id stringlengths 13 13 | poem stringlengths 40 7.99k | title stringlengths 0 271 | author stringlengths 4 57 | language stringclasses 4
values | label int64 0 6 | label_name stringclasses 7
values |
|---|---|---|---|---|---|---|
mpm-es-004195 | Famosa armada de estandartes llena,
partidos todos de la roja estola,
árboles de la Fe, donde tremola
tanta fámula blanca en cada entena;
selva del mar, a nuestra vista amena,
que del cristiano Ulises la fe sola
te saca de la margen española
contra la falsedad de una sirena:
id y abrasad el mundo, que bien llevan
las v... | - XLVI - A la jornada de Inglaterra a bordo del «San Juan» | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-de-032725 | Fanget uns die kleinen Füchse, die die Weinberge verderben! Hoheslied 2, 15
Komm, Gottesliebe, ganz aus meiner Seel' zu jagen
Die Eigenheiten all', die mich verstör'n und plagen,
Mich deine Wahrheit unterweis',
Dein süßes Feu'r in mich eingeuß!
Ich war der Weinberg selbst, so blühend anzuschauen,
Du wolltest Tag und Na... | 20. | Gerhard Tersteegen | de | 0 | iambic |
mpm-de-064083 | Ei Mütterchen, warum giebst du denn nimmer
Dein schönes Kind heraus aus deiner Kammer?
Es spinnt doch lange schon am Hochzeitlinnen
Ein Mädchen ist ja auch kein Rosenstöckchen,
Das man so lange stellt in's Fenstereckchen,
Bis aufgebrochen sind die letzten Knöspchen.
Gelt, möchtest wohl hier hinter deinen Scheiben
Das s... | Das Mädchen und der Rosenstock | Wilhelm Müller | de | 0 | iambic |
mpm-es-003823 | La tierra, el cielo y más los elementos
han puesto su arte, hicieron a porfía
ésta, cuyo nombre es señora mía,
en cuya mano están mis sentimientos.
Quedaron los maestros muy contentos
de su labor, y vieron que acudía
la mano al punto de la fantasía;
y en paz fueron allí sus movimientos.
Dichoso el día, dichosa la hora,... | - LXXXVI - | Juan Boscan | es | 0 | iambic |
mpm-de-033547 | Die löbliche Gesellschaft zwischen Rhein
Und der Mosel allzeit rüstig seyn,
Nach Unfall sie nicht fragen,
Das Terich (Land) hin und her,
Langes durch und die quer,
Zu Fuß und Pferd durchjagen,
Frisch sie es wagen,
Kein Scheuen tragen.
Ueber hohe Berg, durch tiefe Thal,
Fallen sie oftmals ein wie der Strahl,
All Weg ohn... | Die löbliche Gesellschaft Moselsar . | Clemens Brentano | de | 0 | iambic |
mpm-cs-034481 | Mně ondy zdálo se v snu půvabném,
Že na pažititi, skloniv hlavu svou,
Jsem klesl v květův roj a – umřel pak.
Nade mnou pjal se v vůni bezový
Keř, květy své v mém lůno sypaje,
Jež chladem ledovým je pojalo,
By navždy mrazem smrti usvadly.
A v keři vonné slavík klokotal
V noc čirou hlasy tako nyvými,
Jakby mou duši v těl... | Sen. | Gustav Pfleger Moravský | cs | 0 | iambic |
mpm-de-039286 | Fürsten haben zwar mehr Gut als vielleicht gemeine Leute,
Haben aber derer viel, denen sie stehn stets zur Beute.
Fürsten haben zwar viel Dienst, müssen aber viel ernähren,
Künnen auch für sich nicht mehr als ein eintzler etwa zehren. | 71. | Friedrich von Logau | de | 2 | polymetric |
mpm-es-004547 | Suspenso aquel divino movimiento
del sol de sus estrellas celestiales,
encendida la nieve en dos corales,
al pie de un lauro, haciendo son el viento,
durmió Lucinda, y el Amor atento
a la causa amorosa de mis males,
dijo, alzando la voz, palabras tales
que parece que hurtó mi pensamiento:
-Venus, hermosa y dulce madre ... | - CXLVIII - | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-cs-003240 | Už světlo žáru domřelo
a dozněl píšťal ryk,
dunění tympan dohřmělo,
dochroptěl matky vzlyk;
už dotančili derviši
a noc všech nocí nejtišší
plášť rozhodila v mžik.
Lid do města se rozešel,
sám ostal starý Mag.
Duch jeho hořkou žlučí mřel
a v čele tměl se mrak: –
„O vyjdi, hvězdo čekaná
nad černou říší satana!“ –
a k neb... | K BOHU. | Karel Dostál-Lutinov | cs | 0 | iambic |
mpm-de-038497 | Ich werde nicht mit dir, du Süße, rechten, –
Dich lieben, so wie du mich liebest? nein.
Aus Rosen laß den Siegerkranz dir flechten,
Der Liebe Preis ist dein.
Die Lieb umfaßt des Weibes volles Leben,
Sie ist ihr Kerker und ihr Himmelreich:
Die sich in Demut liebend hingegeben,
Sie dient und herrscht zugleich.
Gekehrt na... | 19 | Adelbert von Chamisso | de | 0 | iambic |
mpm-cs-008245 | Že musíme se rozloučit, mi děli,
a moje oči při tom zaslzely,
a slze ty a stesk a srdce žár,
to v památní jsem dal ti svatodar;
až omrzí tě, z prsou jej vytrhni,
a zasměj se a do moře jej vrhni,
a zasměj se, vždyť svět se také směje,
když umírá dvé srdcí bez naděje. | VI. Že musíme se rozloučit, mi děli, | Adolf Heyduk | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-006469 | Ač jsem doznal bol, ach nejkrutější –
národa bol, na vždy upadlého,
neleží přec na mně kletba lidu mého:
kletba svatozrády nejsmutnější!
