id stringlengths 13 13 | poem stringlengths 40 7.99k | title stringlengths 0 271 | author stringlengths 4 57 | language stringclasses 4
values | label int64 0 6 | label_name stringclasses 7
values |
|---|---|---|---|---|---|---|
mpm-es-008513 | Corazón que a Javier te has resistido,
¿serás de mármol? No, que te labrara
con los rayos de luz, que en luz
más clara
acicalar su celo ha conseguido
De fuego no serás, pues no han
podido
extinguirte los hilos de tu cara;
pues de agria menos, porque te
alterar... | Soneto | Juan de San Martín | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-060355 | Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
rty občas zvlní přelétavý smích...
Mám závidět, že neví o plameni,
že neztravuje jich...
Ne! Míjej žal i bolest jejich lože,
a jejich sen buď jako objetí!
A vše, co máš, jen na mne sešli, Bože! –
Chci ještě trpěti...
Jsem prach v Tvé dlani, který hněteš krutě –
a třeba nevím k ... | VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění | Jan Vrba | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-004556 | Je noc, ach, noc tak pochmurná a čirá;
kam oko tesknou bázní jato zírá,
stín roste hluboký, a temno vlaje
a ztrnule se dívá v spící kraje.
I klenbu nebes jak když suzavírá,
je bez záře a svitu, pustá, sirá;
jen bludiček roj vstal, kdes plápolaje;
teď zhasnul náhle, kolem zas jen tma je.
Je ticho mrtvé! Sotva větev chví... | Je noc... | Xaver Dvořák | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-007361 | V neděli si vyšel chasník
po týdenní štrapáci,
aby sobě zrobil kdesi
nějakou tu legraci, –
že pak sobě dopřál také
v neděli kus doutníku,
nezapomněl na své cestě
navštivit též trafiku.
Koupí sobě až šest kusů
těch, kterých je plná huba –
a jimž říká prostomluva
naše jenom „šustrkuba“!
Vezme sirku, škrtne chutě
a chce d... | Ty naše doutníky. | Hynek Grunert | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-001210 | Rompa en hora feliz la voz amante,
que en el grave silencio se aprisiona,
y muestre en otro César Elicona,
que convienen lo Augusto, y lo Elegante.
Ínclito Carlos, que si ya el semblante
te acusa de la rígida Belona,
lides tiene Minerva, en que corona
con un mismo laurel, sabio, y triunfante.
Permíteme de Apolo las cam... | - LVIII - En aplauso del soneto del Señor Infante | Luis de Ulloa y Pereira | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-029264 | Ta lávka, kde si mezi nás,
jak duše naše zahlédla,
vždy čistá Láska usedla,
mne starým kouzlem vábí zas.
My mnohý vyplakali stesk,
a v slzách našli úlevu,
nad námi ptáci ve zpěvu,
a slunce hořel čarolesk.
I jak jsme srdcem, duší blíž
se vinuli jak list a květ,
ten koutek přál nám vždycky svět,
a víc jsme nežádali již.
... | Po létech. | Augustin Eugen Mužík | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-026237 | Jdou týdny klidně – náhle přijde chvíle,
kdy ticho pouště rozloží se duší.
Nad žlutou plání visí nebe bílé
a němé horko vlaje prázdnou duší.
A není stínu v celém kraji suchém
a všecko je tak bezútěšně holé –
sup holohlavý letí dusným vzduchem
a zírá ostražitě po mrtvole.
Už všecko kleslo na pochodu marném,
nenávist, to... | ZAHRADA GETHSEMANSKÁ. | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-de-026583 | Bewundert nur die feingeschnitzten Götzen,
Und laßt als Meister, Führer, Freund uns Goethen:
Euch wird nach seines Geistes Morgenröthen
Apollos goldner Tag nicht mit ergötzen.
Der lockt kein frisches Grün aus dürren Klötzen,
Man haut sie um, wo Feurung ist vonnöthen.
Einst wird die Nachwelt all die Unpoeten
Korrekt ver... | 1L: Bewundert nur die feingeschnitzten Götzen, | August Wilhelm Schlegel | de | 0 | iambic |
mpm-cs-021661 | Na korábě, jak nám písmo hlásá,
byla lidem s Noemem jen spása:
Hospodin mu vzácnou milost dal,
že se lidstvu druhým otcem stal.
Jenom na Petrově pevné lodi
z bouře zhoubné lid se vysvobodí;
mimo Krista, věda chytrých hlav
neoblaží v pravdě žádný stav.
Věda věd, ta pravá Božská věda,
beztrestně se ignorovat nedá;
zákon ... | XVII. PANU JULIU AL. KORÁBOVI, posluchači práv v Praze. | Beneš Metod Kulda | cs | 1 | trochaic |
mpm-cs-005383 | Smutnější vítr v smutnější les vál
a větve zvolna k zemi ohýbal.
Do energie únavy stín pad’,
do cnosti mojí vášeň počla plát
a bázeň v pýchy krásně vysněné.
– Nikoho nemám, ani sebe ne!
Jak vidím smrti líný ve vše vpád,
chtěl něco říc’ bych, něco pošeptat.
Leží to na mně jako těžký sen,
tváře zřím, rysy, myslím, řada j... | Smutnější vítr v smutnější les vál | Viktor Dyk | cs | 0 | iambic |
mpm-de-052914 | Ihr Götter, rettet! Menschen, flieht!
Ein schwangrer Berg beginnt zu kreisen,
Und wird jetzt, eh' man sich's versieht,
Mit Sand und Schollen um sich schmeißen.
Er brüllt, er kracht, und Thal und Feld
Sind durch gerechte Furcht entstellt.
Was kann dem nahen Unfall wehren?
Es wird ein Wunderwerk geschehn:
Er muß mit Städ... | Der Berg und der Poet | Friedrich von Hagedorn | de | 0 | iambic |
mpm-es-001415 | Tantas veces se burla de mi pena
la hermosa Filis por mayor tormento,
que no puede rendido el sufrimiento,
arrastrar de mis hierros la cadena.
Nueva desdicha por su mal ordena,
falta al vivir su antiguo fundamento,
y es su defensa sólo el pensamiento;
que aun en esto la trata como ajena.
