law_id stringlengths 11 2.15k | law_text stringlengths 14 1.92M |
|---|---|
Nález Ústavního soudu č. 284/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 284/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2012 sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ve věci návrhu na vyslovení protiústavnosti části III hlavy II dílu 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb.
Vyhlášeno 30. 8. 2012, částka 99/2012
* Odůvodnění
* I. - Návrh na zahájení řízení a jeho změna
* II. - Rekapitulace návrhu
* III. - Vyjádření účastníků řízení
* IV. - Formální předpoklady projednání návrhu a ústavnost legislativní procedury
* V. - Posouzení ústavnosti návrhem dotčených ustanovení
284
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 34/10 dne 24. července 2012 v plénu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Mucha (soudce zpravodaj), Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu Nejvyššího správního soudu, za který jedná JUDr. Marie Žišková, na vyslovení protiústavnosti dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a 1. K Way, s. r. o., IČ 27686418, se sídlem Brno, Dělnická 1222/53, 2. ONE Develop, s. r. o., IČ 26945151, se sídlem Brno, Dělnická 1222/53, 3. AB-NET, s. r. o., IČ 25581805, se sídlem Brno, Olomoucká 164a, 4. REWIN BRNO, s. r. o., IČ 64511855, se sídlem Brno, Lazaretní 7, 5. HYDROSPOL, spol. s r. o., IČ 44015925, se sídlem Troubsko, Sadová 483/11, 6. Urbania, s. r. o., IČ 26242826, se sídlem Moravany, Hlavní 21, 7. BMC BALTAS, s. r. o., IČ 25732439, se sídlem Brno, Hviezdoslavova 29b, 8. Medim, spol. s r. o., IČ 47903279, se sídlem Brno, Selská 80, 9. A PORTAFER, s. r. o., IČ 25327470, se sídlem Brno, Úvoz 129/88, 10. Deltasys, s. r. o., IČ 27661903, se sídlem Brno, Loosova 12, 11. ZZM, spol. s r. o., IČ 25595351, se sídlem Modřice, U Vlečky 1108, 12. Ing. T. D., 13. M. D. a 14. S. D. jako vedlejších účastníků řízení,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Návrh na zahájení řízení a jeho změna
1.
V návrhu doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 22. 6. 2010 Nejvyšší správní soud navrhl postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) zrušení dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 127/2005 Sb., tzn. ve znění platném ke dni podání, tj. § 101a až 101d soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“). V napadené právní úpravě řízení o zrušení opatření obecné povahy shledal rozpor s principem právní jistoty vyplývajícím z konceptu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy a rovněž s právem vlastnickým, právem na podnikání a principem rovnosti účastníků soudního řízení dle čl. 11, 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“). Nesoulad shledal rovněž s právem na spravedlivý proces v podobě práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a právem územně samosprávných celků na samosprávu dle čl. 100 odst. 1 Ústavy.
2.
V průběhu řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/10 napadla Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 21. 3. 2011 ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. ledna 2011 č. j. 1 Ao 2/2010-185, která byla spojena s návrhem na zrušení § 101a až 101d s. ř. s. Protože v této věci již před Ústavním soudemÚstavním soudem řízení probíhalo ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/10, Ústavní soudÚstavní soud svým usnesením sp. zn. Pl. ÚS 21/11 ze dne 10. 5. 2011 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) rozhodl podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tak, že se jedná o návrh nepřípustný. Současně rozhodl, že uvedení stěžovatelé mají právo účastnit se řízení o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastníci (§ 35 odst. 2 věta druhá za středníkem zákona o Ústavním soudu).
3.
Nejvyšší správní soud uvedl, že předmětný návrh dle čl. 95 odst. 2 Ústavy podává v souvislosti se svou rozhodovací činností ve věci č. j. 1 Ao 1/2010-156. V ní se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obceobce Kamenice schválené zastupitelstvem obceobce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obceobce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obceobce Kamenice č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice. Navrhovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem je vlastníkem pozemků dotčených předmětnou změnou územního plánu a namítá porušení svého práva vlastnického a práva na podnikání tím, že v důsledku uvedeného opatření obecné povahy nemůže realizovat konkrétní stavby určené k podnikání (resp. svůj podnikatelský záměr). Nejvyšší správní soud, který má rozhodnout o návrhu na zrušení napadené části uvedeného opatření obecné povahy, dospěl k závěru, že právní úpravu zakotvující řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, kterou je nutno v dané věci aplikovat, nelze vyložit ústavně konformním způsobem a je třeba ji zrušit.
4.
V průběhu řízení Ústavní soudÚstavní soud zjistil, že dne 11. 4. 2011 vláda České republiky předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Poslanecká sněmovna, VI. volební období, tisk č. 319). V bodech 51 až 55 této zákonodárné iniciativy byly navrhovány podstatné změny napadené právní úpravy, tj. dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. (ustanovení § 101a až 101d). Vzhledem k této okolnosti bylo vyčkáno ukončení zákonodárného procesu, aby bylo zřejmé, o jakém právním stavu napadených ustanovení bude třeba rozhodnout.
5.
Dne 14. 10. 2011 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tato novela podstatně změnila pravidla řízení o zrušení opatření obecné povahy a jeho části obsažená v dílu 7 hlavě II části III s. ř. s. (viz zákon č. 303/2011 Sb., body 55 až 60). Uvedená novelizace soudního řádu správního cestou zákona č. 303/2011 Sb. nabyla účinnosti dne 1. 1. 2012. Ustanovení čl. II bodu 1 jeho přechodných ustanovení určilo, že není-li dále stanoveno jinak, použije se novelizovaný soudní řád správní i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely. Pro probíhající řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem byla podstatná ta okolnost, že čl. II bod 9 zákona č. 303/2011 Sb. stanovil výjimku z uvedeného pravidla. Určil, že již zahájená řízení ve věci zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti předmětné novely soudního řádu správního, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
6.
V návaznosti na toto přechodné ustanovení se navrhovatel obrátil na Ústavní soudÚstavní soud s návrhem, aby byla připuštěna změna návrhu a aby Ústavní soudÚstavní soud vydal „interpretativní“ nález, kterým bude určeno, že „ustanovení dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy a čl. 11, 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod“. Tomuto návrhu Ústavní soud vyhověl a usnesením č. j. Pl. ÚS 34/10-52 změnu návrhu připustil, aniž se blíže mohl zabývat meritem věci. Předmětem řízení se proto stalo určení, zda „ustanovení dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy a čl. 11, 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod“. Není proto rozhodující, že v rámci napadeného dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. došlo ke změně pouze části jeho ustanovení, neboť zmíněné přechodné ustanovení vyžaduje použití této části soudního řádu správního v původním znění, a to jako celku. Rovněž tak petit návrhu směřuje proti tomuto dílu soudního řádu správního jako celku, i když argumentace je vedena (viz dále) jen proti některým jeho částem.
II.
Rekapitulace návrhu
7.
Nejvyšší správní soud předmětný návrh dle čl. 95 odst. 2 Ústavy podává v souvislosti se svou rozhodovací činností ve věci, ve které se otázka včasnosti či vůbec časového omezení lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy stala předmětem řízení s různými stanovisky jeho účastníků (viz soudní spis sp. zn. 1 Ao 1/2010, č. l. 158 a 159). V řízení před Nejvyšším správním soudem se navrhovatel (Strojmetal Kamenice, a. s.) domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obceobce Kamenice schválené zastupitelstvem obceobce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obceobce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obceobce Kamenice č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice. Tento je vlastníkem pozemků dotčených předmětnou změnou územního plánu a namítá porušení svého práva vlastnického a práva na podnikání tím, že v důsledku uvedeného opatření obecné povahy nemůže realizovat konkrétní stavby určené k podnikání (resp. svůj podnikatelský záměr), přičemž je již několik let hluboce přesvědčen o tom, že provedenou změnou územního plánu došlo k velmi významnému zásahu do jeho subjektivních práv. Časového odstupu mezi změnou územního plánu a návrhem si byl navrhovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem vědom, nicméně poukázal na skutečnost, že zákon (před novelizací soudního řádu správního) žádnou lhůtu nestanovil. Nejvyšší správní soud v této fázi řízení dospěl k závěru, že právní úpravu, kterou je nutno v dané věci aplikovat, nelze vyložit ústavně konformním způsobem. Proto podal postupem podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. jako celku. Následně po novelizaci soudního řádu správního požádal o připuštění změny návrhu, čemuž Ústavní soudÚstavní soud vyhověl (viz sub 6 výše).
8.
V odůvodnění svého návrhu Nejvyšší správní soud nejdříve analyzoval okolnosti zařazení institutu opatření obecné povahy do právního řádu a charakterizoval problémy vývoje judikatury z hlediska jeho formálního a materiálního pojetí. Pro účely předkládaného návrhu zdůraznil, že opatření obecné povahy v tuzemském právu je správním aktem toliko s konkrétně (individuálně) vymezeným předmětem a obecně určenými adresáty, a nikoliv již s konkrétními adresáty a abstraktním předmětem. Konkrétní vymezení předmětu je klíčovým znakem, který odlišuje opatření obecné povahy od právního předpisu a přibližuje jej individuálnímu správnímu aktu. Účelem opatření obecné povahy je specifikace povinností již vyplývajících ze zákona, ovšem v návaznosti na konkrétní situaci, která je předmětem takového opatření. Úpravu napadených ustanovení § 101a až 101d s. ř. s., ve znění k 31. 12. 2011, navrhovatel označil za kusou a nedokonalou, nicméně velmi důležitou z hlediska ochrany adresátů opatření obecné povahy. Nicméně ji považuje v podobě do 31. 12. 2011 za ústavně nepřijatelnou.
9.
Navrhovatel obecně uvedl, že většina řízení o opatřeních obecné povahy se týká právě územních plánů. Územní plán byl za opatření obecné povahy prohlášen až novým stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinným od 1. 1. 2007. Územní plány vydané dle předchozího stavebního zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, byly považovány za opatření obecné povahy na základě koncepce jejich materiálního pojetí, jak byla formulována v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005-98 a nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne 19. 11. 2008 (N 198/51 SbNU 409). Materiálnímu pojetí nasvědčuje i novela stavebního zákona zákonem č. 191/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb., který od 3. 6. 2008 v § 188 odst. 4 upravil přeměnu obsahu právních předpisů vydaných dle předchozího stavebního zákona a jejich povahu; bylo stanoveno, že obecně závazné vyhlášky vydané před 1. 1. 2007 vymezující závaznou část územně plánovací dokumentace se považují za opatření obecné povahy. Dále se v návrhu konstatuje, že institut opatření obecné povahy byl do právního řádu České republiky zaveden zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, přičemž ještě před vstupem správního řádu v účinnost (1. 1. 2006) zakotvil několik opatření obecné povahy zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), který současně vložil do hlavy II části III s. ř. s. díl 7 upravující soudní přezkum opatření obecné povahy. K napadené právní úpravě navrhovatel uvádí, že zákonodárce zakotvil možnost adresátů obrátit se na Nejvyšší správní soud s návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části pro rozpor se zákonem, neboť opatření obecné povahy může významně zasahovat do právní sféry adresátů, když určuje jejich konkrétní práva a povinnosti. Ochrana těchto práv prostřednictvím soudního řízení je proto významná, nicméně samotná úprava vykazuje množství nedostatků plynoucích z neujasněnosti samotné přípravy právní úpravy.
10.
Návrh, s ohledem na nedostatky celkové úpravy řízení o zrušení opatření obecné povahy, požaduje zrušit celý díl 7 hlavy II části III s. ř. s., tj. § 101a až 101d s. ř. s. Tyto nedostatky podle navrhovatele spočívají:
a)
v protiústavní absenci lhůty pro podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy, resp. v diskriminačním stanovení lhůty jen pro určitou skupinu subjektů (viz níže sub 13 n.);
b)
v nepřiměřeně krátké lhůtě 30 dnů k rozhodnutí o návrhu, a to ze dvou důvodů. Jedním je složitost a závažnost věci a v případě územních plánů i např. délka a komplikovanost procesu samotného přijímání opatření obecné povahy (netvrdí, že v této lhůtě nelze rozhodnout, vždy usiluje o její dodržení). Druhým důvodem je otázka rovnosti účastníků řízení. Zatímco navrhovatel má k přípravě a podání návrhu na zrušení opatření neomezenou lhůtu, odpůrce musí zpravidla na rozsáhlý návrh reagovat v řádu dnů;
c)
v nepřiměřenosti koncentrace řízení o zrušení opatření obecné povahy u Nejvyššího správního soudu, ačkoli se jedná o agendu typickou pro soudy prvního stupně. Navíc počet opatření obecné povahy, která mohou být napadena, by mohl vést k zahlcení Nejvyššího správního soudu. V neposlední řadě koncentrace způsobuje účastníkům z celé republiky nepřiměřené náklady spojené s projednáváním v Brně. Navrhovatel si je ovšem vědom toho, že organizace soudnictví je věcí zákonodárce a i neefektivní či nerozumná úprava není důvodem k jejímu zrušení, napadenou právní úpravu však označuje za zjevně nepřiměřenou;
d)
ve vyloučení účasti dalších osob v řízení kromě navrhovatele a odpůrce, přestože zrušení opatření obecné povahy může mít zásadní dopady na všechny adresáty opatření.
11.
Protiústavnost právní úpravy z důvodu chybějící lhůty pro podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy (důvod sub 10.a) má spočívat v zásahu do principu právní jistoty, který se mimo jiné projevuje ve formě požadavku na stanovení lhůt k podání návrhu k soudu. Zde navrhovatel poukazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.), na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) ve věci Pérez de Rada Cavanilles proti Španělsku (stížnost č. 28090/95) a na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr EU“) a Tribunálu [rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 26. listopadu 1985 ve věci C-42/85 Cockerill-Sambre SA proti Komisi, rozsudek Soudního dvora ze dne 15. ledna 1987 ve věci C-152/85 Rudolf Misset proti Radě, rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 23. ledna 1997 ve věci C-246/95 Myrianne Coen proti Belgii a rozsudek Soudu prvního stupně (čtvrtého senátu) ze dne 18. září 1997 ve spojených věcech T-121/96 a T-151/96 Mutual Aid Administration Services NV proti Komisi] s tím, že stanovení lhůty k podání žaloby sleduje legitimní cíl řádného výkonu spravedlnosti, napomáhá právní jistotě a zamezuje diskriminaci či svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti. Argumentuje dále, že dle judikatury Soudního dvora EU v případech, kdy není zákonodárcem žádná lhůta stanovena, nelze podání návrhu odkládat donekonečna a je třeba jej podat v přiměřené době, jinak by došlo k porušení principu právní jistoty i legitimního očekávání účastníků daného právního vztahu (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972 ve věci C-48/69 Imperial Chemical Industries Ltd. proti Komisi, rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972 ve věci C-52/69 J. R. Geigy AG proti Komisi či rozsudek Soudního dvora ze dne 24. listopadu 1987 ve věci C-223/85 Rijn-Schelde-Verolme proti Komisi).
12.
Na druhé straně navrhovatel uvádí, že princip právní jistoty není absolutní hodnotou a je nutno jej poměřovat s jinými hodnotami, zejména s požadavkem legality a s právem na přístup k soudu. Legalitou míní požadavek na soulad aktu orgánu veřejné moci s právem (zákonem). Zdůraznil, že vzhledem k presumpci zákonnosti aktů orgánů veřejné moci a vzhledem k právům a povinnostem dotčených osob, které příslušný akt stanoví, mění nebo ruší, jakož i vzhledem k možnosti vydávání dalších navazujících aktů, však intenzita požadavku na zajištění legality aktu orgánu veřejné moci klesá s časem a naopak vzrůstá požadavek na právní jistotu, tj. zajištění neměnnosti předmětného aktu. Úkolem zákonodárce je pak nalézt rozumný kompromis mezi požadavky legality a právní jistoty. Zde navrhovatel připomenul rozsudek Soudu prvního stupně - nyní Tribunál - (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 6. října 2005 ve spojených věcech T-22/02 a T-23/02 Sumitomo Chemical Co. Ltd a Sumika Fine Chemicals Co. Ltd proti Komisi, dle něhož „rozsah, v němž je lhůta stanovena, je výsledkem volby mezi požadavky právní jistoty a požadavky legality na základě historických a sociálních okolností převažujících ve společnosti v daném čase“. Uznává současně, že Tribunál ponechává stanovení lhůty k podání návrhu na zahájení řízení před soudem či jiným orgánem plně na zákonodárci, nepovažuje se za kompetentního kritizovat zákonodárcem provedenou volbu a případné nestanovení lhůty samo o sobě neshledává za rozporné s principem právní jistoty (body 82 a 83 citovaného rozsudku). Současně však judikatura Soudního dvora potvrzuje, že v případech, kdy není zákonodárcem žádná lhůta stanovena, nelze podání návrhu odkládat donekonečna a je třeba jej podat v přiměřené době, jinak by došlo nejen k porušení principu právní jistoty, ale podle okolností i legitimního očekávání účastníků daného právního vztahu (srov. ve vztahu k oprávnění Komise uložit pokutu za porušení soutěžního práva rozsudek ve věci C-48/69 Imperial Chemical Industries Ltd. proti Komisi [1972], Recueil, s. 619, bod 49, nebo rozsudek ve věci C-52/69 J. R. Geigy AG proti Komisi [1972], Recueil, s. 787, bod 21; ve vztahu k oprávnění Komise napadnout nepovolenou státní podporu rozsudek ve věci C-223/85 Rijn-Schelde-Verolme proti Komisi [1987], Recueil, s. 4617, body 12 až 17).
