Split (1)

train · 19.1k rows

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.

law_id stringlengths 11 2.15k	law_text stringlengths 14 1.92M
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 171/2020 Sb.	Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 171/2020 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů Vyhlášeno 15. 4. 2020, částka 61/2020 171 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. března 2020 o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 5 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2020 do 30. dubna 2021 částka 34 125 Kč. Ministryně: Dipl.-Pol. Maláčová, MSc., v. r.
Rozhodnutí prezidenta republiky č. 169/2020 Sb.	Rozhodnutí prezidenta republiky č. 169/2020 Sb. Rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů Vyhlášeno 15. 4. 2020, částka 61/2020 169 ROZHODNUTÍ PREZIDENTA REPUBLIKY ze dne 9. dubna 2020 o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů I. Podle čl. 63 odst. 1 písm. f), čl. 16 odst. 2 a s přihlédnutím k čl. 17 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a podle § 1 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuji volby do Senátu Parlamentu České republiky ve volebních obvodech č. 3, 6, 9, 12, 15, 18, 21, 24, 27, 30, 33, 36, 39, 42, 45, 48, 51, 54, 57, 60, 63, 66, 69, 72, 75, 78, 81 a stanovím dny jejich konání na pátek 2. října a sobotu 3. října 2020. II. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuji volby do zastupitelstev krajů a stanovím dny jejich konání na pátek 2. října a sobotu 3. října 2020. Prezident republiky: Zeman v. r. Předseda vlády: Babiš v. r.
Zákon č. 168/2020 Sb.	Zákon č. 168/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 1. 5. 2020, částka 60/2020 * Čl. I - V § 146 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb. a zákona č. 625/2006 Sb., se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: * Čl. II Aktuální znění od 1. 5. 2020 168 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I V § 146 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb. a zákona č. 625/2006 Sb., se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Kancelář Senátu je oprávněna prodávat upomínkové a propagační předměty, které se vztahují k činnosti Senátu nebo Kanceláře Senátu. Příjem z prodeje upomínkových a propagačních předmětů Kanceláří Senátu je příjmem státního rozpočtu.“. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4. Čl. II Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 167/2020 Sb.	Zákon č. 167/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 1. 7. 2020, částka 60/2020 * Čl. I - Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 192/2002 Sb., zákona č. 282/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 167/2005 Sb., * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 9. 10. 2021 167 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 192/2002 Sb., zákona č. 282/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 167/2005 Sb., zákona č. 205/2006 Sb., zákona č. 573/2006 Sb., zákona č. 162/2009 Sb., zákona č. 402/2009 Sb., zákona č. 265/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 265/2014 Sb., zákona č. 300/2017 Sb. a zákona č. 277/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 11 odst. 1 a 2 se za slova „správních úřadů“ vkládají slova „a orgánů územní samosprávy“. 2. V § 15 odst. 3 se slova „se uvede“ nahrazují slovy „, popřípadě výše pokuty a lhůta k jejímu zaplacení se uvedou“. 3. V § 18 se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) Nebyla-li uložená pokuta ve stanovené lhůtě dobrovolně zaplacena, srazí ji Kancelář Poslanecké sněmovny (dále jen „Kancelář sněmovny“) z platu poslance. Výkon rozhodnutí nařizuje výbor, který vedl disciplinární řízení, v němž byla pokuta uložena. Jestliže rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, neobsahuje lhůtu k jejímu zaplacení, stanoví ji dodatečně výbor, který výkon rozhodnutí nařizuje. Rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, a jestliže lhůta stanovená k zaplacení pokuty uplynula marně.“. Dosavadní text se označuje jako odstavec 2. 4. V § 24 se slova „pro volby konané na ustavující schůzi Sněmovny, která byla ustavena“ zrušují. 5. V § 29 odst. 1 písm. d) se slova „a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu“ zrušují. 6. V § 39 odst. 1 se slova „Kanceláře Poslanecké sněmovny (dále jen „Kancelář sněmovny“)“ nahrazují slovy „Kanceláře sněmovny“. 7. V § 43 odst. 1 se slova „a návrhů nové předlohy“ zrušují. 8. V § 46 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní: „h) přikazovat výborům k projednání zprávy, informace nebo jiné obdobné podklady.“. 9. V § 47 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Schůze komise svolává a řídí její předseda nebo jím pověřený místopředseda. Není-li předseda komise, svolává a řídí schůze komise některý z místopředsedů. Není-li předseda ani místopředsedové, svolá a řídí schůzi komise její člen, jehož tím komise nebo její předseda pověří. Není-li takový člen, svolá a řídí schůzi komise její nejstarší člen, který byl poslancem v minulém volebním období. Není-li takový člen, svolá a řídí schůzi komise její nejstarší člen.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 10. V § 50 odst. 1 se na konci písmene y) čárka nahrazuje tečkou a písmeno z) se zrušuje. 11. V § 58 odst. 1 se slova „, odkázání jinému orgánu Sněmovny a návrh jiné předlohy“ nahrazují slovy „a odkázání jinému orgánu Sněmovny“ a slova „návrhy jiné předlohy,“ se zrušují. 12. V § 63 odst. 1 se bod 4 zrušuje. Dosavadní body 5 až 7 se označují jako body 4 až 6. 13. V § 63 odst. 1 se bod 6 zrušuje. 14. § 71 zní: „§ 71 Návrh usnesení Sněmovny upravujícího vnitřní poměry Sněmovny a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním o něm.“. 15. V § 72 odst. 1 se bod 4 zrušuje. Dosavadní body 5 až 7 se označují jako body 4 až 6. 16. V § 72 odst. 1 se na konci bodu 5 čárka nahrazuje tečkou a bod 6 se zrušuje. 17. V § 77 odst. 3 se za slovo „poměrné“ vkládají slova „nebo paritní“. 18. V § 90 odst. 3 se slova „mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy“ nahrazují slovy „mezinárodní smlouvu, kterou se některé pravomoci orgánů České republiky přenášejí na mezinárodní organizaci nebo instituci“. 19. V § 95 odst. 2 se za slovo „opravu“ vkládají slova „data účinnosti návrhu zákona,“. 20. V § 95 odstavec 3 zní: „(3) Nerozhodla-li Sněmovna po ukončení rozpravy o opakování druhého čtení, hlasuje nejdříve o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k návrhu zákona. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.“. 21. Za část sedmnáctou se vkládá nová část osmnáctá, která včetně nadpisu zní: „ČÁST OSMNÁCTÁ PROJEDNÁVÁNÍ ZPRÁV, INFORMACÍ NEBO JINÝCH OBDOBNÝCH PODKLADŮ § 114a (1) Sněmovna projednává zprávy, informace nebo jiné obdobné podklady, o nichž to stanoví zákon nebo usnesení Sněmovny. (2) Podklad se doručí všem poslancům. Organizační výbor podle povahy věci přikáže podklad k projednání věcně příslušnému výboru nebo doporučí zařadit podklad do návrhu pořadu schůze Sněmovny bez projednání ve věcně příslušném výboru. (3) Je-li podklad předkládán Sněmovně z důvodu, že jeho projednávání bylo zařazeno na pořad schůze Sněmovny při schvalování, popřípadě změně nebo doplnění pořadu schůze, podklad se výboru k projednání nepřikazuje, neusnese-li se Sněmovna jinak. § 114b (1) Usnesení věcně příslušného výboru o podkladu, popřípadě oponentní zpráva nebo záznam o jednání výboru se doručí všem poslancům. (2) Usnesení věcně příslušného výboru o podkladu se okamžikem schválení pořadu nejbližší schůze Sněmovny považuje za rozhodnutí Sněmovny. (3) Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, pokud a) se jedná o podklad, o němž to stanoví Sněmovna usnesením podle § 1 odst. 2, b) organizační výbor doporučí zařazení podkladu do návrhu pořadu schůze Sněmovny, c) projednávání podkladu již bylo zařazeno na pořad schůze Sněmovny, d) nejpozději před zahájením nejbližší schůze Sněmovny věcně příslušný výbor, jiný výbor, menšina výboru v oponentní zprávě nebo poslanecký klub doručí předsedovi Sněmovny písemnou žádost o zařazení podkladu na pořad schůze Sněmovny, nebo e) poslanecký klub požádá o zařazení podkladu na pořad nejbližší schůze Sněmovny podle § 54 odst. 5. (4) Za nejbližší schůzi Sněmovny se nepovažuje schůze, a) jejíž pořad nelze změnit nebo doplnit, b) jejíž pořad nebyl schválen, nebo c) při jejímž zahájení neuplynulo od doručení usnesení věcně příslušného výboru o podkladu poslancům nejméně 24 hodin.“. Dosavadní části osmnáctá až dvacátá první se označují jako části devatenáctá až dvacátá druhá. 22. V § 115 odst. 3 se za slova „se ustavují“ vkládají slova „na základě parity, které“. 23. V § 117 odstavec 2 zní: „(2) Kancelář sněmovny spravuje rozpočet Sněmovny.“. 24. V § 117 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Kancelář sněmovny je oprávněna prodávat upomínkové a propagační předměty, které se vztahují k činnosti Sněmovny nebo Kanceláře sněmovny. Příjem z prodeje upomínkových a propagačních předmětů Kanceláří sněmovny je příjmem státního rozpočtu.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5. 25. V příloze č. 2 se v čl. 5 za bod 21 vkládají nové body 22 až 25, které včetně nadpisu znějí: „Ustavení komisí na základě parity 22. Rozhodne-li Sněmovna, že se komise ustaví na základě parity, stanoví počet členů komise celým násobkem počtu poslaneckých klubů. Sněmovna komisi ustaví potvrzením kandidátky předložené volební komisí. 23. Návrhy na členy komise předkládají volební komisi poslanecké kluby nejpozději 24 hodin přede dnem volby. Kandidátku komise sestaví volební komise tak, že každému z poslaneckých klubů přidělí stejný počet míst v komisi. 24. Nepotvrdí-li Sněmovna ustavení komise, předloží volební komise Sněmovně nový návrh komise sestavený podle bodů 22 a 23. 25. Nepotvrdí-li Sněmovna ani nově navržené ustavení komise, postupuje se podle bodů 22 až 24, dokud Sněmovna navržené ustavení komise nepotvrdí.“. Dosavadní body 22 až 24 se označují jako body 26 až 28. 26. V příloze č. 2 v čl. 5 bodě 27 se slova „poměrného zastoupení“ nahrazují slovy „, podle kterých byl výbor ustaven nebo komise ustavena nebo zvolena“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2020, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 8 a 21, která nabývají účinnosti prvním dnem volebního období Poslanecké sněmovny zvolené po dni vyhlášení tohoto zákona. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 166/2020 Sb.	Zákon č. 166/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 1. 1. 2021, částka 60/2020 * Čl. I - Zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 1. 1. 2021 166 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, se mění takto: 1. V § 7 odst. 1 písm. d) se slova „f) až l)“ nahrazují slovy „f) až k)“, slova „f) až m)“ se nahrazují slovy „f) až l)“, slova „a) až f)“ se nahrazují slovy „a) až e)“, slova „a) až g)“ se nahrazují slovy „a) až f)“ a slova „§ 14 odst. 1 písm. d)“ se nahrazují slovy „§ 14 odst. 1 písm. c)“. 2. V § 14 odst. 1 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c). 3. V § 16 odst. 1 písmeno j) zní: „j) údaj o odmítnutí provedení tlumočnického úkonu podle § 19 odst. 1 písm. c),“. 4. V § 16 odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) kontaktní adresa,“. Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d). 5. V § 16 odst. 3 písm. a) se slova „uplynulo-li 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku,“ zrušují. 6. V § 16 odst. 3 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: „d) údaj o odmítnutí provedení tlumočnického úkonu podle § 19 odst. 2,“. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena e) a f). 7. V § 19 odst. 1 se na konci písmene b) slovo „nebo“ zrušuje a za písmeno b) se vkládá nové písmeno c), které zní: „c) nemá k provedení tlumočnického úkonu dostatek odborných znalostí, nebo“. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d). 8. V § 19 odst. 2 se za slovo „povinnosti“ vkládají slova „nebo jiné vážné důvody“ a na konci textu odstavce 2 se doplňuje věta „Orgán veřejné moci oznámí odmítnutí provedení tlumočnického úkonu ministerstvu, které údaj o odmítnutí, včetně důvodu odmítnutí provedení tlumočnického úkonu zaznamená do seznamu tlumočníků a překladatelů.“. 9. § 22 se zrušuje. 10. V § 25 větě druhé se slovo „a“ nahrazuje čárkou a za slovo „provedení“ se vkládají slova „, sdělí tlumočníkovi informace o předmětu tlumočnického úkonu a případně další informace ze spisu“. 11. V § 27 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 5 a 6. 12. V § 28 odst. 3 písm. i) se slova „, a to i pokud byla sjednána smluvní odměna“ zrušují. 13. V § 29 se odstavec 5 zrušuje. Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5. 14. V § 35 větě první se za slovo „chování“ vkládají slova „související s výkonem tlumočnické činnosti“. 15. V § 37 odst. 1 se písmena l) a n) zrušují. Dosavadní písmena m) a o) se označují jako písmena l) a m). 16. V § 37 odst. 2 se písmena l) a o) zrušují. Dosavadní písmena m), n) a p) se označují jako písmena l), m) a n). 17. V § 37 odst. 3 písm. a) se číslo „75 000“ nahrazuje číslem „50 000“, slova „m) až o)“ se nahrazují slovy „l) a m)“ a slova „n) až p)“ se nahrazují slovy „m) a n)“. 18. V § 37 odst. 3 písm. b) se číslo „250 000“ nahrazuje číslem „200 000“ a slova „nebo m)“ se nahrazují slovy „nebo l)“. 19. V § 37 odst. 3 písm. c) se číslo „500 000“ nahrazuje číslem „300 000“ a slova „, i) nebo l)“ se nahrazují slovy „nebo i)“. 20. V § 38 odst. 1 se písmeno f) zrušuje. Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno f). 21. V § 38 odst. 2 se písmeno f) zrušuje. Dosavadní písmena g) a h) se označují jako písmena f) a g). 22. V § 38 odst. 3 písm. a) se číslo „75 000“ nahrazuje číslem „50 000“ a slova „g) a podle odstavce 2 písm. h)“ se nahrazují slovy „f) a podle odstavce 2 písm. g)“. 23. V § 38 odst. 3 písm. b) se číslo „250 000“ nahrazuje číslem „200 000“ a slova „nebo g)“ se nahrazují slovy „nebo f)“. 24. V § 38 odst. 3 písm. c) se číslo „500 000“ nahrazuje číslem „300 000“ a slova „, e) nebo f)“ se nahrazují slovy „nebo e)“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2021. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 165/2020 Sb.	Zákon č. 165/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 1. 10. 2020, částka 60/2020 * ČÁST PRVNÍ - Změna trestního řádu * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o výkonu vazby * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody * ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky * ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o Probační a mediační službě * ČÁST OSMÁ - Změna trestního zákoníku * ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o zdravotních službách * ČÁST DESÁTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 10. 2020 165 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna trestního řádu Čl. I Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 77/2015 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 264/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 301/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 56/2017 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 59/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 178/2018 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 203/2019 Sb., zákona č. 255/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb. a zákona č. 114/2020 Sb., se mění takto: 1. V § 27b odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní: „e) o odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody na těhotné ženě nebo matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, za současného vyslovení dohledu nebo přiměřených omezení a přiměřených povinností,“. Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena f) a g). 2. V § 27b odst. 2 se za slovo „svobody,“ vkládají slova „kdy byl odložen nebo přerušen výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě nebo matce pečující o dítě do jednoho roku věku, ke kterému byla odsouzena za zvlášť závažný zločin,“. 3. V § 321 se odstavec 4 zrušuje. 4. V § 322 odst. 3 se slova „novorozeného dítěte“ nahrazují slovy „pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin,“. 5. V § 322 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 až 6, které znějí: „(4) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda senátu odložit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí. (5) Jestliže bylo podle odstavce 4 rozhodnuto o odložení výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu nebo za současného uložení přiměřených omezení nebo přiměřených povinností směřujících k tomu, aby odsouzená vedla řádný život, použijí se na postup při výkonu dohledu a kontrole chování přiměřeně § 330a odst. 1 a § 334b až 334e. (6) Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného odložení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody odložen, předseda senátu odklad výkonu trestu odvolá. Odvolat odklad výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 4 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto odkladu řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 4.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 7. 6. V § 322 odst. 7 se slova „a 3“ nahrazují slovy „, 3 a 4“ a za slovo „má“ se vkládají slova „, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 4,“. 7. § 325 zní: „§ 325 (1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit. (2) Předseda senátu přeruší výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě po dokončení 12. týdne těhotenství a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin, a to na dobu jednoho roku po porodu. (3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda senátu přerušit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá stanovisko ředitele věznice a zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí. (4) Jestliže bylo podle odstavce 3 rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu nebo za současného uložení přiměřených omezení nebo přiměřených povinností směřujících k tomu, aby odsouzená vedla řádný život, použijí se na postup při výkonu dohledu a kontrole chování přiměřeně § 330a odst. 1 a § 334b až 334e. (5) Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného přerušení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá. Odvolat přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 3 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto přerušení řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 3. (6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 3, odkladný účinek.“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky Čl. II Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 460/2000 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 157/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 111/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní: „n) zabezpečuje zdravotní služby u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb dětem, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe; za tím účelem zajišťuje jejich převoz k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb,“. Dosavadní písmeno n) se označuje jako písmeno o). 2. V § 3 odst. 2 se za slovo „detence,“ vkládají slova „zajišťuje převoz dětí, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe, k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb,“. 3. V § 3 odst. 3 se na konci textu věty druhé doplňují slova „a zajišťuje převoz dětí, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe, k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o výkonu vazby Čl. III Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 276/2013 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 57/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb. a zákona č. 203/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 16 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „a na balíčky obsahující věci pro potřeby dítěte, které má ve výkonu vazby jeho matka u sebe“. 2. V § 21a odst. 1 písm. b) se slova „a na regulační poplatky“ nahrazují slovy „, na regulační poplatky a na zdravotní služby podle § 28c odst. 2 věty druhé“. 3. V § 22 odst. 8 se za slovo „ženě“ vkládají slova „, ženě, která má ve výkonu vazby u sebe dítě,“. 4. Pod označení § 28a se vkládá nadpis: „Výkon vazby na matce nezletilých dětí“. 5. V § 28a se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) U těhotné ženy, u které je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, je účast otce u porodu možná pouze se souhlasem soudce a v přípravném řízení státního zástupce. Je-li těhotná žena umístěna v souvislosti s porodem u poskytovatele zdravotních služeb mimo objekty spravované Vězeňskou službou, projedná podmínky účasti otce u porodu Vězeňská služba s poskytovatelem zdravotních služeb.“. Dosavadní odstavce 1 až 7 se označují jako odstavce 2 až 8. 6. V § 28a odst. 4 se slova „ošetřujícího lékaře a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného podle místa dosavadního bydliště nezletilého dítěte“ nahrazují slovy „poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného podle místa dosavadního bydliště nezletilého dítěte, zda je takový postup ve prospěch dítěte, a psychologický posudek obviněné ženy“. 7. V § 28a odst. 5 se slova „odstavce 3“ nahrazují slovy „odstavce 4“. 8. V § 28a odst. 6 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“. 9. V § 28a se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní: „(7) Ředitel věznice může rozhodnout o zrušení povolení mít ve výkonu vazby u sebe své dítě a starat se o ně, a to na základě negativního vyjádření ošetřujícího lékaře obviněné, poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, psychologa anebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve věznici, nebo pokud obviněná spáchá ve věznici trestný čin nebo závažným způsobem neplní povinnosti nebo porušuje zákazy stanovené v § 21. Proti rozhodnutí ředitele věznice podle věty první může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, která nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje bezodkladně generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.“. Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 8 a 9. 10. V § 28a odst. 8 se slova „odstavce 3“ nahrazují slovy „odstavců 4 a 7“ a slova „2 a 3“ se nahrazují slovy „3 a 4“. 11. Za § 28a se vkládají nové § 28b a 28c, které včetně nadpisů znějí: „§ 28b Práva dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe (1) Dítě může se souhlasem matky přijímat návštěvy blízkých osob, které probíhají v čase a rozsahu určeném ředitelem věznice nebo jím pověřeným zaměstnancem Vězeňské služby. Ředitel věznice může povolit ze závažného důvodu i návštěvu jiné osoby než osoby dítěti blízké. Ustanovení § 14 odst. 2 a 8 se použije přiměřeně. (2) Na poskytování duchovních a sociálních služeb dítěti se přiměřeně použije § 15. § 28c Péče o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe (1) Dítě má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem upravujícím zdravotní služby a podmínky jejich poskytování. (2) Náklady na zdravotní služby související s péčí o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe a které není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, hradí z vlastních prostředků matka. Nemůže-li tyto náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí je v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění Čl. IV V § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 369/2011 Sb. a zákona č. 200/2015 Sb., se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní: „c) zdravotních služeb pojištěncům, kteří jsou dětmi, které má matka u sebe ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, poskytovatelem určeným Vězeňskou službou,“. Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d). ČÁST PÁTÁ Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody Čl. V Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákona č. 3/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 52/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 346/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 341/2010 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 276/2013 Sb., zákona č. 204/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 188/2016 Sb. a zákona č. 58/2017 Sb., se mění takto: 1. V § 7 úvodní části ustanovení se za slovo „žen,“ vkládají slova „odsouzené ženy, které mají ve výkonu trestu u sebe dítě,“ a za slova „zpravidla odsouzení“ se vkládají slova „, kteří jsou“. 2. V § 7 písmeno b) zní: „b) opakovaně ve výkonu trestu od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé; k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu se nepřihlíží,“. 3. V § 7 se na začátek písmene c) vkládá slovo „odsouzeni“. 4. V § 7 se na začátek písmen e) a f) vkládá slovo „osobami“. 5. V § 24 odst. 3 se za slovo „činnost“ vkládají slova „a na balíčky obsahující věci pro potřeby dítěte, které má ve výkonu trestu jeho matka u sebe,“. 6. V § 27 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „pro sebe a dítě, které má matka ve výkonu trestu odnětí svobody u sebe“. 7. V § 36 odst. 1 písm. b) se slova „a na regulační poplatky“ nahrazují slovy „, na regulační poplatky a na zdravotní služby podle § 67b odst. 2 věty druhé“. 8. V § 66 úvodní části ustanovení se slova „u níž od porodu dítěte neuplynula doba delší než 6 měsíců“ nahrazují slovy „která má ve výkonu trestu u sebe dítě“. 9. V § 66 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) až d), která znějí: „b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních měsíců, c) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce, d) pokutu až do výše 5 000 Kč,“. Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena e) a f). 10. V § 67 se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) Na účast otce u porodu se použije přiměřeně § 19 odst. 2 věta třetí.“. Dosavadní odstavce 1 až 7 se označují jako odstavce 2 až 8. 11. V § 67 odst. 2 se slova „lékaře a klinického psychologa a orgánu sociálněprávní ochrany dětí, zda je takový postup ve prospěch dítěte“ nahrazují slovy „poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zda je takový postup ve prospěch dítěte, a psychologický posudek odsouzené ženy“. 12. V § 67 odst. 3 a 4 se číslo „1“ nahrazuje číslem „2“. 13. V § 67 odst. 7 se slova „lékaře nebo klinického psychologa anebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve věznici“ nahrazují slovy „ošetřujícího lékaře odsouzené, poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, psychologa anebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve věznici, nebo pokud odsouzená neplní program zacházení, spáchá ve věznici trestný čin nebo závažným způsobem neplní povinnosti nebo porušuje zákazy stanovené v § 28“. 14. V § 67 odst. 8 se číslo „6“ nahrazuje číslem „7“. 15. Za § 67 se vkládají nové § 67a a 67b, které včetně nadpisů znějí: „§ 67a Práva dítěte, které má matka ve výkonu trestu u sebe (1) Dítě může se souhlasem matky přijímat návštěvy blízkých osob, které probíhají v čase a rozsahu určeném ředitelem věznice nebo jím pověřeným zaměstnancem Vězeňské služby. Ředitel věznice může povolit ze závažného důvodu i návštěvu jiné osoby než osoby dítěti blízké. Ustanovení § 19 odst. 2 a 7 až 9 se použije přiměřeně. (2) Na poskytování duchovních a sociálních služeb dítěti se přiměřeně použije § 20. § 67b Péče o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu trestu u sebe (1) Dítě má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem upravujícím zdravotní služby a podmínky jejich poskytování. (2) Náklady na zdravotní služby související s péčí o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu trestu u sebe a které není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, hradí z vlastních prostředků matka. Nemůže-li tyto náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí je v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak.“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky Čl. VI V § 176 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 375/2011 Sb., se za slovo „svobody“ vkládají slova „nebo cizinci, který je dítětem, které má ve věznici u sebe jeho matka,“. ČÁST SEDMÁ Změna zákona o Probační a mediační službě Čl. VII Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 204/2015 Sb. a zákona č. 111/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 2 odst. 1 se slova „včetně uložených povinností a omezení,“ zrušují a slova „ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,“ se nahrazují slovy „, kontrola výkonu omezení a povinností uložených obviněnému a“. 2. V § 4 odst. 1 se slovo „nebo“ nahrazuje slovem „aby“ a za slovo „svobody,“ se vkládají slova „aby výkon trestu odnětí svobody uloženého za zvlášť závažný zločin mohl být těhotné ženě nebo matce pečující o dítě do jednoho roku věku odložen nebo přerušen“. 3. V § 4 odst. 2 písmeno d) zní: „d) ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy byl dohled uložen, v provádění kontroly ve stanoveném rozsahu nad dodržováním podmínek, omezení, povinností a opatření uložených obviněnému, pokud nebyl dohled uložen, nebo při nahrazení vazby jiným opatřením anebo při odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, a v kontrole výkonu trestů nespojených s odnětím svobody,“. 4. V § 7 odst. 3 se slova „anebo podmíněného propuštění prováděného úředníkem Probační a mediační služby, informuje o tom úředník“ nahrazují slovy „, odložení nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody anebo podmíněného propuštění, informuje o tom úředník Probační a mediační služby“. 5. V § 7 odst. 4 se za slovo „republiky“ vkládají slova „a do spisů vedených Vězeňskou službou České republiky“. ČÁST OSMÁ Změna trestního zákoníku Čl. VIII V § 49 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, se slova „ve zkušební době“ zrušují. ČÁST DEVÁTÁ Změna zákona o zdravotních službách Čl. IX V § 29 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění zákona č. 47/2016 Sb. a zákona č. 65/2017 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) umístěných společně s matkou ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody náleží Vězeňské službě.“. ČÁST DESÁTÁ ÚČINNOST Čl. X Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 164/2020 Sb.	Zákon č. 164/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 15. 4. 2020, částka 60/2020 * ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o poštovních službách * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o ochraně spotřebitele * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST Aktuální znění od 15. 4. 2020 164 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o poštovních službách Čl. I Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 225/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 212/2013 Sb., zákona č. 258/2014 Sb., zákona č. 319/2015 Sb., zákona č. 378/2015 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 202/2019 Sb., se mění takto: 1. Na konci nadpisu části první se doplňují slova „A SLUŽEB DODÁVÁNÍ BALÍKŮ“. 2. V § 1 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 27 zní: „(2) Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie27) postup poskytovatele služby dodávání balíků a rozsah působnosti a pravomoci Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad“) v oblasti služeb přeshraničního dodávání balíků. 27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 ze dne 18. dubna 2018 o službách přeshraničního dodávání balíků.“. 3. V § 1 se odstavec 3 zrušuje. 4. V § 2 se vkládá nové písmeno a), které zní: „a) poštovní službou činnost, která zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci; za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky,“. Dosavadní písmena a) až o) se označují jako písmena b) až p). 5. V § 2 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Poštovní službou podle tohoto zákona není a) přeprava poštovních zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla podání, třídění nebo dodání, b) služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou.“. 6. V § 3 odst. 2 písm. a) se slova „Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad“)“ nahrazují slovem „Úřadu“. 7. V části první se za hlavu IX vkládá nová hlava X, která včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 28 zní: „HLAVA X SLUŽBY DODÁVÁNÍ BALÍKŮ § 35a (1) Poskytovatel služby dodávání balíků podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 o službách přeshraničního dodávání balíků (dále jen „nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků“) poskytuje informace podle tohoto nařízení Úřadu. (2) Informace podle čl. 4 odst. 1, 3 a 5 a podle čl. 5 odst. 1 nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků poskytuje poskytovatel uvedený v odstavci 1 prostřednictvím elektronického formuláře28). 28) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1263 ze dne 20. září 2018, kterým se stanoví formuláře pro předkládání informací ze strany poskytovatelů služeb dodávání balíků podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644.“. Dosavadní hlavy X a XI se označují jako hlavy XI a XII. 8. V § 36a odst. 1 se na konci textu písmene j) doplňují slova „a nařízením o službách přeshraničního dodávání balíků“. 9. V § 36a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní: „o) je příslušným národním regulačním orgánem podle nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků.“. 10. V § 37a se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí: „(4) Poskytovatel služby dodávání balíků podle nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků se dopustí přestupku tím, že neposkytne informace podle tohoto nařízení v rozsahu a způsobem stanoveným v § 35a. (5) Poskytovatel služby přeshraničního dodávání balíků podle nařízení o službách přeshraničního dodávání balíků se dopustí přestupku tím, že nepředloží Úřadu do 31. ledna každého kalendářního roku veřejný seznam sazeb podle čl. 5 odst. 1 tohoto nařízení způsobem stanoveným v § 35a.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 6. 11. V § 37a odst. 6 písm. c) se za slova „nebo podle odstavce 3 písm. b),“ vkládají slova „nebo podle odstavců 4 a 5,“. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o ochraně spotřebitele Čl. II Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 452/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 293/2009 Sb., zákona č. 298/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 219/2011 Sb., zákona č. 468/2011 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 238/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 476/2013 Sb., zákona č. 356/2014 Sb., zákona č. 206/2015 Sb., zákona č. 378/2015 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 264/2017 Sb., zákona č. 371/2017 Sb. a zákona č. 179/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 23 se doplňuje odstavec 21, který zní: „(21) Česká obchodní inspekce provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených v čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 o službách přeshraničního dodávání balíků.“. 2. V § 24 se na konci odstavce 8 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: „e) nezpřístupní informace podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644.“. 3. V § 24 odst. 14 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a odstavce 8 písm. e)“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 163/2020 Sb.	Zákon č. 163/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 1. 7. 2020, částka 60/2020 * ČÁST PRVNÍ - Změna občanského zákoníku * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o obchodních korporacích * ČÁST TŘETÍ - Změna zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty * ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o katastru nemovitostí * ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev * ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST Aktuální znění od 1. 7. 2020 163 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna občanského zákoníku Čl. I Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., zákona č. 303/2017 Sb., zákona č. 111/2018 Sb., zákona č. 171/2018 Sb. a zákona č. 33/2020 Sb., se mění takto: 1. § 1124 a 1125 znějí: „§ 1124 (1) Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. (2) Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva. § 1125 (1) Vzniklo-li spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu předkupní právo; předkupní právo se vztahuje i na dědický podíl. Neujednají-li si spoluvlastníci nebo spoludědicové, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. (2) Převádí-li spoluvlastník svůj podíl osobě, která by byla jeho dědicem podle ustanovení o zákonné posloupnosti dědiců, nebo jinému spoluvlastníku, odstavec 1 se nepoužije. To platí i v případě, že se spoluvlastník předkupního práva v písemné formě vzdal.“. 2. V § 1166 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2. 3. § 1169 včetně nadpisu zní: „§ 1169 Změna prohlášení (1) Vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Ke změně prohlášení se vyžaduje písemný souhlas vlastníka jednotky, jehož práv a povinností se změna dotkne. Je-li jednotka zatížena, vyžaduje se rovněž písemný souhlas osoby oprávněné z věcného práva, pokud se jejích práv a povinností změna dotkne. Pro účinnost změny prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže se změna dotýká práv a povinností všech vlastníků jednotek. (2) Ke změně prohlášení postačí souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, týká-li se změna a) společných částí, při které se nemění velikost podílu na společných částech, nejde-li o části ve výlučném užívání vlastníka jednotky, b) účelu užívání bytu na základě žádosti jeho vlastníka, nebo c) pravidel pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, jsou-li určena v prohlášení. (3) Pro přezkoumání rozhodnutí o změně prohlášení se ustanovení § 1209 použije přiměřeně.“. 4. V § 1170 odst. 2 se na konci písmene b) doplňuje slovo „a“, na konci písmene c) se slovo „, a“ nahrazuje tečkou a písmeno d) se zrušuje. 5. V § 1172 odst. 2 se slova „a jejich převody“ zrušují. 6. V § 1175 odstavec 2 zní: „(2) Vlastník jednotky spravuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu; jde-li však o společné části uvnitř bytu a společné části, které slouží vlastníku jednotky k výlučnému užívání, provádí a hradí pouze údržbu a drobné opravy.“. 7. V § 1176 se slova „a pro“ nahrazují slovy „a pozemku a“. 8. § 1177 zní: „§ 1177 Vlastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu a pozemku (dále jen „osoba odpovědná za správu domu“) své jméno, bydliště, jméno a bydliště osoby, které přenechal byt k užívání na dobu nikoli přechodnou, a počet osob, které budou mít v bytě domácnost. To platí i v případě změny těchto údajů.“. 9. V § 1178 se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) Osoba odpovědná za správu domu vede seznam vlastníků jednotek a osob, kterým vlastník přenechal byt k užívání, v rozsahu stanoveném v § 1177.“. Dosavadní text se označuje jako odstavec 2. 10. V § 1178 odst. 2 se slovo „adresu“ nahrazuje slovem „bydliště“ a slova „nájemce v domě“ se nahrazují slovy „osoby, které přenechal byt k užívání“. 11. Na konci textu § 1179 se doplňují slova „, a pořizovat si z nich výpisy, opisy a kopie“. 12. V § 1180 odstavec 1 zní: „(1) Vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.“. 13. V § 1181 odst. 1 se slova „, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období“ zrušují. 14. V § 1181 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1. 15. V § 1182 se vkládá nový odstavec 1, který zní: „(1) Vlastník jednotky předem oznámí osobě odpovědné za správu domu stavební úpravu uvnitř svého bytu.“. Dosavadní text se označuje jako odstavec 2. 16. V § 1182 odst. 2 se slova „do bytu přístup pro ověření, zda stavební úpravy neohrožují, nepoškozují nebo nemění společné části, pokud byl k tomu předem vyzván osobou odpovědnou za správu domu“ nahrazují slovy „osobě odpovědné za správu domu na základě její předchozí výzvy ověření, zda stavební úpravy neohrožují, nepoškozují nebo nemění společné části, a to popřípadě i přístupem do bytu“. 17. V § 1182 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Vlastník jednotky předem oznámí osobě odpovědné za správu domu podnikání nebo jinou činnost v bytě, která může vést k narušení obvyklého klidu a pořádku v domě na dobu nikoli přechodnou.“. 18. V § 1183 odst. 2 větě první se za slova „společenství vlastníků“ vkládají slova „jednotek (dále jen „společenství vlastníků“)“. 19. § 1184 zní: „§ 1184 (1) Na návrh osoby odpovědné za správu domu může soud nařídit prodej jednotky toho vlastníka, který i přes písemnou výstrahu osoby odpovědné za správu domu porušuje své povinnosti způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek. (2) Ve výstraze podle odstavce 1 se uvede důvod jejího udělení, upozornění na možnost podání návrhu na nařízení prodeje jednotky a výzva, aby se vlastník porušování povinností zdržel, popřípadě aby následky porušování povinností odstranil; k tomu se vlastníkovi vždy poskytne přiměřená lhůta, nejméně však 30 dnů. (3) S podáním návrhu podle odstavce 1 musí vyslovit souhlas většina všech vlastníků jednotek; při určení většiny potřebné pro vyslovení souhlasu se nepřihlíží k hlasu vlastníka podle odstavce 1.“. 20. V § 1186 odst. 1 se za slovo „povinnost“ vkládá slovo „vypořádat“ a slova „ke dni účinnosti převodu vypořádat“ se nahrazují slovy „a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu“. 21. V § 1186 odstavec 2 zní: „(2) Při převodu vlastnického práva k jednotce přecházejí s jednotkou na nabyvatele dluhy převodce vůči osobě odpovědné za správu domu na příspěvcích na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, měl-li je a mohl-li je nabyvatel zjistit. Za dluhy, které na nabyvatele jednotky přešly, ručí převodce osobě odpovědné za správu domu.“. 22. V § 1186 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Převádí-li vlastník vlastnické právo k jednotce, doloží nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké má dluhy podle odstavce 2, popřípadě že takové dluhy nejsou; potvrzení vydá nabyvateli se souhlasem převodce také osoba odpovědná za správu domu. Má se za to, že nabyvatel nemohl tyto dluhy zjistit, pokud je nemohl zjistit z potvrzení osoby odpovědné za správu domu nebo nevydala-li tato osoba potvrzení bez zbytečného odkladu, ač o něj byla požádána.“. 23. V § 1188 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1. 24. V § 1189 odst. 1 větě druhé se za slova „Správa domu“ vkládají slova „a pozemku“ a za slova „spojené s“ se vkládají slova „údržbou a opravou společných částí,“. 25. V § 1190 větě první se slova „a pozemku“ zrušují. 26. § 1191 až 1193 včetně nadpisu nad označením § 1191 znějí: „Správa bez vzniku společenství vlastníků § 1191 (1) Nevzniklo-li společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí určená v prohlášení; bylo-li založeno společenství vlastníků a nejsou-li v prohlášení určena tato pravidla, použijí se na správu pravidla obsažená ve stanovách. (2) Pro rozhodování v záležitostech správy domu a pozemku se použijí obdobně ustanovení tohoto zákona o shromáždění. Vlastníky jednotek svolává správce. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek a souhlas většiny všech vlastníků jednotek, ledaže prohlášení nebo stanovy vyžadují počet vyšší; ustanovení § 1209 není dotčeno. § 1192 Z právních jednání správce jsou vlastníci jednotek oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně; jde-li však o právní jednání v záležitosti, která je v působnosti shromáždění, jsou oprávněni a zavázáni, pouze pokud je k němu dán souhlas podle § 1191 odst. 2. § 1193 (1) První správce je určen v prohlášení. Při volbě nového správce se postupuje podle § 1191 odst. 2. Správce lze odvolat pouze se současným zvolením nového správce. (2) Má-li některý vlastník jednotky při vzniku jednotek podíl na společných částech větší než poloviční, jde o většinového vlastníka, který je vždy správcem. Přestane-li být správce většinovým vlastníkem, mohou vlastníci jednotek zvolit nového správce. (3) Je-li pro to důležitý důvod, soud na návrh některého vlastníka jednotky správce, který je většinovým vlastníkem, odvolá a jmenuje nového správce; to platí i v případě soudem jmenovaného správce. Soudem jmenovaný správce může navrhnout soudu, aby jej odvolal, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby správcem setrval. Přestane-li být soudem odvolaný správce většinovým vlastníkem, zvolí vlastníci jednotek bez zbytečného odkladu nového správce. Okamžikem zvolení nového správce přestává být soudem jmenovaný správce správcem.“. 27. V § 1195 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Práva a povinnosti ze závazků spojených se správou domu a pozemku vzniklých před vznikem společenství vlastníků, z nichž jsou vlastníci jednotek oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně, přechází dnem vzniku společenství vlastníků na společenství vlastníků. Společenství vlastníků oznámí bez zbytečného odkladu po svém vzniku všem věřitelům a dlužníkům, kteří jsou oprávněni a zavázáni z těchto pohledávek a dluhů, že došlo ke vzniku společenství vlastníků. Vlastníci jednotek ručí za splnění dluhu společně a nerozdílně, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu vyslovil souhlas s tím, aby vlastníci jednotek ručili podle § 1194 odst. 2.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 28. V § 1195 se doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Společenství vlastníků, které vzniklo po převodu jednotek z vlastnictví právnické osoby podle § 1188 do vlastnictví jeho členů, může dluh z úvěru poskytnutého této právnické osobě na opravu, údržbu nebo stavební úpravu domu, převzít, přistoupit k němu nebo jej zajistit, pokud s tím souhlasí všichni jeho členové; souhlas musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Je-li pro to důležitý důvod a lze-li to po členu spravedlivě požadovat, může společenství vlastníků navrhnout soudu, aby prohlášení vůle člena, který nesouhlasil s převzetím, přistoupením nebo zajištěním takového dluhu, bylo nahrazeno soudním rozhodnutím.“. 29. Na konci textu § 1197 se doplňují slova „, ledaže se jedná o případ uvedený v § 1195 odst. 4“. 30. V § 1198 odst. 1 se za slova „vlastníci jednotek“ vkládají slova „v domě“ a slova „tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, nejpozději po vzniku vlastnického práva k první převedené jednotce“ se nahrazují slovy „čtyři jsou ve vlastnictví čtyř různých vlastníků“. 31. V § 1198 odst. 2 větě první se slova „další převedené jednotce“ nahrazují slovy „jednotce převáděné dalšímu vlastníku“ a věta druhá se zrušuje. 32. V § 1200 odstavec 1 zní: „(1) Společenství vlastníků se založí schválením stanov; společenství vlastníků může založit i jediný vlastník všech jednotek. Ke schválení stanov se vyžaduje jejich přijetí na ustavující schůzi většinou hlasů všech vlastníků jednotek, nebo shoda všech vlastníků jednotek na jejich obsahu; ustanovení § 1209 není dotčeno.“. 33. V § 1200 odst. 2 písm. c) se slova „, jakož i způsob jejich uplatňování“ zrušují. 34. V § 1200 odst. 2 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje. 35. V § 1200 odstavec 3 zní: „(3) Údaj podle odstavce 2 písm. e) lze po vzniku společenství vlastníků ze stanov vypustit; stanovy mohou svěřit toto rozhodnutí do působnosti statutárního orgánu. Toto rozhodnutí se nepovažuje za rozhodnutí o změně stanov.“. 36. V § 1200 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí: „(4) Rozhodnutí ustavující schůze o přijetí stanov se osvědčuje veřejnou listinou, která obsahuje schválený text stanov. Zakládá-li se společenství vlastníků přijetím stanov všemi vlastníky jednotek, vyžadují stanovy formu veřejné listiny. Zakládá-li společenství vlastníků jediný vlastník všech jednotek, stanovy formu veřejné listiny nevyžadují. (5) Při změně stanov se forma veřejné listiny nevyžaduje.“. 37. § 1201 zní: „§ 1201 Ke změně stanov před vznikem společenství vlastníků se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže stanovy vyžadují vyšší počet.“. 38. § 1202 a 1203 se zrušují. 39. V § 1206 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Působnost shromáždění vykonává ve společenství vlastníků s jediným vlastníkem tento vlastník.“. 40. V § 1207 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Pokud o to před rozesláním pozvánky na shromáždění požádají vlastníci jednotek podle odstavce 1, zařadí statutární orgán na pořad shromáždění jimi určenou záležitost za předpokladu, že k takové záležitosti je navrženo usnesení nebo je její zařazení odůvodněno.“. 41. V § 1208 se písmeno b) zrušuje. Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena b) až h). 42. V § 1208 písm. c) se za slovo „schválení“ vkládá slovo „rozpočtu,“, za slova „správě domu“ se vkládají slova „a pozemku“ a za slova „správu domu“ se vkládají slova „a pozemku“. 43. V § 1208 písm. d) se slova „výše záloh na jejich úhradu, jakož i“ zrušují. 44. V § 1208 písm. e) se body 2 až 6 zrušují. Dosavadní bod 7 se označuje jako bod 2. 45. V § 1208 písm. e) bodě 2 se slova „stavební úpravě společné části“ nahrazují slovy „údržbě společné části anebo stavební úpravě společné části, která nevyžaduje změnu prohlášení“. 46. V § 1208 písm. g) se slova „i rozhodnutí o její změně, jakož i schválení smlouvy s touto osobou a schválení změny smlouvy v ujednání o ceně nebo o rozsahu činnosti“ nahrazují slovy „a rozhodnutí o její změně“. 47. V § 1208 písm. h) se za slovo „určených“ vkládá slovo „zákonem,“. 48. V § 1209 odst. 1 větě první se slova „nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti“ nahrazují slovy „navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku“. 49. V § 1209 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 50. Nadpis nad označením § 1210 se zrušuje. 51. § 1210 včetně nadpisu zní: „§ 1210 Náhradní shromáždění Připouští-li stanovy konání náhradního shromáždění, je náhradní shromáždění způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají alespoň 40 % všech hlasů.“. 52. Nad označení § 1211 se vkládá nadpis, který zní: „Rozhodování mimo zasedání“. 53. V § 1211 se vkládají nové odstavce 1 a 2, které znějí: „(1) Není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. V jiných případech lze navrhnout přijetí rozhodnutí mimo zasedání, pokud to připustí stanovy. (2) Vyžaduje-li zákon nebo stanovy, aby přijetí rozhodnutí shromáždění bylo osvědčeno veřejnou listinou, návrh musí mít formu veřejné listiny; v takovém případě se vlastníkům jednotek zasílá kopie veřejné listiny o návrhu rozhodnutí. Přijetí rozhodnutí se osvědčuje veřejnou listinou.“. Dosavadní text se označuje jako odstavec 3. 54. V § 1211 odst. 3 větě první se slovo „usnesení“ nahrazuje slovem „rozhodnutí“. 55. Na konci § 1212 se doplňuje věta „Vyžaduje-li zákon nebo stanovy, aby přijetí rozhodnutí shromáždění bylo osvědčeno veřejnou listinou, musí být podpis vlastníka jednotky na vyjádření úředně ověřen.“. 56. § 1214 zní: „§ 1214 Většina se počítá z celkového počtu hlasů všech vlastníků jednotek, ledaže zákon stanoví, že se počítá z celkového počtu vlastníků jednotek.“. 57. V § 1215 odst. 2 větě první se za slovo „domě“ vkládají slova „nebo počet vlastníků jednotek“ a ve větě druhé se slova „pro příspěvky na ni“ nahrazují slovy „užívání společných částí“. 58. V § 1217 odst. 1 větě první, § 1218 odst. 1 a § 1219 se slovo „vlastnictví“ nahrazuje slovem „spoluvlastnictví“. 59. V § 1217 odst. 2 se slova „bytového vlastnictví“ nahrazují slovy „bytového spoluvlastnictví“ a slova „bytové vlastnictví“ se nahrazují slovy „bytové spoluvlastnictví“. 60. § 1221 zní: „§ 1221 (1) Nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích. (2) Stanoví-li zákon ve věcech bytového spoluvlastnictví působnost vlastníkům jednotek, lze ji vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění.“. 61. V § 2239 se slova „k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani“ zrušují. 62. § 2240 a 2241 se včetně nadpisu zrušují. 63. Nadpis pod označením § 2254 zní: „Jistota a smluvní pokuta“. 64. V § 2254 odst. 1 se za slovo „nájmu,“ vkládají slova „nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu,“, slovo „být“ se zrušuje a slova „vyšší než“ se nahrazují slovy „a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout“. Čl. II Přechodná ustanovení 1. Jestliže se vlastníci jednotek odchýlili ujednáním stanov upravujícím poměr výše příspěvku na správu domu a pozemku od § 1180 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se toto ujednání ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za součást prohlášení. 2. Zakladatel společenství vlastníků, který byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona správcem domu a pozemku podle § 1202 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vykonává ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do vzniku společenství vlastníků správu domu a pozemku podle § 1191 až 1193 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Shromáždění je však způsobilé usnášet se za přítomnosti většiny všech vlastníků jednotek a přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají většinu všech hlasů a k přijetí rozhodnutí se vyžaduje souhlas většiny hlasů přítomných vlastníků jednotek a souhlas většiny přítomných vlastníků jednotek, ledaže prohlášení nebo stanovy vyžadují počet vyšší. 3. Návrh na zápis společenství vlastníků do veřejného rejstříku se podá nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy zakladatel společenství vlastníků, který byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona správcem domu a pozemku podle § 1202 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ztratí většinu hlasů. 4. Dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, trvá předkupní právo předkupníka i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o obchodních korporacích Čl. III Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb. a zákona č. 33/2020 Sb., se mění takto: 1. V § 9 odst. 1 se slovo „společnosti“ nahrazuje slovy „obchodní korporace“. 2. V § 9 se odstavec 3 zrušuje. 3. V § 553 písm. d) se slova „jejich splacení“ nahrazují slovy „pro splnění vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu, popřípadě vstupnímu vkladu“. 4. V § 554 odst. 1 se slovo „z“ nahrazuje slovy „ze zákona nebo“. 5. Nad označení § 555 se vkládá nadpis, který zní: „Založení družstva na ustavující schůzi“. 6. § 555 zní: „§ 555 (1) Ustavující schůzi družstva (dále jen „ustavující schůze“) svolá svolavatel, který předloží zájemcům o založení družstva návrh stanov a rozhodnutí potřebných k založení družstva. (2) Ustavující schůze po přijetí stanov zvolí členy volených orgánů družstva, schválí správce vkladů a určí způsob splnění základního členského vkladu, popřípadě i vstupního vkladu.“. 7. V § 556 odstavec 1 zní: „(1) Na ustavující schůzi může hlasovat zájemce, který projevil vůli stát se členem družstva podáním písemné přihlášky nejpozději do zahájení ustavující schůze, a svolavatel jeho přihlášku neodmítl (dále jen „zájemce“). Jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem svolavatele, ledaže ustavující schůze rozhodne jinak.“. 8. § 557 až 559 znějí: „§ 557 Ustavující schůzi řídí svolavatel nebo jím pověřená osoba. § 558 (1) Každý zájemce má na ustavující schůzi 1 hlas. O stanovách se hlasuje vždy veřejně. (2) Ustavující schůze je schopna se usnášet za účasti většiny zájemců; usnesení přijímá většinou hlasů přítomných. § 559 (1) Zájemce, který nehlasoval pro přijetí stanov, může vzít zpět svoji přihlášku bezprostředně po oznámení výsledků hlasování, jinak toto právo zaniká. Zpětvzetí přihlášky se uvede ve veřejné listině, kterou se osvědčuje průběh ustavující schůze. (2) Zakladatelem družstva je zájemce, který nevzal svoji přihlášku zpět, splnil podmínky pro členství a jeho vznik, s výjimkou splnění vkladové povinnosti, popřípadě vzniku pracovního poměru.“. 9. V § 560 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Určují-li stanovy bytového družstva, že podmínkou vzniku členství je převzetí nebo splnění vkladové povinnosti také k dalšímu členskému vkladu, je přílohou veřejné listiny také prohlášení zakladatele o převzetí povinnosti k dalšímu členskému vkladu.“. 10. Na konci textu § 561 se doplňují slova „; to neplatí, zakládá-li se družstvo postupem podle § 561a“. 11. Za § 561 se vkládá nový § 561a, který včetně nadpisu zní: „§ 561a Založení družstva bez ustavující schůze (1) Družstvo lze založit i dohodou zakladatelů na obsahu stanov; stanovy vyžadují formu veřejné listiny. (2) Stanovy při založení družstva podle odstavce 1 obsahují také a) seznam zakladatelů, b) způsob splnění vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu, popřípadě vstupnímu vkladu zakladatele, c) údaj o tom, koho zakladatelé určují členy volených orgánů družstva, d) u nepeněžitého vkladu jeho popis, jeho ocenění, částku, kterou se započítává na členský vklad, a určení osoby znalce, který provedl ocenění nepeněžitého vkladu. (3) Údaje podle odstavce 2 lze po vzniku družstva a po splnění vkladové povinnosti k základnímu členskému vkladu, popřípadě vstupnímu vkladu ze stanov vypustit; stanovy mohou svěřit toto rozhodnutí do působnosti představenstva. Rozhodnutí podle tohoto odstavce se nepovažuje za rozhodnutí o změně stanov. (4) Neurčí-li stanovy jinou lhůtu, splní zakladatel vkladovou povinnost k základnímu členskému vkladu, popřípadě vstupnímu vkladu do 15 dnů ode dne přijetí stanov, jinak se nestane členem.“. 12. V § 562 odst. 2 se za slovo „družstva“ vkládá slovo „i“. 13. V § 562 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Určí-li stanovy, že působnost členské schůze plní zcela nebo zčásti shromáždění delegátů, zpřístupní se informační deska členům družstva vždy i prostřednictvím internetových stránek.“. 14. V § 564 odst. 1 se za číslo „2“ vkládají slova „, ledaže jde o zakladatele podle § 561a,“. 15. V § 566 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Určí-li tak stanovy, může členská schůze družstva rozhodnout o zvýšení základního členského vkladu doplatky členů.“. 16. V § 566 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Usnesení členské schůze obsahuje a) částku, o niž se zvyšuje základní členský vklad, b) lhůtu pro splnění vkladové povinnosti, případně c) popis nepeněžitého vkladu, jeho ocenění znalcem určeným podle § 573 odst. 1 a částku, která se započítává na členský vklad, projevil-li člen vůli vnést nepeněžitý vklad. (4) K rozhodnutí o změně stanov, kterým se umožní zvýšení základního členského vkladu doplatkem člena, a k rozhodnutí o zvýšení základního členského vkladu se vyžaduje souhlas tří čtvrtin všech členů družstva.“. 17. V § 567 odst. 3 se za slova „Ke zvýšení základního členského vkladu“ vkládají slova „z vlastních zdrojů“. 18. V § 567 odst. 4 se slova „Zvýšení základního kapitálu“ nahrazují slovy „Souhrn částek, o něž se zvyšuje základní členský vklad z vlastních zdrojů,“. 19. Za § 567 se vkládají nové § 567a a 567b, které včetně nadpisu nad označením § 567b znějí: „§ 567a Účinky zvýšení základního členského vkladu nastávají okamžikem zápisu nové výše základního členského vkladu do obchodního rejstříku. Snížení základního členského vkladu § 567b (1) Usnesení členské schůze o snížení základního členského vkladu obsahuje a) částku, o niž se základní členský vklad snižuje, b) údaj o tom, zda částka odpovídající souhrnu částek, o něž se snižuje základní členský vklad, bude celá nebo zčásti vyplacena členům nebo jakým jiným způsobem bude s touto částkou naloženo. (2) K rozhodnutí podle odstavce 1 se vyžaduje souhlas alespoň dvou třetin přítomných členů družstva.“. 20. Nadpis nad označením § 568 se zrušuje. 21. V § 568 odst. 2 se slova „, ledaže jde o snížení základního členského vkladu za účelem úhrady ztráty“ zrušují. 22. V § 568 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Ustanovení tohoto oddílu o ochraně věřitelů se nepoužijí, jde-li o snížení základního členského vkladu za účelem úhrady ztráty.“. 23. Za § 571 se vkládají nové § 571a a 571b, které znějí: „§ 571a (1) Účinky snížení základního členského vkladu nastávají okamžikem zápisu nové výše základního členského vkladu do obchodního rejstříku. (2) Snížení základního členského vkladu zapíše soud do obchodního rejstříku pouze tehdy, bude-li a) prokázáno uplynutí lhůty podle § 568 odst. 2, nepřihlásil-li v této lhůtě svoji pohledávku žádný věřitel, b) předloženo prohlášení družstva o tom, že nemá věřitele, kteří mají právo na zajištění nebo uspokojení jejich pohledávek, c) prokázáno uspokojení pohledávky nebo její přiměřené zajištění anebo účinnost dohody podle § 569 odst. 1, d) doložena ztráta družstva nejméně ve výši částky odpovídající souhrnu částek, o něž se snižuje základní členský vklad, za účelem úhrady ztráty, e) předložena účinná dohoda družstva s věřiteli, kteří mají právo na uspokojení nebo zajištění jejich pohledávek, na uspokojení tohoto jejich práva podle § 570, nebo f) prokázáno přiměřené zajištění na základě rozhodnutí soudu podle § 571. (3) V případě prohlášení družstva podle odstavce 2 písm. b) není třeba dodržet lhůtu uvedenou v § 568 odst. 2. (4) Je-li snížení základního členského vkladu zapsáno do obchodního rejstříku, provede se, ledaže soud vysloví neplatnost usnesení členské schůze o snížení základního členského vkladu. § 571b (1) Družstvo naloží s částkou odpovídající souhrnu částek, o něž se snižuje základní členský vklad, až poté, co se snížení základního členského vkladu zapíše do obchodního rejstříku. (2) Prohlásí-li soud usnesení členské schůze o snížení základního členského vkladu za neplatné, obnoví se vkladová povinnost, pokud byla členovi v důsledku snížení základního členského vkladu prominuta, a osoby, které přijaly plnění z důvodu snížení základního členského vkladu, toto plnění vrátí družstvu.“. 24. V § 573 odst. 3 se za slova „Nepeněžitý vklad“ vkládají slova „, částku jeho ocenění a částku, která se započítává na členský vklad,“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „, s výjimkou založení družstva podle § 561a“. 25. V § 577 odst. 2 se slova „družstevního podílu“ nahrazují slovy „členského vkladu“. 26. V § 577 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Má-li být vnesen nepeněžitý vklad, o přijetí do družstva rozhoduje vždy členská schůze.“. 27. V § 582 odst. 1 se slova „seznamu všech členů nebo požadované části seznamu“ nahrazují slovy „nebo výpis údajů ze seznamu členů, které se ho týkají“. 28. V § 582 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Družstvo vydá každému členovi na jeho písemnou žádost a za úhradu nákladů opis příslušné části seznamu, jestliže na tom osvědčí právní zájem nebo doloží písemný souhlas člena, kterého se zápis týká; podpis člena musí být úředně ověřen.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 29. V § 603 odst. 1 se slova „ode dne, kdy se stal dědicem, jinak se k výpovědi nepřihlíží“ nahrazují slovy „ode dne, kdy mu bylo nabytí dědictví potvrzeno, jinak toto právo zaniká“. 30. V § 604 odst. 2 se slova „nabytí dědictví“ nahrazují slovy „smrti zůstavitele“. 31. V § 613 odst. 1 písm. c) se slova „se k právu“ nahrazují slovem „právo“ a slovo „nepřihlíží,“ se nahrazuje slovem „zaniká“. 32. V § 618 odst. 1 se slova „oznámení o vyloučení; to platí i v případě, že o vyloučení rozhodla členská schůze; k námitkám podaným v rozporu s tím se nepřihlíží“ nahrazují slovy „rozhodnutí, jinak toto právo zaniká“. 33. V § 618 odst. 2 se slova „§ 620 až 622“ nahrazují slovy „§ 620 odst. 1 písm. b), § 620 odst. 2, § 621 a 622“. 34. V § 620 odst. 1 se na konci textu závěrečné části ustanovení doplňují slova „, jinak toto právo zaniká“. 35. V § 621 se slovo „představenstva“ zrušuje a slovo „a“ za slovy „vyloučení člena“ se nahrazuje čárkou. 36. V § 635 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „; stanovy mohou určit nižší počet zastoupených jedním zmocněncem“. 37. V § 635 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Stanovy mohou určit možnost zastupování člena pouze jiným členem.“. 38. V § 636 odst. 1 se slova „internetových stránkách“ nahrazují slovy „informační desce“ a věta druhá se zrušuje. 39. V § 636 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Se souhlasem člena mu může být pozvánka zasílána pouze elektronicky na adresu uvedenou v seznamu členů. Souhlas lze dát jakýmkoliv způsobem, z něhož plyne tato vůle člena.“. 40. V § 652 odst. 1 se slova „družstvo nebo“ zrušují. 41. V § 677 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Na delegáta se nepoužijí ustanovení právních předpisů o členu voleného orgánu, ledaže zákon stanoví jinak.“. 42. V § 683 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Odstavce 1 a 2 se použijí i v případě, že shromáždění delegátů rozhoduje o změně stanov podle § 731 odst. 1 písm. a). Členem podle odstavce 1 je člen, kterému se při plnění podmínek pro vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu mají změnit tyto podmínky.“. 43. V § 688 se na konci odstavce 2 doplňují věty „Se souhlasem delegáta mu může být pozvánka zasílána pouze elektronicky na adresu uvedenou v seznamu delegátů. Souhlas lze dát jakýmkoliv způsobem, z něhož plyne tato vůle delegáta.“. 44. V § 693 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí: „(2) Usnesení shromáždění delegátů, kterým se přijímá rozhodnutí podle § 566 odst. 4, musí být přijato delegáty, kteří zastupují alespoň tři čtvrtiny všech členů družstva. (3) Usnesení shromáždění delegátů, kterým se přijímá rozhodnutí podle § 567b odst. 2, musí být přijato delegáty, kteří zastupují alespoň dvě třetiny členů zastoupených na shromáždění.“. 45. V § 731 odstavec 2 zní: „(2) Pro změnu úpravy náležitostí stanov uvedených v odstavci 1 písm. a) se vyžaduje souhlas tří čtvrtin všech členů družstva a souhlas těch členů družstva, kterým se při plnění podmínek pro vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu mají změnit tyto podmínky.“. 46. § 732 zní: „§ 732 (1) Vyžaduje-li se souhlas člena, kterému vznikne po splnění všech podmínek právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, s rozhodnutím členské schůze podle § 731 odst. 1 písm. a), může jej člen projevit písemně nebo jiným vhodným způsobem určeným ve stanovách a doručit jej družstvu nejpozději do 7 dnů ode dne konání členské schůze. (2) Souhlas s rozhodnutím členské schůze podle odstavce 1 musí být projeven způsobem, který umožní družstvu ověřit totožnost oprávněného člena, jinak se k souhlasu nepřihlíží. (3) Přijetí rozhodnutí členské schůze podle odstavce 1 se osvědčuje veřejnou listinou. (4) Ustanovení § 655 odst. 2 se použije obdobně.“. 47. V § 733 odst. 1 se text „§ 572 odst. 2“ nahrazuje textem „§ 572 odst. 1“. 48. V § 734 odst. 1 se na konci textu úvodní části ustanovení doplňují slova „kromě důvodů uvedených v § 614 také“. 49. V § 736 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Ustanovení § 601 odst. 1 není dotčeno.“. 50. V nadpisu nad označením § 741 se slova „a družstevního nebytového prostoru“ zrušují. 51. V § 741 odst. 1 se za slovo „upravující“ vkládá slovo „nájem,“ a slova „a nebytového prostoru“ se nahrazují slovy „nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona“. 52. V § 741 odst. 2 se za slovo „podle“ vkládají slova „tohoto zákona,“. 53. V § 744 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Stanovy bytového družstva určí rozsah běžné údržby a drobných oprav souvisejících s užíváním družstevního bytu a okolnosti, za nichž lze stavebně upravovat družstevní byt a dům.“. 54. § 750 zní: „§ 750 (1) Bytové družstvo může, připouští-li to stanovy, rozdělit nejvýše 33 % zisku a jiných vlastních zdrojů podle § 34 odst. 2 pouze mezi své členy, a) jsou-li splněny podmínky v § 40, b) neohrozí-li uspokojování bytových potřeb svých členů a c) vytvoří-li fond ze zisku ve výši nejméně 30 % základního kapitálu, který nelze rozdělit mezi členy. (2) Ustanovení § 35 se nepoužije.“. 55. V § 751 odst. 3 se slova „a družstevních nebytových prostorů“ zrušují. 56. V § 755 odstavec 2 zní: „(2) S výjimkou rozhodnutí o zvýšení základního členského vkladu a rozhodnutí podle § 731 odst. 1 písm. a) mohou stanovy určit, že členové bytového družstva, kteří jsou nájemci družstevních bytů, mají na členské schůzi vyšší počet hlasů; § 650 odst. 2 není dotčen.“. 57. V § 765 písm. d) se slova „tichém společenství“ nahrazují slovy „tiché společnosti a jiných smluv, jimiž se zakládá právo na podílu na zisku družstva“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty Čl. IV V § 2 písm. g) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb., se slovo „nebo“ zrušuje, tečka se nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se bod 3, který zní: „3. osoby, u nichž lze mít za to, že mohou užívat byt, je-li užíván k jinému účelu než k zajištění bytových potřeb, po dobu v souhrnu přesahující 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období.“. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o katastru nemovitostí Čl. V V § 23 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění zákona č. 139/2015 Sb. a zákona č. 460/2016 Sb., se v odstavci 1 na konci písmene za) čárka nahrazuje tečkou a písmeno zb) se zrušuje. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev Čl. VI Zákon č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 177/2018 Sb., se mění takto: 1. V § 24 odst. 1 se slova „až 1193“ zrušují. 2. V § 24 odst. 3 se na začátku věty první slovo „Ke“ nahrazuje slovy „Pro rozhodování ve věcech správy domu a pozemku a ke“. 3. V § 24 odst. 3 větě druhé se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje. ČÁST ŠESTÁ ÚČINNOST Čl. VII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2020. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 162/2020 Sb.	Zákon č. 162/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 15. 4. 2020, datum účinnosti 30. 4. 2020, částka 60/2020 * Čl. I - Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 30. 4. 2020 162 ZÁKON ze dne 18. března 2020, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 97/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 288/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 196/2012 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 319/2016 Sb., zákona č. 370/2016 Sb., zákona č. 151/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 169/2018 Sb., zákona č. 193/2018 Sb. a zákona č. 227/2019 Sb., se mění takto: 1. V § 19 odst. 2 písm. g) se za slova „silničního vozidla10)“ vkládají slova „nebo které není možné identifikovat prostřednictvím identifikačního čísla vozidla umístěného na karoserii nebo rámu vozidla, za čelním sklem nebo na výrobním štítku“. 2. V § 19 odst. 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní: „h) odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou,“. Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno i). 3. V § 19 odst. 3 se text „a g)“ nahrazuje textem „, g) a h)“. 4. Za § 19c se vkládají nové § 19d a 19e, které včetně nadpisů znějí: „§ 19d Odstranění silničního vozidla z pozemní komunikace (1) Vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. (2) Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. (3) Pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně. (4) Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně. (5) Pro účely postupu podle odstavce 1 je vlastník pozemní komunikace, který má důvodné podezření, že je silniční vozidlo na pozemní komunikaci odstaveno v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů rozhodných pro ověření tohoto podezření a údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nemůže-li vlastník pozemní komunikace opatřit údaje o vozidle potřebné k postupu podle věty první, provede na jeho žádost silniční správní úřad ohledání vozidla. O konání ohledání zveřejní silniční správní úřad informaci nejméně 5 dní předem vylepením na vozidle a současně vyvěšením na úřední desce. V rámci ohledání vozidla lze otevřít uzamčené vozidlo; v takovém případě zajistí silniční správní úřad jeho uzamčení. Náklady na ohledání a uzamčení vozidla nese vlastník pozemní komunikace; bylo-li vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), nahradí tyto náklady vlastníku pozemní komunikace provozovatel vozidla. O výsledku ohledání vozidla informuje silniční správní úřad vlastníka pozemní komunikace. § 19e Odstranění zaniklého silničního vozidla z pozemní komunikace Je-li v registru vozidel zapsán zánik silničního vozidla, ustanovení § 19b až 19d se použijí namísto provozovatele vozidla vůči jeho vlastníkovi.“. 5. V § 23 odst. 1 se za slova „nemovitosti ve vymezené oblasti obce“ vkládají slova „nebo k stání silničních motorových vozidel stanovených v nařízení obce,“. 6. Za § 41a se vkládá nový § 41b, který zní: „§ 41b (1) Obec využívá pro účely organizování dopravy na území obce ze základního registru obyvatel údaje v rozsahu a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, d) adresa místa pobytu, e) státní občanství, popřípadě více státních občanství, f) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. (2) Obec využívá pro účely organizování dopravy na území obce ze základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci kromě veřejně přístupných údajů údaje v rozsahu a) jméno, popřípadě jména, a příjmení podnikající fyzické osoby nebo zahraniční osoby a b) adresa místa pobytu v České republice, popřípadě bydliště v zahraničí podnikající fyzické osoby nebo zahraniční osoby. (3) Z údajů podle odstavců 1 a 2 lze v konkrétním případě využít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.“. 7. V § 42a odst. 1 písm. i) se text „g)“ nahrazuje textem „h)“. 8. V § 42b odst. 1 písm. i) se text „g)“ nahrazuje textem „h)“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 174/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 174/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 14. 4. 2020, částka 62/2020 174 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 14. dubna 2020 č. 416 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) a ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) krizového zákona. Vláda nařizuje, že zajištění nezbytné péče o děti ve věku od 3 do 10 let stanovené v bodě 1. usnesení vlády ze dne 15. března 2020 č. 219, vyhlášeném pod č. 89/2020 Sb., se vztahuje i na děti, jejichž zákonní zástupci jsou zaměstnanci Úřadu práce České republiky a České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 173/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 173/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 14. 4. 2020, částka 62/2020 173 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 14. dubna 2020 č. 415 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. f) krizového zákona. Vláda zrušuje bod I. odst. 4 až 6 usnesení vlády ze dne 1. dubna 2020 č. 369, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 144/2020 Sb. Provede: 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Nařízení vlády č. 172/2020 Sb.	Nařízení vlády č. 172/2020 Sb. Nařízení vlády o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 Vyhlášeno 14. 4. 2020, datum účinnosti 14. 4. 2020, částka 62/2020 * § 1 - (1) K záchranným pracím spočívajícím ve vykonávání pomocných prací v zařízeních provozovaných poskytovateli sociálních služeb a v zařízeních provozovaných poskytovateli zdravotních služeb poskytujících následnou lůžkovou péči nebo dlouhodobou lůžkovou péči * § 2 - Ministr obrany určí vojáky v činné službě, včetně vojenské techniky, k plnění úkolů podle § 1 odst. 1 a 2. * § 3 - Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Aktuální znění od 24. 12. 2021 (502/2021 Sb.) 172 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 14. dubna 2020 o použití Armády České republiky k záchranným pracím v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 Vláda nařizuje podle § 14 odst. 3 a § 15 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů: § 1 (1) K záchranným pracím spočívajícím ve vykonávání pomocných prací v zařízeních provozovaných poskytovateli sociálních služeb a v zařízeních provozovaných poskytovateli zdravotních služeb poskytujících následnou lůžkovou péči nebo dlouhodobou lůžkovou péči v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS CoV-2 se povolává nejvýše 900 vojáků v činné službě. (2) K záchranným pracím spočívajícím v činnostech spojených s testováním ve státem garantované síti odběrových míst k prokázání výskytu koronaviru SARS CoV-2 se povolává nejvýše 150 vojáků v činné službě. (3) Povolání podle odstavců 1 a 2 končí uplynutím dne 30. června 2022. § 2 Ministr obrany určí vojáky v činné službě, včetně vojenské techniky, k plnění úkolů podle § 1 odst. 1 a 2. § 3 Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r. 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra: Hamáček v. r. Ministr obrany: Mgr. Metnar v. r.
Zákon č. 161/2020 Sb.	Zákon č. 161/2020 Sb. Zákon o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 14. 4. 2020, datum účinnosti 14. 4. 2020, částka 59/2020 * ČÁST PRVNÍ - § 1 (§ 1 — § 5) * ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zaměstnanosti (§ 6 — § 6) * ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST (§ 7 — § 7) Aktuální znění od 27. 2. 2021 (94/2021 Sb.) 161 ZÁKON ze dne 9. dubna 2020 o některých úpravách v oblasti zaměstnanosti v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ § 1 Mimořádná opatření při epidemii (1) Mimořádným opatřením při epidemii se pro účely tohoto zákona rozumí krizové opatření přijaté vládou České republiky v době nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ a mimořádné opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví na základě § 69 odst. 1 písm. i), § 69 odst. 2 a § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a podle § 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem, která se týkají zákazu volného pohybu osob na území České republiky, opatření v oblasti cest do a ze zahraničí, opatření na státních hranicích České republiky, opatření o zákazu kulturních, sportovních a dalších akcí, opatření v oblasti maloobchodu, opatření v oblasti školní docházky a vzdělávacích akcí a omezení v oblasti činnosti úřadů a samospráv. (2) Podle této části zákona se postupuje v době platnosti mimořádného opatření při epidemii nebo v době následující po uplynutí doby platnosti mimořádného opatření při epidemii, pokud období, za které je žádán příspěvek podle § 78a zákona o zaměstnanosti a příspěvky v rámci cíleného programu k řešení zaměstnanosti podle § 120 zákona o zaměstnanosti, spadá do doby platnosti mimořádného opatření při epidemii. § 2 Po dobu uvedenou v § 1 odst. 2 se při stanovení výše příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále jen „příspěvek“) § 78a odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti nepoužije. § 3 Po dobu uvedenou v § 1 odst. 2 se pro účely poskytnutí příspěvku § 78a odst. 4 věta druhá zákona o zaměstnanosti nepoužije. § 4 Pro účely poskytování příspěvků v rámci cíleného programu podle § 120 zákona o zaměstnanosti schváleného vládou se po dobu uvedenou v § 1 odst. 2 splnění podmínky podle § 118 odst. 3 zákona o zaměstnanosti nevyžaduje. § 5 Dohoda mezi Úřadem práce a zaměstnavatelem uzavřená na základě cíleného programu podle § 120 zákona o zaměstnanosti schváleného vládou v době platnosti mimořádných opatření se pro potřeby zákona o registru smluv považuje za smlouvu uzavřenou za účelem zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví a majetek. ČÁST DRUHÁ Změna zákona o zaměstnanosti § 6 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 57/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 149/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 1/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 437/2012 Sb., zákona č. 505/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 84/2015 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 203/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 317/2015 Sb., zákona č. 88/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 93/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 327/2017 Sb., zákona č. 176/2019 Sb., zákona č. 210/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 365/2019 Sb. a zákona č. 33/2020 Sb., se mění takto: 1. V § 5 písm. b) se na konci textu bodu 1 za slova „České republiky“ doplňují slova „nebo adresa místa, kde se na území České republiky obvykle zdržuje“. 2. V § 24 se slovo „osobně“ zrušuje. 3. V § 27 odst. 3 se slova „v den, kdy mu bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu nebo v den uskutečnění vyšetření nebo ošetření“ nahrazují slovy „do 3 kalendářních dnů od vydání potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu nebo potvrzení o ošetření nebo vyšetření,“. ČÁST TŘETÍ ÚČINNOST § 7 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 160/2020 Sb.	Zákon č. 160/2020 Sb. Zákon o některých úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s nouzovým stavem při epidemii v roce 2020 Vyhlášeno 14. 4. 2020, datum účinnosti 14. 4. 2020, částka 59/2020 * § 1 - Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti sociálního zabezpečení1). * § 2 - Úprava některých podmínek nároku na přídavek na dítě a jeho výplatu * § 3 - Úprava některých podmínek nároku na příspěvek na bydlení a na jeho výplatu * § 4 - Úprava podmínek nároku na zvýšení příspěvku na péči * § 5 - Účinnost Aktuální znění od 14. 4. 2020 160 ZÁKON ze dne 9. dubna 2020 o některých úpravách v oblasti dávek státní sociální podpory a příspěvku na péči v souvislosti s nouzovým stavem při epidemii v roce 2020 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti sociálního zabezpečení1). § 2 Úprava některých podmínek nároku na přídavek na dítě a jeho výplatu (1) Pro nárok na výplatu přídavku na dítě pro období od 1. dubna 2020 do 30. června 2020, jde-li o přídavek na dítě vyplácený k 31. březnu 2020, a stanovení jeho výše se ustanovení věty druhé až čtvrté § 51 odst. 1 a 2 zákona o státní sociální podpoře nepoužije. Pro účely stanovení výše přídavku na dítě podle věty první se pro období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2020 vychází z příjmů, ze kterých byla určena výše přídavku na dítě vypláceného ke dni 31. března 2020, není-li dále stanoveno jinak. (2) Je-li k 31. březnu 2020 vyplácen přídavek na dítě v základní výměře, ale v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2020 došlo ke změně druhu příjmů, a vznikne tak nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře, vychází se z těchto příjmů pro stanovení přídavku na dítě ve zvýšené výměře od měsíce, ve kterém se o nich Úřad práce České republiky - krajská pobočka Úřadu práce nebo pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) dozvěděla; ustanovení odstavce 1 věty druhé se od tohoto měsíce nepoužije. (3) Pro nárok na výplatu přídavku na dítě pro období od 1. července 2020 do 30. září 2020, jde-li o přídavek na dítě vyplácený k 30. červnu 2020, a stanovení jeho výše se ustanovení věty druhé až čtvrté § 51 odst. 1 a 2 zákona o státní sociální podpoře nepoužije a pro účely stanovení výše přídavku na dítě se pro období třetího kalendářního čtvrtletí roku 2020 vychází z příjmů, ze kterých byla určena výše přídavku na dítě vypláceného ke dni 30. června 2020. Ustanovení věty první se nepoužije, pokud nebude k 1. červenci 2020 omezen provoz krajských poboček Úřadu práce. § 3 Úprava některých podmínek nároku na příspěvek na bydlení a na jeho výplatu (1) Pro nárok na výplatu příspěvku na bydlení pro období od 1. dubna 2020 do 30. června 2020, jde-li o příspěvek na bydlení vyplácený k 31. březnu 2020, a stanovení jeho výše se ustanovení věty třetí až šesté § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nepoužije. Pro účely stanovení výše příspěvku na bydlení se pro období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2020 vychází z příjmů a nákladů na bydlení, ze kterých byla určena výše příspěvku na bydlení vypláceného ke dni 31. března 2020, není-li dále stanoveno jinak. (2) Došlo-li v prvním kalendářním čtvrtletí roku 2020 ke snížení příjmů nebo ke zvýšení nákladů na bydlení rozhodných pro stanovení nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši, vychází se z těchto údajů pro stanovení výše příspěvku na bydlení od měsíce, ve kterém se o nich krajská pobočka Úřadu práce dozvěděla; ustanovení odstavce 1 věty druhé se od tohoto měsíce nepoužije. (3) Pro nárok na výplatu příspěvku na bydlení pro období od 1. července 2020 do 30. září 2020, jde-li o příspěvek na bydlení vyplácený k 30. červnu 2020, a stanovení jeho výše se ustanovení věty druhé až čtvrté § 51 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nepoužije a pro účely stanovení výše příspěvku na bydlení pro období třetího kalendářního čtvrtletí roku 2020 se vychází z příjmů, ze kterých byla určena výše příspěvku na bydlení vypláceného ke dni 30. června 2020. Ustanovení věty první se nepoužije, pokud nebude k 1. červenci 2020 omezen provoz krajských poboček Úřadu práce. § 4 Úprava podmínek nároku na zvýšení příspěvku na péči Pro nárok na zvýšení příspěvku na péči pro období od 1. dubna 2020 do 30. června 2020, jde-li o zvýšení příspěvku na péči vyplácené k 31. březnu 2020, se ustanovení § 12 odst. 4 zákona o sociálních službách nepoužije. Pro účely stanovení nároku na zvýšení příspěvku na péči se pro období druhého kalendářního čtvrtletí roku 2020 vychází z příjmů, na základě kterých bylo přiznáno zvýšení příspěvku na péči vyplácené ke dni 31. března 2020. § 5 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r. 1) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
Zákon č. 159/2020 Sb.	Zákon č. 159/2020 Sb. Zákon o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 Vyhlášeno 14. 4. 2020, datum účinnosti 15. 4. 2020, částka 59/2020 * ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1) * ČÁST DRUHÁ - KOMPENZAČNÍ BONUS (§ 2 — § 5) * ČÁST TŘETÍ - SPRÁVA KOMPENZAČNÍHO BONUSU (§ 6 — § 9) * ČÁST ČTVRTÁ - JEDNORÁZOVÉ OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY TOHOTO ZÁKONA DO ROZPOČTŮ OBCÍ VČETNĚ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY (§ 9a — § 9c) * ČÁST PÁTÁ - ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ (§ 10 — § 10) * ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST (§ 11 — § 11) Aktuální znění od 7. 8. 2020 (331/2020 Sb.) 159 ZÁKON ze dne 9. dubna 2020 o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje daňový bonus na kompenzaci některých hospodářských následků souvisejících s ohrožením zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 nebo s krizovými opatřeními přijatými z důvodu tohoto ohrožení (dále jen „kompenzační bonus“) a zvláštní opatření zmírňující dopady tohoto zákona do rozpočtů obcíobcí včetně hlavního města Prahy. ČÁST DRUHÁ KOMPENZAČNÍ BONUS § 2 Subjekt kompenzačního bonusu v případě osoby samostatně výdělečně činné (1) Subjektem kompenzačního bonusu je osoba samostatně výdělečně činná podle zákona upravujícího důchodové pojištění. Osoba podle věty první není subjektem kompenzačního bonusu, pokud jde o osobu vykonávající činnost, v jejímž důsledku je tato osoba účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec; to však neplatí, pokud a) se jedná o výkon zaměstnání v činnosti pedagogické, b) se jedná o činnosti, u nichž vzniká účast na nemocenském pojištění pouze z důvodů uvedených v § 5 písm. a) bodech 12 a 13 zákona o nemocenském pojištění, c) se jedná o výkon práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr zakládající účast na nemocenském pojištění. (2) Subjektem kompenzačního bonusu může být pouze ten, kdo ke dni 12. března 2020 byl a) osobou podle odstavce 1, nebo b) osobou, jejíž samostatná výdělečná činnost je přerušena ode dne, který nastal po 31. srpnu 2019. § 2a Subjekt kompenzačního bonusu v případě společníka společnosti s ručením omezeným (1) Subjektem kompenzačního bonusu je také fyzická osoba, která je společníkem společnosti s ručením omezeným založené za účelem dosažení zisku, která má a) nejvýše dva společníky, tito společníci jsou fyzickými osobami a jejich podíl není představován kmenovým listem, nebo b) pouze společníky, kteří jsou členy jedné rodiny, a jejich podíl není představován kmenovým listem. (2) Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 může být pouze ten, kdo a) splňoval podmínky podle odstavce 1 ke dni 12. března 2020, b) nevykonává činnost, v jejímž důsledku je účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec, s výjimkou 1. zaměstnání ve společnosti s ručením omezeným, které je společníkem, 2. zaměstnání v oblasti pedagogické, 3. činnosti, u níž vzniká účast na nemocenském pojištění pouze z důvodů uvedených v § 5 písm. a) bodech 12 a 13 zákona o nemocenském pojištění, 4. výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr zakládající účast na nemocenském pojištění, c) byl ke dni 12. března 2020 daňovým 1. rezidentem České republiky, nebo 2. nerezidentem České republiky, který předpokládá, že splní všechny podmínky pro uplatnění snížení daně za zdaňovací období roku 2020 podle § 35ba odst. 2 zákona o daních z příjmů. (3) Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 nemůže být společník společnosti s ručením omezeným, která v bonusovém období a) byla v úpadku nebo v likvidaci nebo b) byla nespolehlivým plátcem nebo nespolehlivou osobou podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. (4) Subjektem kompenzačního bonusu podle odstavce 1 nemůže být společník společnosti s ručením omezeným, a) jejíž obrat podle § 1d odst. 2 zákona o účetnictví za skončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob bezprostředně předcházející bonusovému období nepřekročil částku 180 000 Kč, anebo která předpokládá, že její obrat podle § 1d odst. 2 zákona o účetnictví za první dosud neskončené zdaňovací období daně z příjmů právnických osob, po jehož celou délku tato společnost vykonává činnost, nepřekročí částku 180 000 Kč, b) která nebyla ke dni 12. března 2020 daňovým rezidentem 1. České republiky, nebo 2. jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a nedosáhla většiny svých příjmů za příslušné období podle písmene a) ze zdrojů na území České republiky. (5) V případě, že je fyzická osoba společníkem více společností s ručením omezeným, posuzuje se splnění podmínek podle odstavců 1 až 4 ve vztahu ke každé společnosti s ručením omezeným samostatně. § 2aa Subjekt kompenzačního bonusu v případě osoby vykonávající práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr (1) Subjektem kompenzačního bonusu je také osoba, která a) vykonávala v rozhodném období práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr a v důsledku toho byla alespoň 4 kalendářní měsíce účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec a současně nevykonávala jinou činnost, v jejímž důsledku by byla účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec, b) vedle výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr nevykonává jinou činnost, v jejímž důsledku je účastna nemocenského pojištění jako zaměstnanec, s výjimkou činnosti, u níž vzniká účast na nemocenském pojištění pouze z důvodů uvedených v § 5 písm. a) bodech 12 a 13 zákona o nemocenském pojištění. (2) Rozhodným obdobím podle odstavce 1 písm. a) je období od 1. října 2019 do 31. března 2020. § 2b Společná ustanovení (1) Subjekt kompenzačního bonusu je daňovým subjektem. (2) Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec podle zákona upravujícího nemocenské pojištění. (3) Členy jedné rodiny se pro účely tohoto zákona rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. (4) Dohodou o práci konané mimo pracovní poměr se pro účely tohoto zákona rozumí dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti podle zákoníku práce. § 3 Předmět kompenzačního bonusu (1) Předmětem kompenzačního bonusu je výkon samostatné výdělečné činnosti nebo výkon činnosti společnosti s ručením omezeným, které je subjekt kompenzačního bonusu společníkem, v kalendářním měsíci, v němž nastal den, za který se poskytuje kompenzační bonus, pokud tato činnost nemohla být zcela nebo zčásti vykonávána nad míru obvyklou v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1, a to zejména z důvodu a) nutnosti uzavření či omezení provozu provozovny subjektu kompenzačního bonusu nebo provozovny společnosti s ručením omezeným, b) karantény subjektu kompenzačního bonusu nebo jeho zaměstnance, c) péče o dítě v případě subjektu kompenzačního bonusu nebo překážky v práci spočívající v péči o dítě v případě jeho zaměstnance, d) omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu nebo společnosti s ručením omezeným nebo e) omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon samostatné výdělečné činnosti subjektu kompenzačního bonusu nebo společnosti s ručením omezeným. (2) Kompenzační bonus je započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi a zákona upravujícího státní sociální podporu. (3) Subjektu kompenzačního bonusu nevzniká nárok na a) podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost za kalendářní den, za který obdržel kompenzační bonus, b) kompenzační bonus za kalendářní den, za který obdržel podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost, c) kompenzační bonus podle § 2a za kalendářní den, za který společnost s ručením omezeným, které je společníkem, obdržela z důvodu zaměstnání tohoto společníka podporu poskytovanou zaměstnavatelům v souvislosti s ohrožením zdraví nebo krizovými opatřeními podle § 1. (4) Subjektu kompenzačního bonusu může nárok na kompenzační bonus vzniknout za kalendářní den pouze a) podle § 2, anebo podle § 2a, b) jednou v případě, že je společníkem více společností s ručením omezeným. § 3a Předmět kompenzačního bonusu v případě osoby vykonávající práci na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr (1) Předmětem kompenzačního bonusu je také výkon práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr zakládající účast na nemocenském pojištění v kalendářním měsíci, v němž nastal den, za který se poskytuje kompenzační bonus, pokud tato práce nemohla být zcela nebo zčásti vykonávána v obvyklém rozsahu z důvodů na straně a) zaměstnavatele, které nastaly v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1, a to zejména v důsledku 1. nutnosti uzavření či omezení provozu provozovny, 2. omezení poptávky po výrobcích, službách nebo jiných výstupech nebo 3. omezení či ukončení dodávek nebo služeb potřebných pro výkon činnosti, nebo b) subjektu kompenzačního bonusu, které nastaly v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření podle § 1, a to zejména v důsledku 1. jeho karantény nebo 2. péče o dítě nebo jiného člena domácnosti. (2) Kompenzační bonus je započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi a zákona upravujícího státní sociální podporu. (3) Subjektu kompenzačního bonusu nevzniká nárok na a) podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost za kalendářní den, za který obdržel kompenzační bonus, b) kompenzační bonus za kalendářní den, za který obdržel 1. podporu v nezaměstnanosti podle zákona upravujícího zaměstnanost, nebo 2. kompenzační bonus podle § 2 nebo 2a. (4) Subjektu kompenzačního bonusu může nárok na kompenzační bonus vzniknout za kalendářní den pouze jednou v případě, že vykonává činnost na základě více než jedné dohody o práci konané mimo pracovní poměr. (5) Zaměstnavatelem podle odstavce 1 se rozumí zaměstnavatel, se kterým měl subjekt kompenzačního bonusu a) v rozhodném období uzavřenu dohodu o práci konané mimo pracovní poměr a který mu za toto období zúčtoval započitatelný příjem v částce zakládající účast na nemocenském pojištění a b) ke dni 11. března 2020 uzavřenu dohodu o práci konané mimo pracovní poměr. § 4 Výše kompenzačního bonusu (1) Výše kompenzačního bonusu činí 500 Kč za každý kalendářní den bonusového období. (2) Výše kompenzačního bonusu podle § 2aa činí 350 Kč za každý kalendářní den bonusového období. § 5 Bonusové období (1) Prvním bonusovým obdobím je období od 12. března do 30. dubna 2020. (2) Druhým bonusovým obdobím je období od 1. května do 8. června 2020. (3) Třetím bonusovým obdobím je období, které může stanovit vláda nařízením v rámci období od 9. června do 31. srpna 2020, a to pro dny, kdy trvají krizová opatření podle § 1 omezující zcela nebo zčásti výkon samostatné výdělečné činnosti nebo výkon činnosti společnosti s ručením omezeným. ČÁST TŘETÍ SPRÁVA KOMPENZAČNÍHO BONUSU § 6 Správa a správce kompenzačního bonusu (1) Kompenzační bonus se spravuje jako daň podle daňového řádu. (2) Kompenzační bonus je vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. (3) Správcem kompenzačního bonusu je finanční úřad místně příslušný ke správě daně z příjmů daňového subjektu, který podal žádost o kompenzační bonus (dále jen „správce bonusu“). § 7 Žádost o kompenzační bonus (1) Kompenzační bonus se vyměřuje na základě žádosti o kompenzační bonus, která kromě obecných náležitostí podání obsahuje také a) čestné prohlášení osvědčující splnění podmínek pro vznik nároku na kompenzační bonus, b) účet u poskytovatele platebních služeb v české měně, na který má být kompenzační bonus vyplacen, c) identifikaci společnosti s ručením omezeným, jejíž výkon činnosti je předmětem kompenzačního bonusu. (2) Žádost o kompenzační bonus se podává za bonusové období. (3) Žádost o kompenzační bonus lze podat nejpozději do 60 dnů po skončení bonusového období. Není-li tato žádost v této lhůtě podána, nárok na kompenzační bonus zaniká. (4) Potvrzení podání podle § 71 odst. 3 daňového řádu lze v případě žádosti o kompenzační bonus učinit také pomocí elektronické kopie dokumentu opatřeného vlastnoručním podpisem, zaslané na elektronickou adresu zveřejněnou správcem bonusu. (5) Pokud je žádost o kompenzační bonus podána ve formě elektronické kopie dokumentu opatřeného vlastnoručním podpisem, považuje se za potvrzenou podle § 71 odst. 3 daňového řádu. § 7a Žádost o kompenzační bonus v případě osoby činné na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr (1) Žádost o kompenzační bonus podle § 2aa obsahuje kromě náležitostí podle § 7 také a) identifikaci zaměstnavatele, pokud na jeho straně nastaly důvody podle § 3a odst. 1 písm. a), b) kopii dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 2aa odst. 1 písm. a), c) kopii mzdového listu zahrnujícího kalendářní měsíce, kdy byl subjekt kompenzačního bonusu účasten nemocenského pojištění na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle písmene b) v rozhodném období podle § 2aa odst. 2. (2) Kopii mzdového listu podle odstavce 1 písm. c) lze nahradit potvrzením od zaměstnavatele prokazujícím splnění podmínek podle § 2aa odst. 1 písm. a). § 8 Stanovení kompenzačního bonusu (1) Kompenzační bonus se stanoví za bonusové období. (2) Kompenzační bonus se považuje za vyměřený dnem podání žádosti o kompenzační bonus, a to ve výši odpovídající součinu výše kompenzačního bonusu a počtu dní bonusového období. (3) Zjistí-li správce bonusu na základě postupu k odstranění pochybností nebo na základě daňové kontroly, že nebyly splněny podmínky pro vznik nároku na kompenzační bonus a kompenzační bonus nebyl vyměřen ve správné výši, doměří daň ve výši rozdílu vyměřeného kompenzačního bonusu a částky nově zjištěné. (4) Ve lhůtě podle § 7 odst. 3 lze žádost o kompenzační bonus změnit. Dojde-li ke změně žádosti ještě před předepsáním vyměřeného kompenzačního bonusu do evidence daní, správce bonusu změnu zohlední v rámci tohoto předepsání. Dojde-li k pozdější změně žádosti, správce bonusu může na jejím základě doměřit daň nebo kompenzační bonus. (5) Povinnost uhradit penále z částky doměřené daně nevzniká. § 9 Placení kompenzačního bonusu (1) Vyměřený kompenzační bonus správce bonusu předepíše do evidence daní. Kompenzační bonus se eviduje na samostatném osobním daňovém účtu daňového subjektu. (2) Přeplatek vzniklý předepsáním vyměřeného kompenzačního bonusu je vratitelným přeplatkem a správce bonusu jej vrátí daňovému subjektu bez zbytečného odkladu ode dne vyměření kompenzačního bonusu; úrok z vratitelného přeplatku v případě kompenzačního bonusu nevzniká. (3) Vrácení přeplatku podle odstavce 2 se provede bezhotovostně na účet u poskytovatele platebních služeb vedený v české měně uvedený v žádosti o kompenzační bonus. (4) Kompenzační bonus nepodléhá výkonu rozhodnutí ani exekuciexekuci. (5) Poskytovatel platebních služeb může finanční prostředky odpovídající vyplacenému kompenzačnímu bonusu vyplatit povinnému bez ohledu na to, že je veden výkon rozhodnutí nebo exekuceexekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Tuto výplatu oznámí příslušnému orgánu provádějícímu výkon rozhodnutí nebo exekuciexekuci. ČÁST ČTVRTÁ JEDNORÁZOVÉ OPATŘENÍ ZMÍRŇUJÍCÍ DOPADY TOHOTO ZÁKONA DO ROZPOČTŮ OBCÍ VČETNĚ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY § 9a Jednorázový nenávratný příspěvek Za účelem zmírnění negativních dopadů působnosti tohoto zákona do rozpočtů obcíobcí včetně hlavního města Prahy (dále jen „obecobec“) se zavádí jednorázový nenávratný příspěvek ze státního rozpočtu (dále jen „příspěvek“). § 9b Výše příspěvku (1) Výše příspěvku činí součin částky 1 250 Kč a počtu obyvatel obceobce podle bilance obyvatel České republiky zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu 2020. (2) Příspěvek není účelově určen a nepodléhá vypořádání se státním rozpočtem. § 9c Společná ustanovení k příspěvku (1) Příspěvek poskytne Ministerstvo financí z kapitoly Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu prostřednictvím kraje, v jehož správním obvodu se obec nachází (dále jen „kraj“). (2) Příspěvek poukáže Ministerstvo financí kraji do 60 kalendářních dní od nabytí účinnosti tohoto zákona. (3) Kraj převede příspěvek obciobci do 5 pracovních dní na její účet vedený u České národní bankybanky podřízený Státní pokladně podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. ČÁST PÁTÁ ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ § 10 Zvláštní ustanovení o osvobození od daně z příjmů Od daně z příjmů fyzických osob je v roce 2020 osvobozen příjem z dotace v rámci dotačního programu Ministerstva průmyslu a obchodu „OŠETŘOVNÉ“ PRO OSVČ. ČÁST ŠESTÁ ÚČINNOST § 11 Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 158/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 158/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb a k zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu trvání nouzového stavu Vyhlášeno 9. 4. 2020, částka 58/2020 k usnesení vlády č. 158/2020 Sb. 158 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 9. dubna 2020 č. 404 k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb a k zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu trvání nouzového stavu V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2, na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona. Vláda I. ukládá 1. k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb a k zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu platnosti nouzového stavu v souvislosti s výskytem epidemie COVID-19 na území České republiky pracovní povinnostpracovní povinnost žákům a studentům a) pátého a šestého ročníku prezenční formy studijního programu všeobecné lékařství na lékařských fakultách veřejných vysokých škol, b) pátého ročníku prezenční formy studijního programu zubní lékařství na veřejné vysoké škole, c) pátého ročníku prezenční formy studijního programu farmacie na veřejné vysoké škole, d) posledních ročníků denní nebo prezenční formy bakalářských a pětiletých magisterských studijních programů na vysoké škole nebo oborů vzdělání na vyšší odborné škole nebo střední zdravotnické škole připravujícím se na nelékařské zdravotnické povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a bakalářského nebo pětiletého magisterského programu jednooborové psychologie, e) všech ročníků prezenční formy zdravotnických magisterských studijních programů navazujících na zdravotnický bakalářský program a magisterského programu jednooborové psychologie navazujícího na bakalářský program, 2. ministru zdravotnictví informovat a metodicky vést osoby uvedené v bodu 4 v procesu zajišťování poskytování péče podle bodu 1, 3. ministru školství, mládeže a tělovýchovy poskytnout veškerou potřebnou součinnost Ministerstvu zdravotnictví a osobám uvedeným v bodu 4, 4. všem orgánům ochrany veřejného zdraví, všem poskytovatelům zdravotnické záchranné služby a poskytovatelům zdravotních služeb uvedeným v příloze k tomuto usnesení využívat na svém území pracovní povinnostpracovní povinnost osob uvedených v bodu 1 a informovat Ministerstvo zdravotnictví o přijatých opatřeních v tomto směru, 5. hejtmanům a primátorovi hlavního města Prahy vydávat a doručovat příkazy k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti podle tohoto usnesení pro konkrétní osoby uvedené v bodu 1, a to na základě konkrétního požadavku osob uvedených v bodu 4, které ve svém požadavku musí uvést požadovaný počet žáků a studentů včetně jejich studijního programu nebo oboru vzdělání, které požadují k výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, a předpokládanou dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, 6. vysokým, vyšším odborným a středním zdravotnickým školám zajišťujícím výuku žáků a studentů podle bodu 1 sestavit seznamy žáků a studentů podle bodu 1 a tyto zaslat místně příslušnému hejtmanovi nebo primátorovi hlavního města Prahy, 7. osobám podle bodu 4 zajistit do 30 dnů od skončení výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti vydání potvrzení konkrétní osobě o výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti a o skutečné době, po kterou u něho byla přikázaná pracovní povinnostpracovní povinnost konkrétní osobou vykonávána, a toto potvrzení předat v jednom vyhotovení této osobě a jedno vyhotovení zaslat hejtmanovi, popřípadě primátorovi hlavního města Prahy, který konkrétní osobě vydal příkaz podle bodu 5; potvrzení o vykonané pracovní povinnostipracovní povinnosti musí obsahovat identifikaci osoby vykonávající pracovní povinnostpracovní povinnost podle příkazu k nařízení pracovní povinnostipracovní povinnosti, identifikaci osoby, u které byla vykonávána pracovní povinnostpracovní povinnost, dobu výkonu pracovní povinnostipracovní povinnosti, razítko a podpis osoby oprávněné jednat za osobu vystavující toto potvrzení; II. zrušuje usnesení vlády ze dne 15. března 2020 č. 220, vyhlášené pod č. 90/2020 Sb. Provedou: ministr zdravotnictví, ministr školství, mládeže a tělovýchovy, ředitelé osob uvedených v bodu 4, hejtmani a primátor hlavního města Prahy, rektoři a ředitelé škol podle bodu 1 Předseda vlády: Ing. Babiš v. r. Příloha k usnesení vlády č. 158/2020 Sb. (ze dne 9. dubna 2020 č. 404) Nemocnice Na Bulovce Fakultní nemocnice v Motole Nemocnice Na Homolce Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice v Praze Nemocnice České Budějovice a. s. Fakultní nemocnice Plzeň Karlovarská krajská nemocnice a. s. Krajská zdravotní a. s. Krajská nemocnice Liberec a. s. Fakultní nemocnice Hradec Králové Nemocnice Pardubického kraje, a. s. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace Fakultní nemocnice Brno Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Fakultní nemocnice Olomouc Fakultní nemocnice Ostrava Krajská nemocnice T. Bati, a. s.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 157/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 157/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o zrušení krizového opatření Vyhlášeno 9. 4. 2020, částka 58/2020 157 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 9. dubna 2020 č. 403 o zrušení krizového opatření Vláda s účinností ode dne 10. dubna 2020 od 0:00 hod. zrušuje usnesení vlády ze dne 23. března 2020 č. 278, vyhlášené pod č. 125/2020 Sb., kterým zakázala všem zaměstnancům, kteří vykonávají zdravotnické povolání podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, čerpání dovolené po dobu nouzového stavu, s výjimkou osob, kterým byla nařízena karanténa. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 156/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 156/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2 Vyhlášeno 9. 4. 2020, částka 58/2020 156 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 9. dubna 2020 č. 396 o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2 Vláda I. podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodlužuje do 30. dubna 2020 nouzový stav vyhlášený usnesením vlády ze dne 12. března 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů, které bylo vyhlášeno pod č. 69/2020 Sb., a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 7. dubna 2020 č. 1012; II. stanoví, že veškerá opatření přijatá z důvodu nouzového stavu, která jsou platná ke dni přijetí tohoto usnesení vlády, zůstávají nadále v platnosti v rozsahu, v jakém byla přijata; III. pověřuje předsedu vlády informovat neprodleně Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Provedou: členové vlády, vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy Na vědomí: hejtmani, primátor hlavního města Prahy Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Nařízení vlády č. 155/2020 Sb.	Nařízení vlády č. 155/2020 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 Vyhlášeno 9. 4. 2020, datum účinnosti 9. 4. 2020, částka 57/2020 * Čl. I - V § 1 nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, se číslo „2096“ nahrazuje číslem „4096“. * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 9. 4. 2020 155 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 9. dubna 2020, kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 Vláda nařizuje podle § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, a podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů: Čl. I V § 1 nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, se číslo „2096“ nahrazuje číslem „4096“. Čl. II Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r. 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra: Hamáček v. r. Ministr obrany: Mgr. Metnar v. r.
Nařízení vlády č. 154/2020 Sb.	Nařízení vlády č. 154/2020 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb. Vyhlášeno 9. 4. 2020, datum účinnosti 9. 4. 2020, částka 57/2020 * Čl. I - V příloze k nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb., bod IV. zní: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 9. 4. 2020 154 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 9. dubna 2020, kterým se mění nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb. Vláda nařizuje podle § 40 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 430/2010 Sb., k provedení § 4 odst. 1 písm. d): Čl. I V příloze k nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb., bod IV. zní: „IV. ZDRAVOTNICTVÍ A. Poskytování zdravotních služeb Zdravotnické zařízení, jehož celkový počet akutních lůžek je nejméně 2500. B. Výroba léčivých přípravků Výkon činnosti držitele povolení k výrobě léčivých přípravků spočívající ve výrobě léčivých přípravků nebo meziproduktů léčivých přípravků, a to včetně dalších souvisejících výrobních postupů, není-li činností pouze přebalování, balení, změny balení nebo úpravy balení, který na území České republiky a) má nejméně 250 zaměstnanců celkem nebo b) vyrobí nejméně 350 milionů vyrobených kusů pevných lékových forem za rok.“. Čl. II Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r. 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra: Hamáček v. r.