Mirad bien la desdicha de mi su... | - CVII - | Fcode Borja | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-039781 | NA velkém bojišti,
na poli žití,
co na tom, jedových šípů kde zasviští,
o krůpěj krve už víc-li kde vyprýští! –
to musí býti.
Až v noci pomezí
v boji stůj za dne; –
než soumrak nastane, blažen kdo zvítězí,
blažen, kdo nespoután zoufalství řetězy,
bez hlesu padne. | NA BOJIŠTI. | Josef Václav Sládek | cs | 3 | dactylic |
mpm-cs-045638 | Noc, tmavý vějíř, uklání se k zemi,
za proužky jeho očí svit se tají,
to ztemnělými stromů haluzemi
tak hvězdy prokmitají.
S vějířem hra to do rána je stálá,
tu zvedá se, pak uklání zas tiše,
a každým tempem v duši, bouř kde sálá,
mír, poklid, láska dýše!
Ó noci, nekonečná, velká básni!
Motýle zbloudilý nad věčna strží... | Noc. (I.) | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-de-021860 | Nichts als Bürger, sobald ich verließ die Lagune, Senator
War ich im greisen Senat, König im festlichen Pomp. | Doge von Venedig | August von Platen | de | 2 | polymetric |
mpm-es-005121 | Pronto a partir, temiendo que la
aurora
a sus contrarios delatarle pueda,
de pie en la escalera de torcida seda,
suspira el joven con pesar: «¡Ya es hora!»
Y envuelta en la hojarasca trepadora
que por los hierros del balcón se enreda,
con voz, la dama, entrecortada
y queda
retiene... | Miniatura | Gaspar Núñez de Arce | es | 0 | iambic |
mpm-de-004366 | Ihr Zuflucht meiner Angst, ihr aufgetanen Ritze,
darin ich sicher bin, wenn der erzürnte Gott
um meine Sünde schilt, woraus ich Furcht und Not,
die aus dem Tod entsteht, recht bieten kan die Spitze,
wie selig bin ich doch, wenn ich Erlöster sitze
in eurer Hölen Schoß, in welcher Himmelbrot
für meine Seele wächst und fl... | 5. An die Wunden des Herrn | Paul Fleming | de | 0 | iambic |
mpm-es-000184 | Pues dio fin de Fetonte su osadía,
siendo vana gloria el interese,
y no dejó soberbia que emprendiese
a Júpiter echar de do vivía,
no os debe de espantar mi fantasía,
señora, pues Amor quiso que fuese
el más subido ejemplo que se oyese
que un corazón humano emprendería.
Y así se va ordenando nueva pena
que a todas las ... | - XCIII - | Gutierre de Cetina | es | 0 | iambic |
mpm-es-002918 | Cipreses, cedros, mármoles, metales
a las más sabias manos remitidos,
bien que dejen los ojos advertidos,
padecerán la suerte de mortales.
Los títulos, y dones celestiales,
el informar del tiempo a los oídos,
el pasar la región de los sentidos,
sustituyendo el cielo a los anales.
Bien que corone por su mano al justo,
a... | - XXXIX - En alabanza de doña Ana Egas que escribió de Felipe | Lope de Zarate | es | 0 | iambic |
mpm-de-012505 | Sieh! welche Schilderey!
Beblühmt kein wahrer May,
Jm Schoose der Natur,
O Phyllis! diese Flur?
Ein dick Gebüsch umkränzt
Die Quelle, die hier glänzt:
Am grünen Ufer hin
Schläft eine Schäferinn.
Sie liegt, nur leicht bedeckt,
In Bluhmen hingestreckt.
Mit ihren Locken spielt
Ein Zephyr, der sie kühlt;
Und ihre weisse Br... | Ein Gemählde. | Johann Peter Uz | de | 0 | iambic |
mpm-es-008347 | Cierto galán a quien París aclama,
petimetre del gusto más extraño,
que cuarenta vestidos muda al año
y el oro y plata sin temor derrama,
celebrando los días de su dama,
unas hebillas estrenó de estaño,
sólo para probar con este engaño
lo seguro que estaba de su fama
«¡Bella plata! ¡Qué brillo tan hermoso!»,
dijo la da... | Soneto | Tomás de Iriarte | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-029829 | Ta láva, popel, žhoucí déšť a síra,
jež chrlí země v lazur, zkvetlé nivy,
ty plyny dusné, výdech jedu divý,
jímž bídný horník v hloubi země zmírá,
I tvrdý lišej, jímž se uzavírá
to plodné lůno země, pramen živý,
ta neplodnost, jež zhrdá práce divy
a pluhu rolníka se drze vzpírá,
Toť nemoc jest, jíž země časem stůně.
Co... | Nemoc země. | Augustin Eugen Mužík | cs | 0 | iambic |
mpm-de-025552 | Der Rheinwein stimmt mich immer weich,
Und löst jedwedes Zerwürfniß
In meiner Brust, entzündet darinn
Der Menschenliebe Bedürfniß.
Es treibt mich aus dem Zimmer hinaus,
Ich muß in den Straßen schlendern;
Die Seele sucht eine Seele und späh’t
Nach zärtlich weißen Gewändern.
In solchen Momenten zerfließe ich fast
Vor Weh... | Caput XXIII. | Heinrich Heine | de | 0 | iambic |
mpm-de-004890 | Dreihundertmal hab' ich gedacht:
Heute hast du's gut gemacht,
Dreihundertmal durchfuhr mich das Hoffen:
Heute hast du ins Schwarze getroffen,
Und dreihundertmal vernahm ich den Schrei
Des Scheibenwärters: »Es ging vorbei.«
Schmerzlich war mir's dreihundertmal –
Heute ist es mir egal. | Dreihundertmal | Theodor Fontane | de | 2 | polymetric |
mpm-de-064302 | Dieser deiner Dirne
Zunge, Hertz und Stirne. | Errata. | Nicolaus Ludwig von Zinzendorf | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-027266 | Tak republiko volila jsi.
Jak vidět, z hlasitého pění
jest u všech stran a u všech lidí
z výsledků velké spokojení.