13.
Právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny tak není absolutní a neomezitelné. Jeho účelem je možnost reálné a efektivní ochrany před akty orgánů veřejné moci. K tomu navrhovatel uvádí rozsudek ESLP ve věci Freitag proti Německu (žádost č. 71440/01), kde ESLP konstatoval, že „právo na soud, jehož jedním aspektem je právo na přístup k soudu, není absolutní; je předmětem omezení, např. zákonných lhůt. Tam, kde je právo na přístup k soudu omezeno zákonem nebo fakticky, soud zkoumá, zda uložené omezení nepoškodilo podstatu tohoto práva, zejména zda sledovalo legitimní cíl a zda zde byl rozumný vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným cílem“. Zde navrhovatel uzavřel svou argumentaci konstatováním, že princip právní jistoty je součástí ústavního pořádku České republiky a vyplývá rovněž z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Projevuje se mimo jiné ve formě požadavku na stanovení lhůt k podání návrhu k soudu nebo k jinému orgánu. Při stanovení lhůt je přitom nutné hledat rozumný a přiměřený vztah mezi principem právní jistoty a požadavkem legality a právem na přístup k soudu; jednostranné upřednostnění jedné z těchto hodnot není možné považovat za přiměřené a lze je označit za porušení té hodnoty, která byla potlačena. Nevyloučil ovšem, že za výjimečných okolností může princip právní jistoty ve formě stanovení lhůt ustoupit všeobecným požadavkům spravedlnosti (např. rehabilitace, restituce).
14.
Nejvyšší správní soud dále v odůvodnění svého návrhu odkázal na právní názor vyjádřený v usnesení rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 1 Ao 1/2009, že v případě řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zákonodárce žádnou lhůtu k podání návrhu na přezkum nestanovil (kromě lhůty implicitně vyplývající z § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s.), takovou lhůtu si pak nelze výkladem „přimyslit“, neboť by to znamenalo nepřípustné (zákonem nestanovené) omezení přístupu k soudní ochraně [poukazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.) s tím, že jde o protiústavní mezeru neodstranitelnou ústavně konformním výkladem]; návrh je omezen toliko existencí opatření obecné povahy. Protiústavnost absence lhůty je dle navrhovatele zřejmá z iniciačního případu sp. zn. 1 Ao 1/2010, ve kterém návrh na přezkum z roku 2010 směřuje proti změně územního plánu z roku 2005, přičemž samotný územní plán byl přijat již v roce 2000. Má tedy za to, že vztah mezi principem právní jistoty na jedné straně a požadavkem legality a právem na přístup k soudu na straně druhé nerespektuje požadavek přiměřenosti a rozumnosti. Žádný takový důvod nelze najít v důvodové zprávě k návrhu zákona o elektronických komunikacích ani ze záznamů z jeho projednávání. Stejně tak nelze tuto úpravu spojit s požadavkem všeobecné spravedlnosti či potřebou odčinit závažné křivdy. Faktické absolutní upřednostnění požadavku legality a práva na přístup k soudu oproti principu právní jistoty proto hodnotí jako svévolné.
15.
Tuto argumentaci proti časové neomezenosti přezkumu navrhovatel podpořil dalšími argumenty, které lze pro přehlednost uspořádat následujícím způsobem:
a)
protiústavní absence lhůty k podání návrhu ve spojení s materiálním pojetím opatření obecné povahy (v případě územních plánů pak i dle novelizovaného § 188 odst. 4 „nového“ stavebního zákona) umožňuje přezkum neomezeně do minulosti, tedy předmětem přezkumu mohou být územní plány staré mnoho desetiletí (vyhlášené ve formě obecně závazné vyhlášky kdykoliv před 1. 1. 2007). Je proto možné narušení zákazu retroaktivity, a to aplikací napadené části soudního řádu správního na proces přijímání územních plánů před vstupem v platnost zákona č. 500/2004 Sb., správní řád;
b)
protože Nejvyšší správní soud nejdříve přezkoumává formální a poté teprve materiální náležitosti opatření obecné povahy, je povinen zrušit opatření i „jen“ na základě formálního pochybení, které se událo řadu let před podáním návrhu na přezkum. Případná procesní pochybení i otázky pravomoci a působnosti by měly být vyřešeny v rozumné a přiměřené lhůtě po účinnosti územního plánu. Zdůrazňuje přitom potřebu zdrženlivosti při zásazích do vztahů vzniklých hluboko v minulosti [zmiňuje nález sp. zn. II. ÚS 519/08 ze dne 25. 9. 2008 (N 157/50 SbNU 399) a usnesení sp. zn. II. ÚS 264/07 ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. I. ÚS 889/07 ze dne 24. 2. 2009 a sp. zn. I. ÚS 3108/07 ze dne 27. 12. 2007 (ve SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz)];
c)
může to znamenat zásah jak do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, tak do práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny;
d)
současně možnost soudního zrušení opatření obecné povahy (zejména s velkým odstupem od doby přijetí) lze rovněž považovat za zásah do práva na samosprávu podle čl. 100 odst. 1 Ústavy. Návrh neusiluje o nezměnitelnost územních plánů, nicméně vidí rozdíl mezi tím, děje-li se změna ve standardním řízení upraveném zákonem za účasti zainteresovaných stran, které vede a v němž činí rozhodnutí odpovědný politický aktér (obec), a tím, že zruší územní plán po mnoha letech soud vrchnostenským rozhodnutím. Takový nepřiměřený zásah soudu, byť v souladu se zákonem, je dle něj rozporný s právem na samosprávu;
e)
opatření obecné povahy podléhají standardnímu přezkumnému řízení správním orgánem podle § 94 až 99 správního řádu, které lze v souladu s § 174 odst. 2 správního řádu zahájit nejpozději ve lhůtě tří let od jejich účinnosti. Novelou § 188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. však byly z přezkumného řízení vyloučeny územní plány vyhlášené obecně závaznými vyhláškami (tj. územní plány přijaté před 1. 1. 2007). Zákonodárce tak navodil paradoxní situaci, kdy část územních plánů nelze v přezkumném řízení podle správního řádu přezkoumat vůbec a zbývající část pouze ve lhůtě tří let od jejich účinnosti. Současně je ale soudní přezkum u všech plánů časově neomezený, ačkoliv výsledek soudního i správního přezkumu může v obou případech vést ke zrušení územního plánu;
f)
v přípravných pracích chybí jakákoli zmínka či zdůvodnění této časově neomezené možnosti přezkumu, popř. poukaz na požadavky obecné spravedlnosti (viz sub 13);
g)
taková právní úprava, jež umožňuje prostřednictvím soudního rozhodnutí zasahovat do práva vlastnického či práva na podnikání třetích osob a která zároveň nestanoví žádné časové omezení pro navrhovatele k podání příslušného návrhu k soudu, je zjevně neslučitelná s požadavky Úmluvy. Zde navrhovatel poukazuje na rozsudek ESLP ve věci Kirova a další proti Bulharsku (žádost č. 31836/04, bod 32);
h)
protiústavnost úpravy lhůty pro podání návrhu shledává i v tom, že opomenutí zákonodárce má za následek i ústavně neakceptovatelnou nerovnost dvou skupin subjektů [odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. To je dáno zněním druhé věty § 101a odst. 1 s. ř. s. (podání žaloby je omezeno zákonnou lhůtou, a je-li tedy navrhovatel povinen podat návrh na zrušení opatření společně se žalobou, musí návrh doručit soudu v této totožné zákonné lhůtě). Zákonodárce tak rozlišuje dvě skupiny možných navrhovatelů zrušení opatření obecné povahy; první skupinou jsou osoby, kterým bylo oznámeno správní rozhodnutí, pro jehož vydání bylo užito opatření (těmto § 101d odst. 1 s. ř. s. stanoví lhůtu k podání návrhu), a druhou skupinou jsou osoby, které buď žádné správní řízení nezahájily, nebo sice zahájily, avšak dosud jim nebylo oznámeno správní rozhodnutí (těmto § 101a odst. 1 s. ř. s. žádnou lhůtu nestanoví).
Podle Nejvyššího správního soudu se tak jedná o rezignaci zákonodárce na stanovení předmětné lhůty, a z ní vyplývající faktické absolutní upřednostnění požadavku legality a práva na přístup k soudu tak není možné hodnotit jinak než jako svévolné porušení principu právní jistoty, které je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Vzniká tak protiústavní mezera [k tomu nález sp. zn. Pl. ÚS 15/04 ze dne 30. 11. 2004 (N 180/35 SbNU 391; 45/2005 Sb.)], která je podle navrhovatele obsažena v § 101a s. ř. s. Stanovení lhůty k podání návrhu na zahájení řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je nicméně podmínkou řízení, která je rozhodná pro celou napadenou právní úpravu. Shledaný rozpor s ústavním pořádkem by nemohl být odstraněn pouze zrušením § 101a s. ř. s. Proto bylo navrženo zrušení celého dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. (ustanovení § 101a až 101d), posléze (viz sub 6) vyslovení neústavnosti této úpravy jako celku.
16.
Tento obecný závěr navrhovatel doplnil dalšími výhradami k této úpravě. Jedná se zejména o zjevnou nepřiměřenost právní úpravy soudního přezkumu opatření obecné povahy, která se projevuje v několika aspektech; jednak lhůta třiceti dnů pro rozhodnutí soudu je zcela nepřiměřená složitosti a závažnosti věci a taktéž (zejména v případě územních plánů) délce a komplikovanosti procesu samotného přijímání opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud netvrdí, že v této lhůtě není možné rozhodnout (ve své rozhodovací činnosti maximálně usiluje o dodržení této lhůty) nebo že tato lhůta zatěžuje soud, nicméně tato krátká lhůta má závažné dopady na práva účastníků řízení a jejich rovné postavení před soudem. Např. zatímco navrhovatel má k dispozici neomezenou dobu k vypracování a podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, odpůrce musí zpravidla na rozsáhlý návrh reagovat v řádu dnů. Za nepřiměřenou lze rovněž považovat koncentraci řízení před Nejvyšším správním soudem (blíže k tomu sub 10.c).
17.
Konečně, jak uvádí „spíše pro ilustraci“, poukazuje navrhovatel i na zákonné vyloučení dalších osob z řízení kromě navrhovatele a odpůrce (viz § 101b s. ř. s.). Jak bylo výše naznačeno, výsledek řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části může mít zásadní dopady na všechny osoby, které jsou adresáty tohoto opatření (např. v projednávaném případě je navrhováno zrušení obecných regulativů týkajících se průmyslové výroby, které mají vliv na veškeré území regulované územním plánem). Zákonné vyloučení těchto osob z účasti na soudním řízení a z možnosti hájit svá práva lze považovat za rozporné s právem na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
18.
Závěrem bylo navrženo zrušení dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 127/2005 Sb., tzn. ve znění platném ke dni podání. Tento návrh byl následně přeformulován na základě připuštění změny návrhu, jak bylo uvedeno výše (viz sub 4 až 6), aniž by byla věcná argumentace dále změněna či doplněna.
19.
Dne 21. 3. 2011 obdržel Ústavní soudÚstavní soud ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 2/2010-185 ze dne 18. ledna 2011 vedenou pod sp. zn. Pl. ÚS 21/11 (viz sub 2). Kromě argumentace, která směřuje proti výroku a odůvodnění tohoto rozsudku, navrhovatelé navrhují i zrušení části zákona, na jejímž základě byl napadený rozsudek vydán, tj. 101a až 101d s. ř. s. Odkazují přitom výslovně na argumentaci navrhovatele v tomto řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/10. Namítají, že na základě nečekaných změn a úpravy územního plánu obceobce Moravany došlo k zásahu do jejich právní jistoty, vlastnického práva a práva na podnikání v důsledku zmaření jejich investic. Dále tvrdí, že zásadním ústavněprávním nedostatkem napadeného rozsudku je skutečnost, že za situace, kdy se jednalo o jejich právních možnostech, o právním postavení a o zásahu do jejich práv, se nemohli tohoto řízení jakkoliv účastnit. Toto porušení procesních práv je podle jejich názoru o to závažnější, že Nejvyšší správní soud byl o existenci práv třetích osob informován. Na formu jejich uplatnění (přípisem zastupitele obceobce Moravany Bc. M. B. - viz bod 44 rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 2/2010) reagoval tím, že výslovně uvedl, že k přípisu nebude přihlížet. Takový postup je dle vedlejších účastníků nesprávný a představuje zásah do jejich práva na spravedlivý proces včetně rovnosti účastníků před soudem. Konkrétně v tomto řízení Nejvyšší správní soud svým výše uvedeným rozsudkem zrušil opatření obecné povahy - změny č. 4 (druhou část), 5 a 6 územního plánu obceobce Moravany, které byly schváleny usnesením Zastupitelstva obceobce Moravany č. 3.9.-3.36.2009 dne 25. 6. 2009. Tyto změny byly provedeny na popud vedlejších účastníků v souvislosti s realizací jejich investičních záměrů v dané lokalitě. V rozsudku Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu tří vlastníků nemovitostínemovitostí dotčených touto změnou územního plánu z důvodu zásahu do jejich vlastnických práv a z důvodů spojených s postupem při schválení změny územního plánu iniciované vedlejšími účastníky právě v projednávané věci. Ve svém návrhu vedlejší účastníci dále uvádějí, že rozšíření průmyslové zóny provedlo Zastupitelstvo obceobce Moravany v roce 2009. Návrh na zrušení této změny územního plánu obceobce byl podán 10. 5. 2010 a zastupitelstvo obceobce s ním za odpůrce nesouhlasilo. Po volbách v roce 2010 však nově zvolené zastupitelstvo změnilo jako odpůrce v řízení před Nejvyšším správním soudem svůj postoj, s návrhem na zrušení změn územního plánu se ztotožnilo a při ústním jednání dne 11. 1. 2011 se k němu připojilo. Vedlejší účastníci se o projednávání takového návrhu dověděli na podzim roku 2010. Uvádějí, že na žádost jednoho ze zastupitelů Zastupitelstva obceobce Moravany Bc. M. B. poskytli tomuto zastupiteli informace o svých investicích. Ten se pak obrátil jménem více osob, včetně stěžovatelů, na Nejvyšší správní soud se sdělením o důsledcích, které by případné zrušení změn územního plánu přinášelo třetím osobám (viz bod 44 rozsudku č. j. 1 Ao 2/2010-185). Přípis byl soudu doručen dne 13. 1. 2011, tedy po ústním projednání věci, ale ještě předtím, než soud učinil rozhodnutí ve věci samé, k čemuž došlo 18. 1. 2011. V okamžiku rozhodování Nejvyššího správního soudu tedy byly známy možné faktické dopady jeho rozhodnutí, včetně dotčení práv třetích osob. Tuto skutečnost Nejvyšší správní soud potvrdil ve svém rozhodnutí (viz body 44 a 67 rozsudku č. j. 1 Ao 2/2010-185), nicméně rozhodl ve prospěch ochrany práv navrhovatelů a zasáhl tím do výše uvedených základních práv vedlejších účastníků. Ti ve svém obsáhlém podání vycházejí z toho, že sice nebyli účastníky řízení, rozhodnutí však považují za formu jiného zásahu do svých základních práv. Kromě toho zdůrazňují, že současné moderní procesní teorie jsou založeny na stírání rozdílů mezi účastníky a neúčastníky řízení, když instituty jako amicus curiae a jiné neformální nástroje uplatnění zájmů pronikají i do české procesní kultury a soudy stále častěji zohledňují širší dopad svých rozhodnutí na třetí subjekty. Tomuto trendu se měl podvolit i Nejvyšší správní soud, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řízení, které vede, je typicky řízením, které má z definice dalekosáhlé dopady na mnohé osoby. Soud měl možnost vyslechnout případné dotčené osoby svědecky, vyžádat si od nich podklady apod., což se ale nestalo. Z tohoto postupu pak vedlejší účastníci dovozují, že Nejvyšší správní soud porušil právo na spravedlivý proces, a to jak formálně tím, že jim upřel právo na procesní účast nesprávným, neprocesním a protiprávním způsobem, jednak materiálně tím, že postupoval v intencích své procesní praxe hrubě jednostranným způsobem, který zohledňuje pouze jeden z možných zájmů vstupující do úvah o rozhodování. I když jsou si vědomi odlišných okolností konkrétního případu, odvolávají se rovněž na argumentaci navrhovatele v tomto řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/10. Současně v této souvislosti namítají nedůslednost Nejvyššího správního soudu jako navrhovatele, neboť podle jejich názoru v řízení ve věci sp. zn. 1 Ao 2/2010 postupoval podle ustanovení soudního řádu správního, která předtím napadl u Ústavního souduÚstavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 34/10. Nejvyššímu správnímu soudu vedlejší účastníci dále vytýkají řadu pochybení ve vlastním rozhodnutí. Poukazují však také na jeho koncepčně vadný přístup při rozhodování o návrzích na rušení opatření obecné povahy, který představuje zásah do práva na samosprávu, často dává přednost procesním námitkám, které nemají reálný vztah k obsahu napadeného opatření, a nerozlišuje zvláštnosti rozhodování o individuálních správních aktech a právních předpisech. Ze všech těchto důvodů se vedlejší účastníci obrátili na Ústavní soudÚstavní soud s vědomím, že již návrh na zrušení příslušné části soudního řádu správního projednává ve věci sp. zn. Pl. ÚS 34/10, a navrhli její zrušení s tím, že budou vystupovat v řízení jako vedlejší účastníci. Pro úplnost se poznamenává, že právní zástupce účastníků nahlédl dne 4. 1. 2012 do soudního spisu sp. zn. Pl. ÚS 34/10, tedy v době, kdy již platila nová právní úprava. Žádné další procesní úkony vedlejší účastníci v řízení neučinili. Současně k výzvě soudce zpravodaje vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.
