hclivess/cs_02_mast · Datasets at Hugging Face

audio audioduration (s) 3.03 13	transcription stringlengths 11 230
	Každopádně bych mu neměl skřížit cestu.
	Budu lhat, a pokud lži nepostačí, uteču.
	Nad světlinou se prohnal vrabeclovýcí raní jimys.
	Ať tak či tak, vrátím se do západu slunce.
	Jestli ne, zopakoval Murtak s jemným důrazem, dám ti vědět.
	Murtak se podíval na meč opřený okládu, na níž seděl.
	Výhlídka na to, že by měl vstoupit do gileádu neozbrojený, nebyla příjemná.
	Měl by si sehnat jiný meč, který bys mohl nosit, ať bys šel kamkoliv.
	Udělej." Trval na svém trn.
	Vytrhl stromek ze země a přinesl ho zpátky do tábora.
	Když se na mě někdo podívá, všimne si mojí nohy, ne obličeje.
	Nudný hůl, drab, je asi lepší než žádný.
	Přesto snaž se nerozdráždit hnízdo sršňů, jako si to udělal v Ceunohnu.
	Třeba tě i Lena dokáže udržet mimo potíže, co?
	Kdybych tě neznal, myslel bych si, že chceš, aby mě ulovila.
	Možná by ses měl nechat ulovit, mohlo by to zmírnit oheň v tvém břiše.
	Jsou, když jim nemůžeš věnovat potřebnou péči.
	Něco takového bych neudělal žádnému svému potomkovi.
	To bych radši zemřel." Ze Světliny Murtak vyrazil klusem k východu a severu, dokud nedorazil k hlavní cestě do Gil Eadu.
	Chodili po ní vojáci, farmáři tudy jezdili s povozy a dobytkem.
	Nechyběly zakryté kočáry a jedna obchodní karavan naložená s božím zíhou.
	Stáhl si kápit do obličeje, sklopil hlavu a předstíral kulhání.
	Zachůze si procvičovalo svoje lži.
	Ano, je Tornag, syn Tereta, a přichází s Illyrej, aby nakoupil meče, kopí a štíty pro pánovy muže.
	Jeho pán je Bardock Marison, který čestně sloužil jako kapitán v nasuadině vojsku a za odměnu získal nižší šlechtický titul.
	Ano, má dopis s úvěrem, aby mohl nakupovat jeho kůň u stájeným v hostinci u kočičího ocasu ježně od Gileadu.
	V přibližším zkoumání historka neobstojí, ale Murtak doufal, že postačí, aby s ní odvrátil potíže, kterým by se ho snad chtělo navštívit.
	Na polích podel silnice viděl stopy bitvy o Gilead, duchy minulého krveprolití.
	Tam u živého plotu se schromáždila jízda království.
	A ještě teď bylo na zemi vidět kruh holé půdy, kde koně sešlapali hlínu do tvrdosti pálených těl.
	No něco dál na východ elfové prorazili obrané linie vojska a začaly je zatlačovat od gil el.
	Murtag se přiměl přestat rozlížet, ale vzpomínky zarazit nedokázal.
	Muselo to být hrozné, pomyslel si.
	Uvíznout tu jako pěšák s bojujícími draky nad hlavou a řadami elfů, kteří postupovali k vaší pozici.
	Když se přiblížil ke Gileadu, všiml si jedné zvláštnosti.
	Půl míle před ním začínala úzká postraní stezka, která vedla západním směrem k velkému dubu na hřebení kopce.
	Při nejmenším třetina poutníků na ni zabočovala a stoupala k dubu, dlouze se na něj dívala, otáčela se a vracela se na hlavní cestu.
	U dubu nestály žádné stánky, žádní obchodníci nebo dráteníci nabízející zboží, byl to jenom strom.
	Zastavil se na krajnici a počkal, dokud ho nedojede dobytčetem tažený povos.
	Vedle něj seděly dva chlapci, kterým nemohlo být víc než deset nebo dvanáct let.
	Promiň, sousede, oslovilo Murtak se severním přízvukem.
	Farmář se na něj úkosem podíval a přesunul stéblo do druhého koutku.
	Jo, a taky elf, jestli se tomu dá věřit.
	S těžkýma nohama pokračoval v chůzi.
	Už se na strom nepodíval a snažil se na něj ani nemyslet, ale když dospěl ke křižovatce, kde začínala užší stezka, Zamumlil.
	Řítilo se z výšky jako planoucí meteor ke krvavému bahnu pokrývajícímu z zemi.
	Jejich osud nebyl naše chyba, řekl drak.
	Vybavil si ten pocit, když mu Galbatorex vstoupil do mysli a převzal nad ním vládu.
	Král ho použil jako nástroj k zabití Oromise a trná zase k tomu, aby zabil Gleidra, ačkoliv Gleidr nadále žil ve svém Eldunarí.
	Strna vnímal zdráhavý souhlas.
	Rád bych býval poznal Glédra jako přítele, né jako protivníka.
	Vzpomínky draků sahají stejně hluboko jako kořený hor.
