id stringlengths 13 13 | poem stringlengths 40 7.99k | title stringlengths 0 271 | author stringlengths 4 57 | language stringclasses 4
values | label int64 0 6 | label_name stringclasses 7
values |
|---|---|---|---|---|---|---|
mpm-de-018565 | Es haben ordentlich, nebst ihren Sitz die Sinnen,
Zugleich Springfederchen von innen,
Und ein gewisser Bau ist in uns aufgeführet,
Der jeden Druck empfängt, so ihn von aussen rühret,
Durch Gegenwürff’ erregt.
Ein Werckzeug ist das Ohr, gemacht, um zu empfangen
Die Töne, die zu uns von aussen her gelangen.
Es ist dicht ... | Von dem Gehör. | Barthold Heinrich Brockes | de | 0 | iambic |
mpm-de-003361 | Auf! ermuntert euch ihr Sinnen!
Ob die trüben Himmels-Zinnen
Gleich mit Nebel sind umhüllt:
Wer will gleich in Kummer weinen,
Wenn die trüben Tag erscheinen
Da die Lufft von Regen quillt:
Weil wir durch Erfahrung wissen,
Licht komt nach den Finsternissen.
Sonnenschein und milder Regen,
Beide bringen uns den Seegen,
Aus... | Ermunterung des Gemüths bei
einem nebelichten und trüben
Wetter. | Johann Justus Ebeling | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-024220 | Jsem v květu růže,
její vůně, krása,
jsem skřivan, který
v modru blahem jásá.
Jsem vlna vody,
v které slunce září,
jsem žena, které
v lásce tváře září.
Jsem drahý kámen,
který třpyty zpíjí,
jsem oblak bílý,
který vrchy míjí.
Jsem v ohně žáru,
v sněhu, mrazném plání,
jsem v nenávisti,
vzdoru, milování.
Jsem mrtvých soud... | Jsem v květu růže, | Emanuel Lešehrad | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-013117 | Schönste seht wie schön nur blincken
die Violen gelb und blau/
wie die bunten Nelcken wincken
darch den weissen Silber-tau/
allhier reiffen die Melonen/
Pommerautzen und Citronen. | XvI . | Philipp von Zesen | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-008977 | Horníkům v uhelných dolech
divadlo hrát dali páni,
zdobeni přišli též oni
do černých kamizol shluku.
Na scénu rabů zří zrak,
opona pozvolna padá,
ve vysmahlém od práce mozku
neznámý roste jim svět.
Divadlo nechte si, páni,
zrak náš je od práce slep,
po klidu v noci se shání,
dejte radš chléb. | XIII. Horníkům v uhelných dolech | Adolf Heyduk | cs | 3 | dactylic |
mpm-en-001176 | Not that I love thy children, whose dull eyes
See nothing save their own unlovely woe,
Whose minds know nothing, nothing care to know,—
But that the roar of thy Democracies,
Thy reigns of Terror, thy great Anarchies,
Mirror my wildest passions like the sea,—
And give my rage a brother——! Liberty!
For this sake only do ... | Sonnet to Liberty | Oscar Wilde | en | 2 | polymetric |
mpm-cs-014829 | Král, princezny dvě po boku,
jde cestou podle potoku,
jde ponořený v myšlenkách –
princkám hrá radost v srdénkách.
Jak laňky sem tam poskočí,
vplétají do svých vrkočí
jahůdky, plavuň, květiny,
dětinné plny neviny.
Půvabné jako rusálky
toužebně hledí do dálky,
jak říčním vlnkám je jim v spěch,
však králi vázne krok i de... | IV. DRVAŘ | Josef Kalus | cs | 0 | iambic |
mpm-es-002895 | Aquel bulto de monte con semblante
de quinta esfera y luz de firmamento,
de fábricas eternas documento,
fiel sustituto del caduco Atlante.
Luciente con el sol sin el tonante,
de cielo y tierra unión con ornamento,
de día alcázar fue del Dios sangriento,
de noche habitación del fulminante.
Edificóle celo Religioso,
que ... | - XIV - | Lope de Zarate | es | 0 | iambic |
mpm-es-005124 | A la infiel más infiel de las hermosas
un hombre la quería y yo la amaba;
y ella a un tiempo a los dos nos encantaba
con la miel de sus frases engañosas
Mientras él, con sus flores venenosas,
queriéndola, su aliento emponzoñaba,
yo de ella ante los pies, que idolatraba,
acabadas de abrir echaba rosas.
De su favor ya en... | Amor y querer | Ramón de Campoamor | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-052704 | Kéž by v tomto novém roce
Bůh Ti všeho hojnost dal,
bys v něm krásného ovoce
prací svých se dočekal!
Kam obrátíš pohled svůj,
mír Tě svatý obletuj,
až i toho roku dnové
uplynou co rajští snové. | Kéž by v tomto novém roce | Emanuel Züngel | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-008439 | So bist du denn zu deiner Reise fertig?
Jetzt bist du noch in meiner Hand,
Bald aber wie allgegenwärtig
Vom Rheine bis zum Donaustrand'.
Bald wirst du, liebes Söhnchen, nun
Bei Prinzen und Prinzessen
Auf weichen Ottomannen ruhn,
Um, wenn vielleicht der Schlaf sie hat vergessen,
Den Dienst des Opiums zu thun.
Vielleicht... | 1L: So bist du denn zu deiner Reise fertig? | Leopold Friedrich Günther von Goeckingk | de | 0 | iambic |
mpm-de-039759 | Die wachen auen lockten wonnesam
Im veilchenteppich kam sie an das gitter
Geschmückt wie jährig für den bräutigam
Und dachte sein bis nach dem fest der schnitter
Nur eine lerche die im haine schlug
Bemerkte ihr erröten und erschrecken
Und wie in sommer-langer tage zug
Sie sann und welkte bei den eib... | T RAURIGE T ÄNZE | Stefan George | de | 0 | iambic |
mpm-es-006719 | Es pequeñita, pero todo en ella es grandeza:
ojos de Madre; labios rojos de Pecadora;
caderas amplias; senos de incitante dureza
y cabellera rubia sobre la tez de mora.