III.
Vyjádření účastníků řízení
20.
Za Poslaneckou sněmovnu se k návrhu vyjádřila její předsedkyně Miroslava Němcová, a to nejdříve k projednání soudního řádu správního (sněmovní tisk č. 1080). Konstatovala, že byl projednán ve třech čteních dne 25. 10. 2001, 30. 1. 2002, 8. 2. 2002 a 15. 2. 2002 (po zapracování pozměňovacích návrhů) a byl schválen dne 15. 2. 2002 na 46. schůzi při hlasování č. 589, kdy z přítomných 157 poslanců bylo pro návrh 103 poslanců a proti návrhu 44 poslanců. Senát s návrhem vyslovil souhlas dne 21. 3. 2002 a prezident republiky jej podepsal dne 28. 3. 2002. K vyhlášení ve Sbírce zákonů došlo dne 17. 4. 2002.
21.
Co se týče samotných napadených ustanovení soudního řádu správního, předsedkyně Poslanecké sněmovny uvedla, že byla do soudního řádu správního vložena zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), (část dvacátá první § 171 bod 3). Návrh zákona o elektronických komunikacích předložila Poslanecké sněmovně vláda dne 7. 9. 2004 (rozeslán jako sněmovní tisk č. 768). K napadeným ustanovením byl v důvodové zprávě komentář: „V souvislosti se silným požadavkem práva Evropských společenství na zakotvení práva subjektů na trhu odvolat se proti regulačním a jiným zásahům (které mají v návrhu zákona formu správních rozhodnutí, opatření obecné povahy a vyhlášek) do jejich práv k nezávislému subjektu (soudu) a opakováním tohoto požadavku při konzultacích se zástupci Komise Evropských společenství se navrhuje v souladu s čl. 87 Ústavy doplnění soudního řádu správního o ustanovení umožňující Nejvyššímu správnímu soudu rušit opatření obecné povahy pro rozpor se zákonem“ (zvláštní část důvodové zprávy, bod 173). Poslanecká sněmovna projednala návrh ve třech čteních dne 23. a 24. 9. 2004, 14. 12. 2004 a 17. 12. 2004 (po zapracování pozměňovacích návrhů). Návrh byl schválen dne 17. 12. 2004 na 39. chůzi při hlasování č. 500, kdy z přítomných 181 poslanců bylo pro návrh 108 a proti návrhu 54 poslanců. Senát návrh projednal a dne 27. 1. 2005 rozhodl vrátit jej Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna setrvala na jí přijatém znění a v závěrečném hlasování na 41. schůzi dne 22. 2. 2005 návrh schválila, kdy z přítomných 167 poslanců hlasovalo pro návrh 113 a proti návrhu 35 poslanců. Prezident republiky zákon o elektronických komunikacích podepsal dne 21. 3. 2005 a k vyhlášení ve Sbírce zákonů došlo dne 31. 3. 2005.
22.
Za Senát se k výzvě soudce zpravodaje vyjádřil jeho předseda MUDr. Přemysl Sobotka, který ve svém vyjádření poukázal na okolnosti vložení napadených ustanovení do soudního řádu správního podle důvodové zprávy a poukázal na průběh projednávání návrhu v Senátu. Uvedl, že pro vrácení návrhu zákona o elektronických komunikacích se v hlasování č. 16 z přítomných 75 senátorů vyslovilo pro návrh 59 a proti 2 senátoři. Konstatoval dále, že rozprava v Senátu (včetně jeho výborů) se ve svém obsahu zaměřila v návrhu především na tři ministrem informatiky zdůrazňované okruhy problematiky (odposlechy, digitalizace a veřejnoprávní multiplex, vztah mezi Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a Českým telekomunikačním úřadem). Institutu opatření obecné povahy a jeho soudnímu přezkumu se podrobněji věnoval jen Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který jej považoval za stěžejní institut zákona o elektronických komunikacích, navrhovaný soudní přezkum však nerozporoval, když svou pozornost zaměřil na otázku účinnosti soudního řádu správního ve vztahu k účinnosti úpravy institutu opatření obecné povahy ve správním řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Předseda Senátu považoval za potřebné poznamenat, že napadená ustanovení soudního řádu správního mají vztah rovněž k § 4 odst. 2 písm. c) a § 48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. K petitu návrhu se nevyjádřil a tuto otázku ponechal stejně jako předsedkyně Poslanecké sněmovny na Ústavním souduÚstavním soudu.
IV.
Formální předpoklady projednání návrhu a ústavnost legislativní procedury
23.
Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zjišťuje Ústavní soudÚstavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, zda napadený zákon nebo jiný právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V daném případě se ovšem jedná o část soudního řádu správního, u které v průběhu řízení došlo ke změně některých ustanovení, která byla návrhem napadena. Pro projednávanou věc je zde podstatná skutečnost, že podle čl. II bodu 9 zákona č. 303/2011 Sb. (tj. novely soudního řádu správního) se již zahájená řízení ve věci zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti předmětné novely soudního řádu správního, dokončí podle dosavadních právních předpisů. Předmětem řízení je proto ústavnost celého dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. v jeho stavu do 31. 12. 2011, neboť to je právní stav, ze kterého musí Nejvyšší správní soud vycházet. Pro Ústavní soud to značí, že předmětem řízení budou nevyhnutelně jak již zrušená, nicméně aplikovatelná ustanovení tohoto dílu, tak jeho ustanovení, která nadále zůstala v platnosti, byť byla změnou klíčových součástí tohoto dílu podstatně zasažena. Proto je třeba postupovat podle požadavků § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., v jejich plném rozsahu.
24.
Z vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu a z těsnopiseckých zpráv (Senátem zaslaných jako příloha k vyjádření, u Poslanecké sněmovny uveřejněných na internetu na stránkách http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=768&O=4) vyplývá, že Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona o elektronických komunikacích (obsahující napadená ustanovení soudního řádu správního) ve třetím čtení dne 17. 12. 2004, kdy z přítomných 181 poslanců bylo pro návrh 108 a proti návrhu 54 poslanců. Senát návrh vrátil s pozměňovacími návrhy dne 27. 1. 2005, kdy z přítomných 75 senátorů bylo pro vrácení návrhu s pozměňovacími návrhy 59 senátorů a 2 byli proti. Následně Poslanecká sněmovna návrh schválila v původním znění (tj. znění schváleném před postoupením Senátu) dne 22. 2. 2005, kdy z přítomných 167 poslanců bylo pro návrh 113 a proti návrhu 35 poslanců. Zákon o elektronických komunikacích byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 127/2005 Sb. řádně vyhlášen v částce 43 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 31. 3. 2005, a dle části dvacáté sedmé § 179 nabyl účinnosti „prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení“, tedy dne 1. 5. 2005. Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení soudního řádu správního byla přijata ústavně předepsaným postupem.
25.
Stejně tak Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že po formální stránce je návrh v souladu s požadavky čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V řízení před Nejvyšším správním soudem ve sp. zn. 1 Ao 1/2010 se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obceobce Kamenice schválené zastupitelstvem obceobce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obceobce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obceobce Kamenice č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice. Jedná se o otázku zákonnosti veřejnoprávního aktu, ve které je třeba zodpovědět otázku, zda tento akt (opatření obecné povahy) byl vydán za dodržení pravidel stanovených ústavním pořádkem. Ustanovení 101a až 101d s. ř. s. mají být bezprostředně použita při řešení věci, přičemž na posouzení jejich ústavnosti ve znění k 31. 12. 2011 závisí další postup navrhovatele v tomto řízení. Návrh byl proto podán oprávněným navrhovatelem.
26.
Ústavní soudÚstavní soud dále připojil k návrhu soudní spis sp. zn. 1 Ao 1/2010. Vzhledem k tomu, že projednávaná právní problematika a všechny skutkové okolnosti případu byly dostatečně zřejmé z listinných podkladů, Ústavní soudÚstavní soud postupem podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upustil od ústního jednání, neboť se od něj již nedalo očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s upuštěním vyslovili souhlas.
V.
Posouzení ústavnosti návrhem dotčených ustanovení
27.
Na tomto základě po přezkoumání napadených ustanovení 101a až 101d s. ř. s. dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že návrh není důvodný. Byl přitom veden následujícími úvahami.
28.
Napadená ustanovení soudního řádu správního mají být aplikována ve smyslu čl. II bodu 9 zákona č. 303/2011 Sb. v tomto znění:
„Díl 7
Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části
§ 101a
(1)
Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.
(2)
Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného obcíobcí nebo krajem, může podat též Ministerstvo vnitra.
(3)
Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného krajem, může podat též obec.
(4)
Odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno.
§ 101b
Účast dalších osob na řízení (§ 34) je vyloučena.
§ 101c
K řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je příslušný Nejvyšší správní soud.
§ 101d
Rozsudek a jeho účinky
(1)
Při rozhodování soud posuzuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, a to, zda ten, kdo je vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Přitom není vázán právními důvody návrhu.
(2)
Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud jej zamítne. Soud o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí rozhodne do třiceti dnů poté, kdy návrh došel soudu.
(3)
Bylo-li na základě opatření obecné povahy, které bylo zrušeno, nebo bylo-li na základě části opatření obecné povahy, která byla zrušena, rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového opatření obecné povahy nebo jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného procesního předpisu.
(4)
Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením opatření obecné povahy nebo jeho části zůstávají nedotčena.
(5)
Na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků řízení právo.“.
29.
Jak již bylo výše uvedeno, základní podmínka řízení o konkrétní kontrole právních předpisů, kde je navrhovatelem obecný soud, je splněna. V daném případě se navrhovatel (Strojmetal Kamenice, a. s.) v řízení vedeném pod sp. zn. 1 Ao 1/2010 před Nejvyšším správním soudem domáhá zrušení části opatření obecné povahy - změny č. 1 územního plánu obceobce Kamenice schválené zastupitelstvem obceobce dne 12. 7. 2005 a vyhlášené obecně závaznou vyhláškou obceobce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obceobce Kamenice č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice. V řízení před Nejvyšším správním soudem se proto jedná o otázku zákonnosti veřejnoprávního aktu, ve které je třeba zodpovědět otázku, zda tento akt (opatření obecné povahy) byl vydán za dodržení pravidel stanovených ústavním pořádkem a svým obsahem nezasahuje do ústavně zaručených práv a svobod svých adresátů podle čl. 11 a 26 Listiny. Napadených ustanovení soudního řádu správního má být bezprostředně použito při řešení věci, přičemž na posouzení ústavnosti 101a až 101d s. ř. s. ve znění k 31. 12. 2011 závisí další postup navrhovatele v tomto řízení. Návrh byl proto z tohoto obecného hlediska podán oprávněným navrhovatelem zpochybňujícím ústavnost zákona, který má v probíhajícím řízení aplikovat. Oproti tomu postavení vedlejších účastníků v tomto řízení je založeno na ústavní stížnosti proti rozhodnutí vydanému v již skončeném řízení před Nejvyšším správním soudem. Předmětem řízení jsou ovšem pouze napadená ustanovení dílu 7 hlavy II části III s. ř. s., nikoli rámec budoucího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 Ao 1/2010, popř. hodnocení ústavnosti rozsudku ve věci sp. zn. 1 Ao 2/2010.
30.
Podstatné pro postup Ústavního souduÚstavního soudu proto je, že v projednávané věci se nejedná o abstraktní kontrolu ústavnosti, neboť k takovému návrhu nejsou obecné soudy oprávněny (§ 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Jde proto o konkrétní situaci, ve které má navrhovatel aplikovat ustanovení soudního řádu správního v podmínkách konkrétního případu. Nejde tedy o abstraktní hodnocení možnosti podat návrh na zrušení opatření obecné povahy bez časového omezení, když navíc již byla tato možnost ze soudního řádu správního jeho novelou odstraněna. Nejde ani o otázku absence lhůty v abstraktním významu, nýbrž o posouzení, zda je ústavně přípustné a v souladu se zásadou právní jistoty, že právní řád umožňuje, aby mohl být podán dne 31. 3. 2010 návrh na zrušení změny části územního plánu, která byla provedena v roce 2005 a která - jak se ukázalo v následujícím jiném správním řízení o povolení stavby - brání realizaci konkrétního podnikatelského záměru navrhovatele (v řízení před Nejvyšším správním soudem). To za situace, kdy z hlediska vymezení jeho právní povahy došlo nejpozději 19. 11. 2008 k uznání územních plánů za opatření obecné povahy v materiálním pojetí (viz výše nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07), resp. kdy od 3. 6. 2008 byly obecně závazné vyhlášky vydané před 1. 1. 2007 vymezující závaznou část územně plánovací dokumentace prohlášeny za opatření obecné povahy - viz § 188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). To samozřejmě obecnému soudu nebrání, aby argumentoval tak, jak to činí v projednávané věci, a předestřel širší ústavní okolnosti případu, který má rozhodnout, stejně jako to nebrání vedlejším účastníkům, aby v rámci svého návrhu podpořili tuto argumentaci Nejvyššího správního soudu z pohledu svého konkrétního případu. Předmětem řízení jsou ovšem pouze napadená ustanovení soudního řádu správního, přičemž v tomto řízení Ústavní soudÚstavní soud nemůže nikterak předjímat budoucí rozhodnutí navrhovatele, popř. vlastní rozhodnutí ve věci ústavní stížnosti vedlejších účastníků.
31.
Ústavní konstrukce postavení soudní moci ve smyslu čl. 95 Ústavy neumožňuje, aby soudy aktivně vystupovaly s návrhy na přezkum ústavnosti zákonů tam, kde to není nevyhnutelně třeba pro řešení věci, o které mají rozhodnout. Na základě iniciačního řízení ve věci sp. zn. 1 Ao 1/2010 napadá navrhovatel celkovou úpravu řízení o zrušení opatření obecné povahy, tj. 101a až 101d s. ř. s., a to ve znění účinném do 31. 12. 2011 a aplikovatelném ve smyslu čl. II bodu 9 přechodných ustanovení zákona č. 303/2011 Sb. Podle tohoto ustanovení se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy do 31. 12. 2011, dokončí podle dosavadních právních předpisů. Navrhovatel ovšem napadá jen některá ustanovení s tím, že v důsledku jejich neústavnosti je neústavní úprava jako celek. Tyto nedostatky podle navrhovatele (viz též sub 10) spočívají:
a)
v protiústavní absenci lhůty pro podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy, resp. v diskriminačním stanovení lhůty jen pro určitou skupinu subjektů (blíže sub 13 n.);
b)
v nepřiměřeně krátké lhůtě 30 dnů k rozhodnutí o návrhu;
c)
v nepřiměřenosti koncentrace řízení o zrušení opatření obecné povahy u Nejvyššího správního soudu, ačkoli se jedná o agendu typickou pro soudy prvního stupně;
d)
ve vyloučení účasti dalších osob v řízení kromě navrhovatele a odpůrce, přestože zrušení opatření obecné povahy může mít zásadní dopady na všechny adresáty opatření.
32.
Jak již bylo konstatováno, k takovému návrhu je oprávněn obecný soud v souvislosti se svou rozhodovací činností (§ 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Tato pravidla je třeba s ohledem na postavení soudní moci v soustavě státních orgánů a na princip dělby moci a roli soudnictví v něm vykládat tak, že soud může tímto postupem požadovat rozhodnutí jen v případě takových ustanovení zákona, která má nevyhnutelně použít v před ním projednávané věci. Nestačí pouze hypotetická možnost použití nebo pouze širší souvislosti, neboť by to v podstatě znamenalo právo soudu zpochybnit jakékoli procesní ustanovení týkající se řízení před soudem, neboť vždy dochází k určitému řetězení aplikovaných předpisů a de facto je vždy aplikován též právní předpis jako celek [viz k tomu usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353)]. Na rozdíl od abstraktní kontroly ústavnosti je konkrétní kontrola ústavnosti zákona vedena v úzkém rámci soudního rozhodování konkrétního případu. Do něj může Ústavní soudÚstavní soud vstupovat jen za přísně vymezených podmínek, a to jediným způsobem, rozhodnutím o ústavnosti zákona, jehož má být při řešení věci použito. V rámci této kontroly Ústavní soudÚstavní soud nemůže vstupovat do přerušeného řízení a vyjadřovat se k jeho předmětu nad rámec posouzení, zda jsou dány podmínky k projednání předloženého návrhu.
