id stringlengths 13 13 | poem stringlengths 40 7.99k | title stringlengths 0 271 | author stringlengths 4 57 | language stringclasses 4
values | label int64 0 6 | label_name stringclasses 7
values |
|---|---|---|---|---|---|---|
mpm-de-058710 | Wenn mich mein Kind wil traurig sehn
und Blut auß meinem Herzen pressen
Sag/ Rosilis/ Ach! meine Fromme:
Woher dir doch der Argwohn komme.
Hat ein verbooßter Läster-Mund
mich irgend bey dir angegeben:
Bekenn es/ Rosilis/ mein Leben/
thu mir die falschen Lügen kund.
Durch offenbahrung/ Red’ und Frage
wird offt gewehrt d... | 1. | Kaspar von Stieler | de | 0 | iambic |
mpm-es-005492 | Engastada en mis manos fulguraba
como oscura presea, tu cabeza;
yo la ideaba estuches, y preciaba
luz a luz, sombra a sombra su belleza
En tus ojos tal ves se concentraba
la vida, como un filtro de tristeza
en dos vasos profundos Yo soñaba
que era una flor del mármol tu cabeza;
cuando en tu frente nacarada a luna,
como... | Tú dormías | Delmira Agustini | es | 2 | polymetric |
mpm-de-010398 | Da ich für des Lebens Mühen hab' erfleht zum Lohne dich,
Welch ein Recht erwarb die Stunde, zu verstreichen ohne
Komm, o komm! Doch willst du ferne bleiben, sey auch
Liebe, Liebe nur umgaukle, Friede nur umwohne dich! | 3. | August von Platen | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-055798 | Ne snad kdo mi říká: „Pane, Pane!“
Spolehaje na sliby a řeči plané,
Ne kdo slibuje: leč ten, kdo činí vděčně,
Co káže Bůh,
Můj bude druh
A u Boha radovat se bude věčně. – –
Dva syny otec jistý měl
A jednomu z nich takto děl:
„Jdi, synu milý, jdi mi na vinici mou,
A dělej, co tam třeba, s pílí horlivou!“
Syn ale otci ih... | Syn plnící a slibující. | Václav Štulc | cs | 0 | iambic |
mpm-es-007825 | No puedo más: mi corazón se parte
de sus dolores al impulso fiero;
que llegue un día en que te olvide espero,
y no tengo valor para olvidarte
Que fue en la tierra mi destino amarte
con fiel cariño, con amor sincero,
y siempre te amaré, que en vano quiero
¡ay! ni pensar en ti, no recordarte.
Calma el dolor de un alma qu... | No puedo más: mi corazón se parte | Mercedes de Velilla Rodríguez | es | 0 | iambic |
mpm-en-001031 | Grief dies like joy; the tears upon my cheek
Will disappear like dew. Dear God! I know
Thy kindly Providence hath made it so,
And thank thee for the law. I am too weak
To make a friend of Sorrow, or to wear,
With that dark angel ever by my side
(Though to thy heaven there be no better guide),
A front of manly calm. Yet... | Sonnet: Grief Dies | Henry Timrod | en | 0 | iambic |
mpm-en-000121 | What potions have I drunk of Siren tears,
Distill’d from limbecks foul as hell within,
Applying fears to hopes and hopes to fears,
Still losing when I saw myself to win!
What wretched errors hath my heart committed,
Whilst it hath thought itself so blessed never!
How have mine eyes out of their spheres been fitted
In t... | What potions have I drunk of Siren tears (Sonnet 119) | William Shakespeare | en | 0 | iambic |
mpm-es-008610 | El Claustro celestial del Sol Indiano
de sirtes alevosas detenido,
cabos de riesgos es reconocido
su curso inmóvil en el seno arcano
Suda el ingenio, el arte gime en vano,
a vista del naufragio inadvertido,
el afán reconócese perdido,
y el susto falto de socorro humano.
Recurren al Sarcófago glorioso,
y circundándole d... | Soneto | Luis Enríquez de Navarra | es | 0 | iambic |
mpm-es-003885 | En turquesadas nubes y celajes
están en los alcázares empirios,
con blancas hachas y con blancos cirios,
del sacro Dios los soberanos pajes.
Humean de mil suertes y linajes,
entre amaranto y plateados lirios,
inciensos indios y pebetes sirios
entre alfombras de lazos y follajes.
Por manto el Sol, la Luna por chapines,
... | - 1 - A la Asunción | Pedro Espinosa | es | 0 | iambic |
mpm-es-006464 | Besa la madre al querubín dormido,
alma y vida vertiendo por su boca,
y aunque, ardiente, le estruja y le sofoca,
no le arranca un reproche ni un gemido.
Las tiernas avecillas, en el nido,
también se besan con ternura loca,
y todo cuanto el beso de amor toca
queda santificado y bendecido
Mas, ¡ay!, que en el destierro ... | El beso de Judas | Aurelio Yanguas | es | 2 | polymetric |
mpm-es-007433 | ¡Oh, diosa a quien rendidos adoramos!
Erato mira que Natura
encumbra
la azul mirada, y hálito insalubre
el aire emponzoñó que respiramos
Ya la miel de las vides no gustamos
«que en pos llevó los pámpanos de Octubre»
¡Qué estrépito del cielo que nos cubre!
¡Qué amargor el del mar en que bogamos!
El índ... | Los poetas | Manuel José Othón | es | 0 | iambic |
mpm-cs-015697 | Mladou ještě
pro milence pozemského,
a jižť hodnou
nebeského
sobě Ji
zasnoubili anjelé. | Na hrob (M. K. 1818.) | Josef Vlastimil Kamarýt | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-004153 | Liñán, el pecho noble sólo estima
bienes que el alma tiene por nobleza,
que, como vos decís, torpe riqueza
está muy lejos de comprar su estima.