Ač umírám s touhou nejsvětější,
nezkojenou, lidstva bloudivého,
které marně hledá cíle svého –
v ňadrech svých přec chovám pravdy nejtajnější!
Dlouho by pokojně bylo svítívalo
světlo ... | XIII. Ač jsem doznal bol, ach nejkrutější – | Josef Václav Frič | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-001033 | Muerto, sin duda, Virgen Soberana,
estuve cuando os vi, pues que me privo
de aquella gloria cuando me hallo vivo,
por ser de ella incapaz la vida humana.
El alma de gozarla quedó ufana,
y yo preso de amor, y aquí cautivo,
haciendo estos favores que recibo
mi fe segura y mi esperanza llana.
Si el ausente amador con razó... | De La reina de los reyes | Tirso de Molina | es | 2 | polymetric |
mpm-es-005878 | De este presente, que será pasado,
análisis muy hondos lo más fútil
y más mimo traerá, cuando ya inútil
sea el afán de desandar lo andado
Y cuando hubiere el corazón cansado
otra noción entre lo bello y lo útil,
besarás, sollozando, la inconsútil
túnica virginal con que has amado
Y lo trascendental será un martirio;
y ... | III | Francisco Lles | es | 2 | polymetric |
mpm-de-042477 | Dv hast mein GOtt die jmmer nassen wangen/
Getrucknet mit liebreicher handt/
Dein arm hat mich erhalten
Wenn ich den müden
Denn hast du lassen walten
Die süsse gunst/ durch die ich bin entgangen/
Wenn mancher must’ erkalten/
Wenn mancher fiel/ hab ich von dir empfangen/
Manch’ ewig trewer liebe pfandt. | 2. Gegensatz. | Andreas Gryphius | de | 0 | iambic |
mpm-de-053775 | Bruder, denck an deinen Freund, der dich wohl nicht wieder siehet,
Und vergieb mir, wenn ich dich oftermahls aus Noth bemühet.
Dein so redliches Gemüthe steht in meinem Herzen fest,
Bis der abgekränckte Cörper den gefangnen Geist verläst.
Hätten mich die Meinigen, wie sie von Natur wohl sollen,
Nach der rechten Eltern ... | 1L: Bruder, denck an deinen Freund, der dich wohl nicht wieder siehet, | Johann Christian Günther | de | 1 | trochaic |
mpm-es-008163 | Hermoso y adorado dueño mío,
copia y compendio del hermoso cielo,
origen de mi mal y mi desvelo,
norte de mi cuidado y albedrío;
cobrad aliento, resucite el brío
que muerto yace en tanto desconsuelo;
no así, siendo su sol, neguéis
al suelo
la luz que eclipsa ese desmayo frío
Libre del daño que esgrimi... | Sentimientos amorosos en el desmayo de una dama ca | Vicente García de la Huerta | es | 0 | iambic |
mpm-cs-042239 | Zdrávas kněžno, do té naší země,
Vítej jasné světlo severné,
Vítej luno v záři stříberné,
Jenž nám k slasti vyskytla se jemně!
Milovalas tehdá naše plémě,
Když vrah lál mu v řeči rozverné,
A syn vlastní v zášti bezvěrné
Uvaloval na ně potup břémě.
I kněz zhrdal jeho jazykem
Za zlým chodě světa za zvykem!
Tys tu stála n... | 95. Zdrávas kněžno, do té naší země, | František Sušil | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-048037 | Nimm, trink, so viel du willst und kannst, es steht dir frei;
Die ganze Gottheit selbst ist deine Gasterei. | 17. Gott weigert sich niemand | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-de-016519 | Willst du richten
Unser Dichten,
Obs geflattert
Und geschnattert,
Obs geschwungen
Und gesungen,
Birg doch klüglich
Unverzüglich
Deinen Ungeschmack,
Und verscharre
Das Geschnarre:
Deinen Dudelsack. | 1L: Willst du richten | Nikolaus Lenau | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-061939 | Za stolem za noční chvíle
sedí stará bílá paní,
sedí v těžkém zadumání,
v koruně a záři bílé.
Někdy straší lidi v hradě,
civí okny do komnaty,
chodí večer po zahradě,
choré ruce rozepjaty.
Tehdy vítr táhle skučí
v akaciích u jezera,
na něž luna světlo leje...
Půlnoc! V dáli zvony hučí
a jich nářek v tichu šera
alejí se... | I. Za stolem za noční chvíle | Emanuel Lešehrad | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-002520 | Llámanle rey, y véndanle los ojos,
y quieren que adivine, y que no vea;
cetro le dan, que el viento le menea;
la corona, de juncos y de abrojos.
Con tales ceremonias y despojos,
quiere su rey el reino de Judea:
que mande en caña, que dolor posea,
y que ciego padezca sus enojos.
Mas el Señor, que, en vara bien armada
de... | - XVI - Sobre las propias palabras de San Marcos, aconsejando a los reyes imiten esta acción de Cristo | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-es-001179 | Próvida Juno, que astros encontrados,
tímida huyes, y cobarde esperas,
fausta disposición, en las severas
formas de los Planetas elevados:
Atiende al voto público, y airados
asistan en las lúcidas esferas.
Que por eterna ley, causas primeras
no nacen inferiores a los hados.
El Cesar tierno, opuesto a la fortuna,
verá a... | - LIII - En la espera del nacimiento del príncipe Baltasar | Luis de Ulloa y Pereira | es | 2 | polymetric |
mpm-es-000688 | Dijo Laura que celos son heridas
y que mayores son manifestadas,
más manifiestas para ser curadas
mejor es que tenerlas escondidas.