33.
Proto je v řízení o konkrétní kontrole ústavnosti zákona prejudiciální otázkou posouzení, která ustanovení zákona mají být v řízení nevyhnutelně použita. V tomto směru se z předloženého spisového materiálu podává, že předmětem řízení jsou (po upřesnění petitu návrhu - soudní spis sp. zn. 1 Ao 1/2010, č. l. 27 až 29) vybraná ustanovení obecně závazné vyhlášky č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice, ve znění obecně závazné vyhlášky obceobce Kamenice č. 2/2005, kterou se mění obecně závazná vyhláška obceobce Kamenice č. 11/2000 o vyhlášení závazné části územně plánovací dokumentace obceobce Kamenice. Navrhovatel přitom napadá zejména regulativy územního plánu, které se týkají zákazu budování velkých zdrojů znečišťování ovzduší na území obceobce a vymezení záplavových území, mezi které spadá i území, na kterém by měla stát navrhovatelem nově vybudovaná hala pro technologie HCM pro kontinuální odlévání tyčových slitin. Navrhovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem výslovně v návrhu uvádí, že si je vědom závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně toho, že v rozsudku č. j. 1 Ao 1/2005-98 tento soud vytyčil algoritmus o pěti krocích. Poznamenává se, že tento algoritmus podle Nejvyššího správního soudu je vyvozován z § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. (v původním znění) a spočívá v pěti postupných krocích: za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace). Soud při přezkumu postupuje od prvního kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již nezabývá. Z hlediska předmětu řízení je třeba uvést, že navrhovatel v řízení před Nejvyšším správním soudem uvádí (viz předmětný soudní spis, na č. l. 11), že v jeho věci půjde zejména o čtvrtý a pátý krok, tedy o rozpor napadených částí opatření obecné povahy se zákonem a především o neúměrnost obsahu tohoto opatření (otázka proporcionality zásahu). Nejedná se tedy o situaci, kdy je opatření obecné povahy napadáno z důvodu procesních pochybení, ač je obsahově nezávadné, což je podle navrhovatele zásadní problém z hlediska respektování principu právní jistoty. V iniciačním řízení tak je namítán zásah do práv z důvodu obsahu a proporcionality zásahu, nikoli pouze z důvodu porušení pravidel při jeho přijímání. Námitky v tomto směru vznesené ze strany vedlejších účastníků (viz sub 19) k obecné judikatorní praxi Nejvyššího správního soudu včetně jeho algoritmu pěti kroků při hodnocení opatření obecné povahy proto budou moci být posouzeny až v řízení o jejich ústavní stížnosti.
34.
Ze spisového materiálu nevyplývá, že by se v iniciačním případě účasti na řízení marně domáhala nějaká další osoba (§ 101b s. ř. s. v původním znění), že by zde problém vznikl z důvodu koncentrace řízení o zrušení opatření obecné povahy u Nejvyššího správního soudu (§ 101c s. ř. s. v původním znění), popř. že by mohl odpůrce doznat újmu na svých právech v důsledku stanovené lhůty pro vyjádření k návrhu (námitka sub 10.b), když se k návrhu vyjádřil v průběhu jednoho týdne (viz na listu č. 36 n. předmětného soudního spisu). S ohledem na okolnosti případu není nutné se zabývat ani lhůtou pro vydání rozhodnutí (§ 101d odst. 2 s. ř. s. v původním znění, nyní 90 dnů). Stejně tak zde není situace dvojího postavení různých navrhovatelů (bez lhůty a se lhůtou - viz sub 15.h) ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. (obdoba § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.). V řízení před Nejvyšším správním soudem se rovněž nejedná o otázkách přezkumného řízení podle § 174 odst. 2 správního řádu (ve vazbě na § 188 odst. 4 stavebního zákona - viz sub 15.e, neboť v projednávané věci jde o problém soudního přezkumu, nikoli o přezkumné řízení podle části VI (resp. § 94 až 99) správního řádu (námitka sub 15.e). V tomto ohledu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že v těchto částech se návrh, s ohledem na dobu jeho podání, jeví jako nepřímá podpora důvodů pro úspěšné uplatnění vládního návrhu na změnu soudního řádu správního v zákonodárném procesu (viz názorně tisk č. 319, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, bod 13 důvodové zprávy k novele soudního řádu správního) a využití těchto důvodů na podporu argumentace ohledně neústavnosti absence lhůty k podání návrhu v případě soudního přezkumu opatření obecné povahy. Bude tak sice použita dosavadní právní úprava s řadou namítaných vad, v konkrétním řízení však nemá být těchto shora uvedených sporných (a převážně již novelizovaných) ustanovení použito.
35.
Ze spisového materiálu též nevyplývá, že by v iniciačním případě byla další osoba, která by se domáhala účasti na řízení podle § 34 s. ř. s. Navrhovatel v tomto případě uvádí (sub 17), že „spíše pro ilustraci“ poukazuje i na zákonné vyloučení dalších osob z řízení kromě navrhovatele a odpůrce podle původního znění § 101b s. ř. s. O takovou situaci nešlo ani v případě vedlejších účastníků, kteří své námitky vznesli prostřednictvím člena Zastupitelstva obceobce Moravany Bc. M. B. V tomto bodě by se Ústavní soudÚstavní soud mohl případně ztotožnit s jeho argumentací, nicméně navrhnout vyslovení neústavnosti tohoto ustanovení by mohl obecný soud pouze za podmínky § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jinak je pouze věcí dotčených osob, které by se marně účasti na řízení domáhaly, aby v případě nepřipuštění do řízení podaly ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. I kdyby Ústavní soudÚstavní soud v projednávané věci vyšel z extenzivního výkladu podmínek pro konkrétní kontrolu ústavnosti, a tedy nejen z toho, že navrhovatel vyslovení neústavnosti skutečně požaduje, ale že nelze vyloučit, že se taková osoba může účasti na řízení domáhat, bez zrušení nebo lépe upřesnění formulace čl. II bodu 9 zákona č. 303/2011 Sb. by nebylo možné cestu k pominutí § 101b s. ř. s. v napadeném znění otevřít. Tomu nasvědčuje i nové znění § 101b odst. 4 s. ř. s. a celkové posílení postavení zúčastněných osob cestou novelizace soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb. Stejně jako v případě určení lhůty by muselo být stanovení podmínek účasti dalších osob na řízení přenecháno k aktivnímu zásahu zákonodárce, který by mohl zvážit všechny důsledky pominutí aplikace § 101b s. ř. s., v původním znění. Nové znění § 101b odst. 4 s. ř. s. přitom nelze nevidět bez spojitosti s tím, že řízení podle dílu 7 hlavy II části III s. ř. s. se přenáší z Nejvyššího správního soudu na krajské soudy, což souvisí i s případnou účastí velkého počtu osob na řízení. Tuto otázku řeší nové ustanovení § 34 odst. 5 s. ř. s. V tomto řízení není s ohledem na formulaci návrhu Ústavní soudÚstavní soud příslušný vyslovit, že se přechodné ustanovení čl. II bodu 9 zrušuje v určitém rozsahu, což by znamenalo, že část nové úpravy včetně § 34 odst. 3 a 5 s. ř. s. by použitelná již byla, když zde nevzniká problém pravé retroaktivity.
36.
Proto se Ústavní soudÚstavní soud v projednávané věci mohl zaměřit na stěžejní argumentaci navrhovatele ohledně neústavnosti celé právní úpravy v kontextu absence lhůty pro projednání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Je nepochybné, že chybějící omezení návrhového oprávnění stanovením určité lhůty je bezprostředním a nevyhnutelným problémem, se kterým se bude muset navrhovatel v řízení sp. zn. 1 Ao 1/2010 vypořádat. Navrhovatel s ohledem na jednoznačnost právní úpravy požaduje, aby Ústavní soudÚstavní soud vydal interpretativní nález, kterým bude určeno, že „ustanovení dílu 7 hlavy II části III zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., byla v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy a čl. 11, 26 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod“.
37.
V dané věci je třeba se ztotožnit s navrhovatelem, že právní úprava, ve stavu, o kterém se má rozhodnout, takový možný ústavně konformní výklad neumožňuje (viz výše jeho argumentaci v bodech 3, 7 a 14). Proto se může jednat pouze o výklad vztahující se k určitému aspektu vykládaného předpisu, tedy o výklad vylučující subsumpci určitého skutkového stavu z hlediska předmětu, místa, času a subjektů, jako např. v případě nálezu sp. zn. Pl. ÚS 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.), kde byla vyloučena částečně osobní působnost napadeného ustanovení, aniž se zrušením měnil jeho text.
38.
V projednávané věci se jedná o návrh na vyloučení časových účinků napadených ustanovení, neboť chybějící vymezení lhůty má podle navrhovatele zasáhnout do práva určité skupiny osob z hlediska požadavků právní jistoty, když má být právní úpravou upřednostněn princip legality a právo na přístup k soudu (viz blíže sub 12 až 14). Ačkoli v obecné rovině Ústavní soudÚstavní soud s navrhovatelem částečně sdílí jeho argumentaci, v projednávané věci dospěl k závěru, že argumentace uvedená výše v bodech 11 až 15 nemůže v nové právní situaci po novelizaci napadených ustanovení soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb. dostačovat. Tato argumentace měla své oprávnění před novelizací, v důsledku novelizace však vznikl nový právní stav. Návrh požaduje vyslovení stavu protiústavnosti pro případy řízení neukončených do konce roku 2011, avšak ani v takovém případě (viz již argumentaci sub 35) nelze dospět k uspokojivému řešení s ohledem na přechodné ustanovení čl. II bod 9 zákona č. 303/2011 Sb. Ani v případě, že by Ústavní soudÚstavní soud dospěl k závěru, že právní úprava, která má být aplikována v dané věci, byla protiústavní, nic to nemění na tom, že by tím nemohlo být dosaženo cesty k potřebné nápravě.
39.
Základním východiskem v tomto ohledu je, že dle právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu lhůta prima facie bez dalšího nevykazuje a ani nemůže vykazovat znaky protiústavnosti, tyto pak mohou být dány teprve „konkrétními okolnostmi“ posuzované věci, jinými slovy, posouzení ústavnosti lhůty je posouzením kontextuálním [nález sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 (N 226/39 SbNU 389; 531/2005 Sb.)]. Těmito „konkrétními okolnostmi“, čili hledisky kontextuálního posouzení ústavnosti lhůty dle dosavadní judikatury Ústavního soudu jsou:
-
nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty a ve vztahu k ní časově omezené možnosti uplatnění ústavně garantovaného práva (nároku), případně k ní vymezenému časovému úseku omezení subjektivního práva. Z uvedeného pohledu Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/03 ze dne 9. 7. 2003 (N 109/30 SbNU 499; 211/2003 Sb.) zrušil ustanovení § 3 a 6 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, jež představovala nepřiměřené omezení vlastnického práva, porušení čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (za ústavně konformní soud považoval v rozhodovaném kontextu takovou právní úpravu, jež by toto omezení zakládala pouze ve zcela nezbytném časovém rozsahu, kterým lze rozumět toliko minimální časové, a to zřetelně prima facie „přechodné“ údobí, nikoli ale lhůtu deseti let);
-
svévole zákonodárce při stanovení lhůty (jejím zakotvení anebo zrušení). Ve smyslu tohoto hlediska posuzování ústavnosti lhůty postupoval soud ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/02 [nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)], v níž za protiústavní označil zrušení ustanovení § 879c až 879e občanského zákoníku provedené zákonem č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., a některé další zákony, jímž zákonodárce zasáhl do legitimního očekávání přesně vymezeného okruhu subjektů pouhý jeden den před uplynutím lhůty, ve které by došlo k nabytí vlastnického práva, v důsledku čehož subjekty, které jednaly v důvěře v předem státem stanovené podmínky, byly pouhý den před uplynutím zmíněné lhůty konfrontovány se svévolným postupem státu, jejž soud shledal rozporným s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (a to s odvoláním se na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v kause Broniowski proti Polsku z r. 2002, č. 31443/96, Gratzinger a Gratzingerová proti České republice z r. 2002, č. 39794/98, Zvolský a Zvolská proti České republice z r. 2001, č. 46129/99);
-
ústavně neakceptovatelná nerovnost dvou skupin subjektů, jež je výsledkem zrušení určité zákonné podmínky uplatnění práva pro její protiústavnost, přičemž se tímto zrušením pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynutí lhůt již v důsledku derogace bez dalšího možnost uplatnění práva neotevírá. Vycházeje z takto chápané „konkrétní okolnosti“, v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/94 ze dne 12. 7. 1994 (N 38/1 SbNU 279; 164/1994 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 24/97 ze dne 3. 6. 1998 (N 62/11 SbNU 111; 153/1998 Sb.) Ústavní soud zrušením ustanovení stanovujícího počátek lhůty pro uplatnění restitučního nároku otevřel možnost jeho uplatnění i pro ty oprávněné osoby, jež v důsledku podmínky trvalého pobytu ve lhůtách původních nároky úspěšně uplatnit nemohly. Soud v této souvislosti konstatoval, že „tyto osoby proto byly fakticky vyloučeny z okruhu oprávněných osob, které se mohly domáhat finanční náhrady, a byly tedy - ve srovnání s jinými oprávněnými osobami - protiústavně znevýhodněny a ocitly se vůči nim v nerovném právním postavení“.
40.
Na základě výše uvedeného je především možno konstatovat, že návrh je založen na tvrzení o neústavnosti neomezení doby pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Většina argumentů navrhovatele (viz sub 11 až 14) je však založena na judikatuře věnované problematice existence určité lhůty a její délky, nikoli její absence. Právní úprava, která možnost podání návrhu neomezuje nějakou lhůtou, není sama o sobě neústavní, tak jako jí není časově neomezená možnost podat návrh na zrušení platného právního předpisu nebo vyslovení protiústavnosti právního předpisu, který má být v soudním řízení aplikován (viz oproti tomu tříletá lhůta k návrhu na zrušení zákona v předmnichovské Československé republice). Navíc vyslovení neústavnosti aplikovatelné úpravy by bez dalšího vedlo k závěru, že princip právní jistoty, jak jej chápe navrhovatel, má mít (po určité době) bez dalšího přednost před základním právem na přístup k soudu (a tím k ochraně subjektivních práv a svobod) a principem legality (respektování právních předpisů a jejich hierarchie).
41.
Tomu nelze bez dalšího přisvědčit, neboť zde existují okolnosti, které by bylo naopak možno vyložit ve prospěch zvoleného řešení, které se v rámci kontextuálního posouzení (viz sub 39) může jevit jako ústavně akceptovatelné. Tato problematická situace vznikla postupně rovněž v důsledku vývoje judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního souduÚstavního soudu. Navrhovatel správně jako jeden z nepřímých důvodů možné neústavnosti chybějící lhůty pro napadení opatření obecné povahy uvádí prosazení teorie materiálního pojetí opatření obecné povahy. To vedlo k situaci, kdy na územní plány vydané dle předchozího stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) začalo být nahlíženo jako na opatření obecné povahy zprvu na základě materiálního pojetí, jak bylo formulováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005-98. Cestu k soudnímu přezkumu na základě materiálního pojetí potvrdil 19. 11. 2008 vydaný nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (viz výše). Rovněž novelizace nového stavebního zákona zákonem č. 191/2008 Sb. na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu v čl. I bodu 6 stanovila s účinností od 3. 6. 2008, že obecně závazné vyhlášky vydané před 1. 1. 2007 vymezující závaznou část územně plánovací dokumentace se považují za opatření obecné povahy - viz § 188 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tím potvrdila cestu pro jejich soudní přezkum, zatímco přezkumné řízení podle § 174 odst. 2 správního řádu pro tento případ vyloučila. Stojí za zmínku, že vládní návrh (tisk č. 259, Poslanecká sněmovna, V. volební období) toto ustanovení neobsahoval, což nepřímo dokládá vliv kolísající soudní judikatury na chápání povahy opatření obecné povahy v zákonné úpravě. Dále nelze v této souvislosti pominout důsledky měnícího se právního názoru na postavení subjektů dotčených ve svých subjektivních právech „staršími“ územními plány. To platí zejména pro stěžejní usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 13. 3. 2007 č. j. 3 Ao 1/2007-44, na jehož základě byly odmítány návrhy na zrušení správních aktů, které nebyly opatřeními obecné povahy po formální stránce. Tento právní názor byl znovu změněn na základě již citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne 19. 11. 2008. Stejně tak nelze odhlédnout od toho, že stále přetrvávaly pochybnosti o správnosti podřazení územních plánů (dosud v závazné části vydávaných jako obecně závazné vyhlášky) pod pojem opatření obecné povahy s ohledem na jejich vztah k vlastním územním rozhodnutím.
42.