Nález Ústavního soudu č. 149/2020 Sb.	Nález Ústavního soudu č. 149/2020 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 8. 4. 2020, částka 55/2020 * Odůvodnění * I. - Vymezení věci * II. - Dikce napadených ustanovení * III. - Tvrzení navrhovatelek * IV. - Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení * V. - Repliky navrhovatelek * VI. - Upuštění od ústního jednání * VII. - Přezkum procedury přijetí napadených ustanovení * VIII. - Věcný přezkum napadených ustanovení 149 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 38/17 dne 11. února 2020 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny 42 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, za kterou jedná senátor Ivo Valenta, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, na zrušení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a o návrhu skupiny 60 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, za kterou jedná senátor Ing. Michael Canov, právně zastoupené JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem, se sídlem Řehenice 10, Pyšely, na zrušení § 10 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, vlády jako vedlejší účastnice řízení a skupiny 60 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, za kterou jedná senátor Ing. Michael Canov, zastoupené JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem, se sídlem Řehenice 10, Pyšely, jako vedlejší účastnice řízení ve vztahu k návrhu na zrušení slov „místostarosta obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy nebo“ a slov „obce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy,“ v § 2 odst. 1 písm. q), jakož i ve vztahu k § 10 odst. 2 a § 11 odst. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., takto: I. Ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 31. prosince 2020. II. Ve zbývající části se návrhy zamítají. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Skupina senátorů, za kterou jedná senátor Ivo Valenta, (dále jen „navrhovatelka 1“) podala dne 30. 11. 2017 návrh na zrušení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., pro rozpor s čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadené znění všech zmíněných ustanovení bylo do zákona o střetu zájmů zakotveno zákonem č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen „zákon č. 14/2017 Sb.“ nebo „novela č. 14/2017 Sb.“). Navrhovatelka 1 namítá rovněž neústavnost způsobu přijetí zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, pro tvrzený rozpor s čl. 40 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), v důsledku čehož dovozuje i protiústavnost novelizujícího zákona č. 14/2017 Sb. 2. V době řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem došlo k přijetí zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon 112/2018 Sb.“ nebo „novela č. 112/2018 Sb.“). Ve vztahu k navrhovatelkou 1 napadeným ustanovením zákona o střetu zájmů pozměnil zákon č. 112/2018 Sb. pouze dikci § 10 odst. 3 s účinností od 1. 6. 2019. 3. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 30. 7. 2018 doručen návrh skupiny 60 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „navrhovatelka 2“), vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 34/18, na zrušení § 2 odst. 1 písm. q) ve slovech „místostarosta obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy nebo“ a slovech „obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy“ a dále § 10 odst. 2 a 3, § 11 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, pro jejich tvrzený rozpor s čl. 8 a čl. 102 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny. 4. Ústavní soudÚstavní soud o návrhu navrhovatelky 2 rozhodl usnesením sp. zn. Pl. ÚS 34/18 ze dne 22. 1. 2019 (všechna rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) tak, že jej zčásti odmítl pro nepřípustnost z důvodu překážky věci zahájené (litispendence), a to tam, kde se návrh týkal totožných ustanovení s návrhem sp. zn. Pl. ÚS 38/17, a zčásti spojil s řízením ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/17 tam, kde bylo napadeno ustanovení nové či v mezidobí pozměněné zákonem č. 112/2018 Sb. Ohledně zbývající části téhož návrhu rozhodl Ústavní soudÚstavní soud shora uvedeným usnesením tak, že spojil návrh na zrušení § 10 odst. 3 a § 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o střetu zájmů“) ke společnému řízení s návrhem vedeným pod sp. zn. Pl. ÚS 38/17. 5. Předmět tohoto řízení je tedy co do uplatněné argumentace vymezen jak návrhem navrhovatelky 1, tak návrhem navrhovatelky 2 [srov. bod 5 nálezu ze dne 27. 11. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.)]. II. Dikce napadených ustanovení 6. Dikce napadených ustanovení je následující (související ustanovení, jejichž zrušení není navrhováno, jsou uvedena pro přehlednost, napadené znění je zvýrazněno): „§ 2 Veřejný funkcionář (1) Pro účely tohoto zákona se veřejným funkcionářem rozumí a) poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen ,poslanec'), b) senátor Senátu Parlamentu České republiky (dále jen ,senátor'), c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády, d) náměstek člena vlády nebo náměstek ministra vnitra pro státní službu, e) vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny, vedoucí Kanceláře Senátu nebo vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, f) inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů, g) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, h) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, i) člen Rady Energetického regulačního úřadu, j) člen bankovní rady České národní bankybanky, k) prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu, l) předseda nebo člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, m) veřejný ochránce práv a jeho zástupce, n) člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, o) člen zastupitelstva kraje nebo člen Zastupitelstva hlavního města Prahy, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn nebo který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, p) člen zastupitelstva obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn nebo který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, nebo q) starosta obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosta obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy nebo členové rady obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni. § 10 Oznámení o majetku (1) Veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě oznámit a) majetek, který vlastní ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce, a b) majetek, který nabyl v průběhu výkonu funkce. (2) V oznámení o majetku veřejný funkcionář uvede a) věci nemovité, b) cenné papíry, zaknihované cenné papíry nebo práva s nimi spojená, c) podíl v obchodní korporaci nepředstavovaný cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem, a d) jiné věci movité určené podle druhu, 1. jejichž cena, která je v daném místě a čase obvyklá, přesahuje v jednotlivém případě částku 500 000 Kč, jde-li o oznámení o majetku podle odstavce 1 písm. a), nebo 2. pokud je nabyl v průběhu kalendářního roku a jejich hodnota ve svém souhrnu, do něhož se nezapočítávají věci, jejichž cena je nižší než 50 000 Kč, přesáhla částku 500 000 Kč, jde-li o oznámení o majetku podle odstavce 1 písm. b). (3) V oznámení o majetku veřejný funkcionář dále uvede způsob nabytí a cenu majetku uvedeného v odstavci 2 písm. a) a d), s výjimkou způsobu nabytí a ceny u věcí nemovitých podle odstavce 2 písm. a), jde-li o oznámení podle odstavce 1 písm. a). U jiných věcí movitých podle odstavce 2 písm. d) se v oznámení podle odstavce 1 písm. a) uvádí cena, která je v daném místě a čase obvyklá. V oznámení podle odstavce 1 písm. b) se uvádí cena, za kterou veřejný funkcionář věc nemovitou nebo jinou věc movitou nabyl.“ 7. Pro úplnost Ústavní soudÚstavní soud k § 10 odst. 3 dodává, že dikce § 10 odst. 3 věty první před novelou č. 112/2018 Sb., tedy dikce napadená navrhovatelkou 1, je následující (slova „způsobu nabytí a“ doplněná až novelou č. 112/2018 Sb. jsou pro přehlednost uvedena v závorce): „V oznámení o majetku veřejný funkcionář dále uvede způsob nabytí a cenu majetku uvedeného v odstavci 2 písm. a) a d), s výjimkou [způsobu nabytí a] ceny u věcí nemovitých podle odstavce 2 písm. a), jde-li o oznámení podle odstavce 1 písm. a).“ „§ 11 Oznámení o příjmech a závazcích (1) Veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě oznámit nesplacené závazky, které má ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce. V tomto oznámení uvede nesplacené závazky převyšující v jednotlivém případě částku 100 000 Kč. (2) Veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě oznámit, že a) během výkonu funkce získal jakékoliv peněžité příjmy nebo jiné majetkové výhody, zejména dary, s výjimkou darů uvedených v oznámení o majetku podle § 10, odměny, příjmy z podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, dividendy nebo jiné příjmy z účasti nebo činnosti v podnikajících právnických osobách (dále jen ,příjmy nebo jiné majetkové výhody'), pokud souhrnná výše příjmů nebo jiných majetkových výhod přesáhne v kalendářním roce 100 000 Kč; za peněžitý příjem nebo jinou majetkovou výhodu se pro tento účel nepovažují plat, odměna nebo další náležitosti, na které má veřejný funkcionář nárok v souvislosti s výkonem funkce podle zvláštních právních předpisů, a příjmy manžela nebo partnera veřejného funkcionáře; do tohoto souhrnu se nezapočítávají dary, jejichž cena je nižší než 10 000 Kč, b) má nesplacené závazky, zejména půjčky, úvěry, nájemné, závazky ze smlouvy o nájmu s právem koupě nebo směnečné závazky, pokud souhrnná výše závazků přesáhla k 31. prosinci kalendářního roku, za nějž se oznámení podává, částku 100 000 Kč. (3) Veřejný funkcionář je povinen v oznámení uvést výši, druh a zdroj každého příjmu podle odstavce 2 písm. a) a výši a druh závazku podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b), včetně toho, vůči komu takový závazek má; fyzickou osobu označí jménem, popřípadě jmény a příjmením, právnickou osobu označí obchodní firmou nebo názvem, identifikačním číslem osoby a sídlem. § 14b Rozsah nahlížení do registru oznámení (1) Každý může prvním dnem po lhůtě uvedené v § 12 odst. 1, 2 nebo 3 nahlížet do registru oznámení u veřejných funkcionářů uvedených v a) § 2 odst. 1 písm. a) až o) a u členů rady kraje nebo hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9 až 11 a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, b) § 2 odst. 1 písm. p) a u primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a městské části hlavního města Prahy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, c) § 2 odst. 1 písm. q), s výjimkou primátora a náměstka primátora statutárního města, starosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, místostarosty městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, zástupce starosty městské části hlavního města Prahy a členů rady statutárního města, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy, kraje nebo hlavního města Prahy v rozsahu všech skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) až c) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci, nebo d) § 2 odst. 2 pouze v rozsahu skutečností oznámených podle § 9, § 10 odst. 2 písm. a) a c), § 11 odst. 2 písm. a) a § 12 odst. 4, s výjimkou data a místa narození veřejného funkcionáře a identifikace nemovité věci. (2) Oprávnění podle odstavce 1 nahlížet do registru oznámení a získávat z něj údaje se nevztahuje na údaje o veřejných funkcionářích, kteří jsou soudci, státními zástupci nebo příslušníky Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů. Informace obsažené v registru oznámení o těchto veřejných funkcionářích se neposkytují podle zákona upravujícího svobodný přístup k informacím. (3) Z registru oznámení jsou v rozsahu potřebném pro výkon své působnosti oprávněny získávat informace též a) orgány příslušné k projednání přestupků podle tohoto zákona, b) soudy a orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení, nebo c) zpravodajské služby České republiky.“ III. Tvrzení navrhovatelek III. 1. Argumentace navrhovatelky 1 III. 1. a) Ke způsobu přijetí zákona o střetu zájmů 8. Navrhovatelka 1 zpochybňuje ústavnost způsobu přijetí zákona o střetu zájmů. Uvádí, že v roce 2006 se Senát zákonem nezabýval, tedy nevyslovil souhlas se zákonem. Zákon o střetu zájmů je - bez ohledu na označení - materiálně volebním zákonem, a měl by proto být přijat dle čl. 40 Ústavy, tj. s povinným souhlasem obou komor. Do materiálního chápání obsahu volebního zákona totiž patří i zánik mandátu, včetně důvodů k tomuto zániku vedoucích. V § 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů je údajně stanovena neslučitelnost funkcí poslance a senátora s jinými uvedenými funkcemi, v § 4a citovaného zákona je pak stanoveno další omezení. Neslučitelnost funkcí je významnou součástí volebního práva, a proto do něj spadá i problematika střetu zájmů, neslučitelnost činností a funkcí poslanců a senátorů, pokud má vliv na zánik mandátu anebo má jiné vážné důsledky pro držitele volené funkce. Neslučitelnost funkcí by tak měla být upravena právě ve volebním zákoně, jelikož zvolení je spojeno s právem volenou funkci nerušeně držet a vykonávat. 9. Proces přijímání zákona v režimu čl. 40 Ústavy musí být zřejmý již od započetí jeho projednávání. Volební zákon musí být takto označen (alespoň v důvodové zprávě) s tím, že je vyžadován souhlas Senátu. Není proto rozhodující, zda s návrhem zákona náhodně souhlasil Senát, nýbrž zda si poslanci a senátoři byli nutnosti souhlasu obou komor vědomi. Navrhovatelka 1 dále odkazuje na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/05 ze dne 22. 6. 2005 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.), kterým byl zrušen zákon č. 96/2005 Sb., který novelizoval zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soudÚstavní soud podle navrhovatelky vyšel z toho, že uvedená novela zákona o střetu zájmů musí být jako volební zákon projednána s povinným souhlasem Senátu. 10. Navrhovatelka 1 uzavírá, že pokud se v roce 2006 Senát při schvalování zákona o střetu zájmů návrhem zákona nezabýval, byl způsob přijetí zákona neústavní. Přitom „je-li neústavní přijetí původního znění zákona, neústavnost dopadá i na jeho novely, neboť novelizované znění, pakliže není schopno vlastní existence v právním řádu, se stává součástí původního zákona a sleduje jeho právní osud“. III. 1. b) K obsahu napadených ustanovení 11. Navrhovatelka 1 uvádí, že novelizací zákona o střetu zájmů provedenou zákonem č. 14/2017 Sb. došlo k několika zásadním změnám především ve vztahu k představitelům územní samosprávy vymezeným v § 2 odst. 1 písm. q), kde v pozicích starostů a místostarostů působí řada lidí, kteří danou funkci vykonávají jako neuvolnění členové zastupitelstev, tedy nikoliv jako profesionálové, přičemž z výkonu funkce neplyne hlavní zdroj příjmů. Podle napadené právní úpravy jsou přitom zveřejňovány skutečnosti, které mají dopad i na manžele veřejných funkcionářů v rámci společného jmění manželů a také na třetí osoby, které jim prodaly akcie, obchodní podíly či jiné věci anebo jim půjčily peníze. Oznámení a údaje uvolněných členů zastupitelstev obcíobcí a neuvolněných členů zastupitelstev obcíobcí, kteří vykonávají funkci starosty, místostarosty a člena rady, budou přístupné bez žádosti, tedy bez jakékoli zpětné kontroly. Na oznámení úředníků obecních úřadů bude naopak možné nahlížet pouze na základě žádosti. Protiústavnost napadených ustanovení proto spočívá v tom, že povinnosti ukládané zákonem zasahují významně do práv třetích (nepovinných) osob. 12. Zájem na transparentnosti veřejné správy však nemůže být řešen nepřiměřeným zásahem do soukromí osob vykonávajících neuvolněné funkce. Tím, že zákon ukládá zveřejňovat detailní informace o majetku u neuvolněných funkcionářů (starostové, místostarostové), vede k nezájmu o práci pro samosprávu. Zveřejňují se navíc též informace o majetku osob, které něco veřejnému funkcionáři prodaly či půjčily, což je nepřiměřené. Stát tak přenáší svou odpovědnost za protikorupční prostředí na tisíce lidí pracujících ve svém volném čase a nezištně pro samosprávu tím, že neurčitému okruhu osob hodlá ve veřejném registru zpřístupnit téměř veškeré informace o majetku těchto osob. Informace jsou proti těmto osobám snadno zneužitelné. 13. Přístup k informacím přitom není nijak kontrolován, neboť není realizován (až na úředníky) na základě evidované žádosti, která by zaručovala alespoň zpětnou vazbu. Zcela anonymní přístup k informacím o soukromém majetku kohokoliv z povinných osob bude mít v daném registru každý. Zveřejnění informací představuje nevratný zásah do práv nepovinných osob, neboť zákon o střetu zájmů zasahuje subjekty, které nebyly nikam zvoleny, nechtějí být nikam zvoleny a které k tomuto zveřejnění nedaly ani předpokládaný souhlas, např. manžele. Zveřejnění údajů dotýkajících se podnikání povinných osob může narušovat rovnou hospodářskou soutěž, zasahuje do práv třetích osob (společníků, akcionářů). Tím dochází k porušení čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny, jelikož ani zákon nemůže zavést jakoukoliv povinnost; navíc musí být šetřena podstata a smysl omezovaných základních práv. 14. Dochází prý i k porušení práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny. Snaha zabránit střetu zájmů je sice veřejným zájmem, ale automaticky nemůže odůvodňovat rozsáhlé narušení práva na soukromí. Vždy se musí zjišťovat legitimita, nezbytnost a přiměřenost takového opatření. Jakékoliv shromažďování a zveřejňování osobních údajů včetně údajů o majetkových jednáních, byť zákonem dovolené, v sobě totiž nese nebezpečí jejich zneužití. Podle navrhovatelky je vhodnější tyto údaje neshromažďovat, aby nedošlo ke zneužití, s výjimkou zcela zásadního veřejného zájmu na jejich shromáždění. Přitom veřejný zájem nemá apriorní přednost před ochranou osobních údajů. Navrhovatelka připomíná, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. Rozsah poskytovaných informací nemůže být ospravedlněn snahou zabránit střetu zájmů. Z oznamovaných informací mohou být zjistitelné i citlivé majetkové údaje o osobách, a to i těch, které nejsou veřejnými funkcionáři. Napadená ustanovení zákona o střetu zájmů umožňují zavést orwellovský svět Velkého bratra, kdy stát shromažďuje množství informací, které se někdy, na někoho, proti někomu a ve prospěch někoho mohou hodit. 15. Rozsah právní úpravy neobstojí v testování principem proporcionality, nebyl věrohodně pojmenován a odůvodněn ani cíl, který právní úprava sleduje. Jestliže je zaveden odlišný přístup k informacím o úřednících (nutnost žádosti), tím spíše by měla existovat právní úprava přístupu k informacím o osobách, které nejsou ani úředníky, ani volenými veřejnými funkcionáři, pouze jen něco těmto osobám prodaly či půjčily. 16. Navrhovatelka konečně tvrdí, že došlo k porušení legitimního očekávání z důvodu nečekané změny podmínek výkonu veřejné funkce. Kandidát do veřejné funkce legitimně očekává, že bude vykonávat veřejnou funkci za podmínek známých na počátku výkonu takové funkce a že tyto podmínky nebudou podstatně změněny k horšímu. Jde o nepravou retroaktivitu. III. 2. Argumentace navrhovatelky 2 17. Navrhovatelka 2 tvrdí rozpor jí napadených ustanovení s čl. 8 a čl. 102 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny. Zčásti je argumentace obdobná jako u navrhovatelky 1, pouze je podrobněji rozvedena a detailněji odůvodněna. 18. Předně má za to, že napadená ustanovení představují protiústavní záměr, kterým je shromažďování či zveřejňování informací o majetkových poměrech komunálních politiků, a to i těch z nich, kteří pro výkon funkce nejsou dlouhodobě uvolněni a zastávají méně exponované veřejné funkce, bez náležitého přihlédnutí k významu ochrany soukromí. V mezidobí přijatá novela č. 112/2018 Sb. negativní dopady předchozí novely č. 14/2017 Sb. podle navrhovatelky 2 ještě prohlubuje. Podle právní úpravy účinné před změnami provedenými zákonem č. 14/2017 Sb. vyplnila povinná osoba zákonem stanovený okruh údajů a tyto údaje byly uloženy pod dohledem pověřené osoby (tajemník úřadu). Pokud třetí osoba požádala o přístup k těmto údajům, bylo jí to na žádost umožněno. V důvodové zprávě k novele č. 14/2017 Sb. není nijak zdůvodněno, proč musely být tato praxe a zákonná úprava změněny, zda byly identifikovány ve vztahu ke komunální úrovni jakékoli problémy. 19. Problémy novely č. 14/2017 Sb. spočívají též v tom, že zásadně rozšířila okruh osob, které musí veřejné přiznání učinit, přičemž neuvolněného funkcionáře obceobce nelze srovnávat s vrcholnými politiky; zavedla automatické zveřejňování prakticky všech poskytovaných údajů, a to ve formě přístupné anonymně komukoli veřejnou datovou sítí na portálu Ministerstva spravedlnosti, a rozšířila poskytované údaje o jednoznačně citlivé osobní údaje ze soukromí, dokonce i ve vztahu k jiným osobám (manželé, partneři). V důsledku těchto změn došlo k rezignaci několika stovek funkcionářů obcíobcí, přičemž za nejvážnější důvody byly uváděny nikoli nesouhlas s poskytováním těchto oznámení státním orgánům, ale jejich plošné zveřejňování s anonymním přístupem každému. V podmínkách České republiky se napadená regulace potenciálně dotýká cca 60 000 zastupitelů, neboť struktura obcíobcí a měst je charakterizována značným množstvím samospráv s nízkým počtem obyvatel. Důsledkem je potřeba participace značného množství občanů, kteří v obcíchobcích a městech mají obsadit veřejné funkce. V podmínkách menších obcíobcí je k obsazení zákonem předpokládaných funkcí potřeba vysoká míra občanské participace. S klesající velikostí sídla navíc výrazně klesá intenzita volební soutěže. V menších obcíchobcích je dosti obtížné mobilizovat dostatečné množství občanů, kteří budou zastávat veřejné funkce v samosprávě. Pokud obecobec poskytne neuvolněným funkcionářům velmi omezené prostředky, a naopak je jim uloženo „veřejně obnažit majetkové poměry“, má to pro výkon samosprávy neblahé důsledky v podobě nezájmu těch úspěšných a schopných. Neustále přitom narůstá množství administrativy a zvyšuje se osobní odpovědnost spojená s výkonem funkce zastupitele či dalších funkcí. Nelze klást na samosprávu nepřiměřené požadavky, které mohou vést až k její paralýze. Právní úprava je tak v rozporu s čl. 8 zaručujícím samosprávu územních samosprávných celků a čl. 102 odst. 1 Ústavy, podle něhož jsou členové zastupitelstev voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Podle Evropské charty místní samosprávy musí podmínky, za kterých místní volení zástupci pracují, umožňovat svobodný výkon jejich funkcí. Napadená ustanovení vyvolala rovněž poměrně masivní porušování zákona, přičemž důvodem byla obava zveřejňovat v prostředí, které je tradičně silně podezřívavé až závistivé, detailně své majetkové poměry, jakož i obava ze zveřejnění těchto údajů na webových stránkách, kde k nim má přístup kdokoli, včetně osob s kriminálními sklony. 20. Navrhovatelka 2 dále tvrdí, že napadená ustanovení ve svém souhrnu představují nepřiměřené břemeno ve vztahu k pasivnímu volebnímu právu dle čl. 21 Listiny ve vazbě na čl. 102 odst. 1 Ústavy, které musí každý kandidát v případě zvolení strpět, což odrazuje od účasti na veřejném životě. 21. Navrhovatelka 2 vysvětluje omezený rozsah petitu ve vztahu k § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů a uvádí, že nenapadá povinnost poskytovat oznámení u tzv. neuvolněných starostů, „protože do jisté míry stojí v čele obceobce a povinnost poskytovat tato oznámení má své opodstatnění, i oni však zasluhují ochranu, pokud jde o dopady § 14b zákona“. 22. Navrhovatelka 2 dále tvrdí porušení práva na soukromí, neboť omezení práva na soukromí má být vykládáno restriktivně a zásahy mají být přiměřené. Nepřiměřenost spatřuje navrhovatelka 2 již v samotném zahrnutí neuvolněných funkcionářů vymezených v petitu jejího návrhu ve vztahu k § 2 odst. 1 písm. q) pod režim zákona o střetu zájmů. 23. Navrhovatelka 2 akceptuje legitimní cíle, které napadená právní úprava sleduje, a považuje za ně zodpovědný a transparentní výkon státní správy, udržování důvěry ve veřejné instituce a ochranu veřejných prostředkůveřejných prostředků. Zpochybňuje však, že prostředek, který zvolil zákonodárce, jek dosažení těchto cílů vhodný ve vztahu k neuvolněným místostarostům a členům rad. ObecObec zastupuje navenek v zásadě pouze starosta obceobce; v případě místostarostů jde o nečetné a výjimečné situace. Zejména v prostředí menších obcíobcí není výjimečné, že tato pravomoc není za celé volební období vůbec uplatněna a často není ani ustavována rada. Rozsah zveřejněných údajů navíc neumožňuje učinit kvalifikovaný závěr např. o korupčním jednání. Takový závěr může učinit až se znalostí dalších souvislostí např. policie, která disponuje dalšími potřebnými informacemi a znalostmi, proto má k těmto informacím na základě § 14b odst. 3 zákona o střetu zájmů přístup. Ti, kteří se budou chtít při výkonu funkce obohatit, stejně zvolí takové prostředky, které napadená právní úprava nedokáže postihnout. 24. Rozsah položek, které mají být předmětem oznámení o majetku, prý vzbuzuje „pochybnosti ústavního rázu“ z pohledu čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny. Porušení představuje již samotné shromažďování údajů o majetku veřejných funkcionářů. „Vzhledem k četným výjimkám je také otázkou, jaký obrázek o majetkových poměrech veřejných funkcionářů je vlastně prostřednictvím centrální evidence oznámení podáván.“ I zde nemůže napadená právní úprava uspět v testu proporcionality již při zkoumání její vhodnosti. Napadená právní úprava „vyvolává otázky týkající se zdvojování nástrojů na kontrolu hospodaření s veřejnými prostředkyveřejnými prostředky“, veřejné prostředkyveřejné prostředky jsou chráněny i nástroji typu registru smluv, údaje o nemovitostech lze získat z veřejného registru, jímž je katastrkatastr nemovitostí. Ve vztahu k ustanovení § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., (informace o příjmech a závazcích) navrhovatelka 2 uvádí, že toto ustanovení porušuje právo na soukromí třetích osob, které jsou věřiteli veřejného funkcionáře. Nastíněný problém vyniká především v situaci, kdy se třetí osoby staly věřiteli veřejného funkcionáře v okamžiku, kdy byl pouhou soukromou osobou, a nemohly předpokládat, že informace o tomto vztahu bude později zveřejněna. 25. Pokud by Ústavní soudÚstavní soud shledal shora uvedená ustanovení ústavně konformními, navrhuje navrhovatelka 2 zrušit alespoň § 14b, podle kterého je do centrálního registru oznámení oprávněn nahlížet kdokoli bez splnění jakýchkoliv podmínek, a tedy se také seznamovat s osobními údaji (včetně údajů o majetku) týkajícími se veřejných funkcionářů. Tím dochází k porušení čl. 10 odst. 3 Listiny. 26. Navrhovatelka 2 považuje zásah do práva na soukromí spočívající ve zveřejňování údajů o majetkových poměrech veřejných funkcionářů za zcela nepřiměřený i ve světle nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17. 10. 2017 (N 188/87 SbNU 77), který se týkal zveřejňování platů veřejných funkcionářů. Domnívá se, že ústavně konformní by bylo zpřístupňování informací na žádost, kdy tento model byl používán až do podzimu roku 2017. 27. Napadená právní úprava neobstojí ani v kritériu potřebnosti, neboť existují mírnější opatření v podobě buď pouhého shromažďování údajů (se zajištěním přístupu příslušných orgánů), nebo shromažďování doprovázené mechanismem poskytnutí informací na žádost, jak je znala starší úprava. Navrhovatelka 2 konečně připomíná nález sp. zn. Pl. ÚS 3/14 (N 246/83 SbNU 793; 73/2017 Sb.) týkající se přezkumu zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve kterém Ústavní soudÚstavní soud bral v potaz skutečnost, že zákon obsahoval záruky proti zneužití získaných informací. Napadená právní úprava však žádnou záruku neposkytuje. 28. Navrhovatelka 2 pochybuje o nezbytnosti přijetí takto „robustního nástroje“, pokud existuje zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), či zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jejichž cílem je taktéž transparentnost nakládání s veřejnými prostředkyveřejnými prostředky. Střet zájmů je v oblasti obecní samosprávy navíc řešen v § 83 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 72/2012 Sb. Podle navrhovatelky 2 je možné vycházet buď z kontroly veřejných prostředkůveřejných prostředků, resp. veřejného majetku, nebo se zaměřit na osoby veřejných funkcionářů a jejich majetkové poměry. Své místo má i kontrola majetkových poměrů veřejných funkcionářů, v případě napadených ustanovení však dochází k dublování se zákonem č. 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. Složitost a mnohočetnost protikorupčních nástrojů vyvolává otázku, zda zákonodárce ve skutečnosti nevytváří podmínky spíše pro porušování zákonů. Stát navíc poněkud paradoxně - namísto boje se zločinem - pro něj vytváří podmínky, když potenciálním pachatelům nabízí unikátní databázi údajů potenciálních cílů. Napadená úprava směřuje proti celosvětovému trendu vyšší ochrany osobních údajů. Právo na soukromí veřejných funkcionářů je napadenou úpravou negováno ve prospěch problematického principu transparentnosti. IV. Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení 29. Ústavní soudÚstavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení, jakož následně i repliky navrhovatelek. 30. Veřejná ochránkyně práv Ústavnímu souduÚstavnímu soudu sdělila, že do řízení jako vedlejší účastnice nevstupuje. IV. 1. Vyjádření komor Parlamentu 31. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) ve vyjádření zrekapitulovala průběh legislativního procesu přijímání zákona č. 14/2017 Sb. a uvedla, že návrh zákona před svým vyhlášením prošel ústavně předepsaným postupem, že s ním ústavně předepsaným postupem vyslovily souhlas obě komory Parlamentu, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. 32. Senát Parlamentu České republiky (dále jen „Senát“) ve vyjádření popsal legislativní historii jednotlivých napadených ustanovení a uvedl, že při přijímání zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, se Senát usnesl návrhem zákona nezabývat. Ve vztahu k zákonu č. 14/2017 Sb. došlo k vrácení návrhu zákona Senátem ve znění přijatých pozměňovacích návrhů Poslanecké sněmovně, přičemž Poslanecká sněmovna s návrhem zákona ve znění schváleném Senátem vyslovila souhlas. Závěrem shrnuje, že při přijímání zákona č. 159/2006 Sb., jakož i novely č. 14/2017 Sb. Senát postupoval v mezích Ústavou předepsaných pravomocí a ústavně konformním způsobem. IV. 2. Vyjádření vlády 33. Vláda navrhla zamítnutí návrhu. 34. K tvrzením ohledně protiústavního způsobu přijetí zákona o střetu zájmů vláda uvádí, že chápání tohoto zákona jako volebního zákona by představovalo extenzivní výklad zcela nepřiměřený účelu ustanovení čl. 40 Ústavy. Neslučitelnost funkcí, jakožto jeden z důvodů zániku mandátu poslance či senátora, je upravena již v Ústavě. Zákon o střetu zájmů tak nezakládá nový způsob zániku mandátu poslance či senátora, pouze konkretizuje jeden ze způsobů zániku mandátu vymezených v Ústavě. Z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/05 nelze usuzovat, že volebním zákonem je jakýkoliv zákon, který upravuje postavení osob při výkonu volené funkce, ani pokud jim ukládá nové povinnosti. Zákon č. 96/2005 Sb. byl zrušen proto, že měnil volební zákony a z uvedeného důvodu měl být přijat v souladu s ustanovením čl. 40 Ústavy, a to jako celek. Přistoupením na argumentaci navrhovatelky 1 by pak jakékoliv zákony týkající se neslučitelnosti funkce poslance či senátora s jinou funkcí musely být považovány za volební zákony ve smyslu čl. 40 Ústavy. Muselo by být navíc zkoumáno nejen to, zda byly tyto zákony schváleny oběma komorami, ale též to, zda už bylo od počátku zákonodárného procesu s návrhem zákona jako s volebním zákonem zacházeno. Výklad navrhovatelky 1 tudíž považuje vláda za velmi extenzivní a neudržitelný, zákon o střetu zájmů není dle vlády volebním zákonem, a tedy proces přijetí novely zákona č. 14/2017 Sb., obsahující napadená ustanovení, nebyl protiústavní. 35. Vláda dále zpochybňuje tvrzenou protiústavnost všech napadených ustanovení. Uvádí, že skupina států proti korupci (GRECO) dlouhodobě upozorňuje na nedostatečnou kontrolu veřejných činitelů v oblasti střetu zájmů a požaduje zajištění nejvyšší možné transparentnosti, která povede k minimalizaci korupčních rizik na všech úrovních veřejné správy. Doporučení GRECO představovala v roce 2014 jedny z nejpodstatnějších impulsů vedoucích k novelizaci zákona o střetu zájmů. Mezi opatření, která novela přinesla, patří zavedení povinnosti podávat oznámení již ke dni vzniku funkce, zefektivnění kontrolního mechanismu, zpřísnění sankcí, elektronizace majetkových přiznání a úprava podmínek přechodu funkcionářů z veřejné do soukromé sféry. Podle nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. II. ÚS 171/12 ze dne 15. 5. 2012 (N 105/65 SbNU 439) informace o majetkových poměrech veřejného funkcionáře náleží nikoli do soukromé sféry veřejného funkcionáře, ale do jeho sociálních sfér, tedy oblastí, které sdílí spolu s ostatními členy společnosti, a stejně tak jako se veřejný funkcionář v těchto oblastech snaží chránit a uskutečňovat svá práva a oprávněné zájmy, snaží se je zde chránit a prosazovat rovněž ostatní členové společnosti. Společnost má právo požadovat transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů za účelem zajištění účinné kontroly, tj. zda neexistuje nebezpečí, že konkrétní veřejní funkcionáři při výkonu své funkce upřednostňují své soukromé zájmy na úkor zájmů veřejných. Lze totiž důvodně předpokládat, že se ohrožení nebo dokonce i porušení veřejného zájmu v popsaném směru projeví právě prostřednictvím majetkových poměrů veřejného funkcionáře, jakož i dalších osob s ním majetkově spjatých. Veřejná kontrola může působit též preventivně v podobě oprávnění veřejnosti nahlížet do registru oznámení. Proti námitce možného zneužití i ohrožení osob, jejichž majetkové údaje jsou v registru, vláda argumentuje přístupností celé řady informací ve veřejných rejstřících, katastrukatastru nemovitostí nebo např. registru smluv s obdobným potenciálem zneužití. 36. K napadenému § 2 odst. 1 písm. q) vláda uvádí, že neuvolnění starostové, místostarostové či členové rad obcíobcí a krajů byli považováni za veřejné funkcionáře i podle právní úpravy účinné do účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. a dopadala na ně oznamovací povinnost. I oni jsou veřejnými činiteli s kompetencí rozhodovat o veřejných záležitostech. V případě menších obcíobcí není neobvyklé, že starosta sám zabezpečuje hospodaření obceobce podle schváleného rozpočtu, provádí sám rozpočtová opatření, sám rozhoduje ve věcech obceobce jako jediného společníka obchodní společnosti, vydává nařízení obceobce, stanovuje rozdělení pravomocí v obecním úřadu včetně toho, že sám zřizuje a zrušuje odbory a oddělení úřadu. Jde-li o rozhodování o veřejných záležitostech, není v otázce rozsahu a významu mezi uvolněnými a neuvolněnými veřejnými funkcionáři žádný rozdíl. Neuvolnění starostové či radní se rozsahem kompetencí a vlivu neodlišují od osob, které jsou v souvislosti s vykonávanou funkcí v totožném postavení, avšak jsou pro výkon své funkce uvolněni. Proto není podstatné, zda je veřejný funkcionář uvolněný, nebo neuvolněný - klíčem zde není výše odměny, ale to, o jak důležitých věcech rozhoduje, a to mnohdy bez kontrolních a nápravných mechanismů. Pokud by proto došlo ke zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, došlo by k výraznému snížení rozsahu oznamovací povinnosti těchto veřejných funkcionářů dokonce pod úroveň, která se na ně dlouhodobě vztahovala i před nabytím účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. K zúženému petitu na derogaci pouze ve vztahu k neuvolněným místostarostům, zástupcům starostů či členům rad obcíobcí pak vláda uvádí, že místostarostovi přísluší zastupovat starostu, přičemž v případě zastupování starosty tak vykonává místostarosta pravomoci starosty. Jestliže má starosta postavení veřejného funkcionáře, což navrhovatelka 2 nijak nerozporuje, není důvod, aby místostarosta, kterému přísluší (byť potenciálně) stejné pravomoci, takové postavení neměl. Stejně tak navrhovatelka nezdůvodňuje, proč uvolněný místostarosta má mít postavení veřejného funkcionáře, zatímco neuvolněný místostarosta nikoli. 37. K § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 vláda uvádí, že povinnost oznamovat údaje za existence možnosti přístupu veřejnosti k nim (za podmínek v § 14b) sama o sobě neznamená překážku, jež by ve smyslu čl. 7 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy neumožňovala svobodný výkon funkcí a v jejímž důsledku by docházelo k narušení práva participovat na veřejných záležitostech. Právní řád různé limity podobného typu zná, např. povinnost podstoupit bezpečnostní prověrku při přístupu k některým funkcím či povinnost podstoupit psychologické vyšetření (např. pro zájemce o působení ve služebním poměru Policie České republiky). Požadavek chránit veřejný zájem lze považovat za legitimní v tom smyslu, že lze v jeho prospěch stanovit jisté meze výkonu některých práv. Oznámení o majetku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 a 3 zákona o střetu zájmů je nejdůležitějším okruhem oznamovaných skutečností. Pokud by zrušením uvedených ustanovení byla vyloučena transparentnost a kontrola majetkových poměrů veřejných funkcionářů, vyvstanou pochybnosti o samotném smyslu a účelu oznamovací povinnosti i zákona o střetu zájmů jako takového. Požadovaným zrušením § 11 odst. 3 by samotná povinnost oznamovat příjmy a závazky veřejného funkcionáře zrušena nebyla, zrušeno by bylo pouze ustanovení upravující způsob identifikace těchto příjmů a závazků pro účely podání oznámení. Zároveň by však i po derogaci nebylo možné s ohledem na smysl a účel oznamovací povinnosti akceptovat, aby veřejný funkcionář v oznámení příjmy a závazky nijak neidentifikoval. 38. Vláda připomíná, že zákonem č. 14/2017 Sb. došlo k posunu pouze ve vztahu k úpravě povinnosti podávat tzv. vstupní oznámení, tedy oznámení, v němž veřejný funkcionář na začátku výkonu funkce uvede mj. majetek, který vlastní ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce. Není pravda, že by se novelou nově rozšířil okruh i na společné jmění manželů či podílové spoluvlastnictví, tato povinnost zde byla i před přijetím novely, neboť jde o součást majetku. Bez toho, aby se oznamovací povinnost vztahovala rovněž na majetek ve společném jmění manželů, by se oznamovací povinnost stala neúčinnou, a to jednak proto, že významná část majetku osob žijících v manželství bývá často součástí společného jmění manželů, jednak proto, že převedení majetku vlastněného veřejným funkcionářem (žijícím v manželství) do režimu společného jmění manželů by za podmínek, že by takový majetek nepodléhal oznamovací povinnosti, vytvořilo možnost vyhnout se výše uvedené společenské kontrole. Stejně tak označení zdroje příjmu či osoby, vůči které má veřejný funkcionář závazek, obsahovala i úprava před novelizací provedenou zákonem č. 14/2017 Sb. Pouze z praktických důvodů bylo přistoupeno k tomu, že novela výslovně stanovila, jaké konkrétní údaje je veřejný funkcionář v oznámení povinen za tímto účelem uvést. Naopak došlo touto novelou k úpravě limitů rozhodných pro vznik oznamovací povinnosti, a to zvýšením hodnoty věcí, u nichž neplatí oznamovací povinnost, z 25 000 Kč na 50 000 Kč, tzn. ke zúžení oznamovací povinnosti. 39. K argumentu o nadbytečnosti právní úpravy z důvodu existence registru smluv vláda uvádí, že funkci oznámení podle zákona o střetu zájmů v napadaném rozsahu nahradit nemůže. Registr smluv není konkurentem registru oznámení o majetku, nýbrž jej doplňuje. 40. K argumentu nezájmu občanů o výkon volených funkcí zejména v obecní samosprávě vláda poznamenává, že zájem lze hodnotit, soudě podle probíhající politické kampaně (vyjádření z 26. 9. 2018 - pozn. Ústavního souduÚstavního soudu), jako adekvátní. 41. K návrhu na zrušení § 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdější předpisů, vláda uvádí, že je navrhováno pouze zrušení rozsahu nahlížení do registru oznámení, nikoliv samotné oprávnění do registru oznámení nahlížet. Výslednou úpravu po zrušení § 14b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdější předpisů, by tak dle vlády bylo možno vykládat v tom smyslu, že nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů je možné provádět v rozsahu všech oznámených skutečností. 42. K argumentu zpřístupnění informací pouze na žádost (nikoli volným nahlížením do registru) vláda uvádí, že by šlo pouze o formální překážku, která by nadto byla spojena s poměrně vysokou administrativní zátěží. Ministerstvo spravedlnosti totiž nemá kompetenci ani nástroje k posuzování důvodu či právního zájmu žadatele o nahlížení ani ke zkoumání účelu nakládání se zpřístupněnými údaji. Podle ustanovení § 13 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdější předpisů, není u žadatele o nahlédnutí do centrálního registru oznámení nijak prověřován právní zájem či důvod nahlížení ani účel nakládání s takto získanými osobními údaji. Zpřístupnění údajů na základě žádosti má sice určitý psychologický efekt, v jehož důsledku by oprávnění nahlížet na oznámení veřejných funkcionářů nemuselo být využíváno v takové míře, tento efekt však může být účinný jen vůči části potenciálních zájemců o nahlížení. 43. Vláda dále rozporuje tvrzení navrhovatelky 2, že přijetím novely č. 112/2018 Sb. došlo k prohloubení negativních dopadů zákona o střetu zájmů. Podle vlády naopak novela přispěla ke zvýšení ochrany soukromí komunálních politiků, jelikož došlo k vyloučení těch nejcitlivějších oznamovaných údajů (o movitých věcech a závazcích a v případě neuvolněných komunálních politiků též o příjmech) ze zveřejnění. Tyto údaje jsou nyní dostupné pouze vybraným orgánům veřejné moci pro kontrolní účely. Ostatní oznamované údaje, u nichž zveřejnění v registru zůstalo (předně údaje o podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, nemovitých věcech a podílech v obchodních korporacích) jsou a byly zásadně veřejně dostupné i z jiných registrů a informačních systémů veřejné správy (katastrukatastru nemovitostí, živnostenského rejstříkuživnostenského rejstříku, veřejného rejstříku). 44. Dále vláda rozporuje tvrzení navrhovatelky 2 o časově neomezeném uchovávání oznámení v registru a upozorňuje na § 14 odst. 2 písm. c) a tam uvedenou dobu uchovávání 5 let ode dne skončení výkonu funkce. 45. Vláda má za to, že v testu proporcionality napadená právní úprava obstojí, a považuje ji za vhodný, potřebný i přiměřený prostředek k dosažení stanoveného cíle. Bez veřejné kontroly by totiž nedocházelo k náležitému udržování důvěry ve veřejnoprávní instituce. Aby bylo možno cíle dosáhnout, musí být úprava efektivní, proto byla novelou č. 14/2017 Sb. některá ustanovení zpřesněna (nově zavedená povinnost podávat oznámení o majetku již při vzniku funkce). Zároveň je zvolený prostředek potřebný, neboť šetří základní práva a umožňuje dosáhnout sledovaný cíl. Předchozí systém nebyl dostatečně efektivní, aby mohl naplňovat účel zákona. Zákon nestanovoval, jak má být osoba, vůči které má veřejný funkcionář závazek, konkretizována. V praxi docházelo k tomu, že veřejný funkcionář uvedl, že si půjčil „od kamaráda“ nebo že má úvěr „od bankybanky“. Zákon vyžaduje v případě fyzických osob pouze uvedení jména a příjmení, nikoli další identifikační údaje, jakými jsou datum narození nebo rodné číslo. U právnických osob se pak vyžaduje identifikace, která je v praxi naprosto běžná. Potřebný je též dopad na neuvolněné funkcionáře, neboť i zde je potřebná kontrola zodpovědného výkonu veřejné moci veřejnými funkcionáři as tím související kontrola případného výskytu střetu zájmů. Povinnost se navíc nevztahuje na členy zastupitelstva obecně, ale jen některé funkcionáře (starosty, místostarosty a členy rady). Požadované údaje o majetku zakotvené v § 10 a 11 zákona č. 159/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, představují minimální informační obsah, bez kterého nebudou efektivní kontrola a předcházení výskytu střetu zájmů možné. Napadená úprava je též přiměřená a lze poukázat na řadu veřejných rejstříků a seznamů fyzických a právnických osob, v nichž jsou oprávněně zveřejňovány osobní údaje fyzických osob a právnických osob (např. obchodní rejstřík, spolkový rejstřík, nadační rejstřík, živnostenský rejstříkživnostenský rejstřík), a to v případě fyzických osob v rozsahu (jméno, příjmení, datum narození, adresa bydliště, příp. další údaje) přesahujícím rozsah údajů fyzických osob, které jsou zveřejňovány v majetkovém oznámení podle zákona o střetu zájmů (pouze jméno a příjmení). Ve vztahu k ochraně práv třetích osob pak vláda upozorňuje např. na veřejně přístupný insolvenční rejstříkinsolvenční rejstřík či registr smluv obsahující též údaje třetích osob. Navíc třetí osoby pouze na základě toho, že budou ve veřejném seznamu identifikovány jako osoby mající určitý majetkový vztah k veřejnému funkcionáři, nemohou utrpět újmu, jež by byla nepřiměřeně větší než zájem veřejnosti na kontrole a předcházení střetu zájmů a s tím souvisejícím zodpovědném výkonu veřejné moci, ledaže by taková újma vyplývala z nepoctivého jednání. V. Repliky navrhovatelek V. 1. Replika navrhovatelky 1 46. Navrhovatelka 1 zaslala vyjádření ke stanovisku vlády, ve kterém uvádí, že pokud podobná úprava platila i dříve, neznamená to bez dalšího, že byla v souladu s ústavním pořádkem. Doporučeními GRECO není Česká republika vázána a je třeba je pečlivě zvažovat už jen proto, že veřejná správa má v různých státech různou organizaci a i míra korupce může být odlišná. Veřejnost nemá absolutní a obecné právo vědět o okolnostech, které se týkají osob veřejně činných a jejich manželů. Nekontrolovatelné zveřejnění majetkových poměrů a závazků veřejného činitele může poskytnout „zbraň“ k jeho vydírání, vyhrožování, ovlivňování, tedy může vést ke zcela opačnému účelu, než zákon má, tj. k možnosti korupce a nátlaku. K argumentu, že evidence musí zahrnovat i společné jmění manželů, navrhovatelka 1 uvádí, že účinnost právní úpravy nemůže být důvodem pro odejmutí ústavně zaručených práv osobám, které nejsou veřejnými činiteli. Je tak nadřazován zájem jednotlivce nad zájem státu, což je znak státu autoritativního. 47. Neodlišování postavení uvolněného a neuvolněného funkcionáře obceobce představuje snahu odradit osoby, které neuvolněné funkce vykonávají, od zájmu tyto funkce vykonávat, a tím nepřímo způsobit zánik malých obcíobcí a jejich umělé slučování, a tím ohrozit právo na samosprávu. Na malých obcíchobcích je tzv. transparentnost dána přirozenou cestou. Neuvolnění členové rad vykonávají tyto funkce za minimální odměny a ve volném čase. To, že rozhodují také o veřejných záležitostech, je zde od roku 1990 a samospráva, až na výjimky, díky nim žádné masové korupci nečelila. U neuvolněných funkcionářů zasahuje úprava do jejich „civilního pracovního života, zejména hospodářské soutěže“. Vláda nerozlišuje mezi státní správou a samosprávou a dosáhnout transparentnosti státní správy nelze zásahy do samosprávy. 48. K argumentu neexistence šetrnějších prostředků navrhovatelka 1 uvádí, že pokud stát neumí zasahovat proti korupci v konkrétních případech, nemůže namísto toho zasahovat do základních práv tisíců bezúhonných osob, včetně těch, které nemají nic společného jak se státní správou, tak samosprávou. Zavádějící je též argument existence jiných rejstříků. Nelze ztotožňovat informační rejstříky s evidencí kompletních majetků konkrétních osob, která má být anonymně zpřístupněna neurčitému okruhu lidí. Do rejstříků typu obchodního či živnostenského se navíc zapisují subjekty dobrovolně tím, že zahájí podnikání. V. 2. Replika navrhovatelky 2 49. Navrhovatelka 2 uvádí, že vláda se dostatečně nevypořádala s tvrzeným porušením čl. 8 Ústavy, a rozporuje tvrzení, že vytvoření podmínek, které občany odrazují od účasti na veřejných funkcích v samosprávě, nemá a priori ústavněprávní rozměr. I kdyby bylo možné akceptovat tvrzení, že „společnost má právo požadovat transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů za účelem zajištění účinné společenské kontroly“, neznamená to ještě zveřejňování vybraných údajů široké veřejnosti bez jakékoli kontroly identity těch, kteří se mají s takto vysoce citlivými údajicitlivými údaji seznamovat, a bez zabezpečení odpovědnosti za zveřejňování těchto údajů. Společenská kontrola může být vykonávána různě a zveřejňování určitého okruhu osobních údajů na webových stránkách je jen jednou z nich - paradoxně tou, která nejvýrazněji zasahuje do soukromí dotčených osob. Není zabezpečena žádná další kontrola nad „plutím těchto dat“ ve veřejném prostoru, přičemž data představují pro řadu podnikatelských, ale i rizikových skupin žádanou komoditu. Senát jako možné řešení navrhoval identifikaci subjektů, které se s těmito shromažďovanými údaji mají seznamovat, což však Poslanecká sněmovna odmítla. Není přijatelné, aby kvůli několika jedincům byly postiženy desetitisíce veřejných funkcionářů. Stát se nemá uchylovat k praxi shromažďování a publikace citlivých osobních údajů, když nedokáže dostatečně efektivně uplatňovat své nástroje a možnosti v oblasti trestní represe. Navrhovatelka 2 nesouhlasí ani s tím, že jako účinná sociální kontrola se jeví veřejná kontrola v podobě oprávnění veřejnosti nahlížet do registru oznámení, a má za to, že jsou možné i jiné - a šetrnější - způsoby sociální kontroly. 50. Navrhovatelka 2 dále upozorňuje na rozdíly mezi registrem oznámení na straně jedné a jinými rejstříky (např. katastrkatastr nemovitostí, registr smluv), které se primárně netýkají poměrů fyzických osob, nýbrž informací o právně či ekonomicky relevantních skutečnostech, u nichž je veřejný zájem dán z povahy věci. 51. K tvrzení vlády, že nebezpečí ohrožení veřejného zájmu v důsledku jeho střetu se soukromými zájmy vyplývá z charakteru vykonávané činnosti, navrhovatelka 2 uvádí, že i zde je potřeba diferenciace. Ti veřejní funkcionáři, kteří vykonávají činnosti potenciálně nejvíce ohrožující veřejný zájem, by měli být zatíženi relativně největšími povinnostmi. Existuje výrazný rozdíl mezi obcemiobcemi, kde starosta neplní funkci rady, a obcemiobcemi, kde rada zřízena není. Postavení starosty a místostarosty v obcíchobcích s radou a v obcíchobcích bez rady je přitom objektivně odlišné. Bez rozhodnutí obecního zastupitelstva není možné realizovat klíčové úkony. K potřebě rozlišení mezi uvolněnými a neuvolněnými veřejnými funkcionáři dodává, že zatížení povinnostmi by mělo vycházet nejen z nebezpečí ohrožení veřejného zájmu ze strany veřejného funkcionáře, ale též z výše příjmu, který je s výkonem veřejné funkce spojen, a z úrovně veřejné správy, v níž daná osoba svou funkci vykonává. Není ani pravda, že neuvolněný a neplacený funkcionář obceobce může být náchylnější ke korupčnímu jednání. V této logice by totiž byli nejrizikovější neuvolnění zastupitelé obceobce bez nároku na odměnu, na které však zákon o střetu zájmů nedopadá. Omezení přístupnosti údajů pouze po dobu pěti let postrádá rozumná kritéria pro stanovení této doby, tato doba je nepřiměřená a vláda se nevypořádává s otázkou, proč jsou data po tuto dobu přístupná komukoli bez dalšího. 52. Navrhovatelka uvádí, že v rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva Satakunnan Markkinapörssi Oy and Satamedia Oy proti Finsku ze dne 27. 6. 2017 č. 931/13 dal Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) přednost soukromí daňových poplatníků před svobodou projevu a veřejným zájmem na transparentnosti majetkových poměrů. 53. K argumentu, že zájem o práci pro samosprávu neklesá, se navrhovatelka 2 jednak pozastavuje nad metodou, která byla užita ke zhodnocení zájmu jako adekvátního (tj. „dle aktuální volební kampaně“), a dále uvádí, že dle počtu registrovaných kandidátů v komunálních volbách 2018 zájem o kandidaturu citelně klesá s tím, že výrazně narostl počet obcíobcí, v nichž byla k volbám podána jen jediná kandidátka. Tento trend je negativní a rizikový pro kvalitu demokracie. VI. Upuštění od ústního jednání 54. Jelikož Ústavní soudÚstavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, dle § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, od ústního jednání upustil. VII. Přezkum procedury přijetí napadených ustanovení 55. Ústavní soudÚstavní soud se v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) nejprve zabýval tím, zda napadená ustanovení byla přijata v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. 56. Napadená ustanovení § 2 odst. 1 písm. q), § 10 odst. 2 a § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů byla doplněna či změněna zákonem č. 14/2017 Sb.; ustanovení § 10 odst. 3 a § 14b zákona o střetu zájmů byla doplněna zákonem č. 14/2017 Sb. a částečně změněna zákonem č. 112/2018 Sb. 57. Na základě vyjádření obou komor Parlamentu i příslušných stenoprotokolů ze schůzí komor (dostupných na www.psp.cz a www.senat.cz) Ústavní soudÚstavní soud ve vztahu k zákonu č. 14/2017 Sb. zjistil, že návrh zákona byl ve znění přijatých pozměňovacích návrhů schválen Poslaneckou sněmovnou dne 14. 9. 2016. Senát dne 19. 10. 2016 návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna dne 29. 11. 2016 návrh zákona ve znění Senátem přijatých pozměňovacích návrhů schválila. Prezident republiky přijatý zákon nepodepsal a dne 19. 12. 2016 jej vrátil zpět Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna setrvala na původním návrhu zákona hlasováním dne 11. 1. 2017. Schválený zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 25. 1. 2017 pod č. 14/2017 Sb. 58. Ve vztahu k zákonu č. 112/2018 Sb. pak Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že návrh zákona byl ve znění přijatých pozměňovacích návrhů schválen Poslaneckou sněmovnou dne 20. 4. 2018. Senát dne 17. 5. 2018 návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Sněmovna dne 29. 5. 2018 setrvala na původním návrhu zákona. Schválený zákon prezident republiky podepsal dne 5. 6. 2018. Dne 15. 6. 2018 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 112/2018 Sb. 59. Spornou otázkou předestřenou navrhovatelkou 1 bylo to, zda zákon o střetu zájmů je volebním zákonem, a zda měl být tudíž zákon o střetu zájmů, resp. jeho novely zakotvující všechna napadená ustanovení přijímány podle čl. 40 Ústavy, tj. se souhlasem obou komor. 60. K tomu Ústavní soudÚstavní soud pro stručnost odkazuje na nález ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17 (část VIII), ve kterém se podrobně zabýval ústavností přijetí zákona č. 14/2017 Sb., a to z hlediska (i) stejných námitek, jaké byly uplatněny v nyní projednávané věci. Dospěl přitom k závěru, že předmětný zákon byl přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Protože Ústavní soudÚstavní soud neshledal žádný rozumný důvod, pro který by se měl od tohoto závěru jakkoliv odchýlit, konstatuje, že napadená ustanovení byla přijata v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. VIII. Věcný přezkum napadených ustanovení VIII. 1. Zásah do práva na informační sebeurčení 61. Navrhovatelky shodně namítají porušení práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení. Ústavní zakotvení je obsaženo v čl. 10 odst. 3 Listiny, podle něhož „každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“. 62. Jak uvedl Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.), „vedle tradičního vymezení soukromí v jeho prostorové dimenzi (ochrana obydlí v širším slova smyslu) a v souvislosti s autonomní existencí a veřejnou mocí nerušenou tvorbou sociálních vztahů (v manželství, v rodině, ve společnosti), právo na respekt k soukromému životu zahrnuje i garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování jednotlivce o sobě samém. Jinými slovy, právo na soukromí garantuje rovněž právo jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. Jde o aspekt práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení“ (bod 29). Jak k tomu uvedl Spolkový ústavní soudústavní soud, právo na informační sebeurčení je „právem sám rozhodovat o vynášení, uchovávání, dalším předávání a užívání osobních údajů“ (BVerfGE 65, 1/43). 63. V nyní posuzovaném případě je zřejmé, že do práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení je napadenou právní úpravou zasahováno, neboť každý veřejný funkcionář spadající pod režim zákona o střetu zájmů musí pod hrozbou sankce poskytnout údaje o svém majetku, příjmech a závazcích, což jsou údaje soukromého rázu. Ačkoli jde o povinnost uloženou osobám veřejně činným, nejde zároveň o údaje týkající se jejich úřední činnosti, resp. výkonu veřejné moci jako takové, ale o informace z jejich soukromého života, tedy údaje týkající se jejich soukromého majetku, jejich příjmů, resp. jejich závazků. 64. Zásah do práva na soukromí tak má Ústavní soudÚstavní soud za evidentní. Jinou otázkou však je, zda je tento zásah ústavněprávně akceptovatelný či nikoliv. Již z citovaného čl. 10 odst. 3 Listiny se totiž podává, že ústavně nepřípustné je pouze neoprávněné nakládání s osobními údaji, přičemž tato neoprávněnost je dokonce vyjádřena jako zneužívání údajů. 65. Ústavní soudÚstavní soud dále předesílá, že v rámci napadené zákonné úpravy je nutno rozlišit dva základní typy zásahu do práva na soukromí, resp. práva na informační sebeurčení, které se liší svou intenzitou: 1. samotnou povinnost podávat oznámení o majetku, příjmech a závazcích (dále též jen „oznámení“) a 2. zpřístupnění takto poskytnutých údajů veřejnosti. 66. Pro posouzení ústavnosti zásahu do základních práv pak Ústavní soudÚstavní soud standardně vyžaduje, aby zásah sledoval legitimní cíl a zároveň byl vůči tomuto sledovanému cíli proporcionální. Ústavní soudÚstavní soud ve své ustálené judikatuře vyžaduje, že v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem nebo s jinými základními právy či svobodami je třeba posuzovat účel (cíl) zásahu ve vztahu k použitým prostředkům, přičemž měřítkem pro posouzení je zásada proporcionality. Posouzení přípustnosti daného zásahu podle zásady proporcionality zahrnuje tři kritéria. Prvním z nich je posouzení způsobilosti (vhodnosti) naplnění účelu - je zjišťováno, zda je konkrétní opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku. Dále se ve druhém kroku posuzuje potřebnost - je zkoumáno, zda byl při výběru prostředků použit ten, který je k základnímu právu nejšetrnější. Konečně je hodnocena přiměřenost (v užším smyslu), tj. zda újma na základním právu není nepřiměřená ve vazbě na zamýšlený cíl. Opatření omezující základní práva tedy nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledky převyšovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na daných opatřeních. VIII. 2. Legitimní cíl napadené právní úpravy 67. Ústavní soudÚstavní soud nemá pochyby o tom, že napadená právní úprava sleduje legitimní cíl, konkrétně zabránění výkonu veřejné moci ve prospěch zájmů soukromých (jejímu zneužívání). 68. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům, ale lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. To platí i v případě, že veřejná moc je decentralizována a její část je vykonávána územními samosprávnými celky. Jsou-li samosprávné celky územními společenstvími občanů, kteří mají právo na samosprávu (čl. 100 odst. 1 Ústavy), musí výkon samosprávy sloužit právě zájmům občanů obcíobcí a krajů, jakož i zájmu veřejnému, který může lokální zájmy obceobce či kraje, resp. jejich obyvatel, též přesahovat. Výkon veřejné moci tudíž nemůže sloužit zájmům soukromým a je zcela legitimní, aby byl střet zájmů nejen právně regulován, resp. postihován, ale aby mu bylo též účinně předcházeno. 69. Ve vztahu k samosprávě ostatně též § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb., stanovuje, že „obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem“. Podobně dle § 2 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), věznění pozdějších předpisů, platí, že „kraj při výkonu samostatné působnosti a přenesené působnosti chrání veřejný zájem“. 70. Zákonná regulace směřující proti možnému střetu zájmů těch, kteří veřejnou moc vykonávají, ať již v rámci orgánů státu, či orgánů jiných veřejnoprávních korporací (obcíobcí, krajů), představuje ve své podstatě ochranu adresátů veřejné moci proti případnému zneužívání mocenského postavení těch osob, které určitou pozici v rámci veřejné moci zastávají. Veřejná moc tudíž formou zákona omezuje sebe sama (své funkcionáře) v zájmu ochrany všech těch, vůči nimž veřejná moc může působit. Legitimním cílem právní úpravy střetu zájmů je tak nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci. 71. Lze tak učinit dílčí závěr, že napadená právní úprava uvedený legitimní cíl sleduje, přičemž konkrétními způsoby naplnění tohoto legitimního cíle a jejich ústavností se Ústavní soudÚstavní soud bude dále zabývat. Ústavní soudÚstavní soud se tak bude postupně věnovat otázce - samotné personální působnosti zákona o střetu zájmů ve vztahu k tzv. neuvolněným funkcionářům samosprávných celků [§ 2 odst. 1 písm. q)], - rozsahem údajů, které jsou povinně veřejnými funkcionáři oznamovány (§ 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3), a konečně - způsobem zveřejňování takto získaných údajů (§ 14b). VIII. 3. K otázce personální působnosti zákona - k ústavnosti § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů 72. Zákon o střetu zájmů v § 1 vymezuje povinnosti, omezení a odpovědnost „veřejných funkcionářů“. Účelem § 2 zákona o střetu zájmů je vymezení pojmu „veřejný funkcionář“. Zahrnutí konkrétních osob do výčtu v § 2 tak představuje vymezení personální působnosti zákona o střetu zájmů. Důsledkem navrhované derogace § 2 odst. 1 písm. q) by tudíž bylo úplné vyjmutí osob vymezených v § 2 odst. 1 písm. q) z režimu zákona o střetu zájmů, tzn. nejen z hlediska napadených ustanovení, nýbrž obecně povinností, které tento zákon všem veřejným funkcionářům v jednotlivých ustanoveních ukládá. 73. Napadené ustanovení § 2 odst. 1 písm. q) se vztahuje na některé funkcionáře samosprávy, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni (dále též „neuvolnění funkcionáři“). Navrhovatelka 1 napadá celý § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů. Navrhovatelka 2 napadá pouze část § 2 odst. 1 písm. q) tak, že v režimu zákona o střetu zájmů by v případě derogačního zásahu Ústavního souduÚstavního soudu zůstal pouze neuvolněný starosta obceobce (resp. městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy) a členové rady kraje (resp. hlavního města Prahy). 74. Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že zákon o střetu zájmů již od doby své účinnosti (tedy od 1. 1. 2007) zařazoval pod pojem veřejný funkcionář neuvolněné starosty obcíobcí a členy rad obcíobcí i krajů [srov. § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, ve znění do 19. 6. 2008]. Zákonem č. 216/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, došlo (s účinností od 20. 6. 2008) k rozšíření personální působnosti zákona o střetu zájmů též o neuvolněné místostarosty obcíobcí [srov. § 2 odst. 1 písm. m) zákona o střetu zájmů, ve znění ke dni 20. 6. 2008]. Až do novelizace zákona o střetu zájmů provedené zákonem č. 14/2017 Sb. byla zároveň v zákoně zavedena legislativní zkratka „obecobec“ zahrnující též městskou část, městský obvod územně členěného statutárního města či městskou část hlavního města Prahy, jakož i legislativní zkratka „kraj“ zahrnující též hlavní město Prahu. Výslovná zmínka o městských částech, městských obvodech i hlavním městě Praze v nyní napadeném ustanovení tak není rozšířením působnosti zákona oproti úpravě před novelou č. 14/2017 Sb., ale pouze jiným legislativně-technickým řešením spočívajícím v odstranění legislativních zkratek „obecobec“ a „kraj“. Lze tedy shrnout, že zákon o střetu zájmů již od okamžiku své účinnosti, resp. od 20. 6. 2008 (pokud jde o pozice místostarostů), dopadá na všechny osoby, které jsou v napadeném ustanovení § 2 odst. 1 písm. q) zahrnuty. Z hlediska rozšíření personální působnosti zákona o střetu zájmů tudíž kritizovaná novela č. 14/2017 Sb. nepřinesla ve vztahu k neuvolněným funkcionářům obcíobcí a krajů jakoukoli změnu. 75. Navrhovatelky shodně tvrdí, že zákon č. 14/2017 Sb. přinesl řadu změn, které neúměrně dopadají právě na neuvolněné funkcionáře samosprávy, přičemž podstatu jejich argumentace tvoří obava z tzv. „majetkového striptýzu“, který musí veřejní funkcionáři podstoupit. Důvodem pro rezignaci řady funkcionářů obcíobcí byl údajně nikoli nesouhlas s poskytováním oznámení o majetku, ale jejich plošné zveřejňování s anonymním přístupem každému. Stejně tak pokud navrhovatelka 2 v ústavní stížnosti dokládá nezájem o práci pro samosprávu průzkumem Sdružení místních samospráv ze dne 18. 7. 2018, váže tento nezájem právě na důsledky zmíněné novely. 76. Pokud navrhovatelka 2 v návrhu uvádí, že se novelou č. 14/2017 Sb. „zásadně rozšířil okruh osob, které musí veřejné přiznání učinit“, nelze jí přisvědčit. Ve vztahu k neuvolněným funkcionářům samospráv se nijak nerozšířil okruh osob, které musí oznámení podávat. K rozšíření dopadu zákona o střetu zájmů tedy došlo nikoli co do okruhu povinných subjektů (jde-li o neuvolněné funkcionáře samospráv), nýbrž „jen“ co do veřejné přístupnosti podaných oznámení, resp. údajů z nich. Z obou podání je ostatně zjevné, že kontroverznost novely č. 14/2017 Sb. spatřuje právě ve skutečnosti, že údaje z oznámení o majetku, příjmech a závazcích jsou plošně přístupné každému prostřednictvím dálkového přístupu, když prý úprava střetu zájmů před přijetím novely č. 14/2017 Sb. „nebyla předmětem žádné kritiky o nevyhovující zákonné regulaci“. 77. Jakkoli jsou tedy argumenty navrhovatelek zčásti relevantní, a to tam, kde brojí proti plošnému zpřístupňování údajů z centrálního registru oznámení (k tomu srov. dále), nelze naopak jako adekvátní reakci na jejich námitky spatřovat úplné vyjmutí neuvolněných funkcionářů samosprávy vymezených v § 2 odst. 1 písm. q) z režimu zákona o střetu zájmů vedoucí v důsledku až k návratu právní úpravy střetu zájmů před rok 2007. 78. Dále je nutno připomenout, že zákon o střetu zájmů zakotvuje ve vztahu k osobám vymezeným v § 2 odst. 1 a 2 řadu dalších povinností, které navrhovatelky nijak nerozporují a jejichž protiústavnost nenamítají. Např. jde o povinnost podávat oznámení o osobním zájmu dle § 8 zákona o střetu zájmů či oznámení o činnostech dle § 9 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. Úplné vynětí osob vymezených § 2 odst. 1 písm. q) z režimu zákona o střetu zájmů tudíž nemůže představovat adekvátní reakci na námitky navrhovatelek. 79. Ústavní soudÚstavní soud se neztotožňuje s tvrzením navrhovatelek, že zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tedy vyjmutí neuvolněných funkcionářů samosprávných celků z jeho režimu, by mělo být zdůvodněno skutečností, že neuvolnění funkcionáři dostávají za výkon funkce nízké odměny, resp. že obcímobcím narůstá další administrativa. Relevantním kritériem pro zákonnou regulaci střetu zájmů má totiž být samotný výkon veřejné moci, tj. potenciál existence střetu zájmu veřejného a zájmu soukromého. Ten pak nijak nesouvisí s otázkou odměňování veřejného funkcionáře či administrativním zatěžováním obcíobcí. Rozhodně pak nelze přesvědčivě odůvodnit vynětí pouze některých neuvolněných funkcionářů z režimu zákona o střetu zájmů (místostarostů obcíobcí, městských částí nebo městských obvodů územně členěného statutárního města, zástupců starosty městské části hlavního města Prahy; dále „místostarosta obceobce“). Místostarosta obceobce zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává funkci [§ 104 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů], popř. vykonává funkci starosty v době, kdy je funkce starosty neobsazena [§ 103 odst. 6 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.]. Jeho pravomoci tak jsou v případě zastupování starosty shodné jako pravomoci starosty. Není proto důvod, aby místostarosta obceobce režimu zákona o střetu zájmů nepodléhal, zatímco starosta obceobce ano. 80. Starosta, resp. potenciálně též místostarosta, pak navíc vykonává některé pravomoci rady v těch obcíchobcích, kde není rada zřízena, tudíž okruh jeho kompetencí setím ještě rozšiřuje [srov. § 99 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.]. Zároveň starosta obce zabezpečuje výkon přenesené působnosti v obcíchobcích, kde není tajemník obecního úřadu [srov. § 103 odst. 4 písm. f) obecního zřízení], tudíž zákon o střetu zájmů zde před možným střetem zájmů chrání nejen výkon samosprávy, ale též výkon státní správy. U členů rady obceobce, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města či městské části hlavního města Prahy (dále jen „rada obceobce“) pak platí, že jde o výkonný orgán obceobce v oblasti samostatné působnosti, přičemž může zároveň vykonávat též působnost přenesenou (srov. § 99 odst. 1 obecního zřízení, ve znění zákona č. 313/2002 Sb.). Rada obceobce, podobně jako starosta obceobce, tudíž může opět vykonávat nejen samosprávu, jejíž zájmy navrhovatelky shodně hájí, ale též státní správu. Rada obce má řadu vlastních kompetencí (§ 102 obecního zřízení, ve znění pozdějších předpisů), a nejde tak jen o realizaci vůle zastupitelstva, jak naznačuje navrhovatelka 2. 81. Ústavní soudÚstavní soud nehodlá snižovat argumenty navrhovatelek týkající se vzrůstající administrativní zátěže obcíobcí, nedostatečného odměňování představitelů obcíobcí či obecně nezájmu o participaci na činnosti obecní samosprávy zejména v malých obcíchobcích. Řešením na tyto problémy však není úplné vyjmutí obecních funkcionářů z režimu zákona o střetu zájmů, tedy fakticky připuštění toho, že ke střetu zájmu může na malých obcíchobcích docházet, resp. že bude případný střet zájmů obtížněji zjistitelný. Adekvátní reakcí by mohlo být např. snižování administrativní zátěže přesouvané ze státu na obceobce, metodická pomoc obcímobcím, zlepšení financování obcíobcí či odměňování funkcionářů obcíobcí, nikoli však rezignace na předcházení a kontrolu rizika střetu zájmů, který může nastat v úplně stejné míře jak u uvolněných, tak i neuvolněných funkcionářů, a to na malých obcíchobcích i ve velkých městech, krajích či na úrovni státu. Je ostatně věcí i samotných navrhovatelek (skupiny senátorů), aby se v rámci svého působení v legislativním procesu aktivně přičinily o skutečnou „pomoc“ obcímobcím před popsanými riziky. 82. Kritériem pro začlenění konkrétních osob do režimu zákona o střetu zájmů je totiž potenciální riziko střetu zájmů spojené s výkonem konkrétní funkce v rámci veřejné moci. Zde pak není rozdílu mezi funkcionáři uvolněnými a neuvolněnými, neboť rozsah jejich kompetencí při výkonu veřejné moci je stejný. K argumentu, že neuvolnění funkcionáři samospráv mají též svá zaměstnání, resp. podnikatelské aktivity (tvrdí možný zásah do „civilního pracovního života, zejména hospodářské soutěže“), tím spíše může ke střetu zájmů dojít, tudíž zájem na předcházení střetu zájmů, resp. jeho kontrole, se tím u neuvolněných funkcionářů samospráv nijak nesnižuje. Nelze navíc přehlédnout, že regulace spočívající v prevenci střetu zájmů není jen omezením práva na samosprávu garantovaného v čl. 8 Ústavy (z pohledu povinností funkcionářů samosprávy), jak prezentují navrhovatelky, ale zároveň ochranou tohoto práva z pohledu všech adresátů činnosti samosprávy. Stanovením některých povinností veřejných funkcionářů jsou totiž zároveň chráněni všichni, v jejichž zájmu má být veřejná moc (včetně samosprávy) vykonávána. 83. Lze uzavřít, že Ústavní soudÚstavní soud nepřistoupil ke zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů ani jeho části, neboť toto samotné vymezení personální působnosti zjevně není protiústavní. Je-li totiž legitimním cílem právní úpravy též prevence střetu zájmů spojená se zvýšením důvěry veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci, pak zahrnutí osob vymezených v § 2 odst. 1 písm. q) do režimu zákona o střetu zájmů je prostředkem nepochybně způsobilým daný cíl naplnit. Zároveň jde o prostředek potřebný, neboť stejného účelu nelze ve stejné míře dosáhnout jinými prostředky, zejména pak pokud jde o prevenci střetu zájmů a možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Uvedený prostředek nelze shledat ani jako nepřiměřený, neboť při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními, která s sebou veřejná funkce, resp. povinnost a odpovědnost s ní spojené, přináší. Zde je opět nutno připomenout, že nejde o regulaci směřovanou vůči soukromým subjektům, ale o jistou podobu samoregulace veřejné moci v zájmu jejího řádného výkonu. Není tudíž nepřiměřené, pokud se na osoby, které vykonávají veřejnou funkci, byť jako neuvolnění funkcionáři územních samosprávných celků, zákon o střetu zájmů, který má řádný výkon veřejné moci zajišťovat, resp. bránit upřednostňování zájmů soukromých, vztahuje. 84. Nad tento rámec Ústavní soudÚstavní soud opakovaně připomíná, že na osoby vymezené v napadeném ustanovení se zákon o střetu zájmů vztahuje již od roku 2007, resp. 2008, přičemž neústavnost personální působnosti zákona je napadena až nyní, a to teprve v souvislosti s novelou č. 14/2017 Sb., která se však nevztahuje na personální působnost zákona o střetu zájmů ve vztahu neuvolněným funkcionářům samosprávných celků. 85. Ve vztahu k napadenému § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů proto Ústavní soudÚstavní soud shledal, že návrhy nejsou důvodné, a proto je zamítl. VIII. 4. K otázce rozsahu poskytovaných údajů - k § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů 86. Protiústavnost § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů zdůvodňují navrhovatelky jednak nepřiměřeným rozsahem údajů, které musejí oznámení o majetku, resp. oznámení o příjmech a závazcích obsahovat, jednak zásahem do práv třetích osob, jejichž údaje jsou v oznámení taktéž obsaženy a mohou být poté zveřejněny. VIII. 4. a) K ústavnosti § 10 odst. 2 zákona o střetu zájmů 87. Podle § 10 odst. 1 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., je veřejný funkcionář povinen „přesně, úplně a pravdivě oznámit a) majetek, který vlastní ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce, a b) majetek, který nabyl v průběhu výkonu funkce“. Zákonem č. 14/2017 Sb. byla nově zavedena povinnost podávat tzv. vstupní oznámení (oznámení o majetku vlastněném před zahájením výkonu funkce) vedle do té doby existujících každoročních oznámeních o majetku nabytém v průběhu výkonu funkce. 88. Ústavní soudÚstavní soud, jsa vázán petitem návrhu, připomíná, že povinnost zakotvenou v § 10 odst. 1 zákona o střetu zájmů žádná z navrhovatelek nenapadá. Není tudíž napaden samotný institut vstupních a každoročních oznámení o majetku zakotvený v § 10 odst. 1 zákona o střetu zájmů, nýbrž teprve jejich jednotlivé parametry zakotvené v § 10 odst. 2 a 3. 89. Již napadený § 10 odst. 2 specifikuje, že v oznámení mají být uvedeny a) věci nemovité, b) cenné papíry, zaknihované cenné papíry nebo práva s nimi spojená, c) podíl v obchodní korporaci nepředstavovaný cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem a d) jiné věci movité, u kterých zákon navíc stanoví hranici, od které je teprve nutno movité věci do oznámení zahrnovat (dále též jen „jiné věci movité“). Touto hranicí u vstupního oznámení je hodnota věci vyšší než 500 000 Kč. U průběžných každoročních oznámení je nutno do oznámení zahrnout teprve ty věci, jejichž hodnota v souhrnu přesáhla částku 500 000 Kč, přičemž do tohoto souhrnu se nezapočítávají věci, jejichž cena je nižší než 50 000 Kč. 90. Pokud navrhovatelka 2 uvádí, že rozsah položek, které mají být předmětem oznámení o majetku, vzbuzuje „pochybnosti ústavního rázu“, je nutno dodat, že zákonodárce rozsah oznámení v § 10 odst. 2 nejen specifikuje, ale zároveň zužuje oproti povinnosti stanovené v § 10 odst. 1. Zatímco podle § 10 odst. 1 je povinen veřejný funkcionář oznámit „přesně, úplně a pravdivě“ údaje o majetku, v § 10 odst. 2 jsou stanoveny pro movité věci limity, od kterých je teprve hodnota majetku natolik relevantní, aby byly příslušné movité věci do přiznání zahrnuty. Uvedené limity pak jsou dle Ústavního souduÚstavního soudu způsobilé vymezit relevantní hodnotu movitých věcí tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému zatěžování veřejných funkcionářů spočívajícímu v povinnosti oznamovat nabytí vlastnictví méně hodnotných (či dokonce všech) movitých věcí. Dané limity tudíž Ústavní soudÚstavní soud nepovažuje s ohledem na účel, ke kterému mají sloužit, za jakkoli nepřiměřené. Důsledkem zrušení § 10 odst. 2 by totiž byla právní úprava požadující poskytování „přesných a úplných“ údajů o majetku veřejného funkcionáře dle § 10 odst. 1, nikoli tedy pouze o majetku specifikovaném v § 10 odst. 2. Derogační zásah Ústavního souduÚstavního soudu by tudíž navrhovatelkami tvrzený zásah do práv těch, kteří mají oznámení o majetku poskytovat, ještě prohloubil, a to až do absurdních důsledků spočívajících v povinnosti oznamovat vlastnictví či nabytí jakékoliv movité věci. 91. Pokud proto navrhovatelky neshledávají ústavní vadu v povinnosti „přesně, úplně a pravdivě“ oznámit údaje o majetku, která je zakotvena v § 10 odst. 1, který není napaden a zpochybňován, nemohou konkretizace a specifikace tohoto majetku, resp. zúžení oné povinnosti co do rozsahu majetku, provedené v § 10 odst. 2 představovat protiústavní úpravu. Naopak tato specifikace předchází nejasnostem při výkladu zákona, a zajišťuje tak jeho předvídatelnost. Zároveň stanovením limitů hodnoty movitých věcí zužuje dopad povinnosti zakotvené v § 10 odst. 1 pouze na existenci či změnu vlastnictví u věcí výraznějších hodnot. 92. Obdobné lze uvést k tvrzené protiústavnosti poskytování údajů o majetku v rámci společného jmění manželů. Tato povinnost totiž opět plyne již z § 10 odst. 1, jehož ústavnost není zpochybňována, neboť poskytnutí „úplné“ informace o majetku zahrnuje též majetek ve společném jmění manželů. Zrušením § 10 odst. 2 by se na této povinnosti nic nezměnilo. Vyloučením majetku spadajícího do společného jmění manželů by navíc nebylo možno účel zákona o střetu zájmů zcela naplnit, neboť majetek nabývaný za manželství bude zpravidla spadat do společného jmění manželů. Jeho vyloučením z režimu oznámení by tak oznámení nebylo způsobilé u mnoha veřejných funkcionářů splnit svou roli. Zároveň v oznámení o majetku není nutná jakákoli identifikace manželů či manželek veřejných funkcionářů, jelikož oznámení se týká pouze majetku, nikoli identifikace osob blízkých. Povinnost plynoucí ze zákona o střetu zájmů tudíž nestanovuje nic, co by nebylo pro dosažení sledovaného účelu nezbytné, resp. co by mohlo být považováno za nadbytečné či nepřiměřené. 93. Ústavní soudÚstavní soud tudíž důvod ke zrušení § 10 odst. 2 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., neshledal, neboť dané ustanovení neshledal - v kontextu podaných návrhů - protiústavním. Proto také tuto část návrhu zamítl. VIII. 4. b) K ústavnosti § 10 odst. 3 zákona o střetu zájmů 94. Napadený § 10 odst. 3 specifikuje náležitosti oznámení o majetku, a to tak, že veřejný funkcionář uvede způsob nabytí a cenu majetku, a to pouze u majetku uvedeného v § 10 odst. 2 písm. a) a d), tj. u věcí nemovitých a u „jiných věcí movitých“, nikoli tedy u cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů nebo práv s nimi spojených, resp. u podílu v obchodní korporaci nepředstavovaného cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem. Pro nemovité věci pak dle napadeného ustanovení dále platí, že není nutno uvádět způsob nabytí a cenu nemovitých věcí při tzv. vstupním oznámení, přičemž u průběžných oznámení se uvádí cena, za kterou veřejný funkcionář nemovitou věc nabyl. U „jiných movitých věcí“ podle § 10 odst. 2 písm. d) se u vstupních oznámení uvede cena, která je v daném místě a čase obvyklá a u průběžných oznámení cena, za kterou veřejný funkcionář „jinou věc movitou“ nabyl. Tyto požadavky se týkají jen movitých věcí, jejichž cena přesahuje shora uvedené limity. 95. Ústavní soudÚstavní soud nepovažuje shora uvedené požadavky za nepřiměřené. Zavedení vstupních oznámení má vést k možnosti porovnat majetkové poměry veřejného funkcionáře při nástupu do výkonu funkce s tím, k jakému zmnožení majetku docházelo v průběhu výkonu funkce. Samotná povinnost podávat vstupní a průběžná majetková přiznání zakotvená v § 10 odst. 1 přitom není navrhovatelkami napadána. 96. Z hlediska efektivní kontroly možného střetu zájmů, jehož důsledky se mohou projevovat právě v majetkové sféře veřejných funkcionářů, se požadavek na uvedení ceny, za kterou byla nemovitá či movitá věc nabyta (při limitech shora uvedených), nejeví jako požadavek svévolný ani nepřiměřený, neboť z hlediska cíle, který právní úprava sleduje, je to právě samotná hodnota věci, která je pro posouzení možného „podezřelého“ zmnožení majetkové sféry veřejného funkcionáře za dobu výkonu veřejné funkce relevantní. Stejně tak je relevantní uvádět způsob nabytí věci ve shora uvedených případech, neboť z hlediska možného střetu zájmů je opět zásadní rozdíl, získá-li veřejný funkcionář konkrétní věc např. na základě kupní smlouvy či darováním. Darování hodnotné věci či koupě věci za nestandardně nízkou cenu může být např. indikátorem možné „protislužby“ (spojené s výkonem funkce) vůči druhé smluvní straně. 97. Jinak řečeno, shora rekapitulované požadavky na uvedení způsobu nabytí majetku a ceny majetku v zákonem o střetu zájmů vymezených případech jsou požadavky naplňující přiměřeným způsobem legitimní cíl zákona o střetu zájmů, resp. zajišťující, aby oznámení o majetku mělo reálný smysl, resp. mělo určitou vypovídací hodnotu. Povinnost spočívající v uvedení ceny, za kterou byla věc nabyta, resp. specifikace způsobu nabytí věci, není pro osoby povinné nijak zvlášť zatěžující a komplikovaná. Naopak absence těchto údajů by velmi ztížila naplňování legitimního cíle napadené právní úpravy, neboť by činila právní úpravu nejasnou, neúplnou a vágní. 98. Zákonem č. 112/2018 Sb. došlo ve vztahu k § 10 odst. 3 k rozšíření výjimky týkající se obsahu tzv. vstupních oznámení u nemovitých věcí. Podle novelizované úpravy účinné od 1. 6. 2019 tak veřejný funkcionář u vstupního oznámení na počátku výkonu veřejné funkce nemusí oznamovat nejen cenu věci nemovité, ale ani způsob jejího nabytí. Ochrana soukromí je tak v tomto ohledu ještě posílena, tudíž změna provedená zákonem č. 112/2018 Sb. nepřináší z hlediska dikce § 10 odst. 3 změnu, který byla způsobilá vyvolat pochybnosti stran její ústavnosti. 99. Rovněž tato část návrhu není důvodná. VIII. 4. c) K ústavnosti § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů 100. Napadené ustanovení § 11 odst. 3 zakotvuje některé konkrétní povinnosti v oznámení o příjmech a závazcích. Zde opět Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že podle § 11 odst. 1 musí veřejný funkcionář „přesně, úplně a pravdivě“ oznámit v tzv. vstupním oznámení nesplacené závazky, které má před zahájením výkonu funkce, pokud převyšují v jednotlivém případě částku 100 000 Kč. Podle § 11 odst. 2 potom v každoročním oznámení musí oznámit příjmy nebo jiné majetkové výhody získané během výkonu funkce (s výjimkou platu, odměny a dalších náležitostí spojených s výkonem funkce), pokud souhrnná výše za kalendářní rok přesáhne 100 000 Kč, přičemž se do souhrnu nezapočítávají dary, jejichž hodnota je nižší než 10 000 Kč. Zároveň je povinen oznámit nesplacené závazky, pokud souhrnná výše ke konci roku přesahuje 100 000 Kč. Tyto povinnosti zakotvené v § 11 odst. 1 a 2 navrhovatelky nenapadají. Předmětem návrhu je pouze § 11 odst. 3 zakotvující podrobné náležitosti oznámení, konkrétně povinnost uvést výši, druh a zdroj každého příjmu a výši a druh závazku včetně toho, vůči komu takový závazek veřejný funkcionář má. Věřitelé přitom mají být označeni jménem a příjmením u fyzických osob a obchodní firmou nebo názvem, identifikačním číslem osoby a sídlem u osob právnických. 101. Za této situace Ústavní soudÚstavní soud neshledává požadavek zakotvený v § 11 odst. 3 jako nepřiměřený. Samotnou výši příjmu či závazku je nutné uvádět, jelikož jinak by ustanovení § 11, resp. celá úprava oznámení o příjmech či závazcích, postrádalo smysl. Má-li být zákon způsobilý dosáhnout legitimního cíle, je potřebné, aby byly údaje o příjmech i závazcích konkretizovány a individualizovány. Jak ostatně uvádí i vláda, specifikace požadovaných údajů má předcházet dřívější praxi spočívající v nejasné identifikaci věřitelů či zdroje příjmů uváděním údajů typu „půjčka od kamaráda“ apod. Pro účely předcházení či odhalení možného střetu zájmů je identifikace zdroje příjmu či identifikace věřitele poměrně zásadní, neboť úprava střetu zájmů má předcházet právě situaci, kdy je veřejná moc vykonávána nikoli v zájmu veřejném, ale v zájmu soukromém, přičemž onen soukromý zájem nemusí být jen zájmem samotného veřejného funkcionáře, ale též jakékoli třetí osoby. Rozhodování veřejného funkcionáře tudíž může být ovlivněno právě snahou sledovat zájem třetí osoby výměnou za určitou majetkovou protihodnotu. Údaje o příjmech a závazcích specifikované v § 11 odst. 3 jsou tedy nezbytné pro naplnění sledovaného cíle. 102. Vypuštěním napadeného ustanovení by se navíc nijak nezměnila povinnost oznámení o příjmech a závazcích v intencích § 11 odst. 1 a 2 podávat, pouze by opět mohly vznikat interpretační nejasnosti ohledně rozsahu údajů, zvláště pokud zákon stále vyžaduje, aby informace o příjmech a závazcích byly poskytovány „přesně, úplně a pravdivě“. Tento požadavek může být totiž i bez specifikace v napadeném § 11 odst. 3 vykládán jako požadavek poskytnout informace nejen o výši příjmu či závazku, ale právě též o třetí osobě, vůči které veřejný funkcionář závazek má, resp. od které pochází oznámené příjmy, neboť teprve v této podobě je informace přesná a úplná. Derogace napadeného ustanovení by tudíž nevedla (při zachování povinností uvedených a navrhovatelkami nezpochybněných v § 11 odst. 1 a 2) k silnější ochraně soukromí, ale spíše k výkladovým nejasnostem a s tím související nepředvídatelnosti právní úpravy. 103. Zásah do informačního sebeurčení třetích osob, jejichž údaje budou v oznámení uvedeny, lze považovat za vhodný a potřebný pro naplnění účelu zákona, neboť bez těchto údajů není možné sledovaný cíl zákona naplnit. Zároveň Ústavní soudÚstavní soud považuje tento zásah i za přiměřený, neboť se informace zužují jen na zcela základní identifikaci příslušné osoby, ať již fyzické (jméno a příjmení), či právnické (obchodní firma či název, identifikační číslo, sídlo), tj. oznamovány jsou pouze ty údaje, které jsou k dosažení cíle (možné indikace střetu zájmů) nezbytné, nikoli údaje nadbytečné. Jak bylo shora uvedeno, derogační zásah by navíc k nižší intenzitě zásahu do práv třetích osob beztak nevedl, neboť již dle ustanovení § 11 odst. 1 a 2 lze povinnost identifikovat zdroj příjmu či věřitele dovodit. Napadené ustanovení tudíž pouze jasně specifikuje údaje, kterou jsou pro identifikaci nezbytné. Rovněž tato část návrhu je proto nedůvodná. VIII. 4. d) K otázce rozsahu poskytovaných údajů - shrnutí 104. Ústavní soudÚstavní soud shrnuje, že ve vztahu k prvnímu typu zásahu do práva na soukromí spočívajícímu v samotném poskytování údajů o majetku, příjmech a závazcích v rozsahu daném napadenými § 10 odst. 2 a 3 a § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů shledal napadenou právní úpravu proporcionální ve vztahu k výše vymezenému legitimnímu cíli. Proto tuto část návrhu zamítl jako nedůvodnou. VIII. 5. Rozsah zpřístupňovaných údajů - k protiústavnosti § 14b zákona o střetu zájmů 105. Ústavní soudÚstavní soud se v dalším zabýval rozsahem zpřístupňování, resp. zveřejňování údajů z registru oznámení. Značná část argumentace obou navrhovatelek zpochybňuje primárně veřejnou přístupnost údajů o majetkových poměrech neuvolněných funkcionářů samosprávných celků (tzv. „majetkový striptýz“), nicméně žádné z ustanovení zákona týkající se zpřístupňování údajů z oznámení není napadeno. Předmětem přezkumu je však celé ustanovení § 14b, upravující rozsah nahlížení do registru oznámení. VIII. 5. a) Režimy zpřístupnění údajů a rozsah nahlížení do registru oznámení dle § 14b odst. 1 písm. a) až c) 106. Ustanovení § 14b sice upravuje rozsah nahlížení do registru oznámení, klíčový je však v tomto kontextu též § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů, který stanoví: „Každý má právo bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě v rozsahu stanoveném tímto zákonem do registru oznámení. Oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 jsou dostupná bez předchozí žádosti. Do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 2 je možné nahlížet na základě žádosti.“ Důvodová zpráva k zákonu č. 14/2017 Sb. (tisk 564/0, 7. volební období Poslanecké sněmovny) uvedené kategorie osob, lišících se odlišným režimem zpřístupnění údajů, označuje jako „politici“ (§ 2 odst. 1), tedy osoby podléhající režimu zpřístupnění údajů bez žádosti, a „nepolitici“ či „úředníci“ (§ 2 odst. 2), tedy osoby podléhající režimu zpřístupnění na žádost, navíc s dalšími limity pro možné další šíření získaných údajů. 107. Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že zákonem č. 14/2017 Sb. došlo ke změně formy evidence oznámení a namísto existence cca 6 500 evidenčních orgánů (srov. § 14 zákona o střetu zájmů, ve znění do 31. 8 2017, resp. informace z důvodové zprávy - tisk 564, 7. volební období Poslanecké sněmovny) byl zřízen centrální registr oznámení vedený Ministerstvem spravedlnosti s tím, že oznámení se podávají elektronicky. Novelizace provedená zákonem č. 14/2017 Sb. navíc vedle centralizace registru oznámení přinesla z hlediska veřejné přístupnosti poskytovaných údajů další zásadní změnu, a to opuštění režimu zpřístupňování údajů pouze na žádost a vytvoření dvou režimů zpřístupnění. 108. První režim, zavedený nově, představuje plošné zveřejnění poskytnutých údajů, neboť tyto údaje jsou přístupné komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě, tedy internetu. Tento režim se vztahuje na všechny veřejné funkcionáře vymezené v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, včetně neuvolněných funkcionářů samospráv podle § 2 odst. 1 písm. q). 109. Druhý režim se týká veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 2, kteří navíc podléhají povinnostem dle zákona o střetu zájmů jen za dalších zákonem vymezených podmínek (srov. § 2 odst. 3 a 4). Podstatné je, že toto nahlížení předpokládá podání žádosti a vyžaduje identifikaci žadatele o nahlížení. Žadateli je přiděleno uživatelské jméno a přístupové heslo do registru oznámení, platné po dobu 6 měsíců ode dne jejich prvního použití. Zákon o střetu zájmů zakazuje uživatelské jméno a přístupové heslo sdělit třetí osobě (§ 13 odst. 5) a limituje další použití získaných údajů (§ 13 odst. 8). 110. Samotné ustanovení o možnosti zpřístupňovat oznámení veřejných funkcionářů bez žádosti, tedy fakticky zakotvení volné dostupnosti těchto osobních údajů (§ 13 odst. 3), však není - poněkud překvapivě - napadeno (viz již sub 106), byť značná část argumentace brojí právě proti plošnému zveřejnění údajů z registru, resp. dovozuje protiústavnost jiných částí zákona o střetu zájmů s odkazem na plošné zveřejňování řady poskytnutých údajů. Ústavní soudÚstavní soud se tak bude, vázán petitem (nikoliv však odůvodněním) návrhu, postupně zabývat jednotlivými částmi napadeného § 14b zákona o střetu zájmů. Protože se jedná o abstraktní kontrolu norem, není přitom Ústavní soudÚstavní soud vázán argumentací navrhovatelek, která se koncentruje primárně na nepřiměřený zásah do soukromí neuvolněných zastupitelů územních samosprávných celků. 111. Ve vztahu k osobám uvedeným v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, tedy osobám, vůči nimž je zaveden režim automatického zveřejňování poskytnutých údajů, je relevantní pouze část ustanovení obsažená v § 2 odst. 1 písm. a) až c). Rozsah údajů, které jsou z poskytnutých oznámení veřejně zpřístupněny, je zde rozčleněn do tří skupin, které se rozsahem zpřístupňovaných údajů liší podle toho, o kterou z kategorií veřejných funkcionářů dle § 2 odst. 1 jde. Neuvolnění funkcionáři samospráv přitom spadají pod režim všech tří skupin zpřístupnění údajů z oznámení, v závislosti na tom, o jakou samosprávnou jednotku jde (kraj, obecobec, hlavní město Praha), jakož i na tom, o kterou konkrétní kategorii se jedná. Nelze však přisvědčit navrhovatelce 2, že novela zákona o střetu zájmů č. 112/2018 Sb. negativní důsledky zákona z hlediska zpřístupňování údajů ještě prohloubila, neboť lze naopak dovodit, že došlo ke stratifikaci rozsahu zpřístupnění a vyloučení řady údajů ze zpřístupnění. Úprava před novelizací provedenou zákonem č. 112/2018 Sb. zakotvovala shodný rozsah zveřejnění údajů u všech veřejných funkcionářů vymezených v § 2 odst. 1, a to v nejširším rozsahu odpovídajícím nyní režimu dle § 14b odst. 1 písm. a). Ve vztahu k neuvolněným funkcionářům malých obcíobcí, na které nyní dopadá § 14b odst. 1 písm. c), došlo zákonem č. 112/2018 Sb. k vyloučení zpřístupnění údajů o příjmech a závazcích oznamovaných dle § 11, údajů o jiných movitých věcech oznamovaných dle § 10 odst. 2 písm. d) i údajů o majetku ze vstupního oznámení dle § 10 odst. 1. Ochrana soukromí tak byla zákonem č. 112/2018 Sb. ve vztahu k neuvolněným funkcionářům obcíobcí výrazně zvýšena. 112. Nicméně bez ohledu na to, co bylo právě uvedeno, bylo nutno posoudit, zda i přes zmíněnou novelizaci nepředstavuje nadále forma zpřístupnění údajů porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení. VIII. 5. b) Posouzení ústavnosti § 14b odst. 1 písm. a) až c) 113. Ústavní soudÚstavní soud předesílá, že při hodnocení intenzity zásahu do soukromí a práva na informační sebeurčení veřejného funkcionáře je třeba rozlišit dvě jeho formy. V případě, kdy musí veřejný funkcionář oznámení o majetku, příjmech a závazcích pouze podat, je intenzita zásahu nepochybně menší než v případě, kdy takové oznámení podává s vědomím, že se vzápětí jeho majetkové poměry stanou bez dalšího „věcí veřejnou“, tedy se stanou součástí veřejně přístupného registru oznámení. V prvém případě jde z povahy věci o oznámení určené k tomu pověřenému orgánu, kdežto ve druhém případě jde o okruh blíže neurčených osob (prakticky kdokoli) bez vazby na výkon veřejné funkce (z hlediska místa a času, tedy např. obyvatel obceobce v určitém volebním období veřejného funkcionáře - viz též sub 156), které k těmto oznámením mají neomezený přístup. Čím širší okruh osob se může s majetkovými poměry veřejného funkcionáře seznámit, tím intenzivnější zásah do soukromí může tato osoba pociťovat. Shledal-li proto Ústavní soudÚstavní soud napadená ustanovení zákona o střetu zájmů týkající se samotné úpravy podávání oznámení o majetku, příjmech a závazcích za ústavně konformní, neaproboval tím bez dalšího, že je ústavně konformní i režim zveřejňování (resp. zpřístupnění) takto získaných údajů. 114. Argumentuje-li vláda nálezem Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 171/12 (N 105/65 SbNU 439), nelze jí zcela přisvědčit v závěrech, které z uvedeného nálezu dovozuje. Zmíněný nález se zabýval žalobou na ochranu osobnosti, kterou podala tehdejší místopředsedkyně Rady České televize proti zásahu spočívajícímu ve zveřejnění informací o dopravní nehodě jejího manžela a uvedení jejího jména v této souvislosti. Jak k tomu dále uvedl Ústavní soudÚstavní soud „v době, kdy vycházely inkriminované články a kdy rozhodovaly obecné soudy, zastávala vedlejší účastnice veřejnou funkci místopředsedkyně Rady České televize. Jednalo se o významné postavení v oblasti sdělovacích prostředků. Proto samotnou informaci o vážné dopravní nehodě manžela vedlejší účastnice s uvedením jeho rodinné vazby na ni nelze chápat jako zásah do ryze soukromé sféry. Tato informace nepochybně spadá do sociální, občanské a profesionální sféry vedlejší účastnice, na kterou nelze vztahovat naprosté informační sebeurčení. Veřejnost má právo vědět o okolnostech, které se týkají osoby veřejně činné, byť se jedná primárně o případ jejího manžela. Samotný fakt existence vážné dopravní nehody, jejímž účastníkem byl manžel osoby veřejně činné, má v sobě potenciál ovlivnit jednání a chování takové osoby ve výkonu její funkce. To platí tím spíše, jde-li o veřejnou funkci v oblasti sdělovacích prostředků“. 115. Vláda ve svém vyjádření dovozuje, že informace o majetkových poměrech veřejného funkcionáře náleží do jeho sociální sféry, tedy oblasti, kterou sdílí spolu s ostatními členy společnosti, přičemž společnost má právo požadovat transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů za účelem zajištění účinné společenské kontroly, zda neexistuje nebezpečí, že konkrétní veřejní funkcionáři při výkonu své funkce upřednostňují své soukromé zájmy na úkor zájmů veřejných. 116. Pořád však platí, jak bylo již v úvodu vymezeno, že právo na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení garantuje právo jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům (sp. zn. Pl. ÚS 24/10, bod 29). V opačném případě dochází k zásahu do tohoto práva (svobody) a je nutno posoudit, zda nejde o jeho porušení. 117. Z citovaného nálezu, jakož např. i z nálezu ze dne 17. 7. 2007 sp. zn. IV. ÚS 23/05 (N 111/46 SbNU 41) plyne, že do sociální sféry práva na soukromí „lze za určitých podmínek vstupovat, neboť se v ní mohou vyskytovat fakta, která mohou být předmětem oprávněného veřejného zájmu“, přičemž Ústavní soudÚstavní soud hovoří v této souvislosti o možnosti proporcionálních zásahů veřejné moci za účelem ochrany zájmů společenství. Lze tak dovodit, že řada faktů z oblasti soukromého života může mít vztah k veřejnému zájmu, a jejich zveřejnění proto nemusí vždy představovat zásah, či dokonce porušení práva na soukromí. Ústavní soudÚstavní soud proto vychází ze skutečnosti, že veřejný zájem na určitých informacích o majetkových poměrech veřejných funkcionářů a osob jim blízkých se může dostat do střetu s právem na informační sebeurčení a soukromí. Tento veřejný zájem je však nutno poměřovat s opakovaně zmiňovaným právem na ochranu soukromí a informační sebeurčení. K tomuto poměřování slouží test proporcionality, který bude proveden níže. 118. Majetkové poměry veřejných funkcionářů nelze zcela jistě řadit do tzv. vnějšího okraje sociální sféry vymezené v citovaných nálezech sp. zn. IV. ÚS 23/05 či sp. zn. II. ÚS 171/12, tedy do „sféry veřejné“, v rámci níž „neexistují prakticky žádná omezení pro šíření pravdivých faktů z ní“, neboť se kryje s „profesionální sférou osob působících ve veřejném životě“. Předmětem zveřejnění, resp. zpřístupnění údajů ze soukromí v nyní posuzovaném případě jsou údaje o soukromém majetku, příjmech a závazcích, nikoli údaje o samotné profesní činnosti veřejných funkcionářů a o jejich příjmech z (výhradně) veřejných prostředkůveřejných prostředků, tedy údaje, které se přímo týkají výkonu jejich funkce. Jakkoli mohou údaje o majetku s profesní činností veřejných funkcionářů (alespoň potenciálně) souviset, a to zejména při střetu zájmů, korupčním či klientelistickém jednání, nejde o obdobný typ informací, jakými jsou informace o činnosti orgánů veřejné moci podle čl. 17 odst. 5 Listiny. 119. Z citovaného nálezu sp. zn. II. ÚS 171/12 tudíž nelze jakkoli dovodit, že by bylo nutno nyní napadenou právní úpravu považovat bez dalšího za ústavně konformní. Podstatné není jen to, že k zásahu do soukromí může z důvodu oprávněného veřejného zájmu dojít, jak zdůrazňuje při citaci daného nálezu vláda, ale též, zda daný zásah bude vždy ve vztahu ke sledovanému zájmu (cíli) proporcionální. 120. Naopak, argumentuje-li navrhovatelka 2 rozsudkem ESLP Satakunnan Markkinapörssi Oy and Satamedia Oy proti Finsku ze dne 27. 6. 2017 č. 931/13, je nutno uvést, že případ se týkal zveřejnění seznamu více než milionu daňových poplatníků a jejich příjmů, pokud dosahovaly určité částky. Závěry rozsudku tedy nelze bez dalšího aplikovat, neboť ESLP se nijak nezabýval zveřejněním majetkových poměrů veřejně činných osob, ale zveřejněním příjmů značného množství soukromých osob vymezených pouze kritériem výše ročního příjmu, nikoli výkonu veřejné funkce či kritériem obdobným. Skutkový základ případů je tedy značně odlišný. 121. Jak již Ústavní soudÚstavní soud úvodem předeslal, nijak nezpochybňuje existenci legitimního cíle napadené právní úpravy spočívajícího v zájmu na zabránění, resp. předcházení výkonu veřejné funkce v soukromém zájmu na úkor veřejného zájmu v rozporu s § 3 zákona o střetu zájmů. Součástí prevence je bezesporu též veřejná kontrola, přičemž tuto kontrolu umožňuje, resp. usnadňuje transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů (srov. k tomu body 118 a násl. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/17). Je taktéž nepochybné, že majetkové poměry veřejného funkcionáře mohou případný střet zájmů indikovat. 122. Argumentace obou navrhovatelek se týká primárně zásahu do soukromí neuvolněných funkcionářů samospráv. Jelikož však v tomto případě jde o tzv. abstraktní kontrolu norem, Ústavní soudÚstavní soud není vázán argumentací navrhovatelek, nýbrž toliko vymezeným petitem. Neshledal přitom žádné rozumné důvody, pro které by si tito neuvolnění funkcionáři samospráv zasluhovali zásadně odlišný právní režim. Dělícím kritériem totiž nemůže být pouze to, zda veřejný funkcionář pobírá z veřejných prostředkůveřejných prostředků určitou formu odměny, nýbrž na jakých rozhodnutích se podílí a zda při tom může dojít ke střetu veřejného zájmu se zájmem soukromým ve smyslu § 3 zákona o střetu zájmů. Představa, že neuvolněný zastupitel nebo jiný funkcionář samosprávy má být podroben vyšší míře veřejné kontroly jen proto, že je uvolněn pro výkon funkce, a proto i jinak odměňován, nemůže být přímým důvodem pro intenzivnější zásah do shora uvedených práv a svobod, nehledě na to, že pravidla odměňování těchto skupin funkcionářů jsou rámcově stanovena právním předpisem [srov. např. § 73 a 134 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 318/2017 Sb., o výši odměn členů zastupitelstev územních samosprávných celků, věznění pozdějších předpisů]. 123. Pro závěr o ústavnosti zveřejňování údajů z registru oznámení podle § 14b zákona o střetu zájmů je tudíž nezbytné posoudit, zda tento prostředek použitý pro dosažení uvedeného legitimního cíle obstojí v testu proporcionality. Toto poměřování je standardně a v souladu se setrvalou judikaturou zdejšího soudu naplňováno pomocí třech, případně čtyř kroků: a) musí být sledován legitimní cíl, b) zkoumá se způsobilost (vhodnost) daného opatření tohoto cíle dosáhnout, tj. zda zákonodárcem zvolené opatření je vůbec schopno dosáhnout sledovaného cíle; c) zvažuje se potřebnost tohoto opatření ve vztahu k ostatním v úvahu připadajícím opatřením (tzn. poměřuje se, zda zákonodárcem zvolené řešení při pluralitě možných - a srovnatelně efektivních - řešení je nejšetrnější k dotčeným základním právům); d) hodnotí se vyvažování dotčených základních práv (proporcionalita v užším smyslu), tzn. zkoumá se, zda negativa spojená se zákonodárcem přijatým opatřením negativně nepřeváží sledovaný pozitivní efekt (poměřování v kolizi stojících ústavních práv a hodnot). 124. Zveřejnění majetkových poměrů veřejných funkcionářů je bezesporu způsobilé naplnit sledovaný legitimní cíl, jímž je nejen možnost snazšího odhalení případného střetu zájmů, ale též jeho prevence. Vědomí si veřejné dostupnosti informací o majetkových poměrech může vést k vyšší míře zdrženlivosti ve vztahu k preferování soukromého zájmu na úkor zájmu veřejného. Jakkoli veřejná dostupnost majetkových poměrů nemůže zabránit všem možným hypotetickým nezákonným aktivitám veřejných funkcionářů, jak upozorňuje navrhovatelka 2, nečiní tato skutečnost z použitého prostředku prostředek nezpůsobilý k dosažení stanoveného cíle. Veřejná dostupnost majetkových poměrů bude bezesporu předcházet a bránit střetu zájmů ve vyšší míře, než tomu bude v případě, že údaje o majetku veřejně dostupné nebudou. Ústavní soudÚstavní soud tak považuje zvolený prostředek za způsobilý k dosažení zvoleného legitimního cíle, nikoli za prostředek, kterým by vůbec nebylo možno zvoleného cíle dosáhnout. V prvním kroku testu proporcionality proto napadená právní úprava obstojí. 125. Při posuzování druhého kroku testu proporcionality (kritérium potřebnosti) však Ústavní soudÚstavní soud shledal, že právní úprava ústavně konformní není. Ústavní soudÚstavní soud totiž neshledává zvolený prostředek jako potřebný pro dosažení sledovaného cíle, tzn. sledovaného cíle lze dosáhnout i šetrnějším způsobem. 126. Důvodová zpráva k zákonu č. 14/2017 Sb. (tisk 564/0, 7. volební období Poslanecké sněmovny) k zavedení dvou režimů způsobu nahlížení do registru oznámení uvádí, že „vzhledem k ochraně osobních údajů bude veřejnost moci bez omezení nahlížet jen do oznámení, která podali veřejní funkcionáři uvedení v § 2 odst. 1 (politici)... Do oznámení, která podávají nepolitici, nebude mít veřejnost automatický přístup. Tato ,dvoukolejnost' je výrazem zvýšené ochrany osobních údajů nepolitiků oproti politikům. O nepoliticích budou zveřejňovány pouze základní údaje“. Z důvodové zprávy i z vyjádření vlády tedy plyne, že zveřejnění určitých informací ze soukromí veřejně činné osoby - „politika“, tedy osoby spadající pod režim § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, bude vždy ve veřejném zájmu, tedy zásah do jeho práva na informační sebeurčení je ospravedlnitelný bez dalšího. 127. Navrhovatelka 2 naopak odkazuje na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 týkající se poskytování informací o platech z veřejných prostředkůveřejných prostředků, ve kterém Ústavní soudÚstavní soud uvádí, že „právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní; pokud jeho výkon zasahuje do práva na ochranu soukromého života, chráněného článkem 10 Listiny a článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je nutno v každém jednotlivém případě všechna tato práva poměřovat a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu, neboť jde o práva rovnocenná“. Skutkové okolnosti nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 jsou sice odlišné od nyní posuzované situace, odlišnost však svědčí pro vyšší ochranu soukromí v případě údajů o majetku veřejných funkcionářů než v případě údajů o jejich platech. Zatímco v případě platů jde o veřejné prostředkyveřejné prostředky vyplácené podle právních předpisů (viz i sub 123), v případě majetku, příjmů či závazků jde o soukromý majetek. Jinak řečeno, při poskytování informací o platových poměrech osob placených z veřejných prostředkůveřejných prostředků jde o přímou kontrolu nakládání s veřejnými prostředkyveřejnými prostředky, u poskytování údajů o majetkových poměrech veřejných funkcionářů tento přímý účel neexistuje. Se svým majetkem může veřejný funkcionář nakládat jakkoli, i nehospodárně, přičemž jde o součást jeho autonomního rozhodování jako každé jiné soukromé osoby. Veřejný zájem je zde sice též přítomen, ovšem v jiné podobě, a to právě až v aspektu kontroly či předcházení střetu zájmů, o kterém mohou majetkové poměry veřejného funkcionáře vypovídat, resp. kterému může jejich zveřejnění zároveň předcházet. V důsledku sice může mít regulace střetu zájmů vliv i na hospodárné vynakládání veřejných prostředkůveřejných prostředků, nejde však o přímou kontrolu tohoto vynakládání jako v případě poskytování informací o platech, ale spíše o prevenci proti potenciálnímu nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředkyveřejnými prostředky motivovanému zájmem soukromým. 128. V obecné rovině, bez zohledňování skutkových okolností jednotlivých případů, by tak mělo platit, že vyšší ochraně z pohledu práva na soukromí by měly podléhat informace o tom, jaký majetek veřejně činná osoba vlastní, resp. jaké jiné příjmy a závazky má, než informace o objemu finančních prostředků, které tato osoba obdržela z veřejných zdrojů ve formě platu. Dochází tak ke značně paradoxní situaci, kdy údaje o platu jsou poskytovány na žádost (podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů), zatímco údaje o soukromých majetkových poměrech některých veřejných funkcionářů jsou veřejně přístupné plošně a anonymně pro každého, přičemž se týkají několika desítek tisíc osob (dne 10. 2. 2020 byla v registru oznámení od celkem 48 005 veřejných funkcionářů, viz https://cro.justice.cz/). 129. Nelze rovněž přehlížet, že i samotný způsob, jakým se konkrétní informace o majetkových poměrech veřejného funkcionáře vůči veřejnosti zpřístupní, má vliv na ochranu jeho soukromí. Vyšší intenzita zásahu do soukromí je dána při zveřejnění údajů bez dalšího než při poskytování údajů na žádost konkrétnímu neanonymnímu subjektu, který je pak může, v závislosti na dalších okolnostech, případně dále zveřejnit. Při hodnocení druhého kroku testu proporcionality (potřebnosti) Ústavní soudÚstavní soud zastává názor, že klíčovým je samotné zveřejnění majetkových oznámení, jelikož samotná okolnost jeho poskytnutí a dostupnosti veřejnosti plní z hlediska střetu zájmů a omezení klientelismu a korupce potřebnou preventivní a kontrolní funkci. Okolnost, že tato oznámení nejsou přístupná anonymně, nýbrž jen na základě příslušné žádosti, jejíž podání a splnění formálních zákonných podmínek se nejeví jako a priori znemožňující získat požadované informace, je přitom daleko šetrnější z hlediska základního práva na informační sebeurčení. Podání příslušné žádosti totiž nepředstavuje nic jiného než prokázání určitého zájmu a žádoucí motivace obstarat si dané údaje a mělo by v praxi fungovat jako jakýsi „filtr“, který by měl odradit takové anonymní zájemce, vedené pouhou zvědavostí anebo dokonce i zájmy a pohnutkami, které si vůbec nezasluhují žádné právní ochrany. Současně by to mohlo vést k tomu, že veřejní funkcionáři budou tyto údaje poskytovat s větší důvěrou, že nebudou zneužity k jiným účelům než k takové kontrole (která je s ohledem na soustředění oznámení do jednoho místa velmi náročná). 130. Ústavní soudÚstavní soud tedy nezpochybňuje, že veřejná kontrola ve vztahu k možnému střetu zájmů je nezbytná, a proto nezpochybňuje samotnou možnost přístupu veřejnosti k některým údajům z registru oznámení. Zpřístupnění údajů formou nahlížení do registru oznámení ostatně existuje již od doby účinnosti zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Bylo však nutno posoudit, zda natolik intenzivní zásah do soukromí spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení, je skutečně potřebným nástrojem pro dosažení stanoveného legitimního cíle a zda nebylo možno uvedeného cíle dosáhnout též jinak při nižší míře zásahu do práva na soukromí a při respektování opakovaně zmiňovaného práva na informační sebeurčení. 131. Ústavní soudÚstavní soud přitom dospěl k závěru, že sledovaného legitimního cíle lze i při nižší intenzitě zásahu do soukromí dotčených osob dosáhnout ve srovnatelné míře. Důvodem je mj. skutečnost, že vzhledem k centralizaci všech údajů do jednoho registru (namísto předchozích 6 500 registračních míst), kompletní elektronizaci všech oznámení a možnosti požádat velmi jednoduchým způsobem prostřednictvím formuláře na webové stránce centrálního registru oznámení o poskytnutí konkrétních údajů je veřejná kontrola případného střetu zájmů dostatečně zajištěna již samotným režimem zpřístupňování údajů z registru na žádost. 132. Má-li být cílem nahlížení do registru prevence či odhalení střetu zájmů, resp. zvýšení důvěry veřejnosti v činnost veřejné moci, nikoli pouhé uspokojení osobní zvědavosti, či dokonce zjišťování informací pro účely nezákonné či jinak nepřípustné, nelze považovat formální bariéru v podobě podání individuální žádosti za překážku, která by naplnění uvedeného účelu bránila. Osoba, která bude nahlížet právě za účelem naplnění výše uvedeného legitimního cíle, nebude mít jakýkoli důvod skrýt svou identitu, resp. nebude mít obavu o konkrétní údaje požádat. V praxi půjde zejména o novináře, resp. představitele médií, osoby z různých nevládních organizací, ale též o kohokoli dalšího, kdo o údaje z registru projeví zájem. Díky elektronizaci jak samotné žádosti, tak poskytnutí údajů lze vše vyřídit poměrně rychle a pro žadatele o nahlížení do registru, je-li jeho zájem skutečně vážný, nejde tudíž o překážku, která by svědčila o tom, že zvoleného legitimního cíle nelze tímto způsobem dosáhnout ve srovnatelné míře. Poskytováním údajů z registru na žádost je zároveň dostatečně naplněna i preventivní funkce zpřístupňování údajů, tedy vědomost veřejných funkcionářů o možnosti kohokoli, kdo se identifikuje, zjistit údaje z registru oznámení a případný střet odhalit. Zrušením možnosti anonymního přístupu bez formální žádosti se totiž nic nemění na povinnosti veřejných funkcionářů podávat oznámení o majetku, takže i nadále je zachována možnost kontroly ze strany veřejnosti. 133. Forma neanonymní žádosti, tedy identifikace žadatele, snižuje pravděpodobnost možného zneužívání získaných údajů o majetkových poměrech veřejných funkcionářů, resp. jejich získávání za jiným účelem než tím, který zákon sleduje. Jakkoli nemůže ani tato forma zpřístupnění všechna rizika plně eliminovat, platí, že i snížení rizika zneužití je argumentem svědčícím pro závěr, že nahlížení do registru podmíněné neanonymní žádostí zajišťuje silnější ochranu práva na soukromí dotčených osob než anonymní nahlížení kterékoli osoby, tedy zveřejnění údajů bez dalšího. 134. Lze sice připustit, že transparentnost majetkových poměrů je z povahy věci vždy nižší při poskytování údajů na žádost než při jejich plošném zveřejnění. K tomu však Ústavní soudÚstavní soud dodává, že transparentnost majetkových poměrů veřejných funkcionářů nemá být účelem o sobě. Tato transparentnost je pouze prostředkem použitelným do té míry, dokud bude naplňovat cíl zákona spočívající v transparentnosti činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soudÚstavní soud však neshledal, že by natolik široká transparentnost majetkových poměrů spočívající v režimu zveřejňování údajů z registru oznámení bez dalšího byla pro transparentnost činnosti veřejné moci nezbytná. 135. Jakkoliv totiž Ústavní soudÚstavní soud plně rozumí požadavku transparentnosti a předcházení možnému zneužívání postavení veřejných funkcionářů, je současně třeba vidět, že kontrola správy věcí veřejných, ať již prováděné celostátními politiky, elitními úředníky, anebo lokálními zástupci, nesmí hypertrofovat v systém, kdy se do něj nebudou zapojovat a budou odrazovány od vstupu do něj osoby již jen proto, že jim není příjemné, aby bylo jejich soukromí (a soukromí jejich blízkých) narušováno, a to nad nezbytnou míru. Ústavní soudÚstavní soud vychází z předpokladu, že výkon veřejných funkcí je primárně službou veřejnosti a jakkoliv osoby tuto službu vykonávající musí být podrobeny veřejné kontrole, nesmí být tato kontrola založena na apriorní podezřívavosti, skandalizaci, nedůvěře a celkové negaci. Pokud totiž budou celkové prostředí a atmosféra nastaveny takto negativním způsobem, vede to k důsledku, že se o veřejné funkce nebudou primárně ucházet ti nejschopnější, nýbrž - kromě čestných výjimek - ti „ostatní“. Protože veřejná sféra nemůže v případě těch osobnostně a odborně nejlepších jedinců v oblasti platů plně konkurovat sféře soukromé, je o to důležitější, aby tento nedostatek kompenzovala pocitem z užitečnosti vykonávané práce, stabilitou veřejné služby a určitou mírou prestiže. 136. Ústavní soudÚstavní soud dále připomíná, že při posuzování oprávněnosti zveřejnění údajů ze soukromí konkrétních osob je nutné brát v potaz řadu kritérií, přičemž status dotčené osoby jakožto osoby veřejně činné je pouze jedním z nich (srov. např. rozsudek ESLP Axel Springer AG proti Německu ze dne 7. 2. 2012, stížnost 39954/08, body 89 a násl.). Kromě statusu osoby, jíž se zveřejněná informace týká, jde též např. o otázku, do jaké míry určitá informace přispívá k debatě o veřejném zájmu např. tím, do jaké míry informace ze soukromí souvisí s výkonem veřejné funkce dané osoby, zda je informace pravdivá, jakým způsobem a v jaké formě byla zveřejněna apod. U informací o majetkových poměrech veřejných funkcionářů sice platí předpoklad, že jde o informace pravdivé, jakož i to, že se týkají veřejně činné osoby, ovšem i u veřejně činných osob závisí existence veřejného zájmu na zveřejnění informace na jejich postavení v pomyslném mocenském žebříčku, jakož i na tom, zda své soukromí vystaví více očím veřejnosti právě tím, že se stanou profesionálními politiky. Veřejný zájem na zveřejnění informace ze soukromí tudíž nemusí být dán vždy a automaticky jen proto, že osoba, jíž se informace týká, je osobou veřejně činnou. Vždy též záleží na kontextu použití a dalších okolnostech zveřejnění konkrétní informace. Pokud tedy např. konkrétní novinář získá informace ze soukromí starosty malé obceobce, bude rozdíl v tom, zda je zveřejní v souvislosti s podezřením z nezákonného jednání, nebo je zveřejní pouze pro uspokojení zvědavosti čtenářů. Zde pak nemusí veřejný zájem převážit, neboť ten je nutno zvážit vždy na základě skutkových okolností věci, ať již jde o pozici veřejného funkcionáře v rámci systému veřejné moci, typ zveřejněné informace, vazbu konkrétních údajů ze soukromí na výkon veřejné funkce apod. 137. Ústavní soudÚstavní soud má tudíž za to, že existenci veřejného zájmu na zveřejnění majetkových poměrů u veřejných funkcionářů bez jakéhokoliv omezení nelze automaticky presumovat jen proto, že jde o osoby veřejně činné. To se týká též informací o třetích osobách, typicky věřitelích veřejných funkcionářů, neboť i zde musí být zveřejnění jejich identity testováno kritériem existence veřejného zájmu v každém jednotlivém případě. Naopak systém spočívající v poskytnutí informací na žádost vytváří určitý mezistupeň mezi poskytnutím informace konkrétnímu jednotlivci a jejím dalším zveřejněním neurčitému okruhu adresátů, např. v médiích, na internetu apod. Tento mezistupeň pak zajišťuje, že před samotným zveřejněním informace o soukromí bude moci být zvažována existence a intenzita veřejného zájmu na zveřejnění. 138. Oproti tomu plošné zveřejnění majetkových poměrů, byť s limity zakotvenými v § 14b zákona o střetu zájmů, tuto úvahu nepřipouští a veřejný zájem presumuje, byť nemusí v jednotlivých případech převažovat. Nejčastěji k tomu bude docházet právě u osob zastávajících méně významné funkce v rámci hierarchie veřejné moci - typicky u neuvolněných funkcionářů samospráv, zejména malých obcíobcí. Jakkoli lze přisvědčit argumentaci vlády, že novela zákona o střetu zájmů č. 112/2018 Sb. právě v napadeném ustanovení § 14b limitovala veřejnou dostupnost některých údajů z centrálního registru a odstupňovala přístupnost údajů právě v závislosti na pozici dané osoby v rámci hierarchie veřejné moci, stále nelze bez dalšího souhlasit s tím, že i u zbylých veřejně dostupných údajů bude zájem na jejich zveřejnění vždy převažovat nad právem na soukromí veřejných funkcionářů. 139. Pokud vláda argumentuje kapacitními možnostmi Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k poskytování údajů na žádost, nejde z pohledu nezbytnosti zásahu do práva na soukromí o ústavně relevantní argument. Pokud se totiž stát rozhodne zavést centrální registr oznámení a namísto 6 500 evidenčních míst vytvoří jedno centrální, nemůže pak případné náklady či administrativu spojenou s rozsahem takto vzniklé agendy, tedy např. právě s poskytováním údajů na žádost, vyřešit tím, že většinu údajů plošně zveřejní, čímž se vyřizování žádostí vyhne. Měla by totiž důsledně platit zásada, že stát má ukládat jen takové povinnosti, jejichž dodržování je schopen též kontrolovat a vymáhat. 140. Podstatnou je rovněž okolnost, že v důsledku tohoto zveřejnění pak ani neexistují jiné možné záruky související s dalším nakládáním s poskytnutými údaji, které jsou naopak možné při poskytování údajů na žádost. Pokud Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/14 ze dne 20. 12. 2016 (N 246/83 SbNU 793; 73/2017 Sb.) připustil, že k zásahu do soukromí, taktéž v podobě práva na informační sebeurčení, může docházet zpřístupněním (nikoli zveřejněním) archivů StB, učinil tak právě s odkazem na záruky, které se týkají dalšího nakládání se získanými osobními údaji. Jakkoli samozřejmě nelze srovnávat citlivé a často až intimní údaje dohledatelné v archivech StB s údaji o majetku, princip ochrany soukromí spočívající v existenci určitých záruk dalšího nakládání se zpřístupněnými údaji je obdobný. Naopak plošné zveřejnění jakékoli další záruky v principu vylučuje. 141. Ústavní soudÚstavní soud tak uzavírá, že při posouzení napadené právní úpravy optikou míry zásahu do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů dospěl k závěru, že § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů z pohledu ústavnosti neobstojí. Důvodem je skutečnost, že cíle napadené právní úpravy bylo možno dosáhnout srovnatelným způsobem též při nižší intenzitě zásahu do práva na soukromí, tedy nahlížením do registru oznámení na základě žádosti (test potřebnosti v rámci druhého kroku proporcionality). 142. Ústavní soudÚstavní soud nemůže přisvědčit ani argumentu vlády, že v případě zrušení § 14b zákona o střetu zájmů, resp. jeho části, by výslednou úpravu „bylo možno vykládat v tom smyslu, že nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů je možné provádět v rozsahu všech oznámených skutečností“, tedy že se tímto přístup k údajům otevře bez omezení. Pokud § 13 odst. 3 uvádí, že „každý má právo bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě v rozsahu stanoveném tímto zákonem do registru oznámení“, pak zde nejsou předpokládány limity nahlížení, při jejichž případném zrušení je nahlížení co do rozsahu údajů neomezené. Naopak § 13 odst. 3 vyžaduje specifikaci rozsahu přípustného nahlížení („právo ... nahlížet... v rozsahu“), tudíž nebude-li rozsah v zákoně stanoven, nebude možno nahlížet na žádný z údajů z registru oznámení. Derogace části § 14b zákona o střetu zájmů tak účel vyšší ochrany soukromí může splnit. 143. Jinak vyjádřeno: jakkoliv si je Ústavní soudÚstavní soud samozřejmě vědom toho, že primární ústavní problém spočívá v ustanovení § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů, které právě umožňuje nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1, musel vycházet z okolnosti, že toto ustanovení nebylo napadeno a petitem návrhu je Ústavní soudÚstavní soud vázán. V důsledku zrušení ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů se však stane nahlížení prostřednictvím veřejné datové sítě v praxi neproveditelným, a budou tak odstraněny protiústavní důsledky zákona. Samotné právo nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě do registru oznámení je totiž vázáno na rozsah stanovený tímto zákonem a ten je vymezen právě prostřednictvím zrušeného § 14b odst. 1 písm. a), b) a c). Je nicméně zřejmé, že po derogaci provedené tímto nálezem musí zákonodárce nosné důvody tohoto nálezu zohlednit nejen ve vztahu ke zrušené části zákona, nýbrž i ve vztahu k materii upravené § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů. 144. Do doby přijetí nové právní úpravy umožňující nahlížení do registru oznámení pouze na základě žádosti bude proto důsledkem derogace úplné znepřístupnění údajů z registru oznámení podle zákona o střetu zájmů u veřejných funkcionářů vymezených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů. Ústavní soudÚstavní soud však nemůže derogačním výrokem zajistit, aby se režim plného zveřejnění údajů změnil na režim zpřístupnění údajů na žádost a vymezil požadavky pro její podání, neboť právní úpravu netvoří, resp. nemění, pouze ruší. VIII. 5. c) Posouzení ústavnosti § 14b odst. 1 písm. d), odst. 2 a 3 145. Jakkoli navrhovatelka 2 napadá § 14b zákona o střetu zájmů jako celek, její argumentace směřuje fakticky pouze vůči odstavci 1, resp. k jeho písmenům a) až c) stanovujícím rozsah nahlížení u údajů veřejně přístupných. 146. Ustanovení § 14b odst. 1 písm. d) zákona o střetu zájmů limituje rozsah nahlížení ve vztahu k veřejným funkcionářům vymezeným v § 2 odst. 2, na které se režim automatického zveřejňování nevztahuje. Naopak u těchto osob je možné získat údaje z oznámení pouze na základě předchozí žádosti, přičemž nakládání s těmito údaji je dále limitováno [srov. výše VIII. 5. a)]. Ve vztahu k tomuto režimu zpřístupnění navrhovatelka nevznáší žádné výhrady, stejně tak se nijak nezabývá skupinou veřejných funkcionářů vymezených v § 2 odst. 2, naopak režim zpřístupnění údajů na žádost považuje za ústavně konformní. Ústavní soudÚstavní soud tudíž neshledal jakýkoli důvod pro derogační zásah ve vztahu k § 14b odst. 1 písm. d) zákona o střetu zájmů. 147. Stejně tak navrhovatelka 2 nevznáší žádnou relevantní argumentaci vůči § 14b odst. 2 zákona o střetu zájmů. Účel daného ustanovení navíc argumentaci navrhovatelky 2 konvenuje, neboť znemožňuje zpřístupnění údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů, kteří jsou soudci, státními zástupci, příslušníky Policie České republiky či Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ohledně ochrany soukromí zde tudíž nevyvstává žádná ústavní pochybnost. 148. Navrhovatelka 2 konečně nevznáší žádnou argumentaci týkající se protiústavnosti napadeného § 14b odst. 3 zákona o střetu zájmů, který se navíc netýká otázky zveřejňování údajů. Naopak stanovuje, že informace z registru oznámení mohou získávat též některé státní orgány. Ve vztahu k této kompetenci opět navrhovatelka 2 žádnou protiústavní vadu nenamítá. Při zpochybnění plošného zveřejňování údajů naopak navrhovatelka 2 zdůrazňuje účelnost § 14b odst. 3 s tím, že státní orgány (např. policie) si mohou se znalostí dalších souvislostí lépe než veřejnost učinit závěr o případném korupčním jednání. 149. Ústavní soudÚstavní soud tudíž shrnuje, že neshledal důvod k derogaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. d), resp. odst. 2 a 3 zákona o střetu zájmů, neboť navrhovatelka 2 vůči nim nevznáší žádnou ústavně relevantní argumentaci a navrhovatelkou 1 nejsou tato ustanovení vůbec napadena. VIII. 6. K dalším námitkám navrhovatelek 150. Námitky ve vztahu k porušení čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny (ukládání povinností jen při zachování základních práv a svobod, resp. povinnost šetřit podstatu a smysl omezovaných práv) již není nutné samostatně vypořádávat, neboť otázka proporcionality zásahu do základních práv byla posouzena výše. 151. Navrhovatelkám nelze přisvědčit, že by napadenou právní úpravou došlo k porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, což navrhovatelka 1 zdůvodňuje tím, že „nelze zbavovat práv ani bohaté anebo jinak je nerovně zatěžovat“. Ustanovení čl. 3 odst. 1 Listiny zakazuje diskriminaci z důvodu majetku, nicméně povinnost podávat oznámení se týká osob vymezených kritériem výkonu veřejné funkce, nikoli velikostí majetku. Právní úprava tak dopadá stejně na osoby „bohaté“ jako na osoby méně majetné. Kritérium majetku, se kterým počítá čl. 3 odst. 1 Listiny při výčtu tzv. podezřelých důvodů rozlišování, se tedy při vymezování povinných subjektů v zákoně o střetu zájmů neuplatňuje [ve vztahu ke kritériím aplikovatelnosti čl. 3 odst. 1 Listiny srov. např. nález ze dne 28.6.2016 sp. zn. Pl. ÚS 18/15 (N 121/81 SbNU 889; 271/2016 Sb.), body 99 až 111]. 152. Rovněž obecná námitka porušení čl. 1 Listiny ze strany navrhovatelky 2 není nijak blíže zdůvodněna, a protože ani Ústavní soudÚstavní soud sám zde nevidí žádnou její relevanci, považuje ji za neopodstatněnou. Podobně Ústavní soudÚstavní soud neshledal opodstatněným tvrzené porušení čl. 8 Ústavy (záruka práva na samosprávu územních samosprávných celků), jelikož je ze shora uvedených důvodů zřejmé, že napadená zákonná úprava není směřována proti ústavním zárukám územní samosprávy, přičemž její cíl byl vyhodnocen jako legitimní. 153. Uvádí-li zároveň navrhovatelka 2, že všechna napadená ustanovení „ve svém souhrnu představují nepřiměřené břemeno ve vztahu k pasivnímu volebnímu právu dle čl. 21 Listiny ve vazbě na čl. 102 odst. 1 Ústavy, které musí každý kandidát v případě zvolení strpět“, nelze jí přisvědčit v tom smyslu, že by došlo k porušení uvedených ustanovení (viz k tomu též obecně z hlediska přístupu k veřejným funkcím body 110 až 117, 133 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/17). Ustanovení čl. 102 odst. 1 Ústavy zakotvuje všeobecnost, rovnost a přímost volebního práva do zastupitelstev samospráv, přičemž tyto principy nejsou napadenou právní úpravou nijak narušeny. Pokud jde o právo podílet se na správě věcí veřejných svobodnou volbou zástupců, resp. právo na rovný přístup k veřejné funkci garantované v čl. 21 Listiny, je nutno uvést, že právní úprava nijak formálně nelimituje samotné právo kandidovat do zastupitelstva obceobce či kraje či kandidovat na další funkci v rámci samosprávy. Lze souhlasit, že zájemce o kandidaturu může být odrazován požadavky, které jsou na něj kladeny, ty však v nyní posuzovaném případě nejsou formulovány jako podmínka výkonu funkce a na samotný výkon veřejné funkce nemají vliv. Funkcionář samosprávy může být při nesplnění požadavků plynoucích ze zákona o střetu zájmů sankcionován, nemůže mu však být v důsledku nesplnění povinností uvedených v zákoně o střetu zájmů jakkoli bráněno v přístupu k veřejné funkci ani nemůže být této funkce z důvodu nesplnění zákonných povinností zbaven. Jinak řečeno, sankce (pokuty), tedy mocenské donucení, spojuje zákon s neochotou poskytnout údaje ze svého soukromí, zároveň však nemá mocenské donucení podobu znemožnění přístupu k veřejné funkci či ztrátu veřejné funkce. Klíčovou v posuzované věci byla tedy ochrana práva na informační sebeurčení, a právě touto optikou proto Ústavní soudÚstavní soud posuzoval napadenou právní úpravu, když ji shledal částečně protiústavní. 154. Závěrem je pak nutno též dodat, že hovoří-li navrhovatelka 2 o dublování regulace díky dalším právním předpisů, zejm. zákonu o registru smluv a zákonu o zadávání veřejných zakázek, jejichž cílem je taktéž transparentnost nakládání s veřejnými prostředkyveřejnými prostředky, je nutno dodat, že cíle, účel i nástroje všech zákonů jsou poněkud odlišné, dopadají na odlišné situace, přičemž se spíše doplňují, nikoli si konkurují. 155. Pokud navrhovatelka 2 uvádí, že nepřiměřenost právní úpravy spočívá též v časové neomezenosti ukládání údajů v registru, je nutno upozornit na § 14 odst. 2 písm. c) zákona o střetu zájmů limitující dobu uchovávání oznámení na 5 let ode dne skončení výkonu funkce. Na vyjádření vlády upozorňující na tuto dobu argumentuje navrhovatelka 2 v replice tak, že „postrádá rozumná kritéria pro stanovení této doby“ a „považuje ji za nepřiměřenou“, ovšem příslušné ustanovení § 14 odst. 2 písm. c) svým návrhem nenapadá. Ústavní soudÚstavní soud se tak otázkou přiměřenosti doby uchovávání oznámení věcně nezabýval. VIII. 7. Závěr 156. Ústavní soudÚstavní soud uzavírá, že neshledal důvod pro zrušení § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, tedy pro vynětí neuvolněných funkcionářů územních samosprávných celků zcela z režimu zákona o střetu zájmů, neboť zájem na předcházení střetu zájmů je i u těchto veřejných funkcionářů dán. Ústavní soudÚstavní soud taktéž neshledal, že specifikace obsahu oznámení o majetku, příjmech a závazcích zakotvená v § 10 odst. 2, § 10 odst. 3 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. i ve znění zákona č. 112/2018 Sb., i § 11 odst. 3 zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., by nebyla proporcionální k legitimnímu cíli, který zákon o střetu zájmů sleduje. Konečně ve vztahu k § 14b odst. 1 písm. d) a odst. 2 a 3 zákona o střetu zájmů navrhovatelky neuvedly žádnou relevantní argumentaci ohledně jejich protiústavnosti a ani Ústavní soudÚstavní soud sám v tomto směru nic zásadního nezjistil. Tyto části návrhů proto zamítl jako nedůvodné. 157. Ústavní soudÚstavní soud však dospěl k závěru, že způsob zpřístupňování údajů z registru oznámení u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný, tudíž porušuje právo na soukromí, konkrétně právo na informační sebeurčení dotčených osob podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Ústavní soud proto ze shora uvedených důvodů návrhu zčásti vyhověl a podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. 158. Učinil tak ovšem s odkladem vykonatelnosti až uplynutím dne 31. 12. 2020, aby tím vytvořil zákonodárci dostatečný časový prostor pro přijetí zákonné úpravy, která bude již ústavně souladná. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, protiústavnost shledal Ústavní soudÚstavní soud výhradně v neanonymním a zcela nediferencovaném elektronickém zpřístupnění majetkových oznámení u všech „politiků“, nikoliv v rozsahu poskytovaných informací. Dospěl totiž k závěru, že z hlediska práva na informační sebeurčení není dán žádný přesvědčivý důvod pro rozlišení mezi jednotlivými skupinami veřejných funkcionářů, vymezenými v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jaroslav Fenyk, Pavel Rychetský, Kateřina Šimáčková, Milada Tomková a k jeho odůvodnění soudce David Uhlíř.
Nález Ústavního soudu č. 148/2020 Sb.	Nález Ústavního soudu č. 148/2020 Sb. Nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020 sp. zn. Pl. ÚS 4/17 ve věci návrhů na zrušení některých ustanovení zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a některých ustanovení zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vyhlášeno 8. 4. 2020, částka 55/2020 * Odůvodnění * I. - Předmět řízení * II. - Znění napadených ustanovení * III. - Argumentace navrhovatele * IV. - Vyjádření navrhovatelky jako vedlejší účastnice řízení * V. - Vyjádření účastníků řízení k návrhu podle § 69 zákona o Ústavním soudu * VI. - Upuštění od ústního jednání * VII. - Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem * VIII. - Přezkum procedury přijetí přezkoumávaného zákonného ustanovení * IX. - Meritorní posouzení návrhu * X. - Závěr 148 NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 4/17 dne 11. února 2020 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a ze soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaj), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu prezidenta republiky na zrušení § 4a, 4b, 4c a § 9 písm. e) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a čl. II bodů 1 a 6 a části třetí zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, právně zastoupených JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Koliště 259/55, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, a o s ním spojeném návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, právně zastoupených JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Koliště 259/55, Brno, na zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, takto: I. Návrhy na zrušení § 4a až 4c a § 9 písm. e) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a na zrušení čl. II bodů 1 a 6 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se zamítají. II. Návrh na zrušení části třetí zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se odmítá. Odůvodnění I. Předmět řízení 1. Dne 15. 2. 2017 obdržel Ústavní soudÚstavní soud návrh prezidenta republiky (dále též jen „navrhovatel“) podle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na zrušení § 4a až 4c a § 9 odst. 1 písm. e) [pozn. - správně § 9 písm. e)] zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen „zákon o střetu zájmů“) a čl. II bodů 1 a 6 a části třetí zákona č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen „zákon č. 14/2017 Sb.“), tedy jeho čl. IV. Tento návrh byl veden pod sp. zn. Pl. ÚS 4/17. 2. Dne 8. 3. 2017 podala skupina 44 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále též jen „Poslanecká sněmovna“) podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení § 4a až 4c zákona o střetu zájmů a dále na zrušení čl. II bodů 1 a 6 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. Tento návrh byl veden pod sp. zn. Pl. ÚS 5/17. 3. Podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nepřípustný návrh, jestliže Ústavní soudÚstavní soud již v téže věci jedná; oprávněný navrhovatel má právo účastnit se najednání o dříve podaném návrhu v postavení vedlejšího účastníka. Proto Ústavní soud rozhodl svým usnesením ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 4/17, Pl. ÚS 5/17 (všechna rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) tak, že návrh skupiny poslanců na zrušení § 4a až 4c zákona o střetu zájmů a dále návrh na zrušení čl. II bodů 1 a 6 zákona č. 14/2017 Sb. se odmítá (výrok I). Současně rozhodl, že návrh skupiny poslanců na zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb., vedený dosud pod sp. zn. Pl. ÚS 5/17, se spojuje ke společnému řízení s návrhem navrhovatele (prezidenta republiky) vedeným pod sp. zn. Pl. ÚS 4/17 s tím, že oba návrhy budou nadále vedeny pod sp. zn. Pl. ÚS 4/17 (výrok II). V tomto řízení navrhovatelka (skupina poslanců) nadále vystupuje a označuje se jako „vedlejší účastnice řízení“; v té části řízení, kde navrhuje zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. (což navrhovatel nepožaduje), vystupuje a dále se označuje jako „navrhovatelka“ [sub IX. d)]. V řízení o návrhu navrhovatele na zrušení § 9 písm. e) zákona o střetu zájmů a části třetí (tj. čl. IV) zákona č. 14/2017 Sb. navrhovatelka (skupina poslanců) účastníkem řízení není. II. Znění napadených ustanovení 4. Napadené ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů zní: (1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. (2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je povinen ukončit provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku nebo ukončit svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinnosti uvedené podle věty první. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.4) (3) Veřejný funkcionář, který neukončil svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, podle odstavce 2, nesmí v této obchodní korporaci vykonávat hlasovací práva. Pokud je veřejný funkcionář jediným společníkem v obchodní společnosti, nesmí při výkonu působnosti nejvyššího orgánu této obchodní společnosti činit jiná rozhodnutí, než která ukládá zákon nebo která se týkají zrušení obchodní společnosti, anebo volit orgány obchodní společnosti nebo jejich členy, ledaže jim zanikla funkce. Znění vysvětlivky č. 4 v § 4a odst. 2: Například § 45 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, § 95 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, § 21 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 5. Napadené ustanovení § 4b zákona o střetu zájmů zní: Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné. 6. Napadené ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů zní: Je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla14) nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky15) obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti. Znění vysvětlivek v § 4c: 14) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 15) Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů. 7. Napadené ustanovení § 9 písm. e) zákona o střetu zájmů zní: Veřejný funkcionář je povinen přesně, úplně a pravdivě oznámit, že ... je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, anebo společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. 8. Napadené ustanovení části první čl. II bodu 1 zákona č. 14/2017 Sb. zní: Zákaz uvedený v § 4c se použije pro řízení o poskytnutí dotace nebo investiční pobídky zahájená po nabytí účinnosti tohoto zákona. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. 9. Napadené ustanovení části první čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb. zní: Zákazy a omezení podle § 4a zákona č. 159/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahují na veřejného funkcionáře, který zahájil výkon veřejné funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení. 10. Napadené ustanovení části třetí čl. IV zákona č. 14/2017 Sb. zní: Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 341/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 82/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 348/2005 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 196/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 302/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 142/2012 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 406/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 181/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 79/2015 Sb., zákona č. 139/2016 Sb. a zákona č. 180/2016 Sb., se mění takto: 1. V § 13 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) není veřejným funkcionářem, jemuž je podle zákona o střetu zájmů zakázáno provozovat rozhlasové nebo televizní vysílání, ani právnickou osobou, jejímž je takový veřejný funkcionář společníkem, členem nebo ovládající osobou.“. 2. V § 21 se na konci textu odstavců 6 a 7 doplňují slova „; to neplatí, pokud byl tímto společníkem veřejný funkcionář, jemuž je podle zákona o střetu zájmů zakázáno provozovat rozhlasové nebo televizní vysílání“. 3. V § 63 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) se stal veřejným funkcionářem, jemuž je podle zákona o střetu zájmů provozování rozhlasového nebo televizního vysílání zakázáno, anebo se takový veřejný funkcionář stal jeho společníkem, členem nebo ovládající osobou.“. 11. Napadené ustanovení části sedmé čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. zní: Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2017, s výjimkou čl. I bodu 17, čl. II bodu 6 a čl. IV, které nabývají účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení. III. Argumentace navrhovatele 12. Navrhovatel tvrdí, že podle § 4 zákona o střetu zájmů člen vlády nesmí podnikat nebo provozovat samostatnou výdělečnou činnost, nesmí být členem statutárního orgánu, řídicího nebo kontrolního orgánu, přičemž tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku (pozn. - nejde-li o podnikání v těchto oborech - viz § 4 odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů). Naproti tomu § 4b a 4c zákona o střetu zájmů v podstatě zamezují tomu, aby člen vlády vlastnil majetkový podíl v obchodní společnosti dosahující alespoň 25 %, a obdobně to platí pro § 4a zákona o střetu zájmů, z něhož i pro člena vlády vyplývá zákaz vlastnit jakýkoliv majetkový podíl v předmětné právnické osobě nebo být jejím členem (pozn. - ani ji ovládající osobou). Ustanovení § 4a až 4c ve srovnání s § 4 zákona o střetu zájmů ve vztahu k členovi vlády překračují rámec čl. 70 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. 13. Ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů (zákaz mediálního podnikání) navrhovatel považuje za rozporné s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Toto ustanovení obsahuje shora (sub 12) uvedené zákazy a současně předpokládá, že veřejný funkcionář je nemusí dodržet s tím, že jej postihnou v § 4a odst. 3 zákona o střetu zájmů uvedené následky. K omezení vlastnického práva může výjimečně dojít v případě jeho kolize s mimořádně silným a řádně odůvodněným veřejným zájmem, při pečlivém šetření jeho podstaty a smyslu, aby nebylo zneužito postavení provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání, popř. vydavatele periodického tisku nebo jejich podílníka. Při aplikaci zásady proporcionality [např. část III nálezu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) nebo bod 184 nálezu ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)] napadené ustanovení neobstojí ani z hlediska principu vhodnosti, ani potřebnosti. 14. Z hlediska principu vhodnosti, tj. schopnosti vůbec dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva, nebo, jako v tomto případě, veřejného zájmu, si lze podle navrhovatele jen obtížně představit, že střet zájmů může nastat např. u vedoucího Kanceláře Senátu, předsedy Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nebo člena Nejvyššího kontrolního úřadu, jak to jinak § 4a zákona o střetu zájmů předpokládá. Jde-li o členy vlády, rámec jejich omezení stanoví čl. 70 Ústavy a lze si rovněž obtížně představit, že by člen vlády musel mít majetkovou účast v některém z uvedených médií, aby mohl veřejnosti sdělovat informace o výkonu své funkce, a to z důvodu vlastnictví nebo spoluvlastnického podílu způsobem, který odporuje výkonu jeho funkce. Napadené ustanovení tak omezuje správu vlastního majetku takovým způsobem, že nutí veřejného činitele k tomu, aby se vlastnictví majetkového podílu - ve společnosti provozující rozhlasové nebo televizní vysílání nebo vydávající periodický tisk - vzdal. Měl-li zákonodárce na mysli i to, že poslanci, senátoři a členové vlády jsou současně členy politických stran nebo politických hnutí, jde o jinou (a širší) problematiku, která do zákona o střetu zájmů nepatří. 15. Z hlediska principu potřebnosti, podle něhož je povoleno ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám použít pouze nejšetrnější z více možných prostředků, je § 4a odst. 3 zákona o střetu zájmů k čl. 11 odst. 1 Listiny zdánlivě šetrný, nicméně omezuje správu vlastního majetku takovým způsobem, že, a to i v kontextu celého § 4a zákona o střetu zájmů, nutí veřejného činitele k tomu, aby se vlastnictví majetkového podílu vzdal. 16. Stejně tak podle navrhovatele napadené ustanovení neobstojí ani z hlediska principu přiměřenosti, neboť újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli. Tomuto principu obtížně vyhoví již proto, že zahrnuje i provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání, kteří nevysílají nic jiného než hudbu nebo naučné pořady, anebo vydavatele soustřeďující se na vydávání výlučně odborného periodického tisku. 17. Zákazy v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů považuje navrhovatel za rozporné s čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny z hlediska vhodnosti, neboť schopnost přijaté právní úpravy dosáhnout zamýšleného cíle je v podstatě nulová s ohledem na detailní úpravu zadávacího řízení. Navíc § 4b zákona o střetu zájmů bezprostředně nepostihuje zadavatele veřejné zakázky, ale uchazeče o veřejnou zakázku. Obdobně (princip vhodnosti použitého prostředku) to platí o pozitivní právní úpravě investičních pobídek (§ 4b zákona o střetu zájmů). Na posuzování a rozhodování o žádostech o investiční pobídky je aplikován nejen zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí předpisy, ale celá řada dalších právních předpisů, včetně přímo použitelných předpisů Evropské unie (dále též „EU“). Stejně tak dotace s účelovým určením jsou pro jednotlivé kapitoly obsaženy v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok, schváleném Poslaneckou sněmovnou, jejich poskytování se řídí rozpočtovými pravidly, zvláštními právními předpisy nebo i interními normativními instrukcemi; relevantní ingerence ministra spočívá ve vydání normativní instrukce, kterou se pak vyhlašování dotačních programů a proces rozhodování o poskytnutí dotací v konkrétních případech řídí, přičemž žádosti jsou zpravidla kolektivně, někdy i vícestupňové posuzovány. Zdrojem značné části dotací jsou prostředky EU, jejich čerpání se řídí rozsáhlými předpisy a metodikou, jejichž dodržování podléhá vícestupňové kontrole, a to i ze strany orgánů Evropské komise. 18. Napadená ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů neobstojí ani z hledisek potřebnosti a přiměřenosti, neboť přijatá právní úprava předem vylučuje určitý okruh žadatelů o veřejnou zakázku, investiční pobídky nebo dotace, čímž zakládá mezi obchodními společnostmi bezdůvodně nerovnost. Je tak pro ně diskriminační a z hlediska ústavních principů nepřiměřená. Současně tato ustanovení jsou ve zřejmém rozporu i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména s čl. 1 bodem 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). To platí i pro rozpor s čl. 21 odst. 4 Listiny, podle něhož občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, neboť nastolují nepřiměřeně s tímto ustanovením stav, kdy občan se musí rozhodnout, zda se stane nebo zůstane členem vlády, a pak obchodní společnost, v níž má podíl, v konkurenčním prostředí zanikne se všemi důsledky, které s tím souvisí, nebo přestane být členem vlády, anebo zůstane členem vlády a svůj podíl převede na jiný subjekt; přitom ovšem platí ústavní zásada, že základní právo lze omezit nejen v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, ale současně i při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva, s čímž tato právní úprava nepočítá. 19. Konečně navrhovatel zdůrazňuje, že právní úprava zakotvená v § 4b zákona o střetu zájmů je rozporná se závěry Soudního dvora EU, a to rozsudku ze dne 23. 12. 2009 ve věci C-376/08 Serrantoni Srl a Consorzio stabile edili Scrl proti Comune di Milano, rozsudku ze dne 19. 5. 2009 ve věci C-538/07 Assitur Srl proti Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Milano a obdobně rozsudku ze dne 16. 12. 2008 ve věci C-213/07 Michaniki AE proti Ethniko Symvoulio Radiotileorasis a Ypourgos Epikrateias (blíže k tomu též argumentace vedlejší účastnice sub 39). 20. Důvod pro zrušení § 9 písm. e) zákona o střetu zájmů (oznamovací povinnost ve věci mediálního podnikání) a čl. II bodu 6 a čl. IV zákona č. 14/2017 Sb. spatřuje navrhovatel v odstranění ustanovení závislých na existenci § 4a zákona o střetu zájmů [jedná se o příslušné přechodné ustanovení a komplementární změnu zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 231/2001 Sb.“)]. Důvodem návrhu na zrušení čl. II bodu 1 zákona č. 14/2017 Sb. (upravuje přechodná ustanovení) je zejména jeho vazba na ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů, které je primárním předmětem návrhu na zrušení. 21. Přechodná ustanovení napadené právní úpravy zpochybňují důvěru v právo a legitimní očekávání jeho adresátů i tím, že ve vztahu k § 4b zákona o střetu zájmů zákon č. 14/2017 Sb. na rozdíl od § 4a a 4c zákona o střetu zájmů úpravu v přechodných ustanoveních neobsahuje, což znamená, že stane-li se obchodní společnost, v níž má veřejný funkcionář zákonem stanovený podíl, uchazečem o veřejnou zakázku přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. a zadávací řízení nebude do tohoto dne ukončeno zadáním veřejné zakázky, musí být zadavatelem ze zadávacího řízení vyloučena. Jde zřejmě o obecně přijatelnou tzv. nepravou retroaktivitu, ale s ní souvisí i princip legitimního očekávání, který byl přijatou právní úpravou porušen. IV. Vyjádření navrhovatelky jako vedlejší účastnice řízení 22. Vedlejší účastnice se ve svém obsáhlém přípise ze dne 3. 5. 2017 připojila k návrhu navrhovatele na zrušení shora uvedených ustanovení (blíže sub 1 až 3) s tím, že v řízení o návrhu na zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. vystupuje jako navrhovatelka. 23. Vyjádření vedlejší účastnice je nutno rozdělit na zásadní argumentaci obecně zpochybňující ústavnost jí napadených ustanovení zákona o střetu zájmů, kam lze zahrnout i její námitky porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí zákona č. 14/2017 Sb., tj. porušení čl. 40 Ústavy a transparentnosti zákonodárného procesu. Další část argumentace je zaměřena na neústavnost jednotlivých napadených ustanovení zákona o střetu zájmů, popř. jeho novelizace zákonem č. 14/2017 Sb. IV. a) Průběh legislativního procesu a jeho rozpor s ústavním pořádkem 24. Vedlejší účastnice má předně za to, že zákon č. 14/2017 Sb. měl být přijímán postupem podle čl. 40 Ústavy, neboť reguluje pasivní volební právo, a jde tudíž o zákon via facti volební, a také, že legislativní proces, který vedl ke schválení napadených ustanovení, byl natolik netransparentní a zmatečný, že tuto proceduru nelze označit za ústavně konformní. Tento problém se týká zejména projednávání návrhu zákona č. 14/2017 Sb. v Poslanecké sněmovně. 1. Nedodržení postupu podle čl. 40 Ústavy 25. Podle vedlejší účastnice zákon č. 14/2017 Sb. mimo jiné prostřednictvím nového § 4a zákona o střetu zájmů zcela zásadním způsobem zasahuje do pasivního volebního práva, neboť nově stanoví neslučitelnost funkce poslance a senátora s vlastnictvím podílu či členstvím v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Svým obsahem tak zákon č. 14/2017 Sb. podle vedlejší účastnice odpovídá pojmu „volební zákon“ obsaženému v čl. 40 Ústavy. 26. V případě neslučitelnosti funkcí s dopadem na zánik mandátu členů zastupitelstev krajů i obcíobcí je neslučitelnost funkcí upravena ve volebních zákonech do zastupitelstev krajů a obcíobcí (viz § 5 odst. 2 a § 48 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 5 odst. 2 a § 55 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Z hlediska vnitřní provázanosti právního řádu a jeho logiky je nedůvodné materiálně totožnou věc (neslučitelnost funkcí) upravovat odlišně ve volebním zákoně vztahujícím se k členům zastupitelstev [kde změna zákona podléhá souhlasu obou komor Parlamentu České republiky (dále též jen „Parlament“)] oproti úpravě přijaté v jinak nazvaném zákoně vztahujícím se na poslance a senátory (zákoně o střetu zájmů) s tím, že snad pouze díky jinému názvu lze obejít ústavní pravidlo povinného schválení volebního zákona v obou komorách Parlamentu. 27. Je-li v zákoně ustanovení, které se dotýká voleb a neslučitelnosti volené funkce, je pak podmínkou ústavnosti celého zákona [a nejen ustanovení o neslučitelnosti volených funkcí - srov. nález ze dne 22. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 13/05 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.)] jeho schválení v režimu čl. 40 Ústavy, jenž stanoví povinný souhlas Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „Senát“). Protože tento způsob projednávání zákona č. 14/2017 Sb. nebyl obsažen v důvodové zprávě a ani nebyl uveden předkladatelem při jednání Poslanecké sněmovny a Senátu, nebyla tato podmínka (o schválení zákona v režimu čl. 40 Ústavy) splněna, byť Senát se zákonem souhlasil, nicméně senátoři nevěděli, že jejich souhlas je nutný. Skutečnost, že Senát zákon č. 14/2017 Sb. schválil, lze považovat nanejvýš za náhodu, nikoliv však za vědomé schvalování zákona č. 14/2017 Sb. v režimu čl. 40 Ústavy ze strany obou komor Parlamentu. Poslanci ani senátoři si evidentně po celou dobu projednávání zákona č. 14/2017 Sb. nebyli vůbec vědomi skutečnosti, že jde o zákon volební, pro nějž je stanoven speciální požadavek v čl. 40 Ústavy. Vedlejší účastnice má za to, že tato skutečnost zpochybňuje legalitu a ústavnost celého procesu vedoucího ke schválení zákona č. 14/2017 Sb. 2. Zmatečnost a netransparentnost legislativního procesu 28. Vedlejší účastnice obsáhle popisuje průběh legislativního procesu, přičemž zejména konstatuje, že ačkoli garanční ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny ve svém usnesení ze dne 2. 9. 2016 č. 248 doporučil určité pořadí a způsob hlasování o jednotlivých návrzích, toto pořadí a způsob hlasování byly ve třetím čtení několikrát měněny z důvodu vzájemného překrývání a neslučitelnosti jednotlivých pozměňovacích návrhů, přičemž hlasování o jednotlivých návrzích nakonec probíhalo v jiném sledu, než jak bylo garančním výborem doporučeno. Tato nekonzistentnost jednotlivých pozměňovacích návrhů (na základě kterých došlo i k přijetí ústavní stížností napadených ustanovení) a výsledné procedury hlasování s předem navrženým průběhem hlasování znemožnila poslancům plnou orientaci v programu hlasování, a především výsledném obsahu zákona č. 14/2017 Sb. 29. Hlasovací procedura ve třetím čtení musela být „na poslední chvíli“ upravena ve snaze o systematizaci hlasování o vzájemně neslučitelných pozměňovacích návrzích, nicméně je evidentní, že poslanci neměli dostatečný prostor se na hlasování patřičně připravit. Již ze samotných návrhů na změnu hlasovací procedury je zcela evidentní, že šlo o úpravy natolik komplikované, že ze strany přítomných poslanců bylo velmi obtížné tyto nejen pečlivě sledovat, natož jim bezchybně přizpůsobit už dříve rozmyšlenou představu, jak o kterém návrhu hlasovat. Je zřejmé, že průběh hlasování byl chaotický a zmatečný, a od řadového poslance, který aktivně nepředkládal pozměňovací návrhy, nebylo možno očekávat, že by mu bylo jasné, o jakých návrzích, jakého konkrétního znění a v jakém kontextu hlasuje. Takový průběh znemožňuje zrekonstruovat výsledný text zákona č. 14/2017 Sb. A ověřit, zda se jedná skutečně o autentické znění schválené Poslaneckou sněmovnou a postoupené Senátu. Zejména není vůbec jednoznačné, v jaké podobě byla Poslaneckou sněmovnou schválena přechodná ustanovení. Stejně tak je otázkou, zda senátoři mohli mít přesnou představu o tom, jaký dopad do zákona č. 14/2017 Sb. pozměňovací návrhy, které schválili, budou mít (respektive jaké mít nebudou). 30. Postup při hlasování o zákoně č. 14/2017 Sb. je proto klasickým projevem živelné normotvorby, kterou již v minulosti označil Ústavní soudÚstavní soud za protiústavní [nález ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. Pro zachování souladu s ústavním pořádkem je podle názoru vedlejší účastnice nezbytné, aby nejen právní předpis, ale také způsob normotvorby vedoucí k jeho vzniku, byl přijímán za podmínek, které garantují, že každý zákonodárce měl při hlasování jasnou představu o tom, jaké důsledky pro výslednou podobu zákona bude mít hlasování pro či proti jednotlivým návrhům. Jedině za takových podmínek totiž může zákonodárce provést náležitou přípravu a úvahu, jež jsou nepostradatelné pro jeho následné fundované rozhodnutí, zda hlasovat pro či proti přijetí dané normy a dostát svému slibu hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 3. Obecné zásadní námitky proti porušení základních principů ústavního pořádku v zákoně o střetu zájmů 31. Podle vedlejší účastnice jsou jako celek napadená ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a to především se základními zásadami právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), principem právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a práv nabytých v dobré víře a s principem panství zákona, a to konkrétně s požadavkem na obecnost právní regulace (a potažmo i principem dělby moci). Přijatá právní úprava je pak v rozporu s požadavkem na dodržení speciální procedury pro schvalování volebního zákona v souladu s čl. 40 Ústavy; dále s ústavně garantovanou zásadou, podle níž jsou základní práva a svobody nezadatelné a nezrušitelné (čl. 1 odst. 1 Listiny), povinnosti mohou být ukládány na základě zákona jen při zachování základních práv a svobod a za podmínek stanovených Listinou (čl. 4 odst. 1), a zásadou, podle níž omezení základních práv a svobod nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 Listiny), a musí být přiměřená deklarovanému cíli (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Dále je podle vedlejší účastnice přijatá právní úprava rozporná s ústavně garantovaným principem rovnosti v právech a zákazem diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 Úmluvy), stejně jako principem, podle něhož nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod (čl. 3 odst. 3 Listiny). To vše ve spojení s čl. 70 Ústavy způsobuje omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě), práva na svobodné podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny) a práva podílet se na správě věcí veřejných a práva na rovný přístup k veřejným funkcím [čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“)]. Tuto obecnou a výchozí argumentaci poté obsáhle rozvádí i ve vztahu k jednotlivým napadeným ustanovením. 