law_id stringlengths 11 2.15k | law_text stringlengths 14 1.92M |
|---|---|
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 133/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 133/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 298 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 18. 3. 2021, částka 51/2021
133
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 18. března 2021 č. 298
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 22. března 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje
1.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou těchto provozoven:
a)
prodejen potravin,
b)
prodejen pohonných hmot a dalších potřeb pro provoz dopravních prostředků na pozemních komunikacích,
c)
prodejen paliv,
d)
prodejen hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží,
e)
lékáren, výdejen a prodejen zdravotnických prostředků,
f)
prodejen krmiva a dalších potřeb pro zvířata,
g)
prodejen brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží,
h)
prodejen novin a časopisů,
i)
prodejen tabákových výrobků,
j)
provozoven poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,
k)
provozoven umožňujících vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem,
l)
prodejen zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
m)
pokladen prodeje jízdenek,
n)
květinářství,
o)
provozoven servisu výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti,
p)
provozoven pohřební služby, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren,
q)
myček automobilů bez obsluhy,
r)
prodejen domácích potřeb a železářství, přičemž za domácí potřeby se nepovažují nábytek, koberce a jiné podlahové krytiny,
s)
provozoven sběru a výkupu surovin a kompostáren,
t)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
u)
provozoven, v nichž jsou realizována psychodiagnostická vyšetření, která jsou nedílnou součástí výběrových řízení a následně nezbytnou podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, za podmínky, že je služba poskytována tak, že se ve stejný čas setkává jeden poskytovatel s jedním zákazníkem,
s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona; dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup,
2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), s tím, že v provozovně zaměstnaneckého stravování se smí konzumovat pokrmy jen tak, že u jednoho stolu sedí nejvýše 1 strávník; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více strávníků tak, že mezi strávníky je rozestup alespoň 2 metry nebo mezi strávníky jsou mechanické překážky, které brání šíření kapének,
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,
3.
dále
a)
koncerty a jiná hudební, divadelní, filmová a jiná umělecká představení včetně cirkusů a varieté s přítomností diváků; bez diváků lze tato představení konat nebo zkoušet jen v případě, že je provádí umělci, kteří tak činí v rámci zaměstnání nebo podnikání, s tím, že
i)
ochranný prostředek dýchacích cest účinkující mohou odložit pouze na místě výkonu vlastní produkce a pouze po dobu této produkce,
ii)
je-li součástí scénického díla zpěv, omezuje se počet účinkujících na jevišti nebo zkušebně tak, že celkový počet účinkujících nesmí být vyšší než počet metrů čtverečních celkové podlahové plochy jeviště nebo zkušebny dělený čtyřmi,
iii)
u hráčů všech nástrojových skupin je nutné dodržovat rozestupy alespoň 1,2 metru a každý hráč na smyčcové nástroje použije samostatný notový pult, pokud to dovolují prostorové podmínky,
b)
poutě a podobné tradiční akce,
c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kromě zkoušek, které je zakázáno konat, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti,
d)
veletrhy,
e)
provoz heren, kasin a sázkových kanceláří,
f)
provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center, s výjimkou sportovní činnosti ve školách či školských zařízeních a vysokých školách, kde to krizová opatřeníkrizová opatření umožňují, a s výjimkou sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány,
g)
provoz a používání umělých koupališť (plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb,
h)
návštěvy a prohlídky zoologických zahrad a botanických zahrad,
i)
návštěvy a prohlídky muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií,
j)
provozování zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování,
k)
provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastrukturykritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systémuIntegrovaného záchranného systému včetně Horské služby,
l)
poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, s výjimkou dětské skupiny při zdravotnickém zařízení nebo zařízení sociálních služeb, nebo poskytování služby péče o dítě pro zaměstnance těchto zařízení,
4.
poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb:
a)
pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž:
i)
tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele,
ii)
provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby,
b)
osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnostpracovní povinnost podle krizového zákona,
c)
cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy,
d)
osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa,
e)
osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky,
f)
osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu,
5.
pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech; tím není dotčena možnost pít alkoholické nápoje ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb,
6.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách ve státní svátek a v ostatní svátek po celý den a v ostatní dny v čase mezi 21:00 hod. až 04:59 hod. s tím, že tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona, a na provozování:
a)
čerpacích stanic s palivy a mazivy,
b)
lékáren,
c)
prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
d)
prodejen ve zdravotnických zařízeních,
e)
provozoven stravovacích služeb v rozsahu podle bodu I/2,
f)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
7.
prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilních provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení), pochůzkový a podomní prodej; zákaz se nevztahuje na pojízdné prodejny zajišťující prodej potravin a drogistického zboží v obcíchobcích, kde není možno toto zboží zakoupit v jiné provozovně;
II.
omezuje
1.
provoz provozovny stravovacích služeb, v jejichž případě není zakázána přítomnost veřejnosti v provozovně podle bodu I/2, tak, že jejich provozovatelé musí dodržovat následující pravidla:
a)
zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu,
b)
u jednoho stolu sedí nejvýše 4 zákazníci, s výjimkou členů domácnosti; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více zákazníků tak, že mezi skupinami nejvýše 4 zákazníků, s výjimkou členů domácnosti, je rozestup alespoň 2 metry,
c)
provozovatel nepřipustí ve vnitřních prostorech provozovny více zákazníků, než je ve vnitřních prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky; provozovatel je povinen písemně evidovat celkový aktuální počet míst k sezení pro zákazníky,
d)
zákaz produkce živé hudby a tance,
e)
nebude poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
2.
provoz provozovny stravovacích služeb tak, že v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko) jsou osoby, které v bezprostředním okolí provozovny konzumují potraviny a pokrmy včetně nápojů zde zakoupených (s výjimkou alkoholických nápojů, jejichž pití je na veřejně přístupných místech zakázáno), povinny dodržovat rozestupy od jiných osob alespoň 2 metry, nejde-li o členy domácnosti,
3.
provoz hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti,
4.
činnost nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2 tak, že
a)
použití míst určených k odpočinku (židle, křesla, lavice apod.) je omezeno tak, aby nebyla místy shromažďování osob,
b)
není poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
c)
provozovatel zajistí alespoň jednu osobu, která dohlíží na dodržování následujících pravidel a působí na zákazníky a další osoby, aby je dodržovali,
d)
následující pokyny pro zákazníky jsou sdělovány zákazníkům a dalším osobám, zejména formou informačních tabulí, letáků, na obrazovkách, rozhlasem apod.,
e)
provozovatel zajistí viditelné označení pokynu k dodržování rozestupu 2 metrů mezi osobami na veřejně přístupných plochách v nákupním centru (např. formou infografiky, spotů v rádiu centra, infografiky u vstupu do prodejen a jiných provozoven, infografiky na podlaze veřejných prostor apod.),
f)
je zamezováno shlukování osob, zejména ve všech místech, kde to lze očekávat, např. vstupy z podzemních garáží, prostor před výtahy, eskalátory, travelátory, záchody apod.,
g)
je zakázán provoz dětských koutků,
h)
provozovatel zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
i)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
j)
prodej z provozovny stravovacích služeb umístěné v rámci nákupního centra je možný pouze přes výdejové okénko nebo jako jídlo s sebou,
5.
provoz knihoven tak, že se zakazuje jiný výdej než předem objednaných výpůjček a jejich vracení přes výdejní okénko nebo bezkontaktně; při jiném než bezkontaktním předání výpůjček se doporučuje používat respirátor bez výdechového ventilu alespoň třídy FFP2 nebo KN95,
6.
provoz v provozovnách podle bodu I/1, jejichž provoz není zakázán, s výjimkou vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob, tak, že provozovatel dodržuje následující pravidla:
a)
v provozovně nepřipustí přítomnost více zákazníků, než je 1 zákazník na 15 m2 prodejní plochy; v případě provozovny s prodejní plochou menší než 15 m2 se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 15 let doprovázející zákazníka a na doprovod zákazníka, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením; v případě ostatních provozoven se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 6 let doprovázející zákazníka,
b)
aktivně brání tomu, aby se zákazníci zdržovali v kratších vzdálenostech, než jsou 2 metry, nejde-li o osoby ze společné domácnosti,
c)
zajistí řízení front čekajících zákazníků, a to jak uvnitř, tak před provozovnou, zejména za pomoci označení prostoru pro čekání a umístění značek pro minimální rozestupy mezi zákazníky (minimální rozestupy 2 metry), přičemž zákazník, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, má právo přednostního nákupu,
d)
umístí dezinfekční prostředky u často dotýkaných předmětů (především kliky, zábradlí, nákupní vozíky) tak, aby byly k dispozici pro zaměstnance i zákazníky provozoven a mohly být využívány k pravidelné dezinfekci,
e)
zajistí informování zákazníků o výše uvedených pravidlech, a to zejména prostřednictvím informačních plakátů u vstupu a v provozovně, popřípadě sdělováním pravidel reproduktory v provozovně,
f)
zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
g)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
h)
v případě osoby, která veze kočárek s dítětem, nesmí provozovatel vyžadovat, aby pro nákup používala nákupní vozík, a dítě v kočárku se nezapočítá do celkového dovoleného počtu osob na prodejní plochu,
s tím, že prodejní plochou se rozumí část provozovny, která je určena pro prodej a vystavení zboží, tj. celková plocha, kam zákazníci mají přístup, včetně zkušebních místností, plocha zabraná prodejními pulty a výklady, plocha za prodejními pulty, kterou používají prodavači; do prodejní plochy se nezahrnují kanceláře, sklady a přípravny, dílny, schodiště, šatny a jiné společenské prostory,
7.
provoz poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče tak, že lze poskytovat výlučně lázeňskou léčebně rehabilitační péči, která je alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 132/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 132/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 297 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 18. 3. 2021, částka 51/2021
132
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 18. března 2021 č. 297
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
I.
s účinností ode dne 20. března 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
1.
zakazuje u všech poskytovatelůposkytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje akutní lůžková péče, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou:
–
přítomnosti třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení za podmínek podle bodu 3,
– návštěv nezletilých pacientů,
– návštěv pacientů s omezenou svéprávností,
– návštěv pacientů v hospicech a dalších pacientů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění,
2.
omezuje u všech poskytovatelůposkytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje dlouhodobá nebo následná lůžková péče, tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující pacienta se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které
a)
absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad,
b)
mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) uplynulo nejméně 14 dní, nebo od aplikace první dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dnů, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, nebo
c)
v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad;
osoba navštěvující pacienta, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovateleposkytovatele,
3.
zakazuje u všech poskytovatelůposkytovatelů zdravotních služeb přítomnost třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení v případě, že nejsou splněny tyto podmínky:
– třetí osobou je druhý rodič dítěte nebo osoba žijící s rodičkou ve společné domácnosti,
– porod bude probíhat v samostatném porodním pokoji nebo boxu s vlastním sociálním zařízením,
– bude zamezen kontakt třetí osoby s ostatními rodičkami,
– třetí osoba se podrobí měření teploty před vstupem do porodního pokoje nebo boxu,
– třetí osoba má tělesnou teplotu nedosahující 37,0 °C a zároveň nemá příznaky onemocnění COVID-19,
– třetí osoba používá chirurgickou roušku jako minimální ochranu dýchacích cest (používání improvizovaných nebo látkových roušek nepostačuje),
4.
u všech poskytovatelůposkytovatelů sociálních služeb v zařízení domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem a všem odlehčovacím sociálním službám v pobytové formě (podle § 44, 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) omezuje návštěvy uživatelů tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující uživatele se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které
a)
absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad,
b)
mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) uplynulo nejméně 14 dní, nebo od aplikace první dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dnů, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, nebo
c)
v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad;
osoba navštěvující uživatele, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovateleposkytovatele; v případě návštěv uživatelů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění lze návštěvu připustit za podmínky, že osoba navštěvující uživatele dodržuje režimová opatření poskytovateleposkytovatele;
II.
s účinností ode dne 20. března 2021 zrušuje krizové opatřeníkrizové opatření přijaté usnesením vlády ze dne 26. února 2021 č. 201, vyhlášené pod č. 101/2021 Sb.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 131/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 131/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 296 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 18. 3. 2021, částka 51/2021
131
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 18. března 2021 č. 296
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
I.
nařizuje s účinností ode dne 20. března 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod. všem poskytovatelům sociálních služeb, poskytujícím sociální služby podle § 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (domov pro seniory, domov se zvláštním režimem), aby v případě vycházky uživatelů mimo objekt nebo areál zařízení, ve kterém je poskytována sociální služba, a to po dobu trvání nouzového stavu, byly splněny tyto podmínky:
1.
vycházka bude umožněna za podmínky, že uživatel bezprostředně po návratu bude umístěn do oddělených prostor a do 72 hodin od ukončení vycházky bude proveden první antigenní POC test, který bude zopakován za další 3 až 4 dny; umístění do oddělených prostor bude ukončeno v případě negativních výsledků obou testů. Postup podle předchozí věty se nevztahuje na osoby, které mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle souhrnu údajů o léčivém přípravku (dále jen „SPC“) uplynulo nejméně 14 dní, nebo od aplikace první dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dnů, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19,
2.
uživatel sociálních služeb používá v průběhu vycházky ochranné prostředky dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének;
II.
zrušuje s účinností ode dne 20. března 2021 krizové opatřeníkrizové opatření přijaté usnesením vlády ze dne 26. února 2021 č. 202, vyhlášené pod č. 102/2021 Sb.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Sdělení č. n3/2021 Sb. | Sdělení č. n3/2021 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby v zákoně č. 90/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdejších předpisů, a zákon č. 40/19995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů , ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 17. 3. 2021, částka 49/2021
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
o opravě tiskové chyby v zákoně č. 90/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
V části první čl. I bodě 3 mají v § 3 odst. 2 na konci druhé věty místo slov „získá1.52mm>“ správně být slova „získání vzorku“. Odstavec 3 začíná na samostatném řádku. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 128/2021 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 128/2021 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Vyhlášeno 17. 3. 2021, částka 48/2021
128
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 12. března 2021
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 19. června 2021 nové volby do zastupitelstev obcíobcí:
obec| okres| kraj
---|---|---
Krasov| Bruntál| Moravskoslezský
Životice| Plzeň-jih| Plzeňský
Ministr:
Hamáček v. r. |
Vyhláška č. 127/2021 Sb. | Vyhláška č. 127/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 17. 3. 2021, datum účinnosti 18. 3. 2021, částka 48/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění vyhlášky č. 267/2010 Sb., vyhlášky č. 398/2010 Sb., vyhlášky č. 95/2014 Sb. a vyhlášky č. 144/2016 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 18. 3. 2021
127
VYHLÁŠKA
ze dne 8. března 2021,
kterou se mění vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 24 zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 148/2010 Sb. a zákona č. 206/2015 Sb., k provedení § 6 odst. 1, § 7 a 8, § 8a odst. 4, § 10 odst. 1 písm. c), § 11a odst. 2, § 15 odst. 2, § 16 odst. 1 písm. d), § 16 odst. 2 písm. a), § 18 odst. 2, § 18 odst. 3 písm. a), § 19 odst. 3 a 6, § 19a odst. 3 a § 20 odst. 1:
Čl. I
Vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění vyhlášky č. 267/2010 Sb., vyhlášky č. 398/2010 Sb., vyhlášky č. 95/2014 Sb. a vyhlášky č. 144/2016 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se za slovo „vyhláška“ vkládají slova „zapracovává příslušný předpis Evropské unie9) a zároveň“.
Poznámka pod čarou č. 9 zní:
„9)
Prováděcí směrnice Komise (EU) 2019/68 ze dne 16. ledna 2019, kterou se stanoví technické specifikace pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí podle směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní.“.
2.
V § 1 písm. a) se slova „a stanovených doplňků“ zrušují.
3.
V § 1b odst. 1 písm. c) se slova „ , která je“ nahrazují slovy „a identifikační značkou úřadu, které jsou“ a slovo „doplněna“ se nahrazuje slovem „doplněny“.
4.
V § 2 odst. 1 písm. e) se slovo „a“ nahrazuje čárkou.
5.
V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
trvale vyznačenými písmeny „C-I“, jedná-li se o střelnou zbraň, která je podle zákona o zbraních považována za zbraň kategorie C-I a která je předložena do 31. prosince 2021.“.
6.
V § 2 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Hlavní část stanovené střelné zbraně, kterou s ohledem na její velikost nelze označit podle odstavce 1, se označí pouze výrobním číslem nebo alfanumerickým nebo digitálním kódem.
(3)
Označení podle odstavců 1 a 2 musí být provedeno v souladu s technickými požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí uvedenými v příloze č. 2.“.
Dosavadní odstavce 2 až 10 se označují jako odstavce 4 až 12.
7.
V § 2 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
shodu označení podle odstavců 1 a 2 s technickými požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí uvedenými v příloze č. 2.“.
8.
V nadpisu § 3 se slova „a stanovených doplňků“ zrušují.
9.
V § 3 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Hlavní část stanovené střelné zbraně, kterou s ohledem na její velikost nelze označit podle odstavce 1, se označí pouze výrobním číslem nebo alfanumerickým nebo digitálním kódem.“.
Dosavadní odstavce 2 až 14 se označují jako odstavce 3 až 15.
10.
V § 3 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Označení podle odstavců 1 a 2 musí být provedeno v souladu s technickými požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí uvedenými v příloze č. 2.“.
Dosavadní odstavce 4 až 15 se označují jako odstavce 5 až 16.
11.
V § 3 odst. 5 se věta první nahrazuje větou „Kusové ověřování tlumičů hluku se provádí podle přílohy č. 1.“, věta čtvrtá se zrušuje a slova „hlavní ráže a dále všemi ostatními rážemi, rovněž pokrytými ověřením hlavní ráže speciálním zkušebním nábojem pro ověřování tlumičů“ se nahrazují slovy „těchto ráží“.
12.
V § 3 odst. 8 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo 2 nebo toto označení není ve shodě s technickými požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí uvedenými v příloze č. 2“.
13.
V nadpisu § 4 se slova „a stanovených doplňků“ zrušují.
14.
V § 4 se odstavec 3 zrušuje.
15.
V § 6 odst. 1 písm. a) bodu 1 se slova „a stanoveného doplňku“ zrušují.
16.
V § 6 odst. 3 se slova „nebo stanoveného doplňku“ zrušují.
17.
V § 6 odstavec 4 zní:
„(4)
Při kontrole označení stanovených střelných zbraní identifikačními údaji úřad kontroluje, zda je předložená stanovená střelná zbraň označena ve shodě s technickými požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí uvedenými v příloze č. 2, a to
a)
označením výrobce obchodní firmou, pod kterou je zapsán v obchodním rejstříku, nebo názvem, jde-li o právnickou osobu, nebo jménem a příjmením, jde-li o fyzickou osobu, anebo jeho ochrannou známkou, dále označením země nebo místa původu, výrobním číslem a rokem výroby, není-li součástí výrobního čísla, nebo
b)
výrobním číslem nebo alfanumerickým nebo digitálním kódem, nebyla-li hlavní část stanovené střelné zbraně označena s ohledem na její velikost podle písmene a).“.
18.
V § 7 písm. e) se slova „nebo stanoveného doplňku“ zrušují.
19.
V § 7 písm. i) se slova „ , ke stanovenému doplňku“ zrušují a slova „, střelivině použité ve střelivu nebo stanovenému doplňku“ se nahrazují slovy „nebo střelivině použité ve střelivu“.
20.
V § 8 písm. a) se slova „nebo stanovený doplněk, které“ nahrazují slovem „ , která“.
21.
V § 8 písm. b) se slova „nebo stanoveném doplňku, které“ nahrazují slovem „ , která“.
22.
V § 8 písm. d) se slova „není-li při ověřování stanovené střelné zbraně již místo pro označení stanoveným způsobem, vyrazí úřad na stanovenou střelnou zbraň jen poslední dvojčíslí letopočtu a pořadové číslo zkoušky;“ zrušují a slova „nemůže dojít k poškození stanovené střelné zbraně“ se nahrazují slovy „mají rozdílné ráže“.
23.
V § 8 písm. g) se slovo „jednotnou“ zrušuje a na konci textu písmene g) se doplňují slova „ ; v případě sestavy tlumiče, u kterého je možné doplňovat modulární části tlumiče zvyšující efekt tlumení hluku, se označí základní část tlumiče, na kterou se doplňující části tlumiče upevňují“.
24.
V § 8 písmeno h) zní:
„h)
při ověřování stanovené střelné zbraně s vestavěným tlumičem hluku úřad stanovenou střelnou zbraň a tlumič hluku, které splní stanovené technické požadavky, označí stanoveným způsobem“.
25.
V § 8a odst. 1 se slova „nebo stanoveného doplňku“ zrušují.
26.
Nadpis přílohy č. 1 zní: „Stanovené technické požadavky při kusovém ověřování stanovené střelné zbraně a tlumiče hluku výstřelu“.
27.
V názvu části 1. přílohy č. 1 se za slova „střelné zbraně“ vkládají slova „a tlumiče hluku výstřelu“.
28.
V příloze č. 1 část 1.2 zní:
„1.2
Tlumiče hluku výstřelu nesmí před zkušební střelbou vykazovat stopy koroze a jeho označení musí odpovídat § 18 odst. 2 zákona.“.
Dosavadní části 1.2 až 1.5 se označují jako části 1.3 až 1.6.
29.
V příloze č. 1 část 1.4 zní:
„1.4
Tlumiče hluku výstřelu nesmí mít zejména
a)
výrobní vady, jako jsou praskliny, prohlubně odlitků, trhliny, rysky a jiné vady viditelné pouhým okem,
b)
mechanické vady závitových spojů,
c)
vady způsobené mechanickými a tepelnými výrobními operacemi, které mohou nepříznivě ovlivnit pevnost tlumících prvků.
Důležité rozměry stanovené střelné zbraně z hlediska bezpečnosti, kterými jsou závěrová vůle, uzamykací vůle a tloušťka stěn hlavně, musí odpovídat hodnotám stanoveným rozhodnutími C.I.P. nebo stanoveným technickým požadavkům nebo hodnotám určeným úřadem. U stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí průměr zátravky odpovídat stanoveným technickým požadavkům.“.
30.
V příloze č. 1 se za část 1.4 vkládá nová část 1.5, která zní:
„1.5
Důležité rozměry tlumiče hluku výstřelu musí odpovídat technické dokumentaci výrobce.“.
Dosavadní části 1.5 a 1.6 se označují jako části 1.6 a 1.7.
31.
V příloze č. 1 v části 1.6 se písmeno h) označuje jako písmeno g).
32.
V příloze č. 1 se za část 1.6 vkládá nová část 1.7, která zní:
„1.7
Tlumiče hluku výstřelu nesmí vykazovat
a)
závady v provedení, opracování a upevnění na zbrani, poškození střelbou,
b)
možnost chybného složení tlumících prvků, např. po čištění tlumiče.“.
Dosavadní část 1.7 se označuje jako část 1.8.
33.
V příloze č. 1 v části 2.6 písmeno j) zní:
„j)
Tlumiče hluku se ověřují zkušební střelbou:
1.
kusovým ověřováním společně se stanovenou střelnou zbraní, pro kterou je tlumič určen, nebo
2.
kusovým ověřováním pomocí náhradní hlavně odpovídající ráže, na kterou je tlumič upevněn během zkoušky.“.
34.
V příloze č. 1 se za část 2.7 doplňují části 2.8 a 2.9, které zní:
„2.8
Ověření tlumiče hluku
Před zkušební střelbou se ověřuje pevnost a správnost upevnění tlumiče na zbrani.
Vizuální kontrola tlumiče se provádí v rozsahu:
a)
důležité rozměry tlumiče, zda vnitřní průchozí otvor tlumiče odpovídá minimálnímu povolenému rozměru stanovenému výrobcem,
b)
souosost vnitřního průchozího otvoru tlumiče vzhledem k vývrtu hlavně zbraně.
2.9
Ověření tlumiče hluku určeného pro více ráží
Tlumič hluku určený pro více ráží se ověřuje v rozsahu podle části 2.8 a dále spotřebním střelivem v nejvyšší ráži uvedené na tlumiči a spotřebním střelivem v ráži uvedené na tlumiči, pro kterou je stanoven nejvyšší tlak.
Pokud tlumič hluku vyhoví podmínkám pro ověření, zkontroluje se označení všech ráží, pro které byl tlumič předložen k ověření, a tlumič se označí zkušební značkou.
Opakované kusové ověření tlumiče hluku se provádí v rozsahu ověření tlumiče dle částí 2.8 a 2.9.“.
35.
V příloze č. 1 se za část 3. vkládá nová část 4., která zní:
„4.
Prohlídka tlumiče hluku výstřelu po zkušební střelbě
Za závadný tlumič hluku výstřelu se považuje tlumič, který je zkušební střelbou viditelně poškozen, a tlumič, který vykáže některou z těchto závad:
a)
trhliny, deformace nebo jiné poškození tlumiče,
b)
nesouosost nasazeného tlumiče s osou vývrtu hlavně projevující se poškozením vnitřního průchozího otvoru nebo jiné části tlumiče střelou,
c)
zřejmé poruchy ve funkci tlumiče projevující se zejména nesprávným odfukem spalin.“.
Dosavadní části 4. a 5. se označují jako části 5. a 6.
36.
V příloze č. 1 se za část 6. doplňuje část 7., která zní:
„7.
Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost tlumiče hluku výstřelu a nepřípustné úpravy
Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost tlumiče hluku výstřelu, jsou:
a)
výměna namáhané části, při které bylo uskutečněno její přizpůsobení,
b)
oprava, při níž došlo ke změně rozměrů důležitých z hlediska bezpečnosti tlumiče hluku výstřelu,
c)
oprava, která může vyvolat sníženou odolnost tlumiče hluku výstřelu vůči namáhání tlakem při výstřelu (mechanické úpravy, svařování, pájení, temování apod.).“.
37.
Příloha č. 2 zní:
„Příloha č. 2 k vyhlášce č. 335/2004 Sb.
Technické požadavky pro označování palných zbraní a jejich hlavních částí
1.
Označení musí být jasné, trvalé a jedinečné. Musí být uváděno alfanumericky a musí sestávat z písmen latinky, cyrilice nebo řecké abecedy a číslic arabských nebo římských.
2.
Rozměr číslic a písmen musí splňovat podmínku minimální velikosti 1,6 mm.
3.
V případě těla, rámu nebo pouzdra závěru vyrobených z nekovových materiálů se v zájmu trvalého, jasného a jedinečného značení tyto hlavní části osadí kovovým štítkem, který musí splňovat:
a)
podmínku nemožnosti snadného nebo rychlého odstranění, tzn. dostatečně velký štítek s malou viditelnou plochou, štítek je zapuštěný do stěny hlavní části,
b)
podmínku poškození těla, rámu nebo pouzdra závěru při jeho odstranění,
c)
materiál štítku může být nemagnetická slitina nebo ocel,
d)
pokud to materiál, který má být označen, umožňuje, je možné využít ke značení i jiných technik, např. hluboké laserové gravírování, které zajistí trvalé a zřetelné značení.
4.
U příliš malé hlavní části stanovené střelné zbraně, která je označena pouze výrobním číslem nebo alfanumerickým nebo digitálním kódem, lze rozměr písmen, číslic nebo digitálního nebo alfanumerického kódu zmenšit na velikost, která je nezbytně nutná k provedení tohoto označení.“.
38.
V příloze č. 3 v bodě 2 se u značky Z slova „a stanovené doplňky“ zrušují a slova „ ; v případě expanzní zbraně kategorie A se dále doplňuje označení ExpA“ se nahrazují tečkou.
39.
V příloze č. 3 se na konci bodu 2 doplňuje značka, která zní:
„ZT (3) Zkušební značka pro tlumiče hluku výstřelu“.
40.
V příloze č. 5 úvodní větě položky L a v položce L písm. b) se slova „zakázaného doplňku zbraně,“ zrušují.
41.
Na konci přílohy č. 5 se doplňuje položka „P.“, která zní:
„P.| Provedení kusového nebo opakovaného kusového ověřování jednoho kusu tlumiče hluku předloženého úřadu a jeho označení | 150,-“.
---|---|---
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
U stanovených střelných zbraní, u nichž bylo zahájeno ověřování postupem podle § 2 nebo 3 vyhlášky č. 335/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a nebylo ukončeno do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, se ověřování dokončí podle postupů uvedených ve vyhlášce č. 335/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
2.
U stanovených střelných zbraní, u nichž byla zahájena kontrola označení kontrolovaných výrobků identifikačními údaji postupem podle § 6 vyhlášky č. 335/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a nebyla ukončena do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, se kontrola označení dokončí podle postupů uvedených ve vyhlášce č. 335/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
3.
Úřad nebo kontrolovaná osoba do 31. prosince 2021 označuje při homologaci střelnou zbraň, která je podle zákona o zbraních považována za zbraň kategorie C-I, kromě označení uvedeného v certifikátu o homologaci také trvale vyznačenými písmeny „C-I“.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášení.
Ministr:
doc. Ing. Havlíček, Ph.D., MBA, v. r. |
Vyhláška č. 126/2021 Sb. | Vyhláška č. 126/2021 Sb.
Vyhláška o způsobu výpočtu výše škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy
Vyhlášeno 17. 3. 2021, datum účinnosti 1. 4. 2021, částka 48/2021
* § 1 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na vymezených domestikovaných zvířatech a psech sloužících k jejich hlídání
* § 2 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na včelstvech
* § 3 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na rybách
* § 4 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na nesklizených polních plodinách a travních porostech
* § 5 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na trvalých porostech
* § 6 - Způsob výpočtu výše škody způsobené na včelařském zařízení, uzavřených objektech a movitých věcech v uzavřených objektech
* § 7 - Zrušovací ustanovení
* § 8 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 126/2021 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 126/2021 Sb.
Aktuální znění od 1. 4. 2021
126
VYHLÁŠKA
ze dne 11. března 2021
o způsobu výpočtu výše škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 7 odst. 3 zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění zákona č. 476/2001 Sb.:
§ 1
Způsob výpočtu výše škody způsobené na vymezených domestikovaných zvířatech a psech sloužících k jejich hlídání
(1)
Výše škody při usmrcení vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se určí podle přílohy č. 1 k této vyhlášce. Za usmrcení vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se považuje rovněž jeho utracení z důvodu poranění nebo následný úhyn z důvodu poranění.
(2)
Při určování výše škody v případě usmrcení vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete, u něhož pro účely výpočtu uvedeného v příloze č. 1 nelze určit cenu, která by byla dosažena při jeho prodeji v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla, se jeho cena určí na základě odborného nebo znaleckého posudku o vzniku škody a její výši, ve kterém se zohlední genetická a užitková kvalita zvířete a v případě dojných zvířat také výše nerealizované mléčné produkce, nejdéle však za období 6 měsíců ode dne, kdy ke škodě došlo. Výše škody při usmrcení takového vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se pak určí obdobně podle přílohy č. 1 k této vyhlášce.
(3)
V případě usmrcení nově narozeného nebo mladého jedince vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete, který nedosahuje tržní velikosti, se hradí škoda ve výši, která nejblíže odpovídá výši škody určené podle přílohy č. 1 k této vyhlášce. Jedná-li se o takové zvíře, u něhož pro účely výpočtu uvedeného v příloze č. 1 nelze určit cenu, která by byla dosažena při jeho prodeji v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla, určí se jeho cena na základě odborného nebo znaleckého posudku. Výše škody při usmrcení takového vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se pak určí obdobně podle přílohy č. 1 k této vyhlášce.
(4)
Výše škody při usmrcení psa sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se určí jako obvyklá cena psa stejného plemene sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete. Za obvyklou cenu se pro tento účel považuje cena, která by byla dosažena při prodeji obdobného psa sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla. Do výše náhrady škody při usmrcení psa sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete se dále započítávají nezbytné náklady účelně vynaložené na jeho neškodné odstranění v souladu s požadavky veterinárního zákona.
(5)
Při poranění vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete nebo psa sloužícího k jeho hlídání se poskytuje náhrada účelně vynaložených nákladů souvisejících s veterinárním ošetřením a léčbou zvířete (dále jen „náklady na léčbu“). Náhrada nákladů na léčbu vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete náleží nejvýše do částky odpovídající jeho ceně určené podle odstavců 1 až 3. Náhrada nákladů na léčbu psa sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete náleží nejvýše do částky odpovídající jeho ceně určené podle odstavce 4. V případě, že v důsledku poranění psa sloužícího k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete bude i přes zajištěnou léčbu znemožněno jeho další využití k hlídání vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete, určí se výše škody jako součet jeho ceny určené podle odstavce 4 a nákladů na jeho léčbu.
§ 2
Způsob výpočtu výše škody způsobené na včelstvech
Výše škody při zničení včelstva se určí jako obvyklá cena včelstva. Za obvyklou cenu se pro tento účel považuje cena, která by byla dosažena při prodeji obdobného včelstva v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy škoda s největší pravděpodobností vznikla.
§ 3
Způsob výpočtu výše škody způsobené na rybách
(1)
Výše škody na rybáchrybách se určí jako cena obvyklá. Za obvyklou cenu se pro tento účel považuje cena, která by byla dosažena při prodeji obdobných rybryb v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy škoda s největší pravděpodobností vznikla. Náhrada škody na rybáchrybách náleží nejvýše do částky odpovídající celkové ceně nasazených rybryb, pokud byly vyloučeny jiné příčiny jejich úhynu. Pokud je v případě vícehorkového způsobu hospodaření o náhradu škody žádáno opakovaně, náhrada škody na rybáchrybách náleží nejvýše do částky odpovídající celkové ceně nasazených rybryb za celé produkční období.
(2)
Způsob výpočtu výše škody způsobené na rybáchrybách vydrou říční se určí podle přílohy č. 2 k této vyhlášce s tím, že tento výpočet se použije při zpracování odborného nebo znaleckého posudku. Odstavec 1 věty druhá a třetí se použijí obdobně.
§ 4
Způsob výpočtu výše škody způsobené na nesklizených polních plodinách a travních porostech
(1)
Výše škody na nesklizených polních plodinách se určí podle tržních cen plodin dosažených v době jejich předchozí sklizně, přičemž se vychází z obvyklého výnosu v daném místě a plochy poškozené plodiny.
(2)
Výše škody na travních porostech se určí podle tržní ceny sena dosažené v době předchozí seče, přičemž se vychází z obvyklého výnosu v daném místě a plochy poškozeného travního porostu.
§ 5
Způsob výpočtu výše škody způsobené na trvalých porostech
(1)
Výše škody na trvalých porostech mimo lesní porosty se stanoví jako cena trvalého porostu stanovená postupem podle oceňovací vyhlášky1).
(2)
Výše škody na lesních porostech se určí podle vyhlášky upravující výpočet výše újmy nebo škody na lesích postupem obdobným jako při stanovení výše škody z předčasného smýcení lesního porostu, ze zničení lesního porostu, ze snížení přírůstu lesního porostu nebo snížení kvality lesního porostu anebo postupem obdobným jako při stanovení výše škody z mimořádných nákladů na vyklizení poškozených dřevin.
§ 6
Způsob výpočtu výše škody způsobené na včelařském zařízení, uzavřených objektech a movitých věcech v uzavřených objektech
(1)
Výše škody při zničení včelařského zařízení, uzavřeného objektuuzavřeného objektu nebo movité věci v uzavřeném objektuuzavřeném objektu se určí jako obvyklá cena téže věci nebo objektu. Za obvyklou cenu se pro tento účel považuje cena, která by byla dosažena při prodeji obdobného včelařského zařízení, uzavřeného objektuuzavřeného objektu nebo movité věci v uzavřeném objektuuzavřeném objektu v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla.
(2)
Výše škody při částečném poškození včelařského zařízení, uzavřeného objektuuzavřeného objektu nebo movité věci v uzavřeném objektuuzavřeném objektu se určí na základě výše účelně vynaložených nákladů na odstranění následků poškození nebo opravu, a to nejvýše jako cena nového včelařského zařízení, uzavřeného objektuuzavřeného objektu nebo movité věci v uzavřeném objektuuzavřeném objektu.
§ 7
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 360/2000 Sb., o stanovení způsobu výpočtu výše náhrady škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy na vymezených domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech, včelařském zařízení, nesklizených polních plodinách a na lesních porostech, se zrušuje.
§ 8
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2021.
Ministr:
Mgr. Brabec v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 126/2021 Sb.
Způsob výpočtu výše škody způsobené na vymezených domestikovaných zvířatech
Výše škody způsobené na vymezených domestikovaných zvířatechvymezených domestikovaných zvířatech se vypočítá podle tohoto vzorce:
Z = c + k
kde
Z – výše škody v Kč
c – cena, která by byla dosažena při prodeji obdobného vymezeného domestikovaného zvířetevymezeného domestikovaného zvířete v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody, nebo, nelze-li přesně určit den vzniku škody, ke dni, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla. Při jejím určení lze vycházet ze sumarizovaných údajů podle ceníku zveřejněného na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí; u plátců daně z přidané hodnoty v oboru zemědělského hospodaření se použije cena bez daně z přidané hodnoty.
k – náklady vynaložené na neškodné odstranění usmrceného zvířete v souladu s požadavky veterinárního zákona, které žadatel doloží účetním dokladem
V případě škody na více jedincích vymezených domestikovaných zvířatvymezených domestikovaných zvířat se výše škody vypočítá podle tohoto vzorce:
Z = (c1 \\+ c2 \\+ c3 \\+ ...) + kcelk.
kde
Z – výše škody v Kč
c1, c2, c3, ... - cena jednotlivých vymezených zvířat stanovená výše uvedeným způsobem
kcelk. – souhrnné náklady vynaložené na odstranění usmrcených zvířat
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 126/2021 Sb.
Způsob výpočtu výše škody způsobené na rybách vydrou říční
Výše škody způsobené na rybáchrybách vydrou říční se vypočítá podle tohoto vzorce:
Z = c * p * d * n * Rn * N/4 * Ip * Iv * In
kde
Z – výše škody v Kč
c – cena nasazených rybryb (rybí obsádky) za 1 kg v Kč pro týž druh a věkovou kategorii rybyryby, která by byla dosažena při prodeji obdobné rybyryby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni vzniku škody; při stanovení ceny lze rovněž vycházet ze sumarizovaných údajů podle ceníku zveřejněného na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí; za rybrybí obsádku se pro účely výpočtu škody považuje společenstvo nasazených ryb určených k hospodářskému využití; u plátců daně z přidané hodnoty v oboru rybničního hospodaření se použije cena bez daně z přidané hodnoty.
Hodnota c se určí:
I.
při jednodruhové obsádce na základě aktuální ceny daného druhu nasazené rybyryby, a to ceny obvyklé pro tentýž druh a věkovou kategorii rybyryby či ceny uvedené v ceníku zveřejněném na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí
II.
při vícedruhové obsádce na základě určené průměrné ceny obsádky v ceníku zveřejněném na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí
nebo
na základě tohoto výpočtu, přičemž se vychází z hmotnostního spektra nasazené obsádky v období vzniku škody a aktuální ceny rybryb:
c=h1c1+h2c2+h3c3...h1+h2+h3...
kde
h1,2,3, ... – hmotnost jednotlivých druhů nasazených rybryb (kg) dané cenové kategorie
c1,2,3, ... – cena jednotlivých druhů nasazených rybryb za 1 kg
V případě, že v rybí obsádce jsou zastoupeny dravé druhy ryb, je vzorec pro výpočet upraven takto:
c=h1c1+h2c2+h3c3...+hd1cd1+hd2cd2...+5(hd1+hd2...)cxh1+h2+h3...+hd1+hd2...+5(hd1+hd2...)
kde
h1,2,3, ... – hmotnost jednotlivých druhů nasazených rybryb (kg) dané cenové kategorie s výjimkou rybryb dravých,
hd1,2,3, ... – hmotnost jednotlivých druhů nasazených dravých rybryb (kg) dané cenové kategorie,
c1,2,3, ... – cena jednotlivých druhů nasazených rybryb za 1 kg s výjimkou rybryb dravých,
cd1,2,3, ... – cena jednotlivých druhů nasazených dravých rybryb za 1 kg,
cx – cena potravní bílé (plevelné) rybyryby za 1 kg (v případě obsádky se zastoupením dravých rybryb se započítá rovněž cena plevelných, nenasazených rybryb, a to s ohledem na potravní nároky dravých druhů rybryb v poměru 5:1); pro stanovení ceny potravní bílé rybyryby se vychází z ceny uvedené v ceníku zveřejněném na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí
p – koeficient potravy
Hodnota koeficientu potravy činí 0,8. Koeficient potravy zohledňuje příjem potravy u vydry říční a podíl komerčních druhů rybryb v potravě vyder říčních. Koeficient potravy odpovídá průměrným hodnotám poměru komerčních druhů rybryb a ostatních druhů kořisti (nenasazené rybyryby, žáby, raci apod.) zjištěným na rybnících.
d – počet dnů
Počet dnů odpovídá délce období, kdy byly rybníky žadatele o náhradu škody nasazeny v rámci škodného období, nejdéle však 6 měsíců. V případě, že je předmětem výpočtu výše škody více sousedících rybníků téhož žadatele, se za počet dnů považuje období, po které byla nasazena převažující část z těchto rybníků.
n – hustota vyder říčních
Hustota vyder říčních v kvadrátu standardní mapovací sítě podle lokalizace rybníka, na němž ke škodě došlo, která je pravidelně zveřejňována na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Pokud se rybníky žadatele o náhradu škody nacházejí ve více kvadrátech standardní mapovací sítě, vypočte se hustota vyder říčních jako vážený průměr hustot vyder v kvadrátech, na které rybníky zasahují. Váhy pro jednotlivé hodnoty jsou dány počtem rybníků žadatele o náhradu škody v daném kvadrátu.
Zde uvedené kvadráty odpovídají dělení území České republiky standardní mapovací sítí S-JSTK (11,2 x 12 km), každý kvadrát se dále člení na 4 podkvadráty (viz dále proměnné N a Rn). Mapová vrstva kvadrátů a podkvadrátů je k dispozici na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Hodnota hustoty vyder říčních se určí podle tohoto vzorce:
n=w1x1+w2x2+w3x3...w1+w2+w3...
kde
wi – počet rybníků žadatele o náhradu škody v daném kvadrátu,
xi – hustota vyder říčních v daném kvadrátu.
Rn – podíl obvodu břehů rybníků
Jedná se o podíl obvodu břehů rybníků žadatele o náhradu škody z obvodu břehů všech rybníků, které se nacházejí v celé ploše vybraných podkvadrátů (N).
Pro stanovení rozměrů rybníků (obvodu břehů) se při výpočtu vychází ze skutečné plochy vodní hladiny určené na základě aktuálních leteckých snímků nebo na základě mapové vrstvy vodních nádrží A05 - vodní nádrže (www.dibavod.cz)
Za rybníky žadatele o náhradu škody se považují ty rybníky žadatele o náhradu škody, pro které žadatel v předmětné žádosti požaduje náhradu škody způsobenou vydrou říční a pro které je tedy zpracováván daný odborný nebo znalecký posudek.
Podíl obvodu břehů rybníků je určen podle tohoto vzorce:
Rn = Rz/R
kde
Rz – obvod břehů rybníků na nichž je o náhradu škody žádáno,
R – obvod břehů všech rybníků v celé ploše vybraných podkvadrátů.
Pro stanovení R není počítáno s přehradami, jež jsou rovněž součástí vrstvy vodních nádrží A05; pokud některá zasahuje do plochy vybraných podkvadrátů, je nutné obvod jejích břehů odečíst. Aktuální seznam vodních ploch považovaných za přehrady je zveřejňován na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
N – počet vybraných podkvadrátů
Jedná se o počet podkvadrátů standardní mapovací sítě, na kterých se nachází rybníky žadatele o náhradu škody.
Ip – index počtu rybníků žadatele o náhradu škody
Ip = 1, pokud na základě níže uvedeného výpočtu není stanovena hodnota indexu vyšší:
Ip = 3,0431 * x-0,336
kde x – počet rybníků žadatele o náhradu škody.
Iv – index velikosti rybníků žadatele o náhradu škody
Iv = 1, pokud na základě níže uvedeného výpočtu není stanovena hodnota indexu vyšší:
Iv = 1,7996 * x-0,272
kde x – průměrná velikost rybníků žadatele (ha)
Pro stanovení rozměrů rybníků se při výpočtu vychází ze skutečné plochy vodní hladiny určené na základě aktuálních leteckých snímků nebo na základě mapové vrstvy vodních nádrží A05 – vodní nádrže (www.dibavod.cz).
In – index návštěvnosti rybníků
Index může dosahovat hodnot v rozmezí od 0,1 do 2 a zohledňuje různou intenzitu návštěvnosti vydrou říční na jednotlivých malých rybnících. V případě uplatnění žádosti o náhradu na více než 10 rybnících žadatele o náhradu škody nebo na rybníku větším než 1 ha je vždy In = 1.
Výpočet: Hodnota indexu se stanoví v daném rozmezí zvlášť pro každý rybník s rozlohou do 1 ha na základě šetření na místě a posouzení množství nalezených pobytových znaků vyder říčních (čím více pobytových znaků, tím vyšší návštěvnost vydrou říční lze předpokládat, a tím vyšší lze stanovit hodnotu pro daný rybník). V případě většího počtu rybníků se následně jako In použije průměrná hodnota takto stanovených jednotlivých indexů.
K výpočtu, který je součástí odborného nebo znaleckého posudku prokazujícího výši škody způsobenou vydrou říční, se předkládá:
-
tabulka všech posuzovaných rybníků se záznamem parcely a katastrálního územíkatastrálního území,
-
výměra skutečné vodní plochy rybníků určená dle aktuálních leteckých snímků nebo na základě mapové vrstvy vodních nádrží A05-vodní nádrže (www.dibavod.cz),
-
mapa s polohou posuzovaných rybníků a se zakreslením všech kvadrátů a podkvadrátů standardní mapovací sítě použitých pro výpočet,
-
období nasazení posuzovaných rybníků, seznam nasazených druhů ryb, jejich velikostní kategorie, množství (v kg) a cena (v Kč/kg) podle uvedených indexů a způsobu jejich stanovení,
-
výpočet dle uvedeného vzorce s popisem použitých hodnot (zdůvodnění použitých hodnot indexů, např. návštěvnosti atp.) a doplněním dalších rozhodných skutečností pro stanovení výše škody.
1)
Část pátá vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. |
Vyhláška č. 125/2021 Sb. | Vyhláška č. 125/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 17. 3. 2021, datum účinnosti 1. 1. 2022, částka 47/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, ve znění vyhlášky č. 127/2017 Sb. a vyhlášky č. 302/2020 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2022
125
VYHLÁŠKA
ze dne 9. března 2021,
kterou se mění vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, ve znění pozdějších předpisů
Energetický regulační úřad stanoví podle § 98a odst. 2 písm. h) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 90/2014 Sb. a zákona č. 131/2015 Sb., a podle § 53 odst. 2 písm. g), h), j) a k) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 131/2015 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektřinou, ve znění vyhlášky č. 127/2017 Sb. a vyhlášky č. 302/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 se písmeno e) zrušuje.
Dosavadní písmena f) až y) se označují jako písmena e) až x).
2.
V § 2 písm. q), § 18 odst. 4, § 23 odst. 6, nadpisu § 25, § 26 odst. 5, § 41 odst. 2, § 42 odst. 3, § 54 odst. 6 a § 56 odst. 4 se slovo „spotřeby“ nahrazuje slovem „odběru“.
3.
V § 15 odst. 1 se za slovo „Dodavatel“ vkládá čárka.
4.
V § 15 odst. 3 se text „§ 16 odst. 2“ nahrazuje textem „§ 16a“.
5.
§ 16 včetně nadpisu nad označením § 16 zní:
„Registrace předávacích míst a odběrných míst, výroben, přenosové soustavy a distribučních soustav
§ 16
(1)
Operátor trhu vytváří a spravuje číselníky odběrných a předávacích míst v přenosové soustavě a distribučních soustavách nezbytné k identifikaci jednotlivých odběrných a předávacích míst a přiděluje jednotlivým provozovatelům přenosové nebo distribuční soustavy číselné řady z číselníků odběrných a předávacích míst.
(2)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy přiděluje osmnáctimístný identifikační číselný kód a registruje u operátora trhu jednotlivá
a)
odběrná místa a předávací místa odběrného místa,
b)
předávací místa výroben, s výjimkou výroben připojených do odběrných míst zákazníků podle § 28 energetického zákona,
c)
předávací místa mezi soustavami,
d)
místa měření mezi regiony typových diagramů dodávek a
e)
souhrnná odběrná místa podle § 16a odst. 5.
(3)
Místo nebo místa připojení záložního napájení na jedné napěťové hladině, které nelze využívat soudobě s hlavním vedením a které je ve smlouvě o připojení označeno jako záložní vedení (dále jen „záložní vedení“), registruje provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy jako samostatné předávací místo.
(4)
Provozovatel přenosové soustavy nebo distribuční soustavy sděluje zákazníkovi na základě jeho žádosti identifikační číselné kódy jeho odběrných a předávacích míst.
(5)
V případě zániku odběrného nebo předávacího místa zruší provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy registraci odběrného nebo předávacího místa v informačním systému operátora trhu. V případě zániku odběrného místa s více předávacími místy zruší provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy i registraci všech předávacích míst tohoto odběrného místa v informačním systému operátora trhu.“.
6.
Za § 16 se vkládají nové § 16a až 16c, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 7 a 8 znějí:
㤠16a
Postup registrace odběrného místa a předávacího místa odběrného místa
(1)
Pokud má odběrné místo jedno předávací místo, je identifikační číselný kód předávacího místa shodný s identifikačním číselným kódem odběrného místa.
(2)
Pokud má odběrné místo více předávacích míst, příslušný provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy přiřadí a registruje osmnáctimístný identifikační číselný kód každému z předávacích míst tohoto odběrného místa a stanoví osmnáctimístný identifikační číselný kód jednoho z těchto předávacích míst, kterým bude identifikováno odběrné místo. Má-li odběrné místo více předávacích míst, operátor trhu zpřístupní účastníkům trhu na vyžádání výčet předávacích míst odběrného místa.
(3)
Je-li odběrné místo připojeno prostřednictvím společné domovní instalace nebo prostřednictvím elektrické přípojky a společné domovní instalace, za předávací místo se považuje místo, kde je umístěno měřicí zařízení.
(4)
Provozovatel distribuční soustavy registruje odběrné místo zákazníka, do něhož je připojena výrobna elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona, jako odběrné místo s příznakem výrobna do 10 kW včetně s měřením podle jiného právního předpisu7). Pokud se zákazník provozující výrobnu elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona stane držitelem licence na výrobu elektřiny, postupuje se podle § 46 a provozovatel distribuční soustavy následně registruje předávací místo výrobny způsobem podle § 16b.
(5)
Pokud zákazník v odběrném místě je stejná osoba jako dodavatel elektřiny a provozovatel distribuční soustavy zajišťující službu distribuční soustavy do tohoto odběrného místa a současně za toto odběrné místo odpovídá za odchylku osoba odpovědná za odchylku v místě určeném pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy, pak provozovatel distribuční soustavy může registrovat všechna taková odběrná místa a jejich předávací místa jako souhrnné odběrné místo dané distribuční soustavy, a to podle typu měření.
(6)
Odběrné místo, pro které byla sjednána sazba pro neměřený odběr podle cenového rozhodnutí Úřadu, se v informačním systému operátora trhu neregistruje.
§ 16b
Postup registrace předávacího místa výrobny
(1)
Pokud má výrobna jedno nebo více předávacích míst pro dodávku elektřiny, příslušný provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy přiřadí a registruje osmnáctimístný identifikační číselný kód každému z předávacích míst této výrobny.
(2)
Pokud má výrobna jedno nebo více předávacích míst pro odběr z přenosové nebo distribuční soustavy, které slouží pouze pro odběr pro technologickou vlastní spotřebu (dále jen „předávací místo výrobny pro TVS“), příslušný provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy přiřadí a registruje osmnáctimístný identifikační číselný kód každému z předávacích míst této výrobny.
(3)
Pokud má výrobna jedno nebo více předávacích míst pro odběr z elektrizační soustavy, který neslouží pouze pro technologickou vlastní spotřebu, příslušný provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy přiřadí a registruje osmnáctimístný identifikační číselný kód pro odběrné místo podle § 16a.
§ 16c
Postup registrace soustavy a předávacího místa mezi soustavami
(1)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy registruje u operátora trhu každou jím provozovanou elektrizační soustavu. Při registraci přenosové soustavy nebo distribuční soustavy je v informačním systému operátora trhu této soustavě přidělen operátorem trhu i osmnáctimístný číselný kód pro místo určené k evidenci ztrát této soustavy.
(2)
Provozovatel přenosové soustavy registruje u operátora trhu všechna předávací místa spojující přenosovou soustavu se zahraniční přenosovou soustavou a všechna předávací místa spojující přenosovou soustavu s distribuční soustavou k ní připojenou, a to jako jednotlivá předávací místa v rozlišení po napěťových hladinách.
(3)
Provozovatel distribuční soustavy registruje u operátora trhu všechna předávací místa spojující distribuční soustavu s jinou distribuční soustavou k ní připojenou, a to jako jednotlivá předávací místa v rozlišení po napěťových hladinách, a všechna místa měření spojující regiony typových diagramů dodávek.
(4)
Pokud provozovatel distribuční soustavy provozuje část distribuční soustavy nepřipojenou k elektrizační soustavě České republiky, zaregistruje u operátora trhu předávací místo spojující tuto část distribuční soustavy se zahraniční elektrizační soustavou. Pro účely registrace v systému operátora trhu se uvede typ měření A nebo B.
(5)
Pokud je k distribuční soustavě připojena zahraniční distribuční soustava, která není připojena k elektrizační soustavě státu, na jehož území se nachází, provozovatel distribuční soustavy zaregistruje u operátora trhu předávací místo spojující distribuční soustavu se zahraniční distribuční soustavou. Pro účely registrace v systému operátora trhu se uvede typ měření A nebo B.
7)
Vyhláška č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny.
8)
Vyhláška č. 9/2016 Sb., o postupech registrace podpor u operátora trhu a provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (registrační vyhláška).“.
7.
§ 17 včetně nadpisu zní:
㤠17
Status
(1)
Registrované předávací místo má status aktivní, pokud provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy nezmění status aktivní na status přerušeno, neaktivní nebo bez elektroměru v souladu s odstavcem 2, 3 nebo 4.
(2)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy změní u předávacího místa odběrného místa status aktivní na status
a)
přerušeno v případě přerušení dodávky podle § 24 odst. 3 písm. c) bodů 3 a 5, podle § 25 odst. 3 písm. c) bodů 3 a 4 nebo podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona,
b)
neaktivní v případě zahrnutí odběrného místa do součtu odběrů pro předávání údajů, nebo
c)
bez elektroměru v případě neosazení odběrného místa elektroměrem, s výjimkou případů podle písmena a).
(3)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy změní u předávacího místa výrobny pro dodávku do soustavy status aktivní na status
a)
přerušeno v případě přerušení dodávky podle § 24 odst. 3 písm. d) bodů 3 a 4 a § 25 odst. 3 písm. d) bodů 3 a 5 energetického zákona, nebo
b)
bez elektroměru v případě neosazení předávacího místa elektroměrem.
(4)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy změní u předávacího místa mezi soustavami status aktivní na status bez elektroměru v případě neosazení předávacího místa mezi soustavami elektroměrem. Změna statusu předávacího místa mezi soustavami nemá vliv na odběrná místa a jejich předávací místa a předávací místa výroben v těchto soustavách.
(5)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy udržuje aktuálnost přiřazeného statusu předávacího místa. Předávací místo, u něhož je přiřazen status aktivní, zahrne operátor trhu do vyhodnocení odchylek a jsou k němu předávána data podle § 19 až 22. Změnu statusu předávacího místa registruje provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy v informačním systému operátora trhu nejpozději do 4 pracovních dnů ode dne, kdy k této změně došlo, a to s účinností k datu této změny. Operátor trhu o této skutečnosti informuje dotčené registrované účastníky trhu s elektřinou. Ode dne platnosti změny statusu podle odstavce 2, 3 nebo 4 provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy nepředává data o odběru a dodávkách elektřiny k předávacímu místu a operátor trhu odstraní ve svém informačním systému veškeré údaje předané podle § 19 až 22 k předávacímu místu a neprovede stanovení hodnot podle § 20 odst. 2.“.
8.
V § 18 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Odpovědnost za odchylku se vztahuje ke každému odběrnému místu, předávacímu místu výrobny elektřiny, místu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy určenému k evidenci ztrát této soustavy nebo souhrnnému odběrnému místu podle § 16a odst. 5.
(2)
Odpovědnost za odchylku v odběrném místě a v místě určeném k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy má vždy pouze jeden subjekt zúčtování. Odpovědnost za odchylku u výrobny mohou mít dva různé subjekty zúčtování s tím, že jeden subjekt zúčtování má odpovědnost za odchylku v odběrném místě výrobny a předávacím místě výrobny pro TVS a druhý subjekt zúčtování má odpovědnost za odchylku v předávacích místech výrobny pro dodávky elektřiny do soustavy. Je-li výrobna elektřiny připojena do odběrného místa zákazníka podle § 28 odst. 5 energetického zákona, nelze přenést odpovědnost za odchylku na dva subjekty zúčtování.“.
9.
V § 18 odstavec 5 zní:
„(5)
Pokud v odběrném místě, předávacím místě výrobny elektřiny nebo místě určeném k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy s přenesenou odpovědností za odchylku končí dodávka elektřiny a nenavazuje nová dodávka elektřiny s přenesením odpovědnosti za odchylku nebo pokud končí přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování, operátor trhu informuje o této skutečnosti příslušného provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy a registrované účastníky trhu s elektřinou, kteří mají u operátora trhu zaregistrovanou přenesenou nebo vlastní odpovědnost za odchylku u tohoto odběrného místa, předávacího místa výrobny nebo místa určeného k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy. Operátor trhu dále informuje o této skutečnosti dodavatele dodávajícího elektřinu do odběrného místa, předávacího místa výrobny pro TVS nebo místa určeného k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy nebo odebírajícího elektřinu z daného předávacího místa výrobny na základě smlouvy podle § 50 odst. 1 energetického zákona, a to nejpozději 30 kalendářních dnů přede dnem ukončení odpovědnosti za odchylku. Dodavatel informuje zákazníka, výrobce nebo provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy o ukončení dodávky s přenesením odpovědnosti za odchylku nebo o ukončení přenesení odpovědnosti za odchylku v tomto odběrném místě, předávacím místě výrobny nebo místě určeném k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy, a to nejpozději 25 kalendářních dnů přede dnem ukončení odpovědnosti za odchylku.“.
10.
V § 18 odst. 6 se slova „a registrovaný účastník trhu s elektřinou“ nahrazují slovy „příslušní dodavatelé a subjekt zúčtování“ a slova „nebo předávací místa“ se nahrazují slovy „místa, předávací místa výrobny nebo místo určené k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy“.
11.
Za § 18 se vkládá nový § 18a, který zní:
㤠18a
(1)
Není-li odběrné místo zákazníka přiřazeno k subjektu zúčtování, operátor trhu nezahrne takové odběrné místo do vyhodnocení odchylek. Pokud ve dni následujícím po ukončení přiřazení subjektu zúčtování k odběrnému místu není k tomuto místu přiřazen nový subjekt zúčtování a dodavatel u tohoto odběrného místa nemá uzavřenou smlouvu o zúčtování odchylek, nesplňuje dodavatel jako subjekt zúčtování finanční podmínky zúčtování odchylek a operátor trhu zruší přiřazení dodavatele u tohoto odběrného místa v informačním systému operátora trhu. Od tohoto dne v tomto odběrném místě dodavatel poslední instance zahájí dodávku podle § 59 odst. 4. Operátor trhu o této skutečnosti informuje prostřednictvím informačního systému operátora trhu provozovatele přenosové nebo příslušné distribuční soustavy, dotčeného dodavatele a původní subjekt zúčtování.
(2)
Není-li předávací místo výrobny přiřazeno k subjektu zúčtování, operátor trhu nezahrne takové předávací místo do vyhodnocení odchylek. Pokud ve dni následujícím po ukončení přiřazení subjektu zúčtování k předávacímu místu výrobny není k tomuto místu přiřazen nový subjekt zúčtování, operátor trhu zruší přiřazení dodavatele u tohoto předávacího místa výrobny v informačním systému operátora trhu. Operátor trhu o této skutečnosti informuje prostřednictvím informačního systému operátora trhu provozovatele přenosové nebo příslušné distribuční soustavy, dotčeného dodavatele a původní subjekt zúčtování.“.
12.
V § 19 odst. 1 písm. a) až c), § 20 odst. 4, § 21, § 24 odst. 1, 3 a 4, § 26 odst. 5, § 28 odst. 2 a § 56 odst. 4 se slovo „vybavených“ nahrazuje slovem „s“.
13.
V § 20 odstavec 1 zní:
„(1)
Provozovatel distribuční soustavy předává operátorovi trhu denně do 11.00 hodin za každou obchodní hodinu předcházejícího dne a za každou jím provozovanou distribuční soustavu
a)
skutečné hodnoty
1.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech výroben elektřiny s měřením typu A,
2.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých odběrných místech zákazníků s měřením typu A,
3.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo distribučními soustavami s měřením typu A,
4.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých odběrných místech s výrobnou elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona s měřením typu A,
5.
odběrů elektřiny za ostatní odběrná místa neuvedená v bodech 1 až 4 s měřením typu A a
b)
předběžné hodnoty dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo distribučními soustavami s měřením typu B.“.
14.
V § 20 odstavec 1 zní:
„(1)
Provozovatel distribuční soustavy předává operátorovi trhu denně do 11.00 hodin za každou obchodní hodinu předcházejícího dne a za každou jím provozovanou distribuční soustavu
a)
skutečné hodnoty
1.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech výroben elektřiny s měřením typu A,
2.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech odběrných míst zákazníků s měřením typu A,
3.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých místech měření mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo předávacích místech mezi distribučními soustavami s měřením typu A,
4.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech odběrných míst s výrobnou elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona s měřením typu A,
5.
dodávek a odběrů elektřiny neuvedených v bodech 1 až 4 s měřením typu A a
b)
předběžné hodnoty dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých místech měření mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo předávacích místech mezi distribučními soustavami s měřením typu B.“.
15.
V § 20 odst. 3 a 4 se slovo „předávacích“ zrušuje a za slovo „místech“ se vkládá slovo „měření“.
16.
V § 20 odst. 3 a 4 se za slova „diagramů nebo“ vkládají slova „předávacích místech mezi“.
17.
V § 20 odstavec 5 zní:
„(5)
Provozovatel distribuční soustavy předává operátorovi trhu do 18.00 hodin pátého pracovního dne po skončení kalendářního měsíce za každou obchodní hodinu předcházejícího měsíce a za každou jím provozovanou distribuční soustavu
a)
skutečné hodnoty
1.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech výroben elektřiny s měřením typu B,
2.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých odběrných místech zákazníků s měřením typu B,
3.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo distribučními soustavami s měřením typu B,
4.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých odběrných místech s výrobnou elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona s měřením typu B,
5.
odběrů elektřiny za ostatní odběrná místa neuvedená v bodech 1 až 4 s měřením typu B a
b)
skutečné hodnoty dodávek a odběrů elektřiny ve formě součtu dodané a součtu odebrané elektřiny za předcházející měsíc
1.
v jednotlivých předávacích místech výroben elektřiny s měřením typu C a
2.
v předávacích místech mezi distribučními soustavami s měřením typu C.“.
18.
V § 20 odst. 5 písmeno a) zní:
„a)
skutečné hodnoty
1.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech výroben elektřiny s měřením typu B,
2.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech odběrných míst zákazníků s měřením typu B,
3.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých místech měření mezi jednotlivými regiony typových diagramů nebo předávacích místech mezi distribučními soustavami s měřením typu B,
4.
dodávek a odběrů elektřiny v jednotlivých předávacích místech odběrných míst s výrobnou elektřiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona s měřením typu B,
5.
dodávek a odběrů elektřiny neuvedených v bodech 1 až 4 s měřením typu B a“.
19.
V § 20 odst. 6 se za slovo „elektřiny“ vkládají slova „v předávacích místech“ a slova „souhrnných odběrných míst vybavených“ se nahrazují slovy „souhrnného odběrného místa s“.
20.
V § 21 odst. 1, § 23 odst. 3 a § 28 odst. 2 písm. b) se text „nebo M“ zrušuje.
21.
V § 21 odst. 1 se za slovo „jednotlivých“ vkládají slova „předávacích místech odběrných míst, předávacích místech výrobny pro TVS a“ a za slova „výroben elektřiny“ se vkládají slova „pro dodávku do soustavy“.
22.
V § 21 odst. 2 se za slovo „jednotlivých“ vkládají slova „předávacích místech výroben pro TVS a“ a za slova „výroben elektřiny“ se vkládají slova „pro dodávku do soustavy“.
23.
V § 21 odst. 3 se za slovo „odběru“ vkládají slova „v předávacích místech výroben pro TVS“ a za slovo „místech“ se vkládají slova „pro dodávku do soustavy“.
24.
V § 22 odstavec 1 zní:
„(1)
Předávání skutečných hodnot dodávek a odběrů elektřiny se vztahuje
a)
k předávacímu místu odběrného místa,
b)
k předávacímu místu každé jednotlivé výrobny elektřiny,
c)
k předávacímu místu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy, nebo
d)
k místům měření mezi regiony typových diagramů dodávek.“.
25.
V § 22 odst. 2, § 54 odst. 5, § 56 odst. 4 a § 60 odst. 2 se text „A, B nebo M“ nahrazuje textem „A nebo B“.
26.
V § 22 odst. 2 písm. c) se za text „§ 21 odst. 1“ vkládá text „a 2“.
27.
V § 23 odst. 3 a § 26 odst. 1 písm. a) se text „ , M“ zrušuje.
28.
V § 23 odst. 3 a § 26 odst. 1 písm. b) se text „A, B a M“ nahrazuje textem „A a B“.
29.
V § 23 odst. 3 ve větě druhé se slovo „regionu“ nahrazuje slovy „do příslušného regionu“ a ve větě třetí se za slova „vstupujícího do“ vkládá slovo „příslušného“.
30.
V § 24 odst. 1 se slova „plánovanou roční spotřebu“ nahrazují slovy „plánovaný roční odběr“.
31.
V § 24 odst. 1, 2 a 3, § 26 odst. 2 písm. a), § 26 odst. 5 a 6 a § 30 odst. 5 a 6 se slova „plánované roční spotřeby“ nahrazují slovy „plánovaného ročního odběru“.
32.
V § 25 odst. 1 se slova „skutečné spotřeby“ nahrazují slovy „skutečného odběru“.
33.
V § 25 odst. 3 se slovo „spotřeb“ nahrazuje slovem „odběrů“ a slovo „spotřeby“ se nahrazuje slovem „odběrů“.
34.
V § 26 odst. 1 písm. a) a b) se slova „z odběrných míst“ nahrazují slovy „v odběrných místech“.
35.
V § 26 odst. 1 písm. a) se text „a M“ zrušuje.
36.
V § 26 odst. 5 se slovo „pro“ nahrazuje slovem „za“ a slova „souhrnných odběrných míst“ se nahrazují slovy „souhrnného odběrného místa“.
37.
V § 27 odstavec 2 zní:
„(2)
V každé obchodní hodině stanoví operátor trhu každému subjektu zúčtování sjednané množství elektřiny pro závazek dodat elektřinu do elektrizační soustavy (dále jen „celková sjednaná dodávka elektřiny“) a sjednané množství elektřiny pro závazek odebrat elektřinu z elektrizační soustavy (dále jen „celkový sjednaný odběr elektřiny“) v MWh se zaokrouhlením na 3 desetinná místa, a to jako souhrn
a)
sjednaných dodávek elektřiny subjektu zúčtování na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou,
b)
sjednaného množství elektřiny pro závazek dodat elektřinu do elektrizační soustavy prostřednictvím dvoustranných obchodů,
c)
sjednaných odběrů elektřiny subjektu zúčtování na organizovaném krátkodobém trhu s elektřinou a
d)
sjednaného množství elektřiny pro závazek odebrat elektřinu z elektrizační soustavy prostřednictvím dvoustranných obchodů,
zjištěný na základě údajů podle § 4 až 9.“.
38.
V § 27 se odstavec 5 zrušuje.
Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6.
39.
V § 30 odst. 1 se věta třetí zrušuje.
40.
V § 33 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Je-li žádost o změnu dodavatele podána u operátora trhu později než v 10.00 hodin, platí, že žádost byla podána následující pracovní den.“.
41.
V § 33 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Žádostí o změnu dodavatele v odběrném místě se rozumí žádost o změnu dodavatele v každém předávacím místě odběrného místa. Při změně dodavatele v předávacím místě výrobny pro TVS dochází ke změně dodavatele v každém předávacím místě výrobny pro TVS.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
42.
V § 33 odst. 4 písm. f) se slova „číselné kódy odběrných nebo předávacích míst“ nahrazují slovy „číselný kód odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS“.
43.
V § 33 se odstavec 5 zrušuje.
Dosavadní odstavce 6 až 8 se označují jako odstavce 5 až 7.
44.
V § 33 odstavec 5 zní:
„(5)
Operátor trhu umožní podání žádosti o změnu dodavatele pro odběrné místo nebo předávací místo výrobny pro TVS i v případech, kdy v informačním systému operátora trhu není odběrné místo s jeho předávacími místy nebo předávací místo výrobny pro TVS registrováno.“.
45.
V § 33 odst. 6 a § 35 odst. 1 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.
46.
V § 34 odst. 1 se za slovo „odběrná“ vkládá slovo „místa“, za slova „předávací místa“ se vkládají slova „výrobny pro TVS“ a za větu první se vkládá věta „Žádost o uzavření nebo změnu smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy pro předávací místo výrobny pro TVS obsahuje výčet všech předávacích míst výrobny pro TVS.“.
47.
V § 34 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Žádostí o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy v odběrném místě se rozumí žádost o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy v každém předávacím místě odběrného místa.“.
Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8.
48.
V § 34 odst. 5 písm. b) se za slovo „místo“ vkládají slova „nebo předávací místo výrobny pro TVS“ a slova „odběrných nebo předávacích míst“ se nahrazují slovy „odběrných míst nebo předávacích míst výrobny pro TVS“.
49.
V § 34 odst. 5 písm. d) se za slovo „připojení“ vkládají slova „se zákazníkem“.
50.
V § 34 odst. 6 a 7 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.
51.
V § 35 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Je-li žádost o změnu typu smlouvy podána u operátora trhu později než v 10.00 hodin, platí, že byla podána následující pracovní den.“.
52.
V § 35 odst. 1 písmeno e) zní:
„e)
identifikační číselný kód odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS a“.
53.
V § 35 odstavec 2 zní:
„(2)
Žádostí o změnu typu smlouvy v odběrném místě se rozumí žádost o změnu typu smlouvy v každém předávacím místě odběrného místa. Žádostí o změnu typu smlouvy v předávacím místě výrobny pro TVS se rozumí žádost o změnu typu smlouvy v každém předávacím místě výrobny pro TVS.“.
54.
V § 35 odst. 3, 4 a 5 se text „nebo 2“ zrušuje.
55.
V § 35 odst. 5 se za slova „žádosti o změnu typu smlouvy“ vkládá slovo „podané“.
56.
V § 35 odstavec 6 zní:
„(6)
Operátor trhu neprodleně po obdržení informace podle odstavce 5 informuje stávajícího dodavatele o výsledku posouzení žádosti o změnu typu smlouvy. V případě souhlasu provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy se změnou typu smlouvy, jejímž předmětem je dodávka elektřiny, operátor trhu zaregistruje tuto změnu u předávacího místa odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS od požadovaného data účinnosti po dobu registrace dodavatele u odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS v informačním systému operátora trhu. Jedná-li se o změnu typu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny na typ smlouvy o dodávkách elektřiny, zajistí provozovatel distribuční soustavy ke dni registrace změny typu smlouvy ukončení poskytování služby distribuční soustavy do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS podle stávající smlouvy.“.
57.
V § 36 odst. 3 se text „3 až 5“ nahrazuje textem „5 až 7“.
58.
V § 37 odst. 1 se za slovo „odběrném“ vkládá slovo „místě“ a za slova „předávacím místě“ se vkládají slova „výrobny pro TVS“.
59.
V § 37 odstavec 5 zní:
„(5)
Po oznámení registrace změny dodavatele uzavírá nový dodavatel smlouvu nebo změnu smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy zahrnující odběrné místo s jeho předávacími místy nebo předávací místo výrobny pro TVS, kterých se změna týká. Dotčený provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy zajistí k datu účinnosti změny dodavatele přenos nebo distribuci elektřiny do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS účastníka trhu s elektřinou podle smlouvy uzavřené podle věty první a ukončí přenos nebo distribuci elektřiny pro stávajícího dodavatele. V případě, že do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS byla přerušena dodávka elektřiny podle § 56 odst. 1, zajistí provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy do 2 pracovních dní po datu účinnosti změny dodavatele přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS účastníka trhu s elektřinou podle smlouvy uzavřené podle věty první a ukončí přenos nebo distribuci elektřiny pro stávajícího dodavatele ke dni účinnosti změny dodavatele.“.
60.
V § 38 odstavec 1 zní:
„(1)
Operátor trhu k datu účinnosti změny dodavatele zruší každá jednotlivá přiřazení předávacího místa odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS těm dodavatelům, jejichž dodávky jsou přiřazením předávacího místa odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS novému dodavateli dotčena, a informuje o tom neprodleně dotčeného dodavatele, dotčený subjekt zúčtování a provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy.“.
61.
V § 38 odst. 2 se za slovem „odečet“ čárka nahrazuje tečkou a slova „v případě odběrných nebo předávacích míst“ se nahrazují slovy „V případě odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS“.
62.
V § 38 odst. 3 se slova „plánované roční spotřebě“ nahrazují slovy „plánovaném ročním odběru“.
63.
V § 38 odst. 3 se za slovo „nebo“ vkládají slova „předávacích místech výrobny pro TVS“.
64.
V § 38 odst. 4 se slova „odběrných nebo předávacích míst“ nahrazují slovy „odběrného místa nebo předávacího místa výrobny“.
65.
V § 38 odst. 4 se slova „poslední aktuální předpokládané roční spotřeby“ nahrazují slovy „posledního aktuálního předpokládaného ročního odběru“.
66.
V § 38 odst. 6 se za slovo „odběrné“ vkládá slovo „místo“ a za slova „předávací místo“ se vkládá slovo „výrobny“.
67.
Nadpis nad označením § 39 zní:
„Žádost o zkrácení a prodloužení dodávky a žádost o zkrácení přenesení odpovědnosti za odchylku“.
68.
V § 39 odstavec 1 zní:
„(1)
Žádost o zkrácení dodávky elektřiny do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS podává dodavatel operátorovi trhu nejpozději do 10.00 hodin posledního pracovního dne před plánovaným ukončením dodávky elektřiny. Operátor trhu ve svém systému zruší k požadovanému datu ukončení dodávky elektřiny přiřazení odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS k dodavateli a dotčenému subjektu zúčtování a neprodleně o této skutečnosti informuje dodavatele, dotčené subjekty zúčtování a provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy. Zkrácení dodávky elektřiny znamená v případě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny vyjmutí odběrného místa nebo předávacích míst výrobny pro TVS z rámcové smlouvy.“.
69.
V § 39 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Žádost o zkrácení přenesení odpovědnosti za odchylku v odběrném místě nebo předávacím místě výrobny pro TVS na subjekt zúčtování podává subjekt zúčtování operátorovi trhu nejpozději do 10.00 hodin desátého dne před plánovaným ukončením převzetí odpovědnosti za odchylku. Operátor trhu ve svém systému zruší k požadovanému datu ukončení převzetí odpovědnosti za odchylku v odběrném místě nebo předávacím místě výrobny pro TVS k subjektu zúčtování a neprodleně o této skutečnosti informuje dodavatele, dotčené subjekty zúčtování a provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy.“.
Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.
70.
V § 39 odst. 3 se za slovo „místa“ vkládají slova „nebo předávacího místa výrobny pro TVS“, věta čtvrtá se nahrazuje větou „Pro odsouhlasení v případě nevyjádření provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy se použije § 34 odst. 4 věta druhá obdobně.“ a za slova „místě“ se vkládají slova „nebo předávacím místě výrobny pro TVS“.
71.
V § 39 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Žádostí o zkrácení dodávky elektřiny nebo žádostí o prodloužení dodávky elektřiny v odběrném místě nebo předávacím místě výrobny pro TVS se rozumí žádost o zkrácení dodávky elektřiny nebo žádost o prodloužení dodávky elektřiny v každém předávacím místě odběrného místa nebo každém předávacím místě výrobny pro TVS.“.
Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.
72.
V § 39 odst. 5 se slova „odběrná nebo předávací místa“ nahrazují slovy „odběrné místo“.
73.
V § 39 odst. 6 se číslo „3“ nahrazuje číslem „5“.
74.
V § 39 odst. 7 se číslo „4“ nahrazuje číslem „6“ a za slovo „přiřazení“ se vkládají slova „předávacího místa“.
75.
V § 40 odst. 2 se slova „za jiného“ nahrazují slovy „v odběrném místě nebo v místě určeném k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy na jiného“ a slova „změně počtu dodavatelů, změně dodavatele v předávacím místě výrobny, změně dodavatele v místě určeném k evidenci ztrát přenosové nebo distribuční soustavy,“ se zrušují.
76.
V § 40 odst. 4 se za text „3 písm. a)“ vkládají slova „, nejpozději však do 10.00 hodin posledního dne před datem zahájení dodávky,“ a číslo „10.00“ se nahrazuje číslem „15.00“.
77.
V § 41 odstavec 1 zní:
„(1)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy zasílá prostřednictvím informačního systému operátora trhu po skončení kalendářního měsíce do 18.00 hodin sedmého pracovního dne následujícího měsíce registrovaným účastníkům trhu s elektřinou za jejich zákazníky v odběrných místech s měřením typu A nebo B, s výjimkou odběrných míst se statusem neaktivní, bez elektroměru a odběrných míst s měřením typu B připojených na hladinu nízkého napětí, údaje potřebné k vyúčtování dodávky elektřiny a souvisejících služeb. Provozovatel distribuční soustavy zasílá takové údaje i za zákazníky, jejichž odběrné místo s měřením typu B je připojeno na hladinu nízkého napětí, a to do 18.00 hodin desátého pracovního dne následujícího měsíce. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy zasílá prostřednictvím informačního systému operátora trhu po skončení kalendářního měsíce do 18.00 hodin patnáctého pracovního dne následujícího měsíce registrovaným účastníkům trhu s elektřinou za jejich zákazníky s výrobnou připojenou v odběrném místě s měřením typu A nebo B údaje potřebné k vyúčtování dodávky elektřiny a souvisejících služeb.“.
78.
V § 41 odstavec 1 zní:
„(1)
Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy zasílá prostřednictvím informačního systému operátora trhu po skončení kalendářního měsíce do 18.00 hodin sedmého pracovního dne následujícího měsíce registrovaným účastníkům trhu s elektřinou údaje potřebné k vyúčtování dodávky elektřiny a souvisejících služeb k předávacím místům odběrného místa s měřením typu A nebo B, s výjimkou předávacích míst odběrného místa, která měla v měsíci, za který jsou data předávána, status neaktivní nebo bez elektroměru, a s výjimkou předávacích míst odběrného místa s měřením typu B připojených na hladinu nízkého napětí. Provozovatel distribuční soustavy zasílá takové údaje i za zákazníky, jejichž předávací místa odběrného místa s měřením typu B jsou připojena na hladinu nízkého napětí, a to do 18.00 hodin desátého pracovního dne následujícího měsíce. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy zasílá prostřednictvím informačního systému operátora trhu po skončení kalendářního měsíce do 18.00 hodin patnáctého pracovního dne následujícího měsíce registrovaným účastníkům trhu s elektřinou za jejich zákazníky s výrobnou připojenou v odběrném místě nebo za předávací místo výrobny pro TVS s měřením typu A nebo B údaje potřebné k vyúčtování dodávky elektřiny a souvisejících služeb.“.
79.
V § 41 odst. 2 se slova „odběrných místech zákazníků“ nahrazují slovy „předávacích místech odběrných míst zákazníků a v předávacích místech výrobny pro TVS“.
80.
V § 41 odst. 3 se za slova „odběrném místě“ vkládají slova „nebo předávacím místě výrobny pro TVS“.
81.
V § 42 odst. 3 se slovo „spotřebě“ nahrazuje slovem „odběru“.
82.
V § 42 odst. 5 větě první se text „§ 17 odst. 7“ nahrazuje textem „§ 46 odst. 6“ a ve větě druhé se text „§ 17 odst. 7“ nahrazuje slovy „§ 46 odst. 6 a předávací místo výrobny podle § 16b odst. 1 a 2“.
83.
V § 42 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
V případě odběru elektřiny zákazníka s měřením typu C, který zahrnuje více kalendářních let, se hodnota tohoto odběru rozdělí pro účely vyúčtování dodávky elektřiny a souvisejících služeb do příslušných let podle přepočteného přiřazeného typového diagramu dodávky podle § 23 odst. 2, který poskytne operátor trhu.“.
84.
V § 43 odstavec 1 zní:
„(1)
Smlouva o zajištění služby přenosové soustavy nebo smlouva o zajištění služby distribuční soustavy se uzavírá na základě písemné žádosti. Žádost předkládá žadatel provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy nejméně 30 kalendářních dní před požadovaným termínem zahájení služby přenosové soustavy nebo služby distribuční soustavy s výjimkou případů, kde vyhláška stanoví jinak nebo se žadatel a provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy dohodnou jinak. Žádost se předkládá zvlášť pro každé odběrné místo, předávací místo výrobny pro TVS nebo pro jedno nebo více předávacích míst distribuční soustavy. Náležitosti žádosti o poskytnutí služby přenosové soustavy nebo služby distribuční soustavy jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 3 k této vyhlášce, jedná-li se o případy podle odstavce 3 písm. a) až c).“.
85.
V § 43 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Žádostí o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy v odběrném místě se rozumí žádost o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy v každém předávacím místě odběrného místa. Žádostí o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy pro předávací místo výrobny pro TVS se rozumí žádost o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy v každém předávacím místě výrobny pro TVS.“.
Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7.
86.
V § 43 odst. 3 písm. b) se slova „výrobce nebo“ nahrazují slovy „výrobny pro TVS,“.
87.
V § 43 odst. 3 písmena c) a d) znějí:
„c)
pro jedno nebo více předávacích míst provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy, nebo
d)
pro souhrn odběrných míst nebo předávacích míst výrobny pro TVS, pro která obchodník sjednává zajištění služby distribuční soustavy na základě smlouvy podle § 50 odst. 2 energetického zákona.“.
88.
V § 43 odst. 6 se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.
89.
§ 44 včetně nadpisu nad označením § 44 zní:
„Žádost o poskytnutí služby přenosové soustavy nebo distribuční soustavy a žádost o zahájení dodávky u nově vzniklého odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS
§ 44
(1)
Nejpozději v termínu podle § 43 odst. 1 podá u příslušného provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy žádost o poskytnutí přenosu elektřiny nebo distribuce elektřiny
a)
dodavatel, pokud bude dodávka elektřiny realizována na základě smlouvy podle 50 odst. 2 energetického zákona, nebo
b)
jiný účastník trhu s elektřinou, pokud se dodávka elektřiny uskuteční na základě jiné smlouvy; současně tento účastník trhu s elektřinou sdělí provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy, který dodavatel bude dodávat do nově vzniklého odběrného místa.
(2)
Žádostí o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy a žádostí o zahájení dodávky u nově vzniklého odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS se rozumí žádost o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové nebo distribuční soustavy a žádost o zahájení dodávky u nově vzniklého odběrného místa v každém předávacím místě odběrného místa nebo každém předávacím místě výrobny pro TVS. Podmínkou podání žádosti je uzavřená smlouva o připojení s dotčeným účastníkem trhu, pro jehož odběrné místo nebo předávací místo výrobny pro TVS se sjednává služba přenosové nebo distribuční soustavy.
(3)
Nejpozději 5 pracovních dnů před zahájením dodávky elektřiny uzavře dodavatel s účastníkem trhu s elektřinou smlouvu o dodávce elektřiny.
(4)
Nejpozději do 10.00 hodin pátého pracovního dne před zahájením přenosu nebo distribuce elektřiny podává dodavatel u operátora trhu žádost o zahájení dodávky do nového odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS (dále jen „žádost o zahájení dodávky“), která obsahuje tyto údaje:
a)
registrační číslo dodavatele,
b)
typ smlouvy, jejímž předmětem má být dodávka elektřiny,
c)
datum, od kterého se má dodávka uskutečnit,
d)
dobu trvání smluvního vztahu,
e)
registrační číslo subjektu zúčtování, který odpovídá za odchylku za odběrná místa, pro která bude dodávka uskutečněna, a
f)
identifikační číselný kód odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS.
(5)
Operátor trhu umožní podání žádosti o zahájení dodávky do odběrného místa nebo předávacího místa výrobny pro TVS i v případech, kdy v informačním systému operátora trhu není odběrné místo nebo předávací místo výrobny pro TVS registrováno.
(6)
Nejpozději do 12.00 hodin dne, ve kterém byla podána žádost o zahájení dodávky, předá operátor trhu žádost o zahájení dodávky dodavateli, subjektu zúčtování, který přebírá za odběrné místo nebo předávací místo výrobny pro TVS odpovědnost za odchylku, a dotčenému provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy. Operátor trhu současně předá údaje v rozsahu podle odstavce 4.
(7)
Provozovatel přenosové nebo příslušné distribuční soustavy uzavře s účastníkem trhu smlouvu o zajištění služby přenosové soustavy nebo smlouvu o zajištění služby distribuční soustavy nejpozději 5 pracovních dnů před datem zahájení dodávky.“.
90.
V § 45 odst. 1 se za text „§ 44“ vkládá text „odst. 4“.
91.
V § 45 odstavec 5 zní:
„(5)
Operátor trhu umožní zasílání žádosti o zahájení dodávky i po termínu uvedeném v § 44 odst. 4, nejpozději však do 10.00 hodin posledního dne před datem zahájení dodávky, přijetí nebo odmítnutí žádosti na zahájení dodávky po termínu uvedeném v odstavci 1, nejpozději však do 10.15 hodin posledního dne před datem zahájení dodávky, pokud se na zahájení dodávky dohodne operátor trhu, dodavatel, subjekt zúčtování a provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy.“.
92.
V § 46 se na konci nadpisu doplňují slova „určeného pro dodávku do elektrizační soustavy“.
93.
V § 46 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 9 zní:
„(2)
V případě, že se jedná o smlouvu uzavřenou s povinně vykupujícím, uvede tento obchodník s elektřinou jako součást žádosti podle odstavce 1 informaci o způsobu výkupu elektřiny podle jiného právního předpisu9).
9)
Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
94.
V § 46 odst. 6 se věta první nahrazuje větou „Výrobce elektřiny registruje výrobnu elektřiny a provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy registruje u operátora trhu předávací místo výrobny elektřiny, u kterého byla podána žádost podle odstavce 1, do 12.00 hodin posledního pracovního dne před datem nabytí účinnosti smlouvy o dodávce elektřiny.“.
95.
V § 46 odstavec 8 zní:
„(8)
Při změně dodavatele, změně subjektu zúčtování, změně typu smlouvy, v případě zkrácení a prodloužení dodávky nebo v případě zkrácení přenesení odpovědnosti za odchylku v předávacím místě výrobny pro dodávku do přenosové nebo distribuční soustavy se postupuje podle ustanovení této vyhlášky upravujících proces změny dodavatele, změny typu smlouvy, zkrácení a prodloužení dodávky nebo zkrácení přenesení odpovědnosti za odchylku obdobně. Při změně dodavatele v předávacím místě výrobny pro dodávku do přenosové nebo distribuční soustavy dochází ke změně dodavatele ve všech předávacích místech výrobny určených pro dodávku do přenosové nebo distribuční soustavy.“.
96.
V § 46a odstavec 3 zní:
„(3)
Provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy, ke které je nově vzniklé předávací místo připojeno, registruje u operátora trhu podle § 16c předávací místo mezi přenosovou soustavou a distribuční soustavou, nebo předávací místo mezi distribučními soustavami nejpozději 5 pracovních dnů před datem zahájení poskytnutí služby přenosové soustavy nebo služby distribuční soustavy.“.
97.
§ 47 včetně nadpisu zní:
㤠47
Postupy a podmínky pro přenesení a převzetí odpovědnosti za odchylku při přeměnách obchodních korporací a převodu závodu nebo jeho části
(1)
V případě, že v souvislosti s přeměnou obchodní korporace nebo převodem závodu nebo jeho části dochází ke změně subjektu zúčtování nebo ke změně dodavatele na odběrných místech, předávacích místech výrobny pro TVS, předávacích místech výrobny elektřiny určených pro dodávku do soustavy nebo místech určených k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy (dále jen „hromadný převod míst“), podává subjekt zúčtování nebo dodavatel, na něhož mají být odběrná místa, předávací místa výrobny elektřiny nebo místa určená k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy převedena, žádost o hromadný převod míst operátorovi trhu prostřednictvím informačního systému operátora trhu.
(2)
Žádost o hromadný převod míst obsahuje:
a)
den účinnosti požadovaného hromadného převodu míst účastníků trhu s elektřinou,
b)
identifikaci subjektu zúčtování nebo dodavatele, ze kterého má být hromadný převod míst proveden,
c)
identifikaci subjektu zúčtování nebo dodavatele, na kterého má být hromadný převod míst proveden,
d)
určení, zda je předmětem hromadného převodu míst změna subjektu zúčtování nebo změna dodavatele nebo obojí,
e)
seznam odběrných míst s jejich předávacími místy, předávacích míst výrobny pro TVS, předávacích míst výrobny elektřiny určených pro dodávku do soustavy nebo míst určených k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy určených k hromadnému převodu,
f)
písemný doklad o přeměně obchodní korporace a
g)
prohlášení o uzavření smlouvy o zajištění služby přenosové soustavy nebo distribuční soustavy mezi provozovatelem přenosové soustavy nebo distribuční soustavy a přebírajícím subjektem k převáděným odběrným místům s jejich předávacími místy, předávacím místům výroben pro TVS nebo místům určeným k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy, nebo prohlášení o skutečnosti, že tato smlouva bude mezi dotčeným provozovatelem přenosové soustavy nebo distribuční soustavy a přebírajícím subjektem uzavřena ke dni účinnosti hromadného převodu míst.
(3)
Žádost podle odstavce 1 podává subjekt zúčtování nebo dodavatel, na něhož má být hromadný převod míst proveden, nejpozději 10 pracovních dní před termínem podle odstavce 2 písm. a).
(4)
O obdržení žádosti o hromadný převod míst operátor trhu informuje prostřednictvím svého informačního systému všechny dotčené dodavatele, subjekty zúčtování a provozovatele distribučních soustav nebo provozovatele přenosové soustavy.
(5)
V případě, že subjekt zúčtování nebo dodavatel, ze kterého má být hromadný převod míst proveden, vyjádří v informačním systému operátora trhu souhlas s požadovaným hromadným převodem odběrných a předávacích míst na základě údajů uvedených v požadavku podle odstavce 1, operátor trhu provede v informačním systému operátora trhu změnu dodavatele nebo subjektu zúčtování na základě požadavku podle odstavce 2 písm. d) u všech jednotlivých odběrných míst, předávacích míst výrobny elektřiny nebo míst určených k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy registrovaných v informačním systému operátora trhu, kterých se hromadný převod míst dotýká. Operátor trhu provede tuto změnu s účinností od termínu uvedeného v odstavci 2 písm. a).
(6)
O provedené změně subjektu zúčtování nebo změně dodavatele operátor trhu neprodleně informuje prostřednictvím svého informačního systému všechny dotčené subjekty zúčtování a dodavatele, v případě provedené změny dodavatele rovněž i provozovatele dotčené distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy. Tuto informaci operátor trhu poskytne za každé odběrné místo, předávací místo výrobny pro TVS, předávací místo výrobny elektřiny určené pro dodávku do soustavy nebo místo určené k evidenci ztrát provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy, u kterého došlo ke změně subjektu zúčtování nebo změně dodavatele.
(7)
Při hromadném převodu míst se ustanovení o změně dodavatele podle § 33 až 38 nepoužijí.“.
98.
V § 48 odst. 1 písm. a) se na konci textu bodu 1 doplňují slova „nebo za naměřené čtvrthodinové maximum v Kč/MW/měsíc“.
99.
V § 48 odst. 2 písm. a) bodu 1 se za slova „nebo v Kč/měsíc“ vkládají slova „nebo cena za naměřené čtvrthodinové maximum v Kč/MW/měsíc“.
100.
V § 48 odst. 3 písm. i) se slova „skutečné spotřeby získané“ nahrazují slovy „skutečného odběru získanými“.
101.
V § 51 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pokud během lhůty podle věty první připadne svátek10) na pracovní den, může provozovatel regionální distribuční soustavy po dohodě s operátorem trhu předat data pro vyúčtování v pozdějším termínu, nejpozději však čtrnáctý kalendářní den.“.
Poznámka pod čarou č. 10 zní:
„10)
§ 1 a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.“.
102.
V § 53 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Pro účely této vyhlášky se za výrobce první kategorie považuje výrobce elektřiny, jehož posuzovaná výrobna elektřiny je připojena do přenosové nebo distribuční soustavy a který alespoň osmdesát procent ročního množství elektřiny vyrobené v jím provozované výrobně elektřiny, sníženého o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, dodává do přenosové nebo distribuční soustavy; do technologické vlastní spotřeby se nepočítá odběr elektřiny pro čerpání vody pro úschovu energie a následnou výrobu elektřiny. Ostatní výrobci jsou výrobci druhé kategorie.
(2)
Výrobce elektřiny sjednává rezervovanou kapacitu zvlášť pro každé předávací místo odběrného místa a předávací místo distribuční soustavy pro napětí od 1 kV a vyšší.“.
103.
V § 53 odst. 5 větě první se slova „v daném odběrném nebo předávacím místě“ nahrazují slovy „dané výrobny“, ve větě druhé se slova „rezervovaným příkonem v daném odběrném nebo předávacím místě“ nahrazují slovy „součtem rezervovaných příkonů v odběrném místě a předávacím místě výrobny pro TVS v dané výrobně“, ve větě třetí se slova „přehodnotí zařazení“ nahrazují slovem „zařadí“ a slova „na základě údajů z měření zajištěných v předcházejícím kalendářním roce“ se nahrazují slovy „podle odstavce 4“.
104.
V § 54 odst. 1 se věta první nahrazuje větami „Výrobce první kategorie, jehož výrobna elektřiny je připojena na napěťové hladině 1 kV a vyšší, nesjednává rezervovanou kapacitu a nehradí platbu za rezervovanou kapacitu pro předávací místo odběrného místa a předávací místo výrobny pro TVS. Výrobce první kategorie, jehož výrobna elektřiny je připojena na napěťové hladině nižší než 1 kV, nehradí platbu za příkon pro odběrné místo a předávací místo výrobny pro TVS. Věty první a druhá se neuplatní v případě, že výrobce elektřiny odebírá elektřinu z přenosové soustavy nebo distribuční soustavy při odstávce výrobny, která je delší než 30 dnů (dále jen „dlouhodobá odstávka“).“.
105.
V § 54 odstavec 4 zní:
„(4)
Výrobce druhé kategorie, jehož výrobna elektřiny je připojena na napěťové hladině 1 kV a vyšší, nesjednává rezervovanou kapacitu a nehradí platbu za rezervovanou kapacitu pouze pro předávací místo výrobny pro TVS. Výrobce druhé kategorie, jehož výrobna elektřiny je připojena na napěťové hladině nižší než 1 kV, nehradí platbu za rezervovaný příkon pouze pro předávací místo výrobny pro TVS.“.
106.
V § 54 odst. 6 se slovo „celkové“ nahrazuje slovem „celkového“.
107.
V § 55 odst. 1 písm. e) se slovo „odběratele“ zrušuje.
108.
V § 55 odst. 2 písm. b) se slova „ , pokud bylo přiděleno“ zrušují.
109.
V § 56 se odstavec 7 zrušuje.
110.
V § 57 odst. 1 se text „§ 17 odst. 4“ nahrazuje textem „§ 17 odst. 2“.
111.
V § 58 odst. 2 se za slovo „míst“ vkládají slova „s jejich předávacími místy“.
112.
V § 58 odst. 4 se slova „nebo předávacích míst“ nahrazují slovy „míst s jejich předávacími místy“.
113.
V § 59 odst. 4 se za slovo „zákazníků“ vkládají slova „s jejich předávacími místy“, za slova „dotčenému odběrnému místu“ se vkládají slova „s jeho předávacími místy“, za slovo „přiřazení“ se vkládají slova „předávacích míst“ a za slova „u odběrného místa“ se vkládají slova „s jeho předávacími místy“.
114.
V § 60 odst. 3 se slova „poslední aktuální předpokládané roční spotřeby“ nahrazují slovy „posledního aktuálního předpokládaného ročního odběru“.
115.
V § 62 odst. 3 se slova „nebo odběrné místo zvlášť“ nahrazují slovy „místo odběrného místa“.
116.
V § 62 odst. 7 se za slovo „žádost“ vkládají slova „provozovatele lokální distribuční soustavy“.
117.
Příloha č. 5 zní:
„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 5
Postup stanovení plánovaného ročního odběru elektřiny zákazníků s měřením typu C
(1)
Stanovení plánovaného ročního odběru elektřiny pro odběrné místo s měřením typu C, pro které byly provedeny odečty zahrnující v součtu období nejméně 100 předcházejících dnů a u kterého nebyla v tomto období provedena změna přiřazení třídy typových diagramů:
a)
vypočte se suma relativních hodnot Kf příslušného přepočteného typového diagramu platného pro dané kalendářní období v trvání ode dne počátečního odečtu do dne konečného odečtu podle vztahu
Kf=Σd=dpo+1d=dkoΣh=1h=24kTDDn,d,htp
kde
Kf| sumární objem relativních hodnot za fakturační období,
---|---
dpo| den počátku odečtového období,
dko| den konce odečtového období,
kTDDn,d,htp| relativní hodnota n-tého přepočteného typového diagramu ve dni d, v hodině h,
b)
vypočte se suma relativních hodnot Kr příslušného normalizovaného typového diagramu pro kalendářní rok, v němž se nachází den, za který bude prováděno zúčtování odchylek, podle vztahu
Kr=Σd=1.1.akrd=31.12.akrΣh=1h=24KTDDn,d,hnorm
kde
Kr| sumární objem relativních hodnot za ucelený kalendářní rok, v němž se nachází den, za který bude
---|---
| prováděno zúčtování odchylek,
akr| aktuální kalendářní rok,
KTDDn,d,hnorm| relativní hodnota n-tého normalizovaného typového diagramu ve dni d, v hodině h,
c)
pro dané odběrné místo se použije hodnota odběru elektřiny z posledního odečtového období, označená jako Efak. Plánovaný roční odběr elektřiny platný pro dané odběrné místo Eplan je pak úměrný poslední hodnotě mezi odečty v poměru příslušných sum relativních hodnot typových diagramů podle vztahu
Kplan=KrKf×Kf ak
(2)
Plánovaný roční odběr elektřiny pro odběrné místo zákazníka s měřením typu C, pro jehož stanovení se nepoužije postupu podle odstavce 1, je rovna průměrné hodnotě odběru elektřiny se stejným typovým diagramem a stejnou velikostí jističe jako u daného odběru elektřiny. Průměrná hodnota odběru elektřiny je určena na základě tarifní statistiky zpracované Úřadem na základě podkladů předaných provozovateli distribučních soustav. Hodnoty průměrných odběrů elektřiny poskytnuté Úřadem, které platí po celý kalendářní rok, operátor trhu zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup nejpozději 3 kalendářní měsíce před prvním dnem dodávky daného kalendářního roku.
(3)
V případě, že odběrné místo je osazeno měřicím zařízením s více číselníky (vícetarifní měření), je pro odhad odběru elektřiny použit součet naměřených odběrů elektřiny ze všech číselníků.
(4)
Plánovaný roční odběr elektřiny jednotlivých zákazníků určený a přepočtený na normální klimatické podmínky je stanovený provozovatelem distribuční soustavy jednotlivě pro odběrná místa zákazníků s měřením typu C. Operátorovi trhu jsou předávány tyto informace jednotlivě pro odběrná místa zákazníků s měřením typu C, která jsou jednotlivě registrována v informačním systému operátora trhu se statusem aktivní podle § 17 odst. 1, a agregované za ostatní zákazníky s měřením typu C po třídách typových diagramů. Plánovaný roční odběr elektřiny je uveden v kWh.“.
118.
Příloha č. 6 zní:
„Příloha č. 6 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 6
Třídy typových diagramů dodávek
Třída| Typ zákazníka| Charakter odběru| Pevné ceny distribuce podle cenového rozhodnutí Úřadu
---|---|---|---
1| Odběratel kategorie C| \\- odběr bez tepelného využití elektřiny| \\- C01d; C02d; C03d
2| Odběratel kategorie C| \\- odběr s akumulačním spotřebičem| \\- C25d; C26d; C27d
\\- odběr s hybridním vytápěním| \\- C35d
3| Odběratel kategorie C| \\- odběr s přímotopným systémem vytápění| \\- C45d; C46d; C55d,
\\- odběr s tepelným čerpadlem| \\- C56d
4| Odběratel kategorie D| \\- odběr bez tepelného využití elektřiny| \\- D01d; D02d; D61d
5| Odběratel kategorie D| \\- odběr s akumulačním spotřebičem| \\- D25d; D26d, D27d
6| Odběratel kategorie D| \\- odběr s hybridním vytápěním| \\- D35d
7| Odběratel kategorie D| \\- odběr s přímotopným systémem vytápění| \\- D45d; D57d
\\- odběr s tepelným čerpadlem| \\- D56d
8| Odběratel kategorie C| \\- odběr pro veřejné osvětlení| \\- C62d
Přiřazení třídy typového diagramu ke stávajícím odběrným místům provede provozovatel distribuční soustavy podle stávajícího tarifu a této přílohy.“.
119.
Příloha č. 8 zní:
„Příloha č. 8 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 8
Způsob zúčtování regulační energie
(1)
Cena za dodanou regulační energii je
a)
pro dodávku regulační energie podle § 10 odst. 2 písm. a) a rovna nabídkové ceně regulační energie v příslušném směru nebo v případě regulační energie podle odstavce 2 věty první rovna ceně stanovené cenovým rozhodnutím Úřadu,
b)
pro dodávku regulační energie podle § 10 odst. 2 písm. b) stanovena postupem uvedeným v cenovém rozhodnutí Úřadu.
(2)
Cena regulační energie dodané v dané obchodní hodině v rámci aktivace automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy se do doby připojení k evropské platformě pro výměnu regulační energie z automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy stanoví cenovým rozhodnutím Úřadu. Cena kladné i záporné regulační energie dodané v dané obchodní hodině v rámci aktivace záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s automatickou aktivací se po připojení k evropské platformě pro výměnu regulační energie z automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy stanoví postupem uvedeným v cenovém rozhodnutí Úřadu.
(3)
Operátor trhu stanoví pro každou obchodní hodinu zúčtovací cenu odchylky takto:
a)
je-li systémová odchylka záporná nebo rovna nule, je zúčtovací cenou odchylky ve směru systémové odchylky nejvyšší cena regulační energie podle § 10 odst. 2 dodané v této obchodní hodině pro vyrovnání záporné systémové odchylky, která je zúčtována a následně vypořádána mezi operátorem trhu a poskytovatelem podpůrné služby nebo provozovatelem přenosové soustavy; je-li takto stanovená cena nižší než cena stanovená cenovým rozhodnutím Úřadu nebo nebyla-li v této obchodní hodině dodaná žádná regulační energie pro řešení stavů nerovnováhy v České republice podle § 10 odst. 2, použije se cena stanovená Úřadem,
b)
je-li systémová odchylka kladná, je zúčtovací cenou odchylky ve směru systémové odchylky nejvyšší cena regulační energie podle § 10 odst. 2 dodaná v této obchodní hodině pro vyrovnání kladné systémové odchylky, která je zúčtována a následně vypořádána mezi operátorem trhu a poskytovatelem podpůrné služby nebo provozovatelem přenosové soustavy; je-li takto stanovená cena nižší, než cena stanovená cenovým rozhodnutím Úřadu nebo nebyla-li v této obchodní hodině dodaná žádná regulační energie pro řešení stavů nerovnováhy v České republice podle § 10 odst. 2, použije se cena stanovená Úřadem.
(4)
Operátor trhu stanoví pro každou obchodní hodinu zúčtovací cenu protiodchylky takto:
a)
je-li systémová odchylka záporná nebo rovna nule, je zúčtovací cenou protiodchylky vážený průměr cen z aktivované kladné regulační energie; nebyla-li v této obchodní hodině dodaná žádná kladná regulační energie pro řešení stavů nerovnováhy v České republice podle § 10 odst. 2, použije se cena stanovená Úřadem,
b)
je-li systémová odchylka kladná, je zúčtovací cenou protiodchylky vážený průměr cen z aktivované záporné regulační energie; nebyla-li v této obchodní hodině dodaná žádná záporná regulační energie pro řešení stavů nerovnováhy v České republice podle § 10 odst. 2, použije se cena stanovená Úřadem.
(5)
Při stanovení zúčtovací ceny odchylky a protiodchylky se nepřihlíží k cenám podle § 10 odst. 3.“.
120.
Přílohy č. 9 až 15 znějí:
„Příloha č. 9 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 9
VZOR
Měsíční výkaz o výrobě, odběru a spotřebě elektřiny výrobny elektřiny
925kB
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 10
VZOR
Měsíční výkaz o výpočtu plateb za systémové služby, za činnost operátora trhu v elektroenergetice a na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie výrobny elektřiny
1.5MB
Příloha č. 11
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 11
VZOR
Měsíční výkaz o odběru a spotřebě elektřiny v lokální distribuční soustavě
984kB
Příloha č. 12
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 12
VZOR
Měsíční výkaz o výpočtu plateb za systémové služby, za činnost operátora trhu v elektroenergetice a na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie v lokální distribuční soustavě
677kB
Příloha č. 13
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 13
VZOR
Výkaz provozovatele distribuční soustavy pro zúčtování ceny za činnosti operátora trhu
769kB
Příloha č. 14
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 14
VZOR
Výkaz provozovatele distribuční soustavy pro zúčtování složky ceny na úhradu nákladů podpory elektřiny
814kB
Příloha č. 15
k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 15
VZOR
Výkaz provozovatele distribuční soustavy pro zúčtování ceny na úhradu systémových služeb
780kB
“.
121.
Příloha č. 17 zní:
„Příloha č. 17 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 17
VZOR
Rozsah a struktura údajů o odběrových místech a jejich předávacích místech nebo předávacích místech výrobny pro TVS připojených na vn a vvn
599kB
VZOR
Rozsah a struktura údajů o odběrných místech a jejich předávacích místech nebo předávacích místech výrobny pro TVS připojených na nn
487kB
“.
122.
Příloha č. 20 zní:
„Příloha č. 20 k vyhlášce č. 408/2015 Sb.
Příloha 20
Struktura dat zasílaných provozovatelem distribuční soustavy pro účely vyúčtování služby distribuce elektřiny
A.
Identifikační údaje
1.
Číselný kód provozovatele regionální nebo lokální distribuční soustavy EAN(13),
2.
Číselný kód předávacího místa odběrného místa EAN(18),
3.
Fakturační období,
4.
Typ fakturace (podle číselníku Operátora trhu),
5.
Identifikátor faktury,
6.
Typ smlouvy.
B.
Údaje z měření a platby celkem
1.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu A nebo B vyjma měření B připojeného z napěťové hladiny nn*
i.
Celkový odběr z DS (kWh),
ii.
Naměřené čtvrthodinové maximum (kW),
iii.
Datum a čas naměřeného čtvrthodinového maxima,
iv.
Celkový odběr z DS VT (kWh); (volitelná položka),
v.
Celkový odběr z DS NT (kWh); (volitelná položka),
vi.
Naměřené čtvrthodinové maximum v NT (kW); (volitelná položka),
vii.
Datum a čas naměřeného čtvrthodinového maxima v NT (kW); (volitelná položka),
viii.
Nevyžádaná dodávka jalové energie (kVArh),
ix.
Tg_FI,
x.
Částka faktury za regulované služby v Kč bez DPH.
2.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu C nebo B připojeného z napěťové hladiny nn**
i.
Celkový odběr z DS VT (kWh),
ii.
Celkový odběr z DS NT (kWh),
iii.
VT celkem Kč,
iv.
NT celkem Kč,
v.
Hl. jistič platba celkem za příkon Kč,
vi.
Podpora elektřiny z podporovaných zdrojů energie platba celkem Kč,
vii.
Systémové služby platba celkem Kč,
viii.
Činnosti OTE platba celkem Kč,
ix.
Distribuční služby celkem Kč,
x.
Poplatek za odečet celkem Kč (pokud je účtován).
C.
Údaje z přístroje
1.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu A nebo B vyjma měření B připojeného z napěťové hladiny nn***
i.
Identifikace měřicího místa,
ii.
Název měřicího místa,
iii.
Naměřené čtvrthodinové maximum vztažené k měřicímu místu (kW),
iv.
Datum a čas naměřeného čtvrthodinového maxima,
v.
Celkový odběr z DS naměřený v měřicím místě (kWh),
vi.
Tg_fi,
vii.
Nevyžádaná dodávka jalové energie (kVArh).
2.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu C nebo B připojeného z napěťové hladiny nn
i.
Počátek období,
ii.
Konec období,
iii.
Důvod odečtu,
iv.
Číslo elektroměru,
v.
Násobitel,
vi.
Počáteční stav VT,
vii.
Konečný stav VT,
viii.
Celkový odběr z DS VT za dané období (kWh),
ix.
Počáteční stav NT (v případě 2T měření),
x.
Konečný stav NT (v případě 2T měření),
xi.
Celkový odběr z DS NT za dané období (kWh); (v případě 2T měření),
xii.
Doúčtování práce VT (kWh); (pokud bylo provedeno),
xiii.
Doúčtování práce NT (kWh); (pokud bylo provedeno).
D.
Údaje o dílčích platbách a jednotkových cenách****
1.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu A nebo B vyjma měření B připojeného z napěťové hladiny nn
i.
Jednosložková cena za použití sítí
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek (MWh),
4.
Jednotková cena za jednosložkovou cenu použití sítí (Kč/MWh),
5.
Celková cena za jednosložkovou cenu použití sítí (Kč).
ii.
Roční rezervovaná kapacita
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Sjednaná roční rezervovaná kapacita (MW),
4.
Jednotková cena sjednané roční rezervované kapacity (Kč/MW),
5.
Celková cena za sjednanou roční rezervovanou kapacitu (Kč).
iii.
Měsíční rezervovaná kapacita
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Sjednaná měsíční rezervovaná kapacita (MW),
4.
Jednotková cena sjednané měsíční rezervované kapacity (Kč/MW),
5.
Celková cena za sjednanou měsíční rezervovanou kapacitu (Kč).
iv.
Platba za překročení rezervované kapacity
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Překročení rezervované kapacity (MW),
4.
Jednotková cena za překročení rezervované kapacity (Kč/MWh),
5.
Celková cena za překročení rezervované kapacity (Kč).
v.
Platba za nevyžádanou dodávku jalové energie
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek nevyžádané dodávky jalové energie (MVArh),
4.
Jednotková cena za nevyžádanou dodávku jalové energie (Kč/MVArh),
5.
Celková cena za nevyžádanou dodávku jalové energie (Kč).
vi.
Platba za nedodržení účiníku
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Tg_fi,
4.
Přirážka za nedodržení účiníku (-),
5.
Celková cena za nedodržení účiníku (Kč).
vii.
Platba za použití sítí
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek (MWh),
4.
Jednotková cena za použití sítí (Kč/MWh),
5.
Celková cena za použití sítí (Kč).
viii.
Platba za systémové služby
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek (MWh),
4.
Jednotková cena za systémové služby (Kč/MWH),
5.
Celková cena za systémové služby (Kč).
ix.
Platba na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (dle odběru z DS)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek (MWh),
4.
Jednotková cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč/MWh),
5.
Celková cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč).
x.
Platba na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (dle rezervovaného příkonu)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Sjednaný rezervovaný příkon (MW),
4.
Jednotková na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč/MW),
5.
Celková cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč).
xi.
Platba za překročení rezervovaného příkonu
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Překročení rezervovaného příkonu (MW),
4.
Jednotková cena za překročení rezervovaného příkonu (Kč/MW),
5.
Celková cena za překročení rezervovaného příkonu (Kč).
xii.
Platba za činnosti OTE do 31. 12. 2015
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek (MWh),
4.
Jednotková cena za činnosti OTE (Kč/MWh),
5.
Celková cena za činnosti OTE (Kč).
xiii.
Platba za činnosti OTE od 1. 1. 2016
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet odběrných míst pro určení platby OTE (ks),
4.
Jednotková cena za činnosti OTE (Kč/OM/měsíc),
5.
Celková cena za činnosti OTE (Kč).
xiv.
Ostatní platby PDS/LDS
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek,
4.
Jednotková cena za ostatní platby (Kč),
5.
Celková cena za ostatní platby (Kč).
xv.
Platba za překročení rezervovaného výkonu
1.
Počáteční období,
2.
Konec období,
3.
Překročení rezervovaného výkonu (kW),
4.
Jednotková cena za překročení rezervovaného výkonu (Kč/kW),
5.
Celková cena za překročení rezervovaného výkonu (Kč).
2.
Za předávací místa odběrného místa zákazníka s měřením typu C nebo B připojeného z napěťové hladiny nn*****
i.
Distribuční sazba podle ceníku ERÚ
ii.
Velikost hlavního jističe (A)
iii.
Počet fází
iv.
Počátek období
v.
Konec období
vi.
Platba za použití sítí VT
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
VT odběr z DS (MWh),
4.
Jednotková cena za VT (Kč/MWh),
5.
Celková cena za použití sítí VT (Kč).
vii.
Platba za použití sítí NT (v případě 2T měření)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
NT odběr z DS (MWh),
4.
Jednotková cena za NT (Kč/MWh),
5.
Celková cena za použití sítí NT (Kč).
viii.
Paušální platba za hlavní jistič
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet stálých platů za období,
4.
Jednotková cena za paušál (Kč/velikost hl. jistič/měsíc),
5.
Celková cena za hl. jistič (Kč).
ix.
Platba za hl. jistič podle velikosti (A)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet stálých platů za období,
4.
Jednotková cena za A (Kč),
5.
Celková cena za jistič (Kč).
x.
Platba za systémové služby
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Odběr z DS (MWh),
4.
Jednotková cena za systémové služby (Kč/MWh),
5.
Celková cena za systémové služby (Kč).
xi.
Platba za činnosti OTE do 31. 12. 2015
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Odběr z DS (MWh),
4.
Jednotková cena za činnosti OTE (Kč/MWh),
5.
Celková cena za činnosti OTE (Kč).
xii.
Platba za činnosti OTE od 01. 01. 2016
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet stálých platů za období,
4.
Jednotková cena za činnosti OTE (Kč/OM/měsíc),
5.
Celková cena za činnosti OTE (Kč).
xiii.
Platba na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (podle odběru z DS)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Odběr z DS (MWh),
4.
Jednotková cena na na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč/MWh),
5.
Celková cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč).
xiv.
Platba na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (podle hlavního jističe)
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet stálých platů za období,
4.
Jednotková na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč/vel. hl. jističe/měsíc),
5.
Celková cena na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie (Kč).
xv.
Ostatní platby PDS/LDS
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Počet jednotek,
4.
Jednotková cena za ostatní platby (Kč),
5.
Celková cena za ostatní platby (Kč).
xvi.
Platba za překročení rezervovaného výkonu
1.
Počátek období,
2.
Konec období,
3.
Překročení rezervovaného výkonu (kW),
4.
Jednotková cena za překročení rezervovaného výkonu (Kč/kW),
5.
Celková cena za překročení rezervovaného výkonu (Kč).
Pravidla pro vyplňování
1.
Součástí podkladu pro fakturaci distribučních služeb jsou výsledky výpočtu složky ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie z odběru z distribuční soustavy a z hodnoty hlavního jističe nebo rezervovaného příkonu. Složka ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie z hodnoty hlavního jističe bude vypočítána součinem počtu fází, jmenovité proudové hodnoty hlavního jističe v A a ceny podle platného cenového rozhodnutí.
2.
Podklad pro fakturaci distribučních služeb obsahuje účtované položky. V rámci fakturace vypočítané, ale neúčtované položky jsou označeny jako účetně nerelevantní. Součástí podkladu pro fakturaci distribučních služeb nemusí být položky, které nejsou součástí výpočtu pro fakturaci.
3.
Pokud dojde k doúčtování práce, pak do podkladu pro fakturaci distribučních služeb na úrovni bloku obsahujícího celkový odběr z distribuční soustavy, distributor vyplní do položky odběr z distribuční soustavy vysoký tarif a nízký tarif odběr navýšený o doúčtování práce a na úrovni bloku elektroměr distributor vyplní také do položky vysoký tarif a nízký tarif odběr navýšený o doúčtování práce, přičemž údaje o doúčtování práce v položkách doúčtování práce VT a doúčtování práce NT jsou informativní.
4.
V podkladu pro fakturaci distribučních služeb u zákazníků s měřením typu C nebo B připojeného na napěťové hladině nízkého napětí je provedeno členění v relevantních částech do samostatných intervalů podle toho, kdy dochází ke změně jednotkové ceny, fakturovaného jističe, počtu fází, distribuční sazby nebo odečtu.
5.
Podklad pro fakturaci distribučních služeb za spotřební část výrobny má snížený celkový odběr z distribuční soustavy o výrobcem udanou technologickou vlastní spotřebu v položkách za systémové služby a v složce ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie v případě, že snížení je součástí vyúčtování.
6.
V případě samostatné smlouvy na dodávku, neposkytuje provozovatel distribuční soustavy v podkladu pro fakturaci distribučních služeb údaje týkající se distribučních plateb a sjednaných údajů.
7.
Technické detaily podkladu pro fakturaci distribučních služeb stanoví Operátor trhu s elektřinou ve své dokumentaci ve standardu používaném pro komunikaci prostřednictvím jeho systému.
*
položky ii. až x. nejsou uváděny v případě samostatné smlouvy na dodávku elektřiny
**
položky iii. až x. nejsou uváděny v případě samostatné smlouvy na dodávku elektřiny
***
je uváděno pouze v případě více míst připojení
****
položky nejsou uváděny v případě samostatné smlouvy na dodávku elektřiny
*****
položky vi. až xv. nebudou uváděny v případě samostatné smlouvy na dodávku elektřiny.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Výrobce, který v roce 2020 poskytl v posuzované výrobně elektřiny na základě uzavřené smlouvy o poskytování podpůrných služeb podpůrnou službu provozovateli přenosové soustavy, se do 31. prosince 2025 považuje ve vztahu k této výrobně za výrobce první kategorie, pokud v každém následujícím kalendářním roce poskytuje v posuzované výrobně elektřiny na základě smlouvy o poskytování podpůrných služeb podpůrné služby provozovateli přenosové soustavy v rozsahu alespoň 120 hodin. Tento výrobce oznámí provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy zařazení posuzované výrobny jako výrobce první kategorie a prokáže splnění rozsahu poskytovaných podpůrných služeb provozovateli distribuční soustavy do 31. ledna kalendářního roku. V opačném případě je tento výrobce provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy zařazen jako výrobce druhé kategorie.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2022, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 13, 17, 20, 25 až 28, 35, 49, 76, 77, 91, 98 až 102, 118, 119 a čl. II, která nabývají účinnosti dnem 1. dubna 2021.
Předseda Rady Energetického regulačního úřadu:
Ing. Trávníček, Ph.D., v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 130/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 130/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 292 o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 112/2021 Sb.
Vyhlášeno 15. 3. 2021, částka 50/2021
130
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. března 2021 č. 292
o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 112/2021 Sb.
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) krizového zákona.
Vláda mění s účinností ode dne 16. března 2021 od 00:00 hod. usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 212, vyhlášené pod č. 112/2021 Sb., tak, že v bodě I/1 se za slova „- zaměstnanci České pošty, s. p.,“ vkládají slova „- starostové obcíobcí,“.
Provedou:
ministr školství, mládeže a tělovýchovy,
hejtmani krajů a primátor hlavního města Prahy,
určená škola nebo školské zařízení,
zřizovatelé určených škol a školských zařízení
Na vědomí:
primátoři statutárních měst,
starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. n2/2021 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. n2/2021 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby v obsahu částky 35/2021 Sb.
Vyhlášeno 10. 3. 2021, částka 46/2021
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
o opravě tiskové chyby v obsahu částky 35/2021 Sb.
Na titulní straně částky 35/2021 Sb. v obsahu má v názvu předpisu č. 85 místo slova „zvůláštním“ správně být slovo „zvláštním“. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Gruzií o spolupráci v boji proti trestné činnosti
Vyhlášeno 10. 3. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 7. 2019, částka 9/2021
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 7. 2019
14
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. července 2019 byla v Tbilisi podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Gruzií o spolupráci v boji proti trestné činnosti.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 20 odst. 1 dne 1. března 2021.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Gruzií
o spolupráci v boji proti trestné činnosti
Česká republika a Gruzie (dále jen „smluvní strany“).
usilujíce o rozvoj a posílení přátelských vztahů a oboustranně prospěšné dvoustranné spolupráce,
znepokojeny nárůstem a trendy nadnárodní trestné činnosti, zejména forem organizované trestné činnosti a terorismu,
vědomy si toho, že jakákoliv forma trestné činnosti ohrožuje veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost, brzdí hospodářský rozvoj a vytváření investičního prostředí, demokratických hodnot a spravedlnosti,
vycházejíce z přání poskytovat spolehlivou ochranu před trestnými činy proti životu, zdraví, svobodě a lidské důstojnosti, proti právním zájmům občanů, zájmům společnosti a státu,
přesvědčeny o výhodách mezinárodní spolupráce jako významné součásti předcházení a účinného boje proti organizované trestné činnosti,
řídíce se svými mezinárodními závazky a vnitrostátními právními předpisy,
se dohodly takto:
Článek 1
(1)
Účelem této smlouvy je prohloubení a posílení spolupráce při předcházení a odhalování trestných činůtrestných činů a při zjišťování jejich pachatelů, zejména prostřednictvím výměny strategických a operativních informací a přímých kontaktů mezi příslušnými složkami na všech odpovídajících úrovních.
(2)
Spolupráce podle této smlouvy probíhá v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran a s mezinárodními smlouvami, jimiž jsou smluvní strany vázány, a nezahrnuje právní pomoc ve věcech trestních, která je v působnosti justičních orgánů.
Článek 2
Spolupráce podle této smlouvy se vztahuje na všechny formy trestné činnosti, zejména na:
a)
organizovanou trestnou činnost,
b)
terorismus a jeho financování,
c)
trestné činytrestné činy proti životu a zdraví,
d)
obchodování s lidmi a obchodování s lidskými orgány a tkáněmi,
e)
sexuální zneužívání dětí a dětskou pornografii,
f)
trestné činytrestné činy související s nelegální migrací,
g)
nezákonné obchodování s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988,
h)
počítačovou kriminalitu,
i)
nezákonnou výrobu, opatřování, držení, dovoz, vývoz, průvoz a obchodování se zbraněmi, střelivem a výbušninami, chemickými, biologickými, radioaktivními a jadernými materiály, se zbožím a technologiemi strategického významu, jakož i s jinými vysoce nebezpečnými látkami včetně nebezpečného odpadu,
j)
trestné činytrestné činy proti majetku,
k)
padělání peněz, cenných papírů a prostředků bezhotovostního platebního styku a jejich distribuci a používání,
l)
padělání úředních dokumentů, zejména dokladů totožnosti, a jejich distribuci a používání,
m)
hospodářskou a finanční trestnou činnost,
n)
legalizaci výnosů z trestné činnosti,
o)
korupci,
p)
trestné činytrestné činy proti duševnímu vlastnictví,
q)
trestnou činnost týkající se předmětů kulturní a historické hodnoty,
r)
trestnou činnost týkající se motorových vozidel,
s)
trestné činytrestné činy proti životnímu prostředí.
Článek 3
Příslušné orgány smluvních stran si mohou poskytovat vzájemnou pomoc výměnou osobních i jiných údajů a dokumentů týkajících se zejména:
a)
trestných činůtrestných činů, včetně údajů o osobách podezřelých nebo účastnících se páchání trestné činnosti, propojení pachatelů, o organizaci skupin páchajících trestnou činnost a jejich struktuře, typickém chování jednotlivých pachatelů a skupin, porušení trestně právních předpisů a přijatých opatřeních,
b)
plánovaných trestných činůtrestných činů směřujících proti zájmům smluvních stran, včetně teroristických činů,
c)
předcházení a boje proti nelegální migraci,
d)
předmětů, jimiž byly trestné činytrestné činy spáchány nebo z trestné činnosti pocházejí; smluvní strany si podle možností poskytují vzorky těchto předmětů,
e)
bankovních účtů a finančních transakcí souvisejících s hospodářskou trestnou činností a legalizace výnosů z trestné činnosti, které příslušné orgány získaly v souladu s vnitrostátními právními předpisy,
f)
plánovaných speciálních akcí a operací, které mohou být předmětem zájmu druhé smluvní strany,
g)
poznatků o nových formách trestné činnosti, společně s expertními analýzami a odbornou literaturou,
h)
výsledků kriminalistického a kriminologického výzkumu, vyšetřovací praxe, pracovních metod a prostředků,
i)
právních předpisů vztahujících se k předmětu této smlouvy.
Článek 4
Příslušné orgány smluvních stran mohou v případě potřeby koordinovat své činnosti a poskytovat si pomoc, zejména:
a)
při pátrání po osobách podezřelých ze spáchání trestného činutrestného činu, jakož i osobách, které se vyhýbají trestnímu stíhání nebo výkonu trestu,
b)
při pátrání po pohřešovaných osobách, včetně provádění úkonů souvisejících s identifikací osob nebo tělesných ostatků,
c)
při pátrání po věcech, včetně provádění opatření určených k nalezení a zajištění výnosů z trestné činnosti,
d)
při přípravě a organizačním zajištění realizace speciálních vyšetřovacích technik, jako například sledovaných zásilek, sledování a nasazení agentů a předstíraných převodů,
e)
při zajišťování bezpečnosti na palubě letadla,
f)
při plánování a realizaci společných programů prevence kriminality.
Článek 5
(1)
Příslušné orgány smluvních stran mohou za účelem podpory druhé smluvní strany či koordinace činností týkajících se konkrétní trestné činnosti vysílat konzultanty k příslušným orgánům druhé smluvní strany nebo vytvářet smíšené analytické a jiné pracovní týmy.
(2)
Pracovníci příslušných orgánů jedné smluvní strany mohou působit na území druhé smluvní strany v poradní a podpůrné funkci. V rámci výkonu své poradní a podpůrné funkce dodržují pokyny vydané příslušnými orgány smluvní strany, na jejíž území jsou vysláni. Na území druhé smluvní strany nevykonávají žádná oprávnění.
Článek 6
(1)
Kterákoliv smluvní strana může na svůj zastupitelský úřad nebo konzulární zastoupení na území druhé smluvní strany vyslat na omezenou nebo neomezenou dobu jednoho nebo více styčných důstojníků.
(2)
Styční důstojníci vyvíjejí na území druhé smluvní strany poradní a podpůrnou činnost, poskytují pomoc při navazování kontaktů, předávají informace a podílejí se na organizaci pracovních setkání. Plní své úkoly v souladu s pokyny udělenými jim vysílající smluvní stranou.
(3)
Styční důstojníci jedné smluvní strany vyslaní do třetího státu mohou po vzájemné dohodě smluvních stran a na základě písemného souhlasu třetího státu zastupovat i zájmy druhé smluvní strany.
(4)
Styční důstojníci nevykonávají na území druhé smluvní strany žádná oprávnění.
Článek 7
Smluvní strany spolupracují v oblasti výcviku a vzdělávání a tato spolupráce může zahrnovat zejména:
a)
účast pracovníků jedné smluvní strany na výcvikových kurzech druhé smluvní strany,
b)
pořádání společných seminářů, cvičení a výcvikových kurzů,
c)
výcvik specialistů,
d)
výměnu expertů, jakož i výcvikových koncepcí a programů, nejlepší praxe a zkušeností,
e)
účast pozorovatelů na cvičeních.
Článek 8
Smluvní strany se mohou rozhodnout spolupracovat při nasazování ozbrojených bezpečnostních doprovodů na palubách letadel registrovaných v příslušné smluvní straně. Takové nasazení probíhá v souladu s příslušnými mnohostrannými mezinárodními dokumenty, kterými jsou smluvní strany vázány. Jestliže se smluvní strany rozhodnou v této oblasti spolupracovat, může být tato spolupráce prováděna, pouze pokud odpovědné orgány smluvních stran uzavřou zvláštní dohodu upravující pravidla a podrobnosti této spolupráce, včetně držení zbraní.
Článek 9
(1)
Informace a jiné formy pomoci podle této smlouvy se poskytují na základě žádosti. Žádosti a odpovědi na ně se podávají písemně (faxem nebo e-mailem). V případě předávání osobních údajů musí být vzhledem k citlivosti těchto údajů zvolen zabezpečený způsob přenosu. V naléhavých případech je možné žádosti podávat ústně, nicméně bezodkladně poté musí následovat písemné potvrzení. Smluvní strany zajistí, že k používaným komunikačním zařízením bude mít přístup pouze oprávněný personál.
(2)
Příslušné orgány žádané smluvní strany odpoví na žádost uvedenou v odstavci 1 co nejdříve. Příslušné orgány žádané smluvní strany mohou požadovat další informace, je-li to nezbytné k vyhovění žádosti. Pokud orgán, který obdržel žádost o spolupráci, není příslušný k jejímu vyřízení, předá žádost orgánu příslušnému k jejímu vyřízení.
(3)
Příslušné orgány smluvních stran si mohou v určitých případech navzájem sdělovat informace bez žádosti, pokud existuje na základě ověřených skutečností důvod se domnívat, že tyto informace jsou potřebné k odvrácení konkrétního nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost nebo pro předcházení a odhalování trestných činůtrestných činů a zjišťování jejich pachatelů.
(4)
Kterákoliv smluvní strana může žádost o poskytnutí pomoci zcela nebo zčásti odmítnout, má-li za to, že vyhovění žádosti by mohlo ohrozit její svrchovanost, bezpečnost nebo jiný podstatný zájem nebo pokud by to bylo v rozporu s jejími vnitrostátními právními předpisy nebo jejími mezinárodními závazky. Pro vyhovění žádosti může žádaná smluvní strana stanovit podmínky, které jsou pro žádající smluvní stranu závazné.
(5)
V případě odmítnutí žádosti nebo v případě jejího částečného vyhovění se o této skutečnosti smluvní strany neprodleně písemně informují.
(6)
Pokud není dohodnuto jinak, používají příslušné orgány smluvních stran při provádění této smlouvy anglický jazyk.
Článek 10
Smluvní strany vzájemně chrání osobní údaje (dále jen „údaje“), předané v rámci této smlouvy, v souladu se svým vnitrostátním právním řádem a následujícími zásadami:
a)
přijímající smluvní strana může údaje použít pouze pro účely boje s trestnou činností a ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti a za podmínek stanovených předávající smluvní stranou; k jiným účelům mohou být předané údaje použity pouze s předchozím písemným souhlasem předávající smluvní strany,
c)
přijímající smluvní strana na žádost předávající smluvní strany vyrozumí předávající smluvní stranu o použití předaných údajů a o výsledcích dosažených jejich pomocí,
d)
předávající smluvní strana zajistí správnost předávaných údajů a dbá na to, zda je jejich předání nezbytné a přiměřené vzhledem k zamýšlenému účelu,
e)
bude-li dodatečně zjištěno, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které neměly být předány, je nutno o tom okamžitě uvědomit přijímající smluvní stranu; ta musí nesprávné údaje opravit a údaje, které neměly být předány, zlikvidovat,
f)
smluvní strany účinně chrání předané údaje proti neoprávněnému nebo náhodnému přístupu, náhodné ztrátě, proti neoprávněné nebo náhodné změně, neoprávněnému nebo náhodnému předání či proti neoprávněnému nebo náhodnému zveřejnění,
g)
smluvní strany vedou evidenci o předání, přijetí a likvidaci údajů; evidence obsahuje zejména účel předání, rozsah údajů, zúčastněné orgány a důvody likvidace,
h)
předávající smluvní strana může při předání údajů stanovit druhé smluvní straně lhůtu pro jejich likvidaci v souladu se svým vnitrostátním právním řádem; bez ohledu na tuto lhůtu musí být údaje zlikvidovány, jakmile přestanou být potřebné; v případě ukončení platnosti této smlouvy, pokud nebude nahrazena novou mezinárodní smlouvou nebo jinou úpravou závaznou pro obě smluvní strany, musí být všechny údaje předané na jejím základě zlikvidovány,
i)
každá osoba má právo obdržet od orgánu odpovědného za zpracování údajů na žádost informace o údajích, které se jí týkají, předaných nebo zpracovávaných v rámci této smlouvy, jakož i právo na opravu nesprávných údajů nebo likvidaci údajů zpracovávaných protiprávně; poskytnutí takovýchto informací lze odmítnout pouze v případech stanovených vnitrostátními právními předpisy smluvních stran; orgán, který vyřizuje žádost o poskytnutí informací, poskytne informaci po předchozím souhlasu druhé smluvní strany,
j)
smluvní strany spolupracují při ochraně předaných údajů; zejména se navzájem informují o možnostech osob domáhat se ochrany svých práv podle písm. i).
Článek 11
Předávání utajovaných informacíutajovaných informací mezi smluvními stranami a jejich ochrana probíhá v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Gruzií o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací ze dne 22. ledna 2009.
Článek 12
(1)
Informace a dokumenty předané v rámci spolupráce podle této smlouvy mohou být poskytnuty třetím státům a mezinárodním organizacím pouze s písemným souhlasem předávající smluvní strany.
(2)
Česká strana může sdílet informace předané gruzínskou stranou v rámci spolupráce podle této smlouvy s ostatními členskými státy Evropské unie nebo schengenského prostoru nebo s evropskými agenturami při využívání informačních systémů zřízených podle práva Evropské unie za účelem spolupráce při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i boje s trestnou činností, zejména pak při využívání Schengenského informačního systému.
Článek 13
Pokud se příslušné orgány smluvních stran předem nedohodnou jinak, náklady spojené s realizací všech forem spolupráce podle této smlouvy nese smluvní strana, která pomoc druhé smluvní straně poskytuje s tím, že smluvní strany budou dbát na reciprocitu nákladů.
Článek 14
(1)
K provádění této smlouvy jsou příslušné následující orgány:
Za Českou republiku:
a)
Ministerstvo vnitra,
b)
orgány Policie České republiky,
c)
Generální ředitelství cel,
d)
Generální inspekce bezpečnostních sboru.
Za Gruzii:
a)
Ministerstvo vnitřních věcí Gruzie,
b)
Státní bezpečnostní služba Gruzie,
c)
Vyšetřovací služba Ministerstva financí Gruzie.
(2)
Smluvní strany si do 30 dní od vstupu této smlouvy v platnost vymění diplomatickou cestou kontaktní adresy, telefonní a faxová čísla nebo jiné kontaktní údaje a, je-li to možné, jmenují kontaktní osobu, která ovládá jazyk druhé smluvní strany nebo anglický jazyk.
(3)
Příslušné orgány smluvních stran se vzájemně neprodleně informují o jakýchkoliv změnách v údajích sdělených podle odstavce 2.
Článek 15
Příslušné orgány smluvních stran mohou v případě potřeby na základě této smlouvy uzavírat prováděcí ujednání.
Článek 16
Případné spory týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy budou řešeny jednáními mezi příslušnými orgány smluvních stran. Nepodaří-li se vyřešit spory tímto způsobem, budou řešeny diplomatickou cestou.
Článek 17
Touto smlouvou nejsou dotčeny závazky smluvních stran vyplývající z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních smluv, jimiž jsou smluvní strany vázány.
Článek 18
Na základě vzájemného souhlasu smluvních stran může být tato smlouva měněna a doplňována, a to ve formě samostatného dokumentu, který vstupuje v platnost v souladu s článkem 20 této smlouvy. Tento dokument tvoří nedílnou součást této smlouvy.
Článek 19
Každá smluvní strana může dočasně zcela nebo zčásti pozastavit provádění této smlouvy, jestliže to vyžaduje zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo veřejného zdraví. Pozastavení je odvoláno, jakmile zaniknou důvody, pro které bylo učiněno. Přijetí nebo odvolání takového opatření si smluvní strany neprodleně sdělí diplomatickou cestou. Pozastavení provádění této smlouvy a jeho odvolání nabývá účinnosti uplynutím patnácti dnů od doručení takového sdělení druhé smluvní straně.
Článek 20
(1)
Tato smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po dni doručení pozdějšího z písemných oznámení učiněných diplomatickou cestou, jimiž si smluvní strany navzájem oznámí dokončení vnitrostátních postupů nezbytných pro vstup smlouvy v platnost.
(2)
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou.
(3)
Kterákoliv ze smluvních stran může tuto smlouvu vypovědět písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou. Platnost této smlouvy skončí šest měsíců po dni doručení takového písemného oznámení druhé smluvní straně.
Dáno v Tbilisi dne 10. července 2019, ve dvou původních vyhotoveních, každé z nich v jazyce českém, gruzínském a anglickém, přičemž všechny texty mají stejnou platnost. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující anglické znění.
Za Českou republiku
Tomáš Petříček v.r.
ministr zahraničních věcí
Za Gruzii
David Zalkaliani v.r.
ministr zahraničních věcí |
Nález Ústavního soudu č. 124/2021 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 124/2021 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 ve věci návrhu na zrušení části § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a § 4 odst. 9 až 11 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 10. 3. 2021, částka 46/2021
* Odůvodnění
* I. - Předmět řízení
* II. - Argumentace navrhovatelky
* III. - Průběh řízení před Ústavním soudem
* IV. - Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
* V. - Ústavní konformita zákonodárného procesu
* VI. - Znění napadeného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
* VII. - Věcné posouzení návrhu na zrušení napadeného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
* VIII. - Závěr
124
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 22/17 dne 26. ledna 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaj), Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů, zastoupené JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., sídlem Aranžérská 166, Praha 9, na zrušení § 70 odst. 3 věty první zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., ve slovech „podle tohoto zákona“ a § 4 odst. 9 až 11 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 225/2017 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu jako účastníků řízení a vlády a Veřejné ochránkyně práv jako vedlejších účastníků řízení,
takto:
I.
Návrh na zrušení § 70 odst. 3 věty první zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., ve slovech „podle tohoto zákona“ se zamítá.
II.
Řízení o návrhu na zrušení § 4 odst. 9, 10 a 11 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 225/2017 Sb., se zastavuje.
Odůvodnění
I.
Předmět řízení
1.
Skupina 17 senátorů se podáním došlým dne 22. 8. 2017, doplněným podáním doručeným dne 17. 10. 2017, obrátila dle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na Ústavní soudÚstavní soud s návrhem na zrušení § 70 odst. 3 věty první zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., ve slovech „podle tohoto zákona“ a § 4 odst. 9 až 11 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 225/2017 Sb.
2.
Zákonem č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též „novelizující zákon“) zákonodárce novelizoval s účinností k 1. 1. 2018 více než čtyři desítky právních předpisů převážně na úseku stavební správy, ochrany životního prostředí a správy daní, mezi nimi rovněž zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“) a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Konkrétně část šestá čl. VII bod 17 zákona č. 225/2017 Sb. novelizovala ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny tak, že slova „správního řízení“ nahradila slovy „řízení podle tohoto zákona“, čímž se omezil okruh těch řízení, v nichž je přiznáno účastenství spolkům založeným za účelem ochrany přírody a krajiny. Část první čl. I bod 12 novelizujícího zákona pak do § 4 stavebního zákona doplnila odstavce 9 až 11, které upravují problematiku přezkumu nezákonného závazného stanoviska dotčeného orgánu, a to do určité míry odlišně od obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“).
3.
Z důvodové zprávy k novelizujícímu zákonu, jakož i z vyjádření vlády coby vedlejší účastnice řízení vyplývá, že jedním z hlavních účelů novelizované právní úpravy jako celku má být mj. zkrácení délky a snížení komplikovanosti územního a stavebního řízení (resp. povolovacích procesů sensu lato). Těchto řízení se přitom v některých případech účastní rovněž spolky (slovy zákona o ochraně přírody a krajiny stále „občanská sdružení“), jejichž předmětem činnosti je podle stanov ochrana přírody a krajiny.
4.
Navrhovatelka napadá novelizovaná ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 70 odst. 3) a stavebního zákona (§ 4 odst. 9 až 11), tj. ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 225/2017 Sb. Tento svůj požadavek opírá v obecné rovině o tvrzení, že tato ustanovení porušují zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení s právem na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny a vlastnickým právem podle čl. 11 odst. 1 Listiny, stejně tak i právem podle čl. 38 odst. 2 Listiny na to, aby věc každého byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti s možností vyjádřit se ke všem prováděných důkazům. Napadená právní úprava podle ní rovněž popírá ústavní příkaz k dodržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva [čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)].
5.
Úlohou Ústavního souduÚstavního soudu je v tomto řízení posoudit, zda jsou napadená ustanovení stavebního zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny v rozporu s ústavním pořádkem, či nikoliv [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy]. Za tímto účelem Ústavní soudÚstavní soud zkoumá jak zachování právotvorné kompetence v podobě dodržení ústavních mezí pro přijetí a vyhlášení zákona, tak i obsahové posouzení napadených ustanovení zákonů, a to toliko pohledem ústavního pořádku (srov. Filip, J. In Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Suchánek, R., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky. Komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1082). Ústavnímu souduÚstavnímu soudu naopak nepřísluší zkoumat, zda zákonodárcem přijatá právní úprava představuje řešení nejlepší možné, resp. toto hledisko zásadně nemůže být důvodem pro zrušení napadených ustanovení zákona.
II.
Argumentace navrhovatelky
6.
Úvodem navrhovatelka přibližuje rozdíl v právní úpravě obsažené v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 225/2017 Sb., a po její účinnosti. Zatímco před účinností novelizujícího zákona bylo dotčené veřejnosti (spolkům) zaručeno účastenství ve všech správních řízeních, včetně územního řízení, stavebního řízení i řízení o dodatečném povolení stavby, za podmínky, že se mohou dotýkat zájmů na ochraně přírody a krajiny, napadená právní úprava toto právo omezila jen na řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Ze slov „řízení podle tohoto zákona“ obsažených v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny navrhovatelka za použití argumentu a contrario dovozuje, že žádných jiných řízení, než je řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, se ekologické spolky již nebudou moci účastnit. Navrhovatelce pak zejména vadí vyloučení účastenství těchto spolků z rozhodovacích procesů u tzv. „středně velkých záměrů“, které podle ní tvoří více než 90 % všech stavebních záměrů v České republice. Takto provedenou změnu právní úpravy pokládá navrhovatelka za neslučitelnou s čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny, čl. 38 odst. 2 větou první Listiny, čl. 4 odst. 4 Listiny, a to vše ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a zejména s čl. 35 odst. 1 Listiny zaručujícím právo na příznivé životní prostředí.
7.
Z čl. 36 odst. 1 Listiny a navazujícího čl. 38 odst. 2 věty první Listiny navrhovatelka dovozuje ústavně zaručené „základní procesní právo na účastenství v řízení“, resp. „základní procesní právo být účastníkem řízení“. To podle ní in concreto znamená, že „pokud zákon zakládá určitému správnímu orgánu pravomoc rozhodovat o (subjektivních) právech osob, pak na základě čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 věty první Listiny musí nejen (i) upravit správní řízení jako takové, ale též (ii) zaručit každé osobě ... dotčené osobě v ústavněprávním smyslu ... postavení účastníka, které jí umožní domáhat se svého práva“.
8.
Následně navrhovatelka vymezuje celkem pět kategorií osob, které podle ní mohou být realizací stavebního záměru potenciálně dotčeny na svých subjektivních právech. Zdůrazňuje, že kromě stavebníka, vlastníků (nejen) sousedních pozemků a osob majících věcná práva k těmto pozemkům, jde rovněž o osoby disponující jiným majetkovým právem, než je právo věcné, které se váže k pozemku, stavbě či jiné nemovité věci a může být dotčeno stavebním záměrem. Jde podle ní zejména o závazková užívací práva nebo užívací práva odvozená z rodinněprávních vztahů. Další skupinu pak tvoří všichni, kterým svědčí „ústavně zaručené základní právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny, a to v podobě a rozsahu, v jakém je v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny provedeno zákony. Sem patří zejména ... zákonem zaručená práva týkající se obecného užívání přírodních veřejných statků ...“, což navrhovatelka demonstruje na několika příkladech. Těmto posledním dvěma skupinám však podle ní není zaručeno účastenství v povolovacích řízeních sensu lato. To má být v rozporu s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, který pod pojem „majetek“ zahrnuje i závazková užívací práva k nemovitostem. Navrhovatelka rovněž poukazuje na to, že rovněž § 1044 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přiznává nájemcům, uživatelům a detentorům „obdobná žalobní práva na ochranu svých majetkových práv k věci, jaká zaručuje vlastníkovi ... Zaručuje-li proto zákon detentorům věcí samostatnou ochranu jejich majetkových práv v rovině soukromého práva, lze platnou ústavní a zákonnou úpravu jen stěží legitimně vykládat tak, že v rovině veřejného práva zaručena není“.
9.
Navrhovatelka dále argumentuje právem na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny, které se podle ní překrývá s právem vlastnickým a jinými soukromými majetkovými právy. Současně odkazuje na nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 59/14 (N 111/73 SbNU 757), z něhož dovozuje, že fyzickým osobám sdruženým ve spolcích nelze upírat jejich právo na účastenství ve správních řízeních kvůli tomu, že svá práva delegovaly na spolek coby právnickou osobu. Závěrem uvádí, že výše uvedené argumenty nepřímo podporuje i čl. 1 odst. 1 rezoluce č. 77 Výboru ministrů Rady Evropy o ochraně jednotlivce ve vztahu k aktům správních orgánů.
10.
Navrhovatelka má za to, že s ohledem na čl. 36 odst. 4 Listiny musí být podmínky a podrobnosti práva na stanovený postup před orgánem veřejné moci upraveny přímo zákonem, a to včetně okruhu účastníků řízení a jejich postavení. Žádná osoba pak nemůže být zákonem vyloučena z možnosti domáhat se ochrany svého práva. Právní úpravu obsaženou v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny navrhovatelka podrobuje testu proporcionality a dospívá k závěru, že předmětné ustanovení neobstojí v kritériu potřebnosti. Vymezuje se v rámci toho proti důvodové zprávě k novelizujícímu zákonu, resp. proti odůvodnění pozměňovacího návrhu poslanců Bc. Františka Adámka a Jaroslava Foldyny, podle nichž je cílem předmětného ustanovení zabránit nadměrným a nepodloženým blokacím výstavby a potenciálního ekonomického rozvoje. Podle navrhovatelky přitom neexistuje žádná odborná studie, z níž by vyplývalo, že ekologické spolky neoprávněně prodlužují správní řízení či se dopouštějí významných obstrukcí. Parlament podle jejího přesvědčení schválil předmětné ustanovení zákona vylučující účast spolků ve správních řízeních (a tudíž i dotčené veřejnosti v podobě nájemců, pachtýřů a dalších osob, jimž svědčí relativní majetkové právo k nemovitostem, jakož i všech majících právo na příznivé životní prostředí), a to nikoliv na základě objektivních a empiricky potvrzených údajů, ale toliko „na základě subjektivní předpojatosti“.
11.
Podle navrhovatelky „v důsledku kombinace novelizace provedené zákonem č. 225/2017 Sb. a formy závazných stanovisek vydávaných podle zákona o ochraně přírody a krajiny tak bude veřejná správa rozhodovat řadu otázek dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny bez jakékoli účasti dotčené veřejnosti“. To je z jejího pohledu ústavně nepřijatelné. Navrhovatelka je toho názoru, že „zrušení účastenství dalších dotčených osob (ve formě spolků) ve správních řízeních o středně velkých záměrech podle stavebního zákona nemůže být účinně kompenzováno ani případným zachováním jejich práva na soudní ochranu zákonnosti rozhodnutí stavebního úřadu na základě žaloby podle čl. 36 odst. 2 Listiny a § 65 a násl. soudního řádu správního“. Důvodem je podle navrhovatelky zejména to, že tato soudní ochrana přichází až ex post, resp. až po právní moci správního rozhodnutí. Dále ve svém návrhu zdůrazňuje, že negativní důsledky zrušení účastenství spolků jsou ve správních řízeních umocněny institucionálním problémem spočívajícím v tzv. děleném (smíšeném) modelu, kdy je rozhodování o stavebních záměrech údajně ovlivněno finančním, personálním a zájmovým propojením regionálních podnikatelů s politiky, pod jejichž vlivem mají být stavební úřady (bod 62 návrhu). V důsledku novelizované právní úpravy proto dnes platí, že vydá-li „stavební úřad rozhodnutí o umístění nebo povolení stavby v rozporu s podkladovým rozhodnutím nebo závazným stanoviskem orgánu ochrany přírody anebo dokonce bez něj, není kromě účastníků nikdo, kdo by jej z tohoto důvodu mohl ve správním řízení napadnout (řádným) opravným prostředkem“.
12.
Podáním ze dne 16. 10. 2017 navrhovatelka doplnila odůvodnění svého návrhu a uvedla, že nejvýznamnějším přínosem účastenství spolků ve správních řízeních dotýkajících se ochrany přírody a krajiny je ochrana před nepřiměřenými stavebními a těžebními záměry, které by jinak, nebýt těchto spolků, veřejná správa povolila. To navrhovatelka demonstruje na příkladu „20 ekologických kauz v ČR“, u nichž aktivita spolku údajně přispěla k ochraně ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí.
13.
Pokud jde o návrh na zrušení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona, uvádí k němu navrhovatelka, že § 4 odst. 9 stavebního zákona zavádí zvláštní, restriktivní režim pro přezkum závazných stanovisek, když ta mohou být přezkoumána pouze na základě odvolání účastníka řízení proti navazujícímu správnímu rozhodnutí ve věci samé postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu (ve znění do 31. 12. 2017). Ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona však navrhovatelka zároveň chápe jako speciální vůči § 149 odst. 5 správního řádu (ve znění do 31. 12. 2017), což má za následek, že pro účely řízení podle stavebního zákona není možné z moci úřední přezkoumávat zákonnost závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány. Navrhovatelka z toho dovozuje, že „přezkum závazného stanoviska tak je možný již jen na základě odvolání, tedy iniciativy účastníka řízení“, což je problematické, neboť v rámci odvolacího řízení může správní orgán „přezkoumat závazné stanovisko jen z hlediska zákonnosti, ale nikoliv též z hlediska (věcné) správnosti ...“.
14.
Preferenční zacházení se závaznými stanovisky sloužícími jako podklad pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona spatřuje navrhovatelka dále v tom, že důvodem pro obnovu řízení podle § 4 odst. 11 není „zrušení nebo změna závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu v případě, že rozhodnutí, které bylo podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, o jehož zrušení nebo změně nadřízený správní orgán rozhodl, a které současně založilo jeho adresátům právo podle tohoto zákona a již nabylo právní moci“.
15.
K výše uvedenému „preferenčnímu zacházení“ však není podle navrhovatelky v právním státě žádný rozumný a legitimní důvod. Napadená ustanovení jsou tak v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy, jakož i s ústavním principem rovnosti, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť napadená právní úprava „neodůvodněně procesně privileguje účastníky v řízení podle stavebního zákona v porovnání s účastníky v řízeních podle všech ostatních zákonů“ (bod 78 návrhu).
16.
Navrhovatelka rovněž namítá protiústavnost roční prekluzivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení ve vztahu k závaznému stanovisku, upravené v § 4 odst. 10 stavebního zákona. S ohledem na reálnou praxi v řízeních podle stavebního zákona to však v řadě případů znamená faktickou nepřezkoumatelnost zákonnosti závazných stanovisek vydávaných pro účely stavebního zákona, a to nejen v přezkumném řízení, ale dokonce i v řízení odvolacím. To však podle navrhovatelky podstatným způsobem bez legitimního důvodu znevýhodňuje ochranu práv účastníků v řízeních podle stavebního zákona v porovnání s ochranou práv účastníků v řízeních podle všech ostatních zákonů. I zde proto navrhovatelka spatřuje rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.
17.
K tvrzené protiústavnosti § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona navrhovatelka jako podpůrný argument dodává, že napadená ustanovení jsou rovněž v rozporu s čl. 1 odst. 2 Ústavy ve spojení s čl. 1 odst. 1 (sic – pozn. red.; správně patrně odstavcem 2) písm. e) a čl. 11 odst. 1 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“). Z této unijní směrnice podle navrhovatelky vyplývá pro Českou republiku mezinárodněprávní závazek, aby správní řízení, v němž se přezkoumává zákonnost závazných stanovisek EIA, bylo vedeno „spravedlivě a nestranně“. Pokud je však tento přezkum ve správním řízení omezen či vyloučen, resp. neprobíhá-li stejným způsobem a za stejných podmínek jako přezkum ostatních závazných stanovisek v rámci režimu podle § 149 správního řádu, jen stěží může jít o „spravedlivé“ řízení ve smyslu čl. 11 odst. 4 směrnice EIA.
III.
Průběh řízení před Ústavním soudem
18.
Soudce zpravodaj zaslal v souladu s § 69 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh Poslanecké sněmovně a Senátu jako účastníkům řízení a dále vládě a Veřejné ochránkyni práv jako orgánům, které jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení.
III./a
Vyjádření komor Parlamentu
19.
Poslanecká sněmovna se ve vyjádření podepsaném jejím předsedou vyjádřila k průběhu legislativního procesu, který vedl k přijetí novelizujícího zákona. Vládní návrh zákona byl poslancům rozeslán jako sněmovní tisk č. 927 dne 3. 10. 2016. První čtení návrhu zákona se uskutečnilo dne 26. 10. 2016. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj (garanční výbor), výboru pro životní prostředí a hospodářskému výboru. Usnesení jednotlivých výborů bylo řádně doručeno poslancům. Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 28. 2. 2017 a pozměňovací návrhy byly zapracovány jako tisk č. 927/5, který byl doručen poslancům dne 1. 3. 2017. Třetí čtení návrhu zákona proběhlo dne 5. 4. 2017, kdy byl návrh schválen Poslaneckou sněmovnou ve znění přijatých pozměňovacích návrhů usnesením č. 1609.
20.
Dotčená ustanovení novelizujícího zákona byla předložena a schválena jako pozměňovací návrhy uvedené ve sněmovním tisku č. 927/5 pod označením F.3, v návrhu bod A), a A.5, v návrhu bod B). Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo k oběma pozměňovacím návrhům souhlasné stanovisko, stanovisko Ministerstva životního prostředí vydané k pozměňovacímu návrhu F.3 bylo nesouhlasné.
21.
Návrh zákona postoupila Poslanecká sněmovna Senátu dne 9. 5. 2017. Senát projednal návrh zákona dne 7. 6. 2017 jako senátní tisk č. 108 a usnesením č. 180 vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna o návrhu zákona vráceném Senátem jednala dne 27. 6. 2017, kdy usnesením č. 1714 setrvala na původním návrhu zákona podle sněmovního tisku č. 927/7. Zákon by podepsán prezidentem republiky dne 13. 7. 2017. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření závěrem konstatuje, že návrh zákona byl přijat ústavně předepsaným postupem.
22.
Z vyjádření Senátu podepsaného jeho předsedou vyplývá, že po postoupení návrhu zákona Senátu byl tento návrh projednán výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako výborem garančním a dále výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výborem ústavně-právním. Garanční výbor, který návrh zákona projednal dne 30. 5. 2017, k němu nepřijal žádné usnesení, neboť žádný z podaných návrhů nezískal potřebnou většinu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým usnesením ze dne 23. 5. 2017 navrhl zákonnou předlohu v předloženém znění schválit. Ústavně-právní výbor svým usnesením ze dne 17. 5. 2017 doporučil zamítnutí návrhu zákona.
23.
Na plénu Senátu se nad návrhem zákona vedla takřka 8 hodin trvající rozprava, která vedla k předložení celkem 31 pozměňovacích návrhů. Pozměňovací návrhy se přitom týkaly jak vypuštění slov „podle tohoto zákona“ v navržené novelizaci zákona o ochraně přírody i krajiny, tak i modifikace speciálního režimu při přezkumu závazných stanovisek podle stavebního zákona. Z 31 pozměňovacích návrhů podaných na plénu bylo nakonec schváleno 19, včetně toho, který upravoval vypuštění zvláštních pravidel pro přezkum závazných stanovisek v režimu stavebního zákona.
III./b
Vyjádření vlády
24.
Dne 1. 11. 2017 obdržel Ústavní soudÚstavní soud vyrozumění vlády, podepsané ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, že vláda svým usnesením č. 715 ze dne 11. 10. 2017 schválila svůj vstup do řízení a navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud návrh v plném rozsahu zamítl.
25.
Na úvod vláda zdůrazňuje, že netvrdí, že by výlučnými problémy nepřiměřené délky a komplikovanosti územního a stavebního řízení byla jen široká možnost účastenství spolků a extenzivní a opakovaný přezkum závazných stanovisek. Vláda upozornila, že novelizace provedená zákonem č. 225/2017 Sb. byla podstatně širší a přinesla celou řadu dalších legislativních změn majících za cíl zrychlit a zjednodušit povolovací procesy. Současně však upozornila na to, že dřívější prakticky neomezená možnost účasti spolků v územních a stavebních řízeních byla jednou z příčin zdlouhavých a nehospodárných správních řízení. V mnoha případech navíc tyto spolky ani nepůsobily v místě realizace stavebního záměru, když se nezřídka vyskytovaly i případy zcela účelově založených spolků, které měly za cíl „vydírat stavebníka a žádat finanční náhradu za to, že svou účast a obstrukce ukončí“.
26.
Navrhovatelka podle vlády zcela pomíjí legislativní kontext, v němž § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny existoval a nadále existuje. Práva na ochranu životního prostředí zakotveného v čl. 35 odst. 1 Listiny se lze totiž domáhat pouze v mezích zákonů, které toto právo provádějí. Současně vláda podotýká, že v praxi se právo na příznivé životní prostředí nejčastěji střetává s ústavně zaručeným vlastnickým právem podle čl. 11 Listiny, které je však na rozdíl od práva na příznivé životní prostředí právem přímo vymahatelným.
27.
Dřívější právní úpravu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny vláda v komparativním pohledu označuje za určitou anomálii, která měla své místo v právním řádu snad krátce po pádu komunistického režimu. V současnosti však pro takto široce pojaté účastenství spolků ve správních řízeních neshledává racionální důvod. Z unijního ani mezinárodního práva nevyplývá pro Českou republiku žádný (nepřímo dovoditelný) závazek, aby stát zajistil účast veřejnosti ve formě spolků en bloc ve všech územních a stavebních řízeních, a to bez vazby na velikost záměru a jeho možný vliv na životní prostředí.
28.
I po nabytí účinnosti novelizujícího zákona spolkům zůstala možnost účastnit se širokého spektra správních řízení, v nichž lze skutečně identifikovat možný vliv záměru na životní prostředí. V návaznosti na to vláda uvádí celou řadu správních řízení, jichž se mohou spolky i nadále účastnit. Jedná se zejména o územní řízení, stavební řízení a další řízení podle stavebního zákona a dalších zákonů definovaná jako navazující řízení podle § 3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších přepisů, (dále jen „zákon o EIA“), a to včetně tzv. podlimitních záměrů. Dále je účast těchto spolků zajištěna v řízení o vydání integrovaného povoleníintegrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o integrované prevenci“), v řízeních podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vodní zákon“), jakož i v celé řadě správních řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
29.
Vláda současně namítá, že navrhovatelkou citovaná judikatura Ústavního souduÚstavního soudu týkající se ústavněprávních východisek účastenství ve správním řízení se týká vždy výlučně osob, o jejichž subjektivním veřejném právu bylo v řízení rozhodováno. V případě (ne)účasti ekologických spolků ve správním řízení však k ničemu takovému nedochází. Účastenství ve správním řízení nemůže dle názoru vlády vznikat ani osobám, které jsou záměrem dotčeny hypoteticky a nepřímo, tj. při potenciálním užívání veřejných statků nebo užívání majetku v postavení nájemců apod., tedy nikoliv při užívání majetku vlastního. Tvrzená subjektivní práva rezidentů a nájemců nelze dovozovat z extenzivně pojaté definice pojmů příroda a krajina. Vláda je toho názoru, že podstatou užívacích práv je umožnění užívání určité věci, nikoliv umožnění rozhodování o jejím právním či faktickém osudu. Jelikož tyto osoby (typicky nájemce) nabývají svá práva výlučně skrze vlastníka, nedává žádný smysl, aby jim bylo umožněno zrovna v územním a stavebním řízení rozhodování o osudu věci bez ohledu na rozhodnutí vlastníka, popř. dokonce v rozporu s jeho vůlí.
30.
K tvrzené nepřiměřenosti napadených ustanovení vláda uvádí, že nesprávná je již samotná premisa uplatnit na věc test proporcionality. S odkazem na dřívější judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu má vláda za to, že omezení práva na příznivé životní prostředí podléhá testu racionality, nikoliv testu proporcionality. Předmětnou novelou navíc nedošlo k zásahu do esenciálního obsahu práva, jelikož se pouze změnil rozsah práva na účastenství ve správních řízeních. Toto omezení je podle vlády rozumné, důvodné a v konečném důsledku díky němu dochází k „mnohem proporcionálnější ochraně práva přímo dotčených účastníků práva na spravedlivý proces v podobě zjednodušení a zrychlení řízení“. Odkazem na celou řadu rozhodnutí správních soudů pak vláda demonstruje obstrukční chování spolků. Stejně tak vláda uvádí, že systémové obstrukce ekologických spolků, včetně uplatňování námitek „systémové podjatosti“, překročily ještě před přijetím novelizujícího zákona takovou mez, že tuto otázku muselo na základě úkolu z usnesení vlády řešit Ministerstvo pro místní rozvoj.
31.
V další části svého vyjádření vláda popírá, že by byla protiústavní ustanovení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona. Podle vlády nelze v našem právním řádu najít žádné jiné správní řízení, v němž by měla závazná stanoviska dotčených správních orgánů takový význam, jako je tomu právě v řízeních podle stavebního zákona. Přijetí několika zvláštních pravidel o přezkumu závazných stanovisek je proto zcela rozumné a plně v intencích judikatury citované navrhovatelkou. Tvrzené „preferenční zacházení“ je tedy „založeno na objektivních, racionálních a ospravedlnitelných důvodech“. Nejedná se navíc o první případ preferenčního omezení přezkumného řízení, což vláda uvádí na příkladu vyloučení přezkumného řízení ve vztahu k rozhodnutí, kterým byl povolen vklad k nemovitosti evidované v katastrukatastru nemovitostí.
32.
Vláda současně upozorňuje na nesprávný výklad § 4 odst. 9 stavebního zákona provedený navrhovatelkou. Podle názoru vlády je totiž § 4 odst. 9 stavebního zákona ve vztahu speciality pouze k § 149 odst. 5 (od 1. 1. 2018 odstavec 6) správního řádu, nikoliv však k § 149 odst. 4 (od 1. 1. 2018 odstavec 5). Platí přitom, že ve vztahu k postupu podle § 149 odst. 4 (od 1. 1. 2018 odstavec 5) správního řádu se neuplatní ani zvláštní pravidlo pro počítání roční objektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení. Proto je v souladu s obecným ustanovením § 96 odst. 1 správního řádu nutné počátek lhůty i nadále počítat od právní moci rozhodnutí.
33.
Konečně pak § 4 odstavce 9 až 11 stavebního zákona nejsou podle přesvědčení vlády ani v rozporu se směrnicí EIA. Ta totiž zakotvuje požadavky minimálního standardu, který je vyžadován po členských státech, nikoliv však požadavek stejných pravidel pro přezkum všech závazných stanovisek napříč právním řádem členského státu. Novelizovaná právní úprava podle vlády dokonce lépe odpovídá požadavku včasnosti řízení, vyžadovanému směrnicí, neboť došlo k celkovému zkrácení lhůt pro zahájení přezkumu.
III./c
Vyjádření Veřejné ochránkyně práv
34.
Vyrozuměním ze dne 21. 9. 2017 vstoupila Veřejná ochránkyně práv do řízení jako vedlejší účastník. Dne 23. 10. 2017 pak Ústavní soudÚstavní soud obdržel její vyjádření k návrhu. V něm navrhla, aby Ústavní soudÚstavní soud návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a stavebního zákona plně vyhověl.
35.
Veřejná ochránkyně práv opakuje z větší části argumenty uplatněné navrhovatelkou, avšak s tím rozdílem, že na posouzení ústavnosti § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny nejprve uplatňuje test racionality. Dospívá přitom k závěru, že novelizované znění tohoto ustanovení zasahuje do esenciálního jádra práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 a 2 Listiny. Fakticky jediným významným typem řízení, v němž bude mít veřejnost možnost participovat na rozhodnutí orgánu veřejné moci, bude pouze proces posuzování vlivu na životní prostředí podle zákona o EIA. Tato ochrana je podle Veřejné ochránkyně práv z pohledu čl. 35 odst. 1 a 2 Listiny nedostatečná a v zásadě rozporná s Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 124/2004 Sb. m. s., dále jen „Aarhuská úmluva“). Z důvodu zásahu do jádra práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny přistupuje Veřejná ochránkyně práv k testu proporcionality. Má přitom za to, že napadená ustanovení zákona nejsou způsobilá dosáhnout cíle spočívajícího ve zrychlení povolovacích procesů. Dané ustanovení proto neprojde ani přes první kritérium testu proporcionality, z čehož Veřejná ochránkyně práv dovozuje jeho protiústavnost.
36.
K návrhu na zrušení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona Veřejná ochránkyně práv pouze stručně uvádí, že v důsledku novelizované právní úpravy může snadno dojít k uplynutí roční prekluzivní lhůty v době odvolacího řízení, v důsledku čehož již nepůjde nezákonné závazné stanovisko změnit nebo zrušit. Současně Veřejná ochránkyně práv považuje za nežádoucí, že je zavedena další výjimka z obecné právní úpravy správního řízení podle správního řádu.
III./d
Vyjádření prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc.
37.
Dne 23. 1. 2018 obdržel Ústavní soudÚstavní soud nevyžádané stručné vyjádření prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc., (vedoucího katedry práva životního prostředí Právnické fakulty UniverzityUniverzity Karlovy) k posuzovanému návrhu, označené jako amicus curiae brief. Uvádí v něm, že si „jakožto jediný profesor v oboru práva životního prostředí v České republice“ dovoluje podat Ústavnímu souduÚstavnímu soudu vyjádření, v němž vyjadřuje svou podporu návrhu na zrušení napadených ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny a stavebního zákona. Zdůrazňuje přitom, že „novelizace likviduje v ustanovení odst. 3 v § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny to nejdůležitější, co bylo po 25 let jeho vlastním smyslem a účelem“. Pokud totiž omezila právo veřejnosti (potažmo spolků) již jen na účastenství ve správních řízeních vedených podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zcela opomněla klíčový systémový aspekt, že řadu stěžejních otázek dotýkajících se zájmů ochrany přírody a krajiny posuzují orgány ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny nikoli ve správním řízení (formou rozhodnutí), ale ve zjednodušeném řízení formou (podkladových) závazných stanovisek. Tohoto zjednodušeného řízení se přitom nemůže účastnit nikdo, kdo nemá postavení účastníka v (navazujícím) správním řízení vedeném podle stavebního zákona, zejména v územním řízení. Jestliže tak spolky v důsledku novelizace nyní přijdou o účastenství ve správních řízeních podle stavebního zákona, přijdou i o možnost podílet se na vydávání (podkladových) závazných stanovisek orgánů ochrany přírody. Kvůli tomuto závažnému systémovému problému, na který poukazuje navrhovatelka, je po novelizaci podstata § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny do značné míry vyprázdněna. Dále poukázal na novelizaci zákona o EIA provedenou zákonem č. 326/2017 Sb., která od 1. 11. 2017 rovněž omezila účastenství veřejnosti ve správních řízeních.
III./e
Vyjádření Hospodářské komory České republiky
38.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu bylo dne 29. 3. 2018 doručeno nevyžádané vyjádření Hospodářské komory České republiky (dále jen „Hospodářská komora“) sepsané v jejím zastoupení prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., označené jako „stanovisko amicus curiae“. Ta na základě právního rozboru dospěla k závěru, že novelizovaná právní úprava je ústavně souladná.
39.
Návrh vytváří podle Hospodářské komory falešné zdání, že „zákon musí zaručit existenci jakéhosi privilegovaného postavení spolků, jejichž hlavní náplní činnosti je ochrana přírody a krajiny, přičemž tyto spolky musí být oprávněny ingerovat do jakéhokoliv správního řízení, v němž může být ochrana přírody a krajiny dotčena“. Hospodářská komora však považuje za evidentní, že novelizací § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny není ústavnost dotčena, neboť neexistuje žádné ústavně zaručené právo spolků na účast v určitých řízeních.
40.
Samotný čl. 36 odst. 1 Listiny hovoří o právu domáhat se „svého práva“ u soudu nebo jiného orgánu. Spolky však takové určité hmotné subjektivní právo nemají. Navrhovatelka dle názoru Hospodářské komory nesprávně považuje procesní práva spolků za autonomní, resp. existující bez ohledu na adekvátní hmotná práva, která mají být předmětem ochrany ve správním řízení. Argument navrhovatelky, že ochrana relativních majetkových práv má být realizována prostřednictvím zákona o ochraně přírody a krajiny, přehlíží věcnou působnost tohoto zákona. Navíc by bylo zcela iracionální, aby zákonodárce ochranu takových práv podmiňoval požadavkem na založení ekologického spolku. Navrhovatelka navíc ani nevysvětluje, jaký je vztah mezi spolky založenými za účelem ochrany přírody a krajiny (tedy nikoliv vlastnického nebo jiného práva) a ochranou vlastnických a užívacích práv.
41.
Hospodářská komora upozorňuje, že práva na příznivé životní prostředí se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto právo provádějí. Je přitom evidentní, že právo na příznivé životní prostředí nebylo eliminováno, pouze došlo k omezení určitého procesního aspektu při jeho uplatňování. Pokud jde o tvrzený zásah do práva na příznivé životní prostředí v „zákonných formách“ demonstrovaných navrhovatelkou, není kupř. nijak vysvětleno, jak souvisí právo na přístup do krajiny (typicky lesa či užívání veřejné zeleně) s právem na příznivé životní prostředí, když do důsledku vzato by z pohledu ochrany životního prostředí bylo optimální volný vstup do krajiny zakázat. Konečně směřuje-li nakonec argumentace navrhovatelky k tvrzení o porušení práva na příznivé životní prostředí, je namístě připomenout, že u tohoto práva není zákonodárce omezen principem proporcionality, nýbrž racionality.
42.
K návrhu na zrušení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona Hospodářská komora uvádí, že navrhovatelka nesprávně vychází z předpokladu obecné nezákonnosti závazných stanovisek. V obecné rovině podle Hospodářské komory není problém samotná protiústavnost předmětných ustanovení stavebního zákona, ale jejich výklad ze strany navrhovatelky. Ta totiž údajně nerespektuje princip přednosti ústavně souladného výkladu před zrušením zákona či jeho části. Ze stanoviska Hospodářské komory vyplývá, že odkaz obsažený v § 4 odst. 4 stavebního zákona směřující k § 149 odst. 4 (nyní odstavci 5) správního řádu nevylučuje postup podle § 149 odst. 6 správního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2018. Navrhovatelka podle Hospodářské komory zřejmě přehlédla možnost účastníka řízení vyrozumět správní orgán vedoucí řízení podle stavebního zákona o existenci údajně nezákonného závazného stanoviska, což by mělo za následek postup podle § 149 odst. 5 ve spojení s § 94 a násl. správního řádu. Jde tak ve své podstatě o velmi specifickou formu koncentrace správního řízení, která brání tomu, aby byla námitka nezákonného závazného stanoviska vznášena až v odvolacím řízení (což však není a priori vyloučeno, nedojde-li ještě k uplynutí roční prekluzivní lhůty).
III./f
Replika navrhovatelky
43.
Soudce zpravodaj zaslal navrhovatelce k replice všechna výše uvedená vyjádření účastníků řízení, vedlejších účastníků, jakož i stanoviska amicorum curiae. Navrhovatelka svého práva repliky využila vůči vyjádření vlády a stanovisku Hospodářské komory.
44.
V replice k vyjádření vlády se navrhovatelka vymezuje k jeho podstatné části, přičemž však zpravidla jinými slovy opakuje či do vysvětluje argumenty uplatněné již v návrhu. Na řadě míst pak tvrzení vlády pokládá za nesmyslná, selektivně hodnotící a vzniklá na základě překroucení jejích argumentů. V prvé řadě navrhovatelka uvádí, že vláda, Ministerstvo pro místní rozvoj ani nikdo jiný nedisponuje statistickými údaji o průměrné délce povolovacích řízení. Stejně tak nedisponují žádnou statistikou, natož studií, ze které by vyplývalo, že spolky neoprávněně prodlužují správní řízení, popř. se v něm dopouštějí obstrukcí. Tvrzení vlády o obstrukcích ekologických spolků ve správních řízeních je proto nekorektní, nepodložené a neověřitelné.
45.
Navrhovatelka dále namítá, že není pravdivé tvrzení vlády, podle níž navrhovatelkou citovaná judikatura Ústavního souduÚstavního soudu týkající se ústavněprávních východisek účastenství ve správním řízení se týká vždy výlučně osob, o jejichž subjektivním veřejném právu bylo v řízení rozhodováno. Vláda podle ní opomněla nález ze dne 16. 1. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 36/05 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.) týkající se postavení výrobců a distributorů léčivých přípravků při rozhodování o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z veřejného zdravotního pojištění.
46.
V replice je zdůrazněno, že tzv. rezidenti jsou způsobilí tvrdit zkrácení na svých veřejných subjektivních právech na užívání přírodních statků, a vláda tak vůbec nepochopila argumentaci navrhovatelky. Stejně tak navrhovatelka připomíná, že svůj návrh neopírá o čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale mimo jiné o čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Z toho důvodu je třeba považovat argumenty vlády poukazující na judikaturu k použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy za bezbřehé.
47.
Navrhovatelka opakuje, že nájemní a užívací právo je „vlastním majetkem“ a že tyto skupiny osob mohou být přímo (nikoliv jen hypoteticky) dotčeny stavebním záměrem. To vyplývá již ze skutečnosti, že péče o přístupnost krajiny je nedílným prvkem ochrany přírody a krajiny podle jejího vymezení obsaženého v § 2 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. V replice navrhovatelka nově uvádí, že právo nájmu i pachtu má podle ní věcněprávní povahu. Vláda nemůže popřít logickou souvislost mezi samostatným žalobním právem nájemců, uživatelů a ostatních detentorů na ochranu svých práv k věci podle § 1044 občanského zákoníku v rovině soukromého práva a požadavkem na jejich přiměřenou ochranu zejména v územních řízeních v rovině práva veřejného.
48.
Podstatou návrhu je podle navrhovatelky „tvrzení protiústavnosti omezení základního práva na spravedlivý proces“, přičemž návrh izolovaně netvrdí omezení práva na příznivé životní prostředí. Vláda údajně podsouvá navrhovatelce argumenty, které neuplatnila. Současně však na dalším místě repliky navrhovatelka připomíná, že v doplnění návrhu předložila Ústavnímu souduÚstavnímu soudu seznam 20 ekologických kauz týkajících se „středně velkých záměrů“, u nichž účast spolků přispěla k záchraně přírodních hodnot determinujících kvalitu života občanů.
49.
V dalších bodech repliky navrhovatelka upozorňuje na to, že právo na příznivé životní prostředí není v protikladu s vlastnickými právy, ale že se tato práva v konkrétních kauzách naopak zpravidla prolínají a překrývají. Dále opakuje svůj argument o rizicích systémové podjatosti stavební správy, kterou novelizovaná právní úprava ještě prohloubí. Problém námitek podjatosti je pak podle navrhovatelky obecný a nemůže být řešen tím, že se spolkům odejme právo na účastenství ve správních řízeních.
50.
K vyjádření vlády podanému k návrhu na zrušení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona se navrhovatelka vyjadřuje pouze stručně. Uvádí, že argumentace vlády o výluce přezkumného řízení, kterou stanoví správní řád v § 94 odst. 2, se vůbec netýká obnovy řízení, závazných stanovisek ani některých druhů správních rozhodnutí.
51.
V replice k vyjádření Hospodářské komory navrhovatelka z převážné většiny opakuje argumenty již uplatněné v návrhu a replice k vyjádření vlády. Podotýká, že podstatou návrhu je primárně tvrzení o protiústavním omezení práva na spravedlivý proces, a to jednak ve spojitosti s právem pokojného užívání majetku ve smyslu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jednak ve spojitosti s právem na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny. Právo na přístup do krajiny je podle ní součástí ochrany přírody a tím i součástí životního prostředí. Podle navrhovatelky je legitimní, aby členové ekologických spolků v rámci něj chránili i svá soukromá majetková práva, včetně práva užívacího, jsou-li v daném případě v souladu s veřejným zájmem na ochranu přírody a krajiny. Je nepřípustné, aby zákon tzv. rezidenty zcela a bezvýjimečně vyloučil z povolovacích procesů. Hospodářské komoře vytýká, že ta podle ní v zásadě nezná rozdíl mezi hlavními a vedlejšími účastníky řízení, což pokládá „za politováníhodné ... pokud v roce 2018 převzala úlohu státem autorizovaného zákonotvůrce a píše návrh nového stavebního zákona“.
III./g
Ústní jednání
52.
Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto v souladu s § 44 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl ve věci bez jeho nařízení.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
53.
Podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu má právo podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení skupina nejméně 17 senátorů. Návrh v této věci podala skupina právě 17 senátorů, zastoupená advokátemadvokátem, která k němu v souladu s § 64 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, připojila podpisovou listinu podepsanou každým z těchto senátorů. Navrhovatelka je proto k podání tohoto návrhu aktivně legitimována.
54.
Ústavní soudÚstavní soud neshledal žádný důvod nepřípustnosti návrhu podle § 66 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., a – s výjimkou napadených ustanovení stavebního zákona (viz níže body 55 až 57) – ani důvod pro zastavení řízení podle § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Ústavní soud konstatuje, že je podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy příslušný k projednání návrhu, který splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti.
55.
V průběhu řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem došlo k novelizaci všech napadených ustanovení stavebního zákona (§ 4 odst. 9 až 11). Částí dvacátou první zákona č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (konkrétně jeho čl. XXIV bodem 5), účinnou od 1. 1. 2021 (čl. XXXII zákona), došlo k zásadní změně obsahu napadených ustanovení, resp. k jeho nahrazení obsahem jiným. Ten se nově dotýká prodloužení lhůty k vydání závazného stanoviska, zakotvuje fikci vydání souhlasného závazného stanoviska (§ 4 odst. 9 stavebního zákona) a na to navazující úpravu vydání nového závazného stanoviska (§ 4 odst. 10 stavebního zákona), přičemž tato ustanovení se nepoužijí na závazná stanoviska nově vymezená v § 4 odst. 12 stavebního zákona. V § 4 odst. 11 pak stavební zákon upravuje stanovení počátku běhu lhůty pro zahájení přezkumného řízení a zrušení nebo změnu závazného stanoviska v přezkumném řízení u závazného stanoviska podle § 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. V něm je přitom lhůta pro zahájení přezkumného řízení stanovena zcela jiným způsobem, než tomu bylo v právní úpravě obsažené v § 4 odst. 10 stavebního zákona, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., tj. ve znění napadeném navrhovatelkou.
56.
Ústavní soudÚstavní soud shledal, že jde ve vztahu k námitkám navrhovatelky o novelizaci zásadní [srov. nález ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 32/15 (N 232/83 SbNU 605; 40/2017 Sb.)], neboť ustanovení § 4 odst. 9 a 10 stavebního zákona, ve znění zákona č. 403/2020 Sb., upravují obsahově jinou materii, než která byla předmětem týchž ustanovení stavebního zákona ve znění napadeném navrhovatelkou. Pokud jde o § 4 odst. 11 stavebního zákona, ve znění zákona č. 403/2020 Sb., ten upravuje běh lhůty k zahájení přezkumného řízení odlišně od právní úpravy § 4 odst. 10 stavebního zákona ve znění napadeném navrhovatelkou. V důsledku takto podstatné novelizace napadených ustanovení stavebního zákona proto také argumentace navrhovatelky (pomine-li Ústavní soudÚstavní soud její obecný nesouhlas se zakotvením procesních odchylek ve stavebním zákoně od obecné právní úpravy správního řádu) v této věci pozbyla významu.
57.
Ustanovení § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanoví, že Ústavní soud řízení zastaví, jestliže zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem. Z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu vyplývá [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 32/15, nález ze dne 31. 10. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 15/01 (N 164/24 SbNU 201; 424/2001 Sb.) a usnesení ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 35/2000 (U 33/19 SbNU 297)], že pozbytím platnosti napadených ustanovení zákona ve smyslu § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., je třeba rozumět i jejich výše popsanou novelizaci. Jelikož se navrhovatelka domáhá zrušení ustanovení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona, ve znění před jejich novelizací provedenou zákonem č. 403/2020 Sb., byly splněny podmínky částečného zastavení řízení dle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 32/15). Výrokem II nálezu proto Ústavní soud zastavil řízení o návrhu na zrušení § 4 odst. 9, 10 a 11 stavebního zákona, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. Uvedený postup je projevem vázanosti Ústavního souduÚstavního soudu petitem návrhu, z jehož hranic (ultra petitum) ve svém rozhodování nemůže vykročit [srov. nález ze dne 13. 12. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 8/95 (N 83/4 SbNU 279; 29/1996 Sb.)].
58.
Ve zbývající části, tj. co do návrhu na zrušení § 70 odst. 3 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny ve slovech „podle tohoto zákona“, jsou splněny všechny podmínky pro jeho věcné posouzení, když zde Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvod pro zastavení řízení podle § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.
V.
Ústavní konformita zákonodárného procesu
59.
Ústavní soudÚstavní soud se zabýval průběhem zákonodárného procesu a shledal, že údaje uvedené ve vyjádřeních Poslanecké sněmovny a Senátu odpovídají skutečnosti. Nad rámec těchto vyjádření si Ústavní soudÚstavní soud ověřil, že o návrhu novelizujícího zákona bylo Poslaneckou sněmovnou dne 27. 6. 2017 v souladu s čl. 47 odst. 2 Ústavy nejprve hlasováno (hlasovací pořadové č. 35) ve znění schváleném Senátem, podle sněmovního tisku 927/8, a to tak, že návrh nebyl přijat, neboť z přítomných 143 poslanců bylo pro 17 poslanců, proti 54 a 72 poslanců se zdrželo hlasování.
60.
Návrh změnového zákona byl následně schválen ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 927/7, na témže jednání Poslanecké sněmovny (hlasování pořadové číslo 36) tak, že z přítomných 146 poslanců hlasovalo pro návrh 117 poslanců, proti 7 poslanců a 22 poslanců se hlasování zdrželo. Návrh zákona byl tak přijat kvalifikovanou nadpoloviční většinou všech poslanců (čl. 47 odst. 3 in fine Ústavy).
61.
Údaje uvedené ve vyjádřeních Poslanecké sněmovny a Senátu spolu s dalšími údaji, které zjistil Ústavní soudÚstavní soud z digitálního repozitáře Poslanecké sněmovny, dokládají, že novelizující zákon byl přijat v Ústavou stanovené kompetenci Parlamentu (čl. 15 odst. 1 Ústavy) a ústavně stanoveným způsobem. Tyto skutečnosti přitom nebyly zpochybněny ani navrhovatelkou.
VI.
Znění napadeného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
62.
Platné a účinné znění ustanovení § 70 odst. 3 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny je následující, přičemž napadené ustanovení je vyznačeno tučně:
„(3)
Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se řízení podle tohoto zákona, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení.“
VII.
Věcné posouzení návrhu na zrušení napadeného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny
VII./1
Obecná východiska
63.
Listina v čl. 36 odst. 1 stanoví, že „každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“, přičemž podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý „právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům“. Právě porušení těchto dvou, do značné míry provázaných záruk poskytnutých Listinou je navrhovatelkou (vedle dotčení dalších práv) napadáno.
64.
Ze systematického výkladu čl. 36 odst. 1 Listiny a slov „jiného orgánu“ vyplývá, že toto právo se vztahuje rovněž na správní řízení coby řízení vedené u správního orgánu, resp. orgánu veřejné moci odlišného od soudu. To platí ovšem pouze potud, jde-li o případ stanovený zákonem („ve stanovených případech“), přičemž Listina výslovně počítá s tím, že podmínky a podrobnosti výkonu tohoto práva upraví zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Zásadně však platí, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (čl. 36 odst. 2 in fine Listiny). V širším slova smyslu lze proto hovořit o právu každého na stanovený postup při domáhání se svých práv.
65.
Z jazykového, jakož i z objektivně teleologického výkladu vyplývá, že elementární podmínkou pro přiznání tohoto ve své podstatě procesního práva je reálná existence vlastního práva, jemuž má být v řízení poskytnuta ochrana. Je přitom potřeba odlišovat subjektivní hmotné právo od pouhého, byť případně právem kvalifikovaného zájmu. Zatímco na první případ lze bezpochyby dovodit meritorní působnost čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny, resp. ústavní garanci tohoto práva, v případě druhém nikoliv, neboť u něj neexistuje žádné subjektivní právo náležející konkrétní osobě, kterému má být v řízení poskytnuta ochrana.
66.
Konkrétně ve vztahu k účastenství spolků lze podle Ústavního souduÚstavního soudu tento rozdíl do určité míry demonstrovat i na právní úpravě žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „s. ř. s.“). Ten jejich zvláštní žalobní legitimaci upravuje v samostatném ustanovení § 65 odst. 2, neboť tyto v obecné rovině nejsou subjekty, které by mohly být správním rozhodnutím dotčeny ve své právní sféře, na rozdíl od žalobců podle § 65 odst. 1 s. ř. s. V právní nauce se tato skupina žalobců často označuje tradičním pojmem „zájemníci“, jelikož „takové osoby v řízení před správním orgánem nemohou být dotčeny ve sféře svého hmotněprávního postavení ...“ (Potěšil, L. In Potěšil, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 58). Jde tedy o osoby, které „mají určitý zájem na výsledku řízení (zpravidla daný jejich zájmem o věci veřejné, tj. i o dodržování práv a povinností jiných), avšak nelze najít žádné právo či povinnost v řízení dotčené, jež by svědčilo jim osobně“ (Šuránek, P. In Jemelka, M. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 507). Jako typický příklad těchto řízení bývá judikaturou i komentářovou literaturou uváděno právě účastenství spolků v oblasti ochrany přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o EIA, vodního zákona a zákona o integrované prevenci (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005 č. j. 6 A 25/2002-42; srov. Kühn, Z. In Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 526-527; Potěšil, L. In Potěšil, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 58). Podotýká se přitom, že je to právě koncept právní sféry, který zaručuje flexibilitu nezbytnou k tomu, aby nedošlo k vyloučení určitých kategorií úkonů a jimi dotčených osob z ústavně zaručené ochrany podle čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy (viz Šuránek, P. In Jemelka, M. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 491). Dlužno podotknout, že zvláštní žalobní legitimací podle § 65 odst. 2 s. ř. s. není podle části recentní judikatury a nauky a priori vyloučena možnost žalobní legitimace spolků podle obecného § 65 odst. 1 téhož zákona. Z toho však nelze dovodit nutnost účastenství spolků ve všech správních řízeních, natož snad ústavní právo být účastníkem těchto správních řízení en bloc (blíže bod 79).
67.
Právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno vykládat rovněž systematicky ve vazbě na čl. 38 odst. 2 Listiny, jehož porušení navrhovatelka taktéž namítá. Ústavní soud přitom již v minulosti dovodil, že čl. 38 odst. 2 Listiny se vztahuje toliko na osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno – pouze ty mají ústavně zaručené právo se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům [nález ze dne 10. 1. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 30/95 (N 3/5 SbNU 17; 31/1996 Sb.)].
68.
Problematikou účastenství ve správních řízeních se Ústavní soudÚstavní soud při abstraktní kontrole ústavnosti zabýval zejména v nálezu ze dne 22. 3. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 2/99 (N 42/17 SbNU 295; 95/2000 Sb.), v němž zrušil § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v tehdy účinném znění, kterým tehdejší zákonodárce vyloučil vlastníka pozemků, na kterých byla realizována cizí stavba, z kolaudačního řízení. Ústavní soudÚstavní soud v tomto nálezu (o který svou argumentaci opírá rovněž navrhovatelka) uvedl, že „se vyloučením z kolaudačního řízení vlastník pozemků ocitá v nerovnoprávném postavení, když bez rozumných důvodů je mu přiznáno méně práv než stavebníkovi. Znamená to, že vlastník pozemků, který vyhoví požadavkům stavebníka a souhlasí se stavbou (neboť bez tohoto souhlasu by stavba zahájena být nemohla) ztrácí možnost účastnit se řízení, ve kterém, mimo jiné, má být orgánem státu kvalifikovaně posouzeno, zda stavba byla provedena v souladu s dokumentací. Taková úprava navíc znamená, že majitel pozemku je vyloučen též z práva domáhat se soudní ochrany, neboť není-li účastníkem správního řízení, není ani aktivně legitimován k podání správní žaloby (§ 250 odst. 2 občanského soudního řádu) ... Uvedené nepříznivé postavení některých subjektů je pak umocněno vymezením subjektů aktivně legitimovaných k podání správní žaloby podle § 250 odst. 2 o. s. ř.“. „Jinak řečeno, to že vlastník pozemků je vyloučen z řízení správního a v důsledku toho též z práva na soudní ochranu, považuje Ústavní soudÚstavní soud za pochybení zákonodárce, které má ústavní rozměr.“
69.
K problematice účasti tzv. ekologických spolků v soudních řízeních, zejména pak ve vazbě na právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny, se Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil v několika svých rozhodnutích, přičemž jeho rozhodovací činnost prošla jistým vývojem. V usnesení ze dne 6. 1. 1998 sp. zn. I. ÚS 282/97 (U 2/10 SbNU 339) dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že „právo na příznivé životní prostředí a včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů na právnické osoby vztahovat nelze. Je zřejmé, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které – na rozdíl od právnických osob – podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí. Tomu ostatně odpovídá i charakteristika životního prostředí, jak ji provedl zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí“. V usnesení ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1791/07 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) pak Ústavní soud zdůraznil, že stěžovatel jako právnická osoba je bezpochyby subjektem základního procesního práva na soudní ochranu, ovšem pouze tehdy, byla-li předmětem rozhodování orgánu veřejné moci jeho hmotná základní práva a svobody.
70.
V pozdějším rozhodnutí, na které rovněž odkazuje navrhovatelka, Ústavní soudÚstavní soud uvedl, že „zkrácení na právech nelze vykládat v neprospěch spolkových subjektů založených za účelem ochrany přírody a krajiny tak restriktivně, jak to činí Nejvyšší správní soud. Zkrácení na právech nelze v podstatě civilisticky redukovat jen na případný zásah do práv vlastníků nemovitostí či, jinak řečeno, na imise zasahující nebo ohrožující vlastníky nemovitostí (nositele práv k nim) ležících v dosahu regulace opatření obecné povahy ... Pro tento případ je žádoucí, aby prostor k soudní ochraně dostali nejen jednotlivci samotní, ale též právní subjekty, do nichž se sdružují. Také v tomto směruje třeba, s průmětem do českého právního prostředí, interpretovat pasáže Aarhuské úmluvy, které našly své vyjádření v § 70 odst. 1 a souvisejících zákona ... o ochraně přírody a krajiny ...“ [nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3572/14 (N 185/79 SbNU 97)]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 59/14 pak Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že neobstojí paušální závěr, podle něhož občanským sdružením (nyní spolkům) založeným za účelem ochrany přírody, krajiny a životního prostředí nesvědčí aktivní procesní legitimace podle § 101a odst. 1 s. ř. s. k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (územního plánu). Věcná legitimace navrhovatele ke zrušení opatření obecné povahy se zakládá na podmínce oprávněnosti tvrzení, že byl na svých právech tímto opatřením, vydaným správním orgánem, zkrácen. Již na tomto místě však Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že šlo o senátní rozhodnutí dotýkající se ve své podstatě nutnosti ústavně souladného výkladu ustanovení soudního řádu správního, a to toliko v řízení o zrušení opatření obecné povahy (územního plánu) nebo jeho části.
71.
Pokud jde o právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny, jehož porušení je v konečném důsledku navrhovatelkou namítáno, již dříve Ústavní soud judikoval, že jde o právo s relativním obsahem [nález ze dne 25. 10. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 17/95 (N 67/4 SbNU 157; 271/1995 Sb.)]. Zároveň je třeba připomenout, že jde o právo spadající pod působnost čl. 41 odst. 1 Listiny, tj. takové, kterého se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které ho provádějí. Právo na příznivé životní prostředí zakotvené v čl. 35 odst. 1 Listiny a systematicky spadající pod hlavu čtvrtou Listiny označenou jako „Hospodářská, sociální a kulturní práva“ tedy nepůsobí bezprostředně ve vztahu k jednotlivcům. Z toho ve světle nálezu ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 3/15 (N 89/85 SbNU 503; 231/2017 Sb.) vyplývá, že je to až „podústavní právní úprava, která ve skutečnosti dává odpověď na otázku, čeho a za jakých podmínek se může jednotlivec na základě tohoto základního práva domáhat, tedy jaké jsou meze tohoto základního práva“.
72.
U zákonů, které se dotýkají hospodářských, sociálních a kulturních práv, přistupuje Ústavní soudÚstavní soud při věcném přezkoumání jejich ústavnosti k tzv. testu racionality [nálezy ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.), ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 16/14 (N 15/76 SbNU 197; 99/2015 Sb.) nebo ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 37/16 (119/2019 Sb.)]. Zákon o ochraně přírody a krajiny se práva na příznivé životní prostředí nepochybně úzce dotýká, což je patrné už z ustanovení § 1 tohoto zákona, který stanovuje, že „účelem zákona je ... přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry“. Porušení práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny je rovněž namítáno samotnou navrhovatelkou (byť jak sama zdůrazňuje ve své replice, tak nikoliv izolovaně), resp. porušení dalších ústavně zaručených práv je spojeno právě s porušením práva na příznivé životní prostředí.
73.
Test racionality (rozumnosti) Ústavní soudÚstavní soud použil v poměrně nedávné době rovněž při posuzování ústavnosti omezení práva dotčené veřejnosti účastnit se procesu posuzování vlivů na životní prostředí u tzv. prioritních dopravních záměrů, kdy zamítl návrh na zrušení ustanovení § 23a zákona o EIA [nález ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 (225/2019 Sb.)]. I zde přitom navrhovatel namítal porušení čl. 36 Listiny, resp. porušení práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny dokonce (na rozdíl od navrhovatelky v současném řízení) nenamítal vůbec.
74.
Ve světle výše uvedených nálezů se test racionality skládá z následujících kroků: 1. vymezení esenciálního obsahu (jádra) daného práva z hlediska jeho podstaty a smyslu; 2. posouzení, zda požadovaný nárok zasahuje do esenciálního obsahu (jádra) tohoto práva; 3. posouzení, jsou-li zájmy stojící proti požadovanému nároku legitimní, resp. zda nejde o svévolné zásadní snížení celkového standardu ochrany ústavně zaručených práv (posouzení, zda právní úprava sleduje legitimní cíl), a 4. posouzení, zda je právní úprava s ohledem na protichůdné zájmy rozumná (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Současně platí, že „teprve při případném zjištění v kroku 2, totiž že zákon svým obsahem zasahuje do samotného esenciálního obsahu základního práva, by měl přijít na řadu test proporcionality, který by mimo jiné zhodnotil, zda zásah do esenciálního obsahu práva je odůvodněn naprostou výjimečností aktuální situace, která by takový zásah ospravedlňovala“ (nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/08).
75.
Žádnou právní normu nelze vykládat izolovaně bez vazeb na další ustanovení zákona, popř. právní řád jako celek. Ústavní soudÚstavní soud vzal proto na zřetel rovněž účel právní úpravy účastenství spolků dovoditelný ze samotného § 70 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Ten stanovuje, že „ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů“. Podle § 70 odst. 2 téhož zákona se pak tímto občanským sdružením (terminologií občanského zákoníku spolkem) rozumí „občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny“. Posláním těchto spolků evidentně nebylo a není, resp. nemá být ochrana relativních majetkových (zejména pak užívacích) práv jejich členů ve správním řízení. Současně je podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu nutné vycházet z toho, že ani právní úprava před účinností novelizujícího zákona (k níž by se navrhovatelka ráda vrátila) nepřiznávala oprávněným z užívacích práv účastenství v územních a stavebních řízeních z tohoto titulu.
VII./2
Uplatnění obecných východisek ústavněprávního přezkumu na napadené ustanovení
76.
Ústavní soudÚstavní soud se v prvé řadě zabýval námitkou navrhovatelky, že napadené ustanovení je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Po posouzení učiněném ve světle výše uvedených obecných východisek dospěl k závěru, že napadené ustanovení z ústavněprávního hlediska obstojí.
77.
Tvrzení o neústavnosti omezení účastenství spolků ve správních řízeních navrhovatelka zakládá na představě jakéhosi obecného „základního procesního práva na účastenství v řízení“. Ústavní soudÚstavní soud považuje za zcela zásadní a nepřekročitelnou ústavní kautelu, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (čl. 36 odst. 2 Listiny). Co se však týče účastenství ve správních řízeních jakožto slovy Listiny řízení „u jiného orgánu“, nelze přehlédnout, že toho se nelze podle čl. 36 odst. 1 Listiny domáhat vždy, ale pouze ve „stanovených případech“. V jiných případech je to pak nezávislý a nestranný soud, u něhož se lze procesními předpisy stanoveným postupem domáhat svého ústavně zaručeného práva podle Listiny. Zákonodárce pak v zákoně o ochraně přírody a krajiny, jakož i v jiných zákonech (jmenovitě v zákoně o EIA, zákoně o integrované prevenci nebo vodním zákoně) stanovil případy, kdy spolky mohou jako účastníci vstupovat do příslušných správních řízení.
78.
Navrhovatelka, patrně si vědoma, že čl. 36 odst. 1 Listiny slouží k ochraně práv, a nikoliv pouhých zájmů, které spolky sledují, přináší konstrukci, podle níž spolky chrání užívací práva rezidentů, zejména pak nájemců, jakož i právo na příznivé životní prostředí realizované především formou zákonem přiznaného práva na volný vstup do lesů či užívání veřejné zeleně. Z judikatury citované výše v bodu 70 pak dovozuje nutnost přiznat spolkům účastenství en bloc ve správních řízeních. Takovýto závěr však z výše citované judikatury dovodit nelze. Již v uvedeném bodu upozornil Ústavní soudÚstavní soud na to, že se tato judikatura (nikoliv navíc dotýkající se abstraktní kontroly ústavnosti) ve své podstatě týká výkladu ustanovení soudního řádu správního v řízení o zrušení opatření obecné povahy (územního plánu). Jejím smyslem je to, aby osoby, které se sdružily ve spolku za účelem ochrany svých, zejména ústavně zaručených vlastnických práv, nebyly pouze na základě této skutečnosti poškozeny. Byť se tyto nálezy týkají toliko otázky legitimace v řízení o zrušení opatření obecné povahy, judikaturou správních soudů i odbornou literaturou byly jejich závěry v zásadě vztaženy i na žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s. (blíže Kühn, Z. In Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 527; Vomáčka, V. Ekologické spolky v pozici žalobců aneb s čím se potýkají české správní soudy. Soudní rozhledy. 2018, č. 6, s. 182–187).
79.
Závěry Ústavního souduÚstavního soudu dovozené v nálezu sp. zn. I. ÚS 59/14 týkající se roviny žalobní legitimace podle soudního řádu správního však není možné přenést na účastenství spolků ve správních řízeních, když podmínky účasti v těchto řízeních jsou zákonodárcem jasně vymezeny (shodně viz Vomáčka, V. Ekologické spolky v pozici žalobců aneb s čím se potýkají české správní soudy. Soudní rozhledy. 2018, č. 6, s. 182). Ústavnímu souduÚstavnímu soudu je znám rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 1 As 182/2016-28, který závěry vyplývající z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu citované v bodu 70 v zásadě bez dalšího přenesl i na podmínky účasti spolků v řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Již ve své době byl tento přístup podroben kritice v odborné literatuře, podle níž tento závěr, který rovněž přebírá navrhovatelka, se „nejeví jako příliš šťastný, neboť zákonodárce podmínky účasti v řízení jasně vymezil, navíc se nastíněným výkladem otevírá řada nezamýšlených problémů ...“ (Vomáčka, V. Ekologické spolky v pozici žalobců aneb s čím se potýkají české správní soudy. Soudní rozhledy. 2018, č. 6, s. 182). Tento zcela ojedinělý rozsudek, resp. závěr v něm obsažený, byl koneckonců pozdější judikaturou překonán, když Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 5. 10. 2017 č. j. 7 As 303/2016-42 (srov. zejména bod 68 jeho odůvodnění) k závěru přesně opačnému, v němž zdůraznil, že východiska předkládaná navrhovatelkou nelze vztáhnout na řízení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny.
80.
V námitce o dotčení majetkových, zejména užívacích práv oprávněných osob, která musejí být ve správním řízení chráněna, pak nelze nevidět účelovost a nepřiléhavost navrhovatelčiny argumentace. Ta totiž vyvozuje, že tato práva mají být chráněna právě prostřednictvím spolků na ochranu přírody a krajiny. Požadavek, aby tato užívací práva byla ve správním řízení chráněna právě skrze občanská sdružení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, je však zjevně nerozumný. Lze přisvědčit argumentu Hospodářské komory, že je zcela nedůvodné, aby dotčené osoby musely za účelem ochrany svého vlastnického či užívacího práva zakládat spolek, tím spíše s účelem vymezeným ve stanovách jako „ochrana přírody a krajiny“.
81.
Právní úprava účastenství v územním řízení, jakož i stavebním řízení, na které podle navrhovatelky dopadá novelizovaná právní úprava omezující účastenství spolků nejvíce negativně, je podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu dostatečně komplexní a zaručuje ochranu vlastnického práva a jiných věcných práv, která mohou být záměrem přímo dotčena (srov. § 85 odst. 2 stavebního zákona v případě územního řízení, § 109 stavebního zákona v případě stavebního řízení). Nad rámec toho navrhovatelka ještě požaduje přiznání účastenství oprávněným z relativních majetkových práv (zejména pak užívacích), avšak toliko prostřednictvím spolků na ochranu přírody a krajiny. Podle Ústavního souduÚstavního soudu přitom není jasné, jak tito oprávnění z relativních majetkových práv mají být právě z tohoto titulu dotčeni na svých ústavně zaručených právech a svobodách. Nic na tom nemění ani šíře pojmu majetek ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, u něhož si je Ústavní soudÚstavní soud dobře vědom, že je autonomním pojmem. I zde se navrhovatelka dopustila určitého zjednodušení, neboť ne vždy je možné nájem považovat za „majetek“ nájemce (srov. rozhodnutí ESLP ve věci JLS proti Španělsku ze dne 27. 4. 1999 č. 41917/98). Ústavní soudÚstavní soud rovněž připomíná, že Úmluva podle judikatury samotného Evropského soudu pro lidská práva slouží toliko k ochraně „praktického a účinného práva“, nikoliv práv „teoretických či iluzorních“ (rozhodnutí ESLP ze dne 22. 6. 2006 ve věci Bianchi proti Švýcarsku č. 7548/04).
82.
Argumentaci navrhovatelky lze navíc spatřovat jako nedůslednou, když ani předcházející právní úprava, pro jejíž návrat navrhovatelka pléduje, nepřiznávala účastenství oprávněným ze všech možných relativních majetkových práv (zejména pak užívacích). Argumentům ad absurdum by poté zákonodárce musel přiznat účastenství ve správních řízeních (zejména pak územním a stavebním) třeba i oprávněným ze smlouvy o ubytování, uživatelům služeb typu „Airbnb“ apod., neboť mohou být po dobu svého pobytu rušeni realizací stavebního záměru. To je závěr zjevně nesmyslný, odhlédnuto od toho, že by okruh účastníků správního řízení v zásadě nemohl být ani stanoven (nejen) pro absenci veřejného seznamu o těchto právech. Koneckonců ani navrhovatelkou zdůrazňovaný nájem zpravidla do katastrukatastru nemovitostí zapisován není, a v tomto případě tudíž nemá věcněprávní účinky, pročež nemůže být zpravidla subsumován pod žádné z práv podle § 85 odst. 2 či § 109 stavebního zákona.
83.
Ústavně zaručené právo na účastenství výše uvedené skupiny osob (tím spíše, má-li k němu dojít prostřednictvím spolku na ochranu přírody a krajiny) nelze v žádném případě, a to ani nepřímo, dovozovat ze soukromoprávní úpravy občanského zákoníku, který stanovuje, že „má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem“. Je totiž čistě na úvaze zákonodárce, zda přizná právo podání reivindikační a negatorní žaloby nejen vlastníkům, ale i pouhým detentorům, a to svým vlastním jménem. Nelze přitom ani při použití analogie, tím méně pak z ústavního pořádku, dovodit povinnost státu zaručit pouhým detentorům (nájemcům) účastenství ve správních řízeních. To platí tím spíše, pokud by v něm mohli vystupovat i v rozporu se zájmy vlastníka nemovitosti. To je konstrukt, který koneckonců ani občanský zákoník neumožňuje, neboť „žalobu podle § 1044 nemůže detentor úspěšně uplatnit proti vlastníkovi ani proti poctivému držiteli, který mu věc na základě smlouvy má předat do detence ...“ (Spáčil, J. In Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 252).
84.
Kdyby se i přes výše uvedené argumenty cítily spolky, jakož i další osoby, kterým právní úprava nepřiznává účastenství v některých správních řízeních, dotčeny na svých právech a svobodách rozhodnutím správního orgánu (typicky rozhodnutím o umístění stavby či povolení stavby), mohou se v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny obrátit na správní soud. Přezkum správních rozhodnutí správním soudem není vyloučen, přičemž procesní (žalobní) legitimace je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. založena již na prostém tvrzení o zkrácení na svých právech správním rozhodnutím, a to ať už přímo, či v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podmínkou pro procesní legitimaci k podání žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. tedy není účastenství ve správním řízení. To, zda ke zkrácení práv žalobce správním rozhodnutím došlo, nebo ne, není otázkou procesní legitimace, ale legitimace věcné, resp. otázkou důvodnosti správní žaloby. Tyto závěry jsou v souladu nejen s názory právní nauky, ale rovněž s přístupem Nejvyššího správního soudu, podle něhož ve vztahu k § 65 odst. 1 s. ř. s. „aktivní žalobní legitimace ve správním soudnictví... není podmíněna účastenstvím stěžovatelky v předcházejícím správním řízení, resp. řízení, jehož výsledkem bylo právě napadené rozhodnutí žalovaného“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014 č. j. 7 As 30/2014-26). Osoby, které mají za to, že byly na svých právech dotčeny rozhodnutím správního orgánu, jsou tak procesně legitimovány k podání správní žaloby (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), byť nebyly účastníky předcházejícího správního řízení, neboť nešlo slovy čl. 36 odst. 1 Listiny o „stanovený případ“, kdy mohly vystupovat jako účastníci „u jiného orgánu“.
85.
V nyní přezkoumávané právní úpravě s ohledem na výše uvedené nelze spatřovat shodné či podobné prvky, jaké byly obsaženy v právní úpravě dřívějšího stavebního zákona, jehož ustanovení nepoznávající účastenství v kolaudačním řízení vlastníku pozemku bylo zrušeno nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/99. Právě o tento nález navrhovatelka opírá svou argumentaci. Pomine-li Ústavní soudÚstavní soud, že v předmětné věci došlo k vyloučení účastenství osoby ve správním řízení, jíž svědčí přímo vykonatelné právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny (ne tedy jen právo užívací či nepřímo vykonatelné právo na příznivé životní prostředí), tak zejména toto vyloučení z okruhu účastníků mělo za následek nemožnost domáhat se svého práva u soudu. To vyplývalo z tehdejší, později rovněž zrušené právní úpravy obsažené v části páté občanského soudního řádu (§ 250 odst. 2). Ta totiž přiznávala žalobní legitimaci jen účastníkům řízení před správním orgánem. Jak však Ústavní soudÚstavní soud upozornil v předchozích bodech, nyní je žalobní legitimace dána prostým tvrzením o zkrácení na svých právech a není podmíněna účastenstvím v předcházejícím správním řízení. V nyní posuzované věci tedy zásadně nedochází k vyloučení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Argumentace navrhovatelky, že soudní přezkum následuje až ex post, výše uvedené nevyvrátí. Napadenému správnímu rozhodnutí lze totiž na návrh žalobce přiznat odkladný účinek (§ 73 s. ř. s.).
86.
Ústavní soudÚstavní soud nespatřuje obdobné prvky nyní projednávané věci ani v nálezu ze dne 16. 1. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 36/05, jehož se navrhovatelka rovněž dovolává. Jeho podstatou totiž bylo to, že rozhodnutí o úhradách léčiv v České republice nebyla založena na objektivních kritériích, nebyla odůvodněna a současně nepodléhají soudnímu přezkumu, přičemž absence možnosti soudního přezkumu vedoucí k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny není v nyní projednávané věci dána. Ústavním soudem zrušená právní úprava navíc popírala princip rovnosti, resp. narušovala svobodnou soutěž na trhu humánních léčiv.
87.
Jen pro úplnost Ústavní soudÚstavní soud uvádí, že povinnost státu zajistit účastenství spolků en bloc ve všech správních řízeních nevyplývá ani z další judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, kterou navrhovatelka cituje, zejména z nálezu sp. zn. I. ÚS 59/14. Byl to již Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 15. 7. 2015 č. j. 2 As 30/2015-38 správně uvedl, že odkazovaný nález Ústavního souduÚstavního soudu „nelze interpretovat tak, že by umožňoval environmentálním spolkům domáhat se ochrany práva na příznivé prostředí nebo dalších práv, která svědčí jeho členům, v každém řízení, kterého se takový spolek zúčastní ... Proto v dané věci není stěžovatel oprávněn namítat rozpor umísťované stavby s územním plánem bez dalšího, ale pouze v rozsahu, ve kterém se týká přírody a krajiny“.
88.
Pokud jde o tvrzený zásah do práva na příznivé životní prostředí, vysvětlil Ústavní soudÚstavní soud výše v bodech 72 až 74, z jakého důvodu se rozhodl přistoupit k použití testu racionality.
89.
V prvním kroku testu racionality se Ústavní soudÚstavní soud nejprve zabýval vymezením podstatného obsahu tohoto práva. Podpůrně přitom vyšel z § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o životním prostředí“), podle něhož je životním prostředím „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. Samotný esenciální obsah tohoto práva byl pak doposud vymezen zejména právní naukou, která za něj v jeho hmotněprávní složce (existující vedle práva získat informace o životním prostředí) spatřuje „povinnost státu zajistit, aby do žádné složky životního prostředí nebylo zasahováno v takové míře, která by znamenala nemožnost realizace základních životních potřeb člověka. Stát tedy musí stanovit takové limity pro znečištění ... aby jednotlivci mohli v míře potřebné pro zachování zdraví uspokojovat své základní životní potřeby“ (Tomozsková, V., Tomozsek, M. In Müllerová, H. a kol. Právo na příznivé životní prostředí: Nové interpretační přístupy. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2016, s. 140). Ve shodě s výše uvedeným a ve světle nálezu ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 lze tedy za podstatu práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny považovat závazek státu k ochraně proti zásahu do životního prostředí, dosahuje-li zásah takové míry, že znemožňuje realizaci základních životních potřeb člověka.
90.
Následně Ústavní soudÚstavní soud posuzoval, zda právní úpravou obsaženou v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ve slovech „podle tohoto zákona“, ve znění novelizujícího zákona, došlo k zásahu do esenciálního obsahu (jádra) práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny. Dospěl přitom k závěru, že nikoliv, neboť dotčenými ustanoveními se pouze zúžil (tj. nikoliv vyloučil) procesní aspekt uplatňování tohoto práva ve správním (nikoliv rovněž soudním) řízení. Ekologické spolky se navíc i nadále mohou účastnit správních řízení, a to těch, v nichž lze skutečně identifikovat možnost reálného a vážného dotčení ochrany přírody a krajiny. Zejména jde (vedle řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny) o řízení a postupy v režimu zákona o integrované prevenci, zákona o EIA a vodního zákona. Samotná podstata práva na příznivé životní prostředí, jak byla vymezena v předchozím bodě, však eliminována nebyla. Proto také nebyl důvod, aby následně Ústavní soudÚstavní soud uplatnil přísnější test proporcionality (viz bod 74).
91.
Právní úpravu obsaženou v napadeném ustanovení Ústavní soudÚstavní soud současně považuje za legitimní, tím spíše, je-li vedena snahou o zrychlení územního a stavebního řízení. Namítá-li ve vazbě na porušení práva na příznivé životní prostředí navrhovatelka rovněž porušení práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, nelze pominout, že toto ustanovení rovněž zakotvuje právo na projednání věci „bez zbytečných průtahů“. Z vyjádření vlády plyne, že cílem novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny bylo právě zamezení průtahům a nepřiměřené délce řízení, resp. povolovacích procesů ve stavebním právu. Navrhovatelka vychází v zásadě z toho, že neexistuje žádná studie, která by prokázala, že za průtahy v územním a stavebním řízení může právě široce vymezené účastenství spolků v těchto řízeních. Z ústavního pořádku však nelze dovodit povinnost předkladatele návrhu zákona (či pozměňovacího návrhu k němu), aby byl takový návrh podpořen kvalifikovanou studií, z níž by pramenily statisticky ověřené údaje, které by odůvodňovaly navrhovanou právní úpravu. Dlužno podotknout, že stejně tak zřejmě neexistuje ani studie potvrzující závěr opačný, s nímž operuje navrhovatelka. Vláda jako vedlejší účastník řízení ve svém vyjádření naopak odkázala hned na několik pravomocných rozhodnutí správních soudů, které praktiky některých tzv. ekologických spolků ve správních řízeních označily za obstrukční jednání. Přestože nejspíše neexistuje studie komplexně posuzující délku všech jednotlivých povolovacích procesů v České republice ani příčiny údajné neúměrné délky některých z nich, lze vyslovit premisu, že s rozšiřujícím se okruhem účastníků řízení se délka těchto procesů v obecné rovině může prodlužovat. Čím je totiž okruh účastníků širší, tím více jednotlivých procesních úkonů je v souhrnu provedeno, což v konečném důsledku může prodloužit celkovou délku řízení. Při posuzování legitimity napadené právní úpravy Ústavní soudÚstavní soud rovněž zohlednil svůj nález ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 týkající se návrhu na zrušení ustanovení zákona o EIA. V tomto svém nálezu Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že „zájem na urychlení povolovacího procesu prioritních dopravních záměrů a na jejich následné realizaci má odraz i v legitimním očekávání společnosti na přijetí takových opatření, která vedou ke snížení negativních důsledků zejména tranzitní silniční dopravy na zdraví obyvatel a ke zlepšení stavu životního prostředí“. To lze přiměřeně vztáhnout i na řízení o tzv. středně velkých záměrech.
92.
V posledním kroku testu racionality je úlohou Ústavního souduÚstavního soudu posoudit napadené ustanovení zákona z pohledu jeho racionality (rozumnosti) sensu stricto. V nálezu ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 Ústavní soudÚstavní soud dovodil, že „musí být s respektem k dělbě moci a při posuzování kroku rozumnosti v rámci testu racionality zdrženlivý ve vztahu k legislativním volbám, které učinil o možných jiných řešeních informovanější zákonodárce. Nemůže, obzvláště při chybějící argumentaci navrhovatele, domýšlet alternativy zákonodárcem zvoleného řešení a hodnotit, zda by dosáhly sledovaných legitimních cílů na obdobné úrovni“. Rovněž v nyní posuzované věci navrhovatelka zpochybňuje spíše kritérium vhodnosti a potřebnosti v rámci testu proporcionality (když test racionality navrhovatelka na rozdíl nejen od vlády a Hospodářské komory, ale i Veřejné ochranky ně práv neprovedla). Byť si lze jistě představit řadu, možná i vhodnějších a účinnějších způsobů, jak předcházet průtahům v některých správních řízeních, nehodnotí Ústavní soudÚstavní soud ani v posledním kroku testu racionality napadenou právní úpravu jako protiústavní. Omezení účastenství spolků v některých správních řízeních navíc nebylo jedinou změnou mající vést k efektivnímu a rychlejšímu územnímu a stavebnímu řízení, nýbrž šlo o součást velkého množství doprovodných změn v předpisech v oblasti stavebního práva a práva životního prostředí (viz bod 2).
93.
Ústavní soudÚstavní soud nad rámec námitek navrhovatelky konstatuje, že napadenou právní úpravu neshledává rozpornou ani s čl. 7 Ústavy, podle něhož stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. I kdyby totiž Ústavní soudÚstavní soud připustil, že k ochraně přírodního bohatství zásadní měrou přispívají právě tzv. ekologické spolky, nelze v samotném omezení jejich účastenství v některých správních řízeních spatřovat porušení čl. 7 Ústavy, který se v prvé řadě týká samotné činnosti státu. To platí tím spíše, když se tyto spolky mohou nadále účastnit správních řízení, v nichž lze identifikovat možnost dotčení přírody a krajiny (viz bod 90), a tudíž i přírodních zdrojů, resp. přírodního bohatství. Preventivní funkci ochrany životního prostředí a přírodního bohatství podle čl. 7 Ústavy plní zejména zákon o životním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o EIA a zákon o integrované prevenci [srov. Syllová, J. Čl. 7 (Ochrana přírody). In Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 92). Účastenství spolků ve správních řízeních podle těchto zákonů však nebylo zákonem č. 225/2017 Sb. vyloučeno ani zúženo.
94.
V návaznosti na předchozí bod Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že neshledal ani rozpor napadeného ustanovení s čl. 35 odst. 2 Listiny, který zaručuje právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Napadené ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny se totiž práva na informace o životním prostředí, které je na zákonné úrovni upraveno v samostatném zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o právu na informace o životním prostředí“), nikterak nedotýká. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že spolek coby právnická osoba je způsobilým žadatelem [§ 2 písm. c) zákona o právu na informace o životním prostředí] o informace o životním prostředí a že toto právo na informace není spojeno s účastenstvím spolků ve správních řízeních. Žadatel (spolek) svou žádost o informace o životním prostředí dokonce nemusí ani odůvodňovat (§ 3 zákona o právu na informace o životním prostředí), což představuje transpozici čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS, podle něhož žadatel nemusí prokazovat svůj oprávněný zájem na získání informací o životním prostředí (viz Jelínková, J. In Jelínková, J., Tuháček, M. Zákon o právu na informace o životním prostředí. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, s. 29 a násl.).
95.
Jde-li o námitku směřující k porušení mezinárodněprávních závazků České republiky, ani tu Ústavní soudÚstavní soud nepokládá za důvodnou. Navrhovatelka dovozuje ústavní právo na účast spolků ve správních řízeních en bloc toliko z jednoho článku rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č. 77 (31). Jak sama uvádí, toto právo dovozuje nepřímo, a to navíc bez jakékoliv bližší argumentace. Argumentace touto rezolucí, z níž navíc podle Ústavního souduÚstavního soudu žádné takovéto právo nevyplývá, má nulovou ústavněprávní relevanci, neboť z důvodu její nezávazné povahy nemůže tato rezoluce omezovat zákonodárce při přijímání právní úpravy.
96.
Opět nad rámec námitek navrhovatelky Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že napadené ustanovení zákona nepovažuje za neslučitelné ani s tzv. Aarhuskou úmluvou. Veřejná ochránkyně práv opomněla, že ani ta nezaručuje účast tzv. dotčené veřejnosti (spolků) ve všech rozhodovacích procesech, ale pouze při „rozhodování o specifických činnostech“ (čl. 6 Aarhuské úmluvy). Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Aarhuské úmluvy pak každá smluvní strana bude zejména „uplatňovat ustanovení tohoto článku vzhledem k rozhodnutím o tom, zda povolit navrhované činnosti uvedené v příloze I“. Z tohoto seznamu činností pak vychází vnitrostátní předpisy, zejména zákon o integrované prevenci. Podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o integrované prevenci přitom platí, že účastníky řízení o vydání integrovaného povoleníintegrovaného povolení jsou vždy mimo jiné občanská sdružení (spolky), jejichž předmětem činnosti je prosazování a ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů. Obdobně je účast tzv. ekologických spolků zaručena v řízeních podle vodního zákona (§ 115 odst. 7), popř. zákona o EIA, který tzv. dotčené veřejnosti poskytuje řadu procesních práv. Rovněž čl. 9 odst. 2 písm. b) Aarhuské úmluvy (přístup k právní ochraně) omezuje tam uvedené povinnosti na činnosti podle čl. 6, tj. nikoliv na všechny záměry a všechna řízení, ale pouze na ta vybraná, u nichž skutečně reálně hrozí závažný zásah do práva na příznivé životní prostředí. Lze proto konstatovat, že závazkům plynoucím z Aarhuské úmluvy napadená právní úprava dostojí. Nezávisle na tomto závěru je třeba dále upozornit na to, že z textu Aarhuské úmluvy „nelze dovodit, že by tato úmluva byla přímým pramenem jakýchkoliv občanských práv či závazků, natož práv či svobod základních“ (usnesení ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1791/07). Ustanovení Aarhuské úmluvy týkající se účastenství veřejnosti na některých rozhodovacích procesech nemají povahu self-executing (k vymezení např. Mlsna, P. In Rychetský, P. a kol. Ústava České republiky. Zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 109), pročež nemají přímý účinek (nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 59/14, bod 19 ve spojení s bodem 5). I pokud by se tedy čl. 6 Aarhuské úmluvy vztahoval na jakékoliv stavební (či jiné) záměry, nelze z něj dovodit bezprostředně použitelné právo kohokoliv na účastenství v řízení o tomto záměru. V návaznosti na to lze zmínit i názor zastávaný v právní nauce, podle níž „mezinárodní smlouva, která není samo vykonatelná, nemůže založit derogační pravomoc jakéhokoliv soudu“ (Mlsna, P., Kněžínek, J. Mezinárodní smlouvy v českém právu: Teoretická východiska, sjednávání, schvalování, ratifikace, vyhlašování a aplikace. Praha: Linde, 2009, s. 184).