Za této právní situace, která se několikrát změnila a která navíc byla založena zákonem č. 127/2005 Sb. s účinností teprve od 1. 5. 2005, nelze s ohledem na okolnosti případu dát jednoznačně přednost principu právní jistoty před možností dotčených subjektů ochránit svá subjektivní práva nově vytvořenou možností podat návrh soudu na zrušení opatření obecné povahy. Dal-li zákonodárce spolu se založením nového právního institutu možnost dotčeným subjektům, aby v závislosti na právě panujícím formálním či materiálním pojetí opatření obecné povahy v průběhu 3 až 5 let napadly (aspekt ochrany subjektivních práv) taková opatření (tedy i územní plány), nelze to považovat za svévoli, nýbrž rovněž za možnost, jak dosáhnout nápravy nezákonnosti (aspekt legality) na tomto úseku s dosahem do vzdálenější minulosti. Nyní se tato možnost uzavřela, přičemž každý dotčený subjekt měl ještě možnost do 31. 12. 2011 takový územní plán napadnout, aniž byl vázán lhůtou. Nově pak čl. II bod 8 přechodných ustanovení k novele soudního řádu správního v zákoně č. 303/2011 Sb. stanoví, že proti opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze podat návrh na jeho zrušení nebo zrušení jeho části nejpozději do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti, přičemž ani zde nelze zmeškání lhůty pro podání návrhu prominout. Je-li nyní stanovena lhůta tří let k podání takového návrhu a je-li možno konstatovat relativní ustálení judikatury na konci roku 2008, není možno tento časový odstup z hlediska absence lhůty pro podání návrhu hodnotit jako neústavní, svévolný nebo neproporcionální. Jedná se o časový úsek, který se řádově podstatně neliší od nyní zvolené lhůty 3 let podle § 101b odst. 1 s. ř. s. a § 174 odst. 2 správního řádu. Stejně tak podle § 72 odst. 2 s. ř. s. lhůta tří let platí pro možnost podání žaloby k ochraně veřejného zájmu, jak ji nyní svěřuje § 66 odst. 2 a 4 s. ř. s. nejvyššímu státnímu zástupci a veřejnému ochránci práv. Totéž se týká právní situace vedlejších účastníků, kde ke změně územního plánu došlo až v květnu 2009, přičemž ke zrušení těchto změn došlo v lednu 2011, ovšem nikoli rozhodnutím samotného zastupitelstva obceobce v rámci řešení otázek obecní politiky, nýbrž rozhodnutím soudu, které je založeno na závěru o porušení zákona.
43.
Je možno připustit, že s rostoucím časovým odstupem od 1. 5. 2005 (nabytí účinnosti zákona o elektronických komunikacích), od 1. 1. 2006 (nabytí účinnosti nového správního řádu), od 3. 6. 2008 (výslovná transformace územních plánů z obecně závazných vyhlášek na opatření obecné povahy) a od 19. 11. 2008 (nález sp. zn. Pl. ÚS 14/07 potvrzující materiální pojetí) by v důsledku chybějící lhůty k podání návrhu v § 101a odst. 1 s. ř. s. mohla nastat situace označovaná teorií jako jeho postupné zneústavnění (tzv. Verfassungswidrigkeitswerden). V případě konkrétní kontroly ústavnosti zákona však v tomto časovém okamžiku pro takový závěr není místo, neboť prodlužování tohoto časového úseku se již zastavilo.
44.
V tomto směru je možno posoudit i další námitku, která s absencí lhůty k podání návrhu nepřímo souvisí, tj. námitku vůči koncentraci řízení u Nejvyššího správního soudu. Nejedná se jen o obvyklý závěr, že organizace soudnictví je věcí zákonodárce (čl. 91 odst. 2 Ústavy). Zde považuje Ústavní soudÚstavní soud za potřebné poukázat na skutečnost, že při založení nového právního institutu nelze považovat takovou koncentraci, která zajišťuje na počátku alespoň určitou možnost založení jednotné judikatury, za něco samo o sobě neústavního. Navíc vlastní zkušenost s rozdílnými právními názory v otázkách rušení a definování povahy opatření obecné povahy dokládá oprávněnost tohoto dočasného řešení, které bylo nyní zrušením § 101c s. ř. s. opuštěno.
45.
Ani opačný závěr by ovšem nemohl zvrátit vlastní rozhodnutí o nedůvodnosti návrhu. Ústavní ani obecný soud nemohou vyplnit „mezeru“ tam, kde zákonodárce podání návrhu žádnou lhůtou nesvázal, což konečně uvádí i navrhovatel ve svém podání (viz sub 14). To rovněž dokládá rozsudek Soudu prvního stupně - nyní Tribunál - (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 6. října 2005 ve spojených věcech T-22/02 a T-23/02 Sumitomo Chemical Co. Ltd a Sumika Fine Chemicals Co. Ltd proti Komisi, kterého se navrhovatel dovolává (viz sub 12). Výše uvedené skutečnosti a časový rámec právní úpravy i iniciačního sporu zde i Ústavní soudÚstavní soud vedou k závěru, že v projednávané věci nelze dát jednoznačně přednost principu právní jistoty blíže neurčených adresátů opatření obecné povahy před ochranou subjektivních práv opatřením zasažených subjektů. Stanovení či nestanovení lhůty k podání návrhu na zahájení řízení před soudem či jiným orgánem spočívá plně na zákonodárci. Ten také tuto tvrzenou mezeru vyplnil novelou soudního řádu správního (zákon č. 303/2011 Sb.) a novým zněním § 101b odst. 1 s. ř. s. Protože překážkou použití nové právní úpravy je - jak bylo vícekrát zmíněno - přechodné ustanovení čl. II bodu 9 zákona č. 303/2011 Sb., mohla by se cesta k použití nové právní úpravy (navíc nota bene zpětně) otevřít jen zrušením tohoto přechodného ustanovení. O jeho zrušení však v tomto řízení nešlo a Ústavní soudÚstavní soud ani nemůže předjímat možné rozhodnutí o tom, zda nově stanovená lhůta odpovídá povaze opatření obecné povahy, které je právním aktem na pomezí individuálního správního aktu (kde jsou lhůty daleko kratší právě z důvodu právní jistoty) a právního předpisu (kde lhůty obvykle dány nejsou), a jaký by mohl být výsledek takového řízení. Navrhovatel s odvoláním na judikaturu Soudního dvora EU uvádí (blíže sub 14), že v případech, kdy není zákonodárcem žádná lhůta stanovena, nelze podání návrhu odkládat donekonečna a je třeba jej podat v přiměřené době, jinak by došlo nejen k porušení principu právní jistoty a podle okolností i legitimního očekávání účastníků daného právního vztahu. Zde musí Ústavní soudÚstavní soud uvést, že to lze uplatnit především tam, kde to právní řád pro toho, kdo má takto jednat (ale bez vymezení lhůty) stanoví [např. viz nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.), body 115 až 122], kdežto v případě uplatnění subjektivního práva osoby soukromého práva jde o úkol zákonodárce, aby sám zjednal stav právní jistoty, je-li to třeba s ohledem na okolnosti předmětu řízení.
46.
Pominout v této souvislosti nelze ve vazbě na územní plány jako opatření obecné povahy zásadu koncentrace obsaženou zejména v § 89 odst. 2 stavebního zákona pro územní řízení a v § 114 odst. 2 stavebního zákona pro stavební řízení. S ohledem na to, co bylo řečeno ve vztahu k ukončení právního stavu, který lhůtu k podání návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části nestanovil, je pro posouzení otázky ústavnosti absentující lhůty rozhodující to, že tento stav byl již ukončen v přiměřeném poměru k nyní stanovené tříleté lhůtě. Dále je zde významné to, že z hlediska požadavku ochrany subjektivních práv osob soukromého práva vůči široce chápaným rozhodnutím orgánů veřejné správy [čl. 36 odst. 2 Listiny zahrnující rovněž pojem opatření obecné povahy - k tomu srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2239/07 ze dne 17. 3. 2009 (N 57/52 SbNU 267), bod 20] byl vytvořen dostatečný časový prostor, aby každý územním plánem dotčený subjekt mohl o takovou ochranu požádat s ohledem na to, že tuto ochranu nelze dostatečně kompenzovat v následných fázích územního nebo stavebního řízení (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 14/07, bod 35) nejen ve vztahu k územním plánům podle předchozího stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Navíc v některých typech řízení podle stavebního zákona již ani další fáze rozhodování nenásleduje, neboť zde opatření obecné povahy zastupuje současně i příslušné územní rozhodnutí. Např. podle § 77 odst. 1 stavebního zákona se již územní rozhodnutí nevydává pro území, pro které je vydán regulační plán - „a to v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušná územní rozhodnutí“. V takovém případě by ani osoba soukromého práva další prostředky ochrany svého subjektivního práva neměla k dispozici [viz též nález sp. zn. IV. ÚS 2239/07 (viz výše)].
47.
Na základě posouzení argumentace navrhovatele, okolností iniciačního případu a okolností vzniku a vývoje právní úpravy opatření obecné povahy a judikatury na tomto úseku dospěl Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto rozhodl podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o jeho zamítnutí.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Vyhláška č. 283/2012 Sb. | Vyhláška č. 283/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 111/1993 Sb., o vydání mincí po 20 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti bankovek po 20 Kčs a po 50 Kčs a jejich výměně
Vyhlášeno 30. 8. 2012, datum účinnosti 3. 9. 2012, částka 99/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 111/1993 Sb., o vydání mincí po 20 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti bankovek po 20 Kčs a po 50 Kčs a jejich výměně, se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 3. 9. 2012
283
VYHLÁŠKA
ze dne 16. srpna 2012,
kterou se mění vyhláška č. 111/1993 Sb., o vydání mincí po 20 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti bankovek po 20 Kčs a po 50 Kčs a jejich výměně
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 111/1993 Sb., o vydání mincí po 20 Kč vzoru 1993, o ukončení platnosti bankovek po 20 Kčs a po 50 Kčs a jejich výměně, se mění takto:
1.
V § 2 odst. 1 se věta druhá nahrazuje větou „Plátky slitiny i hrana dvacetikoruny jsou galvanicky pokoveny slitinou obsahující 700 dílů mědi a 300 dílů zinku.“.
2.
V § 2 odst. 2 se věta druhá nahrazuje větou „Ve složení kovu při plátování je při ražbě povolena odchylka směrem nahoru i dolů 1 % a ve složení kovu při galvanickém pokovení je při ražbě povolena odchylka směrem nahoru i dolů 10 %.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Všechny mince po 20 Kč vzoru 1993 vydané přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky zůstávají nadále v platnosti.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 3. září 2012.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r. |
Vyhláška č. 282/2012 Sb. | Vyhláška č. 282/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu, ve znění vyhlášky č. 404/2008 Sb.
Vyhlášeno 30. 8. 2012, datum účinnosti 15. 9. 2012, částka 99/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu, ve znění vyhlášky č. 404/2008 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 15. 9. 2012
282
VYHLÁŠKA
ze dne 21. srpna 2012,
kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu, ve znění vyhlášky č. 404/2008 Sb.
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 27 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. a zákona č. 137/2002 Sb., k provedení § 9a odst. 2 až 4:
Čl. I
Vyhláška č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu, ve znění vyhlášky č. 404/2008 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
㤠1
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a stanoví:
a)
požadavky na zhotovení hotově baleného zboží (dále jen „hotové balení“), které dovozce nebo balírna hodlá označovat symbolem „e“ a které obsahuje výrobek určený k prodeji ve stálém jednotkovém jmenovitém množství, jež
1.
se rovná hodnotě předem určené balírnou,
2.
je vyjádřeno v jednotkách hmotnosti nebo objemu a
3.
není menší než 5 g nebo 5 ml a větší než 10 kg nebo 10 l, a
b)
přípustné jmenovité objemy některých kapalných výrobků, které jsou obsaženy v hotovém balení, bez ohledu na to, zda toto hotové balení je anebo není označováno symbolem „e“.
1)
Směrnice Rady 76/211/EHS ze dne 20. ledna 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zhotovení některých výrobků v hotovém balení podle hmotnosti nebo objemu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/45/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví pravidla pro jmenovitá množství výrobků v hotovém balení, zrušují směrnice Rady 75/106/EHS a 80/232/EHS a mění směrnice Rady 76/211/EHS.“.
2.
§ 2 se zrušuje.
3.
V § 3 odstavce 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 2 znějí:
„(1)
Symbolem „e“, jehož grafickou podobu stanoví zvláštní právní předpis2), lze označit pouze hotové balení, které splňuje požadavky přílohy č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Kromě povinnosti podle odstavce 1 hotové balení označené symbolem „e“,
a)
které obsahuje kapalné výrobky, musí být opatřeno údajem o jmenovitém objemu výrobku, který je v hotovém balení obsažen, nebo
b)
které obsahuje jiné než kapalné výrobky, musí být opatřeno údajem o jmenovité hmotnosti výrobku, který je v hotovém balení obsažen.
Výjimkou jsou případy, kdy to je obchodními zvyklostmi stanoveno jinak.
2)
Vyhláška č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
V § 3 odst. 4 se za slova „hotová balení“ doplňují slova „označená symbolem „e““.
5.
V § 3a odst. 1 se slova „do oběhu“ nahrazují slovy „na trh“ a slovo „množstvích“ se nahrazuje slovem „objemech“.
6.
Přílohy č. 1 až 3 včetně poznámek pod čarou č. 3 až 14 znějí:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 328/2000 Sb.
POŽADAVKY NA HOTOVÁ BALENÍ
1.
POŽADAVKY
Hotová balení označená symbolem „e“ podléhající této vyhlášce musí být zhotovena tak, aby dávka kompletních balení splňovala tyto požadavky:
1.1
průměr skutečných obsahů hotových balení v dávce nesmí být menší než jmenovité množství obsahu hotového balení;
1.2
aby byly splněny požadavky zkoušek specifikovaných v příloze č. 2, musí být poměrná část hotových balení, která mají větší zápornou odchylku obsahu než přípustná záporná odchylka obsahu uvedená v bodě 2.4, dostatečně malou částí dávek hotových balení;
1.3
symbolem „e“, jehož specifikace je uvedena v bodě 3.3, nesmí být v dávce opatřeno žádné hotové balení, které vykazuje zápornou odchylku obsahu větší, než je dvojnásobek přípustné záporné odchylky obsahu uvedené v tabulce v bodě 2.4.
2.
DEFINICE A ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
2.1
Jmenovité množství (jmenovitá hmotnost nebo jmenovitý objem) obsahu hotového balení je údaj o množství výrobku, vyjádřený v jednotkách hmotnosti nebo objemu, který je uveden na hotovém balení, tj. takové množství výrobku, o kterém se předpokládá, že je v hotovém balení obsaženo.
2.2
Skutečný obsah hotového balení je množství (hmotnost nebo objem) výrobku, které hotové balení ve skutečnosti obsahuje. Při všech kontrolních operacích zaměřených na množství výrobku uvedené v jednotkách objemu musí být hodnoty skutečných obsahů měřeny při teplotě nebo korigovány na teplotu 20 °C bez ohledu na to, při jaké teplotě se uskutečňuje vlastní balení nebo kontrola. To neplatí pro zmrazené nebo za velmi nízkých teplot zmrazené výrobky, jejichž množství je uvedeno v jednotkách objemu.
2.3
Záporná odchylka obsahu hotového balení je množství, o které je skutečný obsah hotového balení menší než jmenovité množství obsahu hotového balení.
2.4
Přípustná záporná odchylka obsahu hotového balení se stanoví v souladu s následující tabulkou, v níž je Qn jmenovité množství obsahu hotového balení:
Jmenovité množství Qn
v gramech nebo mililitrech| Přípustná záporná odchylka
---|---
jako % Qn| v g nebo ml
od 5 do 50| 9| -
od 50 do 100| -| 4,5
od 100 do 200| 4,5| -
od 200 do 300| -| 9
od 300 do 500| 3| -
od 500 do 1 000| -| 15
od 1 000 do 10 000| 1,5| -
Při používání tabulky se hodnoty přípustných záporných odchylek obsahu uvedené v tabulce v procentech po převedení na jednotky hmotnosti nebo objemu zaokrouhlí nahoru na nejbližší desetinu gramu nebo mililitru.
3.
NÁPISY A OZNAČENÍ
Veškerá hotová balení připravená podle této vyhlášky musí být opatřena na svém obalu dále uvedenými údaji, které musí být neodstranitelné, snadno čitelné a viditelné na hotovém balení při normálních podmínkách jeho prezentace:
3.1
jmenovitým množstvím (jmenovitá hmotnost nebo jmenovitý objem) obsahu vyjádřeným v kilogramech, gramech, litrech, centilitrech nebo mililitrech a označeným číslicemi, které musí být vysoké:
3.1.1
alespoň 6 mm, pokud je jmenovité množství obsahu větší než 1 000 g nebo 100 cl;
3.1.2
alespoň 4 mm, pokud je jmenovité množství obsahu rovno 1 000 g nebo 100 cl nebo menší, ale větší než 200 g nebo 20 cl;
3.1.3
alespoň 3 mm, pokud je jmenovité množství obsahu rovno 200 g nebo 20 cl nebo menší, ale větší než 50 g nebo 5 cl;
3.1.4
alespoň 2 mm, pokud je jmenovité množství obsahu 50 g nebo 5 cl nebo menší.