32. Vedlejší účastnice opakovaně namítá, že zákon č. 14/2017 Sb. v napadené části téměř výhradně postrádá znak všeobecnosti, imanentní materiálnímu demokratickému právnímu státu, neboť do zákona o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, vkládá ustanovení regulující jedinečný případ. To je názorný případ zneužití zákonodárné moci a porušení principu dělby moci, neboť z rozpravy v Poslanecké sněmovně a Senátu, stejně jako z vyjadřování poslanců a senátorů v médiích vyplývá, že napadená ustanovení byla namířena výhradně proti zájmům Ing. Andreje Babiše. O tom svědčí též selektivní a účelové schválení okamžité účinnosti § 4b až 4c zákona o střetu zájmů za situace, kdy napadená ustanovení dopadají na jednu konkrétní osobu a všichni zákonodárci jsou s touto skutečností dobře seznámeni. Na účelovost zákona č. 14/2017 Sb. lze navíc usuzovat rovněž z veřejné diskuse. IV. b) Ústavně nonkonformní omezení práva vlastnit majetek a práva na svobodné podnikání 33. Napadená ustanovení překračují podle vedlejší účastnice licenci obsaženou v čl. 70 Ústavy, a to zejména proto, že namísto omezení činností, které mohou vykonávat veřejní funkcionáři, omezují jejich právo vlastnit majetek a účelově poškozují majetek veřejných funkcionářů nabytý před započetím výkonu veřejné funkce, a dokonce i jiných osob, které vůbec veřejnými funkcionáři nejsou. Napadená ustanovení zcela nepřiměřeným způsobem omezují také právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, a to širokému okruhu veřejných funkcionářů, přičemž navíc účelově, nepřiměřeně a v rozporu s principem rovnosti v právech zasahují do poklidného užívání majetku veřejnými funkcionáři i jinými osobami, které veřejnými funkcionáři nejsou. K tomu vedlejší účastnice odkazuje na nálezy ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41), ze dne 11. 1. 2000 sp. zn. III. ÚS 462/98 (N 2/17 SbNU 7) a ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 268/06 (N 2/48 SbNU 9). Stejně tak napadená ustanovení zasahují do práva na podnikání podle čl. 26 Listiny, přičemž odkazuje na nálezy ze dne 14. 2. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.) a ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 (N 138/31 SbNU 227). 34. Podle vedlejší účastnice nová právní úprava obsažená v § 4a až 4c zákona o střetu zájmů představuje velmi závažný zásah do podnikatelské činnosti obchodních společností (dále též jen „dotčená společnost“) a do práva jejich společníků vlastnit majetek. Takto přijatá právní úprava znehodnocuje investice společníků či akcionářů dotčených společností a dochází (z důvodu nemožnosti ucházet se o veřejné zakázky apod.) k diskriminaci tohoto typu vlastnictví. Napadená ustanovení dopadají také protiústavně na práva třetích osob závislých na adresátech zákona o střetu zájmů, a to např. z titulu pracovněprávních vztahů, což vedlejší účastnice dokládá na právní úpravě příspěvků na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 35. Vedlejší účastnice tak má za to, že § 4a až 4c zákona o střetu zájmů s eliminací skutečného střetu zájmů na straně veřejných funkcionářů souvisí pramálo a jde dalece nad rámec toho, co by pro takovou regulaci bylo zapotřebí. Jeví se spíše jako jakási forma sankce. Požadavkem ústavně konformního omezení vlastnického práva je navíc poskytnutí kompenzace. Ani tato podmínka přípustného omezení vlastnického práva však není v daném případě splněna, neboť zákon o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, s náhradou za nucené omezení vlastnického práva veřejných funkcionářů, natož ostatních společníků dotčených společností a dotčených společností samotných nikterak nepočítá. 1. Disproporcionalita § 4a zákona o střetu zájmů ve vztahu ke sledovanému cíli 36. Ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů nelze podle vedlejší účastnice považovat za přiměřené deklarovanému cíli, tj. zamezení střetu zájmů na straně veřejných funkcionářů. Především i zde platí, že omezení vlastnického práva se nemůže opírat o čl. 70 Ústavy, neboť tento umožňuje omezit určité činnosti dotčeného veřejného funkcionáře, nikoliv však jeho vlastnická práva. V úvahu pak nepřipadá ani omezení vlastnického práva na základě potřeby ochrany veřejného zájmu, neboť souvislost s ochranou veřejného zájmu nebyla nikterak, natož uspokojivě vysvětlena, neboť zakazuje vlastnictví médií, která vůbec nemají žádný objektivní reálný vliv na politické dění (např. motoristický magazín), a naopak se vyhýbá regulaci takových médií, která jsou v současné době nejvlivnější, tedy médií elektronických, ať již internetových televizí, zpravodajských serverů či sociálních sítí. Naprostou nepřiměřenost zaváděného zákazu je pak možno dokumentovat i na skutečnosti, že zatímco veřejný funkcionář média vlastnit nesmí, například politické strany a hnutí je vlastnit mohou. Proto § 4a zákona o střetu zájmů není v žádném ohledu proporcionální k tvrzenému cíli v podobě zamezení střetu zájmů, když není jasné, o jaký střet zájmů by mělo jít, ustanovení se zaměřuje pouze na úzce vymezený segment médií, a tudíž tento hypotetický střet zájmů ve skutečnosti ani neřeší a jde dalece nad rámec omezení nezbytných k tomu, aby bylo zajištěno, že veřejný funkcionář nemá na příslušná média vliv. 2. Disproporcionalita § 4b a 4c zákona o střetu zájmů ve vztahu ke sledovanému cíli v čl. 70 Ústavy 37. Základním atributem § 4b a 4c zákona o střetu zájmů je podle vedlejší účastnice skutečnost, že zcela vybočují z limitů možné regulace střetu zájmů stanovených v čl. 70 Ústavy, neboť v podstatné míře omezují subjekty zcela odlišné od osoby veřejného funkcionáře, účelově poškozují jejich majetek a podnikatelskou činnost. Zprostředkovaně pak poškozují i samotné dotčené veřejné funkcionáře, neboť účelově poškozují majetek obchodních společností, ve kterých má veřejný funkcionář přímo či nepřímo podíl. Přitom dotčené společnosti, natož jejich ostatní společníci či akcionáři nejsou schopni ovlivnit, kdo a v jakém rozsahu je držitelem podílů či akcií na jejich základním kapitálu. Veřejný funkcionář ani nemusí být osobou ovládající - zcela postačí minoritní podíl přesahující 25 %, stejně jako podíl držený veřejným funkcionářem pouze nepřímo; jsou tak postihovány za to, že podílem v nich disponuje přímo či nepřímo osoba, která se rozhodne zastávat veřejnou funkci, a vykonávat tak své ústavně zaručené právo podílet se na správě věcí veřejných a právo na rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny). Tím se § 4b a 4c zákona o střetu zájmů dostávají též do konfliktu s čl. 3 odst. 3 Listiny. 38. Nepřiměřenost, nešetrnost a nevhodnost dané právní úpravy pro naplnění ústavní licence obsažené v čl. 70 Ústavy vyplývají též ze skutečnosti, že zákazy obsažené v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů jsou paušální a zcela odhlížejí od otázky, zda střet zájmů ve vztahu k dané veřejné zakázce či dotaci alespoň hypoteticky vzniknout může, či nikoliv. Ustanovení § 4b zákona o střetu zájmů zakazuje účast v zadávacích řízeních, ať jde o veřejné zadavatele, či veskrze soukromé subjekty, které zadávají sektorové či dotované zakázky. Skutečnost, že veřejný funkcionář nemá s těmito subjekty nic společného, zákonodárce zcela pominul. 39. Výše uvedené platí podle vedlejší účastnice o to víc, že zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“) v § 44 a na něj navazujícím ustanovení § 48 odst. 5 písm. b) obsahuje striktní pravidla pro vyloučení střetu zájmů ve vztahu k zadávání veřejných zakázek. Tato právní úprava vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice 2014/24/EU“) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (dále jen „směrnice 2014/25/EU“), přičemž tyto směrnice členským státům neumožňují rozšiřovat důvody pro vyloučení uchazečů ze zadávacích řízení nad rámec katalogu důvodů uvedených v čl. 57 směrnice 2014/24/EU a čl. 80 směrnice 2014/25/EU. Tyto směrnice tedy členským státům již žádnou možnost rozšiřovat důvody pro vyloučení dodavatelů z účasti v zadávacích řízeních neposkytují. Nadto vedlejší účastnice uvádí, že vzhledem k tomu, že § 4b zákona o střetu zájmů zjevně znemožňuje účast v zadávacím řízení i v těch případech, kdy je jakákoliv existence střetu zájmů vyloučena, zjevně v rozporu se zásadou proporcionality, jakož i v rozporu s primárním cílem směrnic, kterým je zajistit co nejširší možnou účast uchazečů v zadávacím řízení. Jde o ustanovení, která by nebyla považována za eurokonformní ani podle dřívějších směrnic (k tomuto srov. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 9. 2. 2006 ve spojených věcech C-226/04 a C-228/04 La Cascina Soc. coop. arl a Zilch Srl proti Ministero della Difesa a další a Consorzio G. f. M. proti Ministero della Difesa a La Cascina Soc. coop. arl.; ze dne 13. 12. 2012 ve věci C-465/11 Forposta SA a ABC Direct Contact sp. z o. o. proti Poczta Polska SA; ze dne 16. 12. 2008 ve věci C-213/07 Michaniki AE proti Ethniko Symvoulio Radiotileorasis a Ypourgos Epikrateias; ze dne 23. 12. 2009 ve věci C-376/08 Serrantoni Srl a Consorzio stabile edili Scrl proti Comune di Milano a ze dne 19. 5. 2009 ve věci C-538/07 Assitur Srl proti Camera di Commercio, Industria, Artigianato e Agricoltura di Milano). IV. c) Popření práva na účast na správě věcí veřejných, práva na rovný přístup k veřejným funkcím a principu rovnosti v právech 40. Vedlejší účastnice tvrdí, že osoby, které v okamžiku účinnosti napadených ustanovení zastávají veřejnou funkci či se rozhodnou takovou funkci přijmout, stojí před velmi zásadním dilematem, zda se okamžitě zbavit svého majetku spočívajícího v podílech či akciích ve společnostech, které by mohly být negativně dotčeny úpravou obsaženou v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, či se vzdát možnosti výkonu svého práva na přístup k veřejné funkci. To je v rozporu s čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny a též v rozporu s čl. 25 písm. c) Paktu [k tomu srov. např. nález ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 24/01 (N 54/26 SbNU 85; 235/2002 Sb.)]. Navíc jde o právní úpravu zaměřenou proti konkrétní osobě s cílem dosáhnout toho, aby tato osoba buď svoji funkci okamžitě opustila, a pokud nikoliv, aby utrpěla majetkovou újmu (k tomu podrobně viz níže). 41. K principu rovnosti v právech vedlejší účastnice uvádí, že si je vědoma, že mohou existovat případy, kdy je nositel ústavních práv v jejich výkonu omezen v důsledku znevýhodňujícího zacházení, existuje-li pro to objektivní a rozumný důvod a je-li dána proporcionalita mezi cílem tohoto zacházení a prostředky, jimiž jej má být dosaženo [srov. nálezy ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 83/06 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.) a ze dne 2. 7. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/06 (N 121/50 SbNU 31; 342/2008 Sb.)]. To však není případ napadených ustanovení, která popírají samotnou možnost souběžně vykonávat právo vlastnit majetek a právo na výkon veřejné funkce, a to způsobem, který je zcela disproporcionální sledovanému cíli. Vzhledem k tomu, že oním rozlišovacím kritériem, které odlišuje osoby z hlediska podmínek, za nichž mohou vykonávat své právo na přístup k veřejným funkcím, je druh majetku, kterým disponují, jde o zakázaný diskriminační důvod ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 Úmluvy, a tedy podle vedlejší účastnice případ přímé diskriminacepřímé diskriminace. 42. Pro účely posouzení přímé diskriminacepřímé diskriminace lze aplikovat test, který přehledně formuloval Ústavní soudÚstavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.). Vedlejší účastnice k jednotlivým krokům testu uvádí, že z hlediska srovnatelnosti jsou v předmětném případě srovnány osoby, které usilují o výkon veřejné funkce a současně splnily veškeré podmínky k tomu, aby tuto funkci mohly zastávat. Zakázané důvody diskriminace jsou demonstrativně vypočteny v čl. 3 odst. 1 Listiny a v čl. 14 Úmluvy, přičemž v obou z nich je jako jeden z důvodů odlišení uveden také majetek. Právě tento důvod vyčlenění je používán v napadených ustanoveních. V třetí fázi testu se zkoumá, zda odlišné zacházení (vyčlenění) představuje pro dotčené osoby znevýhodnění, a to buď ve formě odepření dobra, nebo ve formě uložení nějakého břemene. Veřejní funkcionáři, na něž cílí napadená ustanovení, jsou těmito omezováni v současném výkonu svého základního práva vlastnit majetek a práva na účast na správě věcí veřejných, resp. přístupu k veřejným funkcím, jak vedlejší účastnice uvedla výše. Dotčená zákonná ustanovení nepředstavují úpravu, která by mohla být odůvodněna veřejným zájmem (ospravedlnitelnost zásahu), což platí beze zbytku i pro nastolenou nerovnost v právech. Proto vedlejší účastnice uzavírá, že v daném případě dochází k neospravedlnitelné přímé diskriminacipřímé diskriminaci veřejných funkcionářů. IV. d) Rozpor přechodných ustanovení zákona č. 14/2017 Sb. se základními principy právního státu 43. Podle vedlejší účastnice jsou § 4b a 4c zákona o střetu zájmů ve spojení s přechodnými ustanoveními obsaženými v čl. II bodech 1 a 6 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. v příkrém rozporu se základními zásadami právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), zejména principem právní jistoty a předvídatelnosti práva, ochrany legitimních očekávání, práv nabytých v dobré víře a principem panství zákona, zahrnujícím též požadavek na obecný charakter zákona. Důvodem je skutečnost, že tato ustanovení nabyla účinnosti prakticky okamžitě, aniž by jednak dotčeným přímým a nepřímým adresátům těchto právních norem poskytovala dostatečný prostor přizpůsobit své poměry nové právní úpravě bez vzniku značné újmy na jejich straně, a za druhé, že namísto obecné právní regulace jde o právní normu schválenou za účelem vyloučení zcela konkrétní osoby z výkonu veřejné funkce či alespoň způsobení újmy této osobě, bude-li veřejnou funkci nadále zastávat. 44. K principu právní jistoty a předvídatelnosti práva vedlejší účastnice uvádí, že přestože zákon č. 14/2017 Sb. jako celek nabyl účinnosti teprve 1. 9. 2017, napadená ustanovení nabývají účinnosti již 15. den po jejich vyhlášení (tj. od 9. 2. 2017 - pozn. Ústavního souduÚstavního soudu). Je evidentní, že jde nejen o legisvakanční dobu [k této srov. např. nález ze dne 21. 3. 2011 sp. zn. I. ÚS 1927/09 (N 50/60 SbNU 593)] příliš krátkou, ale též účelově a svévolně nastavenou tak, aby zcela konkrétní veřejný funkcionář a zcela konkrétní skupina dotčených společností, včetně jejich ostatních společníků, byli co nejvíce poškozeni. Zákonodárce legisvakanční dobu zcela účelově zneužil jako nástroj politického soupeření, což je postup neslučitelný s principy demokratického právního státu. 45. K zásahu do legitimních očekávání [srov. nález ze dne 3. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 420/09 (N 131/53 SbNU 647) či § 173 a 179 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Centro Europa 7 S.R.L. a Di Stefano proti Itálii ze dne 7. 6. 2012 č. 38433/09 nebo § 73 ve věci Gratzinger a Gratzingerová proti České republice ze dne 10. 7. 2002 č. 39794/98] a práv nabytých v dobré víře vedlejší účastnice uvádí, že veřejní funkcionáři přijali jmenování do svých funkcí v dobré víře v platný stav práva, včetně zákona o střetu zájmů. Prostřednictvím prakticky okamžitě účinných ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů nicméně dochází ke změně „pravidel hry“ v průběhu výkonu funkce, kdy ze dne na den tito funkcionáři jsou nuceni přizpůsobit své majetkové poměry tomu, aby mohli ve výkonu své veřejné funkce pokračovat. Změna v podobě zákona č. 14/2017 Sb. staví veřejné funkcionáře do situace, v níž jsou nuceni se rozhodnout, zda se urychleně zbaví části svého majetku (v některých případech velmi podstatné), či zda si tato práva i nadále ponechají a způsobí tím dotčeným společnostem a nepřímo i jejich společníkům škodu. Novela působí de facto retroaktivně, když nyní „sankcionuje“ souběžný výkon v minulosti nabytého vlastnického práva veřejného funkcionáře k obchodnímu podílu či akciím a v minulosti přijaté veřejné funkce, což je nepřípustné [srov. nálezy ze dne 8. 6. 1995 sp. zn. IV. ÚS 215/94 (N 30/3 SbNU 227); ze dne 18. 12. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 (N 228/47 SbNU 983) či ze dne 12. 11. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 22/13 (N 185/71 SbNU 221; 22/2014 Sb.)]. Je totiž otázkou, zda by dotčení veřejní funkcionáři vůbec nastoupili do svých současných funkcí, kdyby v době jejich nástupu platila napadená ustanovení. Přijatou právní úpravu lze vnímat jako jakousi „legislativní past“, která má tyto dotčené jedince zbavit buď veřejné funkce, nebo části jejich majetku. Takto konstruovaná změna právního předpisuje tak podle vedlejší účastnice neslučitelná s ústavními principy České republiky. Jde současně o právní úpravu, kterou veřejní funkcionáři nemohli v době nástupu do veřejné funkce předvídat, neboť nebyla obsažena v právních předpisech a neexistoval ani návrh zákona, který by ji obsahoval. 46. Ze všech důvodů shora rozvedených se vedlejší účastnice připojila k návrhu prezidenta republiky jako navrhovatele a současně jako samostatná navrhovatelka navrhla rovněž zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. IV. e) Doplnění vyjádření vedlejší účastnicí ze dne 20. 12. 2019 a 23. 1. 2020 47. Dne 20. 12. 2019 vedlejší účastnice doplnila své vyjádření k návrhu a reagovala v něm na závěry auditní zprávy Evropské komise o souladu řídících a kontrolních systémů nakládání s finančními prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů v České republice s právními předpisy upravujícími opatření pro zamezení střetu zájmů (jak je tato k dispozici v médiích v anglickém jazyce jako FINAL AUDIT REPORT. Audit No. RegC414CZ0133 - např. https://www.respekt.cz/politika/zverejnujeme-cely-babisuv-audit-plati-stret-zajmu-i-embargo-na-dotace) - dále jen „Auditní zpráva“. Následně podáním ze dne 23. 1. 2020 rozvinula svou argumentaci k problémům transparentnosti zákonodárného procesu a k výkladu ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů. 48. Vedlejší účastnice v doplnění svého vyjádření k návrhu stručně shrnula závěry Auditní zprávy s tím, že podle nich se na společnosti tvořící koncern AGROFERT, jehož řídící osobou je společnost AGROFERT, a. s., vztahuje zákaz poskytování dotací podle § 4c zákona o střetu zájmů, neboť celý koncern AGROFERT je podle názoru Evropské komise ovládán, byť nepřímo, prostřednictvím svěřenských fondů AB private trust I, svěřenský fond, a AB private trust II, svěřenský fond, veřejným funkcionářem, a sice předsedou vlády České republiky Ing. Andrejem Babišem. Evropská komise tak uzavřela, že veškeré dotace, které Česká republika poskytla v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů společnostem patřícím do koncernu AGROFERT, jí nebudou z evropských strukturálních a investičních fondů v 100% výši proplaceny, přičemž za předpokladu, že již byly proplaceny, budou vymáhány po České republice zpětně. Vedlejší účastnice zdůraznila, že podle Auditní zprávy nestačí, že se Ing. Andrej Babiš jako předseda vlády dočasně svého majetku vzdal. Proto jsou závěry auditu, k nimž vedla aplikace § 4c zákona o střetu zájmů, ukázkou toho, že jde o ustanovení v příkrém rozporu s ústavně zaručenými právy, a sice právem vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a právem na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny, jak již uvedla ve svém vyjádření z 3. 5. 2017 (totéž vztáhla i na § 4b zákona o střetu zájmů). Platil-li by výše uvedený výklad, k němuž přistoupila Evropská komise, musely by být společnosti koncernu AGROFERT v hodnotě desítek miliard Kč prodány a převedeny na třetí osobu, a to prakticky ihned, aby tyto společnosti nebyly vystaveny okamžité ekonomické újmě (zastavením čerpání dotací, nemožností ucházet se o veřejné zakázky bez ohledu na jejich velikost a osobu zadavatele atd.) dané jmenováním jejich bývalého, přímého či nepřímého, akcionáře veřejným funkcionářem. Přitom s ohledem na velikost koncernu nelze o takové možnosti realisticky vůbec uvažovat. Podle Evropské komise aplikace ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů není vůbec závislá na tom, zda skutečně hrozí střet zájmů, neboť stanovuje pouze podmínky, za nichž je zakázáno poskytnout dotaci určité skupině obchodních společností, a omezuje jim tak přístup k veřejnému financování. Evropská komise nicméně sama uvádí, že se napadené ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů jeví jako velmi přísné. Auditní zpráva tak v podstatě říká, že neexistuje způsob, jak současně definitivně (navždy) nepřijít o dříve nabytý majetek v podobě podílů v obchodních společnostech (resp. tyto korporace ekonomicky nepoškodit) a současně vykonávat veřejnou funkci. Zbavení se těchto podílů na dobu výkonu funkce (včetně upuštění od členství ve statutárním a dozorčím orgánu společně s předáním správy majetku v podobě akcií osobě nezávislého správce) je totiž Evropskou komisí označeno za jednání účelové, směřující k tomu, aby bylo vyhověno § 4c zákona o střetu zájmů, a tudíž podle názoru Evropské komise za jednání nemravné a neplatné. Jinými slovy, osoba, která neprodá všechny své kvalifikované podíly v obchodních korporacích, nemůže bez rizika způsobení závažné ekonomické újmy dotčeným korporacím přijmout veřejnou funkci, přestože délka funkčního období příslušných veřejných funkcionářů není předem jistá, není (na rozdíl např. od soudců) garantována a může teoreticky trvat velmi krátkou dobu. 49. Podle vedlejší účastnice tak je evidentní, že ustanovení § 4c (a potažmo též § 4b) zákona o střetu zájmů podle výkladu Evropské komise pod pohrůžkou neodůvodněné ekonomické újmy způsobené třetím osobám, které nemusí veřejný funkcionář ani ovládat, de facto zabraňuje osobám, které drží podíly v obchodních korporacích, realizovat jejich právo podílet se na správě věcí veřejných ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny. Tato ustanovení jako neústavní by proto měla být Ústavním soudemÚstavním soudem zrušena. Vedlejší účastnice tak trvá i s ohledem na výše uvedené důsledky Auditní zprávy na petitu svého návrhu ze dne 3. 5. 2017. Současně navrhla, aby Ústavní soudÚstavní soud uložil Ministerstvu pro místní rozvoj, aby mu český překlad Auditní zprávy předložilo (viz k tomu sub 243). 50. Následující podání vedlejší účastnice ze dne 23. 1. 2020 sleduje, jak již bylo shora uvedeno, rozšíření a prohloubení její argumentace ve dvou směrech. V první rovině argumentace navazuje na to, co bylo uvedeno sub IV. a) 2. ke zmatečnosti a netransparentnosti zákonodárného procesu. Zde vedlejší účastnice na základě v rozpravě často citovaných materiálů (Právní úprava střetu zájmů poslanců a dalších veřejných činitelů. Srovnávací studie 1.159. Parlamentní institut 2016, a Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů. Srovnávací studie č. 1.233. Parlamentní institut 2016) namítá, že rakouský zákon je uváděn nepřesně, což posouvá jeho význam. Dále namítá, že se v nich neuvádí, že rakouská úprava umožňuje stanovení výjimek ze zákazů udělování veřejných zakázek, je-li prostřednictvím „příslušných preventivních opatření zajištěn řádný výkon funkce“ (pozn. - podle překladu vedlejší účastnice). 51. Další námitka, opět založená na argumentaci rakouskou úpravou, zdůrazňuje, že v ní nenajdeme obdobu § 4c zákona o střetu zájmů, stejně jako to, že další pojmy tam použité jsou užší, než jak to bylo podle vedlejší účastnice široce rozvedeno v § 4c, takže toto ustanovení nenachází v rakouské úpravě žádnou oporu. Obdobná námitka byla vznesena i vůči tomu, jak byl tento vzor rozšířen v § 4b zákona o střetu zájmů v neprospěch veřejných funkcionářů. K tomu je třeba poznamenat, že tato argumentace je již obsažena ve vyjádření vedlejší účastnice ze dne 3. 5. 2017, nyní je však doplněna o aspekt vadného překladu a rozšiřujícího využití rakouského vzoru ve směru přísnější a nepřiměřené úpravy. 52. Vedlejší účastnice proto uzavírá, že napadená ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů mají zcela opačný dopad oproti běžným právním normám upravujícím střet zájmů, a nemohou proto být považována za ustanovení zamezující jeho vzniku, neboť otázku střetu zájmů ani neřeší, přičemž zcela vybočují z mezí ústavnosti, když při omezení základních práv nešetří jejich podstaty a smyslu. Proto setrvá na svém návrhu (viz sub 2, 46). V. Vyjádření účastníků řízení k návrhu podle § 69 zákona o Ústavním soudu 53. Soudce zpravodaj postupem podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., požádal o vyjádření účastníky řízení, kterými jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Na usnesení ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 4/17, Pl. ÚS 5/17 reagovala původní navrhovatelka, tj. skupina poslanců Poslanecké sněmovny tak, že se vyjádřila podrobně k návrhu a setrvala jako navrhovatelka na návrhu na zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. (podrobně již sub IV). 54. Za Poslaneckou sněmovnu se vyjádřil její předseda Jan Hamáček, který reagoval na námitky vedlejší účastnice podrobným popisem průběhu projednávání předmětného návrhu zákona. Zdůraznil, že napadená ustanovení nebyla obsažena v návrhu předloženém vládou, ale byla do návrhu zákona doplněna až při projednávání v garančním výboru a při projednávání ve druhém čtení, přičemž tento postup je v souladu s § 92 odst. 1 a § 94 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny“). Poslanecká sněmovna o nich vedla opakovaně obsáhlou rozpravu, jak to je obsaženo ve stenoprotokolech o projednávání sněmovního tisku č. 564 Poslanecké sněmovny VII. volebního období. K postupu hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích ve třetím čtení poukazuje na skutečnost, že návrh zákona byl projednán ve druhém čtení dne 29. 6. 2016 (soubor podaných pozměňovacích návrhů byl rozeslán dne 1. 7. 2016). O pozměňovacích návrzích a návrhu zákona Poslanecká sněmovna hlasovala ve třetím čtení dne 14. 9. 2016. Mezi druhým a třetím čtením tak byla doba dva a půl měsíce, kdy měl každý z poslanců možnost posoudit podané pozměňovací návrhy a rozhodnout se, jak o nich bude hlasovat (minimální lhůta stanovená zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je 14 dní). Ustanovení § 94a odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny kromě jiného ukládá garančnímu výboru po druhém čtení navrhnout Poslanecké sněmovně, v jakém pořadí má o podaných pozměňovacích návrzích hlasovat. Usnesení garančního výboru je doporučením, nikoli závazným postupem pro Poslaneckou sněmovnu. K navrženému postupu se mohou ve třetím čtení poslanci vyjádřit a navrhnout v něm změny. Pořadí, v jakém se hlasuje o podaných pozměňovacích návrzích, určí svým hlasováním Poslanecká sněmovna. Z vystoupení poslanců Vlastimila Vozky, Radka Vondráčka a Jeronýma Tejce při projednávání návrhu zákona ve třetím čtení je navíc zřejmé, že změny v postupu hlasování navrženém garančním výborem byly diskutovány a projednány s dostatečným předstihem před jejich formálním předložením ve třetím čtení. Předseda Poslanecké sněmovny uzavírá, že je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souvislosti s podanými návrhy posoudil ústavnost napadených ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí. 55. Ve vyjádření Senátu ze dne 27. 4. 2017 jeho předseda Milan Štěch taktéž podrobně popsal legislativní proces schvalování zákona č. 14/2017 Sb. v Senátu. V rozpravě při projednání návrhu zákona v zásadě jednoznačně vyzněla podpora zákazu mediálního podnikání politickými funkcionáři v § 4a zákona o střetu zájmů. Vysloveny v ní byly názory, podle kterých ovládání médií nabourává rovnou soutěž politických subjektů, která je samotným základem pojetí demokracie, a že politický funkcionář by rozhodně neměl ovládat média, přičemž nejde o nepřiměřené narušení práva na podnikání či povolání, pro které platí tzv. výhrada mezí zákona podle čl. 41 Listiny a s podporou čl. 70 Ústavy, popř. čl. 44 Listiny, takže je předmětný zákaz přijatelný. Rozprava v Senátu se naopak již nedotkla posouzení dalších možných ústavních mezí předmětných zákazů a omezení, jako je například právo občanů na přístup k voleným funkcím (čl. 21 Listiny), jež je takovým základním právem, které je zaručené bez rozdílu majetku. Bez komentáře zůstala rovněž možná kolize s ochranou vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Senát rozhodl hlasováním o pozměňovacích návrzích tak, že přijal návrhy doporučené mu ústavně-právním výborem (stejně tak i ostatními výbory) - jednalo se o dva pozměňovací návrhy více či méně legislativně-technického charakteru - a nepřijal pozměňovací návrhy jednotlivých senátorů. Senát se poté usnesl na vrácení návrhu novely zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Učinil tak řádně v ústavně stanovené lhůtě na své 28. schůzi (10. funkční období) usnesením č. 551 ze dne 19. 10. 2016, kdy v hlasování č. 17 z 69 přítomných senátorů hlasovalo pro jeho schválení 61 senátorů, proti byli 3 a 5 z přítomných senátorů se hlasování zdrželo. Senát podle jeho předsedy projednal předmětný návrh zákona č. 14/2017 Sb. v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně stanoveným způsobem. Je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby posoudil ústavnost návrhem napadeného ustanovení a rozhodl. 56. Soudce zpravodaj dále zaslal návrhy na zrušení předmětných ustanovení postupem podle § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vládě a podle § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, veřejné ochránkyni práv. Veřejná ochránkyně práv přípisem ze dne 7. 4. 2017 informovala Ústavní soudÚstavní soud o tom, že nevyužije práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice. Rovněž předseda vlády přípisem ze dne 24. 4. 2017 s odkazem na čl. 77 odst. 1 Ústavy informoval Ústavní soud o tom, že vláda v otázce potřebnosti a vhodnosti svého procesního účastenství v předmětném řízení nedosáhla konsenzu, a proto nevyužije práva vstoupit do řízení jako vedlejší účastnice. VI. Upuštění od ústního jednání 57. Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, pročež od něj podle § 44 věty první zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, upustil. VII. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 58. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že jsou splněny procesní předpoklady řízení. Oba návrhy (viz blíže sub 1 až 3) byly podány k tomu aktivně legitimovanými subjekty, tj. prezidentem republiky a skupinou 44 poslanců Poslanecké sněmovny [§ 64 odst. 1 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu)], a Ústavní soud je k projednání tohoto návrhu příslušný [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy]. 59. Ústavní soudÚstavní soud podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve posoudil, zda jsou napadená zákonná ustanovení v souladu s ústavním pořádkem, tedy a) zda byla napadená právní úprava přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence Parlamentu, b) zda byl dodržen ústavně předepsaný způsob jejich přijetí, resp. vydání, a konečně c) zda je napadená právní úprava v souladu s ústavním pořádkem z hlediska obsahového. 60. Argumentace navrhovatele, stejně jako vyjádření vedlejší účastnice směřují zejména proti tvrzenému zásahu do ústavně zaručených práv veřejného funkcionáře - člena vlády jako vlastníka a podnikatele, ačkoli jimi ke zrušení navrhovaný § 4a zákona o střetu zájmů se rovněž vztahuje na další veřejné funkcionáře. Navzdory této argumentaci však navrhovatel nepožaduje vydání rozsahového zrušovacího výroku, kterým by měl Ústavní soudÚstavní soud vyslovit, že tvrzená neústavnost napadených ustanovení zákona o střetu zájmů se vztahuje jen na členy vlády, popř. jejího předsedu, a proto se ruší jen ve vztahu k nim, nikoli k ostatním osobám uvedeným v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů. Proto bylo nutno postupovat tak, jak je osobní působnost napadených ustanovení vymezena, nikoli pouze podle zaměření argumentace účastníků řízení. Okolnost, že navrhovatel za této právní situace do funkce předsedy vlády jmenoval osobu, jejíž „činnost“ (ve smyslu potřebné konkretizace čl. 70 Ústavy) byla bezprostřední pohnutkou k přijetí napadené právní úpravy, na rozsahu přezkumu § 4a zákona o střetu zájmů nemůže nic změnit. 61. Navrhovatel v rámci svého návrhu požaduje rovněž zrušení části třetí zákona č. 14/2017 Sb., tedy jeho čl. IV, kterým se mění některá ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, protože se stává součástí novelizovaného právního předpisu, který je nositelem normativního obsahu [viz např. nálezy ze dne 8. 10. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 5/96 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 (N 28/25 SbNU 215, 145/2002 Sb.), ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 18/17 (261/2018 Sb.) a usnesení ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 (U 27/19 SbNU 271)]. Samotná novelizace může být předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem jen tehdy, jsou-li v řízení o kontrole norem derogačními důvody absence normotvorné kompetence, resp. porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu [viz zejména nálezy ze dne 2. 10. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.), ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), ze dne 2. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (N 49/69 SbNU 31; 112/2013 Sb.)]. Proto je třeba uvést, že na tato ustanovení mohl mít dopad jen přezkum ústavnosti procedury přijetí zákona č. 14/2017 Sb., samostatně se jimi Ústavní soudÚstavní soud z hlediska obsahového zabývat nemohl, protože ustanovení části třetí tohoto zákona pouze novelizují text jiného, a to samostatně stojícího zákona, tj. zákona č. 231/2001 Sb. Tato skutečnost vedla k tomu, že návrh navrhovatele byl v této části odmítnut pro jeho zjevnou neopodstatněnost (viz bod II výroku tohoto nálezu) podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (sdělení č. 52/2014 Sb.). 62. Pro úplnost je třeba dodat, že v mezidobí byl zákon o střetu zájmů opět novelizován zákonem č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Tato novelizace se napadených ustanovení zákona o střetu zájmů nedotkla, takže návrh je třeba považovat za přípustný podle § 67 a contrario zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., a stejně tak není dán důvod pro zastavení řízení v posuzované věci podle § 68 téhož zákona. Zahájení zákonodárného procesu ve věci tisku č. 565, tj. vládního návrhu zákona o lobbování, a tisku č. 566 návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o lobbování dnem 21. 8. 2019 (Poslanecká sněmovna, VIII. volební období), nebylo soudcem zpravodajem vyhodnoceno tak, že by bylo třeba vyčkat na jeho výsledek, byť se oba návrhy východisek zákona o střetu zájmů, tj. problematiky oddělení plnění povinností lobbovaných a jejich soukromých záležitostí a návrh změn v zákoně o střetu zájmů, přímo či nepřímo dotýkají, i když se v základu odlišují; veřejný funkcionář nemá rozhodovat o věcech svého osobního zájmu (zákon o střetu zájmů), kdežto o jiných zájmech jen prostřednictvím lobbisty za zákonem stanovených podmínek. VIII. Přezkum procedury přijetí přezkoumávaného zákonného ustanovení 63. Ústavní soudÚstavní soud podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve zkoumal, zda zákon č. 14/2017 Sb. byl přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. VIII. a) Hodnocení ústavnosti zákona č. 14/2017 Sb. z hlediska vymezení legislativní pravomoci a ústavnosti postupu zákonodárce 64. Z vyjádření obou komor Parlamentu, připojených příloh a příslušných stenografických záznamů (dostupných na www.psp.cz) se podává, že návrh napadeného zákona předložila Poslanecké sněmovně vláda (jako sněmovní tisk č. 564/0). Návrh prošel třemi čteními v Poslanecké sněmovně (první čtení dne 16. 12. 2015 na 36. schůzi VII. volebního období, druhé čtení dne 29. 6. 2016 na 48. schůzi a třetí čtení dne 14. 9. 2016 na 49. schůzi), která s ním vyslovila souhlas, kdy z přítomných 182 poslankyň a poslanců pro návrh hlasovalo 135, proti bylo 39. 65. Dne 26. 9. 2016 byl návrh zákona postoupen Senátu (senátní tisk č. 335/0), který jej dne 19. 10. 2016 na 28. schůzi 10. funkčního období projednal a vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, kdy z 69 přítomných senátorek a senátorů hlasovalo 61 pro, proti byli 3 a 5 se zdrželo. O návrhu zákona ve znění schváleném Senátem bylo v Poslanecké sněmovně hlasováno dne 29. 11. 2016 na 53. schůzi s tím výsledkem (usnesení Poslanecké sněmovny č. 1427), že z přihlášených 174 poslankyň a poslanců hlasovalo pro 125, proti bylo 42. Tím byl naplněn požadavek čl. 47 odst. 2 Ústavy [blíže k tomu a námitkám vedlejší účastnice řízení viz níže sub VIII. b)]. 66. Prezident republiky, kterému byl zákon doručen k podpisu dne 5. 12. 2016, jej dne 19. 12. 2016 vrátil zpět Poslanecké sněmovně s připomínkami (tisk č. 564/15). Hlasování o něm proběhlo na 54. schůzi Poslanecké sněmovny, jež se konala ve dnech 10. a 11. 1. 2017, přičemž z přihlášených 185 poslankyň a poslanců se vyslovilo pro přijetí návrhu zákona 129, proti bylo 49. Zákon byl vyhlášen dne 25. 1. 2017 ve Sbírce zákonů. VIII. b) K námitce porušení čl. 40 Ústavy 67. Vedlejší účastnice v souvislosti s procedurou přijetí zákona č. 14/2017 Sb. namítá (viz sub 25 až 27), že materiálně šlo o volební zákon ve smyslu čl. 40 Ústavy, a byť Senát návrh zákona (s pozměňovacími návrhy) schválil, senátoři nevěděli, že jejich souhlas jek přijetí takového zákona nutný. Na tuto skutečnost měli být podle vedlejší účastnice již na samém počátku upozorněni. To, že materiálně šlo o volební zákon, navrhovatelka vyvozuje z toho, že volební právo zahrnuje i otázku zániku mandátu poslanců a senátorů vzhledem k neslučitelnosti funkcí (§ 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů), a potažmo i střet zájmů, a že problematika střetu zájmů je v některých případech upravena ve volebním zákoně. 68. Kontrola ústavnosti probíhá na základě koherence právního řádu a hierarchické výstavby jeho pramenů, zatímco volební právo jako komplexní odvětví spadá do systému práva a zahrnuje veškerou právní úpravu volení. Proto pojem „volební zákon“ (jako jednu ze součástí právního řádu) použitý v čl. 40 Ústavy nelze ztotožňovat s jakoukoli (každou) úpravou provádění voleb, nýbrž jen s tím, co ústavní pořádek spojuje s volbami jako procesem realizace práva na sebeorganizaci nositele moci ve formě ustanovování reprezentantů lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy), popř. reprezentantů územního samosprávného společenství (čl. 100 odst. 1 Ústavy). Jde tak o úpravu postupu, kterým jsou ustanovováni formou volby do svých funkcí poslanci, senátoři a zastupitelé a od roku 2012 rovněž prezident republiky (čl. 54 odst. 2 Ústavy). Jde o normativní (nikoli popisný) pojem, který má právě takový význam, jaký mu ústavodárce přikládá. Jiný (extenzivní) výklad toho, co vše je volbami, by znamenal, že by se, navzdory dlouhodobým diskusím a pokusům o změnu čl. 40 Ústavy, mohlo za „volební zákon“ považovat cokoli, co s volbami nějak souvisí. Dokonce by to znamenalo, že jsou neústavní všechny prováděcí vyhlášky vydané k jednotlivým volebním zákonům, neboť úprava voleb má být podle vedlejší účastnice prováděna jen a) zákonem a b) takovým, který vyžaduje vyslovení souhlasu obou sněmoven Parlamentu. Kromě toho by byla tato procedura potřebná k přijetí zákonů, které by upravovaly svéprávnost, územní členění státu, evidenci obyvatel, jméno a příjmení, ochranu osobních údajů, vyhlašování volebních výsledků publikačními volebními orgány, trestní a přestupkové postihy, jiné úkony ve veřejném zájmu, organizaci soudnictví, zákon o Ústavním soudu atd. Teleologický výklad zákona musí odpovídat povaze jím regulované materie, kterou je právě vytváření zastupitelských orgánů. Představa, že by zákonodárci v důsledku takové nejasné konstrukce měli trávit většinu svého času vedením sporů tohoto druhu, se cestou argumentům ad absurdum vymyká představě racionálního zákonodárce, potažmo ústavodárce, zejména přijímal-li tuto úpravu v době, kdy byly ještě živé spory o výklad dosahu zákazu majorizace pro hlasování obou částí Sněmovny národů Federálního shromáždění (čl. 42 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů). 69. Není proto třeba vracet se k nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 22. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 13/05 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.), kterým byl zrušen zákon č. 96/2005 Sb., který novelizoval zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je řešena (jen a pouze) otázka toho, zda se procedura zakotvená v čl. 40 Ústavy pro „volební zákon“ má vztahovat i na zákon s jiným předmětem než volby, ale kterým se současně novelizují volební zákony. Z toho bez přesvědčivého odůvodnění vedlejší účastnice dovozuje, že s ohledem na § 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů se celý tento zákon měl schválit tímto přísnějším postupem, a že dokonce poslanci a senátoři si ani této skutečnosti nebyli vědomi (viz zejména sub 27 a 30). K tomu lze uvést, že o návrhu zákona o střetu zájmů hlasoval Senát za situace, které předcházela několikaměsíční obsáhlá diskuse k této otázce, současně byl o tom veden ústavní spor mezi oběma komorami Parlamentu před Ústavním soudemÚstavním soudem. Rozhodl-li se nakonec Senát, že o návrhu zákona hlasovat nebude vůbec (viz usnesení č. 377 k senátnímu tisku č. 266 na 10. schůzi Senátu 5. funkčního období dne 10. 3. 2006), nelze mu po zvážení okolností podsouvat, že tak učinil s tím, že by si nebyl vědom, že zde není čl. 40 Ústavy, který pro úpravu volební materie takový zvláštní postup schválení ukládá, popř. že by mu nebyl znám obsah § 113 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu (v pro věc rozhodném znění), který přijetí takového usnesení (tzn. vyjádření vůle se návrhem nezabývat) zakazuje. V případě „volebního zákona“ se pak čl. 40 Ústavy vztahuje na splnění podmínky jeho platnosti, neurčuje však důsledky pro jeho závaznost (a právní sílu), jak to plyne pro ústavní zákony z čl. 9 odst. 1 ve spojení s čl. 39 odst. 4 Ústavy. Podle ústavodárce tak v tomto případě nestačí pouhé upozornění na to, o jaký zákon se jedná, nýbrž takto musí být tento zákon i označen (tedy jako „ústavní zákon“). Námitka vedlejší účastnice tak postrádá ústavní oporu. 70. Přisvědčení námitkám vedlejší účastnice by v konečném důsledku vedlo k fatálnímu závěru, že již přijetí zákona o střetu zájmů v roce 2006 bylo zatíženo tak podstatnou procedurální chybou, že by bylo nutno zrušit nejen jeho napadená ustanovení v tomto řízení, nýbrž tento zákon jako celek, neboť od počátku neplatný zákon nelze konvalidovat novelami, které by již byly přijímány platně. Zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, žádnou lhůtu pro možnost napadení zákona z důvodů uvedených v § 68 odst. 2 nestanoví a stejně tak nerozlišuje mezi námitkami vad kompetence, procedury nebo obsahu napadeného zákona, což je rozdíl oproti § 12 zákona č. 162/1920 Sb., o ústavním souděústavním soudě, kde byla stanovena lhůta tří let ode dne, kdy zákon, o který běží, byl vyhlášen. 71. Ustanovení § 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů však nehovoří o podmínkách volitelnosti, nýbrž o podmínkách pro následný (po nabytí) výkon mandátu. Bez zvolení (tedy jeho nabytí podle čl. 19 odst. 3 Ústavy) by totiž nebylo možné hovořit o nějaké funkci, a tudíž ani o nějaké neslučitelnosti s jejím výkonem, jak to činí právě citované ustanovení. Je proto rozdíl mezi úpravou volení či voleb, jak ji vyžaduje Ústava v čl. 17 až 20 pro parlamentní volby, a mezi parlamentním právem, které jako širší pojem zahrnuje i volební právo. Parlamentní právo zahrnuje jako svou součást též vznik poslaneckého či senátorského mandátu (úpravu jejich volení) a právní status jeho nositele, který je daleko širší, nikoli však totožný s podmínkami nabytí takového statusu, neboť ustanovení do funkce je jen jednou z celé řady složek právního statusu poslance, senátora, prezidenta či zastupitele, ale i dalších veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů. Právní status veřejného funkcionáře (zde voleného lidem nebo územním společenstvím občanů) může být upraven v jednacím řádu, ale i ve zvláštním zákoně o poslancích, v obecním či krajském zřízení, a nikoli pouze ve volebním zákoně, který předpokládá čl. 40 Ústavy ve spojení zejména s čl. 17 až 20 Ústavy (obdobně po jejich vzoru čl. 56 až 58 Ústavy v případě volby prezidenta). 72. Pod institut volebního práva právní úprava neslučitelnosti funkcí z hlediska jeho ústavní konstrukce nespadá, byť obě oblasti právní regulace spolu úzce souvisejí a také bývají upravovány v témže zákoně (viz např. § 5 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 5 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů); v takovém případě se poté podle závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/05 musí postup podle čl. 40 Ústavy pochopitelně uplatnit. Do pojmu volebního práva de constitutione lata spadá určení voleného orgánu, počtu jeho volených členů, úpravy doby konání voleb, vzniku a zániku (aktivního i pasivního) volebního práva, podmínek jeho výkonu (po zvolení přece poslanec nevykonává volební právo, nýbrž poslaneckou funkci, a to i když volí jako člen kolegiátního orgánu), organizace voleb a rozsah soudního přezkumu těchto otázek (srov. čl. 15 odst. 2 až čl. 20 Ústavy, čl. 20 má ovšem především normativní význam výhrady zákona pro úpravu tam uvedených otázek a význam výhrady souhlasu Senátu). Jen část těchto otázek je přitom upravena volebním zákonem (srov. § 1 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb.), neboť s ohledem na význam voleb jde zejména o materii ústavní. Z čl. 20 Ústavy pak plyne očekávání ústavodárce, že právě tyto otázky budou upraveny „volebním zákonem“, jakkoli tzv. přívlastkový titul zákona (jde jen o generické označení, tedy takové, které poukazuje na základ toho, co má zákon obsahovat), na rozdíl od předmětového nebo opisného titulu, není v legislativní technice obvykle jako samostatný doporučován. 73. Pro úplnost Ústavní soudÚstavní soud dodává, že i kdyby dospěl k závěru, že napadený zákon byl z materiálního hlediska zákonem volebním ve smyslu čl. 40 Ústavy [k materiálnímu významu takového vymezení viz nálezy ze dne 10. 3. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 25/98 (N 38/13 SbNU 269; 57/1999 Sb.) a ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 71/04 (N 109/37 SbNU 421; 272/2005 Sb.) - vydání zákona s určitým obsahem jako podmínka k uplatnění restitučního nároku], nemohl by se ztotožnit s názorem vedlejší účastnice, že ústavnost procesu jeho přijetí je zpochybněna tím, že o této skutečnosti senátoři nebyli informováni. Není podstatné, zda Ústavou stanovená procedura byla dodržena vědomě nebo jen „shodou okolností“, ledaže by navrhovatel prokázal, že případný omyl mohl ovlivnit hlasování poslanců či senátorů tak, že by k přijetí zákona nedošlo (např. hlasování o jiném textu, než oznámil předsedající schůze). Nejde tak o „prolamování ústavy“, jak bylo známo z dob Výmarské republiky (tzv. Verfassungsdurchbrechung - zákon odporující ústavě byl přesto respektován, byl-li schválen fakticky ústavní většinou) a jak tomu následně zamezil německý ústavodárce v čl. 79 odst. 1 Základního zákona Spolkové republiky Německo. VIII. c) Námitka netransparentnosti legislativního procesu 74. Vedlejší účastnice obsáhle a důkladně namítá, že legislativní proces byl zmatečný a netransparentní, protože pořadí a způsob hlasování o návrhu zákona byly několikrát měněny, nebylo zřejmé, o jakých návrzích, jakého konkrétního znění a v jakém kontextu se hlasuje, průběh hlasování znemožnil „rekonstruovat“ výsledný text zákona č. 14/2017 Sb. přijatý Poslaneckou sněmovnou, zejména není jednoznačné, v jaké podobě jí byla schválena přechodná ustanovení. Z toho, jak byla stanovena účinnost napadených § 4a až 4c zákona o střetu zájmů, vedlejší účastnice dále vyvodila, že senátoři neměli představu o tom, jaký dopad budou pozměňovací návrhy mít. 75. Ústavní soudÚstavní soud této námitce nemohl přisvědčit, neboť jde především o věc vnitřní autonomie každé komory, zatímco v kompetenci Ústavního souduÚstavního soudu je jen přezkum ústavnosti dodržení procedury schvalování zákona z hlediska ústavních kautel reglementového práva [viz k tomu nález ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 23/04 (N 137/38 SbNU 9; 331/2005 Sb.)]. Jak vyplývá ze stenografických zápisů jednání k tomuto návrhu, této otázce byla věnována náležitá pozornost a postup hlasování byl předem upraven, jeho návrh byl poslancům rozeslán dne 5. 9. 2016 (viz tisk č. 564/11 - doporučení garančního výboru k postupu při hlasování o podaných pozměňovacích návrzích - šlo o čtyřicet pozměňovacích návrhů garančního výboru, čtyři další mandátového a imunitního výboru a pět návrhů poslanců) a třetí čtení návrhu proběhlo dne 14. 9. 2016, přičemž pozměňovací návrhy byly poslancům rozeslány již dne 1. 7. 2016. Procedura hlasování se přitom stala i předmětem diskuse ve třetím čtení na 49. schůzi (viz vystoupení zpravodaje garančního výboru Vozky a dále poslanců Vondráčka a Tejce) a postup při hlasování byl jednomyslně schválen v hlasování č. 159. 76. Ústavní soudÚstavní soud po prozkoumání stenografických záznamů z předmětných schůzí Poslanecké sněmovny a podkladů pro jejich jednání (zejména tisky č. 564/9, 564/10 a 564/15) neshledal porušení ústavně předepsaného postupu přijetí zákona č. 14/2017 Sb., který obsahuje napadená ustanovení. Vzhledem k tomu, že tisk č. 564/10, v němž byly zapracovány jednotlivé pozměňovací návrhy, byl rozeslán dne 1. 7. 2016 a schůze Poslanecké sněmovny, v níž byl příslušný návrh zákona ve třetím čtení schválen, se konala dne 14. 9. 2016, je nepochybné, že poslanci měli dostatek času se s těmito návrhy seznámit. Lze připustit, že pozměňovacích návrhů byla celá řada, a tudíž kvůli změnám v hlasovací proceduře nemuselo být některým poslancům dopředu zcela zřejmé, v jakém pořadí bude o jednotlivých návrzích hlasováno. Současně však je třeba vzít v úvahu, že při samotném projednávání zákona byli poslanci jednoznačně informováni o tom, o jakém konkrétním (pozměňovacím) návrhu se v dané chvíli bude v Poslanecké sněmovně jednat, a to uvedením písmena a čísla podle tisku č. 564/10, a bylo-li to k jeho specifikaci nezbytné (tj. tam, kde byla projednávána jen část takto označeného návrhu) i uvedením příslušného ustanovení či toho, o jakou problematiku jde. Za těchto okolností není zřejmé, jak se údajná vada měla či mohla projevit, když šlo o sledovanou a hojně diskutovanou materii dotýkající se vrcholných politických činitelů, resp. samotných poslanců (a senátorů). Lze si proto jen obtížně představit, že by se v této věci hlasovalo o návrzích, u kterých by nebylo známo, co přesně je jejich obsahem a jaký účel nová úprava (včetně do vládního návrhu novely vložených pozměňovacích a doplňovacích návrhů) sleduje. 77. Právě uvedené platí ve stejné míře i pro námitky vedlejší účastnice vznesené v doplnění jejího vyjádření ze dne 23. 1. 2020 [viz sub IV. e)]. Tvrzení, že poslanci byli při hlasování o pozměňovacích návrzích uvedeni v omyl argumentací poslance Plíška a překladem rakouského zákona o neslučitelnosti, nemůže být důvodem pro vyhovění návrhu ani v případě, že by se to dalo prokázat z průběhu rozprav. Nejde o referenční hledisko přezkumu ústavnosti, nehledě na to, že takto by bylo možno zpochybnit prakticky každý zákon. Nic na tom nemění skutečnost, že komparativní výklad je používán jak při přípravě a schvalování zákonů a ústav, tak při jejich výkladu v závislosti na tom, jaký je postoj navrhovatele či interpreta, kdy se jako základní modely uvádějí přístupy partikularistický, univerzalistický, funkcionalistický, dialogický (dialog zákonodárců a soudů) a konečně - jako v tomto případě - výklad genealogický (srov. Choudhry, S. Globalization in Search of Justification: Toward a Theory of Comparative Constitutional Interpretation. Indiana Law Journal, č. 3, roč. 1999, s. 838 a 839, týž autorautor Migration as a new metaphor in comparative constitutional law. In: The Migration of Constitutional Ideas. Cambridge University Press, 2006, s. 14 a násl.), který však nemůže vést k závěru, že případná vadná interpretace zahraničního legislativního vzoru vede k neústavnímu výsledku (jde o metodu k lepšímu pochopení problematiky, nikoli o kritérium ústavnosti). Proto této námitce nebylo možno přisvědčit, bez ohledu na to, že významná část argumentace v rozpravě o napadených pozměňovacích návrzích byla založena na příkladech právní úpravy střetu zájmů v zahraničí, a to včetně řady členských států EU. Nutno poznamenat, že tento názor se neuplatní v případě sekundárního práva EU, popř. závazků, které pro Českou republiku plynou z mezinárodního práva (čl. 1 odst. 2, čl. 10a Ústavy), zejména pak mezinárodních smluv, které jsou součástí právního pořádku České republiky (čl. 10 a 49 Ústavy), neboť pro tyto prameny přímo nebo zprostředkovaně platí, že jejich použití je v souladu se zásadou čl. 2 odst. 1 Ústavy, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. To pro zákonodárství cizích států neplatí. 78. Další námitka spočívá v tom, že nebylo možné „zrekonstruovat“ znění novely, jak bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou, avšak žádné konkrétní skutečnosti, které by to dokládaly, uvedeny nebyly a ani Ústavní soudÚstavní soud prima facie nic takového nezjistil. V této souvislosti je třeba opět odkázat na nález ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 23/04 (N 137/38 SbNU 9; 331/2005 Sb.), ve kterém Ústavní soud zdůraznil oznamovací, identifikační a verifikační funkci podpisu předsedy Poslanecké sněmovny pod usnesením, které je postupováno k dalšímu ústavnímu projednání Senátu. Úkolem Ústavního souduÚstavního soudu není interpretovat výsledky hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích a jejich důsledcích pro koncepci návrhu zákona jako celku ve vazbě na jiná ustanovení takového návrhu a pravidla legislativní techniky. Jeho úkolem je výklad ústavního textu ve vztahu k zákonům vyhlášeným ve Sbírce zákonů, neboť právě to je podmínkou platnosti zákona a tím současně procesní podmínkou řízení o kontrole jeho ústavnosti. 79. Uvedla-li vedlejší účastnice, že si ani senátoři nebyli dostatečně vědomi právních důsledků, jež přijetí zákona č. 14/2017 Sb. bude mít, tato údajná vada protiústavnost procedury zásadně nezakládá, nehledě na to, že jde o pouhou spekulaci, založenou na jejím přesvědčení, že neústavnost napadených zákonných ustanovení je zjevná a že rozhodování v Senátu probíhalo o zmatečně přijatém textu, který mu byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. 80. Jde-li o námitky vedlejší účastnice proti srozumitelnosti návrhů pro poslance a jejich transparentnosti, bylo to rovněž předmětem parlamentní rozpravy právě k nyní napadené úpravě, avšak nikoli z hlediska její srozumitelnosti, nýbrž logičnosti a účelovosti (zejména poslanci ANO). Problematika osobní působnosti novely, tedy toho, na koho novela dopadne (tedy nejen na konkrétního člena vlády), byla rovněž zmíněna (např. poslanec V. Filip) na 54. schůzi dne 11. 1. 2017. Podstatné však je z hlediska argumentace vedlejší účastnice v tomto směru především to, že na této schůzi se již museli poslanci v diskusi (více než padesát vystoupení) a v hlasování vypořádat s připomínkami k účelovosti a neústavnosti nyní napadených ustanovení. Ty jednoznačně a srozumitelně ve svých připomínkách v Poslanecké sněmovně vyjádřil při vrácení návrhu novely zákona o střetu zájmů podle čl. 50 Ústavy prezident republiky (tisk č. 564/15). Jeho připomínky jsou v podstatných věcech totožné s jeho návrhem na zrušení předmětných ustanovení. Jedinou pochybnost ve směru, kterým jdou námitky vedlejší účastnice, zřejmě vyslovil v rámci rozpravy na 54. schůzi poslanec J. Birke (ČSSD), který poznamenal: „Já si ukradnu jednu hlášku pana doktora Štrosmajera, že kdyby blbost nadnášela, tak tady někteří kolegové lítají jako orli, ne jako holubice.“ IX. Meritorní posouzení návrhu IX. a) Námitky navrhovatele a vedlejší účastnice proti porušení základních zásad právního státu v rámci ústavních východisek právní úpravy střetu zájmů 81. Úvodem meritorního přezkumu je nutno zdůraznit, že okolnosti, které oba účastníky řízení vedly k podání jejich návrhů, se v průběhu řízení dále vyvíjely z perspektivy vnitrostátní i unijní. Bez ohledu na to jsou předmětem tohoto řízení pouze napadená, popř. s nimi přímo propojená ustanovení zákona o střetu zájmů v jejich abstraktní podobě, tedy tak, jak dopadají na úpravu střetu zájmů a zákazů činnosti pro všechny veřejné funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, tedy několik desítek tisíc osob. Stejně tak závěry Ústavního souduÚstavního soudu vycházejí nikoli z okolností konkrétního případu, nýbrž z ústavních principů pro tvorbu práva, konstrukce organizace a fungování veřejné moci a právního statusu nositelů veřejných funkcí a přípustnosti zásahů do jejich základních práv a svobod vyplývajících z požadavků na řádné zastávání veřejné funkce. 82. Projednávání pozdějšího vládního návrhu novely zákona o střetu zájmů bylo zahájeno 13. 2. 2015, a to na základě Akčního plánu boje s korupcí na rok 2015 a v souladu s Plánem legislativních prací vlády na rok 2015. Poté, co návrh prošel obsáhlým připomínkovým řízením a přípravným legislativním procesem podle legislativních pravidel vlády, byl jako vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, předložen vládou Poslanecké sněmovně VII. volebního období dne 31. 7. 2015 s označením tisk č. 564/0. 83. Vládní návrh se netýkal problematiky, která je předmětem tohoto řízení. To se však zásadně změnilo již během jeho prvního čtení na 36. schůzi Poslanecké sněmovny konané 16. 12. 2015 (opoziční poslanci Laudát, Farský) a zejména ve druhém čtení návrhu na 48. schůzi Poslanecké sněmovny dne 29. 6. 2016 (naprostá většina diskutujících). Nakonec se tak velmi obsáhlá rozprava k tisku č. 564/0 vedla prakticky pouze ke dvěma pozměňovacím návrhům (poslanců Plíška a Chvojky), zatímco např. vztažení návrhu zákona i na soudce a státní zástupce spojené s tím, že nebudou podléhat novým obecným pravidlům evidence a jediného evidenčního místa, zůstalo (s výjimkou rozpravy v Senátu) stranou zájmu. Tyto dva návrhy byly navíc upravovány a měněny, přičemž (jak již bylo shora uvedeno) byly podrobeny důkladné (politicky zaměřené) rozpravě v průběhu jednotlivých čtení, při hlasování o vráceném návrhu ze Senátu i při projednávání tzv. veta prezidenta republiky (téměř totožného s jeho nyní podaným návrhem na jejich zrušení). Předmětem rozpravy však nebyla vůbec problematika procedury pro přijetí novely zákona o střetu zájmů jako zákona volebního, která byla v diskusi zmíněna pouze v souvislosti s námitkou, že jde o zásah do blížící se volební soutěže (tradiční ústavní problém tzv. legislativního ticha však není předmětem tohoto řízení), spolu se zaměřením pozměňovacích návrhů proti osobě předsedy hnutí ANO a svěřením jednotného registru Ministerstvu spravedlnosti, a nikoli Ministerstvu vnitra, v jehož kompetenci je vnitřní správa voleb (poslanec Laudát, ministr Dienstbier). 84. Argumentace odpůrců této úpravy, vyjádřená v rozpravě, je po jejím prohloubení a doplnění také součástí obou návrhů, které jsou předmětem tohoto řízení. Proto bylo třeba posouzení důvodnosti vznesených námitek neústavnosti v této meritorní části odůvodnění rozdělit na: a) část, která odpovídá na námitky proti obecné koncepci napadené právní úpravy z hlediska její ústavnosti (sub 27 a 52 a násl.), které jsou svou povahou zásadní a zpochybňují nejen napadená ustanovení, ale zčásti i ústavnost zvoleného způsobu regulace střetu zájmů, a b) část, která řeší námitky neústavnosti jednotlivých napadených ustanovení zákona o střetu zájmů. Tak jako se tyto obecné a zvláštní námitky prolínají v obou návrzích, tak je na ně třeba reagovat s vědomím, že jde o řešení zásadních otázek ústavnosti organizace a fungování veřejné moci nejen z hlediska problematické právní úpravy, nýbrž i toho, jak je tato úprava vnímána kriticky veřejností. 1. Ústavní východiska právní úpravy postavení veřejných funkcionářů a limitace zásahů do jejich právního postavení 85. Zákon o střetu zájmů sledoval původně především jejich prevenci, jak to plyne z jeho § 1 písm. a). Měl bránit tomu, aby nedocházelo nejen souběžně, ale i dodatečně či následně, jak to požaduje jeho § 6 (problematika označovaná jako cooling-off period, Karenzfrist, nachamtlicher Berufsverbot), ke střetu mezi osobními (soukromými, zpravidla hospodářskými a sociálními) zájmy veřejných funkcionářů a veřejnými zájmy, které jsou či byli povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit (insidertrading, Insichgeschäfte). Oproti tomu napadená ustanovení § 4a až 4c zákona o střetu zájmů tuto problematiku řeší formou zákazů a omezení, což je zcela odlišný přístup, který se původní koncepci vymyká. 86. Veřejní funkcionáři jsou ve vztahu k zákonu ve dvojím postavení. Při výkonu veřejné funkce jsou jako nositelé úřadů povinni naplňovat princip legality jednání veřejné moci tak, že mohou jednat jen v případech, mezích a způsobem stanoveným zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Přitom však nepřestávají být nositeli základních práv a svobod, což vede nutně ke střetu či alespoň stavu napětí s ústavními pravidly výkonu veřejné moci. Rovněž oběma návrhy napadená ustanovení zákona o střetu zájmů stanoví povinnosti a omezení ve srovnání s postavením „soukromých nefunkcionářů“ [zejména § 1 písm. b) a c) zákona o střetu zájmů], přičemž tyto povinnosti jsou zpravidla spjaty se zásahy do jejich základních práv a svobod. 87. Námitky navrhovatele a vedlejší účastnice míří na onen druhý aspekt, tedy že ve srovnání s jinými nositeli základních práv a svobod jsou veřejní funkcionáři omezeni v širším rozsahu (tedy diskriminováni ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny) i v případech, kdy jde o jejich osobní (hospodářský, finanční a jiný) zájem. Jako fyzické osoby nadané nezadatelnými, nezcizitelnými, nezrušitelnými a nepromlčitelnými základními právy a svobodami (čl. 1 Listiny in fine) jsou veřejní funkcionáři vázáni pravidly pro výkon jim svěřené veřejné funkce, která se nevztahují na osoby, které veřejné funkce nevykonávají (soukromníci) a které se k jejich dodržování svým slibem nezavázaly. Zvláštní postavení zde zaujímají členové vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci. 88. Na tyto námitky, zaměřené téměř výhradně na postavení konkrétního člena vlády, lze odpovědět na základě posouzení, co je účelem zákona o střetu zájmů, zda sleduje legitimní cíl a jak se do něj promítá ústavní kautela pro výkon funkce člena vlády obsažená v čl. 70 ve spojení s čl. 69 odst. 2 Ústavy (zákaz výkonu určitých činností a slib nezneužít postavení člena vlády), neboť z hlediska deontické logiky se jedná o různé modality chování (zákaz, příkaz nebo povolení), které jsou po nich vyžadovány. Aby mohla řádně plnit své úkoly, má být vláda obsazena osobami, od kterých lze očekávat, že se budou své funkci věnovat „na plný úvazek“, půjde o osobnosti celistvé (s integritou), takže nebudou „rozpolcený“ při plnění úkolů ve veřejném zájmu, jehož význam si uvědomují, ve vztahu ke státu budou náležitě „loajální“ [viz nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 5. 12. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 9/01 (N 192/24 SbNU 419; 35/2002 Sb.)], nebudou nejen ve střetu zájmů, ale budou svou veřejnou funkci zastávat tak, že se ani ve střetu zájmů nebudou navenek jevit, za tím účelem budou pravidelně oznamovat skutečnosti, které jsou potřebné pro posouzení, zda tato pravidla dodržují, a v případě pochybností se podrobí procedurám, ve kterých bude plnění pravidel zákona o střetu zájmů prověřováno, a podrobí se rozhodnutím z nich vzešlým, nevyvodí-li z jinak neřešitelné situace závěry již samy. Je pak namístě, že budou za toto oddání se funkci náležitě placeny a budou moci své popularity a zkušeností využít v dalším profesním životě. Jak výstižně v souvislosti s rozborem těchto otázek poznamenávají Morlok, M. a Krüper, J. (Ministertätigkeit im Spannungsfeld von Privatinteresse und Gemeinwohl: Ein Beitrag zur Auslegung des Art. 66 GG. Neue Zeitschrift für Verwaltungsrecht, roč. 2003, č. 5, s. 574), vstup do vlády nemůže být totéž co přijetí do žebravého mnišského řádu. Proto je tato úprava v zahraničí spojována s úpravou platů a náhrad veřejných funkcionářů (srov. např. Antrag der Abgeordneten Dr. Heinz FISCHER, Dr. Alois MOCK, Fritz MARSCH, Dr. Walter HAUSER, Kurt MOHLBACHER, Dr. Fritz KöNIG und Genossen betreffend ein Bundesgesetz, mit dem das Unvereinbarkeitsgesetz, das Bezügegesetz und andere Rechtsvorschriften geändert werden - NR: GP XV IA 82/A AB 494 S. 50. BR: 2216 AB 2224 S. 403). 89. Povinností demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je však nejen vytvořit veřejnému funkcionáři podmínky pro řádný výkon veřejné funkce spojený s povinností jednat ve veřejném zájmu, ale také zamezit tomu, aby svěřenou moc mohl využívat k prosazování vlastních (osobních) zájmů na úkor zájmu veřejného, ale i ostatních účastníků politické či hospodářské soutěže, stejně jako důvěry veřejnosti. V demokratickém právním státě jsou podle ústavního pořádku volby řádně vedenou soutěží (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 5 Ústavy) o důvěru a mandát od voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem, a to za použití každého vhodného prostředku; stát není podnik a služba státu je honorována, avšak výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku. Proto účelem zákona o střetu zájmů není (kromě jiného - viz jeho § 1) jen regulace takového střetu (§ 3 zákona o střetu zájmů), nýbrž současně ochrana veřejného zájmu, popř. zamezení situacím (§ 4 až 4c zákona o střetu zájmů), ve kterých by ke vzniku možného střetu mohlo dojít. Tomu se proto nelze vyhnout známým tvrzením generálního ředitele General Motors Charlese E. Wilsona v rámci slyšení v branném výboru Senátu při nominaci na ministra obrany USA v roce 1953, že co bylo dobré pro Ameriku, bylo dobré pro jeho podnik, a naopak („what was good for our country was good for General Motors, and vice versa“). 90. Veřejný funkcionář je tím, kdo má podle čl. 2 odst. 3 Ústavy „sloužit všem občanům“, což je reflexem rovnosti před zákonem z pohledu veřejné moci. Pro poslance, senátory a prezidenta republiky to Ústava výslovně stanoví rovněž v textu jejich slibu (čl. 23 odst. 3, čl. 59 odst. 2 Ústavy). Vztah státu a jeho „služebníků“ je proto jiné povahy než vztah státu a fyzických či právnických osob jako soukromníků. Oproti čl. 1 odst. 1 Ústavy in fine je zde stát pro občany, podle čl. 2 odst. 3 Ústavy je zde veřejný funkcionář naopak pro stát jako jednu z forem ztělesnění veřejného či obecného zájmu. V tomto směru (při realizaci své veřejné funkce) nemá jako součást mechanismů veřejné moci autonomii vůle, je vázán zákonem, veřejným zájmem a obecným blahem, které musí sledovat podle povahy svého mandátu. Proto je stát oprávněn a současně ve veřejném zájmu povinen pečlivě zvažovat nejen to, za jakých rovných podmínek umožní ucházet se o volenou či jinou veřejnou funkci (čl. 21 odst. 4 Listiny), nýbrž též určovat podmínky a povinnosti, za kterých lze takovou veřejnou funkci vykonávat. V tomto ohleduje stát ústavním pořádkem omezen jen do té míry, že jím stanovené podmínky musí mít oporu v zákoně, respektovat povahu veřejné funkce (viz výše) a nesmějí mít diskriminační povahu (srov. čl. 3 odst. 1 Listiny), případně být jinak projevem svévole či libovůle (srov. čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy), resp. jevit se zjevně „nerozumnými“ (neadekvátními), neboť by nebylo ve (stejném) veřejném zájmu na řádném fungování státu, aby se okruh v úvahu připadajících osob nepřiměřeně zužoval, a stát tak přicházel o služby těch, již by mohli být pro něj přínosem s ohledem na své znalosti, schopnosti a zkušenosti. Právě zde se může uplatnit tolik namítané použití principu proporcionality zásahu, neboť je nepochybně rozdíl v přímém rozhodování o věci, nebo v její přípravě. Tento aspekt přípravy rozhodnutí zohledňuje rovněž čl. 61 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euroatom) č. 2018/1046 ze dne 18. 7. 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (dále jen „finanční nařízení“). Ale i zde je třeba rozlišovat mezi intenzitou zásahu v případě toho, kdo za přípravu rozhodnutí, návrhu zákona apod. nese odpovědnost, a toho, kdo se k němu jen vyjadřuje, kdy pak může postačovat oznámení střetu zájmů. I zde by vyloučení účasti takových osob či korporací bylo v rozporu s maximou demokratického zákonodárce (např. možnost vyjadřovat se k návrhům běžně obsaženým v právních předpisech je navíc rovněž součástí právní konstrukce institutu dělby mocí či funkcí). Kanadský zákon [Conflict of Interest Act (S. C. 2006, c. 9, s. 2) stav k prosinci 2019] to dokonce v čl. 3 písm. a), d) a e) uvádí jako jeden z jeho hlavních účelů; tím má být nejen stanovit právně onen etalon pro hodnocení, ale též na základě jasných pravidel podněcovat zájem schopných a zkušených o práci ve veřejném sektoru a vzájemnou výměnu odborníků mezi veřejným a soukromým sektorem. 2. Ústavní konformita právní úpravy střetu zájmů a referenční kritéria zásahů do základních práv a svobod veřejných funkcionářů obyčejným zákonem 91. Obecné námitky navrhovatele a vedlejší účastnice vedou k nutnosti posoudit zvolenou právní formu regulace střetu zájmů, tedy zda pro regulaci, popř. zákazy a omezení v tak významné oblasti pro organizaci a fungování veřejné moci a postavení jednotlivce dostačuje právní úprava střetu zájmů obyčejným zákonem. Ústavní soudÚstavní soud přitom v souvislosti s posouzením zvolené právní formy regulace obyčejným zákonem nemohl přehlédnout, že právní úprava této problematiky vykazuje v České republice některé zvláštnosti. Jako příklady jiného řešení lze uvést státy, kde je úprava střetu zájmů řešena přímo v ústavě (včetně ústavně zakotvených sankcí, tj. ztráty mandátu - viz čl. 37, 54 a čl. 55 odst. 1 Ústavy Brazílie), nebo východiska výkonu veřejné funkce jsou v ústavě šířeji formulována (např. čl. 269 až 271 Ústavy Portugalské republiky). Někde je zvolena úprava ve zvláštním ústavním zákoně (např. Slovenská republika), nebo obecné zmocnění pro omezení činnosti v soukromém sektoru v ústavě a v kombinaci se zvláštním zákonem obsahujícím ústavní ustanovení (Rakouská republika již od roku 1925 v čl. 19 odst. 4, nyní po úpravách v čl. 19 odst. 2 ve spojení se zvláštním zákonem o transparentnosti a neslučitelnosti - Bundesgesetz über die Transparenz und Unvereinbarkeiten für oberste Organe und sonstige öffentliche Funktionäre, jinde je pak tato problematika svěřena organickému zákonu (čl. 105 Ústavy Rumunské republiky, Francie - viz La loi organique relative à la transparence de la vie publique No. 2013-907 se změnami). Každý stát přitom řeší obecný problém výkonu veřejné moci podle svých historických zkušeností a aktuálních potřeb, takže neexistuje nějaký všemi akceptovaný model právní regulace těchto otázek. To vyplývá např. z materiálů Parlamentního institutu často citovaných v parlamentní rozpravě při napadené právní úpravě, jak to rovněž připomíná doplnění vyjádření vedlejší účastnice sub IV. e), popř. stručný nejnovější přehled v materiálu Conflict of interest laws in EU member states (dostupné na http://www.aalep.eu/conflict-interest-laws-eu-member-states). 92. Bylo již zdůrazněno sub VIII. c), že právní úprava i judikatura jiných států mohou sloužit jako zdroj, inspirace či pramen poznání, nejsou ale referenčním kritériem hodnocení ústavnosti. Není v nich ani shoda v tom, jak střet zájmů chápat, zda jako stav (situaci) nebo jednání, popř. jako varování před jednáním ve střetu zájmů (v tom se pak liší preventivní nebo sankční opatření). Podle právní úpravy některých států je střetem zájmů situace, ve které má veřejný funkcionář příležitost či možnost prosazovat soukromý zájem svůj nebo blíže definovaných osob (např. citovaný kanadský Conflict of Interest Act v čl. 4), kdežto čl. 3 odst. 4 již zmíněného slovenského ústavního zákona č. 357/2004 Z. z. jej definuje jako „skutočnosť, keď veřejný funkcionář pri výkone svojej funkcie upřednostní osobný záujem pred verejným záujmom“, tedy jako jednání, kterým již k porušení povinnosti došlo. Z hlediska normativního je však povinnost vyvarovat se střetu zájmů stejná. Pro úplnost je třeba dodat, že jde jen o nominální definice (nikoli reálné), neboť ve skutečnosti má veřejný funkcionář jen autentické osobní či soukromé zájmy a za nimi stojící potřeby. Žádné veřejné zájmy, na rozdíl od veřejnoprávních korporací jako stát, kraj či obecobec, nemá, jen povinnost je hájit a upřednostňovat, jak to nakonec výslovně a správně stanoví § 1 písm. a) zákona o střetu zájmů. 93. Zákon o střetu zájmů je tak pouze obyčejným zákonem, ač se vztahuje zejména na svobodu jednání podle čl. 2 odst. 3 ve spojení s výkonem vlastnických oprávnění podle čl. 11 Listiny, podnikáním a dosahováním zisku, výkonem práce, svobodnou volbou zaměstnání nebo povolání podle čl. 26, odměnou za práci podle čl. 28 Listiny tím, že veřejné funkcionáře v těchto činnostech omezuje nebo jim je dokonce zakazuje (srov. § 3 až 6 zákona o střetu zájmů), popř. jim ukládá navíc povinnosti, které zasahují do jejich dalších ústavně zaručených práv a svobod (právo na informační sebeurčení podle čl. 10 odst. 2 Listiny a s tím spojené zásahy do soukromí, rodinného života a vztahů v rodině podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny). To však není v rozporu se základními referenčními kritérii pro hodnocení jeho ústavnosti [viz níže sub IX. a) 3.], neboť takové omezení při dodržení ústavních kautel předpokládá zejména čl. 4 Listiny. 94. Požadavkům kladeným na výkon veřejné funkce koresponduje i obsah subjektivního veřejného práva, jež je zakotveno v čl. 21 odst. 4 Listiny, jehož porušení v různých souvislostech navrhovatel a vedlejší účastnice rovněž namítají (sub III a IV). Toto právo, zakotvující každému občanovi možnost seberealizace výkonem veřejné funkce nebo služebního poměru, nelze chápat tak, že brání zákonodárci, aby stanovil podmínky pro jejich zastávání a výkon, i když tím omezí v nutné míře ve veřejném nebo obecném zájmu dočasně sledování osobního či soukromého zájmu těch, kteří jsou povoláni k reprezentaci veřejné moci v podmínkách demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a 2 Listiny) a kteří se k tomu svým ústavním či služebním slibem zavázali. Z tohoto pojmu plyne nejen povinnost zákonodárce upravit rovný přístup k takovým veřejným funkcím, ale také jeho povinnost upravit jejich výkon takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti o jejich nestranném výkonu ve veřejném či obecném zájmu vymezeném zákonem, který byl přijat zákonodárným sborem vzešlým ze svobodných a demokratických voleb. Konečně je třeba zdůraznit, že je rozdíl mezi kautelami volebního práva (čl. 21 odst. 3 Listiny) a přístupu k veřejným funkcím (volitelností a jmenovatelností), jak bude dále rozvedeno. Pro úplnost je třeba dodat, že na výkon veřejných funkcí se nevztahují ustanovení Listiny o svobodě podnikání (čl. 26 odst. 1), neboť jejich vykonavatelé se nacházejí v jiném postavení než podnikatelé, přičemž jsou vázáni kautelami čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy; jde tak o dvě různé kategorie subjektů práva, což je podstatné z hlediska námitek porušení rovnosti podle čl. 3 odst. 1 Listiny. Stejně tak podmínky pro výkon (nikoli pro nabytí) veřejné funkce v podobě omezení základních práv a svobod jejího nositele nelze bez dalšího považovat za újmu ve smyslu čl. 3 odst. 3 Listiny, jak se to v různých souvislostech pokouší prokázat vedlejší účastnice. Ústavní pořádek zde zajišťuje co nejširší možnost ucházet se o funkci za podmínky svobodného rozhodnutí podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny. Nejde proto o projev libovůle v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny a odpovídá to potřebám a povaze výkonu veřejné moci podle čl. 2 odst. 3 Ústavy (viz zejména sub 90, 110, 117, 167). Onu tvrzenou „újmu“ podle čl. 3 odst. 3 Listiny, jak se jí dovolává vedlejší účastnice a nepřímo i navrhovatel, pak nelze v rámci abstraktního přezkumu ústavnosti zákona měřit podle jedné konkrétní osoby, nýbrž podle právního statusu veřejného funkcionáře, jak s ním počítá naše zákonodárství v této oblasti a jak je třeba jej vykládat (obecné měřítko) ve vztahu k desítkám tisíců osob, které veřejné funkce často mimo své povolání a na úkor svých osobních zájmů ve prospěch veřejného zájmu vykonávají. 3. Referenční kritéria přezkumu ústavnosti zákona o střetu zájmů jako tzv. zákonodárství ve vlastní věci a námitka porušení požadavku obecnosti zákona 95. Základními referenčními východisky přezkumu napadených ustanovení zákona o střetu zájmů (zájmů veřejného a soukromého) jsou dvě skupiny ústavních pravidel a ústavních principů. Do první náležejí ty, jež stanoví povahu, organizaci a činnost orgánů veřejné moci, tj. v podstatě celá jejich ústavní úprava, zejména pak čl. 1, 2, 5, 6, 9, 10a, 15, 19, 21 až 28, 59, 62, 63, 65, 67 až 79, 81, 82, 85 a 87 Ústavy. Druhou skupinu představují ústavní pravidla pro stanovení povinností, popř. pro omezení základních práv a svobod (především čl. 1 až 4, 21, 22, 26, 28 a 44 Listiny) ve spojení s kautelami pro zásah do dotčených základních práv a svobod obsaženými v jejich katalogu v Listině, popř. v mezinárodních lidskoprávních smlouvách. Normativní význam mají rovněž formulace obecných povinností, jak plynou z obsahu textu slibů ústavních činitelů zakotvených v Ústavě [čl. 23 odst. 3, čl. 25 písm. a), čl. 26, 55, čl. 59 odst. 2, čl. 60, 66, čl. 69 odst. 2, čl. 85, popř. odkaz na jejich znění v čl. 93 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3]. Významné jsou rovněž ústavní zásady a pravidla pro nabytí a výkon veřejných funkcí. V této souvislosti nelze pominout ani úpravu střetu zájmů v sekundárním unijním právu a s tím související závazky a povinnosti České republiky jako členského státu EU a potřebu eurokonformního výkladu zákona o střetu zájmů [blíže k tomu zejm. sub IX. a) 4.]. 96. K přezkumu ústavnosti napadené právní úpravy střetu zájmů je nutno přistoupit s vědomím, že tato úprava je příkladem zákonodárství ve vlastní věci (v širším smyslu slova), které představuje problém již svou existencí; to však samo o sobě v rozporu s ústavním pořádkem být nemůže. Nelze se mu vyhnout tam, kde Parlament upravuje otázky svěřené zákonu a týkající se přímo členů jeho komor, neboť zejména čl. 15 odst. 1 Ústavy v takovém případě ani jiné řešení neumožňuje, takže se nelze dovolávat tradiční, již justiniánské maximy, že nikdo nemá rozhodovat ve své věci a ani pro to určovat pravidla (ne quis in sua causa iudicet, vel ius sibi dicat). Tím spíše je třeba zachovat všechny ústavní kautely [viz jako negativní příklad ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny, a jeho zrušení nálezem ze dne 10. 9. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 27/09 (N 199/54 SbNU 445; 318/2009 Sb.)] vyžadované při úpravě politické soutěže obecně a volební soutěže zvlášť, jak to v případě uplatnění politických práv vyžadují čl. 5 Ústavy a čl. 3 odst. 1, čl. 21 a 22 Listiny, tak aby v této soutěži nebyly znevýhodňovány menší politické strany, popř. vyřazováni političtí konkurenti, jak to právě v posuzované věci namítají navrhovatel i vedlejší účastnice. V širším smyslu to pak dopadá i na plnění ochranné funkce státu v oblasti hospodářské při ochraně veřejnoprávních a soukromoprávních pravidel hospodářské soutěže [podle povahy soutěžního jednání podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a podle občanského zákoníku] zejména tam, kde může dojít ke střetu zájmů veřejných funkcionářů s jejich zájmem osobním (soukromým, ekonomickým), jak je v předmětném zákoně definován. 97. S tím souvisí námitka porušení požadavku obecnosti zákona založená na tvrzení vedlejší účastnice, že napadená úprava byla „šita na míru“ (sc. - v negativním smyslu) tehdejšímu ministru financí (tzv. lex Babiš). Jak to dokládá více než rok a půl trvající rozprava v Poslanecké sněmovně k této otázce, není pochyb o tom, co vložení napadené úpravy do vládou předloženého návrhu zákona (tisk č. 564/0) vyvolalo a co tím bylo sledováno. Zákon č. 14/2017 Sb. je reakcí na specifickou situaci, která dosud neměla v historii České republiky obdoby, avšak to lze uvést i u většiny zahraničních úprav reagujících na vývoj ve společnosti zejména v této oblasti (viz např. kriticky k chybějící koncepčnosti takové úpravy Perkins, R. B. The New Federal Conflict-of-Interest Law. Harward Law Review, roč. 1963, č. 6, s. 1117 a násl.). Nic na tom nemění, že podnětem může být právě nějaká „kauza“ (např. Rakousko v roce 1980). Nyní se zákonodárce předmětnou novelizací snaží reagovat na situaci, kdy by se v jedněch „rukách“ soustředila velmi silná moc ekonomická, částečně propojená s vlastnictvím médií, se značnou mocí politickou. Jde-li podle teorie rozlišovat střety nahodilé, občasné a trvalé, popř. skutečné, domnělé a zdánlivé, tak náš zákonodárce usiluje o řešení všech, takže řešení jen jednoho jejich typu např. povolením výjimky v případě náhodného střetu zájmů nepřichází do úvahy. Dovolává-li se vedlejší účastnice v doplnění svého vyjádření právě takové úpravy v Rakousku, tak tento postup je v našich současných poměrech vzhledem k účelu zákona o střetu zájmů nerealizovatelný. K tomu je však třeba dodat, že rozprava v Poslanecké sněmovně na toto téma přinesla množství různých obvinění vůči jiným osobám, nicméně tuto skutečnost (motiv zákona) nikdo nezpochybňoval. V souvislosti s těmito námitkami Ústavní soudÚstavní soud dodává, že je vázán petitem návrhu. Navrhovatel a vedlejší účastnice tak sice svou ústavní argumentaci cílí pouze na zásah do postavení člena vlády (dokonce konkrétního), napadená ustanovení však upravují postavení značně širšího okruhu veřejných funkcionářů. Závěry dále učiněné se proto vztahují na všechny dotčené veřejné funkcionáře v závislosti na tom, o které z napadených ustanovení jde (osobní působnost § 4b a 4c zákona o střetu zájmů je zde omezena na členy vlády a vedoucí ústředních správních úřadů). 98. To však neznamená, že námitka porušení pravidla obecnosti zákona je důvodná. Napadená úprava není aplikovatelná pouze a jen na jednu konkrétní osobu, jak se s tím můžeme výjimečně setkat i v ústavních předpisech (srov. např. § 58 odst. 4 ústavní listiny z roku 1920, popř. § 70 odst. 2 Ústavy Československé republiky z roku 1948, čl. 1 ústavního zákona č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny). Upravuje právní poměry všech osob, jež by se ocitly ve veřejné funkci podle § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů. Přistoupil-li by Ústavní soudÚstavní soud na tvrzení vedlejší účastnice, bylo by to rovněž v rozporu s pravidly abstraktní kontroly ústavnosti, neboť by se tak referenčním kritériem staly osobní poměry jedné osoby, což však může být uplatněno jen v případě sporu o aplikaci zákona o střetu zájmů v konkrétní věci s omezenou možností zobecnění a závaznosti (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy). Navíc by tím mohla být řešena věc jedné osoby, nikoli určité třídy osob zahrnující značně větší počet veřejných funkcionářů (podle stavu ke dni 10. 1. 2020 byly v registru oznámení spravovaném Ministerstvem spravedlnosti vedeny údaje 48 005 osob). 99. Významné je ovšem i časové hledisko, neboť tato úprava má pro futuro dopadat na všechny obdobné případy. Upravuje situace, které existují a které mohou nastat i v budoucnosti, není tak omezena pouze na člena vlády, který ke dni účinnosti novelizace zákona o střetu zájmů vykonával funkci ministra financí, jak se toho domáhají navrhovatel a vedlejší účastnice. Otázku obecnosti zákona, natož pak jeho napadených ustanovení proto bylo možno vyřešit na tomto místě, aniž by bylo třeba zabývat se obecně definicí požadavku nějaké absolutní obecnosti zákona a současně obecnosti každého jeho jednotlivého ustanovení. S tím přímo souvisejí i napadená intertemporální ustanovení (konkrétní již z povahy věci samé), která jsou vypořádána sub IX. d). 4. Námitky navrhovatele a vedlejší účastnice proti napadeným ustanovením zákona o střetu zájmů a povinnosti České republiky plynoucí z jejího členství v Evropské unii 100. Navrhovatel sice zmiňuje podrobnou úpravu investičních pobídek v přímo použitelných předpisech EU a různých metodikách, poukazuje též na kontrolu ze strany orgánů Evropské komise (sub 19), nic však neuvádí k tomu, jak jsou tyto předpisy v praxi aplikovány a jak je to Evropskou komisí hodnoceno, nýbrž jen zdůrazňuje, že v takovém případě jsou zde záruky proti jejich porušování. Naopak vedlejší účastnice se obsáhle vymezuje vůči jejich aplikaci v Auditní zprávě a namítá, jak je v ní vykládána vnitrostátní právní úprava otázek spojených se střetem zájmů (sub 47 a násl.). Oba tak sice východiska právní úpravy střetu zájmů v právu EU nezpochybňují, odmítají však ve své argumentaci důsledky závazku jejich implementace v rovině výkladové a aplikační, opět však ve vztahu ke konkrétní osobě nebo podniku. Ústavní soudÚstavní soud hned na tomto místě opět připomíná, že v rámci abstraktní kontroly ústavnosti není argumentace případem konkrétní osoby a konkrétní aplikace práva EU v podobě Auditní zprávy rozhodná, neboť i v posuzované věci jde o abstraktní přezkum ústavnosti napadených ustanovení vnitrostátního práva. To nevylučuje, že v rámci konkrétních případů budou takové otázky předestřeny Ústavnímu souduÚstavnímu soudu a budou moci být výsledky nynější abstraktní kontroly aplikovány právě v podmínkách konkrétní kauzy [viz k tomu ve vazbě na členství České republiky v EU bod 109 odůvodnění nálezu ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 19/08 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.) a bod 113 odůvodnění nálezu ze dne 3. 11. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 29/09 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.)]. 101. Ústavní soudÚstavní soud se s těmito námitkami neztotožnil, neboť odporují ústavním východiskům členství České republiky v EU plynoucím z čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 10a Ústavy. Současně však nemohl nezaznamenat významnou okolnost, že teprve po tak dlouhé době od přistoupení k EU je konfrontován s naléhavou a politicky vyhrocenou potřebou řešit kompatibilitu rozsahu zákonného nastavení podmínek pro výkon veřejných funkcí v České republice ve vazbě na úpravu střetu zájmů v právu EU. K tomu je třeba uvést, že nejen finanční nařízení z roku 2018, ale i směrnice z roku 2014, stejně jako dříve platná unijní úprava střetu zájmů byly přijaty v souladu s principy subsidiarity a proporcionality podle čl. 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „SEU“) a Protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality k SEU / Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 111/2009 Sb. m. s.), aniž by při jejich přípravě a po jejich přijetí Česká republika považovala za potřebné uplatnit některý z nástrojů, který jí dává SFEU a se kterými počítají i jednací řády obou komor Parlamentu. Namítá-li proto vedlejší účastnice, že Evropská komise v Auditní zprávě nemůže vykládat vnitrostátní právo České republiky, je třeba v návaznosti na čl. 1 odst. 2 a čl. 10a Ústavy uvést, že je úkolem Evropské komise (jinak může čelit žalobě na nečinnost podle čl. 265 SFEU) dohlížet pod kontrolou Soudního dvora EU na uplatňování práva EU (čl. 17 odst. 1 SEU) všemi vhodnými prostředky. Z hlediska čl. 10a Ústavy nelze za jeho porušení považovat to, že Evropská komise sleduje, jak jsou prováděny unijní předpisy v podmínkách členského státu, a to zejména na základě poznatků o jejich (přímé či zprostředkované) aplikaci správními úřady a soudy. 102. Z členství v EU (čl. 4 odst. 3 SEU) pro členský stát plyne závazek loajální spolupráce s orgány EU, podle kterého „učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze smluv nebo z aktů orgánů Unie“, a že „se zdrží všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie“. Ve vztahu k legislativní implementaci unijního práva je pak tato zásada upřesněna v čl. 291 odst. 1 SFEU, podle něhož členské státy „přijmou veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie“. Ve vazbě na právě uvedené je třeba vykládat závazek EU k respektování národní identity (čl. 4 odst. 2 SEU). Ten obsahuje nárok členského státu na zachování prostoru pro rozvoj jeho politického a ústavního systému s tím, že takové řešení nebude v rozporu (ve výsledku) s požadavkem zajištění plného účinku unijního předpisu v prostředí vnitrostátního právního řádu (zásada l'effet utile). 103. Pro posuzovanou věc z toho vyplývá, že unijním právem chráněný zájem na řádném nakládání s finančními prostředky rozpočtů EU a na čistotě soutěžního prostředí v rámci vnitřního trhu by měl být shodný se zájmem každého členského státu, jehož finanční příspěvky tvoří součást těchto unijních rozpočtů a jehož národní trh je součástí vnitřního trhu EU. K tomu, aby tento vzájemně propojený systém institucí a opatření řádně fungoval, je třeba záruk, mezi něž patří i povinnost státu nejen vytvořit veřejným funkcionářům podílejícím se na sdíleném řízení (tzv. shared management) takové podmínky, aby mohli svou funkci řádně, tj. v souladu s právem vykonávat, a aby se tak, pokud možno, jako objektivní a nestranná jevila činnost jejich i celého aparátu veřejné moci. To však současně zahrnuje povinnost zamezit tomu, aby takto svěřenou moc nemohli zneužívat k prosazování svých vlastních zájmů na úkor zájmu veřejného, potažmo i zájmu EU, ať již z důvodu rodinných či citových vazeb, politické nebo národní spřízněnosti, hospodářského zájmu nebo jiného přímého či nepřímého osobního zájmu (srov. čl. 61 odst. 3 finančního nařízení). Pravidla v novém finančním nařízení tak z hlediska shora ústavně konformně vytyčených zásad transparentnosti, proporcionality, rovného zacházení a zákazu diskriminace, ochrany soukromí a osobních údajů, stejně jako pravidla pro vylučování z účasti na udělovacím řízení jsou tak dalším významným vodítkem jak pro vnitrostátní úpravu střetu zájmů, tak i pro přezkum ústavnosti takové úpravy. 104. Ustanovení čl. 61 a 63 finančního nařízení navazují na zrušené, ale nadále použitelné nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (viz jeho čl. 57 a zejména čl. 59 odst. 1, nyní čl. 63 odst. 1 finančního nařízení), kde je při plnění rozpočtu v rámci tzv. sdíleného řízení zakotvena povinnost členského státu dodržovat zásady řádného (sound) finančního řízení, transparentnosti a zákazu diskriminace a zajišťovat viditelnost činnosti Unie při správě jejích finančních prostředků. S ohledem na právní účinky nařízení podle čl. 288 SFEU, tj. jejich přímou použitelnost, lze jen na tuto povinnost poukázat s tím, jaké povinnosti jsou v této souvislosti v čl. 63 finančního nařízení členským státům stanoveny. Co se týče jeho účinků v právu České republiky, Ústavní soudÚstavní soud odkazuje na stanovisko, které obecně k nařízením unijního práva vyjádřil v nálezu ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.), kde zdůraznil jejich bezprostřední použitelnost a přednost při aplikaci (zásada d‘effet direct ou d‘applicabilité directe), bez ohledu na to, zda vnitrostátní zákon výslovně používá odkaz na „přímo použitelný předpis EU“, či nikoli, neboť bezprostředním právním základem vnitrostátních účinků norem sekundárního práva Unie jsou ústavním postupem (čl. 10a Ústavy) ratifikované Smlouvy. To se týká rovněž povinnosti členského státu ukládat příjemcům finančních prostředků jako součást právních a správních opatření „účinné, odrazující a přiměřené sankce, stanovují-li tak odvětvová pravidla nebo zvláštní ustanovení vnitrostátních právních předpisů“ (čl. 63 odst. 2 finančního nařízení). Vysoká míra abstrakce ustanovení unijních předpisů ukládajících členským státům povinnosti přijmout vhodná opatření, která zamezí střetu zájmů (čl. 61 odst. 1, čl. 63 finančního nařízení, čl. 24 směrnice 2014/24/EU), poté vyžaduje konkretizaci vnitrostátním normativním nástrojem. Tím však samotný § 3 zákona o střetu zájmů bez napadených ustanovení § 4a až 4c pro svou obecnost může být jen částečně. 105. Totéž platí pro povinnost států přijmout vhodná (preventivní) opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů (čl. 61 odst. 1 finančního nařízení), přičemž ke vzniku střetu zájmů postačuje „zpochybnění“ nestranného a objektivního výkonu funkcí účastníka finančních operací. Z pohledu právní terminologie je proto třeba poukázat na to, že tento obrat („... where the impartial and objective exercise of the functions of a financial actor or other person, as referred to in paragraph 1, is compromised ...“) je v české verzi přeložen značně volně jako „ohrožení“ vzhledem k požadavku objektivního vnímání střetu zájmů („... situations which may objectively be perceived as a conflict of interests ...“), jak to vyžaduje čl. 61 odst. 1 finančního nařízení in fine. Výslovně je zde zdůrazněno, že se to vztahuje i na vnitrostátní orgány na všech úrovních podílející se na plnění rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném řízení, včetně přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole (tedy nejen na samotném meritorním rozhodování). Stejně tak byl vyjádřen střet zájmů v předchozím nařízení č. 966/2012, tedy jako „ohrožení“, zatímco hledisko „objektivního vnímání“ ještě tento text neobsahoval. Vzhledem k podmíněnosti napadených ustanovení (zejména § 4b a 4c zákona o střetu zájmů) právem EU je nepochybné, že východiska pro vymezení střetu zájmů, s ohledem na jejich význam pro zachování pravidel hospodářské soutěže na jednom společném trhu se společným rozpočtem a finančními prostředky, vyžadují, aby toto pojetí střetu zájmů (nyní výslovně zpřísněné) bylo respektováno jak vnitrostátním zákonodárcem, tak jeho orgány, které unijní právní úpravu střetu zájmů v konkrétních případech implementují (legislativní transpozicí, přímou správní a soudní aplikací atd.). 106. V posuzované věci to znamená, že při výkladu sporných a napadených ustanovení zákona o střetu zájmů je třeba mimo jiné vycházet rovněž z obsahu a účelu finančního nařízení, zejména pak s přihlédnutím k definici pojmu „střet zájmů“ obsažené v něm v bodě 104 recitálu a čl. 61 odst. 3 finančního nařízení (zde je sedes materiae). Ze zřetele pak nelze pouštět ani na něj navazující prováděcí unijní předpisy, jako jsou zejména: a) příloha I oddíl VIII písm. D bod 5 směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, podle které se pod „ovládající osobou“ rozumí fyzické osoby, které mají kontrolu nad subjektem. V případě svěřenského fondu se tímto termínem rozumí zakladatel, správce svěřenského majetku, osoba vykonávající dohled nad správou fondu (pokud existuje), obmyšlený nebo skupina obmyšlených a jakákoli jiná fyzická osoba mající nejvyšší faktickou kontrolu nad svěřenským fondem a v případě právního uspořádání, které není svěřenským fondem, se tímto termínem rozumí osoby v rovnocenném nebo obdobném postavení. Přitom toto ustanovení ukládá, aby byl pojem „ovládající osoby“ vykládán způsobem, který je v souladu s doporučeními Finančního akčního výboru (Financial Action Task Force), b) čl. 3 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES, podle kterého je skutečným majitelem třeba rozumět fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují klienta, nebo fyzickou osobu nebo osoby, jejichž jménem se transakce nebo činnost provádí, což zahrnuje přinejmenším: a) v případě společností: i) fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují právnickou osobu prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví dostatečného akciového či vlastnického podílu nebo hlasovacích práv v uvedené právnické osobě, včetně akcií na doručitele, nebo prostřednictvím kontroly jinými prostředky nad uvedenou právnickou osobou, jež není společností kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s právem Unie nebo která podléhá rovnocenným mezinárodním standardům zajišťujícím přiměřenou transparentnost informací o vlastnictví. Indikátorem přímého vlastnictví je akciový podíl 25 % plus jedna akcie či vlastnický podíl větší než 25 %, který v klientovi drží fyzická osoba. Indikátorem nepřímého vlastnictví je akciový podíl 25 % plus jedna akcie či vlastnický podíl větší než 25 %, který v klientovi drží společnost kontrolovaná jednou nebo více fyzickými osobami nebo několik společností kontrolovaných stejnou fyzickou osobou nebo fyzickými osobami. Toto ustanovení platí, aniž je dotčeno právo členských států rozhodnout o tom, že indikátorem vlastnictví nebo kontroly může být nižší procentní podíl. Kontrolu jinými prostředky lze určit mimo jiné v souladu s kritérii stanovenými v čl. 22 odst. 1 až 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU(29); ii) fyzickou osobu nebo osoby ve vrcholném vedení, jestliže po vyčerpání všech možných prostředků a za podmínky, že neexistuje žádné důvodné podezření, není identifikována žádná osoba podle bodu i) nebo jestliže existuje pochybnost o tom, že identifikovaná osoba nebo osoby jsou skutečnými majiteli; povinné osoby vedou záznamy o krocích učiněných k identifikaci skutečného majitele podle bodu i) a tohoto bodu. b) v případě svěřenských fondů: i) zakladatele; ii) svěřenského správce nebo svěřenské správce; iii) osoby vykonávající dohled nad správou fondu, existují-li; iv) obmyšlené, nebo pokud ještě nebyly určeny konkrétní fyzické osoby, které mají prospěch z právního uspořádání nebo právnické osoby, okruh osob, v jejichž hlavním zájmu je právní uspořádání nebo právnická osoba založena nebo provozována; v) jakoukoli jinou fyzickou osobu, která v konečném důsledku vykonává kontrolu nad svěřenským fondem prostřednictvím přímého či nepřímého vlastnictví nebo jinými prostředky; c) v případě právnických osob, jako jsou například nadace, a v případě právních uspořádání obdobných svěřenským fondům fyzickou osobu nebo osoby v rovnocenném nebo obdobném postavení, jaké mají osoby uvedené v písm. b). K tomu je třeba poznamenat, že čl. 32 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie, obsahoval bližší popis jednání, jež mohou představovat střet zájmů. Takovými jednáními bylo zejména: a) poskytnutí neoprávněných přímých nebo nepřímých výhod sobě nebo jinému; b) odmítnutí poskytnout příjemci práva nebo výhody, na něž má nárok; c) nepřípustná nebo zneužívající jednání nebo opomenutí uskutečnit nezbytná jednání; d) jednání, jež může narušit nestranný a objektivní výkon povinností určité osoby, např. členství v hodnotícím výboru v zadávacím řízení nebo v řízení o udělení grantu, může-li tato osoba získat z výsledku těchto řízení přímou či nepřímou finanční výhodu. Toto nařízení bylo zrušeno rozhodnutím Komise (EU) 2018/1520 (L 256/67 Úřední věstník EU) s odůvodněním, že má snížit složitost finančních pravidel o rozpočtu, a aby se zahrnula příslušná pravidla do jediného finančního nařízení, přičemž čl. 32 nařízení č. 1268/2012 byl podle srovnávacího přehledu vypuštěn bez náhrady. Nyní je proto třeba vycházet z obecné formulace v čl. 61 a souvisejících ustanovení, která tuto úpravu zpřísňují. 107. Právě uvedené právní předpisy EU jsou významné nejen bezprostředně pro vnitrostátní regulaci hospodářské soutěže a svobody podnikání, nýbrž nepřímo i soutěže politické (blíže sub 159). Napadenou právní úpravu je proto v rámci abstraktní kontroly ústavnosti třeba posuzovat nikoli jako prostředek pro vyřazení konkurenta v politické soutěži, nýbrž jako způsob, jak naplnit závazek a zajistit vnitrostátní účinky práva EU. Ve vztahu k právu EU je přitom ustanovení § 4a na rozdíl od § 4b a 4c zákona o střetu zájmů především řešením vnitrostátních otázek politického a ústavního systému (blíže sub 160), což již není otázkou čl. 4 odst. 3 SEU zakotvujícího zásadu loajální spolupráce, nýbrž čl. 2 SEU obsahujícího výčet základních hodnot společných EU i jejím členským státům (srov. např. Sommermann, K. P. § 3 Die gemeinsamen Werte der Union und der Mitgliedstaaten. In: Niedobitek, M. (Hrsg.). Europarecht. Grundlagen und Politiken der Union. De Gruyter Handbuch. 2. Auflage. Berlin/Boston, 2020, s. 257) a čl. 4 odst. 2 SEU zaručujícího respektování národní identity členského státu. Proto nelze přisvědčit námitkám, že něco takového pro Českou republiku z práva EU neplyne, a že jde proto pouze o zneužití práva EU v politické soutěži uvnitř státu. 108. Je důležité, že oba výklady právní úpravy střetu zájmů, tzn. ústavně konformní i eurokonformní, nevedou k vzájemně si odporujícím výsledkům již s ohledem na imperativnost pokynu (nejde o doporučení) členským státům. Zejména napadená ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů jsou prováděcími opatřeními sankčně procesního a kontrolního typu k implementaci právních předpisů Evropské unie, tj. především (nyní) finančního nařízení a směrnice 2014/24/EU. Závazek členských států k přijetí těchto opatření je stanoven imperativně, jak to prokazují jejich formulace - „se zdrží jakéhokoliv jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie“, „zamezí vzniku střetu zájmů“ (čl. 61 odst. 1 finančního nařízení), „(aby) přijaly vhodná opatření k prevenci, odhalování a nápravě střetu zájmů“, „zamezily tak narušení hospodářské soutěže“ (čl. 24 směrnice 2014/24/EU). 109. Lze uzavřít, že při výkladu vnitrostátních právních předpisů, včetně ústavních, je proto třeba naplňovat čl. 1 a 10a Ústavy ve vztahu k právu EU rovněž tak, že je-li možno vnitrostátní právo vyložit několika způsoby, je nutno zvolit tzv. eurokonformní výklad, tj. výklad podporující realizaci závazku, který převzala Česká republika v souvislosti se svým členstvím v EU, nikoli výklad, jenž realizaci znemožňuje [viz již nálezy ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.) či ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 66/04 (N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.), nejnověji např. ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 27/16 (51/2019 Sb.) nebo zejména ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 45/17 (161/2019 Sb.)]. Jinými slovy, v oblasti spadající rovněž do působnosti práva EU je třeba dotčené vnitrostátní předpisy vykládat s přihlédnutím k principům plynoucím z práva unijního [obdobně viz také nález ze dne 16. 1. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 36/05 (N 8/44 SbNU 83; 57/2007 Sb.)]. Z toho plyne pro posuzovanou věc závěr, že je-li předmětem ústavního přezkumu vnitrostátní zákon „navázaný“ na přímo použitelný předpis unijního práva (zpravidla) neskýtající Parlamentu prostor k vlastnímu zákonodárnému uvážení, ale jen k jeho případné konkretizaci či adaptaci (viz čl. 288 SFEU), není to v rozporu s ústavním pořádkem České republiky (čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 1, čl. 10a Ústavy). To proto, že kromě ochranné funkce materiálního jádra Ústavy v čl. 9 odst. 2 [nález ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 19/08 (N 201/51 SbNU 445; 446/2008 Sb.)] tvoří obdobné hodnoty tzv. materiální jádro unijního práva (čl. 2 SEU, Listina základních práv EU); hodnotová soudržnost takového multicentrického či heterarchického (víceúrovňového) celku chrání i jeho části, mezi něž patří také právní řád České republiky. Nejde tak o referenční kritérium pro posuzování ústavnosti vnitrostátního práva, nýbrž o prostředek k výkladu veřejnoprávního aktu tam, kde vnitrostátní zákonodárce nemá možnost jiné úpravy, než k jaké právo EU členský stát zavazuje (viz k tomu nejnověji závěry Spolkového ústavního souduústavního soudu např. v usnesení z 6. 11. 2019 (viz Beschluss vom 6. November 2019 - 1 BvR 276/17 - Recht auf Vergessen II - dostupné na www.bundesverfassungsgericht.de). 5. Rozdílné podmínky volitelnosti, jmenovatelnosti a podmínky pro výkon veřejné funkce z hlediska námitky možné diskriminace 110. Jednou za základních námitek navrhovatele a vedlejší účastnice proti napadené právní úpravě je tvrzení o jejím rozporu s čl. 21 odst. 4 Listiny, popř. s čl. 3 odst. 3 Listiny ve vztahu k osobám, které usilují o výkon veřejné funkce a současně splnily veškeré podmínky k tomu, aby tuto funkci mohly zastávat, čímž jim je způsobena újma na jejich právech. Nic takového z § 4 až 4c zákona o střetu zájmů nelze dovodit. Již v souvislosti s námitkami porušení čl. 40 Ústavy [sub VIII. b)] bylo zdůrazněno, že je třeba odlišovat volitelnost jako vymezení podmínek pro způsobilost ucházet se o volenou funkci a stanovení podmínek pro to, aby již do funkce zvolená osoba mohla tuto funkci vykonávat a jak by ji měla vykonávat, aby se nedostala do střetu zájmů (srov. např. § 4a zákona o střetu zájmů, § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), byť toto omezení má v podstatě jen formu legis minus quam perfecta (viz níže). Kandidovat proto může i ten, kdo ještě tyto podmínky nesplňuje, jestliže nejsou součástí pojmu volitelnosti (viz k tomu na příkladu potestativní podmínky pobytu při obecních volbách nález ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4241/18). To plyne v posuzované věci z § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů, který právně neřeší zánik mandátu [oproti čl. 25 písm. a) Ústavy], nýbrž povinnosti toho, kdo mandát získal, odstranit právní překážky při výkonu již volbou získané funkce (srov. čl. 19 odst. 3 Ústavy a např. § 4 odst. 4 nebo § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů). Totéž nakonec platí pro „jmenovatelnost“, tedy pro ten okruh subjektů, kterých se argumentace volebním zákonem či právem nemůže týkat a kde jsou ovšem s ohledem na zvláštnosti procedury jmenování jiné možnosti, jak uvést do souladu podmínky výkonu funkce (tedy i řešení střetu zájmů) a okamžik ustanovení do funkce. Je zde proto zásadní rozdíl např. od podmínky volitelnosti spojené se zánikem soudcovské funkce podle § 19 zákona č. 385/2000 Z. z., o sudcoch a prísediacich a o zmene a doplnění niektorých zákonov, ve znění zákona č. 282/2019 Z. z., podle kterého souhlas soudce s kandidaturou ve volbách se považuje za vzdání se funkce soudce, což značí, že soudce není do poslanecké a obdobné volené funkce vůbec volitelný, takže nejenže do ní nemůže být zvolen, ale ani se o ni jako osoba ve funkci soudce ucházet. V takovém případě by již o součást volebního práva šlo, bez ohledu na to, jak složitý problém je zde řešen [důvěra v nezávislost (apartijnost, apolitičnost) soudnictví a právo ucházet se o volenou funkci]. 111. Právní úprava neslučitelnosti funkcí nezasahuje do pasivního volebního práva, jak uvádí vedlejší účastnice. Toto právo (přesněji podmínky volitelnosti) určuje, za jakých podmínek se může fyzická osoba ucházet o volenou funkci v zastupitelském orgánu (čl. 19 odst. 1 a 2 Ústavy, § 5 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb. či zákona č. 491/2001 Sb.), zatímco ve druhém případě jde již o úpravu výkonu funkce a právních následků, které jsou se vznikem veřejné funkce spojeny (viz čl. 21 až 28 Ústavy a řadu dalších, § 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů, § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 130/2000 Sb. či zákona č. 491/2001 Sb.). Tyto instituty tak na sebe z časového hlediska navazují, nikoliv však vždy, neboť neslučitelnost funkcí se dotýká daleko širšího okruhu osob, nejen těch, které jsou ustanovovány do své funkce volbou. 112. Úprava případné neslučitelnosti (inkompatibility) funkcí tak nemusí být součástí volebního zákona (na rozdíl od ineligibility - viz např. čl. 65 odst. 2 in fine Ústavy) a obdobně tomu nebude ani v případě střetu zájmů, jak se snaží dovodit vedlejší účastnice. Oba tyto instituty je třeba důsledně rozlišovat, a to s ohledem na odlišný předmět i způsob právní regulace. V případě střetu zájmů je řešen možný konflikt mezi veřejným a soukromým zájmem veřejného funkcionáře. Navrhovatel a vedlejší účastnice zde při argumentaci dělbou moci nedostatečně zohledňují účel zákona o střetu zájmů vymezený v § 1 písm. a) [viz k tomu blíže sub IX. a) 3.], podle něhož se dotčené osobě ukládají zákazy výkonu dalších činností (§ 4 odst. 1, § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů), povinnosti činit opatření, aby k takovému konfliktu nedošlo (§ 4 odst. 3, § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů), a stanovují se právní následky, nesplní-li svou povinnost (srov. § 4a odst. 3 zákona o střetu zájmů), včetně dalších omezení veřejného funkcionáře či třetích osob (§ 4b a 4c zákona o střetu zájmů). 113. Je rozdíl mezi neslučitelností veřejných funkcí, tedy dvou veřejných zájmů (pravou inkompatibilitou), a střetem zájmu veřejného a soukromého. Ustanovení § 3 zákona platí pro obě situace. Podle zákona o střetu zájmů je povinností veřejného funkcionáře v situacích podle § 4 až 6 zákona o střetu zájmů stále pravidla pro střet stanovená § 3 zákona o střetu zájmů dodržovat, a to i ve lhůtě, která je mu dána pro to, aby stav neslučitelnosti funkcí odstranil (např. § 4 odst. 3, § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů). Neslučitelnost funkcí má za následek zánik (v případě absolutní neslučitelnosti) nebo přerušení výkonu jedné z neslučitelných funkcí nebo činností (temporální inkompatibilita), zatímco v případě střetu zájmů dostačuje zachování pravidel stanovených v § 3 zákona o střetu zájmů, které jinak než upřednostněním veřejného zájmu řešit nelze. Jinou cestou je jen vzdání se nebo přerušení výkonu veřejné funkce. Veřejné právo zde neurčuje, co a kdo může vlastnit či podnikat, nýbrž určuje, čím je při výkonu veřejné funkce vázán, tedy nikoli osobním, nýbrž veřejným zájmem a obecným blahem. Nejde tak ani o nepřímou (natož přímou) diskriminaci, neboť je na svobodné volbě (srov. čl. 21 odst. 1 Listiny - princip svobodných voleb) toho, kdo hodlá přijmout kandidaturu či nominaci na veřejnou funkci, zda tomuto požadavku vyhoví. Jinak ale platí ono, v této situaci často citované (viz např. Davis, M., Stark, A. (eds.) Conflict of Interest in the Professions. Oxford University Press, Oxford 2001, s. 15 až 17), biblické podobenství z Nového zákona, podle kterého nikdo nemůže sloužit současně dvěma pánům (tam Bohu, nebo mamonu), zde veřejnému zájmu, nebo zájmu osobnímu či soukromému. 114. Současně je třeba uvést, že podstata posuzované věci tkví v tom, že - jak bylo shora podrobně odůvodněno - náš ústavní pořádek na rozdíl od některých států, s výjimkou několika volebních cenzů, jako jsou občanství, věk, místo trvalého pobytu v případě zastupitelů, rotace funkcí, popř. ineligibilita podle čl. 65 odst. 2 Ústavy v případě prezidenta republiky, neumožňuje tzv. předstižně (srov. Rychetský, P. In: Rychetský, P. a kol. Ústava České republiky: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, čl. 70 bod 4) vyloučit někoho předem z práva ucházet se o zvolení. Teprve zvolením nastává možná situace střetu zájmů a nutnost jej vyřešit, popř. alespoň řešit. U volených funkcí platí de lege fundamentali lata, že o tom, kdo je vhodným pro výkon volené funkce reprezentanta takové pospolitosti, rozhodnou sami voliči; ti současně (v mezích ústavního pořádku) určí kritéria pro to, co považují za správné (jak lze dovodit z čl. 2 odst. 1 Ústavy). Podle čl. 21 odst. 4 Listiny je možné takové omezení stanovit jen jako výjimku z této obecné právní úpravy při zachování zásady rovného zacházení, rovnoprávnosti a nediskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny). Není-li to v rozporu s těmito výslovně stanovenými kritérii, lze sice stanovit další podmínky pro přístup k voleným či jiným veřejným funkcím, avšak jen tehdy, nejde-li o jinak „neodůvodněné omezení“ (čl. 25 Paktu in principio), tedy v našich podmínkách za dodržení pravidel pro omezení základních práv a svobod (čl. 4 odst. 2 Listiny, čl. 70 Ústavy v případě členů vlády) včetně respektování principu proporcionality zásahu. 115. Argumentace vedlejší účastnice zde neobstojí [viz k tomu též sub IX. b) a IX. c)]. Je proto rozdíl v případě ucházení se o zvolení, kde by bylo možno považovat za nepřímou diskriminaci stanovení takových podmínek pro výkon poslanecké a jiné volené funkce, které by její výkon v případě zvolení fakticky znemožnily, což by bylo v rozporu s principy demokracie, svobodných voleb a reprezentativního mandátu podle čl. 2 odst. 1 Ústavy a čl. 21 a 22 Listiny. Proto je namístě odlišení osobní a věcné působnosti § 4 oproti § 4a až 4c zákona o střetu zájmů. Každý, kdo splňuje výše uvedené podmínky, má právo se ucházet o zvolení (nikoli bez dalšího o jmenování do exekutivní funkce a setrvání v ní), nebýt protiprávně vyloučen z kandidování, volební kampaně a v případě, že je zvolen, z práva na výkon volené funkce. Není však právo např. na to, aby se proto někdo stal starostou, hejtmanem či předsedou vlády nebo nositelem jiné veřejné funkce. Jmenovaná funkce je navíc spjata z povahy věci samé s požadavky na její výkon (odbornost, vzdělání, bezúhonnost, doba praxe atd.). V případě jmenování bude tedy záležet na tom, o jakou veřejnou funkci jde, protože je třeba rozlišovat mezi jmenovanými funkcemi, které jsou (nebo by měly být) vůči výsledkům voleb v „odstupu“, a takovými (jako zčásti v posuzované věci), které na výsledku voleb závisejí, takže se pro ně naopak ani v ústavním pořádku nějaká bližší kritéria nestanoví; nebylo by to ani možné, protože by to bylo v rozporu s principy parlamentní demokracie. Poslanecká sněmovna složená na základě výsledku voleb pak následně legitimuje vládu k výkonu funkce (nikoli prezident jako jmenovací orgán); z tohoto hlediska volba prezidenta republiky, byť přímá, není „nepřímou“ volbou vlády, natož pak jejích jednotlivých členů. Člen vlády nedisponuje svobodou rozhodování a svobodným mandátem jako ten, kdo byl zvolen do zastupitelského sboru. Možno shrnout, že nelze argumentovat nárokem na analogický postup jako v případě práva zvoleného kandidáta na poslance [srov. k tomu nález ze dne 10. 9. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 27/09 (N 199/54 SbNU 44; 318/2009 Sb.)], oproti pouhé možnosti být vzat v úvahu, popř. být navržen do funkce člena vlády, stejně jako o tuto funkci během několika dnů přijít. 116. Právní předpisy České republiky nikomu předem nebrání ucházet se o volenou nebo jinou veřejnou funkci z důvodu možného střetu zájmů založeného na majetku nebo provozování určité činnosti; nestanoví tedy předem, že se o ni vůbec nelze ucházet z důvodu střetu zájmů či vzniku neslučitelnosti funkcí. V takovém případě by sporné otázky musely být vyřešeny dříve, než by k volbě nebo jmenování došlo. Naopak stanoví, že o veřejnou funkci se při splnění dalších podmínek (věk, občanství, vzdělání, odbornost, praxe atd.) může ucházet každý s tím, že případný vznik neslučitelnosti nebo střetu zájmů bude řešen až v případě, že veřejnou funkci nabude. Jinak řečeno, náš ústavní pořádek vyžaduje, aby se rozhodovali uchazeči o veřejnou funkci, nikoli aby stát změnil svou povahu tím, že se přizpůsobí osobní situaci a soukromým zájmům uchazečů a přestane být představitelem veřejného zájmu a obecného blaha pro všechny, jak již bylo vyloženo. 117. Z hlediska obecných východisek pro hodnocení jak kautel střetu zájmů, tak přechodných ustanovení pro jejich zakotvení ústavodárce (sledován zákonodárcem) zvolil řešení, které plně odpovídá demokratickým hodnotám, jejichž zachování vyžaduje čl. 2 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy. Ze dvou možností přitom zvolil tu, která je sice spjata s řadou složitých problémů, nicméně lépe odpovídá principu rovného přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny, popř. podle čl. 26 odst. 1 Listiny a čl. 79 odst. 2 Ústavy a možnosti svobodně se ucházet o zvolení nebo jmenování do veřejné funkce, nikoli to řešení, které by určitou skupinu osob, popř. dokonce konkrétní osobu předem z přístupu k veřejné funkci vyloučilo. Podstatné je, že jde o omezující zásah do základních práv a svobod nositelů veřejných funkcí, což znamená, že takovou právní úpravu lze vykládat jen doslovně (interpretatio stricta), nikoli rozšiřujícím způsobem (např. pojem obchodní společnost nelze vykládat jako obchodní korporaci, jen veřejní funkcionáři „uvedení“ v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů mají povinnosti, zákazy a omezení podle § 4a zákona o střetu zájmů). 6. Požadavky transparentnosti a integrity veřejného funkcionáře jako východisko pro hodnocení ústavnosti úpravy střetu zájmů a námitek navrhovatele a vedlejší účastnice 118. Z hlediska hodnocení ústavnosti napadených ustanovení jsou oproti tvrzení navrhovatele a vedlejší účastnice důležitá opatření vedoucí k transparentnosti a integritě výkonu veřejné funkce jako konkrétní projev níže uvedených ústavních požadavků (zejména čl. 2 odst. 3 Ústavy). Přisvědčit jejich kritice by znamenalo zpochybnit ústavnost napadené právní úpravy jako celku, a nejen to, současně se tak dostat do střetu s požadavky plynoucími pro členské státy EU i s obecným chápáním fungování veřejné moci. I když naše právní úprava střetu zájmů ve srovnání se zahraničními tento účel nevyjadřuje takto obecně [srov. např. chorvatský Zákon o sprečavanju sukoba interesa u obnašanju javnih dužnosti (stav k 1. 1. 2020), který po vzoru francouzské úpravy v čl. 1 odst. 2 stanoví povinnost posilovat integritu, objektivitu, nestrannost a průhlednost při plnění veřejných povinností a důvěru občanů v orgány veřejné moci], lze dojít k závěru, že tyto principy odpovídají standardům právní úpravy střetu zájmů v jiných demokratických státech a v právu EU a především mají oporu v ústavních zásadách organizace a fungování veřejné moci v České republice (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 až 3, čl. 5 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 21 a 22 Listiny). 119. V souladu s těmito ústavními východisky je princip transparentnosti nezbytným předpokladem toho, aby výkon veřejné funkce mohl být podroben kontrole ze strany nejen státu, nýbrž i kritickému hodnocení ze strany veřejnosti (zejm. § 13 odst. 7 a § 25 odst. 5 zákona o střetu zájmů), tak jak to odpovídá ústavnímu principu demokratické republiky (jako věci veřejné) podle čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 1 Listiny. Týká se jak osoby veřejného funkcionáře, tak výkonu funkce samotné a prosazuje se zakotvením povinnosti, která spočívá v tom, že veřejní funkcionáři při ujmutí se veřejné funkce, v jejím průběhu a po jejím skončení musí oznámit své majetkové a další poměry (viz § 7 a násl. zákona o střetu zájmů). Povinnost zveřejňování majetkových poměrů je někde brána jako alternativa k různým zákazům v oblasti tzv. hospodářské inkompatibility zejména tam, kde je odmítán koncept parlamentu jako shromáždění profesionálních politiků, a nikoli zástupců občanstva, neboť k tomu tyto inkompatibility nakonec mohou vést. Jde však o výsledek hlasování voličů, nikoli přímo o záměr ústavodárce, který zde nechává otevřenou cestu pro zákonodárce, aby mohl reagovat na problémy s reprezentativností spojené. Transparentnost je spojena s požadavkem na integritu veřejného funkcionáře, který by měl bez vzbuzování pochybností vystupovat jako představitel veřejného zájmu, kdy je podle obecnějšího pojetí integrity osobnosti v psychologii schopen vyrovnat se s napětím mezi funkcí preferovanými hodnotami a požadavky vnějšího okolí, trvale jednat ve shodě s těmito hodnotami i v různých postaveních a zachovávat si vnitřní soudržnost přesvědčení vůči různým nástrahám (srov. Dunn, C. P. Integrity Matters. International Journal of Leadership Studies, roč. 2009, č. 2, zejm. str. 109-116 - requirements of external consistency, value-behavior congruence, temporal stability, permanence across roles and internal coherence). 120. V případě členů komor Parlamentu, členů vlády či zastupitelů je zde další zvláštnost z hlediska transparentnosti a integrity (viz výše tzv. odstup od výsledku voleb sub 115). Očekává se od nich, že budou v určitém směru již z povahy věci samé „podjatí“ ve smyslu realizace svého volebního či vládního programu nebo koaliční smlouvy (nikoli však osobního prospěchu). To je podstatným prvkem zastupitelské demokracie. Uvádí-li se jako obecný požadavek integrity politická neutralita [např. Integrity of public officials in EU countries: international norms and standards. Transparency International 2015, s. 6, obdobně doporučení (2000) 10 Výboru ministrů o pravidlech chování veřejných úředníků v čl. 4 odst. 2 vyžaduje jednat politicky neutrálně a podle čl. 5 odst. 2 se zřetelem k veřejnému zájmu], pak to na rozdíl od „nepolitických“ veřejných funkcionářů v tomto případě vyžadovat nelze (zejména ve formách apartijnosti či apolitičnosti). Poslanci vzájemným střetáváním názorů mají docházet k naplňování a formování veřejného zájmu a představ voličů vyjádřených ve volebním rozhodování o volebních programech a kandidátech. Poslanci a senátoři (čl. 26 Ústavy) i zastupitelé vykonávají reprezentativní mandát, hodnocení je pak na voličích ve volbách. K tomu slouží i jejich kontrola formou oznámení podle § 7 a násl. zákona o střetu zájmů, umožňující veřejnosti posoudit, zda otevřenost poslanců impulsům od voličů ústí do naplňování toho, co slibují, tedy zájmu lidu jako konečného výsledku střetu názorů na půdě sněmovny, nebo zda nejde o zneužití veřejné funkce k osobnímu prospěchu. Na rozdíl od nich jsou zejména členové vlády a jiní vedoucí ústředních správních úřadů [§ 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů] jako nositelé úřadu a orgány státu vybaveni značnými rozhodovacími pravomocemi, kdy rozhodují monokraticky, a nikoli v rámci složitých parlamentních vyjednávání. I sborové rozhodování orgánů exekutivy a soudnictví podléhá zvláštním pravidlům s ohledem na to, že právo aplikují, nikoli stanoví jako zákonodárný orgán. Proto nelze považovat za diskriminační, jsou-li na ně kladeny přísnější podmínky (srov. § 4a až 4c zákona o střetu zájmů). Pravidla parlamentní demokracie a konstrukce reprezentativního mandátu přitom neumožňují, aby byl poslanec nebo senátor při hlasování z rozhodování vyloučen (§ 19 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny); bez ohledu na jeho povinnost účastnit se jednání své sněmovny (např. § 9 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) jej ale nutit k účasti na hlasování nelze (srov. § 74 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) a stejně tak jej za hlasování nelze postihnout (čl. 27 odst. 1 Ústavy). 121. Tato opatření jsou založena na předpokladu, že přítomnost osobního zájmu činí každé rozhodnutí veřejného funkcionáře, byť by bylo i správné, pochybnosti vyvolávající (v pravidlech pro výkon soudnictví nebo účetní a auditorské činnosti tradiční zásada „to be independent and seen to be independent“, „Verdeutlichung der Unabhängigkeit“). Finanční nařízení v této souvislosti (čl. 61 odst. 1) hovoří o situacích, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů („... situations which may objectively be perceived ...“). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva pak zdůrazňuje v případě soudního rozhodování nejen aspekt subjektivní (vnitřní vztah soudce k věci, účastníkům a jejich zástupcům), nýbrž i aspekt objektivní (soudní rozhodování se jako nestranné též musí jevit). To je významné i pro referenční kritéria pro posouzení jednání veřejných funkcionářů obecně a pro ústavnost opatření přijatých s cílem střet zájmů veřejných funkcionářů regulovat, či mu přímo zamezit, a to i za pomoci veřejné kontroly (např. jejich oznámení podle § 7 a násl. zákona o střetu zájmů). Tento aspekt je někdy výslovně vyjadřován v definicích střetu zájmů - např. již zmíněný francouzský organický zákon č. 2013-907 v čl. 2 definuje střet zájmů jako každou situaci, která střet způsobuje, jakož i takovou, která může ovlivnit nebo se může jevit (qui est de nature à influencer ou à paraître influencer) jako ovlivňující nezávislý, nestranný a objektivní výkon povinností. Obdobně srbský Zákon o sprečavanju sukoba interesa pri vršenju javnich funkcija v čl. 1 odst. 2 hovoří o soukromém zájmu, který má nebo může mít vliv na výkon veřejné funkce (princip potenciality). V německém právu veřejných zakázek se používá obrat „zlé zdání“ (der böse Schein der Parteilichkeit) vedoucí k domněnce chybějící neutrality. Spor se pak vede o to, zda je to domněnka vyvratitelná a zda pouze postačuje k odůvodnění existence střetu zájmů, nebo je bez dalšího i důvodem k rozhodnutí o vyloučení ze soutěže (blíže nejnověji z pohledu profesních společenství viz Prieß, H.-J., Friton, P., von Rummel, L. Der „böse Schein“ im Vergabeverfahren. Widerlegbarkeit von Interessenkonflikten in Vergabeverfahren nach EnWG und GWB. Neue Zeitschrift für Baurecht und Vergaberecht, roč. 2019, č. 19, s. 690 a násl., zejm. s. 695-696). Totéž již uplatňuje finanční nařízení v § 61 (viz sub 117). Jde proto o obecně akceptovaný požadavek fungování veřejné moci v právním státě spojený navíc s různými etickými kodexy vystupování a chování představitelů určitých úřadů a funkcí (někdy se též používá v případě střetu zájmů přeneseně obrat „appearance standard“ - jak se oblékat, ale též jak se vůbec chovat ve funkci). Spojíme-li závěry z předchozího bodu týkající se tzv. politických veřejných funkcionářů a nyní řečené o postupu těch, kteří mají povinnost právo aplikovat, je problém zákona o střetu zájmů zcela zřejmý. Nevadí, že volení členové zastupitelských sborů nebo vlády realizují při formulaci veřejného zájmu to, s čím šli do voleb nebo na základě čeho získali důvěru zastupitelského sboru; stejně tak se ale očekává, že ti, kteří aplikují zákon, budou sledovat v něm obsažený veřejný zájem, a nikoli již zájem vlastní, neboť zejména v případě členů komor Parlamentu by to bylo v rozporu se zněním jejich ústavního slibu. 122. Požadavky transparentnosti a integrity se v zákoně o střetu zájmů promítají do souboru opatření, přičemž opatření sub b) a c) navrhovatel a vedlejší účastnice považují za neústavní. Tato opatření se promítají do: a) zákazu samostatné výdělečné činnosti, členství v zákoně určeném orgánu podnikající právnické osoby nebo pracovněprávního či obdobného vztahu nebo služebního poměru (§ 4 odst. 1 zákona o střetu zájmů) s výjimkami uvedenými v § 4 odst. 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, b) zákazu zákonem přímo a speciálně vymezené a z hlediska prosazení veřejného zájmu citlivé činnosti (§ 4a zákona o střetu zájmů) zejména z důvodu ochrany volné soutěže politických sil, stran a hnutí, c) stanovení pravidel pro nejcitlivější oblast střetu zájmů z hlediska ochrany veřejného zájmu, tj. eliminace případné přítomnosti takového soukromého (osobního) zájmu uložením povinností jiným subjektům práva, které však samy přímo ve střetu soukromého a veřejného zájmu ve smyslu zákona o střetu zájmů nejsou (§ 4b a 4c zákona o střetu zájmů), d) oznamování a zpřístupňování údajů o možném střetu zájmů veřejných funkcionářů (§ 7 a násl. zákona o střetu zájmů), e) sankcí za porušení pravidel stanovených pro řešení střetu zájmů (§ 23 a násl. zákona o střetu zájmů). 123. Tato opatření mají i preventivní a profylaktický dopad. Měla by přispívat k zamezení jak různých podezření, tak falešných obvinění a napadání, ale i k jasnějšímu vymezení pravidel pro hodnocení střetu zájmů. Takové předpisy chrání nejen veřejnou moc před zneužitím, ale zjednávají i stav jistoty u veřejných funkcionářů a chrání je před neoprávněnou kritikou (tuto ochranu výslovně zdůrazňuje např. důvodová zpráva k návrhu změn obdobné úpravy v SRN - viz Entwurf eines Gesetzes zur Änderung des Bundesministergesetzes und des Gesetzes über die Rechtsverhältnisse der Parlamentarischen Staatssekretäre. Deutscher Bundestag. 18. WP. Drucksache 18/4630 z 15. 4. 2015). Protože porušování těchto pravidel (např. korupce, protekcionářství, nepotismus, klientelismus apod.) zasahuje do důvěry ve stát a jeho funkcionáře (narušení integrity), je významným prostředkem regulace střetu zájmů princip prevence akceptovatelný z hlediska zajištění ústavních zásad organizace a fungování veřejné moci. 124. V této souvislosti je třeba též konstatovat, že neobstojí námitka vedlejší účastnice, podle které napadená ustanovení § 4a až 4c do zákona o střetu zájmů nepatří. Tato pravidla sice neupravují (neregulují) střet zájmů, jak to zamýšlela původní koncepce zákona, a již vůbec ne původní zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), avšak to proto, že situacím vzniku střetu zájmů (ať již skutečnému nebo objektivně vnímanému) přímo brání formou zákazů a omezení. Bylo proto věcí zákonodárce, zda je umístí z hlediska legislativní techniky do speciálního zákona nebo např. do zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 134/2016 Sb. a dalších. Z hlediska ústavní konformity proto Ústavní soudÚstavní soud neshledal důvodnost této námitky. V uvedených citlivých oblastech politické a volební soutěže zákonodárce přistoupil k zamezení situace, ve které by takový střet zájmů mohl vzniknout. Pokusil se tak vznik soukromého zájmu eliminovat formou zákazu provozování činností v „předpolí“ možného střetu zájmů nebo stanovením určité hranice [viz blíže sub IX. b) a IX. c)]. Podstatou této úpravy tak je snaha předejít vzniku situace, ve které by mohl střet zájmů při výkonu veřejné funkce vůbec nastat, ať již v důsledku souběžného výkonu více činností pro stát, anebo souběžného výkonu veřejné funkce a nějaké ekonomické činnosti. 125. Naproti tomu obecná úprava střetu zájmů vychází z toho, že takový střet může, popř. musí při výkonu veřejné funkce nastat, ovšem s ohledem na širokou škálu situací, které mohou v praxi nastat, jej předem eliminovat nelze, a proto stanoví či spíše konkretizuje ústavní zásady výkonu veřejné funkce tak, aby veřejný funkcionář rozhodoval či jinak působil vždy ve prospěch zájmu veřejného za pomoci kontrolních prostředků. O ty v posuzované věci právě jde, když z hlediska etických standardů v různých kodexech, ale i z hlediska jednotlivců, stejně jako z hlediska politického (různé argumenty oponentů, které ani problém střetu zájmů prvoplánově sledovat nemusí) zde nikdy obecné shody dosaženo být nemůže (blíže viz Stark, A. Conflict of Interest in American Public Life. Harvard University Press. Cambridge and London 2003, s. 13). Zde musí přijít ke slovu zákonodárce, který určitý etalon pro hodnocení stanoví formou obecného zákona, což sice nemusí vést k náležitému chování veřejných činitelů, ale je zde v zákoně právě měřítko, podle kterého lze posoudit nejen toto chování, ale též - jako v nynější věci - zda neklade na veřejné činitele požadavky odporující ústavnímu pořádku. Zákonodárce přitom musí respektovat požadavky racionální tvorby práva (podrobně k tomu např. Steinbach, A. Rationale Gesetzgebung. Mohr Siebeck, Tübingen 2017, s. 65 a násl.). 126. S ohledem na spornost předmětu úpravy, jak byla předestřena navrhovatelem a vedlejší účastnicí, musí usilovat racionální zákonodárce o to, aby tato úprava respektovala následující požadavky, neboť jinak se může dostat do střetu s ústavním pořádkem. Jde o požadavky: - racionality formální, tedy jasnost, určitost, srozumitelnost a jednoznačnost použitých pojmů, jak ji ve své judikatuře vyžaduje i Ústavní soudÚstavní soud, neboť jinak se účel sledovaný zákonem o střetu zájmů ztratí ve sporech o jejich výklad. Zde má význam zejména systémová provázanost veřejnoprávní regulace postavení veřejných funkcionářů s cílem právní úpravy podnikání a s ním souvisejících nástrojů, jako jsou veřejné zakázky, dotace a podpory v různých vnitrostátních zákonech i předpisech unijního práva. Je třeba zdůraznit, že zákon o střetu zájmů má povahu speciálního zákona z hlediska výkonu veřejné moci, proto je vyloučen (s ohledem na omezující povahu jeho ustanovení) výklad rozšiřující, nebo dokonce použití analogie s jinými právními předpisy, - racionality obsahové, kdy je třeba, aby se zákon o střetu zájmů nestal jen tzv. symbolickým zákonem, který v posledku nic nereguluje, nýbrž jen slouží k manifestování určitých politických gest a postojů, přičemž otázka již právně ve skutečnosti upravena je, jak to např. v posuzované věci namítá vedlejší účastnice k vztahu § 4 a 4a zákona o střetu zájmů. Tato námitka má pro posouzení ústavnosti zásadní význam [viz blíže sub IX. b)]. Je třeba dodat, že se to netýká jen této oblasti v § 4a zákona o střetu zájmů, nýbrž též toho, zda jsou skutečně vyžadovány např. úplné, správné a pravdivé údaje v požadovaných oznámeních podle hlav IV a V zákona o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, - racionality procesní, kdy je třeba respektovat silné propojení politických, ekonomických a ústavních hledisek, takže je třeba zajistit nejen vymezení měřítek hodnocení a pravidel chování, ale též procesních postupů, které povedou k dosažení cíle úpravy střetu zájmů. Pouhé vymezení pojmů a stanovení pravidel chování (obsahová racionalita) se bez procesních postupů mohou stát příkladem jen předstíraného, symbolického, či dokonce jen fiktivního zákonodárství tam, kde není stanoven někdo, kdo bude moci dodržování pravidel střetu zájmů vyžadovat, kontrolovat a sankcionovat. 127. Úzce souvisejícím a neméně důležitým principem je princip budování důvěry veřejnosti v řádné fungování státu a jeho institucí, k čemuž má právní úprava střetu zájmů rovněž přispívat. Z výše uvedeného plyne, že není důležité jen to, jak správa věcí veřejných objektivně funguje, ale i to, jak se její fungování jeví veřejnosti. Tuto důvěru si stát může sotva získat tam, kde existuje podezření, že výkon veřejné funkce byl či je trvale ovlivněn osobními zájmy, aniž je to nějak prokazováno a postihováno. To je ovšem při hodnocení ústavnosti napadené právní úpravy spojeno s dalším aspektem této věci - s efektivitou právní úpravy střetu zájmů jako ústavním požadavkem (viz k tomu též sub 145 a násl.). Je-li takové podezírání (bez výsledků) trvalou součástí politického boje (srov. názorně záznam o 28. schůzi Poslanecké sněmovny ze dne 26. 5. 2015 - jednání o nedůvěře vládě, s. 53 - dostupné na https://www.psp.cz/eknih/2013ps/tesnopis/tz028.pdf), důvěra se může rychle ztrácet. Stačí se začíst nejen do každodenního zpravodajství v médiích, nýbrž právě do stenografických zápisů z předmětných schůzí Poslanecké sněmovny, kde se poslanci navzájem obviňovali z porušování pravidel střetu zájmů takovým způsobem, že to předčilo snad i kandidáty z Haškovy povídky Obecní volby, kde autorautor píše: „[V]ycházely pěkné věci najevo, že vlastně vůdcové všech politických stran bez rozdílu tvoří dohromady náramně krásnou společnost, která by se velmi pěkně vyjímala někde na Pankráci, na Mírově nebo na Borech“, takže pak do městečka ani nikdo nepřijel na jarmark. „[T]am jsou pěkní lidi“, říkalo se v okolí. „Pojedeš tam, a ještě tě tam zaříznou a oberou páni kandidáti.“ Bez ohledu na tuto okolnost uvedený obsah rozprav na předmětné téma rovněž prokazuje, že napadená úprava sleduje veřejný zájem a poskytuje pro to řadu argumentů. 7. Střet zájmů a princip dělby moci 128. Další z námitek navrhovatele a vedlejší účastnice proti napadené právní úpravě směřuje proti porušení pravidel dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a panství zákona. Ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. Je-li v zákoně o střetu zájmů (a především v ústavních předpisech) upravena neslučitelnost výkonu některých veřejných funkcí navzájem [viz § 1 písm. c), § 4 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů], jde rovněž o uplatnění principu dělby moci, který lze vyvodit z ústavního pořádku. Zatímco však z hlediska ústavního přezkumu napadených ustanovení zákona o střetu zájmů otázka naplnění principů dělby moci a dělby mocí nepředstavuje problém (jde o tzv. pravou inkompatibilitu), střet veřejného zájmu a osobního zájmu při výkonu veřejné funkce (tzv. nepravá inkompatibilita) je nutně spojen se zásahem do základních práv a svobod veřejného funkcionáře, a tudíž s otázkou posouzení proporcionality takového zásahu u těch základních práv a svobod, kde je vůbec zásah přípustný. Jen pro úplnost se dodává, že náš zákon výslovně neřeší otázku střetu dvou veřejných zájmů jinou formou než neslučitelností funkcí nebo jejich výkonu [naopak viz k tomu pravidla pro střet veřejných zájmů ve Francii - čl. 2 citovaného zákona ve znění změn z roku 2016, ve Velké Británii např. čl. 1.1. písm. h), i) a j) Ministerial Code přijatého vládou v srpnu 2019]. 129. Ústavní soudÚstavní soud vzal v úvahu, že nebezpečí zneužití veřejné funkce nehrozí jen v rámci výkonu svěřených kompetencí, a to ať již jde o činnost rozhodovací, legislativní, personální apod., přičemž ani nemusí vždy jít o protiprávní jednání. Jako příklad je možno uvést jmenování loajálních osob do veřejných funkcí či na klíčové posty ve státní správě, vydávání právních předpisů či jiných normativních aktů tak, aby korespondovaly s osobními zájmy veřejného funkcionáře. Neméně významné je riziko zneužití veřejné funkce nepřímo („neformálním“ způsobem), kdy veřejný funkcionář s ohledem na své postavení může ovlivňovat či neutralizovat další osoby, ať již působí v jiných veřejných funkcích, ve veřejné správě či soukromém sektoru, příslibem určitých výhod, které jim z titulu své funkce může poskytnout, nebo naopak hrozbou negativních důsledků, které by mohla případná „nespolupráce“ mít. Dojde-li ke koncentraci moci politické s mocí ekonomickou a mediální, riziko ovlivnění zmíněných osob stoupá, neboť veřejný funkcionář k tomu má další účinné nástroje, jako je např. vedení mediální kampaně či ekonomický nátlak. 130. Argumentuje-li tedy navrhovatel a vedlejší účastnice tím, že si nelze představit, jak by někteří veřejní funkcionáři mohli v konkrétních případech zneužít svou moc k osobnímu prospěchu, a to s ohledem na existenci striktní právní úpravy či důkladných kontrolních mechanismů, Ústavní soudÚstavní soud se s nimi ztotožnit nemůže. Praxe ukazuje, že v případě veřejných zakázek či přidělování dotací sebelepší úprava nezaručí, že k žádnému takovému protiprávnímu jednání (vycházejícímu z upřednostnění osobního, zpravidla ekonomického zájmu nad zájmem veřejným) nedojde, případně že bude odhaleno dříve, než budou ekonomické zájmy státu a konkurence v hospodářské soutěži nezvratně poškozeny. Proto také skutečnost, že veřejný činitel nemá (přímou) kompetenci zasahovat do konkrétních rozhodovacích procesů, není rozhodující, nehledě na to, že žádné základní právo na veřejnou zakázku nebo dotaci či investiční pobídku není v Listině zakotveno [viz k tomu podrobně odůvodnění sub IX. c) 3.]. Rovněž je možno poukázat na čl. 61 odst. 1 finančního nařízení (viz sub 105), kde se výslovně uvádí i jiné činnosti než rozhodování, tedy rovněž příprava na rozhodování, audit a kontrola. Stanoví-li zde stát (viz k jeho funkcím v této oblasti sub 202) preventivní a profylaktická pravidla pro takovou soutěž, aby k takovým jednáním ani nikdo nebyl sváděn, nelze k tomu mít z hlediska ústavních východisek organizace a fungování veřejné moci žádné námitky. Naopak, aby tomu tak skutečně bylo, musí zde taková pravidla být již s ohledem na zásadu, že omezení je třeba vykládat pouze doslovně nebo zužujícím způsobem; postup zvolený zákonodárcem v podobě kombinace všeobecně dopadající regulace a speciální úpravy ve zvláštních zákonech je proto namístě. Současně zde musí být mechanismus, který na jejich dodržování dozírá a dohlíží. Ústavní soudÚstavní soud naopak jen na okraj poznamenává, že nespatřuje problém ve stanovení těchto pravidel, jako spíše právě v nedostatcích fungování kontrolních mechanismů. 8. Princip rovného zacházení a nediskriminace a zákazy činností podle čl. 70 Ústavy 131. Účel právní úpravy střetu zájmů je vymezen v § 1 a 3 zákona o střetu zájmů. Z těchto ustanovení je třeba vycházet při výkladu každého ustanovení zákona o střetu zájmů. Rozhoduje tedy nikoli to, zda jde o veřejnou funkci placenou, zda je funkcionář uvolněn atd., nýbrž o to, jakou pozici zaujímá při přípravě, přijetí či kontrole rozhodnutí veřejné moci. S tím, co bylo shora uvedeno, souvisí námitky porušení ústavních principů rovného zacházení a nediskriminace. I v jejich případě jde o jedno ze základních referenčních kritérií pro posouzení ústavnosti nejen napadených ustanovení, protože v jejich případě nelze abstrahovat od vymezení osobní působnosti jiných omezujících a zakazujících ustanovení zákona o střetu zájmů, neboť: a) jeho § 3 se vztahuje na všechny veřejné funkcionáře (§ 2 odst. 1 až 3), kteří jsou tak povinni zdržet se každého jednání, při kterém mohou jejich osobní zájmy ovlivnit výkon jejich funkce, a nesmí bezprostředně nebo nepřímo ohrozit veřejný zájem ve spojení se svou veřejnou funkcí; jde tak o střet povinnosti se soukromým zájmem (tedy potřebou), b) naopak podle § 4 již nesmějí vykonávat určité výdělečné činnosti a funkce v podnikajících právnických osobách jen veřejní funkcionáři uvedení v § 2 odst. 1 písm. c) až m), c) pak osobní působnost napadeného ustanovení § 4a odst. 1 (zákaz provozovat rozhlasové a televizní vysílání nebo vydávat periodický tisku nebo být společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku) se vztahuje na všechny funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1, tedy ve srovnání s osobní působností § 4 rovněž na poslance, senátory, členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dlouhodobě uvolněné členy zastupitelstev, dále na starosty, místostarosty a členy rad, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolnění, d) a konečně osobní působnost napadených ustanovení § 4b (účast v zadávacích řízeních podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek) a § 4c (poskytování dotací a investičních pobídek podle zvláštního zákona) se vztahuje pouze na čelné představitele výkonné moci, tj. podle § 2 odst. 1 písm. c) jen členy vlády nebo vedoucí ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády. 132. Vedlejší účastnice tvrdí, že napadená ustanovení § 4a až 4c zákona o střetu zájmů jsou diskriminační, a tudíž v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny, neboť znevýhodňují skupinu osob, jde-li o podíl na správě věcí veřejných a na výkonu veřejných funkcí, a to na základě jejich majetku, kdy veřejné funkce bez zásadní újmy na svých právech mohou zastávat pouze nemajetní. Tento názor Ústavní soudÚstavní soud nesdílí, neboť právně neobstojí z hlediska významu, který mu vedlejší účastnice připisuje. Náš právní řád takové cenzy s výjimkou občanství a věku (v případě poslanců) nezná, na rozdíl od některých států, kde mezi pozitivní požadavky volitelnosti patří svéprávnost, složení volební kauce, určitý počet podpisů na podporu kandidatury, dobrá morální pověst, náboženské vyznání a jiné náboženské nároky, znalost jazyka, slib věrnosti, znalost čtení a psaní, určitý stupeň vzdělání, členství v politické straně, bydliště v zemi (i po delší dobu), občanství od narození, dokonce dobrá fyzická kondice apod. V negativním smyslu naopak uplatnění volitelnosti někde vylučují vojenská služba, výkon trestu odnětí svobody, různé případy inkompatibility (neslučitelnosti) jako např. u duchovních nebo volebních úředníků, rotace v poslanecké funkci, slib věrnosti cizímu státu, bankrot, politická nezpůsobilost (např. kolaborace), příbuzenství s hlavou státu, spáchání volebního podvodu, ztráta občanských práv, nabytí občanství jiného státu nebo šlechtictví. 133. Tato obecná námitka, na rozdíl od konkrétní argumentace založené na jiných důvodech [viz sub IX. c)], proto neobstojí. Tento zákon nevylučuje z výkonu veřejných funkcí občana na základě samotného majetku (jako je tomu v případě tzv. majetkového cenzu), a to ani v případě jím vykonávaných „činností“, které jsou s majetkem spojeny (tj. ucházení se o veřejné zakázky, získávání dotací či investičních pobídek či působení v mediální oblasti). Z výkonu veřejných funkcí lze občany vyloučit jen z důvodů stanovených ústavním pořádkem nebo zákonem, tj. v případě pravé nebo temporální inkompatibility veřejných funkcí. Nejde o nabytá práva (iura quaesita) ve smyslu práva soukromého, nýbrž jen o propůjčení podílu na výkonu veřejné moci za zákonem stanovených podmínek (pravidla vzniku a zániku funkce, funkční období, podmínky výkonu). Vlastnictví nebo soukromá činnost mohou vést jen k neslučitelnosti, která je řešena nikoli ex iure, nýbrž rozhodnutím veřejného funkcionáře samého, čemu dá přednost, a když tak neučiní, pak rozhodnutím toho, kdo jej může, či je povinen z funkce odvolat, je-li to právně předvídáno. Osoba soukromého práva zde vstupuje na pole práva veřejného, nikoli naopak. Nejde tak o vy vlastnění či nucené omezení vlastnického práva, jak je namítáno, nýbrž o úpravu výkonu veřejné moci v případě osob ve střetu zájmů, a to z důvodu ochrany veřejného zájmu a zachování pravidel fungování státu vymezených v základních ustanoveních Ústavy a obecných ustanoveních Listiny. 134. Z těchto hledisek je třeba posoudit námitku navrhovatele i vedlejší účastnice, že napadená ustanovení jdou nad rámec čl. 70 Ústavy. Tato ustanovení je třeba zkoumat vždy a) ve vztahu ke konkrétní činnosti, kterou zákon o střetu zájmů (stanovící „podrobnosti“ podle čl. 70 Ústavy) v § 4a, 4b a 4c zakazuje, b) vůči jaké skupině veřejných funkcionářů tak činí. Zde je třeba uvést, že za porušení shora uvedených zásad nelze považovat to, že je rozlišováno a) mezi stanovením povinností veřejných funkcionářů a b) mezi omezujícími zásahy do těch jejich činností, které nejsou výkonem veřejné funkce jako takové a nacházejí se ve sféře osobní či soukromé. Je třeba poukázat na to, že zatímco čl. 21 a 22 Ústavy ve spojení s čl. 25 písm. d) Ústavy řeší otázku neslučitelnosti (inkompatibility) veřejných funkcí navzájem, čl. 70 Ústavy obsahuje generální klauzuli, vyjádřenou obratem „činnost, jejíž povaha odporuje výkonu funkce člena vlády“. Je třeba zdůraznit již na tomto místě, že v případě členů vlády je oproti očekávání vedlejší účastnice nutno vykládat čl. 70 Ústavy současně v kontextu ústavního slibu člena vlády podle čl. 69 odst. 2 Ústavy, jehož text výslovně (srov. se sliby jiných veřejných funkcionářů) zdůrazňuje nejen závazek dodržování právních předpisů, nýbrž i slib svědomitého zastávání svěřené veřejné funkce a toho, že nebude zneužita. Nejde tak jen o samotný „výkon“ funkce člena vlády. Jde o její „zastávání“, což je ústavní pojem, který má širší význam, neboť svědomitý výkon a nezneužívání funkce se musí rovněž objektivně navenek „jevit“. 135. Dále čl. 70 Ústavy zakazuje každou činnost (i jednorázovou, nejen se opakující, placenou, honorovanou, ale i každou jinou), jejíž povaha odporuje povaze výkonu funkce člena vlády. Tento zákaz plyne přímo z Ústavy, tedy nikoli až zákona (srov. oproti tomu čl. 22 odst. 1 in fine nebo čl. 79 odst. 2 Ústavy pro právní poměry státních zaměstnanců); ten stanoví podrobnosti o tom, které činnosti člen vlády nesmí vykonávat a které může, ale tím nemůže zúžit zákaz výkonu každé činnosti, která naplňuje účel generální klauzule čl. 70 Ústavy. Tím se tato úprava liší od všech předchozích ústav, které tuto otázku upravovaly jinak (ústavy z let 1920 a 1948) nebo vůbec (ústava z roku 1960). V tomto směru jde o ústavní příkaz, který sleduje již zmíněné hledisko subjektivní i objektivní, tedy nejen např. nebýt ve střetu podle vlastního vnitřního hodnocení, nýbrž se tak ani nejevit. 136. Půjde tak o okruh činností, které svou povahou odporují výkonu funkce člena vlády jako nositele úřadu v rámci vrcholného orgánu veřejné moci (čl. 67 Ústavy), což je spojeno zejména s výkonem veřejné moci. Tím se podle čl. 70 Ústavy kladou na členy vlády zvýšené požadavky v dodatku k tomu, co obecně pro omezení základních práv a svobod předpokládají čl. 4 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny. Půjde proto i o taková omezení, která obyčejné zákony nekladou na jiné subjekty práva (např. zákaz provozování rozhlasového vysílání), odstraňující překážky bránící svědomitému výkonu veřejné funkce a zabraňující jejímu zneužití (nikoli jen zneužívání). Toto je obecné východisko pro přezkum ústavnosti omezení činností členů vlády jako vrcholného orgánu veřejné moci, který podle § 28 odst. 1 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „kompetenční zákon“), řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev, a tím současně nese odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně za veškerý chod výkonné moci ve státě. K tomu je zákonodárce přímo v Ústavě zmocněn vymezit „podrobnosti“, tedy vše potřebné k tomu, aby takový ústavní příkaz mohl být uskutečňován v praxi. Jinak řečeno, členem vlády se nestává „každý“, a proto je třeba na funkci člena vlády klást jiné požadavky než v případě zásahu do základních práv a svobod „každého“. 137. Z toho je tedy třeba vycházet při hodnocení námitek vedlejší účastnice vůči regulacím zejména v § 4a zákona o střetu zájmů. Mimo situace zjevného zneužití veřejné funkce v rozporu se zákonem o střetu zájmů (např. člen vlády, byť pověřený předsedou vlády, popř. sám předseda vlády kontrasignuje akt prezidenta republiky, kterým by se dostal do rozporu s § 3 zákona o střetu zájmů, neboť se může jednat o sledování soukromého zájmu, nikoli veřejného) jsou ovšem situace střetu soukromého zájmu a veřejného zájmu, kdy věc takto zjevná není. Poté je úkolem zákonodárce takové oblasti definovat, a tak řešit tím, že vymezí, co je nedovoleným cílem jinak možného chování podle čl. 2 odst. 3 Listiny, neplyne-li to přímo z ústavních předpisů, neboť jinak společnost a aktéři politické soutěže zabřednou do nekonečných sporů. Tak např. výkon funkcí v politické straně je přípustný podle čl. 5 a 67 a násl. Ústavy, neboť to neodporuje tradičnímu pojetí „povahy“ parlamentní demokracie, tedy svou povahou neodporuje výkonu jeho funkce podle čl. 70 Ústavy. 138. V rámci obecných východisek pro hodnocení ústavnosti napadené právní úpravy vystupují v souvislosti s osobní působností právě uvedených ustanovení zákona o střetu zájmů (z hlediska principu rovného zacházení, rovnosti, rovnoprávnosti a nediskriminace) další podstatné skutečnosti. Namítané rozlišování jednotlivých skupin veřejných funkcionářů z hlediska ústavního pořádku nebudí pochybnosti, neboť vychází ze způsobu jejich ustanovení do funkce a z postavení a kompetencí orgánu veřejné moci, ve kterém tuto veřejnou funkci vykonávají. 139. Na tomto místě postačí poukázat na rozdíl mezi jmenovanými a volenými veřejnými funkcionáři, popř. volenými přímo ve volbách jako procesu realizace práva na sebeorganizaci nositele moci (viz též sub 94) ve formě ustanovování reprezentantů lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy), popř. reprezentantů územního samosprávného společenství (čl. 100 odst. 1 Ústavy) a volenými či konfirmovanými někým jiným (zastupitelským sborem). Zatímco pro nositele práva na sebeorganizaci příslušné veřejnoprávní korporace (státu, kraje a obceobce) je otevřený prostor pro svobodný výběr svých reprezentantů (čl. 21 odst. 1 Listiny), který je přímo omezen jen podmínkami volitelnosti, při jmenování je již zpravidla jmenovací orgán omezen podmínkami pro výkon funkce, výsledkem voleb atd. Již neznáme tzv. relativní inkompatibilitu (k různým typům neslučitelnosti srov. např. Sturm, G. Die Inkompatibiläten. Eine Studie zum Problem der Unvereinbarkeiten im geltenden deutschen Staatsrecht. München 1967, str. 6 až 8). Šlo tehdy o situaci, kdy osoba, u které nastala neslučitelnost funkcí (nastoupení do zaměstnání, služebního poměru atd.), se sice musela své volené funkce vzdát, avšak mohla se v nově vypsaných volbách znovu o zvolení ucházet a v případě úspěchu obě jinak neslučitelné pozice vykonávat současně. Jako příklad z naší historie lze uvést § 43 Ústavy Rakouského císařství z roku 1848 pro státní úředníky a poslance Říšského sněmu po vzoru britského Act of Settlement ve znění z roku 1707, kterým se tak mělo bránit ovlivňování parlamentu ze strany exekutivou současně placených poslanců („eine vom Staate besoldete Dienststelle“), kteří by současně zastávali „office or place of profit under the King“. 140. Uplatňují-li dnes takový argument ti, kdož tvrdí, že je nutno při řešení střetu zájmů přihlížet k tomu, že voliči věděli o inkompatibilních problémech kandidáta či jeho střetu zájmů, a přesto jej zvolili, tak podle Ústavního souduÚstavního soudu již nemá v platné právní úpravě oporu. Ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny zdůrazňuje svobodnou volbu zástupců. To však nic nemění na tom, že svobodně zvolení zástupci budou své veřejné funkce v demokratickém právním státě moci vykonávat jen za podmínek stanovených ústavním pořádkem a zákonem, neboť výkon státní moci je kompetencí a ta může být založena jen ústavním nebo zákonným předpisem (zde čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 15, 39 až 48 Ústavy). Samotné zvolení je obrazně „jen“ otevřením dveří do zasedacího sálu Poslanecké sněmovny k vyhrazenému křeslu a identifikační kartě pro hlasování (§ 52 odst. 1 a § 69 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), nikoli však svěřením neomezené moci (čl. 2 odst. 3 Ústavy) či rozhodnutím předem o nějaké konkrétní otázce. Ani získání ústavní většiny proto neznamená možnost zákonodárné libovůle. Zákonodárce je v demokratickém právním státě vázán ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy)] a mezinárodními závazky České republiky (čl. 1 odst. 2 Ústavy). Ústavní soudÚstavní soud proto zdůrazňuje to, co již bylo uvedeno výše v jiné souvislosti; aby mohl nastat stav střetu zájmů či neslučitelnosti, musí být nejdříve někdo do veřejné funkce ustanoven (zvolen nebo jmenován). Podmínky pro ustanovení do veřejné funkce proto de lege lata nelze ztotožňovat s podmínkami pro výkon veřejné funkce, kterou někdo nabyl, popř. se jí ujal. K tomu konečně slouží úprava výkonu např. funkce poslance nebo senátora nejen formou absolutní inkompatibility (např. čl. 21 a 22 Ústavy, byť s nepřesnou terminologií), nýbrž i formou temporální inkompatibility, kdy lze být nositelem obou úřadů, avšak vykonávat či lépe zastávat lze jen veřejnou funkci posledně nabytou (např. § 5 odst. 3 zákona o střetu zájmů). 141. Proto je třeba při následujícím hodnocení ústavnosti různých stupňů omezení u různých skupin veřejných funkcionářů v § 4a až 4c zákona o střetu zájmů rozlišovat mezi funkcionáři volenými přímo (poslanci, senátoři, zastupitelé), kteří přitom jsou jen součástí orgánů veřejné moci, nikoli jejími orgány. Rozhodují proto ve sboru, čímž se liší od jiných veřejných funkcionářů rozhodujících monokraticky. Stejně tak v případě poslanců a senátorů je jejich vázanost právním řádem jiná než v případě jiných veřejných funkcionářů rozhodujících sice rovněž ve sboru, avšak vázaných právním řádem jiným způsobem a v úzce vymezeném rozsahu kompetencí svého kolegiátního orgánu či orgánu právnické osoby veřejného práva. Stejně tak je třeba respektovat funkci členů komor Parlamentu a zastupitelů jako „podjatých“ (viz výše), protože budou prosazovat zájmy svých voličů, svůj volební program v rámci střetávání se na parlamentní půdě a tím formovat veřejný zájem, na rozdíl od veřejných funkcionářů v oblasti exekutivy (§ 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů), kteří jsou povinni vykonávat svou funkci nestranně, objektivně s přísným dbáním na dodržování právních předpisů, které vykonávají, takže tyto předpoklady současně vytvářejí rámec pro jejich výběr a ustanovení. Jejich občas uváděné označení jako „politických veřejných funkcionářů“ proto z tohoto hlediska nemusí být výstižné, neboť i dnes platí, že „výkon práva a povinnosti není politikou“ (Kallab, J. Politika vědou a uměním: základy teoretické politiky. Praha: Snaha, 1914, s. 11). Teprve v případě vzájemného ovlivňování v parlamentní rozpravě či na zasedání zastupitelstva či rady, v koaličních jednáních a diskusích při zasedání vlády lze hovořit o ovlivnitelnosti, zatímco ti, kteří se řídí jen zákonem a při rozhodování z něj vycházejí, jsou v jiné situaci či onom odstupu (sub 114, 119). Zatímco však je u volených zástupců tato „volnost“ vyvážena jejich kontrolou voliči, v případě veřejných funkcionářů v oblasti exekutivy to závisí na jiných faktorech. 9. Námitky proti neefektivnosti právní úpravy střetu zájmů 142. Navrhovatel tvrdí, že některá napadená ustanovení mají „nulový“ efekt, vedlejší účastnice pak zpochybňuje ústavnost napadených ustanovení zákona o střetu zájmů také tím, že jej (s. 21 návrhu) označuje za „bezzubý“ a v této souvislosti za nadměrně a zbytečně zasahující do základních práv osob, které jsou nositeli veřejné funkce. Nepochybně žádná právní úprava, jejímž předmětem je střet zájmů, nebude schopna postihnout všechny možné případy, kdy by mohlo dojít ke zneužití postavení veřejného funkcionáře k prosazení osobního zájmu na úkor zájmu veřejného, a to ve dvojím smyslu. Projevuje se to jednak v její obecnosti, kdy blíže definuje jen několik konkrétních případů střetu zájmů (jež je tak - v tomto smyslu - výčtem pouze demonstrativním), jednak v určité „neúplnosti“, kdy - jak plyne z § 2 zákona o střetu zájmů - nezahrnuje všechny veřejné funkcionáře, nýbrž jen ty, u kterých je možnost vzniku střetu zájmů a závažnost jeho důsledků z hlediska ochrany veřejného zájmu nejvýznamnější. 143. Nelze též přisvědčit argumentaci vedlejší účastnice, která vyvozuje protiústavnost dané právní úpravy z jejích nedostatků, resp. mezer, či jak uvádí - „bezzubosti“. K takovému závěru však nelze dojít s ohledem na potřebu eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy střetu zájmů, stejně jako na již vyložená ústavní východiska organizace a fungování veřejné moci. Možno jen dodat, že primárně jde o etickou problematiku, kde by právní úprava měla představovat alespoň ono „minimum morálky“, a předpisy upravující danou materii tudíž nelze chápat tak, že nepostihují-li určité jednání (opomenutí), je takové jednání přijatelné např. v situacích nebo v případě veřejných funkcionářů, na které všechna ustanovení zákona o střetu zájmů, ať regulativní, či zákazová, nedopadají. Vzhledem k tomu je také nezbytné, aby při výkladu a použití napadených ustanovení byly reflektovány právě etické principy výkonu veřejné funkce, i když jejich dodržování aktéry politické a volební soutěže bude především věcí posouzení samotných voličů ve volbách a způsobu vedení volební kampaně (a politické soutěže vůbec) ze strany konkurence. Etický náhled na věc pak předpokládá, že každý veřejný funkcionář při hodnocení střetu zájmů začne sám u sebe (od zdržení se závadného jednání po zvážení demise či rezignace, není-li jiné východisko). Teprve poté nastupují další mechanismy. Tento zákon má proto pro zachování pravidel politického života („politickou hygienu“) v České republice zásadní význam. 144. V případě střetu činností v oblasti veřejného zájmu (pravý střet zájmů a pravá inkompatibilita) je zpravidla pro rozsah osobní působnosti napadených ustanovení zákona řešení střetu zájmů předvídáno přímo Ústavou nebo zákonem. V případě střetu soukromého a veřejného zájmu je třeba stanovení dalších podrobností s ohledem na to, jaké důsledky takový střet zájmů může mít pro svůj dosah a závažnost v konkrétním případě. Zatímco odvolání z funkce v případě poslanců, senátorů (čl. 25 Ústavy a contrario) a zastupitelů s ohledem na reprezentativní mandát v případě porušení pravidel střetu zájmů není možné (oproti některým jiným státům), v případě veřejných funkcionářů ve sféře výkonné moci odvolání za určitých podmínek možné je. Stejně tak jen v případě poslanců a senátorů též Ústava [čl. 87 odst. 1 písm. f)] počítá se zvláštním řízením před Ústavním soudem pro případ přezkumu závěru o neslučitelnosti výkonu jejich funkce s funkcemi uvedenými v čl. 22 Ústavy a dalších zákonech. V případě zastupitelů v takovém případě zánik mandátu vysloví příslušné zastupitelstvo (srov. např. § 55 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Pro oblast výkonné moci je pak stanovena úprava zániku veřejné funkce s ohledem na povahu toho konkrétního zastávaného veřejného úřadu. 145. Z hlediska obecných zásad kontroly dodržování pravidel zákona o střetu zájmů je ústředním orgánem státní správy pro tuto oblast Ministerstvo spravedlnosti, které má proto rovněž povinnost dbát o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činit podle zákonů potřebná opatření k nápravě (§ 11 odst. 5 ve spojení s § 24 kompetenčního zákona a § 13 zákona o střetu zájmů). Není úkolem tohoto řízení, aby se Ústavní soudÚstavní soud vyjadřoval k tomu, zda je pouhé „přiřazení“ takové kompetence předpokladem jejího úspěšného plnění ve srovnání se státy, které mají specializované antikorupční správní úřady, jakými jsou např. ve Francii Vysoký úřad pro transparentnost veřejného života (La Haute Autorité pour la transparence de la vie publique) s padesáti pracovníky a 14 tisíci povinnými osobami), v Rumunsku Národní úřad pro integritu (Agentia Nationala de Integritate) s více než stovkou zaměstnanců a více než 300 tisíci povinnými osobami, jiným typem je Ústřední protikorupční úřad v Polsku s více než tisícem pracovníků a úřadovnami po celém státě (Centralne Biuro Antykorupcyjne s policejními oprávněními, podobně působí takové úřady v pobaltských státech atd.), v Srbsku (Republički odbor za rešavanje o sukobu interesa) a Chorvatsku (Povjerenstvo za odlučivanje o sukobu interesa) to jsou samostatné nezávislé správní úřady. Nelze však pominout, že toto ustanovení cílí na úkoly evidenčního orgánu, jak byla původně novelizace zákona o střetu zájmů koncipována v předmětném tisku č. 564/0. Zásadní změny v podobě § 4a až 4c se do zákona č. 14/2017 Sb. nepromítly, což se projevilo i v námitkách „bezzubosti“ novelizace tam, kde byl původní záměr výrazně překročen. 