¿A cuál cobarde ingenio desanima
segura, honesta y liberal pobreza,
ni cual por ver pintada la corteza
quiere que otro señor su cuello oprima?
No ha menester fortuna el virtuos... | - LIV - A Pedro Liñán | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-cs-056219 | Vysoko jen nes svůj štít čistý, neztřísněný,
svatý Stůl ti zaručí Chléb tvůj každodenní;
ani matka děťátku nedá prs vždy píti,
ale Pán chce vždy a všem dát své celé bytí.
Věz, milý, že nemohla láska neslýchaná
ani branou smrti již nechat prchnout Pána,
tajemného zajatce vlastní zaslíbení
uvěznilo v uzoučké svatostánku ... | PÍSEŇ KŘIVONOSKY (III) | František Odvalil | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-055289 | Schöne Sachen schwatzt mir Damon
Von der Liebe vor;
In mein Herz kommt nichts, er schwatzet
Ewig für mein Ohr!
Schwüre, Klagen, Schmeicheleien
Sagt er mir genug!
Aber etwas ihm zu glauben,
Bin ich schon zu klug.
Allemal macht er mich lachen,
Redet er von Schmerz;
Denn in allen seinen Reden
Redet nie sein Herz!
Damon! o... | Phyllis und Damon | Johann Wilhelm Ludwig Gleim | de | 1 | trochaic |
mpm-es-005916 | En la callada noche, cuando
la sombra extiende
sobre la tierra muda su velo misterioso,
y arriba, en las alturas del éter anchuroso
sembrado de luceros el firmamento esplende;
mi alma soñadora que al
infinito asciende
escucha, sumergida, en éxtasis dichoso,
hablar a las estrellas su
... | Los astros | Juana Borrero | es | 4 | anapestic |
mpm-de-058258 | Die schulen wissen noch in ihrer sitten-kunst
Viel vom Pythagoras und seiner schrifft zu sagen:
Er hätte nur der welt für flammen rauch und dunst/
Für früchte leeres stroh und schalen vorgetragen;
Als er durch phantasey zum pfauen sich gemacht/
Der erden aber gar die träume beygebracht:
Daß unsre leiber sich im grabe z... | Der vertheydigte Pythagoras.
Oder
Die bey der Riemann-Viccischen ver-
mählung behauptete wanderung der
seelen. | Christian Hofmann von Hofmannswaldau | de | 0 | iambic |
mpm-de-017884 | Ein König möcht' ich seyn, ein Herr der Morgenlande,
Der so zu geben als zu nehmen wär' im Stande.
Der keinen vor sich ließ' erscheinen ohne Gaben,
Und keinen von sich gehn, ohn' ihn beschenkt zu haben.
Wer sein Geschenk empfängt, den wird es nicht beschämen,
Und selber ohne Scham kann er Geschenk' annehmen;
Weil alles... | 171. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-de-008450 | Wenn Codrus in der Still' an seine Titel denckt
Bewundert er wie Gott das Hertz der Fürsten lenkt. | Codrus | Johann Joachim Ewald | de | 0 | iambic |
mpm-de-038661 | Brich nur, brich, du armes Herz!
Ach wie blutet deine Wunde!
Weide dich an deinem Schmerz
Bis zu deiner letzten Stunde!
Aber hoffe nicht den Tod!
Hoffnung könnte dich erhalten!
Denke nur an deine Not,
Und laß deine Not nur walten!
Ach! mein Elend läßt mich nicht,
Nicht beim Essen, nicht beim Trinken,
Tritt mir unters A... | 55. Lied eines Unglücklichen | Friedrich Leopold Graf zu Stolberg | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-052252 | Chvěl jsem se vždycky v předtuše a strachu,
když hráli šach jsme v tichém salonu,
když figurky mé v ruky něžném vzmachu
jen sbírala a v dlaní záclonu
svou dumnou v přemýšlení skryla hlavu
– jak generál kdes v bojujících davu –
a při tom ssála šťávu bonbonu.
Já tonul v úzkostech a divném blahu,
když ptal se poprve zrak ... | Hra v šachy. | Emanuel Čenkov | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-036116 | Vyčítáš mi, že Ti nepřináším písně,
a já mám jich v srdci jako tráva třísně,
a já mám jich v duši jako perel moře,
jako hvězd, když nejvíc hoří po obzoře.
Zpívej! – svět se dotkne písně rukou smělou,
setře s ní tu rosu poesie skvělou.
Perla patří moři, hvězda patří nebi –
a což je mi, drahá, slávy zapotřebí?
Ale budu z... | XVIII. Vyčítáš mi, že Ti nepřináším písně, | Rudolf Pokorný | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-021910 | Růže, růže, růže červená,
co tvá krásná barva znamená?
Lásku k Bohu v duši měj,
bratrsky se k bližním znej.
Růže, růže, růže červená.
Růže, růže, růže stolistá,
co nám ta tvá vůně uchystá?
Více bude na radost
Bohu, lidem lásky ctnost.
Růže, růže, růže stolistá.
Lilje, lilje, lilje bělostná,
proč tvá barva je tak milost... | Růže. Lilie. Viola. | Beneš Metod Kulda | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-019159 | Od hospody s věncem z chvoje,
kterým třásl zimní van,
rozjely se saně troje
s rolničkami do tří stran.
Šenkýř čapku posmek stranou,
„S Bohem! S Bohem! Na shledanou
zase příští neděli!“
ze tří úst se neslo vzduchem,
a již nocí lehkým ruchem
saně bystře letěly.