Jmenovité množství je následováno symbolem pro použitou jednotku měření nebo tam, kde je to vhodné, názvem jednotky stanoveným zvláštním právním předpisem3);
3.2
značkou nebo nápisem umožňujícím kompetentnímu orgánu identifikovat balírnu nebo osobu, která zabezpečuje, aby balení bylo řádně provedeno, nebo identifikovat dovozce;
3.3
symbolem „e“ vysokým alespoň 3 mm, umístěným ve stejném zorném poli jako údaj jmenovité hmotnosti nebo jmenovitého objemu obsahu; to představuje záruku poskytovanou balírnou nebo dovozcem, že toto hotové balení splňuje požadavky této vyhlášky; jeho grafickou podobu stanovuje zvláštní právní předpis4).
4.
MĚŘENÍ A KONTROLA
Množství výrobku obsaženého v hotovém balení (dále jen „skutečný obsah“) měří nebo kontroluje balírna nebo dovozce s použitím stanoveného měřidla vhodného k provedení potřebných operací.
Kontrola může být uskutečněna na náhodně odebraných vzorcích statistickou přejímkou.
V případech, kdy se skutečný obsah neměří, musí být prováděná kontrola organizována tak, aby se množství obsahu zajistilo účinným způsobem.
Tato podmínka je splněna, pokud se výrobní kontroly uskutečňují v souladu s postupy uznávanými Českým metrologickým institutem a pokud jsou k dispozici dokumenty obsahující výsledky takových kontrol, aby se prokázalo, že tyto kontroly se všemi korekcemi a nastavováními, které se ukázaly jako nutné, byly provedeny řádným a přesným způsobem.
U výrobků, jejichž množství je uvedeno v jednotkách objemu, je při zhotovení výrobku v hotovém balení jednou z metod pro ověření, že jsou splněny požadavky na měření a kontrolu, použití odměrných obalů typu, který je definován zvláštním právním předpisem5), přičemž tyto obaly jsou plněny za podmínek, které jsou specifikovány v této vyhlášce a ve zvláštním právním předpise5).
5.
KONTROLY, KTERÉ MUSÍ PROVÁDĚT ORGÁN STANOVENÝ ZVLÁŠTNÍM PRÁVNÍM PŘEDPISEM6) V PROSTORÁCH BALÍRNY NEBO DOVOZCE NEBO JEHO ZÁSTUPCE
Kontroly k ověření, že dávky hotových balení vyhovují ustanovením této vyhlášky, se musí provádět příslušným orgánem6) formou statistické přejímky.
Statistická přejímka se musí uskutečnit v souladu se zásadami použitých metod statistické přejímky. Účinnost přejímky musí být srovnatelná s účinností referenční metody specifikované v příloze č. 2.
Pokud se jedná o kritérium minimálního přípustného množství, považuje se přejímací plán za srovnatelný s přejímacím plánem, doporučeným v příloze č. 2, tehdy, jestliže úsečka bodu odpovídajícího hodnotě 0,10 operativní charakteristiky použitého přejímacího plánu (tedy pro pravděpodobnost přijetí dávky rovnou 0,10) se odchyluje od úsečky odpovídajícího bodu operativní charakteristiky přejímacího plánu doporučeného v příloze č. 2 o méně než 15 %.
Pokud jde o kritérium pro kontrolu zaměřenou na střední hodnotu m a založenou na výpočtu směrodatné odchylky s, považuje se přejímací plán za srovnatelný s přejímacím plánem doporučeným v příloze č. 2 tehdy, jestliže se operativní charakteristika použitého přejímacího plánu liší od operativní charakteristiky přejímacího plánu doporučeného v příloze č. 2 - přičemž u obou operativních charakteristik se na osu úseček nanáší (Qn \\- m)/ s, - v bodě s pořadnicí 0,10 (tedy pro pravděpodobnost přijetí dávky rovnou 0,10) o méně než 0,05.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 328/2000 Sb.
REFERENČNÍ METODY
Tato příloha stanoví postupy referenční metody pro aplikaci statistické přejímky dávek hotových balení k ověření, zda jsou splněny požadavky § 3 a bodu 5 přílohy č. 1.
1.
POŽADAVKY NA MĚŘENÍ SKUTEČNÝCH OBSAHŮ VÝROBKŮ V HOTOVÉM BALENÍ
Skutečné obsahy výrobků v hotovém balení se mohou měřit přímo pomocí vah nebo měřidel objemu, nebo v případě kapalin nepřímo vážením hotově baleného výrobku a změřením jeho hustoty.
Nezávisle na použité metodě nesmí být odchylka měření skutečného obsahu výrobků v hotovém balení větší než jedna pětina přípustné záporné odchylky pro jmenovité množství výrobku v hotovém balení.
2.
POŽADAVKY NA KONTROLU DÁVEK HOTOVÝCH BALENÍ
Kontrola hotových balení se uskutečňuje statistickou přejímkou a musí být realizována ve dvou částech:
a)
kontrolou skutečných obsahů každého hotového balení ve výběru a
b)
kontrolou založenou na průměrné hodnotě skutečných obsahů hotových balení ve výběru.
Dávka hotových balení se považuje za přijatelnou, jestliže výsledky obou těchto kontrol splňují současně příslušná přejímací kritéria.
Pro každou z těchto kontrol jsou k dispozici dva přejímací plány:
a)
jeden pro nedestruktivní zkoušení, tj. zkoušení, při kterém nedochází k otevření obalu,
b)
druhý pro destruktivní zkoušení, tj. zkoušení, při kterém je obal otevřen nebo zničen.
Z ekonomických a praktických důvodů musí být destruktivní zkoušení omezeno na absolutně nezbytné minimum, neboť účinnost přejímací kontroly při destruktivním zkoušení je menší než účinnost přejímací kontroly při nedestruktivním zkoušení.
Proto musí být destruktivní zkoušení použito jen tehdy, když je nedestruktivní zkoušení prakticky neproveditelné. Obecné pravidlo je, že destruktivní zkoušení se nesmí používat pro dávky, které obsahují méně než 100 jednotek.
2.1
Dávky hotových balení
2.1.1
Dávka určená ke kontrole musí obsahovat všechna hotová balení stejného jmenovitého množství, stejného typu a stejné výrobní šarže, která byla zabalena ve stejném místě. Velikost dávky se omezuje na množství, která jsou specifikována v dalším textu.
2.1.2
Tam, kde jsou hotová balení kontrolována na konci balicí linky, počet balení v každé dávce musí být roven maximální hodinové produkci balicí linky bez jakéhokoliv omezení velikosti dávky.
V ostatních případech musí být velikost dávky omezena na 10 000 jednotek.
2.1.3
U dávek, obsahujících menší počet hotových balení než 100, musí nedestruktivní zkoušení, pokud je realizováno, být uskutečněno stoprocentně.
2.1.4
Před realizací zkoušek podle bodů 2.2 a 2.3 se musí náhodným způsobem odebrat z dávky dostatečný počet hotových balení, a to takový, aby se mohla uskutečnit kontrola vyžadující větší výběr. Pro jinou kontrolu se musí potřebný výběr odebrat náhodně z prvního velkého výběru a vzorky se musí označit.
Tato operace označování se musí ukončit před zahájením operací měření.
2.2
Kontrola skutečných obsahů jednotlivých hotových balení
Minimální přijatelný obsah se vypočítá odečtením přípustné záporné odchylky pro dané obsahy od jmenovitého množství hotového balení.
Hotová balení v dávce, jejichž skutečné obsahy jsou menší než minimální přijatelný obsah, se považují za neshodná balení.
2.2.1
Nedestruktivní zkoušení
Nedestruktivní zkoušení musí být provedeno v souladu s přejímacím plánem dvojím výběrem specifikovaným v níže uvedené tabulce.
Počet kontrolovaných hotových balení v prvním výběru musí být roven rozsahu prvního výběru, který je uveden v přejímacím plánu. O dávce hotových balení se rozhodne takto:
2.2.1.1
dávka se pro účely této kontroly musí považovat za přijatelnou, jestliže počet neshodných balení zjištěný v prvním výběru je roven číslu uvedenému v tabulce jako přejímací kritérium nebo je menší než toto číslo;
2.2.1.2
dávka se pro účely této kontroly musí zamítnout, jestliže počet neshodných balení zjištěný v prvním výběru je roven číslu uvedenému v tabulce jako zamítací kritérium nebo je větší než toto číslo;
2.2.1.3
o dávce nelze rozhodnout po kontrole prvního výběru a musí se vzít druhý výběr, jestliže počet neshodných balení zjištěný v prvním výběru je mezi číslem udaným jako přejímací kritérium a číslem udaným jako zamítací kritérium.
Neshodné jednotky zjištěné v prvním a v druhém výběru se musí sečíst dohromady a stanovit souhrnný počet neshodných jednotek. O dávce hotových balení se rozhodne takto:
2.2.1.4
po kontrole druhého výběru se dávka pro účely této kontroly musí považovat za přijatelnou, jestliže je souhrnný počet neshodných jednotek roven číslu uvedenému v tabulce jako přejímací kritérium po druhém výběru nebo je menší než toto číslo,
2.2.1.5
po kontrole druhého výběru se dávka pro účely této kontroly musí zamítnout, jestliže je souhrnný počet neshodných jednotek roven číslu uvedenému v tabulce jako zamítací kritérium po druhém výběru nebo je větší než toto číslo.
Rozsah dávky hotových balení| pořadí| Výběry rozsah| celkový rozsah| Přejímací kritérium| Zamítací kritérium
---|---|---|---|---|---
(v počtu neshodných balení ve výběru)
100 až 500| První| 30| 30| 1| 3
Druhý| 30| 60| 4| 5
501 až 3 200| První| 50| 50| 2| 5
Druhý| 50| 100| 6| 7
3 201 a více| První| 80| 80| 3| 7
Druhý| 80| 160| 8| 9
2.2.2
Destruktivní zkoušení
Destruktivní zkoušení se musí provést v souladu s dále uvedeným přejímacím plánem jedním výběrem a musí se použít jen pro dávky, které mají 100 nebo více jednotek.
Počet kontrolovaných hotových balení musí být 20 jednotek. O dávce hotových balení se rozhodne takto:
2.2.2.1
dávka se pro účely této kontroly musí považovat za přijatelnou, jestliže počet neshodných jednotek zjištěný ve výběru je roven číslu uvedenému v tabulce jako přejímací kritérium nebo je menší než toto číslo;
2.2.2.2
dávka se pro účely této kontroly musí zamítnout, jestliže počet neshodných jednotek zjištěný ve výběru je roven číslu uvedenému v tabulce jako zamítací kritérium nebo je větší než toto číslo.
Rozsah dávky hotových balení| Rozsah výběru| Přejímací kritérium| Zamítací kritérium
---|---|---|---
(v počtu neshodných balení ve výběru)
jakýkoliv počet (≥100)| 20| 1| 2
2.3
Kontrola střední hodnoty skutečných obsahů jednotlivých hotových balení tvořících dávku
2.3.1
Dávka hotových balení se pro účely této kontroly musí považovat za přijatelnou, jestliže výběrový průměrx¯=1n∑xi skutečných obsahů xi zjištěných v n hotových baleních ve výběru je větší než hodnota
Qn-snt1-α
V tomto vzorci je:
Qn jmenovité množství obsahu hotového balení,
n počet hotových balení ve výběru pro tuto kontrolu,
s odhad směrodatné odchylky skutečných obsahů v dávce,
t(1 - α) konfidenční úroveň 0,995 Studentova rozdělení při stupni volnosti v=n-1.
2.3.2
Jestliže je xi naměřená hodnota skutečného obsahu v i-té jednotce ve výběru, který obsahuje n jednotek, potom:
2.3.2.1
výběrový průměr hodnot naměřených ve výběru se získá pomocí vztahu:
x¯=1n∑i=1nxi
2.3.2.2
a odhad směrodatné odchylky s skutečných obsahů balení v dávce pomocí těchto vztahů:
-
součet druhých mocnin naměřených hodnot:
∑i=1nxi2
-
druhá mocnina součtu naměřených hodnot:
∑i=1nxi2
-
a potom
1n∑i=1nxi2
-
rozdíl součtů:
SC=∑i=1nxi2-1n∑i=1nxi2
-
odhad rozptylu skutečných obsahů balení v dávce:
v=SCn-1
-
odhad směrodatné odchylky skutečných obsahů balení v dávce:
s=v
2.3.3
Přejímací a zamítací kritéria pro dávku hotových balení pro kontrolu střední hodnoty:
2.3.3.1
Kritéria pro nedestruktivní zkoušení:
Rozsah dávky| Rozsah výběru| Přejímací kritérium| Zamítací kritérium
---|---|---|---
100 až 500 (včetně)| 30| x̅ ≥ Qn \\- 0,503 s| x̅ < Qn \\- 0,503 s
> 500| 50| x̅ ≥ Qn \\- 0,379 s| x̅ < Qn \\- 0,379 s
2.3.3.2
Kritéria pro destruktivní zkoušení:
Rozsah dávky| Rozsah výběru| Přejímací kritérium| Zamítací kritérium
---|---|---|---
Jakýkoliv počet (≥100)| 20| x̅ ≥ Qn \\- 0,640 s| x̅ < Qn \\- 0,640 s
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 328/2000 Sb.
PŘÍPUSTNÉ JMENOVITÉ OBJEMY NĚKTERÝCH KAPALNÝCH VÝROBKŮ OBSAŽENÝCH V HOTOVÝCH BALENÍCH
1.
VÝROBKY PRODÁVANÉ PODLE OBJEMU (množství v ml)
Tiché víno| V rozpětí od 100 ml do 1500 ml pouze těchto osm jmenovitých množství:
ml: 100 - 187 - 250 - 375 - 500 - 750 - 1 000 - 1 500
---|---
Žluté víno| V rozpětí od 100 ml do 1500 ml pouze toto jedno jmenovité množství:
ml: 620
Šumivé víno| V rozpětí od 125 ml do 1500 ml pouze těchto pět jmenovitých množství:
ml: 125 - 200 - 375 - 750 - 1 500
Likérové víno| V rozpětí od 100 ml do 1500 ml pouze těchto sedm jmenovitých množství:
ml: 100 - 200 - 375 - 500 - 750 - 1 000 - 1 500
Aromatizované víno| V rozpětí od 100 ml do 1500 ml pouze těchto sedm jmenovitých množství:
ml: 100 - 200 - 375 - 500 - 750 - 1 000 - 1 500
Lihoviny| V rozpětí od 100 ml do 2000 ml pouze těchto devět jmenovitých množství:
ml: 100 - 200 - 350 - 500 - 700 - 1 000 - 1 500 - 1 750 - 2 000
2.
DEFINICE VÝROBKŮ
Tiché víno| Víno definované v přímo použitelném předpise Evropské unie7) a uvedené pod kódem nomenklatury KN ex 2204 v přímo použitelném předpise Evropské unie8).
---|---
Žluté víno| Víno definované v přímo použitelném předpise Evropské unie9), uvedené pod kódem nomenklatury KN ex 2204 v přímo použitelném předpise Evropské unie8) a s označením původu: „Côtes du Jura“, „Arbois“, „L'Etoile“a „Château-Chalon“ v lahvích definovaných v přímo použitelném předpise Evropské unie10).
Šumivé víno| Víno definované v přímo použitelném předpise Evropské unie11) a uvedené pod číslem 2204 10 v přímo použitelném předpise Evropské unie8).
Likérové víno| Víno definované v přímo použitelném předpise Evropské unie12) a uvedené pod číslem 2204 21 až 2204 29 v přímo použitelném předpise Evropské unie8).
Aromatizované víno| Aromatizované víno, jak je definováno v přímo použitelném předpise Evropské unie13) a uvedené pod číslem 2205 v přímo použitelném předpise Evropské unie8).
Lihoviny| Lihoviny, jak jsou definovány v přímo použitelném předpise Evropské unie14) a uvedené pod číslem 2208 v přímo použitelném předpise Evropské unie8).
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. září 2012.
Ministr:
MUDr. Kuba v. r.
3)
Vyhláška č. 264/2000 Sb., o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování, ve znění vyhlášky č. 424/2009 Sb.
4)
Vyhláška č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Vyhláška č. 331/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky týkající se lahví používaných jako odměrné obaly pro hotově balené zboží.
6)
§ 9a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb., zákona č. 137/2002 Sb. a zákona č. 155/2010 Sb.
7)
Čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem.
8)
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.
9)
Čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem.
10)
Bod 3 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů.
11)
Čl. 1 odst. 2 písm. b) a body 15 až 18 přílohy I nařízení (ES) č. 1493/1999.
12)
Čl. 1 odst. 2 písm. b) a bod 14 přílohy I nařízení (ES) č. 1493/1999.
13)
Čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 1601/91 ze dne 10. června 1991, kterým se stanoví obecná pravidla pro definici, označování a obchodní úpravu aromatizovaných vín, aromatizovaných vinných nápojů a aromatizovaných vinných koktejlů pozměněné aktem o přistoupení z roku 2005.
14)
Čl. 2 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89.“. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 280/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 280/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 27. 8. 2012, částka 97/2012
280
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 15. srpna 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. ledna 2013 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Libenice| Kolín| Středočeský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 279/2012 Sb. | Vyhláška č. 279/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb.