VIII.
Závěr
97.
O návrhu na zrušení § 70 odst. 3 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny ve slovech „podle tohoto zákona“ Ústavní soudÚstavní soud z uvedených důvodů rozhodl tak, že se návrh zamítá.
98.
Jelikož napadená ustanovení § 4 odst. 9 až 11 stavebního zákona, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., byla zásadním způsobem novelizována, a pozbyla tak v průběhu řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem platnosti (body 55 až 57), Ústavní soudÚstavní soud řízení o návrhu na jejich zrušení zastavil.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k výroku I rozhodnutí pléna a k jeho odůvodnění soudci Ludvík David, Jan Filip, Jaromír Jirsa, Kateřina Šimáčková, Vojtěch Šimíček, David Uhlíř a Jiří Zemánek. |
Nález Ústavního soudu č. 123/2021 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 123/2021 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2021 sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ve věci návrhu na zrušení bodu I./1 usnesení vlády č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb., bodu II usnesení vlády č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeného pod č. 471/2020 Sb., části bodu 2 usnesení vlády č. 1196, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 472/2020 Sb., bodu I./1 usnesení vlády č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb., bodu I./1 usnesení vlády č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 23/2021 Sb., a bodu I./1 usnesení vlády č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb.
Vyhlášeno 10. 3. 2021, částka 46/2021
* Odůvodnění
* I. - Předmět řízení
* II. - Napadené akty a navazující právní úprava
* III. - Argumentace navrhovatelky
* IV. - Průběh řízení před Ústavním soudem
* V. - Změna soudce zpravodaje
* VI. - Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
* VII. - Posouzení ústavní konformity přijetí a vydání krizových usnesení
* VIII. - Věcné posouzení návrhu
* IX. - Závěr
123
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 106/20 dne 9. února 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů, zastoupené Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem, sídlem Berounská 107, Lány, na zrušení bodu I./1 usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb., bodu II usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeného pod č. 471/2020 Sb., části bodu 2 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1196, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 472/2020 Sb., bodu I./1 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb., bodu I./1 usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 23/2021 Sb., a bodu I./1 usnesení vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb., za účasti vlády jako účastníka řízení,
takto:
I.
Řízení o návrhu na zrušení bodu I./1 usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb., bodu II usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeného pod č. 471/2020 Sb., a části bodu 2 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1196, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 472/2020 Sb., a bodu I./1 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb., a bodu I./1 usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 23/2021 Sb., se zastavuje.
II.
Ustanovení bodu I./1 usnesení vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb., se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Předmět řízení
1.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 21. 11. 2020 doručen návrh skupiny 63 senátorů (dále též jen „navrhovatelka“) na zrušení bodu I./1 usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 1192“), bodu II usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeného pod č. 471/2020 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 1195“), části bodu 2 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1196, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 472/2020 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 1196“) a bodu I./1 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 1201“).
II.
Napadené akty a navazující právní úprava
2.
Usnesením vlády ze dne 30. září 2020 č. 957, vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 957“) byl na území České republiky „na dobu od 00:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů“ vyhlášen nouzový stav. Usnesením vlády č. 1195 byl nouzový stav prodloužen do 12. prosince 2020 a v napadeném bodu II bylo stanoveno, že „veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení, zůstávají nadále v platnosti v rozsahu, v jakém byla přijata“. Usnesením vlády č. 1192 vláda ve smyslu § 5 a 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, přijala krizové opatření „s účinností ode dne 18. listopadu 2020 od 00:00 hod. do dne 20. listopadu 2020 do 23:59 hod.“, kterým v napadené části zakázala „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až ae). Usnesením vlády č. 1196 vláda ve smyslu § 5 a 6 krizového zákona změnila v napadené části bodu 2 dobu účinnosti usnesení vlády č. 1192 tak, že se jeho účinnost „prodlužuje do dne 22. listopadu 2020 do 23:59 hod.“.
3.
Dále usnesením vlády č. 1201 vláda ve smyslu § 5 a 6 krizového zákona přijala krizové opatření „s účinností ode dne 23. listopadu 2020 od 00:00 hod. do dne 12. prosince 2020 do 23:59 hod.“, kterým v napadené části zakázala „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až af).
4.
Usnesením vlády ze dne 30. listopadu 2020 č. 1262, vyhlášeným pod č. 498/2020 Sb., bylo „s účinností ode dne 3. prosince 2020 od 00:00 hod. do dne 12. prosince 2020 do 23:59 hod.“ přijato krizové opatření, kterým bylo usnesení vlády č. 1201 zrušeno, a současně ve vztahu k provozu maloobchodu a poskytování služeb obdobný zákaz, jaký byl stanoven v bodu I./1 usnesení vlády č. 1201, již neobsahovalo.
5.
Usnesením vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1376, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 596/2020 Sb., (dále jen „usnesení vlády č. 1376“) byl „s účinností ode dne 27. prosince 2020 od 00:00 hod. do dne 10. ledna 2021 do 23:59 hod.“ zakázán „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až af). Bod I./1 usnesení vlády č. 1376 se od shora uvedeného znění bodu I./1 usnesení vlády č. 1201 odlišuje toliko v následujícím:
Výjimka stanovená v písm. b) je nově rozšířena o „další potřeby pro provoz motorových vozidel“. Výjimka stanovená v písm. ad) již neobsahuje provozovny s prodejem „vánočních stromků, vánočních ozdob, jmelí, chvojí a s nimi souvisejících produktů“.
V závěrečné části – která následuje po poslední výjimce obsažené v písmeni af) – je nově text ve znění: „s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; [...] dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup.“
6.
Usnesení vlády ze dne 7. ledna 2021 č. 12, o změně krizových opatření, vyhlášené pod č. 9/2021 Sb., (dále jen „usnesení vlády č. 12“) v bodu 2 změnilo „s účinností ode dne 11. ledna 2021 od 00:00 hod.“ účinnost usnesení vlády č. 1376 tak, že se jeho účinnost prodlužuje do dne 22. ledna 2021 do 23:59 hod.
7.
Usnesením vlády ze dne 18. ledna 2021 č. 53, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 16/2021 Sb., (dále jen „usnesení vlády č. 53“) byl „s účinností ode dne 19. ledna 2021 od 00:00 hod. do dne 22. ledna 2021 do 23:59 hod.“ zakázán „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až ai). Bod I./1 usnesení vlády č. 53 se od znění bodu I./1 usnesení vlády č. 1376 odlišuje toliko v tom, že ze zákazu byly stanoveny tři nové výjimky, které jsou následujícího znění:
Výjimka stanovená v písm. ag): „papírnictví“;
Výjimka stanovená v písm. ah): „prodejen dětského oblečení a dětské obuvi“;
Výjimka stanovená v písm. ai): „vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob“.
8.
Bodem III usnesení vlády č. 53 bylo usnesení vlády č. 1376 zrušeno.
9.
Usnesením vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 23/2021 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 57“) byl „s účinností ode dne 23. ledna 2021 od 00:00 hod. do dne 14. února 2021 do 23:59 hod.“ zakázán „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až aj). Bod I./1 usnesení vlády č. 57 se od znění bodu I./1 usnesení vlády č. 53 odlišuje toliko v tom, že ze zákazu byla stanovena nová výjimka, která má následující znění:
Výjimka stanovená v písm. aj): „provozoven péče o dítě do tří let věku v denním režimu“.
10.
Usnesením vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeným pod č. 31/2021 Sb., (dále též jen „usnesení vlády č. 78“) byl „s účinností ode dne 30. ledna 2021 od 00:00 hod. do dne 14. února 2021 do 23:59 hod.“ zakázán „maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách“, a to s výjimkou provozoven uvedených v bodu I./1 písm. a) až aj). Bod I./1 usnesení vlády č. 78 je totožný se zněním bodu I./1 usnesení vlády č. 57. Bodem III usnesení vlády č. 78 bylo usnesení vlády č. 57 zrušeno.
11.
Plné znění nyní napadeného ustanovení bodu I./1 usnesení vlády č. 78 je následující: „Vláda s účinností ode dne 30. ledna 2021 od 00:00 hod. do dne 14. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje
1.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou těchto provozoven:
a)
prodejen potravin,
b)
prodejen pohonných hmot a dalších potřeb pro provoz motorových vozidel,
c)
prodejen paliv,
d)
prodejen hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží,
e)
lékáren, výdejen a prodejen zdravotnických prostředků,
f)
prodejen malých domácích zvířat,
g)
prodejen krmiva a dalších potřeb pro zvířata,
h)
prodejen brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží,
i)
prodejen novin a časopisů,
j)
prodejen tabákových výrobků,
k)
prádelen a čistíren,
l)
provozoven servisu a oprav silničních vozidel,
m)
provozoven poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,
n)
prodejen náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím,
o)
provozoven umožňujících vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem,
p)
prodejen zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
q)
pokladen prodeje jízdenek,
r)
květinářství,
s)
provozoven pro sjednání provádění staveb a jejich odstraňování, projektovou činnost ve výstavbě, geologické práce, zeměměřičství, testování, měření a analýzu ve stavebnictví,
t)
prodejen textilního materiálu a textilní galanterie,
u)
provozoven servisu výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti,
v)
provozoven realitního zprostředkování a činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence,
w)
zámečnictví a provozoven servisu dalších výrobků pro domácnost,
x)
provozoven oprav, údržby a instalací strojů a zařízení pro domácnost,
y)
provozoven pohřební služby, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren,
z)
myček automobilů,
aa)
prodejen domácích potřeb a železářství, přičemž za domácí potřeby se nepovažují nábytek, koberce a jiné podlahové krytiny,
ab)
provozoven sběru a výkupu surovin a kompostáren,
ac)
provozoven zabývajících se zpracováním kamene (např. výroba pomníků, náhrobních kamenů a jejich instalace),
ad)
provozoven (včetně mobilních) s prodejem pietního zboží, např. věnce, květinové výzdoby na hroby, pietní svíčky apod.; pro tyto provozovny neplatí zákaz prodeje v mobilních provozovnách uvedený v bodě 1/7,
ae)
provozoven poskytujících službu úpravy a stříhání psů a koček,
af)
prodejen zbraní a střeliva,
ag)
papírnictví,
ah)
prodejen dětského oblečení a dětské obuvi,
ai)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
aj)
provozoven péče o dítě do tří let věku v denním režimu,
s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona; dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup,“.
III.
Argumentace navrhovatelky
12.
Navrhovatelka je přesvědčena, že napadenou právní úpravou stanovené omezení maloobchodu a služeb (dále také jen „zákaz“) je diskriminační, nepřiměřené a neracionální a porušuje práva garantovaná v čl. 3, 4, 11 a 26 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
13.
Konkrétně navrhovatelka namítá nerovný přístup k podnikatelům dle kritéria typu zboží prodávaného v provozovnách. Podle navrhovatelky vláda v napadených usneseních ani v souvislosti s jejich přijímáním nevysvětlila, proč přikročila k zákazu pro některé provozovny a proč jiné provozovny mají ze zákazu výjimku. Přitom navrhovatelka považuje za nepochopitelné, proč např. železářství či květinářství mají ze zákazu výjimku, ale jiné prodejny – jako např. prodejny obuvi, zimního oblečení, praček, lednic nebo počítačů – nikoliv. Pro navrhovatelku je obdobně nepochopitelné, v čem je nezbytnější prodej zbraní a střeliva či služby stříhání koček a psů oproti dalším kategoriím zboží a služeb. Zákazem tak podle navrhovatelky dochází bez jakýchkoliv objektivních podkladů a racionálních důvodů k omezení až znemožnění podnikání jedněm osobám, zatímco jiným toto znemožňováno není.
14.
Navrhovatelka obdobně shledává jako diskriminační zachování provozu pracovišť odlišných od maloobchodu a služeb, když k většině případů šíření onemocnění dochází na pracovištích nebo v domácnosti, nikoliv v provozovnách maloobchodu a služeb. Vláda podle navrhovatelky nijak nevysvětlila, proč se ve světle této skutečnosti rozhodla uzavřít provozovny maloobchodu a služeb místo alespoň částečného uzavření jiných druhů pracovišť. Pokud je důvodem uplatnění zákazu zamezení šíření nemoci, měl se zákaz vztahovat toliko na nejrizikovější oblasti podnikání, a primárně tak mělo dojít k uzavření velkých pracovišť, a nikoliv provozoven malých podnikatelů.
15.
Nerovný přístup k podnikatelům dle různého složení prodávaných výrobků spatřuje navrhovatelka v tom, že základním principem zákazu je, že míří na podnikatele a jejich provozovny dle jejich převládajícího charakteru prodávaného zboží, a to bez ohledu na to, jaké doplňkové zboží prodávají. Tímto postupem jsou podle navrhovatelky nepřípustně a nedovoleně diskriminováni menší maloobchodní prodejci s užším sortimentem zboží oproti velkým obchodním řetězcům, které v provozovně podléhající výjimce ze zákazu nabízejí rovněž zboží, jež je malým prodejcům znemožněno prodávat. I po ukončení platnosti zákazu bude trh trvale deformován tak, že privilegovaní podnikatelé s výjimkami v rámci zákazu převezmou zákazníky zaniklých podnikatelů, kterým výjimka udělena nebyla a kteří jednoduše zákaz vzhledem ke své podnikatelské situaci nepřečkali.
16.
Podle navrhovatelky nebyly pro vydání napadených usnesení, resp. pro uložení zákazu vůbec splněny právní podmínky, neboť podle § 5 písm. e) krizového zákona není možné omezit právo provozovat podnikatelskou činnost, která neohrožuje ani nenarušuje provádění krizových opatření. Navrhovatelka přitom tvrdí, že i bez zákazu by nedošlo k ohrožení provádění krizových opatření ani narušení nebo znemožnění jejich provádění a vláda nic takového ani netvrdí a nedokládá, jak podnikatelská činnost, na kterou zákaz dopadá, má ohrožovat nebo narušovat některé z přijímaných krizových opatření.
17.
Konečně navrhovatelka namítá také porušení zásady zákonnosti z důvodu neurčitosti zákazu, kdy jsou podnikatelé vystaveni výrazné nejistotě ohledně toho, zda podléhají zákazu nebo ne. K tomu navrhovatelka uvádí, že vláda udělila výjimku domácím potřebám, avšak v usnesení vlády ani v jiných právních předpisech není definováno, co se rozumí provozovnou domácích potřeb. Zákaz proto nelze považovat za přesný a jeho aplikace není předvídatelná, jak vyžaduje judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Navrhovatelka je přesvědčena, že postup, kdy napadená usnesení vlády nebyla zveřejněna dříve než v řádu hodin před jejich účinností, je nepřiměřený a nepřípustný i s ohledem na dopady zákazu na jeho adresáty, kteří nemají objektivní možnost se s jednotlivými svými povinnostmi seznámit a moci na ně v přiměřené době reagovat. Navrhovatelka také v těchto souvislostech pochybuje, zda je v případě zákazu splněna podmínka poskytnutí náležitého prostředku právní ochrany před svévolnými zásahy veřejné moci do vlastnického práva.
18.
Navrhovatelka závěrem uvádí, že trvá na projednatelnosti svého návrhu též v případě pozbytí platnosti napadených usnesení vlády. Jednak navrhovatelka konstatuje, že za předpokladu trvání nouzového stavu a platnosti krizového opatření – jakožto jiného právního předpisu v jeho rámci vyhlášeného, který obsahuje alespoň částečně totožnou materiální úpravu a vyvolává do té míry totožné právní důsledky – je tento návrh v souladu s rozhodovací praxí Ústavního souduÚstavního soudu a ústavním pořádkem projednatelný a není možné řízení o něm před vydáním rozhodnutí zastavit, a to alespoň v té části, ve které bude obdobná právní úprava v okamžiku vydání rozhodnutí platná. Dále navrhovatelka zastává názor, podle kterého je Ústavní soudÚstavní soud povinen vydat rozhodnutí ve věci a řízení nezastavit i v případě, že dojde ke skončení nouzového stavu a na něj navázaných krizových opatření, jejichž zrušení je v řízení navrženo. I v takovém případě, pokud je zásah natolik intenzivní, jako je tomu v nyní posuzované věci, je podle navrhovatelky třeba, aby i přes pozbytí platnosti napadených usnesení vlády Ústavní soudÚstavní soud řádně rozhodl, neboť v jiném případě by došlo k odepření spravedlnosti a nebyla by poskytnuta ochrana ústavnosti.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
19.
Ústavní soudÚstavní soud zaslal posuzovaný návrh vládě jako účastníkovi řízení a Veřejnému ochránci práv jakožto orgánu, který je oprávněn vstoupit do řízení jako vedlejší účastník.
20.
Veřejný ochránce práv vyrozuměl Ústavní soudÚstavní soud o tom, že do řízení nevstupuje.
21.
Vláda ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2020 navrhla řízení zastavit z důvodu, že napadená usnesení již nejsou účinná a byla nahrazena opatřeními jinými. Pokud se navrhovatelka ve svém podání domáhá, aby o napadených usneseních Ústavní soudÚstavní soud rozhodl meritorně i po pozbytí jejich platnosti, vláda poukazuje na usnesení Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 102/20 (rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že takový postup by byl v rozporu s podstatou abstraktní kontroly norem.
22.
Vláda také předložila důvody, pro které shledává napadené akty ústavně konformními. Ve svém vyjádření uvádí, že si je vědoma toho, že přijatá krizová opatření významně zasáhla do základních práv a svobod jednotlivců, vláda je však přesvědčena, že v daném případě převážil veřejný zájem na ochraně životů a zdraví, tj. přijatá opatření byla přiměřená cíli, tedy odvrácení možných rozsáhlých zdravotních následků u populace. Krizová opatření týkající se maloobchodu a služeb, vydávaná vládou po dobu nouzového stavu vždy pouze na úzce vymezený časový úsek, není vhodné posuzovat přísným testem proporcionality. V případě krizových opatření vlády by zpravidla v posouzení kroku potřebnosti nebylo možné nikdy dojít k jasnému závěru nebo až s velkým časovým odstupem v okamžiku, kdy se mezinárodní odborná obecobec shodne na univerzálním potřebném a vhodném řešení. Vláda musí po dobu nouzového stavu disponovat dostatečnou mírou diskrece jak ve vztahu k volbě jednotlivých opatření, tak k jejich rozsahu, aby mohla flexibilně reagovat na dynamický vývoj šíření viru, chování populace, nové poznatky o viru a na celou řadu dalších skutečností ovlivňujících zvládnutí pandemie. Během krizových stavů nelze vyčkávat na okamžik, až bude provedena úplná analýza všech v úvahu připadajících kroků a přesné a dokonale podložené vyhodnocení účinků jednotlivých kroků na zdraví a životy osob, na svobodu pohybu, na ekonomické dopady apod., jinak by žádná krizová opatření nemohla být vydána včasně. Navrhovatelka ve svém podání de facto žádá Ústavní soudÚstavní soud, aby zrušil rozhodnutí vlády týkající se odborných, strategických a bezpečnostních otázek a nahradil je svou úvahou o potřebnosti konkrétních protiepidemických opatření.
23.
Napadená usnesení vlády lze proto posuzovat pouze optikou testu racionality, a to konkrétně v jeho deferenční podobě, zaměřené na určení, zda má dané omezení základního práva legitimní cíl a zda si lze použitý prostředek představit jako rozumný, nikoliv nutně nejvhodnější či nezbytný k dosažení tohoto cíle. Legitimním cílem je v tomto případě zabránění či alespoň zmírnění šíření vysoce nakažlivého respiračního onemocnění COVID-19, zabránění kolapsu zdravotnického systému a rozsáhlé újmě na zdraví obyvatel. Zvoleným prostředkem k dosažení cíle je v daném případě zákaz maloobchodu a poskytování a prodeje služeb, které nejsou na základě konsenzu dosaženého vládou a jejími poradními orgány vyhodnoceny jako nezbytně nutné pro denní životní potřebu obyvatel v nouzovém stavu. K tomu vláda dodává, že neexistuje jednotný univerzální seznam, jenž by např. napříč Evropou vymezoval, co je základní denní potřebou obyvatelstva, a definování obchodů a služeb, které jsou pro každodenní život během pandemie nezbytné, tak závisí na rozhodnutí politické reprezentace. Ačkoliv navrhovatelka tvrdí, že v prostředí maloobchodu a služeb je minimální riziko nákazy, zvýšená mobilita osob a návštěvy provozoven, ve kterých dochází k osobnímu setkávání, představují signifikantní faktor při šíření nemoci. Stejně tak z mezinárodního srovnání plyne, že ačkoliv není uzavření provozu maloobchodu a služeb tím nejefektivnějším řešením, spolu s ostatními omezeními setkávání a pohybu zapadá do komplexu opatření ke zpomalení šíření epidemie. Daný zákaz byl navíc omezen poměrně krátkým časovým úsekem a ke zmírnění dopadů tohoto významného zásahu do práva podnikat, vyvolaného přitom naprosto výjimečnou aktuální situací, byla přijata řada podpůrných programů, které mají za cíl poskytnout po dobu trvání nouzového stavu a krizových opatření alespoň základní příjem postiženým podnikatelům, a další kompenzace jsou navíc stále v jednání. K tomu vláda dále uvádí, že po dobu účinnosti napadených opatření platila výjimka ze zákazu maloobchodního prodeje, kdy mohly nadále fungovat provozovny umožňující vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem. Významnému propadu příjmů by přitom postižení podnikatelé nepochybně čelili i bez explicitních zákazů, neboť pandemie masivně zasáhla do všech podnikatelských odvětví bez ohledu na státní intervence a ovlivnila i spotřební chování obyvatel.
24.
Podle vlády lze uzavřít, že dosažení vymezeného legitimního cíle, tj. veřejného zájmu na ochraně zdraví obyvatel, bylo možné rozumně sledovat stanovenými restriktivními opatřeními – uzavřením maloobchodu a služeb. Tato konkrétní restriktivní opatření přitom měla nezastupitelnou roli v komplexu všech přijatých opatření v daném čase, kdy se Česká republika potýkala s nekontrolovaným šířením nákazy COVID-19. Ačkoliv se z pozdějšího hodnocení mohou zdát (stejně jako se snaží tvrdit navrhovatelka) jako ne nutně nejlepší, nejvhodnější a nejpotřebnější, v daný moment podle mínění vlády splňovala kritéria racionality a přispěla k dosažení sledovaného cíle, kdy v předmětném období začala (samozřejmě s časovým odstupem) křivka nakažených a hospitalizovaných klesat.
25.
K námitce neurčitosti zákazu vláda uvádí, že přesnost právní úpravy nemusí být absolutní. Ustanovení právních předpisů mohou vyžadovat výklad, přičemž soukromé subjekty také mohou být nuceny vyžádat si právní radu ohledně toho, jak se mají na základě těchto norem zachovat, což tím spíše platí pro podnikatele (Lekič proti Slovinsku, č. 36480/07, rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 11. prosince 2018, § 97). Je obtížné hodnotit tento aspekt předtím, než se ukáže, jaká vznikne rozhodovací praxe na základě dotčených ustanovení. Podle vlády není na újmu zásadě legality podle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, pochopí-li podnikatelé napadený zákaz šířeji. Stejně tak dostupnost a předvídatelnost je třeba hodnotit ve světle použitých způsobů publikace napadených předpisů a schopnosti podnikatelů na změny právní úpravy reagovat (Špaček, s. r. o., proti České republice, č. 26449/95, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. listopadu 1999, § 57–60).
26.
Navrhovatelka ve své replice ze dne 11. 1. 2021 z velké části rozvíjí svoji původní argumentaci. K části vyjádření vlády, ve kterém vláda označuje krizová opatření jako efektivní prostředek bránící nákaze, a tedy chránící životy a zdraví, navrhovatelka reaguje, že vláda vůbec neuvažuje v tom ohledu, že reálným zničením maloobchodu a provozoven poskytujících služby dojde ke zhoršení stavu finanční situace podstatné části obyvatelstva České republiky a jejích veřejných rozpočtů s dopadem i na zdravotní systémy, což má také negativní dopady na životy a zdraví osob. Rovněž v této souvislosti vláda nezohledňuje ani hrozbu nárůstu počtu sebevražd, infarktů apod. K další části argumentace vlády navrhovatelka namítá, že zákaz míří také na provozovny obchodů, které denně obslouží jen jednotky zákazníků a nejsou hrozbou pro shromažďování osob v počtu 10 a více. Nadto podle vládou předložené tabulky je zřejmé, že uzavření škol bylo v tomto směru o mnoho procent účinnější než uzavření obchodů a provozoven poskytujících služby, přesto školy byly otevřeny dříve než provozovny maloobchodu a služeb a v tomto smyslu je argumentace vlády rovněž nelogická. Navrhovatelka rovněž nesouhlasí s tvrzením vlády, že při vydávání opatření nelze čekat na relevantní data, neboť podle navrhovatelky jde o situaci, kdy jsou omezována práva občanů bez standardního legislativního procesu a s extrémními dopady na celou společnost.
27.
Dále k poukazu vlády na obdobnou regulaci v zahraničí navrhovatelka ve své replice uvádí, že v zemích, ve kterých provozovny maloobchodu a služeb nebyly uzavřeny způsobem obdobným napadeným omezením, byly hodnoty nakažených na počet obyvatel nižší než v České republice, a proto nelze předmětné omezení pro zabránění šíření epidemie považovat za nezbytné. Konečně k tvrzení vlády, že přesnost právní úpravy nemusí být absolutní, navrhovatelka uvádí, že v daném případě, kdy je s ohledem na nouzový stav a způsob vydávání předmětných právních norem prakticky obcházen Parlament, musí být práva a povinnosti stanoveny jednoznačným způsobem vylučujícím libovůli. Navrhovatelka v této souvislosti znovu poukazuje na extrémní nejistotu ve výkladu pojmu „domácí potřeby“.
28.
Navrhovatelka rovněž uvádí, že napadenými krizovými opatřeními dochází také k diskriminaci v rámci spotřebitelůspotřebitelů, kdy jsou zde skupiny osob, které si nedokáží objednat zboží v elektronických obchodech, a ztratily tak přístup k určitému druhu zboží v porovnání s ostatními spotřebitelispotřebiteli. K uvedenému navrhovatelka závěrem uvádí, že po podání jejího původního návrhu došlo ze strany vlády ještě ke zhoršení situace, neboť byl zamezen prodej například oblečení pro novorozence na jakýchkoliv provozovnách bez ohledu na zaměření příslušného obchodu, a tento druh zboží tak lze koupit jen v elektronickém obchodě, což ale neřeší náhlou potřebu takového zboží po narození dítěte.
29.
V reakci na to, že napadená usnesení vlády přestala být účinná, navrhovatelka podala žádost o připuštění změny návrhu, kterou navrhuje zrušení také bodu I./1 usnesení vlády č. 1376, neboť stanoví právní úpravu materiálně obdobnou jako právní úprava napadená již v původním návrhu, přičemž ji považuje za rozpornou s ústavním pořádkem z totožných důvodů. Současně navrhovatelka žádá o rozšíření svého podání o návrh na zrušení bodu 2 s návětím a dovětkem usnesení vlády č. 12, neboť jím vláda prodloužila účinnost usnesení vlády č. 1376 do dne 22. 1. 2021. V této souvislosti navrhovatelka odkazuje na nálezy Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 8/02 (N 142/28 SbNU 237; 528/2002 Sb.) a ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.). Navrhovatelka také poznamenává, že není pravda, že by všechna původně napadená usnesení vlády pozbyla platnosti, neboť usnesení vlády č. 1192, č. 1195 a č. 1196 nikdy nebyla derogována a jsou stále platná, i když ne účinná.
30.
Vláda v reakci na repliku navrhovatelky a její žádost o změnu návrhu podala dne 25. 1. 2021 další vyjádření, ve kterém sice nerozporuje požadavek navrhovatelky na rozšíření jejího návrhu, nicméně dále upozorňuje, že tímto způsobem napadené usnesení vlády č. 1376 bylo již zrušeno a nahrazeno usnesením vlády č. 53. Vláda proto navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud řízení zastavil. V dalších částech svého vyjádření vláda opakuje některé své předchozí argumenty a dále poukazuje na to, že vědecká zkoumání z poslední doby potvrzují, že snížení mobility a setkávání lidí v provozovnách má pro zastavení expanze nemoci zásadní význam. V této souvislosti vláda dále zdůrazňuje, že celková aktuální situace rozhodně nyní neumožňuje napadená opatření dramaticky rozvolňovat, jak požaduje navrhovatelka, neboť zátěž zdravotnických zařízení je extrémně vysoká. K námitce neurčitosti zákazu v souvislosti s pojmem „domácí potřeby“ vláda uvádí, že je situace dostatečně řešena informacemi poskytovanými podnikatelům ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu, a to prostřednictvím zveřejněné tabulky na internetových stánkách ministerstva, opatřené vysvětlením některých pojmů, včetně pojmu „domácí potřeby“. Zbylou část svého vyjádření věnuje vláda přehledu probíhajících kompenzačních programů, které podle ní představují zmírnění břemene, které zákaz maloobchodu a služeb pro podnikatele představuje, napomáhají překlenutí krizového období a zabránění existenčním problémům podnikatelů, zasažených vládními krizovými opatřeními a pandemickou situací.
31.
Navrhovatelka dne 21. 1. 2021, dne 25. 1. 2021 a dne 4. 2. 2021 podala k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nová doplnění svého návrhu, a to jednak žádost o připuštění změny svého návrhu, kterou navrhuje zrušení také bodu I./1 usnesení vlády č. 53, bodu I./1 usnesení vlády č. 57 a konečně bodu I./1 usnesení vlády č. 78, neboť jde o právní úpravu obdobnou právní úpravě již návrhem napadené, přičemž ji navrhovatelka považuje za neústavní z totožných důvodů, jaké uváděla ve svých předchozích podáních. Dále navrhovatelka v těchto podáních rozvíjí své předchozí námitky o nesmyslnosti zákazu, který podle ní není podpořen objektivní potřebností, ale pouze nekoncepčními a nahodilými požadavky různých osob. K tomu navrhovatelka předkládá úvahy o tom, že není obhajitelné, aby mezi výjimky nespadaly také kadeřnické, masérské a obdobné služby a dále také provozovny předškolní péče o dítě starší 3 let věku. Obdobně nedává smysl, aby mezi výjimkami bylo jen dětské oblečení a obuv, a nikoliv již oblečení a obuv pro dospělé. Samotnému pojmu „dětské oblečení a dětská obuv“ navrhovatelka vytýká jeho neurčitost. Ve zbývajících částech těchto podání navrhovatelka uvádí další sortiment (elektro, knihy, sportovní potřeby), který by podle ní měl mezi výjimky ze zákazu patřit.
V.
Změna soudce zpravodaje
32.
Podaný návrh byl dle rozvrhu práce přidělen soudci Jaroslavu Fenykovi jako soudci zpravodaji. Jeho návrh na rozhodnutí však plénum při projednání věci dne 9. 2. 2021 nepřijalo. Proto byl předsedou soudu postupem podle ustanovení § 55 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nový soudce zpravodaj určen soudce Vojtěch Šimíček.
VI.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
33.
Ústavní soudÚstavní soud se již opakovaně zabýval otázkou, zda usnesení vlády o přijetí krizových opatření představuje akt způsobilý být předmětem řízení o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu podle § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním souduÚstavním soudu“). V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 20/20 ze dne 16. 6. 2020 k tomu uvedl, že rozhodnutí vlády o krizovém opatření, kterými je zasahováno do základních práv a svobod přímo nebo která pro takovýto zásah prostřednictvím individuálního správního aktu vytvářejí právní základ, mohou mít různou podobu a obsah, pročež je nelze souhrnně podřadit pod jedinou kategorii právních aktů. Z hlediska řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem mohou být v závislosti na svém obsahu přezkoumatelná buď jako právní předpis, nebo jako rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soudÚstavní soud musí tuto povahu krizového opatření posoudit v každém jednotlivém případě podle jeho obsahu.
34.
Napadená usnesení vlády č. 1192 a č. 1201 představují v napadených částech obecnou regulaci upravující svůj předmět a subjekty definičními znaky a vztahující se na celé území České republiky a na neomezený počet subjektů. Jde tedy o právní předpis, který lze napadnout v řízení o abstraktní kontrole norem.
35.
Tento návrh podala skupina 63 senátorů. V souladu s § 64 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., k němu připojila i podpisovou listinu, na které každý ze senátorů jednotlivě potvrdil, že se k návrhu připojuje. Podmínku aktivní legitimace tedy skupina senátorů splňuje.
36.
Ústavní soudÚstavní soud se dále musel zabývat skutečností, že napadená usnesení č. 1192 a č. 1201 již nejsou účinná. Podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů zastaví, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. Vědoma si uvedeného, navrhovatelka v průběhu řízení žádala Ústavní soudÚstavní soud o připuštění změny svého návrhu tak, že postupně navrhla zrušení také bodu I./1 usnesení vlády č. 1376, bodu 2 usnesení vlády č. 12, bodu I./1 usnesení vlády č. 53, bodu I./1 usnesení vlády č. 57 a naposledy bodu I./1 usnesení vlády č. 78.
37.
V minulosti v případech, kdy v průběhu řízení namísto již neplatného právního předpisu byl vydán obsahově totožný nový právní předpis, připustil Ústavní soudÚstavní soud změnu návrhu a v souladu s ní pokračoval v řízení ve vztahu k tomuto novému právnímu předpisu (nález ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 8/02). K závěru o takovém postupu Ústavní soudÚstavní soud dospěl i přímo ve vztahu k v současnosti přijímaným krizovým opatřením, pro která bývá charakteristická poměrně krátká „životnost“. V usnesení ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 102/20 Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že dojde-li v průběhu řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem ke zrušení napadeného krizového opatření, závisí procesní postup Ústavního souduÚstavního soudu i na aktivitě navrhovatele v tom směru, že bude-li totiž obsahově totožná či obdobná norma vtělena do nového krizového opatření, v zásadě navrhovateli nic nebrání, aby svůj návrh patřičně doplnil.
38.
V nyní projednávaném případě byla bodem I./1 usnesení vlády č. 57 přijata nová právní úprava, která je – až na některé výjimky – obdobná jako úprava předchozí. Nicméně v důsledku krátké „životnosti“ krizových opatření není již k dnešnímu dni účinné ani usnesení vlády č. 57, které bylo nahrazeno usnesením vlády č. 78, přičemž však v napadeném bodě I./1 jsou obě usnesení totožná.
39.
S ohledem na uvedené Ústavní soudÚstavní soud samostatně vládu nevyzýval k vyjádření k této poslední změně návrhu. Pokud by tak totiž učinil, nastala by absurdní situace, kdy by nemohlo být ve věci rozhodnuto z důvodu opakovaného vytváření prostoru navrhovatelce a případně také vládě k reakci na pravidelně v krátkých časových intervalech se měnící podobu krizových opatření. Ústavní soudÚstavní soud proto předmětnou změnu návrhu směřující proti usnesení vlády č. 78 připustil a podrobil ústavnímu přezkumu jeho napadenou část.
40.
Ve vztahu k napadeným částem usnesení vlády č. 1192 a č. 1201 projednání návrhu brání, že tato usnesení již pozbyla platnosti ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a řízení bylo proto v této části zastaveno. Stejný závěr o zastavení řízení je nutno učinit rovněž ve vztahu k části návrhu směřující proti bodu II usnesení vlády č. 1195 a části bodu 2 usnesení vlády č. 1196, vůči kterým navrhovatelka uplatňuje argumentaci, která ve své podstatě směřuje toliko proti napadeným částem již neplatných usnesení vlády č. 1192 a č. 1201, zakazujících maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách. Konkrétně zrušení části bodu 2 usnesení vlády č. 1196 se navrhovatelka domáhá z důvodu, že jí došlo k prodloužení účinnosti usnesení vlády č. 1192, resp. posledně uvedené usnesení bylo v tomto směru usnesením vlády č. 1196 novelizováno. I s ohledem na to, že novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizované normy [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 (U 27/19 SbNU 271), nálezy sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 33/01 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.)], je nutno na novelizační usnesení vlády č. 1196 vztáhnout závěr o zastavení řízení, který byl již výše vysloven ve vztahu k novelizovanému usnesení vlády č. 1192. Konečně ve vztahu k bodu II usnesení vlády č. 1195 je nutno řízení zastavit z důvodu, že jde o právní úpravu týkající se prodloužení nouzového stavu – vyhlášeného usnesením vlády č. 957, který byl takto prodloužen do 12. prosince 2020 – a jde proto o termínovanou právní normu, pro kterou překážka v projednání ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí rovněž, stejně jako v případě usnesení vlády, která pozbyla platnosti z důvodu jejich zrušení vládou. Ačkoliv nouzový stav vyhlášený usnesením vlády č. 957 byl i nadále prodlužován, naposledy usnesením vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 55, vyhlášeným pod č. 21/2021 Sb., a to až do 14. února 2021, nepřipadá případné rozšíření návrhu o zrušení také pozdějšího dosud účinného prodloužení nouzového stavu v úvahu, a to s ohledem na výše uvedenou povahu námitek, které proti prodloužení nouzového stavu navrhovatelka vznáší. Ostatně sama navrhovatelka se s takovým požadavkem na Ústavní soudÚstavní soud ani neobrátila.
41.
Ústavní soudÚstavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.
VII.
Posouzení ústavní konformity přijetí a vydání krizových usnesení
42.
V řízení o kontrole norem Ústavní soudÚstavní soud podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve posuzuje, zda byl napadený právní předpis přijat a vydán v mezích stanovené kompetence a předepsaným způsobem.
43.
Navrhovatelka namítá, že pro vydání usnesení vlády č. 78, resp. pro uložení v něm obsaženého zákazu, vůbec nebyla splněna podmínka podle § 5 písm. e) krizového zákona, podle kterého omezit právo provozovat podnikatelskou činnost je možné jen, pokud tato ohrožuje prováděná krizová opatření nebo narušuje, popřípadě znemožňuje provádění krizových opatření. Podle § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona je vláda oprávněna krizovým nařízením mj. zakázat vstup na vymezená místa. Pod uvedené oprávnění lze podřadit také zákaz vstupu do provozoven maloobchodního prodeje a poskytování služeb. Takový zákaz pak současně nepochybně znamená, resp. vyžaduje omezení práva provozovat podnikatelskou činnost. Jinak řečeno, bez takového omezení práva provozovat podnikatelskou činnost by byl předmětný zákaz – vtělený do krizového opatření – znemožněn. Tím je naplněna podmínka pro omezení práva provozovat podnikatelskou činnost obsažená v § 5 písm. e) krizového zákona. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit způsob, kterým je v nyní projednávaném případě předmětný zákaz v krizovém opatření formulován, tedy že vstup do provozoven je vyloučen nikoliv jeho přímým zákazem, nýbrž prostřednictvím zákazu provozu příslušné podnikatelské činnosti. Ústavní soudÚstavní soud proto k této námitce navrhovatelky uzavírá, že stanovení zákazu obsaženého v bodu I./1 usnesení vlády č. 78 patří do kompetence vlády vydávat krizová opatření.
44.
K postupu při vydání usnesení vlády č. 78 směřuje také námitka navrhovatelky, podle které je nepřípustné, aby krizové usnesení bylo, s ohledem na dopady v něm obsaženého zákazu, zveřejněno jen několik hodin před jeho účinností, čímž jsou jeho adresáti zbaveni možnosti se připravit a reagovat na ně.
45.
Rozhodnutí o krizovém opatření podle § 6 odst. 1 krizového zákona se podle § 8 téhož zákona zveřejňuje v hromadných informačních prostředcích a vyhlašuje se stejně jako zákon, tzn. vyhlášením ve Sbírce zákonů. Krizové opatření proto nabývá platnosti dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, přičemž dnem vyhlášení je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví [§ 1 a 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Sbírce zákonů“)]. Podle § 8 krizového zákona dále platí, že krizová opatření nabývají účinnosti okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.
46.
Pokud jde tedy o otázku způsobu a okamžiku vyhlášení krizového opatření, odkazuje krizový zákon na právní úpravu určenou pro vyhlášení zákonů, obsaženou v zákoně o Sbírce zákonů. Naopak, pokud jde o otázku nabytí účinnosti krizového opatření, obsahuje krizový zákon právní úpravu vlastní, podle které rozhodnutí o krizových opatřeních nabývají účinnosti okamžikem, který se v nich stanoví. V porovnání s právní úpravou nabytí účinnosti zákonů neupravuje krizový zákon podmínky, za kterých může nabýt krizové opatření své účinnosti již dnem po dni vyhlášení či dokonce již okamžikem vyhlášení. Krizový zákon tedy nijak výslovně neomezuje, v jakých případech může krizové opatření nabýt účinnosti bezodkladně. Nicméně vzhledem k tomu, že krizová opatření je vláda oprávněna vydávat v době trvání nouzového stavu, a to v reakci na krizovou situaci, která nouzový stav vyvolala, bude v jejich případě zpravidla dána ta okolnost, na jejímž základě je v případě zákonů naplněn požadavek pro bezprostřední nabytí jejich účinnosti již okamžikem vyhlášení – tzn. vydává-li se právní předpis v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem (§ 3 odst. 4 zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění zákona č. 277/2019 Sb.).
47.
V nyní posuzovaném případě bylo usnesení vlády č. 78 vyhlášeno dne 28. 1. 2021 a účinnosti nabylo druhým dnem po dni vyhlášení, tedy 30. 1. 2021. K tomu je nicméně namístě zdůraznit, že účinnost usnesení vlády č. 78 navazovala na účinnost usnesení vlády č. 57, obsahujícího totožnou regulaci. V případě usnesení vlády č. 78 tedy nelze hovořit o nemožnosti jeho adresátů připravit se na v něm obsaženou regulaci ve smyslu, ve kterém navrhovatelka tuto svoji námitku vznáší (původně tuto námitku směřovala navrhovatelka proti usnesení vlády č. 1201). Proto nelze předmětnou legisvakanci krizového opatření považovat za neústavní z hlediska její délky.
VIII.
Věcné posouzení návrhu
48.
Ústavní soudÚstavní soud se zabýval námitkami navrhovatelky, že bodem I./1 usnesení vlády č. 78 je nepřiměřeně a iracionálně zasahováno do práva na podnikání podle čl. 26 Listiny, neboť předmětná regulace není efektivní ani nezbytná a převažují její negativa nad pozitivy, přičemž situaci lze řešit mírnějším zásahem nebo omezeními v jiné oblasti. Porušení tohoto základního práva navrhovatelka zasazuje do kontextu porušení práva na rovné zacházení (zákaz diskriminace); tvrdí tedy, že porušení práva na podnikání nespočívá pouze v povaze a intenzitě zásahu, nýbrž i v tom, že je do práv různých skupin podnikatelů zasahováno v různé míře, aniž by existoval racionální a přiměřený důvod pro takové rozlišování.
49.
Ústavní soudÚstavní soud musel v prvé řadě posoudit, zda vláda vůbec mohla napadeným opatřením do práva na podnikání zasáhnout. K tomu Ústavní soudÚstavní soud uvádí, že podle čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, (dále jen „ústavní zákon o bezpečnosti“) musí vláda současně s vyhlášením nouzového stavu vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Ostatně i § 5 krizového zákona umožňuje vládě omezit právo provozovat podnikatelskou činnost toliko „v nezbytně nutném rozsahu“.
50.
V usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020 Ústavní soudÚstavní soud uvedl (bod 26), že „vyhlášení nouzového stavu vládou je [...] primárně aktem aplikace ústavního práva; představuje ,akt vládnutí′, který má normativní dopad, zásadně nepodléhá kontrole Ústavního souduÚstavního soudu a je ,přezkoumatelný′ primárně demokraticky zvoleným politickým (,nesoudním′) orgánem, kterým je Poslanecká sněmovna. Nestanovil-li zákonodárce vhodný standard soudního přezkumu formou speciálních procesních pravidel, nelze na politické rozhodnutí o nouzovém stavu aplikovat tradiční ústavněprávní přezkum proporcionality. Vláda za vyhlášení nouzového stavu nese politickou odpovědnost, neboť odpovídá Poslanecké sněmovně (čl. 68 odst. 1 Ústavy), která pak může naplnit kontrolní funkci ve smyslu čl. 5 odst. 4 ústavního zákona o bezpečnosti republiky“. Ve stejném usnesení Ústavní soudÚstavní soud uvedl (body 29 a 30), že „postup vlády, která nejprve vydala samostatné rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu a následně stanovila konkrétní krizová opatření, jimiž byla implicitně omezena základní práva (a jejich rozsah) a ve kterých zároveň byly uloženy povinnosti (a jejich rozsah), není protiústavní. [... ] Lze tedy uzavřít, že neobsahuje-li samotné rozhodnutí o nouzovém stavu ve smyslu čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti republiky přímo konkrétní krizová opatření, je jeho přímý a ,izolovaný′ přezkum Ústavním soudemÚstavním soudem v zásadě vyloučen, neboť v takovém případě jde primárně o akt vládnutí politického charakteru. Naopak – v případě, že by konkrétní krizová opatření byla stanovena přímo v rozhodnutí o nouzovém stavu, přezkum Ústavního souduÚstavního soudu by nemohl být absolutně vyloučen vůči té části rozhodnutí, která by obsahovala konkrétní krizová opatření obsahující obecně závazná normativní pravidla chování, což však není případ nyní projednávané věci“.
51.
Rovněž v nyní posuzované věci se z usnesení vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (č. 391/2020 Sb.) podává, že vláda nejprve vydala samostatné rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, a teprve následně stanovila konkrétní krizová opatření, jimiž byla omezena základní práva. Ústavní soudÚstavní soud nicméně setrvává na shora vyjádřeném právním názoru, že takovýto postup není protiústavní.
52.
Dalším krokem meritorního přezkumu napadeného právního předpisuje pak posouzení, zda je zásah do namítaných základních práv věcně souladný s jejich ústavními garancemi. Ústavní soudÚstavní soud ve své předchozí judikatuře zdůraznil, že právo podnikat je zařazeno do hlavy čtvrté Listiny mezi tzv. hospodářská, sociální a kulturní práva a zároveň jde o hospodářské, sociální a kulturní právo vyjmenované v čl. 41 odst. 1 Listiny. Proto není přímo aplikovatelné ve stejném rozsahu jako základní lidská práva či politická práva. Úprava těchto práv je primárně v rukou zákonodárce a pouze sekundárně a v omezené míře lze ústavní garance hospodářských, sociálních a kulturních práv považovat za otázku judiciální. I v případě základních práv podle čl. 26 odst. 1 Listiny se však uplatní požadavek vyplývající z jejího čl. 4 odst. 4, aby při stanovení mezí těchto práv bylo šetřeno jejich podstaty a smyslu [nálezy ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 26/16 (N 227/87 SbNU 597; 8/2018 Sb.); sp. zn. Pl. ÚS 7/17 ze dne 27. 3. 2018 (N 55/88 SbNU 727; 81/2018 Sb.)].
53.
V právě citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/16 Ústavní soudÚstavní soud v návaznosti na starší judikaturu vymezil, že smysl a podstatu práva podnikat tvoří jednak rovina ryze individuální (možnost seberealizace jednotlivce), jednak rovina materiálněprávní, neboť taková svoboda jednotlivce je zároveň podstatnou náležitostí demokratického právního státu, a jednak rovina ekonomická (zjednodušeně jde o dosažení zisku, jenž je částečně zdaněn tak, aby stát získal prostředky pro plnění svých funkcí). Jinak řečeno, u práva podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost by se o omezení dotýkající se jeho podstaty a smyslu jednalo tehdy, jestliže by v jeho důsledku určitá činnost přestala být způsobilá zajistit prostředky pro potřeby těch, kteří ji vykonávají [nálezy ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 5/15 (N 204/79 SbNU 313; 15/2016 Sb.), bod 48, nebo ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 10/12 (N 82/85 SbNU 393, 207/2017 Sb.), bod 66].
54.
K tomu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že předmětný zákaz obsažený v bodu I./1 usnesení vlády č. 78, na základě kterého nelze daný druh podnikatelské činnosti realizovat v provozovně, v řadě případů znamená faktické znemožnění provozu dané výdělečné činnosti jako takové nebo alespoň velmi výrazné snížení možnosti zajistit si prostředky pro potřeby těchto provozovatelů maloobchodu a poskytovatelů služeb: např. některý sortiment nelze dálkovým způsobem buď vůbec prodávat, nebo jen s výraznými obtížemi, a také platí (jak navrhovatelka uvedla v replice ze dne 11. 1. 2021), že mezi spotřebitelispotřebiteli jsou i lidé, kteří si nedokáží elektronicky objednat potřebné zboží, a jsou tak oproti ostatním spotřebitelůmspotřebitelům výrazně znevýhodněni. Není tedy pochyb o tom – a ani vláda to nepopírá – že napadené ustanovení zasahuje do práva podnikat. Nadto lze konstatovat, že relevantní část provozovatelů maloobchodu a poskytovatelů služeb po stanovení nyní posuzovaného zákazu nebyla schopna si zajišťovat prostředky obživy svou podnikatelskou činností [srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15 (N 138/86 SbNU 333, 338/2017 Sb.)]. Napadený zákaz se tedy dotýká samotné podstaty a smyslu práva podnikat.
55.
Současně je však třeba dodat, že žádné základní právo neexistuje osamoceno, a proto Ústavní soudÚstavní soud provádí vyvažování jednotlivých v kolizi stojících základních práv. V nyní posuzované věci vláda argumentuje tím, že v kolizi stojícím právem je především ochrana zdraví (čl. 31 Listiny) a dokonce i právo na život (čl. 6 odst. 1 Listiny). Tímto poměřováním v kolizi stojících základních práv se proto musel Ústavní soudÚstavní soud zabývat.
56.
Jak však již Ústavní soudÚstavní soud naznačil shora, závěr o ústavnosti napadeného právního předpisu nelze učinit pouze na základě zhodnocení odůvodněnosti a intenzity zásahu do práv jednotlivých skupin podnikatelů jako takového. Druhou podstatnou rovinu celé věci totiž tvoří otázka, zda bylo ústavně konformní rozlišování mezi jednotlivými skupinami podnikatelů (tj. zákaz diskriminace).
57.
K tomu Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že se v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 18/15 ze dne 28. 6. 2016 (N 121/81 SbNU 889; 271/2016 Sb.; body 99–102) podrobně zabýval vymezením toho, jakým způsobem je třeba přezkoumávat namítané zásahy do práva na rovné zacházení. Konstatoval, že ústavní právo na rovné zacházení je zaručeno jednak v čl. 1 Listiny jako samostatné základní právo, jehož se lze domáhat přímo a bez dalšího (rovnost neakcesorická), jednak jako základní právo podmíněné, jehož se lze domáhat podle čl. 3 odst. 1 Listiny jen ve spojení s tvrzeným zásahem do jiného základního práva či svobody chráněné Listinou (rovnost akcesorická). S ohledem na okolnost, že Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře připustil vedle ústavní ochrany rovnosti v základních právech dle čl. 3 odst. 1 Listiny též ústavní ochranu rovnosti ve všech právech, resp. obecný zákaz libovůle dle čl. 1 Listiny, nemá samo rozlišování akcesorické či neakcesorické rovnosti v řízení o kontrole právních předpisů před Ústavním soudemÚstavním soudem rozhodující význam, neboť všechny možné námitky opřené o čl. 3 odst. 1 Listiny jsou vždy normativně ,pokryty′ ustanovením čl. 1 Listiny, jehož působnost je z povahy věci širší. Intenzita ústavního přezkumu proto není primárně závislá na skutečnosti, zda k nerovnému zacházení dochází ve vztahu k jinému ústavně zaručenému právu (akcesoricky), či nikoli (neakcesoricky). Klíčovým je zejména důvod odlišného zacházení, tedy stanovený rozlišovací znak, a zároveň konkrétní právo či statek, ve vztahu ke kterému je odlišně zacházeno. Tomu pak musí odpovídat nároky kladené Ústavním soudemÚstavním soudem na zdůvodnění legitimity (ospravedlnění) odlišného zacházení [nález sp. zn. Pl. ÚS 18/15, body 100-101; obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 5/19 ze dne 1. 10. 2019 (303/2019 Sb.), bod 51].
58.
Při přezkumu, zda nedošlo k porušení práva na rovné zacházení z důvodu rozlišovacích kritérií užitých v právní úpravě, je třeba posoudit, zda 1. jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny; 2. je s nimi nakládáno odlišně a na základě jakého důvodu; 3. jde odlišné zacházení daným jednotlivcům nebo skupinám k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra); 4. je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tedy a) sleduje legitimní cíl a b) je přiměřené [srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 34; nález sp. zn. Pl. ÚS 4/17 ze dne 11. 2. 2020 (148/2020 Sb.), bod 173; nález sp. zn. Pl. ÚS 30/16 ze dne 7. 4. 2020 (254/2020 Sb.), bod 136]. To, jak intenzivní bude přezkum přiměřenosti odlišného zacházení [krok 4b)], přitom bude záviset především na uplatněném důvodu odlišného zacházení a dále na tom, jakého konkrétního práva či statku se odlišné zacházení týká. Nižší míru intenzity bude představovat požadavek na racionální vztah právní úpravy ke sledovanému cíli, tedy zda může nějakým způsobem k jeho dosažení přispět [srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 15/15 ze dne 30. 1. 2018 (N 12/88 SbNU 171; 62/2018 Sb.), bod 38; nález sp. zn. Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)], nemusí tedy jít o řešení nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Vyšší míru intenzity pak bude vyjadřovat požadavek na proporcionalitu ve vztahu ke sledovanému cíli.
59.
V nyní posuzovaném případě spočívá podstata krizového opatření (resp. jeho napadené části) v úplném zákazu maloobchodního prodeje a prodeje a poskytování služeb v provozovnách se současným uvedením 36 výjimek z tohoto zákazu.
60.
S ohledem na shora uvedený test diskriminace má Ústavní soudÚstavní soud za nesporné, že napadená regulace postihuje srovnatelné jedince a skupiny, tzn. poskytovatele daných služeb. Naplněn je rovněž druhý krok, tzn. je s nimi nakládáno odlišně, a to právě tím způsobem, že některým z nich je jejich podnikatelská činnost zakázána a jiným naopak umožněna. K otázce odlišného zacházení jdoucího k tíži daným subjektům se Ústavní soudÚstavní soud vyslovil již shora (bod 54), a to tím způsobem, že se napadený zákaz dotýká samotné podstaty a smyslu práva podnikat.
61.
Ústavní soudÚstavní soud se proto v dalším zabýval posouzením ospravedlnitelnosti odlišného zacházení, tzn. zda sleduje legitimní cíl a je přiměřené, tedy zda se jedná o řešení, které může k tomuto cíli skutečně přispět ve shora uvedeném smyslu.
62.
V prvé řadě Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že nezpochybňuje existenci legitimního (tzn. ústavně aprobovaného) cíle, který napadené opatření v obecné rovině sleduje. Tímto cílem (v tomto ohledu lze pro stručnost odkázat na obě shora reprodukovaná vyjádření vlády) je zabránění či alespoň zmírnění šíření vysoce nakažlivého respiračního onemocnění COVID-19, zabránění s tím souvisejícímu kolapsu zdravotnického systému a rozsáhlé újmě na zdraví a životech obyvatel. Vláda k tomu uvedla, že zvýšená mobilita osob a návštěvy provozoven, ve kterých dochází k osobnímu setkávání, představují signifikantní faktor při šíření nemoci, přičemž uzavření provozu maloobchodu a služeb má nezastupitelnou roli v komplexu všech přijatých krizových opatření ke zpomalení šíření epidemie. Napadeným ustanovením bodu I./1 usnesení vlády č. 78 byla sledována ochrana zdraví (zaručená ze strany státu čl. 31 Listiny), potažmo i života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Tyto cíle vláda ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2020 vymezila tak, že jde o minimalizaci negativních dopadů nebezpečí souvisejících s výskytem koronaviru, přičemž hlavními cíli je 1. zabránit přeplnění kapacity nemocnic, 2. zabránit explozivnímu rozšíření viru COVID 19 a 3. snížit smrtnost a četnost těžkých průběhů infekce. Tyto cíle považuje Ústavní soudÚstavní soud, a to i s ohledem na jejich ústavní garanci v Listině, za legitimní.
63.
Jiná je však otázka, zda je dostatečně ospravedlnitelné a přiměřené i odlišné zacházení s jednotlivými skupinami podnikatelů, které napadené opatření zavádí. Konkrétně zůstává otázkou, zda pro toto odlišné zacházení existují dostatečně silné důvody, a to i v tom ohledu, zda nebylo možno sledovaného cíle dosáhnout za použití méně invazivních prostředků zasahujících základní práva dotčených subjektů.
64.
K tomu se z vyjádření vlády ze dne 25. 1. 2021 podává, že „vláda ve svém předchozím vyjádření ani nyní netvrdí, že uzavření maloobchodu a služeb je opatřením, které samo o sobě vede k zpomalení šíření nákazy, ale že je neoddělitelně spojeno s dalšími restriktivními opatřeními. Všechna krizová opatření pak mají ve svém komplexu za cíl přerušit šíření nákazy mezi jednotlivci a v celé populaci, jak už vláda uvedla ve vyjádření z 22. prosince 2020 (omezit shlukování, snížení počtu setkávání, omezení pohybu osob, omezené poskytování vybraných služeb, používání ochranných a dezinfekčních prostředků). Vědecká zkoumání z poslední doby přitom potvrzují, že snížení mobility a setkávání lidí v provozovnách má pro zastavení expanze nemoci zásadní význam. Otevřené obchody a služby nadto zvyšují nejen mobilitu osob, ale zvyšují i vytíženost hromadné dopravy. Rizikovost déletrvajících cest ve veřejné hromadné dopravě je přitom zdokumentována“.
65.
K této zásadní otázce poměřování zavedeného úplného zákazu maloobchodního prodeje a poskytování služeb za současného stanovení výjimek z tohoto zákazu se tedy vláda nijak nevyjadřuje a není ani zřejmé, zda použití méně invazivních omezujících prostředků vůbec zvažovala. Tímto zvažováním totiž nemůže být kusé konstatování obsažené ve vyjádření vlády ze dne 22. 12. 2020, kde je v tomto směru pouze paušálně uvedeno, že „při závažné infekci, která se přenáší cestou kontaminovaných kapének a aerosolu, je třeba předcházet koncentraci lidí zejména v uzavřeném prostoru, za případného stanovení dalších podmínek jejich setrvávání v takovém místě. Je proto potřebné použít nástroje, jak regulovat provoz v takových místech“. Takto strohé konstatování zjevně nemůže získat na přesvědčivosti ani odkazem na prezentaci prof. R. Chlíbka z tiskové konference Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 9. 2020, na kterou v tomto ohledu vláda odkazuje v poznámce pod čarou.
66.
Ústavní soudÚstavní soud uvádí, že citovaný čl. 6 ústavního zákona o bezpečnosti představuje zmocnění určené vládě pro vymezení práv, která se omezují. Zákonem, který na tento ústavní zákon navazuje, je krizový zákon, který v ustanoveních § 5 a 6 určuje, která práva lze za nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit. Nyní napadené usnesení vlády v tomto směru odkazuje na § 5 písm. a) až e) a § 6 krizového zákona, což ovšem prakticky znamená, že takto vláda – přinejmenším proklamativně – využila všechny možnosti, které zákon připouští [s jedinou výjimkou: práva na stávku podle § 5 písm. f) krizového zákona]. Z hlediska rozhodování o nyní posuzované věci je však podstatné, že § 5 písm. b) a e) citovaného zákona výslovně připouští možnost omezit vlastnické a užívací právo a právo provozovat podnikatelskou činnost.
67.
Současně je však nutno respektovat kautely plynoucí z Listiny, a to i v tak mimořádné situaci, kdy je vyhlášen nouzový stav. Podle čl. 2 odst. 3 Listiny totiž platí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tento odstavec – společně s odstavcem 2 („Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“) – zakotvuje jeden z klíčových principů právního státu: zatímco výkon státní moci je vázán zákony, tj. stát nesmí činit nic, co mu zákon nedovoluje, je tomu v případě jedince naopak – může činit vše, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Ideovým východiskem citovaného pravidla je primát jednotlivce před státem. Na rozdíl od výkonu státní moci tak má jedinec daleko širší prostor pro svoje aktivity a stát jej může limitovat toliko zákonem, a to navíc nikoliv libovolně, nýbrž pouze v některých případech. Jinak řečeno, z citovaného článku Listiny plyne zákaz libovůle. Zákaz libovůle vyplývá i z principu materiálního právního státu, zaručeného čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Podobně podle čl. 4 odst. 4 Listiny platí, že „[p]ři používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena“.
68.
Ústavní soudÚstavní soud uvádí, že si plně uvědomuje, že vláda byla v souvislosti s pandemickou krizí postavena před problémy, jejichž řešení prostřednictvím právní regulace je z mnoha důvodů mimořádně obtížné. Orgánům veřejné moci – což zdaleka neplatí pouze o České republice – v prvé řadě chybějí zkušenosti s řešením krize obdobného rozsahu a navíc je epidemická situace velmi dynamická a ani mezi odborníky nepanuje úplná shoda na tom, jak ji hodnotit a potažmo co nejefektivněji regulovat. Je však zároveň nutné zdůraznit, že regulace práv a povinností jednotlivců, potažmo rozhodování o tom, které skupině obyvatel zůstanou práva zachována a která naopak ponese břemena spojená s jejich omezením, nesmí být v moderním ústavním státě pouze projevem politické vůle. Skutečnost, že orgán veřejné moci má pravomoc práva a povinnosti upravovat a zároveň nalezne potřebnou většinu k uplatnění této pravomoci, totiž sama o sobě k vydání ústavně souladného právního aktu nepostačuje. Taková právní regulace – což platí zejména, pokud jde o omezování práv základních – musí reflektovat i požadavek racionality, tj. musí být založena na rozumných, obecně akceptovatelných důvodech a tyto důvody musejí být rovněž navenek seznatelné. Tento požadavek je ostatně jedním ze základních stavebních kamenů právního státu, jak je ve své dřívější judikatuře Ústavní soudÚstavní soud formuloval ve vztahu ke shora zmíněnému zákazu libovůle.
69.
Podle čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti musí být ostatně z krizových opatření vlády vydávaných za nouzového stavu seznatelné vymezení omezovaných základních práv, rozsah těchto omezení a ukládané povinnosti a tato opatření musí být souladná s Listinou a také s krizovým zákonem.
70.
Z právě uvedeného pro nyní posuzovanou věc plyne několik klíčových východisek. Především, vláda zvolila řešení spočívající v paušálním zákazu veškerého maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách, přičemž současně stanovila velké množství výjimek připomínající až „telefonní seznam“ (celkem 36). Základním deficitem tohoto postupuje však okolnost, že z žádného relevantního zdroje není patrné, na základě čeho vláda dospěla právě k tomuto řešení. V tomto směru vláda nevyužila ani možnost tyto zdroje uvést alespoň ve vyjádření k nyní posuzovanému návrhu, byť Ústavní soudÚstavní soud ji k vyjádření vyzval opakovaně.
71.
Za tyto konkrétní zdroje totiž Ústavní soudÚstavní soud nemůže považovat tvrzení vlády (odkazující na zahraniční zdroje) o tom, že snížení mobility a setkávání lidí v provozovnách má pro zastavení expanze nemoci zásadní význam. Jakkoliv totiž Ústavní soudÚstavní soud s tímto tvrzením nehodlá nijak polemizovat, není z něj bez dalšího zřejmé, zda právě zvolené opatření je v dané situaci skutečně nezbytné a zda ke srovnatelnému cíli nebylo možno dospět použitím méně omezujících opatření. Již z povahy věci je totiž např. zřejmé, že podstata maloobchodního prodeje spočívá právě v tom, že lidé využívají prodejny v blízkosti svého bydliště (či zaměstnání), a nemusí proto daleko cestovat a využívat veřejné dopravní prostředky. Podobně odkazy vlády na výsledky výzkumů převzaté z USA (vyjádření ze dne 22. 12. 2020, s. 7–8) pouze dokládají jako nejrizikovější místa přenosu restaurace, fitness centra a kavárny, což se ovšem zjevně míjí s podstatou nyní posuzovaného krizového opatření. Zde učiněný poukaz na význam omezení sdružování a shromažďování osob je rovněž logický, nicméně opět z něj nelze dovodit vysvětlení, proč vláda přistoupila právě k této podobě zákazu prodeje a poskytování služeb.
72.
Podstatným rozměrem nyní posuzované věci – který ovšem s právě zmíněnými východisky úzce souvisí – je totiž rovněž způsob, jakým vláda v napadeném opatření zakázala, resp. zakázala a povolila prodej výrobků a poskytování služeb. Byť za nouzového stavu, jak již Ústavní soudÚstavní soud shora vyložil, je vláda v souladu s čl. 6 ústavního zákona o bezpečnosti oprávněna omezit určitá základní práva, nezakotvuje citovaný čl. 2 odst. 3 Listiny „pouze“ výhradu zákona a není ani pouhým legislativně-technickým ustanovením, nýbrž odráží základní a nepřekročitelné hodnotové východisko materiálního právního státu založeného na respektu k základním právům a svobodám. Zatímco veřejnou moc lze uplatňovat pouze v případech předvídaných právem, základním stavem jednotlivce je stav svobody. Státní (veřejná moc) je sice legitimována i ústavně zmocněna k tomu, aby do tohoto základního stavu zasáhla, tedy aby práva a povinnosti jednotlivců regulovala, povaha tohoto zásahu však musí respektovat text i smysl ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny. Stát tudíž může jednotlivci ústavně předvídaným způsobem adresovat určitý příkaz či zákaz, nesmí však základní logiku vztahu mezi veřejnou mocí a jednotlivcem obrátit. Nelze tedy právním předpisem obecně a zcela neodůvodněně zakázat „vše“ a formou výjimek pak určité oblasti zasažené zákazem „zpětně povolit“ (opět bez jakéhokoliv odůvodnění). Regulace práv a povinností osob, zejména regulace omezující základní práva a svobody, musí být naopak provedena formou relativně určitých příkazů či zákazů, jež budou odpovídajícím způsobem odůvodněny, a to i za nouzového stavu.
73.
Požadavek racionálního a navenek seznatelného odůvodnění opatření zasahujícího do základních práv, a to způsobem, který vyvolává mezi srovnatelnými subjekty rozdílné dopady, je přitom imanentní součástí testu diskriminace, tzn. posouzení toho, zda jde o odlišné zacházení dostatečně odůvodněné a přiměřené. Jen v tomto případě je možno považovat toto odlišné zacházení za ospravedlnitelné. V podmínkách právního státu je totiž nemyslitelné, aby jakýkoliv akt orgánu veřejné moci, který zasahuje do základních práv, nebyl racionálně a přesvědčivě odůvodněn, případně aby alespoň nebylo toto jeho odůvodnění seznatelné v rámci následného soudního přezkumu.
74.
Tím spíše pak vyžaduje odůvodnění taková regulace, která vede k nerovnému zásahu do práva na podnikání v rámci jednotlivých typů podnikání v oblasti maloobchodu a služeb. Dochází-li pak k arbitrárnímu a neodůvodněnému rozhodnutí o tom, které typy maloobchodu a služeb budou povoleny a které zakázány, aniž by bylo možno v jednom každém případě zjistit pádné argumenty pro jejich nezbytnost či naopak zbytnost a epidemiologickou nebezpečnost či naopak akceptovatelnost, je tím zasaženo i do práva na rovný přístup k právu na podnikání, které je zaručeno ve spojení čl. 26 odst. 1 Listiny s čl. 1 Listiny, zaručujícím rovnost lidí v jejich právech.
75.
Konkrétní nároky na racionalitu řešení či požadavky na úplnost a spolehlivost podkladů odůvodňujících přijetí určité právní regulace se ovšem mohou – ba musejí – odvíjet od konkrétní faktické situace, a odrážet tak realitu. Ústavní soudÚstavní soud tak musí při přezkumu právního předpisu regulujícího práva a povinnosti osob reflektovat i to, jaké informace mohl a měl dotčený orgán veřejné moci mít k dispozici a v jaké faktické situaci se při formulaci konkrétního napadeného opatření nacházel. Je tak zjevné, že jiné (vyšší) nároky může Ústavní soudÚstavní soud klást na racionalitu a podloženost zákona, jenž byl přijat v „klidných dobách“ po obsáhlých parlamentních debatách, byl doprovázen důvodovou zprávou a při jeho přijímání nebyl zákonodárce v časové tísni vyvolané vnějšími objektivními okolnostmi. Naopak při přezkumu právního předpisu, jenž by musel být z objektivních důvodů přijat takříkajíc „ze dne na den“ a který reaguje na komplikovanou faktickou situaci, jejíž vývoj je obtížné předvídat, je namístě určitá míra zdrženlivosti z hlediska jeho následného soudního přezkumu. Jak k tomu uvedl Ústavní soudní dvůr Rakouské republiky v rozhodnutí sp. zn. V 436/2020 ze dne 10. 12. 2020, v procesu vydávání nařízení musí být „zdokumentováno, na jakém informačním základu spočívá nařízení a že proběhlo zvažování v úvahu připadajících zájmů. Požadavky pro to samozřejmě nesmí být přehnané“.
76.
Na jedné straně tudíž není úkolem Ústavního souduÚstavního soudu požadovat v rámci ústavněprávního přezkumu po vládě, aby nalezla a perfektně odůvodnila (spíše hypotetické) „optimální řešení“ a optimální distribuci břemen spojených s omezením základních práv určitých skupin obyvatel, jestliže ani mezi odborníky neexistuje na hodnocení aktuální situace a prognózách jejího možného vývoje praktická shoda (požadavek na odůvodnění nesmí být „přehnaný“). Z ústavního hlediska však není možné připustit ani druhý extrém. Lakonicky řečeno, ani praktická nejistota a nedostatek perfektních informací neznamenají, že vláda může učinit „cokoliv“ a spoléhat se přitom pouze na instinkt či politický kompromis. Rozhodnutí vlády se totiž musí opírat o odborná doporučení, vycházející z maximální míry dostupných znalostí o dané nemoci a jejím šíření.
77.
Je přitom plně v dispozici vlády, z jakých zdrojů a jakým způsobem bude tyto informace čerpat, a v tomto ohledu musí být Ústavní soudÚstavní soud velmi zdrženlivý. S ohledem na jeho povinnost chránit základní práva však musí trvat na tom, aby tyto důvody, dokládající potřebu (právě takto intenzivních) zásahů do základních práv prostřednictvím rozhodnutí vlády (krizové opatření), byly seznatelné, což konkrétně znamená, že by měly být veřejně přístupné. Je totiž třeba mít na zřeteli, že každé krizové opatření je politickým rozhodnutím, které samozřejmě musí být založeno na odborných podkladech, nicméně odpovědnost za ně nese vláda, nikoliv její odborní poradci. Současně platí, že vláda musí zvažovat nejen konkrétní odborné podklady, kterými disponuje, nýbrž musí zohledňovat celkový kontext a dopady svých opatření i do dalších oblastí společenského života, a to v krátkodobém i dlouhodobém hledisku. Právě proto je nezbytné, aby byla schopna každé takové rozhodnutí racionálně odůvodnit a aby důvody těchto opatření byly navenek seznatelné. V opačném případě totiž postrádají odpovídající legitimitu.
78.
Ústavní soudÚstavní soud v této souvislosti odmítá případnou námitku, že nelze striktně požadovat, aby byl odůvodněn každý právní předpis, jelikož nelze např. v praxi požadovat odůvodnění novely zákona, přijaté na základě neodůvodněného pozměňovacího návrhu některého poslance v rámci druhého čtení. V nyní posuzované věci se totiž jedná o krizové opatření vlády, tedy kolektivního orgánu, u něhož lze očekávat a také požadovat, že vychází z dostatečných odborných podkladů a je racionálně odůvodněno.
79.
Navíc je třeba při posuzování intenzity zásahu do základního práva svobodně podnikat a napadeným krizovým opatřením nastaveného odlišného zacházení mezi jednotlivými subjekty vycházet i z toho, že v současné době již měla vláda dostatek času, aby přijatá opatření mnohem lépe promyslela a odůvodnila, než tomu bylo v době nastavení omezujících opatření v březnu roku 2020. I pro tuto oblast výkonu veřejné moci totiž platí, že z pohledu plynutí doby je třeba klást na odůvodnění zásahů do základních práv vyšší nároky než na okamžitou reakci v počátku pandemie, a s určitou mírou nadsázky lze dokonce hovořit o jistém vztahu úměry mezi intenzitou a odůvodněností zákazů a během času. Důvodem tohoto zpřísňujícího požadavku je tedy jak skutečnost, že měla vláda mnohem více informací, praktických zkušeností a také času napadenou regulaci promyslet a systematicky odůvodnit, ale též okolnost, že dlouhodobý a opakovaný zásah do základního práva (v tomto případě do práva na podnikání) je mnohem invazivnější a „bolestivější“ než krátkodobé a dočasné omezení.
80.
Soudní moc, která má ústavní povinnost chránit základní práva (čl. 4 Ústavy), a je proto povinna právní akty veřejné moci právě z tohoto hlediska přezkoumávat, tak nemůže efektivně činit za situace, kdy z nich samotných a ani z dostupných podkladů není seznatelné, proč a v jakém rozsahu byly vydány.
81.
Jak je již uvedeno shora, Ústavní soudÚstavní soud šije dobře vědom okolnosti, že v době vyhlášeného nouzového stavu není možno důsledně trvat na všech formálních atributech normotvorby, jako je tomu ve standardních podmínkách. Současně je však třeba vidět, že předmětnými krizovými opatřeními, vydávanými vládou (tzn. orgánem exekutivy), dochází skutečně k velmi robustním zásahům do základních práv velkého množství jednotlivců i právnických osob, a proto musí být tato opatření přezkoumatelná nejen z hlediska procedurálního, nýbrž i materiálního. Efektivní přezkum prováděný Ústavním soudemÚstavním soudem proto není možný bez toho, aby vláda řádně vysvětlila nutnost vydání napadeného opatření (včetně doložení podkladů, ze kterých vycházela) a odůvodnila nezbytný rozsah omezení základních práv a vymezení uložených povinností. Jak se navíc podává již ze shora uvedeného, napadené opatření bylo vydáno po několikaměsíčních zkušenostech s vývojem pandemie v České republice i jinde ve světě, takže míra praktické nejistoty již nebyla tak vysoká jako v prvních měsících jejího průběhu, a lze proto očekávat, že vláda řadu relevantních podkladů pro racionální a odůvodněné rozhodování mít mohla a měla.
82.
Pro rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu v projednávané věci ovšem není podstatná pouze existence ústavní povinnosti vlády opřít zvolené normativní řešení o racionální a seznatelné důvody, nýbrž i zodpovězení otázky, v jaké formě, kdy a komu tyto důvody a podklady musejí být k dispozici tak, aby krizové opatření nebylo shledáno neospravedlňujícím odlišné zacházení s dotčenými podnikatelskými subjekty.
83.
Ústavní soudÚstavní soud přitom vychází z přesvědčení, že není nutné, aby důvody normotvůrce, jež mohou posléze být relevantní pro přezkum ústavnosti předpisu, byly vždy bezpodmínečně explicitně zachyceny již ve formálním dokumentu, který by tvořil odůvodnění (důvodovou zprávu) právního předpisu. Byť u právních předpisů existuje na základě legislativních pravidel vlády povinnost předkládat s jejich návrhy i důvodovou zprávu, nejedná se o povinnost plynoucí přímo z ústavního pořádku. Na druhé straně však každý orgán veřejné moci, který upravuje právním předpisem práva a povinnosti osob, musí mít příslušné důvody a podklady k dispozici a přinejmenším v případě přezkumu ústavnosti takového právního předpisu musí být připraven je předložit Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Pokud tak přesto neučiní, nelze než učinit závěr, že posuzovaná právní úprava je projevem libovůle. Jednoduše vyjádřeno: vychází-li Ústavní soudÚstavní soud setrvale z teze o racionálním zákonodárci (resp. obecněji: normotvůrci), předpokládá také jako samozřejmost, že každé rozhodnutí orgánu veřejné moci, zasahující do základních práv, vychází z dostatečných podkladů, při jeho schvalování jsou velmi pečlivě zvažovány protichůdné argumenty a je dána možnost jeho přezkoumatelnosti právě prostřednictvím toho, že tyto podklady budou alespoň následně k dispozici. V opačném případě se totiž nejedná o rozhodnutí racionální, nýbrž zcela nahodilé.
84.
Z obdobných východisek vychází i německá ústavněprávní doktrína a také judikatura. Zatímco povinnost zákonného či podzákonného normotvůrce vždy zachytit důvody právního předpisu předem a ve formalizované podobě může být považována za ne zcela jednoznačnou (jakkoliv ji část doktríny ze Základního zákona dovozuje, srov. Sannwald, in: Schmidt-Bleibtreu/Hofmann/Henneke, GG, 14. Aufl. 2018, Art. 76 odst. 22, či Mann, in: Sachs, GG, 8. Aufl. 2018, Art. 80 odst. 31), povinnost takové důvody mít k dispozici a v případě ústavního přezkumu být připraven je ústavnímu souduústavnímu soudu předložit je obecně uznávána. Německý Spolkový ústavní soudústavní soud tak například v minulosti dovodil povinnost zákonodárce (již je ovšem možno vztáhnout i na ostatní normotvůrce) právní předpisy „srozumitelně odůvodnit“ [nachvollziehbar zu begründen; BVerfGE 125, 175 (238)].
85.
Specificky ve vztahu k právním předpisům vydávaným k regulaci epidemické situace v souvislosti s epidemií COVID může Ústavní soudÚstavní soud odkázat (kromě rozhodnutí stejného soudu citovaného shora) kupř. na rozhodnutí Ústavního soudního dvora Rakouské republiky sp. zn. V 411/2020 ze dne 14. 7. 2020, v němž soud zdůraznil, že „zákonodárce musí v procesu přijímání nařízení o omezeních, zákazech nebo výjimkách z nich zachytit řádně informace o okolnostech, které upravuje, aby tak umožnil následnou kontrolu zákonnosti, resp. ústavnosti nařízení. Zákonodárce je povinen dokumentovat postup při přijímání nařízení, a to i v době krize“.
86.
V nyní posuzované věci proto bylo na vládě samotné, aby předložila dostatečné a racionální důvody, pro které přijala napadené opatření v takové podobě, v jaké je přijala. Teprve na jejich základě může Ústavní soudÚstavní soud řádně plnit svou funkci a přezkoumat soulad napadeného právního předpisu se zákonem, resp. s ústavním pořádkem. V nyní posuzované věci přitom navrhovatelka poukazuje na absenci odůvodnění jak ve vztahu k samotnému zákazu, tak i ke stanoveným výjimkám z něj, když označuje některé konkrétní příklady, jež považuje za nelogické. Rovněž tuto námitku shledává Ústavní soudÚstavní soud důvodnou. Za této situace absence jakéhokoliv odůvodnění totiž není možno provést ani poměřování v kolizi stojících základních práv (právo svobodně podnikat a vlastnické právo proti právu na ochranu zdraví či právu na život).
87.
Ústavní soudÚstavní soud přitom nezpochybňuje, že samotný účel, pro který jsou výjimky ze zákazu stanoveny, tedy aby bylo prodáváno nezbytné zboží a byly poskytovány nezbytné služby (zboží a služby základní denní potřeby – v zahraničních úpravách essential goods and services), lze označit za racionální, neboť jde, resp. má jít o sortiment, jehož nedostupnost v provozovnách by byla pro společnost a její fungování nanejvýš problematická, až fatální. Ostatně činí tak i ostatní země, které k obdobným opatřením přistoupily, což vláda ve svých vyjádřeních dokládá. Ústavní soudÚstavní soud je však povinen posoudit, zda zařazení zboží – na které navrhovatelka v rámci svých námitek poukazuje – do těchto výjimek je z hlediska uvedeného účelu racionální. Ústavní soudÚstavní soud k tomu opakovaně uvádí, že nemůže vstupovat na pole politického rozhodování tím, že by vyžadoval optimální, nejvhodnější či nejlepší řešení, které ostatně ani nelze v ústavní rovině vždy přesně specifikovat, postačí, jde-li o řešení rozumné ve vztahu k účelu, který má být dosažen. Zde je nutno akceptovat širokou míru volné úvahy vlády, neboť požadavek zcela exaktně odůvodnitelné povahy zboží a služeb jako „nezbytných“ by byl nemožný [srov. nález ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 18/15 (N 121/81 SbNU 889, 271/2016 Sb.)]. Ostatně i ze zahraniční právní úpravy vyplývá, že přístup států k tomu, co patří mezi základní zboží a služby, na které se mají vztahovat výjimky ze zákazu, není totožný.
88.
Podstatná je však okolnost, aby vláda byla schopna řádně a přesvědčivě odůvodnit, 1. z jakých důvodů bylo nezbytné přikročit k úplnému zákazu maloobchodního prodeje a prodeje a poskytování služeb v provozovnách (tzn. zejména, proč nebylo možno srovnatelného výsledku dosáhnout méně invazivními prostředky, tedy např. omezením počtu přítomných zákazníků a dalšími opatřeními) a 2. v čem spočívá racionalita stanovených výjimek.
89.
Samotná vláda totiž ve vyjádření ze dne 22. 12. 2020 připouští, že definice tzv. zbytných obchodů (non-essential shops and services) se v průběhu pandemie liší stát od státu, když uvádí, že „neexistuje jednotný univerzální seznam, jenž by např. napříč Evropou vymezoval, co je základní denní potřebou obyvatelstva. Definování obchodů a služeb, které jsou pro každodenní život během pandemie nezbytné, tak závisí na rozhodnutí politické reprezentace“. Tuto skutečnost Ústavní soudÚstavní soud plně respektuje, nicméně právě z tohoto důvodu je nezbytné, aby vláda (jakožto politický reprezentant) výjimky náležitě vysvětlila. Platí totiž, že obě možné zvolené metody, tzn. plošný zákaz prodeje se stanovenými výjimkami, anebo naopak taxativní určení segmentu zakázaného prodeje, vedou ke stejnému cíli: z množství podnikatelských subjektů vláda rozhoduje o tom, kdo bude moci i nadále svoji činnost řádně vykonávat a kdo nikoliv.
90.
Ústavní soudÚstavní soud nezpochybňuje právo vlády činit toto politické rozhodnutí, které musí být výsledkem pečlivého zvažování různých aspektů (zdravotních, sociálních, ekonomických atp.) a za které také nese plnou odpovědnost, nicméně z důvodu ochrany základních práv dotčených subjektů musí trvat na tom, aby je vláda řádně a konkrétně vysvětlila, neboť jen tak bude zajištěno, že toto rozhodnutí nebude zcela libovolné. Ostatně, zejména dotčení provozovatelé prodeje a služeb mají právo na to, aby se dozvěděli důvody odlišného zacházení s nimi.
91.
Ústavní soudÚstavní soud proto činí závěr, že za situace, kdy vláda využije možnosti omezit základní práva nebo svobody krizovým opatřením a uložit jeho adresátům povinnosti, musí být schopna své opatření také řádně odůvodnit, aby bylo zjevné, že její rozhodování nebylo libovolné či nahodilé. To konkrétně znamená, že by měly být (přinejmenším) dostupné informace, na základě kterých vláda v těchto případech rozhoduje, a tyto informace musí být následně přezkoumatelné v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem. Odkaz na negativní vývoj epidemické situace, na kterém jsou založena vyjádření vlády k podanému návrhu navrhovatelky, je totiž „pouze“ specifikací legitimního cíle, jenž je napadenou úpravou sledován, nic však již nevypovídá o racionálním vztahu mezi tímto cílem a zvoleným opatřením či dokonce o nezbytnosti takového opatření. Jakkoliv je Ústavní soudÚstavní soud při posuzování vhodnosti a nezbytnosti posuzovaného opatření připraven poskytnout vládě značný prostor pro formulaci právní úpravy (právě s ohledem na obtížnou, dynamickou a fakticky nepřehlednou situaci), ani tento zdrženlivý přístup nemůže ospravedlnit postup vlády, která své opatření nebyla schopna podepřít racionálními argumenty.
92.
Pokud konečně vláda v obou citovaných vyjádřeních argumentuje zahraniční právní úpravou, spočívající často rovněž v zákazu prodeje se stanovenými výjimkami, uvádí k tomu Ústavní soudÚstavní soud, že v řadě zemí (Rakousko, Polsko, Bavorsko) jsou krizová opatření vlády a ministerstev odůvodňována (příkladmý výčet obsahující konkrétní odkazy viz např. text J. Wintra Neodůvodněná krizová opatření vlády odporují principům demokratického právního státu, in Právo a krize, 30. 1. 2021, https://pravoakrize.net/neoduvodnena-krizova-opatreni-vlady-odporujiprincipum-demokratickeho-pravniho-statu/). Vládou uváděný komparativní argument je proto „dvousečný“: lze jím totiž dovodit nejen podobný postup exekutivních orgánů jiných evropských zemí v době pandemie z hlediska stanovení zákazů a výjimek z nich, nýbrž také požadavek odpovídajícího odůvodňování těchto opatření. Lapidárně vyjádřeno, z těchto příkladů je patrno, že i v tak hektické a vypjaté situaci není možno rezignovat na přiměřené odůvodňování restriktivních opatření.
93.
Lze tak shrnout, že Ústavní soudÚstavní soud si je dobře vědom toho, že na právní předpisy vydávané v době vyhlášeného nouzového stavu nelze klást stejné nároky jako za „klidného počasí“, tzn. není např. nezbytné vždy trvat na formalizované podobě důvodové zprávy. Současně však nelze připustit ani opačný extrém: situaci, kdy vláda dokonce ani v řízení o abstraktní kontrole norem před Ústavním soudemÚstavním soudem, kdy je přezkoumáváno konkrétní krizové opatření, není schopna či ochotna uvést žádné relevantní a konkrétní důvody, proč je daný zákaz nezbytný, proč nelze vystačit s méně robustními zásahy do základních práv a v čem spočívá racionalita uvedených výjimek. Jakkoliv je totiž z povahy věci zřejmé, že některé z těchto výjimek jsou skutečně nezbytné (např. prodej potravin, léků nebo pohonných hmot), vyžaduje řada jiných výjimek přesvědčivé vysvětlení, ze kterého by teprve bylo patrno, že se ze strany vlády nejedná o nepřípustnou libovůli (např. navrhovatelkou zmiňovaná květinářství nebo prodejny zbraní a střeliva).
94.
Toto odůvodnění přitom není jen nezbytným podkladem pro přezkum prováděný Ústavním soudemÚstavním soudem, nýbrž také pro společenskou akceptaci, a tedy i legitimitu krizových opatření. Jak je již uvedeno shora, ústavní systém České republiky je založen na primátu jednotlivce před státem a navazuje tak konzistentně na učení o společenské smlouvě. Tomuto pojetí je však bytostně cizí postup, kdy exekutivní orgán vydává opatření velmi zásadně zasahující do základních práv těchto jednotlivců, aniž by přitom byla tato opatření řádně a racionálně odůvodněna. V takovém případě totiž pochopitelně klesá i jejich legitimita a ochota je důsledně akceptovat občany.
95.
Proto Ústavní soudÚstavní soud napadený bod I./1 usnesení vlády č. 31/2021 Sb. z důvodu porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny zrušil.
IX.
Závěr
96.
Závěrem Ústavní soudÚstavní soud shrnuje, že v průběhu řízení o podaném návrhu pozbyl platnosti bod I./1 usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 465/2020 Sb., bod I./1 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 477/2020 Sb., bod II usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášeného pod č. 471/2020 Sb., bod 2 usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1196, o změně krizových opatření, vyhlášeného pod č. 472/2020 Sb., a bod I./1 usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 57, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 23/2021 Sb. Ústavní soudÚstavní soud proto řízení o části návrhu směřující proti uvedeným ustanovením zastavil podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (výrok I).
97.
Ústavní soudÚstavní soud zrušil napadený bod I./1 usnesení vlády č. 31/2021 Sb. z důvodu porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny a porušení čl. 26 odst. 1 ve spojení s čl. 1 Listiny ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., (výrok II).
98.
Ústavní soudÚstavní soud si je vědom okolnosti, že k publikaci tohoto nálezu, a tedy i k jeho vykonatelnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů dojde až po uplynutí platnosti napadeného krizového opatření (14. 2. 2021). Jakkoliv je proto zřejmé, že v důsledku tohoto nálezu bezprostředně nedojde „k otevření maloobchodního prodeje“, přesto však Ústavní soudÚstavní soud považuje závěry obsažené v odůvodnění tohoto nálezu za velmi zásadní, jelikož představují jakési „memento“ pro případná další omezující opatření vlády.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Vladimír Sládeček. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 13/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 13/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změny přílohy III Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (Rozhodnutí 2012/6)
Vyhlášeno 8. 3. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 12. 2012, částka 8/2021Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 13. 12. 2012
13
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. prosince 2012 byla v Ženevě přijata změna přílohy III Protokolu o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (Rozhodnutí 2012/6)1).
Se změnou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky podepsal listinu o přijetí této změny.
Změna vstoupila v platnost na základě svého článku 2 a s odkazem na článek 13 odst. 4 Protokolu dne 9. ledna 2014 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou reubliku.
Anglické znění změny a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
POŠTOVNÍ ADRESA: UNITED NATIONS, N.Y. 10017
TELEGRAFNÍ ADRESA: UNATIONS NEWYORK
Čj.: C.N. 711.2013.TREATIES-XXVII.1.f (Depositary Notification)
PROTOKOL O TĚŽKÝCH KOVECH K ÚMLUVĚ O DÁLKOVÉM ZNEČIŠŤOVÁNÍ
OVZDUŠÍ PŘECHÁZEJÍCÍM HRANICE STÁTŮ Z ROKU 1979
AARHUS, 24. ČERVNA 1998
ZMĚNA PŘÍLOHY III PROTOKOLU O TĚŽKÝCH KOVECH Z ROKU 1998
Generální tajemník Organizace spojených národů jednající ve funkci depozitáře sděluje následující:
Dopisem ze dne 19. července 2013 výkonný tajemník Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů informoval depozitáře, že dne 13. prosince 2012 na třicátém prvním zasedání Výkonného orgánu Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, které se konalo v Ženevě, smluvní strany protokolu přijaly rozhodnutím 2012/6 změnu přílohy III Protokolu o těžkých kovech z roku 1998.
V souladu s článkem 13 odstavcem 4 protokolu po uplynutí devadesáti dnů od oznámení1 o jejím přijetí výkonným tajemníkem Komise všem smluvním stranám, to znamená dne 9. ledna 2014, vstoupí výše uvedená změna v účinnost pro ty smluvní strany, které depozitáři nepředložily oznámení podle ustanovení článku 13 odstavce 5, za předpokladu, že takové oznámení nepředložilo nejméně šestnáct smluvních stran.
Podle článku 13 odstavce 5 každá smluvní strana, která nemůže změnu přílohy III schválit, oznámí to písemně depozitáři do devadesáti dnů ode dne, kdy bylo její přijetí sděleno. Depozitář bezodkladně sdělí takovéto obdržené oznámení všem smluvním stranám. Smluvní strana může kdykoli nahradit své předchozí oznámení přijetím a změna této přílohy vstoupí v účinnost pro tuto smluvní stranu dnem uložení listiny o přijetí u depozitáře.
Ověřená věrná kopie textu výše uvedené změny přílohy III obsažená v rozhodnutí 2012/6 v angličtině, francouzštině a ruštině je připojena.
11\\. října 2013 (nečitelný podpis)
Upozornění: pro služby ve věcech smluv ministerstev zahraničních věcí a mezinárodních organizací. Oznámení depozitáře se vydávají pouze v elektronické podobě. Oznámení depozitáře jsou k dispozici stálým misím při Organizaci spojených národů ve Sbírce smluv Organizace spojených národů na internetu na adrese http://treaties.un.org pod označením „Depositary Notifications (CNs)“. Mimoto stálé mise, jakož i jiné zainteresované osoby mohou oznámení depozitáře pravidelně odebírat na svou e-mailovou adresu prostřednictvím rubriky uvedené internetové stránky „Automated Subscription Services“, která je rovněž dostupná na http://treaties.un.org
C.N. 711.2013.TREATIES-XXVII.1.f
Příloha
ECE/EB.AIR/113/Add.1
Rozhodnutí 2012/6
Změna přílohy III Protokolu o těžkých kovech z roku 1998
Smluvní strany Protokolu o těžkých kovech z roku 1998, které se sešly na třicátém prvním zasedání Výkonného orgánu,
se rozhodly změnit přílohu III Protokolu o těžkých kovech z roku 1998 k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší předcházejícím hranice států následovně:
Článek 1
Změna
Příloha III se nahrazuje tímto textem:
Příloha III
Nejlepší dostupné techniky omezování emisí těžkých kovů a jejich sloučenin z kategorií zdrojů uvedených v seznamu v příloze II
1.
Cílem této přílohy je poskytnout smluvním stranám vodítko k identifikaci nej lepších dostupných technik pro stacionární zdroje a umožnit jim plnit povinnosti tohoto protokolu. Další popis a vodítka ohledně nejlepších dostupných technik jsou k dispozici v pokynech, jež přijaly smluvní strany na zasedání Výkonného orgánu, a mohou být v případě potřeby aktualizovány konsenzem smluvních stran na zasedání Výkonného orgánu.
2.
Výrazem „nejlepší dostupné techniky“ (BAT) se rozumí nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních postupů, které označují praktickou vhodnost jednotlivých technologií k využití jako základu pro stanovení emisních limitů (a jiných podmínek povolení) určených k předcházení emisím a v případech, kde to není uskutečnitelné, ke snížení emisí a jejich dopadů na životní prostředí jako celek:
(a)
„technika“ zahrnuje jak používané technologie, tak způsob, jakým je dané zařízení navrženo, konstruováno, udržováno, provozováno a vyřazeno z provozu;
(b)
„dostupné“ techniky jsou vyvinuté v určitém měřítku, které umožňuje jejich uplatnění v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky schůdných podmínek, přičemž jsou brány v úvahu náklady a výhody, bez ohledu na skutečnost, zda jsou, či nejsou dotyčné technologie využívány či vyráběny na území dotyčné smluvní strany, pokud jsou tyto techniky přiměřeně dostupné jejich provozovateli;
(c)
„nejlepší“ znamená nejúčinnější při dosahování vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
3.
Kritéria pro rozhodování o nejlepších dostupných technikách jsou:
(a)
využití nízkoodpadových technologií;
(b)
využití méně nebezpečných látek;
(c)
posilování regenerace a recyklování látek vznikajících a využívaných v procesech a podpora regenerace a recyklování odpadů, kde je to vhodné;
(d)
srovnatelné procesy, zařízení nebo způsoby provozu, které již byly úspěšně ověřeny v průmyslovém měřítku;
(e)
technický pokrok a změny vědeckých poznatků a jejich interpretace;
(f)
povaha, účinky a množství dotčených emisí;
(g)
datum uvedení do provozu nových nebo stávajících zařízení;
(h)
časové období potřebné k zavedení nejlepší dostupné techniky;
(i)
spotřeba a povaha surovin (včetně vody) využitých v procesu a jeho energetická účinnost;
(j)
potřeba předcházet nebo snižovat na minimum celkové dopady emisí na životní prostředí a souvisejících rizik pro životní prostředí;
(k)
potřeba předcházet haváriím a minimalizovat jejich důsledky pro životní prostředí.
(l)
informace zveřejněné vnitrostátními a mezinárodními organizacemi.
Koncept BAT není zaměřen na nařizování nějaké specifické technologie nebo techniky, ale na to, aby byly brány v úvahu technické charakteristiky dotčených zařízení, jejich geografické umístění a místní environmentální podmínky.
4.
Zkušenosti s novými produkty a s novými provozy zavádějícími nízkoemisní techniky, jakož i zkušenosti s dovybavováním stávajících provozů stále rostou; pokyny uvedené v odstavci 1 proto mohou vyžadovat aktualizaci.
Článek 2
Vstup v platnost
Podle článku 13 odstavce 4 protokolu nabývá tato změna účinnosti pro smluvní strany, které nepodaly depozitáři oznámení v souladu s odstavcem 5 článku 13 protokolu, po uplynutí devadesáti dnů od data, kdy ji výkonný tajemník Komise oznámil všem smluvním stranám, za předpokladu, že nejméně šestnáct smluvních stran nepodalo takovéto oznámení.
1)
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, přijatá dne 13. listopadu 1979 v Ženevě, byla vyhlášena pod č. 5/1985 Sb.
Protokol o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, přijatý dne 24. června 1998 v Aarhusu, byl vyhlášen pod č. 79/2010 Sb. m. s.
1
Odkazuje se na dopis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů ze dne 11. října 2013. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 12/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 12/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, přijatých v roce 2018
Vyhlášeno 8. 3. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 14. 9. 2018, částka 8/2021
* 5\\. Každá smluvní vláda vyhlásí pro všechny velrybolovky, které spadají do její právní působnosti a které nepřísluší k žádné tovární lodi nebo pozemní stanici, jednu nepřetržitou lovnou sezónu nepřesahující šest měsíců v průběhu jakéhokoli dvanáctiměsíčního
* 13(a)..
* (6) Počínaje rokem 2026 a za předpokladu, že byl vyvinut příslušný algoritmus pro limity zásahu velryb, zásahy/ lovné limity (včetně případných převodů nevyužitých rezerv populací) pro každou populaci uvedenou v pododstavci 13(b) mohou být rozšířeny každýc
* (7) Ustanovení pro každou populaci uvedenou v pododstavci 13(b), zejména ustanovení o převedení rezerv populace velryb, přezkoumá Komise na základě doporučení Vědeckého výboru.
* 13(b) Kvóty pro naturální velrybářství původních domorodých obyvatel jsou tyto:
* (1) Lov velryb grónských z populace Beringova, Čukotského a Beaufortova moře původními domorodými obyvateli je povolen, pouze však pokud jsou maso a produkty z těchto kytovců používány výhradně pro místní spotřebu původních domorodých obyvatel a s tím, že: - (i) v letech 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 počet ulovených velryb grónských nesmí překročit 336 392. V žádném z těchto let nesmí překročit počet zasažených velryb grónských 67, s tím, že jakákoli nevyužitá čás
* (2) Lov plejtvákovců šedých z východní populace v severním Pacifiku je povolen, pouze však původními domorodými obyvateli nebo smluvní vládou zastupující původní domorodé obyvatele, a to pouze pokud se maso a produkty z těchto kytovců použijí výhradně pro - (i) V letech 2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 nesmí počet vylovených plejtvákovců šedých ulovených v souladu s tímto písmenem překročit 744 980, s tím, že počet plejtvákovců šedých zasažených ulovených v každém
* (3) Lov původními domorodými obyvateli plejtváků malých ze západogrónské a centrální populace z lovů ve východním Grónsku a plejtváků myšoků ze západogrónské populace a velryb grónských ze skupiny vytvořené velrybami, které se připlouvají krmit k západnímu - (i) Počet zasažených plejtváků myšoků ze západogrónské populace ulovených v souladu s tímto písmenem nesmí překročit 19 v každém z roků 2015, 2016, 2017 a 2018 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 s výjimkou toho, že jakákoli nevyužitá část kvóty z př
* (4) V sezónách 2013 – 2018 2019 - 2025 nesmí počet keporkaků ulovených Bequiany ze Svatého Vincenta a Grenadin překročit 24 28. Maso a produkty z těchto velryb musí být využity výhradně pro místní spotřebu ve Svatém Vincentu a Grenadinách.
* 15 (b) Zakazuje se lovit nebo zabíjet jakékoli plejtváky myšoky o délce menší než 57 stop (17,4 metru) na jižní polokouli a zakazuje se lovit nebo zabíjet jakékoli plejtváky myšoky o délce menší než 55 stop (16,8 metru) na severní polokouli, s tím, že pro
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 14. 9. 2018
12
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2007 Sb. m. s. o Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství a č. 87/2011 Sb. m. s., kterým byl vyhlášen harmonogram Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. září 2018 ve Florianópolis byly na 67. výročním zasedání Mezinárodní velrybářské komise přijaty změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství1).
Se změnami harmonogramu vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky podepsal listinu o přijetí těchto změn.
Změny harmonogramu vstoupily v platnost na základě článku V odst. 3 Úmluvy dne 29. prosince 2018 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změn harmonogramu a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
11kB
The Red House
135 Station Road
Impington, Cambridge
CB24 9NP, UK
t: +44 (0) 1223 233971
e. secretariat@iwc.int
Internet: www.iwc.int
RJL/JAC/32502
1\\. října 2018
OBĚŽNÍK KOMISAŘŮM A SMLUVNÍM VLÁDÁM
IWC.CCG.1341
Změny harmonogramu
Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (1946) přijaté na 67. zasedání
Komise
V rámci 67. zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC67), které se konalo ve Florianópolis, v Brazílii ve dnech 10. – 14. září 2018, nebyly přijaty žádné změny odstavce 10 písm. e) ohledně nulových kvót pro komerční lov velryb, které vstoupily v účinnost v roce 1986 pro sezónu v pobřežních oblastech a v období 1985/86 pro sezónu na volném moři. Je proto nutné provést následující změny odstavců 11 a 12, a také tabulek 1, 2 a 3 harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (změny vyznačeny tučně kurzívou):
Odpovídajícím způsobem nahradit období 2016/2017 pro sezónu na volném moři a 2017 pro sezónu v pobřežních oblastech obdobím 2018/2019 pro sezónu na volném moři a 20191 pro sezónu v pobřežních oblastech.
Dále byly v rámci IWC67 přijaty úpravy ustanovení pro domorodý lov velryb pro obživu následujícími změnami odstavců 5, 13 a 15 harmonogramu (text určený ke smazání je znázorněn ~~přeškrtnutím~~ a text, jenž má být přidán, je znázorněn podtržením a tučným písmem).
Jiný provoz
5.
Každá smluvní vláda vyhlásí pro všechny velrybolovky, které spadají do její právní působnosti a které nepřísluší k žádné tovární lodi nebo pozemní stanici, jednu nepřetržitou lovnou sezónu nepřesahující šest měsíců v průběhu jakéhokoli dvanáctiměsíčního období, kdy lze povolit lov nebo zabíjení plejtváků malých velrybolovkami. Bez ohledu na ustanovení tohoto odstavce lze pro Grónsko použít jednu nepřetržitou lovnou sezónu, kdy je povolen lov nebo zabíjení těchto kytovců, která nesmí překročit devět měsíců. Tento odstavec se nevztahuje na domorodý lov velryb pro obživu uvedeny v odst. 13 písm. b) podbod 3) odrážka ii) a odst. 13 písm. b) podbod 3) odrážka iii).
Kvóty pro lov kosticovců
13(a)
..
(6)
Počínaje rokem 2026 a za předpokladu, že byl vyvinut příslušný algoritmus pro limity zásahu velryb, zásahy/ lovné limity (včetně případných převodů nevyužitých rezerv populací) pro každou populaci uvedenou v pododstavci 13(b) mohou být rozšířeny každých 6 let za předpokladu, že: (a) Vědecký výbor doporučí v roce 2024 a každých šest let následně, že stanovené limity neohrozí danou populaci velryb; (b) Komise neobdrží žádost od států, závislých na populaci velryb z důvodu domorodého lovu velryb pro obživu (relevantní ASW státy) žádost o změnu relevantních kvót založenou na potřebě; a (c) Komise rozhodne, zdali příslušná ASW země dodržela schválenou časovou osu a že poskytnuté informace představují status quo pro pokračování lovu.
(7)
Ustanovení pro každou populaci uvedenou v pododstavci 13(b), zejména ustanovení o převedení rezerv populace velryb, přezkoumá Komise na základě doporučení Vědeckého výboru.
13(b)
Kvóty pro naturální velrybářství původních domorodých obyvatel jsou tyto:
(1)
Lov velryb grónských z populace Beringova, Čukotského a Beaufortova moře původními domorodými obyvateli je povolen, pouze však pokud jsou maso a produkty z těchto kytovců používány výhradně pro místní spotřebu původních domorodých obyvatel a s tím, že:
(i)
v letech ~~2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 počet ulovených velryb grónských nesmí překročit ~~336~~ 392. V žádném z těchto let nesmí překročit počet zasažených velryb grónských 67, s tím, že jakákoli nevyužitá část této kvóty pro zásahy ~~pro jakýkoli rok (včetně 15 nevyužitých zásahů z kvóty pro období 2008 - 201~~~~2)~~ tři bloky předchozích kvót se převádí dál a připočítává se ke kvótám pro zásahy v následujících letech, s tím, že ke kvótě pro zásahy v jakémkoli roce nelze připočítat více než ~~15 zásahů~~ 50 procent roční kvóty zásahů velryb.
(ii)
~~Toto ustanovení každoročně přezkoumá komise s ohledem na dobrozdání vědeckého výboru.~~
(2)
Lov plejtvákovců šedých z východní populace v severním Pacifiku je povolen, pouze však původními domorodými obyvateli nebo smluvní vládou zastupující původní domorodé obyvatele, a to pouze pokud se maso a produkty z těchto kytovců použijí výhradně pro místní spotřebu původních domorodých obyvatel.
(i)
V letech ~~2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 nesmí počet vylovených plejtvákovců šedých ~~ulovených v souladu s tímto písmenem~~ překročit ~~744~~ 980, s tím, že počet plejtvákovců šedých zasažených ~~ulovených~~ v každém z roků ~~2013, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 nesmí překročit 140, s výjimkou toho, že jakákoliv nevyužitá část kvót z předchozího bloku kvót bude převedena a přidána do kvót v následujících letech za předpokladu, že do kvóty nebude převedeno více než 50 procent ročního limitu zásahu velryb v jakémkoliv roce.
(ii)
~~Toto ustanovení každoročně přezkoumá komise s ohledem na dobrozdání vědeckého výboru.~~
(3)
Lov původními domorodými obyvateli plejtváků malých ze západogrónské a centrální populace z lovů ve východním Grónsku a plejtváků myšoků ze západogrónské populace a velryb grónských ze skupiny vytvořené velrybami, které se připlouvají krmit k západnímu pobřeží Grónska, je povolen, pouze pokud se maso a produkty použijí výhradně pro místní spotřebu.
(i)
Počet zasažených plejtváků myšoků ze západogrónské populace ulovených v souladu s tímto písmenem nesmí překročit 19 v každém z roků ~~2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 s výjimkou toho, že jakákoli nevyužitá část kvóty z předchozího bloku bude v rámci algoritmu pro stanovení kvót pro zásah velryb převedena a přidána do kvót v následujících letech za předpokladu, že nebude převedeno více než 50 procent ročního limitu zásahů velryb v jakémkoliv roce.
(ii)
Počet zasažených plejtváků malých z centrální populace ulovených ~~v souladu s tímto písmenem~~ nesmí překročit ~~12~~ 20 v žádném z roků ~~2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025, s tím, že jakákoli nevyužitá část této kvóty ~~pro jakýkoli rok~~ se převádí do dalšího období zásahů a připočítává ke kvótám v následujících letech s tím, že ke kvótě v jakémkoli roce nelze připočítat více než 3 zásahy velryb. Počínaje rokem 2020 a za předpokladu, že algoritmus pro stanovení kvót pro zásah velryb bude pro danou populaci velryb do té doby definován, jakákoliv nevyužitá část kvót z předchozího bloku bude převedena a přidána ke kvótám v následujících letech za předpokladu, že nebude převedeno více než 50 procent ročního limitu zásahů velryb v jakémkoliv roce.
(iii)
Počet zasažených plejtváků malých ze západogrónské populace nesmí překročit 164 v žádném z roků ~~2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 s tím, že jakákoli nevyužitá část této kvóty pro zásahy ~~pro jakýkoli rok~~ z předcházejícího bloku kvót stanovených Algoritmem pro limity zásahů velryb se převádí do dalšího období a připočítává ke kvótám pro zásahy v následujících letech, s tím, že ke kvótě v jakémkoli roce nelze připočítat více než ~~15 zásahů~~ 50 procent ročního limitu zásahů velryb. ~~Toto ustanovení bude znovu přezkoumáno, pokud se v následujících 4 letech objeví nová vědecká data a, pokud bude nutné, pak změněno na základě doporučení Vědeckého výboru~~.
(iv)
~~V souladu s tímto písmenem~~ počet zasažených velryb grónských u západního pobřeží Grónska nesmí překročit 2 v každém roce z období ~~2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025, s tím, že jakákoliv nevyužitá část této kvóty ~~pro každý rok~~ se převádí do dalšího období a připočítává ke kvótám v ~~jakémkoliv~~ následujícím roce s tím, že nebude připočítáno více než ~~2~~ 50 procent ročního limitu zásahů velryb ke kvótě v jakémkoliv roce. ~~Toto ustanovení bude znovu přezkoumáno, pokud se v následujících 4 letech objeví nová vědecká data a, pokud bude nutné, pak změněno na základě doporučení Vědeckého výboru~~.
(v)
~~V souladu s tímto písmenem~~ počet zasažených kerporaků u západního pobřeží Grónska nesmí překročit 10 v každém roce z období ~~2015, 2016, 2017 a 2018~~ 2019, 2020, 2021, 2022, 2023, 2024 a 2025 s tím, že jakákoliv nevyužitá část této kvóty ~~pro každý rok rok~~ z předcházejícího bloku kvót stanovených Algoritmem pro limity zásahů velryb se převádí do dalšího období a připočítává ke kvótám pro zásahy v ~~jakémkoliv~~ následujícím roce s tím, že nebudou připočítány více než ~~2 zásahy~~ 50 procent ročního limitu zásahů velryb ke kvótě v jakémkoliv roce. ~~Toto ustanovení bude znovu přezkoumáno, pokud se v následujících 4 letech objeví nová vědecká data a, pokud bude nutné, pak změněno na základě doporučení Vědeckého výboru.~~
(4)
V sezónách ~~2013 – 2018~~ 2019 - 2025 nesmí počet keporkaků ulovených Bequiany ze Svatého Vincenta a Grenadin překročit ~~24~~ 28. Maso a produkty z těchto velryb musí být využity výhradně pro místní spotřebu ve Svatém Vincentu a Grenadinách.
Limity pro velikost kosticovců
15
(b) Zakazuje se lovit nebo zabíjet jakékoli plejtváky myšoky o délce menší než 57 stop (17,4 metru) na jižní polokouli a zakazuje se lovit nebo zabíjet jakékoli plejtváky myšoky o délce menší než 55 stop (16,8 metru) na severní polokouli, s tím, že pro dopravu na pozemní stanice lze lovit na jižní polokouli plejtváky myšoky o délce alespoň 55 stop (16,8 metru) a na severní polokouli o délce alespoň 50 stop (15,2 metru), pokud se maso těchto velryb použije pro místní spotřebu jako potrava pro lidi nebo pro zvířata. Tento odstavec se nevztahuje na domorodý lov velryb pro obživu stanovený v odst. 13 písm. b) podbod 3) odrážka i).
V souladu s článkem V Úmluvy vstoupí tyto změny v platnost pro každou smluvní vládu devadesát dnů po datu uvedeném v tomto dopise, pokud žádná smluvní vláda nepodá výhradu. V takovém případě se bude postupovat podle článku V odstavce 3 Úmluvy.
Lhůta 90 dnů uplyne 29\\. prosince 2018. V případě, že k tomuto datu nebudou výhrady, vstoupí změny v platnost. Smluvním vládám to bude náležitě oznámeno.
Dr. Rebecca Lent
výkonná tajemnice
1)
Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství přijatá ve Washingtonu dne 2. prosince 1946 byla vyhlášena pod č. 7/2007 Sb. m. s.
Změny harmonogramu Úmluvy, přijaté v Panamě ve dnech 2. – 6. července 2012 byly vyhlášeny pod č. 1/2016 Sb. m. s.
Změny harmonogramu Úmluvy, přijaté v Portoroži ve dnech 15. – 18. září 2014 byly vyhlášeny pod č. 2/2016 Sb. m. s.
Změny harmonogramu Úmluvy, přijaté v Portoroži dne 28. října 2016, byly vyhlášeny pod č. 11/2021 Sb. m. s.
1
V anglickém znění oběžníku komisařům a smluvním vládám je namísto roku 2019 chybně uveden rok 2017, a proto se v této větě česky překlad neshoduje s anglickým zněním. Technická oprava této tiskové chyby byla vydána oznámením č. 1347 ze dne 31. prosince 2018. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 11/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 11/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství, přijatých v roce 2016
Vyhlášeno 8. 3. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 10. 2016, částka 8/2021
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 28. 10. 2016
11
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2007 Sb. m. s. o Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství a č. 87/2011 Sb. m. s., kterým byl vyhlášen harmonogram Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. října 2016 v Portoroži byly na 66. výročním zasedání Mezinárodní velrybářské komise přijaty změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství1).
Se změnami harmonogramu vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky podepsal listinu o přijetí těchto změn.
Změny harmonogramu vstoupily v platnost na základě článku V odst. 3 Úmluvy dne 5. února 2017 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změn harmonogramu a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
9kB
The Red House
135 Station Road
Impington, Cambridge
CB24 9NP, UK
t: +44 (0) 1223 233971
f: +44 (0) 1223 232876
e. secretariat@iwc.int
Internet: www.iwc.int
SB/JAC/32230
8\\. listopadu 2016
OBĚŽNÍK KOMISAŘŮM A SMLUVNÍM VLÁDÁM
IWC.CCG.1242
Změny harmonogramu
Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (1946) přijaté na 66. zasedání
Komise
V rámci 66. zasedání Mezinárodní velrybářské komise, které se konalo v Portoroži, ve Slovinsku ve dnech 24. – 28. října 2016, nebyly přijaty žádné změny ohledně nulových kvót pro komerční lov velryb, které vstoupily v účinnost v roce 1986 pro sezónu v pobřežních oblastech a v období 1985/86 pro sezónu na volném moři.
Je proto nutné provést následující změny harmonogramu Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (změny vyznačeny tučně kurzívou):
V odstavcích 11 a 12 a tabulkách 1, 2 a 3:
•
Odpovídajícím způsobem nahradit období 2014/2015 pro sezónu na volném moři a 2015 pro sezónu v pobřežních oblastech obdobím 2016/2017 pro sezónu na volném moři a 2017 pro sezónu v pobřežních oblastech.
V souladu s článkem V Úmluvy vstoupí tyto změny v platnost pro každou smluvní vládu devadesát dnů po datu uvedeném v tomto dopise, pokud žádná smluvní vláda nepodá výhradu. V takovém případě se bude postupovat podle článku V odstavce 3 Úmluvy.
Lhůta 90 dnů uplyne 5. února 2017. V případě, že k tomuto datu nebudou obdrženy výhrady, vstoupí změny v platnost. Smluvním vládám to bude náležitě oznámeno.
Simon Brockington
výkonný tajemník
1)
Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství přijatá ve Washingtonu dne 2. prosince 1946 byla vyhlášena pod č. 7/2007 Sb. m. s.
Změny harmonogramu Úmluvy, přijaté v Panamě ve dnech 2. – 6. července 2012 byly vyhlášeny pod č. 1/2016 Sb. m. s.
Změny harmonogramu Úmluvy, přijaté v Portoroži ve dnech 15. – 18. září 2014 byly vyhlášeny pod č. 2/2016 Sb. m. s. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 122/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 122/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 248 k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb akutní lůžkové péče po dobu trvání nouzového stavu - studenti
Vyhlášeno 5. 3. 2021, částka 45/2021
122
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 5. března 2021 č. 248
k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb akutní lůžkové péče po dobu trvání nouzového stavu – studenti
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2, na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda ukládá s účinností ode dne 8. března 2021 od 00:00 hod.
1.
k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb, kteří poskytují akutní lůžkovou péči pacientům s onemocněním COVID-19, po dobu platnosti nouzového stavu v souvislosti s výskytem epidemie COVID-19 na území České republiky pracovní povinnostpracovní povinnost žákům a studentům, kteří dovršili 18 let,
a)
čtvrtého a pátého ročníku prezenční formy studijního programu všeobecné lékařství na lékařských fakultách veřejných vysokých škol,
b)
všech ročníků, s výjimkou posledního, denní nebo prezenční formy bakalářských a pětiletých magisterských studijních programů na vysoké škole nebo oborů vzdělání na vyšší odborné škole, třetích a čtvrtých ročníků denní formy vzdělávání na střední zdravotnické škole připravujícím se na nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a bakalářského nebo pětiletého magisterského programu jednooborové psychologie,
c)
všech ročníků, s výjimkou posledního, prezenční formy zdravotnických magisterských studijních programů navazujících na zdravotnický bakalářský program a magisterského programu jednooborové psychologie navazujícího na bakalářský program,
2.
ministru zdravotnictví informovat a metodicky vést osoby uvedené v bodu 4 v procesu zajišťování poskytování péče podle bodu 1,
3.
ministru školství, mládeže a tělovýchovy poskytnout veškerou potřebnou součinnost Ministerstvu zdravotnictví a osobám uvedeným v bodu 4,
4.
všem poskytovatelům zdravotních služeb, kteří poskytují akutní lůžkovou péči pacientům s onemocněním COVID-19,
a)
využívat pracovní povinnostpracovní povinnost osob uvedených v bodu 1 a informovat Ministerstvo zdravotnictví o přijatých opatřeních v tomto směru,
b)
bezodkladně po nástupu osob uvedených v bodu 1 k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti zajistit jejich očkování proti onemocnění COVID-19,
5.
hejtmanům a primátorovi hlavního města Prahy vydávat a doručovat příkazy k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti podle tohoto usnesení pro konkrétní osoby uvedené v bodu 1, a to na základě konkrétního požadavku osob uvedených v bodu 4, které ve svém požadavku musí uvést požadovaný počet žáků a studentů včetně jejich studijního programu nebo oboru vzdělání, které požadují k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, a předpokládanou dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti; hejtman nebo primátor hlavního města Prahy příkaz k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti nevydá nebo již vydaný příkaz zruší v případě osoby uvedené v bodu 1, která prokáže, že koná práci pro poskytovatele zdravotních služeb, který poskytuje akutní lůžkovou péči pacientům s onemocněním COVID-19,
6.
vysokým, vyšším odborným a středním zdravotnickým školám zajišťujícím výuku žáků a studentů podle bodu 1 sestavit seznamy žáků a studentů podle bodu 1 a tyto seznamy spolu s kontaktními údaji koordinátora pracovní povinnostipracovní povinnosti na dané škole zaslat, a to do 1 dne a při změně vždy nejpozději následujícího dne, místně příslušnému hejtmanovi nebo primátorovi hlavního města Prahy,
7.
osobám podle bodu 4 zajistit do 30 dnů od skončení výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti vydání potvrzení konkrétní osobě o výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti a o skutečné době, po kterou u něho byla přikázaná pracovní povinnostpracovní povinnost konkrétní osobou vykonávána, a toto potvrzení předat v jednom vyhotovení této osobě a jedno vyhotovení zaslat hejtmanovi, popřípadě primátorovi hlavního města Prahy, který konkrétní osobě vydal příkaz podle bodu 5; potvrzení o vykonané pracovní povinnostipracovní povinnosti musí obsahovat identifikaci osoby vykonávající pracovní povinnostpracovní povinnost podle příkazu k nařízení pracovní povinnostipracovní povinnosti, identifikaci osoby, u které byla vykonávána pracovní povinnostpracovní povinnost, dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, razítko a podpis osoby oprávněné jednat za osobu vystavující toto potvrzení.
Provedou:
ministr zdravotnictví,
ministr školství, mládeže a tělovýchovy,
ředitelé osob uvedených v bodu 4,
hejtmani a primátor hlavního města Prahy,
rektoři a ředitelé škol podle bodu 1
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Zákon č. 121/2021 Sb. | Zákon č. 121/2021 Sb.
Zákon o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě
Vyhlášeno 5. 3. 2021, datum účinnosti 5. 3. 2021, částka 44/2021
* § 1 - Úvodní ustanovení
* Mimořádný příspěvek zaměstnanci při nařízené karanténě
* § 2 - (1) Zaměstnanci, kterému podle § 192 až 194 zákoníku práce z důvodu nařízené karantény vznikl nárok na náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dále jen „náhrada příjmu“), přísluší příspěvek za podmínek stanovených t
* § 3 - (1) Zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den, nejdéle však po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání nařízené karantény, příspěvek ve výši 370 Kč.
* § 4 - (1) Příspěvek vyplácí zaměstnanci zaměstnavatel společně s náhradou příjmu za příslušné období.
* § 5 - Dalším osobám, které jsou účastny nemocenského pojištění jako zaměstnanci3) a mají podle jiného právního předpisu4) v době nařízené karantény nárok na plat ve snížené výši nebo odměnu ve snížené výši, přísluší příspěvek za podmínek stanovených v § 1 až 4 o
* Placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaměstnavatelem
* § 6 - (1) Zaměstnavatel odečte z částky pojistného odváděného za kalendářní měsíc částku, kterou zúčtoval zaměstnancům na příspěvku.
* § 7 - Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, postupuje se ve věcech pojistného podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
* Společná ustanovení
* § 8 - (1) Příspěvek je osvobozen od daně z příjmů fyzických osob.
* § 9 - (1) Zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli částku odečtu podle § 6, pokud zaměstnavatel tento odečet provedl nesprávně v důsledku zaviněného jednání zaměstnance.
* § 10 - Česká správa sociálního zabezpečení neprodleně zašle zaměstnavateli na jeho žádost informaci, že od ošetřujícího lékaře obdržela informaci o nařízení karantény zaměstnanci a o jejím trvání nebo ukončení; pro podání žádosti a sdělení informace platí § 116a
* § 11 - Přechodné ustanovení
* § 12 - Účinnost
Aktuální znění od 30. 4. 2021 (182/2021 Sb.)
121
ZÁKON
ze dne 4. března 2021
o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1)
Tento zákon upravuje
a)
poskytování mimořádného příspěvkupříspěvku při nařízené karanténě (dále jen „příspěvekpříspěvek“) zaměstnanci jeho zaměstnavatelem,
b)
placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvkupříspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) zaměstnavatelem ve vztahu k poskytnutí příspěvkupříspěvku.
(2)
Nárok na příspěvekpříspěvek trvá nejdéle do 30. června 2021.
(3)
Pro účely tohoto zákona se karanténou rozumí též izolace podle zákona o ochraně veřejného zdraví1).
Mimořádný příspěvek zaměstnanci při nařízené karanténě
§ 2
(1)
Zaměstnanci, kterému podle § 192 až 194 zákoníku práce z důvodu nařízené karantény vznikl nárok na náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dále jen „náhrada příjmu“), přísluší příspěvekpříspěvek za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2)
PříspěvekPříspěvek zaměstnanci nepřísluší, byla-li mu karanténa nařízena v období do 5 dnů ode dne návratu ze zahraničí, s výjimkou pracovních nebo služebních cest.
§ 3
(1)
Zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den, nejdéle však po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání nařízené karantény, příspěvekpříspěvek ve výši 370 Kč.
(2)
Pokud součet příspěvkupříspěvku a náhrady příjmu přesáhne 90 % průměrného výdělku za odpovídající počet zameškaných hodin, příspěvekpříspěvek se o tento rozdíl sníží.
§ 4
(1)
PříspěvekPříspěvek vyplácí zaměstnanci zaměstnavatel společně s náhradou příjmu za příslušné období.
(2)
Při měsíčním vyúčtování mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr2) je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující rovněž údaj o zúčtovaném příspěvkupříspěvku.
§ 5
Dalším osobám, které jsou účastny nemocenského pojištění jako zaměstnanci3) a mají podle jiného právního předpisu4) v době nařízené karantény nárok na plat ve snížené výši nebo odměnu ve snížené výši, přísluší příspěvekpříspěvek za podmínek stanovených v § 1 až 4 obdobně.
Placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaměstnavatelem
§ 6
(1)
Zaměstnavatel odečte z částky pojistného odváděného za kalendářní měsíc částku, kterou zúčtoval zaměstnancům na příspěvkupříspěvku.
(2)
Zaměstnavatel má nárok na odečet podle odstavce 1, jen pokud příspěvekpříspěvek podle tohoto zákona vyplatil nejpozději do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém si příspěvekpříspěvek odečetl od pojistného.
(3)
Nárok na odečet podle odstavce 1 lze uplatnit do 3 kalendářních měsíců po skončení karantény.
(4)
Zaměstnavatel uplatňuje odečet podle odstavce 1 na předepsaném tiskopisu podle § 9 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; na tomto tiskopisu uvádí též údaj o počtu zaměstnanců, za které tento odečet uplatňuje, a úhrn příspěvkůpříspěvků, které od pojistného odečítá.
(5)
Je-li částka, kterou v kalendářním měsíci zaměstnavatel odečítá z částky pojistného podle odstavce 1, vyšší než pojistné za tento kalendářní měsíc, považuje se tento rozdíl za přeplatek na pojistném. Za žádost o úhradu tohoto rozdílu se považuje podání tiskopisu podle § 9 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
(6)
Byla-li z částky pojistného odečtena vyšší částka, než měla být podle odstavce 1 odečtena, nebo provedl-li zaměstnavatel odečet, aniž byly splněny podmínky pro tento odečet, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném. Byla-li z částky pojistného odečtena nižší částka, než měla být podle odstavce 1 odečtena, považuje se zbývající částka, která měla být odečtena z pojistného, za přeplatek na pojistném.
§ 7
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, postupuje se ve věcech pojistného podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
Společná ustanovení
§ 8
(1)
PříspěvekPříspěvek je osvobozen od daně z příjmů fyzických osob.
(2)
Zjišťuje-li se pro účely jiných právních předpisů5) výše příjmu, k příspěvkupříspěvku se nepřihlíží.
(3)
PříspěvekPříspěvek nelze postihnout výkonem rozhodnutí ani exekucíexekucí.
(4)
PříspěvekPříspěvek je příjmem podle § 304d odst. 1 občanského soudního řádu.
§ 9
(1)
Zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli částku odečtu podle § 6, pokud zaměstnavatel tento odečet provedl nesprávně v důsledku zaviněného jednání zaměstnance.
(2)
Kromě ostatních případů uvedených v § 147 odst. 1 zákoníku práce smí zaměstnavatel zaměstnanci srazit i příspěvekpříspěvek poskytnutý podle tohoto zákona k úhradě podle odstavce 1.
§ 10
Česká správa sociálního zabezpečení neprodleně zašle zaměstnavateli na jeho žádost informaci, že od ošetřujícího lékaře obdržela informaci o nařízení karantény zaměstnanci a o jejím trvání nebo ukončení; pro podání žádosti a sdělení informace platí § 116a zákona o nemocenském pojištění obdobně. Za žádost zaměstnavatele podle věty první se považuje též žádost o sdělení informace o vzniku dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti již podaná podle § 116a zákona o nemocenském pojištění.
§ 11
Přechodné ustanovení
PříspěvekPříspěvek přísluší podle tohoto zákona zaměstnanci i za kalendářní dny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byla zaměstnanci nařízena karanténa po 28. únoru 2021.
§ 12
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r.
1)
§ 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 142 odst. 5 zákoníku práce.
3)
§ 5 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 128 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů.
§ 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 72 odst. 7 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
§ 47 odst. 7 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
§ 53 odst. 7 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Například zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 120/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 120/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb akutní lůžkové péče po dobu trvání nouzového stavu
Vyhlášeno 3. 3. 2021, částka 43/2021
120
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 3. března 2021 č. 247
k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb akutní lůžkové péče po dobu trvání nouzového stavu
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2, na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda ukládá s účinností ode dne 4. března 2021 od 00:00 hod.
1.
k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb, kteří poskytují akutní lůžkovou péči pacientům s onemocněním COVID-19, a poskytovateli lázeňské léčebně rehabilitační péče, kteří poskytují zdravotní péči pacientům s onemocněním COVID-19, po dobu platnosti nouzového stavu v souvislosti s výskytem epidemie COVID-19 na území České republiky pracovní povinnostpracovní povinnost lékařům a zdravotnickým pracovníkům, kteří vykonávají nelékařské zdravotnické povolání, kteří jsou poskytovatelem zdravotních služeb ve formě
i.
ambulantní péče,
ii.
jednodenní péče, nebo
iii.
lůžkové péče, v jejichž zdravotnickém zařízení nejsou hospitalizováni pacienti s onemocněním COVID-19,
nebo jsou zaměstnanci takového poskytovatele; tato povinnost se nevztahuje na poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost a gynekologie a porodnictví a jejich zaměstnance a zdravotnické pracovníky ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu,
2.
ministru zdravotnictví informovat a metodicky vést osoby uvedené v bodu 3 v procesu zajišťování poskytování péče podle bodu 1,
3.
všem poskytovatelům zdravotních služeb, kteří poskytují akutní lůžkovou péči pacientům s onemocněním COVID-19, a poskytovatelům lázeňské léčebně rehabilitační péče, kteří poskytují zdravotní péči pacientům s onemocněním COVID-19, využívat pracovní povinnostpracovní povinnost osob uvedených v bodu 1 a informovat Ministerstvo zdravotnictví o přijatých opatřeních v tomto směru,
4.
hejtmanům a primátorovi hlavního města Prahy vydávat a doručovat příkazy k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti podle tohoto usnesení pro konkrétní osoby uvedené v bodu 1, a to na základě konkrétního požadavku osob uvedených v bodu 3, které ve svém požadavku musí uvést požadovaný počet lékařů a zdravotnických pracovníků, kteří vykonávají nelékařské zdravotnické povolání, které požadují k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, a předpokládanou dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti,
5.
poskytovatelům zdravotních služeb, na něž nebo na jejichž zaměstnance se vztahuje povinnost podle bodu 1, sestavit seznamy lékařů a zdravotnických pracovníků, kteří vykonávají nelékařské zdravotnické povolání podle bodu 1 a tyto zaslat, a to do 1 dne a při změně vždy nejpozději následujícího dne, místně příslušnému hejtmanovi nebo primátorovi hlavního města Prahy,
6.
osobám podle bodu 3 zajistit do 30 dnů od skončení výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti vydání potvrzení konkrétní osobě o výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti a o skutečné době, po kterou u něho byla přikázaná pracovní povinnostpracovní povinnost konkrétní osobou vykonávána, a toto potvrzení předat v jednom vyhotovení této osobě a jedno vyhotovení zaslat hejtmanovi, popřípadě primátorovi hlavního města Prahy, který konkrétní osobě vydal příkaz podle bodu 4; potvrzení o vykonané pracovní povinnostipracovní povinnosti musí obsahovat identifikaci osoby vykonávající pracovní povinnostpracovní povinnost podle příkazu k nařízení pracovní povinnostipracovní povinnosti, identifikaci osoby, u které byla vykonávána pracovní povinnostpracovní povinnost, dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, razítko a podpis osoby oprávněné jednat za osobu vystavující toto potvrzení.
Provedou:
ministr zdravotnictví,
poskytovatelé zdravotních služeb uvedení v bodech 4 a 5,
hejtmani a primátor hlavního města Prahy
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 119/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 119/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 244 o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 113/2021 Sb., ve znění změny vyhlášené pod č. 115/2021 Sb.
Vyhlášeno 2. 3. 2021, částka 42/2021
119
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 2. března 2021 č. 244
o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 113/2021 Sb., ve znění změny vyhlášené pod č. 115/2021 Sb.
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla, o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 4. března 2021 od 00:00 hod.
mění usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 216, vyhlášené pod č. 113/2021 Sb., ve znění usnesení vlády ze dne 28. února 2021 č. 218, vyhlášeného pod č. 115/2021 Sb., tak, že
1.
v bodu III/1 písm. f) se číslovka „VIII.“ nahrazuje číslovkou „IX.“,
2.
v bodu III/2 se doplňuje písmeno f), které zní:
„f)
účasti na shromáždění podle bodu VI. tohoto krizového opatřeníkrizového opatření,“,
3.
v bodu VI. se slova „mít ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének“ nahrazují slovy „používat ochranný prostředek dýchacích cest v souladu s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, č. j. MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN, ze dne 26. února 2021“,
4.
v bodu VI/1 se slova „písmene b)“ nahrazují slovy „bodu 2“.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 118/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 118/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 243 o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 114/2021 Sb., ve znění změny vyhlášené pod č. 116/2021 Sb.
Vyhlášeno 2. 3. 2021, částka 42/2021
118
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 2. března 2021 č. 243
o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 114/2021 Sb., ve znění změny vyhlášené pod č. 116/2021 Sb.
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 3. března 2021 od 00:00 hod.
mění usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 217, vyhlášené pod č. 114/2021 Sb., ve znění usnesení vlády ze dne 1. března 2021 č. 241, vyhlášeného pod č. 116/2021 Sb., tak, že
1.
text bodu I/2 zní:
„2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), s tím, že v provozovně zaměstnaneckého stravování se smí konzumovat pokrmy jen tak, že u jednoho stolu sedí nejvýše 1 strávník; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více strávníků tak, že mezi strávníky je rozestup alespoň 2 metry nebo mezi strávníky jsou mechanické překážky, které brání šíření kapének,
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,“,
2.
v bodu I/3 text písmena c) zní:
„c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kromě zkoušek, které je zakázáno konat, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti,“.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Nařízení vlády č. 117/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 117/2021 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 155/2020 Sb.
Vyhlášeno 2. 3. 2021, datum účinnosti 2. 3. 2021, částka 42/2021
* Čl. I - Nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 155/2020 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 2. 3. 2021
117
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 1. března 2021,
kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 155/2020 Sb.
Vláda nařizuje podle § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů:
Čl. I
Nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 155/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se číslo „4096“ nahrazuje číslem „5000“ a číslo „432“ se nahrazuje číslem „300“.
2.
V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Povolání podle odstavce 1 končí uplynutím dne, kdy skončí nouzový stav vyhlášený dne 26. února 2021.“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra:
Hamáček v. r.
Ministr obrany:
Mgr. Metnar v. r.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí:
JUDr. Schillerová, Ph.D., v. r. |
Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 93/2021 Sb. | Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 93/2021 Sb.
Sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o vyhlášení aktualizovaného seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Vyhlášeno 1. 3. 2021, částka 37/2021
93
SDĚLENÍ
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
ze dne 19. února 2021
o vyhlášení aktualizovaného seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlašuje podle § 30b odst. 7 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, aktualizovaný seznam výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, uvedený v příloze k tomuto sdělení.
V seznamu výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí je uváděno pořadové číslo, název, identifikační číslo a sídlo veřejné výzkumné instituceveřejné výzkumné instituce nebo jiné výzkumné organizace, datum nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla daná výzkumná organizace schválena pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí, a doba platnosti tohoto schválení.
Ministr:
v z. PhDr. Doleček, Ph.D., v. r.
náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu
Příloha
| | | | | Příloha
---|---|---|---|---|---
| | | | |
Seznam výzkumných organizací schválených pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí
PČ| Název| IČO| Sídlo| Datum nabytí právní moci rozhodnutí*| Rozhodnutí platné do
1| Astronomický ústav AV ČR, v. v. i| 67985815| Fričova 298/1, 251 65 Ondřejov| 3\\. ledna 2018| 12\\. února 2023
2| Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.| 68081707| Královopolská 135, 612 65 Brno| 11\\. února 2018| 10\\. února 2023
3| Biologické centrum AV ČR, v. v. i.| 60077344| Branišovská 1160/31, 370 05 České Budějovice| 26\\. ledna 2018| 5\\. února 2023
4| Biotechnologický ústav AV ČR, v. v. i.| 86652036| Průmyslová 595, 252 50 Vestec| 16\\. března 2018| 15\\. března 2023
5| Botanický ústav AV ČR, v. v i.| 67985939| Zámek 1, 252 43 Průhonice| 30\\. prosince 2017| 5\\. února 2023
6| Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.| 44994575| Líšeňská 33a, 636 00 Brno| 13\\. dubna 2018| 27\\. dubna 2023
7| Centrum výzkumu Řež s. r. o.| 26722445| Hlavní 130, 250 68 Husinec - Řež| 4\\. ledna 2019| 3\\. ledna 2024
8| COMTES FHT a. s.| 26316919| Průmyslová 995, 334 41 Dobřany| 14\\. prosince 2018| 3\\. ledna 2024
9| Česká geologická služba| 00025798| Klárov 131/3, 118 21 Praha 1| 30\\. prosince 2020| 23\\. ledna 2026
10| Česká zemědělská univerzitauniverzita v Praze| 60460709| Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol| 3\\. května 2018| 2\\. května 2023
11| České vysoké učení technické v Praze| 68407700| Zikova 1903/4, 166 36 Praha 6| 7\\. března 2018| 6\\. března 2023
12| ENKI, o. p. s.| 25173154| Dukelská 145, 379 01 Třeboň| 13\\. dubna 2018| 12\\. dubna 2023
13| Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.| 68378076| Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1| 7\\. června 2018| 6\\. června 2023
14| Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně| 00159816| Pekařská 664/53, 656 91 Brno| 26\\. června 2018| 25\\. června 2023
15| Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.| 67985955| Jilská 361/1, 110 01 Praha 1| 26\\. ledna 2018| 23\\. března 2023
16| Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.| 68378271| Na Slovance 1999/2, 182 21 Praha 8| 2\\. března 2018| 1\\. března 2023
17| Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.| 67985823| Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4| 21\\. ledna 2018| 12\\. února 2023
18| Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.| 67985530| Boční II/1401, 141 31 Praha 4| 5\\. dubna 2018| 10\\. května 2023
19| Geologický ústav AV ČR, v. v. i.| 67985831| Rozvojová 269, 165 00 Praha 6 - Lysolaje| 11\\. května 2019| 30\\. května 2024
20| Historický ústav AV ČR, v. v. i.| 67985963| Prosecká 809/76, 190 00 Praha 9| 2\\. března 2018| 1\\. března 2023
21| Institut klinické a experimentální medicíny| 00023001| Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha| 20\\. dubna 2018| 19\\. dubna 2023
22| Jihočeská univerzitauniverzita v Českých Budějovicích| 60076658| Branišovská 31, 370 05 České Budějovice| 2\\. února 2018| 5\\. února 2023
23| Masarykova univerzitauniverzita| 00216224| Žerotínovo náměstí 617/9, 601 77 Brno| 23\\. února 2018| 22\\. února 2023
24| Masarykův onkologický ústav| 00209805| Žlutý kopec 7, 656 53 Brno| 4\\. listopadu 2016| 3\\. listopadu 2021
25| Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.| 67985921| Gabčíkova 2362/10,182 00 Praha 8| 1\\. dubna 2020| 30\\. března 2025
26| Matematický ústav AV ČR, v. v. i.| 67985840| Žitná 609/25, 115 67 Praha 1 - Nové Město| 24\\. února 2018| 23\\. února 2023
27| Mendelova univerzitauniverzita v Brně| 62156489| Zemědělská 1/1665, 613 00 Brno| 26\\. ledna 2018| 5\\. února 2023
28| Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i.| 61388971| Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4 - Krč| 15\\. března 2018| 23\\. března 2023
29| Národní technická knihovna| 61387142| Technická 2710/6, 160 80 Praha 6| 30\\. října 2019| 29\\. října 2024
30| Národní ústav duševního zdraví| 00023752| Topolová 748, 250 67 Klecany| 26\\. května 2018| 25\\. května 2023
31| Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i.| 67985998| Politických vězňů 936/7, 111 21 Praha 1| 11\\. března 2018| 10\\. března 2023
32| Orientální ústav AV ČR, v. v. i.| 68378009| Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8| 9\\. prosince 2020| 4\\. ledna 2026
33| Ostravská univerzitauniverzita| 61988987| Dvořákova 7, 701 03 Ostrava| 7\\. července 2017| 6\\. července 2022
34| Slezská univerzitauniverzita v Opavě| 47813059| Na Rybníčku 626/1, 746 01 Opava| 8\\. května 2018| 7\\. května 2023
35| Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.| 68378017| Valentinská 1, 110 00 Praha 1| 7\\. dubna 2018| 6\\. dubna 2023
36| Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.| 68378025| Jilská 1, 110 00 Praha 1| 4\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
37| Státní ústav radiační ochrany, v. v. i.| 86652052| Bartoškova 150/28, 140 04 Praha 4| 3\\. března 2017| 2\\. března 2022
38| SVÚOM s.r.o.| 25794787| U Měšťanského pivovaru 934/4, 170 00 Praha 7| 2\\. února 2018| 1\\. února 2023
39| Technická univerzitauniverzita v Liberci| 46747885| Studentská 2, 461 17 Liberec| 20\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
40| Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, a.s.| 62243136| Revoluční 1521/84, 400 01 Ústí nad Labem| 25\\. října 2018| 24\\. října 2023
41| UniverzitaUniverzita Hradec Králové| 62690094| Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové| 25\\. března 2018| 24\\. března 2023
42| UniverzitaUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem| 44555601| Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem| 4\\. dubna 2018| 27\\. dubna 2023
43| UniverzitaUniverzita Karlova| 00216208| Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1| 15\\. března 2018| 14\\. března 2023
44| UniverzitaUniverzita Palackého v Olomouci| 61989592| Křížkovského 8, 771 47 Olomouc| 4\\. ledna 2018| 23\\. března 2023
45| UniverzitaUniverzita Pardubice| 00216275| Studentská 95, 532 10 Pardubice| 21\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
46| UniverzitaUniverzita Tomáše Bati ve Zlíně| 70883521| nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín| 20\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
47| Ústav analytické chemie AV ČR, v. v. i.| 68081715| Veveří 97, 602 00 Brno| 25\\. března 2018| 27\\. dubna 2023
48| Ústav anorganické chemie AV ČR, v. v. i.| 61388980| Husinec-Řež č.p. 1001, 250 68 Řež| 20\\. ledna 2018| 23\\. března 2023
49| Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.| 68081766| Květná 8, 603 65 Brno| 4\\. února 2018| 14\\. února 2023
50| Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.| 68378033| Husova 352/4, 110 00 Praha 1| 2\\. července 2019| 1\\. července 2024
51| Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.| 61389030| Rozvojová 263, 165 02 Praha 6 - Lysolaje| 1\\. června 2018| 21\\. června 2023
52| Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.| 68378041| Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4| 20\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
53| Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v. v. i.| 67985882| Chaberská 1014/57, 182 51 Praha 8 - Kobylisy| 21\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
54| Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i.| 61388955| Dolejškova 3, 182 23 Praha 8| 1\\. února 2018| 14\\. února 2023
55| Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i.| 68378289| Boční II/1401, 141 31 Praha 4| 27\\. ledna 2018| 7\\. března 2023
56| Ústav fyziky materiálů AV ČR, v. v. i.| 68081723| Žižkova 513/22, 616 62 Brno| 20\\. ledna 2018| 7\\. března 2023
57| Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i.| 61389021| Za Slovankou 1782/3, 182 00 Praha 8| 2\\. března 2018| 7\\. března 2023
58| Ústav geoniky AV ČR, v. v. i.| 68145535| Studentská 1768, 708 00 Ostrava-Poruba| 17\\. října 2018| 6\\. prosince 2023
59| Ústav hematologie a krevní transfuze Praha| 00023736| U Nemocnice 1, 128 20 Praha 2| 6\\. prosince 2019| 5\\. prosince 2024
60| Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.| 67985858| Rozvojová 135, 165 02 Praha 6| 2\\. února 2018| 14\\. února 2023
61| Ústav informatiky AV ČR, v. v. i.| 67985807| Pod Vodárenskou věží 271/2, 182 07 Praha 8| 12\\. dubna 2018| 10\\. května 2023
62| Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.| 61389005| Hlavní 130, 250 68 Husinec-Řež| 20\\. ledna 2018| 7\\. března 2023
63| Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.| 61389013| Heyrovského náměstí 1888/2, 162 06 Praha 6| 20\\. dubna 2018| 19\\. dubna 2023
64| Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i.| 48546054| Nerudova 3, 118 50 Praha 1| 6\\. června 2020| 4\\. září 2025
65| Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.| 68378050| Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4| 2\\. února 2018| 7\\. března 2023
66| Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.| 61388963| Flemingovo náměstí 542/2, 166 10 Praha 6| 20\\. ledna 2018| 14\\. února 2023
67| Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.| 68378068| Na Florenci 1420/3, 110 00 Praha 1| 23\\. února 2018| 14\\. března 2023
68| Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i.| 67985874| Pod Paťankou 30/5, 166 12 Praha 6| 20\\. ledna 2018| 7\\. března 2023
69| Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.| 68378092| Letenská 123/4, 118 51 Praha 1| 5\\. dubna 2018| 4\\. dubna 2023
70| Ústav pro studium totalitních režimů| 75112779| Siwiecova 2, 130 00 Praha 3| 16\\. června 2020| 15\\. června 2025
71| Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i.| 68081731| Královopolská 147, 612 64 Brno| 27\\. ledna 2018| 23\\. března 2023
72| Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i.| 67985891| V Holešovičkách 94/41, 182 09 Praha 8| 4\\. dubna 2018| 27\\. dubna 2023
73| Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v. v. i.| 68378297| Prosecká 809/76, 190 00 Praha 9| 29\\. května 2016| 28\\. května 2021
74| Ústav teorie informace a automatizace AV ČR, v. v. i.| 67985556| Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8| 21\\. ledna 2018| 7\\. března 2023
75| Ústav termomechaniky AV ČR, v. v. i.| 61388998| Dolejškova 5, 182 00 Praha 8| 20\\. ledna 2018| 23\\. března 2023
76| Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.| 86652079| Bělidla 986/4a, 603 00 Brno| 23\\. ledna 2021| 12\\. února 2026
77| Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, v. v. i.| 67985904| Rumburská 89, 277 21 Liběchov| 14\\. dubna 2018| 10\\. května 2023
78| Veterinární a farmaceutická univerzitauniverzita Brno| 62157124| Palackého třída 1946/1, 612 42 Brno| 16\\. června 2017| 15\\. června 2022
79| Vysoká škola báňská - Technická univerzitauniverzita Ostrava| 61989100| 17\\. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava-Poruba| 1\\. února 2018| 23\\. března 2023
80| Vysoká škola ekonomická v Praze| 61384399| nám. Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3| 14\\. července 2018| 1\\. srpna 2023
81| Vysoká škola chemicko-technologická v Praze| 60461373| Technická 1955/5, 166 28 Praha 6| 9\\. února 2018| 7\\. března 2023
82| Vysoká škola PRIGO, z.ú.| 25840886| Vítězslava Nezvala 801/1, 736 01 Havířov - Město| 25\\. března 2020| 24\\. března 2025
83| Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích| 75081431| Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice| 24\\. října 2020| 23\\. října 2025
84| Vysoké učení technické v Brně| 00216305| Antonínská 548/1, 601 90 Brno| 10\\. května 2018| 9\\. května 2023
85| Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v. v. i.| 00025615| Ústecká 98, 250 66 Zdiby| 3\\. července 2018| 3\\. září 2023
86| Výzkumný ústav potravinářský Praha, v. v. i.| 00027022| Radiová 1275/7, 102 00 Praha 10 - Hostivař| 15\\. dubna 2017| 14\\. dubna 2022
87| Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.| 00027006| Drnovská 507/73, 161 06 Praha 6 - Ruzyně| 30\\. června 2018| 29\\. června 2023
88| Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.| 00027162| Hudcova 296/70, 621 00 Brno-Medlánky| 15\\. dubna 2017| 14\\. dubna 2022
89| Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.| 00027014| Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves| 28\\. dubna 2018| 27\\. dubna 2023
90| Západočeská univerzitauniverzita v Plzni| 49777513| Univerzitní 8, 301 00 Plzeň| 25\\. března 2018| 24\\. března 2023
*| Datum nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla výzkumná organizace schválena pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí. |
Zákon č. 92/2021 Sb. | Zákon č. 92/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 600/2020 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2021
Vyhlášeno 1. 3. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 37/2021
* Čl. I - Zákon č. 600/2020 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2021, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
92
ZÁKON
ze dne 18. února 2021,
kterým se mění zákon č. 600/2020 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2021
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 600/2020 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2021, se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 se číslo „1 488 336 029 790“ nahrazuje číslem „1 385 613 029 790“, číslo „1 808 336 029 790“ se nahrazuje číslem „1 885 613 029 790“, číslo „320 000 000 000“ se nahrazuje číslem „500 000 000 000“ a číslo „301 216 169 129“ se nahrazuje číslem „481 216 169 129“.
2.
V § 1 odst. 6 se číslo „156 747 379 625“ nahrazuje číslem „131 747 379 625“.
3.
Příloha č. 1 zní:
„ÚHRNNÁ BILANCE PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ STÁTNÍHO ROZPOČTU
Ukazatel| v Kč
---|---
Příjmy státního rozpočtu celkem| 1 385 613 029 790
Výdaje státního rozpočtu celkem| 1 885 613 029 790
| z toho: finanční vztahy k rozpočtům|
| | \\- krajů| 1 660 631 400
| | \\- obcí v úhrnech po jednotlivých krajích| 10 251 683 200
| | \\- finanční vztah k rozpočtu hlavního města Prahy| 1 210 478 100
Schodek| \\- 500 000 000 000
Financování:|
Změna stavu státního dluhu| 481 216 169 129
Změna stavu na účtech státních finančních aktiv| 18 783 830 871
“.
4.
Příloha č. 2 zní:
„CELKOVÝ PŘEHLED PŘÍJMŮ STÁTNÍHO ROZPOČTU PODLE KAPITOL
v Kč
Číslo kapitoly| Kapitola| daňové příjmy*)| pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti| z toho | nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| z toho
---|---|---|---|---|---|---
povinné pojistné na důchodové pojištění| z rozpočtu Evropské unie**)
301| Kancelář prezidenta republiky| 0| 0| 0| 3 550 853| 3 490 853
302| Poslanecká sněmovna Parlamentu| 0| 0| 0| 16 000 000| 0
303| Senát Parlamentu| 0| 0| 0| 2 900 000| 0
304| Úřad vlády České republiky| 0| 0| 0| 14 037 558| 12 537 558
305| Bezpečnostní informační služba| 0| 0| 0| 250 000 000| 0
306| Ministerstvo zahraničních věcí| 450 000 000| 0| 0| 45 202 172| 25 202 172
307| Ministerstvo obrany| 100 000| 5 087 696 661| 4 551 294 138| 365 716 483| 43 907 483
308| Národní bezpečnostní úřad| 250 000| 0| 0| 550 000| 0
309| Kancelář veřejného ochránce práv| 0| 0| 0| 9 821 000| 1 071 000
312| Ministerstvo financí| 58 400 000| 798 137 093| 713 988 453| 4 691 314 955| 172 892 380
313| Ministerstvo práce a sociálních věcí| 755 000 000| 545 592 292 707| 490 278 963 945| 5 688 525 842| 5 068 525 842
314| Ministerstvo vnitra| 20 000 000| 9 193 182 269| 8 202 599 712| 1 812 051 330| 1 230 749 380
315| Ministerstvo životního prostředí| 96 067 095| 0| 0| 20 879 719 180| 6 059 719 180
317| Ministerstvo pro místní rozvoj| 1 500 000| 0| 0| 25 595 217 660| 25 522 872 130
321| Grantová agentura České republiky| 0| 0| 0| 0| 0
322| Ministerstvo průmyslu a obchodu| 169 807 383| 0| 0| 13 448 970 110| 10 011 058 110
327| Ministerstvo dopravy| 185 000 000| 0| 0| 39 742 022 814| 39 703 022 814
328| Český telekomunikační úřad| 28 000 000| 0| 0| 6 406 440 000| 0
329| Ministerstvo zemědělství| 9 000 000| 0| 0| 32 646 513 194| 28 824 213 194
333| Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy| 700 000| 0| 0| 13 288 420 099| 13 143 533 704
334| Ministerstvo kultury| 40 000| 0| 0| 438 907 206| 216 832 095
335| Ministerstvo zdravotnictví| 30 000 000| 0| 0| 6 829 800 000| 1 595 561 651
336| Ministerstvo spravedlnosti| 1 134 420 000| 1 376 324 250| 1 223 399 334| 980 038 779| 57 563 105
343| Úřad pro ochranu osobních údajů| 0| 0| 0| 0| 0
344| Úřad průmyslového vlastnictví| 80 000 000| 0| 0| 162 400 000| 6 400 000
345| Český statistický úřad| 0| 0| 0| 23 316 833| 22 316 833
346| Český úřad zeměměřický a katastrální| 1 120 000 000| 0| 0| 200 000 000| 0
348| Český báňský úřad| 280 497 567| 0| 0| 2 216 000| 0
349| Energetický regulační úřad| 298 848 000| 0| 0| 20 000 000| 0
353| Úřad pro ochranu hospodářské soutěže| 3 800 000| 0| 0| 1 700 000| 0
355| Ústav pro studium totalitních režimů| 0| 0| 0| 0| 0
358| Ústavní soud| 0| 0| 0| 0| 0
359| Úřad Národní rozpočtové rady| 0| 0| 0| 0| 0
361| Akademie věd České republiky| 0| 0| 0| 209 950| 209 950
362| Národní sportovní agentura| 0| 0| 0| 0| 0
371| Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí| 0| 0| 0| 0| 0
372| Rada pro rozhlasové a televizní vysílání| 4 450 000| 0| 0| 1 500 000| 0
373| Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře| 0| 0| 0| 0| 0
374| Správa státních hmotných rezerv| 0| 0| 0| 40 000 000| 0
375| Státní úřad pro jadernou bezpečnost| 234 961 000| 0| 0| 400 000| 0
376| Generální inspekce bezpečnostních sborů| 0| 71 599 998| 64 304 633| 0| 0
377| Technologická agentura České republiky| 0| 0| 0| 244 097 432| 25 700 191
378| Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost| 0| 0| 0| 400 000| 0
381| Nejvyšší kontrolní úřad| 0| 0| 0| 625 517| 0
396| Státní dluh| 0| 0| 0| 0| 0
397| Operace státních finančních aktiv| 1 600 000 000| 0| 0| 731 500 000| 0
398| Všeobecná pokladní správa| 629 365 300 000| 0| 0| 12 983 570 800| 0
| CELKEM| 635 926 141 045| 562 119 232 978| 505 034 550 215| 187 567 655 767| 131 747 379 625
PŘÍJMY CELKEM| (daňové příjmy, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem)| 1 385 613 029 790
*)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti;
v kapitole 397 Operace státních finančních aktiv zahrnují příjmy na účtech státních finančních aktiv - odvody od původců radioaktivních odpadů na jaderný účet
**)
zahrnuje jak prostředky poskytnuté z rozpočtu Evropské unie přímo, tak prostředky poskytnuté prostřednictvím Národního fondu “.
5.
Příloha č. 3 zní:
„CELKOVÝ PŘEHLED VÝDAJŮ STÁTNÍHO ROZPOČTU PODLE KAPITOL
v Kč
Číslo kapitoly| Kapitola| Výdaje
---|---|---
celkem
301| Kancelář prezidenta republiky| 422 814 860
302| Poslanecká sněmovna Parlamentu| 1 438 595 893
303| Senát Parlamentu| 635 793 524
304| Úřad vlády České republiky| 1 047 452 030
305| Bezpečnostní informační služba| 2 297 315 000
306| Ministerstvo zahraničních věcí| 8 422 642 916
307| Ministerstvo obrany| 75 359 896 857
308| Národní bezpečnostní úřad| 293 406 347
309| Kancelář veřejného ochránce práv| 169 138 006
312| Ministerstvo financí| 23 776 770 998
313| Ministerstvo práce a sociálních věcí| 714 435 496 869
314| Ministerstvo vnitra| 85 897 415 182
315| Ministerstvo životního prostředí| 11 350 123 915
317| Ministerstvo pro místní rozvoj| 29 481 409 227
321| Grantová agentura České republiky| 4 380 546 000
322| Ministerstvo průmyslu a obchodu| 51 576 114 012
327| Ministerstvo dopravy| 115 997 437 890
328| Český telekomunikační úřad| 2 236 424 562
329| Ministerstvo zemědělství| 55 354 336170
333| Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy| 239 655 319 850
334| Ministerstvo kultury| 15 848 911 330
335| Ministerstvo zdravotnictví| 18 038 349 373
336| Ministerstvo spravedlnosti| 31 945 115 445
343| Úřad pro ochranu osobních údajů| 168 776 819
344| Úřad průmyslového vlastnictví| 209 137 712
345| Český statistický úřad| 1 929 632 196
346| Český úřad zeměměřický a katastrální| 3 589 692 079
348| Český báňský úřad| 169 797 761
349| Energetický regulační úřad| 292 164 728
353| Úřad pro ochranu hospodářské soutěže| 253 982 795
355| Ústav pro studium totalitních režimů| 182 870 322
358| Ústavní soud| 236 988 895
359| Úřad Národní rozpočtové rady| 25 075 531
361| Akademie věd České republiky| 6 789 651580
362| Národní sportovní agentura| 6 981 874 656
371| Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí| 32 521 772
372| Rada pro rozhlasové a televizní vysílání| 68 215 095
373| Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře| 22 311 260
374| Správa státních hmotných rezerv| 2 751 977 074
375| Státní úřad pro jadernou bezpečnost| 472 914 172
376| Generální inspekce bezpečnostních sborů| 469 757 283
377| Technologická agentura České republiky| 5 316 456 032
378| Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost| 427 932 108
381| Nejvyšší kontrolní úřad| 853 603 711
396| Státní dluh| 52 853 880 286
397| Operace státních finančních aktiv| 20 445 000 000
398| Všeobecná pokladní správa| 291 007 989 667
| CELKEM| 1 885 613 029 790
“.
6.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 306 Ministerstvo zahraničních věcí zní:
„Ukazatele kapitoly 306 Ministerstvo zahraničních věcí
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 495 202 172
Výdaje celkem| 8 422 642 916
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 450 000 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 45 202 172
v tom: | příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 25 202 172
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 20 000 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Výdaje na plnění úkolů Ministerstva zahraničních věcí| 8 422 642 916
v tom:| transformační spolupráce| 70 000 000
humanitární pomoc| 120 000 000
příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí| 1 760 174 042
podpora českého kulturního dědictví v zahraničí| 48 000 000
zahraniční vysílání rozhlasu| 28 500 000
vrcholné návštěvy| 25 000 000
bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech| 58 883 000
prostředky na financování zapojení občanů ČR do civilních struktur Evropské unie a dalších mezinárodních vládních organizací a do volebních pozorovatelských misí| 0
obnova Sýrie| 50 000 000
stabilizace a rekonstrukce Iráku| 29 000 000
program aktivit na podporu zdrojových a tranzitních zemí migrace v Africe| 100 000 000
výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 206 293 360
ostatní výdaje na plnění úkolů Ministerstva zahraničních věcí| 5 926 792 514
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 1 034 732 093
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 349 739 447
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 20 527 940
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 93 647 796
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 932 749 202
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 31 484 000
v tom: | ze státního rozpočtu celkem| 31 484 000
v tom: | institucionální podpora celkem4)| 31 484 000
účelová podpora celkem4)| 0
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 0
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 31 484 000
Zahraniční rozvojová spolupráce| 607 368 172
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 19 900 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 25 202 172
v tom:| ze státního rozpočtu| 0
podíl rozpočtu Evropské unie| 25 202 172
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 337 188 000
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
7.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí zní:
„Ukazatele kapitoly 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 552 035 818 549
Výdaje celkem| 714 435 496 869
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 755 000 000
Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti| 545 592 292 707
v tom:| pojistné na důchodové pojištění| 490 278 963 945
pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti| 55 313 328 762
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 5 688 525 842
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 5 068 525 842
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 0
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem6)| 620 000 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Dávky důchodového pojištění| 502 800 000 000
Dávky státní sociální podpory a pěstounské péče| 51952 254 873
Dávky nemocenského pojištění| 43 100 000 000
Dávky pomoci v hmotné nouzi| 5 658 155 265
Dávky osobám se zdravotním postižením| 3 000 000 000
Ostatní sociální dávky| 446 500 000
Podpory v nezaměstnanosti| 15 500 000 000
Příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách| 33 000 000 000
Aktivní politika zaměstnanosti celkem| 3 803 595 900
Výdaje spojené s realizací zákona č. 118/2000 Sb.| 400 000 000
Výdaje spojené s realizací odškodňovacích zákonů| 440 000 000
Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením| 8 500 000 000
Ostatní výdaje organizačních složek státu| 17 433 809 462
Neinvestiční nedávkové transfery| 27 369 551 769
Transfery na podporu reprodukce majetku nestátním subjektům v sociální oblasti| 1 030 000 000
Výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 1 629 600
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 9 017 966 028
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 4 078 070 517
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 179 243 338
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 945 350 570
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 8 016 816 247
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 83 900 000
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 83 900 000
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 83 900 000
účelová podpora celkem4)| 0
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 0
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 83 600 000
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Program protidrogové politiky| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 600 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 6 061 267 850
v tom:| ze státního rozpočtu| 992 742 008
podíl rozpočtu Evropské unie| 5 068 525 842
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 0
v tom: | ze státního rozpočtu| 0
podíl prostředků finančních mechanismů| 0
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 1 740 763 688
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
6)
včetně příjmů z dobrovolného důchodového pojištění ve výši 150 000 000 Kč a z dobrovolného nemocenského pojištění ve výši 160 000 000 Kč“.
8.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra zní:
„Ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 11 025 233 599
Výdaje celkem| 85 897 415 182
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 20 000 000
Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti| 9 193 182 269
v tom: pojistné na důchodové pojištění| 8 202 599 712
pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti| 990 582 557
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 1 812 051 330
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 1 230 749 380
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 46 801 950
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 534 500 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Výdaje Policie ČR| 46 819 620 416
Výdaje Hasičského záchranného sboru ČR| 11 939 334 098
Výdaje na zabezpečení plnění úkolů Ministerstva vnitra a ostatních organizačních složek státu| 14 315 336 387
Výdaje na sportovní reprezentaci| 291 789 801
Dávky důchodového pojištění| 6 554 115 000
Ostatní sociální dávky| 5 853 159 000
Výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 124 060 480
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 37 471 187 463
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 12 438 631 201
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 742 906 393
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 4 905 874 058
Platy zaměstnanců bezpečnostních sborů a ozbrojených sil ve služebním poměru| 30 498 554 012
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 1 740 891 324
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 751 720 120
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 751 720 120
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 154 501 120
účelová podpora celkem4)| 597 219 000
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 597 219 000
Účelová podpora na specifický vysokoškolský výzkum5)| 0
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 147 501 120
Institucionální podpora na mezinárodní spolupráci ČR ve výzkumu a vývoji5)| 0
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Program sociální prevence a prevence kriminality| 64 000 000
Podpora projektů integrace příslušníků romské komunity| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 65 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 1 470 822 455
v tom:| ze státního rozpočtu| 240 073 075
podíl rozpočtu Evropské unie| 1 230 749 380
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 62 210 590
v tom: | ze státního rozpočtu| 15 408 640
| podíl prostředků finančních mechanismů| 46 801 950
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 6 475 906 504
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
9.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 315 Ministerstvo životního prostředí zní:
„Ukazatele kapitoly 315 Ministerstvo životního prostředí
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 20 975 786 275
Výdaje celkem| 11 350 123 915
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 96 067 095
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 20 879 719 180
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 6 059 719 180
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 0
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 14 820 000 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Ochrana přírody a krajiny| 1 076 304 380
Technická ochrana životního prostředí| 2 311 000 000
Ochrana klimatu a ovzduší| 3 800 000 000
Ostatní činnosti v životním prostředí| 4 162 819 535
v tom:| výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 4 888 800
ostatní činnosti| 4 157 930 735
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 955 719 304
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 323 033 140
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 18 172 510
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 132 869 842
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 775 755 424
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 284 779 695
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 284 779 695
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 284 779 695
účelová podpora celkem4)| 0
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 0
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 284 366 695
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 4 000 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 6 157 825 000
v tom:| ze státního rozpočtu| 98 105 820
podíl rozpočtu Evropské unie| 6 059 719 180
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 0
v tom:| ze státního rozpočtu| 0
podíl prostředků finančních mechanismů| 0
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 7 381 874 495
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
10.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu zní:
„Ukazatele kapitoly 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 13 618 777 493
Výdaje celkem| 51 576 114 012
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 169 807 383
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 13 448 970 110
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 10 011 058 110
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 0
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 3 437 912 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Podpora podnikání| 18 315 331 754
Zahlazování následků hornické činnosti, mandatorní výdaje a zajištění dalších potřeb státu| 3 595 869 728
v tom:| výdaje kryté převodem z privatizačního účtu| 1 291 912 000
ostatní výdaje určené na zahlazování| 2 303 957 728
Další činnost resortu| 2 489 881 659
v tom:| výdaje spojené s další činností resortu| 2 484 666 939
výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 5 214 720
Dotace na obnovitelné zdroje energie| 26 500 000 000
Financování Správy úložišť radioaktivních odpadů| 675 030 871
v tom:| výdaje kryté převodem z jaderného účtu| 670 330 871
ostatní výdaje| 4 700 000
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 1 039 069 310
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 349 103 600
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 19 372 822
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 126 762 415
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 847 006 092
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 5 410 061 058
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 1 410 061 058
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 547 811 058
účelová podpora celkem4)| 862 250 000
podíl prostředků zahraničních programů3)| 4 000 000 000
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 862 250 000
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 543 311 058
Institucionální podpora na mezinárodní spolupráci ČR ve výzkumu a vývoji5)| 0
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Program sociální prevence a prevence kriminality| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 0
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 10 090 114 358
v tom:| ze státního rozpočtu| 79 056 248
podíl rozpočtu Evropské unie| 10 011 058 110
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 0
v tom:| ze státního rozpočtu| 0
podíl prostředků finančních mechanismů| 0
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 5 573 370 682
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
11.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 327 Ministerstvo dopravy zní:
„Ukazatele kapitoly 327 Ministerstvo dopravy
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 39 927 022 814
Výdaje celkem| 115 997 437 890
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 185 000 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 39 742 022 814
v tom: | příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 39 703 022 814
| příjmy z prostředků finančních mechanismů| 0
| ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 39 000 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Drážní a kombinovaná doprava| 10 098 253 514
Pozemní komunikace| 0
Dotace pro Státní fond dopravní infrastruktury| 95 502 256 970
v tom: | dotace pro společné programy (projekty) EU a ČR| 36 977 256 970
| dotace na projekty spolufinancované z Evropské investiční banky| 1 801 390 000
| ostatní dotace pro Státní fond dopravní infrastruktury| 56 723 610 000
Výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 3 419 600
Ostatní výdaje spojené s dopravní politikou státu| 10 393 507 806
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 557 640 334
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 188 482 440
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 10 927 210
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 69 725 931
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 476 634 430
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 93 906 600
v tom: | ze státního rozpočtu celkem| 93 906 600
| v tom:| institucionální podpora celkem4)| 93 906 600
| | účelová podpora celkem4)| 0
| podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 0
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 93 906 600
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 4 775 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 39 716 646 369
v tom: | ze státního rozpočtu| 13 623 555
| podíl rozpočtu Evropské unie| 39 703 022 814
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 0
v tom: | ze státního rozpočtu| 0
| podíl prostředků finančních mechanismů| 0
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 98 237 039 266
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
12.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 329 Ministerstvo zemědělství zní:
„Ukazatele kapitoly 329 Ministerstvo zemědělství
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 32 655 513 194
Výdaje celkem| 55 354 336 170
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 9 000 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 32 646 513 194
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 168 135 573
příjmy z rozpočtu Evropské unie na realizaci společné zemědělské politiky celkem| 28 656 077 621
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 3 822 300 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Podpora agropotravinářského komplexu| 40 412 016 621
v tom:| dotace Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu| 37 646 516 621
ostatní výdaje| 2 765 500 000
Dotace na činnost Státního zemědělského intervenčního fondu| 2 150 000 000
v tom:| dotace Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu na činnost| 1 900 000 000
ostatní dotace| 250 000 000
Podpora lesního hospodářství| 2 120 937 175
Podpora vodního hospodářství| 1 675 000 000
v tom:| výdaje na projekty spolufinancované z Evropské investiční banky| 0
ostatní výdaje na vodní hospodářství| 1 675 000 000
Podpora neziskovým organizacím| 60 000 000
Ostatní výdaje na státní politiku resortu, inspekční, kontrolní a výzkumnou činnost| 8 936 382 374
v tom:| další výdaje na státní politiku resortu, inspekční, kontrolní a výzkumnou činnost| 8 933 275 014
výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 3 107 360
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 2 678 839 116
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 903 713 412
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 52 781 547
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 399 484 673
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 2 239 592 547
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 1 167 989 000
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 1 167 989 000
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 567 989 000
účelová podpora celkem4)| 600 000 000
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 600 000 000
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 562 569 000
Vratký přeplatků splátek návratných finančních výpomocí poskytnutých v letech 1991 až 1995 včetně| 300 000
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 1 700 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 210 328 121
v tom:| ze státního rozpočtu| 42 192 548
podíl rozpočtu Evropské unie| 168 135 573
Výdaje na společnou zemědělskou politiku celkem| 33 925 016 621
v tom:| přímé platby - předfinancování ze státního rozpočtu| 21 000 000 000
přímé platby - dofinancování ze státního rozpočtu| 596 300 000
podpora venkova - ze státního rozpočtu| 4 500 000 000
podpora venkova - podíl rozpočtu Evropské unie| 7 500 000 000
společná organizace trhu - ze státního rozpočtu| 172 639 000
společná organizace trhu - podíl rozpočtu Evropské unie| 156 077 621
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 2 702 842 578
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
13.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 334 Ministerstvo kultury zní:
„Ukazatele kapitoly 334 Ministerstvo kultury
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 438 947 206
Výdaje celkem| 15 848 911 330
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 40 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 438 907 206
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 216 832 095
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 41 700 000
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 180 375 111
Specifické ukazatele - výdaje|
| Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem| 526 431 160
Výdaje dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi| 3 250 024 266
v tom:| finanční náhrada| 2 238 697 166
příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností| 1 011 327 100
Výdaje na zabezpečení plnění úkolů Ministerstva kultury| 409 206 365
v tom:| rozvoj a obnova materiálně technické základny| 19 880 000
výdaje na činnost úřadu| 325 604 525
platby mezinárodním společnostem a dalším organizacím| 46 070 000
program pro ochranu měkkých cílů v oblasti kultury| 17 000 000
výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 651 840
Příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem kultury| 8 162 616 984
v tom:| příspěvek na provoz příspěvkovým organizacím| 5 722 337 889
program péče o národní kulturní poklad a dědictví| 1 000 000 000
rozvoj a obnova materiálně technické základny státních kulturních zařízení| 865 037 000
společné projekty spolufinancované z prostředků finančních mechanismů| 2 000 000
kulturní dědictví ve vlastnictví státu, podporované evropskými fondy| 573 242 095
Kulturní služby, podpora živého umění| 1 402 761 700
v tom:| program státní podpory profesionálních divadel a stálých profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů| 700 000 000
kulturní aktivity| 664 555 300
veřejné informační služby knihoven| 38 206 400
Záchrana a obnova kulturních památek, veřejné služby muzeí| 766 200 000
v tom:| programy ochrany a péče o kulturní statky| 80 200 000
programy na záchranu a obnovu kulturních památek| 686 000 000
Podpora kultury národnostních menšin| 33 000 000
v tom:| podpora projektů integrace příslušníků romské komunity| 2 000 000
podpora kulturních aktivit národnostních menšin a informací v jazycích národnostních menšin| 31 000 000
Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních kulturních zařízení| 290 800 000
Státní fond kinematografie| 1 007 870 855
v tom:| dotace na filmové pobídky| 800 000 000
dotace ze státního rozpočtu| 207 870 855
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 194 508 204
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 65 201 917
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 3 557 577
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 34 853 187
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 143 025 733
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 526 431 160
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 526 431 160
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 134 431 160
účelová podpora celkem4)| 392 000 000
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 392 000 000
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 130 088 160
Zahraniční rozvojová spolupráce| 0
Podpora projektů integrace příslušníků romské komunity| 2 000 000
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 50 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 316 832 095
v tom:| ze státního rozpočtu| 100 000 000
podíl rozpočtu Evropské unie| 216 832 095
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 52 000 000
v tom:| ze státního rozpočtu| 10 300 000
podíl prostředků finančních mechanismů| 41 700 000
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 2 813 159 095
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
14.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví zní:
„Ukazatele kapitoly 335 Ministerstvo zdravotnictví
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 6 859 800 000
Výdaje celkem| 18 038 349 373
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 30 000 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 6 829 800 000
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 1 595 561 651
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 4 438 349
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 5 229 800 000
Specifické ukazatele - výdaje|
| Výdaje na státní správu| 2 977 966 356
v tom:| výdaje spojené s výkonem předsednictví ČR v Radě Evropské unie| 1 629 600
ostatní výdaje na státní správu| 2 976 336 756
Výzkum a vývoj ve zdravotnictví| 1 795 961 518
Lůžková péče| 2 164 693 715
Zvláštní zdravotnická zařízení a služby pro zdravotnictví| 8 391 110 170
Zdravotnické programy| 1 937 865 077
Ostatní činnosti ve zdravotnictví| 770 752 537
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 1 725 904 749
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 541 014 760
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 31 363 778
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 375 120 823
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 1 272 501 897
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 1 795 961 518
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 1 795 961 518
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 753 339 852
účelová podpora celkem4)| 1 042 621 666
podíl prostředků zahraničních programů3)| 0
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 1 042 621 666
Institucionální podpora výzkumných organizací podle zhodnocení jimi dosažených výsledků5)| 739 670 006
Zahraniční rozvojová spolupráce| 3 000 000
Program sociální prevence a prevence kriminality| 0
Program protidrogové politiky| 0
Zajištění přípravy na krizové situace podle zákona č. 240/2000 Sb.| 15 000 000
Výdaje na očkování a Pandemický plán České republiky7)| 14 000 000
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 1 759 778 412
v tom:| ze státního rozpočtu| 164 216 761
podíl rozpočtu Evropské unie| 1 595 561 651
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 5 221 588
v tom:| ze státního rozpočtu| 783 239
podíl prostředků finančních mechanismů| 4 438 349
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SM VS celkem| 3 392 903 107
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
7)
výdaje na očkovací látky pro pravidelné, zvláštní a mimořádné očkování podle § 49 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a výdaje na zabezpečení Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky stanovené usnesením vlády“.
15.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 377 Technologická agentura České republiky zní:
„Ukazatele kapitoly 377 Technologická agentura České republiky
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 244 097 432
Výdaje celkem| 5 316 456 032
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 0
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 244 097 432
v tom:| příjmy z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 25 700 191
příjmy z prostředků finančních mechanismů| 218 397 241
ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 0
Specifické ukazatele - výdaje|
| Výdaje Kanceláře Technologické agentury ČR| 252 592 432
Dotace jiným subjektům| 5 063 863 600
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 81 333 109
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 27 490 591
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 1 482 334
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 74 116 674
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 0
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace celkem včetně programů spolufinancovaných z prostředků zahraničních programů3)| 5 316 456 032
v tom:| ze státního rozpočtu celkem| 5 072 358 600
v tom:| institucionální podpora celkem4)| 218 445 000
účelová podpora celkem4)| 4 853 913 600
podíl prostředků zahraničních programů3)| 244 097 432
Účelová podpora na programy aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací5)| 4 853 913 600
Výdaje spolufinancované zcela nebo částečně z rozpočtu Evropské unie bez společné zemědělské politiky celkem| 30 135 204
v tom:| ze státního rozpočtu| 4 435 013
podíl rozpočtu Evropské unie| 25 700 191
Výdaje na společné projekty, které jsou zcela nebo částečně financovány z prostředků finančních mechanismů celkem| 256 826 313
v tom:| ze státního rozpočtu| 38 429 072
podíl prostředků finančních mechanismů| 218 397 241
|
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění
3)
z rozpočtu EU a z prostředků finančních mechanismů
4)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.
5)
výdaje na výzkum, vývoj a inovace podle § 6 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb., ve znění zákona č. 110/2009 Sb.“.
16.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 396 Státní dluh zní:
„Ukazatele kapitoly 396 Státní dluh
v Kč
Souhrnné ukazatele|
---|---
| Příjmy celkem| 0
Výdaje celkem| 52 853 880 286
Financování|
| Změna stavu státního dluhu| 481 216 169 129
Změna stavu na účtech státních finančních aktiv8)| 18 783 830 871
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 0
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 0
v tom: | ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 0
Specifické ukazatele - výdaje|
| Obsluha státního dluhu| 52 853 880 286
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
8)
včetně jaderného účtu a zvláštního účtu rezervy důchodového pojištění“.
17.
V příloze č. 4 Ukazatele kapitoly 398 Všeobecná pokladní správa zní:
„Ukazatele kapitoly 398 Všeobecná pokladní správa
| v Kč
---|---
Souhrnné ukazatele|
| Příjmy celkem| 642 348 870 800
Výdaje celkem| 291 007 989 667
Specifické ukazatele - příjmy|
| Daňové příjmy1)| 629 365 300 000
Nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 12 983 570 800
v tom: | ostatní nedaňové příjmy, kapitálové příjmy a přijaté transfery celkem| 12 983 570 800
Specifické ukazatele - výdaje|
| Vládní rozpočtová rezerva| 16 454 058 449
Rezerva na řešení krizových situací, jejich předcházení a odstraňování jejich následků (zákon č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů)| 140 000 000
Rezerva na mimořádné výdaje podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému| 60 000 000
Stavební spoření| 4 200 000 000
Podpora exportu; majetková újma; státní záruky; investiční pobídky| 579 357 000
Sociální výdaje; náhrady; neziskové a podobné organizace| 9 731 840 000
Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům krajů (s výjimkou hlavního města Prahy) - viz příloha č. 5| 1 660 631 400
Finanční vztahy státního rozpočtu k rozpočtům obcí v úhrnech po jednotlivých krajích (s výjimkou hlavního města Prahy) - viz příloha č. 6| 10 251 683 200
Finanční vztah státního rozpočtu k rozpočtu hlavního města Prahy - viz příloha č. 7| 1 210 478 100
Další prostředky pro územní samosprávné celky| 193 495 200
Transfery veřejným rozpočtům ústřední úrovně| 129 632 095 424
Ostatní výdaje| 60 619 350 894
Odvody do rozpočtu Evropské unie| 54 920 000 000
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SMVS celkem| 1 355 000 000
Prostředky na odstraňování důsledků povodní a na následnou obnovu| 0
Výdaje vzniklé v průběhu roku, které nelze věcně zařadit do ostatních specifických ukazatelů| 0
Průřezové ukazatele|
| Platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci| 0
Povinné pojistné placené zaměstnavatelem2)| 0
Základní příděl fondu kulturních a sociálních potřeb| 0
Platy zaměstnanců v pracovním poměru vyjma zaměstnanců na služebních místech| 0
Platy zaměstnanců bezpečnostních sborů a ozbrojených sil ve služebním poměru| 0
Platy zaměstnanců na služebních místech dle zákona o státní službě| 0
Platy zaměstnanců v pracovním poměru odvozované od platů ústavních činitelů| 0
Výdaje vedené v informačním systému programového financování EDS/SMVS celkem| 1 355 000 000
1)
bez příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
2)
povinné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 91/2021 Sb. | Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 91/2021 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu o vydání cenového rozhodnutí
Vyhlášeno 1. 3. 2021, částka 36/2021
91
SDĚLENÍ
Energetického regulačního úřadu
ze dne 22. února 2021
o vydání cenového rozhodnutí
Energetický regulační úřad v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, podle § 17 odst. 6 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a podle § 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, vydal cenové rozhodnutí č. 1/2021 ze dne 28. ledna 2021, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 6/2020 ze dne 29. září 2020, k cenámcenám tepelné energie.
Podle § 17 odst. 9 energetického zákona uveřejnil Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí č. 1/2021 v Energetickém regulačním věstníku ze dne 29. ledna 2021, v částce 2. Uvedeným dnem uveřejnění nabylo cenové rozhodnutí platnosti. Účinnosti nabylo dnem 1. února 2021.
Předseda Rady Energetického regulačního úřadu:
Ing. Trávníček, Ph.D., v. r. |
Zákon č. 90/2021 Sb. | Zákon č. 90/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 1. 3. 2021, datum účinnosti 26. 5. 2021, částka 36/2021
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o regulaci reklamy
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 22. 12. 2022 (375/2022 Sb.)
90
ZÁKON
ze dne 9. února 2021,
kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. III
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb., zákona č. 69/2013 Sb., zákona č. 102/2013 Sb., zákona č. 170/2013 Sb., zákona č. 185/2013 Sb., zákona č. 186/2013 Sb., zákona č. 232/2013 Sb., zákona č. 239/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 281/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 313/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 127/2014 Sb., zákona č. 187/2014 Sb., zákona č. 249/2014 Sb., zákona č. 257/2014 Sb., zákona č. 259/2014 Sb., zákona č. 264/2014 Sb., zákona č. 268/2014 Sb., zákona č. 331/2014 Sb., zákona č. 81/2015 Sb., zákona č. 103/2015 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 224/2015 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 126/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 148/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 229/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 324/2016 Sb., zákona č. 369/2016 Sb., zákona č. 63/2017 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 194/2017 Sb., zákona č. 195/2017 Sb., zákona č. 199/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 251/2017 Sb., zákona č. 261/2017 Sb., zákona č. 289/2017 Sb., zákona č. 295/2017 Sb., zákona č. 299/2017 Sb., zákona č. 302/2017 Sb., zákona č. 304/2017 Sb., zákona č. 371/2017 Sb., zákona č. 90/2018 Sb., zákona č. 171/2018 Sb., zákona č. 193/2018 Sb., zákona č. 286/2018 Sb., zákona č. 307/2018 Sb., zákona č. 135/2019 Sb., zákona č. 176/2019, zákona č. 209/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 279/2019 Sb., zákona č. 12/2020 Sb., zákona č. 115/2020 Sb., zákona č. 119/2020 Sb., zákona č. 334/2020 Sb., zákona č. 337/2020 Sb. a zákona č. 501/2020 Sb., se mění takto:
1.
V položce 97 bod 3 zní:
„3.
Přijetí
a)| žádosti o notifikaci nebo prodloužení notifikace sériově vyráběného diagnostického zdravotnického prostředku in vitro nebo příslušenství diagnostického zdravotnického prostředku in vitro uváděného na trh výrobcem nebo zplnomocněným zástupcem| Kč 500
---|---|---
b)| ohlášení činnosti výrobce sériově vyráběných diagnostických zdravotnických prostředků in vitro| Kč 3 000
---|---|---
c)| ohlášení činnosti zplnomocněného zástupce podle zákona o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro| Kč 3 000
---|---|---
d)| ohlášení činnosti distributora diagnostických zdravotnických prostředků in vitro| Kč 3 000
---|---|---
e)| ohlášení činnosti osoby provádějící servis diagnostických zdravotnických prostředků in vitro | Kč 3 000
---|---|---
f)| ohlášení činnosti dovozce diagnostických zdravotnických prostředků in vitro | Kč 3 000
---|---|---
g)| žádosti o vystavení certifikátu volného prodeje na diagnostický zdravotnický prostředek in vitro | Kč 1 000“.
---|---|---
2.
V položce 97 se doplňují body 4 a 5, které znějí:
„4.| Ověření údajů podle čl. 31 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS (dále jen „nařízení o zdravotnických prostředcích“) a přidělení jediného registračního čísla podle čl. 31 bodu 2 nařízení o zdravotnických prostředcích výrobci, zplnomocněnému zástupci nebo dovozci| Kč 3 000
---|---|---
5.
Přijetí
a)| ohlášení o zahájení činnosti výrobce zdravotnických prostředků na zakázku | Kč 3 000
---|---|---
b)| ohlášení o zahájení činnosti distributora zdravotnických prostředků | Kč 3 000
---|---|---
c)| ohlášení o zahájení činnosti osoby provádějící servis zdravotnických prostředků | Kč 3 000
---|---|---
d)| žádosti o obnovení zneplatněných údajů ohlášené osoby v Informačním systému zdravotnických prostředků | Kč 1 500
---|---|---
e)| žádosti o povolení klinické zkoušky zdravotnického prostředku | Kč 1 000
---|---|---
f)| žádosti o vystavení certifikátu o volném prodeji zdravotnického prostředku | Kč 1 000“.
---|---|---
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o regulaci reklamy
Čl. IV
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 138/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 132/2003 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 384/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 25/2006 Sb., zákona č. 109/2007 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 202/2015 Sb., zákona č. 180/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 26/2017 Sb., zákona č. 66/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 299/2017 Sb. a zákona č. 238/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 se za slova „veterinární léčivé přípravky“ vkládají slova „, na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro“.
2.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS.“.
3.
§ 2a zní:
㤠2a
Srovnávací reklama na léčivé přípravky určené k podávání lidem (dále jen „humánní léčivé přípravky“), zdravotní služby, zdravotnické prostředky nebo na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro je při splnění podmínek stanovených občanským zákoníkem přípustná, je-li zaměřena na osoby oprávněné tyto léčivé přípravky, zdravotnické prostředky nebo diagnostické zdravotnické prostředky in vitro předepisovat nebo vydávat (dále jen „odborníci“) anebo tyto zdravotní služby poskytovat.“.
4.
Za § 5j se vkládají nové § 5k až 5m, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 42 až 44 znějí:
㤠5k
Zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro
(1)
Za reklamu na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro se považují také všechny formy informování, průzkumu nebo pobídek, konané za účelem podpory předepisování, výdeje, prodeje nebo používání zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. Jedná se zejména o
a)
návštěvy obchodních zástupců se zdravotnickými prostředky a diagnostickými zdravotnickými prostředky in vitro u osob oprávněných je předepisovat nebo vydávat,
b)
dodávání vzorků zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro,
c)
podporu předepisování, výdeje nebo prodeje zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro pomocí darů, spotřebitelské soutěže a nabídkou nebo příslibem jakéhokoliv prospěchu nebo finanční nebo věcné odměny,
d)
sponzorování setkání konaných za účelem podpory předepisování, prodeje, výdeje nebo používání zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro a navštěvovaných odborníky, nebo
e)
sponzorování vědeckých kongresů a jiných obdobných setkání s účastí odborníků a úhradu nákladů na dopravu a ubytování souvisejících s jejich účastí.
(2)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na
a)
korespondenci nutnou k zodpovězení specifických dotazů na konkrétní zdravotnický prostředek nebo diagnostický zdravotnický prostředek in vitro a případné doprovodné materiály nereklamní povahy,
b)
prodejní katalogy a ceníky, pokud neobsahují popis vlastností zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro,
c)
údaje o lidském zdraví nebo onemocněních, pokud neobsahují žádný odkaz, a to ani nepřímý, na zdravotnický prostředek nebo diagnostický zdravotnický prostředek in vitro.
(3)
Předmětem reklamy může být pouze zdravotnický prostředek, který lze uvádět na trh v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542) nebo diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, který lze uvádět na trh v souladu s jiným právním předpisem upravujícím diagnostické zdravotnické prostředky in vitro43), není-li dále stanoveno jinak.
(4)
Zdravotnický prostředek, který nesplňuje podmínky pro uvedení na trh podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542), může být prezentován nebo předváděn pouze na veletrzích, výstavách a předváděcích nebo podobných akcích, a to za předpokladu, že je označen v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74544).
(5)
Diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, který nesplňuje podmínky pro uvedení na trh, může být prezentován nebo předváděn pouze na veletrzích, výstavách a předváděcích nebo podobných akcích, a to za předpokladu, že je viditelně označen, že nemůže být uváděn na trh nebo do provozu, dokud nebude uveden do shody. Takový diagnostický zdravotnický prostředek in vitro nesmí být použitý na vzorcích pocházejících od účastníků akce podle věty první.
(6)
V reklamě na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro nesmí být uvedeny texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení a figurativní nebo jiné symboly, které by mohly pacienta uvést v omyl, pokud jde o určený účel, bezpečnost a funkční způsobilost diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, tím, že
a)
naznačují funkce nebo vlastnosti, které diagnostický zdravotnický prostředek in vitro nemá,
b)
vyvolávají klamnou představu ohledně léčby nebo diagnózy, funkcí nebo vlastností, které diagnostický zdravotnický prostředek in vitro nemá,
c)
neinformují uživatele nebo pacienta o pravděpodobném riziku spojeném s používáním diagnostického zdravotnického prostředku in vitro v souladu s jeho určeným účelem, nebo
d)
navrhují odlišné způsoby použití diagnostického zdravotnického prostředku in vitro než ty, které jsou uvedeny v určeném účelu.
(7)
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro hrazené plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění ve formě spotřebitelské soutěže, spočívající v množství předepsaných, vydaných nebo použitých prostředků, je zakázána.
(8)
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro nesmí jakýmkoliv způsobem odkazovat na konkrétní orgány státní správy.
§ 5l
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro určená široké veřejnosti
(1)
Předmětem reklamy určené široké veřejnosti nesmí být zdravotnický prostředek a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, který je podle pokynů výrobce určen pouze pro použití zdravotnickým pracovníkem, a zdravotnický prostředek a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro, který může být vydán pouze na poukaz nebo žádanku vystavené lékařem podle jiných právních předpisů.
(2)
Poskytování vzorků zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro uvedených v odstavci 1 široké veřejnosti se zakazuje.
(3)
Reklama na zdravotnický prostředek a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro určená široké veřejnosti musí
a)
být formulována tak, aby bylo zřejmé, že výrobek je zdravotnickým prostředkem nebo diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro,
b)
obsahovat obchodní název zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro,
c)
obsahovat určený účel zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro a
d)
obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy dobře čitelnou, výzvu k pečlivému pročtení návodu k použití zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro a informací, které se vztahují k jeho bezpečnému používání, pokud musí být ke zdravotnickému prostředku a diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro přiloženy podle jiného právního předpisu.
(4)
Reklama na zdravotnický prostředek a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro určená široké veřejnosti nesmí
a)
vyvolávat dojem, že porada s lékařem, lékařský zákrok nebo léčba nejsou potřebné, zvláště nabídkou stanovení diagnózy nebo nabídkou léčby na dálku,
b)
naznačovat, že klinická účinnost zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro je zaručená, je lepší nebo rovnocenná s účinností jiné léčby nebo jiného zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro nebo že použití zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro není spojeno s riziky,
c)
naznačovat, že nepoužitím zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro může být nepříznivě ovlivněn zdravotní stav osob,
d)
být zaměřena výhradně na osoby mladší 15 let,
e)
doporučovat zdravotnický prostředek a diagnostický zdravotnický prostředek in vitro s odvoláním na doporučení vědců, zdravotnických odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit používání zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro,
f)
odkazovat na provedení klinických zkoušek ani jiných procesů, které jsou podmínkou pro uvedení zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro na trh,
g)
naznačovat, že bezpečnost nebo účinnost zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro je zaručena pouze tím, že je přírodního původu,
h)
popisem nebo podrobným vylíčením konkrétního průběhu určitého případu vést k možnému chybnému stanovení vlastní diagnózy,
i)
poukazovat nevhodným, přehnaným nebo zavádějícím způsobem na možnost uzdravení,
j)
používat nevhodným, přehnaným nebo zavádějícím způsobem vyobrazení změn na lidském těle způsobených nemocí nebo úrazem nebo působením zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro na lidské tělo nebo jeho části.
(5)
Jestliže je reklama zaměřená na širokou veřejnost zamýšlena jako připomínka zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, nesmí obsahovat jiné údaje než obchodní název zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, popřípadě ochrannou známku.
§ 5m
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro zaměřená na odborníky
(1)
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro zaměřená na odborníky může být šířena pouze prostřednictvím komunikačních prostředků určených převážně pro tyto odborníky, zejména v odborných publikacích, odborném tisku, odborných audiovizuálních pořadech, a musí obsahovat
a)
dostatečné, doložitelné a objektivní údaje, které umožní odborníkům vytvořit si vlastní názor na klinický přínos konkrétního zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro; údaje převzaté z odborných publikací nebo z odborného tisku musí být přesně reprodukovány a musí být uveden jejich zdroj,
b)
základní informace obsažené v návodu k použití zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, pokud musí být k prostředku přiložen.
(2)
V souvislosti s reklamou na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro zaměřenou na odborníky se zakazuje jim nabízet, slibovat nebo poskytovat dary nebo jiný prospěch, ledaže jsou nepatrné hodnoty a mají vztah k jimi vykonávané odborné činnosti. To neplatí pro poskytování vzorků zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro v množství potřebném pro vyzkoušení zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro v souladu s určeným účelem použití. Takto poskytnutý vzorek zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro musí být viditelně označen nápisem „Neprodejný vzorek“ nebo „Bezplatný vzorek“.
(3)
Při sponzorování setkání a vědeckých kongresů podle § 5k odst. 1 písm. d) a e) musí sponzorem nebo pořadatelem bezplatně poskytované pohoštění, ubytování a doprava být přiměřené účelu setkání, s ohledem na účel setkání vedlejší, a nesmí být rozšířeno na jiné osoby než odborníky; v takovém případě pro rozsah poskytovaného pohoštění, ubytování a dopravy neplatí zákaz podle odstavce 2.
(4)
Odborníci nesmí v souvislosti s reklamou na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro vyžadovat ani přijímat výhody zakázané podle odstavce 2, nebo které jsou v rozporu s odstavcem 3.
(5)
Jestliže je reklama zaměřená na odborníky zamýšlena jako připomínka zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, nesmí obsahovat jiné údaje než obchodní název zdravotnického prostředku a diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, popřípadě ochrannou známku.
42)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS.
43)
Zákon č. 268/2014 Sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, ve znění pozdějších předpisů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES ze dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v platném znění.
44)
Čl. 21 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS.“.
5.
Za § 5m se vkládá nový § 5n, který včetně nadpisu zní:
㤠5n
Reklama na výrobky cílící na zdraví
(1)
Zakazuje se reklama na výrobek cílící na zdraví, který není léčivým přípravkem, ani zdravotnickým prostředkem, ani diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro, která naznačuje, že výrobek je léčivým přípravkem, zdravotnickým prostředkem nebo diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro.
(2)
Reklama na výrobek, který není léčivým přípravkem, zdravotnickým prostředkem, diagnostickým zdravotnickým prostředkem in vitro nebo jiným výrobkem, u něhož tento zákon stanoví jinak, nesmí
a)
naznačovat, že používáním výrobku se zlepší nebo zachová zdravotní stav toho, kdo jej užívá,
b)
naznačovat, že nepoužitím výrobku může být nepříznivě ovlivněn zdravotní stav osob,
c)
doporučovat výrobek s odvoláním na doporučení vědců, zdravotnických odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit používání výrobku.“.
6.
V § 6b odst. 1 se věta třetí zrušuje.
7.
V § 7 písm. b) se za slova „tkáně a buňky“ vkládají slova „, na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro“ a na konci textu písmene se čárka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „Státní ústav pro kontrolu léčiv je dále orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542) v rozsahu, v jakém se týká reklamy na zdravotnické prostředky,“.
8.
V § 8 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „nebo u zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro podle § 5l odst. 2“.
9.
V § 8 odst. 1 písmeno i) zní:
„i)
v rozporu s § 5b odst. 1 nebo § 5m odst. 1 šíří prostřednictvím komunikačních prostředků reklamu na humánní léčivé přípravky nebo na zdravotnické prostředky nebo diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, která je zaměřena na odborníky, aniž by tyto komunikační prostředky byly určeny převážně pro odborníky, jichž se reklama na daný typ produktu týká,“.
10.
V § 8 odst. 1 se na konci textu písmene j) doplňují slova „nebo § 5m odst. 2“.
11.
V § 8 odst. 1 se na konci písmene n) čárka nahrazuje tečkou a písmeno o) se zrušuje.
12.
V § 8 odst. 2 písm. a) a v § 8a odst. 2 písm. a) se slova „nebo § 3 odst. 1“ nahrazují slovy „, § 3 odst. 1 nebo § 5n odst. 1“.
13.
V § 8 odst. 2 písm. b) se slova „nebo § 5j“ nahrazují slovy „, § 5j, § 5k odst. 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8, § 5l odst. 1, 3, 4 nebo 5, § 5m odst. 1 nebo § 5n odst. 2 nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542)“.
14.
V § 8 odst. 3 písm. d) se slova „nebo 5i“ nahrazují slovy „, § 5i, § 5k odst. 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8, § 5l odst. 1, 3, 4 nebo 5, § 5m odst. 1 nebo § 5n odst. 2 nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542)“.
15.
V § 8 odst. 4 se za text „§ 5b odst. 4“ vkládá text „nebo § 5m odst. 2“ a za text „§ 5b odst. 5“ se vkládá text „nebo § 5m odst. 3“.
16.
V § 8 odst. 5 písm. b) se slova „a), m) nebo o)“ nahrazují slovy „a) nebo m)“.
17.
V § 8a odst. 1 se na konci textu písmene e) doplňují slova „nebo u zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro podle § 5l odst. 2“.
18.
V § 8a odst. 1 písmeno f) zní:
„f)
v rozporu s § 5b odst. 1 nebo § 5m odst. 1 šíří prostřednictvím komunikačních prostředků reklamu na humánní léčivé přípravky nebo na zdravotnické prostředky nebo diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, která je zaměřena na odborníky, aniž by tyto komunikační prostředky byly určeny převážně pro odborníky, jichž se reklama na daný typ produktu týká,“.
19.
V § 8a odst. 1 se na konci textu písmene h) doplňuje text „nebo § 5m odst. 2“.
20.
V § 8a odst. 1 se na konci písmene q) čárka nahrazuje tečkou a písmeno r) se zrušuje.
21.
V § 8a odst. 2 písm. d) se slova „5i nebo § 5j“ nahrazují slovy „§ 5i, 5j, § 5k odst. 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8, § 5l odst. 1, 3, 4 nebo 5, § 5m odst. 1 nebo § 5n odst. 2 nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542)“.
22.
V § 8a odst. 3 písm. d) se slova „5h nebo 5i“ nahrazují slovy „§ 5h, 5i, § 5k odst. 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8, § 5l odst. 1, 3, 4 nebo 5, § 5m odst. 1 nebo § 5n odst. 2 nebo v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/74542).“.
23.
V § 8a odst. 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „nebo § 5m odst. 2“.
24.
V § 8a odst. 4 se na konci textu písmene b) doplňují slova „nebo § 5m odst. 3“.
25.
V § 8a odst. 4 písm. c) se slova „humánních léčivých přípravků“ zrušují, za text „§ 5b odst. 4“ se vkládá text „nebo § 5m odst. 2“ a za text „§ 5b odst. 5“ se vkládá text „nebo § 5m odst. 3“.
26.
V § 8a odst. 5 písm. a) se slova „a), p) nebo r)“ nahrazují slovy „a) nebo p)“.
Čl. V
Přechodné ustanovení
Reklama na zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro vytvořená nebo šířená na základě smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle zákona č. 40/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 26. května 2021.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Zákon č. 89/2021 Sb. | Zákon č. 89/2021 Sb.
Zákon o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 1. 3. 2021, datum účinnosti 26. 5. 2021, částka 36/2021
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o léčivech (§ 78 — § 78)
* ČÁST TŘINÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 79 — § 79)
Aktuální znění od 22. 12. 2022 (375/2022 Sb.)
89
ZÁKON
ze dne 9. února 2021
o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o léčivech
§ 78
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 75/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 50/2013 Sb., zákona č. 70/2013 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 80/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 66/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 251/2017 Sb., zákona č. 36/2018 Sb., zákona č. 44/2019 Sb. a zákona č. 262/2019 Sb., se mění takto:
1.
V § 81 odst. 1 se na konci písmene f) slovo „a“ nahrazuje čárkou.
2.
V § 81 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno h), které včetně poznámky pod čarou č. 117 zní:
„h)
centrálního úložiště elektronických poukazů podle jiného právního předpisu117).
117)
Zákon č. 89/2021 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.“.
3.
V § 81 odst. 4 písm. a) se slova „příjmení a“ nahrazují slovem „příjmení,“ a za slovo „narození“ se vkládají slova „a adresu místa pobytu“.
4.
V § 81 odst. 4 písm. b) se slova „příjmení a“ nahrazují slovem „příjmení,“ a za slovo „narození“ se vkládají slova „a adresu místa pobytu“.
5.
V § 81a odst. 1 se za větu první vkládá věta „Přístupové údaje lékaře a farmaceuta podle věty první lze nahradit prokázáním totožnosti s využitím služeb Národního bodu pro identifikaci a autentizaci118).“ a za větu třetí se vkládá věta „K systému eRecept přistupují i další osoby, stanoví-li tak jiný právní předpis118).“.
Poznámka pod čarou č. 118 zní:
„118)
Zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST TŘINÁCTÁ
ÚČINNOST
§ 79
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 26. května 2021.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r.
1)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS.
2)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh., ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 90/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
Čl. 2 bod 12 nařízení o zdravotnických prostředcích.
5)
Čl. 30 nařízení o zdravotnických prostředcích.
6)
Část sedmá zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7)
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Příloha č. I kapitola III bod 23.2 písm. i) nařízení o zdravotnických prostředcích.
9)
§ 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 94 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
11)
Čl. 43 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
§ 3 odst. 1 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů.
12)
ČSN EN 62353 - Zdravotnické elektrické přístroje - Opakované zkoušky a zkoušky po opravách zdravotnických elektrických přístrojů.
13)
Příloha č. 3 k zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
14)
Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů.
15)
Čl. 2 bod 7 nařízení o zdravotnických prostředcích.
16)
Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 88/2021 Sb. | Zákon č. 88/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 1. 3. 2021, datum účinnosti 16. 3. 2021, částka 36/2021
* ČÁST PRVNÍ - Změna horního zákona
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o základních registrech
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2021
88
ZÁKON
ze dne 9. února 2021,
kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna horního zákona
Čl. I
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 168/1993 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 150/2003 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., zákona č. 386/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 313/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 157/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 85/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 498/2012 Sb., zákona č. 257/2013 Sb., zákona č. 89/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 403/2020 Sb. a zákona č. 609/2020 Sb., se mění takto:
1.
V části čtvrté se za nadpis části vkládá nový § 14d, který včetně nadpisu zní:
㤠14d
Surovinová politika
(1)
Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů (dále jen „surovinová politika“) je strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu při využití a ochraně nerostného bohatství a ostatních nerostných zdrojů. Surovinová politika je přijímána nejvýše na období 25 let.
(2)
Surovinová politika je podkladem pro výkon státní správy v oblastech průzkumu ložisek nerostných surovin, ochrany nerostného bohatství a stanovení dobývacích prostorů a jedním z podkladů pro politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci.
(3)
Surovinovou politiku schvaluje na návrh ministra průmyslu a obchodu vláda. Vláda předkládá pro informaci surovinovou politiku Poslanecké sněmovně a Senátu.
(4)
Naplňování surovinové politiky vyhodnocuje Ministerstvo průmyslu a obchodu nejméně jednou za 5 let a o vyhodnocení informuje vládu.“.
2.
V § 16 se odstavec 4 zrušuje.
3.
V § 25 se odstavec 4 zrušuje.
4.
§ 29 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 29 a 30 zní:
㤠29
Evidence
(1)
V základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí se jako účelové územní prvky29) vedou chráněná ložisková území. O chráněném ložiskovém území se vedou
a)
identifikační údaje, kterými jsou kód, název a identifikační číslo chráněného ložiskového území, pod kterým je veden v evidenci chráněných ložiskových území,
b)
lokalizační údaje, kterými jsou hranice chráněného ložiskového území30),
c)
údaje o vazbách na ostatní územní prvky,
d)
další údaje, kterými jsou
1.
plocha chráněného ložiskového území,
2.
nerosty ložiska,
3.
datum nabytí právní moci rozhodnutí o stanovení chráněného ložiskového území a o jeho změně.
Editorem údajů je Ministerstvo životního prostředí.
(2)
V základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí se dále vedou jako účelové územní prvky29) dobývací prostory. O dobývacím prostoru se vedou
a)
identifikační údaje, kterými jsou kód, název a číslo dobývacího prostoru, pod kterým je veden v souhrnné evidenci dobývacích prostorů,
b)
lokalizační údaje, kterými jsou hranice dobývacího prostoru (§ 26 odst. 1),
c)
údaje o vazbách na ostatní územní prvky,
d)
další údaje, kterými jsou
1.
plocha dobývacího prostoru na povrchu,
2.
nerosty ložiska,
3.
datum nabytí právní moci rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru a o jeho změně.
Editorem údajů je Český báňský úřad.
(3)
Registr územní identifikace, adres a nemovitostí zprostředkovává z agendového informačního systému Českého báňského úřadu údaje o držiteli dobývacího prostoru pro účely plnění povinností podle § 62 odst. 1 věty první zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
(4)
Ministerstvo životního prostředí vede
a)
evidenci osvědčení o výhradním ložisku,
b)
evidenci chráněných ložiskových území,
c)
souhrnnou evidenci zásob výhradních ložisek,
d)
bilanci zásob nerostných surovin.
Ministerstvo životního prostředí může vedením těchto evidencí a bilance pověřit jím zřízenou státní příspěvkovou organizaci.
(5)
Český báňský úřad vede souhrnnou evidenci dobývacích prostorů a jejich změn. Obvodní báňský úřad vede pro obvod své působnosti evidenci dobývacích prostorů a jejich změn.
(6)
Způsob, náležitosti a formu vedení evidence zásob výhradních ložisek upraví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.
29)
§ 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
30)
§ 3 odst. 3 vyhlášky č. 364/1992 Sb., o chráněných ložiskových územích.“.
5.
V § 29a odstavec 1 zní:
„(1)
Pro účely evidence báňsko-technických a provozních údajů (dále jen „báňsko-technická evidence“) se zjišťují identifikační údaje ložisek nerostů a dále údaje o
a)
počtu zaměstnanců a jiných osob zabezpečujících dobývání nerostů a činnosti s tím spojené,
b)
objemu zásob ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů,
c)
objemu skrývky,
d)
výši těžby,
e)
nákladech na těžbu,
f)
průměrné tržní ceně za jednotku množství stanovenou nařízením vlády upravujícím sazby úhrady z vydobytých nerostů, a to za jednotlivé druhy vydobytých nerostů, které jsou předmětem úhrady,
g)
rozsahu ploch dotčených dobýváním nerostů,
h)
ražbě důlních děl,
i)
délce udržovaných důlních děl,
j)
spotřebě výbušnin,
k)
sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou (§ 31 odst. 5),
l)
tvorbě a čerpání finančních rezerv na sanace a rekultivace a na důlní škody.“.
6.
V § 29a odstavec 6 zní:
„(6)
Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje údaje vedené v báňsko-technické evidenci orgánům veřejné moci na jejich žádost a v rozsahu potřebném k výkonu jejich působnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytne každoročně údaje vedené v báňsko-technické evidenci Českému báňskému úřadu v celém rozsahu, a to do 31. března kalendářního roku následujícího po roce, kterého se uvedené údaje týkají.“.
7.
V § 31 odstavce 5 a 6 včetně poznámky pod čarou č. 14a znějí:
„(5)
Organizace je povinna zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. Sanací se pro účely tohoto zákona rozumí uvedení území dotčeného vlivy hornické činnosti do stabilního a bezpečného stavu, který umožní provedení rekultivací podle jiného právního předpisu14a); součástí sanace je technická likvidace dolu nebo lomu. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy a dobývání.
(6)
Technickou likvidací dolu nebo lomu se pro účely tohoto zákona rozumí uvedení důlních děl vzniklých při hornické činnosti do stavu, který nebude vytvářet bezpečnostní riziko ani riziko vzniku ekologické škody nebo havárie. Do technické likvidace dolu nebo lomu patří i stavby a podpovrchové objekty, jejichž odstranění je nezbytné pro provedení sanace a rekultivace, nebo jsou součástí hlavních důlních děl.
14a)
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
Poznámka pod čarou č. 14b se zrušuje.
8.
V § 32 odst. 2 se slova „§ 31 odst. 6 a“ zrušují.
9.
V § 33j se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
V případě jednotlivého druhu vydobytého nerostu, jehož hodnota se odvíjí od obsahu užitkové složky nebo její kvality, tvoří dílčí základ úhrady množství této užitkové složky v koncovém produktu těžby a úpravy vydobytého nerostu.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
10.
§ 33k včetně nadpisu zní:
㤠33k
Sazba úhrady
(1)
Sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivé dílčí základy úhrady činí nejvýše částku odpovídající 10 % referenční ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů nebo jednotlivé užitkové složky.
(2)
Vláda nařízením stanoví sazby úhrad pro jednotlivé dílčí základy úhrady.
(3)
V případě, že sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivý dílčí základ úhrady uvedená v nařízení vlády přesáhne hranici uvedenou v odstavci 1, činí sazba pro tento dílčí základ úhrady 10 % referenční ceny za jednotku množství pro tento druh vydobytého nerostu nebo tuto užitkovou složku. V takovém případě zveřejní Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto sazbu ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, a to do 31. května úhradového období.
(4)
Referenční cenu pro účely odstavců 1 a 3 určí Ministerstvo průmyslu a obchodu pro dané úhradové období do 31. května tohoto úhradového období; přitom vychází z tržních cen vypočtených váženým průměrem z cen za minulé úhradové období zjištěných na základě údajů z báňsko-technické evidence. V případě nerostu, který nebyl těžen v minulém úhradovém období na území České republiky, určí Ministerstvo průmyslu a obchodu referenční cenu na základě cen daného nerostu na světových trzích.“.
11.
V § 33s odst. 5 se text „odst. 2“ nahrazuje textem „odst. 3“.
12.
§ 37a včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 31 a 32 zní:
㤠37a
Rezervy peněžních prostředků
(1)
Organizace je povinna vytvářet rezervy peněžních prostředků, a to k zajištění
a)
sanací a rekultivací pozemků dotčených těžbou a
b)
vypořádání důlních škod.
(2)
Výše rezerv musí odpovídat potřebám na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci, a to i z hlediska předpokládané doby jejich použití. Tvorba, čerpání, výběr, převod a zrušení rezerv podléhá souhlasu obvodního báňského úřadu.
(3)
Organizace doloží obvodnímu báňskému úřadu k žádosti o vydání souhlasu
a)
s tvorbou rezerv posouzení dostatečnosti jejich výše a časový průběh jejich vytváření,
b)
s čerpáním z rezervy na vypořádání důlních škod výčet důlních škod, vyčíslení předpokládaných nákladů na jejich odstranění a časový průběh vynakládání prostředků na odstranění důlních škod,
c)
s čerpáním z rezervy na sanace a rekultivace výčet plánovaných a provedených prací, přehled nákladů na jejich provedení a časový průběh vynakládání prostředků na sanace a rekultivace.
(4)
Obvodní báňský úřad
a)
vydává souhlas s tvorbou, výběrem, převodem a zrušením rezerv,
b)
vydává souhlas s čerpáním z rezerv; při tom vychází z účelu, pro který jsou tyto rezervy vytvářeny,
c)
kontroluje tvorbu rezerv.
Před vydáním souhlasu podle písmene b) si obvodní báňský úřad vyžádá vyjádření dotčené obce, Ministerstva životního prostředí a v případě organizace s majetkovou účastí státu také Ministerstva průmyslu a obchodu.
(5)
Peněžní prostředky rezerv se ukládají na zvláštní vázaný účet podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů vedený na území České republiky u banky nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, a to do 30. června kalendářního roku následujícího po skončení příslušného účetního období. V případě, že tak organizace neučiní, obvodní báňský úřad stanoví přiměřenou náhradní lhůtu. Peněžní prostředky rezerv nesmějí být předmětem zajištění, nejsou součástí majetkové podstaty poplatníka v insolvenčním řízení31) a nepodléhají výkonu rozhodnutí ani exekuci. Ze smlouvy o zvláštním vázaném účtu musí být jednoznačně patrné, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je veden pro účely tohoto zákona, a pro účely jaké rezervy je zřizován.
(6)
Při převodu dobývacího prostoru organizace převede peněžní prostředky rezervy uložené na zvláštním vázaném účtu a státní dluhopisy pořízené z peněžních prostředků těchto rezerv na nového držitele dobývacího prostoru. Nový držitel dobývacího prostoru je povinen mít ke dni převodu dobývacího prostoru na zvláštním vázaném účtu rezervy vztahující se k převáděnému dobývacímu prostoru, a to ve výši, kterou byla povinna vytvořit převádějící organizace k datu převodu dobývacího prostoru; tím není dotčena možnost použít peněžní prostředky rezerv na pořízení státních dluhopisů32).
(7)
Organizace je povinna mít na zvláštním vázaném účtu veškeré peněžní prostředky rezerv podle odstavce 1 do 30. června 2030, a to ve výši, která měla být vytvořena ke dni 31. prosince 2029. Pokud organizace trvale ukončí dobývání výhradního ložiska před tímto dnem, musí mít ke dni trvalého ukončení dobývání na zvláštním vázaném účtu veškeré peněžní prostředky rezerv podle odstavce 1, které měly být vytvořeny ke dni trvalého ukončení dobývání.
(8)
Náklady na nezbytná posouzení a na znalecké posudky nese organizace.
(9)
Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na rezervy peněžních prostředků zákon upravující rezervy pro zjištění základu daně z příjmů.
31)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
32)
§ 10a odst. 4 písm. a) zákona č. 593/1992 Sb.“.
Poznámky pod čarou č. 20a a 20b se zrušují.
13.
V § 40a odstavce 2 a 3 znějí:
„(2)
Organizace se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 29a odst. 4 nebo 5 neposkytne údaje pro báňsko-technickou evidenci včas, správně, pravdivě nebo ve stanoveném rozsahu,
b)
nesplní některou z povinností stanovených v § 31 odst. 5,
c)
neuloží peněžní prostředky rezerv na zvláštní vázaný účet podle § 37a odst. 5 ani v přiměřené náhradní lhůtě stanovené obvodním báňským úřadem,
d)
neuloží peněžní prostředky rezerv na zvláštní vázaný účet podle § 37a odst. 6 nebo 7.
(3)
Za přestupek lze uložit
a)
pokutu do 15 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
b)
pokutu do 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a),
c)
pokutu do 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. b),
d)
zákaz činnosti až na 3 roky spočívající v zákazu dobývání, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. c) nebo d).“.
14.
V § 40b odst. 1 se za slova „§ 40a odst. 1“ vkládají slova „a 2 písm. b), c) a d)“ a za slova „§ 40a odst. 2“ se vkládá text „písm. a)“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Organizace oznámí obvodnímu báňskému úřadu do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona výši peněžních prostředků rezerv evidovaných k datu nabytí účinnosti tohoto zákona, které nemá uloženy na zvláštním vázaném účtu.
2.
Organizace předloží obvodnímu báňskému úřadu vyčíslení nákladů na technickou likvidaci dolu nebo lomu do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Poplatník úhrady z vydobytých nerostů, který bude hradit úhradu za úhradová období do 31. prosince 2021, použije sazby úhrad z vydobytých nerostů stanovené nařízením vlády vydaným podle § 33k zákona č. 44/1988 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou-li pro něj sazby úhrad z vydobytých nerostů příznivější.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky
Čl. III
V § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 474/1992 Sb. a zákona č. 272/1996 Sb., se slovo „jednotné“ zrušuje a za slovo „politiky“ se vkládají slova „v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Čl. IV
Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 244/1994 Sb., zákona č. 132/1995 Sb., zákona č. 211/1997 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 176/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 278/2009 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 221/2015 Sb., zákona č 243/2016 Sb., zákona č. 258/2016 Sb., zákona č. 304/2016 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 364/2019 Sb. a zákona č. 543/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 10 odst. 2 se slova „finančních prostředků na sanaci pozemků dotčených těžbou, rezerva na vypořádání důlních škod15)“ nahrazují slovy „na sanace a rekultivace pozemků dotčených těžbou nebo na vypořádání důlních škod tvořená podle zákona upravujícího ochranu a využití nerostného bohatství“.
Poznámka pod čarou č. 15 se zrušuje, a to včetně odkazů na poznámku pod čarou.
2.
V § 10a odst. 4 písm. a) se slova „na sanaci pozemků dotčených těžbou a rezerv“ nahrazují slovy „tvořených podle zákona upravujícího ochranu a využití nerostného bohatství na sanace a rekultivace pozemků dotčených těžbou nebo“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o základních registrech
Čl. V
V § 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 192/2016 Sb., se slova „ , a pokud tyto účelové územní prvky jsou bezezbytku skladebné alespoň z některých základních prvků podle odstavce 1 nebo do některého z nich“ zrušují.
Čl. VI
Přechodná ustanovení
1.
Ministerstvo životního prostředí zapíše údaje o chráněném ložiskovém území do informačního systému územní identifikace nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Český úřad zeměměřický a katastrální ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zajistí do 17 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provedení kontrol a odstranění nesouladů mezi údaji o chráněných ložiskových územích zapsanými do informačního systému územní identifikace a údaji vedenými v katastru nemovitostí.
3.
Český úřad zeměměřický a katastrální po provedení kontrol a odstranění nesouladů, nejpozději do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sdělením ve Sbírce zákonů vyhlásí den, kdy dojde k zápisu údajů o vymezení chráněných ložiskových území do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije ode dne, kdy dojde k zápisu údajů o vymezení chráněných ložiskových území do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí.
4.
Český báňský úřad zapíše údaje o dobývacích prostorech do informačního systému územní identifikace nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5.
Český úřad zeměměřický a katastrální ve spolupráci s Českým báňským úřadem zajistí do 11 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provedení kontrol a odstranění nesouladů mezi údaji o dobývacích prostorech zapsanými do informačního systému územní identifikace a údaji vedenými v katastru nemovitostí.
6.
Český úřad zeměměřický a katastrální po provedení kontrol a odstranění nesouladů, nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sdělením ve Sbírce zákonů vyhlásí den, kdy dojde k zápisu údajů o vymezení dobývacích prostorů do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Ustanovení § 29 odst. 2 a 3 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ode dne, kdy dojde k zápisu údajů o vymezení dobývacích prostor do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2 a 3, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2021.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 116/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 116/2021 Sb.
Usnesení vlády České repubiky č. 241 o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 114/2021 Sb.
Vyhlášeno 1. 3. 2021, částka 41/2021
116
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 1. března 2021 č. 241
o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 114/2021 Sb.
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 2. března 2021 od 00:00 hod.
mění usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 217, vyhlášené pod č. 114/2021 Sb., tak, že
1.
text bodu I/2 zní:
„2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních), s tím, že v provozovně zaměstnaneckého stravování se zakazuje konzumovat pokrmy (slouží jen pro prodej nebo podání pokrmů),
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,“,
2.
v bodu I/3 text písmena c) zní:
„c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kromě zkoušek, které je zakázáno konat, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti,“.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 115/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 115/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 218 o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 113/2021 Sb.
Vyhlášeno 28. 2. 2021, částka 40/2021
115
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 28. února 2021 č. 218
o změně krizového opatření vyhlášeného pod č. 113/2021 Sb.
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda mění s účinností ode dne 1. března 2021 od 00:00 hod. usnesení vlády ze dne 26. února 2021 č. 216, vyhlášené pod č. 113/2021 Sb., tak, že na konci bodu XI. se tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se nový bod XII., který zní:
„XII.
ukládá 1\\. místopředsedovi vlády a ministru vnitra udělovat výjimky podle bodů I. až IV. tohoto usnesení.“.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 99/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 99/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 199 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
99
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 199
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
ukládá orgánům veřejné moci a správním orgánům (dále jen „orgán“), aby v rámci všech svých pracovišť zahájily omezený provoz vyplývající z nouzového stavu, spočívající v:
1.
omezení práce a státní služby zejména na ty agendy, jejichž výkon musí být bezpodmínečně kontinuálně zajišťován, a to zejména k zajištění chodu veřejné správy a služeb veřejné správy v nezbytně nutném rozsahu a plnění úkolů vlády České republiky směřujících k dosažení cílů nouzového stavu; ostatní agendy se vykonávají v rozsahu, který neohrozí níže uvedená opatření nutná k ochraně zdraví státních zaměstnanců, zaměstnanců a dalších úředních osob (dále jen „zaměstnanci“),
2.
omezení osobního kontaktu zaměstnanců s adresáty veřejné správy (s žadateli, s jinými účastníky správních řízení) a dalšími externími osobami (dále jen „klienti/veřejnost“) na nezbytně nutnou úroveň; omezení kontaktů se provede zejména takto:
a)
upřednostňováním písemného, elektronického či telefonického kontaktu před osobním ve všech případech, kdy je to možné, avšak při současném umožnění osobního kontaktu klientům/veřejnosti v úředních hodinách v rozsahu stanoveném tímto krizovým opatřenímkrizovým opatřením,
b)
příjmem veškerých dokumentů od klientů/veřejnosti pouze prostřednictvím pracoviště podatelny, je-li zřízeno; vždy, kdy je to možné, se upřednostní elektronická komunikace,
c)
dochází-li ke kontaktům se zaměstnanci jiných orgánů a institucí, přijetím opatření omezujících přímý kontakt; jednání se provádí za zvýšených hygienických opatření,
d)
výše uvedená opatření se přiměřeně použijí i pro vnitřní styk zaměstnanců v rámci orgánu,
3.
zajišťování chodu jednotlivých útvarů orgánu vždy nejnižším možným počtem zaměstnanců přítomných na pracovišti, který je nutno zachovat pro činnost orgánu veřejné moci nebo správního orgánu,
4.
zajištění činnosti orgánu tak, aby případné karanténní opatření vůči části zaměstnanců neohrozilo akceschopnost orgánu (např. střídání oddělených skupin zaměstnanců orgánu, práce na dálku).
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 98/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 98/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 198 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
98
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 198
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 21:00 hod. do 04:59 hod. s výjimkou:
1.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
2.
výkonu povolání,
3.
výkonu činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče,
c)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
d)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
4.
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné i v nočních hodinách z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
5.
venčení psů do 500 metrů od místa bydliště,
6.