Ty budeš mít teď svatý pokoj
z něhož tě nikdo nevyruší;
když časem zaslechneš své jmeno,
nech klidně jít je mimo uši.
I slyšíš–li „zdar republiky“ –
ať nezbláhoví snad tvé nitro,
toť jak když potkají se l... | LXXXI. TAK, REPUBLIKO | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-de-016968 | Im Norden
Frieren die Götter.
Hier
Strahlt jeder Gauner: ein heisser Gott.
Seines Tempels Stufen
Steigen aus dem Canale grande.
Er opfert
Sein südliches Herz sich selbst.
Die Sbirren schleichen
Zur Dämmerung.
Am Himmel segelt
Eine Gondel.
Die Adria
Brandet an meine Brust.
Der Markusplatz
Tönt wie eine Harfe.
An vergitt... | Venedig | Klabund | de | 0 | iambic |
mpm-cs-062530 | Mým bohem byla smrt a nyní ty jsi jím.
Smrti jsem připíjel, teď tobě připíjím,
výboj a slunce, útok, síla je v tom přípitku,
jenž bohy z jejich klidu vyruší.
Duše lpí na hmotě a hmota na duši.
V nejtragičtějším zážitku
smrti jsem připíjel a nyní – Venuši! | CXXVI Mým bohem byla smrt a nyní ty jsi jím. | František Zavřel | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-005948 | Nad faktem brutálním bídy lidské
horší se dušičky estetické.
Ušlechtilejší deptány city
s plebejskou příchutí vulgarity
neurvalostmi tolika let.
Měli jsme mystiku, jak vůbec ví se,
měli jsme bledého Novalise.
Měli jsme velduchy, hledící s výší,
jak nízcí přece ti, kdož pro den píší,
ti neurvalci tolika let.
Nahoře, v o... | MOTIV HISTORICKÝ | Viktor Dyk | cs | 3 | dactylic |
mpm-cs-055787 | Člověk hospodář kdys vyšel za dennice
Dělníky najímat k sobě do vinice.
Našed dělníky, o peníz a mzdu denní
Umluvil se, a je bez prodlení
Poslal všecky na vinici svoji.
A když vyšel pozděj při hodině třetí,
Uzřev jiné dělníky tu, ani stojí,
Vece k nim: „Aj, nesluší vám zaháleti,
Nuže, i vy jděte na vinici moji;
A za mz... | Dělníci na vinici. | Václav Štulc | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-001067 | ¡Oh premio rico, que a perder provoca
el seso del dichoso que te alcanza!
Pues si enloquece una desconfianza,
también el gozo vuelve un alma loca.
Ya la sentencia mi temor revoca,
pues a pesar de celos y mudanza,
Beatriz (por sustentar vos mi esperanza),
os lo habéis hoy quitado de la boca.
Haga flecha de vos el rapaz ... | De Doña Beatriz de Silva | Tirso de Molina | es | 2 | polymetric |
mpm-de-060375 | „auf! auf dann! eilen wir! beschliessen wir die Frag!
„dieweil für uns die Welt nichts edlers finden mag.
„wir werden dieses
„und es durch uns, und uns durch dessen Macht beschüzen. | Z wölfftes B uch. | Franz Christoph von Scheyb | de | 0 | iambic |
mpm-cs-064492 | Jak na oltáři modla plná zlata
v mé duši seděl Jsi jak na tom trůně,
a písní mých Tě oblétaly vůně
jak z kaditelnic myrrha rozehřatá.
Má víra v Tebe silná byla, svatá,
v mém oku zhlížel Jsi se na dně tůně,
jak paprsk slunce na té bledé luně
se na mé tváři zář Tvá skvěla zlatá.
Já zbožňovala Tebe. Zlatá modla
jen byla t... | MODLA | Tereza Dubrovská | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-031979 | ubohá věda – zamkla plot svých luhů,
by prodávala vzácné koření,
bohatí brali jen, co šlo jim k duhu,
a těm, kdož slovo v skutek promění,
chudým jen pachuť surogátů zbyla –
až zákonem rub vědy učinila
bublina bahna.
ubohé umění – jak do jeskyně
až na dno pověr sestoupilo v snách,
znalecký cech se topil v těžkém víně
a ... | facit | Stanislav Kostka Neumann | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-048560 | Bard, slepec, kdysi na pobřeží moře
pěl dlouho v dumě, že kol tmí se davy,
však brzy ukončil svůj paian slávy,
když poznal blud svůj a své věčné hoře.
Ó něho symbolu, kdy v lesku zoře
František rybám kázal neb kol hlavy
když ptáky zaslech’ letět do dálavy,
zvěst lásky za nimi slal, láskou hoře.
Moderní básník hůř je na... | Blud umělcův. | Jaroslav Vrchlický | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-055591 | Růžové líčko – dítě na sirobě,
na zlatě, žalu i na lidské pýše,
zardělé poupě, matka dávno v hrobě,
čí ret tu záři ve tvé líčko dýše?
„Jen ostrý za dne dech a hněvy pána,
za noci tvrdé lůžka kamení,
vždyť růměncem se vždycky věnčí rána
a růže trnové má znamení.“
Skanula slza po uvadlé tváři
v bolestném padši v ňadro za... | KRVAVÉ RŮŽE. (VII.) | Václav Šolc | cs | 0 | iambic |
mpm-es-006697 | ¡No más, no más! Por la
inocencia mía
que yo inmolé, Paón, a tu hermosura;
por ese filtro de letal dulzura
que bebo en tus miradas todavía;
por el raudal de intensa poesía
con que ensalcé mi amor y mi ventura,
amor que aun arde en llamarada impura,
ventura muerta como flor de un día;
y por aquellos... | Safo – I | Ricardo del Monte | es | 0 | iambic |
mpm-de-057153 | O Tannebaum, o Tannebaum!
Du bist ein edles Reis!
Du grünest in dem Winter,
Als wie zur Sommerszeit!
Warum sollt ich nit grünen,
Da ich noch grünen kann?
Ich hab kein Vater, kein Mutter,
Der mich versorgen kann. | Tannebaum | Ludwig Achim von Arnim | de | 0 | iambic |
mpm-cs-019050 | Tvé požehnány buďtež, moře, dary!