	Kdybychom dostali stejnou příležitost, co by se z nás stalo?
	Zesílili jsme, řekl Trn.
	Ale navzdory tomu, co Mur tak řekl Essie, věřil, že některé rány, některé jizvy jsou příliš velké, než aby se dali překonat.
	Opravdu vážné zranění vás oslabí, poškodí.
	Nechtěl, aby Trn někdy získal dojem, že je nenapravitelně narušený.
	Murtak se ostatně domníval, že Trn má lepší naději na nápravu než on.
	Podle lidských i dračích měřítek.
	Byl sotva víc než mládě, navzdory tomu, jak Galbatoryx urychlili jeho tělesný růst.
	Ale Trnovo zahojení bude vyžadovat čas.
	Néli celou délku jejich bytí.
	Základní obrysy našich životů se ustavují velice časně, pomyslel si.
	Když už nic jiného, pak aspoň budou mít příjemné vzpomínky, které jim pomohou přečkat temné časy.
	Z mysli se mu vynořila slova jako stín spíše cítěná než slyšená.
	Krásný chlapec, takový silný kluk, jsem na tebe toligo jrdá.
	Matčin hlas, který jsi spola vybavoval, mluvila na něj v sále Morzanova hradu.
	Murtak klopítl, opřel se ohůl, tentokrát bez předstírání, a zadíval se na síť puklin v holé zemi.
	Odsunul pocity stranou a pokračoval v chůzi.
	V případě napadení se očekávalo, že se obyvatelé uchýlí do ústřední pevnosti, ale na hlavní cestě i tak stál strážní domek.
	Murthagovi se ulevilo, když uviděl, že hlídky provádějí jen všeobecný dozor a nesnaží se kontrolovat jednotlivé poutníky.
	Sklopil hlavu a spěšně prošel kolem nich.
	Vlastní město bylo rušné a hlučné, světské a bouřlivé.
	Na náměstích postávaly minstrelové, v ulicích prodejci a po celém městě se stavěli desítky budov, což Murthaga překvapilo.
	Budou se muset pospíšit, aby je stihli zastřešit, než padne pořádná zima.
	Byděl tu i další doklady o proběhlé válce.
	O něco blíže k centru Gileadu si Murthak všiml dvojice elfů.
	To jsou celé oni, všichni jsme nejspíš věrní svým přirozenostem.
	Dal si pozor, aby se ke kamennému domu příliš nepřibližoval.
	Po klidu posledních čtyř dní na něj vůně a zvuky města nepříjemně doléhali.
	Nyníž se v divoké zvíře, pomyslel si, lékavé a neskrocené, nebyl si jistý, jestli je to nutně chyba.
	Pokračoval k hlavnímu trhu, kde bylo skutečně vystaveno mnoho zbraní.
	Prozatím kolem nich jen prošel, protože měl pocit, že meč by přitahoval větší pozornost než hůle, a vydal se mezi další stánky, aby si prohlédl zdejší zboží.
	Murtak se uspokojeně zastavil u malého stanu, v němž byly vyskládané proutěné klece s hrdličkami, holuby a spěvnými ptáky různých druhů.
	Majitelem byl nevlídný kníratý muž, který připomínal spíš provijantního důstojníka než obchodníka.
	Murtak po krátkém smlouvání koupil tu nejzářivější pěnkavu s nejrostomilejším hlaskem.
	Přehodil přes klec látku, aby pták zmlkl, a odspěchal rušnými ulicemi ke vchodu do pevnosti.
	Hlavní brána byla otevřená a padací mříž zvednutá, ale Murtak nezamířil k nim.
	Strážní po obou stranách brány by rozhodně zkontrolovali každého, kdo by se pokusil jen tak nakráčet dovnitř.
	Místo toho si stoupl za roh nedalekého domu, kde ho strážní nemohli vidět, ale on mohl naopak pozorovat každého, kdo vcházel do pevnosti nebo z ní vycházel.
	Věděl, že má jen omezené množství času.
	Někdo si jistě brzy všimne, že tu okouní.
	Nedomníval se nicméně, že bude muset čekat příliš dlouho.
	Necelou půl hodinu poté, co se sem postavil, vyběhlo z brány rusovlasé páže s rukávy ozdobenými střapci a odspěchalo směrem k trhu.
	Proklouzil průchodem, který páchl výkaly a zůstal stát na straně ulice, kudy se podle jeho odhadu páže bude vracet.
	V tom ucítil, jak ho někdo zatáhal za rukáv a trhl sebou.
	Vzlíželi k němu dva špinavé obličeje, děti o polovinu menší než on, oblečené v hadrech, které byly jistě starší než jejich momentální majitelé.
	— Prosím, vážený pane, pronesli jednohlasně a nastavili dlaně.
	Murtak nedokázal poznat, jestli jsou to chlapci nebo děvčata, ale usoudil, že na tom nezáleží.
	To máte, běžte si koupit něco k jídlu, řekl a vylovil z měštce dva měďáky.