účasti na hromadné akci dovolené podle bodu VI. tohoto krizového opatřeníkrizového opatření,
7.
cest zpět do místa svého bydliště;
II.
zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 05:00 hod. do 20:59 hod. s výjimkou:
1.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
2.
nezbytných cest za rodinou nebo osobami blízkými,
3.
cest za účelem nákupu zboží a služeb nebo poskytnutí služeb, zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata, odkládání odpadu,
4.
cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
5.
cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
6.
výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
individuální duchovní péče a služby,
d)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
e)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
f)
veterinární péče,
7.
cest za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích,
8.
cest do vlastních rekreačních objektů a pobytu v nich, a to za podmínky současného pobytu pouze členů jedné domácnosti v takovém rekreačním objektu,
9.
cest za účelem vycestování z České republiky,
10.
účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a pohřbu, v počtu ne vyšším než 15 osob, a návštěvy hřbitova,
11.
cest za účelem účasti na vzdělávání včetně praxí a na zkouškách,
12.
účasti na shromáždění konaném v souladu s bodem V.,
13.
cest za účelem voleb a zasedání orgánů právnických osob v souladu s bodem VI.,
14.
účasti na hromadné akci dovolené podle bodu IX.,
15.
cest zpět do místa svého bydliště;
III.
zakazuje pobyt cizinců na území České republiky, pokud po dni účinnosti tohoto usnesení vlády přicestovali z jiného důvodu než podle bodu I. nebo bodu II/1 až 6, 9 až 15 nebo pokud přicestovali v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví;
IV.
nařizuje
1.
omezit pohyb na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou a pobývat v místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II.,
2.
omezit na nezbytně nutnou míru kontakty s jinými osobami než se členy domácnosti,
3.
pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu 2 osob, s výjimkou
–
členů domácnosti,
–
doprovodu podle bodu II/4 a 5,
–
zaměstnanců vykonávajících práci pro stejného zaměstnavatele,
–
osob společně vykonávajících podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost,
–
osob, které společně konají činnost, ke které jsou povinny podle zákona, a je tuto činnost nezbytné konat ve vyšším počtu osob,
–
dětí, žáků a studentů při poskytování vzdělávání ve školách či školských zařízeních,
a zachovávat při kontaktu s ostatními osobami odstup nejméně 2 metry, pokud to je možné,
4.
zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště;
V.
omezuje právo pokojně se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, tak, že každý účastník je povinen mít ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének, a
a)
shromáždění, nejde-li o shromáždění podle písmene b), se může konat pouze mimo vnitřní prostory staveb a může se jej účastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 metry,
b)
shromáždění pořádaného církví nebo náboženskou společností v kostele nebo v jiné místnosti určené pro náboženské obřady se nesmí účastnit více účastníků, než odpovídá obsazenosti nejvýše 10 % míst k sezení, přičemž účastníci, s výjimkou osob vedoucích nebo zajišťujících obřad, po většinu času sedí na sedadlech, dodržují, s výjimkou členů domácnosti, minimální rozestupy 2 metry mezi účastníky sedícími v jedné řadě sedadel, před vstupem do vnitřního prostoru si dezinfikují ruce, nedochází k podávání ruky při pozdravení pokoje a v rámci shromáždění nedochází k hromadnému zpěvu s výjimkou, kdy zpěváci nebo sbor jsou odděleni od ostatních účastníků shromáždění tak, aby bylo zabráněno šíření kapének;
VI.
omezuje konání voleb orgánu právnické osoby a zasedání orgánu právnické osoby tak, že v případě, účastní-li se jej na jednom místě více než 10 osob, tak:
a)
každá osoba používá jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor či polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N95,
b)
osoby jsou usazeny tak, aby dodržovaly minimální rozestupy 2 metry, s výjimkou členů domácnosti,
c)
každá osoba předloží před zahájením svolavateli zasedání či jiné pověřené osobě potvrzení o negativním výsledku antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS CoV-2, který byl proveden nejvýše před 3 dny,
d)
že se zasedání účastní nejvýše 50 osob, nejedná-li se o zasedání, které je nezbytné k splnění zákonem uložených povinností včetně volby orgánu;
VII.
důrazně doporučuje zdržovat se v místě bydliště pouze se členy vlastní domácnosti a osobami, o které člen domácnosti pečuje, a při styku s jinými osobami používat respirátor bez výdechového ventilu třídy FFP2 nebo KN95;
VIII.
doporučuje
1.
zaměstnavatelům
a)
podporovat dovolené a placené volno pro zaměstnance a obdobné nástroje uvedené v kolektivní smlouvě,
b)
omezit výkon prací, které nejsou významné pro zachování činnosti zaměstnavatele,
2.
zachovávat při kontaktu s ostatními osobami ve veřejných prostorách odstup nejméně 2 metry (např. při nákupu),
3.
využívat z hygienických důvodů přednostně bezhotovostní platební styk,
4.
osobám zajišťujícím služby podle bodu II/6 omezit přímý kontakt se zákazníky;
IX.
určuje Ministerstvo zdravotnictví, aby stanovilo závazné hygienicko-epidemiologické podmínky pro hromadné akce jinak zakázané v důsledku tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, při jejichž dodržení je dovoleno je z důvodů zřetele hodných konat, a to jedná-li se o akce v důležitém státním zájmu nebo významná sportovní utkání nebo soutěže.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 97/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 97/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 197 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
97
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 197
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje
1.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou těchto provozoven:
a)
prodejen potravin,
b)
prodejen pohonných hmot a dalších potřeb pro provoz motorových vozidel,
c)
prodejen paliv,
d)
prodejen hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží,
e)
lékáren, výdejen a prodejen zdravotnických prostředků,
f)
prodejen malých domácích zvířat,
g)
prodejen krmiva a dalších potřeb pro zvířata,
h)
prodejen brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží,
i)
prodejen novin a časopisů,
j)
prodejen tabákových výrobků,
k)
prádelen a čistíren,
l)
provozoven servisu a oprav silničních vozidel,
m)
provozoven poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,
n)
prodejen náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím,
o)
provozoven umožňujících vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem,
p)
prodejen zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
q)
pokladen prodeje jízdenek,
r)
květinářství,
s)
provozoven pro sjednání provádění staveb a jejich odstraňování, projektovou činnost ve výstavbě, geologické práce, zeměměřičství, testování, měření a analýzu ve stavebnictví,
t)
prodejen textilního materiálu a textilní galanterie,
u)
provozoven servisu výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti,
v)
provozoven realitního zprostředkování a činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence,
w)
zámečnictví a provozoven servisu dalších výrobků pro domácnost,
x)
provozoven oprav, údržby a instalací strojů a zařízení pro domácnost,
y)
provozoven pohřební služby, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren,
z)
myček automobilů,
aa)
prodejen domácích potřeb a železářství, přičemž za domácí potřeby se nepovažují nábytek, koberce a jiné podlahové krytiny,
ab)
provozoven sběru a výkupu surovin a kompostáren,
ac)
provozoven zabývajících se zpracováním kamene (např. výroba pomníků, náhrobních kamenů a jejich instalace),
ad)
provozoven (včetně mobilních) s prodejem pietního zboží, např. věnce, květinové výzdoby na hroby, pietní svíčky apod.; pro tyto provozovny neplatí zákaz prodeje v mobilních provozovnách uvedený v bodě I/7,
ae)
provozoven poskytujících službu úpravy a stříhání psů a koček,
af)
prodejen zbraní a střeliva,
ag)
papírnictví,
ah)
prodejen dětského oblečení a dětské obuvi,
ai)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
aj)
provozoven péče o dítě do tří let věku v denním režimu,
ak)
provozoven, v nichž jsou realizována psychodiagnostická vyšetření, která jsou nedílnou součástí výběrových řízení a následně nezbytnou podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti,
s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona; dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup,
2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních),
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,
3.
dále
a)
koncerty a jiná hudební, divadelní, filmová a jiná umělecká představení včetně cirkusů a varieté s přítomností diváků; bez diváků lze tato představení konat nebo zkoušet jen v případě, že je provádí umělci, kteří tak činí v rámci zaměstnání nebo podnikání, s tím, že
i)
ochranný prostředek dýchacích cest účinkující mohou odložit pouze na místě výkonu vlastní produkce a pouze po dobu této produkce,
ii)
je-li součástí scénického díla zpěv, omezuje se počet účinkujících na jevišti nebo zkušebně tak, že celkový počet účinkujících nesmí být vyšší než počet metrů čtverečních celkové podlahové plochy jeviště nebo zkušebny dělený čtyřmi,
iii)
u hráčů všech nástrojových skupin je nutné dodržovat rozestupy alespoň 1,2 metru a každý hráč na smyčcové nástroje použije samostatný notový pult, pokud to dovolují prostorové podmínky,
b)
poutě a podobné tradiční akce,
c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti; dále se zakazuje pobyt v motorovém vozidle bez respirátoru alespoň třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu po dobu praktické jízdy s výcvikovým vozidlem v rámci zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel,
d)
veletrhy,
e)
provoz heren, kasin a sázkových kanceláří,
f)
provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center, s výjimkou sportovní činnosti ve školách či školských zařízeních a vysokých školách, kde to krizová opatřeníkrizová opatření umožňují, a s výjimkou sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány,
g)
provoz a používání umělých koupališť (plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb,
h)
návštěvy a prohlídky zoologických zahrad a botanických zahrad,
i)
návštěvy a prohlídky muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií,
j)
provozování zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování,
k)
provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastrukturykritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systémuIntegrovaného záchranného systému včetně Horské služby,
4.
poskytování ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb:
a)
pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž:
i)
tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele,
ii)
provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby,
b)
osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnostpracovní povinnost podle krizového zákona,
c)
cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy,
d)
osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa,
e)
osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky,
f)
osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu,
5.
pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech; tím není dotčena možnost pít alkoholické nápoje ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb,
6.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách ve státní svátek a v ostatní svátek po celý den a v ostatní dny v čase mezi 21:00 hod. až 04:59 hod. s tím, že tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona, a na provozování:
a)
čerpacích stanic s palivy a mazivy,
b)
lékáren,
c)
prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
d)
prodejen ve zdravotnických zařízeních,
e)
provozoven stravovacích služeb v rozsahu podle bodu I/2,
f)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
7.
prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilních provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení), pochůzkový a podomní prodej; zákaz se nevztahuje na pojízdné prodejny zajišťující prodej potravin a drogistického zboží v obcíchobcích, kde není možno toto zboží zakoupit v jiné provozovně;
II.
omezuje
1.
provoz provozovny stravovacích služeb, v jejichž případě není zakázána přítomnost veřejnosti v provozovně podle bodu I/2, tak, že jejich provozovatelé musí dodržovat následující pravidla:
a)
zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu,
b)
u jednoho stolu sedí nejvýše 4 zákazníci, s výjimkou členů domácnosti; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více zákazníků tak, že mezi skupinami nejvýše 4 zákazníků, s výjimkou členů domácnosti, je rozestup alespoň 2 metry,
c)
provozovatel nepřipustí ve vnitřních prostorech provozovny více zákazníků, než je ve vnitřních prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky; provozovatel je povinen písemně evidovat celkový aktuální počet míst k sezení pro zákazníky,
d)
zákaz produkce živé hudby a tance,
e)
nebude poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
2.
provoz provozovny stravovacích služeb tak, že v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko) jsou osoby, které v bezprostředním okolí provozovny konzumují potraviny a pokrmy včetně nápojů zde zakoupených (s výjimkou alkoholických nápojů, jejichž pití je na veřejně přístupných místech zakázáno), povinny dodržovat rozestupy od jiných osob alespoň 2 metry, nejde-li o členy domácnosti,
3.
provoz hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti,
4.
činnost nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2 tak, že
a)
použití míst určených k odpočinku (židle, křesla, lavice apod.) je omezeno tak, aby nebyla místy shromažďování osob,
b)
není poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
c)
provozovatel zajistí alespoň jednu osobu, která dohlíží na dodržování následujících pravidel a působí na zákazníky a další osoby, aby je dodržovali,
d)
následující pokyny pro zákazníky jsou sdělovány zákazníkům a dalším osobám, zejména formou informačních tabulí, letáků, na obrazovkách, rozhlasem apod.,
e)
provozovatel zajistí viditelné označení pokynu k dodržování rozestupu 2 metrů mezi osobami na veřejně přístupných plochách v nákupním centru (např. formou infografiky, spotů v rádiu centra, infografiky u vstupu do prodejen a jiných provozoven, infografiky na podlaze veřejných prostor apod.),
f)
je zamezováno shlukování osob, zejména ve všech místech, kde to lze očekávat, např. vstupy z podzemních garáží, prostor před výtahy, eskalátory, travelátory, záchody apod.,
g)
je zakázán provoz dětských koutků,
h)
provozovatel zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
i)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
j)
prodej z provozovny stravovacích služeb umístěné v rámci nákupního centra je možný pouze přes výdejové okénko nebo jako jídlo s sebou,
5.
provoz knihoven tak, že se zakazuje jiný výdej než předem objednaných výpůjček a jejich vracení přes výdejní okénko nebo bezkontaktně; při jiném než bezkontaktním předání výpůjček se doporučuje používat respirátor bez výdechového ventilu alespoň třídy FFP2 nebo KN95,
6.
provoz v provozovnách podle bodu I/1, jejichž provoz není zakázán, s výjimkou vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob, tak, že provozovatel dodržuje následující pravidla:
a)
v provozovně nepřipustí přítomnost více zákazníků, než je 1 zákazník na 15 m2 prodejní plochy; v případě provozovny s prodejní plochou menší než 15 m2 se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 15 let doprovázející zákazníka a na doprovod zákazníka, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením; v případě ostatních provozoven se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 6 let doprovázející zákazníka,
b)
aktivně brání tomu, aby se zákazníci zdržovali v kratších vzdálenostech, než jsou 2 metry, nejde-li o osoby ze společné domácnosti,
c)
zajistí řízení front čekajících zákazníků, a to jak uvnitř, tak před provozovnou, zejména za pomoci označení prostoru pro čekání a umístění značek pro minimální rozestupy mezi zákazníky (minimální rozestupy 2 metry), přičemž zákazník, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, má právo přednostního nákupu,
d)
umístí dezinfekční prostředky u často dotýkaných předmětů (především kliky, zábradlí, nákupní vozíky) tak, aby byly k dispozici pro zaměstnance i zákazníky provozoven a mohly být využívány k pravidelné dezinfekci,
e)
zajistí informování zákazníků o výše uvedených pravidlech, a to zejména prostřednictvím informačních plakátů u vstupu a v provozovně, popřípadě sdělováním pravidel reproduktory v provozovně,
f)
zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
g)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
h)
v případě osoby, která veze kočárek s dítětem, nesmí provozovatel vyžadovat, aby pro nákup používala nákupní vozík, a dítě v kočárku se nezapočítá do celkového dovoleného počtu osob na prodejní plochu,
s tím, že prodejní plochou se rozumí část provozovny, která je určena pro prodej a vystavení zboží, tj. celková plocha, kam zákazníci mají přístup, včetně zkušebních místností, plocha zabraná prodejními pulty a výklady, plocha za prodejními pulty, kterou používají prodavači; do prodejní plochy se nezahrnují kanceláře, sklady a přípravny, dílny, schodiště, šatny a jiné společenské prostory.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 96/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 96/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 196 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu 30 dnů od 00:00 hodin dne 27. února 2021
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
96
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 196
vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky,
vyhlašuje
pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky
NOUZOVÝ STAV
na dobu 30 dnů od 00:00 hodin dne 27. února 2021.
Vláda
I.
nařizuje ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatřeníkrizová opatření, jejichž konkrétní provedení stanoví vláda samostatným usnesením vlády;
II.
ukládá
1.
předsedovi vlády řídit a koordinovat úkoly podle bodu I. tohoto usnesení,
2.
členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášeným nouzovým stavem, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to před jejich uplatněním;
III.
stanoví, že subjekty kritické infrastrukturysubjekty kritické infrastruktury mohou určit kritické zaměstnance, jejichž přítomnost na pracovišti je nezbytná pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, na něž se budou vztahovat zákazy a povinnosti;
IV.
dosavadní vydaná a platná ochranná a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nejsou tímto vyhlášením nouzového stavu dotčena;
V.
pověřuje předsedu vlády informovat neprodleně Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyhlášení nouzového stavu podle bodu I. tohoto usnesení;
VI.
stanoví, že toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 27. února 2021 v 00:00 hodin a jeho platnost končí uplynutím 30 dnů od nabytí jeho účinnosti.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Zákon č. 95/2021 Sb. | Zákon č. 95/2021 Sb.
Zákon o kompenzačním bonusu pro rok 2021
Vyhlášeno 26. 2. 2021, datum účinnosti 27. 2. 2021, částka 38/2021
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - KOMPENZAČNÍ BONUS (§ 2 — § 11)
* ČÁST TŘETÍ - SPRÁVA KOMPENZAČNÍHO BONUSU (§ 12 — § 16)
* ČÁST ČTVRTÁ - OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY DO ROZPOČTŮ OBCÍ (§ 17 — § 19)
* ČÁST PÁTÁ - OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY DO ROZPOČTŮ KRAJŮ (§ 20 — § 22)
* ČÁST ŠESTÁ - PŘECHODNÉ USTANOVENÍ (§ 23 — § 23)
* ČÁST SEDMÁ - ÚČINNOST (§ 24 — § 24)
Aktuální znění od 27. 2. 2021
95
ZÁKON
ze dne 25. února 2021
o kompenzačním bonusu pro rok 2021
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje daňový bonus na kompenzaci některých hospodářských následků souvisejících s ohrožením zdraví v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 nebo s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení (dále jen „kompenzační bonus“).
ČÁST DRUHÁ
KOMPENZAČNÍ BONUS
§ 2
Subjekt kompenzačního bonusu v případě osoby samostatně výdělečně činné
(1)
Subjektem kompenzačního bonusu je osoba samostatně výdělečně činná podle zákona upravujícího důchodové pojištění.
(2)
Subjektem kompenzačního bonusu může být pouze ten, kdo ke dni 5. října 2020 byl
a)
osobou podle odstavce 1, nebo
b)
osobou, jejíž samostatná výdělečná činnost je přerušena ode dne, který nastal po dni 12. března 2020.
§ 3
Subjekt kompenzačního bonusu v případě společníka společnosti s ručením omezeným
(1)
Subjektem kompenzačního bonusu je také fyzická osoba, která je společníkem společnosti s ručením omezeným založené za účelem dosažení zisku, která má
a)
nejvýše 2 společníky, kteří jsou fyzickými osobami a jejichž podíl není představován kmenovým listem, nebo
b)
pouze společníky, kteří jsou členy jedné rodiny, a jejichž podíl není představován kmenovým listem.
(2)
Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 může být pouze ten, kdo
a)
splňoval podmínky podle odstavce 1 ke dni 5. října 2020,
b)
byl ke dni 5. října 2020 daňovým
1.
rezidentem České republiky, nebo
2.
nerezidentem České republiky, který předpokládá, že splní všechny podmínky pro uplatnění snížení daně za zdaňovací období, do něhož spadá příslušné bonusové období, podle § 35ba odst. 2 zákona o daních z příjmů.
(3)
Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 nemůže být společník společnosti s ručením omezeným, která v bonusovém období byla
a)
v úpadku nebo v likvidaci nebo
b)
nespolehlivým plátcem nebo nespolehlivou osobou podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.
(4)
Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 nemůže být dále společník společnosti s ručením omezeným,
a)
jejíž obrat podle § 1d odst. 2 zákona o účetnictví za žádné z 2 skončených zdaňovacích období daně z příjmů právnických osob bezprostředně předcházejících bonusovému období nepřekročil částku 180 000 Kč, nebo která předpokládá, že její obrat podle § 1d odst. 2 zákona o účetnictví za první dosud neskončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob, po jehož celou délku tato společnost vykonává činnost, nepřekročí částku 120 000 Kč, a
b)
která nebyla ke dni 5. října 2020 daňovým rezidentem České republiky, nebo jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru.
(5)
V případě, že je fyzická osoba společníkem více společností s ručením omezeným, posuzuje se splnění podmínek podle odstavců 1 až 4 ve vztahu ke každé společnosti s ručením omezeným samostatně.
§ 4
Subjekt kompenzačního bonusu v případě osoby vykonávající práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr
(1)
Subjektem kompenzačního bonusu je také osoba, která vykonávala v rozhodném období práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr a v důsledku toho byla alespoň 3 kalendářní měsíce účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec a současně nevykonávala jinou činnost, v jejímž důsledku by byla účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec; to neplatí, pokud se jedná o činnosti, u nichž vzniká účast na nemocenském pojištění pouze z důvodů uvedených v § 5 písm. a) bodech 12 a 13 zákona upravujícího nemocenské pojištění.
(2)
Dohodou o práci konané mimo pracovní poměr se pro účely tohoto zákona rozumí dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti podle zákoníku práce.
(3)
Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec podle zákona upravujícího nemocenské pojištění.
§ 5
Společná ustanovení pro subjekt kompenzačního bonusu
(1)
Subjekt kompenzačního bonusu je daňovým subjektem.
(2)
Subjektem kompenzačního bonusu nemůže být osoba, která v bonusovém období byla nespolehlivým plátcem nebo nespolehlivou osobou podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.
(3)
Členy jedné rodiny se pro účely tohoto zákona rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství.
(4)
Rozhodným obdobím je období od 1. června 2020 do 30. září 2020. Subjekt kompenzačního bonusu podle § 4 může pro splnění podmínek podle tohoto zákona jako rozhodné období použít období 4 po sobě jdoucích kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících bonusovému období.
§ 6
Předmět kompenzačního bonusu
(1)
Předmětem kompenzačního bonusu je výkon samostatné výdělečné činnosti nebo výkon činnosti společnosti s ručením omezeným, které je subjekt kompenzačního bonusu společníkem, v bonusovém období, v němž nastal den, za který se poskytuje kompenzační bonus, pokud jedna nebo více těchto činností byly významně dotčeny v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1, a to zejména z důvodu
a)
nutnosti uzavření či omezení provozu provozovny subjektu kompenzačního bonusu nebo provozovny společnosti s ručením omezeným,
b)
karantény nebo izolace podle zákona o ochraně veřejného zdraví (dále jen „karanténa“) subjektu kompenzačního bonusu nebo jeho zaměstnance,
c)
péče o dítě v případě subjektu kompenzačního bonusu nebo překážky v práci spočívající v péči o dítě v případě jeho zaměstnance,
d)
omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu nebo společnosti s ručením omezeným nebo
e)
omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu nebo společnosti s ručením omezeným.
(2)
Předmětem kompenzačního bonusu v případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 2 je výkon činnosti podle odstavce 1 pouze, pokud se jedná o subjekt, u něhož převažující část příjmů ve srovnávacím období bezprostředně pocházela z jedné nebo více těchto činností; přitom se zohlední pouze příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona o daních z příjmů.
(3)
Předmětem kompenzačního bonusu v případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 3 je výkon činnosti podle odstavce 1 pouze, pokud se jedná o
a)
společnost s ručením omezeným, u níž převažující část příjmů ve srovnávacím období bezprostředně pocházela z jedné nebo více těchto činností, a
b)
subjekt, u něhož převažující část příjmů ve srovnávacím období bezprostředně pocházela z jedné nebo více těchto činností společnosti podle písmene a); přitom se zohlední pouze příjmy odpovídající podílu společníka v této společnosti a dále příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona o daních z příjmů.
(4)
Pro splnění podmínky podle odstavců 2 a 3 lze namísto
a)
převažující části příjmů zohlednit převažující část přidané hodnoty pocházející z dané činnosti a
b)
srovnávacího období použít rozhodné období.
§ 7
Předmět kompenzačního bonusu v případě osoby vykonávající práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr
(1)
Předmětem kompenzačního bonusu je také výkon práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr zakládající účast na nemocenském pojištění v bonusovém období, v němž nastal den, za který se poskytuje kompenzační bonus, pokud tato práce nemohla být vykonávána z důvodů na straně zaměstnavatele, které nastaly v důsledku toho, že činnost zaměstnavatele byla významně dotčena v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1.
(2)
Předmětem kompenzačního bonusu v případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 4 je výkon práce podle odstavce 1 pouze, pokud se jedná o subjekt, u něhož převažující část příjmů v rozhodném období plynula od zaměstnavatele podle odstavce 1; přitom se zohlední pouze příjmy podle § 6, 7 a 9 zákona o daních z příjmů.
(3)
Pro splnění podmínky podle odstavce 2 lze namísto převažující části příjmů zohlednit převažující část přidané hodnoty pocházející z dané činnosti.
(4)
Zaměstnavatelem podle odstavce 1 se rozumí zaměstnavatel, se kterým měl subjekt kompenzačního bonusu
a)
v rozhodném období uzavřenu dohodu o práci konané mimo pracovní poměr a který mu za toto období zúčtoval započitatelný příjem v částce zakládající účast na nemocenském pojištění a
b)
ke dni 5. října 2020 uzavřenu dohodu o práci konané mimo pracovní poměr.
§ 8
Společná ustanovení pro předmět kompenzačního bonusu
(1)
Činnost se považuje za významně dotčenou, pokud výše příjmů odpovídajících tržbám z prodeje výrobků, zboží a služeb plynoucích z této činnosti nepřekročila ve srovnávaném období 50 % průměrné měsíční výše těchto příjmů plynoucích z téže činnosti ve srovnávacím období.
(2)
Srovnávaným obdobím je kalendářní měsíc bezprostředně předcházející bonusovému období.
(3)
Srovnávacím obdobím je období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců v období od 1. listopadu 2018 do 31. prosince 2020, jejichž názvy se shodují s názvy 3 kalendářních měsíců bezprostředně předcházejících bonusovému období. Lze-li takto určit více období, je srovnávacím obdobím to, které si subjekt kompenzačního bonusu zvolí.
(4)
V případě, kdy se subjekt kompenzačního bonusu podle § 2 stal osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího důchodové pojištění později než v první den srovnávacího období určeného podle odstavce 3, je srovnávacím obdobím kterékoliv období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců v rámci období prvních 8 kalendářních měsíců, po jejichž celou dobu byl touto osobou.
(5)
V případě, kdy společnost s ručením omezeným, jejímž je subjekt kompenzačního bonusu podle § 3 společníkem, vznikla později než v první den srovnávacího období určeného podle odstavce 3, je srovnávacím obdobím kterékoliv období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců v rámci období prvních 6 kalendářních měsíců, po jejichž celou dobu tato společnost existovala.
(6)
V kalendářním dni, kdy trvá nařízená karanténa subjektu kompenzačního bonusu, který je účasten nemocenského pojištění, se za významně dotčenou vždy považuje
a)
samostatná výdělečná činnost tohoto subjektu kompenzačního bonusu a
b)
činnost společnosti s ručením omezeným, které je tento subjekt kompenzačního bonusu společníkem, a to pouze pro účely vzniku nároku na kompenzační bonus tohoto společníka.
§ 9
Vyloučení nároku na kompenzační bonus
(1)
Subjektu kompenzačního bonusu nevzniká nárok na
a)
podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost za kalendářní den, za který obdržel kompenzační bonus,
b)
kompenzační bonus za kalendářní den, za který obdržel podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost,
c)
kompenzační bonus za kalendářní den, za který obdržel v České republice nebo v některém z členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru podporu související se zmírňováním následků výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, s výjimkou podpory poskytované v rámci programu Antivirus nebo programu tento program nahrazujícího, a podpory, která slouží k úhradě nájemného, a
d)
kompenzační bonus podle § 3 za kalendářní den, za který společnost s ručením omezeným, které je společníkem, obdržela
1.
v České republice nebo v některém z členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru podporu související se zmírňováním následků výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, s výjimkou podpory poskytované v rámci programu Antivirus nebo programu tento program nahrazujícího, a podpory, která slouží k úhradě nájemného, nebo
2.
z důvodu zaměstnání tohoto společníka podporu poskytovanou v rámci programu Antivirus nebo programu tento program nahrazujícího.
(2)
Subjektu kompenzačního bonusu může nárok na kompenzační bonus vzniknout za kalendářní den pouze
a)
podle § 2, 3 nebo 4,
b)
jednou v případě, že je společníkem více společností s ručením omezeným,
c)
jednou bez ohledu na počet významně dotčených činností a
d)
jednou v případě, že vykonává činnost na základě více než jedné dohody o práci konané mimo pracovní poměr.
(3)
Kompenzační bonus je započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi a zákona upravujícího státní sociální podporu.
§ 10
Výše kompenzačního bonusu
(1)
Výše kompenzačního bonusu činí 1 000 Kč za každý kalendářní den bonusového období.
(2)
V případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 2 nebo 3 nesmí výše kompenzačního bonusu za bonusové období překročit rozdíl průměrné měsíční výše příjmů podle § 8 odst. 1 ze všech významně dotčených činností ve srovnávacím období a výše příjmů podle § 8 odst. 1 ze všech významně dotčených činností ve srovnávaném období.
(3)
V případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 4 činí výše kompenzačního bonusu 500 Kč za každý kalendářní den bonusového období.
(4)
V případě subjektu kompenzačního bonusu podle § 2 a 3 činí výše kompenzačního bonusu 500 Kč za každý kalendářní den bonusového období, za který je kompenzační bonus poskytován pouze z důvodu významného dotčení činnosti podle § 8 odst. 6.
§ 11
Bonusové období
(1)
Bonusovým obdobím je kalendářní měsíc v období od 1. února 2021 do 31. března 2021.
(2)
Vláda může nařízením stanovit jako další bonusové období kalendářní měsíc v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a to pro kalendářní měsíc, kdy lze předpokládat trvání krizových opatření podle § 1.
ČÁST TŘETÍ
SPRÁVA KOMPENZAČNÍHO BONUSU
§ 12
Správa a správce kompenzačního bonusu
(1)
Kompenzační bonus se spravuje jako daň podle daňového řádu.
(2)
Kompenzační bonus je vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.
(3)
Správcem kompenzačního bonusu je finanční úřad místně příslušný ke správě daně z příjmů daňového subjektu, který podal žádost o kompenzační bonus (dále jen „správce bonusu“).
§ 13
Žádost o kompenzační bonus
(1)
Kompenzační bonus se vyměřuje na základě žádosti o kompenzační bonus, která kromě obecných náležitostí podání obsahuje také
a)
čestné prohlášení osvědčující splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus,
b)
účet u poskytovatele platebních služeb v české měně, na který má být kompenzační bonus vyplacen,
c)
identifikaci společnosti s ručením omezeným, jejíž výkon činnosti je předmětem kompenzačního bonusu,
d)
určení jedné nebo více činností podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1,
e)
průměrnou měsíční výši příjmů podle § 8 odst. 1 ve srovnávacím období a výši příjmů podle § 8 odst. 1 ve srovnávaném období a
f)
údaj o době trvání nařízené karantény v případě, že má být kompenzační bonus poskytován z důvodu významného dotčení činnosti podle § 8 odst. 6.
(2)
Žádost o kompenzační bonus se podává za bonusové období.
(3)
Žádost o kompenzační bonus lze podat nejpozději do 2 měsíců po skončení bonusového období. Není-li tato žádost v této lhůtě podána, nárok na kompenzační bonus zaniká.
(4)
Potvrzení podání podle § 71 odst. 3 daňového řádu lze v případě žádosti o kompenzační bonus učinit také pomocí elektronické kopie dokumentu opatřeného vlastnoručním podpisem, zaslané na elektronickou adresu zveřejněnou správcem bonusu.
(5)
Pokud je žádost o kompenzační bonus podána ve formě elektronické kopie dokumentu opatřeného vlastnoručním podpisem, považuje se za potvrzenou podle § 71 odst. 3 daňového řádu.
(6)
Česká správa sociálního zabezpečení neprodleně zasílá správci bonusu na jeho žádost informaci, že od ošetřujícího lékaře obdržela informaci o nařízení karantény subjektu kompenzačního bonusu a o jejím trvání nebo ukončení; pro podání žádosti a sdělení informace se použije § 58 daňového řádu obdobně.
§ 14
Žádost o kompenzační bonus v případě osoby činné na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr
(1)
Žádost o kompenzační bonus podle § 4 obsahuje kromě náležitostí podle § 13 také
a)
identifikaci zaměstnavatele, pokud na jeho straně nastaly důvody podle § 7 odst. 1,
b)
kopii dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 4 odst. 1 a
c)
kopii mzdového listu zahrnujícího kalendářní měsíce, kdy byl subjekt kompenzačního bonusu účasten nemocenského pojištění na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle písmene b) v rozhodném období.
(2)
Kopii mzdového listu podle odstavce 1 písm. c) lze nahradit potvrzením od zaměstnavatele prokazujícím splnění podmínek podle § 4 odst. 1.
§ 15
Stanovení kompenzačního bonusu
(1)
Kompenzační bonus se stanoví za bonusové období.
(2)
Kompenzační bonus se považuje za vyměřený dnem podání žádosti o kompenzační bonus, a to ve výši odpovídající součinu výše kompenzačního bonusu a počtu dní bonusového období upravené podle § 10 odst. 2.
(3)
Zjistí-li správce bonusu na základě postupu k odstranění pochybností nebo na základě daňové kontroly, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus a kompenzační bonus nebyl vyměřen ve správné výši, doměří daň ve výši rozdílu vyměřeného kompenzačního bonusu a částky nově zjištěné.
(4)
Ve lhůtě podle § 13 odst. 3 lze žádost o kompenzační bonus změnit. Dojde-li ke změně žádosti ještě před předepsáním vyměřeného kompenzačního bonusu do evidence daní, správce bonusu změnu zohlední v rámci tohoto předepsání. Dojde-li k pozdější změně žádosti, správce bonusu může na jejím základě doměřit daň nebo kompenzační bonus.
(5)
Povinnost uhradit penále z částky doměřené daně nevzniká.
§ 16
Placení kompenzačního bonusu
(1)
Vyměřený kompenzační bonus správce bonusu předepíše do evidence daní. Kompenzační bonus se eviduje na samostatném osobním daňovém účtu daňového subjektu.
(2)
V případě, že je kompenzační bonus poskytován z důvodu významného dotčení činnosti podle § 8 odst. 6, správce bonusu jej předepíše do evidence daní až poté, kdy na základě informace od České správy sociálního zabezpečení ověří splnění podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus podle § 8 odst. 6.
(3)
Přeplatek vzniklý předepsáním vyměřeného kompenzačního bonusu je vratitelným přeplatkem a správce bonusu jej vrátí daňovému subjektu bez zbytečného odkladu ode dne vyměření kompenzačního bonusu; úrok z vratitelného přeplatku v případě kompenzačního bonusu nevzniká. Přeplatek se vrátí bez ohledu na jeho výši.
(4)
Vrácení přeplatku podle odstavce 3 se provede bezhotovostně na účet u poskytovatele platebních služeb vedený v české měně uvedený v žádosti o kompenzační bonus.
(5)
Kompenzační bonus nepodléhá výkonu rozhodnutí ani exekuciexekuci.
(6)
Poskytovatel platebních služeb může finanční prostředky odpovídající vyplacenému kompenzačnímu bonusu vyplatit povinnému bez ohledu na to, že je veden výkon rozhodnutí nebo exekuceexekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Tuto výplatu oznámí příslušnému orgánu provádějícímu výkon rozhodnutí nebo exekuciexekuci.
ČÁST ČTVRTÁ
OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY DO ROZPOČTŮ OBCÍ
§ 17
Příspěvek obci
Za účelem zmírnění negativních dopadů působnosti tohoto zákona do rozpočtů obcíobcí se zavádí příspěvek ze státního rozpočtu (dále jen „příspěvek obciobci“) za každé bonusové období podle § 11.
§ 18
Výše příspěvku obci
(1)
Výše příspěvku obciobci se stanoví tak, že částka odpovídající čtyřem pětinám podílu obcíobcí podle zákona upravujícího rozpočtové určení daní na vyplaceném kompenzačním bonusu se mezi obceobce rozdělí na základě prováděcího právního předpisu k zákonu upravujícímu rozpočtové určení daní, který stanoví procentní podíly jednotlivých obcíobcí na částech celostátního hrubého výnosu daní, ve znění účinném ke dni, ke kterému je příspěvek poukazován Ministerstvem financí.
(2)
Příspěvek obciobci není účelově určen a nepodléhá vypořádání se státním rozpočtem.
§ 19
Společná ustanovení k příspěvku obci
(1)
Příspěvek obciobci poskytne Ministerstvo financí z kapitoly Všeobecobecná pokladní správa státního rozpočtu prostřednictvím kraje, v jehož správním obvodu se obec nachází.
(2)
Příspěvek obciobci poukazuje Ministerstvo financí kraji vždy k patnáctému dni kalendářního čtvrtletí na základě průběžné informace o stavu předepsaných kompenzačních bonusů.
(3)
Příspěvek obciobci převede kraj do 5 pracovních dní od připsání na účet kraje na účet obceobce vedený u České národní bankybanky podřízený státní pokladně podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla.
ČÁST PÁTÁ
OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY DO ROZPOČTŮ KRAJŮ
§ 20
Příspěvek kraji
Za účelem zmírnění negativních dopadů působnosti tohoto zákona do rozpočtů vyšších územních samosprávných celků (dále jen „kraj“) se zavádí příspěvek ze státního rozpočtu (dále jen „příspěvek kraji“) za každé bonusové období podle § 11.
§ 21
Výše příspěvku kraji
(1)
Výše příspěvku kraji se stanoví tak, že částka odpovídající čtyřem pětinám podílu krajů podle zákona upravujícího rozpočtové určení daní na vyplaceném kompenzačním bonusu se mezi kraje rozdělí na základě procenta, kterým se jednotlivé kraje podílejí na části celostátního hrubého výnosu daní podle zákona upravujícího rozpočtové určení daní, ve znění účinném ke dni, ke kterému je příspěvek poukazován Ministerstvem financí.
(2)
Příspěvek kraji není účelově určen a nepodléhá vypořádání se státním rozpočtem.
§ 22
Společná ustanovení k příspěvku kraji
(1)
Příspěvek kraji poskytne Ministerstvo financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu.
(2)
Příspěvek kraji poukazuje Ministerstvo financí kraji vždy k patnáctému dni kalendářního čtvrtletí na základě průběžné informace o stavu předepsaných kompenzačních bonusů, a to na účet vedený u České národní bankybanky podřízený státní pokladně podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla.
ČÁST ŠESTÁ
PŘECHODNÉ USTANOVENÍ
§ 23
V případě, že osobě vznikl za stejný kalendářní den současně nárok na kompenzační bonus podle tohoto zákona a na kompenzační bonus podle zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů, provede se při jejich předepsání vzájemné započtení.
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
§ 24
Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Zákon č. 94/2021 Sb. | Zákon č. 94/2021 Sb.
Zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů
Vyhlášeno 26. 2. 2021, datum účinnosti 27. 2. 2021, částka 38/2021
* ČÁST PRVNÍ - MIMOŘÁDNÁ OPATŘENÍ PŘI EPIDEMII ONEMOCNĚNÍ COVID-19 (§ 9 — § 14)
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (§ 15 — § 15)
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů (§ 16 — § 16)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) (§ 17 — § 17)
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 18 — § 18)
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 19 — § 19)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (§ 20 — § 20)
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (§ 21 — § 21)
* ČÁST DEVÁTÁ - ÚČINNOST (§ 22 — § 22)
Aktuální znění od 1. 12. 2022
94
ZÁKON
ze dne 26. února 2021
o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
MIMOŘÁDNÁ OPATŘENÍ PŘI EPIDEMII ONEMOCNĚNÍ COVID-19
§ 9
Náhrada škody
(1)
Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám (dále jen „poškozený“) během stavu pandemické pohotovosti v příčinné souvislosti s
a)
mimořádnými opatřeními podle § 2 odst. 2, nebo
b)
mimořádnými opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jejichž účelem je zvládání epidemie COVID-19.
(2)
Podle odstavce 1 se hradí skutečná škoda. Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků. Škodu stát nehradí, prokáže-li, že si ji poškozený způsobil sám.
(3)
Nárok na náhradu škody podle odstavce 1 může poškozený uplatnit u Ministerstva financí, a to ve lhůtě do 12 měsíců od okamžiku, kdy se o škodě dozvěděl, nejdéle do 3 let od vzniku škody, jinak právo na náhradu škody zaniká. V žádosti se uvede totožnost poškozeného, důvody vzniku nároku a jeho výše a důkazy, které prokazují vznik nároku, příčinnou souvislost, výši nároku, včetně skutečností podle odstavce 4, a počátek plynutí doby, ve které právo zaniká.
(4)
Škoda se hradí v rozsahu, v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné předejít nebo zabránit. Výše náhrady škody se dále snižuje o výši dotací a jiných podpor, poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19, nebo dopadů mimořádných opatření uvedených v odstavci 1.
(5)
Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
(6)
Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup jiný orgán veřejné moci, poskytne tento orgán veřejné moci Ministerstvu financí, popřípadě soudu nezbytnou součinnost.
Přestupky
§ 10
(1)
Přestupku se dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba, pokud nedodrží mimořádné opatření podle § 2 odst. 2 nebo podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do
a)
600 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. a), b), e), i), pokud k nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. i) došlo při poskytování zdravotních nebo sociálních služeb, nebo k), m) nebo r),
b)
200 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. d),
c)
100 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. c), f), g), o), p), q), s) nebo t),
d)
20 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. i) v jiných případech než uvedených v písmenu a), nebo
e)
10 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. h) nebo j),
f)
do 600 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku.
(3)
Při určení výměry pokuty za přestupek podle odstavce 1, který spočívá v nedodržení mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, se přihlédne též k horní hranici pokuty, kterou lze uložit za obdobně závažný přestupek spočívající v nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2.
(4)
Je-li přestupek podle odstavce 2 písm. a) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, uloží se pokuta do 800 000 Kč.
(5)
Je-li přestupek podle odstavce 2 spáchán jednáním zaměstnance právnické nebo podnikající fyzické osoby na základě pokynu této právnické nebo podnikající fyzické osoby i přesto, že zaměstnanec nejdříve odmítl podle pokynu této právnické nebo podnikající fyzické osoby jednat, lze maximální možnou výši pokuty podle odstavce 2 zvýšit o čtvrtinu.
§ 11
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nedodrží mimořádné opatření podle § 2 odst. 2 nebo podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do
a)
200 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. a), b), e), i), pokud k nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. i) došlo při poskytování zdravotních nebo sociálních služeb, nebo k), r) nebo u),
b)
100 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. d),
c)
20 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. c), f) nebo g), o), p), q), s) nebo v),
d)
10 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. h), j), l) nebo m), nebo n), nebo
e)
6 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 písm. i) v jiných případech než uvedených v písmenu a),
f)
do 200 000 Kč, jde-li o nedodržení mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku.
(3)
Při určení výměry pokuty za přestupek podle odstavce 1, který spočívá v nedodržení mimořádného opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví, se přihlédne též k horní hranici pokuty, kterou lze uložit za obdobně závažný přestupek spočívající v nedodržení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2.
(4)
Je-li přestupek podle odstavce 2 písm. a) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, uloží se pokuta do 400 000 Kč.
(5)
Fyzická osoba se zprostí odpovědnosti ze spáchání přestupku, pokud jej spáchala na základě pokynu svého zaměstnavatele.
§ 12
Společná ustanovení k přestupkům
(1)
Přestupek podle tohoto zákona projednává krajská hygienická stanice.
(2)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
(3)
Příkazem na místě může přestupek podle tohoto zákona projednávat též orgán Policie České republiky nebo strážník obecní policie.
(4)
Pravomocné rozhodnutí o přestupku podle § 10 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. a) se zapisuje do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
(5)
Přestupek podle § 10 odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. a) je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců.
§ 13
Soudní přezkum mimořádných opatření
(1)
K projednání návrhu podle soudního řádu správního na zrušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo. V ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud.
(2)
Návrh lze podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné opatření nabylo účinnosti.
(3)
Je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne.
(4)
Pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení, a to i bez změny návrhu. Dojde-li soud k závěru, že mimořádné opatření nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že mimořádné opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr.
(5)
Návrh se projednává přednostně; to neplatí, pozbylo-li mimořádné opatření v průběhu řízení o jeho zrušení platnosti a povinnost v mimořádném opatření nebyla současně nahrazena obdobnou povinností v jiném mimořádném opatření.
(6)
V řízení o přezkumu mimořádných opatření se § 34 soudního řádu správního nepoužije.
(7)
Rozhoduje-li soud ve věci, jejíž rozhodnutí závisí na posouzení zákonnosti mimořádného opatření, a probíhá-li řízení o návrhu na zrušení mimořádného opatření, soud vyčká rozhodnutí o návrhu na zrušení mimořádného opatření a původní řízení do té doby přeruší.
§ 14
Použití trestních předpisů během stavu pandemické pohotovosti
Je-li spáchán trestný čintrestný čin v době stavu pandemické pohotovosti, která je stavem, v jehož rámci dochází k ohrožení života nebo zdraví lidí, a předpisy trestního práva s touto okolností spojují použití vyšší trestní sazby nebo ji považují za přitěžující okolnost, soud k této okolnosti při posuzování trestného činutrestného činu přihlédne pouze tehdy, pokud je trestným činemtrestným činem poškozen či ohrožen zájem společnosti na zvládání epidemie COVID-19.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím
§ 15
V § 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 259/2002 Sb. a zákona č. 252/2019 Sb., se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „pokud úřad nebo Policie České republiky vydá takový pokyn, je-li narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů
§ 16
V zákoně č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 419/2004 Sb., zákona č. 174/2007 Sb., zákona č. 151/2010 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., č. zákona 51/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 302/2017 Sb. a zákona č. 544/2020 Sb., se za § 4d vkládá nový § 4e, který včetně poznámek pod čarou č. 9 a 10 zní:
㤠4e
Správa může při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku poskytnout
a)
orgánu ochrany veřejného zdraví9) nebo
b)
organizační složce státu, která je poskytovatelem zdravotních služeb10)
v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě žádosti Ministerstva zdravotnictví. Po ukončení provádění mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny ústředním správním úřadem, do jehož oblasti působnosti spadají subjekty podle věty první. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b a 19c zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) se nepoužijí.
9)
§ 78 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
10)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
§ 17
V § 97e zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 102/2017 Sb., se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
zpřístupňování zveřejněného díla na vyžádání podle § 18 odst. 2, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny nezbytné pro takové zpřístupnění, knihovnou podle knihovního zákona v období, kdy je knihovna uzavřena více než 2 měsíce, uživatelům knihovny, a to výhradně pro účely vzdělávání nebo výzkumu; toto ustanovení se nevztahuje na počítačové programy, na díla nebo umělecké výkony zaznamenané na zvukový nebo zvukově obrazový záznam, na vydané notové záznamy díla hudebního nebo hudebně dramatického a na díla, jejichž zpřístupňování touto knihovnou je předmětem jiných licenčních smluv.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
§ 18
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 115/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 223/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 82/2015 Sb., zákona č. 267/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 193/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 205/2020 Sb., zákona č. 238/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 544/2020 Sb. a zákona č. 36/2021 Sb., se mění takto:
1.
V § 62a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 5, které včetně poznámek pod čarou č. 105 a 106 znějí:
„(2)
Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno zřídit službu mobilní aplikace pro účely epidemiologického šetření a zpracovávat osobní údaje o prostorové blízkosti uživatelů, zjištěné vzájemnou interakcí jejich zařízení, a s tím související informace. Instalace a používání aplikace jejími uživateli je dobrovolná. Ministerstvo zdravotnictví je dále oprávněno spravovat a v rozsahu určeném v prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2019/1765 předávat údaje podle věty první pro epidemiologické šetření105).
(3)
Krajská hygienická stanice nebo Ministerstvo zdravotnictví může uzavřít s fyzickou nebo právnickou osobou, která prokáže, že má nastaven systém pro zpracování osobních údajů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679106) a zákonem o zpracování osobních údajů, veřejnoprávní smlouvu za účelem přenesení výkonu činností prováděných v rámci epidemiologického šetření, které spočívají ve zjišťování informací důležitých pro epidemiologické šetření.
(4)
Veřejnoprávní smlouva podle odstavce 3 obsahuje výčet činností, jejichž výkon má být přenesen, a podmínky jejich výkonu, zejména
a)
úpravu úhrady nákladů souvisejících s výkonem přenesených činností,
b)
úpravu ochrany a zpracování osobních údajů,
c)
stanovení doby, na kterou je veřejnoprávní smlouva uzavírána,
d)
stanovení podmínek a důvodů pro výpověď veřejnoprávní smlouvy.
(5)
Na fyzickou osobu vykonávající činnosti na základě veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 3 se vztahuje § 89 obdobně.
105)
Čl. 7a prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/1765 ze dne 22. října 2019, kterým se stanoví pravidla pro zřízení, řízení a fungování sítě vnitrostátních orgánů odpovědných za elektronické zdravotnictví a zrušuje prováděcí rozhodnutí 2011/890/EU, ve znění prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2020/1023 ze dne 15. července 2020, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/1765, pokud jde o přeshraniční výměnu údajů mezi vnitrostátními mobilními aplikacemi pro vysledování kontaktů a varování s ohledem na boj proti pandemii COVID-19.
106)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění.“.
2.
V § 92n se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Je-li přestupek podle odstavce 1 písm. b) spáchán opakovaně po nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, uloží se pokuta do 4 000 000 Kč.“.
3.
V § 93 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Pravomocné rozhodnutí o přestupku podle § 92n odst. 1 písm. b) se zapisuje do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
(4)
Přestupek podle § 92n odst. 1 písm. b) je spáchán opakovaně, jestliže od nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, do jeho spáchání neuplynulo 12 měsíců.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 19
V § 163 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 370/2012 Sb., zákona č. 82/2015 Sb. a zákona č. 284/2020 Sb., se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Ministerstvo může v průběhu roku se souhlasem vlády stanovit další finanční prostředky státního rozpočtu na výdaje spojené s činností škol a školských zařízení nezbytné k naplnění krizového opatření vlády vyhlášeného podle krizového zákona nebo mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví podle zvláštního zákona, a to pro jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení. Ministerstvo stanoví a zveřejní ve Věstníku
a)
podmínky a kritéria pro poskytnutí těchto dalších finančních prostředků a
b)
účel, na který může právnická osoba tyto další finanční prostředky použít, a případné další podmínky, které musí právnická osoba v souvislosti s použitím těchto dalších finančních prostředků splnit.
(4)
Další finanční prostředky podle odstavce 3 ministerstvo poskytuje postupem podle odstavce 1 a krajský úřad má povinnost je právnickým osobám poskytnout.“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
§ 20
V § 1 odst. 1 zákona č. 161/2020 Sb., o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 586/2020 Sb., se za slova „souvisejících zákonů“ vkládají slova „a podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů,“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu
§ 21
V § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, se za slova „o ochraně veřejného zdraví“ vkládají slova „a podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů,“.
ČÁST DEVÁTÁ
ÚČINNOST
§ 22
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.
(2)
Ustanovení § 1 až 8a pozbývají platnosti uplynutím dne 30. listopadu 2022.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r.
1)
§ 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 24a zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 24b zákona č. 240/2000 Sb. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 9/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 9/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem
Vyhlášeno 26. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2019, částka 7/2021
* Část I - Definice pojmů
* Část II - Závazek zpětného přebírání
* Část III - Postup při zpětném přebírání
* Část IV - Ochrana osobních údajů
* Část V - Náklady
* Část VI - Provádění dohody
* Část VII - Závěrečná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2019
9
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. května 2019 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem.
S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Dohodu ratifikoval.
Dohoda vstupuje v platnost na základě svého článku 14 odst. 1 dne 1. března 2021.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
DOHODA
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA
O ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ OSOB S NEOPRÁVNĚNÝM POBYTEM
Vláda České republiky a vláda Mongolska (dále jen „smluvní strany“)
vedeny přáním rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy,
vědomy si potřeby upravit vzájemné zpětné přebírání osob, které nesplňují nebo přestaly splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu druhé smluvní strany,
uznávajíce, že řešení nelegální migrace osob je součástí širšího úsilí o prohlubování mezinárodní spolupráce,
v souladu s mezinárodními zvyklostmi v této oblasti a s přijatými mezinárodními závazky,
vycházejíce ze zásady vzájemnosti,
v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou smluvních stran,
se dohodly takto:
Část I
Definice pojmů
Článek 1
Pro účely této dohody se:
a)
„žádající smluvní stranou“ rozumí smluvní strana, která podává žádost o zpětné převzetí nebo oznámení o předání osoby podle této dohody;
b)
„žádanou smluvní stranou“ rozumí smluvní strana, které je adresována žádost o zpětné převzetí nebo oznámení o předání osoby podle této dohody.
Část II
Závazek zpětného přebírání
Článek 2
(1)
Každá smluvní strana převezme zpět na území svého státu osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající smluvní strany, pokud je prokázáno nebo se věrohodně předpokládá, že tato osoba má občanství státu žádané smluvní strany.
(2)
Každá smluvní strana převezme zpět na území svého státu rovněž:
a)
nezletilé svobodné děti osoby uvedené v odstavci 1, bez ohledu na jejich místo narození nebo státní občanství, pokud nemají nezávislé právo pobytu na území státu žádající smluvní strany;
b)
manžela nebo manželku osoby uvedené v odstavci 1, kteří mají odlišné státní občanství, za předpokladu, že mají právo na vstup a pobyt na území státu žádané smluvní strany nebo toto právo získají, pokud nemají nezávislé právo na pobyt na území státu žádající smluvní strany.
(3)
Každá smluvní strana převezme zpět na území svého státu osobu, která se po vstupu na území státu žádající smluvní strany vzdala občanství státu žádané smluvní strany, pokud jí nebylo alespoň přislíbeno udělení občanství státu žádající smluvní strany.
Článek 3
(1)
Doklady a jiné prostředky, jimiž se prokazuje nebo na jejichž základě se věrohodně předpokládá občanství států smluvních stran, jsou stanoveny v protokolu k provádění této dohody.
(2)
Prokázané státní občanství si smluvní strany vzájemně uznají bez dalšího šetření. V případě, že se občanství státu smluvní strany věrohodně předpokládá, platí tento předpoklad, pokud žádaná smluvní strana neprokáže opak. Občanství státu smluvní strany nelze prokázat nebo věrohodně předpokládat na základě padělaných dokladů.
(3)
Při zjišťování státního občanství si smluvní strany poskytují prostřednictvím svých diplomatických a konzulárních zastoupení vzájemnou součinnost. Není-li možné předložit žádný doklad či jiný prostředek podle odstavce 1 ke zjištění státního občanství, provede diplomatické a konzulární zastoupení státu žádané smluvní strany na žádost příslušného orgánu žádající smluvní strany bez zbytečného odkladu pohovor s osobou, která má být převzata zpět, za účelem zjištění jejího státního občanství, nejdéle však do pěti pracovních dnů od doručení žádosti o pohovor. Žádost o pohovor je součástí žádosti o zpětné převzetí státního občana.
Článek 4
Žádající smluvní strana přijme předanou osobu zpět, jestliže se dodatečně ve lhůtě 30 kalendářních dnů od jejího převzetí zjistí, že podmínky podle článku 2 této dohody nebyly splněny. V takovém případě žádaná smluvní strana předá příslušnému orgánu žádající smluvní strany všechny dostupné informace týkající se totožnosti a státního občanství osoby, která má být přijata zpět.
Část III
Postup při zpětném přebírání
Článek 5
(1)
S výhradou odstavce 2 vyžaduje zpětné přebírání na základě závazku podle článku 2 této dohody podání písemné žádosti příslušnému orgánu žádané smluvní strany. Za písemné podání žádosti o zpětné převzetí se považuje rovněž její podání faxem.
(2)
Pokud je osoba, která má být převzata zpět, držitelem platného cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti, zpětné převzetí osoby se může uskutečnit, aniž by příslušný orgán žádající smluvní strany musel podat žádost o zpětné převzetí příslušnému orgánu žádané smluvní strany. Předání takové osoby spolu s termínem předání písemně oznámí žádající smluvní strana příslušnému orgánu žádané smluvní strany alespoň 10 kalendářních dnů před plánovaným předáním.
(3)
K žádosti o zpětné převzetí podle odstavce 1 se připojí kopie dokladů, jimiž se prokazuje nebo na jejichž základě se věrohodně předpokládá občanství státu žádané smluvní Strany. K žádosti se přikládají i otisky prstů osoby, která má být převzata zpět. K oznámení o předání osoby podle odstavce 2 se připojí kopie platného cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti vydaného žádanou smluvní stranou.
Článek 6
(1)
Žádaná smluvní strana odpoví na žádost o zpětné převzetí osoby podle článku 2 této dohody neprodleně, nejdéle však do 15 kalendářních dnů ode dne doručení žádosti. Na základě odůvodněné žádosti žádané smluvní strany může být lhůta prodloužena až na 30 kalendářních dní. Případné zamítnutí žádosti musí být písemně odůvodněno. Pokud žádaná smluvní strana neodpoví ve výše uvedených lhůtách, má se za to, že s převzetím osoby souhlasí.
(2)
Žádaná smluvní strana převezme osobu zpět neprodleně, nejdéle však do 15 kalendářních dnů od sdělení kladné odpovědi žádající smluvní straně, respektive od marného uplynutí lhůt podle odstavce 1. Předání osoby může být odloženo z důvodu právních nebo věcných překážek na straně žádající smluvní strany, a to po dobu trvání těchto překážek.
Článek 7
(1)
Diplomatické nebo konzulární zastoupení státu žádané smluvní strany vydá do tří pracovních dnů ode dne sdělení kladné odpovědi na žádost o zpětné převzetí žádající smluvní straně, respektive od marného uplynutí lhůt podle článku 6 odst. 1 této dohody, cestovní doklad potřebný pro předání státního občana, který má být převzat zpět, s minimální dobou platnosti šest měsíců.
(2)
V případě, že z důvodu odložení předání podle článku 6 odst. 2 této dohody nelze státního občana předat v době platnosti původně vydaného cestovního dokladu, diplomatické nebo konzulární zastoupení státu žádané smluvní strany vydá na žádost do tří pracovních dnů nový cestovní doklad se stejnou dobou platnosti.
(3)
Podle odstavce 2 se obdobně postupuje v případě občana státu druhé smluvní strany, který není držitelem platného cestovního dokladu, avšak je držitelem platného dokladu totožnosti.
(4)
V případě, že osoba, která má být převzata, vyžaduje zvláštní pomoc, ošetřování nebo péči vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, nebo jsou-li při předání nutná ochranná nebo bezpečnostní opatření, předání se uskutečňuje s doprovodem. O předání takové osoby se sepíše protokol ve dvojím vyhotovení. Údaje o členech doprovodu budou v předstihu oznámeny příslušnému orgánu žádané smluvní strany.
Část IV
Ochrana osobních údajů
Článek 8
(1)
Pokud je k provádění této dohody nutné předávat osobní údaje (dále jen „údaje“), mohou se tyto údaje týkat pouze:
a)
totožnosti zpět přebírané osoby a popřípadě jejích rodinných příslušníků (tj. jméno, příjmení, popřípadě dřívější příjmení, přezdívky nebo pseudonymy, datum a místo narození, pohlaví, současné a popřípadě dřívější státní občanství);
b)
cestovního pasu, dokladu totožnosti, dalších cestovních a jiných úředních dokladů (číslo, doba platnosti, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání apod.);
c)
otisků prstů zpět přebírané osoby;
d)
dalších informací potřebných k identifikaci zpět přebírané osoby, k prověření splnění podmínek pro zpětné převzetí a k zabezpečení předání osoby, včetně informací o zdravotním stavu zpět přebírané osoby, je-li to v jejím zájmu nebo v zájmu ochrany veřejného zdraví;
e)
místa pobytu a trasy cesty;
f)
víz nebo povolení k pobytu.
(2)
Při předávání údajů se použijí následující ustanovení při dodržení vnitrostátních právních předpisů smluvních stran:
a)
přijímající smluvní strana může použít údaje pouze pro účely a za podmínek stanovených předávající smluvní stranou;
b)
přijímající smluvní strana poskytne na žádost předávající smluvní straně informace o použití předaných údajů a o výsledcích dosažených s jejich pomocí;
c)
údaje mohou být předávány výlučně příslušným orgánům smluvních stran; další předání údajů jiným orgánům vyžaduje předchozí písemný souhlas předávající smluvní strany;
d)
předávající smluvní strana je povinna zajistit správnost předávaných údajů, jakož i to, že je jejich předání nezbytné a přiměřené účelu předání; zjistí-li se, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které neměly být předány, je nutno o tom neprodleně uvědomit přijímající smluvní stranu; přijímající smluvní strana musí nesprávné údaje opravit nebo, šlo-li o údaje, které neměly být předány, tyto údaje zlikvidovat;
e)
při předávání údajů předávající smluvní strana sdělí v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy přijímající smluvní straně lhůty pro výmaz údajů; nezávisle na těchto lhůtách je třeba údaje zlikvidovat, jakmile pomine účel, pro který byly tyto údaje předány; v případě skončení platnosti této dohody budou všechny údaje, které byly přijaty na jejím základě, zlikvidovány, a to nejpozději k datu skončení platnosti této dohody, pokud nebude nahrazena novou dohodou;
f)
smluvní strany jsou povinny vést evidenci o předávání, přijímání a likvidaci údajů; údaje obsažené v této evidenci se používají pouze pro účely kontroly, zda se s údaji nakládá v souladu s ustanoveními této dohody a s vnitrostátními právními předpisy smluvních stran;
g)
smluvní strany jsou povinny přijaté údaje účinně chránit proti neoprávněnému přístupu k nim, proti jejich neoprávněným změnám nebo zveřejnění;
h)
osobě, o níž se údaje předávají, budou na její žádost poskytnuty informace o předaných údajích v souladu s vnitrostátními právními předpisy smluvní strany, která byla o poskytnutí informace požádána.
Část V
Náklady
Článek 9
(1)
Náklady vzniklé v souvislosti se zpětným převzetím osoby podle článku 2 této dohody až na státní hranice státu žádané smluvní strany nese žádající smluvní strana.
(2)
Náklady vzniklé v souvislosti s případným zpětným přijetím osoby podle článku 4 této dohody hradí žádající smluvní strana.
(3)
Náklady vzniklé v souvislosti s vydáním cestovního dokladu nese smluvní strana vydávající tento cestovní doklad.
Část VI
Provádění dohody
Článek 10
Smluvní strany uzavřou protokol k provádění této dohody, v němž zejména stanoví:
a)
doklady a jiné prostředky podle článku 3 odst. 1 této dohody;
b)
obsah žádostí podle článku 5 odst. 1 této dohody a obsah oznámení podle článku 5 odst. 2 této dohody;
c)
příslušné orgány, které budou tuto dohodu provádět, včetně způsobu jejich vzájemné komunikace;
d)
letiště, na nichž budou osoby přebírány zpět;
e)
specifikaci nákladů podle článku 9 této dohody a způsoby a pravidla jejich hrazení.
Článek 11
Zpětné přebírání osob probíhá v souladu s ustanoveními této dohody a protokolu k jejímu provádění za plného respektování lidských práv a důstojnosti zpět přebíraných osob.
Část VII
Závěrečná ustanovení
Článek 12
Touto dohodou nejsou dotčeny závazky států smluvních stran vyplývající z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních smluv, jimiž jsou státy smluvních stran vázány.
Článek 13
Případné spory týkající se výkladu nebo provádění této dohody budou řešeny přímým jednáním mezi smluvními stranami.
Článek 14
(1)
Tato dohoda vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po obdržení pozdějšího písemného oznámení zaslaného diplomatickou cestou, kterým se smluvní strany vzájemně informují o splnění vnitrostátních právních postupů požadovaných pro vstup této dohody v platnost.
(2)
Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá smluvní strana ji může kdykoli vypovědět písemným oznámením zaslaným druhé smluvní straně diplomatickou cestou. Výpověď nabývá účinnosti šest měsíců po doručení oznámení druhé smluvní straně.
Dáno v Praze dne 20. května 2019 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, mongolském a anglickém, přičemž všechna jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu bude rozhodující znění v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky
Tomáš Petříček v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Mongolska
Damdin Tsogtbaatar v. r.
ministr zahraničních věcí |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 8/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 8/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Bangladéšské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti
Vyhlášeno 26. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 11. 12. 2019, částka 6/2021
* Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE
* Článek 4 - REZIDENT
* Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA
* Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
* Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ
* Článek 8 - VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
* Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY
* Článek 10 - DIVIDENDY
* Článek 11 - ÚROKY
* Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY A POPLATKY ZA TECHNICKÉ SLUŽBY
* Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
* Článek 14 - NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
* Článek 15 - ZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
* Článek 16 - TANTIÉMY
* Článek 17 - UMĚLCI A SPORTOVCI
* Článek 18 - PENZE
* Článek 19 - VEŘEJNÉ FUNKCE
* Článek 20 - STUDENTI A ŽÁCI
* Článek 21 - OSTATNÍ PŘÍJMY
* Článek 22 - ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
* Článek 23 - ZÁKAZ DISKRIMINACE
* Článek 24 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
* Článek 25 - VÝMĚNA INFORMACÍ
* Článek 26 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
* Článek 27 - NÁROK NA VÝHODY
* Článek 28 - VSTUP V PLATNOST
* Článek 29 - UKONČENÍ PLATNOSTI
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 11. 12. 2019
8
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. prosince 2019 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Bangladéšské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a o zabránění daňovému úniku a vyhýbání se daňové povinnosti.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 15. ledna 2021 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 28 odst. 2 písm. a) a b).
Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU BANGLADÉŠSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
A O ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU A VYHÝBÁNÍ SE DAŇOVÉ POVINNOSTI
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA BANGLADÉŠSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY,
přejíce si dále rozvíjet hospodářské vztahy mezi oběma státy a posílit spolupráci v daňových záležitostech,
majíce v úmyslu uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbaní se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají „treaty-shopping“ a která jsou zacílena na získání úlev stanovených v této smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1.
Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2.
Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky.
3.
Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a)
v České republice:
(i)
daň z příjmů fyzických osob;
(ii)
daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané „česká daň“);
b)
v Bangladéši:
daň z příjmů, včetně jakékoliv přirážky odvíjející se z příjmu nebo z daně z příjmů;
(dále nazývané „bangladéšská daň“).
4.
Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány podle právních předpisů některého smluvního státu po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
5.
Daně, na které se Smlouva vztahuje, nezahrnují žádnou částku, která představuje penále, pokuty nebo úroky ukládané podle právních předpisů smluvních států.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1.
Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b)
výraz „Bangladéš“ označuje veškeré území Bangladéšské lidové republiky a zahrnuje výsostné vody a vzdušný prostor nad tím, jakož i jakoukoliv jinou přímořskou zónu, kde má Bangladéšská lidová republika, v souladu s bangladéšskými právními předpisy a podle mezinárodního práva, včetně Úmluvy OSN o mořském právu, svrchovaná práva, jiná práva a jurisdikci;
c)
výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Bangladéš;
d)
výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost, osobní společnost, trust a všechna jiná sdružení osob;
e)
výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f)
výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g)
výraz „státní příslušník“, ve vztahu ke smluvnímu státu, označuje:
(i)
každou fyzickou osobu, která je státním občanem tohoto smluvního státu;
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení nebo jinou entitu zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v tomto smluvním státě;
h)
výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
i)
výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i)
v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii)
v případě Bangladéše, národní daňový úřad nebo jeho zmocněného zástupce;
j)
výraz „daň“ označuje, podle souvislosti, českou daň nebo bangladéšskou daň.
2.
Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1.
Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu a jakoukoliv právnickou osobu veřejného práva tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2.
Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a)
tato osoba se považuje za rezidenta pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, považuje se za rezidenta pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b)
jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, považuje se za rezidenta pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c)
jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, považuje se za rezidenta pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3.
Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, považuje se za rezidenta pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1.
Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2.
Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a)
místo vedení;
b)
závod;
c)
kancelář;
d)
továrnu;
e)
dílnu;
f)
sklad;
g)
důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo průzkumu nebo těžby přírodních zdrojů;
h)
místo prodeje; a
i)
farmu, plantáž nebo jiné místo, kde jsou vykonávány zemědělské, lesnické nebo jiné podobné činnosti.
3.
Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a)
staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b)
poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a)
zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti pro podnik;
f)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud taková činnost nebo, v případě písmene f), celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti je přípravného nebo pomocného charakteru.
5.
Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba:
a)
má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b)
nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se má za to, že, nejde-li o výkon zajišťovací činnosti, pojišťovna jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7.
Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže jsou činnosti takového zástupce zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jestliže jsou tento podnik a zástupce ve svých obchodních a finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8.
Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství, lesnictví nebo rybářství) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství, lesnictví nebo rybářství, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1.
Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a)
této stálé provozovně; nebo
b)
prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu jako zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.
2.
Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3.
Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, u nichž je to umožněno podle vnitrostátních právních předpisů příslušného státu, vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4.
Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5.
Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6.
Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7.
Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1.
Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2.
Zisky podniku jednoho smluvního státu pobírané ve druhém smluvním státě z provozování lodí v mezinárodní dopravě mohou být, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě, avšak daň takto uložená bude snížena o částku odpovídající padesáti procentům této daně.
3.
Pro účely této smlouvy, zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě nezahrnují:
a)
zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky; a
b)
zisky z pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a)
se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b)
tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Článek 10
DIVIDENDY
1.
Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a)
10 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy, a to nepřetržitě po dobu 365 dní, která zahrnuje den výplaty dividend (pro účely počítání této doby se nepřihlíží ke změnám vlastnictví, které by přímo vyplynuly z firemní reorganizace, jako je fúze nebo rozdělení, společnosti, která drží podíly nebo která vyplácí dividendy);
b)
15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3.
Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5.
Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 2 zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a)
vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bancebance druhého smluvního státu nebo jakékoli instituci, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu;
b)
v souvislosti s jakoukoliv půjčkou nebo jakýmkoliv úvěrem, která je zaručena, nebo který je zaručen, vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bankoubankou druhého smluvního státu nebo jakoukoli institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu.
4.
Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i jiné příjmy, se kterými se zachází jako s příjmy z půjčených peněz podle daňových zákonů smluvního státu, v němž má příjem zdroj. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5.
Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6.
Úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, mají tyto úroky zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7.
Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY A POPLATKY ZA TECHNICKÉ SLUŽBY
1.
Licenční poplatky a poplatky za technické služby mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto licenční poplatky a poplatky za technické služby však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby.
3.
a) Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, a filmů, pásek nebo jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu, nebo za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
b)
Výraz „poplatky za technické služby“ použitý v tomto článku označuje jakoukoliv platbu za jakoukoliv službu technického, poradenského nebo manažerského charakteru, avšak nezahrnuje platby za služby uvedené v článcích 8, 15, 16, 17 a 19. Výraz rovněž nezahrnuje platby uskutečněné fyzickou osobou za služby poskytnuté za účelem osobní potřeby fyzické osoby a platby za výuku uskutečněné vzdělávacím institucím nebo vzdělávacími institucemi.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky nebo poplatky za technické služby zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo, majetek nebo služba, které dávají vznik licenčním poplatkům nebo poplatkům za technické služby, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5.
Licenční poplatky a poplatky za technické služby mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky nebo poplatky za technické služby, a tyto licenční poplatky nebo poplatky za technické služby jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, mají tyto licenční poplatky nebo poplatky za technické služby zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6.
Jestliže částka licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby, které se vztahují k užití, právu, informaci nebo službě, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3.
Zisky, které pobírá podnik smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.
4.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných podílů na společnosti, osobní společnosti nebo trustu, jejichž hodnota plyne z více než 50 procent přímo nebo nepřímo z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5.
Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma případu, kdy má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě.
2.
Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.
Článek 15
ZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1.
Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a)
příjemce vykonává zaměstnání ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a
b)
odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu a
c)
odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3.
Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující dny:
a)
všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů a
b)
dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou víkendy, státní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla, která je provozována nebo které je provozováno v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu, zdaněny v tomto státě.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)
se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3.
Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI A ŽÁCI
1.
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2.
Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nebo která nejsou předmětem odstavce 1 tohoto článku, bude mít student nebo žák uvedený v odstavci 1 tohoto článku, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo studia na stejná daňová osvobození, úlevy nebo snížení, která nebo které přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se tento student nebo žák zdržuje.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
1.
Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné, než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
3.
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 22
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
1.
S výhradou ustanovení vnitrostátních právních předpisů smluvních států týkajících se zamezení dvojímu zdanění, jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z příjmů, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2.
Jestliže je, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem smluvního státu vyňat ze zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyňatý příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1.
Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2.
Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty některého smluvního státu, nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
3.
Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4.
Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a poplatky za technické služby a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5.
Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1.
Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2.
Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3.
Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4.
Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1.
Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3.
Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a)
provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b)
poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c)
poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4.
Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5.
Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
NÁROK NA VÝHODY
1.
Jestliže se dá usuzovat, a to s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucího nebo vedoucí k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jakákoliv jiná ustanovení této smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
2.
Jestliže jsou rezidentovi jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě podle odstavce 1 odepřeny výhody plynoucí z této smlouvy, příslušný úřad tohoto druhého smluvního státu oznámí tuto skutečnost příslušnému úřadu prvně zmíněného smluvního státu.
3.
Ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím vyhýbaní se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
1.
Smluvní státy si vzájemně písemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem přijetí pozdějšího z těchto oznámení.
2.
Ustanovení Smlouvy se budou následně provádět:
a)
v Bangladéši:
(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. červenci následujícímu po datu, kterým Smlouva vstoupí v platnost, nebo později; a
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý příjmový rok začínající 1. července následujícího po datu, kterým Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b)
v České republice:
(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později; a
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 29
UKONČENÍ PLATNOSTI
1.
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může podáním písemné výpovědi druhému smluvnímu státu ukončit platnost Smlouvy, a to ne později, než 30. června každého kalendářního roku následujícího po uplynutí období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost.
2.
V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a)
v Bangladéši:
(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. červenci následujícímu po datu, kterým byla dána výpověď, nebo později; a
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý příjmový rok začínající 1. července následujícího po datu, kterým byla dána výpověď, nebo později;
b)
v České republice:
(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později; a
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 11. prosince 2019 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky
Alena Schillerová
místopředsedkyně vlády
ministryně financí
Za vládu Bangladéšské lidové republiky
Mosharraf Hossain Bhuiyan
předseda národní daňové správy |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změn Přílohy A – Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)
Vyhlášeno 26. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 26. 2. 2021, částka 5/2021
* PŘÍLOHA A
* PŘÍLOHA B
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 26. 2. 2021
7
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
o vyhlášení přijetí změn
„Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“
a
„Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“
Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na zasedáních Pracovní skupiny pro přepravu nebezpečných věcí Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů v letech 2019 a 2020 byly vypracovány návrhy změn a doplňků „Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)1).
Změny vstoupily v platnost na základě článku 14 odst. 3 Dohody ADR dne 1. ledna 2021 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku. Tyto změny Přílohy A a Přílohy B nahrazují změny Přílohy A a Přílohy B, které vstoupily v platnost dne 1. ledna 2019 a které byly vyhlášeny pod č. 23/2019 Sb. m. s.
Francouzské znění změn a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
EVROPSKÁ HOSPODÁŘSKÁ KOMISE
Výbor pro vnitrozemskou dopravu
ADR
platná od 1. ledna 2021
Dohoda
o mezinárodní silniční přepravě
nebezpečných věcí
9kB
OBSAH
PŘÍLOHA A| VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ A USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE NEBEZPEČNÝCH LÁTEK A PŘEDMĚTŮ
---|---
ČÁST 1| VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
| KAPITOLA 1.1| | ROZSAH A POUŽITÍ
| | 1.1.1| | Struktura
| | 1.1.2| | Rozsah platnosti
| | 1.1.3| | Vynětí z platnosti
| | 1.1.4| | Použitelnost jiných předpisů
| | 1.1.5| | Použití norem
| KAPITOLA 1.2| | DEFINICE A MĚRNÉ JEDNOTKY
| | 1.2.1| | Definice
| | 1.2.2| | Měrné jednotky
| KAPITOLA 1.3| | ŠKOLENÍ OSOB PODÍLEJÍCÍCH SE NA PŘEPRAVĚ NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ
| | 1.3.1| | Rozsah a uplatnění
| | 1.3.2| | Forma školení
| | 1.3.3| | Dokumentace
| KAPITOLA 1.4| | POVINNOSTI ÚČASTNÍKŮ PŘEPRAVY Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI
| | 1.4.1| | Všeobecná bezpečnostní opatření
| | 1.4.2| | Povinnosti hlavních účastníků
| | 1.4.3| | Povinnosti ostatních účastníků
| KAPITOLA 1.5| | ODCHYLKY
| | 1.5.1| | Dočasné odchylky
| | 1.5.2| | (Vyhrazeno)
| KAPITOLA 1.6| | PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
| | 1.6.1| | Všeobecná ustanovení
| | 1.6.2| | Tlakové nádoby a nádoby pro třídu 2
| | 1.6.3| | Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla
| | 1.6.4| | Cisternové kontejnery, přemístitelné cisterny a MEGC
| | 1.6.5| | Vozidla
| | 1.6.6| | Třída 7
| KAPITOLA 1.7| | VŠEOBECNÉ PŘEDPISY PRO RADIOAKTIVNÍ LÁTKY
| | 1.7.1| | Rozsah a použití
| | 1.7.2| | Program ochrany proti záření
| | 1.7.3| | Systém řízení
| | 1.7.4| | Zvláštní ujednání
| | 1.7.5| | Radioaktivní látky s dalšími nebezpečnými vlastnostmi
| | 1.7.6| | Nedodržení limitů
| KAPITOLA 1.8| | KONTROLY A JINÁ PODPŮRNÁ OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ PLNĚNÍ
BEZPEČNOSTNÍCH POŽADAVKŮ
| | 1.8.1| | Kontroly nebezpečných věcí
| | 1.8.2| | Vzájemná úřední podpora
| | 1.8.3| | Bezpečnostní poradce
| | 1.8.4| | Seznam příslušných orgánů a jimi pověřených organizací
| | 1.8.5| | Hlášení o nehodách a mimořádných událostech při přepravě nebezpečných věcí
| | 1.8.6| | Administrativní dozor nad prováděním posuzování shody, periodických
inspekcí, meziperiodických inspekcí a mimořádných kontrol popsaných
v 1.8.7
| | 1.8.7| | Postupy pro posuzování shody a periodickou inspekci
| | 1.8.8| | Postupy pro posuzování shody plynových kartuší
| KAPITOLA 1.9| | DOPRAVNÍ OMEZENÍ STANOVENÁ PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY
| | 1.9.5| | Omezení průjezdu tunely
| KAPITOLA 1.10| | BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY
| | 1.10.1| | Všeobecná ustanovení
| | 1.10.2| | Školení o obecné bezpečnosti
| | 1.10.3| | Ustanovení pro vysoce rizikové nebezpečné věci
ČÁST 2| KLASIFIKACE
| KAPITOLA 2.1| | VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
| | 2.1.1| | Úvod
| | 2.1.2| | Zásady klasifikace
| | 2.1.3| | Klasifikace jmenovitě neuvedených látek, včetně roztoků a směsí (jako
přípravky a odpady)
| | 2.1.4| | Klasifikace zkušebních vzorků
| | 2.1.5| | Klasifikace předmětů jako předmětů obsahujících nebezpečné věci, j.n.
| | 2.1.6| | Klasifikace obalů, vyřazených, prázdných, nevyčištěných
| KAPITOLA 2.2| | ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO JEDNOTLIVÉ TŘÍDY
| | 2.2.1| | Třída 1 Výbušné látky a předměty
| | 2.2.2| | Třída 2 Plyny
| | 2.2.3| | Třída 3 Hořlavé kapaliny
| | 2.2.41| | Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky,
polymerizující látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky
| | 2.2.42| | Třída 4.2 Samozápalné látky
| | 2.2.43| | Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
| | 2.2.51| | Třída 5.1 Látky podporující hoření
| | 2.2.52| | Třída 5.2 Organické peroxidy
| | 2.2.61| | Třída 6.1 Toxické látky
| | 2.2.62| | Třída 6.2 Infekční látky
| | 2.2.7| | Třída 7 Radioaktivní látky
| | 2.2.8| | Třída 8 Žíravé látky
| | 2.2.9| | Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty
| KAPITOLA 2.3| | ZKUŠEBNÍ POSTUPY
| | 2.3.0| | Všeobecně
| | 2.3.1| | Zkouška na výpotek pro trhaviny typu A
| | 2.3.2| | Zkoušky týkající se nitrovaných směsí celulózy třídy 1 a třídy 4.1
| | 2.3.3| | Zkoušky hořlavých kapalných látek tříd 3, 6.1 a 8
| | 2.3.4| | Zkouška ke stanovení tekutosti
| | 2.3.5| | Klasifikace organokovových látek do tříd 4.2 a 4.3
ČÁST 3| VYJMENOVANÍ NEBEZPEČNÝCH VĚCI, ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ A VYNĚTÍ Z PLATNOSTI
PRO OMEZENÁ A VYŇATÁ MNOŽSTVÍ
| KAPITOLA 3.1| | VŠEOBECNÉ
| | 3.1.1| | Úvod
| | 3.1.2| | Oficiální pojmenování pro přepravu
| | 3.1.3| | Roztoky nebo směsi
| KAPITOLA 3.2| | SEZNAM NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ
| | 3.2.1| | Tabulka A: Seznam nebezpečných věcí
| | 3.2.2| | Tabulka B: Abecední seznam látek a předmětů ADR
| KAPITOLA 3.3| | ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO URČITÉ LÁTKY NEBO PŘEDMĚTY
| KAPITOLA 3.4| | NEBEZPEČNÉ VĚCI BALENÉ V OMEZENÝCH MNOŽSTVÍCH
| | 3.4.7| | Značka kusů obsahující omezená množství
| | 3.4.8| | Značka pro kusy obsahující omezená množství podle části 3, kapitoly 4
Technických pokynů ICAO
| | 3.4.11| | Používání přepravních obalových souborů
| KAPITOLA 3.5| | NEBEZPEČNÉ VĚCI BALENÉ VE VYŇATÝCH MNOŽSTVÍCH
| | 3.5.1| | Vyňatá množství
| | 3.5.2| | Obaly
| | 3.5.3| | Zkoušky pro kusy
| | 3.5.4| | Značení kusů
| | 3.5.5| | Maximální počet kusů ve vozidle nebo kontejneru
| | 3.5.6| | Dokumentace
ČÁST 4| USTANOVENÍ O POUŽÍVÁNÍ OBALŮ A CISTEREN
| KAPITOLA 4.1| | POUŽITÍ OBALŮ, VČETNĚ IBC A VELKÝCH OBALŮ
| | 4.1.1| | Všeobecná ustanovení pro balení nebezpečných věcí do obalů, včetně
IBC a velkých obalů
| | 4.1.2| | Dodatečná všeobecná ustanovení pro používání IBC
| | 4.1.3| | Všeobecná ustanovení týkající se pokynů pro balení
| | 4.1.4| | Přehled pokynů pro balení
| | 4.1.5| | Zvláštní ustanovení pro balení věcí třídy 1
| | 4.1.6| | Zvláštní ustanovení pro balení věcí třídy 2 a věcí jiných tříd přiřazených
k pokynu pro balení P200
| | 4.1.7| | Zvláštní ustanovení pro balení organických peroxidů (třídy 5.2)
a samovolně se rozkládajících látek třídy 4.1
| | 4.1.8| | Zvláštní ustanovení pro balení infekčních látek (třída 6.2)
| | 4.1.9| | Zvláštní ustanovení pro balení radioaktivních látek
| | 4.1.10| | Zvláštní ustanovení pro společné balení
| KAPITOLA 4.2| | POUŽÍVÁNÍ PŘEMÍSTITELNÝCH CISTEREN A UN VÍCEČLÁNKOVÝCH
KONTEJNERŮ NA PLYN (MEGC)
| | 4.2.1| | Všeobecná ustanovení pro používání přemístitelných cisteren pro
přepravu látek třídy 1 a tříd 3 až 9.
| | 4.2.2| | Všeobecná ustanovení pro používání přemístitelných cisteren pro
přepravu nezchlazených zkapalněných plynů a chemických látek pod
tlakem
| | 4.2.3| | Všeobecná ustanovení pro používání přemístitelných cisteren pro
přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů
| | 4.2.4| | Všeobecná ustanovení pro používání UN vícečlánkových kontejnerů
na plyn (MEGC)
| | 4.2.5| | Pokyny a zvláštní ustanovení pro přemístitelné cisterny
| KAPITOLA 4.3| | POUŽÍVÁNÍ NESNÍMATELNÝCH CISTEREN (CISTERNOVÝCH
VOZIDEL), SNÍMATELNÝCH CISTEREN, CISTERNOVÝCH
KONTEJNERŮ A CISTERNOVÝCH VÝMĚNNÝCH NÁSTAVEB,
JEJICHŽ NÁDRŽE JSOU VYROBENY Z KOVOVÝCH MATERIÁLŮ,
A BATERIOVÝCH VOZIDEL A VÍCEČLÁNKOVÝCH KONTEJNERŮ NA
PLYN (MEGC)
| | 4.3.1| | Rozsah použití
| | 4.3.2| | Ustanovení vztahující se na všechny třídy
| | 4.3.3| | Zvláštní ustanovení pro třídu 2
| | 4.3.4| | Zvláštní ustanovení pro třídy 1 a 3 až 9
| | 4.3.5| | Zvláštní ustanovení
| KAPITOLA 4.4| | POUŽÍVÁNÍ NESNÍMATELNÝCH CISTEREN (CISTERNOVÝCH
VOZIDEL), SNÍMATELNÝCH CISTEREN, CISTERNOVÝCH
KONTEJNERŮ A CISTERNOVÝCH VÝMĚNNÝCH NÁSTAVEB
Z VYZTUŽENÝCH PLASTŮ (FRP)
| | 4.4.1| | Všeobecná ustanovení
| | 4.4.2| | Provoz
| KAPITOLA 4.5| | POUŽÍVÁNÍ CISTEREN PRO PODTLAKOVÉ VYČERPÁVÁNÍ ODPADŮ
| | 4.5.1| | Používání
| | 4.5.2| | Provoz
| KAPITOLA 4.6| | (VYHRAZENO)
| KAPITOLA 4.7| | POUŽÍVÁNÍ MOBILNÍCH JEDNOTEK PŘIPRAVUJÍCÍCH VÝBUŠNINY (MEMU)
| | 4.7.1| | Používání
| | 4.7.2| | Provoz
ČÁST 5| POSTUPY PŘI ODESÍLÁNÍ
| KAPITOLA 5.1| | VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
| | 5.1.1| | Rozsah použití a všeobecná ustanovení
| | 5.1.2| | Použití přepravních obalových souborů
| | 5.1.3| | Prázdné nevyčištěné obaly (včetně IBC a velkých obalů), cisterny, MEMU,
vozidla a kontejnery pro přepravu ve volně loženém stavu
| | 5.1.4| | Společné balení
| | 5.1.5| | Všeobecná ustanovení pro třídu 7
| KAPITOLA 5.2| | NÁPISY A BEZPEČNOSTNÍ ZNAČKY
| | 5.2.1| | Značení kusů
| | 5.2.2| | Označování kusů
| KAPITOLA 5.3| | OZNAČOVÁNÍ KONTEJNERŮ, KONTEJNERŮ PRO VOLNÉ LOŽENÉ
LÁTKY, MEGC, MEMU, CISTERNOVÝCH KONTEJNERŮ,
PŘEMÍSTITELNÝCH CISTEREN A VOZIDEL VELKÝMI
BEZPEČNOSTNÍMI ZNAČKAMI, ORANŽOVÝMI TABULKAMI
A NÁPISY
| | 5.3.1| | Označování velkými bezpečnostními značkami
| | 5.3.2| | Označování oranžovými tabulkami
| | 5.3.3| | Značka pro zahřáté látky
| | 5.3.4| | (Vyhrazeno)
| | 5.3.5| | (Vyhrazeno)
| | 5.3.6| | Značka pro látky ohrožující životní prostředí
| KAPITOLA 5.4| | PRŮVODNÍ DOKLADY
| | 5.4.0| | Všeobecně
| | 5.4.1| | Přepravní doklad pro nebezpečné věci a předepsané údaje
| | 5.4.2| | Osvědčení o naložení kontejneru/vozidla
| | 5.4.3| | Písemné pokyny
| | 5.4.4| | Uchovávání informací o přepravě nebezpečných věcí
| | 5.4.5| | Příklad formuláře pro multimodální přepravu nebezpečných věcí
| KAPITOLA 5.5| | ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
| | 5.5.1| | (Vypuštěno)
| | 5.5.2| | Zvláštní ustanovení pro zaplynované nákladní dopravní (přepravní)
jednotky (UN 3359)
| | 5.5.3| | Zvláštní ustanovení platná pro přepravu suchého ledu (UN 1845) a pro
kusy a vozidla a kontejnery obsahující látky představující riziko udušení,
jsou-li používány pro účely chlazení nebo kondiciování (jako jsou suchý
led (UN 1845), nebo dusík, hluboce zchlazený, kapalný (UN 1977) nebo
argon, hluboce zchlazený, kapalný (UN 1951) nebo dusík)
| | 5.5.4| | Nebezpečné věci obsažené v zařízení používaném nebo určeném
k použití během přepravy, připojené nebo obsažené v kusech, přepravních
obalových souborech, kontejnerech nebo nákladových prostorech vozidel
ČÁST 6| POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ OBALŮ, VELKÝCH NÁDOB PRO VOLNÉ
LOŽENÉ LÁTKY (IBC), VELKÝCH OBALŮ, CISTEREN A KONTEJNERŮ PRO VOLNÉ LOŽENÉ
LÁTKY
| KAPITOLA 6.1| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ OBALŮ
| | 6.1.1| | Všeobecně
| | 6.1.2| | Kódování konstrukčních typů obalů
| | 6.1.3| | Značení
| | 6.1.4| | Požadavky na obaly
| | 6.1.5| | Požadavky na zkoušky obalů
| | 6.1.6| | Standardní kapaliny pro důkaz chemické snášenlivosti obalů a IBC z
polyetylénu podle 6.1.5.2.6, popřípadě 6.5.6.3.5
| KAPITOLA 6.2| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ TLAKOVÝCH NÁDOB,
AEROSOLOVÝCH ROZPRAŠOVAČŮ, MALÝCH NÁDOBEK
OBSAHUJÍCÍCH PLYN (PLYNOVÝCH KARTUŠÍ) A ZÁSOBNÍKŮ DO
PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAHUJÍCÍCH ZKAPALNĚNÝ HOŘLAVÝ
PLYN
| | 6.2.1| | Všeobecné požadavky
| | 6.2.2| | Požadavky na UN tlakové nádoby
| | 6.2.3| | Všeobecné požadavky na tlakové nádoby neodpovídající UN
| | 6.2.4| | Požadavky na tlakové nádoby neodpovídající UN, které jsou
zkonstruovány, vyrobeny a odzkoušeny podle norem
| | 6.2.5| | Požadavky na tlakové nádoby neodpovídající UN, které nejsou
zkonstruovány, vyrobeny a odzkoušeny podle norem
| | 6.2.6| | Všeobecné požadavky na aerosolové rozprašovače, malé nádobky
obsahující plyn (plynové kartuše) a zásobníky do palivových článků
obsahující zkapalněný hořlavý plyn
| KAPITOLA 6.3| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ OBALŮ PRO INFEKČNÍ
LÁTKY KATEGORIE A TŘÍDY 6.2 (UN 2814 a 2900)
| | 6.3.1| | Obecné
| | 6.3.2| | Požadavky na balení
| | 6.3.3| | Kód pro určení typu obalů
| | 6.3.4| | Značení
| | 6.3.5| | Požadavky na zkoušení obalů
| KAPITOLA 6.4| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, ZKOUŠENÍ A SCHVALOVÁNÍ KUSŮ
PRO RADIOAKTIVNÍ LÁTKY A NA SCHVALOVÁNÍ TAKOVÝCH LÁTEK
| | 6.4.1| | (Vyhrazeno)
| | 6.4.2| | Všeobecné požadavky
| | 6.4.3| | (Vyhrazeno)
| | 6.4.4| | Požadavky na kusy vyňaté z platnosti
| | 6.4.5| | Požadavky na průmyslové kusy
| | 6.4.6| | Požadavky na kusy obsahující hexafluorid uranu
| | 6.4.7| | Požadavky na kusy typu A
| | 6.4.8| | Požadavky na kusy typu B(U)
| | 6.4.9| | Požadavky na kusy typu B(M)
| | 6.4.10| | Požadavky na kusy typu C
| | 6.4.11| | Požadavky na kusy obsahující štěpné látky
| | 6.4.12| | Zkušební postupy a důkaz shodnosti
| | 6.4.13| | Zkoušení celistvosti kontejmentového systému a stínění a zhodnocení
podkritičnosti
| | 6.4.14| | Terč pro zkoušky pádem
| | 6.4.15| | Zkoušky pro prokázání schopnosti odolat normálním podmínkám přepravy
| | 6.4.16| | Dodatečné zkoušky kusů typu A konstruované pro kapaliny a plyny
| | 6.4.17| | Zkoušky pro prokázání schopnosti odolat nehodovým podmínkám při
přepravě
| | 6.4.18| | Rozšířená zkouška ponořením do vody pro kusy typu B(U) a typu B(M)
obsahující výše než 105 A2 a typu C
| | 6.4.19| | Zkouška úniku vody pro kus obsahující štěpnou látku
| | 6.4.20| | Zkoušky pro kusy typu C
| | 6.4.21| | Prohlídky obalů konstruovaných pro obsah 0,1 kg nebo více hexafluoridu
uranu
| | 6.4.22| | Schválení typu kusů a materiálů
| | 6.4.23| | Žádosti a povolování přepravy radioaktivní látky
| KAPITOLA 6.5| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ VELKÝCH NÁDOB PRO
VOLNÉ LOŽENÉ LÁTKY (IBC)
| | 6.5.1| | Obecné požadavky
| | 6.5.2| | Značení UN kódem
| | 6.5.3| | Požadavky na konstrukci
| | 6.5.4| | Zkoušení, certifikace a inspekce
| | 6.5.5| | Zvláštní požadavky na IBC
| | 6.5.6| | Požadavky na zkoušky IBC
| KAPITOLA 6.6| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A ZKOUŠENÍ VELKÝCH OBALŮ
| | 6.6.1| | Všeobecné
| | 6.6.2| | Kód pro označení typu velkých obalů
| | 6.6.3| | Značení
| | 6.6.4| | Zvláštní požadavky na velké obaly
| | 6.6.5| | Zkušební požadavky na velké obaly
| KAPITOLA 6.7| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, VÝROBU, INSPEKCE A ZKOUŠENÍ
PŘEMÍSTITELNÝCH CISTEREN A UN VÍCEČLÁNKOVÝCH
KONTEJNERŮ NA PLYN (MEGC)
| | 6.7.1| | Platnost a všeobecné požadavky
| | 6.7.2| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekce a zkoušení přemístitelných
cisteren určených pro přepravu látek třídy 1 a tříd 3 až 9
| | 6.7.3| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekce a zkoušení přemístitelných
cisteren určených pro přepravu nezchlazených zkapalněných plynů
| | 6.7.4| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekci a zkoušení přemístitelných
cisteren určených pro přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů
| | 6.7.5| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekce a zkoušení UN vícečlánkových
kontejnerů na plyn (MEGC) určených pro přepravu nezchlazených plynů
| KAPITOLA 6.8| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, VÝROBU, VÝSTROJ, SCHVALOVÁNÍ
TYPU, INSPEKCE A ZKOUŠENÍ A ZNAČENÍ NESNÍMATELNÝCH
CISTEREN (CISTERNOVÝCH VOZIDEL), SNÍMATELNÝCH CISTEREN
A CISTERNOVÝCH KONTEJNERU A CISTERNOVÝCH VÝMĚNNÝCH
NÁSTAVEB S NÁDRŽEMI VYROBENÝMI Z KOVOVÝCH MATERIÁLŮ
A BATERIOVÝCH VOZIDEL A VÍCEČLÁNKOVÝCH KONTEJNERŮ NA
PLYNY (MEGC)
| | 6.8.1| | Rozsah použití
| | 6.8.2| | Požadavky vztahující se na všechny třídy
| | 6.8.3| | Zvláštní požadavky vztahující se na třídu 2
| | 6.8.4| | Zvláštní ustanovení
| | 6.8.5| | Požadavky na materiály a konstrukci svařovaných nesnímatelných
cisteren, svařovaných snímatelných cisteren a svařovaných nádrží
cisternových kontejnerů, pro které je požadován zkušební tlak nejméně
1 MPa (10 barů) a svařovaných nesnímatelných cisteren, svařovaných
snímatelných cisteren a svařovaných nádrží cisternových kontejnerů
určených pro přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů třídy 2
| KAPITOLA 6.9| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, VÝROBU, VÝSTROJ, SCHVALOVÁNÍ
TYPU, ZKOUŠENÍ A ZNAČENÍ NESNÍMATELNÝCH CISTEREN
(CISTERNOVÝCH VOZIDEL), SNÍMATELNÝCH CISTEREN,
CISTERNOVÝCH KONTEJNERŮ A VÝMĚNNÝCH CISTERNOVÝCH
NÁSTAVEB Z VYZTUŽENÝCH PLASTU (FRP)
| | 6.9.1| | Všeobecně
| | 6.9.2| | Konstrukce
| | 6.9.3| | Části výstroje
| | 6.9.4| | Zkoušení a schválení typu
| | 6.9.5| | Inspekce
| | 6.9.6| | Značení
| KAPITOLA 6.10| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, VÝSTROJ, SCHVALOVÁNÍ TYPU,
INSPEKCI A ZNAČENÍ CISTEREN PRO PODTLAKOVÉ VYČERPÁVÁNÍ
ODPADŮ
| | 6.10.1| | Všeobecně
| | 6.10.2| | Konstrukce
| | 6.10.3| | Části výstroje
| | 6.10.4| | Inspekce
| KAPITOLA 6.11| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI, VÝROBU, INSPEKCE A ZKOUŠENÍ
KONTEJNERŮ PRO VOLNÉ LOŽENÉ LÁTKY
| | 6.11.1| | (Vyhrazeno)
| | 6.11.2| | Platnost a všeobecné požadavky
| | 6.11.3| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekce a zkoušení kontejnerů
odpovídajících KBK používaných jako BK1 nebo BK2 kontejnery pro volně ložené látky
| | 6.11.4| | Požadavky na konstrukci, výrobu a schválení BK1 nebo BK2 kontejnerů
pro volně ložené látky jiných než kontejnerů odpovídajících KBK
| | 6.11.5| | Požadavky na konstrukci, výrobu, inspekce a zkoušky flexibilních
kontejnerů pro volně ložené látky BK3
| KAPITOLA 6.12| | POŽADAVKY NA VÝROBU, VÝSTROJ, SCHVALOVÁNÍ TYPU,
INSPEKCE A ZKOUŠENÍ A ZNAČENÍ CISTEREN, KONTEJNERŮ PRO
VOLNÉ LOŽENÉ LÁTKY A ZVLÁŠTNÍCH KOMOR PRO VÝBUŠNINY
MOBILNÍCH JEDNOTEK PŘIPRAVUJÍCÍCH VÝBUŠNINY (MEMU)
| | 6.12.1| | Rozsah použití
| | 6.12.2| | Všeobecná ustanovení
| | 6.12.3| | Cisterny
| | 6.12.4| | Části výstroje
| | 6.12.5| | Zvláštní komory pro výbušniny
ČÁST 7| USTANOVENÍ O PODMÍNKÁCH PŘEPRAVY, NAKLÁDKY, VYKLÁDKY A MANIPULACE
| KAPITOLA 7.1| | OBECNÁ USTANOVENÍ A ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO ŘÍZENÍ
TEPLOTY
| KAPITOLA 7.2| | USTANOVENÍ O PŘEPRAVĚ V KUSECH
| KAPITOLA 7.3| | USTANOVENÍ O PŘEPRAVĚ VE VOLNÉ LOŽENÉM STAVU
| | 7.3.1| | Všeobecná ustanovení
| | 7.3.2| | Ustanovení pro přepravu ve volně loženém stavu, použijí-li se ustanovení
pododdílu 7.3.1.1 (a)
| | 7.3.3| | Ustanovení pro přepravu ve volně loženém stavu, použijí-li se ustanovení
pododdílu 7.3.1.1. (b)
| KAPITOLA 7.4| | USTANOVENÍ O PŘEPRAVĚ V CISTERNÁCH
| KAPITOLA 7.5| | USTANOVENÍ O NAKLÁDCE, VYKLÁDCE A MANIPULACI
| | 7.5.1| | Všeobecná ustanovení o nakládce, vykládce a manipulaci
| | 7.5.2| | Zákaz společné nakládky
| | 7.5.3| | (Vyhrazeno)
| | 7.5.4| | Preventivní opatření se zřetelem na potraviny, poživatiny a krmivá
| | 7.5.5| | Omezení přepravovaných množství
| | 7.5.6| | (Vyhrazeno)
| | 7.5.7| | Manipulace a ukládání
| | 7.5.8| | Čistění po vykládce
| | 7.5.9| | Zákaz kouření
| | 7.5.10| | Preventivní opatření proti elektrickým nábojům
| | 7.5.11| | Dodatečná ustanovení vztahující se na určité třídy nebo věci
PŘÍLOHA B| USTANOVENÍ O DOPRAVNÍCH PROSTŘEDCÍCH A O PŘEPRAVĚ
ČÁST 8| POŽADAVKY NA OSÁDKY VOZIDEL, JEJICH VÝBAVU, PROVOZ A PRŮVODNÍ DOKLADY
| KAPITOLA 8.1| | VŠEOBECNÉ POŽADAVKY NA DOPRAVNÍ JEDNOTKY A JEJICH
VYBAVENÍ
| | 8.1.1| | Dopravní jednotky
| | 8.1.2| | Průvodní doklady
| | 8.1.3| | Označování
| | 8.1.4| | Hasicí přístroje
| | 8.1.5| | Další výbava a výbava pro osobní ochranu
| KAPITOLA 8.2| | POŽADAVKY NA ŠKOLENÍ OSÁDKY VOZIDLA
| | 8.2.1| | Rozsah platnosti a všeobecné požadavky na školení řidičů
| | 8.2.2| | Zvláštní požadavky na školení řidičů
| | 8.2.3| | Školení všech osob, kromě řidičů majících osvědčení podle oddílu 8.2.1,
podílejících se na silniční přepravě nebezpečných věcí
| KAPITOLA 8.3| | DALŠÍ POŽADAVKY, KTERÉ MUSÍ PLNIT OSÁDKA VOZIDLA
| | 8.3.1| | Osoby
| | 8.3.2| | Používání hasicích přístrojů
| | 8.3.3| | Zákaz otevírání kusů
| | 8.3.4| | Přenosná osvětlovací zařízení
| | 8.3.5| | Zákaz kouření
| | 8.3.6| | Běh motoru při nakládce nebo vykládce
| | 8.3.7| | Používání parkovacích brzd a zakládacích klínů
| | 8.3.8| | Použití kabelových spojů
| KAPITOLA 8.4| | POŽADAVKY NA DOZOR NAD VOZIDLY
| KAPITOLA 8.5| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA JEDNOTLIVÉ TŘÍDY NEBO LÁTKY
| KAPITOLA 8.6| | OMEZENÍ PRŮJEZDU VOZIDEL PŘEPRAVUJÍCÍCH NEBEZPEČNÉ
VĚCI SILNIČNÍMI TUNELY
| | 8.6.1| | Všeobecná ustanovení
| | 8.6.2| | Silniční dopravní značky a signály upravující průjezd vozidel
přepravujících nebezpečné věci
| | 8.6.3| | Kódy omezení průjezdu tunelem
| | 8.6.4| | Omezení průjezdu dopravních jednotek přepravujících nebezpečné věci
tunely
ČÁST 9| POŽADAVKY NA KONSTRUKCI A SCHVALOVÁNÍ VOZIDEL
| KAPITOLA 9.1| | ROZSAH PLATNOSTI, DEFINICE A POŽADAVKY NA SCHVALOVÁNÍ
VOZIDEL
| | 9.1.1| | Rozsah platnosti a definice
| | 9.1.2| | Schvalování vozidel EX/II, EX/III, FL a AT a MEMU
| | 9.1.3| | Osvědčení o schválení
| KAPITOLA 9.2| | POŽADAVKY NA KONSTRUKCI VOZIDEL
| | 9.2.1| | Shoda s požadavky této kapitoly
| | 9.2.2| | Elektrické příslušenství
| | 9.2.3| | Brzdový systém
| | 9.2.4| | Prevence nebezpečí požáru
| | 9.2.5| | Omezovač rychlosti
| | 9.2.6| | Spojovací zařízení motorových a přípojných vozidel
| | 9.2.7| | Prevence dalších rizik způsobených palivy
| KAPITOLA 9.3| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA KOMPLETNÍ NEBO
ZKOMPLETOVANÁ VOZIDLA EX/II NEBO EX/III
| | 9.3.1| | Materiály používané pro konstrukci nástaveb vozidel
| | 9.3.2| | Vytápěcí systémy s vnitřním spalováním
| | 9.3.3| | Vozidla EX/II
| | 9.3.4| | Vozidla EX/III
| | 9.3.5| | Motor a ložný prostor
| | 9.3.6| | Vnější zdroje tepla a ložný prostor
| | 9.3.7| | Elektrické příslušenství
| KAPITOLA 9.4| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA KONSTRUKCI NÁSTAVEB
KOMPLETNÍCH NEBO ZKOMPLETOVANÝCH VOZIDEL URČENÝCH
PRO PŘEPRAVU NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ V KUSECH (KROMĚ
VOZIDEL EX/II A EX/III)
| KAPITOLA 9.5| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA KONSTRUKCI NÁSTAVEB
KOMPLETNÍCH NEBO ZKOMPLETOVANÝCH VOZIDEL URČENÝCH
PRO PŘEPRAVU VOLNÉ LOŽENÝCH TUHÝCH NEBEZPEČNÝCH
LÁTEK
| KAPITOLA 9.6| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA KOMPLETNÍ NEBO
ZKOMPLETOVANÁ VOZIDLA URČENÁ PRO PŘEPRAVU LÁTEK PŘI
ŘÍZENÉ TEPLOTĚ
| KAPITOLA 9.7| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA NESNÍMATELNÉ CISTERNY
(CISTERNOVÁ VOZIDLA), BATERIOVÁ VOZIDLA A KOMPLETNÍ
NEBO ZKOMPLETOVANÁ VOZIDLA POUŽÍVANÁ PRO PŘEPRAVU
NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ VE SNÍMATELNÝCH CISTERNÁCH
S VNITŘNÍM OBJEMEM VĚTŠÍM NEŽ 1 M3 NEBO V CISTERNOVÝCH
KONTEJNERECH, PŘEMÍSTITELNÝCH CISTERNÁCH NEBO MEGC
S VNITŘNÍM OBJEMEM VĚTŠÍM NEŽ 3 M3 (VOZIDLA EX/III, FL A AT)
| | 9.7.1| | Všeobecná ustanovení
| | 9.7.2| | Požadavky na cisterny
| | 9.7.3| | Upevňování
| | 9.7.4| | Elektrické spojení vozidel FL
| | 9.7.5| | Stabilita cisternových vozidel
| | 9.7.6| | Ochrana vozidel proti nárazu zezadu
| | 9.7.7| | Vytápěcí systémy s vnitřním spalováním
| | 9.7.8| | Elektrické příslušenství
| | 9.7.9| | Dodatečné bezpečnostní požadavky na vozidla EX/III
| KAPITOLA 9.8| | DODATEČNÉ POŽADAVKY NA KOMPLETNÍ A ZKOMPLETOVANÉ
MEMU
| | 9.8.1| | Všeobecná ustanovení
| | 9.8.2| | Požadavky na cisterny a kontejnery pro volně ložené látky
| | 9.8.3| | Elektrické spojení MEMU
| | 9.8.4| | Stabilita MEMU
| | 9.8.5| | Ochrana MEMU proti nárazu zezadu
| | 9.8.6| | Vytápěcí systémy s vnitřním spalováním
| | 9.8.7| | Dodatečné bezpečnostní požadavky
| | 9.8.8| | Dodatečné další bezpečnostní požadavky
PŘÍLOHA A
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ A USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE NEBEZPEČNÝCH LÁTEK A PŘEDMĚTŮ
ČÁST 1
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1.1
ROZSAH A POUŽITÍ
1.1.1
Struktura
Přílohy A a B jsou rozděleny do devíti částí. Přílohu A tvoří části 1 až 7 a přílohu B tvoří části 8 a 9. Každá část se dělí do kapitol a každá kapitola do oddílů a pododdílů. Uvnitř každé části je číslo části zahrnuto do čísel kapitol, oddílů a pododdílů, např. část 4, kapitola 2, oddíl 1, je očíslována „4.2.1“.
1.1.2
Rozsah platnosti
1.1.2.1
Pro účely článku 2 dohody ADR příloha A uvádí:
(a)
nebezpečné věci, které jsou z mezinárodní přepravy vyloučeny;
(b)
nebezpečné věci, jejichž mezinárodní přeprava je popuštěna a požadavky, které musí být při této přepravě splněny (včetně vynětí z platnosti), zejména:
– klasifikace věcí, včetně klasifikačních kritérii a příslušných zkušebních metod;
– používání obalů (včetně společného balení);
– používání cisteren (včetně jejich plnění);
– postupy před odesláním (včetně nápisů a bezpečnostních značek na kusech, označování dopravních a přepravních prostředků, jakož i doklady a požadované informace);
– ustanovení o konstrukci, zkoušení a schvalování obalů a cisteren;
– používání dopravních prostředků (včetně nakládky, společné nakládky a vykládky).
1.1.2.2
Příloha A obsahuje rovněž určitá ustanovení, která se podle článku 2 dohody ADR týkají přílohy B nebo obou příloh A a B:
1.1.1 Struktura
1.1.2.3 (Rozsah platnosti přílohy B)
1.1.2.4
1.1.3.1 Vynětí z platnosti vztahující se k druhu přepravy
1.1.3.6 Vynětí z platnosti pro množství přepravovaná jednou dopravní jednotkou
1.1.4 Použitelnost jiných předpisů
1.1.4.5 Přeprava jinou dopravou než silniční
Kapitola 1.2 Definice a měrné jednotky
Kapitola 1.3 Školení osob podílejících se na přepravě nebezpečných věcí
Kapitola 1.4 Povinnosti účastníků přepravy z hlediska bezpečnosti
Kapitola 1.5 Odchylky
Kapitola 1.6 Přechodná ustanovení
Kapitola 1.8 Kontroly a jiná podpůrná opatření pro zajištění plnění bezpečnostních požadavků
Kapitola 1.9 Dopravní omezení stanovená příslušnými orgány
Kapitola 1.10 Bezpečnostní předpisy
Kapitola 3.1 Všeobecně
Kapitola 3.2 sloupce (1), (2), (14), (15) a (19) (použití ustanovení částí 8 a 9 pro jednotlivé látky nebo předměty)
1.1.2.3
Pro účely článku 2 dohody ADR příloha B uvádí požadavky na konstrukci, výbavu a provoz vozidel schválených pro přepravu nebezpečných věci, a to:
– požadavky na osádky vozidel, jejich výbavu, provoz a doklady;
– požadavky na konstrukci a schvalování vozidel.
1.1.2.4
Pojem „vozidlo“ v článku 1(c) dohody ADR se nevztahuje nutně jen na jedno a totéž vozidlo. Mezinárodní přeprava může být prováděna několika různými vozidly, pokud se tato přeprava provádí po území nejméně dvou smluvních států dohody ADR mezi odesilatelem a příjemcem uvedenými v přepravním dokladu.
1.1.3
Vynětí z platnosti
1.1.3.1
Vynětí z platnosti vztahující se k druhu přepravy
Ustanovení dohody ADR se nevztahují na:
(a)
přepravu nebezpečných věcí soukromými osobami, pokud jsou dotyčné věci baleny pro maloobchodní prodej a jsou určeny pro jejich osobní nebo domácí použití nebo pro jejich aktivity ve volném čase nebo pro sportovní činnost, pokud byla učiněna opatření k zamezení úniku obsahu za normálních přepravních podmínek. Pokud jsou tyto věci hořlavými kapalinami přepravovanými v opakovaně plnitelných nádobách naplněných soukromými osobami nebo pro tyto osoby, nesmí celkové množství překročit 60 litrů na nádobu a 240 litrů na dopravní jednotku. Nebezpečné věci v IBC, velkých obalech nebo cisternách se nepovažují za věci balené pro maloobchodní prodej;
(b)
(Vypuštěno)
(c)
přepravu prováděnou podniky jako vedlejší činnost k jejich hlavní činnosti, jako je zásobování stavenišť pozemních nebo inženýrských staveb nebo zpětné jízdy z nich, nebo přepravy související s měřičskými, opravářskými a údržbářskými pracemi, v množstvích nejvýše 450 litrů v jednom obalu, včetně IBC a velkých obalů, a nepřekračujících nejvyšší celková množství uvedená v 1.1.3.6. Musí být učiněna opatření k zamezení úniku obsahu za normálních podmínek přepravy. Tato vynětí se nevztahují na třídu 7.
Přepravy prováděné takovými podniky pro jejich zásobování nebo vnější nebo vnitřní distribuci však nespadají do rozsahu tohoto vynětí;
(d)
přepravu prováděnou příslušnými orgány v rámci nouzových opatření nebo pod jejich dozorem, pokud je taková přeprava nutná ve vztahu k nouzovým opatřením, zejména přepravu prováděnou:
– odtahovými vozidly přepravujícími vozidla, která byla účastníky dopravní nehody nebo měla poruchu a obsahují nebezpečné věci; nebo
– za účelem sběru nebezpečných věcí, které byly účastny mimořádné události nebo nehody, a jejich přemístění na nejbližší vhodné bezpečné místo.
(e)
nouzové přepravy určené pro záchranu lidských životů nebo ochranu životního prostředí, za podmínky, že byla učiněna všechna opatření zajišťující plnou bezpečnost takové přepravy.
(f)
přepravu nevyčištěných prázdných stabilních skladovacích nádob, které obsahovaly plyny třídy 2, skupin A, O nebo F, látky třídy 3 nebo třídy 9 spadající pod obalovou skupinu II nebo III, nebo pesticidy třídy 6.1 spadající pod obalovou skupinu II nebo III, za dodržení následujících podmínek:
– všechny otvory, s výjimkou zařízení pro vyrovnávání tlaku (pokud jsou), jsou hermeticky uzavřeny;
– byla učiněna opatření k zamezení jakéhokoli úniku obsahu za normálních podmínek přepravy; a
– náklad je upevněn v lůžkách nebo latěních nebo jiných manipulačních prostředcích nebo ve vozidle nebo kontejneru takovým způsobem, aby se nemohl uvolnit ani posunout za normálních podmínek přepravy.
Toto vynětí se nevztahuje na stabilní skladovací nádoby, které obsahovaly znecitlivěné výbušné látky nebo látky, jejichž přeprava je podle ADR zakázána.
POZNÁMKA: K radioaktivním látkám viz také 1.7.1.4.
1.1.3.2
Vynětí z platnosti pro přepravu plynů
Ustanovení dohody ADR se nevztahují na přepravu:
(a)
plynů obsažených v palivových nádržích nebo lahvích vozidla, provádějícího přepravu, a určených k jeho pohonu nebo k provozu některého z jeho zařízení používaného nebo určeného k použití během přepravy (např. chladicí zařízení);
Plyny smějí být přepravovány v pevně zabudovaných palivových nádržích nebo lahvích, přímo spojených s motorem vozidla a/nebo pomocným zařízením nebo v přepravitelných tlakových nádobách, které splňují příslušné právní předpisy.
Celková kapacita palivových nádrží nebo lahví na dopravní jednotku, včetně těch, které jsou dovoleny podle 1.1.3.3 (a), nesmí překročit množství energie (MJ) nebo hmotnost (kg) odpovídající ekvivalentu energie 54 000 MJ.
POZNÁMKA 1
: Hodnota ekvivalentu energie 54 000 MJ odpovídá palivovému limitu uvedenému v 1.1.3.3 (a) (1500 litrů). K energetickému obsahu paliv viz následující tabulku:
Palivo| Energetický obsah
---|---
Motorová nafta| 36MJ/litr
Benzin| 32MJ/litr
Zemní plyn/ bioplyn| 35MJ/Nm3 a
Zkapalněný ropný plyn (LPG)| 24MJ/litr
Ethanol| 21MJ/litr
Bionafta| 33MJ/litr
Emulzní palivo| 32MJ/litr
Vodík| HMJ/Nm3 a
a
1 Nm3 se vztahuje k normálnímu krychlovému metru: množství plynu zabírající 1 m3 při teplotě 0 °C a tlaku 1.01325 bar (0,101325 MPa).
Celková kapacita nesmí překročit:
– 1080 kg pro LNG a CNG;
– 2250 litrů pro LPG.
POZNÁMKA 2
: Kontejner vybavený zařízením pro použití během přepravy, který je upevněn na vozidle, je považován za nedílnou část vozidla a vztahují se na něj stejná vynětí z platnosti, pokud jde o palivo potřebné pro provoz zařízení.
(b)
(Vypuštěno)
(c)
plynů skupin A a O (podle pododdílu 2.2.2.1), jestliže tlak plynu v nádobě nebo cisterně při teplotě 20 °C nepřevyšuje 200 kPa (2 bary) a jestliže plyn není zkapalněným nebo hluboce zchlazeným zkapalněným plynem. To platí pro všechny druhy nádob nebo cisteren, např. rovněž pro různé části strojů a přístrojů;
POZNÁMKA: Toto vynětí se nevztahuje na lampy. K lampám viz 1.1.3.10.
(d)
plynů obsažených v zařízeních používaných pro provoz vozidla (např. v hasicích přístrojích), včetně náhradních dílů (např. nahuštěných pneumatik); toto vynětí z platnosti se vztahuje rovněž na nahuštěné pneumatiky přepravované jako náklad;
(e)
plynů obsažených ve zvláštním zařízení vozidel a nezbytných pro provoz těchto zvláštních zařízení během přepravy (chladicí systémy, nádrže na ryby, ohřívače atd.), jakož i náhradních nádob pro taková zařízení nebo prázdných nevyčištěných výměnných nádob, přepravovaných v téže dopravní jednotce;
(f)
plynů obsažených v potravinách (kromě UN 1950), včetně sycených nápojů;
(g)
plynů obsažených v míčích určených pro použití ve sportech; a
(h)
(Vypuštěno)
1.1.3.3
Vynětí z platnosti pro přepravu kapalných pohonných látek
Ustanovení dohody ADR se nevztahují na přepravu:
(a)
pohonných látek obsažených v palivových nádržích vozidel provádějících přepravu, určených pro jejich pohon nebo pro provoz jakýchkoli jejich zařízení používaných nebo určených k použití během přepravy.
Pohonné látky smějí být přepravovány v pevných palivových nádržích, přímo propojených s motorem nebo přídavným zařízením vozidla, které splňují příslušné právní předpisy, nebo mohou být přepravovány v přenosných nádobách na pohonné látky (jako jsou kanystry).
Celkový vnitřní objem pevných palivových nádrží nesmí překročit 1500 litrů na jednu dopravní jednotku a vnitřní objem palivové nádrže připevněné na přípojné vozidlo nesmí překročit 500 litrů. V přenosných nádobách na pohonné látky smí být přepravováno nejvýše 60 litrů na jednu dopravní jednotku. Tato omezení se nevztahují na vozidla zásahových služeb.
POZNÁMKA 1
: Kontejner vybavený zařízením pro použití během přepravy, který je upevněn na vozidle, je považován za nedílnou část vozidla a vztahují se na něj stejná vynětí z platnosti, pokud jde o palivo potřebné pro provoz zařízení.
POZNÁMKA 2
: Celkový vnitřní objem nádrží nebo lahví, včetně těch, které obsahují plynná paliva, nesmí překročit 54 000 MJ energetického ekvivalentu (viz POZNÁMKA 1 v 1.1.3.2 (a)).
(b)
(Vypuštěno)
(c)
(Vypuštěno)
1.1.3.4
Vynětí z platnosti podle zvláštních ustanoveni a pro nebezpečné věci balené v omezených nebo vyňatých množstvích
POZNÁMKA: K radioaktivním látkám viz také 1.7.1.4
1.1.3.4.1
Některá zvláštní ustanovení kapitoly 3.3 vyjímají částečně nebo úplně přepravu určitých nebezpečných věcí z platnosti ustanovení ADR. Toto vynětí z platnosti platí pouze tehdy, pokud jsou ve sloupci (6) tabulky A kapitoly 3.2 uvedena zvláštní ustanovení u příslušné položky nebezpečných věcí.
1.1.3.4.2
Některé nebezpečné věci mohou podléhat vynětí z platnosti, pokud jsou splněny podmínky uvedené v kapitole 3.4.
1.1.3.4.3
Některé nebezpečné věci mohou podléhat vynětím z platnosti, pokud jsou splněny podmínky kapitoly 3.5.
1.1.3.5
Vynětí z platnosti pro prázdné nevyčištěné obaly
Prázdné nevyčištěné obaly (včetně IBC a velkých obalů), které obsahovaly látky tříd 2, 3, 4.1,5.1,6.1, 8 a 9, nepodléhají ustanovením ADR, jestliže byla provedena přiměřená opatření vylučující jakékoli nebezpečí. Nebezpečí jsou vyloučena, jestliže byla provedena opatření vylučující všechna nebezpečí tříd 1 až 9.
1.1.3.6
Vynětí z platnosti pro množství přepravovaná jednou dopravní jednotkou
1.1.3.6.1
Nebezpečné věci jsou pro účely tohoto pododdílu zařazeny do přepravních kategorií 0, 1, 2, 3 nebo 4, jak je uvedeno ve sloupci (15) tabulky A kapitoly 3.2. Prázdné nevyčištěné obaly, které obsahovaly látky zařazené do přepravní kategorie „0“, jsou též zařazeny do kategorie „0“. Prázdné nevyčištěné obaly, které obsahovaly látky zařazené do přepravní kategorie jiné než „0“, jsou zařazeny do přepravní kategorie „4“.
1.1.3.6.2
Pokud množství nebezpečných věcí přepravovaných jednou dopravní jednotkou nepřevyšuje hodnoty uvedené ve sloupci (3) tabulky uvedené v 1.1.3.6.3 pro danou přepravní kategorii (pokud nebezpečné věci přepravované v jedné dopravní jednotce patří do téže přepravní kategorie) nebo hodnotu vypočtenou podle 1.1.3.6.4 (pokud nebezpečné věci přepravované v jedné dopravní jednotce patří do různých přepravních kategorií), mohou být přepravovány v kusech v téže dopravní jednotce, aniž se použijí tato ustanovení:
–
Kapitola 1.10, kromě výbušnin třídy 1, UN čísel 0029, 0030, 0059, 0065, 0073, 0104, 0237, 0255, 0267, 0288, 0289, 0290, 0360, 0361, 0364, 0365, 0366, 0439, 0440, 0441, 0455, 0456, 0500, 0512 a 0513 a kromě vyjmutých kusů třídy 7, UN čísel 2910 a 2911, jestliže úroveň aktivity překračuje hodnotu A2;
–
Kapitola 5.3;
–
Oddíl 5.4.3;
–
Kapitola 7.2, kromě zvláštních ustanovení V5 a V8 oddílu 7.2.4;
–
CV1 oddílu 7.5.11;
–
Část 8, kromě 8.1.2.1 (a),
8.1.4.2 až 8.1.4.5,
8.2.3,
8.3.3,
8.3.4,
8.3.5,
kapitoly 8.4,
S1(3) a (6),
S2(1),
S4, S5
S14 až S21 a
S24 kapitoly 8.5;
–
Část 9.
1.1.3.6.3
Pokud nebezpečné věci přepravované v jedné dopravní jednotce patří do stejné přepravní kategorie, je největší celkové množství na jednu dopravní jednotku uvedeno ve sloupci (3) následující tabulky.
Přepravní
kategorie
(1)| | Látky nebo předměty
obalová skupina nebo klasifikační kód /skupina nebo UN číslo
(2)| Nejvyšší celkové
množství na jednu
dopravní jednotkub
(3)
---|---|---|---
0| Třída 1:| 1.1A/1.1L/1.2L/1.3L a UN 0190| 0
Třída 3:| UN 3343
Třída 4.2:| Látky patřící k obalové skupině I
Třída 4.3:| UN 1183, 1242, 1295, 1340, 1390, 1403, 1928, 2813, 2965, 2968, 2988, 3129, 3130, 3131, 3132, 3134, 3148, 3396, 3398 a 3399
Třída 5.1:| UN 2426
Třída 6.1:| UN 1051, 1600, 1613, 1614, 2312, 3250 a 3294
Třída 6.2:| UN 2814, 2900 a 3549
Třída 7:| UN 2912 až 2919, 2977, 2978 a 3321 až 3333
Třída 8:| UN 2215 (MALEINANHYDRID, ROZTAVENÝ)
Třída 9:| UN 2315, 3151, 3152 a 3432 a předměty obsahující takové látky nebo směsi
a prázdné nevyčištěné obaly, kromě obalů zařazených pod UN číslo 2908, které obsahovaly látky zařazené do této přepravní kategorie
1| Látky a předměty patřící k obalové skupině I a nezařazené do přepravní kategorie 0 a látky a předměty následujících tříd:| 20
Třída 1:| 1.1B až 1.1 Ja/1,2B až 1.2J/1.3C/1.3G/1.3H/1.3J/1.5Da
Třída 2:| skupiny T, TCa, TO, TF, TOCa a TFC; aerosoly: skupiny C, CO, FC, T, TF, TC, TO, TFC a TOC
chemické látky pod tlakem: UN 3502, 3503, 3504 a 3505
Třída 4.1:| UN 3221 až 3224 a 3231 až 3240, 3533 a 3534
Třída 5.2:| UN3101 až 3104 a 3111 až 3120
2| Látky a předměty patřící k obalové skupině II a nezařazené do přepravních kategorií 0, 1 nebo 4 a látky následujících tříd:| 333
Třída 1:| 1.4B až 1.4G a 1.6N
Třída 2:| skupina F;
aerosoly: skupina F
chemické látky pod tlakem: UN 3501
Třída 4.1:| UN 3225 až 3230, 3531 a 3532
Třída 4.3| UN 3292
Třída 5.1:| UN 3356
Třída 5.2:| UN 3105 až 3110
Třída 6.1:| UN 1700, 2016 a 2017 a látky patřící k obalové skupině III
Třída 9:| UN 3090, 3091, 3245, 3480 a 3481
3| Látky patřící k obalové skupině III a nezařazené do přepravních kategorií 0, 2 nebo 4 a látky následujících tříd:| 1 000
Třída 2:| skupiny A a O;
aerosoly: skupiny A a O
chemické látky pod tlakem: UN 3500
Třída 3:| UN 3473
Třída 4.3:| UN 3476
Třída 8:| UN 2794, 2795, 2800, 3028, 3477 a 3506
Třída 9:| UN 2990 a 3072
4| Třída 1:| 1.4S| bez omezení
Třída 2:| UN 3537 a 3539
Třída 3:| UN 3540
Třída 4.1:| UN 1331, 1345, 1944, 1945, 2254, 2623 a 3541
Třída 4.2:| UN 1361 a 1362 obalová skupina III a 3542
Třída 4.3:| UN 3543
Třída 5.1:| UN 3544
Třída 5.2:| UN 3545
Třída 6.1:| UN 3546
Třída 7:| UN 2908 až 2911
Třída 8:| UN 3547
Třída 9:| UN 3268, 3499, 3508, 3509 a 3548
a prázdné nevyčištěné obaly, které obsahovaly nebezpečné věci, kromě věcí zařazených do přepravní kategorie 0
Ve výše uvedené tabulce se „nejvyšším celkovým množstvím na dopravní jednotku“ rozumí:
– pro předměty celková hmotnost v kilogramech předmětů bez jejich obalů (pro předměty třídy 1 čistá (netto) hmotnost výbušné látky v kilogramech); pro nebezpečné věci ve strojích a zařízeních vyjmenovaných v této příloze celkové množství nebezpečných věcí v nich obsažených v kilogramech nebo litrech, jak je to vhodné;
– pro tuhé látky, zkapalněné plyny, hluboce zchlazené zkapalněné plyny a rozpuštěné plyny čistá (netto) hmotnost v kilogramech;
– pro kapaliny celkové množství obsažených nebezpečných látek v litrech;
– pro stlačené plyny, adsorbované plyny a chemické látky pod tlakem hydraulický vnitřní objem nádoby v litrech.
1.1.3.6.4
Pokud jsou v jedné dopravní jednotce přepravovány nebezpečné věci různých přepravních kategorií, pak součet
– množství látek a předmětů přepravní kategorie 1 vynásobený „50“;
– množství látek a předmětů přepravní kategorie 1 uvedených v poznámce a) k tabulce v 1.1.3.6.3 vynásobený „20“;
– množství látek a předmětů přepravní kategorie 2 vynásobený „3“; a
– množství látek a předmětů přepravní kategorie 3
nesmí překročit vypočtenou hodnotu „1 000“.
1.1.3.6.5
Pro účely tohoto pododdílu se nebezpečné věci, které jsou vyňaty podle pododdílů 1.1.3.1 (a) a (d) až (f), 1.1.3.2 až 1.1.3.5, 1.1.3.7 a 1.1.3.9 a 1.1.3.10, neberou v úvahu.
1.1.3.7
Vynětí z platnosti pro přepravu systémů akumulace a výroby elektrické energie
Ustanovení uvedená v ADR se nevztahují na systémy akumulace a výroby elektrické energie (např. lithiové baterie, elektrické kondenzátory, asymetrické kondenzátory, zásobníkové systémy s hydridem kovu a palivové články):
(a)
instalované ve vozidle provádějícím přepravu a určené pro jeho pohon nebo pro provoz kteréhokoli z jeho zařízení;
(b)
obsažené ve výbavě pro provoz tohoto zařízení, používané nebo určené k použití během přepravy (např. laptop), kromě zařízení jako např. záznamníky dat a zařízení pro sledování nákladu připojené nebo obsažené v kusech, přepravních obalových souborech, kontejnerech nebo nákladových prostorech vozidel, na které se vztahují pouze požadavky v 5.5.4.
1.1.3.8
(Vyhrazeno)
1.1.3.9
Vynětí z platnosti vztahující se na nebezpečné věci používané pro chlazení nebo kondiciování během přepravy
Jsou-li ve vozidlech nebo kontejnerech používány pro účely chlazení nebo kondiciování nebezpečné věci, které jsou jen dusivé (které ředí nebo nahrazují kyslík normálně v ovzduší), podléhají pouze ustanovením oddílu 5.5.3.
1.1.3.10
Vynětí z platnosti vztahující se na přepravu lamp a žárovek obsahujících nebezpečné věci
Následující lampy a žárovky nepodléhají ADR, pokud neobsahují radioaktivní látku a neobsahují rtuť v množstvích větších, než jsou množství uvedená ve zvláštním ustanovení 366 kapitoly 3.3:
(a)
Lampy a žárovky, které jsou sesbírány přímo od jednotlivců nebo z domácností, jsou-li přepravovány do sběrného nebo recyklačního objektu;
POZNÁMKA: Toto zahrnuje také lampy a žárovky přinesené nebo přivezené jednotlivci do prvního sběrného místa a poté přepravované do jiného sběrného místa, mezizpracovatelského nebo recyklačního objektu.
(b)
Lampy a žárovky, každá z nich obsahující nejvýše 1 gram nebezpečných věcí, a zabalené tak, že je nejvýše 30 gramů nebezpečných věcí v jednom kusu, za podmínky, že
(i)
lampy a žárovky jsou vyrobeny v souladu s certifikovaným systémem řízení kvality;
POZNÁMKA: ISO 9001 smí být použita k tomuto účelu.
a
(ii)
lampy nebo žárovky jsou buď jednotlivě zabaleny ve vnitřních obalech a odděleny přepážkami, nebo každá obklopena fixačním materiálem, aby byly chráněny, a poté zabaleny do pevných vnějších obalů splňujících všeobecná ustanovení uvedená v 4.1.1.1 a schopných vyhovět při zkoušce volným pádem z výšky 1,2 m;
(c)
Použité, poškozené nebo vadné lampy a žárovky, každá z nich obsahující nejvýše 1 g nebezpečných věcí s nejvýše 30 g nebezpečných věcí na kus, jsou-li přepravovány ze sběrného nebo recyklačního objektu. Lampy a žárovky musí být zabaleny do pevných vnějších obalů, dostačujících k zamezení úniku obsahu za normálních podmínek přepravy, splňujících všeobecná ustanovení uvedená v 4.1.1.1 a které jsou schopné vyhovět zkoušce volným pádem z výšky nejméně 1,2 m;
(d)
Lampy a žárovky obsahující jen plyny skupin A a O (podle 2.2.2.1), za podmínky, že jsou zabaleny tak, aby účinky rozletu při jakémkoli prasknutí lampy nebo žárovky byly omezeny na vnitřek kusu.
POZNÁMKA: Lampy a žárovky obsahující radioaktivní látky jsou popsány v 2.2.7.2.2.2. (b).
1.1.4
Použitelnost jiných předpisů
1.1.4.1
(Vyhrazeno)
1.1.4.2
Přeprava v přepravním řetězci zahrnujícím námořní nebo leteckou dopravu
1.1.4.2.1
Kusy, kontejnery, kontejnery pro volně ložené látky, přemístitelné cisterny, cisternové kontejnery a MEGC, které neodpovídají plně ustanovením ADR pro balení, společné balení, označení a bezpečnostní značky na kusech nebo označení velkými bezpečnostními značkami a oranžovými výstražnými tabulkami, ale odpovídají ustanovením IMDG Code (pro námořní dopravu) nebo ICAO Technical Instructions (pro leteckou dopravu) musí být připuštěny k přepravě v přepravním řetězci zahrnujícím námořní nebo leteckou dopravu, pokud splňují následující podmínky:
(a)
pokud kusy nejsou opatřeny nápisy a bezpečnostními značkami podle dohody ADR, musí být označeny nápisy a bezpečnostními značkami podle IMDG Code pro námořní nebo podle ICAO Technical Instructions pro leteckou přepravu;
(b)
pro společné balení v jednom kusu platí předpisy IMDG Code nebo ICAO Technical Instructions;
(c)
jestliže kontejnery, kontejnery pro volně ložené látky, přemístitelné cisterny, cisternové kontejnery nebo MEGC nejsou pro přepravu v dopravním řetězci zahrnujícím námořní přepravu označeny velkými bezpečnostními značkami a výstražnými oranžovými tabulkami podle kapitoly 5.3 této přílohy, musí být opatřeny velkými bezpečnostními značkami a označením podle kapitoly 5.3 IMDG Code. V tomto případě se vztahuje na označení vozidla samého pouze ustanovení uvedené v 5.3.2.1.1 této přílohy. Toto ustanovení se vztahuje i na prázdné nevyčištěné přemístitelné cisterny, cisternové kontejnery a MEGC a též na jejich následnou přepravu do čisticí stanice.
Tato odchylka se nevztahuje na věci, které jsou zařazeny jako nebezpečné věci tříd 1 až 9 ADR a nejsou považovány za nebezpečné podle příslušných ustanovení IMDG Code nebo ICAO Technical Instructions.
1.1.4.2.2
Dopravní jednotky složené z vozidla nebo vozidel jiných než těch, která přepravují kontejnery, přemístitelné cisterny, cisternové kontejnery nebo MEGC, jak je stanoveno v 1.1.4.2.1 (c), které nejsou označeny velkými bezpečnostními značkami podle ustanovení 5.3.1 ADR, avšak které jsou označeny podle kapitoly 5.3 IMDG Code, jsou připuštěny k přepravě v dopravním řetězci zahrnujícím námořní dopravu za podmínky, že jsou dodržena ustanovení o označení oranžovými tabulkami v 5.3.2 ADR.
1.1.4.2.3
Pro přepravu v dopravním řetězci zahrnujícím námořní nebo leteckou přepravu smějí být informace vyžadované podle oddílu 5.4.1 a 5.4.2 a podle kteréhokoli zvláštního ustanovení kapitoly 3.3 nahrazeny přepravním dokladem a informacemi vyžadovanými podle IMDG Code, popřípadě podle ICAO Technical Instructions, za předpokladu, že některé dodatečné informace vyžadovány podle ADR jsou také uvedeny.
POZNÁMKA: K přepravě podle 1.1.4.2.1 viz též 5.4.1.1.7. K přepravě v kontejnerech viz též 5.4.2.
1.1.4.3
Používání přemístitelných cisteren typu IMO schválených pro námořní dopravu
Přemístitelné cisterny typu IMO (typy 1,2,5 a 7), které neodpovídají předpisům kapitol 6.7 nebo 6.8, ale které byly vyrobeny a schváleny před 1. lednem 2003 podle ustanovení IMDG Code (Změna 29-98), smějí být dále používány za podmínky, že odpovídají příslušným ustanovením IMDG Code o periodických inspekcích a zkouškách.1 Kromě toho musí splňovat ustanovení odpovídající pokynům uvedeným ve sloupcích (10) a (11) tabulky A kapitoly 3.2 a ustanovením kapitoly 4.2 ADR. Viz též 4.2.0.1 IMDG Code.
1.1.4.4
(Vyhrazeno)
1.1.4.5
Přeprava jinou dopravou než silniční
1.1.4.5.1
Jestliže vozidlo, jímž se provádí přeprava, na kterou se vztahují předpisy ADR, je přepravováno v části dopravní cesty jiným druhem dopravy než silniční dopravou, platí pro tuto část cesty výhradně vnitrostátní nebo mezinárodní předpisy, jimiž se řídí v této části dopravní cesty přeprava nebezpečných věcí tím druhem dopravy, jehož bylo použito k přepravě silničního vozidla.
1.1.4.5.2
V případech výše uvedených v 1.1.4.5.1 se dotčené smluvní strany ADR mohou dohodnout, že dodatečně uplatní, pokud to považují za nezbytné, předpisy ADR na tu část dopravní cesty, po které je vozidlo přepravováno jinou dopravou než silniční, pokud takové dohody mezi dotčenými smluvními stranami ADR neodporují ustanovením mezinárodních úmluv upravujících přepravu nebezpečných věcí druhem dopravy použitým pro přepravu silničního vozidla v dané části dopravní cesty, např. Mezinárodní úmluvě o bezpečnosti života na moři – International Convention for the Safety of Life at Sea (SOLAS), jichž jsou tyto dotčené smluvní strany ADR též smluvními stranami.
Tyto dohody musí zaslat smluvní strana, jež byla jejich iniciátorem, Sekretariátu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, který s nimi seznámí všechny smluvní strany ADR.
1.1.4.5.3
Jestliže pro přepravu, na níž se vztahují ustanovení ADR, platí pro celou silniční dopravní cestu nebo její část rovněž ustanovení mezinárodní úmluvy upravující přepravu nebezpečných věcí jiným druhem dopravy než silniční dopravou, podle ustanovení uvedené smlouvy, která rozšiřují její platnost na některé přepravy silničními motorovými vozidly, pak ustanovení této mezinárodní úmluvy platí pro tuto dopravní cestu současně s ustanoveními ADR, které jim neodporují; ostatní ustanovení ADR se pro dotyčnou dopravní cestu nepoužijí.
1.1.5
Použití norem
Pokud se vyžaduje použití normy a existuje rozpor mezi touto normou a ustanoveními ADR, mají ustanovení ADR přednost. Požadavky normy, které nejsou v rozporu s ADR, se použijí tak, jak je stanoveno, včetně požadavků jakékoli jiné normy nebo části normy, na něž tato norma odkazuje jako na normativní.
KAPITOLA 1.2
DEFINICE A MĚRNÉ JEDNOTKY
1.2.1
Definice
POZNÁMKA: Tento oddíl obsahuje všechny všeobecné a zvláštní definice.
Pro účely ADR se pod následujícími pojmy rozumějí:
A
„ADN“ Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách;
„Aerosol“ nebo „Aerosolový rozprašovač“ předmět sestávající z nádoby pro jedno použití splňující ustanovení oddílu 6.2.6, vyrobený z kovu, skla nebo plastu a obsahující plyn, stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný pod tlakem, s kapalinou nebo bez kapaliny, pastu nebo prášek, a vybavený rozprašovacím zařízením umožňujícím rozprášení obsahu ve formě tuhých nebo kapalných částic ve směsi s plynem ve formě pěny, pasty nebo prášku nebo v kapalném nebo plynném stavu;
„ASTM“ American Society for Testing and Materials (Americká společnost pro zkoušení a materiály) (ASTM International, 100 Barr Harbor Drive, PO Box C700, West Conshohocken, PA, 19428-2959, USA);
B
„Balič“ podnik, který balí nebezpečné věci do obalů, včetně velkých obalů a IBC, a, pokud je to nutné, připravuje kusy k přepravě;
„Bateriové vozidlo“ vozidlo se souborem článků vzájemně propojených sběrným potrubím, stabilně upevněných na tomto vozidle. Následující články jsou považovány za články bateriového vozidla: láhve, trubkové nádoby, svazky lahví (označované také jako rámy), tlakové sudy, jakož i cisterny určené pro přepravu plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1, s vnitřním objemem větším než 450 litrů;
„Bedna“ pravoúhlý nebo mnohoúhelníkový plnostěnný obal z kovu, dřeva, překližky, rekonstituovaného dřeva, lepenky, plastu nebo jiného vhodného materiálu. Malé otvory pro usnadnění manipulace nebo otevírání nebo pro splnění klasifikačních požadavků jsou dovoleny, pokud nejsou v rozporu v požadavkem neporušenosti obalu během přepravy;
„Běžná údržba flexibilních IBC“ viz „IBC“;
„Běžná údržba tuhých IBC“ viz „IBC“;
„Bod vzplanutí“ nejnižší teplota kapaliny, při které její páry tvoří se vzduchem hořlavou směs;
C
„CGA“Compressed Gas Association (Sdružení pro stlačené plyny) (CGA, 14501 George Carter Way, Suite 103, Chantilly, VA 20151, United States of America);
„CIM“ Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (Přípojek B Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)), se změnami;
„Cisterna“ nádrž včetně své provozní a konstrukční výstroje. Pokud je používán tento pojem samostatně, označuje cisternový kontejner, přemístitelnou cisternu, snímatelnou cisternu nebo nesnímatelnou cisternu, jak jsou definovány v tomto oddílu, včetně cisteren tvořících články bateriových vozidel nebo MEGC;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz 6.7.4.1.
„Cisterna nesnímatelná“ cisterna s vnitřním objemem větším než 1000 litrů, která je konstrukčně trvale připevněna k vozidlu (které se tím stává cisternovým vozidlem) nebo tvoří nedílnou část rámu takového vozidla;
„Cisterna pro podtlakové vyčerpávání odpadů“ nesnímatelná cisterna, snímatelná cisterna, cisternový kontejner nebo cisternová výměnná nástavba používané zejména pro přepravu nebezpečných odpadů, se zvláštními konstrukčními vlastnostmi a/nebo zařízením usnadňujícím plnění a vyprazdňování odpadů, jak je uvedeno v kapitole 6.10. Cisterna, která plně odpovídá požadavkům kapitol 6.7 nebo 6.8 se nepovažuje za cisternu pro podtlakové vyčerpávání odpadů;
„Cisterna přemístitelná“ multimodální cisterna mající, je-li použita pro přepravu plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1, vnitřní objem větší než 450 litrů v souladu s definicemi v kapitole 6.7 nebo v IMDG Code a uvedená pokynem pro přemístitelné cisterny (T-kódem) ve sloupci (10) tabulky A kapitoly 3.2;
„Cisterna snímatelná“ cisterna, kromě nesnímatelné cisterny, přemístitelné cisterny, cisternového kontejneru nebo článku bateriového vozidla nebo MEGC, která má vnitřní objem větší než 450 litrů, není konstruována pro přepravu věcí beze změny nákladu a může s ní být normálně manipulováno pouze, když je prázdná;
„Cisternová výměnná nástavba“ se považuje za cisternový kontejner;
„Cisternové vozidlo“ vozidlo určené pro přepravu kapalin, plynů nebo práškových nebo zrnitých látek a zahrnující jednu nebo více nesnímatelných cisteren. Kromě vlastního vozidla nebo je nahrazujících částí podvozku cisternové vozidlo zahrnuje jednu nebo více nádrží, jejich výstroj a upevňovací prvky pro jejich připevnění na vozidlo nebo na části podvozku;
„Cisternový kontejner“ přepravní prostředek odpovídající definici kontejneru a zahrnující nádrž a její výstroj včetně zařízení umožňujícího přemístění cisternového kontejneru bez významné změny rovnovážné polohy, používaný pro přepravu plynů, kapalin, práškových nebo zrnitých látek a, je-li použit pro přepravu plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1, mající vnitřní objem větší než 0,45 m3 (450 litrů);
POZNÁMKA: Velké nádoby pro volně ložené látky (IBC), které odpovídají požadavkům kapitoly 6.5, se nepovažují za cisternové kontejnery.
„Cívka“ (třída 1) zařízení vyrobené z plastu, dřeva, lepenky, kovu nebo jiného vhodného materiálu tvořené centrálním vřetenem s nebo bez postranních stěn na každém konci vřetena. Předměty a látky mohou být navinuty na vřeteno a mohou být zadržovány postranními stěnami;
„CMR“ Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (Ženeva, 19. května 1956), se změnami;
„CSC“ (International Convention for Safe Containers, Ženeva 1972) viz „KBK“
Č
„Čistá hmotnost výbušniny (NEM)“ celková hmotnost výbušných látek, bez obalů, pouzder atd. (Čisté množství výbušniny (NEQ), čistý obsah výbušniny (NEC), čistá váha výbušniny (NEW) nebo čistá hmotnost výbušného obsahu se často používají ke sdělení stejného významu);
„Člen osádky vozidla“ řidič nebo jakákoli jiná osoba doprovázející řidiče z bezpečnostních, zabezpečovacích, výcvikových nebo provozních důvodů;
D
„Detektor neutronového záření“ přístroj, který zjišťuje neutronové záření. V takovém přístroji může být v hermeticky uzavřeném elektronkovém měniči obsažen plyn, který přemění neutronové záření na měřitelný elektrický signál;
„Dokumentace cisterny“ složka obsahující všechny důležité technické informace týkající se cisterny, bateriového vozidla nebo MEGC, jako jsou osvědčení zmíněná v 6.8.2.3, 6.8.2.4 a 6.8.3.4;
„Dopravce“ podnik, který provádí přepravu podle nebo bez přepravní smlouvy;
„Dopravní jednotka“ motorové vozidlo bez přípojného vozidla nebo jízdní souprava tvořená motorovým a přípojným vozidlem;
„Dopravní prostředek“ pro přepravu po silnici nebo po železnici vozidlo nebo železniční vůz;
„Dřevěná IBC“ viz „IBC dřevěná“
„Dřevěný sud“ obal vyrobený z přírodního dřeva, kruhového průřezu, mající vypouklé stěny, tvořený dužinami a víky a opatřený obručemi;
E
„EN“ (norma) evropská norma uveřejněná Evropským výborem pro normalizaci (CEN) (CEN, Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel);
F
„Fixační podložka“ (třída 1) plát kovu, plastu, lepenky nebo jiného vhodného materiálu, který je uložen ve vnitřním obalu, meziobalu nebo vnějším obalu a dosahuje těsného uložení v takovém obalu. Povrch takové fixační podložky může být vytvarován tak, že obaly nebo předměty mohou být vloženy dovnitř, zajištěny a odděleny od sebe navzájem;
„Flexibilní IBC“ viz „IBC flexibilní“
„Flexibilní kontejner pro volně ložené látky“ viz „Kontejner pro volně ložené látky, flexibilní“.
G
„GHS“ (Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals) osmé revidované vydání Globálního harmonizovaného systému klasifikace a označování chemických látek, uveřejněného Spojenými národy jako dokument ST/SG/AC.10/30/Rev.8;
H
„Hermeticky uzavřená cisterna“ cisterna, která:
–
není vybavena pojistnými ventily, průtržnými kotouči, jinými podobnými pojistnými zařízeními ani podtlakovými ventily; nebo
–
je vybavena pojistnými ventily s předřazeným průtržným kotoučem podle 6.8.2.2.10, ale není vybavena podtlakovými ventily.
Cisterna určená pro přepravu kapalin s výpočtovým tlakem nejméně 4 bary nebo určená pro přepravu tuhých látek (práškovitých nebo zrnitých), bez ohledu na svůj výpočtový tlak, je rovněž považována za hermeticky uzavřenou, jestliže:
–
je vybavena pojistnými ventily s předřazeným průtržným kotoučem podle 6.8.2.2.10 a podtlakovými ventily podle požadavků v 6.8.2.2.3; nebo
–
není vybavena pojistnými ventily, průtržnými kotouči nebo jinými podobnými pojistnými zařízeními, ale je vybavena podtlakovými ventily podle požadavků v 6.8.2.2.3“.
„Hmotnost kusu“ Pokud není stanoveno jinak, je to celková (brutto) hmotnost kusu. Hmotnost kontejnerů a cisteren používaných pro přepravu věcí se do celkové hmotnosti nezahrnuje;
„Hořlavá složka" (pro aerosoly) hořlavé kapaliny, hořlavé tuhé látky nebo hořlavé plyny a směsi plynů, jak jsou definovány v poznámkách 1 až 3 pododdílu 31.1.3 části III Příručky zkoušek a kritérií. Tento pojem nezahrnuje pyroforní látky, látky schopné samoohřevu ani látky reagující s vodou. Chemické spalné teplo se určí jednou z následujících metod ASTM D 240, ISO/FDIS 13943: 1999 (E/F) 86.1 až 86.3 nebo NFPA 30B;
„Hromadná položka“ položka pro definovanou skupinu látek nebo předmětů (viz pododdíl 2.1.1.2, B, C a D);
CH
„Chráněná IBC“ viz „IBC chráněná“
I
„IAEA“ (International Atomic Energy Agency) Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA), (IAEA, P.O. Box 100 – A-1400 Vídeň);
„IAEA Pravidla pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek“ jedno z vydání těchto předpisů:
(a)
pro vydání 1985 a 1985 (ve znění 1990): IAEA Řada bezpečnostních standardů č. 6;
(b)
pro vydání 1996: IAEA Řada bezpečnostních standardů č. ST-1;
(c)
pro vydání 1996 (revidované): IAEA Řada bezpečnostních standardů č. TS-R-1 (ST-1 revidované);
(d)
pro vydání 1996 (ve znění 2003), 2005 a 2009: IAEA Řada bezpečnostních standardů č. TS-R-1;
(e)
pro vydání 2012: IAEA Řada bezpečnostních standardů č. SSR-6;
(f)
pro vydání 2018: IAEA Řada bezpečnostních standardů č. SSR-6 (Rev.1);
„IBC“ (Intermediate bulk container) tuhý nebo flexibilní přepravní obalový prostředek, který není uveden v kapitole 6.1 a který:
(a)
má vnitřní objem:
(i)
nejvýše 3 m3 pro tuhé a kapalné látky obalových skupin II a III;
(ii)
nejvýše 1,5 m3 pro tuhé látky obalové skupiny I, jestliže jsou baleny ve flexibilních IBC, v IBC z tuhého plastu, v kompozitních, lepenkových nebo dřevěných IBC;
(iii)
nejvýše 3 m3 pro tuhé látky obalové skupiny I, jestliže jsou baleny v kovových IBC;
(iv)
nejvýše 3 m3 pro radioaktivní látky třídy 7;
(b)
je zkonstruován pro mechanickou manipulaci;
(c)
odolává namáháním při manipulaci a přepravě ověřovacími zkouškami uvedenými v kapitole 6.5;
POZNÁMKA 1
: Přemístitelné cisterny nebo cisternové kontejnery splňující požadavky kapitoly 6.7 nebo 6.8 se nepovažují za velké nádoby pro volně ložené látky (IBC).
POZNÁMKA 2
: Velké nádoby pro volně ložené látky (IBC) splňující požadavky kapitoly 6.5 se nepovažuji za kontejnery pro účely ADR.
„IBC dřevěná“ tuhé nebo skládací dřevěné těleso společně s vnitřní vložkou (avšak nikoli s vnitřním obalem) a příslušnou provozní a konstrukční výstrojí;
„IBC flexibilní“ těleso nádoby tvořené fólií, tkaninou nebo jiným flexibilním materiálem nebo kombinací těchto materiálů, a v nezbytném případě vnitřním povlakem nebo vložkou, spolu s příslušnou provozní výstrojí a manipulačním zařízením;
„IBC flexibilní - běžná údržba“ běžné provádění pracovních úkonů na plastových nebo textilních IBC, jako jsou:
(a)
čištění; nebo
(b)
náhrada neintegrálních součástí, jako jsou neintegrální vložky a uzávěrové pásky, součástmi podle původních specifikací výrobce,
za podmínky, že tyto úkony nepříznivě neovlivní zádržnou funkci flexibilní IBC ani nezmění konstrukční typ;
„IBC chráněná“ (pro kovové IBC) IBC vybavená dodatečnou ochranou proti nárazu mající formu např. vícevrstvé (sendvičové) konstrukce nebo konstrukce s dvojitou stěnou nebo rámu s kovovým mřížovým opláštěním;
„IBC kompozitní s vnitřní nádobou z plastu“ IBC sestávající z konstrukční výstroje tvořené tuhým vnějším pláštěm obklopujícím vnitřní plastovou nádobu s jakoukoliv provozní výstrojí nebo další konstrukční výstrojí. Je provedena tak, že vnitřní nádoba a vnější plášť tvoří po sestavení nedělitelnou jednotku, která se jako taková plní, skladuje, přepravuje nebo vyprazdňuje.
POZNÁMKA: „Plast“, pokud je použít ve spojení s vnitřními nádobami pro kompozitní IBC, zahrnuje jiné polymerní materiály, takové jako je guma.
„IBC kovová“ kovové těleso společně s příslušnou provozní a konstrukční výstrojí;
„IBC lepenková“ lepenkový plášť s nebo bez oddělených horních a dolních vík, popřípadě s vnitřní vložkou (avšak bez vnitřního obalu), a s příslušnou provozní výstrojí a konstrukční výbavou;
„IBC opravená“ kovová IBC, IBC z tuhého plastu nebo kompozitní IBC, která je v důsledku nárazu nebo jakékoli jiné příčiny (např. koroze, zkřehnutí nebo jiného projevu snížené pevnosti ve srovnání s konstrukčním typem) obnovena tak, aby odpovídala konstrukčnímu typu a byla schopna odolat zkouškám konstrukčního typu. Pro účely ADR se náhrada tuhé vnitřní nádoby kompozitní IBC nádobou, odpovídající původnímu konstrukčnímu typu téhož výrobce, považuje za opravu. Avšak běžné opravy a údržba tuhých IBC se nepovažují za opravu. Tělesa IBC z tuhého plastu ani vnitřní nádoby kompozitních IBC nejsou opravitelné. Flexibilní IBC nejsou opravitelné, ledaže by to schválil příslušný orgán;
„IBC z tuhého plastu“ tuhé těleso z plastu, které může mít konstrukční výstroj společně s příslušnou provozní výstrojí;
„IBC tuhé - běžná údržba“ běžné provádění pracovních úkonů na kovových IBC, IBC z tuhého plastu a na kompozitních IBC, jako jsou:
(a)
čištění;
(b)
demontáž a nová montáž nebo výměna uzávěrů tělesa (včetně jejich těsnění) nebo provozní výstroje podle původních specifikací výrobce, za podmínky, že se ověří těsnost IBC; nebo
(c)
obnova konstrukční výstroje, která nemá přímou zádržnou funkci vzhledem k nebezpečným věcem a vyprazdňovacímu tlaku, tak, aby odpovídala konstrukčnímu typu (např. zesílení noh nebo úchytů pro zvedání), za podmínky, že nebude ovlivněna zádržná funkce IBC;
„IBC rekonstruovaná“ kovová IBC, IBC z tuhého plastu nebo kompozitní IBC, která
(a)
je vyrobena jako typ UN z typu jiného než typ UN;
(b)
je přestavěna z jednoho konstrukčního typu UN na jiný konstrukční typ UN.
Na rekonstruované IBC se vztahují stejné předpisy ADR jako na nové IBC téhož typu (viz definici konstrukčního typu v 6.5.6.1.1);
„ICAO“ (International Civil Aviation Organization) Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO, 999 University Street, Montreal, Quebec H3C 5H7, Canada);
„ICAO Technické pokyny“ (Technical Instructions for the Safe Transport of Dangerous Goods by Air), které doplňují Přílohu 18 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví (Chicago 1944), uveřejněné Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) v Montrealu;
„IMDG Code“ (International Maritime Dangerous Goods Code) předpisy pro mezinárodní námořní přepravu nebezpečných věcí naplňující kapitolu VII, část A Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti života na moři – International Convention for the Safety of Life at Sea (SOLAS), vydané Mezinárodní námořní organizací (IMO), Londýn;
„IMO“ (International Maritime Organization) Mezinárodní námořní organizace (IMO, 4 Albert Embankment, London SE1 7SR, United Kingdom);
„Index bezpečné podkritičnosti (CSI)“ přidělený kusu, přepravnímu obalovému souboru nebo kontejneru se štěpnými látkami pro přepravu radioaktivních látek je číslo, pomocí kterého se omezuje nahromadění kusů, přepravních obalových souborů nebo kontejnerů obsahujících štěpné látky;
„Inspekční organizace“ nezávislá inspekční a zkušební organizace schválená příslušným orgánem;
„ISO“ (norma) mezinárodní norma uveřejněná Mezinárodní organizací pro standardizaci (ISO) (ISO - 1, rue de Varembé, CH-1204 Ženeva 20);
J
„J.N. položka (jinde nejmenovaná položka)“ hromadná položka, k níž mohou být látky, směsi, roztoky nebo předměty přiřazeny, jestliže:
(a)
nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2; a
(b)
vykazují chemické, fyzikální a/nebo nebezpečné vlastnosti odpovídající třídě, klasifikačnímu kódu, obalové skupině a pojmenování a popisu položky j.n.;
K
„Kanystr“ obal z kovu nebo plastu, pravoúhelníkového nebo mnohoúhelníkového průřezu s jedním nebo více otvory;
„Kapalina“ látka mající při 50 °C tenzi par nejvýše 300 kPa (3 bary), která není kompletně v plynném stavu při 20 °C a 101,3 kPa a která
(a)
má bod tání nebo bod počátku tání nejvýše 20 °C při tlaku 101,3 kPa nebo
(b)
je kapalná podle zkušební metody ASTM D 4359-90 nebo
(c)
není kašovitá podle kritérií vztahujících se na zkoušku pro stanovení tekutosti (penetrometrická zkouška) popsanou v 2.3.4;
POZNÁMKA: „Přepravou v kapalném stavu“ ve smyslu požadavků na cisterny se rozumí:
– přeprava kapalin podle výše uvedené definice, nebo
– přeprava tuhých látek podaných k přepravě v roztaveném stavu.
„KBK“ (International Convention for Safe Containers) Mezinárodní úmluva o bezpečných kontejnerech (Ženeva, 1972) se změnami, uveřejněná Mezinárodní námořní organizací (International Maritime Organization – IMO), Londýn;
„Kompozitní IBC s vnitřní nádobou z plastu“ viz „IBC kompozitní s vnitřní nádobou z plastu“
„Kompozitní obal“ viz „Obal kompozitní“
„Konstrukční výstroj“ znamená:
(a)
pro cisterny cisternového vozidla nebo snímatelnou cisternu vnější nebo vnitřní výztužné, upevňovací, ochranné a stabilizační prvky nádrže;
(b)
pro cisterny cisternového kontejneru vnější nebo vnitřní výztužné, upevňovací, ochranné a stabilizační prvky nádrže;
(c)
pro články bateriového vozidla nebo MEGC vnější nebo vnitřní výztužné, upevňovací, ochranné a stabilizační prvky nádrže nebo nádoby;
(d)
pro IBC, kromě flexibilních IBC, výztužné, upevňovací, manipulační, ochranné a stabilizační prvky tělesa (včetně základní palety pro kompozitní IBC s vnitřní nádobou z plastu);
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitolu 6.7.
„Konstrukční životnost“ pro kompozitní láhve a trubkové nádoby je maximální životnost (v počtu roků), pro kterou je láhev nebo trubková nádoba zkonstruována a schválena podle platné normy;
„Kontejner“ přepravní prostředek (výměnná skříň nebo jiná podobná konstrukce):
– určený ke stálému používání a dostatečně dimenzovaný pro opakované použití;
– speciálně zkonstruovaný pro usnadnění přepravy věcí jedním nebo více druhy dopravy beze změny nákladu;
– opatřený zařízením pro usnadnění manipulace, zvláště při jeho překládce z jednoho dopravního prostředku na jiný;
– zkonstruovaný tak, aby mohl být lehce naplněn a vyprázdněn;
– mající vnitřní objem nejméně 1 m3, s výjimkou kontejnerů pro přepravu radioaktivních látek.
Výměnná nástavba je kontejner, který má podle Evropské normy EN 283 (vydání 1991) následující charakteristiky:
– z hlediska mechanického namáhání je zkonstruován pouze pro pozemní přepravu na železničním voze nebo silničním vozidle nebo na lodi v systému roll-on roll-of;
– nemůže být stohován;
– může být přemístěn ze silničního vozidla na podpěry a naložen zpět pomocí zařízení vozidla
POZNÁMKA: Pojem „kontejner“ nezahrnuje obvyklé obaly, IBC, cisternové kontejnery ani vozidla. Kontejner však smí být použit jako obal pro přepravu radioaktivních látek.
„Kontejner malý“ kontejner, který má vnitřní objem nejvýše 3 m3.
POZNÁMKA: (Vypuštěno)
„Kontejner MEGC“ viz „Vícečlánkový kontejner na plyn (MEGC)“;
„Kontejner nekrytý“ kontejner beze střechy nebo plošinový kontejner;
„Kontejner pro volně ložené látky“ přepravní prostředek (včetně všech vložek nebo vyložení) určený pro přepravu tuhých látek, které jsou v přímém styku s tímto přepravním prostředkem. Tento pojem nezahrnuje obaly, IBC, velké obaly ani cisterny;
Kontejner pro volně ložené látky je:
– trvalé povahy a dostatečně pevný, aby byl vhodný pro opakované používání;
– speciálně zkonstruovaný pro usnadnění přepravy věcí jedním nebo více dopravními prostředky bez překládky nákladu;
– opatřený prostředky dovolujícími jejich snadnou manipulaci;
– o vnitřním objemu nejméně 1,0 m3.
Příklady kontejnerů pro volně ložené látky jsou kontejnery, kontejnery pro přepravu volně ložených látek v systému off shore, skipové nádoby, zásobníky na volně ložené látky, výměnné nástavby, násypné kontejnery, valivé kontejnery, ložné komory vozidel.
POZNÁMKA: Tato definice platí jen pro kontejnery pro volně ložené látky splňující požadavky kapitoly 6.11.
“Kontejner s plachtou pro volně ložené látky” nezakrytý kontejner pro volně ložené látky s pevnou podlahou (včetně výsypného dna), s pevnými bočními stěnami a pevnými koncovými stěnami a pružným zakrytím.
„Uzavřený kontejner pro volně ložené látky” plně uzavřený kontejner s pevnou střechou, pevnými bočními stěnami, pevnými koncovými stěnami a pevnou podlahou (včetně výsypných den). Tento pojem zahrnuje kontejner pro volně ložené látky s otevíratelnou střechou, boční stěnou nebo koncovou stěnou, která může být/je během přepravy uzavřena. Kontejnery pro volně ložené látky mohou mít otvory dovolující výměnu par a plynů za vzduch a které zabraňují za normálních podmínek přepravy úniku tuhých obsahů, jakož i pronikání deště a rozstřikované vody.
„Kontejner pro přepravu volně ložených látek v systému off shore“ kontejner pro přepravu volně ložených látek, speciálně zkonstruovaný pro opakované použití k přepravě z příbřežních zařízení, do těchto zařízení a mezi nimi navzájem. Kontejner pro přepravu volně ložených látek je zkonstruován a vyroben podle předpisů pro schvalování kontejnerů manipulovaných na širých mořích vypracovaných Mezinárodní námořní organizací (IMO) v dokumentu MSC/Circ.860;
„Kontejner pro volně ložené látky, flexibilní“ flexibilní kontejner o vnitřním objemu nejvýše 15 m3, s vnitřními vložkami a připevněnými manipulačními prostředky a provozní výstrojí;
„Kontejner s plachtou“ nekrytý kontejner opatřený plachtou pro ochranu nákladu;
“Kontejner s plachtou pro volně ložené látky” viz “Kontejner pro volně ložené látky”
„Kontejner uzavřený“ plně uzavřený kontejner s pevnou střechou, pevnými bočními stěnami, pevnými koncovými stěnami a podlahou. Tento pojem zahrnuje kontejner s otevíratelnou střechou, pokud je během přepravy uzavřena;
„Kontejner velký“
(a)
kontejner, který nesplňuje definici malého kontejneru;
(b)
ve smyslu dohody KBK (CSC) kontejner s takovými rozměry, že ložná plocha mezi čtyřmi vnějšími dolními rohy je buď;
(i)
nejméně 14 m2 (150 čtverečných stop) nebo
(ii)
nejméně 7 m2 (75 čtverečných stop), pokud je vybaven horními rohovými prvky;
„Kontejnmentový systém“ pro přepravu radioaktivních látek je soubor částí obalu specifikovaný konstruktérem, který má zabránit unikání radioaktivních látek během přepravy;
„Koš“ vnější obal s neplnými stěnami;
„Kovová IBC“ viz „IBC kovová“
„Kritická teplota“ teplota, nad níž se nemůže látka vyskytovat v kapalném stavu;
„Kryogenní nádoba“ viz „Nádoba kryogenní“
„Kus“ konečný produkt balení sestávající z obalu nebo velkého obalu nebo IBC a z jejich obsahu, připravený k přepravě. Pojem zahrnuje nádoby na plyny, jak jsou definovány v tomto oddílu, jakož i předměty, které vzhledem k jejich rozměrům, hmotnosti nebo tvaru mohou být přepravovány bez obalu nebo v lůžkách, latěních nebo manipulačních přípravcích. S výjimkou přepravy radioaktivních látek se tento pojem nevztahuje na věci, které se přepravují volně ložené, ani na látky přepravované v cisternách.
POZNÁMKA: K radioaktivním látkám viz 2.2.7.2, 4.1.9.1.1 a 6.4.
L
„Láhev“ přemístitelná tlaková nádoba s hydraulickým vnitřním objemem nejvýše 150 litrů (viz též „Svazek lahví„).
„Latění“ vnější obal s neplnými stěnami;
„Lepenková IBC“ viz „IBC lepenková“
M
„Malá nádobka obsahující plyn (plynová kartuše)“ nádoba pro jedno použití, s hydraulickým vnitřním objemem nepřesahujícím 1 000 ml pro nádobky vyrobené z kovu a nepřesahujícím 500 ml pro nádobky vyrobené ze syntetického materiálu nebo ze skla, obsahující plyn nebo směs plynů pod tlakem. Může být vybavena ventilem.
„Malý kontejner“ viz „Kontejner malý“
„Manipulační prvky“ (pro flexibilní IBC) nosné pásy, popruhy, oka, poutka nebo rámy, které jsou připevněny k tělesu nádoby IBC nebo vytvořeny z materiálu tělesa nádoby;
„Materiál živočišného původu“ mrtvá těla zvířat (kadávery), části zvířecích těl, potraviny nebo krmiva pocházející ze zvířat;
„MEGC“ viz „Vícečlánkový kontejner na plyn“;
„MEMU“, viz „Mobilní jednotka připravující výbušniny“
„Meziobal“ obal umístěný mezi vnitřními obaly nebo předměty a vnějším obalem;
„Měkká ocel“ ocel s nejnižší pevností v tahu mezi 360 N/mm2 a 440 N/mm2;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitolu 6.7.
„Mobilní jednotka připravující výbušniny“ jednotka, nebo vozidlo smontované s jednotkou, pro přípravu a nabíjení výbušnin z nebezpečných věcí, které nejsou výbušninami. Jednotka sestává z různých cisteren a kontejnerů pro volně ložené látky a provozní výstroje, jakož i čerpadel a příslušného zařízení. MEMU může mít zvláštní komory pro balené výbušniny;
POZNÁMKA: I když definice MEMU zahrnuje výraz „příprava a nabíjení výbušnin“ vztahují se požadavky na MEMU pouze na přepravu a nikoli na přípravu a nabíjení výbušnin.“
„Motor na palivové články“ prostředek používaný k pohonu zařízení, který sestává z palivového článku a jeho zásoby paliva, ať už je tato zásoba paliva s palivovým článkem integrována, nebo je od něj oddělena, a zahrnuje veškeré příslušenství nutné k plnění své funkce;
N
„Nádoba“ prostředek pro naplnění a udržení látek nebo předmětů, včetně všech uzávěrů. Tato definice se nevztahuje na nádrže cisteren;
„Nádoba“ (třída 1) zahrnuje bedny, láhve, plechovky, sudy, konve nebo pouzdra, včetně jakýchkoli uzávěrů, používané jako vnitřní obal nebo meziobal;
„Nádoba kryogenní“ přemístitelná tepelně izolovaná tlaková nádoba pro hluboce zchlazené zkapalněné plyny s hydraulickým vnitřním objemem nejvýše 1 000 litrů „(viz též „Nádoba kryogenní, otevřená“);
„Nádoba kryogenní, otevřená“ přepravitelná tepelně izolovaná nádoba na hluboce zchlazené zkapalněné plyny udržovaná při atmosférickém tlaku průběžným odvětráváním hluboce zchlazeného zkapalněného plynu;
„Nádoba tlaková“ společný název, který zahrnuje láhve, trubkové nádoby, tlakové sudy, uzavřené kryogenní nádoby, zásobníkové systémy s hydridem kovu, svazky lahví a záchranné tlakové nádoby;
„Nádoba trubková“ (třída 2) přepravitelná tlaková nádoba bezešvé nebo kompozitní konstrukce s hydraulickým vnitřním objemem větším než 150 litrů, nejvýše však 3 000 litrů;
„Nádoba tuhá vnitřní“ (pro kompozitní IBC) nádoba, která zachovává svůj původní tvar, když je prázdná, bez svých uzávěrů a bez podpory vnějšího pouzdra. Jakákoli vnitřní nádoba, která není „tuhá“, je považována za „flexibilní“;
„Nádoba vnitřní“ nádoba vyžadující vnější obal, aby mohla plnit svoji obalovou funkci;
„Nádrž“ (pro cisterny) část cisterny, která obsahuje látku určenou k přepravě, včetně otvorů a jejich uzávěrů, nezahrnující však provozní výstroj ani vnější konstrukční výstroj;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitola 6.7.“
„Nakládce“ subjekt, který
(a)
nakládá balené nebezpečné věci, malé kontejnery nebo přemístitelné cisterny do vozidla nebo na vozidlo, nebo do kontejneru; nebo
(b)
nakládá kontejner, kontejner pro volně ložené látky, MEGC, cisternový kontejner nebo přemístitelnou cisternu na vozidlo.
„Nakládka“ všechny činnosti vykonávané nakládcem podle definice nakládce;
„Nákladní dopravní (přepravní) jednotka“ silniční vozidlo, železniční vůz, kontejner, cisternový kontejner, přemístitelná cisterna nebo MEGC;
„Nebezpečné reakce“ jsou
– hoření nebo vývin značného tepla;
– vývin hořlavých, dusivých, hoření podporujících nebo toxických plynů;
– tvoření žíravých látek;
– tvoření nestabilních látek; nebo
– nebezpečné zvýšení tlaku (pouze pro cisterny);
„Nebezpečné věci“ látky a předměty, jejichž přeprava je podle dohody ADR vyloučena, nebo připuštěna pouze za podmínek v ní stanovených;
„Nejvyšší čistá (netto) hmotnost“ nejvyšší čistá hmotnost obsahu v samostatném obalu nebo nejvyšší součtová hmotnost vnitřních obalů a jejich obsahu vyjádřená v kilogramech;
„Nejvyšší dovolená celková hmotnost“
(a)
(pro IBC) hmotnost IBC a její provozní a konstrukční výstroje a nejvyšší čistá (netto) hmotnost;
(b)
(pro cisterny) vlastní hmotnost cisterny a nejvyšší dovolená užitečná hmotnost;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitolu 6.7.
„Nejvyšší normální provozní tlak“ pro přepravu radioaktivních látek je nejvyšší přetlak při průměrné výšce nad hladinou moře, který může vzniknout v kontejnmentovém systému v průběhu jednoho roku za teplotních podmínek a slunečního záření odpovídajících okolním podmínkám, bez odvětrávání, vnějšího chlazení pomocným systémem nebo provozních kontrol během přepravy;
„Nejvyšší provozní tlak (přetlak)“ nejvyšší z následujících tří tlaků, kterého může být dosaženo na vrchní straně cisterny v provozní poloze:
(a)
nejvyšší účinný tlak dovolený v cisterně během jejího plnění (nejvyšší dovolený plnicí tlak);
(b)
nejvyšší účinný tlak dovolený v cisterně během jejího vyprazdňování (nejvyšší dovolený vyprazdňovací tlak); a
(c)
účinný přetlak, kterému je cisterna vystavena svým obsahem (včetně cizích plynů, které může obsahovat) při nejvyšší provozní teplotě.
Pokud zvláštní požadavky předepsané v kapitole 4.3 nestanoví jinak, číselná hodnota tohoto provozního tlaku (přetlaku) nesmí být nižší než tenze par (absolutní tlak) plnicí látky při 50 °C.
Pro cisterny vybavené pojistnými ventily (s nebo bez průtržného kotouče) se však nejvyšší provozní tlak (přetlak) musí rovnat předepsanému otevíracímu tlaku takových pojistných ventilů. Tento požadavek se nevztahuje na cisterny pro přepravu stlačených, zkapalněných nebo rozpuštěných plynů třídy 2;
POZNÁMKA 1
: Nejvyšší provozní tlak neplatí pro cisterny vyprazdňované samospádem podle 6.8.2.1.14 (a).
POZNÁMKA 2
: K přemístitelným cisternám viz kapitolu 6.7.
POZNÁMKA 3
: K uzavřeným kryogenním nádobám viz poznámku k 6.2.1.3.6.5.
„Nejvyšší vnitřní objem“ nejvyšší vnitřní objem nádob nebo obalů včetně IBC a velkých obalů, vyjádřený v krychlových metrech nebo litrech;
„Nekryté vozidlo“ vozidlo, jehož ložná plocha je tvořená jen plošinou nebo je opatřena pouze bočnicemi a zadním čelem;
„Nekrytý kontejner“ viz „Kontejner nekrytý“
„Nesnímatelná cisterna“ viz „Cisterna nesnímatelná“
O
„Obal“ jedna nebo více nádob a všechny jiné součásti nebo materiály nezbytné k tomu, aby nádoby mohly plnit svou obalovou funkci a jiné bezpečnostní funkce (viz také „Obal kompozitní“, „Obal obnovený (rekondiciovaný obal)“, „Obal opakovaně použitelný“, „Obal prachotěsný“, „Obal rekonstruovaný“, „Obal skupinový“, „Obal velký, opakovaně použitelný“, „Obal velký, rekonstruovaný“, „Obal vnější“, „Obal vnitřní“, „Obal z jemného plechu“, „Obal záchranný“, „Obal záchranný velký“);
„Obal kompozitní“ je obal sestávající z vnějšího obalu a z vnitřní nádoby a zkonstruovaný tak, že vnitřní nádoba a vnější obal tvoří jeden integrální obal. Po sestavení zůstává nadále jednou nedělitelnou jednotkou a jako takový je plněn, skladován, přepravován a vyprazdňován;
POZNÁMKA: Pojem „vnitřní nádoba“ používaný pro kompozitní obaly nesmí být zaměňován s pojmem „vnitřní obal“ používaným pro skupinové obaly. Například vnitřní část kompozitního obalu (plast) 6HA1 je takovou vnitřní nádobou, neboť není normálně konstruována tak, aby plnila obalovou funkci bez svého vnějšího obalu a není tedy vnitřním obalem.
Tam, kde je za pojmem „kompozitní obal“ uveden v závorkách materiál, vztahuje se na vnitřní nádobu.
„Obal obnovený (rekondiciovaný obal)“ znamená zejména
(a)
kovové sudy, které jsou:
(i)
vyčištěny až na původní materiál jejich konstrukce, zbaveny všech svých předchozích obsahů, vnější a vnitřní koroze a je z nich odstraněn vnější nátěr a bezpečnostní značky;
(ii)
obnoveny do původního tvaru a obrysů, s přehyby, pokud jsou, vyrovnanými a utěsněnými a s vyměněnými všemi porušenými těsněními, která nejsou nedílnou součásti obalu; a
(iii)
zkontrolovány po vyčištění, avšak před opětovným nátěrem, s vyřazením obalů, které jsou viditelně poškozeny, mají značně zmenšenou tloušťku materiálu, jeví únavu materiálu, mají poškozené závity nebo uzávěry nebo jiné závažné závady.
(b)
plastové sudy nebo kanystry, které:
(i)
jsou vyčištěny až na původní materiál jejich konstrukce, zbaveny všech svých předchozích obsahů a je z nich odstraněn vnější nátěr a bezpečnostní značky;
(ii)
mají vyměněna všechna porušená těsnění, která nejsou nedílnou součásti obalu; a
(iii)
jsou zkontrolovány po vyčištění s vyřazením obalů s viditelným poškozením, jako trhlinami, průhyby nebo prasklinami, nebo poškozenými závity nebo uzávěry nebo jinými závažnými závadami;
„Obal opakovaně použitelný“ obal, který byl prohlédnut a shledán bez závad, které by mohly ovlivnit jeho schopnost podrobit se funkčním zkouškám. Tento pojem zahrnuje zejména ty obaly, které se znovu naplňují stejným nebo podobným snášenlivým obsahem a jsou přepravovány v distribučním řetězci řízeném odesilatelem produktu;
„Obal prachotěsný“ nepropustný obal pro udržení suchého obsahu včetně jemné tuhé látky (prášku) vznikající během přepravy.
„Obal rekonstruovaný“ znamená zejména
(a)
kovové sudy, které jsou:
(i)
vyrobeny jako typ UN odpovídající požadavkům kapitoly 6.1 z typu jiného než typ UN;
(ii)
rekonstruovány z jednoho typu UN odpovídajícího požadavkům kapitoly 6.1 na jiný typ UN; nebo
(iii)
podrobeny výměně komponentů, které jsou jejich nedílnou konstrukční součástí (takových jako jsou neodnímatelná víka);
(b)
plastové sudy, které jsou:
(i)
rekonstruovány z jednoho typu UN na jiný typ UN (např. 1H1 na 1H2); nebo
(ii)
podrobeny výměně komponentů, které jsou jejich nedílnou konstrukční součástí.
Na rekonstruované sudy se vztahují požadavky kapitoly 6.1, které se vztahují na nové sudy téhož typu.
„Obal skupinový“ kombinace obalů vytvořená pro účely přepravy, sestávající z jednoho nebo více vnitřních obalů, které jsou vloženy do jednoho vnějšího obalu podle pododdílu 4.1.1.5;
POZNÁMKA: Pojem „vnitřní obal“ používaný pro skupinové obaly nesmí být zaměňován s pojmem „vnitřní nádoba“ používaným pro kompozitní obaly.
„Obal velký“ obal tvořený vnějším obalem, který obsahuje předměty nebo vnitřní obaly a který
(a)
je zkonstruován pro mechanickou manipulaci;
(b)
převyšuje 400 kg čisté (netto) hmotnosti nebo 450 litrů vnitřního objemu, ale má objem nejvýše 3 m3;
„Obal velký, opakovaně použitelný“ velký obal k opakovanému plnění, který byl prohlédnut a shledán bez závad, které by mohly ovlivnit jeho schopnost vyhovět provozním zkouškám; tento pojem zahrnuje zejména ty velké obaly, které se znovu plní stejným nebo podobným snášenlivým obsahem a jsou přepravovány v distribučním řetězci řízeném odesilatelem produktu;
„Obal velký, rekonstruovaný“ velký obal z kovu nebo z tuhého plastu, který:
(a)
je vyroben jako typ UN z typu jiného než typu UN; nebo
(b)
je rekonstruován z jednoho konstrukčního typu UN na jiný konstrukční typ UN.
Na rekonstruované velké obaly se vztahují tytéž požadavky ADR, které se vztahují na nové velké obaly téhož typu (viz též definici konstrukčního typu v 6.6.5.1.2);
„Obal vnější“ vnější ochrana kompozitního nebo skupinového obalu včetně absorpčních a fixačních materiálů a všech ostatních součástí, které jsou nutné, aby obklopily a chránily vnitřní nádoby nebo vnitřní obaly;
„Obal vnitřní“ obal, pro jehož přepravu se vyžaduje vnější obal;
„Obal z jemného plechu“ obal s kruhovým, elipsovitým, pravoúhlým nebo mnohoúhelníkovým průřezem (také kónický), jakož i obal s hrdlem kuželového tvaru nebo obal kelímkovitého tvaru z jemného plechu o tloušťce stěny menší než 0,5 mm (např. pocínovaného), s plochým nebo vypouklým dnem, s jedním nebo více otvory, který nespadá pod definici sudu nebo kanystru;
„Obal záchranný“ zvláštní obal, do kterého se ukládají poškozené, vadné nebo netěsnící kusy nebo kusy neodpovídající předpisům obsahující nebezpečné věci, nebo nebezpečné věci, které se rozsypaly nebo unikly, za účelem jejich přepravy k obnově nebo likvidaci;
„Obal záchranný velký“ speciální obal, který:
(a)
je zkonstruován pro mechanickou manipulaci; a
(b)
překračuje 400 kg čisté (netto) hmotnosti nebo 450 litrů vnitřního objemu, ale má objem nejvýše 3 m3;
do něhož se ukládají poškozené, vadné nebo netěsné kusy nebo kusy neodpovídající předpisům, které obsahují nebezpečné věci, nebo nebezpečné věci, které se vysypaly nebo vytekly, za účelem jejich přepravy k regeneraci nebo likvidaci.
„Obalová skupina“ skupina, ke které mohou být pro účely balení přiřazeny určité látky podle jejich stupně nebezpečnosti. Obalové skupiny mají následující významy, které jsou podrobně vysvětleny v části 2:
Obalová skupina I: látky velmi nebezpečné;
Obalová skupina II: látky středně nebezpečné;
Obalová skupina III: látky málo nebezpečné.
POZNÁMKA: Určité předměty obsahující nebezpečné věci jsou rovněž přiřazeny k obalové skupině.
„Obnovený obal“ viz „Obal obnovený“
„Odesilatel“ podnik, který odesílá nebezpečné věci buď pro sebe, nebo pro třetí stranu. Pokud je přeprava prováděna na základě přepravní smlouvy, odesilatelem je odesilatel uvedený v této smlouvě;
„Odpady“ látky, roztoky, směsi nebo předměty, které nemohou být používány jako takové, které se však přepravují pro další zpracování, uložení na skládce nebo likvidaci spálením nebo jinými disponibilními metodami;
„Ochranný povlak“ (pro cisterny) je výstelka nebo vnitřní povlak chránící materiál kovových cisteren proti přepravovaným látkám;
POZNÁMKA: Tato definice se nevztahuje na výstelku nebo vnitřní povlak používané jen k ochraně přepravované látky.
„Opakovaně použitelný obal“ viz „Obal opakovaně použitelný“
„Opravená IBC“ viz „IBC opravená“
P
„Palivový článek“ elektrochemický prostředek, který přeměňuje chemickou energii paliva na elektrickou energii, teplo a produkty reakce;
„Plastová tkanina“ (pro flexibilní IBC) materiál vyrobený z pásků nebo vláken vhodného plastu;
„Plnicí tlak“ nejvyšší tlak skutečně vyvinutý v cisterně při jejím plnění pod tlakem;
„Plnič“ jakýkoliv podnik, který plní nebezpečné věci do cisterny (cisternového vozidla, snímatelné cisterny, přemístitelné cisterny nebo cisternového kontejneru) a/nebo do vozidla, velkého kontejneru nebo malého kontejneru pro volně ložené látky, nebo do bateriového vozidla nebo MEGC;
„Plyn“ látka, která:
(a)
při 50 °C má tenzi par větší než 300 kPa (3 bary); nebo
(b)
je kompletně v plynném stavu při 20 °C při normálním tlaku 101,3 kPa;
„Plynová kartuše“ viz „Malá nádobka obsahující plyn“;
„Podnik“ jakákoli fyzická nebo právnické osoba, ať již zisková nebo nezisková, sdružení nebo skupina osob bez právní subjektivity, ať již ziskové nebo neziskové, nebo instituce s vlastní právní subjektivitou nebo závislá na správním orgánu, který má právní subjektivitu;
„Podtlakový ventil“ pružinové zařízení, které je uváděno automaticky v činnost tlakem a jehož účelem je ochrana cisterny proti nežádoucímu vnitřnímu podtlaku;
„Pojistný ventil“ pružinové zařízení automaticky ovládané tlakem, jehož účelem je chránit cisternu proti nežádoucímu zvýšení vnitřního tlaku;
„Posuzování shody“ je proces ověřování shody výrobku podle ustanovení oddílů 1.8.6 a 1.8.7 vztahujících se na schvalování konstrukčního typu, dohled nad výrobou a na první inspekci a zkoušení;
„Prachotěsný obal“ viz „Obal prachotěsný“
„Provozní tlak“ stabilizovaný tlak stlačeného plynu při vztažné teplotě 15 °C v naplněné tlakové nádobě;
POZNÁMKA: K cisternám viz „Nejvyšší provozní tlak“.
„Provozní výstroj“
(a)
cisteren znamená plnicí a vyprazdňovací, odvzdušňovací, bezpečnostní, ohřívací, tepelně izolační a přídavná zařízení a měřicí přístroje;
(b)
článků bateriového vozidla nebo MEGC znamená plnicí a vyprazdňovací zařízení, včetně propojovacího potrubí, bezpečnostní zařízení a měřicí přístroje;
(c)
IBC znamená plnicí a vyprazdňovací zařízení a jakékoli tlak vyrovnávající nebo větrací, bezpečnostní, ohřívací a tepelně izolační zařízení a měřicí přístroje;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitola 6.7.
„Provozní životnost“ pro kompozitní láhve a trubkové nádoby je počet roků, po který je dovoleno láhev nebo trubkovou nádobu používat;
„Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny“ jakýkoli podnik, jehož jménem je provozován cisternový kontejner nebo přemístitelná cisterna;
„Průměr“ (pro nádrže cisteren) je vnitřní průměr nádrže;
„Předpis OSN“ předpis tvořící přílohu k dohodě o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a vzájemné uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel (Dohoda 1958, v úplném znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění);
„Přemístitelná cisterna“ viz „Cisterna přemístitelná“
„Přeprava“ přemístění nebezpečných věcí, včetně zastávek nezbytných vzhledem k dopravním podmínkám a včetně všech dob, po které jsou nebezpečné věci uloženy ve vozidlech, cisternách nebo v kontejnerech a které jsou nezbytné vzhledem k provozním podmínkám před, během a po přemístění.
Tato definice zahrnuje též krátké dočasné skladování nebezpečných věcí za účelem změny druhu dopravního prostředku (překládku). Tato definice se vztahuje na překládku, pokud jsou přepravní doklady, v nichž je uvedeno místo odeslání a místo určení, předloženy na požádání a pokud kusy a cisterny nejsou otevírány během krátkodobého skladování, kromě kontroly provedené příslušnými orgány;
„Přeprava ve volně loženém stavu“ přeprava tuhých látek nebo předmětů bez obalů ve vozidlech, kontejnerech nebo kontejnerech pro volně ložené látky. Tento pojem se nevztahuje na věci, které se přepravují jako kusy, ani na látky přepravované v cisternách;
„Přepravní index (TI)“ přidělený kusu, přepravnímu obalovému souboru nebo kontejneru, nebo nezabalené látce LSA-I nebo nezabalenému předmětu SCO-I nebo SCO-III pro přepravu radioaktivních látek je číslo, které se používá ke kontrole expozice záření;
„Přepravní obalový soubor“ vnější obalový prostředek (používaný jedním odesilatelem v případě radioaktivních látek) obsahující jeden nebo více kusů pevně spojených do jedné manipulační jednotky pro usnadnění manipulace a uložení při přepravě;
Příklady přepravních obalových souborů:
(a)
úložná plošina, jako je paleta, na které jsou uloženy nebo navrstveny jeden nebo více kusů a zajištěny plastovou stahovací páskou, smršťovací nebo průtažnou fólií nebo jinými vhodnými prostředky; nebo
(b)
vnější ochranný obal jako bedna nebo latění;
„Přes nebo do“ pro přepravu radioaktivních látek znamená přes zemi nebo do zemí, v níž nebo do nichž je zásilka přepravována, ale výslovně vylučuje země, „nad“ nimiž je zásilka přepravována letecky, pokud nejsou v těchto zemích podle letového řádu žádné zastávky;
„Příjemce“ příjemce uvedený v přepravní smlouvě. Jestliže příjemce určí třetí osobu v souladu s ustanoveními platnými pro přepravní smlouvu, je tato osoba považována za příjemce ve smyslu ADR. Pokud je přeprava prováděna bez přepravní smlouvy, podnik, který přebírá nebezpečné věci po příjezdu, se považuje za příjemce;
„Příkon dávkového ekvivalentu“ prostorový dávkový ekvivalent nebo směrový dávkový ekvivalent, jak je to vhodné, za jednotku času, měřený ve sledovaném místě;
„Příručka zkoušek a kritérií“ sedmé revidované vydání „United Nations, Manual of Tests and Criteria, publikované Organizací spojených národů (ST/SG/AC.10/11/Rev.5 se změnami uvedenými v dokumentech ST/SG/AC.10/11/Rev.7;
„Příslušný orgán“ úřad nebo jiné instituce určené v každém státě a pro každý jednotlivý případ v souladu s jeho vnitrostátním právním řádem;
„Pytel“ poddajný obal z papíru, plastové fólie, textilu, tkaniny nebo jiných vhodných materiálů;
R
„Radioaktivní obsah“ pro přepravu radioaktivních látek jsou radioaktivní látky spolu se všemi kontaminovanými nebo aktivovanými tuhými látkami, kapalinami a plyny uvnitř obalu;
„Recyklovaný plast“ materiál získaný z použitých průmyslových obalů, který byl vyčištěn a připraven pro výrobu nových obalů;
„Referenční ocel“ ocel s mezí pevnosti 370 N/mm2 a prodloužením při přetržení o 27 %;
„Rekonstruovaná IBC“ viz „IBC rekonstruovaná“
„Rekonstruovaný obal“ viz „Obal rekonstruovaný“
„RID“ Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí [příloha 1 k přípojku B (Jednotné právní předpisy pro Smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží - CIM) Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě - COTIF];
Ř
„Řízená teplota“ nejvyšší teplota, při které může být bezpečně přepravován organický peroxid nebo samovolně se rozkládající látka nebo polymerizující látka;
S
„SADT“ viz „Teplota samourychlujícího se rozkladu“,
„SAPT“ viz „Teplota samourychlující se polymerace“,
„Schválení“
„Vícestranné schválení“ pro přepravu radioaktivních látek je schválení, které bylo uděleno příslušným orgánem buď země původu vzoru, nebo země odeslání, podle toho, co je relevantní, a také příslušným orgánem každého státu, přes který nebo do kterého má být příslušná zásilka přepravena.
„Jednostranné schválení“ pro přepravu radioaktivních látek je schválení vzoru, které uděluje jen příslušný orgán země původu vzoru. Není-li země původu smluvním státem ADR, musí být toto schválení uznáno příslušným orgánem smluvní strany ADR, který přijde se zásilkou do styku (viz 6.4.22.8).
„Skupinový obal“ viz „Obal skupinový“
„Směrnice ES“ rozhodnutí příslušných orgánů Evropského společenství, která jsou závazná, pokud se týče dosažených výsledků, pro všechny členské státy, jimž jsou adresována, avšak volba formy a metod je ponechána národním orgánům;
„Snímatelná cisterna“ viz „Cisterna snímatelná“
„Stabilizovaný tlak“ tlak obsahu tlakové nádoby v tepelné a difúzní rovnováze;
„Stlačený zemní plyn (CNG)“ stlačený plyn tvořený zemním plynem s vysokým obsahem methanu, přiřazený k UN 1971;
„Stupeň plnění“ poměr hmotnosti plynu k hmotnosti vody při 15 °C, která by zcela naplnila tlakovou nádobu připravenou pro použití;
„Sud“ válcovitý obal z kovu, lepenky, plastu, překližky nebo jiných vhodných materiálů s plochými nebo oblými víky a dny (základnami). Pod tento pojem patří též obaly jiných tvarů, např. oblé obaly s hrdlem kuželovitého tvaru nebo obaly kelímkovitého tvaru. Pod tento pojem nepatří dřevěné sudy a kanystry.
„Svazek lahví“ soubor lahví, které jsou navzájem pevně spojeny a propojeny sběrným potrubím a jsou přepravovány jako jeden celek. Celkový hydraulický vnitřní objem nesmí přesáhnout 3 000 litrů, u svazku lahví určených pro přepravu toxických plynů třídy 2 (skupin začínajících písmenem T podle 2.2.2.1.3) je tento hydraulický vnitřní objem omezen na 1 000 litrů;
„Systém měření radiace“ přístroj, který obsahuje detektory záření, jako své součásti;
„Systém řízení“ pro přepravu radioaktivních látek je soustava vzájemně propojených nebo vzájemně působících prvků (systém) pro stanovení strategie a cílů a umožňující, aby cílů bylo dosaženo vhodným a účinným způsobem;
T
„Technický název“ uznávaný chemický, popřípadě biologický název nebo jiný název běžně používaný ve vědeckých a technických příručkách, časopisech a textech (viz 3.1.2.8.1.1);
„Těleso nádoby“ (pro všechny druhy IBC kromě kompozitních IBC) vlastní nádoba, včetně otvorů a jejich uzávěrů, avšak bez provozní výstroje;
„Teplota samourychlující se polymerace (SAPT)“ nejnižší teplota, při níž může dojít k samourchlující se polymerizaci látky v obalu, IBC nebo cisterně, tak jak je podávána k přepravě. SAPT musí být určena zkušebními postupy stanovenými pro teplotu samourychlujícího se rozkladu pro samovolně se rozkládající látky podle části II, oddílu 28 Příručky zkoušek a kritérií;
„Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT)“ nejnižší teplota, při které může nastat samourychlující se rozklad látky v obalu, IBC nebo cisterně použité při přepravě. SADT musí být určena zkušebními postupy v části II, oddílu 28 Příručky zkoušek a kritérií;
„Tlaková nádoba“ viz „Nádoba tlaková“
„Tlakový sud“ svařovaná přemístitelná tlaková nádoba s hydraulickým vnitřním objemem větším než 150 litrů, nejvýše však 1 000 litrů (např. válcová nádoba vybavená obručemi pro válení a nádoba na ližinách nebo v rámu);
„Trubková nádoba“ viz „Nádoba trubková“
„Tuhá látka“
(a)
látka s bodem tání nebo bodem počátku tání vyšším než 20 °C při tlaku 101,3 kPa; nebo
(b)
látka, která není kapalná podle zkušební metody ASTM D 4359-90 nebo která je pastovitá podle kritérií vztahujících se na zkoušku tekutosti (penetrometrická zkouška) popsanou v oddílu 2.3.4.;
„Tuhá vnitřní nádoba“ viz „Nádoba tuhá vnitřní“
U
„UIC“ International Union of Railways (Mezinárodní železniční unie) (UIC, 16 rue Jean Rey, F-75015 Paris, France);
„UN číslo“ čtyřmístné identifikační číslo látky nebo předmětu převzaté ze Vzorových předpisů OSN;
„UNECE“ (United Nations Economic Commission for Europe) Evropská hospodářská komise OSN - EHK OSN (UNECE, Palais des Nations, 8-14 avenue de la Paix, CH-1211 Geneve 10, Suisse);
„Uzávěr“ zařízení uzavírající otvor v nádobě;
„Uzavírající systém“ pro přepravu radioaktivních látek je konstruktérem specifikovaný a příslušným orgánem uznaný soubor štěpných látek a částí obalů, který je určen pro udržení kritické bezpečnosti;
„Uzavřené vozidlo“ vozidlo s uzavíratelnou nástavbou;
„Uzavřený kontejner“ viz „Kontejner uzavřený“
„Uzavřený kontejner pro volně ložené látky“ viz „Kontejner pro volně ložené látky“
V
„Velká nádoba pro volně ložené látky (IBC)“ viz „IBC“
„Velký obal“ viz „Obal velký“
„Velký kontejner“ viz „Kontejner velký“
„Vícečlánkový kontejner na plyn“ (MEGC) přepravní prostředek obsahující články, které jsou navzájem propojeny spojovacím potrubím a namontovány na rámu. Následující články se považují za články vícečlánkového kontejneru na plyn: láhve, trubkové nádoby, tlakové sudy a svazky lahví, jakož i cisterny pro přepravu plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1, s vnitřním objemem větším než 450 litrů;
POZNÁMKA: K UN MEGC viz kapitola 6.7.
„Vložka“ hadice nebo pytel vložený do obalu, včetně velkých obalů nebo IBC, které však netvoří jeho nedílnou součást, včetně uzávěrů jeho otvorů;
„Vnější obal“ viz „Obal vnější“
„Vnitřní nádoba“ viz „Nádoba vnitřní“
„Vnitřní obal“ viz „Obal vnitřní“
„Vnitřní objem nádrže nebo komory nádrže“ cisterny je celkový vnitřní objem nádrže nebo komory nádrže vyjádřený v litrech nebo krychlových metrech. Není-li možno nádrž nebo komoru nádrže z důvodů jejího tvaru nebo konstrukce zcela naplnit, musí se pro určení stupně plnění a pro značení cisterny použít tento snížený vnitřní objem;
„Vozidlo s plachtou“ nekryté vozidlo opatřené plachtou pro ochranu nákladu;
„Vozidlo“ viz „Bateriové vozidlo“, „Uzavřené vozidlo“, „Nekryté vozidlo“, „Vozidlo s plachtou“ a „Cisternové vozidlo“;
„Vozová zásilka“ každá zásilka od jednoho odesilatele, pro kterou je výlučně vyhrazeno použití vozidla nebo velkého kontejneru, přičemž všechny úkony spojené s nakládkou a vykládkou se vykonávají podle příkazů odesilatele nebo příjemce;
POZNÁMKA: Odpovídající pojem pro radioaktivní látky je „výlučné použití“.
„Vykládce“ podnik, který:
(a)
snímá kontejner, kontejner pro volně ložené látky, MEGC, cisternový kontejner nebo přemístitelnou cisternu z vozidla; nebo
(b)
vykládá balené nebezpečné věci, malé kontejnery nebo přemístitelné cisterny z vozidla nebo kontejneru; nebo
(c)
vyprazdňuje nebezpečné věci z cisterny (cisternového vozidla, snímatelné cisterny, přemístitelné cisterny nebo cisternového kontejneru) nebo z bateriového vozidla, MEMU nebo MEGC nebo z vozidla, velkého kontejneru nebo malého kontejneru pro přepravu ve volně loženém stavu nebo z kontejneru pro volně ložené látky;
„Vykládka“ všechny činnosti vykonávané vykládcem podle definice vykládce;
„Výlučné použití“ pro přepravu radioaktivních látek je výhradní použití vozidla nebo velkého kontejneru jediným odesílatelem, přičemž všechny postupy nakládky a vykládky a expedice před přepravou, během přepravy a po přepravě jsou prováděny podle pokynů odesilatele nebo příjemce, kde je to ustanoveními ADR vyžadováno.
„Výměnná nástavba“ viz „Kontejner“;
„Výpočtový tlak“ teoretický tlak rovný nejméně zkušebnímu tlaku, který může více nebo méně překročit provozní tlak podle stupně nebezpečnosti představovaného přepravovanou látkou. Slouží výhradně pro určení tloušťky stěn nádrže, nezávisle na jakémkoli vnitřním nebo vnějším výztužném zařízení;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitolu 6.7.
„Vyprazdňovací tlak“ nejvyšší tlak skutečně vyvinutý v cisterně při jejím vyprazdňování pod tlakem;
„Vytápěcí systém s vnitřním spalováním“ zařízení používající přímo kapalné nebo plynné palivo a nepoužívající odpadní teplo z hnacího motoru vozidla;
„Vzor“ pro přepravu radioaktivních látek je popis štěpné látky vyjmuté podle 2.2.7.2.3.5 (f), radioaktivní látky zvláštní formy, nízkodisperzní radioaktivní látky, kusu nebo obalu, který umožňuje jejich úplnou identifikaci. Popis může obsahovat specifikace, konstrukční výkresy, zprávy, ze kterých je zřejmý soulad s právními předpisy, a jinou relevantní dokumentaci;
„Vzorové předpisy OSN“ vzorové předpisy v příloze ke dvacátému prvnímu revidovanému vydání Doporučení pro přepravu nebezpečných věcí OSN, vydaného Organizací spojených národů (ST/SG/AC.10/1/Rev.21);
Z
„Zádržná doba“ doba, která uplyne od okamžiku dosažení počátečního stavu plnění až do okamžiku, kdy tlak zvyšující se v důsledku přívodu tepla dosáhne nejnižšího nastaveného tlaku omezovače(ů) tlaku cisteren určených pro přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz 6.7.4.1.
„Záchranná tlaková nádoba“ tlaková nádoba s hydraulickým vnitřním objemem nejvýše 3000 litrů, do které se ukládají poškozené, vadné nebo netěsnící tlakové nádoby nebo tlakové nádoby neodpovídající předpisům pro jejich přepravu, např. za účelem jejich obnovy nebo likvidace;
„Záchranný obal“ viz „Obal záchranný“
„Zajištění kvality“ systematický program inspekcí a kontrol uplatňovaný jakoukoli organizací nebo institucí, jehož cílem je poskytnout přiměřenou záruku, že bezpečnostní požadavky ADR jsou v praxi plněny;
„Zalisovaná láhev“ láhev určená k přepravě LPG, o hydraulickém vnitřním objemu nejvýše 13 litrů, vyrobená ze svařované ocelové vnitřní láhve s vnitřním povlakem a opatřená vnějším ochranným pláštěm vyrobeným z pórovitého plastu, který je neodnímatelný a spojený neoddělitelně s vnějším povrchem vnější stěny ocelové láhve;
„Zásobníkový systém s hydridem kovu“ samostatný kompletní systém pro akumulaci vodíku, včetně nádoby, hydridu kovu, zařízení pro vyrovnávání tlaku, uzavíracího ventilu, provozní výstroje a vnitřních komponentů, používaný pouze pro přepravu vodíku;
„Záruka plnění předpisů“ (radioaktivní látky) systematický program opatření uplatňovaných příslušným orgánem, jehož cílem je zajistit plnění požadavků ADR v praxi;
„Zásilka“ jakýkoli kus nebo více kusů, nebo náklad nebezpečných věcí předaný odesilatelem k přepravě;
„Zkapalněný ropný plyn (LPG)“ nízkotlaký zkapalněný plyn složený z jednoho nebo více lehkých uhlovodíků, které jsou přiřazeny jen k UN číslům 1011, 1075, 1965, 1969 nebo 1978 a které sestávají hlavně z propanu, propenu, butanu, izomerů butanu, butenu se stopami jiných uhlovodíkových plynů;
POZNÁMKA 1
: Hořlavé plyny přiřazené k jiným UN číslům se nepovažují za LPG.
POZNÁMKA 2
: K UN 1075 viz POZNÁMKU 2 pod 2F, UN 1965, v tabulce pro zkapalněné plyny ve 2.2.2.3.
„Zkapalněný zemní plyn (LNG)“ zkapalněný plyn tvořený zemním plynem s vysokým obsahem methanu, přiřazený k UN 1972;
„Zkouška těsnosti“ zkouška pro ověření těsnosti cisterny, obalu nebo IBC, jakož i výstroje a uzávěrů;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitola 6.7.
„Zkušební tlak“ tlak, který se musí použít během první nebo periodické tlakové zkoušky;
POZNÁMKA: K přemístitelným cisternám viz kapitola 6.7.
Ž
„Žadatel“ je v případě posuzování shody výrobce nebo jeho oprávněný zástupce ve státě smluvní strany. V případě periodických inspekcí, meziperiodických inspekcí a mimořádných kontrol se žadatelem rozumí zkušebna, provozovatel nebo jejich oprávněný zástupce ve státě smluvní strany.
POZNÁMKA: Výjimečné smí o posouzení shody požádat třetí strana (např. provozovatel cisternového kontejneru podle definice v oddílu 1.2.1).
1.2.2
Měrné jednotky
1.2.2.1
V dohodě ADR se používá těchto měrných jednoteka
Veličina| Jednotka SI b| Přípustná doplňková
(vedlejší) jednotka| Vztah mezi jednotkami
---|---|---|---
Délka| m (metr)| -| -
Plošný obsah| m2 (čtverečný metr)| -| -
Objem| m3 (krychlový metr)| l c (litr)| 1 I = 10-3 m3
Čas| s (sekunda)| min (minuta)| 1 min = 60 s
| | h (hodina)| 1 h = 3 600 s
| | d (den)| 1 d = 86 400 s
Hmotnost| kg (kilogram)| g (gram)| 1 g = 10-3 kg
| | t (tuna)| 1 t = 103 kg
Hustota| kg/m3| kg/l| 1 kg/l = 103 kg/m3
Teplota| K (kelvin)| °C (stupeň Celsia)| 0 °C = 273,15 K
Teplotní rozdíl| K (kelvin)| °C (stupeň Celsia)| 1 °C = 1 K
Síla| N (newton)| -| 1 N = 1 kg.m/s2
Tlak| Pa (pascal)| | 1 Pa = 1 N/m2
| | bar (bar)| 1 bar = 105 Pa
Mechanické napětí| N/m2| N/mm2| 1 N/mm2 = 1 MPa
Práce| | kWh (kilowatthodina)| 1 kWh = 3,6 MJ
Energie| J (joule)| | 1 J = 1 N.m = 1 W.s
Teplo| | eV (elektronvolt)| 1 eV = 0,1602.10-18 J
Výkon| W (watt)| -| 1 W = 1 J/s = 1 N.m/s
Viskozita kinematická| m2/s| mm2/s| 1 mm2/s = 10-6 m2/s
Viskozita dynamická| Pa.s| mPa.s| 1 mPa.s = 10-3 Pa.s
Aktivita| Bq (becquerel)| |
Příkon dávkového
ekvivalentu| Sv (sievert)| |
a
Pro přepočet dosud používaných jednotek na jednotky SI platí následujíci zaokrouhlené hodnoty:
Síla| | | Napětí| |
---|---|---|---|---|---
1 kg| =| 9,807 N| 1 kg/mm2 = 9,807 N/mm2| |
1 N| =| 0,102 kg| 1 N/mm2 = 0,102 kg/mm2| |
Tlak| | | | |
1 Pa| =| 1 N/m2| = 10-5 bar| = 1,02 x 10-5 kg/cm2| = 0,75 x 10-2 torr
1 bar | =| 105 Pa| = 1,02 kg/cm2| = 750 torr|
1 kg/cm2| =| 9,807 x 104 Pa| = 0,9807 bar| = 736 torr|
1 torr | =| 1,33 x 102 Pa| = 1,33 x 10-3 bar| = 1,36 x 10-3 kg/cm2|
Práce, energie, teplo
1 J| =| 1 N.m| = 0,278 x 10-6 kWh| = 0,102 kgm | = 0,239 x 10-3 kcal
1 kWh| =| 3,6 × 106J| = 367 x 103 kgm| = 860 kcal|
1 kgm | =| 9,807 J| = 2,72 x 10-6 kWh| = 2,34 x 10-3 kcal|
1 kcal | =| 4,19 × 103 J| = 1,16 x 10-3 kWh| = 427 kgm|
Výkon| | | | Kinematická viskozita|
1 W| =| 0,102 kgm/s| = 0,86 kcal/h| 1 m2/s = 104 St (stoků)|
1 kgm/s | =| 9,807 W| = 8,43 kcal/h| 1 St = 10-4 m2/s|
1 kcal/h | =| 1,16 W| = 0,119 kgm/s| |
Dynamická viskozita| |
1 Pa.s | =| 0,1 N.s/m2| = 10 P (poise)| = 0,102 kg.s/m2|
1 P| =| 0,1 Pa.s| = 0,1 N.s/m2| = 1,02 x 10-2 kg.s/m2|
1 kg.s/m2| =| 9,807 Pa.s| = 9,807 N.s/m2| = 98,07 P|
b
Mezinárodní soustava měrných jednotek SI je výsledkem usneseni Generální konference pro míry a váhy (Adresa: Pavillon de Breteuil, Pate de St-Cloud, F-92 310 Sévres).
c
Namísto zkratky „l“ pro litr při použití psacího stroje, u něhož není rozdíl mezi písmenem „l“ a číslicí „1“, je dovoleno používat zkratky „L“.
Desetinné násobky a díly jednotky mohou být tvořeny těmito předponami nebo značkami umístěnými před názvem nebo před značkou jednotky:
Činitel| | | | | | Předpona| | Značka
---|---|---|---|---|---|---|---|---
1 000 000 000 000 000 000| | = 1018| | trilion| | exa| | E
1 000 000 000 000 000| | = 1015| | biliarda| | peta| | P
1 000 000 000 000| | = 1012| | bilion| | tera| | T
1 000 000 000| | = 109| | miliarda| | giga| | G
1 000 000| | = 106| | milion| | mega| | M
1 000| | = 103| | tisíc| | kilo| | k
100| | = 102| | sto| | hekto| | h
10| | = 101| | deset| | deka| | da
0.1| | = 10-1| | desetina| | deci| | d
0.01| | = 10-2| | setina| | centi| | c
0.001| | = 10-3| | tisícina| | milli| | m
0.000 001| | = 10-6| | miliontina| | mikro| | µ
0.000 000 001| | = 10-9| | miliardtina| | nano| | n
0.000 000 000 001| | = 10-12| | biliontina| | piko| | p
0.000 000 000 000 001| | = 10-15| | biliardtina| | femto| | f
0.000 000 000 000 000 001| | = 10-18| | trilióntina| | atto| | a
POZNÁMKA: 109 = 1 billion je použití násobku měrných jednotek Spojenými národy v angličtině. Analogicky je pak 10-9 = 1 biliontina.
1.2.2.2
Není-li výslovně stanoveno jinak, značí znaménko „%“ v ADR:
(a)
u směsí tuhých nebo kapalných látek, jakož i u roztoků a u tuhých látek zvlhčených kapalinou, část hmotnosti z celkové hmotnosti směsi, roztoku nebo zvlhčené látky vyjádřená v procentech;
(b)
u směsí stlačených plynů, jsou-li plněny tlakově, část objemu z celkového objemu plynné směsi vyjádřená v procentech, nebo, jsou-li plněny podle hmotnosti, část hmotnosti z celkové hmotnosti plynné směsi vyjádřená v procentech;
(c)
u směsí zkapalněných plynů a rozpuštěných plynů část hmotnosti z celkové hmotnosti směsi vyjádřená v procentech.
1.2.2.3
Tlaky všeho druhu, týkající se nádob (např. zkušební tlak, vnitřní tlak, tlak, při němž se otevírá pojistný ventil) jsou vždy udány jako přetlak (tlak převyšující atmosférický tlak); naproti tomu tenze par je vždy vyjádřena jako absolutní tlak.
1.2.2.4
Pokud ADR stanoví stupeň plnění nádob, vztahuje se tento stupeň vždy na základní teplotu látek 15 °C, není-li udána jiná teplota.
KAPITOLA 1.3
ŠKOLENÍ OSOB PODÍLEJÍCÍCH SE NA PŘEPRAVĚ NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ
1.3.1
Rozsah a uplatnění
Osoby, které jsou zaměstnanci účastníků přepravy nebezpečných věcí uvedených v kapitole 1.4 a jejichž pracovní povinnosti se týkají přepravy nebezpečných věcí, musí být vyškoleny o předpisech pro dopravu takových věcí podle své odpovědnosti a pracovní náplně. Před převzetím odpovědností musí být zaměstnanci vyškoleni podle 1.3.2 a činnosti, pro které, dosud neabsolvovali vyžadované školení, smějí vykonávat pouze pod přímým dohledem vyškolené osoby. Školení se musí zaměřit také na specifická ustanovení vztahující se na bezpečnost při přepravě nebezpečných věcí, uvedená v kapitole 1.10.
POZNÁMKA 1
: O školení bezpečnostního poradce viz 1.8.3 namísto tohoto oddílu.
POZNÁMKA 2
: O školení osádky vozidla viz kapitolu 8.2 namísto tohoto oddílu.
POZNÁMKA 3
: O školení ke třídě 7, viz též 1.7.2.5.
1.3.2
Forma školení
Školení musí mít následující obsah odpovídající odpovědnosti a pracovní činnosti dotyčné osoby.
1.3.2.1
Všeobecné bezpečnostní školení
Personál musí být seznámen se všeobecnými ustanoveními předpisů o přepravě nebezpečných věcí.
1.3.2.2
Specifické školení
Personál musí být vyškolen přiměřeně ke svým povinnostem a odpovědnostem o ustanoveních předpisů týkajících se dopravy nebezpečných věcí.
Pokud je přeprava nebezpečných věcí prováděna kombinovanou (multimodální) dopravou, personál musí být seznámen s předpisy ostatních druhů dopravy zúčastněných na přepravním procesu.
1.3.2.3
Bezpečnostní školení
Personál musí být proškolen o rizicích a nebezpečích, které představují nebezpečné věci, přiměřeně stupni rizika zranění nebo ozáření při nehodě při přepravě těchto věcí, včetně jejich nakládky a vykládky.
Školení musí být provedeno tak, aby se personál seznámil s bezpečnou manipulací a nouzovými postupy.
1.3.2.4
Školení musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením s ohledem na změny předpisů.
1.3.3
Dokumentace
Záznamy o školeních absolvovaných podle této kapitoly musí být uchovávány zaměstnavatelem a musí být na požádání k dispozici zaměstnanci nebo příslušnému orgánu. Záznamy musí být zaměstnavatelem uchovávány po dobu stanovenou příslušným orgánem. Záznamy o školeních musí být zkontrolovány při nástupu do nového zaměstnání.
KAPITOLA 1.4
POVINNOSTI ÚČASTNÍKŮ PŘEPRAVY Z HLEDISKA BEZPEČNOSTI
1.4.1
Všeobecná bezpečnostní opatření
1.4.1.1
Účastníci přepravy nebezpečných věcí musí učinit přiměřená opatření podle povahy a rozsahu předvídatelných nebezpečí tak, aby se zabránilo vzniku škod nebo zranění a, popřípadě, aby se minimalizovaly jejich následky. Musí však ve všech případech splnit požadavky ADR vztahující se na jejich činnost.
1.4.1.2
Pokud se vyskytuje bezprostřední riziko, že může být přímo ohrožena bezpečnost veřejnosti, účastníci přepravy musí neprodleně uvědomit zásahové jednotky a musí jim sdělit všechny informace potřebné pro jejich činnost.
1.4.1.3
ADR může stanovit určité povinnosti různých účastníků.
Jestliže smluvní strana usoudí, že to nezpůsobí zhoršení bezpečnosti, může ve své vnitrostátní legislativě přesunout povinnosti týkající se jednoho uvedeného účastníka na jednoho nebo několik jiných účastníků, pokud jsou splněny povinnosti uvedené v oddílech 1.4.2 a 1.4.3. Tyto odchylky musí být sděleny smluvní stranou sekretariátu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, který je dá na vědomí smluvním stranám.
Ustanovení oddílů 1.2.1, 1.4.2 a 1.4.3 týkající se definic účastníků a jejich příslušných povinností se nedotýkají ustanovení vnitrostátních předpisů týkajících se právních důsledků (trestnost, odpovědnost atd.) vznikajících ze skutečnosti, že dotyčný účastník je např. právnická osoba, samostatně výdělečná osoba, zaměstnavatel nebo zaměstnanec.
1.4.2
Povinnosti hlavních účastníků
POZNÁMKA 1
: Někteří účastníci, kterým jsou v této kapitole ukládány bezpečnostní povinnosti, mohou být jedním a tímtéž podnikem. Činnosti a odpovídající bezpečnostní povinnosti účastníka mohou být převzaty více podniky.
POZNÁMKA 2
: K radioaktivním látkám viz též 1.7.6.
1.4.2.1
Odesilatel
1.4.2.1.1
Odesilatel nebezpečných věcí je povinen předat k přepravě jen zásilky, které odpovídají požadavkům ADR. V rámci oddílu 1.4.1 musí zejména:
(a)
přesvědčit se, že nebezpečné věci jsou zařazeny a připuštěny k přepravě podle ADR;
(b)
předat dopravci ve sledovatelné formě informace a údaje a popřípadě požadované přepravní a průvodní doklady (povolení, schválení, oznámení, osvědčení atd.), zejména s ohledem na ustanovení kapitoly 5.4 a tabulek v části 3;
(c)
použít pouze obaly, velké obaly, IBC a cisterny (cisternová vozidla, snímatelné cisterny, bateriová vozidla, MEGC, přemístitelné cisterny a cisternové kontejnery) schválené a vhodné pro přepravu dotyčných látek a opatřené značkami podle ADR;
(d)
splnit požadavky týkající se způsobu odeslání a omezení přepravy;
(e)
zajistit aby i prázdné nevyčištěné a neodplyněné cisterny (cisternová vozidla, snímatelné cisterny, bateriová vozidla, MEGC, přemístitelné cisterny a cisternové kontejnery) nebo prázdná nevyčištěná vozidla a prázdné nevyčištěné kontejnery pro volně ložené látky byly opatřeny velkými bezpečnostními značkami, značkami a označením podle 5.3 a aby prázdné nevyčištěné cisterny byly uzavřeny a poskytovaly stejné záruky těsnosti, jako kdyby byly plné.
1.4.2.1.2
Jestliže odesilatel používá služeb jiných účastníků (balič, nakládce, plnič atd.), musí učinit přiměřená opatření, aby bylo zajištěno, že zásilka splňuje předpisy ADR. Může se však v případech uvedených v 1.4.2.1.1 a), b), c) a e) spolehnout na informace a údaje poskytnuté mu jinými účastníky.
1.4.2.1.3
Pokud odesilatel jedná z pověření třetí osoby, pak tato musí odesilatele písemně upozornit, že se jedná o nebezpečné věci a poskytnout mu všechny informace a doklady potřebné ke splnění jeho povinností.
1.4.2.2
Dopravce
1.4.2.2.1
V souvislosti s oddílem 1.4.1, kde je to vhodné, dopravce musí zejména:
(a)
ověřit si, že nebezpečné věci, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle ADR;
(b)
přesvědčit se, že všechny informace předepsané v ADR ve vztahu k nebezpečným věcem, které se mají přepravovat, byly před přepravou odesilatelem poskytnuty, že je v dopravní jednotce předepsaná dokumentace, nebo pokud je namísto papírové dokumentace používán systém elektronického zpracování dat (EDP) nebo systém elektronické výměny dat (EDI), že jsou během přepravy k dispozici údaje způsobem, který je alespoň rovnocenný papírové dokumentaci;
(c)
vizuálně se přesvědčit, že vozidla a náklad jsou bez viditelných závad, netěsností nebo trhlin, že nechybí výbava atd.;
(d)
přesvědčit se, že neprošel termín příští inspekce cisternových vozidel, bateriových vozidel, snímatelných cisteren, přemístitelných cisteren, cisternových kontejnerů a MEGC;
POZNÁMKA: Cisterny, bateriová vozidla a MEGC však smějí být přepravovány po uplynutí tohoto termínu za podmínek uvedených v 4.1.6.10 (v případě bateriových vozidel a MEGC obsahujících jako články tlakové nádoby), 4.2.4.4, 4.3.2.3.7, 4.3.2.4.4, 6.7.2.19.6, 6.7.3.15.6 nebo 6.7.4.14.6.
(e)
přesvědčit se, že vozidla nejsou přetížena;
(f)
přesvědčit se, že byly připevněny velké bezpečnostní značky, značky a oranžové tabulky předepsané pro vozidla v kapitole 5.3.;
(g)
přesvědčit se, že výbava předepsaná v ADR pro dopravní jednotku, osádku vozidla a některé třídy je v dopravní jednotce.
Pokud je to vhodné, toto všechno musí být provedeno na základě přepravních dokladů a průvodních dokladů vizuální prohlídkou vozidla nebo kontejnerů a popřípadě nákladu.
1.4.2.2.2
Dopravce se však může v případech uvedených v 1.4.2.2.1 a), b), e), a f) spolehnout na informace a údaje poskytnuté mu jinými účastníky. V případě uvedeném v 1.4.2.2.1 (c) se může spolehnout na to, co je uvedeno v „osvědčení o naložení kontejneru/vozidla“ vystaveném podle 5.4.2.
1.4.2.2.3
Pokud dopravce zjistí podle 1.4.2.2.1 porušení předpisů ADR, nesmí přepravit zásilku, pokud nedošlo k odstranění nedostatků.
1.4.2.2.4
Pokud je během cesty zjištěna závada, která by mohla ohrozit bezpečnost přepravy, pak se musí zásilka pokud možno co nejrychleji zadržet s ohledem na požadavky bezpečnosti silničního provozu, bezpečného odstavení zásilky a bezpečnosti veřejnosti. V přepravě se může pokračovat až tehdy, až zásilka splňuje platné předpisy. Příslušný(é) orgán(y) může (mohou) pro zbytek cesty vydat povolení pro pokračování přepravy.
Pokud nemůže být dosaženo splnění předpisů a není vydáno povolení pro zbytek cesty, příslušný(é) orgán(y) musí dopravci poskytnout nezbytnou administrativní podporu. Totéž se vztahuje i na případ, kdy dopravce informuje tento/tyto příslušný(é) orgán(y), že nebezpečná povaha přepravovaných věcí mu nebyla odesilatelem oznámena, a že by si přál v souladu s právním předpisem vztahujícím se zejména na přepravní smlouvu tyto věci vyložit, zničit nebo je učinit neškodnými.
1.4.2.2.5
(Vyhrazeno)
1.4.2.2.6
Dopravce musí vybavit osádku vozidla písemnými pokyny, jak jsou předepsány v ADR.
1.4.2.3
Příjemce
1.4.2.3.1
Příjemce má povinnost nezdržovat bez pádných důvodů převzetí věcí a po vykládce ověřit, že jsou dodrženy předpisy ADR, které se ho týkají.