Ella nunca ha tenido momentos de tristeza
y es una frivolilla Veréisla a toda hora;
ideando algo malo si parece que reza
o rumiando algún goce si parec... | Otilia | Antonio Suárez Gómez | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-018819 | Hoch blouznivý a snivý,
jsem portrét viděl kdysi,
to básníka byl obraz jako živý,
to božské byly rysy.
Však oko moje celé
nic nevidělo více
než vavřín na tom vážném jeho čele,
jak vinul se kol v snítce.
A mnohé přešly doby
od okamžení toho,
a já jsem pohléd’ v svět a pohléd’ v hroby,
a já jsem trpěl mnoho.
A dnes jej v... | PORTRÉT. | Antonín Klášterský | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-053229 | Hromu rachotem a vichru letem
vozy Husitů se valí světem,
vojínů v nich tváře opálené,
žen i dívek prsy rozhalené;
uprostřed tam kalich zlatoskvoucí
bledý kněz hle! tyčí ku nebesku –
uhánějí jako orkán řvoucí
za lomozu zbraní, bubnů vřesku.
Kmet je vede. Vlas mu bělí stáří,
z obrví však jarý oheň září.
Jako dóm, kdy ji... | HUSITA NA BALTU. | Svatopluk Čech | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-004597 | Mi bien nacido de mis propios males,
retrato celestial de mi Belisa,
que en muchas voces y con dulce risa
mi destierro y consuelo hiciste iguales.
Segunda vez de mis entrañas sales,
mas pues tu blanco pie los cielos pisa
¿por qué el de un hombre en tierra tan aprisa
quebranta tus estrellas celestiales?
Ciego llorando, ... | - CLXXVIII - A su hija Teodora difunta | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-de-008028 | Fügen im verbund'nen Klange?
Ich mit meinem düstern Drange,
Du in deiner Jugendschöne?
Heiter schlürfst du leichte Stunden,
Dem es nie vergebens tagte:
Ich ersehne das Versagte,
Und beweine, was verschwunden.
Du, zu deines Mädchens Laren
Kommst du nächtlich oft gegangen,
Schmiegst dich an die zarten Wangen,
Wühlst in i... | Xi . | August von Platen | de | 1 | trochaic |
mpm-de-011614 | Ich hab' die Spindel lang' gedreht, hab' manche Winternacht
Gewebt am Stuhl, und froh dabei an's neue Kleid gedacht.
Ich hab' die Heerden auf den Höhn gehütet manchen Tag,
Und bin geklettert ohne Noth den jungen Ziegen nach;
Ich habe meinen Kleinen auch manch Kinderspiel gezeigt,
Und Sprung und Lauf und Schuß und Wurf ... | Die Suliotin | Wilhelm Müller | de | 0 | iambic |
mpm-es-001989 | ¡Oh carnero muy manso, oh buey hermoso!
manso trabajador siempre contento,
de tu mujer trazada y paramento,
mastín blando al que viene deseoso.
No se dirá por mí que hombre celoso,
que bravo, que feroz, y que sangriento,
destocado al sereno en grande asiento,
oyes de tu vecino el mal ocioso.
El que dentro tu casa está ... | - XLVIII - | Diego Hurtado de Mendoza | es | 2 | polymetric |
mpm-es-000285 | Un filósofo griego ha dividido
la humana suerte en cuatro, porque es una
la que sigue feliz desde la cuna
al hombre hasta el sepulcro, y otra ha sido
la que infeliz y adversa le ha seguido
del nacer al morir siempre importuna.
Con uno fue piadosa la fortuna;
tardó y al declinar su voz ha oído.
Con otro tuvo el curso pr... | - XXXI - De La adversa fortuna de don Álvaro de Luna. Acto tercero, Álvaro | Mira de Amescua | es | 0 | iambic |
mpm-de-003153 | Red und antwort ist zu geben
Beym Gericht in jenem Leben
Für gesamte nütze Gaben,
Die wir her von oben haben.
O gewiß! das Zeit-vernichten
Wird man auch gar ernstlich richten. | 66. | Friedrich von Logau | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-046052 | Dvě tato pouze slova na obálce
a jaká propast, Bože můj, z nich zeje!
Tak mrtva, sama, opuštěná v dálce
se srdcem plným touhy, beznaděje!
Se srdcem plným touhy po domovu.
Dřív mezi námi vřelo pouze moře,
teď cestu neznáme k Jejímu rovu,
nás dělí věčnost – její vlny hoře.
Víc neuzříme vlídné Její tahy,
hlas dozněl pro v... | I. Dvě tato pouze slova na obálce | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-038737 | Daleká je cesta
k vám od našich strání,
přec jen, mé srdéčko,
našli jsme se na ní.
Přes kvetoucí luhy,
závěje a příval,
co se já tou cestou
k tobě nachodíval!
A teď mezi námi
jak by rostly hory! –
u vás širé lány,
u nás chudé svory.
A jak se ta cesta
za horami tratí,
přec jenom se srdce
nesmí ustýskati.
Za jiného půjde... | PŘECE JEN. | Josef Václav Sládek | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-000870 | Entre zarzas, cambrones, llamas, fuego,
reconoció Moisés a Dios, un día,
los niños cuando el horno más ardía
sintieron su presencia tras su ruego.
Cuando sirvió el del cielo de cruel riego
a Sodoma tan torpe, cuanto impía
alegre el salvo Lot con alegría
al miedo de su vida dio sosiego.
Y pues Moisés, los niños, y Lot s... | - 1387 - Acto II, MADRONA De Virtud, pobreza y mujer | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-de-061472 | Zwischen Dornen ging der Weg,
Und wir haben Blut gelassen,
Dafür wollen wir uns jetzt
Fröhlich bei den Händen fassen,
Tief uns in die Augen sehn,
Heiter, ruhig, fühlend gehn,
Wie auf Paradieses Wiesen:
Denn wir lernten uns genießen,
Und wir lernten uns verstehn. | Die Vereinten | Otto Julius Bierbaum | de | 1 | trochaic |
mpm-de-031394 | Die weiße Waldanemone, wie vom Wind hergeweht,
In leichten Scharen den Buchen vor den Füßen steht.