146. Ani navrhovatel, ani vedlejší účastnice však přitom nezpochybnili právní úpravu přestupkového řízení a působnost obecních úřadů obcíobcí s rozšířenou působností při postihování přestupků podle § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů [zejména § 23 odst. 1 písm. b), § 25 zákona o střetu zájmů]. Ústavnost této úpravy jimi napadena nebyla, ačkoli je přímo s napadeným § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů spojena. Bude tak na zákonodárci, aby její efektivitu v budoucnosti vyhodnotil se zřetelem k tomu, jaké spory ve společnosti a politickém životě úprava střetu zájmů a dodržování jejich pravidel vyvolává. Ústavní soudÚstavní soud si je v souvislosti s námitkami vedlejší účastnice vědom toho, že může jen poukázat na právní východiska dodržování pravidel, která jsou zpravidla v podobě legis minus quam perfecta (pouze trest za porušení), zatímco k neplatnosti právního úkonu ve střetu zájmů je třeba kvalifikace podle zvláštních předpisů, na které konečně vedlejší účastnice poukazuje. Klíčový význam musí mít uplatňování požadavků zákona o střetu zájmů i v této situaci. Jen pro ilustraci stačí uvést, že již zmíněný Národní úřad pro integritu v Rumunsku provede ročně více než tisíc šetření s reálnými výsledky a závěry (od nejvyšších pater politiky) a ročně ukládá stovky pokut za porušení příslušných zákonů a podává desítky trestních oznámení (blíže viz na http://www.networkforintegrity.org/continents/europe/national-integrity-agency-ani). 147. K těmto zásadním a obecným námitkám navrhovatele a vedlejší účastnice je konečně třeba uvést, že v případě naplnění skutkových podstat trestných činůtrestných činů, popř. správních deliktů, nastupují prostředky právního státu. Zatímco preventivní a profylaktická opatření mohou být koncipována široce a obecně (viz § 3 zákona o střetu zájmů, může jít též o různé etické kodexy chování), represivní či sankční ustanovení (správní, trestní, pracovní právo) je nutno upravit výslovně a přesně (lex scripta et stricta). Důvodné podezření tak může ospravedlňovat výběr mezi uchazeči v rámci politické nebo hospodářské soutěže, samozřejmě může být určitým varováním a prevencí v podobě onoho etalonu, ale nemůže stačit ke stanovení trestní či správní sankce, zbavení úřadu, popř. výpovědi, nehledě již k tomu, že zásada potenciality střetu může veřejný zájem rovněž poškodit. Zkušenosti z jiných států ukazují, že např. trestní sankce se jeví příliš přísné [ve Francii lze za porušení uložit i trest odnětí svobody do tří let a k tomu pokutu až 45 tisíc euro - čl. 26 zákona č. 907-2013 (stav k 12. 12. 2019)], takže nejsou často využívány, což pak ale může vést k tomu, že takové jednání se začíná považovat za akceptovatelné. Naopak, prakticky vymáhané, byť i mírnější (správní) sankce vedou k přesvědčení, že nejde o tolerovatelné jednání, což zvyšuje význam etalonů pro správné chování (viz k tomu studii A Conflict-of-Interests Act. Harvard. Journal on Legislation, roč. 1964, č. 1, s. 68-69). Tato zkušenost má význam pro hodnocení sankční soustavy zákona o střetu zájmů, neboť náš zákonodárce se vydal právě touto cestou s důrazem na opatření v oblasti správního práva; tedy ze čtyř možností zvolil tu, kterou lze označit jako lex minus quam perfecta, což znamená, že porušení pravidla nevede k potrestání za přestupek, není-li současně takové jednání v rozporu se zákonem postiženo jinak. Sankce ztráty funkce se může uplatnit jen tam, kde to není v rozporu s ústavním pořádkem a je to v něm nebo v zákoně předvídáno. Zavedení takové sankce po vzoru Rakouské republiky a Slovenské republiky vedlejší účastnice ve svém vyjádření z 23. 1. 2020 však nevyžaduje, ačkoli jinak rakouskou úpravou argumentuje. 148. Jinak řečeno, z principu demokratického právního státu plyne, že k postihu ve formě správní, či dokonce trestní sankce nelze přistoupit na základě pouhého podezření z porušení pravidel stanovených pro regulaci střetu zájmů. Stejně tak s ohledem na již zmíněnou obecnost nelze bez náležitého řízení vyvozovat závěry proti tomu, kdo je podezírán (na škále podezíraný - podezřelý - důvodně podezřelý - obviněný - obžalovaný - odsouzený) z porušení těchto pravidel. Nicméně i takové podezření může vést k otevření veřejné diskuse, k podávání podnětů k přešetření, trestních oznámení apod. a následně se projevit rovněž v politické rovině (vyjádřením důvěry či nedůvěry hlasováním ve volbách). Represe pak může nastoupit jen tam, kde je porušení těchto pravidel spolehlivě prokázáno v příslušném právním řízení; obecné přesvědčení, že jsou pravidla pro střet zájmů porušována, protože o tom informují média nebo to tvrdí politický soupeř, nestačí. Uplatnění přístupu, který toto pravidlo dostatečně nerespektuje, může mít destruktivní vliv na naši politickou scénu, a především značně otřást důvěrou veřejnosti v politiky a potažmo instituce státu jako takové. 149. Na závěr hodnocení námitek proti efektivnosti právní úpravy střetu zájmů zejména v případě členů vlády nemůže Ústavní soudÚstavní soud přehlédnout to, že Poslanecká sněmovna má rovněž (jako předseda vlády podle čl. 74 Ústavy) v čl. 72 odst. 1 nástroj pro uplatnění ústavně politické odpovědnosti (čl. 67 odst. 1 Ústavy), jak takovou situaci řešit. Znovu je třeba připomenout, že Poslanecká sněmovna, na jejíž půdě napadená úprava vznikla, o ní hlasovala celkem třikrát. Ve třetím čtení pro návrh v Poslanecké sněmovně hlasovalo 135 poslanců, v případě hlasování o návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů Senátu podle čl. 47 odst. 2 Ústavy 125 poslanců a při hlasování podle čl. 50 odst. 2 Ústavy o přijatém zákonu vráceném prezidentem republiky pro hlasovalo 129 poslanců. To znamená, že pro zakotvení skutkových podstat ústavního deliktu porušení pravidel čl. 70 Ústavy ve spojení s předmětnými ustanoveními zákona o střetu zájmů bylo dosaženo ústavní většiny, což však v našich ústavních podmínkách neznamená prolomení ústavního pořádku (sub 72) obyčejným zákonem. Je pak nadále věcí voličů, aby posoudili, proč je taková právní úprava přijata, avšak za využití ústavně disponibilních prostředků není využívána. K tomu je třeba k doplnění vyjádření vedlejší účastnice ze dne 23. 1. 2020 uvést, že sice připomíná nedostatky překladu čl. 3 předmětného rakouského zákona (sub 50 a 51), nicméně pomíjí, že jde o ustanovení ústavní, což na jiném místě zákona umožňuje, aby mohl Ústavní soudní dvůr vyslovit případně i ztrátu funkce. Takovou možnost naše právní úprava obyčejným zákonem [IX. a) 2.] neumožňuje, a zůstává tak jen sebekritické zvážení postavení samotným veřejným funkcionářem nebo shora naznačené možnosti prezidenta a předsedy vlády. Pro úplnost je však třeba dodat, že v rámci hlasování o pozměňovacích návrzích nebyly přijaty návrhy na změnu zákonů o jednacích řádech Poslanecké sněmovny a Senátu v podobě zavedení disciplinárního řízení v případě porušení zákona o střetu zájmů [viz usnesení mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny č. 150 z 36. schůze konané dne 30. 3. 2016 (tisk č. 564/8)]. Z toho lze dovodit, že zákonodárce setrval na stávající úpravě volby projednání přestupku v disciplinárním řízení i v případě tak závažném, jako je soustavné porušování střetu zájmů trvajícím přestupkem podle § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), tedy buď před správním úřadem, nebo v disciplinárním řízení před příslušným výborem komory Parlamentu [k důsledkům této volby a obraně proti rozhodnutí následně učiněnému viz usnesení ze dne 13. 1. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 17/14 (U 2/76 SbNU 909)]. 10. Shrnutí obecných východisek pro hodnocení ústavnosti napadené právní úpravy 150. Ústavní soudÚstavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) si je při přezkumu napadených ustanovení zákona o střetu zájmů a jejich důsledků pro ústavní konstrukci organizace a fungování veřejné moci vědom toho, že zde existuje střet mezi principy demokracie a principy právního státu a že to nemůže vést k závěru, že volební výsledek sám o sobě může měnit zákony, aniž by byla dodržena ústavnost procedury, stejně jako meze, které jim vyznačuje ústavní pořádek. Současně však může rozhodovat jen v Ústavou taxativně stanovených otázkách, přičemž základním problémem (společným všem státům s podobnou úpravou) je, zda a v jakém rozsahu může nahrazovat nebo měnit vůli voličů vyjádřenou ve volbách a promítnutou do složení obou komor Parlamentu a zastupitelstev a ve vazbě na to s ohledem na parlamentní formu vlády rovněž do složení dalších orgánů státu nebo územních samosprávných celků z hlediska požadavků, které na výkon veřejné funkce stanoví zákon o střetu zájmů. Stejně tak předmětem přezkumu v případě abstraktní kontroly ústavnosti právních předpisů nemůže být sekundární právo EU ani jiná rozhodnutí jejích orgánů. Je však třeba při výkladu vnitrostátních právních předpisů dávat přednost takovému výkladu, který při zachování podstatných náležitostí demokratického právního státu vede k souladu výkladu vnitrostátního práva se závazky České republiky z jejího členství v EU. 151. Zákon o střetu zájmů sleduje několik legitimních cílů. V první řadě jde o zajištění řádného fungování státu a ochranu hospodářských zájmů státu samotného (obdobně zájmů obcíobcí a krajů), stejně jako o plnění jeho ochranné funkce ve vztahu k zajištění podmínek podnikání a řádně vedené politické nebo hospodářské soutěže mezi jejími účastníky. Pominout však nelze ani zachování (když už ne zvýšení) důvěry veřejnosti ve výkon veřejné moci, což je jeden z požadavků plynoucích z pojmu demokratického právního státu, přičemž tyto záměry lze akceptovat jako veřejný zájem. Dále má právní úprava regulace střetu zájmů a neslučitelností (funkcí, činností) jako součást ochranné funkce státu při ochraně základních ústavních hodnot předcházet či následně postihovat situace vedoucí k přílišné koncentraci různých mocí vedoucí zpravidla k narušení nejen politické, nýbrž i hospodářské soutěže. Plnění této funkce státu se může dostat do kolize s některými základními právy a svobodami účastníků těchto soutěží, jak to namítá navrhovatel a vedlejší účastnice. Současně však zpochybňují úpravu střetu zájmů jako takovou, takže bylo třeba odůvodnit, proč Ústavní soudÚstavní soud tuto snahu zákonodárce o regulaci politické soutěže na pozadí střetu zájmů považuje za ústavně konformní. V judikatuře již byl tento směr zákonodárství označen též jako standard v demokratickém státě, který dokonce ani nevyžaduje nějaké zdůvodnění, pouze posouzení, zda tím nejsou současně porušovány jiné ústavní zásady (viz rozsudek Ústavního tribunálu Polské republiky ze dne 23. 6. 1999 sp. zn. K 30/98 část III). 152. K obecným námitkám navrhovatele a vedlejší účastnice týkajícím se porušení základních principů demokratického právního státu tak Ústavní soudÚstavní soud uzavírá, že zákonodárce zvolil řešení, které neodporuje demokratickým hodnotám, jejichž zachování vyžaduje čl. 2 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy. Ze dvou možností přitom zvolil tu, která je sice spjata s řadou složitých problémů, nicméně lépe odpovídá principu rovného přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny, popř. podle čl. 26 odst. 1 Listiny a čl. 79 odst. 2 Ústavy a možnosti svobodně se ucházet o zvolení nebo jmenování do veřejné funkce, nikoli to řešení, které by určitou skupinu osob, popř. dokonce konkrétní osobu předem z přístupu k veřejné funkci vyloučilo. 153. Ústavní soudÚstavní soud nepouští ze zřetele, že napadená ustanovení jsou příkladem oblasti, ve které se pravidla demokracie a právního státu střetávají, neboť soudní rozhodování zde vstupuje na pole, které bylo dříve v demokratických státech vyhrazeno rozhodování voličů. Každý stát, který ona pravidla hodlá dodržovat, tak musí řešit problém definování střetu zájmů, způsobu jeho prokazování a vyvozování závěrů pro výkon veřejné moci a pro postavení nositelů veřejných funkcí. Jak již bylo uvedeno, je rozdíl v nárocích na preventivní či profylaktické působení zákona o střetu zájmů a prokazování porušení jeho pravidel. Ne každé jednání v osobním zájmu přitom lze považovat za porušení těchto pravidel, neboť to může být současně i v zájmu veřejném, což konečně uznává i § 3 odst. 1 in fine zákona o střetu zájmů. Veřejný zájem je neurčitý pojem, který je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti posuzovaného konkrétního případu. V případě veřejných zakázek, podpor či pobídek, přitom nelze navíc obecně říci, že pochází-li nabídka od státu či jiné územní veřejnoprávní korporace, půjde bez dalšího prověření o veřejný zájem. Navíc může jít i o střet dvou veřejných zájmů (např. ministra jako člena vlády a současně jako hlavy resortu, který se svým návrhem ve vládě neuspěl a podsouvá jej jako pozměňovací návrh ve sněmovně, ministra a poslance atd.). Proto je třeba poukázat na poznatek, podle kterého si musí zákonodárce uvědomit, že veřejným činitelům nelze zakázat, aby si uvědomovali své soukromé zájmy (ani to nejde prokázat); nemůže jim proto zakázat, aby se cítili vděční za přijetí daru či nějaké zvýhodnění, ale může jim zakázat, aby dary ve vymezených případech přijímali, aby se ucházeli o veřejné zakázky, dotace, aby vstupovali do obchodních vztahů se státem a jinými veřejnoprávními korporacemi atd. (viz k tomu Stark, A. Conflict of Interest in American Public Life, str. 21-23). IX. b) Posouzení důvodnosti návrhu na zrušení § 4a, § 9 písm. e) zákona o střetu zájmů a čl. IV zákona č. 14/2017 Sb. 1. Shrnutí argumentace navrhovatele a vedlejší účastnice 154. Navrhovatel ve svém návrhu (blíže sub 13 až 16) argumentuje tím, že § 4a zákona o střetu zájmů je v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny. K omezení daného práva může dojít jen v případě kolize s mimořádně silným veřejným zájmem na to, aby se zamezilo zneužití vysílání nebo tisku veřejným funkcionářem. Uvedené ustanovení neobstojí v tzv. testu proporcionality v širším smyslu, a to z hlediska principu vhodnosti, neboť u některých veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů (např. vedoucí Kanceláře Senátu) si lze stěží představit, že by mohl nějaký střet zájmů nastat. Jde-li o členy vlády, navrhovatel upozornil, že rámec jejich omezení stanoví čl. 70 Ústavy, a dodal, že k tomu, aby mohli veřejnosti sdělovat informace o výkonu funkce způsobem, který odporuje výkonu jejich funkce, nemusejí mít majetkovou účast. Neobstojí také z hlediska kritéria potřebnosti, protože omezuje správu vlastního majetku takovým způsobem, že nutí veřejného činitele, aby se svého majetkového podílu vzdal, a ani z hlediska kritéria přiměřenosti, neboť újma na základním právu je nepřiměřená k zamýšlenému cíli, protože zahrnuje i takové provozovatele a vydavatele, kteří vysílají jen hudbu nebo naučné pořady nebo se zaměřují na vydávání výlučně odborného periodického tisku. Z těchto důvodu je navrhováno zrušení souvisejících ustanovení § 9 písm. e) zákona o střetu zájmů, čl. II bodu 6 a části třetí zákona č. 14/2017 Sb. 155. Podle vedlejší účastnice (blíže sub 33 až 36) je nadbytečné, aby § 4a zákona o střetu zájmů zapovídal veřejnému činiteli provozovat vysílání či vydávání, jestliže podle § 4 zákona o střetu zájmů stejně nesmí podnikat. Upozornila, že omezení vlastnického práva se nemůže opírat o čl. 70 Ústavy, neboť ten umožňuje omezit jen určité činnosti, že existují jiné, netransparentní formy ovlivňování médií, že není jasné, jak by v případě některých médií (např. hudebního vysílání) mohlo dojít ke střetu zájmů, naopak některá elektronická média, jež jsou v současné době nejvlivnější, postižena nejsou vůbec. Není ani jasné, proč by nemohl být např. společníkem obchodní společnosti a proč je znevýhodňována tato forma vlastnictví. Navíc média mohou vlastnit politické strany a hnutí, což má být (zřejmě) z hlediska ochrany demokratických hodnot nebezpečnější. Uvedené ustanovení podle jejího názoru není proporcionální k tvrzenému cíli v podobě zamezení střetu zájmů, neboť není jasné, o jaký střet by mělo jít, hypotetický střet zájmů ve skutečnosti neřeší a jde dalece nad rámec omezení nezbytných k tomu, aby bylo zabráněno vlivu na příslušná média. 2. Námitky proti § 4a zákona o střetu zájmů z hlediska jeho efektivnosti a účelu 156. Jako svého druhu předběžnou otázku Ústavní soudÚstavní soud posoudil právě uvedené námitky vedlejší účastnice směřující proti § 4a zákona o střetu zájmů jako úpravě zbytečné a sledující skrytý účel. Tím otevřela dosud neřešenou otázku, zda se nejedná o tzv. symbolické zákonodárství [podle teorie, která vychází z práce W. T. Arnolda Symbols of Government. Yale University Press. New Haven 1935 (repr. 1948)], o významu symbolů pro vládnutí, politiku, etiku, náboženství, tedy o významu toho, jak se ovládaným vládnutí jeví a čím je symbolizováno, což obecně má pro otázku výkonu veřejné funkce a střetu zájmů zásadní význam (viz též sub 121 a násl.). Pro posouzení ústavnosti napadeného ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů je uvedená námitka vedlejší účastnice významná. Je založena na tvrzení známém z odborné literatury, že tento typ zákonů je z hlediska kontroly ústavnosti bez významu, neboť je spíše deklarací něčeho, co zde již někde (v ústavě, jiném zákoně nebo unijním právu) upraveno je. Taková „symbolická“ úprava se pak ani nemyslí vážně (jako regulace), nýbrž jen jako politické gesto, jehož dodržování ani nikdo nečeká (např. Bußjäger, P. Symbolische Gesetzgebung als Realität und Rechtsproblem: Das Deregulierungsgesetz 2001. Österreichische Juristen-Zeitung, roč. 2004, č. 19, s. 701-705). Současně je to ale problémem, který nelze přehlédnout ani v posuzované věci. Ten je spatřován v tom, že taková úprava může sloužit profylakticky, k uklidnění veřejnosti, k důkazu, že zákonodárce nějaký problém vidí a řeší, ale také někdy k její mobilizaci, aby se plnění toho, co již jinde upraveno je, více dožadovala nebo aby na nějaký problém byla znovu upozorněna, aniž je zde vůle zákonodárce jej skutečně řešit v praxi (srov. k tomu Siehr, A. „Objektivität“ in der Gesetzgebung? Symbolische Gesetzgebung zwischen Rationalitätsanspruch des Gesetzes und demokratischem Mehrheitsprinzip. Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie, roč. 2005, č. 4, zejm. s. 548-550, Steinbach, A. Rationale Gesetzgebung, s. 152 a násl.). Třeba dodat, že tomuto typu ustanovení nejsou nakloněna ani legislativní pravidla vlády (viz jejich čl. 39 odst. 1). 157. Ústavní soudÚstavní soud však dospěl k závěru, že v případě § 4a zákona o střetu zájmů o takový typ ustanovení nejde, vůle zákonodárce směřuje k určité změně společenských vztahů, a proto je nutno jej podrobit ústavnímu přezkumu [např. na rozdíl od § 1 až 4 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, u nichž Ústavní soudÚstavní soud v nálezu ze dne 21. 12. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 19/93 (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.) dospěl k závěru, že nejde o ustanovení normativní povahy, nýbrž o podnět k zamyšlení a morální a právně-politickou deklaraci]. Zcela zásadní význam pak má tento závěr pro výklad § 4b zákona o střetu zájmů (viz sub 209). 158. Obdobný závěr lze učinit k námitce vhodnosti v rámci testu proporcionality. To, že § 4a zákona o střetu zájmů dopadá na všechny veřejné funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, aniž to je přitom podle tvrzení navrhovatele prakticky možné u značné části z nich (navrhovatel uvádí vedoucího Kanceláře Senátu, aniž říká, proč tomu tak je), neznačí, že jde jen o symbolický předpis, natož pak předpis neústavní, který by proto bylo třeba zrušit. Osobní působnost pravidla obsaženého v § 4a zákona o střetu zájmů stanoví jen okruh možných subjektů vzniku ústavněprávního deliktního vztahu střetu zájmů. Nenastane-li příslušná ústavněprávní skutečnost (např. právě deliktní jednání vedoucího Kanceláře Senátu), tak to jen znamená, že sankce obsažená v zákoně o střetu zájmů splnila svůj účel, o nic více, ale ani o nic méně. Účelem právní regulace není jen to, aby se vztahy ve společnosti měnily, ale i to, aby některé situace vůbec nevznikaly. To nevylučuje, že by taková situace mohla nastat a že hrozící sankce je neústavní. Stejně tak je zde nedůvodná námitka, že by členové vlády potřebovali majetkovou účast k tomu, aby sdělovali veřejnosti své názory. To však, jak bude dále ukázáno, neznamená, že by jejich majetková účast nemohla být zákonodárcem ve veřejném zájmu na ochraně základních principů demokratického právního státu omezena nebo přímo zakázána. Jak bude dále podrobně rozvedeno, platí to i pro obdobné námitky vznesené vedlejší účastnicí. 3. Účel § 4a zákona o střetu zájmů jako naplňování požadavků pojmu demokratického právního státu při provozování rozhlasového a televizního vysílání a vydávání periodického tisku 159. Pro hodnocení právní úpravy střetu zájmů jako právního (tedy nikoli pouze morálního či politického) problému je potřebné zdůraznit, že napadené ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů, ve kterém převažuje aspekt vlivu či ovládání, se svou povahou odlišuje od jeho § 4b a 4c, kde vystupuje do popředí aspekt prospěchu či zájmu na dosažení zisku jako typického znaku podnikání a současně jako základní problém střetu zájmů. Tím se odlišují i kritéria hodnocení jejich ústavnosti, neboť problém § 4a zákona o střetu zájmů v podobě provozování vysílání a vydávání periodického tisku veřejným funkcionářem by zde byl bez ohledu na potřebu řešení střetu zájmů. Ústavnost § 4a zákona o střetu zájmů je proto třeba hodnotit z pozic ústavních principů demokracie, svobodných a demokratických voleb a volné soutěže politických stran a politických sil (čl. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 5 Ústavy, čl. 2 odst. 1, čl. 21 odst. 1 a čl. 22 Listiny), které nepodkopává, nýbrž upevňuje. Naopak § 4b a 4c zákona o střetu zájmů takový principiální ústavní základ nemají; na rozdíl od institutů demokracie a právního státu náš ústavní pořádek obecnou charakteristiku či normativní přihlášení se k nějakému typu hospodářství neobsahuje. Aby mohl být proveden přezkum ústavnosti § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, je nutno vyjít z obecných ustanovení a katalogu základních práv a svobod Listiny a z nich lze teprve vyvozovat závěry pro vrchnostenskou roli státu při regulaci obsahu a ochrany vlastnických práv a svobody podnikání (čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 41 odst. 1 Listiny). 160. To se promítá i do hodnocení námitek založených na argumentu členstvím České republiky v EU. Ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů má vztah nejen k regulaci střetu zájmů, nýbrž současně k postavení sdělovacích prostředků (rozhlas, televize, periodický tisk) v demokratické společnosti bez ohledu na členství v EU. Vzhledem k tomuto širšímu dosahu tak nejde jen o zajištění postupů v rámci sdíleného řízení (tzv. shared management) při správě finančních prostředků podle čl. 63 odst. 1 finančního nařízení a prováděcích předpisů, nýbrž o daleko více, neboť § 4a zákona o střetu zájmů sleduje na rozdíl od § 4b a 4c zákona o střetu zájmů především řešení vnitrostátních otázek politického a ústavního systému a s tím spojené národní identity (čl. 4 odst. 1 SEU). Proto zde nemají místo námitky, že něco takového pro Českou republiku z práva EU neplyne s podtextem, že to v zájmu zachování zásad demokratického právního státu stanovit nemůže. 161. Sdělovací prostředky tím, jaké informace a jakým způsobem poskytují, mají schopnost značnou měrou formovat názory jednotlivců a ovlivňovat veřejné mínění; nikoliv nedůvodně se v této souvislosti hovořilo o médiích, resp. dříve o tisku jako o další z velmocí. Tím plní rovněž nezastupitelnou kontrolní funkci ve vztahu k fungování státu, resp. činnosti jeho představitelů. Takovouto úlohu přitom mohou sotva plnit média, která jsou právně, personálně či ekonomicky pod vlivem státu (jak tomu bývá v nedemokratických státních režimech) či jeho vrcholných činitelů. Jejich význam se přitom nevztahuje jen na vedení volební kampaně a vytváření mínění voličů o soupeřících politických stranách, nýbrž i jejich nazírání na společnost a dění v ní. Proto je jejich provozování a vlastnění klíčovou otázkou demokratického právního státu nejen z hlediska politického života. Je-li provozovatelem či vlastníkem veřejný funkcionář, pak je zpochybněna role státu jako vrchnostenského (a v mezích ústavního pořádku neutrálního) regulátora politické (a nejen politické) soutěže. S tím souvisí i potřeba systémového pohledu na problematiku vlastnictví a provozování médií. Jde tak o jedno z dodatečných opatření proti možnému vlivu soukromých peněz na fungování veřejné moci v podmínkách rostoucích sociálních nerovností ve společnosti. 162. Ustanovení § 4a zákona o střetu zájmů plní poslání, které přesahuje rámec regulace střetu zájmů, neboť sleduje to, aby veřejný funkcionář nemohl ovlivňovat, či dokonce ovládat média, a to ať již jako vlastník (podnikatel), nebo vydavatel či provozovatel, byť vedlejší účastnice tyto pojmy ztotožňuje. Stačí zde odkázat na vymezení základních pojmů v § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., podle kterého je provozovatelem rozhlasového a televizního vysílání právnická nebo fyzická osoba, která sestavuje program, včetně služeb přímo souvisejících s programem, určuje způsob organizace rozhlasového a televizního vysílání a má za toto vysílání redakční odpovědnost, a pod zvukovým nebo obrazovým označením, jež program a služby přímo související s programem nezaměnitelně identifikuje, tento program a služby přímo související s programem prvotně šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává šířit, a podle téhož ustanovení písmene h) provozovatelem převzatého vysílání právnická nebo fyzická osoba, která rozhoduje o skladbě programů převzatého vysílání, včetně služeb přímo souvisejících s programy převzatého vysílání, a která tyto programy a služby s nimi přímo související šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává v úplné a nezměněné podobě šířit na základě oprávnění k provozování převzatého vysílání. Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pak definuje pojem „vydávání periodického tisku“ jako činnost vydavatele, při které na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťuje jeho obsah, vydání a veřejné šíření. Stanoví-li § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů, že se má veřejný funkcionář zdržet každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit (nejen že ovlivňují) výkon jeho funkce, je takový zákaz akceptovatelný s ohledem na význam médií uvedených v § 4a zákona o střetu zájmů, jsou-li splněny další požadavky, zde především ochrana legitimního očekávání [viz sub IX. d)]. Stát prostřednictvím § 4a zákona o střetu zájmů do volné politické soutěže nezasahuje, stejně jako zde neomezuje svobodu projevu ani necenzuruje, nýbrž naopak vytváří podmínky pro její průběh v zájmu ochrany práv a svobod jiných účastníků této soutěže, stejně jako její transparentnosti (§ 17 zákona č. 231/2001 Sb.). 163. Ústavně konformním (zejména s čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a čl. 22 Listiny) je postup zákonodárce stanovícího potřebná omezení při provozování a vlastnictví sdělovacích prostředků, která sledují veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže jako neoddělitelné součásti politického života demokratického právního státu. Veřejný zájem je zde formulován jako výsledek demokraticky vedené parlamentní rozpravy a střetávání různých názorů. Jestliže zákonodárce výraznou většinou hlasů (viz sub 149) dospěl k závěru, že je nezbytné oddělit ovládání médií a výkon veřejných funkcí vymezených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, sleduje takový krok (v obecné poloze) legitimní veřejný zájem. 164. V této souvislosti za zásadní Ústavní soudÚstavní soud z hlediska normativního chápání pojmu demokratického právního státu jako východiska pro ústavně konformní výklad § 4a považuje další aspekt zákona o střetu zájmů, kterým je ochrana před koncentrací veřejné moci a jiných mocí, tedy aby se v jediných rukách soustředila jak politická moc (míněna moc plynoucí z titulu výkonu dané funkce), tak moc ekonomická a s ní často spojená moc mediální. Ústavní právo jako politické právo (J. J. Rousseau) nemůže přehlížet klíčový význam financování každodenně se odehrávající politické soutěže a rovnosti šancí v ní. To pak může nejen narušovat řádnou správu věcí veřejných a náležité hospodaření s veřejnými finančními prostředky, ale také ohrožovat samotné demokratické principy, na nichž je fungování České republiky jako demokratického právního státu založeno (čl. 1 odst. 1, čl. 5 Ústavy, čl. 2 odst. 1, čl. 17 a 22 Listiny). Velká ekonomická a mediální moc ovšem může být využita nejen k prosazování zcela legitimních politických cílů, ale též zpětně i soukromých zájmů, ne vždy slučitelných se zájmy veřejnými, a to mnoha způsoby, mj. prostřednictvím účastníků politické soutěže. Proto se již stává standardem omezování výše výdajů na volební kampaně a státní kontrola nad dodržováním pravidel pro její financování. 165. Stojí-li za politickou stranou či hnutím ekonomicky silný subjekt, jde nepochybně o velkou výhodu ve volné soutěži politických sil (čl. 5 Ústavy, čl. 22 Listiny), jež může způsobit (podle okolností) deformaci této soutěže a zpětně i soutěže hospodářské tam, kde na ni působí regulativní nástroje veřejné moci. Ekonomická moc může přispět k získání moci politické, která potom může být zpětně synergicky využita k posílení moci ekonomické, např. získáním veřejných zakázek nebo omezováním konkurence. Ekonomická moc a finanční prostředky jako takové nejsou sice referenčním ústavním kritériem rovnosti; něco jiného je, stanoví-li zákon, kolik jich lze v rámci politické soutěže použít, jak to zákonodárce stanovil při novelizaci volebního zákonodárství zákonem č. 322/2016 Sb. Z hlediska veřejného zájmu a ochrany demokratických hodnot je proto akceptovatelná snaha zákonodárce, který v reakci na koncentraci významné ekonomické a mediální moci činí v mezích ústavního pořádku opatření bránící možné postupné deformaci demokratického režimu do podoby nějaké z jeho fiktivních či neliberálních variant odporujících požadavkům čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 2 odst. 1 Listiny. Jde tak o jedno z opatření tzv. obranyschopné demokracie (viz k tomu již Loewenstein, K. Militant Democracy and Fundamental Rights. The American Political Science Review, roč. 1937, č. 3, s. 417-432, a tamtéž, č. 4, s. 638-658), které má svůj ústavní základ ve shora uvedených ustanoveních Ústavy a Listiny. 166. Při hodnocení těchto zákazů a omezení je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že na rozdíl od § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, kde jde vždy o jednorázovou záležitost (účast v konkrétním zadávacím řízení, žádost o udělení konkrétní dotaci či pobídky), v případě provozování rozhlasového či televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku jde z povahy věci samé o soustavnou činnost. Neustálé posuzování změn vlastnických poměrů (i onen nákup jedné akcie) by nakonec vedlo k pochybnostem o efektivitě a smyslu takové úpravy, když již zákonodárce uznal za nutné k ní sáhnout. Zatímco příslušný správní orgán řeší stížnosti na porušování pravidel vysílání v jednotlivých případech, zde vlastně problém účasti veřejného funkcionáře na veškerém dění v takovém sdělovacím prostředku jako by byl vytčen před závorkou. To by znamenalo, že je přítomen jako problém v každé jednotlivé relaci. Není dále bez významu, že již sám zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), umožňuje rozlišovat ovlivňování (§ 71) jako nahodilé a jednorázové, zatímco ovládání (§ 74 a 75) je spojeno se soustavností, která zakládá možnost vlivu (srov. Havel, B. In: Štenglová, a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 214). Zbývá snad jen dodat, že ještě vyšším stupněm aktivního ovládání a jednání ve shodě je právní podoba (přiznaného) koncernu (§ 79), což jsou nyní jeho členové povinni uveřejnit na svých internetových stránkách (§ 79 odst. 3), kdy předpokladem koncernu je „zájmová jednota v mnohosti, upínající se ke skupině jako celku a přerůstající zájmy jednotlivých řízených osob, ba dokonce i osoby řídící“ [Čech, P., Šuk, P. Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Bova Polygon, 2016, s. 223.]. 4. Účel § 4a zákona o střetu zájmů jako nástroje regulace politické a hospodářské soutěže z hlediska čl. 21 odst. 4 Listiny 167. K hodnocení ústavnosti § 4a zákona o střetu zájmů je třeba přistupovat primárně z hlediska čl. 21 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3, popř. čl. 23 odst. 3 Ústavy [viz i sub IX. a) 5.], nikoli z hlediska čl. 11 a 26 Listiny, jak argumentují navrhovatel a vedlejší účastnice. Jeho účelem není nucené omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny). Podle právě uvedených ustanovení ústavního pořádku je výkon veřejné moci založen na sledování veřejného zájmu a obecného blaha, a nikoli na dosahování soukromého zisku nebo správě vlastního majetku jako v paternalistickém státě (též sub 89). Veřejné právo zde neurčuje, co a kdo může vlastnit, či jak může podnikat, nýbrž určuje, čím je při výkonu veřejné funkce vázán, což se následně promítá do stanovení podmínek a omezení pro výkon určitých (podnikatelských) činností podle čl. 26 odst. 2 a čl. 41 odst. 1 Listiny, popř. čl. 70 Ústavy (tzv. hospodářská inkompatibilita). Účelem § 4a zákona o střetu zájmů je stanovit ex ante podmínky, za nichž mohou občané vykonávat volenou či jinou veřejnou funkci. Není přitom v rozporu s ústavním pořádkem, jsou-li těmito podmínkami i zásahy do svobody a práva podnikat podle pravidel čl. 26 odst. 2 Listiny. Jinak řečeno, nikomu není upíráno ani vlastnit majetek, ani možnost podnikat, je-li na jeho svobodném rozhodnutí podle čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy, zda podmínky výkonu (nikoli nabytí) veřejné funkce splní tím, že se určitých činností dočasně vzdá, či nikoliv. Ustanovení § 4a odst. 2 a 3 zákona o střetu zájmů, která navíc navrhovatel i vedlejší účastnice ve své argumentaci pomíjí, poté nabízejí další možné šetrnější řešení (viz i níže) jak z hlediska postavení veřejného funkcionáře jako provozovatele, vydavatele atd., tak (s přihlédnutím k potřebě teleologické redukce při výkladu § 4a odst. 1 ve spojení s § 4a odst. 2) při stanovení správní sankce za jeho porušení v § 23 zákona o střetu zájmů (nelze ji uložit přímo, nýbrž až po marném uplynutí lhůty). Jde o důsledek řešení zvoleného zákonodárcem, spočívajícího v tom, že zákaz a omezení založil na postavení (vlastník, společník, člen, ovládající osoba), z čehož se nevyvratitelně presumuje možnost ovlivňování namísto dokazování skutečného vlivu. 168. Právě uvedené platí tím spíše, že žádný neomezený „nárok“ občana na získání veřejné funkce (s výjimkou akcesorického nároku na virilní funkci) neexistuje, neboť Česká republika není monarchií, ale právě republikou. Ústavní pořádek zaručuje rovný přístup k veřejným funkcím (tedy rovné podmínky ucházení se). Nevylučuje však stanovit podmínky jejich výkonu odpovídající shora uvedeným ústavním zásadám organizace a výkonu veřejné moci v demokratickém právním státě. Nebrání zákonodárci, aby přijal opatření proti maření účelu výkonu veřejné funkce sledováním jiného cíle, než je veřejný zájem a obecné blaho, jak již bylo vyloženo (např. sub 89 a násl.). Na rozdíl od hodnocení ústavnosti zásahu do svobody podnikání ve věci elektronické evidence tržeb [viz body 114 a 115 nálezu ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 26/16 (N 227/87 SbNU 597; 8/2018 Sb.)] v posuzované věci nelze spatřovat zásah do této svobody stanovením podmínek, které jsou spojeny s tím, že ten, kdo tuto svobodu využívá, se rozhodl současně vykonávat veřejnou funkci. Současně je třeba zdůraznit, že rovněž čl. 26 odst. 2 ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny předpokládá, že u některých činností mohou být stanoveny podmínky a omezení, tedy možnosti vymezit, kdo, kdy, kde a jakým způsobem může podnikat nebo vykonávat jinou hospodářskou činnost, a v případě neslučitelnosti s výkonem veřejné funkce určit pravidla řešení takového střetu. 169. Zajišťování působení svobodných médií jako neoddělitelné součásti veřejného prostoru v demokratické společnosti se stává postupně standardem nejen z hlediska svobody projevu a svobodného šíření informací. Na podporu tohoto závěru lze uvést usnesení Evropského parlamentu ze dne 3. 5. 2018 O pluralitě sdělovacích prostředků a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii (dostupné na http://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-8-2018-0144_CS.html). V něm Evropský parlament vyzval členské státy, aby k zajištění plurality a svobody médií přijaly potřebná opatření ohledně jejich nezávislosti na politické a hospodářské moci, proti koncentraci vlastnictví narušující rozmanitost a volnou soutěž, ale - což je třeba v posuzovaných souvislostech zdůraznit - uplatnily vhodná omezení u osob, které mají veřejnou funkci, jde-li o vlastnictví médií, a zajistily nezávislý dohled a účinné mechanismy dodržování předpisů, aby se předešlo střetu zájmů a aby „za účelem účinné ochrany svobody a plurality sdělovacích prostředků byla účast na veřejných zakázkách ze strany podniků, jejichž konečný vlastník vlastní zároveň mediální společnost, zakázána či alespoň zajištěna jejich plná transparentnost; navrhuje, aby členské státy byly povinny pravidelně podávat zprávy o veškerém veřejném financování poskytovaném mediálním podnikům a aby bylo poskytování veřejných finančních prostředků pravidelně sledováno“ (bod 47 dokumentu). 170. Současně byly členské státy EU v právě citovaném usnesení Evropského parlamentu vyzvány, aby v plném rozsahu podpořily a schválily doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy o pluralitě médií a transparentnosti vlastnictví médií ze dne 7. 3. 2018 (dostupné na https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/rec-2018-1-cz-10033.rtf), v němž se v reakci na aktuální vývoj v dané oblasti poukazuje na význam veřejných sdělovacích prostředků v demokratické společnosti a nezbytnost zajištění jejich plurality. V souvislosti s nyní posuzovanou věcí je možno poukázat na bod 11 doporučení, kde se uvádí, že přijetí a účinné provádění regulace vlastnictví médií může hrát významnou úlohu v souvislosti s pluralitou sdělovacích prostředků, že taková regulace může zvýšit transparentnost vlastnictví médií a že se může zabývat otázkami, jako je vlastnictví napříč médii, přímé a nepřímé vlastnictví médií a účinná kontrola a vliv na sdělovací prostředky, a že může také přispět k zajištění účinného oddělení mezi výkonem politické moci nebo politickým vlivem a kontrolou sdělovacích prostředků nebo rozhodováním o mediálním obsahu. V bodech 3.5 a 3.6 přílohy tohoto doporučení (nazvané Guidelines on media pluralism and transparency of media ownership) se v návaznosti na výše uvedené vychází z oprávnění členských států zavést kontrolu a stanovit spravedlivou rovnováhu zejména tam, kde vlastní média politické strany nebo jednotlivci, kteří se aktivně podílejí na politice, a zejména kdokoli ve volených funkcích, aby byla zajištěna redakční nezávislost a transparentnost vlastnictví, přičemž redakční rozhodování je zásadně neslučitelné s výkonem politické moci. 171. S ohledem na právě uvedené lze dojít k závěru, že s přihlédnutím k uvedeným argumentům zákonodárce zvolil formu neslučitelnosti činnosti (podmínka materiální racionality zásahu) v nejcitlivější oblasti pro politickou soutěž (čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny) tím, že odstraňuje předpoklady pro vedení sporů, zda provozování nebo vydávání je ještě na hranici možného, zda je tomu právě v jednom konkrétním případě, kdežto v jiném to lze ještě tolerovat atd. (podmínka procedurální racionality zásahu). I to je spojeno s odlišnou (soustavnost) povahou § 4a zákona o střetu zájmů oproti jeho § 4b a 4c (jednorázovost), jak bylo již sub 166 uvedeno. 5. Námitky proti § 4a zákona o střetu zájmů jako prostředku diskriminace veřejných funkcionářů 172. Navrhovatel a vedlejší účastnice v různých souvislostech namítají, že § 4a zákona o střetu zájmů stanovuje podmínky, které jsou jednak diskriminační, jednak projevem libovůle v rozporu s kroky testu proporcionality. K tomu lze ve stručnosti odkázat na provedený výklad významu čl. 21 odst. 4 Listiny pro stanovení výkonu podmínek pro ucházení se o funkci, nikoli pro její výkon. Tyto námitky proto míjí cíl a jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněné. Je-li záměrem zákonodárce zamezit koncentraci různých forem moci ve společnosti jako jedné z podmínek volné soutěže, pak dané opatření sleduje legitimní cíl (viz výše), současně je zjevné, že je způsobilé tohoto cíle dosáhnout a že pro jeho dosažení neexistují vhodnější prostředky, než jak je stanoví § 4a zákona o střetu zájmů jako celek (lhůty, náhradní řešení). 173. K námitce diskriminace v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny a Protokolem č. 12 k Úmluvě, kterého se navrhovatel dovolává, je třeba v případě Protokolu č. 12 k Úmluvě uvést, že dosud nebyl ratifikován, proto nelze uplatnit závěry z nálezu ze dne 8. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 69/04 (N 44/44 SbNU 557; 161/2007 Sb.) z hlediska výkladu pojmu „závazek z mezinárodního práva“ v čl. 1 odst. 2 Ústavy. Nicméně jde o text, který se v otázce majetku nikterak neodchyluje od toho, co stanoví čl. 3 odst. 1 Listiny. Obecně otázky využívané v tzv. testu přímé diskriminacepřímé diskriminace zní: 1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny? 2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných („podezřelých“) důvodů? 3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)? 4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b) je přiměřené? [viz nálezy ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 34; ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 35]. O přímou diskriminacipřímou diskriminaci jde jen tehdy, jsou-li odpovědi na první tři otázky kladné a na čtvrtou záporná. V posuzované věci Ústavní soudÚstavní soud shledal při vypořádání zásadních námitek navrhovatele a vedlejší účastnice [podrobně sub IX. a)], že postavení všech veřejných funkcionářů je ve srovnání s jinými podnikateli odlišné (negativní odpověď na první otázku) v tom, že se podílejí na výkonu veřejné moci a jejím utváření (negativní odpověď na druhou otázku) na základě vlastní volby (negativní odpověď na třetí otázku), nikoli pouze na dosahování zisku. Proto je s nimi nakládáno odlišně, neboť mohou přímo či nepřímo ovlivňovat fungování státu nebo jiné územní veřejné korporace a formovat veřejné mínění v této oblasti, čímž jsou sledována hlediska zajištění férové politické soutěže (kladná odpověď na čtvrtou otázku), což lze považovat za rozumný a objektivní důvod, který může zákonodárce zvážit s ohledem na stav ve společnosti. Je přitom zasahováno jen do postavení těch veřejných funkcionářů, kteří by provozováním médií nebo vydavatelskou činností mohli takto působit. Taková úprava proto sleduje [jak bylo prokázáno výše sub IX. a) zejména v bodech 3 až 8] legitimní cíl a je proporcionální, neboť ve srovnání s jinými státy nebrání podnikání (v určité míře) v jiných oblastech, než jsou právě sdělovací prostředky, přičemž do samotného předmětu podnikání z hlediska kapitálové účasti zasahuje co nejmírněji (§ 4a odst. 3 zákona o střetu zájmů). Tato úprava je i racionální, neboť je prevencí před vznikem složitých sporů o nekalé vedení politické soutěže a alespoň formálně, v době rostoucích sociálních rozdílů, vyrovnává podmínky soutěže jejich účastníků. 174. Stejně tak nelze přisvědčit námitce vedlejší účastnice, která někdy ve své argumentaci proti § 4a zákona o střetu zájmů zaměňuje pravidla abstraktní kontroly zákonů s podáním a argumentací v ústavní stížnosti konkrétní osoby na obecnou právní úpravu, která se jí dotýká (ve vztahu k zákonu o střetu zájmů srov. usnesení ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. III. ÚS 3390/17 - nepřípustnost podání ústavní stížnosti přímo proti zákonu). To platí i projí vznesenou námitku k testu přímé diskriminacepřímé diskriminace, podle které zásah do práv jednotlivce lze ospravedlnit jen za předpokladu, že skutečně souvisí s tvrzeným cílem zásahu a současně je proveden prostředky přiměřenými k jeho dosažení. Napadená zákonná ustanovení podle ní nepředstavují úpravu, která by mohla být odůvodněna veřejným zájmem, což platí beze zbytku i pro nastolenou nerovnost v právech. Proto Ústavní soudÚstavní soud opět připomíná již vícekrát vyložený závěr (viz i sub 189), že Listina zaručuje základní práva a svobody všem jejich nositelům (čl. 1, čl. 3 odst. 1) a může je omezit jen za stanovených podmínek (čl. 4). Stejně tak stát má právo stanovit pravidla organizace a výkonu veřejné moci. Má-li ten, kdo se na veřejné moci podílí, možnost volby, zda se jim podřídí či ne, nemůže se dovolávat bez dalšího zásahu do základních práv a svobod, když se nachází v odlišné pozici než ti jejich nositelé, kteří součástí veřejné moci nejsou, jak bylo právě s odkazem na vypořádání zásadních námitek uvedeno. 175. Vedlejší účastnice dále argumentuje tím, že předmětná úprava, pokud jde o její osobní působnost, je příliš úzká, neboť se netýká politických stran a hnutí, ačkoliv v jejich případě je vlastnictví médií z hlediska ochrany demokratických hodnot nebezpečnější. Stejně tomu má být v případě věcné působnosti, neboť nejsou vůbec postižena další, ještě vlivnější média (elektronická, sociální sítě). Z tohoto důvodu má za to, že dané opatření není vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle (námitka diskriminace a efektivnosti § 4a). 176. Podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu však takovéto srovnání není přiléhavé a námitky v testu diskriminace obstojí. Politická strana nebo politické hnutí jsou subjekty odlišné od státu, sledují svůj vlastní zájem, kterým je v demokratické společnosti získat co největší podíl na moci ve svobodné soutěži politických subjektů. Samotný politický subjekt žádnou moc nevykonává (čl. 20 odst. 4 Listiny) a jeho vliv na fungování státu je toliko zprostředkovaný, přičemž činnost takového subjektu je pod určitou kontrolou státu a (zpravidla i) členské základny. Také zájmy politického subjektu (obvykle) nejsou totožné se zájmem veřejného činitele, jenž eventuálně zneužívá svou moc k dosažení osobního cíle. V testu diskriminace proto taková námitka neobstojí. Neobstojí ani z toho důvodu, že podnikání politických stran a politických hnutí v oblasti provozování vydavatelství, nakladatelství, tiskáren, rozhlasového nebo televizního vysílání je sice možné, ale nikoli přímo, nýbrž pouze prostřednictvím stranou či hnutím založené obchodní společnosti nebo družstva, popř. formou účasti na již založené obchodní společnosti nebo družstvu za podmínek stanovených v § 17 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. To má proto dopad na možnou účast veřejného funkcionáře v takové obchodní korporaci (též sub 179) na rozdíl od jiných členů politické strany nebo hnutí. K tomu je třeba připomenout, že takové omezení by v případě politických stran jako klíčových subjektů politického života a volné politické soutěže představovalo v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny neproporcionální a nadměrný zásah do jejich činnosti absolutním zákazem podnikání v oblastech, ač ty bezprostředně souvisejí s jejich funkcemi [srov. k tomu nález ze dne 18. 10. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (N 62/4 SbNU 113; 296/1995 Sb.)]. 177. Jde-li o v pořadí druhou výhradu, podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu není podstatné, zda budou postižena veškerá média či informační zdroje, jež by mohly být veřejným funkcionářem zneužity k prosazení osobního záměru. Účelem uvedeného ustanovení je zabránit tomu, aby veřejný činitel nemohl mít relevantní mediální vliv tím, že jej oddělí (alespoň) od „institucionálních“ informačních kanálů. O nikoliv zanedbatelném vlivu tradičních médií není důvodu pochybovat, zvláště pak na některé skupiny obyvatel, které získávají informace téměř výlučně jejich prostřednictvím. Z hlediska kritéria tzv. vhodnosti napadené ustanovení obstojí již vzhledem k možnosti souběžného šíření informací z nich na internetu. Tím bude zajištěna větší pestrost názorů vlivných „mediálních hráčů“ a zachován účel výkonu veřejné funkce. 178. Navrhovatel a vedlejší účastnice též namítají, že u některých médií je vznik střetu zájmů vyloučen, a to s ohledem na jejich „nepolitické“ zaměření, případně že u některých veřejných činitelů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů si nelze představit, že by měli důvod ovlivňovat veřejné mínění. Lze s nimi souhlasit, že působnost zákona jak z hlediska věcného, tak osobního se jeví jako poměrně široká. Podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu by však z hlediska legislativní techniky bylo v první řadě poměrně obtížné specifikovat média, která nejsou ani potenciálně zneužitelná k osobně-politickým účelům, a ty pak vyloučit z působnosti zákona o střetu zájmů. Lze velmi obtížně předvídat, jaké všechny situace přinese reálný život, tedy jaké médium by mohlo být v té které funkci skutečně zneužito, stačí-li navíc z hlediska účelu zákona o střetu zájmů potencialita takového zneužití či využití. Konečně Ústavní soudÚstavní soud k námitce, že to nemá místo v případě vysílání hudby, naučných pořadů nebo výlučně odborného tisku, nemůže pominout skutečnost, že to byl sám navrhovatel, kdo v srpnu 1989 „pod příkrovem“ Technického magazínu vydávaného Nakladatelstvím technické literatury v jeho č. 8, roč. 1989, publikoval článek Prognostika a přestavba, který se setkal s velkým ohlasem a položil základy jeho politické kariéry. Jak již bylo výše zmíněno, právě vliv médií veřejného funkcionáře, jehož post se nejeví jako významný, resp. vlivný, může být předmětem nějakého „obchodu“. Význam má tedy to, zda možnost daného společensky nežádoucího jednání existuje, byť se třeba jeví jako méně pravděpodobná či spíše jen hypotetická, takže využití profylaktického opatření, namísto následného trestání a vedení složitých, zejména povolebních soudních sporů, je ústavně akceptovatelné jako opatření v tzv. předpolí vzniku ústavního deliktu. V sázce, jde-li o předmět právní regulace, nejsou jen (zejména) ekonomické zájmy státu, ale také důvěra občanů ve stát a jeho instituce. Z hlediska testu proporcionality (v užším smyslu) vyjádřeno, se zásah do práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny jeví jako sice poměrně široký, ovšem s přihlédnutím k povaze daného základního ústavně zaručeného práva podle čl. 26 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny jej nelze považovat za zjevně nepřiměřený ve vztahu k cílům, které dané opatření sleduje. 6. Ústavní konformita § 4a z hlediska formální racionality tvorby práva 179. Je podstatný rozdíl mezi zásahem do svobody a práva podnikat, spojených především se snahou dosáhnout zisku (§ 4b a 4c zákona o střetu zájmů), a mezi vlastnictvím, popř. provozováním médií a vydavatelstvím, tedy se snahou ovlivňovat veřejné mínění, které ani nutně s dosahováním zisku navenek spojeno vždy být nemusí (prospěch oproti vlivu), i když zpravidla bude. Zatímco však v prvém případě může vliv veřejného funkcionáře zasáhnout do pravidel hospodářské soutěže a naplňování politiky státu a deformovat sledovaný veřejný zájem, v druhém případě půjde nakonec o otázky ovlivňování veřejnosti, politické soutěže a svobody projevu či práva šířit informace podle čl. 17 Listiny obecně. Teleologický a systematický výklad § 4a zákona o střetu zájmů vede k závěru, že při vymezení třídy subjektů, na které dopadá, mohou vzniknout pochybnosti, jak vykládat druhou část ustanovení § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů, které vedle sebe v jednom výčtu staví společníka, člena a ovládající osobu právnické osoby, která je provozovatelem nebo vydavatelem. Tuto okolnost navrhovatel nenamítá, nicméně vedlejší účastnice ano, byť jen (jako v řadě jiných námitek) v obecné rovině, protože jejím cílem není ústavně konformní výklad tohoto ustanovení a vyjasnění pojmů „společník, člen“ v něm použitých, nýbrž zrušení § 4a zákona o střetu zájmů jako celku. K tomu je třeba dodat, že poslanec M. Plíšek, který tento pozměňovací návrh předložil, hovořil v parlamentní rozpravě výlučně o členu vlády, kdy uvedl, že předložil návrh, podle kterého „člen vlády nesmí být ovládající osobou podnikající právnické osoby, to znamená ovládat a vlastnit 40 a více procent dané firmy, s tím, že ten návrh je, řekněme, v obecné poloze a já v něm neřeším, co dalšího má ten člen vlády případně udělat, zda ten podíl převést, vzdát se ho a podobně. To je skutečně na něm a do toho já nechci zasahovat. Mám to takto v obecné rovině“ (48. schůze Poslanecké sněmovny dne 29. 6. 2016). V průběhu dalšího projednávání došlo v navrhovaném znění dnešního § 4a zákona o střetu zájmů k řadě změn, podstatné je však schválené znění [k otázce ústavnosti tohoto stylu „tvorby práva“ viz VIII. c)]. Jde ovšem jen o charakteristiku toho, jak byla rozprava vedena. I tak je pro posuzovanou věc rozhodující schválený a vyhlášený text zákona č. 14/2017 Sb., který vymezuje pět kategorií veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů šířeji (viz níže), než o tom hovořil navrhovatel pozměňovacího návrhu poslanec M. Plíšek, současně ale ne zcela jasně, protože schválený text nehovoří o podnikající osobě, nýbrž o osobě provozující či vydávající, což značí, že oproti § 4b a 4c zákona o střetu zájmů již jde jen o ovládající osobu právnické osoby, nikoli o obchodní společnost, která ovládá právnickou osobu provozující rozhlasové a televizní vysílání nebo vydávající periodický tisk (míří zde zřejmě na situaci politických stran a hnutí podle § 17 odst. 3 zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích - viz výše sub 176). Konečné znění § 4a zákona o střetu zájmů ne vytrhává z kontextu pouze jednu z více charakteristik ovládané osoby podle § 74 a 75 zákona o obchodních korporacích, a navíc osobní působnost rozšiřuje o člena a společníka právnické osoby, která je provozovatelem nebo vydavatelem [podle usnesení garančního ústavně právního výboru č. 205 z jeho 60. schůze konané dne 30. března 2016 (tisk 564/9), promítnutého do tisku č. 564/10 a následně ještě dále redakčně upraveného]. S jedinou výjimkou poznámky poslance R. Vondráčka, ovšem již jen na 54. schůzi Poslanecké sněmovny ze dne 10. 1. 2017 k vetu prezidenta republiky, kdy již nelze text zákona měnit, na to nebylo v rámci rozpravy v Poslanecké sněmovně vůbec reagováno. 180. V podmínkách abstraktní kontroly ústavnosti § 4a zákona o střetu zájmů dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že v této rovině napadené ustanovení obstojí, což však nemusí platit v případě řešení konkrétního sporu v návaznosti na přestupkové řízení na základě § 23 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů. Ten stanoví, že tohoto přestupku se dopustí veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, který je v rozporu s § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů jednak a) sám provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání, b) sám vydavatelem periodického tisku. Dále to je v případě právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, c) její společník, d) její člen nebo e) její ovládající osoba. Zatímco v případech uvedených sub a) a b) problém nevzniká (definice v zákoně č. 231/2001 Sb. - viz sub 162, udělení licence), v případě tří zbývajících kategorií, které spojuje vztah k právnické osobě, která je provozovatelem nebo vydavatelem, již z hlediska přezkumu ústavnosti mohou pochybnosti vzniknout. Co se týče ovládající osoby, je třeba k výše uvedené citaci z parlamentní rozpravy dodat, že zákon o střetu zájmů obsahuje i další definice (domněnky) pojmu ovládající osoby v abstraktní rovině, které rovněž sledují tento cíl. Pojem ovládající osoby je tak třeba vymezovat i s jejich pomocí, protože zákon o střetu zájmů výslovně na konkrétní (pouze jednu z více definic) neodkazuje, čímž nakonec brání tomu, aby bylo možno pravidla § 4a zákona o střetu zájmů obcházet. Měla by proto platit obecná zásada in pari materia, jak z ní konečně vychází i čl. 40 legislativních pravidel vlády vyžadující terminologickou jednotu právního předpisu a pro případ zavedení nového právního termínu jeho definování; jinak se předpokládá, že má stejnou intenzi a extenzi jako dosud používané právní termíny. Tento požadavek zohledňuje jako samozřejmý rovněž judikatura Ústavního souduÚstavního soudu [srov. usnesení ze dne 31. 7. 1996 sp. zn. III. ÚS 124/96 (U 14/5 SbNU 585)]. 181. S ohledem na to, co bylo právě uvedeno, nelze použít výkladový argument označovaný tradičně jako eiusdem generis. Ten by mohl vést v některých konstelacích k jinému výsledku výkladu z hlediska ústavnosti. Použití obratů člen nebo společník, a to bez bližšího upřesnění, totiž nevylučuje závěr o nadměrném (nepřiměřeném), a tudíž neústavním zásahu. Podle tohoto argumentu je nutno slova se širší extenzí spojená v normativním textu se slovy s omezeným významem vykládat takto restriktivně a úžeji (srov. k tomu např. studii Tiersma, P. M. Categorial Lists in the Law ve sborníku Vagueness in Normative Texts. Peter Lang, Bern etc. 2005, str. 121-123, a zejména s příklady Bennion, F. A. R. Statutory Interpretation. 4. vyd. Butterworths, London etc. 2002, str. 1054-1067). Jak ale bylo uvedeno, pro jeho použití neskýtá text § 4a zákona o střetu zájmů dostatečnou oporu, protože v různém kontextu mohou mít různý význam, nicméně nelze z toho vyvodit závěr o neústavnosti části ustanovení § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů vztahující se na společníky a členy ovládající právnické osoby. To proto, že tyto dvě kategorie veřejných funkcionářů a současně společníků nebo členů ovládající právnické osoby mohou představovat z hlediska jejich vlivu různé skupiny osob, kdy může jít o vliv nepatrný až po vliv rozhodující. Tomuto závěru nasvědčuje i to, že v zákoně o obchodních korporacích (§ 276 a násl.) oproti dříve platnému obchodnímu zákoníku došlo pro posuzovanou věc k významné změně v pojetí akcií, když je nyní rozlišováno mezi kmenovými akciemi a akciemi se zvláštními hlasovacími právy (akcionář v postavení společníka podle § 256 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, byť není zcela zřejmé, zda to tak bylo zamýšleno v případě formulace § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů). Obdobně lze poukázat na rozlišování podílů ve společnosti s ručením omezeným (§ 135 zákona o obchodních korporacích), nehledě na to, že může mít pouze jednoho společníka. Proto není bez významu, že § 23 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů potřebu regulace různých konkrétních vlivových situací z hlediska přiměřenosti respektuje. Jednak vychází z již zdůrazněné vlastnosti trvalosti činnosti provozovatelské či vydavatelské, čemuž odpovídá z hlediska zákona o odpovědnosti za přestupky definice trvajícího přestupku v § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky. Dále počítá s tím, že vlivové postavení přestupce v právnické osobě podle jeho § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů může být různé, čemuž pak odpovídá sazba pokuty v rozmezí od 5 000 do 250 000 Kč, která toto různé postavení a jeho praktický vliv umožňuje proporcionálněji posoudit v konkrétním případě. Shrnuto právě uvedené znamená, že k závěru o neústavnosti napadeného ustanovení nelze spolehlivě dojít. To však nevylučuje jiný závěr v případě hodnocení okolností konkrétního případu, které bude možné vzít v úvahu při použití ustanovení zákona o obchodních korporacích, popř. i dalších relevantních předpisů, jako mohou být např. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 182. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud dodává, že v rámci abstraktní kontroly ústavnosti § 4a zákona o střetu zájmů nemůže podávat výklad obyčejného zákona, byl-li jím shledán v napadené části ústavně konformním. Teprve řešení konkrétních případů (budou-li jaké) může přinést nutnost podat výklad i v jiných aspektech této úpravy, v současnosti ale takový návrh ani námitky předestřeny nejsou. Nelze přitom pouštět ze zřetele, že argumentace navrhovatele a vedlejší účastnice se zaměřuje pouze na členy vlády, tedy v současnosti 14 osob. Pomíjí zásadní skutečnost, že stejné povinnosti dopadají na všechny veřejné funkcionáře v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, což je více než 30 tisíc osob. Naopak v případě § 4b a 4c zákona o střetu zájmů zákonodárce pomíjí, že stejný problém z hlediska střetu zájmů může nastat nejen u této úzké kategorie veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, tj. v současnosti u 30 osob. Z hlediska tohoto dopadu však námitky vedlejší účastnice (s. 19 vyjádření) sice mají relevanci, avšak samy o sobě ke zrušení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů vést nemohou. Bude třeba důsledně zvážit rozdíly ve třídách subjektů, na které tato ustanovení dopadají, a pro všechny modality (zákaz, příkaz, povolení) od nich vyžadovaného chování, neboť zatímco svoboda či právo podnikání veřejných funkcionářů jsou stejné jako u ostatních nositelů základních práv a svobod (stejně jako soukromí, informační sebeurčení, obsah a ochrana vlastnického práva), tak jak to plyne z čl. 1 Listiny, možnost zásahu do nich se odlišuje právě z hlediska právního statusu veřejného funkcionáře, obsahu jeho funkce, popř. dalších okolností (osoby blízké, podnikání, pouhá správa vlastního majetku, kapitálová investice, její doba). Stejně tak se mohou výkladové problémy projevit v případě odlišení požadavků na vlastníka a provozovatele z hlediska střetu zájmů, protože se tyto pozice nemusejí krýt zejména v případě akciových společnostíakciových společností. Navíc vlastníka na rozdíl od provozovatele nelze vždy jednoznačně identifikovat (oproti požadavkům § 17 zákona č. 231/2001 Sb.), jak ukazuje materiál Transparency International pod názvem „Vlastníky českých médií nelze vždy dohledat“ s přílohou „Rozkryté vlastnické struktury a skuteční majitelé hlavních provozovatelů médií v ČR“ (dostupné na https://www.mediaguru.cz/clanky/2017/06/ti-vlastniky-ceskych-medii-nelze-vzdy-dohledat). 183. Co se týče návrhu navrhovatele na zrušení části třetí zákona č. 14/2017 Sb., tedy jeho čl. IV, lze se na tomto místě již jen omezit na konstatování, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, neboť již bylo vyloženo (sub 61), z jakých důvodů bylo nutno takto rozhodnout. IX. c) K návrhu na zrušení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů 1. Shrnutí argumentace navrhovatele a vedlejší účastnice 184. Navrhovatel tvrdí, že podle § 4 zákona o střetu zájmů člen vlády nesmí podnikat nebo provozovat samostatnou výdělečnou činnost, nesmí být členem statutárního orgánu, řídicího nebo kontrolního orgánu, přičemž tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku (pozn. - nejde-li o podnikání v těchto oborech - viz § 4 odst. 2 zákona o střetu zájmů). Naproti tomu § 4b a 4c podle navrhovatele v podstatě zamezují tomu, aby člen vlády vlastnil majetkový podíl v obchodní společnosti dosahující alespoň 25 %, a obdobně to platí pro § 4a zákona o střetu zájmů, z něhož i pro člena vlády vyplývá zákaz vlastnit jakýkoliv majetkový podíl v předmětné právnické osobě nebo být jejím členem (pozn. - ani jí ovládající osobou). Podle názoru navrhovatele překračují § 4a až 4c zákona o střetu zájmů, a to na rozdíl od § 4 zákona o střetu zájmů, ve vztahu k členovi vlády rámec čl. 70 Ústavy, podle něhož člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. 185. Navrhovatel dále uvádí, že s ohledem na stávající právní úpravu, resp. rozhodovací procedury a kontrolní mechanismy, nemůže veřejný funkcionář bez velkého rizika v rozporu se zákonem ovlivnit zadávání veřejných zakázek nebo rozhodování o žádostech o investiční pobídky či o dotacích, a proto napadená ustanovení neobstojí ani z hlediska principu vhodnosti, ani potřebnosti. Neobstojí též z hlediska principu přiměřenosti, neboť bezdůvodně vylučují některé společnosti, což navrhovatel považuje za diskriminaci a za porušení čl. 1 bodu 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě (sc. - nebyl dosud ratifikován). Pochybnosti vyvolává kritérium 25% majetkové účasti, neboť není krácen na svých právech jen veřejný činitel, ale i ostatní společníci, i když mají majoritu. 186. Vedlejší účastnice navíc poukazuje ve své obsáhlé argumentaci na zásadní význam veřejných zakázek a dotací z hlediska podnikatelské činnosti s tím, že napadená ustanovení zakládají diskriminaci dotčených společností a mají dopad i na zaměstnávání některých osob, které je odvislé od poskytování příspěvků, jež mají povahu dotací. Zcela vybočují z limitů možné regulace střetu zájmů stanovených v čl. 70 Ústavy, protože postihují osoby odlišné od osoby veřejného funkcionáře, aniž by tyto mohly tomu čelit, konkrétně společnosti, v nichž má minoritní podíl přesahující 25 % nebo podíl držený nepřímo. Zákazy v nich obsažené odhlížejí od toho, zda střet zájmů může vůbec vzniknout, což má být třeba v případě, kdy zadavatelem je soukromý subjekt. Nejde o úpravu co nejšetrnější, navíc předpisy EU, z nichž vychází i ustanovení § 44 a § 48 odst. 5 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek upravující střet zájmů, neumožňují rozšiřovat důvody pro vyloučení uchazečů ze zadávacích řízení nad jejich rámec, což plyne také z judikatury Soudního dvora EU. 187. Současně je nutno podle vedlejší účastnice vzít v úvahu, že dané opatření nepostihuje jen veřejného funkcionáře, ale eventuálně i další osoby, zejména společnosti, na nichž se veřejný funkcionář (přímo či nepřímo) podílí minimálně 25 %, případně jejich společníky (akcionáře). V případě, že je veřejný funkcionář minoritním společníkem a rozhodne se veřejnou funkci vykonávat, nemá taková společnost prakticky možnost tomu zabránit, v případě, že veřejný funkcionář takovou společnost ovládá, pak zase tomu nemají jak čelit minoritní akcionáři. Jde o nezanedbatelný zásah do práva na podnikání, neboť dotčené subjekty v případě veřejných zakázek jsou vylučovány z části trhu, na němž mohou být existenčně závislí, anebo jsou v případě dotací či investičních pobídek znevýhodňovány oproti konkurenci, což může mít závažné až likvidační účinky. V důsledku toho mohou být majetkově poškozeni podílníci takové společnosti. 2. Ústavnost stanovení hranice 25% účasti veřejného funkcionáře nebojím ovládané obchodní společnosti a východiska regulace střetu zájmů v § 3 zákona o střetu zájmů 188. Argumentace obou účastníků řízení vyžaduje odpovědět na řadu otázek ústavního charakteru, které napadená úprava v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, přijatá bez řádné přípravy a promyšlení všech důsledků, přináší. Navrhovateli je třeba přisvědčit v jeho argumentaci o rozdílech v povaze a účelu § 4 (ale i § 4a) zákona o střetu zájmů oproti § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, což bylo konečně v rámci ústavně konformního výkladu § 4a zákona o střetu zájmů právě rozvedeno sub IX. b). Zatímco v případě § 4a zákona o střetu zájmů jde o preventivní řešení problematiky ovlivňování médií veřejným funkcionářem, u § 4b a 4c zákona o střetu zájmů jde o možnost ovlivňování jednání státu, resp. jeho orgánů veřejnými funkcionáři ve prospěch jejich vlastních (osobních či soukromých) zájmů. V tomto případě je podstatná právě povaha majetkové účasti (aspekt získání prospěchu) na obchodní společnosti vstupující do obchodních vztahů s veřejným sektorem. Obě napadená ustanovení stanoví 25% hranici účasti na obchodní společnosti a dále operují s pojmem „ovládající osoba“, což je třeba chápat tak, že vztah mezi veřejným funkcionářem a příslušnou obchodní společností je natolik intenzivní, že není žádných pochyb o tom, že v takovýchto případech střet zájmů nastává bez dalšího dokazování. Zatímco § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů vychází ze střetu provázaných zájmů (nejen veřejný funkcionář, ale i jeho blízké osoby), napadená úprava se zaměřuje pouze na osobu veřejného funkcionáře, čímž ovšem hlavní účel zákona, do kterého byla tato napadená ustanovení svým způsobem „vlepena“ [existenci přílepku však nikdo z účastníků přes rozsáhlost námitek proti transparentnosti zákonodárného procesu nenamítl - viz sub IV. a), ale ani o něj nejde], vůbec nerespektuje, neměla-li být ovšem za ovládanou osobu považována osoba blízká jen proto, že je ovládaná, což ale nedává smysl. Tato nesystematičnost však nevede k neústavnosti napadených ustanovení. 189. Ústavní a na ně navazující zákonné podmínky volitelnosti a jmenovatelnosti a podmínky pro výkon veřejné funkce [vypořádání obecných námitek viz sub IX. a) 5.] sledují zájem celku, nikoli soukromý či osobní zájem jejího nositele. Z těchto ústavních východisek plynou konkrétní požadavky § 3 zákona o střetu zájmů, tedy povinnost zdržet se každého jednání, při kterém mohou osobní zájmy veřejného funkcionáře ovlivnit výkon jeho veřejné funkce (sc. ve veřejném či obecném zájmu); není-li pak takové zdržení se jednání možné, musí dát přednost veřejnému zájmu, jehož ochrana či prosazování jsou mu svěřeny. Tyto podmínky platí obecně a vždy. Ustanovení § 4 až 4c zákona o střetu zájmů sice pro určité kategorie veřejných funkcionářů v určitých - pro střet zájmů - zvláště citlivých situacích (dotace a veřejné zakázky) volí řešení jinou formou, tedy zákazem určité činnosti pro veřejného funkcionáře, popř. vyloučením s ním spojené obchodní společnosti (viz níže). I v těchto případech stále pro veřejného funkcionáře platí obecné pravidlo, tedy neporušit pravidla střetu zájmů, jak jsou definována v § 3 zákona o střetu zájmů (např. to, že má v obchodní společnosti účast nižší, než stanoví § 4b a 4c zákona o střetu zájmů). Zákazy a příkazy, které ustanovení § 4 až 4c zákona o střetu zájmů stanovují, slouží k tomu, aby pokud možno ke střetu zájmů vůbec nedošlo. Toho se má dosáhnout tím, že veřejným funkcionářům nebo tomu, jehož prostřednictvím se do střetu zájmů mohou dostat, tedy zadavateli veřejné zakázky (§ 4b zákona o střetu zájmů), popř. poskytovateli dotace (§ 4c zákona o střetu zájmů), se zamezuje vytvářet situace střetu zájmů závažnějšího dosahu, který je vyjádřen jednak velikostí podílu v obchodní společnosti, jednak významem a postavením veřejných funkcionářů, na které tato ustanovení dopadají. 190. Vznik střetu zájmů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů není vyloučen ani v těch případech, kdy podmínka 25% hranice není naplněna, pouze s tímto stavem spojuje zákon jiné právní důsledky. Zásadní otázkou je, zda pro porušení pravidel střetu zájmů zde musí být jakékoli jednání v rozporu s povinností se jej zdržet, jak to předpokládá § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů, nebo stačí i pouhá výlučně kapitálová účast (investice) v obchodní společnosti ve spojení s tím, že veřejný funkcionář ji má alespoň v 25% výši i v obchodní společnosti, aniž by byl jinak, a to nejen ve veřejné funkci, aktivní. Vedlejší účastnice současně namítá, že zadávací řízení obsahuje takové prostředky, které jakékoli ovlivňování vylučují i při vyšší než 25% účasti. Zde tak odpadá hodnocení, zda veřejný funkcionář mohl (zásada potenciality) vůbec jednat ve svůj prospěch a zda byl porušen veřejný zájem. Co zůstává, je otázka výše oné hranice, omezení zásahu do základních práv a svobod pouze na osobu samotného veřejného funkcionáře (nikoli ve spojení s osobami blízkými) a naopak rozšíření zásahu do práva na podnikání jiných jeho společníků a konečně to, že se zákonodárce omezil pouze na veřejné funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, ačkoli taková situace je myslitelná i u ostatních veřejných funkcionářů z § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, kde se ale uplatní obecná úprava v § 3 zákona o střetu zájmů. 191. Ústavní soudÚstavní soud poukazuje na již vyložená obecná východiska sub IX. a), podle kterých je rozdíl mezi členy volených kolegiátních orgánů, kteří nerozhodují samostatně, a veřejnými funkcionáři v oblasti výkonné moci, kteří monokraticky rozhodují nebo ovládají přípravu rozhodnutí (věcných, koncepčních, personálních atd.) dále schvalovaných. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají členové vlády a vedoucí ústředních správních úřadů, tedy osoby stojící na vrcholu výkonné moci a nesoucí odpovědnost za přípravu základních rozhodnutí státu, jak to obecně předpokládají ustanovení § 20 až 28a kompetenčního zákona. Srovnáme-li obecně známé zdroje problému střetu zájmů, pak stačí srovnat postavení těchto funkcionářů v kompetenčních předpisech s takovými poznatky, podle kterých je největší riziko tam, kde veřejný funkcionář má rozhodovat na základě správního uvážení o personálních otázkách, provádět kontrolu a dozor, rozhodovat o rozpočtových prostředcích, dotacích, subvencích atd., o zdrojích, zejména těch, které jsou nedostatkové apod. V kolegiátním rozhodování na základě diskuse a vyjadřování názorů menšiny či opozice, navíc sledovaném médii a veřejností, je situace poněkud jiná. Není pochyb, že zmíněné rizikové faktory se vyskytují právě u veřejných funkcionářů na klíčových exekutivních pozicích a jejich blízkém okolí. Na ty pak výlučně (ve třídě osob - veřejných funkcionářů) dopadají ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů. Toto omezení je tedy racionálně zdůvodnitelné (odlišující znaky této skupiny), a nepředstavuje tudíž diskriminační opatření [viz obdobně IX. b) 5.]. Ústavní soudÚstavní soud zde proto ponechává stranou otázku, zda stejná omezení nebylo třeba vztáhnout i na jiné veřejné funkcionáře, jak namítá vedlejší účastnice, neboť toto jejich „zvýhodnění“ nemá dopad na případnou neústavnost ustanovení dopadajících de lege lata na veřejné funkcionáře podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Bude pak věcí zákonodárce, zda takovou úpravu rozšíří i na další osoby, bude-li to z hlediska ochrany veřejného zájmu potřebné. Podstatné je, že zákonodárce může na nositele veřejných funkcí klást požadavky v podobě omezení jejich základních práv a svobod, je-li to odůvodněno potřebou ochrany veřejného zájmu. Nelze proto výkon veřejné funkce srovnávat s výkonem vlastnických oprávnění a podnikáním [k obdobným námitkám zásahu do práva podnikat viz body 24, 52 a násl. rozhodnutí Ústavní rady Francie (Décision n° 2013-676 DC du 9 octobre 2013)]. Proto výkon či zastávání veřejné funkce ve svém důsledku může - lze-li to racionálně odůvodnit veřejným zájmem - omezovat vlastnická práva a podnikání, naopak ale výkon těchto práv nemůže omezovat ústavní zásady výkonu veřejné moci. To by byl návrat k patrimoniálnímu státu středověku. Je na volbě každého, kdo chce takovou veřejnou funkci vykonávat, zda se těmto ústavním zásadám podvolí, či nikoli, když náš ústavní pořádek již povinnost vykonávat veřejné funkce (srov. § 31 ústavy z roku 1948 nebo čl. 36 ústavy z roku 1960) nezná. 192. Dále se od sebe odlišují účel § 4a zákona o střetu zájmů, ve kterém je podstatný aspekt ovlivňování, od účelu § 4b a 4c zákona o střetu zájmů, kde je podstatný aspekt získání nějakého prospěchu. Stejně tak nelze přehlédnout při hodnocení ústavnosti zásahu do základních práv a svobod dotčených osob ani rozdílné účely § 4b zákona o střetu zájmů tam, kde do popředí vystupuje v případě veřejných zakázek aspekt hospodářské soutěže, zatímco v § 4c zákona o střetu zájmů je to aspekt realizace dotační politiky státu či jiné veřejnoprávní korporace a EU. Společné východisko argumentace navrhovatele a vedlejší účastnice je však soustředěné pouze na 25% účast veřejného funkcionáře v obchodní společnosti, což nehledě na nejasnosti, které tato hranice možná v praxi přinese (sub 196), plně posuzovanou věc nepostihuje. Ústavní soudÚstavní soud navíc připouští, že tím se může aspekt střetu zájmů ztrácet ze zřetele, neboť jeho hodnocení je nahrazeno stanovením pevné hranice 25 %. Nelze též neuznat fakt, že v praxi mohou nastat situace, ve kterých zadání veřejné zakázky nebo poskytnutí dotace mohou být i (např. z důvodu nehospodárnosti, korupce, zneužití funkce) ke škodě veřejného zájmu, neboť praxe ukazuje, že ne každá veřejná zakázka či dotace slouží veřejnému zájmu (to již ale není vždy problém střetu zájmů) a že povaha subjektu, který o nich rozhoduje, nemusí být toho vždy zárukou. Přesto je věcí zákonodárce, aby místo hodnocení střetu zájmů vždy pro každou zakázku či dotaci nebo investiční pobídku ad hoc zvolil nějakou rozumnou hranici, za kterou už to platí (viz též sub 205). 193. K námitkám navrhovatele a vedlejší účastnice, že v případě dotací a subvencí jde o zásah do práva podnikat, je třeba uvést, že z definice podnikání nelze žádné právo na dotaci dovodit, protože jde o nástroj hospodářské, sociální či kulturní politiky státu, zejména pak jeho politiky v oblasti účelového určení daní a soustřeďování jejich výnosu na určité úrovni řízení státu podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. Takové podpůrné nástroje ovšem možnost a příležitost ke vzniku střetu zájmů nepochybně jen zvyšují, a jejich regulace v § 4c zákona o střetu zájmů je proto namístě. 194. V obou případech je společným problémem to, zda je ústavně akceptované takové obecné a paušální řešení, které vylučuje posouzení konkrétních okolností případu, neboť není vyloučeno, že prospěch jedince současně vyhovuje veřejnému zájmu, a to bez ohledu na to, jak velký je podíl veřejného funkcionáře nebo jeho účast na majetku uchazeče o veřejnou zakázku nebo dotaci. Samozřejmě hodnocení, zda jde o střet zájmů v jiných případech, než je dáno hranicí 25 %, musí být provedeno v rámci konkrétního řízení, nikoli již jako výjimka ze zákona, neboť by to bylo v rozporu s tím, co v minulosti Ústavní soudÚstavní soud odmítl akceptovat jako porušení požadavku obecnosti zákona. Především v tomto ohledu lze odkázat na to, co bylo uvedeno výše k obecnosti ustanovení zákona o střetu zájmů sub IX. a) 3. V případě hranice 25 % rovněž nejde o definici veřejného zájmu tak, jak to bylo odmítnuto jako nepřípustné v nálezu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.), tedy že by zákon v rozporu s principy dělby moci na úkor výkonné moci stanovil výjimku pro případy konkrétních veřejných zakázek či poskytovaných dotací bez ohledu na 25% a vyšší podíl či účast veřejného funkcionáře uvedeného v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. O takový případ nejde a Ústavní soudÚstavní soud tuto hranici samu o sobě nejen neshledává v extrémním rozporu s racionalitou zásahu, ale rovněž ani nepovažuje za vhodné zasahovat zde do možného uvážení zákonodárce tak jako v mnoha dalších případech stanovení nějaké hranice číselným či procentuálním údajem, neplyne-li to přímo z ústavního pořádku. 195. V této souvislosti (obecnost zákona a zákon jako náhrada za správní rozhodnutí) je třeba z hlediska hodnocení ústavnosti intenzity zásahu uvést, že zákon o střetu zájmů, ač je z hlediska výše podílu (25 % a více) zjevně inspirován rakouskou úpravou, jak to uznává i vedlejší účastnice ve svém vyjádření ze dne 23. 1. 2020, nestanovil možnost rozhodovat o výjimkách z této hranice. Na rozdíl od čl. 3 odst. 1 příslušného zákona Rakouské republiky je v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů vyloučeno, aby v odůvodněných případech mohla být učiněna výjimka a účast na veřejné zakázce nebo investiční pobídce připuštěna k tomu pověřeným orgánem. Ústavní soudÚstavní soud si je však vědom (kromě problémů překladu, jak na ně upozorňuje vedlejší účastnice - viz sub 51) dvou zásadních rozdílů ve srovnání s touto úpravou. Již bylo upozorněno (sub 91) na to, že v Rakousku jde o tzv. ústavní ustanovení (Verfassungsbestimmung), které bylo přijato na základě politické dohody všech parlamentních stran (viz vystoupení jejich zástupců v rozpravě na 50. Sitzung des Nationalrates der Republik Österreich. XV. Gesetzgebungsperiode. Mittwoch, 5. November 1980), což v zásadě vylučuje možnost ústavního přezkumu a současně to umožňuje rovněž stanovit sankci ztráty funkce na základě rozhodnutí ústavního souduústavního soudu. Navíc v Rakousku taková výjimka pro členy vlády a státní tajemníky neplyne přímo ze zákona, nýbrž až z rozhodnutí příslušného orgánu, kterým je Inkompatibilní výbor Národní rady (Unvereinbarkeitsausschuß des Nationalrates), který může udělit výjimku, je-li vhodnými opatřeními zajištěn nezpochybnitelný výkon veřejné funkce (die unbedenkliche Amtsführung). 196. Konečně oproti svému vzoru (ještě přísnější je např. Chorvatsko) je naše úprava nedůsledná, protože nevylučuje převedení nadlimitní účasti nebo podílu na osobu blízkou v rozporu s § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů, stejně jako nebere ohled na akcie se zvláštními právy nebo prioritní akcie podle § 276 až 280 zákona o obchodních korporacích. Ani to však nelze hodnotit samo o sobě jako neústavní, i když to nese v sobě znaky onoho symbolického zákonodárství, jak bylo výše popsáno (sub 156), neboť v takovém případě nastupují měřítka právě § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů, zatímco v případě účasti či podílu ve výši 25 % a více nastupuje předpoklad střetu zájmů automaticky bez dalšího. Nelze proto přisvědčit námitce navrhovatele, že by se obchodní společnost mohla ucházet o veřejnou zakázku, dotaci nebo investiční pobídku v případě podílu či účasti nižší než 25 %, neboť již o střet zájmů veřejného funkcionáře nepůjde. Generální klauzule § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů ve vztahu k § 4b a 4c zákona o střetu zájmů se v tomto případě neuplatní, protože pro ni není místo - střet zájmu je řešen již automatickým vyloučením takové obchodní společnosti. Jinak je ale střet zájmů regulován nadále a ustanoveními § 4b a 4c zákona o střetu zájmů mu proto vůbec není derogováno. Stanovení 25% hranice podílu účasti na obchodní společnosti značí jen to, že odpadá problém zvažování existence střetu zájmů, je dán ex lege, kdežto ve zbývajících (nezákazových) situacích přetrvává. Konečně již bylo uvedeno, že ani § 3 zákona automaticky nesvědčí o střetu zájmů, ale je třeba jej prokázat (viz též sub 189). Současně je tato pevná hranice prostředkem, jak alespoň zabránit zbytečným sporům, zda taková situace nastala, neboť jinak by to bylo třeba řešit formou hodnotících soudů (kdo ano, kdy ano, co ano, a co již ne atd.). Není pochyb o tom, že by to mohlo být chápáno jako součást práva na řádný proces, ale za cenu velkých procesních nákladů ve srovnání s počtem osob, na které by taková úprava dopadla. Proto je třeba ponechat tuto otázku na uvážení zákonodárce, tak jako jiné limitní ukazatele. Konečně by tak bylo možno zpochybňovat např. i omezení rychlosti na pozemních komunikacích s tvrzením, že někdo i při vyšší rychlosti pojede bezpečně a nebude nikoho omezovat, či dokonce ohrožovat, kdežto jiný bude nebezpečný provozu i při jízdě krokem. Jde tak o otázku zvoleného přístupu, který je podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu akceptovatelný. Hodnotící soudy se pak mohou uplatnit v rámci jiných limitů zejména v konkrétních řízeních vedených pro tvrzené porušení pravidel zákona o střetu zájmů. Ústavní soudÚstavní soud, ačkoli jeho úkolem není vystupovat jako svého druhu amicus legislatoris, pouze znovu v rámci obiter dicti upozorňuje, že cesta stanovení určité hranice účasti, jako je tomu v případě 25 %, ještě zdaleka všechny problémy neřeší. O tom svědčí např. zkušenosti se stanovenou hranicí 10 % v předmětném zákoně v Polské republice (Ustawa o ograniczeniu prowadzenia działalności gospodarczej przez osoby pełniące funkcje publiczne. Dz. U. 1997 Nr 106 poz. 679, aktuální stav prosinec 2019). Tato hranice se totiž dotýká podstatně většího počtu veřejných funkcionářů (např. v rámci územních samosprávných celků), takže sporných případů se vyskytlo daleko větší množství, než lze očekávat v České republice. Zdánlivě jasná 10% hranice vyvolala řadu výkladových problémů, které se s ohledem na blízkost úpravy v polském zákoně (Kodeks spólek handlowych. Dz. U. 2000, Nr 94, poz. 1037, aktuální stav 1. 1. 2020) mohou vyskytnout rovněž v nějaké podobě i v našich podmínkách (blíže viz např. Mączyński, M. Prawa i obowiąjzki osób pelniących funkcje publiczne. In: Korupcja i antykorupcja. Wybrane zagadnienia. II. díl. Centralne Biuro Antykorupcyjne. Warszawa, 2012, s. 11 a násl., zejména pak s. 73 a násl.). 197. Nelze přisvědčit argumentaci navrhovatele a vedlejší účastnice, podle které čl. 70 Ústavy takový zásah neumožňuje. Sedes materiae pro zásah do základních práv a svobod člena vlády se nenachází v čl. 70 Ústavy, jak se domnívají navrhovatel a vedlejší účastnice, nýbrž v čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny. Toto ustanovení blíže charakterizuje právní status člena vlády s ohledem na zvláštnosti postavení vlády a jejích členů, na rozdíl od jiných nositelů veřejných funkcí v oblasti moci výkonné. Naproti tomu základní práva a svobody jsou upraveny v Listině. S ohledem na to lze konstatovat, že dané opatření sleduje legitimní cíl. Zákonodárce je podle čl. 70 Ústavy (viz též sub 134 a násl.) povolán stanovit v zákonech podrobnosti pro regulaci a řešení střetů činností, které by byly v rozporu s tím, co je od člena vlády vyžadováno v čl. 69 odst. 2 a čl. 70 Ústavy ve spojení s čl. 26 odst. 2 Listiny (obecná možnost stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých činností). Mezi tyto podrobnosti lze zařadit i stanovení procesních postupů, které povedou k naplnění těchto dvou ústavních východisek. Někdy ani podrobnější procesní úpravy potřeba nebude. Nakonec již důvodová zpráva k zákonu č. 144/1924 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti), konstatovala, že nad nejvyššími či vrcholnými orgány v parlamentní demokracii již nikdo nestojí, a proto je třeba hledat způsoby, jak ochranu veřejného zájmu zajistit. Kromě celé řady na to navazujících zákonů je i povinností prezidenta republiky přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády (a poté jejich členů), k tomu, zda jmenováním může takový (zejména neřešitelný) střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který Ústava, popř. zákon (zejména zákon o střetu zájmů), předvídá. V případě členů vlády je především úkolem jejího předsedy, aby s ohledem na svůj slib podle čl. 69 odst. 2 Ústavy a svá oprávnění podle čl. 74 Ústavy dohlížel rovněž na respektování povinností, které jsou s funkcí člena vlády spojeny. To platí i pro pravidla pro řešení střetu činností svou povahou odporujících výkonu funkce člena vlády, jak to bez stanovení výjimek vyžaduje čl. 70 Ústavy. Tím spíše se to pak vyžaduje přímo od něj, stejně jako zase od vlády a jejích členů při jmenování dalších veřejných funkcionářů. Na prvním místě to musejí být právě nositelé těchto úřadů, tedy ti, kteří je v terminologii Ústavy mají „zastávat“, nikoli zneužívat. Jde ovšem o prostředek ultimae rationis, byť to nelze v případě závažného porušování vyloučit. To je současně rozdíl oproti taxativnímu výčtu způsobů zániku mandátu poslance nebo senátora, kde to jako důvod ztráty mandátu čl. 25 Ústavy nepředvídá (např. oproti již vícekrát zmíněné rakouské nebo slovenské úpravě), a zákon o střetu zájmů, stejně jako každý jiný obyčejný zákon, na tom nic změnit nemůže. 198. Bylo též vyloženo, že východiskem pro ústavní přezkum napadených ustanovení není čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny (veřejný funkcionář není podnikatel), nýbrž čl. 21 odst. 4 Listiny. Z toho též plyne, že to není právo EU, které by mělo předepisovat, kdo v členském státě může být veřejným funkcionářem, zejména pak členem vlády, jak se někdy namítá. Z téhož důvodu je nutno odmítnout argument, že podle čl. 70 Ústavy lze členovi vlády, tj. veřejnému funkcionáři podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů, zakázat jen některé činnosti, nikoliv omezit jeho vlastnické právo. Ustanovení čl. 70 Ústavy nelze použít jako prostředek ke zmírnění možností zásahu do právní pozice člena vlády, nýbrž jeho účelem je přesný opak. Nejde tak o zakotvení nějaké výjimky ve vztahu k čl. 2 odst. 3 a zejména čl. 4 ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny (člen vlády jako vlastník a podnikatel), nýbrž jde o vymezení právního statusu člena vlády jako vrcholného orgánu výkonné moci. 199. To má z hlediska účelu regulace střetu zájmů zásadní význam jak pro oblast rozhodování o veřejných zakázkách a tím pro respektování pravidel konkurence, hospodárnosti a hospodářské soutěže, stejně jako pro tak výsostnou problematiku hospodářské politiky státu (za kterou odpovídá právě vláda a jednotlivé resorty), jako je dotační politika státu, kde je vliv některých resortů zcela nesporný a vymezený přímo zákonem. K tomu je třeba dodat, že § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů se v této souvislosti nedá označovat jako pouhá proklamace, a to nejen proto, že by takový nepodložený názor vylučoval případný přezkum ústavnosti tohoto ustanovení Ústavním soudemÚstavním soudem. Je to stanovení obecné povinnosti chování veřejného funkcionáře v podobě generální klauzule. Jestliže tedy bude použito (nikoli jako skutková podstata správního přestupku) jako součást uplatnění jiné sankce, nebude se moci člen vlády nebo jiný veřejný funkcionář bránit tím, že je na něm protiprávně vynucováno něco, co mu zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny in fine). 3. Omezení veřejných funkcionářů podle § 4b a 4c zákona o střetu zájmů a možný zásah do práv jejich společníků 200. Shora sub IX. a) bylo vyloženo, proč je obecně možné omezit některá základní práva a svobody veřejného funkcionáře. V případě § 4b a 4c zákona o střetu zájmů k tomu přistupuje další významná okolnost. Tou je samotný objem prostředků z oblasti veřejných zakázek a dotací či pobídek, zejména skutečnost, že investiční a dotační politika státu je spojena rovněž s podporou podnikání. To jsou skutečnosti, které státu a zákonodárci umožňují stanovit pravidla, za kterých bude možné se o ně ucházet, neboť žádné základní právo na dotaci nebo veřejnou zakázku z Listiny nelze dovodit, proto je nelze ani na státu (jiné veřejnoprávní korporaci) vymáhat na základě tvrzení o neústavnosti takového zákona. 201. Je věcí státu a jeho politiky, jak taková pravidla nastaví, což však vede k nutnosti zajistit, aby takové nastavení probíhalo tak, že bude sledován veřejný, nikoli soukromý zájem, což z povahy věci samé vede k nutnosti regulace postavení veřejných funkcionářů, kteří o takových pravidlech rozhodují tím, že je stanovují nebo provádějí. Tuto skutečnost navrhovatel a vedlejší účastnice ve své argumentaci zcela pomíjejí. Konečně při výkladu čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny již Ústavní soud vyložil, proč je možné rozlišovat mezi podnikateli též s ohledem na ochranu ústavně chráněných hodnot [např. nález ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 15/15 (N 12/88 SbNU 171; 62/2018 Sb.), již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 26/16 a řada dalších]. Stejně tak lze tvrdit, že poskytuje-li stát nějaké dobrodiní, které pak nelze logicky považovat za přirozené právo (to lze jen zaručovat a chránit), může stanovit podmínky, za kterých se tak při respektování pravidel výkonu veřejné moci (vázanost zákonem, nediskriminace) bude dít [lze odkázat i na § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)]. Konečně čl. 26 odst. 2 Listiny výslovně stanoví možnost zákonodárce stanovit podmínky - tedy kdo, kdy, jak, jakou právní formou a s kým může podnikat, ale i omezení, tedy zda vůbec může podnikat, což také činí [srov. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a řadu dalších]. 202. Zasahuje-li proto zákonodárce ústavně konformním způsobem do základních práv a svobod veřejného funkcionáře, jde současně o plnění ochranné, regulační a kontrolní funkce státu plynoucí pro oblast hospodářství a podnikání z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy a z čl. 1 a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 ve spojení s čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny v podmínkách tržního hospodářství s konkurenčním prostředím založeným na stejném obsahu a ochraně vlastnického práva, svobodě podnikání a právu podnikat ve spojení se smluvní svobodou, jejíž součástí je rovněž pro stát nebo jinou veřejnoprávní korporaci zákonem limitovaná svoboda výběru smluvního partnera, předmětu, času, formy a způsobu nabídky prací, služeb nebo zboží atd. Z uvedených funkcí státu plyne nejen možnost, nýbrž povinnost zajistit pravidla podnikání v takové podobě, aby byla chráněna jak svobodná konkurence, tak i práva jejích účastníků navzájem a další ústavním pořádkem chráněné zájmy a hodnoty, jakými jsou práva a svobody jiných, život, zdraví, rodina apod. Současně platí, že jde nejen o naplňování právní úpravy úkolů, kompetencí a postupů státních orgánů a institucionálních záruk podnikání, nýbrž zároveň o oblasti, ve kterých se uplatňují obsahově a časově různé politiky státu a jiných veřejnoprávních korporací, které jsou v demokratickém právním státě svým obsahem určované i vůlí vyjádřenou voliči ve svobodných a demokratických volbách. 203. Z hlediska ústavnosti je klíčovou otázkou, zda napadená ustanovení zakládají zásah do samotné podstaty (minimálního standardu) práva na podnikání obchodní společnosti s veřejným funkcionářem jako společníkem. Zde je třeba vzít v úvahu, že napadená opatření § 4b a 4c zákona o střetu zájmů se sice dotýkají v případě veřejných zakázek přímo i svobody podnikání, nejde však stricto sensu o podmínku či omezení ve vztahu k samotnému právu na podnikání. Jejich adresátem je (primárně) veřejný zadavatel a předmětem regulace jsou okolnosti, za nichž může vstoupit do soukromoprávního obchodního vztahu. V případě dotací či investičních pobídek jde o to, komu veřejná moc v rámci provádění svých politik poskytne určité „dobrodiní“ v pozitivní či negativní formě (přidá, ač nemusí, nebo neubere, ač může), aby přitom zajistila uskutečňování cílů těchto politik. Postavení státu je sice odlišné od postavení osob soukromého práva, neboť na rozdíl od nich nemůže postupovat libovolně (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), nicméně ani jemu v principu nelze upřít právo určitého výběru. Jiná situace je sice v případě veřejných zadavatelů tzv. sektorových zakázek, nicméně jde o specifickou oblast podnikání, pro niž je typická zvýšená míra státní regulace, neboť jde současně o výkon zadávané činnosti ve veřejném zájmu podle zvláštních pravidel zákona o zadávání veřejných zakázek (§ 151 a násl.). 204. V této souvislosti je třeba vypořádat se s obsáhlou a důkladnou argumentací vedlejší účastnice směřující proti zásahu do práva podnikat nejen veřejného funkcionáře, nýbrž i jeho společníků. V případě veřejného funkcionáře jako podílníka nebo společníka plyne zásah do jeho základních práv a svobod z povahy věci samé, jak bylo již vyloženo. Co se týče jeho společníků, naše úprava střetu zájmů tuto otázku výslovně neřeší, zatímco samostatné podnikání podle § 420 občanského zákoníku řeší již § 4 zákona o střetu zájmů (toto ustanovení však není napadeno). To by sice bylo možno chápat tak, že zákonodárce předpokládá, že v situaci podle § 4b nebo 4c zákona o střetu zájmů bude u obchodní společnosti, která se bude chtít podílet na veřejných zakázkách nebo získávat dotace, subvence, podpory atd., provedena taková úprava společenské smlouvy, která to vyřeší. S ohledem na účel účasti v obchodní společnosti lze obtížně předpokládat, že by se takový společník rozhodl svým postupem ostatní připravit o možnost získat veřejnou zakázku nebo dotaci či investiční pobídku a sebe o možnost se do obchodní společnosti po uplynutí tzv. cooling-period v § 6 zákona o střetu zájmů zase vrátit. S ohledem na dobu nabytí účinnosti napadené právní úpravy lze předpokládat, že základní dokumenty obchodní společnosti budou na takovou možnost reagovat, protože by pro ni jinak mohly vzniknout problémy (srov. problematické postupy podle § 115 nebo 204 zákona o obchodních korporacích). Námitka vedlejší účastnice, že společníci veřejného funkcionáře nemají možnost se proti tomu bránit, by tak byla namístě jen v případě, kdyby se úprava poměrů v obchodní společnosti nevyvíjela podle předpokladů, jak byly právně shrnuty. Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že tzv. nucený výkup [k jeho ústavním základům viz nálezy ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 56/05 (N 60/48 SbNU 873; 257/2008 Sb.) k ústavnosti 90% hranice a zejména ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 647/15 k vytěsnění tzv. malých akcionářů bývalého podniku OKD, a. s.] zde (na rozdíl od Polska či Chorvatska - viz níže) ani nepřichází do úvahy. 205. Proto ani tato jinak fundovaná a obsáhlá argumentace vedlejší účastnice k závěru o nutnosti zrušení § 4b zákona o střetu zájmů nevede. Je to i proto, že by jeho zrušením mohlo být rovněž zasaženo do práv jiných účastníků zadávacího řízení, na které by se narazilo ve třetím kroku testu proporcionality, neboť připuštění do zadávacího řízení takto „zavirovaného“ účastníka by se nutně muselo jevit (srov. výklad sub 104 a násl.) ostatním účastníkům (zejména když neuspějí) jako zásadní problém v podobě námitky narušení hospodářské soutěže a porušení rovného zacházení. Ti by již mohli obtížněji namítat přítomnost střetu zájmů v takovém řízení, protože účasti v něm by takto zatížené obchodní společnosti nic výslovně nebránilo. Ústavní soudÚstavní soud tuto argumentaci vedlejší účastnice bere na zřetel, ovšem jako důvod pro rozhodnutí by mohla sloužit pouze v případě, že by se v praxi prokázalo, že obchodní společnost se takového společníka - veřejného funkcionáře uvedeného v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů - nemůže „zbavit“. To ovšem již není problém zákona o střetu zájmů, nýbrž možné mezery v zákoně o obchodních korporacích. Zákon o střetu zájmů je zvláštním zákonem (lex specialis), který upravuje povinnosti veřejných funkcionářů, přičemž jeho účel nesmí být zmařen výkladem s ním souvisejících zákonů, i když tyto zákony opět sledují vlastní účel a vztahují se i na osoby, které nejsou v postavení veřejného funkcionáře, a proto na ně takové povinnosti, zákazy a omezení nedopadají. To je však úkolem zákonodárce, neboť v případě rušení jinak ústavně konformních ustanovení zákona o střetu zájmů by se vlastně tento speciální zákon musel z důvodu neaplikovatelnosti (jak je to namítáno u § 4b zákona o střetu zájmů) přizpůsobovat nedostatečné úpravě v jiných zákonech. To však nelze akceptovat na rozdíl od situace, kdy související zákony upravují střet zájmů s ohledem na regulovanou materii (srov. např. § 44 zákona o zadávání veřejných zakázek, poskytování dotací, nakládání s majetkem, pravidla korporátního práva), aniž by pouze na zákon o střetu zájmů odkazovaly. Jinak řečeno, podle pravidla lex specialis derogat legi generali, tím spíše v jeho obměně jako lex specialis posterior derogat legi generali prior, je nutno dojít k závěru, že úmyslem zákonodárce (viz námitku tzv. symbolického zákonodárství sub 156) nebylo stanovit pravidla pro střet zájmů s tím, že jim bude moci být uniknuto použitím s nimi nesladěných jiných zákonů, takže jejich ustanovení nelze použít tam, kde by se dostala do rozporu s účelem úpravy v zákoně speciálním, který stanoví pro zvláštní předmět regulace, tedy střet zájmů, zvláštní pravidla. V případě shora uváděných předpisů unijního práva s ohledem na jejich přímý účinek [sub IX. a) 4.] tento problém nevzniká. 206. Druhou okolností, kterou Ústavní soudÚstavní soud při úvaze o možném zrušení § 4b zákona o střetu zájmů vzal v úvahu, je, že napadené ustanovení se vztahuje na velmi úzký okruh osob s klíčovou pozicí v oblasti výkonné moci, který představují předseda, místopředsedové a členové vlády a dále vedoucí ústředních správních úřadů podle § 2 kompetenčního zákona. Jde aktuálně o 30 osob, neboť v případě předsedy Rady Energetického regulačního úřadu již nelze po změně § 17b zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, hovořit o monokratickém orgánu, protože nyní Rada Energetického regulačního úřadu rozhoduje podle § 17b odst. 9 energetického zákona jako kolegiátní orgán, kde je její předseda primus inter pares (viz k jeho postavení bod 7 odůvodnění usnesení Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 11/19). Jde tak sice o úzký okruh osob, ale je to dáno právě jejich mimořádným postavením v hierarchii veřejné moci. 207. Třetí okolností, kterou vzal Ústavní soudÚstavní soud v úvahu, bylo to, že lze vyjít (viz i předpoklad přizpůsobení se praxe uvedený sub 204) ze zahraničních zkušeností, kde veřejný funkcionář se při nástupu do funkce oprostí od situací možného střetu zájmů dobrovolně, aby nemusel čelit kritice (a očekávané povinnosti rezignovat) a s ní spojeným rizikům nejmenování, nezvolení nebo dokonce vyslovení ztráty funkce (viz Rakousko, Slovensko), uložení pokuty či trestu odnětí svobody (Francie). Současně se s touto okolností nepochybně v zahraničí pojí z hlediska procedurální racionality zákonodárství jasně stanovený postup při řešení takového střetu zájmů a právě ony přísné sankce, které vedou k tomu, že takový veřejný činitel bude postupovat tak, aby se jim nevystavil. Například podle již zmíněného polského zákona omezujícího podnikání veřejných funkcionářů (viz sub 196) je zakázán podíl či účast ve výši 10 % pro všechny veřejné funkcionáře, přičemž pro část z nich je to spojeno např. s nemožností vykonávat veřejnou funkci, s okamžitým rozvázáním služebního poměru atd., jestli tuto podmínku nesplní, popř. se sankcí v podobě nemožnosti získávat z takového nadměrného podílu či účasti dividendy, využívat hlasovací práva v obchodní společnosti apod. ještě dva roky po skončení výkonu funkce (týká se zejména pracovníků a funkcionářů samosprávných územních jednotek). V případě nejvyšších představitelů státu pak v úvahu přichází obžaloba před Státním tribunálem za delikt porušení ústavy nebo zákona ve spojení se zastávanou funkcí nebo v rámci jejího výkonu (čl. 198 odst. 1 Ústavy Polské republiky) s možností sankce ztráty úřadu (čl. 25 odst. 3 zákona o Státním tribunálu, Dz. U. 1982, Nr 11, poz. 84, stav k 15. 11. 2019). Jiným příkladem takového limitu účasti či podílu je např. Litva podle čl. 12 odst. 2 zákona o regulaci střetu zájmů (podle úplného znění k 1. 1. 2020), kde je to ale vztaženo na zákaz jednání s právnickými osobami, v nichž veřejný funkcionář nebo osoby mu blízké, vlastní více než 10 % akcií nebo jiných účastnických práv. Již citovaný chorvatský zákon stanoví v čl. 16 odst. 1 dokonce povinnost převést účastnický podíl či akcie již od 0,5 % osobě, která není nejen členem rodiny (široce pro účely tohoto zákona vymezený pojem), nýbrž ani na osobu, která by mohla být vzhledem k okolnostem považována za spjatou s veřejným funkcionářem (čl. 4 odst. 5), popř. je musí převést na zvláštní společnosti (na posebno tijelo). Obdobný postup je předepsán již rovněž citovaným srbským zákonem, který však žádné procento nestanoví. Lze tak uzavřít, že právní úprava je v různých státech různá a je přizpůsobena potřebám a zkušenostem daného státu. Stejně se výslovně (lhůty jsou rovněž různé - 30, 60 nebo až 120 dnů) nebo nepřímo předpokládá, že veřejný činitel si své poměry uspořádá tak, aby již mohl veřejnou funkci nerušeně vykonávat v souladu s příslušným zákonem. 208. Pro srovnání s ohledem na známou inspiraci našeho občanského zákoníku v zahraničí (např. Québec) je možno poukázat na již citovanou zákonnou úpravu v Kanadě (sub 90) spojenou s právní úpravou svěřenských fondů [podle důvodové zprávy k § 1439 až 1443 návrhu občanského zákoníku (tisk č. 362, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, s. 903)], která je převzata právě z občanského zákoníku Québecu. Zde má veřejný funkcionář pouze dvě možnosti: a) prodat v zákonné lhůtě své podíly či účasti formou tzv. divestiture nebo divestment (zbavení se podílu ve společnosti, stažení investice) s ním nějak nespojenému kupci (tzv. arm´s-length transaction), tedy o prodej nikoli osobě blízké, přičemž má nárok, aby mu byly uhrazeny náklady za právní služby s tím spojené. Nemusí tak učinit pouze veřejný funkcionář, který není ministrem nebo parlamentním tajemníkem v případě, že jeho aktiva mají tak minimální hodnotu, že nepředstavují žádné riziko střetu zájmů ve vztahu k jeho úředním povinnostem. Druhou možností je vložit svá aktiva (assets) do svěřenského fondu (blind trust), který však musí splňovat zvláštní podmínky zákona o střetu zájmů, tak aby jej nebylo možno obcházet. Konkrétně to podle čl. 27 odst. 4 tohoto zákona mj. znamená, že tento majetek je pod kontrolou nezávislého správce, který je zase pod pravidelnou kontrolou zvláštního úřadu (Conflict of Interest and Ethics Commissioner), což je zpravidla bývalý soudce, kterého jmenuje po konzultaci se všemi parlamentními stranami a konfirmaci parlamentem guvernér a který kontroluje nezávislého správce aktiv, ke kterým nemá funkcionář žádný přístup. Informace dostává jen přes komisaře, aby mohl podávat oznámení o aktivech pro veřejnou kontrolu o stavu majetku. 209. V souvislosti s § 4b zákona o střetu zájmů navrhovatel a vedlejší účastnice argumentují judikaturou Soudního dvora EU, vedlejší účastnice navíc poukazuje na právní úpravu zadávání veřejných zakázek v předpisech EU s tím, že uvedené ustanovení je s ní v rozporu. Předně je nutno upozornit, že mezi kompetence Ústavního souduÚstavního soudu nepatří přezkoumávat soulad národní právní úpravy s unijním právem (viz blíže sub 109), ale pouze s ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy], neboť nejde o vztah hierarchický, nýbrž heterarchický a multicentrický. S názorem navrhovatelů by se však stejně ztotožnit nemohl. Jde-li o střet zájmů, zmíněná směrnice 2014/24/EU v čl. 24 odst. 1 členským státům ukládá povinnost přijmout vhodná opatření k účinné prevenci, odhalování a nápravě střetu zájmů, ke kterému dochází v průběhu zadávacího řízení, a zamezit tak narušení hospodářské soutěže a zajistit rovné zacházení se všemi hospodářskými subjekty. Současně ve druhém odstavci stanoví (obdobně čl. 42 směrnice 2014/25/EU) jejich minimální standard, kdy se má pojem střetu zájmů vztahovat přinejmenším na situace, kdy pracovníci veřejného zadavatele nebo poskytovatele služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek vystupujícího jménem veřejného zadavatele, kteří se podílejí na vedení zadávacího řízení nebo by mohli ovlivnit jeho výsledek, přímo či nepřímo vykazují finanční, hospodářský nebo jiný osobní zájem, který by bylo možno považovat za zájem ohrožující jejich nestrannost a nezávislost v souvislosti s daným zadávacím řízením. Zmíněná právní úprava je postavena na opačném principu, než jak tvrdí vedlejší účastnice řízení, neboť členské státy mohou přijmout úpravu přísnější, přičemž jsou limitovány tím, že neexistuje jiný způsob, jak střet zájmů vyřešit [srov. čl. 57 odst. 4 písm. e) směrnice 2014/24/EU; viz také čl. 80 odst. 1 směrnice 2014/25/EU]. Odkaz na výše specifikovanou judikaturu Soudního dvora EU ovšem není případný ani ne tak proto, že se vztahuje na neplatnou právní úpravu, ale z toho důvodu, že v uvedených rozhodnutích byla řešena jiná problematika (kdy uchazeči o veřejnou zakázku byly vzájemně propojené podniky). 210. Z výše uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud napadená ustanovení přes vyjádřené pochybnosti neshledal v rozporu s ústavním pořádkem. Jak z obecné části odůvodnění sub IX. a), tak i z této jeho části plyne, že tato opatření sledují legitimní cíl, lze je vyložit ústavně konformně a z hlediska testu proporcionality představují v zásadě racionální řešení, byť lze poukázat i na jiné možnosti (viz zahraniční příklady), neboť veřejného funkcionáře (nevzdá-li se své funkce) „připravují“ o hlavní důvod, proč by měl zasahovat do veřejných zakázek či do přidělování dotací či investičních pobídek, jímž je vlastní obohacení, nebo vůbec vytvářet situace, které by zadávací či dotační řízení zpochybňovala podle uplatňované zásady potenciality střetu zájmů. IX. d) K ústavnosti čl. II bodů 1 a 6 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. 211. Navrhovatel (viz sub 20 a 21) a vedlejší účastnice (sub 43 až 46) napadli rovněž jako neústavní přechodná ustanovení k zákonu č. 14/2017 Sb., konkrétně čl. II body 1 a 6. Stejně jako v jiných případech se však jejich argumentace lišila. Jako navrhovatelka pak skupina poslanců samostatně napadla i ustanovení čl. VIII o účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. (viz ke spojení obou návrhů sub 3). 212. Navrhovatel upozornil na absenci přechodného ustanovení k § 4b (na rozdíl od § 4a a 4c) zákona o střetu zájmů s tím, že stane-li se obchodní společnost uchazečem o veřejnou zakázku přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. a zadávací řízení nebude ukončeno zadáním veřejné zakázky, musí být zadavatelem ze zadávacího řízení vyloučena. Má jít sice o použití obecně přípustné tzv. nepravé retroaktivity, ale v daném případě s ní souvisí i princip legitimního očekávání. 213. Vedlejší účastnice uvedla, že mezi platností a účinností nebyl dostatečný časový odstup, zvláště ustanovení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů nabyla účinnosti prakticky ihned, navíc konečná podoba předpisu nebyla jasná do poslední chvíle a v něm obsažená právní úprava byla přijata za účelem poškodit konkrétního veřejného funkcionáře a konkrétní obchodní společnosti. Tím došlo ke změně „pravidel hry“ v průběhu výkonu funkce, kdy veřejní funkcionáři byli nuceni přizpůsobit „ze dne na den“ své majetkové poměry. Novela provedená zákonem č. 14/2017 Sb. tak působí de facto retroaktivně, neboť nyní sankcionuje souběžný výkon v minulosti nabytého vlastnického práva a v minulosti přijaté veřejné funkce. Jde o „legislativní past“, jejímž účelem bylo zbavit dotčené osoby buď veřejné funkce, nebo majetku. V souvislosti s tím vznesla vedlejší účastnice pochybnost, zda jde o obecný zákon. Tato námitka již byla vypořádána výše [sub IX. a) 1. až 3.]. 1. Námitka neústavnosti přechodného ustanovení čl. II bodu 6 ve spojení s čl. I bodem 17 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. 214. Pro hodnocení ústavnosti přechodných ustanovení a úpravy účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. je důležité připomenout závěr z vypořádání obecných námitek navrhovatele a vedlejší účastnice. Podle něj je podstatné, že každý uchazeč má otevřený přístup k veřejné funkci, musí však předem zvážit, jaké podmínky jsou pro její řádný výkon stanoveny a co vše bude muset následně řešit, není-li nabytí jedné funkce spojeno přímo se vznikem neslučitelnosti a zánikem či zákazem výkonu dříve nabyté funkce. Jiná situace právně nastane, jestliže již někdo veřejnou funkci zastává (na funkční období nebo „doživotně“) a následně je postaven před požadavky, se kterými dříve nepočítal. Vzniká tak potřeba posoudit věc i z hlediska argumentace účastníků legitimním očekáváním, popř. nabytými právy nebo principem vlády na čas, neboť při zvolení této formy otevření přístupu k veřejným funkcím naše ústavní i zákonná úprava musí být v takovém případě předvídatelná pro ty, kteří se o ně hodlají ucházet, popř. nesmí „zaskočit“ stanovením nových podmínek pro její výkon až následně, bez možnosti, aby to bylo možno šetrně pro veřejného funkcionáře vyřešit. 215. Obecným východiskem pro posouzení ústavnosti obou napadených ustanovení je určení, pro koho (subjekt), pro co (předmět) a od kdy (čas) platí. Podle čl. VIII novelizace zákona o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 14/2017 Sb. tato úprava jako celek nabyla účinnosti dnem 1. 9. 2017. Pouze tři ustanovení novelizujícího zákona nabyla účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, tedy dnem 9. 2. 2017. Na prvním místě to byl jeho čl. I bod 17, kterým jsou do zákona o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, vložena napadená ustanovení § 4a až 4c. Dopady na jednotlivá ustanovení uvedená v čl. I bodu 17 zákona č. 14/2017 Sb. se však vzájemně liší, což je právě předmětem výtek navrhovatele v případě tvrzené neústavnosti § 4b zákona o střetu zájmů (řízení o veřejných zakázkách). Stejně tak byla na 9. 2. 2017 předsunuta účinnost přechodného ustanovení z čl. II bodu 6, podle kterého se zákazy a omezení podle § 4a zákona o střetu zájmů (provozování rozhlasového a televizního vysílání, vydavatelství periodického tisku) nevztahují na veřejného funkcionáře, který zahájil výkon veřejné funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení, tedy do 8. 2. 2017. Konečně se toto datum nabytí účinnosti vztahuje rovněž na čl. IV novely, kterou se do zákona č. 231/2001 Sb. promítají omezení a zákazy podle § 4a zákona o střetu zájmů. 216. K námitkám navrhovatele proti těmto ustanovením lze uvést pouze to, že jejich prostřednictvím se snaží prokázat, že obdobná úprava měla být zvolena u § 4b zákona o střetu zájmů (dopad novely na zahájená zadávací řízení). Navrhovatel tedy proti ustanovení čl. II bodů 1 a 6 novely nic nenamítá, i když v petitu požaduje jeho zrušení, přičemž však zrušení čl. VIII (účinnost novely) nepožaduje a proti tomuto ustanovení žádnou argumentaci nevznáší. Protože Ústavní soudÚstavní soud je vázán petitem návrhu, ve kterém není zrušení čl. VIII v části čl. I bodu 17 zákona č. 14/2017 Sb. obsaženo, bylo by třeba v této části návrh navrhovatele odmítnout jako zjevně neopodstatněný, neboť postrádá odůvodnění [srov. k tomuto závěru již nálezy ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.) a ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)], přičemž tento nedostatek nebyl po celou dobu řízení napraven. Protože však bylo řízení o tomto návrhu spojeno s návrhem vedlejší účastnice (viz sub 2 a 3), Ústavní soudÚstavní soud přihlédl k její argumentaci proti těmto ustanovením souběžně, neboť nelze jedním výrokem v témže, byť spojeném řízení rozhodnout o ústavnosti téhož ustanovení dvěma rozdílnými výroky, kdy argumentaci navrhovatelky v řízení o ústavnosti čl. VIII za zjevně neopodstatněnou považovat nelze. 217. Vedlejší účastnice uvádí, že v případě určení účinnosti § 4a zákona o střetu zájmů se podle čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb. alespoň jeho zákazy a omezení nevztahují na veřejného funkcionáře, který ke dni účinnosti novely již veřejnou funkci vykonával. Nicméně i zde namítá, že se tak stalo jen proto, že se to dotýká všech veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, tedy nejen členů vlády, či spíše jednoho konkrétního člena. Hlavní pozornost proto soustřeďuje na dopad přechodných ustanovení na § 4b a 4c zákona o střetu zájmů a na ustanovení o účinnosti zákona, která však s výjimkou čl. II bodu 6 dopadají i na § 4a zákona o střetu zájmů. Vzhledem k tomu, že tuto argumentaci nejde oddělit, byly její námitky vypořádány souběžně, tedy jak v části řízení, kde vystupuje jako vedlejší účastnice, tak v případě čl. VIII, kde vystupuje jako navrhovatelka. 218. K námitce zásahu do legitimního očekávání [z posledních nálezů je třeba poukázat na nálezy ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. III. ÚS 3397/17 a ze dne 1. 10. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 5/19 (303/2019 Sb.)] a práv nabytých v dobré víře je třeba odkázat na to, co již bylo uvedeno obecně sub 133. K tomu, co bylo na onom místě vyloženo k rozdílu mezi nároky na výkon veřejné funkce a právem vlastnit majetek či podnikat (nejde o iura quaesita), je třeba jen stručně dodat následující. Legitimní očekávání je v případě volených funkcionářů založeno ústavním aktem zvolení (čl. 19 odst. 3 Ústavy), stanovenou délkou volebního období podle čl. 16 Ústavy a taxativně vymezenými podmínkami zániku mandátu podle čl. 25 Ústavy. Proto jiný důvod zániku mandátu by byl možný jen výslovnou změnou onoho taxativního výčtu, popř. jiným ústavním předpisem, jak je to řešeno např. rakouskou nebo slovenskou úpravou. V případě členů jiných volených orgánů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů by to bylo možné formou změny zákona. V případě ostatních veřejných funkcionářů bez stanoveného funkčního období jde o určení podmínek, za kterých je lze z funkce odvolat, popř. za kterých dojde k zániku jejich působení ve veřejné funkci. Nic takového však zákon o střetu zájmů neřeší. Jde-li o námitku ohledně členů vlády, je třeba dodat, že vláda (a tím spíše její členové) žádné pevné funkční období podle Ústavy založené na zásadách parlamentní demokracie garantované nemá. 219. Na více místech v obecné části odůvodnění bylo vyloženo, že Listina zaručuje základní práva a svobody všem jejich nositelům a může je omezit jen za stanovených podmínek. Stejně tak však stát má kompetenci stanovit pravidla organizace a výkonu veřejné moci. Má-li ten, kdo se hodlá ucházet o veřejnou funkci, možnost volby, zda se jim podřídí či ne, nemůže se dovolávat bez dalšího zásahu do základních práv a svobod, protože se nachází v odlišné pozici než ti jejich nositelé, kteří součástí veřejné moci nejsou. Zde nejde o dvě stejné skupiny subjektů, které by nebylo od sebe možno odlišit. Nadto podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu veřejnému funkcionáři tzv. legitimní očekávání na „neměnnost podmínek výkonu funkce“ nesvědčí, naopak, ukáže-li se, že tyto podmínky byly nastaveny chybně, anebo došlo k podstatné změně poměrů, takže je ohroženo řádné fungování státu, plnění jeho mezinárodních závazků, či dokonce jeho demokratické základy, je v zájmu naplnění normativního pojmu demokratického právního státu učinit taková opatření včetně legislativních, která tomu zabrání. 220. Jinou otázkou z hlediska respektování zásad demokratického právního státu je změna pravidel během hry, kterou navrhovatelka namítá jako neústavní zásah s odkazem na požadavek předvídatelnosti práva pro jeho subjekty. Zásadu předvídatelnosti práva Ústavní soudÚstavní soud považuje za součást zásad právního státu [srov. např. nálezy ze dne 12. 2. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.) a ze dne 3. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 420/09 (N 131/53 SbNU 647)], proto nelze tuto námitku považovat bez dalšího za zjevně neopodstatněnou. Jakkoli se však navrhovatelka dovolává ve svém návrhu porušení proporcionality zásahu obecně, tj. všemi do zákona dodatečně vloženými úpravami, v tomto případě je třeba dopady výjimek z čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. posoudit pro každý případ zvlášť. Současně se tím vytváří prostor pro přezkum ústavnosti i § 4b zákona o střetu zájmů, který byl podle navrhovatele zákonodárcem v přechodných ustanoveních neústavně pominut. Podle čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. je dnem nabytí jeho účinnosti 1. 9. 2017, v případě jeho čl. I bodu 17 je to patnáctý den po vyhlášení, tedy 9. 2. 2017. 221. V případě § 4a zákona o střetu zájmů (zákazy a omezení v případě provozování rozhlasového a televizního vysílání a vydavatelství periodického tisku) jde o regulaci, která dopadá na nejširší okruh veřejných funkcionářů. Není podstatné z hlediska požadavku na obecnost zákona, na kolik z nich a na kolik jimi provozovaných podniků se vztahuje. Podstatné je, že napadená ustanovení tyto funkcionáře dělí do skupin. V první skupině jsou ti, na které zákazy a omezení z § 4a zákona o střetu zájmů v době jeho nabytí účinnosti dnem 9. 2. 2017 nedopadaly, protože takovou činnost nevykonávali. V tomto případě nelze neústavní zásah shledat a právní úprava působí v jejich případě jen pro futuro. 222. V případě druhé skupiny veřejných funkcionářů je případná neústavnost sanována přechodným ustanovením čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb., podle kterého se tyto zákazy a omezení neuplatní, zahájil-li takový veřejný funkcionář výkon veřejné funkce do 8. 2. 2017, tedy dříve, než tato ustanovení nabyla účinnosti. Tím se liší od čl. II bodu 1 (poskytování dotací a investičních pobídek), kde se hovoří o účinnosti „tohoto zákona“, což je datum 1. 9. 2017, kdežto v čl. II bodu 6 o účinnosti „tohoto ustanovení“, což je právě 8. 2. 2017. Proto tito funkcionáři, jestliže výkon veřejné funkce zahájený do 8. 2. 2017 stále trvá, jsou zatím z těchto zákazů a omezení vyňati (např. členové zastupitelstva kraje do všeobecných voleb v roce 2020). V případě, že půjde o novou volbu, jmenování či jiný způsob ustanovení do funkce, bude uchazeč vědět, jaké požadavky, zákazy a omezení na něj budou kladeny; nastane tedy ústavně konformní situace jako u první skupiny veřejných funkcionářů. 223. Toto řešení přitom z hlediska proporcionality zásahu představuje jeho šetrnější podobu. Obvyklým postupem v přechodných ustanoveních je stanovení určité lhůty, ve které je třeba přizpůsobit pravidla činnosti, stanovy, společenské smlouvy atd. nové právní úpravě (viz § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů pro ty veřejné funkcionáře, na které se toto přechodné ustanovení nevztahuje). Ani v tomto směru tedy neústavní zásah nebyl zjištěn, i když nelze popřít, že tvrzení vedlejší účastnice, že se tak nestalo z důvodu respektu k zásadě proporcionality, nýbrž cíleně s ohledem na konkrétní osobu, má reálný základ. Ústavní pochybnosti by však mohl vzbudit až postup, kterým by byl někdo, na koho dopadá toto přechodné ustanovení, zbaven účelově veřejné funkce proto, aby pro něj výjimka stanovená v čl. II bodu 6 přestala platit a aby se již musel podrobit obecným pravidlům § 4a zákona o střetu zájmů. Vedlejší účastnice uvádí případ tehdejšího místopředsedy vlády a ministra financí, který byl ze svých funkcí odvolán ke dni 24. 5. 2017. Netvrdí však, že by to bylo zneužitím pravomocí předsedy vlády a prezidenta republiky, nehledě na to, že by to nemohlo být předmětem řízení ve věci abstraktní kontroly ústavnosti právního předpisu. 2. Námitka neústavnosti z důvodu nezařazení přechodného ustanovení k § 4b zákona o střetu zájmů ve spojení s čl. I bodem 17 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. 224. Ustanovení § 4b zákona o střetu zájmů není upraveno přechodnými ustanoveními, takže nabývá účinnosti na základě výjimky v čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. již 9. 2. 2017. V tom je spatřována jeho neústavnost, ovšem zatímco navrhovatel žádnou relevantní argumentaci nepředložil, vedlejší účastnice jako problém přiléhavě identifikovala formulaci výjimek v čl. VIII o nabytí účinnosti celého zákona, podle kterého čl. I bod 17 novely, tj. § 4a až 4c zákona o střetu zájmů, nabývají účinnosti již patnáctým dnem po vyhlášení, tj. 9. 2. 2017. Tato okolnost má pro hodnocení ústavnosti tohoto ustanovení zásadní význam bez ohledu na argumentaci vedlejší účastnice, že jde o ustanovení namířené proti konkrétnímu veřejnému činiteli a jeho obchodním společnostem. 225. Problém chybějícího přechodného sanačního ustanovení se objevuje právě při analýze textu § 4b zákona o střetu zájmů, bez které nelze závěr o jeho ústavnosti učinit. První věta zakazuje obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů nebojím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, účast na zadávacích řízeních podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek v postavení účastníka (§ 47 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek) nebo poddodavatele, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci (§ 83 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek). Tedy do 8. 2. 2017 to možné bylo, přičemž s ohledem na okolnosti po dlouhou dobu projednávaného návrhu zákona bylo možné se na takovou situaci připravit (viz k tomu též sub 232) zejména s ohledem na to, že ustanovení se nevztahuje na kohokoli, nýbrž jen na skupinu čelných veřejných činitelů z oblasti exekutivy. Stejně tak námitka, že existuje více druhů zadávacích řízení, a tudíž některých se lze zúčastnit (podle argumentu a contrario ke třetí větě § 4b zákona o střetu zájmů), nemá oporu v textu uvedeného ustanovení, protože to se vztahuje na všechny druhy zadávacích řízení (§ 24 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek) bez rozdílu. Vzhledem k tomu, že k žádnému konkrétnímu řízení v tomto směru nedošlo, úvahy o zrušení tohoto ustanovení postrádají praktický význam. Jak však Ústavní soudÚstavní soud ve své judikatuře pravidelně zdůrazňuje, není vyloučeno, aby byla tato otázka posouzena jinak než v řízení o abstraktní kontrole ústavnosti [např. bod 251 nálezu ze dne 30. 6. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 21/14 (N 122/77 SbNU 759; 199/2015 Sb.)] až v rámci konkrétního případu v praxi, neboť je obtížné a přesahující možnosti Ústavního soudu zcela domýšlet, jakým způsobem bude toto ustanovení v budoucnu aplikováno, resp. jaké praktické nedostatky se teprve mohou objevit a které nebude možné překlenout ústavně konformním výkladem, když předvídání a legislativní řešení takových problémů je věcí zákonodárce. 226. Druhá věta tohoto ustanovení naopak přikazuje zadavateli takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. I zde je však, navzdory tvrzení vedlejší účastnice, k dispozici možný ústavně konformní výklad. Ten plyne z obratu „takovou obchodní společnost“, což znamená, že ze zadávacího řízení nelze vyloučit obchodní společnosti, na kterých se účastní veřejný funkcionář, které se - byť po datu 8. 2. 2017 - zadávacího řízení již účastní. Obrat „taková“ znamená obchodní společnost, které je účast na zadávacím řízení zakázána od 9. 2. 2017, nikoli každá obchodní společnost. V opačném případě by bylo třeba toto ustanovení věty druhé zrušit jako neústavní právě s ohledem na chybějící sanační přechodné ustanovení. Tímto ústavně konformním výkladem lze dovodit „ochranu“ legitimního očekávání obchodní společnosti, která již ve hře před 9. 2. 2017 podle variant účasti uvedených v § 47 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek byla, aniž by bylo třeba pro to stanovit přechodné ustanovení, které by však nemohlo stanovit nic více, než že se pravidlo věty první § 4b zákona o střetu zájmů nevztahuje na již podané přihlášky, což bylo právě dovozeno výkladem věty druhé. 227. Ustanovení věty třetí výslovně vyjadřuje pravidlo legis perfectae, tedy na rozdíl od již zmíněného pravidla legis minus quam perfecta je stanoven následek porušení v podobě neplatnosti zadání veřejné zakázky malého rozsahu, což je jinak možné právě bez zadávacího řízení. Toto ustanovení by mohlo vzbudit ústavní pochybnosti v případě, že by se jednalo o zakázku podle § 27 zákona o zadávání veřejných zakázek tak nepatrné hodnoty, že by střet zájmů ani nemohl přicházet do úvahy (viz příklad výše zmíněného kanadského zákona). Není však úkolem Ústavního souduÚstavního soudu, aby posuzoval, zda takové uvážení zákonodárce mělo být provedeno. Konečně, lze si představit i situace, kdy dodávka, služba nebo stavební práce může být provedena i hluboko pod cenou nebo bez protihodnoty, a přesto může být výrazem střetu zájmů nebo jiného druhu nekalého jednání. 228. Ústavní soudÚstavní soud proto v této části návrhu dospěl k závěru, že ani námitka vedlejší účastnice a její argumentace ve vztahu ke konstrukci přechodných ustanovení zákona č. 14/2017 Sb., natož pak pouze paušální námitka navrhovatele, neobstojí. Co se týče samotné možnosti omezení veřejného funkcionáře, je třeba odkázat na odůvodnění sub IX. c), neboť zadávací řízení je jednou z forem hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí, jehož pravidla stát v rámci své ochranné, regulační a kontrolní funkce stanoví a chrání. 3. Námitka neústavnosti přechodného ustanovení čl. II bodu 1 ve spojení s čl. I bodem 17 a čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. 229. Jde-li o namítanou neústavnost čl. II bodu 1 zákona č. 14/2017 Sb., představujícího přechodné ustanovení k § 4c zákona o střetu zájmů (poskytování dotací a investičních pobídek), je nutno vzít v první řadě na zřetel, že případná derogace (pouze) tohoto ustanovení by tvrzenou protiústavnost napravit nemohla, důsledkem by naopak bylo, že zákaz podle § 4c zákona o střetu zájmů by neústavně dopadl i na již probíhající řízení o poskytnutí dotace nebo investiční pobídky (tj. i na řízení zahájená před nabytím účinnosti zákona č. 14/2017 Sb.). Navrhovatel sice toto ustanovení navrhuje zrušit, ač přitom je dává za příklad vhodnějšího řešení ve srovnání s § 4b zákona o střetu zájmů (zadávání veřejných zakázek), které právě proto považuje za neústavní. Vedlejší účastnice je pak považuje za neústavní ze stejného důvodu, jak v případě § 4b zákona o střetu zájmů. 230. Jak již bylo shora uvedeno, toto napadené přechodné ustanovení se liší od ustanovení čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb. V čl. II bodu 1 (poskytování dotací a investičních pobídek), kde se hovoří o účinnosti „tohoto zákona“, je míněno datum 1. 9. 2017, neboť podle pravidel tvorby práva lege artis platí, že zákon jako celek má nabýt účinnosti jedním okamžikem. Výjimkou jsou zpravidla jen metaprávní ustanovení (říkají, jak nakládat s jinými ustanoveními zákona), protože jde právě o ustanovení přechodná, zrušovací atd. Ustanovení čl. II bodu 1 je sice takovým ustanovením, ale účinnost zákazu poskytování dotací a investičních nabídek stanoví stejně, tedy zase od účinnosti „tohoto zákona“, a nikoli „tohoto ustanovení“, jak to plyne z čl. VIII, kde je pro „toto ustanovení“ stanovená účinnost jako výjimka od 9. 2. 2017. 231. Z hlediska toho, co je šetrnějším zásahem do základních práv a svobod, by se doslovný výklad tohoto ustanovení mohl stát zásahem do právní jistoty a předvídatelnosti práva a současně vytvořením stavu nerovnosti, neboť od 9. 2. 2017 by žádná dotčená obchodní společnost uvedená v § 4c zákona o střetu zájmů, a to lhostejno kdy žádost podala, tedy zda do 8. 2. 2017 nebo od 9. 2. 2017, nemohla dotaci či investiční pobídku dostat. Avšak kdyby o žádosti bylo rozhodnuto až od 1. 9. 2017, kdy již sanační přechodné ustanovení začalo platit, dostala by se do situace, že by přesto mohla (není však na ni nárok - § 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech) za stejných podmínek takovou dotaci dostat. Přitom není možné, aby výsledek řízení byl závislý nikoli na obsahu či datu podání žádosti, nýbrž na něčem, co sám žadatel nemůže ovlivnit, tedy na tom, zda ceteris paribus bude žádost s ohledem na vyřizovací lhůty uvedené např. v § 4 zákona o investičních pobídkách podána dříve nebo až blízko datu 1. 9. 2017. To by mohl být projev libovůle, na který je třeba upozornit. 232. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu však není znám jediný případ, kdy by k takovému narušení zásad demokratického právního státu došlo a v praxi to vyvolávalo potíže. Protože nelze předpokládat, že toto ustanovení je ještě prakticky použitelné, jeho přezkum by již postrádal jakoukoli právní funkci (srov. nález ze dne 8. 3. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 14/94 (N 14/3 SbNU 73; 55/1995 Sb.), neboť po 1. 9. 2017 již taková žádost se zřetelem na zákaz obsažený v § 4c zákona o střetu zájmů nemůže být kladně vyřízena (dotace udělena, investiční pobídka poskytnuta nebo přislíbena). V případě, že se takový případ vyskytne, bylo by třeba v souladu s čl. 1 odst. 1 Ústavy dát přednost výkladu pro žadatele příznivějšímu. 4. Námitka neústavnosti ustanovení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. 233. Navrhovatelka - vedlejší účastnice (navrhovatel není účastníkem této části řízení) navrhla rovněž zrušení čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. Argumentuje tím, že jde o případ tzv. nepravé retroaktivity, jež je však s ohledem na nutnost ochrany nabytých práv nepřípustná. Napadená ustanovení nabyla podle navrhovatelky účinnosti prakticky okamžitě, aniž by dotčení adresáti dostali příležitost přizpůsobit své poměry nové právní úpravě bez vzniku značné újmy na jejich straně. Jako druhý důvod uvádí, že nejde o obecnou regulaci, nýbrž opět o právní předpis schválený za účelem vyloučení zcela konkrétní osoby z výkonu veřejné funkce a s cílem způsobit jí újmu. Totéž pak platí pro skupinu konkrétních obchodních společností a jejich společníků. Legisvakanční lhůta má být přiměřená povaze právního předpisu a jeho dopadů. Dále tím bylo podle navrhovatelky zasaženo do legitimního očekávání a do práv nabytých veřejnými funkcionáři v dobré víře. Novela de facto prakticky působí retroaktivně, neboť sankcionuje souběžný výkon v minulosti nabytého vlastnického práva (sc. - rozuměj vlastnictví) veřejného funkcionáře k obchodním podílům či akciím a v minulosti přijaté veřejné funkce. 234. Zákon č. 14/2017 Sb. byl ve Sbírce zákonů vyhlášen dne 25. 1. 2017 a ve vztahu k napadeným ustanovením § 4a až 4c zákona o střetu zájmů nabyl účinnosti na základě výslovné výjimky v čl. VIII dne 9. 2. 2017. Zákonodárce v něm stanovil, že čl. I bod 17 tohoto zákona nabývá účinnosti již patnáctým dnem po jeho vyhlášení. Namítá-li navrhovatelka, že tato lhůta je příliš krátká, fakticky až retroaktivní, nelze ji ani de facto přisvědčit, a to tím spíše, že šlo (již několik let stále jde) o závažnou, hojně diskutovanou politickou a legislativní záležitost. Ta byla a je předmětem zájmu nejen politických stran, nýbrž i parlamentní rozpravy a akcí občanské společnosti, když se bezprostředně dotýkala i konkrétní politicky a státně extrémně exponované osoby. Námitka o krátkosti lhůty, kdy tato problematika byla předmětem více než ročního projednávání v obou sněmovnách, proto neobstojí, aniž by zde bylo třeba podrobně rozvádět koncepce předběžného působení zákonů (srov. např. Kloepfer, M. Vorwirkung von Gesetzen. C. H. Beck, München 1974). Tato diskuse a její závěry byly s ohledem na význam pro posuzovanou věc podrobně vyloženy sub VIII. c) právě s ohledem na obsáhlou argumentaci navrhovatelky proti všem myslitelným pochybením v zákonodárném procesu. Na výklad všech okolností a na vypořádání námitek navrhovatelky proto stačí pouze odkázat s tím, že de facto nejde o případ retroaktivity, nýbrž jen retrospektivity, kdy právo reaguje na skutečnosti, které považuje za potřebné nyní právně upravit; nezasahuje do nich však právně ani zpětně, ani jejich právní úpravu nemění. Další rozdíl je v tom, že § 4a zákona o střetu zájmů upravuje nějakou trvalou činnost, čemuž bude v případě porušení odpovídat kvalifikace trvajícího přestupku (§ 8 zákona o odpovědnosti za přestupky), zatímco § 4b a 4c zákona o střetu zájmů dopadají na situace, kdy se vstupuje do zadávacího řízení nebo podává žádost vždy znovu a znovu, a stejně tak se řízení o nich vždy znovu uzavírá. Tvrzení navrhovatelky, že tím je narušeno její finanční hospodaření, jde mimo definici podnikání. Tak jako je rozdíl mezi podnikáním a správou vlastního majetku, tak se rovněž liší podnikání a získávání dotací a investičních pobídek. 235. Totéž se týká rovněž její námitky uplatněné u všech napadených ustanovení, tj. zdánlivé obecnosti zákona a jeho zaměření proti konkrétní osobě - viz zejména sub IX. a) 3., 128, 181, 202, 226. K tomu je třeba ještě uvést jednu podstatnou okolnost z hlediska hodnocení důvodnosti námitek navrhovatelky proti zásahu do základních práv a svobod (ovšem konkrétní osoby) cestou výjimek v čl. VIII zákona č. 14/2017 Sb. Požadavek vacationis legis je problémem objektivního práva, nikoli zásahu do základních práv, jak tvrdí navrhovatelka. Plyne z principu právního státu, který vyžaduje nejen to, aby se adresáti nových pravidel s nimi mohli seznámit, ale aby měli rovněž potřebný čas k přípravě na jejich realizaci. To není prvotně spojeno s možností zásahu do základních práv, neboť se takový požadavek týká nejen nositelů základních práv a svobod, nýbrž i (často zejména) orgánů veřejné moci, které jsou však jejich adresáty. Opak by znamenal, že žádný odklad účinnosti zákona č. 14/2017 Sb. by tvrzený zásah nemohl odvrátit. Tak tomu ale není, stejně jako v jiných případech stanovení účinnosti právního předpisu. K újmě zde proto může dojít až zprostředkovaně, což ale v důsledku provedeného ústavně konformního výkladu přechodných ustanovení v posuzované věci není nutno řešit. 236. Navrhovatelce však lze přisvědčit v tom, že došlo „ke změně pravidel v průběhu hry“, jde-li o členy vlády a některé vedoucí ústředních úřadů ve funkcích v únoru 2017. Avšak zde platí, co již rovněž bylo podrobně zdůvodněno v různých souvislostech s argumentací navrhovatelky ke všem napadeným ustanovením zákona. I zde stačí dodat, že z posuzovaných návrhů není patrno, a není to známo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu ani jinak, že by z tohoto důvodu některý z veřejných funkcionářů musel svou funkci opustit, protože by byl tvrzenou „nepravou retroaktivitou“ § 4b a 4c zákona o střetu zájmů reálně dotčen. To bylo podrobně vyloženo shora této části odůvodnění. Dotčen mohl být tehdejší místopředseda vlády a ministr financí, jenž však byl ze svých funkcí odvolán ke dni 24. 5. 2017 (viz k tomu též sub 223). Konečně již bylo na více místech konstatováno, že, podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu samotnému veřejnému funkcionáři žádné tzv. legitimní očekávání na „neměnnost podmínek výkonu funkce“ nesvědčí; jde o pravidla výkonu veřejné moci, nikoli o nabytá práva soukromníka (iura quaesita). Sub 115 bylo též vyloženo, jako je v tomto případě rozdíl mezi členy komor Parlamentu a členy vlády. 237. Ústavnost napadených ustanovení však lze podrobit kontrole z hlediska norem objektivního ústavního práva, konkrétně pak těch, ve kterých jsou zakotveny principy fungování demokratického právního státu. V tomto ohleduje významné nejen to, v čem změna podmínek výkonu veřejné funkce spočívá, ale také jaká je její povaha, tedy zejména zda osoby ji vykonávající jsou do ní ustanovovány volbou nebo jmenováním, či jde o funkci v rámci moci zákonodárné, výkonné či soudní. V tomto případě se sporná regulace týká pouze členů nejvyšší exekutivy, v první řadě předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Ti jsou do svých funkcí ustanovováni jmenováním a nesou (jako vláda) společnou odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně (čl. 68 odst. 1 Ústavy), na níž také závisí její osud (čl. 68 odst. 3, čl. 72 Ústavy), přičemž meze výkonu jejich funkce určuje svými zákony Parlament (příp. zákonnými opatřeními Senát). Znovu je tak třeba připomenout, že z uvedeného je patrna závislost vlády, resp. funkcí jejích členů na Poslanecké sněmovně Parlamentu, přičemž žádné ústavní garance ohledně výkonu funkce po celé funkční období neexistují a ani je nelze vyvodit z povahy věci. 238. Obdobná je situace u vedoucích „jiného ústředního úřadu“, byť lze vysledovat určitý rozdíl v tom, že důvodem zřizování některých ústředních úřadů, jejichž náplní je výkon státní správy na určitém úseku, případně kontrolní či odborná činnost, je v některých případech nutnost zajištění nezávislosti na aktuální politické situaci. Tato nezávislost je garantována prostřednictvím osoby vedoucího takového úřadu, jehož není možné během funkčního období bez splnění zákonných podmínek, které jsou obvykle nastaveny poměrně restriktivně, odvolat. Ani zde však nejde o ústavní garance nerušeného výkonu funkce, ty zde spočívají „pouze“ v zákonné rovině a směřují k zajištění nezávislosti v rámci soustavy orgánů výkonné moci. Pro oba případy je podstatné i to, že veřejného funkcionáře jeho funkce „nezbavují“ a vlastně ani nevyžadují (dodatečné) splnění dalších předpokladů, je-li ochoten strpět případné ekonomické důsledky, jež pro něj z toho vyplynou. 239. Neobstojí ani tvrzení o téměř okamžitém nabytí účinnosti napadených ustanovení zákona o střetu zájmů. Co se týče § 4a zákona o střetu zájmů, sama navrhovatelka uznává význam sanačního přechodného ustanovení čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb., což bylo výše podrobně vyloženo. Naopak je spíš otázkou, zda zde nejsou zvýhodněni někteří veřejní činitelé, jejichž funkční období přesahuje svou délkou i funkční období poslanců či senátorů. Navíc lze znovu připomenout, že § 4a zákona o střetu zájmů obsahuje šetrné řešení i pro jiné případy, než je přechodné období podle ustanovení čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb. (viz výše). Další svého druhu přechodné období k přizpůsobení se nové právní úpravě obsahuje § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů, popř. další ještě mírnější řešení se nachází v § 4a odst. 3 zákona o střetu zájmů. Ustanovení o přestupku proti § 4a odst. 1 podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o střetu zájmů proto může být vykládáno jen v souladu s těmito ustanoveními. Co se týče skrytého sanačního významu ustanovení věty druhé § 4b zákona o střetu zájmů, popř. výkladu nejasného textu přechodného ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů (neplatí zde lex dura, sed lex), lze odkázat na to, co bylo vyloženo výše sub 224 a násl. 240. Legisvakanční doba byla v tomto případě sice skutečně velmi krátká, nicméně s ohledem na to, co je předmětem dané regulace, a kdo je jejím adresátem, Ústavní soudÚstavní soud nedospěl k závěru, že by danou úpravou mohlo fakticky dojít k narušení právní jistoty s ohledem na to, co bylo výše uvedeno. Konečně není bez významu, že legisvakanční doba patnácti dnů je převzata po vzoru obecného pravidla § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, z tehdy účinného znění. Po jeho novelizaci zákonem č. 277/2019 Sb. sice toto pravidlo již bylo opuštěno, to samo o sobě však ústavní pochybnosti nevyvolává, neboť jeho použití se jeví jako problematické jen z hlediska zákonné materie, na kterou dopadá. Jde o hraniční termín, neboť kratší může být stanoven jen výjimečně za podmínek § 3 odst. 4 zákona č. 309/1999 Sb., zatímco jako obecné pravidlo nyní platí nabytí účinnosti dnem 1. ledna nebo 1. července. Jak však bylo vyloženo, tato okolnost (změna názoru zákonodárce), s ohledem na skutkové okolnosti přijetí zákona, jeho předmět a dotčené subjekty, má v posuzované věci význam spíše teoretický, i když podle současné úpravy nabývání účinnosti by bylo nezbytné na rozdíl od tradiční právní úpravy předsunutí účinnosti na 9. 2. 2017 odůvodnit jako zvlášť výjimečný případ. Kromě toho je třeba u zákazů a omezení v § 4b a 4c zákona o střetu zájmů uvést, že v případě účasti v zadávacím řízení nebo při žádosti o dotace nejde o pravidelnou každodenní náplň podnikatelské činnosti, jako je tomu na rozdíl od toho v případě činností podle § 4a zákona o střetu zájmů, kde však bylo zřejmě právě z tohoto důvodu vloženo ono sanační ustanovení čl. II bodu 6 zákona č. 14/2017 Sb. X. Závěr 241. S ohledem na výše uvedené Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že návrhy na zrušení napadených ustanovení zákona o střetu zájmů nejsou důvodné, a proto podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že se zamítají. 242. Návrh navrhovatele na zrušení části třetí zákona č. 14/2017 Sb., tedy jeho čl. IV, kterým se mění některá ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl odmítnut pro jeho zjevnou neopodstatněnost (viz bod II výroku tohoto nálezu) podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (sdělení č. 52/2014 Sb.). 243. Vedlejší účastnice v průběhu řízení dne 20. 12. 2019 doplnila své vyjádření (viz sub 47 a násl.) a spojila je s návrhem, aby soudce zpravodaj s ohledem na důvěrnou povahu Auditní zprávy vyžádal její oficiální překlad od Ministerstva pro místní rozvoj. Ústavní soudÚstavní soud ve shora uvedeném odůvodnění svého nálezu na více místech vyložil, jaký je účel řízení ve věci návrhu o abstraktní kontrole ústavnosti zákonů. Proto nemohl návrhu vedlejší účastnice vyhovět, neboť předmětem tohoto řízení není konkrétní případ založený na jednom konkrétním rozhodnutí orgánu EU, nýbrž rubrikovaná ustanovení zákona o střetu zájmů vztahující se na všechny případy stejného druhu i pro budoucnost. De facto však Ústavní soudÚstavní soud vypořádal i argumentaci vedlejší účastnice tím, že rozhodl o návrhu na zrušení § 4b a 4c zákona o střetu zájmů a předestřel jejich ústavně konformní výklad [sub IX. c) a IX. d)]. 244. Argumentace navrhovatele a vedlejší účastnice, popř. navrhovatelky, z hlediska výtek neústavnosti napadených ustanovení nebyla shledána důvodnou. Ústavní soudÚstavní soud však závěrem považuje za potřebné připomenout, že způsob, jakým se tato ustanovení dostala bez náležité standardní přípravy do ústavního projednání (např. ve srovnání s původním návrhem, který vláda v roce 2015 předložila Poslanecké sněmovně jako tisk č. 564/0), je příkladem toho, kam může vést snaha „neutralizovat“ politického konkurenta, tedy do podoby složitého a málo srozumitelného textu. A to nejen z důvodu vytvoření nepravé mezery v zákoně pro řízení o poskytnutí dotace nebo finanční pobídky, nýbrž i proto, že pro funkcionáře bez volebního období nebo funkčního období vytváří de facto bez náležitého odůvodnění a vyjádření v zákoně možnost zcela se vyhnout omezením a zákazům z § 4a zákona o střetu zájmů. To jen dokazuje, jak problematické může být „zákonodárství ve vlastní věci“. Ústavní soudÚstavní soud upozorňuje, že ne v každém podobném pokusu by mohla tato snaha vyřadit např. politického konkurenta těsně před volbami projít testem ústavnosti. V obecné části odůvodnění tohoto nálezu bylo vyloženo, že úprava otázek střetu zájmů je především systémovou záležitostí, nikoli problémem jedné konkrétní osoby. Jak již bylo zdůrazněno, v případě, kdy je problematika střetu zájmů převedena na pole práva, ustupují do pozadí prostředky politického boje a nastupují požadavky právního státu, vyžadující, aby každé tvrzení a obvinění bylo dokázáno. Jen poté mohou nastoupit právem předvídané následky či sankce. Předseda Ústavního soudu: JUDr. Rychetský v. r. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jaroslav Fenyk, Josef Fiala a Radovan Suchánek.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 153/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 153/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky k informování o změně krizového opatření Vyhlášeno 6. 4. 2020, částka 56/2020 153 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 6. dubna 2020 č. 394 k informování o změně krizového opatření Ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, a ve spojení s § 8 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozhodla vláda o přijetí tohoto usnesení. Vláda I. informuje, že dne 30. března 2020 rozhodla usnesením č. 347 o zrušení bodu I. usnesení vlády ze dne 18. března 2020 č. 247, vyhlášeného pod č. 106/2020 Sb., a to s účinností od 31. března 2020; II. rozhoduje o vyhlášení tohoto usnesení ve Sbírce zákonů. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 152/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 152/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 6. 4. 2020, částka 56/2020 152 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 6. dubna 2020 č. 393 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. f) krizového zákona. Vláda I. nařizuje přednostní zásobování Ministerstva zdravotnictví těmto právnickým osobám: 1. Moldex/Metric v.o.s., IČ: 25291921, se sídlem Janderova 525, Hylváty, 562 03 Ústí nad Orlicí, 2. PARDAM, s. r. o., IČ: 25268694, se sídlem Žižkova 2759, 413 01 Roudnice nad Labem, 3. REFIL, spol. s r. o., IČ: 48364215, se sídlem Přemilovická 135, Sedlec, 360 10 Karlovy Vary, pokud jde o zásobování osobními ochrannými prostředky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, třídy FFP3 vyrobené a uváděné na trh v souladu s technickou normou EN 149:2001+A1:2009; II. nařizuje přednostní zásobování Ministerstva zdravotnictví Nanologix corporation s. r. o., IČ: 25494546, se sídlem č. p. 140, 436 01 Český Jiřetín, pokud jde o zásobování osobními ochrannými prostředky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 vyrobené a uváděné na trh v souladu s technickou normou EN 1827+A1:2009; III. ukládá ministru zdravotnictví zajistit po projednání s právnickými osobami uvedenými v bodu I. a II. tohoto usnesení stanovení množství výrobků, které mají dodat, a termín a způsob jejich dodání. Provede: ministr zdravotnictví Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 151/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 151/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 6. 4. 2020, částka 56/2020 151 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 6. dubna 2020 č. 388 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona. Vláda s účinností ode dne 7. dubna 2020 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu I. ukládá členům zastupitelstev územních samosprávných celků a ostatním osobám včetně veřejnosti z důvodu omezení svobody pohybu na území České republiky, aby při osobní účasti na jednání zastupitelstev územních samosprávných celků dodržovali mezi sebou odstup nejméně 2 metry a použili ochranné prostředky dýchacích cest (nos, ústa), jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének; II. ukládá územním samosprávným celkům, aby 1. vhodným způsobem zabezpečily dodržení povinnosti podle bodu I., spočívající v dodržování odstupů účastníků jednání zastupitelstev územních samosprávných celků nejméně 2 metry, 2. vhodným způsobem zabezpečily, aby byla zachována možnost veřejnosti uplatňovat zákonná práva spojená s účastí na jednání zastupitelstva; III. doporučuje územním samosprávným celkům, aby zajistily, pokud je to možné, 1. účast členů zastupitelstev územních samosprávných celků a ostatních osob včetně veřejnosti na jednání zastupitelstva územního samosprávného celku prostředky komunikace na dálku umožňujícími účast v reálném čase bez jejich osobní přítomnosti, např. formou videokonference nebo telekonference, pokud umožňují uplatňovat zákonná práva spojená s účastí na jednání zastupitelstva, 2. v případě osobní účasti členů zastupitelstev územních samosprávných celků a ostatních osob včetně veřejnosti na jednání zastupitelstva územního samosprávného celku oddělení členů zastupitelstev územních samosprávných celků od veřejnosti vhodnými prostředky např. jejich účastí v oddělené místnosti nebo konání zasedání v otevřeném prostoru; IV. doporučuje územním samosprávným celkům, aby opatření podle bodů II. a III. přiměřeně aplikovaly i při jednáních svých ostatních kolektivních orgánů; V. zrušuje usnesení vlády ze dne 23. března 2020 č. 274, vyhlášené pod č. 122/2020 Sb. Provedou: 1. místopředseda vlády a ministr vnitra, hejtmani, primátor hlavního města Prahy, primátoři, starostové Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 150/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 150/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 6. 4. 2020, částka 56/2020 150 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 6. dubna 2020 č. 387 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona. Vláda za předpokladu prodloužení trvání nouzového stavu I. nařizuje s účinností ode dne 14. dubna 2020 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu 1. zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, to neplatí: a) pro cizince pobývající s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky, rodinné příslušníky - manžele a nezletilé děti - občanů Evropské unie a občanů České republiky, kteří jsou oprávněni vstoupit na území České republiky, b) pro občany Evropské unie a cizince s povoleným pobytem v Evropské unii, kteří tranzitují přes Českou republiku za účelem cesty domů a mají k tomuto účelu vystavenou nótu zastupitelského úřadu (průjezd a repatriace), c) je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, d) pro přeshraniční pracovníky, kteří za účelem výkonu práce v České republice pravidelně oprávněně překračují státní hranici s Českou republikou ze sousedního státu, e) pro pracovníky mezinárodní dopravy, f) pro pracovníky servisu kritické infrastrukturykritické infrastruktury, g) pro diplomaty a úředníky mezinárodních organizací, h) v naléhavých mimořádných situacích, přičemž Ministerstvo vnitra svým sdělením zveřejněným na internetových stránkách Ministerstva vnitra nebo jiným vhodným způsobem upraví podrobnosti překračování státní hranice; 2. všem osobám, které vstoupí na území České republiky, bezprostředně po vstupu na území České republiky oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným přístupem, krajské hygienické stanici příslušné podle místa bydliště nebo ohlašovaného pobytu, 3. že povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2 neplatí pro a) osoby, které jsou uvedeny v bodě 1 písm. b) a h). Pro tyto osoby platí povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2, pokud doba jejich pobytu na území České republiky bude delší než 24 hodin, b) osoby, které jsou uvedeny v bodě 1 písm. c), d), e), f) a g). Pro tyto osoby platí povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2, pokud doba jejich pobytu na území České republiky bude delší než 14 dní, c) občany České republiky, kteří za účelem výkonu práce v sousedním státě pravidelně překračují státní hranici. Pro tyto osoby platí povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2, pokud doba jejich vycestování byla delší než 14 dní, d) občany České republiky, kteří vycestovali v naléhavé mimořádné situaci. Pro tyto osoby platí povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2, pokud doba jejich vycestování byla delší než 24 hodin, e) občany České republiky, kteří vycestovali jako pracovníci mezinárodní dopravy, jako pracovníci kritické infrastrukturykritické infrastruktury, diplomati nebo úředníci mezinárodních organizací. Pro tyto osoby platí povinnost oznámit vstup na území České republiky podle bodu 2, pokud doba jejich vycestování byla delší než 14 dní, 4. krajským hygienickým stanicím, aby u osob, které oznámí vstup na území České republiky podle bodu 2 nebo 3, rozhodly o karanténě podle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb. v délce 14 dnů; orgán ochrany veřejného zdraví může v individuálních případech osob spadajících pod kategorii zájem České republiky, servis kritické infrastrukturykritické infrastruktury, diplomati a úředníci mezinárodních organizací, nebo naléhavá mimořádná situace rozhodnout o jiných karanténních opatřeních v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a o délce těchto opatření, 5. že vycestování z území České republiky je možné pouze v nezbytných případech pod podmínkou, že účel vycestování je v souladu s výjimkami ze zákazu volného pohybu nařízeného mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví a podle bodu III., a že k dosažení účelu vycestování nepostačuje cesta v rámci území České republiky, 6. všem osobám, které po 14. dubnu 2020 vstoupily na území České republiky, a) v případě jakýchkoliv příznaků počínajícího infekčního onemocnění (zejména zvýšená teplota, kašel, dušnost, zažívací obtíže, ztráta čichu, celková slabost, případně další příznaky) neprodleně oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným přístupem, svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo nemají-li registrujícího poskytovatele, pak jakémukoli poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství, b) strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění, a pokud budou zjištěny příznaky infekčního onemocnění, poskytnout potřebnou součinnost zdravotnickým pracovníkům při provedení odběru biologického vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19, c) v případě vycestovávání maximálně omezit přímý osobní kontakt na cizím území, 7. že účel vycestování u přeshraničních pracovníků, kteří za účelem výkonu práce v sousedním státě pravidelně překračují státní hranici, pokud doba jejich vycestování byla kratší než 14 dní, a u pracovníků servisu kritické infrastrukturykritické infrastruktury, kteří za účelem tohoto servisu překročí státní hranici, pokud doba jejich vycestování byla kratší než 14 dní, je v souladu s výjimkami ze zákazu volného pohybu nařízeného mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví a podle bodu III. pouze po předložení nóty zastupitelského úřadu cílové země, že jde o zdravotní, sociální služby a základní složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému, nebo subjekt kritické infrastrukturysubjekt kritické infrastruktury a že v místě výkonu práce byla přijata opatření k zabránění šíření koronaviru SARS CoV-2, zejména povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest, 8. všem subjektům, které přijímají cizince podle výjimky uvedené v bodě I./1./ f), zajistit, aby pracovníci, kteří vstupují za účelem servisu na území České republiky, dodržovali pravidla pro kritické zaměstnance podle usnesení vlády České republiky ze dne 30. března 2020 č. 332, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 140/2020 Sb., II. nařizuje s účinností ode dne 7. dubna 2020 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu občanům České republiky, jejich rodinným příslušníkům a cizincům uvedeným v bodě I./1./a), kteří se repatriují na území České republiky, předem oznámit datum a způsob repatriace zastupitelskému úřadu České republiky příslušnému pro zemi, ze které odjíždějí, a po překročení hranic České republiky k cestě do místa bydliště nevyužívat veřejnou hromadnou dopravu a taxislužbu; III. zakazuje s účinností ode dne 14. dubna 2020 od 00:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu všem osobám, které vstoupí na území České republiky a kterým nebyla nařízena karanténa podle bodu I./4., volný pohyb na území celé České republiky s výjimkou a) cest do zaměstnání a výkon zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti a tento výkon, b) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb, k zajištění péče o děti, k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, c) cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, d) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, e) cest zpět do místa svého bydliště, f) pohřbů; IV. prodlužuje platnost usnesení vlády ze dne 30. března 2020 č. 334, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 142/2020 Sb., do 13. dubna 2020 23:59; V. ukládá 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra upravit sdělením uveřejněným na internetových stránkách Ministerstva vnitra nebo jiným vhodným způsobem podrobnosti překračování státní hranice dle bodu I./1. tohoto usnesení; VI. zrušuje se s účinností ode dne 14. dubna 2020 bod I. usnesení vlády ze dne 19. března 2020 č. 267, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 112/2020 Sb. Provede: 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 147/2020 Sb.	Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 147/2020 Sb. Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši průměrné hrubé roční mzdy v České republice za rok 2019 pro účely vydávání modrých karet podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 2. 4. 2020, částka 54/2020 147 SDĚLENÍ Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. března 2020 o výši průměrné hrubé roční mzdy v České republice za rok 2019 pro účely vydávání modrých karet podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 182a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 314/2015 Sb., sděluje, že na základě průměrné hrubé měsíční mzdy v České republice v roce 2019 ve výši 34 125 Kč činí pro období od 1. května 2020 do 30. dubna 2021 průměrná hrubá roční mzda v České republice 409 500 Kč. Ministryně: Dipl.-Pol. Maláčová, MSc., v. r.