V jedněch saních chlumský správce,
v teplém stulen kožichu,
... | ZIMNÍ POHÁDKA | Antonín Klášterský | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-024484 | Když život náhle v nás se vzruší
a jako moře uchvátí
svou vlnou mozek náš i duši
ve písně svojí závrati,
když vposled hořký kal na retu
nám odliv jeho zanechal,
a v srdci našem rozchví se tu
zas dávný stesk a hořký žal,
tu nechce se nám plakat v tichu
jak kdys a mlčky trpěti:
ne, stopit chceme tváře v smíchu
a v moře d... | KDYŽ ŽIVOT... | Emanuel Lešehrad | cs | 0 | iambic |
mpm-en-000192 | No more be grieved at that which thou hast done:
Roses have thorns, and silver fountains mud;
Clouds and eclipses stain both moon and sun,
And loathsome canker lives in sweetest bud.
All men make faults, and even I in this,
Authorizing thy trespass with compare,
Myself corrupting, salving thy amiss,
Excusing thy sins m... | No more be grieved at that which thou hast done: (Sonnet 35) | William Shakespeare | en | 0 | iambic |
mpm-cs-025298 | Chusrui Parvis, král všech králů,
má v svém sadě dastadžerdském
tři tisíce bujných růží,
jakých jinde nevidět.
A v paláci dastadžerdském
má tré tisíc zlatých komnat,
v nich tři tisíce žen lepých,
jak jich jinde nemá svět.
A z nejkrasších nejkrásnější,
růže růží, luzná Širin,
radost očí, sladkost duší,
něha veršů básnic... | POSELSTVÍ MOHAMEDOVO | Josef Svatopluk Machar | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-046089 | Heilige Tonkunst, göttlichen Stammes!
Gespielin der Engel, Vertraute des Himmels!
Die gefallene Menschheit klagte;
Des Lebens Dornenpfad verwundet' ihre Sohle,
Eine blutige Thräne fiel auf die sengende Nessel:
Da trat'st du, Himmlische, im Schwanenkleide
Vor sie hin und hauchtest ihr
Nun klang die Saite unter dem ziehe... | Hymnus | Christian Friedrich Daniel Schubart | de | 0 | iambic |
mpm-de-041042 | Kehr ein in 'n Geist, denn Gott ist da
Und seiner Kinder Einfluß nah.
Lebst du in deinem Sinn zerstreuter,
Dann sind Gott und die Seinen weiter. | 271. Die Gemeinschaft der Heiligen | Gerhard Tersteegen | de | 0 | iambic |
mpm-de-051993 | Durch die Straßen von Ravenna,
Durch die Hallen und Paläste
Zwischen Schwarzen längst und Weißen,
Ghibellinen tobt und Guelfen
Unversöhnlich grimmer Streit.
Aber heute drängt sich alles,
Ritter, Bürger, Senatoren,
In die schwarz verhangne Rota,
Wo die strengen Richter richten
Über blut'ge Freveltat.
Vendramin, das Haup... | Donna Bianca Vendramin | Felix Dahn | de | 1 | trochaic |
mpm-de-025214 | Alle Schiffer kamen wieder,
Kay kam nicht.
Auf die Erde warf Meike sich nieder,
In den Sand das Gesicht.
Sie weinte und rang die weißen Arme:
Kay, komm, Kay!
Sie flehte und fluchte, daß Gott erbarme:
Kay, komm, Kay!
Da lief ein Schiff auf schwarzer Welle
Nachts an den Strand,
Da kam ihr toter Herzgeselle
Und nahm sie b... | Das Geisterschiff | Gustav Falke | de | 2 | polymetric |
mpm-de-004258 | Warumb hat man die/ welche seind
Der Freyheit vnd der Warheit feind
So rasend/ doll vnd fro gesehen
Zu Pfaffen stat vnd anderstwa?
Weil jhnen nu zu widerstehen
Kein rechter | Vber den Tod
&c. Herren/ Johan Ernsten Hertzogen
zu Sachsen &c.
Vnd
Herren Ernsten Graven von Manßfeld. &c. | Georg Rodolf Weckherlin | de | 0 | iambic |
mpm-es-008660 | Con flechas de oro, y argentadas
plumas
salió a cazar Amor a vuestro Soto,
del ave Fénix, único y remoto,
de quien cantáis las perfecciones sumas
Mas dijo Apolo, aunque tirar presumas,
saldrás con flechas, y con arco roto,
que al Fénix tal no ofende el
hierro roto
del Nieto de las... | Soneto | Francisco de Cuenca | es | 0 | iambic |
mpm-de-052101 | Euch, verse! mach ich ja am meisten bey der nacht,
Was wunder? wenn man euch als schlechtes zeug veracht;
Doch fehlet euch sonst nichts, als des verstandes licht.
Wohl dem, der dieses recht in seine reime flicht. | * | Christian Hofmann von Hofmannswaldau | de | 0 | iambic |
mpm-en-000819 | As a fond mother, when the day is o'er,
Leads by the hand her little child to bed,
Half willing, half reluctant to be led,
And leave his broken playthings on the floor,
Still gazing at them through the open door,
Nor wholly reassured and comforted
By promises of others in their stead,
Which, though mo... | Nature | Henry Wadsworth Longfellow | en | 0 | iambic |
mpm-es-007517 | Te habla la voz divina, resonando
dentro del alma, que en dulzor se anega,
y los sentidos de tu cuerpo ciega
un mar de luz en tu interior brotando
Suspéndese la vida, retemblando
a la presencia de su Dios que llega;
y Dios al alma su virtud allega,
como airecillo de la tarde blando
De toda ciencia, y todo amor traspasa... | A Santa Teresa en éxtasis | Atenógenes Segale | es | 0 | iambic |
mpm-de-005087 | Aus des Meeres tiefem, tiefem Grunde
Klingen Abendglocken dumpf und matt,
Uns zu geben wunderbare Kunde
Von der schönen alten Wunderstadt.
In der Fluthen Schooß hinabgesunken,
Blieben unten ihre Trümmer stehn.
Ihre Zinnen lassen goldne Funken
Wiederscheinend auf dem Spiegel sehn.