Waldwicken und wilde Waldveilchen stellten sich auf,
Sie sehen nicht zu den Bäumen hinauf, zu den hohen,
Sie sehen insichversunken wie die Stillfrohen.
Noch kühl duftet Holz und Halm und Luft,
Und noch selten der versteck... | 1L: Die weiße Waldanemone, wie vom Wind hergeweht, | Max Dauthendey | de | 0 | iambic |
mpm-es-007861 | «Para ti, cuanto quieras » Te confieso
que, al leer estas letras de tu mano,
quedé como el avaro que cercano
viera el tesoro que guardaba Creso
Recordé de tu boca el dulce beso,
de tus ojos el fuego soberano,
tu pródiga hermosura, y el arcano
en que el amor se enciende y vive preso
Si es verdad que a que elija te acomo... | En la duda... | Adelardo López de Ayala | es | 2 | polymetric |
mpm-es-005007 | Flaca esperanza en todas mis porfías,
vano deseo en desigual tormento,
y inútil fruto del dolor que siento,
lágrimas sin descanso y ansias mías.
Una hora alegre en tantos tristes días
sufrid que tenga un triste descontento,
y que pueda sufrir tal vez contento
la gloria de fingidas alegrías.
No es justo, no, que siempre... | - XXXIII - | Fernando de Herrera | es | 0 | iambic |
mpm-es-003451 | Guarda este bien labrado Monumento,
que fatigas debió a Fidias primeras,
un Amante que ardió Plumas, y Cera,
en los ojos de Inés, bello elemento.
Padeció glorioso su tomento,
encendido en las dulces primaveras
de su rostro, y en alas lisonjeras,
flores quiso libar, mas fue escarmiento.
Escalar intentó la refulgente
de ... | - CXXXII - A un amante difunto que por atrevido fue despreciado | Joseph de Litala y Castelvi | es | 2 | polymetric |
mpm-de-006251 | Ein Magd ist weiß und schone,
Gott führt den höchsten Preiß,
Und die ihm dient, zum Lohne
An Künsten wird sie reich,
Geht jungfräulich bei Frauen
Dort auf den grünen Auen,
Glück zu mein edler Zweig!
Ihr Leib war angebildet
Mit Keuschheit übergroß,
Schwang sich in ihren Willen,
Schwang sich in ihren Schooß,
Er war so st... | Die hohe Magd . | Clemens Brentano | de | 0 | iambic |
mpm-de-061470 | Kaufmannsvölker erblickte die Welt oftmals, und erblickt sie
Heut noch; aber es sind leidige Sammler des Gelds:
Ihr wart Helden und trugt im Gemüt die unsterbliche Großheit,
Welche das Leben verklärt durch die Gebilde der Kunst. | 1L: Kaufmannsvölker erblickte die Welt oftmals, und erblickt sie | August von Platen | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-028248 | Pod okny zvučí polka,
ji hraje flašinet, –
ó darmo, milá holka,
tě hledá chmurný hled.
Kdys při té polky zvuku
jsem letěl s tebou v sál,
plam lásky ve rozpuku
nám v mladých srdcích plál.
Však tys mi zašla s očí,
když zašel masopust, –
dál svět se nudně točí
a je tak děsně pust.
Je léto a je parno,
dál hraje kolovrat –
... | VI. POLKA. | Karel Mašek | cs | 0 | iambic |
mpm-es-004268 | Claro cisne del Betis, que sonoro
y grave ennobleciste el instrumento
más dulce, que ilustró músico acento,
bañando en ámbar puro el arco de oro.
A ti la lira, a ti el Castalio coro
debe su honor, su fama y su ornamento,
único al siglo, y a la envidia exento,
vencida, si no muda en tu decoro.
Los que por tu defensa esc... | - 46 - A don Luis de Góngora | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-022895 | „Věřte, příteli, mne dosud mrazí –
– ne o hrůzách příjičných snad chorob
hovořím – ne. O tom mrtvém stesku,
zarážlivém, cynickém i studném
duší prolomených proudem stoky.
Chodívali ke mně brzo choří –
(předstíral jsem pouze kožní nemoc..)
mezi ně jsem zašel. Zachvácených
tichým morem řada chorých byla.
O těch mluvím. M... | XI. | Louis Křikava | cs | 1 | trochaic |
mpm-de-027558 | Wenn du darnach was fragst,
Wir waren hier.
Du, der du nach uns kommen magst,
Hab wenigstens so frisches Blut
Und sei so leidlich fromm und gut
Und leidlich glücklich als wie wir! | Wenn du darnach was fragst ... | Johann Wolfgang Goethe | de | 0 | iambic |
mpm-de-052244 | Wenn Drangsal und Gefahr
Sich wider deine Schaar
Einmütig, Gott, verschworen,
Die Helle sie bekriegt
Daß Menschen Raht erliegt
Vand lles giebt verlohren:
Wol denen, welche sich
Dir heimgestellet, dich
Für jhre Stärcke halten,
Die dir mit aller Macht
Zu folgen sind bedacht,
Und furchtsam nicht erkaltten,
Von Hertzen bey... | 1L: Wenn Drangsal und Gefahr | Simon Dach | de | 0 | iambic |
mpm-de-039411 | Im Wasser liegt der Stein, und wird davon nicht weich;
Ein Thor nimmt Weisheit an, und bleibt sich selber gleich. | 133. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-de-026393 | Verhaltenes Geigengeriesel
Zittert in mein Gemach –
Ich horche auf ... und denke
Den stillen Tönen nach ...
Sie betasten meine Seele
Liebkosend, scheu und mild –
Es kommt in werbender Schöne
Zu mir dein liebes Bild ...