Cortan en voluntades ofendidas
los celos, Laura, más que las espadas,
que las heridas en el alma dadas
suelen con más rigor quitar las vidas.
Calle la voluntad cuando es traidora;
quéjese ... | - 1339 - Acto I, LUCINDO | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-006682 | U potoka růže stála,
Potok k ní toužebně pěl,
Milostná jej touha hnala,
K sobě stáhnout krásku chtěl.
Růžin zápach k němu vane,
Marná jeho snaha – zpět
V chladné lože klesne – vstane –
Už uchvátil drahý květ.
Růže ubohá se třese –
Lupič smělý dál ji nese,
Na její vzdechy nedbá –
Kde až svou komůrku má? | 21. U potoka růže stála, | Vincenc Furch | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-046566 | Ergieb dich drein, du liebes Menschenkind,
Daß deine Wege nicht die meinen sind.
Es kann nicht Alles so, wie du willst, sein;
Du bist nicht Herr; ergieb dich ruhig drein!
Ergieb dich drein, und forsch und hadre nicht;
Thu, was die heilge Stimme in dir spricht.
Sie flüstert dir das einzig Richtge ein;
Sie täuscht dich n... | Ergieb dich drein | Karl May | de | 0 | iambic |
mpm-de-057246 | geliches willen mueste iehen
schiefdeire wart von in gesehen
in harte kurzer wile
mit snelleclicher ile
kamen si geriten dar
ein tal von bluomen lieh gefar
lac da bi mit stete
dar inne Gaudin hete
empfangen wunneclich gemach
ein herberge und ein obedach
was im alda gewunnen
bi eime kalten brunnen
da gruene boume stuond... | Von den vortrefflichen Umständen
für die Poesie unter den Kaisern aus
dem schwäbischen Hause. | Johann Jacob Bodmer | de | 0 | iambic |
mpm-de-056099 | Ach zürne/ Schönste nicht/ das Feder und Papier
Nicht so geflügelt sind wie meine treue Sinnen/
Denn der Gedancken Post geht Augenblicks zu dir/
Nur Brieffe können nicht so bald das Glück gewinnen.
Zwar Venus biehtet mir die flüchtgen Schwanen an/
Viel eher mit der Schrifft zu deiner Hand zu springen/
Wenn nur ihr klei... | A n Madem. S chmidin. | Christian Friedrich Hunold | de | 0 | iambic |
mpm-de-042877 | Fliegen möchte der Strauß, allein er rudert vergeblich,
Ungeschickt rühret der Fuß immer den leidigen Sand. | Der Halbvogel | Friedrich Schiller | de | 2 | polymetric |
mpm-es-002815 | Ante la luz de unos serenos ojos
que al sol dan luz con que da luz al suelo,
mi alma así se enciende, que recelo
que presto tendrá muerte sus despojos.
Con la luz se conciertan los manojos
de aquellos rayos del señor de Delo:
tales son los cabellos de quien suelo
adorar su beldad puesto de hinojos.
¡Oh clara luz, oh ra... | De La Galatea, Libro II, Erastro | Cervantes | es | 0 | iambic |
mpm-es-001309 | Hermosa Fénix, si la luz serena
de vuestros claros ojos no abrasara,
su pureza de voto contemplara,
que al no encendido, al temerario enfrena;
mas si mi vista enciende y desordena,
cual suele el viento y fuego a polvo y vara,
si, aunque se oculta, siempre ostenta clara
purpúrea rosa y cándida azucena,
¿cómo queréis que... | - XVIII - Ausentándose por no ofenderla | Pedro Soto de Rojas | es | 0 | iambic |
mpm-cs-069070 | Jedno jsme, byť zloba minulosti
rozdílela bratry na sta let,
dokud nové doby na předmostí
lid sám v bouři neřekl si: „Dosti!
Ruku v ruce přes most v nový svět!“
Šel tak lid, tři velcí v jeho čele;
v srdci chrabrost, v oku nadšení
spolem prošli bouří nepřítele,
vlast všech pozdravili rozechvěle –
z vůdců Slovák, žel, je... | JEDNO JSME... | Adolf Černý | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-055119 | Jde večer můj, a stíny
vždy blíž se schylují –
ach, pozdě já Tě poznal,
pozdě Tě miluji!
Ty’s dosud ve svém jitru,
Tvé přijde poledne –
však na můj obzor záhy
juž noc si přisedne.
A přec mne máš tak ráda,
a slunka zraků Tvých
zas od mne zaplašují
tmu stínů večerních.
Leč já se chvěji bolem
při každém pomnění,
že až mé ... | V BOLESTI. | Alois Škampa | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-006833 | Jako Semele a Psyche jenom dotud blahé byly,
Pokud se jim v plném jasnu tváře Boha nezjevily –
Jejich blaho pominulo,
Když se roucho odhrnulo: –
Tak i pyšná Hungarie jenom dosud šťastna byla,
Pokud se před jejím okem samostatnost rouchem kryla –
Když však tuto roušku strhla,
Bleskozář ji na zem vrhla. | Plné jasno. | Vincenc Furch | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-000648 | ¡Amor, Amor, yo quedo de esta vez
desengañado y de tu guerra en paz!
Si fuese el desengaño pertinaz,
mala soga me parta por la nuez.
¿De qué sirve un peón en tu ajedrez
para ganar tus damas incapaz,
ni esperanzas de pollos en agraz,
si por ajos suspira el almirez?
Tasajos como yo, que no perdiz:
ya no gasto herraduras ... | - - Acto III, BATO | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-de-008967 | Wann die Rosenzeit gekommen,
Spielt um sie die warme Luft,
Ihnen ist die Furcht benommen,
Sie ergießen süßen Duft.