Každopádně bych mu neměl skřížit cestu.

Budu lhat, a pokud lži nepostačí, uteču.

Nad světlinou se prohnal vrabeclovýcí raní jimys.

Ať tak či tak, vrátím se do západu slunce.

Jestli ne, zopakoval Murtak s jemným důrazem, dám ti vědět.

Murtak se podíval na meč opřený okládu, na níž seděl.

Výhlídka na to, že by měl vstoupit do gileádu neozbrojený, nebyla příjemná.

Měl by si sehnat jiný meč, který bys mohl nosit, ať bys šel kamkoliv.

Udělej." Trval na svém trn.

Vytrhl stromek ze země a přinesl ho zpátky do tábora.

Když se na mě někdo podívá, všimne si mojí nohy, ne obličeje.

Nudný hůl, drab, je asi lepší než žádný.

Přesto snaž se nerozdráždit hnízdo sršňů, jako si to udělal v Ceunohnu.

Třeba tě i Lena dokáže udržet mimo potíže, co?

Kdybych tě neznal, myslel bych si, že chceš, aby mě ulovila.

Možná by ses měl nechat ulovit, mohlo by to zmírnit oheň v tvém břiše.

Jsou, když jim nemůžeš věnovat potřebnou péči.

Něco takového bych neudělal žádnému svému potomkovi.

To bych radši zemřel." Ze Světliny Murtak vyrazil klusem k východu a severu, dokud nedorazil k hlavní cestě do Gil Eadu.

Chodili po ní vojáci, farmáři tudy jezdili s povozy a dobytkem.

Nechyběly zakryté kočáry a jedna obchodní karavan naložená s božím zíhou.

Stáhl si kápit do obličeje, sklopil hlavu a předstíral kulhání.

Zachůze si procvičovalo svoje lži.