Das ist eine alte Geschichte –
Man sieht's auf den ersten Blick:
Ein lyrischer Dichter wird immer
Das... | Erfüllung | Hermann Conradi | de | 0 | iambic |
mpm-cs-003370 | Mám laur a slávu; přec má tvář se dlouží
a trpce dolů křiví se mé rety –
vždy nazpět k vlasti, duše k vlasti touží.
Vy voláte, bych potupen a kletý
se vrátil ve jhu, provaz na své šíji –
však neznáte mne, tyrani a skety!
Buď jako vítěz vejdu v Signorii,
neb vůbec nechci Florencie spatřit.
Hle, kde jen slunce, hvězdy zá... | DANTE Z VYHNANSTVÍ. | Karel Dostál-Lutinov | cs | 0 | iambic |
mpm-es-009160 | Ahora sí que hay fénix, que
hasta ahora
se tuvo por fantástico y fingido,
pues Félix es ya el fénix renacido
de los que el orbe ingenios atesora
Rompiendo niebla amaneció su Aurora,
índice contra el tiempo y el olvido,
que de su fama y nombre esclarecido
fue, cual del sol el Alba precursora
¡O espírit... | Al insigne Lope de Vega Carpio | Fray Hernando Camargo y Salgado | es | 0 | iambic |
mpm-cs-039745 | SKLÁDÁM tiše žití břímě
bez obav a bez reptání;
anděl boží stojí při mně,
slyším jeho zašeptání,
jak mi měkce ruku svírá
a s mých očí slzu stírá.
Tiše hasne světlo denní,
stíny v jizbu zaléhají,
jako děcku při modlení
oči se mi zavírají.
Po tom dlouhém, těžkém trudu
ach tak rád již spáti budu. | PŘED SPANÍM. | Josef Václav Sládek | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-032027 | vám poděkování a lásku vám,
kéž zněly by jak zvony,
vždyť já ne sám,
jsou nás už miliony,
snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme,
teď poděkování vám aspoň posíláme,
vám, mrtvý lenine, jenž slovo učinil jste tělem
a říši člověka tu zahájil,
vám, živý staline, jenž roztříštil jste čelem
vše to, čím včerejšek vám do... | poděkování sovětskému svazu | Stanislav Kostka Neumann | cs | 0 | iambic |
mpm-de-010507 | Auf, auf! ihr Brüder und seid stark,
Der Abschiedstag ist da!
Schwer liegt er auf der Seele, schwer!
Wir sollen über Land und Meer
Ins heiße Afrika.
Ein dichter Kreis von Lieben steht,
Ihr Brüder, um uns her:
Uns knüpft so manches theure Band
An unser deutsches Vaterland,
Drum fällt der Abschied schwer.
Dem bieten grau... | Kaplied | Christian Friedrich Daniel Schubart | de | 0 | iambic |
mpm-de-028378 | Auf Schwerdt und Spiess
Und auf’s Pferd erstreckt’ ich
Die Vergünstigung,
Das ist nun alles Gemeingut. | 24. | Johann Wolfgang von Goethe | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-048415 | Vše nechat být, je moudrost nejvyšší!
Seď při číši,
čas, velký kat, vždy záhy přispíší.
Vše nechat být, ať melou se a rvou!
Veď stále svou,
tkej v dumy své dál barvu duhovou!
Co pravé, na dně ležet zůstává,
Jen prchavá
jest vlna – skála pod ní ta se nevzdává.
Vše nechat být! – Co tlak a řetězy,
duch zvítězí
a v prostor... | Fatalismus. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-de-001007 | Wo die Natur den Ton verleiht, da versagt sie die Farbe,
Wo sie die Farbe gewährt, weigert sie immer den Ton.
Denkt der Nachtigall und denkt des Flamingo, so seht ihr's;
Aber das gleiche Gesetz waltet im Reiche der Kunst. | Ton und Farbe | Friedrich Hebbel | de | 0 | iambic |
mpm-es-005168 | Regio alcázar del sol, cuna del día,
dorado albergue de colores lleno,
rojo fanal en cuyo ardiente seno
se pierde el manto de la noche umbría.
Pueblen tus rayos la región vacía,
luzcan tus tintas en el bosque ameno,
abrillanta el arroyo que sereno
besa la flor de la esperanza mía
Al extender tus límpidos colores,
que e... | El oriente | Antonio F. Grilo | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-020845 | Žij, Slovanstvo! Ty lípo, jejíž kořen
v taj pravěký jak v pohádku je vnořen,
jak pohár naplněna mednou mízou,
jak vínem šumíc listnatou svou řízou,
jež z mohutných ti snětů skvostně visíc
lne k nim co srdcí na tisíce tisíc!
Tak sladký dech vlá v haluzích jen ve tvých,
když obsypána květem na všech větvích
svou vůní opo... | ŽIJ, SLOVANSTVO! | Eliška Krásnohorská | cs | 0 | iambic |
mpm-de-007366 | So wagt sich, theurer Freund! zu dir derselbe Kiel,
Der zwar nicht gantz und gar des Schreibens unerfahren,
Der aber auch ein Feind vom blossen Wörter-Spiel,
Und sonderlich den Ruhm der Freunde pflegt zu sparen.
Man siehet, daß er sich nun offenbarlich regt:
Nicht dein verdientes Lob der Erden kund zu machen,
Als welch... | XxXIX. Auf Friedrichen Herrn von Wat-
teville, vor seiner Abschickung an den
Cardinal von Noailles. | Nicolaus Ludwig von Zinzendorf | de | 0 | iambic |
mpm-de-033926 | Abend ists, die Wipfel wallen,
Zitternd schon im Purpurscheine,
Hier im lenzergriffnen Haine
Hör ich noch die Liebe schallen.
Kosend schlüpfen durch die Äste
Muntre Vöglein, andre singen,
Rings des Frühlings Schwüre klingen,
Daß die Liebe ist das beste.
Wo die frischen Wellen fließen,
Trinken Vöglein aus der Quelle,
Ke... | 8. | Nikolaus Lenau | de | 1 | trochaic |
mpm-de-063403 | Ich weis nicht, was dir ahnt, du kalt- und loses Kind,
Daß meine Lieb und Treu so gar nicht fähig sind,
Die Güte deiner Brust auch in geringen Sachen
Mir zur Ergözligkeit recht ofenbahr zu machen.