Vyhlášeno 27. 8. 2012, datum účinnosti 31. 8. 2012, částka 97/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 31. 8. 2012
279
VYHLÁŠKA
ze dne 17. srpna 2012,
kterou se mění vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 112, § 121 odst. 1 a § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon):
Čl. I
Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 písmeno d) zní:
„d)
osvětovou činností včetně shromažďování a poskytování informací pro děti, žáky a studenty, popřípadě i další osoby, činností vedoucí k prevenci rizikového chování a výchovou k dobrovolnictví,“.
2.
V § 8 odst. 5 se za slovo „uskutečňuje“ vkládá slovo „především“.
3.
V § 9 odst. 3 se za slova „v § 2 písm. a)“ vkládají slova „, c)“.
4.
V § 9 odstavec 4 zní:
„(4)
O přijetí účastníka k činnosti družiny ve formě uvedené v § 2 písm. b) nebo c) se rozhoduje na základě písemné přihlášky. Součástí přihlášky k činnosti družiny ve formě uvedené v § 2 písm. b) je písemné sdělení zákonných zástupců účastníka o rozsahu docházky a způsobu odchodu účastníka z družiny.“.
5.
V § 11 odstavec 3 zní:
„(3)
Výši úplaty může ředitel snížit nebo od úplaty osvobodit, jestliže
a)
účastník nebo jeho zákonný zástupce je příjemcem opakujících se dávek pomoci v hmotné nouzi podle zákona o pomoci v hmotné nouzi,
b)
účastníkovi nebo jeho zákonnému zástupci náleží zvýšení příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách, nebo
c)
účastník svěřený do pěstounské péče má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zákona o státní sociální podpoře
a tuto skutečnost prokáže řediteli.“.
6.
Poznámky pod čarou č. 3 a 4 se zrušují.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 31. srpna 2012.
Ministr:
Fiala v. r. |
Vyhláška č. 277/2012 Sb. | Vyhláška č. 277/2012 Sb.
Vyhláška o zkouškách a odměně mediátora
Vyhlášeno 22. 8. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 96/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Náležitosti zkoušky
* § 3 - Žádost o vykonání zkoušky
* § 4 - (1) Žádost o vykonání zkoušky může vzít uchazeč zpět nejpozději před zahájením zkoušky.
* § 5 - Pozvánka na zkoušku
* § 6 - Společná ustanovení pro písemnou a ústní část zkoušky
* § 7 - Písemná část zkoušky mediátora
* § 8 - Ústní část zkoušky
* § 9 - Zkušební komise
* § 10 - Podjatost členů zkušební komise
* § 11 - Neúčast na zkoušce
* § 12 - Hodnocení zkoušky
* § 13 - Protokol o průběhu zkoušky
* § 14 - Osvědčení o vykonání zkoušky
* § 15 - Výše odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem
* § 16 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 9. 2012
277
VYHLÁŠKA
ze dne 13. srpna 2012
o zkouškách a odměně mediátora
Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 24 odst. 2 zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci), k provedení § 10 odst. 3 a § 23 odst. 8 zákona o mediaci:
§ 1
Předmět úpravy
Touto vyhláškou se stanoví
a)
náležitosti zkoušky mediátora,
b)
náležitosti zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace,
c)
náležitosti žádosti o vykonání zkoušky,
d)
způsob provádění zkoušky,
e)
způsob jmenování zkušebních komisařů,
f)
výše odměny mediátora za první setkání s mediátoremmediátorem nařízené soudem.
§ 2
Náležitosti zkoušky
(1)
Zkouška mediátora sestává z písemné a ústní části; zkouška z rodinné mediacerodinné mediace sestává pouze z ústní části.
(2)
Při zkoušce se za účelem prověření znalostí uchazeče potřebných k výkonu činnosti mediátora zjišťují znalosti z oblasti
a)
mediacemediace a dalších způsobů mimosoudního řešení sporů, včetně příslušné právní úpravy,
b)
mediačních technik,
c)
základních lidských práv a svobod,
d)
občanského, obchodního a pracovního práva,
e)
rodinného práva,
f)
práva na ochranu spotřebitelespotřebitele,
g)
občanského práva procesního,
h)
základů psychologie a sociologie.
§ 3
Žádost o vykonání zkoušky
(1)
V žádosti o vykonání zkoušky uchazeč uvede
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení,
b)
datum narození,
c)
adresu místa trvalého pobytu,
d)
adresu pro doručování písemností, pokud je odlišná od adresy místa trvalého pobytu, popřípadě elektronickou adresu pro doručování písemností,
e)
druh zkoušky, kterou požaduje vykonat,
f)
datum a podpis.
(2)
K žádosti o vykonání zkoušky uchazeč připojí
a)
doklad o zaplacení poplatku vyžadovaného zákonem o mediaci,
b)
informaci o dosaženém vzdělání, absolvovaném školení v mediacimediaci a vykonávané praxi v oblasti mediacemediace,
c)
kopii dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání v magisterském nebo v navazujícím magisterském studijním programu, nebo potvrzení o studiu na vysoké škole v magisterském nebo v navazujícím magisterském studijním programu,
d)
v případě žádosti o vykonání pouze zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace ověřenou kopii osvědčeníosvědčení o vykonání zkoušky mediátora.
(3)
K žádosti o opakování zkoušky a k žádosti o stanovení jiného nebo dalšího termínu uchazeč připojí doklad o zaplacení poplatku vyžadovaného zákonem o mediaci.
(4)
K žádosti, ke které uchazeč nepřipojí některý z dokladů stanovených v odstavci 2 písm. a), d) a odstavci 3, se nepřihlíží.
(5)
Ministerstvo může výjimečně, není-li z organizačních důvodů možné učinit součástí ústní části zkoušky prezentaci mediačních dovedností formou simulovaného mediačního jednání podle § 8 odst. 4, uchazeče nejpozději 3 týdny přede dnem konání ústní části zkoušky vyzvat, aby do 5 kalendářních dnů přede dnem konání ústní části zkoušky předložil nesestříhanou videonahrávku na datovém nosiči obsahující modelovou mediační situaci bez úvodního slova mediátora, trvající nejméně 1 a nejvíce 2 hodiny.
§ 4
(1)
Žádost o vykonání zkoušky může vzít uchazeč zpět nejpozději před zahájením zkoušky.
(2)
Pokud vezme uchazeč žádost o vykonání zkoušky zpět, poplatek za připuštění ke zkoušce se nevrací.
§ 5
Pozvánka na zkoušku
(1)
Pozvánku na zkoušku mediátora s uvedením termínu, času a místa konání písemné části zkoušky zašle ministerstvo uchazeči nejpozději 4 týdny přede dnem konání písemné části zkoušky. O termínu, čase a místě konání ústní části zkoušky mediátora informuje ministerstvo uchazeče nejpozději 3 týdny přede dnem konání ústní části zkoušky mediátora, a to na svých internetových stránkách, popřípadě dopisem zaslaným uchazeči.
(2)
Pozvánku na zkoušku z rodinné mediacerodinné mediace, na zkoušku v opravném termínu na základě žádosti o opakování zkoušky nebo v jiném termínu stanoveném podle § 11 s uvedením termínu, času a místa konání zkoušky zašle ministerstvo uchazeči nejpozději 3 týdny přede dnem konání zkoušky.
(3)
Pokud uchazeč současně se žádostí o vykonání zkoušky mediátora podal žádost o vykonání zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace a při zkoušce mediátora uspěl, umožní mu ministerstvo zkoušku z rodinné mediacerodinné mediace vykonat nejpozději do 30 kalendářních dnů po zaslání osvědčeníosvědčení o vykonání zkoušky mediátora podle § 14.
§ 6
Společná ustanovení pro písemnou a ústní část zkoušky
(1)
Zkouška se koná v českém jazyce.
(2)
Před zahájením každé části zkoušky prokazuje uchazeč svoji totožnost.
(3)
Pokud uchazeč v průběhu písemné nebo ústní části zkoušky od zkoušky odstoupí, hodnotí se stupněm neuspěl.
(4)
Uchazeč je povinen při zkoušce pracovat samostatně. Uchazeč, který v průběhu zkoušky porušil svoji povinnost pracovat samostatně, nebo závažně rušil průběh zkoušky, může být ze zkoušky vyloučen. Pokud byl uchazeč ze zkoušky vyloučen, hodnotí se stupněm neuspěl.
§ 7
Písemná část zkoušky mediátora
(1)
Písemná část zkoušky mediátora se koná formou testu a je neveřejná.
(2)
Písemná část zkoušky mediátora trvá nejdéle 2 hodiny. Po uplynutí této doby je uchazeč povinen písemnou práci odevzdat.
(3)
Zkušební otázky schvaluje ministerstvo. Zkušební otázky jsou stejné jak u zkoušky mediátora zajišťované ministerstvem, tak u zkoušky mediátora zajišťované Českou advokátní komorou podle zákona o advokacii.
(4)
Podmínkou úspěšného vykonání písemné části zkoušky mediátora je uvedení správné odpovědi na alespoň 75 % otázek.
(5)
O výsledku písemné části zkoušky mediátora rozhodne zaměstnanec ministerstva. Výsledek písemné části zkoušky mediátora oznámí ministerstvo uchazeči na svých internetových stránkách, popřípadě dopisem zaslaným uchazeči.
§ 8
Ústní část zkoušky
(1)
Ústní část zkoušky je veřejná a trvá nejdéle 2 hodiny.
(2)
Ústní část zkoušky mediátora se koná nejpozději do 5 týdnů ode dne konání písemné části zkoušky mediátora a může ji vykonat pouze uchazeč, který úspěšně vykonal písemnou část zkoušky mediátora.
(3)
Ústní část zkoušky sestává z praktické demonstrace mediačních dovedností, a to zejména v oblasti osobní interakce, způsobu vystupování, usnadňování vyjadřování, analýzy konfliktu, vedení vyjednávání, etického chování, komunikace, projevování empatie, aktivního naslouchání a strategické intervence.
(4)
Součástí ústní části zkoušky je prezentace mediačních dovedností formou simulovaného mediačního jednání, výjimečně formou videonahrávky modelové mediační situace, k jejímuž předložení byl uchazeč vyzván podle § 3 odst. 5.
(5)
Při zkoušce z rodinné mediacerodinné mediace se prověřují zejména mediační schopnosti a dovednosti potřebné pro řešení konfliktů vyplývajících z rodinných vztahů, dále znalosti rodinného práva, úpravy majetkových práv, znalosti z oblasti práv a psychologie dítěte, domácího násilí, mezigeneračních vztahů a komunikace. Součástí zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace je prezentace mediačních dovedností formou simulovaného mediačního jednání zaměřeného na vztahy vyplývající z rodinných konfliktů.
(6)
Podmínkou úspěšného vykonání ústní části zkoušky je celkové vyhodnocení znalostí a mediačních dovedností uchazeče na alespoň 75 %.
(7)
Zkušební komise rozhodne o výsledku ústní části zkoušky na základě neveřejné porady bezprostředně po skončení ústní části zkoušky uchazeče.
§ 9
Zkušební komise
(1)
Zkušební komisaře jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti z řad zaměstnanců ministerstva a odborníků na mediacimediaci, a to jak pro zkoušky zajišťované ministerstvem, tak pro zkoušky zajišťované Českou advokátní komorou podle zákona o advokacii. Zkušební komisaři musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu.
(2)
Zkušební komise pro ústní část zkoušky je tříčlenná a uchazeč se její složení dozví až bezprostředně před konáním ústní části zkoušky. Členy zkušební komise vybere ministerstvo z řad zkušebních komisařů jmenovaných ministrem spravedlnosti, a to jak pro zkoušky zajišťované ministerstvem, tak pro zkoušky zajišťované Českou advokátní komorou podle zákona o advokacii.
(3)
Zkušební komise je usnášeníschopná za přítomnosti všech svých členů.
(4)
Zkušební komise rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů.
(5)
Předsedu zkušební komise jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Předseda zkušební komise řídí průběh ústní části zkoušky a dbá na její odbornou úroveň.
§ 10
Podjatost členů zkušební komise
(1)
Členové zkušební komise jsou povinni sdělit ministerstvu nejpozději před konáním ústní části zkoušky skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o nestrannosti členů zkušební komise ve vztahu k uchazeči.
(2)
Před konáním ústní části zkoušky má uchazeč právo namítnout podjatost kteréhokoli člena zkušební komise. O tom musí být předsedou zkušební komise poučen. Uchazeč, který vznesl námitku podjatosti, ústní část zkoušky v původním termínu nekoná.
(3)
Vznesenou námitku podjatosti je uchazeč povinen zaslat písemně ministerstvu nejpozději do 5 pracovních dní ode dne, kdy měl konat ústní část zkoušky. V námitce podjatosti musí být uvedeno, proti kterému členu zkušební komise směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti a jakými důkazy může být prokázán.
(4)
Námitku podjatosti posoudí ministerstvo do 10 pracovních dnů ode dne jejího doručení. Není-li námitka podjatosti zjevně bezdůvodně vznesená a byla-li ministerstvu zaslána včas, ministerstvo umožní uchazeči vykonání ústní části zkoušky v nejbližším termínu; jinak se uchazeč hodnotí stupněm neuspěl. O způsobu vyřízení námitky podjatosti ministerstvo uchazeče vyrozumí bez zbytečného odkladu.
§ 11
Neúčast na zkoušce
(1)
Pokud se uchazeč nemůže z vážných důvodů dostavit ve stanoveném zkušebním termínu k písemné nebo ústní části zkoušky a svoji neúčast do 5 kalendářních dnů ode dne termínu zkoušky nebo její části ministerstvu písemně omluví, může vykonat zkoušku nebo její část v jiném termínu stanoveném ministerstvem; pokud svoji neúčast řádně a včas neomluví, hodnotí se stupněm neuspěl.
(2)
Pokud se uchazeč nedostaví v jiném termínu stanoveném ministerstvem k písemné nebo ústní části zkoušky a do 5 kalendářních dnů ministerstvu neprokáže, že se nemohl dostavit z důvodů zvláštního zřetele hodných, hodnotí se stupněm neuspěl.
(3)
Na žádost uchazeče ministerstvo promine zmeškání lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2, prokáže-li uchazeč, že lhůtu zmeškal z důvodů zvláštního zřetele hodných. Žádost o prominutí zmeškání lhůty je třeba podat do 5 kalendářních dnů po odpadnutí překážky.
§ 12
Hodnocení zkoušky
(1)
Výsledek zkoušky se hodnotí stupni uspěl nebo neuspěl.
(2)
Při zkoušce mediátora uchazeč uspěl, pokud byl hodnocen stupněm uspěl při písemné i ústní části zkoušky mediátora. Při zkoušce z rodinné mediacerodinné mediace uchazeč uspěl, pokud byl hodnocen stupněm uspěl při ústní části zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace.
(3)
Výsledek zkoušky oznámí zkušební komise uchazeči ústním vyhlášením bezprostředně po poradě konané po ústní části zkoušky tohoto uchazeče.
(4)
Pokud uchazeč při ústní části zkoušky mediátora neuspěl, není při opakování zkoušky mediátora povinen opakovat i její písemnou část, kterou složil úspěšně.
§ 13
Protokol o průběhu zkoušky
(1)
O průběhu zkoušky se pořídí protokol, který obsahuje zejména
a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení uchazeče,
b)
datum narození uchazeče,
c)
adresu místa trvalého pobytu uchazeče,
d)
druh zkoušky,
e)
datum, čas a místo konání písemné a ústní části zkoušky,
f)
bodové ohodnocení písemné části zkoušky mediátora,
g)
zkušební otázky ústní části zkoušky,
h)
výsledek zkoušky,
i)
jména, příjmení členů zkušební komise a jejich podpisy.
(2)
Přílohou protokolu je písemný test vypracovaný při písemné části zkoušky mediátora, bodové ohodnocení znalostí a mediačních dovedností uchazeče při ústní části zkoušky a videonahrávka modelové mediační situace, byla-li na výzvu ministerstva podle § 3 odst. 5 předložena.
§ 14
Osvědčení o vykonání zkoušky
(1)
Uchazeči, který při zkoušce uspěl, zašle ministerstvo do 30 kalendářních dnů po konání její poslední části osvědčeníosvědčení o vykonání zkoušky. OsvědčeníOsvědčení je dokladem potvrzujícím úspěšné vykonání zkoušky.
(2)
OsvědčeníOsvědčení obsahuje údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení uchazeče, jeho datu narození, druhu vykonané zkoušky, datu jejího vykonání, datu vydání osvědčeníosvědčení a podpis předsedy zkušební komise.
§ 15
Výše odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem
Výše odměny za první setkání s mediátoremmediátorem nařízené soudem činí 400 Kč za každou započatou hodinu. Je-li zapsaný mediátor plátcem daně z přidané hodnoty podle jiného právního předpisu, náleží mu rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty.
§ 16
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2012.