Winde buhlen mit den Rosen
Willig bricht die Knospe los,
Eilt entgegen süßem Kosen,
Oeffnet lachend ihren Schoos.
Zarte Arme zum umarmen,
Lippen für den süßen Kuß,
Busen daran zu erwarmen,
Leib zum herrlic... | 1L: Wann die Rosenzeit gekommen, | Ludwig Tieck | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-025572 | Je tak, jak je. Ne vesele
a Mračnopozor střeží stát.
Tož nezbývá nic, přátelé,
než pohádky si povídat.
Byl jednou – dál od našich Čech –
chlap jeden, nouzí číšící,
měl pořádný hrb na zádech
a všeho prázdnou světnici.
Chlap mazaná: když sedlák kých,
on pozdravpánbů s úctou řek,
znal, proti větru jít, že hřích,
a chválil... | POHÁDKOVÝ FILM | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-062731 | Kdo nechce vidět jádro, nelouská.
Výsledek zbouraného Rakouska
je nyní mapa přeouzká. | VÝSLEDEK | František Zavřel | cs | 0 | iambic |
mpm-es-005687 | Un mover de ojos tímido y piadoso
sin causa alguna; un reír blando, honesto,
casi forzado; un dulce, humilde gesto,
de cualquier alegría receloso.
Un despejo tranquilo y vergonzoso;
un responder gravísimo y modesto;
una clara bondad, cual manifiesto
indicio de un espíritu gracioso
Un osar apocado; una blandura;
un aire... | Un mover de ojos... | Fernando Maristany | es | 2 | polymetric |
mpm-es-003646 | Felice yo, si de mis sueños tiemplo
lo rápido en aqueste precipicio.
Templo fue aquel ayer, hoy es su indicio.
¿Adónde huyo, si padece el templo?
Justo, aunque adverso, Jove, te contemplo,
si el aviso anticipas al suplicio,
y, vengativo menos que propicio,
si lo que atiendo en ti logro de ejemplo.
Mas, oh padre del cie... | - LXVII - | Bocangel y Unzueta | es | 0 | iambic |
mpm-es-003999 | Sale la Aurora en su oriental esfera,
y el campo, que las lágrimas, que llora,
en plantas coge, en flores atesora,
como amanece el sol la tarde espera.
Tu tierna y verde edad, tu luz primera,
así tu patria y tu nobleza honora,
que por los resplandores de tu Aurora
la gloria de tus años considera.
Y como por celajes de ... | - 34 - En el libro Rimas varias, de Miguel Colodrero de Villalobos | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-008112 | Al fin se abrió mi cielo. Y vi realizado
mi más hermoso sueño, mi esperanza más bella;
después vencí el escrúpulo de la candidez de ella...
luego, inconscientemente, un paso había dado
cuánto mal ignoraba Creí que de mi novia
no se iría el hechizo, la inocencia serena,
y aquella risa tímida de impoluta azucena,
cuando ... | LA LÍNEA | Isidro Marfori | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-023889 | Ó Bože touhy, osvícení,
jenž vidíš planý život můj
a měříš propast utrpení,
mně poznati dejž úsměv svůj.
Mých tváří růže zlý mráz vzal mi,
mých očí blankyt marně zlát,
ach, vyslyš rtů mých hořké žalmy,
až s pouště nitra počnou lkát.
Viz choré srdce, jež se souží,
s ním, Hospodine, soucit měj,
mír jemu sešli, po němž to... | Z HLUBIN | Emanuel Lešehrad | cs | 0 | iambic |
mpm-es-003603 | Creció el infierno aquí, Nilo violento
de llamas, y tan ciego en lo enemigo
que de sus iras no dejó un testigo
ni a sus estragos permitió un lamento.
No pareció del cielo tal portento
(aun en venganzas disfrazado amigo),
que el cielo, entre el presagio y el castigo,
siempre dejó caber al escarmiento.
Ardió el Vesubio; ... | - XXXVII - | Bocangel y Unzueta | es | 0 | iambic |
mpm-es-002206 | O ya descansas, Guadiana, ociosas
tus corrientes en lagos que ennobleces,
o líquidas dilatas a tus peces
campañas en las lluvias procelosas;
o en las grutas sedientas tenebrosas
los raudales undosos despareces,
y de nacer a España muchas veces
te alegras en las tumbas cavernosas;
émulos mis dos ojos a tus fuentes
ya co... | -XIII- Con la propiedad del Guadiana, de quien dice Plinio, saepius nasci gaudet, compara la disimulación de sus lágrimas | Quevedo | es | 0 | iambic |
mpm-de-044710 | Drei Hunde um einen Knochen,
Drei Dichter um einen Stoff,
Setz ich statt Knochen Stoff auch,
Die Hunde bleiben doch. | Werthers Leiden | Franz Grillparzer | de | 0 | iambic |
mpm-cs-029277 | Pláň tichá, rozlehlá, ji objímá hor tlum
jak bašta obrovská. Na písku tráva sporá,
tu polospráhlý keř, tam smutná sykomora,
a časem dravého se ozve ptáka šum.
Pak zase v hluboké se ticho stopí pláň
na léta přemnohá, jež nikdo nepočítá,
jež pouze času duch ve věnec věčna vplítá.
Kraj dávno ztracený, svět zapomenul naň.
... | Dávné boje. | Augustin Eugen Mužík | cs | 2 | polymetric |
mpm-en-000320 | (excerpt)
OF THE PROGRESS OF THE SOUL
Wherein,
by occasion of the religious death of Mistress
Elizabeth Drury, the incommodities of the soul in this her life, and her
exaltation in the next, are contemplated
THE SECOND ANNIVERSARY
Forget this rotten world, and unto thee
Let thine own times as an old story be.