Du sagest alles zu und hältst doch keinmahl Wort;
Wir gehn mit Lust zu dir und ziehn so traurig fort,
Als ob dein Herz noch... | 1L: Ich weis nicht, was dir ahnt, du kalt- und loses Kind, | Johann Christian Günther | de | 0 | iambic |
mpm-es-001081 | Tras importunas lluvias amanece,
coronando los montes el sol claro;
salta del lecho el labrador avaro
que las horas ociosas aborrece.
La torba frente al duro yugo ofrece
el animal que a Europa fue tan caro;
sale de su familia firme amparo,
y los surcos solícito enriquece.
Vuelve de noche a su mujer honesta,
que lumbre,... | - XLIII - | Argensola | es | 2 | polymetric |
mpm-de-030475 | Freundin! da ich abgereist,
Quälet dein Verlust den Geist.
Da die Nacht das Erdreich decket,
Da mich Angst und Furcht erschrecket,
Da es einöd, bang und kalt
In dem Schnee-bedeckten Wald.
Da dacht ich aus treuen Hertzen
An dich mit gehäufften Schmertzen,
Und so fuhr ich zitternd fort,
Und der scheelen Mißgunst Tort
Suc... | 7) An eben dieselbe. | Christian Gotthold Spindler | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-008279 | O bože, bože, krásná noc
vzala mně pokoj, vzala sen –
a tisíckrát, ba tisíckrát
byl jsem jí zase ukojen.
O bože, bože, přál bych si
z těch vyšin hvězdou hleděti
a ptát se srdce každého:
ty, srdce lidské, jak je ti?
A z chýše pospíchal bych v chýš
a zářil v tichém lesku svém
tak dlouho, až bych zaniknul,
má vlasti drahá... | Tak dlouho! | Adolf Heyduk | cs | 0 | iambic |
mpm-de-026202 | So ist er todt, der Mann von blauen Dunst,
Der große Held
In der Verstellungskunst?
Ach! wenn er sich nur dießmal nicht verstellt! | 1L: So ist er todt, der Mann von blauen Dunst, | Leopold Friedrich Günther von Goeckingk | de | 0 | iambic |
mpm-cs-043143 | Nás vyláká jen slunce, naděje,
když hudbou světla zem se zachvěje
v den plápolavě bílý.
Tma skrýší podzemních a vlhký chlad
a popel mrtvých neztišil náš hlad,
chcem ven, chcem lov a mstu.
Jak hoří vzduch! Jak vánek celuje
ochromlé tělo! A jak miluje
nás, hady poledne,
vysoké nebe čisté, modravé,
jak miluje nás! Světlo ... | HADI POLEDNE | Karel Toman | cs | 0 | iambic |
mpm-es-006440 | Verde, amarillo, rojo; se ha quedado
la vida en una orilla ¿Quién espera
más allá de la luz, en la otra acera?
¿Quién, que era luminoso y se ha apagado?
Verde; esperanza, prisa ¿Quién
ha dado
la orden de marcha? La ciudad entera
camina, va a la muerte, sale fuera
de las luces ¿Quién queda aquí parado?... | Semáforo | Adelardo López de Ayala | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-070149 | Na nebi zsinalém ční symbol utrpení.
Člověka přibili tam ke kříži
za to, že jiný hřích ho netíží
než láska, kterou dát chtěl vykoupení
ubohým lidem: Věřte, milujte se,
člověku člověk nebuď dravou škodnou,
tvé slovo chlebem buď, ne ranou bodnou.
Soucitem, lidé, k sobě přitulte se
a dobrý čin, jak paprsk vaše rána
ať ozl... | JIDÁŠ | Marie Calma | cs | 0 | iambic |
mpm-es-008419 | Viose un guarrero en lides y ruinas,
páganle en fama, voz que lleva el viento
Desvelose un autor, y está contento
sólo con ver su nombre en las esquinas
Cede un indiano el fruto de
las minas
por que le den de conde el tratamiento
Surca un viajero el pérfido
elemento
para dec... | Sonetos – II | Tomás de Iriarte | es | 0 | iambic |
mpm-de-005866 | So darff ich dann der schrifft/ und meinen augen gläuben?
Es ist ja allzu gut/ was mein gesichte liest.
Ach ja/ die schöne hand kan nichts als güte schreiben
Weil ihre führerin die güte selber ist.
Man sagt mir zu/ daß man mich zu verpflegen trachte
Mit einer speise/ die mir angenehm soll seyn.
Dies wort macht/ daß ich... | Auff den trost/ daß man ihn mit ei-
ner angenehmern weise zu verpflegen
trachten werde. | Christian Hofmann von Hofmannswaldau | de | 0 | iambic |
mpm-en-000611 | On a branch
floating downriver
a cricket, singing. | “On a branch ...” | Kobayashi Issa | en | 2 | polymetric |
mpm-cs-045741 | Hle, v rosné perly změněný
jest po lučinách země bol
a každý trávy útlý stvol
plá stříbrnými plameny.
Šíp slunce v zlato ztavený
v luh kouzlí tisíc aureol.
Hle, v rosné perly změněný
jest po lučinách země bol.
A hudbou zvučí prameny
a tisíc ptáků zpívá kol,
a v jasu plane vrch i dol
a zlatem hoří kameny;
však v rosné p... | Rosa. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-es-003586 | Aunque de Europa el robador divino
siente el desdén, a Europa disculpaba;
queriendo ser vencida, peleaba,
que hay defensas que muestran el camino.
Del rencor femenil es tan vecino
el gusto que en el gusto siempre acaba.
No quiere ser esquiva la más brava;
esquiva quiere parecer, Licino.
Si Filida te escucha y te respon... | - XXII - | Bocangel y Unzueta | es | 0 | iambic |
mpm-cs-031827 | Kytičku jahod na rty přitiskla mi,
voněla červnem, hřála pasekami.
Ovoce koš mi do náruče dala.