Té spousty ryb, jež chytil do své sítě
a v bárce veze domů na úsvitě
Markovac, rybář zkušený a starý!
Sardelí, makrel kupa nepřehledná,
svatého Petra rybky – podle báje
sled palce na sobě, a vše se třpytí, hraje,
jak samé stříbro byl by vytáh’ ze dna.
A za tvůj dar též tobě dík, ó, zem... | X. Sonet ke chvále ryb, vína a starých božstev. | Antonín Klášterský | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-012452 | Srdce mé zmateně buchá,
ideje spějí;
v dobro a lidstvo jen kopřiva hluchá
po naději
zbyla a kytička pomněnek suchá.
Svobody radostná tucha
země mé dávno kdys žila,
v srdci mém po ní jen zbyla
kytička pomněnek suchá.
Života, mládí zvuk ucha
mého jen tknul se tence:
kytička pomněnek suchá!
Srdce mé zmateně buchá!
po Bože... | Srdce mé zmateně buchá, | Josef Holý | cs | 3 | dactylic |
mpm-de-000038 | Erst haben wir davon gesprochen
– du hörtest freundlich zu –,
ob unsre alten Männerknochen
sich niemals in den Hörselberg verkrochen . . .
Und du?
Er sagte: »Ach, ich bin ein böses Luder!
Die Frauen fehlen mir.
Ich fresse jedes Jahr ein halbes Fuder,
wild tobt mein Herz, stäubt nur ihr weißer Puder . . . «
Was klopft d... | Die Schweigende | Kurt Tucholsky | de | 0 | iambic |
mpm-es-002736 | Moriste Duque Excelso, en fin moriste,
Sol de Veragua claro, y refulgente,
que apenas ilustrabas el Oriente,
cuando en fatal Ocaso te pusiste.
Tú que por tantas veces te ceñiste,
al desdén vencedor del Sol ardiente,
apareciste exhalación luciente,
llegaste aplauso, ejemplo feneciste.
Moriste en fin, pero mostraste osad... | - LXX - Al mismo | Juana Ines de La Cruz | es | 0 | iambic |
mpm-cs-040140 | Z luk chladné trávy šumí píseň večerní...
Je ticho nesmírné.
Z mlčících sosen prořídlých
žluť západu tak zvolna stéká v tůně potoka,
po šedých balvanech a zvlhlém písku, po kapradí,
po černých vlasech jejích a po těch rukou hebkých,
stínících temně zamyšlený zrak.
Ó kterak ticha byla, vášně její vybouřily tenkrát,
když... | LARGO DLOUHÝCH VEČERŮ | Antonín Sova | cs | 0 | iambic |
mpm-de-062330 | Was steht ihr düster und betroffen,
Die ihr ein deutsch Panier doch tragt,
Nun endlich, endlich unsrem Hoffen
Ein Morgen der Erfüllung tagt?
O bannt von eurer Stirn die Wolke!
Verscheucht den wüsten Traum der Nacht,
Als wär' es aus mit unsrem Volke,
Weil's anders kam, als ihr gedacht.
Denn als der Sturm der sieben Woch... | Deutsches Leben | Emanuel Geibel | de | 0 | iambic |
mpm-de-020010 | Seltene Wollust sog ich aus jenen Gefühlen,
Die den Täuschern der Worte verschlossen sind –
Meine Seele barg sich in stillen Asylen,
Fern dem tauben Schall und dem hohlen Wind.
Ach, aus Bitternissen des Lebens quollen
Süße Zufluchtstunden der Dämmerung,
Land der scheinenden Lüge lag verschollen,
Und es kam wie Wonne de... | 1L: Seltene Wollust sog ich aus jenen Gefühlen, | Karl Henckell | de | 1 | trochaic |
mpm-es-008311 | Triste cosa es gemir entre cadenas,
sufriendo a un dueño bárbaro y tirano,
triste cosa surcar el océano
cuando quebranta mástiles y antenas;
triste el pisar las líbicas arenas,
y el patrio nido recordar lejano,
y aún es más triste suspirar en vano
sembrando el aire de perdidas penas.
Mas ni dura prisión ni ola espantos... | Soneto | Manuel María de Arjona | es | 2 | polymetric |
mpm-de-039166 | In erbärmlicher Gestalt sieht man hier, in Todes-
Zügen,
Einen fest-verstrickten Hirsch, meistens schon zerfleischet,
liegen.
Sein bethräntes Auge bricht, unser Ohr glaubt das Ge-
räusch
Der zersplitterten Gebeine, und von dem zerquetschten
Fleisch
Jeden blut’gen Riß zu hören, auch ein immer stärker
Stehnen
Bey dem wür... | Der Hirsch im Netz. | Barthold Heinrich Brockes | de | 1 | trochaic |
mpm-de-013663 | Laß uns mit dem Feuer spielen,
Mit dem tollen Liebesfeuer;
Laß uns in den Tiefen wühlen,
Drin die grausen Ungeheuer.
Menschenherzens wilde Bestien,
Schlangen, Schakal und Hyänen,
Die den Leichnam noch beläst'gen
Mit den gier'gen Schneidezähnen.
Laß uns das Getier versammeln,
Laß es stacheln uns und hetzen,
Und die Tore... | Liebesantrag | Frank Wedekind | de | 1 | trochaic |
mpm-es-002702 | Diuturna enfermedad de la esperanza,
que así entretienes mis cansado años,
y el fiel de los bienes, y los daños,
tienes en equilibrio la balanza.
Que siempre suspendida, en la tardanza
de inclinarse, no dejan tus engaños
que lleguen a excederse en los tamaños
la desesperación, o confianza.
¿Quién te ha quitado el nombr... | - XXXVI - Condena por crueldad disimulada, el alivio, que la esperanza da | Juana Ines de La Cruz | es | 0 | iambic |
mpm-de-002126 | Halt deine Lippen doch auf meine Lippen, dann Damon, schnäbeln beyde. | Damon. Phillis | Salomon Gessner | de | 0 | iambic |
mpm-es-001105 | Si acaso de la frente Galatea
el velo avaro, sin pensar, levanta,
vuelve a cubrirse con presteza tanta,
que más atemoriza que recrea.
