali provádění této Dohody. 3. Výbor může zřídit specializované pracovní skupiny pro projednávání konkrétních otázek společného zájmu. 4. Výbor se bude scházet v případě potřeby, střídavě v České republice a v Jihoafrické republice v termínech vzájemně dohodnutých spolupředsedy. Předběžný program jednání bude vyměněn nejméně měsíc před termínem setkání. 5. Hostitelská strana připraví návrh protokolu ze zasedání Výboru, který bude poté dohodnut a podepsán spolupředsedy v závěru zasedání. 6. V rámci zákonů a předpisů platných v obou státech by činnost Výboru mohla zahrnovat: a) výměnu informací a názorů na makroekonomické otázky v obou státech; b) identifikaci vhodných opatření a možností posílení dvoustranné hospodářské spolupráce; c) podporu hospodářské a průmyslové spolupráce mezi fyzickými a právnickými osobami obou států, zvláště mezi malými a středními podniky; d) otázky vyvstávající v souvislosti s podnikatelskými a investičními aktivitami. Článek 4 Urovnávání sporů Jakýkoliv spor vyplývající z výkladu, aplikace a provádění této Dohody bude vypořádán smírně prostřednictvím konzultací a jednání mezi oběma Stranami. Článek 5 Závěrečná ustanovení 1. Každá strana notifikuje písemně diplomatickou cestou, že vyhověla ústavním požadavkům potřebným pro provádění této Dohody. Dohoda vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po poslední notifikaci. 2. Dohoda zůstane v platnosti na dobu neurčitou, pokud nebude ukončena písemným oznámením jedné ze Stran druhé Straně s tím, že ukončení bude účinné šest měsíců po doručení oznámení o ukončení. 3. Na žádost kterékoliv Strany může být tato Dohoda písemně změněna po vzájemné dohodě, s výhradou ústavních požadavků obou států. 4. Tato Dohoda se bude provádět bez újmy závazkům vyplývajícím z členství České republiky v Evropské unii a z Dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně jedné a Jihoafrickou republikou na straně druhé. Dáno v Pretorii dne 12. měsíce prosince 2006, ve dvou originálech v anglickém jazyce. Za vládu České republiky Ing. Martin Tlapa, MBA v. r. náměstek ministra průmyslu a obchodu Za vládu Jihoafrické republiky Z. S. T. Skweyiya v. r. ministr sociálního rozvoje
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 22/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 22/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí úprav článků 2F a 5 Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu Vyhlášeno 24. 3. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 5. 2008, částka 9/2009 * 1\\. Ze stávajícího odstavce 8 článku 2F Protokolu se stane odstavec 2, a ze stávajícího odstavce 2 se stane odstavec 3. * 2\\. Stávající odstavce 3 až 6 budou nahrazeny následujícími odstavci, které budou očíslovány jakožto odstavce 4 až 6: * 3\\. Stávající pododstavce (a) a (b) odstavce 8 ter článku 5 budou nahrazeny následujícími pododstavci, z nichž se stanou pododstavce (a) až (e): * 4\\. Ze stávajících pododstavců (c) a (d) odstavce 8 ter článku 5 se stanou pododstavce (f) a (g). Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 5. 2008 22 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že ve dnech 17. – 21. září 2007 byly v Montrealu na 19. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu1), přijaty úpravy článků 2F a 5 Montrealského protokolu. Úpravy Montrealského protokolu vstoupily v platnost na základě článku 2 odst. 9d Montrealského protokolu dne 14. května 2008 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku. Anglické znění úprav Montrealského protokolu a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD C.N. 1096.2007 Příloha III Úpravy dohodnuté na devatenáctém zasedání smluvních stran vztahující se k regulovaným látkám ve Skupině I přílohy C Montrealského protokolu (hydrochlorfluoruhlovodíky) Devatenácté zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, rozhoduje přijmout, v souladu s postupem stanoveným v odstavci 9 článku 2 Montrealského protokolu a na základě posouzení podle článku 6 Montrealského protokolu, úpravy a snížení výroby a spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C Protokolu, takto: Článek 2F: Hydrochlorfluoruhlovodíky 1. Ze stávajícího odstavce 8 článku 2F Protokolu se stane odstavec 2, a ze stávajícího odstavce 2 se stane odstavec 3. 2. Stávající odstavce 3 až 6 budou nahrazeny následujícími odstavci, které budou očíslovány jakožto odstavce 4 až 6: „4. Každá smluvní strana zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2010 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně dvacet pět procent součtu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku. Ve stejných obdobích každá smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně dvacet pět procent vypočtené úrovně uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit až o deset procent její vypočtené úrovně výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C, jak je uvedeno v odstavci 2. 