Kde jsi, má milá, kdes ty hrozny vzala?
V čajových růžích ustlala mé hlavě,
pod nimi srdce slyším naléhavě.
V tom hlasu krve, co v tom všecko zpívá.
Ó loutno cudná, loutno žádostivá.
Ó loutno něžná, loutno umíněná...
V mém n... | LXXXIX Kytičku jahod na rty přitiskla mi, | Stanislav Kostka Neumann | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-064503 | Zlí lidé duši zranili mně moji –
jak jabloň v sadu sadařova ruka –
je ořezaná, kůra její puká
a krvácí z té strašné rány svojí.
Je krutá zima, mračna v nebi stojí
a vítr lká – mé srdce bázní ťuká –
a přec je nutno vytrpět ta muka,
než rána sečná v duši mé se zhojí.
Neb jak ten strom, jenž v sadě ční tu holý,
mráz pálí ... | JABLOŇ | Tereza Dubrovská | cs | 0 | iambic |
mpm-de-013333 | Ich ging mit gesenktem Haupte,
Und es unmöglich glaubte,
Je wieder den Blick zu drehn,
Um Sonn' und Mond zu sehn.
Da hatt' auf meinen Wegen
Pfützen geweint der Regen,
Und im Vorübergehn
Hab' ich darein gesehn.
Da spiegelten Mond und Sonne
Sich wie im reinsten Bronne,
Und ohne das Haupt zu drehn,
Hab' ich sie doch geseh... | [ich ging mit gesenktem Haupte] | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-es-009045 | A tu Pira luciente si canora
(joven feliz) ilustran ya piadosos
del Sol los paralelos luminosos,
por lauro eterno que tu frente honora
Triste, aunque más fecundo del Aurora,
será el llanto en afecto lastimosos;
si también nada menos Imperiosos
en la jurisdicción que reina Flora.
Dulce cantaste, dulce suspendiste,
que m... | A la muerte de don Juan Pérez Montalbán | Gregorio de Tapia | es | 2 | polymetric |
mpm-de-042273 | Täuschet ihr mit euerm Wechseltanze,
Du, o Wunsch, und du, o Hoffnung, mich?
Oder naht im Purpurnelkenkranze
Frohen Trittes die Gesundheit sich?
Will sie von dem Dämon mich erlösen,
Welcher meine Kraft gefangen nahm?
Soll ich wiederum zu Dem genesen,
Der ich der Natur vom Busen kam?
Laß mich dir mein Vorgefühl verkünde... | Vorgefühl der Gesundheit | Gottfried August Bürger | de | 1 | trochaic |
mpm-de-031099 | Jm Menschen zeiget GOTT der HERR,
Wie Er
Die wunderbarlichste Machin’ hervorgebracht,
Worinn von Göttlichkeit ein Ausfluß klar erscheint,
Der sich, durch Mittel, die der Macht
Der GOTTHEJT würdig sind, darinn vereint,
Die unser Geist, als der umschränckt,
Nicht fassen kan. Da GOTT die Seelen,
Um mit dem leiblichen was ... | Betrachtungen über die Jdeen. | Barthold Heinrich Brockes | de | 0 | iambic |
mpm-es-000817 | Bien puede este jardín, Otavia ausente,
sacrificar aromas a los cielos
las mosquetas vencer los blancos velos
de aquella sierra que relumbra enfrente.
Salir en verdes hojas diligente
el blanco azahar, y en encarnados celos
coronarse el laurel, y de los cielos
la violeta imitar al Occidente.
Mas cuando salga Otavia, la ... | - 974 - Acto I, EL PRÍNCIPE DE VISINIANO | Lope de Vega | es | 2 | polymetric |
mpm-de-064541 | Denk, Seele: Was hat Gott getan,
Er gab sein Allerliebstes dran!
Willst du
So mag man wohl von Undank sagen. | 15. Sei dankbar! | Gerhard Tersteegen | de | 0 | iambic |
mpm-cs-060058 | Za noci hvězdné, plné jasu,
na loži svém jsem dřímal,
ze stříbrného měsíc vlasu
nad mnou květ bílý třímal.
Ve tichém onom okamžiku
po niti hvězdné, bílé,
ve blaženém jsem tonul styku
po boku mojí milé.
Ze mramoru to její tělo
jak velká hvězda plálo,
ve očích se jí cosi chvělo,
jež nebesy se smálo.
A náhle divá bolesť j... | ZJEVENÍ. | Adolf Brabec | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-029007 | Pyšného zámku pansky bledé stěny,
ohnivým zvoncem slezu ověšeny,
v poledním slunci horké čelo kryly
ve clonu listí; – mřely dlouhou chvílí,
jak unavená plesem krasavice,
když v kyprý vějíř žhavé sklání líce.
Fontány v parku těžce oddýchaly
a na ňadrech jim růže usýchaly;
řad akácií vůní vlastních květů,
omámen dřímal v... | POD PANSKÝM ZÁMKEM. | Otokar Mokrý | cs | 0 | iambic |
mpm-de-061960 | Du hast mein Schöpfer mir/ den Vaterland gegeben
Zu leben/ heiß du mir das Vaterland auch leben. | 75. Auff eben dieselbe Gelegenheit | Andreas Gryphius | de | 0 | iambic |
mpm-es-000136 | Cuando pienso me da dolor doblado;
ningún pensar me da contentamiento;
si fuera de pensar deleite siento,
ni sé entenderme a mí ni a mi cuidado.
Entre mi mal el bien viene mezclado;
ni lo sé conocer ni tomar tiento:
que en gustando del bien el sentimiento,
o se convierte en mal o ya es pasado.
En medio del deleite lleg... | - CLIV - | Gutierre de Cetina | es | 2 | polymetric |
mpm-de-013602 | Nimm diesen blumen-strauß von meinen schlechten händen/
Und schau in gnaden an/ du blume dieser zeit/
Was himmel und natur und meine wenigkeit
Auff deinen namens-tag dir zum geschencke senden.