Und der Schiffer, der den Zauberschimme... | Vineta | Wilhelm Müller | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-047271 | Být stále přezírán a tupen, zrazen,
do jedné šachty s posledními házen,
být poplván a kopán bez ustání,
nést denně čerstvé bláto na své skráni,
o chleba kus vždy rváti se a dráti,
být stokrát zdeptán, stokrát znova vstáti,
být denně urážen, to věc již všední,
svou bídu zřít, v které jsou všickni bědní,
být jednou uznán... | LOS BÁSNÍKA. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-de-045633 | Der Eremit ist dick und groß;
Er haßt die Nebenmenschen bloß.
Er liebt nur seine Klause
Und bleibt daher zu Hause.
Die ganze Welt ist ihm Pomade.
Die Nebenmenschen sagen: schade!
Das aber rührt den Teufel nicht.
Hat er nur stets sein Leibgericht,
So ist ihm alles piepe –
Der Haß und auch die Liepe. | 1L: Der Eremit ist dick und groß; | Paul Scheerbart | de | 0 | iambic |
mpm-de-020777 | Wenn dir ein weises Wort zu denken und zu schreiben
Sich darbot heute, laß es nicht bis morgen bleiben.
Noch minder aber wenn Gelegenheit zu thun
Du hast ein gutes Werk, laß es auf morgen ruhn.
Ein unterdrücktes Wort kommt wieder neugeboren,
Die unterlassne That doch ist und bleibt verloren.
Und geht verloren auch ein ... | 78. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-cs-023779 | Tady je rozkošné ticho... A paprsky slunce
třpytí se v duhových reflexech větvemi stromů...
Švitorní drozdové zpívají v zeleném křoví
a šalvěj a máta vonějí zlaceným vzduchem.
Tady je velebné ticho.. Jen hovorný potok
jak stříbrná stuha vine se vysokým mechem...
Ležím a naslouchám v myšlénkách ševelu stromů
zíraje do n... | Siesta. | Emanuel Lešehrad | cs | 3 | dactylic |
mpm-cs-057711 | Kam hledíš ještě, ty, jenž všechno viděl’s zráti
a uvadati v svých i cizích polích?
Chceš vytušiti poklad skrytý ve souvrati
a vyčarovat květy na haluzkách holých?
Nuž, ptej se třpytné rosy, v soumrak padající,
na pramen vody, která světce hostí.
Jí omyj paže své a povstaň s jasnou lící
z mátožných snův o slavné rekovn... | ZPĚV V NOCI ZPÍVANÝ. | František Taufer | cs | 0 | iambic |
mpm-es-002519 | Embravecí llorando la corriente
de aqueste fértil cristalino río,
y cantando amansé su curso, y brío:
¡tanto puede el dolor en un ausente!
Miréme en los cristales de esta fuente
antes que los prendiese el hielo frío,
y vi que no es tan fiero el rostro mío,
que no merezca ver tu luz ardiente.
Dejé sus aguas ricas de des... | Poesías amorosas En lo penoso de un amante ausente | Quevedo | es | 0 | iambic |
mpm-es-001643 | Pálida restituye a su elemento
su ya esplendor purpúreo casta rosa,
que en planta dulce un tiempo, si espinosa,
gloria del sol, lisonja fue del viento.
El mismo que aspiró suave aliento
fresca, expira marchita, y siempre hermosa,
no yace, no, en la tierra, mas reposa
negándole aun el hado lo violento.
Sus hojas sí, no ... | - VI - Pálida restituye | Gongora | es | 0 | iambic |
mpm-de-008550 | Einsmals ein Mägdlein frisch und jung,
Gieng aufrecht wie ein Hirsch im Sprung;
Und von einem Jüngling, den sie kannt,
Ihre Aeuglein klar durchaus nicht wandt.
Der Jüngling schalt und sprach zu ihr,
Wie ihr mit nichten dies gebühr,
Sondern sie sollt ganz züchtiglich
Die Aeuglein schlagen unter sich.
Sie sprach gar bald... | Erdtoffeln mit Rippenstückchen . | Clemens Brentano | de | 0 | iambic |
mpm-cs-005594 | Když loupežníka chytili, tož učili ho lidství:
– Už nikdy nesmíš, zbojníku, se dávat na zbojnictví.
K nám snadno lze se vetříti, lze snadno krást a loupit.
A ty že by ses nestyděl za plot náš hříšně vstoupit?
Co vzal jsi jednou, to jsi vzal, ať požehná ti nebe.
Leč polepši se konečně, tak prosíme dnes tebe.
Tys slabých... | LOUPEŽNÍK | Viktor Dyk | cs | 0 | iambic |
mpm-de-063829 | »du zählst die Stimmen: wäge sie, willst du nicht
Des Ruhms dich töricht freuen, der dir erschallt.«
Sehr mühsam ist die Wägung! »Nun so
Zähle zugleich denn die Widerhalle.«
Der Blick ermüdet, der auf die Waage schaut.
Wie säumts! wie viel der lastenden Zeit entschleicht,
Bevor im Gleichgewicht die Schalen
Schweben, un... | 1L: »du zählst die Stimmen: wäge sie, willst du nicht | Friedrich Gottlieb Klopstock | de | 0 | iambic |
mpm-es-007337 | ¿Quién dice que los hombres nos parecen,
desde la soledad del firmamento,
átomos agitados por el viento,
gusanos que se arrastran y perecen?
¡No! Sus cráneos que se alzan y
estremecen
son el más grande asombrador portento:
¡fraguas donde se forja el pensamiento
y que más que nosotras resplandecen!
... | Soneto | Manuel José Othón | es | 0 | iambic |
mpm-es-000282 | Más te aborrezco yo, pues en el prado
donde nacen tal vez hermosas flores
no introducen espinas ni rigores
como en aquél que abrojos ha llevado.
Los dos somos así, tu pecho airado
campaña ha sido que produjo amores,
y mis desprecios han de ser mayores
que estérilmente fui mármol helado.