Ano, je Tornag, syn Tereta, a přichází s Illyrej, aby nakoupil meče, kopí a štíty pro pánovy muže.

Jeho pán je Bardock Marison, který čestně sloužil jako kapitán v nasuadině vojsku a za odměnu získal nižší šlechtický titul.

Ano, má dopis s úvěrem, aby mohl nakupovat jeho kůň u stájeným v hostinci u kočičího ocasu ježně od Gileadu.

V přibližším zkoumání historka neobstojí, ale Murtak doufal, že postačí, aby s ní odvrátil potíže, kterým by se ho snad chtělo navštívit.

Na polích podel silnice viděl stopy bitvy o Gilead, duchy minulého krveprolití.

Tam u živého plotu se schromáždila jízda království.

A ještě teď bylo na zemi vidět kruh holé půdy, kde koně sešlapali hlínu do tvrdosti pálených těl.

No něco dál na východ elfové prorazili obrané linie vojska a začaly je zatlačovat od gil el.

Murtag se přiměl přestat rozlížet, ale vzpomínky zarazit nedokázal.

Muselo to být hrozné, pomyslel si.

Uvíznout tu jako pěšák s bojujícími draky nad hlavou a řadami elfů, kteří postupovali k vaší pozici.

Když se přiblížil ke Gileadu, všiml si jedné zvláštnosti.

Půl míle před ním začínala úzká postraní stezka, která vedla západním směrem k velkému dubu na hřebení kopce.

Při nejmenším třetina poutníků na ni zabočovala a stoupala k dubu, dlouze se na něj dívala, otáčela se a vracela se na hlavní cestu.

U dubu nestály žádné stánky, žádní obchodníci nebo dráteníci nabízející zboží, byl to jenom strom.

Zastavil se na krajnici a počkal, dokud ho nedojede dobytčetem tažený povos.

Vedle něj seděly dva chlapci, kterým nemohlo být víc než deset nebo dvanáct let.

Promiň, sousede, oslovilo Murtak se severním přízvukem.

Farmář se na něj úkosem podíval a přesunul stéblo do druhého koutku.

Jo, a taky elf, jestli se tomu dá věřit.

S těžkýma nohama pokračoval v chůzi.

Už se na strom nepodíval a snažil se na něj ani nemyslet, ale když dospěl ke křižovatce, kde začínala užší stezka, Zamumlil.

Řítilo se z výšky jako planoucí meteor ke krvavému bahnu pokrývajícímu z zemi.

Jejich osud nebyl naše chyba, řekl drak.

Vybavil si ten pocit, když mu Galbatorex vstoupil do mysli a převzal nad ním vládu.

Král ho použil jako nástroj k zabití Oromise a trná zase k tomu, aby zabil Gleidra, ačkoliv Gleidr nadále žil ve svém Eldunarí.

Strna vnímal zdráhavý souhlas.

Rád bych býval poznal Glédra jako přítele, né jako protivníka.

Vzpomínky draků sahají stejně hluboko jako kořený hor.

Kdybychom dostali stejnou příležitost, co by se z nás stalo?

Zesílili jsme, řekl Trn.

Ale navzdory tomu, co Mur tak řekl Essie, věřil, že některé rány, některé jizvy jsou příliš velké, než aby se dali překonat.

Opravdu vážné zranění vás oslabí, poškodí.

Nechtěl, aby Trn někdy získal dojem, že je nenapravitelně narušený.

Murtak se ostatně domníval, že Trn má lepší naději na nápravu než on.

Podle lidských i dračích měřítek.

Byl sotva víc než mládě, navzdory tomu, jak Galbatoryx urychlili jeho tělesný růst.

Ale Trnovo zahojení bude vyžadovat čas.

Néli celou délku jejich bytí.

Základní obrysy našich životů se ustavují velice časně, pomyslel si.

Když už nic jiného, pak aspoň budou mít příjemné vzpomínky, které jim pomohou přečkat temné časy.