Be not ... | Of the Progress of the Soul: The Second Anniversary | John Donne | en | 0 | iambic |
mpm-de-024584 | Das Sprichwort sagt: Wenn sich der Fuchs in seinem Bau
Verschanzet, und verschließt die Pforten recht genau,
Und davor steht der Löw' und droht mit grimmem Streich,
So ist der Schwache drin dem Starken draußen gleich. | 208. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-en-000619 | Milton! thou shouldst be living at this hour:
England hath need of thee: she is a fen
Of stagnant waters: altar, sword, and pen,
Fireside, the heroic wealth of hall and bower,
Have forfeited their ancient English dower
Of inward happiness. We are selfish men;
Oh! raise us up, return to us again;
And give us manners, vi... | London, 1802 | William Wordsworth | en | 0 | iambic |
mpm-de-052481 | Daß Licht der Herrlichkeit lass’ ich die Sonne sein/
Die Gnade gleicht den Strahln/ Natur dem Wi-
derschein. | 335. Unterscheid der drey Lichter. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-en-000593 | Chorus
Ca' the yowes to the knowes,
Ca' them where the heather grows
Ca' them where the burnie rows,
My bonie dearie.
Hark! the mavis' evening sang
Sounding Cluden's woods amang,
Then a-fauldin let us gang,
My bonie dearie.
We'll gae down by Cluden side,
Thro' the hazels spreading wide,
O'er the waves tha... | Ca' the Yowes to the Knowes | Robert Burns | en | 1 | trochaic |
mpm-de-016774 | Hab oft einen dampfen, düstern Sinn,
Ein gar so schweres Blut!
Wenn ich bei meiner Christel bin,
Ist alles wieder gut.
Ich seh sie dort, ich seh sie hier
Und weiß nicht auf der Welt,
Und wie und wo und wann sie mir,
Warum sie mir gefällt.
Das schwarze Schelmenaug dadrein,
Die schwarze Braue drauf,
Seh ich ein einzig Ma... | Christel | Johann Wolfgang Goethe | de | 0 | iambic |
mpm-es-001404 | No yace muerto, no, descansa ahora,
esto, que fue sagrado de la vida;
que para más reposo prevenida,
durmiendo espera la segunda Aurora.
Quien vio la muerte altiva vencedora,
y dio funesto aplauso a la partida,
no tiene penetrada, ni advertida
esta piedad, que por castigo llora.
Favores son, los que consejos fueron,
Es... | - LX - | Fcode Borja | es | 0 | iambic |
mpm-cs-017007 | Já nešel s jinými, vždy šel jsem sám
K Ultima Thule.
Jak zrna růžence teď probírám
Dny uplynulé.
Já stavěl Vzdoru Babylonskou Věž –
A ironický
Jsem býval zpozdilec a blázen též,
Však básník vždycky.
Ideál neřestí, jež tělo rve,
Mne k pádu svedl –
A Prometheus, vlastní srdce své
Jsem při tom jedl.
Já na pranýři žluč jse... | SYLVESTROVSKÝ PŘÍPITEK | Jiří Karásek ze Lvovic | cs | 0 | iambic |
mpm-es-006830 | Cruza el aire, oliente a salitre marino,
veinte gaviotas juntas que vuelan hacia el mar;
llegan ecos discordes del poblado vecino
y de la mar afuera, un cansado remar.
Una moza, de rostro bizarro y pelo endrino,
al compás de las olas apareja su andar,
y muestra las desnudas piernas de cutis fino,
blancas, como la espum... | Motivos del mar – II | José Navarro Montes de Oca | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-014046 | Kdo v ňadru cítíš svaté povolání,
v mžik díla chop se, neklaď ruce v klín;
žár neutlum, jenž v duši tvou se sklání,
a závět chrabrých předků uveď v čin.
Byť svět na tebe syčel jako had,
nic nedbej jeho pomluv ani rad –
a setrvej!
Jeť ovšem těžká plavba proti proudu;
ba mnohý pohřbil v něm i život svůj.
Však člověk milo... | Setrvej! | Jan Ježek | cs | 0 | iambic |
mpm-de-016798 | Gott sieht nicht über sich, drum überheb dich nicht;
Du kämst sonst mit Gefahr aus seinem Angesicht. | 122. Gott sieht nicht über sich | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-es-009196 | Murió Albanio (ay dolor) yace Trofeo
el que dio a Manzanares tanta gloria,
y su Ingenio, su Pluma, y su Memoria,
trágico Asunto es, fúnebre empleo.
Faltó la docta lira, el dulce Orfeo,
no lo dudes, Mortal, que es transitoria
cuanta celebra temporal Historia,
y toda humana dicha es devaneo
Y tú, que en más gloriosa y fe... | A la muerte del doctor Juan Pérez de Montalbán, laureado poeta de esta coronada villa de Madrid | Diego de Sepúlveda | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-015390 | Co se stává od zlých lidí,
světu tajno – Bůh to vidí. | 555 | Josef Vlastimil Kamarýt | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-058390 | Gepriesenstes von Allem, was die Sprache
Der Erdensöhne sang! Dich wählt mein Lied
Dich, Menschenherz! Für Dich besayt' ich meine
So lange nie berührte Leyer, suche
Den Goldklang, welcher Dir geziemt, du Wunder
Der Schöpfung! Kern der Menschenbrust! Du Eins
Voll Unausdenkbarkeit! Des Lebens Quelle!