Dein auge/ das noch mehr als sonnen kan verblenden/
Schaut hier an farb und licht zwar manchen unterscheid/
Doch nicht an meine... | Er sendet Solimen blumen an ihrem
namens-tage. | Christian Hofmann von Hofmannswaldau | de | 0 | iambic |
mpm-es-008869 | A pesar de la envidia repetida
goza heroico Varón nombre famoso,
y cuéstete el vivir, que si es forzoso,
más importa la fama esclarecida.
Ya recobra tu gloria aborrecida
del tumulto profano envidioso,
que si en la vida fuiste no dichoso,
feliz eres, y eterno sin la vida
Mientras vives las glorias te difieren:
Mueres en... | Del mismo al mismo tema | Francisco Benavides Manrique | es | 2 | polymetric |
mpm-es-006116 | Tomo un papel más blanco que el armiño;
lo extiendo en mi carpeta con esmero;
la pluma empuño, mojo en el tintero,
y con cualquier tesis me encariño.
Por ejemplo, el Amor, que es un buen niño,
aunque a veces un tanto majadero:
mis cuitas le relato placentero,
le acaricio después, y al fin le riño.
Medito un poco más De... | Como yo hago un soneto | José J. Villa | es | 2 | polymetric |
mpm-de-036621 | Die schnackischen Gemälde welche weinen
Und lachen und, o Pfaffenspuk! Blut schwitzen,
Auch Erben vom Haus Israel bekehren,
Zerhauen mögt ihr die mit scharfen Witzen,
Ihr Geister die ihr dastellt das Verneinen,
Doch Wunderwerke sollt ihr nicht versehren
Draus Jesu Geist mit Speeren,
Mit Balsamölgetränkten, heilkraftsch... | Canzone V . | Karl Candidus | de | 0 | iambic |
mpm-es-006846 | No en tu pasado a tu virtud modelo
ni copia al porvenir dará la Historia
ni el laurel inmortal de tu victoria
marchitaron los siglos en su vuelo
Si con rasgos de sangre guarda
el suelo
del coloso del Sena la memoria,
cual rastro puro brillará tu gloria
nunca empañada por oscuro velo
Mientras la fama l... | A Washington | Gertrudis Gómez de Avellaneda | es | 2 | polymetric |
mpm-es-001568 | Tres veces de Aquilón el soplo airado
del verde honor privó a las verdes plantas,
y al animal de Colcos otra tantas
ilustró Febo su vellón dorado,
después que sigo (el pecho traspasado
de aguda flecha) con humildes plantas
(oh, bella Clori!) tus pisadas santas
por las floridas señas que da el prado.
A vista voy (tiñend... | -I- Tres veces de Aquilón... | Gongora | es | 0 | iambic |
mpm-cs-025217 | Má v duši obraz, jak by svět měl býti
dle srdce Krista. Ale svět je jiný.
Nevěstka hříšná, nechce znát své viny
a bláznivě se k zatracení řítí...
Splet z hrůzy bič a jal se v líc ji bíti.
Smích zašel jí. V tvář used děs jí siný.
V šat oděla se z hrubé pytloviny.
A bila čelem klnouc svému žití...
Mnich ustal. Hotovo vše... | SAVONAROLA | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-de-028219 | In seine hohen Wände eingeschlossen,
Mit traurig schönen Geistern im Verkehr,
Gestärkt am reinen Athem des Homer,
Von Goldgewölken Attikas umflossen:
So stets vor seinen Tüchern unverdrossen,
Fern von dem Markt der Künste, sizet er;
Kein Neid verlezt, kein Lob berauscht ihn mehr,
Ihm blüht ein Kranz bei herrlichern Gen... | Eberhard Wächter. | Eduard Mörike | de | 0 | iambic |
mpm-es-002672 | Del sueño en el silencio sosegado,
en tan dulce quietud, Cintia yacía,
que te aseguro que temer podía
mucho más a una pulga que a un cuidado.
De esto envidioso el ciego dios alado,
midió del aire la región vacía,
y dijo que era grande picardía
el dormir yo y estar él desvelado.
Esto diciendo, armado de veneno,
un arpón... | - XXVIII - Define el amor con novedad, experimentado ya de sus efectos | Agustin de Salazar y Torres | es | 0 | iambic |
mpm-es-005527 | Otoño Se despojan las campiñas
de sus frutos miríficos y opimos
y cuelgan, como senos, los racimos
entre el duro sarmiento de las viñas
Llena el campo un efluvio afrodisíaco,
y cubiertas de pámpanos fragantes,
danzan y giran lúbricas bacantes
sobre el césped, en torno del Dios Baco
Caen las hojas La enramada escueta
ar... | Otoño | José Navarro Montes de Oca | es | 2 | polymetric |
mpm-es-002003 | El día santo en la tarde salió al prado
lo bueno del lugar, porque se había,
para cumplir la fiesta de aquel día,
un corro muy galán aderezado.
Salió Toribio, Antón, y Gil Manchado
de Menga, Antonia, Olalla, y fue María
la que tañó el pandero con Lucía,
porque estaba el gaitero aficionado.
Fue de otro bando Juana la He... | - XXXV - | Pedro de Padilla | es | 0 | iambic |
mpm-es-004434 | Lisboa, por el Griego edificada,
ya de ser Fénix inmortal presuma,
pues debe más a tu divina pluma,
Docto Gabriel que a su famosa espada.
Voraz el tiempo con la diestra airada
no hay imperio mortal que no consuma:
pero la vida de tu heroica suma
es alma ilustremente reformada.
Mas ay! que cuando más enriqueciste
la Pat... | - - La Vega del Parnaso 1637, en el libro Ulissea edificada, del doctor Gabriel Pereira | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-002407 | A fuego y sangre, fiero pensamiento,
has contra mí la guerra pregonado,
y con verme rendido y acabado,
no quieres hacer tregua de un momento.
¿Qué has de ganar en este vencimiento,
sino infamia de haberle procurado
contra quien vive tan desconfiado
del ajeno favor y propio aliento?