Tal en la oscura noche hay quien desea
ver adonde sentar la incierta planta,
del rayo la violenta luz le espanta
y tiempo no le da para que vea.
Severa honestidad, que ha señalado
hasta ... | - XVIII - | Argensola | es | 0 | iambic |
mpm-de-021920 | Irrational erscheint das Leben;
Die Kunst soll keine Brüche geben. | 35. | Emanuel Geibel | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-035637 | Matičko, slyš mne, rozmilá,
chci Ti dnes vyjeviti,
že Tě tak tuze ráda mám,
že jsi mé celé žití.
Pán Bůh mne jistě vyslyší,
vroucně se modlím k němu,
matičku dlouho zachová
vděčnému děcku svému. | II. Matičko, slyš mne, rozmilá, | Herma Pilbauerová | cs | 3 | dactylic |
mpm-es-006602 | En la playa he encontrado un caracol de oro
macizo y recamado de las perlas más finas;
Europa le ha tocado con sus manos divinas
cuando cruzó las ondas sobre el celeste toro.
He llevado a mis labios el caracol sonoro
y he suscitado el eco de las dianas marinas,
le acerqué a mis oídos y las azules minas
me han contado e... | CARACOL | Rubén Darío | es | 3 | dactylic |
mpm-de-031690 | Gewähre mir Bacchus
Preiswürdig und hehr
Des Weines nicht Tonnen,
Ein völliges Meer!
Im Weinozeane
Bemannen ein Schiff
Mir Brüder, wie Lust hier
Zusammen sie rief.
Gewinnet an Klippen
Das Schiff auch den Leck,
Nie ruft uns zur Arbeit
Die Pump aufs Verdeck.
Wir schwimmen, wir sinken,
Es bleibet dabei
Daß nicht Element n... | Des Seemanns Zechlied | Heinrich Christian Boie | de | 2 | polymetric |
mpm-es-007360 | Cuando la nieve que el
invierno frío
en las abruptas cumbres aglomera,
licuada por la tibia primavera,
baja de peña en peña al valle umbrío,
el revuelto turbión que
afluye al río
márgenes rompe, y la corriente fiera,
dilatando el estrago por doquiera,
lánzase al mar con indomad... | A un agitador – II | Gaspar Núñez de Arce | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-068024 | Mně dvacet jar a uzavřena
hruď lásky touze musí být,
teď rozvážná jsem, moudrá žena,
mám vážnou chůzi, v oku klid,
konvenční úsměv, hovor, tvář,
i muž můj moudrý hospodář.
Však za tou maskou ledovitou
můj duch se skrývá plamenný;
chci život, číši nedopitou,
uchvátit touhy rameny,
ať znovu víno – bouř a ráj!
ji naplní a... | PÍSEŇ MLADĚ ŽENY. | Věra Vášová | cs | 0 | iambic |
mpm-es-001199 | Pensando que el olvido templaría
el ansia del hidrópico ardimiento,
curaba yo mi corazón sediento
con estorbarle lo que apetecía.
Y viendo el daño, que el remedio hacía,
ningún alivio le aplique violento,
esperando que obras el escarmiento
todas las experiencias que sabía.
Y del mal que causaba la belleza,
sin quitar e... | - XXXIX - Dejándose llevar de su pasión seguro de ella | Luis de Ulloa y Pereira | es | 2 | polymetric |
mpm-en-000226 | They that have power to hurt and will do none
That do not do the thing they most do show,
Who, moving others, are themselves as stone,
Unmoved, cold, and to temptation slow;
They rightly do inherit heaven’s graces
And husband nature’s riches from expense;
They are the lords and owners of their faces,
Others but steward... | They that have power to hurt and will do none (Sonnet 94) | William Shakespeare | en | 0 | iambic |
mpm-cs-012166 | Amor z více očí střílí po tobě,
Chtě tě opojiti slastí jedu;
Mní, že vše mu vězí v porobě,
Zná i jiskry loudit ze kry ledu.
Jen mu bylo posud nemožné
Podrobit tvé srdce; co tě chrání?
„Pevná mysl, city nábožné
Mění v nebeský ples Lela plání.“ | Lel nevítězný. | Šebestián Hněvkovský | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-001056 | Agora, noche, si que a oscuras quedo,
pues un sol hasta aquí tuve delante,
libre de amor entré, ya salgo amante;
reíame antes de él, ya llorar puedo.
¡Ay amorosa voz, oscuro enredo!
cifrad vuestra aventura en sólo un guante;
que si iguala a su música el semblante,
victorioso quedáis, yo os lo concedo.
¡Cuándo más descu... | De La venganza de Tamar | Tirso de Molina | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-059269 | Je žárné poledne. Je sama v dusné síni.
Teď oknem vyhlédla v to stichlé náměstí:
Pod oknem holubů dav used’ – stále jiní
se s věže snášejí. Zde v švitořivém ruchu
je klovat zrní zří – pak náhle povznésti
a přímou linií plout k věžím v líném vzduchu.
Jak toužný byl jich vzlet, z nich mnozí spěli v páru
a letem dotkli se... | NA DLUH. | Vladimír Houdek | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-059398 | „mich schickt „, so sprache sie zum Rath,
„sie weiß schon von dem Streit der unter euch geschah.
575”Sie will, ich soll behend dem Tugend-Kreise melden:
„man rede gar zu viel, wer weiß von was vor Helden.
„sie wolle das Gepräng, wann es noch nicht erricht,
„für sich auf keine Weis, auf keine Weise nicht. | Siebendes Buch. | Franz Christoph von Scheyb | de | 0 | iambic |
mpm-cs-003640 | Babizna stará, vrásčitá
(pleť černá, ňadra visutá)
by ráda byla panenkou.
Od hýření a neřestí
poslední vnady pozbyla.
Vzpomíná krásných mladých let,
kdy, zlatý křížek na hrdle,
v panenských bílých šatičkách
do chrámu Páně chodila,
nejsličnější všech světa dcer
svou něhou, vědou, uměním.