Du, des Bewußtseyns ... | Erster Gesang: Allgemeines Lob des menschlichen Herzens; Summe des ganzen Gedichtes | Johann Kaspar Lavater | de | 0 | iambic |
mpm-cs-046187 | Perieres, jenž vládl v Messině,
syn Aiolův, stár sotva třicet let,
se octl na svém loži úmrtním.
Tak náhle přišlo to, den neminul,
co s lože vstal, kde sladkou strávil noc
po boku Gorgophony, ženy své;
(dceř Perseova byla líbezná,
a dražší, milejší mu nad život).
pravil k ní: „Chci na hon jíti dnes,
o kanci zdálo se m... | GORGOPHONE. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-022911 | V mých sadech, jež volně rostou a bují
a neznají pout,
v nejzazším lese, jímž vichry, jež dují,
nemohou hnout,
jest kout,
v němž schátralý kostelík stojí.
A Tebou, jenž v mnohém boji
Jsi otupil něžný vznět,
nemůže pohled shaslých těch oken nezachvět.
Svaz nejtužších hustin zář slunce již přetla.
Zde temno jest.
Zde olt... | VÍRA. | Louis Křikava | cs | 5 | amphibrachic |
mpm-cs-052133 | Kdes na odlehlém, parném boulevardu,
kam zlákala tě víla rozmaru,
křik chraplavý ti vzbouří rázem tichý sen:
v řad chodců netečných řvoun fráze metá
o skvělém museu, o divu světa.
Před krámkem pestrým staneš udiven.
Jak dobrý tatík ze vsi na pouti,
ach, dryáčníkem dáš se pohnouti,
po schůdkách sejdeš tápavě kams do šer... | V museu voskových figur. | Emanuel Čenkov | cs | 0 | iambic |
mpm-en-001064 | It's a year almost that I have not seen her:
Oh, last summer green things were greener,
Brambles fewer, the blue sky bluer.
It's surely summer, for there's a swallow:
Come one swallow, his mate will follow,
The bird race quicken and wheel and thicken.
Oh happy swallow whose mate will follow
O'er height, o'er hollow! ... | A Bird Song | Christina Rossetti | en | 5 | amphibrachic |
mpm-de-027927 | Wenn die Götter in's Gebüsch
Noch zu Hirten kämen,
Noch vorlieb am kleinen Tisch
Unter ihnen nähmen;
O, sie würden, glaube mir!
Bald hernieder steigen,
Würden sich an deiner Thür,
Liebe Chloe! zeigen.
Auch als Pilger, unbekannt,
Wie sie dir erschienen,
Würdest du mit frommer Hand
Willig sie bedienen.
Und du fühltest in... | 1L: Wenn die Götter in's Gebüsch | Johann Georg Jacobi | de | 1 | trochaic |
mpm-es-000424 | Hiedras que, de estos álamos esposas,
a un hielo frío enseñaréis amores,
y viendo a vuestros pies crecer las flores,
con más amor los abrazáis celosas.
¿Qué sienten vuestras almas amorosas
cuando las viste Abril de sus colores,
pues llegan a tener competidores,
por celos hiedras, por amores rosas?
Yo, viendo que les da... | De El vellocino de oro. HELENIA | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-005594 | Blanquecino fragor el filo abarca
de los mares con nieve murmurante,
en la arena muriendo, burbujeante,
sin dejar bajo el sol tumba ni marca
En la quilla revive de la barca
que tajando las aguas, navegante,
a la mar con estelas un instante
le abre y cierra las puertas de su arca
Luego muerte retrata de la ola
con un ru... | Espuma de mar | Carlos Ortiz | es | 4 | anapestic |
mpm-cs-018501 | Je duchů svět. Zrak nezří v mrtvém vzduchu
jich krok a polet, který vlá tak tiše,
bran neznáme, cest, mostů do té říše,
však v srdci vpsánu o ní máme tuchu.
Cos jakby vzdychlo náhle v jizby hluchu –
práh zapraskal – kdos vešel – blízko dýše –
leč nezříš nic – jen záclona se kníše...
Ó, co tu všude tajemného ruchu!
Od l... | SVĚT DUCHŮ. | Antonín Klášterský | cs | 0 | iambic |
mpm-es-002505 | Comer hasta matar la hambre, es bueno;
mas comer por cumplir con el regalo,
hasta matar al comedor, es malo,
y la templanza es el mejor Galeno.
Lo demasiado siempre fue veneno:
a las ponzoñas el ahíto igualo;
si a costumbres de bestia me resbalo,
a pesebre por plato me condeno.
Si engullo las cocinas y despensas,
seré ... | Al señor de un convite, que le porfiaba comiese mucho | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-en-000948 | On the beach at night alone,
As the old mother sways her to and fro singing her husky song,
As I watch the bright stars shining, I think a thought of the clef of the universes and of the future.
A vast similitude interlocks all,
All spheres, grown, ungrown, small, large, suns, moons, planets,
All distances of place ho... | On the Beach at Night Alone | Walt Whitman | en | 2 | polymetric |
mpm-de-009564 | Dämmerung mit den milden, grauen Augen
Schreitet über die Erde.
Kühl weht ihr Atem,
Weich und kühl,
Milde wie ruhiger Atemzug
Eines schlummergeküßten,
Backenroten Kindes.
An lauschender Ferne ruhendem Rund
Ein goldenes Glänzen, matt verscheidend,
Zerrinnend in zarten, grauen Duft ...
Oh Ruhe! Ruhe! Gabe der Seligkeit,
... | Dämmerung | Otto Julius Bierbaum | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-034111 | Celý stojím jenom jeden fuk,
už se o mne otře každý kluk. | „Pražský Denník.“ | Rudolf Pokorný | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-007397 | ¿Eres tórtola ausente y lastimada
que exhala en vago arrullo sus amores,
o pájaro de mágicos primores,
que saluda la cándida alborada?