1.4.2.3.2
Pokud se při kontrole u kontejneru zjistí porušení předpisů ADR, příjemce nesmí vrátit kontejner dopravci, dokud zjištěné závady nebyly odstraněny.
1.4.2.3.3
Jestliže příjemce používá služeb jiných účastníků (provádějících vykládku, čištění, dekontaminaci atd.), musí provést náležitá opatření k tomu, aby byly dodrženy požadavky uvedené v 1.4.2.3.1 a 1.4.2.3.2 ADR.
1.4.3
Povinnosti ostatních účastníků
Nevyčerpávající seznam ostatních účastníků a jejich příslušných povinností je uveden dále. Povinnosti těchto ostatních účastníků vyplývají z oddílu 1.4.1 uvedeného výše, pokud vědí nebo by měli vědět, že jejich činnost tvoří část přepravního procesu podléhajícího ADR.
1.4.3.1
Nakládce
1.4.3.1.1
V souvislosti s oddílem 1.4.1 nakládce má zejména následující povinnosti:
(a)
smí předat nebezpečné věci dopravci pouze tehdy, je-li jejich přeprava podle ADR dovolena;
(b)
musí, pokud předává k přepravě balené nebezpečné věci nebo nevyčištěné prázdné obaly, zkontrolovat, zda obal není poškozen. Nesmí předat k přepravě kus, jehož obal je poškozen, zejména není-li těsný, a jsou úniky nebo možnost úniku nebezpečných látek, dokud závada není odstraněna; tato povinnost se vztahuje též na prázdné nevyčištěné obaly;
(c)
musí splnit zvláštní předpisy pro nakládku a manipulaci;
(d)
musí po nakládce nebezpečných věcí do kontejneru splnit předpisy týkající se označení velkými bezpečnostními značkami, značkami a oranžovými tabulkami podle kapitoly 5.3;
(e)
musí při nakládce kusů dodržet zákazy společné nakládky rovněž s přihlédnutím k nebezpečným věcem, které jsou již ve vozidle nebo velkém kontejneru, jakož i předpisy týkající se oddělení potravin, poživatin a krmiv.
1.4.3.1.2
Nakládce se však může v případech uvedených v 1.4.3.1.1 a), d) a e) spolehnout na informace a údaje poskytnuté mu jinými účastníky.
1.4.3.2
Balič
V souvislosti s oddílem 1.4.1 balič musí splnit zejména:
(a)
předpisy týkající se podmínek balení nebo podmínek společného balení, a
(b)
pokud připravuje kusy pro přepravu, předpisy týkající se nápisů a bezpečnostních značek na kusech.
1.4.3.3
Plnič
V souvislosti s oddílem 1.4.1 plnič musí splnit zejména následující povinnosti:
(a)
musí ověřit před plněním cisteren, že tyto cisterny a jejich výstroj jsou v dobrém technickém stavu;
(b)
musí se přesvědčit, že neprošlo datum příští inspekce cisternových vozidel, bateriových vozidel, snímatelných cisteren, přemístitelných cisteren, cisternových kontejnerů a MEGC;
(c)
smí plnit cisterny pouze nebezpečnými věcmi, které je dovoleno v těchto cisternách přepravovat;
(d)
musí při plnění cisterny dodržet ustanovení týkající se nebezpečných věcí v sousedních komorách;
(e)
musí během plnění cisterny dodržet dovolený stupeň plnění nebo dovolenou hmotnost obsahu na litr jejího vnitřního objemu pro plněnou látku;
(f)
musí po naplnění cisterny zajistit, aby všechny uzávěry byly v uzavřené poloze a nedocházelo k žádnému úniku;
(g)
musí zajistit, aby žádné nebezpečné zbytky naplněné látky neulpívaly na vnějším povrchu jím naplněných cisteren;
(h)
musí při přípravě nebezpečných věcí k přepravě zajistit, aby byly velké bezpečnostní značky, značky, oranžové tabulky a bezpečnostní značky umístěny na cisterny, vozidla a kontejnery pro volně ložené látky podle kapitoly 5.3.;
(i)
(Vyhrazeno)
(j)
musí se při plnění vozidel nebo kontejnerů volně loženými nebezpečnými věcmi ujistit, že jsou dodržena příslušná ustanovení kapitoly 7.3.
1.4.3.4
Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny
V souvislosti s oddílem 1.4.1 provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny musí zejména:
(a)
zajistit dodržení předpisů pro konstrukci, výstroj, inspekce a zkoušky a značení;
(b)
zajistit, aby údržba nádrží a jejich výstroje byla prováděna způsobem, který zaručí, že cisternový kontejner nebo přemístitelná cisterna bude za normálních provozních podmínek odpovídat předpisům ADR až do své příští inspekce;
(c)
zajistit provedení mimořádné kontroly, jestliže může být bezpečnost nádrže nebo její výstroje snížena opravou, změnou nebo nehodou.
1.4.3.5
(Vyhrazeno)
1.4.3.6
(Vyhrazeno)
1.4.3.7
Vykládce
1.4.3.7.1
V souvislosti s oddílem 1.4.1 vykládce musí zejména:
(a)
přesvědčit se, že jsou vykládány správné věci srovnáním příslušných informací v přepravním dokladu s informacemi na kusu, kontejneru, cisterně, MEMU, MEGC nebo vozidle;
(b)
před vykládkou a během ní překontrolovat, zda obaly, cisterna, vozidlo nebo kontejner nejsou poškozeny do té míry, že by to ohrozilo vykládku. V tomto případě zajistit, aby vykládka nebyla provedena, dokud nebudou učiněna náležitá opatření;
(c)
dodržet všechny příslušné předpisy týkající se vykládky a manipulace;
(d)
ihned po vykládce cisterny, vozidla nebo kontejneru:
(i)
odstranit všechny nebezpečné zbytky, které ulpěly na vnější straně cisterny, vozidla nebo kontejneru během vykládky; a
(ii)
zajistit uzavření ventilů a kontrolních otvorů;
(e)
zajistit, aby bylo provedeno předepsané vyčištění a dekontaminace vozidel nebo kontejnerů; a
(f)
zajistit, aby kontejnery po jejich úplném vyložení, vyčištění a dekontaminaci už nebyly opatřeny velkými bezpečnostními značkami, značkami a oranžovými tabulkami, kterými byly označeny podle kapitoly 5.3.
1.4.3.7.2
Jestliže vykládce používá služeb jiných účastníků (provádějících čištění, dekontaminaci atd.), musí provést náležitá opatření k tomu, aby byly dodrženy předpisy ADR.
KAPITOLA 1.5
ODCHYLKY
1.5.1
Dočasné odchylky
1.5.1.1
Podle článku 4, odstavce 3 ADR se mohou příslušné orgány smluvních stran dohodnout přímo mezi sebou, že určité přepravy po jejich území se budou dočasně provádět odchylně od předpisů ADR, za podmínky, že tím není snížena bezpečnost. Orgán, který byl iniciátorem této dočasné odchylky, musí takové odchylky oznámit sekretariátu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, který je dá na vědomí smluvním stranám1.
POZNÁMKA: „Zvláštní ujednání“ podle oddílu 1.7.4 se nepovažuje za dočasnou odchylku podle tohoto oddílu.
1.5.1.2
Doba platnosti dočasné odchylky nesmí být delší než pět let od data jejího vstupu v platnost. Dočasná odchylka automaticky pozbývá platnosti datem vstupu v platnost příslušné změny ADR.
1.5.1.3
Přepravy na základě dočasných odchylek jsou přepravami podle ADR.
1.5.2
(Vyhrazeno)
KAPITOLA 1.6
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
1.6.1
Všeobecná ustanovení
1.6.1.1
Pokud není stanoveno jinak, smějí být látky a předměty ADR přepravovány až do 30. června 2021 podle předpisů ADR platných do 31. prosince 2020.
1.6.1.2
(Vypuštěno)
1.6.1.3
Látky a předměty třídy 1 patřící ozbrojeným silám smluvní strany, které byly zabaleny před 1. lednem 1990 podle předpisů ADR platných v této době, mohou být přepravovány po 31. prosinci 1989, pokud jsou obaly nepoškozeny a jsou uvedeny v přepravním dokladu jako vojenské věci zabalené před 1. lednem 1990. Ostatní ustanovení platná od 1. ledna 1990 pro tuto třídu musí být dodržena.
1.6.1.4
Látky a předměty třídy 1, které byly zabaleny mezi 1. lednem 1990 a 31. prosincem 1996 podle předpisů ADR platných v této době, mohou být přepravovány po 31. prosinci 1996, pokud jsou obaly nepoškozeny a jsou uvedeny v přepravním dokladu jako věci třídy 1 zabalené mezi 1. lednem 1990 a 31. prosincem 1996.
1.6.1.5
(Vyhrazeno)
1.6.1.6
IBC vyrobené před 1. lednem 2003 podle předpisů bodu 3612 (1) platných do 30. června 2001, které však nesplňují předpisy týkající se výšky písmen, číslic a symbolů v 6.5.2.1.1 platné od 1. července 2001, smějí být dále používány.
1.6.1.7
Typová schválení pro sudy, kanystry a kompozitní obaly vyrobené z polyetylénu o vysoké nebo střední molekulární hmotnosti vydaná před 1. červencem 2005 podle ustanovení 6.1.5.2.6 platných do 31. prosince 2004, které však nesplňují ustanovení pododdílu 4.1.1.21, budou dále platná až do 31. prosince 2009. Každý takový obal vyrobený a označený na základě těchto typových schválení může být používán až do konce své dovolené doby používání stanovené v pododdílu 4.1.1.15.
1.6.1.8
Stávající oranžové tabulky, které splňují požadavky pododdílu 5.3.2.2 platné do 31. prosince 2004, smějí být dále používány, pokud jsou splněny požadavky uvedené v 5.3.2.2.1 a 5.3.2.2.2, že tabulka, čísla a písmena musí zůstat upevněny bez ohledu na orientaci vozidla.
1.6.1.9
(Vypuštěno)
1.6.1.10
(Vypuštěno)
1.6.1.11
Schválení typu pro sudy, kanystry a kompozitní obaly vyrobené z polyetylénu o vysoké nebo střední molekulární hmotnosti a pro IBC z polyetylénu o vysoké molekulární hmotnosti, vydaná před 1. červencem 2007 podle požadavků v oddílu 6.1.6.1 (a) platných do 31. prosince 2006, které však neodpovídají požadavkům v oddílu 6.1.6.1 (a) platným od 1. ledna 2007, jsou nadále platná.
1.6.1.12
(Vypuštěno)
1.6.1.13
(Vypuštěno)
1.6.1.14
IBC vyrobené před 1. lednem 2011 a odpovídající konstrukčnímu typu, který neprošel vibrační zkouškou podle 6.5.6.13, nebo který nemusel splňovat kritéria odstavce 6.5.6.9.5 (d) v době, kdy byl podroben zkoušce volným pádem, mohou být dále používány.
1.6.1.15
IBC vyrobené, rekonstruované nebo opravené před 1. lednem 2011 nemusí být označeny nejvyšším dovoleným stohovacím zatížením podle 6.5.2.2.2. Takové IBC, které nejsou označeny podle 6.5.2.2.2, smějí být dále používány po 31. prosinci 2010, avšak musí být označeny podle 6.5.2.2.2, jsou-li rekonstruovány nebo opraveny po tomto datu. IBC vyrobené, rekonstruované nebo opravené mezi 1. lednem 2011 a 31. prosincem 2016 a označené nejvyšším dovoleným stohovacím zatížením podle ustanovení v 6.5.2.2.2 platných do 31. prosince 2014 smějí být dále používány.
1.6.1.16
(Vypuštěno)
1.6.1.17
(Vypuštěno)
1.6.1.18
(Vypuštěno)
1.6.1.19
(Vypuštěno)
1.6.1.20
(Vypuštěno)
1.6.1.21
(Vypuštěno)
1.6.1.22
(Vypuštěno)
1.6.1.23
Hasicí přístroje vyrobené před 1. červencem 2011 v souladu s požadavky pododdílu 8.1.4.3 platných do 31. prosince 2010 mohou být dále používány.
1.6.1.24
(Vypuštěno)
1.6.1.25
(Vypuštěno)
1.6.1.26
Velké obaly vyrobené nebo rekonstruované před 1. lednem 2014 a které neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.6.3.1, pokud jde o velikost písmen, číslic a symbolů platných od 1. ledna 2013, smějí být dále používány. Velké obaly vyrobené nebo rekonstruované před 1. lednem 2015 nemusí být označeny nejvyšší dovolenou stahovací zátěží podle 6.6.3.3. Takové velké obaly, které nejsou označeny podle 6.6.3.3, smějí být používány i po 31. prosinci 2014, ale musí být označeny podle 6.6.3.3, pokud byly rekonstruovány po tomto datu. Velké obaly vyrobené nebo rekonstruované mezi 1. lednem 2011 a 31. prosincem 2016 a označené nejvyšším dovoleným stahovacím zatížením podle ustanovení v 6.6.3.3 platných do 31. prosince 2014 smějí být dále používány.
1.6.1.27
Nádrže jako integrální součásti zařízení nebo strojů, obsahující kapalná paliva UN čísel 1202, 1203, 1223, 1268, 1863 a 3475, vyrobené před 1. červencem 2013, které neodpovídají požadavkům odstavce (a) zvláštního ustanovení 363 kapitoly 3.3 platným od 1. ledna 2013, smějí být dále používány.
1.6.1.28
(Vypuštěno)
1.6.1.29
Lithiové články a baterie vyrobené podle konstrukčního typu splňujícího požadavky pododdílu 38.3 Příručky zkoušek a kritérií, revize 3, změny 1 nebo jakékoli následné revize a změny platné k datu zkoušky konstrukčního typu smějí být dále přepravovány, pokud není v ADR stanoveno jinak.
Lithiové články a baterie vyrobené před 1. červencem 2003 a splňující požadavky Příručky zkoušek a kritérií, revize 3 smějí být dále přepravovány, pokud jsou dodržena všechna ostatní příslušná ustanovení.
1.6.1.30
(Vypuštěno)
1.6.1.31
(Vypuštěno)
1.6.1.32
(Vypuštěno)
1.6.1.33
Elektrické dvouvrstvé kondenzátory UN čísla 3499 vyrobené před 1. lednem 2014 nemusí mít vyznačenu svou kapacitu akumulace energie ve Wh, jak je vyžadováno v pododstavci (e) zvláštního ustanovení 361 kapitoly 3.3.
1.6.1.34
Asymetrické kondenzátory UN čísla 3508 vyrobené před 1. lednem 2016 nemusí mít vyznačenu svou kapacitu akumulace energie ve Wh, jak je vyžadováno v pododstavci (c) zvláštního ustanovení 372 kapitoly 3.3.
1.6.1.35
(Vypuštěno)
1.6.1.36
(Vypuštěno)
1.6.1.37
(Vyhrazeno)
1.6.1.38
Smluvní strany smějí nadále vydávat osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí podle vzoru platného do 31. prosince 2016, namísto osvědčení odpovídajících požadavkům uvedeným v 1.8.3.18, platným od 1. ledna 2017, až do 31. prosince 2018. Taková osvědčení smějí být dále používána až do konce své pětileté platnosti.
1.6.1.39
(Vypuštěno)
1.6.1.40
(Vypuštěno)
1.6.1.41
Bez ohledu na ustanovení ADR platná od 1. ledna 2017 smějí být velké obaly vyhovující parametrům obalové skupiny III podle zvláštního ustanovení pro balení L2 pokynu pro balení LP02 v 4.1.4.3 platného do 31. prosince 2016 dále používány pro UN číslo 1950 až do 31. prosince 2022.
1.6.1.42
(Vypuštěno)
1.6.1.43
Vozidla registrovaná nebo poprvé uvedená do provozu před 1. červencem 2017, jak jsou definována ve zvláštních ustanoveních 388 a 669 kapitoly 3.3, a jejich výbava určená k použití během přepravy, která odpovídají požadavkům ADR platným do 31. prosince 2016, avšak obsahující lithiové články a baterie, které neodpovídají ustanovením uvedeným v 2.2.9.1.7, smějí být dále přepravována jako náklad podle požadavků zvláštního ustanovení 666 kapitoly 3.3.
1.6.1.44
Podniky, které se podílejí na přepravě nebezpečných věcí pouze jako odesilatelé a které nemusely jmenovat bezpečnostního poradce na základě ustanovení platných do 31. prosince 2018, musí, odchylkou od ustanovení uvedených v 1.8.3.1 platných od 1. ledna 2019, jmenovat bezpečnostního poradce nejpozději do 31. prosince 2022.
1.6.1.45
Smluvní strany smějí až do 31. prosince 2020 dále vydávat osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí podle vzoru platného do 31. prosince 2018, namísto osvědčení odpovídajících požadavkům uvedeným v 1.8.3.18, platným od 1. ledna 2019. Taková osvědčení smějí být dále používána až do konce své pětileté platnosti.
1.6.1.46
Přeprava strojů nebo zařízení nevyjmenovaných v této příloze, které mohou obsahovat nebezpečné věci ve své konstrukci nebo provozní výbavě a které jsou tudíž přiřazeny k UN číslům 3363, 3537, 3538, 3539, 3540, 3541, 3542, 3543, 3544, 3545, 3546, 3547 nebo 3548, která byla vyňata z platnosti ustanovení ADR podle 1.1.3.1 (b) platných do 31. prosince 2018, smí být nadále vyňata z platnosti ustanovení ADR až do 31. prosince 2022, pokud byla učiněna opatření k zamezení úniku obsahu za normálních podmínek přepravy.
1.6.1.47
(Vypuštěno)
1.6.1.48
Osvědčení o schválení vozidel pro přepravu některých nebezpečných věcí podle vzoru uvedeného v 9.1.3.5 platného do 31. prosince 2020, vydaná před 1. červencem 2021, lze nadále používat.
1.6.2
Tlakové nádoby a nádoby pro třídu 2
1.6.2.1
Nádoby vyrobené před 1. lednem 1997, které neodpovídají předpisům ADR platným od 1. ledna 1997, ale jejichž přeprava byla dovolena podle předpisů ADR platných do 31. prosince 1996, mohou být používány i po tomto datu, jestliže splňují předpisy pro periodické zkoušky podle pokynů pro balení P200 a P203.
1.6.2.2
(Vypuštěno)
1.6.2.3
Nádoby určené pro přepravu látek třídy 2, vyrobené před 1. lednem 2003, smějí být nadále opatřeny, po 1. lednu 2003, značkami podle předpisů platných do 31. prosince 2002.
1.6.2.4
Tlakové nádoby zkonstruované a vyrobené podle technických předpisů, které již nejsou uznávány podle 6.2.5, mohou být dále používány.
1.6.2.5
Tlakové nádoby a jejich uzávěry zkonstruované a vyrobené podle norem platných v době jejich výroby, (viz. 6.2.4) podle ustanovení ADR, která platila v té době, mohou být dále používány, pokud to není omezeno zvláštním přechodným ustanovením.
1.6.2.6
Tlakové nádoby pro jiné látky, než jsou látky třídy 2, vyrobené před 1. červencem 2009 podle ustanovení pododdílu 4.1.4.4 platných do 31. prosince 2008, které však neodpovídají ustanovením pododdílu 4.1.3.6 platným od 1. ledna 2009, smějí být dále používány, pokud jsou dodržena ustanovení pododdílu 4.1.4.4 platná do 31. prosince 2008.
1.6.2.7
(Vypuštěno)
1.6.2.8
(Vypuštěno)
1.6.2.9
Ustanovení pokynu pro balení P200 (10), zvláštního ustanovení pro balení (v) ve 4.1.4.1 platná do 31. prosince 2010 smějí být smluvními stranami ADR používána pro láhve vyrobené před 1. lednem 2015.
1.6.2.10
Opakovaně plnitelné svařované ocelové láhve pro přepravu plynů UN čísel 1011, 1075, 1965, 1969 nebo 1978, kterým byl podle pokynu pro balení P200 (10), zvláštního ustanovení pro balení (v) ve 4.1.4.1 platného do 31. prosince 2010 příslušným orgánem státu (států) přepravy povolen interval mezi periodickými inspekcemi 15 let, smějí být dále podrobovány periodickým inspekcím podle těchto ustanovení.
1.6.2.11
Plynové kartuše vyrobené a připravené k přepravě před 1. lednem 2013, pro které nebyly použity předpisy uvedené v 1.8.6, 1.8.7 nebo 1.8.8 pro posuzování shody plynových kartuší, smějí být dále přepravovány po tomto datu, pokud jsou dodržena všechna ostatní příslušná ustanovení ADR.
1.6.2.12
Záchranné tlakové nádoby smějí být dále vyráběny a schvalovány podle vnitrostátních předpisů až do 31. prosince 2013. Záchranné tlakové nádoby vyrobené a schválené podle vnitrostátních předpisů před 1. lednem 2014 smějí být dále používány se schválením příslušných orgánů zemí používání.
1.6.2.13
Svazky lahví vyrobené před 1. červencem 2013, které nejsou označeny podle ustanovení v 6.2.3.9.7.2 a 6.2.3.9.7.3 platných od 1. ledna 2013 nebo v 6.2.3.9.7.2 platných od 1. ledna 2015, smějí být používány až do příští periodické inspekce po 1. červenci 2015.
1.6.2.14
Láhve vyrobené před 1. lednem 2016 podle 6.2.3 a podle specifikace schválené příslušnými orgány zemí přepravy a použití, které však neodpovídají normě ISO 11513:2011 nebo normě ISO 9809-1:2010, jak je vyžadováno v 4.1.4.1, pokynu pro balení P208 (1), smějí být používány pro přepravu adsorbovaných plynů, za podmínky, že jsou dodrženy všeobecné předpisy pro balení uvedené v 4.1.6.1.
1.6.2.15
Svazky lahví podrobené periodické inspekci před 1. červencem 2015, které nejsou označeny podle ustanovení v 6.2.3.9.7.3 platných od 1. ledna 2015, smějí být používány až do příští periodické inspekce po 1. červenci 2015.
1.6.2.16
Požadavky Poznámky 3 v 6.2.3.5.1 platné do 31. prosince 2020 smějí být použity do 31. prosince 2022.
1.6.3
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla
1.6.3.1
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené před vstupem v platnost předpisů platných od 1. října 1978, smějí být dále používány, jestliže výstroj nádrží odpovídá požadavkům kapitoly 6.8. Tloušťka stěny nádrží, kromě nádrží určených pro přepravu hluboce zchlazených zkapalněných plynů třídy 2, musí odpovídat výpočtovému tlaku nejméně 0,4 MPa (4 bary) (přetlak) v případě měkké oceli, nebo nejméně 200 kPa (2 bary) (přetlak) v případě hliníku nebo hliníkových slitin. Pro cisterny s jiným než kruhovým průřezem se musí vzít za základ výpočtu průměr, z něhož vypočtený plošný obsah kruhu je roven skutečnému plošnému obsahu průřezu cisterny.
1.6.3.2
Periodické inspekce nesnímatelných cisteren (cisternových vozidel), snímatelných cisteren a bateriových vozidel ponechaných v provozu podle těchto přechodných ustanovení musí být prováděny podle požadavků uvedených v pododdílech 6.8.2.4 a 6.8.3.4 a podle zvláštních požadavků pro jednotlivé třídy. Pokud dřívější ustanovení nepředepisovala vyšší zkušební tlak, pak je pro nádrže z hliníku a hliníkových slitin postačující zkušební tlak 200 kPa (2 bary) (přetlak).
1.6.3.3
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla, které splňují přechodná ustanovení uvedená v pododdílech 1.6.3.1 a 1.6.3.2, mohou být používány až do 30. září 1993 pro přepravu nebezpečných věcí, pro které byly schváleny. Toto přechodné období se nevztahuje na nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla určené pro přepravu látek třídy 2, ani na nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla, jejichž tloušťka stěny a části výstroje splňují požadavky kapitoly 6.8.
1.6.3.4
(a) Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené před 1. květnem 1985 podle předpisů ADR platných od 1. října 1978 do 30. dubna 1985, avšak nesplňující ustanovení platná od 1. května 1985, smějí být dále používány po tomto datu.
(b)
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené mezi 1. květnem 1985 a datem vstupu v platnost ustanovení platných od 1. ledna 1988, které tato ustanovení nesplňují, ale byly vyrobeny podle ustanovení ADR platných do tohoto data, smějí být dále používány ještě po tomto datu.
1.6.3.5
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené před 1. lednem 1993 podle předpisů platných do 31. prosince 1992, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 1993, smějí být dále používány.
1.6.3.6
(a) Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené mezi 1. lednem 1978 a 31. prosincem 1984 musí, pokud budou používány po 31. prosinci 2004, splňovat ustanovení bodu 211 127 (5) platná od 1. ledna 1990 týkající se tloušťky nádrží a ochrany proti poškození;
(b)
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené mezi 1. lednem 1985 a 31. prosincem 1989 musí, pokud budou používány po 31. prosinci 2010, splňovat ustanovení bodu 211 127 (5) platná od 1. ledna 1990 týkající se tloušťky nádrží a ochrany proti poškození.
1.6.3.7
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené před 1. lednem 1999 podle předpisů platných do 31. prosince 1998, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 1999, smějí být dále používány.
1.6.3.8
Jestliže byla v důsledku změn ADR některá oficiální pojmenování plynů pozměněna, není nutno měnit pojmenování na štítku nebo na vlastní nádrži (viz 6.8.3.5.2 nebo 6.8.3.5.3), pokud se pojmenování plynů na nesnímatelných cisternách (cisternových vozidlech), snímatelných cisternách a bateriových vozidlech nebo na štítcích /viz 6.8.3.5.6 (b) nebo (c)/ upraví při nejbližší periodické inspekci.
1.6.3.9
a 1.6.3.10 (Vyhrazeno)
1.6.3.11
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. lednem 1997 podle předpisů platných do 31. prosince 1996, které však nesplňují požadavky bodů 211 332 a 211 333 platné od 1. ledna 1997, smějí být dále používány.
1.6.3.12
(Vyhrazeno)
1.6.3.13
(Vypuštěno)
1.6.3.14
(Vyhrazeno)
1.6.3.15
(Vypuštěno)
1.6.3.16
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobená před 1. lednem 2007, které neodpovídají požadavkům 4.3.2, 6.8.2.3, 6.8.2.4 a 6.8.3.4 týkající se dokumentace cisteren, musí uchovávání dokumentace cisteren začít nejpozději při první periodické inspekci po 30. červnu 2007.
1.6.3.17
(Vypuštěno)
1.6.3.18
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla vyrobené před 1. lednem 2003 podle předpisů platných do 30. června 2001, které však nesplňují předpisy platné od 1. července 2001, smějí být dále používány, pokud bylo provedeno přiřazení k příslušnému kódu cisterny.
1.6.3.19
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. lednem 2003 podle ustanovení uvedených v 6.8.2.1.21 platných do 31.prosince 2002, které však nesplňují předpisy platné od 1.ledna 2003, smějí být dále používány.
1.6.3.20
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2003 podle předpisů platných do 31. prosince 2002, které však nesplňují požadavky 6.8.2.1.7, platné od 1. ledna 2003 a zvláštní ustanovení TE15 oddílu 6.8.4 (b) platné od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2006, mohou být dále používány.
1.6.3.21
(Vypuštěno)
1.6.3.22
až 1.6.3.24 (Vyhrazeno)
1.6.3.25
(Vypuštěno)
1.6.3.26
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. lednem 2007 podle předpisů platných do 31. prosince 2006, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 2007 týkající se vyznačení vnějšího výpočtového tlaku podle 6.8.2.5.1, mohou být dále používány.
1.6.3.27
až 1.6.3.29 (Vyhrazeno)
1.6.3.30
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) pro podtlakové vyčerpávání odpadů a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2005 podle ustanovení platných do 31.prosince 2004, které však nevyhovují ustanovením pododdílu 6.10.3.9 platným od 1.ledna 2005, smějí být dále používány.
1.6.3.31
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a cisterny tvořící prvky bateriových vozidel zkonstruované a vyrobené podle technických předpisů, které byly uznávány v době jejich výroby podle ustanovení 6.8.2.7, která platila v té době, smějí být dále používány.
1.6.3.32
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2007 podle předpisů platných do 31. prosince 2006, vybavené víky průlezů podle ustanovení normy EN 13317:2002, zmíněné v tabulce odstavce 6.8.2.6 platného do 31. prosince 2006, včetně ustanovení obrázku a tabulky B.2 přílohy B uvedené normy, která již nejsou od 1. ledna 2007 akceptována, nebo jejichž materiál nesplňuje požadavky normy EN 13094:2004, odstavce 5.2, smějí být dále používány.
1.6.3.33
Pokud byla nádrž nesnímatelné cisterny (cisternového vozidla) nebo snímatelné cisterny již před 1. lednem 2009 rozdělena přepážkami nebo peřejníky na oddíly o vnitřním objemu nejvýše 7 500 litrů, nemusí být vnitřní objem nádrže doplněn symbolem „S“ v údajích vyžadovaných odstavcem 6.8.2.5.1 až do provedení příští periodické inspekce podle 6.8.2.4.2.
1.6.3.34
Bez ohledu na ustanovení odstavce 4.3.2.2.4, nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny určené pro přepravu zkapalněných plynů nebo hluboce zchlazených zkapalněných plynů, které splňují platné konstrukční požadavky ADR, ale byly před 1. červencem 2009 rozděleny přepážkami nebo peřejníky na oddíly o vnitřním objemu větším než 7 500 litrů, smějí být dále plněny do více než 20 % a méně než 80 % svého vnitřního objemu.
1.6.3.35
(Vypuštěno)
1.6.3.36
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) určené pro přepravu zkapalněných netoxických hořlavých plynů a vyrobené před 1. červencem 2011, které jsou vybaveny zpětnými ventily namísto vnitřních uzavíracích ventilů a které neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.3.2.3, smějí být dále používány.
1.6.3.37
(Vypuštěno)
1.6.3.38
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla zkonstruované a vyrobené podle norem platných v době jejich výroby (viz 6.8.2.6 a 6.8.3.6) podle ustanovení ADR, která platila v té době, smějí být dále používány, pokud to není omezeno zvláštním přechodným ustanovením.
1.6.3.39
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2011 podle požadavků uvedených v 6.8.2.2.3, platných do 31. prosince 2010, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.3, třetí odstavec, týkajícím se umístění vhodné pojistky proti prošlehnutí plamene nebo ochrany proti prošlehnutí plamene, smějí být dále používány.
1.6.3.40
(Vypuštěno)
1.6.3.41
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2013 podle předpisů platných do 31. prosince 2012, které však neodpovídají požadavkům na značení uvedeným v 6.8.2.5.2 nebo 6.8.3.5.6 platným od 1. ledna 2013, smějí být dále označeny podle předpisů platných do 31. prosince 2012 až do příští periodické inspekce po 1. červenci 2013.
1.6.3.42
(Vypuštěno)
1.6.3.43
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. lednem 2012 podle předpisů platných do 31. prosince 2012, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.6, týkajícím se norem EN 14432:2006 a EN 14433:2006, platným od 1. ledna 2011, smějí být dále používány.
1.6.3.44
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny určené pro přepravu látek UN čísel 1202, 1203, 1223, 3475 nebo leteckého paliva zařazeného pod UN čísla 1268 nebo 1863, vybavené aditivačními zařízeními zkonstruovanými a vyrobenými před 1. červencem 2015 podle ustanovení vnitrostátních předpisů, které však neodpovídají požadavkům na konstrukci, schvalování a zkoušení zvláštního ustanovení 664 kapitoly 3.3 platným od 1. ledna 2015, smějí být používány jen se schválením příslušných orgánů zemí používání.
1.6.3.45
(Vyhrazeno)
1.6.3.46
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2017 podle požadavků platných do 31. prosince 2016, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.1.23, platným od 1. ledna 2017, smějí být dále používány.
1.6.3.47
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2019, opatřené pojistnými ventily splňujícími požadavky platné do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům v 6.8.3.2.9, poslednímu pododstavci, týkajícímu se jejich konstrukce nebo ochrany, platnému od 1. ledna 2019, smějí být dále používány až do příští meziperiodické nebo periodické inspekce po 1. lednu 2021.
1.6.3.48
Bez ohledu na požadavky zvláštního ustanovení TU42 v 4.3.5, platné od 1. ledna 2019, nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny s nádrží vyrobenou z hliníkové slitiny, včetně těch s ochranným povlakem, které byly používány před 1. lednem 2019 pro přepravu látek s hodnotou pH pod 5,0 nebo nad 8,0, smějí být dále používány pro přepravu takových látek až do 31. prosince 2026.
1.6.3.49
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.10, týkajícím se průtržného tlaku průtržného kotouče, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.3.50
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků v 6.8.2.2.3, platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.3, poslední odstavec, týkajícím se pojistek proti prošlehnutí plamene nebo ochrany proti prošlehnutí plamene, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.3.51
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.1.23, týkajícím se kontroly svarů v oblasti spojů dna cisterny, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.3.52
Nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla) a snímatelné cisterny vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.11, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.3.53
Osvědčení o schválení typu vydaná pro nesnímatelné cisterny (cisternová vozidla), snímatelné cisterny a bateriová vozidla před 1. červencem 2019 podle požadavků v 6.8.2.3.1, platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.3.1, stanovujícím povinnost uvádět rozlišovací značku používanou na vozidlech v mezinárodním silničním provozu1 státu, na jehož území bylo osvědčení vystaveno, a registrační číslo, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používána.
1.6.3.54
až 1.6.3.99 (Vyhrazeno)
1.6.3.100
Cisterny z vyztužených plastů (FRP)
1.6.3.100.1
Cisterny z vyztužených plastů (FRP) vyrobené před 1. červencem 2002 podle konstrukčního typu schváleného před 1. červencem 2001 podle předpisů dodatku B.1c, které byly v platnosti do 30. června 2001, mohou být dále používány až ukončení jejich životnosti, pokud všechny předpisy platné do 30. června 2001 byly a jsou nadále plněny Avšak od 1. července 2001 nebude moci být již žádný nový konstrukční typ schválen podle předpisů platných do 30. června 2001.
1.6.3.100.2
Cisterny z vyztužených plastů (FRP) vyrobené před 1. červencem 2021 v souladu s požadavky platnými do 31. prosince 2020, které však nesplňují požadavky označení kódu cisterny podle 6.9.6.1 platných od 1. ledna 2021, mohou zůstat označeny podle požadavků platných do 31. prosince 2020 do příští periodické inspekce po 1. červenci 2021.
1.6.4
Cisternové kontejnery, přemístitelné cisterny a MEGC
1.6.4.1
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 1988 podle předpisů platných do 31. prosince 1987, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 1988, mohou být dále používány.
1.6.4.2
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 1993 podle předpisů platných do 31. prosince 1992, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 1993, mohou být dále používány.
1.6.4.3
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 1999 podle předpisů platných do 31. prosince 1998, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 1999, mohou být dále používány.
1.6.4.4
(Vyhrazeno)
1.6.4.5
Jestliže byla v důsledku změn ADR některá oficiální pojmenování plynů pozměněna, není nutno měnit pojmenování na štítku nebo na vlastní nádrži (viz 6.8.3.5.2 nebo 6.8.3.5.3), pokud se pojmenování plynů na cisternových kontejnerech a MEGC nebo na štítcích /viz 6.8.3.5.6 (b) nebo (c)/ upraví při nejbližší periodické inspekci.
1.6.4.6
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 2007 podle předpisů platných do 31. prosince 2006, které však nesplňují předpisy platné od 1. ledna 2007, které se týkají vyznačení vnějšího výpočtového tlaku podle 6.8.2.5.1, mohou být dále používány.
1.6.4.7
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 1997 podle předpisů platných do 31. prosince 1996, které však nesplňují požadavky bodů 212 332 a 212 333 platné od 1. ledna 1997, smějí být dále používány.
1.6.4.8
(Vyhrazeno)
1.6.4.9
Cisternové kontejnery a MEGC zkonstruované a vyrobené podle technických předpisů, které byly uznávány v době jejich výroby podle ustanovení 6.8.2.7, která platila v té době, smějí být dále používány.
1.6.4.10
(Vypuštěno)
1.6.4.11
(Vyhrazeno)
1.6.4.12
Cisternové kontejnery a MEGC vyrobené před 1. lednem 2003 podle předpisů platných do 30.června 2001, které však nesplňují předpisy platné od 1. července 2001, smějí být dále používány.
Avšak musí být označeny příslušným kódem cisterny, a, pokud je to náležité, příslušnými alfanumerickými kódy zvláštních ustanovení TC a TE podle 6.8.4.
1.6.4.13
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2003 podle předpisů platných do 31. prosince 2002, které však nesplňují požadavky 6.8.2.1.7, platné od 1. ledna 2003 a zvláštní ustanovení TE15 oddílu 6.8.4 (b) platné od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2006, smějí být dále používány.
1.6.4.14
(Vyhrazeno)
1.6.4.15
(Vypuštěno)
1.6.4.16
(Vypuštěno)
1.6.4.17
(Vypuštěno)
1.6.4.18
Cisternové kontejnery a MEGC vyrobené před 1. lednem 2007, které nesplňují požadavky 4.3.2, 6.8.2.3, 6.8.2.4 a 6.8.3.4 týkající se dokumentace cisteren, musí uchovávání dokumentace cisteren začít nejpozději při první periodické inspekci po 30. červnu 2007.
1.6.4.19
(Vypuštěno)
1.6.4.20
Cisternové kontejnery pro podtlakové vyčerpávání odpadů vyrobené před 1. červencem 2005 podle požadavků platných do 31. prosince 2004, které však neodpovídají požadavkům pododdílu 6.10.3.9 platným od 1. ledna 2005, smějí být dále používány.
1.6.4.21
až 1.6.4.29 (Vyhrazeno)
1.6.4.30
Přemístitelné cisterny a UN MEGC, které nesplňují konstrukční požadavky platné od 1. ledna 2007, ale které byly vyrobeny podle osvědčení o schválení typu, které bylo vydáno před 1. lednem 2008, smějí být dále používány.
1.6.4.31
(Vypuštěno)
1.6.4.32
Pokud byla nádrž cisternového kontejneru již před 1. lednem 2009 rozdělena přepážkami nebo peřejníky na oddíly o vnitřním objemu nejvýše 7.500 litrů, nemusí být vnitřní objem nádrže doplněn symbolem „S“ v údajích vyžadovaných odstavcem 6.8.2.5.1 až do provedení příští periodické inspekce podle odstavce 6.8.2.4.2.
1.6.4.33
Bez ohledu na ustanovení odstavce 4.3.2.2.4, cisternové kontejnery určené pro přepravu zkapalněných plynů nebo hluboce zchlazených zkapalněných plynů, které splňují platné konstrukční požadavky ADR, ale byly před 1. červencem 2009 rozděleny přepážkami nebo peřejníky na oddíly o vnitřním objemu větším než 7 500 litrů, smějí být dále plněny do více než 20 % a méně než 80 % svého vnitřního objemu.
1.6.4.34
(Vypuštěno)
1.6.4.35
(Vypuštěno)
1.6.4.36
(Vypuštěno)
1.6.4.37
Přemístitelné cisterny a MEGC vyrobené před 1. lednem 2012, které vyhovují požadavkům na značení v 6.7.2.20.1, 6.7.3.16.1, 6.7.4.15.1 nebo 6.7.5.13.1 platným do 31. prosince 2010, jak je to náležité, smějí být dále používány, jestliže splňují všechny ostatní příslušné požadavky ADR platné od 1. ledna 2011, včetně, pokud je to aplikovatelné, požadavku uvedeného v 6.7.2.20.1 (g) na značení symbolem „S“ na štítku, pokud je nádrž nebo komora rozdělena peřejníky na oddíly o vnitřním objemu nejvýše 7 500 litrů.
1.6.4.38
(Vypuštěno)
1.6.4.39
Cisternové kontejnery a MEGC zkonstruované a vyrobené podle norem platných v době jejich výroby (viz 6.8.2.6 a 6.8.3.6) podle ustanovení ADR, která platila v té době, smějí být dále používány, pokud to není omezeno zvláštním přechodným ustanovením.
1.6.4.40
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2011 podle požadavků uvedených v 6.8.2.2.3, platných do 31. prosince 2010, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.3, třetí odstavec, týkající se umístění pojistky proti prošlehnutí plamene nebo ochrany proti prošlehnutí plamene, smějí být dále používány.
1.6.4.41
(Vypuštěno)
1.6.4.42
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2013 podle předpisů platných do 31. prosince 2012, které však neodpovídají požadavkům na značení uvedeným v 6.8.2.5.2 nebo 6.8.3.5.6 platným od 1. ledna 2013, smějí být dále označeny podle předpisů platných do 31. prosince 2012 až do příští periodické inspekce po 1. červenci 2013.
1.6.4.43
Přemístitelné cisterny a MEGC vyrobené před 1. lednem 2014 nemusí vyhovovat požadavkům uvedeným v 6.7.2.13.1 (f), 6.7.3.9.1 (e), 6.7.4.8.1 (e) a 6.7.5.6.1 (d) týkajícím se značení zařízení pro vyrovnávání tlaku.
1.6.4.44
(Vypuštěno)
1.6.4.45
(Vypuštěno)
1.6.4.46
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. lednem 2012 podle předpisů platných do 31. prosince 2012, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.6, týkajícím se norem EN 14432:2006 a EN 14433:2006, platným od 1. ledna 2011, smějí být dále používány.
1.6.4.47
Cisternové kontejnery pro hluboce zchlazené zkapalněné plyny vyrobené před 1. červencem 2017 podle požadavků platných do 31. prosince 2016, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.3.4.10, 6.8.3.4.11 a 6.8.3.5.4 a platným od 1. ledna 2017, smějí být dále používány až do příští inspekce po 1. červenci 2017. Až do této doby smějí být aktuální údržné doby pro splnění požadavků uvedených v 4.3.3.5 a 5.4.1.2.2 (d) odhadovány bez použití referenční údržné doby.
1.6.4.48
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2017 podle požadavků platných do 31. prosince 2016, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.1.23, platným od 1. ledna 2017, smějí být dále používány.
1.6.4.49
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2019, opatřené pojistnými ventily splňujícími požadavky platné do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům v 6.8.3.2.9, poslednímu pododstavci, týkajícím se jejich konstrukce nebo ochrany, platných od 1. ledna 2019, smějí být dále používány až do příští meziperiodické nebo periodické inspekce po 1. lednu 2021.
1.6.4.50
Bez ohledu na požadavky zvláštního ustanovení TU42 v 4.3.5, platné od 1. ledna 2019, cisternové kontejnery s nádrží vyrobenou z hliníkové slitiny, včetně těch s ochranným povlakem, které byly používány před 1. lednem 2019 pro přepravu látek s hodnotou pH pod 5,0 nebo nad 8,0, smějí být dále používány pro přepravu takových látek až do 31. prosince 2026.
1.6.4.51
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.10, týkajícím se průtržného tlaku průtržného kotouče, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.4.52
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků v 6.8.2.2.3, platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.3, poslední odstavec, týkajícím se pojistek proti prošlehnutí plamene nebo ochrany proti prošlehnutí plamene, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.4.53
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.1.23, týkajícím se kontroly svarů v oblasti spojů dna cisterny, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.4.54
Cisternové kontejnery vyrobené před 1. červencem 2019 podle požadavků platných do 31. prosince 2018, které však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.8.2.2.11, platným od 1. ledna 2019, smějí být dále používány.
1.6.5
Vozidla
1.6.5.1
až 1.6.5.2 (Vyhrazeno)
1.6.5.3
(Vypuštěno)
1.6.5.4
(Vyhrazeno)
1.6.5.5
Vozidla registrovaná nebo uvedená do provozu před 1. lednem 2003, jejichž elektrické příslušenství nesplňuje požadavky oddílů 9.2.2, 9.3.7 nebo 9.7.8, avšak splňuje předpisy platné do 30. června 2001, mohou být dále používána.
1.6.5.6
(Vypuštěno)
1.6.5.7
Kompletní nebo zkompletovaná vozidla, která byla typově schválena před 31. prosincem 2002 podle Předpisu OSN č. 1052 pozměněného sérií změn 01, nebo podle příslušných ustanovení Směrnice 98/91/ES3 a která nesplňují požadavky kapitoly 9.2, ale splňují požadavky na konstrukci základních vozidel (body 220 100 až 220 540 dodatku B.2) platné do 30.června 2001, mohou být dále schvalována a používána, za podmínky, že byla poprvé registrována nebo uvedena do provozu před 1. červencem 2003.
1.6.5.8
Vozidla EX/II a EX/III, která byla poprvé schválena před 1. červencem 2005 a která splňují požadavky části 9 platné do 31. prosince 2004, ale nesplňují požadavky platné od 1. ledna 2005, mohou být dále používána.
1.6.5.9
Cisternová vozidla s nesnímatelnými cisternami o vnitřním objemu větším než 3 m3, určená pro přepravu nebezpečných látek v kapalném nebo roztaveném stavu, zkoušená tlakem nižším než 4 bary, která nesplňují požadavky pododdílu 9.7.5.2 a byla poprvé registrována nebo uvedena do provozu, není-li registrace povinná před 1. červencem 2004, mohou být dále používána.
1.6.5.10
Osvědčení o schválení, která odpovídají vzoru uvedenému v 9.1.3.5, platnému do 31. prosince 2006 a osvědčení o schválení, která odpovídají vzoru uvedenému v 9.1.3.5, platnému od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2008, mohou být dále používána. Osvědčení o schválení, která odpovídají vzoru uvedenému v 9.1.3.5, platnému od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2014, mohou být dále používána.
1.6.5.11
MEMU, které byly vyrobeny a schváleny před 1. lednem 2009 podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které však neodpovídají konstrukčním a schvalovacím předpisům platným od 1. ledna 2009, smějí být používány se schválením příslušných orgánů v zemích, v nichž se používají.
1.6.5.12
Vozidla EX/III a FL registrovaná nebo uvedená do provozu před 1. dubnem 2012, jejichž elektrická spojení nesplňují požadavky v 9.2.2.6.3, ale splňují požadavky platné do 31. prosince 2010, smějí být dále používána.
1.6.5.13
Přípojná vozidla poprvé registrovaná (nebo která byla uvedena do provozu, jestliže registrace nebyla povinná) před 1. červencem 1995, vybavená antiblokovacím brzdovým systémem vyhovujícím Předpisu OSN č. 13, sérii změn 06, který však nesplňuje technické požadavky na antiblokovací brzdový systém kategorie A, smějí být dále používána.
1.6.5.14
MEMU, která byla schválena před 1. červencem 2013 podle ustanovení ADR platných do 31. prosince 2012, která však neodpovídají požadavkům uvedeným v 6.12.3.1.2 nebo 6.12.3.2.2 platným od 1. ledna 2013, smějí být dále používána.
1.6.5.15
Pokud jde o aplikaci ustanovení části 9, vozidla, která byla poprvé registrována nebo uvedena do provozu před 1. listopadem 2014 a která byla schválena podle ustanovení směrnic zrušených Nařízením (ES) č. 661/20094, smějí být dále používána.
1.6.5.16
Vozidla EX/II, EX/III, FL a OX registrovaná před 1. dubnem 2018, vybavená palivovými nádržemi neschválenými podle Předpisu OSN č. 34 smějí být dále používána.
1.6.5.17
Vozidla poprvé registrovaná nebo uvedená do provozu před 1. dubnem 2018, která nesplňují požadavky pododdílu 9.2.2.8.5 nebo norem ISO 6722-1:2011 + Cor 01:2012 nebo ISO 6722-2:2013 pro kabely pododdílu 9.2.2.2.1, ale splňují požadavky platné do 31. prosince 2016, smějí být dále používána.
1.6.5.18
Vozidla poprvé registrovaná nebo uvedená do provozu před 1. dubnem 2018, schválená speciálně jako vozidlo OX, smějí být dále používána pro přepravu látek UN čísla 2015.
1.6.5.19
Pokud jde o roční technickou prohlídku vozidel poprvé registrovaných nebo uvedených do provozu před 1. dubnem 2018, schválených speciálně jako vozidlo OX, smějí být dále používána ustanovení Části 9 platná do 31. prosince 2016.
1.6.5.20
Osvědčení o schválení pro vozidla OX, která odpovídají vzoru uvedenému v 9.1.3.5, platnému do 31. prosince 2016, smějí být dále používána.
1.6.5.21
(Vypuštěno)
1.6.5.22
Vozidla poprvé registrovaná (nebo uvedená do provozu, pokud registrace není povinná) před 1. lednem 2021, která splňují požadavky v 9.7.3, platné do 31. prosince 2018, avšak nesplňují požadavky v 9.7.3, platné od 1. ledna 2019, smějí být dále používána.
1.6.6
Třída 7
1.6.6.1
Kusy nevyžadující schválení konstrukčního typu příslušným orgánem podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985 a 1985 (ve znění 1990), 1996, 1996 (revidované), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 a 2012.
Kusy, které nevyžadují schválení konstrukčního typu příslušným orgánem (vyjmuté kusy, kusy typu IP-1, typu IP-2, typu IP-3 a typu A), musí zcela splňovat požadavky ADR, s následujícími výjimkami:
(a)
Kusy splňující požadavky IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985 a 1985 (ve znění 1990):
(i)
Smějí být nadále přepravovány za předpokladu, že byly připraveny k přepravě před 31. prosincem 2003 a za dodržení požadavků uvedených v 1.6.6.2.3, jsou-li relevantní; nebo
(ii)
Smějí být nadále používány při splnění následujících podmínek:
-
nebyly zkonstruovány k tomu, aby obsahovaly hexafluorid uranu;
-
příslušné požadavky uvedené v 1.7.3 jsou splněny;
-
meze aktivity a klasifikace uvedené v 2.2.7 jsou dodrženy;
-
požadavky a kontroly pro přepravu v částech 1, 3, 4, 5 a 7 jsou splněny; a
-
obal nebyl vyroben ani upraven po 31. prosinci 2003.
(b)
Kusy splňující požadavky IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1996, 1996 (revidované), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 nebo 2012:
(i)
Smějí být nadále přepravovány za předpokladu, že byly připraveny k přepravě před 31. prosincem 2025 a za dodržení požadavků uvedených v 1.6.6.2.3, jsou-li relevantní; nebo
(ii)
Smějí být nadále používány při splnění následujících podmínek:
-
příslušné požadavky uvedené v 1.7.3 jsou splněny;
-
meze aktivity a klasifikace uvedené v 2.2.7 jsou dodrženy;
-
požadavky a kontroly pro přepravu v částech 1, 3, 4, 5 a 7 jsou splněny; a
-
obal nebyl vyroben ani upraven po 31. prosinci 2025.
1.6.6.2
Schválené konstrukční typy kusů podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985, 1985 (ve znění 1990), 1996, 1996 (revidované), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 a 2012
1.6.6.2.1
Kusy vyžadující schválení konstrukčního typu příslušným orgánem musí zcela splňovat požadavky ADR s následujícími výjimkami:
(a)
Kusy vyrobené podle konstrukčního typu schváleného příslušným orgánem podle požadavků IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985 a 1985 (ve znění 1990), smějí být nadále používány při splnění následujících podmínek:
(i)
Konstrukční vzor kusu podléhá vícestrannému schválení;
(ii)
Příslušné požadavky uvedené v 1.7.3 jsou splněny;
(iii)
Meze aktivity a klasifikace uvedené v 2.2.7 jsou dodrženy; a
(iv)
Požadavky a kontroly pro přepravu v částech 1, 3, 4, 5 a 7 jsou splněny;
(v)
(Vyhrazeno);
(b)
Kusy vyrobené podle konstrukčního typu schváleného příslušným orgánem podle požadavků IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1996, 1996 (revidované), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 nebo 2012, smějí být nadále používány při splnění následujících podmínek:
(i)
Konstrukční vzor kusu podléhá vícestrannému schválení po 31. prosinci 2025;
(ii)
Příslušné požadavky uvedené v 1.7.3 jsou splněny;
(iii)
Meze aktivity a klasifikace uvedené v 2.2.7 jsou dodrženy; a
(iv)
Požadavky a kontroly pro přepravu v částech 1, 3, 4, 5 a 7 jsou splněny;
1.6.6.2.2
Není dovoleno zahájit žádnou novou výrobu kusů podle konstrukčního vzoru kusu splňujícího IAEA Pravidla pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985 a 1985 (ve znění 1990).
1.6.6.2.3
Není dovoleno zahájit žádnou novou výrobu kusů podle konstrukčního vzoru kusu splňujícího IAEA Pravidla pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1996, 1996 (revidováno), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 nebo 2012 po 31. prosinci 2028.
1.6.6.3
Kusy vyjmuté z předpisů pro štěpné látky podle vydání ADR 2011 a 2013 (IAEA Pravidla pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z roku 2009)
Kusy obsahující štěpné látky, které jsou vyjmuty z klasifikace látky jako „ŠTĚPNÁ“ podle 2.2.7.2.3.5 (a) (i) nebo (iii) vydání ADR 2011 a 2013 (odst. 417 (a) (i) nebo (iii) vydání 2009 předpisu IAEA Pravidla pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek), připravené k přepravě před 31. prosincem 2014, smějí být nadále přepravovány a smějí být nadále klasifikovány jako neštěpné nebo štěpné vyjmuté, s výjimkou toho, že se hmotnostní meze na dodávku (zásilku) uvedené v tabulce 2.2.7.2.3.5 těchto vydání vztáhnou na vozidlo. Zásilka musí být přepravována za výlučného použití.
1.6.6.4
Radioaktivní látky zvláštní formy schválené podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985, 1985 (ve znění 1990), 1996, 1996 (revidované), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 a 2012
Radioaktivní látky zvláštní formy vyrobené podle konstrukčního typu, který byl jednostranně schválen příslušným orgánem podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985, 1985 (ve znění 1990), 1996, 1996 (revidováno), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 a 2012, mohou být dále používány, pokud jsou v souladu s povinným systémem řízení podle příslušných předpisů uvedených v oddílu 1.7.3. Není dovoleno zahájit žádnou novou výrobu radioaktivních látek zvláštní formy podle konstrukčního typu, který byl jednostranně schválen příslušným orgánem podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1985 nebo 1985 (ve znění 1990). Není dovoleno zahájit žádnou novou výrobu radioaktivních látek zvláštní formy podle konstrukčního typu, který byl jednostranně schválen příslušným orgánem podle IAEA Pravidel pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z let 1996, 1996 (revidováno), 1996 (ve znění 2003), 2005, 2009 a 2012 po 31. prosinci 2025.
KAPITOLA 1.7
VŠEOBECNÉ PŘEDPISY PRO RADIOAKTIVNÍ LÁTKY
1.7.1
Rozsah a použití
POZNÁMKA 1
: V případě Jaderné nebo radiační mimořádné situace v průběhu přepravy radioaktivních látek, musí být dodržována opatření k ochraně osob, majetku a životního prostředí tak Jak je stanoveno relevantními národními a/nebo mezinárodními organizacemi. Toto zahrnuje opatření pro připravenost a reakci, vytvořená v souladu s národními a/nebo mezinárodními požadavky a konzistentním a koordinovaným způsobem s národními a/nebo mezinárodními mimořádnými opatřeními.
POZNÁMKA 2
: Opatření pro připravenost a reakci musí být založena na odstupňovaném přístupu a zahrnovat identifikovaná rizika a jejich potenciální dopady včetně vzniku dalších nebezpečných látek, které mohou vzniknout reakcí mezi obsahem zásilky a okolím v případě Jaderné nebo radiační mimořádné situace. Pokyny pro zavedení takových opatření Jsou obsaženy v dokumentech “Preparedness and Response for a Nuclear or Radiological Emergency”, Řada bezpečnostních standardů č. GSR, část 7, IAEA, Vídeň (2015): “Criteria for Use in Preparedness and Response for a Nuclear or Radiological Emergency”, Řada bezpečnostních standardů č. GSG-2, IAEA, Vídeň (2011): “Arrangements for Preparedness for a Nuclear or Radiological Emergency”, Řada bezpečnostních standardů č. GS-G-2.1, IAEA. Vídeň (2007). a “Arrangements for the Termination of a Nuclear or Radiological Emergency”, Řada bezpečnostních standardů č. GSG-11, IAEA, Vídeň (2018).
1.7.1.1
ADR stanoví normy bezpečnosti, které obsahují přijatelnou úroveň kontroly záření, kritického stavu a tepelného ohrožení lidí, majetku a životního prostředí, spojených s přepravou radioaktivních látek. Tyto normy jsou založeny na IAEA Pravidlech pro bezpečnou přepravu radioaktivních látek, vydání z roku 2018. Vysvětlující materiál je možné nalézt v “Advisory Materiál for the IAEA Regulations for the Safe Transport of Radioactive Material (vydání 2018) Řada bezpečnostních standardů č. SSG-26 (Rev.1), IAEA, Vídeň (2019).
1.7.1.2
Cílem ADR je stanovit požadavky, které musí být splněny, aby se zajistila bezpečnost a ochrana lidí, majetku a životního prostředí před škodlivými účinky ionizujícího záření při přepravě. Tato ochrana je dosažena vyžadováním:
(a)
uzavření radioaktivního obsahu;
(b)
kontrolou vnějších příkonů dávkového ekvivalentu;
(c)
zabránění kritickému stavu; a
(d)
zamezení škodám způsobeným teplem.
Tyto požadavky se uspokojují za prvé uplatňováním odstupňovaného přístupu k limitům obsahu pro kusy a vozidla a uplatněním norem týkajících se konstrukce kusu v závislosti na riziku, které představuje radioaktivní obsah. Za druhé se uspokojují uplatňováním předpisů pro konstrukci a používání kusů a pro údržbu obalů s přihlédnutím k povaze radioaktivního obsahu. Za třetí jsou uspokojovány vyžadováním administrativních kontrol a popřípadě schválením příslušnými orgány. Na závěr je další ochrana poskytována prostřednictvím opatření pro plánování a přípravu reakce na mimořádné situace k ochraně lidí, majetku a životního prostředí.
1.7.1.3
ADR se vztahuje na silniční přepravu radioaktivních látek včetně přepravy, která souvisí s používáním radioaktivních látek. Přeprava zahrnuje všechny činnosti a podmínky spojené a vyvolané přemísťováním radioaktivních látek; ty pak zahrnují konstrukci, výrobu, údržbu a opravy obalů a přípravu, odeslání, nakládku, přepravu včetně tranzitního skladování, vykládku a příjem v konečném místě určení nákladů radioaktivních látek a kusů. Aplikuje se odstupňovaný přístup ke stanovení požadavků v ADR, které jsou charakterizovány třemi všeobecnými stupni přísnosti:
(a)
Běžné podmínky přepravy (bez nehod);
(b)
Normální podmínky přepravy (drobné nehody);
(c)
Nehodové podmínky přepravy.
1.7.1.4
Ustanovení předepsaná v ADR se nevztahují na následující případy:
(a)
Radioaktivní látky, které jsou integrální součástí dopravních prostředků;
(b)
Radioaktivní látky, které jsou přepravovány uvnitř podniku, kde podléhají příslušným bezpečnostním předpisům platným v tomto podniku a kde přeprava neprobíhá po veřejných komunikacích nebo kolejových cestách;
(c)
Radioaktivní látky, které jsou implantovány nebo vloženy do organizmu osob nebo živých zvířat pro diagnostické nebo terapeutické účely;
(d)
Radioaktivní látky, které byly náhodně nebo úmyslně vpraveny do těla osoby nebo kterými byla osoba kontaminována a má být z tohoto důvodu přepravována k lékařskému ošetření.
(e)
Radioaktivní látky ve výrobcích určených ke spotřebě, které obdržely příslušné schválení příslušného orgánu, pokud následuje jejich prodej koncovému uživateli;
(f)
Přírodní látky a rudy obsahující radionuklidy, které se v přírodě vyskytují (které mohou být zpracovány pro použití těchto radionuklidů), za předpokladu, že specifická aktivita těchto látek nepřekročí desetinásobek hodnot udaných v tabulce 2.2.7.2.2.1, nebo vypočítaných v souladu s 2.2.7.2.2.2 (a) a od 2.2.7.2.2.3 do 2.2.7.2.2.6. Pro přírodní látky a rudy obsahující radionuklidy, které se v přírodě vyskytují a které nejsou v trvalé rovnováze, musí být výpočet specifické aktivity proveden v souladu s 2.2.7.2.2.4;
(g)
neradioaktivní tuhé předměty s radioaktivními látkami přítomnými na jakémkoli povrchu v množstvích nepřevyšujícím mezní hodnotu stanovenou v definici „kontaminace“ v 2.2.7.1.2.
1.7.1.5
Zvláštní ustanovení pro přepravu vyjmutých kusů
1.7.1.5.1
Vyjmuté kusy, které smějí obsahovat radioaktivní látky v omezených množstvích, přístroje, výrobky, nebo prázdné obaly, jak jsou specifikovány v 2.2.7.2.4.1, podléhají pouze následujícím ustanovením částí 5 až 7:
(a)
relevantní z ustanovení uvedených v 5.1.2.1, 5.1.3.2, 5.1.5.2.2, 5.1.5.2.3, 5.1.5.4, 5.2.1.10, 5.4.1.2.5.1 (f) (i) a (ii), 5.4.1.2.5.1 (i), 7.5.11 CV33 (3.1),(4.3), (5.1) až (5.4) a (6); a
(b)
požadavky na vyjmuté kusy, specifikované v ustanovení 6.4.4.,
s výjimkou radioaktivních látek vykazujících další nebezpečné vlastnosti a které proto musí být klasifikovány v jiné třídě, než je třída 7 podle zvláštních ustanovení 290 nebo 369 kapitoly 3.3, kdy ustanovení (a) a (b) uvedená výše jsou aplikována pouze přiměřeně navíc k těm, vztahujícím se k hlavní třídě.
1.7.1.5.2
Vyjmuté kusy podléhají příslušným ustanovením všech ostatních částí ADR.
1.7.2
Program ochrany proti záření
1.7.2.1
Přeprava radioaktivních látek musí probíhat podle programu ochrany proti záření, který obsahuje systematický soubor ustanovení zaměřených na provádění přiměřených ochranných opatření proti záření.
1.7.2.2
Osobní dávky musí být nižší, než jsou příslušné dávkové limity. Ochrana a bezpečnost musí být optimalizovány tak, aby velikost individuálních dávek, počet osob vystavených záření a pravděpodobnost zdraví škodlivého záření byly udrženy tak nízké, jak je to jen rozumně dosažitelné s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním faktorům kromě toho, že individuálně obdržené dávky budou omezeny dávkovými limity. Musí být zvolen strukturalizovaný systematický postup na vztahy mezi přepravou a ostatními činnostmi.
1.7.2.3
Povaha a rozsah měření použité v programu se musí vztahovat k závažnosti a pravděpodobnosti radiačního ozáření. Program musí zahrnovat požadavky uvedené v 1.7.2.2., 1.7.2.4, 1.7.2.5 a 7.5.11 CV33 (1.1). Programové dokumenty musí být k dispozici, na požadavek, pro inspekci relevantního příslušného orgánu
1.7.2.4
Pro profesní vystavení záření vznikající při dopravních činnostech, kde se odhaduje, že efektivní dávka:
(a)
bude pravděpodobně mezi 1 mSv a 6 mSv za 1 rok, musí být prováděn program vyhodnocování dávek monitorováním pracovního místa nebo individuálním monitorováním;
(b)
pravděpodobně překročí 6 mSv za 1 rok, musí být prováděno individuální monitorování.
Pokud je prováděno monitorování pracovního místa nebo individuální monitorování, příslušné záznamy musí být uchovávány.
POZNÁMKA: Pro profesní expozici vyplývající z přepravních aktivit, kde se předpokládá, že efektivní dávka pravděpodobně nepřekročí 1 mSv za rok, není požadováno vypracovávání zvláštních pracovních postupů, podrobné monitorování, programy ohodnocování dávek nebo uchovávání individuálních záznamů.
1.7.2.5
Pracovníci (viz 7.5.11, CV 33 Poznámka 3) musí být náležitě vyškoleni v radiační ochraně včetně monitorovacích opatření za účelem omezení jejich pracovního ozáření a ozáření jiných osob, které by mohly být dotčeny jejich činností.“
1.7.3
Systém řízení
Aby bylo zajištěno dodržování relevantních ustanovení ADR, musí být zaveden a využíván pro všechny činnosti v rámci ADR, jak jsou popsány v 1.7.1.3, systém řízení založený na mezinárodních, vnitrostátních, nebo jiných normách, přijatelných pro příslušný orgán. Potvrzení, že specifikace konstrukce byly v plném rozsahu dodrženy, musí být tomuto orgánu k dispozici. Výrobce, odesilatel nebo uživatel musí být připraven:
(a)
poskytnout zařízení pro inspekci během výroby a užívání; a
(b)
prokázat dodržování ADR příslušnému orgánu.
Jestliže se požaduje schválení příslušného orgánu, musí toto schválení přihlížet k přiměřenosti programu zajištění kvality a musí být na něm závislé.
1.7.4
Zvláštní ujednání
1.7.4.1
Zvláštním ujednáním se rozumí taková ustanovení schválená příslušným orgánem, podle nichž mohou být přepravovány zásilky, které nesplňují všechny požadavky ADR aplikovatelné na radioaktivní látky.
POZNÁMKA: Zvláštní ujednání se nepovažuje za dočasnou odchylku podle oddílu 1.5.1.
1.7.4.2
Zásilky, pro které je prakticky neproveditelné vyhovět ustanovením vztahujícím se na radioaktivní látky, nesmějí být přepravovány jinak, než podle zvláštního ustanovení. Pokud je příslušný orgán přesvědčen, že soulad s ustanoveními ADR pro radioaktivní látky je prakticky neproveditelný a že splnění nezbytných bezpečnostních norem předepsaných ADR bylo prokázáno prostředky alternativními k ostatním ustanovením ADR, příslušný orgán může schválit zvláštní ustanovení o přepravách pro jednu zásilku nebo plánovanou sérii více zásilek. Celková úroveň bezpečnosti přepravy musí být nejméně rovnocenná úrovni, které by bylo dosaženo při dodržení všech příslušných předpisů ADR. Pro mezinárodní zásilky tohoto typu se požaduje vícestranné schválení.
1.7.5
Radioaktivní látky s dalšími nebezpečnými vlastnostmi
Kromě radioaktivních a štěpných vlastností musí být brány v úvahu v dokladech, při balení, označování bezpečnostními značkami a nápisy, tranzitním skladování, oddělování a přepravě všechna další vedlejší nebezpečí obsahu kusu, jako je výbušnost, hořlavost, samozápalnost, chemická toxicita a žíravost, aby odpovídaly všem příslušným ustanovením pro nebezpečné věci podle ADR.
1.7.6
Nedodržení limitů
1.7.6.1
V případě nedodržení jakéhokoli limitu v ADR platného pro příkon dávkového ekvivalentu nebo kontaminaci
(a)
odesilatel, dopravce, příjemce a kterákoliv z organizací zapojených do dopravy, která by mohla být dotčena, musí být informována o nedodržení limitů:
(i)
dopravcem, pokud se nedodržení zjistí během přepravy; nebo
(ii)
příjemcem, pokud se nedodržení zjistí při příjmu;
(b)
odesilatel, dopravce, příjemce musí:
(i)
učinit okamžitá opatření ke zmírnění následků nedodržení;
(ii)
vyšetřit nedodržení a jeho příčiny, okolnosti a následky;
(iii)
učinit vhodná opatření k odstranění příčin a okolností, které vedly nedodržení a zamezit opakování podobných příčin a okolností, které vedly k nedodržení; a
(iv)
sdělit příslušnému orgánu (příslušným orgánům) příčiny nedodržení a nápravná nebo preventivní opatření, která byla nebo mají být učiněna;
(c)
informování odesilatele, popřípadě příslušného orgánu (příslušných orgánů) musí být provedeno bezodkladně, a musí být okamžité, jestliže se vyvinula nebo vyvíjí situace kritického ozáření.
KAPITOLA 1.8
KONTROLY A JINÁ PODPŮRNÁ OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ PLNĚNÍ BEZPEČNOSTNÍCH POŽADAVKŮ
1.8.1
Kontroly nebezpečných věcí
1.8.1.1
Příslušné orgány smluvních stran mohou kdykoli na svém území provádět namátkové kontroly pro ověření, zda jsou dodržovány předpisy pro přepravu nebezpečných věcí včetně požadavků pododdílu 1.10.1.5.
Tyto kontroly však musí být prováděny bez ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí a bez nepřiměřeného narušení silničního provozu.
1.8.1.2
Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí bezodkladně v rámci svých příslušných povinností poskytnout příslušným orgánům a jejich pověřeným zástupcům informace nezbytné pro provedení kontrol.
1.8.1.3
Příslušné orgány mohou též v objektech podniků zúčastněných na přepravě nebezpečných věcí (kapitola 1.4) za účelem kontroly provádět inspekce, prozkoumat nezbytné doklady a odebrat vzorky nebezpečných věcí nebo obalů pro zkoušku, pokud tím není ohrožena bezpečnost. Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí též zpřístupnit vozidla nebo jejich části a zařízení a vybavení pro účely kontrol, pokud je to možné a zdůvodněné. Mohou též, pokud se jim to jeví nezbytným, určit osobu z podniku pro doprovod zástupce příslušného orgánu.
1.8.1.4
Pokud příslušné orgány zjistí, že předpisy ADR nejsou dodrženy, mohou zakázat odeslání zásilky nebo přerušit přepravu, dokud zjištěné nedostatky nejsou odstraněny, nebo mohou předepsat jiná vhodná opatření. Přerušení přepravy může být provedeno na místě nebo na jiném místě určeném příslušným orgánem z bezpečnostních důvodů. Tato opatření nesmějí způsobit nepřiměřené narušení silničního provozu.
1.8.2
Vzájemná úřední podpora
1.8.2.1
Smluvní strany se mohou dohodnout na vzájemné úřední podpoře při uplatňování ADR.
1.8.2.2
Pokud jedna smluvní strana zjistí, že bezpečnost přepravy nebezpečných věcí po jejím území je ohrožena následkem velmi vážných nebo opakovaných porušení předpisů ze strany podniku, který má své sídlo na území jiné smluvní strany, musí takové přestupky oznámit příslušným orgánům této smluvní strany. Příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území byly zjištěny velmi vážné nebo opakované přestupky, mohou požádat příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území má podnik své sídlo, aby přijaly vhodná opatření proti viníkům. Předání údajů osobního charakteru není dovoleno, ledaže je to nezbytné pro postih velmi vážných nebo opakovaných přestupků.
1.8.2.3
Takto informované orgány musí sdělit příslušným orgánům smluvní strany, na jejímž území byly předpisy porušeny, jaká opatření, pokud to bylo nezbytné, byla učiněna vůči tomuto podniku.
1.8.3
Bezpečnostní poradce
1.8.3.1
Každý podnik, jehož činnosti zahrnují odesílání nebo silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s tím související balení, nakládku, plnění nebo vykládku, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců, dále nazývaných „poradci“ pro přepravu nebezpečných věcí, odpovědných za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí.
1.8.3.2
Příslušné orgány smluvních stran mohou stanovit, že se tyto předpisy nevztahují na podniky:
(a)
jejichž činnosti se týkají množství, která v každé dopravní jednotce nepřekročí meze (limity) uvedené v 1.1.3.6 a 1.7.1.4, jakož i v kapitolách 3.3, 3.4 a 3.5, nebo
(b)
jejichž hlavní nebo vedlejší činnosti nejsou přeprava nebo související plnění, balení, nakládka nebo vykládka nebezpečných věcí, ale které se příležitostně zabývají vnitrostátní přepravou nebo souvisejícím plněním, balením, nakládkou nebo vykládkou nebezpečných věcí představujících jen velmi malé nebezpečí nebo riziko znečistění.
1.8.3.3
Hlavním úkolem poradce, při zachování odpovědnosti vedoucího podniku, je snažit se všemi vhodnými prostředky a opatřeními v mezích příslušných činností výše uvedeného podniku usnadnit provádění těchto činností v souladu s platnými předpisy a co nejbezpečnějším způsobem.
S přihlédnutím k činnostem podniku má poradce zejména tyto povinnosti:
– dohlížet na dodržování předpisů pro přepravu nebezpečných věcí;
– radit svému podniku při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí;
– připravit výroční zprávu pro vedení svého podniku nebo popřípadě pro místní orgán veřejné správy, o činnostech podniku týkajících se přepravy nebezpečných věcí. Takové výroční zprávy musí být uchovávány po dobu pěti let a musí být k dispozici národním orgánům na jejich žádost.
Poradce má rovněž za povinnost sledovat zejména tyto činnosti a postupy vztahující se k dotčeným činnostem podniku:
– postupy pro dodržování předpisů upravujících zařazování nebezpečných věcí určených k přepravě;
– postup podniku při pořizování dopravních prostředků s ohledem na respektování všech zvláštních požadavků souvisejících s přepravou nebezpečných věcí;
– postupy kontrol zařízení užívaného při přepravě, plnění, balení, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí;
– vlastní školení zaměstnanců podniku, včetně školení o změnách předpisů, a vedení záznamů o takovém školení;
– uplatňování vhodných nouzových postupů v případě jakékoli nehody nebo mimořádné události, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost přepravy, plnění, balení, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
– analýzy a, pokud je to potřebné, vypracovávání zpráv týkajících se vážných nehod, mimořádných události nebo závažných porušení předpisů zjištěných během přepravy, plnění, balení, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
– uplatňování vhodných opatření k zamezení opakování nehod, mimořádných událostí nebo závažných porušení předpisů;
– dodržování právních předpisů a zvláštních požadavků spojených s přepravou nebezpečných věcí, týkajících se volby a využití subdodavatelů nebo jiných třetích osob;
– ověřování, že zaměstnanci účastnící se odesílání, přepravy, plnění, balení, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí mají k dispozici podrobné pracovní postupy a pokyny;
– zavádění opatření ke zvýšení informovanosti o nebezpečích spojených s přepravou, plněním, balením, nakládkou a vykládkou nebezpečných věcí;
– uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit, aby v dopravních prostředcích byly k dispozici doklady a bezpečnostní výbava, které musí doprovázet přepravu, a aby tyto doklady a výbava byly v souladu s předpisy;
– uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit dodržování předpisů pro plnění, balení, nakládku a vykládku;
– existenci bezpečnostního plánu uvedeného v pododdílu 1.10.3.2.
1.8.3.4
Poradcem může být též vedoucí podniku, osoba s jinými povinnostmi v podniku nebo osoba, která výše uvedeným podnikem není přímo zaměstnána, pokud je tato osoba odborně způsobilá pro vykonávání povinností poradce.
1.8.3.5
Každý dotčený podnik musí na požádání informovat o totožnosti svého poradce příslušný orgán nebo instituci pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
1.8.3.6
Kdykoli během přepravy, plnění, balení, nakládky nebo vykládky prováděné dotčeným podnikem postihne nehoda osoby, majetek nebo životní prostředí, zajistí poradce po shromáždění všech potřebných informací vypracování zprávy o nehodě pro vedení podniku nebo popřípadě pro místní orgán veřejné správy. Tato zpráva nesmí nahrazovat žádnou zprávu vypracovanou vedením podniku, která by mohla být požadována jinými mezinárodními nebo vnitrostátními předpisy.
1.8.3.7
Poradce musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici. Toto osvědčení musí být vydáno příslušným orgánem nebo organizací pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
1.8.3.8
K získání osvědčení se musí uchazeč podrobit školení a úspěšně složit zkoušku schválenou příslušným orgánem smluvní strany.
1.8.3.9
Hlavním účelem školení je poskytnout uchazečům dostatečné znalosti o nebezpečích při přepravě, plnění, balení, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí, dostatečné znalosti platných právních a správních ustanovení, jakož i dostatečné znalosti povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3.
1.8.3.10
Zkouška musí být organizována příslušným orgánem nebo jím pověřenou zkušební organizací.
Zkušební organizace nesmí být školícím zařízením.
Pověření zkušební organizace musí být provedeno písemnou formou. Toto schválení může být časově omezeno a musí být založeno na následujících kritériích:
– způsobilost zkušební organizace;
– specifikace forem zkoušek navržené zkušební organizací, včetně, pokud je to nutné, infrastruktury a organizace elektronických zkoušek podle 1.8.3.12.5, pokud musí být provedeny;
– opatření určená pro zajištění nestrannosti zkoušek;
– nezávislost zkušební organizace na všech fyzických nebo právnických osobách zaměstnávajících poradce.
1.8.3.11
Hlavním účelem zkoušky je zjistit, zda uchazeči mají potřebnou úroveň znalostí potřebných pro výkon funkce bezpečnostního poradce, jak je uvedeno v pododdílu 1.8.3.3, pro získání osvědčení předepsaného v pododdílu 1.8.3.7 a musí zahrnovat nejméně následující témata:
(a)
Znalost druhů následků, které mohou být způsobeny při nehodě s nebezpečnými věcmi a znalost hlavních příčin nehody;
(b)
Ustanovení vnitrostátních předpisů, mezinárodních úmluv a dohod, zejména pokud jde o:
– klasifikaci nebezpečných věcí (postup při klasifikaci roztoků a směsí, struktura seznamu látek, třídy nebezpečných věcí a zásady jejich klasifikace, povaha přepravovaných nebezpečných věcí, fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti nebezpečných věcí);
– všeobecná ustanovení o obalech, cisternách a cisternových kontejnerech (druhy, kódování, značení, konstrukce, první a periodické inspekce a zkoušky);
– nápisy a bezpečnostní značky, označení oranžovými tabulkami (nápisy a bezpečnostní značky na kusech, umísťování a odstraňování velkých bezpečnostních značek a oranžových tabulek);
– údaje v přepravních dokladech (požadované informace);
– způsob odesílání a omezení při odesílání (vozová zásilka, přeprava ve volně loženém stavu, přeprava v IBC, přeprava v kontejnerech, přeprava v nesnímatelných nebo snímatelných cisternách);
– přepravu osob;
– zákazy a bezpečnostní opatření týkající se společné nakládky;
– vzájemné oddělování věcí;
– limity přepravovaných množství a množství vyňatá z platnosti předpisů;
– manipulaci a uložení (plnění, balení, nakládka a vykládka, stupně plnění, uložení ve vozidle a vzájemné oddělování);
– čistění nebo odplyňování před plněním, balením, nakládkou a po vykládce;
– osádku a odborné školení;
– doklady vozidla (přepravní doklady, písemné pokyny, osvědčení o schválení vozidla, osvědčení o školení řidiče, kopie všech odchylek, jiné doklady);
– písemné pokyny pro řidiče (používání pokynů a ochranné prostředky pro osádku);
– požadavky na dozor nad vozidly (parkování);
– pravidla a omezení silničního provozu;
– únik znečisťujících látek během provozu a při nehodách;
– předpisy týkající se dopravních prostředků.
1.8.3.12
Zkoušky
1.8.3.12.1
Zkouška sestává z písemného testu, který může být doplněn ústní zkouškou.
1.8.3.12.2
Příslušný orgán nebo jím pověřená zkušební organizace musí dohlížet na každou zkoušku. Jakákoli manipulace a podvádění musí být, jak je to jen možné, vyloučeny. Totožnost kandidáta musí být ověřena. Při písemné zkoušce není dovoleno použití žádných jiných dokumentů kromě mezinárodních a vnitrostátních předpisů. Všechny zkušební dokumenty musí být zaregistrovány a uchovány v písemné formě nebo elektronicky jako datový soubor.
1.8.3.12.3
Při písemných testech není dovoleno použití žádných jiných dokumentů kromě mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů. Elektronická media smějí být použita jen tehdy, pokud byla poskytnuta zkušební organizací. Kandidát nesmí mít žádnou možnost pořizovat jiná data do poskytnutého elektronického media; kandidát smí odpovídat pouze na položené otázky.
1.8.3.12.4
Písemný test musí mít dvě části:
(a)
Uchazeč obdrží dotazník. Ten musí obsahovat nejméně dvacet otevřených otázek zahrnujících nejméně témata uvedená v seznamu v pododdílu 1.8.3.11. Mohou však být použity také otázky s uvedením několika možných odpovědí, z nichž pouze jedna je správná. V tomto případě se takové dvě otázky počítají za jednu otevřenou otázku. Zvláštní pozornost musí být věnována těmto tématům:
– všeobecná preventivní a bezpečnostní opatření;
– klasifikace nebezpečných věcí;
– všeobecná ustanovení o balení, včetně cisteren, cisternových kontejnerů, cisternových vozidel atd.;
– značky, velké bezpečnostní značky a bezpečnostní značky;
– údaje v přepravním dokladu;
– manipulace a uložení;
– odborné školení osádky;
– doklady vozidla a osvědčení;
– písemné pokyny pro řidiče;
– předpisy týkající se dopravních prostředků.
(b)
Uchazeči musí vypracovat případovou studii podle povinností poradce uvedených v pododdílu 1.8.3.3, aby prokázali, že mají nezbytnou kvalifikaci pro plnění funkce poradce.
1.8.3.12.5
Písemné zkoušky smějí být prováděny, zcela nebo zčásti, v elektronické formě, kde jsou odpovědi zaznamenávány a vyhodnocovány za použití procesů elektronického zpracování dat (EDP), pokud jsou splněny tyto podmínky:
(a)
Hardware a software musí být zkontrolovány a přijaty příslušným orgánem nebo jím pověřenou zkušební organizací;
(b)
Musí být zajištěna správná technická funkce. Musí být učiněna opatření týkající se možností pokračování zkoušky, dojde-li k selhání technických prostředků a aplikací. Na vstupních zařízeních nesmějí být k dispozici žádné pomocné funkce (např. funkce elektronického vyhledávání). Elektronické medium poskytnuté podle 1.8.3.12.3 nesmí dovolit kandidátům komunikovat během zkoušky s jakýmkoli jiným přístrojem;
(c)
Konečná vstupní data každého kandidáta musí být zaznamenána. Vyhodnocení výsledků musí být transparentní.
1.8.3.13
Smluvní strany mohou rozhodnout, že uchazeči, kteří hodlají pracovat pro podniky specializované na přepravu určitých druhů nebezpečných věcí mohou být zkoušeni pouze z témat, které jsou spojeny s jejich činností. Tyto druhy věcí jsou:
– třída 1,
– třída 2,
– třída 7,
– třídy 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 5.2, 6.1, 6.2, 8 a 9.
– UN 1202, 1203, 1223, 3475 a letecké palivo zařazené pod UN 1268 nebo 1863.
Osvědčení předepsané v pododdílu 1.8.3.7 musí zřetelně uvádět, že je platné pouze pro druhy nebezpečných věcí uvedených v tomto pododdíle a pro které byl poradce zkoušen podle podmínek uvedených v pododdíle 1.8.3.12.
1.8.3.14
Příslušný orgán nebo zkušební organizace musí uchovávat seznam zkušebních otázek, které byly použity při zkoušce.
1.8.3.15
Osvědčení předepsané v pododdílu 1.8.3.7 musí mít formu podle vzoru uvedeného v pododdílu 1.8.3.18 a musí být uznáváno všemi smluvními stranami.
1.8.3.16
Platnost a prodloužení platnosti osvědčení
1.8.3.16.1
Osvědčení je platné po dobu pěti let. Doba platnosti osvědčení se prodlouží o pět let od data uplynutí jeho platnosti, pokud jeho držitel během posledního roku před uplynutím doby jeho platnosti složil zkoušku. Zkouška musí být schválena příslušným orgánem.
1.8.3.16.2
Účelem zkoušky je ověřit, zda má držitel potřebné znalosti k vykonávání povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3. Vyžadované znalosti jsou uvedeny v pododdíle 1.8.3.11 (b) a musí zahrnovat změny předpisů, k nimž došlo od získání posledního osvědčení. Zkouška musí být organizována a dozorována na stejném základě, jak je uvedeno v pododdílech 1.8.3.10 a 1.8.3.12 až 1.8.3.14. Držitel osvědčení však nemusí vypracovat případovou studii podle ustanovení pododdílu 1.8.3.12.4 (b).
1.8.3.17
(Vypuštěno)
1.8.3.18
Vzor osvědčení
27kB
1.8.3.19
Rozšíření platnosti osvědčení
Jestliže poradce rozšíří rozsah platnosti svého osvědčení během jeho doby platnosti splněním požadavků uvedených v 1.8.3.16.2, zůstane doba platnosti nového osvědčení stejná jako doba platnosti předchozího osvědčení.
1.8.4
Seznam příslušných orgánů a jimi pověřených organizací
Smluvní strany oznámí Sekretariátu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů adresy příslušných orgánů a jimi pověřených organizací, které jsou kompetentní podle vnitrostátních předpisů pro uplatňování ADR, přičemž uvedou pro každý případ příslušné ustanovení ADR, jakož i adresy, na které je třeba zasílat příslušné žádosti.
Sekretariát Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů pořídí na základě obdržených informací seznam a udržuje jej v aktuálním stavu. Oznamuje tento seznam a jeho změny smluvním stranám.
1.8.5
Hlášení o nehodách a mimořádných událostech při přepravě nebezpečných věcí
1.8.5.1
Dojde-li během nakládky, plnění, přepravy nebo vykládky nebezpečných věcí na území smluvní strany k závažné nehodě nebo mimořádné události, je nakládce, plnič, dopravce, vykládce nebo příjemce povinen zajistit, aby byla pro příslušný orgán dotyčné smluvní strany vypracována a předložena zpráva podle vzoru předepsaného v pododdíle 1.8.5.4 nejpozději jeden měsíc po této události.
1.8.5.2
Tato smluvní strana musí, je-li to žádoucí, zaslat zprávu Sekretariátu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů za účelem informování ostatních smluvních stran.
1.8.5.3
Událostí, která podléhá povinnosti vypracování zprávy podle pododdílu 1.8.5.1, je událost, při níž došlo k úniku nebezpečných věcí nebo hrozilo bezprostřední riziko úniku látky, došlo-li ke zranění osob, k hmotným škodám nebo ke škodám na životním prostředí, nebo pokud byly zapojeny orgány (úřady) a je-li splněno alespoň jedno z následujících kritérií:
Zranění osob znamená událost, při níž došlo k usmrcení nebo zranění v přímém vztahu k přepravovaným nebezpečným věcem, přičemž zranění
(a)
vyžaduje intenzivní lékařskou péči,
(b)
vyžaduje nejméně jednodenní pobyt v nemocnici, nebo
(c)
má za následek pracovní neschopnost v trvání nejméně tří po sobě jdoucích dnů.
Únik látky znamená uniknutí nebezpečných věcí
(a)
přepravní kategorie 0 nebo 1 v množství větším než 50 kg / 50 litrů,
(b)
přepravní kategorie 2 v množství větším než 333 kg / 333 litrů, nebo
(c)
přepravní kategorie 3 nebo 4 v množství větším než 1000 kg /1000 litrů.
Kritérium úniku látky platí také v případě bezprostředního rizika úniku látky ve výše uvedených množstvích. Zpravidla se toto riziko musí předpokládat, jestliže z důvodu poškození své konstrukce již dopravní nebo přepravní prostředky nejsou způsobilé pro další přepravu nebo jestliže z nějakého jiného důvodu již nemůže být zajištěna dostatečná úroveň bezpečnosti (např. z důvodu deformace cisterny nebo kontejneru, převrácení cisterny nebo požáru v bezprostřední blízkosti).
Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě nebezpečných věcí třídy 6.2, předkládá se zpráva o nehodě vždy, bez ohledu na množství uniklé látky.
Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě radioaktivních látek jsou kritéria pro únik látky následující:
(a)
jakýkoli únik radioaktivních látek z kusů;
(b)
expozice vedoucí k překročení mezních hodnot stanovených v předpisech pro ochranu pracovníků a veřejnosti proti ionizujícímu záření (Radiation Protection and Safety of Radiation Sources: International Basic Safety Standards“, IAEA Řada bezpečnostních standardů č. GSR, část 3, IAEA, Vídeň (2014)); nebo
(c)
je-li důvod předpokládat, že došlo k významnému zhoršení bezpečnostní funkce kusu (kontejnment, stínění, tepelná ochrana nebo kritičnost), které může učinit kus nezpůsobilým pro pokračování přepravy bez dodatečných bezpečnostních opatření.
POZNÁMKA: Viz ustanovení pro nedoručitelné zásilky oddílu 7.5.11 (6), dodatečné ustanovení CV33.
Hmotné škody nebo škody na životním prostředí nastanou při uvolnění nebezpečných věcí, bez ohledu na jejich množství, kdy odhadovaná částka škody překročí 50 000 euro. Škoda na přímo zúčastněných dopravních prostředcích obsahujících nebezpečné věci ani na dopravní infrastruktuře se pro tento účel nebere v úvahu.
Účast orgánů (úřadů) znamená přímé zapojení úřadů nebo nouzových zásahových jednotek během události s nebezpečnými věcmi a evakuaci osob nebo uzavření veřejných dopravních komunikací (silnic/železničních tratí) na nejméně tři hodiny z důvodu nebezpečí vytvářeného nebezpečnými věcmi.
Pokud je to potřebné, může si příslušný orgán vyžádat další relevantní informace.
1.8.5.4
Vzor zprávy o nehodě nebo mimořádné události během přepravy nebezpečných věcí
27kB
369kB
472kB
1.8.6
Administrativní dozor nad prováděním posuzování shody, periodických inspekcí, meziperiodických inspekcí a mimořádných kontrol popsaných v 1.8.7
1.8.6.1
Schvalování inspekčních organizací
Příslušný orgán může schválit inspekční organizace pro posuzování shody, periodické inspekce, meziperiodické inspekce, mimořádné kontroly a dohled nad vlastní inspekční službou, jak je uveden v oddílu 1.8.7.
1.8.6.2
Pracovní povinnosti příslušného orgánu, jeho zástupce nebo inspekční organizace
1.8.6.2.1
Příslušný orgán, jeho zástupce nebo inspekční organizace musí provádět posuzování shody, periodické inspekce, meziperiodické inspekce a mimořádné kontroly přiměřeným způsobem, bez zbytečných nákladů. Příslušný orgán, jeho zástupce nebo inspekční organizace musí vykonávat své činnosti s přihlédnutím k velikosti, odvětví a struktuře dotčených podniků, k relativní složitosti technologie a sériovému charakteru výroby.
1.8.6.2.2
Avšak příslušný orgán, jeho zástupce nebo inspekční organizace musí respektovat stupeň přísnosti a úroveň ochrany vyžadované k tomu, aby přepravitelná tlaková zařízení vyhovovala příslušným ustanovením částí 4 a 6.
1.8.6.2.3
Pokud příslušný orgán, jeho zástupce nebo inspekční organizace zjistí, že požadavky stanovené v částech 4 nebo 6 nebyly výrobcem dodrženy, požádá výrobce, aby učinil náležitá nápravná opatření, a nevydá žádné osvědčení o schválení konstrukčního typu ani osvědčení o shodě.
1.8.6.3
Informační povinnost
Smluvní strany ADR musí zveřejnit své vnitrostátní postupy pro posuzování, pověřování a monitorování inspekčních organizací a všechny změny těchto informací.
1.8.6.4
Delegování inspekčních činností
POZNÁMKA: Vlastních inspekčních služeb podle 1.8.7.6 se pododdíl 1.8.6.4 netýká.
1.8.6.4.1
Pokud inspekční organizace využívá služeb jakékoli jiné organizační jednotky (např. subdodavatel, pobočka) k vykonávání specifických činností spojených s posuzováním shody, periodickou inspekcí, meziperiodickou inspekcí nebo mimořádnými kontrolami, musí být tato organizační jednotka zahrnuta do akreditace inspekční organizace, nebo musí být akreditována odděleně. V případě oddělené akreditace musí být tato jednotka patřičně akreditována podle normy EN ISO/IEC 17025:2017 (kromě klauzule 8.1.3) a musí být uznána inspekční organizací jako nezávislá a nestranná zkušební laboratoř k provádění zkušebních úkolů ve shodě se svou akreditací, nebo musí být akreditována podle normy EN ISO/IEC 17020:2012 (kromě klauzule 8.1.3). Inspekční organizace se musí ujistit, že tato organizační jednotka splňuje požadavky stanovené pro činnosti, které jsou jí předány, se stejnou úrovní kompetentnosti a bezpečnosti, jaká je stanovena pro inspekční organizace (viz 1.8.6.8) a inspekční organizace to musí monitorovat. Inspekční organizace musí informovat příslušný orgán o výše uvedených opatřeních.
1.8.6.4.2
Inspekční organizace přebírá plnou odpovědnost za činnosti vykonávané takovými organizačními jednotkami, bez ohledu na místo, kde tyto činnosti vykonávají.
1.8.6.4.3
Inspekční organizace nesmí převést celou činnost posuzování shody, periodické inspekce, meziperiodické inspekce nebo mimořádných kontrol. V každém případě posuzování a vydávání osvědčení musí být prováděno vlastní inspekční organizací.
1.8.6.4.4
Činnosti nesmějí být převáděny bez souhlasu žadatele.
1.8.6.4.5
Inspekční organizace musí uchovávat k dispozici příslušného orgánu příslušné doklady týkající se posuzování kvalifikací a prací provedených výše zmíněnými organizačními jednotkami.
1.8.6.5
Informační povinnosti inspekčních organizací
Každá inspekční organizace musí informovat příslušný orgán, který ji schválil, o následujících skutečnostech. Jsou to:
(a)
s výjimkou aplikace ustanovení uvedených v 1.8.7.2.4, každé zamítnutí, omezení, pozastavení platnosti nebo odebrání osvědčení o schválení konstrukčního typu;
(b)
každá okolnost nebo okolnosti ovlivňující rozsah a podmínky pro schválení, jak bylo uděleno příslušným orgánem;
(c)
každá žádost o informace o vykonávaných činnostech při posuzování shody, kterou obdržela od příslušných orgánů monitorujících dodržování ustanovení uvedených v 1.8.1 nebo 1.8.6.6;
(d)
na vyžádání, činnosti vykonávané při posuzování shody v rámci rozsahu jejich schválení a jiné vykonávané činnosti, včetně převádění činností.
1.8.6.6
Příslušný orgán musí zajistit monitorování inspekčních organizací a musí zrušit nebo omezit platnost uděleného schválení, pokud zjistí, že schválená organizace již neplní podmínky schválení a požadavky pododdílu 1.8.6.8 nebo nedodržuje postupy uvedené v ustanoveních ADR.
1.8.6.7
Je-li platnost schválení inspekční organizace zrušena nebo omezena, nebo pokud inspekční organizace zastavila svou činnost, musí příslušný orgán učinit příslušné kroky k tomu, aby se zajistilo, že její dokumentace bude buď zpracována jinou inspekční organizací, nebo bude k dispozici.
1.8.6.8
Inspekční organizace musí:
(a)
mít k dispozici personál s organizační strukturou, který je schopný, vyškolený, kompetentní a způsobilý vykonávat uspokojivě své technické funkce;
(b)
mít přístup ke vhodným a přiměřeným technickým prostředkům a vybavení;
(c)
pracovat nestranně a bez jakéhokoli vlivu, který by mohl takové činnosti bránit;
(d)
zajistit důvěrnost obchodních a vlastnických aktivit výrobce a jiných organizací;
(e)
udržovat jasný odstup mezi vlastními činnostmi inspekční organizace a ostatními činnostmi, které k nim nemají vztah;
(f)
mít dokumentovaný systém kvality;
(g)
zajistit, aby byly prováděny zkoušky a inspekce specifikované v příslušné normě a v ADR; a
(h)
udržovat účinný a přiměřený dokumentační a záznamový systém podle 1.8.7 a 1.8.8
Inspekční organizace musí být kromě toho akreditována podle normy EN ISO/IEC 17020:2012 (kromě klauzule 8.1.3), jak je specifikováno v 6.2.2.11 a 6.2.3.6 a TA4 a TT9 oddílu 6.8.4.
Inspekční organizace, která zahajuje novou činnost, smí být schválena prozatímně. Před prozatímním schválením musí příslušný orgán zajistit, aby inspekční organizace splňovala požadavky normy EN ISO/IEC 17020:2012 (kromě klauzule 8.1.3). Inspekční organizace musí být akreditována v prvém roce své činnosti, aby byla schopna pokračovat v této nové činnosti.
1.8.7
Postupy pro posuzování shody a periodickou inspekci
POZNÁMKA: V tomto oddílu „příslušná organizace“ znamená organizaci určenou v pododdíle 6.2.2.11 k certifikaci UN tlakových nádob, v pododdílu 6.2.3.6 ke schvalování Jiných tlakových nádob, než jsou UN tlakové nádoby, a ve zvláštních ustanoveních TA4 a TT9 oddílu 6.8.4.
1.8.7.1
Všeobecná ustanovení
1.8.7.1.1
Postupy v 1.8.7 se musí použít podle 6.2.3.6 při schvalování jiných tlakových nádob, než jsou UN tlakové nádoby, a podle zvláštních ustanovení TA4 a TT9 oddílu 6.8.4 při schvalování cisteren, bateriových vozidel a MEGC.
Postupy v oddílu 1.8.7 se mohou použít podle tabulky v 6.2.2.11 při certifikaci UN tlakových nádob.
1.8.7.1.2
Každá žádost o:
(a)
schválení konstrukčního typu podle 1.8.7.2; nebo
(b)
dohled nad výrobou podle 1.8.7.3 a první inspekci a zkoušku podle 1.8.7.4; nebo
(c)
periodickou, meziperiodickou inspekci a mimořádné kontroly podle 1.8.7.5
musí být podána žadatelem u jediného příslušného orgánu, jeho zástupce nebo schválené inspekční organizace podle jeho vlastní volby.
1.8.7.1.3
Žádost musí obsahovat:
(a)
jméno a adresu žadatele;
(b)
v případě posuzování shody, není-li žadatel výrobcem, jméno a adresu výrobce;
(c)
písemné prohlášení, že stejná žádost nebyla podána u jiného příslušného orgánu, jeho zástupce nebo inspekční organizace;
(d)
příslušnou technickou dokumentaci uvedenou v 1.8.7.7;
(e)
prohlášení dovolující příslušnému orgánu, jeho zástupci nebo inspekční organizaci z inspekčních důvodů vstup do objektů výroby, inspekce, zkoušení a skladování a poskytující jim všechny potřebné informace.
1.8.7.1.4
Pokud může žadatel prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu nebo jej zastupující inspekční organizace splnění podmínek pododdílu 1.8.7.6, smí si žadatel zřídit vlastní inspekční službu, která smí provádět část nebo všechny inspekce a zkoušky, je-li to uvedeno v 6.2.2.11 nebo 6.2.3.6.
1.8.7.1.5
Osvědčení o schválení konstrukčního typu a osvědčení o shodě – včetně technické dokumentace – musí být uchovávána výrobcem, nebo žadatelem o typové schválení, pokud tento není výrobcem, a inspekční organizací, která osvědčení vydala, po dobu nejméně 20 let od posledního data výroby výrobků téhož typu.
1.8.7.1.6
Pokud výrobce nebo vlastník zamýšlí zastavit činnost, musí zaslat dokumentaci příslušnému orgánu. Příslušný orgán poté uchová dokumentaci po zbytek doby stanovené v 1.8.7.1.5.
1.8.7.2
Schválení konstrukčního typu
Typová schválení povolují výrobu tlakových nádob, cisteren, bateriových vozidel nebo MEGC po dobu platnosti tohoto schválení.
1.8.7.2.1
Žadatel musí:
(a)
v případě tlakových nádob dát k dispozici příslušné organizaci reprezentativní vzorky zamýšlené výroby. Příslušná organizace si může vyžádat další vzorky, vyžaduje-li sl to zkušební program;
(b)
v případě cisteren, bateriových vozidel nebo MEGC umožnit přístup k prototypu pro zkoušení konstrukčního typu.
1.8.7.2.2
Příslušná organizace musí:
(a)
prozkoumat technickou dokumentaci uvedenou v 1.8.7.7.1 a ověřit, zda konstrukce odpovídá příslušným ustanoveními ADR a že prototyp nebo prototypová série byl(y) vyrobeny ve shodě s technickou dokumentací a je (jsou) typovou konstrukcí;
(b)
provést prohlídky a dohlížet na zkoušky předepsané ADR, aby se zjistilo, zda byly použity a dodrženy předpisy a zda postupy použité výrobcem odpovídají předpisům;
(c)
zkontrolovat certifikát(y) vystavený(é) výrobcem (výrobci) materiálů vzhledem k platným ustanovením ADR;
(d)
pokud je to aplikovatelné, schválit postupy pro trvalá spojení konstrukčních částí nebo zkontrolovat, zda byly předem schváleny, a ověřit si, že personál provádějící trvalé spojení konstrukčních částí a nedestruktivní zkoušky je kvalifikovaný nebo schválený;
(e)
dohodnout se žadatelem místo a zkušební laboratoře, kde se mají provést prohlídky a potřebné zkoušky.
Příslušná organizace vydá žadateli protokol o posouzení konstrukčního typu.
1.8.7.2.3
Pokud konstrukční typ vyhovuje všem platným ustanovením, vydá příslušný orgán, jeho zástupce nebo inspekční organizace žadateli osvědčení o schválení konstrukčního typu.
Toto osvědčení musí obsahovat:
(a)
název a adresu vydávající instituce;
(b)
název a adresu výrobce a žadatele, pokud žadatel není výrobcem;
(c)
odvolávku na vydání ADR a normy použité pro posouzení konstrukčního typu;
(d)
jakékoli požadavky vyplývající z posouzení;
(e)
údaje nezbytné pro identifikaci konstrukčního typu a modifikace, jak je definováno příslušnou normou;
(f)
odvolávku na protokol(y) o posouzení konstrukčního typu; a
(g)
maximální dobu platnosti typového schválení.
K osvědčení musí být přiložen seznam příslušných částí technické dokumentace (viz 1.8.7.7.1).
1.8.7.2.4
Typové schválení je platné na dobu nejvýše 10 let. Jestliže se v průběhu této doby změní příslušné technické požadavky ADR (včetně referenčních norem), takže schválený typ jim už nevyhovuje, příslušná organizace, která typové schválení vydala, toto schválení zruší a informuje o tom držitele typového schválení.
POZNÁMKA: K nejzazším termínům pro zrušení platnosti existujících typových schválení viz sloupec (5) tabulek v 6.2.4 a 6.8.2.6 nebo 6.8.3.6, jak je to náležité.
Jestliže platnost typového schválení vypršela nebo bylo zrušeno, není již výroba tlakových nádob, cisteren, bateriových vozidel a MEGC podle tohoto typového schválení dovolena.
V takovém případě příslušná ustanovení týkající se používání, periodické inspekce a meziperiodické inspekce tlakových nádob, cisteren, bateriových vozidel nebo MEGC obsažená v typovém schválení, jehož platnost vypršela nebo bylo zrušeno, budou nadále platit pro tyto tlakové nádoby, cisterny, bateriová vozidla nebo MEGC vyrobené před vypršením platnosti nebo zrušením platnosti typového schválení, jestliže smějí být dále používány.
Tyto smějí být dále používány, dokud zůstávají ve shodě s požadavky ADR. Jestliže již nejsou ve shodě s požadavky ADR, smějí být dále používány pouze tehdy, je-li takové používání povoleno příslušnými přechodnými ustanoveními v kapitole 1.6.
Typová schválení smějí být obnovena po úplné revizi a posouzení shody s ustanoveními ADR platnými k datu obnovy. Obnova není dovolena poté, co bylo zrušeno typové schválení. Modifikace existujícího typového schválení, které se objevily během doby jeho platnosti (např. pro tlakové nádoby menší změny, jako je doplnění dalších velikostí a objemů, které neovlivňují shodu s předpisy, nebo pro cisterny viz 6.8.2.3.2) neprodlužují ani nemění původní platnost osvědčení.
POZNÁMKA: Revize a posouzení shody s ustanoveními ADR mohou být provedeny jinou organizací, než je organizace, která vydala původní typové schválení.
Vydávající organizace musí uchovávat všechny dokumenty pro typové schválení (viz 1.8.7.7.1) po celou dobu platnosti včetně jeho obnov, pokud byly povoleny.
1.8.7.2.5
V případě modifikace tlakové nádoby, cisterny, bateriového vozidla nebo MEGC s platným, propadlým nebo zrušeným typovým schválením jsou zkoušky, inspekce a schválení omezeny na ty součásti tlakové nádoby, cisterny, bateriového vozidla nebo MEGC, které byly modifikovány. Modifikace musí splňovat ustanovení ADR platná v době modifikace. Pro všechny součásti tlakové nádoby, cisterny, bateriového vozidla nebo MEGC, jichž se modifikace nedotkla, zůstává v platnosti dokumentace původního typového schválení.
Modifikace se může týkat jedné nebo více tlakových nádob, cisteren, bateriových vozidel nebo MEGC, pro které platí typové schválení.
Osvědčení o schválení modifikace musí být vydáno žadateli příslušným orgánem kterékoli smluvní strany ADR nebo organizací pověřenou tímto orgánem. Pro cisterny, bateriová vozidla nebo MEGC musí být kopie tohoto osvědčení součástí dokumentace cisterny.
Každá žádost o vydání schvalovacího osvědčení pro modifikaci musí být žadatelem podána u jednoho příslušného orgánu nebo organizace pověřené tímto orgánem.
1.8.7.3
Dohled nad výrobou
1.8.7.3.1
Výrobní proces musí být podroben ze strany příslušné organizace dohledu, aby se zajistilo, že je výrobek vyráběn ve shodě s ustanoveními schválení konstrukčního typu.
1.8.7.3.2
Žadatel musí učinit všechna potřebná opatření, aby zajistil, že výrobní proces vyhovuje platným ustanovením ADR a osvědčení o schválení konstrukčního typu a jeho přílohám.
1.8.7.3.3
Příslušná organizace musí:
(a)
ověřit shodu s technickou dokumentací uvedenou v 1.8.7.7.2;
(b)
ověřit si, že výrobní proces produkuje výrobky, které odpovídají předpisům a dokumentací, která se jich týká;
(c)
ověřit zpětnou zjistitelnost materiálů a zkontrolovat certifikát(y) materiálů vzhledem ke specifikacím;
(d)
pokud je to aplikovatelné, ověřit si, že personál provádějící trvalé spojení konstrukčních částí a nedestruktivní zkoušky je kvalifikovaný nebo schválený;
(e)
dohodnout se žadatelem na místě, kde se mají provést prohlídky a potřebné zkoušky; a
(f)
zaznamenat výsledky svého dohledu.
1.8.7.4
První inspekce a zkoušky
1.8.7.4.1
Žadatel musí:
(a)
umístit značky uvedené v ADR; a
(b)
dodat příslušné organizaci technickou dokumentaci uvedenou v 1.8.7.7.
1.8.7.4.2
Příslušná organizace musí:
(a)
provést potřebné prohlídky a zkoušky za účelem ověření, že výrobek je vyráběn v souladu se schválením konstrukčního typu a příslušnými předpisy;
(b)
zkontrolovat certifikáty dodané výrobci provozní výstroje vůči provozní výstroji;
(c)
vydat žadateli protokol o první inspekci a zkoušce týkající se provedených detailních zkoušek a ověření a ověřenou technickou dokumentaci;
(d)
vystavit písemné osvědčení o shodě výroby a umístit svou registrační značku, pokud výroba vyhovuje předpisům; a
(e)
zkontrolovat, zda typové schválení zůstává platné poté, co se změnila ustanovení ADR (včetně referenčních norem) platná pro toto typové schválení.
Osvědčení pod písmenem (d) a protokol pod písmenem (c) mohou být společné pro více jednotek téhož konstrukčního typu (skupinové osvědčení nebo skupinový protokol).
1.8.7.4.3
Osvědčení musí obsahovat alespoň:
(a)
název a adresu příslušné organizace;
(b)
název a adresu výrobce a název a adresu žadatele, pokud není výrobcem;
(c)
odvolávku na vydání ADR a normy použité pro první inspekce a zkoušky;
(d)
(výsledky inspekcí a zkoušek;
(e)
údaje pro identifikaci zkontrolovaného (zkontrolovaných) výrobku(ů), alespoň sériové číslo, nebo pro láhve, které nejsou opakovaně plnitelné, číslo výrobní série; a
(f)
číslo schválení konstrukčního typu.
1.8.7.5
Periodická, meziperiodická inspekce a mimořádné kontroly
1.8.7.5.1
Příslušná organizace musí:
(a)
provést identifikaci a ověřit shodu s dokumentací;
(b)
provést inspekce a dohlížet na zkoušky, aby zkontrolovala, zda jsou dodrženy předpisy;
(c)
vydat protokoly o výsledcích inspekcí a zkoušek, které mohou být společné pro více jednotek; a
(d)
zajistit, aby byly umístěny vyžadované značky.
1.8.7.5.2
Protokoly o periodických inspekcích a zkouškách tlakových nádob musí být žadatelem uchovávány alespoň do příští periodické inspekce.
POZNÁMKA: K cisternám viz ustanovení o dokumentaci cisterny v 4.3.2.1.7.
1.8.7.6
Dohled nad vlastní inspekční službou žadatele
1.8.7.6.1
Žadatel musí:
(a)
realizovat vlastní inspekční službu se systémem kvality pro inspekce a zkoušky dokumentovanou podle 1.8.7.7.5 a podléhající dohledu;
(b)
plnit povinnosti vyplývající ze systému kvality, jak byl schválen, a zajistit, aby zůstal uspokojivý a účinný;
(c)
přidělit k provádění vlastní inspekční služby vyškolený a kompetentní personál; a
(d)
umístit registrační značku inspekční organizace, kde je to náležité.
1.8.7.6.2
Inspekční organizace musí provést první audit. Je-li uspokojivý, vydá inspekční organizace pověření na období nejdéle tří let. Musí být splněna tato ustanovení:
(a)
tento audit musí potvrdit, že inspekce a zkoušky provedené na výrobku jsou v souladu s předpisy ADR;
(b)
inspekční organizace může pověřit vlastní inspekční službu žadatele, aby umístila registrační značku inspekční organizace na každý schválený výrobek;
(c)
pověření může být prodlouženo po uspokojivém auditu v posledním roce před skončením jeho platnosti. Nová doba platnosti započne od data skončení platnosti pověření; a
(d)
auditoři inspekční organizace musí být schopni provést posouzení shody výrobku spadajícího pod systém kvality.
1.8.7.6.3
Inspekční organizace musí provést během trvání platnosti pověření periodické audity, aby se ubezpečila, že žadatel udržuje a používá systém kvality. Musí být splněna tato ustanovení:
(a)
v období 12 měsíců musí být provedeny nejméně dva audity;
(b)
inspekční organizace může vyžadovat dodatečné kontroly, školení, technické změny, modifikace systému kvality, může omezit nebo zakázat inspekce a zkoušky, které má dělat žadatel;
(c)
inspekční organizace musí posoudit jakékoli změny v systému kvality a rozhodnout, zda pozměněný systém kvality ještě vyhovuje požadavkům prvního auditu, nebo zda se vyžaduje jeho zcela nové posouzení;
(d)
auditoři inspekční organizace musí být schopni provést posouzení shody výrobku spadajícího pod systém kvality; a
(e)
inspekční organizace musí žadateli poskytnout kontrolní nebo auditorskou zprávu, a pokud byla provedena zkouška, zkušební protokol.
1.8.7.6.4
V případech nesouladu s platnými předpisy musí inspekční organizace zabezpečit, že budou učiněna nápravná opatření. Nejsou-li nápravná opatření učiněna v náležité lhůtě, inspekční organizace dočasně pozastaví platnost oprávnění nebo odejme oprávnění vlastní inspekční službě provádět její činnosti. Oznámení o dočasném pozastavení platnosti nebo odejmutí oprávnění musí být zasláno příslušnému orgánu. Žadatel musí obdržet zprávu obsahující podrobné důvody pro rozhodnutí učiněná inspekční organizací.
1.8.7.7
Dokumentace
Technická dokumentace musí umožnit posouzení, zda jsou dodrženy příslušné předpisy.
1.8.7.7.1
Dokumenty pro schválení konstrukčního typu
Žadatel musí poskytnout, jak je to náležité:
(a)
seznam norem použitých pro konstrukci a výrobu;
(b)
popis konstrukčního typu včetně všech modifikací;
(c)
pokyny podle příslušného sloupce tabulky A kapitoly 3.2, nebo seznam nebezpečných věcí, které se mají přepravovat, pro dotyčné výrobky;
(d)
výkres nebo výkresy celkové sestavy;
(e)
detailní výkresy, včetně rozměrů použitých pro výpočty, výrobku, provozní výstroje, konstrukční výstroje, značení a/nebo označení bezpečnostními značkami nezbytné pro ověření shody;
(f)
poznámky k výpočtům, výsledky a závěry;
(g)
seznam provozní výstroje s příslušnými technickými údaji a informacemi k pojistným zařízením včetně výpočtu odlehčovací kapacity, pokud je to relevantní;
(h)
seznam materiálu vyžadovaného v normě pro výrobu, použitého pro každou část, podskupinu, vnitřní povlak, provozní a konstrukční výstroj a odpovídající specifikace materiálů nebo odpovídající prohlášení o souladu s ADR;
(i)
schválenou kvalifikaci procesu trvalých spojení;
(j)
popis procesu(ů) tepelného zpracování; a
(k)
postupy, popisy a záznamy o všech příslušných zkouškách uvedených v normách nebo ADR pro schválení konstrukčního typu a pro výrobu.
1.8.7.7.2
Dokumenty pro dohled nad výrobou
Žadatel musí dát k dispozici, jak je to náležité:
(a)
dokumenty uvedené v 1.8.7.7.1;
(b)
kopii osvědčení o schválení konstrukčního typu;
(c)
výrobní postupy včetně zkušebních postupů;
(d)
výrobní záznamy;
(e)
schválené kvalifikace pracovníků provádějících trvalá spojení;
(f)
schválené kvalifikace pracovníků provádějících nedestruktivní zkoušky;
(g)
protokoly o destruktivních a nedestruktivních zkouškách;
(h)
záznamy o tepelném zpracování; a
(i)
kalibrační záznamy.
1.8.7.7.3
Dokumenty pro první inspekci a zkoušky
Žadatel musí dát k dispozici, jak je to náležité:
(a)
dokumenty uvedené v 1.8.7.7.1 a 1.8.7.7.2;
(b)
certifikáty materiálu výrobku a všech podskupin;
(c)
prohlášení o shodě a certifikáty materiálu provozní výstroje; a
(d)
prohlášení o shodě včetně popisu výrobku a všech modifikací odvozených ze schválení konstrukčního typu.
1.8.7.7.4
Dokumenty pro periodické, meziperiodické inspekce a mimořádné kontroly
Žadatel musí dát k dispozici, jak je to náležité:
(a)
pro tlakové nádoby dokumenty obsahující zvláštní požadavky, pokud to normy pro výrobu a pro periodické inspekce a zkoušky vyžadují;
(b)
pro cisterny:
(i)
dokumentaci cisterny (pasport); a
(ii)
jeden nebo více dokumentů uvedených v 1.8.7.7.1 až 1.8.7.7.3.
1.8.7.7.5
Dokumenty pro hodnocení vlastní inspekční služby
Žadatel o vlastní inspekční službu musí dát k dispozici dokumentaci k systému kvality, jak je to náležité:
(a)
organizační strukturu a odpovědnosti;
(b)
příslušné pokyny pro inspekci a zkoušku, kontrolu kvality, zajištění kvality a operační postupy a systematické činnosti, které budou prováděny;
(c)
záznamy o kvalitě, jako jsou inspekční zprávy, testovací data, kalibrační údaje a certifikáty;
(d)
výsledky auditů k zajištění účinného fungování systému kvality vyplývající z auditů podle 1.8.7.6;
(e)
postup popisující, jak jsou plněny požadavky zákazníka a předpisů;
(f)
postup pro kontrolu dokumentů a jejich revizi;
(g)
postupy pro nevyhovující výrobky; a
(h)
školicí programy a kvalifikační postupy pro příslušný personál.
1.8.7.8
Výrobky vyrobené, schválené, prohlížené a zkoušené podle norem
Požadavky pododdílu 1.8.7.7 se považují za splněné, použijí-li se dále uvedené relevantní normy:
Příslušné ustanovení| Odkazy| Název dokumentu
---|---|---
1.8.7.7.1 až 1.8.7.7.4| EN 12972:2018| Cisterny pro přepravu nebezpečných věcí – Zkoušení,
inspekce a značení kovových cisteren
1.8.8
Postupy pro posuzování shody plynových kartuší
Při posuzování shody plynových kartuší se použije jeden z následujících postupů:
(a)
postup v oddílu 1.8.7 pro tlakové nádoby neodpovídající UN, s výjimkou pododdílu 1.8.7.5; nebo
(b)
postup v pododdílech 1.8.8.1 až 1.8.8.7.
1.8.8.1
Všeobecná ustanovení
1.8.8.1.1
Dohled nad výrobou musí být prováděn organizací Xa a zkoušky vyžadované v 6.2.6 musí být prováděny buď organizací Xa, nebo organizací IS schválenou touto organizací Xa; k definici organizací Xa a IS viz definice v 6.2.3.6.1. Posuzování shody musí být prováděno příslušným orgánem, jeho zástupcem nebo jeho schválenou inspekční organizací smluvní strany ADR.
1.8.8.1.2
Při použití ustanovení v 1.8.8 musí žadatel prokázat, zajistit a deklarovat na svou výlučnou odpovědnost shodu plynových kartuší s ustanoveními uvedenými v 6.2.6 a se všemi dalšími platnými ustanoveními ADR.
1.8.8.1.3
Žadatel musí:
(a)
provést posouzení konstrukčního typu každého typu plynových kartuší (včetně použitých materiálů a modifikací tohoto typu, např. objemy, tlaky, výrobní výkresy a uzavírací a výpustná zařízení) podle 1.8.8.2;
(b)
používat schválený systém kvality pro konstrukci, výrobu, inspekci a zkoušení podle 1.8.8.3;
(c)
používat schválený zkušební režim podle 1.8.8.4 pro zkoušky vyžadované v 6.2.6;
(d)
požádat o schválení svého systému kvality pro dohled nad výrobou a pro zkoušení jednu organizaci Xa podle své volby smluvní strany; jestliže žadatel nemá své sídlo ve smluvní straně, musí požádat jednu organizaci Xa ze smluvní strany před první přepravou do smluvní strany;
(e)
je-li plynová kartuše v konečné fázi kompletována z dílů vyrobených žadatelem jedním nebo více jinými podniky, vypracovat písemné pokyny, jak kompletovat a plnit plynové kartuše, aby splnily ustanovení jeho osvědčení o posouzení konstrukčního typu.
1.8.8.1.4
Pokud žadatel a podniky kompletující nebo plnící plynové kartuše podle pokynů žadatele mohou prokázat ke spokojenosti organizace Xa shodu s ustanoveními pododdílu 1.8.7.6, kromě 1.8.7.6.1 (d) a 1.8.7.6.2 (b), smějí si zřídit vlastní inspekční službu, která smí vykonávat část nebo všechny inspekce a zkoušky uvedené v 6.2.6.
1.8.8.2
Posuzování konstrukčního typu
1.8.8.2.1
Žadatel musí vypracovat technickou dokumentaci pro každý typ plynových kartuší včetně použité technické normy (norem). Jestliže se rozhodne použít normu, na kterou není odkaz v 6.2.6, musí doplnit použitou normu do dokumentace.
1.8.8.2.2
Žadatel musí uchovávat technickou dokumentaci spolu se vzorky tohoto typu k dispozici organizaci Xa během výroby a poté po dobu nejméně pěti let od posledního data výroby plynových kartuší podle osvědčení o posouzení konstrukčního typu.
1.8.8.2.3
Žadatel vydá po pečlivém posouzení osvědčení pro konstrukční typ, které platí na maximální dobu deseti let; toto osvědčení musí doplnit do dokumentace. Toto osvědčení ho opravňuje vyrábět plynové kartuše tohoto typu po tuto dobu.
1.8.8.2.4
Jestliže se v průběhu této doby změní příslušné technické požadavky ADR (včetně referenčních norem), takže konstrukční typ jim už nevyhovuje, musí žadatel zrušit své osvědčení o posouzení konstrukčního typu a informovat o tom organizaci Xa.
1.8.8.2.5
Žadatel smí po pečlivém a úplném přezkoumání vydat znovu osvědčení s platností na další období maximálně deseti let.
1.8.8.3
Dohled nad výrobou
1.8.8.3.1
Postup při posuzování konstrukčního typu, jakož i výrobní proces musí být podrobeny kontrole ze strany organizace Xa, aby se zajistilo, že konstrukční typ certifikovaný žadatelem a výrobek, jak je vyráběný, jsou ve shodě s ustanoveními osvědčení pro konstrukční typ a s platnými ustanoveními ADR. Při použití odstavce 1.8.8.1.3 (c) musí být do tohoto postupu zahrnuty rovněž podniky pověřené kompletací a plněním.
1.8.8.3.2
Žadatel musí učinit všechna potřebná opatření, aby zajistil, že výrobní proces splňuje platná ustanovení ADR a jeho osvědčení pro konstrukční typ a jeho příloh. Při použití odstavce 1.8.8.1.3 (c) musí být do tohoto postupu zahrnuty rovněž podniky pověřené kompletací a plněním.
1.8.8.3.3
Organizace Xa musí:
(a)
ověřit shodu posouzení konstrukčního typu žadatele a shodu typu plynových kartuší s technickou dokumentací uvedenou v 1.8.8.2;
(b)
ověřit, zda výrobní proces vyrábí výrobky ve shodě s předpisy a dokumentací, které se na něj vztahují; je-li plynová kartuše v konečné fázi kompletována z dílů vyrobených žadatelem jedním nebo více jinými podniky, musí organizace Xa rovněž ověřit, zda jsou plynové kartuše v plné shodě s platnými předpisy po finální kompletaci a naplnění a že jsou pokyny žadatele správně používány;
(c)
ověřit, zda je personál provádějící trvalá spojení dílů a zkoušky kvalifikovaný nebo schválený;
(d)
zaznamenat výsledky svých kontrol.
1.8.8.3.4
Jestliže nálezy organizace Xa ukáží neshodu osvědčení pro konstrukční typ žadatele nebo výrobního procesu, musí tato organizace vyžadovat náležitá opravná opatření nebo zrušení platnosti osvědčení vydaného žadatelem.
1.8.8.4
Zkouška těsnosti
1.8.8.4.1
Žadatel a podniky v konečné fázi kompletující a plnící plynové kartuše podle pokynů žadatele musí:
(a)
provést zkoušky vyžadované v 6.2.6;
(b)
zaznamenat výsledky zkoušek;
(c)
vydat osvědčení o shodě pouze pro plynové kartuše, které plně vyhovují ustanovením svého posouzení konstrukčního typu a platným ustanovením ADR a které s úspěchem prošly zkouškami vyžadovanými v 6.2.6;
(d)
uchovávat dokumentaci uvedenou v 1.8.8.7 během výroby a poté po dobu nejméně pěti let od posledního data výroby plynových kartuší náležejících k jednomu typovému schválení pro inspekci prováděnou organizací Xa v namátkově zvolených intervalech;
(e)
připevnit odolnou a čitelnou značku identifikující typ plynové kartuše, žadatele a datum výroby nebo číslo výrobní série; tam, kde vzhledem k omezené disponibilní ploše nemůže být tato značka umístěna na těleso plynové kartuše, musí připevnit odolnou visačku s těmito informacemi k plynové kartuši nebo ji vložit s plynovou kartuší do vnitřního obalu.
1.8.8.4.2
Organizace Xa musí:
(a)
provádět potřebné prohlídky a zkoušky v namátkově zvolených intervalech, ale alespoň krátce po zahájení výroby určitého typu plynových kartuší a poté alespoň jednou za tři roky za účelem ověření, že postup pro posouzení konstrukčního typu žadatele, jakož i výroba a zkoušení výrobku jsou prováděny v souladu s osvědčením pro konstrukční typ a s příslušnými předpisy;
(b)
zkontrolovat osvědčení dodaná žadatelem;
(c)
provádět zkoušky vyžadované v 6.2.6 nebo schválit program zkoušek a vlastní inspekční službu k provádění zkoušek.
1.8.8.4.3
Osvědčení musí obsahovat alespoň:
(a)
název a adresu žadatele a, není-li finální kompletace prováděna žadatelem, nýbrž podnikem nebo podniky podle písemných pokynů žadatele, název (názvy) a adresu (adresy) těchto podniků;
(b)
odvolávku na vydání ADR a normu (normy) použité pro výrobu a zkoušky;
(c)
výsledky inspekcí a zkoušek;
(d)
údaje pro značení, jak jsou vyžadovány v 1.8.8.4.1 (c).
1.8.8.5
(Vyhrazeno)
1.8.8.6
Dohled nad vlastní inspekční službou
Pokud si žadatel nebo podnik kompletující nebo plnící plynové kartuše zřídil vlastní inspekční službu, použijí se ustanovení uvedená v 1.8.7.6, kromě 1.8.7.6.1 (d) a 1.8.7.6.2 (b). Podnik kompletující nebo plnící plynové kartuše musí splňovat ustanovení platná pro žadatele.
1.8.8.7
Dokumentace
Použijí se ustanovení uvedená v 1.8.7.7.1, 1.8.7.7.2, 1.8.7.7.3 a 1.8.7.7.5.
KAPITOLA 1.9
DOPRAVNÍ OMEZENÍ STANOVENÁ PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY
1.9.1
Podle článku 4, odstavce 1 dohody ADR může být vstup nebezpečných věcí na území smluvních stran předmětem pravidel nebo zákazů stanovených z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy. Taková pravidla nebo zákazy musí být uveřejněny vhodnou formou.
1.9.2
Smluvní strany mohou uplatňovat vůči vozidlům provádějícím mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí na svém území určitá dodatečná ustanovení v rámci výčtu uvedeného v následujícím oddílu 1.9.3, která nejsou obsažena v ADR, pokud tato ustanovení nejsou v rozporu s článkem 2, odstavcem 2 Dohody a pokud jsou obsažena v jejich vnitrostátních právních předpisech a vztahují se rovnocenně rovněž na vozidla provádějící vnitrostátní silniční přepravu nebezpečných věcí na území této smluvní strany.
1.9.3
Dodatečná ustanovení, která mohou být uplatňována podle výše uvedeného oddílu 1.9.2, jsou tato:
(a)
Dodatečné bezpečnostní požadavky nebo omezení týkající se vozidel užívajících určitou infrastrukturu, jako jsou mosty, vozidel přepravovaných prostředky kombinované dopravy, jako jsou trajekty nebo vlaky, nebo vozidel vjíždějících nebo vyjíždějících z přístavů nebo jiných dopravních terminálů;
(b)
Požadavky na jízdu vozidel po předepsaných dopravních trasách, které se vyhýbají obchodním nebo obytným územím, územím citlivým z hlediska ochrany životního prostředí, průmyslovým zónám s rizikovými zařízeními nebo silnicím s vážnými fyzikálními riziky;
(c)
Výjimečné požadavky týkající se dopravní trasy nebo podmínek parkování vozidel přepravujících nebezpečné věci, které vyplývají z extrémních povětrnostních podmínek, zemětřesení, nehody, odborářských akcí, občanských nepokojů nebo vojenských konfliktů;
(d)
Omezení silničního provozu vozidel přepravujících nebezpečné věci v určitých dnech týdne nebo roku.
1.9.4
Příslušný orgán smluvní strany uplatňující na svém území jakákoli dodatečná ustanovení uvedená v odstavcích (a) a (d) předchozího oddílu 1.9.3 musí o tom informovat Sekretariát Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, který o nich uvědomí smluvní strany1.
1.9.5
Omezení průjezdu tunely
POZNÁMKA: Ustanovení o omezeních průjezdu vozidel silničními tunely jsou též uvedeny v kapitole 8.6.
1.9.5.1
Všeobecná ustanovení
Při aplikaci omezení průjezdu vozidel přepravujících nebezpečné věci tunely musí příslušný orgán označit silniční tunel jednou z kategorií tunelů definovaných v 1.9.5.2.2. Musí být vzaty v úvahu charakteristiky tunelu, odhad rizika, včetně možnosti a vhodnosti alternativních tras a způsobů a řízení provozu. Tentýž tunel může být označen více než jednou kategorií tunelu, např. závisející na denních hodinách nebo na dnech týdne atd.
1.9.5.2
Kategorizace
1.9.5.2.1
Kategorizace musí vycházet z předpokladu, že v tunelech existují tři hlavní nebezpečí, které mohou způsobit početné obětioběti nebo vážné poškození infrastruktury tunelu:
(a)
Výbuchy;
(b)
Únik toxického plynu nebo těkavé toxické kapaliny;
(c)
Požáry.
1.9.5.2.2
Tunely se dělí do následujících pěti kategorií:
Kategorie tunelu A
Žádná omezení pro přepravu nebezpečných věcí;
Kategorie tunelu B
Omezení pro přepravu nebezpečných věcí, které mohou vést k velmi silnému výbuchu;
Dále uvedené nebezpečné věci jsou považovány za splňující tato kritéria2:
Třída 1:| Skupiny snášenlivosti A a L;
---|---
Třída 2:| UN 3529
Třída 3:| Klasifikační kód D (UN 1204, 2059, 3064, 3343, 3357 a 3379);
Třída 4.1:| Klasifikační kódy D a DT; a
Samovolně se rozkládající látky, typ B (UN 3221, 3222, 3231 a 3232);
Třída 5.2:| Organické peroxidy, typ B (UN 3101, 3102, 3111 a 3112).
Pokud celková čistá hmotnost výbušné látky v dopravní jednotce je větší než 1000 kg:
Třída 1:| Podtřídy 1.1, 1.2 a 1.5 (kromě skupin snášenlivosti A a L).
Pokud jsou přepravovány v cisternách:
Třída 2:| Klasifikační kódy F, TF a TFC;
Třída 4.2:| Obalová skupina I;
Třída 4.3:| Obalová skupina I;
Třída 5.1:| Obalová skupina I.
Třída 6.1:| UN 1510
Kategorie tunelu C
Omezení pro přepravu nebezpečných věcí, které mohou vést k velmi silnému výbuchu, silnému výbuchu nebo velkému úniku toxické látky;
Dále uvedené nebezpečné věci jsou považovány za splňující tato kritéria2 nahoře:
–
nebezpečné věci omezené v tunelu kategorie B, a
–
následující nebezpečné věci:
Třída 1:| Podtřída 1.1, 1.2 a 1.5 (kromě skupin snášenlivosti A a L); a
Podtřída 1.3 (skupiny snášenlivosti H a J);
---|---
Třída 7:| UN 2977 a 2978.
Pokud celková čistá hmotnost výbušné látky v dopravní jednotce je větší než 5000 kg:
Třída 1:| Podtřída 1.3 (skupiny snášenlivosti C a G).
Pokud jsou přepravovány v cisternách:
Třída 2:| Klasifikační kódy 2A, 2O, 3A a 3O, jakož i klasifikační kódy obsahující jen písmeno T nebo skupiny písmen TC, TO a TOC;
Třída 3:| Obalová skupina I pro klasifikační kódy FC, FT1, FT2 a FTC;
Třída 6.1:| Obalová skupina I; kromě UN 1510
Třída 8:| Obalová skupin I pro klasifikační kód CT1, CFT a COT.
Kategorie tunelu D:
Omezení pro přepravu nebezpečných věcí, které mohou vést k velmi silnému výbuchu, silnému výbuchu, velkému úniku toxické látky nebo velkému požáru;
Dále uvedené nebezpečné věci jsou považovány za splňující tato kritéria2:
–
nebezpečné věci omezené v tunelu kategorie C, a
–
následující nebezpečné věci:
Třída 1:| Podtřída 1.3 (skupina snáčenlivosti C a G);
---|---
Třída 2:| Klasifikační kódy F, FC, T, TF, TC, TO, TFC a TOC;
Třída 3:| UN 3528
Třída 4.1:| Samovolně se rozkládající látky, typy C, D, E a F; a
UN 2956, 3241, 3242, 3251, 3531, 3532, 3533 a 3534;
Třída 5.2:| Organické peroxidy, typy C, D, E a F;
Třída 6.1:| Obalová skupina I pro klasifikační kódy TF1, TFC a TFW a UN 3507
Látky toxické při vdechování, jimž je ve sloupci (6) tabulky A kapitoly 3.2
přiřazeno zvláštní ustanovení 354 a látky toxické při vdechování UN čísel 3381 až 3390;
Třída 8:| Obalová skupina I pro klasifikační kód CT1, CFT a COT;
Třída 9:| Klasifikační kódy M9 a M10.
Pokud jsou přepravovány volně ložené nebo v cisternách:
Třída 3|
Třída 4.2:| Obalová skupina II;
Třída 4.3:| Obalová skupina II;
Třída 6.1:| Obalová skupina II; a
Obalová skupina III pro klasifikační kód TF2;
Třída 8:| Obalová skupina I pro klasifikační kódy CF1, CFT a CW1; a
Obalová skupina II pro klasifikační kódy CF1 a CFT“.
Třída 9:| Klasifikační kódy M2 a M3.
Kategorie tunelu E:
Omezení pro přepravu všech nebezpečných věcí kromě těch, u nichž je ve sloupci (15) tabulky A kapitoly 3.2 uvedeno „(–)“, a pro všechny nebezpečné věci podle ustanovení kapitoly 3.4, jestliže přepravovaná množství překračují 8 tun celkové (brutto) hmotnosti na jednu dopravní jednotku.
POZNÁMKA: Pro nebezpečné věci přiřazené do UN 2919 a 3331 omezení průjezdu tunely však mohou být částí zvláštních ujednání schválených příslušným(i) orgánem(y) podle pododdílu 1.7.4.2.
1.9.5.3
Ustanovení o dopravních značkách a vyhlášení omezení
1.9.5.3.1
Smluvní strany musí označit zákazy průjezdu tunelem a alternativní trasy prostřednictví značek a signálů.
1.9.5.3.2
Pro tento účel mohou být použity značky C, 3h a D, 10a, 10b a 10c podle Vídeňské úmluvy o dopravních značkách a signálech (Vídeň, 1968) a Evropské dohody doplňující Úmluvu o dopravních značkách a signálech (Ženeva, 1971), jak je uvedeno v Rezoluci o dopravních značkách a signálech (R.E.2) Hlavní pracovní skupiny pro silniční dopravu Výboru pro pozemní dopravu EHK OSN, se změnami a doplňky.
1.9.5.3.3
Za účelem usnadnění výkladu značek je systém značek a signálů předepsaný Vídeňskou úmluvou založen na používání tvarů a charakteristiky barev každé třídy značek a, kde je to možné, na použití grafických symbolů (piktogramů) spíše než popisů. Kde Smluvní strany považují za nezbytné upravit předepsané značky a symboly, tyto úpravy nesmí měnit jejich podstatné charakteristiky. Kde Smluvní strany neuplatňují Vídeňskou úmluvou, předepsané značky a symboly mohou být upravovány, tyto úpravy nesmí měnit jejich podstatný smysl.
1.9.5.3.4
Dopravní značky a signály určené pro zákaz vjezdu vozidel přepravujících nebezpečné věci do silniční tunelů musí umístěny na místě, kde je možná volba alternativní trasy.
1.9.5.3.5
Kde vjezd do tunelů je omezen, nebo jsou předepsány alternativní trasy, značky musí být označeny doplňkovými tabulkami takto:
Žádná značka: žádné omezení
Značka s doplňkovou tabulkou opatřenou písmenem B: vztahuje se na vozidla přepravující nebezpečné věci nedovolené pro dopravu tunely kategorie B;
Značka s doplňkovou tabulkou opatřenou písmenem C: vztahuje se na vozidla přepravující nebezpečné věci nedovolené pro dopravu tunely kategorie C;
Značka s doplňkovou tabulkou opatřenou písmenem D: vztahuje se na vozidla přepravující nebezpečné věci nedovolené pro dopravu tunely kategorie D;
Značka s doplňkovou tabulkou opatřenou písmenem E: vztahuje se na vozidla přepravující nebezpečné věci nedovolené pro dopravu tunely kategorie E;
1.9.5.3.6
Omezení průjezdu tunely platí pro dopravní jednotky, pro které je vyžadováno označení oranžovými tabulkami podle 5.3.2, s výjimkou přepravy nebezpečných věcí, pro které je ve sloupci (15) tabulky A kapitoly 3.2 uvedeno „(-)“. Pro nebezpečné věci přiřazené k UN číslům 2919 a 3331 smějí však být omezení průjezdu tunely součástí zvláštního ujednání schváleného příslušným orgánem nebo příslušnými orgány na základě ustanovení uvedených v 1.7.4.2. Pro tunely kategorie E platí omezení průjezdu tunely též pro dopravní jednotky, pro které je vyžadováno označení podle 3.4.13, nebo které přepravují kontejnery, pro něž je vyžadováno označení podle 3.4.13.
Omezení průjezdu tunely neplatí, pokud jsou nebezpečné věci přepravovány podle 1.1.3, s výjimkou případů, kdy jsou vozidla přepravující takové věci označena podle 3.4.13 s přihlédnutím k 3.4.14.
1.9.5.3.7
Omezení musí být úředně publikována a zpřístupněna veřejnosti. Smluvní strany musí taková omezení sdělit sekretariátu EHK OSN a sekretariát tyto informace zveřejní na své webové stránce.
1.9.5.3.8
Pokud Smluvní strany uplatňují zvláštní provozní opatření pro snížení rizik a vztahující se na některá nebo všechna vozidla používající tunely, taková jako prohlášení před vjezdem nebo průjezdem v konvoji doprovázeném doprovodnými vozidly, taková provozní opatření musí být úředně publikována a zpřístupněna veřejnosti.
KAPITOLA 1.10
BEZPEČNOSTNÍ PŘEDPISY
POZNÁMKA: Pro účely této kapitoly se slovem „bezpečnost“ rozumí opatření nebo preventivní kroky ke snížení nebezpečí odcizení nebo zneužití nebezpečných věcí, v jehož důsledku by mohlo dojít k ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí.
1.10.1
Všeobecná ustanovení
1.10.1.1
Všechny osoby podílející se na přepravě nebezpečných věcí musí dodržovat bezpečnostní předpisy pro přepravu nebezpečných věcí uvedené v této kapitole v přiměřené míře ke svým odpovědnostem.
1.10.1.2
Nebezpečné věci smějí být předány k přepravě pouze dopravcům, jejichž totožnost byla vhodným způsobem ověřena.
1.10.1.3
Prostory terminálů pro dočasné skladování, plochy pro dočasné skladování, odstavné plochy pro vozidla, kotviště a seřaďovací nádraží používané pro dočasné skladování během přepravy nebezpečných věcí musí být vhodně zabezpečeny, dobře osvětleny a, kde je to možné a vhodné, nepřístupné veřejnosti.
1.10.1.4
Každý člen osádky vozidla musí mít během přepravy nebezpečných věcí u sebe průkaz totožnosti opatřený fotografií.
1.10.1.5
Bezpečnostní kontroly podle oddílu1.8.1 a pododdílu 7.5.1.1 se musí zaměřit také na vhodná opatření k zajištění bezpečnosti.
1.10.1.6
Příslušný orgán musí vést aktuální soupisy všech platných osvědčení o školení řidičů předepsaných v oddílu 8.2.1, vydaných jím nebo jakoukoli uznávanou organizací.
1.10.2
Školení o obecné bezpečnosti
1.10.2.1
Úvodní a obnovovací školení uvedené v kapitole 1.3 musí zahrnovat také prvky poučení o bezpečnosti. Obnovovací školení nemusí být nutně vázáno jen na změny předpisů.
1.10.2.2
Školení musí být zaměřeno na povahu bezpečnostních rizik, jejich rozpoznávání a postupů k jejich snížení, jakož i na opatření, která je nutno provést při narušení bezpečnosti. Musí zahrnovat seznámení s příslušnými bezpečnostními plány, v přiměřené míře k odpovědnostem povinnostem jednotlivých pracovníků a jejich účasti při aplikaci bezpečnostních plánů.
1.10.2.3
Toto školení musí být poskytnuto při přijímání osob na pracovní místa spojená s přepravou nebezpečných věcí, nebo musí být ověřeno, že takové školení již absolvovaly. Následně musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením.
1.10.2.4
Záznamy o všech absolvovaných bezpečnostních školeních musí být uchovávány zaměstnavatelem a musí být na požádání zpřístupněny zaměstnanci nebo příslušnému orgánu. Záznamy musí být uchovávány zaměstnavatelem po dobu stanovenou příslušným orgánem.
1.10.3
Ustanovení pro vysoce rizikové nebezpečné věci
POZNÁMKA: Kromě bezpečnostních předpisů ADR mohou příslušné orgány uplatňovat další bezpečnostní předpisy z jiných důvodů, než je bezpečnost během přepravy (viz též článek 4, odstavec 1 Dohody). Aby nedocházelo při mezinárodní a multimodální přepravě k rozdílnému označování výbušnin, doporučuje se, aby toto označování bylo prováděno v souladu s mezinárodně harmonizovanou normou (např. Směrnicí Komise Evropských společenství 2008/43/ES).
1.10.3.1
Definice vysoce rizikových nebezpečných věcí
1.10.3.1.1
Vysoce rizikové nebezpečné věci jsou takové nebezpečné věci, které mají potenciál být zneužity při teroristické akci a které mohou, jako výsledek, vyvolat vážné důsledky, jako jsou hromadné obětioběti na životech, hromadné ničení nebo, zejména pro třídu 7, hromadný socioekonomický rozvrat.
1.10.3.1.2
Vysoce rizikové nebezpečné věci jiných tříd, než je třída 7, jsou nebezpečné věci uvedené v tabulce 1.10.3.1.2 níže a přepravované v množstvích větších, než jsou množství uvedená v této tabulce.
Tabulka 1.10.3.1.2: Seznam vysoce rizikových nebezpečných věcí
Třída| Podtřída| Látka nebo předmět| Množství
---|---|---|---
Cisterna
(l)c| Volně ložené
(kg)d| Kusy
(kg)
1| 1.1| Výbušné látky a předměty| a| a| 0
1.2| Výbušné látky a předměty| a| a| 0
1.3| Výbušné látky a předměty skupiny snášenlivosti C| a| a| 0
1.4| Výbušné látky a předměty UN čísel 0104,0237, 0255, 0267, 0289, 0361, 0365, 0366,0440, 0441, 0455, 0456, 0500, 0512 a 0513| a| a| 0
1.5| Výbušné látky a předměty| 0| a| 0
1.6| Výbušné látky a předměty| a| a| 0
2| | Hořlavé, netoxické plyny (klasifikační kódy zahrnující jen písmena F nebo FC)| 3000| a| b
Toxické plyny (klasifikační kódy zahrnující písmena T, TF, TC, TO, TFC nebo TOC), s výjimkou aerosolů| 0| a| 0
3| | Hořlavé kapaliny obalových skupin I a II| 3000| a| b
Znecitlivěné výbušné kapaliny| 0| a| 0
4.1| | Znecitlivěné výbušné látky| a| a| 0
4.2| | Látky obalové skupiny I| 3000| a| b
4.3| | Látky obalové skupiny I| 3000| a| b
5.1| | Kapaliny podporující hoření obalové skupiny I| 3000| a| b
Chloristany, dusičnan amonný, hnojiva obsahující dusičnan amonný a emulze nebo suspenze nebo gely obsahující dusičnan amonný| 3000| 3000| b
6.1| | Toxické látky obalové skupiny I| 0| a| 0
6.2| | Infekční látky (UN čísel 2814 a 2900, kromě materiálu živočišného původu) a odpady medicínské kategorie A (UN 3549)| a| 0| 0
8| | Žíravé látky obalové skupiny I| 3000| a| b
a Nevztahuje se.
b Ustanovení oddílu 1.10.3 neplatí, bez ohledu na množství.
c Hodnota uvedená v tomto sloupci platí pouze tehdy, je-li přeprava v cisternách podle kapitoly 3.2, tabulky A, sloupce (10) nebo (12) dovolena. Pro látky, které není dovoleno v cisternách přepravovat, instrukce uvedená v tomto sloupci neplatí.
d Hodnota uvedená v tomto sloupci platí pouze tehdy, je-li přeprava ve volně loženém stavu podle kapitoly 3.2, tabulky A, sloupce (10) nebo (17) dovolena. Pro látky, které není dovoleno ve volně loženém stavu přepravovat, instrukce uvedená v tomto sloupci neplatí.
1.10.3.1.3
Pro třídu 7 jsou vysoce rizikové radioaktivní látky takové látky, které mají úroveň aktivity stejnou nebo vyšší než je práh dopravní bezpečnosti 3 000 A2 pro jednotlivý kus (viz též 2.2.7.2.2.1), s výjimkou následujících radionuklidů, pro které je práh dopravní bezpečnosti udán v tabulce 1.10.3.1.3 níže.
Tabulka 1.10.3.1.3: Prahy dopravní bezpečnosti pro jednotlivé radionuklidy
Prvek| Radionuklid| Práh dopravní
bezpečnosti
(TBq)
---|---|---
Americium| Am-241| 0,6
Zlato| Au-198| 2
Kadmium| Cd-109| 200
Kalifornium| Cf-252| 0,2
Curium| Cm-244| 0,5
Kobalt| Co-57| 7
Kobalt| Co-60| 0,3
Cesium| Cs-137| 1
Železo| Fe-55| 8000
Germanium| Ge-68| 7
Gadolinium| Gd-153| 10
Iridium| lr-192| 0,8
Nikl| Ni-63| 600
Paladium| Pd-103| 900
Prometium| Pm-147| 400
Polonium| Po-210| 0,6
Plutonium| Pu-238| 0,6
Plutonium| Pu-239| 0,6
Radium| Ra-226| 0,4
Ruthenium| Ru-106| 3
Selen| Se-75| 2
Stroncium| Sr-90| 10
Thalium| TI-204| 200
Thulium| Tm-170| 200
Yterbium| Yb-169| 3
1.10.3.1.4
Pro směsi radionuklidů může být zjištění, zda je dosažen nebo překročen práh dopravní bezpečnosti, provedeno výpočtem tak, že se sečte aktivita každého radionuklidů podělená prahem dopravní bezpečnosti pro tento radionuklid. Je-li součet těchto zlomků menší než 1, potom nebyl překročen práh radioaktivity pro směs.
Výpočet může být proveden podle tohoto vzorce:
∑AiTi<1
kde:
Ai = aktivita radionuklidu i, který je přítomen v kusu (TBq)
Ti = práh dopravní bezpečnosti pro radionuklid i (TBq)
1.10.3.1.5
Pokud má radioaktivní látka vedlejší nebezpečí jiných tříd, musí být vzata v úvahu také kritéria tabulky 1.10.3.1.2 (viz též 1.7.5).
1.10.3.2
Bezpečnostní plány
1.10.3.2.1
Dopravci, odesilatelé a ostatní účastníci přepravy uvedení v oddílech 1.4.2 a 1.4.3, podílející se na přepravě vysoce rizikových nebezpečných věcí (viz tabulku 1.10.3.1.2), nebo vysoce rizikových radioaktivních látek (viz tabulku 1.10.3.1.3) musí přijmout, aplikovat a dodržet bezpečnostní plán, který musí obsahovat alespoň součásti uvedené v 1.10.3.2.2.
1.10.3.2.2
Bezpečnostní plán musí obsahovat alespoň následující součásti:
(a)
specifické stanovení odpovědností za bezpečnost způsobilým a kvalifikovaným osobám s odpovídající pravomocí k uplatnění svých odpovědností;
(b)
seznamy dotčených nebezpečných věcí nebo skupin nebezpečných věcí;
(c)
přehled běžných činností a rozbor bezpečnostních rizik, které z nich vyplývají, včetně všech zastávek nutných při přepravě, přítomnosti nebezpečných věcí ve vozidle, cisterně nebo kontejneru před jízdou, během ní a po jízdě a dočasného skladování nebezpečných věcí za účelem jejich intermodální překládky nebo překládky na jiné vozidlo;
(d)
jasná specifikace opatření, která je třeba učinit ke snížení bezpečnostních rizik, přiměřených k odpovědnostem a povinnostem účastníka, včetně:
–
školení;
–
bezpečnostní politiky (např. reakce na podmínky velkého ohrožení, prověření nově přijímaných zaměstnanců nebo zaměstnanců přidělovaných na některá místa atd.);
–
provozní praxe (např. volba nebo používání známých tras, přístup k nebezpečným věcem při jejich dočasném skladování (jak je definováno pod písmenem c)), blízkost ohrozitelné infrastruktury atd.);
–
zařízení a zdrojů, které je nutno použít ke snížení bezpečnostních rizik;
(e)
účinné a moderní postupy pro ohlašování ohrožení, narušení bezpečnosti nebo případů s takovými situacemi souvisejících, a pro jednání v takových situacích
(f)
postupy pro posuzování a testování bezpečnostních plánů a postupy pro periodickou revizi a aktualizaci těchto plánů;
(g)
opatření pro zajištění fyzické bezpečnosti dopravních informací obsažených v bezpečnostním plánu; a
(h)
opatření pro zajištění toho, aby šíření informací týkajících se přepravy, obsažených v bezpečnostním plánu, bylo omezeno na ty osoby, které je potřebují mít. Tato opatření nesmějí být přitom překážkou sdělování informací vyžadovaných v jiných ustanoveních ADR.
POZNÁMKA: Dopravci, odesilatelé a příjemci by měli spolupracovat mezi sebou a s příslušnými orgány při výměně informací týkajících se případných ohrožení, aplikaci vhodných bezpečnostních opatření a reakci na bezpečnostní incidenty.
1.10.3.3
Na vozidlech, kterými jsou přepravovány vysoce rizikové nebezpečné věci (viz tabulku 1.10.3.1.2) nebo vysoce rizikové radioaktivní látky (viz tabulku 1.10.3.1.3), musí být nainstalovány prostředky, zařízení nebo systémy k ochraně proti odcizení vozidla a jeho nákladu a musí být učiněna opatření, aby se zajistila jejich funkčnost a účinnost v každém okamžiku. Použití těchto ochranných opatření nesmí ohrozit zásah záchranných jednotek.
POZNÁMKA: Pokud je to vhodné a pokud jsou potřebná zařízení již nainstalována, měly by být použity telematické systémy nebo jiné metody nebo přístroje pro sledování pohybu vysoce rizikových nebezpečných věcí (viz tabulka 1.10.3.1.2) nebo vysoce rizikových radioaktivních látek (viz tabulka 1.10.3.1.3).
1.10.4
Podle ustanovení v 1.1.3.6 se požadavky oddílů 1.10.1, 1.10.2, 1.10.3 a pododdílu 8.1.2.1 (d) nepoužijí, jestliže množství přepravovaná v kusech v dopravní jednotce nepřekročí množství uvedená v 1.1.3.6.3, s výjimkou UN čísel 0029, 0030, 0059, 0065, 0073, 0104, 0237, 0255, 0267, 0288, 0289, 0290, 0360, 0361, 0364, 0365, 0366, 0439, 0440, 0441, 0455, 0456, 0500, 0512 a 0513 a s výjimkou UN čísel 2910 a 2911, jestliže úroveň aktivity překračuje hodnotu A2 (viz první odrážka v 1.1.3.6.2). Kromě toho se ustanovení 1.10.1, 1.10.2, 1.10.3 a 8.1.2.1 (d) nepoužijí, jestliže množství přepravovaná v cisternách nebo volně ložená v dopravní jednotce nepřekročí množství uvedená v 1.1.3.6.3. Kromě toho se ustanovení této kapitoly nepoužijí pro přepravu UN 2912 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-I) a UN 2913 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, POVRCHOVĚ KONTAMINOVANÉ PŘEDMĚTY (SCO-I).
1.10.5
Pro radioaktivní látky se ustanovení této kapitoly považují za splněná, pokud se použije ustanovení Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů1 a oběžníku IAEA „Nuclear Security Recommendations on Physical Protection of Nuclear Materiál and Nuclear Facilities”.2.
Část 2
KLASIFIKACE
KAPITOLA 2.1
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
2.1.1
Úvod
2.1.1.1
V ADR jsou následující třídy nebezpečných věcí:
Třída 1| Výbušné látky a předměty
---|---
Třída 2| Plyny
Třída 3| Hořlavé kapaliny
Třída 4.1| Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky, polymerizující látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky
Třída 4.2| Samozápalné látky
Třída 4.3| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
Třída 5.1| Látky podporující hoření
Třída 5.2| Organické peroxidy
Třída 6.1| Toxické látky
Třída 6.2| Infekční látky
Třída 7| Radioaktivní látky
Třída 8| Žíravé látky
Třída 9| Jiné nebezpečné látky a předměty
2.1.1.2
Ke každé položce v různých třídách je přiřazeno UN číslo. Používají se následující druhy položek:
A.| Samostatné položky pro přesně definované látky nebo předměty, včetně položek
pokrývajících více isomerů, např.:
---|---
UN 1090| ACETON
UN 1104| AMYLACETÁTY
UN 1194| ETHYLNITRIT, ROZTOK
B.| Druhové položky pro přesně definované skupiny látek nebo předmětů, které nejsou j.n.
položkami, např.:
UN 1133| LEPIDLA
UN 1266| VÝROBKY KOSMETICKÉ
UN 2757| PESTICID KARBAMÁT, TUHÝ, TOXICKÝ
UN 3101| PEROXID ORGANICKÝ TYP B, KAPALNÝ
C.| Specifické j.n. položky zahrnující skupiny látek nebo předmětů určité chemické
nebo technické povahy, jinde nejmenované, např.:
UN 1477| DUSIČNANY, ANORGANICKÉ, J.N.
UN 1987| ALKOHOLY, J.N.
D.| Všeobecné j.n. položky zahrnující skupiny látek nebo předmětů, mající jednu nebo více
všeobecných nebezpečných vlastností, jinde nejmenované, např.
UN 1325| LÁTKA, HOŘLAVÁ, TUHÁ, ORGANICKÁ, J.N.
UN 1993| LÁTKA HOŘLAVÁ, KAPALNÁ, J.N.
Položky definované pod písmeny B, C a D se označují jako hromadné položky.
2.1.1.3
Pro účely balení jsou látky, kromě látek tříd 1, 2, 5.2, 6.2 a 7 a kromě samovolně se rozkládajících látek třídy 4.1, přiřazeny k obalovým skupinám v závislosti na svém stupni nebezpečí:
Obalová skupina I: látky velmi nebezpečné
Obalová skupina II: látky středně nebezpečné
Obalová skupina III: látky málo nebezpečné
Obalová skupina (obalové skupiny), k nimž je látka přiřazena, je (jsou) uvedena(y) v tabulce A kapitoly 3.2.
Předměty nejsou přiřazeny k obalovým skupinám. Pro účely balení je jakýkoli požadavek na specifickou konstrukční úroveň obalu uveden v příslušném pokynu pro balení.
2.1.2
Zásady klasifikace
2.1.2.1
Nebezpečné věci, které spadají pod název třídy, jsou definovány na základě svých vlastností dle pododdílu 2.2.x.1 odpovídající třídy. Zařazení nebezpečných věcí do určité třídy a přiřazení k obalové skupině se provádí podle kritérií uvedených ve stejném pododdílu 2.2.x.1. Přiřazení jednoho nebo více vedlejších nebezpečí nebezpečné látce nebo předmětu se provádí podle kritérií třídy nebo tříd odpovídajících těmto nebezpečím, uvedených v příslušném(-ých) pododdílu(-ech) 2.2.x.1.
2.1.2.2
Všechny položky nebezpečných věcí jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2 v číselném pořadí UN čísel. Tato tabulka obsahuje odpovídající informace o uvedených věcech, jako pojmenování, třídu, obalovou(-é) skupinu(-y), bezpečnostní značku(y), která(é) musí být umístěna(y), jakož i ustanovení obalení a přepravě1. Látky jmenovitě uvedené ve sloupci (2) tabulky A kapitoly 3.2 musí být přepravovány podle své klasifikace v tabulce A, nebo za podmínek stanovených v 2.1.2.8.
2.1.2.3
Látka smí obsahovat technické nečistoty (například takové, které pocházejí z výrobního procesu) nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely, které neovlivňují její klasifikaci. Avšak látka jmenovitě uvedená, tj. uvedená jako samostatná položka v tabulce A kapitoly 3.2, která obsahuje technické nečistoty nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely ovlivňující její klasifikaci, musí být považována za roztok nebo směs (viz 2.1.3.3).
2.1.2.4
K přepravě nejsou připuštěny nebezpečné věci uvedené nebo definované v pododdílu 2.2.x.2 každé třídy.
2.1.2.5
Jmenovitě neuvedené nebezpečné věci, tj. věci, které nejsou uvedeny jako samostatné položky v tabulce A kapitoly 3.2 a které nejsou uvedeny ani definovány v jednom z výše uvedených pododdílů 2.2.x.2, musí být zařazeny do příslušné třídy v souladu s postupem dle oddílu 2.1.3. Dále musí být stanoveno vedlejší nebezpečí (pokud je) a obalová skupina (pokud je). Po stanovení třídy, vedlejšího nebezpečí (pokud je) a obalové skupiny (pokud je), musí být určeno odpovídající UN číslo. Rozhodovací stromy uvedené v pododdílu 2.2.x.3 (seznam hromadných položek) na konci každé třídy uvádějí určující parametry pro výběr příslušné hromadné položky (UN čísla). Ve všech případech musí být vybrána nejspecifičtější hromadná položka zahrnující vlastnosti látky nebo předmětu v pořadí vyjádřeném v pododdílu 2.1.1.2 písmeny B, C a D. Pouze v tom případě, že látka nebo předmět nemohou být zařazeny pod položku typu B nebo C podle pododdílu 2.1.1.2, je možné je zařadit pod položku typu D.
2.1.2.6
Na základě zkušebních postupů kapitoly 2.3 a kritérií stanovených v pododdílech 2.2.x.1 jednotlivých tříd může být stanoveno, jak je to uvedeno ve zmíněných pododdílech, že látka, roztok nebo směs určité třídy, které jsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, nesplňují kritéria této třídy. V tomto případě nenáleží dotyčná látka, roztok nebo směs do této třídy.
2.1.2.7
Pro účely klasifikace jsou látky s bodem tání nebo počátkem tání 20 °C nebo nižším při tlaku 101,3 kPa považovány za kapalné látky. Viskózní látku, pro kterou nelze stanovit přesný bod tání, je třeba podrobit zkoušce dle ASTM D 4359-90 nebo zkoušce stanovení tekutosti (zkouška penetrometrem) předepsané v oddílu 2.3.4.
2.1.2.8
Odesilatel, který zjistil na základě výsledků zkoušek, že látka jmenovitě uvedená ve sloupci (2) tabulky A kapitoly 3.2 splňuje kritéria pro třídu, která není uvedena ve sloupci (3a) nebo (5) tabulky A kapitoly 3.2, smí se schválením příslušného orgánu zaslat tuto látku:
(a)
pod nevhodnější hromadnou položkou uvedenou v pododdílu 2.2.x.3, která zahrnuje všechna nebezpečí; nebo
(b)
pod tímtéž UN číslem a pojmenováním, ale s informacemi o dodatečném nebezpečí(ch) nutnými pro identifikaci jednoho nebo více dodatečných vedlejších nebezpečí (dokumentace, nápis, velká bezpečnostní značka), za podmínky, že třída zůstane nezměněna a že jakékoli jiné přepravní podmínky (např. omezené množství, ustanovení pro balení a cisterny), které by normálně platily pro látky mající takovou kombinaci nebezpečí, jsou stejné jako přepravní podmínky platné pro tuto jmenovitě uvedenou látku.
POZNÁMKA 1
: Příslušným orgánem udělujícím schválení smí být příslušný orgán kterékoli smluvní strany ADR, který smí také uznat schválení udělené příslušným orgánem země, která není smluvní stranou ADR, za podmínky, že toto schválení bylo uděleno v souladu s postupy platnými podle RID, ADR, ADN, IMDG Code nebo Technických pokynů ICAO.
POZNÁMKA 2
: Jestliže příslušný orgán udělí taková schválení, měl by o tom informovat Podvýbor expertů pro přepravu nebezpečných věcí OSN a podat příslušný návrh změny k Seznamu nebezpečných věcí ve Vzorových předpisech OSN. Pokud by byla navrhovaná změna zamítnuta, měl by příslušný orgán své schválení stáhnout.
POZNÁMKA 3
: K přepravě podle 2.1.2.8 viz též 5.4.1.1.20.
2.1.3
Klasifikace jmenovitě neuvedených látek, včetně roztoků a směsí (jako přípravky a odpady)
2.1.3.1
Látky, včetně roztoků a směsí, jmenovitě neuvedené, musí být zařazeny podle svého stupně nebezpečnosti na základě kritérií uvedených v pododdílu 2.2.x.1 jednotlivých tříd. Nebezpečí vyplývající z látky musí být určeno(a) na základě jejích fyzikálních, chemických a fyziologických vlastností. Tyto vlastnosti je nutné rovněž zohlednit, pokud praktické zkušenosti vedou k přísnějšímu zařazení.
2.1.3.2
Látka jmenovitě neuvedená v tabulce A kapitoly 3.2, která vykazuje jediné nebezpečí, musí být zařazena do příslušné třídy pod hromadnou položku dle pododdílu 2.2.x.3 této třídy.
2.1.3.3
Roztok nebo směs splňující klasifikační kritéria ADR, složené z jedné převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, a z jedné nebo více látek nepodléhající(ch) ADR, nebo stopových množství jedné nebo více látek jmenovitě uvedených v tabulce A kapitoly 3.2, musí být přiřazeny k UN číslu a oficiálnímu pojmenování pro přepravu převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, ledaže:
(a)
roztok nebo směs je jmenovitě uveden(a) v tabulce A kapitoly 3.2;
(b)
pojmenování a popis látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2 výslovně vyjadřují, že se vztahují jen na čistou látku;
(c)
třída, klasifikační kód, obalová skupina nebo fyzikální stav tohoto roztoku nebo směsi jsou odlišné od třídy, klasifikačního kódu, obalové skupiny nebo fyzikálního stavu látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2; nebo
(d)
charakteristiky nebezpečnosti a vlastnosti roztoku nebo směsi vyžadují opatření v případě nehody nebo nouzové situace, která jsou odlišná od opatření vyžadovaných pro látku jmenovitě uvedenou v tabulce A kapitoly 3.2.
V těchto jiných případech, kromě případu pod písmenem (a), musí být roztok nebo směs zařazena jako jmenovitě neuvedená látka do odpovídající třídy a přiřazena pod hromadnou položku uvedenou v pododdílu 2.2.x.3 této třídy, se zohledněním případných vedlejších nebezpečí představovaných tímto roztokem nebo směsí, ledaže by roztok nebo směs neodpovídaly kritériím žádné třídy, a proto nepodléhaly předpisům ADR.
2.1.3.4
Roztoky a směsi obsahující látku spadající pod jednu z položek uvedených v odstavci 2.1.3.4.1 nebo 2.1.3.4.2 musí být zařazeny podle ustanovení těchto odstavců.
2.1.3.4.1
Roztoky a směsi, obsahující jednu z následujících jmenovitě uvedených látek, musí být vždy přiřazeny pod stejnou položkou, jako v nich obsažená látka, za podmínky, že tyto roztoky a směsi nemají nebezpečné vlastnosti uvedené v odstavci 2.1.3.5.3:
-| Třída 3 | |
---|---|---|---
| | |
| UN 1921| | PROPYLENIMIN, STABILIZOVANÝ
| UN 3064| | NITROGLYCERIN, ROZTOK V ALKOHOLU s více než 1 %, ale nejvýše 5 % nitroglycerinu
-| Třída 6.1| |
| | |
| UN 1051| | KYANOVODÍK, STABILIZOVANÝ, obsahující méně než 3 % vody
| UN 1185| | ETYLENIMIN, STABILIZOVANÝ
| UN 1259| | TETRAKARBONYL NIKLU
| UN 1613| | KYSELINA KYANOVODÍKOVÁ, VODNÝ ROZTOK (KYANOVODÍK, VODNÝ ROZTOK), obsahující nejvýše 20 % kyanovodíku
| UN 1614| | KYANOVODÍK, STABILIZOVANÝ, obsahující méně než 3 % vody a nasáklý v porézní inertní hmotě
| UN 1994| | PENTAKARBONYL ŽELEZA
| UN 2480| | METHYLISOKYANÁT
| UN 2481| | ETHYLISOKYANÁT
| UN 3294| | KYANOVODÍK, ROZTOK V ALKOHOLU, obsahující nejvýše 45 % kyanovodíku
-| Třída 8| |
| | |
| UN 1052| | FLUOROVODÍK, BEZVODÝ
| UN 1744| | BROM nebo BROM, ROZTOK
| UN 1790| | KYSELINA FLUOROVODÍKOVÁ, roztok, s více než 85 % fluorovodíku
| UN 2576| | BROMID FOSFORYLU, ROZTAVENÝ
2.1.3.4.2
Roztoky a směsi obsahující látky spadající pod jednu z následujících položek třídy 9:
UN 2315| | BIFENYLY POLYCHLOROVANÉ, KAPALNÉ (PCB)
---|---|---
UN 3151| | BIFENYLY POLYHALOGENOVANÉ, KAPALNÉ;
UN 3151| | MONOMETHYLDIFENYLMETHANY HALOGENOVANÉ, KAPALNÉ;
UN 3151| | TERFENYLY POLYHALOGENOVANÉ, KAPALNÉ
UN 3152| | BIFENYLY POLYHALOGENOVANÉ, TUHÉ
UN 3152| | MONOMETHYLDIFENYLMETHANY HALOGENOVANÉ, TUHÉ;
UN 3152| | TERFENYLY POLYHALOGENOVANÉ, TUHÉ;
UN 3432| | BIFENYLY POLYCHLOROVANÉ, TUHÉ (PCB)
musí být vždy přiřazeny pod tutéž položku třídy 9, pokud
-
neobsahují žádnou další nebezpečnou složku, jinou než složky obalové skupiny III tříd 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 6.1 nebo 8; a
-
nemají nebezpečné vlastnosti uvedené v odstavci 2.1.3.5.3.
2.1.3.4.3
Použité předměty, např. transformátory a kondenzátory obsahující roztok nebo směs uvedenou v 2.1.3.4.2, musí být vždy klasifikovány pod stejnou položku třídy 9 za předpokladu, že:
(a)
neobsahují žádnou další nebezpečnou látku kromě polyhalogenovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů ve třídě 6.1 nebo látky obalové skupiny III třídy 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 6.1 nebo 8; a
(b)
nemají nebezpečné vlastnosti uvedené v 2.1.3.5.3 (a) až (g) a (i).
2.1.3.5
Látky jmenovitě neuvedené v tabulce A kapitoly 3.2, mající více nebezpečných vlastností, jakož i roztoky nebo směsi splňující klasifikační kritéria ADR a obsahující více nebezpečných látek, musí být přiřazeny pod hromadnou položku (viz pododdíl 2.1.2.5) a obalovou skupinou příslušné třídy v závislosti na svých nebezpečných vlastnostech. Takovéto zařazení podle nebezpečných vlastností musí být provedeno následovně:
2.1.3.5.1
Fyzikální, chemické a fyziologické charakteristiky musí být určeny měřením nebo výpočtem a zařazení látek, roztoků nebo směsi musí být provedeno podle kritérií uvedených v pododdíle 2.2.x.1 jednotlivých tříd.
2.1.3.5.2
Je-li toto určení možné jen s neúměrně vysokými náklady (např. u určitých odpadů), musí být látka, roztok nebo směs zařazena do třídy komponentu, který představuje převažující nebezpečí.
2.1.3.5.3
Pokud nebezpečné vlastnosti látky, roztoku nebo směsi spadají do více než jedné třídy nebo skupiny látek uvedených níže, potom látka, roztok nebo směs musí být zařazeny do třídy nebo skupiny látek odpovídající převažujícímu nebezpečí na základě následujícího pořadí:
(a)
látky třídy 7 (kromě radioaktivních látek ve vyjmutých kusech, pro něž, s výjimkou UN 3507 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, VYJMUTÝ KUS, platí zvláštní ustanovení 290 kapitoly 3.3, u kterých převažují jiné nebezpečné vlastnosti);
(b)
látky třídy 1;
(c)
látky třídy 2;
(d)
znecitlivěné kapalné výbušné látky třídy 3;
(e)
samovolně se rozkládající látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky třídy 4.1;
(f)
pyroforní látky třídy 4.2;
(g)
látky třídy 5.2;
(h)
látky třídy 6.1 splňující kritéria toxicity při vdechnutí pro obalovou skupinu I [látky splňující klasifikační kritéria třídy 8 a mající toxicitu při vdechnutí prachů a mlhy (LC50) v rozsahu obalové skupiny I, ale toxicita při požití nebo při dotyku s pokožkou jen v rozsahu obalové skupiny III nebo nižší, musí být zařazeny do třídy 8];
(i)
infekční látky třídy 6.2.
2.1.3.5.4
Pokud nebezpečné vlastnosti látky spadají do více tříd nebo skupin látek, které nejsou uvedeny v odstavci 2.1.3.5.3, musí být látka zařazena stejným postupem, avšak odpovídající třída se vybere podle tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10.
2.1.3.5.5
Je-li látka, která se má přepravovat, odpadem se složením, které není přesně známo, smí být její přiřazení k UN číslu a obalové skupině podle 2.1.3.5.2 založeno na odesilatelově znalosti odpadu, včetně všech dostupných technických a bezpečnostních údajů, jak jsou vyžadovány platnou legislativou pro bezpečnost a životní prostředí2.
V případě pochybnosti musí být zvolena nejvyšší úroveň nebezpečí.
Jestliže je však možno na základě znalosti složení odpadu a fyzikálních a chemických vlastností jeho identifikovaných složek dokázat, že vlastnosti odpadu neodpovídají vlastnostem obalové skupiny I, smí být odpad zařazen pod nejvhodnější j.n. položku obalové skupiny II. Avšak je-li známo, že odpad má jen vlastnosti nebezpečné životnímu prostředí, může být přiřazen k obalové skupině III pod UN čísla 3077 nebo 3082.
Tento postup nesmí být použit pro odpady obsahující látky zmíněné v 2.1.3.5.3, látky třídy 4.3, látky případu zmíněného v 2.1.3.7 ani pro látky, které nejsou připuštěny k přepravě podle pododdílů 2.2.x.2.
2.1.3.6
Je vždy nutno použít nejspecifičtější hromadné položky (viz pododdíl 2.1.2.5), tj. všeobecné j.n. položky se používá jen tehdy, pokud nelze použít druhové položky nebo specifické j.n. položky.
2.1.3.7
Roztoky a směsi látek podporujících hoření nebo látek, jejichž vedlejším nebezpečím je podpora hoření, mohou mít výbušné vlastnosti. V tomto případě nejsou připuštěny k přepravě, ledaže by splňovaly předpisy pro třídu 1. Pro hnojivá, která obsahují tuhý dusičnan amonný viz též 2.2.51.2.2, třináctý a čtrnáctý bod, a Příručka zkoušek a kritérií, část III, oddíl 39.
2.1.3.8
Látky tříd 1 až 6.2, 8 a 9, jiné než jsou látky přiřazené k UN 3077 nebo 3082, splňující kritéria odstavce 2.2.9.1.10 se navíc ke svým nebezpečím tříd 1 až 6.2, 8 a 9 považují za látky ohrožující životní prostředí. Jiné látky nesplňující kritéria žádné jiné třídy nebo žádné jiné látky třídy 9, nýbrž jen kritéria odstavce 2.2.9.1.10, se přiřadí k UN 3077 nebo 3082, jak je to náležité.
2.1.3.9
Odpady, které nesplňují kritéria pro zařazení do tříd 1 až 9, avšak spadají pod Basilejskou úmluvu o kontrol pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, se smějí přepravovat pod UN 3077 nebo 3082.
2.1.3.10
Tabulka převažujících nebezpečí
Třída a
obalová skupina| 4.1 II| 4.1 III| 4.2 II| 4.2 III| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 III| 5.1 I| 5.1 II| 5.1 III| 6.1 I DERMAL| 6.1 I ORAL| 6.1 II| 6.1 III| 8 I| 8 II| 8 III| 9
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
3 I| SOL 4.1| LIQ 3 I| SOL 4.1| LIQ 3 I| SOL 4.2| LIQ 3 I| SOL 4.2| LIQ 3 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I| SOL 5.1 I| LIQ 3 I| SOL 5.1 I| LIQ 3 I| SOL 5.1 I| LIQ 3 I| 3 I| 3 I| 3 I| 3 I| 3 I| 3 I| 3 I| 3 I
3 II| SOL 4.1| LIQ 3 II| SOL 4.1| LIQ 3 II| SOL 4.2| LIQ 3 II| SOL 4.2| LIQ 3 II| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 II| SOL 5.1 I| LIQ 3 I| SOL 5.1 II| LIQ 3 II| SOL 5.1 II| LIQ 3 II| 3 I| 3 I| 3 II| 3 II| 8 I| 3 II| 3 II| 3 II
3 III| SOL 4.1| LIQ 3 II| SOL 4.1| LIQ 3 III| SOL 4.2| LIQ 3 II| SOL 4.2| LIQ 3 III| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 III| SOL 5.1 I| LIQ 3 I| SOL 5.1 II| LIQ 3 II| SOL 5.1 III| LIQ 3 III| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 II| 3 III *)| 8 I| 8 II| 3 III| 3 III
4.1 II| | | 4.2 II| 4.2 II| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 II| 5.1 I| 4.1 II| 4.1 II| 6.1 I| 6.1 I| SOL 4.1 II| LIQ 6.1 II| SOL 4.1 II| LIQ 6.1 II| 8 I| SOL 4.1 II| LIQ 8 II| SOL 4.1 II| LIQ 8 II| 4.1 II
4.1 III| | | 4.2 II| 4.2 III| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 III| 5.1 I| 4.1 II| 4.1 III| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 II| SOL 4.1 III| LIQ 6.1 III| 8 I| 8 II| SOL 4.1 III| LIQ 8 III| 4.1 III
4.2 II| | | | | 4.3 I| 4.3 II| 4.3 II| 5.1 I| 4.2 II| 4.2 II| 6.1 I| 6.1 I| 4.2 II| 4.2 II| 8 I| 4.2 II| 4.2 II| 4.2 II
4.2 III| | | | | 4.3 I| 4.3 II| 4.3 III| 5.1 I| 5.1 II| 4.2 III| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 II| 4.2 III| 8 I| 8 II| 4.2 III| 4.2 III
4.3 I| | | | | | | | 5.1 I| 4.3 I| 4.3 I| 6.1 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I| 4.3 I
4.3 II| | | | | | | | 5.1 I| 4.3 II| 4.3 II| 6.1 I| 4.3 I| 4.3 II| 4.3 II| 8 I| 4.3 II| 4.3 II| 4.3 II
4.3 III| | | | | | | | 5.1 I| 5.1 II| 4.3 III| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 II| 4.3 III| 8 I| 8 II| 4.3 III| 4.3 III
5.1 I| | | | | | | | | | | 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I| 5.1 I
5.1 II| | | | | | | | | | | 6.1 I| 5.1 I| 5.1 II| 5.1 II| 8 I| 5.1 II| 5.1 II| 5.1 II
5.1 III| | | | | | | | | | | 6.1 I| 6.1 I| 6.1 II| 5.1 III| 8 I| 8 II| 5.1 III| 5.1 III
6.1 I
DERMAL| | | | | | | | | | | | | | | SOL 6.1 I| LIQ 8 I| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 I
6.1 I
ORAL| | | | | | | | | | | | | | | SOL 6.1 I| LIQ 8 I| 6.1 I| 6.1 I| 6.1 I
6.1 II
INHAL| | | | | | | | | | | | | | | SOL 6.1 I| LIQ 8 I| 6.1 II| 6.1 II| 6.1 II
6.1 II
DERMAL| | | | | | | | | | | | | | | SOL 6.1 I| LIQ 8 I| SOL 6.1 II| LIQ 8 II| 6.1 II| 6.1 II
6.1 II
ORAL| | | SOL = tuhé látky a směs
LIQ = kapalné látky, směsi a roztoky
DERMAL - toxicita při absorpci pokožkou
ORAL = toxicita při požití
INHAL = toxicita při vdechnutí
*) Třída 6.1 pro pesticidy.| 8 I| SOL 6.1 II| LIQ 8 II| 6.1 II| 6.1 II
6.1 III| | | 8 I| 8 II| 8 III| 6.1 III
8 I| | | | | | 8 I
8 II| | | | | | 8 II
8 III| | | | | | 8 III
POZNÁMKA 1
: Příklady pro použití tabulky
Zařazení jediné látky
Popis zařazované látky:
Amin, jmenovité neuvedený, vyhovující kritériím pro třídu 3, obalovou skupinu II, jakož i kritériím pro třídu 8, obalovou skupinu I.
Postup:
Průsečík řádky 3 II se sloupcem 8 I dává 8 I.
Tento amin je tímto zařazen do třídy 8, a sice pod:
UN 2734 AMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J.N. nebo UN 2734 POLYAMINY, KAPALNĚ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVĚ, J.N., obalová skupina I.
Zařazení směsi
Popis zařazované směsi:
Směs skládající se z hořlavé kapaliny třídy 3, obalové skupiny III, toxické látky třídy 6.1, obalové skupiny II, a žíravé látky třídy 8, obalové skupiny I.
Postup:
Průsečík řádky 3 III se sloupcem 6.1 II dává 6.1 II.
Průsečík řádky 6.1 II se sloupcem 8 I dává 8 I LIQ.
Tato blíže nedefinovaná směs je tímto zařazena do třídy 8, a sice pod:
UN 2922 LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, TOXICKÁ, J.N., obalová skupina I.
POZNÁMKA 2
: Příklady zařazeni roztoků a směsí do třídy a obalové skupiny:
Roztok fenolu třídy 6.1, obalové skupiny II, v benzenu třídy 3, obalové skupiny II, musí být zařazen do třídy 3, obalové skupiny II. Tento roztok musí být na základě toxicity fenolu zařazen pod UN 1992 LÁTKA HOŘLAVÁ, KAPALNÁ, TOXICKÁ, J.N. třídy 3, obalové skupiny II.
Tuhá směs arzeničnanu sodného třídy 6.1, obalové skupiny II, a hydroxidu sodného třídy 8, obalové skupiny II, musí být zařazena pod UN 3290 LÁTKA TOXICKÁ, TUHÁ, ŽÍRAVÁ, ANORGANICKÁ, J.N. do třídy 6.1, obalové skupiny II.
Roztok surového nebo rafinovaného naftalenu třídy 4.1, obalové skupiny III, v benzinu třídy 3, obalové skupiny II, musí být zařazen pod UN 3295 UHLOVODÍKY, KAPALNÉ, J.N. do třídy 3. obalové skupiny II.
Směs uhlovodíků třídy 3, obalové skupiny III, a polychlorovaných bifenylů (PCB) třídy 9, obalové skupiny II, musí být zařazena pod UN 2315 BIFENYLY POLYCHLOROVANÉ, KAPALNÉ nebo UN 3432 BIFENYLY POLYCHLOROVANÉ, TUHÉ do třídy 9, obalové skupiny II.
Směs propyleniminu třídy 3 a polychlorovaných bifenylů (PCB) třídy 9, obalové skupiny II, musí být zařazena pod UN 1921 PROPYLENIMIN, STABILIZOVANÝ do třídy 3.
2.1.4
Klasifikace zkušebních vzorků
2.1.4.1
Jestliže třída látky není přesně známa a látka je přepravována k dalšímu zkoušení, musí být zařazena na základě znalostí odesílatele do předběžné třídy, pod předběžné oficiální pojmenování pro přepravu a pod předběžné UN číslo, a sice za použití:
(a)
klasifikačních kritérií kapitoly 2.2; a
(b)
ustanovení této kapitoly.
Musí se použít nejpřísnější obalové skupiny odpovídající zvolenému oficiálnímu pojmenování pro přepravu.
Při použití těchto předpisů musí být oficiální pojmenování pro přepravu doplněno slovem „VZOREK“ (např. "HOŘLAVÁ KAPALINA, J.N., VZOREK”). V některých případech, kdy pro vzorek, který vyhovuje určitým klasifikačním kritériím, existuje specifické oficiální pojmenování pro přepravu (např. VZOREK PLYNU, NESTLAČENÝ, HOŘLAVÝ, UN číslo 3167), musí být použito toto oficiální pojmenování pro přepravu. Pokud je pro přepravu vzorku použita j.n. položka, nemusí být oficiální pojmenování pro přepravu doplněno technickým názvem, jak je vyžadováno zvláštním ustanovením 274 kapitoly 3.3.
2.1.4.2
Vzorek látky musí být přepravován v souladu s ustanoveními vztahujícími se na předběžné oficiální pojmenování pro přepravu za podmínky, že:
(a)
látka se nepovažuje za látku nepřipuštěnou k přepravě podle pododdílů 2.2.x.2 kapitoly 2.2 anebo podle kapitoly 3.2;
(b)
látka se nepovažuje za látku, která splňuje kritéria třídy 1, nebo se nepovažuje za látku infekční ani radioaktivní;
(c)
látka vyhovuje ustanovením odstavce 2.2.41.1.15 nebo odstavce 2.2.52.1.9, jde-li o samovolně se rozkládající látku nebo organický peroxid;
(d)
vzorek je přepravován ve skupinovém obalu s čistou (netto) hmotností jednoho kusu nejvýše 2,5 kg; a
(e)
vzorek není balen společně s jinými věcmi do jednoho kusu.
2.1.4.3
Vzorky energetických materiálů pro účely zkoušek
2.1.4.3.1
Vzorky organických látek, jejichž funkční skupiny jsou uvedeny v tabulkách A6.1 a/nebo A6.3 v přípojku 6 (Screeningové postupy) Příručky zkoušek a kritérií smějí být přepravovány pod UN 3224 (Látka samovolně se rozkládající, tuhá, Typ C) nebo pod UN 3223 (Látka samovolně se rozkládající, kapalná, Typ C), jak je to náležité, třídy 4.1, pokud:
(a)
Vzorky neobsahují žádné:
-
známé výbušniny;
-
látky vykazující při zkouškách výbušné účinky;
-
sloučeniny vytvořené za účelem vyvolání praktického výbušného nebo pyrotechnického účinku; nebo
-
komponenty sestávající ze syntetických prekursorů účelových výbušnin;
(b)
pro směsi, komplexní sloučeniny nebo soli anorganických látek podporujících hoření třídy 5.1 s organickým materiálem nebo organickými materiály je koncentrace anorganické látky podporující hoření:
-
nižší než 15 % (hm.), je-li přiřazena k obalové skupině I (velmi nebezpečné) nebo II (středně nebezpečné); nebo
-
nižší než 30 % (hm.), je-li přiřazena k obalové skupině III (málo nebezpečné);
(c)
disponibilní údaje nedovolují přesnější klasifikaci;
(d)
vzorek není zabalen společně s jinými věcmi; a
(e)
vzorek je zabalen podle pokynu pro balení P520 a zvláštních ustanovení pro balení PP94 nebo PP95 pododdílu 4.1.4.1, jak je to náležité.
2.1.5
Klasifikace předmětů jako předmětů obsahujících nebezpečné věci, j.n.
POZNÁMKA: Může být použito pro předměty, které nemají vlastní oficiální pojmenování pro přepravu a které obsahují pouze nebezpečné věci v omezených množstvích uvedených ve sloupci (7a) tabulky A kapitoly 3.2, UN 3363 a zvláštní ustanovení 301 a 672 kapitoly 3.3.
2.1.5.1
Předměty obsahující nebezpečné věci mohou být přiřazeny, jak je stanoveno v ADR, pod oficiální pojmenování pro přepravu nebezpečných věcí, které obsahují, nebo mohou být klasifikovány podle tohoto oddílu.
Pro účely tohoto oddílu znamená „předmět“ stroj, přístroj nebo jiné zařízení obsahující jednu nebo více nebezpečných věcí (nebo jejich zbytky), které jsou nedílnou součástí předmětu, jsou nezbytné pro jeho funkčnost a nemohou být odňaty pro účely přepravy.
Vnitřní obal se nepovažuje za předmět.
2.1.5.2
Takové předměty smějí obsahovat navíc baterie. Lithiové baterie, které jsou nedílnou součástí předmětu, musí být ověřeného typu splňujícího zkušební požadavky Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 38.3, pokud není v ADR stanoveno jinak (např. pro předvýrobní prototypové předměty obsahující lithiové baterie nebo pro malou výrobní sérii sestávající z nejvýše 100 takových předmětů).
2.1.5.3
Tento oddíl se nevztahuje na předměty, pro něž již existuje v tabulce A kapitoly 3.2 přesnější oficiální pojmenování pro přepravu.
2.1.5.4
Tento oddíl se nevztahuje na nebezpečné věci třídy 1, třídy 6.2, třídy 7 nebo radioaktivní látky obsažené v předmětech. Avšak tento oddíl se vztahuje na předměty obsahující výbušniny, které jsou vyloučeny ze třídy 1 v souladu s 2.2.1.1.8.2.
2.1.5.5
Předměty obsahující nebezpečné věci musí být přiřazeny k příslušné třídě určené podle nebezpečných vlastností za použití, kde je to aplikovatelné, tabulky převažujících nebezpečí v 2.1.3.10, pro každou z nebezpečných věcí obsažených v předmětu. Jsou-li v předmětu obsaženy nebezpečné věci klasifikované do třídy 9, musí být všechny ostatní nebezpečné věci obsažené v předmětu považovány za věci představující větší nebezpečí.
2.1.5.6
Vedlejší nebezpečí musí odrážet hlavní nebezpečí představovaná ostatními nebezpečnými věcmi obsaženými v předmětu. Je-li v předmětu obsažena jen jedna nebezpečná věc, musí být případné(á) vedlejší nebezpečí identifikováno(a) bezpečnostními značkami pro vedlejší nebezpečí uvedenými ve sloupci (5) tabulky A kapitoly 3.2. Jestliže předmět obsahuje více nebezpečných věcí a tyto by spolu mohly během přepravy nebezpečně reagovat, musí být každá z nich uzavřena odděleně (viz 4.1.1.6).
2.1.6
Klasifikace obalů, vyřazených, prázdných, nevyčištěných
Prázdné nevyčištěné obaly, velké obaly nebo IBC, nebo jejich části, přepravované k likvidaci, recyklaci nebo rekuperaci jejich materiálu, s výjimkou jejich rekondiciování, opravy, běžné údržby, rekonstrukce nebo opětovného používání, smějí být přiřazeny k UN 3509, pokud splňují požadavky pro tuto položku.
KAPITOLA 2.2
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO JEDNOTLIVÉ TŘÍDY
2.2.1
Třída 1 Výbušné látky a předměty
2.2.1.1
Kritéria
2.2.1.1.1
Pod název třídy 1 spadají:
(a)
výbušné látky: tuhé nebo kapalné látky (nebo směsi látek), které mohou chemickou reakcí vyvinout plyny takové teploty, takového tlaku a takové rychlosti, že mohou způsobit škody v okolním prostředí.
Pyrotechnické látky: látky nebo směsi látek určené k vyvolání tepelných, světelných, zvukových, plynových nebo dýmových efektů nebo jejich kombinaci pomocí nedetonačních, samovolně probíhajících exotermických chemických reakcí.
POZNÁMKA1: Látky, které samy nejsou výbušnými látkami, ale mohou vytvořit směs plynu, páry nebo prachu schopnou výbuchu nejsou látkami třídy 1.
POZNÁMKA2
: Z třídy 1 jsou vyjmuty také vodou nebo alkoholem navlhčené výbušniny, jejichž obsah vody nebo alkoholu překračuje udané mezní hodnoty, a výbušniny obsahující plastifikační prostředky – tyto výbušniny jsou zařazeny do třídy 3 nebo 4.1; vyjmuty jsou rovněž výbušniny, které jsou na základě svých převažujících nebezpečných vlastností zařazeny do třídy 5.2.
(b)
Výbušné předměty: předměty, které obsahují jednu nebo více výbušných nebo pyrotechnických látek.
POZNÁMKA: Zařízení, která obsahují výbušné nebo pyrotechnické látky v tak malém množství nebo takového druhu, že se jejich neúmyslný nebo náhodný zážeh nebo počin během přepravy neprojeví vně zařízení rozletem, ohněm, mlhou, dýmem, teplem nebo silným zvukem, nepodléhají předpisům třídy 1.
(c)
Látky a předměty výše nejmenované, které byly vyrobeny k vyvolání praktického výbušného nebo pyrotechnického účinku.
Pro účely třídy 1 platí následující definice:
Flegmatizovaná znamená, že k výbušné látce byla přidána látka (nebo „flegmatizátor“) ke zvýšení její bezpečnosti při manipulaci a přepravě. Flegmatizátor činí výbušnou látku necitlivou nebo méně citlivou k těmto účinkům: teplo, otřes, náraz, úder nebo tření. Typické flegmatizační prostředky zahrnují mimo jiné: vosk, papír, vodu, polymery (jako jsou chlorfluoropolymery), alkohol a oleje (jako jsou vazelína a parafín).
2.2.1.1.2
Každá látka nebo předmět, které mají nebo by mohly mít výbušné vlastnosti, musí být posouzeny pro zařazení do třídy 1 na základě zkoušek, zkušebních postupů a kritérií stanovených v Příručce zkoušek a kritérií, část I.
Látka nebo předmět zařazené do třídy 1 smějí být připuštěny k přepravě pouze tehdy, jsou-li přiřazeny k jednomu z pojmenování nebo k jedné z j.n. položek uvedených v tabulce A kapitoly 3.2 a splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií.
2.2.1.1.3
Látky a předměty třídy 1 musí být přiřazeny k UN číslu a pojmenování nebo k j.n. položce tabulky A kapitoly 3.2. Interpretace pojmenování látek a předmětů tabulky A kapitoly 3.2 musí být založena na glosáři uvedeném v odstavci 2.2.1.4.
Vzorky nových nebo již existujících výbušných látek nebo předmětů, s výjimkou třaskavin, které jsou přepravovány pro účely zkoušení, zařazování, výzkumu a vývoje, kontroly kvality nebo jako obchodní vzorek mohou být přiřazeny k položce UN 0190 VZORKY, VÝBUŠNÉ.
Přiřazení výbušných látek a předmětů, jmenovitě neuvedených v Kapitole 3.2, tabulce A, k j.n. položce třídy 1 nebo k položce UN 0190 VZORKY, VÝBUŠNÉ, jakož i přiřazení určitých látek, u kterých je podle zvláštních ustanovení uvedených v kapitole 3.2, tabulce A, sloupci (6), přeprava závislá na vydání zvláštního povolení příslušného orgánu, musí být provedeno příslušným orgánem země původu. Tento příslušný orgán musí také písemně schválit přepravní podmínky těchto látek a předmětů. Není-li země původu smluvní stranou ADR, musí být klasifikace a přepravní podmínky uznány příslušným orgánem prvního státu smluvní strany ADR, který přijde do styku se zásilkou.
2.2.1.1.4
Látky a předměty třídy 1 musí být přiřazeny k některé podtřídě podle odstavce 2.2.1.1.5 a k některé skupině snášenlivosti podle odstavce 2.2.1.1.6. Podtřída musí být stanovena na základě výsledků zkoušek popsaných v oddílech 2.3.0 a 2.3.1 s použitím definic v odstavci 2.2.1.1.5. Skupina snášenlivosti musí být stanovena podle definic odstavci 2.2.1.1.6. Číslo podtřídy spolu s písmenem skupiny snášenlivosti tvoří klasifikační kód.
2.2.1.1.5
Definice podtříd
Podtřída 1.1| | Látky a předměty nebezpečné hromadným výbuchem (hromadný výbuch je takový výbuch, který postihne téměř celý náklad zdánlivě okamžitě).
---|---|---
Podtřída 1.2| | Látky a předměty nebezpečné rozletem, které však nejsou nebezpečné hromadným výbuchem.
Podtřída 1.3| | Látky a předměty nebezpečné prudkým ohněm, s malým nebezpečím od tlakové
vlny nebo rozletu nebo oběma těmito účinky, které ale nejsou nebezpečné hromadným výbuchem:
| | (a) která při hoření vydávají značné tepelné záření, nebo
| | (b) které hoří postupně za projevu malé tlakové vlny nebo rozletu nebo obou
těchto účinků.
Podtřída 1.4| | Látky a předměty, které v případě jejich zážehu nebo počinu během přepravy
vykazují pouze malé nebezpečí výbuchu. Účinky jsou převážně omezeny na kus bez rozletu úlomků větších rozměrů nebo do větší vzdálenosti. Vnější oheň nesmí vyvolat zdánlivě okamžitý výbuch téměř celého obsahu kusu.
Podtřída 1.5| | Velmi necitlivé látky schopné hromadného výbuchu, které jsou tak necitlivé, že
pravděpodobnost jejich počinu nebo přechodu z hoření v detonaci je při běžných
podmínkách přepravy velmi nízká. Jako minimální požadavek pro tyto látky je stanoveno, že nesmějí detonovat při zkoušce ve vnějším ohni.
Podtřída 1.6| | Velmi málo citlivé předměty, které nejsou nebezpečné hromadným výbuchem.
Předměty převážně obsahují velmi málo citlivé látky a pravděpodobnost jejich
náhodného roznětu nebo přenosu výbuchu je velmi nízká.
| | POZNÁMKA: Předměty podtřídy 1.6 vykazují nebezpečí, které je omezeno na výbuch pouze jednoho předmětu.
2.2.1.1.6
Definice skupin snášenlivosti látek a předmětů
A| | Třaskavina
---|---|---
B| | Předmět obsahující třaskavinu, který má méně než dvě účinná pojistná zařízení. Zahrnuty jsou i některé předměty, jako rozbušky a počinová zařízení pro trhací práce a zápalky pro náboje, i když neobsahují třaskaviny.
C | | Střelivina nebo jiná deflagrující výbušnina nebo předmět obsahující takovou výbušninu.
D| | Trhavina, černý prach nebo předmět obsahující trhavinu, vždy bez roznětných prostředků a bez hnací náplně nebo předmět obsahující třaskavinu, který má nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
E| | Předmět, obsahující trhavinu, bez roznětných prostředků a s hnací náplní (jinou než takovou, která obsahuje hořlavou kapalinu nebo hořlavý gel nebo hypergoly).
F| | Předmět obsahující trhavinu s vlastním roznětným prostředkem, s hnací náplní (jinou než
takovou, která sestává z hořlavé kapaliny nebo hořlavého gelu nebo hypergolů) nebo bez hnací náplně.
G| | Pyrotechnická látka nebo předmět obsahující pyrotechnickou látku nebo předmět obsahující jak výbušnou látku, tak i osvětlovací, zápalnou, slzotvornou nebo dýmotvornou látku (kromě předmětů aktivovaných vodou nebo předmětů, které obsahují bílý fosfor, fosfidy, pyroforní látku, hořlavou kapalinu nebo hořlavý gel nebo hypergoly).
H| | Předmět, který obsahuje výbušnou látku a bílý fosfor.
J| | Předmět, který obsahuje výbušnou látku a hořlavou kapalinu nebo hořlavý gel.
K| | Předmět, který obsahuje výbušnou látku a toxickou chemickou látku.
L| | Výbušná látka nebo předmět obsahující výbušnou látkou, které představují zvláštní nebezpečí (např. pro svoji aktivaci vodou nebo pro přítomnost hypergolů, fosfidů nebo pyroforní látky) a vyžadující oddělení jednotlivých druhů.
N| | Předměty převážně obsahující velmi málo citlivé látky.
S| | Látka nebo předmět, který je zabalen nebo zkonstruován tak, aby všechny nebezpečné účinky vyvolané náhodným uvedením do činnosti zůstaly omezeny na vnitřek obalu, pokud nebyl obal poškozen požárem. V takovém případě musí zůstat účinky tlaku vzduchu a rozletu omezeny tak, aby opatření ke zdolání požáru nebo jiná nouzová opatření v bezprostřední blízkosti kusu nebyla podstatně omezena ani jim nebylo zabráněno.
POZNÁMKA 1
: Každá látka nebo předmět ve specifikovaném obalu smějí být přiřazeny jen k jedné skupině snášenlivosti. Protože kritérium skupiny snášenlivosti S je empirické povahy, je přiřazeni k této skupině nutně vázáno na zkoušky k přidělení klasifikačního kódu.
POZNÁMKA 2
: Předměty skupin snášenlivosti D nebo E smějí být opatřeny vlastními roznětnými prostředky nebo s nimi být baleny společně za předpokladu, že tyto prostředky mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení určená k zamezení výbuchu v případě náhodného uvedení roznětného prostředku do činnosti. Takové předměty a kusy se přiřadí ke skupině snášenlivosti D nebo E.
POZNÁMKA 3
: Předměty skupin snášenlivosti D nebo E smějí být baleny společně se svými vlastními roznětnými prostředky, které neobsahují dvě účinná pojistná zařízení (tj. z rozněcovači, které jsou přiřazeny ke skupině snášenlivosti B) za předpokladu, že je dodrženo zvláštní ustanoveni MP21 oddílu 4.1.10. Takové kusy se přiřadí skupinám snášenlivosti D nebo E.
POZNÁMKA 4
: Předměty smějí být opatřeny svými vlastními roznětnými prostředky nebo s nimi být baleny společně za předpokladu, že se roznětné prostředky nemohou za normálních přepravních podmínek uvést v činnost.
POZNÁMKA 5
: Předměty skupin snášenlivosti C, D a E smějí být baleny společně. Takové kusy musí být přiřazeny ke skupině snášenlivosti E.
2.2.1.1.7
Přiřazení výrobků zábavné pyrotechniky k podtřídám
2.2.1.1.7.1
Výrobky zábavné pyrotechniky musí být obvykle přiřazeny k podtřídám 1.1, 1.2, 1.3 a 1.4 na základě dat získaných ze zkoušek série 6 Příručky zkoušek a kritérií.
Avšak:
(a)
kaskády obsahující výbuškovou slož (viz Poznámka 2 v 2.2.1.1.7.5) musí být klasifikovány jako 1.1G, bez ohledu na výsledky Série zkoušek 6;
(b)
jelikož je počet druhů zábavné pyrotechniky. Jelikož je však počet druhů takových předmětů velmi rozsáhlý a kapacita zkušebních zařízení může být omezená, přiřazení k podtřídám může být také provedeno v souladu s postupem uvedeným v 2.2.1.1.7.2.
2.2.1.1.7.2
Přiřazení výrobků zábavné pyrotechniky k UN číslům 0333, 0334, 0335 nebo 0336, a přiřazení předmětů UN 0431 použitým pro divadelní efekty, jenž splňují definici typu předmětu a klasifikaci podtřídy 1,4G v tabulce stanovených klasifikací výrobků zábavné pyrotechniky v 2.2.1.1.7.5, může být rovněž provedeno na základě analogie, bez zkoušek série 6, v souladu se stanovenou klasifikací výrobků zábavné pyrotechniky dle tabulky v 2.2.1.1.7.5. Takové přiřazení může být provedeno pouze se souhlasem příslušného orgánu. Výrobky neuvedené v této tabulce musí být klasifikovány na základě dat získaných ze zkoušek série 6.
POZNÁMKA 1
: Zařazení nových druhů výrobků zábavné pyrotechniky do sloupce 1 tabulky v 2.2.1.1.7.5 může být provedeno pouze na základě výsledků všech předepsaných zkoušek postoupených Podvýboru expertů pro přepravu nebezpečných věcí OSN k posouzení.
POZNÁMKA 2
: Výsledky zkoušek získané příslušnými orgány, které potvrzují nebo vyvracejí přiřazení výrobků zábavné pyrotechniky uvedených ve sloupci 4 tabulky v 2.2.1.1.7.5 k podtřídám ve sloupci 5, by měly být postoupeny Podvýboru expertů pro přepravu nebezpečných věcí OSN pro informaci.
2.2.1.1.7.3
Jestliže jsou výrobky zábavné pyrotechniky více než jedné podtřídy zabaleny ve stejném kusu, musí být klasifikovány jako nejnebezpečnější podtřída, pokud z dat získaných ze zkoušek série 6 nevyplyne jiná klasifikace.
2.2.1.1.7.4
Klasifikace uvedená v tabulce 2.2.1.1.7.5 platí pouze pro předměty zabalené v lepenkových bednách (4G).
2.2.1.1.7.5
Tabulka stanovených klasifikací výrobků zábavné pyrotechniky1
POZNÁMKA 1
: Odkazy na procenta v tabulce znamenají, není-li stanoveno jinak, hmotnost všech pyrotechnických látek (například raketových motorů, výmetné náložky, trhavé náložky a efektové náložky).
POZNÁMKA 2
: „Výbušková slož“ v této tabulce se vztahuje na pyrotechnické látky v práškové formě nebo jako pyrotechnické díly v předmětech zábavné pyrotechniky, které jsou používány v kaskádách nebo k vytváření zvukového efektu, nebo jsou používány jako trhací nebo hnací náložka, ledaže
(a) doba nárůstu tlaku při zkoušce HLS výbuškové slože v přípojku 7 Příručky zkoušek a kritérií je delší než 6 ms pro 0,5 g pyrotechnické látky; nebo
(b) pyrotechnická látka dává při zkoušce US výbuškové slože v přípojku 7 Příručky zkoušek a kritérií negativní “-“ výsledek.
POZNÁMKA 3: Uvedené rozměry v mm se vztahují:
-
pro kulové nebo válcové kombinované efektové pumy k průměru tělesa pumy.
-
pro válcové efektové pumy k délce pumy.
-
pro efektové pumy v moždíři, římské svíce, vystřelovací trubice nebo miny k vnitřnímu průměru trubice obsahující předmět zábavné pyrotechniky,
-
pro sáčkovou nebo válcovou minu, k vnitřnímu průměru moždíře určeného pro minu.
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Puma, kulová
nebo válcová| Kulová efektová puma: výšková
efektová puma, barevná efektová puma, kombinovaná víceefektová puma, námořní puma, padáková efektová puma, dýmová efektová puma, hvězdicová efektová puma, dělostřelecká pozdravná, zvukové efektové pumy: třesková efektová puma, hromová rána,
pumová sestava| Zařízení s hnací náplní nebo bez ní, se zpožďovací zápalnicí a trhavou náložkou, pyrotechnickými díly nebo volně loženou pyrotechnickou látku, určené k odpalování z moždíře| Všechny třeskové pumy| 1.1G
Barevná puma: ≥ 180 mm| 1.1G
Barevná puma: < 180 mm s > 25% výbuškové slože, jako volný prášek a/nebo s třeskovým efektem| 1.1G
Barevná puma: <180 mm s ≤ 25% výbuškové slože, jako volný prášek a/nebo s třeskovým efektem| 1.3G
Barevná puma: ≤ 50 mm, nebo ≤ 60 g pyrotechnické slože, s ≤ 2% výbuškové slože, jako volný prášek a/nebo s třeskovým efektem| 1.4G
Kombinovaná efektová puma| Zařízení s dvěma nebo více kulovýma efektovými pumami ve společném obalu, s oddělenými vnějšími zpožďovacími zápalnicemi, vystřelované společnou hnací náplní| Nejnebezpečnější kulová efektová puma určuje klasifikaci.
Přebitý moždíř, puma v moždíři| Zařízení sestávající z kulové nebo válcové efektové pumy umístněné v moždíři, který je určen k jejímu vystřelení| Všechny třeskové pumy| 1.1G
Barevné pumy: ≥ 180 mm| 1.1G
Barevná puma: s>25% výbuškové slože jako volný prášek a/nebo 1.1 G s třeskovým efektem| 1.1G
Barevné pumy > 50 mm a < 180 mm| 1.2G
Barevné pumy ≤ 50 mm, nebo
s≤ 60 g pyrotechnické látky,
s ≤ 25% zábleskové slože jako volný prášek a/nebo s třeskovým efektem| 1.3G
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Puma kulová nebo válcová
(pokračování)| Pumy v pumě (kulová)
(Odkazy na procenta pro pumy
v pumě se vztahují na hrubou
hmotnost pyrotechnického
předmětu)| Zařízení, bez hnací náplně se zpožďovací zápalnicí a s trhavou náložkou, obsahující třeskové pumy a inertní materiály, které je určeno k vystřelování z moždíře| > 120 mm| 1.1G
Zařízení, bez hnací náplně se zpožďovací zápalnicí a s trhavou náložkou, obsahující třeskové pumy s ≤ 25g výbuškové slože v jedné pumě, s ≤ 33% výbuškové slože a s ≥ 60% inertního materiálu, které je určeno k vystřelování z moždířů| ≤ 120 mm| 1.3G
Zařízení, bez hnací náplně se zpožďovací zápalnicí a trhavou náložkou, obsahující barevné pumy a/nebo pyrotechnické díly, které je určeno k vystřelování z moždířů| > 300 mm| 1.1G
Zařízení, bez hnací náplně se zpožďovací zápalnicí a trhavou náložkou, obsahující barevné pumy ≤ 70mm a/nebo pyrotechnické díly s ≤ 25% výbuškové slože a ≤ 60% pyrotechnických látek, které je určeno k vystřelování z moždířů| > 200 mm a ≤ 300 mm| 1.3G
Zařízení, s hnací náplní, se zpožďovací zápalnicí a trhavou náložkou, obsahující barevné pumy ≤ 70mm a/nebo pyrotechnické díly s ≤ 25% výbuškové slože a ≤ 60% pyrotechnické látky, které je určeno k vystřelování z moždířů| ≤ 200 mm| 1.3G
Baterie/
kombinace| Přehradová palba, dělostřelecká
palba, prostorové efekty, květinové efekty, pumové koule, výbuchy, palebné baterie, palebné baterie se zábleskem, vzdušná pumová sestava| Sestava obsahující několik dílů buď stejného typu nebo různých typů, které odpovídají jednomu z typů předmětu zábavné pyrotechniky uvedeného v této tabulce. Má jedno nebo dvě místa zážehu| Nejnebezpečnější typ předmětu zábavné pyrotechniky určuje klasifikaci
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Římská svíce| Efektová svíce, svíce, bombičky| Trubice obsahující sestavu pyrotechnických dílů, sestávající z podobných pyrotechnických látek, hnací a přenosové zápalnice| ≥ 50 mm vnitřního průměru,
obsahující výbuškovou slož, nebo <50 mm s > 25% výbuškové slože| 1.1G
≥ 50 mm vnitřního průměru,
neobsahující výbuškovou slož| 1.2G
< 50 mm vnitřního průměru
a s ≤ 25% výbuškové slože| 1.3G
≤ 30 mm vnitřního průměru
každého pyrotechnického
elementu ≤ 25 g a s ≤ 5%
výbuškové slože| 1.4G
Jednoranná
svíce| Jednoranná svíce| Trubice obsahující pyrotechnické díly sestávající
z pyrotechnické látky, hnací náplně a přenosové zápalnice nebo bez ní| ≤ 30 mm vnitřního průměru a
pyrotechnický element > 25 g,
nebo s > 5% a s ≤ 25% výbuškové slože| 1.3G
≤ 30 mm vnitřního průměru,
pyrotechnický element ≤ 25 g a
s ≤ 5% výbuškové slože| 1.4G
Raketa| Lavinové rakety, signální rakety,
pískavé, lahvové rakety, nebeské rakety, rakety typu střel, stolní rakety| Trubice obsahující pyrotechnickou látku a/nebo
pyrotechnické díly, opatřená latí nebo jiným prostředkem stabilizace letu, která je určena k vystřelování do vzduchu| Pouze s efektem výbuškové
slože| 1.1G
Výbuškové slož s > 25%
pyrotechnické látky| 1.1G
s > 20 g pyrotechnické látky s ≤ 25% výbuškové slože| 1.3G
s ≤ 20 g pyrotechnické látky,
černého prachu, trhavé směsí a
s ≤ 0,13g výbuškové slože na ránu a ≤ 1 g celkově| 1.4G
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Mina| Povrchová mina, sáčková mina, válcová mina| Trubice obsahující hnací náplň a pyrotechnické díly, která je určena k položení nebo upevnění na zem. Základním efektem je vymetení všech pyrotechnických dílů do vzduchu v jediném ohnivém prostorovém
vizuálním a/nebo zvukovém efektu nebo:
Tkaninový nebo papírový sáček nebo válec obsahující hnací náplň a pyrotechnické díly, určený k umístění do moždíře s funkcí miny| s > 25% výbuškové slože, jako
volný prášek a/nebo s třeskovými efekty| 1.1G
≥ 180 mm a s ≤ 25% výbuškové
slože jako volný prášek a/nebo
s třeskovými efekty| 1.1G
< 180 mm a s ≤ 25% výbuškové
slože jako volný prášek a/nebo
s třeskovými efekty| 1.3G
s ≤ 150 g pyrotechnické látky,
obsahující ≤ 5% výbuškové slože jako volný prášek a/nebo
s třeskovým efektem. Každý
pyrotechnický element ≤ 25 g,
každý třeskový efekt < 2 g; každý hvizd, jestliže existuje ≤ 3 g| 1.4G
Fontány| Sopky, ohňopády, osvětlovací
pochodně, fontány, létající jiskry| Nekovové pouzdro obsahující lisovanou nebo zhutněnou
pyrotechnickou látku vytvářející jiskry a plamen
POZNÁMKA: Fontány určené k vytváření vertikální kaskády nebo ohněpádu se považují za kaskády (viz následující položku).| ≥ 1 kg pyrotechnické látky| 1.3G
< 1 kg pyrotechnické látky| 1.4G
Kaskáda| Bezpředmětné| pyrotechnická fontána určená k vytváření vertikální kaskády nebo ohněpádu| obsahující výbuškovou slož bez
ohledu na výsledky zkoušky Série 6 (viz 2.2.1.1.7.1 (a))| 1.1G
neobsahující výbuškovou slož| 1.3G
Prskavky| Ruční prskavky, prskavky neurčené k držení v ruce, drátové prskavky| Tuhý drát částečně potažený (z jednoho konce) pomalu hořící pyrotechnickou látku s nebo bez zapalovací špičky| Prskavky s chloristany: > 5 g na kus nebo > 10 kusů v balíčku| 1.3G
Prskavky s chloristany: ≤ 5 g na kus a ≤ 10 kusů v balíčku;
Prskavky s dusičňany: ≤ 30 g na kus| 1.4G
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Bengálská
tyčinka| Tlumená tyčinka| Nekovové tyčinky částečně potažené (z jednoho konce)
pomalu hořící pyrotechnickou látku, určené k držení v ruce| Prskavky s chloristany: > 5 g
na kus nebo > 10 kusů v balíčku| 1.3 G
Prskavky s chloristany: ≤ 5 g
na kus a ≤ 10 kusů v balíčku;
Prskavky s dusičnany: ≤ 30 g na kus| 1.4G
Drobné
předměty
zábavné
pyrotechniky
s nízkou
nebezpečnos-tí| Stolní bomby, bouchací kuličky,
kapsle, dýmovnice, mlhovnice, hadi, červi, serpentiny, práskací
provázky, oslavné rány| Zařízení určené k vytváření velmi omezených vizuálních
a/nebo zvukových efektů, které obsahuje malé množství
pyrotechnické a/nebo výbušné slože| Bouchací kuličky a kapsle mohou obsahovat nejvýše 1.6 mg třaskavého stříbra;
kapsle a oslavné rány mohou
obsahovat nejvýše 16 mg směsi
chlorečnanu draselného a červeného fosforu;
jiné předměty mohou obsahovat
nejvýše 5 g pyrotechnické látky,
ale žádnou výbuškovou slož| 1.4G
Kotouče| Vzdušný kotouč, helikoptéra,
pozemní kotouč| Nekovová trubička nebo trubičky obsahující pyrotechnickou látku, která vytváří plyn nebo jiskry
s nebo bez slože produkující zvuk, s nebo bez křidélek| Pyrotechnická látka v kusu
> 20 g, obsahující ≤ 3% výbuškové slože vytvářející třesk, nebo hvízdající slož ≤ 5 g| 1.3G
Pyrotechnická látka v kusu
≤ 20 g, obsahující ≤ 3%
zábleskové slože vytvářející
třesk, nebo hvízdavé slože ≤ 5 g| 1.4G
Světelná kola| Saxon| Zařízení opatřené pohonnými jednotkami obsahujícími
pyrotechnickou látku a vybavené přídavnými prostředky, které umožňují převést přímočarý pohyb v rotaci| ≥ 1 kg pyrotechnické látky celkem, bez třaskavého efektu,
každý hvizd (jestliže existuje)
≤ 25 g a ≤ 50 g hvízdavé slože
v kole| 1.3G
< 1 kg pyrotechnické látky
celkem, bez třeskového efektu,
každý hvizd(jestliže existuje)
≤ 5 g a ≤ 10 g hvízdavé slože
v kole| 1.4G
Typ| Zahrnuje/nazývá se:| Definice| Specifikace| KLASIFIKACE
---|---|---|---|---
Vzdušné kolo| Létající Saxon, UFO, vznášející se koruna| Trubice obsahující hnací náplně a pyrotechnické látky vytvářející jiskry, plamen a/nebo zvuk. Trubice jsou upevněny k nosnému kolu| > 200 g pyrotechnické látky nebo
> 60 g pyrotechnické látky
v jednom elementu s ≤ 3%
výbuškové slože s třeskovými
efekty, každý hvizd (jestliže
existuje) ≤ 25 g a ≤ 50 g hvizdové slože v jednom kole| 1.3G
≤ 200 g pyrotechnické látky
celkem a ≤ 60 g pyrotechnické
látky v jedné pohonné jednotce
s ≤ 3% výbuškové slože s třeskovými efekty, každý hvizd
(jestliže existuje) ≤ 5 g a ≤ 10 g
hvizdové slože v jednom kole| 1.4G
Výběrový
balíček| Ukázková sestava, zahradní
sestava, pokojová sestava| Balíček s více než jedním typem, který odpovídá jednomu z typu výrobku zábavné pyrotechniky uvedeného v této tabulce| Nejnebezpečnější výrobek zábavné pyrotechniky určuje klasifikaci
Práskající
sestava| Oslavná petarda, oslavná rulička| Sestava trubic (papírových nebo lepenkových) spojená pyrotechnickou zápalnicí. Každá trubice je určena k tvorbě zvukového efektu| Každá trubice ≤ 140 mg výbuškové slože nebo ≤ 1 g černého prachu| 1.4G
Petarda| Pozdravná petarda, záblesková
petarda, žertovná petarda| Nekovová trubice obsahující třeskovou slož určená k tvorbě zvukového efektu| > 2 g výbuškové slože v elementu| 1.1G
≤ 2 g výbuškové slože v elementu a ≤ 10 g ve vnitřním
obalu| 1.3G
≤ 1 g výbuškové slože v elementu a ≤ 10 g ve vnitřním
obalu nebo ≤ 10 g černého prachu v elementu| 1.4G
2.2.1.1.8
Vyloučení z třídy 1
2.2.1.1.8.1
Předmět nebo látka může být vyloučen(a) z třídy 1 na základě výsledků zkoušek a definice třídy 1 se schválením příslušného orgánu kterékoli smluvní strany ADR, který může také uznat schválení udělené příslušným orgánem země, která není smluvní stranou ADR, za podmínky, že toto schválení bylo uděleno v souladu s postupy platnými podle RID, ADR, ADN, IMDG Code nebo ICAO Technical Instructions.
2.2.1.1.8.2
Se schválením příslušného orgánu podle 2.2.1.1.8.1 smí být předmět vyloučen z třídy 1, jestliže tři nezabalené předměty, každý jednotlivě aktivovaný svými vlastními iniciačními nebo roznětnými prostředky nebo vnějšími prostředky tak, aby fungoval stanoveným způsobem, splní následující zkušební kritéria:
(a)
Žádný vnější povrch nesmí mít teplotu vyšší než 65 °C. Okamžitý narůst teploty do 200 °C je akceptovatelný;
(b)
Žádné prasknutí nebo roztříštění vnějšího pláště nebo pohyb předmětu nebo jeho uvolněných částí do vzdálenosti větší než jeden metr v kterémkoli směru;
POZNÁMKA: Pokud by celistvost předmětu mohla být ovlivněna v případě vnějšího požáru, musí být tato kritéria prověřena zkouškou vystavením ohni. Jedna z takových metod je popsána v normě ISO 14451-2 při rychlosti ohřevu 80 K/min.
(c)
Žádný akustický záznam překračující špičkovou hodnotu 135 dB(C) ve vzdálenosti jednoho metru;
(d)
Žádný záblesk nebo plamen schopný zažehnout materiál, jako je list papíru gramáže 80 ± 10 g/m2, při dotyku s tímto předmětem; a
(e)
Žádné tvoření kouře, dýmu nebo prachu v takových množstvích, že viditelnost v komoře o velikosti jednoho krychlového metru, vybavené vyfukovacími panely náležité velikosti, je snížena o více než 50 %, jak se naměřeno kalibrovaným fotometrem (luxmetrem) nebo radiometrem umístěnými ve vzdálenosti jednoho metru od konstantního světelného zdroje umístěného ve středu protilehlých stěn. Je možno použít též všeobecný návod ke zkoušení optické hustoty v normě ISO 5659-1 a všeobecný návod k fotometrickému systému popsanému v oddílu 7.5 normy ISO 5659-2 nebo je možno použít také podobné metody měření optické hustoty určené ke stejnému účelu. K minimalizaci účinků rozptýleného nebo pronikajícího světla, které není emitováno přímo světelným zdrojem, musí být použit vhodný kryt obklopující zadní a boční strany fotometru.
POZNÁMKA 1
: Jestliže během zkoušek vztahujících se ke kritériím uvedeným pod písmeny (a), (b), (c) a (d) není zpozorován žádný nebo je zpozorován jen velmi malý kouř, je možno od zkoušky uvedené pod písmenem (e) upustit.
POZNÁMKA 2
: Příslušný orgán zmíněný v 2.2.1.1.8.1 může vyžadovat provedení zkoušek v balené formě, je-li zjištěno, že předmět, jak je zabalen pro přepravu, může představovat větší riziko.
2.2.1.1.9
Klasifikační dokumentace
2.2.1.1.9.1
Příslušný orgán přiřazující předmět nebo látku do třídy 1 musí potvrdit tuto klasifikaci žadateli písemně.
2.2.1.1.9.2
Klasifikační dokument vydaný příslušným orgánem smí být v jakékoli formě a může sestávat z více než jedné stránky, pokud jsou stránky číslovány postupně. Dokument musí mít jediné jednací číslo.
2.2.1.1.9.3
Informace obsažené v dokumentu musí být snadno identifikovatelné, čitelné a trvalé.
2.2.1.1.9.4
Příklady informací, které mohou být obsaženy v klasifikačním dokumentu jsou následující:
(a)
Název příslušného orgánu a ustanovení vnitrostátních předpisů, která zakládají jeho legitimitu;
(b)
Odvětvové nebo celostátní předpisy, k nimž se klasifikační dokument vztahuje;
(c)
Potvrzení, že klasifikace byla schválena, provedena nebo odsouhlasena podle Vzorových předpisů OSN nebo příslušných odvětvových předpisů;
(d)
Název a adresa právnické osoby, které byla klasifikace svěřena, a identifikační číslo společnosti, které jednoznačně identifikuje danou společnost nebo její pobočky podle vnitrostátních předpisů;
(e)
Pojmenování, pod kterým bude výbušná látka nebo předmět uveden(a) na trh nebo podáván(a) k přepravě;
(f)
Oficiální pojmenování pro přepravu, UN číslo, třída, podtřída a příslušná skupina snášenlivosti výbušné látky nebo předmětu;
(g)
Tam, kde je to patřičné, nejvyšší čistá (netto) hmotnost výbušné látky obsažené v kusu nebo předmětu;
(h)
Jméno, podpis, razítko, pečeť nebo jiná identifikace osoby pověřené příslušným orgánem k vydání klasifikačního dokumentu jsou jasně viditelné;
(i)
Pokud je bezpečnost při přepravě nebo podtřída považována za závislou na obalu, identifikace schválených vnitřních obalů, mezi obalů a vnějších obalů;
(j)
Klasifikační dokument uvádí číslo součásti, skladové číslo nebo jakékoli jiné identifikační číslo, pod nímž bude výbušná látka nebo předmět uveden(a) na trh nebo podáván(a) k přepravě;
(k)
Název a adresa právnické osoby, která vyrábí výbušniny, a identifikační číslo společnosti, které jednoznačně identifikuje danou společnost nebo její pobočky podle vnitrostátních předpisů;
(I)
Jakákoli dodatečná informace týkající se příslušného pokynu pro balení a popřípadě zvláštních ustanovení pro balení, kde je to náležité;
(m)
Základna pro volbu klasifikace, tj. zda na základě výsledků, zkoušek, závady u zábavné pyrotechniky, analogie se zatříděnou výbušnou látkou nebo předmětem, definice uvedená v tabulce A kapitoly 3.2 atd.;
(n)
Jakékoli zvláštní podmínky nebo omezení, které příslušný orgán stanovil pro zajištění bezpečnosti přepravy výbušnin, sdělování nebezpečí a mezinárodní přepravu;
(o)
Datum vypršení platnosti klasifikačního dokumentu, pokud to příslušný orgán považuje za nutné.
2.2.1.2
K přepravě nepřipuštěné látky a předměty
2.2.1.2.1
Výbušné látky, které vykazují podle kritérií Příručky zkoušek a kritérií nepřípustně vysokou citlivost, nebo u kterých může nastat samovolná reakce; jakož i výbušné látky a předměty, které nemohou být přiřazeny k pojmenování nebo j.n. položce uvedeným v tab. A, kapitoly 3.2, nejsou připuštěny k přepravě.
2.2.1.2.2
Předměty skupiny snášenlivosti K (1.2 K, UN číslo 0020 a 1.3 K, UN číslo 0021) nejsou připuštěny k přepravě.
2.2.1.3
Seznam hromadných položek
Klasifikační kód
(viz 2.2.1.1.4)| UN číslo| Pojmenování látek nebo předmětů
---|---|---
1.1 A| 0473| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.1 B| 0461| SOUČÁSTI, ROZNĚTNÉ SYSTÉMY, J.N.
1.1. C| 0474| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0497| POHONNÁ HMOTA, KAPALNÁ
0498| POHONNÁ HMOTA TUHÁ
0462| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N..
1.1 D| 0475| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
| 0463| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.1 E| 0464| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.1 F| 0465| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.1 G| 0476| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.1 L| 0357| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0354| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.2 B| 0382| SOUČÁSTI ROZNĚTNÝCH ŘETĚZCŮ, J.N.
1.2 C| 0466| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.2 D| 0467| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.2 E| 0468| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.2 F| 0469| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.2 L| 0358| VÝBUŠNÉ LÁTKY, J.N.
0248| ZAŘÍZENÍ, AKTIVOVATELNÁ VODOU, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní
0355| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.3 C| 0132| DEFLAGRUJÍCÍ KOVOVÉ SOLI AROMATICKÝCH NITROSLOUČENIN, J.N.