Nařízení vlády č. 146/2020 Sb.	Nařízení vlády č. 146/2020 Sb. Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 104/2020 Sb., o zákazu distribuce léčiv v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 Vyhlášeno 2. 4. 2020, datum účinnosti 2. 4. 2020, částka 54/2020 * Čl. I - Nařízení vlády č. 104/2020 Sb., o zákazu distribuce léčiv v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, se mění takto: * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 2. 4. 2020 146 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 1. dubna 2020, kterým se mění nařízení vlády č. 104/2020 Sb., o zákazu distribuce léčiv v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2 Vláda nařizuje podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 76/2012 Sb.: Čl. I Nařízení vlády č. 104/2020 Sb., o zákazu distribuce léčiv v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, se mění takto: 1. § 1 zní: „§ 1 V souvislosti s nouzovým stavem vyhlášeným vládou dne 12. března 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2 se zakazuje dodání registrovaných léčivých přípravků uvedených v příloze k tomuto nařízení, které jsou určené pro trh na území České republiky, do členských zemí Evropské unie a vývoz těchto léčivých přípravků do jiných zemí než členských zemí Evropské unie.“. 2. Doplňuje se příloha, která zní: „Příloha k nařízení vlády č. 104/2020 Sb. Seznam registrovaných léčivých přípravků pro účely § 1 Kód SUKL\| Název léčivého přípravku\| Doplněk názvu ---\|---\|--- 0215094\| ABACAVIR/LAMIVUDINE TEVA\| 600MG/300MG TBL FLM 30 0198417\| ABELCET\| 5MG/ML INF CNC DIS 10X20ML 0076710\| ACCUZIDE\| 10MG/12,5MG TBL FLM 100 0226734\| ACTYNOX\| 50%/50% GAS CRS 10L II 0220730\| ACTYNOX\| 50%/50% GAS CRS 5L II 0125375\| AFITEN\| 10MG TBL NOB 100 0127532\| AFITEN\| 10MG TBL NOB 30 0125365\| AFITEN\| 5MG TBL NOB 100 0127531\| AFITEN\| 5MG TBL NOB 30 0002954\| AGEN\| 10MG TBL NOB 30 0015379\| AGEN\| 10MG TBL NOB 90 0002945\| AGEN\| 5MG TBL NOB 30 0015378\| AGEN\| 5MG TBL NOB 90 0127546\| AMESOS\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0180433\| AMESOS\| 10MG/5MG TBL NOB 90 0144794\| AMESOS\| 20MG/10MG TBL NOB 30 0144795\| AMESOS\| 20MG/10MG TBL NOB 90 0177395\| AMESOS\| 20MG/5MG TBL NOB 90 0088518\| AMICLOTON\| 2,5MG/25MG TBL NOB 30 0207930\| AMICLOTON\| 2,5MG/25MG TBL NOB 30 0141838\| AMIKACIN B. BRAUN\| 10MG/ML INF SOL 10X100ML 0141836\| AMIKACIN B. BRAUN\| 5MG/ML INF SOL 10X100ML 0159817\| AMLATOR\| 10MG/10MG TBL FLM 90 0159815\| AMLATOR\| 10MG/5MG TBL FLM 90 0159821\| AMLATOR\| 20MG/10MG TBL FLM 90 0159819\| AMLATOR\| 20MG/5MG TBL FLM 90 0181139\| AMLODIPIN ACCORD\| 10MG TBL NOB 100 0241501\| AMLODIPIN ACCORD\| 10MG TBL NOB 100 0181135\| AMLODIPIN ACCORD\| 10MG TBL NOB 30 0241512\| AMLODIPIN ACCORD\| 5MG TBL NOB 100 0181128\| AMLODIPIN ACCORD\| 5MG TBL NOB 30 0229277\| AMLODIPIN AUROVITAS\| 10MG TBL NOB 100 0229284\| AMLODIPIN AUROVITAS\| 5MG TBL NOB 100 0235167\| AMLODIPIN MYLAN\| 10MG TBL NOB 100 0176174\| AMLODIPIN MYLAN\| 10MG TBL NOB 30 0235163\| AMLODIPIN MYLAN\| 10MG TBL NOB 30 0235151\| AMLODIPIN MYLAN\| 5MG TBL NOB 100 0176159\| AMLODIPIN MYLAN\| 5MG TBL NOB 30 0235147\| AMLODIPIN MYLAN\| 5MG TBL NOB 30 0160687\| AMLODIPIN VITABALANS\| 10MG TBL NOB 100 0160685\| AMLODIPIN VITABALANS\| 10MG TBL NOB 30 0160684\| AMLODIPIN VITABALANS\| 5MG TBL NOB 100 0160682\| AMLODIPIN VITABALANS\| 5MG TBL NOB 30 0142125\| AMLORATIO\| 10MG TBL NOB 100 0142117\| AMLORATIO\| 10MG TBL NOB 30 0142103\| AMLORATIO\| 5MG TBL NOB 100 0142095\| AMLORATIO\| 5MG TBL NOB 30 0150797\| AMLOZEK\| 10MG TBL NOB 90 0150796\| AMLOZEK\| 5MG TBL NOB 90 0242112\| AMLOZEK\| 5MG TBL NOB 90 0096416\| AMOKSIKLAV\| 250MG/62,5MG/5ML POR PLV SUS 1 0005951\| AMOKSIKLAV 1 G\| 875MG/125MG TBL FLM 14 0203097\| AMOKSIKLAV 1 G\| 875MG/125MG TBL FLM 21 0225850\| AMOKSIKLAV 1 G\| 875MG/125MG TBL FLM 21 0072972\| AMOKSIKLAV 1,2 G\| 1000MG/200MG INJ/INF PLV SOL 5 0099366\| AMOKSIKLAV 457 MG/5 ML\| 400MG/5ML+57MG/5ML POR PLV SUS 70ML 0072973\| AMOKSIKLAV 600 MG\| 500MG/100MG INJ/INF PLV SOL 5 0085525\| AMOKSIKLAV 625 MG\| 500MG/125MG TBL FLM 21 0226622\| AMOXICILLIN/CLAVULANIC ACID AUROVITAS\| 875MG/125MG TBL FLM 14 0201958\| AMPICILIN 0,5 BIOTIKA\| 0,5G INJ/INF PLV SOL 10 0201961\| AMPICILIN 1,0 BIOTIKA\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0136083\| AMPICILLIN/SULBACTAM IBI\| 1G/0,5G INJ PLV SOL 10 I 0051388\| AMPRILAN H\| 2,5MG/12,5MG TBL NOB 100 0051377\| AMPRILAN H\| 2,5MG/12,5MG TBL NOB 30 0051413\| AMPRILAN H\| 5MG/25MG TBL NOB 100 0051403\| AMPRILAN H\| 5MG/25MG TBL NOB 30 0221533\| ANIDULAFUNGIN ACCORD\| 100MG INF PLV CSL 1 0220929\| ANIDULAFUNGIN TEVA\| 100MG INF PLV CSL 1 0125524\| APO-AMILZIDE\| 5MG/50MG TBL NOB 100 0125053\| APO-AMLO\| 10MG TBL NOB 100 0125046\| APO-AMLO\| 10MG TBL NOB 30 0125066\| APO-AMLO\| 5MG TBL NOB 100 0125060\| APO-AMLO\| 5MG TBL NOB 30 0183817\| ARCHIFAR\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0183812\| ARCHIFAR\| 500MG INJ/INF PLV SOL 10 0184319\| ATIMOS\| 12MCG/DÁV INH SOL PSS 100DÁV 0197664\| ATORDAPIN\| 5MG/10MG TBL FLM 30 0092351\| ATROVENT 0,025%\| 0,25MG/ML SOL NEB 20ML 0032992\| ATROVENT N\| 0,020MG/DÁV INH SOL PSS 200DÁV 0094933\| AUGMENTIN 1 G\| 875MG/125MG TBL FLM 14 II 0239481\| AUGMENTIN 1 G\| 875MG/125MG TBL FLM 14 II 0237658\| AUGMENTIN 625 MG\| 500MG/125MG TBL FLM 21 II 0225036\| AVELOX\| 400MG TBL FLM 5 1 0224901\| AVELOX\| 400MG/250ML INF SOL 1X250ML 0026252\| AVONEX\| 30MCG/0,5ML INJ SOL 4X0,5ML+4J 0185115\| AVONEX\| 30MCG/0,5ML INJ SOL PEP 4X0,5ML+4J 0183926\| AZEPO\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0197643\| AZIBIOT NEO\| 500MG TBL FLM 3 0226304\| AZITHROMYCIN AUROVITAS\| 500MG TBL FLM 3 0230967\| AZITROMYCIN MYLAN\| 500MG TBL FLM 3 0053913\| AZITROMYCIN SANDOZ\| 250MG TBL FLM 6 0045010\| AZITROMYCIN SANDOZ\| 500MG TBL FLM 3 0010382\| AZITROX\| 500MG TBL FLM 3 0027174\| BARACLUDE\| 0,5MG TBL FLM 30X1 0027173\| BARACLUDE\| 1MG TBL FLM 30X1 0019759\| BELODERM\| 0,5MG/G CRM 30G 0170302\| BELODERM\| 0,5MG/G DRM SOL 1X50ML 0019757\| BELODERM\| 0,5MG/G UNG 30G 0017170\| BELOGENT\| 0,5MG/G+1MG/G CRM 30G 0017171\| BELOGENT\| 0,5MG/G+1MG/G UNG 30G 0017168\| BELOSALIC\| 0,5MG/G+20MG/G DRM SOL 50ML 0215402\| BELOSALIC\| 0,5MG/G+20MG/G DRM SPR SOL 1X100ML 0017166\| BELOSALIC\| 0,5MG/G+30MG/G UNG 30G 0093921\| BENEMICIN\| 150MG CPS DUR 100 0093922\| BENEMICIN\| 300MG CPS DUR 100 0076496\| BERODUAL\| 0,25MG/ML+0,5MG/ML SOL NEB 20ML 0002679\| BERODUAL N\| 21MCG/50MCG/DÁV INH SOL PSS 200DÁV 0238465\| BESREMI\| 250MCG/0,5ML INJ SOL PEP 1X0,5ML+2J 0027897\| BETAFERON\| 250MCG/ML INJ PSO LQF 15+15X1,2ML ISP+AD 0225415\| BETAKLAV\| 500MG/125MG TBL FLM 21 0225422\| BETAKLAV\| 875MG/125MG TBL FLM 14 0197068\| BIGITAL\| 10MG/10MG TBL NOB 30 0197070\| BIGITAL\| 10MG/10MG TBL NOB 90 0197064\| BIGITAL\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0197066\| BIGITAL\| 10MG/5MG TBL NOB 90 0197060\| BIGITAL\| 5MG/10MG TBL NOB 30 0197062\| BIGITAL\| 5MG/10MG TBL NOB 90 0197056\| BIGITAL\| 5MG/5MG TBL NOB 30 0197058\| BIGITAL\| 5MG/5MG TBL NOB 90 0044799\| BIODROXIL\| 500MG CPS DUR 12 0003378\| BISEPTOL\| 100MG/20MG TBL NOB 20 0221091\| BISEPTOL\| 400MG/80MG TBL NOB 28 0241307\| BISEPTOL\| 400MG/80MG TBL NOB 28 0011706\| BISEPTOL\| 80MG/16MG/ML INF CNC SOL 10X5ML 0030560\| CADUET\| 10MG/10MG TBL FLM 30 0101171\| CADUET\| 10MG/10MG TBL FLM 90 0030543\| CADUET\| 5MG/10MG TBL FLM 30 0101172\| CADUET\| 5MG/10MG TBL FLM 90 0087814\| CALYPSOL\| 50MG/ML INJ SOL 5X10ML 0027429\| CANCIDAS\| 50MG INF PLV CSL 1 0027431\| CANCIDAS\| 70MG INF PLV CSL 1 0158993\| CANCOMBINO\| 16MG/12,5MG TBL NOB 28 I 0159011\| CANCOMBINO\| 32MG/12,5MG TBL NOB 28 I 0237426\| CANDEZEK\| 16MG/10MG CPS DUR 30 0115919\| CANDEZEK\| 16MG/5MG CPS DUR 30 0237454\| CANDEZEK\| 16MG/5MG CPS DUR 30 0115903\| CANDEZEK\| 8MG/5MG CPS DUR 30 0237434\| CANDEZEK\| 8MG/5MG CPS DUR 30 0195484\| CARAMLO\| 16MG/10MG TBL NOB 28 0203395\| CARAMLO\| 16MG/10MG TBL NOB 98 0231469\| CARAMLO\| 16MG/5MG TBL NOB 28 0231474\| CARAMLO\| 16MG/5MG TBL NOB 98 0195474\| CARAMLO\| 8MG/5MG TBL NOB 28 0203397\| CARAMLO\| 8MG/5MG TBL NOB 98 0003999\| CARDILOPIN\| 10MG TBL NOB 30 0150657\| CARDILOPIN\| 10MG TBL NOB 90 0003997\| CARDILOPIN\| 2,5MG TBL NOB 30 0003998\| CARDILOPIN\| 5MG TBL NOB 30 0150656\| CARDILOPIN\| 5MG TBL NOB 90 0171571\| CARZAP HCT\| 16MG/12,5MG TBL NOB 28 0171575\| CARZAP HCT\| 16MG/12,5MG TBL NOB 90 0183377\| CARZAP HCT\| 32MG/12,5MG TBL NOB 28 0223809\| CEFEPIM NORIDEM\| 1G INJ/INF PLV SOL 1 0223810\| CEFEPIM NORIDEM\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0223812\| CEFEPIM NORIDEM\| 2G INJ/INF PLV SOL 1 0223813\| CEFEPIM NORIDEM\| 2G INJ/INF PLV SOL 10 0131654\| CEFTAZIDIM KABI\| 1G INJ PLV SOL 10 0131656\| CEFTAZIDIM KABI\| 2G INJ/INF PLV SOL 10 0121238\| CEFTRIAXON KABI\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0121240\| CEFTRIAXON KABI\| 2G INF PLV SOL 10 0182977\| CEFTRIAXON MEDOPHARM\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0206609\| CEFTRIAXON MEDOPHARM\| 2G INJ/INF PLV SOL 10 0138422\| CEFTRIAXON SANDOZ\| 1G INJ/INF PLV SOL 5X1 H 0087104\| CIFLOXINAL\| 250MG TBL FLM 10 0108606\| CIFLOXINAL\| 500MG TBL FLM 10 0238137\| CIPLOX\| 250MG TBL FLM 10 0238142\| CIPLOX\| 500MG TBL FLM 10 0096040\| CIPRINOL\| 100MG/10ML INF CNC SOL 5X10ML 0059830\| CIPRINOL\| 200MG/100ML INF SOL 1X100ML 0094453\| CIPRINOL\| 250MG TBL FLM 10 0096039\| CIPRINOL\| 500MG TBL FLM 10 0162180\| CIPROFLOXACIN KABI\| 200MG/100ML INF SOL 10X100ML 0162187\| CIPROFLOXACIN KABI\| 400MG/200ML INF SOL 10X200ML 0226337\| CLARITHROMYCIN AUROVITAS\| 250MG TBL FLM 14 0226341\| CLARITHROMYCIN AUROVITAS\| 500MG TBL FLM 14 0201856\| CLARITHROMYCIN TEVA\| 250MG TBL FLM 14 II 0201867\| CLARITHROMYCIN TEVA\| 500MG TBL FLM 14 II 0129834\| CLINDAMYCIN KABI\| 150MG/ML INJ SOL/INF CNC SOL 10X2ML 0129836\| CLINDAMYCIN KABI\| 150MG/ML INJ SOL/INF CNC SOL 10X4ML 0218400\| COLOMYCIN\| 1000000IU INJ PLV SOL/SOL NEB 10X1MIU 0184377\| COMBAIR\| 100MCG/6MCG/DÁV INH SOL PSS 180DÁV 0211304\| COMBAIR\| 200MCG/6MCG/DÁV INH SOL PSS 1X180DÁV 0153458\| COMBISO\| 10MG/6,25MG TBL NOB 100 0153450\| COMBISO\| 2,5MG/6,25MG TBL NOB 100 0153448\| COMBISO\| 2,5MG/6,25MG TBL NOB 30 0153454\| COMBISO\| 5MG/6,25MG TBL NOB 100 0153452\| COMBISO\| 5MG/6,25MG TBL NOB 30 0027809\| COMPETACT\| 15MG/850MG TBL FLM 56 0184292\| CONCOR COMBI\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0184288\| CONCOR COMBI\| 5MG/10MG TBL NOB 30 0184284\| CONCOR COMBI\| 5MG/5MG TBL NOB 30 0125142\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 10L/1500L I 0125149\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 10L/2000L I 0125160\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 10L/2000L IV 0125162\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 12X50L/120000L VI 0125150\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 20L/4000L I 0105921\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 2L/300L I 0125158\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 2L/400L IV 0232078\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 2L/400L IX 0208037\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 2L/400L VII 0208053\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 3L/600L I 0208055\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 3L/600L II 0232058\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 4,7L/940L VII 0125143\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 40L/6000L 1 0125151\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 50L/10000L 1 0125148\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 5L/1000L 1 0162571\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 5L/1000L IV 0208118\| CONOXIA\| 100% GAS CRS 5L/1000L VII 0232017\| CONOXIA\| 100% GAS CRY 180-29350L I 0231990\| CONOXIA\| 100% GAS CRY 20,6L I 0232010\| CONOXIA\| 100% GAS CRY 41,8L I 0231985\| CONOXIA\| 100% GAS CRY 46L I D 0231989\| CONOXIA\| 100% GAS CRY 46L I F 0203617\| CONVERIDE\| 150MG/12,5MG TBL FLM 30 II 0203626\| CONVERIDE\| 300MG/12,5MG TBL FLM 30 II 0112567\| COPEGUS\| 200MG TBL FLM 168 0075022\| COTRIMOXAZOL AL FORTE\| 800MG/160MG TBL NOB 10 0075023\| COTRIMOXAZOL AL FORTE\| 800MG/160MG TBL NOB 20 0107135\| DALACIN C\| 150MG CPS DUR 16 0004234\| DALACIN C\| 150MG/ML INJ/INF SOL 1X2ML 0008807\| DALACIN C\| 150MG/ML INJ/INF SOL 1X4ML 0100339\| DALACIN C\| 300MG CPS DUR 16 0219291\| DARUNAVIR MYLAN\| 600MG TBL FLM 60 I 0133858\| DARUNAVIR SANDOZ\| 600MG TBL FLM 60 0133869\| DARUNAVIR SANDOZ\| 800MG TBL FLM 30 0225980\| DARUNAVIR TEVA\| 800MG TBL FLM 30 II 0090986\| DEOXYMYKOIN\| 100MG TBL NOB 10 0090044\| DEPO-MEDROL\| 40MG/ML INJ SUS 1X1ML 0040536\| DEPO-MEDROL\| 40MG/ML INJ SUS 1X5ML 0209350\| DESCOVY\| 200MG/10MG TBL FLM 30 0209352\| DESCOVY\| 200MG/25MG TBL FLM 30 0163303\| DEXA-GENTAMICIN\| 0,3MG/G+5MG/G OPH UNG 2,5G 0084090\| DEXAMED\| 8MG/2ML INJ SOL 10X2ML 0214096\| DEXAMETHASONE KRKA\| 20MG TBL NOB 20 0214084\| DEXAMETHASONE KRKA\| 4MG TBL NOB 20 0021698\| DEXAMETHASONE WZF POLFA\| 1MG/ML OPH GTT SUS 1X5ML PE 0064942\| DIFLUCAN\| 100MG CPS DUR 28 I 0064941\| DIFLUCAN\| 150MG CPS DUR 1 I 0202910\| DILIZOLEN\| 2MG/ML INF SOL 1X300ML 0192217\| DIPROSALIC\| 0,5MG/G+20MG/G DRM SOL 30ML 0192219\| DIPROSALIC\| 0,5MG/G+30MG/G UNG 15G 0192214\| DIPROSONE\| 0,5MG/G CRM 30G 0192216\| DIPROSONE\| 0,5MG/G UNG 30G 0115688\| DIROTON PLUS H\| 10MG/12,5MG TBL NOB 30 0115689\| DIROTON PLUS H\| 20MG/12,5MG TBL NOB 30 0004013\| DOXYBENE\| 200MG TBL NOB 10 0032953\| DOXYHEXAL\| 100MG TBL NOB 10 0032954\| DOXYHEXAL\| 100MG TBL NOB 20 0012737\| DOXYHEXAL\| 200MG TBL NOB 10 0019751\| DUOMOX\| 1000MG TBL SUS 14 0062052\| DUOMOX\| 1000MG TBL SUS 20 0062049\| DUOMOX\| 250MG TBL SUS 20 0062053\| DUOMOX\| 375MG TBL SUS 20 0062050\| DUOMOX\| 500MG TBL SUS 20 0062051\| DUOMOX\| 750MG TBL SUS 20 0199803\| DURACEF\| 500MG CPS DUR 12 0149384\| ECALTA\| 100MG INF PLV CSL 1 0010142\| ECOSAL INHALER\| 100MCG/DÁV INH SUS PSS 200DÁV 0185481\| EDICIN\| 0,5G INF PLV SOL 10 0185482\| EDICIN\| 1G INF PLV SOL 10 0168730\| EDURANT\| 25MG TBL FLM 30 0088214\| EFLORAN\| 5MG/ML INF SOL 1X100ML 0177295\| EGIRAMLON\| 10MG/10MG CPS DUR 60 0177296\| EGIRAMLON\| 10MG/10MG CPS DUR 90 0177285\| EGIRAMLON\| 10MG/5MG CPS DUR 60 0177286\| EGIRAMLON\| 10MG/5MG CPS DUR 90 0177290\| EGIRAMLON\| 5MG/10MG CPS DUR 60 0177291\| EGIRAMLON\| 5MG/10MG CPS DUR 90 0177280\| EGIRAMLON\| 5MG/5MG CPS DUR 60 0177281\| EGIRAMLON\| 5MG/5MG CPS DUR 90 0219251\| EMTRICITABINE/TENOFOVIR DISOPROXIL MYLAN\| 200MG/245MG TBL FLM 30 0215693\| EMTRICITABINE/TENOFOVIR DISOPROXIL TEVA\| 200MG/245MG TBL FLM 30 III 0066506\| ENAP-H\| 10MG/25MG TBL NOB 30 0055429\| ENAP-HL\| 10MG/12,5MG TBL NOB 30 0222569\| ENTECAVIR ACCORD\| 0,5MG TBL FLM 30X1 0222572\| ENTECAVIR ACCORD\| 1MG TBL FLM 30X1 0226386\| ENTECAVIR AUROVITAS\| 0,5MG TBL FLM 30 0226391\| ENTECAVIR AUROVITAS\| 1MG TBL FLM 30 0224637\| ENTECAVIR AVMC\| 0,5MG TBL FLM 30 0224640\| ENTECAVIR AVMC\| 1MG TBL FLM 30 0227044\| ENTECAVIR GLENMARK\| 0,5MG TBL FLM 30X1 0227046\| ENTECAVIR GLENMARK\| 1MG TBL FLM 30X1 0222551\| ENTECAVIR MYLAN\| 0,5MG TBL FLM 30 0222556\| ENTECAVIR MYLAN\| 1MG TBL FLM 30 0172679\| ENTECAVIR SANDOZ\| 0,5MG TBL FLM 30 0172629\| ENTECAVIR SANDOZ\| 1MG TBL FLM 30 0002427\| ENTIZOL\| 250MG TBL NOB 20 0170511\| ENTONOX\| 50%/50% GAS CRS 1X10L II 0170509\| ENTONOX\| 50%/50% GAS CRS 1X2L II 0170510\| ENTONOX\| 50%/50% GAS CRS 1X5L II 0209411\| EPCLUSA\| 400MG/100MG TBL FLM 28 0026521\| EPIVIR\| 10MG/ML POR SOL 1X240ML 0026520\| EPIVIR\| 300MG TBL FLM 30 0125002\| ESMERON\| 10MG/ML INJ/INF SOL 10X5ML 0226690\| ESMERON\| 10MG/ML INJ/INF SOL 10X5ML 0029740\| EUCREAS\| 50MG/1000MG TBL FLM 60 I 0029734\| EUCREAS\| 50MG/850MG TBL FLM 60 I 0168831\| EVIPLERA\| 200MG/25MG/245MG TBL FLM 30 0210925\| EVOTAZ\| 300MG/150MG TBL FLM 30 0194018\| EXTAVIA\| 250MCG/ML INJ PSO LQF 15+15X1,2ML ISP 0220161\| FENTANYL KALCEKS\| 0,05MG/ML INJ SOL 10X10ML 0220158\| FENTANYL KALCEKS\| 0,05MG/ML INJ SOL 10X2ML 0030102\| FENTANYL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X10ML 0230915\| FENTANYL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X10ML 0030101\| FENTANYL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X2ML 0230914\| FENTANYL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X2ML 0164401\| FLUCONAZOL KABI\| 2MG/ML INF SOL 10X100ML 0164407\| FLUCONAZOL KABI\| 2MG/ML INF SOL 10X200ML 0235033\| FLUCONAZOLE AUROVITAS\| 100MG CPS DUR 28 0235058\| FLUCONAZOLE AUROVITAS\| 150MG CPS DUR 1 0230373\| FLUKONAZOL SANDOZ\| 100MG CPS DUR 28 0052334\| FORTECORTIN 4\| 4MG TBL NOB 20 0243142\| FORTECORTIN 4\| 4MG TBL NOB 20 0052335\| FORTECORTIN 4\| 4MG TBL NOB 30 0076353\| FORTUM\| 1G INJ/INF PLV SOL 1 0076354\| FORTUM\| 2G INJ/INF PLV SOL 1 0058491\| FROMILID\| 125MG/5ML POR GRA SUS 1X60ML 0053282\| FROMILID\| 250MG TBL FLM 14 0053283\| FROMILID\| 500MG TBL FLM 14 0023315\| FROMILID UNO\| 500MG TBL RET 14 0023314\| FROMILID UNO\| 500MG TBL RET 7 0225275\| FUCICORT\| 20MG/G+1MG/1G CRM 20G 0205542\| FUCICORT LIPID\| 20MG/G+1MG/G CRM 15G 0180988\| GENTADEX\| 5MG/ML+1MG/ML OPH GTT SOL 1X5ML 0112786\| GENTAMICIN B.BRAUN\| 1MG/ML INF SOL 20X80ML 0112782\| GENTAMICIN B.BRAUN\| 3MG/ML INF SOL 20X80ML 0096414\| GENTAMICIN LEK\| 80MG/2ML INJ/INF SOL 10X2ML 0209033\| GENVOYA\| 150MG/150MG/200MG/10MG TBL FLM 30 0022110\| GLIBOMET\| 400MG/2,5MG TBL FLM 100 0128625\| GLUCOPHAGE\| 1000MG TBL FLM 120 0023797\| GLUCOPHAGE\| 1000MG TBL FLM 60 0023793\| GLUCOPHAGE\| 500MG TBL FLM 5X10 0023795\| GLUCOPHAGE\| 850MG TBL FLM 100 0210201\| HARVONI\| 90MG/400MG TBL FLM 28 0093746\| HEPARIN LÉČIVA\| 5000IU/ML INJ SOL 1X10ML 0025554\| HEPSERA\| 10MG TBL NOB 30 0155938\| HERPESIN 200\| 200MG TBL NOB 25 0155936\| HERPESIN 400\| 400MG TBL NOB 25 0042849\| HIPRES\| 10MG TBL NOB 30 0042848\| HIPRES\| 5MG TBL NOB 30 0180825\| HYDROCORTISON 10 MG JENAPHARM\| 10MG TBL NOB 20 0216572\| HYDROCORTISON VUAB\| 100MG INJ PLV SOL 1 II 0000168\| HYDROCHLOROTHIAZID LÉČIVA\| 25MG TBL NOB 20 0224464\| HYDROCHLOROTHIAZID TAINEX\| 25MG TBL NOB 20 0216468\| CHLORAMPHENICOL VUAB\| 1G INJ PLV SOL 1 II 0168096\| IFIRMACOMBI\| 150MG/12,5MG TBL FLM 28 0168104\| IFIRMACOMBI\| 300MG/12,5MG TBL FLM 28 0227475\| IMIPENEM/CILASTATIN APTAPHARMA\| 500MG/500MG INF PLV SOL 10 0129767\| IMIPENEM/CILASTATIN KABI\| 500MG/500MG INF PLV SOL 10 0085346\| INFECTOSCAB 5% KRÉM\| 50MG/G CRM 30G 0014933\| INHIBACE PLUS\| 5MG/12,5MG TBL FLM 28 0014934\| INHIBACE PLUS\| 5MG/12,5MG TBL FLM 98 0168729\| INTELENCE\| 200MG TBL NOB 60 0025773\| INTRONA\| 25MIU/2,5ML INJ/INF SOL 1X2,5ML 0235413\| IRBESARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID MYLAN\| 150MG/12,5MG TBL NOB 28 0235423\| IRBESARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID MYLAN\| 300MG/12,5MG TBL NOB 28 0029951\| ISENTRESS\| 400MG TBL FLM 60 0222370\| ISENTRESS\| 600MG TBL FLM 60 0162748\| ISOPRINOSINE\| 500MG TBL NOB 100 0107676\| ISOPRINOSINE\| 500MG TBL NOB 50 0500551\| JANUMET\| 50MG/1000MG TBL FLM 196(2X98) 0500140\| JANUMET\| 50MG/1000MG TBL FLM 56 0500550\| JANUMET\| 50MG/850MG TBL FLM 196(2X98) 0500133\| JANUMET\| 50MG/850MG TBL FLM 56 0193608\| JENTADUETO\| 2,5MG/1000MG TBL FLM 180(2X90X1) 0185287\| JENTADUETO\| 2,5MG/1000MG TBL FLM 60X1 0185273\| JENTADUETO\| 2,5MG/850MG TBL FLM 60X1 0028383\| KIVEXA\| 600MG/300MG TBL FLM 30 0219550\| KLABAX\| 500MG TBL FLM 14 0235804\| KLACID\| 125MG/5ML POR GRA SUS 100ML 0235803\| KLACID\| 125MG/5ML POR GRA SUS 60ML 0235806\| KLACID\| 250MG TBL FLM 10 0235805\| KLACID\| 250MG TBL FLM 14 0235811\| KLACID\| 250MG/5ML POR GRA SUS 100ML 0235810\| KLACID\| 250MG/5ML POR GRA SUS 60ML 0235812\| KLACID\| 500MG INF PLV CSL 1 0235808\| KLACID\| 500MG TBL FLM 14 0235801\| KLACID SR\| 500MG TBL RET 14 DOUBLE 0216185\| KLACID SR\| 500MG TBL RET 7 0097878\| KLIMICIN\| 150MG/ML INJ SOL 10X2ML 0168891\| KOMBOGLYZE\| 2,5MG/1000MG TBL FLM 60 0168885\| KOMBOGLYZE\| 2,5MG/850MG TBL FLM 60 0128535\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 10L/2144L I 0128566\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 10L/2144L V 0216561\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 12X50L/128616L VII 0125499\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 2L/429L I 0128563\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 2L/429L V 0125500\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 3L/643L I 0128541\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ STLAČENÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS CRS 50L/10718L I 0119883\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 11160L/12110KG 0119891\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 11700L/12690KG 0119892\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 18200L/19750KG 0119884\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 20680L/22440KG 0119880\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 600L/685KG 0119882\| KYSLÍK MEDICINÁLNÍ ZKAPALNĚNÝ AIR PRODUCTS\| 100% GAS LIQ 6060L/6590KG 0095461\| LAKEA\| 50MG TBL FLM 30 0001421\| LAMISIL\| 250MG TBL NOB 14 0195072\| LEVOFLOXACIN KABI\| 5MG/ML INF SOL 10X100ML 0233660\| LEVOFLOXACIN MYLAN\| 500MG TBL FLM 10 0145671\| LEVOFLOXACIN MYLAN\| 500MG/100ML INF SOL 10X100ML 0221742\| LINEZOLID ACCORD\| 2MG/ML INF SOL 10X300ML 0216704\| LINEZOLID KABI\| 2MG/ML INF SOL 10X300ML 0131290\| LINEZOLID KRKA\| 2MG/ML INF SOL 1X300ML 0103692\| LINEZOLID KRKA\| 600MG TBL FLM 10 0231059\| LINEZOLID MYLAN\| 600MG TBL FLM 10 0197699\| LINEZOLID SANDOZ\| 600MG TBL FLM 10 0205992\| LIPERTANCE\| 10MG/5MG/5MG TBL FLM 30 0205993\| LIPERTANCE\| 10MG/5MG/5MG TBL FLM 90(3X30) 0206001\| LIPERTANCE\| 20MG/10MG/10MG TBL FLM 30 0206002\| LIPERTANCE\| 20MG/10MG/10MG TBL FLM 90(3X30) 0205998\| LIPERTANCE\| 20MG/10MG/5MG TBL FLM 30 0205999\| LIPERTANCE\| 20MG/10MG/5MG TBL FLM 90(3X30) 0205995\| LIPERTANCE\| 20MG/5MG/5MG TBL FLM 30 0205996\| LIPERTANCE\| 20MG/5MG/5MG TBL FLM 90(3X30) 0206004\| LIPERTANCE\| 40MG/10MG/10MG TBL FLM 30 0013605\| LODOZ\| 10MG/6,25MG TBL FLM 30 II 0013601\| LODOZ\| 2,5MG/6,25MG TBL FLM 30 II 0013603\| LODOZ\| 5MG/6,25MG TBL FLM 30 II 0220632\| LOPRIDAM\| 4MG/1,25MG/10MG TBL NOB 30 0220629\| LOPRIDAM\| 4MG/1,25MG/5MG TBL NOB 30 0220631\| LOPRIDAM\| 4MG/1,25MG/5MG TBL NOB 90 0220638\| LOPRIDAM\| 8MG/2,5MG/10MG TBL NOB 30 0220640\| LOPRIDAM\| 8MG/2,5MG/10MG TBL NOB 90 0220635\| LOPRIDAM\| 8MG/2,5MG/5MG TBL NOB 30 0220637\| LOPRIDAM\| 8MG/2,5MG/5MG TBL NOB 90 0047476\| LORADUR\| 5MG/50MG TBL NOB 50 0047478\| LORADUR MITE\| 2,5MG/25MG TBL NOB 50 0107166\| LORISTA 100\| 100MG TBL FLM 28 0107173\| LORISTA 25\| 25MG TBL FLM 28 0010604\| LORISTA 50\| 50MG TBL FLM 28 0047610\| LORISTA 50\| 50MG TBL FLM 84 0157778\| LORISTA H\| 100MG/12,5MG TBL FLM 28 0102382\| LORISTA H\| 100MG/25MG TBL FLM 28 0097027\| LORISTA H\| 50MG/12,5MG TBL FLM 28 0104712\| LORISTA H\| 50MG/12,5MG TBL FLM 84 0208792\| LOSARTAN AUROBINDO\| 100MG TBL FLM 28 0208777\| LOSARTAN AUROBINDO\| 50MG TBL FLM 28 0235905\| LOSARTAN AUROVITAS\| 50MG TBL FLM 28 0146239\| LOSARTAN TEVA\| 100MG TBL FLM 30 I 0146251\| LOSARTAN TEVA\| 100MG TBL FLM 90 I 0114068\| LOZAP 100 ZENTIVA\| 100MG TBL FLM 30 PVC 0114070\| LOZAP 100 ZENTIVA\| 100MG TBL FLM 90 PVC 0114059\| LOZAP 12,5 ZENTIVA\| 12,5MG TBL FLM 30 PVC 0114065\| LOZAP 50 ZENTIVA\| 50MG TBL FLM 30 II 0114067\| LOZAP 50 ZENTIVA\| 50MG TBL FLM 90 II 0015316\| LOZAP H\| 50MG/12,5MG TBL FLM 30 0015317\| LOZAP H\| 50MG/12,5MG TBL FLM 90 0231965\| MALARONE\| 250MG/100MG TBL FLM 12 0222376\| MAVIRET\| 100MG/40MG TBL FLM 84(4X21) 0087199\| MAXIPIME\| 1G INJ PLV SOL 1 0087200\| MAXIPIME\| 2G INJ PLV SOL 1 0225168\| MAXITROL\| OPH GTT SUS 1X5ML 0225169\| MAXITROL\| OPH UNG 3,5G 0118550\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ MESSER\| 100% GAS CRY 1X24560L 0225979\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X22742L 0218387\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X23205L 0119480\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X23527L 0119481\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X23680L 0187639\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X23961L 0119484\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X24593L 0187638\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK KAPALNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRY 1X8138L 0136351\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ MESSER\| 100% GAS CRS 10L/1600L II 0136357\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ MESSER\| 100% GAS CRS 1L/200L II 0136361\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ MESSER\| 100% GAS CRS 2L/400L II 0136370\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ MESSER\| 100% GAS CRS 50L/10800L II 0136373\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ MESSER\| 100% GAS CRS 5L/1100L V 0117847\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 10L/2160L I 0214967\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 10L/2160L IV 0117848\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 20L/4320L I 0117844\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 2L/430L I 0117851\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 2L/430L II 0117850\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 50L/10800L I 0117846\| MEDICINÁLNÍ KYSLÍK PLYNNÝ SIAD\| 99,5% GAS CRS 5L/1080L I 0134595\| MEDOCLAV\| 1000MG/200MG INJ/INF PLV SOL 10 0133269\| MEDOCLAV\| 400MG/5ML+57MG/5ML POR PLV SUS 1X70ML 0156071\| MEDOCLAV\| 500MG/125MG TBL FLM 21 0238124\| MEDOCLAV\| 875MG/125MG TBL FLM 14 0115594\| MEDORAM PLUS H\| 5MG/25MG TBL NOB 100 0115590\| MEDORAM PLUS H\| 5MG/25MG TBL NOB 30 0040373\| MEDROL\| 16MG TBL NOB 50 0207527\| MEDROL\| 4MG TBL NOB 30 II 0225456\| MERONEM\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0225458\| MERONEM\| 500MG INJ/INF PLV SOL 10 0232677\| MEROPENEM APTAPHARMA\| 1000MG INJ/INF PLV SOL 10 0232676\| MEROPENEM APTAPHARMA\| 500MG INJ/INF PLV SOL 10 0173750\| MEROPENEM BRADEX\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0173748\| MEROPENEM BRADEX\| 500MG INJ/INF PLV SOL 10 0156835\| MEROPENEM KABI\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0156183\| MEROPENEM KABI\| 500MG INJ/INF PLV SOL 10 0127089\| METFOGAMMA\| 1000MG TBL FLM 120 0127088\| METFOGAMMA\| 1000MG TBL FLM 30 0032784\| METFOGAMMA 850\| 850MG TBL FLM 120 0032783\| METFOGAMMA 850\| 850MG TBL FLM 30 0229862\| METFORMIN AUROVITAS\| 1000MG TBL FLM 60 II 0169552\| METFORMIN MYLAN\| 1000MG TBL FLM 120 0235493\| METFORMIN MYLAN\| 1000MG TBL FLM 120 0169548\| METFORMIN MYLAN\| 1000MG TBL FLM 60 0235489\| METFORMIN MYLAN\| 1000MG TBL FLM 60 0235443\| METFORMIN MYLAN\| 500MG TBL FLM 60 0235462\| METFORMIN MYLAN\| 850MG TBL FLM 120 0235476\| METFORMIN MYLAN\| 850MG TBL FLM 60 0132186\| METFORMIN SANDOZ\| 1000MG TBL FLM 60 0127294\| METFORMIN SANDOZ\| 500MG TBL FLM 60 0127317\| METFORMIN SANDOZ\| 850MG TBL FLM 60 0113892\| METFORMIN TEVA\| 1000MG TBL FLM 60 0096087\| METFORMIN TEVA\| 500MG TBL FLM 60 0011114\| METFORMIN TEVA\| 850MG TBL FLM 30 0112628\| METFORMIN TEVA\| 850MG TBL FLM 60 0226989\| METFORMIN TEVA XR\| 1000MG TBL PRO 60 0117258\| METFORMIN TEVA XR\| 500MG TBL PRO 60 I 0226987\| METFORMIN TEVA XR\| 750MG TBL PRO 60 0181234\| METFORMIN VITABALANS\| 1000MG TBL FLM 30 0181232\| METFORMIN VITABALANS\| 500MG TBL FLM 30 0144460\| METFORMIN ZENTIVA\| 1000MG TBL FLM 60 0144458\| METFORMIN ZENTIVA\| 1000MG TBL FLM 90 0207947\| METFORMIN ZENTIVA\| 1000MG TBL FLM 90 0144454\| METFORMIN ZENTIVA\| 500MG TBL FLM 60 0207951\| METFORMIN ZENTIVA\| 500MG TBL FLM 60 0144455\| METFORMIN ZENTIVA\| 500MG TBL FLM 90 0207952\| METFORMIN ZENTIVA\| 500MG TBL FLM 90 0144450\| METFORMIN ZENTIVA\| 850MG TBL FLM 60 0207953\| METFORMIN ZENTIVA\| 850MG TBL FLM 60 0144452\| METFORMIN ZENTIVA\| 850MG TBL FLM 90 0011592\| METRONIDAZOL B. BRAUN\| 5MG/ML INF SOL 10X100ML 0224407\| METRONIDAZOLE NORIDEM\| 5MG/ML INF SOL 10X100ML 0242332\| METRONIDAZOLE NORIDEM\| 5MG/ML INF SOL 20X100ML 0097000\| METRONIDAZOLE POLPHARMA\| 5MG/ML INF SOL 1X100ML 0158816\| METYPRED\| 16MG TBL NOB 100 0158814\| METYPRED\| 16MG TBL NOB 30 0158811\| METYPRED\| 4MG TBL NOB 100 0158809\| METYPRED\| 4MG TBL NOB 30 0026554\| MICARDIS\| 80MG TBL NOB 28 0026556\| MICARDIS\| 80MG TBL NOB 98 0026578\| MICARDISPLUS\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28 0029384\| MICARDISPLUS\| 80MG/25MG TBL NOB 28 0094804\| MODURETIC\| 5MG/50MG TBL NOB 30 0160480\| MONACE COMBI\| 20MG/12,5MG TBL NOB 30 0160482\| MONACE COMBI\| 20MG/12,5MG TBL NOB 98 0229318\| MOXIFLOXACIN AUROVITAS\| 400MG TBL FLM 5 0203324\| MOXIFLOXACIN KABI\| 400MG/250ML INF SOL 10X250ML 0220204\| MOXIFLOXACIN OLIKLA\| 400MG TBL FLM 5 0220203\| MOXIFLOXACIN OLIKLA\| 400MG/250ML INF SOL 1X250ML 0500720\| MYCAMINE\| 100MG INF PLV SOL 1 0066036\| MYCOMAX\| 100MG CPS DUR 28 I 0066037\| MYCOMAX\| 100MG CPS DUR 7 I 0066039\| MYCOMAX\| 150MG CPS DUR 1 I 0047439\| MYCOMAX\| 150MG CPS DUR 3 I 0195117\| NATRIXAM\| 1,5MG/10MG TBL RET 30 0003303\| NIDRAZID\| 100MG TBL NOB 250 226002\| NIMBEX\| 2MG/ML INJ/INF SOL 5X10ML 0226002\| NIMBEX\| 2MG/ML INJ/INF SOL 5X10ML 226003\| NIMBEX\| 2MG/ML INJ/INF SOL 5X2,5ML 0226003\| NIMBEX\| 2MG/ML INJ/INF SOL 5X2,5ML 0000536\| NORADRENALIN LÉČIVA\| 1MG/ML INF CNC SOL 5X1ML 0216900\| NORADRENALIN LÉČIVA\| 1MG/ML INF CNC SOL 5X5ML 0200491\| NORMAGLYC\| 1000MG TBL FLM 90 I 0210001\| NOXAFIL\| 100MG TBL ENT 24(2X12) 0210146\| NOXAFIL\| 300MG INF CNC SOL 1X16,7ML 0025449\| NOXAFIL\| 40MG/ML POR SUS 1X105ML 0209397\| ODEFSEY\| 200MG/25MG/25MG TBL FLM 30 0221539\| OFOST\| 10IU/ML INJ/INF SOL 10X1ML 0221536\| OFOST\| 5IU/ML INJ/INF SOL 10X1ML 0162942\| ORCAL NEO\| 10MG TBL NOB 100 I 0162932\| ORCAL NEO\| 10MG TBL NOB 30 I 0162908\| ORCAL NEO\| 5MG TBL NOB 100 I 0162898\| ORCAL NEO\| 5MG TBL NOB 30 I 0032559\| OSPAMOX\| 1000MG TBL FLM 14 0066366\| OSPAMOX\| 250MG/5ML POR PLV SUS 60ML 0032557\| OSPAMOX\| 500MG TBL FLM 14 0032558\| OSPAMOX\| 750MG TBL FLM 14 0049549\| OSPEN\| 400000IU/5ML POR SUS 150ML 0045997\| OSPEN 1000\| 1000000IU TBL FLM 30 0045998\| OSPEN 1500\| 1500000IU TBL FLM 30 0045996\| OSPEN 500\| 5000001U TBL FLM 30 0214055\| OSPEN 750\| 750000IU/5ML POR SUS 1X60ML 0232954\| OTOBACID N\| 0,2MG/G+5MG/G+479,8MG/G AUR GTT SOL 1X5ML 0219428\| OXYTOCIN AVMC\| 5IU/ML INF CNC SOL 10X1ML 0000543\| OXYTOCIN FERRING-LÉČIVA\| 2IU INJ SOL 5X2ML 0000544\| OXYTOCIN FERRING-LÉČIVA\| 5IU INJ SOL 5X1ML 0167756\| OZURDEX\| 700MCG IVI IMP APL 1 0095611\| PANADOL BABY\| 125MG SUP 10 0208840\| PANADOL BABY\| 125MG SUP 10 0095613\| PANADOL JUNIOR\| 250MG SUP 10 0208841\| PANADOL JUNIOR\| 250MG SUP 10 0173185\| PANADOL NOVUM\| 500MG TBL FLM 12 I 0226668\| PANADOL NOVUM\| 500MG TBL FLM 12 III 0173187\| PANADOL NOVUM\| 500MG TBL FLM 24 I 0226670\| PANADOL NOVUM\| 500MG TBL FLM 24 III 0223449\| PANADOL PRO DĚTI JAHODA\| 24MG/ML POR SUS 100ML III 0224053\| PARACETAMOL ACCORD\| 10MG/ML INF SOL 20X100ML 0229490\| PARACETAMOL AUROVITAS\| 500MG TBL NOB 24 1 0178635\| PARACETAMOL B. BRAUN\| 10MG/ML INF SOL 10X100ML 0178634\| PARACETAMOL B. BRAUN\| 10MG/ML INF SOL 10X50ML 0157875\| PARACETAMOL KABI\| 10MG/ML INF SOL 10X100ML 0157871\| PARACETAMOL KABI\| 10MG/ML INF SOL 10X50ML 0226693\| PARALEN\| 100MG SUP 5 0226694\| PARALEN\| 125MG TBL NOB 20 0226434\| PARALEN\| 500MG SUP 5 0207819\| PARALEN\| 500MG TBL NOB 12 0207820\| PARALEN\| 500MG TBL NOB 24 0091249\| PARALEN 100\| 100MG SUP 5 0097656\| PARALEN 125\| 125MG TBL NOB 20 0155148\| PARALEN 500\| 500MG TBL NOB 12 0162142\| PARALEN 500\| 500MG TBL NOB 24 0229809\| PARALEN HORKÝ NÁPOJ BEZ CUKRU\| 500MG POR PLV SOL SCC 12 0066101\| PARALEN SUS\| 24MG/ML POR SUS 100ML 0229532\| PARALEN SUS\| 24MG/ML POR SUS 100ML 0184094\| PARAMAX RAPID\| 1G TBL NOB 100 0201323\| PARAMAX RAPID\| 1G TBL NOB 15 0184093\| PARAMAX RAPID\| 1G TBL NOB 30 0184092\| PARAMAX RAPID\| 1G TBL NOB 5 0134599\| PARAMAX RAPID\| 250MG TBL NOB 10 0013623\| PARAMAX RAPID\| 500MG TBL NOB 100 0013622\| PARAMAX RAPID\| 500MG TBL NOB 30 0162441\| PARAMEGAL\| 500MG TBL NOB 10 0162443\| PARAMEGAL\| 500MG TBL NOB 30 0220291\| PARAPYREX\| 500MG TBL NOB 30 0027394\| PEGASYS\| 135MCG INJ SOL 1X0,5ML+1J 0027396\| PEGASYS\| 180MCG INJ SOL 1X0,5ML+1J 0001881\| PENBENE\| 1000000IU TBL FLM 21 0049513\| PENBENE\| 1000000IU TBL FLM 30 0057778\| PENBENE\| 1500000IU TBL FLM 21 0201974\| PENICILIN G 1,0 DRASELNÁ SOL BIOTIKA\| 1000000IU INJ PLV SOL 10 0201977\| PENICILIN G 5,0 DRASELNÁ SOL BIOTIKA\| 5000000IU INJ PLV SOL 10 0196957\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 10MG/10MG TBL NOB 30 0196960\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 10MG/10MG TBL NOB 90 0196952\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0196955\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 10MG/5MG TBL NOB 90 0196947\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 5MG/10MG TBL NOB 30 0196950\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 5MG/10MG TBL NOB 90 0196935\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 5MG/5MG TBL NOB 30 0196938\| PERINDOPRIL/AMLODIPIN TEVA\| 5MG/5MG TBL NOB 90 0214329\| PERINDOPRIL/AMLODIPINE STADA\| 4MG/10MG TBL NOB 90 0214325\| PERINDOPRIL/AMLODIPINE STADA\| 4MG/5MG TBL NOB 90 0214336\| PERINDOPRIL/AMLODIPINE STADA\| 8MG/10MG TBL NOB 90 0214332\| PERINDOPRIL/AMLODIPINE STADA\| 8MG/5MG TBL NOB 90 0113424\| PIPERACILLIN/TAZOBACTAM IBIGEN\| 4G/0,5G INF PLV SOL 10 0113453\| PIPERACILLIN/TAZOBACTAM KABI\| 4G/0,5G INF PLV SOL 10 0141263\| PIPERACILLIN/TAZOBACTAM MYLAN\| 4G/500MG INF PLV SOL 1 0178590\| PIRAMIL COMBI\| 10MG/10MG CPS DUR 100 0178582\| PIRAMIL COMBI\| 10MG/5MG CPS DUR 100 0178586\| PIRAMIL COMBI\| 5MG/10MG CPS DUR 100 0178578\| PIRAMIL COMBI\| 5MG/5MG CPS DUR 100 0054424\| PLAQUENIL\| 200MG TBL FLM 60 0210083\| PLEGRIDY\| 125MCG INJ SOL 2X0,5ML 0210085\| PLEGRIDY\| 125MCG INJ SOL 2X0,5ML 0210081\| PLEGRIDY\| 63MCG+94MCG INJ SOL 1X63MCG+1X94MCG 0210082\| PLEGRIDY\| 63MCG+94MCG INJ SOL 1X63MCG+1X94MCG 0002963\| PREDNISON LÉČIVA\| 20MG TBL NOB 20 0000269\| PREDNISON LÉČIVA\| 5MG TBL NOB 20 0204942\| PRESTALIA\| 3,5MG/2,5MG TBL NOB 1X30 0124135\| PRESTANCE\| 10MG/10MG TBL NOB 120(4X30) 0124129\| PRESTANCE\| 10MG/10MG TBL NOB 30 0124133\| PRESTANCE\| 10MG/10MG TBL NOB 90(3X30) 0124121\| PRESTANCE\| 10MG/5MG TBL NOB 120(4X30) 0124115\| PRESTANCE\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0124119\| PRESTANCE\| 10MG/5MG TBL NOB 90(3X30) 0124107\| PRESTANCE\| 5MG/10MG TBL NOB 120(4X30) 0124101\| PRESTANCE\| 5MG/10MG TBL NOB 30 0124105\| PRESTANCE\| 5MG/10MG TBL NOB 90(3X30) 0124093\| PRESTANCE\| 5MG/5MG TBL NOB 120(4X30) 0124087\| PRESTANCE\| 5MG/5MG TBL NOB 30 0124091\| PRESTANCE\| 5MG/5MG TBL NOB 90(3X30) 0193833\| PREZISTA\| 800MG TBL FLM 30 0206186\| PRIAMLO\| 4MG/10MG TBL NOB 30 0206187\| PRIAMLO\| 4MG/10MG TBL NOB 90 0206184\| PRIAMLO\| 4MG/5MG TBL NOB 30 0206185\| PRIAMLO\| 4MG/5MG TBL NOB 90 0206190\| PRIAMLO\| 8MG/10MG TBL NOB 30 0206191\| PRIAMLO\| 8MG/10MG TBL NOB 90 0206188\| PRIAMLO\| 8MG/5MG TBL NOB 30 0206189\| PRIAMLO\| 8MG/5MG TBL NOB 90 0201964\| PROKAIN PENICILIN G 1,5 BIOTIKA\| 1500000IU INJ PLV SUS 10 0018175\| PROPOFOL MCT/LCT FRESENIUS\| 10MG/ML INJ/INF EML 10X100ML 0018172\| PROPOFOL MCT/LCT FRESENIUS\| 10MG/ML INJ/INF EML 10X50ML 0018167\| PROPOFOL MCT/LCT FRESENIUS\| 10MG/ML INJ/INF EML 5X20ML 0018188\| PROPOFOL MCT/LCT FRESENIUS\| 20MG/ML INJ/INF EML 10X50ML 0126689\| PROPOFOL-LIPURO\| 0,5% (5MG/ML) INJ/INF EML 5X20ML 0129027\| PROPOFOL-LIPURO 1 % (10MG/ML)\| 10MG/ML INJ/INF EML 10X100ML 0129025\| PROPOFOL-LIPURO 1 % (10MG/ML)\| 10MG/ML INJ/INF EML 10X50ML 0129023\| PROPOFOL-LIPURO 1 % (10MG/ML)\| 10MG/ML INJ/INF EML 5X20ML 0110548\| PROPOFOL-LIPURO 2% (20MG/ML)\| 20MG/ML INJ/INF EML 10X50ML 0054031\| PROVIRSAN\| 200MG TBL NOB 30 0224816\| RAMIPRIL H ACTAVIS\| 2,5MG/12,5MG TBL NOB 30 0224840\| RAMIPRIL H ACTAVIS\| 5MG/25MG TBL NOB 50 0197244\| RAMIZEK\| 10MG/10MG CPS DUR 28 0203928\| RAMIZEK\| 10MG/10MG CPS DUR 98 0242154\| RAMIZEK\| 10MG/10MG CPS DUR 98 0197236\| RAMIZEK\| 10MG/5MG CPS DUR 28 0242127\| RAMIZEK\| 10MG/5MG CPS DUR 28 0203934\| RAMIZEK\| 10MG/5MG CPS DUR 98 0197240\| RAMIZEK\| 5MG/10MG CPS DUR 28 0242136\| RAMIZEK\| 5MG/10MG CPS DUR 28 0203946\| RAMIZEK\| 5MG/10MG CPS DUR 98 0242144\| RAMIZEK\| 5MG/10MG CPS DUR 98 0197232\| RAMIZEK\| 5MG/5MG CPS DUR 28 0203952\| RAMIZEK\| 5MG/5MG CPS DUR 98 0197287\| RAMOMARK\| 10MG/10MG CPS DUR 28 0203758\| RAMOMARK\| 10MG/10MG CPS DUR 98 0197279\| RAMOMARK\| 10MG/5MG CPS DUR 28 0203752\| RAMOMARK\| 10MG/5MG CPS DUR 98 0197283\| RAMOMARK\| 5MG/10MG CPS DUR 28 0197275\| RAMOMARK\| 5MG/5MG CPS DUR 28 0203746\| RAMOMARK\| 5MG/5MG CPS DUR 98 0027259\| REBIF\| 22MCG INJ SOL ISP 12X0,5ML 0500511\| REBIF\| 22MCG/0,5ML INJ SOL ZVL 4X1,5ML 0027262\| REBIF\| 44MCG INJ SOL ISP 12X0,5ML 0500512\| REBIF\| 44MCG/0,5ML INJ SOL ZVL 4X1,5ML 0042591\| RECTODELT\| 100MG SUP 4 0180430\| RETROVIR\| 10MG/ML INF CNC SOL 5X20ML 0237674\| RETROVIR\| 250MG CPS DUR 40 0237615\| RETROVIR\| 50MG/5ML POR SOL 200ML I 0029433\| REYATAZ\| 300MG CPS DUR 30 0210193\| REZOLSTA\| 800MG/150MG TBL FLM 30 0076380\| RHEFLUIN\| 5MG/50MG TBL NOB 30 0204970\| RIBAVIRIN AUROBINDO\| 200MG TBL FLM 168 0183132\| RIBAVIRIN MYLAN\| 200MG TBL FLM 168 0194903\| ROACTEMRA\| 162MG INJ SOL 4X0,9ML 0222841\| ROACTEMRA\| 162MG INJ SOL PEP 4X0,9ML 0500969\| ROACTEMRA\| 20MG/ML INF CNC SOL 4X10ML 0500971\| ROACTEMRA\| 20MG/ML INF CNC SOL 4X20ML 0500967\| ROACTEMRA\| 20MG/ML INF CNC SOL 4X4ML 0124418\| ROCURONIUM B. BRAUN\| 10MG/ML INJ/INF SOL 10X5ML 0235904\| ROCURONIUM B. BRAUN\| 10MG/ML INJ/INF SOL 20X5ML 0220108\| ROCURONIUM BROMIDE HAMELN\| 10MG/ML INJ/INF SOL 10X10ML 0220105\| ROCURONIUM BROMIDE HAMELN\| 10MG/ML INJ/INF SOL 10X5ML 0016556\| ROFERON-A\| 6MIU/0,5ML INJ SOL ISP 1X0,5ML 0016554\| ROFERON-A\| 9MIU/0,5ML INJ SOL ISP 1X0,5ML 0098069\| ROVAMYCINE\| 1,5MIU TBL FLM 16 0075754\| ROVAMYCINE\| 3MIU TBL FLM 10 0151566\| SANGONA\| 100MG TBL FLM 100 0151559\| SANGONA\| 100MG TBL FLM 30 0151485\| SANGONA\| 12,5MG TBL FLM 30 0151532\| SANGONA\| 50MG TBL FLM 100 0201030\| SEFOTAK\| 1G INJ/INF PLV SOL 1 0223016\| SEGLUROMET\| 2,5MG/1000MG TBL FLM 196(4X49) 0222887\| SEGLUROMET\| 2,5MG/1000MG TBL FLM 56 0226513\| SINORA\| 1MG/ML INF CNC SOL 10X10ML 0226511\| SINORA\| 1MG/ML INF CNC SOL 10X1ML 0226512\| SINORA\| 1MG/ML INF CNC SOL 10X4ML 0128285\| SINTONYN\| 40MG/5MG TBL FLM 28 0160909\| SINTONYN COMBI\| 40MG/10MG/25MG TBL FLM 28 0191922\| SIOFOR\| 1000MG TBL FLM 60 0208203\| SIOFOR\| 500MG TBL FLM 120 II 0208204\| SIOFOR\| 500MG TBL FLM 60 II 0208206\| SIOFOR\| 850MG TBL FLM 120 II 0208207\| SIOFOR\| 850MG TBL FLM 60 II 0012354\| SIOFOR 500\| 500MG TBL FLM 120 I 0012356\| SIOFOR 850\| 850MG TBL FLM 120 I 0207994\| SOBYCOR COMBI\| 10MG/10MG TBL NOB 30 0231566\| SOBYCOR COMBI\| 10MG/5MG TBL NOB 30 0231577\| SOBYCOR COMBI\| 5MG/10MG TBL NOB 30 0009709\| SOLU-MEDROL\| 40MG/ML INJ PSO LQF 40MG+1ML 0009712\| SOLU-MEDROL\| 62,5MG/ML INJ PSO LQF 1000MG+15,6ML 0009710\| SOLU-MEDROL\| 62,5MG/ML INJ PSO LQF 125MG+2ML 0094882\| SOLU-MEDROL\| 62,5MG/ML INJ PSO LQF 250MG+4ML 0009711\| SOLU-MEDROL\| 62,5MG/ML INJ PSO LQF 500MG+7,8ML 0223560\| SPERSADEX COMP.\| 5MG/ML+1MG/ML OPH GTT SOL 1X5ML II 0206848\| SPIOLTO RESPIMAT\| 2,5MCG/2,5MCG/DÁV INH SOL 1X60DÁV+1INH 0241330\| SPIOLTO RESPIMAT\| 2,5MCG/2,5MCG/DÁV INH SOL 3X60DÁV+1INH 0109810\| SPIRIVA RESPIMAT\| 2,5MCG INH SOL 1X60DÁV+1INH 0241336\| SPIRIVA RESPIMAT\| 2,5MCG INH SOL 3X60DÁV+1INH 0019580\| STADAMET\| 1000MG TBL FLM 120 I 0019577\| STADAMET\| 1000MG TBL FLM 60 I 0100103\| STADAMET\| 500MG TBL FLM 120 0100101\| STADAMET\| 500MG TBL FLM 60 0100106\| STADAMET\| 850MG TBL FLM 120 0100104\| STADAMET\| 850MG TBL FLM 60 0194184\| STRIBILD\| 150MG/150MG/200MG/245MG TBL FLM 30 0241680\| SUFENTA\| 5MCG/ML INJ SOL 5X2ML 0085526\| SUFENTA FORTE\| 50MCG/ML INJ SOL 5X1ML 0234685\| SUFENTA FORTE\| 50MCG/ML INJ SOL 5X1ML 0241681\| SUFENTA FORTE\| 50MCG/ML INJ SOL 5X1ML 0241682\| SUFENTA FORTE\| 50MCG/ML INJ SOL 5X5ML 0021088\| SUFENTANIL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X5ML 0230920\| SUFENTANIL TORREX\| 50MCG/ML INJ SOL 5X5ML 0230918\| SUFENTANIL TORREX\| 5MCG/ML INJ SOL 5X10ML 0162444\| SUFENTANIL TORREX\| 5MCG/ML INJ SOL 5X2ML 0230919\| SUFENTANIL TORREX\| 5MCG/ML INJ SOL 5X2ML 0155861\| SUMAMED\| 125MG TBL FLM 6 0155867\| SUMAMED\| 20MG/ML POR PLV SUS 20ML 0155868\| SUMAMED\| 250MG CPS DUR 6 0155862\| SUMAMED\| 500MG INF PLV SOL 5 0155859\| SUMAMED\| 500MG TBL FLM 3 0155864\| SUMAMED FORTE\| 40MG/ML POR PLV SUS 30ML 0155863\| SUMAMED STD\| 500MG TBL FLM 2 0006264\| SUMETROLIM\| 400MG/80MG TBL NOB 20 0091291\| SUMETROLIM\| 40MG/ML+8MG/ML SIR 100ML 0003023\| SURAL\| 400MG TBL NOB 100 0222462\| SYMTUZA\| 800MG/150MG/200MG/10MG TBL FLM 30 0210449\| SYNJARDY\| 5MG/1000MG TBL FLM 180(2X90X1) 0210446\| SYNJARDY\| 5MG/1000MG TBL FLM 60X1 0210440\| SYNJARDY\| 5MG/850MG TBL FLM 180(2X90X1) 0210437\| SYNJARDY\| 5MG/850MG TBL FLM 60X1 0206563\| TAXI MED\| 1G INJ/INF PLV SOL 1 0206566\| TAXI MED\| 2G INJ/INF PLV SOL 1 0162496\| TAZIP\| 4G/0,5G INF PLV SOL 10 0133997\| TELASSMO\| 80MG/10MG TBL NOB 28 0133989\| TELASSMO\| 80MG/5MG TBL NOB 28 0159077\| TELMARK\| 80MG TBL FLM 28 0183078\| TELMISARTAN EGIS\| 80MG TBL FLM 98 0158198\| TELMISARTAN SANDOZ\| 80MG TBL NOB 100 0158191\| TELMISARTAN SANDOZ\| 80MG TBL NOB 30 0221674\| TELMISARTAN XANTIS\| 40MG TBL NOB 28 0221683\| TELMISARTAN XANTIS\| 80MG TBL NOB 28 0221689\| TELMISARTAN XANTIS\| 80MG TBL NOB 98 0216903\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID EGIS\| 80MG/12,5MG TBL NOB 30 I 0190082\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID EGIS\| 80MG/12,5MG TBL NOB 56 I 0216905\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID EGIS\| 80MG/25MG TBL NOB 30 I 0189896\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID RATIOPHARM\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28 0189903\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID RATIOPHARM\| 80MG/12,5MG TBL NOB 84 0189664\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID SANDOZ\| 80MG/12,5MG TBL FLM 100 0189657\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID SANDOZ\| 80MG/12,5MG TBL FLM 30 0189668\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID SANDOZ\| 80MG/25MG TBL FLM 30 0207203\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID TEVA\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28 I 0233086\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID TEVA\| 80MG/12,5MG TBL NOB 98 I 0219612\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID XANTIS\| 40MG/12,5MG TBL NOB 28 0219632\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID XANTIS\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28 0219638\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID XANTIS\| 80MG/12,5MG TBL NOB 98 0219591\| TELMISARTAN/HYDROCHLOROTHIAZID XANTIS\| 80MG/25MG TBL NOB 28 0147982\| TELMISARTAN-RATIOPHARM\| 80MG TBL NOB 28 0147989\| TELMISARTAN-RATIOPHARM\| 80MG TBL NOB 98 0229335\| TENOFOVIR DISOPROXIL AUROVITAS\| 245MG TBL FLM 30 II 0219169\| TENOFOVIR DISOPROXIL MYLAN\| 245MG TBL FLM 30 0132125\| TENOFOVIR DISOPROXIL SANDOZ\| 245MG TBL FLM 30 0185444\| TENOFOVIR DISOPROXIL TEVA\| 245MG TBL FLM 30 I 0237472\| TENORETIC\| 100MG/25MG TBL FLM 28 0225265\| TERBINAFIN ACTAVIS\| 250MG TBL NOB 28 0199684\| TERFIMED\| 250MG TBL NOB 14 II 0199685\| TERFIMED\| 250MG TBL NOB 28 II 0173562\| TEZEFORT\| 40MG/5MG TBL NOB 28 0206211\| TEZEFORT\| 80MG/10MG TBL NOB 28 0206214\| TEZEFORT\| 80MG/10MG TBL NOB 90 0206205\| TEZEFORT\| 80MG/5MG TBL NOB 28 0206208\| TEZEFORT\| 80MG/5MG TBL NOB 90 0172034\| TEZEO\| 40MG TBL NOB 28 0152957\| TEZEO\| 40MG TBL NOB 90 0169727\| TEZEO\| 80MG TBL NOB 28 0152959\| TEZEO\| 80MG TBL NOB 90 0189677\| TEZEO HCT\| 40MG/12,5MG TBL NOB 28 0189684\| TEZEO HCT\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28 0189688\| TEZEO HCT\| 80MG/12,5MG TBL NOB 90 0189691\| TEZEO HCT\| 80MG/25MG TBL NOB 28 0136963\| TIGECYCLINE MYLAN\| 50MG INF PLV SOL 10 0136961\| TIGECYCLINE SANDOZ\| 50MG INF PLV SOL 10 0194758\| TIVICAY\| 50MG TBL FLM 30 0225171\| TOBRADEX\| 3MG/G+1MG/G OPH UNG 3,5G 0225172\| TOBRADEX\| 3MG/ML+1MG/ML OPH GTT SUS 1X5ML 0193874\| TOLUCOMBI\| 40MG/12,5MG TBL NOB 28X1 II 0193884\| TOLUCOMBI\| 80MG/12,5MG TBL NOB 28X1 II 0193894\| TOLUCOMBI\| 80MG/25MG TBL NOB 28X1 II 0167666\| TOLURA\| 40MG TBL NOB 28 0167673\| TOLURA\| 80MG TBL NOB 28 0167676\| TOLURA\| 80MG TBL NOB 84 0206485\| TONANDA\| 2MG/5MG/0,625MG TBL NOB 30 0206503\| TONANDA\| 4MG/10MG/1,25MG TBL NOB 30 0206507\| TONANDA\| 4MG/10MG/1,25MG TBL NOB 90 0206494\| TONANDA\| 4MG/5MG/1,25MG TBL NOB 30 0206498\| TONANDA\| 4MG/5MG/1,25MG TBL NOB 90 0206521\| TONANDA\| 8MG/10MG/2,5MG TBL NOB 30 0206525\| TONANDA\| 8MG/10MG/2,5MG TBL NOB 90 0206512\| TONANDA\| 8MG/5MG/2,5MG TBL NOB 30 0206516\| TONANDA\| 8MG/5MG/2,5MG TBL NOB 90 0224276\| TONARSSA\| 2,85MG/2,5MG TBL NOB 30 0187796\| TONARSSA\| 4MG/10MG TBL NOB 30 0187801\| TONARSSA\| 4MG/10MG TBL NOB 90 0187788\| TONARSSA\| 4MG/5MG TBL NOB 30 0187793\| TONARSSA\| 4MG/5MG TBL NOB 90 0187812\| TONARSSA\| 8MG/10MG TBL NOB 30 0187817\| TONARSSA\| 8MG/10MG TBL NOB 90 0187804\| TONARSSA\| 8MG/5MG TBL NOB 30 0187809\| TONARSSA\| 8MG/5MG TBL NOB 90 0222382\| TRIMBOW\| 87MCG/5MCG/9MCG INH SOL PSS 1X120DÁV 0222383\| TRIMBOW\| 87MCG/5MCG/9MCG INH SOL PSS 1X180DÁV 0190973\| TRIPLIXAM\| 10MG/2,5MG/10MG TBL FLM 30 0190975\| TRIPLIXAM\| 10MG/2,5MG/10MG TBL FLM 90(3X30) 0190968\| TRIPLIXAM\| 10MG/2,5MG/5MG TBL FLM 30 0190970\| TRIPLIXAM\| 10MG/2,5MG/5MG TBL FLM 90(3X30) 0190963\| TRIPLIXAM\| 5MG/1,25MG/10MG TBL FLM 30 0190965\| TRIPLIXAM\| 5MG/1,25MG/10MG TBL FLM 90(3X30) 0190958\| TRIPLIXAM\| 5MG/1,25MG/5MG TBL FLM 30 0190960\| TRIPLIXAM\| 5MG/1,25MG/5MG TBL FLM 90(3X30) 0203637\| TRISPAN\| 20MG/ML INJ SUS 10X1ML 0226784\| TRITACE COMBI\| 10MG/10MG CPS DUR 28 0226792\| TRITACE COMBI\| 10MG/10MG CPS DUR 98 0226794\| TRITACE COMBI\| 10MG/5MG CPS DUR 28 0228094\| TRITACE COMBI\| 10MG/5MG CPS DUR 98 0185771\| TRITACE COMBI\| 5MG/10MG CPS DUR 28 0228971\| TRITACE COMBI\| 5MG/10MG CPS DUR 28 0228979\| TRITACE COMBI\| 5MG/10MG CPS DUR 98 0228981\| TRITACE COMBI\| 5MG/5MG CPS DUR 28 0185758\| TRITACE COMBI\| 5MG/5MG CPS DUR 98 0228988\| TRITACE COMBI\| 5MG/5MG CPS DUR 98 0125099\| TRITAZIDE\| 5MG/25MG TBL NOB 28 0210122\| TRIUMEQ\| 50MG/600MG/300MG TBL FLM 30 0167859\| TWYNSTA\| 80MG/10MG TBL NOB 28 0167852\| TWYNSTA\| 80MG/5MG TBL NOB 28 0026127\| TYGACIL\| 50MG INF PLV SOL 10 0016600\| UNASYN\| 0,5G/1G INJ PLV SOL 1 0097249\| VALCYTE\| 450MG TBL FLM 60 0234668\| VALGANCICLOVIR MYLAN\| 450MG TBL FLM 60 I 0204041\| VALGANCICLOVIR SANDOZ\| 450MG TBL FLM 60 0196324\| VALGANCICLOVIR TEVA\| 450MG TBL FLM 60 0166269\| VANCOMYCIN MYLAN\| 1000MG INF PLV SOL 1 0166265\| VANCOMYCIN MYLAN\| 500MG INF PLV SOL 1 0237705\| VENTOLIN\| 5MG/ML INH SOL 1X20ML 0231956\| VENTOLIN INHALER N\| 100MCG/DÁV INH SUS PSS 200DÁV 0122198\| VERMOX\| 100MG TBL NOB 6 0207666\| VERRIA\| 200MG TBL FLM 14 0026902\| VFEND\| 200MG INF PLV SOL 1 0026889\| VFEND\| 200MG TBL FLM 14 I 0028071\| VFEND\| 40MG/ML POR PLV SUS 1X45G 0178624\| VIDONORM\| 4MG/10MG TBL NOB 30 0178625\| VIDONORM\| 4MG/10MG TBL NOB 90 0178620\| VIDONORM\| 4MG/5MG TBL NOB 30 0178621\| VIDONORM\| 4MG/5MG TBL NOB 90 0178626\| VIDONORM\| 8MG/10MG TBL NOB 30 0178627\| VIDONORM\| 8MG/10MG TBL NOB 90 0178622\| VIDONORM\| 8MG/5MG TBL NOB 30 0178623\| VIDONORM\| 8MG/5MG TBL NOB 90 0194423\| VIPDOMET\| 12,5MG/1000MG TBL FLM 56 0194411\| VIPDOMET\| 12,5MG/850MG TBL FLM 56 0026960\| VIREAD\| 245MG TBL FLM 30 0212371\| VIREXAN\| 450MG TBL FLM 60 0194992\| VOKANAMET\| 50MG/1000MG TBL FLM 60 0241427\| VORICONAZOLE ACCORD\| 200MG INF PLV SOL 1 0209227\| VORICONAZOLE ACCORD\| 200MG TBL FLM 14X1 0211760\| VORICONAZOLE FRESENIUS KABI\| 200MG INF PLV SOL 1 0220626\| VORICONAZOLE OLIKLA\| 200MG INF PLV CSL 1 0220628\| VORICONAZOLE OLIKLA\| 200MG TBL FLM 14 0197314\| VORICONAZOLE STADA\| 200MG TBL FLM 14 0205772\| VORICONAZOLE TEVA\| 200MG INF PLV SOL 1 0189633\| VORICONAZOLE TEVA\| 200MG TBL FLM 14 0132073\| VORIKONAZOL MYLAN\| 200MG INF PLV SOL 1 0233749\| VORIKONAZOL MYLAN\| 200MG TBL FLM 14 0196852\| VORIKONAZOL SANDOZ\| 200MG INF PLV SOL 1 0189220\| VORIKONAZOL SANDOZ\| 200MG TBL FLM 14 0222375\| VOSEVI\| 400MG/100MG/100MG TBL FLM 28 0208790\| V-PENICILIN 0,8 MEGA BIOTIKA\| 800000IU TBL NOB 30 II 0233172\| V-PENIClLIN BBP\| 1200000IU TBL NOB 30 II 0233173\| V-PENICILIN BBP\| 800000IU TBL NOB 30 II 0201967\| VULMIZOLIN\| 1G INJ/INF PLV SOL 10 0147528\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ AIR PRODUCTS\| 22% GAS CRS 10L/1935L I 0147523\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ AIR PRODUCTS\| 22% GAS CRS 3L/580L I 0147535\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ AIR PRODUCTS\| 22% GAS CRS 50L/9673L I 0196605\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ LINDE\| 21-22,4% GAS CRS 10L/2000L I 0196601\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ LINDE\| 21-22,4% GAS CRS 2L/400L I 0196602\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ LINDE\| 21-22,4% GAS CRS 3L/600L I 0186278\| VZDUCH MEDICINÁLNÍ SYNTETICKÝ LINDE\| 21-22,4% GAS CRS 50L/10000L I 0140347\| XALEEC COMBI\| 16MG/12,5MG TBL NOB 100 0140322\| XALEEC COMBI\| 8MG/12,5MG TBL NOB 100 0194783\| XIGDUO\| 5MG/1000MG TBL FLM 196(2X98) 0194781\| XIGDUO\| 5MG/1000MG TBL FLM 60 0194775\| XIGDUO\| 5MG/850MG TBL FLM 60 0220009\| ZAHRON COMBI\| 10MG/10MG CPS DUR 30 0174000\| ZAHRON COMBI\| 10MG/5MG CPS DUR 30 0242077\| ZAHRON COMBI\| 10MG/5MG CPS DUR 30 0220027\| ZAHRON COMBI\| 20MG/10MG CPS DUR 30 0220018\| ZAHRON COMBI\| 20MG/5MG CPS DUR 30 0027035\| ZEFFIX\| 100MG TBL FLM 28 0027036\| ZEFFIX\| 100MG TBL FLM 84 0026863\| ZIAGEN\| 300MG TBL FLM 60 0042845\| ZINNAT\| 125MG POR GRA SUS 50ML 0176024\| ZITROCIN\| 500MG TBL FLM 3 0163111\| ZOREM\| 10MG TBL NOB 100 0163110\| ZOREM\| 10MG TBL NOB 30 0163114\| ZOREM\| 5MG TBL NOB 100 0163112\| ZOREM\| 5MG TBL NOB 30 0013703\| ZOVIRAX\| 200MG TBL NOB 25 0237620\| ZOVIRAX\| 200MG TBL NOB 25 0242527\| ZOVIRAX\| 400MG TBL NOB 25 0013705\| ZOVIRAX\| 800MG TBL NOB 35 0237622\| ZOVIRAX\| 800MG TBL NOB 35 0224411\| ZOXILID\| 600MG TBL FLM 10 0003708\| ZYVOXID\| 2MG/ML INF SOL 10X300ML I 0003902\| ZYVOXID\| 600MG TBL FLM 10 .“. Čl. II Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r. Ministr zdravotnictví: Mgr. et Mgr. Vojtěch, MHA, v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 145/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 145/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 1. 4. 2020, částka 53/2020 145 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 1. dubna 2020 č. 377 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c), d) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona. Vláda s účinností ode dne 2. dubna 2020 stanoví, že subjekty kritické infrastrukturysubjekty kritické infrastruktury, které jsou dotčenými zaměstnavateli ve smyslu bodu III. usnesení vlády ze dne 30. března 2020 č. 332, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 140/2020 Sb., mohou určit kritické zaměstnance, jejichž přítomnost na pracovišti je nezbytná pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, na něž se budou vztahovat zákazy a povinnosti stanovené v bodech I., II. a IV. usnesení vlády ze dne 30. března 2020 č. 332. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 144/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 144/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 1. 4. 2020, částka 53/2020 144 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 1. dubna 2020 č. 369 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. f) krizového zákona. Vláda I. nařizuje přednostní zásobování Ministerstva vnitra těmto právnickým osobám následujícími výrobky: 1. Gumárny Zubří, akciová společnostakciová společnost, IČ 00012122, Hamerská 9, 756 54 Zubří, - Výrobek - Ochranná maska CM6 - ve všech modifikacích; 2. SIGMA Výzkumný a vývojový ústav, s.r.o., IČ 25355015, Jana Sigmunda 313, 783 49 Lutín, - Výrobek - filtr k ochranným maskám P3 R a dále zejména v modifikacích - MOF - 6 kombinovaný, OF - 90 NBC I., OF - 02 NBC II.; 3. AVEC CHEM s.r.o., IČ 25271016, Staré Jesenčany 79, 530 02 Staré Jesenčany, - Výrobek - filtr k ochranným maskám P3 R a dále zejména v modifikacích - Universální filtr, filtr REAKTOR P3 R; 4. VÍTKOVICE CYLINDERS a.s., IČ 25849026, Ruská 24/83, 706 00 Ostrava - Vítkovice, - Výrobek - ocelová bezešvá tlaková láhev pro medicinální plyn; 5. Dräger Safety s. r. o., IČ 26700778, Obchodní 124, 251 01 Čestlice, - Výrobek - redukční ventil na ocelovou bezešvou tlakovou láhev pro medicinální plyn; 6. GCE, s. r. o., IČ 27110991, Žižkova 381, 58301 Chotěboř, - Výrobek - ventil s řízeným dávkováním kyslíku; II. ukládá 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra zajistit po projednání s právnickými osobami uvedenými v bodu I. tohoto usnesení stanovení množství výrobků, které mají dodat, a termín a způsob jejich dodání. Provede: 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2020 Sb. m. s.	Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2020 Sb. m. s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje Dohoda o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé Vyhlášeno 1. 4. 2020, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 3. 2020, částka 10/2020 * HLAVA I - OBECNÉ ZÁSADY A CÍLE TÉTO DOHODY * HLAVA II - POLITICKÝ DIALOG; SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY * HLAVA III - OBCHOD A PODNIKÁNÍ * HLAVA IV - SPOLUPRÁCE V OBLASTI HOSPODÁŘSKÉHO A UDRŽITELNÉHO ROZVOJE * HLAVA V - SPOLUPRÁCE V OBLASTI SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA * HLAVA VI - POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH SPOLUPRÁCE * HLAVA VII - FINANČNÍ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE * HLAVA VIII - INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC * HLAVA IX - USTANOVENÍ OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ * Článek 1 - Definice * Článek 2 - Oblast působnosti * Článek 3 - Pomoc na žádost * Článek 4 - Spontánní pomoc * Článek 5 - Doručování a oznamování * Článek 6 - Forma a obsah žádostí o pomoc * Článek 7 - Vyřizování žádostí * Článek 8 - Forma předávaných informací * Článek 9 - Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc * Článek 10 - Výměna informací a důvěrnost * Článek 11 - Znalci a svědci * Článek 12 - Náklady na pomoc * Článek 13 - Provádění * Článek 14 - Jiné dohody * PŘÍLOHA I * PŘÍLOHA II * PŘÍLOHA III * PŘÍLOHA IV * PŘÍLOHA V * PŘÍLOHA VI * PŘÍLOHA VII Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 3. 2020 14 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. prosince 2015 byla v Astaně podepsána Dohoda o posíleném partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé. S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního sekretariátu Rady Evropské unie, depozitáře Dohody, dne 14. listopadu 2016. Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 281 odst. 1 dne 1. března 2020 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku. České znění Dohody ve znění uveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se vyhlašuje současně. DOHODA O POSÍLENÉM PARTNERSTVÍ A SPOLUPRÁCI mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé OBSAH NÁZEV PREAMBULE HLAVA I\| OBECNÉ ZÁSADY A CÍLE TÉTO DOHODY ---\|--- HLAVA II\| POLITICKÝ DIALOG; SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY HLAVA III\| OBCHOD A PODNIKÁNÍ \| KAPITOLA 1\| OBCHOD SE ZBOŽÍM \| KAPITOLA 2\| CLA \| KAPITOLA 3\| TECHNICKÉ PŘEKÁŽKY OBCHODU \| KAPITOLA 4\| SANITÁRNÍ A FYTOSANITÁRNÍ ZÁLEŽITOSTI \| KAPITOLA 5\| OBCHOD SE SLUŽBAMI A USAZOVÁNÍ \| \| ODDÍL 1\| OBECNÁ USTANOVENÍ \| \| ODDÍL 2\| USAZOVÁNÍ A PŘESHRANIČNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB \| \| \| PODODDÍL 1\| VŠECHNY HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI \| \| \| PODODDÍL 2\| HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI JINÉ NEŽ SLUŽBY \| \| ODDÍL 3\| DOČASNÁ PŘÍTOMNOST FYZICKÝCH OSOB ZA ÚČELEM PODNIKÁNÍ \| \| ODDÍL 4\| DOMÁCÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY \| \| ODDÍL 5\| ZVLÁŠTNÍ ODVĚTVOVÁ USTANOVENÍ \| \| ODDÍL 6\| VÝJIMKY \| \| ODDÍL 7\| INVESTICE \| KAPITOLA 6\| POHYB KAPITÁLU A PLATBY \| KAPITOLA 7\| DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ \| \| ODDÍL 1\| ZÁSADY \| \| ODDÍL 2\| NORMY TÝKAJÍCÍ SE PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ \| \| ODDÍL 3\| VYMÁHÁNÍ PRÁV DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ \| \| ODDÍL 4\| ODPOVĚDNOST POSKYTOVATELŮ ZPROSTŘEDKOVATELSKÝCH SLUŽEB \| KAPITOLA 8\| VEŘEJNÉ ZAKÁZKY \| KAPITOLA 9\| SUROVINY A ENERGIE \| KAPITOLA 10\| OBCHOD A UDRŽITELNÝ ROZVOJ \| KAPITOLA 11\| HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ \| KAPITOLA 12\| STÁTNÍ PODNIKY, STÁTEM OVLÁDANÉ PODNIKY A PODNIKY SE ZVLÁŠTNÍMI NEBO VÝLUČNÝMI PRÁVY ČI VÝSADAMI \| KAPITOLA 13\| TRANSPARENTNOST \| KAPITOLA 14\| ŘEŠENÍ SPORŮ \| \| ODDÍL 1\| CÍL A OBLAST PŮSOBNOSTI \| \| ODDÍL 2\| KONZULTACE A MEDIACEMEDIACE \| \| ODDÍL 3\| POSTUPY ŘEŠENÍ SPORŮ \| \| \| PODODDÍL 1\| ROZHODČÍ ŘÍZENÍ \| \| \| PODODDÍL 2\| SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ \| \| \| PODODDÍL 3\| SPOLEČNÁ USTANOVENÍ \| \| ODDÍL 4\| OBECNÁ USTANOVENÍ HLAVA IV\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI HOSPODÁŘSKÉHO A UDRŽITELNÉHO ROZVOJE \| KAPITOLA 1\| HOSPODÁŘSKÝ DIALOG \| KAPITOLA 2\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI FINANČNÍHO ŘÍZENÍ VČETNĚ AUDITU VEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮVEŘEJNÝCH PROSTŘEDKŮ A VNITŘNÍ KONTROLY \| KAPITOLA 3\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI DANÍ \| KAPITOLA 4\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI STATISTIKY \| KAPITOLA 5\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ENERGETIKY \| KAPITOLA 6\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI DOPRAVY \| KAPITOLA 7\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ \| KAPITOLA 8\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZMĚNY KLIMATU \| KAPITOLA 9\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI PRŮMYSLU \| KAPITOLA 10\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ \| KAPITOLA 11\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI PRÁVA OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ \| KAPITOLA 12\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI BANKOVNICTVÍ, POJIŠŤOVNICTVÍ A DALŠÍCH FINANČNÍCH SLUŽEB \| KAPITOLA 13\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI \| KAPITOLA 14\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU \| KAPITOLA 15\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJE VENKOVA \| KAPITOLA 16\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI, PRACOVNÍCH VZTAHŮ, SOCIÁLNÍ POLITIKY A ROVNÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ \| KAPITOLA 17\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZDRAVÍ HLAVA V\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA HLAVA VI\| POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH SPOLUPRÁCE \| KAPITOLA 1\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÉ PŘÍPRAVY \| KAPITOLA 2\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI KULTURY \| KAPITOLA 3\| SPOLUPRÁCE VE VÝZKUMU A INOVACÍCH \| KAPITOLA 4\| SPOLUPRÁCE V MEDIÁLNÍ A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLASTI \| KAPITOLA 5\| SPOLUPRÁCE OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI \| KAPITOLA 6\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI SPORTU A TĚLESNÉ AKTIVITY \| KAPITOLA 7\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI CIVILNÍ OCHRANY \| KAPITOLA 8\| SPOLUPRÁCE VE VESMÍRNÝCH ČINNOSTECH \| KAPITOLA 9\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELESPOTŘEBITELE \| KAPITOLA 10\| REGIONÁLNÍ SPOLUPRÁCE \| KAPITOLA 11\| SPOLUPRÁCE V OBLASTI STÁTNÍ SLUŽBY HLAVA VII\| FINANČNÍ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE HLAVA VIII\| INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC HLAVA IX\| USTANOVENÍ OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ PŘÍLOHA I\| VÝHRADY V SOULADU S ČLÁNKEM 46 PŘÍLOHA II\| OMEZENÍ UPLATŇOVANÁ REPUBLIKOU KAZACHSTÁN V SOULADU S ČL. 48 ODST. 1 PŘÍLOHA III\| OBLAST PŮSOBNOSTI KAPITOLY 8 (VEŘEJNÉ ZAKÁZKY) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) PŘÍLOHA IV\| MÉDIA PRO ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ A OZNÁMENÍ O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH PODLE KAPITOLY 8 (VE- ŘEJNÉ ZAKÁZKY) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) PŘÍLOHA V\| PRAVIDLA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) PŘÍLOHA VI\| KODEX CHOVÁNÍ PRO ČLENY ROZHODČÍCH TRIBUNÁLŮ A MEDIÁTORYMEDIÁTORY PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) PŘÍLOHA VII\| MECHANISMUS MEDIACEMEDIACE PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) PROTOKOL O VZÁJEMNÉ SPRÁVNÍ POMOCI V CELNÍCH ZÁLEŽITOSTECH PREAMBULE BELGICKÉ KRÁLOVSTVÍ, BULHARSKÁ REPUBLIKA, ČESKÁ REPUBLIKA, DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO, ESTONSKÁ REPUBLIKA, IRSKO, ŘECKÁ REPUBLIKA, ŠPANĚLSKÉ KRÁLOVSTVÍ, FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA, CHORVATSKÁ REPUBLIKA, ITALSKÁ REPUBLIKA, KYPERSKÁ REPUBLIKA, LOTYŠSKÁ REPUBLIKA, LITEVSKÁ REPUBLIKA, LUCEMBURSKÉ VELKOVÉVODSTVÍ, MAĎARSKO, REPUBLIKA MALTA, NIZOZEMSKÉ KRÁLOVSTVÍ, RAKOUSKÁ REPUBLIKA, POLSKÁ REPUBLIKA, PORTUGALSKÁ REPUBLIKA, RUMUNSKO, REPUBLIKA SLOVINSKO, SLOVENSKÁ REPUBLIKA, FINSKÁ REPUBLIKA, ŠVÉDSKÉ KRÁLOVSTVÍ, SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA, smluvní strany Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, dále jen „členské státy“, a EVROPSKÁ UNIE na jedné straně a REPUBLIKA KAZACHSTÁN, na straně druhé, společně dále jen „strany“, S OHLEDEM na silné vazby mezi stranami, jejich společné hodnoty a jejich přání dále posilovat a rozšiřovat v minulosti navázané vztahy prováděním Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé, podepsané dne 23. ledna 1995 v Bruselu, a prováděním Strategie EU pro nové partnerství se Střední Asií, přijaté Evropskou radou v červnu 2007, jakož i státního programu Kazachstánu „Cesta do Evropy“, přijatého v roce 2008, S OHLEDEM na závazek stran plně provádět zásady a ustanovení Charty Organizace spojených národů (dále jen „Charta OSN“), Všeobecné deklarace lidských práv a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), zejména Helsinského závěrečného aktu, jakož i další všeobecně uznávané normy mezinárodního práva, S OHLEDEM na pevné odhodlání stran posilovat prosazování, ochranu a provádění základních svobod a lidských práv a úctu k demokratickým principům, právnímu státu a řádné správě věcí veřejných, UZNÁVAJÍCE, že strany pevně dodržují tyto zásady při spolupráci v oblasti lidských práv a demokracie: podpora společných cílů, otevřený a konstruktivní politický dialog, transparentnost a dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv, S OHLEDEM na odhodlání stran dodržovat zásady tržního hospodářství, UZNÁVAJÍCE rostoucí význam obchodních a investičních vztahů mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, S OHLEDEM na to, že tato dohoda dále posílí jejich úzké hospodářské vztahy mezi stranami a vytvoří nové prostředí a lepší podmínky pro další rozvoj obchodu a investic mezi nimi, mimo jiné i v oblasti energetiky, S OHLEDEM na cíl rozšířit obchod a investice ve všech odvětvích na vyšším právním základě, zejména na základě této dohody a Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „Dohoda o WTO“), S OHLEDEM na odhodlání stran podporovat mezinárodní mír a bezpečnost a mírové řešení sporů, zejména prostřednictvím účinné spolupráce vyvíjené za tímto účelem v rámci OSN a OBSE, S OHLEDEM na vůli stran dále rozvíjet pravidelný politický dialog o dvoustranných a mezinárodních otázkách společného zájmu, S OHLEDEM na odhodlání stran dodržovat mezinárodní závazky a bojovat proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a spolupracovat v oblasti nešíření jaderných zbraní, jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení, S OHLEDEM na odhodlání stran bojovat proti nedovolenému obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi a jejich hromadění a majíce na paměti, že Valné shromáždění OSN přijalo Smlouvu o obchodu se zbraněmi (ATT), S OHLEDEM na význam aktivní účasti Republiky Kazachstán při provádění Strategie Evropské unie pro nové partnerství se Střední Asií, S OHLEDEM na odhodlání stran bojovat proti organizované trestné činnosti a obchodování s lidmi a posilovat spolupráci v boji proti terorismu, S OHLEDEM na odhodlání stran posílit vzájemný dialog a spolupráci v záležitostech týkajících se migrace a zaujmout komplexní přístup, jehož cílem je spolupráce v oblasti legální migrace a řešení nelegální migrace a obchodování s lidmi, a uznávajíce význam doložky o zpětném přebírání osob v této dohodě, PŘEJÍCE SI zajistit vyváženost v dvojstranných obchodních vztazích mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, S OHLEDEM na odhodlání stran dodržovat práva a povinnosti vyplývající z členství ve Světové obchodní organizaci (WTO) a provádět tato práva a povinnosti transparentním a nediskriminačním způsobem, S OHLEDEM na závazek stran dodržovat zásadu udržitelného rozvoje, včetně podpory provádění mnohostranných mezinárodních dohod a regionální spolupráce, PŘEJÍCE si rozšířit vzájemně výhodnou spolupráci ve všech oblastech vzájemného zájmu a vhodně posilovat její rámec, UZNÁVAJÍCE potřebu širší spolupráce v oblasti energetiky, zabezpečení dodávek energie a usnadňování rozvoje odpovídající infrastruktury na základě memoranda o porozumění o spolupráci v oblasti energetiky mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, podepsaného v Bruselu dne 4. prosince 2006, a v rámci Smlouvy o energetické chartě, UZNÁVAJÍCE, že veškerá spolupráce v oblasti mírového využití jaderné energie se řídí Dohodou o spolupráci mezi Evropským společenstvím pro atomovou energii a Republikou Kazachstán v oblasti jaderné bezpečnosti, podepsanou v Bruselu dne 19. července 1999, a nespadá do působnosti této dohody, S OHLEDEM na odhodlání stran zvyšovat úroveň veřejného zdraví a ochrany lidského zdraví jako základního předpokladu udržitelného rozvoje a hospodářského růstu, S OHLEDEM na odhodlání stran rozšiřovat kontakty mezi lidmi, mezi jiným cestou spolupráce a výměn v oblasti vědy a techniky, rozvoje inovací, vzdělávaní a kultury, S OHLEDEM na to, že strany podporují vzájemné porozumění a sbližování svých právních předpisů a regulačního rámce s cílem dále posilovat vzájemně výhodné vazby a udržitelný rozvoj, KONSTATUJÍCE, že pokud se strany v rámci této dohody dohodly, že uzavřou zvláštní dohody v oblasti svobody, bezpečnosti a práva, které by měly být uzavřeny Evropskou unií podle hlavy V části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, nebudou ustanovení těchto budoucích dohod závazná pro Spojené království ani Irsko, pokud Evropská unie spolu se Spojeným královstvím nebo Irskem, pokud jde o jejich příslušné předchozí dvoustranné vztahy, neinformuje Republiku Kazachstán, že Spojené království nebo Irsko jsou těmito dohodami vázány jako součást Evropské unie v souladu s Protokolem (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeným ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie. Podobně i jakákoli následná vnitřní opatření Evropské unie, jež mají být přijata v souladu s výše uvedenou hlavou V za účelem provedení této dohody, nebudou zavazovat Spojené království nebo Irsko, pokud neoznámí své přání účastnit se takových opatření či je přijmout v souladu s protokolem č. 21. Konstatujíce rovněž, že by tyto budoucí dohody nebo tato následná vnitřní opatření Evropské unie spadaly do působnosti Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného k uvedeným smlouvám, SE DOHODLY TAKTO: HLAVA I OBECNÉ ZÁSADY A CÍLE TÉTO DOHODY Článek 1 Obecné zásady Dodržování demokratických zásad a lidských práv, jak jsou zakotveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Helsinském závěrečném aktu OBSE, Pařížské chartě pro novou Evropu a v příslušných mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv, a dodržování zásady právního státu je základem vnitřní a zahraniční politiky obou stran a představuje základní prvek této dohody. Strany opakují svou oddanost zásadám volného tržního hospodářství, podpoře udržitelného rozvoje a hospodářského růstu. Provádění této dohody je založeno na zásadách dialogu, vzájemné důvěry a úcty, rovného partnerství a vzájemného prospěchu a plného respektování zásad a hodnot zakotvených v Chartě OSN. Článek 2 Cíle této dohody 1. Tato dohoda zakládá posílené partnerství a spolupráci mezi stranami v rámci jejich příslušných pravomocí na základě společného zájmu a prohlubování vztahů ve všech oblastech svého uplatňování. 2. Tato spolupráce je procesem, který probíhá mezi stranami a přispívá k míru a stabilitě na mezinárodní i regionální úrovni a k hospodářskému rozvoji, a její struktura vychází ze zásad, které strany potvrzují také svými mezinárodními závazky, zejména v rámci OSN a OBSE. Článek 3 Spolupráce v regionálních a mezinárodních organizacích Strany se dohodly, že budou spolupracovat a vyměňovat si názory v rámci regionálních a mezinárodních fór a organizací. HLAVA II POLITICKÝ DIALOG; SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKY Článek 4 Politický dialog Strany dále rozvíjejí a posilují efektivní politický dialog ve všech oblastech společného zájmu s cílem prosazovat mezinárodní mír, stabilitu a bezpečnost, a to i na eurasijském kontinentu, na základě mezinárodního práva, účinné spolupráce v rámci multilaterálních institucí a společných hodnot. Strany spolupracují s cílem posílit úlohu OSN a OBSE a zvyšovat efektivnost příslušných mezinárodních a regionálních organizací. Strany prohlubují spolupráci a dialog v oblasti mezinárodní bezpečnosti a řízení krizí za účelem zvládání aktuálních globálních a regionálních výzev a hlavních hrozeb. Strany se zavazují posilovat spolupráci ve všech otázkách společného zájmu, a zejména v dodržování mezinárodního práva, přísnějším dodržování demokratických zásad, právního státu, lidských práv a řádné správy věcí veřejných. Strany se dohodly, že budou pracovat na zlepšení podmínek pro další regionální spolupráci, zejména ve vztahu ke Střední Asii a dalším regionům. Článek 5 Demokracie a právní stát Strany se dohodly, že budou spolupracovat při podpoře a účinné ochraně lidských práv a právního státu, a to i prostřednictvím příslušných mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv. Této spolupráce je dosahováno prostřednictvím činností, na nichž se strany vzájemně dohodnou, mimo jiné přísnějším dodržováním zásad právního státu, dalším zlepšováním stávajícího dialogu o lidských právech, dalším rozvojem demokratických institucí, šířením povědomí o lidských právech a širší spoluprací v orgánech pro lidská práva OSN a OBSE. Článek 6 Zahraniční a bezpečnostní politika Strany zintenzívní dialog a spolupráci v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky a budou se zabývat zejména otázkami předcházení konfliktům a řešení krizí, regionální stability, nešíření zbraní, odzbrojení, kontroly zbraní, jaderné bezpečnosti a kontroly vývozu zbraní a zboží dvojího užití. Spolupráce je založena na společných hodnotách a společných zájmech a usiluje o větší účinnost a další sblížení politik a o využití dvoustranných, regionálních a mezinárodních fór. Strany stvrzují svůj závazek respektovat zásady územní celistvosti, neporušitelnosti hranic, svrchovanosti a nezávislosti, jak jsou stanoveny v Chartě Organizace spojených národů a v Helsinském závěrečném aktu OBSE, a svůj závazek prosazovat tyto zásady ve svých dvoustranných a mnohostranných vztazích. Článek 7 Vesmírná bezpečnost Strany podporují posílení ochrany, bezpečnosti a udržitelnosti veškeré činnosti ve vesmíru a dohodly se, že budou spolupracovat na dvoustranné, regionální a mezinárodní úrovni s cílem zajistit využívání vesmíru k mírovým účelům. Obě strany zdůrazňují význam předcházení závodům ve zbrojení v kosmickém prostoru. Článek 8 Závažná trestná činnost s mezinárodním dosahem Strany potvrzují, že nejzávažnější trestné činytrestné činy, které znepokojují celé mezinárodní společenství, by neměly zůstat nepotrestány a jejich stíhání by mělo být zajištěno přijetím opatření na vnitřní nebo mezinárodní úrovni, včetně Mezinárodního trestního soudu. Strany náležitě dbají na zachování integrity Římského statutu a dohodly se, že povedou dialog a budou usilovat o přijetí kroků směřujících k tomu, aby se k Římskému statutu připojily všechny státy, v souladu se svými právními předpisy, včetně poskytnutí pomoci při budování kapacit. Článek 9 Předcházení konfliktům a řešení krizí Strany posilují spolupráci v oblasti předcházení konfliktům, urovnávání regionálních konfliktů a řešení krizí v zájmu vytvoření mírového a stabilního prostředí. Článek 10 Regionální stabilita Strany zintenzívní své společné úsilí o podporu stability a bezpečnosti ve Střední Asii a o zlepšení podmínek pro další regionální spolupráci na základě zásad stanovených v Chartě OSN, Helsinském závěrečném aktu OBSE a dalších příslušných mnohostranných dokumentech, k nimž obě strany přistoupily. Článek 11 Boj proti šíření zbraní hromadného ničení Strany zastávají názor, že šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů do rukou státních i nestátních aktérů představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb pro mezinárodní stabilitu a bezpečnost. Strany spolupracují a přispívají k boji proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů tím, že plně dodržují a provádějí své závazky vyplývající z mezinárodních smluv a další příslušné mezinárodní závazky v oblasti odzbrojení a nešíření. Strany se dohodly, že toto ustanovení představuje základní prvek této dohody. Spolupráce v této oblasti se provádí mimo jiné: a) dalším rozvojem systémů kontroly vývozu vojenského zboží a technologií a zboží a technologií dvojího užití; b) navázáním pravidelného politického dialogu o otázkách, na něž se vztahuje tento článek. Článek 12 Ruční palné a lehké zbraně Strany spolupracují a zajišťují koordinaci, komplementaritu a synergii svého úsilí o potírání nezákonného obchodu s ručními palnými a lehkými zbraněmi, včetně střeliva pro tyto zbraně, na všech příslušných úrovních a dohodly se, že budou pokračovat v pravidelném politickém dialogu, a to i v mnohostranném rámci. Tuto spolupráci strany provádějí při plném dodržování stávajících mezinárodních dohod a rezolucí Rady bezpečnosti OSN, jakož i svých závazků vyplývajících z jiných mezinárodních nástrojů platných v této oblasti, k nimž strany přistoupily. V tomto ohledu jsou obě strany přesvědčeny o hodnotě Smlouvy o obchodu se zbraněmi. Článek 13 Boj proti terorismu Strany se dohodly, že budou spolupracovat na dvoustranné, regionální a mezinárodní úrovni s cílem předcházet terorismu a bojovat proti němu v plném souladu se zásadami právního státu, mezinárodního práva, mezinárodních norem v oblasti lidských práv, humanitárního práva a příslušnými rozhodnutími OSN, včetně globální strategie OSN pro boj proti terorismu. Spolupráce mezi stranami se zaměří na: a) provádění rezolucí OSN, globální strategie OSN pro boj proti terorismu a závazků vyplývajících z dalších mezinárodních úmluv a nástrojů v oblasti boje proti terorismu; b) výměnu informací o plánovaných nebo spáchaných teroristických činech, o formách a metodách jejich páchání a o teroristických skupinách, které plánují, páchají nebo spáchaly trestný čintrestný čin na území druhé strany, v souladu s mezinárodním právem a s vnitřními právními předpisy stran; c) výměnu zkušeností při předcházení všem formám terorismu, včetně veřejného podněcování na internetu ke spáchání teroristického trestného činutrestného činu, jakož i na výměnu zkušeností s prostředky a metodami boje proti terorismu, zkušeností získaných v technických oblastech a odborné přípravě, kterou nabízejí nebo hradí orgány, instituce a jiné subjekty Evropské unie; d) posílení společného úsilí v boji proti financování terorismu a výměnu názorů na radikalizaci a nábor; a e) sdílení osvědčených postupů v oblasti ochrany lidských práv při boji proti terorismu. HLAVA III OBCHOD A PODNIKÁNÍ KAPITOLA 1 Obchod se zbožím Článek 14 Zacházení podle doložky nejvyšších výhod 1. Každá strana poskytuje zboží druhé strany zacházení podle doložky nejvyšších výhod v souladu s článkem I Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994) včetně jeho vysvětlujících poznámek, které se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na preferenční zacházení, jež kterákoli strana přizná zboží jiné země v souladu s GATT 1994. Článek 15 Národní zacházení Každá strana poskytuje zboží druhé strany národní zacházení v souladu s článkem III GATT 1994 včetně jeho vysvětlujících poznámek, které se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí. Článek 16 Dovozní a vývozní cla Každá strana používá dovozní a vývozní cla podle svých celních závazků v rámci WTO. Článek 17 Dovozní a vývozní omezení V souladu s článkem XI GATT 1994 včetně jeho vysvětlujících poznámek, které se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí, žádná strana na dovoz jakéhokoli zboží druhé strany nebo na vývoz či prodej na vývoz jakéhokoli zboží určeného pro území druhé strany nezavede ani neponechá v platnosti jiné zákazy nebo omezení než cla, daně nebo jiné dávky, ať už jsou uvedeny v platnost v podobě kvót, dovozních či vývozních licencí nebo jiných opatření. Článek 18 Dočasný dovoz zboží Každá strana poskytne druhé straně osvobození od dovozních poplatků a cel na dočasně dovezené zboží, v případech a podle postupů stanovených kteroukoli mezinárodní úmluvou o dočasném dovozu zboží, která je pro ni závazná. Toto osvobození se použije v souladu s právními předpisy strany poskytující osvobození. Článek 19 Tranzit Strany souhlasí s tím, že nezbytnou podmínkou pro dosažení cílů této dohody je zásada volného tranzitu zboží. V této souvislosti každá strana zajišťuje volný tranzit přes své území pro zboží zasílané z celního území druhé strany nebo tam určené v souladu s článkem V dohody GATT 1994 včetně jeho vysvětlujících poznámrk, které se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí. Článek 20 Ochranná opatření Žádným ustanovením této dohody nejsou dotčena práva a povinnosti každé strany podle článku XIX GATT 1994 a podle Dohody WTO o ochranných opatřeních. Článek 21 Zvláštní ochranná opatření v zemědělství Žádným ustanovením této dohody nejsou dotčena práva a povinnosti každé strany podle článku 5 (Zvláštní ochranná opatření) Dohody WTO o zemědělství. Článek 22 Antidumpingová a vyrovnávací opatření 1. Žádným ustanovením této dohody nejsou dotčena práva a povinnosti každé strany podle článku VI GATT 1994, Dohody WTO o provádění článku VI GATT 1994 a Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. 2. Před konečným rozhodnutím strany zajistí zpřístupnění všech základních skutkových okolností, které tvoří základ rozhodnutí o uplatnění opatření, aniž je dotčen článek 6.5 Dohody WTO o provádění článku VI dohody GATT 1994 a článek 12.4 dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Při zpřístupnění dostanou zúčastněné strany dostatek času k vyjádření. 3. Nezdrží-li to zbytečně šetření, poskytne se všem zúčastněným stranám během antidumpingového šetření nebo šetření o vyrovnávacích clech možnost být slyšen a vyjádřit svá stanoviska. 4. Na tento článek se nevztahují ustanovení této dohody o řešení sporů. Článek 23 Stanovení cen Každá strana zajistí, aby podniky nebo subjekty, kterým přiznává zvláštní nebo výlučná práva nebo které ovládá a které prodávají zboží na domácím trhu a které stejný výrobek rovněž vyvážejí, vedly oddělené účetnictví, aby bylo možné přesně zjistit: a) náklady a výnosy spojené s domácími a mezinárodními činnostmi a b) podrobný popis způsobů, kterými jsou náklady a výnosy přičítány domácím a mezinárodním činnostem nebo rozdělovány mezi ně. Toto oddělené účetnictví musí být vedeno na základě účetních principů kauzality, objektivity, transparentnosti a konsistence a v souladu s mezinárodně uznávanými účetními standardy a mělo by být založeno na údajích ověřených auditem. Článek 24 Výjimky 1. Strany potvrzují, že jejich stávající práva a povinnosti podle článku XX GATT 1994 včetně jeho vysvětlujících poznámek se přiměřeně vztahují na obchod se zbožím, které je předmětem této dohody. Za tímto účelem se článek XX GATT 1994 včetně jeho vysvětlujících poznámek začleňují do této dohody a stávají se obdobně její součástí. 2. Strany jsou srozuměny s tím, že dříve než přijmou jakákoli opatření stanovená v článku XX písm. i) a j) GATT 1994, poskytne strana, která hodlá přijmout opatření, druhé straně veškeré relevantní informace s cílem nalézt řešení přijatelné pro obě strany. Strany se mohou dohodnout na jakýchkoli prostředcích potřebných pro odstranění obtíží. Nedosáhnou-li strany dohody do 30 dnů od poskytnutí uvedených informací, může strana na dotčené zboží uplatnit opatření podle tohoto článku. Pokud podání informací předem nebo provedení posouzení znemožňují výjimečné a vážné okolnosti vyžadující okamžité jednání, může strana, která hodlá přijmout opatření, začít ihned uplatňovat preventivní opatření nezbytná k řešení situace a neprodleně o tom informuje druhou stranu. 3. Republika Kazachstán může ponechat v platnosti některá opatření, jež nejsou v souladu s články 14, 15 a 17 této dohody a jež jsou uvedena v Protokolu o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO, až do uplynutí přechodných období stanovených pro uvedená opatření ve zmíněném protokolu. KAPITOLA 2 Cla Článek 25 Celní spolupráce 1. Strany posilují spolupráci v oblasti cel s cílem zajistit transparentní obchodní prostředí, usnadnění obchodu, vyšší bezpečnost dodavatelského řetězce, vyšší bezpečnost spotřebitelůspotřebitelů, zastavení toků zboží, při nichž jsou porušována práva duševního vlastnictví, a potírat pašování a podvody. 2. Za účelem dosažení těchto cílů a v rámci dostupných zdrojů strany spolupracují mimo jiné: a) na zdokonalování celních předpisů a harmonizaci a zjednodušení celních režimů v souladu s mezinárodními úmluvami a normami platnými v oblasti cel a usnadňování obchodu, včetně těch, které vypracovaly Evropská unie (včetně celních blueprintů), Světová obchodní organizace a Světová celní organizace (konkrétně revidovaná Kjótská úmluva); b) při zavádění moderních celních systémů, včetně technologií pro moderní celní odbavování, předpisů pro schválené hospodářské subjekty, automatizovaných analýz rizik a kontrol, zjednodušených postupů pro propuštění zboží, kontroly po propuštění zboží, transparentního určení celní hodnoty a předpisů pro partnerství mezi celními orgány a podniky; c) při podpoře vysoké úrovně integrity v oblasti cel, zejména na hranicích, uplatňováním opatření, jež zohledňují zásady stanovené v prohlášení Světové celní organizace z Arushe; d) při sdílení osvědčených postupů a poskytování odborné přípravy a technické podpory pro plánování a budování kapacit a pro zajišťování vysoké úrovně bezúhonnosti; e) při výměně, bude-li to vhodné, významných informací a údajů s výhradou dodržování pravidel stran o zachování důvěrnosti citlivých informací a ochrany osobních údajů; f) při účasti na koordinovaných celních akcích mezi celními orgány stran; g) při zavádění tam, kde je to relevantní a vhodné, vzájemného uznávání programů schválených hospodářských subjektů a celních kontrol, včetně rovnocenných opatření na usnadnění obchodu; h) při využívání možností vzájemného propojení svých systémů celního tranzitu tam, kde je to relevantní a vhodné. 3. Rada pro spolupráci zřídí Podvýbor pro celní spolupráci. 4. O otázkách, které jsou předmětem této kapitoly, se vede pravidelný dialog. Výbor pro spolupráci může stanovit pravidla pro vedení tohoto dialogu. Článek 26 Vzájemná správní pomoc Aniž jsou dotčeny jiné formy spolupráce, které předpokládá tato dohoda, zejména článek 25, poskytují si strany vzájemnou správní pomoc v celních záležitostech v souladu s Protokolem o vzájemné správní pomoci v celních záležitostech. Článek 27 Určení celní hodnoty Pravidla pro určení celní hodnoty uplatňovaná v obchodě mezi stranami se řídí Dohodou o provádění článku VII GATT 1994. Její ustanovení se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí. KAPITOLA 3 Technické překážky obchodu Článek 28 Dohoda WTO o technických překážkách obchodu Strany potvrzují, že ve svých vztazích budou ctít práva a povinnosti vyplývající z Dohody WTO o technických překážkách obchodu, která se přiměřeně začleňují do této dohody a stávají se její součástí. Článek 29 Technické předpisy, normalizace, metrologie, akreditace, dozor nad trhem a posuzování shody 1. Strany se dohodly, že: a) sníží rozdíly, které mezi nimi existují v oblasti technických předpisů, normalizace, legální metrologie, akreditace, dozoru nad trhem a posuzování shody, mimo jiné tím, že podpoří využívání mezinárodně dohodnutých nástrojů v těchto oblastech; b) podpoří využívání akreditace v souladu s mezinárodními pravidly s cílem podpořit subjekty posuzování shody a jejich činnost; a c) podpoří účast a pokud možno členství Republiky Kazachstán a jejích příslušných orgánů v evropských organizacích, jejichž činnost souvisí s normalizací, metrologií, posuzováním shody a souvisejícími funkcemi. 2. Strany usilují o zavedení a udržení procesu sbližování svých technických předpisů, norem a postupů posuzování shody. 3. V oblastech, v nichž bylo dosaženo sblížení, mohou strany zvážit sjednání dohod o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků. Článek 30 Transparentnost 1. Aniž ja dotčena kapitola 13 (Transparentnost) této hlavy, zajistí každá strana, aby její postupy pro vypracovávání technických předpisů a postupů posuzování shody umožňovaly veřejnou konzultaci zúčastněných stran ve vhodné rané fázi, kdy mohou být ještě podány a vzaty v úvahu připomínky z veřejné konzultace, ledaže to není možné kvůli naléhavosti nebo hrozící mimořádné události související s bezpečností, zdravím, ochranou životního prostředí nebo národní bezpečností. 2. V souladu s čl. 2 odst. 9 Dohody o technických překážkách obchodu poskytne každá strana lhůtu pro připomínky ve vhodné rané fázi po oznámení návrhu technických předpisů nebo postupů pro posuzování shody. Pokud je konzultace o návrzích technických předpisů nebo postupů posuzování shody přístupná veřejnosti, povolí každá strana druhé straně nebo fyzickým či právnickým osobám z území druhé strany, aby se konzultace zúčastnily za podmínek, které nejsou méně příznivé než podmínky, které mají fyzické nebo právnické osoby z území dané strany. 3. Každá strana zajistí, aby jí přijaté technické předpisy a postupy posuzování shody byly veřejně dostupné. KAPITOLA 4 Sanitární a fytosanitární záležitosti Článek 31 Cíl Cílem této kapitoly je stanovit zásady týkající se sanitárních a fytosanitárních opatření a dobrých životních podmínek zvířat v obchodu mezi stranami. Strany tyto zásady uplatňují způsobem, který dále usnadňuje obchod a přitom u každé strany zachovává úroveň ochrany života nebo zdraví lidí, zvířat či rostlin. Článek 32 Zásady 1. Strany zajistí, aby sanitární a fytosanitární opatření byla vypracováána a uplatňována na základě zásad proporcionality, transparentnosti a nediskriminace a na základě vědeckého zdůvodnění. 2. Každá strana zajistí, aby její sanitární a fytosanitární opatření svévolně nebo neoprávněně nediskriminovala mezi jejím územím a územím druhé strany, pokud na nich panují stejné nebo podobné podmínky. Sanitární a fytosanitární opatření se nesmějí uplatňovat způsobem, který by vytvářel skrytá omezení obchodu. 3. Strany zajistí, aby sanitární a fytosanitární opatření, postupy nebo kontroly byly prováděny a aby příslušné orgány každé strany vyřizovaly žádosti o informace bez zbytečného prodlení a způsobem, který pro dovážené produkty není méně příznivý než pro obdobné domácí produkty. Článek 33 Dovozní požadavky 1. Požadavky dovážející strany jsou použitelné na celém území vyvážející strany s výhradou článku 35 této kapitoly. Dovozní požadavky stanovené v osvědčeních musí vycházet ze zásad Komise pro Codex Alimentarius, Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) a Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin (IPPC), ledaže jsou podloženy vědeckým posouzením rizika provedeným v souladu s platnými mezinárodními pravidly stanovenými v Dohodě WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření. 2. Požadavky stanovené v dovozních povoleních nesmějí obsahovat přísnější hygienické a veterinární podmínky, než jsou podmínky stanovené v osvědčeních podle odstavce 1 tohoto článku. Článek 34 Rovnocennost Na žádost vyvážející strany a s výhradou uspokojivého hodnocení dovážející stranou strany na základě příslušných mezinárodních postupů uznávají rovnocennost jednotlivých opatření nebo skupin opatření nebo systémů použitelných obecně nebo na odvětví nebo část odvětví. Článek 35 Opatření týkající se zdraví zvířat a rostlin 1. Strany uznávají pojetí oblastí prostých škůdců nebo nemocí a oblastí s nízkým výskytem škůdců nebo nemocí v souladu s Dohodou o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a příslušnými normami, pokyny nebo doporučeními Codex Alimentarius, OIE a IPPC. 2. Při určování oblastí prostých škůdců nebo nemocí a oblastí s nízkým výskytem škůdců nebo nemocí zváží strany takové faktory, jako je zeměpisné vymezení, ekosystémy, epidemiologický dohled a efektivnost sanitárních nebo fytosanitárních kontrol v těchto oblastech. Článek 36 Usnadňování obchodu 1. Strany vypracovávají a používají nástroje pro usnadnění obchodu na základě uznávání inspekčních a certifikačních systémů vyvážející strany dovážející stranou. 2. Tyto nástroje pro usnadnění obchodu mají za cíl vyhnout se tomu, aby dovážející strana kontrolovala každou zásilku nebo každé vyvážející zařízení na území vyvážející strany podle platných právních předpisů. Mohou zahrnovat schválení vyvážejícího zařízení a sestavení seznamů vyvážejících zařízení na území vyvážející strany na základě záruk poskytnutých vyvážející stranou. Článek 37 Kontroly a audity Kontroly a audity prováděné dovážející stranou na území vyvážející strany za účelem posouzení jejích inspekčních a certifikačních systémů se provádějí podle příslušných mezinárodních norem, pokynů a doporučení. Náklady kontrol a auditů nese strana, která je provádí. Článek 38 Výměna informací a spolupráce 1. Strany projednávají a vyměňují si informace o stávajících sanitárních a fytosanitárních opatřeních a opatřeních týkajících se dobrých životních podmínek zvířat a o jejich vývoji a provádění. V rámci těchto jednání a výměny informací podle potřeby přihlížejí k Dohodě o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření a normám, pokynům nebo doporučením Codexu Alimentarius, OIE a IPPC. 2. Strany se dohodly, že budou spolupracovat v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a rostlin prostřednictvím výměny informací, odborných znalostí a zkušeností s cílem budovat kapacity v této oblasti. Tato spolupráce bude odpovídat specifickým potřebám stran a jejím účelem bude pomoci jednotlivým stranám s dodržováním právních předpisů druhé strany. 3. Na žádost kterékoli strany o zvážení sanitárních a fytosanitárních otázek a dalších naléhavých záležitostí, které tvoří předmět této kapitoly, strany včas naváží dialog o sanitárních a fytosanitárních otázkách. Výbor pro spolupráci může stanovit pravidla pro vedení takových dialogů. 4. Strany určí a pravidelně aktualizují kontaktní místa pro komunikaci o záležitostech spadajících do oblasti působnosti této kapitoly. KAPITOLA 5 Obchod se službami a usazování Oddíl 1 Obecná ustanovení Článek 39 Cíl, rozsah a oblast působnosti 1. Strany potvrzují své závazky podle Dohody o WTO a stanoví tímto nezbytná ujednání pro zlepšování vzájemných podmínek obchodu se službami a pro usazování. 2. Žádné ustanovení této kapitoly nelze vykládat tak, že by ukládalo jakékoli povinnosti, pokud jde o veřejné zakázky, na něž se vztahuje kapitola 8 (Veřejné zakázky) této hlavy. 3. Tato kapitola se nevztahuje na subvence poskytované stranami. 4. V souladu s ustanoveními této dohody si každá strana zachovává právo regulovat a zavádět nové předpisy v zájmu dosažení legitimních cílů politik. 5. Tato kapitola se nevztahuje na opatření týkající se fyzických osob usilujících o vstup na pracovní trh Evropské unie nebo Republiky Kazachstán, ani na opatření týkající se občanství, trvalého pobytu nebo zaměstnávání v trvalém pracovním poměru. 6. Žádné ustanovení této hlavy nebrání stranám uplatňovat opatření pro regulaci vstupu fyzických osob na své území nebo jejich dočasného pobytu, včetně opatření potřebných pro ochranu integrity a zajištění řádného pohybu fyzických osob přes jejich hranice, pokud tato opatření nejsou uplatňována způsobem, který by rušil nebo omezoval výhody, které kterákoli strana nabývá na základě této kapitoly (1). 7. Tato kapitola se nepoužije na opatření, jež byla přijata či ponechána v platnosti oběma stranami a jež ovlivňují obchod se službami a usazování v audiovizuálním odvětví. Článek 40 Definice Pro účely této kapitoly se rozumí: a) „opatřením“ každé opatření strany ve formě zákona, nařízení, pravidla, postupu, rozhodnutí, správního aktu nebo v jakékoli jiné formě; b) „opatřeními přijatými nebo ponechanými v platnosti stranou“ opatření přijatá: i) ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy nebo samosprávy jedné strany; a ii) nevládními subjekty jedné strany při výkonu pravomocí přenesených na ně ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy nebo samosprávy; c) „fyzickou osobou Evropské unie“ nebo „fyzickou osobou Republiky Kazachstán“ státní příslušník některého členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán podle jejich příslušných právních předpisů; d) „právnickou osobou“ jakýkoli právní subjekt řádně založený nebo jinak organizovaný podle platného práva, za účelem zisku nebo z jiného důvodu, v soukromém nebo státním vlastnictví, včetně jakékoli korporace, jakéhokoli trustu, partnerství, společného podniku, podniku jednotlivce nebo sdružení; e) „právnickou osobou strany“ právnická osoba Evropské unie nebo Republiky Kazachstán založená podle platného práva členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán, se sídlem, ústřední správou nebo hlavní provozovnou na území, na něž se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie nebo na území Republiky Kazachstán; Má-li právnická osoba založená v souladu s právními předpisy členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán na území, na něž se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie nebo na území Republiky Kazachstán pouze své sídlo nebo ústřední správu, není považována za právnickou osobu Evropské unie či právnickou osobu Republiky Kazachstán, pokud na území, na něž se vztahuje Smlouva o fungování Evropské unie, nebo na území Republiky Kazachstán nevyvíjí významnou podnikatelskou činnost; f) bez ohledu na písmeno e), pokud jde o mezinárodní námořní dopravu, včetně kombinované dopravy, která se zčásti skládá z dopravy námořní, se ustanovení této kapitoly vztahují rovněž na přepravní společnosti usazené mimo Evropskou unii nebo Republiku Kazachstán a řízené státními příslušníky členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán, jsou-li jejich plavidla v souladu s příslušnými právními předpisy registrována v daném členském státě Evropské unie nebo v Republice Kazachstán a plují-li pod vlajkou členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán; g) „dohodou o hospodářské integraci“ dohoda podstatně liberalizující obchod službami včetně práva usazování ve smyslu Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS), zejména článků V a Va GATS, nebo článků obsahujících ustanovení, jež podstatně liberalizují usazování v jiných hospodářských činnostech, které obdobně splňují kritéria článků V a Va GATS týkající se těchto činností; h) „hospodářskými činnostmi“ mimo jiné činnosti hospodářského charakteru, kromě hospodářských činností prováděných při výkonu veřejné moci; i) „hospodářskými činnostmi prováděnými při výkonu veřejné moci“ činnosti, které se neprovádí ani na obchodním základě, ani v soutěži s jedním či více hospodářskými subjekty; j) „operacemi“ provozování a udržování hospodářských činností; k) „dceřinou společností“ právnické osoby právnická osoba, která je skutečně ovládána jinou právnickou osobou téže strany (1); l) „pobočkou“ právnické osoby provozovna, která nemá právní subjektivitu, budí dojem trvalosti, například jako rozšíření mateřského subjektu, má své vedení a je materiálně vybavena pro sjednávání obchodů se třetími stranami, takže tyto strany, ačkoli vědí, že v případě potřeby existuje právní vazba s mateřským subjektem, jehož správní ústředí se nachází v zahraničí, nemusejí jednat přímo s tímto mateřským subjektem, ale mohou uzavírat obchodní transakce v provozovně, která je rozšířením mateřského subjektu; m) „usazením“ jakýkoli druh obchodní nebo komerční přítomnosti, včetně i) založení, nabytí nebo udržování právnické osoby (1); nebo ii) vytvoření nebo udržování pobočky nebo zastoupení (2) na území strany za účelem vykonávání hospodářské činnosti; n) „investorem“ strany právnická či fyzická osoba, která se snaží provádět či provádí hospodářskou činnost prostřednictvím usazení; o) „službami“ mimo jiné jakékoli služby (3) v jakémkoli odvětví kromě služeb poskytovaných při výkonu veřejné moci; p) „službou poskytovanou při výkonu veřejné moci“ jakákoli služba, která není poskytována ani na komerčním základě, ani v soutěži s jedním nebo více poskytovateli služeb; q) „poskytovatelem služby“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba poskytující službu; r) „dodávkou služby“ mimo jiné produkce, distribuce, marketing, prodej a poskytování služby. Oddíl 2 Usazování a přeshraniční poskytování služeb Pododdíl 1 Všechny hospodářské činnosti Článek 41 Rozsah a oblast působnosti 1. Tento pododdíl se týká opatření stran, jež mají dopad na usazování ve všech hospodářských činnostech a na přeshraniční poskytování služeb. 2. Strany potvrzují svá příslušná práva a povinnosti vyplývající z jejich závazků podle GATS. V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že pokud jde o služby, listiny specifických závazků podle Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS) (4), včetně výhrad a seznamů výjimek ze zacházení podle doložky nejvyšších výhod, se začleňují do této dohody, stávají se její součástí a použijí se. Článek 42 Postupné zlepšování podmínek pro usazování 1. Výbor pro spolupráci ve složení pro obchod podá stranám doporučení pro další liberalizaci usazování za podmínek této dohody. 2. Strany se snaží zabránit přijetí jakýchkoli opatření, která více omezují podmínky pro usazování ve srovnání se situací existující ke dni předcházejícímu dni podpisu této dohody. Článek 43 Postupné zlepšování podmínek pro přeshraniční poskytování služeb 1. Strany plně uznávají význam liberalizace přeshraničního poskytování služeb mezi stranami. 2. Zasedání Výboru pro spolupráci ve složení pro obchod dává stranám doporučení pro další liberalizaci přeshraničního poskytování služeb za podmínek této dohody. Pododdíl 2 Hospodářské činnosti jiné než služby Článek 44 Rozsah a oblast působnosti Tento pododdíl se týká opatření stran, jež mají dopad na usazování ve všech hospodářských činnostech kromě služeb. Článek 45 Zacházení podle doložky nejvyšších výhod 1. Každá strana poskytne právnickým osobám druhé strany zacházení, které není méně příznivé než zacházení, které poskytuje právnickým osobám jakékoli třetí země, pokud jde o jejich usazování. 2. Každá strana poskytne právnickým osobám druhé strany zacházení, které není méně příznivé než zacházení, které poskytuje právnickým osobám jakékoli třetí země, pokud jde o operace právnických osob druhé strany usazených na jejím území. 3. Jakákoli výhoda, přednost, výsada nebo imunita, kterou Republika Kazachstán na základě požadavků místního podílu přiznává právnickým osobám členského státu WTO usazeným v Republice Kazachstán ve formě právnické osoby, je ihned a bezpodmínečně poskytnuta právnickým osobám Evropské unie usazeným v Republice Kazachstán ve formě právnické osoby. 4. Zacházení přiznané podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zacházení poskytované stranou podle dohody o hospodářské integraci, dohody o volném obchodu, dohody o zamezení dvojího zdanění a dohody upravující především daňové záležitosti, ani nesmí být vykládáno tak, že se vztahuje na ochranu investic, kromě zacházení plynoucího z článku 46, včetně postupů řešení sporů mezi investory a státem. 5. Aniž je dotčen odstavec 4, pokud jde o strategické zdroje a objekty, Republika Kazachstán v žádném případě neposkytne dceřiným společnostem právnických osob Evropské unie usazeným v Republice Kazachstán ve formě právnické osoby méně příznivé zacházení, než jaké poskytla po dni, kdy se začala uplatňovat tato hlava, dceřiným společnostem právnických osob ze třetích zemí usazených v Republice Kazachstán ve formě právnické osoby. Článek 46 Národní zacházení S výhradami stran obsaženými v příloze I: a) každá strana poskytne dceřiným společnostem právnických osob druhé strany usazeným na jejím území zacházení, které není méně příznivé než zacházení poskytované jejím vlastním právnickým osobám, pokud jde o jejich operace; b) Republika Kazachstán poskytne právnickým osobám a pobočkám Evropské unie zacházení, které není méně příznivé, než zacházení poskytované právnickým osobám a pobočkám Republiky Kazachstán, pokud jde o jejich usazování a operace týkající se jiných hospodářských činností než služeb. Národním zacházením poskytovaným Republikou Kazachstán nejsou dotčeny podmínky protokolu o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO. Oddíl 3 Dočasná přítomnost fyzických osob za účelem podnikání Článek 47 Oblast působnosti a definice 1. Tento oddíl se vztahuje na opatření stran týkající se vstupu a dočasného pobytu účastníků obchodních návštěv za účelem zřízení provozovny, osob převedených v rámci společnosti a smluvních poskytovatelů služeb v souladu s čl. 39 odst. 5 a 6. 2. Pro účely tohoto oddílu se rozumí: a) „účastníky obchodních návštěv za účelem usazení“ fyzické osoby, které jsou zaměstnanci právnické osoby strany ve vedoucím postavení a odpovídají za zřízení provozovny na území druhé strany. Tyto osoby nenabízejí a neposkytují služby ani nevyvíjejí žádnou jinou hospodářskou činnost kromě té, jež je nutná k usazení. Rovněž nedostávají odměnu ze zdroje nacházejícího se na území hostitelské strany; b) „osobami převedenými v rámci společnosti“ fyzické osoby zaměstnávané právnickou osobou nebo působící v ní jako partneři (1) nejméně jeden rok, které jsou dočasně převedeny do provozovny, jež může být dceřinou společností, pobočkou nebo hlavní společností právnické osoby na území druhé strany. Dotyčná fyzická osoba musí náležet k jedné z kategorií definovaných v příslušných listinách GATS, které se pro účely tohoto oddílu vztahují na všechny hospodářské činnosti; c) „smluvními poskytovateli služeb“ fyzické osoby zaměstnávané právnickou osobou jedné strany, která není agenturou pro zprostředkování práce a zajišťování personálu ani nepůsobí prostřednictvím takové agentury, nemá provozovnu na území druhé strany a v dobré víře uzavřela smlouvu (2) o poskytování služeb s koncovým spotřebitelemspotřebitelem z druhé strany, která vyžaduje dočasnou přítomnost jejích zaměstnanců na území dané strany za účelem plnění smlouvy o poskytování služeb; d) „kvalifikací“ diplomy, osvědčení a jiné doklady (formální kvalifikace) vystavené orgánem k tomu určeným právními nebo správními předpisy osvědčující úspěšné dokončení odborného vzdělávání. Článek 48 Osoby převedené v rámci společnosti a účastníci obchodních návštěv za účelem usazení 1. Co se týče služeb, strany potvrzují své povinnosti vyplývající z jejich závazků podle Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS), pokud jde o vstup a dočasný pobyt osob převedených v rámci společnosti nebo účastníků obchodních návštěv za účelem usazení. Použijí se výhrady v ní uvedené (3). 2. Pokud jde o hospodářské činnosti jiné než služby a s výhradami obsaženými v příloze II: a) každá strana umožní investorům zabývajícím se výrobou zboží na území druhé strany provádět v rámci společnosti převody osob ve smyslu čl. 47 odst. 2 písm. b) této kapitoly a vysílat účastníky obchodních návštěv za účelem usazení ve smyslu čl. 47 odst. 2 písm. a). Osobám převedeným v rámci společnosti bude umožněn vstup a dočasný pobyt po dobu nejvýše tří let a účastníkům obchodních návštěv za účelem usazení provozovny bude umožněn vstup a dočasný pobyt po dobu nejvýše 90 dnů v kterémkoli dvanáctiměsíčním období; b) žádná strana neponechá v platnosti ani nepřijme opatření spočívající v diskriminačním omezení celkového počtu fyzických osob, které může investor převést jako osoby převáděné v rámci společnosti, nebo počtu účastníků obchodních návštěv za účelem usazení v podobě číselných kvót nebo požadavku na provedení testu ekonomické potřebnosti. Článek 49 Smluvní poskytovatelé služeb 1. Republika Kazachstán povolí poskytování služeb na svém území právnickými osobami Evropské unie prostřednictvím přítomnosti fyzických osob, které jsou občany členských států Evropské unie, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) fyzické osoby vstupující na území Republiky Kazachstán mají: i) vysokoškolský diplom nebo vyšší technické vzdělání dokládající znalosti na rovnocenné úrovni a ii) odbornou kvalifikaci, pokud je vyžadována k výkonu činnosti v dotčeném sektoru podle zákonů, právních předpisů nebo požadavků Republiky Kazachstán; b) během svého pobytu v Republice Kazachstán nedostávají fyzické osoby za poskytnutí služby jinou odměnu, než je odměna vyplácená právnickou osobou Evropské unie; c) fyzické osoby vstupující na území Republiky Kazachstán jsou zaměstnanci právnické osoby Evropské unie nejméně rok před datem podání žádosti o vstup na území Republiky Kazachstán. Fyzické osoby navíc mají ke dni podání žádosti o vstup na území Republiky Kazachstán nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti, která je předmětem smlouvy; d) Republika Kazachstán může použít test ekonomické potřebnosti a roční kvótu pro pracovní povolení vyhrazenou pro smluvní poskytovatele služeb z Evropské unie, kteří mohou získat přístup na trh služeb Republiky Kazachstán. Celkový počet smluvních poskytovatelů služeb Evropské unie, kteří vstoupí na trh služeb Republiky Kazachstán, nepřekročí 800 osob ročně; e) po uplynutí pěti let po přistoupení Republiky Kazachstán k WTO se nebude používat test ekonomické potřebnosti (1). Během období, kdy Republika Kazachstán používá test ekonomické potřebnosti (2), nesmí vstup a dočasný pobyt fyzických osob na území Republiky Kazachstán v souladu s plněním smlouvy v souhrnu přesáhnout délku čtyř měsíců v kterémkoli dvanáctiměsíčním období nebo po dobu trvání smlouvy, podle toho, co je kratší. Po uplynutí pěti let po přistoupení Republiky Kazachstán k WTO nesmí vstup a dočasný pobyt v souhrnu přesáhnout délku šesti měsíců v kterémkoli dvanáctiměsíčním období nebo dobu trvání smlouvy, podle toho, co je kratší. Právnické osoby Evropské unie odpovídají za včasné odeslání svých zaměstnanců z území Republiky Kazachstán. 2. Republika Kazachstán povolí poskytování služeb na svém území právnickými osobami Evropské unie prostřednictvím přítomnosti fyzických osob, pokud smlouva o poskytování služeb splňuje tyto podmínky: a) smlouva o poskytování služeb: i) byla uzavřena přímo mezi právnickou osobu Evropské unie a koncovým spotřebitelemspotřebitelem, který je právnickou osobou Republiky Kazachstán; ii) vyžaduje dočasnou přítomnost zaměstnanců dané právnické osoby na území Republiky Kazachstán za účelem poskytování služby; a iii) je v souladu s právními předpisy a požadavky Republiky Kazachstán; b) smlouva o poskytování služeb byla uzavřena v jednnou z následujících odvětví činností, které jsou zahrnuty a definovány v listině závazků GATS pro Republiku Kazachstán: i) právní služby, ii) účetní služby a služby vedení účetnictví, iii) služby daňového poradenství, iv) architektonické služby, v) inženýrské služby, vi) integrované inženýrské služby, vii) územní plánování a služby v oblasti krajinné architektury, viii) počítačové a související služby, ix) reklamní služby, x) průzkum trhu, xi) podnikové poradenství, xii) služby související s podnikovým poradenstvím, xiii) služby zkušeben a provádění analýz, xiv) poradenské služby související s těžbou, xv) související vědecké a technické poradenství, xvi) překladatelské a tlumočnické služby, xvii) opravy a údržba zařízení, včetně dopravních zařízení, v rámci smlouvy o poprodejním servisu, xviii) environmentální služby; c) přístup udělený na základě tohoto odstavce se vztahuje pouze na činnost v oblasti služby, která je předmětem smlouvy; jeho součástí není právo používat profesní označení na území Republiky Kazachstán. 3. Evropská unie potvrzuje své povinnosti vyplývající z jejích závazků podle GATS, pokud jde o vstup a dočasný pobyt smluvních poskytovatelů služeb. Použijí se výhrady v ní uvedené (1). Článek 50 Zacházení podle doložky nejvyšších výhod 1. Zacházení poskytnuté Evropskou unií smluvním poskytovatelům služeb z Republiky Kazachstán není méně příznivé než zacházení poskytnuté smluvním poskytovatelům služeb z jakékoli třetí země. 2. Z působnosti odstavce 1 se vyjímá zacházení poskytnuté podle jiných dohod uzavřených Evropskou unií s třetí stranou, které bylo oznámeno podle článku V GATS nebo na které se vztahuje seznam výjimek ze zacházení podle doložky nejvyšších výhod přiložený ke GATS. Zacházení odvozené od harmonizace předpisů opírající se o dohody uzavřené Evropskou unií a stanovující vzájemné uznání podle článku VII GATS se z působnosti odstavce 1 rovněž vyjímá. 3. Poskytne-li Republika Kazachstán příznivější zacházení, než je stanoveno v této dohodě, smluvním poskytovatelům služeb kteréhokoli jiného členského státu WTO, kromě zemí Společenství nezávislých států (SNS) a zemí, jež jsou stranami dohod o hospodářské integraci s Republikou Kazachstán, se toto zacházení použije na smluvní poskytovatele služeb Evropské unie. Zacházení odvozené od harmonizace předpisů opírající se o dohody uzavřené Republikou Kazachstán a stanovující vzájemné uznání podle článku VII GATS se z působnosti tohoto ustanovení rovněž vyjímá. Článek 51 Postupné zlepšování podmínek pro dočasnou přítomnost fyzických osob za účelem podnikání Zasedání Výboru pro spolupráci ve složení pro obchod dává stranám doporučení pro další liberalizaci dočasné přítomnosti fyzických osob za účelem podnikání. Oddíl 4 Domácí právní předpisy Článek 52 Rozsah a oblast působnosti 1. Pravidla uvedená v článku 53 se vztahují na opatření stran týkající se licenčního a kvalifikačního řízení, které má vliv na: a) přeshraniční poskytování služeb; b) usazování; c) poskytování služby prostřednictvím přítomnosti fyzických osob na území druhé strany v souladu s oddílem 3 této kapitoly. 2. Pravidla uvedená v článku 53 se vztahují na všechny hospodářské činnosti spadající do oblasti působnosti této kapitoly. V případě služeb se použijí, pokud se jich týkají příslušné specifické závazky příslušné strany podle GATS (1). Tato pravidla se nepoužijí na opatření, pokud představují omezení, jež musí být zapsána do seznamu podle článků XVI nebo XVII GATS. Článek 53 Udělování licencí a kvalifikací 1. Každá strana zajistí, aby licenční a kvalifikační řízení za účelem získání povolení k poskytování služby nebo k usazení byla přiměřená, jasná a souvisela s cíli příslušné politiky, aby přihlížela k povaze požadavků, které je třeba splnit, a kritériím, která mají být posouzena, a aby sama o sobě nepředstavovala omezení poskytování služeb nebo usazování. 2. Pokud jsou pro podání žádosti stanoveny konkrétní lhůty, musí být doba k podání žádosti poskytnutá žadateli přiměřená. Příslušný orgán zahájí vyřizování žádosti bez zbytečného odkladu. Bude-li to možné, měly by se žádosti přijímat v elektronické podobě za stejných podmínek umožňujících ověřit jejich pravost jako žádosti podané v papírové podobě. 3. Místo originálů by se pokud možno měly přijímat jejich ověřené kopie. 4. Každá strana zajistí, aby vyřizování žádosti, včetně konečného rozhodnutí, skončilo v přiměřené době stanovené v jejích právních předpisech nebo každopádně bez zbytečného prodlení. Každá strana usiluje o zavedení obvyklé lhůty pro vyřízení žádosti. Každá strana zajistí, aby udělená licence nebo povolení nabyly účinnosti bez zbytečného odkladu v souladu s podmínkami v nich uvedenými. 5. Každá strana zajistí, aby licenční poplatky (1) byly přiměřené z hlediska nákladů vynaložených příslušným orgánem a aby samy o sobě neomezovaly poskytování služeb nebo usazování. 6. Pokud příslušný orgán usoudí, že žádost je neúplná, nebo rozhodne, že potřebuje dodatečné informace, v přiměřené lhůtě: a) informuje o této skutečnosti žadatele; b) v nejvyšší možné míře upřesní, jaké informace požaduje; a c) v nejvyšší možné míře poskytne možnost napravit nedostatky. 7. Pokud příslušný orgán žádost zamítne, sdělí to žadateli bez zbytečného odkladu a pokud možno písemně. Příslušný orgán by měl informovat žadatele na jeho žádost o důvodech zamítnutí žádosti a, je-li to možné, o všech zjištěných nedostatcích. Měl by informovat žadatele o postupech odvolání proti rozhodnutí v souladu s odpovídajícími právními předpisy. Příslušný orgán by měl umožnit žadateli, aby podal novou žádost v souladu s příslušnými zavedenými postupy orgánu, s výjimkou případů, kdy příslušný orgán vydává omezený počet licencí nebo osvědčení o způsobilosti. 8. Každá strana zajistí, aby byly postupy a rozhodnutí příslušného orgánu v licenčním nebo schvalovacím řízení vůči všem žadatelům nestranné. Příslušný orgán by měl dospět k rozhodnutí nezávisle a neměl by se zodpovídat žádnému poskytovateli služeb či investorovi, pro něhož se vyžaduje licence nebo schválení. Oddíl 5 Zvláštní odvětvová ustanovení Článek 54 Mezinárodní námořní doprava 1. Tento článek stanoví zásady týkající se liberalizace služeb v mezinárodní námořní dopravě. Tento článek se použije, aniž jsou dotčena práva a povinnosti stran vyplývající ze závazků podle GATS. 2. Pro účely tohoto článku pojem „mezinárodní námořní doprava“ zahrnuje operace typu „z domu do domu“ a multimodální dopravní operace, tedy přepravu zboží, při níž je použito více než jednoho způsobu dopravy pod jedním přepravním dokladem a která zahrnuje námořní úsek, a za tímto účelem právo mezinárodních přepravců přímo uzavírat smlouvy s poskytovateli jiných způsobů dopravy. 3. Co se týče činností uvedených v odstavci 4, které vykonávají lodní dopravci při poskytování služeb v souvislosti s mezinárodní námořní dopravou, každá strana povolí právnickým osobám druhé strany zřizovat dceřiné společnosti nebo pobočky na svém území za podmínek usazování a provozování neméně příznivých, než jaké poskytuje svým dceřiným společnostem nebo pobočkám či dceřiným společnostem nebo pobočkám kterékoli třetí země, podle toho, které jsou výhodnější. Tento odstavec se nepoužije na podnik pro účely provozování flotily pod státní vlajkou některého členského státu Evropské unie nebo Republiky Kazachstán. 4. Taková činnost rovněž zahrnuje, ale neomezuje se na: a) marketing a prodej služeb námořní dopravy a souvisejících služeb prostřednictvím přímého styku se zákazníky, od cenových nabídek až po fakturaci; bez ohledu na to, zda jsou tyto služby poskytovány nebo nabízeny samotným poskytovatelem služeb nebo je poskytují dodavatelé služeb, s nimiž má prodejce služeb uzavřeny stálé obchodní dohody; b) nákup a využití, na svůj účet nebo na účet svých zákazníků (a další prodej svým zákazníkům), jakýchkoli dopravních a souvisejících služeb, včetně vnitrostátní dopravy jakéhokoli druhu, které jsou nezbytné pro zajištění intermodální dopravy; c) přípravu přepravních dokladů, celních dokladů nebo dalších dokladů, které se vztahují k původu a druhu dopravovaného zboží; d) poskytování obchodních informací všemi komunikačními prostředky, včetně elektronického informačního systému a systému výměny elektronických dat (s výhradou jakýchkoli nediskriminačních omezení, které se týkají telekomunikačních služeb); e) uzavírání obchodních ujednání s ostatními lodními dopravci; včetně kapitálové účasti a zaměstnávání pracovníků najatých na místě (nebo zahraničních pracovníků s výhradou příslušných ustanovení této dohody) s místním lodním dopravcem; f) jednání jménem právnických osob, organizování přivolání plavidla nebo převzetí nákladu, je-li to vyžadováno; 5. S ohledem na stávající úroveň liberalizace přeshraničního poskytování služeb mezi stranami v oblasti mezinárodní námořní dopravy: a) strany účinně uplatňují zásadu neomezeného přístupu na mezinárodní trhy a obchodní trasy na komerčním a nediskriminačním základě; b) každá strana poskytne plavidlům, která provozují poskytovatelé služeb druhé strany, zacházení neméně příznivé, než jaké poskytuje vlastním plavidlům či plavidlům kterékoli třetí země, podle toho, které je lepší, mimo jiné pokud jde o přístup do přístavů, využití infrastruktury a služby v přístavech a pomocných námořních služeb, a rovněž o související platby a poplatky, celní služby a přidělení prostoru pro kotvení a vybavení pro nakládku a vykládku. 6. Při používání zásad uvedených v odstavci 5 strany: a) od vstupu této dohody v platnost neuplatňují žádná ustanovení o sdílení nákladu, která jsou součástí dvoustranných dohod uzavřených mezi členským státem Evropské unie a Republikou Kazachstán; b) nezačlení do budoucích bilaterálních dohod s třetími zeměmi klauzule o sdílení nákladu, kromě výjimečných situací, kdy by společnosti provozující liniovou námořní dopravu z jedné ze stran této dohody jinak neměly účinnou příležitost ucházet se o obchod do dotčené třetí země a z ní; c) zakazují ujednání o sdílení nákladu v budoucích dvoustranných dohodách v případě suchého sypkého a kapalného nákladu; d) dnem vstupu této dohody v platnost zruší všechna jednostranná opatření, správní, technické a ostatní překážky, které by mohly představovat skryté omezování nebo by mohly mít diskriminační účinky na svobodné poskytování služeb v mezinárodní námořní dopravě, a upustí od jejich zavádění. 7. Fyzické a právnické osoby Evropské unie poskytující služby v mezinárodní námořní dopravě mohou svobodně poskytovat mezinárodní námořně-říční dopravní služby v rámci vnitrozemských vodních cest Republiky Kazachstán a naopak. 8. Každá strana zpřístupní poskytovatelům služeb v mezinárodní námořní dopravě druhé strany za přiměřených a nediskriminačních podmínek tyto služby v přístavu: lodivodské služby, pomoc při vlečení a tažení lodí, dodávky zásob, paliva a vody, likvidaci odpadů a balastní vody z vypouštění nádrží, služby kapitána přístavu, navigační služby, provozní služby na pobřeží nezbytné pro provoz plavidla, včetně komunikace, dodávek vody a elektrické energie, zařízení pro nouzové opravy, kotvení a přistání. 9. Pokud Republika Kazachstán poskytne příznivější zacházení pro námořní dopravu jinému členskému státu WTO, s výjimkou pobřežních států Kaspického moře a zemí SNS, použijí se tyto podmínky i na fyzické a právnické osoby Evropské unie. Článek 54 bis Silniční, železniční, vnitrozemská vodní a letecká doprava Aby byl zajištěn koordinovaný rozvoj dopravy mezi stranami přizpůsobený jejich recipročním obchodním potřebám, mohou být podmínky pro vzájemný přístup na trh služeb v silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravě, případně i v letecké dopravě, upraveny budoucími zvláštními dohodami, které strany sjednají po vstupu této dohody v platnost. Oddíl 6 Výjimky Článek 55 Obecné výjimky 1. Za podmínky, že tato opatření nebudou použita způsobem, který by představoval prostředek svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi zeměmi, kde panují podobné podmínky, nebo skryté omezení usazování, včetně operací, nebo přeshraničního poskytování služeb, nelze ustanovení této kapitoly vykládat tak, aby to kterékoli straně bránilo v přijetí nebo vymáhání opatření: a) nutných pro ochranu veřejné bezpečnosti, veřejné mravnosti nebo pro udržení veřejného pořádku (1); b) nutných k ochraně života nebo zdraví lidí, zvířat a rostlin; c) vztahujících se k ochraně vyčerpatelných přírodních zdrojů, jsou-li tato opatření uplatňována ve spojení s omezením domácích investorů nebo domácí nabídky nebo spotřeby služeb; d) nezbytných pro ochranu národních památek umělecké, historické nebo archeologické hodnoty; e) nezbytných k zajištění souladu s právními nebo správními předpisy, jež nejsou neslučitelné s touto hlavou, včetně opatření týkajících se: i) předcházení klamavým a podvodným praktikám nebo opatření nezbytných k řešení následků neplnění závazků ze smluv, ii) ochrany soukromí jednotlivců, pokud jde o zpracovávání a šíření osobních údajů, a ochrany důvěrnosti záznamů a účtů jednotlivých osob, iii) bezpečnosti; f) která jsou v rozporu s článkem 46, za předpokladu, že cílem odlišného zacházení je zajištění účinného nebo nestranného ukládání nebo vybírání přímých daní ve vztahu k hospodářským činnostem, investorům nebo poskytovatelům služeb druhé strany (1). 2. Tato kapitola se nevztahuje na systémy sociálního zabezpečení stran nebo na činnosti na území každé strany, které jsou spojeny, byť jen příležitostně, s výkonem veřejné moci. Oddíl 7 Investice Článek 56 Přezkum a konzultace Strany do tří let ode dne, kdy se začne uplatňovat tato hlava, společně přezkoumají právní rámec investic s cílem určit případné překážky pro investice. Na základě tohoto přezkumu posoudí možnost zahájit jednání ohledně řešení těchto překážek za účelem doplnění této dohody, a to rovněž pokud jde o obecné zásady ochrany investic. KAPITOLA 6 Pohyb kapitálu a platby Článek 57 Běžný účet Každá strana povolí veškeré platby a převody na běžném účtu platební bilance mezi stranami ve volně směnitelné měně v souladu s Dohodou o Mezinárodním měnovém fondu. Článek 58 Pohyb kapitálu 1. Pokud jde o transakce na kapitálovém a finančním účtu platební bilance a aniž jsou dotčena jiná ustanovení této dohody, strany se zavazují neuložit žádná omezení na volný pohyb kapitálu souvisejícího s přímými investicemi prováděnými v souladu s právními předpisy hostitelské země, s hospodářskými činnostmi, na něž se vztahuje kapitola 5 (Služby a usazování), a s likvidací či repatriací takto investovaného kapitálu a veškerého z něho plynoucího zisku. 2. Pokud jde o transakce na kapitálovém a finančním účtu platební bilance, na které se nevztahuje odstavec 1, a aniž jsou dotčena jiná ustanovení této dohody, každá strana v souladu se svými právními předpisy zajistí volný pohyb kapitálu týkající se mimo jiné: a) úvěrů spojených s obchodními transakcemi, včetně poskytování služeb, jichž se účastní rezident jedné ze stran; b) finančních půjček a úvěrů; nebo c) kapitálové účasti v právnické osobě bez záměru navázat nebo udržovat dlouhodobé hospodářské vztahy. 3. Aniž jsou dotčena jiná ustanovení této dohody, nezavedou strany nová omezení v souvislosti s pohybem kapitálu mezi rezidenty stran a nezpřísní stávající úpravy. 4. Strany mohou vést konzultace s cílem ještě více usnadnit pohyb kapitálu mezi nimi. Článek 59 Výjimky Za podmínky, že se taková opatření neuplatňují způsobem, který by vytvářel nástroj svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi zeměmi, kde převládají podobné podmínky, nebo skrytého omezení pohybu kapitálu, žádná ustanovení této kapitoly se nevykládají tak, aby kterékoli straně bránila v přijetí nebo provádění opatření, jež jsou: a) nezbytná pro ochranu bezpečnosti veřejnosti a veřejné mravnosti nebo pro udržení veřejného pořádku nebo b) nezbytných k zajištění souladu s právními nebo správními předpisy, jež nejsou neslučitelné s ustanoveními této hlavy, včetně ustanovení týkajících se: i) předcházení trestným činůmtrestným činům, klamavým a podvodným praktikám nebo řešení důsledků neplnění smluvních závazků (úpadek, platební neschopnost a ochrana práv věřitelů); ii) opatření přijatých či ponechaných v platnosti k zajišťování integrity a stability finančního systému strany; iii) vydávání, obchodování nebo podnikání s cennými papíry, opcemi, termínovanými obchody (futures) nebo jinými deriváty; iv) účetního výkaznictví nebo vedení záznamů o převodech v zájmu pomoci orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení nebo finančním regulačním orgánům v případě potřeby; nebo v) zajištění souladu s příkazy nebo rozsudky v soudním nebo správním řízení. Článek 60 Dočasná ochranná opatření týkající se pohybu kapitálu, plateb nebo převodů Pokud výjimečné okolnosti způsobí nebo hrozí způsobit v případě Republiky Kazachstán vážné potíže s prováděním měnové a kurzové politiky, a v případě Evropské unie s fungováním hospodářské a měnové unie, může dotčená strana přijmout ochranná opatření týkající se pohybu kapitálu, plateb nebo převodů na dobu nepřesahující jeden rok. Strana, jež ponechává v platnosti nebo přijímá taková opatření, o nich bezodkladně informuje druhou stranu a co nejdříve předloží harmonogram pro jejich zrušení. KAPITOLA 7 Duševní vlastnictví Článek 61 Cíle Cílem této kapitoly je: a) usnadňovat výrobu a uvádění na trh inovativních a tvůrčích produktů mezi stranami; a b) dosáhnout přiměřené a účinné úrovně ochrany a prosazování práv duševního vlastnictví. Oddíl 1 Zásady Článek 62 Povaha a rozsah povinností 1. Strany opětovně potvrzují závazek zajistit přiměřené a účinné provádění mezinárodních dohod týkajících se duševního vlastnictví, jejichž jsou smluvními stranami, včetně Dohody WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“). Ustanovení této kapitoly doplňují a dále upřesňují vzájemná práva a povinnosti stran podle Dohody TRIPS a dalších mezinárodních dohod v oblasti duševního vlastnictví. 2. Pro účely této dohody se výrazem „duševní vlastnictví“ rozumí mimo jiné všechny kategorie duševního vlastnictví uvedené v článcích 65 až 96. 3. Ochrana duševního vlastnictví zahrnuje ochranu před nekalou soutěží podle článku 10bis revidované a pozměněné Pařížské úmluvy o ochraně průmyslového vlastnictví z roku 1883 (dále jen „Pařížská úmluva“). 4. Tato kapitola nebrání stranám, aby ve svých právních předpisech stanovily vyšší úroveň ochrany práv duševního vlastnictví a jejich vymáhání za předpokladu, že uvedené předpisy nejsou v rozporu s touto kapitolou. Článek 63 Převod technologií 1. Strany se dohodly na výměně názorů a informací týkajících se jejich právní úpravy a mezinárodních postupů ohledně ochrany a vymáhání práv duševního vlastnictví, jež mají vliv na převod technologií. Zahrnuje to zejména výměnu informací o opatřeních pro usnadnění informačních toků, obchodních partnerství, udělování dobrovolných licencí a subdodavatelských smluv. Zvláštní pozornost bude věnována podmínkám nezbytným pro vytvoření odpovídajícího příznivého prostředí pro převod technologií v hostitelských zemích, včetně takových otázek, jako je vnitřní právní rámec stran a rozvoj lidského kapitálu. 2. Pokud jsou přijata opatření pro přenos technologií, musí být chráněny oprávněné zájmy držitelů práv duševního vlastnictví. Článek 64 Vyčerpání práva Každá strana musí uplatňovat vnitrostátní nebo regionální (1) režim vyčerpání práv duševního vlastnictví v souladu se svým vnitřním právem ve vztahu k autorskému právu a právům s ním souvisejícím, (průmyslovým) vzorům a ochranným známkám. Oddíl 2 Normy týkající se práv duševního vlastnictví AUTORSKÉ PRÁVO A PRÁVA S NÍM SOUVISEJÍCÍ Článek 65 Poskytovaná ochrana Každá strana musí dodržovat práva a povinnosti stanovené v těchto mezinárodních dohodách: a) Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (dále jen „Bernská úmluva“); b) Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací (dále jen „Římská úmluva“); c) Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském; d) Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech; e) Dohody TRIPS. Článek 66 Autoři Každá strana poskytne autorůmautorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat: a) přímo nebo nepřímo, dočasné nebo trvalé rozmnožování jejich děl vcelku nebo zčásti jakýmikoli prostředky a v jakékoli podobě; b) jakoukoliv formu veřejného šíření originálu jejich děl nebo jejich kopií prodejem či jinak; c) jakékoliv sdělování jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově, včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti tak, aby k nim veřejnost měla přístup z osobně vybraného místa a v osobně vybraném čase. Článek 67 Výkonní umělci Každá strana poskytne výkonným umělcům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat: a) záznam (1) jejich výkonů; b) přímo nebo nepřímo, dočasné nebo trvalé rozmnožování záznamů jejich výkonů vcelku nebo zčásti jakýmikoli prostředky a v jakékoli podobě; c) šíření ve veřejnosti záznamů jejich výkonů prodejem nebo jinak; d) zpřístupnění záznamů jejich výkonů veřejnosti po drátě nebo bezdrátově tak, aby k nim veřejnost měla přístup z osobně vybraného místa a v osobně vybraném čase; e) bezdrátové vysílání a sdělování jejich výkonů veřejnosti, s výjimkou případů, kdy výkon sám je již výkonem vysílaným nebo kdy se tak děje ze záznamu. Článek 68 Výrobci zvukových záznamů Každá strana poskytne výrobcům zvukových záznamů výlučné právo povolit nebo zakázat: a) přímo nebo nepřímo, dočasné nebo trvalé rozmnožování jejich zvukových záznamů vcelku nebo zčásti jakýmikoli prostředky a v jakékoli podobě; b) veřejné šíření jejich zvukových záznamů prodejem nebo jinak, včetně jejich kopií; c) zpřístupnění jejich zvukových záznamů veřejnosti po drátě nebo bezdrátově tak, aby k nim veřejnost měla přístup z osobně vybraného místa a v osobně vybraném čase. Článek 69 Vysílací organizace Každá strana poskytne vysílacím organizacím výlučné právo povolit nebo zakázat: a) záznam jejich vysílání; b) reprodukci záznamu jejich vysílání; c) zpřístupnění záznamů jejich vysílání veřejnosti po drátě nebo bezdrátově tak, aby k nim veřejnost měla přístup z osobně vybraného místa a v osobně vybraném čase; a d) opakované vysílání jejich vysílání bezdrátově, jakož i sdělování jejich vysílání veřejnosti, pokud je takové sdělování prováděno na místech přístupných veřejnosti po zaplacení vstupného. Článek 70 Vysílání a sdělování veřejnosti Každá strana stanoví právo, kterým se zajistí, že uživatel zaplatí jednu spravedlivou odměnu, pokud je užito zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu k bezdrátovému vysílání nebo jakémukoliv jinému sdělování veřejnosti, a že uvedená odměna bude rozdělena mezi dotčené výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. Pokud nedojde mezi výkonnými umělci a výrobci zvukových záznamů k dohodě, může každá strana stanovit podmínky pro rozdělování uvedené odměny mezi ně. Článek 71 Doba ochrany 1. Práva autoraautora literárního nebo uměleckého díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy trvají po dobu autorova života a nejméně 70 let po jeho smrti. 2. U díla spoluautorů se doba stanovená v odstavci 1 počítá od smrti posledního žijícího autoraautora. 3. Práva výkonných umělců uplynou nejdříve za 50 let ode dne podání výkonu. Pokud je však záznam výkonu oprávněně zveřejněn nebo oprávněně sdělen veřejnosti v průběhu této doby, uplynou práva nejdříve za 50 let ode dne, kdy došlo k prvnímu takovému zveřejnění nebo prvnímu takovému sdělení veřejnosti, podle toho, co nastalo dříve. 4. Práva výrobců zvukových záznamů uplynou nejdříve za 50 let po pořízení záznamu. Pokud je však zvukový záznam oprávněně zveřejněn v průběhu této doby, uvedená práva uplynou nejdříve za 50 let ode dne prvního oprávněného zveřejnění. Pokud během doby uvedené v první větě nedojde k žádnému oprávněnému zveřejnění a pokud byl během této doby zvukový záznam oprávněně sdělen veřejnosti, uvedená práva uplynou nejdříve za 50 let ode dne, kdy došlo k prvnímu oprávněnému sdělení veřejnosti. 5. Práva vysílacích organizací uplynou nejdříve za 50 let ode dne prvního přenosu vysílání, ať již jde o vysílání po drátě nebo o bezdrátové vysílání, pomocí kabelu nebo družice. 6. Lhůty stanovené v tomto článku se počítají od 1. ledna roku následujícího po události, od které běží. 7. Doba ochrany může být delší, než jsou lhůty stanovené v tomto článku. Článek 72 Ochrana technologických prostředků 1. Každá strana zajistí odpovídající právní ochranu před obcházením jakýchkoliv účinných technologických prostředků, které dotyčná osoba provádí s vědomím, že takový cíl sleduje, nebo nebo má dostatečné důvody to vědět. 2. Každá strana zajistí odpovídající právní ochranu před výrobou, dovozem, rozšiřováním, prodejem, pronájmem, reklamou týkající se prodeje nebo pronájmu nebo před držbou zařízení, výrobků nebo součástek nebo před poskytováním služeb pro komerční účely, které jsou přednostně určeny pro obcházení jakýchkoli technologických prostředků nebo které to umožňují. 3. Pro účely této dohody se „technologickými prostředky“ rozumí jakákoliv technologie, zařízení nebo součástka, které jsou při své obvyklé funkci určeny k tomu, aby zabraňovaly úkonům nebo omezovaly úkony ve vztahu k dílům nebo jiným předmětům ochrany, ke kterým nebylo uděleno svolení držitele jakýchkoliv autorských práv nebo práv s nimi souvisejících stanovených vnitřními právními předpisy stran. Technologické prostředky se považují za „účinné“, pokud je použití díla nebo jiného předmětu kontrolováno držiteli práv uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu, jako je šifrování, kódování nebo jiná úprava díla nebo jiného předmětu nebo mechanismu kontroly rozmnožování, který dosahuje cíle ochrany. Článek 73 Ochrana informací týkajících se správy práv 1. Každá strana poskytne odpovídající právní ochranu proti každé osobě, která bez svolení: a) odstraňuje nebo pozměňuje jakékoli elektronické informace týkající se správy práv; b) rozšiřuje, dováží za účelem rozšiřování, vysílá, sděluje nebo zpřístupňuje veřejnosti díla nebo jiné předměty ochrany chráněné podle této dohody, ze kterých byly bez svolení odstraněny nebo na nichž byly bez svolení pozměněny elektronické informace týkající se správy práv, pokud taková osoba ví nebo má dostatečné důvody vědět, že takovým jednáním způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zatajuje porušování jakéhokoliv autorského práva nebo práv s ním souvisejících podle vnitřních právních předpisů stran. 2. Pro účely této kapitoly se „informacemi týkajícími se správy práv“ rozumí jakékoli informace poskytnuté nositelem práv, které identifikují dílo nebo jiný předmět chráněný autorským právem nebo právy s ním souvisejícími, autoremautorem nebo jiným nositelem práv, nebo informace o podmínkách použití díla nebo jiného předmětu a jakákoli čísla nebo kódy, které takovou informaci reprezentují. 3. Odstavec 1 se použije, pokud jakékoli informace uvedené v odstavci 2 souvisí s kopií díla nebo jiného předmětu chráněného autorským právem a souvisejícími právy nebo se objeví v souvislosti se sdělením veřejnosti tohoto díla nebo předmětu chráněného autorským právem a právy s ním souvisejícími. Článek 74 Výjimky a omezení 1. V souladu s úmluvami a mezinárodními dohodami, jichž jsou stranami, může každá strana stanovit omezení nebo výjimky týkající se práv uvedených v článcích 66 až 70 pouze v určitých zvláštních případech, které nejsou v rozporu s obvyklým používáním díla nebo jiného předmětu a nepoškozují nepřiměřeně oprávněné zájmy nositelů práv. 2. Každá strana zajistí, aby dočasné rozmnožování uvedené v článcích 66 až 70, které je přechodné nebo příležitostné a je nedílnou a podstatnou součástí technologického procesu a jeho jediným účelem je umožnit: a) přenos v rámci sítě mezi třetími stranami uskutečněný zprostředkovatelem nebo b) oprávněné užití díla nebo jiného předmětu ochrany a které nemá žádný samostatný hospodářský význam, bylo vyloučeno z práva na rozmnožování ve smyslu článků 66 až 69 této kapitoly. Článek 75 Právo na opětný prodej Každá strana stanoví ve prospěch autoraautora originálu uměleckého díla, který je státním příslušníkem druhé strany, a jeho právního nástupce právo na opětný prodej, vymezené jako nezcizitelné právo, kterého se nelze do budoucna vzdát, na autorskou odměnu založenou na prodejní ceně získané z jakéhokoli opětného prodeje díla následujícího po prvním převodu díla autoremautorem. Minimální výše a sazby inkasa autorské odměny se určují podle vnitřního práva strany, kde se opětný prodej uskutečňuje (1). Článek 76 Spolupráce v oblasti kolektivní správy práv Strany přijmou taková přiměřená opatření, jaká mají k dispozici k tomu, aby usnadnily zavedení mechanismů mezi svými příslušnými kolektivními správci práv za účelem zajištění snadnějšího vzájemného přístupu k dílům a jiným předmětům ochrany a jejich dodávání mezi územími stran a také za účelem převodu autorských honorářů za užití těchto děl nebo jiných předmětů ochrany. Strany rovněž přijmou taková přiměřená opatření, která mají k dispozici k tomu, aby dosáhly vysoké úrovně racionalizace a transparentnosti, pokud jde o plnění úkolů jejich příslušných kolektivních správců práv. OCHRANNÉ ZNÁMKY Článek 77 Mezinárodní dohody Každá strana: a) budou dodržovat Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek a Smlouvu o známkovém právu WIPO a b) vynaloží veškeré přiměřené úsilí, aby přistoupila k Singapurské smlouvě o známkovém právu. Článek 78 Postup registrace 1. Každá strana stanoví systém zápisu ochranných známek, v němž musí být každé konečné rozhodnutí přijaté příslušným orgánem pro ochranné známky řádně zdůvodněno a písemně sděleno žadateli, který musí mít možnost odvolat se k příslušnému orgánu pro ochranné známky a podat opravný prostředek k soudu. 