¿O el ruiseñor perdido en la enramada,
o cisne de dulcísimos dolores,
o el son del aura errante entre las flores,
o el arpa por el céfiro halagada?
No lo acierto, ¡por Dios! Las
... | Los encantos de una voz | V. García Escobar | es | 0 | iambic |
mpm-es-000749 | Hizo el divino Salomón eterno
trono a su madre para honrarla un día,
y a vos criada, celestial María,
en la idea de Dios desde ab eterno.
Labró un templo el artífice superno,
luego que el mundo en fábrica ponía,
faro que fuese de las naves guía,
perdido el Norte del mortal gobierno.
Este monte, Pirámide, Obelisco,
y et... | - 1398 - Libro I, EL ALEMÁN | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-068238 | Když životem jdu, zdá se mi, že kráčím po hřbitově,
kde hroby pyšné jsou i jiné skromné, bez ozdob,
však věčná zeleň a jas slunce na každém je rově,
a v každé duši lidské jeden takový zřím hrob...
Jsou hroby tu, jež radostně vždy vzhlížejí se v nebi,
vítají návrat zeleně a květů, příchod nových jar,
oasy smavé, pod kte... | ŽIVOT HŘBITOVEM. | Maryša Šárecká | cs | 0 | iambic |
mpm-es-002772 | A vuestra espada no igualó la mía,
Febo español, curioso cortesano,
ni a la alta gloria de valor mi mano.
Que rayo fue do nace y muere el día.
Imperios desprecié; y la monarquía,
que me ofreció el Oriente rojo en vano,
dejé, por ver el rostro soberano
de Claridiana, aurora hermosa mía.
Améla por milagro único y raro;
y... | El Caballero del Febo a don Quijote de La Mancha | Cervantes | es | 0 | iambic |
mpm-de-054887 | So hart wie sie, soll gegen fremde Lüste | Vorbitte wegen eines Nußbaums
an Palemon. | Anna Luise Karsch | de | 0 | iambic |
mpm-es-001497 | Si quieres que te diga, Fabio amigo,
en qué consiste el ser de Cortesano,
quien podrá definir nombre tan vano,
porque hoy no es más de lo que aquí te digo.
Es relator de lo que no es testigo,
es lego en el saber, y en nada llano,
un presumir, que amaneció temprano,
y tiene al mismo Sol por enemigo.
Hablar de todos mal,... | - CXXVI - | Fcode Borja | es | 0 | iambic |
mpm-cs-010137 | Aj, co to? zda zrak mě klame,
ký to zpěvný křik?
Hola, ptáče, my se známe,
vy jste mlynářík;
hostívalť nás ondy oba
rychmburský důl –
ty můj Bože, to je doba,
věku víc než půl!
Slza jeví se mi v oku,
snil-li jsem či bděl?
přes padesát dlouhých roků
jsem vás neviděl,
a tu náhle strhána je
vzpomínek mých hráz –
krajánku ... | Mlynářík. | Adolf Heyduk | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-060405 | Po dešti bylo, západ zlatem plál,
bříz větve plály jak zelené stuhy,
a vonící a kvetoucí strom stál
pod dlouze sklenutým obloukem duhy.
Svlaženým krajem bezhlasý klid táh’...
Mžilo mi v očích a stiskl jsem brvy...
Krůpěje deště zářily v křovinách,
hořely na květech sluneční krví. | SLOKY. | Jan Vrba | cs | 2 | polymetric |
mpm-es-008414 | Escucha Dios en su encumbrado cielo
de humildes golondrinas el gemido
cuando, lejanas del paternal nido,
vagan desamparadas por el suelo
Yo, gimiendo en amargo y triste duelo,
familia, bienes y el hogar perdido,
de su beneficencia he recibido
socorro en mi orfandad y desconsuelo
Guárdete el mismo Dios tres veces santo,... | Soneto | Juan Manuel García Tejada | es | 2 | polymetric |
mpm-es-003450 | Godo Infeliz, Rodrigo desgraciado,
que terciando la Pica, y Coselete,
te vio funesto el claro Guadalete,
más de delicia, que de hierro armado.
Adónde está el valor que has heredado
adónde el brío, que tu ardor promete,
triunfo eres ya de bárbaro Jinete,
en su ondas, y arenas anegado.
O triste España cuanto Alarbe cruza... | - CXIX - Al rey don Rodrigo, último de los godos | Joseph de Litala y Castelvi | es | 0 | iambic |
mpm-cs-069654 | Mraků závojem se měsíc dívá,
stín se stínem v šero noci splývá,
venku divý vítr štká a skučí.
Císař na svém loži odpočívá,
myšlenky ho zádumčivé mučí.
Myšlenky mu v spánku klidném brání,
zapudit je – marné namáhání.
Jitra tiše vyčkat jemu zbývá,
poslouchá, jak vítr skučí plání,
k oknu zří, zda se již rozednívá.
Morfeus... | Sen císaře vyhnance. | Arnošt Czech z Czechenherzu | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-053302 | Der Teufel hol, sprach Metzger
Den ganzen Rath! – Er sprach's mit tobendem Gebrülle.