Forma no se introduce fácilmente... | - XXIII - De El conde de Alarcos. Acto tercero, Conde | Mira de Amescua | es | 0 | iambic |
mpm-de-006262 | Ich glaube nicht daß ich im Mittelpunkte stehe,
Und die Unendlichkeit um mich sich dienstbar drehe;
Doch glaub' ich, daß ich darf mir ordnen zum Vergnügen
Bilder der Fantasie aus ew'gen Sternenzügen;
Bald als Verliebter sehn ein Blatt mit goldnen Schriften,
Und bald als Kind ein Dach, besetzt mit goldnen Stiften.
Allei... | 48. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-cs-040491 | Veliká slova měla vzlet
a drobné srdce něhu, vkus.
Možno se k výším rozletět,
neb zůstat. Srdce štkalo: Zkus’!
A když jsem v nekonečno vzlét,’
tam dole srdce hrozně plakalo.
A k srdci když jsem sed,
mne hnízdo orlí lákalo. | VĚČNÝ NEPOKOJ | Antonín Sova | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-024472 | Na konci města villa sní,
obzory, stromy kolem...
Tam jsem se z žití uchýlil
se svojí ženou a bolem.
Tu život tiše ubíhá
jak řeky vlny líné...
Do oken listí šumí ti;
a člověk hyne, hyne...
Jen večer z blízkých nádraží
hvizd vlaku zaheleká...
To stará touha rozjíždí
se kamsi do daleka... | NA KONCI MĚSTA... | Emanuel Lešehrad | cs | 3 | dactylic |
mpm-de-016659 | Was soll der häßliche Weltriß?
Das All in Stücke zerschellt!
Gott ist das Liebesverhältnis
Der Teile der ewigen Welt. | 1L: Was soll der häßliche Weltriß? | Karl Henckell | de | 0 | iambic |
mpm-cs-045735 | Ty víno dělníků, buď požehnáno!
ty víno chudých, jehož barva tmavá
jich osud věští, jaká záře smavá
však z tebe šlehá, co snů v tebe vtkáno!
Ve žáru poledne ty sladká mano!
když slamou opletenou láhev dává
druh druhu mezi prací, jako láva
hned v žilách vřeš! Ty věštíš lidu ráno!
Tys hrobkou jeho lopoty a trudu
a kolébk... | Lambrusco. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-es-003368 | Señor, en quien nos vive y ha quedado
el gran nombre del Vasto y, su memoria,
después que de esta breve y transitoria
a al vida inmortal mudó su estado,
donde desprecia nuestro bajo grado
y goza para siempre inmensa gloria,
quedando en todo verso, en toda historia,
del mundo eternamente celebrado;
mirad cuán ancha y es... | - XXIX - Al Marqués de Pescara | Hernandode Acunya | es | 0 | iambic |
mpm-de-044485 | Mensch in daß Paradeiß komt man nicht unbewehrt/
Wiltu hinein/ du must durch Feuer uñ durch schwerdt. | 132. Bewehret muß man seyn. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-cs-062097 | Ó naděje, jak sladká a trpká jsi zároveň!
Ty’s jasnou dennicí, jež oznamuje příští den
a hlásá slavnostně budoucí Slunce zář,
však někdy proměníš se ve studený večernice jas...
Ó naděje... Na duše padá hrozná tíž
a se rtů zoufalý nám splývá blábol,
co smavá ty v kouzelném svitu měsíce
milenců štěstí ostříháš a hlupců n... | Ó naděje... | Bohuslav Květ | cs | 0 | iambic |
mpm-en-001338 | Christ was your lord and captain all your life,
He fails the world but you he did not fail,
He led you through all forms of grief and strife
Intact, a man full-armed, he let prevail
Nor outward malice nor the worse-fanged snake
That coils in one’s own brain against your calm,
That great rich jewel well guarded for his ... | To his Father | Robinson Jeffers | en | 0 | iambic |
mpm-de-009788 | Ach Gott, wie weh thut Scheiden,
Hat mir mein Herz verwundt,
So trab ich über Heiden,
Und traure zu aller Stund,
Der Stunden der sind alsoviel,
Mein Herz trägt heimlich Leiden,
Wiewohl ich oft fröhlich bin.
Hät mir ein Gärtlein bauet,
Von Veil und grünem Klee,
Ist mir zu früh erfroren,
Thut meinem Herzen weh;
Ist mir e... | Der traurige Garten | Ludwig Achim von Arnim | de | 0 | iambic |
mpm-cs-007066 | Pohnulo se křoví listů prosté,
zadul větřík ještě zimavý,
křoví – na pobřeží rudém ještě,
větřík – nad hladinou Vltavy.
Prázdno v koruně té lípy naší,
zrak k ní poutník zvedá skoumavý,
čápi v sever letí – čas je tady –
kdy se české jaro dostaví?! | NAŠE JARO. | Irma Geisslová | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-051494 | Mílek neviděl kdys včely,
Jež se v růži tajila;
Na jednou ho nestydatá
Do prstečku ranila.
Aj tu třepal ručičkama,
K matce běžel. „Matinko,“
Hořekoval, „veta po mně,
Umru, umru hnedlinko!
Ach, mě bodl jeden z hadů,
Kteří také lítají!
Rolníkové, jak jsem slyšel,
Včeličky jim říkají.“
Bohyně rce: „Bod-li tento
Tak je pří... | 4. Bodnutý Mílek. | Josef Wenzig | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-007844 | Sonrientes sus ojos me besaron,
mientras su boca apenas sonreía,
porque, sin duda, revelar temía
el sentir que sus ojos expresaron
¿A qué disimular si al fin cantaron
las niñas de los ojos la alegría
de asomarse a la luz de un nuevo día
en que Cupido y Psiquis se encontraron?