2. Každá strana stanoví pro nositele práv možnost vznést námitku proti žádostem o ochranné známky nebo jejich zápis. Námitkové řízení musí být sporné. 3. Každá strana zpřístupní veřejnosti elektronickou databázi zapsaných ochranných známek. Článek 79 Všeobecně známé ochranné známky Strany spolupracují za účelem účinné ochrany všeobecně známých ochranných známek uvedených v článku 6a Pařížské úmluvy a v čl. 16 odst. 2 a 3 Dohody TRIPS. Článek 80 Výjimky z práv vyplývajících z ochranné známky Každá strana stanoví omezené výjimky z práv vyplývajících z ochranné známky, jako je správné užití popisných výrazů, užití zeměpisných označení, nebo jiné omezené výjimky, které berou zřetel na oprávněné zájmy majitele ochranné známky a třetích stran. ZEMĚPISNÁ OZNAČENÍ Článek 81 Definice Pro účely této dohody jsou zeměpisná označení označeními, která identifikují zboží jakožto pocházející z území některé ze stran, jejího regionu nebo lokality na daném území, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jiné charakteristické znaky zboží připsat v podstatě jeho zeměpisnému původu. Článek 82 Zásady ochrany zeměpisných označení 1. Každá strana zajistí odpovídající a časově neomezenou ochranu zeměpisných označení pomocí ochranného systému sui generis a v souladu se svým vnitřním právem, pokud zeměpisné označení požívá právní ochrany v zemi původu. 2. Za tímto účelem strany spolupracují v oblasti zeměpisných označení na základě tohoto článku, která doplňují minimální normy stanovené v příslušných ustanoveních Dohody TRIPS. 3. Každá strana zajistí, aby její systém ochrany zeměpisných označení byl druhé straně přístupný pro zápis do rejstříku zeměpisných označení. Každá strana zpřístupní veřejnosti elektronickou databázi zapsaných zeměpisných označení. 4. Pokud jde o zeměpisná označení chráněná na jejím území, každá strana zakáže a zabrání: a) jakémukoli přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného názvu pro produkty, na které se zápis nevztahuje, pokud: i) jsou tyto produkty srovnatelné s produkty chráněnými pod daným názvem nebo ii) používání daného názvu umožňuje těžit z dobré pověsti chráněného názvu; b) jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí zapsaného názvu, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku nebo je-li chráněný název přeložen, přepsán nebo transliterován či doprovázen výrazy jako „druh“ „typ“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „napodobenina“, nebo podobnými výrazy; c) jakémukoli jinému nepravdivému nebo zavádějícímu údaji o provenienci, původu, povaze nebo základních vlastnostech produktu použitému na vnitřním nebo vnějším obalu, na reklamním materiálu nebo na dokladech týkajících se daného produktu, jakož i proti použití přepravního obalu, který by mohl vyvolat mylný dojem, pokud jde o původ produktu; nebo d) všem ostatním praktikám, které by mohly spotřebitelespotřebitele uvést v omyl, pokud jde o skutečný původ zboží. 5. Každá strana vymáhá ochranu podle článků 81 až 83, mimo jiné také na na žádost zainteresované strany, pomocí vhodného správního vymáhání v souladu se svým vnitřním právem. 6. Každá strana zajistí, aby chráněné zeměpisné označení mohl používat každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh zboží, jež je v souladu s odpovídající specifikací. 7. Každá strana zajistí, aby názvy, které jsou chráněny podle jejího vnitřního práva, nezdruhověly. 8. Strany nemají povinnost zapsat zeměpisné označení, pokud by s ohledem na všeobecně známou ochrannou známku mohl zápis uvést spotřebitelespotřebitele v omyl ohledně skutečné identity zboží. 9. Aniž je dotčen tento článek, každá strana chrání zeměpisná označení i v případě, že již existuje předchozí ochranná známka. Předchozí ochrannou známkou se rozumí ochranná známka, jejíž použití odpovídá jedné ze situací uvedených v odstavci 4, která byla přihlášena, zapsána nebo zavedena používáním, umožňují-li to příslušné vnitřní právo strany, před dnem, kdy byla žádost o zápis zeměpisného označení podána u příslušného orgánu dotyčné strany. Taková předchozí ochranná známka může být nadále používána a obnovena bez ohledu na ochranu zeměpisného označení, pokud na základě právních předpisů dané strany o ochranných známkách, kde je ochranná známka zapsána nebo používána, neexistují důvody k jejímu prohlášení za neplatnou nebo k jejímu zrušení. Článek 83 Jednání Strany zahájí nejpozději do sedmi let ode dne, kdy se začne uplatňovat tato hlava, jednání za účelem uzavření dohody o ochraně zeměpisných označení na jejich příslušných územích. (PRŮMYSLOVÉ) VZORY Článek 84 Mezinárodní dohody Evropská unie opětovně potvrzuje svůj závazek, že bude dodržovat Ženevský akt Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů z roku 1999. Republika Kazachstán vynaloží přiměřené úsilí, aby k němu přistoupila. Článek 85 Požadavky na ochranu zapsaných průmyslových vzorů 1. Každá strana zajistí ochranu nezávisle vytvořených průmyslových vzorů, které jsou nové a původní. Tato ochrana musí být zajištěna zápisem a musí majiteli průmyslového vzoru udělovat výlučná práva v souladu s vnitřním právem strany. Pro účely tohoto článku platí, že kterákoli strana může uvážit, že průmyslový vzor, který má individuální povahu, je původní. 2. Průmyslový vzor použitý u některého výrobku nebo ztělesněný ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, je uznán za nový a mající individuální povahu: a) pokud součást, začleněná do složeného výrobku, zůstává viditelná při obvyklém používání složeného výrobku s výjimkou údržby, servisu nebo opravy; a b) pouze pokud tyto viditelné znaky součásti samy splňují předpoklady novosti a individuální povahy. Článek 86 Práva udělená zápisem Majitel zapsaného průmyslového vzoru musí mít výlučné právo používat jej a zabránit třetím stranám, které nemají jeho souhlas, aby mimo jiné vyráběly, nabízely k prodeji, prodávaly, dovážely, vyvážely, skladovaly nebo využívaly výrobek, který nese nebo ztělesňuje chráněný průmyslový vzor, pokud se takové jednání uskutečňuje pro komerční účely. Článek 87 Ochrana nezapsaných průmyslových vzorů Republika Kazachstán nejpozději od sedmi let ode dne, kdy se začne uplatňovat tato hlava, poskytuje účinnou právní ochranu proti kopírování nezapsaných průmyslových vzorů, avšak za podmínky, že Evropská unie nejpozději dva roky před koncem tohoto sedmiletého období poskytne příslušné školení zástupcům oprávněných orgánů a organizací a soudcům. Článek 88 Doba ochrany Doba ochrany trvá nejméně deset let ode dne podání žádosti. Každá strana může stanovit, že doba ochrany může být na žádost majitele práv obnovena vždy na jedno nebo více pětiletých období, ale nejvýše na dobu odpovídající maximální době ochrany stanovené v jejím vnitřním právu. Článek 89 Výjimky 1. Každá strana může stanovit omezené výjimky z ochrany (průmyslových) vzorů za předpokladu, že takové výjimky nejsou nepřiměřeně v rozporu s obvyklým využíváním chráněných (průmyslových) vzorů a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům majitele chráněného (průmyslového) vzoru, s přihlédnutím k oprávněným zájmům třetích stran. 2. Ochrana (průmyslového) vzoru se nevztahuje na vzhledové znaky diktované pouze technickými funkcemi výrobku ani na vzhledové znaky výrobku, které jsou nezbytné k zajištění interoperability s jiným výrobkem (1). 3. Právo k průmyslovému vzoru nevznikne, pokud by tento vzor byl v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Článek 90 Vztah k autorskému právu Průmyslový vzor chráněný právem zapsaný v některé straně může požívat ochrany také podle právních předpisů o autorském právu dané strany, a to ode dne, kdy byl průmyslový vzor vytvořen nebo v jakékoliv formě zachycen. Míru, ve které, a podmínky, za jakých je tato ochrana poskytnuta včetně úrovně požadované původnosti, stanoví každá strana. PATENTY Článek 91 Mezinárodní dohody Každá strana vynaloží veškeré přiměřené úsilí k dosažení souladu s články 1 až 16 Smlouvy o patentovém právu. Článek 92 Patenty a veřejné zdraví 1. Strany uznávají význam Prohlášení ministerské konference WTO o Dohodě TRIPS a veřejném zdraví ze dne 14. listopadu 2001. Při výkladu a provádění práv a povinností podle této kapitoly zajistí každá strana soulad s uvedeným prohlášením. 2. Každá strana respektuje rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 30. srpna 2003 o odstavci 6 prohlášení uvedeného v odstavci 1. Článek 93 Dodatková ochranná osvědčení 1. Strany uznávají, že léčivé přípravky a přípravky na ochranu rostlin chráněné patentem na jejich území mohou před uvedením na trh podléhat správnímu řízení o registraci. Strany uznávají, že období, jež uplyne mezi podáním žádosti o patent a prvním povolením uvést produkt na trh, jak je za tímto účelem definováno v příslušných vnitřních právních předpisech strany, může zkrátit dobu účinné patentové ochrany. 2. Každá strana zajistí další dobu ochrany léčivých přípravků nebo přípravků na ochranu rostlin, které jsou patentově chráněny a podléhají správnímu řízení o registraci, rovnající se době uvedené v odstavci 1 tohoto článku druhé větě, zkrácené o pět let. 3. Bez ohledu na odstavec 2 nepřesáhne doba trvání dalšího období ochrany pět let. Článek 94 Ochrana údajů předkládaných k získání registrace léčivého přípravku (1) 1. Každá strana zavede komplexní systém zaručující, že údaje předkládané k získání registrace léčivého přípravku zůstanou důvěrné, nebudou zveřejněny a nepoužijí se pro jiné účely. 2. Každá strana zajistí, aby jakékoli informace předložené k získání registrace léčivého přípravků ve smyslu čl. 39 odst. 3 Dohody TRIPS zůstaly důvěrné, nebyly zpřístupněny třetím stranám a byly chráněny před nepoctivými komerčními praktikami nejméně po dobu šesti let počínaje dnem udělení registrace na území jedné ze stran. Za tímto účelem: a) po dobu nejméně šesti let ode dne rozhodnutí o registraci se žádná osoba nebo veřejný či soukromý subjekt, jiný než je osoba či subjekt, které předložily tyto neveřejné údaje, nesmí přímo či nepřímo využívat tyto údaje bez výslovného souhlasu osoby nebo subjektu, které předložily tyto údaje na podporu žádosti o povolení registrace léčivého přípravku; b) po dobu nejméně šesti let ode dne vydání rozhodnutí o registraci nesmí být kladně vyřízena žádná následná žádost o registraci, pokud další žadatel nepředloží vlastní údaje (nebo údaje použité se souhlasem držitele prvního povolení), které splňují stejné požadavky jako v případě prvního žadatele. Během tohoto šestiletého období musí být přípravky registrované bez předložení takových údajů staženy z trhu až do splnění příslušných požadavků. Článek 95 Ochrana údajů o přípravcích na ochranu rostlin a pravidla zamezení opakovaného provádění zkoušek 1. Strany stanoví požadavky na bezpečnost a účinnost, dříve než povolí uvést na trh přípravky na ochranu rostlin. 2. Každá strana přizná držiteli protokolu o zkoušce nebo studii předloženému poprvé s cílem získat registraci přípravku na ochranu rostlin časově omezené právo na ochranu údajů. Během doby platnosti práva na ochranu údajů se protokol o zkoušce či studii nesmí použít ve prospěch jiné osoby, která usiluje o registraci přípravku na ochranu rostlin, ledaže k tomu majitel protokolu vydá výslovný souhlas. Toto právo se dále uvádí jako „ochrana údajů“. 3. Protokol o zkoušce či studii musí: a) být nezbytný pro registraci či změnu registrace s cílem umožnit použití na jiné plodině a b) mít ověření, že splňuje zásady správné laboratorní praxe nebo správné praxe při provádění pokusů. 4. Doba ochrany údajů o přípravcích na ochranu rostlin trvá v straně nejméně deset let ode dne první registrace na území této strany. Každá strana může přiznat delší časové období, aby tak podnítila registraci například nízkorizikových přípravků na ochranu rostlin nebo pro méně významná použití. 5. Na zkoušku nebo studii se rovněž vztahuje ochrana, pokud byla nezbytná pro obnovení či přezkoumání povolení. 6. Strany stanoví pravidla k zamezení opakování zkoušek na obratlovcích. Všichni žadatelé, kteří hodlají provést zkoušky a studie na obratlovcích, podniknou veškeré nezbytné kroky, aby ověřily, zda již tyto zkoušky a studie nebyly provedeny či zahájeny. 7. Potenciální žadatel a držitel nebo držitelé povolení vynaloží veškeré úsilí, aby zajistili sdílení zkoušek a studií prováděných na obratlovcích. Náklady spojené se sdílením protokolů o zkouškách a studiích se určí spravedlivě a transparentním a nediskriminačním způsobem. Od potenciálního žadatele se ke splnění požadavků pro registraci vyžaduje pouze, aby se podílel na nákladech týkajících se informací, které musí předložit. 8. Pokud potenciální žadatel a držitel nebo držitelé registrace přípravku na ochranu rostlin nemohou dosáhnout dohody o sdílení protokolů o zkouškách či studiích na obratlovcích, musí o tom potenciální žadatel informovat příslušný orgán dotčené strany. 9. Nebude-li dosaženo dohody o sdílení protokolů o zkouškách či studiích na obratlovcích, nebrání to příslušnému orgánu strany, aby tyto protokoly použil pro účely žádosti potenciálního žadatele. Držitel nebo držitelé příslušného povolení mohou od potenciálního žadatele vyžadovat, aby se spravedlivě podílel na vzniklých nákladech. Strana může zúčastněným stranám nařídit, aby záležitost vyřešily prostřednictvím formálního a závazného rozhodčího řízení vedeného podle jejího vnitřního práva. Článek 96 Odrůdy rostlin Evropská unie znovu potvrzuje svůj závazek dodržovat Mezinárodní úmluvu na ochranu nových odrůd rostlin (UPOV) a Republika Kazachstán vynaloží přiměřené úsilí k tomu, aby k této úmluvě přistoupila. Oddíl 3 Vymáhání práv duševního vlastnictví Článek 97 Obecné povinnosti 1. Strany znovu potvrzují své povinnosti vyplývající z Dohody TRIPS, zejména z části III uvedené dohody, a stanoví doplňková opatření, postupy a nápravná opatření uvedená v tomto oddíle, která jsou potřebná k zajištění vymáhání práv duševního vlastnictví (1). 2. Tato opatření, řízení a nápravná opatření musí být spravedlivá a nestranná a nesmí být nadměrně složitá nebo nákladná, nesmí obsahovat nepřiměřené lhůty ani nesmí mít za následek bezdůvodná zdržení. Musí být rovněž účinné, přiměřené a odrazující a musí být používány způsobem, který zabraňuje vzniku překážek legálního obchodu a poskytuje záruky proti jejich zneužití. Článek 98 Způsobilí žadatelé Každá strana uznává jako osoby způsobilé žádat o použití opatření, postupů a nápravných opatření uvedených v tomto oddílš a v části III Dohody TRIPS: a) nositele práv duševního vlastnictví v souladu s jejím vnitřním právem, b) všechny ostatní osoby oprávněné užívat tato práva, zejména držitelé licencí, v rozsahu stanoveném jejím vnitřním právem a v souladu s tímto právem, c) kolektivní správci práv duševního vlastnictví, kteří jsou řádně uznáváni jako osoby oprávněné zastupovat nositele práv duševního vlastnictví, v rozsahu stanoveném jejím vnitřním právem a v souladu s tímto právem; d) profesní subjekty ochrany práv či jiné osoby, které jsou řádně uznávány jako osoby oprávněné zastupovat nositele práv duševního vlastnictví, v rozsahu stanoveném jejím vnitřním právem a v souladu s tímto právem. Článek 99 Důkazy 1. Pokud strana, která předložila přiměřeně dostupné důkazy dostatečně podporující její tvrzení a při opodstatnění svých nároků uvedla důkazy, které jsou v držení protistrany, mají soudní orgány každé strany pravomoc nařídit, aby protistrana takové důkazy předložila, s výhradou ochrany důvěrných informacídůvěrných informací. 2. Za podmínek uvedených v odstavci 1 přijme každá strana opatření nezbytná k tomu, aby v případě porušení práva duševního vlastnictví, ke kterému došlo v obchodním měřítku, mohly příslušné soudní orgány, případně na žádost, nařídit předložení bankovních, finančních nebo obchodních dokumentů, které jsou v držení protistrany, s výhradou ochrany důvěrných informacídůvěrných informací. Článek 100 Opatření k zajištění důkazů 1. Každá strana zajistí, aby příslušné soudní orgány i před zahájením řízení ve věci mohly na žádost nositele práva, který předložil přiměřeně dostupné důkazy podporující jeho tvrzení, že bylo porušeno jeho právo duševního vlastnictví nebo že toto porušení hrozí, nařídit okamžitá a účinná předběžná opatření k zajištění relevantních důkazů údajného porušování, s výhradou ochrany důvěrných informacídůvěrných informací. 2. Tato opatření mohou zahrnovat podrobný popis, včetně odebrání vzorků nebo bez něj, či fyzické zabavení zboží údajně porušujícího právo duševního vlastnictví, a ve vhodných případech i materiálů a nástrojů použitých k výrobě nebo distribuci tohoto zboží a dokumentů vztahujících se k uvedenému zboží. Tato opatření se přijmou i bez vyslechnutí druhé strany, je-li to nezbytné, zvláště když by jakýkoli odklad pravděpodobně způsobil nenapravitelnou újmu držiteli práv nebo když hrozí prokazatelné nebezpečí, že důkazní prostředek bude zničen. Článek 101 Právo na informace 1. Každá strana zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti žadatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba, která: a) prokazatelně v obchodním měřítku držela zboží porušující práva; b) prokazatelně v obchodním měřítku užívala služby porušující práva; c) prokazatelně v obchodním měřítku poskytovala služby využívané při činnostech porušujících práva; nebo d) byla označena osobou uvedenou v písmeni a), b) nebo c) jako osoba podílející se na výrobě, zpracování nebo distribuci zboží či poskytování služeb. 2. Informace uvedené v odstavci 1 musí obsahovat: a) jména a adresy producentů, výrobců, distributorů, dodavatelů a jiných předchozích držitelů zboží nebo služeb, stejně jako zamýšlených velkoobchodníků a maloobchodníků; b) údaje o vyrobeném, zpracovaném, dodaném, přijatém nebo objednaném množství a o ceně za dané zboží nebo služby. 3. Odstavce 1 a 2 se použijí, aniž jsou dotčeny jiné právní předpisy, které: a) přiznávají nositeli práv právo na získání podrobnějších informací; b) upravují použití informací poskytnutých na základě tohoto článku v občanskoprávním či trestním řízenítrestním řízení; c) upravují odpovědnost za zneužití práva na informace; d) poskytují možnost odepřít poskytnutí informací, které by nutily osobu uvedenou v odstavci 1 přiznat svou účast nebo účast svého blízkého příbuzného na porušení práva duševního vlastnictví; nebo e) upravují ochranu důvěrnosti informačních zdrojů nebo zpracování osobních údajů. Článek 102 Předběžná a zajišťovací opatření 1. Každá strana zajistí, aby soudní orgány na žádost žadatele mohly vydat proti údajnému porušiteli prozatímní soudní zákaz s cílem zamezit hrozícímu porušení práva duševního vlastnictví nebo prozatímně zakázat, případně pod pokutou, pokud to vnitřní právo strany umožňuje, pokračování v údajném porušování tohoto práva, nebo podmínit takové pokračování složením záruky k zajištění odškodnění nositele práva. Prozatímní soudní zákaz lze vydat za stejných podmínek a v souladu s vnitřním právem i vůči zprostředkovateli, jehož služeb využívá třetí osoba k porušování práv duševního vlastnictví. 2. Prozatímní soudní zákaz lze rovněž vydat za účelem nařízení zabavení nebo vydání zboží, u kterého je podezření, že jsou jím porušována práva duševního vlastnictví, aby se zabránilo jeho vstupu do obchodních kanálů nebo oběhu v nich. 3. V případě porušení, ke kterému došlo v obchodním měřítku, zajistí každá strana, prokáže-li poškozený okolnosti, které by mohly ohrozit náhradu škody, aby soudní orgány mohly v souladu s vnitřním právem strany nařídit předběžnou konfiskaci či zabavení movitého nebo nemovitého majetku údajného porušovatele práv, včetně zmrazení jeho bankovních účtů nebo jiného majetku. K tomuto účelu mohou soudní orgány nařídit předání bankovních, finančních nebo obchodních dokladů nebo přiměřený přístup k souvisejícím informacím. Článek 103 Nápravná opatření 1. Každá strana zajistí, aby příslušné soudní orgány mohly na žádost žadatele, a aniž je dotčena náhrada škody, která vznikla nositeli práv porušením práv, a aniž je dotčeno odškodnění jiného druhu, nařídit stažení, konečné odstranění z obchodních kanálů nebo zničení zboží, u něhož bylo prokázáno, že porušuje právo duševního vlastnictví. Příslušný soud může rovněž, je-li to vhodné, nařídit zničení materiálu a nástrojů použitých převážně při vytváření nebo výrobě tohoto zboží. 2. Soudní orgány každé strany mají pravomoc nařídit, aby tato opatření byla provedena na náklady porušovatele práv, ledaže tomu odporují zvláštní důvody. Článek 104 Soudní zákazy Každá strana zajistí, aby v případě vydání soudního rozhodnutí zjišťujícího porušení práva duševního vlastnictví mohly soudní orgány vydat vůči porušovateli práv soudní zákaz dalšího porušování práva. Stanoví-li tak vnitřní právo strany, může být za nedodržení tohoto zákazu případně uložena opakovaná pokuta k zajištění jeho dodržování. Každá strana rovněž zajistí, aby nositelé práv měli možnost žádat o soudní zákaz ve vztahu ke prostředníkům, jejichž služby jsou třetí stranou využívány k porušování práva duševního vlastnictví. Článek 105 Alternativní opatření Každá strana může v souladu se svým vnitřním právem stanovit, že ve vhodných případech a na žádost osoby, na niž se vztahují opatření uvedená v článku 103 nebo 104, mohou příslušné soudní orgány nařídit, aby bylo poškozené straně vyplaceno peněžní vyrovnání namísto použití opatření uvedených v článku 103 nebo 104, pokud tato osoba nejednala úmyslně ani z nedbalosti, výkon dotyčných opatření by jí způsobil nepřiměřenou újmu a pokud se peněžní vyrovnání poškozené straně jeví přiměřeně dostatečným. Článek 106 Náhrada škody 1. Každá strana zajistí, že soudní orgány při stanovení náhrady škody: a) přihlédnou ke všem vhodným aspektům, jako jsou nežádoucí hospodářské důsledky, včetně ztráty zisku, kterou poškozená strana utrpěla, k neoprávněným ziskům porušovatele práv a případně i k jiným než hospodářským hlediskům, včetně morální újmy způsobené nositeli práv porušením práv; nebo b) mohou ve vhodných případech stanovit náhradu škody jako paušální částku na základě takových hledisek, jako je alespoň výše licenčních poplatků nebo poplatků, které by musely být zaplaceny, kdyby porušovatel práv požádal o udělení oprávnění k užívání příslušných práv duševního vlastnictví. 2. Jestliže porušovatel při výkonu činností nevěděl, ani důvodně nemohl vědět, že se dopouští porušení práv, může každá strana stanovit, že soudní orgány mohou nařídit navrácení zisků nebo náhradu škody, které mohou být předem určeny, poškozené straně. Článek 107 Náklady řízení Každá strana zajistí, aby odpovídající a přiměřené náklady na řízení a jiné náklady, jež vznikly straně, jež ve sporu uspěla, byly v zásadě uhrazeny stranou, která ve sporu neuspěla, je-li to spravedlivé. Článek 108 Zveřejnění soudních rozhodnutí Každá strana zajistí, aby v případě soudního řízení zahájeného pro porušení práva duševního vlastnictví byly soudní orgány oprávněny nařídit na žádost navrhovatele a na náklady porušovatele práv vhodná opatření k rozšíření informací týkajících se rozhodnutí, včetně zveřejnění celého rozhodnutí nebo jeho části. Článek 109 Domněnka autorství nebo vlastnictví Pro účely použití opatření, řízení a nápravných opatření podle tohoto oddílu stačí k tomu, aby byl autorautor literárního nebo uměleckého dílapovažován za autoraautora a v důsledku toho oprávněn zahájit řízení o porušení práv, není-li prokázán opak a je-li jeho jméno uvedeno na díle obvyklým způsobem. To platí přiměřeně i pro nositele práv souvisejících s autorským právem, pokud jde o jejich předmět ochrany. Článek 110 Správní postupy Pokud lze v důsledku správního řízení ve věci nařídit občanskoprávní nápravné opatření, musí toto řízení odpovídat zásadám, jež se ve své podstatě rovnají zásadám stanoveným v příslušných ustanoveních tohoto oddílu. Článek 111 Opatření na hranicích 1. Při provádění opatření na hranicích za účelem vymáhání práv duševního vlastnictví každá strana zajistí plnění svých povinností podle GATT 1994 a Dohody TRIPS. 2. V zájmu zajištění ochrany práv duševního vlastnictví na celním území každé ze stran přijmou celní orgány v mezích svých pravomocí rozmanité přístupy k identifikaci zásilek obsahujících zboží, u něhož je podezření z porušení práv duševního vlastnictví uvedených v odstavcích 3 a 4. Patří k nim způsoby analýzy rizika mezi jiným na základě informací od nositelů práv, získané zpravodajské informace a prohlídky nákladu. 3. Celní orgány mají pravomoc přijímat na žádost nositele práva opatření za účelem zadržení či pozastavení propuštění zboží pod celním dohledem, u něhož je podezření z porušení ochranné známky, autorských práv a práv s nimi souvisejících nebo zeměpisných označení. 4. Celní orgány Republiky Kazachstán, budou mít nejpozději do tří let ode dne, kdy se začne používat tato hlava, pravomoc přijímat na žádost nositele práva opatření za účelem zadržení nebo pozastavení propuštění zboží pod celním dohledem, u něhož je podezření z porušení patentů, užitných vzorů, průmyslových vzorů, topografií integrovaných obvodů nebo odrůdových práv, za podmínky, že Evropská unie poskytne před skončením druhého roku tohoto tříletého období přiměřené školení zástupcům oprávněných orgánů, jako jsou celní úředníci, státní zástupci, soudci a další personál podle potřeby. 5. Celní orgány mají pravomoc přijímat z vlastní iniciativy opatření za účelem zadržení či pozastavení propuštění zboží pod celním dohledem, u něhož je podezření z porušení ochranné známky, autorských práv a práv s nimi souvisejících nebo zeměpisných označení. 6. Celní orgány Republiky Kazachstán budou mít nejpozději do pěti let ode dne, kdy se začne používat tato hlava, pravomoc přijímat z vlastní iniciativy opatření o zadržení nebo pozastavení propuštění zboží pod celní kontrolou, u něhož je podezření z porušení patentů, užitných vzorů, průmyslových vzorů, topografií integrovaných obvodů nebo odrůdových práv, za podmínky, že Evropská unie poskytne nejpozději dva roky před koncem tohoto pětiletého období přiměřené školení zástupcům oprávněných orgánů, jako jsou celní úředníci, státní zástupci, soudci a další personál podle potřeby. 7. Bez ohledu na odstavce 3 až 6 neexistuje povinnost uplatnit opatření k zadržení nebo pozastavení při dovozu zboží, které bylo uvedeno na trh v jiné zemi nositelem práv nebo s jeho souhlasem. 8. Strany se dohodly na účinném provedení článku 69 Dohody TRIPS, pokud jde o mezinárodní obchod se zbožím podezřelým z porušení práv duševního vlastnictví. Za tímto účelem bude každá strana připravena zřídit a oznámit druhé straně kontaktní místo v rámci své celní správy s cílem usnadnit vzájemnou spolupráci. Tato spolupráce může zahrnovat výměnu informací o mechanismech pro přijímání informací od nositelů práv, osvědčených postupech a zkušenostech se strategiemi řízení rizik, jakož i informací, které mohou napomoci rozpoznávat zásilky, u nichž je podezření, že obsahují zboží porušující práva. 9. Celní orgány každé strany budou na požádání druhé strany či z vlastní iniciativy spolupracovat při poskytování významných dostupných informací celním orgánům druhé strany, zejména o zboží procházejícím územím strany, kam zboží směřuje, nebo o zboží pocházejícím z druhé strany. 10. Aniž jsou dotčeny další formy spolupráce, na odstavce 8 a 9 tohoto článku, které se týkají porušování celních předpisů, jež se vztahují k právům duševního vlastnictví, se použije protokol o vzájemné správní pomoci v celních záležitostech. 11. Aniž jsou dotčeny pravomoci Rady pro spolupráci, za zajištění řádného fungování a provádění tohoto článku je odpovědný Podvýbor pro celní spolupráci uvedený v čl. 25 odst. 3. Podvýbor pro celní spolupráci stanoví priority a vhodné postupy pro spolupráci mezi příslušnými orgány obou stran. Oddíl 4 Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb Článek 112 Využití služeb zprostředkovatelů Strany uznávají, že třetí strany mohou využívat služeb zprostředkovatelů pro protiprávní činnosti. V zájmu zajištění volného pohybu informačních služeb a současně v zájmu vymáhání práv duševního vlastnictví v digitálním prostředí zajistí každá strana opatření popsaná v tomto oddíle, jež se týkají poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, nejsou-li žádným způsobem spojeni s přenášenými informacemi. Článek 113 Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb: „prostý přenos“ 1. Každá strana zajistí, aby v případě poskytování služby informační společnosti spočívající v přenosu informací poskytnutých příjemcem služby komunikační sítě nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti nebyl poskytovatel služby odpovědný za přenášené informace, pokud: a) není původcem přenosu; b) nevolí příjemce přenášené informace a c) nevolí a nemění obsah přenášených informací. 2. Přenos informací a zprostředkování přístupu ve smyslu odstavce 1 zahrnuje automatické krátkodobé a přechodné ukládání přenášených informací, pokud toto ukládání slouží výhradně pro uskutečnění přenosu v komunikační síti a pokud jeho délka nepřesahuje obvyklou dobu přenosu. 3. Tímto článkem není dotčena možnost soudu nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s vnitřním právem strany, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel. Článek 114 Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb: ukládání do vyrovnávací paměti („caching“) 1. Každá strana zajistí, aby v případě poskytování služby informační společnosti spočívající v přenosu informací v komunikační síti poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za automatické dočasné přechodné ukládání informací, které slouží pouze pro co možná nejúčinnější následný přenos informací na žádost jiných příjemců služby, pokud: a) poskytovatel služby informace nemění; b) poskytovatel služby vyhoví podmínkám přístupu k informacím; c) poskytovatel služby dodržuje pravidla o aktualizaci informací, která jsou stanovena způsobem obecně uznávaným a používaným v průmyslu; d) poskytovatel služby nepřekročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v průmyslu s cílem získat údaje o užívání informace a e) poskytovatel služby ihned přijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nebo správní orgán nařídil odstranění této informace nebo znemožnění přístupu k ní. 2. Tímto článkem není dotčena možnost soudu nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s vntřním právem strany, aby ukončil porušování práv nebo mu předešel. Článek 115 Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb: ukládání informací („hosting“) 1. Každá strana zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce služby, pokud: a) poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace; nebo b) poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, okamžitě jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup. 2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud je příjemce služby závislý na poskytovateli nebo podléhá jeho dohledu. 3. Tímto článkem není dotčena možnost soudu nebo správního orgánu požadovat od poskytovatele služby v souladu s vnitřním právem strany, aby ukončil protiprávní jednání nebo mu předešel, ani možnost kterékoli strany zavést postupy, které umožní odstranění informace nebo znemožní přístup k ní. Článek 116 Neexistence obecné povinnosti dohledu 1. Strany neukládají poskytovatelům služeb uvedených v článcích 113 až 115 obecnou povinnost dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace nebo obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti nebo okolnosti poukazující na protiprávní činnost. 2. Kterákoli strana může zavést pro poskytovatele služeb informační společnosti povinnost neprodleně informovat příslušné orgány veřejné moci o pravděpodobných protiprávních činnostech příjemců jejich služby nebo o protiprávních informacích, které tito příjemci poskytují. Kterákoli strana může rovněž stanovit pro poskytovatele služeb informační společnosti povinnost sdělit příslušným orgánům na jejich žádost informace, na jejichž základě lze zjistit totožnost příjemců jejich služby, s nimiž uzavřel dohody o ukládání infomací. Článek 117 Datum použitelnosti článků 112 až 116 Republika Kazachstán plně provede povinnosti stanovené v článcích 112 až 116 ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se začne tato hlava používat. Článek 118 Spolupráce 1. Strany podporují rozvoj spolupráce mezi obchodními nebo profesními sdruženími či organizacemi, jejichž cílem je ochrana a vymáhání práv duševního vlastnictví. 2. Strany se dohodly, že budou spolupracovat, aby podpořily provádění povinností podle této kapitoly. Mezi oblasti spolupráce patří mimo jiné tyto činnosti: a) výměna informací o jejich příslušných právních rámcích týkajících se práv duševního vlastnictví a příslušných pravidlech jejich ochrany a prosazování; výměna zkušeností z legislativního pokroku v těchto oblastech; b) výměna zkušeností s ochranou a vymáháním práv duševního vlastnictví; c) výměna zkušeností s ochranou a vymáháním práv celními orgány, policií, správními a soudními orgány a zúčastněnými organizacemi; koordinace v zájmu předcházení vývozu padělaného zboží; d) budování kapacit, a e) podpora a šíření informací a znalostí o právech duševního vlastnictví, mimo jiné v podnikatelských kruzích a v občanské společnosti; podpora veřejného povědomí a znalostí spotřebitelůspotřebitelů a nositelů práv. KAPITOLA 8 Veřejné zakázky Článek 119 Definice Pro účely této kapitoly se rozumí: a) „komerčním zbožím či službami“ typ zboží nebo služeb, které se běžně prodávají nebo nabízejí na obchodním trhu nebo které obvykle kupují nestátní odběratelé k nestátním účelům; b) „stavební službou“ služba, jejímž cílem je jakákoli realizace inženýrských staveb nebo stavebních prací, na základě oddílu 51 prozatímní ústřední klasifikace produkce vypracované OSN; c) „dny“ dny kalendářní; d) „elektronickou aukcí“ opakující se proces, který zahrnuje elektronické zařízení pro předkládání nových, snížených cen nebo nových hodnot, které se týkají určitých prvků nabídek, k němuž dochází po prvním úplném vyhodnocení nabídek, a který umožňuje sestavit jejich pořadí při použití automatických metod vyhodnocení. Určité zakázky na služby a na stavební práce, jejichž předmětem jsou plnění týkající se duševního vlastnictví, jako je koncepce díla, proto nemohou být předmětem elektronických aukcí. e) „písemně“ nebo „písemný“ jakékoli slovní nebo číselné vyjádření, které lze číst, reprodukovat a posléze sdělovat. Může se jednat i o elektronicky předávané nebo uchovávané informace; f) „omezeným nabídkovým řízením“ se rozumí řízení, ve kterém zadavatel kontaktuje jednoho nebo více dodavatelů dle svého výběru; g) „opatřením“ jakýkoli právní předpis, postup, administrativní pokyny či praxe nebo jakýkoli jiný krok zadavatele ve vztahu k zahrnuté zakázce; h) „stálým seznamem“ seznam dodavatelů, kteří podle zadavatele splňují podmínky pro účast na tomto seznamu a které zadavatel zamýšlí využít více než jednou; i) „oznámením zamýšlené zakázky“ oznámení uveřejněné zadavatelem vyzývající dodavatele, kteří mají zájem, k podání žádosti o účast, nabídky nebo obojího; j) „otevřeným nabídkovým řízením“ se rozumí řízení, při němž může nabídku předložit jakýkoli zainteresovaný dodavatel; k) „osobou“ buď fyzická osoba, nebo právnická osoba; l) „zadavatelem“ subjekt, na který se vztahují části 1 až 3 přílohy III; m) „kvalifikovaným dodavatelem“ dodavatel, jehož zadavatel uznává jako splňujícího podmínky účasti; n) „výběrovým zadávacím řízením“ řízení, v němž zadavatel vyzve k předložení nabídky pouze kvalifikované dodavatele; o) „službami“ se rozumí i stavební služby, není-li uvedeno jinak; p) „normou“ dokument, schválený uznaným orgánem, který nabízí pro obecné a opakované použití pravidla, pokyny nebo charakteristiky výrobků či služeb nebo k nim se vztahující postupy a výrobní metody, jejichž dodržování není závazné. Norma může také zahrnovat požadavky na terminologii, symboly, obal, značení nebo označování výrobku, pokud se týkají zboží, služby, postupu nebo výrobní metody, nebo se jimi výlučně zabývat; q) „dodavatelem“ osoba nebo skupina osob, která poskytuje nebo by mohla poskytovat zboží či služby; r) „technickou specifikací“ se rozumí požadavek nabídkového řízení, který: i) stanoví vlastnosti zboží nebo služeb, které jsou předmětem nabídky, včetně kvality, výkonnosti, bezpečnosti a rozměrů nebo postupů a metod jejich výroby nebo poskytování, nebo ii) se týká požadavků na terminologii, symboly, obaly, značení nebo označování výrobku, pokud se týkají zboží či služby. Článek 120 Rozsah a oblast působnosti Uplatňování této kapitoly 1. Tato kapitola se vztahuje na jakékoli opatření týkající se zadávání zahrnutých zakázek bez ohledu na to, zda se uskutečňuje výhradně nebo částečně elektronickými prostředky. 2. Pro účely této kapitoly se „zahrnutou veřejnou zakázkou“ rozumí zakázka pro státní účely: a) na pořízení zboží, služeb nebo jejich kombinace: i) jak je uvedeno v příloze III; a ii) za účelem jiným, než je komerční prodej či další prodej nebo použití v souvislosti s výrobou nebo dodávkou zboží či poskytováním služeb pro komerční prodej či další prodej; b) uskutečňovaná prostřednictvím všech smluvních prostředků včetně: koupě; nájmu a pronájmu nebo koupě na splátky, pronájmu či nájmu s právem následné koupě nebo bez něj; c) jejichž hodnota je v okamžiku uveřejnění oznámení v souladu s čl. 124 stejná nebo vyšší než příslušná prahová hodnota uvedená v příloze III; d) vypsaná zadavatelem a e) která není z působnosti jinak vyloučena v odstavci 3 tohoto článku nebo v příloze III. Pokud je hodnota zakázky nejistá, musí být odhadnuta v souladu s odstavci 6 až 8. 3. Není-li v příloze III stanoveno jinak, bevztahuje se tato kapitola na: a) nabývání nebo pronájem pozemků, stávajících budov nebo jiných nemovitostí nebo práv k nim; b) mimosmluvní ujednání nebo jakoukoli formu pomoci, kterou strany poskytují, včetně dohod o spolupráci, grantů, půjček, kapitálových injekcí, záruk a daňových pobídek; c) pořizování nebo získávání služeb finančních agentur nebo depozitních služeb, konkurzních služeb a služeb pro řízení v případě regulovaných finančních institucí nebo odbytových, výplatních a distribučních služeb pro cenné papíry vydané orgány veřejné správy, včetně půjček a vládních dluhopisů, směnek a jiných cenných papírů; d) smlouvy na zajišťování veřejné zaměstnanosti; e) zadávací řízení prováděná: i) za konkrétním účelem poskytování mezinárodní pomoci, včetně rozvojové pomoci; ii) v rámci konkrétního postupu nebo podmínky mezinárodní dohody o rozmisťování vojsk nebo o společném provádění projektu stranami, nebo iii) podle zvláštního postupu nebo podmínky mezinárodní organizace nebo nabídková řízení financovaná mezinárodními granty, půjčkami nebo jinou pomocí, kde by platný postup nebo podmínka byla v rozporu s touto kapitolou. 4. Příloha III stanoví pro každou stranu tyto informace: a) v části 1 ústřední orgány státní správy, na jejichž zakázky se vztahuje tato kapitola; b) v části 2 orgány státní správy na nižší úrovni, na jejichž veřejné zakázky se vztahuje tato kapitola; c) v části 3 všechny ostatní subjekty, na jejichž veřejné zakázky se vztahuje tato kapitola; d) v části 4 zboží, na které se vztahuje tato kapitola; e) v části 5 služby, jiné než stavební, na které se vztahuje tato kapitola; f) v části 6 stavební služby, na které se vztahuje tato kapitola; a g) v části 7 jakékoli všeobecné poznámky. 5. Pokud zadavatel v souvislosti se zahrnutou zakázkou vyžaduje, aby osoby, které nejsou uvedeny v příloze III, zadávaly zakázky v souladu s určitými požadavky, použije se na tyto požadavky přiměřeně článek 122. Ocenění 6. Při odhadování hodnoty zakázky za účelem zjištění, zda jde o zahrnutou zakázku, zadavatel: a) zakázku nerozdělí na dílčí zakázky ani nevybere či nepoužije určitou oceňovací metodu pro odhad její hodnoty s cílem zakázku úplně nebo částečně vyloučit z působnosti této kapitoly; a b) uvede odhadovanou maximální celkovou hodnotu zakázky za celou dobu jejího trvání, bez ohledu na to, zda bude zadána jednomu či více dodavatelům, přičemž zohlední všechny formy odměňování, včetně: i) prémií, honorářů, provizí a úroků, a ii) pokud zakázka stanoví možnost opcí, celkové hodnoty těchto opcí. 7. Pokud je při jediném požadavku na zakázku zadáno více zakázek nebo je zadána zakázka v samostatných částech (dále jen „opakující se zakázky“), základem pro výpočet odhadované maximální celkové hodnoty je buď: a) hodnota opakujících se zakázek na zboží nebo služby téhož druhu zadaných během předcházejících dvanácti měsíců nebo předcházejícího rozpočtového roku zadavatele, přičemž tato hodnota je pokud možno upravena s ohledem na očekávané změny množství či hodnoty zboží nebo služeb pořizovaných v následujících dvanácti měsících; nebo b) odhadovaná hodnota opakujících se zakázek na zboží nebo služby téhož druhu, jež mají být zadány během dvanácti měsíců, které následují po zadání první zakázky, či v rozpočtovém roce zadavatele. 8. V případě zakázky zadávané prostřednictvím koupě na splátky, pronájmu či nájmu zboží nebo služeb nebo zakázky, jejíž celková cena není stanovena, je základem pro ocenění: a) v případě zakázek na dobu určitou: i) pokud tato doba trvá nejvýše dvanáct měsíců, celková odhadovaná maximální hodnota zakázky za celou dobu trvání; nebo ii) pokud tato doba přesahuje dvanáct měsíců, její celková odhadovaná maximální hodnota včetně odhadované zůstatkové hodnoty; b) v případě zakázek na dobu neurčitou odhadovaná měsíční splátka vynásobená 48 a c) není-li jisté, zda má být smlouva na dobu určitou, použije základem pro ocenění podle písmene b). Článek 121 Obecné výjimky Za podmínky, že tato opatření nebudou použita způsobem, který by představoval prostředek svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi stranami nebo skryté omezení mezinárodního obchodu, nelze ustanovení této kapitoly vykládat tak, že by kterékoli straně bránila v ukládání nebo vymáhání opatření: a) nutná k ochraně veřejné mravnosti, pořádku nebo bezpečnosti; b) nutných k ochraně života nebo zdraví lidí, zvířat a rostlin; c) nutná k ochraně duševního vlastnictví nebo d) vztahující se ke zboží nebo službám osob se zdravotním postižením, dobročinným institucím nebo práci vězňů. Článek 122 Obecné zásady Zákaz diskriminace 1. V případě jakéhokoli opatření týkajícího se zahrnuté zakázky musí každá strana, včetně svých zadavatelů, bezpodmínečně zajistit pro zboží a služby druhé strany a pro dodavatele druhé strany nabízející takové zboží nebo služby zacházení, které není méně příznivé, než jaké daná strana, včetně svých zadavatelů, poskytuje domácímu zboží, službám a dodavatelům usazeným na jejím území. 2. Pokud jde o jakákoli opatření týkající se zahrnutých zakázek, nesmí žádná strana, včetně jejích zadavatelů: a) zacházet s dodavatelem usazeným na jejím území méně příznivě než s jiným dodavatelem usazeným na jejím území na základě stupně cizího přidružení nebo vlastnictví; nebo b) diskriminovat žádného dodavatele usazeného na jejím území na základě toho, že zboží nebo služby, které pro určitou veřejnou zakázku nabízí, jsou zbožím nebo službami druhé strany. Používání elektronických prostředků 3. Při zadávání zahrnuté zakázky elektronickými prostředky je zadavatel povinen: a) zajistit, aby byla veřejná zakázka zadána s použitím takových technologií a softwaru (včetně technologií a softwaru pro ověřování pravosti a kódování informací), které jsou obecně dostupné a interoperabilní s ostatními běžně dostupnými technologickými a softwarovými produkty; a b) udržovat mechanismy, které zajišťují neporušenost žádostí o účast a nabídek, včetně registrace času příjmu, a brání neoprávněnému přístupu k nim. Provádění zadávacího řízení 4. Zadavatel zadává zahrnuté zakázky transparentním a nestranným způsobem, který: a) je v souladu s touto kapitolou, s využitím metod, jako je otevřené zadávací řízení, výběrové zadávací řízení, omezené zadávací řízení a elektronické aukce; b) brání střetu zájmů a c) brání korupčním praktikám. Pravidla původu 5. Pro účely zahrnutých zakázek neuplatňuje žádná strana pro zboží nebo služby dovážené z druhé strany nebo dodávané druhou stranou pravidla původu, která se liší od pravidel původu, jež daná strana ve stejné době uplatňuje na dovoz nebo dodávky stejného zboží nebo služeb od téže strany při běžném obchodování. Opatření, jež nejsou specifická pro zadávání zakázek 6. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na: cla a poplatky jakéhokoli druhu ukládané na dovoz nebo v souvislosti s ním; způsob výběru takových cel a poplatků, ostatní dovozní předpisy nebo náležitosti a opatření ovlivňující obchodování se službami, jiná než opatření týkající se zahrnutých zakázek. Článek 123 Informace o systému zadávání zakázek 1. Každá strana: a) neprodleně uveřejnit každý právní předpis, soudní rozhodnutí, obecně závazné správní opatření a standardní smluvní doložky, které jsou stanoveny právním předpisem a jsou začleněny v podobě odkazu do oznámení nebo zadávací dokumentace a do postupu vztahujícího se k zahrnutým zakázkám, jakož i veškeré jejich úpravy, a to v oficiálně určených elektronických či tištěných médiích, která jsou široce distribuována a jsou veřejnosti snadno dostupná, a b) poskytnout druhé straně na požádání jejich vysvětlení. 2. Část 1 přílohy IV uvádí: a) seznam elektronických a tištěných médií, v nichž každá strana zveřejní informace podle odstavce 1 tohoto článku; b) seznam elektronických a tištěných médií, v nichž každá strana zveřejní oznámení podle článku 124, čl. 126 odst. 7 a čl. 133 odst. 2; a c) adresu nebo adresy internetových stránek, kde každá strana zveřejňuje své oznámení týkající se zadaných zakázek ve smyslu čl. 133 odst. 2. 3. Každá strana bezodkladně oznámí Výboru pro spolupráci veškeré úpravy svých informací uvedených v části 1 přílohy IV. Výbor pro spolupráci pravidelně přijímá rozhodnutí zohledňující úpravy části 1 přílohy IV. Článek 124 Oznámení Oznámení zamýšlené zakázky 1. U každé zahrnuté veřejné zakázky zadavatel zveřejní oznámení zamýšlené veřejné zakázky v příslušném tištěném nebo elektronickém médiu uvedeném v části 2 přílohy IV, s výjimkou okolností popsaných v článku 130. Toto médium musí být široce distribuováno a oznámení musí být veřejnosti snadno dostupná nejméně do uplynutí lhůty uvedené v oznámení. V případě zadavatelů, na které se vztahují části 1, 2 a 3 přílohy III, musí být oznámení přístupná bezplatně v elektronické podobě z jednotného přístupového místa nejméně po dobu stanovenou v části 2 přílohy IV. 2. Není-li v této kapitole stanoveno jinak, musí každé oznámení zamýšlené zakázky obsahovat tyto údaje: a) jméno a adresu zadavatele a další informace potřebné pro jeho kontaktování a pro získání všech relevantních dokumentů, které se zakázkou souvisejí, případně jejich cenu a platební podmínky; b) popis zakázky včetně povahy a množství pořizovaného zboží či služeb, nebo není-li toto množství známo, množství odhadovaného; c) v případě opakujících se zakázek pokud možno přibližné údaje o načasování navazujících oznámení; d) popis všech opcí; e) lhůty pro dodání zboží či poskytnutí služeb nebo dobu trvání smlouvy; f) metodu zadávacího řízení, která se použije, a informace o tom, zda se v jejím rámci uplatní jednání či elektronická aukce; g) kde je to vhodné, adresu a lhůtu pro podávání žádostí o účast v zadávacím řízení; h) adresu a lhůtu pro podávání nabídek; i) jazyk či jazyky, v nichž mohou být nabídky nebo žádosti o účast podány, pokud mohou být podány v jiném jazyce než v úředním jazyce strany zadavatele; j) seznam a stručný popis veškerých podmínek pro účast dodavatelů, včetně jakýchkoli požadavků na konkrétní dokumenty nebo osvědčení, jež musí dodavatelé v souvislosti s řízením předložit, pokud nejsou informace o těchto požadavcích zahrnuty do zadávací dokumentace, která je všem dodavatelům, kteří mají zájem, dostupná současně s oznámením zamýšlené zakázky; a k) informace o kritériích, která se použijí pro výběr, případně o jakémkoli omezení počtu dodavatelů, kteří budou do řízení připuštěni, pokud zadavatel podle článku 126 hodlá do řízení přizvat jen omezený počet vybraných kvalifikovaných dodavatelů. Souhrnné oznámení 3. U každé zamýšlené zakázky uveřejní zadavatel souhrnné oznámení, které bude snadno dostupné v anglickém nebo francouzském jazyce v okamžiku uveřejnění oznámení zamýšlené zakázky. Souhrnné oznámení musí obsahovat přinejmenším tyto informace: a) předmět zakázky; b) nejzazší lhůtu pro předložení nabídky nebo případně nejzazší lhůtu pro podání žádosti o účast v nabídkovém řízení nebo o zařazení na stálý seznam a c) adresu, na které je možno žádat o dokumenty související se zakázkou. Oznámení plánovaných zakázek 4. Zadavatelé se vyzývají, aby v každém účetním roce v příslušném tištěném nebo elektronickém médiu uvedeném v části 2 přílohy IV co nejdříve zveřejnili oznámení plánovaných zakázek (dále jen „oznámení plánovaných zakázek“). Oznámení plánovaných zakázek by mělo obsahovat předmět zakázek a plánované datum uveřejnění oznámení zamýšlené zakázky. 5. Zadavatelé uvedení v části 3 přílohy III mohou využívat oznámení plánovaných zakázek jako oznámení zamýšlené zakázky za předpokladu, že toto oznámení obsahuje všechny informace stanovené v odstavci 2, které jsou zadavateli dostupné, a také prohlášení, že dodavatelé, kteří mají o zakázku zájem, jej mají vyjádřit zadavateli. Článek 125 Podmínky účasti 1. Zadavatelé omezí podmínky účasti v zadávacím řízení na podmínky, které jsou zásadní pro zajištění toho, aby měl dodavatel pro realizaci dané zakázky právní a finanční kapacitu i podnikatelské a odborné schopnosti. 2. Při stanovování podmínek účasti zadavatel: a) nepodmiňuje účast dodavatele v zadávacím řízení tím, zda mu byla v předchozích zadávacích řízeních zadavatelem strany zadána jedna nebo více zakázek; b) může vyžadovat odpovídající předchozí zkušenosti, pokud jsou zásadní pro splnění podmínek zakázky a c) nepodmiňuje účast dodavatele ve veřejné zakázce nebo uzavření smlouvy s dodavatelem dřívějším zadáním jedné nebo více zakázek zadavatelem zakázek druhé strany nebo předchozími zkušenostmi dodavatele na území dotčené strany, kromě případů, kdy jsou předchozí zkušenosti nezbytné ke splnění požadavků zakázky. 3. Při posuzování, zda dodavatel splňuje podmínky účasti, zadavatel: a) hodnotí finanční, podnikatelské a odborné schopnosti dodavatele na základě jeho podnikatelských aktivit jak na území strany zadavatele, tak mimo ně a b) při hodnocení vychází z podmínek, které předem blíže určil v oznámeních či v zadávací dokumentaci. 4. Jsou-li k dispozici příslušné důkazy, může strana, včetně jejích zadavatelů, vyloučit dodavatele z důvodů, jako je: a) úpadek; b) lživá prohlášení; c) závažné nebo přetrvávající nedostatky při plnění některého zásadního požadavku nebo povinnosti vyplývající z předchozí smlouvy či smluv; d) pravomocné rozsudky související se závažnými trestnými činytrestnými činy či jinými závažnými delikty; e) profesní pochybení nebo jednání či opomenutí, která mají nepříznivý dopad na obchodní bezúhonnost dodavatele; nebo f) neplacení daní. Článek 126 Kvalifikace dodavatelů Registrační systémy a kvalifikační postupy 1. Každá strana, včetně jejích zadavatelů, může spravovat systém registrace dodavatelů, do něhož se dodavatelé, kteří mají zájem, musí zaregistrovat a poskytnout určité informace. 2. Každá strana zajistí, aby: a) její zadavatelé vynaložili úsilí k minimalizaci rozdílů ve svých kvalifikačních postupech a b) pokud její zadavatelé spravují systémy registrace, vynaložili úsilí k minimalizaci rozdílů ve svých systémech registrace. 3. Žádná strana, včetně jejích zadavatelů, nesmí přijmout ani používat systém registrace nebo kvalifikační postup za účelem nebo s účinkem vytvoření zbytečných překážek pro účast dodavatelů druhé strany v jejích zadávacích řízeních. Výběrové nabídkové řízení 4. Pokud zadavatel hodlá využít výběrového nabídkového řízení: a) zahrne do oznámení zamýšlené zakázky přinejmenším informace uvedené v čl. 124 odst. 2 písm. a), b), f), g), j) a k) a vyzve dodavatele k podání žádosti o účast a b) do zahájení běhu lhůty pro předkládání nabídek poskytne přinejmenším informace uvedené v čl. 124 odst. 2 písm. c), d), e), h) a i) kvalifikovaným dodavatelům a sdělí je tak, jak je stanoveno v čl. 128 odst. 3 písm. b). 5. Zadavatel umožní všem kvalifikovaným dodavatelům účastnit se daného zadávacího řízení, ledaže by zadavatel v oznámení zamýšlené zakázky stanovil jakékoliv omezení počtu dodavatelů, jimž bude dovoleno podat nabídku, a kritéria pro výběr tohoto omezeného počtu dodavatelů. 6. Pokud zadávací dokumentace není veřejně přístupná od data uveřejnění oznámení podle odstavce 4, zadavatel zajistí, aby tyto dokumenty byly poskytnuty všem kvalifikovaným dodavatelům vybraným v souladu s odstavcem 5 ve stejnou dobu. Stálé seznamy 7. Zadavatel může vést stálý seznam dodavatelů za předpokladu, že oznámení vyzývající dodavatele, kteří mají zájem, k podání žádosti o zařazení na tento seznam: a) je zveřejňováno každý rok a b) je-li uveřejněno v elektronické podobě, je nepřetržitě k dispozici, v příslušném médiu uvedeném v části 2 přílohy IV. 8. Oznámení uvedené v odstavci 7 musí obsahovat: a) popis zboží či služeb nebo jejich kategorií, pro něž lze seznam využívat; b) podmínky účasti, které musí dodavatelé splňovat, aby byli zařazeni na seznam, a způsob, jakým bude zadavatel ověřovat splnění těchto podmínek; c) jméno a adresu zadavatele a další údaje potřebné pro jeho kontaktování a pro získání všech relevantních dokumentů, které se seznamem souvisejí; d) dobu platnosti seznamu a způsob jeho obnovení nebo ukončení, nebo není-li uvedena doba platnosti, popis způsobu, jakým bude oznámeno, že je používání seznamu ukončeno; e) informaci o tom, že seznam lze použít pro zakázky, na něž se vztahuje tato kapitola. 9. Nečiní-li doba platnosti stálého seznamu více než tři roky, může zadavatel bez ohledu na odstavec 7 uveřejnit oznámení podle odstavce 7 pouze jednou, a sice na začátku doby jeho platnosti, za předpokladu: a) že v oznámení je uvedena doba platnosti a že žádná další oznámení již nebudou uveřejněna a b) že je uveřejněno v elektronické podobě a je nepřetržitě k dispozici po celou dobu platnosti. 10. Zadavatel umožní dodavatelům požádat kdykoliv o zařazení na stálý seznam a všechny kvalifikované dodavatele na tento seznam zapíše v přiměřeně krátké době. 11. Pokud dodavatel, který není zařazen na stálý seznam, podá žádost o účast v zadávacím řízení založeném na stálém seznamu a předloží všechny požadované dokumenty ve lhůtě stanovené v čl. 128 odst. 2, zadavatel jeho žádost posoudí. Při zvažování zadání dané zakázky nesmí zadavatel vyloučit dodavatele pouze z toho důvodu, že na posouzení žádosti nemá dostatek času, ledaže není ve výjimečných případech kvůli složitosti zakázky schopen dokončit posouzení žádosti ve lhůtě stanovené pro podávání nabídek. Subjekty, na které se vztahuje část 3 přílohy III 12. Zadavatel, na něhož se vztahuje část 3 přílohy III, může oznámení vyzývající dodavatele k podání žádosti o zařazení na stálý seznam použít jako oznámení zamýšlené veřejné zakázky za předpokladu, že: a) oznámení je zveřejněno v souladu s odstavcem 7 tohoto článku a obsahuje informace stanovené v odstavci 8 tohoto článku a co nejvíce dostupných informací požadovaných podle čl. 124 odst. 2 a sdělení, že se jedná o oznámení zamýšlené veřejné zakázky nebo že pouze dodavatelé na stálém seznamu obdrží další oznámení o vyhlášení zakázky, na něž se vztahuje stálý seznam a b) zadavatel neprodleně poskytne dodavatelům, kteří u něho projevili o danou zakázku zájem, informace, jež jim budou postačovat pro posouzení jejich zájmu o zakázku, včetně všech zbývajících dostupných informací stanovených v čl. 124 odst. 2. 13. Zadavatel, na něhož se vztahuje část 3 přílohy III, může dodavateli, který požádal o zařazení na stálý seznam v souladu s odstavcem 10 tohoto článku, umožnit předložení nabídky pro danou zakázku, pokud má zadavatel dostatek času na posouzení, zda tento dodavatel splňuje podmínky účasti. Informování o rozhodnutí zadavatelů 14. Zadavatel neprodleně informuje všechny dodavatele, kteří podají žádost o účast nebo o zařazení na stálý seznam, o svém rozhodnutí ohledně jejich žádostí. 15. Pokud zadavatel zamítne dodavatelovu žádost o účast v zadávacím řízení nebo žádost o zařazení na stálý seznam, přestane dodavatele považovat za kvalifikovaného nebo jej vyškrtne ze stálého seznamu, neprodleně o této skutečnosti dotyčného dodavatele vyrozumí a na jeho žádost mu neprodleně poskytne písemné odůvodnění svého rozhodnutí. Článek 127 Technické specifikace a zadávací dokumentace Technické specifikace 1. Zadavatel nesmí vypracovávat, přijímat ani uplatňovat žádné technické specifikace nebo předepisovat žádný postup pro posuzování shody za účelem nebo s účinkem vytvoření zbytečných překážek pro mezinárodní obchod. Technické specifikace musí dodavatelům vytvořit podmínky pro rovný přístup a nesmějí vést k vytváření neodůvodněných překážek pro otevření trhu zakázek hospodářské soutěži. 2. Při předepisování technických specifikací pořizovaného zboží nebo služby zadavatel, je-li to vhodné: a) stanoví technické specifikace spíše ve smyslu výkonnostních a funkčních požadavků než vzhledových nebo popisných charakteristik a b) založí technické specifikace na mezinárodních normách, pokud takové normy existují; jinak na vnitrostátních technických předpisech, uznávaných vnitrostátních normách nebo na stavebních předpisech. 3. Pokud se v technických specifikacích použijí vzhledové nebo popisné charakteristiky, měl by zadavatel uvést, je-li to vhodné, že bude brát v úvahu nabídky rovnocenného zboží či služeb, které prokazatelně splňují podmínky dané zakázky, a to použitím například slov „nebo rovnocenné“ v zadávací dokumentaci. 4. Zadavatel nesmí v technických specifikacích uvádět požadavek nebo odkaz na určitou ochrannou známku nebo obchodní jméno, patent, autorské právo, průmyslový vzor nebo typ, specifický původ, výrobce nebo dodavatele, pokud existuje jiný dostatečně přesný nebo srozumitelný způsob, jak požadavky na danou zakázku popsat; pokud takový způsob neexistuje, musí zadavatel v zadávací dokumentaci použít například slova „nebo rovnocenný“. 5. Zadavatel nesmí způsobem, který by ve svém důsledku bránil hospodářské soutěži, vyžadovat ani přijímat rady, které by mohly být použity při vypracovávání nebo přijímání technických specifikací pro určitou zakázku, od osoby, která může mít na dotyčné zakázce obchodní zájem. 6. Z důvodu větší jistoty se uvádí, že strany, včetně jejich zadavatelů, mohou v souladu s tímto článkem vypracovávat, přijímat či uplatňovat technické specifikace s cílem podporovat zachování přírodních zdrojů nebo ochranu životního prostředí. Zadávací dokumentace 7. Zadavatel poskytne dodavatelům zadávací dokumentaci, která obsahuje všechny informace potřebné k tomu, aby dodavatelé mohli připravit a předložit odpovídající nabídky. Pokud nebyly tyto údaje poskytnuty již v oznámení zamýšlené zakázky, musí zadávací dokumentace obsahovat úplné informace: a) o zakázce, včetně povahy a množství pořizovaného zboží či služeb, nebo není-li toto množství známo, množství odhadovaného, a o veškerých požadavcích, které musí být splněny, včetně jakýchkoli technických specifikací, osvědčení o posouzení shody, plánů, nákresů nebo instrukčních materiálů; b) o všech podmínkách účasti, které musí dodavatelé splňovat, včetně seznamu informací a dokumentů, jež musí dodavatelé za tímto účelem předložit; c) pokud není jediným kritériem cena, o všech hodnotících kritériích, která vezme zadavatel při zadávání zakázky v úvahu, a o jejich relativním významu; d) pokud zadavatel provádí zadávací řízení elektronicky, o všech požadavcích na ověřování pravosti a kódování nebo jiných požadavcích souvisejících s elektronickým příjmem informací; e) pokud zadavatel provádí elektronickou aukci, o pravidlech, podle nichž bude aukce probíhat, včetně určení prvků nabídky souvisejících s hodnotícími kritérii; f) datu, čase, místě, případně o osobách, jejichž přítomnost bude povolena (pokud bude nabídkové řízení veřejně zahájeno); g) o všech ostatních podmínkách, včetně platebních podmínek a jakýchkoli omezení prostředků, kterými lze nabídky podávat, například v papírové nebo elektronické podobě, a h) o všech lhůtách pro dodání zboží či poskytnutí služeb. 8. Při stanovování data pro dodání pořizovaného zboží nebo poskytnutí pořizovaných služeb vezme zadavatel v úvahu takové faktory, jako je složitost zakázky, předpokládaný rozsah subdodávek nebo reálná doba nezbytná pro výrobu, vyskladnění a přepravu zboží z dodacích míst nebo nezbytná pro poskytnutí služeb. 9. Hodnotící kritéria uvedená v oznámení zamýšlené zakázky nebo zadávací dokumentaci mohou zahrnovat mimo jiné cenu a jiné nákladové faktory, kvalitu, technickou úroveň, vlastnosti z hlediska vlivu na životní prostředí a dodací podmínky. 10. Zadavatel neprodleně: a) poskytne zadávací dokumentaci, aby bylo zajištěno, že dodavatelé, kteří mají zájem, mají dostatek času, aby mohli předložit odpovídající nabídky; b) poskytne zadávací dokumentaci na požádání kterémukoli dodavateli, který má zájem, a c) reaguje na každou přiměřenou žádost o důležité informace, kterou podá dodavatel mající zájem nebo účastnící se zadávacího řízení, za předpokladu, že těmito informacemi nebude daný dodavatel zvýhodněn v porovnání s ostatními dodavateli. Změny 11. Pokud zadavatel před zadáním zakázky změní kritéria nebo požadavky stanovené v oznámení zamýšlené zakázky nebo v zadávací dokumentaci poskytnuté zúčastněným dodavatelům nebo pokud provede v oznámení či v zadávací dokumentaci úpravy nebo je vydá znovu, předá veškeré takové změny nebo upravená či znovu vydaná oznámení nebo zadávací dokumentaci v písemné podobě: a) všem dodavatelům, kteří se v době provedení změny, úpravy nebo nového vydání účastní řízení, pokud jsou zadavateli známi, a ve všech ostatních případech stejným způsobem jako u původních informací a b) ve vhodnou dobu tak, aby tito dodavatelé měli možnost příslušně upravit své nabídky a znovu je podat. Článek 128 Lhůty Obecné informace 1. Zadavatel v souladu se svými vlastními přiměřenými potřebami poskytne dodavatelům dostatek času na přípravu a podání žádosti o účast, jakož i na podání odpovídající nabídky, přičemž vezme v úvahu takové faktory, jako je: a) povaha a náročnost zakázky; b) předpokládaný rozsah subdodávek a c) doba nutná pro předání nabídky ze zahraničního i domácího místa, pokud k předání není použito elektronických prostředků. Tyto lhůty, včetně jakýchkoli prodloužení, jsou stejné pro všechny zainteresované nebo zúčastněné dodavatele. Jednotlivé lhůty 2. Zadavatel, který použije výběrové zadávací řízení, stanoví lhůtu pro podávání žádostí o účast v zásadě ne kratší než 25 dní ode dne uveřejnění oznámení zamýšlené zakázky. Pokud zadavatel z naléhavého a náležitě opodstatněného důvodu nemůže tento termín dodržet, lhůta může být zkrácena na nejméně deset dnů. 3. S výjimkou případů stanovených v odstavcích 4, 5, 7 a 8 zadavatel nestanoví lhůtu pro podávání nabídek kratší než 40 dní ode dne, kdy: a) bylo zveřejněno oznámení o zamýšlené veřejné zakázce (v případě otevřeného nabídkového řízení), nebo b) zadavatel oznámil dodavatelům, že budou vyzváni k podávání nabídek, nezávisle na tom, zda zadavatel vede či nevede stálý seznam, v případě výběrového nabídkového řízení. 4. Zadavatel může lhůtu pro podávání nabídek stanovenou v souladu s odstavcem 3 zkrátit na nejméně deset dnů, jestliže: a) nejméně 40 dní a nejvýše dvanáct měsíců před uveřejněním oznámení zamýšlené zakázky uveřejnil oznámení plánovaných zakázek podle čl. 124 odst. 4 a jestliže toto oznámení plánovaných zakázek obsahovalo: i) popis zakázky; ii) přibližnou lhůtu pro podávání nabídek nebo žádostí o účast v nabídkovém řízení; iii) prohlášení, že dodavatelé, kteří mají o zakázku zájem, jej mají vyjádřit zadavateli; iv) adresu, na které je možno žádat o dokumenty související s veřejnou zakázkou, a v) tolik informací, které se požadují u oznámení zamýšlené zakázky podle čl. 124 odst. 2, kolik je k dispozici; b) zadavatel u zakázek, po nichž budou následovat zakázky další, v počátečním oznámení zamýšlené veřejné zakázky uvedl, že v následných oznámeních budou stanoveny lhůty pro předkládání nabídek na základě tohoto odstavce, nebo c) řádně doloží naléhavost, kvůli níž je nepoužitelná lhůta pro podávání nabídek stanovená v souladu s odstavcem 3. 5. V případě některé z následujících okolností může zadavatel lhůtu pro podávání nabídek stanovenou v souladu s odstavcem 3 zkrátit o sedm dní: a) oznámení zamýšlené zakázky je uveřejněno elektronicky; b) je-li veškerá zadávací dokumentace od data zveřejnění zamýšlené veřejné zakázky elektronicky dostupná; a c) zadavatel přijímá nabídky podané elektronicky. 6. Použití odstavce 5 ve spojení s odstavcem 4 v žádném případě nesmí vést ke zkrácení lhůty pro podávání nabídek stanovené v souladu s odstavcem 3 na méně než sedm dní od data, kdy bylo zveřejněno oznámení o zamýšlené veřejné zakázce. 7. Jestliže zadavatel nakupuje komerční zboží či služby nebo jejich kombinaci, může bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto článku zkrátit lhůtu pro podávání nabídek stanovenou v souladu s odstavcem 3 na ne méně než třináct dní za předpokladu, že elektronicky a současně uveřejní jak oznámení zamýšlené zakázky, tak zadávací dokumentaci. Pokud navíc zadavatel přijímá nabídky na komerční zboží či služby podané elektronicky, může zkrátit lhůtu stanovenou v souladu s odstavcem 3 na ne méně než sedm dnů. 8. Pokud zadavatel, na něhož se vztahuje část 3 přílohy III, vybral pro zadávací řízení všechny kvalifikované dodavatele nebo jejich omezený počet, může být lhůta pro podávání nabídek určena na základě vzájemné dohody mezi zadavatelem a vybranými dodavateli. Jestliže k dohodě nedojde, lhůta nesmí být kratší než 7 dnů. Článek 129 Jednání 1. Každá strana může stanovit, aby její zadavatelé vedli jednání: a) pokud zadavatel v oznámení zamýšlené veřejné zakázky podle čl. 124 odst. 2 uvedl, že hodlá vést jednání; nebo b) pokud se na základě vyhodnocení jeví, že žádná nabídka není zjevně nejvýhodnější z hlediska zvláštních hodnotících kritérií stanovených v oznámení zamýšlené zakázky nebo v zadávací dokumentaci. 2. Zadavatel je povinen: a) zajistit, aby každé vyloučení dodavatelů, kteří se účastní jednání, bylo provedeno v souladu s hodnotícími kritérii stanovenými v oznámeních zamýšlené zakázky nebo v zadávací dokumentaci a b) po ukončení jednání poskytnout zbývajícím zúčastněným dodavatelům společnou lhůtu pro podání nových nebo přepracovaných nabídek. Článek 130 Omezené nabídkové řízení 1. Není-li toto ustanovení použito s cílem zabránit hospodářské soutěži mezi dodavateli nebo způsobem, který diskriminuje dodavatele druhé strany či chrání domácí dodavatele, může zadavatel použít omezené zadávací řízení a může se rozhodnout nepoužít články 124, 125, 126, čl. 127 odst. 7 až 11, články 128, 129, 131 a 132 pouze za těchto okolností: a) za předpokladu, že požadavky uvedené v zadávací dokumentaci nejsou podstatně změněny, pokud i) nebyly podány žádné nabídky nebo o účast nepožádal žádný dodavatel, ii) nebyly podány žádné nabídky, které by odpovídaly základním požadavkům zadávací dokumentace, iii) žádný dodavatel nesplnil podmínky účasti, nebo iv) předložené nabídky byly předem dohodnuty, b) pokud zboží či služby mohou být dodány pouze určitým dodavatelem a neexistuje k nim žádná přiměřená alternativa nebo náhrada z těchto důvodů: i) požadavkem je umělecké dílo, ii) ochrana patentů, autorských práv nebo jiných výhradních práv nebo iii) kvůli neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů; c) pokud jde o dodatečné dodávky od původního dodavatele obsahující zboží a služby, které nebyly do prvotní zakázky zahrnuty, a pokud změna dodavatele tohoto dodatečného zboží či služeb: i) není možná z ekonomických nebo technických důvodů, jako jsou například požadavky na zaměnitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, softwarem, službami nebo instalacemi pořízenými v rámci původní zakázky; a ii) by zadavateli způsobila značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů; d) v nezbytně nutných případech, pokud z důvodů krajní naléhavosti vyvolaných událostmi, které zadavatel nemohl předvídat, by výrobky nebo služby nemohly být získány včas prostřednictvím otevřeného nebo výběrového nabídkového řízení; e) v případě zboží zakoupeného na komoditním trhu; f) pokud zadavatel pořizuje prototypy nebo první zboží nebo službu, které jsou vyvinuty na jeho žádost v průběhu plnění nebo pro plnění určité zakázky na výzkum, pokus, studii nebo původní vývoj. Původní vývoj prvního výrobku nebo služby může zahrnovat omezenou výrobu nebo dodávku, jejímž účelem je zahrnout výsledky provozních zkoušek a prokázat, že výrobky nebo služby jsou vhodné pro výrobu či dodávku v odpovídajícím množství a přijatelné kvalitě, nezahrnuje však výrobu nebo dodávku ve velkém s cílem dosáhnout hospodářské životaschopnosti nebo pokrýt náklady na výzkum a vývoj; g) v případě nákupů za výjimečně výhodných podmínek, které jsou nabízeny pouze krátkodobě v souvislosti s neobvyklým prodejem, jako je likvidace, nucená správa nebo úpadek, a kdy nejde o běžné nákupy od pravidelných dodavatelů; nebo h) v případě zadání zakázky vítězi soutěže o návrh, pokud: i) soutěž byla uspořádána způsobem, který je v souladu se zásadami této kapitoly, zejména co se týká uveřejnění oznámení zamýšlené zakázky, a ii) soutěžící jsou hodnoceni nezávislou porotou a s cílem zadat zakázku na návrh vítězi. 2. Zadavatel vyhotoví o každé zakázce zadané podle odstavce 1 písemnou zprávu. Zpráva obsahuje jméno zadavatele, hodnotu a druh pořizovaného zboží nebo služeb a informace o okolnostech a podmínkách popsaných v odstavci 1, které odůvodňují použití omezeného zadávacího řízení. Článek 131 Elektronické aukce 1. Zadavatelé mohou používat elektronické aukce. 2. V otevřených, omezených nebo jednacích řízeních mohou zadavatelé rozhodnout, že zadání zakázky bude předcházet elektronická aukce, pokud mohou být přesně stanoveny specifikace zakázky. Elektronická dražba je založena a) pouze na cenách, pokud je zakázka zadávána nejnižší ceně; nebo b) na cenách a nových hodnotách parametrů nabídek uvedených v zadávací dokumentaci, pokud je zakázka zadávána nejvýhodnější nabídce. 3. Zadavatel, který rozhodne o použití elektronické aukce, to uvede v oznámení zamýšlené zakázky. Zadávací dokumentace obsahuje, mimo jiné, následující informace: a) prvky, jejichž hodnota bude předmětem elektronické aukce, přičemž tyto prvky jsou kvantifikovatelné a mohou být vyjádřeny v číslech nebo procentech; b) případná omezení hodnot, která mohou být navržena, a která vyplývají ze specifikací předmětu veřejné zakázky; c) informace, které budou uchazečům poskytnuty v průběhu elektronické aukce, a případně, kdy jim budou poskytnuty; d) příslušné informace týkající se postupu elektronické aukce; e) podmínky, za kterých budou uchazeči moci při aukci podávat nabídky, a zejména minimální rozdíly, které budou případně vyžadovány pro zvýšení nabídky; f) příslušné informace týkající se používaného elektronického zařízení a opatření a technických specifikací spojení. 4. Předtím, než zadavatelé přistoupí k elektronické aukci, provedou úplné prvotní vyhodnocení nabídek v souladu s jedním nebo více kritérii pro zadání zakázky a s poměrnou vahou, která jim byla přidělena. Uchazeči, kteří podají vyhovující nabídky, jsou elektronickými prostředky všichni současně vyzváni, aby nabídli nové ceny a/nebo nové hodnoty; výzva obsahuje všechny podstatné informace o individuálním připojení k použitému elektronickému zařízení a uvádí datum a hodinu zahájení elektronické aukce. Elektronická aukce může probíhat ve více navazujících fázích. Nesmí být zahájena dříve než dva pracovní dny po dni, kdy byly výzvy rozeslány. 5. Má-li být zakázka zadána nejvýhodnější nabídce, musí výzva obsahovat i výsledek úplného vyhodnocení nabídky dotyčného uchazeče. Výzva uvede rovněž matematický vzorec, který se při elektronické aukci použije pro určení automatických změn pořadí na základě podaných nových cen nebo nových hodnot. Tento vzorec pracuje i s poměrnou váhou všech kritérií stanovených pro určení nejvýhodnější nabídky, jak je uvedeno v oznámení o zakázce nebo v zadávací dokumentaci; za tímto účelem musí být jakákoli případná rozpětí dopředu vyjádřena určitou hodnotou. 6. Během každé fáze elektronické aukce veřejní zadavatelé okamžitě musí sdělit všem uchazečům přinejmenším ty informace, které jim umožní zjistit v každém okamžiku své relativní pořadí. Mohou jim též sdělit jiné informace týkající se jiných nabízených cen nebo hodnot, za podmínky, že je to uvedeno ve specifikaci. Mohou rovněž nabízených oznámit počet účastníků aukce. V žádném případě však nesmějí během žádné fáze elektronické aukce zveřejnit totožnost uchazečů. 7. Zadavatelé uzavírají elektronické aukce jedním nebo více z těchto způsobů: a) uvedou ve výzvě k účasti na aukci předem stanovené datum a hodinu; b) pokud neobdrží žádné nové ceny nebo nové hodnoty, které splňují požadavky na minimální rozdíly, uvedou ve výzvě k účasti na aukci dobu, která může uplynout od přijetí posledního podání do uzavření elektronické aukce; c) ukončí aukci, pokud proběhl počet kol aukce stanovený ve výzvě k účasti na aukci. 8. Rozhodnou-li se zadavatelé ukončit elektronickou aukci způsobem podle odst. 7 písm. c), případně v kombinaci se způsobem podle odst. 7 písm. b), musí být ve výzvě k účasti na aukci uveden časový rozvrh jednotlivých kol aukce. 9. Po uzavření elektronické aukce zadá zadavatel zakázku v souladu s článkem 132 na základě výsledků elektronické aukce. 10. Zadavatelé nesmějí elektronických aukcí zneužívat ani je používat způsobem, který by bránil hospodářské soutěži, omezoval ji nebo ji narušoval nebo měnil předmět zakázky, jenž byl stanoven v uveřejněném oznámení zamýšlené zakázky a v zadávací dokumentaci. Článek 132 Zacházení s nabídkami a zadávání zakázek Zacházení s nabídkami 1. Zadavatel všechny nabídky přijímá, otevírá a nakládá s nimi podle postupů, které zaručí spravedlnost a nestrannost nabídkového řízení, jakož i zachování důvěrnosti nabídek. 2. Zadavatel nepenalizuje žádného dodavatele, jehož nabídka je přijata po uplynutí určené lhůty, pokud je toto zpoždění způsobeno pouze zanedbáním ze strany zadavatele. 3. Jestliže zadavatel v době od zahájení nabídkového řízení do zadání zakázky umožní některému dodavateli opravit nechtěné chyby formálního rázu, poskytne stejnou možnost všem zúčastněným dodavatelům. Zadávání zakázek 4. Nabídka, která má být hodnocena z hlediska možnosti zadání zakázky, musí mít písemnou podobu a musí v době otevření odpovídat nezbytným požadavkům stanoveným v oznámeních a v zadávací dokumentaci a musí být podána dodavatelem, který splňuje podmínky účasti. 5. S výjimkou případů, kdy zadavatel rozhodne, že zadání zakázky není ve veřejném zájmu, zadá zakázku tomu dodavateli, o kterém rozhodl, že je schopen splnit podmínky zakázky, a který výlučně na základě hodnotících kritérií stanovených v oznámeních a v zadávací dokumentaci podal: a) nejvýhodnější nabídku nebo b) je-li jediným kritériem cena, nabídku cenové nejnižší. 6. Pokud zadavatel obdrží nabídku s cenou, která je ve srovnání s cenami ostatních podaných nabídek mimořádně nízká, může u dodavatele ověřit, zda splňuje podmínky účasti a zda je schopen splnit podmínky zakázky. 7. Zadavatel nevyužívá opce, neruší zakázku ani neupravuje zadanou zakázku způsobem, který by znamenal obcházení povinností vyplývajících z této kapitoly. Článek 133 Transparentnost informací o zakázce Informace poskytované dodavatelům 1. Zadavatel zúčastněné dodavatele neprodleně seznámí se svým rozhodnutím o zadání zakázky a na žádost dodavatele tak učiní písemně. S výhradou čl. 134 odst. 2 a 3 poskytne zadavatel neúspěšným dodavatelům na jejich žádost odůvodnění, proč nevybral jejich nabídku, a uvede relativní přednosti, které měla nabídka vítězného dodavatele. Uveřejnění informací o zadání zakázky 2. Do 72 dnů po zadání zakázky, na kterou se vztahuje tato kapitola, zadavatel zveřejní oznámení prostřednictvím příslušného tištěného nebo elektronického média uvedeného v části 2 přílohy IV. Uveřejní-li zadavatel oznámení pouze v elektronickém médiu, musí informace zůstat snadno dostupné po přiměřenou dobu. Oznámení obsahuje přinejmenším tyto informace: a) popis zboží nebo služeb, které jsou předmětem zakázky; b) jméno a adresu zadavatele; c) jméno a adresu vítězného dodavatele; d) hodnotu vítězné nabídky nebo nejvyšší a nejnižší nabídky, která byla při zadání zakázky vzata v úvahu; e) datum přidělení; a f) použitý druh zadávacího řízení a v případě použití omezeného zadávacího řízení podle článku 130 popis okolností odůvodňujících použití tohoto postupu. Uchovávání dokumentace a zpráv a elektronická zpětná sledovatelnost 3. Každý zadavatel uchovává nejméně po dobu tří let od zadání zakázky: a) dokumentaci a zprávy týkající se zadávacích řízení a zadaných zakázek ve vztahu k zahrnutým zakázkám, včetně zpráv vyžadovaných podle článku 130; a b) údaje, které zajišťují náležitou zpětnou sledovatelnost provedených nabídkových řízení týkajících se zahrnutých zakázek elektronickými prostředky. Článek 134 Zpřístupnění informací Poskytování informací stranám 1. Každá strana poskytne na žádost druhé strany neprodleně jakékoli informace potřebné ke zjištění, zda bylo zadávací řízení provedeno spravedlivě, nestranně a v souladu s touto kapitolou, včetně informací o vlastnostech a relativních výhodách vítězné nabídky. V případech, kdy by sdělení těchto informací poškodilo hospodářskou soutěž při nabídkových řízeních v budoucnosti, nezpřístupní strana, která informace přijala, tyto informace žádnému dodavateli bez konzultace se stranou, která dané informace poskytla, a bez jejího souhlasu. Neuveřejňování informací 2. Strany, včetně jejich zadavatelů, neposkytnou žádnému dodavateli informace, jež by mohly poškodit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi dodavateli, bez ohledu na jakákoli jiná ustanovení této dohody. 3. Žádná ustanovení této kapitoly nelze vykládat tak, že by byly strany, včetně jejich zadavatelů, orgánů a přezkumných subjektů, povinny zpřístupňovat důvěrné informacedůvěrné informace, pokud by takové zpřístupnění: a) bránilo prosazování práva; b) mohlo poškodit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi dodavateli; c) pokud by poškodilo legitimní podnikatelské zájmy konkrétních osob, včetně ochrany duševního vlastnictví; nebo d) bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem. Článek 135 Vnitřní přezkumná řízení 1. Každá ze stran zajistí včasný, účinný, transparentní a nediskriminační postup pro správní či soudní přezkum, pomocí něhož bude moci dodavatel, v souvislosti se zahrnutou zakázkou, na které daný dodavatel má nebo měl zájem, napadnout: a) porušení ustanovení této kapitoly, nebo b) pokud dodavatel nemá podle vnitřního práva strany právo přímo napadnout porušení ustanovení této kapitoly, nedodržení opatření, kterými některá strana tuto kapitolu provádí, 2. Procesní pravidla pro veškeré námitky podle odstavce 1 musí mít písemnou podobu a musí být obecně dostupná. 3. V případě námitky dodavatele vznesené v souvislosti se zahrnutou zakázkou, na které má nebo měl zájem, že došlo k porušení dohody nebo k nedodržení prováděcích opatření, jak je uvedeno v odstavci 1, strana zadavatele, který provádí zadávací řízení, vyzve zadavatele a dodavatele, aby se snažili vyřešit stížnost prostřednictvím konzultací. Zadavatel každou takovou stížnost včas a nestranně zváží, a to způsobem, který nepoškodí dodavatelovu účast v probíhajícím nebo budoucím zadávacím řízení nebo jeho právo domáhat se nápravy ve správním nebo soudním přezkumném řízení. 4. Každému dodavateli se na vypracování a podání námitky poskytne dostatek času, v každém případě nejméně deset dní od doby, kdy se dodavatel o důvodech pro stížnost dozvěděl nebo se rozumně dozvědět mohl. 5. Každá strana zřídí nebo pověří nejméně jeden nestranný správní či soudní orgán, který je nezávislý na zadavatelích a který bude přijímat a přezkoumávat stížnosti podané dodavatelem v souvislosti se zahrnutou zakázkou. 6. Pokud námitku prvotně přezkoumává jiný subjekt než orgán uvedený v odstavci 5 tohoto článku, zajistí strana dodavateli možnost odvolat se proti prvotnímu rozhodnutí k nestrannému správnímu nebo soudnímu orgánu, který je nezávislý na zadavateli, jehož zadávací řízení je předmětem stížnosti. 7. Každá strana zajistí, aby rozhodnutí orgánu, který provádí přezkum a který není soudem, podléhala soudnímu přezkumu nebo aby měl tento orgán postupy, které zajistí, aby: a) zadavatel odpověděl na stížnost písemně a zpřístupnil orgánu, který provádí přezkum, veškerou relevantní dokumentaci; b) účastníci řízení (dále jen „účastníci“) měli právo být slyšeni předtím, než orgán, který provádí přezkum o námitce, vynese rozhodnutí; c) účastníci měli právo na zastoupení a doprovod; d) účastníci měli přístup na všechna řízení; e) účastníci měli právo požadovat, aby řízení probíhalo veřejně a mohli při něm být přítomni svědci; a f) orgán provádějící přezkum vydával svá rozhodnutí nebo doporučení včas, písemně a s odůvodněním základu pro každé rozhodnutí či doporučení. 8. Každá strana přijme nebo ponechá v platnosti postupy pro: a) rychlá dočasná opatření, která zajistí, že dodavatel neztratí příležitost účastnit se zadávacího řízení a b) nápravu nebo náhradu utrpěné ztráty či škody, která může být omezena buď na náklady spojené s přípravou nabídky, nebo na náklady související s námitkou, nebo na obojí, pokud orgán, který provádí přezkum, rozhodl, že došlo k porušení dohody nebo k nedodržení prováděcích opatření, jak je uvedeno v odstavci 1. 9. Rychlá dočasná opatření uvedená v odst. 8 písm. a) mohou vést k pozastavení zadávacího řízení. Postupy uvedené v odstavci 8 mohou stanovit, že při rozhodování, zda by se taková opatření měla uplatnit, mohou být zohledněny převažující nepříznivé důsledky pro dotyčné zájmy, včetně veřejného zájmu. Neuplatnění opatření musí být řádně písemně zdůvodněno. Článek 136 Úpravy a opravy oblasti působnosti 1. Kterákoli strana může navrhnout změnu nebo opravu prvků uvedených v příloze III, které se jí týkají. Změny 2. Strana, která navrhne změnu, musí: a) vyrozumět písemně druhou stranu a b) ve vyrozumění uvést návrh přiměřené vyrovnávací úpravy ve vztahu ke druhé straně, aby byl rozsah působnosti zachován na srovnatelné úrovni jako před změnou. 3. Bez ohledu na odst. 2 písm. b) platí, že žádná strana nemusí poskytovat vyrovnávací úpravy, pokud: a) předmětná změna má zanedbatelné účinky; nebo b) změna se týká subjektu, nad nímž daná strana fakticky ztratila kontrolu nebo vliv. 4. Bude se mít za to, že druhá strana uznala změnu, včetně pro účely kapitoly 14 (Řešení sporů) této hlavy, pokud proti ní nevznese písemnou námitku do 45 dnů po obdržení vyrozumění uvedeného odst. 2 písm. a), že: a) úprava navržená podle odst. 2 písm. b) je přiměřená, aby byla zachována srovnatelná úroveň vzájemně dohodnuté působnosti; b) změna má zanedbatelné účinky ve smyslu odst. 3 písm. a); nebo c) změna se týká subjektu, nad nímž daná strana fakticky ztratila kontrolu nebo vliv ve smyslu odst. 3 písm. b). Opravy 5. Za opravu lze považovat následující změny částí 1 až 3 přílohy III, pokud nemají vliv na vzájemně dohodnutou působnost stanovenou v této kapitole: a) změna názvu subjektu; b) spojení dvou či více subjektů uvedených v téže části přílohy III; a c) rozdělení subjektu na dva či více subjektů za předpokladu, že všechny nové subjekty jsou zařazeny do stejné části přílohy III jako původní subjekt. 6. Strana navrhující opravu to oznámí druhé straně každé dva roky ode dne, kdy se začne uplatňovat tato hlava (1). 7. Každá strana může druhé straně oznámit námitku proti navrhované opravě do 45 dnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 6. Pokud strana vznese námitku, musí uvést důvody, proč se domnívá, že navrhovaná oprava není změnou ve smyslu odstavce 5, a musí popsat účinek navrhované opravy na vzájemně dohodnutou působnost stanovenou v této dohodě. Pokud nepodá písemnou námitku do 45 dnů od okamžiku, kdy obdrží oznámení, má se za to, že strana s navrhovanou opravou souhlasí. Výbor pro spolupráci 8. Není-li podána žádná námitka proti navrhované změně nebo opravě ve lhůtě stanovené v odstavcích 4 a 7, Výbor pro spolupráci změní přílohou III tak, aby se v ní promítla tato změna nebo oprava. Změna nebo oprava je účinná ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty uvedené v odstavcích 4 a 7. 9. Pokud byla podána námitka proti navrhované změně nebo opravě, Výbor pro spolupráci záležitost projedná. Výbor pro spolupráci může svým rozhodnutím schválit změnu nebo opravu přílohy III. Článek 137 Přechodné období Tato kapitola se začne používat pět let po dni, kdy se začne uplatňovat tato hlava. Co se týče zboží uvedeného v části 4 přílohy III a služeb uvedených v části 6 přílohy III, tato kapitola se začne používat osm let po dni, kdy se začne uplatňovat tato hlava. KAPITOLA 9 Suroviny a energie Článek 138 Definice Pro účely této kapitoly se rozumí: a) „surovinami“ látky používané při výrobě průmyslových výrobků, s výjimkou energetického zboží, zpracovaných zemědělských produktů nebo produktů rybolovu, avšak včetně přírodního kaučuku, surové kůže a kožky, dřeva, buničiny, hedvábí, vlny, bavlny a jiných rostlinných textilních vstupů; b) „energetickým zbožím“ na základě Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace (HS) a kombinované nomenklatury Evropské unie, zemní plyn, zkapalněný zemní plyn, zkapalněný ropný plyn (LPG) (HS 27.11), elektrická energie (HS 27.16), ropa a ropné produkty (HS 27.09-27.10 a 27.13-27.15) a uhlí a jiná tuhá paliva (HS 27.01-27.04); c) „partnerstvím“ jakýkoli právní subjekt, který je obchodní organizací, nad níž má pravomoc či kontrolu jedna ze stran, a může to být například korporace, trust, partnerství, společný podnik nebo sdružení; d) „poskytovatelem služeb“ poskytovatel služeb ve smyslu čl. 40 písm. q); e) „opatřením“ opatření ve smyslu čl. 40 písm. a); f) „dopravou“ přenos a distribuce energetického zboží prostřednictvím přenosových ropovodů, potrubí pro ropné produkty, vysokotlakých plynovodů, elektrických přenosových sítí a vedení vysokého napětí, železnic, silnic a jiných zařízení, po nichž se přepravuje energetické zboží; g) „nepovoleným odběrem“ činnost spočívající v neoprávněném odběru energetického zboží z přenosových ropovodů, potrubí pro ropné produkty, vysokotlakých plynovodů, elektrických přenosových sítí a vedení vysokého napětí, železnic, silnic a jiných zařízení, po nichž se přepravuje energetické zboží; h) „mimořádnou situací“ situace, jež má za důsledek závažné narušení nebo fyzické přerušení dodávek zemního plynu, ropy nebo elektrické energie mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, včetně dodávek přes území třetích zemí, nebo situace výjimečně vysoké poptávky po energetickém zboží v Evropské unii nebo v Republice Kazachstán, kdy tržní opatření nejsou dostatečná a je nutno dodatečně zavést netržní opatření; i) „požadavkem na místní podíl“ i) pokud jde o zboží, požadavek, aby podnik nakupoval nebo používal zboží domácího původu nebo z domácích zdrojů, specifikovaného buď podle konkrétních výrobků, objemu či hodnoty výrobků nebo podle poměrné části objemu či hodnoty jeho domácí výroby; ii) pokud jde o služby, požadavek, který omezuje výběr poskytovatele služeb nebo poskytované služby na úkor služeb nebo poskytovatelů služeb druhé strany; j) „státním podnikem“ podnik, který se účastní obchodní činnosti a v němž některá strana na ústřední nebo nižší úrovni přímo nebo nepřímo vlastní více než 50 % upsaného kapitálu nebo hlasů, které plynou z podílů či akcií vydaných podnikem; k) „právnickou osobou“ právnická osoba ve smyslu čl. 40 písm. d); l) „právnickou osobou strany“ právnická osoba některé strany ve smyslu čl. 40 písm. e). Článek 139 Regulace cen 1. Strany usilují o to, aby cena za dodávku surovin nebo energetického zboží pro průmyslové uživatele, pokud je vládou strany regulována, pokrývala náklady a zajišťovala přiměřený zisk. 2. Pokud se cena surovin nebo energetického zboží prodávaného na domácím trhu liší od vývozní ceny stejného výrobku, poskytne vyvážející strana na požádání druhé strany informace o tomto rozdílu, kromě přepravních nákladů a vývozních daní. Článek 140 Obchodní a vývozní monopoly Strany si nezachovávají ani nezřídí obchodní nebo vývozní monopol na suroviny či energetické zboží s výjimkou případů, kdy strana uplatňuje své přednostní právo nakupovat nečištěný a suchý plyn a zlato. Článek 141 Přístup k uhlovodíkům a právo vyhledávat, prozkoumávat a těžit uhlovodíky (ropa a zemní plyn) 1. Žádné ustanovení této dohody nemá vliv na plnou svrchovanost stran v souladu s mezinárodním právem, pokud jde o zdroje uhlovodíků na jejich území a v jejich vnitrozemských, souostrovních a teritoriálních vodách, jakož i na jejich svrchovaná práva za účelem průzkumu a využívání zdrojů uhlovodíku nacházejících se v jejich výlučné ekonomické zóně a kontinentálním šelfu. 2. Strany si zachovávají právo určit na svých územích, jakož i ve svých vnitrozemských, souostrovních a teritoriálních vodách, ve svých výlučných ekonomických zónách a svém kontinentálním šelfu, oblasti kde lze provádět vyhledávání, průzkum a těžbu uhlovodíků. 3. Pokud je přijato svrchované rozhodnutí strany popsané v odstavci 2, zajistí každá strana, aby podniky druhé strany nebyly diskriminovány, pokud jde o přístup a výkon práv na vyhledávání, průzkum nebo těžbu uhlovodíků, za předpokladu, že daný podnik je usazen jakožto právnická osoba na území hostitelské strany, která uděluje přístup. 4. Každá strana může od podniku, jenž obdržel povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků, vyžadovat finanční příspěvek nebo příspěvek ve formě uhlovodíků. 5. Strany přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby licence či jiná povolení, která dávají podniku práva na vyhledávání, průzkum a těžbu uhlovodíků, byly uděleny na základě zveřejněného řízení nebo oznámením výzvy, aby případní zájemci ze stran podali žádosti. V oznámení se uvede druh licence nebo povolení, příslušná zeměpisná oblast a předpokládané datum nebo lhůta pro udělení licence nebo jiné formy povolení. 6. Odstavce 3 až 5 se použijí, aniž je dotčeno právo státního podniku získat přístup k uhlovodíkům a práva na jejich vyhledávání, průzkum nebo těžbu prostřednictvím přímých jednání se svou stranou. Pokud se takový státní podnik rozhodne převést zcela nebo zčásti své právo na vyhledávání, průzkum nebo těžbu uhlovodíků, použijí se povinnosti stanovené v odstavcích 3 a 5. 7. Článek 53 se použije na licenční podmínky a postup schvalování licence. Článek 142 Podmínky pro investice do surovin a energetického zboží Aby se posílily investice do vyhledávání, průzkumu a těžby surovin a energetického zboží, nesmí žádná strana: a) ponechat v platnosti nebo přimout opatření, která stanoví požadavky na místní podíl, jež ovlivňují výrobky, poskytovatele služeb, investory nebo investice druhé strany, nestanoví-li Protokol o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO a listiny specifických závazků Evropské unie a jejích členských států podle GATS jinak; b) ponechat v platnosti nebo přijmout opatření, v jejichž rámci je podnik druhé strany povinen převést nebo sdílet práva duševního vlastnictví za účelem prodeje výrobků, poskytování služeb nebo investování na území uvedené strany. Stranám se nebrání v sjednávání smluv o takových dobrovolných převodech s investory, kteří usilují o práva na vyhledávání, průzkum a těžbu surovin a energetického zboží, pokud jsou uzavřeny za tržních podmínek a za tržní cenu. Článek 143 Tranzit 1. Strany přijmou veškerá opatření nezbytná k usnadnění tranzitu energetického zboží, která jsou v souladu se zásadou volného tranzitu a s čl. 7 odst. 1 a 3 Smlouvy o energetické chartě. 2. Každá strana zakáže neoprávněný odběr surovin a energetického zboží přenášeného či přepravovaného přes její území jakýmkoli subjektem podléhajícím jeho kontrole nebo pravomoci a přijme veškerá vhodná opatření s cílem řešit takový neoprávněný odběr. Článek 144 Přerušení 1. Každá strana přijme veškerá možná opatření k zajištění toho, aby provozovatelé hlavních energetických tranzitních nebo přepravních potrubí a sítí: a) minimalizovali riziko náhodného přerušení, snížení či zastavení tranzitu nebo přepravy; b) okamžitému obnovení přenosu či přepravy, jež byly náhodně přerušeny, sníženy či zastaveny. 2. Před uzavřením postupu řešení sporů podle příslušné smlouvy nebo postupu řešení sporů stanoveného v kapitole 14 (Řešení sporů) této hlavy, který se týká mimořádných situací ve smyslu čl. 138 odst. h), nesmí strana, přes jejíž území se energetické zboží přepravuje či prochází v tranzitu nebo na jejímž území se přijímá a skladuje v rámci přepravní či tranzitní trasy, v případě sporu ohledně jakékoli záležitosti týkající se stran nebo jednoho či více subjektů, které podléhají kontrole nebo spadají do pravomoci jedné ze stran, přerušit nebo snížit ani jakémukoli subjektu, který podléhá její kontrole nebo spadá do její pravomoci, povolit pozastavení nebo omezení stávající tranzitní přepravy, přenosu, příjmu a skladování energetického zboží v rámci přepravní či tranzitní trasy, s výjimkou případů, kdy s tím výslovně počítá smlouva nebo jiná dohoda o tranzitu, přepravě, přijmu a skladování v rámci přepravní či tranzitní trasy. 3. Za přerušení či snížení ve smyslu tohoto článku z důvodu vyšší moci nebo z důvodu neschopnosti dodávat energetické zboží ne bo zajišťovat jeho tranzit v důsledku činností, jež lze připsat třetí zemi nebo subjektu podléhajícímu kontrole nebo spadajícímu do pravomoci třetí země, nenesou strany odpovědnost. Článek 145 Přístup k elektrickým přenosovým sítím a vedení vysokého napětí 1. Každá strana poskytne podnikům druhé strany usazeným ve formě právnických osob na území strany, která uděluje přístup, v rámci dostupné kapacity sítí a vedení nediskriminační přístup k elektrickým přenosovým sítím a vedení vysokého napětí, které jsou částečně nebo zcela ve vlastnictví strany, která uděluje přístup, a jsou touto stranou regulovány. Tento přístup bude přidělován spravedlivým a nestranným způsobem. 2. Při uplatňování opatření týkajících se těchto přenosových sítí a vedení strana zajistí, aby byly dodržovány tyto zásady: a) všechna právní a správní opatření týkající se přístupu a přepravních tarifů musí být plně transparentní; b) opatření nesmějí být diskriminační z hlediska původu výroby elektřiny na území dané strany ani z hlediska místa určení elektřiny; a c) použijí se nediskriminační přepravní sazby pro podniky Evropské unie a Republiky Kazachstán. Článek 146 Regulační orgány pro elektřinu a plyn 1. Každá strana určí regulační orgány a vybavil je pravomocí regulovat trhy s elektřinou a plynem na svém území. Tyto regulační orgány musí být právně odlišeny od jakýchkoli veřejných orgánů nebo účastníků na trhu a musí na nich být funkčně nezávislé. 2. Rozhodnutí regulačního orgánu a postupy, jež používá, musí být nestranné vůči všem účastníkům na trhu. 3. Účastník na trhu, který je dotčen jakýmkoli rozhodnutím regulačního orgánu, má právo podat k odvolacímu orgánu opravný prostředek proti rozhodnutí. Pokud odvolací orgán není nezávislý na zúčastněných stranách nebo nemá charakter soudu, jeho rozhodnutí podléhají přezkumu nestranným a nezávislým soudním orgánem. Rozhodnutí odvolacího orgánu a soudního orgánu musí uvádět důvody a být vyhotovena písemně. Strany zajistí, aby bylo konečné rozhodnutí odvolacího orgánu nebo soudního orgánu, podle toho, který rozhoduje v poslední instanci, účinně vymáháno. Článek 147 Odvětví obnovitelné energetiky 1. Tento článek se vztahuje na opatření, která mohou ovlivnit obchod a investice mezi stranami, jež se týkají výroby energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, mimo jiné větrné, solární a vodní energie, ale nevztahuje se na produkty, z nichž je taková energie vyráběna. 2. Každá strana: a) neponechá v platnosti ani nepřijme opatření vyžadující vytvoření partnerství s místními obchodními společnostmi, ledaže jsou tato partnerství považována za nezbytná z technických důvodů a strana, která ponechává v platnosti nebo přijímá taková opatření, může na žádost druhé strany tyto technické důvody prokázat; b) zajistí, aby ustanovení týkající se postupů schvalování, vydávání osvědčení a licencí, jsou-li použitelná, zejména pokud jde o zařízení, podniky a související infrastruktury přenosových sítí, byla objektivní a transparentní, vylučovala svévoli a nediskriminovala žadatele druhé strany; c) zajistí, aby správní poplatky v odvětví energie z obnovitelných zdrojů, například ty, které platí spotřebiteléspotřebitelé, projektanti, architekti, stavební firmy a subjekty zajišťující instalaci a dodávky zařízení, byly transparentní a svou výší se omezovaly na přibližné náklady poskytnutých služeb; d) zajistí, aby se na dovoz a použití zboží pocházejícího z druhé strany nebo na dodávky zboží dodavatelů druhé strany vztahovala ustanovení kapitoly 1 (Obchod se zbožím) této hlavy; e) zajisté, aby se na poskytování služeb ze strany dodavatelů druhé strany vztahoval článek 53; f) zajistí, aby podmínky a postupy pro připojení k přenosové síti elektrické energie a přístup do této sítě byly transparentní a nediskriminovaly dodavatele druhé strany ani elektrickou energii z obnovitelných zdrojů. Strany zajistí, aby opatření související s příslušnými sítěmi a trhy byla přijímána za účelem minimalizace krácení (omezování) elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie; g) neukládají ani nezachovávají požadavek, aby podnik druhé strany: i) nakupoval nebo používal výrobky domácího původu nebo z domácích zdrojů strany, která tento požadavek ukládá, specifikovaný bud’ podle konkrétních výrobků, objemu či hodnoty výrobků nebo podle poměrné části objemu či hodnoty jeho domácí výroby; nebo ii) omezil nákupy či používání dovezených výrobků na množství v poměru k objemu či hodnotě domácích výrobků, které podnik vyváží. 3. Pokud existují mezinárodní nebo regionální normy týkající se zařízení a systémů pro výrobu energie z obnovitelných a nefosilních zdrojů, strany použijí tyto normy nebo jejich příslušné části jako základ pro své technické předpisy s výjimkou případů, kdy by takové mezinárodní normy nebo příslušné části nebyly účinným či vhodným prostředkem k dosažení stanovených legitimních cílů. Pro účely použití tohoto odstavce se za příslušné mezinárodní normotvorné orgány považují Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC). 4. Strany v případě potřeby upřesní technické předpisy na základě požadavků na funkční způsobilost výrobku, včetně dopadu na životní prostředí, spíše než na základě návrhu nebo popisu výrobku. 5. Žádné ustanovení tohoto článku nelze vykládat tak, že by kterékoli straně bránilo přijímat nebo vymáhat opatření nezbytná pro bezpečný provoz dotčených energetických sítí nebo pro bezpečnost dodávek energie, s výhradou požadavku, aby tato opatření nebyla použita způsobem, který by představoval prostředek svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi výrobky, poskytovateli služeb nebo investory stran, pokud převládají stejné podmínky, nebo skryté omezení obchodu a investic mezi stranami. Článek 148 Spolupráce v oblasti surovin a energetického zboží 1. Aniž jsou dotčeny články 204 až 208, strany se dohodly, že mezi sebou posílí spolupráci a podporu vzájemného porozumění v oblasti obchodu se surovinami a energetickým zbožím. 2. Strany uznávají, že nejlepším způsobem, jak vytvořit podmínky příznivé pro přímé zahraniční investice do výroby a obchodu se surovinami a energetickým zbožím, je dodržování zásad transparentnosti a zákazu diskriminace a zajištění toho, aby pravidla nenarušovala obchod. Obecněji řečeno, takové prostředí podporuje účinné přidělování a účinné využívání surovin a energetického zboží. 3. Spolupráce a podpora vzájemného porozumění se týkají dvoustranných obchodních otázek a také otázek společného zájmu spojených s mezinárodním obchodem. Mezi tyto otázky patří narušení obchodu, která mají dopad na světové trhy, otázky životního prostředí a rozvoje spojené zvláště s obchodem se surovinami a energetickým zbožím a rovněž sociální odpovědnost podniků v souladu s mezinárodně uznávanými standardy, jako jsou například Směrnice OECD pro nadnárodní podniky a Pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí. Spolupráce a podpora vzájemného porozumění zahrnuje výměnu údajů a informací o regulačním rámci v oblasti surovinového a energetického odvětví. Toto nelze vykládat jako povinnost stran poskytovat informace, jejichž odtajnění je podle jejich názoru v rozporu s jejich bezpečnostními zájmy. 4. Během zasedání Výboru pro spolupráci si každá strana může vyžádat uspořádání ad hoc schůzky v souvislosti se surovinami a energetickým zbožím nebo ad hoc zasedání o surovinách a energetickém zboží. Dvoustranná spolupráce by mohla být případně rozšířena na příslušná vícestranná nebo mnohostranná fóra, jichž se obě strany účastní. Článek 149 Mechanismus včasného varování 1. Strany zřizují mechanismus včasného varování za účelem přijetí praktických opatření, jejichž cílem je bránit vzniku mimořádných situací a rychle na ně nebo na jejich hrozbu reagovat. 2. Strany společně podniknou kroky k: a) včasnému vyhodnocení možných rizik a problémů spojených s nabídkou zemního plynu, ropy nebo elektřiny a poptávkou po nich a b) předcházení hrozící či vzniklé mimořádné situaci a rychlé reakci na ni. 3. Pokud jedna ze stran zjistí mimořádnou situaci nebo situaci, která by podle jejího názoru k takové situaci mohla vést, vyrozumí o tom v nejkratším možném čase druhou stranu. 4. Pro účely tohoto článku se strany dohodly, že odpovědnými orgány jsou člen Evropské komise příslušný za energetiku a ministr Republiky Kazachstán příslušný pro dotčené energetické záležitosti. 5. Po oznámení si strany vzájemně vymění hodnocení situace. 6. Každá strana může do tří kalendářních dnů od oznámení požádat o konzultace za účelem: a) vypracování společného hodnocení situace; b) vypracování doporučení, jak odstranit mimořádnou situaci a minimalizovat její dopady; c) vytvoření zvláštní monitorovací skupiny mimo jiné k monitorování energetických toků na významných bodech dotčené infrastruktury. 7. Strany budou podle potřeby spolupracovat se třetími zeměmi na odstranění hrozby mimořádné situace či na překonávání takové situace. 8. V případě, že mimořádná situace přetrvává, může kterákoli strana zahájit řízení pro řešení naléhavých sporů v souladu se zvláštním mechanismem podle kapitoly 14 (Řešení sporů) této hlavy. 9. Od okamžiku oznámení se strany zdrží jednání, které by mohlo, vzhledem k dané situaci, mimořádnou situaci prohloubit nebo zhoršit. 10. Žádná strana nepoužívá jako důkaz v postupech řešení sporů podle této dohody a nespoléhá na: a) stanoviska či návrhy přijaté druhou stranou během postupu stanoveného v tomto článku; ani b) skutečnost, že druhá strana naznačila ochotu přijmout řešení mimořádné situace uvedené v tomto článku. 11. Výbor pro spolupráci může v případě potřeby vypracovat prováděcí ustanovení pro používání tohoto článku. Článek 150 Výjimky 1. Tato kapitola se použije, aniž jsou dotčeny výjimky, výhrady nebo omezení stanovené v této dohodě. 2. Tato kapitola se nevztahuje na výzkumné a vývojové projekty ani na demonstrační projekty nekomerční povahy. 3. Žádné ustanovení této kapitoly nelze vykládat tak, že by kterékoli straně bránila přijímat nebo vymáhat opatření nezbytná pro bezpečný provoz energetické infrastruktury, včetně energetických přepravních a výrobních zařízení v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, včetně prevence, reakce na mimořádnou situaci, s výhradou požadavku, aby tato opatření nebyla použita způsobem, který by představoval prostředek svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi výrobky, poskytovateli služeb nebo investory stran, pokud převládají stejné podmínky, nebo skryté omezení obchodu a investic mezi stranami. KAPITOLA 10 Obchod a udržitelný rozvoj Článek 151 Souvislosti a cíle 1. Strany se odvolávají na Agendu 21 Konference OSN o životním prostředí a rozvoji z roku 1992, Deklaraci MOP o zásadách a základních právech při práci z roku 1998, Johannesburský prováděcí plán o udržitelném rozvoji z roku 2002, ministerské prohlášení Hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů o plné zaměstnanosti a důstojné práci z roku 2006, Deklaraci MOP o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci z roku 2008 a výsledný dokument konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji z roku 2012 začleněný do rezoluce č. 66/288, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 27. července 2012 pod názvem „Budoucnost, jakou chceme“. 2. Strany potvrzují svůj závazek podporovat rozvoj mezinárodního obchodu tak, aby přispíval k cíli udržitelného rozvoje pro blaho současných a budoucích pokolení. Strany se snaží zajistit, aby byl tento cil součástí jejich obchodního vztahu a zohledňován na všech jeho úrovních. Článek 152 Mnohostranné normy a dohody v oblasti životního prostředí a práce 1. Strany uznávají hodnotu mezinárodní správy a dohod v oblasti životního prostředí jakožto reakci mezinárodního společenství na globální nebo regionální problémy životního prostředí. 2. Strany uznávají plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny jako klíčový prvek udržitelného rozvoje pro všechny země a jako prvořadý cíl mezinárodní spolupráce. 3. V této souvislosti strany znovu potvrzují svůj závazek účinně provádět ve svých právních předpisech a postupech mnohostranné dohody v oblasti životního prostředí, k nimž se připojily, a úmluvy MOP, které ratifikovaly členské státy Evropské unie a Republika Kazachstán. Článek 153 Právo regulovat a úroveň ochrany 1. Strany uznávají, že má každá z nich právo stanovit vlastní úroveň ochrany životního prostředí a práce na svém území a přijmout či měnit příslušné předpisy a politiky v souladu s mezinárodně uznávanými normami a dohodami uvedenými v článku 152. Strany usilují o vysokou úroveň ochrany v oblasti životního prostředí a práce. 2. Strany uznávají, že je nevhodné podporovat obchod nebo investice oslabením nebo snížením úrovní ochrany, které poskytují jejich pracovněprávní předpisy nebo předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. 3. Žádná strana nebude pobízet obchod či investice svou setrvalou nebo opakující se činností či nečinností při účinném prosazování svých pracovněprávních předpisů a předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, neodchýlí se od nich a neupustí od jejich prosazování. Článek 154 Obchod a investice podporující udržitelný rozvoj 1. Strany znovu potvrzují svůj závazek zvyšovat příspěvek obchodu k plnění cíle udržitelného rozvoje v jeho hospodářském, sociálním a environmentálním rozměru. Proto se dohodly, že budou podporovat a) obchod s ekologickým zbožím a službami a investice do nich a do výrobků a technologií šetrných ke klimatu; b) používání koncepcí, jež zaručují udržitelnost, jako jsou spravedlivý a etický obchod nebo označování ekoznačkami; a c) sociální odpovědnost podniků. 2. Strany si budou vyměňovat informace a sdílet zkušenosti ohledně svých kroků na podporu soudržnosti a vzájemné podpory mezi obchodem, sociálními a environmentálními cíli. Kromě toho strany posílí svou spolupráci a dialog o otázkách udržitelného rozvoje, jež mohou vzniknout v rámci jejich obchodních vztahů, včetně příslušných aspektů uvedených v hlavě IV (Spolupráce v oblasti hospodářského a udržitelného rozvoje). 3. Do spolupráce a dialogu uvedených v odstavci 2 tohoto článku se zapojí příslušné zúčastněné strany, zejména sociální partneři, jakož i další organizace občanské společnosti, prostřednictvím spolupráce občanské společnosti navázané podle článku 251. 4. Výbor pro spolupráci může přijmout pravidla pro takovou spolupráci a dialog. Článek 155 Řešení sporů Pododdíl 2 oddílu 3 kapitoly 14 (Řešení sporů) této hlavy se na spory podle této kapitoly nevztahuje. V případě takového sporu, poté, co rozhodčí tribunál vydá svou závěrečnou zprávu podle článků 180 a 182, strany vezmou tuto zprávu v úvahu a projednají vhodná opatření, která by se měla provést. Výbor pro spolupráci bude sledovat provádění těchto opatření a bude tuto záležitost nadále sledovat, mimo jiné prostřednictvím mechanismu uvedeného v čl. 154 odst. 3. KAPITOLA 11 Hospodářská soutěž Článek 156 Zásady Strany uznávají význam volné a nenarušené hospodářské soutěže ve svých obchodních vztazích. Strany uznávají, že obchodní postupy a státní zásahy včetně subvencí narušující hospodářskou soutěž mohou narušit řádné fungování trhů a ohrozit přínosy liberalizace obchodu. Článek 157 Antitrustové předpisy a předpisy o spojování podniků a jejich provádění 1. Každá strana udržuje na svém území v platnosti komplexní právní předpisy na ochranu hospodářské soutěže, jež účinně řeší protisoutěžní dohody, jednání ve vzájemné shodě a protisoutěžní jednostranné jednání podniků s dominantní tržní silou a které zajišťují účinný dohled nad spojováním podniků. 2. Každá strana udržuje v chodu funkčně nezávislé a náležitě vybavené orgány odpovídající za účinné vymáhání právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže uvedených v odstavci 1. 3. Strany uznávají význam transparentního a nediskriminačního uplatňování svých předpisů o ochraně hospodářské soutěže při dodržování zásad nestranného řízení a respektování práva dotčených podniků na obhajobu. Článek 158 Státní monopoly, státní podniky a podniky se zvláštními či výlučnými právy či výsadami 1. Žádné ustanovení této kapitoly nebrání kterékoli straně v tom, aby zřídila či zachovala státní monopoly nebo státní podniky nebo aby vybavila podniky zvláštními či výlučnými právy či výsadami podle svých právních předpisů. 2. Každá strana zajistí, aby se na státní monopoly, státní podniky a podniky se zvláštními či výlučnými právy či výsadami vztahovaly právní předpisy na ochranu hospodářské soutěže uvedené v článku 157. Pro účely této kapitoly spočívá hospodářská činnost v nabízení zboží a služeb na trhu. Nezahrnuje činnosti prováděné při výkonu státní správy, tj. činnosti neprováděné ani na komerčním základě, ani v soutěži s jedním nebo více hospodářskými subjekty. 3. Použití právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže by nemělo právně nebo fakticky bránit plnění zvláštních úkolů ve veřejném zájmu, jež byly dotčeným podnikům svěřeny. Výjimky by měly být omezené a transparentní. Obchod a investice by neměly být ovlivněny do té míry, aby to ohrožovalo cíle této dohody. Článek 159 Subvence 1. Pro účely tohoto článku se „subvencí“ rozumí opatření, jež splňuje podmínky stanovené v článku 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, bez ohledu na to, zda je poskytnuto podniku na výrobu zboží nebo poskytování služeb, a které je specifické ve smyslu článku 2 uvedené dohody. 2. Každá strana zajistí v oblasti subvencí transparentnost. Za tímto účelem každá strana podává každé dva roky ode dne, od kterého se použije tato hlava, druhé straně zprávu o právním základě, včetně politického cíle nebo účelu subvence, doby trvání či jiných lhůt, formy a, pokud je to možné, o výši nebo rozpočtu a o příjemci subvence poskytnuté jeho vládou nebo veřejným orgánem. Tato zpráva se považuje za poskytnutou, jestliže ji strana zpřístupní na veřejně dostupné internetové adrese nebo prostřednictvím mechanismu oznamování, který zavedla WTO. 3. Pokud se jedna strana domnívá, že subvence poskytnutá druhou stranou negativně ovlivňuje její zájmy, může požádat o konzultace v této věci. Dožádaná strana věnuje této žádosti náležitou pozornost. Konzultace by měly být zaměřeny zejména na upřesnění politického účelu subvence, zda má subvence povzbuzující účinek a zda je úměrná, a na všechna opatření přijatá s cílem omezit možný negativní účinek na obchod a investice dožadující se strany (1). 4. Za účelem usnadnění konzultací poskytne dožádaná strana informace o dotyčné subvenci do 90 dnů ode dne přijetí žádosti. Pokud dožadující se strana poté, co obdrží informace o dotyčné subvenci, má za to, že tato subvence negativně ovlivňuje nebo může negativně ovlivnit nepřiměřeným způsobem její obchodní nebo investiční zájmy, vynaloží dožádaná strana veškeré úsilí, aby řešila negativní účinky pro obchodní nebo investiční zájmy dožadující se strany způsobené dotyčnou subvencí. 5. Odstavce 3 a 4 se nevztahují na subvence týkající se rybolovu a obchodu se zbožím, na něž se vztahuje příloha 1 Dohody WTO o zemědělství. Článek 160 Řešení sporů Kapitola 14 (Řešení sporů) této hlavy se nevztahuje na články 156 až 158 a čl. 159 odst. 3 a 4. Článek 161 Vztah k WTO Touto kapitolou nejsou dotčena práva a povinnosti kterékoli strany podle Dohody o WTO, zejména podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů. Článek 162 Důvěrnost informací Při výměně informací podle této kapitoly berou strany v úvahu omezení vyplývající z požadavků služebního a obchodního tajemství. KAPITOLA 12 Státní podniky, státem ovládané podniky a podniky se zvláštními nebo výlučnými právy či výsadami Článek 163 Definice Pro účely této kapitoly se rozumí: a) „státním podnikem“ podnik, který se zabývá obchodní činností a v němž některá strana na ústřední nebo nižší úrovni vlastní více než 50 % upsaného kapitálu nebo hlasů spojených s akciemi vydanými podnikem; b) „státem ovládaným podnikem“ jakýkoli podnik zabývající se obchodní činností, v němž strana na ústřední nebo nižší úrovni vykonává nebo má možnost vykonávat rozhodující vliv z důvodu své finanční účasti v něm, díky pravidlům či postupům týkajícím se jeho fungování nebo pomocí jiných prostředků, které zajišťují takový rozhodující vliv. Rozhodující vliv strany se předpokládá, jestliže strana může přímo či nepřímo jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu podniku; c) „podnikem se zvláštními nebo výlučnými právy či výsadami“ veřejný nebo soukromý podnik, který se zabývá obchodní činností a jemuž strana na ústřední nebo nižší úrovni udělila právně nebo fakticky zvláštní nebo výlučná práva či výsady. Tato práva či výsady mohou zahrnovat právo jednat jako distributor, poskytovatel sítě či jiný zprostředkovatel nákupu nebo prodeje zboží nebo poskytování či přijímání služeb. Mezi podniky se zvláštními nebo výlučnými právy či výsadami patří monopoly, které se účastní obchodní činnosti; d) „monopolem“ subjekt, který se zabývá obchodní činností, včetně sdružení, který je na relevantním trhu na území strany určen na ústřední nebo nižší úrovni za jediného dodavatele nebo obstaravatele zboží nebo služeb; není jím subjekt, jemuž bylo uděleno výlučné právo duševního vlastnictví, pouze v důsledku tohoto udělení; e) „zvláštními právy“ práva udělená stranou na ústřední nebo nižší úrovni omezenému počtu podniků v dané zeměpisné oblasti nebo na daném trhu zboží nebo služeb, která ve svém důsledku podstatně omezují možnost jiného podniku vykonávat svou činnost v téže zeměpisné oblasti v zásadě za stejných podmínek. Udělení licence nebo povolení omezenému počtu podniků na přidělení vzácného zdroje pomocí objektivních, úměrných a nediskriminačních kritérií není samo o sobě zvláštním právem; f) „nediskriminačním zacházením“ národní zacházení nebo zacházení podle doložky nejvyšších výhod, jak jsou stanovena v této dohodě, podle toho, které je výhodnější; g) „souladem s obchodními úvahami“ soulad s běžnými obchodními postupy soukromého podniku, který se chová podle zásad tržní ekonomiky v mezinárodním obchodu; h) „ustanoviením“ zřízení nebo povolení monopolu nebo rozšíření jeho oblasti působnosti, ať právně, nebo fakticky. Článek 164 Oblast působnosti 1. Strany potvrzují svá práva a povinnosti podle čl. XVII odst. 1 až 3 GATT 1994, ujednání o výkladu článku XVII GATT 1994, jakož i podle čl. VIII odst. 1, 2 a 5 dohody GATS a podle kapitoly týkající se státních nebo státem ovládaných podniků a podniků se zvláštními nebo výlučnými výsadami v Protokolu o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO, jež se tímto začleňují do této dohody, stávají se její součástí a použijí se. 2. Tato kapitola se nevztahuje na zahrnuté zakázky strany nebo jejích zadavatelů ve smyslu článku 120. 3. Tato kapitola se vztahuje na všechny hospodářské činnosti, na něž se vztahuje tato dohoda. Na služby, které nejsou uvedeny v listině specifických závazků některé strany podle GATS, se nevztahují články 166 a 167. Článek 165 1. Aniž jsou dotčena práva a povinnosti stran podle této kapitoly, nebrání žádné ustanovení této kapitoly stranám ve zřízení nebo zachování státních nebo státem ovládaných podniků ani v ustavení či zachování monopolů nebo v udělování zvláštních nebo výlučných práv či výhod podnikům. 2. Pokud podnik spadá do oblasti působnosti této kapitoly, nesmějí strany vyžadovat ani vybízet k tomu, aby takový podnik jednal způsobem, který by byl v rozporu s touto dohodou. Článek 166 Zákaz diskriminace Není-li stanoveno jinak v článku 142 nebo v listině specifických závazků některé strany podle GATS nebo ve výhradách některé strany k národnímu zacházení uvedených v příloze I, zajistí každá strana na svém území, aby podnik, který splňuje podmínky stanovené v čl. 163 písm. c) a d), při nákupu nebo prodeji zboží nebo služby přiznával nediskriminační zacházení zboží, službám nebo poskytovatelům služeb druhé strany. Článek 167 Obchodní úvahy Kromě plnění účelu, například povinnosti veřejné služby, pro který byla zvláštní nebo výlučná práva či výsady udělena, a v případě státních či státem ovládaných podniků kromě plnění jejich veřejného mandátu a za předpokladu, že chování podniků při plnění tohoto účelu nebo mandátu je v souladu s článkem 166 a kapitolou 11 (Hospodářská soutěž), zajistí každá strana, aby všechny podniky uvedené v čl. 163 písm. a) až d) přihlížely při svých nákupech a prodeji zboží k obchodním úvahám na daném území, včetně ceny, jakosti, dostupnosti, prodejnosti, dopravy a jiných podmínek nákupu nebo prodeje, jakož i při svých nákupech nebo poskytování služeb, včetně případů, kdy jsou toto zboží nebo tyto služby poskytovány investici investora druhé strany nebo touto investicí. Článek 168 Stanovení cen Účtování různých cen na různých trzích nebo na stejném trhu, pokud tyto rozdíly vycházejí z obvyklých obchodních úvah, jako jsou pdomínky poptávky a nabídky, není samo o sobě v rozporu s články 166 a 167. Článek 169 Správa a řízení společnosti 1. Strany zajistí, aby podniky uvedené v čl. 163 písm. a) až d) dodržovaly vysoký standard transparentnosti a správy a řízení společností v souladu s Pokyny OECD pro řízení a správu státních podniků z roku 2005. Další rozvoj politiky správy a řízení společností v podnicích uvedených v čl. 163 písm. a) až d) by měl probíhat v souladu s těmito pokyny. 2. Každá strana zajistí, aby regulační orgán příslušný pro regulaci podniků uvedených v čl. 163 písm. a) až d) byl právně samostatný, funkčně nezávislý a nebyl odpovědný žádnému z podniků uvedených v čl. 163 písm. a) až d). 3. Každá strana zajistí vymáhání právních předpisů konzistentním a nediskriminačním způsobem na všech úrovních veřejné správy, ať již ústřední nebo místní, včetně v podnicích uvedených v čl. 163 písm. a) až d). Výjimky musí být omezené a transparentní. Článek 170 Výměna informací 1. Strana, která má důvod se domnívat, že její zájmy podle této dohody jsou negativně ovlivňovány operacemi podniku nebo podniků druhé strany uvedených v čl. 163 písm. a) až d), může druhou stranu požádat o informace o operacích jejího podniku týkajících se provádění ustanovení této dohody. Tyto informace mohou zahrnovat organizační, firemní a finanční informace. 2. Každá strana na žádost druhé strany poskytne dostupné informace týkající se konkrétních podniků uvedených v čl. 163 písm. a) až d), které podle práva dožádané strany nejsou malými a středními podniky. V žádostech o takové informace musí být uveden dotčený podnik, výrobky či služby a trhy a musí obsahovat údaje o tom, že daný podnik se účastní praktik, které maří obchod nebo investice mezi stranami. 3. Každá strana na žádost druhé strany poskytne informace týkající se výjimek, osvobození od povinnosti dodržovat shodu, imunit a dalších opatření, včetně příznivějšího zacházení, použitelných na území dožádané strany pro podniky uvedené v čl. 163 písm. a) až d). 4. Odstavce 1 až 3 nevyžadují od žádné strany, aby zveřejnila důvěrné informacedůvěrné informace, které by bránily vymáhání právních předpisů, byly jinak v rozporu s veřejným zájmem nebo byly na újmu oprávněným obchodním zájmům určitých podniků. KAPITOLA 13 Transparentnost Článek 171 1. Každá srana bezodkladně odpoví na všechny žádosti druhé strany o konkrétní informace o kterémkoli svém obecně závazném opatření nebo mezinárodních dohodách, které se týkají této hlavy nebo ji ovlivňují. Každá strana zřídí jedno nebo více informačních míst, která zájemcům z druhé strany na požádání poskytnou konkrétní informace o všech takových otázkách (1). Strany si navzájem oznámí svá informační místa do tří měsíců po dni, kdy se začne uplatňovat tato hlava. Na informačních místech nemusí být uloženy právní předpisy. 2. Všechny zákony, nařízení, vyhlášky, rozhodnutí a správní rozhodnutí s obecnou působností stran týkající se jakékoli záležitosti či ovlivňující jakoukoli záležitost, na kterou se vztahuje tato hlava, musí být neprodleně zveřejněny způsobem, který splňuje použitelné požadavky dohody o WTO, včetně článku X dohody GATT 1994, článku III dohody GATS a článku 63 Dohody TRIPS. Strany pravidelně aktualizují zveřejněné zdroje, včetně internetových stránek, obsahující uvedená opatření, aby byla snadno dostupná všem zájemcům. Tato opatření musí být dostupná po dobu své platnosti a ještě přiměřenou dobu poté, co jejich platnost uplyne. 3. Strany zveřejní všechny zákony, nařízení, vyhlášky, rozhodnutí a správní rozhodnutí s obecnou působností týkající se jakékoli záležitosti či ovlivňující jakoukoli záležitost, na kterou se vztahuje tato hlava, před jejich přijetím. Před dokončením dotyčných opatření nebo před jejich předložením příslušným orgánům k přijetí strany poskytnou zúčastněným osobám přiměřenou dobu, obvykle nejméně 30 kalendářních dnů, k podání připomínek. Veškeré připomínky došlé během lhůty pro připomínky musí být zohledněny. 4. Žádný zákon, nařízení, vyhláška, rozhodnutí nebo správní rozhodnutí s obecnou působností týkající se jakékoli záležitosti či ovlivňující jakoukoli záležitost, na kterou se vztahuje tato hlava, nesmí vstoupit v platnost před svým zveřejněním. 5. Žádné ustanovení této dohody nevyžaduje od kterékoli strany, aby poskytla důvěrné informacedůvěrné informace, jejichž zveřejnění by narušilo vymáhání zákonů nebo by bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem nebo by bylo na újmu oprávněným obchodním zájmům jednotlivých veřejných či soukromých podniků. 6. Na tuto kapitolu se vztahuje článek 55. KAPITOLA 14 Řešení sporů Oddíl 1 Cíl a oblast působnosti Článek 172 Cíl Cílem této kapitoly je zavést účinný a účelný mechanismus pro předcházení a řešení sporů mezi stranami ohledně výkladu a použití této dohody s cílem dosáhnout pokud možno oboustranně přijatelného řešení. Článek 173 Oblast působnosti Tato kapitola se použije v případě jakéhokoli sporu ohledně výkladu či použití této hlavy, není-li stanoveno jinak. Oddíl 2 Konzultace a mediace Článek 174 Konzultace 1. Strany se snaží řešit spory uvedené v článku 173 v dobré víře konzultacemi s cílem dohodnout se na oboustranně přijatelném řešení. 2. Strana, jež si přeje zahájit konzultace, podá druhé straně písemnou žádost s kopií pro Výbor pro spolupráci, ve které označí sporné opatření a ta ustanovení uvedená v článku 173, jež považuje za použitelná. 3. Strana, jíž je žádost adresována, odpoví na žádost o konzultace do deseti dnů ode dne jejího doručení, pokud není v této dohodě stanoveno jinak nebo pokud se strany nedohodnou jinak. 4. Konzultace se uskuteční do 30 dnů ode dne obdržení žádosti a probíhají na území dožádané strany, pokud se strany nedohodnou jinak. Konzultace se považují za ukončené do 30 dnů ode dne obdržení žádosti, pokud se obě strany nedohodnou, že budou v konzultacích pokračovat. Konzultace a zejména veškeré informace zveřejněné a stanoviska přijatá stranami během těchto konzultací jsou důvěrné a nejsou jimi dotčena práva žádné ze stran v jakémkoli dalším řízení. 5. Konzultace v naléhavých záležitostech se považují za ukončené do 15 dnů ode den obdržení žádosti dožádanou stranou, pokud se obě strany nedohodnou, že budou v konzultacích pokračovat. 6. Pokud strana, jíž byla žádost adresována, neodpoví na žádost o konzultace do deseti dnů od jejího obdržení, pokud se konzultace neuskuteční ve lhůtách uvedených v odstavci 3 nebo 4 tohoto článku, pokud se strany na konzultacích nedohodnou, nebo pokud konzultace skončily bez oboustranně přijatelného řešení, může strana, která žádala o konzultace, uplatnit článek 176. 7. V průběhu konzultací poskytne každá strana dostatek věcných informací, jež umožní úplné posouzení toho, jak by sporné opatření mohlo ovlivnit fungování a uplatňování této dohody. 8. Pokud se strany nedohodnou jinak, považují se konzultace o mimořádných situací ve smyslu čl. 138 odst. h) za ukončené do pěti pracovních dnů ode dne obdržení žádosti o konzultace. Článek 175 Mediace Kterákoli ze stran může požádat druhou stranu, aby se zúčastnila mediačního řízení podle přílohy VII ve vztahu k opatření, které má nepříznivý vliv na obchod nebo investice mezi stranami. Oddíl 3 Postupy řešení sporů pododdíl 1 Rozhodčí řízení Článek 176 Zahájení rozhodčího řízení 1. Pokud se stranám nepodaří vyřešit spor na základě konzultací podle článku 174, může strana, která žádala o konzultace, požádat o ustavení rozhodčího tribunálu v souladu s tímto článkem. 2. Žádost o ustavení rozhodčího tribunálu se podává písemnou formou druhé straně a Výboru pro spolupráci. Žalující strana ve své žádosti uvede sporné opatření a dostatečně jasně vysvětlí, jak toto opatření porušuje ustanovení uvedená v článku 173, aby byl zřejmý dostačující právní základ pro stížnost. Článek 177 Ustavení rozhodčího tribunálu 1. Rozhodčí tribunál se skládá ze tří rozhodců. 2. Do deseti dnů ode dne, kdy žalovaná strana obdrží písemnou žádost o ustavení rozhodčího tribunálu, zahájí strany konzultace s cílem dosáhnout dohody ohledně složení rozhodčího tribunálu. 3. Nejsou-li strany schopny dohodnout se na složení rozhodčího tribunálu ve lhůtě stanovené v odstavci 2 tohoto článku, může kterákoli strana do pěti dnů od uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 tohoto článku jmenovat rozhodce ze své části seznamu sestaveného podle článku 196. Pokud některá ze stran nejmenuje rozhodce, vybere jej na žádost druhé strany předseda Výboru pro spolupráci nebo jím pověřená osoba, a to losem z kandidátů z té části seznamu rozhodců sestaveného podle článku 196, kteriou navrhla dotyčná strana. 4. Pokud se strany nedohodnou na osobě předsedy rozhodčího tribunálu ve lhůtě stanovené v odstavci 2 tohoto článku, vybere jej na žádost kterékoli ze stran předseda Výboru pro spolupráci nebo jím pověřená osoba, a to losem z kandidátů na předsedu uvedených v příslušné části seznamu sestaveného podle článku 196. 5. Předseda Výboru pro spolupráci nebo jím pověřená osoba vybere rozhodce do pěti dnů od podání žádosti některou ze stran podle odstavce 3 nebo 4. 6. Za den ustavení rozhodčího tribunálu se považuje den, kdy poslední ze tří vybraných rozhodců přijal své jmenování v souladu s jednacím řádem stanoveným v příloze V. 7. Pokud v době podání žádosti podle odstavce 3 nebo 4 tohoto článku není sestaven žádný seznam uvedený v článku 196 nebo neobsahuje dostatečný počet jmen, vylosují se rozhodci z řad osob, které byly formálně navrženy jednou či oběma stranami. 8. Nedohodnou-li se strany jinak, pokud jde o spor týkající se mimořádných situací mezi nimi ve smyslu čl. 138 odst. h), použije se, bez možnosti využití odstavce 2 tohoto článku, druhá věta odstavce 3 a odstavec 4 tohoto článku a lhůta podle odstavce 5 tohoto článku činí dva dny. Článek 178 Předběžný nález ve věci naléhavosti Pokud o to požádá některá strana, rozhodčí tribunál vydá do deseti dnů od svého ustavení předběžný nález, zda daný případ považuje za naléhavý. Článek 179 Smírčí řízení v naléhavých sporech týkajících se energetiky 1. Pokud jde o spor týkající se mimořádných situací ve smyslu čl. 138 odst. h), může kterákoli strana podáním žádosti rozhodčímu tribunálu požádat jeho předsedu, aby v jakékoli záležitosti související se sporem převzal úlohu smírčího rozhodce. 2. Smírčí rozhodce usiluje o nalezení dohody o řešení sporu nebo o postupu, jak takového řešení dosáhnout. Pokud se smírčímu rozhodci do patnácti dnů od svého jmenování takovou dohodu nepodaří zajistit, doporučí sám řešení sporu nebo postup k dosažení takového řešení a rozhodne o podmínkách, které se musí dodržovat ode dne, který stanoví, až do vyřešení sporu. 3. Strany a subjekty podléhající jejich kontrole nebo spadající do jejich pravomoci se řídí doporučeními ohledně podmínek učiněnými podle odstavce 2 po dobu tři měsíců od rozhodnutí smírčího rozhodce nebo do vyřešení sporu, podle toho, co nastane dříve. 4. Smírčí rozhodce se řídí kodexem chování pro členy rozhodčích tribunálů a mediátorymediátory (dále jen „kodex chování“) stanoveným v příloze VI. Článek 180 Zprávy rozhodčího tribunálu 1. Rozhodčí tribunál vydá stranám předběžnou zprávu obsahující zjištěné skutečnosti, použitelnost příslušných ustanovení a základní odůvodnění svých zjištění a doporučení. 2. Kterákoli strana může pdat rozhodčímu tribunálu písemnou žádost, aby přezkoumal určitý aspekt předběžné zprávy do čtrnácti dnů od jejího vydání. 3. Rozhodčí tribunál posoudí písemné připomínky stran k předběžné zprávě a poté může svou předběžnou zprávu změnit a provést jakékoli další šetření, jež považuje za nezbytné. 4. Závěrečná zpráva rozhodčího tribunálu musí obsahovat zjištěné skutečnosti, použitelnost příslušných ustanovení uvedených v článku 173 a základní odůvodnění zjištění a učiněných závěrů. Závěrečná zpráva musí zahrnovat dostatečný rozbor argumentů vznesených v průběhu fáze prozatímního přezkoumání a jasné odpovědi na otázky a připomínky stran. Článek 181 Předběžná zpráva rozhodčího tribunálu 1. Rozhodčí tribunál vydá stranám první předběžnou zprávu do 90 dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu. Pokud rozhodčí tribunál usoudí, že tuto lhůtu není možno dodržet, vyrozumí o tom jeho předseda písemně strany a Výbor pro spolupráci s uvedením důvodů zpoždění a dne předpokládaného vydání předběžné zprávy. Za žádných okolností by předběžná zpráva neměla být vydána později než 120 dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu. 2. V naléhavých případech vynaloží rozhodčí tribunál veškeré úsilí, aby vydal svou předběžnou zprávu do 45 dnů, avšak v každém případě ne později než 60 dnů po dni svého ustavení. Kterákoli strana může podat rozhodčímu tribunálu písemnou žádost, aby přezkoumal určité aspekty předběžné zprávy podle čl. 180 odst. 2 do sedmi dnů od jejího vydání. 3. V případě sporu mezi stranami, který se týká mimořádných situací ve smyslu čl. 138 odst. h), musí být předběžná zpráva vydána do 20 dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu a každá žádost podle čl. 180 odst. 2 musí být předána do pěti dnů od vydání předběžné zprávy. Rozhodčí tribunál může také rozhodnout, že předběžnou zprávu nebude vyžadovat. Článek 182 Závěrečná zpráva rozhodčího tribunálu 1. Rozhodčí tribunál vydá stranám a Výboru pro spolupráci závěrečnou zprávu do 120 dnů ode dne svého ustavení. Pokud rozhodčí tribunál usoudí, že tuto lhůtu není možno dodržet, vyrozumí o tom jeho předseda písemně strany a Výbor pro spolupráci s uvedením důvodů zpoždění a dne předpokládaného vydání závěrečné zprávy. Za žádných okolností by závěrečná zpráva neměla být vydána později než 150 dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu. 2. V naléhavých případech vynaloží rozhodčí tribunál veškeré úsilí, aby svou závěrečnou zprávu vydal do 60 dnů ode dne svého ustavení. Za žádných okolností by závěrečná zpráva neměla být vydána později než 75 dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu. 3. V případě sporu mezi stranami, který se týká mimořádných situací ve smyslu čl. 138 odst. h), vydá rozhodčí tribunál svou závěrečnou zprávu do 40 dnů ode dne svého ustavení. Pododdíl 2 Splnění požadavků Článek 183 Splnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu Žalovaná strana přijme veškerá opatření nezbytná k bezodkladnému splnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu v dobré víře. Článek 184 Přiměřená lhůta pro splnění požadavků 1. Není-li okamžité splnění možné, strany se vynasnaží dohodnout na lhůtě pro splnění požadavků závěrečné zprávy. V takovém případě musí žalovaná strana nejpozději 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu oznámit žalující straně a Výboru pro spolupráci, jakou lhůtu potřebuje ke splnění požadavků (dále jen „přiměřená lhůta“). 2. Pokud se strany nemohou dohodnout na přiměřené lhůtě, může žalující strana do dvaceti dnů od obdržení oznámení podle odstavce 1 tohoto článku písemně požádat původní rozhodčí tribunál ustavený podle článku 177 této kapitoly (dále jen „původní rozhodčí tribunál“), aby délku přiměřené lhůty určil. Tato žádost musí být současně doručena také druhé straně a Výboru pro spolupráci. Rozhodčí tribunál vydá stranám a Výboru pro spolupráci svou zprávu do 20 dnů od obdržení žádosti. 3. Žalovaná strana písemně informuje žalující stranu o vývoji při plnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu. Toto oznámení musí být poskytnuto písemně a doručeno nejméně jeden měsíc před uplynutím přiměřené lhůty. 4. Přiměřenou lhůtu lze na základě vzájemné dohody mezi stranami prodloužit. Článek 185 Přezkum opatření přijatých ke splnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu 1. Žalovaná strana oznámí žalující straně a Výboru pro spolupráci všechna opatření, která přijala v zájmu splnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu. Toto oznámení musí být doručeno před uplynutím přiměřené lhůty. 2. V případě neshody mezi stranami ohledně existence nebo souladu jakéhokoli opatření oznámeného podle odstavce 1 tohoto článku s ustanoveními uvedenými v článku 173 může žalující strana písemně požádat původní rozhodčí tribunál o rozhodnutí v této věci. V této žádosti uvede konkrétní sporné opatření a způsobem postačujícím k jasnému představení právních důvodů žádosti vysvětlí, jak toto opatření porušuje ustanovení uvedená v článku 173. Rozhodčí tribunál vydá svou zprávu stranám a Výboru pro spolupráci do 45 dnů od obdržení žádosti. Článek 186 Dočasná nápravná opatření v případě nesplnění požadavků 1. Pokud žalovaná strana neoznámí žádné opatření přijaté ke splnění požadavků závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu před uplynutím přiměřené lhůty nebo pokud rozhodčí tribunál rozhodne, že nebylo přijato žádné opatření ke splnění požadavků nebo že opatření oznámené podle čl. 185 odst. 1 je v rozporu s povinnostmi dané strany podle ustanovení uvedených v článku 173, žalovaná strana na žádost žalující strany a po konzultaci s ní předloží nabídku vyrovnání. 2. Pokud se žalující strana rozhodne nežádat o nabídku vyrovnání podle odstavce 1 tohoto článku, nebo v případě, že takovou žádost podá, ale dohody o vyrovnání není dosaženo do 30 dnů od uplynutí přiměřené lhůty nebo od vydání zprávy rozhodčího tribunálu podle čl. 185 odst. 2, je žalující strana po oznámení zaslaném druhé straně a Výboru pro spolupráci oprávněna přijmout opatření na úrovni odpovídající zrušení nebo zmenšení výhod (1) způsobenému tímto porušením. V tomto oznámení uvede přesně úroveň pozastavení plnění závazků. Žalující strana může provést tato opatření kdykoli po uplynutí deseti dnů ode dne obdržení oznámení žalovanou stranou, pokud žalovaná strana nepožádala o rozhodčí řízení podle odstavce 3 tohoto článku. 3. Domnívá-li se žalovaná strana, že úroveň opatření není úměrná zrušení nebo zmenšení způsobenému porušením povinností uvedené strany podle ustanovení uvedených v článku 173, může písemně požádat původní rozhodčí tribunál, aby rozhodl v této věci. Taková žádost se oznámí žalující straně a Výboru pro spolupráci před uplynutím desetidenní lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Původní rozhodčí tribunál vydá svou zprávu o opatřeních oznámených žalující stranou stranám a Výboru pro spolupráci do 30 dnů ode dne podání žádosti. Žalující strana nesmí uvést oznámená opatření v účinnost do té doby, než původní rozhodčí tribunál vydá svou zprávu. Opatření uvedená v účinnost po vydání zprávy musí být v souladu se zprávou rozhodčího tribunálu. 