Doch plötzlich kam – des Bürgermeisters
Der Prahler | Deutscher Freiheitsgeist | Christian Friedrich Daniel Schubart | de | 0 | iambic |
mpm-de-003616 | Nemt von mir/ werther Freund/ vor offt erzeigte Gunst/
Nicht eyteln Rauch der Welt/ nicht außgeschmünckten Dunst:
Nem't diesen/ der/ da Er vns mehr nicht konte geben/
Sich selbst gab in den Todt vor vnser aller Leben. | [widmung] | Andreas Gryphius | de | 0 | iambic |
mpm-en-000237 | Since I left you, mine eye is in my mind;
And that which governs me to go about
Doth part his function and is partly blind,
Seems seeing, but effectually is out;
For it no form delivers to the heart
Of bird, of flower, or shape, which it doth latch:
Of his quick objects hath the mind no part,
Nor his own vision holds w... | Since I left you, mine eye is in my mind; (Sonnet 113) | William Shakespeare | en | 0 | iambic |
mpm-de-034797 | Aus der Ästhetik, wohin sie gehört, verjagt man die Tugend,
Jagt sie, den lästigen Gast, in die Politik hinein. | Skandal | Friedrich Schiller | de | 0 | iambic |
mpm-de-005559 | Der Einfalt eigenschafft ist nichts vō Schalkheit wissẽ/
Aufs gutte Bloß allein in Demutt sein beflissen. | 287. Der Einfalt Eigenschafft. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-cs-028123 | Mne obletuje, Chitussi! Tvá duše,
jak vkročím na ty drahé chodníky!
Co snil a cítil’s, co Jsi v dumné tuše,
jíž byl Jsi pln, tkal v Krásy odliky:
to, malíři! jenž poetou byl’s více,
zde v těchto místech vše mi vane vstříc,
jak válo kdysi na Tvé bledé líce
a vzněcovalo hled Tvých zřítelnic.
Vím, tato řeka, tyto staré st... | PAMÁTCE ANTONÍNA CHITUSSIHO. | Pavla Maternová | cs | 0 | iambic |
mpm-es-008134 | Divina Mandi, Rosa cebuana,
mi dulce hermana, primaveral;
son tus sonrisas y tus andares,
dulces cantares de un madrigal.
Yo te presiento en mis saudades
y soledades por lo inmortal,
cual alba roja de ensoñaciones
y de canciones en mi rosal.
¿Como decirte en pocas líneas
muy apolíneas que son tus risas
blancas; sonrisa... | MANDI | José Hernández Gavira | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-052790 | Užívej své mladosti
vesele dle možnosti,
neboť cnost nebrání
žertu, laškování. | Užívej své mladosti | Emanuel Züngel | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-003680 | ¿Cómo, oh querido bien, cómo, oh querido
dueño de alma y vida, en qué, arrojado,
el pecho os ofendió? ¿Cuándo ha entregado,
pues le olvidáis, el cuello a vuestro olvido?
Si yo no os miré, si os he ofendido,
Amor es ciego, Amor lo habrá causado.
¿Quién no tiene a bajeza haber probado
cuánto corta la espada en un rendido... | - XLII - Excusando algún descuido de su amor | Luis Carrilloy Sotomayor | es | 0 | iambic |
mpm-cs-064424 | Déšť do jehličí tleská
a budí lesní tiš...
Já vzpomínám jak dneska –
má drahá, víš?
Tak byli jsme tu sami...
Jak něhou naše skrýš
a stromy drahokamy
vzplanuly, víš?
Já šeptal sladká slova,
se vinul k tobě blíž,
zřel v oko zas a znova –
ach víš, ach víš?
Déšť v jehličí zas tleská,
ty u mně nesedíš,
a pohádka má hezká...... | Víš...? | František Zelenka | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-049644 | Rád umřel bych jak zvonů ohlasy,
jež v svatvečera tichu doznívají,
ty mírem světí lidské zápasy
a v dozvuku svém balsám víry tají.
Rád umřel bych jak vlna v rákosí,
jež k břehům květným z večera je hnána,
ta perlami kol trávu porosí
a ještě slunce pozlatí ji z rána.
Rád umřel bych jak vůně jasmínu,
z vadnoucích poupat ... | Sloky. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-de-061749 | Was ein berliner Kavalier ist,
der bringt – ist die Gesellschaft aus –
und wenn es morgens früh um vier ist,
die Dame, welche . . . stets nach Haus.
Im Auto soll man Bande knüpfen.
Das muß so sein und hebt den Herrn.
Der Name ›Schlüpfer‹ kommt von: schlüpfen.
Er glaubt: die Frauen haben das gern . . .
Das wollen sie ab... | Der verrutschte Hut | Kurt Tucholsky | de | 0 | iambic |
mpm-cs-005615 | To zřídka dělo se, však někdy se to dělo:
vzduch čistý býval-li v čas, kdy se uklízelo,
Zimmermann zavřel symbolicky zrak
v židli se houpaje. A značilo to pak:
na chvíli vkročit lze do cely sousedovy
a slov pár vyměnit, co klíčník sobě hoví.
Rozličné obrázky na stěně visely tu;
vzpomínky na domov a interieur bytu,
foto... | POHŘEB | Viktor Dyk | cs | 2 | polymetric |
mpm-cs-030951 | Můj ty bože, jaké divy,
přeměny a převody!
Naposledy ještě přijdou
dlouhé uši do módy! | POVZDECH KRÁTKOUŠÁKŮV | Jan Neruda | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-006823 | Viste de seda: alhajes de gran tono;
pechera en que el encaje hace una ola,
y bajo el cinto, un mango de pistola,
que él aprieta entre el puño de su encono.
Piramidal sombrero, esbelto cono,
es distintivo en su figura sola,
que en el bridón de enjaezada cola
no cambiaría su silla por un trono
Siéntase a firme; el látig... | I | José Santos Chocano | es | 0 | iambic |
mpm-de-040380 | Ob dich Gott auch rief ins Leben,
Als die Rosen längst verblüht,
Will der Herbst doch Zeugnis geben,
Daß in dir, geliebtes Leben!
Herbst und Lenz vereinigt blüht. | [ob dich Gott auch rief ins Leben] | Luise Hensel | de | 1 | trochaic |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.