Eso ocurrió a la vuelta de un sendero
del j... | Ella vino hacia mí... | J. Goy de Silva | es | 2 | polymetric |
mpm-es-006256 | Crecen dos aves en un bosque unidas
y entonan juntas su cantar sonoro,
y en verdes valles y en florestas de oro
vuelan alegres y del pico asidas.
Hermanas tiernas del amor queridas,
parten gozosas su feliz tesoro,
y se confunde su amoroso lloro
como en un beso de placer dos vidas
Mas sientes ambas saciedad de amores
y ... | A Marta | Felipe López de Briñas | es | 0 | iambic |
mpm-de-032241 | Das ist doch wunderlich! der Reimer Stilpo nennt
Das Mädchen
Und jeder weiß doch, wer sie kennt,
Daß seine Magd | Der wahre Name | Leopold Friedrich Günther von Goeckingk | de | 0 | iambic |
mpm-cs-003914 | Doktor Herben? –
Ostrý hřeben:
Česal českému muži
s hlavy s hmyzem i kůži.
Že svatému Janu hvězdy kradl,
sám do světské hanby brzo padl,
a Machar chtěl mu pomoc z ní –
teď oba jsou v ní ztopeni. | Dr. HERBEN. | Karel Dostál-Lutinov | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-002184 | Ya que pasó mi verde primavera,
Amor, en tu obediencia la alma mía;
ya que sintió mudada en nieve fría
los robos de la edad mi cabellera;
pues la vejez no puede, aunque yo quiera,
tarda, seguir tu leve fantasía,
permite que mi cuerpo, en algún día,
cuando lástima no, desprecio adquiera.
Si te he servido bien, cuando ca... | Pide al amor que, siquiera ya por inútil, le despida | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-056164 | Jednou jsme tady pospolu,
tak jaké upejpání?
Tady je všecko ty a ty,
chamrať i břichatí páni.
Ó, jen se nestyď, vašnosto!
Máš oči – v sádle čárky,
víš, já jsem taky chodil k vám
s košem od Putifarky –
oh, byl to tuze nóbl krám
za Memnonovou třídou –
však housky – sedm hladných let,
jež teprv, bratře, přijdou!
Svůj čas ... | JOSEF V ŽALÁŘI. | František Odvalil | cs | 0 | iambic |
mpm-es-007799 | Aunque ya te han comido los gusanos,
sobreviven los hechos distinguidos,
¡Oh cristiano modelo de bandidos,
y bandido modelo de cristianos!
Ora lucían tus callosas manos
el rosario, consuelo de afligidos,
o ya por vericuetos escondidos
facturaban al cielo ciudadanos
De medallas y cruces, verdadero
almacén fue tu pecho, ... | A Frasco Antonio | Joaquín G. Losada | es | 4 | anapestic |
mpm-es-000145 | Huyendo va la trabajosa vida
del cansado vivir, que no lo quiere,
y el alma, de contenta en ver que muere,
en sus males no acierta a dar salida.
La esperanza cansada, embobecida,
tras un bien que será más mal si fuere,
viendo que falta ya fuerza en que espere,
a los pies del dolor queda rendida.
Poco puede tardar el bi... | - CLII - | Gutierre de Cetina | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-066395 | Má ruce zvadlé, jako sladké, bílé květy,
a zpřísněly a zbledly úzké dětské rety.
Jak stín se nese světlou nemocniční síní.
Tlí v očích smutek, jak je těžká víčka stíní.
Už z hrůzy vyvázla, smrt už není blízka
a mladým tílkem nezmožený život tryská.
Dost trpěla – vždyť krve půl jí dítě vzalo.
Let osmnáct se z očí před p... | MILENKA. | Lila Bubelová | cs | 0 | iambic |
mpm-es-006124 | A veces melancólico me hundo
en mi noche de escombros y miserias,
y caigo en un silencio tan profundo
que escucho hasta el latir de mis arterias.
Más aún: oigo el paso de la vida
por la sorda caverna de mi cráneo
como un rumor de arroyo sin salida,
como un rumor de río subterráneo.
Entonces presa de pavor y yerto
como ... | Abstracción | Julio Flores Roa | es | 0 | iambic |
mpm-cs-051923 | V nedělní poledne na jarním slunečnu,
kdy prvé fialky ve světlých šatech svítí,
kdy srdce milenců a dětí sní si o Věčnu –
vidíte v jasných úsměvech je na Slunci se chvíti?
Červené, modré – světle svítící,
tak šťastné, volné, lehčí nežli vzduch,
tak z dálky zdravící vás celou ulicí,
jako by zvěčňovaly onen městský ruch ... | SNY-BALONY. | Jan z Wojkowicz | cs | 0 | iambic |
mpm-de-049087 | Welchen Helden und Mann des Vaterlandes
Willst Du singen, o Saitenspiel, das Orpheus
Einst in Hainen empfing? Ihm lauschten horchend
Felsen und Haine;
Ströme standen im Lauf; die Stürme senkten
Ihre Schwingen; die Eichen und der Eichen
Harte Kinder erstaunten seinem süßen,
Hohen Gesange.
Sing' ich Jenen zuerst, der Rom... | Deutschlands Ehre | Johann Gottfried Herder | de | 1 | trochaic |
mpm-de-050157 | Es reit der Herr von Falkenstein
Wohl über ein' breite Haide.
Was sieht er an dem Wege stehn?
Ein Maidel mit weissem Kleide.
Wohin, wohinaus, du schöne Magd?
Was machet ihr hier alleine?
Wollt ihr die Nacht mein Schlafbule seyn,
So reitet ihr mit mir heime.
»mit euch heimreiten, das thu ich nicht,
Kann euch doch nicht ... | 2. Das Lied vom Herrn von Falkenstein | Johann Gottfried Herder | de | 0 | iambic |
mpm-es-003302 | Diestro piloto, en el bajel errante
el mundo llevas por región undosa.