4. Opatření uvedená v účinnost žalující stranou a vyrovnání uvedená v tomto článku jsou dočasná a nepoužijí se: a) poté, co strany dosáhly oboustranně přijatelného řešení podle článku 191; b) poté, co se strany dohodly, že opatřením oznámeným podle čl. 185 odst. 1 žalovaná strana plní ustanovení uvedená v článku 173; nebo c) poté, co bylo opatření, o němž rozhodčí tribunál v souladu s čl. 185 odst. 2 shledal, že je v rozporu s ustanoveními uvedenými v článku 173, zrušeno nebo změněno s cílem uvést je do souladu s těmito ustanoveními. Článek 187 Přezkum opatření přijatých ke splnění požadavků po přijetí dočasných nápravných opatření v případě nesplnění požadavků 1. Žalovaná strana oznámí žalující straně a Výboru pro spolupráci opatření, které přijala s cílem splnit požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu po použití vyrovnání nebo případně po přijetí vhodného opatření žalující stranou podle článku 186. S výjimkou případů podle odstavce 2 tohoto článku žalující strana ukončí opatření do 30 dnů od obdržení oznámení. V případech, kdy bylo použito vyrovnání, a s výjimkou případů podle odstavce 2 tohoto článku může žalovaná strana ukončit používání vyrovnání do 30 dnů od obdržení oznámení, že žalovaná strana splnila požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu. 2. Pokud strany do 30 dnů od obdržení oznámení podle odstavce 1 tohoto článku nedospějí k dohodě o tom, zda žalovaná strana plní požadavky zprávy rozhodčího tribunálu, žalující strana písemně požádá původní rozhodčí tribunál o rozhodnutí v této věci. Tato žádost musí být současně doručena druhé straně a Výboru pro spolupráci. Zpráva rozhodčího tribunálu musí být doručena stranám a Výboru pro spolupráci do 45 dnů ode dne podání žádosti. Pokud rozhodčí tribunál rozhodne, že žalovaná strana plní požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu, žalující strana ukončí vhodné opatření přijaté podle článku 186 nebo žalovaná strana ukončí vyrovnání dohody, podle okolností. Pokud rozhodčí tribunál rozhodne, že žalovaná strana nesplnila zcela požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu, musí být vyrovnání nebo vhodné opatření přijaté podle článku 186 upraveno s ohledem na zprávu rozhodčího tribunálu. Článek 188 Nápravná opatření v naléhavých sporech týkajících se energetiky 1. Pokud jde o spor mezi stranami týkající se mimořádných situací ve smyslu čl. 138 písm. h), použije se tento článek. 2. Odchylně od článků 184, 185 a 186 může žalující strana přijmout vhodná opatření na úrovni odpovídající zrušení nebo zmenšení výhod způsobenému tím, že druhá strana nesplnila požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu do patnácti dnů od jejího vydání. Tato opatření mohou nabýt okamžitého účinku. Taková opatření lze ponechat v platnosti, dokud žalovaná strana nesplní požadavky závěrečné zprávy rozhodčího tribunálu. 3. Rozporuje-li žalovaná strana existenci nesplnění požadavků nebo přiměřenost opatření přijatého žalující stranou kvůli nesplnění požadavků, může dát podnět k zahájení řízení podle čl. 186 odst. 3 a článku 187 a její podnět bude urychleně přezkoumán. Žalující strana může opatření ponechat v platnosti po celou dobu řízení a k jejich odstranění či úpravě bude vyzvána až poté, co rozhodčí tribunál ve věci rozhodl. Pododdíl 3 Společná ustanovení Článek 189 Nahrazení rozhodců Pokud původní rozhodčí tribunál nebo některý z jeho členů není schopen účastnit se rozhodčího řízení podle této kapitoly, nebo pokud odstoupí, nebo nastane potřeba jeho výměny kvůli tomu, že nesplňuje požadavky kodexu chování stanoveného v příloze VI, použije se postup uvedený v článku 177. Lhůtu pro vydání zprávy lze prodloužit na dobu nezbytnou pro jmenování nového rozhodce, ale ne více než o dvacet dnů. Článek 190 Přerušení a ukončení rozhodčího řízení a řízení o splnění požadavků Rozhodčí tribunál přeruší svou práci na písemnou žádost stran kdykoliv na dobu, na které se strany shodnou, která však nepřesáhne dvanáct po sobě následujících měsíců. Rozhodčí tribunál obnoví svou činnost před uplynutím této doby na písemnou žádost stran, nebo po uplynutí této doby na písemnou žádost kterékoli strany. Žádající strana informuje odpovídajícím způsobem předsedu Výboru pro spolupráci a druhou stranu. Pokud některá strana nepožádá o obnovení práce rozhodčího tribunálu po uplynutí dohodnuté doby přerušení, rozhodčí řízení skončí. Přerušením a ukončením práce rozhodčího tribunálu nejsou dotčena práva kterékoli strany v jiném řízení, na které se vztahuje článek 197. Článek 191 Oboustranně přijatelná řešení Strany se mohou kdykoli dohodnout na oboustranně přijatelném řešení sporu podle této kapitoly. Toto řešení společně oznámí Výboru pro spolupráci případně i předsedovi rozhodčího tribunálu. Pokud je nutné, aby řešení bylo schváleno podle příslušných vnitřních postupů kterékoli strany, musí oznámení obsahovat odkaz na tento požadavek a postup řešení sporů se přeruší. Postup řešení sporů se ukončí, pokud se takové schválení nevyžaduje, nebo po oznámení dokončení všech těchto vnitřních postupů. Článek 192 Jednací řád 1. Postupy řešení sporů podle této kapitoly se řídí jednacím řádem stanoveným v příloze V a kodexem chování stanoveným v příloze VI. 2. Jednání rozhodčího tribunálu jsou přístupná veřejnosti, pokud jednací řád stanovený v příloze V nestanoví jinak. Článek 193 Informace a odborné poradenství Na žádost jedné ze stran nebo z vlastního podnětu může rozhodčí tribunál požádat o informace z jakéhokoli zdroje, včetně od stran sporu, které považuje pro účely rozhodčího řízení za vhodné. Rozhodčí tribunál má také právo si vyžádat znalecké posudky, považuje-li to za vhodné. Rozhodčí tribunál konzultuje výběr těchto znalců se stranami. Fyzické nebo právnické osoby usazené na území kterékoli strany jsou oprávněny v souladu s jednacím řádem stanoveným v příloze V předkládat rozhodčímu tribunálu stanoviska amicus curiae. Informace získané podle tohoto článku se zpřístupní a předloží každé ze stran k vyjádření. Článek 194 Pravidla výkladu Rozhodčí tribunál vykládá ustanovení uvedená v článku 173 podle obvyklých pravidel výkladu mezinárodního práva veřejného, včetně pravidel kodifikovaných Vídeňskou úmluvou o smluvním právu z roku 1969. Rozhodčí tribunál vezme také v úvahu příslušné výklady uvedené ve zprávách tribunálů WTO a ve zprávách odvolacího orgánu schválených Orgánem pro řešení sporů Světové obchodní organizace WTO. Zprávami rozhodčího tribunálu nelze rozšířit ani omezit práva a povinnosti stran podle této dohody. Článek 195 Rozhodnutí a zprávy rozhodčího tribunálu 1. Jednání rozhodčího tribunálu jsou důvěrná. Rozhodčí tribunál se vynasnaží dospět ke každému rozhodnutí cestou konsensu. Pokud však není k rozhodnutí možné dospět cestou konsensu, rozhodne o sporné záležitosti většinovým hlasováním. Nesouhlasná stanoviska rozhodců nejsou v žádném případě zveřejňována. 2. Předlohy zpráv rozhodčího tribunálu se sepisují v nepřítomnosti stran. Zprávy musí obsahovat zjištěné skutečnosti, použitelnost příslušných ustanovení uvedených v článku 173 a základní odůvodnění zjištění a učiněných závěrů. 3. Zprávy rozhodčího tribunálu musí strany přijmout bezpodmínečně. Nezakládají se jimi žádná práva ani povinnosti pro fyzické či právnické osoby. 4. Strany zpřístupní zprávy rozhodčího tribunálu veřejnosti, s výhradou ochrany důvěrných informacídůvěrných informací, jak je stanoveno v jednacím řádu stanoveném v příloze V. Oddíl 4 Obecná ustanovení Článek 196 Seznamy rozhodců 1. Výbor pro spolupráci do šesti měsíců od vstupu této dohody v platnost sestaví na návrh stran seznam nejméně patnácti osob, které jsou ochotny a schopny zastávat funkci rozhodce. Tento seznam sestává ze tří částí: jedna část za každou stranu a jedna obsahuje jména osob, které nejsou státními příslušníky žádné strany a mohou plnit funkci předsedy rozhodčího tribunálu. V každé části je obsaženo nejméně pět jmen. Výbor pro spolupráci zajistí, aby byl tento seznam vždy udržován na uvedené úrovni. 2. Rozhodci musí mít odborné znalosti a zkušenosti v oblasti práva a mezinárodního obchodu. Jsou nezávislí, zastávají tuto funkci jako soukromé osoby, nejednají podle pokynů žádné organizace nebo vlády ani nejsou spojeni s vládou žádné ze stran, a jednají ve shodě s kodexem chování stanoveným v příloze VI. 3. Výbor pro spolupráci může sestavit další seznamy 15 osob se znalostmi a zkušenostmi v konkrétních odvětvích, na které se vztahuje tato dohoda. S výhradou dohody mezi stranami se tyto další seznamy použijí k sestavení rozhodčího tribunálu v souladu s postupem stanoveným v článku 177. Článek 197 Vztah k závazkům v rámci WTO 1. Uplatněním ustanovení této kapitoly o řešení sporů není dotčeno žádné opatření v rámci WTO, včetně řízení o řešení sporů. 2. Žádná strana se však v žádném případě nesmí domáhat kompenzace závazku, který je v této dohodě a v Dohodě o WTO v podstatě stejný, na obou fórech. V takovém případě strana po zahájení řízení k urovnání sporu nevznese požadavek, aby se porušení v podstatě stejného závazku odškodnilo podle jiné dohody v rámci jiného fóra, ledaže by fórum vybrané jako první z procesních nebo jurisdikčních důvodů neučinilo ve vztahu k žádosti o řešení dotčeného závazku žádné zjištění. 3. Pro účely tohoto článku se: a) řízení o řešení sporu podle Dohody o WTO považuje za zahájené žádostí strany o ustanovení rozhodčího tribunálu podle článku 6 Ujednání WTO o pravidlech a řízení při řešení sporů; b) postup řešení sporu podle této kapitoly považuje za zahájený žádostí strany o ustavení rozhodčího tribunálu podle čl. 176 odst. 1. 4. Žádné ustanovení této dohody nebrání kterékoli straně, aby uplatnila pozastavení závazků schválených Orgánem pro řešení sporů. Dohody o WTO se nelze dovolávat s cílem zabránit jedné straně v uplatnění dočasných nápravných opatření v případě nesplnění požadavků podle této kapitoly. Článek 198 Lhůty 1. Všechny lhůty stanovené v této kapitole, včetně lhůt pro vydání zpráv rozhodčích tribunálů, se počítají v kalendářních dnech ode dne následujícího po opatření nebo skutečnosti, které se týkají, není-li stanoveno jinak. 2. Veškeré lhůty uvedené v této kapitole mohou být změněny po vzájemné dohodě stran sporu. Rozhodčí tribunál může kdykoli navrhnout stranám změnu jakékoliv lhůty uvedené v této kapitole s uvedením důvodů. HLAVA IV SPOLUPRÁCE V OBLASTI HOSPODÁŘSKÉHO A UDRŽITELNÉHO ROZVOJE KAPITOLA 1 Hospodářský dialog Článek 199 Strany se drží zásad volného tržního hospodářství, zajišťují zdravé makroekonomické politiky a rozvíjejí a posilují pravidelný hospodářský dialog zaměřený na další rozšíření a prohloubení vzájemně výhodných hospodářských vazeb, jakož i na udržitelný rozvoj a hospodářský růst. Článek 200 Strany pravidelně přezkoumávají stav dvoustranné spolupráce a pravidelně si vyměňují informace, odborné znalosti a osvědčené postupy v oblasti hospodářských politik, hospodářského a finančního rozvoje a statistiky. KAPITOLA 2 Spolupráce v oblasti finančního řízení včetně auditu veřejných prostředků a vnitřní kontroly Článek 201 Strany spolupracují v oblasti řízení veřejných financí, včetně auditu veřejných prostředkůveřejných prostředků a vnitřní kontroly, s cílem dále rozvíjet systém řádného řízení veřejných financí v souladu se zásadami hospodárnosti, účinnosti a účelnosti a také transparentnosti a odpovědnosti. Spolupráce zahrnuje: a) podporu provádění přijatelných a obecně uznávaných mezinárodních standardů, jakož i sbližování s osvědčenými postupy Evropské unie v této oblasti; b) výměnu informací a zkušeností v této oblasti. KAPITOLA 3 Spolupráce v oblasti daní Článek 202 Strany se snaží zlepšovat mezinárodní spolupráci v oblasti daní, zejména usnadňovat výběr zákonných daňových výnosů a rozvíjet opatření v souladu s mezinárodními standardy pro účinné uplatňování zásad řádné daňové správy, včetně transparentnosti a výměny informací. Strany posilují dialog a výměnu zkušeností s cílem vyhnout se škodlivým daňovým praktikám. KAPITOLA 4 Spolupráce v oblasti statistiky Článek 203 Strany podporují harmonizaci statistických metod a postupů včetně sestavování a šíření statistik. Statistická spolupráce se zaměřuje na výměnu znalostí, podporu osvědčených postupů a dodržování hlavních zásad oficiálních statistik OSN a Kodexu evropské statistiky. Evropská unie přispívá k dosažení tohoto cíle poskytováním technické pomoci Republice Kazachstán. KAPITOLA 5 Spolupráce v oblasti energetiky Článek 204 Strany pokračují ve své současné spolupráci v energetických otázkách a dále ji zintenzivňují s cílem posílit energetickou bezpečnost, účinnost, udržitelnost a konkurenceschopnost. Tato spolupráce se zakládá na komplexním partnerství a řídí se zásadami společného zájmu, vzájemnosti, transparentnosti a předvídatelnosti podle zásad tržní ekonomiky a stávajících mnohostranných a dvoustranných dohod. Článek 205 Spolupráce zahrnuje mimo jiné tyto oblasti: a) provádění energetické strategie a politik, tvorba prognóz a scénářů, včetně globálních tržních podmínek pro energetické produkty, jakož i zkvalitňování statistického systému v odvětví energetiky; b) vytvoření atraktivního a stabilního investičního prostředí a podpora vzájemných investic v oblasti energetiky na nediskriminačním a transparentním základě; c) účinná spolupráce s Evropskou investiční bankoubankou, Evropskou bankoubankou pro obnovu a rozvoj a dalšími mezinárodními finančními organizacemi a nástroji na podporu energetické spolupráce mezi stranami; d) posilování vědecké a technické spolupráce a výměny informací pro rozvoj energetických technologií se zvláštním zřetelem k energeticky účinným a k životnímu prostředí šetrným technologiím, v souladu s kapitolou 3 (Spolupráce v oblasti výzkumu a inovací) hlavy VI; e) řízení a technická odborná příprava v odvětví energetiky, mimo jiné usnadněním výměny stážistů ve specializovaných kurzech na vysokých školách v Evropské unii a Republice Kazachstán, jakož i rozvoj společných programů odborné přípravy v souladu s osvědčenými postupy; f) rozšiřování spolupráce na mnohostranných enegretických fórech a v energetických iniciativách a institucích; g) spolupráce na výměně znalostí a zkušeností, jakož i předávání technologií v oblasti inovací, mimo jiné v oblasti řízení a energetických technologií. Článek 206 Uhlovodíková energetika Spolupráce v oblasti uhlovodíkové energetiky zahrnuje tyto oblasti: a) modernizace a zdokonalování stávajících a vývoj budoucích energetických infrastruktur společného zájmu podle tržních zásad, včetně těch, jejichž cílem je diverzifikace energetických zdrojů, dodavatelů, dopravních tras a přepravních metod, jakož i zřízení nových výrobních kapacit a integrita, účinnost, bezpečnost a zabezpečení energetických infrastruktur, včetně infrastruktur pro elektřinu; b) rozvoj konkurenceschopných, transparentních a nediskriminačních trhů s energií v souladu s osvědčenými postupy cestou reforem právních předpisů; c) podpora a posilování dlouhodobé stability a bezpečnosti obchodu s energiemi, včetně zajištění předvídatelnosti a stability poptávky po energii, na nediskriminačním základě a při současné minimalizaci dopadů a rizik, pokud jde o životní prostředí; d) podpora vysoké úrovně ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje v odvětví energetiky, včetně těžby, výroby, distribuce a spotřeby; e) posilování bezpečnosti průzkumu a těžby uhlovodíků v pobřežních vodách prostřednictvím výměny zkušeností týkajících se předcházení haváriím, pohavarijních analýz, reakcí na havárii a sanační politiky, jakož i osvědčených postupů týkajících se právní odpovědnosti a právní praxe v případě katastrofy. Článek 207 Obnovitelné zdroje energie Spolupráce probíhá v těchto oblastech: a) rozvoj obnovitelných zdrojů energie hospodárným a k životnímu prostředí šetrným způsobem, včetně spolupráce v otázkách regulace, osvědčování a normalizace a při technologickém rozvoji; b) usnadňování výměn mezi kazašskými a evropskými institucemi, laboratořemi a soukromými subjekty, mimo jiné prostřednictvím společných programů zaměřených na provádění osvědčených postupů při vytváření energetické budoucnosti a zeleného hospodářství; c) pořádání společných seminářů, konferencí, programů odborné přípravy a pravidelná výměna informací a volně přístupných statistických údajů, jakož i informace o rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Článek 208 Energetická účinnost a úspory energie Spolupráce při podpoře energetické účinnosti a úspor energie, včetně v uhelném průmyslu, spalování plynu (a využívání doprovodného plynu), budov, zařízení a dopravy, probíhá mimo jiné prostřednictvím: a) výměny informací ohledně politiky zaměřené na energetickou účinnost a právních a regulačních rámců a akčních plánů; b) usnadňování výměny zkušeností a know-how v oblasti energetických úspor a energetické účinnosti; c) podněcování a uskutečňování projektů, včetně demonstračních projektů, pro zavádění inovativních technologií a řešení v oblasti energetické účinnosti a úspor energie; d) vzdělávacích programů a školení v oblasti energetické účinnosti za účelem dosažení cílů tohoto článku. KAPITOLA 6 Spolupráce v oblasti dopravy Článek 209 Strany v rámci své spolupráce: a) rozšiřují a posilují spolupráci v oblasti dopravy s cílem přispět k rozvoji udržitelných dopravních systémů; b) zaměřují se na sociální a environmentální aspekty dopravních systémů; c) podporují účinný, bezpečný a zabezpečený dopravní provoz; d) posilují hlavní dopravní spojení mezi svými územími. Článek 210 Spolupráce podle této kapitoly se mimo jiné týká těchto oblastí: a) výměny osvědčených postupů v oblasti dopravní politiky; b) zlepšení pohybu osob a zboží, zvyšování plynulosti dopravních toků odstraňováním správních, technických a jiných překážek, užší integrací trhu, zkvalitňováním dopravních sítí a rozšiřováním infrastruktury; c) výměny informací a společných činností na regionální a mezinárodní úrovni a provádění příslušných mezinárodních dohod a úmluv; d) výměny osvědčených postupů týkajících se bezpečnosti a udržitelného rozvoje námořní dopravy. Republika Kazachstán uvede své dvoustranné dohody o letectví s členskými státy Evropské unie do souladu s právními předpisy Evropské unie. Článek 211 O otázkách, které jsou předmětem této kapitoly, se vede pravidelný dialog. KAPITOLA 7 Spolupráce v oblasti životního prostředí Článek 212 Strany rozšiřují a posilují svou spolupráci v oblasti životního prostředí, čímž přispívaí k udržitelnému rozvoji a řádné správě při ochraně životního prostředí. Spolupráce probíhá v těchto oblastech: a) environmentální hodnocení, monitorování a kontrola; b) environmentální vzdělávání a osvěta, zlepšování přístupu k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup ke spravedlnosti v záležitostech životního prostředí; c) právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí; d) kvality ovzduší; e) nakládání s odpady; f) řízení kvality vod, včetně mořského prostředí; g) integrované hospodaření s vodními zdroji, včetně podpory moderních technologií na úsporu vody; h) zachování a ochrana biologické a krajinné rozmanitosti; i) udržitelná správa lesů; j) průmyslové znečištění a průmyslové emise; k) klasifikace chemických látek a bezpečné nakládání s nimi; l) iniciativy Evropské unie a Republiky Kazachstán v oblasti zeleného hospodářství a m) vzájemná výměna zkušeností s politikami udržitelného rozvoje rybolovu. Článek 213 Spolupráce v oblasti ochrany životního prostředí se provádí po vzájemné dohodě stran, mimo jiné těmito formami: a) výměna technologií, vědeckých a technických informací a výzkumná činnost v oblasti ochrany životního prostředí; b) výměna zkušeností se zlepšováním právních předpisů a metodik v oblasti životního prostředí. Článek 214 Strany věnují zvláštní pozornost spolupráci a jejímu provádění v otázkách životního prostředí v rámci příslušných mnohostranných dohod o životním prostředí a dohodly se na posílení spolupráce na regionální úrovni. Strany si vyměňují zkušenosti s podporou integrace problematiky životního prostředí do dalších odvětví, včetně výměny osvědčených postupů, zvyšování informovanosti a odborné způsobilosti, environmentálního vzdělávání a zvyšování informovanosti v oblastech uvedených v této kapitole. KAPITOLA 8 Spolupráce v oblasti změny klimatu Článek 215 Strany rozvíjejí a upevňují svou spolupráci v boji proti změně klimatu a přizpůsobení se změně klimatu. Spolupráce bude probíhat s ohledem na zájmy stran na základě rovnosti a oboustranného prospěchu a s ohledem na provázanost dvoustranných a mnohostranných závazků v této oblasti. Článek 216 Spolupráce podporuje opatření na vnitřní a mezinárodní úrovni, mimo jiné v těchto oblastech: a) zmírňování změny klimatu; b) přizpůsobení se změně klimatu; c) tržní a netržní přístupy k problematice změny klimatu; d) výzkum, vývoj, demonstrace, zavádění a šíření nových, bezpečných a udržitelných nízkouhlíkových technologií a adaptačních technologií; e) výměna odborných znalostí v oblasti klimatu a podpora dalších odvětví; f) zvyšování povědomí, vzdělávání a odborná příprava. Článek 217 Strany si mimo jiné vyměňují informace a odborné znalosti, provádějí společné výzkumné činnosti a vyměňují si informace o čistších technologiích, provádějí společné činnosti na regionální a mezinárodní úrovni, mimo jiné s ohledem na mnohostranné dohody o životním prostředí platné pro obě strany, jako je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, a případně provádějí společné činnosti v rámci příslušných agentur. KAPITOLA 9 Spolupráce v oblasti průmyslu Článek 218 Strany rozvíjejí a posilují svou spolupráci v oblasti průmyslu, včetně vypracování účinných pobídek a příznivých podmínek pro další diverzifikaci a zvýšení konkurenceschopnosti zpracovatelského průmyslu. Strany za tímto účelem spolupracují, mimo jiné cestou výměny osvědčených postupů a zkušenostím v těchto oblastech: a) produktivita a efektivní využívání zdrojů; b) veřejná podpůrná opatření pro průmyslová odvětví na základě požadavků WTO a jiných použitelných pravidel stran; c) provádění průmyslové politiky v rámci prohlubování integrace; d) nástroje pro vyšší účinnost provádění průmyslové politiky; e) investiční činnost ve zpracovatelském průmyslu, snižování jeho energetické spotřeby, výměna zkušeností se zaváděním politik zaměřench na produktivitu práce; f) podmínky pro rozvoj nových výrobních technologií, technicky vyspělých odvětví a přenosu znalostí a technologií, jakož i další rozvoj základní infrastruktury a příznivého prostředí pro inovační seskupení; g) investice a obchod v těžebním průmyslu a výrobě surovin s cílem napomoci vzájemnému porozumění a zvýšit transparentnost, zlepšit podnikatelské prostředí a podpořit výměnu informací a spolupráci v oblasti těžebního průmyslu pro neenergetické účely, zejména těžby kovových rud a průmyslových nerostných surovin; h) rozvoj kapacity lidských zdrojů ve zpracovatelském průmyslu; i) podpora podnikatelských iniciativ a průmyslové spolupráce mezi podniky Evropské unie a Republiky Kazachstán. Tato dohoda nevylučuje širší průmyslovou spolupráci mezi stranami; mohou být uzavřena samostatná ujednání. KAPITOLA 10 Spolupráce v oblasti malých a středních podniků Článek 219 Strany rozvíjejí a posilují svou spolupráci v oblasti malých a středních podniků s cílem podpořit podnikatelské prostředí příznivé pro úspěšný rozvoj a zakládání malých a středních podniků. Za tímto účelem spolupracují strany v těchto oblastech: a) výměna informací o politice rozvoje malých a středních podniků; b) výměna osvědčených postupů týkajících se iniciativ na posílení podnikavosti coby klíčové dovednosti; c) podpora lepších kontaktů mezi podnikatelskými sdruženími obou stran prostřednictvím užšího dialogu; d) výměna zkušeností při podporování schopnosti malých a středních podniků vstupovat na mezinárodní trhy; e) výměna zkušeností v oblasti zlepšování dopadu právního rámce na malé a střední podniky; f) výměna osvědčených postupů týkajících se přístupu malých a středních podniků k financování. KAPITOLA 11 Spolupráce v oblasti práva obchodních společností Článek 220 Strany uznávají význam účinného souboru pravidel a postupů v oblasti práva obchodních společností, správy a řízení obchodních společností, účetnictví a auditů ve funkčním tržním hospodářství s předvídatelným a transparentním podnikatelským prostředím, a zdůrazňují význam podpory sbližování právních předpisů v této oblasti. Strany spolupracují v těchto oblastech: a) výměna osvědčených postupů pro zajištění snadné a transparentní dostupnosti informací o organizaci a zastupování zapsaných společnosti a přístupu k nim; b) další rozvíjení politiky správy a řízení obchodních společností v souladu s mezinárodními standardy, zejména standardy OECD; c) podpora provádění a důsledného uplatňování mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) v konsolidovaných účetních závěrkách kótovaných společností; d) sbližování účetních pravidel a finančního výkaznictví, včetně malých a středních podniků; e) právní úprava profesí auditorů a účetních a regulaci dohledu a dozoru; f) mezinárodní auditorské standardy a etický kodex Mezinárodní federace účetních s cílem zlepšit odbornou úroveň auditorů prostřednictvím dodržování standardů a etických norem profesními organizacemi, auditorskými firmami a auditory. KAPITOLA 12 Spolupráce v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a dalších finančních služeb Článek 221 Strany se shodly na významu účinných právní předpisů a postupů a dohodly se na spolupráci v oblasti finančních služeb s cílem: a) zlepšit regulaci finančních služeb; b) zajistit účinnou a přiměřenou ochranu investorů a zákazníků finančních služeb; c) přispívat ke stabilitě a integritě celosvětového finančního systému; d) podporovat spolupráci mezi různými aktéry finančního systému, včetně regulačních orgánů a orgánů dohledu; e) zajistit nezávislý a účinný dohled. Strany podporují sbližování právních předpisů s uznávanými mezinárodními standardy pro zdravé finanční systémy. KAPITOLA 13 Spolupráce v oblasti informační společnosti Článek 222 Strany podporují spolupráci na rozvoji informační společnosti k prospěchu občanů a podniků prostřednictvím široké dostupnosti informačních a komunikačních technologií a zvyšování kvality služeb za dostupné ceny. Cílem této spolupráce je podpora hospodářské soutěže na trzích informačních a komunikačních technologií a otevřenost těchto trhů, jakož i podněcování investic v tomto odvětví. Článek 223 Spolupráce zahrnuje mimo jiné výměnu informací a osvědčených postupů týkajících se provádění iniciativ v oblasti informační společnosti, zejména se zaměřením na: a) vypracování účinného právního rámce pro odvětví informačních a komunikačních technologií; b) podporu širokopásmového přístupu; c) rozvoj interoperabilních elektronických služeb; d) zajištění ochrany údajů a e) rozvoj roamingových služeb. Článek 224 Strany podporují spolupráci mezi regulačními orgány v oblasti informačních a komunikačních technologií, včetně elektronických komunikací, v Evropské unii a Republice Kazachstán. KAPITOLA 14 Spolupráce v oblasti cestovního ruchu Článek 225 Strany spolupracují v oblasti cestovního ruchu s cílem posílit rozvoj konkurenceschopného a udržitelného odvětví cestovního ruchu jakožto zdroje hospodářského růstu, posilování odpovědnosti, zvyšování zaměstnanosti a devizových příjmů. Článek 226 Spolupráce je založena na těchto zásadách: a) respektování integrity a zájmů místních společenství zejména na venkově; b) význam zachování kulturního a historického dědictví a c) pozitivní interakce mezi cestovním ruchem a ochranou životního prostředí. Článek 227 Spolupráce se zaměřuje na: a) výměnu informací, osvědčených postupů, zkušeností a know-how, mimo jiné o inovativních technologiích; b) vytváření strategických partnerství mezi zúčastněnými stranami z řad veřejných subjektů, soukromých subjektů a místních společenství s cílem podpořit udržitelný rozvoj cestovního ruchu; c) propagaci a rozvoj výrobků, trhů, infrastruktury, lidských zdrojů a institucionálních struktur v oblasti cestovního ruchu, jakož i odhalování a odstraňování překážek cestovního ruchu; d) vypracovávání a provádění účinných politik a strategií, včetně vhodných právních, správních a finančních aspektů; e) odbornou přípravu v oblasti cestovního ruchu a budování kapacit v zájmu lepší kvality služeb a f) udržitelný rozvoj a podporu cestovního ruchu se zapojením místních obyvatel a dalších druhů cestovního ruchu. KAPITOLA 15 Spolupráce v oblasti zemědělství a rozvoje venkova Článek 228 Strany spolupracují při podpoře zemědělství a rozvoje venkova především za pomoci postupného sbližování politik a právních předpisů. Článek 229 Spolupráce se týká mimo jiné těchto oblastí: a) usnadňování vzájemného porozumění zemědělské politice a politice rozvoje venkova; b) výměna osvědčených postupů při plánování, hodnocení a provádění zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova; c) sdílení znalostí a osvědčených postupů v souvislosti s politikami rozvoje venkova s cílem napomoci vytváření hospodářského blahobytu venkovských obyvatel; d) podpory moderní a udržitelné zemědělské výroby; e) zvyšování konkurenceschopnosti v zemědělství, jakož i účinnosti a transparentnosti trhů; f) výměny zkušeností se zeměpisnými označeními zemědělských produktů a potravin, s politikami jakosti a jejich kontrolními mechanismy, se zajišťováním bezpečnosti potravin a s rozvojem výroby ekologických zemědělských produktů; g) šíření poznatků a podpory školících služeb pro zemědělské výrobce; h) podpory spolupráce v zemědělsko-průmyslových investičních projektech, zejména v oblasti rozvoje živočišné a rostlinné výroby; i) výměny zkušeností s politikami týkajícími se udržitelného rozvoje zemědělského podnikání a zpracování a distribuce zemědělských produktů. KAPITOLA 16 Spolupráce v oblasti zaměstnanosti, pracovních vztahů, sociální politiky a rovných příležitostí Článek 230 Strany podporují rozvoj dialogu a spolupracují při prosazování agendy důstojné práce MOP, politiky zaměstnanosti, životních a pracovních podmínek, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, sociálního dialogu, sociální ochrany, sociálního začleňování, zákazu diskriminace, jakož i spravedlivého zacházení s pracovníky, kteří legálně pobývají a pracují v druhé straně. Článek 231 Strany plní cíle uvedené v článku 230 mimo jiné spoluprací a výměnou osvědčených postupů v těchto oblastech: a) zlepšování kvality života a zajišťování lepšího sociálního prostředí; b) zvyšování sociálního začleňování a úrovně sociální ochrany pro všechny pracovníky a modernizace systémů sociální ochrany, pokud jde o jejich kvalitu, dostupnost a finanční udržitelnost; c) snižování chudoby, posilování sociální soudržnosti a ochrana zranitelných osob; d) boj proti diskriminaci v zaměstnávání a sociálních věcech v souladu se závazky každé strany vyplývajících z mezinárodních standardů a úmluv; e) podpora aktivních opatření na trhu práce a zvyšování efektivnosti služeb zaměstnanosti; f) úsilí o větší počet a vyšší kvalitu pracovních míst s důstojnými pracovními podmínkami; g) zlepšování životních a pracovních podmínek, jakož i úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti při práci; h) posilování rovnosti žen a mužů podporou účasti žen na sociálním a ekonomickém životě a zajištěním rovných příležitostí pro ženy a muže v zaměstnání, vzdělávání, odborné přípravě, hospodářství, společnosti a při rozhodování; i) zlepšování kvality pracovního práva a zajišťování lepší ochrany pracovníků; j) posilování a podpora sociálního dialogu, včetně zvyšování kapacity sociálních partnerů. Článek 232 Strany opětovně potvrzují své závazky účinně provádět příslušné úmluvy MOP. S ohledem na ministerské prohlášení Hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů o plné zaměstnanosti a důstojné práci z roku 2006 strany uznávají, že plná a produktivní zaměstnanost a důstojná práce pro všechny jsou klíčovým předpokladem udržitelného rozvoje, V souladu s Deklaraci MOP o zásadách a základních právech při práci z roku 1998 strany podporují zapojení všech příslušných zúčastněných stran, zejména sociálních partnerů, do tvorby příslušných sociálních politik stran a do spolupráce mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán podle této dohody. Strany usilují o posílení spolupráce v otázkách důstojné práce, zaměstnanosti a sociální politiky na všech příslušných fórech a ve všech příslušných organizacích. KAPITOLA 17 Spolupráce v oblasti zdraví Článek 233 Strany rozvíjejí svou spolupráci v oblasti veřejného zdraví v zájmu zvyšování úrovně ochrany veřejného zdraví a ochrany zdraví lidí a s cílem snižovat nerovnosti v oblasti zdraví, v souladu se společnými hodnotami a zásadami v oblasti zdraví jako předpokladu udržitelného rozvoje a hospodářského růstu. Článek 234 Spolupráce se zaměřuje na prevenci a kontrolu přenosných a nepřenosných nemocí, mimo jiné prostřednictvím výměny informací týkajících se zdraví, začleňováním zdraví do všech politik, spoluprací s mezinárodními organizacemi, zejména se Světovou zdravotnickou organizací, a prováděním mezinárodních dohod v oblasti zdraví, jako je Rámcová úmluva Světové zdaravtnické organizace o kontrole tabáku z roku 2003 a Mezinárodní zdravotnické předpisy. HLAVA V SPOLUPRÁCE V OBLASTI SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA Článek 235 Právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod V rámci své spolupráce podle této hlavy přikládají strany zvláštní význam prosazování právního státu, včetně nezávislosti soudů, přístupu ke spravedlnosti, práva na spravedlivý soudní proces a dodržování lidských práv a základních svobod. Strany spolupracují při posilování fungování institucí, včetně donucovacích orgánů, státního zastupitelství, správy soudnictví a prevence a potírání korupce. Článek 236 Právní spolupráce Strany rozvíjejí spolupráci v občanských a obchodních záležitostech, zejména co se týká sjednávání, ratifikace a provádění relevantních mnohostranných úmluv o justiční spolupráci v občanskoprávních věcech, především pak úmluv Haagské konference mezinárodního práva soukromého. Strany posilují spolupráci v trestních věcech, včetně vzájemné právní pomoci. Tato spolupráce může zahrnovat, kde je to vhodné a s výhradou použitelných postupů, přistoupení Republiky Kazachstán k úmluvám Rady Evropy o trestním řízenítrestním řízení a jejich provádění, provádění příslušných mezinárodních nástrojů OSN a spolupráci s Eurojustem. Článek 237 Ochrana osobních údajů Strany spolupracují s cílem zajistit vysokou úroveň ochrany osobních údajů se zřetelem na evropské a mezinárodní právní nástroje a normy cestou výměny osvědčených postupů a zkušeností. Tato spolupráce může zahrnovat, kde je to vhodné a s výhradou použitelných postupů, přistoupení Republiky Kazachstán k Úmluvě Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů (CETS č. 108) a Dodatkovému protokolu k ní (CETS č. 181) a jejich provádění. Článek 238 Spolupráce v oblasti migrace, azylu a správy hranic 1. Strany potvrzují význam, který přikládají řízení migračních toků. Spolupráce vychází ze vzájemných konzultací mezi stranami a probíhá v souladu s příslušnými platnými právními předpisy. 2. Strany se dohodly, že v rámci spolupráce zaměřené na prevenci a potírání nelegální migrace: a) Republika Kazachstán zpětně přebere své státní příslušníky, kteří se protiprávně zdržují na území některého členského státu Evropské unie, a to na žádost tohoto členského státu a bez zbytečného prodlení; a b) každý členský stát Evropské unie zpětně přebere své státní příslušníky, kteří se protiprávně zdržují na území Republiky Kazachstán, a to na její žádost a bez zbytečného prodlení. 3. Členské státy Evropské unie a Republika Kazachstán vybaví své státní příslušníky pro účely odstavce 2 řádnými doklady totožnosti bez dalších formalit, kromě těch, které jsou uvedeny v tomto článku, a bez zbytečného prodlení. Pokud osoba, která má být převzata zpět, nemá žádný doklad ani jinak neprokáže svou státní příslušnost, zařídí příslušná diplomatická nebo konzulární zastoupení dotčeného členského státu Evropské unie či Republiky Kazachstán na žádost Republiky Kazachstán nebo dotčeného členského státu Evropské unie bez dalších formalit a zbytečného prodlení pohovor s dotyčnou osobou za účelem zjištění její státní příslušnosti. 4. Strany se dohodly, že naváží komplexní dialog o příslušných otázkách týkajících se migrace v souladu s globálním přístupem k migraci a mobilitě, mimo jiné s cílem zvážit možnost sjednat dohodu mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán upravující zvláštní povinnosti členských států Evropské unie a Republiky Kazachstán, pokud jde o zpětné přebírání, včetně povinnosti zpětného přebírání státních příslušníků jiných zemí a osob bez státní příslušnosti, jakož i s cílem zvážit možnost souběžného sjednání dohody o zjednodušení vízového režimu pro občany Evropské unie a Republiky Kazachstán. Článek 239 Konzulární ochrana Republika Kazachstán souhlasí s tím, že diplomatické a konzulární úřady kteréhokoli členského státu Evropské unie zastoupeného v Republice Kazachstán poskytnou ochranu státním příslušníkům kteréhokoli členského státu Evropské unie, který nemá dostupné stálé zastoupení v Republice Kazachstán, za stejných podmínek jako svým státním příslušníkům. Článek 240 Boj proti praní peněz a financování terorismu Strany spolupracují s cílem předcházet využívání svých finančních a relevantních nefinančních odvětví k praní výnosů z trestné činnosti obecně, a zvlášť z trestné činnosti související s drogami, a k financování terorismu v souladu s mezinárodními normami o boji proti praní peněz a financování terorismu přijatými Finančním akčním výborem. Tato spolupráce se vztahuje také na vymáhání, zabavování, konfiskaci a navracení majetku nebo finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti. Spolupráce umožní výměnu důležitých informací v rámci příslušných právních předpisů a mezinárodních závazků stran. Článek 241 Nedovolené drogy Strany spolupracují, aby zajistily vyvážený a integrovaný přístup k drogové problematice, zejména v otázkách týkajících se nedovoleného obchodu s omamnými látkami, psychotropními látkami a jejich prekurzory. Protidrogové politiky a opatření se zaměří na posílení struktur pro řešení nabídky nedovolených drog a psychotropních látek a jejich prekurzorů a poptávky po nich posílením koordinace a lepší spoluprací mezi příslušnými orgány, jejichž cílem je snížení obchodu s nedovolenými drogami, jejich nabídky a poptávky po nich, posílením preventivních opatření, léčbou a rehabilitací, při náležitém zohlednění lidských práv. Spolupráce se zaměří také na snižování škodlivých účinků drog, řešení problému výroby a užívání syntetických drog a na účinnou prevenci zneužívání prekurzorů drog používaných k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek. Strany se dohodnou na způsobech spolupráce pro dosažení těchto cílů. Opatření budou vycházet ze společně dohodnutých zásad ve shodě s příslušnými mezinárodními úmluvami a nástroji a s protidrogovým akčním plánem Evropská unie - Střední Asie. Článek 242 Boj proti organizovanému a nadnárodnímu zločinu a korupci Strany spolupracují s cílem předcházet a bojovat proti všem formám organizované, hospodářské, finanční a nadnárodní trestné činnosti, včetně pašeráctví, obchodu s lidmi, obchodu s drogami, obchodování se zbraněmi, zpronevěry, podvodu, padělání, padělání listin a korupce ve veřejném i soukromém sektoru, v plném souladu se svými stávajícími mezinárodními závazky v této oblasti. Strany podporují posílení dvoustranné, regionální a mezinárodní spolupráce mezi donucovacími orgány, včetně výměny osvědčených postupů a možné spolupráce s agenturami Evropské unie. Strany jsou odhodlány účinně provést příslušné mezinárodní normy, zejména ty, které jsou zakotveny v Úmluvě Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (UNTOC) z roku 2000 a jejích třech protokolech a Úmluvě Organizace spojených národů proti korupci z roku 2003. Tato spolupráce může zahrnovat, kde je to vhodné a s výhradou použitelných postupů, přistoupení Republiky Kazachstán k příslušným nástrojům Rady Evropy o předcházení korupci a boji proti ní a provádění těchto nástrojů. Článek 243 Boj proti kyberkriminalitě Strany posilují spolupráci, mimo jiné prostřednictvím výměny osvědčených postupů, za účelem prevence trestné činnosti páchané za použití elektronických komunikačních sítí a informačních systémů či trestné činnosti páchané proti takovým sítím a systémům a boje proti této trestné činnosti. HLAVA VI POLITIKY V DALŠÍCH OBLASTECH SPOLUPRÁCE KAPITOLA 1 Spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy Článek 244 Strany spolupracují v oblasti vzdělávání a odborné přípravy s cílem podporovat modernizaci systémů vzdělávání a odborné přípravy v Republice Kazachstán a jejich sbližování s politikami a postupy Evropské unie. Strany spolupracují na podpoře celoživotního učení a podněcují spolupráci a transparentnost na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy. Strany budou dále klást důraz na opatření zaměřená na podporu institucionální spolupráce, mobility studentů, akademických a administrativních pracovníků, výzkumníků a mladých lidí a podporu výměny informací a zkušeností. Strany podporují jednotnou koordinaci činností vzdělávacích systémů podle evropských a mezinárodních norem a osvědčených postupů. KAPITOLA 2 Spolupráce v oblasti kultury Článek 245 Strany podporují kulturní spolupráci, která respektuje kulturní různorodost, s cílem zlepšovat vzájemné porozumění a znalosti o svých kulturách. Strany usilují o přijetí vhodných opatření na podporu kulturní výměny a podněcují společné iniciativy v různých oblastech kultury. Strany se radí a rozvíjejí vzájemně prospěšnou spolupráci v rámci mnohostranných mezinárodních smluv a mezinárodních organizací, jako jsou Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (Unesco). Strany si dále vyměňují názory na kulturní rozmanitost, mimo jiné s cílem prosazovat zásady Úmluvy Unesco o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů a provádět projekty v rámci mezinárodní dekády pro sblížení kultur 2013-2022, kterou vyhlásilo Valné shromáždění OSN. Strany podporují společné činnosti, programy a plány, jakož i výměnu osvědčených postupů v oblasti odborné přípravy a budování kapacit pro umělce a kulturní pracovníky a kulturní organizace. KAPITOLA 3 Spolupráce ve výzkumu a inovacích Článek 246 Strany podporují spolupráci: a) ve všech oblastech civilního výzkumu a vědeckého a technologického vývoje na základě oboustranného prospěchu a s výhradou náležité a účinné ochrany práv duševního vlastnictví a b) při podpoře rozvoje inovací. Článek 247 Spolupráce zahrnuje: a) dialog o politice a výměnu vědeckotechnických informací; b) výměnu informací a osvědčených postupů v oblasti inovací a komercializace výzkumu a vývoje, včetně nástrojů podpory pro technologický rozjezd nových podniků, rozvoje klastrů a přístupu k financování; c) usnadnění přiměřeného přístupu do příslušných výzkumných a inovačních programů druhé strany; d) zvyšování výzkumné kapacity ve výzkumných zařízeních Republiky Kazachstán a usnadňování jejich účasti na rámcovém programu pro výzkum a inovace Evropské unie a na dalších možných iniciativách financovaných Evropskou unií; e) rozvoj a podporu společných projektů v oblasti výzkumu a inovací; f) podporu komercializace výsledků společných výzkumných a inovačních projektů; g) usnadňování přístupu nových technologií na domácí trhy stran; h) pořádání vzdělávacích činností a programů mobility pro vědce, výzkumníky a další pracovníky působící v obou stranách ve výzkumu a inovacích; i) v rámci platných právních předpisů usnadňování volného pohybu výzkumných pracovníků, kteří se účastní činností upravených touto dohodou, a přeshraniční přepravy zboží určeného pro použití při těchto činnostech; j) jiné formy spolupráce v oblasti výzkumu a inovací, mimo jiné prostřednictvím regionálních přístupů a iniciativ, na základě vzájemné dohody. Článek 248 Při provádění spolupráce uvedené v článku 247 by se mělo usilovat o součinnost s regionálními a dalšími činnostmi prováděnými v širším rámci finanční spolupráce mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, jak je stanoveno v článcích 261 a 262. KAPITOLA 4 Spolupráce v mediální a audiovizuální oblasti Článek 249 Strany podporují spolupráci v mediální a audiovizuální oblasti, mimo jiné prostřednictvím výměny informací a odborné přípravy novinářů a dalších pracovníků ve sdělovacích prostředcích, kinematografii a audiovizuálních prostředcích. Článek 250 Strany si vyměňují informace a osvědčené postupy při podpoře nezávislosti a profesionality sdělovacích prostředků, kde je to vhodné na základě norem stanovených v příslušných mezinárodních úmluvách, včetně úmluv Unesco a Rady Evropy. KAPITOLA 5 Spolupráce občanské společnosti Článek 251 Strany pokračují ve vzájemném dialogu a posilují jej formou schůzek a konzultací a spolupracují na úloze občanské společnosti s těmito cíli: a) rozšířit kontakty a výměnu informací a zkušeností mezi všemi sektory občanské společnosti v Evropské unii a Republice Kazachstán a umožnit zástupcům občanské společnosti z kterékoli strany, aby se mohli seznámit s procesem konzultací a dialogu s veřejnými institucemi a sociálními partnery u druhé strany, především s cílem ještě více zapojit občanskou společnost do tvorby veřejné politiky; b) zajistit zapojení občanské společnosti do vztahů mezi Evropskou unií a Republikou Kazachstán, zejména při provádění této dohody; c) podnítit intenzivnější budování kapacit, nezávislost a transparentnost občanské společnosti a podporovat její úlohu při hospodářském, sociálním a politickém rozvoji stran. Strany podporují rozvoj vztahů mezi nevládními organizacemi z Evropské unie a Republiky Kazachstán. Strany poskytnou podporu příslušným orgánům a nevládním organizacím, které jsou aktivní v oblasti lidských práv. Strany si oficiálně a pravidelně, nejméně jednou ročně, vymění veškeré důležité informace o programech spolupráce. KAPITOLA 6 Spolupráce v oblasti sportu a tělesné aktivity Článek 252 Strany podporují spolupráci v oblasti sportu a tělesné aktivity s cílem rozvíjet zdravý životní styl u všech věkových skupin, podporovat sociálních funkce a výchovné hodnoty sportu a bojovat proti hrozbám pro sport, jako je doping, rasismus a násilí. Tato spolupráce zahrnuje zejména výměnu informací a osvědčených postupů. KAPITOLA 7 Spolupráce v oblasti civilní ochrany Článek 253 Strany uznávají potřebu řídit jak domácí, tak globální rizika přírodních nebo člověkem způsobených katastrof. S cílem zvýšit odolnost společnosti a infrastruktury ve svých zemích strany potvrzují svůj záměr zlepšit prevenci, snižování rizik, připravenost a opatření v reakci na přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy a podle potřeby spolupracovat na dvoustranné a vícestranné politické úrovni na zlepšování výsledků řízení rizik globálních katastrof. Spolupráce, s výhradou dostupnosti dostatečných zdrojů, podporují: a) součinnost příslušných orgánů, dalších organizací a osob, které jsou činné v oblasti civilní ochrany; b) koordinaci vzájemné pomoci, bude-li vyžádána, při katastrofách; c) výměnu zkušeností při zvyšování informovanosti obyvatelstva o připravenosti na katastrofy; d) odborné vzdělávání, rekvalifikaci, zvyšování kvalifikace a odbornou přípravu v oblasti civilní ochrany a ve využívání systémů včasného varování. KAPITOLA 8 Spolupráce ve vesmírných činnostech Článek 254 Tam, kde je to vhodné, strany podporují dlouhodobou spolupráci v oblasti civilního kosmického výzkumu a vývoje. Strany věnují zvláštní pozornost iniciativám, které předpokládají vzájemnou doplňkovost jejich činností v kosmickém prostoru. Článek 255 Strany mohou spolupracovat v oblasti družicové navigace, pozorování Země, výzkumu vesmíru a v jiných oblastech podle svých zájmů. KAPITOLA 9 Spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele Článek 256 Strany spolupracují za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelespotřebitele a dosažení slučitelnosti mezi svými systémy ochrany spotřebitelespotřebitele. Tato spolupráce může případně zahrnovat: a) výměnu osvědčených postupů ve spotřebitelské politice, včetně požadavků na jakost a bezpečnost výrobků, a organizování systému dohledu nad trhem a mechanismu výměny informací; b) podporu výměny zkušeností se systémy ochrany spotřebitelespotřebitele, včetně právních předpisů na ochranu spotřebitelespotřebitele a jejich uplatňování, s bezpečností spotřebních výrobků, s informováním spotřebitelůspotřebitelů, s posilováním jejich práv a s odškodňováním spotřebitelůspotřebitelů; c) odbornou přípravu správních úředníků a dalších osob zastupujících zájmy spotřebitelůspotřebitelů; d) podporu rozvoje nezávislých spotřebitelských sdružení a kontaktů mezi zástupci spotřebitelůspotřebitelů. KAPITOLA 10 Regionální spolupráce Článek 257 Strany podporují vzájemné porozumění a dvoustrannou spolupráci v oblasti regionální politiky s cílem zlepšit životní podmínky a zvýšit účast všech regionů na sociálním a hospodářském rozvoji stran. Článek 258 Strany podporují a posilují zapojení orgánů místní a regionální správy do regionální spolupráce v souladu se stávajícími mezinárodními dohodami a ujednáními s cílem vytvářet opatření pro budování kapacit a podporovat posílení regionálních hospodářských a podnikatelských sítí. Článek 259 Strany posilují a povzbuzují rozvoj prvků regionální spolupráce v oblastech, na které se vztahuje tato dohoda, mimo jiné v dopravě, energetice, komunikačních sítích, kultuře, vzdělávání, výzkumu, cestovním ruchu, vodních zdrojích a životním prostředí, civilní ochraně a v dalších oblastech, které mají význam pro regionální spolupráci. KAPITOLA 11 Spolupráce v oblasti státní služby Článek 260 1. Strany usnadňují výměnu zkušeností a znalostí týkajících se provádění mezinárodních osvědčených postupů v oblasti státní služby a při budování kapacit pro úředníky veřejné správy a při jejich profesním rozvoji a odborné přípravě. 2. Strany usnadňují dialog o opatřeních zaměřených na zlepšení kvality veřejných služeb a o společném úsilí na podporu mnohostrannou spolupráci v rámci regionálního střediska státní služby v Republice Kazachstán. 3. V rámci uvedeném v odstavci 2 strany spolupracují mimo jiné usnadněním: a) výměny odborníků, b) organizace seminářů a c) školení. HLAVA VII FINANČNÍ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Článek 261 Strany pokračují v současné finanční a technické spolupráci a posilují ji na základě komplexního partnerství a zásad společného zájmu, vzájemnosti, transparentnosti, předvídatelnosti a vzájemné ochrany zájmů stran. K dosažení cílů této dohody může Republika Kazachstán obdržet finanční pomoc od Evropské unie ve formě grantů a půjček, případně ve spolupráci s Evropskou investiční bankoubankou a dalšími mezinárodními finančními institucemi. Finanční pomoc může být poskytována v souladu s příslušnými předpisy, kterými se řídí víceletý finanční rámec Evropské unie (1), zejména formou výměny odborníků, prováděním výzkumu, pořádáním fór, konferencemi, semináři, vzdělávacími kurzy, granty na podporu rozvoje a provádění programů a projektů. Na financování ze strany Evropské unie se použijí finanční nařízení (2) a prováděcí pravidla (3). Finanční pomoc vychází z ročních akčních programů, které zavede Evropská unie po konzultaci s Republikou Kazachstán. Evropská unie a Republika Kazachstán mohou programy a projekty spolufinancovat. Strany koordinují programy a projekty o finanční a technické spolupráci a vyměňují si informace o všech zdrojích pomoci. Při poskytování finanční pomoci Evropské unie Republice Kazachstán se vychází z účinnosti pomoci ve smyslu Pařížské deklarace OECD o účinnosti pomoci, rámcové strategie reformy technické spolupráce Evropské unie, zpráv Evropského účetního dvora a zkušeností získaných během provádění probíhajících programů spolupráce Evropské unie v Republice Kazachstán. Článek 262 Strany provádějí finanční a technickou pomoc v souladu se zásadami řádného finančního řízení a budou spolupracovat při ochraně finančních zájmů Evropské unie a Republiky Kazachstán. Strany přijmou účinná opatření k předcházení nesrovnalostem (4), podvodům, korupci a všem dalším nezákonným činnostem ke škodě rozpočtu Evropské unie a rozpočtu Republiky Kazachstán a k jejich potírání prostřednictvím vzájemné právní a jiné pomoci v oblastech, které jsou předmětem této dohody. Každá další dohoda nebo finanční nástroj uzavřený mezi stranami během provádění této dohody stanoví zvláštní ustanovení o finanční spolupráci zahrnující inspekce a kontroly na místě. Článek 263 Za účelem optimálního využití dostupných zdrojů se strany zavazují, že zajistí, aby příspěvky Evropské unie byly poskytovány v úzké koordinaci s příspěvky z jiných zdrojů, třetích zemí a mezinárodních finančních institucí. Článek 264 Prevence Strany pravidelně kontrolují, zda jsou činnosti financované z finančních prostředků Evropské unie a spolufinancované z prostředků Republiky Kazachstán prováděny řádně, a přijmou veškerá vhodná opatření k prevenci nesrovnalostí, podvodů, korupce a jiných protiprávních činností ke škodě fondů Evropské unie a spolufinancujících fondů Republiky Kazachstán. Strany se navzájem informují o přijatých preventivních opatřeních. Článek 265 Komunikace Strany se navzájem informují, zejména oznámeními činěnými Evropskému úřadu pro boj proti podvodům a příslušným orgánům Republiky Kazachstán, o podezřeních na případy či skutečných případech podvodů, korupce či o jakýchkoli dalších nesrovnalostí v souvislosti s prováděním fondů Evropské unie a spolufinancujících fondů Republiky Kazachstán. Strany se navzájem informují o všech opatřeních přijatých ve vztahu k tomuto článku. Článek 266 Inspekce na místě Inspekce na místě ve vztahu k finanční pomoci Evropské unie, připravuje a vykonává Evropský úřad pro boj proti podvodům v úzké spolupráci s příslušnými orgány Republiky Kazachstán v souladu s právními předpisy Republiky Kazachstán. V rámci této dohody je Evropský úřad pro boj proti podvodům oprávněn provádět inspekce na místě za účelem ochrany finančních zájmů Evropské unie v souladu s nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (1) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (2). Článek 267 Vyšetřování a trestní stíhání Příslušné orgány Republiky Kazachstán vyšetřují a stíhají v souladu s platnými právními předpisy Republiky Kazachstán podezření na případy a skutečné případy podvodů, korupce a jakékoli jiné protiprávní činnosti, která poškozuje fondy Evropské unie a spolufinancující fondy Republiky Kazachstán. Tam, kde je to vhodné, může být Evropský úřad pro boj proti podvodům na základě oficiální žádosti nápomocen příslušným orgánům Republiky Kazachstán při plnění tohoto úkolu. HLAVA VIII INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC Článek 268 Rada pro spolupráci 1. Zřizuje se Rada pro spolupráci. Dohlíží na provádění této dohody a pravidelně je hodnotí. Schází se na ministerské úrovni jednou ročně. Prověřuje veškeré důležité otázky, které vyvstanou v rámci této dohody, a všechny další dvoustranné či mezinárodní záležitosti oboustranného zájmu za účelem dosažení cílů této dohody. 2. K dosažení cílů této dohody je Rada pro spolupráci oprávněna přijímat rozhodnutí v oblasti působnosti této dohody v případech v ní uvedených. Tato rozhodnutí jsou pro strany závazná a strany přijmou vhodná opatření k provedení přijatých rozhodnutí. Rada pro spolupráci může vydávat také doporučení. Svá rozhodnutí a doporučení přijímá dohodou mezi stranami po dokončení jejich příslušných vnitřních postupů. 3. Rada pro spolupráci je oprávněna aktualizovat nebo měnit přílohy této dohody na základě dohody mezi stranami, aniž jsou dotčena konkrétní ustanovení hlavy III (Obchod a podnikání). 4. Rada pro spolupráci může na Výbor pro spolupráci přenést kteroukoli ze svých pravomocí, včetně pravomoci přijímat závazná rozhodnutí. 5. Rada pro spolupráci se skládá ze zástupců stran. 6. Radě pro spolupráci střídavě předsedá zástupce Evropské unie a zástupce Republiky Kazachstán. 7. Rada pro spolupráci přijme svůj jednací řád. 8. Každá strana může jakýkoli spor týkající se provádění či výkladu této dohody postoupit Radě pro spolupráci v souladu s článkem 278. Článek 269 Výbor pro spolupráci a specializované podvýbory 1. Zřizuje se Výbor pro spolupráci. Výbor pro spolupráci je nápomocen Radě pro spolupráci při výkonu jejích povinností. 2. Výbor pro spolupráci se skládá ze zástupců stran, v zásadě na úrovni vyšších státních úředníků. 3. Výboru pro spolupráci střídavě předsedá zástupce Evropské unie a zástupce Republiky Kazachstán. 4. Výbor pro spolupráci přijímá rozhodnutí v případech stanovených v této dohodě a v oblastech, ve kterých na něj Rada pro spolupráci přenesla pravomoci. Tato rozhodnutí jsou pro strany závazná a strany přijmou vhodná opatření k provedení přijatých rozhodnutí. Výbor pro spolupráci přijímá rozhodnutí dohodou mezi stranami po dokončení jejich příslušných vnitřních postupů. Mezi jeho úkoly patří příprava zasedání Rady pro spolupráci. 5. Výbor pro spolupráci se může scházet ve zvláštním složení, aby se zabýval řešením relevantních otázek týkajících se hlavy III (Obchod a podnikání). 6. Rada pro spolupráci se může rozhodnout zřídit specializované podvýbory nebo jiné orgány, které jí mohou být nápomocny při plnění jejích povinností, a stanovit jejich složení, povinnosti a způsob jejich práce. 7. Rada pro spolupráci stanoví ve svém jednacím řádu povinnosti a fungování Výboru pro spolupráci a jakéhokoli podvýboru či orgánu, který zřídila. Článek 270 Parlamentní výbor pro spolupráci 1. Zřizuje se Parlamentní výbor pro spolupráci. Tvoří jej poslanci Evropského parlamentu na jedné straně a poslanci Parlamentu Republiky Kazachstán na straně druhé a představuje pro ně fórum, na kterém se scházejí a vyměňují si názory. Schází se tak často, jak sám určí. 2. Cílem činnosti Parlamentního výboru pro spolupráci je rozvíjet vzájemně prospěšnou a účinnou parlamentní spolupráci mezi Evropským parlamentem a Parlamentem Republiky Kazachstán. 3. Parlamentní výbor pro spolupráci přijme svůj jednací řád. 4. Parlamentnímu výboru pro spolupráci střídavě předsedá zástupce Evropského parlamentu a zástupce Parlamentu Republiky Kazachstán v souladu s jeho jednacím řádem. 5. Parlamentní výbor pro spolupráci může od Rady pro spolupráci požadovat informace týkající se provádění této dohody; Rada pro spolupráci Parlamentnímu výboru tyto informace následně předá. 6. Parlamentní výbor pro spolupráci je informován o rozhodnutích a doporučeních Rady pro spolupráci. 7. Parlamentní výbor pro spolupráci může vydávat doporučení Radě pro spolupráci. HLAVA IX USTANOVENÍ OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ Článek 271 Přístup k soudům a správním orgánům V oblasti působnosti této dohody se každá strana zavazuje zajistit, aby fyzické a právnické osoby druhé strany neměly ve srovnání s vlastními státními příslušníky znevýhodněný přístup k příslušným soudům a správním orgánům za účelem hájení svých osobních a majetkových práv. Článek 272 Přenesení pravomocí Není-li v této dohodě stanoveno jinak, každá strana zajistí, aby jakákoli osoba, které strana svěřila regulační, správní či jinou pravomoc na kterékoli úrovni veřejné správy, například pravomoc udělovat dovozní nebo vývozní licence nebo licence pro jiné hospodářské činnosti, schvalovat obchodní transakce nebo ukládat kvóty, poplatky či jiné dávky, při výkonu uvedené pravomoci jednala v souladu s povinnostmi dané strany podle této dohody. Článek 273 Omezení v případě potíží v platební bilanci a vnějších finančních potíží 1. Pokud má strana vážné potíže v platební bilanci nebo vnější finanční potíže nebo jí takové potíže hrozí, může přijmout nebo ponechat v platnosti ochranná či omezující opatření dotýkající se pohybu kapitálu, plateb nebo převodů. 2. Opatření uvedená v odstavci 1: a) nesmějí být k některé straně méně příznivá než ke třetí straně v obdobných situacích; b) musí být v souladu s použitelnými články Dohody o Mezinárodním měnovém fondu; c) nesmějí působit zbytečnou újmu obchodním, hospodářským a finančním zájmům druhé strany; d) musí být dočasná a postupně rušena podle toho, jak se bude zlepšovat situace uvedená v odstavci 1. 3. V případě obchodu se zbožím může kterákoli strana přijmout nebo ponechat v platnosti omezující opatření v zájmu udržení platební rovnováhy nebo vnější finanční pozice. Tato opatření musí být v souladu s GATT 1994 a Ujednáním o ustanoveních o platební bilanci GATT 1994. 4. V případě obchodu se službami může strana přijmout nebo ponechat v platnosti omezující opatření v zájmu udržení platební rovnováhy nebo vnější finanční pozice. Tato opatření musí být v souladu se Všeobecnou dohodou o obchodu službami (GATS). 5. Kterákoli strana, která ponechá v platnosti nebo přijme omezující opatření uvedená v odstavcích 1 a 2, o nich urychleně uvědomí druhou stranu a co nejdříve předloží časový plán pro jejich odstranění. 6. Jsou-li přijata nebo ponechána v platnosti omezení podle tohoto článku, konají se neprodleně konzultace ve Výboru pro spolupráci, pokud se již nekonají jinak mimo rámec této dohody. 7. V rámci konzultací jsou posouzeny potíže s platební bilancí nebo vnější finanční potíže, které vedly k přijetí příslušných opatření, přičemž se mimo jiné přihlíží k těmto faktorům: a) povaha a rozsah potíží; b) vnější hospodářské a obchodní prostředí; nebo c) alternativní nápravná opatření, která by bylo možné využít. 8. V rámci konzultací se posuzuje soulad omezujících opatření s odstavci 1 a 2. 9. V průběhu konzultací strany přijmou všechna statistická zjištění a jiné skutečnosti předložené Mezinárodním měnovým fondem, které se vztahují k devizovým prostředkům, měnovým rezervám a platební bilanci, a jejich závěry budou vycházet z hodnocení platební bilance a vnější finanční pozice dotčené strany provedeného Mezinárodním měnovým fondem. Článek 274 Opatření týkající se zásadních bezpečnostních zájmů Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že by: a) se od kterékoli strany požadovalo, aby poskytovala informace, jejichž sdělení je podle ní v rozporu s jejími zásadními bezpečnostními zájmy; b) bránila kterékoli straně učinit jakékoliv opatření, které považuje za potřebné pro ochranu svých zásadních bezpečnostních zájmů: i) ve vztahu k výrobě zbraní, střeliva a zbrojního materiálu a obchodu s nimi, ii) týkající se hospodářských činností prováděných přímo nebo nepřímo za účelem zásobování vojenských sil, iii) vztahující se ke štěpným a termonukleárním materiálům nebo materiálům, které slouží k jejich výrobě, iv) vztahující se k veřejným zakázkám nezbytným pro účely národní bezpečnosti nebo národní obrany, nebo v) přijímaná v době války nebo jiné mimořádné situace v mezinárodních vztazích; nebo c) bránila kterékoli straně přijmout opatření v zájmu plnění závazků, jež přijala za účelem zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Článek 275 Zákaz diskriminace 1. V oblastech upravených touto dohodou a aniž jsou dotčena jakákoli zvláštní ustanovení v ní obsažená: a) nesmí úprava uplatňovaná Republikou Kazachstán vůči Evropské unii či jejím členským státům působit žádné znevýhodnění mezi členskými státy Evropské unie nebo jejich fyzickými či právnickými osobami; b) nesmí úprava uplatňovaná Evropskou unií či jejími členskými státy vůči Republice Kazachstán působit žádné znevýhodnění mezi fyzickými či právnickými osobami Republiky Kazachstán. 2. Odstavcem 1 není dotčeno právo stran uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů vůči daňovým poplatníkům, kteří se nenacházejí ve stejné situaci, pokud jde o jejich bydliště. Článek 276 Daně 1. Tato dohoda se vztahuje na daňová opatření jen v míře nezbytné pro uvedení ustanovení této dohody v účinnost. 2. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že by stranám bránila přijímat nebo prosazovat jakákoli opatření, jejichž cílem je zabránit daňovým únikům podle daňových ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění, jiných daňových ujednání nebo vnitřních daňových předpisů. Článek 277 Plnění povinností 1. Strany přijmou jakákoli opatření nutná k plnění svých povinností podle této dohody. Zajistí, aby byly dosaženy cíle uvedené v této dohodě. 2. Strany se na žádost jedné z nich bezodkladně konzultují vhodnými cestami za účelem projednání veškerých záležitostí, které se týkají výkladu nebo provádění této dohody či dalších souvisejících hledisek vztahů mezi stranami. 3. Každá strana postoupí Radě pro spolupráci jakýkoli spor týkající se výkladu nebo provádění této dohody v souladu s článkem 278. 4. Rada pro spolupráci může urovnat spor v souladu s článkem 278 a formou závazného rozhodnutí. Článek 278 Řešení sporů 1. Vznikne-li mezi stranami spor ohledně výkladu nebo provádění této dohody, předloží kterákoli strana druhé straně a Radě pro spolupráci oficiální žádost o vyřešení daného sporu. Odchylně od toho se spory ohledně výkladu nebo provádění hlavy III (Obchod a podnikání) řídí výhradně kapitolou 14 (Řešení sporů) uvedené hlavy. 2. Strany usilují o vyřešení sporu prostřednictvím konzultací v dobré víře v rámci Rady pro spolupráci zřízené článkem 268 s cílem co nejrychleji dospět k vzájemně přijatelnému řešení. Konzultace ohledně sporu mohou probíhat na zasedání Výboru pro spolupráci nebo kteréhokoli jiného příslušného podvýboru či orgánu zřízeného na základě článku 269, po dohodě stran nebo na žádost jedné z nich. Konzultace mohou probíhat také písemně. 3. Strany poskytnou Radě pro spolupráci, Výboru pro spolupráci či jinému příslušnému podvýboru nebo orgánu veškeré informace požadované za účelem důkladného zhodnocení situace. 4. Spor se považuje za vyřešený, pokud Rada pro spolupráci přijala závazné rozhodnutí k vyřešení dané záležitosti, jak je uvedeno v článku 277, nebo pokud prohlásila, že spor byl ukončen. 5. Veškeré informace sdělené během konzultací mají důvěrný charakter. Článek 279 Vhodná opatření v případě neplnění povinností 1. Pokud se záležitost nevyřeší do tří měsíců ode dne oznámení oficiální žádosti o její vyřešení podle článku 278 a pokud se stěžující strana domnívá, že druhá strana nesplnila některou povinnost podle této dohody, může přijmout vhodná opatření, s výjimkou případu, kdy se spor týká výkladu nebo provádění hlavy III (Obchod a podnikání). 2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může kterákoli strana okamžitě přijmout vhodná opatření s ohledem na tuto dohodu v souladu s mezinárodním právem, pokud dojde k: a) vypovězení této dohody, které není přípustné podle obecných pravidel mezinárodního práva ve smyslu čl. 60 odst. 3 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969, nebo b) porušení základních prvků této dohody uvedených v článcích 1 a 11 této dohody druhou stranou. V těchto případech musí být vhodné opatření neprodleně oznámeno druhé straně. Na žádost druhé strany jsou po dobu až dvaceti dnů vedeny konzultace. Po uplynutí této lhůty se opatření použije. 3. Při výběru vhodných opatření musí být dána přednost takovým opatřením, která co nejméně naruší fungování této dohody a která jsou úměrná povaze a závažnosti porušení dohody. Tato opatření se neprodleně oznámí Radě pro spolupráci a budou předmětem okamžitých konzultací, během nichž má každá strana právo odstranit dotyčné porušování. Článek 280 Veřejný přístup k úředním dokumentům Ustanoveními této dohody není dotčeno uplatňování příslušných právních předpisů stran týkajících se přístupu veřejnosti k úředním dokumentům Článek 281 Vstup v platnost, prozatímní provádění, doba platnosti a ukončení 1. Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, kdy obě strany diplomatickou cestou oznámí Generálnímu sekretariátu Rady Evropské unie, že byly dokončeny postupy k tomu nezbytné. 2. Hlava III (Obchod a podnikání), není-li stanoveno jinak, se použije ode dne vstupu v platnost uvedeného v odstavci 1 za předpokladu, že Republika Kazachstán k uvedenému dni bude členem WTO. Stane-li se Republika Kazachstán členem WTO po dni vstupu této dohody v platnost, použije se hlava III (Obchod a podnikání), není-li stanoveno jinak, ode dne, kdy se Republika Kazachstán stala členem WTO. 3. Bez ohledu na odstavce 1 a 2 mohou Evropská unie a Republika Kazachstán prozatímně provádět tuto dohodu zcela nebo zčásti v souladu se svými příslušnými vnitřními postupy a právními předpisy. 4. Prozatímní provádění začíná prvním dnem prvního měsíce následujícího po dni, kdy: a) Evropská unie oznámila Republice Kazachstán dokončení nezbytných postupů, případně i s určením těch částí dohody, které budou prozatímně prováděny; a b) Republika Kazachstán oznámila Evropské unii ratifikaci této dohody. 5. Hlava III (Obchod a podnikání), není-li stanoveno jinak, se provádí prozatímně ode dne prozatímního provádění uvedeného v odstavci 4 za předpokladu, že Republika Kazachstán k uvedenému dni bude členem WTO. Stane-li se Republika Kazachstán členem WTO po dni prozatímního provádění této dohody, avšak před jejím vstupem v platnost, provádí se hlava III (Obchod a podnikání), není-li stanoveno jinak, prozatímně ode dne, kdy se Republika Kazachstán stala členem WTO. 6. Pro účely příslušných ustanovení této dohody, včetně jejích příloh a protokolů k ní, se jakýmkoli odkazem v těchto ustanoveních na „dnem vstupu této dohody v platnost“ rozumí den, od něhož je tato dohoda prozatímně prováděna v souladu s odstavci 4 a 5. 7. Ke dni vstupu této dohody v platnost se zrušuje Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé, podepsaná dne 23. ledna 1995, která vstoupila v platnost dne 1. července 1999. Po dobu prozatímního provádění této dohody se nadále uplatňují ta ustanovení Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Kazachstán na straně druhé, podepsané dne 23. ledna 1995 a vstoupivší v platnost dne 1. července 1999, která nejsou tímto prozatímním prováděním dotčena. 8. Tato dohoda nahrazuje dohodu uvedenou v odstavci 7. Odkazy na výše uvedenou dohodu ve všech ostatních dohodách uzavřených mezi stranami se považují za odkazy na tuto dohodu. 9. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou; kterákoli strana ji může vypovědět písemným oznámením zaslaným druhé straně diplomatickou cestou. Vypovězení nabývá účinku šest měsíců poté, co některá ze stran obdrží oznámení o vypovězení této dohody. Výpověď nemá vliv na probíhající projekty, které byly zahájeny podle této dohody před obdržením oznámení. 10. Kterákoli strana může ukončit prozatímní provádění písemným oznámením zaslaným druhé straně diplomatickou cestou. Vypovězení nabývá účinku šest měsíců poté, co některá ze stran obdrží oznámení o ukončení prozatímního provádění této dohody. Výpověď nemá vliv na probíhající projekty, které byly zahájeny podle této dohody před obdržením oznámení. Článek 282 Stávající dohody mezi stranami týkající se zvláštních oblastí spolupráce, které spadají do působnosti této dohody, se považují za součást celkových dvoustranných vztahů upravených touto dohodou a za součást společného institucionálního rámce. Článek 283 1. Strany mohou ve vzájemné shodě změnit, revidovat a rozšířit tuto dohodu za účelem posílení spolupráce. 2. Strany mohou tuto dohodu doplnit uzavřením zvláštních mezinárodních dohod v jakékoli oblasti spadající do její působnosti. Tyto zvláštní mezinárodní dohody mezi stranami jsou nedílnou součástí celkových dvoustranných vztahů upravených touto dohodou a tvoří součást společného institucionálního rámce. Článek 284 Přílohy a protokoly Přílohy této dohody a protokoly k ní jsou její nedílnou součástí. Článek 285 Definice stran Pro účely této dohody se pojmem „strany“ rozumí Evropská unie, nebo její členské státy, nebo Evropská unie a její členské státy v souladu s jejich příslušnými pravomocemi na jedné straně a Republika Kazachstán na straně druhé. Článek 286 Územní působnost Tato dohoda se vztahuje na jedné straně na území, na které se vztahují Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, za podmínek v nich stanovených, a na straně druhé na území Kazachstánu. Článek 287 Závazná znění Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, chorvatském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském, švédském, kazašském a ruském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost. NA DŮKAZ ČEHOŽ podepsali zástupci stran tuto dohodu. Съставено в Астана на двадесет и първи декември две хиляди и петнадесета година. Hecho en Astana, el veintiuno de diciembre de dos mil quince. V Astaně dne dvacátého prvního prosince dva tisíce patnáct. Udfærdiget i Astana den enogtyvende december to tusind og femten. Geschehen zu Astana am einundzwanzigsten Dezember zweitausendfünfzehn. Kahe tuhande viieteistkümnenda aasta detsembrikuu kahekümne esimesel päeval Astanas. Έγινε στην Άστανα, στις είκοσι μία Δεκεμβρίου δύο χιλιάδες δεκαπέντε. Done at Astana on the twenty first day of December in the year two thousand and fifteen. Fait à Astana, le vingt et un décembre deux mille quinze. Sastavljeno u Astani dvadeset prvog prosinca dvije tisuće petnaeste. Fatto a Astana, addì ventuno dicembre duemilaquindici. Astanā, divi tūkstoši piecpadsmitā gada divdesmit pirmąjā decembrī. Priimta du tūkstančiai penkioliktų metų gruodžio dvidešimt pirmą dieną Astanoje. Kelt Asztanában, a kétezer-tizenötödik év december havának huszonegyedik napján. Magħmul f’Astana, fil-wieħed u għoxrin jum ta’ Diċembru fis-sena elfejn u ħmistax. Gedaan te Astana, eenentwintig december tweeduizend vijftien. Sporządzono w Astanie dnia dwudziestego pierwszego grudnia roku dwa tysiące piętnastego. Feito em Astana, em vinte e um de dezembro de dois mil e quinze. Întocmit la Astana la douăzeci şi unu decembrie două mii cincisprezece. V Asiane dvadsiateho prvého decembra dvetisícpätnásť. V Astani, dne enaindvajsetega decembra leta dva tisoč petnajst. Tehty Astanassa kahdentenakymmenentenäensimmäisenä päivänä joulukuuta vuonna kaksituhattaviisitoista. Som skedde i Astana den tjugoförsta december år tjugohundrafemton. 5kB Совершено в Астане двадцать первого декабря две тысячи пятнадцатого года. Voor het Koninkrijk België Pour le Royaume de Belgique Für das Königreich Belgien Deze handtekening verbindt eveneens de Vlaamse Gemeenschap, de Franse Gemeenschap, de Duitstalige Gemeenschap, het Vlaamse Gewest, het Waalse Gewest en het Brussels Hoofdstedelijk Gewest. Cette signature engage également la Communauté française, la Communauté flamande, la Communauté germanophone, la Région wallonne, la Région flamande et la Région de Bruxelles-Capitale. Diese Unterschrift bindet zugleich die Deutschsprachige Gemeinschaft, die Flämische Gemeinschaft, die Französische Gemeinschaft, die Wallonische Region, die Flämische Region und die Region Brüssel-Hauptstadt. За Република България Za Českou republiku For Kongeriget Danmark Für die Bundesrepublik Deutschland Eesti Vabariigi nimel Thar cheann Na hÉireann For Ireland Για την Ελληνική Δημοκρατία Por el Reino de España Pour la République française Za Republiku Hrvatsku Per la Repubblica italiana Για την Κυπριακή Δημοκρατία Latvijas Republikas vārdā - Lietuvos Respublikos vardu Pour la Grand-Duché de Luxembourg Magyarorszàg részéről Għar-Repubblika ta’ Malta Voor het Koninkrijk der Nederlanden Für die Republik Österreich W imieniu Rzeczypospolitej Polskiej Pela República Portuguesa Pentru România Za Republiko Slovenijо Za Slovensku republiku Suomen tasavallan puolesta För Republiken Finland För Konungariket Sverige For the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland За Европейския съюз Рог la Unión Europea Za Evropskou unii For Den Europæiske Union Für die Europäische Union Euroopa Liidu nimel Για την Ευρωπαϊκή Ένωση For the European Union Pour l’Union européenne Za Europsku uniju Per l’Unione europea Eiropas Savienības vārdā - Europos Sąjungos vardu Az Europai Unió részéről Ghall-Unjoni Ewropea Voor de Europese Unie W imieniu Unii Europejskiej Pela Uniâo Europeia Pentru Uniunea Europeană Za Európsku úniu Za Evropsko unijo Euroopan unionin puolesta För Europeiska unionen Казакстан Республикасы ушiн За Республику Казахстан PŘÍLOHA I VÝHRADY V SOULADU S ČLÁNKEM 46 A. VÝHRADY REPUBLIKY KAZACHSTÁN Republika Kazachstán si vyhrazuje právo přijmout nebo ponechat v platnosti jakékoli opatření, které není v souladu se závazky národního zacházení, jak je uvedeno níže: 1. Podzemí 1.1. Využívání povrchu a podzemí v Republice Kazachstán je podmíněno zřízením právnické osoby Republiky Kazachstán (tj. dceřiné společnosti). 1.2. Stát má předkupní právo k užívacímu právu na podzemí (nebo jeho části) nebo věcem souvisejícím s užívacím právem na podzemí. 2. Strategické zdroje a statky Republika Kazachstán může odmítnout vydat povolení právnickým osobám kontrolovaným fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a jejich pobočkám usazeným na území Republiky Kazachstán k provádění transakcí týkajících se využívání strategických zdrojů nebo koupě strategických statků v Republice Kazachstán, jestliže toto užívání nebo koupě může vést k soustředění práv u jedné osoby nebo skupiny osob ze stejných zemí. Splnění této podmínky je povinné také ve vztahu k afilacím, jak jsou definovány v příslušných právních předpisech Republiky Kazachstán (1). Republika Kazachstán může zavést omezení vlastnických práv a převodu vlastnických práv ke strategickým zdrojům a statkům Republiky Kazachstán na základě národních bezpečnostních zájmů. 3. Nemovitosti 3.1. Právnické osoby ovládané fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a jejich pobočky usazené na území Republiky Kazachstán nesmějí soukromě vlastnit půdu používanou pro zemědělskou výrobu nebo hospodaření s lesy. Právnickým osobám ovládaným fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a jejich pobočkám usazeným na území Republiky Kazachstán může být přiznáno právo dočasného užívání půdy pro účely zemědělské výroby nejvýše na deset let s možností prodloužení. 3.2. Soukromé vlastnictví pozemků, které se nacházejí v hraniční zóně, pohraničí a v přístavech Republiky Kazachstán, je zakázáno právnickým osobám ovládaným fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a jejich pobočkám usazeným na území Republiky Kazachstán. 3.3. Pronájem pozemků, které se nacházejí blízko státních hranic Republiky Kazachstán, pro zemědělské účely je omezen pro právnické osoby ovládané fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a pro jejich pobočky usazené na území Republiky Kazachstán. 3.4. Právo trvalého užívání půdy nemůže být přiznáno právnickým osobám ovládaným fyzickými nebo právnickými osobami z Evropské unie a jejich pobočkám usazeným na území Republiky Kazachstán. 4. Živočichové 4.1. Není-li stanoveno jinak, přístup k biologickým zdrojům a lovištím ryb nacházejícím se v námořních a vnitrozemských vodách spadajících pod svrchovanost nebo do jurisdikce Republiky Kazachstán a jejich užívání jsou omezeny na rybářská plavidla plující pod vlajkou Republiky Kazachstán, která jsou registrována na území Republiky Kazachstán. Rybářským plavidlům ve vlastnictví dceřiných společností právnických osob z Evropské unie usazených ve formě právnické osoby Republiky Kazachstán nesmí být zakázáno plout pod vlajkou Republiky Kazachstán. 4.2. Právnické osoby Republiky Kazachstán dostávají přednostně povolení na využívání volně žijících zvířat v určité oblasti nebo vodní ploše. 5. Požadavek usazení pro účely licence Společnosti vyrábějící zboží podléhající licenci z významných důvodů veřejného zdraví, bezpečnosti nebo národní bezpečnosti musí být usazeny ve formě právnické osoby Republiky Kazachstán. 6. Kontinentální šelf V kontinentálním šelfu Republiky Kazachstán lze zavést omezení. B. VÝHRADY EVROPSKÉ UNIE Evropská unie si vyhrazuje právo ponechat v platnosti nebo přijmout jakékoli opatření, které není v souladu se závazky národního zacházení, jež se případně liší podle jejích členských států, jak je uvedeno níže. 1. Těžba a dobývání nerostných surovin včetně těžby ropy a zemního plynu V některých členských státech Evropské unie mohou být zavedena omezení; Evropská unie může uplatnit omezení pro právnické osoby ovládané fyzickými nebo právnickými osobami z Republiky Kazachstán, které mají více než 5 % podíl na dovozu ropy nebo zemního plynu do Evropské unie. 2. Výroba ropných produktů, plynu, elektřiny, páry, teplé vody a tepla V některých členských státech Evropské unie mohou být zavedena omezení; Evropská unie může uplatnit omezení pro právnické osoby ovládané fyzickými nebo právnickými osobami z Republiky Kazachstán, které mají více než 5 % podíl na dovozu ropy nebo zemního plynu do Evropské unie. 3. Rybolov Není-li stanoveno jinak, přístup k biologickým zdrojům a lovištím ryb nacházejících se v námořních vodách spadajících pod svrchovanost nebo do jurisdikce členských států Evropské unie a jejich užívání jsou omezeny na rybářská plavidla plující pod vlajkou členského stát Evropské unie registrovaná na území Evropské unieúzemí Evropské unie. 4. Nabývání nemovitostí včetně pozemků V některých členských státech Evropské unie mohou platit omezení na nabývání nemovitostí včetně pozemků právnickými osobami ovládanými fyzickými nebo právnickými osobami Republiky Kazachstán. 5. Zemědělství včetně lovu V některých členských státech Evropské unie se neuplatňuje národní zacházení pro právnické osoby ovládané fyzickými nebo právnickými osobami z Republiky Kazachstán, které chtějí založit zemědělský podnik; nabytí vinic právnickou osobou ovládanou fyzickými nebo právnickými osobami z Republiky Kazachstán podléhá oznámení nebo případně povolení. 6. Činnosti v oblasti akvakultury Národní zacházení se nevztahuje na akvakulturní činnosti na území Evropské unieúzemí Evropské unie. 7. Těžba a zpracování štěpných a termonukleárních materiálů nebo materiálů, které slouží k jejich výrobě. V některých členských státech Evropské unie mohou platit omezení. PŘÍLOHA II OMEZENÍ UPLATŇOVANÁ REPUBLIKOU KAZACHSTÁN V SOULADU S ČL. 48 ODST. 2 Právnická osoba Evropské unie, která nabírá osoby převáděné v rámci společnosti v jiných odvětvích než službách se musí zabývat výrobou zboží (1). Zaměstnávání osob převedených v rámci společnosti jako vedoucích pracovníků a specialistů musí splňovat požadavky testu ekonomické potřebnosti (2). Po uplynutí pěti let po přistoupení Republiky Kazachstán k WTO se test ekonomické potřebnosti používat nebude (3). Počet osob převedených v rámci společnosti je omezen na 50 % celkového počtu vedoucích pracovníků a specialistů v každé kategorii ve společnostech, minimálně na tři osoby. Vstup a dočasný pobyt osob převedených v rámci společnosti strany je povolen na dobu tří let na základě povolení každoročně vydávaného oprávněným orgánem. PŘÍLOHA III OBLAST PŮSOBNOSTI KAPITOLY 8 (VEŘEJNÉ ZAKÁZKY) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) ČÁST 1 ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY, NA JEJICHŽ ZAKÁZKY SE TATO KAPITOLA VZTAHUJE Prahové hodnoty uvedené v čl. 120 odst. 2 písm. c) této dohody: 300 000 zvláštních práv čerpání (ZPČ) v případě zboží a služeb jiných než stavebních (části 4 a 5 této přílohy) 7 milionů ZPČ v případě stavebních služeb (část 6 této přílohy) V případě Evropské unie: Ústřední orgány státní správy členských států Evropské unie, které jsou uvedeny v příloze 1 Evropské unie dodatku č. 1 k Dohodě WTO o veřejných zakázkách. Oblast působnosti kapitoly 8 (Veřejné zakázky) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody nezahrnuje subjekty označené v uvedeném seznamu hvězdičkou (*) ani ministerstva obrany, která jsou v ní uvedena. Poznámka: Seznam zadavatelů zahrnuje rovněž všechny podřízené subjekty kteréhokoli zadavatele z členského státu Evropské unie za předpokladu, že nemá vlastní právní subjektivitu. V případě Republiky Kazachstán: — Ministerstvo pro investice a rozvoj Republiky Kazachstán — Ministerstvo energetiky Republiky Kazachstán — Ministerstvo zemědělství Republiky Kazachstán — Ministerstvo národního hospodářství Republiky Kazachstán — Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Kazachstán — Ministerstvo zdravotnictví a sociálního rozvoje Republiky Kazachstán — Ministerstvo financí Republiky Kazachstán — Ministerstvo spravedlnosti Republiky Kazachstán — Ministerstvo školství a vědy Republiky Kazachstán — Ministerstvo kultury a sportu Republiky Kazachstán — Finanční výbor pro kontrolu plnění republikového rozpočtu — Úřad pro státní službu a vymáhání protikorupčních předpisů Republiky Kazachstán — Národní středisko pro lidská práva. Poznámka: Zadávací řízení pro výše uvedené státní orgány může organizovat a provádět jedna instituce určená v souladu s platnými právními předpisy Republiky Kazachstán. ČÁST 2 REGIONÁLNÍ A MÍSTNÍ ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY, NA JEJICHŽ ZAKÁZKY SE TATO KAPITOLA VZTAHUJE Prahové hodnoty uvedené v čl. 120 odst. 2 písm. c) této dohody: 400 000 zvláštních práv čerpání (ZPČ) v případě zboží a služeb jiných než stavebních (části 4 a 5 této přílohy) 7 milionů ZPČ v případě stavebních služeb (část 6 této přílohy) V případě Evropské unie: Všechny regionální orgány veřejné správy členských států Evropské unie. Poznámky: Pro účely této dohody se „regionálními orgány veřejné správy“ rozumějí zadavatelé ze správních celků, které spadají pod NUTS 1 a 2 ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (1). V případě Republiky Kazachstán: — Správa Almatinské oblasti — Správa Atyrauské oblasti — Správa Akťubinské oblasti — Správa Akmolské oblasti — Správa Východokazašské oblasti — Správa Žambylské oblasti — Správa Západokazašské oblasti — Správa Karagandské oblasti — Správa Kyzylordské oblasti — Správa Kostanajské oblasti — Správa Mangystauské oblasti — Správa Pavlodarské oblsti — Správa Severokazašské oblasti — Správa Jihokazašské oblasti — Správa města Astana — Správa města Almaty. Poznámka: Zadávací řízení pro výše uvedené státní orgány může organizovat a provádět jedna instituce určená v souladu s platnými právními předpisy Republiky Kazachstán. ČÁST 3 VŠECHNY OSTATNÍ SUBJEKTY, NA JEJICHŽ ZAKÁZKY SE TATO KAPITOLA VZTAHUJE (nejsou) ČÁST 4 ZAHRNUTÉ ZBOŽÍ V případě Evropské unie a Republiky Kazachstán 1. Tato kapitola se vztahuje na zakázky týkající se veškerého zboží pořizovaného subjekty uvedenými v částech 1 až 3 této přílohy, není-li v této dohodě stanoveno jinak. 2. Seznam zboží, na které se odkazuje v článku 137 této dohody: Zboží uvedené v článku 137 této dohody je identifikováno podle kódu nomenklatury Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží Světové celní organizace (HS) uvedeného v následující tabulce. Popis se uvádí pouze pro informaci. č.\| Kódy HS\| Skupiny komodit ---\|---\|--- 1\| 0401 až 0402\| Mléko a smetana 2\| 0701 až 0707\| Některá jedlá zelenina 3\| 2501 až 2530\| Ostatní nekovové minerální výrobky 4\| 2801 až 2940\| Některé chemické látky a chemické výrobky 5\| 3101 až 3826\| Některé chemické látky a chemické výrobky 6\| 3917\| Potrubí, trubky, hadice a jejich spojovací příslušenství, z plastů 7\| 4801\| Novinový papír, v kotoučích nebo listech (arších) 8\| 4803\| Toaletní nebo odličovací tenký papír, ručníkový nebo ubrouskový papír a podobné papíry používané v domácnosti nebo pro hygienické účely 9\| 5101 až 6006\| Textilie a textilní výrobky 10\| 7201 až 8113\| Obecné kovy a výrobky z obecných kovů 11\| 8201 až 8311\| Hotové kovové výrobky, kromě strojů a zařízení 12\| 8429\| Samohybné buldozery, angldozery, srovnávače (grejdry), stroje na vyrovnávání terénu (nivelátory), škrabače (skrejpry), mechanické lopaty, rypadla, lopatové nakladače, dusadla a silniční válce: 13\| 8501 až 8517\| Některé stroje a zařízení 14\| 8535 až 8548\| Některá elektrická zařízení 15\| 870130\| Pásové traktory a tahače 16\| 870190\| Ostatní traktory a tahače čísla 8701 (jiné než tahače čísla 8709) 17\| 8702\| Motorová vozidla pro dopravu deseti nebo více osob, včetně řidiče 18\| 8703\| Osobní automobily a jiná motorová vozidla konstruovaná především pro přepravu osob (jiná než čísla 8702), včetně osobních dodávkových automobilů a závodních automobilů 19\| 8704\| Motorová vozidla pro přepravu nákladu 20\| 8705\| Motorová vozidla pro zvláštní účely, jiná než vozidla konstruovaná především pro dopravu osob nebo nákladu (například vyprošťovací automobily, jeřábové automobily, požární automobily, nákladní automobily s míchačkou na beton, zametaci automobily, kropicí automobily, pojízdné dílny, pojízdné rentgenové stanice) 21\| 8716\| Přívěsy a návěsy; ostatní vozidla bez mechanického pohonu; jejich části a součásti 22\| 8802\| Vrtulníky a kosmické lodě 23\| 940350\| Ložnicový dřevěný nábytek 24\| 9405\| svítidla a osvětlovací zařízení ČÁST 5 ZAHRNUTÉ SLUŽBY V případě Evropské unie a Republiky Kazachstán: Tato dohoda se vztahuje na zadávání zakázek subjekty uvedenými v částech 1 až 3 této přílohy na níže uvedené služby, které jsou pojmenovány v souladu s 51. sekcí prozatímní ústřední klasifikace produktů vypracované OSN (CPCprov), jak je obsažena v seznamu odvětvové klasifikace služeb WTO (MTN.GNS/W/120): (1) Popis\| Referenční číslo CPCprov ---\|--- Telekomunikační služby\| 752 (2) Finanční auditorské služby\| 86211 Účetní auditorské služby\| 86212 Průzkum trhu\| 86401 Podnikové poradenství\| 865 Služby související s podnikovým poradenstvím\| 866 (3) Architektonické služby\| 8671 Inženýrské služby\| 8672 Integrované inženýrské služby\| 8673 Urbanistické služby a služby v oblasti krajinářské architektury\| 8674 Související vědecké a technické poradenství\| 8675 (1) Poznámka: Zahrnuté služby podléhají omezením a podmínkám stanoveným pro každou stranu v listině specifických závazků GATS. ČÁST 6 ZAHRNUTÉ STAVEBNÍ SLUŽBY V případě Evropské unie a Republiky Kazachstán: Tato dohoda se vztahuje na zakázky zadavatelů uvedených v částech 1 až 3 této přílohy na veškeré stavební služby uvedené v CPCprov. Poznámka: Zahrnuté služby podléhají omezením a podmínkám stanoveným pro každou stranu v listině specifických závazků GATS. ČÁST 7 OBECNÉ POZNÁMKY V případě Evropské unie: 1. Kapitola 8 (Veřejné zakázky) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody se nevztahuje na: a) zakázky na zemědělské produkty v návaznosti na programy podpory zemědělství a programy výživy lidstva (například na potravinovou pomoc včetně programů okamžité pomoci); a b) zakázky za účelem získání, vývoje, výroby nebo účasti na výrobě programového materiálu vysílacími společnostmi a smlouvy na poskytnutí vysílacího času. 2. Tato dohoda se nevztahuje na zakázky zadavatelů uvedených v částech 1 a 2 této přílohy v souvislosti s činnostmi v oblasti pitné vody, energetiky, dopravy a v poštovním odvětví, pokud nejsou předmětem přílohy 3 této přílohy. 3. Co se týče Alandských ostrovů, použijí se zvláštní podmínky protokolu č. 2 o Alandách ke Smlouvě o přistoupení Rakouska, Finska a Švédska k Evropské unii. 4. Pokud jde o zakázky zadavatelů v oblasti obrany a bezpečnosti, zahrnuto je pouze zboží, které není citlivé, a materiály nevojenského charakteru. 5. Zakázky zadavatelů na zboží nebo služby, na které se tato dohoda nevztahuje, se nepovažují za zahrnuté zakázky. V případě Republiky Kazachstán: 1. Kapitola 8 (Veřejné zakázky) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody se nevztahuje na: a) zakázky na zemědělské produkty v návaznosti na programy podpory zemědělství a programy výživy lidstva (například na potravinovou pomoc včetně programů okamžité pomoci); b) zakázky za účelem získání, vývoje, výroby nebo účasti na výrobě programového materiálu vysílacími společnostmi a smlouvy na poskytnutí vysílacího času; c) zakázky na zboží, práce a služby podle čl. 41 odst. 3 zákona č. 303 III o veřejných zakázkách ze dne 21. července 2007, jestliže obsahují informace tvořící státní tajemství; d) zakázky v oblasti výzkumu a průzkumu vesmíru pro mírové účely, mezinárodní spolupráce při provádění společných projektů a programů v oblasti vesmírných činností; e) zakázky na zboží, práce a služby, které jsou výlučně poskytovány přirozeným nebo státním monopolem; nebo f) zakázky na finanční služby, pokud nejsou uvedeny v části 5 této přílohy. 2. Kapitola 8 (Veřejné zakázky) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody se nevztahuje na vyčlenění ve prospěch malých podniků nebo podniků ve vlastnictví menšin nebo podniků, které zaměstnávají lidi se zvláštními potřebami. Vyčleněním se rozumí jakákoli forma preference, jako je výlučné právo na poskytování zboží nebo služeb nebo cenové zvýhodnění. 3. Kapitola 8 (Veřejné zakázky) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody se nevztahuje na zakázky zadávané zahrnutým subjektem jménem nezahrnutého subjektu. 4. Zakázky zadavatelů na zboží nebo služby, na které se tato dohoda nevztahuje, se nepovažují za zahrnuté zakázky. 5. Tato dohoda se nevztahuje na zakázky zadavatelů uvedených v částech 1 a 2 této přílohy v souvislosti s činnostmi v oblasti pitné vody, energetiky, dopravy a v poštovním odvětví, pokud nejsou předmětem přílohy 3 této přílohy. PŘÍLOHA IV MÉDIA PRO ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ A OZNÁMENÍ O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH PODLE KAPITOLY 8 (VEŘEJNÉ ZAKÁZKY) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) ČÁST 1 MÉDIA PRO ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH V případě EVROPSKÉ UNIE: ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÉ UNIE http://simap.europa.eu BELGIE Zákony, královské výnosy, ministerské vyhlášky, ministerské oběžníky - le Moniteur belge Judikatura - Pasicrisie BULHARSKO Právní předpisy - Държавен вестник (Státní věstník) Soudní rozhodnutí - www.sac.government.bg Správní rozhodnutí s obecnou působností a procesní předpisy - www.aop.bg a www.cpc.bg ČESKÁ REPUBLIKA Právní předpisy - Sbírka zákonů České republiky Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - Sbírka rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže DÁNSKO Právní předpisy - Lovtidende Soudní rozhodnutí - Ugeskrift for Retsvæsen Správní rozhodnutí a procesní předpisy - Ministerialtidende Rozhodnutí Odvolací komise pro veřejné zakázky - Konkurrenceråded Dokumentation NĚMECKO Právní předpisy - Bundesanzeiger Soudní rozhodnutí: Entscheidungsammlungen des Bundesverfassungsgerichts, Bundesgerichtshofs, Bundesverwaltungsgerichts, Bundesfinanzhofs sowie der Oberlandesgerichte ESTONSKO Právní předpisy a správní rozhodnutí s obecnou působností: Riigi Teataja Rozhodnutí Nejvyššího soudu Estonska: Riigi Teataja (část 3) IRSKO Právní předpisy - Iris Oifigiuil (Irský úřední věstník) ŘECKO Úřední věstník Řecké republiky - Εφημερίδα της Κυβερνήσεως της Ελληνικής Δημοκρατίας ŠPANĚLSKO Právní předpisy - Boletín Oficial del Estado Soudní rozhodnutí - bez úředního vyhlášení FRANCIE Právní předpisy - Journal Officiel de la République française Soudní rozhodnutí - Recueil des arrêts du Conseil ďEtat Revue des marchés publics CHROVATSKO Národně novině (Národní noviny) - http://www.nn.hr ITÁLIE Právní předpisy - Gazzetta Ufficiale Judikatura - bez úředního vyhlášení KYPR Právní předpisy - Úřední věstník republiky (Επίσημη Εφημερίδα της Δημοκρατίας) Soudní rozhodnutí: Rozhodnutí Nejvyššího soudu - Státní tiskárna (Αποφάσεις Ανωτάτου Δικαστηρίου 1999 - Τυπογραφείο της Δημοκρατίας) LOTYŠSKO Právní předpisy - Latvijas vēstnesis (Úřední věstník) LITVA Právní a správní předpisy - Úřední věstník („Valstybės Žinios“) Litevské republiky Soudní rozhodnutí, judikatura - Věstník Nejvyššího soudu Litvy „Teismų praktika“; Věstník Nejvyššího správního soudu Litvy „Administracinių teismų praktika“ LUCEMBURSKO Právní předpisy - Memorial Judikatura - Pasicrisie MAĎARSKO Právní předpisy - Magyar Közlöny (Úřední věstník Maďarské republiky) Judikatura - Közbeszerzési Értesítő - a Közbeszerzések Tanácsa Hivatalos Lapja (Věstník veřejných zakázek - Úřední věstník Rady pro veřejné zakázky) MALTA Právní předpisy - Government Gazette (Vládní věstník) NIZOZEMSKO Právní předpisy - Nederlandse Staatscourant nebo Staatsblad Judikatura - bez úředního vyhlášení RAKOUSKO Právní předpisy - Österreichisches Bundesgesetzblatt Amtsblatt zur Wiener Zeitung Soudní rozhodnutí - Sammlung von Entscheidungen des Verfassungsgerichtshofes; Sammlung der Entscheidungen des Verwaltungsgerichtshofes - administrativrechtlicher und finanzrechtlicher Teil; Amtliche Sammlung der Entscheidungen des OGH in Zivilsachen POLSKO Právní předpisy - Dziennik Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej (Sbírka zákonů Polské republiky) Soudní rozhodnutí, judikatura - „Zamówienia publiczne w orzecznictwie. Wybrane orzeczenia zespołu arbitrów i Sądu Okręgowego w Warszawie“ (Výběr rozhodnutí rozhodčích komisí a Krajského soudu ve Varšavě) PORTUGALSKO Právní předpisy - Diário da República Portuguesa la Série A e 2a série Soudní rozhodnutí - Boletim do Ministério da Justiça; Colectânea de Acordos do SupremoTribunal Administrativo; Colectânea de Jurisprudencia Das Relações RUMUNSKO Právní předpisy - Monitorul Oficial al României (Úřední věstník Rumunska) Soudní rozhodnutí, správní rozhodnutí s obecnou působností a procesní předpisy - www.anrmap.ro SLOVINSKO Právní předpisy - Úřední list Republiky Slovinsko Soudní rozhodnutí - bez úředního vyhlášení SLOVENSKO Právní předpisy - Zbierka zakonov (Sbírka zákonů) Soudní rozhodnutí - bez úředního vyhlášení FINSKO Suomen Säädöskokoelma - Finlands Författningssamling (Sbírka zákonů Finska) ŠVÉDSKO Svensk Författningssamling (Švédská sbírka zákonů) SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ Právní předpisy - HM Stationery Office (Kancelář Jejího Veličenstva pro úřední tisky) Judikatura - Law Reports „Veřejné orgány“ - HM Stationery Office (Kancelář Jejího Veličenstva pro úřední tisky) V případě REPUBLIKY KAZACHSTÁN: Internetové stránky Republiky Kazachstán o veřejných zakázkách http://goszakup.gov.kz Právní informační systém o právních předpisech Republiky Kazachstán http://adilet.zan.kz ČÁST 2 MÉDIA PRO ZVEŘEJŇOVÁNÍ OZNÁMENÍ V případě Evropské unie: TSI pro subsystém „Provoz a řízení dopravy“ http://simap.europa.eu V případě Republiky Kazachstán: Internetové stránky Republiky Kazachstán o veřejných zakázkách http://goszakup.gov.kz PŘÍLOHA V PRAVIDLA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) Obecná ustanovení 1. V kapitole 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody a v těchto pravidlech se rozumí: a) „poradcem“ osoba, kterou strana sporu najala, aby poskytovala poradenství nebo pomáhala dané straně v souvislosti s rozhodčím řízením; b) „rozhodcem“ člen rozhodčího tribunálu ustaveného podle článku 177 této dohody; c) „asistentem“ osoba, která za podmínek jmenování rozhodce vykonává asistenční práci, poskytuje pomoc nebo provádí zkoumání pro rozhodce; d) „žalující stranou“ kterákoli strana, která požaduje zřízení rozhodčího tribunálu podle článku 176 této dohody; e) „žalovanou stranou“ strana, která údajně porušila ustanovení uvedená v článku 173 této dohody; f) „rozhodčím tribunálem“ tribunál ustavený podle článku 177 této dohody; g) „zástupcem strany“ zaměstnanec nebo jiná osoba jmenovaná stranou pro účely sporu v rámci této dohody; h) „dnem“ kalendářní den; i) „pracovním dnem“ jakýkoli den kromě státního svátku, soboty a neděle. 2. Strany si rozdělí náklady vyplývající z organizačních záležitostí, včetně odměny a nákladů rozhodců. Oznamování 3. Žádost o konzultace a žádost o ustavení tribunálu se zasílá druhé straně elektronickým sdělením, faxem, doporučenou poštovní zásilkou, kurýrem nebo jakýmikoli jinými telekomunikačními prostředky, které poskytují záznam o zaslání dokumentu. 4. Každá strana sporu a rozhodčí tribunál předá veškeré jiné dokumenty, než je žádost o konzultace a žádost o ustavení tribunálu, elektronickou poštou nebo faxem, doporučenou poštovní zásilkou, kurýrem nebo jakýmikoli jinými telekomunikačními prostředky, které poskytují záznam o zaslání dokumentu, druhé straně a případně každému rozhodci. Není-li dokázáno jinak, zpráva elektronické pošty se považuje za doručenou v den odeslání. Je-li kterýkoli z podkladů důvěrný nebo příliš velký na to, aby mohl být zaslán elektronickou poštou, musí strana zasílající dokument zajistit zaslání daného dokumentu druhé straně a případně každému rozhodci v jiném elektronickém formátu do jednoho dne od odeslání zprávy elektronickou poštou. V uvedených případech musí strana odesílající dokument informovat elektronickou poštou druhou stranu a případně každého rozhodce o zaslání dokumentu a o jeho obsahu. 5. Veškerá oznámení jsou adresována vládě Republiky Kazachstán a Generálnímu ředitelství pro obchod Evropské komise. Do 30 dnů od zahájení používání hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody si strany vymění údaje týkající se elektronické komunikace v souladu s body 3 a 4 těchto pravidel. Jakákoli změna adresy elektronické pošty nebo jiné elektronické komunikace musí být neprodleně oznámena druhé straně a rozhodčímu tribunálu, je-li ustaven. 6. Drobné chyby - překlepy v žádostech, oznámeních, písemných podáních nebo jiných dokumentech vztahujících se k řízení rozhodčího tribunálu - mohou být opraveny rychlým doručením nového dokumentu s jasně označenými změnami. 7. Pokud poslední den pro doručení dokumentu připadne na sobotu, neděli nebo státní svátek Evropské unie nebo Republiky Kazachstán, je posledním dnem lhůty pro doručení následující pracovní den. Pokud je dokument doručen straně v den, který je v této straně státním svátkem, považuje se za doručený ve lhůtě následující pracovní den. Datum obdržení dokumentu se považuje za stejné jako datum jeho doručení. Zahájení rozhodčího řízení 8. a) Pokud je podle článku 177 této dohody nebo bodů 19, 20 nebo 47 těchto pravidel rozhodce vybírán losem, provede se losování v čase a na místě, o nichž rozhodne žalující strana a jež budou neprodleně sděleny žalované straně. Žalovaná strana se může, přeje-li si to, zúčastnit losování. V každém případě se výběr losem uskuteční ve spolupráci s kteroukoli stranou či stranami, které jsou přítomny. b) Pokud je podle článku 177 této dohody nebo podle bodů 19, 20 nebo 47 těchto pravidel rozhodce vybírán losem a Výbor pro spolupráci má dva předsedy, vylosují rozhodce oba předsedové nebo jimi pověřené osoby nebo pouze jeden předseda, pokud se druhý předseda či jím pověřená osoba losování nechce účastnit. c) Strany informují vybrané rozhodce o jejich jmenování. d) Rozhodce, který byl jmenován v souladu s postupem stanoveným v článku 177 této dohody, potvrdí Výboru pro spolupráci, že je schopen vykonávat funkci rozhodce, a to do pěti dnů ode dne, kdy byl o svém jmenování informován. e) Pokud se strany sporu nedohodnou jinak, sejdou se s rozhodčím tribunálem do sedmi dnů po datu jeho ustavení osobně nebo prostřednictvím jiného komunikačního prostředku. Strany a rozhodčí tribunál určí záležitosti, které považují za nezbytné, včetně odměn a výdajů, které se budou platit rozhodcům. Odměny a výdaje musí být v souladu s normami WTO. 9. a) Nedohodnou-li se obě strany do pěti dnů ode dne výběru rozhodců jinak, bude mandátem rozhodčího tribunálu: „s ohledem na odpovídající ustanovení dohody, jichž se dovolávají strany sporu, zkoumat záležitost, jež mu byla předložena v žádosti o ustavení rozhodčího tribunálu; rozhodnout o souladu zkoumaného opatření s ustanoveními uvedenými v článku 173 a vydat zprávu v souladu s články 180, 181, 182 a 195 této dohody.“ b) Strany oznámí dohodnutý mandát rozhodčímu tribunálu do tří dnů od jeho odsouhlasení. Úvodní podání 10. Žalující strana doručí své první písemné podání nejpozději 20 dnů po dni ustavení rozhodčího tribunálu. Žalovaná strana předloží své písemné protipodání nejpozději 20 dnů po dni obdržení úvodního písemného podání. Práce rozhodčích tribunálů 11. Předseda rozhodčího tribunálu předsedá všem jeho jednáním. Rozhodčí tribunál může předsedu zmocnit k provádění administrativních a procesních rozhodnutí. 12. Pokud není v kapitole 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody stanoveno jinak, může rozhodčí tribunál vykonávat své činnosti libovolnými prostředky, například telefonem, faxem nebo počítačovým spojením. 13. Porad rozhodčího tribunálu se mohou zúčastnit pouze rozhodci, ale rozhodčí tribunál může přítomnost na těchto poradách dovolit svým asistentům. 14. Návrhy zpráv může vypracovávat pouze rozhodčí tribunál, který nesmí tuto svou pravomoc delegovat. 15. Pokud vyvstane procesní problém, který neřeší kapitola 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání)této dohody a přílohy V až VII této dohody, může rozhodčí tribunál po konzultaci stran přijmout odpovídající postup, který je s těmito ustanoveními v souladu. 16. Pokud se rozhodčí tribunál domnívá, že je nezbytné změnit jakoukoli lhůtu použitelnou při řízení, kromě lhůt stanovených v kapitole 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody, nebo učinit jakoukoli jinou procesní nebo správní úpravu, informuje písemně strany o důvodech změny nebo úpravy a uvede, jaké období nebo jaká úprava jsou nutné. Nahrazení 17. Není-li rozhodce schopen účastnit se rozhodčího řízení podle kapitoly 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody, odstoupí nebo musí být nahrazen, protože nesplňuje požadavky kodexu chování obsaženého v příloze VI této dohody, vybere se náhradní osoba v souladu s článkem 177 této dohody a bodem 8 těchto pravidel. 18. Pokud se některá strana sporu domnívá, že rozhodce neplní požadavky kodexu chování, a z toho důvodu by měl být nahrazen, oznámí to dotčená strana druhé straně sporu do patnácti dnů ode dne, kdy obdržela důkaz o okolnostech závažného porušení kodexu chování rozhodcem. 19. Pokud se některá ze stran sporu domnívá, že rozhodce, který není předsedou, neplní požadavky kodexu chování, přistoupí strany sporu ke konzultaci, a pokud se dohodnou na nutnosti nahradit rozhodce, vyberou nového rozhodce v souladu s článkem 177 této dohody a bodem 8 těchto pravidel. Pokud se strany sporu nedohodnou na nutnosti nahradit rozhodce, může kterákoli strana sporu požádat, aby byla záležitost postoupena předsedovi rozhodčího tribunálu, jehož rozhodnutí je konečné. Pokud na základě takové žádosti předseda zjistí, že rozhodce neplní požadavky kodexu chování, je vybrán nový rozhodce v souladu s článkem 177 této dohody a bodem 8 těchto pravidel. 20. Pokud se některá ze stran domnívá, že předseda rozhodčího tribunálu neplní požadavky kodexu chování, přistoupí strany ke konzultaci, a pokud se dohodnou na nutnosti nahradit předsedu, vyberou nového předsedu v souladu s článkem 177 této dohody a bodem 8 těchto pravidel. Pokud se strany nedohodnou na nutnosti nahradit předsedu, může kterákoli strana požádat, aby byla záležitost postoupena jedné ze zbývajících osob, které jsou uvedeny na seznamu osob a jež mohou zastávat funkci předsedy podle čl. 196 odst. 1 této dohody. Její jméno vylosuje předseda Výboru pro spolupráci nebo jím pověřená osoba. Rozhodnutí této osoby o nutnosti nahradit předsedu je konečné. Pokud tato osoba rozhodne, že původní předseda neplní požadavky kodexu chování, vybere nového předsedu losem ze zbývajících osob, které jsou uvedeny na seznamu podle čl. 196 odst. 1 této dohody a jež mohou zastávat funkci předsedy. Výběr nového předsedy se provede do pěti dnů ode dne rozhodnutí uvedeného v tomto odstavci. 21. Řízení rozhodčího tribunálu se pozastaví na dobu potřebnou k provedení postupů uvedených v bodech 18, 19 a 20 těchto pravidel. Slyšení 22. Předseda rozhodčího tribunálu stanoví datum a čas slyšení po konzultaci se stranami sporu a ostatními rozhodci a potvrdí tuto skutečnost stranám sporu písemně. Strana, která má na starosti logistické zabezpečení řízení, tyto informace zveřejní, pokud se jedná o veřejné slyšení. Pokud s tím strany souhlasí, může rozhodčí tribunál rozhodnout o tom, že se slyšení nesvolá. 23. Nedohodnou-li se strany jinak, koná se slyšení v Bruselu, je-li žalující stranou Republika Kazachstán, a v Astaně, je-li žalující stranou Evropská unie. 24. Pokud s tím strany souhlasí, může rozhodčí tribunál svolat dodatečná slyšení. 25. Všichni rozhodci musí být vždy přítomni po celou dobu slyšení. 26. Nezávisle na tom, zda je slyšení přístupné veřejnosti, se ho mohou zúčastnit tyto osoby: a) zástupci stran sporu; b) poradci stran sporu; c) správní zaměstnanci, tlumočníci, překladatelé a soudní zapisovatelé a d) asistenti rozhodců. Oslovovat rozhodčí tribunál smějí pouze zástupci a poradci stran sporu. 27. Nejpozději pět dnů před datem slyšení doručí každá strana sporu rozhodčímu tribunálu seznam osob, které přednesou při slyšení argumenty nebo prezentace jménem této strany, a dalších zástupců nebo poradců, kteří se zúčastní slyšení. 28. Rozhodčí tribunál vede slyšení následujícím způsobem a přitom zajistí, aby žalující i žalovaná strana dostaly stejné množství času: Argumenty: a) argumenty žalující strany; b) argumenty žalované strany. Protiargumenty: a) argumenty žalující strany; b) replika žalované strany. 29. Rozhodčí tribunál může klást otázky kterékoli straně sporu kdykoli během slyšení. 30. Rozhodčí tribunál zajistí přepis každého slyšení a doručí jej stranám sporu co nejdříve. Strany sporu mohou k přepisu předložit poznámky a rozhodčí tribunál je zváží. 31. Každá strana sporu může předložit dodatečné písemné podání ohledně libovolné záležitosti, která vyvstala během slyšení, do deseti dnů ode dne slyšení. Písemné dotazy 32. Rozhodčí tribunál může kdykoli během řízení adresovat písemné dotazy jedné nebo oběma stranám sporu. Každá strana sporu obdrží kopie všech dotazů rozhodčího tribunálu. 33. Strana sporu doručí kopii své písemné odpovědi na dotaz rozhodčího tribunálu rovněž druhé straně sporu. Každá strana sporu dostane příležitost písemně komentovat odpověď druhé strany ve lhůtě pěti dnů od data doručení této odpovědi. Důvěrnost informací 34. Každá strana sporu a její poradci zacházejí se všemi informacemi, které druhá strana sporu předložila rozhodčímu tribunálu a označila za důvěrné, jako s důvěrnými informacemidůvěrnými informacemi. Pokud strana sporu předloží rozhodčímu tribunálu důvěrné znění písemného podání, poskytne na žádost druhé strany rovněž nedůvěrné shrnutí informací obsažených v jejím podání, které může být zveřejněno, a to nejpozději do 15 dnů po datu žádosti nebo podání, podle toho, k čemu došlo později, a vysvětlení, proč jsou nezveřejněné informace důvěrné. Žádné ustanovení těchto pravidel nebrání straně sporu zveřejnit prohlášení o svých vlastních postojích, a to do té míry, v níž při odkazování na informace podané druhou stranou nezveřejní žádné informace, které druhá strana označila za důvěrné. Rozhodčí tribunál jedná v neveřejném zasedání v případech, kdy podání a argumenty některé strany obsahují důvěrné informacedůvěrné informace. Strany sporu a jejich poradci zachovají důvěrnost slyšení rozhodčího tribunálu, probíhá-li slyšení na uzavřeném zasedání. Nedůvěrné znění zprávy rozhodčího tribunálu 35. Pokud zpráva rozhodčího tribunálu obsahuje informace označené některou stranou jako důvěrné, připraví rozhodčí tribunál nedůvěrné znění své zprávy. Stranám je poskytnuta příležitost vyjádřit se k nedůvěrnému znění a rozhodčí tribunál přihlédne k jejich připomínkám při vypracování konečného nedůvěrného znění své zprávy. Jednostranné kontakty 36. Rozhodčí tribunál se nesejde s jednou stranou ani s ní nekomunikuje bez přítomnosti druhé strany. 37. Rozhodci nesmějí diskutovat o žádných aspektech předmětné záležitosti řízení s některou ze stran nebo s oběma stranami sporu v nepřítomnosti ostatních rozhodců. Podání amicus curiae 38. Pokud se strany do tří dnů po datu ustavení rozhodčího tribunálu nedohodnou jinak, může rozhodčí tribunál obdržet nevyžádaná písemná podání od fyzických nebo právnických osob usazených na území některé ze stran sporu a nezávislých na vládách stran sporu za předpokladu, že jsou učiněna během deseti dnů následujících po datu ustavení rozhodčího tribunálu, že jsou stručná a v žádném případě nepřesahují 15 tištěných stran s řádkováním 2 a že přímo souvisejí s faktickými nebo právními otázkami, kterými se rozhodčí tribunál zabývá. 39. Podání obsahuje popis fyzické nebo právnické osoby, která podání činí, včetně její státní příslušnosti nebo místa, kde sídlí, povahu jejích činností, právní status, obecné cíle a zdroj jejího financování a specifikuje povahu zájmu, který tato osoba má na rozhodčím řízení. Vypracuje se v jazycích vybraných stranami sporu v souladu s body 42 a 43 těchto pravidel. 40. Rozhodčí tribunál ve své zprávě uvede veškerá podání, která obdržel a která jsou v souladu s body 38 a 39 těchto pravidel. Rozhodčí tribunál nemá povinnost se ve své zprávě zabývat argumenty uvedenými v takových podáních. Veškerá taková podání předloží rozhodčí tribunál stranám sporu k vyjádření. Strany sporu předloží své připomínky do deseti dnů po obdržení podání a rozhodčí tribunál je zváží. Naléhavé případy 41. V naléhavých případech uvedených v kapitole 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody rozhodčí soud po konzultaci se stranami případně upraví lhůty uvedené v těchto pravidlech a oznámí tyto úpravy stranám. Překlady a tlumočení 42. Během konzultací uvedených v článku 174 této dohody a ne později než na schůzi uvedené v bodě 8 písm. e) těchto pravidel se strany sporu snaží dohodnout na společném pracovním jazyce pro řízení rozhodčího tribunálu. 43. Nejsou-li strany sporu schopny dohodnout se na společném pracovním jazyce, provádí každá strana svá písemná podání ve vybraném jazyce. V takovém případě poskytne dotčená strana současně překlad do jazyka, který si vybere druhá strana, nejsou-li taková podání napsána některým z pracovních jazyků WTO. Žalovaná strana zajistí tlumočení ústních podání do jazyků, které si strany sporu zvolily. 44. Zprávy rozhodčího tribunálu se vydají v jazyce nebo jazycích, které si strany sporu zvolily. 45. Kterákoli strana sporu může předložit připomínky k přesnosti překladu jakéhokoli přeloženého dokumentu, který byl vypracován podle těchto pravidel. 46. Každá strana nese náklady na překlad svých písemných podání. Veškeré náklady na překlad zprávy rozhodčího tribunálu ponesou obě strany sporu rovným dílem. Ostatní postupy 47. Tato pravidla se použijí rovněž při postupech stanovených v článku 174, čl. 184 odst. 2, čl. 185 odst. 2, čl. 186 odst. 3 a čl. 187 odst. 2 této dohody. Lhůty stanovené v těchto pravidlech však rozhodčí tribunál upraví v souladu se zvláštními lhůtami stanovenými pro přijetí zprávy rozhodčího tribunálu v těchto jiných postupech. PŘÍLOHA VI KODEX CHOVÁNÍ PRO ČLENY ROZHODČÍCH TRIBUNÁLŮ A MEDIÁTORY PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) Definice 1. V tomto kodexu chování se rozumí: a) „rozhodcem“ člen rozhodčího tribunálu ustaveného podle článku 177 této dohody; b) „kandidátem“ osoba, jejíž jméno je na seznamu rozhodců, na které odkazuje článek 196 této dohody, a jejíž zvolení rozhodcem podle článku 177 této dohody je zvažováno; c) „asistentem“ osoba, která za podmínek jmenování rozhodce vykonává asistenční práci, poskytuje pomoc nebo provádí zkoumání pro rozhodce; d) „řízením“, pokud není uvedeno jinak, řízení rozhodčího tribunálu podle kapitoly 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody; e) „pracovníky“ ve vztahu k rozhodci osoby, které tento rozhodce řídí a kontroluje, avšak nejsou jeho asistenty; f) „mediátoremmediátorem“ osoba, která vede mediační řízení v souladu s přílohou VII této dohody. Procesní povinnosti 2. Každý kandidát a rozhodce se vyvaruje nevhodného chování i vyvolávání dojmu nevhodného chování, je nezávislý a nestranný, vyvaruje se přímého i nepřímého střetu zájmů a dodržuje přísné normy chování tak, aby byla zachována nedotknutelnost a nestrannost mechanismu pro urovnávání sporů. Bývalí rozhodci musí splňovat závazky stanovené v bodech 15, 16, 17 a 18 tohoto kodexu chování. Povinnost poskytnout informace 3. Předtím, než je jmenování kandidáta za rozhodce podle kapitoly 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody potvrzeno, poskytne tento kandidát informace o jakýchkoli zájmech, vztazích nebo záležitostech, u nichž je pravděpodobné, že by mohly ovlivnit jeho nezávislost nebo nestrannost, nebo které by mohly důvodně vytvářet dojem nevhodnosti nebo podjatosti v řízení. Za tímto účelem kandidát vynaloží veškeré patřičné úsilí, aby si byl vědom všech takových zájmů, vztahů nebo záležitostí. 4. Kandidát nebo rozhodce písemně sdělí záležitosti týkající se skutečného nebo potenciálního porušení tohoto kodexu chování Výboru pro spolupráci ke zvážení stranami. 5. Jakmile je rozhodce vybrán, vynakládá i nadále veškeré patřičné úsilí, aby si byl vědom veškerých zájmů, vztahů nebo záležitostí uvedených v bodě 3 tohoto kodexu chování, a oznámí je. Oznamovací povinnost je trvalou povinností, která vyžaduje, aby rozhodce poskytoval informace o všech takových zájmech, vztazích nebo záležitostech, které mohou vzniknout v průběhu kterékoli fáze řízení. Rozhodce poskytne informace o takových zájmech, vztazích nebo záležitostech tím, že je písemně sdělí Výboru pro spolupráci, aby je strany mohly zvážit. Povinnosti rozhodců 6. Rozhodce je po potvrzení svého jmenování k dispozici pro výkon svých povinností a vykonává je v průběhu řízení řádně a včas, spravedlivě a poctivě. 7. Rozhodce zvažuje pouze ty otázky, které byly vzneseny v rámci řízení a jsou nezbytné pro zprávu rozhodčího tribunálu, a tuto povinnost nedeleguje na žádnou jinou osobu. 8. Rozhodce podnikne všechny vhodné kroky k tomu, aby zajistil, že jeho asistent a pracovníci si jsou vědomi bodů 2, 3, 4, 5, 16, 17 a 18 tohoto kodexu chování a že tyto body splňují. 9. Rozhodce v souvislosti s řízením nenavazuje jednostranné kontakty. Nezávislost a nestrannost rozhodců 10. Rozhodce je nezávislý, nestranný a vyvaruje se vytváření dojmu nevhodného jednání nebo podjatosti a není ovlivňován vlastními zájmy, vnějším tlakem, politickými zřeteli, voláním veřejnosti, loajalitou vůči některé straně ani obavami z kritiky. 11. Rozhodce se přímo ani nepřímo nezaváže ani nepřijme žádné výhody, které by jakkoli narušily řádný výkon jeho povinností nebo by budily dojem narušení řádného výkonu jeho povinností. 12. Rozhodce nevyužije svého postavení v rozhodčím tribunálu k prosazování jakýchkoli osobních nebo soukromých zájmů. Rozhodce se vyvaruje jednání, které by mohlo vytvořit dojem, že by ho v jeho postavení mohli ovlivnit jiné osoby. 13. Rozhodce nesmí umožnit, aby jeho jednání nebo úsudek ovlivňovaly finanční, obchodní, profesionální, osobní nebo sociální vztahy nebo odpovědnosti. 14. Rozhodce se musí vyvarovat toho, aby vstupoval do jakýchkoli vztahů nebo aby mu vznikl jakýkoli finanční zájem, u něhož je pravděpodobné, že by ovlivňoval jeho nestrannost, nebo který by mohl důvodně vyvolávat dojem nevhodného jednání nebo podjatosti. Povinnosti bývalých rozhodců 15. Všichni bývalí rozhodci se vyvarují jednání, které by mohlo vyvolat dojem, že byli podjatí při plnění svých povinností nebo že získal výhody z rozhodnutí nebo zprávy rozhodčího tribunálu. Důvěrnost informací 16. Rozhodce ani bývalý rozhodce nikdy nevyzradí ani nevyužije žádné neveřejné informace týkající se řízení nebo zjištěné v průběhu řízení s výjimkou případů, kdy je to pro účely tohoto řízení, a v žádném případě žádné takové informace nevyzradí ani nevyužije k získání osobních výhod nebo výhod pro jiné osoby ani k nepříznivému ovlivnění zájmů jiných osob. 17. Rozhodce nevyzradí zprávu rozhodčího tribunálu nebo její části před jejím zveřejněním v souladu s kapitolou 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody. 18. Rozhodce nebo bývalý rozhodce nikdy neprozradí informace o jednání rozhodčího tribunálu ani o názorech kteréhokoli rozhodce. Výdaje 19. Každý rozhodce si vede záznamy a předloží konečnou zprávu o tom, kolik času řízení věnoval, a o svých výdajích, jakož i o vynaloženém čase a výdajích svého asistenta a pracovníků. Mediátoři 20. Pravidla popsaná v tomto kodexu chování platná pro rozhodce nebo bývalé rozhodce se obdobně použijí na mediátorymediátory. PŘÍLOHA VII MECHANISMUS MEDIACE PODLE KAPITOLY 14 (ŘEŠENÍ SPORŮ) HLAVY III (OBCHOD A PODNIKÁNÍ) Článek 1 Cíl Cílem této přílohy je napomoci nalezení vzájemně přijatelného řešení díky ucelenému a urychlenému řízení za pomoci mediátora. Oddíl A Řízení v rámci mechanismu mediace Článek 2 Žádost o poskytnutí informací 1. Kterákoli ze stran může kdykoli před zahájením mediačního řízení písemně požádat o informace týkající se opatření, jež má nepříznivý vliv na obchod nebo investice mezi stranami. Strana, jíž je žádost určena, na ni písemně odpoví do dvaceti dnů od obdržení a v odpovědi uvede své připomínky k informacím uváděným v žádosti. 2. Pokud odpovídající strana považuje za nemožné odpovědět do dvaceti dnů od obdržení žádosti, neprodleně informuje žádající stranu o důvodech odkladu a uvede, v jaké nejkratší lhůtě předpokládá, že bude moci svou odpověď předložit. Článek 3 Zahájení řízení 1. Kterákoli ze stran může kdykoli písemnou žádostí podanou druhé straně požádat o to, aby se strany zúčastnily mediačního řízení. Žádost musí být dostatečně podrobná, aby jasně uváděla důvody strany, která o mediacimediaci žádá, a musí: a) určit konkrétní opatření, o které se jedná; b) upřesnit údajné nepříznivé účinky, které opatření podle strany žádající o mediacimediaci má nebo bude mít na obchod nebo investice mezi stranami; a c) objasnit, jaký mají podle názoru strany žádající o mediacimediaci uvedené účinky na obchod a investice vztah k příslušnému opatření. 2. Mediační řízení lze zahájit pouze na základě vzájemné dohody mezi stranami. Strana, jíž je žádost podle odstavce 1 určena, ji příznivě zváží a písemně ji do deseti dnů od jejího obdržení schválí nebo zamítne. Článek 4 Výběr mediátora 1. Strany usilují o to, aby se na osobě mediátora dohodly do patnácti dnů po doručení přijetí uvedeného v čl. 3 odst. 2 této přílohy. 2. Pokud se strany nemohou na mediátorovi dohodnout ve lhůtě stanovené v odstavci 1 tohoto článku, může kterákoli ze stran požádat předsedu Výboru pro spolupráci nebo jím pověřenou osobu, aby mediátora vybral losem ze seznamu stanoveného čl. 196 odst. 1 této dohody. Výběr losem se uskuteční za přítomnosti zástupců obou stran, kteří budou pozváni s náležitým předstihem. V každém případě se výběr losem uskuteční ve spolupráci se stranou či stranami, které jsou přítomny. 3. Předseda Výboru pro spolupráci nebo jím pověřená osoba vybere mediátora do pěti dnů od podání žádosti podle odstavce 2. 4. Pokud by v době podání žádosti podle článku 3 této přílohy nebyl seznam uvedený v čl. 196 odst. 1 této dohody vypracován, bude mediátormediátor vylosován z osob, které byly formálně navrženy jednou či oběma stranami. 5. MediátorMediátor nesmí být občanem žádné strany, nedohodnou-li se strany jinak. 6. MediátorMediátor pomůže oběma stranám nestranným a transparentním způsobem objasnit opatření a jeho možné účinky na obchod a dospět k oboustranně přijatelnému řešení. 7. Kodex chování pro rozhodce a mediátory stanovený v příloze VI této dohody platí obdobně pro mediátory. 8. Body 3 až 7 (Oznamování) a 42 až 46 (Překlady a tlumočení) pravidel rozhodčího řízení obsažených v příloze V této dohody se použijí obdobně. Článek 5 Pravidla mediačního řízení 1. Do deseti dnů od určení mediátora předloží strana, která mediační řízení zahájila, písemně mediátorovi a druhé straně podrobný popis problému, zejména pokud jde o fungování předmětného opatření a jeho vliv na obchod. Do dvaceti dnů od doručení tohoto popisu se k němu může druhá strana písemně vyjádřit. Každá ze stran smí ve svém popise nebo vyjádření uvést veškeré informace, které pokládá za relevantní. 2. MediátorMediátor může rozhodnout o nejvhodnějším způsobu, jak objasnit předmětné opatření a jeho možné účinky na obchod. MediátorMediátor může zejména organizovat setkání stran, konzultovat strany společně nebo jednotlivě, konzultovat příslušné odborníky a zúčastněné strany či vyhledat jejich pomoc a poskytovat jakoukoli dodatečnou pomoc, o kterou strany požádají. Před konzultací příslušných odborníků a zúčastněných stran či před požádáním o jejich pomoc provede mediátormediátor konzultaci se stranami. 3. Rady či připomínky mediátora se netýkají souladu předmětného opatření s touto dohodou. Mediátor může nabídnout poradenství a navrhnout řešení, jež strany zváží. Strany mohou navrhované řešení přijmout či odmítnout nebo se dohodnout na jiném řešení. 4. Mediační řízení proběhne na území strany, jíž byla adresována žádost, nebo po vzájemné dohodě na jakémkoli jiném místě či jiným způsobem. 5. Strany usilují o dosažení vzájemně přijatelného řešení do 60 dnů od jmenování mediátora. Dokud nebude dosaženo konečné dohody, mohou strany zvážit případné přijetí předběžného řešení. 6. Vzájemně dohodnuté řešení nebo předběžné řešení lze přijmout prostřednictvím rozhodnutí Výboru pro spolupráci. Vzájemně dohodnutá řešení se zveřejní. Veřejně přístupná znění nesmějí obsahovat informace, které jedna strana označila jako důvěrné. 7. Na žádost stran jim mediátormediátor předá návrh věcné zprávy, v níž uvede stručné shrnutí i) opatření, jež je předmětem řízení; ii) použitých postupů; a iii) dohodnutého vzájemně přijatelného řešení, včetně možných předběžných řešení. MediátorMediátor dá stranám patnáct dnů na to, aby k návrhu zprávy vyjádřily své připomínky. Po zvážení připomínek předložených stranami v uvedené lhůtě předloží mediátor stranám do patnácti dnů konečné znění věcné zprávy. Věcná zpráva neobsahuje výklad této dohody. 8. Řízení se ukončuje: a) přijetím vzájemně přijatelného řešení stranami, k datu jeho přijetí; b) vzájemnou dohodou stran v kterékoli fázi řízení, k datu takové dohody; c) písemným prohlášením mediátora po konzultaci se stranami, že další úsilí o mediacimediaci by již nebylo účelné, k datu takového prohlášení; nebo d) písemným prohlášením jedné ze stran, po posouzení vzájemně přijatelných řešení v rámci mediačního řízení a po zvážení veškerých poradních stanovisek a návrhů řešení od mediátora, k datu takového prohlášení. Oddíl B Provedení Článek 6 Provedení vzájemně přijatelného řešení 1. Pokud se strany dohodly na řešení, podnikne každá ze stran veškerá nezbytná opatření k provedení vzájemně přijatelného řešení v dohodnuté lhůtě. 2. Provádějící strana písemně informuje druhou stranu o veškerých krocích nebo opatřeních, jež podnikla, aby provedla vzájemně přijatelné řešení. Oddíl C Obecná ustanovení Článek 7 Důvěrnost a vztah k řešení sporů 1. Nedohodnou-li se strany jinak, a aniž by byl dotčen čl. 5 odst. 6 této přílohy, jsou veškeré kroky v rámci řízení, včetně poradenství a navržených řešení, důvěrné. Každá strana však může zveřejnit informaci o tom, že mediacemediace probíhá. 2. Mediačním řízením nejsou dotčena práva a povinnosti stran podle kapitoly 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody nebo jakékoli jiné dohody. 3. Před zahájením mediačního řízení není nutné provést konzultace podle kapitoly 14 (Řešení sporů) hlavy III (Obchod a podnikání) této dohody. Strana by však měla před zahájením mediačního řízení využít jiných ustanovení o spolupráci či konzultacích podle této dohody. 4. Strany by se při jiných postupech řešení sporů podle této dohody nebo jakékoli jiné dohody neměly spoléhat na nebo by neměly používat jako důkaz a tribunál by neměl brát ohled na: a) stanoviska, jež druhá strana zaujala během mediačního řízení, nebo informace získané podle čl. 5 odst. 2 této přílohy; b) fakt, že druhá strana naznačila svou vůli přijmout řešení týkající se opatření, které je předmětem zprostředkování; nebo c) rady poskytované nebo návrhy předložené mediátoremmediátorem. 5. MediátorMediátor nesmí být členem tribunálu v rámci řízení o řešení sporů podle této dohody nebo podle Dohody o WTO, jež se týká stejné záležitosti, pro niž je mediátoremmediátorem. Článek 8 Lhůty Veškeré lhůty uvedené v této příloze mohou být změněny po vzájemné dohodě stran. Článek 9 Náklady 1. Každá strana nese vlastní náklady spojené s účastí na mediačním řízení. 2. Strany společně stejným dílem hradí organizační náklady mediačního řízení, včetně odměn a nákladů mediátora. Odměna mediátora odpovídá odměně předsedy rozhodčího tribunálu, jak je uveden v bodě 8 písm. e) pravidel rozhodčího řízení obsažených v příloze V této dohody. PROTOKOL o vzájemné správní pomoci v celních záležitostech Článek 1 Definice Pro účely tohoto protokolu se rozumí: a) „celními předpisy“ všechny právní a správní předpisy platné na území stran, které upravují dovoz, vývoz a tranzit zboží a jeho zařazení do určitého celního režimu, včetně zákazů, omezení a kontrol; b) „žádajícím orgánem“ příslušný správní orgán, který k tomu účelu určila některá ze stran a který podává žádost o pomoc na základě tohoto protokolu; c) „dožádaným orgánem“ příslušný správní orgán, který k tomu účelu určila některá ze stran a jemuž se podává žádost o pomoc na základě tohoto protokolu; d) „osobními údaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě; e) „porušováním celních předpisů“ jakékoliv porušení nebo pokus o porušení celních předpisů. Článek 2 Oblast působnosti 1. Strany si vzájemně pomáhají v oblastech spadajících do jejich působnosti za účelem zajištění řádného uplatňování jejich celních předpisů, zejména předcházením, vyšetřováním a potíráním porušování celních předpisů, a to způsobem a za podmínek stanovených v tomto protokolu. 2. Pomoc v celních otázkách podle tohoto protokolu se vztahuje na všechny správní orgány stran, které jsou příslušné pro uplatňování tohoto protokolu. Nejsou jí dotčeny předpisy, jimiž se řídí vzájemná pomoc v trestních věcech, a nezahrnuje výměnu informací získaných při výkonu pravomocí na základě žádosti justičních orgánů, s výjimkou případů, kdy tyto orgány sdělení těchto informací povolí. 3. Tento protokol se nevztahuje na pomoc při vybírání cel, daní nebo pokut. Článek 3 Pomoc na žádost 1. Na žádost žádajícího orgánu mu dožádaný orgán poskytne všechny potřebné informace, které žádajícímu orgánu mohou umožnit zajistit řádné uplatňování celních předpisů, včetně informací o zjištěných nebo plánovaných činnostech, které jsou nebo by mohly být porušením celních předpisů. 2. Na žádost žádajícího orgánu mu dožádaný orgán poskytne tyto informace: a) okolnosti (skutečnosti a podmínky) vývozu zboží z území jedné strany a dovozu na území druhé strany, případně s upřesněním celního režimu, který se na toto zboží vztahuje; b) okolnosti (skutečnosti a podmínky) dovozu zboží na území jedné strany a vývozu z území druhé strany, případně s upřesněním celního režimu, který se na toto zboží vztahuje. 3. Na žádost žádajícího orgánu přijme dožádaný orgán v rámci svých právních a správních předpisů nezbytné kroky k zajištění zvláštního sledování: a) fyzických nebo právnických osobách, u kterých existuje důvodné podezření, že se podílejí nebo se podílely na porušování celních předpisů; b) míst, kde se skladuje zboží, u kterých existuje důvodné podezření, že v nich dochází k porušování celních předpisů; c) zboží, které je nebo má být přepravováno způsobem, který vyvolává důvodné podezření, že je toto zboží určeno pro porušování celních předpisů; d) dopravních prostředků, u kterých existuje důvodné podezření, že mají být použity při porušování celních předpisů. Článek 4 Spontánní pomoc Strany si z vlastního podnětu a v souladu se svými právními a správními předpisy navzájem pomáhají, pokud to považují za nezbytné pro řádné uplatňování celních předpisů, zejména poskytováním informací, které získají o: a) činnostech, které jsou porušováním celních předpisů nebo se tak jeví a o které může mít druhá strana zájem; b) nových prostředcích nebo metodách používaných při porušování celních předpisů; c) zboží, o kterém je známo, že je předmětem porušování celních předpisů; d) fyzických nebo právnických osobách, u kterých existuje důvodné podezření, že se podílejí nebo se podílely na porušování celních předpisů; e) dopravních prostředcích, u kterých existuje důvodné podezření, že byly, jsou nebo mohou být použity při porušování celních předpisů. Článek 5 Doručování a oznamování Na žádost žádajícího orgánu podnikne dožádaný orgán v souladu s příslušnými právními a správními předpisy, které se na tento orgán vztahují, všechny kroky nezbytné k doručení všech dokumentů či k oznámení všech rozhodnutí vydaných žádajícím orgánem a spadajících do oblasti působnosti tohoto protokolu příjemci pobývajícímu nebo usazenému na území dožádaného orgánu. Žádosti o doručení dokumentů nebo o oznámení rozhodnutí se podávají písemně v úředním jazyce dožádaného orgánu nebo v jazyce pro tento orgán přijatelném. Článek 6 Forma a obsah žádostí o pomoc 1. Žádosti podle tohoto protokolu se podávají písemně. K žádosti se připojí dokumenty nezbytné pro její vyřízení. V naléhavých případech lze přijmout i ústní žádost, která však musí být neprodleně potvrzena písemně. 2. Žádosti podle odstavce 1 obsahují tyto informace: a) žádající orgán; b) předmět a důvod žádosti; c) požadované opatření; d) příslušné právní předpisy a jiné právní skutečnosti; e) co nejpřesnější a nejúplnější údaje týkající se fyzických nebo právnických osob, které jsou předmětem šetření; f) přehled významných skutečností a dosavadních šetření; g) jakékoli jiné relevantní informace, které jsou nezbytné pro vyřízení žádosti. 3. Žádosti se podávají v úředním jazyce dožádaného orgánu nebo v jazyce pro tento orgán přijatelném. Tento požadavek se nevztahuje na dokumenty připojené k žádosti podle odstavce 1. 4. Pokud žádost nesplňuje formální požadavky uvedené v odstavcích 1 až 3, lze vyžádat její opravu nebo doplnění a mezitím mohou být přijata předběžná opatření. Článek 7 Vyřizování žádostí 1. Za účelem vyřízení žádosti o pomoc postupuje dožádaný orgán v mezích své působnosti a dostupných zdrojů tak, jako by jednal z vlastního podnětu nebo na žádost jiných orgánů téže strany, a poskytne informace, které již má k dispozici, provede příslušná šetření nebo je nechá provést. To se rovněž vztahuje na jakýkoli jiný orgán, kterému dožádaný orgán předal žádost, nemůže-li jednat samostatně. 2. Žádosti o pomoc se vyřizují v souladu s právními předpisy dožádané strany. Pokud žádost nelze vyřídit, je o tom žádající strana neprodleně informována. 3. Náležitě pověření úředníci jedné strany se mohou se souhlasem druhé strany a v souladu s podmínkami stanovenými touto druhou stranou dostavit do prostor dožádaného orgánu nebo jiného příslušného orgánu podle odstavce 1, aby získali informace, které se vztahují k činnostem, jež jsou nebo mohou být porušením celních předpisů, a které žádající orgán potřebuje pro účely tohoto protokolu. 4. Náležitě pověření úředníci jedné strany mohou být se souhlasem druhé strany a v souladu s podmínkami stanovenými touto druhou stranou přítomni šetřením, která probíhají na území druhé strany. Článek 8 Forma předávaných informací 1. Dožádaný orgán seznámí písemně žádající orgán s výsledky šetření, jakož i s příslušnými dokumenty, ověřenými kopiemi nebo jinými podklady. 2. Tyto informace lze poskytovat v počítačové podobě. 3. Originály dokumentů se předávají pouze na žádost a v případech, kdy by ověřené kopie byly nedostačující. Tyto originály musí být vráceny co nejdříve. Článek 9 Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc 1. Pomoc může být odmítnuta nebo podmíněna splněním určitých podmínek nebo požadavků v případech, kdy se jedna ze stran domnívá, že by poskytnutí pomoci podle tohoto protokolu: a) mohlo ohrozit svrchovanost Republiky Kazachstán nebo členského státu Evropské unie, který byl požádán o pomoc podle tohoto protokolu; b) mohlo ohrozit veřejný pořádek, bezpečnost nebo jiné základní zájmy, zejména v případech podle čl. 10 odst. 2 tohoto protokolu, nebo c) znamenalo porušení průmyslového, obchodního nebo profesního tajemství. 2. Dožádaný orgán může poskytnutí pomoci odložit z toho důvodu, že by narušilo probíhající vyšetřování, stíhání nebo soudní řízení. V takovém případě dožádaný orgán s žádajícím orgánem konzultuje, zda lze pomoc poskytnout podle pravidel nebo za podmínek, které může dožádaný orgán stanovit. 3. Žádá-li dožadující orgán o pomoc, kterou by sám nemohl poskytnout, pokud by o ni byl požádán, uvede tuto skutečnost ve své žádosti. Poté je na rozhodnutí dožádaného orgánu, jak tuto žádost vyřídí. 4. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 musí být rozhodnutí dožádaného orgánu a jeho důvody neprodleně oznámeny žádajícímu orgánu. Článek 10 Výměna informací a důvěrnost 1. Veškeré informace sdělované v jakékoliv formě na základě tohoto protokolu jsou důvěrné nebo vyhrazené povahy v závislosti na příslušných předpisech stran. Podléhají služebnímu tajemství a požívají ochrany poskytované podobným informacím příslušnými právními předpisy strany, která je obdržela, jakož i odpovídajícími předpisy vztahujícími se na orgány Evropské unie. 2. Výměnu osobních údajů lze provádět pouze v případě, že se strana, která je má obdržet, zaváže k jejich ochraně způsobem, který strana, jež má údaje poskytnout, považuje za přiměřený. 