La cuerda del dolor afloja un poco;
d... | Soneto amoroso | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-de-009485 | Das ist das Leben! was erwartest du mehr?!
was du hast, ist alles! es gibt nichts mehr?
Das ist das Leben:
all diese kleinen Alltäglichkeiten
von Stund zu Stunde: dies Aufstehn morgens
und dann den stillen Tag entlang
in stillem Gleichlauf deine Arbeit ...
Reste von gestern, Sorgen zu morgen ...
zuweilen auch wohl ein ... | 1L: Das ist das Leben! was erwartest du mehr?! | Cäsar Flaischlen | de | 0 | iambic |
mpm-de-033394 | Niemals ich je in einen andern Himmel mag
Als den, in dem ich immer selig lag,
In deinem Arm, wo alle Erde still
Zu deinen Füßen lehnt und nichts mehr will.
Dein Haar mit seiner wogenden Gebärde,
Dein Aug' mit seiner Lichterschaar
Und deine Brust, an der ich wunschlos werde,
Sie aller Himmel allerhöchste Lust mir sind.... | Himmelfahrtstag | Max Dauthendey | de | 0 | iambic |
mpm-cs-062436 | Michelangelo po jejím skonu
nadčlověcká torsa k nebi vztyčil,
osud hrozivý je nerozdrtí,
nový život v jejich lebkách klíčil.
Moji obři, ženci milionů!
Titani, posledních tajů clonu
strhnout dychtící! V den její smrti
jsem vás všechny do jednoho zničil. | XXXII VITTORIA COLONNA | František Zavřel | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-017754 | Huž se zlatý slunce za hory hukládá,
červený je nebe celý vod zápaly,
ptáci hutichají, cvrčků zvoní sváda,
hory hustupujou do takuvý dáli.
Pomálu kraj celyj husne v tmavý noci,
šudýš spánek příde tiše ke člověku,
jen ti, co krev naši prolili v svý moci,
nespí, hale bloudit muší věčně věku.
Jako mhly se táhnou po mokřiš... | Zvíčera. | Antonín Klášterský | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-002750 | Celou chtěl bych má milenko Prahu
za jediný okamžíček dát:
kdybych moh’ jen na tom Vašem prahu
opět s Tebou, dívenko má, stát.
Ach jen býti na tom Vašem prahu
tam v tom tichém domečku zas’ žít,
s Tebou o lásce své a svém blahu
důvěrně si opět hovořit!
Kdy uhasne touha po tom blahu
kde jest konec tužeb mých a snah?
„až ... | Celou chtěl bych má milenko Prahu. | Václav Antonín Crha | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-016726 | V svých dumách slyším teskné zvuky ony.
Zas zoufalým tak mluví hlasem ke mně
jak před léty, kdy těžké hroudy země
se mísily v jich zádumčivé stony.
V mé duši stále žily tyto zvony.
Zas v pozdrav dnes mi zachvěly se jemně.
V mé srdce hlas ten vchází přetajemně,
jak drahé písně zapomněné tony.
Lid miluje ty písně jejich ... | ZVONY. | Bohdan Kaminský | cs | 0 | iambic |
mpm-de-059273 | Fragstu warumb mich GOtt nach seinem Bildnüß
machte?
Ich sag’ es war niemands der jhm ein anders brachte. | 239. Gott hat kein Muster als sich selbst. | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
mpm-de-064598 | Jhr lüffte! klärt euch aus, und heißet unser feld
Nebst seinen gegenden mit holden blicken lachen:
Baut von vergnügungen ein anmuths-volles zelt,
Und last heut alle lust der schönen zeit erwachen:
Streut mosch und ambra aus, und balsamirt den kreiß,
Der nur itzund von lust und hertzens-wünschen weiß.
Wie ist der himmel... | Als
Der Durchlauchtigste Fürst und Herr,
Herr Wilhelm Friedrich, Marg-
graf zu Brandenburg rc. rc. durch
Wittenberg reisete. | Christian Hofmann von Hofmannswaldau | de | 0 | iambic |
mpm-de-025960 | Hab ich dann schon rothe Haar, rothe Haar,
Leid ich d'rum noch kein Gefahr.
Rothe Haar die Leut nicht schänden,
's ist, daß mich die Leute kennen,
Hab ich dann schon rothe Haar, rothe Haar,
Leid ich d'rum noch kein Gefahr.
Hab ich schon ein schieles Aug, schieles Aug,
Krieg ich doch ein schöne Frau.
Mancher hat zwey sc... | Habt ihr den krummen Peter lange nicht gesehen | Ludwig Achim von Arnim | de | 1 | trochaic |
mpm-es-002546 | Tú, ya, ¡oh ministro!, afirma tu cuidado
en no injuriar al mísero y al fuerte;
cuando le quites oro y plata, advierte
que le dejas el hierro acicalado.
Dejas espada y lanza al desdichado,
y poder y razón para vencerte;
no sabe pueblo ayuno temer muerte;
armas quedan al pueblo despojado.
Quien ve su perdición cierta, ab... | Por más poderoso que sea el que agravia, deja armas para la venganza | Quevedo | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-023421 | Soumrak zbled mrazem. – Obláčky pýří
slétají k spánku do ulic Prahy.
Okénkem v mlze mrzutě shlíží
studený měsíc, svítě si na most.
S milenkou jdeme královstvím Ledna;
zkřehlý sníh vzdychá, probuzen chůzí.
V srdcích se křísí plamének slasti,
jiskříme žerty stuleni k sobě
v líbánkách vloček, dovádějících
ve větru jako mo... | LEDNOVÉ KVĚTY | Emanuel Lešehrad | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-036645 | Ueber des Kirchhofs trauernde Gruft,
Und gleich verwehten Blüthenflocken
Verschwamm ihr Klang in der Morgenluft.
Mich aber riefen sie in die Weite
Und ließen mich nicht im dumpfen Haus,
Und unter der Osterlieder Geleite
Zog ich die Straßen zum Thore hinaus.
Weit hinter mir im Morgendämmer
Sich das Gemäuer der Stadt ver... | 1. | Arno Holz | de | 0 | iambic |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.