Moc milců měla, ctitelů,
každý j... | EVROPA V LÁZNI | Karel Dostál-Lutinov | cs | 0 | iambic |
mpm-es-005150 | Cuatro fúnebres cirios macilentos,
alumbraban el cuerpo de la muerta,
acentuando en su faz pálida y yerta
las huellas que grabaron los tormentos
Sobre la majestad de los momentos,
de aquellos cirios a la luz incierta,
se oyeron avanzar hasta la puerta,
de supremo dolor, vivos lamentos.
Con los ojos nublados por el llan... | Amor maternal | Gabriel Jiménez Lamar | es | 2 | polymetric |
mpm-de-009725 | »du sangest sonst von Frauen-Lieb und Leben,
Mein trauter Freund, mir schöne Lieder vor;
An deinen lieben Lippen hing mein Ohr,
Ich fühlte mich in Lieb und Lust erbeben.
Du singst nicht mehr; – um deine Lyra weben
Die Spinnen, dünkt mich, einen Trauerflor;
Sprich, wirst du nie die Lust, die ich verlor,
Du süßer Liederm... | 1 | Adelbert von Chamisso | de | 0 | iambic |
mpm-cs-062152 | Na pošetilosti svých mladých let
když vzpomenem dnes v zamyšlení,
tu lítostí se zachvěje náš ret,
že napravit je možno není.
A hlava zmoudřelá již, vychladlá
si znova kreslí plány mládí –
jak jinak teď pout žitím dopadla!
Toť stezka, která nezavádí...
Však srdce i ve vážné chvíli té
se právě vysmát všemu chtělo
a dí: „... | SLOKY. | Bohuslav Květ | cs | 0 | iambic |
mpm-de-023706 | Dem Mann der Arbeit – und ob er schwingt
die Axt in der nervigen Rechten,
und ob er das Gold aus der Erde ringt
aus des Bergwerks dämmernden Schächten,
ob er lehrt und schafft und die Feder hält
und den Meißel führt, – ihm gehört die Welt,
ihm gehört der Zukunft Krone!
Wir haben gebeugt in Fron und Joch
den trutzigen N... | Der Zukunft Krone | Clara Müller-Jahnke | de | 2 | polymetric |
mpm-cs-040504 | Bez vláhy zpustla země chudých jar,
ztlumilo slunce dávných vášní žár.
Do výší vzlétli orli poslední
v ty červánky, jež do prázdna se dní.
Veliká srdce mřela v klecích svých,
heroů rozum osud bláznů stih’.
Za svátků tmy vše zhaslo zářivé.
Co nízké, vstalo, všední, plazivé.
Za církve obřadů, svěc plápolu,
za podlých rad... | KONEC ORLŮ | Antonín Sova | cs | 0 | iambic |
mpm-cs-016335 | Jest po všem tedy. Dostal jsem tvé psaní,
jímž odvětil jsi na můj telegram.
Jak je to možná, ptáš se. Nevím ani,
nevěřím posud. Jako strašný klam
a těžký přízrak, jenž mě ve snu mučí,
to vše se zdá mi býti. Hochu můj,
nad posledního žebráka jsem chudší,
mne ubohého z duše polituj!
Je tedy po všem. Je už tedy po všem.
Č... | KONEC IDYLY (III.) | Bohdan Kaminský | cs | 0 | iambic |
mpm-es-004527 | Señor Liñán, quien sirve sin estrella
en átomos del sol quimeras hace,
pues cuanto más el duro yugo abrace
tanto más su fortuna le atropella.
De mí estoy cierto, que nací sin ella,
¿pues que porfía, el que sin ella nace?
La forma sin materia se deshace,
cantar no puedo en Babilonia bella.
Sin premio cosa injusta me par... | - LXXVI - A Pedro Liñán de Riaza | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-006808 | Del Orizaba fértil a la espalda,
que erizada de cedros se defiende
de los rayos del sol, la vía
se extiende
de una a la otra ciudad, sobre la falda
El naranjo sus ramas de esmeralda,
y el plátano vivaz sus hojas
tiende
aquí y allí De trecho en trecho
... | Sitios y escenas de Orizaba y Córdoba – El camino de Orizaba a Córdoba | José Joaquín Pesado | es | 2 | polymetric |
mpm-es-004035 | Suele en oscuro y tímido aposento
sentir ruido un hombre desvelado,
y más de honor, que del valor armado,
la causa examinar con miedo atento.
Pero llegando a donde sólo el viento
sus pasos repetía, con alentado
peligro, entonces abrazar turbado
la sombra de su mismo pensamiento.
Mas de otra suerte, en ciega noche asomb... | - - Jornada II, OTAVIO De El divino africano | Lope de Vega | es | 0 | iambic |
mpm-es-003568 | Qué te ha hecho el cristal, que así le tratas,
y tu cólera en trozos le convierte;
si es porque ansioso ha pretendido verte,
sin razón le arrojaste, y le maltratas.
Si es por el yerro mucho le retratas,
y en cada parte próvido se advierte,
su vida multiplicas con su muerte,
y son acciones a su amor ingratas.
Advertirte... | - XCI - A una dama que estando poniéndose el color, enfadada arrojó el espejo | Joseph de Litala y Castelvi | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-023887 | Zřela jsem Krista na cestě z města,
křížem svým oral temnoty pláň,
krvavý pot mu obličej smáčel,
trnový věnec rozrýval skráň...
Stála jsem v davu, mimo mne kráčel,
zkoumal mne zrakem dobrotivým,
poté kříž vložil na moje bedra,
přikázal, abych nadál šla s ním | SPASITEL MEZI NÁMI | Emanuel Lešehrad | cs | 2 | polymetric |
mpm-de-061654 | Wie flog der Wagen leicht dahin,
Seit hinter mir der Apennin,
Seit jeder Pfad, auf dem er flog,
Ins Arnotal hinunterbog!
Olivenhaine rings herum,
Wo manches schöne Tuskulum,
Umgeben von Zypressen, stand,
Verhießen mir ein mildres Land,
Ein Volk, das immer fröhlich singt,
Und dessen Sprache süßer klingt.