Marinero primero, que reposa
en cristalinos golfos de Levante.
¿Con qué aguja gobiernas el triunfante
cisne de pino en fábrica espantosa?
¿Qué Bitácora rara, y poderosa,
descubre el Norte en líneas de diamante?
¿Quién tu velamen rige proceloso?
¡Qui... | - XXX - En alabanza de Noé | Antonio Enriquez Gomez | es | 2 | polymetric |
mpm-es-006355 | Reza cuando lo miran a destajo
al santo a quien despoja del cepillo,
y en la fauna carlista es el
cuclillo
que en nido ajeno empolla sin trabajo
Mezcla de hipocresía y desparpajo,
rufián devoto o religioso pillo,
irrítale la merma del bolsillo,
no en la cara la afrenta del gargajo.
De supuestas cre... | El mestizo | Juan Vallejo | es | 2 | polymetric |
mpm-de-027878 | Persia war besiegt. Den hohen Triumph zu feyern
Gab Philipp's Sohn ein königliches Mahl.
Hoch prangt' auf güldnem Stuhl
In hehrer Majestät
Der göttergleiche Held;
Rings um ihn seines Reiches Grosse,
Mit Myrthen die Stirne bekränzt, die Scheitel um-
(also geziemt es den Siegern nach blutiger Müh.)
Neben ihm lehnt' in de... | I. | Ludwig Gotthard Kosegarten | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-038320 | Nuže jděte, moje ubožátka!
Ach, snad nikdo na vás nečeká!
Vaše pout, ta bude daleká,
A pout slabých bývá zlá a vratká.
Netěšte se na přístavy vnadné,
Blesk se jenom v blesku těšívá;
Chudý přítel vítán nebývá,
Kvítko prosté nevídáno vadne.
Nebojte se, nebožátka milé!
Že jste slabé, že jste skrovňounké,
Přijmou-li vás ch... | Něco na cestu. | František Jaromír Rubeš | cs | 1 | trochaic |
mpm-en-001448 | I
'The wind doth blow today, my love,
And a few small drops of rain;
I never had but one true-love;
In cold grave she was lain.
II
'I'll do as much for my true-love
As any young man may;
I'll sit and mourn all at her grave
For a twelvemonth and a day.'
III
The twelvemonth and a day being up,
The dead beg... | The Unquiet Grave | Anonymous | en | 0 | iambic |
mpm-es-001087 | Suelta el cabello al céfiro travieso,
para que recompense, Cintia, un rato
de los muchos que usurpa el aparato
que le añade, no gracia, sino peso.
¡Cuánta más luz que coronado o preso
nos descubre ondeando sin recato!
Y dime si en las leyes del ornato
respondió al arte con tan gran suceso.
A cabellos de mal seguros rey... | - XLVI - | Argensola | es | 2 | polymetric |
mpm-es-005149 | ¿Por qué sufres, si es bello cuanto miras:
el cielo, el campo, el mar, el mundo entero?
¿Por qué blandos apóstrofes de acero,
por qué protestas cuando no suspiras?
¿Por qué entre nubes de tristeza giras,
si tras de cada nube hay un lucero?
Porque sólo el dolor es verdadero
y todas las bellezas son mentiras...
En la mis... | LA DOLIENTE BELLEZA | José Santos Chocano | es | 2 | polymetric |
mpm-de-032336 | Es stürmt, es stürmt! Hinan den Felsensteig,
Blick in die Nacht, du Lästerer, und neige
Zur Erde dich, vor Freud' und Schrecken bleich, –
Das ist das Meer! Nun sieh und beb' und schweige!
Wie weit wirft es die Wellen-Kronen fort,
Wie rüttelt's an der morschen Felsenkammer!
Es ächzt das Schifflein selbst im sichren Port... | 1L: Es stürmt, es stürmt! Hinan den Felsensteig, | Franz von Dingelstedt | de | 0 | iambic |
mpm-cs-067112 | Bude hřmít.
Klid, jen klid.
Slyšíš hřmít?
Klid, jen klid.
Kam se skrýt?
Klid, jen klid.
Uč se bdít.
Klid, jen klid.
Třímej štít.
Klid, jen klid. | KLID | Růžena Schwarzová | cs | 3 | dactylic |
mpm-de-046094 | Zehn ist die Kronenzahl: sie wird aus eins und nichts:
Wenn Gott und Creatur zusammen kom̃n/ geschichts. | 8. Die geheime Kronenzahl. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-en-000698 | I loved him not; and yet, now he is gone,
I feel I am alone.
I check’d him while he spoke; yet, could he speak,
Alas! I would not check.
For reasons not to love him once I sought,
And wearied all my thought
To vex myself and him: I now would give
My love could he but live
Who lately ... | The Maid’s Lament | Walter Savage Landor | en | 0 | iambic |
mpm-es-003670 | Esta cordera, que torno en abrojos
su corta juventud los gustos míos,
medio anegada de los hondos ríos,
¡oh honor!, de tantas lágrimas y enojos,
ofrezco a tu deidad; estos despojos
-como ya de piedad, de miedo fríos,
de tu poder ejemplo y de mis bríos-
de hoy más ocupen peregrinos ojos.
Quede en tus aras la segur colga... | - XXXII - Al despedirse un amante | Luis Carrilloy Sotomayor | es | 0 | iambic |
mpm-cs-008804 | Elenko, věř, denně chodím
tam, kde tvoje chátka,
a ty nechceš hovor vésti –
zavíráš mi vrátka.
Zavíráš je pod večerem,
otvíráš je ke dnu,
otvíráš je Palíkovi,
a já hněvem blednu.
Vadnu, vadnu od chorosti,
v srdci mém jak v sitnu,
a já to dýl nevydržím,
v pustě koně chytnu.