Z mysli se mu vynořila slova jako stín spíše cítěná než slyšená.

Krásný chlapec, takový silný kluk, jsem na tebe toligo jrdá.

Matčin hlas, který jsi spola vybavoval, mluvila na něj v sále Morzanova hradu.

Murtak klopítl, opřel se ohůl, tentokrát bez předstírání, a zadíval se na síť puklin v holé zemi.

Odsunul pocity stranou a pokračoval v chůzi.

V případě napadení se očekávalo, že se obyvatelé uchýlí do ústřední pevnosti, ale na hlavní cestě i tak stál strážní domek.

Murthagovi se ulevilo, když uviděl, že hlídky provádějí jen všeobecný dozor a nesnaží se kontrolovat jednotlivé poutníky.

Sklopil hlavu a spěšně prošel kolem nich.

Vlastní město bylo rušné a hlučné, světské a bouřlivé.

Na náměstích postávaly minstrelové, v ulicích prodejci a po celém městě se stavěli desítky budov, což Murthaga překvapilo.

Budou se muset pospíšit, aby je stihli zastřešit, než padne pořádná zima.

Byděl tu i další doklady o proběhlé válce.

O něco blíže k centru Gileadu si Murthak všiml dvojice elfů.

To jsou celé oni, všichni jsme nejspíš věrní svým přirozenostem.

Dal si pozor, aby se ke kamennému domu příliš nepřibližoval.

Po klidu posledních čtyř dní na něj vůně a zvuky města nepříjemně doléhali.

Nyníž se v divoké zvíře, pomyslel si, lékavé a neskrocené, nebyl si jistý, jestli je to nutně chyba.

Pokračoval k hlavnímu trhu, kde bylo skutečně vystaveno mnoho zbraní.

Prozatím kolem nich jen prošel, protože měl pocit, že meč by přitahoval větší pozornost než hůle, a vydal se mezi další stánky, aby si prohlédl zdejší zboží.

Murtak se uspokojeně zastavil u malého stanu, v němž byly vyskládané proutěné klece s hrdličkami, holuby a spěvnými ptáky různých druhů.

Majitelem byl nevlídný kníratý muž, který připomínal spíš provijantního důstojníka než obchodníka.

Murtak po krátkém smlouvání koupil tu nejzářivější pěnkavu s nejrostomilejším hlaskem.

Přehodil přes klec látku, aby pták zmlkl, a odspěchal rušnými ulicemi ke vchodu do pevnosti.

Hlavní brána byla otevřená a padací mříž zvednutá, ale Murtak nezamířil k nim.

Strážní po obou stranách brány by rozhodně zkontrolovali každého, kdo by se pokusil jen tak nakráčet dovnitř.

Místo toho si stoupl za roh nedalekého domu, kde ho strážní nemohli vidět, ale on mohl naopak pozorovat každého, kdo vcházel do pevnosti nebo z ní vycházel.

Věděl, že má jen omezené množství času.

Někdo si jistě brzy všimne, že tu okouní.

Nedomníval se nicméně, že bude muset čekat příliš dlouho.

Necelou půl hodinu poté, co se sem postavil, vyběhlo z brány rusovlasé páže s rukávy ozdobenými střapci a odspěchalo směrem k trhu.

Proklouzil průchodem, který páchl výkaly a zůstal stát na straně ulice, kudy se podle jeho odhadu páže bude vracet.

V tom ucítil, jak ho někdo zatáhal za rukáv a trhl sebou.

Vzlíželi k němu dva špinavé obličeje, děti o polovinu menší než on, oblečené v hadrech, které byly jistě starší než jejich momentální majitelé.

— Prosím, vážený pane, pronesli jednohlasně a nastavili dlaně.

Murtak nedokázal poznat, jestli jsou to chlapci nebo děvčata, ale usoudil, že na tom nezáleží.

To máte, běžte si koupit něco k jídlu, řekl a vylovil z měštce dva měďáky.