Nie laßt mich w... | 1L: Wie flog der Wagen leicht dahin, | August von Platen | de | 0 | iambic |
mpm-de-044490 | Ihr wisset was für schwere klagen,
für große schmerzen, sorg und plagen
mich eure schönheit zart und rein
und eurer braunen augen schein
schon lange zeit hat machen tragen.
Was solt ich euch dan weiters sagen,
weil uns die lieb zugleich geschlagen,
dan das uns jetzt kan füglich sein,
ihr wisset was.
Derhalben länger ni... | An die Marina | Georg Rodolf Weckherlin | de | 0 | iambic |
mpm-de-060304 | Der Marg Graf
In seiner Wißenschafft/ im Spielen niemahls satt;
Von Vier und Sieben muß er sein Verhängniß hoffen/
Und Leben oder Tod steht durch die Würfel offen.
Wenn nun ein schlimmer Streich der Unbeständigkeit/
Ihm sein gehabtes Glück mit Unglück überstreut:
So sieht man seine Haar als bald zu Berge stehen/
Und se... | 1L: Der Marg Graf | Christian Friedrich Hunold | de | 0 | iambic |
mpm-cs-026220 | A seděl – kýval lysou hlavou –
a na rty moje upjal hled –
Nuž čtěte! – Řečí ostýchavou
mi tuhle smutnou dramu čet:
Jen tvoje máti ví, čím tobě dítě jsem...
Jen ona děkuje mi tichým úsměvem,
když někdy potkáme se v ruchu na ulici,
já letmým pohledem se dotknu tvojích lící,
tvých svěžích mladých rtů, tvé drahé zlaté hlav... | KUKAČKA. | Josef Svatopluk Machar | cs | 0 | iambic |
mpm-de-022432 | Im Etschtal war's; – rings Fels und Fluß: – rings Schrecken und Gefahren: –
Die deutsche Fahne schwer beschimpft von frechen Räuberscharen. –
Die Not war groß –, die Hoffnung schwach, – Verzagtheit aller Enden –:
Da scholl's: »An Euch ist's, Wittelsbach, die Schmach von uns zu wenden!«
Und Pfalzgraf Otto säumte nicht: ... | 1L: Im Etschtal war's; – rings Fels und Fluß: – rings Schrecken und Gefahren: – | Felix Dahn | de | 0 | iambic |
mpm-cs-068707 | Měl čtrnáct let a revolver –
a vojevůdce udal směr –
Tož hnal se v před a zamířil:
a prvý Boer už mrtev byl.
Ta první krev, jak rudá je!
To budou vzácné údaje.
A druhý jel. Byl vážný muž.
Hoch stiskl, a Boer nežil už.
A jeli dál – Byl určen směr.
A po třetí hřměl revolver!
Jelo se lehce. Však co šacht
naplnil sám ten E... | REK. | František Soldan | cs | 0 | iambic |
mpm-de-038301 | Vor dem Debut soupierend saß,
Bei einer Frau, der Sänger.
Sie staunte über seinen Fraß
Und wurde immer länger.
Der Sänger auf die Bühne trat,
Schlicht, ohne sich zu rühmen.
Ein Hauch von Bier und Fleischsalat
Verlor sich in Parfümen.
Der Sänger sang das hohe C.
Der Beifall wuchs und tobte.
Die Dame in der Loge B
Stand ... | 1L: Vor dem Debut soupierend saß, | Joachim Ringelnatz | de | 0 | iambic |
mpm-de-042591 | Holdes, holdes Sehnsuchtrufen
Aus dem Wald, vom Thale herauf:
Klimm' herab die Felsenstufen,
Folge diesem Locken, Rufen
Hofnung thut sich, Glück dir auf.
Wohl seh' ich Gestalten wanken
Durch des Waldes grüne Nacht,
Die bewegten Zweige schwanken,
Sie entschimmern wie Gedanken,
Die der Schlaf hinweg gefacht.
Komm' Erinnr... | 1L: Holdes, holdes Sehnsuchtrufen | Ludwig Tieck | de | 1 | trochaic |
mpm-cs-030297 | Byl jsem mladý, byl jsem švarný,
Užil sladké mladosti,
Aby v stáří můj věk marný
Nebyl, hledám radosti.
Ptám se mládků: Proč se svými
Trampotami vodíte?
Srdce strachy zbytečnými
Bez přestání moříte?
Jednou vám jen milostného
Jara krása pokvete;
Zajde máj; kde lahodného
Vyražení dojdete?
Zyma přijde, zyma svalí
Na vás p... | Stařec. | Vojtěch Nejedlý | cs | 1 | trochaic |
mpm-es-001117 | Yo vivo de un engaño y otro engaño
en las horas prolijas de esta ausencia,
y quiere que le deba mi paciencia
lo que sí resistiera un desengaño.
Ahora, ¿qué haré, triste, que de un daño,
jamás temido, temo la experiencia,
y no le son engaños resistencia,
con que yo me defiendo y acompaño?
Yo moriré, yo moriré sin duda,
... | - XXI - | Argensola | es | 2 | polymetric |
mpm-de-059908 | Wenn du hinweggegangen,
Glaub' ich lange dich noch zu sehn;
Um die Schläfe und um die Wangen
Deinen Atem mir fühl' ich wehn.
Wenn von deinen Reden
Längst der Ton dem Ohre verklang,
Hört die entzückte Seele jeden
Laut, den du gesprochen, noch lang.
In der Stille der Nächte,
Wenn voll Bangen das Herz mir schlägt,
Fühl' i... | Wenn du hinweggegangen | Adolf Friedrich von Schack | de | 0 | iambic |
mpm-de-014674 | Ein Winterabend war's. In schweren Flocken
Sank ... langsam ... Schnee auf Schnee. – Verschimmert war
Der letzte Tagesschein, und trübes Licht
Der Straße glitt in's dämm'rige Gemach.
Ich war allein ...
Wie zornig-dumpfes Meeresbrausen grollte
Der Lärm des Lebens in mein stilles Heim,
Und schrilles Pfeifen und verworren... | 1L: Ein Winterabend war's. In schweren Flocken | Felix Dörmann | de | 0 | iambic |
mpm-de-045371 | Noch sprüht des längsten Tages warme Quelle
Lebendig fort, es wagen sich verstohlen
Die Träume nur und nur mit scheuen Sohlen
Die Stern' auf dieser Nacht saphirne Schwelle.