0477| LÁTKY VÝBUŠNÉ J.N.
0495| POHONNÁ HMOTA, KAPALNÁ
0499| POHONNÁ HMOTA TUHÁ
0470| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.3 G| 0478| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.3 L| 0359| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0249| ZAŘÍZENÍ, AKTIVOVATELNÁ VODOU, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní
0356| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 B| 0350| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N
0383| SOUČÁSTI ROZNĚTNÝCH ŘETĚZCŮ, J.N.
1.4 C| 0479| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0501| POHONNÁ HMOTA TUHÁ
0351| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 D| 0480| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0352| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 E| 0471| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 F| 0472| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 G| 0485| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0353| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
1.4 S| 0481| LÁTKY VÝBUŠNÉ, J.N.
0349| PŘEDMĚTY VÝBUŠNÉ, J.N.
0384| SOUČÁSTI ROZNĚTNÝCH ŘETĚZCŮ, J.N.
1.5 D| 0482| VÝBUŠNÉ LÁTKY, VELMI NECITLIVÉ (EVI), J.N.
1.6 N| 0486| PŘEDMĚTY, VÝBUŠNÉ, VELMI NECITLIVÉ (EEI)
| 0190| VZORKY, VÝBUŠNÉ, jiné než třaskaviny
POZNÁMKA: Podtřída a skupina snášenlivosti musí být určeny příslušným orgánem a v souladu s ustanoveními v odstavci 2.2.1.1.4
2.2.1.4
Glosář pojmenování
POZNÁMKA 1
: Smyslem popisů v glosáři není náhrada zkušebních postupů, ani stanoveni klasifikace látky nebo předmětu třídy 1. Rozhodnutí o zařazeni do správné podtřídy a o tom, zda mohou být přiřazeny ke skupině snášenlivosti S, musí být založeno na zkouškách výrobku podle Příručky zkoušek a kritérií, části I, nebo na analogii s podobnými, již odzkoušenými výrobky, zařazenými podle postupů Příručky zkoušek a kritérií.
POZNÁMKA 2
: Za pojmenováními jsou uvedena příslušná UN čísla (kapitola 3.2, tabulka A, sloupec 1). Pokud jde o klasifikační kód, viz odstavec 2.2.1.1.4
BLESKOVICE, ohebná: UN čísla 0065, 0289
Předmět sestávající z duše z detonující výbušniny opředené textilním vláknem, buď s povlakem nebo bez povlaku z plastu nebo jiného materiálu. Povlak není potřebný, pokud je opředení z textilních vláken prachotěsné.
BLESKOVICE, s kovovým pláštěm: UN čísla 0102, 0290
Předmět sestávající z duše z detonující výbušniny v trubici z měkkého kovu s ochranným povlakem nebo bez ochranného povlaku.
BLESKOVICE, S MALÝM ÚČINKEM, s kovovým pláštěm: UN číslo 0104
Předmět sestávající z duše z detonující výbušniny v plášti z měkkého kovu s ochranným povlakem nebo bez ochranného povlaku. Množství výbušné látky je tak malé, že se vně bleskovice projevuje jen nepatrný účinek výbuchu.
BOJOVÉ HLAVICE, RAKETA, s trhací náplní: UN čísla 0286, 0287
Předměty sestávající z detonující výbušniny. Buď neobsahují roznětné prostředky nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny pro připevnění k raketě. Pod toto pojmenování spadají také bojové hlavice pro řízené střely.
BOJOVÉ HLAVICE, RAKETA, s trhací náplní: UN číslo 0369
Předměty sestávající z detonující výbušniny. Obsahují roznětné prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny pro připevnění k raketě. Pod toto pojmenování spadají také bojové hlavice pro řízené střely.
BOJOVÉ HLAVICE, RAKETA, s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní: UN číslo 0370
Předměty sestávající z nevýbušné užitečné zátěže a z malé nálože detonující nebo deflagrující výbušniny. Buď neobsahují roznětné prostředky nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny po připevnění k raketovému motoru k rozhozu nevýbušného materiálu. Pod toto pojmenování spadají také bojové hlavice pro řízené střely.
BOJOVÉ HLAVICE, RAKETA, s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní: UN číslo 0371
Předměty sestávající z nevýbušné užitečné zátěže a malé nálože detonující nebo deflagrující výbušniny. Obsahují roznětné prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny po připevnění k raketovému motoru k rozhozu nevýbušného materiálu. Pod toto pojmenování spadají také bojové hlavice pro řízené střely.
BOJOVÉ HLAVICE, TORPÉDO s trhací náplní: UN číslo 0221
Předměty sestávají z detonující výbušniny. Buď neobsahují roznětné prostředky, nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny pro připevnění k torpédu.
GRANÁTY, CVIČNÉ, ruční nebo puškové: UN čísla 0110, 0318, 0372, 0452
Předměty bez hlavní trhací nálože, které jsou určeny k ručnímu vrhání nebo k vystřelování z pušek. Obsahují roznětný prostředek a mohou obsahovat značkovací náplň.
GRANÁTY, ruční nebo puškové, s trhací náplní: UN čísla 0284, 0285
Předměty, které jsou určeny k ručnímu vrhání nebo k vystřelování z pušek. Neobsahují roznětné prostředky nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
GRANÁTY, ruční nebo puškové, s trhací náplní: UN čísla 0292, 0293
Předměty, které jsou určeny k ručnímu vrhání nebo k vystřelování z pušek. Obsahují roznětné prostředky, které mají méně než dvě účinná pojistná zařízení.
HEXOLIT (HEXOTOL), suchý nebo vlhčený méně než 15 % hm. vody: UN číslo 0118
Látka sestávající z těsné směsi 1,3,5-trinitro-1,3,5-triazacyklohexanu (RDX) a trinitrotoluenu (TNT). Pod toto pojmenování spadá také „Composition B“.
HEXOTONAL: UN číslo 0393
Látka sestávající z těsné směsi z 1,3,5-trinitro-1,3,5-triazacyklohexanu (RDX), trinitrotoluenu (TNT) a hliníku.
HLOUBKOVÉ SONDY, VÝBUŠNÉ: UN čísla 0204, 0296
Předměty sestávající z nálože trhaviny s roznětnými prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou shazovány z lodí a jsou uváděny v činnost při dosažení určené hloubky nebo po dopadu na dno.
HLOUBKOVÉ SONDY, VÝBUŠNÉ: UN čísla 0374, 0375
Předměty sestávající z nálože trhaviny bez roznětných prostředků nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou shazovány z lodí a jsou uváděny v činnost při dosažení určené hloubky nebo po dopadu na dno.
KUMULATIVNÍ NÁLOŽE, PERFORAČNÍ, pro ropné vrty, bez rozbušky: UN čísla 0124, 0494
Předměty sestávající z ocelových trubek nebo kovových pouzder, do kterých jsou vloženy kumulativní nálože, které jsou propojeny bleskovicí. Neobsahují roznětné prostředky.
LÁTKY VÝBUŠNÉ, VELMI NECITLIVÉ (EVI), J.N.: UN číslo 0482
Látky nebezpečné hromadným výbuchem, které jsou tak necitlivé, že při normálních přepravních podmínkách je jen velmi malá pravděpodobnost jejich roznětu nebo přechodu z hoření v detonaci. Tyto látky musí obstát ve zkouškách série 5 dle Příručky zkoušek a kritérií.
MINY, s trhací náplní: UN čísla 0136, 0294
Předměty sestávající obvykle z obalu z kovu nebo kompozitních materiálů, které jsou naplněny detonující výbušninou, s roznětnými prostředky, které nemají nejméně dvě pojistná zařízení. Jsou určeny k uvedení v činnost při styku s plavidly, vozidly nebo osobami. Pod toto pojmenování spadají také „Bangalore torpedoes“.
MINY, s trhací náplní: UN čísla 0137, 0138
Předměty sestávající obvykle z kovových nebo kompozitních obalů, které jsou naplněny detonující výbušninou bez nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Jsou určeny k uvedení v činnost při styku s plavidly, vozidly nebo osobami. Pod toto pojmenování spadají také „Bangalore torpedoes“.
MUNICE, CVIČNÁ: UN čísla 0362, 0488
Munice, bez hlavní trhavé nálože, která obsahuje trhavou nebo výmetnou náložku. Obvykle obsahuje také rozněcovadlo a hnací náplň.
POZNÁMKA: GRANÁTY, CVIČNĚ nejsou zahrnuty pod toto pojmenování. Ty jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
MUNICE, DÝMOVÁ, S BÍLÝM FOSFOREM, s nebo bez trhavé náložky, výmetné nebo hnací náplně: UN čísla 0245, 0246
Munice, která obsahuje bílý fosfor jako dýmotvornou látku. Kromě toho obsahuje jeden nebo více těchto komponentů: hnací náplň se zápalkou a zažehovačem; rozněcovadlo s trhavou nebo výmetnou náplní. Toto pojmenování zahrnuje též dýmové granáty.
MUNICE, DÝMOVÁ, s nebo bez trhavé náložky, výmetné nebo hnací náplně: UN čísla 0015, 0016, 0303
Munice, která obsahuje dýmotvornou látku; jako směs kyseliny chlorsulfonové, chlorid titaničitý, nebo dýmotvornou pyrotechnickou slož založenou na hexachlorethanu nebo červeném fosforu. Pokud není dýmotvorná látka sama výbušninou, obsahuje munice také jednu nebo více následujících složek: hnací náplň se zapalovačem a zažehovačem, rozněcovadlo s trhavou nebo výmetnou náplní. Toto pojmenování zahrnuje též dýmové granáty.
POZNÁMKA: SIGNÁLNÍ PROSTŘEDKY, DÝMOVÉ nejsou zahrnuty pod toto pojmenování. Ty jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
MUNICE, OSVĚTLOVACÍ, s nebo bez trhavé náložky, výmetné nebo hnací náplně: UN čísla 0171, 0254, 0297
Munice určená k vytvoření jednotlivého zdroje intenzivního světla k osvětlení prostoru. Toto pojmenování zahrnuje osvětlovací nálože, granáty, střely a bomby osvětlovací a identifikující cíle.
POZNÁMKA: Následující předměty nespadají pod toto pojmenování: NÁBOJE, SIGNÁLNÍ; PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, TÍSŇOVÉ; PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ RUČNÍ; SVĚTLICE, LETECKÉ; SVĚTLICE, POZEMNÍ. Ty jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
MUNICE, SLZOTVORNÁ, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní: UN čísla 0018, 0019, 0301
Munice obsahující slzotvornou látku. Kromě toho obsahuje jeden nebo více těchto komponentů: pyrotechnickou látku, hnací náplň se zápalkou a zažehovačem, rozněcovadlo s trhavou nebo výmetnou náplní.
MUNICE, ZÁPALNÁ S BÍLÝM FOSFOREM, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní: UN čísla 0243, 0244
Munice, která obsahuje jako zápalnou látku bílý fosfor. Kromě toho obsahuje jednu nebo více těchto složek: hnací náplň se zápalkou a zažehovačem, rozněcovadlo s trhavou nebo výmetnou náplní.
MUNICE, ZÁPALNÁ, s kapalinou nebo gelem, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní: UN číslo 0247
Munice, která obsahuje kapalnou nebo gelovitou zápalnou látku. Pokud není zápalná látka sama výbušninou, obsahuje munice kromě toho ještě jednu nebo více těchto složek: hnací náplň se zápalkou a zažehovačem, rozněcovadlo s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní.
MUNICE, ZÁPALNÁ, s nebo bez trhavé náložky, výmetné nebo hnací náplně: UN čísla 0009, 0010, 0300
Munice, která obsahuje zápalnou slož. Pokud není zápalná slož sama výbušninou, obsahuje munice kromě toho jednu nebo více těchto složek: pohonnou náplň se zápalkou a zažehovačem, rozněcovadlo s trhavou nebo výmetnou náložkou.
MUNICE, ZKUŠEBNÍ: UN číslo 0363
Munice, která obsahuje pyrotechnické látky. Slouží ke zkoušce funkce nebo odolnosti nové munice, zbraňových dílů nebo zařízení.
NÁBOJE, MALORÁŽOVÉ: UN čísla 0012, 0339, 0417
Munice, která sestává z nábojnice se středovým nebo okrajovým zápalem, obsahující hnací náplň a pevnou střelu. Náboje jsou určené k vystřelování ze zbraní o ráži nejvýše 19,1 mm. Pod toto pojmenování jsou zahrnuty také brokové náboje všech ráží.
POZNÁMKA: NÁBOJE MALORÁŽOVÉ, CVIČNÉ nespadají pod toto pojmenování. Tyto jsou uvedeny zvlášť. Také některé vojenské malorážové náboje nespadají pod toto pojmenování. Tyto jsou uvedeny pod pojmenováním NÁBOJE PRO ZBRANĚ, S INERTNÍ STŘELOU.
NÁBOJE PRO NÁŘADÍ, SLEPÉ: UN číslo 0014
Předmět, používaný v nářadí, sestávající z uzavřené nábojnice se středovým nebo okrajovým zápalem a s náplní bezdýmného nebo černého prachu nebo bez ní, ale bez střely.
NÁBOJE PRO ZBRANĚ CVIČNÉ, nebo NÁBOJE MALORÁŽOVÉ, CVIČNÉ: UN čísla 0014, 0327, 0338
Munice, která sestává z uzavřené nábojnice se středovým nebo okrajovým zápalem a náplně z bezdýmného nebo z černého prachu. Náboje neobsahují střely. Jsou určené k vystřelování ze zbraní o ráži nejvýše 19,1 mm a slouží k vyvolání silného zvukového efektu. Používají se pro cvičné účely, k pozdravné střelbě, jako hnací náplně, pro startovací pistole atd.
NÁBOJE PRO ZBRANĚ, CVIČNÉ: UN čísla 0014, 0326, 0327, 0338, 0413
Munice, která sestává z uzavřené nábojnice se středovým nebo okrajovým zápalem a z náplně bezdýmného nebo černého prachu. Náboje neobsahují střely. Předměty slouží k vyvolání silného zvukového efektu. Používají se pro cvičné účely, k pozdravné střelbě, jako hnací náplně, pro startovací pistole atd. Pod toto pojmenování spadá také munice, cvičná.
NÁBOJE PRO ZBRANĚ, S INERTNÍ STŘELOU: UN čísla 0012, 0328,0339, 0417
Munice, která sestává ze střely bez trhací nálože a z nábojky, s nebo bez zápalného šroubu. Předměty mohou obsahovat stopovku za předpokladu, že převažující nebezpečí představuje hnací náplň.
NÁBOJE PRO ZBRANĚ s trhací náplní: UN čísla 0005, 0007, 0348
Munice, která sestává ze střely s trhavinovou náplní s roznětnými prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení a hnací náplně, s nebo bez zápalného šroubu. Pojmenování zahrnuje jednotné náboje, částečně dělené náboje a dělené náboje, jestliže jsou jednotlivé díly baleny společně.
NÁBOJE PRO ZBRANĚ s trhací náplní: UN čísla 0006, 0321, 0412
Munice, která sestává ze střely s trhací náplní bez roznětných prostředků nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení, a hnací náplně, s nebo bez zápalného šroubu. Pojmenování zahrnuje jednotné náboje, částečně dělené náboje a dělené náboje, jestliže jsou jednotlivé díly baleny společně.
NÁBOJE, SIGNÁLNÍ: UN čísla 0054, 0312, 0405
Předměty, které jsou určeny pro vytváření barevných světelných nebo jiných signálů. Jsou vystřelovány ze signálních pistolí apod.
NÁBOJE, ZÁBLESKOVÉ: UN čísla 0049, 0050
Předměty sestávají z pouzdra, zápalky a zábleskové slože. Všechny součásti jsou sestaveny do jednoho celku připraveného ke střelbě.
NÁBOJKY, PRO ROPNÉ VRTY: UN čísla 0277, 0278
Předměty, sestávají z tenkého pouzdra z lepenky, kovu nebo jiného materiálu, které obsahují pouze bezdýmný prach a slouží k vystřelování tvrzených střel k prorážení pažení ropných vrtů.
NÁBOJKY PRO TECHNICKÉ ÚČELY: UN čísla 0275, 0276, 0323, 0381
Předměty jsou určeny k vyvolání mechanických účinků. Sestávají z pouzdra s náloží z deflagrující výbušniny a roznětného prostředku. Plynné produkty deflagrace slouží k nafukování, k podélnému nebo rotačnímu pohybu nebo k aktivaci funkce přepážek, ventilů nebo spínačů nebo k vystřelování upevňovacích prvků nebo hasicích prostředků.
POZNÁMKA: Následující předměty nespadají pod toto pojmenování: NÁLOŽE KUMULATIVNÍ. Ty jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
NÁBOJNICE, PRÁZDNÉ, SE ZÁPALKOU: UN čísla 0055, 0379
Předměty, sestávající z nábojnice z kovu, plastu nebo jiného nehořlavého materiálu, jejichž jedinou výbušnou součástí je zápalka nebo zápalkový šroub.
NÁBOJNICE, SPALITELNÉ, PRÁZDNÉ, BEZ ZÁPALKY: UN čísla 0446, 0444
Předměty sestávající z nábojnice, která je z části nebo celá zhotovena z nitrocelulózy.
NÁLOŽE, DESTRUKČNÍ: UN číslo 0048
Předměty, sestávající z pouzdra z lepenky, plastu, kovu nebo jiného materiálu, které obsahuje náplň z detonující výbušniny. Neobsahují roznětné prostředky, nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
POZNÁMKA: Následující předměty nespadají pod tento pojem: PUMY, MINY, STŘELY atd. Tyto jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
NÁLOŽE, KUMULATIVNÍ, BEZ rozbušky: UN čísla 0059, 0439, 0440, 0441
Předměty sestávající z pouzdra obsahujícího nálož detonující výbušniny s dutinou, která je vyložena tuhým materiálem. Předměty jsou určeny k vyvolání mohutného usměrněného průrazného efektu.
NÁLOŽE, KUMULATIVNÍ, OHEBNÉ, LINEÁRNÍ: UN čísla 0237, 0288
Předměty sestávající z duše z detonující výbušniny tvarované do „V“ oplášťované pružnou hmotou.
NÁLOŽE POČINOVÉ, bez rozbušky: UN čísla 0042, 0283
Předměty sestávají z nálože výbušniny schopné detonace, bez roznětného prostředku. Jsou určeny k zesílení počinového účinku rozbušky nebo bleskovice.
NÁLOŽE POČINOVÉ, S ROZBUŠKOU: UN čísla 0225, 0268
Předměty sestávají z nálože výbušniny schopné detonace a roznětného prostředku. Jsou určeny k zesílení počinového účinku rozbušky nebo bleskovice.
NÁLOŽE, HLUBINNÉ: UN číslo 0056
Předměty sestávající z nálože výbušniny schopné detonace, umístěné v sudu nebo ve střele, bez roznětných prostředků nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě pojistná zařízení. Předměty jsou určeny k detonaci pod vodou.
NÁLOŽE TRHACÍ, S PLASTICKÝM POJIVEM: UN čísla 0457, 0458, 0459, 0460
Předměty, sestávající z nálože specifického tvaru bez pouzdra, vyrobené z trhaviny s plastickým pojivem. Neobsahují roznětné prostředky. Používají se jako součást munice jako jsou bojové hlavice.
NÁLOŽE, VÝBUŠNÉ, PRŮMYSLOVÉ, bez rozbušky: UN čísla 0442, 0443, 0444, 0445
Předměty sestávající z nálože výbušniny schopné detonace, bez roznětného prostředku. Používají se ke svařování, plátování a tvarování výbuchem nebo pro jiné metalurgické procesy.
NÁBOJKY PRO TECHNICKÉ ÚČELY: UN čísla 0275, 0276, 0323, 0381
Předměty jsou určeny k vyvolání mechanických účinků. Sestávají z pouzdra s náloží z deflagrující výbušniny a roznětného prostředku. Plynné produkty deflagrace slouží k nafukování, k podélnému nebo rotačnímu pohybu nebo k aktivaci funkce přepážek, ventilů nebo spínačů nebo k vystřelování upevňovacích prvků nebo hasicích prostředků.
NÁLOŽKY PŘÍDAVNÉ, VÝBUŠNÉ: UN číslo 0060
Předměty sestávající z malé odnímatelné počinové náložky umístěné v dutině střely mezi zapalovačem a trhavinovou náplní.
NÁPLNĚ HNACÍ: UN čísla 0271, 0272, 0415, 0491
Předměty sestávající z hnací náplně, v jakékoliv fyzikální formě, s pláštěm nebo bez pláště. Slouží jako součást raketových motorů nebo ke snížení odporu vzduchu u střel.
NÁPLNĚ HNACÍ, PRO DĚLA: UN čísla 0242, 0279, 0414
Hnací náplně, v jakékoli fyzikální formě, pro dělenou dělostřeleckou munici.
NÝTY, VÝBUŠNÉ: UN číslo 0174
Předměty sestávající z malé náplně výbušniny uvnitř kovového nýtu.
OKTOLIT (OKTOL) suchý, nebo vlhčený méně než 15 % hm. vody: UN číslo: 0266
Látka sestávající z těsné směsi 1,3,5,7-tetranitro-1,3,5,7-tetrazacyklooktanu (HMX) a trinitrotoluenu (TNT).
OKTONAL: UN číslo 0496
Látka sestávající z těsné směsi 1,3,5,7-tetranitro-1,3,5,7-tetrazacyklooktanu, trinitrotoluenu (TNT) a hliníku.
PENTOLIT, suchý nebo vlhčený méně než 15 % hm. vody: UN číslo 0151
Látka sestává z těsné směsi pentaeritritoltetranitratu (PETN) a trinitrotoluenu (TNT).
Předměty, obsahující pyrotechnické látky, které se používají v automobilech jako součásti záchranných prostředků, jako jsou airbagy nebo bezpečnostní pásy.
POHONNÁ HMOTA, KAPALNÁ: UN čísla 0495, 0497
Látka, sestávající z deflagrující kapalné výbušniny, která se používá k reaktivnímu pohonu.
POHONNÁ HMOTA, TUHÁ: UN čísla 0498, 0499, 0501
Látka, sestávající z deflagrující pevné výbušniny, která se používá k reaktivnímu pohonu.
PRACH BEZDÝMNÝ: UN čísla 0160, 0161, 0509
Látka, s obsahem nitrocelulózy jako hlavní složkou, která se používá jako pohonná hmota. Tento pojem zahrnuje jednosložkové bezdýmné prachy (samotná nitrocelulóza (NC)), dvousložkové bezdýmné prachy (jako NC s nitroglycerinem (NG)) a trojsložkové bezdýmné prachy (jako NC/NG/nitroguanidin).
POZNÁMKA: Bezdýmný prach litý, lisovaný nebo balený v pytlících je uveden pod pojmem NÁPLNĚ HNACÍ PRO DĚLA nebo SLOŽE HNACÍ.
PRACH ČERNÝ, LISOVANÝ nebo PRACH ČERNÝ, V PELETÁCH: UN číslo 0028
Látka sestávající z tvarovaného černého prachu.
PRACH ČERNÝ, zrnitý nebo moučkový: UN číslo 0027
Látka sestávající z těsné směsi dřevěného uhlí nebo jiného zdroje uhlíku a dusičnanu draselného nebo dusičnanu sodného se sírou nebo bez ní.
PRACHOVINA SUROVÁ, VLHČENÁ, nejméně 17 % hm. alkoholu
PRACHOVINA SUROVÁ, VLHČENÁ nejméně 25 % hm. vody: UN čísla 0433, 0159
Látka sestávající z nitrocelulózy a nejvýše 60 % nitroglycerínu nebo jiné kapalné organické nitrolátky nebo jejich směsi.
PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, DÝMOVÉ: UN čísla 0196, 0197, 0313, 0487, 0507
Předměty, které obsahují pyrotechnické látky a vyvíjejí dým. Mohou také obsahovat zařízení k vysílání akustických signálů.
PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ RUČNÍ: UN čísla 0191, 0373
Přenosné prostředky, které obsahují pyrotechnické látky, a které vydávají visuální signály nebo výstražná znamení. Pod toto pojmenování spadají také malé světlice, jako dálniční světlice, železniční světlice nebo malé světlice pro lodě v tísni.
PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, TÍSŇOVÉ, lodní: UN čísla 0194, 0195, 0505, 0506
Předměty, které obsahují pyrotechnické látky a jsou určeny k vytváření signálů ve formě zvukového efektu, plamene nebo dýmu nebo kombinace těchto efektů.
PROSTŘEDKY ZÁCHRANNÉ, PYROTECHNICKÉ: UN číslo 0503
Prostředky, které obsahují pyrotechnické látky nebo nebezpečné věci jiných tříd a jsou používány ve vozidlech, plavidlech nebo letadlech ke zvýšení bezpečnosti osob. Příklady jsou: plynové generátory airbagů, moduly airbagů, předpínače bezpečnostních pásů a pyromechanické prostředky. Tyto pyromechanické prostředky jsou komponenty sestavené k zajištění, mimo jiné, funkcí oddělení, zablokování nebo zadržení cestujících.
PŘEDMĚTY, PYROFORICKÉ: UN číslo 0380
Předměty obsahující pyroforní látku, která je ve styku se vzduchem schopná samovznícení a výbušnou látku nebo složku. Toto pojmenování nezahrnuje předměty obsahující bílý fosfor.
PŘEDMĚTY PYROTECHNICKÉ, pro technické účely: UN čísla 0428, 0429, 0430, 0431, 0432
Předměty, které obsahují pyrotechnické látky. Jsou používány pro technické účely, jako je vývin tepla, vývin plynu nebo pro divadelní efekty apod.
PŘEDMĚTY, VÝBUŠNÉ, VELMI NECITLIVÉ (EEI): UN číslo 0486
Předměty, které převážně obsahují zvlášť necitlivé látky, které při normálních přepravních podmínkách vykazují jen nepatrnou pravděpodobnost náhodného roznětu nebo přenosu detonace a obstály ve zkušební sérii 7 dle Příručky zkoušek a kritérií.
POZNÁMKA: Následují předměty nespadají pod toto pojmenování: všechny druhy munice; ZAŘÍZENÍ UVOLŇOVACÍ, VÝBUŠNÁ; VÝROBKY ZÁBAVNÉ PYROTECHNIKY; TŘASKAVKY, ŽELEZNIČNÍ; SVĚTLICE, POZEMNÍ; SVĚTLICE, LETECKÉ; NÁBOJE, SIGNÁLNÍ, ŘEZAČKY, KABELŮ, VÝBUŠNÉ; PROSTŘEDKY, SIGNÁLNÍ, RUČNÍ; PROSTŘEDKY, SIGNÁLNÍ, DÝMOVÉ; PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, TÍSŇOVÉ; NÝTY, VÝBUŠNÉ. Tyto předměty jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
PUMY, S HOŘLAVOU KAPALINOU, s trhací náplní: UN čísla 0399, 0400
Předměty, které jsou shazovány z letadel. Sestávají z nádržky obsahující hořlavou kapalinu a trhací nálože.
PUMY, s trhací náplní: UN čísla 0033, 0291
Výbušné předměty, které jsou shazovány z letadel. Obsahují roznětné prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
PUMY, s trhací náplní: UN čísla 0034, 0035
Výbušné předměty, které jsou shazovány z letadel, Buď neobsahují roznětné prostředky, nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
PUMY, ZÁBLESKOVÉ: UN číslo 0037
Výbušné předměty, které jsou shazovány z letadel pro dosažení krátkodobě působícího intensivního osvětlení pro fotografické účely. Obsahují nálož detonující výbušniny s roznětnými prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
PUMY, ZÁBLESKOVÉ: UN číslo 0038
Výbušné předměty, které jsou shazovány z letadel pro dosažení krátkodobě působícího intensivního osvětlení pro fotografické účely. Obsahují nálož detonující výbušniny bez roznětných prostředků nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
PUMY, ZÁBLESKOVÉ: UN číslo 0039, 0299
Výbušné předměty, které jsou shazovány z letadel pro dosažení krátkodobě působícího intensivního osvětlení pro fotografické účely. Obsahují zábleskovou slož.
RAKETOVÉ MOTORY: UN čísla 0186, 0280, 0281, 0510
Předměty sestávající z výbušniny, obvykle tuhé pohonné hmoty, která je umístěna ve válci opatřeném jednou nebo více tryskami. Jsou určeny k pohonu raket nebo řízených střel.
RAKETOVÉ MOTORY S HYPERGOLY, s nebo bez výmetné náplně: UN čísla 0250, 0322
Předměty sestávající z válce s jednou nebo více tryskami, který obsahuje hypergolickou pohonnou látku. Jsou určeny k pohonu raket nebo řízených střel.
RAKETOVÉ MOTORY S KAPALNÝM PALIVEM: UN čísla 0395, 0396
Předměty sestávající z válce s jednou nebo více tryskami, který obsahuje kapalné palivo. Jsou určeny k pohonu raket nebo řízených střel.
RAKETY s inertní hlavicí UN čísla: 0183, 0502
Předměty sestávající z raketového motoru a nevýbušné hlavice. Toto pojmenování zahrnuje také řízené střely.
RAKETY, S KAPALNÝM PALIVEM s trhací náplní: UN čísla 0397, 0398
Předměty, sestávající z kapalného paliva a válce opatřeného jednou nebo více tryskami, ke kterým je připevněna bojová hlavice. Toto pojmenování zahrnuje také řízené střely.
RAKETY, s trhací náplní: UN čísla 0180, 0295
Předměty sestávající z raketového motoru a bojové hlavice s roznětnými prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Toto pojmenování zahrnuje také řízené střely.
RAKETY, s trhací náplní: UN čísla 0181, 0182
Předměty sestávající z raketového motoru a bojové hlavice bez roznětných prostředků nebo s roznětnými prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Toto pojmenování zahrnuje také řízené střely.
RAKETY, s výmetnou náplní: UN čísla 0436, 0437, 0438
Předměty sestávající z raketového motoru a náložky sloužící k výmetu užitečného nákladu z hlavice rakety. Toto pojmenování zahrnuje také řízené střely.
RAKETY, TAHAČE LAN: UN čísla 0238, 0240, 0453
Předměty sestávající z raketového motoru, které jsou určeny k roztahování lan.
ROZBUŠKOVÉ SESTAVY, NEELEKTRICKÉ, pro trhací práce: UN čísla 0360, 0361, 0500
Neelektrické rozbušky opatřené prostředky, kterými jsou uváděny v činnost jako jsou zápalnice, bleskovice, mikrobleskovice a detonační trubice. Mohou být mžikové nebo časované. Pod toto pojmenování spadají detonační zařízení s bleskovicí.
ROZBUŠKY, ELEKTRICKÉ pro trhací práce: UN čísla 0030, 0255, 0456
Předměty, které jsou určeny zejména k počinu průmyslových trhavin. Rozbušky mohou být mžikové i časované. Elektrické rozbušky se uvádějí v činnost elektrickým proudem.
ROZBUŠKY, ELEKTRONICKÉ programovatelné pro trhací práce: UN 0511, 0512, 0513
Rozbušky se zdokonalenými bezpečnostními a zabezpečujícími funkcemi využívající elektronické komponenty k přenosu vypalovacího signálu s ověřenými příkazy a zabezpečenou komunikací. Rozbušky tohoto typu nelze iniciovat jinými prostředky.
ROZBUŠKY, NEELEKTRICKÉ pro trhací práce: UN čísla 0029, 00267, 0455
Předměty, které jsou určeny zejména k počinu průmyslových trhavin. Rozbušky mohou být mžikové i časované. Neelektrické rozbušky se uvádějí v činnost zápalnici, bleskovicí, mikrobleskovicí, detonační trubicí nebo jinými roznětnými prostředky. Pod toto pojmenování spadají detonační zařízení bez bleskovice.
ROZBUŠKY, PRO MUNICI: UN 0073,00364, 0365, 0366.
Předměty sestávající z malého kovového nebo plastového pouzdra, které obsahuje výbušniny jako azid olovnatý, PETN nebo směs výbušnin. Jsou určeny k počinu detonačních zařízení.
ROZRUŠOVACÍ ZAŘÍZENÍ, VÝBUŠNÁ, pro ropné vrty, bez rozbušky: UN číslo 0099
Předměty sestávající z trhavinové nálože v pouzdře, bez roznětného prostředku. Používají se k rozrušení horniny v okolí vrtného otvoru, pro usnadnění výtoku ropy z horniny.
ŘEZAČKY KABELŮ, VÝBUŠNÉ: UN číslo 0070
Předměty sestávající ze zařízení s nožovým ostřím, které je vymršťováno malou náloží deflagrační výbušniny na kovadlinu.
SLOŽ PYROTECHNICKÁ, ZÁBLESKOVÁ: UN čísla 0094, 0305
Pyrotechnická slož, která po zážehu produkuje intenzivní světlo.
SOUČÁSTI ROZNĚTNÝCH ŘETĚZCŮ, J.N.: UN čísla 0382, 0383, 0384, 0461
Předměty, obsahující výbušninu, určené k přenosu detonace nebo deflagrace v zapalovačích munice.
STOPINA: UN číslo 0101
Předmět sestávající z bavlněných vláken obalených jemně zrněným černým prachem. Hoří vnějším plamenem a používá se k zážehu pyrotechnických předmětů atd. Může být uzavřená v papírové trubici pro získání okamžitého efektu.
STOPOVKY PRO MUNICI: UN čísla 0212, 0306
Uzavřené předměty, které obsahují pyrotechnické látky. Slouží k zviditelnění dráhy letu střely.
STŘELY, inertní se stopovkou: UN čísla 0345, 0424, 0425
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní, pušek nebo jiných malorážových střelných zbraní.
STŘELY, s trhací náplní: UN čísla 0167, 0324
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní. Obsahují roznětné prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
STŘELY, s trhací náplní: UN čísla 0168, 0169, 0344
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní. Neobsahují roznětné prostředky nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
STŘELY, s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní: UN čísla 0346, 0347
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní. Střely neobsahují roznětné prostředky nebo obsahují roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Používají se k rozhozu značkovacího barviva nebo jiných nevýbušných látek
STŘELY, s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní: UN čísla 0426, 0427
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní. Střely obsahují roznětné prostředky, které nemají nejméně dvě účinná pojistná zařízení. Používají se k rozhozu značkovacího barviva nebo jiných nevýbušných látek.
STŘELY, s trhavou náložkou nebo výmetnou náplní: UN čísla 0434, 0435
Předměty jako granáty nebo střely, které jsou vystřelovány z děl nebo jiných dělostřeleckých zbraní, pušek nebo jiných malorážových střelných zbraní. Používají se k rozhozu značkovacího barviva nebo jiných nevýbušných látek.
SVĚTLICE, LETECKÉ: UN čísla 0093, 0403, 0404, 0420, 0421
Předměty, obsahující pyrotechnické látky, které jsou určeny ke shazování z letadel. Používají se k osvětlovacím, identifikačním, signálním nebo varovným účelům.
SVĚTLICE, POZEMNÍ: UN čísla 0092, 0418, 0419
Předměty, obsahující pyrotechnické látky, které jsou určeny k používání na zemi. Používají se k osvětlovacím, identifikačním, signálním nebo varovným účelům.
TORPÉDA, S KAPALNÝM PALIVEM, s nebo bez trhací nálože: UN číslo 0449
Předměty sestávající z kapalného výbušného pohonného systému k pohonu torpéda ve vodě, s nebo bez bojové hlavice; nebo předměty sestávající z kapalného nevýbušného pohonného systému k pohonu torpéda ve vodě a z bojové hlavice.
TORPÉDA, S KAPALNÝM PALIVEM s inertní hlavicí: UN číslo 0450
Předměty sestávající z kapalného výbušného pohonného systému k pohonu torpéda ve vodě a z inertní hlavice.
TORPÉDA, s trhací náplní: UN číslo 0329
Předměty sestávající z výbušného pohonného systému k pohonu torpéda ve vodě a z bojové hlavice. Bojová hlavice neobsahuje roznětné prostředky nebo obsahuje roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
TORPÉDA, s trhací náplní: UN číslo 0330
Předměty sestávající z výbušného nebo nevýbušného pohonného systému, k pohonu torpéda ve vodě a z bojové hlavice. Bojová hlavice obsahuje roznětné prostředky, které mají méně než dvě účinná pojistná zařízení.
TORPÉDA, s trhací náplní: UN číslo 0451
Předměty sestávající z nevýbušného pohonného systému, k pohonu torpéda ve vodě a z bojové hlavice. Bojová hlavice neobsahuje roznětné prostředky nebo obsahuje roznětné prostředky, které mají nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
TRHAVÉ NÁLOŽKY, výbušné: UN číslo 0043
Předměty, sestávající z malé náložky výbušniny. Slouží k roztržení pláště střel nebo jiné munice, aby se mohla rozptýlit jejich náplň.
TRHAVINA, TYP A: UN číslo 0081
Látky sestávající z kapalných nitroesterů, takových jako nitroglycerin nebo směsi takových látek. Obsahují kromě toho jednu nebo více těchto složek: nitrocelulózu, dusičnan amonný nebo jiné anorganické dusičnany, aromatické nitrosloučeniny nebo hořlavé látky, jako dřevěnou moučku nebo hliníkový prášek. Kromě toho mohou obsahovat inertní součásti, jako je křemelina a přísady, jako barviva a stabilizátory. Trhaviny mají konzistenci práškovou, želatinovou, plastickou nebo poloplastickou. Pod toto pojmenování spadají také dynamity, trhací želatiny, želatinové dynamity.
TRHAVINA, TYP B: UN čísla 0082, 0331
Látky sestávající ze
(a)
směsi dusičnanu amonného nebo jiných anorganických dusičnanů s výbušninami takovými jako trinitrotoluen (TNT), mohou také obsahovat jiné látky, jako dřevěnou moučku a hliníkový prášek; nebo
(b)
směsi z dusičnanu amonného nebo jiných anorganických dusičnanů s jinými hořlavými, nevýbušnými látkami.
V obou případech mohou trhaviny obsahovat inertní součásti, jako křemelinu a přísady, jako barviva a stabilizátory. Tyto trhaviny nesmějí obsahovat nitroglycerin nebo podobné kapalné nitroestery nebo chlorečnany.
TRHAVINA, TYP C: UN číslo 0083
Látky sestávající ze směsi chlorečnanu draselného nebo chlorečnanu sodného nebo chloristanu draselného nebo chloristanu sodného nebo chloristanu amonného a organických nitrosloučenin nebo hořlavých látek, jako dřevěná moučka, hliníkový prášek nebo uhlovodíky. Látky mohou kromě toho obsahovat inertní součásti jako křemelinu a přísady jako barviva a stabilizátory. Tyto trhaviny nesmějí obsahovat nitroglycerin nebo podobné kapalné nitroestery.
TRHAVINA, TYP D: UN číslo 0084
Látky sestávající ze směsi organických nitrosloučenin a hořlavých látek, jako uhlovodíků a hliníkového prášku. Látky mohou obsahovat inertní součásti jako křemelinu a přísady jako barviva a stabilizátory. Tyto trhaviny nesmějí obsahovat nitroglycerin nebo podobné kapalné nitroestery, chlorečnany a dusičnan amonný. Pod toto pojmenování spadají plastické trhaviny.
TRHAVINA, TYP E: UN čísla 0241, 0332
Látky sestávající z vody, jako hlavní součásti a vysokého podílu dusičnanu amonného nebo jiných oxidačních prostředků, které mohou být v roztoku. Ostatními součástmi mohou být nitrosloučeniny jako trinitrotoluen, uhlovodíky nebo hliníkový prášek. Mohou obsahovat inertní součásti, jako křemelinu a přísady, jako barviva a stabilizátory. Pod toto pojmenování spadají emulzní trhaviny, trhaviny typu slurry a „vodní gely“.
TRITONAL: UN číslo 0390
Látka sestává ze směsi trinitrotoluenu (TNT) a hliníku.
TŘASKAVKY, ŽELEZNIČNÍ: UN čísla 0192, 0193, 0492, 0493
Předměty, obsahující pyrotechnickou látku, které při nárazu vybuchují se silným zvukovým efektem. Předměty jsou určeny k umístnění na železničních kolejích.
VÝROBKY ZÁBAVNÉ PYROTECHNIKY: UN čísla 0333, 0334, 0335, 0336, 0337
Pyrotechnické předměty určené pro zábavné účely.
VZORKY, VÝBUŠNÉ, kromě třaskavin: UN číslo 0190
Nové nebo již existující výbušné látky nebo předměty, které dosud nejsou přiřazeny k žádnému pojmenování v kapitole 3.2, tabulce A, které jsou přepravovány v malém množství v souladu s pokyny příslušného orgánu mimo jiné k pokusným, klasifikačním, výzkumným a vývojovým účelům, za účelem kontroly jakosti nebo jako obchodní vzorek.
POZNÁMKA: Výbušné látky nebo předměty, které již jsou jmenovitě uvedené v kapitole 3.2, tabulce A, pod tento pojem nespadají.
ZÁPALKOVÉ ŠROUBY: UN čísla 0319, 0320, 0376
Předměty sestávající ze zápalky pro zážeh a přídavné náplně deflagrující výbušniny, jako je černý prach. Používají se k zážehu hnací náplně v nábojnicích pro děla atd.
ZÁPALKY, KALÍŠKOVĚ: UN čísla 0044, 0377, 0378
Předměty sestávající se z kovových nebo plastových kalíšků, které obsahují malé množství třaskavé slože, která se snadno zažehuje úderem. Slouží jako zážehový prostředek v malorážových nábojích a v nárazových zápalkách hnacích náplní.
ZÁPALNICE: UN číslo 0066
Předmět, který se buď sestává z textilních vláken obalených černým prachem nebo jinou rychle hořící pyrotechnickou složí a z pružného ochranného povlaku nebo z duše z černého prachu opředené pružnými textilními vlákny. Předmět hoří podélně otevřeným plamenem a slouží k přenosu zážehu z jednoho zařízení k náloži nebo k zažehovači.
ZÁPALNICE, BEZPEČNOSTNÍ: UN číslo 0105
Předmět, sestávající z duše z jemnozrnného černého prachu, která je omotaná ohebným textilním vláknem. Je opatřený jedním nebo více ochrannými obaly a po zažehnutí hoří stanovenou rychlostí bez jakéhokoliv vnějšího výbušného účinku.
ZÁPALNICE, trubičková, s kovovým pláštěm: UN číslo 0103
Předmět sestávající z kovové trubičky s duší z deflagrující výbušniny.
ZAPALOVAČE, DETONAČNÍ: UN čísla 0106, 0107, 0257, 0367
Předměty, s výbušnými díly, určené k vyvolání detonace v munici. Obsahují mechanické, elektrické, chemické nebo hydrostatické zařízení k vyvolání detonace. Obvykle obsahují pojistná zařízení.
ZAPALOVAČE, DETONAČNÍ s pojistným zařízením: UN čísla 0408, 0409, 0410
Předměty, s výbušnými díly, určené k vyvolání detonace v munici. Obsahují mechanické, elektrické, chemické nebo hydrostatické zařízení k vyvolání detonace. Detonační zapalovače musí obsahovat nejméně dvě účinná pojistná zařízení.
ZAPALOVAČE, ZÁŽEHOVÉ: UN čísla 0316, 0317, 0368
Předměty, s třaskavými složemi, určené k vyvolání deflagrace v munici. Obsahují mechanické, elektrické, chemické nebo hydrostatické zařízení k vyvolání deflagrace. Obvykle obsahují pojistná zařízení.
ZAŘÍZENÍ, AKTIVOVATELNÁ VODOU, s trhavou náložkou, výmetnou nebo hnací náplní: UN čísla 0248, 0249
Předměty, jejichž funkce je závislá na fyzikálně-chemické reakci jejich složek s vodou.
ZAŘÍZENÍ UVOLŇOVACÍ, VÝBUŠNÁ: UN číslo 0173
Předměty sestávající z malé výbušné náložky s roznětným prostředkem a tyče nebo spojovacího dílu. Přeražením tyče nebo spojovacího dílu se zařízení uvede rychle v činnost.
ZAŽEHOVAČE: UN čísla 0121, 0314, 0315, 0454
Předměty, které obsahují jednu nebo více výbušných látek, které jsou určeny k vyvolaní deflagrace ve výbušných zařízeních. Do činnosti mohou být uváděny chemicky, elektricky nebo mechanicky.
POZNÁMKA: Následující předměty nespadají pod tento pojem: ZÁPALNICE, ZÁPALNICE trubičková; ZÁPALNICE BEZPEČNOSTNÍ; ZÁPALKY KALÍŠKOVĚ; STOPINA; ZÁPALKOVÉ ŠROUBY; ZAŽEHOVAČE ZÁPALNIC. Tyto jsou v tomto glosáři uvedeny zvlášť.
ZAŽEHOVAČE ZÁPALNIC: UN číslo 0131
Předměty různé konstrukce, které se uvádějí v činnost třením, úderem nebo elektricky a které slouží k zažehnutí zápalnice.
2.2.2
Třída 2 Plyny
2.2.2.1
Kritéria
2.2.2.1.1
Název třídy 2 zahrnuje čisté plyny, směsi plynů, směsi jednoho nebo více plynů s jednou nebo více jinými látkami, jakož i předměty, které takové látky obsahují.
Plyny jsou látky, které:
(a)
při 50 °C mají tenzi par vyšší než 300 kPa (3 bary), nebo
(b)
při 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa jsou zcela plynné.
POZNÁMKA 1
: UN 1052 FLUOROVODÍK, BEZVODÝ je však látkou třídy 8.
POZNÁMKA 2
: Čistý plyn smí obsahovat jiné složky, které pocházejí z výrobního procesu nebo které jsou přidávány, aby zachovaly stabilitu výrobku, za předpokladu, že koncentrace těchto složek nemění zatřídění nebo přepravní podmínky, jako stupeň plnění, plnicí tlak nebo zkušební tlak.
POZNÁMKA 3
: J.N. položky v pododdíle 2.2.2.3 mohou zahrnovat čisté plyny, jakož i směsi plynů.
2.2.2.1.2
Látky a předměty třídy 2 jsou rozděleny následovně:
1.
Stlačený plyn: plyn, který, je-li naplněn pod tlakem pro přepravu, je zcela plynný při teplotě – 0 °C; tato kategorie zahrnuje všechny plyny s kritickou teplotou -50 °C nebo nižší;
2.
Zkapalněný plyn: plyn, který, je-li naplněn pod tlakem pro přepravu, je částečně kapalný při teplotách nad -50 °C. Rozlišuje se:
Vysokotlaký zkapalněný plyn: plyn s kritickou teplotou nad -50 °C a nejvýše +65 °C; a
Nízkotlaký zkapalněný plyn: plyn s kritickou teplotou nad +65 °C;
3.
Hluboce zchlazený zkapalněný plyn: plyn, který, je-li naplněn pro přepravu, je částečně zkapalněn v důsledku své nízké teploty;
4.
Rozpuštěný plyn: plyn, který, je-li naplněn pod tlakem pro přepravu, je rozpuštěn v kapalném rozpouštědle;
5.
Aerosoly a malé nádobky obsahující plyn (plynové kartuše);
6.
Jiné předměty obsahující plyn pod tlakem;
7.
Plyny, které nejsou pod tlakem, podléhající zvláštním předpisům (vzorky plynů);
8.
Chemické látky pod tlakem: kapaliny, pasty nebo prášky natlakované s hnací látkou, která splňuje definici stlačeného nebo zkapalněného plynu a jejich směsí.
9.
Adsorbovaný plyn: plyn, který je, je-li zabalen pro přepravu, absorbován v tuhém porézním materiálu, s výsledným vnitřním tlakem nádoby nižším než 101,3 kPa při 20 °C a nižším než 300 kPa při 50 °C.
2.2.2.1.3
Látky a předměty (kromě aerosolů a chemických látek pod tlakem) třídy 2 jsou podle svých nebezpečných vlastností přiřazeny k jedné z následujících skupin:
A| | dusivé
---|---|---
O| | podporující hoření
F| | hořlavé
T| | toxické
TF| | toxické, hořlavé
TC| | toxické, žíravé
TO| | toxické, podporující hoření
TFC| | toxické, hořlavé, žíravé
TOC| | toxické, podporující hoření, žíravé
Jestliže podle těchto kritérií mají plyny nebo směsi plynů nebezpečné vlastnosti, které lze přiřadit více než jedné skupině, mají skupiny označené písmenem T přednost před všemi ostatními skupinami. Skupiny označené písmenem F mají přednost před skupinami označenými písmeny A nebo O.
POZNÁMKA 1
: Ve Vzorových předpisech OSN, v IMDG Code a v Technických instrukcích ICAO jsou plyny zařazovány na základě svého hlavního nebezpečí do jedné z následující tří podtříd:
Podtřída 2.1: Hořlavé plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeny písmenem F)
Podtřída 2.2: Nehořlavé, netoxické plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeny písmeny A nebo O)
Podtřída 2.3: Toxické plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeny písmeny T, tzn. T, TF, TC, TO, TFC a TOC)
POZNÁMKA 2
: Malé nádobky obsahující plyn (UN číslo 2037) musí být přiřazeny dle nebezpečí plynoucího z jejich obsahu ke skupinám A až TOC. K aerosolům (UN číslo 1950) viz 2.2.2.1.6. K chemickým látkám pod tlakem (UN čísel 3500 až 3505) viz 2.2.2.1.7.
POZNÁMKA 3
: Žíravé plyny se považují za toxické, a proto se zařazují do skupiny TC, TFC nebo TOC.
2.2.2.1.4
Pokud v kapitole 3.2, tabulce A jmenovitě uvedená směs třídy 2 odpovídá různým kritériím uvedeným v 2.2.2.1.2 a 2.2.2.1.5, je třeba tuto směs zařadit dle těchto kritérií a přiřadit ji k vhodné J.N. položce.
2.2.2.1.5
Látky a předměty (kromě aerosolů) třídy 2 jmenovitě neuvedené v kapitole 3.2, tabulce A je třeba přiřadit podle 2.2.2.1.2 a 2.2.2.1.3 k hromadné položce uvedené v pododdíle 2.2.2.3. Platí následující kritéria:
Dusivé plyny
Plyny nepodporující hoření, nehořlavé a netoxické, které zřeďují nebo vypuzují kyslík, který je za normálních podmínek přítomen v ovzduší.
Hořlavé plyny
Plyny, které při teplotě 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa:
(a)
jsou zápalné ve směsi s nejvýše 13 % obj. plynu se vzduchem, nebo
(b)
mají rozsah hořlavosti se vzduchem nejméně 12 procentních bodů bez ohledu na spodní mez hořlavosti.
Hořlavost musí být stanovena za pomoci zkoušek nebo výpočtů dle metod schválených ISO (viz norma ISO 10156:2017).
Pokud jsou pro použití těchto metod k dispozici pouze nedostatečné údaje, mohou být použity rovnocenné metody zkoušek, pokud jsou uznány příslušným orgánem země původu.
Není-li země původu smluvní stranou ADR, musí být tyto metody uznány příslušným orgánem prvního státu smluvní strany ADR, který přijde do styku se zásilkou.
Plyny podporující hoření
Plyny, které mohou obecně přívodem kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch. Jsou to čisté plyny nebo směsi plynů s oxidační mohutností větší než 23,5 %, určenou metodou uvedenou v ISO 10156:2017.
Toxické plyny
POZNÁMKA: Plyny, které kvůli své žíravosti částečně nebo úplně odpovídají kritériím pro toxicitu, musí být zařazeny jako toxické. K možnému vedlejšímu nebezpečí žíravosti, viz také kritéria pod nadpisem „Žíravé plyny“.
Plyny:
(a)
o nichž je známo, že mají takový toxický nebo žíravý účinek na člověka, že představují nebezpečí pro jeho zdraví; nebo
(b)
o kterých se předpokládá, že mají toxický nebo žíravý účinek na člověka, protože při zkouškách podle pododdílu 2.2.61.1 vykazují hodnotu LC50 pro akutní toxicitu nejvýše 5000 ml/m3 (ppm).
Pro zařazení směsí plynů (včetně par látek jiných tříd) může být použit následující vzorec:
áěLC50toxickásměs=1∑i=1nfiTi
přičemž fi = molární zlomek i-té části směsi.
Ti = index toxicity i - té části směsi.
Hodnota Ti odpovídá hodnotě LC50 dle P200 pododdílu 4.1.4.1.
Pokud hodnota LC50 není v P200 pododdílu 4.1.4.1 uvedena, je třeba použít hodnotu LC50, která je uvedena ve vědecké literatuře.
Pokud hodnota LC50 není známa, vypočítá se index toxicity na základě nejnižší hodnoty LC50 látek s podobnými fyziologickými a chemickými účinky, nebo, je-li to jediná možnost, na základě pokusů.
Žíravé plyny
Plyny nebo směsi plynů, které kvůli svým žíravým účinkům zcela odpovídají kritériím pro toxicitu, je třeba zařadit jako toxické s vedlejším nebezpečím žíravosti.
Směs plynů, která je z důvodu svých kombinovaných účinků žíravosti a toxicity považována za toxickou, představuje vedlejší nebezpečí žíravosti, jestliže je z lidské zkušenosti známo, že je směs škodlivá pro kůži, oči nebo sliznice, nebo je-li hodnota LC50 žíravých částí směsi při výpočtu podle následujícího vzorce nejvýše 5000 ml/m3 (ppm):
žíáěLC50žíravá směs=1∑i=1nfCiTCi
přičemž fCi = molární zlomek i- té žíravé části směsi.
TCi = index toxicity i- té žíravé části směsi.
Hodnota TCi odpovídá hodnotě LC50 dle P200 pododdílu 4.1.4.1.
Pokud hodnota LC50 není v P200 pododdílu 4.1.4.1 uvedena, je třeba použít hodnotu LC50, která je uvedena ve vědecké literatuře.
Pokud hodnota LC50 není známa, vypočítá se index toxicity na základě nejnižší hodnoty LC50 látek s podobnými fyziologickými a chemickými účinky, nebo, je-li to jediná možnost, na základě pokusů.
2.2.2.1.6
Aerosoly
Aerosoly (UN číslo 1950) se přiřazují k jedné z následujících skupin podle svých nebezpečných vlastností takto:
A| | dusivé
---|---|---
O | | podporující hoření
F | | hořlavé
T| | toxické
C | | žíravé
CO | | žíravé, podporující hoření
FC | | hořlavé, žíravé
TF | | toxické, hořlavé
TC | | toxické, žíravé
TO| | toxické, podporující hoření
TFC | | toxické, hořlavé, žíravé
TOC | | toxické, podporující hoření, žíravé.
Zařazení závisí na povaze obsahu aerosolového rozprašovače.
POZNÁMKA: Plyny, které vyhovují definici toxických plynů podle 2.2.2.1.5 a plynů identifikovaných v tabulce 2 pokynu pro balení P200 poznámkou c „Je považován za pyroforní“ v pododdílu 4.1.4.1, nesmějí být použity jako hnací náplň v aerosolovém rozprašovači. Aerosoly s obsahem splňujícím kritéria pro obalovou skupinu I z hlediska toxicity nebo žíravosti nejsou připuštěny k přepravě (viz také 2.2.2.2.2).
Platí tato kritéria:
(a)
Přiřazení ke skupině A se provede, pokud obsah nesplňuje kritéria pro žádnou jinou skupinu podle pododstavců b) až f) dále;
(b)
Přiřazení ke skupině O se provede, pokud aerosol obsahuje plyn podporující hoření podle 2.2.2.1.5;
(c)
Přiřazení ke skupině F se provede, jestliže obsah zahrnuje nejméně 85 % hm. hořlavých složek a chemické spalné teplo je nejméně 30 kJ/g. Přiřazení se neprovede, jestliže obsah zahrnuje nejvýše 1 % hm. hořlavých složek a spalné teplo je menší než 20 kJ/g. Jinak musí být aerosol odzkoušen na hořlavost zkouškami popsanými v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 31. Lehce hořlavé a hořlavé aerosoly musí být přiřazeny ke skupině F.
POZNÁMKA: Hořlavé složky jsou hořlavé kapaliny, hořlavé tuhé látky nebo hořlavé plyny a směsi plynů, jak jsou definovány v poznámkách 1 až 3 pododdílu 31.1.3 části III Příručky zkoušek a kritérií. Tento pojem nezahrnuje pyroforní látky, látky schopné samoohřevu ani látky reagující s vodou. Chemické spalné teplo se určí jedním z následujících postupů: ASTM D 240, ISO/FDIS 13943:1999 (E/F) 86.1 až 86.3 nebo NFPA 30B.
(d)
Přiřazení ke skupině T se provede, pokud je obsah, s výjimkou hnací náplně aerosolového rozprašovače, zařazen do třídy 6.1, obalových skupin II nebo III;
(e)
Přiřazení ke skupině C se provede, pokud obsah, s výjimkou hnací náplně aerosolového rozprašovače, splňuje kritéria pro třídu 8, obalové skupiny II nebo III;
(f)
Pokud jsou splněna kritéria pro více než jednu skupinu mezi skupinami O, F, T a C, provede se přiřazení k příslušné skupině CO, FC, TF, TC, TO, TFC nebo TOC.
2.2.2.1.7
Chemické látky pod tlakem
Chemické látky pod tlakem (UN čísel 3500 až 3505) se přiřazují k jedné z následujících skupin podle svých nebezpečných vlastností takto:
A| | dusivé
---|---|---
F| | hořlavé
T| | toxické
C| | žíravé
FC| | hořlavé, žíravé
TF| | toxické, hořlavé
Zařazení závisí na nebezpečných vlastnostech komponentů v různých stavech:
Hnací látka;
Kapalina; nebo
Tuhá látka.
POZNÁMKA 1
: Plyny, které vyhovují definici toxických plynů nebo plynů podporujících hoření podle 2.2.2.1.5, nebo plyny identifikované v tabulce 2 pokynu pro balení P200 v 4.1.4.1 poznámkou c „Je považován za pyroforní“, nesmějí být používány jako hnací látka pro chemické látky pod tlakem.
POZNÁMKA 2
: Chemické látky pod tlakem, jejichž obsah splňuje kritéria pro obalovou skupinu I z hlediska toxicity nebo žíravosti, nebo jejichž obsah splňuje jak kritéria pro obalovou skupinu II nebo III z hlediska toxicity, tak i kritéria pro obalovou skupinu II nebo III z hlediska žíravosti, nesmějí být přijímány k přepravě pod těmito UN čísly.
POZNÁMKA 3
: Chemické látky pod tlakem s komponentami odpovídajícími vlastnostem třídy 1; znecitlivěné výbušné kapaliny třídy 3; samovolně se rozkládající látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky třídy 4.1; třída 4.2; třída 4.3; třída 5.1; třída 5.2; třída 6.2 nebo třída 7 nesmějí být používány pro přepravu pod těmito UN čísly.
POZNÁMKA 4
: Chemické látky pod tlakem v aerosolovém rozprašovači musí být přepravovány pod UN číslem 1950.
Platí tato kritéria:
(a)
Přiřazení ke skupině A se provede, pokud obsah nesplňuje kritéria pro žádnou jinou skupinu podle pododstavců (b) až (e) dále;
(b)
Přiřazení ke skupině F se provede, jestliže jeden z komponentů, kterým může být čistá látka nebo směs, musí být klasifikován jako hořlavý. Hořlavé komponenty jsou hořlavé kapaliny a kapalné směsi, hořlavé tuhé látky a tuhé směsi nebo hořlavé plyny a směsi plynů splňující následující kritéria:
(i)
Hořlavá kapalina je kapalina s bodem vzplanutí nejvýše 93 °C;
(ii)
Hořlavá tuhá látka je tuhá látka, která splňuje kritéria uvedená v 2.2.41.1;
(iii)
Hořlavý plyn je plyn, který splňuje kritéria uvedená v 2.2.2.1.5;
(c)
Přiřazení ke skupině T se provede, pokud je obsah, s výjimkou hnací látky, zařazen jako nebezpečné věci třídy 6.1, obalových skupin II nebo III;
(d)
Přiřazení ke skupině C se provede, pokud je obsah, s výjimkou hnací látky, zařazen jako nebezpečné věci třídy 8, obalových skupin II nebo III;
(e)
Pokud jsou splněna kritéria pro dvě skupiny mezi skupinami F, T a C, provede se přiřazení ke skupinám FC nebo TF, jak je to náležité.
2.2.2.2
Plyny nepřipuštěné k přepravě
2.2.2.2.1
Chemicky nestálé plyny třídy 2 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění možnosti nebezpečného rozkladu nebo polymerizace za normálních podmínek přepravy, nebo jsou-li přepravovány podle zvláštního ustanovení pro balení (r) pokynu pro balení P200 (10) pododdílu 4.1.4.1, jak je to vhodné. K opatřením potřebným pro zabránění polymerizaci viz zvláštní ustanovení 386 kapitoly 3.3. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
2.2.2.2.2
Následující látky a směsi nejsou připuštěny k přepravě:
-
UN 2186 - CHLOROVODÍK, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ;
-
UN 2421 – OXID DUSITÝ;
-
UN 2455 - METHYLNITRIT;
-
hluboce zchlazené zkapalněné plyny, kterým nelze přiřadit klasifikační kódy 3A, 30 nebo 3 F;
-
rozpuštěné plyny, které nemohou být přiřazeny pod UN čísla 1001, 2073 nebo 3318;
-
aerosoly, u nichž jsou jako hnací náplně použity plyny, které jsou toxické podle 2.2.2.1.5 nebo pyroforní podle pokynu pro balení P200 v pododdílu 4.1.4.1;
-
aerosoly s obsahem splňujícím kritéria pro obalovou skupinu I z hlediska toxicity nebo žíravosti (viz oddíly 2.2.61 a 2.2.8);
-
malé nádobky obsahující plyny, které jsou velmi toxické (LC50 nižší než 200 ppm) nebo pyroforní podle pokynu pro balení P200 v pododdílu 4.1.4.1.
2.2.2.3
Seznam hromadných položek
Stlačené plyny| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenování látek nebo předmětů
1 A| 1956| PLYN STLAČENY, J.N.
1 O| 3156| PLYN STLAČENÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
1 F| 1964 | UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, STLAČENÁ, J.N.
1954| PLYN, STLAČENÝ HOŘLAVÝ, J.N.
1 T| 1955| PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, J.N.
1 TF| 1953| PLYN, STLAČENY, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
1 TC| 3304| PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
1 TO| 3303| PLYN, STLAČENY, TOXICKÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
1 TFC| 3305| PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
1 TOC| 3306| PLYN, STLAČENY, TOXICKY, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, ŽÍRAVÝ, J.N.
Zkapalněné plyny| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo | Pojmenování látek nebo předmětů
2 A| 1058| PLYNY ZKAPALNĚNÉ, nehořlavé, s přidáním dusíku, oxidu uhličitého nebo vzduchu
| 1078| PLYN JAKO CHLADÍCÍ PROSTŘEDEK, J.N., jako směsi plynů
s pojmenováním R..., které mají jako:
směs F1 při 70 °C tenzi par nepřesahující 1,3 MPa (13 bar) a při 50 °C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě dichlorfluormethanu
(1,30 kg/l);
směs F2 při 70 °C tenzi par nepřesahující 1,9 MPa (19 bar) a při 50 °C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě dichlorfluormethanu
(1,21 kg/l);
směs F3 při 70 °C tenzi par nepřesahující 3 MPa (30 bar) a při 50 °C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě chlordifluormethanu
(1,09 kg/l);
POZN.: Trichlorfluormethan (chladicí prostředek R11), 1,1,2-Trichlor-
1,2,2-trifluorethan (chladicí prostředek R 113), 1,1,1-Trichlor-2,2,2-
trifluorethan (chladící prostředek R 113a), 1-Chlor-1,2,2-trifluorethan
(chladicí prostředek R133) a 1-Chlor-1,1,2-trifluorethan (chladicí
prostředek R133b) nejsou látkami třídy 2, mohou však být částmi směsí F1 až F3
1968| INSEKTICID, PLYNNÝ, J.N.
3163| PLYN ZKAPALNĚNÝ, J.N.
2 O| 3157| PLYN ZKAPALNĚNÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
2 F| 1010| BUTADIENY, STABILIZOVANÉ nebo BUTADIENY, SMĚS S
UHLOVODÍKY, STABILIZOVANÁ, obsahující více než 40 % butadienů
1060| METHYLACETYLEN A PROPADIEN, směs, STABILIZOVANÁ,
jako směsi methylacetylenu a propadienu s uhlovodíky, kterými jsou:
METHYLACETYLEN A PROPADIEN, směs, STABILIZOVANÁ, jako
směsi methylacetylenu a propadienu s uhlovodíky, kterými jsou:
Směs P1 obsahující nejvýše 63 % obj. methylacetylenu a propadienu
a nejvýše 24 % obj. propanu a propenu, přičemž procentuální podíl
nasycených uhlovodíků C4 musí být nejméně 14 % obj.;
Směs P2 obsahující nejvýše 48 % obj. methylacetylenu a propadienu
a nejvýše 50 % obj. propanu a propenu, přičemž procentuální podíl
nasycených uhlovodíků C4 musí být nejméně 5 % obj.;
jakož i směsi propadienu s 1 % až 4 % methylacetylenu
2 F| 1965| UHLOVODÍKY PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N., které jsou jako
směsi:
Směs A při 70 °C tenzi par nejvýše 1,1 MPa (11 bar) a při 50 °C hustotu nejméně 0,525 kg/l
Směs A 01 při 70 °C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16 bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,516 kg/l
Směs A 02 při 70 °C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16 bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,505 kg/l
Směs A 0 při 70 °C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,495 kg/l
Směs A 1 při 70 °C tenzi par nejvýše 2,1 MPa (21bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,485 kg/l
Směs B 1 při 70 °C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,474 kg/l
Směs B 2 při 70 °C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,463 kg/l
Směs B při 70 °C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,450 kg/l
Směs C při 70 °C tenzi par nejvýše 3,1 MPa (31bar) a při 50 °C
hustotu nejméně 0,440 kg/l
POZN. 1. Pro výše uvedené směsi jsou také přípustná jako označení
látek následující obchodní pojmenování: pro směsi A, A01, A02, a A0: BUTAN, pro směs C: PROPAN.
POZN. 2. Jestliže předchází nebo následuje námořní nebo letecká
přeprava, smí být pro UN 1965 UHLOVODÍKY PLYNNÉ, SMĚS,
ZKAPALNĚNÁ, J.N. použita alternativní položka UN 1075 PLYNY
ROPNÉ, ZKAPALNĚNÉ
3354| INSEKTICID PLYNNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
3161| PLYN ZKAPALNĚNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
2 T| 1967 | INSEKTICID PLYNNÝ, TOXICKÝ, J.N.
3162| PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, J.N.
2 TF| 3355 | INSEKTICID PLYNNÝ, TOXICKY, HOŘLAVÝ, J.N.
3160| PLYN ZKAPALNĚNÝ TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
2 TC| 3308| PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKY, ŽÍRAVÝ, J.N.
2 TO| 3307| PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKY, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
2 TFC| 3309| PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
2 TOC| 3310| PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKY, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, ŽÍRAVÝ,
J.N.
Hluboce zchlazené zkapalněné plyny| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenování látek nebo předmětů
3 A| 3158| PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ, J.N.
3 O| 3311| PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENY, KAPALNÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
3 F| 3312| PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
Rozpuštěné plyny| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN čísla | Pojmenování látek nebo předmětů
4| K přepravě jsou připuštěny jen látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2.
Aerosoly a nádobky, malé, obsahující plyn| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenování látek nebo předmětů
5| 1950| AEROSOLY
2037| NÁDOBKY, MALÉ, OBSAHUJÍCÍ PLYN (KARTUŠE), bez odběrného
ventilu, které nelze opětovně plnit
Jiné předměty, které obsahuji plyn pod tlakem| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenování látek nebo předmětů
6 A| 2857| STROJE CHLADICÍ, obsahující nehořlavé, netoxické plyny nebo roztoky amoniaku (UN 2672)
3164| PŘEDMĚTY POD PNEUMATICKÝM TLAKEM (s nehořlavým plynem) nebo
3164| PŘEDMĚTY POD HYDRAULICKÝM TLAKEM (s nehořlavým plynem)
3538| PŘEDMĚTY OBSAHUJÍCÍ NEHOŘLAVÝ, NETOXICKÝ PLYN, J.N.
6 F| 3150| PŘÍSTROJE MALÉ, POHÁNĚNÉ PLYNNÝM UHLOVODÍKEM, s odběrním ventilem, nebo
3150| NÁDOBKY S PLYNNÝM UHLOVODÍKEM, OPAKOVANĚ PLNITELNÉ, PRO MALÉ PŘÍSTROJE, s odběrním ventilem
3358| CHLADÍRENSKÉ STROJE s hořlavým, netoxickým, zkapalněným
plynem
3478| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ, obsahující zkapalněný
hořlavý plyn nebo
3478| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍCH, obsahující zkapalněný hořlavý plyn nebo
3478| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍMI,
obsahující zkapalněný hořlavý plyn
3479| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ, obsahující vodík v kovovém hydridu nebo
3479| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍCH, obsahující vodík v kovovém hydridu nebo
3479| ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍMI,
obsahující vodík v kovovém hydridu
3529| MOTOR, VNITŘNÍ SPALOVÁNÍ, POHÁNĚNÝ HOŘLAVÝM PLYNEM
nebo
3529| MOTOR, PALIVOVÝ ČLÁNEK, POHÁNĚNÝ HOŘLAVÝM PLYNEM
nebo
3529| STROJ, VNITŘNÍ SPALOVÁNÍ, POHÁNĚNÝ HOŘLAVÝM PLYNEM
nebo
3529| STROJ, PALIVOVÝ ČLÁNEK, POHÁNĚNÝ HOŘLAVÝM PLYNEM
3537| PŘEDMĚTY OBSAHUJÍCÍ HOŘLAVÝ PLYN, J.N.
6 T| 3539| PŘEDMĚTY OBSAHUJÍCÍ TOXICKY PLYN, J.N.
Vzorky plynů| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenováni látek nebo předmětů
7 F| 3167| VZOREK PLYNU, NESTLAČENY, HOŘLAVÝ, J.N., který není hluboce zchlazený
7 T| 3169| VZOREK PLYNU, NESTLAČENY, TOXICKÝ, J.N., který není hluboce
zchlazený
7 TF| 3168| VZOREK PLYNU, NESTLAČENÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N., který není hluboce zchlazený
Chemické látky pod tlakem| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenováni látky nebo předmětu
8 A| 3500| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, J.N.
8 F| 3501| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, HOŘLAVÁ, J.N.
8 T| 3502| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, TOXICKÁ, J.N.
8 C| 3503| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, ŽÍRAVÁ, J.N.
8 TF| 3504| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ, J.N.
8 FC| 3505| CHEMICKÁ LÁTKA POD TLAKEM, HOŘLAVÁ, ŽÍRAVÁ, J.N.
Adsorbované plyny| |
---|---|---
Klasifikační kód| UN číslo| Pojmenování látky nebo předmětu
9A| 3511| PLYN ADSORBOVANÝ, J.N.
9O| 3513| PLYN ADSORBOVANÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
9F| 3510| PLYN ADSORBOVANÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
9T| 3512| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, J.N.
9TF| 3514| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
9TC| 3516| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
9TO| 3515| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, PODPORUJĆÍ HOŘENÍ, J.N.
9TFC| 3517| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
9TOC| 3518| PLYN ADSORBOVANÝ, TOXICKÝ, PODPORUJĆÍ HOŘENÍ, ŽÍRAVÝ, J.N.
2.2.3
Třída 3 Hořlavé kapaliny
2.2.3.1
Kritéria
2.2.3.1.1
Název třídy 3 zahrnuje látky, jakož i předměty, které obsahují látky této třídy, které:
-
jsou kapalné podle odstavce (a) definice pojmu “kapalina“ v oddíle 1.2.1;
-
mají při 50 °C tenzi par nejvýše 300 kPa (3 bary) a při 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa nejsou zcela plynné; a
-
mají bod vzplanutí nejvýše 60 °C (viz pododdíl 2.3.3.1 k odpovídající zkoušce).
Název třídy 3 zahrnuje také kapaliny a tuhé látky v roztaveném stavu s bodem vzplanutí nad 60 °C, které jsou podány k přepravě nebo přepravovány zahřáté na teplotu rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší. Tyto látky jsou přiřazeny k UN číslu 3256.
Název třídy 3 zahrnuje také znecitlivěné kapalné výbušné látky. Znecitlivěné kapalné výbušné látky jsou látky, které jsou ve vodě nebo v jiných kapalinách rozpuštěny nebo rozptýleny tak, aby vytvořily homogenní kapalnou směs, která už nemá výbušné vlastnosti. V tabulce A kapitoly 3.2 jsou tyto položky pod UN čísly 1204, 2059, 3064, 3343, 3357 a 3379.
POZNÁMKA 1
: Látky s bodem vzplanutí vyšším než 35 °C, které za podmínek zkoušky hořením stanovených v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 32.2.5, samostatné nehoří, nejsou látkami třídy 3; jsou-li však tyto látky podány k přepravě nebo přepravovány zahřáté na teplotu rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší, jsou látkami třídy 3.
POZNÁMKA 2
: Odchylkou od 2.2.3.1.1 se považují paliva pro vznětové motory, plynový olej nebo topný olej (lehký) včetně synteticky vyrobených produktů s bodem vzplanuti nad 60 °C až do nejvýše 100 °C za látky třídy 3, UN čísla 1202.
POZNÁMKA 3
: Hořlavé kapaliny, které jsou velmi toxické při vdechnutí, jak je definováno v 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9, a toxické látky s bodem vzplanutí 23 °C nebo vyšším jsou látkami třídy 6.1 (viz 2.2.61.1). Kapaliny, které jsou velmi toxické při vdechnutí, jsou identifikovány jako „toxické při vdechnutí“ ve svém oficiálním pojmenování pro přepravu ve sloupci (2) nebo zvláštním ustanovením 354 ve sloupci (6) tabulky A kapitoly 3.2.
POZNÁMKA 4
: Hořlavé kapalné látky a přípravky, používané jako pesticidy, které jsou velmi toxické, toxické nebo slabě toxické a mají bod vzplanutí 23 °C nebo vyšší, jsou látkami třídy 6.1 (viz 2.2.61.1).
2.2.3.1.2
Látky a předměty třídy 3 jsou rozděleny následovně:
F| | Hořlavé kapaliny bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky;
---|---|---
| | F1| | Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 60 °C;
| | F2| | Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 60 °C, přepravované nebo podávané
k přepravě při teplotě rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší (zahřáté látky);
| | F3| | Předměty obsahující hořlavé kapaliny
FT| | Hořlavé kapaliny, toxické;
| | FT1| | Hořlavé kapaliny, toxické;
| | FT2| | Pesticidy;
FC| | Hořlavé kapaliny, žíravé;
FTC| | Hořlavé kapaliny, toxické, žíravé.
D| | Znecitlivěné kapalné výbušné látky.
2.2.3.1.3
Látky a předměty zařazené do třídy 3 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Látky, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k příslušné položce v pododdíle 2.2.3.3 a k odpovídající obalové skupině podle ustanovení tohoto oddílu. Hořlavé kapaliny musí být přiřazeny k jedné z následujících obalových skupin podle stupně nebezpečí, který představují pro přepravu:
Obalová skupina| Bod vzplanutí (uzavřený kelímek)| Teplota začátku varu
---|---|---
I| \\--| ≤ 35 °C
IIa| < 23 °C| > 35 °C
IIIa| ≥ 23 °C a ≤ 60 °C| > 35 °C
a
Viz též 2.2.3.1.4.
Pro kapalinu s vedlejším nebezpečím (vedlejšími nebezpečími) se musí zohlednit obalová skupina určená podle výše uvedené tabulky a obalová skupina vyplývající ze závažnosti vedlejšího (vedlejších) nebezpečí; klasifikace a obalová skupina se potom určí podle tabulky převažujících nebezpečí v pododdílu 2.1.3.10.
2.2.3.1.4
Viskózní hořlavé kapaliny, jako jsou barvy, emaily, laky, fermeže, lepidla a leštidla, s bodem vzplanutí pod 23 °C smějí být přiřazeny k obalové skupině III podle postupů popsaných v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 32.3, za podmínky, že
(a)
viskozita2 a bod vzplanutí odpovídají následující tabulce:
Kinematická viskozita
(extrapolovaná) v (při střihové
rychlosti blízké 0)
mm2/s při 23 °C| Doba výtoku t v
sekundách| Průměr
výtokové
trysky
(mm)| Bod
vzplanutí,
uzavřený
kelímek (°C)
---|---|---|---
20 < v ≤ 80| 20 < t ≤60| 4| nad 17
80 < v ≤ 135| 60 < t ≤ 100| 4| nad 10
135 < v ≤ 220| 20 < t ≤ 32| 6| nad 5
220 < v ≤ 300| 32 < t ≤ 44| 6| nad -1
300 < v ≤ 700| 44 < t ≤ 100| 6| nad -5
700 < v| 100 < t| 6| bez omezení
(b)
méně než 3 % vrstvy čirého rozpouštědla se oddělí při dělicí zkoušce rozpouštědla;
(c)
směs ani oddělené rozpouštědlo nesmějí splňovat kritéria pro třídu 6.1 nebo třídu 8;
(d)
látky jsou baleny do nádob o vnitřním objemu nejvýše 450 litrů.
POZNÁMKA: Tato ustanovení se vztahují také na směsi obsahující nejvýše 20 % nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6 % v suché hmotě. Směsi obsahující více než 20 %, avšak nejvýše 55 % nitrocelulózy s obsahem dusíku nejvýše 12,6% v suché hmotě, jsou látkami přiřazenými k UN číslu 2059.
Směsi s bodem vzplanutí pod 23 °C a obsahující:
-
více než 55 %, nitrocelulózy, s jakýmkoli obsahem dusíku; nebo
-
nejvýše 55 %, nitrocelulózy s obsahem dusíku nad 12,6 % v suché hmotě
jsou látkami třídy 1 (UN 0340 nebo 0342) nebo třídy 4.1 (UN 2555, 2556 nebo 2557).
2.2.3.1.5
Viskózní kapalné látky
2.2.3.1.5.1
S výhradou ustanovení uvedených v 2.2.3.1.5.2 viskózní kapalné látky:
-
mají bod vzplanutí nejméně 23 °C a nejvýše 60 °C;
-
nejsou toxické, žíravé nebo ohrožující životní prostředí;
-
obsahují nejvýše 20 % nitrocelulózy, za podmínky, že nitrocelulóza obsahuje nejvýše 12,6 % dusíku v suché hmotě; a
-
jsou zabaleny do nádob o vnitřním objemu nejvýše 450 litrů;
nepodléhají ADR, jestliže
(a)
při dělicí zkoušce rozpouštědla (viz Příručku zkoušek a kritérií, část III, pododdíl 32.5.1) výška oddělené vrstvy rozpouštědla činí méně než 3 % celkové výšky; a
(b)
doba výtoku při zkoušce viskozity (viz Příručku zkoušek a kritérií, část III, pododdíl 32.4.3) s tryskou o průměru 6 mm je nejméně:
(i)
60 sekund; nebo
(ii)
40 sekund, jestliže viskózní kapalina obsahuje nejvýše 60 % látek třídy 3.
2.2.3.1.5.2
Viskózní kapalné látky, které jsou také nebezpečné životnímu prostředí, avšak splňují všechna ostatní kritéria v 2.2.3.1.5.1, nepodléhají žádným jiným ustanovením ADR, jsou-li přepravovány v jednoduchých nebo skupinových obalech, které obsahují čisté množství nejvýše 5 litrů na jednoduchý nebo vnitřní obal, za podmínky, že obaly splňují všeobecná ustanovení uvedená v 4.1.1.1, 4.1.1.2 a 4.1.1.4 až 4.1.1.8.
2.2.3.1.6
Spadají-li látky třídy 3 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
2.2.3.1.7
Na základě zkušebních postupů podle pododdílu 2.3.3.1 a oddílu 2.3.4 a kritérií uvedených v 2.2.3.1.1 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs, který(á) obsahuje jmenovitě uvedenou látku, takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením pro tuto třídu (viz také oddíl 2.1.3).
2.2.3.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
2.2.3.2.1
Látky třídy 3, které snadno peroxidují (jako ethery nebo určité heterocyklické kyslíkaté látky), smějí být přepravovány jen tehdy, jestliže jejich obsah peroxidu nepřekročí 0,3 % přepočítáno na peroxid vodíku (H2O2). Obsah peroxidu se stanoví podle pododdílu 2.3.3.3.
2.2.3.2.2
Chemicky nestálé látky třídy 3 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění možnosti nebezpečného rozkladu nebo polymerizace za normálních podmínek přepravy. K opatřením potřebným pro zabránění polymerizaci viz zvláštní ustanovení 386 kapitoly 3.3. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
2.2.3.2.3
Znecitlivěné kapalné výbušné látky, které nejsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, nejsou připuštěny k přepravě jako látky třídy 3.
2.2.3.3
Seznam hromadných položek
107kB
113kB
2.2.41
Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky, polymerizující látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky
2.2.41.1
Kritéria
2.2.41.1.1
Název třídy 4.1 zahrnuje hořlavé látky a předměty a znecitlivěné výbušné látky, které jsou tuhými látkami podle písmene a) definice “tuhý“ uvedené v oddíle 1.2.1, jakož i samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky a polymerizující látky.
Třídě 4.1 jsou přiřazeny:
-
lehce hořlavé tuhé látky a předměty (viz 2.2.41.1.3 až 2.2.41.1.8);
-
samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky (viz 2.2.41.1.9 až 2.2.41.1.17);
-
znecitlivěné tuhé výbušné látky (viz 2.2.41.1.18);
-
látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám (viz 2.2.41.1.19)
-
polymerizující látky (viz 2.2.41.1.20 a 2.2.41.1.21).
2.2.41.1.2
Látky a předměty třídy 4.1 se dále dělí následovně:
F| | Hořlavé tuhé látky bez vedlejšího nebezpečí:
---|---|---
| | F1| organické
| | F2| organické, roztavené
| | F3| anorganické
| | F4| předměty
FO| | Hořlavé tuhé látky, podporující hoření
FT| | Hořlavé tuhé látky, toxické:
| | FT1| organické, toxické
| | FT2| anorganické, toxické
FC| | Hořlavé tuhé látky, žíravé:
| | FC1| organické, žíravé
| | FC2| anorganické, žíravé
D| | Znecitlivěné tuhé výbušné látky bez vedlejšího nebezpečí
DT| | Znecitlivěné tuhé výbušné látky, toxické
SR| | Samovolně se rozkládající látky:
| | SR1 | nevyžadující řízení teploty
| | SR2| vyžadující řízení teploty
PM| | Polymerizující látky:
| | PM1| nevyžadují řízení teploty
| | PM2| vyžadují řízení teploty.
Hořlavé tuhé látky
Definice a vlastnosti
2.2.41.1.3
Hořlavé tuhé látky jsou lehce hořlavé tuhé látky a tuhé látky, které se mohou zapálit třením.
Lehce hořlavé tuhé látky jsou práškovité, zrnité nebo pastovité látky, které jsou nebezpečné, jestliže se po krátkém styku se zápalným zdrojem, jako např. s hořící zápalkou, mohou snadno zapálit a plamen se po zapálení rychle rozšiřuje. Nebezpečí přitom nemusí vycházet jen z ohně, nýbrž také z toxických zplodin hoření. Kovové prášky jsou kvůli obtížím při hašení ohně zvláště nebezpečné, protože normální hasící prostředky, jako oxid uhličitý nebo voda, mohou zvětšit nebezpečí.
Klasifikace
2.2.41.1.4
Látky a předměty zařazené jako hořlavé tuhé látky třídy 4.1 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení organických látek a předmětů, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, pod příslušnou položku pododdílu 2.2.41.3, podle ustanovení kapitoly 2.1, se může provést na základě zkušenosti nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, část III, pododdílu 33.2. Přiřazení jmenovitě neuvedených anorganických látek musí být provedeno na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, část III, pododdílu 33.2, přičemž musí být zohledněny rovněž zkušenosti, vedou-li k přísnějšímu zařazení.
2.2.41.1.5
Jestliže se jmenovitě neuvedené látky na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, část III, pododdílu 33.2 přiřazují k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.41.3, platí následující kritéria:
(a)
Práškovité, zrnité nebo pastovité látky, s výjimkou kovových prášků nebo prášků kovových slitin, se klasifikují jako lehce hořlavé látky třídy 4.1, jestliže se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zápalným zdrojem (např. hořící zápalkou), nebo jestliže se plamen po zapálení rychle rozšiřuje, doba vyhoření je menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, nebo rychlost vyhoření je větší než 2,2 mm/s.
(b)
Kovové prášky nebo prášky kovových slitin se přiřadí ke třídě 4.1, jestliže mohou být zapáleny při styku s plamenem a reakce se rozšíří na celou délku vzorku za 10 minut nebo méně.
Tuhé látky, které se mohou zapálit třením, se musí zařadit do třídy 4.1 analogicky k existujícím položkám (např. zápalkám) nebo v souladu s příslušným zvláštním ustanovením.
2.2.41.1.6
Na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, část III, pododdílu 33.2 a kritérií uvedených v 2.2.41.1.4 a 2.2.41.1.5 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
2.2.41.1.7
Spadají-li látky třídy 4.1 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
Přiřazení k obalovým skupinám
2.2.41.1.8
Hořlavé tuhé látky zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, část III, pododdílu 33.2 podle těchto kritérií:
(a)
Lehce hořlavé tuhé látky, které mají při zkoušce dobu vyhoření menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, jsou přiřazeny k
obalové skupině II: proběhl-li plamen navlhčenou zónou;
obalové skupině III: jestliže navlhčená zóna zastaví šíření plamene po dobu nejméně 4 minut;
(b)
Kovové prášky nebo prášky kovových slitin jsou přiřazeny k:
obalové skupině II: jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za 5 minut nebo méně;
obalové skupině III: jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za více než 5 minut.
U tuhých látek, které mohou vzplanout třením, musí být jejich přiřazení k obalové skupině provedeno v analogii k existujícím položkám nebo podle odpovídajícího zvláštního ustanovení.
Samovolně se rozkládající látky
Definice
2.2.41.1.9
Pro účely ADR jsou samovolně se rozkládající látky tepelně nestálé látky, které se mohou i bez přítomnosti kyslíku (vzduchu) silně exotermicky rozkládat. Látky se nepovažují za samovolně se rozkládající látky třídy 4.1, jestliže:
(a)
jsou výbušnými látkami dle kritérií pro třídu 1;
(b)
jsou látkami podporujícími hoření podle přiřazovacího postupu pro třídu 5.1 (viz pododdíl 2.2.51.1), s výjimkou toho, že směsi látek podporujících hoření, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, musí být podrobeny klasifikačnímu postupu definovanému v POZNÁMCE 2;
(c)
jsou organickými peroxidy podle kritérií pro třídu 5.2 (viz pododdíl 2.2.52.1);
(d)
jejich rozkladné teplo je menší než 300 J/g; nebo
(e)
jejich teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) (viz POZNÁMKA 3 níže) je vyšší než 75 °C pro kus o hmotnosti 50 kg.
POZNÁMKA 1
: Rozkladné teplo může být určeno libovolnou mezinárodně uznávanou metodou, např. dynamickou diferenční kalorimetrií a adiabatickou kalorimetrií.
POZNÁMKA 2
: Směsí látek podporujících hoření splňující kritéria třídy 5.1, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, ale které nesplňují kritéria uvedená výše pod písmeny (a), (c), (d) nebo (e), musí být podrobeny klasifikačnímu postupu pro samovolně se rozkládající látky.
Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu B až F musí být zařazena jako samovolně se rozkládající látka třídy 4.1.
Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu G podle zásady uvedené v pododdílu 20.4.3 (g) části II Příručky zkoušek a kritérií musí být posouzena pro zařazení jako látka třídy 5.1 (viz 2.2.51.1).
POZNÁMKA 3
: Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je nejnižší teplota, při které může dojít k samovolnému rozkladu látky v obalu používaném během přepravy. Potřebné předpisy k určení této teploty jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části II. kapitole 20 a oddílu 28.4.
POZNÁMKA 4
: Všechny látky, které vykazují vlastnosti samovolně se rozkládajících látek, musí být zařazeny jako takové, i když vykazují podle 2.2.42.1.5 pozitivní výsledek zkoušky pro zařazení do třídy 4.2.
Vlastnosti
2.2.41.1.10
Rozklad samovolně se rozkládajících látek může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami), třením nebo nárazem. Rychlost rozkladu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může mít, zvláště jestliže nedojde k zapálení, za následek vývin toxických plynů nebo par. U určitých samovolně se rozkládajících látek musí být teplota řízena. Některé samovolně se rozkládající látky se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena přidáním ředidel nebo použitím vhodných obalů. Určité samovolně se rozkládající látky prudce hoří. Samovolně se rozkládající látky jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-)
organické azidy (-C-N3);
diazoniové soli (-CN2+ Z-);
N - nitroso sloučeniny (-N-N=O); a
aromatické sulfonyhydrazidy (-SO2-NH-NH2).
Tento výčet není úplný; látky s jinými reaktivními skupinami a některé směsi látek mohou mít podobné vlastnosti.
Klasifikace
2.2.41.1.11
Samovolně se rozkládající látky jsou na základě svého stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Typy samovolně se rozkládajících látek začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, ve kterém byl zkoušen, až po typ G, který nepodléhá ustanovením pro samovolně se rozkládající látky třídy 4.1. Zařazení samovolně se rozkládajících látek typů B až F přímo závisí na největším přípustném množství v jednom obalu. Zásady pro zařazování, jeho postupy, zkušební metody a kritéria a vzor vhodného zkušebního protokolu jsou uvedeny v Příručce zkoušek a kritérií, části II.
2.2.41.1.12
Již zařazené samovolně se rozkládající látky, které jsou popuštěny k přepravě v obalech, jsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, ty, které jsou již připuštěny k přepravě v IBC, jsou uvedeny v pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 a ty, které jsou již popuštěny k přepravě v cisternách podle kapitoly 4.2, jsou uvedeny v pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23. Každá uvedená připuštěná látka je přiřazena k druhové položce tabulky A kapitoly 3.2 (UN čísla 3221 až 3240) a udávají se příslušná vedlejší nebezpečí a poznámky obsahující informace pro přepravu.
Tyto hromadné položky udávají:
-
typy samovolně se rozkládajících látek B až F, viz 2.2.41.1.11;
-
skupenství (kapalné/ tuhé); a
-
řízení teploty (je-li vyžadováno), viz 2.2.41.1.17.
Klasifikace samovolně se rozkládajících látek uvedených v pododdíle 2.2.41.4 se provádí na základě technicky čisté látky (pokud není uvedena koncentrace menší než 100 %).
2.2.41.1.13
Klasifikaci samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 nebo v pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23, jakož i jejich přiřazení k hromadné položce musí provést příslušný orgán země původu na základě zkušebního protokolu. Osvědčení o schválení musí obsahovat klasifikaci a odpovídající přepravní podmínky. Jestliže země původu není smluvní stranou ADR, musí zařazení a přepravní podmínky uznat příslušný orgán prvního státu smluvní strany ADR, který přijde do styku se zásilkou.
2.2.41.1.14
Aktivační přísady, jako zinkové sloučeniny, se mohou přidat k některým samovolně se rozkládajícím látkám ke změně jejich reakční schopnosti. Podle druhu a koncentrace aktivační přísady může poklesnout tepelná stálost, což může mít za následek změnu výbušných vlastností. Pokud dojde ke změně jedné z těchto vlastností, je třeba nový přípravek posoudit podle klasifikačního postupu.
2.2.41.1.15
Vzorky samovolně se rozkládajících látek nebo přípravků samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.41.4, pro které není k dispozici úplná sada výsledků zkoušek a které je nutno přepravit k provedení dalších zkoušek a hodnocení, je třeba zařadit pod odpovídající položku samovolně se rozkládajících látek typu C, jestliže
-
podle dostupných údajů není vzorek nebezpečnější než samovolně se rozkládající látka typu B;
-
vzorek je zabalen podle způsobu balení OP2 a množství na dopravní jednotku nepřesahuje 10 kg;
-
dostupné údaje ukazují, že řízená teplota, pokud je, je dostatečně nízká, aby se zabránilo nebezpečnému rozkladu a zároveň dostatečně vysoká, aby se předešlo nebezpečnému oddělování (separaci) fází.
Znecitlivění
2.2.41.1.16
Pro zajištění bezpečné přepravy samovolně se rozkládajících látek, jsou tyto v mnoha případech znecitlivěné ředidlem. Jestliže je pevně stanoven procentní podíl látky, vztahuje se k podílu hmotnosti, zaokrouhlenému na nejbližší celé číslo. Jestliže je použito ředidlo, musí být samovolně se rozkládající látka spolu s ředidlem vyzkoušena, a to v koncentraci a formě užívaných k přepravě. Ředidla, která mohou dovolit samovolně se rozkládající látce koncentrovat se na nebezpečný stupeň při úniku z obalu, se nesmějí používat. Každé použité ředidlo se musí snášet se samovolně se rozkládající látkou. Z toho hlediska jsou tuhá nebo kapalná ředidla snášenlivá, jestliže nemají žádné nepříznivé účinky na tepelnou stálost a druh nebezpečnosti samovolně se rozkládající látky. Kapalná ředidla v přípravcích vyžadujících řízení teploty (viz 2.2.41.1.14) musí mít bod varu nejméně 60 °C a bod vzplanutí nejméně 5 °C. Bod varu kapaliny musí být o nejméně 50 °C vyšší než řízená teplota samovolně se rozkládající látky.
Ustanovení o řízení teploty
2.2.41.1.17
Samovolně se rozkládající látky s SADT nejvýše 55 °C musí být podrobeny během přepravy řízení teploty. Viz 7.1.7.
Znecitlivěné tuhé výbušné látky
2.2.41.1.18
Znecitlivěné tuhé výbušné látky jsou látky, které jsou navlhčeny vodou nebo alkoholy, nebo jsou zředěny jinými látkami tak, aby se potlačily jejich výbušné vlastnosti. Takové položky jsou v tabulce A kapitoly 3.2 označeny následujícími UN čísly: 1310, 1320, 1321, 1322, 1336, 1337, 1344, 1347, 1348, 1349, 1354, 1355, 1356, 1357, 1517, 1571, 2555, 2556, 2557, 2852, 2907, 3317, 3319, 3344, 3364, 3365, 3366, 3367, 3368, 3369, 3370, 3376, 3380 a 3474.
Látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám
2.2.41.1.19
Látky, které
(a)
jsou podle výsledků sérií zkoušek 1 a 2 předběžně přiřazeny ke třídě 1, avšak podle výsledků série zkoušek 6 jsou vyňaty z platnosti třídy 1,
(b)
nejsou samovolně se rozkládajícími látkami třídy 4.1, a
(c)
nejsou látkami třídy 5.1 nebo 5.2,
jsou rovněž přiřazeny ke třídě 4.1, a to k položkám UN čísel 2956, 3241, 3242 a 3251.
Polymerizující látky
Definice a vlastnosti
2.2.41.1.20
Polymerizující látky jsou látky, které jsou bez stabilizace schopné projít silnou exotermickou reakcí, jejímž výsledkem je tvoření větších molekul nebo tvoření polymerů za normálních podmínek přepravy. Takové látky jsou považovány za polymerizující látky třídy 4.1 jestliže:
(a)
jejich teplota samourychlující se polymerace (SAPT) je nejvýše 75 °C za podmínek (s chemickou stabilizací nebo bez ní při podávání k přepravě) a v obalu, IBC nebo cisterně, v němž (níž) má být látka nebo směs přepravována;
(b)
mají reakční teplo větší než 300 J/g; a
(c)
nesplňují žádné jiné z kritérií pro zařazení do tříd 1 až 8.
Směs splňující kritéria pro polymerizující látku musí být klasifikována jako polymerizující látka třídy 4.1.
Ustanovení o řízení teploty
2.2.41.1.21
Polymerizující látky podléhají řízení teploty při přepravě, jestliže jejich teplota samourychlující se polymerace (SAPT) je:
(a)
při podávání k přepravě v obalu nebo IBC nejvýše 50 °C v obalu nebo IBC, v němž má být látka přepravována; nebo
(b)
při podávání k přepravě v cisterně nejvýše 45 °C v cisterně, v níž má být látka přepravována.
Viz 7.1.7.
POZNÁMKA: Látky splňující kritéria pro polymerizující látky a též pro zařazení do tříd 1 až 8 podléhají požadavkům zvláštního ustanovení 386 kapitoly 3.3.
2.2.41.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
2.2.41.2.1
Chemicky nestálé látky třídy 4.1 jsou připuštěny k přepravě pouze tehdy, pokud byla provedena potřebná opatření zabraňující jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Za tímto účelem se musí dbát zvláště na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
2.2.41.2.2
Hořlavé tuhé látky, podporující hoření, které jsou přiřazeny k UN číslu 3097, nejsou k přepravě připuštěny, ledaže by odpovídaly předpisům pro třídu 1 (viz také pododdíl 2.1.3.7).
2.2.41.2.3
Následující látky nejsou k přepravě připuštěny:
-
samovolně se rozkládající látky typu A [viz Příručku zkoušek a kritérií, část II, odstavec 20.4.2 (a)];
-
sulfidy fosforu, které nejsou prosty žlutého nebo bílého fosforu;
-
jiné, než v tabulce A kapitoly 3.2 uvedené znecitlivěné tuhé výbušné látky;
-
anorganické hořlavé látky v roztaveném stavu, s výjimkou UN 2448 SÍRA, ROZTAVENÁ;
2.2.41.3
Seznam hromadných položek
108kB
109kB
2.2.41.4
Seznam již zařazených samovolně se rozkládajících látek v obalech
Kódy „OP1“ až „OP8“ uvedené ve sloupci „Způsob balení“ se vztahují ke způsobům balení v pododdílu 4.1.4.1, pokynu pro balení P520 (viz též pododdíl 4.1.7.1). Samovolně se rozkládající látky, které se mají přepravovat, musí odpovídat klasifikaci a řízeným a kritickým teplotám (odvozeným od SADT), jak jsou uvedeny. K látkám připuštěným v IBC viz pododdíl 4.1.4.2, pokyn pro balení IBC520 a k látkám připuštěným v cisternách podle kapitoly 4.2, viz pododdíl 4.2.5.2.6, pokyn pro přemístitelné cisterny T23. Přípravky uvedené v pokynu pro balení IBC520 v 4.1.4.2 a v pokynu pro přemístitelné cisterny T23 v 4.2.5.2.6 smějí být přepravovány též zabalené podle způsobu balení OP8 pokynu pro balení P520 v 4.1.4.1, s totožnými řízenými a kritickými teplotami, je-li to použitelné.
POZNÁMKA: Zatřídění uvedené v této tabulce se zakládá na technicky čisté látce (s výjimkou případů, kde je udána koncentrace nižší než 100 %). Pro jiné koncentrace může být látka zařazena rozdílně podle postupů uvedených v části II Příručky zkoušek a kritérií a v 2.2.41.1.17.
SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ LÁTKA| Koncen-trace
(%)| Způsob
baleni| Řízená
teplota
(°C)| Kritická
teplota
(°C)| UN
číslo| Poznámky
---|---|---|---|---|---|---
ACETON-PYROGALLOL KOPOLYMER 2-DIAZO-1-NAFTOL-5-SULFONÁT| 100| OP8| | | 3228|
AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
PŘÍPRAVEK, TYP B, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY| < 100| OP5| | | 3232| (1) (2)
AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
PŘÍPRAVEK TYP C| < 100| OP6| | | 3224| (3)
AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
PŘÍPRAVEK, TYP C, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY| < 100| OP6| | | 3234| (4)
AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
PŘÍPRAVEK TYP D| < 100| OP7| | | 3226| (5)
AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
PŘÍPRAVEK, TYP D, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY| < 100| OP7| | | 3236| (6)
2,2'-AZODI(2,4-DIMETHYL-4-
METOXYVALERONITRIL)| 100| OP7| -5| +5| 3236|
2,2'-AZODI(2,4 DIMETHYLVALERONITRIL)| 100| OP7| +10| +15| 3236|
2,2'-AZODI-(ETYL-2 METHYLPROPIONÁT)| 100| OP7| +20| +25| 3235|
1,1'-AZODI-(HEXAHYDROBENZONITRIL)| 100| OP7| | | 3226|
2,2'- AZODI-(ISOBUTYRONITRIL| 100| OP6| +40| +45| 3234|
2,2'- AZODI-(ISOBUTYRONITRIL), jako pasta na vodní bázi| ≤ 50| OP6| | | 3224|
2,2'-AZODI(2-METHYLBUTYRONITRIL)| 100| OP7| +35| +40| 3236|
BENZEN-1,3-DISULFONYLHYDRAZID, jako pasta| 52| OP7| | | 3226|
BENZENSULFONYLHYDRAZID| 100| OP7| | | 3226|
4-(BENZYL(ETHYL)AMINO)-3-
TETRACHLOROZINEČNATAN| 100| OP7| | | 3226|
4-(BENZYL(METHYL)-AMINO)-3-
ETOXYBENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 100| OP7| +40| +45| 3236|
3-CHLOR-4(DIETHYLAMINO)BENZENDIAZONIUM
TETRACHLOROZINEČNATAN| 100| OP7| | | 3226|
2-DIAZO-1-NAFTOL-4 SULFONYLCHLORID| 100| OP5| | | 3222| (2)
2-DIAZO-1-NAFTOL-5 SULFONYLCHLORID| 100| OP5| | | 3222| (2)
2-DIAZO-1-NAFTOL-ESTER KYSELINY
SULFONOVÉ, SMĚS, TYP D| < 100| OP7| | | 3226| (9)
2,5-DIBUTOXY-4-(4-MORFOLINYL)-
BENZENDIAZONIUM, TETRACHLORZINKÁT (2:1)| 100| OP8| | | 3228|
2.5-DIETOXY-4-MORFOLINOBENZEN-
DIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 67-100| OP7| +35| +40| 3236|
2.5-DIETOXY-4-MORFOLINO-
BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 66| OP7| +40| +45| 3236|
2,5-DIETOXY-4-MORFOLINOBENZEN-
DIAZONIUM-TETRAFLUOROBORÁT| 100| OP7| +30| +35| 3236|
2,5-DIETOXY-4-(4-MORFOLINYL)-
BENZENDIAZONIUM-SULFÁT| 100| OP7| | | 3226|
2,5-DIETOXY-4-(FENYLSULFONYL)-BENZEN-DIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 67| OP7| +40| +45| 3236|
DIETHYLENGLYKOL-BIS-
(ALYLKARBONÁT)+DIISOPROPYLPER
OXYDI KARBONÁT| ≥88
≤12| OP8| -10| 0| 3237|
O,O - KYSELINA THIOFOSFOREČNÁ,
O-[(KYANOFENYLMETHYLEN)AZANYL]O,
O-DIETHYLESTER| 82-91
(Z isomer)| OP8| | | 3227| (10)
2,5-DIMETOXY-4-(4-
METHYLFENYLSULFONYL)-BENZEN-DIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 79| OP7| +40| +45| 3236|
4-(DIMETHYLAMINO)-BENZENDIAZONIUM TRICHLORZINKÁT (-1)| 100| OP8| | | 3228|
4-DIMETHYLAMINO-6-(2-DIMETYLAMINO-
ETOXY)TOLUEN-2-DIAZONIUM-
ZINKOCHLORID| 100| OP7| +40| +45| 3236|
N,N'-DINITROSO-N,N'-DIMETHYL-
TETRAFTALAMID, jako pasta| 72| OP6| | | 3224|
N,N'-DINITROSOPENTAMETHYLEN-
TETRAMIN| 82| OP6| | | 3224| (7)
DIFENYLOXID-4,4'-DISULFONYLHYDRAZID| 100| OP7| | | 3226|
4-(DIPROPYLAMINO)BENZENDIAZONIU
M-ZINKOCHLORID| 100| OP7| | | 3226|
2-(N,N-ETOXYKARBONYLFENYLAMINO) -3-
METOXY-4-(N-METHYL-A-
CYKLOHEXYLAMINO)- BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 63-92| OP7| +40| +45| 3236|
2-(N,N ETOXYKARBONYLFENYLAMINO) -3-
METOXY-4-(N-METHYL-A-CYKLO-
HEXYLAMINO)-BENZENDIAZONIUM-
ZINKOCHLORID| 62| OP7| +35| +40| 3236|
N-FORMYL-2-(NITROMETHYLEN)-1,3-
PERHYDROTIAZIN| 100| OP7| +45| +50| 3236|
2-(2HYDROXYETOXY)-1-(PYROLIDIN-1 -YL)-BENZEN-4-DIAZONIUM ZINKOCHLORID| 100| OP7| +45| +50| 3236|
3-(2-HYDROXYETOXY)-4-(PYROLIDIN-1-YL)-BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID| 100| OP7| +40| +45| 3236|
2-(N,N-METHYLAMINOEHTYL-KARBONYL)-4- (3,4-DIMETHYLFENYL SULFONYL) BENZEN-DIAZONIUM HYDROGEN SULFÁT| 96| OP7| +45| +50| 3236|
4-METHYLBENZENSULFONYLHYDRAZID| 100| OP7| | | 3226|
3-METYL-4-(PYROLIDIN-1-YL)-
BENZENDIAZONIUM-TETRAFLUOROBORÁT| 95| OP6| +45| +50| 3234|
4-NITROSOFENOL| 100| OP7| +35| +40| 3236|
LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, KAPALNÁ, VZOREK| | OP2| | | 3223| (8)
LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, KAPALNÁ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY| | OP2| | | 3233| (8)
LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, TUHÁ, VZOREK| | OP2| | | 3224| (8)
LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, TUHÁ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY| | OP2| | | 3234| (8)
2-DIAZO-1-NAFTOL-4-SULFONÁT SODNÝ| 100| OP7| | | 3226|
2-DIAZO-1-NAFTOL-5-SULFONÁT SODNÝ| 100| OP7| | | 3226|
TETRAMINOPALADIUM-(II)-NITRÁT| 100| OP6| +30| +35| 3234|
Poznámky:
(1)
Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (b). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
(2)
Vyžaduje se bezpečnostní značka označující vedlejší nebezpečí “VÝBUŠNÝ“ podle vzoru č.1 (viz 5.2.2.2.2).
(3)
Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (c).
(4)
Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (c). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
(5)
Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d).
(6)
Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
(7)
Se snášenlivým ředidlem s bodem varu nejméně 150 °C.
(8)
Viz 2.2.41.1.15.
(9)
Tato položka platí pro směsi esterů kyseliny 2-diazo-1-naftol-4-sulfonové a kyseliny 2-diazo-1-naftol-5-sulfonové, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d).
(10)
Tato položka se vztahuje na technickou směs v n-butanolu se specifickým koncentračním limitem (Z)isomer.
2.2.42
Třída 4.2 Samozápalné látky
2.2.42.1
Kritéria
2.2.42.1.1
Název třídy 4.2 zahrnuje:
-
pyroforní látky, což jsou látky včetně směsí a roztoků (kapalné nebo tuhé), které při styku se vzduchem již v malých množstvích vzplanou do 5 minut. Toto jsou látky třídy 4.2, které jsou nejvíce náchylné k samovznícení; a
-
látky a předměty schopné samoohřevu, což jsou látky a předměty včetně směsí a roztoků, které jsou ve styku se vzduchem bez přívodu energie schopné se zahřívat. Tyto látky mohou vzplanout jen ve velkých množstvích (kilogramech) a po dlouhé době (hodiny nebo dny).
2.2.42.1.2
Látky a předměty třídy 4.2 se dělí následovně:
S| | Samozápalné látky bez vedlejšího nebezpečí:
---|---|---
| | S1| organické, kapalné
| | S2| organické, tuhé
| | S3| anorganické, kapalné
| | S4| anorganické, tuhé
| | S5| organokovové
| | S6| předměty
SW| | Samozápalné látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
SO| | Samozápalné látky, podporující hoření
ST| | Samozápalné látky, toxické
| | ST1| organické, toxické, kapalné
| | ST2| organické, toxické, tuhé
| | ST3| anorganické, toxické, kapalné
| | ST4| anorganické, toxické, tuhé
SC| | Samozápalné látky, žíravé
| | SC1| organické, žíravé, kapalné
| | SC2| organické, žíravé, tuhé
| | SC3| anorganické, žíravé, kapalné
| | SC4| anorganické, žíravé, tuhé
Vlastnosti
2.2.42.1.3
Samozahřívání látky je proces, při němž postupná reakce této látky s kyslíkem (ve vzduchu) vytváří teplo. Jestliže je množství vytvořeného tepla větší než množství tepelných ztrát, bude teplota látky narůstat, což může vést po latentní periodě k samovznícení a hoření.
Klasifikace
2.2.42.1.4
Látky a předměty zařazené do třídy 4.2 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, pod příslušnou specifickou J.N. položku pododdílu 2.2.42.3, podle ustanovení kapitoly 2.1, může být provedeno na základě zkušeností nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4. Přiřazení k všeobecným J.N. položkám třídy 4.2 se musí provést na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4; přitom se musí přihlédnout také ke zkušenostem, jestliže vedou k přísnějšímu zařazení.
2.2.42.1.5
Jestliže se jmenovitě neuvedené látky nebo předměty na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4 přiřazují k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.42.3, platí následující kritéria:
(a)
samozápalné (pyroforní) tuhé látky se přiřadí ke třídě 4.2, jestliže vzplanou při pádu z výšky 1 m nebo do 5 minut poté, nebo
(b)
samozápalné (pyroforní) kapalné látky se přiřadí ke třídě 4.2, jestliže
(i)
nanesené na inertní nosný materiál vzplanou do 5 minut, nebo
(ii)
v případě negativního výsledku zkoušky podle (i), po nanesení na vroubkovaný suchý filtrační papír (Whatman-filtr č. 3), tento do 5 minut zapálí nebo zuhelnatí;
(c)
látky, u nichž dojde u krychlového vzorku o straně 10 cm při zkušební teplotě 140 °C do 24 hodin k samovznícení nebo stoupnutí teploty nad 200 °C, se přiřadí ke třídě 4.2. Toto kritérium se zakládá na samozápalné teplotě dřevěného uhlí, která činí 50 °C pro krychlový vzorek 27 m3. Látky s vyšší samozápalnou teplotou než 50 °C pro objem 27 m3 se ke třídě 4.2 nepřiřadí.
POZNÁMKA 1
: Látky, které budou přepravovány v kusech o objemu nepřesahujícím 3 m3, nespadají do třídy 4.2, pokud při zkoušce provedené na krychlovém vzorku o straně 10 cm při teplotě 120 °C nedojde do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 180 °C.
POZNÁMKA 2
: Látky, které budou přepravovány v kusech o objemu nepřesahujícím 450 l, nespadají do třídy 4.2, pokud při zkoušce provedené na krychlovém vzorku o straně 10 cm při teplotě 100°C nedojde do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 160° C.
POZNÁMKA 3
: Jelikož organokovové látky mohou být v závislosti na svých vlastnostech zařazeny do třídy 4.2 nebo 4.3 s dodatečnými vedlejšími nebezpečími, je pro tyto látky uveden v oddílu 2.3.5 zvláštní klasifikační postupový diagram.
2.2.42.1.6
Spadají-li látky třídy 4.2 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené látky v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz oddíl 2.1.3.
2.2.42.1.7
Na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4 a kritérií uvedených v 2.2.42.1.5 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
Přiřazení k obalovým skupinám
2.2.42.1.8
Látky a předměty zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám I, II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4 podle těchto kritérii:
(a)
samozápalné (pyroforní) látky se přiřadí k obalové skupině I;
(b)
látky a předměty schopné samoohřevu, u nichž dojde u krychlového vzorku o straně 2,5 cm při zkušební teplotě 140 °C do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 200 °C, se přiřadí k obalové skupině II;
Látky s teplotou samovznícení vyšší než 50 °C pro objem 450 l se nemusí přiřadit k obalové skupině II;
(c)
látky méně schopné samoohřevu, u nichž u krychlového vzorku o straně 2,5 cm nedojde za podmínek uvedených pod bodem b) k jmenovaným jevům, ale u krychlového vzorku o straně 10 cm při zkušební teplotě 140 °C dojde do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 200 °C, se přiřadí k obalové skupině III.
2.2.42.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
Následující látky nejsou připuštěny k přepravě:
-
UN 3255 terc- BUTYLHYPOCHLORID; a
-
tuhé látky schopné samoohřevu, podporující hoření, přiřazené k UN číslu 3127, ledaže by odpovídaly ustanovením pro třídu 1 (viz pododdíl 2.1.3.7).
2.2.42.3
Seznam hromadných položek
99kB
58kB
2.2.43
Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
2.2.43.1
Kritéria
2.2.43.1.1
Název třídy 4.3 zahrnuje látky, které při reakci s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, náchylné k vytváření výbušných směsí se vzduchem, jakož i předměty, které takové látky obsahují.
2.2.43.1.2
Látky a předměty třídy 4.3 se dělí následovně:
W| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, bez vedlejšího nebezpečí, jakož
i předměty, které takové látky obsahují:
---|---
| W1| kapalné
| W2| tuhé
| W3| předměty
WF1| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, kapalné, hořlavé
WF2| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, tuhé, hořlavé
WS| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, tuhé, schopné samoohřevu
WO| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, tuhé, podporující hoření
WT| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, toxické:
| WT1| kapalné
| WT2| tuhé
WC| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, žíravé:
| WC1| kapalné
| WC2| tuhé
WFC| Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny, hořlavé, žíravé.
Vlastnosti
2.2.43.1.3
Určité látky mohou ve styku s vodou vyvíjet hořlavé plyny, které mohou se vzduchem vytvářet výbušné směsi. Takové směsi se snadno zapálí všemi obvyklými zapalovacími zdroji, např. otevřeným ohněm, jiskrami pocházejícími z nářadí, nechráněnou žárovkou atd. Přitom vytvořené tlakové vlny a plameny mohou ohrozit lidi a životní prostředí. Ke zjištění, zda látka reaguje s vodou takovým způsobem, že se vytváří nebezpečné množství plynů, které mohou být hořlavé, se použije zkušební postup popsaný v 2.2.43.1.4. Tento zkušební postup nesmí být použit u pyroforních látek.
Klasifikace
2.2.43.1.4
Látky a předměty zařazené do třídy 4.3 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, k příslušné položce pododdílu 2.2.43.3, podle ustanoveni kapitoly 2.1, se provede na základě výsledků zkušebního postupu podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.5; přitom musí být zohledněny i zkušenosti, pokud vedou k přísnějšímu zařazení.
2.2.43.1.5
Jestliže se jmenovitě neuvedené látky přiřazují na základě zkušebního postupu podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.5 k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.43.3, platí následující kritéria:
Látka se přiřadí ke třídě 4.3, pokud:
(a)
se během některé fáze zkoušky uvolněný plyn sám vznítí, nebo
(b)
je rychlost uvolňování hořlavého plynu větší než 1 litr na kilogram zkoušené látky za hodinu.
POZNÁMKA: Jelikož organokovové látky mohou být v závislosti na svých vlastnostech zařazeny do třídy 4.2 nebo 4.3 s dodatečnými vedlejšími nebezpečími, je pro tyto látky uveden v oddílu 2.3.5 zvláštní klasifikační postupový diagram.
2.2.43.1.6
Pokud látky třídy 4.3 spadají vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, je třeba tyto směsi přiřadit k položkám, ke kterým patří na základě svého skutečného nebezpečí.
POZNÁMKA: K zařazení roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
2.2.43.1.7
Na základě zkušebním postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.5 a kritérií uvedených v 2.2.43.1.5 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
Přiřazení k obalovým skupinám
2.2.43.1.8
Látky a předměty zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám I, II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.5 podle těchto kritérií:
(a)
K obalové skupině I se přiřadí každá látka, která při teplotě okolí prudce reaguje s vodou, přičemž vyvinutý plyn se může sám vznítit, nebo jestliže při teplotě okolí snadno reaguje s vodou, přičemž množství vyvinutého hořlavého plynu je větší nebo se rovná 10 litrům na kg látky za 1 minutu.
(b)
K obalové skupině II se přiřadí každá látka, která při teplotě okolí snadno reaguje s vodou, přičemž nejvyšší množství vyvinutého hořlavého plynu je větší nebo se rovná 20 litrům na kg látky za hodinu, a nesplňuje kritéria pro obalovou skupinu I.
(c)
K obalové skupině III se přiřadí každá látka, která při teplotě okolí pomalu reaguje s vodou, přičemž nejvyšší množství vyvinutého hořlavého plynu je větší nebo se rovná 1 litru na kg látky za hodinu, a nesplňuje kritéria pro obalovou skupinu I nebo II.
2.2.43.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
Tuhé látky reagující s vodou, podporující hoření, přiřazené k UN číslu 3133 nejsou připuštěny k přepravě, ledaže by odpovídaly ustanovením pro třídu 1 (viz také pododdíl 2.1.3.7).
2.2.43.3
Seznam hromadných položek
90kB
79kB
2.2.51
Třída 5.1 Látky podporující hoření
2.2.51.1
Kritéria
2.2.51.1.1
Název třídy 5.1 zahrnuje látky, které ač samy nejsou nezbytně hořlavé, mohou všeobecně uvolňováním kyslíku vyvolat nebo podporovat hoření jiných látek, jakož i předměty, které takové látky obsahují.
2.2.51.1.2
Látky třídy 5.1, jakož i předměty, které takové látky obsahují, se dělí následovně:
O| | Látky podporující hoření bez vedlejšího nebezpečí nebo předměty, které takové látky obsahují:
---|---|---
| | O1| kapalné
| | O2| tuhé
| | O3| předměty
OF| | Látky podporující hoření, tuhé, hořlavé
OS| | Látky podporující hoření, tuhé, schopné samoohřevu
OW| | Látky podporující hoření, tuhé, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
OT| | Látky podporující hoření, toxické
| | OT1| kapalné
| | OT2| tuhé
OC| | Látky podporující hoření, žíravé
| | OC1| kapalné
| | OC2| tuhé
OTC| | Látky podporující hoření, toxické, žíravé.
2.2.51.1.3
Látky a předměty zařazené do třídy 5.1 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Látky a předměty, které nejsou jmenovitě uvedeny v této tabulce, mohou být přiřazeny k příslušné položce pododdílu 2.2.51.3 podle ustanovení kapitoly 2.1 na základě zkoušek, postupů a kritérií uvedených v 2.2.51.1.6 až 2.2.51.1.10 a podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, oddílu 34.4 nebo pro hnojiva obsahující tuhý dusičnan amonný, oddílu 39, s výhradou omezení v 2.2.51.2.2, třináctá a čtrnáctá odrážka. Pokud se výsledky zkoušek liší od získaných zkušeností, musí se dát přednost získaným zkušenostem před výsledky zkoušek.
2.2.51.1.4
Spadají-li látky třídy 5.1 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi k položkám, ke kterým patří na základě svého skutečného nebezpečí.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
2.2.51.1.5
Na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, oddílu 34.4 nebo pro hnojivá obsahující tuhý dusičnan amonný, oddílu 39 a kritérií uvedených v 2.2.51.1.6 až 2.2.51.1.10 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
Tuhé látky podporující hoření
Klasifikace
2.2.51.1.6
Jestliže se tuhé látky podporující hoření, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, přiřazují k jedné z položek uvedených v 2.2.51.3 na základě zkušebního postupu podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 34.4.1 (zkouška O.1), nebo alternativně pododdílu 34.4.3 (zkouška O.3), platí následující kritéria:
(a)
Při zkoušce O.1 je nutno tuhou látku přiřadit ke třídě 5.1, jestliže zkoušený vzorek ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vzplane nebo hoří, nebo vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 3:7; nebo
(b)
Při zkoušce O.3 je nutno tuhou látku přiřadit ke třídě 5.1, jestliže zkoušený vzorek ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo větší průměrnou rychlost hoření, než je průměrná rychlost hoření směsi peroxidu vápníku s celulózou v hmotnostním poměru 1:2.
2.2.51.1.7
Odchylkou musí být hnojiva obsahující tuhý dusičnan amonný klasifikována postupem uvedeným v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 39.
Přiřazení k obalovým skupinám
2.2.51.1.8
Tuhé látky podporující hoření zařazené pod různé položky v tabulce A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám I, II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 34.4.1 (zkouška O.1) nebo pododdílu 34.4.3 (zkouška O.3) podle následujících kritérií:
(a)
Zkouška O.1:
(i)
Obalová skupina I: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 3:2;
(ii)
Obalová skupina II: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 2:3 a kritéria pro obalovou skupinu I nejsou splněna;
(iii)
Obalová skupina III: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 3:7 a kritéria pro obalové skupiny I a II nejsou splněna;
(b)
Zkouška O.3:
(i)
Obalová skupina I: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje větší průměrnou rychlost hoření, než je průměrná rychlost hoření směsi peroxidu vápníku s celulózou v hmotnostním poměru 3:1;
(ii)
Obalová skupina II: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo větší průměrnou rychlost hoření, než je průměrná rychlost hoření směsi peroxidu vápníku s celulózou v hmotnostním poměru 1:1 a kritéria pro obalovou skupinu I nejsou splněna;
(iii)
Obalová skupina III: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo větší průměrnou rychlost hoření, než je průměrná rychlost hoření směsi peroxidu vápníku s celulózou v hmotnostním poměru 1:2 a kritéria pro obalové skupiny I a II nejsou splněna.
Kapalné látky podporující hořeni
Klasifikace
2.2.51.1.9
Jestliže se kapalné látky podporující hoření, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, přiřazují k jedné z položek pododdílu 2.2.51.3 na základě zkušebního postupu podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 34.4.2, platí následující kritéria:
Kapalnou látku je nutno přiřadit ke třídě 5.1, jestliže ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 1:1 vykazuje nárůst tlaku nejméně 2070 kPa (přetlak) a vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu zvyšování tlaku než směs 65 % vodného roztoku kyseliny dusičné s celulózou v hmotnostním poměru 1:1.
Přiřazení k obalovým skupinám
2.2.51.1.10
Kapalné látky podporující hoření zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám I, II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 34.4.2 podle těchto kritérií:
a)
Obalová skupina I: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 1:1 se sama vznítí, nebo vykazuje kratší průměrnou dobu zvýšení tlaku než směs 50 % kyseliny chloristé s celulózou v hmotnostním poměru 1:1;
b)
Obalová skupina II: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu zvyšování tlaku než směs 40 % vodného roztoku chlorečnanu sodného s celulózou v hmotnostním poměru 1:1, a kritéria pro obalovou skupinu I nejsou splněna;
c)
Obalová skupina III: každá látka, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu zvyšování tlaku než směs 65 % vodného roztoku kyseliny dusičné s celulózou v hmotnostním poměru 1:1, a kritéria pro obalové skupiny I a II nejsou splněna.
2.2.51.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
2.2.51.2.1
Chemicky nestálé látky třídy 5.1 jsou k přepravě připuštěny jen tehdy, jestliže byla provedena potřebná opatření k zabránění jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Za tímto účelem musí být dbáno zvláště na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by mohly tyto reakce podporovat.
2.2.51.2.2
Následující látky a směsi nejsou připuštěny k přepravě:
-
Tuhé látky podporující hoření, schopné samoohřevu, přiřazené k UN číslu 3100, tuhé látky podporující hoření, reagující s vodou, přiřazené k UN číslu 3121 a tuhé látky podporující hoření, hořlavé, přiřazené k UN číslu 3137, ledaže by odpovídaly předpisům pro třídu 1 (viz také pododdíl2.1.3.7);
-
Peroxid vodíku, nestabilizovaný nebo peroxid vodíku, vodné roztoky, nestabilizované, s více než 60 % peroxidu vodíku;
-
Tetranitromethan, nezbavený hořlavých nečistot;
-
Roztoky kyseliny chloristé s více než 72 % (hmotnosti) kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jakoukoli kapalinou, kromě vody;
-
Roztoky kyseliny chlorečné s více než 10 % kyseliny chlorečné nebo směsi kyseliny chlorečné s jakoukoli kapalinou, kromě vody;
-
Halogenované sloučeniny fluoru, jiné než UN 1745 FLUORID BROMIČNÝ, UN 1746 FLUORID BROMITÝ a UN 2495 FLUORID JODIČNÝ třídy 5.1, jakož i UN 1749 FLUORID CHLORITÝ a UN 2548 FLUORID CHLOREČNÝ třídy 2;
-
Chlorečnan amonný a jeho vodné roztoky a směsi chlorečnanu s amonnou solí;
-
Chloritan amonný a jeho vodné roztoky a směsi chloritanu s amonnou solí;
-
Směsi chlornanu s amonnou solí;
-
Bromičnan amonný a jeho vodné roztoky a směsi bromičnanu s amonnou solí;
-
Manganistan amonný a jeho vodné roztoky a směsi manganistanu s amonnou solí;
-
Dusičnan amonný s více než 0,2 % hořlavých látek (včetně všech organických látek počítaných jako uhlík), ledaže je složkou látek nebo předmětů třídy 1;
-
hnojiva obsahující dusičnan amonný se složením, které vede k výstupům 4, 6, 8, 15, 31 nebo 33 postupového diagramu odstavce 39.5.1 Příručky zkoušek a kritérií, části III, oddílu 39, pokud nebyla přiřazena k vhodnému UN číslu třídy 1;
-
hnojiva obsahující dusičnan amonný se složením, které vede k výstupům 20, 23 nebo 39 postupového diagramu odstavce 39.5.1 Příručky zkoušek a kritérií, části III, oddílu 39, pokud nebyla přiřazena k vhodnému UN číslu třídy 1, nebo za podmínky, že byla prokázána jejich vhodnost pro přepravu a toto bylo schváleno příslušným orgánem, do třídy 5.1, s výjimkou UN 2067;
POZNÁMKA: Pojem „příslušný orgán“ znamená příslušný orgán země původu. Pokud země původu není smluvní stranou ADR, musí být klasifikace a podmínky přepravy uznány příslušným orgánem první země smluvní strany ADR, které zásilka dosáhne.
-
Dusitan amonný a jeho vodné roztoky a směsi anorganického dusitanu s amonnou solí;
-
Směsi dusičnanu draselného, dusitanu sodného a amonné soli.
2.2.51.3
Seznam hromadných položek
98kB
2.2.52
Třída 5.2: Organické peroxidy
2.2.52.1
Kritéria
2.2.52.1.1
Název třídy 5.2 zahrnuje organické peroxidy a přípravky organických peroxidů.
2.2.52.1.2
Látky třídy 5.2 se dělí následovně:
P1 | | Organické peroxidy, nevyžadující řízení teploty
---|---|---
P2 | | Organické peroxidy, vyžadující řízení teploty
Definice
2.2.52.1.3
Organické peroxidy jsou organické látky, které obsahují dvojmocnou skupinu -O-O- a na které může být nahlíženo jako na deriváty peroxidu vodíku, ve kterých je nahrazen jeden nebo oba atomy vodíku organickými radikály.
Vlastnosti
2.2.52.1.4
Organické peroxidy se mohou exotermicky rozkládat při normální nebo zvýšené teplotě. Rozklad může být vyvolán působením tepla, třením, nárazem nebo stykem s nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, aminy). Rychlost rozkladu stoupá s teplotou a závisí na složení organického peroxidu. Při rozkladu se mohou vyvíjet škodlivé nebo hořlavé páry nebo plyny. Pro některé organické peroxidy je povinné řízení teploty během přepravy. Některé organické peroxidy se mohou, zvláště pod uzavřením, rozkládat výbušným způsobem. Tato vlastnost se může změnit přidáním ředidel nebo použitím vhodných obalů. Mnoho organických peroxidů prudce hoří. Oči nesmí přijít do styku s organickými peroxidy. Některé organické peroxidy mohou již po velmi krátkém styku způsobit vážné poškození rohovky nebo mohou mít žíravé účinky na pokožku.
POZNÁMKA: Zkušební postupy k určení hořlavosti organických peroxidů jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 32.4. Jelikož organické peroxidy mohou při zahřátí prudce reagovat, doporučuje se určit jejich bod vzplanutí za použití zkušebních vzorků malých rozměrů, jak je popsáno v normě ISO 3679:1983.
Klasifikace
2.2.52.1.5
Každý organický peroxid se pokládá za zařazený do třídy 5.2, ledaže by přípravek organického peroxidu:
(a)
neobsahoval více než 1,0 % aktivního kyslíku pro nejvýše 1,0 % peroxidu vodíku;
(b)
neobsahoval více než 0,5 % aktivního kyslíku pro více než 1,0 %, nejvýše však 7 % peroxidu vodíku.
POZNÁMKA: Obsah aktivního kyslíku (%) v přípravku organického peroxidu se vypočítá ze vzorce:
16 × ∑(ni × ci / mi),
kde
ni = počet peroxyskupin na molekulu organického peroxidu i;
ci = koncentrace (% hmotnosti) organického peroxidu i;
mi = molekulová hmotnost organického peroxidu i.
2.2.52.1.6
Organické peroxidy se rozdělují na základě jejich stupně nebezpečnosti do sedmi typů. Typy jsou v rozsahu od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, v němž byl podroben zkoušce, až k typu G, který nepodléhá ustanovením pro organické peroxidy třídy 5.2. Klasifikace typů B až F je v přímém vztahu k nejvyššímu dovolenému množství v jednom kusu. Zásady pro zařazování látek, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.52.4, jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části II.
2.2.52.1.7
Již zařazené organické peroxidy, které jsou připuštěny k přepravě v obalech jsou uvedeny v pododdílu 2.2.52.4, ty, které jsou již připuštěny k přepravě v IBC, jsou uvedeny v pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 a ty, které jsou již připuštěny k přepravě v cisternách podle kapitol 4.2 a 4.3 jsou uvedeny v pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23. Každá uvedená popuštěná látka je přiřazena k druhové položce tabulky A kapitoly 3.2 (UN čísla 3101 až 3120) a udávají se příslušná vedlejší nebezpečí a poznámky obsahující informace pro přepravu.
Tyto druhové položky udávají:
-
typ (B až F) organického peroxidu (viz 2.2.52.1.6);
-
fyzikální stav (kapalný/tuhý); a
-
řízenou teplotu (pokud se vyžaduje), viz 2.2.52.1.15 a 2.2.52.1.16.
Směsi těchto přípravků mohou být zařazeny shodně s typem organického peroxidu, který je nejnebezpečnějším komponentem směsi, a přepravovány podle podmínek platných pro tento typ. Jestliže však dva stabilní komponenty mohou vytvářet tepelně méně stabilní směs, je třeba určit teplotu samourychlujícího se rozkladu (SADT) směsi, a pokud je to nutné, řízenou teplotu a kritickou teplotu, odvozené od SADT podle 7.1.7.3.6.
2.2.52.1.8
Zařazení organických peroxidů, které nejsou uvedeny v pododdílu 2.2.52.4, pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 nebo pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23, jakož i jejich přiřazení k hromadné položce musí být provedeno příslušným orgánem země původu. Osvědčení o schválení musí obsahovat zařazení a odpovídající přepravní podmínky. Jestliže země původu není smluvní stranou ADR, musí být zařazení a přepravní podmínky uznány příslušným orgánem prvního státu smluvní strany ADR, který přijde do styku se zásilkou.
2.2.52.1.9
Vzorky organických peroxidů nebo přípravků organických peroxidů, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.52.4, pro něž není k dispozici úplná sada výsledků zkoušek a které se přepravují za účelem dalších zkoušek nebo vyhodnocení, se přiřadí k jedné z vhodných položek pro organické peroxidy typu C za předpokladu, že:
-
z údajů, které jsou dispozici, vyplývá, že vzorek není nebezpečnější než organický peroxid typu B,
-
vzorek je balen podle způsobu balení OP2 a množství na dopravní jednotku není větší než 10 kg.
-
z údajů, které jsou k dispozici, vyplývá, že řízená teplota, pokud je, je dostatečně nízká, aby se zabránilo nebezpečnému rozkladu a dostatečně vysoká, aby nedošlo k nebezpečné separaci fází.
Znecitlivění organických peroxidů
2.2.52.1.10
K zajištění bezpečnosti během přepravy se organické peroxidy často znecitlivují organickými kapalnými nebo tuhými látkami, anorganickými tuhými látkami nebo vodou. Jestliže je předepsán procentuální podíl látky, vztahuje se k podílu hmotnosti, zaokrouhlenému na nejbližší celé číslo. Všeobecně se znecitlivění musí provést tak, aby při úniku nemohlo dojít k nebezpečné koncentraci organického peroxidu.
2.2.52.1.11
Pokud není pro jednotlivý přípravek organického peroxidu stanoveno jinak, platí pro ředidla, která se použijí ke znecitlivění, následující definice:
-
Ředidla typu A jsou organické kapaliny, snášenlivé s organickým peroxidem, které mají bod varu nejméně 150 °C. Ředidla typu A se mohou používat pro znecitlivění všech organických peroxidů.
-
Ředidla typu B jsou organické kapaliny, snášenlivé s organickým peroxidem, které mají bod varu nižší než 150 °C, nejméně však 60 °C, a bod vzplanutí nejméně 5 °C.
Ředidla typu B se mohou používat pro znecitlivění všech organických peroxidů za podmínky, že bod varu kapaliny je nejméně o 60 °C vyšší než SADT v kusu o hmotnosti 50 kg.
2.2.52.1.12
Ředidla, která nepatří k typu A nebo B, smějí být přidána k přípravkům organických peroxidů uvedených v pododdíle 2.2.52.4, pokud jsou s nimi snášenlivá. Avšak úplné nebo částečné nahrazení ředidla typu A nebo B jiným ředidlem s rozdílnými vlastnostmi vyžaduje nové přehodnocení přípravku organického peroxidu podle normálního klasifikačního postupu pro třídu 5.2.
2.2.52.1.13
Voda smí být přidávána ke znecitlivění jen těch organických peroxidů, u kterých je v pododdíle 2.2.52.4 nebo v povolení příslušného orgánu podle 2.2.52.1.8 uveden dovětek „s vodou“ nebo jako „jako stabilní disperse ve vodě“. Vzorky organických peroxidů nebo přípravků organických peroxidů, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.52.4, smějí být rovněž znecitlivěny vodou za podmínky, že jsou splněny požadavky 2.2.52.1.9.
2.2.52.1.14
Organické a anorganické tuhé látky smějí být použity ke znecitlivění organických peroxidů, pokud se s nimi snášejí. Kapalné a tuhé látky se považují za snášenlivé, pokud nepříznivě nepůsobí ani na tepelnou stabilitu, ani na druh nebezpečí přípravku organického peroxidu.
Ustanovení o řízení teploty
2.2.52.1.15
Tyto organické peroxidy musí být přepravovány při řízené teplotě:
-
organické peroxidy typů B a C se SADT ≤ 50 °C;
-
organické peroxidy typu D se SADT ≤ 50 °C, vykazující střední účinek při zahřívání v uzavřeném prostoru, nebo se SADT ≤ 45 °C, vykazující při zahřívání v uzavřeném prostoru malý nebo žádný účinek; a
-
organické peroxidy typů E a F se SADT ≤ 45 °C.
POZNÁMKA: Předpisy pro stanovení účinků při zahřívání v uzavřeném prostoru jsou uvedeny v Příručce zkoušek a kritérií, části II, oddílu 20 a sérii zkoušek E v oddílu 25.
Viz 7.1.7.
2.2.52.1.16
Řízené a kritické teploty jsou uvedeny v pododdílu 2.2.52.4. Skutečná teplota během přepravy smí být nižší než řízená teplota, avšak musí být stanovena tak, aby nedošlo k nebezpečnému oddělování (separaci) fází.
2.2.52.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
Organické peroxidy typu A není podle ustanoveni třídy 5.2 dovoleno přepravovat [viz Příručku zkoušek a kritérií, část II, odstavec 20.4.3 (a)];
2.2.52.3
Seznam hromadných položek
76kB
2.2.52.4
Seznam již zařazených organických peroxidů v obalech
Kódy „OP1“ až „OP8“ uvedené ve sloupci „Způsob balení“ se vztahují ke způsobům balení v pododdílu 4.1.4.1, pokynu pro balení P520 (viz též 4.1.7.1). Organické peroxidy, které se mají přepravovat, musí odpovídat klasifikaci a řízeným a kritickým teplotám (odvozeným od SADT), jak jsou uvedeny. K látkám připuštěným v IBC viz 4.1.4.2, pokyn pro balení IBC520 a k látkám připuštěným v cisternách podle kapitol 4.2 a 4.3 viz 4.2.5.2.6, pokyn pro přemístitelné cisterny T23. Přípravky uvedené v pokynu pro balení IBC520 v 4.1.4.2 a v pokynu pro přemístitelné cisterny T23 v 4.2.5.2.6 smějí být přepravovány též zabalené podle způsobu balení OP8 pokynu pro balení P520 v 4.1.4.1, s totožnými řízenými a kritickými teplotami, je-li to použitelné.
ORGANICKÝ PEROXID| Koncentrace (%)| Ředidlo
Typ A
(%)| Ředidlo
Typ B
(%)1)| Inertní
tuhá
látka
(%)| Voda
(%)| Způsob
balení| Řízená
teplota
(°C)| Kritická
teplota
(°C)| UN-číslo
druhové
položky| Vedlejší
nebezpečí a
poznámky
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
ACETYLACETONPEROXID| ≤ 42| ≥ 48| | | ≥ 8| OP7| | | 3105| 2)
″| ≤ 32 jako pasta| | | | | OP7| | | 3106| 20)
ACETYLCYKLOHEXANSULFONYL-PEROXID| ≤ 82| | | | ≥ 12| OP4| -10| 0| 3112| 3)
″| ≤ 32| | ≥ 68| | | OP7| -10| 0| 3115|
terc-AMYLHYDROPEROXID| ≤ 88| ≥ 6| | | ≥ 6| OP8| | | 3107|
terc-AMYLPEROXYACETAT| ≤ 62| ≥ 38| | | | OP7| | | 3105|
terc-AMYLPEROXYBENZOAT| ≤ 100| | | | | OP5| | | 3103|
terc-AMYLPEROXY-2-ETHYLHEXANOAT| ≤ 100| | | | | OP7| +20| +25| 3115|
terc-AMYLPEROXY-2-ETHYLHEXYLKARBONAT| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3105|
terc-AMYL PEROXY ISOPROPYL KARBONÁT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP5| | | 3103|
terc-PEROXYNEODEKANOAT| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP7| 0| +10| 3115|
″| ≤ 47| ≥ | | | | OP8| 0| +10| 3119|
terc-AMYL PEROXY PIVALAT| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP5| +10| +15| 3113|
terc-AMYLPEROXY-3,5,5-TRIMETHYLHEXANOÁT| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3105|
terc-BUTYLKUMYLPEROXID| > 42 – 100| | | | | OP8| | | 3109|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP8| | | 3108|
n-BUTYL-4,4-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-VALERÁT| > 52 – 100| | | | | OP5| | | 3103|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP8| | | 3108|
terc-BUTYLHYDROPEROXID| > 79 – 90| ≥ 20| | | ≥ 10| OP5| | | 3103| 13)
″| ≤ 80| | | | | OP7| | | 3105| 4) 13)
″| ≤ 79| | | | > 14| OP8| | | 3107| 13) 23)
″| ≤ 72| | | | ≥ 28| OP8| | | 3109| 13)
terc-BUTYLHYDROPEROXID +
DI-terc-BUTYLPEROXID| < 82 + >9| | | | ≥ 7| OP5| | | 3103| 13)
terc-BUTYLMONOPEROXYMALEÁT| > 52 – 100| ≥ 48| | | | OP5| | | 3102| 3)
″| ≤ 52| | | | | OP6| | | 3103|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP8| | | 3108|
″| ≤ 52 jako pasta| | | | | OP8| | | 3108|
terc-BUTYLPEROXYACETÁT| > 52 – 77| ≥ 23| | | | OP5| | | 3101| 3)
″| > 32 – 52| ≥ 48| | | | OP6| | | 3103|
″| ≤ 32| | ≥ 68| | | OP8| | | 3109|
terc-BUTYLPEROXYBENZOÁT| > 77 – 100| | | | | OP5| | | 3103|
″| > 52 – 77| ≥ 23| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP7| | | 3106|
terc-BUTYLPEROXYBUTYLFUMARAT| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP7| | | 3105|
terc-BUTYLPEROXYKROTONAT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| | | 3105|
terc-BUTYLPEROXYETHYLACETÁT| ≤ 100| | | | | OP5| +20| +25| 3113|
terc-BUTYLPEROXY-2-ETHYLHEXANOÁT| > 52 – 100| | | | | OP6| +20| +25| 3113|
″| > 32 – 52| | ≥ 48| | | OP8| +30| +35| 3117|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP8| +20| +25| 3118|
″| ≤ 32| | ≥ 68| | | OP8| +40| +45| 3119|
terc-BUTYLPEROXY-2-ETHYLHEXANOÁT +
2,2-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-BUTAN| ≤ 12 +≤ 14| ≥ 14| | ≥ 60| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 31 +≤ 36| | ≥ 33| | | OP7| +35| +40| 3115|
terc-BUTYLPEROXY-2-ETHYLHEXYLKARBONÁT| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3105|
terc-BUTYLPEROXYlSOBUTYRAT| > 52 – 77| | ≥ 23| | | OP5| +15| +20| 3111| 3)
″| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP7| +15| +20| 3115|
terc-BUTYLPEROXYlSOPROPYLKARBONÁT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP5| | | 3103|
1-(2-terc-BUTYLPEROXYISOPROPYL)-3-
ISOPROPENYLBENZEN| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 42| | | ≥ 58| | OP8| | | 3108|
terc-BUTYLPEROXY-2-METHYLBENZOAT| ≤ 100| | | | | OP5| | | 3103|
terc-BUTYLPEROXYNEODEKANOÁT| > 77 – 100| | | | | OP7| -5| +5| 3115|
″| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| 0| +10| 3115|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| 0| +10| 3119|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě
(zmražené)| | | | | OP8| 0| +10| 3118|
″| ≤ 32| ≥ 68| | | | OP8| 0| +10| 3119|
terc-BUTYLPEROXYNEOHEPTANOÁT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| 0| +10| 3115|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| 0| +10| 3117|
tert-BUTYL PEROXYPIVALÁT| > 67 – 77| ≥ 23| | | | OP5| 0| +10| 3113|
″| > 27 – 67| | ≥ 33| | | OP7| 0| +10| 3115|
″| ≤ 27| | ≥ 73| | | OP8| +30| +35| 3119|
terc-BUTYLPEROXYSTEARYL-KARBONAT| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3106|
terc-BUTYLPEROXY-3,5,5-TRIMETHYLHEXANOAT| > 37 – 100| | | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 42| | | ≥ 58| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 37| | ≥ 63| | | OP8| | | 3109|
-CHLORPEROXYBENZOOVÁ KYSELINA| > 57 – 86| | | ≥ 14| | OP1| | | 3102| 3)
″| ≤ 57| | | ≥ 3| ≥ 40| OP7| | | 3106|
″| ≤ 77| | | ≥ 6| ≥ 17| OP7| | | 3106|
KUMYLHYDROPEROXID| > 90 – 98| ≤ 10| | | | OP8| | | 3107| 13)
″| ≤ 90| ≥ 10| | | | OP8| | | 3109| 13) 18)
KUMYLPEROXYNEODEKANOÁT| ≤ 87| ≥ 13| | | | OP7| -10| 0| 3115|
″| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP7| -10| 0| 3115|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| -10| 0| 3119|
KUMYLPEROXYNEOHEPTANOÁT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| -10| 0| 3115|
KUMYLPEROXYPIVALAT| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP7| -5| +5| 3115|
CYKLOHEXANONPEROXID(Y)| ≤ 91| ≥ 28| | | ≥ 9| OP6| | | 3104| 13)
″| ≤ 72| | | | | OP7| | | 3105| 5)
″| ≤ 72 jako pasta| | | | | OP7| | | 3106| 5) 20)
″| ≤ 32| | | ≥ 68| | | | | Vyhrazeno| 29)
([3R-(3R, 5aS,6S, 8aS, 9R, 10R, 12S,
12aR**)]-DEKAHYDRO-10-METHOXY-3,6,9-TRIMETHYL-
3,12–EPOXY-12H-PYRANO[4,3-j]-1,2-BENZODIOXEPIN| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3106|
DIACETONALKOHOLPEROXID| ≤ 57| | ≥ 26| | ≥ 8| OP7| +40| +45| 3115| 6)
DIACETYLPEROXID| ≤ 27| | ≥ 73| | | OP7| +20| +25| 3115| 7) 13)
DI-terc-AMYLPEROXID| ≤ 100| | | | | OP8| | | 3107|
2,2-DI-(terc-AMYLPEROXY)-BUTAN| ≤ 57| ≥ 43| | | | OP7| | | 3105|
1,1-DI-(terc-AMYLPEROXY)-CYKLOHEXAN| ≤ 82| ≥ 18| | | | OP6| | | 3103|
DIBENZOYLPEROXID| > 52 – 100| | | ≤ 48| | OP2| | | 3102| 3)
″| > 77 – 94| | | | ≥ 6| OP4| | | 3102| 3)
″| ≤ 77| ≥ 18| .| | ≥ 23| OP6| | | 3104|
″| ≤ 62| | | ≥ 28| ≥ 10| OP7| | | 3106|
″| > 52 – 62 jako pasta| | | | | OP7| | | 3106| 20)
″| > 35 – 52| | | ≥ 48| | OP7| | | 3106|
″| > 36 – 42| | | | ≤ 40| OP8| | | 3107|
″| ≤ 56.5 jako pasta| | | | ≥ 15| OP8| | | 3108|
″| ≤ 52 jako pasta| | | | | OP8| | | 3108| 20)
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| | | 3109|
″| ≤ 35| | | ≥ 65| | | | | Vyhrazeno| 29)
DI-(4-terc-BUTYLCYKLOHEXYL) PEROXYDIKARBONÁT| ≤ 100| | | | | OP6| +30| +35| 3114|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě
≤ 42 jako pasta| | | | | OP8
OP8| +30
+35| +35
+40| 3119
3118|
DI-terc-BUTYL PEROXID| > 52 – 100| | | | | OP8| | | 3107|
″| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP8| | | 3109| 25)
DI-terc-BUTYLPEROXYAZELAT| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP7| | | 3105|
2,2-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-BUTAN| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP6| | | 3103|
1,1 -DI-(terc-BUTYLPEROXY)-CYKLOHEXAN| > 80 – 100| | | | | OP5| | | 3101| 3)
″| ≤ 72| | ≥ 28| | | OP5| | | 3103| 30)
″| > 52 – 80| ≥ 20| | | | OP5| | | 3103|
″| > 42 – 52| ≥ 48| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 42| ≥ 13| | ≥ 45| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 42| ≥ 58| | | | OP8| | | 3109|
″| ≤ 27| ≥ 25| | | | OP8| | | 3107| 21)
″| ≤ 13| ≥ 13| ≥ 74| | | OP8| | | 3109|
1,1-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-CYKLOHEXAN
\\+ terc-BUTYLPEROXY-2-ETHYLHEXANOAT| ≤ 43 + ≤ 16| ≥ 41| | | | OP7| | | 3105|
DI-n-BUTYLPEROXY KARBONÁT| > 27 – 52| | ≥ 48| | | OP7| -15| -5| 3115|
″| ≤ 27| | ≥ 73| | | OP8| -10| 0| 3117|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě
(zmražené)| | | | | OP8| -15| -5| 3118|
DI-sec-BUTYLPEROXY KARBONÁT| > 52 – 100| | | | | OP4| -20| -10| 3113|
″| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP7| -15| -5| 3115|
1,6-Di-(terc-BUTYLPEROXY-KARBONYLOXY) HEXAN| ≤ 72| ≥ 28| | | | OP5| | | 3103|
DI-(terc-BUTYLPEROXYISOPROPYL)-BENZEN(Y)| > 42 – 100| | | ≥ 57| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 42| | | ≥ 58| | | | | Vyhrazeno| 29)
DI-(terc-BUTYLPEROXY)-FTALÁT| > 42 – 52| ≥ 48| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 52 jako pasta| | | | | OP7| | | 3106| 20)
″| ≤ 42| ≥ 58| | | | OP8| | | 3107|
2,2-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-PROPAN| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 42| ≥ 13| | ≥ 45| | OP7| | | 3106|
1,1-DI-(terc-BUTYLPEROXY)-3,3,5-
TRIMETHYLCYKLOHEXAN| > 90 – 100| | | | | OP5| | | 3101| 3)
″| ≤ 90| | ≥ 10| | | OP5| | | 3103| 30)
″| > 57 – 90| ≥ 10| | | | OP5| | | 3103|
″| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP5| | | 3103|
″| ≤ 57| | | ≥ 43| | OP8| | | 3110|
″| ≤ 57| ≥ 43| | | | OP8| | | 3107|
″| ≤ 32| ≥ 26| ≥ 42| | | OP8| | | 3107|
DICETYLPEROXYDIKARBONÁT| ≤ 100| | | | | OP8| +30| +35| 3120|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| +30| +35| 3119|
DI-(4-CHLORBENZOYL)-PEROXID| ≤ 77| | | | ≥ 23| OP5| | | 3102| 3)
″| ≤ 52 jako pasta| | | | | OP7| | | 3106| 20)
″| ≤ 32| | | ≥ 68| | | | | Vyhrazeno| 29)
DIKUMYLPEROXID| > 52 – 100| | | | | OP8| | | 3110| 12)
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | | | | Vyhrazeno| 29)
DICYKLOHEXYLPEROXYDIKARBONÁT| > 91 – 100| | | | | OP3| +10| +15| 3112| 3)
″| ≤ 91| | | | ≥ 9| OP5| +10| +15| 3114|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| +15| +20| 3119|
DIDEKANOYLPEROXID| ≤ 100| | | | | OP6| +30| +35| 3114|
2,2-DI-(4,4-DI-(terc-BUTYLPEROXY) -CYKLOHEXYL)-
PROPAN| ≤ 42| | | ≥ 58| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 22| | ≥ 78| | | OP8| | | 3107|
DI-(2,4-DICHLORBENZOYL)-PEROXID| ≤ 77| | | | ≥ 23| OP5| | | 3102| 3)
″| ≤ 52 jako pasta| | | | | OP8| +20| +25| 3118|
″| ≤ 52 jako pasta se
silikonovým olejem| | | | | OP7| | | 3106|
DI-(2-ETHOXYETHYL) PEROXYDIKARBONÁT| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP7| -10| 0| 3115|
1-(2-ETHYLHEXANOYLPEROXY)-1,3-DIMETHYLBUTYL
PEROXYPIVALÁT| ≤ 52| ≥ 45| ≥ 10| | | OP7| -20| -10| 3115|
DI-(2-ETHYLHEXYL) PEROXYDIKARBONÁT| >77 – 100| | | | | OP5| -20| -10| 3113|
″| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP7| -15| -5| 3115|
″| ≤ 62 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| -15| -5| 3119|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě
(zmražené)| | | | | OP8| -15| -5| 3120|
2,2-DIHYDROPEROXYPROPAN| ≤ 27| | | ≥ 73| | OP5| | | 3102| 3)
DI-(I-HYDROXYCYKLOHEXYL) PEROXID| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3106|
DIISOBUTYRYL PEROXID| > 32 – 52| | ≥ 48| | | OP5| -20| -10| 3111| 3)
″| ≤ 32| | ≥ 68| | | OP7| -20| -10| 3115|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| -20| -10| 3119|
DI-ISOPROPYLBENZEN-DIHYDROPEROXID| ≤ 82| ≥ 5| | | ≥ 5| OP7| | | 3106| 24)
DIISOPROPYL PEROXYDIKARBONÁT| > 52 – 100| | | | | OP2| -15| -5| 3112| 3)
″| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP7| -20| -10| 3115|
″| ≤ 32| ≥ 68| | | | OP7| -15| -5| 3115|
DILAUROYLPEROXID| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3106|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| | | 3109|
DI-(3-METOXBUTYL) PEROXYKARBONÁT| ≤ 52| | ≥ 48| | | OP7| -5| +5| 3115|
DI-(2-METHYLBENZOYL) PEROXID| ≤ 87| | | | ≥ 13| OP5| +30| +35| 3112| 3)
DI-(3-METHYLBENZOYL) PEROXID +
BENZOYL (3-METHYLBENZOYL) PEROXID +
DIBENZOYL PEROXID| ≤ 20+ ≤ 18+ ≤ 4| | ≥ 58| | | OP7| +35| +40| 3115|
DI-(4-METHYLBENZOYL) PEROXID| ≤ 52 jako pasta se
silikonovým olejem| | | | | OP7| | | 3106|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-
(BENZOYLPEROXY)HEXAN| > 82-100| | | | | OP5| | | 3102| 3)
″| ≤ 82| | | ≥ 18| | OP7| | | 3106|
″| ≤ 82| | | | ≥ 18| OP5| | | 3104|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-
(terc-BUTYLPEROXY)HEXAN| > 90 – 100| | | | | OP5| | | 3103|
″| > 52 – 90| ≥ 10| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 47 jako pasta| | | | | OP8| | | 3108|
″| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP8| | | 3109|
″| ≤ 77| | | ≥ 23| | OP8| | | 3108|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-
(terc-BUTYLPEROXY)HEX-3-IN| > 86-100| | | | | OP5| | | 3101| 3)
″| >52-86| ≥ 14| | | | OP5| | | 3103| 26)
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP7| | | 3106|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-
(2-ETHYLHEXANOYLPEROXY)HEXAN| ≤ 100| | | | | OP5| +20| +25| 3113|
2,5-DIMETHYL-2,5-DIHYDROPEROXYHEXAN□| ≤ 82| | | | ≥ 18| OP6| | | 3104|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-(3,5,5-
TRIMETHYLHEXANOYLPEROXY)HEXAN| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| | | 3105|
1,1-DIMETHYL-3-HYDROXYBUTYL
PEROXYNEOHEPTANOÁT| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP8| 0| +10| 3117|
DIMYRISTYL PEROXYDIKARBONÁT| ≤ 100| | | | | OP7| +20| +25| 3116|
″| ≤ 42 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| +20| +25| 3119|
DI-(2-NEODEKANOYLPEROXYISOPROPYL)
BENZEN| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP7| -10| 0| 3115|
DI-n-NONANOYL PEROXID| ≤ 100| | | | | OP7| 0| +10| 3116|
DI-n-OKTANOYL PEROXID| ≤ 100| | | | | OP5| +10| +15| 3114|
DI-(2-FENOXYETHYL)-PEROXYDIKARBONÁT| >85-100| | | | | OP5| | | 3102| 3)
″| ≤ 85| | | | ≥ 15| OP7| | | 3106|
DIPROPIONYL PEROXID| ≤ 27| | ≥ 73| | | OP8| +15| +20| 3117|
DI-n-PROPYL PEROXYDIKARBONÁT| ≤ 100| | | | | OP3| -25| -15| 3113|
″| ≤ 77| | ≥ 23| | | OP5| -20| -10| 3113|
DISUKCINÁT PEROXID| > 72-100| | | | | OP4| | | 3102| 3) 17)
″| ≤ 72| | | | ≥ 28| OP7| +10| +15| 3116|
DI-(3,5,5-TRIMETHYLHEXANOYL) PEROXID| > 52-82| ≥ 18| | | | OP7| 0| +10| 3115|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| +10| +15| 3119|
″| > 38 – 52| ≥ 48| | | | OP8| +10| +15| 3119|
″| ≤ 38| ≥ 62| | | | OP8| +20| +25| 3119|
ETHYL 3,3-DI-(terc-AMYLPEROXY)BUTYRÁT| ≤ 67| ≥ 33| | | | OP7| | | 3105|
ETHYL 3,3-DI-(terc-BUTYLPEROXY)BUTYRÁT| >77 - 100| | | | | OP5| | | 3103|
″| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| | | 3105|
″| ≤ 52| | | ≥ 48| | OP7| | | 3106|
1-FENYLETHYL HYDROPEROXID| ≤ 38| | ≥ 62| | | OP8| | | 3109|
terc-HEXYL PEROXYNEODEKANOÁT| ≤ 71| ≥ 29| | | | OP7| 0| +10| 3115|
terc-HEXYL PEROXYPIVALÁT| ≤ 72| | ≥ 28| | | OP7| +10| +15| 3115|
3-HYDROXY-1,1-DIMETHYLBUTYL PEROXY-
NEODEKANOAT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| -5| +5| 3115|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| -5| +5| 3119|
″| ≤ 52| ≥ 48| | | | OP8| -5| +5| 3117|
ISOPROPYL sec-BUTYL PEROXYDIKARBONÁT +DI-sec-
BUTYL PEROXYDIKARBONÁT +DI-ISOPROPYL
PEROXYDIKARBONÁT| ≤ 32 + ≤ 15 – 18
≤ 12 – 15| ≥ 38| | | | OP7| -20| -10| 3115|
″| ≤ 52 + ≤ 28 + ≤ 22| | | | | OP5| -20| -10| 3111| 3)
ISOPROPYLKUMYL HYDROPEROXID| ≤ 72| ≥ 28| | | | OP8| | | 3109| 13)
p-MENTHYL HYDROPEROXID| >72 - 100| | | | | OP7| | | 3105| 13)
″| ≤ 72| ≥ 28| | | | OP8| | | 3109| 27)
METHYLCYKLOHEXANON PEROXID(Y)| ≤ 67| | ≥ 33| | | OP7| +35| +40| 3115|
METHYL ETHYL KETON PEROXID(Y)| viz. poznámka 8)| ≥ 48| | | | OP5| | | 3101| 3) 8) 13)
″| viz. poznámka 9)| ≥ 55| | | | OP7| | | 3105| 9)
″| viz. poznámka 10)| ≥ 60| | | | OP8| | | 3107| 10)
METHYL ISOBUTYL KETON PEROXID (Y)| ≤ 62| ≥ 19| | | | OP7| | | 3105| 22)
″| viz. poznámka 31)| ≥ 70| | | | OP8| | | 3109| 31)
ORGANICKÝ PEROXID, KAPALNÝ, VZOREK| | | | | | OP2| | | 3103| 11)
ORGANICKÝ PEROXID, KAPALNÝ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ
ŘÍZENÍ TEPLOTY| | | | | | OP2| | | 3113| 11)
ORGANICKÝ PEROXID, TUHÝ, VZOREK| | | | | | OP2| | | 3104| 11)
ORGANICKÝ PEROXID, TUHÝ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ
ŘÍZENÍ TEPLOTY| | | | | | OP2| | | 3114| 11)
3,3,5,7,7-PENTAMETHYL-
1,2,4-TRIOXEPAN| ≤ 100| | | | | OP8| | | 3107|
KYSELINA PEROXYOCTOVÁ, TYP D, STABILIZOVANÁ| ≤ 43| | | | | OP7| | | 3105| 13) 14) 19)
KYSELINA PEROXYOCTOVÁ, TYP E, STABILIZOVANÁ| ≤ 43| | | | | OP8| | | 3107| 13) 15) 19)
KYSELINA PEROXYOCTOVÁ, TYP F, STABILIZOVANÁ| ≤ 43| | | | | OP8| | | 3109| 13) 16) 19)
KYSELINA PEROXYLAUROVÁ| ≤ 100| | | | | OP8| +35| +40| 3118|
PINANYL HYDROPEROXID| > 56 – 100| | | | | OP7| | | 3105| 13)
″| ≤ 56| ≥ 44| | | | OP8| | | 3109|
POLYETHER POLY-terc-BUTYLPEROXY-KARBONÁT| ≤ 52| | >48| | | OP8| | | 3107|
1,1,3,3-TETRAMETHYLBUTYL HYDROPEROXID| ≤ 100| | | | | OP7| | | 3105|
1,1,3,3-TETRAMETHYLBUTYL PEROXY-2
ETHYLHEXANOÁT| ≤ 100| | | | | OP7| +15| +20| 3115|
1,1,3,3- TETRAMETHYLBUTYL
PEROXYNEODEKANOÁT| ≤ 72| | ≥ 28| | | OP7| -5| +5| 3115|
″| ≤ 52 jako stabilní
disperze ve vodě| | | | | OP8| -5| +5| 3119|
1,1,3,3-TETRAMETHYLBUTYL PEROXYPIVALÁT| ≤ 77| ≥ 23| | | | OP7| 0| +10| 3115|
3,6,9-TRIETHYL-3,6,9-TRIMETHYL
-1,4,7 TRIPEROXONAN| ≤ 42| ≥ 58| | | | OP7| | | 3105| 28)
| ≤ 17| ≥ 18| | ≥ 65| | OP8| | | 3110|
Poznámky k pododdílu 2.2.52.4:
1)
Ředidlo typu B může být vždy nahrazeno ředidlem typu A. Bod varu ředidla typu B musí být nejméně o 60 °C vyšší, než je SADT organického peroxidu.
2)
Obsah aktivního kyslíku ≤ 4,7 %.
3)
Vyžaduje se bezpečnostní značka pro vedlejší nebezpečí “VÝBUŠNÝ“ podle vzoru 1 (viz 5.2.2.2.2).
4)
Ředidlo může být nahrazeno di-terc-butylperoxidem.
5)
Obsah aktivního kyslíku ≤ 9 %.
6)
Nejvýše 9% peroxidu vodíku; obsah aktivního kyslíku ≤ 10%.
7)
Smí se použít pouze nekovových obalů.
8)
Obsah aktivního kyslíku > 10 % a ≤ 10,7 %, s vodou nebo bez vody.
9)
Obsah aktivního kyslíku ≤ 10 %, s vodou nebo bez vody.
10)
Obsah aktivního kyslíku ≤ 8,2 %, s vodou nebo bez vody.
11)
Viz 2.2.52.1.9.
12)
Do 2000 kg na nádobu přiřazenou ORGANICKÉMU PEROXIDU TYPU F, na základě výsledků zkoušek ve velkém měřítku.
13)
Vyžaduje se bezpečnostní značka pro vedlejší nebezpečí “ŽÍRAVÝ“ podle vzoru č. 8 (viz 5.2.2.2.2).
14)
Přípravky kyseliny peroxyoctové, které odpovídají kritériím Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.3 d).
15)
Přípravky kyseliny peroxyoctové, které odpovídají kritériím Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.3 e).
16)
Přípravky kyseliny peroxyoctové, které odpovídají kritériím Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.3 f).
17)
Přidáním vody k tomuto organickému peroxidu se zmenší jeho tepelná stabilita.
18)
Pro koncentrace pod 80 % se nevyžaduje bezpečnostní značka pro vedlejší nebezpečí “ŽÍRAVÝ“ podle vzoru č. 8 (viz 5.2.2.2.2).
19)
Směsí s peroxidem vodíku, vodou a kyselinou(ami).
20)
S ředidlem typu A, s vodou nebo bez vody.
21)
S nejméně_ 25 % hm. ředidla typu A a k tomu ethylbenzen.
22)
S nejméně 19 % hm. ředidla typu A a k tomu methylisobutylketon.
23)
S méně než 6 % di-terc-butylperoxidu.
24)
Do 8 % 1-isopropylhydroperoxy-4-isopropylhydroxybenzénu.
25)
Ředidlo typu B s bodem varu vyšším než 110 °C.
26)
Obsah hydroperoxidů < 0,5 %.
27)
Pro koncentrace nad 56 % se vyžaduje bezpečnostní značka pro vedlejší nebezpečí “ŽÍRAVÝ“ podle vzoru č. 8 (viz 5.2.2.2.2).
28)
Obsah aktivního kyslíku ≤ 7,6 % v ředidle typu A s bodem varu v rozmezí 200 °C až 260 °C.
29)
Nepodléhá ustanovením ADR pro třídu 5.2.
30)
Ředidlo typu B s bodem varu >130 °C.
31)
Aktivní kyslík ≤ 6,7 %.
2.2.61
Třída 6.1 Toxické látky
2.2.61.1
Kritéria
2.2.61.1.1
Název třídy 6.1 zahrnuje látky, o nichž je ze zkušenosti známo nebo o nichž lze na základě pokusů se zvířaty usuzovat, že jejich příjmem dýchacími cestami, pokožkou nebo zažívacími orgány při jednorázovém nebo krátkodobém působení v poměrně malém množství může dojít k poškození zdraví nebo ke smrti člověka.
POZNÁMKA: Geneticky změněné mikroorganismy a organismy musí být přiřazeny do této třídy, jestliže splňují podmínky pro tuto třídu.
2.2.61.1.2
Látky třídy 6.1 jsou rozděleny následovně:
T| | Toxické látky bez vedlejšího nebezpečí
---|---|---
| | T1| organické, kapalné
| | T2| organické, tuhé
| | T3| organokovové
| | T4| anorganické, kapalné
| | T5| anorganické, tuhé
| | T6| kapalné, používané jako pesticidy
| | T7| tuhé, používané jako pesticidy
| | T8| vzorky
| | T9| jiné toxické látky
| | T10| předměty
TF| | Toxické látky, hořlavé
| | TF1| kapalné
| | TF2| kapalné, používané jako pesticidy
| | TF3| tuhé
TS| | Toxické látky, schopné samoohřevu, tuhé
TW| | Toxické látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
| | TW1| kapalné
| | TW2| tuhé
TO| | Toxické látky, podporující hoření
| | TO1| kapalné
| | TO2| tuhé
TC| | Toxické látky, žíravé
| | TC1| organické, kapalné
| | TC2| organické, tuhé
| | TC3| anorganické, kapalné
| | TC4| anorganické, tuhé
TFC| | Toxické látky, hořlavé, žíravé.
TFW| | Toxické látky, hořlavé, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
Definice
2.2.61.1.3
Pro účely ADR se následujícími pojmy rozumí:
LD50 (střední smrtelná dávka) pro akutní toxicitu při požití je statisticky odvozená jedna dávka látky, od níž lze očekávat, že způsobí během 14 dnů smrt 50 % mladých dospělých bílých krys, je-li podána orální cestou. Hodnota LD50 se vyjadřuje jako podíl hmotnosti zkoušené látky ku hmotnosti pokusného zvířete (mg/kg).
LD50-Hodnota pro akutní toxicitu při absorpci pokožkou je takové množství látky, které při nepřetržitém styku s holou pokožkou bílých králíků po dobu 24 hodin způsobí s největší pravděpodobností v průběhu 14 dnů smrt poloviny počtu skupiny zvířat. Počet zvířat, který je tomuto pokusu podroben, musí být dostatečně velký, aby byl získaný výsledek statisticky významný a odpovídal dobrým zvyklostem farmakologie. Výsledek se vyjadřuje v mg na kg tělesné hmotnosti.
LC50-Hodnota pro akutní toxicitu při vdechnutí je taková koncentrace páry, mlhy nebo prachu, která při nepřetržitém vdechování mladými dospělými, samčími a samičími, bílými krysami po dobu jedné hodiny způsobí s největší pravděpodobností v průběhu 14 dnů smrt poloviny počtu skupiny zvířat. Tuhá látka musí být podrobena zkouškám, jestliže existuje nebezpečí, že nejméně 10 % celkové hmotnosti je složeno z prachu, který může být vdechnut, např. jestliže aerodynamický průměr této frakční částice činí nejvýše 10μm. Kapalná látka musí být podrobena zkouškám, jestliže existuje nebezpečí, že se při netěsnosti obalu nebo cisterny, použitých pro přepravu, může vytvořit mlha. Jak u tuhých, tak i u kapalných látek se musí více než 90 % hmotnosti vzorku připraveného ke zkoušce sestávat z částic, které lze vdechnout, jak je výše popsáno. Výsledek se vyjadřuje v mg na litr vzduchu u prachu nebo mlhy a v ml na m3 vzduchu (ppm) u páry.
Klasifikace a přiřazení k obalovým skupinám
2.2.61.1.4
Látky třídy 6.1 musí být přiřazeny na základě svého stupně nebezpečí, které představují při přepravě, k následujícím obalovým skupinám:
Obalová skupina I: velmi toxické látky;
Obalová skupina II: toxické látky;
Obalová skupina III: slabě toxické látky
2.2.61.1.5
Látky, směsi, roztoky a předměty zařazené do třídy 6.1 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek, směsí a roztoků, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, k vhodné položce pododdílu 2.2.61.3 a k příslušné obalové skupině podle ustanovení kapitoly 2.1 musí být provedeno podle následujících kritérií v 2.2.61.1.6 až 2.2.61.1.11.
2.2.61.1.6
Při posuzování stupně toxicity se musí vzít v úvahu zkušenosti z případů otrav osob, jakož i zvláštní vlastnosti posuzované látky, jako kapalný stav, vysoká těkavost, zvláštní pravděpodobnost příjmu pokožkou a zvláštní biologické účinky.
2.2.61.1.7
Pokud nejsou zkušenosti z pozorování učiněných na člověku, posoudí se stupeň toxicity z vyhodnocených výsledků pokusů na zvířatech podle následující tabulky:
| Obalová skupina| Toxicita při požití
LD50 (mg/kg)| Toxicita při absorpci
pokožkou
LD50 (mg/kg)| Toxicita při
vdechnutí prachu
a mlhy
LC50 (mg/l)
---|---|---|---|---
Velmi toxická| I| ≤ 5,0| ≤ 50| ≤ 0,2
Toxická| II| > 5,0 a ≤ 50| > 50 a ≤ 200| >0,2 a ≤ 2,0
Slabě toxická| IIIa| > 50 a ≤ 300| > 200 a ≤ 1000| >2,0 a ≤ 4,0
a
Slzotvorné látky musí být přiřazeny k obalové skupině II, i když údaje o jejich toxicitě odpovídají kritériím obalové skupiny III.
2.2.61.1.7.1
Jestliže látka vykazuje při dvou nebo více různých způsobech příjmu různé hodnoty toxicity, použije se pro klasifikaci nejvyšší hodnota toxicity.
2.2.61.1.7.2
Látky, které splňují kritéria třídy 8 a vykazují toxicitu při vdechnutí prachu a mlhy (LC50) odpovídající obalové skupině I, se mohou zařadit do třídy 6.1 jen tehdy, pokud zároveň toxicita při požití nebo při absorpci pokožkou odpovídá alespoň obalové skupině I nebo II. V opačném případě se látka, pokud je to potřeba, musí přiřadit ke třídě 8 (viz 2.2.8.1.4.5).
2.2.61.1.7.3
Tato kritéria pro toxicitu při vdechnutí prachu a mlhy spočívají na hodnotách LC50 při době pokusu jedné hodiny a tyto hodnoty musí být také použity, pokud jsou k dispozici. Jsou-li však k dispozici jen hodnoty LC50 4-hodinového pokusu, mohou být takové hodnoty vynásobeny čtyřmi a výsledek pak může nahradit výše uvedené kritérium, tzn., že čtyřnásobná hodnota LC50 (4 hodiny) se považuje za ekvivalentní hodnotě LC50 (1 hodina).
Toxicita při vdechnutí par
2.2.61.1.8
Kapaliny, které vylučují toxické páry, je třeba přiřadit do následujících skupin, kde písmeno „V“ představuje koncentraci nasycené páry (prchavost) (v ml/m3 vzduchu) při 20 °C a normálním atmosférickém tlaku.
| Obalová skupina|
---|---|---
Velmi toxická| I| Pokud V ≥ 10 LC50 a LC50 ≤ 1 000 ml/m3
Toxická| II| Pokud V ≥ LC50 a LC50 ≤ 3 000 ml/m3 a nejsou splněna kritéria pro obalovou skupinu I.
Slabě toxická| IIIa| Pokud V ≥ 1/5 LC50 a LC50 ≤ 5 000 ml/m3 a nejsou splněna kritéria pro obalovou skupinu I a II.
a
Slzotvorné látky musí být přiřazeny k obalové skupině II, i když údaje o jejich toxicitě odpovídají kritériím obalové skupiny III.
Tato kritéria toxicity při vdechnutí par spočívají na hodnotách LC50 při době pokusu 1 hodiny a tyto hodnoty musí být také použity, jsou-li k dispozici.
Jsou-li však k dispozici jen hodnoty LC50 ze 4-hodinového pokusu, mohou být takové hodnoty vynásobeny dvěma a výsledek může pak nahradit výše uvedená kritéria, tzn. dvojnásobná hodnota LC50 (4 hodiny) se považuje za ekvivalent k hodnotě LC50 (1 hodina).
Dělící čáry obalových skupin - toxicita při vdechnutí par
444kB
Na tomto vyobrazeni jsou pro usnadněni zařazení kritéria znázorněna graficky. Z důvodů jen přibližné přesnosti grafického znázornění musí se však látky, které leží v blízkosti nebo přímo na dělící čáře, přezkoušet pomocí číselných kritérií.
Směsi kapalných látek
2.2.61.1.9
Směsi kapalných látek, které jsou při vdechnutí toxické, je třeba přiřadit k obalovým skupinám podle těchto kritérií:
2.2.61.1.9.1
Je-li hodnota LC50 pro každou toxickou látku, která je částí směsi, známa, lze určit obalovou skupinu následovně:
(a)
výpočet hodnoty LC50 směsi:
ěLC50(směs)=1∑i=1nfiLC50i
kde:
fi = molární zlomek i-té části směsi
LC50i = střední smrtelná koncentrace i-té části v ml/m3
(b)
výpočet prchavosti každé části směsi:
Vi=Pix106101,3v ml/m3
kde:
Pi = parciální tlak i-té části v kPa při 20 °C a při normálním atmosférickém tlaku
(c)
výpočet poměru prchavosti k hodnotě LC50:
R=∑i=1nViLC50i
(d)
vypočítané hodnoty pro LC50 (směs) a R pak slouží k určení obalové skupiny směsi:
Obalová skupina I: R ≥ 10 a LC50 (směs) ≤ 1000 ml/m3
Obalová skupina II: R ≥ 1 a LC50 (směs) ≤ 3000 ml/m3 a jestliže směs nesplňuje kritéria obalové skupiny I
Obalová skupina III: R ≥ 1/5 a LC50 (směs) ≤ 5000 ml/m3 a jestliže směs nesplňuje kritéria obalové skupiny I nebo II.
2.2.61.1.9.2
Není-li hodnota LC50 toxických komponentů známa, lze směs přiřadit k jedné z obalových skupin na základě dále popsaných zjednodušených zkoušek prahové toxicity. V takovém případě musí být určena a pro přepravu směsi použita nejpřísnější obalová skupina.
2.2.61.1.9.3
Směs bude přiřazena k obalové skupině I jen tehdy, jestliže splňuje obě následující kritéria:
(a)
Vzorek kapalné směsi se rozpráší a rozředí se vzduchem tak, že vznikne zkušební ovzduší o 1000 ml/m3 rozprášené směsi ve vzduchu. 10 bílých krys (5 samečků a 5 samiček) se nechá v tomto zkušebním ovzduší po dobu 1 hodiny a následně se budou 14 dnů pozorovat. Jestliže nejméně 5 pokusných zvířat v průběhu sledovaného období 14 dnů uhyne, lze se domnívat, že směs má hodnotu LC50 rovnou nebo menší než 1000 ml/m3.
(b)
Vzorek páry v rovnováze s kapalnou směsí se zředí devítinásobným objemem vzduchu, čímž se vytvoří zkušební ovzduší. 10 bílých krys (5 samečků a 5 samiček) se nechá v tomto zkušebním ovzduší po dobu 1 hodiny a následně se budou 14 dnů pozorovat. Jestliže nejméně 5 pokusných zvířat v průběhu sledovaného období 14 dnů uhyne, lze se domnívat, že směs má prchavost, která je rovna nebo větší než desetinásobná hodnota LC50 směsi.
2.2.61.1.9.4
Směs bude přiřazena k obalové skupině II jen tehdy, jestliže splňuje obě následující kritéria, ne však kritéria pro obalovou skupinu I:
(a)
Vzorek kapalné směsi se rozpráší a rozředí se vzduchem tak, že vznikne zkušební ovzduší o 3000 ml/m3 rozprášené směsi ve vzduchu. 10 bílých krys (5 samečků a 5 samiček) se nechá v tomto zkušebním ovzduší po dobu 1 hodiny a následně se budou 14 dnů pozorovat. Jestliže nejméně 5 pokusných zvířat v průběhu sledovaného období 14 dnů uhyne, lze se domnívat, že směs má hodnotu LC50 rovnou nebo menší než 3000 ml/m3.
(b)
Vzorek páry v rovnováze s kapalnou směsí se použije k vytvoření zkušebního ovzduší. 10 bílých krys (5 samečků a 5 samiček) se nechá v tomto zkušebním ovzduší po dobu 1 hodiny a následně se budou 14 dnů pozorovat. Jestliže nejméně 5 pokusných zvířat v průběhu sledovaného období 14 dnů uhyne, lze se domnívat, že směs má prchavost, která je rovna nebo větší než hodnota LC50 směsi.
2.2.61.1.9.5
Směs bude přiřazena k obalové skupině III jen tehdy, jestliže splňuje obě následující kritéria, ne však kritéria pro obalové skupiny I nebo II.
(a)
Vzorek kapalné směsi se rozpráší a rozředí se vzduchem tak, že vznikne zkušební ovzduší o 5000 ml/m3 rozprášené směsi ve vzduchu. 10 bílých krys (5 samečků a 5 samiček) se nechá v tomto zkušebním ovzduší po dobu 1 hodiny a následně se budou 14 dnů pozorovat. Jestliže nejméně 5 pokusných zvířat v průběhu sledovaného období 14 dnů uhyne, lze se domnívat, že směs má hodnotu LC50 rovnou nebo menší než 5000 ml/m3.
(b)
Změří se koncentrace par (prchavost) kapalné směsi; je-li rovna nebo větší než 1000 ml/m3, lze se domnívat, že směs má prchavost, která je rovna nebo větší než 1/5 hodnoty LC50 směsi.
Metody výpočtu toxicity směsí při požití a při absorpci pokožkou
2.2.61.1.10
Pro zařazení směsí třídy 6.1 a jejich přiřazení k vhodné obalové skupině podle kritérií pro toxicitu při požití a při absorpci pokožkou (viz 2.2.61.1.3) je nutné vypočítat akutní hodnotu LD50 směsi.
2.2.61.1.10.1
Pokud směs obsahuje pouze jednu účinnou látku, jejíž hodnota LD50 je známa, lze při chybějících spolehlivých údajích o akutní toxicitě při požití a při absorpci pokožkou u směsi, která má být přepravena, vypočítat hodnotu LD50 při požití a při absorpci pokožkou následovně:
říúčéáíúčéáLD50přípravku=LD50účinné látky x 100podíl účinné látky (% hm.)
2.2.61.1.10.2
Pokud směs obsahuje více než jednu účinnou látku, mohou být použity tři možné metody pro výpočet hodnoty LD50 při požití a při absorpci pokožkou. Je třeba upřednostnit metodu, kterou se získají spolehlivé údaje pro akutní toxicitu při požití a při absorpci pokožkou konkrétní směsi, která se má přepravovat. Pokud nejsou spolehlivé přesné údaje k dispozici, je třeba použít jedné z následujících metod:
(a)
zařadit přípravek podle nejnebezpečnější složky směsi, jakoby tato složka byla přítomna ve stejné koncentraci jako je celková koncentrace všech účinných složek; nebo
(b)
použít vzorce
CATA+CBTB+…+CZTZ=100TM
kde:
C = koncentrace v procentech složek A, B,.....Ze směsi;
T = hodnota LD50 při požití složek A, B,.....Z;
TM = hodnota LD50 při požití směsi.
POZNÁMKA.: Tento vzorec lze také použít pro toxicitu při absorpci pokožkou, za předpokladu, že tyto informace jsou k dispozici ve stejné formě pro všechny složky. Použití tohoto vzorce nezohledňuje případné jevy stupňování nebo ochrany.
Klasifikace pesticidů
2.2.61.1.11
Všechny účinné látky pesticidů a jejich přípravky, u kterých jsou známy hodnoty LC50 a/nebo LD50 a které jsou zařazeny do třídy 6.1, musí být přiřazeny podle kritérií uvedených v 2.2.61.1.6 až 2.2.61.1.9 k odpovídajícím obalovým skupinám. Látky a přípravky, které vykazují vedlejší nebezpečí, musí být zařazeny podle tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10 s přiřazením k odpovídajícím obalovým skupinám.
2.2.61.1.11.1
Není-li pro přípravek pesticidů známa hodnota LD50 pro požití nebo absorpci pokožkou, avšak je známa hodnota LD50 jeho účinné(ých) složky(ek), může být hodnota LD50 přípravku zjištěna použitím postupu uvedeného v 2.2.61.1.10.
POZNÁMKA: Údaje o toxicitě týkající se hodnoty LD50 určitého počtu běžných pesticidů lze nalézt v nejnovějším vydání dokumentu „The WHO Recommended Classification of Pesticides by Hazard and Guidelines to Classification“, který je možno si obstarat u Světové zdravotnické organizace (WHO) na adrese: International Programme on Chemical Safety, World Health Organisation (WHO), CH-1211, Geneva 21, Švýcarsko. Zatímco tento dokument může být použit jako zdroj dat pro hodnoty LD50 pesticidů, jeho klasifikační systém není možno použit pro účely zařazování pesticidů pro přepravu nebo pro jejich přiřazení k obalovým skupinám, které musejí odpovídat ustanovením ADR.
2.2.61.1.11.2
Oficiální pojmenování pro přepravu pesticidu se volí na základě aktivní složky, fyzikálního stavu pesticidu a všech vedlejších nebezpečí, které by mohl představovat (viz oddíl 3.1.2).
2.2.61.1.12
Jestliže látky třídy 6.1 vlivem příměsí spadají do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
2.2.61.1.13
Na základě kritérií uvedených v 2.2.61.1.6 až 2.2.61.1.11 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs, která obsahuje jmenovitě uvedenou látku, takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením pro tuto třídu.
2.2.61.1.14
Látky, roztoky a směsi, s výjimkou látek a přípravků používaných jako pesticidy, které nejsou klasifikovány jako akutně toxické kategorie 1, 2 nebo 3 podle Nařízení (ES) č. 1272/20083, smějí být považovány za látky nepatřící do třídy 6.1.
2.2.61.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
2.2.61.2.1
Chemicky nestálé látky třídy 6.1 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění možnosti nebezpečného rozkladu nebo polymerizace za normálních podmínek přepravy. K opatřením potřebným pro zabránění polymerizaci viz zvláštní ustanovení 386 kapitoly 3.3. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
2.2.61.2.2
Následující látky a směsi nejsou připuštěny k přepravě:
-
kyanovodík (bezvodý nebo v roztoku), který neodpovídá popisům UN čísel 1051, 1613, 1614 a 3294,
-
karbonyly kovů s bodem vzplanutí nižším než 23 °C, jiné než UN 1259 TETRAKARBONYL NIKLU a UN 1994 PENTAKARBONYL ŽELEZA,
-
2,3,7,8-TETRACHLORDIBENZO-1,4-DIOXIN (TCDD) v koncentracích, které se považují podle kritérií v 2.2.61.1.7 za velmi toxické,
-
UN 2249 DICHLORDIMETHYLETHER, SYMETRICKÝ,
-
přípravky fosfidů bez přísad, které zabraňují vývinu toxických hořlavých plynů.
2.2.61.3
Seznam hromadných položek
94kB
102kB
97kB
108kB
101kB
POZNÁMKY:
a
Látky a přípravky obsahující alkaloidy nebo nikotin používané jako pesticidy jsou přiřazeny pod UN 2588 PESTICID, TUHÝ, TOXICKÝ, J.N., UN 2902 PESTICID, KAPALNÝ, TOXICKÝ, J.N. nebo UN 2903 PESTICID, KAPALNÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
b
Účinné látky, jakož i ¨přípravky nebo směsi látek určených pro laboratorní a pokusné účely, jakož i k výrobě farmaceutických výrobků, s jinými látkami musí být zařazeny podle své toxicity (viz 2.2.61.1.7 až 2.2.61.1.11).
c
Slabě toxické látky schopné samoohřevu a samozápalné organokovové sloučeniny jsou látkami třídy 4.2.
d
Slabě toxické látky reagující s vodou a organokovové sloučeniny reagující s vodou jsou látkami třídy 4.3.
e
Fulminát rtuťnatý, navlhčený, s nejméně 20 % hm. vody nebo směsi alkoholu a vody je látkou třídy 1, UN číslo 0135.
f
Ferikyanidy, ferokyanidy, jakož i thiokyanatany alkalické a amonné nepodléhají ustanovením ADR.
g
Olověné soli a olověná barviva, které smíchány v poměru 1 : 1000 s kyselinou chlorovodíkovou 0,07 M a míchány po dobu jedné hodiny při teplotě 23 °C ± 2 °C vykazují rozpustnost nejvýše 5 %, nepodléhají ustanovením ADR.
h
Předměty napuštěné tímto pesticidem, jako jsou lepenkové podložky, papírové proužky, kuličky vaty, plastové fólie, v hermeticky uzavřených obalech nepodléhají ustanovením ADR.
i
Směsi tuhých látek, které nepodléhají ustanovením ADR, a toxických kapalných látek mohou být přepravovány pod UN číslem 3243, bez toho, že by se předtím použila klasifikační kritéria pro třídu 6.1, za podmínky, že v době nakládky látky nebo uzavírání obalu, kontejneru nebo dopravní jednotky není vidět žádná uvolněná kapalina. Každý obal musí odpovídat konstrukčnímu typu, který úspěšně obstál při zkoušce těsnosti pro obalovou skupinu II. Tato položka nesmí být použita pro tuhé látky, které obsahují kapalnou látku obalové skupiny I.
j
Velmi toxické a toxické hořlavé kapaliny látky s bodem vzplanutí pod 23 °C jsou látkami třídy 3, s výjimkou látek, které jsou velmi toxické při vdechnutí, jak je definováno v 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9. Kapaliny, které jsou velmi toxické při vdechnutí, jsou identifikovány jako „toxické při vdechnutí“ ve svém oficiálním pojmenování pro přepravu ve sloupci (2) nebo zvláštním ustanovením 354 ve sloupci (6) tabulky A kapitoly 3.2.
k
Slabě toxické hořlavé kapalné látky s bodem vzplanutí od 23°C do 60 °C, včetně limitních hodnot, s výjimkou látek a přípravků sloužících jako pesticidy, jsou látkami třídy 3.
l
Slabě toxické látky podporující hoření jsou látkami třídy 5.1.
m
Slabě toxické a slabě žíravé látky jsou látkami třídy 8.
n
Fosfidy kovů přiřazené k UN číslům 1360, 1397, 1432, 1714, 2011 a 2013 jsou látkami třídy 4.3.
2.2.62
Třída 6.2 Infekční látky
2.2.62.1
Kritéria
2.2.62.1.1
Název třídy 6.2 zahrnuje látky schopné vyvolat nákazu. Pro účely ADR jsou infekčními látkami ty látky, o kterých je známo nebo lze důvodně předpokládat, že obsahují původce nemocí. Původci nemocí jsou definováni jako mikroorganismy (včetně bakterií, virů, parazitů a plísní) a jiní činitelé, jako jsou priony, které(kteří) mohou způsobit onemocnění u lidí nebo zvířat.
POZNÁMKA 1
: Geneticky změněné mikroorganismy a organismy, biologické produkty, diagnostické vzorky a záměrně infikovaná živá zvířata musí být přiřazeny do této třídy, jestliže splňují podmínky pro tuto třídu.
Přeprava neúmyslně nebo přirozeně infikovaných živých zvířat podléhá jen platným pravidlům a předpisům příslušných zemí původu, tranzitu a určení.
POZNÁMKA 2
: Toxiny z rostlin, zvířat nebo bakterií, které neobsahují žádnou infekční látku nebo organismy, nebo které nejsou obsaženy v infekčních látkách nebo organismech, jsou látkami třídy 6.1, UN číslo 3172 nebo 3462.
2.2.62.1.2
Látky třídy 6.2 jsou rozděleny následovně:
I1| | Infekční látky nebezpečné pro lidi
---|---|---
I2| | Infekční látky nebezpečné jen pro zvířata
I3| | Klinické odpady
I4| | Látky biologické
Definice
2.2.62.1.3
Pro účely ADR se následujícími pojmy rozumí:
„Biologické produkty“ jsou produkty z živých organismů, které se vyrábějí a rozesílají v souladu s předpisy příslušných národních orgánů, které mohou uložit podmínku zvláštních povolení. Biologické produkty se používají buď pro prevenci, léčení nebo diagnostikování nemocí u lidí nebo zvířat, nebo pro vývojové, pokusné nebo výzkumné účely s tím spojené. Zahrnují hotové výrobky nebo meziprodukty, jako očkovací látky, ale nejsou na ně omezeny;
„Kultury“ jsou výsledkem procesu, při kterém se původci nemocí záměrně rozmnožují. Tato definice nezahrnuje lidské nebo zvířecí vzorky od pacientů, jak jsou definovány v tomto odstavci.
“Medicínské nebo klinické odpady“jsou odpady pocházející z veterinárního ošetření zvířat, lékařského ošetření lidí nebo z biologického výzkumu.
„Vzorky od pacientů“ jsou ty, které byly odebrány přímo z lidí nebo zvířat včetně, avšak ne pouze, stolice, výměšků, krve a jejích složek, tkáně a tkáňových tekutin a části těl, které jsou přepravovány k takovým účelům, jako je výzkum, diagnostika, vyšetření, léčení nemocí a prevence.
Klasifikace
2.2.62.1.4
Infekční látky musí být zařazeny do třídy 6.2 a přiřazeny k UN číslům 2814, 2900, 3291, 3373 nebo 3549.
Infekční látky se dělí do těchto kategorií:
2.2.62.1.4.1
Kategorie A: Infekční látka, která je přepravována ve formě, která je schopna, dojde-li k vystavení jejímu účinku, způsobit trvalou invaliditu, nemoc ohrožující život nebo smrtelnou nemoc jinak zdravých lidí nebo zvířat. Informativní příklady látek, které splňují tato kritéria, jsou uvedeny v tabulce tohoto odstavce.
POZNÁMKA: Vystavení účinku látky nastane, jestliže látka unikne ven z ochranného obalu a dojde k fyzickému kontaktu s lidmi nebo zvířaty.
(a)
Infekční látky splňující tato kritéria, které způsobují nemoc u lidí, nebo u lidí i zvířat musí být přiřazeny k UN číslu 2814. Infekční látky, které způsobují nemoc jen u zvířat, musí být přiřazeny k UN číslu 2900;
(b)
Přiřazení k UN číslu 2814 nebo k UN číslu 2900 musí být založeno na známých lékařských chorobopisech a známých příznacích nemoci u lidí nebo zvířat, endemických místních podmínkách nebo odborném posouzení individuálního stavu člověka nebo zvířete.
POZNÁMKA 1
: Oficiální pojmenování pro přepravu UN čísla 2814 Je LÁTKA INFEKČNÍ, NEBEZPEČNÁ PRO LIDI. Oficiální pojmenování pro přepravu UN čísla 2900 je LÁTKA INFEKČNÍ, NEBEZPEČNÁ pouze PRO ZVÍŘATA.
POZNÁMKA 2
: Následující tabulka není vyčerpávající. Infekční látky, včetně nových nebo nově se objevivších původců nemocí, které nejsou uvedeny v tabulce, avšak které splňují stejná kritéria, musí být přiřazeny ke kategorii A. Kromě toho, je-li pochybnost, zda látka splňuje či nesplňuje tato kritéria, musí být začleněna do kategorie A.
POZNÁMKA 3
: Ty mikroorganismy, které jsou v následující tabulce napsány kurzívou, jsou bakterie, nebo plísně.
| JMENOVITÉ PŘÍKLADY INFEKČNÍCH LÁTEK ZAHRNUTÝCH DO KATEGORIE A V JAKÉKOLI FORMĚ, NENÍ-LI PŘÍMO UVEDENO JINAK (2.2.62.1.4.1)
---|---
UN číslo
a pojmenování| Mikroorganismus
UN2814
Infekční látky
nebezpečné pro lidi| Bacillus anthracis (pouze kultury)
Brucella abortus (pouze kultury)
Brucella melitensis (pouze kultury)
Brucella suis (pouze kultury)
Burkholderia mallei – Pseudomonas mallei – vozhřivka (pouze kultury)
Burkholderia pseudomallei – Pseudomonas pseudomallei (pouze kultury)
Chlamydia psittaci – ptačí kmeny (pouze kultury)
Clostridium botulinum (pouze kultury)
Coccidioides immitis (pouze kultury)
Coxiella burnetii (pouze kultury)
virus konžsko-krymské hemoragické horečky
virus dengue (pouze kultury)
virus /americké/ východní koňské encefalomyelitidy (pouze kultury)
Escherichia coli, verotoxigenická (pouze kultury)*
virus Ebola
virus Flexal
Francisella tularensis (pouze kultury)
virus Guanarito
virus Hantaan
Hantaviry vyvolávající hemoragickou horečku s ledvinovým syndromem
virus Hendra
virus hepatitidy B (pouze kultury)
virus herpes B (pouze kultury)
virus lidské imunodeficiencie /HIV/ (pouze kultury)
vysoce patogenní virus moru drůbeže /ptačí chřipky/ (pouze kultury)
virus japonské encefalitidy (pouze kultury)
virus Junin /argentinská hemoragická horečka/
virus horečky Kyasanurského lesa /indická klíšťová horečka/
virus horečky Lassa
virus Machupo /bolivijská hemoragická horečka/
virus Marburg
virus opičích neštovic
Mycobacterium tuberculosis (pouze kultury) *
virus Nipah
virus omské hemoragické horečky
virus poiomyelitidy /dětské obrny/ (pouze kultury)
virus vztekliny /Rabies virus/(pouze kultury)
Rickettsia prowazekii (pouze kultury)
Rickettsia rickettsii (pouze kultury)
virus horečky Rift / Rift Valley/ (pouze kultury)
virus ruské jaro-letní encefalitidy (pouze kultury)
virus Sabia
Shigella dysenteriae typ 1 (pouze kultury) *
virus klíšťové encefalitidy (pouze kultury)
virus pravých neštovic /Variola/
virus venezuelské koňské encefalomyelitidy (pouze kultury)
virus západní nilské /západonilské/ encefalomyelitidy (pouze kultury)
virus žluté zimnice (pouze kultury)
Yersinia pestis (pouze kultury)
UN 2900
Infekční látky
nebezpečné jen
pro zvířata| virus afrického moru prasat (pouze kultury)
ptačí paramyxovirus typ 1 – Velogenový virus newcastleské choroby drůbeže(pouze
kultury)
virus klasického moru prasat (pouze kultury)
virus slintavky a kulhavky (pouze kultury)
virus nodulární dermatitidy skotu (pouze kultury)
Mycoplasma mycoides – infekční hovězí pleuropneumonie (pouze kultury)
virus moru malých přežvýkavců (pouze kultury)
virus dobytčího moru (pouze kultury)
virus ovčích neštovic (pouze kultury)
virus kozích neštovic (pouze kultury)
virus vezikulární stomatitidy prasat (pouze kultury)
virus vezikulární stomatitidy (pouze kultury)
*
Jsou-li kultury určeny pro diagnostické nebo klinické účely, mohou být zařazeny jako infekční látky kategorie B.
2.2.62.1.4.2
Kategorie B: Infekční látka, která nesplňuje kritéria pro zařazení do kategorie A. Infekční látky v kategorii B musí být přiřazeny k UN číslu 3373.
POZNÁMKA: Oficiální pojmenování pro přepravu UN čísla 3373 je LÁTKY BIOLOGICKÉ, KATEGORIE B
2.2.62.1.5
Vynětí z platnosti
2.2.62.1.5.1
Látky, které neobsahují infekční látky, nebo látky, u nichž není pravděpodobné, že způsobí nemoc u lidí nebo zvířat, nepodléhají ustanovením ADR, ledaže splňují kritéria pro zařazení do jiné třídy.
2.2.62.1.5.2
Látky obsahující mikroorganismy, které jsou nepatogenní vůči lidem nebo zvířatům, nepodléhají ustanovením ADR, ledaže splňují kritéria pro zařazení do jiné třídy.
2.2.62.1.5.3
Látky v takové formě, že všichni přítomní původci nemocí byli neutralizováni nebo desaktivováni, takže už nepředstavují zdravotní riziko, nepodléhají ustanovením ADR, ledaže splňují kritéria pro zařazení do jiné třídy.
POZNÁMKA: Lékařské vybavení, které bylo zbaveno volné kapaliny, je považováno za splňující požadavky tohoto odstavce a nepodléhá ustanovením ADR.
2.2.62.1.5.4
Látky, u nichž je koncentrace původců nemocí na stejné úrovni jako v přírodě (včetně vzorků potravin a vody) a které nejsou považovány za látky představující významné riziko infekce, nepodléhají ustanovením ADR, ledaže splňují kritéria pro zařazení do jiné třídy.
2.2.62.1.5.5
Suché krevní skvrny, získané odkápnutím krve na absorpční materiál, nepodléhají ustanovením ADR.
2.2.62.1.5.6
Vzorky pro test okultního krvácení do stolice nepodléhají ustanovením ADR.
2.2.62.1.5.7
Krev nebo krevní složky, které byly shromážděny pro účely transfúze nebo pro přípravu krevních produktů k použití pro transfúze nebo transplantace a jakékoli tkáně nebo orgány určené k použití při transplantacích, jakož i vzorky odebrané ve spojení s takovými účely, nepodléhají ustanovením ADR.
2.2.62.1.5.8
Lidské nebo zvířecí vzorky, u nichž je minimální pravděpodobnost, že jsou v nich přítomni původci nemocí, nepodléhají ustanovením ADR, jsou-li vzorky přepravovány v obalu, který zabrání jakémukoli úniku a který je označen slovy „VYJMUTÝ LIDSKÝ VZOREK“ nebo „VYJMUTÝ ZVÍŘECÍ VZOREK“.
Obal je považován za obal vyhovující výše uvedeným požadavkům, jestliže splňuje následující podmínky:
(a)
Obal sestává ze tří částí:
(i)
jedné nebo více těsných primárních nádob;
(ii)
těsného sekundárního obalu; a
(iii)
vnějšího obalu přiměřené pevnosti vzhledem k jeho vnitřnímu objemu, hmotnosti a zamýšlenému použití s alespoň jedním povrchem o rozměrech nejméně 100 × 100 mm;
(b)
Pro kapaliny musí být mezi primární nádobu(y) a sekundární obal vložen savý materiál v dostatečném množství, aby pohltil celý obsah tak, aby během přepravy žádný únik kapalné látky nezasáhl vnější obal a neporušil celistvost vycpávkového materiálu;
(c)
Je-li více křehkých primárních nádob vloženo do jednoho sekundárního obalu, musí být buď jednotlivě zabaleny, nebo navzájem odděleny, aby se zamezilo jejich vzájemnému dotyku.
POZNÁMKA 1
: K určení, zda je látka vyňata podle tohoto odstavce, se vyžaduje odborné posouzení. Toto posouzení by mělo být založeno na předchozích lékařských případech, příznacích a individuálních okolnostech zdroje, lidského nebo zvířecího, a na endemických místních podmínkách. Příklady vzorků, které mohou být přepravovány podle tohoto odstavce zahrnují:
-
vzorky krve nebo moči ke zjištění hladiny cholesterolu, hladiny cukru, hladiny hormonů nebo prostatických specifických protilátek (PSA);
-
vzorky vyžadované k ověření funkce orgánů, jako srdce, jater nebo ledvin, u lidí nebo zvířat s neinfekčními chorobami, nebo pro terapeutickou kontrolu léků;
-
vzorky odebrané na žádost pojišťovacích společností nebo zaměstnavatelů ke zjištění přítomnosti drog nebo alkoholu;
-
vzorky odebrané pro těhotenské testy;
-
biopsie ke zjištění rakoviny; a
-
zjišťování protilátek u lidí nebo zvířat pokud není žádná obava z infekce (např. vyhodnocení imunity vyvolané vakcínou, diagnostikování autoimunní nemoci atd.).
POZNÁMKA 2
: Pro leteckou dopravu musí obaly pro vzorky vyňaté podle tohoto odstavce splňovat podmínky uvedené pod písmeny (a) až (c).
2.2.62.1.5.9
S výjimkou:
(a)
medicínského odpadu (UN 3291);
(b)
lékařských přístrojů nebo zařízení kontaminovaných nebo obsahujících infekční látky kategorie A (UN 2814 nebo UN 2900); a
(c)
lékařských přístrojů nebo zařízení kontaminovaných nebo obsahujících jiné nebezpečné látky, které vyhovují definici jiné třídy,
lékařské přístroje nebo zařízení potenciálně kontaminované nebo obsahující infekční látky, které jsou přepravovány k desinfekci, čištění, sterilizaci, opravě nebo k ocenění zařízení nepodléhají jiným ustanovením ADR, než jsou ustanovení tohoto odstavce, jsou-li zabaleny do obalů konstruovaných a vyrobených takovým způsobem, že za normálních podmínek přepravy nemohou prasknout, být propíchnuty nebo propouštět svůj obsah. Obaly musí být konstruovány tak, aby splnily konstrukční požadavky uvedené v 6.1.4 nebo 6.6.5.
Tyto obaly musí splňovat všeobecná ustanovení pro balení v 4.1.1.1 a 4.1.1.2 a být schopny zadržet lékařské přístroje a zařízení při pádu z výšky 1,2 m.
Obaly musí být označeny nápisem „POUŽITÝ LÉKAŘSKÝ PŘÍSTROJ“ nebo „POUŽITÉ LÉKAŘSKÉ ZAŘÍZENÍ“. Při použití přepravních obalových souborů musí být tyto soubory označeny stejným způsobem, kromě případů, kdy nápis zůstává viditelným.
2.2.62.1.6
– 2.2.62.1.8 (Vyhrazeno)
2.2.62.1.9
Biologické produkty
Pro účely ADR se biologické produkty dělí do následujících skupin:
(a)
Produkty, které jsou vyrobeny a zabaleny v souladu s předpisy příslušných národních orgánů a jsou přepravovány za účelem jejich konečného zabalení nebo distribuce a k použití pro léčebné účely lékaři nebo jednotlivci. Látky této skupiny nepodléhají ustanovením ADR;
(b)
Produkty, které nespadají pod písmeno a) a o kterých je známo nebo se o nich důvodně předpokládá, že obsahují infekční látky, a které splňují kritéria pro zařazení do kategorie A nebo kategorie B. Látky v této skupině se musí přiřadit k UN číslu 2814, 2900 nebo popřípadě 3373.
POZNÁMKA: U některých biologických produktů schválených pro uvedeni na trh může biologické nebezpečí hrozit jen v určitých částech světa. V tomto případě mohou příslušné orgány požadovat, aby tyto biologické produkty vyhovovaly místním předpisům pro infekční látky nebo mohou uložit jiná omezení.
2.2.62.1.10
Geneticky změněné mikroorganismy a organismy
Geneticky změněné mikroorganismy, které neodpovídají definici infekční látky, musí být zařazeny podle oddílu 2.2.9.
2.2.62.1.11
Medicínské nebo klinické odpady
2.2.62.1.11.1
Medicínské nebo klinické odpady obsahující:
(a)
infekční látky kategorie A musí být přiřazeny pod UN 2814, UN 2900 nebo UN 3549, jak je to vhodné. Tuhé medicínské odpady obsahující infekční látky kategorie A pocházející z lékařského ošetření lidí nebo veterinárního ošetření zvířat mohou být přiřazeny pod UN 3549. Položka UN 3549 nesmí být použita pro odpady z biologického výzkumu nebo kapalné odpady;
(b)
infekční látky kategorie B musí být přiřazeny pod UN 3291.
POZNÁMKA 1
: Oficiální pojmenování pro přepravu pro UN 3549 je "ODPAD MEDICÍNSKY, KATEGORIE A, OHROŽUJÍCÍ LIDI, tuhý" nebo "ODPAD MEDICÍNSKY, KATEGORIE A, OHROŽUJÍCÍ pouze ZVÍŘATA, tuhý
POZNÁMKA 2
: Medicínské nebo klinické odpady přiřazené k číslu 18 01 03 (Odpady z lékařské nebo veterinární zdravotní péče a/nebo s ní spojeného výzkumu – odpady z porodnic, diagnostiky, léčení nebo prevence nemocí u lidí – odpady, jejichž sběr a likvidace podléhá zvláštním požadavkům vzhledem k prevenci infekce) nebo 18 02 02 (Odpady z lékařské nebo veterinární zdravotní péče a/nebo s ní spojeného výzkumu – odpady z výzkumu, diagnostiky, léčení nebo prevence nemocí u zvířat – odpady, jejichž sběr a likvidace podléhá zvláštním požadavkům vzhledem k prevenci infekce) podle seznamu odpadů přiloženého k Rozhodnutí Komise 2000/532/ES4, se změnami, musí být zařazeny podle ustanovení uvedených v tomto odstavci, na základě lékařské nebo veterinární diagnózy týkající se pacienta nebo zvířete.
2.2.62.1.11.2
Medicínské nebo klinické odpady, u nichž je možno důvodně předpokládat malou pravděpodobnost, že obsahují infekční látky, musí být přiřazeny k UN číslu 3291. Pro přiřazení se mohou vzít v úvahu mezinárodní, regionální nebo vnitrostátní katalogy odpadů.
POZNÁMKA 1
: Oficiální pojmenování pro přepravu UN čísla 3291 je „ODPAD KLINICKÝ, NESPECIFIKOVANÝ,J.N." nebo „ODPAD (BIO)MEDICÍNSKÝ, J.N." nebo „ODPAD MEDICÍNSKÝ REGULOVANÝ, J.N.".
POZNÁMKA 2
: Bez ohledu na výše uvedená klasifikační kritéria nepodléhají ustanovením ADR medicínské nebo klinické odpady přiřazené k číslu 18 01 04 (Odpady z lékařské nebo veterinární zdravotní péče a/nebo s ní spojeného výzkumu – odpady z porodnic, diagnostiky, léčení nebo prevence nemocí u lidí – odpady, jejichž sběr a likvidace nepodléhá zvláštním požadavkům vzhledem k prevenci infekce) nebo 18 02 03 (Odpady z lékařské nebo veterinární zdravotní péče a/nebo s ní spojeného výzkumu – odpady z výzkumu, diagnostiky, léčeni nebo prevence nemoci u zvířat -odpady, jejichž sběr a likvidace nepodléhá zvláštním požadavkům vzhledem k prevenci infekce) podle seznamu odpadů přiloženého k Rozhodnutí Komise 2000/532/ES4, se změnami.
2.2.62.1.11.3
Dekontaminované medicínské nebo klinické odpady, které dříve obsahovaly infekční látky, nepodléhají ustanovením ADR, ledaže splňují kritéria pro zařazení do jiné třídy.
2.2.62.1.11.4
(Vypuštěno)
2.2.62.1.12
Infikovaná zvířata
2.2.62.1.12.1
Živá zvířata smějí být použita k zaslání infekční látky, jen pokud nemůže být zaslána nějakým jiným způsobem. Živá zvířata, která byla záměrně infikována a je známo nebo je podezření, že obsahují infekční látku, smějí být přepravována jen za podmínek schválených příslušným orgánem.
POZNÁMKA: Schválení příslušných orgánů musí být vydávána na základě platných pravidel pro přepravu živých zvířat s přihlédnutím k aspektům nebezpečných věcí. Orgány, které jsou příslušné ke stanovování těchto podmínek a pravidel pro schvalování musí být uznány na národní úrovni.
Není-li k dispozici schválení vydané příslušným orgánem smluvní strany ADR, smí příslušný orgán smluvní strany ADR uznat schválení vydané příslušným orgánem země, která není smluvní stranou ADR.
Pravidla pro přepravu živých zvířat jsou obsažena např. v nařízeni Rady (ES) č. 1/2005 z 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy (Úřední věstník Evropské unie č. L3 z 5. ledna 2005) se změnami.
2.2.62.1.12.2
(Vypuštěno)
2.2.62.2
Látky nepřipuštěné k přepravě
Živí obratlovci nebo bezobratlá zvířata nesmějí být použiti(a) k tomu, aby přepravovali(a) infekční látku, ledaže by tato látka nemohla být přepravena jiným způsobem nebo ledaže by tato přeprava byla schválena příslušným orgánem (viz 2.2.62.1.12.1).
2.2.62.3
Seznam hromadných položek
28kB
2.2.7
Třída 7: Radioaktivní látky
2.2.7.1
Definice
2.2.7.1.1
Radioaktivní látky jsou jakékoliv látky obsahující radionuklidy, ve kterých jak hmotnostní aktivita tak i celková aktivita v zásilce převyšuje hodnoty uvedené v 2.2.7.2.2.1 a 2.2.7.2.2.6
2.2.7.1.2
Kontaminace
Kontaminace - přítomnost radioaktivní látky na povrchu v množstvích větších než 0,4 Bq/cm2 pro beta a gama zářiče a nízkotoxické alfa zářiče, nebo 0,04 Bq/cm2 pro všechny ostatní alfa zářiče.
Nefixovaná kontaminace - kontaminace, která může být odstraněna z povrchu za běžných podmínek během přepravy.
Fixovaná kontaminace - jakákoliv jiná kontaminace než nefixovaná kontaminace.
2.2.7.1.3
Definice specifických termínů
A1 a A2
A1 \\- je hodnota aktivity radioaktivních látek zvláštní formy uvedená v tabulce 2.2.7.2.2.1 nebo odvozená podle 2.2.7.2.2.2, která se používá pro určení mezních hodnot aktivity pro účely předpisů ADR.
A2 \\- je hodnota aktivity radioaktivních látek, jiných než jsou radioaktivní látky zvláštní formy, která je uvedena v tabulce 2.2.7.2.2.1 nebo odvozena podle pododdílu 2.2.7.2.2.2 a která se používá pro určení mezních hodnot aktivity pro účely předpisů ADR.
Látka s nízkou specifickou aktivitou (LSA) - je radioaktivní látka, která má ze své povahy omezenou specifickou aktivitu nebo radioaktivní látka, pro kterou platí mezní hodnoty odhadované střední specifické aktivity. Při stanovení odhadované střední specifické aktivity se neberou v úvahu vnější stínící materiály obklopující LSA.
Neozářené thorium - thorium, které obsahuje nejvýše 10-7 g uranu-233 na gram thoria-232,
Neozářený uran - uran, který obsahuje nejvýše 2 × 103 Bq plutonia na gram uranu-235, nejvýše 9 × 106 Bq štěpných produktů na gram uranu-235 a nejvýše 5 ×10-3 g uranu-236 na gram uranu-235.
Nízkodisperzní radioaktivní látka je buď tuhá radioaktivní látka, nebo tuhá radioaktivní látka v uzavřené kapsli, která má omezenou schopnost se rozptylovat a není v práškovité formě.
Nízkotoxické alfa zářiče jsou: přírodní uran, ochuzený uran, přírodní thorium, uran-235 nebo uran-238, thorium-232, thorium-228 a thorium-230, jsou-li tyto obsaženy v rudách nebo fyzikálních nebo chemických koncentrátech, nebo alfa zářiče s poločasem rozpadu kratším než 10 dní.
Povrchově kontaminovaný předmět (SCO) - tuhý předmět, který sám není radioaktivní, ale na jehož povrchu je rozptýlena radioaktivní látka.
Radioaktivní látka zvláštní formy - je
a)
nerozptýlitelná tuhá radioaktivní látka; nebo
b)
těsně uzavřené pouzdro, obsahující radioaktivní látku.
Specifická aktivita radionuklidu - aktivita radionuklidu vztažená na jednotku hmotnosti tohoto nuklidu. Specifická aktivita látky je aktivita vztažená na jednotku hmotnosti této látky, ve které je radionuklid v podstatě rovnoměrně rozptýlen.
Štěpné nuklidy jsou uran-233, uran-235, plutonium-239 a plutonium-241. Štěpné látky jsou látky obsahující kterýkoli z těchto štěpných nuklidů. Vyjmuty z definice štěpných látek jsou:
a)
neozářený přírodní uran nebo neozářený ochuzený uran;
b)
přírodní uran nebo ochuzený uran, které byly ozářeny výhradně v tepelných reaktorech;
c)
látka se štěpnými nuklidy o celkové hmotnosti menší než 0,25 g;
d)
libovolná kombinace (a), (b) anebo (c).
Tyto výjimky jsou platné pouze tehdy, jestliže žádné další látky se štěpnými nuklidy nejsou obsaženy v radioaktivní zásilce, nebo v dodávce, je-li přepravován nebalený
Uranem - přírodním, ochuzeným, obohaceným se rozumí:
Přírodní uran je uran (včetně chemicky separovaného), ve kterém se vyskytují izotopy uranu (v množství cca 99,28 % hmot. uranu-238, a cca 0,72 % hmot. uranu-235).
Ochuzený uran s menším hmotnostním podílem uranu-235 než má přírodní uran;
Obohacený uran s vyšším hmotnostním podílem uranu-235 než 0,72 % hmot.
Ve všech případech se vyskytuje nepatrný hmotnostní podíl uranu-234.
2.2.7.2
Klasifikace
2.2.7.2.1
Všeobecné předpisy
2.2.7.2.1.1
Radioaktivní látky musí být přiřazeny k jednomu z UN čísel specifikovanému v tabulce 2.2.7.2.1.1, v souladu s 2.2.7.2.4 a 2.2.7.2.5, s přihlédnutím k charakteristikám látek stanoveným v 2.2.7.2.3.
Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazeni UN čísel
UN číslo| Pojmenování a popis a
---|---
Vyjmuté kusy (1.7.1.5)
UN 2908| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PRÁZDNY OBAL
UN 2909| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – VÝROBKY Z PŘÍRODNÍHO URANU nebo OCHUZENÉHO URANU nebo PŘÍRODNÍHO THORIA
UN 2910| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – OMEZENA MNOŽSTVÍ
UN 2911| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PŘÍSTROJE nebo VÝROBKY
UN 3507| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLOURID URANU, VYJMUTÝ KUS méně než 0,1 kg v radioaktivní zásilce jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b,c
Látky s nízkou hmotnostní aktivitou (2.2.7.2.3.1)
UN 2912| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-I) jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3321| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-II), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3322| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-III), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3324| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-II), ŠTĚPNÁ
UN 3325| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-III), ŠTĚPNÁ
Povrchově kontaminované předměty (2.2.7.2.3.2)
UN 2913| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, POVRCHOVÉ KONTAMINOVANÉ PŘEDMĚTY(SCO-I, SCO-II nebo SCO-III), jiné než štěpné nebo vyjmuté štěpné b
UN 3326| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, POVRCHOVÉ KONTAMINOVANÉ PŘEDMĚTY (SCO-I nebo SCO-II), ŠTĚPNÉ
Zásilky typu A (2.2.7.2.4.4)
UN 2915| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A jiná než zvláštní formy, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3327| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ŠTÉPNA, jiná než zvláštní formy
UN 3332| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ZVLÁŠTNÍ FORMY, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3333| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ZVLÁŠTNÍ FORMY, ŠTĚPNÁ
Zásilky typu B(U) (2.2.7.2.4.6)
UN 2916| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (U), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3328| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (U), ŠTĚPNÁ
Zásilky typu B(M) (2.2.7.2.4.6)
UN 2917| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (M), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3329| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (M), ŠTĚPNÁ
Zásilky typu C (2.2.7.2.4.6)
UN 3323| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU C, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3330| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU C, ŠTĚPNÁ
Zvláštní podmínky (2.2.7.2.5)
UN 2919| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, PŘEPRAVOVANÁ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3331| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, PŘEPRAVOVANÁ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK, ŠTĚPNÁ
Hexafluorid uranu (2.2.7.2.4.5)
UN 2977| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, ŠTĚPNÁ
UN 2978| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná b
UN 3507| LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, VYJMUTÝ KUS méně než 0,1 kg v radioaktivní zásilce, b, c
a
Pojmenování lze nalézt v kolonce „Pojmenování a popis” a je omezeno na část napsanou velkými písmeny V položkách UN 2909, UN 2911, UN 2913 a UN 3326 se musí použít pouze odpovídající pojmenování z alternativních pojmenování, které jsou odděleny slovy „nebo”.
b
Pojem „vyjmutá štěpná“ se vztahuje pouze na látku vyjmutou podle 2.2.7.2.3.5.
c
Pro UN 3507, viz též zvláštní ustanovení 369 v kapitole 3.3.
2.2.7.2.2
Určení základních hodnot radionuklidů
2.2.7.2.2.1
V tabulce 2.2.7.2.2.1 jsou uvedeny následující základní hodnoty pro jednotlivé radionuklidy:
(a)
A1 a A2 v TBq;
(b)
mezní hodnoty koncentrace aktivity pro vyjmuté látky v Bq/g; a
(c)
mezní hodnoty aktivity pro vyjmuté zásilky v Bq.
Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů
Radionuklid
(atomové číslo)| A1
(TBq)| A2
(TBq)| Mezní hodnoty
koncentrace
aktivity
pro vyjmuté látky
(Bq/g)| Mezní hodnota
aktivity pro vyjmuté
zásilky
(Bq)
---|---|---|---|---
Aktinium (89)| | | |
Ac-225a)| 8 × 10-1| 6 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Ac-227a)| 9 × 10-1| 9 × 10-5| 1 × 10-1| 1 × 103
Ac-228| 6 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Stříbro (47)| | | |
Ag-105| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ag-108ma)| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 106 b)
Ag-110ma)| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Ag-111| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Hliník (13)| | | |
AI-26| 1 × 10-1| 1 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Americium (95)| | | |
Am-241| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Am-242ma)| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100 b)| 1 × 104 b)
Am-243a)| 5 × 100| 1 × 10-3| 1 × 100 b)| 1 × 103 b)
Argon (18)| | | |
Ar-37| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 106| 1 × 108
Ar-39| 4 × 101| 2 × 101| 1 × 107| 1 × 104
Ar-41| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 109
Arzen (33)| | | |
As-72| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
As-73| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 103| 1 × 107
As-74| 1 × 100| 9 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
As-76| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
As-77| 2 × 101| 7 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Astat (85)| | | |
At-211a)| 2 × 101| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Zlato (79)| | | |
Au-193| 7 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Au-194| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Au-195| 1 × 101| 6 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Au-198| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Au-199| 1 × 101| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Baryum (56)| | | |
Ba-131 a)| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ba-133| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ba-133m| 2 × 101| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Ba-135m| 2 × 101| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Ba-140a)| 5 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
Berylium (4)| | | |
Be-7| 2 × 101| 2 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Be-10| 4 × 101| 6 × 10-1| 1 × 104| 1 × 106
Vizmut (83)| | | |
Bi-205| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Bi-206| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Bi-207| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Bi-210| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Bi-210ma)| 6 × 10-1| 2 × 10-2| 1 × 101| 1 × 105
Bi-212a)| 7 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
Berkelium (97)| | | |
Bk-247| 8 × 100| 8 × 10-4| 1 × 100| 1 × 104
Bk-249a)| 4 × 101| 3 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Brom (35)| | | |
Br-76| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Br-77| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Br-82| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Uhlík (6)| | | |
C-11| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
C-14| 4 × 101| 3 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Vápník (20)| | | |
Ca-41| neomezeno| neomezeno| 1 × 105| 1 × 107
Ca-45| 4 × 101| 1 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Ca-47a)| 3 × 100| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Kadmium (48)| | | |
Cd-109| 3 × 101| 2 × 100| 1 × 104| 1 × 106
Cd-113m| 4 × 101| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Cd-115a)| 3 × 100| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Cd-115m| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Cer (58)| | | |
Ce-139| 7 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ce-141| 2 × 101| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 107
Ce-143| 9 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Ce-144a)| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 102b)| 1 × 105 b)
Kalifornium (98)| | | |
Cf-248| 4 × 101| 6 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Cf-249| 3 × 100| 8 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Cf-250| 2 × 101| 2 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Cf-251| 7 × 100| 7 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Cf-252| 1 × 10-1| 3 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Cf-253a)| 4 × 101| 4 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
Cf-254| 1 × 10-3| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 103
Chlor (17)| | | |
Cl-36| 1 × 101| 6 × 10-1| 1 × 104| 1 × 106
Cl-38| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Curium (96)| | | |
Cm-240| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
Cm-241| 2 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Cm-242| 4 × 101| 1 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
Cm-243| 9 × 100| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Cm-244| 2 × 101| 2 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Cm-245| 9 × 100| 9 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Cm-246| 9 × 100| 9 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Cm-247a)| 3 × 100| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Cm-248| 2 × 10-2| 3 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Kobalt (27)| | | |
Co-55| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Co-56| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Co-57| 1 × 101| 1 × 101| 1 × 102| 1 × 106
Co-58| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Co-58m| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Co-60| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Chrom(24)| | | |
Cr-51| 3 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Cesium (55)| | | |
Cs-129| 4 × 100| 4 × 100| 1 × 102| 1 × 105
Cs-131| 3 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 106
Cs-132| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 105
Cs-134| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 104
Cs-134m| 4 × 101| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 105
Cs-135| 4 × 101| 1 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Cs-136| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Cs-137a)| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 104b)
Měď (29)| | | |
Cu-64| 6 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Cu-67| 1 × 101| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Dysprosium (66)| | | |
Dy-159| 2 × 101| 2 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Dy-165| 9 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Dy-166a)| 9 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Erbium (68)| | | |
Er-169| 4 × 101| 1 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Er-171| 8 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Europium (63)| | | |
Eu-147| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Eu-148| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Eu-149| 2 × 101| 2 × 101| 1 × 102| 1 × 107
Eu-150 (krátce životné)| 2 × 100| 7 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Eu-150 (dlouho životné)| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Eu-152| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Eu-152m| 8 × 10-1| 8 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Eu-154| 9 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Eu-155| 2 × 101| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Eu-156| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Fluor (9)| | | |
F-18| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Železo (26)| | | |
Fe-52a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Fe-55| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 106
Fe-59| 9 × 10-1| 9 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Fe-60a)| 4 × 101| 2 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Galium (31)| | | |
Ga-67| 7 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ga-68| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Ga-72| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Gadolinium (64)| | | |
Gd-146a)| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Gd-148| 2 × 101| 2 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Gd-153| 1 × 101| 9 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Gd-159| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Germanium (32)| | | |
Ge-68a)| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Ge-69| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Ge-71| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 108
Ge-77| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Hafnium (72)| | | |
Hf-172a)| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Hf-175| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Hf-181| 2 × 100| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Hf-182| neomezeno| neomezeno| 1 × 102| 1 × 106
Rtuť (80)| | | |
Hg-194a)| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Hg-195ma)| 3 × 100| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Hg-197| 2 × 101| 1 × 101| 1 × 102| 1 × 107
Hg-197m| 1 × 101| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Hg-203| 5 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 105
Holmium (67)| | | |
Ho-166| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 103| 1 × 105
Ho-166m| 6 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Jod (53)| | | |
l-123| 6 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 107
I-124| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
l-125| 2 × 101| 3 × 100| 1 × 103| 1 × 106
l-126| 2 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
l-129| neomezeno| neomezeno| 1 × 102| 1 × 105
l-131| 3 × 100| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
l-132| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
l-133| 7 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
l-134| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
l-135a)| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Indium (49)| | | |
In-111| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
In-113m| 4 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
In-114ma)| 1 × 101| 5 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
In-115m| 7 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Iridium (77)| | | |
Ir-189a)| 1 × 101| 1 × 101| 1 × 102| 1 × 107
Ir-190| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Ir-192| 1 × 100 c)| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 104
Ir-193m| 4 × 101| 4 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Ir-194| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Draslík (19)| | | |
K-40| 9 × 10-1| 9 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
K-42| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
K-43| 7 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Krypton (36)| | | |
Kr-79| 4 × 100| 2 × 100| 1 × 103| 1 × 105
Kr-81| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Kr-85| 1 × 101| 1 × 101| 1 × 105| 1 × 104
Kr-85m| 8 × 100| 3 × 100| 1 × 103| 1 × 1010
Kr-87| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 102| 1 × 109
Lanthan (57)| | | |
La-137| 3 × 101| 6 × 100| 1 × 103| 1 × 107
La-140| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Lutecium (71)| | | |
Lu-172| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Lu-173| 8 × 100| 8 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Lu-174| 9 × 100| 9 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Lu-174m| 2 × 101| 1 × 101| 1 × 102| 1 × 107
Lu-177| 3 × 101| 7 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Hořčík (12)| | | |
Mg-28a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Mangan (25)| | | |
Mn-52| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Mn-53| neomezeno| neomezeno| 1 × 104| 1 × 109
Mn-54| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Mn-56| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Molybden (42)| | | |
Mo-93| 4 × 101| 2 × 101| 1 × 103| 1 × 108
Mo-99a)| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Dusík (7)| | | |
N-13| 9 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 109
Sodík (11)| | | |
Na-22| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Na-24| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Niob (41)| | | |
Nb-93m| 4 × 101| 3 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Nb-94| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Nb-95| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Nb-97| 9 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Neodym (60)| | | |
Nd-147| 6 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Nd-149| 6 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Nikl (28)| | | |
Ni-57| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Ni-59| neomezeno| neomezeno| 1 × 104| 1 × 108
Ni-63| 4 × 101| 3 × 101| 1 × 105| 1 × 108
Ni-65| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Neptunium (93)| | | |
Np-235| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Np-236 (krátce životné)| 2 × 101| 2 × 100| 1 × 103| 1 × 107
Np-236 (dlouho životné)| 9 × 100| 2 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
Np-237| 2 × 101| 2 × 10-3| 1 × 100 b)| 1 × 103b)
Np-239| 7 × 100| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 107
Osmium (76)| | | |
Os-185| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Os-191| 1 × 101| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Os-191m| 4 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Os-193| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Os-194a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Fosfor (15)| | | |
P-32| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 105
P-33| 4 × 101| 1 × 100| 1 × 105| 1 × 108
Protaktinium (91)| | | |
Pa-230a)| 2 × 100| 7 × 10-2| 1 × 101| 1 × 106
Pa-231| 4 × 100| 4 × 10-4| 1 × 100| 1 × 103
Pa-233| 5 × 100| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 107
Olovo (82)| | | |
Pb-201| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Pb-202| 4 × 101| 2 × 101| 1 × 103| 1 × 106
Pb-203| 4 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Pb-205| neomezeno| neomezeno| 1 × 104| 1 × 107
Pb-210a)| 1 × 100| 5 × 10-2| 1 × 101 b)| 1 × 104 b)
Pb-212a)| 7 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 105b)
Paladium (46)| | | |
Pd-103a)| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 103| 1 × 108
Pd-107| neomezeno| neomezeno| 1 × 105| 1 × 108
Pd-109| 2 × 100| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Prometium (61)| | | |
Pm-143| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Pm-144| 7 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Pm-145| 3 × 101| 1 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Pm-147| 4 × 101| 2 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Pm-148ma)| 8 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Pm-149| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Pm-151| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Polonium (84)| | | |
Po-210| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 101| 1 × 104
Praseodym (59)| | | |
Pr-142| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Pr-143| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 104| 1 × 106
Platina (78)| | | |
Pt-188a)| 1 × 100| 8 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Pt-191| 4 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Pt-193| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Pt-193m| 4 × 101| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Pt-195m| 1 × 101| 5 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Pt-197| 2 × 101| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Pt-197m| 1 × 101| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Plutonium (94)| | | |
Pu-236| 3 × 101| 3 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Pu-237| 2 × 101| 2 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Pu-238| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Pu-239| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Pu-240| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 103
Pu-241a)| 4 × 101| 6 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
Pu-242| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Pu-244a)| 4 × 10-1| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Radium (88)| | | |
Ra-223a)| 4 × 10-1| 7 × 10-3| 1 × 102b)| 1 × 105 b)
Ra-224a)| 4 × 10-1| 2 × 10-2| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
Ra-225a)| 2 × 10-1| 4 × 10-3| 1 × 102| 1 × 105
Ra-226a)| 2 × 10-1| 3 × 10-3| 1 × 101 b)| 1 × 104b)
Ra-228/a)| 6 × 10-1| 2 × 10-2| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
Rubidium (37)| | | |
Rb-81| 2 × 100| 8 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Rb-83a)| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Rb-84| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Rb-86| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Rb-87| neomezeno| neomezeno| 1 × 104| 1 × 107
Rb (přírodní)| neomezeno| neomezeno| 1 × 104| 1 × 107
Rhenium (75)| | | |
Re-184| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Re-184m| 3 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Re-186| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Re-187| neomezeno| neomezeno| 1 × 106| 1 × 109
Re-188| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Re-189a)| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Re (přírodní)| neomezeno| neomezeno| 1 × 106| 1 × 109
Rhodium (45)| | | |
Rh-99| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Rh-101| 4 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Rh-102| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Rh-102m| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Rh-103m| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 108
Rh-105| 1 × 101| 8 × 10-1| 1 × 102| 1 × 107
Radon (86)| | | |
Rn-222a)| 3 × 10-1| 4 × 10-3| 1 × 101 b)| 1 × 108 b)
Ruthenium (44)| | | |
Ru-97| 5 × 100| 5 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Ru-103a)| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Ru-105| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Ru-106a)| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 102b)| 1 × 105 b)
Síra (16)| | | |
S-35| 4 × 101| 3 × 100| 1 × 105| 1 × 108
Antimon (51)| | | |
Sb-122| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 104
Sb-124| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Sb-125| 2 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Sb-126| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Skandium (21)| | | |
Sc-44| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Sc-46| 5 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Sc-47| 1 × 101| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Sc-48| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Selen (34)| | | |
Se-75| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Se-79| 4 × 101| 2 × 100| 1 × 104| 1 × 107
Křemík (14)| | | |
Si-31| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Si-32| 4 × 101| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Samarium (62)| | | |
Sm-145| 1 × 101| 1 × 101| 1 × 102| 1 × 107
Sm-147| neomezeno| neomezeno| 1 × 101| 1 × 104
Sm-151| 4 × 101| 1 × 101| 1 × 104| 1 × 108
Sm-153| 9 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Cín (50)| | | |
Sn-113a)| 4 × 100| 2 × 100| 1 × 103| 1 × 107
Sn-117m| 7 × 100| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Sn-119m| 4 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Sn-121ma)| 4 × 101| 9 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Sn-123| 8 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Sn-125| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Sn-126a)| 6 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Stroncium (38)| | | |
Sr-82a)| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Sr-83| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Sr-85| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Sr-85m| 5 × 100| 5 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Sr-87m| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Sr-89| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Sr-90a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102b)| 1 × 104b)
Sr-91a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Sr-92a)| 1 × 100| 3 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Tritium (1)| | | |
T (H-3)| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 106| 1 × 109
Tantal (73)| | | |
Ta-178 (dlouho životný)| 1 × 100| 8 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Ta-179| 3 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 107
Ta-182| 9 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 104
Terbium (65)| | | |
Tb-149| 8 × 10-1| 8 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Tb-157| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Tb-158| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Tb-160| 1 × 100| 6 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Tb-161| 3 × 101| 7 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Technecium (43)| | | |
Tc-95ma)| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Tc-96| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Tc-96ma)| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Tc-97| neomezeno| neomezeno| 1 × 103| 1 × 108
Tc-97m| 4 × 101| 1 × 100| 1 × 103| 1 × 107
Tc-98| 8 × 10-1| 7 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Tc-99| 4 × 101| 9 × 10-1| 1 × 104| 1 × 107
Tc-99m| 1 × 101| 4 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Telur (52)| | | |
Te-121| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Te-121m| 5 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Te-123m| 8 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Te-125m| 2 × 101| 9 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Te-127| 2 × 101| 7 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Te-127ma)| 2 × 101| 5 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Te-129| 7 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Te-129ma)| 8 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Te-131ma)| 7 × 10-1| 5 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Te-132a)| 5 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 107
Thorium (90)| | | |
Th-227| 1 × 101| 5 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
Th-228a)| 5 × 10-1| 1 × 10-3| 1 × 100 b)| 1 × 104 b)
Th-229| 5 × 100| 5 × 10-4| 1 × 100 b)| 1 × 103 b)
Th-230| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 100| 1 × 104
Th-231| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 103| 1 × 107
Th-232| neomezeno| neomezeno| 1 × 101| 1 × 104
Th-234a)| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 103 b)| 1 × 105 b)
Th (přírodní)| neomezeno| neomezeno| 1 × 100 b)| 1 × 103 b)
Titan (22)| | | |
Ti-44a)| 5 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
Thalium (81)| | | |
TI-200| 9 × 10-1| 9 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
TI-201| 1 × 101| 4 × 100| 1 × 102| 1 × 106
TI-202| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
TI-204| 1 × 101| 7 × 10-1| 1 × 104| 1 × 104
Thulium (69)| | | |
Tm-167| 7 × 100| 8 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Tm-170| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Tm-171| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 108
Uran (92)| | | |
U-230 (rychlá absorpce
plícemi)a)d)| 4 × 101| 1 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
U-230 (střední absorpce
plícemi)a)e)| 4 × 101| 4 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
U-230 (pomalá absorpce
plícemi)a)f)| 3 × 101| 3 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
U-232 (rychlá absorpce
plícemi)d)| 4 × 101| 1 × 10-2| 1 × 100 b)| 1 × 103 b)
U-232 (střední absorpce
plícemi)e)| 4 × 101| 7 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
U-232 (pomalá absorpce
plícemi)f)| 1 × 101| 1 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
U-233 (rychlá absorpce
plícemi)d)| 4 × 101| 9 × 10-2| 1 × 101| 1 × 104
U-233 (střední absorpce
plícemi)e)| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
U-233 (pomalá absorpce
plícemi)f| 4 × 101| 6 × 10-3| 1 × 101| 1 × 105
U-234 (rychlá absorpce
plícemi)d)| 4 × 101| 9 × 10-2| 1 × 101| 1 × 104
U-234 (střední absorpce
plícemi)e)| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
U-234 (pomalá absorpce
plícemi)f)| 4 × 101| 6 × 10-3| 1 × 101| 1 × 105
U-235 (všechny druhy
absorpce plícemi)a)d)e)f)| neomezeno| neomezeno| 1 × 101 b)| 1 × 104 b)
U-236 (rychlá absorpce
plícemi)d)| neomezeno| neomezeno| 1 × 101| 1 × 104
U-236 (střední absorpce
plícemi)e)| 4 × 101| 2 × 10-2| 1 × 102| 1 × 105
U-236 (pomalá absorpce
plícemi)f)| 4 × 101| 6 × 10-3| 1 × 101| 1 × 104
U-238 (všechny druhy absorpce plícemi)d)e)f)| neomezeno| neomezeno| 1 × 101 b)| 1 × 104 b)
U (přírodní)| neomezeno| neomezeno| 1 × 100 b)| 1 × 103b)
U (obohacený ≤ 20 %)g)| neomezeno| neomezeno| 1 × 100| 1 × 103
U (ochuzený)| neomezeno| neomezeno| 1 × 100| 1 × 103
Vanad (23)| | | |
V-48| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 105
V-49| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 107
Wolfram (74)| | | |
W-178a)| 9 × 100| 5 × 100| 1 × 101| 1 × 106
W-181| 3 × 101| 3 × 101| 1 × 103| 1 × 107
W-185| 4 × 101| 8 × 10-1| 1 × 104| 1 × 107
W-187| 2 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
W-188a)| 4 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Xenon (54)| | | |
Xe-122a)| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 102| 1 × 109
Xe-123| 2 × 100| 7 × 10-1| 1 × 102| 1 × 109
Xe-127| 4 × 100| 2 × 100| 1 × 103| 1 × 105
Xe-131m| 4 × 101| 4 × 101| 1 × 104| 1 × 104
Xe-133| 2 × 101| 1 × 101| 1 × 103| 1 × 104
Xe-135| 3 × 100| 2 × 100| 1 × 103| 1 × 1010
Ytrium (39)| | | |
Y-87a)| 1 × 100| 1 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Y-88| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Y-90| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 103| 1 × 105
Y-91| 6 × 10-1| 6 × 10-1| 1 × 103| 1 × 106
Y-91m| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Y-92| 2 × 10-1| 2 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Y-93| 3 × 10-1| 3 × 10-1| 1 × 102| 1 × 105
Yterbium (79)| | | |
Yb-169| 4 × 100| 1 × 100| 1 × 102| 1 × 107
Yb-175| 3 × 101| 9 × 10-1| 1 × 103| 1 × 107
Zinek (30)| | | |
Zn-65| 2 × 100| 2 × 100| 1 × 101| 1 × 106
Zn-69| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 104| 1 × 106
Zn-69ma)| 3 × 100| 6 × 10-1| 1 × 102| 1 × 106
Zirkonium (40)| | | |
Zr-88| 3 × 100| 3 × 100| 1 × 102| 1 × 106
Zr-93| neomezeno| neomezeno| 1 × 103 b)| 1 × 107 b)
Zr-95a)| 2 × 100| 8 × 10-1| 1 × 101| 1 × 106
Zr-97a)| 4 × 10-1| 4 × 10-1| 1 × 101 b)| 1 × 105 b)
(a)
Hodnoty A1 a/nebo A2 pro tyto mateřské nuklidy zahrnují příspěvky od produktů jejich přeměny s poločasem rozpadu kratším než 10 dnů, jak je uvedeno v následujícím (přehledu):
Mg-28| AI-28
---|---
Ar-42| K-42
Ca-47| Sc-47
Ti-44| Sc-44
Fe-52| Mn-52m
Fe-60| Co-60m
Zn-69m| Zn-69
Ge-68| Ga-68
Rb-83| Kr-83m
Sr-82| Rb-82
Sr-90| Y-90
Sr-91| Y-91m
Sr-92| Y-92
Y-87| Sr-87m
Zr-95| Nb-95m
Zr-97| Nb-97m, Nb-97
Mo-99| Tc-99m
Tc-95m| Tc-95
Tc-96m| Tc-96
Ru-103| Rh-103m
Ru-106| Rh-106
Pd-103| Rh-103m
Ag-108m| Ag-108
Ag-110m| Ag-110
Cd-115| ln-115m
ln-114m| ln-114
Sn-113| ln-113m
Sn-121m| Sn-121
Sn-126| Sb-126m
Te-118| Sb-118
Te-127m| Te-127
Te-129m| Te-129
Te-131 m| Te-131
Te-132| I-132
1-135| Xe-135m
Xe-122| I-122
Cs-137| Ba-137m
Ba-131| Cs-131
Ba-140| La-140
Ce-144| Pr-144m, Pr-144
Pm-148m| Pm-148
Gd-146| Eu-146
Dy-166| Ho-166
Hf-172| Lu-172
W-178| Ta-178
W-188| Re-188
Re-189| Os-189m
Os-194| lr-194
lr-189| Os-189m
Pt-188| ír-188
Hg-194| Au-194
Hg-195m| Hg-195
Pb-210| Bi-210
Pb-212| Bi-212, TI-208, Po-212
Bi-210m| TI-206
Bi-212| TI-208, Po-212
At-211| Po-211
Rn-222| Po-218, Pb-214, At-218, Bi-214, Po-214
Ra-223| Rn-219, Po-215, Pb-211, Bi-211, Po-211, TI-207
Ra-224| Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208, Po-212
Ra-225| Ac-225, Fr-221, At-217, Bi-213, TI-209, Po-213, Pb-209
Ra-226| Rn-222, Po-218, Pb-214, At-218, Bi-214, Po-214
Ra-228| Ac-228
Ac-225| Fr-221, At-217, Bi-213, TI-209, Po-213, Pb-209
Ac-227| Fr-223
Th-228| Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208, Po-212
Th-234| Pa-234m, Pa-234
Pa-230| Ac-226, Th-226, Fr-222, Ra-222, Rn-218, Po-214
U-230| Th-226, Ra-222, Rn-218, Po-214
U-235| Th-231
Pu-241| U-237
Pu-244| U-240, Np-240m
Am-242m| Am-242, Np-238
Am-243| Np-239
Cm-247| Pu-243
Bk-249| Am-245
Cf-253| Cm-249”
(b)
Dále jsou uvedeny mateřské nuklidy a jejich dceřiné produkty, které jsou v trvalé rovnováze (zohledňují se pouze hodnoty aktivity mateřského nuklidu):
Sr-90| Y-90
---|---
Zr-93| Nb-93m
Zr-97| Nb-97
Ru-106| Rh-106
Ag-108m| Ag-108
Cs-137| Ba-137m
Ce-144| Pr-144
Ba-140| La-140
Bi-212| TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
Pb-210| Bi-210, Po-210
Pb-212| Bi-212, TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
Rn-222| Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214
Ra-223| Rn-219, Po-215, Pb-211, Bi-211, TI-207
Ra-224| Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
Ra-226| Rn-222, Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214, Pb-210, Bi-210, Po-210
Ra-228| Ac-228
Th-228| Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
Th-229| Ra-225, Ac-225, Fr-221, At-217, Bi-213, Po-213, Pb-209
Th (nat)5| Ra-228, Ac-228, Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
Th-234| Pa-234m
U-230| Th-226, Ra-222, Rn-218, Po-214
U-232| Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, TI-208 (0,36), Po-212 (0,64)
U-235| Th-231
U-238| Th-234, Pa-234m
U (nat)5| Th-234, Pa-234m, U-234, Th-230, Ra-226, Rn-222, Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214, Pb-210, Bi-210, Po-210
Np-237| Pa-233
Am-242m| Am-242
Am-243| Np-239
(c)
Množství může být určeno pomocí měření doby rozpadu nebo měření příkonu dávkového ekvivalentu v předepsané vzdálenosti od zdroje.
(d)
Tyto hodnoty platí pouze pro sloučeniny uranu, které jak za normálních, tak i nehodových podmínek přepravy zachovávají chemickou podobu UF6, UO2F2 a UO2(NO3)2.
(e)
Tyto hodnoty platí pouze pro uranové sloučeniny, které jak za normálních, tak i nehodových podmínek přepravy zachovávají chemickou podobu UO3, UF4, UCI4, a pro šestimocné sloučeniny.
(f)
Tyto hodnoty platí pro všechny uranové sloučeniny, kromě těch, které jsou uvedeny pod písmeny d) a e) výše.
(g)
Tyto hodnoty platí pouze pro neozářený uran.
2.2.7.2.2.2
Pro jednotlivé radionuklidy:
(a)
které nejsou uvedeny v tabulce 2.2.7.2.2.1, vyžaduje určení základních hodnot radionuklidů podle ustanovení 2.2.7.2.2.1 vícestranné schválení. Pro tyto radionuklidy musí být meze hmotnostní aktivity pro vyjmutí látky a meze aktivity pro vyjmutí zásilky vypočteny v souladu s principy stanovenými v (dokumentu) “Radiatjon Protection and Safety of Radiation Sources: International Basic Safety Standards", IAEA Řada bezpečnostních standardů č. GSR část 3, IAEA, Vídeň (2014)“. Je dovoleno použít hodnotu A2 vypočtenou použitím dávkového koeficientu pro příslušný typ absorpce plícemi (retence), jak je doporučeno Mezinárodní komisí pro radiační ochranu (International Commission on Radiological Protection), je-li vzata v úvahu chemická forma každého radionuklidu jak při normálních podmínkách přepravy, tak za podmínek nehody při přepravě. Alternativně mohou být použity hodnoty v tabulce 2.2.7.2.2.2 bez schválení příslušným orgánem.
(b)
v přístrojích nebo výrobcích, ve kterých jsou radioaktivní látky uzavřeny nebo v nich obsaženy jako součást nebo v jiném výrobku a splňují-li tyto přístroje nebo výrobky požadavky 2.2.7.2.4.1.3 (c), jsou povoleny alternativní základní hodnoty radionuklidů k hodnotám v tabulce 2.2.7.2.2.1 pro mezní hodnotu aktivity pro vyjmutou zásilku, avšak vyžadují vícestranné schválení. Takové alternativní mezní hodnoty aktivity pro vyjmuté zásilky musí být vypočteny v souladu s principy (dokumentu) GSR část 3.
Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidů pro neznámé radionuklidy a směsi
Radioaktivní obsah| A1| A2| Mezní hodnoty
koncentrace aktivity
pro vyjmuté látky| Mezní hodnota
aktivity pro
vyjmuté zásilky
---|---|---|---|---
| [TBq]| [TBq]| [Bq/g]| [Bq]
Je známa pouze přítomnost
radionuklidů emitujících záření
beta nebo gama| 0,1| 0,02| 1 × 101| 1 × 104
Je známa přítomnost nuklidů
emitujících záření alfa, ale
není známa přítomnost
neutronových zářičů| 0,2| 9 × 10-5| 1 × 10-1| 1 × 103
Je známa přítomnost
neutronových zářičů nebo
nejsou dostupné žádné údaje| 0,001| 9 × 10-5| 1 × 10-1| 1 × 103
2.2.7.2.2.3
Při stanovení hodnot A1 a A2 pro radionuklid neobsazený v tabulce 2.2.7.2.2.1 se jednoduchá radioaktivní rozpadová řada, v níž jsou radionuklidy obsaženy v poměru, ve kterém se vyskytují v přírodě, a v níž žádný dceřiný radionuklid nemá poločas rozpadu delší než 10 dní, nebo delší než poločas rozpadu mateřského radionuklidu, považuje za jednotlivý radionuklid; v tomto případě je třeba vzít v úvahu aktivitu a použít hodnoty A1 nebo A2 odpovídající mateřskému nuklidu v řadě. U radioaktivní rozpadové řady, v níž má kterýkoli dceřiný nuklid poločas rozpadu buď delší než 10 dnů, nebo delší než mateřský radionuklid, je nutno považovat mateřský radionuklid a takové dceřiné nuklidy za směsi různých nuklidů.
2.2.7.2.2.4
Pro směsi radionuklidů, kde základní hodnoty jednotlivých radionuklidů jsou uvedeny v tabulce 2.2.7.2.2.1, platí vztah:
Xm = 1 / ∑i[f(i)/X(i)]
kde:
f(i) je podíl aktivity nebo specifické aktivity příslušného radionuklidu i ve směsi;
X(i) je příslušná hodnota A1 nebo A2 nebo mez specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo mez aktivity pro vyjmutou zásilku pro příslušný radionuklid i; a
Xm je odvozená hodnota z hodnot A1 nebo A2 nebo specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo z meze aktivity pro vyjmutou zásilku v případě směsi.
2.2.7.2.2.5
Je-li známa identita každého radionuklidu, ale nejsou-li známy hodnoty aktivity některých radionuklidů, mohou být radionuklidy seskupeny do skupin a nejnižší hodnota aktivity v každé skupině může být použita při výpočtech podle vzorců uvedených v 2.2.7.2.2.4 a 2.2.7.2.4.4. Skupiny mohou být vytvořeny na základě celkové alfa aktivity a celkové beta/gama aktivity, pokud jsou známy; k výpočtu se používá nejnižších hodnot jak pro zářiče alfa tak pro zářiče beta/gama.
2.2.7.2.2.6
Pro jednotlivé radionuklidy nebo směsi radionuklidů, pro které nejsou k dispozici příslušné údaje, se použijí hodnoty uvedené v tabulce 2.2.7.2.2.2.
2.2.7.2.3
Stanovení dalších charakteristik látek
2.2.7.2.3.1
Látky s nízkou specifickou aktivitou (LSA)
2.2.7.2.3.1.1
(Vyhrazeno)
2.2.7.2.3.1.2
Látky LSA se rozdělují do tří skupin
(a)
LSA-I
(i)
uranové a thoriové rudy, koncentráty těchto rud a další rudy obsahující přírodně se vyskytující radionuklidy;
(ii)
přírodní uran, ochuzený uran, přírodní thorium nebo jejich sloučeniny nebo směsi, které nebyly ozářeny a jsou tuhé nebo kapalné;
(iii)
radioaktivní látka, pro kterou je hodnota A2 neomezena. Může obsahovat štěpnou látku pouze za předpokladu, že je vyjmuta podle 2.2.7.2.3.5
(iv)
další radioaktivní látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřekračuje třicetinásobek hodnoty stanovené podle 2.2.7.2.2.1 až 2.2.7.2.2.6. Může obsahovat štěpnou látku pouze za předpokladu, že je vyjmuta podle 2.2.7.2.3.5.
(b)
LSA-II
(i)
voda s tritiem o koncentraci do 0,8 TBq/l;
(ii)
další látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřevyšuje 10-4 A2/g pro tuhé látky a plyny a 10-5 A2/g pro kapaliny;
(c)
LSA-III - Tuhé látky (t.j. zpevněné odpady, aktivované materiály) s výjimkou prášků, v nichž současně:
(i)
radioaktivní látka je zcela rozptýlena v tuhé látce nebo v tuhých předmětech nebo je v podstatě rovnoměrně rozptýlena v kompaktní pojivé látce (jako je beton, bitumen a keramika);
(ii)
stanovená průměrná hmotnostní aktivita tuhé látky bez stínícího materiálu nepřekračuje 2.10-3 A2/g.
2.2.7.2.3.1.3
(Vypuštěno)
2.2.7.2.3.1.4
Látky LSA-III se zkoušejí následovně:
Vzorek tuhé látky představující úplný obsah kusu (ne méně) musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude přinejmenším dosahovat 10 % objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální měrnou vodivost 1 mS/m při 20 °C. Celková aktivita volného objemu vody musí být měřena po skončení sedmidenní zkoušky.
2.2.7.2.3.1.5
Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.1.4 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2
2.2.7.2.3.2
Povrchově kontaminovaný předmět (SCO)
SCO se zařazují do jedné ze tří skupin:
(a)
SCO-I, tuhý předmět, na kterém:
(i)
nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 0,4 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a
(ii)
fixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 × 104 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4 × 103 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a
(iii)
součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu větším než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 × 104 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4 × 103 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů;
(b)
SCO-II, tuhý předmět, na jehož povrchu překračuje fixovaná nebo nefixovaná kontaminace meze uvedené pro SCO-I v (a), a na kterém:
(i)
nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 400 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 40 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a
(ii)
fixovaná kontaminace na přístupném povrchu na ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 8 × 105 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8 × 104 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a
(iii)
součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu o ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 8 × 105 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8 × 104 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů.
(c)
SCO-III, velký tuhý předmět, který vzhledem ke své velikosti nemůže být přepravován v typu obalu uvedeného v ADR, a pro který:
(i)
Všechny uzávěry jsou utěsněny, aby se zabránilo úniku radioaktivních látek za podmínek definovaných v 4.1.9.2.4 (e);
(ii)
Vnitřek objektu je, pokud možno, suchý;
(iii)
Nefixovaná kontaminace na vnějším povrchu nepřekračuje limity uvedené v 4.1.9.1.2; a
(iv)
součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu v průměru přes 300 cm2 nepřekračuje 8 × 105 Bq/cm2 pro beta a gama zářiče a alfa zářiče s nízkou toxicitou, nebo 8 × 104 Bq/cm2 pro všechny ostatní alfa zářiče.
2.2.7.2.3.3
Radioaktivní látky zvláštní formy
2.2.7.2.3.3.1
Radioaktivní látka zvláštní formy musí mít alespoň jeden rozměr nejméně 5 mm. Pokud uzavřené pouzdro obsahuje část radioaktivní látky zvláštní formy, pouzdro musí být vyrobeno tak, aby je bylo možno otevřít pouze destrukcí. Vzor radioaktivní látky zvláštní formy vyžaduje jednostranné schválení.
2.2.7.2.3.3.2
Radioaktivní látka zvláštní formy musí být takové povahy, nebo musí být vyrobena tak, aby po provedených zkouškách podle 2.2.7.2.3.3.4 až 2.2.7.2.3.3.8 splňovala následující požadavky:
(a)
nepraskne nebo se nerozdrtí v průběhu zkoušek na náraz, tlak a ohyb podle 2.2.7.2.3.3.5 (a), (b), (c) a 2.2.7.2.3.3.6(a);
(b)
neroztaví se nebo se nerozptýlí při tepelných zkouškách specifikovaných v 2.2.7.2.3.3.5 (d) nebo 2.2.7.2.3.3.6 (b); a
(c)
aktivita vody při stanovení vyluhovatelnosti podle 2.2.7.2.3.3.7. a 2.2.7.2.3.3.8 nepřekročí 2 kBq; nebo u uzavřených zářičů rychlost objemového úniku při zkoušce hodnotící objemový únik, specifikovaný v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992 E, ISO, Geneva, 1992“, nepřekročí příslušnou mez stanovenou příslušným orgánem.
2.2.7.2.3.3.3
Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.3.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
2.2.7.2.3.3.4
Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku zvláštní formy, musí být podrobeny pádové zkoušce, zkoušce nárazem, ohýbací zkoušce a tepelné zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.5 nebo alternativně zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.6. Pro každou z těchto zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být provedeno stanovení vyluhovatelnosti nebo test rychlosti objemového úniku daného vzorku pomocí metody, která nesmí být méně citlivá než metody specifikované v 2.2.7.2.3.3.7 pro nerozptýlitelnou tuhou látku nebo podle 2.2.7.2.3.3.8 pro zapouzdřenou látku.
2.2.7.2.3.3.5
Závazné zkušební metody jsou:
(a)
Pádová zkouška: Vzorek musí padnout na podložku (terč) z výšky 9 m. Podložka musí odpovídat definici v 6.4.14;
(b)
Zkouška průrazem: vzorek musí být umístěn na plátu olova, podepřeném hladkou tuhou plochou a musí do něj narazit plochou přední stranou tyč z měkké oceli tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z výšky 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm. Olovo o tvrdosti 3,5 - 4,5 podle Vickersovy stupnice a o tloušťce nejvýše 25 mm musí překrývat plochu větší, než činí plocha vzorku. Pro každý náraz musí být použit nový olověný povrch. Tyč musí na vzorek narazit v místě předpokládaného největšího poškození;
(c)
Zkouška ohybem se musí provádět pouze pro dlouhé a tenké zdroje, které mají minimální délku 10 cm a současně poměr délky k minimální šířce činí nejméně 10. Vzorek musí být pevně uchycen tak, aby jedna jeho polovina vyčnívala přes okraj uchycení. Orientace vzorku musí být taková, aby došlo k jeho maximálnímu poškození, když na jeho volný konec narazí přední plocha ocelové tyče. Ocelová tyč musí na vzorek narazit tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z výšky 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm;
(d)
Tepelná zkouška: Vzorek musí být ohříván na vzduchu na teplotu 800 °C, na této teplotě musí být udržován 10 minut a po té se musí nechat vychladnout.
2.2.7.2.3.3.6
Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru nemusí být prověřovány:
(a)
zkouškami předepsanými v 2.2.7.2.3.3.5 (a) a (b) za předpokladu, že tyto vzorky jsou alternativně vystaveny zkoušce nárazem předepsané v dokumentu ISO 2919:2012: “Radiation Protection - Sealed Radioactive Sources - General requirements and classification (Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace), a to:
(i)
zkoušce nárazem 4. třídy, pokud hmotnost radioaktivní látky zvláštní formy je menší než 200 g;
(ii)
zkoušce nárazem 5. třídy, pokud hmotnost radioaktivní látky zvláštní formy je rovna nebo větší než 200 g, avšak menší než 500 g;
(b)
zkouškou, předepsanou v 2.2.7.2.3.3.5 (d), za předpokladu, že alternativně jsou vystaveny teplotní zkoušce 6. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: ISO 2919:2012 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace“.
2.2.7.2.3.3.7
Pro vzorky obsahující nebo simulující nerozptýlitelnou tuhou látku, musí být stanovení vyluhovatelnosti prováděno následovně:
(a)
vzorek musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude při nejmenším dosahovat 10 % objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;
(b)
voda a vzorek se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;
(c)
potom musí být stanovena aktivita vody;
(d)
nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90 %;
(e)
následně musí být vzorek ponořen do vody o stejné specifikaci jako v bodě (a) výše a tato voda a vzorek se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a, tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;
(f)
nakonec musí být stanovena aktivita vody.
2.2.7.2.3.3.8
Pro vzorky obsahující nebo simulující radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru, musí být provedeno buď stanovení vyluhovatelnosti, nebo rychlosti objemového úniku, a to následujícím způsobem:
(a)
Vyluhovací zkouška musí sestávat z následujících kroků:
(i)
vzorek musí být ponořený do vody při pokojové teplotě. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;
(ii)
voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;
(iii)
potom musí být stanovena aktivita vody;
(iv)
nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90 %;
(v)
postup podle bodů (i), (ii) a (iii) musí být opakován.
(b)
Alternativní stanovení rychlosti objemového úniku musí zahrnovat kteroukoliv ze zkoušek, předepsaných v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992, pokud jsou přijatelné pro příslušný orgán.
2.2.7.2.3.4
Radioaktivní látky s nízkou rozptýlitelností
2.2.7.2.3.4.1
Konstrukce radioaktivní látky s malou rozptýlitelností podléhá vícestrannému schválení. Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být takové povahy, aby celkové množství této radioaktivní látky v kusu, s přihlédnutím k ustanovením v 6.4.8.14, splnilo následující požadavky:
(a)
hodnota příkonu dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 3 m od nestíněné radioaktivní látky nesmí překročit hodnotu 10 mSv/h;
(b)
po provedení testů specifikovaných v 6.4.20.3 a 6.20.4, nesmí aktivita uvolněných aerosolů ve formě plynné nebo tuhých částic překročit, až do aerodynamického ekvivalentu průměru 100 μm, hodnotu 100 A2. Pro každou zkoušku může být použit zvláštní vzorek; a
(c)
po provedení zkoušky podle 2.2.7.2.3.1.4, aktivita ve vodě nesmí nepřekročit 100 A2. Při tomto testu musí být vzato v úvahu poškození v důsledku zkoušek uvedených v bodu (b).
2.2.7.2.3.4.2
Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být zkoušena následovně:
Vzorek obsahující nebo simulující radioaktivní látku s malou rozptýlitelností musí být podroben rozšířené tepelné zkoušce specifikované v 6.4.20.3 a nárazové zkoušce specifikované v 6.4.20.4. Pro každou ze zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být vzorek podroben vyluhovací zkoušce specifikované v 2.2.7.2.3.1.4. Po každé zkoušce musí být stanoveno, zda jsou naplněny aplikovatelné požadavky uvedené v 2.2.7.2.3.4.1.
2.2.7.2.3.4.3
Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.4.1 a 2.2.7.2.3.4.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
2.2.7.2.3.5
Štěpná látka
Štěpné látky a kusy obsahující štěpné látky musí být klasifikovány jako „ŠTĚPNÁ“ přiřazením pod příslušnou položku tabulky 2.2.7.2.1.1, ledaže by byly vyjmuty podle jednoho z ustanovení pododstavců (a) až (f) níže a dopravovány podle požadavků 7.5.11 CV33 (4.3). Všechna tato ustanovení se vztahují pouze na látky v kusech, které splňují požadavky 6.4.7.2, pokud není nebalený materiál v ustanovení výslovně povolen.
(a)
uran obohacený maximálně na 1 hmot. % uranu-235 a s celkovým obsahem plutonia a uranu-233 nepřevyšujícím 1 hmot. % uranu-235 za předpokladu, že štěpné nuklidy jsou rozloženy zcela homogenně v celém objemu. Navíc, je-li uran-235 ve formě kovu, oxidu nebo karbidu, nesmí být uspořádán ve tvaru mříže;
(b)
kapalné roztoky dusičnanu uranylu s uranem obohaceným maximálně na 2 hmot. % uranu-235, přičemž celkový obsah plutonia a uranu-233 nesmí přesáhnout 0,002% hmotnosti uranu a minimální poměr počtu atomů dusíku ku počtu atomů uranu (N/U) musí být 2;
(c)
Uran obohacený maximálně na 5 % hmot, izotopem uran-235 za předpokladu, že:
(i)
hmotnost izotopu uran-235 není větší než 3,5 g na kus,
(ii)
celkový obsah plutonia a izotopu uran-233 nepřekračuje 1 % hmotnosti izotopu uran-235 na radioaktivní zásilku,
(iii)
pro dopravu kusu platí mez pro zásilku daná v 7.5.11 CV33 (4.3) (c);
(d)
štěpné nuklidy s celkovou hmotností nepřevyšující 2 g na kus za předpokladu, že pro dopravu kusu platí mez pro zásilku daná v 7.5.11 CV33 (4.3) (d);
(e)
štěpné nuklidy s celkovou hmotností nepřevyšující 45 g, buď v obalovém souboru, nebo volně ložené, za předpokladu, že pro dopravu platí požadavky v 7.5.11 CV33 (4.3) (e);
(f)
štěpné látky, které splňují požadavky 7.5.11 CV33 (4.3) (b), 2.2.7.2.3.6 a 5.1.5.2.1.
2.2.7.2.3.6
Štěpné látky vyjmuté z klasifikace jako „ŠTĚPNÁ“ na základě 2.2.7.2.3.5 (f) musí být v podkritickém stavu bez potřeby kontroly nahromadění za následujících podmínek:
(a)
ustanovení 6.4.11.1 (a);
(b)
shodných s podmínkami pro hodnocení kusů uvedenými v 6.4.11.12 (b) a 6.4.11.13 (b).
2.2.7.2.4
Klasifikace kusů nebo nebalené látky
Množství radioaktivní látky v kusu nesmí překročit příslušné meze na obal, jak je uvedeno níže.
2.2.7.2.4.1
Klasifikace jako vyjmutý kus
2.2.7.2.4.1.1
Kus může být klasifikován jako vyjmutý, splňuje-li jednu z následujících podmínek:
(a)
je prázdným obalem, který obsahoval radioaktivní látku;
(b)
obsahuje přístroje nebo výrobky nepřevyšující meze aktivity, specifikované ve sloupcích (2) a (3) tabulky 2.2.7.2.4.1.2;
(c)
obsahuje výrobky vyrobené z přírodního uranu, ochuzeného uranu nebo přírodního thoria;
(d)
obsahuje radioaktivní látky nepřevyšující meze aktivity, specifikované ve sloupci (4) tabulky 2.2.7.2.4.1.2; nebo
(e)
obsahuje méně než 0.1 kg hexafluoridu uranu nepřevyšující meze aktivity, specifikované ve sloupci (4) tabulky 2.2.7.2.4.1.2
2.2.7.2.4.1.2
Kus, který obsahuje radioaktivní látky, může být klasifikován jako vyjmutý kus pokud příkon dávkového ekvivalentu na libovolném místě jeho vnějšího povrchu nepřevyšuje 5 μSv/h.
Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy
FYZIKÁLNÍ STAV OBSAHU
(SKUPENSTVÍ)| Přístroj nebo výrobek| Látky –
meze pro
radioaktivní kusya
---|---|---
Meze pro
předmětya| Meze pro
radioaktivní
kusya
(1)| (2)| (3)| (4)
Tuhé látky| | |
| zvláštní forma| 10-2A1| A1| 10-3A1
| Jiné| 10-2A2| A2| 10-3A2
Kapaliny| 10-3A2| 10-1A2| 10-4A2
Plyny| | |
| Tritium| 2×10-2A2| 2×10-1A2| 2×10-2A2
| zvláštní forma| 10-3A1| 10-2A1| 10-3A1
| Jiné| 10-3A2| 10-3A2| 10-3A2
a
Pro směsi radionuklidů, viz. 2.2.7.2.2.4 až 2.2.7.2.2.6
2.2.7.2.4.1.3
Radioaktivní látky, které jsou uzavřeny v přístroji nebo obsaženy ve výrobku, nebo tvoří součást těchto předmětů, mohou být klasifikovány jako UN 2911 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PŘÍSTROJE nebo VYROBKY, za předpokladu že:
(a)
příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 10 cm od libovolného místa vnějšího povrchu nebaleného přístroje nebo výrobku není vyšší než 0,1 mSv/h;
(b)
každý přístroj nebo výrobek je opatřen nápisem „RADIOAKTIVNÍ“ („RADIOACTIVE“) s výjimkou:
(i)
hodin nebo zařízení opatřených značením provedeným barvami světélkujícími na základě radioluminiscence;
(ii)
spotřebních výrobků majících povolení příslušného úřadu podle 1.7.1.4 (e) nebo jednotlivě nepřevyšují meze aktivity pro vyjmuté zásilky, specifikované v tabulce 2.2.7.2.2.1 (sloupec 5), za předpokladu, že takové výrobky jsou dopravovány v obalu, který je označen nápisem „Radioaktivní“ („Radioactive“) na jeho vnitřním povrchu takovým způsobem, že toto upozornění na přítomnost radioaktivní látky je viditelné při otevření obalu;
(iii)
ostatní přístroje nebo výrobky příliš malé, aby mohly být označeny nápisem „Radioaktivní“ („Radioactive“), za předpokladu, že jsou dopravovány v obalu, který je označen nápisem „Radioaktivní“ („Radioactive“) na jeho vnitřním povrchu takovým způsobem, že toto upozornění na radioaktivní látku je viditelné při otevření obalu;
(c)
radioaktivní látka je úplně uzavřena neaktivními součástmi (přitom zařízení, jehož jediným účelem je obsahovat radioaktivní látku nelze považovat za přístroj nebo výrobek ve výše uvedeném smyslu);
(d)
platí limity specifikované ve sloupcích 2 a 3 tabulky 2.2.7.2.4.1.2 pro každou jednotlivou položku a každý kus;
(e)
(Rezervováno);
(f)
pokud kus obsahuje štěpné látky, platí jedno z ustanovení v 2.2.7.2.3.5 (a) až (f).
2.2.7.2.4.1.4
Radioaktivní látky v jiných formách, než jsou formy uvedené v 2.2.7.2.4.1.3, jejichž aktivita nepřekračuje meze stanovené ve sloupci 4 tabulky 2.2.7.2.4.1.2, může být klasifikována jako UN 2910 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - OMEZENÁ MNOŽSTVÍ, pokud:
(a)
kus udrží svůj radioaktivní obsah za podmínek běžné přepravy;
(b)
Kus je označen nápisem „RADIOAKTIVNÍ“ („RADIOACTIVE“), buď:
(i)
na vnitřním povrchu takovým způsobem, že upozornění na přítomnost radioaktivní látky je viditelné při otevření obalu, nebo
(ii)
na vnějším povrchu kusu, je-li nepraktické to označovat vnitřní povrch; a
(c)
Pokud kus obsahuje štěpné látky, platí jedno z ustanovení v 2.2.7.2.3.5 (a) až (f).
2.2.7.2.4.1.5
Hexafluorid uranu nepřevyšující meze aktivity, specifikované ve sloupci (4) tabulky 2.2.7.2.4.1.2 může být klasifikován jako UN 3507 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, VYJMUTÝ KUS, obsahující méně než 0,1 kg látky na kus, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná tak, že:
(a)
hmotnost hexafluoridu uranu v kusu je menší než 0,1 kg;
(b)
jsou splněny podmínky 2.2.7.2.4.5.2 a 2.2.7.2.4.1.4 (a) a (b).
2.2.7.2.4.1.6
Výrobky vyrobené z přírodního uranu, ochuzeného uranu nebo přírodního thoria a výrobky, ve kterých jsou jedinými radioaktivními látkami neozářený přírodní uran, neozářený ochuzený uran nebo neozářené přírodní thorium, mohou být klasifikovány jako UN 2909 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - VÝROBKY Z PŘÍRODNÍHO URANU nebo OCHUZENÉHO URANU nebo PŘÍRODNÍHO THORIA za předpokladu, že vnější povrch uranu nebo thoria je uzavřen v neaktivním plášti z kovu nebo jiného tuhého materiálu.
2.2.7.2.4.1.7
Prázdný obal, který obsahoval radioaktivní látky, může být klasifikován jako UN 2908 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - PRÁZDNÝ OBAL za předpokladu, že:
(a)
je v bezvadném stavu a je bezpečně uzavřen;
(b)
vnější povrch každé jeho součásti z uranu nebo thoria je uzavřen neaktivním pláštěm z kovového nebo jiného tuhého materiálu;
(c)
úroveň nefixované kontaminace na jeho vnitřním povrchu o ploše větší než 300 cm2 nepřekračuje:
(i)
400 Bq/cm2 pro beta a gama zářiče a nízkotoxické alfa zářiče; a
(ii)
40 Bq/cm2 pro všechny ostatní alfa zářiče;
(d)
veškeré bezpečnostní značky, které na něm mohly být umístěny v souladu s 5.2.2.1.11.1, jsou zakryty, znehodnoceny nebo odstraněny; a
(e)
Pokud obal obsahoval štěpné látky, platí jedno z ustanovení v 2.2.7.2.3.5 (a) až (f) nebo jedno z ustanovení pro vynětí v 2.2.7.1.3.
2.2.7.2.4.2
Klasifikace jako látka s nízkou specifickou aktivitou (LSA)
Radioaktivní látka může být zatříděna jako látka LSA za předpokladu, že je splněna definice látky LSA v 2.2.7.1.3 a podmínky dle 2.2.7.2.3.1, 4.1.9.2 a 7.5.11 CV33 (2).
2.2.7.2.4.3
Klasifikace jako povrchově kontaminovaný předmět (SCO)
Radioaktivní látka může být zatříděna jako SCO za předpokladu, že je splněna definice SCO v 2.2.7.1.3 a podmínky dle 2.2.7.2.3.2, 4.1.9.2 a 7.5.11 CV33 (2).
2.2.7.2.4.4
Klasifikace jako kus typu A
Kusy obsahující radioaktivní látky mohou být zatříděny jako kus typu A za předpokladu dodržení následujících podmínek:
Kusy typu A nesmí obsahovat aktivity větší než jedna z následujících:
(a)
A1; pro radioaktivní látku zvláštní formy;
(b)
A2; pro všechny ostatní radioaktivní látky.
Pro směsi radionuklidů jejichž identita a příslušné aktivity jsou známy, platí následující podmínka pro radioaktivní látky kusu typu A:
∑iB(i)A1(i)+∑jC(j)A2(j)≤1
kde:
B(i) je aktivita radionuklidu i jako radioaktivní látky zvláštní formy;
A1(i) je hodnota A1 pro radionuklid i;
C(j) je aktivita radionuklidu j jako radioaktivní látky jiné než radioaktivní látka zvláštní formy;
A2(j) je hodnota A2 pro radionuklid j.
2.2.7.2.4.5
Klasifikace hexafluoridu uranu
2.2.7.2.4.5.1
Hexafluorid uranu může být přiřazen pouze k:
(a)
UN 2977, LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, ŠTĚPNÁ;
(b)
UN 2978, LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná; nebo
(c)
UN 3507 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, VYJMUTÝ KUS méně než 0,1 kg v radioaktivní zásilce.
2.2.7.2.4.5.2
Obsah kusu obsahujícího hexafluorid uranu musí splňovat následující požadavky:
(a)
pro UN 2977 a UN 2978, nesmí být hmotnost hexafluoridu uranu odlišná od hmotnosti povolené typovým schválením kusu a pro UN 3507 musí být hmotnost hexafluoridu uranu menší než 0,1 kg;
(b)
hmotnost hexafluoridu uranu nesmí být větší než taková hodnota, která by umožňovala menší než 5 % volný objem při maximální teplotě kusu, jak je specifikována pro systémy toho zařízení, kde se bude kus používat; a
(c)
hexafluorid uranu musí být v pevném skupenství a vnitřní tlak nesmí být vyšší než tlak atmosférický při předání k dopravě.
2.2.7.2.4.6
Zatřídění jako kusy typu B(U), typu B(M) nebo typu C
2.2.7.2.4.6.1
Kusy, které nejsou zatříděny podle 2.2.7.2.4 (2.2.7.2.4.1 až 2.2.7.2.4.5) musí být zatříděny v souladu s rozhodnutím o typovém schválení kusu vydaným příslušným orgánem v zemi původu nebo konstrukce vzoru.
2.2.7.2.4.6.2
Obsah kusů typu B(U), typu B(M) nebo typu C musí být takový, jak je specifikováno v rozhodnutí o schválení typu kusu.
2.2.7.2.5
Zvláštní ujednání
Radioaktivní látka musí být zatříděna jako přepravovaná podle zvláštního ujednání, když je určena k přepravě v souladu s 1.7.4.
2.2.8
Třída 8 Žíravé látky
2.2.8.1
Definice, základní ustanovení a kritéria
2.2.8.1.1
Žíravé látky jsou látky, které svým chemickým účinkem způsobí nevratné poškození kůže nebo v případě úniku mohou způsobit škody na jiných věcech nebo na dopravních prostředcích nebo je mohou zničit. Pod název této třídy spadají také látky, které teprve s vodou tvoří žíravé kapaliny, nebo které za přítomnosti přirozené vlhkosti vzduchu vytvářejí žíravé páry nebo mlhy.
2.2.8.1.2
Pro látky a směsi, které jsou žíravé pro kůži, jsou základní ustanovení klasifikace uvedena v pododdílu 2.2.8.1.4. Poleptání kůže vede k tvorbě nevratných poškození kůže, jmenovitě viditelná nekróza pokožky a škáry po expozici látky nebo směsi.
2.2.8.1.3
U kapalin a u tuhých látek, které mohou zkapalnět během přepravy, u nichž se předpokládá, že nejsou žíravé pro kůži, je třeba ještě zohlednit jejich schopnost způsobit korozi některých kovových povrchů v souladu s kritérii v 2.2.8.1.5.3 (c) (ii).
2.2.8.1.4
Základní ustanovení klasifikace
2.2.8.1.4.1
Látky a předměty třídy 8 jsou rozděleny následovně:
C1 - C11| | Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí a předměty obsahující takové látky
---|---|---
C1 - C4| | Kyselé látky
| | C1| anorganické, kapalné
| | C2| anorganické, tuhé
| | C3| organické, kapalné
| | C4| organické, tuhé
C5 - C8| | Alkalické (zásadité) látky
| | C5| anorganické, kapalné
| | C6| anorganické, tuhé
| | C7| organické, kapalné
| | C8| organické, tuhé
C9 - C10| | Jiné žíravé látky
| | C9| kapalné
| | C10| tuhé
| | C11| Předměty
CF| | Žíravé látky, hořlavé
| | CF1| kapalné
| | CF2| tuhé
CS| | Žíravé látky, schopné samoohřevu
| | CS1| kapalné
| | CS2| tuhé
CW| | Žíravé látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
| | CW1| kapalné
| | CW2| tuhé
CO| | Žíravé látky, podporující hoření
| | CO1| kapalné
| | CO2| tuhé
CT| | Žíravé látky, toxické a předměty obsahující takové látky
| | CT1| kapalné
| | CT2| tuhé
| | CT3| předměty
CFT| | Žíravé látky, kapalné, hořlavé, toxické
COT| | Žíravé látky, podporující hoření, toxické.
2.2.8.1.4.2
Látky a směsi třídy 8 jsou na základě svého stupně nebezpečí, které představují při přepravě, přiřazeny k následujícím obalovým skupinám:
(a)
Obalová skupina I: velmi nebezpečné látky a směsi;
(b)
Obalová skupina II: látky a směsi představující střední nebezpečí;
(c)
Obalová skupina III: látky a směsi představující nízké nebezpečí.
2.2.8.1.4.3
Přiřazení látek uvedených v tabulce A kapitoly 3.2 k obalovým skupinám ve třídě 8 je založeno na získaných zkušenostech se zohledněním dalších faktorů, jako nebezpečí při vdechnutí (viz 2.2.8.1.4.5) a schopnost reagovat s vodou (včetně vytvoření nebezpečných produktů rozkladu).
2.2.8.1.4.4
Nové látky a směsi mohou být přiřazeny k obalovým skupinám na základě doby působení, která je nezbytná pro vyvolání nevratného poškození neporaněné kožní tkáně, v souladu s kritérii uvedenými v 2.2.8.1.5. Pro směsi mohou být obdobně použita kritéria v 2.2.8.1.6.
2.2.8.1.4.5
Látka nebo směs, která splňuje kritéria třídy 8 a odpovídá toxicitou při vdechnutí prachu a mlhy (LC50) obalové skupině I, ale toxicitou při požití nebo absorpcí kůží odpovídá jen obalové skupině III nebo nižší, musí být přiřazena ke třídě 8 (viz 2.2.61.1.7.2).
2.2.8.1.5
Přiřazení látek a směsí k obalovým skupinám
2.2.8.1.5.1
První úroveň hodnocení představují data získaná z testování u lidí a zvířat, včetně informací z jednorázové nebo opakované expozice, neboť poskytují informace, které jsou přímo relevantní pro hodnocení účinků na kůži.
2.2.8.1.5.2
Při přiřazování látek k obalovým skupinám v souladu s pododdílem 2.2.8.1.4.4 se musí zohlednit zkušenosti získané při jejich náhodném působení. Jestliže takové zkušenosti chybí, je třeba klasifikaci provést na základě výsledků pokusů podle směrnice pro zkoušení OECD6’7’8’9. Látka nebo směs, která podle směrnice pro zkoušení6’7’8’9 není určena jako látka žíravá, smí být považována pro účely ADR bez dalšího zkoušení za látku, která není žíravá vůči pokožce. Pokud výsledky in vitro testu naznačují, že látka nebo směs je žíravá a není zařazena do obalové skupiny I, ale zkušební metoda neumožňuje rozlišení mezi obalovými skupinami II a III, považuje se za obalovou skupinu II.
2.2.8.1.5.3
Žíravé látky jsou přiřazeny k obalovým skupinám v souladu s následujícími kritérii (viz tabulka 2.2.8.1.5.3):
(a)
K obalové skupině I jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 60 minut začínají působit po době působení 3 minut nebo kratší nevratné poškození neporaněné kožní tkáně;
(b)
K obalové skupině II jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 14 dní začínají působit po době působení delší než 3 minuty, avšak nejvýše 60 minut, nevratné poškození neporaněné kožní tkáně;
(c)
K obalové skupině III jsou přiřazeny látky:
(i)
které během pozorovací doby 14 dní začínají působit po době působení delší než 60 minut, nejvýše však 4 hodiny, nevratné poškození neporaněné kožní tkáně; nebo
(ii)
u kterých se předpokládá, že nezpůsobí nevratné poškození neporaněné kožní tkáně, u kterých však rychlost koroze buď na ocelových, nebo hliníkových površích při zkušební teplotě 55 °C překračuje hodnotu 6,25 mm za rok, zkouší-li se na obou materiálech. Pro zkoušky je nutno použít ocel typu S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2), S275J2G3+CR(1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574, Unifikovaný číslovací systém (UNS) G10200 nebo SAE 1020 a pro zkoušky hliníku nepotažené typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Uznávaná zkouška je předepsána v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 37.
POZNÁMKA: Pokud první zkouška buď na oceli nebo hliníku ukáže, že je zkoušená látka korozivní, nevyžaduje se již následná zkouška na druhém kovu.
Tabulka 2.2.8.1.5.3 Tabulka sumarizující kritéria uvedená v 2.2.8.1.5.3
Obalová
skupina| Doba
působení| Pozorovací
doba| Účinek
---|---|---|---
I| ≤ 3 min| ≤ 60 min| Nevratné poškození neporaněné kožní tkáně
II| > 3 min ≤ 1 h| ≤ 14 d| Nevratné poškození neporaněné kožní tkáně
III| > 1 h ≤ 4 h| ≤ 14 d| Nevratné poškození neporaněné kožní tkáně
III| -| -| Rychlost koroze buď na ocelových, nebo hliníkových površích překračuje 6,25 mm za rok při zkušební teplotě 55 °C, zkouší-li se na obou materiálech
2.2.8.1.6
Alternativní metody přiřazování obalových skupin pro směsi: vývojový postup
2.2.8.1.6.1
Všeobecná ustanovení
U směsí je nezbytné získat nebo odvodit informace, které umožní využití kritérií pro klasifikaci a přiřazení obalových skupin. Přístup ke klasifikaci a přiřazení obalových skupin je odstupňován a je závislý na množství dostupných informací pro směs samotnou, pro podobné směsi a/nebo pro její složky. Postupový diagram na Obrázku 2.2.8.1.6.1 níže popisuje proces, který má být dodržen:
Obrázek 2.2.8.1.6.1: Postupový diagram klasifikace a přiřazení obalové skupiny žíravým směsím
25kB
2.2.8.1.6.2
Zásady extrapolace
Pokud směs nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího potenciálu žíravosti pro kůži, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích tak, aby bylo možné směs klasifikovat a přiřadit k obalové skupině, budou tato data použita v souladu s následujícími zásadami extrapolace. Tím je zajištěno, že se v procesu klasifikace využívají k charakterizaci nebezpečí směsi dostupné údaje v největší možné míře.
(a)
Ředění: Pokud je testovaná směs zředěna ředidlem, které nesplňuje kritéria pro třídu 8 a neovlivňuje obalovou skupinu ostatních složek, smí být nová zředěná směs přiřazena ke stejné obalové skupině jako původní zkoušená směs.
POZNÁMKA: V určitých případech může zředění směsi nebo látky vést ke zvýšení žíravých vlastností. Pokud tomu tak je, tuto metodu extrapolace nelze použít.
(b)
Dávkování: Potenciál žíravosti pro kůži zkoušené výrobní šarže směsi smí být považován za rovnocenný jiné směsi – nezkoušené výrobní šarže téhož obchodního produktu, je-li vyráběn stejným výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvod se domnívat, že došlo k významné změně tak, že se potenciál žíravosti pro kůži nezkoušené výrobní šarže změnil. Pokud ktomu dojde, je nutná nová klasifikace.
(c)
Koncentrace směsí obalových skupin I: Je-li zkoušená směs splňující kritéria pro zařazení do obalové skupiny I koncentrovaná, pak více koncentrovaná nezkoušená směs smí být zařazena do obalové skupiny I bez dalších zkoušek.
(d)
Interpolace v rámci jedné obalové skupiny: Pro tři směsi (A, B a C) s identickými složkami, jestliže směsi A a B byly vyzkoušeny a jsou ve stejné obalové skupině, a jestliže nezkoušená směs C má tytéž složky třídy 8 jako směsi A a B, ale má koncentrace složek třídy 8 mezi koncentracemi ve směsích A a B, pak se předpokládá, že směs C je ve stejné obalové skupině jako směsi A a B.
(e)
Podobnost směsí: Jsou-li dány následující předpoklady:
(i)
dvě směsi: (A + B) a (C + B);
(ii)
Koncentrace složky B je stejná v obou směsích;
(iii)
Koncentrace složky A ve směsi (A + B) se rovná koncentraci složky C ve směsi (C + B);
(iv)
Údaje o žíravosti složek A a C pro kůži jsou dostupné a jsou v podstatě ekvivalentní, to znamená, že jsou ve stejné obalové skupině a neovlivňují potenciál žíravosti pro kůži.
Pokud je směs (A + B) nebo (C + B) již klasifikována na základě údajů ze zkoušek, pak smí být další směs zařazena do stejné obalové skupiny.
2.2.8.1.6.3
Výpočtová metoda založená na klasifikaci látek |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 114/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 114/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 217 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
114
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 217
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 1. března 2021 od 00:00 hod. do dne 21. března 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje
1.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou těchto provozoven:
a)
prodejen potravin,
b)
prodejen pohonných hmot a dalších potřeb pro provoz dopravních prostředků na pozemních komunikacích,
c)
prodejen paliv,
d)
prodejen hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží,
e)
lékáren, výdejen a prodejen zdravotnických prostředků,
f)
prodejen krmiva a dalších potřeb pro zvířata,
g)
prodejen brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží,
h)
prodejen novin a časopisů,
i)
prodejen tabákových výrobků,
j)
provozoven poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,
k)
provozoven umožňujících vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem,
l)
prodejen zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
m)
pokladen prodeje jízdenek,
n)
květinářství,
o)
provozoven servisu výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti,
p)
provozoven pohřební služby, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren,
q)
myček automobilů bez obsluhy,
r)
prodejen domácích potřeb a železářství, přičemž za domácí potřeby se nepovažují nábytek, koberce a jiné podlahové krytiny,
s)
provozoven sběru a výkupu surovin a kompostáren,
t)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
u)
provozoven, v nichž jsou realizována psychodiagnostická vyšetření, která jsou nedílnou součástí výběrových řízení a následně nezbytnou podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, za podmínky, že je služba poskytována tak, že se ve stejný čas setkává jeden poskytovatel s jedním zákazníkem,
s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona; dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup,
2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních),
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,
3.
dále
a)
koncerty a jiná hudební, divadelní, filmová a jiná umělecká představení včetně cirkusů a varieté s přítomností diváků; bez diváků lze tato představení konat nebo zkoušet jen v případě, že je provádí umělci, kteří tak činí v rámci zaměstnání nebo podnikání, s tím, že
i)
ochranný prostředek dýchacích cest účinkující mohou odložit pouze na místě výkonu vlastní produkce a pouze po dobu této produkce,
ii)
je-li součástí scénického díla zpěv, omezuje se počet účinkujících na jevišti nebo zkušebně tak, že celkový počet účinkujících nesmí být vyšší než počet metrů čtverečních celkové podlahové plochy jeviště nebo zkušebny dělený čtyřmi,
iii)
u hráčů všech nástrojových skupin je nutné dodržovat rozestupy alespoň 1,2 metru a každý hráč na smyčcové nástroje použije samostatný notový pult, pokud to dovolují prostorové podmínky,
b)
poutě a podobné tradiční akce,
c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti; dále se zakazuje pobyt v motorovém vozidle bez respirátoru alespoň třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu po dobu praktické jízdy s výcvikovým vozidlem v rámci zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel,
d)
veletrhy,
e)
provoz heren, kasin a sázkových kanceláří,
f)
provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center, s výjimkou sportovní činnosti ve školách či školských zařízeních a vysokých školách, kde to krizová opatřeníkrizová opatření umožňují, a s výjimkou sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány,
g)
provoz a používání umělých koupališť (plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb,
h)
návštěvy a prohlídky zoologických zahrad a botanických zahrad,
i)
návštěvy a prohlídky muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií,
j)
provozování zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování,
k)
provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastrukturykritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systémuIntegrovaného záchranného systému včetně Horské služby,
l)
poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, s výjimkou dětské skupiny při zdravotnickém zařízení nebo zařízení sociálních služeb, nebo dětské skupiny poskytující službu péče o dítě převážně pro děti zaměstnanců těchto zařízení,
4.
poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb:
a)
pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž:
i)
tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele,
ii)
provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby,
b)
osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnostpracovní povinnost podle krizového zákona,
c)
cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy,
d)
osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa,
e)
osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky,
f)
osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu,
5.
pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech; tím není dotčena možnost pít alkoholické nápoje ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb,
6.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách ve státní svátek a v ostatní svátek po celý den a v ostatní dny v čase mezi 21:00 hod. až 04:59 hod. s tím, že tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona, a na provozování:
a)
čerpacích stanic s palivy a mazivy,
b)
lékáren,
c)
prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
d)
prodejen ve zdravotnických zařízeních,
e)
provozoven stravovacích služeb v rozsahu podle bodu I/2,
f)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
7.
prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilních provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení), pochůzkový a podomní prodej; zákaz se nevztahuje na pojízdné prodejny zajišťující prodej potravin a drogistického zboží v obcíchobcích, kde není možno toto zboží zakoupit v jiné provozovně;
II.
omezuje
1.
provoz provozovny stravovacích služeb, v jejichž případě není zakázána přítomnost veřejnosti v provozovně podle bodu I/2 tak, že jejich provozovatelé musí dodržovat následující pravidla:
a)
zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu,
b)
u jednoho stolu sedí nejvýše 4 zákazníci, s výjimkou členů domácnosti; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více zákazníků tak, že mezi skupinami nejvýše 4 zákazníků, s výjimkou členů domácnosti, je rozestup alespoň 2 metry,
c)
provozovatel nepřipustí ve vnitřních prostorech provozovny více zákazníků, než je ve vnitřních prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky; provozovatel je povinen písemně evidovat celkový aktuální počet míst k sezení pro zákazníky,
d)
zákaz produkce živé hudby a tance,
e)
nebude poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
2.
provoz provozovny stravovacích služeb tak, že v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko) jsou osoby, které v bezprostředním okolí provozovny konzumují potraviny a pokrmy včetně nápojů zde zakoupených (s výjimkou alkoholických nápojů, jejichž pití je na veřejně přístupných místech zakázáno), povinny dodržovat rozestupy od jiných osob alespoň 2 metry, nejde-li o členy domácnosti,
3.
provoz hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti,
4.
činnost nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2 tak, že
a)
použití míst určených k odpočinku (židle, křesla, lavice apod.) je omezeno tak, aby nebyla místy shromažďování osob,
b)
není poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
c)
provozovatel zajistí alespoň jednu osobu, která dohlíží na dodržování následujících pravidel a působí na zákazníky a další osoby, aby je dodržovali,
d)
následující pokyny pro zákazníky jsou sdělovány zákazníkům a dalším osobám, zejména formou informačních tabulí, letáků, na obrazovkách, rozhlasem apod.,
e)
provozovatel zajistí viditelné označení pokynu k dodržování rozestupu 2 metrů mezi osobami na veřejně přístupných plochách v nákupním centru (např. formou infografiky, spotů v rádiu centra, infografiky u vstupu do prodejen a jiných provozoven, infografiky na podlaze veřejných prostor apod.),
f)
je zamezováno shlukování osob, zejména ve všech místech, kde to lze očekávat, např. vstupy z podzemních garáží, prostor před výtahy, eskalátory, travelátory, záchody apod.,
g)
je zakázán provoz dětských koutků,
h)
provozovatel zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
i)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
j)
prodej z provozovny stravovacích služeb umístěné v rámci nákupního centra je možný pouze přes výdejové okénko nebo jako jídlo s sebou,
5.
provoz knihoven tak, že se zakazuje jiný výdej než předem objednaných výpůjček a jejich vracení přes výdejní okénko nebo bezkontaktně; při jiném než bezkontaktním předání výpůjček se doporučuje používat respirátor bez výdechového ventilu alespoň třídy FFP2 nebo KN95,
6.
provoz v provozovnách podle bodu I/1, jejichž provoz není zakázán, s výjimkou vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob, tak, že provozovatel dodržuje následující pravidla:
a)
v provozovně nepřipustí přítomnost více zákazníků, než je 1 zákazník na 15 m2 prodejní plochy; v případě provozovny s prodejní plochou menší než 15 m2 se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 15 let doprovázející zákazníka a na doprovod zákazníka, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením; v případě ostatních provozoven se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 6 let doprovázející zákazníka,
b)
aktivně brání tomu, aby se zákazníci zdržovali v kratších vzdálenostech, než jsou 2 metry, nejde-li o osoby ze společné domácnosti,
c)
zajistí řízení front čekajících zákazníků, a to jak uvnitř, tak před provozovnou, zejména za pomoci označení prostoru pro čekání a umístění značek pro minimální rozestupy mezi zákazníky (minimální rozestupy 2 metry), přičemž zákazník, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, má právo přednostního nákupu,
d)
umístí dezinfekční prostředky u často dotýkaných předmětů (především kliky, zábradlí, nákupní vozíky) tak, aby byly k dispozici pro zaměstnance i zákazníky provozoven a mohly být využívány k pravidelné dezinfekci,
e)
zajistí informování zákazníků o výše uvedených pravidlech, a to zejména prostřednictvím informačních plakátů u vstupu a v provozovně, popřípadě sdělováním pravidel reproduktory v provozovně,
f)
zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
g)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
h)
v případě osoby, která veze kočárek s dítětem, nesmí provozovatel vyžadovat, aby pro nákup používala nákupní vozík, a dítě v kočárku se nezapočítá do celkového dovoleného počtu osob na prodejní plochu,
s tím, že prodejní plochou se rozumí část provozovny, která je určena pro prodej a vystavení zboží, tj. celková plocha, kam zákazníci mají přístup, včetně zkušebních místností, plocha zabraná prodejními pulty a výklady, plocha za prodejními pulty, kterou používají prodavači; do prodejní plochy se nezahrnují kanceláře, sklady a přípravny, dílny, schodiště, šatny a jiné společenské prostory,
7.
provoz poskytovatelů lázeňské léčebně rehabilitační péče tak, že lze poskytovat výlučně lázeňskou léčebně rehabilitační péči, která je alespoň částečně hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 113/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 113/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 216 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
113
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 216
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda za účelem předcházení šíření onemocnění COVID-19 v rámci zvýšené mobility osob mezi okresy a za účelem posílení odpovědnosti a prevence osob při řešení krizové situacekrizové situace související s výskytem onemocnění COVID-19 s účinností ode dne 1. března 2021 od 00:00 hod. do dne 21. března 2021 do 23:59 hod. omezuje volný pohyb osob na území České republiky tak, že
I.
zakazuje
1.
všem osobám opustit území okresu nebo hlavního města Prahy, na jehož území mají trvalý pobyt nebo bydliště; za bydliště se pro účely tohoto opatření považuje též vlastní rekreační objekt, pokud zde osoba pobývá ke dni nabytí účinnosti tohoto opatření a nepřetržitě poté, za podmínky současného pobytu pouze členů jedné domácnosti v takovém rekreačním objektu,
2.
vstup, pohyb a pobyt na území okresu nebo hlavního města Prahy všem osobám, které nemají na území tohoto okresu nebo hlavního města Prahy místo svého trvalého pobytu nebo bydliště;
II.
stanovuje ze zákazů podle bodu I. tyto výjimky:
1.
cesta do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
2.
nezbytná cesta za účelem zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata, odkládání odpadu,
3.
nezbytná cesta do zdravotnických zařízení nebo za účelem využívání sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
4.
cesta za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
5.
výkon povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
individuální duchovní péče a služby,
d)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
e)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
f)
veterinární péče,
6.
účast na pohřbu, v počtu ne vyšším než 15 osob,
7.
cesta za účelem účasti na vzdělávání včetně praxí a na zkouškách,
8.
účast na hromadné akci dovolené podle bodu IX.,
9.
cesta za účelem voleb a zasedání orgánů právnických osob v obciobci jejich sídla za podmínek stanovených v bodu X.,
10.
cesta zpět do místa svého trvalého pobytu nebo bydliště,
11.
cesta za účelem vycestování z České republiky;
III.
nařizuje v rámci pobytu a pohybu osob na území okresu nebo hlavního města Prahy
1.
zákaz volného pohybu osob na území okresu nebo hlavního města Prahy v době od 21:00 hod. do 04:59 hod. s výjimkou:
a)
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
b)
výkonu povolání,
c)
výkonu činností sloužících k zajištění
i)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
ii)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče,
iii)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
iv)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
d)
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné i v nočních hodinách z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
e)
venčení psů do 500 metrů od místa bydliště,
f)
účasti na hromadné akci dovolené podle bodu VIII. tohoto krizového opatřeníkrizového opatření,
g)
cest zpět do místa svého bydliště,
2.
pobývat v době od 05:00 hod. do 20:59 hod. v místě svého trvalého pobytu nebo bydliště s výjimkou
a)
případů uvedených v bodě II.,
b)
nezbytných cest za účelem nákupu zboží a služeb nebo poskytnutí služeb v nezbytně nutném počtu osob,
c)
cest za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích, a to za podmínky společné přítomnosti pouze členů jedné domácnosti a na území obceobce, ve které má osoba trvalý pobyt nebo bydliště,
d)
pobytu ve vlastním rekreačním objektu, a to za podmínky současného pobytu pouze členů jedné domácnosti v takovém rekreačním objektu a případného pohybu těchto osob za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích pouze na území obceobce, ve které se nachází tento rekreační objekt,
e)
účasti na svatbě nebo prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, v počtu ne vyšším než 15 osob, nebo návštěvy hřbitova,
3.
omezit na nezbytně nutnou míru kontakty s jinými osobami než se členy domácnosti,
4.
pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu 2 osob, s výjimkou členů domácnosti, doprovodu podle bodu II/3 a 4, zaměstnanců vykonávajících práci pro stejného zaměstnavatele, osob společně vykonávajících podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost, osob, které společně konají činnost, ke které jsou povinny podle zákona, a je tuto činnost nezbytné konat ve vyšším počtu osob, dětí, žáků a studentů při poskytování vzdělávání ve školách či školských zařízeních, a zachovávat při kontaktu s ostatními osobami odstup nejméně 2 metry, pokud to je možné,
5.
zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě trvalého pobytu nebo bydliště;
IV.
nařizuje všem osobám, které dosáhly alespoň 15 let věku, využívajícím výjimek podle:
1.
bodu II/1 povinnost prokázat důvodnost využití této výjimky písemným potvrzením zaměstnavatele nebo orgánu, u kterého dochází k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele, popřípadě pracovní smlouvou nebo zaměstnaneckým nebo obdobným průkazem, obsahují-li potřebné údaje, nebo písemným dokladem s uvedením konkrétního důvodu k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti včetně uvedení místa výkonu činnosti a kontaktních údajů objednatele nebo osoby, u které se činnost vykonává,
2.
bodu II/2 až 11 povinnost prokázat důvodnost využití těchto výjimek písemným dokladem nebo čestným prohlášením s uvedením konkrétního důvodu podle bodu II/2 až 9 a 11; důvodnost využití výjimky podle bodu II/11 je nutno prokázat také dokumenty souvisejícími s vycestováním z České republiky;
V.
zakazuje pobyt cizinců na území České republiky, pokud po dni účinnosti tohoto usnesení vlády přicestovali z jiného důvodu než podle bodu II. nebo pokud přicestovali v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví;
VI.
omezuje právo pokojně se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, tak, že každý účastník je povinen mít ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének, a
1.
shromáždění, nejde-li o shromáždění podle písmene b), se může konat pouze mimo vnitřní prostory staveb a může se jej účastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 metry,
2.
shromáždění pořádaného církví nebo náboženskou společností v kostele nebo v jiné místnosti určené pro náboženské obřady se nesmí účastnit více účastníků, než odpovídá obsazenosti nejvýše 10 % míst k sezení, přičemž účastníci, s výjimkou osob vedoucích nebo zajišťujících obřad, po většinu času sedí na sedadlech, dodržují, s výjimkou členů domácnosti, minimální rozestupy 2 metry mezi účastníky sedícími v jedné řadě sedadel, před vstupem do vnitřního prostoru si dezinfikují ruce, nedochází k podávání ruky při pozdravení pokoje a v rámci shromáždění nedochází k hromadnému zpěvu s výjimkou, kdy zpěváci nebo sbor jsou odděleni od ostatních účastníků shromáždění tak, aby bylo zabráněno šíření kapének;
VII.
důrazně doporučuje zdržovat se v místě trvalého pobytu nebo bydliště pouze se členy vlastní domácnosti a osobami, o které člen domácnosti pečuje;
VIII.
stanoví, že povinnosti stanovené v bodech I. až III. se nevztahují na osoby, které prokazatelně přes území České republiky, případně okresu nebo hlavního města Prahy, pouze tranzitují, jako jsou zejména pracovníci mezinárodní nebo vnitrostátní dopravy. Osobám takto tranzitujícím se zakazuje zastavovat na území České republiky, případně okresu nebo hlavního města Prahy, není-li to nezbytně nutné;
IX.
určuje Ministerstvo zdravotnictví, aby stanovilo závazné hygienicko-epidemiologické podmínky pro hromadné akce jinak zakázané v důsledku tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, při jejichž dodržení je dovoleno je z důvodů zřetele hodných konat, a to jedná-li se o akce v důležitém státním zájmu nebo významná sportovní utkání nebo soutěže;
X.
omezuje konání voleb orgánu právnické osoby a zasedání orgánu právnické osoby s výjimkou orgánů územních samosprávných celků tak, že v případě, účastní-li se jej na jednom místě více než 10 osob:
1.
každá osoba používá jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor či polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N95,
2.
osoby jsou usazeny tak, aby dodržovaly minimální rozestupy 2 metry, s výjimkou členů domácnosti,
3.
každá osoba předloží před zahájením svolavateli zasedání či jiné pověřené osobě potvrzení o negativním výsledku antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS CoV-2, který byl proveden nejvýše před 3 dny,
4.
že se zasedání účastní nejvýše 50 osob, nejedná-li se o zasedání, které je nezbytné k splnění zákonem uložených povinností včetně volby orgánu;
XI.
důrazně doporučuje provozovatelům dětských hřišť, včetně obcíobcí, uzavřít prostory dětských hřišť.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 112/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 112/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 212 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
112
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 212
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) krizového zákona.
Vláda
I.
nařizuje
1.
s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 21. března 2021 do 23:59 hod. hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy v místech, kde je taková potřeba, určit školu nebo školské zařízení zřízené krajem, obcíobcí nebo dobrovolným svazkem obcíobcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, které budou vykonávat nezbytnou péči o děti ve věku od 2 do 10 let, jejichž zákonní zástupci jsou:
– zaměstnanci bezpečnostních sborů,
– zaměstnanci obecní policie,
– zaměstnanci poskytovatelů zdravotních služeb,
– zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví,
– zaměstnanci uvedení v § 115 odst. 1 a další zaměstnanci v sociálních službách podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
– sociální pracovníci zařazení k výkonu sociální práce na krajských a obecních úřadech podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
– sociální pracovníci a další odborní pracovníci vykonávající činnosti podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
– zaměstnanci Úřadu práce České republiky,
– zaměstnanci České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení,
– zaměstnanci Finanční správy České republiky,
– příslušníky ozbrojených sil,
– zaměstnanci Ministerstva vnitra, kteří vyřizují agendu pobytu cizinců,
– pedagogickými anebo nepedagogickými pracovníky určené školy nebo školského zařízení,
– zaměstnanci školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy,
– zaměstnanci zařízení školního stravování,
– zaměstnanci podílející se v rámci plnění svých pracovních úkolů na zajištění funkce prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury,
– zaměstnanci České pošty, s. p.,
a to bez ohledu na to, zda jsou tyto děti dětmi nebo žáky určené školy nebo školského zařízení,
2.
vykonávat péči o děti podle bodu 1 ve skupinách po nejvýše 30 dětech,
3.
ministru školství, mládeže a tělovýchovy informovat a metodicky vést kraje a hlavní město Prahu v procesu zajišťování vykonávání péče podle bodu 1,
4.
hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy informovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o přijatých opatřeních v tomto směru,
5.
obcímobcím s rozšířenou působností a zřizovatelům určených škol a školských zařízení poskytovat veškerou potřebnou součinnost hejtmanům a primátorovi hlavního města Prahy v procesu zajišťování vykonávání péče o děti ve věku od 2 do 10 let;
II.
umožňuje hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy v souladu s § 14 odst. 6 krizového zákona stanovit podle místních potřeb svým nařízením další okruhy zaměstnanců, pro jejichž děti ve věku od 2 do 10 let budou vykonávat nezbytnou péči školy nebo školská zařízení určené podle bodu I/1; body I/2 až I/5 se použijí obdobně.
Provedou:
ministr školství, mládeže a tělovýchovy,
hejtmani krajů a primátor hlavního města Prahy,
určená škola nebo školské zařízení,
zřizovatelé určených škol a školských zařízení,
starostové obcíobcí s rozšířenou působností
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 111/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 111/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 211 o zabezpečení a organizaci poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
111
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 211
o zabezpečení a organizaci poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje
1.
poskytovatelům sociálních služeb omezit poskytování sociálních služeb tak, že nemusí naplňovat povinnost podle § 88 písm. f) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
2.
poskytovatelům sociálních služeb poskytnout sociální služby v nezbytné míře s cílem zajištění ochrany života a zdraví osob, a to i poskytnutí základních činností, které se neváží na registrovaný druh sociální služby, pokud to personální a materiálně technické zabezpečení poskytovateli dovolí, a to po dobu trvání nouzového stavu,
3.
všem osobám (uživatel, zaměstnanci poskytovatele a další přítomné osoby) během poskytování sociálních služeb v terénní formě v místě bydliště nebo v místě přechodného ubytování zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 95 % dle příslušných norem (např. FFP2/KN95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének,
4.
všem zájemcům, uživatelům nebo jejich blízkým osobám informovat příslušného poskytovatele sociálních služeb v terénní formě o výskytu klinických příznaků COVID-19, nebo o nařízené karanténě, nebo o zjištěném onemocnění COVID-19 u zájemce, klienta či blízké osoby, a to neprodleně po zjištění,
5.
poskytovatelům sociálních služeb, kterým byla udělena registrace k poskytování sociální služby podle § 63 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (noclehárny), poskytovat i základní činnosti podle potřeby klientů v nezbytně nutné míře podle § 57 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a to za předpokladu dostatečného personálního a materiálně technického zabezpečení, a to po dobu trvání nouzového stavu;
II.
ukládá ministryni práce a sociálních věcí informovat a metodicky vést poskytovatele sociálních služeb, kraje a hlavní město Prahu v procesu zajišťování poskytování péče podle bodu I. tohoto ustanovení, metodicky je vést při jejich provádění a metodicky řídit poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu.
Provedou:
ministryně práce a sociálních věcí,
poskytovatelé a zřizovatelé sociálních služeb
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 110/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 110/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 210 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
110
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 210
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje cizincům, kteří jsou držiteli zaměstnanecké karty nebo modré karty, nejpozději v den nástupu oznámit změnu zaměstnavatele Ministerstvu vnitra, jedná-li se o zaměstnavatele provádějícího krizová opatřeníkrizová opatření nebo napomáhajícího k provádění krizových opatřeníkrizových opatření v nouzovém stavu; podmínky pro výkon zaměstnání jsou považovány za splněné učiněným oznámením, pokud je současně doloženo prohlášení zaměstnavatele provádějícího či napomáhajícího k provádění krizových opatřeníkrizových opatření v době nouzového stavu, které zveřejní Ministerstvo vnitra; sdělení o splnění podmínek Ministerstvo vnitra nevydává;
II.
schvaluje možnost cizinců změnit na území České republiky zaměstnavatele bez nutnosti splnění podmínky šesti měsíců předchozího zaměstnání na území České republiky (§ 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 109/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 109/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 209 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
109
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 209
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu
stanovuje, že provozovateli informačního systému datových schránek nenáleží odměna podle § 18a odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Provede:
1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 108/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 108/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 208 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
108
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 208
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. g) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
ukládá k zajištění plynulosti poskytování nepojistných sociálních dávek a průkazu osoby se zdravotním postižením Úřadu práce České republiky a Ministerstvu práce a sociálních věcí postupovat po dobu trvání nouzového stavu v řízeních podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, takto:
1.
v řízeních zahájených z moci úřední může být prvním úkonem v řízení vydání rozhodnutí ve věci v případech, pro které zákon stanoví, že se rozhodnutí nevydává, může být prvním úkonem v řízení vydání písemného oznámení, které se nedoručuje do vlastních rukou,
2.
v řízeních zahájených na žádost, kdy je nesporné splnění podmínek nároku na dávku a výplatu a její výši, může být prvním úkonem v řízení vydání rozhodnutí ve věci; v případech, pro které zákon stanoví, že se rozhodnutí nevydává, může být prvním úkonem vydání písemného oznámení, které se nedoručuje do vlastních rukou,
3.
žádost o dávku a o průkaz osoby se zdravotním postižením lze podat též elektronicky na formuláři předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to bez zaručeného elektronického podpisu, nebo naskenovanou nebo ofotografovanou s vlastnoručním podpisem, s naskenovanými nebo ofotografovanými přílohami dokládajícími rozhodné skutečnosti; pokud byla pro podání žádosti o dávku nebo průkazu osoby se zdravotním postižením v době vyhlášeného nouzového stavu využita možnost učinit podání způsobem uvedeným v § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu, neplatí povinnost podání do pěti dnů potvrdit, popřípadě doplnit způsobem stanoveným v § 37 odst. 4 větě první správního řádu, pokud Úřad práce České republiky k takovému potvrzení nebo doplnění nevyzve; pro další podání obsahující skutečnosti rozhodné pro nárok, výši nebo výplatu dávky platí předchozí věta obdobně,
4.
pro přídavek na dítě a příspěvek na úhradu potřeb dítěte je po dosažení zletilosti oprávněného dítěte stanovena domněnka trvání nezaopatřenosti dítěte, nebude-li zjištěn opak, a je zachována výplata přídavku na dítě a příspěvku na úhradu potřeb dítěte dosavadnímu příjemci, nepožádá-li oprávněná osoba o změnu výplaty; pro účely příspěvku na úhradu potřeb dítěte může být zachována místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky podle místa trvalého pobytu osoby, která byla do dosažení zletilosti oprávněné osoby její osobou pečující,
5.
o žádostech o opakující se dávky pomoci v hmotné nouzi se místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky řídí místem, kde se žadatel zdržuje; ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužije.
Provedou:
ministryně práce a sociálních věcí,
generální ředitel Úřadu práce České republiky
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 107/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 107/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 207 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
107
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 207
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla tímto o přijetí krizových opatření, ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) a e) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje zpopelnit tělo osoby zemřelé mimo území České republiky, která není státním občanem České republiky ani nemá trvalý pobyt na území České republiky, s výjimkou těla zemřelého, které se ke dni 27. února 2021 nachází na území České republiky;
II.
ukládá provozovat krematorium v maximálním možném rozsahu, přičemž se nepřihlíží k omezujícím limitům provozu stanoveným obcíobcí.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 106/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 106/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 206 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021 k usnesení vlády č. 106/2021 Sb.
106
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 206
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje pohlížet na čestné prohlášení
1.
osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a jejichž sjednaný druh práce je podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zařazen do kategorie první nebo druhé a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem nebo v příloze č. 2 části II. vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5 a 13 uvedené přílohy, a u nichž dosud nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka, jako na posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; vzor čestného prohlášení, kterým lze nahradit posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání, je uveden v příloze tohoto opatření; toto čestné prohlášení je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu,
2.
osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a které vykonávají činnosti epidemiologicky závažné, jako na zdravotní průkaz vydávaný podle § 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.; čestné prohlášení, kterým lze nahradit zdravotní průkaz, je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu;
II.
uděluje výjimku z provádění periodických lékařských prohlídek podle vyhlášky č. 79/2013 Sb.; periodické lékařské prohlídky není třeba v době trvání tohoto nouzového stavu zajišťovat a provádět;
III.
ukládá
1.
považovat za nadále platné lékařské posudky, jejichž platnost skončí v době trvání nouzového stavu, a to
a)
lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě vstupních lékařských prohlídek podle § 59 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a podle § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., anebo periodických lékařských prohlídek podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., po dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
i)
90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
ii)
30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,
b)
lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci vydané na základě mimořádné prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., jejichž platnost skončila v době vyhlášeného nouzového stavu, na dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
i)
90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
ii)
30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,
2.
poskytovatelům pracovnělékařských služeb podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo registrujícím poskytovatelům posuzované osoby, kteří jsou k tomu podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo jiného právního předpisu oprávněni, provést na žádost zaměstnavatele vstupní lékařskou nebo periodickou lékařskou prohlídku dotčené osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve lhůtě určené podle bodu I. pro platnost čestného prohlášení nebo bodu III/1 pro platnost lékařských posudků.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
Příloha k usnesení vlády č. 106/2021 Sb.
(ze dne 26. února 2021 č. 206)
563kB |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 105/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 105/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 205 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
105
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 205
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády České republiky č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav, a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
ukládá subjektům kritické infrastrukturysubjektům kritické infrastruktury ve smyslu § 2 písm. k) krizového zákona a jejich smluvním dodavatelům podílejícím se přímo na zajištění provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, přijmout nezbytná opatření k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury dle tohoto krizového opatřeníkrizového opatření;
II.
ukládá subjektům kritické infrastrukturysubjektům kritické infrastruktury, kteří jsou provozovateli jednoho nebo více prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury v některém z odvětví uvedených v článcích I., II., V. a VI. dle přílohy k nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů,
1.
určit své smluvní dodavatele, kteří jsou nezbytní k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury (dále jen „nezbytný dodavatel“), a po dohodě s nimi zajistit jejich součinnost při zajišťování provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury,
2.
vést aktuální seznam nezbytných dodavatelů,
3.
pravidelně předávat seznam nezbytných dodavatelů, nejméně však jednou měsíčně, ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu, kterým byly stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura provozovatele určeny jako prvky kritické infrastrukturyprvky kritické infrastruktury dle krizového zákona;
III.
nařizuje fyzickým osobám určeným subjektem kritické infrastrukturysubjektem kritické infrastruktury ve smyslu § 2 písm. k) krizového zákona a fyzickým osobám určeným smluvními dodavateli subjektů kritické infrastrukturysubjektů kritické infrastruktury podílejícími se přímo na zajištění provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury s ohledem na jejich skutečnou roli při zajišťování funkce prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů; pro účely tohoto usnesení jsou subjekty kritické infrastrukturysubjekty kritické infrastruktury a smluvní dodavatelé subjektu kritické infrastrukturysubjektu kritické infrastruktury ve smyslu tohoto bodu usnesení označováni dále jako „dotčená právnická osoba“ a kritičtí zaměstnanci ve smyslu bodu III. usnesení vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 196 jsou pro účely tohoto usnesení označováni dále jako „fyzické osoby“:
1.
zdržovat se v době, ve které je možno fyzické osobě nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost, výhradně na místech určených dotčenou právnickou osobou, s výjimkou:
a)
cest nezbytně nutných k obstarávání vlastních základních životních potřeb,
b)
cest do zdravotnických zařízení nezbytně nutných k poskytnutí neodkladných zdravotních služeb fyzické osobě,
c)
cest nezbytně nutných k vyřízení vlastních neodkladných úředních záležitostí,
přičemž fyzická osoba je v případech podle písmen a) až c) povinna každou takovou cestu předem oznámit dotčené právnické osobě, a není-li takové předchozí oznámení možné, je povinna dotčenou právnickou osobu o dané cestě vyrozumět ihned, jakmile to bude možné,
2.
v případě, že jim bylo na základě provedeného epidemiologického šetření oznámeno, že byly v úzkém kontaktu s osobou, u které bylo potvrzeno onemocnění COVID-19 (dále jen „rizikový kontakt“), bezodkladně o tom informovat dotčenou právnickou osobu,
3.
respektovat rozhodnutí dotčené právnické osoby o rozvržení pracovní povinnostipracovní povinnosti učiněné podle bodu VII. tohoto usnesení;
IV.
nařizuje všem dotčeným právnickým osobám:
1.
zajistit všem fyzickým osobám, kterým bylo v době, ve které je možno nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost, nařízeno podle bodu III. tohoto usnesení zdržovat se na jiném místě než v jejich bydlišti, zdarma důstojné ubytování a další nezbytné životní podmínky, včetně zajištění:
a)
základních životních potřeb těchto fyzických osob,
b)
přiměřeného kontaktu těchto fyzických osob s rodinou a osobami blízkými,
c)
péče o osoby dané fyzické osobě blízké nebo o zvířata chovaná danou fyzickou osobou, kterou by za normálních okolností tato fyzická osoba poskytovala osobně a kterou tato fyzická osoba v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu III. tohoto usnesení nemůže řádně vykonávat, a to na základě žádosti této fyzické osoby,
d)
správy majetku dané fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu III. tohoto usnesení nemůže řádně vykonávat, a to na základě žádosti této fyzické osoby,
2.
zajistit podmínky pro fyzické osoby podle bodu III/2 tohoto usnesení, které měly rizikový kontakt, tak, aby tyto fyzické osoby mohly dodržet všechna pravidla podle tohoto opatření,
3.
v případě, že dotčená právnická osoba zjistí, že fyzická osoba měla rizikový kontakt podle bodu III/2 tohoto usnesení, ale nemá klinické příznaky onemocnění COVID-19, a rozhodne, že je výkon práce a/nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti fyzické osoby nezbytný s ohledem na její skutečnou roli při zajišťování provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčená právnická osoba provozuje, pak dotčená právnická osoba a fyzická osoba postupují podle bodu V. tohoto usnesení; dotčená právnická osoba oznámí tuto skutečnost místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví;
V.
nařizuje Krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy v případě, že fyzické osobě bylo nařízeno karanténní opatření a následně byla místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví oznámena dotčenou právnickou osobou skutečnost podle bodu IV/3, změnit karanténní opatření tak, aby umožňovalo výkon práce a/nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti fyzické osoby podle bodu VI.;
VI.
nařizuje všem fyzickým osobám bez klinických příznaků, které měly rizikový kontakt, dodržovat tato pravidla, a to minimálně po dobu 10 dnů od rizikového kontaktu:
1.
fyzická osoba pracuje s respirátorem třídy FFP2 bez výdechového ventilu,
2.
fyzická osoba používá jeden respirátor třídy FFP2 maximálně po dobu 4 hodin,
3.
fyzická osoba využívá na odpočinek a stravování místnost bez přítomnosti jiné osoby,
4.
fyzická osoba pracuje tak, aby se minimalizoval kontakt s ostatními osobami,
5.
fyzická osoba omezí pohyb po pracovišti na nezbytně nutnou míru,
6.
fyzická osoba si na začátku výkonu práce nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti bezprostředně před jejím zahájením změří tělesnou teplotu a průběžně sleduje svůj zdravotní stav se zaměřením na možné klinické příznaky onemocnění COVID-19; v případě výskytu klinických příznaků onemocnění COVID-19 fyzická osoba bez prodlení přeruší výkon práce nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti a oznámí tuto skutečnost zástupci dotčené právnické osoby;
VII.
umožňuje dotčeným právnickým osobám:
1.
nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost u fyzických osob takovým způsobem, že jejich osobní volno bude za dobu 3 týdnů činit alespoň 105 hodin,
2.
vypracovat písemný rozvrh pracovní povinnostipracovní povinnosti a seznámit s ním nebo s jeho změnou fyzickou osobu nejpozději 24 hodin před začátkem období, na něž je pracovní povinnostpracovní povinnost fyzické osobě rozvržena.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 104/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 104/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 204 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
104
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 204
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod. omezuje volný pohyb osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov a při jejich opuštění tak, že
I.
zakazuje
a)
všem osobám s místem trvalého pobytu nebo bydlištěm nacházejícím se na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov opustit území daného okresu,
b)
všem osobám, které nemají na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov místo trvalého pobytu nebo bydliště, vstup, pohyb a pobyt na území těchto okresů,
s výjimkou:
1.
cest za účelem výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany veřejného zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
veřejné hromadné dopravy a další dopravní infrastruktury,
d)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
2.
dětí, žáků a studentů účastnících se vzdělávání v zařízeních, u nichž není dáno omezení provozu podle usnesení vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 200, a jejich nezbytného doprovodu,
3.
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
4.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
5.
cest za účelem zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata,
6.
nezbytných cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
7.
nezbytných cest za účelem vyřízení úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
8.
nezbytných cest za účelem individuální duchovní péče a služby,
9.
nezbytných cest za účelem výkonu veterinární péče,
10.
nezbytných cest za účelem účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a na pohřbu,
11.
cest zpět do místa svého trvalého pobytu nebo bydliště;
II.
nařizuje
a)
všem osobám využívajícím výjimek podle bodu I. povinnost prokázat důvodnost využití těchto výjimek,
b)
všem osobám pobývajícím a pohybujícím se na území daného okresu, s výjimkou osob uvedených v bodě I/3 mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 22. února 2021, č. j. MZDR 15757/2020-44/MIN/KAN, povinnost používat jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor nebo polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N95, a to
-
ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo místa trvalého pobytu, bydliště nebo místa ubytování,
-
v prostředcích veřejné dopravy,
-
na všech ostatních veřejně přístupných místech a veřejných prostranstvíchveřejných prostranstvích, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti;
III.
stanoví, že povinnosti stanovené v bodech I. a II. písm. a) se nevztahují na osoby, které prokazatelně přes území daného okresu pouze tranzitují, jako jsou zejména pracovníci mezinárodní dopravy; osobám takto tranzitujícím se zakazuje zastavovat na území tohoto okresu, není-li to nezbytně nutné;
IV.
důrazně doporučuje na všech pracovištích a místech výkonu povolání nebo služeb na území daného okresu, kde není možné zajistit minimální vzdálenost dva metry mezi pracovními místy, nebo místy výkonu povolání nebo služby, popřípadě na pracovištích, kde dochází ke zvýšené kumulaci zaměstnanců a dalších osob ve společných prostorách, aby
1.
byla zavedena režimová a organizační opatření vedoucí k:
a)
omezení fyzického kontaktu osob, včetně možného vytvoření oddělujících přepážek mezi jednotlivými místy,
b)
omezení shlukování osob ve společných prostorách,
c)
podpoře práce z domova, organizaci pracovní doby a přestávek, managementu střídání směn,
d)
dostatečnému větrání nebo ventilace pracoviště, zvýšené hygieně rukou a prostředí,
2.
byl omezen přístup osob, které v daném místě nekonají práci, povolání či jinou činnost, agenturních a sezonních pracovníků a zaměstnanců na místo výkonu práce, povolání či služby,
3.
byla zajištěna možnost provádění antigenního testování pracovníků a zaměstnanců jednou za tři dny.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 203 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
103
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 203
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do 28. března 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje ve vazebních věznicích, věznicích a v ústavech pro výkon zabezpečovací detence návštěvy:
-
obviněných uskutečňované podle § 14 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů; zákaz se nevztahuje na návštěvy uskutečňované podle § 14 odst. 9 a 10 a podle § 28 odst. 2 tohoto zákona,
-
odsouzených uskutečňované podle § 19 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
-
chovanců uskutečňované podle § 10 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů; zákaz se nevztahuje na osoby uvedené v § 10 odst. 2 tohoto zákona;
II.
stanovuje, že výjimku z tohoto mimořádného opatření může udělit ministryně spravedlnosti.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 102/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 102/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 202 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
102
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 202
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
nařizuje s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod. všem poskytovatelům sociálních služeb, poskytujícím sociální služby podle § 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (domov pro seniory, domov se zvláštním režimem), aby v případě vycházky uživatelů mimo objekt nebo areál zařízení, ve kterém je poskytována sociální služba, a to po dobu trvání nouzového stavu, byly splněny tyto podmínky:
1.
vycházka bude umožněna za podmínky, že uživatel bezprostředně po návratu bude umístěn do oddělených prostor a do 72 hodin od ukončení vycházky bude proveden první antigenní POC test, který bude zopakován za další 3 až 4 dny; umístění do oddělených prostor bude ukončeno v případě negativních výsledků obou testů,
2.
uživatel sociálních služeb používá v průběhu vycházky ochranné prostředky dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN95), zdravotnická obličejová maska nebo obdobný prostředek naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek) normy ČSN EN 14683+AC, které brání šíření kapének.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 101/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 101/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 201 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
101
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 201
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. března 2021 do 23:59 hod.
1.
zakazuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje akutní lůžková péče, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou:
-
přítomnosti třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení za podmínek podle bodu 3,
-
návštěv nezletilých pacientů,
-
návštěv pacientů s omezenou svéprávností,
-
návštěv pacientů v hospicech a dalších pacientů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění,
2.
omezuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje dlouhodobá nebo následná lůžková péče, tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující pacienta se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad, a na osoby, které v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad; osoba navštěvující pacienta, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovatele,
3.
zakazuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb přítomnost třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení v případě, že nejsou splněny tyto podmínky:
-
třetí osobou je druhý rodič dítěte nebo osoba žijící s rodičkou ve společné domácnosti,
-
porod bude probíhat v samostatném porodním pokoji nebo boxu s vlastním sociálním zařízením,
-
bude zamezen kontakt třetí osoby s ostatními rodičkami,
-
třetí osoba se podrobí měření teploty před vstupem do porodního pokoje nebo boxu,
-
třetí osoba má tělesnou teplotou nedosahující 37,0 °C a zároveň nemá příznaky onemocnění COVID-19,
-
třetí osoba používá chirurgickou roušku jako minimální ochranu dýchacích cest (používání improvizovaných nebo látkových roušek nepostačuje),
4.
u všech poskytovatelů sociálních služeb v zařízení domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem a všem odlehčovacím sociálním službám v pobytové formě (podle § 44, 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) omezuje návštěvy uživatelů tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující uživatele se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad, a na osoby, které v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad; osoba navštěvující uživatele, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovatele; v případě návštěv uživatelů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění lze návštěvu připustit za podmínky, že osoba navštěvující uživatele dodržuje režimová opatření poskytovatele.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 100/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 100/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 200 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 26. 2. 2021, částka 39/2021
100
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. února 2021 č. 200
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 196 ze dne 26. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda omezuje s účinností ode dne 27. února 2021 od 00:00 hod. do dne 21. března 2021 do 23:59 hod.:
1.
provoz vysokých škol podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, včetně zahraničních vysokých škol a jejich poboček působících na území České republiky (dále jen „vysoké školy“), a to tak, že zakazuje osobní přítomnost studentů na výuce a zkouškách, účastní-li se v jeden čas zkoušky více než 10 osob, při studiu na vysoké škole a účastníků kurzů celoživotního vzdělávání; zákaz osobní přítomnosti studentů podle tohoto bodu se nevztahuje na:
a)
účast na klinické a praktické výuce a praxi studentů studijních programů všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a dalších zdravotnických studijních programů a studentů vykonávajících pedagogickou praktickou výuku a praxi v mateřských, základních a středních školách nebo školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy,
b)
účast na přijímacích zkouškách na vysoké školy za účasti nejvýše 10 osob,
c)
účast na individuálních konzultacích (pouze jeden student a jeden akademický pracovník),
2.
provoz vysokých škol, a to tak, že zakazuje poskytování ubytování studentům vysokých škol, kteří mají na území České republiky jiné bydliště, v ubytovacích zařízeních vysokých škol, s výjimkou studentů, kteří se mohou účastnit vzdělávání podle bodu 1,
3.
provoz středních a vyšších odborných škol a konzervatoří podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost žáků a studentů na středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a vzdělávání v konzervatoři podle školského zákona, s výjimkou:
a)
škol zřízených při zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
b)
škol zřízených Ministerstvem spravedlnosti,
c)
praktického vyučování a praktické přípravy žáků a studentů zdravotnických oborů ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb,
d)
individuální konzultace (pouze jeden žák nebo student a jeden pedagogický pracovník),
e)
konání přijímacích zkoušek, závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek, absolutorií a mezinárodně uznávaných zkoušek, a to bez omezení počtu osob,
f)
konání zkoušek na vyšších odborných školách za účasti nejvýše 10 osob,
g)
konání komisionálních opravných a komisionálních náhradních zkoušek na středních školách a v konzervatořích,
s tím, že prezenční výuka musí probíhat v neměnných třídách, odděleních nebo skupinách žáků nebo studentů,
4.
provoz základních škol podle školského zákona, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost žáků na základním vzdělávání v základní škole, s výjimkou:
a)
základní školy při zdravotnickém zařízení,
b)
škol zřízených při zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
c)
individuální konzultace (pouze jedno dítě nebo žák, jeden pedagogický pracovník a případně zákonný zástupce),
s tím, že prezenční výuka musí probíhat v neměnných třídách dětí nebo žáků,
5.
provoz mateřských škol podle školského zákona, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost dětí na předškolním vzdělávání v mateřské škole, s výjimkou mateřské školy při zdravotnickém zařízení,
6.
provoz základních uměleckých škol, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky podle školského zákona a vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost žáků nebo účastníků na základním uměleckém vzdělávání v základní umělecké škole, na kurzech cizích jazyků s denní výukou ve vzdělávacích institucích a na jazykovém vzdělávání v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky; státní jazykové zkoušky je možné konat za účasti nejvýše 10 osob,
7.
provoz středisek volného času, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost dětí, žáků a studentů a jiných účastníků na tomto zájmovém vzdělávání,
8.
provoz školních klubů a školních družin, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost dětí, žáků a studentů a jiných účastníků na tomto zájmovém vzdělávání,
9.
provoz školských výchovných a ubytovacích zařízení, a to tak, že zakazuje poskytování ubytování žákům škol a studentům vyšších odborných škol podle školského zákona, kteří mají na území České republiky jiné bydliště, ve školských výchovných a ubytovacích zařízeních (domov mládeže, internát), s výjimkou žáků a studentů, kteří se mohou účastnit prezenční výuky podle tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, a zakazuje školu v přírodě a školní výlety,
10.
provoz škol a školských zařízení podle školského zákona a provoz vysokých škol tak, že součástí vzdělávání není zpěv, s výjimkou:
a)
mateřských škol,
b)
oborů středního a vyššího odborného vzdělávání a studijních programů vysokých škol, ve kterých je zpěv stěžejní součástí rámcového nebo akreditovaného vzdělávacího nebo studijního programu,
11.
provoz škol a školských zařízení podle školského zákona a provoz vysokých škol, a to tak, že zakazuje sportovní činnosti jako součást vzdělávání, s výjimkou:
a)
mateřských škol,
b)
oborů středního a vyššího odborného vzdělávání a studijních programů vysokých škol, ve kterých je sportovní činnost stěžejní součástí rámcového nebo akreditovaného vzdělávacího či studijního programu,
12.
provoz mateřských, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a školských zařízení tak, že vstup třetích osob (mimo dětí, žáků, studentů nebo účastníků a zaměstnanců) do prostor školy nebo školského zařízení je možný jen v nezbytně nutných případech, s tím, že se omezí kontakt třetích osob s osobami v prostorách školy nebo školského zařízení.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Mongolska k provádění Dohody mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem
Vyhlášeno 26. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2019, částka 7/2021
* Článek 1 - Pro účely tohoto protokolu se:
* Článek 2 - (1) Pro účely provádění článku 2 Dohody se občanství žádaného státu prokazuje jedním z následujících platných dokladů:
* Článek 3 - (1) Žádost o zpětné převzetí osoby podle článku 5 odst. 1 Dohody se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 1 tohoto protokolu.
* Článek 4 - Protokol o předání osoby s doprovodem podle článku 7 odst. 4 Dohody se vyhotoví na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 3 tohoto protokolu.
* Článek 5 - (1) Orgány příslušnými k vyřizování žádostí podle článku 5 odst. 1 a k přijímání oznámení podle článku 5 odst. 2 a článku 7 odst. 4 Dohody jsou:
* Článek 6 - Zpětné přebírání osob se uskutečňuje na níže uvedených letištích, pokud se příslušné orgány podle článku 5 odst. 1 tohoto protokolu nedohodnou jinak:
* Článek 7 - (1) Žádající stát poskytne žádanému státu náhradu nákladů podle článku 9 odst. 2 Dohody bankovním převodem na účet žádaného státu do 30 kalendářních dnů ode dne doručení faktury. Tyto náklady se týkají:
* Článek 8 - Při provádění Dohody a tohoto protokolu používají příslušné orgány podle článku 5 odst. 1 tohoto protokolu anglický jazyk.
* Článek 9 - Smluvní strany si do čtrnácti kalendářních dnů po vstupu Dohody a tohoto protokolu v platnost vymění vzory dokladů, jimiž se prokazuje státní občanství České republiky a Mongolska. Pokud dojde ke změnám ve vzorech uvedených dokladů nebo budou vydány nové v
* Článek 10 - (1) Tento protokol vstupuje v platnost současně s Dohodou.
* PŘÍLOHA Č. 1
* PŘÍLOHA Č. 2
* PŘÍLOHA Č. 3
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 20. 5. 2019
10
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. května 2019 byl v Praze podepsán Protokol mezi vládou České republiky a vládou Mongolska k provádění Dohody mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem1).
Protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 10 odst. 1 dne 1. března 2021.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROTOKOL
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA
K PROVÁDĚNÍ DOHODY MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A VLÁDOU MONGOLSKA O ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ OSOB S NEOPRÁVNĚNÝM
POBYTEM
Vláda České republiky a vláda Mongolska (dále jen „smluvní strany“)
se za účelem provádění Dohody mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem (dále jen „Dohoda“) v souladu s jejím článkem 10
dohodly takto:
Článek 1
Pro účely tohoto protokolu se:
a)
„žádajícím státem“ rozumí stát, jehož příslušný orgán podává žádost o zpětné převzetí nebo oznámení o předání osoby podle Dohody;
b)
„žádaným státem“ rozumí stát, jehož příslušnému orgánu je adresována žádost o zpětné převzetí nebo oznámení o předání osoby podle Dohody.
Článek 2
(1)
Pro účely provádění článku 2 Dohody se občanství žádaného státu prokazuje jedním z následujících platných dokladů:
v případě občanů České republiky:
a)
cestovním dokladem (cestovní pas, diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz);
b)
občanským průkazem České republiky;
v případě občanů Mongolska:
a)
diplomatickým pasem;
b)
služebním pasem;
c)
zahraničním pasem občana Mongolska;
d)
občanským průkazem občanů Mongolska;
e)
náhradním cestovním dokladem Mongolska;
f)
osvědčením příslušného orgánu o státním občanství Mongolska;
g)
doklady uvedenými v písmenech a) až c) tohoto odstavce potvrzujícími státní občanství dětí, pokud je informace o těchto dětech v nich obsažena a potvrzena razítkem příslušného státního orgánu Mongolska.
(2)
V případě, že nelze občanství žádaného státu prokázat doklady uvedenými v odstavci 1, lze pro účely provádění článku 2 Dohody občanství žádaného státu věrohodně předpokládat na základě:
a)
jednoho z dokladů uvedených v odstavci 1, jehož doba platnosti uplynula;
b)
fotokopie jednoho z dokladů uvedených v odstavci 1;
c)
v případě státních občanů České republiky občanského průkazu Československé republiky nebo Československé socialistické republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky s vyznačeným státním občanstvím České republiky;
d)
osvědčení nebo potvrzení o občanství žádaného státu nebo jejich fotokopie;
e)
rodného listu nebo jeho fotokopie;
f)
průkazu brance nebo vojenské knížky nebo jejich fotokopie;
g)
řidičského průkazu nebo jeho fotokopie;
h)
námořnické knížky nebo její fotokopie;
i)
v případě občanů České republiky vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství České republiky uveden;
j)
v případě občanů Mongolska cestovního pasu občanů Mongolské lidové republiky užívaný do roku 2000;
k)
v případě občanů Mongolska cestovního pasu občanů Mongolské lidové republiky s vloženou kartou potvrzující občanství Mongolska;
l)
protokolu o výpovědi osoby, která má být převzata, učiněné před orgánem žádajícího státu;
m)
protokolu o výpovědi svědka učiněné před orgánem žádajícího státu;
n)
jiného dokladu vydaného úřady žádaného státu, který může napomoci zjištění státního občanství dotčené osoby.
Článek 3
(1)
Žádost o zpětné převzetí osoby podle článku 5 odst. 1 Dohody se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 1 tohoto protokolu.
(2)
Oznámení o předání osoby podle článku 5 odst. 2 Dohody se podává na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 2 tohoto protokolu.
Článek 4
Protokol o předání osoby s doprovodem podle článku 7 odst. 4 Dohody se vyhotoví na tiskopise, jehož vzor tvoří přílohu č. 3 tohoto protokolu.
Článek 5
(1)
Orgány příslušnými k vyřizování žádostí podle článku 5 odst. 1 a k přijímání oznámení podle článku 5 odst. 2 a článku 7 odst. 4 Dohody jsou:
na české straně:
Policie České republiky
ředitelství služby cizinecké policie
Praha
na mongolské straně:
Výkonná agentura vlády Mongolska
Hlavní agentura pro státní občanství a migraci
Ulánbátar.
(2)
Smluvní strany si nejpozději 30 kalendářních dnů od podpisu tohoto protokolu diplomatickou cestou vymění adresy a telefonní a faxová spojení příslušných orgánů uvedených v odstavci 1. Příslušné orgány se vzájemně neprodleně informují o změnách ve svých názvech, adresách a telefonním a faxovém spojení.
Článek 6
Zpětné přebírání osob se uskutečňuje na níže uvedených letištích, pokud se příslušné orgány podle článku 5 odst. 1 tohoto protokolu nedohodnou jinak:
na české straně:
-
Letiště Václava Havla Praha;
na mongolské straně:
-
Čingischánovo letiště Ulánbátar.
Článek 7
(1)
Žádající stát poskytne žádanému státu náhradu nákladů podle článku 9 odst. 2 Dohody bankovním převodem na účet žádaného státu do 30 kalendářních dnů ode dne doručení faktury. Tyto náklady se týkají:
a)
dopravy;
b)
stravy;
c)
ubytování;
d)
neodkladné lékařské péče;
e)
tlumočnických služeb, v případě jejich potřeby;
f)
dalších nezbytných výdajů dohodnutých předem příslušnými orgány podle článku 5 odst. 1 tohoto protokolu.
(2)
Výše náhrad poskytovaných podle odstavce 1 se řídí právními předpisy žádaného státu a je založena na dokladech prokazujících skutečnou výši nákladů.
(3)
Náklady na dopravu se rozumí náklady na použití služebního motorového vozidla nebo prostředků hromadné přepravy osob, s výjimkou vozidel taxislužby. Do dalších nezbytných výdajů se zahrnují pouze účelně vynaložené náklady při dodržení maximální hospodárnosti.
(4)
Žádaný stát provede vyúčtování náhrady nákladů podle odstavce 1 vždy za uplynulý kalendářní měsíc.
(5)
Doklady prokazující skutečnou výši nákladů jsou součástí žádosti o náhradu nákladů.
(6)
Náklady podle odstavce 1 se hradí za přebírané osoby i za jejich doprovod.
Článek 8
Při provádění Dohody a tohoto protokolu používají příslušné orgány podle článku 5 odst. 1 tohoto protokolu anglický jazyk.
Článek 9
Smluvní strany si do čtrnácti kalendářních dnů po vstupu Dohody a tohoto protokolu v platnost vymění vzory dokladů, jimiž se prokazuje státní občanství České republiky a Mongolska. Pokud dojde ke změnám ve vzorech uvedených dokladů nebo budou vydány nové vzory, budou se o tom smluvní strany neprodleně vzájemně informovat, a zároveň poskytnou druhé smluvní straně tyto změněné nebo nové vzory dokladů.
Článek 10
(1)
Tento protokol vstupuje v platnost současně s Dohodou.
(2)
Tento protokol se uzavírá na dobu neurčitou. Každá smluvní strana jej může kdykoli vypovědět písemným oznámením zaslaným druhé smluvní straně diplomatickou cestou. Výpověď nabývá účinnosti šest měsíců po doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně. V případě ukončení platnosti Dohody bude ke stejnému datu ukončena i platnost Protokolu.
Dáno v Praze dne 20. května 2019 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, mongolském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu bude rozhodující znění v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky
Tomáš Petříček v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Mongolska
Damdin Tsogtbaatar v. r.
ministr zahraničních věcí
PŘÍLOHA Č. 1
K PROTOKOLU MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A VLÁDOU MONGOLSKA K PROVÁDĚNÍ DOHODY
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA
O ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ OSOB S NEOPRÁVNĚNÝM POBYTEM
85kB
79kB
45kB
PŘÍLOHA Č. 2
K PROTOKOLU MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A VLÁDOU MONGOLSKA K PROVÁDĚNÍ DOHODY
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA
O ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ OSOB S NEOPRÁVNĚNÝM POBYTEM
81kB
79kB
22kB
PŘÍLOHA Č. 3
K PROTOKOLU MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A VLÁDOU MONGOLSKA K PROVÁDĚNÍ DOHODY
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU MONGOLSKA
O ZPĚTNÉM PŘEBÍRÁNÍ OSOB S NEOPRÁVNĚNÝM POBYTEM
74kB
32kB
1)
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Mongolska o zpětném přebírání osob s neoprávněným pobytem, podepsaná v Praze dne 20. května 2019, byla vyhlášena pod č. 9/2021 Sb. m. s. |
Vyhláška č. 87/2021 Sb. | Vyhláška č. 87/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy
Vyhlášeno 25. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 35/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
87
VYHLÁŠKA
ze dne 19. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 21 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 150/2010 Sb. a zákona č. 544/2020 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy, se mění takto:
1.
V § 1 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena a) až c).
2.
V § 1 písmeno c) zní:
„c)
polohovým určením souřadnice bodu nebo souřadnice lomových bodů linie a jejich spojnice nebo souřadnice lomových bodů polygonu a jejich spojnice, které určují polohu evidovaného prvku; souřadnice se určují v referenčním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální,“.
3.
V § 1 se doplňují písmena d) až f), která včetně poznámky pod čarou č. 19 znějí:
„d)
prostorovým určením polohové určení doplněné o údaje o výšce bodů v referenčním Výškovém systému baltském - po vyrovnání,
e)
identifikací vodoprávní struktury rozdělení vodních linií povrchové nebo podzemní vody19) a její vyznačení v délce od pramene nebo začátku až po zaústění do jiné linie nebo do opuštění území České republiky nebo do jejího přirozeného ukončení, včetně směru jejího toku,
f)
identifikací hydrologické struktury vodní linie povrchové nebo podzemní vody19) označení hydrologického členění vodní linie v délce od pramene nebo začátku až po zaústění do jiné linie nebo do opuštění území České republiky nebo do jejího přirozeného ukončení, včetně směru jejího toku.
19)
§ 56 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
Za § 1 se vkládá nový § 1a, který zní:
㤠1a
(1)
Základním zdrojem prostorového určení vodních linií a vodních útvarů je základní báze geografických dat České republiky1). Základním zdrojem názvů je informační systém geografického názvosloví.
(2)
V případě použití jiného zdroje než podle odstavce 1 správce vodního toku oznámí tuto skutečnost správci základní báze geografických dat České republiky a poskytne mu zpřesněné polohové nebo prostorové určení včetně informace o měřické metodě použité pro určení polohopisných a výškových údajů.“.
5.
§ 2 včetně nadpisu zní:
㤠2
Evidence vodních toků, jejich povodí a ostatních vodních linií
(1)
Vodní toky a ostatní vodní linie se evidují formou liniového znázornění. Identifikaci vodoprávní struktury vodních toků a ostatních vodních linií určují správci povodí a státní podnik Lesy České republiky (dále jen „Lesy“).
(2)
Vodní toky se evidují v rozsahu údajů o jejich názvu, číselném identifikátoru vodoprávní struktury, číselném identifikátoru hydrologické struktury, délce, směru toku, správci a polohovém určení.
(3)
Hydrologická povodí vodních toků se evidují formou polygonu v rozsahu údajů o jejich číselném identifikátoru a velikosti plochy a jsou stanovovány na základě hydrologické struktury vodních linií. Identifikaci hydrologických povodí určuje Český hydrometeorologický ústav.
(4)
Ostatní vodní linie se evidují v rozsahu údajů o jejich číselném identifikátoru vodoprávní struktury, číselném identifikátoru hydrologické struktury, směru toku, délce a polohovém určení.
(5)
Lesy zpracovávají údaje o názvu, číselném identifikátoru vodoprávní struktury, délce, správci a polohovém určení vodního toku, který spravují podle § 48 vodního zákona, a zpracované údaje ukládají do informačního systému veřejné správy.
(6)
Správci povodí zpracovávají údaje o názvu, číselném identifikátoru vodoprávní struktury, délce, správci a polohovém určení vodního toku ve své územní působnosti, vyjma vodních toků evidovaných podle odstavce 5, a zpracované údaje ukládají do informačního systému veřejné správy.
(7)
Správci povodí a Lesy evidují údaje o číselném identifikátoru vodoprávní struktury, délce a polohovém určení ostatní vodní linie a zpracované údaje ukládají do informačního systému veřejné správy.
(8)
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce, určuje identifikaci hydrologické struktury vodních linií1), zpracovává údaje o číselném identifikátoru hydrologické struktury vodních linií a zpracované údaje ukládá do informačního systému veřejné správy.
(9)
Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správci povodí, Lesy a Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, veřejnou výzkumnou institucí, zpracovává údaje o číselném identifikátoru vodoprávní struktury, číselném identifikátoru hydrologické struktury, velikosti plochy a polohovém určení rozvodnice hydrologického povodí a číslu hydrologického pořadí, a zpracované údaje ukládá do informačního systému veřejné správy; k tomuto účelu využívá údaje podle odstavců 5 až 8.
(10)
Data informačního systému veřejné správy jsou přístupná správci základní báze geografických dat v rozsahu nutném pro zajištění polohového určení vodních toků a ostatních vodních linií.“.
6.
Nadpis § 3 zní:
„Evidence objektů na vodních tocích a ostatních vodních liniích“.
7.
V § 3 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa překážky“.
8.
V § 3 odst. 2 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „vlastníkovi objektu, vlastníkovi měřící technologie, zpracovateli dat a polohovém určení místa objektu“.
9.
V § 3 odst. 4 se slova „ke kterým mají právo hospodaření“ nahrazují slovy „se kterými mají právo hospodařit“.
10.
V § 4 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení hydrogeologického rajonu polygonem“.
11.
§ 5 zní:
㤠5
(1)
Správci povodí zpracovávají a do informačního systému veřejné správy ukládají, vyjma vodních nádrží podle odstavce 2, informace o
a)
vodních nádržích, jejichž povolený objem vzduté nebo akumulované vody přesahuje 1 000 000 m3, údaje o jejich názvu, číselném identifikátoru, polohovém určení hladiny maximálního nadržení polygonem a polohovém určení průsečíku osy středu hráze a osy vodního toku, polohovém určení a dalších údajů stanovených v příloze vyhlášky2), s výjimkou údajů o hospodaření na vodním díle,
b)
vodních nádržích, jejichž povolený objem vzduté nebo akumulované vody nepřesahuje 1 000 000 m3 a ke kterým mají právo hospodařit, údaje o jejich názvu, číselném identifikátoru, polohovém určení hladiny maximálního nadržení polygonem a polohovém určení průsečíku osy středu hráze a osy vodního toku, polohovém určení, kótě maximální hladiny, celkovém objemu a zatopené ploše při hladině ovladatelného prostoru,
(2)
Lesy zpracovávají a do informačního systému veřejné správy ukládají u vodních nádrží, jejichž povolený objem vzduté nebo akumulované vody nepřesahuje 1 000 000 m3 a ke kterým mají právo hospodařit, údaje o jejich názvu, číselném identifikátoru, polohovém určení hladiny maximálního nadržení polygonem a polohovém určení osy středu hráze a osy vodního toku, polohovém určení, kótě maximální hladiny, celkovém objemu a zatopené ploše při hladině ovladatelného prostoru.“.
12.
V § 6 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení polygonem“.
13.
V § 6 odst. 2 se za slova „údajů o jejich“ vkládají slova „polohovém určení polygonem,“.
14.
V § 7 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa“.
15.
V § 8 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa profilu sledování“.
16.
V § 9 odst. 1 se slovo „jednotlivé“ zrušuje a slova „územní identifikaci“ se nahrazují slovy „polohovém určení“.
17.
V § 10 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení“.
18.
V § 13 odst. 1 se slovo „příloze“ nahrazuje slovy „přílohách č. 1 až 4“ a slova „jejich územní identifikaci“ se nahrazují slovy „polohovém určení místa odběru“.
19.
V § 14 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa odběru“.
20.
V § 15 odst. 1 a v § 16 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa vypouštění“.
21.
V § 18 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení povodí polygonem“.
22.
V § 19 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení oblasti polygonem“.
23.
V § 20 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení ochranného pásma polygonem“.
24.
V § 21 odst. 1 a 2 a v § 22 odst. 1 a 2 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení místa zdroje“.
25.
V § 21 odst. 3 se slova „podle § 22 vodního zákona“ zrušují.
26.
V § 23 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení citlivé oblasti polygonem“.
27.
V § 24 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení zranitelné oblasti polygonem“.
28.
V § 25 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení oblasti polygonem“ a za slovo „koupaliště,“ se vkládají slova „číselném identifikátoru,“.
29.
V § 26 odst. 1 se slova „jejich územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení vodní linie nebo polygonu povrchových vod, které jsou nebo se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů“.
30.
V nadpisu § 27 se slova „vodních děl k vodohospodářským melioracím pozemků“ nahrazují slovy „hlavních odvodňovacích a hlavních závlahových zařízení“.
31.
V § 27 odst. 1 se slova „Vodní díla k vodohospodářským melioracím zemědělských pozemků“ nahrazují slovy „Hlavní odvodňovací a hlavní závlahová zařízení“ a slova „jejich územní identifikaci“ se nahrazují slovy „polohovém určení vodní linie“.
32.
V § 28 odst. 1 se slova „územní identifikaci“ nahrazují slovy „polohovém určení záplavového území polygonem“, za slova „hydrologického povodí,“ se vkládají slova „identifikačním čísle vodního toku,“, slova „názvu obce“ se nahrazují slovy „katastrálním území“, slovo „jejímž“ se nahrazuje slovem „jehož“ a slovo „kódu“ se nahrazuje slovem „názvu“.
33.
V § 28 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Evidence polohového určení záplavového území má formu jednotné vrstvy vzniklé sloučením dílčích polohových určení záplavových území.“.
34.
V § 29 odst. 2 se slova „a § 18 až 29“ nahrazují slovy „ , § 18 až 20 a § 23 až 29“ a slova „a § 13 až 17“ se nahrazují slovy „ , § 13 až 17 a § 21 a 22“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 2021, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 10, pokud jde o § 5 odst. 1 písm. c), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026.
Ministr:
Ing. Toman, CSc., v. r. |
Vyhláška č. 86/2021 Sb. | Vyhláška č. 86/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb.
Vyhlášeno 25. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 35/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
86
VYHLÁŠKA
ze dne 19. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb.
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 61 odst. 5, 10, 14 a 16 a § 62 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 150/2010 Sb. a zákona č. 544/2020 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly, ve znění vyhlášky č. 255/2010 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Předmět úpravy
Tato vyhláška vymezuje technickobezpečnostní dohled nad vodními díly (dále jen „dohled“) a stanoví
a)
kritéria a postup pro zařazení vodních děl do kategorií,
b)
rozsah a četnost provádění dohledu u jednotlivých kategorií vodních děl a v jednotlivých etapách jejich přípravy, výstavby, změny dokončené stavby vodního díla nebo provozu,
c)
náležitosti programu dohledu,
d)
náležitosti zpracování rozsahu měření dohledu,
e)
zpracování výsledků pozorování a měření,
f)
předpoklady pro kvalifikovaný výkon dohledu,
g)
rozsah údajů a způsob vedení evidence dohledu a
h)
náležitosti žádosti o udělení pověření k výkonu dohledu.“.
2.
V § 2 písm. b) se slova „stanovené limitní hodnoty veličin“ nahrazují slovy „stanovená limitní hodnota veličiny“, slova „jevy a skutečnosti“ se nahrazují slovy „jev nebo skutečnost“ a slova „jejich časové vývoje“ se nahrazují slovy „její časový vývoj“.
3.
V § 2 písm. c) se slovo „veličin“ nahrazuje slovem „veličiny“, slova „jevy a skutečnosti“ se nahrazují slovy „jev nebo skutečnost“ a slova „ , které signalizují stavy“ se nahrazují slovy „signalizující stav“.
4.
V § 2 písm. d) se slovo „stavby“ nahrazuje slovem „výstavby“ a za slovo „řízení“ se vkládají slova „ , dokumentace pro vydání společného povolení“.
5.
V § 2 písm. e) se za slovo „změnou“ vkládají slova „dokončené stavby“.
6.
V § 2 písm. f) se slovo „stavby“ nahrazuje slovem „výstavby“, slovo „změnou“ se nahrazuje slovy „změny dokončené stavby“ a slova „po jeho dokončení“ se zrušují.
7.
V § 2 písm. i) se text „§ 61 odst. 5“ nahrazuje textem „§ 61 odst. 7“.
8.
§ 3 se včetně nadpisu zrušuje.
9.
Poznámka pod čarou č. 3 zní:
„3)
§ 61 odst. 11 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
10.
V § 4 odst. 5 se slovo „provádí“ nahrazuje slovem „zpracovává“, slovo „stavby“ se nahrazuje slovem „výstavby“ a na konci textu odstavce 5 se doplňují slova „nebo dokumentace plánu společných zařízení11) a obsahuje stanovení míry bezpečnosti vodního díla při povodních a návrh a posouzení parametrů bezpečnostních a výpustných zařízení podle souvisejících předpisů12), 13)“.
Poznámky pod čarou č. 11, 12 a 13 znějí:
„11)
Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
12)
Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění vyhlášky č. 367/2005 Sb.
13)
ČSN 75 29 35 - Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních.“.
11.
V § 4 odst. 6 se za slova „také změna“ vkládají slova „dokončené stavby“ a slova „po jeho dokončení“ se zrušují.
12.
V § 5 odst. 1 úvodní části se za slovo „četnost“ vkládá slovo „provádění“ a na konci odstavce 1 se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
technickým stavem vodního díla.“.
13.
V § 5 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
„(2)
V etapě přípravy výstavby nebo změny dokončené stavby vodního díla se pro určené vodní dílo I. až III. kategorie dohled zajišťuje zpracováním rozsahu měření dohledu podle § 6. Pro určené vodní dílo IV. kategorie v etapě přípravy výstavby nebo změny dokončené stavby vodního díla se tento dokument zpracovává, jestliže povinnost předložení rozsahu měření dohledu uloží vlastníkovi, popřípadě stavebníkovi příslušný vodoprávní úřad jako podmínku provádění dohledu1).
1)
§ 61 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
14.
V § 5 odst. 3 úvodní části ustanovení se slovo „stavby“ nahrazuje slovem „výstavby“, za slovo „změny“ se vkládají slova „dokončené stavby“ a slova „po jeho dokončení“ se zrušují.
15.
V § 5 odst. 5 se slovo „stavby“ nahrazuje slovem „výstavby“, za slovo „změny“ se vkládají slova „dokončené stavby“, slova „po jeho dokončení“ se zrušují, slova „ , při kterých se zjišťují a hodnotí jevy a skutečnosti v rozsahu uvedeném v příloze č. 2 této vyhlášky“ se nahrazují slovy „se sledováním a záznamem výšky vodní hladiny“ a na konci odstavce se doplňuje věta „V případech výskytu neobvyklých jevů nebo skutečností se provádí měření veličin dohledu podle přílohy č. 2 k této vyhlášce.“.
16.
V § 5 odst. 6 se za slovo „zatížení“ vkládají slova „hrázového systému“ a na konci odstavce se doplňuje věta „To platí i pro případy rekultivace odkaliště až do jejího úplného dokončení.“.
17.
Nadpis § 6 zní:
„Zpracování rozsahu měření dohledu“.
18.
V § 6 odst. 1 se slova „Projekt měření“ nahrazují slovy „Rozsah měření dohledu“, za slovo „návrh“ se vkládá slovo „souvisejících“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Zpracovává ho pověřená osoba3) nejpozději ve fázi dokumentace pro stavební povolení výstavby nebo změny dokončené stavby vodního díla.“.
19.
V § 6 odst. 2 úvodní části se slova „Projekt měření“ nahrazují slovy „Rozsah měření dohledu“ a vkládají se nová písmena a) a b), která znějí:
„a)
popis a rozbor rizik spojených s existencí vodního díla nebo změny dokončené stavby vodního díla v daném prostředí a provozu,
b)
požadavky na průzkumné a projektové práce nad rámec již vypracované projektové dokumentace výstavby nebo změny stavby dokončeného vodního díla,“.
Dosavadní písmena a) až h) se označují jako písmena c) až j).
20.
V § 6 odst. 2 písm. c) se za slova „vodního díla pro“ vkládá slovo „příslušnou“ a slovo „trvalého“ se nahrazuje slovy „výstavby nebo“.
21.
V § 6 odst. 2 písm. d) se slovo „druhu,“ nahrazuje slovy „metod měření a pozorování, jejich“ a slova „metod měření,“ se zrušují.
22.
V § 6 odst. 2 písm. g) a v § 10 odst. 1 se za slovo „změny“ vkládají slova „dokončené stavby“ a slova „po jeho dokončení“ se zrušují.
23.
V § 6 odst. 2 písm. j) se slovo „přístrojů“ nahrazuje slovem „zařízení“.
24.
V § 7 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Slouží pro provádění dohledu nad vodním dílem v jednotlivých etapách.“.
25.
V § 7 odst. 2 písm. a) se za slova „pověřené osoby3) a“ vkládá slovo „fyzické“ a slova „dohled2) podle § 62 odst. 4“ se nahrazují slovy „dohled2) podle § 62 odst. 5“.
Poznámka pod čarou č. 2 zní:
„2)
§ 62 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
26.
V § 7 odst. 2 písm. l) se slova „ , výpustných a přelivných zařízení na určeném vodním díle“ nahrazují slovy „určeného vodního díla, poruchou uzávěrů nebo hrazení jeho bezpečnostních přelivů a výpustných zařízení“.
27.
V § 8 odst. 3 se slovo „se“ zrušuje a za slovo „díle“ se vkládá slovo „se“.
28.
V § 10 odst. 2 se slovo „stavby“ nahrazuje slovem „výstavby“, za slovo „změny“ se vkládají slova „dokončené stavby“, slova „po jeho dokončení“ se zrušují a za slova „zprávy o dohledu“ se vkládají slova „v etapě trvalého provozu“.
29.
V § 11 odst. 1 se text „§ 62 odst. 4“ nahrazuje textem „§ 62 odst. 5“.
30.
Za § 12 se vkládají nové § 12a a 12b, které včetně nadpisů znějí:
㤠12a
Předpoklady pro kvalifikovaný výkon dohledu
(1)
Žádost o udělení pověření k výkonu dohledu (dále jen „žádost“) obsahuje kromě obecných náležitostí podání i doklady o bezúhonnosti nebo doklady prokazující odborné a personální vybavení, kterými jsou
a)
doklad o bezúhonnosti žádající právnické osoby, všech členů statutárního orgánu a odborně způsobilé fyzické osoby odpovědné za výkon dohledu,
b)
souhlasné prohlášení odborně způsobilé fyzické osoby s jejím určením jako osoby odpovědné za výkon dohledu, nebo zpracování posudků pro zařazení vodních děl do I. až IV. kategorie z hlediska dohledu,
c)
doklady k výkonu dohledu odborně způsobilé fyzické osoby v případě, kdy žadatel žádá o udělení pověření k výkonu dohledu nad vodními díly I. a II. kategorie.
(2)
K žádosti se přikládají také doklady prokazující materiální a technické vybavení pro provádění dohledu.
(3)
K žádosti je možné přiložit i další doklady prokazující osvědčení odborných předpokladů v oboru bezpečnosti vodních děl, zejména osvědčení o autorizaci, osvědčení o znalecké činnosti, zavedení systému jakosti nebo osvědčení o členství a činnosti v profesních sdruženích.
(4)
Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k provádění dohledu je
a)
nad vodními díly III. kategorie
1.
nejméně úplné střední vzdělání s maturitní zkouškou technického směru zaměřené na vodní díla a
2.
odborná praxe v délce nejméně 8 let při provádění dohledu nad vodními díly IV. kategorie nebo nejméně 10 let při navrhování nebo provozování vodních děl III. nebo vyšší kategorie, jestliže fyzická osoba získala vzdělání uvedené v bodě 1, nebo
3.
odborná praxe v délce nejméně 5 let při provádění dohledu nad vodními díly IV. kategorie nebo nejméně 8 let při navrhování nebo provozování vodních děl III. nebo vyšší kategorie, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti vzdělávání Stavebnictví se zaměřením na vodní hospodářství a vodní stavby nebo obdobné vysokoškolské vzdělání získané studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání,
b)
nad vodními díly I. a II. kategorie a ke zpracování posudků pro zařazení vodních děl do kategorie dohledu
1.
vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti vzdělávání Stavebnictví se zaměřením na vodní hospodářství a vodní stavby nebo obdobné vysokoškolské vzdělání získané studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání a
2.
odborná praxe v délce nejméně 10 let při provádění dohledu nad vodními díly II. kategorie pro výkon pověření k dohledu nad vodním dílem I. kategorie a ke zpracování posudků, nebo
3.
odborná praxe v délce nejméně 10 let při provádění dohledu nad vodními díly III. kategorie pro výkon pověření k dohledu nad vodním dílem II. kategorie.
(5)
Doklady podle odstavce 4 písm. a) a b) musí prokazovat nepřetržitý výkon požadované praxe, a to až do doby podání žádosti.
(6)
Bezúhonnost se kromě výpisu z evidence Rejstříku trestů dokládá také u
a)
fyzické osoby, která se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce v cizím státě, výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu, nebo výpisem z evidence Rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy,
b)
fyzické osoby, která není státním občanem České republiky, výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným příslušným soudním nebo správním orgánem státu, jehož je tato osoba občanem, nebo výpisem z evidence Rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy,
c)
právnické osoby se sídlem mimo území České republiky dokladem obdobným výpisu z Rejstříku trestů vydaným příslušným soudním nebo správním orgánem státu, ve kterém tato osoba působila tak, že zde měla sídlo anebo alespoň provozovala svoji činnost nebo zde měla svůj majetek, jakož i států, ve kterých v posledních 3 letech přede dnem, ke kterému se prokazuje bezúhonnost, působila nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců; to platí obdobně i pro právnickou osobu se sídlem na území České republiky, která v posledních 3 letech přede dnem, ke kterému se prokazuje bezúhonnost, nepřetržitě po dobu 3 měsíců působila v zahraničí.
(7)
Výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad podle odstavce 6 písm. a) až c) se předkládá, pokud je v tomto ustanovení uvedený stát vydává.
(8)
Výpis z evidence Rejstříku trestů a další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců.
(9)
Za bezúhonného se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s výkonem dohledu, navrhováním, provozováním nebo prováděním staveb vodních děl, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, anebo též osoba, na kterou se hledí, jako by nebyla odsouzena.
§ 12b
Evidence dohledu
(1)
Evidence dohledu se vztahuje na vodní díla zařazená do I. až IV. kategorie z hlediska dohledu. Evidence dohledu obsahuje údaje uvedené v příloze č. 5 k této vyhlášce.
(2)
Pověřené osoby, které provádějí dohled nad určeným vodním dílem, vedou evidenci dohledu v elektronické podobě a v rozsahu stanoveném v příloze č. 5 k této vyhlášce, s výjimkou údajů, které doplní příslušný vodoprávní úřad.
(3)
Vodoprávní úřad u vodních děl IV. kategorie, nad kterými neprovádí dohled pověřená osoba, vede evidenci dohledu v elektronické podobě a v rozsahu stanoveném v příloze č. 5 k této vyhlášce, s výjimkou údajů, které jsou povinné pouze pro vodní díla I. až III. kategorie.
(4)
Vodoprávní úřady a pověřené osoby odstraňují případné nesoulady zjištěné v evidenci dohledu neprodleně po jejich zjištění.“.
31.
V příloze č. 2 se věta poslední zrušuje.
32.
V příloze č. 3 bodě 1 písm. a) se za slovo „změny“ vkládají slova „dokončené stavby“ a slova „po jeho dokončení“ se zrušují.
33.
V příloze č. 3 bodě 4 písmeno d) zní:
„d)
kontrola uložených úkolů a návrhy nápravných opatření.“.
34.
V příloze č. 3 bodě 5 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a předchozí souhrnné etapové zprávy“.
35.
V příloze č. 3 bodě 5 písm. g) se slovo „podkladů10)“ nahrazuje slovy „podkladů a souvisejících předpisů12), 13)“.
36.
Nadpis přílohy č. 4 zní:
„Náležitosti zápisu z prohlídky“.
37.
V příloze č. 4 bodě 3 písm. b) se slovo „organizaci“ nahrazuje slovem „osobu“.
38.
V příloze č. 4 bodě 3 písm. c) se slova „popřípadě další organizace nebo osoby.“ zrušují.
39.
V příloze č. 4 se na konci bodu 3 doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
popřípadě další organizace nebo osoby.“.
40.
V příloze č. 4 bodě 8 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a návrhy nápravných opatření“.
41.
V příloze č. 4 bodě 8 se písmeno c) zrušuje.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).
42.
Doplňuje se příloha č. 5, která zní:
„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 471/2001 Sb.
Rozsah údajů vedených a předávaných v evidenci dohledu
Identifikační číslo
---
Název VD
Prvek kritické infrastruktury
Kategorie TBD
Druh VD
Typ vzdouvací konstrukce u VD I. až III. kategorie
Souřadnice VD
Obec
ID Obce
Kraj
Okres
Obec s rozšířenou působností (ORP)
Katastrální území (k.ú.)
Vodoprávní úřad
Vodní tok (název, IDVT)
Číslo hydrologického pořadí (ČHP)
Vlastník
Osoba/y odpovědná/é za TBD
Posudek bezpečnosti VD při povodních| Požadovaná míra bezpečnosti VD
Posudek zpracován (kdy, kým) /nezpracován
VD vyhovuje/nevyhovuje
Program TBD pro VD I. až III. kategorie| Datum zpracování
Zpracovatel PTBD
*Prohlídka VD podle § 61 a 62 zákona| Datum prohlídky
Zpracovatel zápisu z prohlídky (jméno osoby)
Uložené úkoly a návrhy nápravných opatření
Výsledek prohlídky VD| VD je bezpečné (ANO/NE)
VD je stabilní (ANO/NE)
VD je provozuschopné (ANO/NE)
*Poslední zpráva o TBD pro VD I. až III. kategorie| Název zprávy
Datum zpracování zprávy
Jméno zpracovatele zprávy
*Plán ochrany území pod VD před zvláštními povodněmi pro VD I. až III. kategorie
Datum dokončení stavby vodního díla pro VD I. až III. kategorie
Historie změn údajů
*
Tyto dokumenty ukládá do evidence technickobezpečnostního dohledu příslušný vodoprávní úřad.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Pověřené osoby předají Ministerstvu zemědělství údaje z evidence technickobezpečnostního dohledu vedené podle § 61 odst. 12 vodního zákona pro vodní díla I. a II. kategorie nejpozději do 1. ledna 2023.
2.
Pověřené osoby předají Ministerstvu zemědělství údaje z evidence technickobezpečnostního dohledu vedené podle § 61 odst. 12 vodního zákona pro vodní díla III. kategorie nejpozději do 1. ledna 2024.
3.
Pověřené osoby nebo vodoprávní úřady předají Ministerstvu zemědělství údaje z evidence technickobezpečnostního dohledu vedené podle § 61 odst. 12 a 13 vodního zákona pro vodní díla IV. kategorie, která jsou ve vlastnictví státních podniků Povodí a Lesů České republiky, státní podnik, nejpozději do 1. ledna 2025.
4.
Pověřené osoby nebo vodoprávní úřady předají Ministerstvu zemědělství údaje z evidence technickobezpečnostního dohledu vedené podle § 61 odst. 12 a 13 vodního zákona pro ostatní vodní díla IV. kategorie nejpozději do 1. ledna 2028.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Ministr:
Ing. Toman, CSc., v. r. |
Nařízení vlády č. 85/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 85/2021 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvůláštním výstražným světlem modré barvy, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 25. 2. 2021, datum účinnosti 1. 4. 2021, částka 35/2021
* Čl. I - V § 2 nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 4. 2021
85
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 15. února 2021,
kterým se mění nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 137 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 411/2005 Sb. a zákona č. 233/2013 Sb.:
Čl. I
V § 2 nařízení vlády č. 110/2001 Sb., kterým se stanoví další vozidla, která mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o)
Vodní záchranné služby ČČK, z.s.“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2021.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy:
doc. Ing. Havlíček, Ph.D., MBA, v. r. |
Usnesení Poslanecké sněmovny č. 84/2021 Sb. | Usnesení Poslanecké sněmovny č. 84/2021 Sb.
Usnesení Poslanecké sněmovny o zrušení nouzového stavu
Vyhlášeno 23. 2. 2021, částka 34/2021
84
USNESENÍ
Poslanecké sněmovny
ze dne 18. února 2021
o zrušení nouzového stavu
Poslanecká sněmovna ruší nouzový stav k datu účinnosti zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, nejpozději však k 27. únoru 2021.
Předseda Poslanecké sněmovny:
Vondráček v. r. |
Vyhláška č. 83/2021 Sb. | Vyhláška č. 83/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 23. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 34/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, ve znění vyhlášky č. 372/2013 Sb. a vyhlášky č. 175/2019 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
83
VYHLÁŠKA
ze dne 19. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 29 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb., zákona č. 77/2004 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 359/2012 Sb. a zákona č. 501/2020 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 8b odst. 7, § 14b odst. 4, § 14d odst. 5, § 15d odst. 9, § 15e odst. 3 a § 26 odst. 2 zákona:
Čl. I
Vyhláška č. 22/2013 Sb., o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání, ve znění vyhlášky č. 372/2013 Sb. a vyhlášky č. 175/2019 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 písm. a) se za slova „dosaženého vzdělání,“ vkládají slova „požadavky na zkušebního komisaře, rozsah a průběh zkoušky,“.
2.
V § 1 odst. 1 písm. c) a f) se slova „složení zkušební komise“ nahrazují slovy „požadavky na zkušebního komisaře“.
3.
V § 1 odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:
„g)
obsah kurzu k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy, rozsah odborných znalostí nezbytných pro získání osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy, požadavky na zkušebního komisaře, požadavky na nejvyšší dosažené vzdělání a praxi lektorů od ukončení nejvyššího dosaženého vzdělání, průběh zkoušky a vzor osvědčení,“.
Dosavadní písmena g) až i) se označují jako písmena h) až j).
4.
V § 1 odst. 1 písm. h) až j) se slova „složení zkušební komise“ nahrazují slovy „požadavky na zkušebního komisaře“.
5.
V § 2 odst. 1 a 2 se za slova „na jatkách“ vkládají slova „ , který je určen pro osoby, které provádějí manipulaci se zvířaty a péči o ně před jejich znehybněním a znehybnění zvířat pro účely omráčení nebo usmrcení,“.
6.
V § 2 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Kurz odborné přípravy pro získání osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat, který je určen pro pracovníky pro řádné zacházení se zvířaty podle čl. 17 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování5), se uskutečňuje v rozsahu 8 výukových hodin teoretické výuky.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
7.
V § 2 odst. 4 se slova „a 2“ nahrazují slovy „až 3“.
8.
V § 2 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Obsahem kurzu podle odstavce 3 jsou kromě skutečností uvedených v odstavci 4 dále
a)
praktické aspekty metod omračování a znalost pokynů od výrobců pro používané druhy omračovacích zařízení,
b)
náhradní metody omračování nebo usmrcování,
c)
základní údržba a čištění omračovacích nebo usmrcovacích zařízení,
d)
kontrola účinnosti omráčení a nepřítomnosti známek života,
e)
vhodné používání a údržba vykrvovacích nožů.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
9.
V § 2 odst. 6 se za slova „na jatkách“ vkládají slova „ , které provádějí manipulaci se zvířaty a péči o ně před jejich znehybněním a znehybnění zvířat pro účely omráčení nebo usmrcení,“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Vzor osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat, které vykonávají činnosti pracovníka pro řádné zacházení se zvířaty podle čl. 17 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování5), je uveden v příloze č. 1a k této vyhlášce.“.
10.
V § 2 se doplňují odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7)
Na závěr kurzu uvedeného v odstavcích 1 a 2 se k ověření získaných odborných znalostí provádí zkouška formou písemného testu. Test připravuje školicí pracoviště. Test obsahuje 15 zkušebních otázek, ke každé otázce jsou přiřazeny 2 možné odpovědi, z nichž jedna odpověď je správná, na vypracování testu se stanoví doba 45 minut. Test vyhodnocuje zkušební komisař tak, že každou správnou odpověď hodnotí jedním bodem. Pro úspěšné složení zkoušky je třeba dosažení nejméně 10 bodů. Výsledek zkoušky se hodnotí uspěl nebo neuspěl.
(8)
V kurzu uvedeném v odstavcích 1 a 2 je zkušebním komisařem lektor kurzu, ve kterém se zkouška provádí. Účastníkovi kurzu uvedeného v odstavcích 1 a 2 vydává osvědčení o úspěšném složení zkoušky školicí pracoviště.“.
11.
V § 4 odst. 1 se za text „§ 2 odst. 1“ vkládají slova „a 3“.
12.
V § 5 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Kurzy uvedené v § 2 odst. 1 a 2 nelze spojovat do jednoho kurzu s kurzem uvedeným v § 2 odst. 3.“.
13.
V poznámce pod čarou č. 7 se slova „Vyhláška č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností.“ nahrazují slovy „Vyhláška č. 342/2012 Sb., o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností, ve znění pozdějších předpisů.“ a slova „Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí. Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí.“ se zrušují.
14.
V § 7 odst. 3 písm. d), § 8 odst. 3 písm. d) a § 9 odst. 3 písm. d) se za slovo „střední“ vkládá slovo „škole“ a slova „veterinářství nebo chovatelství“ se nahrazují slovy „vzdělávání Zemědělství se zaměřením na chovatelství, nebo v oblasti vzdělávání Veterinární lékařství, veterinární hygiena, anebo s obdobným akreditovaným studijním programem se shodným zaměřením nezařazeným do oblasti vzdělávání“.
15.
V § 9 odst. 4 se slova „komise“ nahrazují slovy „komisař“.
16.
Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:
㤠9a
Kurz k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy
(1)
Kurz k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy se skládá ze tří výukových modulů
a)
modul A - základní, který obsahuje základní odborné znalosti týkající se vybraných druhů šelem a lidoopů a který se uskutečňuje v rozsahu 36 výukových hodin teoretické výuky,
b)
modul B - chov vybraných druhů šelem, který obsahuje podrobné odborné znalosti týkající se chovu vybraných druhů šelem a který se uskutečňuje v rozsahu 16 výukových hodin teoretické výuky,
c)
modul C - chov lidoopů, který obsahuje podrobné odborné znalosti týkající se chovu lidoopů a který se uskutečňuje v rozsahu 16 výukových hodin teoretické výuky.
(2)
Obsahem kurzu podle odstavce 1 písm. a) jsou
a)
ustanovení zákona, prováděcích právních předpisů k němu vydaných a vybrané části právních předpisů, které se vztahují k chovu, přepravě a evidenci vybraných druhů šelem nebo lidoopů, zejména přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat během přepravy a souvisejících činností4), zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o myslivosti, veterinárního zákona, zákona o zoologických zahradách, zákona o obchodování s ohroženými druhy, trestního zákoníku, a to v rozsahu 4 výukové hodiny,
b)
biologické základy chovu zvířat, které zahrnují základy anatomie a fyziologie zvířat, orgánové soustavy, metabolismus, zootechnickou terminologii a problematiku domestikace, popis těla zvířete, včetně kostry, tělesný růst a vývin, plodnost a reprodukci, metody a povinnosti při označování zvířat, a to v rozsahu 8 výukových hodin,
c)
etologie, která zahrnuje vybrané etologické pojmy, vývoj chování zvířete, vzorce a mechanismy her, sociálního, obranného, loveckého, potravního, komfortního, sexuálního a rodičovského chování, vnitrodruhovou a mezidruhovou komunikaci, a to v rozsahu 6 výukových hodin,
d)
etika chovu zvířat, která zahrnuje vztah člověka ke zvířatům chovaným v lidské péči, problematiku ochrany zvířat a pohody zvířat, požadavky na obohacení prostředí pro chov zvířat a požadavky na tvorbu expozic, ve kterých jsou zvířata umístěna, informace o mezinárodních záchovných chovatelských programech, a to v rozsahu 4 výukové hodiny,
e)
základy bezpečnosti při manipulaci se zvířaty, které zahrnují vybrané části právních předpisů upravujících způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, informace o vybavení k provádění odchytu zvířat, zásady manipulace se zvířaty, problematiku napadení člověka zvířetem, zejména prevenci, příčiny a následky napadení, a to v rozsahu 2 výukové hodiny,
f)
požadavky na krmení a napájení zvířat, které zahrnují obecné základy výživy vyplývající z jednotlivých typů trávicí soustavy masožravců, všežravců a býložravců, problematiku krmiva, jeho nutriční hodnoty a význam živin, úpravu a uskladňování krmiv, krmiva rostlinného a živočišného původu, krmné přísady, napájení, a to v rozsahu 6 výukových hodin,
g)
zásady péče o zdraví zvířat, které zahrnují prevenci nákaz, první pomoc zvířeti a veterinární péči při onemocnění, problematiku karantény, očkování a imunity, zásady neinvazivních odběrů vzorků na vyšetření, nejznámější zoonózy, virová, bakteriální, plísňová a parazitární onemocnění, pojem a příčiny stresu zvířat, zásady biologické bezpečnosti chovu, zejména zacházení s kadávery a zbytky krmiv, informace o běžné ochranné dezinfekci, dezinsekci a deratizaci a aktivní ochraně chovu před vnějšími vlivy, a to v rozsahu 6 výukových hodin.
(3)
Obsahem kurzu podle odstavce 1 písm. b) jsou
a)
systematické zařazení, druhově specifická biologie ve vztahu k anatomii, fyziologii, chovu a genetice vybraných druhů šelem, a to v rozsahu 5 výukových hodin,
b)
druhově specifické podmínky chovu vybraných druhů šelem, požadavky na konstrukci, zabezpečení, velikost a vybavení prostor pro chov vybraných druhů šelem, podmínky ustájení a požadavky na pomůcky, a to v rozsahu 5 výukových hodin,
c)
druhově specifické metody zacházení s vybranými druhy šelem a znalosti techniky odchytu a přepravy jednotlivých vybraných druhů šelem, a to v rozsahu 2 výukové hodiny,
d)
problematika předcházení a zabránění únikům jednotlivých vybraných druhů šelem, a to v rozsahu 1 výuková hodina,
e)
druhově specifické požadavky na krmení a napájení vybraných druhů šelem, a to v rozsahu 2 výukové hodiny,
f)
rozpoznání zdravého zvířete a nejčastější onemocnění jednotlivých vybraných druhů šelem, poskytování první pomoci a povolené způsoby usmrcování vybraných druhů šelem, a to v rozsahu 1 výuková hodina.
(4)
Obsahem kurzu podle odstavce 1 písm. c) jsou
a)
systematické zařazení, druhově specifická biologie ve vztahu k anatomii, fyziologii, chovu a genetice lidoopů, a to v rozsahu 5 výukových hodin,
b)
druhově specifické podmínky chovu lidoopů, požadavky na konstrukci, zabezpečení, velikost a vybavení prostor pro chov lidoopů, podmínky ustájení a požadavky na pomůcky, a to v rozsahu 5 výukových hodin,
c)
druhově specifické metody zacházení s lidoopy a znalosti techniky odchytu a přepravy lidoopů, a to v rozsahu 2 výukové hodiny,
d)
problematika předcházení a zabránění únikům lidoopů, a to v rozsahu 1 výuková hodina,
e)
druhově specifické požadavky na krmení a napájení lidoopů, a to v rozsahu 2 výukové hodiny,
f)
rozpoznání zdravého zvířete a nejčastější onemocnění lidoopů, poskytování první pomoci a povolené způsoby usmrcování lidoopů, a to v rozsahu 1 výuková hodina.
(5)
Lektor v kurzu podle odstavce 1 musí doložit
a)
odbornou praxi v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu v orgánech ochrany zvířat uvedených v § 19 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona nebo na Ministerstvu životního prostředí nejméně po dobu 3 let,
b)
nejméně 3 roky praxe v péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy, zejména v zoologické zahradě nebo záchranné stanici, a nejméně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání chovatel cizokrajných zvířat,
c)
vysokoškolské vzdělání získané ve studijním programu v oblasti vzdělávání Biologie, ekologie a životní prostředí se zaměřením na zvířata, nebo ve studijním programu v oblasti vzdělávání Zemědělství se zaměřením na chovatelství, pokud byl jejich součástí předmět chov cizokrajných zvířat nebo chov exotických zvířat, nebo obdobné vysokoškolské vzdělání získané studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání, nebo
d)
nejméně 3 roky praxe ve funkci učitele chovatelských, zoologických nebo veterinárních předmětů na střední škole nebo vysoké škole s akreditovaným studijním programem v oblasti vzdělávání Zemědělství se zaměřením na chovatelství, nebo v oblasti vzdělávání Veterinární lékařství, veterinární hygiena, anebo s obdobným akreditovaným studijním programem se shodným zaměřením nezařazeným do oblasti vzdělávání.
(6)
Účastník kurzu k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy se může zúčastnit kurzu v modulu B nebo v modulu C až poté, co se zúčastní minimálně 80 procent výukových hodin v kurzu v modulu A.
(7)
Školicí pracoviště vydá účastníkovi kurzu k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy
a)
potvrzení o úspěšném vykonání zkoušky v modulu A, v modulu B nebo v modulu C, pokud splní podmínky uvedené v § 19 odst. 1, 4 a 5, nebo
b)
potvrzení o účasti na kurzu v modulu A, v modulu B nebo v modulu C, pokud se účastník kurzu zúčastní minimálně 80 procent výukových hodin v příslušném modulu.
(8)
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem získaného vykonáním zkoušky je uveden v příloze č. 14 k této vyhlášce. Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem získaného účastí na kurzu je uveden v příloze č. 15 k této vyhlášce.
(9)
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o lidoopy získaného vykonáním zkoušky je uveden v příloze č. 16 k této vyhlášce. Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o lidoopy získaného účastí na kurzu je uveden v příloze č. 17 k této vyhlášce.“.
17.
V § 14 odst. 1 se na konci písmene a) slovo „nebo“ zrušuje.
18.
V § 14 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:
„c)
nejméně 3 roky praxe ve funkci učitele na vysoké škole v oblasti, kterou má v kurzu na úseku ochrany pokusných zvířat prezentovat, a vysokoškolské vzdělání, nebo
d)
nejméně 3 roky vědecké činnosti v oblasti, kterou má v kurzu na úseku ochrany pokusných zvířat prezentovat, a vysokoškolské vzdělání.“.
19.
V § 16 odst. 2 písm. c) se slova „a správních deliktech“ a slovo „státní“ zrušují.
20.
V § 19 odst. 1 se slovo „komise“ nahrazuje slovem „komisař“.
21.
V § 19 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Test v rámci kurzu k péči o vybrané druhy šelem nebo lidoopy obsahuje při zkoušce z modulu A 60 zkušebních otázek. Ke každé otázce jsou přiřazeny 3 možné odpovědi, z nichž jedna odpověď je správná. Na vypracování písemného testu se stanoví při zkoušce z modulu A doba 90 minut. Na test při zkoušce z modulu B a z modulu C se použije odstavec 1 obdobně.
(5)
Pro úspěšné složení zkoušky a získání osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem je třeba dosažení nejméně 80 procent z celkového počtu bodů při zkoušce z modulu A a zároveň nejméně 80 procent z celkového počtu bodů při zkoušce z modulu B. Pro úspěšné složení zkoušky a získání osvědčení o způsobilosti k péči o lidoopy je třeba dosažení nejméně 80 procent z celkového počtu bodů při zkoušce z modulu A a zároveň nejméně 80 procent z celkového počtu bodů při zkoušce z modulu C.“.
Dosavadní odstavce 4 až 10 se označují jako odstavce 6 až 12.
22.
V § 19 odstavec 6 zní:
„(6)
Zkušebním komisařem je zaměstnanec Ministerstva zemědělství, který má odbornou praxi v oblasti ochrany zvířat a péče o jejich pohodu v orgánu ochrany zvířat uvedeném v § 19 odst. 1 písm. a) zákona nejméně po dobu 6 měsíců.“.
23.
V § 19 odst. 7 se slova „členů zkušební komise“ nahrazují slovy „zkušebního komisaře“ a slova „podepisují všichni členové zkušební komise“ se nahrazují slovy „podepisuje zkušební komisař“.
24.
V § 19 odst. 11 se v úvodní části ustanovení číslo „7“ nahrazuje číslem „10“.
25.
V § 19 odst. 11 se na konci písmen a) a b) doplňují slova „který je určen pro osoby, které provádějí manipulaci se zvířaty a péči o ně před jejich znehybněním a znehybnění zvířat pro účely omráčení nebo usmrcení,“.
26.
Příloha č. 1 zní:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat na jatkách, které provádějí manipulaci se zvířaty a péči o ně před jejich znehybněním a znehybnění zvířat pro účely omráčení nebo usmrcení
462kB
“.
27.
Za přílohu č. 1 se vkládá nová příloha č. 1a, která zní:
„Příloha č. 1a k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti pro osoby podílející se na úkonech souvisejících s porážením zvířat na jatkách, které vykonávají činnosti pracovníka pro řádné zacházení se zvířaty podle čl. 17 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu zvířat při usmrcování5)
502kB
“.
28.
Za přílohu č. 13 se doplňují přílohy č. 14 až 17, které znějí:
„Příloha č. 14 k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem získaného vykonáním zkoušky
316kB
Příloha č. 15
k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o vybrané druhy šelem získaného účastí na kurzu
335kB
Příloha č. 16
k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o lidoopy získaného vykonáním zkoušky
295kB
Příloha č. 17
k vyhlášce č. 22/2013 Sb.
Vzor osvědčení o způsobilosti k péči o lidoopy získaného účastí na kurzu
330kB
“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Ministr:
Ing. Toman, CSc., v. r |
Zákon č. 82/2021 Sb. | Zákon č. 82/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění zákona č. 584/2020 Sb.
Vyhlášeno 23. 2. 2021, datum účinnosti 24. 2. 2021, částka 34/2021
* Čl. I - Zákon č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění zákona č. 584/2020 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 24. 2. 2021
82
ZÁKON
ze dne 12. února 2021,
kterým se mění zákon č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění zákona č. 584/2020 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění zákona č. 584/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Za opatření podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona považuje také opatření přijaté jiným orgánem veřejné moci nebo k tomu oprávněnou osobou k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2, pokud toto opatření spočívá v zákazu nebo omezení činnosti nebo provozu zařízení, ve kterém jsou poskytovány zdravotní a sociální služby jejich poskytovatelem.“.
2.
V § 4 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „to neplatí, pokud se jedná o činnosti, u nichž vzniká účast na nemocenském pojištění pouze z důvodů uvedených v § 5 písm. a) bodech 12 a 13 zákona o nemocenském pojištění.“.
3.
V § 5 odst. 2 se písmeno a) zrušuje a zároveň se zrušuje označení písmene b).
4.
V § 10 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Podmínka pro vznik nároku na kompenzační bonus za poslední kalendářní den bonusového období, která je vázána na opatření podle § 1, se považuje za splněnou, také pokud je splněna pro předcházející kalendářní den.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Vznikl-li subjektu kompenzačního bonusu nárok na kompenzační bonus podle zákona č. 461/2020 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, běží lhůta pro podání žádosti o kompenzační bonus znovu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 81/2021 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 81/2021 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/19 ve věci návrhu na zrušení části § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 23. 2. 2021, částka 33/2021
* Odůvodnění
* I. - Vymezení věci
* II. - Znění relevantních ustanovení zákona o půdě, včetně napadeného ustanovení
* III. - Argumentace navrhovatele
* IV. - Průběh řízení před Ústavním soudem
* V. - Aktivní procesní legitimace a podmínky řízení před Ústavním soudem
* VI. - Posouzení kompetence a ústavní souladnosti procedury přijetí napadeného ustanovení
* VII. - Vlastní přezkum
* VIII. - Závěr
81
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 21/19 dne 12. ledna 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaj), Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Nejvyššího soudu na zrušení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „stanovené podle § 28a“, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády jako vedlejší účastnice řízení,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci
1.
Dne 22. 10. 2019 byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen návrh Nejvyššího soudu, za nějž jedná předseda senátu 28 Cdo JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., (dále též jen „navrhovatel“) na zrušení § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o půdě“), a to ve slovech „stanovené podle § 28a“ (dále též jen „napadené ustanovení“). Nejvyšší soud vede pod sp. zn. 28 Cdo 3772/2018 řízení o dovolání proti části I. výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 3. 11. 2017 č. j. 69 Co 279/2017-103, jímž byl potvrzen I. výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „obvodní soud“) ze dne 3. 3. 2017 č. j. 4 C 100/2016-64, kterým bylo uloženo České republice - Státnímu pozemkovému úřadu (dále též jen „úřad“), v procesním postavení žalované, zaplatit žalobci Ing. Zdeňku Bartoškovi (dále jen „žalobce“) částku ve výši 44 083 680 Kč s příslušenstvím jako finanční náhradu za odňaté a nevydané pozemky podle § 16 zákona o půdě; ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
2.
Obvodní soud dospěl k závěru, že žalobce je nositelem restitučního nároku podle zákona o půdě, za nějž již obdržel částečné plnění v podobě náhradních pozemků. Rozsah dosud neuspokojené části tohoto nároku určil soud na základě předpokladu, že všechny pozemky odňaté právním předchůdcům žalobce měly v době přechodu na stát stavební charakter. Při vyčíslení jejich hodnoty se soud odchýlil od vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., dále jen „vyhláška“), podle níž stanovuje vyčíslení § 28a zákona o půdě, neboť v duchu recentní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu pokládal náhradu stanovenou podle tohoto předpisu za nepřiměřeně nízkou. Soud proto vyšel ze současné hodnoty pozemků oceněných znalcem na základě vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění účinném v době rozhodování soudu. Vycházel-li zákonodárce při tvorbě zákona o půdě z tehdy účinného cenového předpisu, mělo být logické opřít se při určení náhrady, jejíž výše byla oproti textu příslušné právní úpravy modifikována s ohledem na změnu poměrů, o oceňovací vyhlášku.
3.
Po aprobaci postupu obvodního soudu městským soudem předložil úřad v dovolání Nejvyššímu soudu otázku možnosti odchýlení se od textu § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, v souladu s nímž za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za něž nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada v cenách podle vyhlášky.
4.
Nejvyšší soud stojí před otázkou, jak řešit situaci, v níž podle judikatury Ústavního souduÚstavního soudu je výklad zákona o půdě, podle něhož je určení výše náhrady pouze podle vyhlášky porušením čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), nicméně sám text zákona nedává prostor pro stanovení výše náhrady přesahující vyčíslení podle vyhlášky.
II.
Znění relevantních ustanovení zákona o půdě, včetně napadeného ustanovení
5.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ústavně souladným postupem řešení výše uvedené situace by bylo zrušení té části § 16 odst. 1 zákona o půdě, která odkazuje na stanovení výše náhrady podle § 28a téhož zákona, a tedy na vyčíslení podle vyhlášky. Klíčová ustanovení zákona o půdě (přičemž napadené ustanovení je vyznačeno tučně) znějí:
㤠16
(1)
Za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). [...]
§ 28a
Pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.“
III.
Argumentace navrhovatele
6.
Dospěl-li Ústavní soudÚstavní soud v nálezu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. II. ÚS 4139/16 (N 129/86 SbNU 205) k závěru, že finanční náhrada vyplácená podle zákona o půdě může být podle okolností přiměřeně zvýšena, nastolil tím podle Nejvyššího soudu dosud neřešené otázky, zejména: jakým způsobem přiměřenosti náhrady dosáhnout; zda se má stát základem jejího určení jiný cenový předpis; zda není založeno nerovné postavení mezi oprávněnými osobami, které obdržely náhradu podle doslovného výkladu § 28a zákona o půdě, a těmi, jimž by měla náležet náhrada podle cen aktuálních.
7.
Nejvyšší soud má předně za to, že prosté znění výše citovaných ustanovení zákona o půdě neumožňuje dovodit závěr o nároku na peněžitou náhradu ve výši přesahující ocenění stanovené podle vyhlášky. Dovození práva na náhradu přesahující ocenění ke dni účinnosti zákona o půdě je možné nikoli výkladem, nýbrž soudcovským dotvořením právním úpravy, konkrétně použitím analogie, tedy konstruováním normy zakládající nárok na peněžité plnění praeter legem („vedle zákona“). Nejvyšší soud si je vědom, že moderní právní metodologie obecně připouští takový postup soudcovského dotvoření právní normy. A proto přestože nemá dovození nároku na náhradu v ústavně souladné výši oporu ve znění § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě ani při jejich nejširším možném jazykovém výkladu, není to nepřekonatelnou překážkou dotvoření relevantních norem v zájmu ústavně chráněných hodnot.
8.
Dle Nejvyššího soudu však nelze přehlédnout, že soudní uvážení je u výše peněžité náhrady příliš široké. Nedostatečná právní determinovanost výpočtu spravedlivé náhrady má za následek, že ji soudní praxe při přiznávání částek oprávněným osobám znatelně variuje. Nejvyšší soud připouští, že postupem času snad bude judikatura vrcholných soudů schopna rámcově vymezit žádoucí interval, v němž by se přiznávané náhrady měly pohybovat. Je však přesvědčen, že takové vymezení nenáleží moci soudní, nýbrž zákonodárné. Realizace majetkových restitucí je sice dobrodiním státu, ale soudy se při oceňování nároků jdoucích nad rámec § 28a zákona o půdě ocitají v prostoru mimoprávním (politickém) a nemají k řešení otázky spolehlivé právní nástroje vedoucí k dostatečně určitému výsledku. Zrušení napadeného ustanovení by sice obtíž plynoucí z ocitnutí se v mimoprávním prostoru neodstranilo, ale mohlo by být impulzem pro zákonodárce, aby se pokusil řešenou problematiku uchopit novým, ústavně souladným způsobem.
9.
K návrhu na zrušení napadeného ustanovení vedla Nejvyšší soud snaha o zachování konzistence judikatury v restitučních věcech. Vytváření restitučních skutkových podstat, stanovování míry vydávání majetku a poskytování náhrady za majetek nevydaný mají být výsostnými úkoly moci zákonodárné (případně výkonné), nikoli soudní, jíž nepřísluší překračovat zákonem stanovené hranice zmírnění majetkových křivd, měnit rozsah vydávaného majetku a uzpůsobovat politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd vlastním představám o žádoucí míře kompenzace. Výše naznačený postup dotvoření v tomto případě rozhodné normy je v rozporu se zásadou důsledného respektu soudů k zákonným mezím restitučního procesu. V případě zrušení napadeného ustanovení by oprávněným osobám náleželo právo na náhradu ve výši „ceny odňatého pozemku“ bez omezení částkami vyplývajícími z cenových předpisů účinných k 24. 6. 1991.
10.
Dále byl Nejvyšší soud veden k návrhu skutečností konstatovanou i v nálezu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 35/17 (N 112/89 SbNU 655; 135/2018 Sb.), a sice, že nebude-li k judikaturou prosazovanému postupu oceňování pozemků úřad nucen vykonatelným soudním rozhodnutím, bude mít patrně při platném znění § 28a zákona o půdě za to, že není oprávněn poskytovat oprávněným osobám „dobrovolně“ adekvátní finanční náhradu. Jakkoli může být striktní postup podle platného znění napadeného ustanovení a § 28a zákona o půdě shledáván ústavněprávně neudržitelným, vcelku pochopitelně vyplývá z jeho textu. Ačkoli je situace, v níž úřad poskytuje náhrady v ústavně souladné výši až po pravomocném soudním rozhodnutí k tomuto plnění na jednu stranu pochopitelná, je současně nespravedlivá vůči oprávněným osobám, které nutí vynakládat čas a prostředky na vedení sporu se státem, jehož se bylo možné vyvarovat. Situace taktéž zatěžuje soudní soustavu velkým množstvím případů, jež by při ústavně konformním znění právní úpravy mohly být řešeny mimosoudně.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
11.
Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 ve spojení s § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním souduÚstavním soudu“) zaslal návrh k vyjádření komorám Parlamentu, a dále vládě a Veřejné ochránkyni práv jako orgánům, které jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci, a vzhledem k předmětu řízení také úřadu.
IV.a
Vyjádření Poslanecké sněmovny
12.
Poslanecká sněmovna se ve vyjádření omezila na stručné shrnutí zákonodárného procesu přijetí a novelizací napadeného ustanovení (viz níže bod 44).
IV.b
Vyjádření Senátu
13.
Senát ve vyjádření konstatoval, že v době vzniku zákona o půdě i v době jeho pro věc relevantní novelizace nebyl ještě ustaven, pročež nemůže informovat o průběhu zákonodárného procesu. Výše peněžité náhrady za pozemky, které se podle zákona o půdě nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, byla nicméně na půdě Senátu diskutována v souvislosti s tzv. druhou restituční tečkou, která byla do zákona o půdě vložena zákonem č. 185/2016 Sb.
14.
K této problematice vyslovila v obecné rozpravě senátorka Veronika Vrecionová pochopení pro potřebu tzv. restituční tečky, odmítla však, aby k ní došlo za situace, kdy jsou pozemky oceňovány v cenách za rok 1990. Senátorka uvedla, že dosud neuspokojeným oprávněným osobám by měla být raději poskytnuta náhrada v dnešních cenách. A to přestože, jak poukázal tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka, by valorizace peněžitých náhrad k současným tržním hodnotám pozemků vedla k nerovnosti mezi novými restituenty a restituenty, jimž byla peněžitá náhrada vyplácena v minulosti podle cen stanovených k roku 1991.
15.
Senátorka JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D. označila záměr vyplácet za pozemky, které nebyly kompenzovány náhradními pozemky, peněžitou náhradu vypočítanou podle cen z roku 1991 za nehoráznost. Odkázala v této souvislosti na rozpor tohoto záměru s judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a připomněla, že na vyhlášku zákon o půdě odkázal, protože v té době nebyly žádné tržní ceny. Jelikož dnes trh existuje, není jediný důvod, proč by se neměly ceny za odňaté pozemky blížit tržním cenám.
16.
Závěrem Senát uvedl, že „je zcela na Ústavním souduÚstavním soudu, aby posoudil ústavnost návrhem napadených ustanovení“.
IV.c
Vyjádření vedlejší účastnice
17.
Vláda jako vedlejší účastnice řízení se prostřednictvím ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešové vyjádřila tak, že návrh na zrušení napadeného ustanovení by měl být zamítnut, zejména pro nutnost upřednostnit jeho ústavně souladný výklad, a to i praeter legem. Vláda připomněla některé části nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16, na jejichž základě dospěla k závěru, že nemůže obstát tvrzený důvod pro zrušení napadeného ustanovení - jazykové limity napadené úpravy, vylučující ústavně souladný výklad. Tento výklad podle vlády nepředstavuje překročení zákonem stanovené hranice zmírnění majetkových křivd ani modifikaci rozsahu vydávaného majetku, ani přizpůsobení zákonodárcem zvoleného pojetí nápravy majetkových křivd vlastním představám o žádoucí míře kompenzace. Nejsou konstruovány nové, zákonem nepředvídané restituční skutkové podstaty, nýbrž toliko vykládána zákonná pravidla.
18.
Podle vlády konstatoval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 33/10 (N 62/69 SbNU 177; 154/2013 Sb.), jímž zamítl návrh na zrušení § 11 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, že soudní moc rozšiřujícím výkladem vyplnila mezery a nejasnosti v zákoně bez nutnosti zásahu zákonodárce. K zachování jednotnosti judikatury není nutná změna zákona o půdě, neboť Ústavní soudÚstavní soud již vytyčil prostor pro individuální přístup soudů k posuzování nároků restituentů formou peněžité náhrady. Individuální přístup má umožnit zohlednění okolností případu, včetně postupu restituenta. Oproti libovolnému navyšování náhrad, příp. jejich určování podle tržní ceny, se z hlediska nákladů na vypořádání zbývajících nároků jeví méně zatěžujícím pro státní rozpočet.
19.
Dále vláda poukázala na to, že po hypotetické derogaci by pro použití § 16 odst. 1 zákona o půdě bylo klíčové určení „výše ceny odňatého pozemku“. Nebylo by ale zřejmé, k jakému okamžiku má být cena posuzována - zda ke dni přechodu na stát, přiznání restitučního nároku nebo uplatnění nároku na finanční náhradu u úřadu, anebo rozhodnutí soudu. Proto by ani nebyla zřejmá sama výše náhrady. Byly by odstraněny výchozí hodnoty náhrady, pročež by její přizpůsobení rozumným a spravedlivým poměrům nebylo možné navázat na konkrétní výchozí výši. Ani případným zrušením napadeného ustanovení by nedošlo ke stanovení zřetelných vodítek pro určování výše náhrad, které by bylo ponecháno na vůli toho, kdo bude o náhradě rozhodovat. Byť by plenární rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu nebo navazující nálezy mohly upřesnit další kritéria určení výše náhrad, nedošlo by k zásadní změně současného stavu, který je charakterizován právě z judikatury odvozenými vodítky. Vláda nesouhlasí s navrhovatelem, že zrušením napadeného ustanovení by byl rozsah soudní diskrece zúžen, neboť relativně přesná vodítka pro určování výše náhrady by nadále scházela. Zásada úplného výčtu veřejnoprávních pravomocí vyžaduje, aby zákon stanovoval hlediska pro rozhodování a aby soud jen v zákonem stanovených výjimečných případech uplatňoval uvážení. Stěží by naplnila tento princip v podstatě blanketní právní norma přenechávající určení relevantních hledisek pro rozhodování na orgánech exekutivy (úřadu) nebo soudech. Podle vlády nelze opomenout, že napětí mezi zákonnými pravidly pro určování výše náhrad podle zákona o půdě a judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu je dostatečně zřejmé, přesto zákonodárce nereagoval, ačkoli mohl.
20.
Z obecné povahy § 28a zákona o půdě podle vlády plyne, že i bez výslovného odkazu na něj by náhrada podle § 16 téhož zákona byla poskytována ve výši podle vyhlášky, neboť samotné napadené ani jiné ustanovení zákona pro tyto případy nestanoví jinak. Případné zrušení napadeného ustanovení je bezpředmětné bez návrhu na zrušení § 28a zákona o půdě.
21.
Vláda se též domnívá, že adekvátní náhradou za nevydané pozemky podle zákona o půdě je míněna náhrada odvozená z cen podle vyhlášky, zvýšená odpovídajícím způsobem s ohledem na určitá kritéria. Ovšem tato kritéria odvozená z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu nemohou poskytnout spolehlivé obecně použitelné vodítko, neboť jejich naplnění je věcí úvahy obecného soudu (případně v první fázi řízení je věcí úvahy úřadu). I po derogačním zásahu Ústavního souduÚstavního soudu by zůstalo nejisté, jak výši náhrady určit. Šlo by uvažovat o aktuální ceně obvyklé (tržní), která však podle judikatury Ústavního souduÚstavního soudu nezbytně poskytnuta být nemusí.
22.
Dopad případného vyhovění návrhu by byl podle vlády vzhledem k počtu dosud nevypořádaných restitučních nároků oproti celkovému počtu restituentů minimální. Neskončená soudní řízení se údajně týkají nejvýše stovek osob. Oprávněné osoby, jejichž dosud nevypořádaný nárok činí více než 1 milion Kč (v roce 2018 mělo jít o 97 osob), se nezřídka domáhají u soudu převodu lukrativního pozemku (proto se ani neúčastní veřejných nabídek). Celkový počet restituentů zahrnuje 139 279 osob, z nichž u naprosté většiny byly nároky vypořádány. Potenciální derogační zásah Ústavního souduÚstavního soudu by podle vlády založil nerovné postavení oprávněných osob, které obdržely náhradu podle doslovného výkladu § 28a zákona o půdě nebo podle nynějšího soudního výkladu, a těch, jimž by měla náležet náhrada ve výši cen aktuálních. Paradoxně by byli zvýhodněni např. ti, kdo se z vlastního rozhodnutí neúčastnili veřejných nabídek. Vláda poukázala na názor ESLP, podle něhož předchozí křivdy je nutno zmírňovat bez způsobení nových nepřiměřených křivd. Pokud by však zrušením napadeného ustanovení byla ve svém důsledku určitá, byť minimální část oprávněných osob zvýhodněna, restituenti, jejichž nároky byly vypořádány podle dosavadní právní úpravy, by právem mohli pociťovat další neoprávněnou křivdu. Případné zrušení odkazu na § 28a zákona o půdě by nevedlo ke snížení soudního nápadu restitučních věcí, neboť ani úřadu, ani soudům by nebyla poskytnuta zřetelnější vodítka pro určování výše náhrady. Naopak by hrozil nárůst sporů o navýšení dosud poskytnuté náhrady podle nových pravidel.
23.
Vláda poukázala na to, že restitučními zákony by měly být nejen stanoveny podmínky částečného odstranění minulé újmy na právech jednotlivců, ale rovněž by měla být zohledněna existence dalších v kolizi stojících zájmů. K tomu poukázala na judikaturu ESLP, podle níž v případech týkajících se odnětí majetku musí být každý, kdo byl zbaven svého majetku, v zásadě schopen získat náhradu rozumně odpovídající jeho hodnotě, avšak legitimní cíle veřejného zájmu mohou vyžadovat méně než úhradu plné tržní ceny (bod 53 odůvodnění rozsudku ze dne 5. 11. 2002 ve věci Pincová a Pinc proti České republice, č. 36548/97). Zrušení napadeného ustanovení by směřovalo proti tomuto veřejnému zájmu a k neúměrnému zatížení státního rozpočtu, potažmo by mohlo dlouhodobě ovlivnit zadluženost a hospodaření České republiky, neboť právní úprava by v případě vyhovění návrhu umožňovala téměř bezbřehé finanční vypořádání.
24.
Dále vláda upozornila, že z důvodu propojení právních úprav zákona o půdě a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“) [zejména v návaznosti na nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 130/14 (N 144/78 SbNU 235)] by se eventuální derogační zásah Ústavního souduÚstavního soudu analogicky promítl i do zákona o mimosoudních rehabilitacích. V odkazovaném nálezu Ústavní soudÚstavní soud aproboval posouzení věci Nejvyšším soudem v řízení, ve kterém šlo o určení náhrady za nemovitost nevydanou oprávněné osobě podle § 13 zákona o mimosoudních rehabilitacích v důsledku překážek pro její vydání. Nejvyšší soud podle vlády aproboval závěr nižších soudů určujících náhradu v cenách „(v podstatě) aktuálně tržních“. Ústavní soudÚstavní soud ústavní stížnost České republiky - Ministerstva financí zamítl.
IV.d
Sdělení Veřejné ochránkyně práv
25.
Veřejná ochránkyně práv Ústavnímu souduÚstavnímu soudu sdělila, že do řízení nevstoupí.
IV.e
Vyjádření Státního pozemkového úřadu
26.
Úřad navrhl odmítnutí návrhu. Kromě vyjádření shodných s vládou se především domnívá, že Nejvyšší soud k podání návrhu s největší pravděpodobností přistoupil z důvodu zvyšujícího se počtu žalob na určení výše finanční náhrady za nevydané pozemky a nejednotného postupu obecných soudů při jejím určování a zároveň ve snaze odstranit odklon obecných soudů od právní úpravy řešící způsob určení výše finanční náhrady za nevydané pozemky. Obecné soudy, které se při rozhodování o tomto typu žalob odklánějí od zákonné úpravy, odkazují na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. II. ÚS 4139/16, kterým jsou ve své činnosti vázány. Ústavní soudÚstavní soud v tomto nálezu však zaujal jen obecný názor na postup vedoucí k určení výše finančního plnění jako náhrady přiměřené a rozumné, čímž vytvořil prostor pro volný výklad obecným soudům.
27.
Podle úřadu obecné soudy rezignovaly na posouzení přiměřenosti a rozumnosti výše finanční náhrady a obvykle vycházejí zejména z návrhů oprávněných osob, které mechanismus určení výše náhrady dovozují především z vlastních zájmů, nikoli s ohledem na ekonomickou únosnost a přiměřenou zátěž pro společnost. Odvolací soudy následně volí zvýšení zákonné finanční náhrady, které sice vychází z cenových předpisů, ale už nevychází ze dne účinnosti zákona jako rozhodného data pro užití cenového předpisu. Odvolací soudy jej volně posouvají k datu splatnosti finanční náhrady, která však byla odvozena od vůle oprávněné osoby. Úřad má za to, že soudy dosud neřešily otázku podoby mechanismu pro určení přiměřené a rozumné finanční náhrady podle § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě. Přestože jsou soudy povinny přihlédnout k okolnostem projednávaných případů, je namístě nastavit takový způsob přiměřeného zvýšení náhrady, který by nebyl diskriminační a byl použitelný při splnění podmínek pro všechny restituenty. Budou-li i v dalších případech shledány důvody pro úvahy o přiměřeném zvyšování finanční náhrady, pak by podle úřadu měl být zvolen způsob opakovatelný ve všech obdobných případech, který bude nediskriminační, spravedlivý, předvídatelný a nebude představovat neúnosnou zátěž pro státní rozpočet.
28.
Další otázku úřad spatřuje v tom, zda má být náhrada navyšována plošně, či nikoli a na základě jakých kritérií mají být případně individuálně navyšovány zákonné náhrady. Pro posouzení této věci je stěžejní určení rozhodného znění oceňovacího předpisu, které by mělo být stanoveno zásadně shodně ve všech případech. Dosud byly všechny finanční náhrady vypláceny restituentům v cenách vyčíslovaných k 24. 6. 1991. Zákonodárce neuvažoval o zohlednění délky restitučního procesu, dokonce ani doby dospívání pohledávky až k její splatnosti, ani doby, po kterou restituent pasivně zvažuje nebo se aktivně pokouší o uspokojení své pohledávky jinou formou. Přijatelnou se podle úřadu zdá vazba rozhodného okamžiku na právní moc „restitučního“ rozhodnutí (případně rozsudku nahrazujícího správní rozhodnutí). Ta zohledňuje růst cen nemovitostí v průběhu správního procesu, jehož rychlost běžně není závislá na oprávněné osobě a zdá se být relativně spravedlivá i vůči těm, kteří finanční náhradu obdrželi v historických cenách už v raných 90. letech.
29.
Úřad namítá, že dříve odškodněné oprávněné osoby by po zrušení napadeného ustanovení přihlížely tomu, jak se právě uspokojovaní restituenti domáhají násobně vyšších náhrad, tj. v aktuálních cenách. Zatímco v současné době vyplácí úřad finanční náhrady v administrativních historických cenách (protože je vázán nejen zákonem o půdě, ale i zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů), ti, kteří se mohou a chtějí soudně domáhat nároku, budou odškodňováni v cenách aktuálních, které podle úřadu mohou být vyšší o desetinásobky. Na takové zvýšení nároku nelze pohlížet jako na spravedlivé a nediskriminační. Smyslem restitučního zákonodárství by mělo být, aby se všem dostalo plnění, jehož výše byla odvozena podle shodných a předvídatelných pravidel.
30.
Podle úřadu v důsledku plynutí času došlo ke zvýšení tržní hodnoty pozemků, a tím ke snížení reálné hodnoty relutárního plnění, což by obecně mohlo být důvodem zvýšení náhrady. Nicméně namítá, že pouhé plynutí času nemůže ospravedlnit odlišný přístup k restituentům, kteří jsou odškodňováni pozemkovým úřadem v historických cenách, a k těm, kteří se obrátí na soud žalobou na přiměřené zvýšení nároku. Všem totiž plyne čas stejně, a všem by se tak mělo dostat totožného plnění. Úřad je přesvědčen, že zvyšování restitučních náhrad způsobem zvoleným odvolacími soudy k naplnění cíle zákonodárce nevede a nepovede ani k druhému cíli - pomoci obnovit drobné podnikání v oblasti zemědělství; je obecně známo, že k tomuto cíli nevedly ani naturální restituce. Úřad se naopak domnívá, že zvolený způsob odškodnění může významně zasáhnout státní rozpočet a ovlivnit zadluženost České republiky a její hospodaření na dlouhou dobu. Z dosud pravomocných rozhodnutí soudů ve věci poskytnutí přiměřené a rozumné peněžité náhrady podle nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16 došlo k navýšení hodnoty náhrady v rozpětí od osminásobku až po třicetisedminásobek hodnoty nároku stanovené pro naturální restituci. Úřad zdůrazňuje, že budou-li se zbývající nároky navyšovat v cenách ke dni jejich splatnosti, vzrostou tyto nároky mnohonásobně a jejich celkový objem může představovat extrémní zátěž pro státní rozpočet.
IV.f
Replika navrhovatele
31.
Soudce zpravodaj zaslal vyjádření účastníků, vedlejší účastnice i úřadu navrhovateli na vědomí a k případné replice.
32.
Nejvyšší soud po obdržení zaslaných vyjádření setrval na svém návrhu. V replice zejména uvedl, že argumentace úřadu částečně podporuje úvahy v návrhu na zrušení napadeného ustanovení. Namítá-li úřad nerovnost mezi oprávněnými osobami uspokojovanými mimosoudně a těmi, jež jsou ochotny domáhat se nároku před soudem, mohla by být při vyhovění návrhu na zrušení napadeného ustanovení dosud neuspokojeným restituentům mimosoudně vyplácena přiměřená náhrada reflektující vývoj tržních poměrů.
33.
Nejvyšší soud neupírá opodstatněnost tvrzení, že by zrušení odkazu na § 28a zákona o půdě zcela neřešilo problém nutnosti určovat finanční náhradu v cenách podle vyhlášky. Nejvyšší soud zvažoval navrhnout též zrušení § 28a zákona o půdě, nepokládal to však za vhodné, protože nachází uplatnění v jiných případech, zejména při vydávání náhradních pozemků, kde je fixace ceny těchto pozemků k 24. 6. 1991 vysoce racionální. Zrušení § 28a zákona o půdě bez nepřiměřeného narušení jiných funkcí, jež toto ustanovení plní, by bylo podle Nejvyššího soudu jen obtížně proveditelné. Případné zrušení napadeného ustanovení považuje Nejvyšší soud za dostačující. Lze mít za to, že vyhověl-li by Ústavní soudÚstavní soud návrhu, byla by poskytnuta argumentační opora závěru, že § 16 odst. 1 zákona o půdě, ve znění po derogaci odkazu na § 28a téhož zákona, představuje ustanovení speciální vůči § 28a; tedy že právě v § 16 odst. 1 zákon „stanoví jinak“ a omezení cenami z června 1991 by se nepoužilo.
34.
Důraz vlády na individuální přístup k uspokojování nároků restituentů peněžitou náhradou a zohlednění okolností případu se Nejvyššímu soudu jeví „poněkud licoměrný“, vyjádřil-li se úřad, že „v současné době vyplácí finanční náhrady v administrativních historických cenách“, protože „je vázán zákonem o půdě“. Z toho plyne, že mimo soudní řízení k individuálnímu zkoumání jednotlivých případů nedochází a jsou paušálně vypláceny náhrady podle vyhlášky. Akceptovala-li vláda, jak se zdá, že poskytování náhrady v cenách podle vyhlášky není ústavně souladné, předpokládá Nejvyšší soud, že v tomto duchu usměrní postup úřadu, jenž je podřízen Ministerstvu zemědělství. A to tak, aby se rozumné a přiměřené náhrady dostávalo i těm, kteří své právo na náhradu uplatňují u úřadu, nikoli jen těm, kdo jsou ochotni je uplatňovat soudně.
35.
Nejvyšší soud od navrhovaného zrušení napadeného ustanovení neočekává odstranění výkladových nejasností; ty by byly soudy nuceny vyřešit. Především by se měly iniciativy chopit zákonodárná a výkonná moc. Podle Nejvyššího soudu v minulosti Ústavní soudÚstavní soud vícekrát přistoupil ke zrušení určité právní úpravy, aby zákonodárce přiměl danou materii nově upravit, přestože sama derogace nevedla k odstranění protiústavního stavu [nejvýznamněji se tak mělo stát v nálezu ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 16/99 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.)].
36.
Námitka o potenciální nerovnosti oprávněných osob v případě zrušení napadeného ustanovení není podle Nejvyššího soudu přesvědčivá, neboť nerovnost již existuje a vyplývá z dovozené možnosti zvýšení finanční náhrady oproti ocenění podle vyhlášky. Zrušení napadeného ustanovení by nerovnost neprohloubilo, nýbrž by ji umožnilo alespoň částečně odstranit tím, že by se vyplácení náhrad ve „vyhláškové“ výši stalo nepřípustným. Nejvyšší soud podotýká, že ti, kdo se domohli vypořádání restitučního nároku např. již v 90. letech, a ti, kdo na poskytnutí náhrad stále čekají, nejsou ve stejném postavení. Peněžitá náhrada ve výši podle vyhlášky nebyla v 90. letech v zásadním rozporu s hodnotou odňatých statků, zatímco nyní už je. Lichá má být též námitka vlády, že by zrušením napadeného ustanovení mohli být zvýhodněni ti, kdo se neúčastnili veřejných nabídek. Ve veřejných nabídkách jsou oprávněným osobám poskytovány pozemky mající reálnou tržní hodnotu, jsou však „podhodnocovány“ oceněním podle vyhlášky, podle níž se oceňují restituční nároky (odňaté nemovitosti i náhradní pozemky jsou tak ohodnocovány podle stejných cenových měřítek).
IV.g
Ústní jednání
37.
Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci.
V.
Aktivní procesní legitimace a podmínky řízení před Ústavním soudem
38.
Podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Podle tohoto článku, dospěje-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Uvedená podmínka návrhového oprávnění je splněna, jde-li o zákon (jeho ustanovení), jehož použití je v dané věci bezprostřední a nevyhnutelné a jenž současně brání tomu, aby bylo dosaženo žádoucího (ústavně souladného) výsledku [viz např. nálezy ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17 (552/2020 Sb.) a ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 (225/2019 Sb.)].
39.
Nejvyšší soud podal návrh na zrušení napadeného ustanovení, neboť má za to, že má být použito v dovolacím řízení vedeném u něj pod sp. zn. 28 Cdo 3772/2018. Ústavní soudÚstavní soud přezkoumal, zda Nejvyšší soud splňuje podmínku aktivní legitimace, tj. zda má být napadené ustanovení skutečně použito v řízení, které tento soud vede.
40.
Součástí přezkumu v řízení před Nejvyšším soudem je mimo jiné posouzení přípustnosti dovolání, jímž byl úřadem napaden rozsudek městského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek obvodního soudu. Posledně uvedeným rozsudkem byla úřadu uložena povinnost zaplatit oprávněné osobě finanční náhradu za odňaté a nevydané pozemky podle zákona o půdě, a to ve výši stanovené nikoli podle vyhlášky, nýbrž v duchu recentní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu (blíže viz rubriku I tohoto nálezu). Úřad spatřoval přípustnost dovolání v rozporu napadeného rozsudku městského soudu s některými rozhodnutími Nejvyššího soudu, podle nichž měla být finanční náhrada za odňaté a nevydané pozemky podle zákona o půdě určena podle vyhlášky. Nejvyšší soud by tudíž měl též přezkoumat soulad řešené otázky určení výše finanční náhrady s jeho rozhodovací praxí, přičemž zákonným východiskem tohoto určení je mimo jiné § 16 odst. 1 zákona o půdě. Prizmatem tohoto ustanovení by tedy Nejvyšší soud posuzoval právní posouzení věci městským soudem.
41.
V případě neústavnosti napadeného ustanovení by odpadl zvláštní předpoklad oceňování pozemků podle vyhlášky, neboť by platnosti pozbyla rozhodná právní norma, na základě jejíhož výkladu v dnešní době oceňování probíhá. Posouzení otázky způsobu určení finanční náhrady za odňaté pozemky (přinejmenším co do souladu s judikaturou Nejvyššího soudu) tak bylo v okamžiku podání návrhu nevyhnutelné a bezprostředně závislé na použití napadeného ustanovení, od něhož se praxe výpočtu náhrady odvíjí. Ústavní soudÚstavní soud proto dospěl k závěru, že Nejvyšší soud je aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení napadeného ustanovení.
42.
Návrh podaný Ústavnímu souduÚstavnímu soudu v nadepsané věci obsahuje veškeré zákonem požadované náležitosti, není nepřípustný podle § 66 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., a současně neexistuje důvod pro zastavení řízení podle § 67 téhož zákona. Ústavní soud proto návrh posoudil ve věci samé.
VI.
Posouzení kompetence a ústavní souladnosti procedury přijetí napadeného ustanovení
43.
Podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., sestává posouzení souladu zákona s ústavním pořádkem ze zodpovězení tří otázek: Za prvé, zda byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence; za druhé, zda byl přijat ústavně předepsaným způsobem; za třetí, zda je jeho obsah v souladu s ústavními zákony.
44.
Do § 16 odst. 1 zákona o půdě byla nejdříve zákonem č. 183/1993 Sb. vložena slova „a to v cenách podle § 28a“. Posléze byl § 16 odst. 1 novelizován zákonem č. 178/2006 Sb. tak, že uvedená formulace zní „stanovené podle § 28a“. Ústavní soudÚstavní soud v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve posuzoval, zda zákony č. 183/1993 Sb. a č. 178/2006 Sb., kterými bylo napadené ustanovení vloženo do zákona o půdě, byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V posuzovaném případě Ústavní soudÚstavní soud z vyjádření účastníků řízení a z veřejně dostupných sněmovních a senátních informací (https://www.psp.cz a https://www.senat.cz) zjistil, a pro stručnost pouze konstatuje [srov. např. nález ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 24/19 (7/2021 Sb.)], že tyto zákony byly přijaty v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto ohledu ostatně nebyly navrhovatelem ani jiným účastníkem nebo vedlejší účastnicí řízení vzneseny žádné námitky.
VII.
Vlastní přezkum
VII.a
Obecná východiska
45.
Napadené ustanovení bylo i v souvislosti s § 28a zákona o půdě ústavněprávně vyloženo v nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16. Smyslem nynějšího přezkumu napadeného ustanovení proto není opětovně vyložit napadené ustanovení, nýbrž posoudit, zda se jeho výklad již nenachází mimo ústavněprávní meze, tedy zda není potřeba se od něj odchýlit, příp. zda vůbec postačuje a není nutné jej pro neústavnost napadeného ustanovení vyloučit. Jinak řečeno, setrvává-li dříve učiněný výklad napadeného ustanovení v ústavních mezích a není-li jiných důvodů pro jeho změnu, tj. lze-li jej vzhledem ke všem okolnostem považovat za ústavně souladný, není ke zrušení napadeného ustanovení důvod. Dále je nutné vzít v potaz potenciální důsledky zrušení napadeného ustanovení, v případě jeho neústavnosti, pro současnou rozhodovací praxi, která napadené ustanovení vykládá a používá. Zejména příslušná judikatura vytvořila následováním výkladu napadeného ustanovení předpoklady jeho aplikace, tudíž založila i určitou míru očekávání způsobů jeho výkladu a použití.
46.
V dalším přezkumu vychází Ústavní soudÚstavní soud z již plausibilního názoru, že vyplácení finanční náhrady ve výši pouze podle vyhlášky, tedy podle doslovného výkladu napadeného ustanovení a § 28a zákona o půdě, je pouze základem pro výsledné určení výše náhrady. Zejména proto, že v současné době výše náhrady podle vyhlášky dosahuje zlomku současné hodnoty a má toliko symbolický význam. Ústavní soudÚstavní soud proto dále nepočítá (v souladu s recentní judikaturou) s možností, že by mohl být upřednostněn doslovný výklad napadeného ustanovení, nýbrž posuzuje soulad dovozeného výkladu teleologického podle principu e ratione legis s ústavním pořádkem. A to především s ústavně zaručenými právy na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny.
VII.a/1
Stěžejní teze relevantní judikatury
47.
V nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16 dospěl Ústavní soudÚstavní soud mimo jiné k závěru, že lpění na doslovném výkladu napadeného ustanovení je známkou přepjatého formalismu, který musí ustoupit smyslu a účelu finanční náhrady (viz bod 52 odůvodnění). V bodu 32 odůvodnění tohoto nálezu uvedl Ústavní soudÚstavní soud s odkazem na nález ze dne 10. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 755/06 (N 219/51 SbNU 725), že „[...] legislativní ,nedůslednosti‘ různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů nebo osob jednajících v podstatě za stát nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob, ale s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu vyjádřené v ústavním pořádku“. Zásada výkladu práva vstřícně k oprávněným osobám má za následek v kontextu odůvodnění citovaného nálezu, že zvláštní - restituční - zákonodárství vyžaduje i s ohledem na měnící se vnější okolnosti citlivý a obezřetný přístup soudů též v otázkách určování výše finanční náhrady.
48.
V bodu 46 odůvodnění citovaného nálezu bylo ke změně právního názoru Nejvyššího soudu, podle něhož by (tehdy nově) oprávněným osobám měly být vypláceny náhrady v analogické situaci nikoli striktně podle znění zákona o mimosoudních rehabilitacích, uvedeno, že „Ústavní soudÚstavní soud považuje uvedený judikaturní odklon za ústavně konformní [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/10 (viz výše) nebo nález ze dne 29. května 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 (N 96/69 SbNU 465; 177/2013 Sb.), bod 265]. V nálezu sp. zn. III. ÚS 130/14 (viz výše) konstatoval, že předmětný výklad plně koresponduje se základními ústavněprávními východisky, jež se vztahují k výkladu a použití restitučních předpisů (bod 36 citovaného nálezu). Ústavní soud zde nemohl odhlédnout ani od důsledku, k němuž by - při změněných sociálních a ekonomických poměrech - mohlo vést setrvání obecných soudů na předchozím výkladu zákona. Tímto důsledkem by byla výrazná disproporce mezi oprávněnými osobami podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, a to těmi, jimž mohl být odňatý majetek vrácen, a těmi, jimž navrácen být nemohl, a kterým tak vzniklo právo na poskytnutí finanční náhrady“.
49.
Tenorem nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16 je zejména bod 48 odůvodnění, v němž „Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že obecnými soudy provedený výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě neobstojí, neboť zcela přehlíží účel a smysl jimi stanovené finanční náhrady. [...] Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. [...] Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena [...], aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná“. Z citovaného jsou patrny jednak účel poskytování finanční náhrady, který odpovídá hlavnímu cíli restitučních zákonů (viz níže), jednak výše náhrady, která v obecné rovině nemusí dosahovat tržní ceny, nicméně je žádoucí, aby symbolická výše náhrady podle vyhlášky byla přiměřeně zvýšena.
50.
Obdobně se Ústavní soudÚstavní soud zabýval finanční náhradou, a to podle § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích, v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/10 (viz výše bod 18). Napadené ustanovení upravovalo nárok vlastníka nemovitosti vůči státu, pakliže od něj koupil nemovitost a posléze ji musel vydat osobě oprávněné podle restitučního zákona. Tento nárok byl v § 11 výslovně stanoven ve výši kupní ceny zaplacené při koupi věci. Kupní cena pochopitelně taktéž mohla v průběhu času ztrácet na hodnotě vzhledem k rostoucím cenám nemovitostí. Ústavní soudÚstavní soud dospěl v návaznosti na relevantní rozhodnutí ESLP k závěru, že smysl restitučního zákona „nemůže spočívat ve vrácení časově neaktuální a v důsledku neadekvátní kupní ceny, ale - jak České republice připomněl štrasburský soud - v zaplacení takové částky státem, která je za odpovídajících (a výjimečných) restitučních okolností přiměřená a rozumná. Proto obstojí výklad, podle něhož lze pod pojem kupní ceny ve smyslu § 11 zákona č. 87/1991 Sb. zahrnout též jiné plnění vyjadřující hodnotu nemovitosti“. V citovaném nálezu Ústavní soudÚstavní soud z podstatné části odkázal na další rozhodnutí svá, ESLP a Nejvyššího soudu; upřednostněním výkladu umožňujícího vyplácení vyšší než zákonem výslovně stanovené náhrady zamítl návrh na zrušení § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích.
51.
V nálezu sp. zn. III. ÚS 130/14 se Ústavní soudÚstavní soud v situaci analogické k nyní posuzované věci přiklonil k takovému výkladu § 13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 115/1994 Sb., že nelze restituentům (opět návazně na závěry ESLP i Nejvyššího soudu) přiznávat finanční náhradu pouze v dobové výši podle prostého znění zákona. O tomto výkladu hovoří soudy jako o rozšiřujícím, přičemž znění § 13 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 115/1994 Sb., považoval Ústavní soudÚstavní soud stejně jako úpravu finanční náhrady podle zákona o půdě za výše uvedenou „legislativní nedůslednost“.
52.
Připomenout hodno i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. 28 Cdo 1603/2011, podle něhož „jestliže se ve výjimečných případech zhojuje neadekvátnost poskytnuté náhrady za kupní ceny těm osobám, které - jako povinné a kdysi zvýhodněné - nemovitosti v restituci pozbyly [...], pak je tím spíše spravedlivé (a minori ad maius) postupovat obdobně v případech oprávněných restituentů, kterým nemovitosti nemohly být vráceny a musí jim být poskytnuta finanční náhrada“.
53.
Lze shrnout, že nedávná judikatura stojí na závěru, že finanční náhrada podle restitučních předpisů nemá být určována v historické výši, která dnes dosahuje zlomku ceny nemovitosti. Tento výklad považuje Ústavní soudÚstavní soud za žádoucí a ve zbytku odkazuje na uvedená i související rozhodnutí zejména svá a ESLP (zejména rozsudek ze dne 5. 11. 2002 ve věci Pincová a Pinc proti České republice, č. 36548/97).
VII.a/2
Účel zákona a výklad práva praeter legem a contra legem
54.
Za stěžejní považuje Ústavní soudÚstavní soud námitku, podle níž není dovození práva na finanční náhradu přesahující ocenění ke dni účinnosti zákona o půdě výkladem, nýbrž soudcovským dotvořením právním normy - analogií zakládající nárok na peněžité plnění praeter legem. K tomu Nejvyšší soud dodal, že toto dotvoření je v zásadě možné, avšak není z výše rozvedených důvodů v tomto případě vhodné.
55.
V řízení o kontrole norem postupuje Ústavní soudÚstavní soud podle principu přednosti ústavně souladného výkladu před derogací. Podle tohoto principu v situaci, v níž určité ustanovení právního předpisu umožňuje dva různé výklady, přičemž jeden je v souladu s ústavním pořádkem a druhý je v rozporu, není dán důvod pro zrušení tohoto ustanovení. Tato metoda vychází z principu dělby moci a ze s ní spojeného principu zdrženlivosti, podle něhož, lze-li dodržení ústavních mezí dosáhnout alternativními prostředky, Ústavní soudÚstavní soud volí ten, jenž zákonodárnou moc omezuje v míře nejnižší [viz např. nález ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 69/06 (N 22/48 SbNU 243; 269/2008 Sb.)], přičemž ústavně souladnému výkladu může svědčit i výklad rozšiřující [viz např. nálezy ze dne 22. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 13/05 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.) nebo ze dne 7. 4. 2005 sp. zn. III. ÚS 609/04 (N 79/37 SbNU 97)].
56.
Ústavní soudÚstavní soud v minulosti vícekrát zdůraznil, že obecné soudy nejsou absolutně vázány doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí odchýlit, vyžadují-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně souladném právním řádu jako významovém celku. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad [srov. kromě výše uvedených např. nálezy ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) a ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 34/09 (N 187/58 SbNU 647)]. Otázkou proto je, jak daleké může být odchýlení se od textu ustanovení právního předpisu v zájmu naplnění jeho účelu.
57.
Ve stanovisku pléna ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471) dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že „vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem jazykovým, podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při aplikaci práva“. Dále Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že i při „rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým“. V nálezu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) Ústavní soud dále konstatoval, že v takovém případě je nutno se vyvarovat libovůle a příslušné rozhodnutí se musí zakládat na rozumné argumentaci. Obecně tedy lze upřednostnit výklad podle účelu zákona zcela nad jeho doslovným výkladem (jsou-li účel i jazyk jednoznačné), jde však o výjimečnou situaci, která musí být důkladně odůvodněna.
58.
Nálezem ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 33/97 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.) zaujal Ústavní soud stěžejní pozici: „Dalším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“
59.
Pro úplnost hodno dodat, že uvedené nalezlo odraz i v § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník: „Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec [...], jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. [...] Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.“
60.
Ústavní soudÚstavní soud nezpochybňuje význam jazykové metody výkladu práva, poukazuje pouze na kontury jejího možného vyloučení v odůvodněných případech. Takovým výjimečně nutným upřednostněním výkladu podle účelu normy je tzv. teleologická redukce; v případě množství výkladových alternativ je vyloučena ta, která vede z pohledu smyslu a účelu právní normy k nepřijatelným důsledkům [srov. např. nález ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 41/02 (N 10/32 SbNU 61; 98/2004 Sb.)].
61.
Z výše uvedeného je v souladu se závěry judikatury i odborné literatury patrné, že je ústavně souladné výkladové pravidlo přednosti, podle něhož lze aprobovat i výklad právní normy contra verba legis, tedy v rozporu s jejím textem (doslovným výkladem), jsou-li gramatický význam i účel normy nepochybné [viz nález ze dne 28. 7. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 9/09 (N 166/54 SbNU 117); srov. WINTR, J. Metody a zásady interpretace práva. 2. vyd. Praha, 2019, s. 231].
62.
Účel napadeného ustanovení je dovozován z účelu zákona o půdě a jeho restituční podstaty. Podle preambule zákona o půdě byl zákon přijat mimo jiné ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989. Obdobný účel stanovují i další restituční předpisy a rozsáhle je aprobuje (též výše zmíněná) judikatura vrcholných soudů. Tímto účelem poměřoval Ústavní soudÚstavní soud prosté znění napadeného a souvisejících ustanovení v nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16, v němž konstatoval, že oprávněná osoba má obdržet přiměřenou finanční náhradu, jejíž výše podle vyhlášky je pouze základem pro zvýšení náhrady, která má dnes toliko symbolický význam.
63.
Na základě právě řečeného a v předchozí rubrice podaného lze dílem shrnout, že účel § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě je nepochybný a odpovídá snaze o zmírnění některých majetkových křivd. Zmírnění, nikoli nutně plné odčinění, majetkové křivdy (které je i podle judikatury ESLP věcí zákonodárce) ústí v závěr, že finanční náhrady nemusejí nutně dosahovat dnešní výše tržních cen nevydaných nemovitostí. Jinými slovy, z těchto plausibilních postulátů, v návaznosti zejména na nález sp. zn. II. ÚS 4139/16, nelze bez dalšího dovodit, že úmyslem (rozumného a konzistentního) zákonodárce bylo stanovit poskytování finanční náhrady ve výši tržních cen nemovitostí. To i proto, že § 28a odkazuje na ceny platné k 24. 6. 1991, a to oceněním podle vyhlášky účinné dnem 1. 1. 1989. Nicméně je taktéž zřejmé, že kýženému zmírnění křivdy o téměř 30 let později v zásadě neodpovídá z pohledu dnešních cen zlomková výše finanční náhrady určená podle vyhlášky.
VII.a/3
Změna okolností, legitimní očekávání a současná praxe
64.
Jak vyplývá z návrhu, judikatury Ústavního souduÚstavního soudu i Nejvyššího soudu, soudní praxe je dnes již ustálena na závěru, že finanční náhrada za nevydané pozemky podle zákona o půdě by oprávněným osobám měla být vyplácena ve výši přesahující ocenění podle vyhlášky, nikoli nutně dosahující tržní ceny nemovitostí. A to tak, aby s ohledem na individuální okolnosti případu byla přiměřená a rozumná. S tím, že v případě předcházejícím návrhu Nejvyššího soudu na zrušení napadeného ustanovení byl východiskem určení výše finanční náhrady znalecký posudek podle oceňovací vyhlášky (účinné ke dni rozhodování soudu, viz výše).
65.
V případě návrhu na zrušení ustanovení právního předpisuje samozřejmě nutno zvažovat, zda by i v případě, v němž se ústavnost příslušného ustanovení může jevit hraniční, takové zrušení vůbec mohlo vést k řešení tvrzených obtíží aplikační praxe. Tyto problémy vystupují zřetelně do popředí tehdy, je-li téměř 30 let vykládáno a používáno zákonné ustanovení téhož původního účelu, avšak společenské okolnosti, včetně cen nemovitostí a kupní síly, se rapidně změnily. V principu jde o kolizi zákonodárného vs. soudního řešení nepřiléhavosti relevantní části zákona k dnešní realitě. Přičemž stanovení podmínek, skutkových podstat a dalších předpokladů zmírňování křivd způsobených za minulého režimu je věcí zákonodárce. Jinými slovy, jde též o otázku, zda při nečinnosti zákonodárce již soudní moc nevyčerpala meze svých pravomocí k nalézání spravedlivých řešení případů při použití nezměněné zákonné normy.
66.
Princip právní jistoty a jeho prvek v podobě předvídatelnosti aktů orgánů veřejné moci patří mezi principy demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy [srov. např. nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 31/03 (N 16/32 SbNU 143; 105/2004 Sb.)]. Jako jednu z náležitostí demokratického právního státu v sobě zejména zahrnuje požadavek zachování nabytých práv, jakož i ochrany důvěry každého v právo, což předpokládá i efektivní ochranu práv jednotlivců [srov. nález ze dne 13. 6. 2006 sp. zn. I. ÚS 50/03 (N 120/41 SbNU 499)].
67.
Z uvedeného v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16 plyne, že oprávněné osoby mají jak právo na adekvátní výši finanční náhrady a na ochranu svých nároků veřejnou mocí, tak na předvídatelný způsob rozhodování orgánů státu o restitučních nárocích. Současná rozhodovací činnost stojí na závěru, že restituentům náleží finanční náhrada v přiměřené a rozumné výši, přičemž její přesné určení je věcí individuálních případů. Po přiblížení mechanismu výpočtu výše náhrady volají jak navrhovatel, tak úřad; podle Nejvyššího soudu by zrušení napadeného ustanovení údajně napomohlo zachovat konzistenci judikatury, neboť soudy by nebyly omezeny vyhláškou.
68.
Z vyjádření úřadu a příslušného poukazu Nejvyššího soudu však plyne, že praxe úřadu není zcela souladná se zdůrazňovanou judikaturou, podle níž soudy přiznávají oproti vyhlášce zvýšenou finanční náhradu, např. podle oceňovací vyhlášky. Nejvyšší soud uvedl, že úřad není přísně vzato povinen (slovy Nejvyššího soudu „oprávněn“) respektovat soudní výklad klíčových ustanovení zákona o půdě, a může tak poskytovat finanční náhradu v historické výši. Tuto praxi následně Nejvyšší soud v replice kritizoval. Oprávněným osobám nespokojeným s výší takové náhrady pak nezbývá než se obrátit na soud; takový postup je jednak časově náročný, jednak zatěžující státní aparát. Podle úřadu byly finanční náhrady dosud vypláceny v cenách roku 1991 a odvolací soudy fakticky finanční náhradu zvyšují. Úřad má též za to, že soudy určené náhrady mohou být vyšší o desetinásobky. Důkazem je ostatně i řízení o určení výše finanční náhrady před obecnými soudy, z něhož návrh na zrušení napadeného ustanovení vzešel. Ústavní soudÚstavní soud proto v dalším přezkumu vychází z předpokladu, že soudní praxe je jednotná v přístupu k určování výše náhrady nikoli pouze podle vyhlášky, avšak není zcela jednotná v konkrétním způsobu určení výše náhrady v jednotlivých případech. Naopak úřad se evidentně zdráhá poskytovat náhradu postupem, jakým tak činí soudy, a spíše se přiklání k určování náhrad podle vyhlášky, tedy v historických cenách (blíže viz jeho vyjádření výše).
VII.b
Použití obecných východisek na posuzovanou věc
69.
Ústavní soudÚstavní soud dospěl na základě výše uvedených východisek k závěru, že výklad napadeného ustanovení provedený nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16 obstojí, neboť opačný výklad vede k nepřijatelným závěrům. Restituční předpisy byly přijaty za specifickým účelem a poté, co i bezmála po třiceti letech platnosti zákona o půdě nejsou některé nároky vypořádány, nelze předmětnou legislativní nedůslednost prizmatem zřetelného účelu restitučního zákona klást k tíži restituentům, přičemž určení výše náhrady v cenách z roku 1991 je nespravedlivé. V takovém případě je namístě upřednostnit teleologický výklad napadeného a souvisejících ustanovení a upozadit výklad doslovný vedoucí k nepřijatelným a neústavním důsledkům. Řešení otázky zrušení napadeného ustanovení spočívá ve vztahu zvoleného výkladu k právní jistotě a legitimnímu očekávání založenému soudobou praxí a v pravděpodobném vlivu na následnou rozhodovací činnost. Kdyby totiž ani takto koncipovaný výklad práva nepostačoval ke zmírnění některých majetkových křivd z doby nesvobody, nebylo by možné na předmětná ustanovení zákona o půdě pohlížet jako na ústavně souladná.
70.
Stran možnosti výkladu práva praeter legem nebo contra verba legis souhlasí Ústavní soudÚstavní soud s Nejvyšším soudem v tom, že takový výklad je v odůvodněných případech žádoucí a praxí i naukou obecně přijímaný. Ztotožnit už se však nemůže s důvody, pro které navrhovatel považuje současný výklad napadeného ustanovení celkově za neudržitelný. Ústavní soudÚstavní soud má za to, že poukazované problémy, z nichž část bude patrně při rozhodování o restitučních nárocích stále přítomna z důvodu doby uplynulé od přijetí restitučních zákonů, by zrušení napadeného ustanovení nevyřešilo. Naopak by s sebou neslo další rizika spjatá s vyrovnáváním se rozhodovací praxe s použitím značně neurčité právní normy. V případě zrušení napadeného ustanovení by první věta § 16 odst. 1 zákona o půdě zněla: „Za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku [...], pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8).“ Fakticky by tak v případě derogace byl předmětem sporu okamžik určení ceny pozemku, o jehož nejednoznačnosti se vyjádřila vláda a jehož stanovení by bylo dalším úkolem státních orgánů. S tím, že již bylo (a nyní je opakovaně) dovozeno, že poskytování finanční náhrady „mechanicky“ v cenách podle vyhlášky není v souladu s ústavním pořádkem. Podle hypotetického znění § 16 odst. 1 věty první zákona o půdě by tak rozhodující orgán nebyl vázán žádným předpokladem pro určení alespoň základu výše finanční náhrady.
71.
Jedním z motivů podání návrhu byl Nejvyššímu soudu impulz zákonodárci k přijetí jasné a spravedlivé úpravy určení výše finanční náhrady. Poté, co bylo nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16 ústavně souladně vyloženo napadené ustanovení, nepřistoupil zákonodárce ke změně příslušné právní úpravy. Přestože si patrně lze představit vhodnější znění zákona, vzhledem k pokročilosti rozhodování o restitučních nárocích, z nichž velká většina je již vypořádána, se nejeví příliš pravděpodobným, že by zákonodárce nově upravil předmětnou problematiku. Tato okrajová možnost ke zrušení napadeného ustanovení postačovat nemůže. Nyní posuzovaná věc je nesouměřitelná s problematikou řešenou v Nejvyšším soudem poukazovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/99, jímž Ústavní soudÚstavní soud zrušil celou část pátou zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, upravující tzv. správní soudnictví. V uvedené věci zákonodárce upravil nově příslušnou oblast právního řádu neústavním způsobem, přičemž z hlediska časového rozložení a objektivní nutnosti přijetí určité právní úpravy šlo o zcela odlišnou situaci.
72.
Naopak by se při zrušení napadeného ustanovení otevřela možnost pro celou paletu výkladových alternativ § 16 odst. 1 věty první zákona o půdě. Rozhodovací praxe by patrně opět musela být sjednocena činností vrcholných soudů, potenciálně i provedením ústavně souladného výkladu. Tento výklad je již však orgánům veřejné moci k dispozici. Nadto vláda přiléhavě poukazuje, že při určování výše finanční náhrady je třeba vážit i v kolizi stojící zájmy, např. zátěž vyplácených náhrad pro státní rozpočet apod. Jakkoli nelze takový veřejný zájem prima facie upřednostnit před nároky jednotlivých restituentů, je třeba mu přiznat relevanci. Jsou-li již soudy sjednoceny na vyplácení finančních náhrad ve výši nikoli podle vyhlášky, ale ani tržních cen, otevřel by se zrušením napadeného ustanovení prostor pro přiznávání náhrad v celé této škále. Zákon by se základním východiskem pro určení základu náhrady ztratil i alespoň částečné (byť nevhodné) přiblížení časového okamžiku, k němuž se náhrady vztahují. Riziko nerovnosti při zmírňování majetkových křivd (případně vznik dalších křivd) by zrušením napadeného ustanovení nebylo nikterak vyloučeno.
73.
Nejvyšší soud též dovodil, že v případě vyhovění návrhu by § 16 odst. 1 zákona o půdě bylo možno považovat za zvláštní ustanovení vůči § 28a téhož zákona; tzn., že by vzhledem k určování výše náhrad podle vyhlášky „stanovil jinak“. Avšak po hypotetickém zrušení napadeného ustanovení by i vzhledem k výše uvedenému zákon nijak speciálně nestanovoval. Ze samotného vypuštění odkazu na § 28a zákona o půdě by nebylo možné dovozovat, že zákon vylučuje určení výše náhrady nevydaných nemovitostí podle jejich historické ceny ani do jaké míry se případné výše náhrad mohou nebo mají blížit cenám tržním.
74.
Další z námitek Nejvyššího soudu i úřadu představuje tvrzená nekonkrétnost žádoucího postupu určení výše finanční náhrady. Údajně není zřejmé, k jakému časovému okamžiku se má cena nemovitostí vztahovat ani jakým postupem má být určena přiměřená a rozumná výše finanční náhrady. Ústavní soudÚstavní soud má za to, že určení výše náhrady je věcí individuálních případů na základě posouzení všech relevantních zvláštních okolností dané věci. Není úkolem Ústavního souduÚstavního soudu, aby obecným soudům určoval konkrétní postup, jímž mají dospět k závěru o přiměřenosti výše náhrady. Tento postup z povahy věci nelze obecně definovat tak, aby byl přiléhavý v každém jednotlivém případě. Nadto je v pravomoci Ústavního souduÚstavního soudu toliko posouzení ústavnosti napadeného ustanovení; součástí ústavně souladného výkladu však není podávání návodu k použití předmětného pravidla v každé hypotetické situaci. Ústavní soudÚstavní soud uznává obtížnost určení okamžiku, k němuž má být cena nemovitosti ukotvena. V minulosti Ústavní soudÚstavní soud rozhodl, že finanční náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, nicméně má umožnit odčinění nebo zmírnění křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci. Touto myšlenkou vedené určování přiměřené a rozumné výše náhrady je prizmatem ústavního pořádku dostatečné pro vyloučení porušování ústavně zaručených práv jednotlivců. Bližší podoba určování výše náhrady závisí na zobecnění specifik jednotlivých případů, k němuž na úrovni běžného zákona není Ústavní soudÚstavní soud povolán. Ostatně účastníci ani vedlejší účastnice řízení nepředložili Ústavnímu souduÚstavnímu soudu příklady rozhodnutí, jimiž by bylo poukázáno na podstatně rozdílná určení výše nároků na základě různých rozhodných okamžiků pro ocenění nemovitostí.