5. Každá smluvní strana zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2015 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně deset procent součtu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku. Ve stejných obdobích každá smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně deset procent vypočtené úrovně uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5, může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit až o deset procent její vypočtené úrovně výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C, jak je uvedeno v odstavci 2. 6. Každá smluvní strana zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2020 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila nulu. Ve stejných obdobích každá smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila nulu. Nicméně: (a) Každá smluvní strana může překročit takový limit spotřeby až o nula celá pět procenta součtu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku v každém takovém dvanáctiměsíčním období končícím před 1. lednem 2030, s podmínkou, že taková spotřeba bude omezena na servis a údržbu chladicích a klimatizačních zařízení existujících k 1. lednu 2020. (b) Každá smluvní strana může překročit takový limit výroby až o nula celá pět procenta průměru uvedeného v odstavci 2 tohoto článku v každém takovém dvanáctiměsíčním období končícím před 1. lednem 2030, s podmínkou, že taková výroba bude omezena na servis a údržbu chladicích a klimatizačních zařízení existujících k 1. lednu 2020.“ Článek 5: Zvláštní situace rozvojových zemí 3. Stávající pododstavce (a) a (b) odstavce 8 ter článku 5 budou nahrazeny následujícími pododstavci, z nichž se stanou pododstavce (a) až (e): „(a) Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2013 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně průměr jejích vypočtených úrovní spotřeby v letech 2009 a 2010. Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2013 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně průměr jejích vypočtených úrovní výroby v letech 2009 a 2010; (b) Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2015 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně devadesát procent průměru jejích vypočtených úrovní spotřeby v letech 2009 a 2010. Ve stejných obdobích každá taková smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně devadesát procent průměru jejích vypočtených úrovní výroby v letech 2009 a 2010; (c) Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2020 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně šedesát pět procent průměru jejích vypočtených úrovní spotřeby v letech 2009 a 2010. Ve stejných obdobích každá taková smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně šedesát pět procent průměru jejích vypočtených úrovní výroby v letech 2009 a 2010; (d) Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2025 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně třicet dvě celá a pět desetin procenta průměru jejích vypočtených úrovní spotřeby v letech 2009 a 2010. Ve stejných obdobích každá taková smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila ročně třicet dvě celá a pět desetin procenta průměru jejích vypočtených úrovní výroby v letech 2009 a 2010; (e) Každá smluvní strana jednající podle odstavce 1 tohoto článku zajistí, aby v dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2030 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň spotřeby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila nulu. Ve stejných obdobích každá taková smluvní strana vyrábějící jednu nebo více těchto látek zajistí, aby její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy C nepřekročila nulu. Nicméně: (i) Každá taková smluvní strana může překročit takový limit spotřeby v každém takovém dvanáctiměsíčním období, pokud součet jejích vypočtených úrovní spotřeby za desetileté období od 1. ledna 2030 do 1. ledna 2040 dělený deseti nepřekročí dvě celá pět desetin procenta průměru jejích vypočtených úrovní spotřeby v letech 2009 a 2010, a s podmínkou, že taková spotřeba bude omezena na servis a údržbu chladicích a klimatizačních zařízení existujících k 1. lednu 2030; (ii) Každá taková smluvní strana může překročit takový limit výroby v každém takovém dvanáctiměsíčním období, pokud součet jejích vypočtených úrovní výroby za desetileté období od 1. ledna 2030 do 1. ledna 2040 dělený deseti nepřekročí dvě celá pět desetin procenta průměru jejích vypočtených úrovní výroby v letech 2009 a 2010, a s podmínkou, že taková výroba bude omezena na servis a údržbu chladicích a klimatizačních zařízení existujících k 1. lednu 2030.