Vezmu čapku, péro za ní,
půjdu za vojáky,
tím ... | Na vzdory. | Adolf Heyduk | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-027400 | Helvetien, grüne Schweiz! Aus deinen Gauen
Ist trotzig einst ein Knabe fortgegangen,
Als tausend Wünsche ihre Löwenklauen
Um seines Herzens weiche Rinde schlangen.
Da waren viele, ihm den Weg zu zeigen;
Die Freundschaft kam mit mancher Lebensregel;
Ihm aber hing der Himmel voller Geigen,
Und stolzen Mutes ging er unter... | 1L: Helvetien, grüne Schweiz! Aus deinen Gauen | Dranmor, (Schmid, Ludwig Ferdinand) | de | 0 | iambic |
mpm-de-010634 | Bald ist der Winter ganz vorbei;
Schon schmelzen Schnee und Eis;
Die Lüfte sind von Flocken frei;
Die Felder nicht mehr weiß.
Die armen Leute wärmen schon
Im Sonnenscheine sich;
All ihre Sorgen sind entflohn,
Weil Frost und hinter wich.
Schon blüht das Gänseblümchen hier;
Bald ist das Veilchen da;
Dann bind' ich schöne... | Kinderlied | Johann Martin Miller | de | 0 | iambic |
mpm-de-005606 | Um die Harfe sind Kränze geschlungen,
Schwebte Lieb' in der Saiten Klang:
Oft wohl hab' ich mir einsam gesungen,
Und wenn einsam und still ich sang,
Rauschten die Saiten im tönenden Spiel,
Bis aus dem Kranze, vom Klange durchschüttert,
Und von der Klage der Liebe durchzittert,
Sinkend die Blume herniederfiel.
Weinend s... | [um die Harfe sind Kränze geschlungen] | Clemens Brentano | de | 3 | dactylic |
mpm-es-008547 | Es la muerte en efecto poderoso,
firme su proceder mal entendido,
amada de Mitrídates vencido,
temida de Pompeyo poderoso.
Es la muerte un antídoto dudoso
al veneno del mísero rendido,
que de propias desdichas sacudido,
libra en eterno sueño su reposo
Puerto donde la nave, combatida
de la saña del mar contrario y fuert... | La muerte | Felipe IV | es | 2 | polymetric |
mpm-en-001417 | Each year I mark one lone outstanding tree,
Clad in its robings of the summer past,
Dry, wan, and shivering in the wintry blast.
It will not pay the season’s rightful fee,—
It will not set its frost-burnt leafage free;
But like some palsied miser all aghast,
Who hoards his sordid treasure to the last,
It sighs, it moan... | Winter Leafage | Edith Matilda Thomas | en | 0 | iambic |
mpm-cs-032282 | Pršely ty bílé květy
se široké jabloně,
trávník vůkol voní v sněžné
z květů padlých zácloně.
Pod jabloní děva lepá,
duše ve sna ve šeru –
sprchly bílé vonné kvítky
ve bělounkou zástěru.
Děvče ze sna když procitlo,
zřelo květy – zplakalo!
Snad jí se stromečku blaha
mnoho květů spadalo? – | Opadalé květy. (I.) | Václav Kropáček | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-008020 | Chceš-li se do světa mít, tedy znej, že je svědomí dvojí:
jedno pro veřejnost, pak druhé, co soukromě jedná. | Rozdíl ve svědomí. | František Vladislav Hek | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-024070 | »geh drunter durch und laß es rollen!
Laß donnern laut, was Donner ist!
Denn was die Höchsten droben wollen,
Das muß geschehn zu jeder Frist.
Sprich: Trotz sei dir, o Himmelskönig!
Auch meine Stirne trägt dein Mal –
Hui! Hoch und Niedrig, Groß und Wenig!
Kühn steh' ich deinem Wetterstrahl.
Wie? Knien, wimmern mit den W... | Heid' und Christ | Ernst Moritz Arndt | de | 0 | iambic |
mpm-es-002482 | Miedo de la virtud llamó algún día
en Atenas virtud al ostracismo,
y en Sicilia arrojaba el petalismo,
por dolencia, al valor y valentía.
Si a Scipión, que gozaba, le temía
Roma, que del postrero parasismo
la libró, y de Aníbal, siendo el mismo
aquel temor que él antes sido había,
¿cómo también con votos no apedrea
el ... | Muestra que algunas repúblicas se enferman con lo que imaginan medicina | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-de-026428 | Durch des Meeresschlosses Hallen
Auf bespültem Felsenhang,
Weht der Hörner festlich Schallen;
Froher Hochzeitgäste Drang,
Bei der Kerzen Zauberglanze,
Wogt im buntverschlung'nen Tanze. | Die Brautfahrt . | Joseph von Eichendorff | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-033454 | Kde jste kdo, ó, roňte slzy všady;
opět ztracen jeden život mladý.
Ach, už nikdy víc si nezaklusá
ubohá a přeneštastná husa!
Nikomu jakživa nekřivdila,
skromná, pokojná a krotká byla.
Jenom časem, když ho byla blízka,
zabrousila ráda do ovíska,
a tam sezobala tučné klasy.
Ty můj bože! přejme jí ty časy,
vždyť i člověk ... | Pohřební řeč nad upečenou husou. | Jan Evangelista Nečas | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-000887 | Cuando pensé que estaba la fortuna
de hacerme mal tan sin razón cansada,
apercibe otra vez la fiera espada
como si hallase resistencia alguna.
Estrella, cielo, sol, planetas, luna,
¿cómo no detenéis si mano airada
si la inocencia dicen que os agrada
y la malicia os cansa e importuna?
En mi vida, de Félix tan querida,
e... | - 9 - Acto III, ISABEL De Los esclavos libres | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-de-010570 | Wann sich Weiber schmüncken,
So ists wie ein Wincken,
Das man auffgenommen,
Wolle man ja kummen. | 85. | Friedrich von Logau | de | 1 | trochaic |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.