75.
Proto nemůže neústavnost napadeného ustanovení zapříčinit Nejvyšším soudem tvrzené otevření dalších otázek při určování výše náhrady obecnými soudy, způsobené údajně nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16. Měl-li Nejvyšší soud za to, že by měl Ústavní soudÚstavní soud napadené ustanovení zrušit a současně rozhodnutím v řízení o kontrole norem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy navrhnout konkrétní pravidla a předpoklady výpočtu výše náhrady, počínal by si Ústavní soudÚstavní soud jako „pozitivní zákonodárce“ a ocitl by se mimo meze pravomocí svěřených mu Ústavou. Netřeba pak připomínat, že upřesňování obecných zákonných pravidel výkladem, případně vyplňování mezer v zákoně, je na podkladě jednotlivých případů na úrovni obyčejného zákona úlohou obecných soudů. Výše byla vyvrácena námitka Nejvyššího soudu, podle níž je výklad napadeného ustanovení nepřípustným dotvořením právní normy, které má údajně za důsledek nedostatečnou determinovanost výpočtu spravedlivé náhrady. Nezasahuje-li provedený výklad neústavně do působnosti moci zákonodárné, je právě sjednocení způsobu použití napadeného ustanovení úkolem vrcholného orgánu ve věcech patřících do pravomoci soudů (čl. 92 Ústavy).
76.
Zásadní nesouhlas Ústavní soudÚstavní soud vyslovuje s tvrzenou neoprávněností úřadu rozhodovat o určení výše finanční náhrady podle soudního, ústavně souladného výkladu napadeného ustanovení, nýbrž podle výkladu doslovného. Sám úřad přiznává, že těm restituentům, kteří jsou ochotni bránit svůj nárok před soudy (které vykládají dotčená ustanovení zákona o půdě v souladu se shora podaným), jsou přiznávány řádově vyšší finanční náhrady. Nadto si je i vláda podle svého vyjádření vědoma žádoucího způsobu určování finanční náhrady ve výši nikoli pouze v historických cenách podle vyhlášky. Úřad je přitom podřízen Ministerstvu zemědělství (§ 1 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16 byl proveden ústavně souladný výklad pro tuto věc relevantních ustanovení zákona o půdě. Stejně jako v nyní posuzované věci jde o rozhodnutí ve věci samé, přičemž onen výklad je jednoznačně součástí podstaty obsahu tohoto nálezu. Stejně jako v nynějším nálezu pléna Ústavního souduÚstavního soudu je ratio decidendi předchozího nálezu tvořeno i tímto výkladem napadeného ustanovení, pročež není pochyb o jeho Ústavou stanovené závaznosti pro všechny orgány i osoby.
77.
Neoprávněnost úřadu „dobrovolně“ poskytovat vyšší finanční náhrady dovozoval Nejvyšší soud z bodu 77 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/17. Nicméně Nejvyšším soudem odkazovaná pasáž pokračuje konstatováním Ústavního souduÚstavního soudu, že takový výklad je ústavněprávně neudržitelný a že nelze přehlížet, že praxe úřaduje jedním z kritérií ústavněprávního přezkumu tzv. restituční tečky. Proto považuje Ústavní soudÚstavní soud i v tomto případě praxi úřadu za nejrizikovější místo nynějšího přezkumu. Nicméně vzhledem k jednoznačnému důsledku čl. 89 odst. 2 Ústavy a ústavně souladně vyložitelnému obsahu napadeného ustanovení tato doposud nežádoucí praxe sama o sobě nemá mít za následek zrušení napadeného ustanovení. Je naopak povinností úřadu, vázaného nálezy Ústavního souduÚstavního soudu, rozhodovat v souladu s Ústavou.
78.
Nadto zdůraznil Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 4139/16 riziko, že výklad, podle něhož by se měly finanční náhrady poskytovat v cenách platných k 24. 6. 1991, by mohl vést k tomu, že „stát oprávněným osobám fakticky přestane nabízet adekvátní pozemky a místo toho bude jejich čtvrt století trvající nárok vypořádávat prostřednictvím bagatelních částek“. Dále bylo připomenuto, že stav, kdy úřad „dlouhodobě nevyhlašuje veřejné nabídky nebo tak činí v nedostatečném množství, není již řadu let nijak výjimečný“. Není proto případná argumentace úřadu, podle níž by byly oprávněným osobám soudy přiznány náhrady přetěžující státní rozpočet, a to v důsledku jejich údajné pasivity při možnosti uspokojit své nároky jinou formou. Stejně tak nemůže být restituentům kladeno k tíži hospodářsky zatěžující vyplácení finančních náhrad za nevydané nemovitosti.
79.
Další z námitek představuje údajná nerovnost oprávněných osob, jejichž nároky byly, jsou, potažmo budou vypořádány v různých časových obdobích. Zmírňování některých majetkových křivd trvá již 30 let, a to na základě ne vždy zcela vhodné právní úpravy (což ale nelze vždy klást k tíži demokratickému zákonodárci). Podle Ústavního souduÚstavního soudu nelze v praxi plně očekávat, že rozhodnutí o přiznání restitučních nároků budou v každém případě naprosto přesně odpovídat abstraktní zásadě rovnosti, jejíž porušení je obecně závažným ústavněprávním nedostatkem. Uvedené není schválením nahodilosti postupu státních orgánů, ale částečně důsledkem nesouměřitelnosti rychlosti tvorby zákonů a růstu cen nemovitostí. I vzhledem ke složitosti a časové náročnosti zákonodárného procesu, zvláště v citlivých restitučních otázkách, nelze očekávat, že oprávněným osobám budou přiznány naprosto stejně adekvátní náhrady v roce 1991 i v roce 2021. Jakkoli je takové období dostatečně dlouhé pro přijetí alespoň částečně vhodnější zákonné úpravy, není v pravomoci soudů případné nedostatky plně nahradit. Nelze-li jednoznačně usoudit, že by zrušení napadeného ustanovení vedlo k odstranění nebo alespoň zmírnění těchto možných nerovností, a nelze-li po třiceti letech očekávat přijetí nové, praxi a rovnost restituentů jednoznačně zlepšující právní úpravy, není tato námitka dostatečným důvodem pro derogační zásah Ústavního souduÚstavního soudu.
80.
Vládě lze přisvědčit, že při věcné provázanosti projednávané věci s případy posuzovanými podle zákona o mimosoudních rehabilitacích by se případná nesourodost výkladu mohla přenést i do této další restituční oblasti (viz nálezy výše). V době k závěru se chýlícímu odčiňování křivd způsobených za minulého režimu by byl takový počin nepřiměřeným zásahem do právní jistoty a legitimních očekávání subjektů práva. Bez přičinění zákonodárce by nebyly ani po potenciálním zrušení napadeného ustanovení dány záruky zlepšení aktuální situace. Proto se Ústavní soudÚstavní soud přiklání k zachování státu quo, který je už více než tři a půl roku postaven na v obecné rovině jednoznačném výkladu napadeného ustanovení.
VIII.
Závěr
81.
Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvody pro odchýlení se od již dovozeného závěru o ústavně souladném výkladu napadeného ustanovení, které by si žádaly jeho navržený derogační zásah. Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že v rozporu s ústavním pořádkem je pouze doslovný, byť jazykově jednoznačný výklad napadeného ustanovení, nikoli výklad zohledňující jeho účel, kterému tak musí být dána přednost. A to zejména proto, že v rozhodovací činnosti již panuje shoda na výkladu a použití napadeného ustanovení a každý hypotetický zásah do této praxe jez povahy věci výjimečný a musí být vážen obzvláště pečlivě. Tímto plenárním nálezem i dřívějšími nálezy Ústavního souduÚstavního soudu, zejména sp. zn. II. ÚS 4139/16, jejichž esenciálním jádrem je výklad napadeného ustanovení podle jeho smyslu a účelu, jsou při použití § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě vázány všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Ústavní soudÚstavní soud proto z výše uvedených důvodů podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu návrh Nejvyššího soudu zamítl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Vyhláška č. 80/2021 Sb. | Vyhláška č. 80/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 2. 2021, datum účinnosti 6. 3. 2021, částka 32/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění vyhlášky č. 402/2006 Sb., vyhlášky č. 473/2006 Sb., vyhlášky č. 157/2008 Sb., vyhlášky č. 35/2012 Sb., vyhlášky č. 46/2014 Sb. a vyhlášky č. 39/2018 Sb
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 27. 10. 2022
80
VYHLÁŠKA
ze dne 16. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 19 odst. 1 písm. a) a i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 306/2000 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 120/2008 Sb., zákona č. 139/2014 Sb. a zákona č. 180/2016 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 54/2004 Sb., o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití, ve znění vyhlášky č. 402/2006 Sb., vyhlášky č. 473/2006 Sb., vyhlášky č. 157/2008 Sb., vyhlášky č. 35/2012 Sb., vyhlášky č. 46/2014 Sb. a vyhlášky č. 39/2018 Sb., se mění takto:
1.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Směrnice Komise 2006/125/ES ze dne 5. prosince 2006 o obilných a ostatních příkrmech pro kojence a malé děti (kodifikované znění).“.
2.
§ 2 zní:
㤠2
Pro účely této vyhlášky se rozlišují následující kategorie potravin
a)
mléčná výživa malých dětí,
b)
obilné příkrmy a potraviny pro malé děti,
c)
potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové.“.
3.
Nadpis části druhé zní: „MLÉČNÁ VÝŽIVA MALÝCH DĚTÍ“.
4.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Požadavky na složení mléčné výživy malých dětí
(1)
Požadavky na použití vitaminů, minerálních látek a dalších látek jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce.
(2)
Na požadavky na čistotu látek uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce se obdobně použije přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým se stanoví specifikace potravinářských přídatných látek1e).
(3)
Mléčná výživa malých dětí
a)
musí obsahovat potravinářské přídatné látky pouze podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o potravinářských přídatných látkách2),
b)
musí splňovat mikrobiologické požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie o mikrobiologických kritériích pro potraviny3),
c)
nesmí obsahovat rezidua pesticidů v množství překračujícím množství 0,01 mg/kg výrobku, jak je nabízen ke spotřebě, nebo po obnově podle pokynů výrobce, pro každý jednotlivý pesticid.
(4)
Pro výrobu mléčné výživy malých dětí se nesmí používat zemědělské produkty ošetřené pesticidy, které jsou upraveny v příloze č. 11 k této vyhlášce. Přitom za zemědělský produkt neošetřený těmito pesticidy se považuje produkt, v němž
a)
obsah reziduí pesticidů upravených v tabulce č. 1 přílohy č. 11 k této vyhlášce nepřekročí hranici 0,003 mg/kg, která je považována za mez stanovitelnosti při stanovení obecně přijatelnými normalizovanými metodami zkoušení,
b)
obsah reziduí pesticidů uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 11 k této vyhlášce nepřekročí hranici 0,003 mg/kg, která je považována za mez stanovitelnosti při stanovení obecně přijatelnými normalizovanými metodami zkoušení.
(5)
Pro výrobu mléčné výživy malých dětí musí být dodrženy zvláštní maximální limity reziduí pesticidů nebo metabolitů pesticidů, které jsou uvedeny v příloze č. 12 k této vyhlášce.
(6)
Obsah reziduí pesticidů a zvláštní maximální limity stanovené v odstavcích 4 a 5 se vztahují na potraviny, které jsou určené ke spotřebě nebo připravené k použití podle návodu výrobce.“.
5.
Poznámka pod čarou č. 1d se zrušuje.
6.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Označování mléčné výživy malých dětí
(1)
Na obalu mléčné výživy malých dětí musí být uvedena
a)
v názvu potraviny slova „mléčná výživa malých dětí“, jde-li o výživu malých dětí vyrobenou výhradně z bílkovin kravského nebo kozího mléka, a
b)
informace o tom, že by potravina měla tvořit pouze součást smíšené a vyvážené stravy malého dítěte.
(2)
U mléčné výživy malých dětí může označení kromě číselných údajů o množství vitaminů a minerálních látek obsahovat také vyjádření procentního podílu referenční hodnoty podle tabulky č. 2 přílohy č. 5 k této vyhlášce ve 100 ml výrobku připraveného k použití podle návodu výrobce.“.
7.
Poznámka pod čarou č. 3 zní:
„3)
Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny, v platném znění.“.
8.
Část čtvrtá se včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 7 zrušuje.
9.
Část pátá se včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 6 zrušuje.
10.
Přílohy č. 1 a 2 se zrušují.
11.
Příloha č. 4 se zrušuje.
12.
V příloze č. 5 nadpis tabulky č. 2 zní „Mléčná výživa malých dětí“.
13.
Příloha č. 6 se zrušuje.
14.
Příloha č. 14 se zrušuje.
15.
Příloha č. 15 se zrušuje.
16.
Příloha č. 16 se zrušuje.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Jde-li o výrobu a uvádění na trh počáteční a pokračovací kojenecké výživy z hydrolyzovaných bílkovin, postupuje se až do dne 21. února 2022 podle § 5 a 6, příloh č. 1 až 4, 6, 11, 12 a 14 vyhlášky č. 54/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
2.
Počáteční a pokračovací kojenecká výživa z hydrolyzovaných bílkovin vyrobená přede dnem 22. února 2022 v souladu s vyhláškou č. 54/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, může být po 21. únoru 2022 uváděna na trh do vyčerpání zásob.
3.
Náhrada celodenní stravy pro regulaci hmotnosti vyrobená nebo označená přede dnem 27. října 2022 v souladu s vyhláškou č. 54/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem 27. října 2022, může být uváděna na trh po 26. říjnu 2022 až do vyčerpání zásob.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení s výjimkou bodů 8 a 15, které nabývají účinnosti dnem 27. října 2022.
Ministr zdravotnictví:
doc. MUDr. Blatný, Ph.D., v. r. |
Nařízení vlády č. 79/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 79/2021 Sb.
Nařízení vlády o jednoznačném označení identifikujícím subjekt převádějící palnou zbraň na trvalé civilní použití
Vyhlášeno 19. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 32/2021, zrušeno 1. 1. 2026 (90/2024 Sb.)
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Podoba jednoznačného označení
* § 3 - Účinnost k nařízení vlády č. 79/2021 Sb.
Aktuální znění od 1. 3. 2021
79
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 15. února 2021
o jednoznačném označení identifikujícím subjekt převádějící palnou zbraň na trvalé civilní použití
Vláda nařizuje k provedení § 42a odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění zákona č. 13/2021 Sb.:
§ 1
Předmět úpravy
Toto nařízení upravuje pravidla pro vytvoření jednoznačného označení identifikujícího subjekt převádějící palnou zbraň podle § 42a zákona o zbraních (dále jen „jednoznačné označení“).
§ 2
Podoba jednoznačného označení
(1)
Jednoznačné označení tvoří zkratka subjektu převádějícího palnou zbraň, po které bezprostředně bez mezery následuje rok uskutečnění takového převodu.
(2)
Zkratku subjektu převádějícího palnou zbraň
a)
představuje v případě obceobce text „CZ“, po kterém bezprostředně bez mezery následuje poštovní směrovací číslo adresy, odkud je palná zbraň převáděna, popřípadě obecního úřadu,
b)
představuje v případě ozbrojených sil nebo sboru jiného státu dvoumístný alfabetický kód země z číselníku zemí (ČZEM)1) Českého statistického úřadu, nebo
c)
stanoví v případě subjektů neuvedených v písmenu a) nebo b) příloha k tomuto nařízení.
§ 3
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra:
Hamáček v. r.
Příloha k nařízení vlády č. 79/2021 Sb.
Subjekty převádějící palnou zbraň podle § 2 odst. 2 písm. c) a jejich zkratky
Subjekt| Zkratka
---|---
Ministerstvo vnitra České republiky, včetně Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace| MVČR
Ministerstvo obrany České republiky, včetně ArmádyArmády České republiky, Vojenské kanceláře prezidenta republiky, Hradní stráže, Vojenského zpravodajství a Vojenské policie| MOČR
Celní správa České republiky| CSČR
Vězeňská službaVězeňská služba České republiky| VSČR
Generální inspekce bezpečnostních sborů| GIBS
Hlavní město Praha| Praha
Jihočeský kraj| JHČ
Jihomoravský kraj| JHM
Karlovarský kraj| KVK
Kraj Vysočina| VYS
Královéhradecký kraj| HKK
Liberecký kraj| LBK
Moravskoslezský kraj| MSK
Olomoucký kraj| OLK
Pardubický kraj| PAK
Plzeňský kraj| PLK
Středočeský kraj| STČ
Ústecký kraj| ULK
Zlínský kraj| ZLK
1)
Sdělení Českého statistického úřadu č. 489/2003 Sb., o vydání číselníku zemí (ČZEM), ve znění pozdějších předpisů. |
Vyhláška č. 78/2021 Sb. | Vyhláška č. 78/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 459/2012 Sb., o požadavcích na biometan, způsob měření biometanu a kvality biometanu dodávaného do přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo podzemních zásobníků plynu
Vyhlášeno 19. 2. 2021, datum účinnosti 1. 7. 2021, částka 31/2021
* ČÁST PRVNÍ - Změna vyhlášky o měření plynu
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2022 (166/2022 Sb.)
78
VYHLÁŠKA
ze dne 10. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 459/2012 Sb., o požadavcích na biometan, způsob měření biometanu a kvality biometanu dodávaného do přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo podzemních zásobníků plynu
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 165/2012 Sb. a zákona č. 131/2015 Sb., a podle § 53 odst. 1 písm. j) a k) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 131/2015 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Změna vyhlášky o měření plynu
Čl. I
Vyhláška č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění vyhlášky č. 289/2013 Sb. a vyhlášky č. 236/2017 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 písm. a) bodě 4, § 1 odst. 1 písm. b) bodě 4, § 3 odst. 1 písm. a) bodě 4, § 3 odst. 1 písm. b) bodě 4 a v § 10 odst. 5 písm. c) se slovo „podzemním“ zrušuje.
2.
V § 1 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:
„c)
mezi zásobníkem plynu a
1.
plynárenskou soustavou jiného státu,
2.
výrobnou plynu,
3.
jiným zásobníkem plynu,
d)
mezi výrobnou plynu a jinou výrobnou plynu.“.
3.
V § 1 odst. 3 se za slova „distribuční soustavou“ vkládají slova „nebo zásobníkem plynu“.
4.
V § 2 odst. 1 písm. a) se na konci textu bodu 1 doplňují slova „, které se dále dělí na měřicí zařízení s přenosem údajů do 1 hodiny (měření typu A1) a na měřicí zařízení s přenosem údajů do 24 hodin (měření typu A2); o typu měření A1 a A2 rozhoduje příslušný provozovatel soustavy, který je vlastníkem tohoto zařízení“.
5.
V § 3 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:
„d)
mezi zásobníkem plynu a
1.
plynárenskou soustavou jiného státu,
2.
výrobnou plynu,
3.
jiným zásobníkem plynu,
e)
mezi výrobnou plynu a jinou výrobnou plynu.“.
6.
V § 4 se odstavec 6 zrušuje.
7.
V § 5 odst. 2 písm. b) bodě 4 se za slova „změně zákazníka“ vkládají slova „v odběrném místě“ a za slovo „odečet“ se vkládá slovo „přednostně“.
8.
Za § 5 se vkládá nový § 5a, který včetně nadpisu zní:
㤠5a
Zpracování údajů z měření plynu
Zpracování údajů z měření plynu se provádí za účelem řádného vyúčtování za zúčtovací období a rovněž při
a)
změně dodavatele plynu v odběrném místě,
b)
zahájení dodávky plynu dodavatelem poslední instance,
c)
ukončení dodávky plynu dodavatelem poslední instance,
d)
změně provozovatele distribuční soustavy,
e)
změně výrobce plynu,
f)
změně zákazníka v odběrném místě,
g)
ukončení odběru nebo dodávky plynu do odběrného místa,
h)
ukončení distribuce do odběrného místa,
i)
vzniku a zániku povinnosti distribuce nad rámec licence2),
j)
změně provedené na měřicím zařízení,
k)
vyhlášení stavu nouze2),
l)
ukončení stavu nouze2),
m)
zavedení nových uzlových bodů kvality.“.
9.
V § 6 odst. 2 se za slova „pokud to“ vkládá slovo „instalované“ a na konci textu tohoto odstavce se doplňují slova „nebo způsobem umožňujícím vzdálený přístup“.
10.
V § 7 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „ve lhůtě 30 dnů od stanovení nových technických podmínek měření ze strany příslušného provozovatele, pokud se zákazník a příslušný provozovatel nedohodnou jinak“.
11.
V § 7 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „, a to oznámením informace na adresu nebo jiný kontakt, který dotčený účastník trhu s plynem sdělil vlastníku měřicího zařízení, včetně možnosti použití prostředků komunikace na dálku“.
12.
V § 7 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Záznam konečného stavu provede provozovatel distribuční soustavy rovněž prostřednictvím fotografie s časovým razítkem nebo prostřednictvím protokolu odsouhlaseného zákazníkem.“.
13.
V příloze č. 5 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Složení plynných paliv - požadavky na kvalitativní parametry biometanu
Parametr| Jednotka| Hodnota
---|---|---
Přepravní soustava, zásobníky plynu a těžební plynovody| Distribuční soustava
Obsah metanu - konkrétní hodnota je uvedena ve smlouvě o připojení| % mol| ≥ 95| ≥ 95
Obsah etanu| % mol.| ≤ 3| ≤ 3
Obsah propanu| % mol.| ≤ 3| ≤ 3
Obsah sumy butanů| % mol.| ≤ 1| ≤ 1
Obsah sumy pentanů a vyšších uhlovodíků| % mol.| ≤ 0,5| ≤ 0,5
Rosný bod vody - teplota, při které při tlaku 4 MPa dojde ke kondenzaci vody z plynné fáze do fáze kapalné| °C| ≤ -7°C| ≤ -7 °C
Rosný bod uhlovodíků - teplota, při které při provozním tlaku dojde ke kondenzaci uhlovodíků z plynné fáze do fáze kapalné| °C| 0°C| 0°C
Obsah kyslíku| % mol| ≤ 0,02| ≤ 0,5
Obsah oxidu uhličitého| % mol| ≤ 3| ≤ 5
Obsah dusíku| % mol| ≤ 3| ≤ 3
Obsah vodíku| % mol| ≤ 0,01| ≤ 0,1
Celkový obsah síry| mg.m-3| ≤ 301)| ≤ 301)
Obsah sulfanu| mg.m-3| ≤ 51)| ≤ 51)
Obsah amoniaku| mg.m-3| ≤ 101)| ≤ 101)
Obsah halogenů (F, Cl)| mg.m-3| ≤ 1,51)| ≤ 1,51)
Obsah organických sloučenin křemíku - konkrétní hodnota je uvedena ve smlouvě o připojení| mg.m-3| ≤ 0,3-11)| ≤ 0,3-11)
Velikost pevných částic / prach, rez| mikrometry| ≤ 3| ≤ 5
Obsah škodlivých živých mikroorganismů| | nepřítomny| nepřítomny
Teplota| °C| od 0 °C do 40 °C| Od 0 °C do 20 °C pro < 0,4 MPa a od 0 °C do 40 °C pro > 0,4 MPa
Obsah vybraných těkavých aromatických uhlovodíků - benzen, toluen, etylbenzen, xylen| mg.m-3| ≤ 101)| ≤ 101)
1)
Hodnoty při vztažných podmínkách (§ 1 odst. 3).“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2021.
Ministr:
doc. Ing. Havlíček, Ph.D., MBA, v. r. |
Zákon č. 77/2021 Sb. | Zákon č. 77/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 2. 2021, datum účinnosti 1. 4. 2021, částka 31/2021
* Čl. I - Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 4. 2021
77
ZÁKON
ze dne 4. února 2021,
kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 130/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 322/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 38/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb. a zákona č. 176/2019 Sb., se mění takto:
1.
V § 104a odst. 1 se slova „ve věcech mezinárodní ochrany“ nahrazují slovy „ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,“.
2.
V § 104a se odstavec 3 zrušuje.
Čl. II
Přechodné ustanovení
O kasační stížnostikasační stížnosti podané proti rozhodnutí krajského soudu vydanému do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodne Nejvyšší správní soud podle dosavadních právních předpisů.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Nařízení vlády č. 76/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 76/2021 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 172/2020 Sb., o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 16. 2. 2021, datum účinnosti 17. 2. 2021, částka 30/2021
* Čl. I - Nařízení vlády č. 172/2020 Sb., o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 212/2020 Sb. a nařízení vlády č. 453/2020 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 17. 2. 2021
76
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 15. února 2021,
kterým se mění nařízení vlády č. 172/2020 Sb., o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 14 odst. 3 a § 15 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění zákona č. 546/2005 Sb. a zákona č. 46/2016 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 172/2020 Sb., o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 212/2020 Sb. a nařízení vlády č. 453/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
K záchranným pracím spočívajícím v činnostech spojených s testováním ve státem garantované síti odběrových míst k prokázání výskytu koronaviru SARS CoV-2 se povolává nejvýše 150 vojáků v činné službě.
(3)
Povolání podle odstavců 1 a 2 končí uplynutím dne 31. prosince 2021.“.
2.
V § 2 se slovo „úkolu“ nahrazuje slovem „úkolů“ a na konci textu se doplňuje text „odst. 1 a 2“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
Ministr obrany:
Mgr. Metnar v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 58/2021 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 58/2021 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Vyhlášeno 16. 2. 2021, částka 27/2021
58
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 8. února 2021
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstev obcí
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 19. června 2021 nové volby do zastupitelstev obcíobcí:
obec| okres| kraj
---|---|---
Lužce| Beroun| Středočeský
Vražkov| Litoměřice| Ústecký
Ministr:
Hamáček v. r. |
Vyhláška č. 57/2021 Sb. | Vyhláška č. 57/2021 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 79/2019 Sb., o způsobu výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese
Vyhlášeno 16. 2. 2021, datum účinnosti 17. 2. 2021, částka 27/2021
* Čl. I - Vyhláška č. 79/2019 Sb., o způsobu výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese, se mění takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2022
57
VYHLÁŠKA
ze dne 11. února 2021,
kterou se mění vyhláška č. 79/2019 Sb., o způsobu výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese
Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo financí stanoví podle § 57 odst. 23 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 4/2019 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 79/2019 Sb., o způsobu výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese, se mění takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Způsob výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů
Výše celkového nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese se vypočte jako součet výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů vypočtené podle přílohy č. 1 k této vyhlášce a výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů vypočtené podle přílohy č. 4 k této vyhlášce.“.
2.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Způsob výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů
Výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese se vypočte podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k této vyhlášce.“.
3.
Příloha č. 1 zní:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 79/2019 Sb.
Vzorec pro výpočet výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů
Výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů se vypočte pomocí tohoto vzorce:
N = SS1 x VS1 \\+ SS2 x VS2,
kde
N ...... výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů,
SS1 ...... prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období při činnostech zemědělské prvovýroby nebo při provádění hospodaření v lese se sazbou daně 3 380 Kč/1000 l, prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období je vyjádřena v litrech a je zaokrouhlována na 2 desetinná místa dolů,
VS1 ...... sazba daně ve výši 3 380 Kč/1000 l, která odpovídá
a)
hodnotě 9 950 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,3397 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních,
b)
hodnotě 9 950 Kč/1 000 l po vyloučení části sazby daně připadající na přimíchané biopalivo ve výši 697 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,3652 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. j) zákona o spotřebních daních,
SS2 ...... prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období při činnostech zemědělské prvovýroby se sazbou daně 8 500 Kč/1000 l, prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období je vyjádřena v litrech a je zaokrouhlována na 2 desetinná místa dolů,
VS2 ...... sazba daně ve výši 8 500 Kč/1000 l, která odpovídá
a)
hodnotě 9 950 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,8543 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních,
b)
hodnotě 9 950 Kč/1 000 l po vyloučení části sazby daně připadající na přimíchané biopalivo ve výši 697 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,9186 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. j) zákona o spotřebních daních.“.
4.
Doplňuje se příloha č. 4, která včetně nadpisu zní:
„Příloha č. 4 k vyhlášce č. 79/2019 Sb.
Vzorec pro výpočet výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů uvedených do volného daňového oběhu do 31. prosince 2020 a spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese do 31. prosince 2021
Výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů uvedených do volného daňového oběhu do 31. prosince 2020 a spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese do 31. prosince 2021 se vypočte pomocí tohoto vzorce:
N = SS1 x VS1 \\+ SS2 x VS2,
kde
N ...... výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů,
SS1 ...... prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období při činnostech zemědělské prvovýroby nebo při provádění hospodaření v lese se sazbou daně 4 380 Kč/1000 l, prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období je vyjádřena v litrech a je zaokrouhlována na 2 desetinná místa dolů,
VS1 ...... sazba daně ve výši 4 380 Kč/1000 l, která odpovídá
a)
hodnotě 10 950 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,4 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních,
b)
hodnotě 10 950 Kč/1 000 l po vyloučení části sazby daně připadající na přimíchané biopalivo ve výši 767 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,4301 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. j) zákona o spotřebních daních,
SS2 ...... prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období při činnostech zemědělské prvovýroby se sazbou daně 9500 Kč/1000 l, prokázaná spotřeba minerálních olejů za zdaňovací období je vyjádřena v litrech a je zaokrouhlována na 2 desetinná místa dolů,
VS2 ...... sazba daně ve výši 9500 Kč/1000 l, která odpovídá
a)
hodnotě 10 950 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,8675 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních,
b)
hodnotě 10 950 Kč/1 000 l po vyloučení části sazby daně připadající na přimíchané biopalivo ve výši 767 Kč/1 000 l vynásobené koeficientem 0,9329 u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. j) zákona o spotřebních daních.“.
5.
Příloha č. 4 se zrušuje.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Na nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese, který vznikl přede dnem 1. ledna 2021, se použije vyhláška č. 79/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
2.
Na nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese, který vznikl ode dne 1. ledna 2021 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti této vyhlášky, se použije vyhláška č. 79/2019 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky.
3.
Na nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese, který vznikl přede dnem 1. ledna 2022, se použije vyhláška č. 79/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2022.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 2 a 5 a čl. II bodu 3, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2022.
Ministr zemědělství:
Ing. Toman, CSc., v. r.
Ministryně financí:
JUDr. Schillerová, Ph.D., v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 75/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 75/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 167 o zabezpečení a organizaci poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu
Vyhlášeno 15. 2. 2021, částka 29/2021
75
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. února 2021 č. 167
o zabezpečení a organizaci poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 16. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje
1.
poskytovatelům sociálních služeb přerušit poskytování sociálních služeb na základě uzavřené smlouvy s uživatelem podle § 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň přerušit poskytování služby v režimu individuálního plánování, a to po dobu trvání nouzového stavu; poskytovatel sociální služby prokazatelně informuje osobu, která poskytuje sociální službu, o této změně,
2.
poskytovatelům sociálních služeb poskytnout sociální služby v nezbytné míře s cílem zajištění ochrany života a zdraví osob, a to i poskytnutí základních činností, které se neváží na registrovaný druh sociální služby, pokud to personální a materiálně technické zabezpečení poskytovateli dovolí, a to po dobu trvání nouzového stavu,
3.
všem osobám (uživatel, zaměstnanci poskytovatele a další přítomné osoby) během poskytování sociálních služeb v terénní formě v místě bydliště nebo v místě přechodného ubytování zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to s výjimkou úkonů poskytování sociální péče neslučitelných s touto povinností,
4.
všem zájemcům, uživatelům nebo jejich blízkým osobám informovat příslušného poskytovatele sociálních služeb v terénní formě o výskytu klinických příznaků COVID-19, nebo o nařízené karanténě, nebo o zjištěném onemocnění COVID-19 u zájemce, klienta či blízké osoby, a to neprodleně po zjištění,
5.
poskytovatelům sociálních služeb, kterým byla udělena registrace k poskytování sociální služby podle § 63 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (noclehárny), poskytovat i základní činnosti podle potřeby klientů v nezbytně nutné míře podle § 57 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a to za předpokladu dostatečného personálního a materiálně technického zabezpečení, a to po dobu trvání nouzového stavu;
II.
ukládá ministryni práce a sociálních věcí informovat a metodicky vést poskytovatele sociálních služeb, kraje a hlavní město Prahu v procesu zajišťování poskytování péče podle bodu I. tohoto ustanovení, metodicky je vést při jejich provádění a metodicky řídit poskytování sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu.
Provedou:
ministryně práce a sociálních věcí,
poskytovatelé a zřizovatelé sociálních služeb
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 74/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 74/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 143 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
74
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 143
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. g) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
ukládá k zajištění plynulosti poskytování nepojistných sociálních dávek a průkazu osoby se zdravotním postižením Úřadu práce České republiky a Ministerstvu práce a sociálních věcí postupovat po dobu trvání nouzového stavu v řízeních podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, takto:
1.
v řízeních zahájených z moci úřední může být prvním úkonem v řízení vydání rozhodnutí ve věci; v případech, pro které zákon stanoví, že se rozhodnutí nevydává, může být prvním úkonem v řízení vydání písemného oznámení, které se nedoručuje do vlastních rukou,
2.
v řízeních zahájených na žádost, kdy je nesporné splnění podmínek nároku na dávku a výplatu a její výši, může být prvním úkonem v řízení vydání rozhodnutí ve věci; v případech, pro které zákon stanoví, že se rozhodnutí nevydává, může být prvním úkonem vydání písemného oznámení, které se nedoručuje do vlastních rukou,
3.
žádost o dávku a o průkaz osoby se zdravotním postižením lze podat též elektronicky na formuláři předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to bez zaručeného elektronického podpisu, nebo naskenovanou nebo ofotografovanou s vlastnoručním podpisem, s naskenovanými nebo ofotografovanými přílohami dokládajícími rozhodné skutečnosti; pokud byla pro podání žádosti o dávku nebo průkazu osoby se zdravotním postižením v době vyhlášeného nouzového stavu využita možnost učinit podání způsobem uvedeným v § 37 odst. 4 větě druhé správního řádu, neplatí povinnost podání do pěti dnů potvrdit, popřípadě doplnit způsobem stanoveným v § 37 odst. 4 větě první správního řádu, pokud Úřad práce České republiky k takovému potvrzení nebo doplnění nevyzve; pro další podání obsahující skutečnosti rozhodné pro nárok, výši nebo výplatu dávky platí předchozí věta obdobně,
4.
pro přídavek na dítě a příspěvek na úhradu potřeb dítěte je po dosažení zletilosti oprávněného dítěte stanovena domněnka trvání nezaopatřenosti dítěte, nebude-li zjištěn opak, a je zachována výplata přídavku na dítě a příspěvku na úhradu potřeb dítěte dosavadnímu příjemci, nepožádá-li oprávněná osoba o změnu výplaty; pro účely příspěvku na úhradu potřeb dítěte může být zachována místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky podle místa trvalého pobytu osoby, která byla do dosažení zletilosti oprávněné osoby její osobou pečující,
5.
o žádostech o opakující se dávky pomoci v hmotné nouzi se místní příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky řídí místem, kde se žadatel zdržuje; ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužije.
Provedou:
ministryně práce a sociálních věcí,
generální ředitel Úřadu práce České republiky
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 73/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 73/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 141 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
73
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 141
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje cizincům, kteří jsou držiteli zaměstnanecké karty nebo modré karty, nejpozději v den nástupu oznámit změnu zaměstnavatele Ministerstvu vnitra, jedná-li se o zaměstnavatele provádějícího krizová opatřeníkrizová opatření nebo napomáhajícího k provádění krizových opatřeníkrizových opatření v nouzovém stavu; podmínky pro výkon zaměstnání jsou považovány za splněné učiněným oznámením, pokud je současně doloženo prohlášení zaměstnavatele provádějícího či napomáhajícího k provádění krizových opatřeníkrizových opatření v době nouzového stavu, které zveřejní Ministerstvo vnitra; sdělení o splnění podmínek Ministerstvo vnitra nevydává;
II.
schvaluje možnost cizinců změnit na území České republiky zaměstnavatele bez nutnosti splnění podmínky šesti měsíců předchozího zaměstnání na území České republiky (§ 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 72/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 72/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 140 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
72
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 140
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu
stanovuje, že provozovateli informačního systému datových schránek nenáleží odměna podle § 18a odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Provede:
1.
místopředseda vlády a ministr vnitra
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 71/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 71/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 137 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021 k usnesení vlády č. 71/2021 Sb.
71
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 137
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje pohlížet na čestné prohlášení
1.
osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a jejichž sjednaný druh práce je podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zařazen do kategorie první nebo druhé a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem nebo v příloze č. 2 části II. vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou bodů 1, 2, 4, 5 a 13 uvedené přílohy, a u nichž dosud nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka, jako na posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů; vzor čestného prohlášení, kterým lze nahradit posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání, je uveden v příloze tohoto opatření; toto čestné prohlášení je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu,
2.
osob, jejichž pracovněprávní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření do ukončení nouzového stavu a které vykonávají činnosti epidemiologicky závažné, jako na zdravotní průkaz vydávaný podle § 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.; čestné prohlášení, kterým lze nahradit zdravotní průkaz, je platné nejdéle do uplynutí 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu;
II.
uděluje výjimku z provádění periodických lékařských prohlídek podle vyhlášky č. 79/2013 Sb.; periodické lékařské prohlídky není třeba v době trvání tohoto nouzového stavu zajišťovat a provádět;
III.
ukládá
1.
považovat za nadále platné lékařské posudky, jejichž platnost skončí v době trvání nouzového stavu, a to
a)
lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě vstupních lékařských prohlídek podle § 59 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a podle § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., anebo periodických lékařských prohlídek podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb. po dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
i)
90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
ii)
30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,
b)
lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci vydané na základě mimořádné prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., jejichž platnost skončila v době vyhlášeného nouzového stavu, na dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše
i)
90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
ii)
30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou,
2.
poskytovatelům pracovnělékařských služeb podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo registrujícím poskytovatelům posuzované osoby, kteří jsou k tomu podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo jiného právního předpisu oprávněni, provést na žádost zaměstnavatele vstupní lékařskou nebo periodickou lékařskou prohlídku dotčené osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve lhůtě určené podle bodu I. pro platnost čestného prohlášení nebo bodu III/1 pro platnost lékařských posudků.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r.
Příloha k usnesení vlády č. 71/2021 Sb.
(ze dne 14. února 2021 č. 137)
578kB |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 70/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 70/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 136 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
70
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 136
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla tímto o přijetí krizových opatření, ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) a e) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje zpopelnit tělo osoby zemřelé mimo území České republiky, která není státním občanem České republiky ani nemá trvalý pobyt na území České republiky, s výjimkou těla zemřelého, které se ke dni 15. února 2021 nachází na území České republiky;
II.
ukládá provozovat krematorium v maximálním možném rozsahu, přičemž se nepřihlíží k omezujícím limitům provozu stanoveným obcíobcí.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 69/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 69/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 135 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
69
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 135
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády České republiky č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav, a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
ukládá subjektům kritické infrastrukturysubjektům kritické infrastruktury ve smyslu § 2 písm. k) krizového zákona a jejich smluvním dodavatelům podílejícím se přímo na zajištění provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, přijmout nezbytná opatření k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury dle tohoto krizového opatřeníkrizového opatření;
II.
ukládá subjektům kritické infrastrukturysubjektům kritické infrastruktury, kteří jsou provozovateli jednoho nebo více prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury v některém z odvětví uvedených v článcích I., II., V. a VI. dle přílohy k nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů,
1.
určit své smluvní dodavatele, kteří jsou nezbytní k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury (dále jen „nezbytný dodavatel“), a po dohodě s nimi zajistit jejich součinnost při zajišťování provozu dotčených prvků kritické infrastrukturyprvků kritické infrastruktury,
2.
vést aktuální seznam nezbytných dodavatelů,
3.
pravidelně předávat seznam nezbytných dodavatelů, nejméně však jednou měsíčně, ministerstvu nebo jinému ústřednímu správnímu úřadu, kterým byly stavba, zařízení, prostředek nebo veřejná infrastruktura provozovatele určeny jako prvky kritické infrastrukturyprvky kritické infrastruktury dle krizového zákona;
III.
nařizuje fyzickým osobám určeným subjektem kritické infrastrukturysubjektem kritické infrastruktury ve smyslu § 2 písm. k) krizového zákona a fyzickým osobám určeným smluvními dodavateli subjektů kritické infrastrukturysubjektů kritické infrastruktury podílejícími se přímo na zajištění provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury s ohledem na jejich skutečnou roli při zajišťování funkce prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů; pro účely tohoto usnesení jsou subjekty kritické infrastrukturysubjekty kritické infrastruktury a smluvní dodavatelé subjektu kritické infrastrukturysubjektu kritické infrastruktury ve smyslu tohoto bodu usnesení označováni dále jako „dotčená právnická osoba“ a kritičtí zaměstnanci ve smyslu bodu III. usnesení vlády České republiky ze dne 14. února 2021 č. 125 jsou pro účely tohoto usnesení označováni dále jako „fyzické osoby“:
1.
zdržovat se v době, ve které je možno fyzické osobě nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost, výhradně na místech určených dotčenou právnickou osobou, s výjimkou:
a)
cest nezbytně nutných k obstarávání vlastních základních životních potřeb,
b)
cest do zdravotnických zařízení nezbytně nutných k poskytnutí neodkladných zdravotních služeb fyzické osobě,
c)
cest nezbytně nutných k vyřízení vlastních neodkladných úředních záležitostí,
přičemž fyzická osoba je v případech podle písmen a) až c) povinna každou takovou cestu předem oznámit dotčené právnické osobě, a není-li takové předchozí oznámení možné, je povinna dotčenou právnickou osobu o dané cestě vyrozumět ihned, jakmile to bude možné,
2.
v případě, že jim bylo na základě provedeného epidemiologického šetření oznámeno, že byly v úzkém kontaktu s osobou, u které bylo potvrzeno onemocnění COVID-19 (dále jen „rizikový kontakt“), bezodkladně o tom informovat dotčenou právnickou osobu,
3.
respektovat rozhodnutí dotčené právnické osoby o rozvržení pracovní povinnostipracovní povinnosti učiněné podle bodu VII. tohoto usnesení;
IV.
nařizuje všem dotčeným právnickým osobám:
1.
zajistit všem fyzickým osobám, kterým bylo v době, ve které je možno nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost, nařízeno podle bodu III. tohoto usnesení zdržovat se na jiném místě než v jejich bydlišti, zdarma důstojné ubytování a další nezbytné životní podmínky, včetně zajištění:
a)
základních životních potřeb těchto fyzických osob,
b)
přiměřeného kontaktu těchto fyzických osob s rodinou a osobami blízkými,
c)
péče o osoby dané fyzické osobě blízké nebo o zvířata chovaná danou fyzickou osobou, kterou by za normálních okolností tato fyzická osoba poskytovala osobně a kterou tato fyzická osoba v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu III. tohoto usnesení nemůže řádně vykonávat, a to na základě žádosti této fyzické osoby,
d)
správy majetku dané fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu III. tohoto usnesení nemůže řádně vykonávat, a to na základě žádosti této fyzické osoby,
2.
zajistit podmínky pro fyzické osoby podle bodu III/2 tohoto usnesení, které měly rizikový kontakt, tak, aby tyto fyzické osoby mohly dodržet všechna pravidla podle tohoto opatření,
3.
v případě, že dotčená právnická osoba zjistí, že fyzická osoba měla rizikový kontakt podle bodu III/2 tohoto usnesení, ale nemá klinické příznaky onemocnění COVID-19, a rozhodne, že je výkon práce a/nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti fyzické osoby nezbytný s ohledem na její skutečnou roli při zajišťování provozu prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčená právnická osoba provozuje, pak dotčená právnická osoba a fyzická osoba postupují podle bodu V. tohoto usnesení; dotčená právnická osoba oznámí tuto skutečnost místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví;
V.
nařizuje krajským hygienickým stanicím a Hygienické stanici hlavního města Prahy v případě, že fyzické osobě bylo nařízeno karanténní opatření a následně byla místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví oznámena dotčenou právnickou osobou skutečnost podle bodu IV/3, změnit karanténní opatření tak, aby umožňovalo výkon práce a/nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti fyzické osoby podle bodu VI.;
VI.
nařizuje všem fyzickým osobám bez klinických příznaků, které měly rizikový kontakt, dodržovat tato pravidla, a to minimálně po dobu 10 dnů od rizikového kontaktu:
1.
fyzická osoba pracuje s respirátorem třídy FFP2 bez výdechového ventilu,
2.
fyzická osoba používá jeden respirátor třídy FFP2 maximálně po dobu 4 hodin,
3.
fyzická osoba využívá na odpočinek a stravování místnost bez přítomnosti jiné osoby,
4.
fyzická osoba pracuje tak, aby se minimalizoval kontakt s ostatními osobami,
5.
fyzická osoba omezí pohyb po pracovišti na nezbytně nutnou míru,
6.
fyzická osoba si na začátku výkonu práce nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti bezprostředně před jejím zahájením změří tělesnou teplotu a průběžně sleduje svůj zdravotní stav se zaměřením na možné klinické příznaky onemocnění COVID-19; v případě výskytu klinických příznaků onemocnění COVID-19 fyzická osoba bez prodlení přeruší výkon práce nebo pracovní povinnostipracovní povinnosti a oznámí tuto skutečnost zástupci dotčené právnické osoby;
VII.
umožňuje dotčeným právnickým osobám:
1.
nařídit pracovní povinnostpracovní povinnost u fyzických osob takovým způsobem, že jejich osobní volno bude za dobu 3 týdnů činit alespoň 105 hodin,
2.
vypracovat písemný rozvrh pracovní povinnostipracovní povinnosti a seznámit s ním nebo s jeho změnou fyzickou osobu nejpozději 24 hodin před začátkem období, na něž je pracovní povinnostpracovní povinnost fyzické osobě rozvržena.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 68/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 68/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 134 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
68
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 134
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod. omezuje volný pohyb osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov a při jejich opuštění tak, že
I.
zakazuje
a)
všem osobám s místem trvalého pobytu nebo bydlištěm nacházejícím se na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov opustit území daného okresu,
b)
všem osobám, které nemají na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov místo trvalého pobytu nebo bydliště, vstup, pohyb a pobyt na území těchto okresů,
s výjimkou:
1.
cest za účelem výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany veřejného zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
veřejné hromadné dopravy a další dopravní infrastruktury,
d)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
2.
dětí, žáků a studentů účastnících se vzdělávání v zařízeních, u nichž není dáno omezení provozu podle usnesení vlády České republiky ze dne 14. února 2021 č. 129, a jejich nezbytného doprovodu,
3.
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
4.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
5.
cest za účelem zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata,
6.
nezbytných cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
7.
nezbytných cest za účelem vyřízení úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
8.
nezbytných cest za účelem individuální duchovní péče a služby,
9.
nezbytných cest za účelem výkonu veterinární péče,
10.
nezbytných cest za účelem účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a na pohřbu,
11.
cest zpět do místa svého trvalého pobytu nebo bydliště;
II.
nařizuje
a)
všem osobám využívajícím výjimek podle bodu I. povinnost prokázat důvodnost využití těchto výjimek,
b)
všem osobám pobývajícím a pohybujícím se na území daného okresu, s výjimkou osob uvedených v bodě I/2 mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 7. prosince 2020, č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN, povinnost používat jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor či polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N95, a to
-
ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo místa trvalého pobytu, bydliště nebo místa ubytování,
-
v prostředcích veřejné dopravy,
-
na všech ostatních veřejně přístupných místech a veřejných prostranstvíchveřejných prostranstvích, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti;
III.
stanoví, že povinnosti stanovené v bodu I. a bodu II. písm. a) se nevztahují na osoby, které prokazatelně přes území daného okresu pouze tranzitují, jako jsou zejména pracovníci mezinárodní dopravy; osobám takto tranzitujícím se zakazuje zastavovat na území tohoto okresu, není-li to nezbytně nutné;
IV.
důrazně doporučuje na všech pracovištích a místech výkonu povolání nebo služeb na území daného okresu, kde není možné zajistit minimální vzdálenost 2 metry mezi pracovními místy, nebo místy výkonu povolání nebo služby, popřípadě na pracovištích, kde dochází ke zvýšené kumulaci zaměstnanců a dalších osob ve společných prostorách, aby
1.
byla zavedena režimová a organizační opatření vedoucí k:
a)
omezení fyzického kontaktu osob, včetně možného vytvoření oddělujících přepážek mezi jednotlivými místy,
b)
omezení shlukování osob ve společných prostorách,
c)
podpoře práce z domova, organizaci pracovní doby a přestávek, managementu střídání směn,
d)
dostatečnému větrání nebo ventilaci pracoviště, zvýšené hygieně rukou a prostředí,
2.
byl omezen přístup osob, které v daném místě nekonají práci, povolání či jinou činnost, agenturních a sezonních pracovníků a zaměstnanců na místo výkonu práce, povolání či služby,
3.
byla zajištěna možnost provádění antigenního testování pracovníků a zaměstnanců jednou za tři dny.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 67/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 67/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 133 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
67
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 133
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje ve vazebních věznicích, věznicích a v ústavech pro výkon zabezpečovací detence návštěvy:
-
obviněných uskutečňované podle § 14 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů; zákaz se nevztahuje na návštěvy uskutečňované podle § 14 odst. 9 a 10 a podle § 28 odst. 2 tohoto zákona,
-
odsouzených uskutečňované podle § 19 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
-
chovanců uskutečňované podle § 10 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů; zákaz se nevztahuje na osoby uvedené v § 10 odst. 2 tohoto zákona;
II.
stanovuje, že výjimku z tohoto mimořádného opatření může udělit ministryně spravedlnosti.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 66/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 66/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 132 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
66
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 132
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda
nařizuje s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod. všem poskytovatelům sociálních služeb, poskytujícím sociální služby podle § 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (domov pro seniory, domov se zvláštním režimem), aby v případě vycházky uživatelů mimo objekt nebo areál zařízení, ve kterém je poskytována sociální služba, a to po dobu trvání nouzového stavu, byly splněny tyto podmínky:
1.
vycházka bude umožněna za podmínky, že uživatel bezprostředně po návratu bude umístěn do oddělených prostor a do 72 hodin od ukončení vycházky bude proveden první antigenní POC test, který bude zopakován za další 3 až 4 dny; umístění do oddělených prostor bude ukončeno v případě negativních výsledků obou testů,
2.
uživatel sociálních služeb používá v průběhu vycházky respirátor alespoň třídy FFP2 nebo KN95.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 65/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 65/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 131 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
65
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 131
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
1.
zakazuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje akutní lůžková péče, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou:
-
přítomnosti třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení za podmínek podle bodu 3,
-
návštěv nezletilých pacientů,
-
návštěv pacientů s omezenou svéprávností,
-
návštěv pacientů v hospicech a dalších pacientů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění,
2.
omezuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb návštěvy pacientů v zdravotnických zařízeních na pracovištích, na kterých se poskytuje dlouhodobá nebo následná lůžková péče, tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující pacienta se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad, a na osoby, které v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad; osoba navštěvující pacienta, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovatele,
3.
zakazuje u všech poskytovatelů zdravotních služeb přítomnost třetí osoby při porodu ve zdravotnickém zařízení v případě, že nejsou splněny tyto podmínky:
-
třetí osobou je druhý rodič dítěte nebo osoba žijící s rodičkou ve společné domácnosti,
-
porod bude probíhat v samostatném porodním pokoji nebo boxu s vlastním sociálním zařízením,
-
bude zamezen kontakt třetí osoby s ostatními rodičkami,
-
třetí osoba se podrobí měření teploty před vstupem do porodního pokoje nebo boxu,
-
třetí osoba má tělesnou teplotou nedosahující 37,0 °C a zároveň nemá příznaky onemocnění COVID-19,
-
třetí osoba používá chirurgickou roušku jako minimální ochranu dýchacích cest (používání improvizovaných nebo látkových roušek nepostačuje),
4.
u všech poskytovatelů sociálních služeb v zařízení domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem a všem odlehčovacím sociálním službám v pobytové formě (podle § 44, 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) omezuje návštěvy uživatelů tak, že návštěvu lze připustit pouze za podmínky, že osoba navštěvující uživatele se podrobí před zahájením návštěvy POC testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2, a to s negativním výsledkem; tento požadavek se nevztahuje na osoby, které absolvovaly nejpozději 48 hodin před zahájením návštěvy RT-PCR vyšetření nebo POC test na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 s negativním výsledkem a doloží o tom doklad, a na osoby, které v době 90 dnů přede dnem návštěvy prodělaly onemocnění COVID-19 a doloží o tom doklad; osoba navštěvující uživatele, která splní některou z uvedených podmínek, může vykonat návštěvu za podmínky, že po dobu návštěvy používá osobní ochranné pomůcky dýchacích cest, a to minimálně respirátor třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu [s výjimkou dětí do dvou let věku, které nemusí mít ochranný prostředek dýchacích cest, a s výjimkou dětí od dvou do patnácti let věku, pokud mají jiný ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének], a při dodržení dalších režimových opatření poskytovatele; v případě návštěv uživatelů v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění lze návštěvu připustit za podmínky, že osoba navštěvující uživatele dodržuje režimová opatření poskytovatele.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 64/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 64/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 130 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
64
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 130
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
nařizuje
1.
hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy v místech, kde je taková potřeba, určit školu nebo školské zařízení zřízené krajem, obcíobcí nebo dobrovolným svazkem obcíobcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, které budou vykonávat nezbytnou péči o děti ve věku od 3 do 10 let, jejichž zákonní zástupci jsou:
-
zaměstnanci bezpečnostních sborů,
-
zaměstnanci obecní policie,
-
zaměstnanci poskytovatelů zdravotních služeb,
-
zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví,
-
zaměstnanci uvedení v § 115 odst. 1 a další zaměstnanci v sociálních službách podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
-
sociální pracovníci zařazení k výkonu sociální práce na krajských a obecních úřadech podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
-
sociální pracovníci a další odborní pracovníci vykonávající činnosti podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů,
-
zaměstnanci Úřadu práce České republiky,
-
zaměstnanci České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení,
-
zaměstnanci Finanční správy České republiky,
-
příslušníky ozbrojených sil,
-
zaměstnanci Ministerstva vnitra, kteří vyřizují agendu pobytu cizinců,
-
pedagogickými anebo nepedagogickými pracovníky určené školy nebo školského zařízení,
-
pedagogickými nebo nepedagogickými pracovníky mateřské školy,
-
zaměstnanci školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy,
-
zaměstnanci zařízení školního stravování,
-
zaměstnanci České pošty, s. p.,
a to bez ohledu na to, zda jsou tyto děti dětmi nebo žáky určené školy nebo školského zařízení,
2.
vykonávat péči o děti podle bodu 1 ve skupinách po nejvýše 30 dětech,
3.
ministru školství, mládeže a tělovýchovy informovat a metodicky vést kraje a hlavní město Prahu v procesu zajišťování vykonávání péče podle bodu 1,
4.
hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy informovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o přijatých opatřeních v tomto směru,
5.
obcímobcím s rozšířenou působností a zřizovatelům určených škol a školských zařízení poskytovat veškerou potřebnou součinnost hejtmanům a primátorovi hlavního města Prahy v procesu zajišťování vykonávání péče o děti ve věku od 3 do 10 let;
II.
umožňuje hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy v souladu s § 14 odst. 6 krizového zákona stanovit podle místních potřeb svým nařízením další okruhy zaměstnanců, pro jejichž děti ve věku od 3 do 10 let budou vykonávat nezbytnou péči školy nebo školská zařízení určené podle bodu I/1; body I/2 až I/5 se použijí obdobně.
Provedou:
ministr školství, mládeže a tělovýchovy,
hejtmani krajů a primátor hlavního města Prahy,
určená škola nebo školské zařízení,
zřizovatelé určených škol a školských zařízení,
starostové obcíobcí s rozšířenou působností
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 63/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 63/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 129 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
63
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 129
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) až e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda omezuje s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.:
1.
provoz vysokých škol podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, včetně zahraničních vysokých škol a jejich poboček působících na území České republiky (dále jen „vysoké školy“), a to tak, že zakazuje osobní přítomnost studentů na výuce a zkouškách, účastní-li se v jeden čas zkoušky více než 10 osob, při studiu na vysoké škole a účastníků kurzů celoživotního vzdělávání; zákaz osobní přítomnosti studentů podle tohoto bodu se nevztahuje na:
a)
účast na klinické a praktické výuce a praxi studentů studijních programů všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a dalších zdravotnických studijních programů a studentů vykonávajících pedagogickou praktickou výuku a praxi v mateřských, základních a středních školách nebo školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy,
b)
účast na přijímacích zkouškách na vysoké školy za účasti nejvýše 10 osob,
c)
účast na individuálních konzultacích (pouze jeden student a jeden akademický pracovník),
2.
provoz vysokých škol, a to tak, že zakazuje poskytování ubytování studentům vysokých škol, kteří mají na území České republiky jiné bydliště, v ubytovacích zařízeních vysokých škol, s výjimkou studentů, kteří se mohou účastnit vzdělávání podle bodu 1,
3.
provoz středních a vyšších odborných škol a konzervatoří podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost žáků a studentů na středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a vzdělávání v konzervatoři podle školského zákona, s výjimkou:
a)
škol zřízených při zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
b)
škol zřízených Ministerstvem spravedlnosti,
c)
žáků v oboru vzdělání Praktická škola jednoletá a Praktická škola dvouletá,
d)
praktického vyučování a praktické přípravy žáků a studentů zdravotnických oborů ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb,
e)
individuální konzultace (pouze jeden žák nebo student a jeden pedagogický pracovník),
f)
konání přijímacích zkoušek, závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek, absolutorií a mezinárodně uznávaných zkoušek, a to bez omezení počtu osob,
g)
konání zkoušek na vyšších odborných školách za účasti nejvýše 10 osob,
h)
konání komisionálních opravných a komisionálních náhradních zkoušek na středních školách a v konzervatořích, s tím, že prezenční výuka musí probíhat v neměnných třídách, odděleních nebo skupinách žáků nebo studentů,
4.
provoz základních škol podle školského zákona, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost žáků na základním vzdělávání v základní škole, s výjimkou:
a)
základní školy při zdravotnickém zařízení,
b)
dětí v přípravné třídě,
c)
žáků 1. a 2. ročníků základní školy,
d)
žáků prvního stupně základní školy, pokud jsou zařazeni do třídy společně se žáky 1. nebo 2. ročníků základní školy,
e)
dětí v přípravném stupni základní školy speciální,
f)
škol zřízených při zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy,
g)
základních škol nebo tříd zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona,
h)
individuální konzultace (pouze jedno dítě nebo žák, jeden pedagogický pracovník a případně zákonný zástupce),
s tím, že prezenční výuka musí probíhat v neměnných třídách dětí nebo žáků,
5.
provoz základních uměleckých škol, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky podle školského zákona a vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že se zakazuje osobní přítomnost žáků nebo účastníků na základním uměleckém vzdělávání v základní umělecké škole, na kurzech cizích jazyků s denní výukou ve vzdělávacích institucích a na jazykovém vzdělávání v jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky; státní jazykové zkoušky je možné konat za účasti nejvýše 10 osob,
6.
provoz středisek volného času, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost dětí, žáků a studentů a jiných účastníků na tomto zájmovém vzdělávání,
7.
provoz školních klubů a školních družin, a to tak, že zakazuje osobní přítomnost dětí, žáků a studentů a jiných účastníků na tomto zájmovém vzdělávání s výjimkou dětí nebo žáků, kteří se mohou účastnit prezenční výuky podle tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, a to za podmínky, že v oddělení nebo skupině jsou přítomni děti nebo žáci pouze z jedné neměnné třídy prezenční výuky,
8.
provoz školských výchovných a ubytovacích zařízení, a to tak, že zakazuje poskytování ubytování žákům škol a studentům vyšších odborných škol podle školského zákona, kteří mají na území České republiky jiné bydliště, ve školských výchovných a ubytovacích zařízeních (domov mládeže, internát), s výjimkou žáků a studentů, kteří se mohou účastnit prezenční výuky podle tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, a zakazuje školu v přírodě a školní výlety,
9.
provoz škol a školských zařízení podle školského zákona a provoz vysokých škol tak, že součástí vzdělávání není zpěv, s výjimkou:
a)
mateřských škol,
b)
oborů středního a vyššího odborného vzdělávání a studijních programů vysokých škol, ve kterých je zpěv stěžejní součástí rámcového nebo akreditovaného vzdělávacího nebo studijního programu,
10.
provoz škol a školských zařízení podle školského zákona a provoz vysokých škol, a to tak, že zakazuje sportovní činnosti jako součást vzdělávání, s výjimkou:
a)
mateřských škol,
b)
oborů středního a vyššího odborného vzdělávání a studijních programů vysokých škol, ve kterých je sportovní činnost stěžejní součástí rámcového nebo akreditovaného vzdělávacího či studijního programu,
11.
provoz mateřských, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a školských zařízení tak, že vstup třetích osob (mimo dětí, žáků, studentů nebo účastníků a zaměstnanců) do prostor školy nebo školského zařízení je možný jen v nezbytně nutných případech, s tím, že se omezí kontakt třetích osob s osobami v prostorách školy nebo školského zařízení.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 62/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 62/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 128 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
62
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 128
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
ukládá orgánům veřejné moci a správním orgánům (dále jen „orgán“), aby v rámci všech svých pracovišť zahájily omezený provoz vyplývající z nouzového stavu spočívající v:
1.
omezení práce a státní služby zejména na ty agendy, jejichž výkon musí být bezpodmínečně kontinuálně zajišťován, a to zejména k zajištění chodu veřejné správy a služeb veřejné správy v nezbytně nutném rozsahu a plnění úkolů vlády České republiky směřujících k dosažení cílů nouzového stavu; ostatní agendy se vykonávají v rozsahu, který neohrozí níže uvedená opatření nutná k ochraně zdraví státních zaměstnanců, zaměstnanců a dalších úředních osob (dále jen „zaměstnanci“),
2.
omezení osobního kontaktu zaměstnanců s adresáty veřejné správy (s žadateli, s jinými účastníky správních řízení) a dalšími externími osobami (dále jen „klienti/veřejnost“) na nezbytně nutnou úroveň; omezení kontaktů se provede zejména takto:
a)
upřednostňováním písemného, elektronického či telefonického kontaktu před osobním ve všech případech, kdy je to možné, avšak při současném umožnění osobního kontaktu klientům/veřejnosti v úředních hodinách,
b)
příjmem veškerých dokumentů od klientů/veřejnosti pouze prostřednictvím pracoviště podatelny, je-li zřízeno; vždy, kdy je to možné, se upřednostní elektronická komunikace,
c)
dochází-li ke kontaktům se zaměstnanci jiných orgánů a institucí, přijetím opatření omezujících přímý kontakt; jednání se provádí za zvýšených hygienických opatření,
d)
výše uvedená opatření se přiměřeně použijí i pro vnitřní styk zaměstnanců v rámci orgánu,
3.
zajišťování chodu jednotlivých útvarů orgánu vždy nejnižším možným počtem zaměstnanců přítomných na pracovišti, který je nutno zachovat pro činnost orgánu veřejné moci nebo správního orgánu,
4.
zajištění činnosti orgánu tak, aby případné karanténní opatření vůči části zaměstnanců neohrozilo akceschopnost orgánu (např. střídání oddělených skupin zaměstnanců orgánu, práce na dálku).
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři,
starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 61/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 61/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 127 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
61
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 127
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 21:00 hod. do 04:59 hod. s výjimkou:
1.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
2.
výkonu povolání,
3.
výkonu činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče,
c)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
d)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
4.
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné i v nočních hodinách z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
5.
venčení psů do 500 metrů od místa bydliště,
6.
účasti na hromadné akci dovolené podle bodu VI. tohoto krizového opatřeníkrizového opatření,
7.
cest zpět do místa svého bydliště;
II.
zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky v době od 05:00 hod. do 20:59 hod. s výjimkou:
1.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
2.
nezbytných cest za rodinou nebo osobami blízkými,
3.
cest za účelem nákupu zboží a služeb nebo poskytnutí služeb, zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata, odkládání odpadu,
4.
cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
5.
cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
6.
výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
individuální duchovní péče a služby,
d)
veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury,
e)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
f)
veterinární péče,
7.
cest za účelem pobytu v přírodě nebo parcích a sportování na venkovních sportovištích,
8.
cest do vlastních rekreačních objektů a pobytu v nich, a to za podmínky současného pobytu pouze členů jedné domácnosti v takovém rekreačním objektu,
9.
cest za účelem vycestování z České republiky,
10.
účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a pohřbu, v počtu ne vyšším než 15 osob, a návštěvy hřbitova,
11.
cest za účelem účasti na vzdělávání včetně praxí a na zkouškách,
12.
účasti na shromáždění konaném v souladu s bodem V.,
13.
cest za účelem voleb a zasedání orgánů právnických osob v souladu s bodem VI.,
14.
účasti na hromadné akci dovolené podle bodu IX.,
15.
cest zpět do místa svého bydliště;
III.
zakazuje pobyt cizinců na území České republiky, pokud po dni účinnosti tohoto usnesení vlády přicestovali z jiného důvodu než podle bodu I. nebo bodu II/1 až 6, 9 až 15 nebo pokud přicestovali v rozporu s ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví;
IV.
nařizuje
1.
omezit pohyb na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou a pobývat v místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II.,
2.
omezit na nezbytně nutnou míru kontakty s jinými osobami než se členy domácnosti,
3.
pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu 2 osob, s výjimkou
-
členů domácnosti,
-
doprovodu podle bodu II/4 a 5,
-
zaměstnanců vykonávajících práci pro stejného zaměstnavatele,
-
osob společně vykonávajících podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost,
-
osob, které společně konají činnost, ke které jsou povinny podle zákona, a je tuto činnost nezbytné konat ve vyšším počtu osob,
-
dětí, žáků a studentů při poskytování vzdělávání ve školách či školských zařízeních,
a zachovávat při kontaktu s ostatními osobami odstup nejméně 2 metry, pokud to je možné,
4.
zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště;
V.
omezuje právo pokojně se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, tak, že každý účastník je povinen mít ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének, a
a)
shromáždění, nejde-li o shromáždění podle písmene b), se může konat pouze mimo vnitřní prostory staveb a může se jej účastnit celkem nejvýše 100 účastníků, a to ve skupinách po nejvýše 20 účastnících a při zachování rozestupů mezi skupinami účastníků alespoň 2 metry,
b)
shromáždění pořádaného církví nebo náboženskou společností v kostele nebo v jiné místnosti určené pro náboženské obřady se nesmí účastnit více účastníků, než odpovídá obsazenosti nejvýše 10 % míst k sezení, přičemž účastníci, s výjimkou osob vedoucích nebo zajišťujících obřad, po většinu času sedí na sedadlech, dodržují, s výjimkou členů domácnosti, minimální rozestupy 2 metry mezi účastníky sedícími v jedné řadě sedadel, před vstupem do vnitřního prostoru si dezinfikují ruce, nedochází k podávání ruky při pozdravení pokoje a v rámci shromáždění nedochází k hromadnému zpěvu s výjimkou, kdy zpěváci nebo sbor jsou odděleni od ostatních účastníků shromáždění tak, aby bylo zabráněno šíření kapének;
VI.
omezuje konání voleb orgánu právnické osoby a zasedání orgánu právnické osoby tak, že v případě, účastní-li se jej na jednom místě více než 10 osob:
a)
každá osoba používá jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor či polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N95,
b)
osoby jsou usazeny tak, aby dodržovaly minimální rozestupy 2 metry, s výjimkou členů domácnosti,
c)
každá osoba předloží před zahájením svolavateli zasedání či jiné pověřené osobě potvrzení o negativním výsledku antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS CoV-2, který byl proveden nejvýše před 3 dny,
d)
že se zasedání účastní nejvýše 50 osob, nejedná-li se o zasedání, které je nezbytné k splnění zákonem uložených povinností včetně volby orgánu;
VII.
důrazně doporučuje zdržovat se v místě bydliště pouze se členy vlastní domácnosti a osobami, o které člen domácnosti pečuje, a při styku s jinými osobami používat respirátor bez výdechového ventilu třídy FFP2 nebo KN95;
VIII.
doporučuje
1.
zaměstnavatelům
a)
podporovat dovolené a placené volno pro zaměstnance a obdobné nástroje uvedené v kolektivní smlouvě,
b)
omezit výkon prací, které nejsou významné pro zachování činnosti zaměstnavatele,
2.
zachovávat při kontaktu s ostatními osobami ve veřejných prostorách odstup nejméně 2 metry (např. při nákupu),
3.
využívat z hygienických důvodů přednostně bezhotovostní platební styk,
4.
osobám zajišťujícím služby podle bodu II/6 omezit přímý kontakt se zákazníky;
IX.
určuje Ministerstvo zdravotnictví, aby stanovilo závazné hygienicko-epidemiologické podmínky pro hromadné akce jinak zakázané v důsledku tohoto krizového opatřeníkrizového opatření, při jejichž dodržení je dovoleno je z důvodů zřetele hodných konat, a to jedná-li se o akce v důležitém státním zájmu nebo významná sportovní utkání nebo soutěže.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních správních úřadů
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy,
primátoři, starostové
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 60/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 60/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č.126 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
60
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 126
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 125 ze dne 14. února 2021, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 15. února 2021 od 00:00 hod. do dne 28. února 2021 do 23:59 hod.
I.
zakazuje
1.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, s výjimkou těchto provozoven:
a)
prodejen potravin,
b)
prodejen pohonných hmot a dalších potřeb pro provoz motorových vozidel,
c)
prodejen paliv,
d)
prodejen hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží,
e)
lékáren, výdejen a prodejen zdravotnických prostředků,
f)
prodejen malých domácích zvířat,
g)
prodejen krmiva a dalších potřeb pro zvířata,
h)
prodejen brýlí, kontaktních čoček a souvisejícího zboží,
i)
prodejen novin a časopisů,
j)
prodejen tabákových výrobků,
k)
prádelen a čistíren,
l)
provozoven servisu a oprav silničních vozidel,
m)
provozoven poskytovatelů odtahů a odstraňování závad vozidel v provozu na pozemních komunikacích,
n)
prodejen náhradních dílů k dopravním prostředkům a výrobním technologiím,
o)
provozoven umožňujících vyzvednutí zboží a zásilek zakoupených distančním způsobem,
p)
prodejen zahrádkářských potřeb včetně osiva a sadby,
q)
pokladen prodeje jízdenek,
r)
květinářství,
s)
provozoven pro sjednání provádění staveb a jejich odstraňování, projektovou činnost ve výstavbě, geologické práce, zeměměřičství, testování, měření a analýzu ve stavebnictví,
t)
prodejen textilního materiálu a textilní galanterie,
u)
provozoven servisu výpočetní a telekomunikační techniky, audio a video přijímačů, spotřební elektroniky, přístrojů a dalších výrobků pro domácnosti,
v)
provozoven realitního zprostředkování a činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence,
w)
zámečnictví a provozoven servisu dalších výrobků pro domácnost,
x)
provozoven oprav, údržby a instalací strojů a zařízení pro domácnost,
y)
provozoven pohřební služby, provádění balzamací a konzervací, zpopelňování lidských pozůstatků nebo lidských ostatků, včetně ukládání lidských ostatků do uren,
z)
myček automobilů,
aa)
prodejen domácích potřeb a železářství, přičemž za domácí potřeby se nepovažují nábytek, koberce a jiné podlahové krytiny,
ab)
provozoven sběru a výkupu surovin a kompostáren,
ac)
provozoven zabývajících se zpracováním kamene (např. výroba pomníků, náhrobních kamenů a jejich instalace),
ad)
provozoven (včetně mobilních) s prodejem pietního zboží, např. věnce, květinové výzdoby na hroby, pietní svíčky apod.; pro tyto provozovny neplatí zákaz prodeje v mobilních provozovnách uvedený v bodě I/7,
ae)
provozoven poskytujících službu úpravy a stříhání psů a koček,
af)
prodejen zbraní a střeliva,
ag)
papírnictví,
ah)
prodejen dětského oblečení a dětské obuvi,
ai)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
aj)
provozoven péče o dítě do tří let věku v denním režimu,
ak)
provozoven, v nichž jsou realizována psychodiagnostická vyšetření, která jsou nedílnou součástí výběrových řízení a následně nezbytnou podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti,
s tím, že jiné zboží a služby je zakázáno v těchto prodejnách nebo provozovnách prodávat nebo poskytovat; tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona; dále se tento zákaz nevztahuje na takové provozovny, ve kterých sice maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, nepředstavuje výlučnou činnost v provozovně, avšak část provozovny, ve které probíhá maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb, který není zakázán, je oddělena od ostatních částí provozovny, do kterých není zákazníkům umožněn přístup,
2.
přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (např. restaurace, hospody a bary), s výjimkou:
a)
v provozovnách, které neslouží pro veřejnost (např. zaměstnanecké stravování, stravování poskytovatelů zdravotních služeb a sociálních služeb, ve vězeňských zařízeních),
b)
školního stravování zaměstnanců přítomných na pracovišti a dětí, žáků a studentů účastnících se prezenčního vzdělávání,
c)
v provozovnách v ubytovacích zařízeních za podmínky, že poskytují stravování pouze ubytovaným osobám, a to pouze v čase mezi 05:00 hod. a 20:59 hod.;
tím není dotčena možnost prodeje mimo provozovnu stravovacích služeb (např. provozovny rychlého občerstvení s výdejovým okénkem nebo prodej jídla s sebou) s tím, že prodej zákazníkům v místě provozovny (např. výdejové okénko) je zakázán v čase mezi 21:00 hod. a 04:59 hod.,
3.
dále
a)
koncerty a jiná hudební, divadelní, filmová a jiná umělecká představení včetně cirkusů a varieté s přítomností diváků; bez diváků lze tato představení konat nebo zkoušet jen v případě, že je provádí umělci, kteří tak činí v rámci zaměstnání nebo podnikání, s tím, že
i)
ochranný prostředek dýchacích cest účinkující mohou odložit pouze na místě výkonu vlastní produkce a pouze po dobu této produkce,
ii)
je-li součástí scénického díla zpěv, omezuje se počet účinkujících na jevišti nebo zkušebně tak, že celkový počet účinkujících nesmí být vyšší než počet metrů čtverečních celkové podlahové plochy jeviště nebo zkušebny dělený čtyřmi,
iii)
u hráčů všech nástrojových skupin je nutné dodržovat rozestupy alespoň 1,2 metru a každý hráč na smyčcové nástroje použije samostatný notový pult, pokud to dovolují prostorové podmínky,
b)
poutě a podobné tradiční akce,
c)
kongresy, vzdělávací akce a zkoušky v prezenční formě, s výjimkou
i)
praktické výuky a praxe podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a praktické přípravy na výkon regulovaného povolání sociální pracovník podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
ii)
profesního vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů České republiky, strážníků obecních policií, příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky a členů jednotek požární ochrany,
iii)
činností na základě zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dopravně psychologických vyšetření dle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů,
iv)
činností vedoucích k získání zvláštní odborné způsobilosti podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a činností vedoucích k překonání podmínek podle § 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách,
v)
dalších vzdělávacích akcí a zkoušek z profesních kvalifikací a jiných zkoušek, jejichž složení je podmínkou stanovenou právními předpisy pro výkon určité činnosti, kurzů s akreditovaným programem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a rekvalifikačních kurzů zabezpečovaných Úřadem práce České republiky nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, směřujících k získání profesní kvalifikace složením zkoušky podle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o vzdělávací akce a zkoušky, které jsou součástí vzdělávání podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů;
přitom se zakazuje v jeden čas přítomnost více než 10 osob a, je-li zkouška podle právního předpisu veřejná, dalších více než 3 osob z řad veřejnosti; dále se zakazuje pobyt v motorovém vozidle bez respirátoru alespoň třídy FFP2 nebo KN95 bez výdechového ventilu po dobu praktické jízdy s výcvikovým vozidlem v rámci zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel,
d)
veletrhy,
e)
provoz heren, kasin a sázkových kanceláří,
f)
provoz a používání sportovišť ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku, tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center, s výjimkou sportovní činnosti ve školách či školských zařízeních a vysokých školách, kde to krizová opatřeníkrizová opatření umožňují, a s výjimkou sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány,
g)
provoz a používání umělých koupališť (plavecký bazén, koupelový bazén, bazén pro kojence a batolata, brouzdaliště), wellness zařízení včetně saun, solárií a solných jeskyní, pokud se nejedná o poskytování zdravotních služeb poskytovatelem zdravotních služeb,
h)
návštěvy a prohlídky zoologických zahrad a botanických zahrad,
i)
návštěvy a prohlídky muzeí, galerií, výstavních prostor, hradů, zámků a obdobných historických nebo kulturních objektů, hvězdáren a planetárií,
j)
provozování zařízení nebo poskytování služeb osobám ve věku 6 až 18 let zaměřených na činnosti obdobné zájmovým vzděláváním podle § 2 vyhlášky č. 74/2005 Sb., jako jsou zejména zájmová, výchovná, rekreační nebo vzdělávací činnost včetně přípravy na vyučování,
k)
provoz lyžařských vleků a lanových drah s výjimkou využití lanových drah pro zajištění dopravní obslužnosti v rámci veřejných služeb a dále s výjimkou využití lyžařských vleků a lanových drah pro zajištění zásobování nebo chodu kritické infrastrukturykritické infrastruktury nebo pro potřeby složek Integrovaného záchranného systémuIntegrovaného záchranného systému včetně Horské služby,
4.
poskytování ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb:
a)
pouze osobám, pro které je toto ubytování nezbytné k výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, přičemž:
i)
tento účel je každá osoba, které je ubytování umožněno, povinna prokázat před zahájením ubytování písemným potvrzením zaměstnavatele nebo objednatele,
ii)
provozovatel je povinen vyžadovat prokázání účelu podle bodu i) a uchovávat jej po celou dobu pobytu ubytované osoby,
b)
osobám, kterým byla nařízena pracovní povinnostpracovní povinnost podle krizového zákona,
c)
cizincům, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky a kteří mají oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky v souladu s jinými předpisy,
d)
osobám, kterým byla nařízena izolace nebo karanténa,
e)
osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády, jestliže nemají jiné bydliště na území České republiky,
f)
osobám, které jsou ubytovány za účelem toho, aby jim byly poskytnuty zdravotní služby, a jejich nezbytnému doprovodu,
5.
pití alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech; tím není dotčena možnost pít alkoholické nápoje ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb,
6.
maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách ve státní svátek a v ostatní svátek po celý den a v ostatní dny v čase mezi 21:00 hod. až 04:59 hod. s tím, že tento zákaz se nevztahuje na činnosti, které nejsou živnostíživností podle živnostenského zákona, a na provozování:
a)
čerpacích stanic s palivy a mazivy,
b)
lékáren,
c)
prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
d)
prodejen ve zdravotnických zařízeních,
e)
provozoven stravovacích služeb v rozsahu podle bodu I/2,
f)
vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob,
7.
prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilních provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení), pochůzkový a podomní prodej; zákaz se nevztahuje na pojízdné prodejny zajišťující prodej potravin a drogistického zboží v obcíchobcích, kde není možno toto zboží zakoupit v jiné provozovně;
II.
omezuje
1.
provoz provozovny stravovacích služeb, v jejichž případě není zakázána přítomnost veřejnosti v provozovně podle bodu I/2 tak, že jejich provozovatelé musí dodržovat následující pravidla:
a)
zákazníci jsou usazeni tak, že mezi nimi je odstup alespoň 1,5 metru, s výjimkou zákazníků sedících u jednoho stolu,
b)
u jednoho stolu sedí nejvýše 4 zákazníci, s výjimkou členů domácnosti; jedná-li se o dlouhý stůl, lze u něj usadit více zákazníků tak, že mezi skupinami nejvýše 4 zákazníků, s výjimkou členů domácnosti, je rozestup alespoň 2 metry,
c)
provozovatel nepřipustí ve vnitřních prostorech provozovny více zákazníků, než je ve vnitřních prostorech provozovny míst k sezení pro zákazníky; provozovatel je povinen písemně evidovat celkový aktuální počet míst k sezení pro zákazníky,
d)
zákaz produkce živé hudby a tance,
e)
nebude poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
2.
provoz provozovny stravovacích služeb tak, že v případě prodeje z provozovny stravovacích služeb mimo její vnitřní prostory (např. výdejové okénko) jsou osoby, které v bezprostředním okolí provozovny konzumují potraviny a pokrmy včetně nápojů zde zakoupených (s výjimkou alkoholických nápojů, jejichž pití je na veřejně přístupných místech zakázáno), povinny dodržovat rozestupy od jiných osob alespoň 2 metry, nejde-li o členy domácnosti,
3.
provoz hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték tak, že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti,
4.
činnost nákupních center s prodejní plochou přesahující 5 000 m2 tak, že
a)
použití míst určených k odpočinku (židle, křesla, lavice apod.) je omezeno tak, aby nebyla místy shromažďování osob,
b)
není poskytována možnost bezdrátového připojení se na Internet pro veřejnost,
c)
provozovatel zajistí alespoň jednu osobu, která dohlíží na dodržování následujících pravidel a působí na zákazníky a další osoby, aby je dodržovali,
d)
následující pokyny pro zákazníky jsou sdělovány zákazníkům a dalším osobám, zejména formou informačních tabulí, letáků, na obrazovkách, rozhlasem apod.,
e)
provozovatel zajistí viditelné označení pokynu k dodržování rozestupu 2 metrů mezi osobami na veřejně přístupných plochách v nákupním centru (např. formou infografiky, spotů v rádiu centra, infografiky u vstupu do prodejen a jiných provozoven, infografiky na podlaze veřejných prostor apod.),
f)
je zamezováno shlukování osob, zejména ve všech místech, kde to lze očekávat, např. vstupy z podzemních garáží, prostor před výtahy, eskalátory, travelátory, záchody apod.,
g)
je zakázán provoz dětských koutků,
h)
provozovatel zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
i)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
j)
prodej z provozovny stravovacích služeb umístěné v rámci nákupního centra je možný pouze přes výdejové okénko nebo jako jídlo s sebou,
5.
provoz knihoven tak, že se zakazuje jiný výdej než předem objednaných výpůjček a jejich vracení přes výdejní okénko nebo bezkontaktně; při jiném než bezkontaktním předání výpůjček se doporučuje používat respirátor bez výdechového ventilu alespoň třídy FFP2 nebo KN95,
6.
provoz v provozovnách podle bodu I/1, jejichž provoz není zakázán, s výjimkou vozidel taxislužby nebo jiné individuální smluvní přepravy osob, tak, že provozovatel dodržuje následující pravidla:
a)
v provozovně nepřipustí přítomnost více zákazníků, než je 1 zákazník na 15 m2 prodejní plochy; v případě provozovny s prodejní plochou menší než 15 m2 se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 15 let doprovázející zákazníka a na doprovod zákazníka, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením; v případě ostatních provozoven se toto omezení nevztahuje na dítě mladší 6 let doprovázející zákazníka,
b)
aktivně brání tomu, aby se zákazníci zdržovali v kratších vzdálenostech, než jsou 2 metry, nejde-li o osoby ze společné domácnosti,
c)
zajistí řízení front čekajících zákazníků, a to jak uvnitř, tak před provozovnou, zejména za pomoci označení prostoru pro čekání a umístění značek pro minimální rozestupy mezi zákazníky (minimální rozestupy 2 metry), přičemž zákazník, který je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, má právo přednostního nákupu,
d)
umístí dezinfekční prostředky u často dotýkaných předmětů (především kliky, zábradlí, nákupní vozíky) tak, aby byly k dispozici pro zaměstnance i zákazníky provozoven a mohly být využívány k pravidelné dezinfekci,
e)
zajistí informování zákazníků o výše uvedených pravidlech, a to zejména prostřednictvím informačních plakátů u vstupu a v provozovně, popřípadě sdělováním pravidel reproduktory v provozovně,
f)
zajistí maximální možnou cirkulaci vzduchu s nasáváním venkovního vzduchu (větrání nebo klimatizace) bez recirkulace vzduchu v objektu,
g)
jsou zakázány propagační aktivity v prodejnách, u nichž je přítomna fyzická osoba zajišťující jejich průběh,
h)
v případě osoby, která veze kočárek s dítětem, nesmí provozovatel vyžadovat, aby pro nákup používala nákupní vozík, a dítě v kočárku se nezapočítá do celkového dovoleného počtu osob na prodejní plochu,
s tím, že prodejní plochou se rozumí část provozovny, která je určena pro prodej a vystavení zboží, tj. celková plocha, kam zákazníci mají přístup, včetně zkušebních místností, plocha zabraná prodejními pulty a výklady, plocha za prodejními pulty, kterou používají prodavači; do prodejní plochy se nezahrnují kanceláře, sklady a přípravny, dílny, schodiště, šatny a jiné společenské prostory.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 59/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 59/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 125 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů
Vyhlášeno 14. 2. 2021, částka 28/2021
59
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. února 2021 č. 125
vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky,
vyhlašuje
pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky
NOUZOVÝ STAV
na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů.
Vláda
I.
nařizuje ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace krizová opatřeníkrizová opatření, jejichž konkrétní provedení stanoví vláda samostatným usnesením vlády;
II.
ukládá
1.
předsedovi vlády řídit a koordinovat úkoly podle bodu I.,
2.
členům vlády požádat vládu o předchozí souhlas k opatřením souvisejícím s vyhlášeným nouzovým stavem, která člen vlády nebo jím řízené ministerstvo činí v rámci svých pravomocí, a to před jejich uplatněním;
III.
stanoví, že subjekty kritické infrastrukturysubjekty kritické infrastruktury mohou určit kritické zaměstnance, jejichž přítomnost na pracovišti je nezbytná pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, na něž se budou vztahovat zákazy a povinnosti;
IV.
dosavadní vydaná a platná ochranná a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nejsou tímto vyhlášením nouzového stavu dotčena;
V.
pověřuje předsedu vlády informovat neprodleně Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o vyhlášení nouzového stavu podle bodu I. tohoto usnesení;
VI.
toto rozhodnutí nabývá účinnosti dnem 15. února 2021, v 00:00 hodin a jeho platnost končí uplynutím 14 dnů od nabytí jeho účinnosti.
Provedou:
členové vlády,
vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy
Na vědomí:
hejtmani,
primátor hlavního města Prahy
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Nařízení vlády č. 55/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 55/2021 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 331/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., a další související nařízení vlády
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 25/2021
* ČÁST PRVNÍ - Změna nařízení vlády o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství
* ČÁST DRUHÁ - Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích
* ČÁST TŘETÍ - Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě
* ČÁST PÁTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování dotací na opatření dobré životní podmínky zvířat
* ČÁST ŠESTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství
* ČÁST SEDMÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování dotací v rámci opatření lesnicko-environmentální a klimatické služby a ochrana lesů
* ČÁST OSMÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb pro přechodně podporované oblasti s přírodními omezeními
* ČÁST DESÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 3. 2021
55
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 8. února 2021,
kterým se mění nařízení vlády č. 331/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., a další související nařízení vlády
Vláda nařizuje podle § 2b odst. 2 a § 2c odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 179/2014 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 179/2014 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Změna nařízení vlády o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství
Čl. I
Nařízení vlády č. 331/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujícího opatření ekologické zemědělství, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odstavec 3 zní:
„(3)
Zařadit do navazujícího opatření ekologické zemědělství lze díl půdního bloku, na kterém není uplatňováno
a)
žádné navazující opatření ekologické zemědělství,
b)
opatření podle § 2 písm. a), b) nebo c) nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb.,
c)
opatření podle § 2 písm. a), b) nebo c) nařízení vlády č. 330/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření, nebo
d)
žádné opatření podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství.“.
2.
V § 2 se na konci textu odstavce 5 doplňují slova „nebo podle odstavce 8“.
3.
V § 2 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Žádost o zařazení podle odstavců 1 až 4 lze pro období počínající rokem 2021 podat pouze na období závazku v délce trvání 1 roku, které začíná dnem 1. ledna prvního roku závazku, na které je podávána žádost o zařazení.“.
4.
V § 7 odst. 3 a v § 24 odst. 1 se slovo „dvouletého“ zrušuje.
5.
V § 8 odst. 1 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) až h) se označují jako písmena a) až g).
6.
V § 8 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.
7.
V § 8 odstavec 2 zní:
„(2)
Při posuzování užívané výměry zemědělské půdy a druhu zemědělské kultury podle evidence využití půdy je rozhodné období ode dne doručení žádosti o dotaci do 31. prosince příslušného kalendářního roku; za nesplnění podmínek tohoto nařízení se nepovažuje, pokud dojde v příslušném kalendářním roce ke změně druhu zemědělské kultury z travního porostu podle § 5 odst. 3 písm. c) na
a)
trvalý travní porost podle § 5 odst. 3 písm. a), nebo
b)
standardní ornou půdu podle § 5 odst. 3 písm. b), dojde-li ke změně po 31. srpnu příslušného kalendářního roku.“.
8.
V § 8 odst. 4 se slova „odstavce 4“ nahrazují slovy „odstavce 3“.
9.
V § 8 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Provede-li žadatel změnu kultury podle odstavce 2 písm. b) před 31. říjnem příslušného kalendářního roku, nepovažuje se neprovedení druhé seče za nesplnění podmínek tohoto nařízení.“.
10.
V § 10 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „a to“ nahrazují slovy „celkovou výměru zlepšující netržní plodiny, a to včetně zákresu v mapě dílů půdních bloků v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším“.
11.
V § 10 odstavec 3 zní:
„(3)
Podmínka podle odstavce 2 věty první se nevztahuje na žadatele, který žádá o dotaci podle odstavce 1 písm. a) nebo c) na výměru menší než 5 hektarů. Pokud žadatel pěstuje plodiny uvedené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení jako plodiny uvedené v odstavci 4 nebo 6, lze započítat jejich výměru do výměry podle odstavce 2 věty první, a to v případě, že žadatel v žádosti o dotaci uvede
a)
díl půdního bloku nebo jeho část, na kterém bude plodiny uvedené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení pěstovat,
b)
výměru pěstované plodiny uvedené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení a
c)
zákres plodiny uvedené v části B přílohy č. 5 k tomuto nařízení v mapě dílů půdních bloků v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším.“.
12.
V § 10 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Žadatel, který hodlá v průběhu kalendářního roku provést změnu v plnění podmínek podle odstavce 2, požádá Fond o změnu, a to nejpozději před termínem plnění těchto podmínek.“.
13.
V § 16 odst. 1 písm. i) a v § 16 odst. 1 písm. k) se číslo „907“ nahrazuje číslem „900“.
14.
V § 17 a v § 18 odst. 1 úvodní části ustanovení se text „písm. d)“ nahrazuje textem „písm. c)“.
15.
V § 23 odst. 2 písm. a) se slova „písm. a) nebo c)“ nahrazují textem „písm. b)“.
16.
V § 23 odst. 2 písm. b) se slova „písm. e) nebo f)“ nahrazují slovy „písm. d) nebo e)“.
17.
V příloze č. 1 části A. I. bodu 2 a v příloze č. 1 části B. I. bodu 2 se slova „a čirok“ nahrazují slovy „nebo čirok“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 331/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 331/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST DRUHÁ
Změna nařízení vlády o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích
Čl. III
V § 5 písm. e) nařízení vlády č. 147/2008 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zachování hospodářského souboru lesního porostu v rámci opatření Natura 2000 v lesích, ve znění nařízení vlády č. 51/2009 Sb., nařízení vlády č. 83/2009 Sb., nařízení vlády č. 480/2009 Sb., nařízení vlády č. 369/2010 Sb., nařízení vlády č. 106/2012 Sb., nařízení vlády č. 448/2012 Sb., nařízení vlády č. 76/2013 Sb., nařízení vlády č. 400/2013 Sb., nařízení vlády č. 29/2014 Sb., nařízení vlády č. 308/2014 Sb., nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 29/2016 Sb., nařízení vlády č. 36/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 314/2017 Sb., nařízení vlády č. 64/2020 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se slova „v posledním roce“ nahrazují slovy „nejpozději do 31. října posledního roku“.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 147/2008 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 147/2008 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST TŘETÍ
Změna nařízení vlády o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům
Čl. V
Nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 185/2015 Sb., nařízení vlády č. 61/2016 Sb., nařízení vlády č. 236/2016 Sb., nařízení vlády č. 423/2016 Sb., nařízení vlády č. 48/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 427/2017 Sb., nařízení vlády č. 43/2018 Sb., nařízení vlády č. 293/2018 Sb., nařízení vlády č. 350/2019 Sb., nařízení vlády č. 217/2020 Sb. a nařízení vlády č. 566/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odstavec 1 zní:
„(1)
O poskytnutí přímé platby zemědělcům podle § 1 může požádat fyzická nebo právnická osoba, která obhospodařuje zemědělskou půdu evidovanou na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství (dále jen „evidence využití půdy“).“.
2.
V § 29 odst. 2 a v § 30 odst. 2 se text „písm. b)“ zrušuje.
3.
V § 33 se odstavec 4 zrušuje.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
Čl. VI
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 50/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 50/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě
Čl. VII
Nařízení vlády č. 73/2015 Sb., o podmínkách poskytování plateb v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě, ve znění nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 64/2016 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 43/2018 Sb., nařízení vlády č. 64/2020 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odstavec 1 zní:
„(1)
O poskytnutí platby může požádat fyzická nebo právnická osoba, která zemědělsky obhospodařuje v oblasti Natura 2000 podle § 2 nejméně 1 ha zemědělské půdy s druhem zemědělské kultury trvalý travní porost vedené na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle § 3a a následujících zákona o zemědělství (dále jen „evidence využití půdy“).“.
2.
V § 3 odst. 2 se text „písm. b)“ zrušuje.
Čl. VIII
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 73/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 73/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST PÁTÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování dotací na opatření dobré životní podmínky zvířat
Čl. IX
Nařízení vlády č. 74/2015 Sb., o podmínkách poskytování dotací na opatření dobré životní podmínky zvířat, ve znění nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 62/2016 Sb., nařízení vlády č. 17/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 34/2018 Sb., nařízení vlády č. 58/2019 Sb., nařízení vlády č. 332/2019 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odst. 1 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena a) a b).
2.
V § 3 odst. 2 se slova „písm. b) a c)“ nahrazují slovy „písm. a) a b)“.
3.
V § 17 odst. 1 písm. a) se slova „písm. b) nebo c)“ nahrazují slovy „písm. a) nebo b)“.
4.
V § 17 odst. 2 se slova „v § 3 odst. 1 písm. a),“ zrušují.
Čl. X
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 74/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 74/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST ŠESTÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství
Čl. XI
Nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, ve znění nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 64/2016 Sb., nařízení vlády č. 236/2016 Sb., nařízení vlády č. 18/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 29/2018 Sb., nařízení vlády č. 43/2018 Sb., nařízení vlády č. 57/2019 Sb., nařízení vlády č. 332/2019 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 9 odst. 1 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) až h) se označují jako písmena a) až g).
2.
V § 9 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.
3.
V § 9 odstavec 2 zní:
„(2)
Při posuzování užívané výměry zemědělské půdy a druhu zemědělské kultury podle evidence využití půdy je rozhodné období ode dne doručení žádosti o dotaci do 31. prosince příslušného kalendářního roku; za nesplnění podmínek tohoto nařízení se nepovažuje, pokud dojde v příslušném kalendářním roce ke změně druhu zemědělské kultury z travního porostu podle § 6 odst. 3 písm. c) na
a)
trvalý travní porost podle § 6 odst. 3 písm. a), nebo
b)
standardní ornou půdu podle § 6 odst. 3 písm. b), dojde-li ke změně po 31. srpnu příslušného kalendářního roku.“.
4.
V § 9 odst. 4 se slova „odstavce 4“ nahrazují slovy „odstavce 3“.
5.
V § 9 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Provede-li žadatel změnu kultury podle odstavce 2 písm. b) před 31. říjnem příslušného kalendářního roku, nepovažuje se neprovedení druhé seče za nesplnění podmínek tohoto nařízení.“.
6.
V § 12 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „a to“ nahrazují slovy „celkovou výměru zlepšující netržní plodiny, a to včetně zákresu v mapě dílů půdních bloků v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším“.
7.
V § 12 odstavec 3 zní:
„(3)
Podmínka podle odstavce 2 věty první se nevztahuje na žadatele, který žádá o dotaci podle odstavce 1 písm. a) nebo c) na výměru menší než 5 hektarů. Pokud žadatel pěstuje plodiny uvedené v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení jako plodiny uvedené v odstavci 4 nebo 6, lze započítat jejich výměru do výměry podle odstavce 2 věty první, a to v případě, že žadatel v žádosti o dotaci uvede
a)
díl půdního bloku nebo jeho část, na kterém bude plodiny uvedené v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení pěstovat,
b)
výměru pěstované plodiny uvedené v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení a
c)
zákres plodiny uvedené v části B přílohy č. 6 k tomuto nařízení v mapě dílů půdních bloků v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším.“.
8.
V § 12 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Žadatel, který hodlá v průběhu kalendářního roku provést změnu v plnění podmínek podle odstavce 2, požádá Fond o změnu, a to nejpozději před termínem plnění těchto podmínek.“.
9.
V § 19 a v § 20 odst. 1 úvodní části ustanovení se text „písm. d)“ nahrazuje textem „písm. c)“.
10.
V § 25 odst. 2 písm. a) se slova „písm. a) nebo c)“ nahrazují textem „písm. b)“.
11.
V § 25 odst. 2 písm. b) se slova „písm. e) nebo f)“ nahrazují slovy „písm. d) nebo e)“.
12.
V příloze č. 1 části A. I. bodu 2 a v příloze č. 1 části B. I. bodu 2 se slova „a čirok“ nahrazují slovy „nebo čirok“.
Čl. XII
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST SEDMÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování dotací v rámci opatření lesnicko-environmentální a klimatické služby a ochrana lesů
Čl. XIII
Nařízení vlády č. 29/2016 Sb., o podmínkách poskytování dotací v rámci opatření lesnicko-environmentální a klimatické služby a ochrana lesů a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění nařízení vlády č. 36/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 314/2017 Sb., nařízení vlády č. 64/2020 Sb., nařízení vlády č. 217/2020 Sb. a nařízení vlády č. 566/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 8 odst. 2 písm. c) se slova „v posledním roce“ nahrazují slovy „nejpozději do 31. října posledního roku“.
2.
V § 8 odst. 4 se na konci textu písmene b) doplňují slova „ , přesné datum sběru oznámí žadatel pověřené osobě nejméně 2 pracovní dny předem“.
3.
V § 13 odst. 4 se slova „porušena podmínka podle § 8 odst. 4 písm. a), c) nebo d)“ nahrazují slovy „porušena alespoň 1 podmínka podle § 8 odst. 4“.
Čl. XIV
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 29/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 29/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST OSMÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními
Čl. XV
Nařízení vlády č. 43/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro horské oblasti a jiné oblasti s přírodními nebo jinými zvláštními omezeními, ve znění nařízení vlády č. 197/2018 Sb., nařízení vlády č. 64/2020 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odstavec 1 zní:
„(1)
O poskytnutí platby pro oblast s přírodními omezeními (dále jen „platba“) může požádat fyzická nebo právnická osoba, která zemědělsky obhospodařuje v oblastech s přírodními omezeními nejméně 1 ha zemědělské půdy vedené na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství (dále jen „evidence využití půdy“), na kterou lze platbu podle § 5 odst. 3 poskytnout.“.
2.
V § 3 odst. 2 se text „písm. b)“ zrušuje.
3.
Příloha č. 2 včetně nadpisu zní:
„Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 43/2018 Sb.
Druhy rychle rostoucích dřevin a jejich kříženců pěstovaných ve výmladkových plantážích v České republice s uvedením maximální délky jejich sklizňového cyklu
| Rychle rostoucí dřevina| Maximální délka sklizňového cyklu
---|---|---
1.| Topol Maximovičův a jeho kříženci (P. maximowiczii Henry)| 8 let
2.| Topol chlupatoplodý a jeho kříženci (P. trichocarpa Torr. et A.Gray)| 8 let
3.| Topol vznešený a jeho kříženci (P. × generosa Henry)| 8 let
4.| Topol kanadský (P. × canadensis Moench)| 5 let
5.| Topol Simonův a jeho kříženci (P. simonii Carrière; P. × xianhoei)| 8 let
6.| Topol balzámový a jeho kříženci (P. balsamifera L.)| 8 let
7.| Topol černý (P. nigra L.)| 10 let
8.| Topol osika (P. tremula L.)| 10 let
9.| Vrba bílá a její kříženci (S. alba L., S. × rubens Schrank)| 10 let
10.| Vrba košíkářská a její kříženci (S. viminalis L.)| 10 let
11.| Vrba jíva a její kříženci (S. caprea L. hybrids, S. × smithiana Willd)| 10 let
12.| Vrba lýkovcová (S. daphnoides L.)| 10 let
13.| Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.)| 10 let
14.| Olše lepkavá (Alnus glutinosa (L.) Geartn.)| 10 let
15.| Olše šedá (Alnus incana (L.) Moench)| 10 let
16.| Líska obecná (Corylus avellana L.)| 10 let“.
Čl. XVI
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 43/2018 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 43/2018 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách poskytování plateb pro přechodně podporované oblasti s přírodními omezeními
Čl. XVII
Nařízení vlády č. 44/2018 Sb., o podmínkách poskytování plateb pro přechodně podporované oblasti s přírodními omezeními, ve znění nařízení vlády č. 57/2019 Sb., nařízení vlády č. 64/2020 Sb. a nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odstavec 1 zní:
„(1)
O poskytnutí platby pro přechodně podporovanou oblast (dále jen „platba“) může požádat fyzická nebo právnická osoba, která zemědělsky obhospodařuje v přechodně podporované oblasti nejméně 1 ha zemědělské půdy vedené na ni v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství (dále jen „evidence využití půdy“), na kterou lze platbu podle § 5 odst. 3 poskytnout.“.
2.
V § 3 odst. 2 se text „písm. b)“ zrušuje.
3.
V § 4 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Žádost nelze Fondu podat pro období počínající rokem 2022 a pro období následující.“.
4.
V § 5 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
v roce 2021
1.
25 EUR v oblasti typu XOA,
2.
25 EUR v oblasti typu XOB.“.
Čl. XVIII
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 44/2018 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 44/2018 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST DESÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. XIX
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Předseda vlády:
v z. JUDr. Schillerová, Ph.D., v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Toman, CSc., v. r. |
Nařízení vlády č. 54/2021 Sb. | Nařízení vlády č. 54/2021 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 330/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., a nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 25/2021
* ČÁST PRVNÍ - Změna nařízení vlády o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření
* ČÁST DRUHÁ - Změna nařízení vlády o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 3. 2021
54
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 8. února 2021,
kterým se mění nařízení vlády č. 330/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., a nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 2c odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 179/2014 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 179/2014 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Změna nařízení vlády o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření
Čl. I
Nařízení vlády č. 330/2019 Sb., o podmínkách provádění navazujících agroenvironmentálně-klimatických opatření, ve znění nařízení vlády č. 217/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odstavec 3 zní:
„(3)
Žádost o zařazení se podává
a)
na období závazku v délce trvání 2 let, které začíná běžet
1.
dnem 1. ledna prvního roku dvouletého období, na které je podávána žádost o zařazení, jde-li o podopatření podle § 2 písm. a) až e) a g) a h), a končí uplynutím dne 31. prosince druhého roku závazku, nebo
2.
dnem 1. dubna prvního roku závazku, na které je podávána žádost o zařazení, jde-li o podopatření podle § 2 písm. f), a končí uplynutím dne 31. března druhého roku závazku, a
b)
od roku 2021 na období závazku v délce trvání 1 roku, které začíná běžet
1.
dnem 1. ledna roku, ve kterém je podána žádost o zařazení, jde-li o podopatření podle § 2 písm. a) až e) a g) a h), a končí uplynutím dne 31. prosince roku, ve kterém je podána žádost o zařazení, nebo
2.
dnem 1. dubna roku, ve kterém je podána žádost o zařazení, jde-li o podopatření podle § 2 písm. f) bodu 1, a končí uplynutím dne 31. března roku následujícího po roce, ve kterém je podána žádost o zařazení.“.
2.
V § 3 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7)
Žádost o zařazení do titulu nektarodárné biopásy podle § 2 písm. f) bodu 2 nelze Fondu podat pro období počínající rokem 2021 a pro období následující.“.
3.
V § 11 odst. 6 písmena a) a b) znějí:
„a)
provede, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků na ochranu rostlin povolených k použití podle zákona o ekologickém zemědělství, nejvýše
1.
12 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti plísni révové, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a), nebo
2.
6 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti plísni révové, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
b)
provede, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků na ochranu rostlin povolených k použití podle zákona o ekologickém zemědělství, nejvýše
1.
12 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti padlí révovému, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a), nebo
2.
6 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti padlí révovému, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),“.
4.
V § 11 odst. 7 písmena a) a b) znějí:
„a)
provede, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků na ochranu rostlin povolených k použití podle zákona o ekologickém zemědělství, nejvýše
1.
8 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti plísni révové, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a), nebo
2.
4 aplikace přípravků na ochranu rostlin proti plísni révové, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
b)
provede, s výjimkou přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků na ochranu rostlin povolených k použití podle zákona o ekologickém zemědělství, nejvýše
1.
8 aplikací přípravků na ochranu rostlin proti padlí révovému, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a), nebo
2.
4 aplikace přípravků na ochranu rostlin proti padlí révovému, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),“.
5.
V § 12 odst. 6 písm. b) se slovo „uznané“ zrušuje a za slovo „sadbu“ se vkládají slova „podle zákona o oběhu osiva a sadby“.
6.
V § 12 odst. 7 písm. b) a v § 12 odst. 8 písm. a) se slovo „uznanou“ zrušuje a za slovo „sadbu“ se vkládají slova „podle zákona o oběhu osiva a sadby“.
7.
V § 13 odst. 3 písm. b), § 17 odst. 3 písm. b), § 18 odst. 3 písm. b), § 19 odst. 3 písm. b) a v § 20 odst. 3 písm. b) se za číslo „2019“ vkládají slova „nebo 31. prosinci 2020“.
8.
V § 16 odst. 12 se za slova „odstavce 9 písm. a)“ vkládají slova „ , odstavce 10 písm. a)“.
9.
V § 16 odst. 14 úvodní části ustanovení se slova „doručí žadatel Fondu“ nahrazují slovy „obdrží Fond“.
10.
V § 16 odst. 14 písm. b) se za slovo „hodlá“ vkládá slovo „žadatel“.
11.
V § 16 odst. 15 se slova „Předloží-li žadatel“ nahrazují slovy „Obdrží-li Fond“.
12.
V § 17 odst. 6 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a vápnění“.
13.
V § 17 odst. 6 písm. e) a v § 20 odst. 5 písm. e) se za slova „neprovádí mulčování“ vkládá slovo „ , vápnění“.
14.
V § 20 odst. 5 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a vápnění“.
15.
V § 21 odst. 1 písm. d) se na konci textu bodu 4 doplňují slova „ , jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a)“.
16.
V § 21 odst. 1 písm. d) se doplňuje bod 11, který zní:
„11.
121 EUR/1 hektar trvalého travního porostu19) zařazeného do titulu horské a suchomilné louky hnojené podle § 2 písm. d) bodu 4, na kterém žadatel plní podmínky podle § 16 odst. 5, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),“.
17.
V § 21 odst. 2 se text „2 a 4“ nahrazuje textem „2, 4 a 11“.
18.
V § 21 odst. 4 se text „8 a 10“ nahrazuje textem „8, 10 a 11“.
19.
V § 21 se za odstavec 17 vkládá nový odstavec 18, který zní:
„(18)
Sazba dotace podle odstavce 1 písm. d) bodu 11 se sníží o 72 EUR/1 hektar, jde-li o díl půdního bloku, na který je zároveň poskytnuta dotace na trvalý travní porost podle nařízení vlády č. 76/2015 Sb. nebo nařízení vlády č. 331/2019 Sb.; toto snížení se neuplatní na dílu půdního bloku, na kterém je aplikováno snížení podle odstavce 4.“.
Dosavadní odstavce 18 až 21 se označují jako odstavce 19 až 22.
20.
V § 21 odst. 19 se číslo „17“ nahrazuje číslem „18“.
21.
V § 21 odst. 20 se číslo „18“ nahrazuje číslem „19“.
22.
V § 27 odst. 2 písm. a) se na konci bodu 1 slovo „nebo“ zrušuje a doplňují se body 3 až 6, které znějí:
„3.
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 7 aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
4.
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 7 aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
5.
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 5 aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b), nebo
6.
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 5 aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),“.
23.
V § 29 odst. 1 úvodní části ustanovení a v § 30 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „Dotace“ nahrazuje slovy „Jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a), dotace“.
24.
V § 29 odst. 1 písm. a) a v § 30 odst. 1 písm. a) se text „§ 11 odst. 6 písm. a)“ nahrazuje textem „§ 11 odst. 6 písm. a) bodu 1“.
25.
V § 29 odst. 1 písm. b) a v § 30 odst. 1 písm. b) se text „§ 11 odst. 6 písm. b)“ nahrazuje textem „§ 11 odst. 6 písm. b) bodu 1“.
26.
V § 29 odst. 1 písm. c) a v § 30 odst. 1 písm. c) se text „§ 11 odst. 7 písm. a)“ nahrazuje textem „§ 11 odst. 7 písm. a) bodu 1“.
27.
V § 29 odst. 1 písm. d) a v § 30 odst. 1 písm. d) se text „§ 11 odst. 7 písm. b)“ nahrazuje textem „§ 11 odst. 7 písm. b) bodu 1“.
28.
V § 31 odstavec 2 zní:
„(2)
Zjistí-li Fond u žadatele při uplatnění podopatření integrovaná produkce révy vinné
a)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 1, je-li Fondem zjištěno 15 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 1, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a),
b)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 1, je-li Fondem zjištěno 15 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 1, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a),
c)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 1, je-li Fondem zjištěno 11 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 1, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a),
d)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 1, je-li Fondem zjištěno 11 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 1, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. a),
e)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 8 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. a) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
f)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 8 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 6 písm. b) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
g)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 6 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. a) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b), nebo
h)
nesplnění podmínky uvedené v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 2, je-li Fondem zjištěno 6 a více aplikací uvedených v § 11 odst. 7 písm. b) bodu 2, jedná-li se o závazek podle § 3 odst. 3 písm. b),
dotace se v rámci titulu podle § 2 neposkytne a Fond současně rozhodne o vyřazení žadatele z příslušného titulu a vrácení dotace poskytnuté za příslušné podopatření podle § 2 od počátku tohoto závazku.“.
29.
V příloze č. 1 části A. I. bodu 2 a v příloze č. 1 části B. I. bodu 2 se slovo „a“ nahrazuje slovem „nebo“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 330/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 330/2019 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST DRUHÁ
Změna nařízení vlády o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření
Čl. III
Nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálně-klimatických opatření a o změně nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nařízení vlády č. 113/2015 Sb., nařízení vlády č. 63/2016 Sb., nařízení vlády č. 236/2016 Sb., nařízení vlády č. 47/2017 Sb., nařízení vlády č. 49/2017 Sb., nařízení vlády č. 315/2017 Sb., nařízení vlády č. 28/2018 Sb., nařízení vlády č. 43/2018 Sb., nařízení vlády č. 59/2019 Sb., nařízení vlády č. 351/2019 Sb., nařízení vlády č. 217/2020 Sb. a nařízení vlády č. 270/2020 Sb., se mění takto:
1.
V § 15 odst. 6 písm. b) se slovo „uznané“ zrušuje a za slovo „sadbu“ se vkládají slova „podle zákona o oběhu osiva a sadby“.
2.
V § 15 odst. 7 písm. b) a v § 15 odst. 8 písm. a) se slovo „uznanou“ zrušuje a za slovo „sadbu“ se vkládají slova „podle zákona o oběhu osiva a sadby“.
3.
V § 19 odst. 12 se za slova „odstavce 9 písm. a)“ vkládají slova „ , odstavce 10 písm. a)“.
4.
V § 19 odst. 14 úvodní části ustanovení se slova „doručí žadatel Fondu“ nahrazují slovy „obdrží Fond“.
5.
V § 19 odst. 14 písm. b) se za slovo „hodlá“ vkládá slovo „žadatel“.
6.
V § 19 odst. 15 se slova „Předloží-li žadatel“ nahrazují slovy „Obdrží-li Fond“.
7.
V § 20 odst. 8 se na konci textu písmene a) doplňují slova „ , za aplikaci hnojiva se nepovažuje pastva zvířat a vápnění; v případě zařazení do titulu podle § 2 písm. e) bodů 2, 3, 5 a 6 se vápnění provádí pouze se souhlasným stanoviskem místně příslušného orgánu ochrany přírody“.
8.
V § 22a odst. 6 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a vápnění“.
9.
V příloze č. 1 části A. I. bodu 2 a v příloze č. 1 části B. I. bodu 2 se slovo „a“ nahrazuje slovem „nebo“.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Řízení o žádostech zahájená podle nařízení vlády č. 75/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se dokončí podle nařízení vlády č. 75/2015 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. V
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Předseda vlády:
v z. JUDr. Schillerová, Ph.D., v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Toman, CSc., v. r. |
Zákon č. 53/2021 Sb. | Zákon č. 53/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 27. 2. 2021, částka 25/2021
* Čl. I - Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 161/2013 Sb., zákona č. 131/2015 Sb.
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 27. 2. 2021
53
ZÁKON
ze dne 27. ledna 2021,
kterým se mění zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 161/2013 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 225/2017 Sb., se mění takto:
1.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se na samostatný řádek doplňuje věta „Prováděcí směrnice Komise (EU) 2018/1581 ze dne 19. října 2018, kterou se mění směrnice Rady 2009/119/ES, pokud jde o metody výpočtu povinností udržovat zásoby.“.
2.
V § 1a se na konci písmene k) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
tikety rezervační smlouva na přednostní nákup určitého množství zásob ropy a ropných produktů v případě vyhlášení stavu ropné nouze.“.
3.
V § 2 odst. 3 se slova „31. březnu“ nahrazují slovy „30. červnu“.
4.
V § 3 odstavec 13 zní:
„(13)
Skladování nouzových zásob České republiky na území jiného členského státu Evropské unie vyžaduje předchozí souhlas vlády.“.
5.
V § 3 se za odstavec 15 vkládají nové odstavce 16 a 17, které znějí:
„(16)
Skladování nouzových zásob jiného členského státu Evropské unie na území České republiky, včetně skladování formou tiketů, vyžaduje pro dobu trvání skladování nouzových zásob jiného členského státu Evropské unie na území České republiky předchozí souhlas Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“). Ministerstvo si před vydáním rozhodnutí vyžádá vyjádření Správy. Předchozí souhlas ministerstva je vyžadován i v případě zvýšení objemu skladovaných nouzových zásob v průběhu trvání souhlasu o skladování nebo rozšíření pověření ke skladování nouzových zásob jiného členského státu Evropské unie na území České republiky.
(17)
Žádost o souhlas ministerstva podle odstavce 16 musí obsahovat:
a)
identifikační údaje žadatele,
b)
název členského státu Evropské unie, pro který jsou nouzové zásoby na území České republiky skladovány,
c)
identifikační údaje subjektu, pro který jsou nouzové zásoby skladovány,
d)
místo skladování nouzových zásob jiného členského státu Evropské unie na území České republiky,
e)
množství skladovaných nouzových zásob,
f)
dobu, po kterou budou nouzové zásoby na území České republiky skladovány,
g)
údaj, zda se jedná o nouzové zásoby ve formě ropy nebo ropných produktů.“.
Dosavadní odstavec 16 se označuje jako odstavec 18.
6.
V § 5 odst. 1 se text „§ 3 odst. 16“ nahrazuje textem „§ 3 odst. 18“.
7.
V § 9 odst. 1 písm. e) se slova „Ministerstvu průmyslu a obchodu“ nahrazují slovem „ministerstvu“.
8.
V § 9 odst. 1 písm. f) se slova „Ministerstvo průmyslu a obchodu“ nahrazují slovem „ministerstvo“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Žádosti o souhlas vlády se skladováním nouzových zásob podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posoudí podle dosavadních právních předpisů.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Vyhláška č. 52/2021 Sb. | Vyhláška č. 52/2021 Sb.
Vyhláška o tiskopisu pro uplatnění nároku na náhradu nákladů za zásah z důvodu vzniku újmy způsobené provozem vozidla
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 24/2021
* § 1 - Vzor tiskopisu
* § 2 - Účinnost k vyhlášce č. 52/2021 Sb.
Aktuální znění od 1. 3. 2021
52
VYHLÁŠKA
ze dne 5. února 2021
o tiskopisu pro uplatnění nároku na náhradu nákladů za zásah z důvodu vzniku újmy způsobené provozem vozidla
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 44 odst. 9 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 51/2021 Sb.:
§ 1
Vzor tiskopisu
Vzor tiskopisu pro uplatnění nároku na náhradu nákladů za zásah z důvodu vzniku újmy způsobené provozem vozidla je uveden v příloze k této vyhlášce.
§ 2
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Ministr:
Hamáček v. r.
Příloha k vyhlášce č. 52/2021 Sb.
Vzor tiskopisu pro uplatnění nároku na náhradu nákladů za zásah z důvodu vzniku újmy způsobené provozem vozidla
527kB |
Zákon č. 51/2021 Sb. | Zákon č. 51/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 24/2021
* Čl. I - Zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
51
ZÁKON
ze dne 28. ledna 2021,
kterým se mění zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., se mění takto:
1.
V § 31 odst. 2 se za slova „informačního systému územní identifikace“ vkládají slova „ , informačních systémů infekčních nemocí vedených podle zákona o ochraně veřejného zdraví“.
2.
Za § 37 se vkládá nový § 37a, který zní:
㤠37a
Hasičský záchranný sbor může zveřejnit záznam pořízený podle § 30 odst. 1, je-li to ve veřejném zájmu. Hasičský záchranný sbor tento záznam nezveřejní, pokud by tím byla vážně ohrožena lidská důstojnost nebo jiný důležitý zájem.“.
3.
V § 44 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slova „uhradí náklady vzniklé“ vkládají slova „při jeho zásahu z důvodu“.
4.
V § 44 odst. 1 písm. a) se slova „úmyslným protiprávním jednáním“ nahrazují slovy „úmyslného protiprávního jednání“.
5.
V § 44 odst. 1 písmeno b) zní:
„b)
vzniku újmy způsobené provozem vozidla.“.
6.
V § 44 odst. 3 se ve větě první za slova „odstavce 1“ vkládají slova „písm. a)“.
7.
V § 44 odstavec 4 zní:
„(4)
Hasičský záchranný sbor kraje nebo záchranný útvar po obdržení rozhodnutí podle odstavce 3 uloží osobě, která se dopustila jednání podle odstavce 1 písm. a), aby uhradila náklady podle odstavce 1 písm. a) vzniklé jejím úmyslným protiprávním jednáním. Náklady podle odstavce 1 písm. a) vybírá hasičský záchranný sbor kraje nebo záchranný útvar. Uhrazené náklady slouží k zajištění činnosti hasičského záchranného sboru kraje, záchranného útvaru nebo zřizovatele jednotky sboru dobrovolných hasičů obce. Vymožené náklady převede obecný správce daně hasičskému záchrannému sboru kraje nebo záchrannému útvaru. Hasičský záchranný sbor kraje nebo záchranný útvar jsou oprávněny o výši uhrazených nebo vymožených a převedených nákladů podle odstavce 1 překročit příslušné závazné ukazatele výdajů státního rozpočtu.“.
8.
V § 44 odst. 6 se slova „u dopravní nehody“ nahrazují slovy „podle odstavce 1 písm. b)“.
9.
V § 44 se na konci odstavce 7 doplňuje věta „Nárok na náhradu nákladů za zásah podle odstavce 1 písm. b) se uplatňuje tiskopisem.“.
10.
V § 44 odst. 8 se slova „u dopravní nehody“ nahrazují slovy „podle odstavce 1“.
11.
V § 44 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9)
Má se za to, že náklady zásahu podle odstavce 1 písm. b) byly vynaloženy v rozsahu uplatněném hasičským záchranným sborem kraje nebo záchranným útvarem. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem vzor tiskopisu pro uplatnění nároku na náhradu nákladů za zásah podle odstavce 1 písm. b), kterým se určí
a)
událost, která vyvolala náklady zásahu podle odstavce 1 písm. b),
b)
každá zasahující jednotka požární ochrany včetně jí provedených činností a délky zásahu,
c)
rozsah informací o účasti Policie České republiky a o přímých účastnících události, při níž došlo k vzniku újmy způsobené provozem vozidla, pokud těmito informacemi disponuje, a
d)
celkové náklady za provedení zásahu a bankovní spojení pro účel úhrady nákladů.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Při úhradě nákladů zásahu hasičského záchranného sboru kraje, záchranného útvaru nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů obce u dopravní nehody nebo zásahu z důvodu úmyslného protiprávního jednání osoby, který byl zahájen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Zákon č. 50/2021 Sb. | Zákon č. 50/2021 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 12. 2. 2021, datum účinnosti 1. 4. 2021, částka 24/2021
* Čl. I - Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění zákona č. 476/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 197/2017 Sb. a zákona č. 100/2019 Sb., s
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 4. 2021
50
ZÁKON
ze dne 28. ledna 2021,
kterým se mění zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění zákona č. 476/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 197/2017 Sb. a zákona č. 100/2019 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 se číslice „2018, 2019 a 2020“ nahrazují číslicemi „2021, 2022 a 2023“.
2.
V § 2 písm. b) se číslice „2018, 2019 a 2020“ nahrazují číslicemi „2021, 2022 a 2023“.
3.
V návětí § 4 se za slova „vybraným živočichem“ vkládají slova „nebo kormoránem velkým v letech 2021, 2022 a 2023“.
4.
V § 5 odst. 1 se ve větě druhé číslice „2018, 2019 a 2020“ nahrazují číslicemi „2021, 2022 a 2023“.
5.
V § 7 se odstavec 5 zrušuje.
6.
V § 10 odst. 3 se ve větě první za slova „vybraný živočich“ vkládají slova „nebo kormorán velký“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
V případě škody způsobené na rybách kormoránem velkým v roce 2020 se náhrada poskytne postupem podle zákona č. 115/2000 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Vondráček v. r.
Zeman v. r.
Babiš v. r. |
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 56/2021 Sb. | Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 56/2021 Sb.
Usnesení vlády České republiky č. 121 o přijetí krizového opatření
Vyhlášeno 11. 2. 2021, částka 26/2021
56
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 11. února 2021 č. 121
o přijetí krizového opatření
V návaznosti na usnesení vlády č. 957 ze dne 30. září 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.
Vláda s účinností ode dne 12. února 2021 od 00:00 hod. do dne 14. února 2021 do 23:59 hod. omezuje volný pohyb osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov a při jejich opuštění tak, že
I.
zakazuje
a)
všem osobám s místem trvalého pobytu nebo bydlištěm nacházejícím se na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov opustit území daného okresu,
b)
všem osobám, které nemají na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov místo trvalého pobytu nebo bydliště, vstup, pohyb a pobyt na území těchto okresů,
s výjimkou:
1.
cest za účelem výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění
a)
bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situacekrizové situace,
b)
ochrany veřejného zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti,
c)
veřejné hromadné dopravy a další dopravní infrastruktury,
d)
služeb pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby,
2.
dětí, žáků a studentů účastnících se vzdělávání v zařízeních, u nichž není dáno omezení provozu podle usnesení vlády České republiky ze dne 7. ledna 2021 č. 13, a jejich nezbytného doprovodu,
3.
neodkladných cest, jejichž uskutečnění je nezbytně nutné z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo jiných zákonem chráněných zájmů,
4.
cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a k výkonu povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele,
5.
cest za účelem zajištění nezbytných potřeb osob příbuzných a blízkých nebo potřeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata,
6.
nezbytných cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a do zařízení veterinární péče,
7.
nezbytných cest za účelem vyřízení úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých,
8.
nezbytných cest za účelem individuální duchovní péče a služby,
9.
nezbytných cest za účelem výkonu veterinární péče,
10.
nezbytných cest za účelem účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a na pohřbu,
11.
cest zpět do místa svého trvalého pobytu nebo bydliště;
II.
nařizuje
a)
všem osobám využívajícím výjimek podle bodu I. povinnost prokázat důvodnost využití těchto výjimek,
b)
všem osobám pobývajícím a pohybujícím se na území daného okresu, s výjimkou osob uvedených v bodě I/2 mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 7. prosince 2020, č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN, povinnost používat jako ochranný prostředek dýchacích cest zdravotnickou obličejovou masku (chirurgická rouška) nebo respirátor či polomasku bez výdechového ventilu s filtrační účinností minimálně FFP2, KN95 nebo N 95, a to
-
ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo místa trvalého pobytu, bydliště nebo místa ubytování,
-
v prostředcích veřejné dopravy,
-
na všech ostatních veřejně přístupných místech a veřejných prostranstvíchveřejných prostranstvích, kde dochází na stejném místě a ve stejný čas k přítomnosti alespoň 2 osob vzdálených od sebe méně než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti;
III.
stanoví, že povinnosti stanovené v bodech I. a II. písm. a) se nevztahují na osoby, které prokazatelně přes území daného okresu pouze tranzitují, jako jsou zejména pracovníci mezinárodní dopravy; osobám takto tranzitujícím se zakazuje zastavovat na území tohoto okresu, není-li to nezbytně nutné;
IV.
důrazně doporučuje na všech pracovištích a místech výkonu povolání nebo služeb na území daného okresu, kde není možné zajistit minimální vzdálenost 2 metry mezi pracovními místy, nebo místy výkonu povolání nebo služby, popřípadě na pracovištích, kde dochází ke zvýšené kumulaci zaměstnanců a dalších osob ve společných prostorách, aby
1.
byla zavedena režimová a organizační opatření vedoucí k:
a)
omezení fyzického kontaktu osob, včetně možného vytvoření oddělujících přepážek mezi jednotlivými místy,
b)
omezení shlukování osob ve společných prostorách,
c)
podpoře práce z domova, organizaci pracovní doby a přestávek, managementu střídání směn,
d)
dostatečnému větrání nebo ventilace pracoviště, zvýšené hygieně rukou a prostředí,
2.
byl omezen přístup osob, které v daném místě nekonají práci, povolání či jinou činnost, agenturních a sezónních pracovníků a zaměstnanců na místo výkonu práce, povolání či služby,
3.
byla zajištěna možnost provádění antigenního testování pracovníků a zaměstnanců jednou za tři dny.
Předseda vlády:
Ing. Babiš v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 6/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 6/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje Dohoda o založení mezinárodní nadace EU-LAC
Vyhlášeno 10. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 10. 2016, částka 4/2021
* Článek 1 - Předmět
* Článek 2 - Povaha a sídlo
* Článek 3 - Členové nadace
* Článek 4 - Právní subjektivita
* Článek 5 - Cíle nadace
* Článek 6 - Podmínky činnosti
* Článek 7 - Činnosti nadace
* Článek 8 - Struktura nadace
* Článek 9 - Správní rada
* Článek 10 - Předsednictví správní rady
* Článek 11 - Pravomoci správní rady
* Článek 12 - Zasedání správní rady
* Článek 13 - Rozhodování správní rady
* Článek 14 - Předseda nadace
* Článek 15 - Výkonný ředitel nadace
* Článek 16 - Financování nadace
* Článek 17 - Audit a zveřejňování účtů
* Článek 18 - Hodnocení činnosti nadace
* Článek 19 - Strategická partnerství
* Článek 20 - Výsady a imunity
* Článek 21 - Jazyky nadace
* Článek 22 - Řešení sporů
* Článek 23 - Změny
* Článek 24 - Ratifikace a přistoupení
* Článek 25 - Vstup v platnost
* Článek 26 - Doba trvání a vypovězení
* Článek 27 - Zrušení a likvidace
* Článek 28 - Depozitář
* Článek 29 - Výhrady
* Článek 30 - Přechodná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 10. 2016
6
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. října 2016 byla v Santo Domingu přijata Dohoda o založení mezinárodní nadace EU-LAC. Jménem České republiky byla Dohoda podepsána dne 7. listopadu 2018 v Bruselu.
S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního sekretariátu Rady Evropské unie, depozitáře Dohody, dne 21. ledna 2021.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 25 odst. 1 dne 17. května 2019 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dne 20. února 2021.
České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně.
DOHODA O ZALOŽENÍ MEZINÁRODNÍ NADACE EU-LAC
Smluvní strany této dohody,
PŘIPOMÍNAJÍCE strategické partnerství uzavřené v červnu 1999 mezi Latinskou Amerikou a Karibikem a Evropskou unií v rámci prvního summitu EU-Latinská Amerika a Karibik v Rio de Janeiro;
VĚDOMY SI iniciativy přijaté hlavami států a předsedy vlád Latinské Ameriky a Karibiku a EU na pátém summitu EU-Latinská Amerika a Karibik, který se konal dne 16. května 2008 v Limě v Peruánské republice;
PŘIPOMÍNAJÍCE rozhodnutí o zřízení nadace EU-LAC, jež přijaly hlavy států a předsedové vlád EU a Latinské Ameriky a Karibiku, předseda Evropské rady a předseda Komise na šestém summitu EU-Latinská Amerika a Karibik, konaném dne 18. května 2010 v Madridu ve Španělsku;
PŘIPOMÍNAJÍCE, že v roce 2011 byla ve Spolkové republice Německo založena přechodná nadace, která ukončí svoji činnost a bude zrušena po vstupu mezinárodní zakládající dohody o nadaci EU a Latinské Ameriky a Karibiku v platnost;
PŘIPOMÍNAJÍCE potřebu vytvořit mezinárodní organizaci mezivládní povahy, jež bude podléhat mezinárodnímu právu veřejnému a přispěje k posílení stávajících vazeb mezi latinskoamerickými a karibskými státy, EU a členskými státy EU, a to prostřednictvím „mezinárodní zakládající dohody o nadaci EU a Latinské Ameriky a Karibiku založené na mandátu přijatém na zasedání ministrů v rámci šestého summitu EU-Latinská Amerika a Karibik v Madridu“,
SE DOHODLY na tomto:
Článek 1
Předmět
1.
Touto dohodou se zakládá Mezinárodní nadace EU-LAC (dále jen „nadace“ nebo „nadace EU-LAC“).
2.
Tato dohoda stanoví cíle nadace a obecná pravidla a pokyny, pokud jde o její činnost, strukturu a fungování.
Článek 2
Povaha a sídlo
1.
Nadace EU-LAC je mezinárodní organizace mezivládní povahy založená podle mezinárodního práva veřejného. Zaměřuje se na posílení dvoustranného regionálního partnerství mezi EU a členskými státy EU a Společenstvím latinskoamerických a karibských států (CELAC).
2.
Nadace EU-LAC má sídlo ve Svobodném a hanzovním městě Hamburku ve Spolkové republice Německo.
Článek 3
Členové nadace
1.
Jedinými členy nadace EU-LAC se po dokončení svých vnitřních právních postupů stanou státy Latinské Ameriky a Karibiku, členské státy EU a EU, které vyjádřily souhlas být touto dohodou vázány.
2.
Nadace EU-LAC je rovněž otevřena účasti Společenství latinskoamerických a karibských států.
Článek 4
Právní subjektivita
1.
Nadace EU-LAC má mezinárodní právní subjektivitu a nezbytnou právní způsobilost k plnění svých cílů a vykonávání činnosti na území každého ze svých členů v souladu s jejich domácím právním řádem.
2.
Nadace je také způsobilá uzavírat smlouvy, nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a vystupovat před soudem.
Článek 5
Cíle nadace
1.
Nadace EU-LAC plní tyto cíle:
a)
přispívá k procesu posilování dvoustranného regionálního partnerství CELAC-EU za účasti a z podnětu občanské společnosti a dalších sociálních aktérů;
b)
povzbuzuje hlubší vzájemné poznávání se a porozumění mezi oběma regiony;
c)
zvyšuje povědomí jednoho regionu o druhém, jakož i o dvoustranném regionálním partnerství samotném.
2.
Nadace EU-LAC zejména:
a)
podporuje a koordinuje činnosti zaměřené na výsledek, které prospívají dvoustranným regionálním vztahům a zaměřují se na plnění priorit stanovených na summitech CELAC-EU;
b)
podporuje diskuse o společných strategiích zaměřených na provedení výše uvedených priorit podněcováním výzkumu a studií;
c)
podněcuje plodnou spolupráci a nové příležitosti k navazování kontaktů mezi občanskou společností a dalšími sociálními aktéry.
Článek 6
Podmínky činnosti
1.
Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 5 této dohody musí činnosti nadace EU-LAC splňovat tyto podmínky:
a)
vycházejí z priorit a témat projednávaných hlavami států a předsedy vlád na summitech a zaměřují se především na zjištěné potřeby v rámci podpory dvoustranného regionálního vztahu;
b)
v nejvyšším možném rozsahu a v rámci činnosti nadace zapojují občanskou společnost a jiné sociální aktéry jako vysokoškolské instituce a na nezávazném základě zohledňují jejich příspěvky. Za tímto účelem by měl každý člen určit vhodné instituce a organizace, které pracují na posilování dvoustranného regionálního dialogu na úrovni států;
c)
vytvářejí přidanou hodnotu ke stávajícím iniciativám;
d)
zviditelňují partnerství, zejména se zaměřením na činnosti s multiplikačním účinkem.
2.
Při zahájení činnosti nebo účasti na činnosti jedná nadace EU-LAC se zřetelem na tuto činnost, dynamicky a se zaměřením na výsledek.
Článek 7
Činnosti nadace
1.
Za účelem dosažení cílů stanovených v článku 5 vykonává nadace EU-LAC mimo jiné tyto činnosti:
a)
podněcuje k diskusi, a to prostřednictvím seminářů, konferencí, workshopů, diskusních skupin, kurzů, výstav, publikací, prezentací, odborné přípravy, výměny osvědčených postupů a odborných znalostí;
b)
propaguje a podporuje akce související s tématy projednávanými na summitech CELAC-EU a prioritami vymezenými na zasedáních vyšších úředníků CELAC-EU;
c)
zahajuje dvoustranné regionální osvětové programy a iniciativy, včetně výměn v oblastech označených jako prioritní;
d)
podporuje studie o záležitostech vymezených oběma regiony;
e)
otevírá a zprostředkovává nové příležitosti ke kontaktu, zejména osobám či organizacím neobeznámeným s dvoustranným regionálním partnerstvím CELAC-EU;
f)
vytváří internetovou platformu nebo zajišťuje elektronické publikování.
2.
Nadace EU-LAC může vytvářet iniciativy ve spolupráci s veřejnými a soukromými institucemi, orgány EU, mezinárodními a regionálními organizacemi, latinskoamerickými a karibskými státy a členskými státy EU.
Článek 8
Struktura nadace
Nadace EU-LAC má:
a)
správní radu;
b)
předsedu a
c)
výkonného ředitele.
Článek 9
Správní rada
1.
Správní radu tvoří zástupci všech členů nadace EU-LAC. Správní rada se schází na úrovni vyšších úředníků a v případě potřeby na úrovni ministrů zahraničních věcí u příležitosti summitů CELAC-EU.
2.
Společenství latinskoamerických a karibských států (je ve správní radě zastoupeno dočasným předsednictvím, aniž je dotčena účast dotčené země jakožto státu.
3.
Výkonný úřad Parlamentního shromáždění EU-Latinská Amerika se vyzývá, aby jmenovala jednoho zástupce z každého regionu jako pozorovatele ve správní radě.
4.
Smíšené parlamentní shromáždění afrických, karibských a tichomořských států a EU se vyzývá, aby jmenovalo jednoho zástupce z EU a jednoho zástupce z karibských států jako pozorovatele ve správní radě.
Článek 10
Předsednictví správní rady
Správní rada má dva předsedy, jednoho zastupujícího EU a druhého zastupujícího latinskoamerické a karibské státy.
Článek 11
Pravomoci správní rady
Správní rada nadace EU-LAC vykonává tyto pravomoci:
a)
jmenuje předsedu a výkonného ředitele nadace;
b)
přijímá obecné pokyny pro činnost nadace, stanoví své operační priority a přijímá svůj jednací řád a přijímá vhodná opatření k zajištění transparentnosti a odpovědnosti, zejména s ohledem na externí financování;
c)
schvaluje uzavření dohody o sídle a jakékoli jiné dohody či ujednání, jež nadace případně uzavře s latinskoamerickými a karibskými státy a členskými státy EU v otázce výsad a imunit;
d)
na návrh výkonného ředitele přijímá rozpočet a pracovní řád;
e)
na návrh výkonného ředitele schvaluje změny organizační struktury nadace;
f)
na návrh výkonného ředitele přijímá víceletý pracovní program, včetně víceletého rozpočtového výhledu, v zásadě s výhledem na čtyři roky;
g)
na návrh výkonného ředitele a v rámci víceletého pracovního programu přijímá roční pracovní program obsahující projekty a činnosti na následující rok;
h)
přijímá roční rozpočet na následující rok;
i)
schvaluje kritéria pro sledování a auditování projektů nadace a podávání zpráv o těchto projektech;
j)
přijímá výroční zprávu a finanční výkazy nadace za předchozí rok;
k)
poskytuje pokyny a poradenství předsedovi a výkonnému řediteli;
l)
navrhuje změny této dohody smluvním stranám;
m)
hodnotí rozvoj činnosti nadace a na základě zpráv předkládaných výkonným ředitelem přijímá příslušná opatření;
n)
urovnává spory, které mohou případně vzniknout mezi smluvními stranami v otázce výkladu či uplatňování této dohody a jejích změn;
o)
ruší jmenování předsedy anebo výkonného ředitele;
p)
schvaluje uzavření strategického partnerství;
q)
schvaluje uzavření jakékoli dohody či právního nástroje sjednaných podle čl. 15 odst. 4 písm. i).
Článek 12
Zasedání správní rady
1.
Zasedání správní rady se konají dvakrát ročně. Zasedání se konají souběžně se zasedáními vyšších úředníků CELAC-EU.
2.
Mimořádné zasedání správní rady se může konat na podnět jednoho z předsedů, výkonného ředitele nebo na žádost alespoň jedné třetiny jejích členů.
3.
Funkce sekretariátu správní rady zajišťuje výkonný ředitel nadace.
Článek 13
Rozhodování správní rady
Správní rada může zahájit jednání, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů z každého regionu. Rozhodnutí se přijímají na základě konsensu přítomných členů.
Článek 14
Předseda nadace
1.
Správní rada vybírá předsedu z řad kandidátů navržených členy nadace EU-LAC. Předseda je jmenován na čtyřleté funkční období, jež lze jednou prodloužit.
2.
Předseda musí být všeobecně známou a vysoce respektovanou osobností jak v Latinské Americe a v Karibiku, tak v EU. Předseda vykonává svoji funkci na základě dobrovolnosti, má však nárok na náhradu veškerých nezbytných a řádně odůvodněných výdajů.
3.
Funkci předsedy střídavě vykonávají státní příslušník členského státu EU a státní příslušník latinskoamerického nebo karibského státu. Pokud byla předsedou jmenována osoba pocházejí z členského státu EU, musí jmenovaný výkonný ředitel pocházet z latinskoamerického nebo karibského státu, a naopak.
4.
Předseda plní tyto úkoly:
a)
zastupuje nadaci v jejích vnějších vztazích, přičemž si vytváří reprezentativní, obecně známou pozici prostřednictvím kontaktů na vysoké úrovni s orgány z latinskoamerických a karibských států a z EU a členských států EU, jakož i s dalšími partnery;
b)
podává zprávu na zasedáních ministrů zahraničních věcí a jiných ministrů, zasedáních správní rady a na dalších důležitých zasedáních, dle potřeby;
c)
poskytuje poradenství výkonnému řediteli při přípravě návrhu víceletého a ročního pracovního programu a návrhu rozpočtu, které se předkládají ke schválení správní radě;
d)
vykonává jiné úkoly, na kterých se dohodne správní rada.
Článek 15
Výkonný ředitel nadace
1.
Nadaci řídí výkonný ředitel, kterého jmenuje správní rada na čtyřleté funkční období, jež lze jednou prodloužit; vybírán je z řad kandidátů jmenovaných členy nadace EU-LAC.
2.
Aniž jsou dotčeny pravomoci správní rady, výkonný ředitel nežádá ani nepřijímá pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu.
3.
Funkce výkonného ředitele je placená a tento úřad střídavě vykonávají státní příslušník členského státu EU a státní příslušník latinskoamerického nebo karibského státu. Pokud byla výkonným ředitelem jmenována osoba pocházejí z členského státu EU, musí jmenovaný předseda pocházet z latinskoamerického nebo karibského státu, a naopak.
4.
Výkonný ředitel je statutárním zástupcem nadace a plní tyto funkce:
a)
ve spolupráci s předsedou připravuje víceletý a roční pracovní program nadace a její rozpočet;
b)
jmenuje a vede zaměstnance nadace a zajišťuje, aby plnili cíle nadace;
c)
plní rozpočet;
d)
předkládá správní radě ke schválení pravidelné a výroční zprávy o činnosti a účetní závěrku, přičemž dbá na transparentní postupy a odpovídající šíření informací o všech činnostech vykonávaných nebo podporovaných nadací, a spravuje aktualizovaný seznam institucí a organizací určených jednotlivými státy a institucí a organizací, které se podílejí na činnostech nadace;
e)
předkládá zprávu uvedenou v článku 18;
f)
připravuje zasedání a je nápomocen správní radě;
g)
v případě potřeby konzultuje v závislosti na vznesené otázce a konkrétních potřebách příslušné zástupce občanské společnosti a jiných sociálních aktérů, zejména institucí, které byly případně určeny členy nadace EU-LAC, a informuje správní radu o výsledcích těchto kontaktů za účelem dalšího zvážení;
h)
provádí konzultace a vyjednává s hostitelskou zemí nadace a ostatními smluvními stranami této dohody, pokud jde o podrobné vymezení zařízení, jež bude nadace v těchto státech využívat;
i)
jedná s mezinárodními organizacemi, státy a veřejnými nebo soukromými institucemi o jakékoli dohodě nebo právním nástroji s mezinárodním účinkem, které se týkají záležitostí přesahujících rámec běžného administrativního fungování nadace, a to po řádné konzultaci se správní radou a jejím informování o zahájení a předpokládaném ukončení těchto jednání a po pravidelné konzultaci o obsahu, působnosti a pravděpodobném výsledku těchto jednání;
j)
informuje správní radu o soudních a jiných řízeních, které se nadace týkají.
Článek 16
Financování nadace
1.
Vklady jsou dobrovolné, aniž je dotčena účast ve správní radě.
2.
Nadaci financují především její členové. Správní rada může za podmínky dodržení rovnováhy mezi oběma regiony zvážit další způsoby financování činností nadace.
3.
Ve zvláštních případech je nadace po informování správní rady a s jejím souhlasem získaným na základě konzultace oprávněna vytvářet dodatečné zdroje prostřednictvím vnějšího financování od veřejných a soukromých institucí, mimo jiné tím, že na žádost vypracovává zprávy a analýzy. Tyto zdroje se použijí výhradně na činnost nadace.
4.
Spolková republika Německo poskytne nadaci na vlastní náklady a ze svého finančního vkladu do nadace přiměřeně vybavené vhodné prostory a zajistí jejich údržbu, bezpečnost a související služby.
Článek 17
Audit a zveřejňování účtů
1.
Správní rada jmenuje nezávislé auditory k ověření účtů nadace.
2.
Co nejdříve po skončení každého rozpočtového roku, nejpozději však šest měsíců po tomto datu, jsou členům poskytnuty výkazy aktiv a pasiv, příjmů a výdajů nadace ověřené nezávislými auditory a jejich schválení projedná správní rada na svém nejbližším zasedání.
3.
Shrnutí účtů a rozvahy ověřených auditem se zveřejní.
Článek 18
Hodnocení činnosti nadace
Po dni vstupu této dohody v platnost předkládá výkonný ředitel jednou za čtyři roky správní radě zprávu o činnosti nadace. Správní rada tuto činnost celkově zhodnotí a rozhodne o budoucích činnostech nadace.
Článek 19
Strategická partnerství
1.
Nadace má čtyři prvotní strategické partnery: na straně EU „Institut des Amériques“ ve Francii a „Regione Lombardia“ v Itálii a na straně Latinské Ameriky a Karibiku Celosvětovou nadaci pro demokracii a rozvoj (FUNGLODE) v Dominikánské republice a Hospodářskou komisi OSN pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ECLAC).
2.
Za účelem dosažení svých cílů může nadace EU-LAC uzavírat budoucí strategická partnerství s mezivládními organizacemi, státy a veřejnými či soukromými institucemi z obou regionů, přičemž vždy dbá na dodržování zásady rovnováhy mezi oběma regiony.
Článek 20
Výsady a imunity
1.
Povaha a právní subjektivita nadace jsou stanoveny v článcích 2 a 4.
2.
Postavení, výsady a imunity nadace, správní rady, předsedy, výkonného ředitele, zaměstnanců a zástupců členů nadace na území Spolkové republiky Německo se pro účely výkonu funkce řídí dohodou o sídle uzavřenou mezi vládou Spolkové republiky Německo a nadací.
3.
Dohoda o sídle uvedená v odstavci 2 tohoto článku je nezávislá na této dohodě.
4.
Se souhlasem správní rady může nadace uzavřít s jedním nebo více latinskoamerickými nebo karibskými státy a členskými státy EU další dohody o takových výsadách a imunitách, které jsou považovány za nutné pro řádné fungování nadace na území těchto států.
5.
Při své oficiální činnosti jsou nadace, její aktiva, příjmy a další majetek osvobozeny od veškerých přímých daní. Nadace není osvobozena od platby za poskytnuté služby.
6.
Výkonný ředitel a zaměstnanci nadace jsou osvobozeni od vnitrostátních daní z platů a požitků vyplácených a poskytovaných nadací.
7.
Zaměstnanci nadace se rozumějí všichni zaměstnanci jmenovaní výkonným ředitelem s výjimkou těch, kteří jsou najati místně a pobírají hodinovou sazbu.
Článek 21
Jazyky nadace
Pracovními jazyky nadace jsou jazyky, které se používají v rámci strategického partnerství mezi Latinskou Amerikou a Karibikem a Evropskou unií od jeho uzavření v červnu 1999.
Článek 22
Řešení sporů
Případné spory mezi smluvními stranami ohledně uplatňování či výkladu této dohody a jejích změn jsou smluvními stranami projednány přímo za účelem jejich včasného urovnání. Není-li spor urovnán touto cestou, předloží se k rozhodnutí správní radě.
Článek 23
Změny
1.
Tato dohoda může být změněna z podnětu správní rady nadace EU-LAC, nebo na žádost jedné ze smluvních stran. Návrhy změn se podávají depozitáři, který je rozešle všem smluvním stranám ke zvážení a projednání.
2.
Změny se přijímají na základě konsensu a vstupují v platnost třicet dnů po dni, kdy depozitář obdržel poslední oznámení, že všechny nezbytné formální náležitosti byly za tímto účelem splněny.
3.
Depozitář oznámí všem smluvním stranám vstup změn v platnost.
Článek 24
Ratifikace a přistoupení
1.
Tato dohoda je otevřena k podpisu všem latinskoamerickým a karibským státům, členským státům EU a Evropské unii ode dne 25. října 2016 do dne vstupu dohody v platnost a podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u depozitáře.
2.
Tato dohoda je otevřena k přistoupení Evropské unii a latinskoamerickým a karibským státům a členským státům EU, které ji nepodepsaly. Příslušné listiny o přistoupení budou uloženy u depozitáře.
Článek 25
Vstup v platnost
1.
Tato dohoda vstupuje v platnost třicet dnů poté, co osm smluvních stran z každého regionu, včetně Spolkové republiky Německo a EU, uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení u depozitáře. Pro ostatní latinskoamerické a karibské státy a členské státy EU, které uloží své ratifikační listiny nebo listiny o přistoupení až po dni vstupu dohody v platnost, vstupuje dohoda v platnost třicet dnů poté, co tyto latinskoamerické a karibské státy, členské státy EU uložily svou ratifikační listinu nebo listinu o přistoupení.
2.
Depozitář oznámí všem smluvním stranám přijetí ratifikačních listin nebo listin o přistoupení a vstup této dohody v platnost v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
Článek 26
Doba trvání a vypovězení
1.
Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.
2.
Kterákoli ze smluvních stran může tuto dohodu vypovědět prostřednictvím písemného oznámení zaslaného diplomatickou cestou depozitáři. Vypovězení nabývá účinku dvanáct měsíců po obdržení oznámení.
Článek 27
Zrušení a likvidace
1.
Nadace bude zrušena:
a)
jestliže všichni členové nadace, nebo všichni členové nadace kromě jednoho vypověděli dohodu; nebo
b)
jestliže členové nadace rozhodnou o jejím zániku.
2.
V případě zrušení existuje nadace pouze pro účely své likvidace. Činnost nadace ukončí likvidátoři, kteří prodají majetek nadace a provedou vypořádání závazků. Zůstatek se rozdělí mezi členy v poměru k jejich vkladům.
Článek 28
Depozitář
Depozitářem této dohody je generální tajemník Rady Evropské unie.
Článek 29
Výhrady
1.
V okamžiku podpisu či ratifikace této dohody nebo přistoupení k této dohodě mohou smluvní strany formulovat ke znění dohody výhrady anebo prohlášení, pokud nejsou neslučitelné s jejím předmětem a účelem.
2.
Formulované výhrady a prohlášení se sdělí depozitáři, jenž je oznámí ostatním smluvním stranám dohody.
Článek 30
Přechodná ustanovení
Přechodná nadace založená v roce 2011 podle právních předpisů Spolkové republiky Německo ukončí po vstupu této dohody v platnost svoji činnost a bude zrušena. Aktiva a pasiva, zdroje, fondy a ostatní smluvní závazky přechodné nadace se převedou na nadaci EU-LAC založenou podle této dohody. Za tímto účelem nadace EU-LAC a přechodná nadace přijmou ve spolupráci se Spolkovou republikou Německo nezbytné právní nástroje a splní příslušné právní požadavky.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci své podpisy k této dohodě, sepsané v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, chorvatském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, která bude uložena v archivech Rady Evropské unie, jež zašle ověřený opis všem smluvním stranám.
Настоящото споразумение е открито за подписване в Santo Domingo на 25 октомври 2016 г. и след това, от 1 ноември 2016 г. до датата на влизането му в сила, в Генералния секретариат на Съвета на Европейския съюз в Брюксел.
El presente Acuerdo quedará abierto a la firma en Santo Domingo el 25 de octubre de 2016 y, a continuación, desde el 1 de noviembre de 2016 hasta la fecha de su entrada en vigor en la Secretaría General del Consejo de la Unión Europea, en Bruselas.
Tato dohoda je otevřena k podpisu dne 25. října 2016 v Santo Domingu a poté od 1. listopadu 2016 do dne vstupu v platnost v Generálním sekretariátu Rady Evropské unie v Bruselu.
Denne aftale er åben for undertegnelse den 25. oktober 2016 i Santo Domingo og derefter fra den 1. november 2016 til datoen for dens ikrafttrædelse i Generalsekretariatet for Rådet for Den Europæiske Union i Bruxelles.
Dieses Übereinkommen liegt am 25. Oktober 2016 in Santo Domingo und danach vom 1. November 2016 bis zum Tag seines Inkrafttretens beim Generalsekretariat des Rates der Europäischen Union in Brüssel zur Unterzeichnung auf.
Käesolev leping on allakirjutamiseks avatud 25. oktoobril 2016 ning seejärel 1. novembrist 2016 kuni selle jõustumise kuupäevani Euroopa Liidu nõukogu peasekretariaadis Brüsselis.
Η συμφωνία θα παραμείνει ανοικτή προς υπογραφή στο Σάντο Ντομίνγκο στις 25 Οκτωβρίου 2016 και εν συνεχεία, από την 1η Νοεμβρίου 2016 έως την ημερομηνία που θα τεθεί σε ισχύ, στη Γενική Γραμματεία του Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης στις Βρυξέλλες.
This Agreement shall be open for signature in Santo Domingo on 25 October 2016 and thereafter from 1 November 2016 to the date of its entry into force at the General Secretariat of the Council of the European Union in Brussels.
Le présent accord est ouvert à la signature à Saint-Domingue le 25 octobre 2016 et, ensuite, du 1er novembre 2016 à la date de son entrée en vigueur, au Secrétariat général du Conseil de l’Union européenne, à Bruxelles.
Il presente accordo sarà aperto alla firma il 25 ottobre 2016 a Santo Domingo e successivamente, dal 1° novembre 2016 alla data di entrata in vigore, presso il Segretariato generale del Consiglio dell’Unione europea a Bruxelles.
Ovaj Sporazum bit će otvoren za potpisivanje u Santo Domingu 25. listopada 2016., a nakon toga, od 1. studenoga 2016. do datuma njegova stupanja na snagu, u Glavnom tajništvu Vijeća Europske unije u Bruxellesu.
Šo nolīgumu dara pieejamu parakstīšanai 2016. gada 25. oktobrī Santodomingo (Santo Domingo) un рēс tam no 2016. gada 1. novembra līdz tā spēkā stāšanās dienai Eiropas Savienības Padomes Generālsekretariātā Briselē.
Šis susitarimas pateiktas pasirašyti 2016 m. spalio 25 d. Santo Dominge, o paskui, nuo 2016 m. lapkričio 1 d. iki jo įsigaliojimo dienos, Europos Sąjungos Tarybos generaliniame sekretoriate Briuselyje.
Ez a megállapodás 2016. október 25-én Santo Domingóban, majd 2016. november 1-jétől a hatálybalépésének időpontjáig Brüsszelben, az Európai Unió Tanácsának Főtitkárságán aláírásra nyitva áll.
Dan il-Ftehim għandu jkun miftuħ għall-iffirmar f’Santo Domingo fil-25 ta’ Ottubru 2016 u wara dan mill-1 ta’ Novembru 2016 sad-data tad-dħul fis-seħħ tiegħu fis-Segretarjat Ġenerali tal-Kunsill tal-Unjoni Ewropea fi Brussell.
Deze overeenkomst staat open voor ondertekening op 25 oktober 2016 te Santo Domingo en vervolgens met ingang van 1 november 2016 tot de datum van inwerkingtreding ervan bij het secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie te Brussel.
Niniejsza Umowa będzie otwarta do podpisu w Santo Domingo w dniu 25 października 2016 r., a następnie od 1 listopada 2016 r. do dnia wejścia w życie w Sekretariacie Generalnym Rady Unii Europejskiej w Brukseli.
О presente Acordo está aberto para assinatura em Santo Domingo, em 25 de outubro de 2016 e, posteriormente, de 1 de novembre de 2016 até à data da sua entrada em vigor, no Secretariado-Geral do Conselho da União Europeia, em Bruxelas.
Acest acord va fi deschis pentru semnare la Santo Domingo, la 25 octombrie 2016, iar ulterior, începând cu 1 noiembrie 2016 până la data intrării sale în vigoare, la Secretariatul General al Consiliului Uniunii Europene de la Bruxelles.
Táto dohoda bude otvorená na podpis 25. októbra 2016 v Santo Domingu a potom od 1. novembra 2016 do nadobudnutia platnosti na Generálnom sekretariáte Rady Európskej únie v Bruseli.
Ta sporazum bo na voljo za podpis 25. oktobra 2016 v Santu Domingu in nato od 1. novembra 2016 do začetka njegove veljavnosti v generalnem sekretariatu Sveta Evropske unije v Bruslju.
Tämä sopimus on avoinna allekirjoittamista varten Santo Domingossa 25 päivänä lokakuuta 2016 ja sen jälkeen 1 päivästä marraskuuta 2016 sen voimaantulopäivään asti Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristössä Brysselissä.
Detta avtal är öppet för undertecknande i Santo Domingo den 25 oktober 2016 och därefter vid generalsekretariatet för Europeiska unionens råd i Bryssel från och med den 1 november 2016 till och med dagen för dess ikraftträdande.
За Европейския съюз
Рог la Unión Europea
Za Evropskou unii
For Den Europæiske Union
Für die Europäische Union
Euroopa Liidu nimel
Για την Ευρωπαϊκή Ένωση
For the European Union
Pour l’Union européenne
Za Europsku uniju
Per l’Unione europea
Eiropas Savienības vārdā -
Europos Sąjungos vardu
Az Európai Unió részéről
Għall-Unjoni Ewropea
Voor de Europese Unie
W imieniu Unii Europejskiej
Pela União Europeia
Pentru Uniunea Europeană
Za Európsku úniu
Za Evropsko unijo
Euroopan unionin puolesta
För Europeiska unionen
Voor het Koninkrijk België
Pour le Royaume de Belgique
Für das Königreich Belgien
Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofdstedelijk Gewest.
Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale.
Diese Unterschrift bindet zugleich die Deutschsprachige Gemeinschaft, die Flämische Gemeinschaft, die Französische Gemeinschaft, die Wallonische Region, die Flämische Region und die Region Brüssel-Hauptstadt.
За Република България
Za Českou republiku
For Kongeriget Danmark
Für die Bundesrepublik Deutschland
Eesti Vabariigi nimel
Thar cheann Na hÉireann
For Ireland
Για την Ελληνική Δημοκρατία
Por el Reino de España
Pour la République française
Za Republiku Hrvatsku
Per la Repubblica italiana
Για την Κυπριακή Δημοκρατία
Latvijas Republikas vārdā -
Lietuvos Respublikos vardu
Pour le Grand-Duché de Luxembourg
Magyarorszàg részéről
Għar-Repubblika ta’ Malta
Voor het Koninkrijk der Nederlanden
Für die Republik Österreich
W imieniu Rzeczypospolitej Polskiej
Pela República Portuguesa
Pentru România
Za Republiko Slovenijo
Za Slovensku republiku
Suomen tasavallan puolesta
För Republiken Finland
För Konungariket Sverige
For the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
For Antigua and Barbuda
Por la República Argentina
For the Commonwealth of the Bahamas
For Barbados
For Belize
Por el Estado Plurinacional de Bolivia
Pela República Federativa do Brasil
Por la República de Chile
Por la República de Colombia
Por la República de Costa Rica
Por la República de Cuba
For the Commonwealth of Dominica
Por la República de Dominicana
Por la República de Ecuador
Por la República de El Salvador
For Grenada
Por la República de Guatemala
For the Cooperative Republic of Guyana
Pour la République d’Haïti
Por la República de Honduras
For Jamaica
Por los Estados Unidos Mexicanos
Por la República de Nicaragua
Por la República de Panama
Por la República de Paraguay
Por la República del Perú
For the Federation of Saint Kitts and Nevis
For Saint Lucia
For Saint Vincent and the Grenadines
Voor de Republiek Suriname
For the Republic of Trinidad and Tobago
Por la República Oriental del Uruguay
Por la República Bolivariana de Venezuela |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 5/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 5/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí týkající se stanovení počtu osob, které mohou využít Dohodu mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže v roce 2021
Vyhlášeno 10. 2. 2021, částka 3/2021
5
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se nahrazuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 4/2020 Sb. m. s. o skutečnostech k provádění Dohody mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě výměny nót ze dne 22. prosince 2020 a 21. ledna 2021 byl podle článku 9 odst. 1 Dohody mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže1) stanoven počet občanů, kteří budou moci využít Dohodu v kalendářním roce 2021, na 1 150 občanů z každého státu.
1)
Dohoda mezi Českou republikou a Kanadou o usnadňování dočasných pracovních pobytů mládeže, podepsaná dne 23. listopadu 2006 v Ottawě, byla vyhlášena pod č. 74/2007 Sb. m. s.; skutečnosti důležité k provádění Dohody byly oznámeny pod č. 84/2007 Sb. m. s. |
Nález Ústavního soudu č. 49/2021 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 49/2021 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 2. února 2021 sp. zn. Pl. ÚS 44/17 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 10. 2. 2021, částka 23/2021
* Odůvodnění
* I. - Předmět řízení a znění návrhem napadených ustanovení
* II. - Argumentace navrhovatelky
* III. - Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení
* IV. - Replika navrhovatelky
* V. - Upuštění od ústního jednání a vypořádání návrhu na přednostní projednání
* VI. - Průběh řízení před Ústavním soudem a jeho procesní předpoklady
* VII. - Přezkum procedury přijetí přezkoumávaných zákonných ustanovení
* VIII. - Meritorní posouzení návrhu. Obecná východiska
* IX. - Meritorní posouzení návrhu. Vypořádání jednotlivých námitek
* X. - Závěrečné úvahy
49
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 44/17 dne 2. února 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a ze soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaj), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, za kterou jedná senátor Petr Holeček, právně zastoupené JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem, sídlem Řehenice 10, Pyšely, na zrušení § 26 věty druhé, § 48 až 51 a přílohy č. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení,
takto:
I.
Ustanovení § 48, § 49 odst. 1 písm. b) až d), odst. 3 písm. b) až d) a odst. 4, § 50 odst. 1 až 3 a § 51 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují uplynutím dne vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
II.
Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodnění
I.
Předmět řízení a znění návrhem napadených ustanovení
1.
Skupina senátorek a senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále též jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud v zákoně č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „ZVP“, popř. tam, kde není u čísla ustanovení uveden zákon, jde o ZVP) zrušil jeho v záhlaví uvedená ustanovení spolu s přílohou č. 2 k tomuto zákonu.
2.
Napadená ustanovení ZVP znějí (napadená část je vyznačena):
㤠26
Volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích na území České republiky. Volebními kraji jsou vyšší územní samosprávné celky vymezené zvláštním právním předpisem.8a)“
Znění poznámky pod čarou č. 8a v § 26: „Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.“
㤠48
(1)
Na základě výsledků hlasování převzatých z volebních okrsků a zvláštních volebních okrsků u pověřených obecních úřadů podle § 43 zjistí Český statistický úřad celkový počet platných hlasů, které byly ve všech volebních krajích odevzdány pro všechny politické strany, politická hnutí a koalice, a vydělí ho počtem poslanců. Číslo takto vypočtené a zaokrouhlené na jednotky je republikovým mandátovým číslem.
(2)
Republikovým mandátovým číslem dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji. Celé číslo takto vypočtené je počtem mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům.
(3)
Nebyly-li takto rozděleny všechny mandáty, připadnou zbylé mandáty postupně volebním krajům, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti zbytků rozhoduje los.
§ 49
(1)
Na podkladě zápisu o výsledku voleb v krajích Český statistický úřad zjistí, kolik platných hlasů celkem bylo odevzdáno pro každou politickou stranu, každé politické hnutí a každou koalici a dále,
a)
které politické strany nebo politická hnutí získaly méně než 5 procent,
b)
které koalice, složené ze 2 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 10 procent,
c)
které koalice, složené ze 3 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 15 procent,
d)
které koalice, složené z nejméně 4 a více politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 20 procent z celkového počtu platných hlasů.
(2)
Při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů se již k těmto politickým stranám, politickým hnutím a koalicím a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží.
(3)
Zjistí-li Český statistický úřad, že do skrutinia nepostupují alespoň 2 koalice nebo 1 koalice a 1 politická strana nebo politické hnutí, anebo 2 politické strany nebo politická hnutí, sníží
a)
u politických stran nebo politických hnutí hranici 5 procent na hranici 4 procent,
b)
u koalice podle odstavce 1 písm. b) hranici 10 procent na hranici 6 procent,
c)
u koalice podle odstavce 1 písm. c) hranici 15 procent na hranici 8 procent,
d)
u koalice podle odstavce 1 písm. d) hranici 20 procent na hranici 10 procent.
Nebude-li ani poté dosaženo postupu do skrutinia podle tohoto odstavce, sníží Český statistický úřad hranici o další procento.
(4)
Mandáty politickým stranám, politickým hnutím a koalicím, které postoupily do skrutinia, se rozdělují v rámci volebních krajů.
§ 50
(1)
Počet platných hlasů pro každou z politických stran, politických hnutí a koalic, které postoupily do skrutinia, se v rámci každého volebního kraje postupně dělí čísly 1; 2; 3 a dále vždy číslem o 1 vyšším. Vypočte se tolik podílů, kolik kandidátů je uvedeno na hlasovacím lístku, nezapočítávají se však kandidáti, kteří se kandidatury po zaregistrování kandidátní listiny vzdali nebo byli odvoláni podle § 36. Hodnoty podílů se vypočítávají a uvádějí na 2 desetinná místa se zaokrouhlením nahoru.
(2)
Všechny podíly vypočtené podle odstavce 1 se seřadí sestupně podle velikosti a uvede se seznam tolika podílů, kolik mandátů volebnímu kraji připadlo podle § 48. V případě rovnosti 2 a více podílů v této řadě je pro jeho pořadí rozhodující počet hlasů pro politickou stranu, politické hnutí nebo koalici ve volebním kraji, a je-li i tento shodný, rozhodne o pořadí podílu los. Zároveň s velikostí podílu se uvede i označení politické strany, politického hnutí nebo koalice, která tohoto podílu dosáhla.
(3)
Za každý podíl obsažený v seznamu podle odstavce 2 se politické straně, politickému hnutí nebo koalici přikáže 1 mandát.
(4)
V rámci jednotlivých politických stran, politických hnutí a koalic obdrží mandáty straně přikázané kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na hlasovacím lístku.
(5)
Jestliže však některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně 5 procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici v rámci volebního kraje, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi.
(6)
V případě, že více kandidátů splnilo podmínku podle odstavce 5 a politická strana, politické hnutí nebo koalice získala více mandátů, připadnou mandáty přednostně kandidátům, kteří splnili podmínku podle odstavce 5, a to postupně v pořadí podle nejvyššího počtu získaných přednostních hlasů; v případě rovnosti počtu přednostních hlasů je rozhodující pořadí kandidáta na hlasovacím lístku. Kandidátům, kteří nesplnili podmínku podle odstavce 5, připadnou mandáty v pořadí, jak jsou uvedeni na hlasovacím lístku.
(7)
Nezvolení kandidáti politických stran, politických hnutí a koalic, které v rámci volebního kraje získaly alespoň 1 mandát, se stávají náhradníky. Pro stanovení pořadí náhradníků v rámci těchto politických stran, politických hnutí a koalic se postupuje obdobně podle odstavců 4 až 6.
§ 51
Pokud zjištěný celkový počet platných hlasů nebo počet platných hlasů ve volebním kraji pro politické strany, politická hnutí nebo koalice, postupující do skrutinia, neumožní provést
a)
početní operaci podle § 48 odst. 2, zvětší Český statistický úřad republikové mandátové číslo vypočtené podle § 48 odst. 1 o jednu,
b)
rozdělení mandátů podle § 48 odst. 3, odečte Český statistický úřad přebývající mandáty postupně volebním krajům, které vykazují nejmenší zbytky dělení, při rovnosti zbytků rozhodne los; pokud by nebylo rozdělení stanoveného počtu mandátů dosaženo ani tak, zbylé mandáty přidělí opakováním postupu podle § 48 odst. 3, nebo přebývající mandáty odebere opakováním postupu podle tohoto písmene.“
3.
Rovněž ke zrušení navržená příloha č. 2 k ZVP navazuje na napadené ustanovení jeho § 26 věty druhé a obsahuje:
a)
označení volebních krajů čísly 1 až 14,
b)
jejich výčet v pořadí podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb., (dále jen „ústavní zákon č. 347/1997 Sb.“),
c)
uvedení jejich sídel,
d)
stanovení maximálního počtu kandidátů na kandidátní listině pro příslušný volební kraj.
4.
Napadené ustanovení věty druhé § 26 bylo do ZVP vloženo zákonem č. 37/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 64/2001 Sb., a zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
5.
Napadené znění § 48 bylo do ZVP vloženo zákonem č. 204/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Následně byl jeho odstavec čtvrtý zrušen nálezem Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 24. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.).
6.
Napadený § 49 byl do ZVP vložen zákonem č. 204/2000 Sb. V tomto znění napadené ustanovení platí beze změny.
7.
Napadený § 50 byl do ZVP vložen zákonem č. 204/2000 Sb. Následně byl změněn zákonem č. 37/2002 Sb. (nové znění odstavců 1 až 3) a zákonem č. 480/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (v odstavci 5 bylo vloženo číslo „5“ místo čísla „7“).
8.
Napadený § 51 byl do ZVP vložen zákonem č. 204/2000 Sb. V tomto znění platí napadené ustanovení beze změny.
9.
Příloha č. 2 k ZVP byla do tohoto zákona vložena zákonem č. 37/2002 Sb. V tomto znění platí beze změny.
II.
Argumentace navrhovatelky
10.
Argumentace navrhovatelky směřuje proti dvěma základním složkám volebního systému do Poslanecké sněmovny. Nejdříve se obsáhle vymezuje vůči volební formuli zakotvené v § 50 odst. 1 až 3 ZVP (tzv. DʼHondtova formule) a proti jejímu uplatnění za pomoci rozdělení České republiky do čtrnácti volebních krajů o různé velikosti. Následně napadá ústavnost jednotlivých uzavíracích klauzulí zakotvených v § 49 odst. 1 písm. a) až d) pro v koalici kandidující politické strany a politická hnutí (dále též jen „politické strany“). Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soudÚstavní soud se v minulosti již zabýval řadou argumentů, které nyní navrhovatelka předestírá na podporu svého návrhu, navrhovatelka se nejdříve zaměřila na splnění podmínky přípustnosti obou částí své argumentace [viz sub II. a)] a následně předestřela své námitky k meritu věci, tedy k neústavnosti napadených ustanovení ZVP v obou jejich částech [viz sub II. b) a c)].
II. a)
Odůvodnění přípustnosti návrhu
11.
Navrhovatelka zdůrazňuje, že první část návrhu je přípustná, neboť současný volební systém nebyl předmětem abstraktní kontroly ústavnosti. Poukazuje pouze nato, že v usnesení ze dne 17. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 57/06 (všechna rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) byla posuzována pouze určitá část současného volebního systému. Navrhovatelka připomíná, že uvedené usnesení vydal navíc pouze tříčlenný senát, a nikoliv plénum Ústavního souduÚstavního soudu, přičemž důvodem pro odmítnutí bylo zejména to, že v tehdejší věci nebylo navrženo zrušení klíčového ustanovení § 26 ZVP. Nález ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10 (N 56/60 SbNU 693) se pak týkal pouze podmínek pro rovnost hlasů v komunálních volbách v Praze.
12.
V druhé části navrhovatelka požaduje, stručně řečeno, zrušení tzv. načítacího kvora pro koalice. Co se týče nálezu ze dne 2. 4. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 25/96 (N 37/7 SbNU 251; 88/1997 Sb.), šlo o posuzování tehdy platné právní úpravy, nikoli současného právního stavu. Nicméně navrhovatelka v této souvislosti uznává, že podstatná část argumentace tohoto nálezu je přiléhavá i v této věci, týká-li se ústavnosti uzavírací klauzule samotné, jejíž integrační funkcionalitu v politickém systému uznává. Ostatní rozhodnutí Ústavního soudu týkající se současného volebního systému byla vydána v řízeních o ústavních stížnostech, které byly všechny odmítnuty formou usnesení. Ústavní soudÚstavní soud tedy o dané části doposud nerozhodoval nálezem, a podle navrhovatelky je tak návrh přípustný.
13.
Ani ve druhé části své argumentace směřující proti tzv. načítací klauzuli nepovažuje navrhovatelka návrh za opakovaný, a tedy nepřípustný podle § 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Tato část ZVP byla předmětem přezkumu Ústavním soudemÚstavním soudem v nálezu ze dne 24. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, přičemž s argumentací prezidenta republiky o neústavnosti této části se Ústavní soudÚstavní soud neztotožnil. Přesto však navrhovatelka považuje svůj návrh za přípustný, neboť obsahuje novou argumentační linii, spočívající ve vyhodnocení praktických zkušeností s působením napadených ustanovení v politickém systému. Tuto argumentaci logicky návrh prezidenta republiky z roku 2000 obsahovat nemohl, a Ústavní soudÚstavní soud tedy tyto reálné dopady nezvážil. Teprve jejich vyhodnocení s časovým odstupem jednoznačně svědčí o neústavnosti napadené úpravy. S ohledem na to jsou podle navrhovatelky splněny podmínky pro to, aby mohly být závěry dřívějšího plenárního nálezu překonány. Od přijetí nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 uplynula již významně dlouhá doba, během níž se ústavněprávní deficity napadené úpravy jen prohloubily, což lze nyní empiricky dokázat. Podle navrhovatelky je nutnou úlohou Ústavního souduÚstavního soudu po určitém čase přezkoumat konformitu volebního systému v návaznosti na praktické zkušenosti s jeho fungováním. Část dříve vydaných názorů se může pod prizmatem času ukázat jako nepřiléhavá. Odpovědi na otázky ústavnosti napadených ustanovení nelze podle navrhovatelky chápat jako setrvalou danost, ale jak uvádí dokonce sám citovaný nález, „nutno jej chápat a vykládat ve spojitosti s nevyhnutelností procesu stálých změn, s oscilováním na různých dílcích plynulého kontinua“. Měl-li by být návrh označen na nepřípustný, jednalo by se podle navrhovatelky o omezení případného aktuálního většinového názoru v plénu Ústavního souduÚstavního soudu. A to zvláště s přihlédnutím k tomu, že čtyři soudci uplatnili tzv. odlišné stanovisko k zamítnutí návrhu na zrušení napadených ustanovení již v roce 2001. Z uvedených důvodů je tak podle navrhovatelky plénum oprávněno věcně přezkoumat i tuto část jejího návrhu, jež brojí proti úpravě, která má na politickou soutěž srovnatelně významný dopad jako úprava napadená první částí návrhu.
II. b)
Neústavnost rozdělení volebního území ve spojení s použitím tzv. DʼHondtovy volební formule
14.
Neústavnost rozdělení České republiky do 14 volebních krajů a současného uplatnění tzv. DʼHondtovy volební formule, jak vyplývají z napadených ustanovení, spatřuje navrhovatelka především v porušení principu rovného volebního práva, resp. rovnosti hlasů a zásady poměrného zastoupení podle čl. 18 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jak přesvědčivě dokazují výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v letech 2006 a 2017. Popření uvedené zásady je patrné zejména v případě subjektů, které mají v celé zemi v zásadě stejnou regionální podporu okolo tzv. uzavírací klauzule. V menších volebních krajích jsou pak tyto subjekty diskriminovány a celý systém se v těchto krajích projevuje nahodile, prakticky nepředvídatelně a o (ne)přidělení mandátů rozhoduje nepříliš početná skupina voličů. V případě Karlovarského kraje a Libereckého kraje není podle navrhovatelky matematicky možné, aby uvedené subjekty dosáhly na mandát. Toto disproporční rozdělování mandátů, znevýhodňující menší politické strany, je pak podle navrhovatelky právě důsledkem vzájemného působení tzv. DʼHondtovy formule a různě velkých volebních krajů. Již samotná DʼHondtova formule podle navrhovatelky prospívá větším politickým stranám, avšak teprve v souhrnu s výrazně odlišně velkými volebními kraji dochází k vytvoření systému zcela nerovnoměrného přidělování mandátů, který je rozporný se zásadami poměrného zastoupení podle čl. 18 odst. 1 Ústavy. Jednoduše řečeno, takový systém napomáhá tomu, že vůle voličů se náležitě nepromítá do složení Poslanecké sněmovny. Zde se navrhovatelka odvolává na stále aktuální závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96 k poměru mezi odevzdanými hlasy a jejich „přetavením“ na srovnatelné počty mandátů, což není při platné právní úpravě splněno. Odevzdané hlasy voličů volebních stran, které překročily tzv. uzavírací klauzuli, mají natolik významně odlišnou hodnotu, že to činí zákonnou úpravu neústavní. Zároveň jsou systémově diskriminováni voliči menších volebních krajů, v nichž dochází k významnému nárůstu tzv. přirozeného prahu pro zisk mandátu. Pro ústavně konformní zachování současného rozdělení země na volební kraje by musel být volební systém obohacen o prvky, které by uvedené nedostatky kompenzovaly. Neústavnost úpravy tak navrhovatelka nedovozuje z žádného jednotlivého prvku volebního systému, ale z jejich kumulace.
15.
Uvedená neústavnost není zřejmá například u tzv. krajských voleb, neboť v nich je přerozdělován významně větší počet mandátů v rámci jednoho volebního obvodu. Rozdělením podle krajů lze třídit volební kraje do tří různých skupin, a sice čtyři největší kraje (22 až 26 mandátů), šest středních krajů (11 až 13 mandátů) a čtyři nejmenší kraje (10 a méně mandátů). Z toho pak vyplývá, že menší strany s celorepublikovou podporou zhruba 5 % voličů (naplňující tedy požadavek integračního faktoru voleb podle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96) získají 4 mandáty, ačkoliv podle zásad poměrného zastoupení by měly získat 10 mandátů. Celý systém je navíc v důsledku toho značně nepředvídatelný, což podle navrhovatelky odporuje principům demokratického právního státu. Přerozdělování mandátů totiž neodpovídá celostátním výsledkům jednotlivých politických stran. Taková volební soutěž fakticky nutí její účastníky, aby vyzývali své voliče ke „kočování“ se svým hlasem k nápravě těchto vad systému.
16.
Tyto vady se tak projevily zejména ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a 2017. Ve volbách v roce 2017 potřebovaly některé strany 2,3krát více hlasů na zisk jednoho mandátu než vítěz voleb (ANO 2011), který by v proporcionálním systému získal o 15 mandátů méně (63 místo 78). Rozdílně by se pak rozdělilo celkem 16 mandátů, což je 8 % z jejich celkového počtu. Obdobné závěry lze dovodit i u voleb v roce 2006, čímž se uvedené výhrady vůči volebnímu systému empiricky potvrzují na příkladu srovnání volebního zisku Strany zelených a KDU-ČSL. Že je tento systém „na samotné hraně ústavnosti“, charakterizoval i Nejvyšší správní soud např. v usnesení ze dne 29. 6. 2006 č. j. Vol 50/2006-53.
17.
Z uvedeného je podle navrhovatelky zřejmé, že volební systém nesplňuje požadavek poměrnosti v celé republice, který vyplývá z čl. 18 odst. 1 Ústavy. Tento požadavek vyplývá i z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Nový volební zákon (sc. jeho změna) byl pak přijat v rozporu s jeho závěry, neboť splňuje pouze požadavek poměrnosti v rámci jednotlivých krajů, nikoliv v rámci celé země. Závěry uvedeného nálezu považuje navrhovatelka za závazné, a tudíž změnitelné pouze kvalifikovanou většinou pléna Ústavního souduÚstavního soudu.
18.
Dále navrhovatelka poukazuje na matematický model, který přiložila k návrhu. Z něj vyplývá, že při nerovnoměrné voličské podpoře je možné, aby politická strana získala 5,19 % hlasů a přitom nedostala ani jediný mandát, zatímco jiná strana, která získá těsně nad 5 % hlasů, dostane 12 mandátů. To podle navrhovatelky jednoznačně dokládá, že systém nesplňuje požadavky ústavního pořádku. Systém kvůli této nepředvídatelnosti přitom může fungovat i proti vítězi voleb. Podle navrhovatelky neexistuje ústavně akceptovatelný důvod, pro který by měl počet získaných mandátů záviset na územním rozložení voličské podpory [např. při srovnání volebního výsledku a zisku mandátů v případě České pirátské strany a České strany sociálně demokratické (ČSSD) ve volbách v roce 2017] a mělo by navíc docházet ke zvýhodňování stran s nerovnoměrnou podporou. Za takové situace se rozdělení mandátů stává podle navrhovatelky zjevnou loterií, postrádající prvek racionality a předvídatelnosti. Porušuje tak legitimní očekávání, že větší počet získaných hlasů se projeví ve větším počtu získaných mandátů. Situaci, kdy větší počet získaných hlasů může vést k nižšímu počtu získaných mandátů, nelze rozumně zdůvodnit. To dále demonstruje na volebním zisku politického hnutí STAN, které v pěti volebních krajích získalo za 149 458 hlasů 6 mandátů (přičemž stačilo několik set hlasů, aby to byly jen čtyři mandáty) a ve zbývajících devíti krajích žádný, ačkoli tam mělo volební zisk 112 699 hlasů.
19.
Z výše uvedených dat podle navrhovatelky vyplývá, že se český volební systém natolik vzdálil poměrnému zastoupení, že je třeba jej označit za nerozumný, nepřehledný a za rozporný s ústavním pořádkem. Uvedený systém dokonce odrazuje voliče od účasti na hlasování, neboť je nepřímo nutí za hlasováním cestovat, nemá-li jejich hlas pozbýt velké části své váhy. Hájit uvedené nastavení nelze ani tvrzenou nutností integrace politického systému. Například v roce 2006 takto chybně nastavený systém přinesl spíše dezintegrační výsledek.
20.
Vedle zásad poměrného zastoupení porušuje pak volební systém právo občanů na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V důsledku toho jde rovněž o zásah do aktivního i pasivního volebního práva. Stejně tak dochází k narušení principu volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny a porušení principu ochrany menšin podle čl. 6 Ústavy. Napadenými zákony je fakticky Ústava měněna. Podle navrhovatelky může jít rovněž o porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Podmínky se sice zdají být formálně rovné, v praxi však vedou ke značné nerovnosti, jak ukazují poslední volby do Poslanecké sněmovny. Ačkoliv se některým menším stranám podařilo získat mandáty, šlo o výjimky odůvodněné jejich stabilně velkou podporou v některých menších krajích. Navrhovatelka poukazuje na zkušenosti jednoho z úspěšných kandidátů hnutí STAROSTOVÉ a NEZÁVISLÍ (STAN), který při hovorech s občany opakovaně zaznamenal obavy z tzv. propadnutí hlasu, a to dokonce pro hejtmana menšího kraje. Navrhovatelka pokládá za nezbytné, aby Ústavní soudÚstavní soud vyslechl čelné kandidáty menších politických stran z menších krajů kvůli seznámení se s těmito zkušenostmi. Navrhovatelka v tomto směru uzavírá, že považuje zásah Ústavního souduÚstavního soudu za vhodnější cestu k řešení dané situace než využití prostředků v rámci volebního soudnictví a následně individuálních ústavních stížností, jež by ve svém důsledku mohly zbytečně vést ke zneplatnění volebních výsledků.
II. c)
Neústavnost tzv. načítacího kvora pro koalice
21.
U tzv. načítacího kvora pro koalice upozorňuje navrhovatelka na to, že pochybnosti ohledně jeho ústavnosti vyjádřil Ústavní soudÚstavní soud již v roce 2001, ačkoliv v té době vyhodnotil uvedenou úpravu jako ústavně konformní. Jeho právní závěry jsou však podle navrhovatelky vyvráceny působením tohoto institutu v minulých volbách. Jeho existence vystupňovala tlak na rozpad dvou koalic, které byly utvořeny, ale nakonec společně nekandidovaly. V obou případech byl tlak uvedeného institutu dán jako důvod pro rozpad koalice. Navrhovatelka se ztotožňuje s tzv. disentním stanoviskem k uvedenému nálezu, podle něhož nejsou důvody takovéto úpravy zřejmé, a není tak opodstatněné jejich další působení na politický a volební systém. Následující volby nepotvrdily ani v uvedeném nálezu zdůrazňovanou integrační funkci takovýchto institutů, když ve volbách v roce 2013 vstoupilo do Poslanecké sněmovny 7 politických stran a v roce 2017 dokonce 9 politických stran. V takové situaci je namístě, aby Ústavní soudÚstavní soud své starší závěry přehodnotil. Uvedený institut nenaplňuje žádný zamýšlený cíl. Nadto navrhovatelka upozorňuje, že do zákonné úpravy se dostal v závěru legislativního procesu, a to značně nestandardní cestou. Popsaná úprava tak podle navrhovatelky nepřípustně zasahuje volnou soutěž politických stran v rozporu s čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 20, 21 a 22 Listiny. Dále navrhovatelka poukazuje na to, že podobnou právní úpravu má z evropských zemí pouze Maďarská republika, jejíž volební systém je však předmětem kritiky ze strany tzv. Benátské komise, a v případě koalice dvou subjektů ještě Rumunská republika, kde je rovněž tato úprava předmětem kritiky. Dával-li Ústavní soudÚstavní soud v minulosti implicitně najevo, že účastníky politické soutěže mají být primárně politické strany, a nikoliv tedy jejich koalice, ukázal se být tento závěr výrazně škodlivý.
22.
Současně navrhovatelka požádala, aby Ústavní soudÚstavní soud její návrh přednostně projednal. Napadená ustanovení považuje za klíčovou součást politického systému České republiky, a potvrdí-li se jejich neústavnost, je nezbytné, aby současný Parlament měl dostatek času pro nalezení nové, ústavně konformní právní úpravy příštích voleb. Obdobně urychleně postupoval Ústavní soudÚstavní soud ve volebních věcech i v minulosti. Spolu s přednostním vyřízením návrhu by měl podle navrhovatelky rovněž Ústavní soudÚstavní soud dát zákonodárci poměrně přesnou instrukci, jak postupovat v zájmu dodržení všech ústavních kautel. Uvedená rizika jsou podle jejího tvrzení ještě větší v případě rizika předčasných voleb. Zde proto uvádí, že v takovém případě by prezident republiky neměl být oprávněn rozpustit první komoru do doby, než zákonodárce upraví volební systém podle nálezu Ústavního souduÚstavního soudu. Proto též nenavrhuje Ústavnímu souduÚstavnímu soudu konkrétní datum zrušení dotčených ustanovení ZVP, a nechává tak tuto otázku plně na posouzení plénu Ústavního souduÚstavního soudu a citlivém zvážení případných variant derogačního nálezu.
III.
Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení
23.
Poté, co byla vyřešena otázka přípustnosti návrhu (viz k tomu dále sub 38 a 39), soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 ve spojení s § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) zaslal návrh k vyjádření účastníkům řízení. Dále se podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu obrátil na vládu a veřejnou ochránkyni práv s dotazem, zda využijí svého práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci.
24.
Za Poslaneckou sněmovnu se vyjádřil její předseda Mgr. Radek Vondráček, který se ve svém vyjádření omezil na pouhý popis legislativního procesu přijetí napadených ustanovení. Závěrem konstatoval, že příslušné zákony byly přijaty ústavně předepsaným způsobem, podepsány příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášeny.
25.
Za Senát se vyjádřil jeho tehdejší předseda Milan Štěch, který rovněž nejprve popsal legislativní proces, ve kterém se odrazila i snaha reagovat na výtky předchozí judikatury Ústavního souduÚstavního soudu. Následně se s ohledem na jejich legislativní historii vyjádřil k jednotlivým ustanovením. Ustanovení § 26 věty první ZVP představuje základní charakteristiku volebního systému do Poslanecké sněmovny, který je v souladu s ústavním pořádkem charakterizován jako proporcionální. Uvedená formulace je součástí zákona od roku 1995. Úprava v § 48 využívá mechanismus republikového mandátového čísla. V materiálně identické podobě je tento mechanismus distribuce mandátů součástí zákona od roku 1995. Současná znění ustanovení § 49 a 51 byla do zákona přidána v rámci tzv. velké volební novely. Podoba § 50 byla přijata jako reakce na tzv. velký volební nález. Jeho závěry představují podle vyjádření hlavní limity, podle nichž je současný systém nastaven. Rozprava k této úpravě byla neutrální a nebyly v ní prezentovány ústavněprávní argumenty. Pouze dva senátoři se negativně vyjádřili k úpravě tzv. aditivní klauzule.
26.
Veřejná ochránkyně práv přípisem ze dne 24. 4. 2018 informovala Ústavní soudÚstavní soud o tom, že nevyužije práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice.
27.
Vláda se rozhodla využít svého práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice a vyjádřením se k návrhu pověřila tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D. Ve svém vyjádření vláda uvádí, že důvodem jejího vstupu do řízení je jednak setrvalá judikatura Ústavního souduÚstavního soudu a Nejvyššího správního soudu, ale rovněž potřeba upozornit na riziko vyplývající z unáhleného zrušení částí zákona bez politické shody nad alternativní úpravou. Argumentaci ohledně relevance delšího působení právní úpravy považuje vláda za lichou, neboť argumentačně není návrh podložen v zásadě ničím, co by nezaznělo v předchozích řízeních před Ústavním soudemÚstavním soudem. Jde zejména o výše zmíněné nálezy sp. zn. Pl. ÚS 25/96, Pl. ÚS 42/2000, Pl. ÚS 52/10 a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 57/06, jakož i usnesení ze dne 12. 2. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 76/06, ze dne 14. 5. 2008 sp. zn. II. ÚS 582/06, ze dne 13. 9. 2007 sp. zn. III. ÚS 663/06, ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 2/14 a z poslední doby usnesení ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 42/17, kde Ústavní soudÚstavní soud sám konstatoval, že se ústavní konformitou napadených rozhodnutí již v minulosti zabýval. Navrhovatelka opomíjí, že podle stejného modelu se konaly volby v letech 2002, 2010 a 2013, na nichž však žádné ústavní deficity volebního výsledku nedokládá. S námitkou nahodilosti a nepředvídatelnosti volebního systému se Ústavní soudÚstavní soud již vypořádal v bodě 23 usnesení sp. zn. Pl. ÚS 57/06. Volební kraje jsou stanoveny pevně a jediná nepředvídatelnost tedy panuje v oblasti účasti voličů. Ústavní konformitu tohoto systému potvrdil Ústavní soudÚstavní soud rovněž v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 2/14. V něm se rovněž Ústavní soudÚstavní soud vyslovil k existenci tzv. přirozených prahů. Zvláště se Ústavní soudÚstavní soud zabýval i ústavní konformitou propojení DʼHondtovy volební formule s rozdělením volebního území do 14 krajů v současném volebním systému (usnesení sp. zn. II. ÚS 582/06 a jemu předcházející usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006 č. j. Vol 50/2006-53). Možnou spravedlností a přiměřeností volebního systému se Ústavní soudÚstavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 52/10. K tvrzenému porušení anglosaské zásady „one vote, one value“ se Ústavní soudÚstavní soud vyslovil v nálezu ze dne 19. 5. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 14/14 (N 98/77 SbNU 429; 176/2015 Sb.). Podle vlády je namístě se od těchto názorů neodchylovat a podaný návrh zamítnout.
28.
Ani u tzv. aditivní klauzule praktické zkušenosti nepotvrzují neústavnost tohoto institutu. V roce 2002 získala koalice dvou uskupení přes 10 % hlasů, a v Poslanecké sněmovně tak mandáty získala. Namítané „rozpuštění“ koalice subjektů KDU-ČSL a STAN v roce 2017 bylo nepochybně způsobeno rovněž dalšími faktory než strachem z nepřekročení hranice 10 % (předvolební průzkumy jejímu překročení nasvědčovaly). Nevyužívání tohoto institutu nutně neznamená jeho neústavnost. Přítomnost devíti politických stran v Poslanecké sněmovně je pak důkazem toho, že volná soutěž politických stran není narušena. Jde o předvídaný projev postupného vývoje volebního systému. Podle názoru vlády nenastala ani v této části situace, která by odůvodňovala změnu právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu.
29.
Závěrem vyjádření vláda vyjadřuje obavy z derogace napadených ustanovení bez existence náhradní pozitivní úpravy s širokou politickou podporou. Dosažení široké politické shody (napříč komorami Parlamentu) není jednoduchým cílem, neboť každý subjekt se snaží do úpravy vtělit jemu vyhovující prvky. Každé volby přinášejí nový úhel pohledu, a je tedy třeba se vyvarovat ukvapených rozhodnutí. Předmětná úprava musí přitom být jasná nejpozději s vyhlášením voleb. Pouhým zrušením napadených ustanovení by tak byly ohroženy samotný průběh a organizace voleb. Vláda proto již Poslanecké sněmovně předložila novelu volebních zákonů. Ačkoliv tedy současný volební systém není dokonalý, funguje (v souladu s ústavním pořádkem) již 17 let, a nelze tedy dovozovat jeho neústavnost. Určité prvky, které zvýhodňují buď větší, či menší politické subjekty, jsou nastaveny podle politické dohody a jejich změny by měly být možné jen na základě širokého konsensu obou komor Parlamentu. S ohledem na výše uvedené vláda navrhla, aby Ústavní soudÚstavní soud návrh zamítl.
IV.
Replika navrhovatelky
30.
Soudce zpravodaj zaslal navrhovatelce výše uvedená vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení na vědomí a k případné replice.
31.
Navrhovatelka této možnosti využila a ve své replice polemizuje s argumentem vlády, že vytýkané ústavní deficity volebního systému se v letech 2002, 2010 a 2013 neprojevily. To je však podle navrhovatelky irelevantní, naopak tato skutečnost potvrzuje „náhodnost“ systému přerozdělování mandátů. Požadavek, aby systém byl vyhodnocen jako neústavní teprve tehdy, vykazuje-li deficitní výsledky u všech voleb, považuje navrhovatelka za neospravedlnitelný. Vláda nepřímo sama připouští, že u voleb v letech 2006 a 2017 došlo k ústavně relevantním deficitům, což potvrzuje i odborná literatura. Prvky náhodnosti představují v současném volebním systému velmi důležitou roli, což je v rozporu s principem právní jistoty. Podle navrhovatelky není v souladu s požadavkem předvídatelnosti, aby v tzv. poměrném systému strana s větším počtem hlasů získala menší počet mandátů. O přerozdělení mandátů mezi kraje rozhoduje jen malý počet hlasů, jak ukazují volby z roku 2017, což navíc doplňuje „ruleta“ s hlasy ze zahraničí, jak dokládá příklad voleb z roku 2006. Vláda ve svém vyjádření tak nereaguje podle navrhovatelky na výtky ohledně empirických zkušeností s fungováním systému. Nepřípadně se též dovolává usnesení sp. zn. II. ÚS 582/06. Navrhovatelka připomíná, že Ústava (na rozdíl od vládou dovolávané zahraniční úpravy) nezapovídá přijetí systému s jedním volebním obvodem. To však navrhovatelka ani nepožaduje. Vláda pak podle navrhovatelky nepřípustně bagatelizuje význam tzv. odlišných stanovisek v rozhodovací činnosti Ústavního souduÚstavního soudu. Dále se navrhovatelka ohrazuje proti argumentaci, podle níž by rovnost volebního práva spočívala toliko ve formálně rovném přístupu k voleným funkcím. K této otázce navrhovatelka poukazuje na rozhodnutí bavorského Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 24. 4. 1992 č. j. Vf. 5-V-92. K rozdělení volebních obvodů podle krajů navrhovatelka předně namítá, že je zpochybnitelná legitimita takto vytvořených krajů před necelými dvaceti lety, o jejichž hranice se stále vedou spory. Poslanci přitom nezastupují „lid kraje“, nýbrž lid České republiky jako celek. Ústavní principy musí mít přitom přednost před praktickými výhodami a fungování systému ukazuje jejich porušování, a to zejména v kumulaci jeho jednotlivých prvků. Za stěžejní považuje navrhovatelka úplné rozdělení mandátů v rámci každého kraje, zohledňující pouze vzájemný poměr hlasů kandidujících stran v rámci volebního kraje.
32.
K tzv. načítacímu kvoru navrhovatelka upozorňuje, že vláda dezinterpretuje výsledky voleb z roku 2002. Tehdejší situace ukazuje, že se z důvodu tlaku právní úpravy rozpadla čtyřčlenná koalice a zůstala jen dvojčlenná, která jako jediná v historii volebně uspěla. Volební systém od využívání koalic zcela jednoznačně odrazuje. O účelovosti stanovených hranic svědčí podle navrhovatelky odlišná úprava v § 49 odst. 3 ZVP. Volební systém není výsledkem nějakého samovolného vývoje nebo tendencí, nýbrž jeho nastavení velkými politickými stranami, proti němuž již v minulosti Ústavní soudÚstavní soud jednou zasahoval. Absurdita dané úpravy pak vyplývá ze srovnání dvou kandidátních listin, z nichž jedna (koaliční) při zisku 19 % hlasů nezíská žádný mandát, avšak druhá (stranická) získá při totožném zisku hlasů 47 mandátů. Přitom ani nemusí jít o pevně uzavřenou stranu, její kandidátka může být doplněna „hosty“ z jiných stran či nestraníky. V praxi je pak vidět, že dokonce ani jisté výhody spojené s financováním koalic nevedou ke zvýšenému zájmu o jejich využití. Podle navrhovatelky je to pouze v důsledku nepříznivé volební úpravy.
33.
Za nepřípadné považuje navrhovatelka rovněž výtky k absenci legislativní alternativy ke zrušené úpravě, neboť nemá žádnou povinnost takovou úpravu předložit. Navíc by podle navrhovatelky nebylo možné s takovou legislativou uspět, neboť ji blokovaly subjekty, jimž současná úprava vyhovuje. Snahu o snížení tzv. načítacího kvora vládní zákonodárci úspěšně blokují. Navrhovatelka uzavírá, že vyjádření vlády nerozptýlilo její názor o neústavnosti dané úpravy, pročež na svém návrhu setrvala.
V.
Upuštění od ústního jednání a vypořádání návrhu na přednostní projednání
34.
Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, pročež od něj podle § 44 věty první zákona o Ústavním soudu upustil. Nevyhověl tak návrhu navrhovatelky na výslech jí navržených svědků, kteří měli prokázat skutečnost, že v malých volebních krajích při setkávání s voliči byly vyjadřovány obavy z hlasování pro kandidátní listiny jejich stran, neboť by mohly jejich hlasy propadnout. Z hlediska rozhodování Ústavního soudu dokazování existence takových obav a vlivu obou napadených složek volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny na případné rozhodování voličů nebylo shledáno potřebným, neboť se jedná z hlediska teorie a praxe voleb o notorietu (srov. § 49 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
35.
Jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svého návrhu (viz sub 22) navrhovatelka požádala, aby byl její návrh projednán přednostně. V době podání návrhu v prosinci 2017 pro to nebyly ani splněny procesní předpoklady, neboť zde byla procesní překážka potenciální litispendence podle § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, protože již předtím byl podán návrh s obdobným obsahem a petitem (viz blíže sub VI). Po jejím odpadnutí v roce 2018 byla problematika návrhu předmětem jednání Poslanecké sněmovny [viz k roli volebního zákonodárce sub VIII. a)].
36.
I nyní jev Poslanecké sněmovně předložen (kromě řady dalších návrhů se vztahem k volebnímu zákonu) poslanecký návrh zákona, který se dotýká prakticky všech námitek navrhovatelky proti platné právní úpravě techniky volební reprezentace pro volby do Poslanecké sněmovny (viz níže sub 47). Tento návrh byl předložen Poslanecké sněmovně dne 13. 11. 2019 a po nesouhlasném vyjádření vlády (tisk 649/1 z 18. 12. 2019) byl v září 2020 zařazen na pořad jednání 58. schůze Poslanecké sněmovny jako bod 207 (neprojednáno), opětovně byl zařazen napořád 62. schůze Poslanecké sněmovny v říjnu 2020 jako bod 213 (dosud neprojednáno) a z pozvánky na 79. schůzi Poslanecké sněmovny se podává, že je opět navrhováno jeho projednání v 1. čtení pod bodem 207.
VI.
Průběh řízení před Ústavním soudem a jeho procesní předpoklady
37.
Ústavní soudÚstavní soud nejprve zkoumal, zda jsou naplněny procesní předpoklady řízení. Dříve však, než k tomu mohl přistoupit, bylo nutno vyčkat na to, jak bude rozhodnuto o ústavní stížnosti, která byla podána dříve (viz bod 39), přičemž k ní stěžovatel připojil téměř identický návrh na zrušení těch ustanovení ZVP, která navrhuje zrušit navrhovatelka.
38.
Návrh byl podán aktivně legitimovanou navrhovatelkou, tj. skupinou 21 senátorek a senátorů vil. funkčním období Senátu [§ 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] a Ústavní soud je k jeho projednání příslušný [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy]. Za navrhovatelku jednal senátor Mgr. Jiří Šesták, Ph.D. Dne 1. 9. 2020 právní zástupce navrhovatelky soudci zpravodaji sdělil, že v dalším průběhu řízení bude za navrhovatelku nadále jednat senátor Petr Holeček.
39.
Navrhovatelka svůj návrh podala dne 13. 12. 2017, následně ještě jednou (s drobnou úpravou) dne 23. 12. 2017. Ještě dříve dne 8. 12. 2017 však Ústavní soudÚstavní soud obdržel pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17 ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2017 č. j. Vol 47/2017-86 a proti sdělení Státní volební komise č. 352/2017 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017. K této ústavní stížnosti stěžovatel připojil podle § 74 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., akcesorický návrh na zrušení § 26, 48, § 50 odst. 1 až 3, případně též § 87 ZVP. Rovněž tato ústavní stížnost byla dále doplněna podáním stěžovatele ze dne 11. 12. 2017. Vznikla tak potenciální překážka litispendence podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kterou bylo možno vypořádat jen v řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 42/17. Vzhledem k tomu, že zákon o Ústavním soudu výslovně procesní postup v takovém případě neupravuje, Ústavní soudÚstavní soud rozhodl, že návrh navrhovatelky nebude odmítnut, nýbrž že bude vyčkáno do doby, než bude rozhodnuto podle § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o důvodnosti, resp. opodstatněnosti dříve podané ústavní stížnosti, a tím též o předmětném akcesorickém návrhu. To proto, že takovýto návrh sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu „osud“ ústavní stížnosti samotné. Bylo tak třeba vyčkat, zda v případě dříve podaného návrhu bude splněna podmínka § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jinak by bylo nutno návrh navrhovatelky odmítnout jako nepřípustný s tím, že jí bude přiznáno postavení vedlejší účastnice v řízení o tomto akcesorickém návrhu. Protože však byla předmětná ústavní stížnost sp. zn. Pl. ÚS 42/17 usnesením ze dne 17.4.2018 spolu se s ní spojeným návrhem odmítnuta mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný, odpadla potenciální překážka litispendence. Následně bylo možno v zahájeném řízení pokračovat, aniž bylo třeba řešit otázku, jak v takovém případě naložit s návrhem později podaným a odmítnutým pro nepřípustnost.
40.
Ústavní soudÚstavní soud rovněž s výjimkou tzv. uzavírací klauzule pro samostatně kandidující politické strany podle § 49 odst. 1 písm. a) ZVP neshledal překážku věci rozhodnuté u návrhem napadených ustanovení. Kromě toho je třeba poukázat na okolnost, že zjišťování volebního výsledku je upraveno souborem ustanovení, která představují systém vzájemně spjatých prvků, které je třeba chápat ve vzájemné souvislosti („ve svém úhrnu“ – viz nález sp. zn. Pl. ÚS 42/2000). Argumentace založená na nálezech, popř. i usneseních Ústavního souduÚstavního soudu týkajících se právní úpravy techniky volební reprezentace před nabytím účinnosti zákona č. 37/2002 Sb. má proto jen relativní význam, protože se vztahuje k její jiné podobě (jiné volební kraje, jiná volební formule, systém dvou skrutinií). Jinak však Ústavní soud argumentaci navrhovatelky (viz sub 11 až 13) v tomto směru vzal plně v úvahu. Odpovídá to jeho judikatuře, podle které překážka věci rozhodnuté podle § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je dána vždy, kdy bylo nálezem věcně rozhodnuto o souladu právního předpisu nebo jeho ustanovení s ústavním pořádkem, avšak pouze ve vztahu k těm hlediskům ústavněprávního přezkumu, jimiž se Ústavní soud zabýval v odůvodnění tohoto nálezu (viz usnesení ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 375/20).
41.
Ústavní soudÚstavní soud proto (jak mu to v souladu se zásadou oficiality ukládá § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) přikročil k posouzení, zda jsou napadená zákonná ustanovení v souladu s ústavním pořádkem, tedy zda: a) byla napadená právní úprava přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence, b) byl dodržen ústavně předepsaný způsob jejich přijetí, resp. vydání, a konečně c) je napadená právní úprava v souladu s ústavním pořádkem z hlediska obsahového (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.).
VII.
Přezkum procedury přijetí přezkoumávaných zákonných ustanovení
42.
Jak bylo již shora uvedeno, napadená ustanovení ZVP byla do původního textu zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, vložena zákony č. 204/2000 Sb., č. 37/2002 Sb. a č. 480/2006 Sb. Samotný zákon č. 247/1995 Sb. byl z hlediska dodržení ústavní procedury přijetí předmětem přezkumu již v nálezu ze dne 15. 5. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 3/96 (N 39/5 SbNU 315; 161/1996 Sb.). Rovněž tak ústavnost procedury přijetí zákona č. 204/2000 Sb. byla konstatována v již zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000.
43.
Zákon č. 37/2002 Sb. dosud předmětem meritorního přezkumu z uvedeného hlediska nebyl. Ústavní soud tak s přihlédnutím k vyjádřením předsedů obou komor Parlamentu (viz sub 24 a 25) a k údajům o parlamentním projednávání jeho návrhu (vládní návrh zákona tisk 969, Poslanecká sněmovna, III. vol. období – dostupné na https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=3&T=969) konstatuje, že tento návrh byl projednán Poslaneckou sněmovnou ve třech čteních a schválen 151 hlasy přítomných poslanců (9 hlasů proti). Senát postoupený návrh zákona schválil za přítomnosti 74 senátorů – z toho 52 pro, 8 proti a 14 zdrželo se. Návrh byl podepsán prezidentem republiky a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 37/2002 Sb.
44.
Zákon č. 480/2006 Sb. dosud předmětem přezkumu z uvedeného hlediska nebyl. Ústavní soudÚstavní soud rovněž s přihlédnutím k vyjádřením předsedů obou komor Parlamentu (viz sub 24 a 25) a k údajům o parlamentním projednávání návrhu zákona (poslanecký návrh zákona tisk 952, Poslanecká sněmovna, IV. vol. období – dostupné na https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=952) konstatuje, že tento návrh byl projednán Poslaneckou sněmovnou ve třech čteních a schválen za přítomnosti 152 poslanců s výsledkem 89 pro, 34 proti. Senát postoupený návrh zákona schválil za přítomnosti 35 senátorů – z toho 25 pro, 0 proti a 10 se zdrželo. Návrh byl podepsán prezidentem republiky a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 480/2006 Sb.
45.
Z právě uvedeného se podává, že napadená ustanovení ZVP byla přijata ústavně konformním způsobem podle čl. 39 odst. 1 a 2 a čl. 40 Ústavy.
46.
Do textu zákona č. 247/1995 Sb. bylo rovněž zasaženo již uvedeným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Tento derogační zásah s ohledem na § 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však z povahy věci samé nespadá pod přezkum Ústavním soudem podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Ústavní soud je právním názorem v něm vyjádřeným vázán a překonat jej může jen postupem podle § 13 téhož zákona.
47.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu je známo, že v průběhu řízení o nynějším návrhu měla Poslanecká sněmovna několikrát na programu návrhy, které by v případě, že by byly přijaty, mohly alespoň směřovat ke změně nyní návrhem ústavně zpochybňovaných ustanovení ZVP. Jako příklad lze uvést pozměňovací návrhy poslanců Ferjenčíka a Výborného k tisku 137, popř. po jejich neúspěchu (viz stenoprotokol z jejich projednání ve 3. čtení na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 14. 9. 2018 – dostupné na https://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/019schuz/s019126.htm) na tento výsledek hlasování reagující návrh skupiny poslanců ze dne 13. 11. 2019 (tisk 649), kterým se mění ZVP. Navrhuje se v něm zrušení § 48 a nové znění § 49 až 51a ZVP. Tento návrh byl zařazen do prvého čtení již na program tří schůzí Poslanecké sněmovny (viz již sub 36), avšak dosud nebyl projednán. Stejně tak je Ústavnímu souduÚstavnímu soudu známo negativní stanovisko vlády (viz tisk 649/1, Poslanecká sněmovna, VIII. vol. období) k tomuto návrhu. Na výsledek projednání tohoto návrhu již proto nebylo možno vyčkat, jakkoli Ústavní soudÚstavní soud zastává názor, že by zásadně neměl vstupovat do probíhajícího zákonodárného procesu ve věci, která se bezprostředně týká návrhu, o kterém již zákonodárný sbor jedná. Vzhledem k tomu, že tzv. zákonodárství ve vlastní věci [viz níže sub VIII. b)] může mít i podobu nečinnosti zákonodárce tam, kde má jednat (jeden z případů legislativního opomenutí), nezbylo než dále nevyčkávat a ve věci rozhodnout.
48.
Rovněž tak je Ústavnímu souduÚstavnímu soudu známo, že na ministerské úrovni probíhá delší dobu příprava zákona o správě voleb, jehož obsah bez ohledu na titul tohoto pracovního návrhu se rovněž dotýká některých otázek volebního systému (způsob hlasování, organizace voleb), jehož právní úprava je nyní před Ústavním soudemÚstavním soudem napadena jako neústavní. Ústavní soudÚstavní soud zde nehodlá zasahovat do probíhajících procesů v Poslanecké sněmovně, neboť jeho ústavně definovanou funkcí je podle čl. 83 Ústavy soudní ochrana ústavnosti, a to ústavnosti již platných právních předpisů, jak to vyžaduje § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. V nyní posuzované věci však musel Ústavní soud vzít v úvahu, že o návrhu je třeba rozhodnout vzhledem k tomu, že v říjnu 2021 proběhnou volby do Poslanecké sněmovny. Další okolností, kterou bylo třeba vzít v úvahu, byl výsledek hlasování na 19. schůzi Poslanecké sněmovny dne 14. 9. 2018, kdy byl vyjádřen převažující většinou nesouhlas se změnou či novou úpravou právních pravidel volebního systému.
49.
Protože o podaném návrhu je Ústavní soudÚstavní soud ze své funkce soudního orgánu ochrany ústavnosti povinen rozhodnout, nezbylo nic jiného než s ohledem na závěry, ke kterým dospěl z hlediska hodnocení ústavnosti napadené právní úpravy klíčových částí techniky volební reprezentace, a rovněž vzhledem k tomu, že jde o zájem na provedení voleb podle právní úpravy respektující ústavní východiska volebního zákonodárství, přistoupit k projednání návrhu a k rozhodnutí o něm tak, aby bylo možno rozhodnout o nové úpravě napadených ustanovení a aby nebylo nutno (v případě napadení výsledku voleb před Nejvyšším správním soudem) urychleně rozhodnout o ústavnosti napadených ustanovení volebního zákona dodatečně. Příslušným ústavním místům je známo, že návrh na zrušení těchto ustanovení podán byl, stejně jako byl podán návrh na novou právní úpravu. Vzhledem k tomu, že není patrný zájem věc řešit bez zásahu Ústavního souduÚstavního soudu, bylo nutno vzhledem k uvedeným důvodům ve věci meritorně rozhodnout a déle již nevyčkávat, bez ohledu na to, že Ústavnímu souduÚstavnímu soudu přísluší jen role tzv. negativního zákonodárce a že trvající nouzový stav na to vliv mít nemůže.
VIII.
Meritorní posouzení návrhu. Obecná východiska
VIII. a)
Východiska konkretizace ústavních pravidel, zásad a principů voleb a volebního práva a prostor pro uvážení volebního zákonodárce podle čl. 20 Ústavy a čl. 21 Listiny
50.
Ústavní soudÚstavní soud si je při svém rozhodování vědom známého faktu, že potřeba či nutnost rozhodnout v určité věci může přesahovat možnosti toho, kdo rozhoduje, aby posoudil všechny následky svého rozhodnutí. Před takovým problémem však stojí především zákonodárce při přijímání zákonů, jejichž důsledky v budoucnosti nelze zcela dohlédnout. Má-li pak Ústavní soudÚstavní soud přezkoumávat ústavnost takových zákonů, jakými jsou např. regulace v oblasti daní, sociálních věcí, důchodového pojištění, ochrany životního prostředí, očkování, evidence tržeb, podpory investic, směrů vzdělávaní apod., není povolán hodnotit to, co může takový zákon v budoucnosti přinést [to je věcí zákonodárce – viz podrobně Bickenbach, Ch. Die Einschätzungsprärogative des Gesetzgebers Analyse einer Argumentationsfigur in der (Grundrechts-) Rechtsprechung des Bundesverfassungsgerichts. Tübingen: Mohr Siebeck, 2014], nýbrž pouze to, zda byly splněny požadavky na přijetí takové úpravy z hlediska kompetencí, procedury a obsahu, jak to vyžaduje § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.
51.
Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje na základě určitých skutečností v situacích, kdy nejistota o dopadech zákona je současně nejistotou o jeho regulačním obsahu. Potom nemůže vyloučit možnost určité úpravy (např. výběr volební formule, volební jednotky, možností preferenčního hlasování) jen proto, že neví, jaké výsledky to přinese (citovaná práce sub 50 hovoří o prognostickém prostoru, prognostické události a prognózovaném výsledku – s. 38, 97, 114, 120, 131). Problémem je, jaký prostor je zde dán Ústavnímu souduÚstavnímu soudu při použití testu proporcionality a hodnocení potřebnosti či vhodnosti zvoleného řešení (tamtéž, s. 324). Ústavní soudÚstavní soud může hodnotit řešení zvolené zákonodárcem (zákonodárné uvážení) z hlediska toho, jak přitom byly respektovány ústavní kautely pro úpravy dané oblasti (zde voleb a volebního práva) v rovině podústavního práva. Nemáme západní Halič, kde by bylo možno volební pravidla ověřit jako na konci 18. století při přípravě kodifikace soukromého práva. Neústavním však by bylo nereagovat na negativní (neústavní, či dokonce protiústavní) výsledky nové právní úpravy voleb do Poslanecké sněmovny, což je právě po téměř dvaceti letech dostatečná doba, kdy již není dán prostor pro další toleranci neústavnosti sporných řešení z důvodu nejistého výsledku [srov. nález ze dne 1. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 9/07 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.) k nečekaným důsledkům působení blokačního paragrafu v případě církevních restitucí a pojem „zneústavnění“ (Verfassungswidrigkeitswerden) použitý v této souvislosti obdobně jako již předtím v případě hodnocení důsledků vadné právní úpravy regulace nájemného – nález ze dne 20. 11. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 8/02 (N 142/28 SbNU 237; 528/2002 Sb.)].
52.
Proto i při hodnocení právní úpravy voleb je třeba respektovat judikaturní linii, kterou Ústavní soudÚstavní soud stručně a jasně vyjádřil v nálezu ze dne 17. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 44/18 (225/2019 Sb.), kde uvedl, že „musí být s respektem k dělbě moci a při posuzování kroku rozumnosti v rámci testu racionality zdrženlivý ve vztahu k legislativním volbám, které učinil o možných jiných řešeních informovanější zákonodárce. Nemůže, obzvláště při chybějící argumentaci navrhovatele, domýšlet alternativy zákonodárcem zvoleného řešení a hodnotit, zda by dosáhly sledovaných legitimních cílů na obdobné úrovni“ (obdobně též nález ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 22/17 k prognóze hodnocení dopadů nové úpravy účasti veřejnosti na rychlost řízení podle stavebního zákona).
53.
V případě volebního zákonodárství jsou zde navíc referenční hlediska, ke kterým lze dojít až ústavně konformním výkladem ustanovení ústavního pořádku, ve kterých se nachází jejich sedes materiae právní úpravy voleb a volebního práva. To proto, aby bylo vůbec možno přezkum ústavnosti volebního zákonodárství provést, neboť používané pojmy jsou často srozumitelnější z hlediska účelu, který je jimi sledován, než z hlediska jejich podstaty a obsahu, protože od doby, kdy vznikaly (na konci 18. a v 19. století), jsou již překryty množstvím institucionálních řešení. Volby jako základní institut zastupitelské demokracie a nástroj realizace suverenity lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy) je třeba hodnotit z hlediska jejich funkcí a účelu, kterým je v posuzované věci ustavení Poslanecké sněmovny, která má odrážet svým složením reprezentativní [viz níže sub VIII. d)] názorové směry a programy řízení státu a zajištění rozvoje společnosti.
VIII. b)
Přezkum ústavnosti volebního zákonodárství jako rozhodování zákonodárce „ve vlastní věci“ a význam jeho relativní stability v čase (čl. 5 Ústavy, čl. 21 odst. 2 a čl. 22 Listiny)
54.
Co bylo právě uvedeno z hlediska možností zákonodárce při přijímání zákonů (prognostická prerogativa zákonodárce), které mají působit do budoucnosti s nejistým výsledkem, má zvláštní podobu v případě volebního zákonodárství a přezkumu jeho ústavnosti. Zatímco v letech 1920 až 1938 platila stejná, jen drobně upravovaná zákonná úprava voleb do obou sněmoven „podle zásady poměrného zastoupení“, v letech 1948 až 1971 byl pro téměř každé volby zákonodárného orgánu přijímán nový volební zákon (1948, 1954, 1964), v období 1971 až 1989 zase platila právní úprava, která se prakticky neměnila (ovšem z jiných důvodů než „dokonalost“ právní úpravy). Neustálé změny právní úpravy voleb či neustálé pokusy o její změnu sice nelze považovat za neústavní postup, nicméně vytváří prostředí nestability a neumožňují soutěžícím politickým stranám a silám se pravidlům soutěže přizpůsobit.
55.
Relativní stabilita právní úpravy organizace voleb, pravidel hlasování a techniky volební reprezentace má přitom v demokratickém právním státě značný význam i z hlediska vytváření pravidel (a pravidelnosti) svobodné soutěže politických stran a politických sil obecně (čl. 5 Ústavy, čl. 22 Listiny). Jinak regulační kapacita volebního zákonodárství pozbývá na významu a nepřispívá k vytváření pevnějších pravidel fungování politického systému demokratického právního státu. Rovněž tak se zpočátku kritizovaným pravidlům dokáží přizpůsobit nejen soutěžící politické strany, nýbrž i voliči (tzv. psychologický aspekt volebních pravidel). Nicméně Ústavní soudÚstavní soud zastává názor, že nelze připustit, aby to mohlo mít obdobný význam z hlediska hodnocení ústavnosti jako v případech, které byly uváděny výše sub 50. Volební výsledek musí platit zde a nyní, nemůže čekat na to, až se zákonodárce poučí a až se vše „usadí“.
56.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že další zásadní rozdíl při hodnocení ústavnosti volebního zákonodárství spočívá v tom, že oproti prognostickým řešením (např. v důchodových nebo daňových reformách) je zde požadavek periodického provádění voleb (čl. 21 odst. 2 Listiny), a tím možnosti změny poměrů hlasů mezi stranami. To, co je výhodné jednou pro jednu politickou stranu, může být naopak při následujících volbách výhodné pro druhou politickou stranu, která dosud ve volbách neuspěla. Proto musí Ústavní soudÚstavní soud důsledně vycházet pouze z ústavních principů voleb bez ohledu na to, jaké výhody by daná úprava přinesla té které politické straně. Hodnocení různých podob jednotlivých prvků volebního systému a jejich vlivu na výsledek voleb je úkolem politologie a politické sociologie, ale i zde obecně je zastáván názor, že nelze tvrdit, že by v případě změny volebních pravidel dopadly právě tak, jak ukazují výpočty na základě výsledku voleb podle jiných pravidel (Šedo, J. In Havlík, V. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny 2013. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2014, s. 284). Politologie zde může definovat přednosti a nedostatky jednotlivých volebních systémů z hlediska jejich vlivu zejména na fungování státu a na stranickopolitický systém (stručně a výstižně shrnuje názory na působení poměrného zastoupení z tohoto hlediska např. Blais, A. The Debate over Electoral Systems. International Political Science Review, roč. 1991, č. 3, s. 243 a násl.), jejich hodnocení z hlediska zachování ústavních kautel demokratického právního státu je však úkolem orgánů, kterým je svěřen přezkum ústavnosti volebních zákonů na základě ústavních východisek.
57.
V nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 4/17 (148/2020 Sb.), zejména v bodě 95 a násl., poukázal Ústavní soudÚstavní soud na význam zvláštní kategorie zákonů, ve kterých parlamenty (i náš) rozhodují tzv. ve vlastní věci. Mezi ně zcela nepochybně spadají volební zákony, což má zásadní význam i pro nároky kladené na přezkum jejich ústavnosti, neboť ty přímo plynou z již připomenutých ústavních kautel čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny (svobodná či volná soutěž podle férových pravidel). V obsáhlé odborné literatuře na toto téma se tento aspekt volebního zákonodárství a potřeby jeho náročného přezkumu označuje výstižně jako „podjatost volebního zákonodárce“ (viz Meyer, H. Demokratische Wahl und Wahlsystem. In Handbuch des Staatsrechts. Sv. III. Heidelberg: C. F. Müller Verlag, 2005, s. 540).
58.