Kaum sank der Abend in die Dämmerwelle,
Da sucht ihn schon der Morgen einzuholen;
Kaum öffnen ihren Kelch die Nachtviolen,
Da hebt die Sonnenblume ... | 1L: Noch sprüht des längsten Tages warme Quelle | Hermann von Lingg | de | 0 | iambic |
mpm-en-000391 | What needs my Shakespeare for his honoured bones,
The labor of an age in pilèd stones,
Or that his hallowed relics should be hid
Under a star-ypointing pyramid?
Dear son of Memory, great heir of fame,
What need’st thou such weak witness of thy name?
Thou in our wonder and astonishment
Hast built thyself a live-long ... | On Shakespeare. 1630 | John Milton | en | 0 | iambic |
mpm-de-034955 | Tiefmitternacht; müd' ist durchs Laubgeschling
Der letzte Hänfling in sein Nest geflogen;
Schlaftrunken hängt der nächt'ge Schmetterling
Am Kelche der Viole festgesogen.
Und die Natur, in Schweigen tief versenkt,
Scheint auf ihr dunkles Selbst sich zu besinnen;
Die Quelle, draus sie alles Leben tränkt,
Hörst du aus den... | Mitternacht | Adolf Friedrich von Schack | de | 0 | iambic |
mpm-de-043785 | Auf/ schönste Flavia/ ermuntre deine Sinnen/
Da heute mein Gelück und dein Ergetzen lacht.
Laß uns den frohen Tag in schönster Lust beginnen/
An welchen die Natur ein Meister-Stück gemacht.
Der angenehme Tag soll einen Nahmen führen/
Der dir mein Engel ist zum ersten beygelegt.
Und muß mein Wesen gantz von deinen Wesen... | A n Flavien auff ihren N ah-
mens-Tag/ der dieses 1701. Jahr
nicht in Calender stunde. | Christian Friedrich Hunold | de | 0 | iambic |
mpm-es-001575 | Si ociosa no asistió naturaleza,
admirada, a la tuya, ¡oh gran Señora!,
concepción limpia, donde ciega ignora
lo que muda admiró de tu pureza.
Díganlo, ¡oh Virgen!, la mayor belleza
del día cuya luz tu manto dora,
la que calza nocturna brilladora,
los que ciñen carbunclos tu cabeza.
Pura la Iglesia ya, pura te llama
la... | - XXVII - A la Purísima Concepción de Nuestra Señora | Gongora | es | 2 | polymetric |
mpm-de-059142 | Ein Lächeln schiefen Grames, das verschwindet
Hinein in seiner Stirne weißes Tor.
Er sitzt auf seinem Stuhl. Seine Hände erhoben
Brechen den Stab und fallen von oben.
Aber wie eine Blume voll grüner Helle
Leuchtet im Dunkel der Höfe der König der Juden.
Und die Stirn, die sie schattig mit Dornen beluden,
Brennt wie ein... | 1L: Ein Lächeln schiefen Grames, das verschwindet | Georg Heym | de | 2 | polymetric |
mpm-de-052918 | Ein Bücherkatalog fiel heut in meine Hand,
Schwer wie ein Riese wog der starke dicke Band.
O weh, Literatur wie breit bist du geworden,
Wenn das die Titel nur sind deiner Bücherhorden.
Wer kann die Titel bloß, wer erst die Bücher lesen?
Der Zeiten Glück war groß, als du noch klein gewesen.
Doch wir, die Wächterschaar b... | 260. | Friedrich Rückert | de | 0 | iambic |
mpm-es-006758 | «Esta hora de tu vida es la postrera»,
gritó una voz en sueños al impío;
empapado despierta en sudor frío,
erizada de horror la cabellera.
«¡No más una hora!», exclama y la
altanera
vista humilla con ciego desvarío;
¿Cómo alzarla podrá quien con desvío
a la virtud miró que en lo alto impera?
Oye co... | Fin del impío | José Joaquín Pesado | es | 2 | polymetric |
mpm-cs-020960 | Ba, těžko teď je chápat Fausta, Žižku,
věk slávy Říma, poklid arkadický,
když upomíná vše, co lační lidsky,
dnes tolik na „Princeznu Pampelišku“!
Kdys po divadle se mi o ní zdálo,
již dávno, ale sen se v paměť vrací:
byl král, jak v pohádkách jsou všelijací –
a ten měl málo peněz, tuze málo.
Ach, jeho kuchař, ten byl v... | PRINCEZNA PAMPELIŠKA. | Eliška Krásnohorská | cs | 0 | iambic |
mpm-en-000432 | Amarantha sweet and fair
Ah braid no more that shining hair!
As my curious hand or eye
Hovering round thee let it fly.
Let it fly as unconfin’d
As its calm ravisher, the wind,
Who hath left his darling th’East,
To wanton o’er that spicy nest.
Ev’ry tress must be confest
But neatly tangled at the best;
... | Song to Amarantha, that she would Dishevel her Hair | Richard Lovelace | en | 2 | polymetric |
mpm-de-036935 | Wenn einsam
Nachdenklich manchmal ihre Augen senkt,
O wüßte sie dann, daß ein Herz es gibt,
Das hier im Grab lebendig an sie denkt! | 1L: Wenn einsam | Gottfried Keller | de | 0 | iambic |
mpm-en-001325 | The twilight’s inner flame grows blue and deep,
And in my Lesbos, over leagues of sea,
The temples glimmer moonwise in the trees.
Twilight has veiled the little flower face
Here on my heart, but still the night is kind
And leaves her warm sweet weight against my breast.
Am I that Sappho who would run at dusk
Along the ... | Sappho | Sara Teasdale | en | 0 | iambic |
mpm-de-027143 | Gott streuet Zucker auf, der Teufel Gift und Galle;
Den Zucker läßt man stehn und leckt die Gift zum Falle. | 1L: Gott streuet Zucker auf, der Teufel Gift und Galle; | Angelus Silesius | de | 0 | iambic |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.