3. Použití informací získaných podle tohoto protokolu ve správních nebo soudních řízeních týkajících se porušování celních předpisů se považuje za použití pro účely tohoto protokolu. Strany tedy mohou ve svých důkazních záznamech, zprávách a výpovědích a při soudních řízeních a žalobách používat jako důkazy informace získané a dokumenty konzultované v souladu s tímto protokolem. Příslušný orgán, který tyto informace poskytl nebo k těmto dokladům umožnil přístup, musí být o tomto použití informován. 4. Informace získané podle tohoto protokolu lze použít pouze pro účely tohoto protokolu. Pokud hodlá některá ze stran použít tyto informace k jiným účelům, musí k tomu nejdříve získat písemný souhlas orgánu, který informace poskytl. Takové použití potom podléhá případným omezením, která tento orgán stanoví. Článek 11 Znalci a svědci Úředník dožádaného orgánu může být pověřen, aby v mezích svého pověření vystupoval jako znalec nebo svědek ve správním nebo soudním řízení v záležitostech, na které se vztahuje tento protokol, a aby pro účely řízení předkládal předměty, dokumenty nebo jejich ověřené kopie. Žádost předkládá úředníkovi žádající orgán a musí v ní být konkrétně uvedeno, u jakého správního nebo soudního orgánu má úředník vystupovat, v jaké věci a funkci (titul nebo kvalifikace). Článek 12 Náklady na pomoc Strany se vzdávají všech vzájemných nároků na náhradu nákladů vzniklých podle tohoto protokolu, kromě případných nákladů na znalce a svědky a nákladů na tlumočníky a překladatele, kteří nejsou zaměstnanci veřejné správy. Článek 13 Provádění 1. Provádění tohoto protokolu se svěřuje celním orgánům Republiky Kazachstán na jedné straně a příslušným útvarům Evropské komise a případně celním orgánům členských států Evropské unie na straně druhé. Tyto subjekty rozhodují o všech praktických opatřeních nezbytných pro jeho provádění, přičemž zohledňují platná pravidla, zejména v oblasti ochrany údajů. 2. Strany vzájemně konzultují prováděcí pravidla přijímaná v souladu s tímto protokolem a následně se o nich vzájemně informují. Článek 14 Jiné dohody 1. S ohledem na příslušné pravomoci Evropské unie a jejích členských států se tento protokol: a) nedotýká závazků stran vyplývajících z jiných mezinárodních dohod nebo úmluv; b) považuje za doplňkový k dohodám o vzájemné pomoci, které byly nebo mohou být uzavřeny mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie a Republikou Kazachstán, a c) nedotýká předpisů Evropské unie, které upravují výměnu jakýchkoli informací mezi příslušnými útvary Evropské komise a celními orgány členských států Evropské unie, jež byly získány na základě tohoto protokolu a jež mohou mít význam pro Evropskou unii nebo její členské státy. 2. Bez ohledu na odstavec 1 mají ustanovení tohoto protokolu přednost před ustanoveními jakékoli dvoustranné dohody o vzájemné pomoci, která byla nebo může být uzavřena mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie a Republikou Kazachstán, nejsou-li ustanovení uvedené dohody slučitelná s ustanoveními tohoto protokolu. 3. Strany spolu konzultují otázky použitelnosti tohoto protokolu a řeší je v rámci pravidelného vzájemného dialogu o celních záležitostech. (1) Pouhý vízový požadavek pro fyzické osoby z určitých zemí a nikoli pro fyzické osoby z jiných zemí se nepovažuje za opatření, jež ruší nebo omezuje výhody vyplývající z této dohody. (1) Právnická osoba je ovládána jinou právnickou osobou, pokud má tato druhá právnická osoba pravomoc jmenovat většinu jejích ředitelů nebo jinak zákonně řídit její aktivity. (1) „Ustavením“ a „nabytím“ právnické osoby se rozumí vložení kapitálové účasti do právnické osoby s cílem vytvořit nebo udržovat dlouhodobé hospodářské vztahy. (2) Zastoupení právnické osoby druhé strany nesmějí na území Republiky Kazachstán vykonávat hospodářskou činnost na komerčním základě. Evropská unie si vyhrazuje právo postupovat v tomto ohledu recipročně. (3) Pro větší jasnost je třeba uvést, že pro účely této kapitoly se za služby považují ty, které jsou uvedeny v dokumentu WTO MTN.GNS/W/120 v aktuálním znění. (4) V případě Republiky Kazachstán zahrnuje tento odkaz kapitolu týkající se služeb v protokolu o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO (1) Pro větší jasnost je nutno uvést, že partneři jsou součástí téže právnické osoby. (2) Smlouva o poskytování služeb musí být v souladu se zákony, předpisy a právními požadavky strany, kde se smlouva plní. (3) Pro větší jasnost je třeba uvést, že výhrady zahrnují rovněž výhrady ve vymezení kategorie osob převedených v rámci společnosti a kategorie obchodních návštěv za účelem usazení. (1) Nadále se použijí všechny ostatní požadavky, právní a správní předpisy, které se týkají vstupu, pobytu a práce. (2) Pro větší jasnost se „testem ekonomické potřebnosti“, pokud jde o Republiku Kazachstán, rozumějí postupy vykonávané právnickou osobou z Republiky Kazachstán při lákání smluvních poskytovatelů služeb, přičemž je nutno zohlednit přijetí zahraničních pracovních sil na základě podmínek na domácím trhu práce. Jedná se o situaci, kdy po zveřejnění oznámení o volném pracovním místě v hromadných sdělovacích prostředcích a po hledání kvalifikované osoby v databázi příslušného orgánu nesplňuje žádný uchazeč požadavky popsané v oznámení o volném pracovním místě. Nemělo by to trvat déle než jeden měsíc. Pouze po tomto postupu může právnická osoba dokončit postup pro najímání smluvních poskytovatelů služeb. (1) Pro větší jasnost, výhrady zahrnují rovněž výhrady ve vymezení kategorií osob. (1) Pokud jde o Republiku Kazachstán, tento odkaz zahrnuje oddíl týkající se služeb v protokolu o přistoupení Republiky Kazachstán k WTO. (1) Licenční poplatky nezahrnují platby za využívání přírodních zdrojů, aukce, tendry nebo jiné nediskriminační způsoby udělování koncesí nebo povinné příspěvky na poskytování univerzálních služeb. (1) Výjimku týkající se veřejného pořádku lze uplatnit, pouze pokud je skutečně a dostatečně závažně ohrožen jeden ze základních zájmů společnosti. (1) Opatření zaměřená na zajištění účinného nebo spravedlivého ukládání nebo vybírání přímých daní, zahrnují opatření, která přijala strana v rámci svých daňových systémů a která: i) se vztahují na investory a poskytovatele služeb, kteří nejsou rezidenty, jako uznání skutečnosti, že daňová povinnost nerezidentů je určena s ohledem na zdanitelné položky vznikající nebo nacházející se na území strany; ii) platí pro nerezidenty v zájmu zajištění uložení nebo výběru daní na území strany; iii) se vztahují na nerezidenty nebo rezidenty s cílem zamezit vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům, včetně opatření pro zajištění shody; iv) se vztahují na spotřebitele služeb poskytnutých na území nebo z území druhé strany s cílem zajistit uložení nebo výběr daní od těchto spotřebitelů pocházejících ze zdrojů na území strany; v) rozlišují investory a poskytovatele služeb podléhající zdanění u celosvětově zdanitelných položek od jiných investorů a poskytovatelů služeb s ohledem na rozdílný charakter jejich daňového základu; nebo vi) stanoví, vyměřují nebo rozdělují příjem, zisk, výnos, ztrátu, srážky nebo pohledávku osob nebo poboček, které jsou rezidenty, nebo mezi osobami ve spojení nebo pobočkami stejné osoby s cílem zachovat základ daně strany. Výrazy nebo pojmy z oblasti daní uvedené v písmeně f) a v této poznámce pod čarou se stanoví podle definic nebo pojmů z oblasti daní podle vnitrostátního práva strany přijímající toto opatření nebo podle obdobných definic nebo pojmů. (1) Výrazem „regionální“ se rozumí organizace pro regionální hospodářskou integraci, které zřizují vnitřní trh, na něm je zajištěn volný pohyb zboží a služeb. (1) Pro účely této kapitoly se „záznamem“ rozumí zaznamenání zvuků a obrazů nebo jejich vyjádření na hmotný podklad, z něhož mohou být pomocí technického zařízení vnímány, rozmnožovány nebo sdělovány. (1) Kterákoli strana může v souladu s vnitřním právem omezit právo na opětný prodej jen na úkony opětného prodeje, jehož se účastní obchodníci s uměleckými předměty. (1) V Evropské unii se toto ustanovení nevztahuje na modulové výrobky. (1) Pojem „léčivý přípravek“ v této kapitole odkazuje v případě Evropské unie na léčivé přípravky, jak jsou definovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků. (1) Pro účely článků 98 až 110 zahrnuje pojem „práva duševního vlastnictví“ přinejmenším tato práva: autorské právo, práva příbuzná právu autorskému, zvláštní právo pořizovatele databází, práva tvůrce topografií polovodičových výrobků, práva k ochranným známkám, práva k (průmyslovým) vzorům, patentová práva včetně práv odvozených z dodatkových ochranných osvědčení, zeměpisná označení, práva k užitným vzorům, práva k odrůdám rostlin, a obchodní názvy, pokud jsou daným vnitrostátním právem chráněna jako výlučná vlastnická práva. (1) Bude se mít za to, že Evropská unie tuto povinnost splnila, pokud oznámí veškeré opravy Republice Kazachstán současně s cyklem oznámení v rámci Dohody WTO o vládních zakázkách. (1) Subvence je úměrná, jestliže se její výše omezuje na to, co je nezbytné pro dosažení cíle. (1) Informační místo za Republiku Kazachstán je informační místo zřízené podle dohody GATS. (1) „Zrušení a zmenšení výhod“ se vykládá jako „zrušení a zmenšení“ podle Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů WTO. (1) Zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014-2020 (Úř. vést. L 77, 15.3.2014, s. 44) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se stanoví společná pravidla a postupy pro provádění nástrojů Unie pro financování vnější činnosti (Úř. věst. L 77,15.3.2014, s. 95). (2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a kterým se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1). (3) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (Úř. věst. L 362, 31.12.2012,s. 1). (4) Podle definice v nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/9 5 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství se „nesrovnalostí“ rozumí jakékoli porušení právního předpisu Evropské unie, této dohody nebo následujících dohod a smluv vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet Evropské unie nebo rozpočty Evropskou unií spravované, a to buď snížením nebo ztrátou příjmů z vlastních zdrojů vybíraných přímo ve prospěch Evropské unie, nebo formou neoprávněného výdaje. (1) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292,15.11.1996, s. 2). (2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1). (1) Článek 64 zákona č. 415 ze dne 13. května 2003 o akciových společnostech Republiky Kazachstán a článek 12 zákona č. 220-1 ze dne 22. dubna 1998 o společnostech s ručením omezeným a o společnostech s rozšířeným ručením Republiky Kazachstán. (1) Osob převedené v rámci společnosti na pracovní smlouvy v podzemí musí být nabírány v souladu s protokolem o přístupu Republiky Kazachstán k WTO. (2) Pracovní povolení se vydá pouze po vyhledání vhodných uchazečů v databázi příslušného orgánu a po zveřejnění oznámení o volném pracovním místě v hromadných sdělovacích prostředcích. Tyto postupy nesmí trvat déle než jeden měsíc. Povolení pro osobu převedenou v rámci společnosti se udělí poté, co byly tyto postupy ukončeny, ledaže společnost nalezla místního uchazeče, který vyhovoval jejím potřebám. (3) Nadále se použijí všechny ostatní požadavky a právní předpisy, které se týkají vstupu, pobytu a práce. (1) Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1. (1) Kromě služeb, které musí zadavatelé nakoupit od jiných subjektů na základě výlučného práva založeného vyhlášenými právními nebo správními předpisy. (2) Pokud jde o Republiku Kazachstán, s výjimkou místních telekomunikačních služeb a radiokomunikačních služeb, včetně satelitní komunikace, jiné než poskytované zahraničními provozovateli družic právnickým osobám Republiky Kazachstán, které jsou držiteli licence pro telekomunikační služby, jak je stanoveno v listině specifických závazků GATS Republiky Kazachstán. (3) Kromě služeb v rozhodčím a smírčím řízení. (1) S výjimkou vyměřování pozemků za účelem určení právně stanovených hranic, leteckého fotografování a leteckého mapování a s výjimkou CPC 86754 podle listiny specifických závazků GATS Republiky Kazachstán.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 143/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 143/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 31. 3. 2020, částka 52/2020 143 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 31. března 2020 č. 352 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona. Vláda zakazuje s účinností ode dne 2. dubna 2020 po dobu trvání nouzového stavu platnost nařízení, kterým obecobec vymezuje oblasti obceobce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 142/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 142/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 30. 3. 2020, částka 51/2020 142 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 30. března 2020 č. 334 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 2 písm. b) krizového zákona. Vláda s účinností ode dne 31. března 2020 od 00:00 hod do 12. dubna 2020 I. nařizuje 1. zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, to neplatí: a) pro cizince pobývající s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky a nezletilé děti občanů České republiky, kteří se nacházeli mimo území České republiky před vydáním usnesení o zákazu vycestování (repatriace), b) pro občany Evropské unie a cizince s povoleným pobytem v Evropské unii, kteří tranzitují přes Českou republiku za účelem cesty domů a mají k tomuto účelu vystavenou nótu zastupitelského úřadu (průjezd a repatriace), c) pro občany Evropské unie, kteří jsou manželi občanů České republiky, d) je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky, e) pro přeshraniční pracovníky, kteří za účelem výkonu práce překračují státní hranici s Německou spolkovou republikou nebo Rakouskou republikou na dobu delší než 21 dní, a zároveň od posledního vstupu na území České republiky uplynulo alespoň 14 dnů, f) pro přeshraniční pracovníky ve zdravotnictví, sociálních službách a integrovaném záchranném systémuintegrovaném záchranném systému, kteří pravidelně za účelem výkonu práce překračují státní hranici s Německou spolkovou republikou, Rakouskou republikou, Polskou republikou nebo Slovenskou republikou, g) pro přeshraniční pracovníky, kteří pravidelně za účelem práce překračují státní hranici s Polskou republikou nebo Slovenskou republikou, h) pro pracovníky mezinárodní dopravy, i) pro pracovníky servisu kritické infrastrukturykritické infrastruktury, j) pro diplomaty a úředníky mezinárodních organizací se sídlem v České republice, k) v naléhavých mimořádných situacích, přičemž Ministerstvo vnitra může svým sdělením na internetových stránkách stanovit další podmínky a náležitosti vyžadované pro překročení státní hranice, 2. zákaz vycestování z území České republiky, to neplatí: a) pro cizince, kteří chtějí opustit Českou republiku za účelem jednorázového vycestování, b) pro občany České republiky, kteří jsou držiteli pobytového oprávnění v jiné zemi a chtějí opustit Českou republiku za účelem jednorázového vycestování do této země, c) pro přeshraniční pracovníky, kteří za účelem výkonu práce překračují státní hranici s Německou spolkovou republikou nebo Rakouskou republikou na dobu delší než 21 dní, d) pro přeshraniční pracovníky ve zdravotnictví, sociálních službách a integrovaném záchranném systémuintegrovaném záchranném systému, kteří pravidelně za účelem výkonu práce překračují státní hranici s Německou spolkovou republikou, Rakouskou republikou, Polskou republikou nebo Slovenskou republikou, e) pro přeshraniční pracovníky, kteří pravidelně za účelem práce překračují státní hranici s Polskou republikou nebo Slovenskou republikou, f) pro pracovníky mezinárodní dopravy, g) pro pracovníky servisu kritické infrastrukturykritické infrastruktury, h) pro diplomaty a jiné zaměstnance státu při plnění naléhavých úkolů, i) v naléhavých mimořádných situacích, přičemž Ministerstvo vnitra může svým sdělením na internetových stránkách stanovit další podmínky a náležitosti vyžadované pro překročení státní hranice, 3. všem osobám, které vstoupí na území České republiky, bezprostředně po vstupu do České republiky oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným přístupem, svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nebo nemají-li registrujícího poskytovatele, pak jakémukoli poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost; to neplatí pro osoby, které jsou uvedeny v bodě 1 písm. b), e), f), g) a v bodě 2 písm. d) a e). Pro osoby, které přicestovaly na základě výjimky podle bodu 1 písm. h) až k), platí povinnost podle věty první, pokud doba jejich předpokládaného pobytu na území České republiky bude delší než 21 kalendářních dní. Pro osoby, které vycestovaly z území České republiky na základě výjimky podle bodu 2 písm. f) až i), platí povinnost podle věty první, pokud doba jejich vycestování trvala déle než 21 kalendářních dní, 4. všem poskytovatelům zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, aby u osob, které oznámí vstup na území České republiky podle bodu 3, rozhodli o karanténě podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb. v délce 14 dnů, 5. všem osobám, pro které neplatí povinnost uvedená v bodu 3 větě první: a) v případě jakýchkoliv příznaků chřipkového onemocnění neprodleně oznámit tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným přístupem, svému registrujícímu poskytovateli zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo nemají-li registrujícího poskytovatele, pak jakémukoli poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství, b) strpět při přechodu státní hranice provedení kontroly příznaků infekčního onemocnění, a pokud budou zjištěny příznaky infekčního onemocnění poskytnout potřebnou součinnost zdravotnickým pracovníkům při provedení odběru biologického vzorku za účelem zjištění přítomnosti onemocnění COVID-19, c) v případě vycestovávání maximálně omezit přímý kontakt s místním personálem na cizím území; II. zakazuje všem osobám, které vstoupí na území České republiky a pro které neplatí povinnost uvedená v bodu I/3 větě první, volný pohyb na území celé České republiky s výjimkou: a) cest do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, b) cest nezbytně nutných k obstarávání základních životních potřeb, k zajištění péče o děti, k zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, c) cest do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, d) cest za účelem vyřízení neodkladných úředních záležitostí, e) cest zpět do místa svého bydliště, f) pohřbů; III. ukládá 1. místopředsedovi vlády a ministru vnitra a) stanovit sdělením uveřejněným na internetových stránkách Ministerstva vnitra nebo jiným vhodným způsobem další podmínky a náležitosti vyžadované pro překročení státní hranice dle bodu I/1 tohoto usnesení, b) stanovit sdělením uveřejněným na internetových stránkách Ministerstva vnitra nebo jiným vhodným způsobem další podmínky a náležitosti vyžadované pro překročení státní hranice podle bodu I/2 tohoto usnesení; IV. zrušuje 1. body I/1 a I/5 usnesení vlády ze dne 12. března 2020 č. 198, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášené pod č. 71/2020 Sb., 2. usnesení vlády ze dne 13. března 2020 č. 203, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 76/2020 Sb., 3. body II. až IV. usnesení vlády ze dne 18. března 2020 č. 247, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 106/2020 Sb., 4. usnesení vlády ze dne 23. března 2020 č. 281, o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášené pod č. 128/2020 Sb., 5. usnesení vlády ze dne 13. března 2020 č. 209 o přijetí krizového opatřeníkrizového opatření, vyhlášeného pod č. 81/2020 Sb. Provedou: 1\\. místopředseda vlády a ministr vnitra Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 141/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 141/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 30. 3. 2020, částka 51/2020 141 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 30. března 2020 č. 333 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. d) krizového zákona. Vláda I. nařizuje s účinností od 30. března 2020 od 18:00 hodin nasazení vojáků v činné službě v počtu 300 osob a související potřebné techniky k provádění krizových opatřeníkrizových opatření, a to za účelem poskytnutí podpory a součinnosti orgánům ochrany veřejného zdraví při plnění úkolů k likvidaci epidemie nového koronaviru SARS-CoV-2; II. ukládá 1. ministru zdravotnictví zorganizovat spolupráci orgánů ochrany veřejného zdraví s vojáky podle bodu I. tohoto usnesení, 2. ministru obrany zajistit nasazení vojáků v činné službě s technikou podle bodu I. tohoto usnesení. Provedou: ministři zdravotnictví, obrany Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 140/2020 Sb.	Usnesení VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 140/2020 Sb. Usnesení vlády České republiky o přijetí krizového opatření Vyhlášeno 30. 3. 2020, částka 51/2020 140 USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 30. března 2020 č. 332 o přijetí krizového opatření V návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020, kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav a ve smyslu § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro řešení vzniklé krizové situace, rozhodla o přijetí krizových opatření, tímto ve smyslu ustanovení § 5 písm. c), d) a § 6 odst. 1 písm. c) krizového zákona. Vláda s účinností od 30. března 2020 I. zakazuje všem zaměstnancům subjektů kritické infrastrukturysubjektů kritické infrastruktury podle § 2 písm. k) krizového zákona, kteří se v rámci plnění svých pracovních úkolů podílejí na zajištění funkce prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb., (dále jen „kritický zaměstnanec“), čerpání dovolené po dobu nouzového stavu, s výjimkou osob, kterým byla nařízena karanténa; II. nařizuje všem kritickým zaměstnancům 1. zdržovat se v průběhu bezpečnostních přestávek a v době mimo pracovní dobu, včetně doby přestávek v práci na jídlo a oddech, výhradně na místech určených jejich zaměstnavatelem s výjimkou a) cest nezbytně nutných k obstarávání vlastních základních životních potřeb, b) cest do zdravotnických zařízení nezbytně nutných k poskytnutí neodkladných zdravotních služeb danému zaměstnanci, c) cest nezbytně nutných k vyřízení vlastních neodkladných úředních záležitostí, přičemž kritický zaměstnanec je v případech podle bodu II/1a) až c) tohoto usnesení povinen každou takovou cestu předem oznámit svému zaměstnavateli, a není-li takové předchozí oznámení možné, je povinen svého zaměstnavatele o dané cestě vyrozumět ihned, jakmile to bude možné, 2. v případě, že zjistí, že byli v přímém kontaktu s osobou, u které bylo potvrzeno onemocnění COVID-19, bez přiměřených osobních ochranných prostředků (dále jen „rizikový kontakt“), aby o tom bezodkladně informovali svého zaměstnavatele; III. nařizuje všem subjektům kritické infrastrukturysubjektům kritické infrastruktury podle § 2 písm. k) krizového zákona, které provozují prvek kritické infrastrukturyprvek kritické infrastruktury (dále jen „dotčený zaměstnavatel“), 1. zajistit všem kritickým zaměstnancům, kterým v době mimo pracovní dobu nařídí podle bodu II. tohoto usnesení zdržovat se na jiném místě než v jejich bydlišti, zdarma důstojné ubytování a další nezbytné životní podmínky, včetně zajištění a) základních životních potřeb těchto zaměstnanců, b) přiměřeného kontaktu těchto zaměstnanců s rodinou a osobami blízkými, c) na základě žádosti zaměstnance péče o osoby danému zaměstnanci blízké nebo o zvířata chovaná daným zaměstnancem, kterou by za normálních okolností tento zaměstnanec poskytoval osobně a kterou tento zaměstnanec v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu II. nemůže řádně vykonávat, d) na základě žádosti zaměstnance správy majetku daného zaměstnance, kterou tento zaměstnanec v důsledku omezení volnosti pohybu dle bodu II. nemůže řádně vykonávat, 2. zajistit podmínky pro kritické zaměstnance, kteří měli rizikový kontakt, tak, aby tito kritičtí zaměstnanci mohli dodržet všechna pravidla podle tohoto opatření, 3. v souvislosti s rizikovým kontaktem kritického zaměstnance dodržovat tato pravidla: a) v případě, že dotčený zaměstnavatel zjistí, že jeho kritický zaměstnanec měl rizikový kontakt, tak rozhodne, zda je výkon práce daným kritickým zaměstnancem nezbytný pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčený zaměstnavatel provozuje, b) pokud výkon práce daným kritickým zaměstnancem není nezbytný pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčený zaměstnavatel provozuje, pak dotčený zaměstnavatel informuje místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, který nařídí kritickému zaměstnanci karanténu, c) pokud výkon práce daným kritickým zaměstnancem je nezbytný pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčený zaměstnavatel provozuje, pak dotčený zaměstnavatel a kritický zaměstnanec postupují podle bodu IV. tohoto usnesení; dotčený zaměstnavatel oznámí tuto skutečnost místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, d) pokud v průběhu 14 dnů od rizikového kontaktu budou u kritického zaměstnance zjištěny jakékoli známé klinické příznaky onemocnění COVID-19 nebo některý z provedených testů podle bodu IV. tohoto usnesení bude mít pozitivní výsledek, pak dotčený zaměstnavatel informuje místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, který nařídí danému kritickému zaměstnanci karanténu nebo izolaci; IV. nařizuje všem kritickým zaměstnancům bez klinických příznaků, kteří měli rizikový kontakt a jejichž výkon práce je dle rozhodnutí zaměstnavatele nezbytný pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčený zaměstnavatel provozuje, dodržovat tato pravidla: 1. kritický zaměstnanec pracuje s respirátorem třídy FFP2 bez výdechového ventilu po dobu 14 dnů, 2. kritický zaměstnanec používá jeden respirátor maximálně po dobu 8 hodin, 3. kritický zaměstnanec využívá na odpočinek a stravování místnost bez přítomnosti jiné osoby, 4. kritický zaměstnanec pracuje v takovém režimu práce, aby se minimalizoval kontakt s ostatními pracovníky, 5. kritický zaměstnanec omezí pohyb po pracovišti na nezbytně nutnou míru, 6. kritický zaměstnanec si na začátku každé směny bezprostředně před zahájením výkonu práce změří tělesnou teplotu a sdělí výsledek měření teploty a svůj aktuální zdravotní stav a případné zdravotní potíže nadřízenému vedoucímu zaměstnanci, 7. kritický zaměstnanec podstoupí za 5 dnů od rizikového kontaktu výtěr z nosohltanu s RT-PCR vyšetřením na SARS-CoV-2 a současně rapid test z kapilární krve na přítomnost IgM a IgG protilátek, 8. v případě negativního výsledku obou vyšetření podle bodu IV/7 tohoto usnesení kritický zaměstnanec pokračuje ve výkonu práce a za 14 dnů od rizikového kontaktu podstoupí druhý výtěr z nosohltanu s RT-PCR vyšetřením na SARS-CoV-2 a současně druhý rapid test z kapilární krve na přítomnost IgM a IgG protilátek, 9. v případě negativního výsledku obou vyšetření podle bodu IV/8 tohoto usnesení kritický zaměstnanec nadále vykonává práci v normálním režimu práce; V. nařizuje orgánům ochrany veřejného zdraví a poskytovatelům zdravotních služeb, aby u kritických zaměstnanců bez klinických příznaků, kteří měli rizikový kontakt a jejichž výkon práce je dle rozhodnutí zaměstnavatele nezbytný pro zajištění funkce příslušného prvku kritické infrastrukturyprvku kritické infrastruktury, který dotčený zaměstnavatel provozuje, nenařizovaly karanténu, pokud daný zaměstnanec a dotčený zaměstnavatel dodržují postupy podle bodu IV. tohoto usnesení a žádné z vyšetření provedených podle bodu IV. tohoto usnesení není pozitivní; VI. stanoví, že výjimka ze zákazu prodeje ubytovacích služeb podle čl. I odst. 7 mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 26. března 2020, č. j. MZDR 13361/2020-1/MIN/KAN, se vztahuje též na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb při zajištění ubytování pro kritické zaměstnance podle bodu III. tohoto usnesení. Předseda vlády: Ing. Babiš v. r.
Vyhláška č. 139/2020 Sb.	Vyhláška č. 139/2020 Sb. Vyhláška o poskytnutí služebního volna vojákům z povolání v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii Vyhlášeno 30. 3. 2020, datum účinnosti 30. 3. 2020, částka 50/2020 * § 1 - Důvod služebního volna * § 2 - Rozsah služebního volna * § 3 - Přechodné ustanovení * § 4 - Účinnost Aktuální znění od 30. 11. 2020 (489/2020 Sb.) 139 VYHLÁŠKA ze dne 30. března 2020 o poskytnutí služebního volna vojákům z povolání v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii Ministerstvo obrany stanoví podle § 39 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání: § 1 Důvod služebního volna (1) Služební volno se poskytne vojákovi z povolání (dále jen „voják“) při zabezpečení péče o dítě mladší 10 let a osamělému vojákovi, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky, z důvodu, že dětské výchovné zařízení, v jehož péči jinak je, nebo škola, do které chodí, anebo jejich část byly uzavřeny na základě mimořádných opatření v přímé souvislosti s onemocněním COVID-19. (2) Služební volno se poskytne i vojákovi, který nemůže vykonávat službu z důvodu péče o dítě nebo osobu v domácnosti, která je závislá na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni I (lehká závislost) podle zákona o sociálních službách, pokud zařízení nebo jeho část, které jí jinak poskytuje péči, bylo uzavřeno na základě mimořádného opatření v přímé souvislosti s onemocněním COVID-19. (3) Podmínka péče o dítě z důvodu uzavření dětského výchovného zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo školy, do které chodí, se pro účely služebního volna podle odstavce 1 považuje za splněnou i v případě, že voják dítě do tohoto zařízení nebo školy neumístí s ohledem na možnost ohrožení jeho zdraví nebo zdraví jiných osob, které žijí s dítětem v domácnosti, v důsledku epidemie, nebo z jiných vážných důvodů; za jiný vážný důvod se považuje zejména výrazné omezení kapacity nebo provozní doby zařízení pro děti nebo školy nebo nastavení omezujících režimových opatření v těchto zařízeních zavedených v souvislosti s epidemií. Důvod pro neumístění dítěte v zařízení nebo škole podle věty první je voják povinen uvést v žádosti o poskytnutí služebního volna. Věty první a druhá platí obdobně v případě péče o jiné osoby uvedené v odstavci 2. § 2 Rozsah služebního volna Služební volno se poskytne po celou dobu uzavření dětského výchovného zařízení, zařízení uvedeného v § 1 odst. 2 nebo školy, trvá-li po tuto dobu potřeba péče. Služební volno se poskytne jen jednomu z oprávněných. Oprávnění vojáci se mohou v témže případě péče střídat. § 3 Přechodné ustanovení Služební volno se poskytne zpětně místo dalšího služebního volna, náhradního volna, volna nebo řádné dovolené, pokud byly čerpány z důvodu uvedeného v § 1, po vyčerpání služebního volna poskytnutého podle § 2 vyhlášky č. 263/1999 Sb., kterou se stanoví důvody pro poskytování služebního volna vojákům z povolání pro překážky ve službě a rozsah služebního volna, ve znění pozdějších předpisů. § 4 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení. Ministr obrany: Mgr. Metnar v. r.
Vyhláška č. 138/2020 Sb.	Vyhláška č. 138/2020 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 96/2018 Sb., o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu ovocných rodů a druhů a jeho uvádění do oběhu Vyhlášeno 30. 3. 2020, datum účinnosti 31. 5. 2020, částka 49/2020 * Čl. I - Vyhláška č. 96/2018 Sb., o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu ovocných rodů a druhů a jeho uvádění do oběhu, se mění takto: * Čl. II - Přechodné ustanovení * Čl. III - Účinnost Aktuální znění od 31. 5. 2020 138 VYHLÁŠKA ze dne 26. března 2020, kterou se mění vyhláška č. 96/2018 Sb., o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu ovocných rodů a druhů a jeho uvádění do oběhu Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 3 odst. 2, 5, 6, 8 a odst. 14, § 3d odst. 6, § 4 odst. 7 písm. a), § 5 odst. 8 písm. a), b), d) a i), § 7 odst. 6 písm. a) až d) a g) až j), n), p) a s), § 14 odst. 6, § 16 odst. 12, § 18 odst. 12, § 19 odst. 17 písm. a), c), f), h) a m) a § 24 odst. 9 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 178/2006 Sb., zákona č. 96/2009 Sb., zákona č. 331/2010 Sb. a zákona č. 295/2017 Sb., (dále jen „zákon“): Čl. I Vyhláška č. 96/2018 Sb., o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu ovocných rodů a druhů a jeho uvádění do oběhu, se mění takto: 1. Na konci poznámky pod čarou č. 1 se na samostatné řádky doplňují věty „Prováděcí směrnice Komise (EU) 2019/1813 ze dne 29. října 2019, kterou se mění prováděcí směrnice 2014/96/EU o požadavcích na označování, uzavírání a balení rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce, spadajících do oblasti působnosti směrnice Rady 2008/90/ES, pokud jde o barvu návěsky pro certifikované kategorie rozmnožovacího materiálu a ovocných rostlin a obsah dokladu dodavatele. Prováděcí směrnice Komise (EU) 2020/177 ze dne 11. února 2020, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68/193/EHS, 2002/55/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES, směrnice Komise 93/49/EHS a 93/61/EHS a prováděcí směrnice 2014/21/EU a 2014/98/EU, pokud jde o škodlivé organismy rostlin na osivu a dalším rozmnožovacím materiálu rostlin.“. 2. V § 3 odst. 1 se slova „tabulce č. 1 přílohy č. 1 a v příloze č. 2“ nahrazují slovy „přílohách č. 1 a 2“. 3. V § 4 odst. 2 písmeno a) zní: „a) jsou shledány vizuální přehlídkou provedenou Ústavem v závislosti na kategorii prosté všech regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Evropskou unii (dále jen „RNŠO“), které jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce, v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce provede Ústav nebo dodavatel odběr vzorků matečné rostliny předstupně,“. 4. V § 4 odst. 2 písmeno b) zní: „b) Ústav nebo dodavatel provede odběr vzorků a testování matečné rostliny předstupně na RNŠO uvedené v příloze č. 2 v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce,“. 5. V § 4 odst. 2 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) až m) se označují jako písmena c) až l). 6. V § 4 odstavec 3 zní: „(3) V případě pozitivního výsledku testování matečné rostliny předstupně na RNŠO uvedené v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce dodavatel odstraní infikovanou matečnou rostlinu předstupně z porostu, případně provede odpovídající opatření v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce. Tyto rostliny se mohou nadále uznávat jako základní nebo certifikovaný rozmnožovací materiál nebo přehlížet jako konformní rozmnožovací materiál, pokud splní podmínky stanovené přílohou č. 4 k této vyhlášce pro uvedené kategorie rozmnožovacího materiálu.“. 7. V § 4 odst. 4 písmena a) a b) znějí: „a) jsou shledány vizuální přehlídkou provedenou Ústavem v závislosti na kategorii prosté všech RNŠO, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce, v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce provede Ústav nebo dodavatel odběr vzorků základní matečné rostliny, b) Ústav nebo dodavatel provede odběr vzorků a testování základní matečné rostliny na RNŠO uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce,“. 8. V § 4 odst. 4 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) až j) se označují jako písmena c) až i). 9. V § 4 odstavec 5 zní: „(5) V případě pozitivního výsledku testování základní matečné rostliny na RNŠO uvedené v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce dodavatel odstraní infikovanou základní matečnou rostlinu z porostu, případně provede odpovídající opatření v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce. Tyto rostliny se mohou nadále uznávat jako certifikovaný rozmnožovací materiál nebo přehlížet jako konformní rozmnožovací materiál, pokud splní podmínky stanovené přílohou č. 4 k této vyhlášce pro uvedené kategorie rozmnožovacího materiálu.“. 10. V § 4 odst. 6 písmena a) a b) znějí: „a) jsou shledány vizuální přehlídkou provedenou Ústavem v závislosti na kategorii prosté všech RNŠO, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce, v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce provede Ústav nebo dodavatel odběr vzorků certifikované matečné rostliny, b) Ústav nebo dodavatel provede odběr vzorků a testování certifikované matečné rostliny na RNŠO uvedené v příloze č. 2 v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce,“. 11. V § 4 odst. 6 se písmeno c) zrušuje. Dosavadní písmena d) až f) se označují jako písmena c) až e). 12. V § 4 odstavec 7 zní: „(7) V případě pozitivního výsledku testování certifikované matečné rostliny na RNŠO uvedené v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce dodavatel odstraní infikovanou základní matečnou rostlinu z porostu, případně provede odpovídající opatření v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce. Tyto rostliny se mohou nadále přehlížet jako konformní rozmnožovací materiál, pokud splní podmínky stanovené přílohou č. 4 k této vyhlášce pro uvedené kategorie rozmnožovacího materiálu.“. 13. V § 4 odst. 8 písmena a) a b) znějí: „a) jsou shledány vizuální přehlídkou provedenou Ústavem v závislosti na kategorii prosté všech RNŠO, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce, v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce provede Ústav nebo dodavatel odběr vzorků certifikovaných školkařských výpěstků, b) Ústav nebo dodavatel provede odběr vzorků a testování certifikovaných ovocných výpěstků na RNŠO uvedené v příloze č. 2 k této vyhášce v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce,“. 14. V § 4 odstavec 9 zní: „(9) V případě pozitivního výsledku testování certifikovaných ovocných výpěstků na RNŠO uvedené v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce dodavatel odstraní infikované ovocné výpěstky z porostu, případně provede odpovídající opatření v souladu s podmínkami stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce. Tyto rostliny se mohou nadále přehlížet jako konformní rozmnožovací materiál, pokud splní podmínky stanovené přílohou č. 4 k této vyhlášce pro konformní rozmnožovací materiál.“. 15. V § 4 se na konci odstavce 10 doplňuje věta „Ústav nebo dodavatel předají vzorky laboratoři, která je úředně pověřena k testování rozmnožovacího materiálu.“. 16. V § 5 odst. 5 se slova „V případě“ nahrazují slovy „Pokud není uvedeno jinak, tak se v případě“ a slovo „se“ za slovem „expedici“ se zrušuje. 17. V § 6 odst. 3 se slova „je uveden v příloze č. 8 k této vyhlášce“ nahrazují slovy „Ústav zveřejňuje na svých internetových stránkách“. 18. V § 9 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 5 zní: „(3) Pokud je doklad dodavatele upevněn na konformní rozmnožovací materiál, je barva dokladu dodavatele žlutá5). 5) Čl. 5 odst. 3 prováděcí směrnice Komise 2014/96/EU, ve znění prováděcí směrnice Komise (EU) 2019/1813.“. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 4 až 9. 19. V § 9 odst. 5 písmeno d) zní: „d) je vizuální přehlídkou prováděnou dodavatelem v porostu prakticky prostý RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce, pokud není uvedeno jinak v příloze č. 4 k této vyhlášce, v případě pochyb o výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce provede dodavatel odběr vzorků a testování dotčeného konformního materiálu a matečných porostů; v případě uchovávání pomocí kryokonzervace se přehlídky a testování neprovádí,“. 20. V § 9 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní: „(9) Dodavatel provede odběr vzorků a testování konformních (CAC) matečných rostlin a rozmnožovacího materiálu na RNŠO uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce, pokud se na ně vztahují požadavky stanovené v příloze č. 4 k této vyhlášce.“. Dosavadní odstavec 9 se označuje jako odstavec 10. 21. V § 9 odst. 10 se číslo „7“ nahrazuje číslem „9“. 22. V § 9 se doplňuje odstavec 11, který zní: „(11) Konformní rozmnožovací materiál musí být vyráběn v souladu s požadavky na místo porostu a oblast produkce stanovenými v příloze č. 4 k této vyhlášce.“. 23. V § 11 se slova „uvedeném v příloze č. 8 k této vyhlášce“ nahrazují slovy „zveřejněném na internetových stránkách Ústavu“. 24. V § 12 se slova „je uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce“ nahrazují slovy „Ústav zveřejňuje na svých internetových stránkách“. 25. Přílohy č. 1 až 4 znějí: „Příloha č. 1 k vyhlášce č. 96/2018 Sb. Seznam RNŠO, ohledně jejichž výskytu se musí provádět vizuální přehlídka a v případě pochybností odběr vzorků a testování Rod nebo druh\| RNŠO ---\|--- Castanea sativa Mill.\| Houby a řasovky Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr [ENDOPA] Mycosphaerella punctiformis Verkley & U Braun [RAMUEN] Phytophthora cambivora (Petri) Buisman [PHYTCM] Phytophthora cinnamomi Rands [PHYTCN] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Chestnut mosaic agent Citrus L., Fortunella Swingle, Poncirus Raf.\| Houby a řasovky Phytophthora citrophthora (R E Smith & E H Smith) Leonian [PHYTCO] Phytophthora nicotianae var parasitica (Dastur) Waterhouse [PHYTNP] Hmyz a roztoči Aleurothrixus floccosus Maskell [ALTHFL] Parabemisia myricae Kuwana [PRABMY] Hlístice Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Tylenchulus semipenetrans Cobb [TYLESE] Corylus avellana L.\| Bakterie Pseudomonas avellanae Janse et al [PSDMAL] Xanthomonas arboricola pv Corylina (Miller, Bollen, Simmons, Gross & Barss) Vauterin, Hoste, Kersters & Swings [XANTCY] Houby a řasovky Armillariella mellea (Vahl) Kummer [ARMIME] Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold [VERTAA] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] \| Hmyz a roztoči Phytoptus avellanae Nalepa [ERPHAV] Cydonia oblonga Mill. a Pyrus L.\| Hmyz a roztoči Phytoptus avellanae Nalepa [ERPHAV] Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al [ERWIAM] Pseudomonas syringae pv syringae van Hall [PSDMSY] \| Houby a řasovky Armillariella mellea (Vahl) Kummer [ARMIME] Chondrostereum purpureum Pouzar [STERPU] Glomerella cingulata (Stoneman) Spaulding & von Schrenk [GLOMCI] Neofabraea alba Desmazières [PEZIAL] Neofabraea malicorticis Jackson [PEZIMA] Neonectria ditissima (Tulasne & C Tulasne) Samuels & Rossman [NECTGA] Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Sclerophora pallida Yao & Spooner [SKLPPA] Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold [VERTAA] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Eriosoma lanigerum Hausmann [ERISLA] Psylla spp Geoffroy [1PSYLG] Hlístice Meloidogyne hapla Chitwood [MELGHA] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Ficus carica L.\| Bakterie Xanthomonas campestris pv fici (Cavara) Dye [XANTFI] \| Houby a řasovky Armillariella mellea (Vahl) Kummer [ARMIME] Hmyz a roztoči Ceroplastes rusci Linnaeus [CERPRU] Hlístice Heterodera fici Kirjanova [HETDFI] Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Fig mosaic agent [FGM000] Fragaria L.\| Bakterie Candidatus Phlomobacter fragariae Zreik, Bové & Garnier [PHMBFR] \| Houby a řasovky Podosphaera aphanis (Wallroth) Braun & Takamatsu [PODOAP] Rhizoctonia fragariae Hussain & W E McKeen [RHIZFR] Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold [VERTAA] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Chaetosiphon fragaefolii Cockerell [CHTSFR] Phytonemus pallidus Banks [TARSPA] Hlístice Ditylenchus dipsaci (Kuehn) Filipjev [DITYDI] Meloidogyne hapla Chitwood [MELGHA] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Candidatus Phytoplasma asteris Lee et al [PHYPAS] Candidatus Phytoplasma australiense Davis et al [PHYPAU] Candidatus Phytoplasma fragariae Valiunas, Staniulis & Davis [PHYPFG] Candidatus Phytoplasma pruni [PHYPPN] Candidatus Phytoplasma solani Quaglino et al [PHYPSO] Clover phyllody phytoplasma [PHYP03] Strawberry multiplier disease phytoplasma [PHYP75] Juglans regia L.\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Xanthomonas arboricola pv juglandi (Pierce) Vauterin et al [XANTJU] Houby a řasovky Armillariella mellea (Vahl) Kummer [ARMIME] Chondrostereum purpureum Pouzar [STERPU] Neonectria ditissima (Tulasne & C Tulasne) Samuels & Rossman [NECTGA] Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Hmyz a roztoči Epidiaspis leperii Signoret [EPIDBE] Pseudaulacaspis pentagona Targioni-Tozzetti [PSEAPE] Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] Malus Mill.\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al [ERWIAM] Pseudomonas syringae pv syringae van Hall [PSDMSY] Houby a řasovky Armillariella mellea (Vahl) Kummer [ARMIME] Chondrostereum purpureum Pouzar [STERPU] Glomerella cingulata (Stoneman) Spaulding & von Schrenk [GLOMCI] Neofabraea alba Desmazières [PEZIAL] Neofabraea malicorticis Jackson [PEZIMA] Neonectria ditissima (Tulasne & C Tulasne) Samuels & Rossman [NECTGA] Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Sclerophora pallida Yao & Spooner [SKLPPA] Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold [VERTAA] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Eriosoma lanigerum Hausmann [ERISLA] Psylla spp Geoffroy[1PSYLG] Hlístice Meloidogyne hapla Chitwood [MELGHA] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Olea europaea L.\| Bakterie Pseudomonas savastanoi pv savastanoi (Smith) Gardan et al [PSDMSA] Hlístice Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Olive leaf yellowing-associated virus [OLYAV0] Olive vein yellowing-associated virus [OVYAV0] Olive yellow mottling and decline associated virus [OYMDAV] Pistacia vera L.\| Houby a řasovky Phytophthora cambivora (Petri) Buisman [PHYTCM] Phytophthora cryptogea Pethybridge & Lafferty [PHYTCR] Rosellinia necatrix Prillieux [ROSLNE] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hlístice Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Prunus domestica L. a Prunus dulcis (Miller) Webb\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Pseudomonas syringae pv morsprunorum (Wormald) Young, Dye & Wilkie [PSDMMP] Houby a řasovky Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Pseudaulacaspis pentagona Targioni-Tozzetti [PSEAPE] Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] Hlístice Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Prunus armeniaca L.\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Pseudomonas syringae pv morsprunorum (Wormald) Young, Dye & Wilkie [PSDMMP] Pseudomonas syringae pv syringae van Hall [PSDMSY] Pseudomonas viridiflava (Burkholder) Dowson PSDMVF] \| Houby a řasovky Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Pseudaulacaspis pentagona Targioni-Tozzetti [PSEAPE] Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] Hlístice Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Prunus avium L. a Prunus cerasus L.\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Pseudomonas syringae pv morsprunorum (Wormald) Young, Dye & Wilkie [PSDMMP] Houby a řasovky Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Hmyz a roztoči Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] \| Hlístice Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Prunus persica (L.) Batsch a Prunus salicina Lindley\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Pseudomonas syringae pv morsprunorum (Wormald) Young, Dye & Wilkie [PSDMMP] Pseudomonas syringae pv persicae (Prunier, Luisetti & Gardan) Young, Dye & Wilkie [PSDMPE] Houby a řasovky Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Hmyz a roztoči Pseudaulacaspis pentagona Targioni-Tozzetti [PSEAPE] Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] Hlístice Meloidogyne arenaria Chitwood [MELGAR] Meloidogyne incognita (Kofold & White) Chitwood [MELGIN] Meloidogyne javanica Chitwood [MELGJA] Pratylenchus penetrans (Cobb) Filipjev & Schuurmans-Stekhoven [PRATPE] Pratylenchus vulnus Allen & Jensen [PRATVU] Ribes L.\| Houby a řasovky Diaporthe strumella (Fries) Fuckel [DIAPST] Microsphaera grossulariae (Wallroth) Léveillé [MCRSGR] Podosphaera mors-uvae (Schweinitz) Braun &Takamatsu [SPHRMU] Hmyz a roztoči Cecidophyopsis ribis Westwood [ERPHRI] Dasineura tetensi Rübsaamen [DASYTE] Pseudaulacaspis pentagona Targioni-Tozzetti [PSEAPE] Quadraspidiotus perniciosus Comstock [QUADPE] Tetranychus urticae Koch [TETRUR] Hlístice Aphelenchoides ritzemabosi (Schwartz) Steiner & Buhrer [APLORI] Ditylenchus dipsaci (Kuehn) Filipjev [DITYDI] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Aucuba mosaic agent spolu s blackcurrant yellows agent Rubus L.\| Bakterie Agrobacterium spp Conn [1AGRBG] Rhodococcus fascians Tilford [CORBFA] Houby a řasovky Peronospora rubi Rabenhorst [PERORU] Hmyz a roztoči Resseliella theobaldi Barnes [THOMTE] Vaccinium L.\| Bakterie Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn [AGRBTU] Houby a řasovky Diaporthe vaccinii Shear [DIAPVA] Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin [EXOBVA] Godronia cassandrae (anamorfa Topospora myrtilli) Peck [GODRCA] Příloha č. 2 k vyhlášce č. 96/2018 Sb. Seznam RNŠO, ohledně jejichž výskytu se musí provádět vizuální přehlídka a ve vhodných případech odběr vzorků a testování rozmnožovacího materiálu Rod nebo druh\| RNŠO ---\|--- Citrus L., Fortunella Swingle a Poncirus Raf.\| Bakterie Spiroplasma citri Saglio et al. [SPIRCI] Houby a řasovky Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley [DEUTTR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Citrus cristacortis agent [CSCC00] Citrus exocortis viroid [CEVD00] Citrus impietratura agent [CSI000] Citrus leaf blotch virus [CLBV00] Citrus psorosis virus [CPSV00] Citrus tristeza virus (izoláty z EU) [CTV000] Citrus variegation virus [CVV000] Hop stunt viroid [HSVD00] Corylus avellana L.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple mosaic virus [APMV00] Cydonia oblonga Mill.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple rubbery wood agent [ARW000] Apple stem grooving virus [ASGV00] Apple stem-pitting virus [ASPV00] Pear bark necrosis agent [PRBN00] Pear bark split agent [PRBS00] Pear blister canker viroid [PBCVD0] Pear rough bark agent [PRRB00] Quince yellow blotch agent [ARW000] Fragaria L.\| Bakterie Xanthomonas fragariae Kennedy & King [XANTFR] Houby a řasovky Colletotrichum acutatum Simmonds [COLLAC] Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J Schröter [PHYTCC] Phytophthora fragariae C J Hickman [PHYTFR] Hlístice Aphelenchoides besseyi Christie [APLOBE] Aphelenchoides blastophthorus Franklin [APLOBL] Aphelenchoides fragariae (Ritzema Bos) Christie [APLOFR] Aphelenchoides ritzemabosi (Schwartz) Steiner & Buhrer [APLORI] \| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Arabis mosaic virus [ARMV00] Raspberry ringspot virus [RPRSV0] Strawberry crinkle virus [SCRV00] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Strawberry mild yellow edge virus [SMYEV0] Strawberry mottle virus [SMOV00] Strawberry vein banding virus [SVBV00] Tomato black ring virus [TBRV00] Juglans regia L\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Cherry leaf roll virus [CLRV00] Malus Mill.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple dimple fruit viroid [ADFVD0] Apple fiat limb agent [AFL000] Apple mosaic virus [APMV00] Apple rubbery wood agent [ARW000] Apple scar skin viroid [ASSVD0] Apple star crack agent [APHW00] Apple stem grooving virus [ASGV00] Apple stem-pitting virus [ASPV00] Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider [PHYPMA] Poruchy na plodech: chat fruit [APCF00], green crinkle [APGC00], bumpy fruit of Ben Davis, rough skin [APRSK0], star crack, russet ring [APLP00], russet wart Olea europaea L.\| Houby a řasovky Verticillium dahliae Kleb [VERTDA] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Arabis mosaic virus [ARMV00] Cherry leaf roll virus [CLRV00] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Prunus dulcis (Miller) Webb\| Bakterie Xanthomonas arboricola pv pruni (Smith) Vauterin et al. [XANTPR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple mosaic virus [APMV00] Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider [PHYPPR] Plum pox virus [PPV000] Prune dwarf virus [PDV000] Prunus necrotic ringspot virus [PNRSV0] Prunus armeniaca L.\| Bakterie Xanthomonas arboricola pv pruni (Smith) Vauterin et al. [XANTPR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple mosaic virus [APMV00] Apricot latent virus [ALV000] Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider [PHYPPR] Plum pox virus [PPV000] Prune dwarf virus [PDV000] Prunus necrotic ringspot virus [PNRSV0] Prunus avium L. a Prunus cerasus L.\| Bakterie Xanthomonas arboricola pv pruni (Smith) Vauterin et al. [XANTPR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple mosaic virus [APMV00] Arabis mosaic virus [ARMV00] Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider [PHYPPR] Cherry green ring mottle virus [CGRMV0] Cherry leaf roll virus [CLRV00] Cherry mottle leaf virus [CMLV00] Cherry necrotic růsty mottle virus [CRNRM0] Little cherry virus 1 a 2 [LCHV10], [LCHV20] Plum pox virus [PPV000] Prune dwarf virus [PDV000] Prunus necrotic ringspot virus [PNRSV0] Raspberry ringspot virus [RPRSV0] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Tomato black ring virus [TBRV00] Prunus domestica L., Prunus salicina Lindley a další druhy Prunus L., které může napadnout Plum pox virus v případě hybridů Prunus L.\| Bakterie Xanthomonas arboricola pv pruni (Smith) Vauterin et al. [XANTPR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple mosaic virus [APMV00] Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider [PHYPPR] Myrobalan latent ringspot virus [MLRSV0] Plum pox virus [PPV000] Prune dwarf virus [PDV000] Prunus necrotic ringspot virus [PNRSV0] Prunus persica (L.) Batsch\| Bakterie Xanthomonas arboricola pv pruni (Smith) Vauterin et al. [XANTPR] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple mosaic virus [APMV00] Apricot latent virus [ALV000] Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider [PHYPPR] Peach latent mosaic viroid [PLMVD0] Plum pox virus [PPV000] Prune dwarf virus [PDV000] Prunus necrotic ringspot virus [PNRSV0] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Pyrus L.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple chlorotic leaf spot virus [ACLSV0] Apple rubbery wood agent [ARW000] Apple stem grooving virus [ASGV00] Apple stem-pitting virus [ASPV00] Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider [PHYPPY] Pear bark necrosis agent [PRBN00] Pear bark split agent [PRBS00] Pear blister canker viroid [PBCVD0] Pear rough bark agent [PRRB00] Quince yellow blotch agent [ARW000] Ribes L.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Arabis mosaic virus [ARMV00] Blackcurrant reversion virus [BRAV00] Cucumber mosaic virus [CMV000] Gooseberry vein banding associated virus [GOVB00] Raspberry ringspot virus [RPRSV0] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Rubus L.\| Houby a řasovky Phytophthora spp de Bary [1PHYTG] Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Apple mosaic virus [APMV00] Arabis mosaic virus [ARMV00] Black raspberry necrosis virus [BRNV00] Candidatus Phytoplasma rubi Malembic-Maher et al [PHYPRU] Cucumber mosaic virus [CMV000] Raspberry bushy dwarf virus [RBDV00] \| Raspberry leaf mottle virus [RLMV00] Raspberry ringspot virus [RPRSV0] Raspberry vein chlorosis virus [RVCV00] Raspberry yellow spot [RYS000] Rubus yellow net virus [RYNV00] Strawberry latent ringspot virus [SLRSV0] Tomato black ring virus [TBRV00] Vaccinium L.\| Viry, viroidy, choroby působené virům podobnými organismy a fytoplazmy Blueberry mosaic associated ophiovirus [BLMAV0] Blueberry red ringspot virus [BRRV00] Blueberry scorch virus [BLSCV0] Blueberry shock virus [BLSHV0] Blueberry shoestring virus [BSSV00] Candidatus Phytoplasma asteris Lee et al [PHYPAS] Candidatus Phytoplasma pruni [PHYPPN] Candidatus Phytoplasma solani Quaglino et al. [PHYPSO] Cranberry false blossom phytoplasma [PHYPFB] Příloha č. 3 k vyhlášce č. 96/2018 Sb. Seznam RNŠO, jejichž výskyt v půdě je regulován Rod nebo druh\| RNŠO ---\|--- Fragaria L.\| Hlístice Longidorus attenuatus Hooper [LONGAT] Longidorus elongatus (de Man) Thorne & Swanger [LONGEL] Longidorus macrosoma Hooper [LONGMA] Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Juglans regia L.\| Hlístice Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Olea europaea L.\| Hlístice Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Pistacia vera L.\| Hlístice Xiphinema index Thorne & Allen [XIPHIN] Prunus avium L. a Prunus cerasus L.\| Hlístice Longidorus attenuatus Hooper [LONGAT] Longidorus elongatus (de Man) Thorne & Swanger [LONGEL] Longidorus macrosoma Hooper [LONGMA] Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Prunus domestica L., Prunus persica (L.) Batsch a Prunus salicina Lindley\| Hlístice Longidorus attenuatus Hooper [LONGAT] Longidorus elongatus (de Man) Thorne & Swanger [LONGEL] Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Ribes L.\| Hlístice Longidorus elongatus (de Man) Thorne & Swanger [LONGEL] Longidorus macrosoma Hooper [LONGMA] Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Rubus L.\| Hlístice Longidorus attenuatus Hooper [LONGAT] Longidorus elongatus (de Man) Thorne & Swanger [LONGEL] Longidorus macrosoma Hooper [LONGMA] Xiphinema diversicaudatum (Mikoletzky) Thorne [XIPHDI] Příloha č. 4 k vyhlášce č. 96/2018 Sb. Požadavky, které musí rozmnožovací materiál splňovat s ohledem na příslušné rody, druhy a kategorie rozmnožovacího materiálu, a podmínky testování Rozmnožovací materiál musí splňovat požadavky týkající se karanténních škodlivých organismů pro Evropskou unii a karanténních škodlivých organismů pro chráněné zóny stanovené v prováděcích aktech přijatých podle nařízení (EU) 2016/2031, jakož i opatření přijatá podle čl. 30 odst. 1 uvedeného nařízení. Kromě toho musí splňovat následující požadavky na příslušné rody či druhy a kategorie. 1. Castanea sativa Mill. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádějí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1. b) Rozmnožovací materiál předstupně Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě, kdy je povolena výjimka k výrobě rozmnožovacího materiálu předstupně v prostorové izolaci podle prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/925, platí následující požadavky týkající se organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr: i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr, nebo ii) v místě výroby na rozmnožovacím materiálu a ovocných výpěstcích předstupně nebyly od počátku posledního ukončeného vegetačního cyklu pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr. c) Základní rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky základního rozmnožovacího materiálu se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr, nebo ii) v místě výroby na rozmnožovacím materiálu a ovocných výpěstcích základního rozmnožovacího materiállu nebyly od počátku posledního ukončeného vegetačního cyklu pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál a konformní (CAC) rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky certifikované a konformní (CAC) se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr, nebo ii) v místě výroby na rozmnožovacím materiálu a ovocných výpěstcích certifikovaných a konformních (CAC) nebyly od počátku posledního ukončeného vegetačního období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr nebo iii) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky certifikované a konformní (CAC) vykazující příznaky výskytu organismu Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr byly odstraněny, zbývající rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se pravidelně každý týden přehlížejí a v místě výroby nejsou v průběhu tří týdnů před odesláním pozorovány žádné příznaky. 2. Citrus L., Fortunella Swingle a Poncirus Raf. a) Rozmnožovací materiál předstupně Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se každý rok odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Spiroplasma citri Saglio et al. Z každé matečné rostliny předstupně se tři roky po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně ve tříletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU). Z každé matečné rostliny předstupně se šest let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v šestiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než Citrus tristeza virus (izoláty z EU) a Spiroplasma citri Saglio et al. - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. b) Základní rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Dvakrát ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na organismy Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley. Jednou ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na všechny RNŠO - jiné než Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley - uvedené v přílohách č. 1 a 2. Odběr vzorků a testování V případě základních matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z každé základní matečné rostliny každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU). Z reprezentativní části základních matečných rostlin se každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Spiroplasma citri Saglio et al. V případě základních matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části základních matečných rostlin každý rok odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU) a Spiroplasma citri Saglio et al., aby byly všechny matečné rostliny otestovány v intervalu 2 let. V případě pozitivního výsledku testu na Citrus tristeza virus (izoláty z EU) se odeberou a otestují vzorky ze všech základních matečných rostlin v místě výroby. Z reprezentativní části základních matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízení chráněném proti hmyzu, se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých šest let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než Citrus tristeza virus (izoláty z EU) a Spiroplasma citri Saglio et al. - uvedených v přílohách č. 1 a 2. c) Certifikovaný rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Dvakrát ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na organismy Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley. Jednou ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na všechny RNŠO - jiné než Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley - uvedené v přílohách č. 1 a 2. Odběr vzorků a testování V případě certifikovaných matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každé čtyři roky odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU), aby byly všechny matečné rostliny otestovány v intervalu 8 let. V případě certifikovaných matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každý rok odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU), aby byly všechny matečné rostliny otestovány v intervalu 3 let. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízení chráněném proti hmyzu, se v případě pochyb odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než Citrus tristeza virus (izoláty z EU) - uvedených v přílohách č. 1 a 2. V případě pozitivního výsledku testu na Citrus tristeza virus (izoláty z EU) se odeberou a otestují vzorky ze všech certifikovaných matečných rostlin v místě výroby. d) Základní a certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky základní a certifikované se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismů Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley, nebo ii) v případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků základních a certifikovaných, které byly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu, nebyly na daném rozmnožovacím materiálu a daných ovocných výpěstcích za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismů Spiroplasma citri Saglio et al. nebo Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley a z materiálu byly před uvedením na trh odebrány vzorky a otestovány na organismus Citrus tristeza virus (izoláty z EU)nebo iii) v případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikovaných, které nebyly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu, nebyly na daném rozmnožovacím materiálu a daných ovocných výpěstcích za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismů Spiroplasma citri Saglio et al. nebo Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley a před uvedením na trh byly z reprezentativní části materiálu odebrány vzorky a otestovány na organismus Citrus tristeza virus (izoláty z EU) nebo iv) v případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikovaných, které nebyly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu: - příznaky výskytu organismů Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley nebo Spiroplasma citri Saglio et al. byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikovaných v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a - z reprezentativní části rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikované kategorie byly před uvedením na trh odebrány vzorky a otestovány na organismus Citrus tristeza virus (izoláty z EU) a za poslední ukončené vegetační období byla nejvýše 2 % rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikované kategorie v místě výroby shledána pozitivními. Daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky byly odstraněny a neprodleně zničeny. Rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v bezprostřední blízkosti byly podrobeny namátkovému odběru vzorků a testování a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné rostliny, které byly shledány pozitivní, byly odstraněny a neprodleně zničeny. e) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se získávají z identifikovaného zdroje materiálu, který byl na základě vizuální přehlídky, odběru vzorků a jejich testování shledán prostým RNŠO uvedených v příloze č. 2. V případě, že byl identifikovaný zdroj materiálu uchováván v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části daného materiálu každých osm let odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU). V případě, že identifikovaný zdroj materiálu nebyl uchováván v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části daného materiálu každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na Citrus tristeza virus (izoláty z EU). Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) konformní rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismů Citrus tristeza virus (izoláty z EU), Spiroplasma citri Saglio et al. a Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley, nebo ii) v případě konformního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků, které byly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu, příznaky výskytu organismů Spiroplasma citri Saglio et al. nebo Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley nebyly za poslední ukončené vegetační období u uvedeného rozmnožovacího materiálu a uvedených ovocných výpěstků pozorovány a materiál byl před uvedením na trh podroben namátkovému odběru vzorků a testování na Citrus tristeza virus (izoláty z EU) nebo iii) v případě konformního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků, které nebyly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu, příznaky výskytu organismů Spiroplasma citri Saglio et al. nebo Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley nebyly za poslední ukončené vegetační období v místě výroby u uvedeného rozmnožovacího materiálu a uvedených ovocných výpěstků pozorovány a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a z reprezentativní části materiálu byly před uvedením na trh odebrány vzorky a otestovány na organismus Citrus tristeza virus (izoláty z EU) nebo iv) v případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků, které nebyly pěstovány v zařízeních chráněných proti hmyzu: - příznaky výskytu organismů Spiroplasma citri Saglio et al. nebo Plenodomus tracheiphilus (Petri) Gruyter, Aveskamp & Verkley byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a - z reprezentativní části rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu byly před uvedením na trh odebrány vzorky a otestovány na organismus Citrus tristeza virus (izoláty z EU) a za poslední ukončené vegetační období byla nejvýše 2 % rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformní (CAC) rozmnožovací materiál v místě výroby shledána pozitivními. Daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky byly odstraněny a neprodleně zničeny. Rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v bezprostřední blízkosti byly podrobeny namátkovému odběru vzorků a testování a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné rostliny, které byly shledány pozitivní, byly odstraněny a neprodleně zničeny. 3. Corylus avellana L. Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. 4. Cydonia oblonga Mill. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky zaměřené na organismus Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. se provedou v průběhu posledního ukončeného vegetační období. Pro všechny RNŠO jiné než Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. se vizuální přehlídky provádějí jednou ročně. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se patnáct let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v patnáctiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než chorob působených virům podobnými organismy a viroidy - uvedenými v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě, kdy je povolena výjimka k výrobě rozmnožovacího materiálu předstupně v prostorové izolaci podle prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/925, platí následující požadavky týkající se organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al.: i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo ii) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky rozmnožovacího materiálu předstupně v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období prohlédnuty a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativní části základních matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než chorob způsobených virům podobnými organismy a viroidy - uvedenými v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než chorob způsobených virům podobnými organismy a viroidy - uvedenými v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Z certifikovaných ovocných výpěstků se odeberou vzorky a otestují se v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. e) Základní a certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky základní a certifikované kategorie se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo ii) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky základní a certifikované kategorie v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období přehlíženy a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. f) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo ii) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období prohlédnuty a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. 5. Ficus carica L. Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádějí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1. 6. Fragaria L. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně během vegetačního období. Listy rostlin Fragaria L. se vizuálně přehlížejí s ohledem na výskyt organismu Phytophthora fragariae. C. J. Hickman. V případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vyprodukovaných mikrorozmnožováním a uchovávaných po dobu kratší než tři měsíce je v daném období nezbytná jen jedna vizuální přehlídka. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se jeden rok po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně jednou za vegetační období odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativního vzorku kořenů se v případě příznaků výskytu organismu Phytophthora fragariae C. J. Hickman na listech odeberou vzorky a otestují se. Odběr a testování vzorků se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky těchto virů: Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus. Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Phytophthora fragariae C. J. Hickman, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Phytophthora fragariae C.J. Hickman - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky základního rozmnožovacího materiálu se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman, nebo - na listech základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman a veškerý infikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a rostliny v okruhu alespoň 5 m byly označeny, vyloučeny z množení a uvádění na trh a zničeny poté, co byl odstraněn neinfikovaný rozmnožovací materiál a ovocné rostliny, Xanthomonas fragariae Kennedy & King - základní rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King, nebo - u základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) Phytophthora fragariae C.J. Hickman - musí být dodrženo období, kdy se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky nepěstují na pozemku, a to alespoň deset let mezi nálezem organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman a další výsadbou, nebo - je nutno vést záznamy o historii rostlinné výroby a chorob přenášených půdou v místě výroby, Xanthomonas fragariae Kennedy & King - musí být dodrženo období, kdy se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky nepěstují na pozemku, a to alespoň jeden rok mezi nálezem organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King a další výsadbou; iii) požadavky na RNŠO jiné než Xanthomonas fragariae Kennedy & King a Phytophthora fragariae C.J. Hickman a jiné než viry: - procentuální podíl základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby, které za poslední ukončené vegetační období vykazují příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,05 % v případě: Aphelenchoides besseyi, - 0,1 % v případě: Strawberry multiplier disease phytoplasma, - 0,2 % v případě: Candidatus Phytoplasma asteris Lee et al., Candidatus Phytoplasma pruni, Candidatus Phytoplasma solani Quaglino et al., Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold, Verticillium dahliae Kleb, - 0,5 % v případě: Chaetosiphon fragaefolii Cockerell, Ditylenchus dipsaci (Kuehn) Filipjev, Meloidogyne hapla Chitwood, Podosphaera aphanis (Wallroth) Braun & Takamatsu, - 1 % v případě Pratylenchus vulnus Allen & Jensen; a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny a - v případě pozitivního výsledku testu základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odsztraní z porostu a neprodleně zničí; iv) požadavky týkající se všech virů: - příznaky výskytu všech virů uvedených v přílohách č. 1 a 2 byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 1 % základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativního vzorku kořenů se v případě příznaků výskytu organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman na listech odeberou vzorky a otestují se. Odběr a testování vzorků se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus. Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Phytophthora fragariae C.J. Hickman, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Phytophthora fragariae C.J. Hickman - certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman, nebo - na listech certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman a veškerý infikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a rostliny v okruhu alespoň 5 m byly označeny, vyloučeny z množení a uvádění na trh a zničeny poté, co byly odstraněny neinfikované rostliny, Xanthomonas fragariae Kennedy & King - certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King, nebo - příznaky výskytu organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) Phytophthora fragariae C.J. Hickman - musí být dodrženo období, kdy se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky nepěstují na pozemku, a to alespoň deset let mezi nálezem organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman a další výsadbou, nebo - je nutno vést záznamy o historii rostlinné výroby a chorob přenášených půdou v místě výroby, Xanthomonas fragariae Kennedy & King - musí být dodrženo období, kdy se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky nepěstují na pozemku, a to alespoň jeden rok mezi nálezem organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King a další výsadbou; iii) požadavky na RNŠO jiné než Xanthomonas fragariae Kennedy & King a Phytophthora fragariae C.J. Hickman a jiné než viry: - procentuální podíl rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků certifikované kategorie v místě výroby za poslední ukončené vegetační období vykazujících příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,1 % v případě Phytonemus pallidus Banks, - 0,5 % v případě: Aphelenchoides besseyi Christie, Strawberry multiplier disease phytoplasma, - 1 % v případě: Aphelenchoides fragariae (Ritzema Bos) Christie, Candidatus Phlomobacter fragariae Zreik, Bové & Garnier, Candidatus Phytoplasma asteris Lee et al., Candidatus Phytoplasma australiense Davis et al., Candidatus Phytoplasma fragariae Valiunas, Staniulis & Davis, Candidatus Phytoplasma pruni, Candidatus Phytoplasma solani Quaglino et al., Chaetosiphon fragaefolii Cockerell, Clover phyllody phytoplasma, Ditylenchus dipsaci (Kuehn) Filipjev, Meloidogyne hapla Chitwood Chitwood, Podosphaera aphanis (Wallroth) Braun & Takamatsu, Pratylenchus vulnus Allen & Jensen, Rhizoctonia fragariae Hussain & W.E. McKeen, - 2 % v případě: Verticillium albo-atrum Reinke & Berthold, Verticillium dahliae Kleb; a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny a - v případě pozitivního výsledku testu certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odstraní z porostu a neprodleně zničí; iv) požadavky týkající se všech virů - příznaky výskytu všech virů uvedených v přílohách č. 1 a 2 byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. e) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativního vzorku kořenů se v případě příznaků výskytu organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman na listech odeberou vzorky a otestují se. Odběr a testování vzorků se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus. Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Phytophthora fragariae C.J. Hickman, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Phytophthora fragariae C.J. Hickman - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman, nebo - na listech konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Phytophthora fragariae C.J. Hickman a veškerý infikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a rostliny v okruhu alespoň 5 m byly označeny, vyloučeny z množení a uvádění na trh a zničeny poté, co byl odstraněn neinfikovaný rozmnožovací materiál a ovocné rostliny, Xanthomonas fragariae Kennedy & King - konformní (CAC)rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King, nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny nebo - příznaky výskytu organismu Xanthomonas fragariae Kennedy & King byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 5 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) požadavky týkající se virů: - v případě pozitivního výsledku testu konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry crinkle virus, Strawberry latent ringspot virus, Strawberry mild yellow edge virus, Strawberry vein banding virus a Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odstraní z porostu a neprodleně zničí. 7. Juglans regia L. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé kvetoucí matečné rostliny předstupně se jeden rok po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v ročních intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativní části základních matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každý rok odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na výskyt relevantních RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. Z certifikovaných ovocných výpěstků se odeberou vzorky a otestují se v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. e) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. 8. Malus Mill. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se patnáct let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v patnáctiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě, kdy je povolena výjimka k výrobě rozmnožovacího materiálu předstupně v prostorové izolaci podle prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/925, platí následující požadavky týkající se organismů Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al.: i) Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider, nebo - u rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků předstupně v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období prohlédnuty a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování V případě základních matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části základních matečných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider. V případě základních matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části základních matečných rostlin každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider; z reprezentativní části základních matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - mimo organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování V případě certifikovaných matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider. V případě certifikovaných matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každých pět let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider; z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - mimo organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Z certifikovaných ovocných výpěstků se odeberou vzorky a otestují se v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. e) Základní a certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider, nebo - u základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a ze zbývajícícho rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byl odebrán reprezentativní vzorek a otestován na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období prohlédnuty a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. f) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider, nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a ze zbývajícícho rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byl odebrán reprezentativní vzorek a otestován na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma mali Seemüller & Schneider; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období přehlíženy a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. 9. Olea europaea L. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se deset let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v desetiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Z reprezentativní části základních matečných rostlin se odeberou vzorky tak, aby byly všechny rostliny v intervalu třiceti let na základě posouzení rizika jejich infekce otestovány na výskyt RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování V případě matečných rostlin používaných k výrobě semen (dále jen „semenné matečné rostliny“) se z reprezentativní části daných semenných matečných rostlin odeberou vzorky tak, aby byly všechny rostliny v intervalu čtyřiceti let na základě posouzení rizika jejich infekce otestovány na výskyt relevantních RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2 V případě matečných rostlin jiných než semenné matečné rostliny se z reprezentativní části daných rostlin odeberou vzorky tak, aby byly všechny rostliny v intervalu třiceti let na základě posouzení rizika jejich infekce otestovány na výskyt relevantních RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. e) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. 10. Pistacia vera L. Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádějí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1. 11. Prunus armeniaca L., Prunus avium L., Prunus cerasifera Ehrh., Prunus cerasus L., Prunus domestica L., Prunus dulcis (Miller) Webb, Prunus persica (L.) Batsch a Prunus salicina Lindley a) Rozmnožovací materiál předstupně Vizuální přehlídka Dvakrát ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na organismy Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Plum pox virus, Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie (Prunus persica (L.) Batsch a Prunus salicina Lindley). Jednou ročně se provádí vizuální přehlídka s ohledem na všechny RNŠO - jiné než Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Plum pox virus, Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie - uvedené v přílohách č. 1 a 2. Odběr vzorků a testování Rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně Prunus armeniaca L., Prunus avium L., Prunus cerasus L., Prunus domestica L. a Prunus dulcis (Miller) Webb se získávají z matečných rostlin, které byly za předchozí vegetační období otestovány a shledány prostými organismu Plum pox virus. Podnože Prunus cerasifera Ehrh. a Prunus domestica L. předstupně se získávají z matečných rostlin, které byly za předchozí vegetační období otestovány a shledány prostými organismu Plum pox virus. Podnože Prunus cerasifera Ehrh. a Prunus domestica L. předstupně se získávají z matečných rostlin, které byly za předchozích pět vegetačních období otestovány a shledány prostými organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider. Z každé kvetoucí matečné rostliny předstupně se rok po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v ročních intervalech odeberou vzorky a otestují se na organismy Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. V případě Prunus persica se z každé kvetoucí matečné rostliny předstupně rok po její uznání jako matečné rostliny předstupně odeberou vzorky a otestují se na Peach latent mosaic viroid. Z každého semenného stromu a stromu pěstovaného záměrně za účelem opylování semenných stromů se odeberou vzorky a otestují se na organismy Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. Z každé matečné rostliny předstupně se pět let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v pětiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na organismy Candidatus Phytoplasma prunoru m Seemüller & Schneider a Plum pox virus. Z každé matečné rostliny předstupně se deset let po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v desetiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na RNŠO - jiné než Prune dwarf virus, Plum pox virus a Prunus necrotic ringspot virus - relevantní pro daný druh a uvedené v příloze č. 2 a otestují se i v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v příloze č. 1. Z reprezentativní části prvotních matečných rostlin se odeberou vzorky a otestují se v případě pochyb ohledně výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě, kdy je povolena výjimka k výrobě rozmnožovacího materiálu předstupně v prostorové izolaci podle prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/925, platí následující požadavky týkající se organismů Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Plum pox virus, Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie: i) Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, nebo - u rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků předstupně v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně v místě výroby je nutno izolovat od ostatních hostitelských rostlin. Izolační vzdálenost místo porostu závisí na regionální situaci, druhu rozmnožovacího materiálu, výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider v dotčené oblasti a na relevantních existujících rizicích stanovených příslušnými orgány na základě inspekce; ii) Plum pox virus - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Plum pox virus, nebo - u rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků předstupně v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Plum pox virus a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně v místě výroby je nutno izolovat od ostatních hostitelských rostlin. Izolační vzdálenost místo porostu závisí na regionální situaci, druhu rozmnožovacího materiálu, výskytu organismu Plum pox virus v dotčené oblasti a relevantních existujících rizicích stanovených příslušnými orgány na základě inspekce; iii) Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie, nebo - u rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků předstupně v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; iv) Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al., nebo - u rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků předstupně v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. b) Základní rozmnožovací materiál, certifikovaný rozmnožovací materiál a konformní (CAC) rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování i) Matečné rostliny, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu Z reprezentativní části základních matečných rostlin se každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na organismy Prune dwarf virus, Prunus necrotic ringspot virus a Plum pox virus. Z reprezentativní části základních matečných rostlin se každých deset let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider. ii) Matečné rostliny, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu Z reprezentativní části základních matečných rostlin jiných než určených k výrobě podnoží se každý rok odeberou vzorky a otestují se na organismus Plum pox virus tak, aby byly v desetiletém intervalu otestovány všechny rostliny. Z reprezentativní části základních matečných rostlin určených k výrobě podnoží se každý rok odeberou vzorky a otestují se na organismus Plum pox virus, přičemž dotčené rostliny musí být shledány prosté tohoto RNŠO. Z reprezentativní části základních matečných rostlin Prunus domestica L. určených k výrobě podnoží musí být v předchozích pěti vegetačních obdobích odebrány vzorky a otestovány na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, přičemž dotčené rostliny byly shledány prostými tohoto RNŠO. Z reprezentativní části základních matečných rostlin se odeberou vzorky a testují se v případě pochyb ohledně výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. Z reprezentativní části základních matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých deset let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než organismů Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Prune dwarf virus, Prunus necrotic ringspot virus a Plum pox virus - uvedených v příloze č.2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č.1 - Kvetoucí matečné rostliny Každý rok se z reprezentativní části kvetoucích základních matečných rostlin na základě posouzení rizika infekce daných rostlin odeberou vzorky a otestují se na organismy Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. V případě Prunus persica (L.) Batsch se z reprezentativní části kvetoucích základních matečných rostlin na základě posouzení rizika infekce daných rostlin jednou ročně odeberou vzorky a otestují se na organismus Peach latent mosaic viroid. Z reprezentativní části semenných stromů a stromů pěstovaných záměrně pro opylování v daném prostředí se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin odeberou vzorky a otestují se na Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. - Nekvetoucí matečné rostliny Z reprezentativní části nekvetoucích základních matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na organismy Prune dwarf virus, Prunus necrotic ringspot virus a Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování i) Matečné rostliny, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se v pětiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismů Prune dwarf virus, Prunus necrotic ringspot virus a Plum pox virus tak, aby byly v patnáctiletém intervalu otestovány všechny rostliny. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider. ii) Matečné rostliny, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na organismus Plum pox virus tak, aby byly v patnáctiletém intervalu otestovány všechny rostliny. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin určených k výrobě podnoží se každý rok odeberou vzorky a otestují se na Plum pox virus, přičemž dotčené rostliny musí být shledány prosté tohoto RNŠO. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin Prunus cerasifera Ehrh. a Prunus domestica L. určených k výrobě podnoží musí být v předchozích pěti vegetačních obdobích odebrány vzorky a otestovány na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, přičemž dotčené rostliny byly shledány prostými tohoto RNŠO. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se odeberou vzorky a testují se v případě pochyb ohledně výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. Z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než organismů Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Prune dwarf virus, Prunus necrotic ringspot virus a Plum pox virus - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. - Kvetoucí matečné rostliny Každý rok se z reprezentativní části kvetoucích certifikovaných matečných rostlin na základě posouzení rizika infekce daných rostlin odeberou vzorky a otestují se na organismy Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. V případě Prunus persica (L.) Batsch se z reprezentativní části kvetoucích certifikovaných matečných rostlin na základě posouzení rizika infekce daných rostlin jednou ročně odeberou vzorky a otestují se na organismus Peach latent mosaic viroid. Z reprezentativní části semenných stromů a stromů pěstovaných záměrně pro opylování semenných stromů v daném prostředí se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin odeberou vzorky a otestují se na organismy Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. - Nekvetoucí matečné rostliny Z reprezentativní části nekvetoucích certifikovaných matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na organismy Candidatus Phytoplasma prunorum, Prune dwarf virus a Prunus necrotic ringspot virus. e) Základní a certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, nebo - u základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše na 1 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a z reprezentativního vzorku zbývajícího rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rostliny s příznaky napadení, byly odebrány vzorky, otestovány a shledány prostými organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider; ii) Plum pox virus - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Plum pox virus, nebo - u základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Plum pox virus a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Plum pox virus byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše na 1 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a z reprezentativního vzorku zbývajícího rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rostliny s příznaky napadení, byly odebrány vzorky, otestovány a shledány prostými organismu Plum pox virus; iii) Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie, nebo - u základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; iv) Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al., nebo - u základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. f) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se získávají z identifikovaného zdroje materiálu, z jehož reprezentativní části byl za předchozí tři vegetační období odebrán vzorek, otestován a shledán prostým organismu Plum pox virus. Konformní (CAC) podnože Prunus cerasifera Ehrh. a Prunus domestica L. se získávají z identifikovaného zdroje materiálu, z jehož reprezentativní části byly v předchozích pěti letech odebrány vzorky, otestovány a shledány prostými organismů Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider a Plum pox virus. Z reprezentativní části konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků se odeberou vzorky a testují se v případě pochyb ohledně výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. Z reprezentativní části konformních (CAC) ovocných výpěstků konformní (CAC) rozmnožovací materiál nevykazujících při vizuální přehlídce žádné příznaky výskytu organismu Plum pox virus se na základě posouzení rizika infekce daných ovocných výpěstků odeberou vzorky a otestují se na výskyt tohoto RNŠO, jakož i v případě rostlin s příznaky napadení v bezprostředním okolí. Po zjištění konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformní (CAC) rozmnožovací materiál vykazujících příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider v místě výroby při vizuální přehlídce se z reprezentativní části zbývajícího konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byl nalezen rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky příznaky napadení, odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider. Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO - jiných než organismů Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider a Plum pox virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2 Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider, nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformní (CAC) rozmnožovací materiál v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše na 1 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků konformní (CAC) rozmnožovací materiál v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a z reprezentativního vzorku zbývajícího rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byly odebrány vzorky, otestovány a shledány prostými organismu Candidatus Phytoplasma prunorum Seemüller & Schneider nebo - příznaky výskytu organismů Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie a Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) Plum pox virus - konformní (CAC)rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Plum pox virus, nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Plum pox virus a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Plum pox virus byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše na 1 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a z reprezentativního vzorku zbývajícího rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byly odebrány vzorky, otestovány a shledány prostými organismu Plum pox virus; iii) Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky konformní (CAC) rozmnožovací materiál se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Pseudomonas syringae pv. persicae (Prunier, Luisetti &. Gardan) Young, Dye & Wilkie byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; iv) Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al., nebo - u konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Xanthomonas arboricola pv. pruni (Smith) Vauterin et al. byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. 12. Pyrus L. a) Všechny kategorie Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. b) Rozmnožovací materiál předstupně Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se patnáct let po jejím uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v patnáctiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - jiných než chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě, kdy je povolena výjimka k výrobě rozmnožovacího materiálu předstupně v prostorové izolaci podle prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2017/925, platí následující požadavky týkající se organismů Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al.: i) Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider, nebo - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky předstupně v místě výroby byly během posledního ukončeného vegetačního období podrobeny přehlídce a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky vykazující příznaky výskytu organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré hostitelské rostliny v okolí byly neprodleně odstraněny a zničeny. c) Základní rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování V případě základních matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části základních matečných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider. V případě základních matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části základních matečných rostlin každé tři roky odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider; z reprezentativní části základních matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - mimo organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování V případě certifikovaných matečných rostlin, které byly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider. V případě certifikovaných matečných rostlin, které nebyly uchovávány v zařízeních chráněných proti hmyzu, se z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin každých pět let odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider; z reprezentativní části certifikovaných matečných rostlin se na základě posouzení rizika infekce daných rostlin každých patnáct let odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO - mimo organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a chorob působených virům podobnými organismy a viroidů - uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. Z certifikovaných ovocných výpěstků se odeberou vzorky a otestují se v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. e) Základní a certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider, nebo - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % základního a certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a ze zbývajícícho rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byl odebrán reprezentativní vzorek a otestován na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - základní a certifikovaný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období prohlédnuty a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. f) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. V případě pozitivního výsledku testu na Candidatus Phytoplasma pyr i Seemüller & Schneider se z reprezentativní části konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v místě výroby odeberou vzorky a otestují se na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider, nebo - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider a veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny nebo - příznaky výskytu organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 2 % konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny a ze zbývajícícho rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků bez příznaků napadení v partiích, ve kterých byly nalezeny rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení, byl odebrán reprezentativní vzorek a otestován na výskyt organismu Candidatus Phytoplasma pyri Seemüller & Schneider; ii) Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. - konformní (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al., nebo - konformního (CAC) rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky v místě výroby byly za poslední ukončené vegetační období přehlíženy a veškerý rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky s příznaky napadení organismem Erwinia amylovora (Burrill) Winslow et al. a veškeré okolní hostitelské rostliny byly neprodleně odstraněny a zničeny. 13. Ribes L. a) Rozmnožovací materiál předstupně Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se čtyři roky po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně ve čtyřletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. b) Základní rozmnožovací materiál, certifikovaný rozmnožovací materiál a konformní (CAC) rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. c) Základní rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu Procentuální podíl základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby vykazujících za poslední ukončené vegetační období příznaky výskytu organismu Aphelenchoides ritzemabosi (Schwartz) Steiner & Buhrer nepřekročí 0,05 % a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu Procentuální podíl rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby vykazujících za poslední ukončené vegetační období příznaky výskytu organismu Aphelenchoides ritzemabosi (Schwartz) Steiner & Buhrer nepřekročí 0,5 % a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny. 14. Rubus L. a) Rozmnožovací materiál předstupně Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se dva roky po její uznání jako matečné rostliny předstupně a následně ve dvouletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. b) Základní rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Pokud jsou rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky pěstovány na poli nebo v nádobách, vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. V případě rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vyprodukovaných mikrorozmnožováním a uchovávaných po dobu kratší než tři měsíce, je v daném období nezbytná jen jedna vizuální přehlídka. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus. Odběr a testování vzorků se provádí, pokud jsou pochybnosti ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2 Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) V případě pozitivního výsledku testu rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků základního rozmnožovacího materiálu vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus nebo Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odstraní z porostu a neprodleně zničí. ii) Požadavky na RNŠO jiné než Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus: Procentuální podíl rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků základního rozmnožovacího materiálu v místě výroby za poslední ukončené vegetační období vykazujících příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,1 % v případě: Agrobacterium spp. Conn., Rhodococcus fascians Tilford a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny, a iii) Požadavky týkající se všech virů: Příznaky výskytu všech virů uvedených v přílohách č. 1 a 2 byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 0,25 % základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. c) Certifikovaný rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus. Odběr vzorků a testování se provádí, pokud jsou pochybnosti ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) V případě pozitivního výsledku testu certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus nebo Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odstraní z porostu a neprodleně zničí. ii) Požadavky na RNŠO jiné než Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus: Procentuální podíl certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby za poslední ukončené vegetační období vykazujících příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,5 % v případě: Resseliella theobaldi Barnes, - 1 % v případě: Agrobacterium spp. Conn., Rhodococcus fascians Tilford a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny. iii) Požadavky týkající se všech virů Příznaky výskytu všech virů uvedených v přílohách č. 1 a 2 byly za poslední ukončené vegetační období pozorovány nejvýše u 0,5% certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby a daný rozmnožovací materiál a dané ovocné výpěstky i veškeré rostliny s příznaky napadení v bezprostřední blízkosti byly odstraněny a neprodleně zničeny. d) Konformní (CAC) rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí, pokud jsou při vizuální přehlídce nejasné příznaky organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus. Odběr vzorků a testování se provádí, pokud jsou pochybnosti ohledně výskytu RNŠO - jiných než Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus a Tomato black ring virus - uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu V případě pozitivního výsledku testu konformního (CAC) rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků vykazujících příznaky výskytu organismů Arabis mosaic virus, Raspberry ringspot virus, Strawberry latent ringspot virus nebo Tomato black ring virus se příslušný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky odstraní a neprodleně zničí. 15. Vaccinium L. a) Rozmnožovací materiál předstupně Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. Odběr vzorků a testování Z každé matečné rostliny předstupně se pět let po jejím uznání jako matečné rostliny předstupně a následně v pětiletých intervalech odeberou vzorky a otestují se na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 2 a v případě pochyb také na výskyt RNŠO uvedených v příloze č. 1. b) Základní rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí dvakrát ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn. ii) Diaporthe vaccinii Shear - základní rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Diaporthe vaccinii Shear, nebo - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Diaporthe vaccinii Shear. iii) Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin a Godronia cassandrae (anamorfa Topospora myrtilli) Peck - procentuální podíl základního rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby za poslední ukončené vegetační období vykazujících příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,1 % v případě Godronia cassandrae (anamorfa Topospora myrtilli) Peck, - 0,5 % v případě: Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin; a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny. c) Certifikovaný rozmnožovací materiál a konformní (CAC) rozmnožovací materiál Vizuální přehlídka Vizuální přehlídky se provádějí jednou ročně. Odběr vzorků a testování Odběr vzorků a testování se provádí v případě pochyb ohledně výskytu RNŠO uvedených v přílohách č. 1 a 2. d) Certifikovaný rozmnožovací materiál Požadavky na místo porostu, okolí porostu a oblast produkce rozmnožovacího materiálu i) Diaporthe vaccinii Shear - rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky certifikované kategorie se vyrábí v oblastech, o nichž je známo, že jsou prosté organismu Diaporthe vaccinii Shear, nebo - v místě výroby nebyly za poslední ukončené vegetační období pozorovány žádné příznaky výskytu organismu Diaporthe vaccinii Shear. ii) Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn, Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin a Godronia cassandrae (anamorfa Topospora myrtilli) Peck - procentuální podíl certifikovaného rozmnožovacího materiálu a ovocných výpěstků v místě výroby za poslední ukončené vegetační období vykazujících příznaky výskytu následujících RNŠO nepřekročí: - 0,5 % v případě: Agrobacterium tumefaciens (Smith & Townsend) Conn, Godronia cassandrae (anamorfa Topospora myrtilli) Peck, - 1 % v případě: Exobasidium vaccinii (Fuckel) Woronin; a daný rozmnožovací materiál a ovocné výpěstky a veškeré okolní hostitelské rostliny byly odstraněny a zničeny.“. 26. V příloze č. 6 se tabulka č. 6.2 zrušuje. 27. Přílohy č. 8 a 9 se zrušují. Čl. II Přechodné ustanovení Konformní rozmnožovací materiálKonformní rozmnožovací materiál ovocných rodů a druhů lze na území České republiky uvádět do oběhu s dokladem dodavateledodavatele podle vyhlášky č. 96/2018 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, nejdéle do 30. června 2021 za předpokladu, že na dokladu dodavateledodavatele bude vyznačeno, že se jedná o konformní rozmnožovací materiál ovocných rodů a druhů uváděný do oběhu v souladu s čl. 3 odst. 2 prováděcí směrnice Komise (EU) 2019/1813. Čl. III Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem dnem 31. května 2020, s výjimkou bodu 18, pokud jde o § 9 odst. 3, který nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2020. Ministr: Ing. Toman, CSc., v. r.
Zákon č. 136/2020 Sb.	Zákon č. 136/2020 Sb. Zákon o některých úpravách v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a důchodového pojištění v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 Vyhlášeno 27. 3. 2020, datum účinnosti 27. 3. 2020, částka 48/2020 * § 1 - (1) Osoby samostatně výdělečně činné nejsou povinny platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „záloha na pojistné“) za kalendářní měsíce v období březen až srpen 2020. Byla-li záloha na pojistné * § 2 - (1) Pro účely § 11 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se zálohy uvedené v § 1 odst. 1 považují za zaplacené. * § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Aktuální znění od 27. 3. 2020 136 ZÁKON ze dne 25. března 2020 o některých úpravách v oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a důchodového pojištění v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: § 1 (1) Osoby samostatně výdělečně činné nejsou povinny platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „záloha na pojistné“) za kalendářní měsíce v období březen až srpen 2020. Byla-li záloha na pojistné zaplacena za některý kalendářní měsíc tohoto období, použije se na úhradu splatných závazků a poté záloh na pojistné na další kalendářní měsíce roku 2020. (2) Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené z vyměřovacího základu za rok 2020 se snižuje za každý kalendářní měsíc, v němž byla aspoň po část měsíce vykonávána v období uvedeném v odstavci 1 samostatná výdělečná činnost, o částku a) 2 544 Kč, jde-li o osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost, b) 1 018 Kč, jde-li o osoby samostatně výdělečně činné vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. § 2 (1) Pro účely § 11 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se zálohy uvedené v § 1 odst. 1 považují za zaplacené. (2) Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu se u osob samostatně výdělečně činných vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost považují kalendářní měsíce v období březen až srpen 2020, za které nebyly povinny platit zálohy na pojistné podle § 1 odst. 1, za vyloučenou dobu. § 3 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 135/2020 Sb.	Zákon č. 135/2020 Sb. Zákon o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020 Vyhlášeno 27. 3. 2020, datum účinnosti 27. 3. 2020, částka 48/2020 * ČÁST PRVNÍ - OBECNÉ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1) * ČÁST DRUHÁ - PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ (§ 2 — § 19) * ČÁST TŘETÍ - MATURITNÍ ZKOUŠKA (§ 20 — § 34) * ČÁST ČTVRTÁ - VYKONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY NÁHRADNÍM ZPŮSOBEM (§ 35 — § 35) * ČÁST PÁTÁ - ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA (§ 36 — § 41) * ČÁST ŠESTÁ - VYKONÁNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY NÁHRADNÍM ZPŮSOBEM (§ 42 — § 42) * ČÁST SEDMÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 43 — § 53) * ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST (§ 54 — § 54) Aktuální znění od 27. 3. 2020 135 ZÁKON ze dne 25. března 2020 o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020 Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ OBECNÉ USTANOVENÍ § 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje zvláštní pravidla pro přijímání ke vzdělávání ve střední škole a ukončování středního vzdělávání ve školním roce 2019/2020 a na ně navazující náhradní nebo opravné zkoušky a další související otázky. ČÁST DRUHÁ PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ § 2 (1) O přijetí uchazeče ke vzdělávání ve střední škole rozhoduje ředitel této školy. (2) Jednotná přijímací zkouška do prvního ročníku oboru středního vzdělání proběhne nejdříve 14 dnů po obnovení možnosti osobní přítomnosti žáků na středních školách. (3) Jednotná přijímací zkouška se koná v případech, které stanoví školský zákon. (4) Termín konání jednotné přijímací zkoušky stanoví a zveřejní na svých internetových stránkách Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“). § 3 Přijímacího řízení podle tohoto zákona se účastní uchazeč, který v souladu se školským zákonem podal přihlášku ke vzdělávání ve střední škole pro školní rok 2020/2021. § 4 V platnosti zůstávají a) jednotná kritéria přijímání do oboru vzdělání a formy vzdělávání a způsob hodnocení jejich splnění, b) předpokládaný počet přijímaných uchazečů do oboru vzdělání a formy vzdělávání, c) školní přijímací zkouška a d) jednotná kritéria a předpokládané počty přijímaných uchazečů pro přijímání ke vzdělávání v různých zaměřeních školního vzdělávacího programu, stanovené ředitelem podle § 60 školského zákona. § 5 Obsah a forma přijímací zkoušky odpovídá rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání. Jednotná přijímací zkouška se skládá z písemného testu ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura a písemného testu ze vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace. Konkrétní obsah a formu školní přijímací zkoušky stanovuje ředitel školy. § 6 Jednotnou přijímací zkoušku koná uchazeč pouze jednou, a to ve škole uvedené na přihlášce v prvním pořadí. Školní přijímací zkoušku koná uchazeč na každé škole uvedené v přihlášce, pokud je součástí přijímacího řízení, pouze jednou. Uchazeč, který se hlásí na obor vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou, koná jednotnou přijímací zkoušku na této škole. § 7 (1) Pokud ředitel školy stanovil v rámci vyhlášených kritérií školní přijímací zkoušku, vyhlásí nové 2 termíny jejího konání v návaznosti na řádný termín jednotné přijímací zkoušky vyhlášený ministerstvem. (2) Nejzazší termín pro konání druhého termínu školní přijímací zkoušky je den konání jednotné přijímací zkoušky. Nejzazší termín pro konání náhradního termínu pro konání školní přijímací zkoušky je den konání náhradního termínu jednotné přijímací zkoušky. (3) Pozvánku ke školní přijímací zkoušce zašle ředitel školy uchazeči nejpozději 5 pracovních dnů před termínem konání této zkoušky a současně ji zveřejní na internetových stránkách školy. § 8 Uchazeč, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a svoji neúčast písemně omluvil nejpozději do 3 dnů řediteli školy, ve které ji měl konat, koná zkoušku v náhradním termínu. V tomto náhradním termínu koná zkoušku i nezletilý uchazeč a uchazeč s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou, který se pro vážné důvody k řádnému termínu přijímací zkoušky nedostavil a jeho neúčast omluvil písemně nejpozději do 3 dnů řediteli školy zákonný zástupce tohoto uchazeče, popřípadě ředitel příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy. § 9 Náhradní termín jednotné přijímací zkoušky stanoví a zveřejní na svých internetových stránkách ministerstvo. Náhradní termín školní přijímací zkoušky stanoví uchazeči ředitel školy. Stejný termín pro konání přijímací zkoušky v jiném oboru vzdělání nebo jiné škole není důvodem stanovení náhradního termínu konání zkoušky. § 10 Další kola přijímacího řízení se konají podle školského zákona. § 11 Osoba, na kterou se vztahuje § 20 odst. 4 školského zákona, nekoná na žádost jednotnou přijímací zkoušku ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura. Povinnost školy ověřit rozhovorem znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, není dotčena. § 12 Pravidla pro úpravu podmínek přijímání ke vzdělávání uchazečů se speciálními vzdělávacími potřebami podle školského zákona se použijí obdobně. § 13 Škola převede záznamové archy jednotné přijímací zkoušky do elektronické podoby a odešle je Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) prostřednictvím informačního systému Centra v den konání jednotné přijímací zkoušky. Hodnocení výsledků testů jednotné přijímací zkoušky zajišťuje Centrum. Centrum zpřístupní do 7 kalendářních dní po řádném termínu jednotné přijímací zkoušky hodnocení uchazeče příslušné střední škole, na níž se uchazeč hlásí k přijetí do prvního ročníku středního vzdělávání; v případě náhradního termínu Centrum zpřístupní hodnocení uchazeče do 3 kalendářních dní. § 14 Ředitel školy hodnotí splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podle a) hodnocení na vysvědčeních z předchozího vzdělávání, b) výsledků jednotné přijímací zkoušky, pokud je součástí přijímacího řízení, c) výsledků školní přijímací zkoušky, je-li stanovena, d) případně dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. § 15 (1) Hodnocení jednotné přijímací zkoušky se na celkovém hodnocení splnění kritérií přijímacího řízení uchazečem podílí nejméně 60 %; v případě přijímacího řízení do oboru vzdělání Gymnázium se sportovní přípravou nejméně 40 %. (2) Další hodnocení splnění kritérií stanoví ředitel školy. (3) Podle výsledků dosažených jednotlivými uchazeči při přijímacím řízení stanoví ředitel školy jejich pořadí. U uchazeče, který nekoná zkoušku z českého jazyka, vytváří ředitel redukované hodnocení. Pokud splní kritéria přijímacího řízení více uchazečů, než kolik lze přijmout, rozhoduje jejich pořadí podle výsledků hodnocení kritérií přijímacího řízení. § 16 Ředitel školy ukončí hodnocení přijímacího řízení a zveřejní seznam přijatých uchazečů do 8 kalendářních dnů po dni konání řádného termínu jednotné přijímací zkoušky. Nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů ředitel školy odešle rozhodnutí o nepřijetí. Ředitel školy dále zveřejní výsledky hodnocení prvního a posledního přijatého uchazeče v anonymizované podobě. V případě náhradního termínu se postupuje obdobně s tím, že ředitel ukončí hodnocení přijímacího řízení a zveřejní seznam přijatých uchazečů do 4 kalendářních dnů po dni konání náhradního termínu jednotné přijímací zkoušky. § 17 V oborech vzdělání, ve kterých se podle školského zákona nekoná jednotná přijímací zkouška a střední škola nekoná ani školní přijímací zkoušku, zveřejní ředitel školy seznam přijatých uchazečů a nepřijatým uchazečům nebo zákonným zástupcům nepřijatých nezletilých uchazečů odešle rozhodnutí do 5 pracovních dnů ode dne ukončení hodnocení, nejpozději však do 8 kalendářních dnů po dni pro konání řádného termínu jednotné přijímací zkoušky. § 18 Proti rozhodnutí ředitele školy o žádosti o přijetí ke vzdělávání na střední školu není odvolání přípustné. § 19 Právní úprava o zápisovém lístku podle § 60g školského zákona se použije obdobně s tím, že uchazeč nebo zákonný zástupce nezletilého uchazeče svůj úmysl vzdělávat se v dané střední škole potvrdí odevzdáním nebo odesláním zápisového lístku řediteli školy, který rozhodl o jeho přijetí ke vzdělávání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů po nejzazším termínu pro zveřejnění seznamu přijatých uchazečů, a s tím, že uchazeč může uplatnit zápisový lístek opakovaně i tehdy, pokud je přijat na základě nového rozhodnutí vydaného podle správního řádu. ČÁST TŘETÍ MATURITNÍ ZKOUŠKA § 20 Maturitní zkouška bude zahájena nejdříve 21 dnů po obnovení možnosti osobní přítomnosti žáků na středním vzdělávání ve škole, nejpozději však do 30. června 2020. § 21 Maturitní zkoušku může konat žák, který podal přihlášku k maturitní zkoušce podle školského zákona, nebo ten, kdo podal přihlášku k náhradní nebo opravné zkoušce. § 22 Maturitní zkouška se skládá ze zkoušek ze zkušebních předmětů společné části podle § 78 a zkoušek profilové části podle § 79 školského zákona s tím, že ve společné části se zkouška ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura a cizí jazyk neskládá z dílčí zkoušky konané formou písemné práce. § 23 Žák koná maturitní zkoušku ze zkoušek, které uvedl v přihlášce k maturitní zkoušce. § 24 Rozsah vědomostí a dovedností, které mohou být ověřovány zkouškami společné části maturitní zkoušky, vyplývá z katalogů, které byly vydány podle § 78a školského zákona. § 25 (1) Zpracování a centrální vyhodnocení výsledků zkoušek společné části maturitní zkoušky, s výjimkou dílčích zkoušek konaných formou ústní, zajišťuje Centrum. (2) Profilovou část maturitní zkoušky a ústní zkoušku společné části vyhodnocuje škola. § 26 V případě maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí a praktické zkoušky může ředitel školy stanovit náhradní způsob jejího konání a hodnocení. S náhradním způsobem konání a hodnocení maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí nebo praktické zkoušky seznámí ředitel školy žáka s dostatečným předstihem před jejím konáním. § 27 V případě, že žák povinnou zkoušku společné části nebo profilové části maturitní zkoušky vykonal neúspěšně, může konat opravnou zkoušku, a to nejvýše dvakrát z každé zkoušky. V případě, že žák vykonal neúspěšně nepovinnou zkoušku, opravnou zkoušku nekoná. Pokud se žák ke zkoušce nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od termínu konání zkoušky řediteli školy, má právo konat náhradní zkoušku. Nedodržení stanovené lhůty může v závažných případech ředitel školy prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo žáka konat opravnou zkoušku. Koná-li žák opravnou nebo náhradní zkoušku, koná pouze tu část zkoušky, v níž neuspěl nebo ji nekonal. Jestliže se žák ke zkoušce bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo pokud byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně. § 28 První opravná a náhradní zkouška maturitní zkoušky se koná v podzimním zkušebním období. Ustanovení tohoto zákona pro podobu maturitní zkoušky se pro první opravnou nebo náhradní zkoušku použijí obdobně. § 29 (1) Na průběh dílčí zkoušky konané ústní formou a zkoušky profilové části maturitní zkoušky se ustanovení § 80a odst. 1, 2 a 4 školského zákona použijí obdobně. (2) Ustanovení § 81 odst. 6 školského zákona platí obdobně. § 30 Právní úprava podmínek ukončování vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami podle školského zákona se použije obdobně. § 31 Právní úprava podmínek a způsobu konání zkoušky z českého jazyka a literatury pro osoby podle § 20 odst. 4 školského zákona se použije obdobně. § 32 (1) Ustanovení § 82 odst. 1, 2 a 4 školského zákona se použijí obdobně s tím, že opakování zkoušky profilové části maturitní zkoušky konané formou vypracování maturitní práce a její obhajoby před zkušební komisí se koná v následujícím zkušebním období. Jinak se ustanovení tohoto zákona pro podobu opakované zkoušky použijí obdobně. (2) Žádost o přezkum lze podat krajskému úřadu nebo ministerstvu do 20 dnů po dni konání poslední části maturitní zkoušky. § 33 Na veřejnost konání maturitní zkoušky se ustanovení školského zákona použijí obdobně. § 34 Časové schéma konání maturitní zkoušky vyhlásí ministerstvo a zveřejní je na svých internetových stránkách. ČÁST ČTVRTÁ VYKONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY NÁHRADNÍM ZPŮSOBEM § 35 (1) V případě, že nebude k 1. červnu 2020 obnovena osobní přítomnost žáků na středním vzdělávání ve škole, maturitní zkoušku vykoná úspěšně ten, kdo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona je žákem posledního ročníku střední školy oboru vzdělání s maturitní zkouškou, podal přihlášku k maturitní zkoušce a prospěl na konci prvního pololetí posledního ročníku, a ten, kdo podal přihlášku k opravné nebo náhradní zkoušce. (2) Žákovi, který nebyl v prvním pololetí posledního ročníku hodnocen nebo neprospěl, škola umožní před hodnocením maturitní zkoušky komisionální přezkoušení. Podle výsledků přezkoušení upraví škola hodnocení v příslušném předmětu na vysvědčení. Pokud žák nevykonal komisionální přezkoušení úspěšně, platí, že na konci prvního pololetí posledního ročníku neprospěl. (3) Hodnocení maturitní zkoušky bude vycházet z hodnocení žáka z předmětů, které jsou obsahově shodné nebo mají přímou vazbu na zkušební předměty či zkoušky maturitní zkoušky, a to průměrem za 3 poslední vysvědčení, ve kterých byl v těchto předmětech hodnocen. Do těchto vysvědčení se nezapočítá vysvědčení za druhé pololetí posledního ročníku; to se netýká opravné a náhradní zkoušky nebo opakování zkoušky konané náhradním způsobem. Ustanovení § 81 odst. 6 školského zákona platí přiměřeně i zde. (4) Vykonání maturitní zkoušky náhradním způsobem provádí škola. (5) Žákovi, který vykoná maturitní zkoušku náhradním způsobem, se umožní na jeho žádost v následujícím zkušebním období konaném podle školského zákona konání maturitní zkoušky. (6) V případě vykonání maturitní zkoušky náhradním způsobem se přezkoumání průběhu a výsledků maturitní zkoušky nepřipouští. ČÁST PÁTÁ ZÁVĚREČNÁ ZKOUŠKA § 36 Závěrečná zkouška bude zahájena nejdříve 21 dnů po obnovení možnosti osobní přítomnosti žáků na středním vzdělávání ve škole, a nejpozději do 30. června 2020. Konkrétní termín stanoví ředitel školy. § 37 Závěrečnou zkoušku může konat žák, který je ke dni účinnosti tohoto zákona žákem posledního ročníku střední školy oboru vzdělání, který se ukončuje závěrečnou zkouškou, nebo ten, který je oprávněn konat náhradní nebo opravnou zkoušku. § 38 Na průběh závěrečné zkoušky se § 74 odst. 1, 3 a 5 až 10 školského zákona použijí obdobně s tím, že tam stanovené termíny se nepoužijí. § 39 V případě, že žák zkoušku, která je součástí závěrečné zkoušky, vykonal neúspěšně, může konat opravnou zkoušku, a to nejvýše dvakrát z každé zkoušky. Pokud se žák ke zkoušce nedostaví a svou nepřítomnost řádně omluví nejpozději do 3 pracovních dnů od konání zkoušky předsedovi zkušební komise nebo nekoná závěrečnou zkoušku z důvodu neukončení posledního ročníku vzdělávání, má právo konat náhradní zkoušku v termínu stanoveném zkušební komisí. Nedodržení stanovené lhůty může v závažných případech předseda zkušební komise prominout. Konáním náhradní zkoušky není dotčeno právo žáka konat opravnou zkoušku. Jestliže se žák ke zkoušce bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo pokud byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně. Ustanovení tohoto zákona pro podobu závěrečné zkoušky se pro první opravnou nebo náhradní zkoušku použijí obdobně. § 40 V případě praktické zkoušky může ředitel školy stanovit náhradní způsob jejího konání a hodnocení. S náhradním způsobem konání a hodnocení praktické zkoušky seznámí ředitel školy žáka s dostatečným předstihem před jejím konáním. § 41 (1) Přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné zkoušky konají krajské úřady. Ustanovení § 82 odst. 1 a 4 školského zákona se použijí obdobně. Jinak se ustanovení tohoto zákona pro podobu opakované zkoušky použijí obdobně. (2) Žádost o přezkum lze podat krajskému úřadu do 20 dnů po dni konání poslední části závěrečné zkoušky. ČÁST ŠESTÁ VYKONÁNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY NÁHRADNÍM ZPŮSOBEM § 42 (1) V případě, že nebude k 1. červnu 2020 obnovena osobní přítomnost žáků na středním vzdělávání ve škole, závěrečnou zkoušku vykoná ten, kdo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona je žákem posledního ročníku střední školy oboru vzdělání, který se ukončuje závěrečnou zkouškou, a prospěl na konci prvního pololetí posledního ročníku, nebo ten, kdo koná opravnou nebo náhradní zkoušku. (2) Žákovi, který nebyl v prvním pololetí posledního ročníku hodnocen nebo neprospěl, škola umožní před hodnocením závěrečné zkoušky komisionální přezkoušení. Podle výsledků přezkoušení upraví škola hodnocení v příslušném předmětu na vysvědčení. Pokud žák nevykonal komisionální přezkoušení úspěšně, platí, že na konci prvního pololetí posledního ročníku neprospěl. (3) Hodnocení závěrečné zkoušky bude vycházet z hodnocení žáka z předmětů, které jsou obsahově shodné nebo mají přímou vazbu na zkušební předměty či zkoušky závěrečné zkoušky, a to průměrem za 3 poslední vysvědčení, ve kterých byl v těchto předmětech hodnocen. Do těchto vysvědčení se nezapočítá vysvědčení za druhé pololetí posledního ročníku; to se netýká opravné a náhradní zkoušky konané náhradním způsobem. (4) Vykonání závěrečné zkoušky náhradním způsobem provádí škola. (5) V případě vykonání závěrečné zkoušky náhradním způsobem se přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné zkoušky nepřipouští. ČÁST SEDMÁ USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 43 (1) Žák základní školy, který se účastní přijímacího řízení na střední školu, je považován za žáka základní školy do dne právní moci rozhodnutí ředitele školy o žádosti o přijetí ke vzdělávání na střední školu; nebyl-li přijat, je považován za žáka školy nejméně do 30. června 2020, a byl-li přijat, je považován za žáka školy nejméně do 31. srpna 2020. (2) Žák v konzervatoři v posledním ročníku studia je považován za žáka konzervatoře do dne konání absolutoria. (3) Student vyšší odborné školy v posledním ročníku studia je považován za studenta vyšší odborné školy do dne konání absolutoria. § 44 (1) Žák vykoná úspěšně maturitní zkoušku nebo závěrečnou zkoušku, pokud úspěšně vykoná všechny zkoušky, které jsou její součástí. (2) Žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, kdy vykonal úspěšně nebo neúspěšně maturitní zkoušku nebo závěrečnou zkoušku. (3) Pokud se poslední zkouška maturitní zkoušky nebo závěrečné zkoušky konala do 30. června 2020 a žák maturitní nebo závěrečnou zkoušku nevykonal úspěšně, přestává být žákem školy 30. června 2020. (4) Žák, který nevykonal komisionální přezkoušení podle § 35 nebo 42 úspěšně nebo se k němu nedostavil, přestává být žákem školy dnem následujícím po dni konání komisionálního přezkoušení, nejdříve však 30. června 2020. (5) Žák podle odstavce 4 může do 5 pracovních dnů ode dne, kdy přestal být žákem školy, požádat ředitele školy o umožnění opakování posledního ročníku. Ředitel školy takové žádosti vyhoví. § 45 Před zahájením maturitní zkoušky může ředitel školy vyhlásit až 5 vyučovacích dnů volna k přípravě na konání maturitní zkoušky. § 46 Před zahájením závěrečné zkoušky může ředitel školy vyhlásit až 4 vyučovací dny volna k přípravě na závěrečnou zkoušku. § 47 Pravidla o zveřejnění seznamu přijatých uchazečů podle § 183 odst. 2 školského zákona se použijí obdobně. § 48 Ustanovení tohoto zákona o přijímacím řízení se použijí i pro přijímací řízení do nástavbového studia podle školského zákona. § 49 Na informace veřejně nepřístupné a povinnost zachovávat mlčenlivost a na poskytování informací žadatelům o informace podle zvláštního zákona se přiměřeně použijí ustanovení školského zákona. § 50 Na účast členů ve zkušební komisi se použijí ustanovení školského zákona obdobně. § 51 Podrobnosti o průběhu a vyhodnocení přijímací zkoušky, maturitní zkoušky, závěrečné zkoušky včetně maturitní zkoušky a závěrečné zkoušky vykonané náhradním způsobem a podrobnosti o pravidlech pro přijímací řízení stanoví ministerstvo vyhláškou. § 52 Správní řád se nevztahuje na rozhodování o přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné a maturitní zkoušky, na vyloučení žáka ze zkoušky zadavatelem nebo vykázání osoby z učebny zadavatelem a na vyloučení žáka ze závěrečné zkoušky. § 53 Ustanovení školského zákona se nepoužijí, nestanoví-li tento zákon jinak. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST § 54 Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.
Zákon č. 134/2020 Sb.	Zákon č. 134/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášeno 27. 3. 2020, datum účinnosti 27. 3. 2020, částka 48/2020 * Čl. I - V zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149 * Čl. II - Účinnost Aktuální znění od 27. 3. 2020 134 ZÁKON ze dne 25. března 2020, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I V zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 138/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 342/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 109/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 200/2015 Sb., zákona č. 145/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 297/2017 Sb., se za § 28b vkládá nový § 28c, který zní: „§ 28c (1) Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2019 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 3. srpna 2020. (2) Pro penále, které je příslušenstvím pojistného nebo zálohy na pojistné za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, se do 21. září 2020 § 18 odst. 1 nepoužije. Penále za pojistné nebo za zálohu na pojistné podle věty první, které nebyly zaplaceny v období podle věty první, vzniká nejdříve od 22. září 2020. (3) Zálohu na pojistné do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná neplatí. (4) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž záloha na pojistné v období podle odstavce 3 je vyšší než výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a, je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi výší zálohy na pojistné a výší pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a. (5) Pojistné, které by osoba samostatně výdělečně činná byla povinna platit formou záloh podle odstavce 4 za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, lze zaplatit až formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020. Postupuje-li osoba samostatně výdělečně činná podle věty první, ustanovení § 7 odst. 2 se pro zálohy na pojistné v období podle věty první v roce 2020 nepoužije. (6) Záloha na pojistné, kterou by zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná, se považuje za zaplacenou do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a odst. 2. (7) Provedla-li osoba samostatně výdělečně činná platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.“. Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Vondráček v. r. Zeman v. r. Babiš v. r.