Ochrana politické soutěže a základních práv a svobod se zde projevuje ve třech rovinách. Ústavní soudÚstavní soud musí respektovat zachování požadavků rovnosti (čl. 18 odst. 1 Ústavy, čl. 21 odst. 4 Listiny) a ochrany menšiny (čl. 6 Ústavy) v přístupu do zákonodárného sboru, jak to vyžaduje zásada poměrného zastoupení nejen z hlediska tzv. malých politických stran (zpravidla parlamentní opozice). Současně však je třeba vidět, že jinak proti sobě stojící politické strany v zákonodárném sboru (včetně v něm zastoupených tzv. malých politických stran) mohou mít i společný zájem na tom, aby omezily šance mimoparlamentních stran se do něj dostat (lze též označit jako problém jednání v tzv. zlé víře v ústavním právu – názorně novela ZVP provedená zákonem č. 204/2000 Sb.). Pouhá zkušenost, že z velkých stran se mohou stát strany malé (vláda na čas zejména podle čl. 21 odst. 2 Listiny), jak tím bylo argumentováno např. při přijetí novely ZVP provedené zákonem č. 204/2000 Sb., není právně přijatelnou zárukou toho, že se tak nebude dít, tedy že k takové manipulaci nebude docházet. Konečně třetím hlediskem (třecí plochou) je stanovení pravidel, která omezují svobodu výběru na straně voličů (přísně vázané kandidátní listiny, omezený počet preferenčních hlasů, nepřímo uzavírací klauzule, různá velikost volebních krajů, a tím i šancí voličů). Všechny tyto aspekty je nutno hodnotit v komplexu přezkumu ústavnosti ZVP ve spojení s ostatními požadavky na férovou úpravu voleb a volebního práva. S tím souvisejí i občasné námitky proti tomu, že se volební zákonodárství mění těsně před volbami. Zde Ústavní soudÚstavní soud považuje za potřebné zdůraznit, že tento požadavek souvisí především s právě uvedenou problematikou „zákonodárství ve vlastní věci“, nikoli s nutností úprav volebního zákona v důsledku zjištěné neústavnosti. Nelze považovat za legitimní, pozmění-li většina v zákonodárném sboru, které hrozí volební porážka, právní úpravu ve svůj prospěch (pravidla kandidování, vedení volební kampaně, změna volební formule zejména z většinového volebního systému na poměrné zastoupení). Něco jiného je právě posuzovaný případ, kdy je změnu nutno (i když i bez ní by bylo možno zjistit ústavně konformně výsledek voleb a rozdělit mandáty mezi kandidující politické strany) provést z důvodu vnějšího zásahu, kdy zákonodárce musí respektovat podle čl. 89 odst. 2 Ústavy rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu nebo hrozí-li bezprostředně problémy pro zjišťování volebního výsledku (např. vadná úprava seznamů voličů – viz níže případ Purcell versus Gonzales v USA ve volbách v roce 2006 nebo rozhodování o přípustnosti kandidatury – rozhodnutí Timmons versus Twin Cities Area New Party. K tomu podrobně Lowenstein, D. H., Hašen, R. L. Election Law. Cases and Materials. 3. vyd. Durham, North Carolina: Carolina Academie Press, 2004, s. 558–569). V případě, že zákonodárce zasáhne do volebního zákona z důvodu reakce na vykonatelný nález Ústavního souduÚstavního soudu, nelze to proto považovat za neústavní projev libovůle zákonodárce, drží-li se v mezích výkladu provedeného Ústavním soudemÚstavním soudem.
59.
V nyní posuzované věci jde o napadení právní úpravy provádějící požadavky (viz výše) zásad poměrného zastoupení a principů volebního práva. Zde Parlament upravuje otázky svěřené zákonu (čl. 20 Ústavy, čl. 21 odst. 3 Listiny) a týkající se přímo složení Poslanecké sněmovny. Provedení těchto požadavků v rovině podústavního práva je z hlediska pravidel zákonodárného procesu v rukou většiny přítomných v obou komorách Parlamentu podle čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy, nikoli většiny počítané ze všech členů komory Parlamentu, což je jen částečně vyvažováno požadavky čl. 40 Ústavy a § 2 zákona č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, věznění pozdějších předpisů, (stykový zákon).
60.
Tím spíše je třeba zachovat všechny ústavní kautely [viz jako příklad ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, a jeho zrušení nálezem ze dne 10. 9. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 27/09 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.)] vyžadované při úpravě politické soutěže obecně a volební soutěže zvlášť, jak to v případě uplatnění politických práv vyžadují čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 3 odst. 1, čl. 21 a 22 Listiny tak, aby v této soutěži nebyly znevýhodňovány menší politické strany, popř. vyřazováni političtí konkurenti, jak to právě v posuzované věci namítá navrhovatelka. Je to o to závažnější, že v rámci politické soutěže jsou volby klíčovým prostředkem realizace suverenity lidu a práva na účast na správě veřejných věcí (čl. 2 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 1 Listiny). Právě sdružování se v politických stranách a politických hnutích slouží občanům k účasti na politickém životě společnosti a zejména na vytváření zákonodárných sborů (§ 1 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 117/1994 Sb.). Protože právě takováto sdružení jsou již z povahy věci nositeli práva na poměrné zastoupení v Poslanecké sněmovně podle čl. 18 odst. 1 Ústavy (zde dochází k subjektivizaci zásady volebního práva), princip rovnosti volebního práva zde musí být vztažen nejen na výkon volebního práva občanů, nýbrž i na účast politických stran ve volební soutěži v širším smyslu, tedy i v pravidlech pro účast v ní a pro zjištění volebního výsledku.
61.
Vzhledem k tomu, že pravidlo vlády na čas podle čl. 21 odst. 2 Listiny se může reálně uplatnit jen při zachování těchto požadavků, je ochrana ústavnosti zákonné úpravy volebních pravidel zásadním problémem demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, neboť volební soutěž a zjištění jejího výsledku podle pravidel, která si nastaví většina ve svůj prospěch v rozporu s požadavky ústavního pořádku, je pouze fiktivní, zejména není-li volební zákonodárství též relativně stabilní. Ústavní soudÚstavní soud ve své funkci soudního orgánu ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy je proto povolán v každé situaci nastavení a zachování těchto zásad a pravidel (spolu s ostatními součástmi soudní moci) ochránit, ukáže-li se – jako v nyní posuzované věci – že většina se otázkou právní úpravy, která by odstranila namítané ústavní vady volebního zákonodárství, odmítá zabývat (viz k tomu např. sub 47 až 49).
62.
Na uvedeném nic nemění další specifikum přezkumu ústavnosti volebních zákonů, zejména pak ZVP. Ústavní soudÚstavní soud zde posuzuje nejen procesní, kompetenční, obsahové a právní aspekty napadené právní úpravy, nýbrž nepřímo ovlivňuje i možnost jiných volebních výsledků než těch, které by byly dosaženy [bez ohledu na to, co je uvedeno sub VIII. c)] při platné právní úpravě. Jako nezávislý a nestranný arbitr volební soutěže (spolu s ostatními soudy – čl. 81 Ústavy) současně přezkoumává ústavnost jejich úpravy pod zorným úhlem skutečnosti, že tato úprava je právě oním „zákonodárstvím ve vlastní věci“. To je ovšem jen objektivní skutečnost (viz obsáhle na příkladu rozhodování o poslaneckých platech a náhradách Lang, H. Gesetzgebung in eigener Sache. Tübingen: Mohr Siebeck, 2006, obecně zejm. s. 16–46 a v parlamentním rozhodování s. 275 a násl.). S tím se nutně pojí další hledisko, tj. hodnocení, zda zákonodárce (většina v zákonodárném sboru) nezneužil svou pozici a při úpravě voleb nejednal ve zlém úmyslu (zlé víře), ač svůj postup odůvodňoval legitimním cílem (viz na mnoha příkladech k možnostem soudního přezkumu Pozen, D. E. Constitutional Bad Faith. Harvard Law Review, sv. 129, č. 4, roč. 2016, s. 885–955, zejm. s. 905 a násl., s kritikou tolerance Nejvyššího soudu při jednání zákonodárce ve zlé víře). Není pochyb, že k takovému závěru došel Ústavní soudÚstavní soud v případě přezkumu ústavnosti ZVP, ve znění zákona č. 204/2000 Sb., v roce 2001 v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, nicméně (stejně jako v USA) nešlo o samostatný důvod pro zrušení zákona. Jinak platí, že subjektivní pohnutky jednání aktérů politického života jsou zpravidla zahrnuty pod pojmy sledování legitimního cíle, vhodnosti a potřebnosti v testu proporcionality zásahu veřejné moci, popř. při možném hodnocení hrubého porušení součástí ústavního pořádku.
63.
Ústavní soudÚstavní soud proto v rámci hodnocení ústavnosti napadených ustanovení ZVP v nynějším případě nemůže odhlédnout od právě uvedených hledisek s vědomím, že argumentace „zlou vírou“, snahou o zneužití postavení stávající většiny nemůže být samostatným důvodem pro jejich zrušení, nepřesáhne-li současně meze ústavního pořádku. A to ani v případě, kdy se zákonodárce jako v případě napadených ustanovení ZVP pokusil „obejít“ závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Konečně jednání zákonodárce (vítěze voleb) ve zlé víře (byť jinak označené) se dostává i na pořad jednání Evropského soudu pro lidská práva či Soudního dvora Evropské unie zejména tam, kde tato většina rozhoduje na poli označovaném právě jako „zákonodárství ve vlastní věci“. Pro úplnost Ústavní soudÚstavní soud považuje za potřebné dodat, že od právní úpravy je třeba odlišit problematiku zneužití jinak férové právní úpravy (podrobně k typologii zneužití a možnostem manipulace prvky volebního systému např. Birch, S. Electoral Malpractice. Oxford: Oxford University Press, 2011, s. 27, s. 52 a násl.).
VIII. c)
Argumentace výsledky voleb a jejich náhodností při přezkumu ústavnosti
64.
Právě uvedené s přihlédnutím k pojmům reprezentace, reprezentativnosti a proporcionality je východiskem pro přezkum ústavnosti volebního zákonodárství, kde nemůže jít o hodnocení předvídaného výsledku právní úpravy (srov. např. cíle a důsledky zavedení elektronické evidence tržeb, důchodové reformy jako tzv. generačního zákona, regulace léčiv, očkování, používání nových typů hnojiv apod.), nýbrž důraz musí být kladen na pravidla, podle kterých bude volební rozhodování voličů prováděno. Nelze proto argumentovat následky (ty určí svobodné hlasování ve volbách), nýbrž východisky. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud musí reagovat na argumentaci navrhovatelky a vlády volebními výsledky z let 2002 až 2017 jako měřítkem ústavnosti. Je namístě připomenout, že demokracie má stovky definic, přičemž jedna z nejvýstižnějších v kontextu posuzované věci zní tak, že je to systém, ve kterém politické strany prohrávají ve volbách (Przeworski, A. Democracy and the market. Political and economic reforms in Eastern Europe and Latin America. Cambridge Univ. Press, 1991, s. 10), či jinak řečeno, to, že politická strana ve volbách vyhrála, ještě neznačí, že systém je demokratický, stejně jako to, že porážka ve volbách neznačí neústavnost jejich výsledku, či dokonce jejich právní úpravy, jak občas můžeme zaznamenat.
65.
Argumentace samotnými volebními výsledky proto nemůže při hodnocení ústavnosti volebních zákonů obstát a stát se jeho východiskem. To prokazuje již argumentace navrhovatelky výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v letech 2006 a 2017, zatímco vláda poukazuje na to, že při volbách v letech 2002, 2010 a 2013 při použití stejné právní úpravy problémy nevznikly. To platí i pro argumentaci náhodností volebních výsledků, popř. jejich předvídatelností.
66.
Musí však stále jít o poměrné zastoupení, nikoli o nepoměrné zastoupení. Toho nelze dosáhnout tím, že voliči budou muset čekat, zda se někomu podaří nebo nepodaří dosáhnout poměrného výsledku z hlediska zisku mandátů ve vztahu k zisku hlasů. Týž výsledek by tak mohl být z hlediska hlasování jednou ústavní, a podruhé nikoli.
67.
Stejně tak politologické studie (obor „modelování výsledků voleb“) s rozborem variant výsledků různých technik volební reprezentace, jejichž argumentaci navrhovatelka využívá, neurčují, co je ústavní, nýbrž co je efektivní, co a jak působí nebo může působit, tedy jinak řečeno, co je funkcí určité zvolené techniky volební reprezentace a jejích proměnných. To, že např. je nějaká kandidátní listina v konečném výsledku podreprezentovaná, nemusí být důsledkem neústavní úpravy (to, že se úprava jednotlivých prvků volebního systému liší, neznačí, že je neústavní), nýbrž faktických okolností (počtu kandidujících politických stran, volební účasti celkem a ve volebním kraji, výsledku losu pro započítání hlasů voličů ze zahraničí), a především okolností, že nezískala dostatečný počet hlasů.
68.
Namítá-li tedy navrhovatelka náhodnost volebního výsledku (viz repliku sub 31) v podmínkách platného ZVP, pak je třeba uvést, že náhoda má místo jen tam, kde s ní ZVP počítá (viz případy losování čísel, volebního kraje pro započtení hlasů ze zahraničí, vysílacích časů ve volební kampani, řešení patových situací při výpočtu volebního výsledku), což však nelze považovat v uvedených případech za porušení principů voleb a volebního práva v demokratickém právním státě (srov. k tomu např. Depenheuer, O. Zufall als Rechtsprinzip? Losentscheid im Rechtsstaat. Juristen-Zeitung, roč. 1993, č. 4, zejm. s. 173–174). Sice nejde o jediné možné řešení [viz např. určení čísel pro kandidátní listiny podle § 26 odst. 5 až 7 zákona č. 123/1920 Sb., kterým vydává se řád volení do poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 58/1935 Sb., (dále též jen „zákon č. 123/1920 Sb.“)].
69.
S tím souvisí i možnost vzniku tzv. volebních paradoxů, kdy větší počet hlasů pro jednu kandidátní listinu může naopak způsobit, že mandáty navíc získá jiná kandidátní listina, i když budou ústavní požadavky respektovány. Např. v roce 2013 by KSČM od voličů v zahraničí získala pětkrát méně hlasů než ODS. Kdyby však místo Středočeského kraje byl vylosován podle § 27 ZVP např. Jihomoravský kraj nebo Moravskoslezský kraj, získala by na úkor ODS mandát navíc (viz Šedo, J. In Havlík, V. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny 2013. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2014, s. 306–307). Obdobně by tomu bylo při jiném výsledku losování volebního kraje v roce 2010 (Jihočeský kraj) nebo 2017 (Středočeský kraj) např. mezi TOP 09 a SPD (viz Eibl, O., Gregor, M. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2019, s. 238). Může jít rovněž o situace, kdy vysoká účast voličů jedné strany zvýší počet obsazovaných mandátů v tomto volebním kraji, avšak tento mandát získá jiná politická strana, na kterou by se jinak nedostalo, kdyby část voličů strany, která zde získala poslední přidělovaný mandát ve volebním kraji, k volbám nepřišla (blíže k paradoxům zastoupení obvykle spojovaným s příkladem paradoxu poklesu počtu poslanců za Alabamu ve Sněmovně reprezentantů při zvýšení jejich počtu z 299 na 300 v roce 1880 a obecně viz zejm. Edelman, P. H. Getting the Math Right: Why California Has Too Many Seats in the House of Representatives. Vanderbilt Law Review, sv. 59, č. 2, roč. 2006, zvi. s. 341–343). Tyto výsledky proto samy o sobě nemohou být považovány na neústavní, protože jsou dílem náhody, resp. dílem souhry řady obvykle neopakovatelných okolností.
70.
Další zvláštností přezkumu ústavnosti volebních předpisů je to, že ve srovnání s úpravou např. sociálních práv, kde má obvykle zákonodárce široký prostor pro uvážení (zejména práva spadající pod čl. 41 odst. 1 Listiny), v případě volebního zákonodárství ústavní pořádek na rozdíl od většiny vztahů regulovaných na úrovni zákona stanovuje řadu výslovných požadavků, které musí zákonodárce respektovat. Tedy nejenže nemůže zvážit, zda volební zákon přijme nebo ne, protože mu to ukládá obecně čl. 20 Ústavy, popř. v případě nálezu Ústavního souduÚstavního soudu (jako v nynějším případě) rovněž čl. 89 odst. 2 Ústavy, ale současně musí stanovit i to, co v něm má být a v jakých hranicích se zákonodárce může pohybovat, neboť jde o konkretizaci takových podstatných náležitostí demokratického právního státu, jako jsou suverenita lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy), zastupitelská demokracie (čl. 2 odst. 1 Ústavy), vláda na čas (čl. 21 odst. 2 Listiny), ústavní principy účasti na správě veřejných věcí svobodnou volbou zástupců (čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny), ochrana menšiny (čl. 6 Ústavy), principy volebního práva v subjektivním smyslu (čl. 18 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 Listiny).
71.
Pro hodnocení ústavnosti volebního zákonodárství je proto významné rozlišení materie, která v něm upravena být musí (instituty volebního práva, bez kterých v současnosti nelze volby provádět – seznamy voličů, zápisy, volební orgány, kandidátní listiny, hlasovací lístky apod.), co tam být může, ale nemusí (kdo může podávat kandidátní listiny, uzavírací klauzule, povaha volebních jednotek, náhrada volebních nákladů), a co tam být nesmí (volební cenzy, cenzura, zásady většinového systému pro volby do Poslanecké sněmovny, volební formule automatického volebního čísla, diskriminace apod.). Rozhodování o tom je však podmíněno v podmínkách dělby moci návrhem na přezkum. Bez toho i protiústavní právní úprava nebo rozhodnutí mohou přetrvat (tzv. Fehlerkalkül v případě relativně neplatných právních aktů) v důsledku konstrukcí zaměřených na dosažení právní jistoty.
72.
Ústavní soudÚstavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho zásah je vázán na to, jaký prostor je ústavně dán zákonodárci. Je proto rozdíl mezi právy spadajícími pod čl. 41 odst. 1 Listiny a právy, která takový prostor nedávají. Sem s ohledem na principy demokratického právního státu spadá především právní úprava mechanismu, kterým se realizuje ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a volí Poslaneckou sněmovnu podle zásad poměrného zastoupení (čl. 18 odst. 1 Ústavy). Odhad volebních výsledků je věcí politologů a sociologů. Výsledky voleb musí určovat vůle voličů zjištěná ústavně konformním způsobem, jehož ústavní rámec musí volební zákonodárce respektovat. Ten závisí na pevných i proměnlivých prvcích právní úpravy volebního systému, jejichž významná část je právě navrhovatelkou napadena. Ústavní pořádek přitom zákonodárci ukládá, v jakém ústavním rámci se může pohybovat. Nechává však na jeho uvážení [viz sub VIII. a)], jakým konkrétním obsahem volební systém naplní, jakou budou mít konkrétní podobu jednotlivé fáze a stadia voleb, jak budou připravovány a organizovány, jakým postupem budou moci voliči projevit své volební rozhodnutí, jak bude zjištěn jeho výsledek atd.
VIII. d)
Ústavní požadavek provedení voleb do Poslanecké sněmovny „podle zásad poměrného zastoupení“ a respektování čl. 5 Ústavy
73.
Úkolem Ústavního souduÚstavního soudu není hájit výhody toho či onoho volebního systému (viz k tomu stručně a přehledně Blais, A. citovaná práce, sub 56), nýbrž dohlížet na dodržení těch ústavních pravidel, zásad a principů, které jsou východiskem pro úpravu voleb a volebního práva. Není tedy třeba vysvětlovat, v čem je výhodnější systém poměrného zastoupení a jaké má nedostatky, nýbrž vyložit jako východisko pro rozhodnutí v posuzované věci, v čem se liší od většinového systému předepsaného pro volby do Senátu a jak se v zásadách poměrného zastoupení projevují a konkretizují principy všeobecnosti, rovnosti, přímosti volebního práva, tajnosti hlasování a svobodné volby. I zde by mělo platit stejně jako v soukromém právu v případě právních konstrukcí převzatých z římského práva a označovaných latinskými termíny, že bez toho nelze pochopit, co je podstatou a smyslem žalob či nároků. Obdobně u tzv. ustálených pojmů, které se používající k regulaci volebního chování již po staletí, je třeba postupovat podle osvědčeného vzoru soukromého práva (názorně Skřejpek, M. a kol. Římské právo v občanském zákoníku. Komentář a prameny. Věcná práva. Praha: Auditorium, 2017). Nezbývá tak než i v případě výkladu pojmu „poměrné zastoupení“ jít též ad fontes.
74.
Je třeba uvést, že zásady poměrného zastoupení prostupují celým ZVP, nicméně jejich jádro je obsaženo v napadených ustanoveních § 26 věty druhé, § 48 až 51 a přílohy č. 2. Těm je věnována pozornost sub IX. a) až h). Nyní je třeba vyložit, jaký ústavní význam pro hodnocení koncepce volebního systému (a zejména techniky volební reprezentace) obsaženého v ZVP má právě požadavek „konání voleb do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení“, tedy co je jeho podstatou, obsahem, jakou má normativní povahu a koho zavazuje, resp. opravňuje. Tento požadavek nesměřuje ke konkrétní volební formuli, povaze volební jednotky nebo pravidlům přidělování mandátů, nýbrž k podstatě způsobu, jakým se o mandáty soutěží, a jaký to má účel.
75.
Společnost je složena z různých, často proti sobě stojících složek a volební systém demokratického právního státu by měl sociální diverzitu zohledňovat (blíže lid jako heterogenní veličina při právní regulaci demokracie – Morlok, M., Michael, L. Staatsorganisationsrecht. 5. vyd. Baden-Baden: Nomos, 2020, s. 82, sociální diverzita společnosti jako základ stranického systému – Moser, R. G., Scheiner, E., Stoll, H. Social diversity, electoral systems and the party system. In Oxford Handbook of Electoral Systems. Oxford: Oxford University Press, 2018, s. 136 a násl.).
76.
Pojem lidu je ústředním pojmem teorie reprezentativní demokracie. Je její výchozí ústavní konstrukcí pro formování obecného či veřejného zájmu. S realitou sociální diverzity je smiřován za pomoci ústavního institutu poměrného zastoupení, kterým se ústavodárce snaží v rámci volební sebeorganizace společnosti zajistit přítomnost relevantních složek politické společnosti v Poslanecké sněmovně. Poslanci vzájemným střetáváním názorů mají docházet k naplňování a formování veřejného či obecného zájmu a představ voličů vyjádřených ve volebním rozhodování o volebních programech a kandidátech. V Poslanecké sněmovně volené „podle zásad poměrného zastoupení“ (čl. 18 odst. 1 Ústavy) je potom cestou střetávání se nositelů různých zájmů a programů formován veřejný zájem, který pak zavazuje nositele výkonné a soudní moci při výkonu jejich funkcí (viz blíže nález sp. zn. Pl. ÚS 4/17, body 120, 121, 141 a násl.).
77.
Pojem reprezentace byl původně spjat s většinovým systémem a představou, že zvolený poslanec je reprezentantem, přičemž rozhodnutí (i kdyby bylo přijato nejtěsnějším poměrem 51 : 49) platí jako rozhodnutí celku (koncepce volonté génerale). To bylo ovšem bez problémů realizovatelné přibližně do poloviny 19. století, kdy voliči představovali několik procent nebo zlomek obyvatelstva a parlament byl chápán jako spolek like-minded gentlemen. S rozšiřováním volebního práva stále více do popředí vystupoval problém diverzifikace, ochrany menšiny a její reprezentace, přičemž nositelem zájmů takových skupin se postupně stávaly politické strany. Jako řešení nové situace bylo „vynalezeno“ poměrné zastoupení, které již není založeno na realizaci principu většiny, nýbrž principu ochrany menšiny. Je třeba ještě dodat, že pojem poměrného zastoupení z hlediska jeho základní myšlenky se liší od tzv. menšinového zastoupení, kde je prostředkem ochrany menšiny při pluralitní nebo majoritární volební formuli kumulace hlasů, tedy ve vícemandátovém obvodu má volič možno své hlasy soustředit na jednoho kandidáta (odevzdat všechny jednomu kandidátovi), nebo limitace počtu hlasů (volič má méně hlasů, než je voleno kandidátů, čímž je uměle oslabena možnost většiny získat všechny mandáty v obvodu).
78.
Základní myšlenka poměrného zastoupení (gouvernement représentatif) byla formulována V. Considerantem v roce 1846 v brožuře adresované Velké ústavní radě Ženevy (označuje se v ní jako „ingénieur social“) tak, že principem rozhodování je většina, avšak principem zastoupení je proporcionalita [„La majorité est le principe de la décision, la proportionalité est le principe de la représentation“. Viz Braunias, K. Das parlamentarische Wahlrecht. 2. díl. Berlin und Leipzig, 1932, s. 193. Sur les origines de la revendication proportionnelle. Revue Française dʼHistoire des Idées Politiques, č. 2, roč. 2013, s. 376]. Rozvinul ji E. Naville, podle kterého „v demokratickém státě má právo rozhodovat většina, ale právo na zastoupení musí patřit všem“ („Dans un État démocratique, le droit de décision appartient à la majorité, mais le droit de representation doit appartenir à tous“). Následně se hledalo technické řešení těchto myšlenek. S ním přišli myslitelé, s jejichž jmény jsou dodnes spojována zejména označení volebních formulí umožňujících zjištění menšiny a jejího názoru a jeho následné převedení do rozdělení mandátů v zastupitelském sboru.
79.
Protože jde jen o podstatu toho, co se rozumí poměrným zastoupením, je třeba tato východiska (obdobně jako ony zmíněné konstrukce římského práva – sub 73) připomenout (viz níže sub IX). Jeho základní myšlenku vyjádřil Thomas Hare, který spojil pojem menšiny z hlediska techniky volební reprezentace s volebním kvocientem (a common quotient – Hare, T. A Treatise on the Election of Representatives, Parliamentary and Municipal. London: Longman, Greeen, Longman, & Roberts, 1861, s. 30–31, 48 a násl., 68 a násl.), tedy číslem vyjadřujícím počet voličů, který je potřebný k získání jednoho křesla [tzv. Hareova formule – viz blíže sub IX. b)]. Voliči tak neměli být spoutáni tradičními územními obvody, které neumožňovaly realizovat myšlenku poměrného zastoupení, nýbrž měli možnost hledat si svého zástupce v rámci nabídky všech kandidátů na celém území („in all three kingdoms“). Na základě obsáhlé kritiky většinového systému návrh Hareho zdokonalil pro praktické použití H. R. Droop (On Methods of Electing Representatives. Journal of the Statistical Society. Sv. 44, č. 2, roč. 1881) v podobě jednojmenného přenosného hlasování a zvláštní formule (Droopova kvóta, viz tamtéž, s. 173 a násl.).
80.
Pro posuzovanou věc není podstatné, jak byly technické nedostatky této myšlenky následně řešeny (možnost jednojmenného přenosného hlasování, zavedení kandidátních listin, více skrutinií, zbytkové klauzule atd.). Rozhodující pro posouzení je, jak odpovídají napadená ustanovení ZVP podstatě poměrného zastoupení. Tou je myšlenka, že právo na zastoupení v parlamentu jako celostátním reprezentativním orgánu [ne pouze ve volebním kraji – viz k tomu sub IX. a)] má každá skupina voličů v poměru, který odpovídá velikosti jejího podílu na celkovém počtu voličů. Přitom tato skupina voličů se identifikuje v rámci celého státu, nikoli jako regionální reprezentace (oproti napadené úpravě ZVP).
81.
Voliči tak podle původní představy již nemuseli být vázáni na malý územní obvod vysílající ze sebe reprezentanta právně za všechny, fakticky třeba jen za čtvrtinu voličů obvodu. Funkcí volební jednotky (byla-li vůbec potřebná, mohla se krýt s celým volebním územím) se stala identifikace (ztotožnění se) voličů podle jejich názorů, zájmů atd. formou hlasování, později zprostředkovaná za pomoci politických stran. Zcela se tak změnil pohled na techniku volební reprezentace; nerozhodovalo, kdo získá nejvíce hlasů (pluralitní systémy), kdo získá jejich nadpoloviční většinu (majoritní systémy), nýbrž kdo (ne jedinec, nýbrž skupina kandidátů na společné listině) zaujímá jaký podíl (početně procento) hlasů mezi všemi voliči. Ta v takovém případě nemůže být přehlasována jinou (větší „menšinou“ či většinou voličů). Cílem tak nebylo roztříštění voličů do malých skupin, ač se to tak mohlo jevit, nýbrž jejich identifikace, změření jejich početní síly a její následné promítnutí do složení parlamentu, přičemž své zástupce si tato názorová a programová skupina volí sama, aniž by mohla být někým jiným (který se ovšem rovněž voleb účastní) přehlasována. Některé ústavy proto nepoužívají obrat poměrné zastoupení, ale formulují jeho podstatu tak, že úkolem volebního systému je zajistit rovné zastoupení různých názorů voličstva (to secure equal representation of the various opinions of the electorate – § 31 odst. 2 Ústavy Dánského království) nebo reprezentaci menšin (čl. 95 odst. 5 Ústavy Kostarické republiky).
82.
Zatímco jeden směr ochrany menšiny šel cestou jednojmenného přenosného hlasování (H. R. Droop), dnes označovaného též jako tzv. irský systém [viz názorně v podobě neúspěšného poslaneckého návrhu volební formule pro volby do Senátu. Poslanecká sněmovna, I. vol. období, tisk 1049 z 23. 6. 1994, popř. irský volební zákon – Electoral Act 1992 (stav 2017) v čl. 118 až 128], pro výklad pojmu „zásad poměrného zastoupení“ v čl. 18 odst. 1 Ústavy je významnější druhý směr vývoje zahájený ve švýcarských kantonech, kde bylo postupně zavedeno hlasování podle systému kandidátních listin (Listenwahl, party-list systém, nejdříve přísně vázaných, později bylo umožněno i tzv. panašování).
83.
Po 1. světové válce získalo poměrné zastoupení místo přímo v ústavách států střední Evropy. V podobě zásad bylo upraveno již v čl. 22 Výmarské ústavy v roce 1919 [„Poslanci jsou voleni v obecných, rovných, přímých a tajných volbách muži a ženami dosáhnuvšími dvaceti let a podle zásad poměrného zastoupení.“ (Verhältnißwahl)]. Není bez významu, že hned první významný komentář (Anschütz, G. Die Verfassung der Deutschen Reich. Berlin: Vyd. G. Stilke, 1921, s. 74) jej definuje jako systém, podle kterého se volí ve velkých volebních vícemandátových obvodech nikoli podle jednostranné vůle většiny voličů (která tak potlačí menšinu či menšiny), nýbrž podle poměru hlasů všech na volbách zúčastněných voličů. Vycházelo se přitom z pravé koncepce poměrného zastoupení, tedy zmapování vůle lidu, které vycházelo z lidu jako celku, takže volební obvody nebyly vázány na hranice spolkových zemí.
84.
Podobnou formulaci zvolila poté i rakouská ústava z roku 1920 (BV-G 1920) v čl. 26 odst. 1, podle kterého je „Národní rada volena na základě rovného, přímého, tajného a osobního volebního práva mužů a žen, kteří dosáhli před 1. lednem volebního roku dvacátý rok života, podle zásad poměrného zastoupení“. Ta však výslovně v čl. 26 odst. 2 upravila i členění volebního území na volební jednotky (navíc v hranicích zemí) současně s postupem výpočtu volebního výsledku. Toto rozčlenění území spolu s výpočtem cestou více skrutinií odůvodňuje první velký komentář k tehdejšímu znění čl. 26 jako způsob, jak zabránit porušení zásady rovnosti volebního práva tím, že bude území rozděleno na více nestejně velkých volebních obvodů (viz Kelsen, H. Die Verfassungsgesetze der Republik Österreich. 5. díl. Wien und Leipzig, 1922, s. 94).
85.
Tento vzor převzala i polská ústava z roku 1921, podle jejíhož čl. 11 je Sejm „složen z poslanců volených na pět let počínaje dnem jeho ustavení (od dnia otwarcia) v obecném, tajném, přímém, rovném a poměrném hlasování (giosowaniu stosunkowem)“. Volební zákon z roku 1922 pak tuto zásadu vyjádřil v podobě hlasování ve volebních obvodech (rozdělení 372 mandátů) s použitím DʼHondtovy formule (tedy bez skrutinií a volebního kvocientu), což bylo kompenzováno možností spojení obvodních volebních listin s celostátní kandidátní listinou téže strany [celostátně rozdělováno zbylých 72 mandátů opět DʼHondtovou formulí vycházející z rozdělení mandátů ve volebních obvodech (viz Komarnicki, W. Ustrój państwowy Polski wspólczesnej. Geneza i systém. Vilnius, 1937, s. 44 a násl.; repr. Kraków, 2006)].
86.
Na tomto základě si lze učinit představu, co sledovali tvůrci naší ústavní listiny z roku 1920 pod pojmem zásad poměrného zastoupení a proč je vyjádřili v řádu volení do poslanecké sněmovny (zákon č. 123/1920 Sb.) právě takovým způsobem. Stejně tak bylo v této linii pokračováno ještě při právní úpravě voleb v roce 1946.
87.
Ta následovala formulaci čl. 22 Výmarské ústavy (sub 83) v § 8, podle kterého „Sněmovna poslanecká má 300 členů, kteří se volí podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení“. Není pochyb o tom, že uvedené zásady měly pro fungování nově vzniklého státu životní důležitost [viz blíže sub IX. a)]. Význam pro výklad tohoto ustanovení má rovněž zákonná úprava voleb do obou komor Národního shromáždění, protože probíhala společně s přípravou ústavní listiny z roku 1920, přičemž důraz na poměrnost se projevil v zakotvení dokonce tří skrutinií pro výpočet výsledku a pro přidělování mandátů. Proto nebylo o pojmu „zásad poměrného zastoupení“ prakticky diskutováno, protože již byla dosažena dohoda o jejich konkrétní podobě. Jak uvedl zpravodaj k řádu volení do poslanecké sněmovny (zpráva ústavního výboru tisk 2374 na 125. schůzi revolučního Národního shromáždění dne 27. 2. 1920 – dostupné na https://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/stenprot/125schuz/sl25007.htm) JUDr. Alfréd Meissner, v případě poměrného zastoupení šlo o eliminaci všech snah, aby se tímto systémem mohla určitá strana „ve svém významu zmenšiti, nebo naprosto znulifikovati, zůstali jsme na principu naprosto spravedlivém, na principu poměrného zastoupení menšin. Jak jednotlivé vrstvy a národnosti v republice jsou zastoupeny, tak mají býti zastoupeny také v zákonodárných sborech při projednávání ústavní listiny“.
88.
Důvodová zpráva k tomuto zákonu (tisk 969) zdůraznila ještě jako základ poměrného zastoupení systém trojího skrutinia (blíže viz na https://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/t0969_03.htm). To bylo významné zdokonalení metody poměrnosti, neboť – jak zdůraznila důvodová zpráva (tamtéž) – „Veškeré dosavadní methody, ať dle systému belgického, ať dle systému Hagenbach-Bischoffova, přihlížely toliko k poměru hlasů odevzdaných jednotlivým stranám v jediném okrese; přehlížejí však úplně, že kandiduje-li strana ve větším počtu okresů – a to jest případ pravidelný – že přebytek hlasů strany této v okresu jednom sečten jsa s přebytkem hlasů téže strany v okresech druhých, odůvodňuje nárok této strany na další mandát, eventuálně na další mandáty, o něž jest strana zkrácena právě proto, že se mandáty přikazují definitivně již při skrutiniu v samém volebním okresu.“ Tato konstatace má pro pochopení obratu „podle zásad poměrného zastoupení“ zcela zásadní význam. Poukaz na toto československé (tehdy) originární pojetí a naplnění smyslu poměrného zastoupení je pro výklad čl. 18 odst. 1 Ústavy nenahraditelné i ve srovnání s častou argumentací zahraničními úpravami, ve kterých (na rozdíl od poválečného Československa) ještě přetrvává návaznost na tradiční teritoriální pojetí volební jednotky, ať již s volební formulí volebního kvocientu, nebo volebního dělitele (důvodová zpráva zde hovoří o „systému belgickém“ – viz citaci výše).
89.
Zvláště významná pro vymezení podstaty poměrného zastoupení (sub 79) je uvedená zpravodajská zpráva (tisk 2374) z roku 1920 hájící systém více skrutinií a současně požadavek nezbytné určité redukce dokonalé poměrnosti v podobě dosažení zvláštního kvora v jednom volebním kraji: „Stačí, aby jeden jediný stav, který není dosti silný ani v jediném, a nota bene velmi velikém volebním kraji, a vůbec nemá možnosti, aby v národě tvořil stranu, postavil si kandidátky jednotné ve všech národech v celé republice a dosáhne – nebude-li kvora – při druhém skrutiniu poslance. Přivodilo by to nebezpečné tříštění sil. Bylo by tu i nebezpečí, že kdyby během doby přistěhovali se do republiky příslušníci nové národnosti, která tu není usedlou, a byli roztroušeni v celé republice, že by dosáhli mandátu jen proto, že jejich hlasy representují celkem tolik, kolik odpovídá volebnímu číslu ve druhém skrutiniu.“ Bylo to vyjádřeno v § 51 řádu volení do poslanecké sněmovny (zákon č. 123/1920 Sb.) tak, že při druhém skrutiniu přihlíží se toliko k hlasům stran, které alespoň v jednom volebním kraji dosáhly nejméně 20 000 hlasů nebo volebního čísla (§ 46), je-li nižší než 20 000, a ohlásily k druhému skrutiniu kandidátní listinu. V roce 1925 to byl požadavek zisku alespoň jednoho mandátu v prvním skrutiniu. Konečně v roce 1935 byl tento práh pro druhé skrutinium (§ 51 – ve znění zákona č. 58/1935 Sb.) zase změněn tak, že se v něm přihlíželo toliko k hlasům strany, jež dosáhla aspoň v jednom volebním kraji (krajů bylo celkem dvacet tři) nebo jeho části (volební kraj Praha měl část A a část B) nejméně 20 000 a v celém státě aspoň 120 000 platných hlasů.
90.
Toto vyjádření lze považovat za shrnutí toho, co bylo považováno za podstatu a smysl poměrného zastoupení v § 8 ústavní listiny z roku 1920. Tomuto pojetí zůstala Československá republika věrná i po 2. světové válce v čl. 1 odst. 1 ústavního zákona č. 65/1946 Sb., o ústavodárném Národním shromáždění, podle kterého „Ústavodárnému Národnímu shromáždění, jež bude zvoleno podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení, přísluší, aby Československé republice dalo novou ústavu“. Na tom nic nemění, že šlo o volby konstituanty, kde se používá poměrné zastoupení i při jinak používaném většinovém systému. Věrnost tomuto pojetí poměrného zastoupení dokládá i zákon č. 67/1946 Sb., o volbě ústavodárného Národního shromáždění, neboť s ohledem na provázanost s omezením všeobecnosti volebního práva (svou volbu nemohly vyjádřit osoby vyloučené z politických nebo národnostních důvodů – viz § 2, 3, 22 až 25 zákona č. 28/1946 Sb., o úpravě stálých seznamů voličských, ve znění pro volby v roce 1946) v poválečné době byla volba určitých politických programů (i stran) vyloučena, takže i odpadlo třetí skrutinium, jak je znal řád volení z roku 1920. Možnost vyjádřit svůj názor (nebo její omezení v rámci systému poměrného zastoupení) byla vyjádřena právě úpravou techniky volební reprezentace. Na tyto historické vzory bylo navázáno v roce 1990 převzetím obdobné techniky volební reprezentace v zákoně České národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 54/1990 Sb.“), zejména pak v zákoně České národní rady č. 94/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění zákonů České národní rady č. 221/1990 Sb. a č. 435/1991 Sb. Stejně jako v minulosti pak postupoval i ústavodárce v roce 1992. Nejde o nic jiného než o interpretační pravidlo, podle kterého lze obecné pojmy vykládat podle jejich konkretizace v jiných zákonech, které byly přijaty souběžně týmž normotvůrcem, popř. k provedení takových pojmů (názorně Marks, T. C. jr., Cooper, J. F. State constitutional law. St. Paul, 1988, s. 22–25; u nás již Hoetzel, J. Meze nařizovací moci podle československé ústavní listiny. Právník, roč. 1923, č. 1, s. 32–33).
91.
Z uvedeného plyne, že novelu ZVP provedenou zákonem č. 204/2000 Sb., stejně jako zákonem č. 37/2002 Sb., je třeba chápat jako výrazný krok zpět (a jako exemplární příklad tzv. bad faith – sub 62) oproti snahám o dosažení nejlepšího promítnutí poměru sil politických stran v rámci celého státu, nejen v rámci volebního kraje [viz k tomu sub IX. a)].
92.
Poměrným zastoupením ovšem není to, co stanoví volební zákon, byť je tak občas i v odborné literatuře vykládán. Je to samostatný ústavní pojem, který je třeba vykládat z hlediska účelu voleb podle ústavních principů suverenity lidu a zastupitelské demokracie. Jeho obsah proto není určen volebním zákonem, nýbrž volební zákon musí respektovat ústavní rámec poměrného zastoupení tak, jak vyplývá z ústavního pořádku.
93.
Uvedené přístupy k pojetí „zásad poměrného zastoupení“ (sub 75 až 92) mají podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu pro jejich výklad větší význam než použití jednotného či množného čísla (srov. § 1 odst. 2 a § 26 odst. 1 ZVP a čl. 18 odst. 1 Ústavy). Hovoří-li § 26 odst. 1 ZVP o „zásadě“, kdežto Ústava a § 1 ZVP o „zásadách“, z hlediska poměrného zastoupení jde o rozdíl v označení, tedy o obecné pojmenování nebo důraz na požadavek určitých „zásad“, bez kterých nelze o poměrném zastoupení hovořit. To platí bez ohledu na to, že důraz nebyl položen ústavodárcem na konkretizaci podoby poměrného zastoupení, jak to známe z čl. 26 rakouské ústavy, nýbrž na odlišení volebního systému do Poslanecké sněmovny od volebního systému do Senátu. Původně vládní návrh Ústavy (tisk 152) obsahoval formulaci společnou pro obě komory – „Volby do obou komor se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.“ Komplexní pozměňovací návrh v podobě společné zprávy výborů České národní rady (tisk 154) již do odstavce 1 vložil na závěr obrat „při použití odlišných zásad volebních systémů“. Nakonec na 10. schůzi České národní rady dne 16. 12. 1992 byl přijat pozměňovací návrh, který dosavadní čl. 18 odst. 1 rozdělil do dvou odstavců tak, že v každém byl způsob volby Poslanecké sněmovny (odstavec 1) a Senátu (odstavec 2) výslovně nejen odlišen, nýbrž i obecně označen – „podle zásady poměrného zastoupení“ a „většinovým systémem“ (dostupné na https://www.psp.cz/eknih/1992cnr/stenprot/010schuz/s010001.htm). Množné číslo – „zásad“ se objevuje až v textu Ústavy vyhlášeném ve Sbírce zákonů.
94.
Zásada poměrného zastoupení vyjadřuje celkovou povahu jednoho z typů technik volební reprezentace a pro vyjádření rozdílů oproti většinovému systému voleb do Senátu by byla dostačující. Podstatný je zde problém jiný – tím je možný dokonce protiústavní výklad § 26 (viz blíže sub 103 a násl.). Mezi těmito formulacemi je významový rozdíl, nicméně Ústavní soudÚstavní soud je vázán čl. 88 odst. 1 Ústavy, takže poměrné zastoupení chápe nikoli jako obecný pojem (zásadu volení), nýbrž celou jejich řadu (zásady volení), přičemž ve výsledku musí být jejich prostřednictvím dosaženo toho, co požaduje Ústava, byť poměrné zastoupení výslovně nedefinuje. Poměrné zastoupení je třeba vymezit jako soustavu prvků, kterými je zjišťován a zajišťován volební výsledek nikoli pouze ve volebním obvodu (to se může v praxi stát spíše karikaturou poměrného zastoupení), nýbrž v podobě přepočtu hlasů pro kandidující volební strany na mandáty jimi obsazované v měřítku voleného orgánu (Poslanecké sněmovny). Nejde tak pouze o samotný volební výsledek, protože poměrného zastoupení v podobě rozložení mandátů odpovídajícího počtu hlasů, které politická strana celostátně získá, lze dosáhnout v praxi náhodně někdy i ve volbách s volebním systémem pluralitní většiny (relativní většina) i v systémech majoritních (absolutní většina). Ústavní princip zakotvený v čl. 18 odst. 1 Ústavy však požaduje, aby poměr mezi obdrženými hlasy a získanými mandáty nebyl dílem náhody, nýbrž pravidel zakotvených ve volebním zákoně podle čl. 20 Ústavy.
95.
V případě, že by mělo jít o jednu zásadu, nebylo by možné přezkum ústavnosti provést již s ohledem na tento poznatek, i když jde o nahodilost (nakonec nahodilostí argumentují navrhovatelka i vláda jako vedlejší účastnice), zatímco naše Ústava vyžaduje, aby se ve volebním výsledku zásady poměrného zastoupení uplatnily vždy. O tom však nemůže rozhodovat výsledek voleb (ve většinových formulích je navíc cílem dosažení právě většiny nebo nejvíce hlasů, nikoli dosažení poměrnosti). To je zásadní východisko pro hodnocení napadených ustanovení ZVP.
96.
Z toho přesto plyne jeden významný interpretační závěr – ústavním požadavkem je zřetelné odlišení konkrétní podoby obou volebních systémů, což v praxi klade důraz především na právní úpravu techniky volební reprezentace pro volby do Poslanecké sněmovny, neboť tam se nabízí téměř nepřeberné množství variant, včetně použití „většinotvorných“ (nikoli většinových) prvků, což hrozí překročením hranice a příklonem k výsledkům na úrovni většinového systému (viz novelu ZVP zákonem č. 204/2000 Sb. a jejich zrušení nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/2000). Protože požadavek odlišení obou volebních systémů je požadavkem ústavním (normativním), nelze se při přezkumu ústavnosti ZVP spokojit pouze s rozdíly plynoucími z povahy věci, nýbrž je třeba se zaměřit na to, zda se především volební systém do Poslanecké sněmovny navzdory nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 nepřiklání k systému většinovému, jak to namítá navrhovatelka. Na rozdíl od zahraničních ústavních úprav volebního systému je tak v našem případě podstatný právě přímo vyjádřený záměr oba volební systémy pro komory Parlamentu od sebe důsledně odlišit. Že to neznamená nic jiného než položení důrazu na poměrnost pravidel organizace voleb podle čl. 20 Ústavy, není třeba ani nijak blíže rozvádět.
97.
Proto je třeba před konkrétním hodnocením ústavnosti rovněž uvést, jaké složky (zásady) poměrné zastoupení zahrnuje. Současně to nepřímo určuje, co musí zákonodárce v zákoně předpokládaném v čl. 20 Ústavy a čl. 21 Listiny upravit, co upravit může a co upravit nesmí. Některé prvky poměrného zastoupení plynou z povahy věci.
98.
Sem patří zejména požadavek, že jde o volbu kolegiálního orgánu a že je vyloučeno, aby volila pouze jedna osoba; nejenže by šlo právně o jmenování, ale především by se neuplatnila základní zásada – rozdělení mandátů podle podílu na hlasech voličů [viz sub IX. g) – nebylo by možné snížení prahu pro skrutinium, řešením by mohly být jedině tzv. „tiché“ volby jako např. podle § 27 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volení v obcíchobcích republiky Československé]. První podmínka je zakotvena přímo v čl. 16 odst. 1 Ústavy (200 poslanců). Uvádí-li se, že nutnou součástí volebního systému není určení kvora účasti voličů, platí to s právě uvedenou výjimkou minimální účasti (byť jde jen o teoretickou možnost).
99.
Z ústavního pořádku však neplyne požadavek organizace voleb v jednom celostátním obvodu ani požadavek určité velikosti volebních jednotek, bude-li se volené území členit na více volebních krajů. Základní omezení zákonodárce pro „organizaci voleb“ (čl. 20 Ústavy) plyne však nepřímo z čl. 18 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 (rovnost volebního práva) a čl. 21 odst. 4 Listiny (rovný přístup k voleným funkcím). Ústavním volebním kautelám v těchto ustanoveních proto musí dát volební zákonodárce průchod.
100.
S tím souvisí čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny vymezující postavení politických stran (politických sil) v jejich volné (svobodné) soutěži, na které je založen náš politický systém. Z toho lze dovodit, že na rozdíl od myšlenek zakladatelů poměrného zastoupení je nyní jeho ústavní zásadou zprostředkování názoru voličů nejen svobodnou volbou svých zástupců (čl. 21 odst. 1 Listiny in fine), nýbrž i formou výběru mezi programy a kandidáty politických stran (pochopitelně v celostátním měřítku), což je provedeno v ZVP a v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o politických stranách“) (též sub 60). Z hlediska platného ústavního stavu nelze proto než konstatovat, že nositelem práva na poměrné zastoupení jsou de lege lata kandidující politické strany, popř. jejich koalice (spolu s kandidáty na jejich kandidátních listinách) [k tomu ale blíže sub IX. f)]. Na rozdíl od voleb podle zásad většinového systému do Senátu tak Poslanecká sněmovna vzniká jako reprezentace kandidujících politických stran, popř. jejich koalic. Voliči ve volební jednotce tak nerozhodují o společném reprezentantovi celého volebního kraje, nýbrž o reprezentantech určité názorové skupiny (politické strany).
101.
Další nutnou součástí organizace voleb podle čl. 20 Ústavy ve spojení s čl. 18 odst. 1 Ústavy je stanovení způsobu, kterým se hlasy voličů promítnou do zjištění jejich poměrné síly a do následného vyjádření této poměrné síly ve složení Poslanecké sněmovny. Naše Ústava po vzoru ústavní listiny z roku 1920 oproti množství ústav jiných států (zde lze odkázat na stručný přehled, který podal Raabe, J. Principles of representation throughout the world: Constitutional provisions and electoral systems. International Political Science Review, č. 2, roč. 2015, zejm. s. 583) nechává pole pro zákonodárce v čl. 20 Ústavy sice otevřené, neboť technické řešení neobsahuje, ovšem je třeba upozornit na okolnosti, za kterých se tak v roce 1920 i 1992 stalo (viz sub 90 a 91). Tato okolnost spolu se záměrem odlišit oba volební systémy do obou komor Parlamentu má proto pro následující hodnocení ústavnosti zásadní význam.
102.
Konečně další nutnou součástí zásad poměrného zastoupení je organizace voleb, a především hlasování podle kandidátních listin. V této souvislosti je třeba upozornit na důležitý aspekt, kterým je zažitá představa, že kandidátní listiny jsou spjaty se skrutinii, tedy ve smyslu § 50 ZVP s výpočtem rozdělení mandátů mezi kandidátní listiny podle jejich podílu na celkovém počtu odevzdaných hlasů. Je však rozdíl mezi formou kandidování a formou výpočtu volebního výsledku. Ten lze vypočítat ze všech odevzdaných platných hlasů v rámci volebního území tak, že se relativně poměrněji než ve volebních jednotkách zjistí podíl jednotlivých stran na odevzdaných hlasech a teprve následně se vypočte na základě podílu stranických kandidátek ve volebních jednotkách, kolik mandátů a kteří kandidáti je získají [podle pravidel poměrného zastoupení – menšina rozhoduje sama o sobě a uvnitř sebe o svém podílu a svých reprezentantech – viz podstatu poměrného zastoupení sub 80 a násl. a konkrétně sub IX. h)]. Tyto kandidátky dokonce nemusejí být ani listinné mnohojmenné (plurinominální). Jak ukázal návrh prezidenta Havla (Federální shromáždění, 6. vol. období, tisk 1125 z roku 1991), lze konat volby s poměrným zastoupením dokonce na základě jednojmenných volebních návrhů (to platí i pro účast nezávislých kandidátů v obecních volbách). Kandidátní listinu politické strany není třeba vůbec stanovovat, protože stačí určit pořadí nezvolených kandidátů na základě výsledku hlasování pro jednotlivé kandidáty v jednomandátových volebních obvodech v rámci celé České republiky nebo Slovenské republiky.
103.
Možným (vhodným), nikoli však nutným prvkem systému poměrného zastoupení pak jsou volební jednotky tvořené na více úrovních, uzavírací klauzule, vázané nebo volné kandidátní listiny, možnost vytváření koalic (sjednocení kandidátních listin), možnost vytváření volebních bloků (spojování kandidátních listin), pravidla pro kandidování (kvóty) či požadavek na účast voličů.
104.
Klíčovým požadavkem, který často uniká pozornosti kritiků uzavírací klauzule, je to, že nezakotvuje poměrné zastoupení obecně o sobě a pro sebe, nýbrž pro „volby do Poslanecké sněmovny“. Z toho plyne, že účelem takových voleb není pouze závazné státem organizované zjištění názorů voličů ochotných vyjádřit své preference vůči politickým stranám a kandidátům na jejich kandidátních listinách a jejich spočítání „na setinu přesně“, to by pak byly volby jen věcí matematiků. Volby však plní řadu funkcí v politickém systému, které jsou ústavně předpokládány. Jednou ze základních (nutnou, nezbytnou) funkcí voleb je zde ustavení Poslanecké sněmovny jako komory Parlamentu schopné plnit v průběhu volebního období všechny jí ústavním pořádkem a zákony svěřené úkoly v mezích jejích kompetencí. Současně nelze pominout, že tímto způsobem se vytvářejí předpoklady k reálné procedurální ochraně práv menšiny při politickém rozhodování, jak to předpokládá čl. 6 Ústavy. Protože tento aspekt čl. 18 odst. 1 ve spojení s čl. 6 Ústavy navrhovatelka neuplatňuje ani jím neargumentuje, je na něj pro úplnost výkladu pojmu poměrného zastoupení pouze upozorněno (viz komplexně Ingold, A. Das Recht der Oppositionen. Verfassungsbegriff. Verfassungsdogmatik. Verfasssungstheorie. Tübingen: Mohr Siebeck, 2015, zejména s. 223 a násl., s. 359 a násl.).
105.
To, co bylo právě uvedeno, představuje současně významný výkladový problém ústavnosti navrhovatelkou výslovně nenapadeného ustanovení § 26 ZVP in principio, podle kterého se „volby do Poslanecké sněmovny konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích na území České republiky“. Toto ustanovení lze totiž vyložit právě tak, jak je provedeno v § 48 až 51 ZVP, tedy v ustanoveních, která považuje navrhovatelka za neústavní. Doslovným výkladem lze totiž podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu dospět k závěru, že jde dokonce z hlediska výše vymezené podstaty poměrného zastoupení o ustanovení protiústavní, protože z něj plyne, že v rozporu s tím, co stanoví čl. 18 odst. 1 Ústavy, stačí uplatnit zásadu (nikoli zásady) poměrnosti na úrovni volebního kraje, nikoli již v měřítku voleb do Poslanecké sněmovny [viz k tomu též sub IX. a)].
106.
S tím, co bylo uvedeno sub 104 a 105, souvisí problém určení hranice „reprezentativnosti“ čili uznání způsobilosti nejen vyjadřovat názory voličů ve volbách, nýbrž též v průběhu volebního období i při rozhodování Poslanecké sněmovny. Jde o to, zda tato hranice bude plynout z povahy věci, tedy že každá skupina voličů (politická strana), která naplní svým počtem velikost ideálního mandátového čísla (volební kvocient podle T. Hareho – viz sub 79), popř. více čísel (tzv. základní mandáty), nebo zda to bude ústavně nebo zákonem určená procentní hranice (uzavírací klauzule, práh). Naše Ústava takový požadavek nestanoví, ačkoli je známo, že jedna z prvotních pracovních verzí z dubna 1991 obsahovala formulaci dnešního čl. 20 Ústavy v této podobě: „Další podmínky pro výkon volebního práva, způsob organizace a řízení voleb a zjišťování a kontroly jejich výsledků stanoví zákon; stanoví-li však jako podmínku pro přidělení mandátu dosažení určitého podílu hlasů, nesmí výše tohoto podílu činit více než pět procent platných hlasů.“ Tato formulace nakonec v roce 1992 přijata nebyla, což ale jen dokazuje propojení přípravy ústavního textu s tehdejší podobou § 42 odst. 2 zákona o volbách do České národní rady, ve znění zákona č. 94/1992 Sb., obsahující tzv. adiční uzavírací klauzuli pro kandidátní listiny koalic ve výši 7, 9 a 11 procent. I zde však byla bližší úprava (např. po vzoru čl. 62 odst. 2 Ústavy Belgického království –„Volby se konají podle systému poměrného zastoupení zakotveného zákonem.“) svěřena až volebnímu zákonodárci.
107.
Konečně je třeba při výkladu obecných východisek přezkumu ústavnosti napadených ustanovení ZVP uvést, že nepřímo je ústavně vymezeno, jak některé složky poměrného zastoupení součástí techniky volební reprezentace být nesmějí, protože sice jsou samy o sobě ústavní, avšak v komplexu koherentně vykládaného obsahu Ústavy nemohou být přijatelné.
108.
Vzhledem k tomu, že Ústava v čl. 16 odst. 1 stanoví pevný počet členů Poslanecké sněmovny, vylučuje tím použití volební formule tzv. automatického čísla (někdy označovaná jako bádenská podle § 25 Ústavy Bádenská z roku 1919 – poslanci do zemského sněmu byli voleni v obvodech, přičemž za každých 10 tisíc získaných hlasů, popř. za nevyužitých nejméně 7 500 hlasů, získala kandidátka jeden mandát). Obdobná metoda byla zvolena pro říšský volební zákon z roku 1920, podle kterého bylo automatickým volebním číslem 60 000 hlasů na úrovni obvodu, dále se nevyužité hlasy rozdělovaly podle svazků volebních obvodů (dva až tři) a konečně na celostátní úrovni. Volební zisk tak byl svázán s účastí voličů. Tato volební metoda je u nás tedy ústavně vyloučena, i když problém volební účasti je jistě závažný.
109.
Nepřímo s požadavky na poměrné zastoupení souvisí rovněž požadavek na provádění změn v ústavním pořádku. Ustanovení čl. 39 odst. 4 Ústavy sice požaduje pouze třípětinovou většinu, nicméně právě s ohledem na zavedení zásad poměrného zastoupení již ústavní listina v roce 1920 snížila tradiční a ve světě nejčastější požadavek dvoutřetinové většiny (2 : 1) na většinu třípětinovou a historie ukázala, že v podmínkách poměrného zastoupení je toto řešení odpovídající.
VIII. e)
Systémový charakter jednotlivých prvků volebního systému a jeho význam pro přezkum ústavnosti napadených ustanovení
110.
Ústavní soudÚstavní soud šije vědom složitosti a komplexnosti právní úpravy voleb „podle zásad poměrného zastoupení“ a vyjádřil to již při zrušení klíčových ustanovení obsažených v novelizaci (spíše však revizi) ZVP zákonem č. 204/2000 Sb. Nehodnotil jednotlivá napadená ustanovení odděleně, nýbrž jako celek. Dospěl k právnímu názoru (nález sp. zn. Pl. ÚS 42/2000), podle kterého „zvýšení počtu volebních krajů na 35 (§ 27 věta první), stanovení nejnižšího počtu mandátů v kraji na 4 (§ 48 odst. 4) a způsob výpočtu podílů a přikazování mandátu pomocí upravené D'Hondtovy formule (§ 50 odst. 1, 2, 3) představuje ve svém úhrnu takovou koncentraci integračních prvků, jež ve svých důsledcích vede již k opuštění kontinua ještě způsobilého zaznamenávat alespoň přivrácení k modelu poměrného zastoupení“.
111.
Ústavní soudÚstavní soud tak přistupuje k návrhu, aby posoudil, zda výsledek změn v ZVP v části, která má naplnit požadavky zejména čl. 18 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 5 a 6, čl. 16 odst. 1, čl. 20 Ústavy a čl. 2 odst. 1, čl. 21 a 22 Listiny, je ústavně konformní. K tomu je třeba poznamenat, že nemůže jít o posouzení ústavnosti napadených ustanovení ZVP vytržené z kontextu nejen celého ZVP, nýbrž i celé ústavní konstrukce demokratického právního státu. To ve svém důsledku znamená, že i samostatně vzaté napadené ustanovení může v přezkumu své ústavnosti obstát, přesto však bude z hlediska jeho působení v celém volebním systému nutno přistoupit k jeho zrušení z důvodu, že – stejně jako bylo judikováno v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 – neobstojí v přezkumu ústavnosti jako součást celkově neústavní konstrukce odporující ústavním požadavkům na naplnění zásad poměrného zastoupení.
112.
Přezkum ústavnosti jednotlivých napadených ustanovení ZVP „v jejich úhrnu“ je proto východiskem pro uplatnění tzv. komplexního argumentu (též sub 40). To platí konečně obecně i pro jakoukoli systémovou analýzu. I když je např. systém relativní většiny (plurality voting) používán již po staletí, přesto je v něm výstižně konstatováno, že přes svou zdánlivou jednoduchost má stále schopnost překvapovat. Prokazuje se tak, že dosud není zcela pochopeno, jak jsou jeho pravidla komplexní a kolik vedlejších účinků (component effects) musí být změřeno, aby byl přesně popsán (Dunleavy, P., Margetts, H. The Electoral System. Parliamentary Affairs, roč. 2007, s. 733).
113.
To, co bylo právě uvedeno, je proto východiskem pro hodnocení ústavnosti nejen devíti ustanovení ZVP, protože tento aspekt může být obsažen v převážné většině pravidel a zásad pro přípravu a organizaci voleb, pro hlasování i pro zjišťování jeho výsledků a jejich případný soudní přezkum. Přitom se to odlišuje od problematiky přezkumu volebního výsledku v podobě, jak je nyní zakotvena po novelizaci všech volebních zákonů zákonem č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, (náhrada potenciality porušení důkazem fakticity porušení volebních pravidel).
114.
Ústavní soudÚstavní soud tak na základě uvedených obecných východisek i zvláštností ústavního přezkumu volebního zákonodárství konstatuje, že při hodnocení napadených ustanovení ZVP je třeba vycházet nejen z ústavní úpravy voleb a volebního práva, nýbrž i z role, jaká je volbám a volebnímu právu přiřazena v rámci celkového systému organizace státu a jeho fungování, stejně jako ústavního statusu občanů, neboť volby nejen předurčují podobu a fungování parlamentní demokracie, stranickopolitického systému, chování politiků, uplatňování jejich odpovědnosti, nýbrž jsou i součástí ústavního statusu občanů České republiky a nejvýznamnější součástí jejich práva podílet se na správě veřejných věcí.
115.
Stejně tak není možné separovat od sebe hodnocení jednotlivých napadených ustanovení, nýbrž je třeba je brát jako součást systému, ve kterém hrají roli vzájemně propojených prvků, jejichž působení je v takovém systému na sobě vzájemně závislé. Proto je třeba i referenční kritéria (zejména rovnost obecně a rovnost volebního práva dostávají v systému zásad poměrného zastoupení zcela jinou kvalitu než ve většinovém systému) vykládat v závislosti na systému, ve kterém se uplatňují. Jinak se jeví ve většinovém systému a jinak v poměrném zastoupení, jinak v politické soutěži s požadavkem rovností šancí atd. Volby nejsou závazným a oficiálním průzkumem politické stratifikace společnosti (politického lidu) nebo pouze takovým průzkumem, který by měl s matematickou přesností takovou stratifikaci vyjádřit. Nelze se tak ani tvářit. Účelem voleb je přece rovněž ustavení Poslanecké sněmovny, která bude moci realizovat své kompetence podle ústavního pořádku a zákonů, a to včetně ustavení stabilní vlády, výkonu zákonodárné a dalších funkcí, které jí podle Ústavy přísluší. Matematická přesnost „zrcadlového odrazu“ volebního rozhodnutí voličstva v situaci, kdy je třeba hledat nejen diferenciační, nýbrž i integrační nástroje za pomoci uzavírací klauzule, není ani realizovatelná. Důraz na integrační funkci voleb (viz k tomu nález sp. zn. Pl. ÚS 25/96) je nutný, a proto ústavně akceptovatelný z hlediska jednoho z legitimních cílů voleb. Lze uvést zkušenosti s použitím čistého poměrného zastoupení, kde index reprezentace (poměr získaných hlasů a získaných mandátů) se v předválečných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1935 téměř kryl, přičemž se voleb zúčastnilo 16 volebních stran (agrárníci za 14,3 % hlasů získali 45 mandátů, poslední strana Německý svaz zemědělců získala za 1,7 % odpovídajících 5 mandátů, další menšinové strany měly po dvou mandátech ve sboru 300 poslanců. V roce 1946 při účasti jen osmi volebních stran byl tento index téměř dokonalý (KSČ získala za 31,2 % hlasů přesně 93 mandátů, ale naprosto stejný poměr hlasů na mandát měla i druhá nejmenší Strana slobody s 0,9 %, která získala 3 mandáty). Je to jeden z mála rozdílů, ke kterému bylo třeba přihlédnout při výkladu pojmu „zásady poměrného zastoupení“ ve srovnání s § 8 ústavní listiny z roku 1920 a čl. 1 odst. 1 ústavního zákona č. 65/1946 Sb. To však nic na podstatě poměrného zastoupení nemění, jen vyžaduje přihlédnout k historickým negativním zkušenostem s fungováním zcela čistého poměrného zastoupení a jeho důsledkům, kdy jsou v zákonodárném sboru zastoupeny i politické strany, které nelze považovat za relevantní či reprezentativní [k tomu viz sub IX. e)], přičemž však mohou sehrát roli „jazýčku na váze“, nebo získat dokonce tzv. vyděračský potenciál.
116.
Tento závěr je současně východiskem pro hodnocení ústavnosti jednotlivých napadených ustanovení ZVP. Ústavní soudÚstavní soud bere v úvahu nejen abstraktní konstrukci zásad poměrného zastoupení, nýbrž i potřebu jejich konkrétního uplatnění v podmínkách místa a času, tedy v již vyhlášených volbách v České republice. Nemá před sebou „čistý stůl“ [to je výsadou zákonodárce – viz výše sub VIII. a)], nýbrž určité danosti nejen územního členění v podobě ústavního zákona č. 347/1997 Sb., popř. zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu). Pro „ideální“ řešení (taková však v praxi neexistují) by bylo třeba začít znova, tedy zrušením ZVP jako celku a rozhodnutí prezidenta republiky č. 611/2020 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Taková situace, která by si vyžádala zrušení již vyhlášených voleb (viz např. usnesení předsednictva Národního shromáždění č. 52/1968 Sb., o zrušení usnesení předsednictva Národního shromáždění o vyhlášení dne voleb do národních výborů a o volbě Ústřední volební komise Národní fronty pro volby do národních výborů, nebo nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/09, kterým bylo vysloveno pozbytí platnosti rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny), nyní nenastala a z hlediska sebeomezení Ústavního souduÚstavního soudu bylo možné dosáhnout vyhovění důvodným argumentům navrhovatelky i šetrnějším způsobem s respektem k požadavku relativní stability volebního zákonodárství [sub VIII. b)].
117.
Ústavní soudÚstavní soud proto z hlediska ústavních kautel voleb do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení, rovnosti volebního práva a rovnosti šancí politických stran v rámci volné politické soutěže přistoupil jak k hodnocení ústavnosti jednotlivých systémových prvků volebního systému, tak jejich vzájemné provázanosti s respektem k těmto kautelám. Své funkci soudního orgánu ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy zde mohl dostát vzhledem k tomu, co bylo právě uvedeno, i tak, že ústavnost jednotlivých prvků volebního systému bude hodnocena z hlediska praktické potřeby jednoho „pevného bodu“ v tomto systému, s jehož pomocí lze „pohnout“ zbývajícími prvky a celým volebním systémem tak, aby byla napravena jemu vytýkaná neústavnost.
118.
Bylo tedy třeba zvolit jeden takový pevný bod. Na rozdíl od DʼHondtovy volební formule nebo separovaných voleb v různě velkých volebních obvodech Ústavní soudÚstavní soud shledal jako nejmírnější (přitom vhodné a potřebné) a současně důvodnosti argumentace stěžovatelky vyhovující řešení v závěru, že i při zachování různě velkých volebních krajů (viz k této možnosti již shora sub 102 a 103) lze dosáhnout respektování shora zmíněných ústavních kautel tím, že bude zrušen samotný výpočet volebního výsledku vycházející ze separovaných voleb v jednotlivých volebních krajích za pomoci DʼHondtovy volební formule [metoda největšího průměru či nejvyššího čísla – viz sub IX. i)]. Současně tím bude respektována v maximální míře stabilita organizace voleb založená na územním členění, kterému se přizpůsobila i organizace politického systému, jehož základem je právě svobodná soutěž politických stran, jak to vyžaduje čl. 5 Ústavy. Zde Ústavní soudÚstavní soud považuje za potřebné uvést, že relativní stabilita volebního zákonodárství je požadavkem racionality (viz Code of good practice in electoral matters. Benátská komise. Opinion Nr. 190/2002), nikoli samotné ústavnosti [viz blíže VIII. b)], které musí být vždy (a také bývá v praxi) dána přednost.
IX.
Meritorní posouzení návrhu. Vypořádání jednotlivých námitek
119.
Na základě obecných východisek pro hodnocení námitek navrhovatelky lze nyní přistoupit k přezkumu ústavnosti napadených jednotlivých ustanovení ZVP. Jak již bylo uvedeno, technika volební reprezentace v nich obsažená dosud nebyla jako celek předmětem meritorního rozhodnutí. Podoba techniky volební reprezentace zakotvená v ZVP je sama jako zákonodárná konstrukce reakcí volebního zákonodárce na nález sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Tímto nálezem byla zrušena podstatná část pokusu o revizi dosavadního směru vývoje volebního zákonodárství z důvodu jejího rozporu s řadou ustanovení ústavního pořádku. Na to zákonodárce reagoval zejména zákonem č. 37/2002 Sb. (k následným změnám ZVP viz podrobně sub VII), kterým však pokračoval v pokusu o zapracování do ZVP řady většinotvorných prvků, byť ve formě již ne tak hrubého porušení ústavního pořádku jako v zákoně č. 204/2000 Sb., ve vztahu ke kterému se každá změna musela jevit jako zlepšení právní úpravy. Přesto byl nadále měněn směr vývoje volebního zákonodárství od roku 1990 zachovávající v mezích ústavního pořádku základní východiska volebního zákonodárství po dobu desíti let v podobě zákona č. 54/1990 Sb. a od roku 1996 v podobě ZVP.
120.
Navrhovatelka v petitu svého podání navrhuje, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil v záhlaví uvedená ustanovení ZVP, přičemž je zběžně (aniž rozlišuje mezi jednotlivými napadenými ustanoveními) rozděluje do dvou základních skupin (blíže sub 10), přičemž:
a)
první část její argumentace směřuje proti „rozdělení České republiky do volebních obvodů spolu s uplatněním volební formule DʼHondt“ a
b)
druhá pak proti § 49 obsahujícímu „aditivní kvorum 10 % a více pro předvolební koalice více stran“.
Podle navrhovatelky tím napadená ustanovení porušují zejména čl. 18 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 4 Listiny, dále pak v Ústavě čl. 5 a 6, čl. 9 odst. 1, nepřímo i čl. 89 odst. 2, v Listině pak čl. 20 a 22.
121.
Ve skutečnosti však v petitu, kterým je Ústavní soudÚstavní soud vázán [srov. již nálezy ze dne 29. 11. 1994 sp. zn. I. ÚS 89/94 (N 58/2 SbNU 151) a ze dne 11. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 87/95 (N 66/5 SbNU 503)], napadá i řadu dalších ustanovení (celkem devět), která v popisu návrhu (sub 120), jeho označení a ani v základní argumentaci uvedena nejsou. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud opakovaně zdůrazňuje, že při posuzování rozporu zákona, příp. jeho jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem je vázán pouze petitem, a nikoli jeho odůvodněním [již nález ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.)]. Brojí-li navrhovatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem, pak pro účely ústavního přezkumu nepostačuje toliko označit zákon (příp. jeho jednotlivá ustanovení) navržený ke zrušení, nýbrž je nezbytné uvést i důvod namítané protiústavnosti. Neunese-li navrhovatel v řízení o kontrole norem břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a tedy nezpůsobilý meritorního posouzení [viz nález ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)], a je nutno jej odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.
122.
Zvláštní povaha napadených ustanovení v nyní posuzované věci však Ústavní soudÚstavní soud nezbavuje povinnosti, aby se s napadením těchto „nevyargumentovaných“ ustanovení vypořádal. Je tomu tak již proto, že při přezkumu volebního systému jde o vzájemně provázaný systém (viz výše sub VIII), jehož prvky působí spolu navzájem a jeden na druhý. Nelze tak uplatnit tu část judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, která neodůvodněné nebo nedostatečně odůvodněné návrhy odmítá bez dalšího jako zjevně neopodstatněné.
123.
Věcné námitky navrhovatelky jsou pak pro účely vypořádání argumentace podrobně vylíčeny sub 14 až 29 (návrh) a 31 až 33 (replika), takže na tyto body bude v dalších částech odůvodnění již jen odkazováno.
124.
Pro přehledné a srozumitelné vypořádání lze napadená ustanovení rozčlenit, shrnout a zobecnit s přihlédnutím k jejich obsahu a místu v ZVP následujícím způsobem. Navrhovatelka konkrétně v petitu svého návrhu napadá:
a)
Určení, že vyšší územní samosprávné celky o různé velikosti budou sloužit jako volební kraje pro volby do Poslanecké sněmovny (§ 26 věta druhá), a jejich další úpravu v příloze č. 2 ZVP,
b)
výpočet republikového mandátového čísla (§ 48 odst. 1),
c)
způsob určení počtu poslanců volených ve volebních krajích [§ 48 odst. 2, § 51 písm. a)],
d)
použití metody tzv. největšího zbytku při rozdělení zbylých mandátů a metody losování (§ 48 odst. 3), případně metody tzv. nejmenšího zbytku a metody losování v případě, že se mandáty mezi volební kraje nepodaří rozdělit v případě nadbytku [§ 51 písm. b)],
e)
stanovení tzv. umělé uzavírací klauzule pro samostatně kandidující politické strany ve výši 5 % [§ 49 odst. 1 písm. a)] a důsledků při jejím nedosažení (§ 49 odst. 2),
f)
stanovení tzv. umělé adiční (sčítací) uzavírací klauzule ve výši 10 %, 15 % a 20 % hlasů pro politické strany kandidující společně ve dvoučlenných, tříčlenných a čtyř a vícečlenných koalicích [§ 49 odst. 3 písm. b) až d) ZVP],
g)
stanovení možnosti snížení výše uzavírací klauzule (obou forem) v případě, že se do skrutinia dostane pouze jedna politická strana [§ 49 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 3],
h)
rozdělování mandátů v rámci volebních krajů (§ 49 odst. 4),
i)
použití DʼHondtovy formule pro rozdělení mandátů v rámci volebních krajů mezi kandidující politické strany (§ 50 odst. 1 až 3),
j)
pravidla pro přidělování získaných mandátů jednotlivým kandidátům (§ 50 odst. 4 až 6) a pravidla pro stanovení pořadí náhradníků (§ 50 odst. 7).
IX. a)
Určení, že vyšší územní samosprávné celky o různé velikosti budou sloužit jako volební kraje pro volby do Poslanecké sněmovny (§ 26 věta druhá), a jejich další úprava v příloze č. 2 ZVP
125.
Těžiště námitek navrhovatelky (sub 14 a násl.) směřuje především proti tomu, že volební zákonodárce určil za volební kraje pro volby do Poslanecké sněmovny vyšší územní samosprávné celky podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Sedes materiae je zde v § 26 větě druhé ZVP, na což navazuje příloha č. 2 ZVP. Odpověď na tuto otázku je klíčem k rozhodnutí o dalších částech návrhového žádání. Označuje-li politologie trvale členění volebního území za nejdůležitější prostředek pro nastavení chodu volebního systému (Behnke, J., Grotz, F. a Hartmann, Ch. Wahlen und Wahlsysteme. De Gruyter Oldenbourg, 2017, s. 71, hovoří o „Stellschraube“) z hlediska jeho možné poměrnosti (lze o ní hovořit od desetimandátových a větších obvodů), pak z hlediska ústavnosti jde o klíčový problém rovnosti voličů a volebního práva, jakož i rovných šancí kandidujících politických stran.
126.
Problém ústavnosti zde však nespočívá v odchylkách ve velikosti volebních krajů (ve volbách v roce 2017 se pohybovala od 5 do 26 přidělovaných mandátů), nýbrž v tom, jak jsou zakomponovány do celkového volebního systému. K tomu, co již bylo uvedeno v obecné části u východisek chápání poměrného zastoupení v § 8 ústavní listiny z roku 1920 a čl. 1 odst. 1 ústavního zákona č. 65/1946 Sb. (zejména sub 86 a násl.), je třeba připomenout závěr Ústavního souduÚstavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, podle kterého je zcela zřejmé, že čl. 18 odst. 1 Ústavy má na mysli „právě globální efekt modelů poměrného zastoupení, totiž volbu Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení jako celku. Pokud by zákonodárce měl namysli odlišný efekt, musel by čl. 18 Ústavy formulovat nikoli globálně (,volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásad poměrného zastoupení‘), ale musel by tento záměr výslovně stanovit“. Takovýto výklad však čl. 18 odst. 1 Ústavy neumožňuje, aniž by však členění volebního území – samozřejmě při zachování zásad poměrného zastoupení – vylučoval. Ústavodárce však v roce 1992 nemohl předpokládat současné řešení v § 26 ZVP (stejně jako za neústavní již prohlášené řešení podle zákona č. 204/2000 Sb. – 35 volebních krajů). Lze poukázat na španělskou ústavu (konsolidovaný text z roku 2011), která nyní v čl. 68 odst. 2 uvádí, že volebními obvody jsou provincie, přičemž každá má zaručen minimální počet poslanců [podle čl. 162 odst. 2 volebního zákona to jsou dva mandáty (viz i sub 133)] a zbytek se stanoví poměrně k počtu obyvatel [formulací, že se volby provádějí v každém (jednotlivém) volebním obvodu podle systému poměrného zastoupení]. Zde rovněž odkázal na rozsudek bavorského Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 24. 4. 1992 č. j. Vf. 5-V-92 (viz text např. Verteilung der Abgeordnetenmandate bei Landtagswahlen. Neue Verwaltungsrechtzeitschrift. Rechtsprechungsreport, roč. 1993, č. 3, s. 113–115). V tomto rozhodnutí je kromě zdůraznění zásad poměrného zastoupení výslovně zaujato stanovisko k samostatným volebním obvodům s tím, že provedení voleb v sedmi samostatných volebních obvodech lze akceptovat, je-li ve výsledku zachován cíl dosažení složení bavorského sněmu podle celostátní proporcionality. To vyžaduje zvolit takovou metodu výpočtu (byla používána D'Hondtova formule jako u nás), která nepovede k sedminásobnému zvýšení nevýhod pro malé strany v sedmi malých obvodech, a tudíž k výsledku neslučitelnému s rovností volebního práva. Ústavní soudÚstavní soud přisvědčil argumentaci navrhovatelky (sub 31), že ani v podmínkách novelizovaného ZVP tato podmínka splněna není a k takové deformaci volebního výsledku může docházet. K jinému závěru nakonec v případě voleb v nestejně velkých separovaných volebních krajích ani nelze dojít, byť uvnitř těchto volebních krajů výsledek poměrný je, nicméně na úkor rovnosti volebního práva ve srovnání jednotlivých volebních krajů (projev bad faith) a v celkovém výsledku voleb do Poslanecké sněmovny. To tedy znamená, že nelze ústavně akceptovat ani rozdělení volebního území na 40 stejných pětimandátových volebních krajů s tím, že výsledek se bude počítat v každém z nich samostatně a s konečnou platností, jak se o to pokusil zákonodárce v zákoně č. 204/2000 Sb. (viz k tomu podrobně závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 k výši tzv. přirozeného prahu).
127.
Prvním důvodem je již v obecné části (sub 105) rozvedený argument o ústavně vadné formulaci § 26 in principio. Je-li základem poměrného zastoupení vyjádření poměru voličské podpory jednotlivých kandidátních listin v rámci voleného zastupitelského orgánu (zde Poslanecké sněmovny), nelze volební území (na rozdíl od většinového systému) bez ústavní opory (ta v čl. 18 odst. 1 Ústavy chybí) rozdělit pouze na různě velké volební jednotky, které mají povahu samostatných volebních krajů, což může nakonec uplatnění poměrného zastoupení deformovat. Poslanecká sněmovna tak vzniká prostřednictvím čtrnácti samostatných „krajských“ voleb, které nemohou splnit podmínku vyjádření podpory jednotlivých politických programů politických stran v měřítku celého státu. Již výše bylo upozorněno na to, že takový postup vyžaduje ústavní vyjádření, tedy připuštění, aby volby probíhaly pouze v rámci volebních krajů. I tak by však musela být zajištěna zásada poměrného zastoupení v měřítku celého volebního území pro volby do Poslanecké sněmovny.
128.
Poměrnost zastoupení je třeba měřit podle výsledku voleb do Poslanecké sněmovny jako celku (volby do ní zná ZVP), nikoli jen podle volebních krajů, kde je sice poměrnost zajištěna, avšak v neprospěch menšiny v měřítku celostátních voleb, o jejichž právní úpravu (nikoli o volbu zastupitelů v kraji) nyní jde. Ustanovení čl. 18 odst. 1 Ústavy je třeba číst tak, že „volby do Poslanecké sněmovny se konají ... na základě ... rovného volebního práva“, tedy nikoli že volby se na základě rovného volebního práva konají podle krajů. Zde je opět namístě připomenout čl. 26 odst. 2 rakouské ústavy s argumentací Hanse Kelsena zdůrazňující ústavní potřebu rozdělení volebního území a kompenzaci možného narušení rovnosti šancí prostřednictvím více skrutinií (sub 84). Relativní rovnosti tak musí být dosaženo rovněž v rámci celé republiky z hlediska rovného přístupu k voleným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny, přičemž voliči v každém kraji musí mít možnost v přibližně stejné míře ovlivnit celkový výsledek volby. Volič politické strany s menším ziskem hlasů (avšak dosáhnuvší výše uzavírací klauzule) např. v Karlovarském kraji, kde se pravidelně obsazuje jen pět mandátů, ovlivní jen možnost této strany dosáhnout kvor stanovených v ZVP v rámci celostátním, nikoli však zvolení poslance, neboť v tomto směru jeho hlas propadne v rámci volebního kraje.
129.
To značí, že různá velikost volebních krajů nehraje takovou negativní roli přímo, nýbrž až tím, že nevyužité hlasy na úrovni volebního kraje z hlediska účelu voleb (tedy zvolení poslanců) propadají bez dalšího vlivu na možnost zisku mandátu. Uplatní se jen z hlediska dosažení výše uzavírací klauzule podle § 49 ZVP (což ještě neznačí zisk mandátu), hranice pro příspěvek na úhradu volebních nákladů podle § 85 ZVP, popř. u státního financování politické strany. Politické strany jsou nositeli práv plynoucích ze zásad poměrného zastoupení (sub 100). Rovnost jejich šancí v podobě rovného přístupu k voleným funkcím je v důsledku rozdělení volebního území na nestejně velké volební kraje bez kompenzace v podobě více skrutinií v ZVP porušena.
130.
Tzv. přirozený práh (viz obecný výklad pojmu u Lebeda, T. Přirozený práh poměrných systémů, teorie a realita. Politologický časopis, roč. 2001, č. 1, zejména s. 143 a násl.), tj. obvykle počet hlasů k zisku posledního přidělovaného mandátu, se v takto organizovaných volebních krajích výrazně liší. Navrhovatelka to dokládá ve svém návrhu přehledem výsledků voleb od roku 2002 do roku 2017 s uvedením procentuální velikosti tohoto prahu, dokládajícím, že v Karlovarském volebním kraji se pohybuje od 10 % do 14,8 %. Zde se tak nemohou naplnit požadavky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 k přirozenému prahu stanovenému pro volby do Poslanecké sněmovny, kde Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že teprve překročení desetiprocentní klauzule lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96 pak Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil právní názor, podle kterého princip rovnosti v podmínkách poměrného zastoupení v sobě zahrnuje jednak kvantitativní rovnost, „aby při sčítání všechny hlasy platily stejně, tj. měly stejnou početní váhu a stejnou závažnost,“ jednak rovnost z hlediska demokratického principu, „tj. z hlediska nároku hlasů odevzdaných pro různé kandidátní listiny na takovou míru úspěchu, která je přiměřená početním hodnotám, jichž tyto listiny ve volbách dosáhly“. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud poznamenává, že pokus zavést pro volby do Poslanecké sněmovny 35 malých volebních krajů byl v některých úvahách spojen s možností zrušit zcela uzavírací klauzuli, protože hranice přirozeného prahu by ležela podstatně výše.
131.
Argumentuje-li však navrhovatelka bez dalšího různou velikostí volebních krajů, je třeba dodat, že taje určena nikoli jejich územím či počtem obyvatel, nýbrž důsledně v duchu zásad poměrného zastoupení počtem platných hlasů v nich odevzdaných. Jde tak o výsledek určený hlasováním, nikoli samotným zlým úmyslem či vírou (tzv. bad faith) před volbami. Je však pravda, že z hlediska počtu mandátů přidělovaných podle § 48 ZVP jsou výsledky téměř beze změn, neboť mezi volebními kraji z hlediska průměrné účasti voličů k žádným přesunům nedochází. Významná inovace a podpora rovnosti hlasů v podmínkách poměrného zastoupení, kterou tímto způsobem přinesl § 34 zákona č. 67/1946 Sb., tak má v nynějším volebním systému podle ZVP, kde se volí v izolovaných volebních krajích bez skrutinií, jen symbolický význam. Nic to proto nemění na tom, že problém v důsledku celkové formulace § 26 ZVP spočívá nejen v různém počtu obsazovaných mandátů (velikosti) ve volebních krajích, nýbrž i v chybějícím promítnutí hlasování v nich do celkového výsledku voleb na úrovni celostátní (viz sub 128).
132.
Dosažení poměrnosti pouze v rovině volebního kraje je tak v rozporu s čl. 18 odst. 1 ve spojení s čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 21 odst. 3 a 4 Listiny. Ústavní soudÚstavní soud nevylučuje, že z hlediska principu přiměřenosti může existovat legitimní cíl pro zakotvení i malých volebních obvodů vedle velkých (např. zájem na reprezentaci tam žijící menšiny). Náš ústavní pořádek však pro to neskýtá oporu a neústavnost této úpravy je zesilována zapojením dalších většinotvorných faktorů (omezení výpočtu volebního výsledku na jediné skrutinium, použití DʼHondtovy formule).
133.
Určení volebních krajů jako jediných a výlučných měřítek pro určení „poměrného“ volebního výsledku v měřítku celého volebního území státu v této situaci nelze obhájit ani poznatky z teorie volebního práva o členění volebních jednotek na numerické a organické. Přihlédnutí k organické povaze, nikoli jen k počtu voličů na mandát, zde jde spíše opačným směrem z hlediska možnosti porušení rovnosti hlasů a rovnosti šancí. Prosazuje se tedy tam, kde je třeba zajistit zastoupení, i když zastoupená volební jednotka by pro to jinak nesplňovala podmínky, jako je tomu např. u federálních komor zákonodárných sborů ve federacích. Rovněž nelze pominout, že organická povaha vyšších územních samosprávných celků se projevuje i v tom, že v nich působí územní organizace politických stran, tak jak to odpovídá potřebám jejich účasti na politickém životě společnosti podle § 1 zákona o politických stranách. Jiným důvodem může být federativní uspořádání státu (viz čl. 149 odst. 3 švýcarské ústavy, ale i volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění do roku 1992). Tuto povahu mají zčásti právě malé volební obvody ve Španělském království (viz již sub 126), kde se přihlíží k povaze některých území Španělska na území Afriky nebo ostrovů (viz čl. 161 volebního zákona Ley Orgánica 5/1985, del Régimen Electoral General), jak na to poukázal Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. V případě existence různě velkých volebních krajů však takový důvod u Karlovarského volebního kraje (oproti předmnichovské Československé republice viz sub 136) shledán nebyl.
134.
Ústavní soudÚstavní soud proto konstatuje, že samotné stávající členění volebního území na různě velké volební kraje není samo o sobě neústavní. Tím je až skutečnost, že spolu s jinými prvky volebního systému porušuje shora uvedené ústavní kautely rovnosti hlasů a rovnosti šancí kandidujících politických stran jako nositelů práva na poměrné zastoupení. Odstraněním těchto neústavních prvků budou odklizeny i námitky neústavnosti ustanovení § 26 věty druhé ZVP, nepřímo však i věty první.
135.
Totéž platí i pro posouzení důvodnosti návrhu na zrušení přílohy č. 2 k ZVP. Ta obsahuje jen nutné označení volebních krajů čísly 1 až 14, jejich výčet v pořadí podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., uvedení jejich sídel a stanovení maximálního počtu kandidátů na kandidátní listině pro příslušný volební kraj. Není pochyb o tom, že využití jednoho z druhů členění území státu zakotveného v ústavním zákoně přináší stabilitu do volebního práva, stejně jako brání před výtkami manipulace s volebním územím (tzv. malapportionment). To však nic nemění na tom, že v kontextu volebního systému je toto řešení spojeno s možností porušení rovnosti volebního práva voličů v takto velikostí odlišných volebních jednotkách a porušení rovnosti šancí v nich kandidujících politických stran. Stanovený maximální počet kandidátů na kandidátní listině podle § 32 odst. 3 ZVP, což (vedle číselného označení volebních krajů a stanovení jejich sídla) je prakticky jediný význam přílohy č. 2, vychází z počtu občanů krajů a sama navrhovatelka neuvádí žádný důvod, kterým by tento počet některou z kandidujících stran mohl zvýhodnit (na rozdíl od toho, kdyby se místo počtu platných hlasů vzal pro rozdělení mandátů mezi volební kraje počet jejich obyvatel, popř. počet voličů zaregistrovaných v seznamech voličů v těchto volebních krajích).
136.
Na závěr této části Ústavní soudÚstavní soud připomíná význam východisek poměrného zastoupení z roku 1920 a 1946 (sub 83 a násl.) pro výklad jejich pojmu, a to, že uvedené zásady měly nepochybně pro fungování nově vzniklého či obnoveného státu životní důležitost. Tehdejší (stejně jako současné) rozhodnutí pro zásady poměrného zastoupení a jejich vyjádření v řádu volení z roku 1920 či v zákoně č. 67/1946 Sb. zajišťovalo účast skupin voličů zastávajících stejný politický program svobodně vznikajících politických stran v obou komorách Národního shromáždění, popř. ústavodárného Národního shromáždění podle jejich početní síly v celém státě. Ač to nepatří k častým argumentačním prostředkům Ústavního souduÚstavního soudu, je třeba zastánce názoru, že stačí dosáhnutí poměrnosti i v obvodu s pěti mandáty a jedním skrutiniem, jako je tomu nyní v ZVP, upozornit i na historickou zkušenost a význam výkladu pojmu poměrné zastoupení. Stačí si položit otázku, jak dlouho by se mohla v klidu vyvíjet Československá republika po první světové válce, kdyby se podle jejich představ deformujících (nejen v novele provedené zákonem č. 204/2000 Sb., nýbrž i v novele provedené zákonem č. 37/2002 Sb.) podstatu poměrného zastoupení volilo v tehdejších volebních krajích čtvrtém až devátém (Mladá Boleslav, Česká Lípa, Louny, Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice), navíc bez třetího skrutinia, kterým se politické strany národnostních menšin (§ 53 zákona č. 123/1920 Sb.) řadily do zvláštní I. skupiny pro účast v přidělování zbylých mandátů. Jak by asi vypadala politická situace po volbách v roce 1946, si lze s takovým systémem rovněž představit (viz skutečný index reprezentace na příkladech sub 115).
IX. b)
Výpočet republikového mandátového čísla (§ 48 odst. 1 ZVP)
137.
Co bylo uvedeno sub 133 pro členění volebního území, platí rovněž pro návrh na zrušení § 48 odst. 1 ZVP, podle kterého se postupuje při rozdělení všech dvou set mandátů mezi jednotlivé volební kraje (republikové mandátové číslo). Jak bylo uvedeno, jde o inovaci volebního zákonodárství, kterou přinesl po negativních zkušenostech s manipulací s volebním územím § 34 zákona č. 67/1946 Sb. Tímto postupem se volebním krajům přidělují mandáty nikoli předem, což by mohlo vést ke vzniku faktické nerovnosti hlasů v důsledku rozdílů v účasti voličů, nýbrž až podle skutečné účasti ve volbách.
138.
Navrhovatelka ani žádné argumenty proti tomuto ustanovení neuvádí. Do úvahy by mohlo přicházet jen to, že se (ve srovnání s jinými státy) nevychází např. z počtu obyvatel volebního kraje k určitému datu nebo z počtu voličů zapsaných v seznamech voličů v tomto volebním kraji. Tyto odlišnosti mohou mít i v praxi určitý význam, avšak zvolené řešení nelze považovat za neústavní. Naopak vyhovuje požadavkům poměrného zastoupení ještě ve větší míře než právě uvedené postupy pro určení základu výpočtu, neboť nevychází z pouhé evidence obyvatel ani zápisů v seznamech voličů, nýbrž z platně vyjádřeného názoru voličů, kteří se dostavili k volbám. Poměrné zastoupení má právě vyjádřit podporu určitého politického směru, programu atd. Přihlédne-li se k tomu již při stanovení základních východisek pro výpočet volebního výsledku, tím lépe. Námitky, že počet obyvatel např. přispěje ke zvýhodnění volebních jednotek s rodinami s více dětmi, by mohly být zajímavé v případě voleb do zastupitelstev obcíobcí a vytváření volebních obvodů v obcíchobcích, nikoli v rámci relativně velkých volebních krajů při volbách do Poslanecké sněmovny.
139.
Ústavní soudÚstavní soud tak konstatuje, že přikročil ke zrušení tohoto ustanovení jen s ohledem na to, že je součástí zvolené techniky volební reprezentace, která je v některých základních částech (viz již výše) neústavní. To znamená, že tím není vyloučeno, aby zákonodárce toto ustanovení znovu použil v rámci jiného – ústavně konformního – řešení, jako tomu bylo např. ve volebních zákonech z roku 1990 a 1995 až do roku 2000. Stejně tak proto vzniká překážka rei iudicatae jen z hlediska nyní posuzované právní úpravy (podmínka rebus sic stantibus). Při použití jiné techniky volební reprezentace však toto ustanovení nemusí být již vůbec použito.
IX. c)
Určení počtu poslanců volených ve volebních krajích podle § 48 odst. 2, případně § 51 písm. a) ZVP
140.
To, co bylo uvedeno sub IX. b), platí i v případě určení počtu zvolených poslanců volených ve volebních krajích za pomoci republikového mandátového čísla (např. pro volby v roce 2002 to bylo 23 840 a pro poslední volby v roce 2017 to bylo 25 304). Z hlediska shora vylíčených základů poměrného systému (sub 79) je to číslo, které – v případě jeho dosažení určitou skupinou voličů – mělo představovat její nárok na jednoho zástupce v zákonodárném sboru v rámci tzv. čistého poměrného zastoupení. To však předpokládá, že volební území se nečlení a tvoří jeden celek. Členění území na volební obvody je spojeno se zvýšením tzv. přirozeného prahu. Jsou-li volební kraje různě veliké a přitom se volí jako podle § 26 ve spojení s § 50 ZVP pouze v nich, dochází zpravidla k znevýhodnění menších stran v malých obvodech, jehož výše se však v rámci volebních krajů liší podle jejich velikosti (v malých výrazně přesahuje hranici 5 %). Navíc je však toto číslo zkresleno umělou uzavírací klauzulí podle § 49 ZVP (k její ústavnosti viz níže), takže je nelze srovnávat s kvocientem podle původních představ.
141.
Volební území se podle § 26 ZVP dále dělí na volební kraje a teprve v nich a pouze v nich dochází k rozdělení mandátů. Je tak třeba tímto způsobem zjistit, kolik mandátů připadá na každý volební kraj. Tento počet mandátů přesně odpovídá principu rovnosti, protože ve volebním kraji se obsadí tolik mandátů, kolikrát je republikové mandátové číslo obsaženo v počtu platných hlasů odevzdaných v kraji. Jak již ale bylo uvedeno sub IX. a) a v obecné části, problém ústavnosti však spočívá v tom, že tyto volební kraje nejsou stejně velké. V malých krajích se (v kombinaci s DʼHondtovou volební formulí s jediným skrutiniem) dostávají kandidující politické strany do nepoměru se svým podílem na hlasech odevzdaných v rámci celého volebního území různě velkého, nicméně vždy do nepoměru, jak to dokládá navrhovatelka v odůvodnění svého návrhu. Rovněž tak lze poukázat na politologické studie a analýzy, které tuto skutečnost pro volby podle napadené právní úpravy od roku 2002 dokládají za pomoci tzv. indexu reprezentace (viz Eibl, O., Gregor, M. a kol, citované dílo, sub 69, s. 223, a je třeba to srovnat s výsledky voleb v roce 1935 a 1946, kdy byl použit systém více skrutinií a Hareovy a Hagenbach-Bischoffovy formule volebního kvocientu).
142.
Problém deformace rovnosti zastoupení však není dán přímo postupem podle § 48 odst. 2 ZVP, nýbrž celkovým uspořádáním prvků volebního systému. To platí i pro postup podle § 51 písm. a) ZVP, podle kterého v případě, že se postupem nepodaří rozdělit všech 200 mandátů mezi volební kraje, použije se místo tzv. Hareovy formule volebního kvocientu její zdokonalená podoba spočívající v umělém zvyšování počtu mandátů, čímž se snižuje velikost republikového mandátového čísla, a umožňuje se tak rozdělení všech mandátů mezi kraje v kombinaci s metodou největšího zbytku [sub IX. d)].
143.
I pro tento případ se uplatní závěr uvedený sub 139.
IX. d)
Metody přidělování zbylých mandátů. Metoda největšího zbytku, metoda největšího přebytku a metoda losování [§ 48 odst. 3, § 51 písm. b) ZVP]
144.
Přirozenou součástí všech variant metody volebního kvocientu je, že se jejím prostřednictvím v praxi nepodaří rozdělit všechny mandáty mezi volební kraje. Je to obdobný problém, jako když se v tomto systému nepodaří rozdělit mandáty mezi kandidující strany. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že praktický problém nerozdělení všech mandátů lze řešit celou řadou způsobů, mezi které patří zejména metoda největšího absolutního zbytku, kdy nepřidělené mandáty připadnou postupně volebním krajům s největším počtem nevyužitých hlasů. Dalším řešením by byla metoda největšího průměru, kdy nepřidělené mandáty postupně získávají volební kraje, které by při jeho zisku měly na tento mandát nejvyšší průměr hlasů [tzv. DʼHondtova formule – viz blíže sub IX. i)]. Lze též uplatnit např. postup, kdy se zbylé mandáty rozdělí v poměru, v jakém jsou již rozdělené mandáty, což by zvýhodnilo největší volební kraje.
145.
V ZVP je pro rozdělení mandátů mezi kraje zvolena metoda volebního čísla (kvocientu), takže je nutno určit, jak se vyřeší nutně vznikající problém nepřidělených mandátů. K tomu je určena podle § 48 odst. 3 ZVP metoda nejvyššího zbytku. Zvolené řešení samo o sobě nelze považovat za neústavní, neboť předem nelze bezpečně určit, zda zvýhodní nějaký volební kraj, a tím i v něm kandidující politické strany v důsledku pravidla – čím více mandátů, tím větší volební obvod a tím větší poměrnost. To rovněž platí pro metodu losování (viz již sub 68) a její použitelnost v podmínkách demokratického právního státu.
146.
I pro tento případ se uplatní závěr uvedený sub 139 jen proto, aby měl zákonodárce možnost uvážení, jakým způsobem bude tento problém řešit v nové právní úpravě.
IX. e)
Stanovení tzv. umělé uzavírací klauzule pro samostatně kandidující politické strany ve výši 5 % [§ 49 odst. 1 písm. a) ZVP] a důsledků při jejím nedosažení (§ 49 odst. 2 ZVP)
147.
Sub 106 již bylo poukázáno na obecný problém pojmů reprezentace a zejména reprezentativnosti. Z hlediska funkcí voleb je proto rozdíl ve vyjádření názoru výběrem určité kandidátní listiny ztělesňující nějaký (volební) program a uznání takové volby za významnou z hlediska možnosti prosazování takového programu v Poslanecké sněmovně. Cílem poměrného zastoupení je možnost voličů vyjádřit své preference ztotožněním se s některým z nabízených programů, avšak bez toho, že by taková preference neměla reálný význam pro plnění funkcí Poslanecké sněmovny, lze podle právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96 připustit použití prostředků, které omezí možnost provést myšlenku poměrného zastoupení do všech důsledků. Jinak řečeno, nárok na zastoupení nebude spojen s dosažením volebního čísla (kvocientu), tedy fakticky s překročením ideálního volebního prahu (v praxi lze v případě jediného velkého volebního obvodu získat mandát i při nižším zisku, závisí to i na počtu a rozptýlení hlasů voličů a počtu kandidujících stran), nýbrž až od určité hranice prokazující určitou kvalitu reprezentace, tedy reprezentativnost. Zde Ústavní soudÚstavní soud uvedl, že jde-li o „rovnost v nároku na to, být přiměřeným (proporcionálním) způsobem vzat na zřetel při přidělování mandátů, je jisté omezení diferenciace při rozdělování mandátů nevyhnutelné, a proto přípustné. Je to především omezení, které vyplývá z praktické nemožnosti přesnou proporci adekvátně vyjádřit např. proto, že technika volební reprezentace neumožňuje ,adekvátní‘ štěpení mandátů“.
148.
Reprezentativnost nelze srovnávat s volebním klíčem Národní fronty, určujícím předem, kolik dělníků, rolníků, členů Socialistického svazu mládeže, žen atd. (zrcadlo společnosti) má být zastoupeno v zastupitelských sborech. Způsob jejího zakotvení v § 49 odst. 1 písm. a) ZVP na základě podílu (dvacetiny) odevzdaných hlasů považuje Ústavní soudÚstavní soud nadále za ústavně konformní jako číselný, a tudíž neutrální, tj. nikoho obsahově nebo názorově apod. nevylučující ze svobodné soutěže v mezích čl. 1 odst. 1, čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 22 Listiny. To neznamená, že by nebylo možné stanovit jiná kritéria (ochrana menšiny, zvláštní zásluhy – viz ústavní zákon č. 234/1920 Sb., o zastoupení sibiřských legionářů v poslanecké sněmovně), nikdy však zvýšením obecně stanoveného prahu pro postup do skrutinia či skrutinií.
149.
Jinými slovy, jde o pověření zákonodárce k vymezení nikoli volebního čísla (jako v případě volebního kvocientu), nýbrž k vymezení reprezentativnosti jako vlastnosti či způsobilosti reprezentovat hlavní směry a programy řízení a rozvoje státu formou samoorganizace nositele státní moci podle čl. 2 odst. 1 Ústavy. Z pohledu politických stran, které jsou nositelem práva na poměrné zastoupení (čl. 5 Ústavy, § 1 odst. 1 zákona o politických stranách), jde o stanovení požadavku na jejich podíl na hlasech voličů tak, aby mohlo být účelu reprezentace významných směrů a programů dosaženo. To nemůže stanovit demokratický zákonodárce jinak než tím, že to svěří rozhodnutí voličů. Ti rozhodnou, který program a jeho nositel (politická strana s kandidáty) má být zastoupen v Poslanecké sněmovně a rozhodovat o základních otázkách státu a společnosti.
150.
Ústava tuto otázku neupravuje, ačkoli to zpočátku bylo možno považovat za ústavní materii. Je třeba připomenout, že původně jedna z verzí návrhu Ústavy České republiky z roku 1991 (nynější čl. 20) počítala s tím, že je možné (nikoli nutné) ji zakotvit, nejvýše však do 5 % [viz Filip, J. Příprava Ústavy ČR v období do voleb 1992. In Jirásková, V., Suchánek, R. (usp.). Pocta prof. Václavu Pavlíčkovi k 70. narozeninám. Praha: Lindě, 2004, s. 300]. Toto řešení se nakonec do konečné podoby textu Ústavy nedostalo (viz sub 106).
151.
Tento z povahy věci samé plynoucí závěr (potřeba zaokrouhlení dosaženého podílu) je obecně uznáván. Současně však je třeba poukázat na další okolnost, která již byla zmíněna v obecné části sub 104, kde bylo zdůrazněno, že Ústava nezakotvuje poměrné zastoupení obecně o sobě a pro sebe, nýbrž za účelem konání voleb „do Poslanecké sněmovny“. Z toho plyne, že účelem takových voleb není pouze závazné státem organizované zjištění názorů voličů ochotných vyjádřit své preference vůči politickým stranám a kandidátům na jejich kandidátních listinách (slovy Honoré Gabriela Riqueti de Mirabeaua – v Národním shromáždění má být zrcadlo národa – le miroir de la société), nýbrž ustavení komory Parlamentu, která bude způsobilá plnit všechny funkce zákonodárného sboru v podmínkách parlamentní demokracie, tedy nejen funkci zákonodárnou, nýbrž i funkci orgánu, před kterým nese vláda odpovědnost za fungování výkonné moci. K tomu Ústavní soudÚstavní soud v uvedeném nálezu v roce 1997 uvedl, že existují i „jiné závažné důvody, jež vyplývají z účelu a funkce voleb ... protože je lid též vykonavatelem státní moci – především prostřednictvím parlamentu – a protože výkon státní moci předpokládá schopnost přijímat rozhodnutí, musí mít volby a volební systém na zřeteli i schopnost taková rozhodnutí na základě vůle většiny přijímat. Konsekventním proporcionálním obrazem výsledků hlasování ve skladbě sněmovny mohla by vzniknout politická reprezentace, rozštěpená do většího počtu malých skupin s rozmanitými zájmy, což by tvorbu většiny značně ztížilo nebo úplně znemožnilo“. Na tomto právním názoru Ústavní soudÚstavní soud setrvává i přes námitky navrhovatelky.
152.
Ústavně zde vzniká několik problémů, které většina států řeší podle svých podmínek od výslovného zákazu (např. čl. 152 odst. 1 Ústavy Portugalské republiky), přes stanovení možnosti (viz návrh znění čl. 20 Ústavy – sub 106) až po výslovné zakotvení (čl. 64 odst. 3 Ústavy Albánské republiky stanovil práh 2,5 % pro stranu a 4 % pro koalice; v platném znění to již zakotveno není). Jinak jde o věc přezkumu ústavními soudyústavními soudy, popř. i Evropským soudem pro lidská práva, který zde uznává, že vnitrostátní zákonodárce může při stanovení výše uzavírací klauzule přihlédnout k okolnostem a zvláštnostem situace daného státu zejména z hlediska zajištění stability moci vládní (rozsudek ze dne 30. 1. 2007 ve věci Yumak a Sadak proti Turecku, stížnost č. 10226/03, v němž uznal i klauzuli ve výši 10 %). Např. rakouský Ústavní soudní dvůr používá obrat o politických stranách „spočetně relevantním významem“ (viz přehled Strejček, G., Urban, G. Der Verfassungsgerichtshof als Wahlgericht. Wien: Verlag Österreich, 2008), problém je však v jeho konkretizaci, jak na to poukazuje komentářová literatura (např. Neisser, H., Handstanger, M., Schick, R. Das Bundeswahlrecht. Gesamtausgabe mit Erläuterungen und einer Sammlung der Judikatur. Wien: Verlag Österreich, 1994, s. 90–94).
153.
Ústavní soudÚstavní soud neshledal, že by se s ohledem na možnou změnu společenských poměrů mohla úprava samotné existence uzavírací klauzule v § 49 odst. 1 písm. a) ZVP „zneústavnit“ (tzv. Verfassungwidrigkeitswerden – viz sub 51), a neshledal ani důvod pro zjištění neústavnosti její výše. Nakonec ani z argumentace navrhovatelky nic podstatného pro takový závěr neplyne. Ústavní soudÚstavní soud jen považuje za potřebné připomenout, že podle volebního chování voličů nelze ani předpokládat, že by bylo třeba přezkoumávat ústavnost zakotvení kautel chránících svobodnou politickou či volnou soutěž podle čl. 5 Ústavy [viz k tomu sub IX. g)].
154.
Rovněž „druhá strana mince“ uzavírací klauzule, tedy nebezpečí propadlých hlasů značné části voličů, se v praxi výrazněji neprojevuje. Jak ukazují výsledky voleb za posledních dvacet let, počet propadlých hlasů nikdy nepřekročil hranici jedné pětiny, když jde o počty v roce 1998 – 11,32 %, 2002 – 12,53 %, 2006 – 5,97 %, 2010 – 18,83 %, 2013 – 12,58 % a v roce 2017 – 6,29 %. Konkrétně jde o to, zda ZVP v § 49 nevykazuje ústavní deficit spočívající v tom, že nepočítá např. se situací, kdy se do Poslanecké sněmovny může dostat třeba i pět stran, ale se zisky těsně nad 5 % (viz výsledky voleb v letech 1925 až 1935), ale propadne např. více jak polovina odevzdaných hlasů. Výsledek takových voleb by nemohl být považován za legitimní, nicméně pro tento případ ZVP se snížením volebního prahu 5 % nepočítá. Je však charakteristické pro většinu volebních zákonů, že vycházejí z toho, co je třeba ve volbách získat, nikoli z toho, co se v nich nesmí ztratit.
155.
V této části Ústavní soudÚstavní soud návrhu nevyhověl a setrval na svém právě reprodukovaném názoru. Nepřistoupil však k jeho odmítnutí z důvodu překážky věci rozhodnuté podle § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nýbrž ze shora uvedených důvodů. Návrh na zrušení § 49 odst. 1 písm. a) a odst. 2 ZVP proto zamítl meritorně, neboť systémový charakter prvků volebního systému vyžaduje, aby bylo i původní řešení, dostalo-li se do nově uspořádaného systému, znovu posouzeno z pohledu nových vazeb a funkcí nejen volebního systému, nýbrž i potřeb fungování mechanismu státní moci, ve kterém má Poslanecká sněmovna nezastupitelné místo. V tomto směru tato ustanovení nebyla shledána neústavními.
IX. f)
Stanovení tzv. umělé adiční uzavírací klauzule ve výši 10 %, 15 % a 20 % hlasů pro politické strany kandidující společně ve dvoučlenných, tříčlenných a čtyř a vícečlenných koalicích [§ 49 odst. 1 písm. b) až d) ZVP]
156.
Problematika společného kandidování více politických stran na jedné kandidátní listině nebo jiným způsobem (viz níže) je problémem nejen politiky, nýbrž i ústavnosti pravidel volné politické soutěže podle čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny. Zákon o volbách do České národní rady jako předchůdce dnešního ZVP v roce 1990 stanovil pro účast na přidělování mandátů jednotnou hranici 5 %. S ohledem na zkušenosti s rozpadem politických stran po volbách a problémy s tím spojené v činnosti zákonodárných sborů došlo zákonem č. 94/1992 Sb. k novelizaci tehdejšího § 42 a byla nově stanovena adiční uzavírací klauzule ve výši 7 %, 9 % a 11 % pro dvou, tří a vícečlenné koalice. Pro snížení pak byly stanoveny hranice 3 % pro samostatně kandidující politické strany a 5 %, 7 % a 9 % pro koalice dvou, tří a více politických stran. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 94/1992 Sb. (tisk 572, Česká národní rada, 6. vol. období) uvádí pouze toto: „Pokud jde o nejnižší počet hlasů, který politická strana musí získat (volební klausule), návrh řeší tuto otázku rozdílně pro politické strany nebo politická hnutí a rozdílně pro koalice těchto stran nebo hnutí. Přitom diferencuje podle počtu členů koalice. Doplněno bylo i ustanovení upravující postup v případě, že by žádná ze stran nedosáhla předpokládaného minima proto, aby mohla postoupit do prvého skrutinia. Postupným snižováním percentuální hranice by bylo dosaženo potřebného výsledku.“ Přitom jde o institut volebního práva, který se považuje za jednu z mála inovací volební techniky, která přichází z nových demokracií ve střední Evropě, jak dokládá přehled zpracovaný na žádost navrhovatelky Parlamentním institutem v říjnu 2017, ve které mají Albánie (3 % a 5 %), Litva (5 % a 7 %), Chorvatsko pro rok 1999 (5 %, 8 % a 11 %), Polsko (5 % a 8 %), Rumunsko (5 %, 8 %, 9 % a 10 %), Maďarsko (5 %, 10 % a 15 %), Slovensko (5 %, 7 %, 9 % a 10 %). V roce 1998 stanovila Slovenská republika stejné hranice adičních klauzulí, jako jsou nyní v § 49 odst. 2 ZVP.
157.
V roce 1995 přijatý ZVP zachoval úpravu hranic pro postup do prvého skrutinia ve výši 5 %, 7 %, 9 % a 11 % jako dosud. U § 49 odst. 4 ZVP pak došlo v případě, že tuto hranici překročila pouze jedna politická strana, k jejich snížení na 4 %, 6 %, 8 % a 10 % s tím, že kdyby ani to nestačilo, bude hranice snížena o další procento. Ani v tomto případě neobsahovala důvodová zpráva k návrhu ZVP (tisk 1048) bližší zdůvodnění použití adiční klauzule. Obsahuje pouze nejasný text, podle kterého: „V ustanovení § 49 odst. 4 se na základě zkušeností z voleb v roce 1992 řeší případ, kdy kandidátní listinu podává politické hnutí, které se skládá z několika registrovaných politických stran a nebo hnutí.“
158.
Napadená úprava umělé načítací uzavírací klauzule pro koalice byla do ZVP vložena zákonem č. 204/2000 Sb. Ustanovení § 49 ZVP nebylo ve vládním návrhu zákona (tisk 585/0, Poslanecká sněmovna, 3. vol. období) obsaženo, pro koalice byly podle počtu jejich členů stanoveny stejné hranice 7 %, 9 % a 11 % jako v předchozím zákoně o volbách do České národní rady. V případě jejich snižování podle § 49 odst. 3 ZVP se počítalo se snížením na hranici 6 %, 8 %, a 10 %. V průběhu projednávání však byl na 26. schůzi Poslanecké sněmovny dne 19. 5. 2000 ve 2. čtení načten návrh na změnu těchto hranic pro koalice v dnešní podobě, což bylo následně přijato a platí beze změn.
159.
Ústavnost této úpravy posuzoval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 a dospěl k závěru, že toto řešení je sice účelové, nikoli však neústavní, když konstatoval, že o tvorbě koalic Ústava neobsahuje žádné výslovné ustanovení. V ZVP pak zákonodárce podle tohoto nálezu „při stanovení výše uzavírací klauzule pro koalice politických stran, popř. politických hnutí, v podstatě uplatňuje metodu součtu 5 procent připadajících na každou jednotlivou politickou stranu nebo politické hnutí, kterou opouští teprve v případě koalice více než 4 politických stran, popř. politických hnutí, neboť uzavírací klauzule pro 4 a více těchto stran či hnutí činí vždy nejvýše 20 procent z celkového počtu platných hlasů“.
160.
Při vlastním hodnocení ústavnosti úpravy volebních prahů pro koalice v § 49 odst. 1 a 3 ZVP dospěl Ústavní soudÚstavní soud v uvedeném nálezu k právnímu názoru, podle kterého sice nelze „vyloučit možnost účelovosti tohoto ustanovení, neboť zákonodárce, pokud vůbec upravuje možnost uzavírat volební koalice, zpravidla by současně měl směřovat i k vytvoření podmínek pro jisté zmírnění hranice 5 % stranám schopným vstoupit do koalice s jinými – takže v tomto směru se jeví připuštění volebních koalicí v novele volebního zákona bez současného zmírnění podmínek pro jejich účast na rozdělování mandátů jako nefunkční“. To však podle uvedeného nálezu „stěží může vést k závěru o jeho protiústavnosti“. Bylo tak vyjádřeno, že původní úprava hranic ve výši 7 %, 9 % a 11 % sice vyhoví ústavnosti více, nicméně ani napadenou právní úpravu nelze zrušit jako neústavní. Tento právní názor nebyl sdílen jednotně, protože se proti němu vymezilo několik soudců v odlišných stanoviscích.
161.
Při přijímání další novely ZVP provedené zákonem č. 37/2002 Sb. (tisk 969/0, Poslanecká sněmovna, 3. vol. období) byly podány rovněž návrhy (tamtéž, tisk 969/3) na vrácení hranice pro koalice do stavu před novelizací ZVP zákonem č. 204/2000 Sb., popř. alespoň na jejich zmírnění. Nebyly však přijaty.
162.
Navrhovatelka směřuje svou argumentaci proti těmto ustanovením v druhé hlavní části svého návrhu. V ní poukazuje především na negativní zkušenosti s uplatňováním napadené úpravy adičních uzavíracích klauzulí v ZVP (sub 21). Napadá přitom nestandardní způsob vložení napadené úpravy do vládního návrhu zákona (viz k tomu sub 158), aniž to nějak blíže rozvádí. Dále pak tvrdí, že právní závěry Ústavního souduÚstavního soudu z roku 2001 byly vyvráceny v praxi voleb od roku 2002 do současnosti. Připomíná jedno z odlišných stanovisek, ve kterém bylo poukázáno na odrazující účinek takové úpravy v případě sdružování se silnějších politických stran se slabšími, zejména mělo-li by jít o početnější koalici.
163.
Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že návrh navrhovatelky v této části je důvodný, její argumentace však jen zčásti.
164.
Ústavnost procedury přijetí zákona č. 204/2000 Sb. již byla posouzena v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 a navrhovatelka nevznáší žádné nové argumenty proti jeho závěru, že procedura přijetí napadené právní úpravy byla ústavně konformní. Z hlediska referenčních kritérií rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu pohnutky vedoucí k přijetí napadené právní úpravy samy o sobě (viz k otázce tzv. bad faith sub 62 a 63) k závěru o neústavnosti vést nemohou, nepromítnou-li se do neústavní právní úpravy. Samotný podnět či záměr něco upravit, jak se to projevilo v období 1998 až 2002, v podobě např. Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou ze dne 9. 7. 1998 [k nepříslušnosti Ústavního soudu k přezkumu viz usnesení ze dne 14. 8. 1998 sp. zn. IV. ÚS 331/98 (U 48/11 SbNU 359)], popř. následující Dohody o základních parametrech změny volebního systému mezi týmiž stranami ze dne 26. 1. 2000, k tomu nestačí. Posléze uvedená Dohoda jako 2. část tzv. Tolerančního patentu se stala základem pro návrh zákona č. 204/2000 Sb. Posuzování ústavnosti politických dohod není v kompetenci Ústavního soudu; ten může hodnotit jen to, jak byl jejich cíl promítnut do obsahu ZVP.
165.
Co se týče poukazu na zkušenosti s fungováním této úpravy, v podstatě jde o závěr, že se žádné relevantní koaliční kandidátní listiny (s výjimkou voleb v roce 2002) nepodávaly a že přes snahu kandidování formou koalic v posledních dvou volbách se dostalo do Poslanecké sněmovny sedm, resp. devět politických stran, takže cíl v podobě zamezení tříštění Poslanecké sněmovny se nezdařil. Co se však týče této okolnosti, Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nezbývá než odkázat na to, co již bylo obecně uvedeno pro celkové hodnocení argumentace navrhovatelky výsledky voleb – viz sub VIII. c). V takovém případě může jít o symptom neústavnosti, nikoli však o neústavnost samotnou.
166.
Ústavní soudÚstavní soud při přezkumu ústavnosti napadených ustanovení navazuje na argumentaci z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, současně však přihlíží jednak k obecným východiskům pro vymezení obratu „podle zásad poměrného zastoupení“ [viz zejména sub VIII. d)], jednak k ústavním principům úpravy voleb a volebního práva.
167.
Jak bylo v obecné části uvedeno, ústavní pořádek při vymezení ústavních mantinelů pro úpravu voleb a volebního práva do Poslanecké sněmovny stanoví pravidla, které instituty v ZVP podle čl. 20 Ústavy a čl. 21 Listiny být musí a které tam jen být mohou, popř. být naopak nesmějí (sub 71). Ústavní soudÚstavní soud tak shrnuje, že cílem voleb podle zásad poměrného zastoupení v čl. 18 odst. 1 Ústavy je umožnit voličům identifikovat se prostřednictvím svých volebních preferencí s volebními programy soutěžících (čl. 5 Ústavy) politických stran a v poměru celého volebního území (Poslanecké sněmovny). Tyto politické strany pak lze považovat za nositele práva na poměrné zastoupení, jejichž prostřednictvím se mohou voliči názorově jednak „rozestoupit do stran“, jednak se sjednotit v názoru na potřebu zastoupení a prosazení určitého volebního programu v činnosti Poslanecké sněmovny v nastávajícím volebním období (čl. 21 odst. 2 Listiny – volby jako periodická kontrola).
168.
Činí-li tak politické strany formou koalice, vzniká zde řada problémů z hlediska kautel svobodných a demokratických voleb. Na prvém místě je otázka, zda se existence koalic vůbec s těmito kautelami, jako je zejména požadavek zachování volné či svobodné soutěže politických stran, slučuje. Snadným řešením celého problému v případě negativní odpovědi by bylo zrušení ustanovení § 31 odst. 1 ZVP in fine, kde je sedes materiae celého problému a ve kterém je založena možnost podávat koaliční kandidátní listiny, a promítnutí této derogace do celého textu ZVP.
169.
Sub 167 uvedená ústavní ustanovení však hovoří o politických stranách, nikoli jen o programech. Pojem volné či svobodné soutěže tak přímo nevylučuje hledání spojenců pro dosažení určitého cíle, což je konečně obvyklý nástroj politického života. Zatímco pak jsou politické strany chápány jako trvalá uskupení pro volby, které se mají podle čl. 21 odst. 2 Listiny opakovat, je naopak možné spojenectví na volební období nejen v podobě povolební koalice při vytvoření vládní většiny, ale i opozičních bloků, neboť v dalších volbách již kandidovat společně není povinností. Takové spojení má právní důsledky jen v rovině volebního práva (koalice má jen ta práva a povinnosti, jaké jí zákony výslovně přiznávající pro účel její existence), nikoli takové, s jakými se počítá v případě sloučení podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o politických stranách. Sice to může komplikovat uplatňování politické odpovědnosti vůči voličům, ale to není předmětem ústavní regulace. Jakkoli by bylo průhlednější i z hlediska uvedených ústavních ustanovení, kdyby se politické soutěže účastnily politické strany se svými volebními programy a kandidáty samy za sebe, nelze to považovat za jediné ústavně konformní uspořádání politické soutěže, jak na to konečně poukázal Ústavní soudÚstavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Jde tak o tu část právní úpravy voleb a volebního práva podle čl. 20 Ústavy, která upravena být může, ale nemusí.
170.
Tomu, co bylo právě uvedeno z hlediska „účasti“ v politické volební soutěži, musejí odpovídat i pravidla „vedení“ této soutěže. Napadená ustanovení § 49 odst. 1 ZVP, přísně vzato, vycházejí z myšlenky, že volební soutěže se mohou účastnit politické strany po splnění podmínek § 31 ZVP bez omezení. Avšak pro účast na přidělování mandátů (§ 50 ZVP to označuje jako skrutinium) musí splnit podmínku dosažení násobku 5 % hlasů „společně“, jinak řečeno, spojit své síly mohou v koalici jen ke zvýšení zisku hlasů, nikoli k „podlezení“ této hranice. To byl jeden z mála argumentů, které v roce 2000 zazněly. Předseda senátorského klubu Občanské demokratické strany tak v rozpravě uvedl: „Není přece možné, aby se strany spojily k tomu, že, obrazně řečeno, podlezou laťku, kterou jiní musí přeskočit. Koaliční praxe v České republice navíc prokázala, že takto vzniklá spojenectví měla obvykle pouze účelové a nikoli programové základy.“ (20. schůze Senátu 2. funkčního období, 23. 6. 2000).
171.
Z hlediska Ústavního souduÚstavního soudu se tento názor opírá o nepochybný požadavek rovnosti v přístupu k voleným funkcím a rovnosti šancí politických stran, kdy menší politická strana může být „vytažena“ do Poslanecké sněmovny velkou stranou (viz volby z roku 1996). Z hlediska ústavního však tuto možnost (rovnost) může využít každá menší politická strana a i to je součástí politické soutěže. Tato argumentace však neobstojí v testu proporcionality zásahu do rovnosti šancí politických stran a legitimity volebního výsledku.
172.
Tomuto názoru neodpovídá právní řešení zakotvené v ZVP, a i kdyby tomu tak bylo, nebylo by plně v souladu s pravidly svobodné či volné volební soutěže.
173.
Na prvém místě by to znamenalo, že politické strany v koalici musejí každá za sebe prokázat zisk 5 % hlasů. V koalici však může být strana, která by získala např. 18 % hlasů, ale nemůže to prokázat, přičemž jde o zisk, kterého v meziválečné Československé republice, s výjimkou ČSSD v roce 1920 (25,7 %), nedosáhla žádná z demokratických stran vůbec. Mělo-li by pak jít jen o argument volby „jednoho“ volebního programu, tak zisk 18 % hlasů (a jejich propadnutí) vede k pochybnostem o legitimitě takto vzniklé Poslanecké sněmovny (spolu s dalšími propadlými hlasy v důsledku použití uzavírací klauzule).
174.
S ničím takovým však (a tady již jde o školní příklad neústavní „bad faith“) však ZVP nepočítá a takovýto průkaz ani politickým stranám v koalici neumožňuje, neboť:
a)
koaliční kandidátní listina je „sjednocená“. Je to jeden celek, kterému se počítají hlasy jako celku, nikoli blok společně vzatých kandidátních listin (viz níže),
b)
není umožněno, aby volič na hlasovacím lístku ukázal svou preferenci pro každou z koalovaných stran, neboť volí jejich koalici a jejich společný program,
c)
voliči tohoto celku proto mohou využívat přednostních hlasů „napříč“ kandidátní listinou, protože jsou voliči sjednocené listiny, nikoli listin společných v bloku, kde mohou voliči preferovat svými přednostními hlasy jen své kandidáty. Může se tak stát, že „malý“ koaliční partner získá daleko více mandátů, než by mu v rámci poměru fakticky odevzdaných hlasů příslušelo,
d)
pro koalice platí stejná pravidla jako pro samostatně kandidující politické strany. Na volební kolbiště mohou postavit tým o stejném počtu hráčů jako ostatní (příloha č. 2 k ZVP). I kdyby na lavičce sedělo dvacet dalších skvělých hráčů, nastoupit jich může jen stejný počet jako v týmu, který dá sestavu s námahou vůbec dohromady, přičemž i férový stav utkání na začátku je nula ku nule,
e)
napadené ustanovení však nebrání, aby do voleb šla např. koalice o deseti členech, aniž by se již za zbývajících šest členů (kteří to jsou, nelze zjistit) vyžadoval, byť jen jediný hlas. Přesto se však jejich kandidáti mohou díky pořadí na kandidátní listině dostat do Poslanecké sněmovny,
f)
koalice může získat od voliče jen jeden hlas, nikoli tolik, kolik je v ní členů. Sice může získat více voličů, ale stejně jako ve farmakologii (synergický efekt podávání více léků současně může zvýšit léčivý účinek, ale i vést ke zhoršení stavu pacienta), tak ještě více v politice platí, že může nové voliče přitáhnout, stejně jako tradiční voliče určité strany odradit,
g)
koalice může nominovat stejný počet členů okrskových volebních komisí jako ostatní strany,
h)
ve volební kampani platí pravidlo rovnosti „kandidujících politických stran a koalic“, to však neplatí pro případný úspěch volební agitace (sc. volební výsledek), kdy se rozlišují na jedné straně kandidující politické strany a na druhé kandidující koalice,
i)
koalice má stejný vysílací čas v Českém rozhlase a České televizi jako ostatní kandidující strany,
j)
totéž platí pro plochu určenou v obciobci pro vylepování volebních plakátů,
k)
koalice může na volební kampaň podle § 16c ZVP vydat stejnou částku jako samostatně kandidující politické strany,
l)
koalice má nárok na stejnou náhradu za získané hlasy podle § 85 ZVP,
m)
v případě § 49 odst. 3 písm. b) až d) ZVP se při snižování nepostupuje proporcionálně nejen vůči samostatně kandidujícím politickým stranám, nýbrž i mezi koalicemi navzájem, kdy je zjevně zvýhodněna čtyř a vícečlenná koalice.
175.
Z hlediska testu přiměřenosti by bylo možné uvažovat o jiných řešeních než takových (připomínajících problém Shylocka a jeho nároku na libru masa bez prolití kapky krve), což však není úkolem Ústavního souduÚstavního soudu, ačkoli je k tomu navrhovatelkou vyzýván.
176.
Je jen možné upozornit na další porušení zásad proporcionality. Účelem voleb podle zásad poměrného zastoupení je zjistit podporu určitého volebního programu mezi voliči a číselně to promítnout do podílu ve složení Poslanecké sněmovny. Ačkoli by takový program mohl získat i 19,99 % hlasů, nebyl by v ní zastoupen, zatímco programy s podporou těsně nad 5 % ano. V případě více koalic by tak mohl vzniknout problém legitimnosti volebního výsledku nikoli v důsledku nezájmu voličů o účast na hlasování, nýbrž v důsledku vymazání významné názorové skupiny, která by mohla dokonce představovat relativně většinový názor. Znovu je zde třeba poukázat na zisky nejsilnějších politických stran ve volbách v letech 1925 až 1935, kde byl zisk nejúspěšnější politické strany nanejvýš kolem 15 % (Sudetoněmecká strana, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, tzv. agrárníci).
177.
Z hlediska testu potřebnosti zásahu lze uvést, že v teorii volebního práva existují i prostředky mírnější k dosažení toho, co zamýšlely dosáhnout dvě tehdy volebně nejúspěšnější politické strany, které se v roce 2000 dohodly na obrácení směru vývoje volebního zákonodárství. V případě společného kandidování totiž nemusí jít jen o koalice – sjednocení politických stran na jedné společné kandidátní listině hodnocené stejně jako kandidátní listiny samostatně kandidujících politických stran.
178.
Je to zejména možnost spojení (tzv. apparentment) kandidátních listin samostatně kandidujících politických stran (vytvoření volebního bloku). V takovém případě sice politické strany kandidují samostatně, avšak mohou sdělit volby řídícímu orgánu, že požadují, aby zisky jejich kandidátních listin byly brány společně. Tak je možné zjistit (na rozdíl od postupu podle § 41 ZVP), kolik každá z takto spojených stran získala hlasů a zda to bylo nejméně 5 %. Zisk celého blokuje pak určující pro výpočet získaných mandátů, který se rozděluje podle dalších pravidel mezi spojené politické strany, avšak jen ty, které splnily podmínku uzavírací klauzule. Jako problém se může navenek jevit to, že voliči mají zdánlivě užší výběr oproti počtu stran, které se dostanou do zákonodárného sboru a tam již působí samostatně. I toto řešení má kladné i záporné stránky (k negativním zkušenostem viz Nohlen, D. Wahlrecht und Parteiensystem. 7. vyd. Opladen & Toronto: Verlag Barbara Budrich, 2014, s. 114). Ve Spolkové republice Německo byla tato možnost opuštěna (zrušení § 7 volebního zákona v roce 2011) a navíc bylo vyloučeno další řešení – možnost kandidování členů jiných politických stran, takže se jedná o čistou soutěž politických stran (hovoří se o „einparteiiger Wahlvorschlag“ – blíže Schreiber, W., Hahlen, J., Strelen, K.-L. BWahlG. Bundeswahlgesetz. Kommentar. 10., zcela přepracované vyd. Carl Heymanns Verlag, 2017, s. 528–529).
179.
Způsob zjišťování volebního výsledku podle ZVP je v podstatě též v důsledku existence samostatných voleb v separovaných volebních krajích, kde jsou (a již nikde jinde) přikazovány mandáty pouze v nich, pouhou karikaturou vytváření bloku kandidátních listin téže strany nebo koalice v jednotlivých krajích. Navíc jde o blokování nikoli z vůle kandidujících stran, nýbrž ex lege (§ 48 odst. 1 ZVP), avšak bez možnosti voličů určit význam takové strany v měřítku celého státu, a stejně tak samotný krajský charakter voleb vylučuje poměrné rozdělení celostátního zisku mezi krajské kandidátní listiny. Ty jsou spojeny ex lege jen pro zjišťování postupu do skrutinia, příspěvek na úhradu volebních nákladů a na možné státní financování. I tyto okolnosti však mají význam pro hodnocení uzavíracích klauzulí, protože právní úprava voleb a financování politických stran umožňuje i politickým stranám, které sice práh nepřekročily, ale přesto dosáhly relativně významného počtu hlasů, aby získaly prostředky pro další pokračování v činnosti a mohly se pokusit uspět v následujících volbách. Další rozdíl oproti sdružení do koalice (jedna společná kandidátka) je v případě bloku v tom, že by politická strana v bloku, která nedosáhla 5 %, sice nezískala právo na přístup do skrutinia, avšak její hlasy (pro jednotný program, který ve volbách získal oněch nejméně 5 %) by nepropadly, nýbrž by zůstaly jako celkový zisk bloku, mezi jehož členy se ziskem nejméně 5 % by se poměrně rozdělily získané mandáty. Tento systém byl na určitou dobu vyzkoušen v Polsku v samosprávných volbách a prošel testem ústavnosti i z hlediska možnosti spojení kandidátních listin (rozsudek polského Ústavního tribunálu ze dne 3. 11. 2006 sp. zn. K 31/06). Tím se řeší ústavně konformně základní myšlenka poměrného zastoupení z hlediska programů a současně námitka „podlézání“ laťky. Šlo by tak o postup blízký myšlence jednojmenného přenosného hlasování (STV – single transferable vote) známý z Irska (sub 82). Voliči by sice v takovém případě propadl hlas pro politickou stranu, ale jeho programová politická preference by byla zachována. To je jen příklad z hlediska testu přiměřenosti toho, že v roce 2000 byl zvolen postup, který neobstojí nejen v komplexu volebního systému, nýbrž sám o sobě.
180.
Ústavní soudÚstavní soud zde jen poukazuje na to, že zvolené řešení napadené navrhovatelkou není jediným možným a současně ani tím nejproporcionálnějším. Je však věcí zákonodárce, jaké řešení i z hlediska srozumitelnosti a průhlednosti zvolí. Zákonodárce se musí rozhodnout, zda připustí koalice, a jestliže ano, tak v jakém významu. Spojení dvou politických stran dohodnutých na stejném volebním programu může mít význam politický, nikoli ale právní. Chce-li tím zákonodárce umožnit, aby se do Poslanecké sněmovny dostaly i menší strany než se ziskem 5 %, tak to musí zřetelně vyjádřit a umožnit to prokázat i za cenu značné komplikace a srozumitelnosti hlasování. Platná právní úprava postupu koalic do skrutinia je nepřiměřená a nedůsledná. Důvody shora uvedené však vedou Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že je třeba podle § 13 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., změnit právní názor vyjádřený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 a napadená ustanovení ZVP zrušit. Tento závěr se vztahuje na platnou právní úpravu adiční uzavírací klauzule. Jeho předmětem nemohlo být hodnocení úpravy adičních klauzulí podle stavu, který platil podle původního znění § 49 ZVP z roku 1995, popř. podle § 42 zákona o volbách do České národní rady podle stavu v roce 1992.
IX. g)
Stanovení možnosti snížení výše uzavírací klauzule (obou forem) v případě, že se do tzv. skrutinia dostane pouze jedna kandidátní listina (§ 49 odst. 3)
181.
Možnost postupného snižování výše uzavírací klauzule je součástí problematiky klauzulí, jak o ní bylo pojednáno sub IX. e) a f). Ať se již bude jednat o jedinou postupující politickou stranu, nebo koalici, vždy bude potřeba zajistit zastoupení nejméně dvou politických stran či koalic v Poslanecké sněmovně, i když i tento postup nemusí být vždy řešením, neboť to nezaručuje efektivní fungování opozice, když dvě postoupivší strany mohou vládnout společně.
182.
Jak bylo uvedeno (sub 154), spíše teoretickým je zde problém podílu propadlých hlasů na celkovém počtu odevzdaných hlasů. Na základě uvedeného kritéria § 49 odst. 3 ZVP je přípustné, aby byly v Poslanecké sněmovně i jen dvě politické strany, které dohromady získaly jen 9 %, což značí, že všechny zbývající hlasy propadají, protože žádná další kandidátní listina více jak 4 % hlasů nezískala. Naprostá většina voličů (ne pasivních), kteří vyjádřili svůj názor, tak bude legálně bez zastoupení. Bude sice dosaženo cíle, Poslanecká sněmovna nebude roztříštěná, ale současně nebude fakticky zastupovat lid, protože na rozdíl od principu reprezentace v pluralitních nebo majoritních systémech, kde platí právní domněnka, že vítěz reprezentuje všechny, v systému poměrného zastoupení to bude představovat problém reprezentativnosti, či jak to Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/96: „Z hlediska principu reprezentativní demokracie je přípustné zabudovat do volebního mechanizmu samého určité integrační stimuly tam, kde pro to existují závažné důvody, zejména pak za předpokladu, že neomezenou proporcionální soustavou dojde k roztříštění hlasů mezi velký počet politických stran, k bezbřehému přemnožení politických stran, a tím k ohrožení funkčnosti a akceschopnosti, jakož i kontinuity parlamentního systému. Zvyšování hranice omezovači klauzule nesmí však ohrozit demokratickou substanci voleb.“
183.
Jen pro úplnost se dodává, že dalším důvodem pro zrušení § 49 odst. 3 písm. b) až d) ZVP je nejen způsob jejího nastavení, nýbrž i to, jak se má postupovat v spíše teoreticky možném případě, kdy by stanovené hranice nedosáhla žádná nebo jen jedna politická strana nebo koalice. Na rozdíl od násobení požadavku na dosažení pětiprocentní hranice při jejím snižování toto pravidlo dodrženo není a nepostupuje se poměrně, tedy snížením vždy o 1 % za každou koaliční stranu. Zatímco násobek je pro každou koaliční stranu stejný, tedy 5 %, pro snižování hranice je to 3 % (dvoučlenné), 2,66 % (tříčlenné), popř. 2,5 % (čtyř a vícečlenné koalice). Vztaženo na samostatně kandidující strany by tomu měly odpovídat požadavky (v případě snížení na 4 % u samostatně kandidující strany) ve výši 8 %, 12 %, popř. 16 %. Zde již je opouštěna argumentace účelovostí, neboť by byla porušena zásada rovnosti v případě koalic s menším počtem členů než čtyři.
184.
Vzhledem k tomu, že po zrušení hranic adiční uzavírací klauzule pro koalice ztratila tato ustanovení význam, bylo třeba přikročit rovněž, s ohledem na jejich provázanost, k jejich zrušení.
IX. h)
Rozdělování mandátů pouze v rámci volebních krajů (§ 49 odst. 4)
185.
Ani napadení tohoto ustanovení v petitu není navrhovatelkou odůvodněno. Jde však o důsledek celkově napadené právní úpravy výpočtu volebního výsledku a jeho promítnutí do přidělování mandátů. Navrhovatelka je napadá v rámci návrhu na odstranění současné úpravy techniky volební reprezentace jako systému. Samotná formulace napadeného ustanovení není zcela jednoznačná, v kontextu celkové úpravy je však zřejmé, že může jít jen o přikazování mandátů mezi kandidující politické strany na základě výsledku dosaženého v rámci každého samostatného volebního kraje odděleně, tzn. bez další možnosti započtení hlasů, které ve volebním kraji zůstaly nevyužity. Tuto možnost vylučuje nikoli napadené ustanovení, nýbrž jeho spojení s úpravou skrutinia na základě DʼHondtovy formule v § 50 ZVP (viz níže), která v rámci jednoho výpočtu rozdělí všechny mandáty v rámci volebního kraje, aniž je třeba pracovat dále se zbytkem nevyužitých hlasů (viz níže).
186.
V tomto kontextu nemůže toto ustanovení rovněž obstát, neboť přidělování mandátů na základě oddělených volebních krajů o různé velikosti (v praxi od 5 do 26 mandátů) bez vyrovnávacích prostředků zpravidla povede ke vzniku nerovnosti hlasů voličů v různých volebních krajích, stejně jako k porušení rovnosti šancí v nich kandidujících politických stran nebo koalic.
IX. i)
Použití tzv. DʼHondtovy formule pro rozdělení mandátů v rámci volebních krajů mezi kandidující politické strany (§ 50 odst. 1 až 3)
187.
Argumentace navrhovatelky proti použití DʼHondtovy formule pro výpočet volebního výsledku v oddělených volebních krajích je v návrhu na zrušení § 50 odst. 1 až 3 ZVP obsáhle vyložena a zdokumentována prostřednictvím množství tabulek a výpočtů. Její závěry odpovídají poznatkům politologie a psefologie o působení této metody na zjištění volebních výsledků v závislosti na velikosti volebních obvodů. Tuto skutečnost konečně pravidelně dokládají i výsledky voleb do krajských zastupitelstev, kde se používá výpočet, který nezačíná dělením číslem jedna, nýbrž 1,42, čímž je výrazně znevýhodněna každá strana, která by měla získat svůj první mandát a přitom o něj bude soutěžit se stranou se stejným počtem hlasů, která již mandát získala. To však má význam jen při malém počtu rozdělovaných mandátů. Protože v krajských volbách se rozděluje v jednom obvodu nejméně 45 mandátů, tato vlastnost metody volebního dělitele se prakticky nemůže projevit.
188.
V tomto směruje možno argumentaci navrhovatelky přisvědčit. Jen je třeba dodat, že tento závěr platí právě pro použití DʼHondtovy formule čili systému volebního dělitele, resp. nejvyššího volebního průměru, jak se také tato metoda označuje. Její autorautor Victor DʼHondt ve své práci Systeme pratique et raisonné de représentation proportionnelle. Brusel: Libraire C. Muuquardt, 1882, s. 18 a násl., vyložil zásady hodně blízké volebnímu systému používanému od roku 1990 pro volby obecních zastupitelstev s tím, že jeho způsob výpočtu byl nahrazen metodou Sainte-Laguëho, kdy se nedělí řadou přirozených (1, 2, 3 atd.), nýbrž lichých čísel. Podstatou metody nejvyššího průměru je požadavek, aby se při postupném přidělování stanoveného počtu mandátů vždy nejdříve dostalo na kandidátní listinu, která má na tento mandát v případě jeho zisku nejvyšší průměr hlasů.
189.
Sama o sobě tato zásada proto nemůže být zpochybněna. Může se tak stát v kontextu dalších prvků techniky volební reprezentace, kde je právě soubor napadených ustanovení ZVP názorným příkladem. Její podstata byla stručně a jasně vyjádřena E. Cahnem (podrobně k tomu Cahn, E. Das Verhältnisswahlsystem in den modernen Kulturstaaten. Berlin: Verlag von O. Häring, 1909, s. 15, 314 a násl.), který ji shrnul v definici, podle které „žádná skupina nemůže získat mandát nebo další mandát, dokud jej nezíská jiná skupina, které na mandát nebo další mandát připadne větší počet hlasů“. Proto lze stěží nalézt rozhodnutí nějakého ústavního souduústavního soudu, které by ji zpochybnilo (viz např. přehled rozsudků Spolkového ústavního souduústavního soudu v této otázce u Maurer, H. Staatsrecht. I. Grundlagen. Verfassungsorgane. Verfassungsfunktionen. 6. vyd. München: C. H. Beck, 2010, s. 386–387, kde to platí pro všechny používané volební formule. Obdobné závěry učinil i rakouský Ústavní soudní dvůr – viz Schreiner, H. Art. 26. In Rill-Schäffer-Kommentar Bundesverfassungsrecht. Wien: Verlag Österreich, 2017, s. 51 – vždy však s poukazem na spolupůsobení s dalšími prvky, kde zejména velikost obvodu může vést k porušení zásad poměrného zastoupení).
190.
Ve velkých obvodech již použití různých formulí takový zásadní dopad nemá podle zásady, čím menší je volební obvod, tím menší je proporční efekt volebního systému, a tím menší jsou šance malých (byť relevantních) politických stran (viz názorně na výpočtech a grafech Nohlen, D. citovaná práce, sub 178, s. 91 a násl; pro výsledky voleb v České republice viz pokusné výpočty na příkladech použití různých volebních formulí v různě konstruovaných volebních obvodech či krajích např. již Klíma, M. Kvalita demokracie v České republice a volební inženýrství. Praha: Marshall s. r. o., 2001, s. 123–145; Šedo, J. Možnosti volebního inženýrství v ČR v kontextu voleb 2010. In Balík, S. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2010, s. 235–262; Šedo, J. Možnosti volebního inženýrství v ČR v kontextu voleb 2013. In Havlík, V. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny 2013. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2014, s. 283–313; Šedo, J. Možnosti volebního inženýrství v ČR v kontextu voleb 2017. In Eibl, O., Gregor, M. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Brno: Masarykova univerzitauniverzita, 2019, s. 213–246). Problémem v praxi z hlediska rovnosti šancí je její použití v určitých podmínkách, tj. především ve středně velkých volebních obvodech. V malých obvodech se prosadí vždy větší strany podle tzv. efektu sv. Matouše označeného podle podobenství o rozsévači a hřivnách (kap. 13, verš 12 a kap. 26, verše 29, 30), podle kterých – „Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A kdo nemá, ten bude vyhnán do tmy, kde je pláč a skřípění zubů.“ Tento jev je znám nejen z voleb a je zkoumán v různých oblastech života společnosti a států (viz podrobně např. Lindefors, P. a kol. The Matthew effect in political science: head start and key reforms important for democratization. Humanities&Social Sciences Communications. 2020, sv. 7, článek č. 106, https://doi.org/10.1057/s41599-020-00596-7).
191.
Jak na to poukazuje navrhovatelka, použití této metody však v malých volebních krajích výrazně znevýhodňuje menší politické strany, které sice mohou v celostátním měřítku překročit hranici uzavírací klauzule, avšak to zdaleka nedostačuje ani k zisku posledního rozdělovaného mandátu v malém volebním kraji. V kombinaci s ostatními napadenými ustanoveními, která stanoví, že volby se konají ve volebních krajích o nestejné velikosti a pouze v těchto krajích, aniž se mohou výsledky voleb do Poslanecké sněmovny promítnout do celostátního vyjádření podílu kandidujících stran [viz podrobně sub IX. a)], lze bez dalšího konstatovat, že napadená ustanovení § 50 odst. 1 až 3 ZVP výrazně přispívají k deformaci poměrnosti volebního výsledku.
192.
Ústavní soudÚstavní soud proto konstatuje, že návrh na zrušení napadených ustanovení § 50 odst. 1 až 3 ZVP, v kontextu jejich působení v samostatných nestejně velkých či, lépe řečeno, zčásti malých volebních krajích, je důvodný. V případě, že se zákonodárce rozhodne, že se vrátí k systému více skrutinií, je pak v prvním skrutiniu použití DʼHondtovy formule z povahy věci vyloučeno, neboť tato metoda by v něm rozdělila všechny mandáty. Znamenalo by to nerozdělovat všechny mandáty do Poslanecké sněmovny na úrovni volebních krajů a část mandátů rozdělovat na celostátní úrovni.
IX. j)
Pravidla pro přidělování získaných mandátů jednotlivým kandidátům (§ 50 odst. 4 až 6 ZVP) a pravidla pro stanovení pořadí náhradníků (§ 50 odst. 7 ZVP)
193.
Důvod pro zrušení této části napadených ustanovení není navrhovatelkou blíže rozveden. Na rozdíl od většiny takto nezdůvodněných návrhů na zrušení napadených ustanovení ZVP však v tomto případě nelze ani tvrdit, že tato ustanovení jsou neoddělitelnou částí volebního systému, kterou je třeba jako neústavní zrušit. Tato pravidla lze použít bez ohledu na to, jakým způsobem se k volebnímu výsledku došlo, podle jaké volební formule a v jakém typu volební jednotky.
194.
Ústavní soudÚstavní soud zde mohl spatřovat jako ústavní problém již zmíněnou možnost systémového propojení jiného druhu. Umožnění podávání koaličních kandidátních listin podle § 31 odst. 1 ZVP znamená, že na jedné kandidátní listině (a hlasovacím lístku) budou v dohodnutém pořadí uvedeni kandidáti koalice, tedy koaličních stran, a u každého z nich bude podle § 38 odst. 2 ZVP uvedeno, kterým členem koalice byl navržen. Podle § 39 ZVP mají voliči možnost provést preferenční volbu až u čtyř kandidátů. Při větší aktivitě v preferenčním hlasování u voličů jedné z koaličních stran tak může po snížení kvora pro uplatnění preferenčního hlasování v § 50 odst. 5 a 6 ZVP na 5 % dojít k tomu, že za koalici získají mandáty většinou jen kandidáti této strany, a u další koaliční strany třeba dojde i k tzv. dekapitaci, tedy že její hlavní osoba nebude zásahem „koaličních“ voličů zvolena. Toto pravidlo je však předem známo a je věcí rozhodnutí každé politické strany, zda přesto koaliční smlouvu uzavře i s možností takového konečného výsledku.
195.
Jiným problémem je zde fakticky různá síla preferenčního hlasu voliče v Karlovarském volebním kraji, ve kterém mohou preferovat téměř stejný počet kandidátů, jaký bude nakonec za tento kraj zvolen. Je to však důsledek působení jiných napadených ustanovení, navíc současně až důsledek počtu platně odevzdaných hlasů v kraji v poměru k počtu platně odevzdaných hlasů v celé republice.
196.
S ohledem na tyto důvody neshledal Ústavní soudÚstavní soud napadená ustanovení § 50 odst. 4 až 6 ZVP neústavními. Tím spíše to platí pro pravidlo pro nastupování náhradníků podle § 50 odst. 7 ZVP.
X.
Závěrečné úvahy
197.
Ústavní soudÚstavní soud posoudil napadená ustanovení ZVP z hlediska dodržení ustanovení ústavního pořádku a testu přiměřenosti. Dospěl k závěru, že převážná část námitek navrhovatelky je důvodná, a to pro rozpor s ústavními kautelami voleb a volebního práva zakotvenými v čl. 18 odst. 1, čl. 5 a 6 Ústavy ve spojení s čl. 21 odst. 1, 3 a 4 a čl. 22 Listiny. Bližší odůvodnění je obsaženo sub IX.
198.
Ústavní soudÚstavní soud tento postup zvolil i tam, kde by napadená ustanovení sama o sobě a pro sebe nepředstavovala problém z hlediska ústavnosti. Vzhledem k systémové provázanosti jednotlivých prvků volebního systému proto bylo nutno použít tzv. komplexní argument a v důsledku kumulace vad právní úpravy volebního systému zrušit napadená ustanovení ZVP vzatá podle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 „v jejich úhrnu“. Východiskem pro to byl výklad pojmu „zásady poměrného zastoupení“ (čl. 18 odst. 1 Ústavy) rovněž za pomoci okolností jejich vzniku a představ ústavodárce (a současně zákonodárce) v letech 1920, 1946 a 1992.
199.
Ve zbývající části Ústavní soudÚstavní soud shledal, že tato část napadených ustanovení v testu ústavnosti obstojí a není důvod je odstranit ani proto, že by mohla tvořit překážku pro uvážení zákonodárce při nápravě neústavního stavu a že se ani „pasivně“ nemohou na vytváření ústavně pochybné právní úpravy volebního systému podílet, bude-li provedena systémová náprava techniky volební reprezentace.
200.
Co se týče základních aspektů rovnosti volebního práva, tedy váhy hlasů voličů v systému poměrného zastoupení, která spočívá nejen ve stejném počtu hlasů (one person, one vote), nýbrž i v jejich stejné váze (one person, one value), a současně rovnosti šancí kandidujících politických stran, Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že funkcí voleb je mimo rozestoupení se voličů „do stran“ s různými názory rovněž funkce vytvoření fungující Poslanecké sněmovny, ve které jsou zastoupeny politické strany a jejich koalice s početně relevantním významem. Ústavní soudÚstavní soud si je vědom toho, že tento význam, který označil jako vlastnost reprezentativnosti, se dá vyjádřit nejen číslem, nýbrž i jinou ústavně relevantní skutečností (zastoupení územního společenství, ochrana menšiny), bude-li zákonodárcem náležitě identifikována. Je věcí zákonodárce [viz tzv. rozhodovací prerogativa sub VIII. a)], aby našel hranici mezi předpoklady funkčnosti zákonodárného sboru a určením reprezentativnosti politické strany. Problém tak nebyl shledán ve výši uzavírací klauzule podle § 49 odst. 1 písm. a) ZVP, nýbrž v dalších prvcích techniky volební reprezentace, tj. zejména v konání voleb do Poslanecké sněmovny cestou čtrnácti separovaných voleb v samostatných volebních krajích bez vzájemného propojení výsledku voleb, což vede k disproporcím ve vyjádření proporcí podpory jednotlivých politických stran a jejich programů.
201.
Ústavní soudÚstavní soud nepředjímá postup volebního zákonodárce. Výklad výchozích ústavních požadavků na rovnost volebního práva, rovnost šancí kandidujících volebních stran ve volné politické soutěži, jak byl proveden v nynějším nálezu, a především respektování ústavního požadavku voleb do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení vyžaduje, aby volební výsledek každé kandidující strany respektoval, že jde o poměrné zastoupení ve vztahu ke složení Poslanecké sněmovny jako celku, nikoli k ústavně nepřepokládané separované krajské reprezentaci volebních krajů. Stejně tak je třeba zdůraznit, že zrušení ustanovení o použití D'Hondtovy volební formule podle § 50 odst. 1 až 3 ZVP nebrání jejímu opětovného využití tam, kde se výsledek voleb (nikoli přikazování jednotlivých mandátů krajským kandidátním listinám) zjišťuje v rámci tak velkého obvodu, že rozdíly v důsledcích jejího použití ve srovnání s jinými formulemi ztrácí na praktickém významu, jak to konečně dokazují výsledky voleb do krajských zastupitelstev zjišťované postupem podle § 43 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 222/2012 Sb., stejně jako výsledky voleb do Evropského parlamentu podle § 47 a 48 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 58/2014 Sb. Možný je i návrat k systému více skrutinií používanému do voleb v roce 1998, i když by to bylo spjato s potřebou adaptace na novou úpravu členění území státu; samozřejmě že v takovém případě by nebylo použití D'Hondtovy formule v prvním skrutiniu možné, neboť by došlo k rozdělení všech mandátů již na úrovni volebních krajů.
202.
Z hlediska rovnosti volebního práva a rovnosti šancí kandidujících volebních stran v podmínkách poměrného zastoupení je třeba, aby každá volební strana získala odpovídající podíl na mandátech v Poslanecké sněmovně podle svého podílu na celkovém počtu odevzdaných platných hlasů a současně aby tento volební zisk (podpora určité názorové skupiny voličů vyjádřená podílem na mandátech) byl promítnut do přidělování mandátů v rámci jednotlivých krajských kandidátek takové volební strany.
203.
Jak bylo sub IX. e) rozvedeno, Ústavní soudÚstavní soud nezměnil svůj právní názor a nadále považuje za ústavně konformní zachování uzavírací klauzule ve výši 5 % podle § 49 odst. 1 písm. a) ZVP. Naopak však změnil svůj právní názor vůči zbývajícím ustanovením § 49 odst. 1 písm. b) až d) ZVP zakotvujícím tzv. adiční uzavírací klauzuli. Kromě toho však Ústavní soudÚstavní soud připomněl ve vztahu k těmto klauzulím obecně, že je třeba přihlížet při jejich stanovení nejen k tomu, kterým volebním stranám se zabrání ve vstupu do Poslanecké sněmovny, nýbrž i k důsledkům, které může mít použití uzavírací klauzule na legitimitu voleb v případě, že by v důsledku roztříštění hlasů voličů měla propadnout více než polovina platných hlasů ve volbách. Není tak neústavní postup, který upozorňuje voliče na to (psychologický aspekt uzavírací klauzule), že má ve volbách do Poslanecké sněmovny nejen vyjádřit svou preferenci, nýbrž také přispět k ustavení komory Parlamentu, která v rámci konstrukce parlamentní demokracie vykonává kontrolu výkonné moci.
204.
Současně je třeba uvést, že Ústavní soudÚstavní soud nemůže dávat, jak to navrhovatelka požaduje, podrobné pokyny zákonodárci, jak má nějakou věc, a tím spíše tak složitý a po více jak století stále nedořešený problém reprezentace a poměrného zastoupení, vyřešit. Žádný volební systém není upraven definitivně (viz i v případě těch zdánlivě jednoduchých volebních systémů existujících v podobě právní úpravy již nejméně od roku 1429 – viz sub 112) a ani žádné soudní rozhodnutí na tomto faktu nic nezmění, čehož si je vědoma i odborná veřejnost (viz k tomu Nohlen, D. citované dílo, sub 178, s. 182, 390 a násl., a zejména Lang, H. Wahlrecht und Bundesverfassungsgericht. Eine Skizze aktueller wahlrechtlicher Entscheidungen und Probleme. Baden-Baden: Nomos, s. 52–76), která podrobuje stále další a další soudní rozhodnutí ve věcech voleb a volebního práva kritice. Rovněž uvedené shrnutí závěrů nálezu nelze chápat jako příkaz k tomu, co by měla budoucí úprava výpočtu volebního výsledku stanovit, jakkoli to představuje výklad ústavně konformního pojetí systému poměrného zastoupení (v původním významu toho slova). Ústavní pořádek, jehož interpretem Ústavní soudÚstavní soud je, vymezuje (tedy stanoví meze) ústavní kautely voleb a volebního práva. Na rozdíl od řady jiných států však neurčuje ani podobu volební formule, ani další požadavky pro organizaci voleb, neboť to je přenecháno podle čl. 20 Ústavy volebnímu zákonodárci. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud předpokládá, že pravidlo zakotvené v čl. 40 Ústavy bude rovněž dalším vodítkem pro Poslaneckou sněmovnu při usnášení se na novelizaci či revizi právě rušených ustanovení ZVP, neboť podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu tato procedura představuje jeden z mála prostředků působících jako zmírňující lék na neduhy zákonodárství ve vlastní věci, jak na ně bylo upozorněno sub VIII. b).
205.
Úprava volebních otázek je proto vždy hledáním souladu mezi ústavními východisky a měnícími se společenskými vztahy [zde lze upozornit na to, že účinnosti nabyl zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu)]. Ačkoli politologie či psefologie pracují i s matematickými vzorci, dokonalý systém zatím nenašly. Ústavní soudÚstavní soud však vzal rovněž v úvahu, že v případě volebních stížností by mohl být postaven před problém rozhodovat o návrzích např. Nejvyššího správního soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy z důvodu, že by tento soud postup při zjištění volebního výsledku a pravidla pro jeho zjištění shledal neústavními a bránícími mu v konkrétní věci rozhodnout, což již nepřímo naznačil v roce 2006 (viz jeho usnesení ze dne 29. 6. 2006 č. j. Vol 50/2006-53). To by představovalo daleko závažnější komplikaci než dokončení toho, co bylo započato v roce 2008 (připravený soubor variant techniky volební reprezentace, nakonec v roce 2009 jako tisk 758, Poslanecká sněmovna, 5. vol. období), popř. v tomto volebním období Poslanecké sněmovny, kdy již podaný a na program zařazený uvedený poslanecký návrh může být rovněž využit k rychlému a zdárnému naplnění požadavků ústavního pořádku na ústavně konformní způsob zjištění volebního výsledku „podle zásad poměrného zastoupení“. Zde je třeba upozornit na kruciální rozdíly v důsledcích vyslovení neústavnosti úpravy zjišťování volebního výsledku v řízení o abstraktní kontrole zákonů z hlediska jejich dopadů na volební výsledek (§ 71 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) a výsledku řízení o konkrétní kontrole její ústavnosti na návrh Nejvyššího správního soudu, který bude na základě odpovědi (tedy nálezu) Ústavního soudu o platnosti hlasování, voleb či zvolení nějakého kandidáta teprve rozhodovat, což ještě může být předmětem přezkumu Ústavním soudemÚstavním soudem podle oddílu čtvrtého hlavy druhé zákona o Ústavním soudu.
206.
Ústavní soudÚstavní soud jen připomíná svůj závěr, že není na překážku (naopak je to pro provedení voleb a přidělení mandátů nutné), jsou-li základem pro zjištění volebního výsledku hlasy voličů odevzdané nikoli pro nějaké celostátní kandidátky jako v některých státech, nýbrž pro kandidátní listiny ve volebních krajích vymezených ústavním zákonem, což zajišťuje jejich stabilitu.
207.
Vzhledem k tomu, že výrok nynějšího nálezu nebrání přípravě a organizaci již vyhlášených voleb, nýbrž stanoví jen požadavek ústavně konformní úpravy zjištění jejich výsledku, nebylo ani vhodné zvažovat nejen odložení vyhlášení nynějšího nálezu až po volbách, ale ani odklad jeho vykonatelnosti. Ústavní soudÚstavní soud sice předpokládá, že by i v případě odložení vykonatelnosti výroku tohoto nálezu zákonodárce přistoupil k nové úpravě § 48 až 51 ZVP, a to nejen vzhledem k možnému napadení výsledku voleb, nýbrž i s respektem k potřebě odstranit konečně po dlouhá léta neřešený problém ohrožující legitimitu výsledku každých voleb do Poslanecké sněmovny. Zkušenost sice ukazuje, že ne každý jejich výsledek může vyvolávat v praxi potřebu jeho napadení [viz sub VIII. c)] nicméně nelze vyloučit, že výsledek voleb bude napaden podle § 90 soudního řádu správního před Nejvyšším správním soudem, přičemž takový návrh může být založen právě na argumentech obsažených v nynějším nálezu.
208.
Za těchto okolností Ústavní soudÚstavní soud rozhodl o zrušení části napadených ustanovení ZVP dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů podle čl. 89 odst. 1 Ústavy; vykonatelnost svého derogačního nálezu na pozdější datum neodložil, neboť k takovému postupu neshledal žádný důvod. Odklad derogačního účinku nálezu je zásadně nežádoucí a lze k němu přistoupit jen výjimečně v případě, že by bezodkladná derogace, která je pravidlem obecným, sama o sobě způsobila svým vedlejším dopadem intenzivnější a závažnější porušení ústavnosti než zrušení protiústavního zákona dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Žádné takové vedlejší dopady ani jejich riziko v tomto případě Ústavní soudÚstavní soud neshledal.
209.
To platí i přes skutečnost, že prezident republiky rozhodl dne 28. 12. 2020 pod č. 611/2020 Sb. o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny na 8. a 9. 10.2021. Samozřejmě platí, že zásahy do volebních pravidel v době před volbami nejsou vhodné, neboť mohou vnést zmatek mezi voliče a volební orgány s rizikem zatemnění volebního výsledku – příkladem takových obav může být aplikace tzv. Purcell principle podle rozsudku Nejvyššího soudu USA ve věci Purcell versus Gonzales, 549 U.S. 1 (2006) (dostupného na https://supreme.justia.com/cases/federal/us/549/1) týkajícího se zásahů do pravidel registrace voličů těsně před volbami formou předběžných opatření, popř. i v době samotného hlasování. V odborné literatuře je popsán jako idea, podle které by soudy neměly vydávat příkazy (někdy si je navíc navzájem rušit) měnící volební pravidla v době těsně před hlasováním (in the period just before the elections – viz podrobně Hasen, R. L. Reining in the Purcell Principle. Florida State University Law Review, vol. 43, roč. 2016, č. 2, s. 428). Jde však o zásahy do volebních procesů před meritorním posouzením ústavnosti volebního pravidla v podobě předběžných opatření soudů vydaných bezprostředně před volbami, tj. v období dnů, maximálně několika týdnů před termínem voleb v situaci plně rozběhnutých volebních procesů, nebo dokonce již při probíhajícím hlasování. V případě nynějšího nálezu však nejde o zásahy do provedených volebněprávních úkonů, nýbrž o hodnocení ústavnosti výpočtu volebního výsledku v ZVP, který bude zjištěn teprve v říjnu 2021. Nejde ani o negativní projev judicializace volebního práva, kdy se rozhodování přenáší z orgánů moci zákonodárné a moci výkonné na soudy, které pak tyto problémy řeší podle pravidel soudního rozhodování [shrnutí problémů, významu, forem atd., viz u Vallinder, T. When the Court Go Marching In. In The Global Expansion of Judicial Power, ed. by Tate, C. N., Vallinder, T. New York: New York University Press, 1995, s. 14–26; viz k tomu též nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 1. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (N 27/60 SbNU 279; 80/2011 Sb.) včetně odlišných stanovisek]. V posuzované věci jde „pouze“ o posouzení ústavnosti napadených ustanovení, nikoli o projev soudního aktivismu, či dokonce zásah do techniky volební reprezentace v okamžiku, kdy se již rýsují možné volební výsledky v době horké volební kampaně, nikoli v okamžiku, kdy začínají vznikat obavy některých politických stran o jejich volební úspěch.
210.
Nic takového v současné situaci nehrozí. Organizace a příprava voleb se odvíjí od termínu voleb (lhůty typu dies ad quem, určené datem, tzv. rozhodujícím dnem - Stichtag, qualifying date), nikoli od okamžiku, kdy jsou volby vyhlášeny (dies a quo, tedy stanoveným časovým úsekem). Volební orgány dosud žádné úkony, které by mohly být derogací zpochybněny, neučinily. Takovým úkonem není ani určení Ústeckého kraje krajem, kterému budou podřaženy všechny zvláštní volební okrsky v zahraničí, provedené losem Státní volební komise dne 7. 1. 2021, neboť organizace voleb podle volebních krajů není nálezem Ústavního souduÚstavního soudu dotčena. Za relevantní okamžik, od nějž by bylo možno uvažovat o rizicích spojených se změnou volebního pravidla na poslední chvíli, lze uvažovat až okamžik uplynutí konce lhůty pro podávání kandidátních listin podle § 31 odst. 3 ZVP, který má nastat počátkem srpna 2021.
211.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu samozřejmě neuniká dění na politické scéně a zprávy o uvažovaných volebních koalicích, své rozhodování však musí stavět na skutečnostech právních, nikoli na volatilních úvahách, záměrech a strategiích politických sil, jež se hodlají zapojit do volební soutěže a jež mohou ještě svá rozhodnutí uplynutím uvedené lhůty pro podání kandidátních listin zvážit i změnit. Pro Ústavní soudÚstavní soud tak není rozhodující, s jakým výsledkem volby skončí [viz sub VIII. a)].
212.
Odklad vykonatelnosti nálezu Ústavního souduÚstavního soudu až za termín vyhlášených voleb do Poslanecké sněmovny by naopak znamenal, že by výsledky hlasování byly zjištěny a vyhlášeny podle pravidel, jež jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Legitimita takto zvolené Poslanecké sněmovny by byla neúnosně podkopána v míře, která by dále snížila důvěru veřejnosti ve zvolenou politickou reprezentaci a vládu, která by se o důvěru takto zvolené Poslanecké sněmovny opírala. Nelze také opomenout, že by takový odklad nezabránil porušení ústavně garantovaného volebního práva voličů i volených kandidátů v jeho klíčovém aspektu rovnosti a vyvolal by tlak na volební soudnictví s rizikem retrospektivního zjištění neplatnosti hlasování, resp. voleb, a v konečném důsledku na Ústavní soudÚstavní soud, který by pak rozhodoval o ústavních stížnostech nebo opravných prostředcích proti rozhodnutím volebního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) a e) Ústavy.
213.
Všem nastíněným negativním důsledkům lze čelit tím, že Ústavní soudÚstavní soud setrvá i v tomto případě na standardním pravidlu vykonatelnosti derogačního nálezu dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, jak předpokládá v čl. 89 odst. 1 Ústavy, třebaže si je vědom zvýšené odpovědnosti současné politické reprezentace v obou komorách Parlamentu za schválení ústavně konformní úpravy voleb do Poslanecké sněmovny v čase, který je dán.
214.
K tomu Ústavní soudÚstavní soud nemůže uvést víc než konstatování, že před třiceti lety byla v České republice nastoupena cesta k ústavně konformní úpravě svobodných a demokratických voleb. V roce 2000 však zákonodárce učinil pokus tento směr změnit, a to rovněž cestou nové úpravy voleb, jejímž základním cílem bylo „nalezení volebního systému, který významně usnadní vznik funkční většinové vlády složené maximálně ze dvou politických subjektů“, přičemž bude zachováno poměrné zastoupení, avšak s většinovými prvky (Dohoda č. 2 o základních parametrech změny volebního systému uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou 26. 1. 2000). Tento pokus byl Ústavním soudemÚstavním soudem zrušen zejména nálezem sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, nicméně zákonodárce v této cestě pokračoval i v roce 2002. Vláda si sice po výsledku voleb v roce 2006 uvědomila potřebu změn, nicméně zůstalo jen u neuskutečněného záměru. Co zůstává, je potřeba naplnit čl. 18 odst. 1 Ústavy. Pokus učinit tak slovy právě uvedené dohody za pomoci „většinových prvků“ bude vždy protiústavní, zatímco naplnění tohoto principu většinotvornými prvky lze podle okolností a míry zásahu do poměrného zastoupení považovat za akceptovatelné, je-li to odůvodněno významným veřejným zájmem (v USA je definován jako zájem na „volební integritě“, „politické stabilitě“ – Emanuel, S. E. Constitutional law. 37. vyd. Wolters Kluwer, 2020, s. 493); jinak půjde o pokus neústavní.
215.
S ohledem na vše, co bylo z hlediska obecných východisek přezkumu ústavnosti volebního zákonodárství i z hlediska jednotlivých složek techniky volební reprezentace vyloženo, nezbylo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu než podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., napadená ustanovení § 48, § 49 odst. 1 písm. b) až d), odst. 3 písm. b) až d) a odst. 4, § 50 odst. 1 až 3 a § 51 ZVP zrušit pro jejich rozpor s čl. 18 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 5 a 6 Ústavy a čl. 21 odst. 1, 3 a 4 a čl. 22 Listiny. Ve zbývající části návrh na zrušení ustanovení § 26 věty druhé, § 50 odst. 4 až 7 a přílohy č. 2 k ZVP zamítl. Ústavní soudÚstavní soud tak respektuje pravidla, podle kterých se řídí zahájené volební řízení (bez ohledu na napadení rozhodnutí prezidenta republiky č. 611/2020 Sb.), jeho územně organizační základ, stejně jako nijak nezasahuje do pravidel vedení a hodnocení volební kampaně.
216.
Ústavní soudÚstavní soud přes právě uvedené zvažoval rovněž možnost stanovit vykonatelnost nynějšího nálezu ke dni jeho vyhlášení Ústavním soudemÚstavním soudem jako v případech některých volebních a mandátových věcí [viz nálezy ze dne 22. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 13/05 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 27/09]. Nakonec dospěl k závěru, že to není potřeba, vzhledem k tomu, že k použití nové právní úpravy výpočtu volebního výsledku může dojít po skončení vyhlášených voleb do Poslanecké sněmovny. Do té doby má podle čl. 89 odst. 2 Ústavy zákonodárce povinnost zrušenou právní úpravu výpočtu volebního výsledku v důsledku dohod z roku 2000 (viz sub 164 a 214) nahradit novou, ústavně konformní, aby nevznikl problém zpochybnění úpravy výpočtu volebního výsledku až po samotných volbách.
217.
Je úkolem zákonodárce najít cestu. Ústavní soudÚstavní soud může pouze hodnotit její cíl, směr, kterým se k němu zákonodárce vydal, jeho intenzitu a dodržení ústavních pravidel pro zákonnou úpravu volebního systému, ať již bude zvolen návrat k metodám volebního kvocientu s více skrutinii, k počítání volebního výsledku nejdříve podle celostátního poměru hlasů a rozdělování mandátů v rámci volebních krajů, nebo jiným způsobem při zachování přibližně stejné váhy hlasu voliče a rovnosti šancí kandidujících stran.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Radovan Suchánek. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 4/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 4/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí změny Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu
Vyhlášeno 10. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 12. 2012, částka 3/2021
* Článek 1: Změna - A. Příloha B Kjótského protokolu
* Článek 2: Vstup v platnost - Tato změna vstoupí v platnost podle článků 20 a 21 Kjótského protokolu.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 8. 12. 2012
4
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. prosince 2012 byla v Dauhá přijata změna Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu1).
Se změnou vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přijetí změny Českou republikou, podepsaná prezidentem republiky dne 11. července 2014, byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Kjótského protokolu, dne 21. prosince 2017.
Změna vstoupila v platnost na základě svého článku 2 a na základě článku 20 odst. 4 Kjótského protokolu dne 31. prosince 2020 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změny a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
POŠTOVNÍ ADRESA: UNITED NATIONS, N.Y. 10017
TELEGRAFNÍ ADRESA: UNATIONS NEWYORK
Ref.č.: C.N.718.2012.TREATIES-XXVII.7.c (oznámení depozitáře)
KJÓTSKÝ PROTOKOL K RÁMCOVÉ ÚMLUVĚ ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ
O ZMĚNĚ KLIMATU
KJÓTO, 11. PROSINCE 1997
ZMĚNA KJÓTSKÉHO PROTOKOLU Z DAUHÁ
DAUHÁ, 8. PROSINCE 2012
PŘIJETÍ ZMĚNY PROTOKOLU
Generální tajemník OSN vystupující ve funkci depozitáře sděluje následující:
8\\. prosince 2012 na osmém zasedání konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu (CMP), které se konalo v Dauhá, v Kataru, rozhodnutím 1/CMP.8 přijaly smluvní strany v souladu s články 20 a 21 Protokolu změnu Kjótského protokolu.
Na základě článku 20, odstavce 4 a článku 21 odstavce 7 Kjótského protokolu jeho změna vstoupí pro smluvní strany, které ji přijaly, v platnost devadesátým dnem po dni, kdy depozitář obdržel listiny o přijetí od alespoň tří čtvrtin smluvních stran Kjótského protokolu.
V odstavci 5 rozhodnutí 1/CMP.8 CMP uznává, že smluvní strany mohou prozatímně provádět změnu i před jejím vstupem v platnost v souladu s články 20 a 21 Kjótského protokolu. Smluvní strany, které mají v úmyslu změnu prozatímně provádět předtím, než vstoupí v platnost, doručí depozitáři oznámení o svém záměru prozatímně provádět změnu v souladu s články 20 a 21 Protokolu.
Kopie originálního textu změny v arabštině, čínštině, angličtině, francouzštině, ruštině a španělštině jsou přiloženy.
21\\. prosince 2012
Upozornění: Právním oddělením ministerstev zahraničních věcí a mezinárodních organizací. Oznámení depozitáře se vydávají pouze v elektronické podobě. Oznámení depozitáře jsou k dispozici stálým misím při OSN ve Sbírce smluv OSN na internetu na adrese http://treaties.un.org pod označením Depositary Notifications (CNs)“. Kromě toho stálé mise a další zainteresované osoby mohou oznámení depozitáře pravidelně odebírat na svou e-mailovou adresu prostřednictvím „služby automatického zasílání novinek“ poskytované právním oddělením, k níž se také mohou přihlásit na http://treaties.un.org.
Změna Kjótského protokolu z Dauhá
Článek 1: Změna
A.
Příloha B Kjótského protokolu
Následující tabulka nahrazuje tabulku v příloze B Protokolu:
1| 2| 3| 4| 5| 6
---|---|---|---|---|---
Smluvní strana| Kvantifikovaný
závazek na
omezení nebo
snížení emisí
(2008-2012) (v %
výchozího roku
nebo období)| Kvantifikovaný
závazek na
omezení nebo
snížení emisí
(2013-2020) (v
% výchozího
roku nebo
období)| Referenční
rok1| Kvantifikovaný
závazek na omezení
nebo snížení emisí
(2013-2020) (v %
referenčního roku)1| Závazky na
snížení emisí
skleníkových
plynů do roku
2020
(v % referenčního
roku)2
Austrálie| 108| 99,5| 2000| 98| -5 až -15 %
nebo -25 %3
Belgie| 92| 804| NA| NA|
Bělorusko5*| | 88| 1990| NA| -8%
Bulharsko*| 92| 804| NA| NA|
Česká republika*| 92| 804| NA| NA|
Dánsko| 92| 804| NA| NA|
Estonsko*| 92| 804| NA| NA|
Evropská unie| 92| 804| 1990| NA| -20 % / - 30 %7
Finsko| 92| 804| NA| NA|
Francie| 92| 804| NA| NA|
Chorvatsko *| 95| 806| NA| NA| -20 % / - 30 %7
Irsko| 92| 804| NA| NA|
Island| 110| 808| NA| NA|
Itálie| 92| 804| NA| NA|
Kazachstán*| | 95| 1990| 95| -7%
Kypr| | 804| NA| NA|
Lichtenštejnsko| 92| 84| 1990| 84| -20 %/ - 30 %9
Litva *| 92| 804| NA| NA|
Lotyšsko *| 92| 804| NA| NA|
Lucembursko| 92| 804| NA| NA|
Maďarsko *| 94| 804| NA| NA|
Malta| | 804| NA| NA|
Monako| 92| 78| 1990| 78| -30 %
Německo| 92| 804| NA| NA|
Nizozemsko| 92| 804| NA| NA|
Norsko| 101| 84| 1990| 84| -30 % až-40 %10
Polsko*| 94| 804| NA| NA|
Portugalsko| 92| 804| NA| NA|
Rakousko| 92| 804| NA| NA|
Rumunsko*| 92| 804| NA| NA|
Řecko| 92| 804| NA| NA|
Slovensko*| 92| 804| NA| NA|
Slovinsko*| 92| 804| NA| NA|
Spojené království
Velké Británie
a Severního Irska | 92| 804| NA| NA|
Španělsko| 92| 804| NA| NA|
Švédsko| 92| 804| NA| NA|
Švýcarsko| 92| 84,2| 1990| NA| -20 až - 30 %11
Ukrajina*| 100| 7612| 1990| NA| -20 %
Japonsko14| 94| | | |
Kanada13| 94| | | |
Nový Zéland15| 100| | | |
Ruská federace16*| 100| | | |
Zkratky: NA = nevztahuje se na danou zemi.
*
Státy, které se nacházejí v procesu přechodu k tržnímu hospodářství.
Všechny níže uvedené poznámky pod čarou, vyjma poznámek 1, 2 a 5, poskytly formou sdělení příslušné smluvní strany.
1
Referenční rok může smluvní strana dobrovolně použít pro vlastní účely k vyjádření jejího kvantifikovaného závazku na omezení nebo snížení emisí (QELRC) jako procento emisí v daném roce, který není podle Kjótského protokolu mezinárodně závazný, a je doplňkem k seznamu jejího/jejich QELRC v porovnání s výchozím rokem uvedeným ve druhém a třetím sloupci tabulky, které jsou mezinárodně právně závazné.
2
Další informace o uvedených závazcích jsou uvedeny v dokumentech FCCC/SB/2011/INF.1/Rev.1 a FCCC/KP/AWG/2012/MISC.1, Dodatek 1 a Dodatek 2.
3
QELRC Austrálie pro druhé kontrolní období Kjótského protokolu je v souladu s dosažením bezpodmínečného cíle Austrálie pro rok 2020, jímž je snížit emise skleníkových plynů o 5 % pod úroveň roku 2000. Austrálie si ponechává možnost tento cíl později upravit na snížení o 5 % až 15 % nebo 25 % pod úroveň roku 2000 podle toho, zda dojde ke splnění určitých podmínek. Toto sdělení si zachovává status příslibů učiněných podle Cancúnských dohod, a nepředstavuje novou, právně závaznou povinnost stanovenou tímto Protokolem nebo s ním spojenými pravidly či úpravami.
4
QELRC Evropské unie a jejích členských států pro druhé kontrolní období Kjótského protokolu jsou založeny na dohodě, že budou splněny společně Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu. QELRC nejsou dotčeny následnými oznámeními Evropské unie a jejích členských států o dohodě plnit své závazky společně v souladu s ustanoveními Kjótského protokolu.
5
Doplněno do přílohy B změnou, která byla přijata na základě rozhodnutí 10/CMP.2. Tato změna dosud nevstoupila v platnost.
6
QELRC Chorvatska pro druhé kontrolní období Kjótského protokolu vychází z dohody, že Chorvatsko bude tento QELRC plnit společně s Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu. Přistoupení Chorvatska k Evropské unii tedy neovlivní jeho účast na této dohodě o společném plnění podle článku 4 nebo jeho vlastního QELRC.
7
Jako součást globální a komplexní dohody pro období po roce 2012 Evropská unie znovu opakuje svou nabídku snížit do roku 2020 úroveň emisí o 30 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 za podmínky, že ostatní rozvinuté země se zavážou ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí přiměřeně podle svých odpovědností a odpovídajících schopností.
8
QELRC Islandu pro druhé kontrolní období Kjótského protokolu vychází z dohody, že bude plněn společně s Evropskou unií a jejími členskými státy v souladu s článkem 4 Kjótského protokolu.
9
QELRC uvedený ve sloupci 3 odkazuje na cíl snížit emise o 20 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní roku 1990. Lichtenštejnsko by uvažovalo o snížení až o 30 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní roku 1990 za podmínky, že ostatní rozvinuté země se zavážou ke srovnatelným snížením emisí a hospodářsky více rozvinuté rozvojové země přispějí přiměřeně podle svých odpovědností a odpovídajících schopností.
10
QELRC Norska v hodnotě 84 je v souladu s jeho cílem snížit emise do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 1990. Pokud by to přispělo ke globální a komplexní dohodě, v níž se hlavní producenti emisí shodnou na snižování emisí v souladu s cílem omezit nárůst celosvětové průměrné roční teploty na nejvýše 2 °C, Norsko sníží do roku 2020 emise o 40 % oproti úrovni z roku 1990. Toto sdělení si zachovává status příslibu učiněného podle Cancúnských dohod a nepředstavuje novou, právně závaznou povinnost podle tohoto Protokolu.
11
QELRC uvedený ve třetím sloupci odkazuje na cíl snížit emise o 20 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní roku 1990. Švýcarsko by uvažovalo o snížení až o 30 % do roku 2020 ve srovnání s úrovní roku 1990 za podmínky, že ostatní rozvinuté země se zavážou ke srovnatelným snížením emisí a rozvojové země přispějí přiměřeně podle svých odpovědností a schopností v souladu s cílem omezit nárůst celosvětové průměrné roční teploty o nejvýše 2 °C. Tato sdělení si uchovávají status příslibu v té podobě, v jaké byl učiněn podle Cancúnských dohod, a nepředstavují novou, právně závaznou povinnost podle tohoto Protokolu nebo s ním spojenými pravidly nebo podmínkami.
12
Mělo by jít o převod do dalšího období v plném rozsahu a nepřijímá se zrušení ani žádné omezení používání tohoto právoplatně získaného svrchovaného vlastnictví.
13
15\\. prosince 2011 depozitář obdržel písemné oznámení, že Kanada odstupuje od Kjótského protokolu. Pro Kanadu tento krok nabyde účinnosti dne 15. prosince 2012.
14
Ve sdělení ze dne 10. prosince 2010 Japonsko oznámilo, že po roce 2012 již nechce být vázáno závazky druhého kontrolního období Kjótského protokolu.
15
Nový Zéland zůstává smluvní stranou Kjótského protokolu. V období 2013-2020 bude plnit kvantifikovaný cíl snížit emise v rámci celého hospodářství v souladu s Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu.
16
Ve sdělení ze dne 8. prosince 2010, které sekretariát obdržel 9. prosince 2010, Ruská federace oznámila, že nemá v úmyslu se zavázat ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu ke kvantitativnímu omezení nebo snížení emisí.
B.
Příloha A Kjótského protokolu
Následující seznam nahradí seznam, který se nachází v příloze A Protokolu pod nadpisem „Skleníkové plyny“
Skleníkové plyny
Oxid uhličitý (CO2)
Metan (CH4)
Oxid dusný (N2O)
Částečně fluorované uhlovodíky (HFC)
Zcela fluorované uhlovodíky (PFC)
Fluorid sírový (SF6)
Fluorid dusitý (NF3)1
C.
Článek 3, odstavec 1a
Za odstavec 1 v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
1a.
Smluvní strany uvedené v příloze I zajistí - jednotlivě nebo společně, aby jejich úhrnné antropogenní emise skleníkových plynů uvedených v příloze A, vyjádřené v ekvivalentu oxidu uhličitého, nepřekročily přidělená množství, vypočtená podle jejich kvantifikovaných závazků na omezení a snížení emisí, které jsou uvedeny ve třetím sloupci tabulky obsažené v příloze B a jsou v souladu s ustanoveními tohoto článku, s cílem snížit v kontrolním období let 2013-2020 své celkové emise těchto plynů nejméně o 18 procent oproti úrovni z roku 1990.
D.
Článek 3, odstavec 1b
Za odstavec 1a v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
1b.
Smluvní strana uvedená v příloze B může navrhnout úpravu směřující ke snížení procentuální výše svého kvantifikovaného závazku na omezení nebo snížení emisí, která je uvedena ve třetím sloupci tabulky v příloze B. Návrh na tuto úpravu sdělí smluvním stranám prostřednictvím sekretariátu nejméně 3 měsíce před shromážděním konference smluvních stran jednajícím jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu, na němž je úprava navržena k přijetí.
E.
Článek 3, odstavec 1c
Za odstavec 1b v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
1c.
Úprava navržená smluvní stranou uvedenou v příloze I směřující ke zvýšení jejího kvantifikovaného závazku na omezení nebo snížení emisí v souladu s výše uvedeným odstavcem 1b článku 3 se považuje za přijatou konferencí smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu, pokud více než tři čtvrtiny přítomných a hlasujících smluvních stran nevznesou námitku vůči jejímu přijetí. Přijatou úpravu sdělí sekretariát depozitáři, který ji rozešle všem stranám, a tato úprava vstoupí v platnost 1. ledna roku, který následuje po sdělení této úpravy depozitářem. Tyto úpravy jsou pro smluvní strany závazné.
F.
Článek 3, odstavec 7a
Za odstavec 7 v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
7a.
Ve druhém kontrolním období kvantifikovaných závazků na omezení nebo snížení emisí, od roku 2013 do roku 2020, se množství přidělené každé smluvní straně uvedené v příloze I rovná příslušné procentuální hodnotě, uvedené ve třetím sloupci tabulky v příloze B, jejího úhrnného množství antropogenních emisí skleníkových plynů uvedených v příloze A v roce 1990 nebo ve výchozím roce či období stanoveném v souladu s výše uvedeným odstavcem 5, vyjádřeného v ekvivalentu oxidu uhličitého, vynásobené osmi. Smluvní strany uvedené v příloze I, v jejichž případě změny využívání půdy a lesnictví představovaly v roce 1990 čistý zdroj emisí skleníkových plynů, zahrnou pro účely výpočtu přiděleného množství do emisí svého výchozího roku 1990 nebo odpovídajícího období úhrnné antropogenní emise ze zdrojů v důsledku změn ve vyžívání půdy v ekvivalentu oxidu uhličitého, od nichž odečtou propady v roce 1990.
G.
Článek 3, odstavec 7b
Za odstavec 7a v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
7b.
Jakýkoli kladný rozdíl mezi množstvím přiděleným smluvní straně uvedené v příloze I ve druhém kontrolním období a průměrnými ročními emisemi za první tři roky předcházejícího kontrolního období vynásobenými osmi se převede na účet pro zrušení této smluvní strany.
H.
Článek 3, odstavec 8
V odstavci 8 článku 3 Protokolu se slova:
pro účely výpočtů ve smyslu odstavce 7 výše
nahradí slovy:
pro účely výpočtů ve smyslu odstavců 7 a 7a výše
I.
Článek 3, odstavec 8a
Za odstavec 8 v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavec:
8a.
Jakákoli smluvní strana uvedená v příloze I může pro účely výpočtů ve smyslu odstavce 7a výše použít jako výchozí roky pro fluorid dusitý rok 1995 nebo rok 2000.
J.
Článek 3, odstavce 12a a 12b
Za odstavec 12 v článku 3 Protokolu se vloží následující odstavce:
12a.
Smluvní strany uvedené v příloze I mohou využít jakékoli jednotky vytvořené podle Úmluvy, které byly získány na základě tržních mechanismů, aby tak snáze dosáhly splnění svých kvantifikovaných závazků na omezení nebo snížení emisí podle článku 3. Jakékoli tyto jednotky, jež jedna smluvní strana získá od druhé smluvní strany Úmluvy, budou přičteny k celkovému přidělenému množství nabývající smluvní strany a odečteny z celkového množství jednotek v držení smluvní strany, která je převedla.
12b.
Konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu zajistí, že jednotky získané v rámci schválených činností na základě tržních mechanismů uvedených výše v odstavci 12a použijí smluvní strany uvedené v příloze I ke splnění kvantifikovaného závazku na omezení a snížení emisí podle článku 3; část těchto jednotek se použije na pokrytí administrativních nákladů a na pomoc rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami Protokolu a jsou zvláště zranitelné vůči nepříznivým účinkům změny klimatu, aby pokryly náklady na přizpůsobení se změně, jsou-li tyto jednotky získány podle článku 17.
K.
Článek 4, odstavec 2
Na konec první věty v odstavci 2 článku 4 Protokolu se přidají následující slova:
, nebo v den uložení svých listin o přijetí jakékoli změny přílohy B podle článku 3 odstavce 9.
L.
Článek 4, odstavec 3
V odstavci 3 článku 4 Protokolu se slova:
odstavci 7
nahradí slovy:
na které se vztahuje.
Článek 2: Vstup v platnost
Tato změna vstoupí v platnost podle článků 20 a 21 Kjótského protokolu.
Tímto potvrzuji, že předcházející
text je skutečnou kopií změny
Kjótského protokolu z Dauhá
přijaté 8. prosince 2012,
na osmém zasedání konference
smluvních stran sloužící jako zasedání
smluvních stran Kjótského protokolu
k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu
konané v Dauhá, Kataru.
Stephen Mathias
Organizace spojených národů
New York, 21. prosince 2012
1)
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, přijatý v Kjótu dne 11. prosince 1997, byl vyhlášen pod č. 81/2005 Sb. m. s.
1
Platí až od druhého kontrolního období Kjótského protokolu. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 3/2021 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 3/2021 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963 (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze de 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990)
Vyhlášeno 10. 2. 2021, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 11. 2014, částka 3/2021
* Článek I - V souladu s ustanoveními článku IX Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) vnést
* Článek II - V souladu s ustanoveními článku 38 Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) vnést následující úpravy d
* Článek III - Tento Protokol musí být ratifikován a nabývá platnosti v den, kdy poslední Smluvní Strana odevzdá ratifikační listinu depozitáři tohoto Protokolu stanovenému v článku IV tohoto Protokolu.
* Článek IV - Tento Protokol bude uložen u Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace, jež bude plnit funkci depozitáře tohoto Protokolu.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 25. 11. 2014
3
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. listopadu 2014 byl ve Varšavě přijat Protokol o změně Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 19631) (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 19702), Protokolu ze dne 23. listopadu 19773) a Protokolu ze dne 18. prosince 19904) a Statutu Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce1) (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 19702), Protokolu ze dne 23. listopadu 19773) a Protokolu ze dne 18. prosince 19904).
Jménem České republiky byl Protokol podepsán téhož dne.
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratiflkační listina České republiky byla uložena u Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace, depozitáře Protokolu, dne 28. prosince 2017.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku III dne 18. června 2020 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.
Ruské znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
PROTOKOL
o změně Dohody o zřízení a činnosti
Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963
(včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970,
Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990)
a Statutu Mezinárodní banky hospodářské spolupráce
(včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970,
Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990)
vlády Bulharské republiky, Vietnamské socialistické republiky, Mongolská, Polské republiky, Ruské federace, Rumunska, Slovenské republiky a České republiky (dále také Smluvní strany),
berouce na vědomí, že dne 20. února 2013 nabyla platnosti Dohoda uzavřená mezi Mezinárodní bankou hospodářské spolupráce a vládou Kubánské republiky o konečném vypořádání vzájemných finančních pohledávek a závazků podepsaná dne 20. prosince 2012 ve městě Havaně, Kubánská republika, a také to, že se v této souvislosti Kubánská republika zřekla účasti na Dohodě o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) a to, že vystoupila z Mezinárodní banky hospodářské spolupráce,
jakož i
berouce na vědomí oznámení Maďarska ze dne 12. října 1992 o tom, že se Maďarsko zříká účasti na Dohodě o zřízení a činnosti Mezinárodní banky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) a že vystupuje z Mezinárodní banky hospodářské spolupráce,
se dohodly na následujícím:
Článek I
V souladu s ustanoveními článku IX Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) vnést do této Dohody následující úpravy:
1.
V článku II Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) první a druhý odstavec uvést v následujícím znění:
„Základní kapitál Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce se stanoví ve výši čtyři sta milionů eur.
Podílové vklady Smluvních Stran do základního kapitálu BankyBanky činí pro:
Bulharskou republiku| | — 30,244 milionů eur
---|---|---
Vietnamskou socialistickou republiku| | — 1,516 milionů eur
Mongolsko| | — 5,336 milionů eur
Polskou republiku| | — 48,032 milionů eur
Ruskou federaci| | — 206,356 milionů eur
Rumunsko| | — 28,464 milionů eur
Slovenskou republiku| | — 26,684 milionů eur
Českou republiku| | — 53,368 milionů eur“
2.
V článku X Dohody o zřízení a činnosti Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) první odstavec uvést v následujícím znění:
„Tato Dohoda bude předána k uložení Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, jež bude plnit funkce depozitáře této Dohody.“
Článek II
V souladu s ustanoveními článku 38 Statutu Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) vnést následující úpravy do tohoto Statutu:
1.
V článku 5 Statutu Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) první odstavec uvést v tomto znění:
„Základní kapitál BankyBanky činí 400 milionů eur.“
2.
V článku 35 Statutu Mezinárodní bankybanky hospodářské spolupráce (včetně změn provedených na základě Protokolu ze dne 18. prosince 1970, Protokolu ze dne 23. listopadu 1977 a Protokolu ze dne 18. prosince 1990) druhou větu druhého odstavce uvést v následujícím znění:
„Bilanční měnou BankyBanky je euro.“
Článek III
Tento Protokol musí být ratifikován a nabývá platnosti v den, kdy poslední Smluvní Strana odevzdá ratifikační listinu depozitáři tohoto Protokolu stanovenému v článku IV tohoto Protokolu.
Článek IV
Tento Protokol bude uložen u Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace, jež bude plnit funkci depozitáře tohoto Protokolu.
Sjednáno ve Varšavě 25.11. 2014 v jednom vyhotovení v ruském jazyce.
Z pověření vlády Bulharské republiky
KARINA KARAIVANOVA
Z pověření vlády Vietnamské socialistické republiky
NGUYEN THI HONG
Z pověření vlády Mongolska
ZOLJARGAL NAIDANSUREN
Z pověření vlády Polské republiky
KATARZYNA PEŁCZYŃSKA-NAŁĘCZ
Z pověření vlády Ruské federace
DMITRIJ VLADIMIROVICH PANKIN
Z pověření vlády Rumunska
ATTILA GYÖRGY
Z pověření vlády Slovenské republiky
VAZIL HUDÁK
Z pověření vlády České republiky
MARTIN PROS
1)
Dohoda o mnohostranném zúčtování v převoditelných rublech a o zřízení Mezinárodní banky hospodářské spolupráce a Statut Mezinárodní banky hospodářské spolupráce ze dne 22. října 1963 byla vyhlášena pod č. 175/1964 Sb.
2)
Protokol o změnách Dohody o mnohostranném zúčtování v převoditelných rublech a o zřízení Mezinárodní banky hospodářské spolupráce a Statutu této banky ze dne 18. prosince 1970 byl vyhlášen pod č. 86/1975 Sb.
3)
Česká republika přestala být k 1. lednu 1993 smluvní stranou Protokolu o změně Dohody o mnohostranném zúčtování v převoditelných rublech a o zřízení Mezinárodní banky hospodářské spolupráce, včetně Statutu této banky ze dne 23. listopadu 1977.
4)
Protokol o změnách Dohody o mnohostranném zúčtování v převoditelných rublech a organizaci Mezinárodní banky hospodářské spolupráce, včetně Statutu této banky ze dne 18. prosince 1990 se prozatímně provádí od 1. ledna 1991. |
Nález Ústavního soudu č. 47/2021 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 47/2021 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2020 sp. zn. Pl. ÚS 6/20 ve věci návrhu na zrušení části § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém
Vyhlášeno 9. 2. 2021, částka 21/2021
* Odůvodnění
* I. - Předmět řízení
* II. - Argumentace navrhovatele
* III. - Průběh řízení před Ústavním soudem
* IV. - Dikce napadeného ustanovení
* V. - Předpoklady meritorního posouzení návrhu
* VI. - Přezkum procedury přijetí napadeného ustanovení
* VII. - Posouzení ústavnosti napadeného ustanovení
* VIII. - Závěr
47
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 6/20 dne 15. prosince 2020 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka) a Jiřího Zemánka o návrhu Krajského soudu v Praze na zrušení části § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve slovech „a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva“, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Předmět řízení
1.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 24. 3. 2020 doručen návrh Krajského soudu v Praze na zrušení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve slovech „a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva“. Navrhovatel tento návrh podal podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) poté, co v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěl k názoru, že napadená část zákona o mezinárodním právu soukromém je v rozporu s čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také „Listina“) a neumožňuje aplikovat čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2.
Navrhovatel vede pod sp. zn. 17 Co 73/2020 řízení o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 5 C 407/2019-19 ze dne 31. 1. 2020. Tímto rozsudkem byl zamítnut návrh dvou registrovaných partnerů (občana České republiky a občana Trinidadu a Tobaga) na uznání rozhodnutí Vrchního soudu státu New Jersey, Spojené státy americké, jímž mimo jiné dotyční registrovaní partneři osvojili dvě nezletilé děti (občany Spojených států amerických). Dle okresního soudu totiž nebyla splněna jedna z podmínek uznání dle § 63 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, konkrétně že by osvojení bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva, neboť český právní řád společné osvojení dítěte registrovanými partnery neumožňuje.
II.
Argumentace navrhovatele
3.
Navrhovatel uvádí, že po posouzení procesního postupu, listinných důkazů i dotčené právní úpravy dal okresnímu soudu za pravdu v tom, že § 63 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém ve spojení s § 800 občanského zákoníku brání uznání cizozemského rozhodnutí o společném osvojení nezletilých dětí registrovanými partnery. Dle navrhovatele je tak již „v rovině legislativy“ zabráněno uznání cizozemského rozhodnutí o společném osvojení nezletilých dětí jakýmkoliv nesezdaným párem.
4.
Jak dále navrhovatel poznamenává, respektuje úpravu přijatou v § 800 občanského zákoníku, která je výsledkem společenské diskuse o společném osvojení nezletilých dětí párem osob stejného pohlaví nebo nesezdaným smíšeným párem a která na území České republiky takové osvojení vylučuje. Avšak v situaci, kdy o takovém osvojení bylo rozhodnuto v cizině, brání dle navrhovatele napadená úprava soudu při rozhodování o uznání rozhodnutí o osvojení zohlednit nejlepší zájem dětí, které v takto vzniklé rodině žijí a mají rodinnou vazbu na území České republiky, na němž se často zdržují. Tím údajně dochází k porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
5.
Napadená úprava je podle navrhovatele též v rozporu s čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť neumožňuje soudu poskytnout ochranu rodinnému životu osvojitelů a osvojenců, kteří mají oprávněný zájem na řešení právního postavení této rodiny a jejích členů na území České republiky, ke které mají vazbu prostřednictvím státního občanství jednoho z osvojitelů.
6.
Navrhovatel dovozuje, že napadená úprava má zabránit případům, kdy k adopci v cizině dojde s úmyslem obejít českou právní úpravu. Dopadá však i na případy, kdy k osvojení v cizině českým občanem dojde bez takového úmyslu s cílem právně přípustným způsobem založit rodinu a žít s ní ve státě, kde je tento způsob osvojení legální. Odepřít uznání rozhodnutí o osvojení pro obcházení zákona by přitom dle navrhovatele bylo možné i po zrušení napadené části § 63 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť by nadále platila výhrada veřejného pořádku.
7.
Ve shodě s nálezem Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. 6. 2017 (N 116/85 SbNU 879) navrhovatel dále uvádí, že vyhovění posuzovanému návrhu by nevedlo k „plošnému umožnění rodičovství dvou osob stejného pohlaví, tím méně ke společnému osvojení homosexuálními páry“, neboť jde toliko o to, zda v České republice bude uznána faktická a právní realita.
III.
Průběh řízení před Ústavním soudem
8.
Ústavní soudÚstavní soud vyzval Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a Senát Parlamentu České republiky jako účastníky řízení k vyjádření k návrhu.
9.
Poslanecká sněmovna ve vyjádření podepsaném jejím předsedou Radkem Vondráčkem shrnula průběh legislativního procesu, který vedl k přijetí zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, přičemž konstatovala, že s návrhem zákona vyslovila ústavně předepsaným postupem souhlas a zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů České republiky.
10.
Senát ve vyjádření podepsaném jeho předsedou Milošem Vystrčilem uvedl, že napadená část § 63 odst. 1 tvoří v nezměněné podobě součást zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, od samého počátku, přičemž ani zbývající část § 63 nebyla nikdy novelizována. Senát dále popsal legislativní proces vedoucí k přijetí zákona se závěrem, že návrh zákona byl Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
11.
V souladu s § 69 odst. 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) byl návrh zaslán vládě České republiky a veřejnému ochránci práv s tím, že mohou do řízení vstoupit v postavení vedlejších účastníků. Vláda i veřejný ochránce práv nicméně sdělili, že do řízení nevstoupí.
12.
Ústavní soudÚstavní soud si podle § 49 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který se však k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
13.
Ústavní soudÚstavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, proto od něj dle § 44 zákona o Ústavním soudu upustil.
14.
Soudcem zpravodajem v posuzované věci byl původně v souladu s platným rozvrhem práce určen Pavel Šámal. Poté, co nebyl jeho návrh nálezu na neveřejném jednání pléna přijat, určil předseda Ústavního souduÚstavního soudu Pavel Rychetský podle § 55 zákona o Ústavním soudu jako soudkyni zpravodajku Miladu Tomkovou.
IV.
Dikce napadeného ustanovení
15.
Ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, zní (napadená část je vyznačena tučně):
„Jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 2.“
V.
Předpoklady meritorního posouzení návrhu
16.
Ústavní soudÚstavní soud je příslušný k projednání předmětného návrhu, který byl podán k tomu oprávněným navrhovatelem dle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Návrh je přípustný a splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti.
VI.
Přezkum procedury přijetí napadeného ustanovení
17.
Ústavní soudÚstavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda napadené ustanovení bylo přijato a vydáno ústavně konformním způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence.
18.
Z příslušných sněmovních tisků, údajů o průběhu hlasování a vyjádření komor Parlamentu plyne, že návrh zákona Poslanecká sněmovna řádně schválila na své schůzi konané dne 9. 11. 2011 (usnesení č. 840). Senát poté na své schůzi konané dne 25. 1. 2012 návrh zákona schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou (usnesení č. 491). Prezident republiky návrh zákona podepsal dne 13. 2. 2012 a po podpisu předsedou vlády byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 35 pod č. 91/2012 Sb. Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v jehož § 63 odst. 1 je obsažena část napadená posuzovaným návrhem, byl tedy přijat ústavně předepsaným postupem, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.
VII.
Posouzení ústavnosti napadeného ustanovení
19.
Ustanovení § 63 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém upravuje podmínky uznání cizího rozhodnutí o osvojení, pokud byl v době osvojení některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky. Návrh směřuje proti té části uvedeného ustanovení, která jako jednu z podmínek uznatelnosti cizího rozhodnutí o osvojení stanoví přípustnost osvojení podle hmotně-právních ustanovení českého práva. Uznat lze tudíž pouze takové cizí rozhodnutí, které by mohl vydat český soud, aplikoval-li by § 794 a násl. občanského zákoníku. Relevantní z hlediska věci, z níž vzešel posuzovaný návrh, je pak zejména § 800 občanského zákoníku, podle kterého se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů, přičemž výjimečně může osvojit i jiná osoba.
20.
Ze skutečnosti, že krajský soud předložil Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na zrušení části zákona o mezinárodním právu soukromém, nikoli občanského zákoníku, je patrné - a navrhovatel to výslovně připouští - že v samotném neumožnění osvojení dítěte (společně) registrovanými partnery neústavnost nespatřuje. Podstatou posuzovaného návrhu je tedy úvaha, že ústavnímu pořádku odporuje (s výjimkou výhrady veřejného pořádku a výlučné pravomoci soudů České republiky) požadavek trvat na respektování vlastních pravidel pro osvojování i při rozhodování o uznání cizozemského rozhodnutí, kde byl osvojitelem občan České republiky. Takový názor Ústavní soudÚstavní soud nesdílí.
21.
Česká republika je svrchovaný stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy), zdrojem jehož veškeré moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (čl. 2 odst. 1 Ústavy), případně přímo (čl. 2 odst. 2 Ústavy). Jedním z definičních znaků a základních projevů svrchovanosti státu je přitom výkon jurisdikce ve vztahu k událostem a osobám na svém výsostném území [viz rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci jurisdikčních imunit (Německo proti Itálii) ze dne 3. 3. 2012, odst. 57]. Z této jurisdikce existují výjimky, které nicméně typicky mívají svůj původ v suverenitě jiného státu, resp. v zásadě svrchované rovnosti států.
22.
Je pravda, že celá řada činností ve vnějším světě má určitý přeshraniční, mezinárodní prvek, na což se Česká republika rozhodla reagovat mezinárodními smlouvami i vnitrostátním právem mimo jiné tak, že umožňuje či přikazuje českým soudům za určitých okolností aplikovat v těchto věcech právo cizího státu, případně právě tak, že dokonce umožňuje uznat rozhodnutí orgánu cizího státu a přiznat mu tím na svém území v zásadě stejné účinky, jako by šlo o rozhodnutí vydané českými orgány veřejné moci.
23.
To, zda Česká republika uznání rozhodnutí orgánu cizího státu vůbec umožňuje, za jakých podmínek a jakým způsobem, závisí na celé řadě faktorů. Z formálního hlediska může hrát roli povaha práv a povinností, o nichž bylo předmětným aktem rozhodnuto, státní příslušnost dotčených osob či to, v jakém státě byl akt vydán. Materiálně mohou tato kritéria mít svůj původ krom jiného také v tom, jaký význam stát určitým právům a povinnostem přikládá, případně v kulturní a právní blízkosti jednotlivých států či v možnosti vyjednat s nimi reciproční podmínky. Výsledkem je, že některá cizozemská rozhodnutí jsou uznávána v podstatě automaticky, jiná podléhají zvláštnímu uznávacímu řízení a některá uznat nelze vůbec. I na rozhodnutí, jejichž uznání se typově připouští, může přitom stát (nezaváže-li se smluvně jinak) pro účely uznání klást určité požadavky, jako např. soulad s českým veřejným pořádkem nebo, jak je tomu v nyní posuzovaném případě, soulad s „hmotněprávními ustanoveními českého práva“ (který ostatně může s požadavkem na soulad s veřejným pořádkem často splývat).
24.
Podmínka plynoucí z napadeného ustanovení, tedy soulad s hmotněprávními ustanoveními českého práva, je ve své podstatě kompromisním řešením, jež sice umožňuje přiznat vnitrostátní účinky cizozemskému rozhodnutí týkajícímu se i českých občanů, kterým si však český zákonodárce rozhodl ponechat slovo ohledně toho, kdo a za jakých podmínek může být v České republice při absenci specifické mezinárodní smlouvy považován za osvojitele. Nejde tak o nic jiného než o typický projev suverenity České republiky na vlastním území v podobě nepřiznání primátu vnitrostátního práva cizího státu nad právem českým. Ústavní pořádek neobsahuje nic, čím by zákonodárce v tomto směru omezoval. Zejména rozhodnutím vnitrostátních orgánů cizích států nepřiznává žádné speciální postavení v tom směru, že by přikazoval přiznat jim stejné účinky, jako by šlo o rozhodnutí orgánů českých, ačkoli by taková rozhodnutí v České republice vůbec ani nemohla být vydána. Tak výrazné omezení vlastního zákonodárce ve prospěch zákonodárce cizího by přitom v ústavním pořádku muselo být stanoveno explicitně a jednoznačně.
25.
Argumentuje-li navrhovatel čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/15 ze dne 19. 11. 2015 (N 197/79 SbNU 229; 44/2016 Sb.) uvedl, že český právní řád poskytuje speciální status institutu manželství, a to i pro účely osvojování. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14. 6. 2016 (N 110/81 SbNU 729; 234/2016 Sb.) k tomu dodal, že neexistuje základní právo na osvojení dítěte a negativním rozhodnutím ve věci osvojení nemůže být porušeno ani právo na rodinný život. Jak Ústavní soudÚstavní soud dále uvedl, ze zákonné úpravy je patrné, že zákonodárce v otázce osvojování preferuje manželský vztah, stanoví-li, že osvojiteli se mohou stát manželé, resp. jeden z manželů, výjimečně jiné osoby, což Ústavní soudÚstavní soud označil za ústavně konformní a odpovídající mezinárodním závazkům České republiky. Na tomto závěru Ústavní soud setrvává i nadále, přičemž opětovně poznamenává, že napadená úprava neklade na uznání cizozemských rozhodnutí vyšší nároky, než jsou kladeny na samotná osvojení podle českého práva.
26.
Proto není namístě ani navrhovatelova argumentace nezbytností uznat takřka za každou cenu „faktickou“ životní realitu. Možnost či nemožnost uznat „faktickou“ životní realitu (umožněním osvojit či uznáním osvojení) totiž plyne přímo z úpravy v občanském zákoníku. Ustanovení § 800 občanského zákoníku neumožňuje společné osvojení registrovanými partnery, ať je faktická realita jejich života jakákoli (přičemž i navrhovatel tuto skutečnost shledává ústavně konformní). Nyní napadené ustanovení v tomto ohledu vůbec nic nemění, pouze stanoví, že stejná pravidla platí i pro uznání cizozemského osvojení, tedy že „faktická realita“ života v cizím státě nenabývá oproti téže realitě v České republice žádného speciálního významu. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu není zřejmé, proč by faktická realita života v zahraničí musela mít vyšší hodnotu než faktická realita života na území České republiky.
27.
Smyslem a jediným relevantním důsledkem nyní napadené úpravy je, že v určitých případech nastává nemožnost uznání reality „právní“ ve smyslu reality vnitrostátního práva jiného státu. Jak už ovšem bylo řečeno, ústavní pořádek vnitrostátnímu právu cizích států, není-li smluvně ujednáno jinak, v tomto ohledu žádné zvláštní výsady na území České republiky nepřiznává. Smí-li zákonodárce stanovit pravidla pro osvojování, zásadně také může bránit tomu, aby tato pravidla byla „obcházena“ prostřednictvím zahraniční právní úpravy, tedy osvojováním českých občanů či českými občany v jiném státě (a to obcházena nikoli pouze účelově, nýbrž např. i v důsledku toho, že případní osvojitelé v zahraničí nějakou dobu žijí).
28.
Současně je vhodné zdůraznit, že napadené ustanovení sice brání uznání cizího rozhodnutí o osvojení, tedy tomu, aby takovému rozhodnutí byly přiznány účinky, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci, to však neznamená, že by stát do života dětí či registrovaných partnerů, kteří je dle práva cizího státu osvojili, jakkoli aktivně zasahoval (srov. obdobně bod 35 nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/15). Stejně tak koneckonců stát nezasahuje do života celé řady rodin, které Českou republiku navštěvují, aniž by si jejich členové nechávali své vzájemné vztahy u českých orgánů jakýmkoli způsobem stvrdit. Jinak řečeno, napadené ustanovení brání v některých případech tomu, „přetavit“ realitu vnitrostátního práva jiného státu v realitu práva českého, to ovšem neznamená, že by tato realita nebyla v každodenním životě reflektována. Z návrhu krajského soudu se ostatně podává, že děti, o jejichž osvojení ve věci, z níž vzešel posuzovaný návrh, jde, mají již třináct let a Českou republiku pravidelně navštěvují na Vánoce, Velikonoce i během letní dovolené. Z návrhu ani z přiloženého spisu krajského soudu se nejeví, že by za celou tu dobu došlo k jakýmkoli problémům plynoucím z toho, že rozhodnutí soudu státu New Jersey o osvojení nebylo v České republice uznáno. Jde-li o případné budoucí důsledky neuznání osvojení, ze spisu krajského soudu je patrné, že jde vesměs o hypotetické obavy ekonomické povahy.
29.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu je známo, že Evropský soud pro lidská práva (podle kterého pod rodinný život dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spadají i faktické vztahy mezi osobami, které jsou dlouhodobé a stálé, aniž by formálně šlo o vztahy příbuzenské nebo o manželství či o vztahy formálně státem uznané) považuje v některých případech za relevantní i to, zda byl faktický rodinný život také právně uznán (viz např. rozsudek velkého senátu ve věci X a další proti Rakousku ze dne 19. 2. 2013 č. 19010/07, § 145). Zároveň však Ústavní soudÚstavní soud podotýká, že Evropský soud pro lidská práva dosud neshledal, že by neuznání cizozemského rozhodnutí o společném osvojení registrovanými partnery bylo v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
30.
Otázkou uznání osvojení se Evropský soud pro lidská práva zabýval v řadě případů, porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod však shledal pouze v případech s podstatně odlišným právním i skutkovým základem. Tak např. ve věci Wagner a J. M. W. L. proti Lucembursku (rozsudek ze dne 28. 6. 2007 č. 76240/01) sice shledal porušení čl. 8 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v neuznání rozhodnutí o osvojení v cizím státě, šlo ovšem o případ osvojení jednou osobou (což Evropský soud pro lidská práva považoval za významné z hlediska celoevropského konsenzu na připuštění tohoto typu osvojení) za situace, kdy lucemburské soudy bez odůvodnění změnily svou dosavadní praxi. Ve věcech Mennesson proti Francii (rozsudek ze dne 26. 6. 2014 č. 65192/11) a Labassee proti Francii (rozsudek ze dne 26. 6. 2014 č. 65941/11) šlo o manželské páry, které si pořídily děti cestou náhradního mateřství v jiném státě, přičemž Evropský soud pro lidská práva založil svůj závěr o porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na tom, že Francie neuznala ani vztah mezi dětmi a biologickým rodičem. Opět nejde o případy, jejichž závěry by mohly být použitelné pro nyní posuzovanou věc.
31.
Evropský soud pro lidská práva tedy ve vztahu k uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení dosud řešil spíše určité specifické případy, v nichž nastaly okolnosti, které ve svém souhrnu dle jeho názoru vedly k porušení práv garantovaných Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. To koneckonců odpovídá jeho přístupu k osvojování jako takovému, neboť ustáleně uvádí, že neexistuje žádné obecné právo stát se rodičem nebo počít dítě, přičemž právo stát se rodičem nelze dovodit ani z čl. 8, ani z čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovodit z nich pak nelze ani žádné obecné právo na to, stát se osvojitelem, a nelze tedy dovozovat žádnou povinnost státu umožnit přístup k osvojení (viz např. rozsudek ve věci Pini a ostatní proti Rumunsku ze dne 22. 6. 2004 č. 78028/01 a 78030/01, § 140).
32.
Ústavní soudÚstavní soud nemůže vyloučit, že se náhled Evropského soudu pro lidská práva na některé otázky v budoucnu změní, resp. vyvine. Již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/15 (bod 36) se nicméně Ústavní soudÚstavní soud přihlásil k názoru, že ke změně institutů, které se dotýkají rodiny, manželství či vztahů mezi dospělými a dětmi, je lépe než evropský soudce předurčen národní zákonodárce. Na tomto postoji nehodlá nic měnit ani nyní, přičemž nemíní vývoj judikatury Evropského soudu pro lidská práva předbíhat. Zákonodárce je totiž k řešení takových otázek, jakými jsou základní věci člověka jako biologického druhu, jeho života a jeho vztahů, tedy otázek rodiny, rodičovství a manželství, předurčen nejen lépe než Evropský soud pro lidská práva, nýbrž i než Ústavní soudÚstavní soud samotný.
33.
Právě uvedené platí i pro věci s mezinárodním prvkem. Je-li přitom v souladu s nálezem Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/15 k případné změně institutů, které se dotýkají rodiny, manželství a vztahů mezi dospělými a dětmi, předurčen „národní zákonodárce“, je tím na území a u osob pod jurisdikcí České republiky samozřejmě myšlen zákonodárce český, nikoli zákonodárce cizího státu. Každý stát má svou vlastní historii, kulturu i tempo a směr společenského vývoje. Každý stát má proto i vlastní právní řád, který tyto jedinečnosti reflektuje.
34.
Pravidla pro osvojení, resp. uznávání cizozemských rozhodnutí o osvojení jsou pro svůj význam z hlediska života dospělých osob i dětí pravidelně předmětem mezinárodních smluv, a to jak tzv. smluv harmonizačních (majících za cíl pokud možno sjednocovat právní úpravu na určité žádoucí úrovni), tak koordinačních, tedy upravujících postupy státních orgánů při osvojování dětí z a do ciziny. Pamatuje na to i zákon o mezinárodním právu soukromém (§ 2). Zmínit lze v této souvislosti zejména Českou republikou ratifikovanou Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, publikovanou sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 43/2000 Sb. m. s. (viz především čl. 23 a násl.), která se ovšem dle svého čl. 2 vztahuje také pouze na dále specifikované osvojování manželi nebo jednou osobou (což je koneckonců plně v souladu s taktéž ratifikovanou Evropskou úmluvou o osvojení dětí, publikovanou sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 132/2000 Sb. m. s., podle níž „zákon bude povolovat osvojení dítěte pouze v případech, že se jedná buď o dvě osoby, žijící v manželském svazku, bez ohledu na to, zda osvojují současně anebo následně, anebo o osobu jedinou“). Osvojení s mezinárodním prvkem, které se uskuteční mimo mezinárodně-právní smluvní rámec, ovšem pochopitelně nemusí požívat stejné právní ochrany jako osvojení realizované podle pravidel těchto smluv.
35.
V souvislosti s mezinárodními smlouvami navrhovatel v rámci své argumentace opakovaně poukazuje i na čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a namítá, že napadená úprava soudu neumožňuje v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení zkoumat a zohlednit nejlepší zájem dítěte. Lze poznamenat, že navrhovatelova argumentace je v tomto ohledu vnitřně poněkud rozporná, neboť navrhovatel - jak již bylo řečeno - zároveň „plně respektuje“ úpravu přijatou v § 800 občanského zákoníku, která je, slovy navrhovatele, „výsledkem společenské diskuse o společném osvojení nezletilých dětí párem osob stejného pohlaví nebo nesezdaným smíšeným párem“. V duchu této argumentace ovšem § 800 občanského zákoníku „omezuje“ soud v možnostech zohlednit nejlepší zájem dítěte při rozhodování o osvojení úplně stejně, jako to činí nyní napadená úprava při rozhodování o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení.
36.
Zejména však se Ústavní soudÚstavní soud prakticky totožným argumentem zabýval již ve výše zmiňovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 10/15, jímž zamítl návrh na vyslovení neústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který spočíval právě i na argumentaci, že „napadené ustanovení zákona neumožňuje individuálně posoudit nejlepší zájem dítěte“ (viz bod 29 citovaného nálezu). Na svém závěru, že tento dopad právní úpravy nezpůsobuje její neústavnost, Ústavní soudÚstavní soud ani v nynější věci neshledává důvod nic měnit. Postačí přitom dodat následující.
37.
Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí (podobný požadavek přímo ve vztahu k rozhodování o osvojování je uveden v čl. 21 Úmluvy o právech dítěte). Zájem dítěte ovšem pochopitelně nemusí být hlediskem jediným či vždy a za každé situace rozhodujícím. Činnost orgánů státu tedy není automaticky v rozporu s předmětným ustanovením jen kvůli tomu, že její výsledek nakonec musel ustoupit jiné hodnotě, či z důvodu neshody na tom, co oním nejlepším zájmem skutečně je. Ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte pak není možné interpretovat tak, že by mělo vést k výhradní pravomoci soudů rozhodovat veškeré věci prizmatem nejlepšího zájmu dítěte, aniž by zákonodárce mohl tomuto rozhodování stanovit určité hranice. Nelze koneckonců přehlížet, že apel čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte míří výslovně i na zákonodárné orgány, z nichž nečiní ve věcech týkajících se dětí jen jakési orgány poradní. Stejně tak nelze přehlížet, že čl. 21 Úmluvy o právech dítěte výslovně stanoví, že o osvojování musí být rozhodováno v souladu se zákonem. Zákonodárce i nadále může ve věcech týkajících se dětí stanovit obecně závazná pravidla včetně těch, od kterých se soud nemůže odchýlit. Platí nicméně, že při jejich přijímání musí mít nejlepší zájem dětí na paměti. Stejně tak jej musí mít na paměti soud, který v mezích zákona rozhoduje individuální případ, čímž zcela naplní i požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny.
VIII.
Závěr
38.
Z uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud návrh podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Pavel Šámal, Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček. |
Vyhláška č. 46/2021 Sb. | Vyhláška č. 46/2021 Sb.
Vyhláška o stanovení činností, které může vykonávat lékař bez odborného dohledu po získání certifikátu o absolvování základního kmene anesteziologického
Vyhlášeno 9. 2. 2021, datum účinnosti 1. 3. 2021, částka 21/2021
* § 1 - Lékař může po získání certifikátu o absolvování základního kmene anesteziologického bez odborného dohledu
* § 2 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 3. 2021
46
VYHLÁŠKA
ze dne 5. února 2021
o stanovení činností, které může vykonávat lékař bez odborného dohledu po získání certifikátu o absolvování základního kmene anesteziologického
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 37 odst. 1 písm. k) k provedení § 4 odst. 4 písm. a) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 67/2017 Sb.:
§ 1
Lékař může po získání certifikátu o absolvování základního kmenezákladního kmene anesteziologického bez odborného dohledu
a)
indikovat léčivé přípravky a zdravotnické prostředky s výjimkou radiofarmak a cytostatik,
b)
provádět předanestetické vyšetření pacientů s anesteziologickým rizikem podle klasifikace ASA ve stupni I a II, zhodnocení rizika, připravit pacienta k operačnímu výkonu, stanovit plán anesteziologické péče,
c)
indikovat rozsah pooperačního monitorování a určit cílové oddělení akutní lůžkové péče standardní nebo odpovídající akutní lůžkové péče intenzivní,
d)
zavádět periferní žilní katetr, nasogastrickou sondu, permanentní močový katetr, arteriální katetr, centrální žilní katetr,
e)
provádět zajištění dýchacích cest tracheální intubací nebo zavedením supraglotické pomůcky,
f)
podávat celkové svodné nebo regionální anestezie k plánovaným diagnostickým a léčebným výkonům u dospělých pacientů s anesteziologickým rizikem podle klasifikace ASA ve stupni I a II,
g)
zajistit a ošetřit pacienta v pooperačním období včetně zabezpečení systémové a regionální analgesie,
h)
provádět základní zajištění pacientů s náhlým selháním životních funkcí nebo pacientů takovým selháním bezprostředně ohrožených, včetně zabezpečení nezbytné konsiliární spolupráce a indikace zahájení orgánové podpory,
i)
diagnostikovat a léčit základní poruchy vnitřního prostředí a případně zajistit nutriční podporu,
j)
diagnostikovat a léčit nejčastější infekční stavy v intenzivní péči,
k)
provádět kardiopulmonální resuscitaci včetně defibrilace nebo kardioverze pacientům ve všech věkových skupinách, poskytovat poresuscitační péči u dospělých.
§ 2
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 2021.
Ministr:
doc. MUDr. Blatný, Ph.D., v. r. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.