“ 4. Ze stávajících pododstavců (c) a (d) odstavce 8 ter článku 5 se stanou pododstavce (f) a (g). 1) Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy, přijatá ve Vídni dne 22. března 1985, byla vyhlášena pod č. 108/2003 Sb. m. s. Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatý v Montrealu dne 16. září 1987, byl vyhlášen pod č. 109/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Londýně dne 29. června 1990, byla vyhlášena pod č. 110/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Kodani dne 25. listopadu 1992, byla vyhlášena pod č. 111/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Montrealu dne 17. září 1997, byla vyhlášena pod č. 112/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Pekingu dne 3. prosince 1999, byla vyhlášena pod č. 113/2003 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Londýně dne 29. června 1990 byly vyhlášeny pod č. 17/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Kodani ve dnech 23. – 25. listopadu 1992 byly vyhlášeny pod č. 18/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté ve Vídni dne 7. prosince 1995 byly vyhlášeny pod č. 19/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Montrealu ve dnech 15. – 17. září 1997 byly vyhlášeny pod č. 20/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Pekingu ve dnech 29. listopadu – 3. prosince 1999 byly vyhlášeny pod č. 21/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 21/2009 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 21/2009 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí úprav článků 2A, 2B, 2C a 2H Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu Vyhlášeno 24. 3. 2009, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 7. 2000, částka 9/2009 * A. Článek 2A: CFC - 1. Třetí věta odstavce 4 článku 2A Protokolu bude nahrazena následující větou: * B. Článek 2B: Halony - 1. Třetí věta odstavce 2 článku 2B Protokolu bude nahrazena následující větou: * 1\\. Třetí věta odstavce 3 článku 2C Protokolu bude nahrazena následující větou: * 2\\. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 3 článku 2C Protokolu: * 1\\. Třetí věta odstavce 5 článku 2H Protokolu bude nahrazena následující větou: * 2\\. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 5 článku 2H Protokolu: Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 7. 2000 21 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že ve dnech 29. listopadu – 3. prosince 1999 byly v Pekingu na 11. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu1), přijaty úpravy článků 2A, 2B, 2C a 2H Montrealského protokolu. Úpravy Montrealského protokolu vstoupily v platnost na základě článku 2 odst. 9d Montrealského protokolu dne 28. července 2000 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku. Anglické znění úprav Montrealského protokolu a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. PŘEKLAD C.N.1230.1999.TREATIES-7 (XI/2-4) ÚPRAVY ČLÁNKŮ MONTREALSKÉHO PROTOKOLU O LÁTKÁCH, KTERÉ POŠKOZUJÍ OZONOVOU VRSTVU, VZTAHUJÍCÍ SE K REGULOVANÝM LÁTKÁM V PŘÍLOZE A A. Článek 2A: CFC 1. Třetí věta odstavce 4 článku 2A Protokolu bude nahrazena následující větou: Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5, může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit o množství rovnající se ročnímu průměru její výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 2. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 4 článku 2A Protokolu: 5. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2003 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila osmdesát procent ročního průměru výroby těchto látek dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 6. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2005 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila padesát procent ročního průměru výroby těchto látek dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 7. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2007 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila patnáct procent ročního průměru výroby těchto látek dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 8. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2010 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila nulu. 9. Pro účely vypočítávání základních vnitrostátních potřeb podle odstavců 4 až 8 tohoto článku, výpočet ročního průměru výroby smluvní strany zahrnuje veškeré výrobní nároky, které daná smluvní strana převedla v souladu s odstavcem 5 článku 2, a vylučuje veškeré výrobní nároky, které daná smluvní strana získala v souladu s odstavcem 5 článku 2. B. Článek 2B: Halony 1. Třetí věta odstavce 2 článku 2B Protokolu bude nahrazena následující větou: Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5, může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit do 1. ledna 2002 až o patnáct procent její vypočtené úrovně výroby v roce 1986; poté může překročit tento limit o množství rovnající se ročnímu průměru výroby regulovaných látek ve Skupině II přílohy A dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 2. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 2 článku 2B Protokolu: 3. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2005 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině II přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila padesát procent ročního průměru výroby těchto látek dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1997 včetně. 4. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2010 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině II přílohy A pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila nulu. ÚPRAVY ČLÁNKŮ MONTREALSKÉHO PROTOKOLU O LÁTKÁCH, KTERÉ POŠKOZUJÍ OZONOVOU VRSTVU, VZTAHUJÍCÍ SE K REGULOVANÝM LÁTKÁM V PŘÍLOZE B Článek 2C: Jiné plně halogenované CFC 1. Třetí věta odstavce 3 článku 2C Protokolu bude nahrazena následující větou: Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5, může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit do 1. ledna 2003 až o patnáct procent její vypočtené úrovně výroby v roce 1989; poté může překročit tento limit o množství rovnající se osmdesáti procentům ročnímu průměru výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy B dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1998 až 2000 včetně. 2. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 3 článku 2C Protokolu: 4. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2007 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy B pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila patnáct procent ročního průměru výroby těchto látek dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1998 až 2000 včetně. 5. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2010 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek ve Skupině I přílohy B pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila nulu. ÚPRAVY ČLÁNKŮ MONTREALSKÉHO PROTOKOLU O LÁTKÁCH, KTERÉ POŠKOZUJÍ OZONOVOU VRSTVU, VZTAHUJÍCÍ SE K REGULOVANÝM LÁTKÁM V PŘÍLOZE E Článek 2H: Methylbromid 1. Třetí věta odstavce 5 článku 2H Protokolu bude nahrazena následující větou: Nicméně, za účelem uspokojení základních vnitrostátních potřeb smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5, může vypočtená úroveň výroby dané smluvní strany překročit tento limit do 1. ledna 2002 až o patnáct procent její vypočtené úrovně výroby v roce 1991; poté může překročit tento limit o množství rovnající se ročnímu průměru výroby regulované látky v Příloze E dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1998 včetně. 2. Následující odstavce budou připojeny za odstavec 5 článku 2H Protokolu: 5 bis. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2005 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulovaných látek v Příloze E pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila osmdesát procent ročního průměru výroby této látky dané smluvní strany pro základní vnitrostátní potřebu v období let 1995 až 1998 včetně. 5 ter. Každá smluvní strana zajistí, aby ve dvanáctiměsíčním období počínaje dnem 1. ledna 2015 a v každém dalším následujícím dvanáctiměsíčním období její vypočtená úroveň výroby regulované látky v Příloze E pro základní vnitrostátní potřebu smluvních stran jednajících podle odstavce 1 článku 5 nepřekročila nulu. 1) Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy, přijatá ve Vídni dne 22. března 1985, byla vyhlášena pod č. 108/2003 Sb. m. s. Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatý v Montrealu dne 16. září 1987, byl vyhlášen pod č. 109/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Londýně dne 29. června 1990, byla vyhlášena pod č. 110/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Kodani dne 25. listopadu 1992, byla vyhlášena pod č. 111/2003 Sb.m.s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Montrealu dne 17. září 1997, byla vyhlášena pod č. 112/2003 Sb. m. s. Změna Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, přijatá v Pekingu dne 3. prosince 1999, byla vyhlášena pod č. 113/2003 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Londýně dne 29. června 1990 byly vyhlášeny pod č. 17/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Kodani ve dnech 23. – 25. listopadu 1992 byly vyhlášeny pod č. 18/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté ve Vídni dne 7. prosince 1995 byly vyhlášeny pod č. 19/2009 Sb. m. s. Úpravy Montrealského protokolu přijaté v Montrealu ve dnech 15. – 17. září 1997 byly vyhlášeny pod č. 20/2009 Sb. m. s.