Ministr:
JUDr. Blažek, Ph.D., v. r. |
Zákon č. 276/2012 Sb. | Zákon č. 276/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 22. 8. 2012, datum účinnosti 6. 9. 2012, částka 96/2012
* Čl. I - Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění z
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 6. 9. 2012
276
ZÁKON
ze dne 18. července 2012,
kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 391/2002 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 61/2005 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 71/2010 Sb. a zákona č. 239/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 větě první se slova „se sídlem v Olomouci“ nahrazují slovy „se sídlem v Praze“ a ve větě druhé se za slova „Účelem Fondu“ vkládají slova „a jeho veřejným posláním“ a na konci textu odstavce 1 se doplňují slova „a udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů v souladu s veřejným zájmem“.
2.
V § 1 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 7 zní:
„(3)
Fond hospodaří s majetkem ve vlastnictví státu7), s vlastním majetkem a s majetkem jiných osob.
7)
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.“.
3.
V § 1 se doplňují odstavce 4 až 7, které včetně poznámky pod čarou č. 8 znějí:
„(4)
Vlastní majetek Fond nabývá
a)
přijetím určeného majetku od státu nebo jiných osob,
b)
z vlastní činnosti.
(5)
Fond může být zřizovatelem či zakladatelem právnických osob a může v nich nabývat majetkovou účast.
(6)
Prostředky Fondu určené na podporu udržitelného rozvoje obcí, měst a regionů může Fond převést do fondů rozvoje měst v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie8).
(7)
Fond může nabývat cenné papíry, zejména podle zákona o kolektivním investování.
8)
Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999.
Nařízení Komise (ES) č. 1828/2006 ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj.“.
4.
V § 2 odst. 1 písm. i) se slovo „státních“ zrušuje a na konci textu se doplňují slova „a do fondů rozvoje měst“.
5.
V § 3 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „soustředěné ve Fondu“ nahrazují slovy „státu, se kterými Fond hospodaří,“.
6.
V § 3 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
k financování projektů za účelem realizace cílů veřejné politiky v oblasti bydlení a rozvoje obcí, měst a regionů.“.
7.
V § 3 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „soustředěné ve Fondu“ nahrazují slovy „státu, se kterými Fond hospodaří,“.
8.
V § 3 odst. 2 písm. f) se za slova „spojených se správou“ vkládají slova „a činností“.
9.
V § 3 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Vlastní prostředky Fondu a prostředky jiných osob, se kterými Fond hospodaří, lze použít v souladu s jejich určením a účelem Fondu.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
10.
V § 3 odst. 4 se slova „a d)“ nahrazují slovy „, d) a h)“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 275/2012 Sb. | Zákon č. 275/2012 Sb.
Zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)
Vyhlášeno 22. 8. 2012, datum účinnosti 1. 10. 2012, částka 95/2012
* ČÁST PRVNÍ - VOLBA PREZIDENTA REPUBLIKY (§ 1 — § 75)
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (§ 76 — § 76)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o Ústavním soudu (§ 79 — § 79)
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o regulaci reklamy (§ 80 — § 80)
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o státní statistické službě (§ 81 — § 81)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (§ 82 — § 82)
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění (§ 83 — § 83)
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o jednacím řádu Senátu (§ 84 — § 84)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání (§ 86 — § 86)
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí (§ 87 — § 87)
* ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna soudního řádu správního (§ 88 — § 88)
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 89 — § 89)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (89/2024 Sb., 268/2024 Sb.)
275
ZÁKON
ze dne 18. července 2012
o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VOLBA PREZIDENTA REPUBLIKY
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidenta republiky (dále jen „volba prezidenta“), podrobnosti navrhování kandidátů na funkci prezidenta republiky, vyhlašování a provádění volby prezidenta a vyhlašování jejího výsledku a soudní přezkum.
§ 2
Doba a místo hlasování
(1)
Hlasování při volbě prezidenta na území České republiky probíhá ve stálých volebních okrscích vytvořených podle jiného právního předpisu1) (dále jen „volební okrsek“).
(2)
Hlasování při volbě prezidenta mimo území České republiky probíhá ve zvláštních stálých volebních okrscích vytvořených podle jiného právního předpisu2) (dále jen „zvláštní volební okrsek“).
(3)
Volba prezidenta se na území České republiky koná ve dvou dnech, kterými jsou pátek a sobota. V první den volby prezidenta začíná hlasování ve 14.00 hodin a končí ve 22.00 hodin. Ve druhý den volby prezidenta začíná hlasování v 8.00 hodin a končí ve 14.00 hodin.
(4)
Volba prezidenta se mimo území České republiky koná ve dvou dnech, kterými jsou
a)
čtvrtek a pátek, kdy hlasování začíná ve 14.00 hodin a končí ve 21.00 hodin místního času, jde-li o hlasování v místě podle odstavce 2, v němž nastává shodně označený hodinový čas později o více jak 2 hodiny ve srovnání s hodinovým časem na území České republiky,
b)
pátek, kdy hlasování začíná ve 12.00 hodin a končí ve 22.00 hodin místního času, a sobota, kdy hlasování začíná v 8.00 hodin a končí ve 12.00 hodin místního času, jde-li o hlasování v místě podle odstavce 2, v němž nastává shodně označený hodinový čas později o nejvýše 2 hodiny ve srovnání s hodinovým časem na území České republiky,
c)
pátek, kdy hlasování začíná ve 14.00 hodin a končí ve 22.00 hodin místního času, a sobota, kdy hlasování začíná v 8.00 hodin a končí ve 14.00 hodin místního času, jde-li o hlasování v ostatních místech podle odstavce 2.
(5)
Dnem volby prezidenta se podle tohoto zákona rozumí první den volby prezidenta na území České republiky, nestanoví-li tento zákon jinak. Lhůty a vymezení volebních dnů podle tohoto zákona nejsou dobou hlasování v zahraničí dotčeny.
§ 3
Vyhlášení volby prezidenta a volební obvod
(1)
Volbu prezidenta vyhlašuje předseda Senátu uveřejněním rozhodnutí o vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů tak, aby se případné druhé kolo volby prezidenta konalo nejpozději 30 dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Za den vyhlášení volby prezidenta se považuje den rozeslání částky Sbírky zákonů, v níž bylo rozhodnutí o vyhlášení volby prezidenta vyhlášeno.
(2)
Pro volbu prezidenta tvoří území České republiky jeden volební obvod.
§ 4
Právo volit
(1)
VoličemVoličem je státní občan České republiky (dále jen „občan“), který alespoň druhý den volby prezidenta dosáhl věku 18 let. Ve druhém kole volby prezidenta může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola volby prezidenta dosáhl věku 18 let.
(2)
Překážkami v právu volit jsou
a)
zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidí3), nebo
b)
omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva4).
§ 5
Překážka v právu být volen
Překážkou v právu být volen je omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva4).
HLAVA II
VOLEBNÍ ORGÁNY
§ 6
Soustava volebních orgánů
(1)
Volebními orgány podle tohoto zákona jsou
a)
Státní volební komise,
b)
Ministerstvo vnitra,
c)
Ministerstvo zahraničních věcí,
d)
Český statistický úřad,
e)
krajský úřad, v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „krajský úřad“),
f)
pověřený obecní úřad5), v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu s více než 10 stálými volebními okrsky, jinak magistrát tohoto města (dále jen „pověřený obecní úřad“),
g)
obecní úřad, úřad městyse, městský úřad, magistrát územně nečleněného statutárního města, úřad městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města, úřad městské části hlavního města Prahy (dále jen „obecní úřad“),
h)
starosta obceobce, městyse, města, primátor statutárního města, které není územně členěno, a v územně členěném statutárním městě starosta městské části nebo městského obvodu, v hlavním městě Praze starosta městské části (dále jen „starosta“),
i)
tajemník pověřeného obecního úřadu,
j)
ředitel krajského úřadu a ředitel Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „ředitel krajského úřadu“),
k)
zastupitelský úřad a konzulární úřad České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem, (dále jen „zastupitelský úřad“),
l)
okrsková volební komise,
m)
zvláštní okrsková volební komise.
(2)
Činnost volebních orgánů je výkonem státní správy.
§ 7
Státní volební komise
(1)
Státní volební komise vytvořená podle jiného právního předpisu6) je stálým volebním orgánem i pro volbu prezidenta. Adresu sídla Státní volební komise zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách určených pro volby.
(2)
Státní volební komise
a)
koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení volby prezidenta,
b)
dohlíží na zabezpečení úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění volby prezidenta,
c)
losuje čísla, kterými budou označeny hlasovací lístky,
d)
vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí,
e)
vyhlašuje celkový výsledek volby prezidenta sdělením ve Sbírce zákonů,
f)
předává celkový výsledek volby prezidenta předsedovi Senátu, a není-li funkce předsedy Senátu obsazena, předsedovi Poslanecké sněmovny.
§ 8
Ministerstvo vnitra
(1)
Ministerstvo vnitra je ústředním správním úřadem pro volbu prezidenta.
(2)
Ministerstvo vnitra
a)
sjednocuje a kontroluje organizační a technickou přípravu, průběh a provedení volby prezidenta,
b)
registruje kandidátní listiny,
c)
předává neprodleně Českému statistickému úřadu kopie kandidátních listin k založení registru kandidátů pro zpracování výsledku volby prezidenta, seznam zaregistrovaných kandidátních listin a průběžně jej informuje o změnách v údajích o kandidátech,
d)
prostřednictvím krajských úřadů informuje starosty o tom, kdo má právo delegovat členy a náhradníky do okrskové volební komise; zároveň tuto informaci zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby,
e)
informuje Státní volební komisi o registraci kandidátních listin,
f)
zajišťuje tisk volebních materiálů a hlasovacích lístků,
g)
zveřejňuje na svých internetových stránkách určených pro volby informaci o podmínkách a způsobu hlasování,
h)
kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech a sčítání hlasů okrskovou volební komisí,
i)
řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení volby prezidenta na úrovni kraje a hlavního města Prahy poté, co se stěžovatel neúspěšně domáhal nápravy u krajského úřadu,
j)
plní úkoly při odstraňování duplicit mezi zvláštními seznamy voličůvoličů a stálými seznamy voličůvoličů podle jiného právního předpisu7),
k)
archivuje volební dokumentaci, včetně volební dokumentace předané Ministerstvem zahraničních věcí,
l)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
(3)
Pro účely registrace kandidátních listin a kontroly petic využívá Ministerstvo vnitra
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel8),
b)
údaje z informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z informačního systému evidence občanských průkazů,
d)
údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“),
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum narození,
e)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
f)
čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů,
g)
datum, místo a okres či stát úmrtí nebo den smrti uvedený v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého a datum nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou
a)
jméno, příjmení, včetně předchozích příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
adresa místa trvalého pobytu,
e)
omezení svéprávnosti,
f)
datum, místo a okres či stát úmrtí nebo den smrti uvedený v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého a datum nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo, popřípadě série občanského průkazu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil,
d)
datum skončení platnosti a datum skartace občanského průkazu,
e)
čísla, popřípadě série ztracených, odcizených, zničených nebo neplatných občanských průkazů a datum ohlášení ztráty, odcizení nebo zničení občanského průkazu.
(7)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. d) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo cestovního pasu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil,
d)
datum skončení platnosti cestovního pasu,
e)
číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného nebo neplatného cestovního pasu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.
(8)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(9)
Ze získaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 9
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí
a)
organizačně a technicky zabezpečuje přípravu, průběh a provedení volby prezidenta mimo území České republiky9),
b)
předává zvláštní seznamy voličůvoličů vedené zastupitelskými úřady (§ 31) Ministerstvu vnitra na technickém nosiči dat,
c)
ve spolupráci s Českým statistickým úřadem zajišťuje vytvoření jednotného systému elektronických komunikací pro přenos dat mezi zastupitelskými úřady a Ministerstvem zahraničních věcí,
d)
předává Českému statistickému úřadu podklady pro založení a aktualizaci seznamů zvláštních volebních okrsků,
e)
ve spolupráci s Českým statistickým úřadem zajišťuje podmínky pro provoz pracoviště Českého statistického úřadu u Ministerstva zahraničních věcí,
f)
předává zvláštní okrskové volební komisi písemný doklad převzatý od Českého statistického úřadu ve formě tiskového výstupu z počítače osvědčující, že výsledky ze zvláštního volebního okrsku byly do dalšího zpracování převzaty bezchybně,
g)
po zjištění celkového výsledku volby prezidenta předává Ministerstvu vnitra volební dokumentaci zaslanou zastupitelskými úřady,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
§ 10
Český statistický úřad
(1)
Český statistický úřad vypracovává závazný systém zjišťování a zpracování výsledku volby prezidenta a zajistí vyhotovení příslušného programového vybavení pro účely zpracování a poskytování výsledku volby prezidenta.
(2)
Český statistický úřad dále
a)
zabezpečuje technicky systém zpracování výsledku volby prezidenta10) podle odstavce 1 na pracovištích vytvořených u pověřených obecních úřadů a u Ministerstva zahraničních věcí; při tom spolupracuje s Ministerstvem vnitra, Ministerstvem zahraničních věcí, krajskými úřady, pověřenými obecními úřady a obecními úřady,
b)
pro jednotlivá pracoviště podle písmena a) zabezpečuje zaměstnance Českého statistického úřadu pověřené zjišťováním a zpracováním výsledku volby prezidenta a potřebný počet dalších osob pro zajištění zpracování a poskytování výsledku volby prezidenta, provádí jejich školení a vyškoleným zaměstnancům vydá pověření,
c)
provádí školení členů okrskových volebních komisí k závaznému systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování ve spolupráci s krajskými úřady a pověřenými obecními úřady, a to alespoň pro osoby, jejichž účast na školení je povinná,
d)
vyhotovuje registr kandidátů pro zpracování výsledku volby prezidenta; po registraci kandidátních listin Ministerstvem vnitra zveřejňuje údaje z registru kandidátů na svých internetových stránkách určených pro volby,
e)
řeší stížnosti na funkci technických zařízení a příslušného programového vybavení dodaných Českým statistickým úřadem a použitých při zpracování výsledku volby prezidenta,
f)
vydává okrskovým volebním komisím a prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí zvláštním okrskovým volebním komisím písemný doklad ve formě tiskového výstupu z počítače osvědčující, že výsledky z volebního okrsku a zvláštního volebního okrsku byly do dalšího zpracování převzaty bezchybně,
g)
předává zápisy o průběhu a výsledku hlasování převzaté od okrskových volebních komisí do úschovy příslušnému pověřenému obecnímu úřadu nejpozději 10 dnů od ukončení zpracování výsledků na úrovni pověřeného obecního úřadu; zápisy o průběhu a výsledku hlasování převzaté na pracovišti u Ministerstva zahraničních věcí uschová,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
(3)
Pouze zaměstnanec Českého statistického úřadu, který má pověření podle odstavce 2 písm. b), je oprávněn
a)
zdržovat se v místnosti, kde okrsková volební komise sčítá hlasy (§ 48),
b)
převzít stejnopis zápisu o průběhu a výsledku hlasování a výsledek hlasování na technickém nosiči dat,
c)
stanovit lhůtu k odstranění chyb a předání nového zápisu o průběhu a výsledku hlasování,
d)
vydat pokyn k ukončení zasedání okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise ve druhý den volby prezidenta,
e)
zajistit převzetí výsledků hlasování za všechny územně příslušné volební okrsky a zvláštní volební okrsky,
f)
zajistit zpracování výsledku volby prezidenta.
§ 11
Krajský úřad
(1)
Krajský úřad
a)
zajišťuje organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení volby prezidenta v kraji,
b)
řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení volby prezidenta na úrovni obceobce, městyse, města, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, městské části hlavního města Prahy (dále jen „obecobec“) poté, co se stěžovatel neúspěšně domáhal nápravy u obecního úřadu,
c)
kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech a sčítání hlasů okrskovými volebními komisemi,
d)
projednává přestupkypřestupky a jiné správní delikty na úseku volební kampaněvolební kampaně a ukládá pokuty podle tohoto zákona,
e)
v případě potřeby poskytuje nezbytnou součinnost při zajištění školení členů okrskových volebních komisí prováděného Českým statistickým úřadem k systému zjišťování a zpracování výsledků voleb a pověřeným obecním úřadem k zásadám hlasování,
f)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti v územním obvodu kraje z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejní jej na svých internetových stránkách,
g)
archivuje volební dokumentaci,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
(2)
Činnosti podle odstavce 1 písm. b), c) a e) může vykonávat pouze zaměstnanec kraje zařazený do krajského úřadu, který má osvědčení podle jiného právního předpisu11).
§ 12
Pověřený obecní úřad
(1)
Pověřený obecní úřad
a)
zajišťuje místnosti a pomocné prostředky pro činnost pracoviště Českého statistického úřadu při přejímce, kontrole a zpracování zápisů o průběhu a výsledku hlasování přebíraných od okrskových volebních komisí,
b)
spolupracuje s Českým statistickým úřadem na zajištění potřebných pracovních sil a technických zařízení pro vstup výsledku z jednotlivých volebních okrsků do systému zpracování na tomto pracovišti,
c)
zajišťuje a provádí školení členů okrskových volebních komisí k zásadám hlasování a zajišťuje školení k systému zjišťování a zpracování výsledků voleb, které provádí Český statistický úřad, a informuje obecní úřad o účasti na těchto školeních,
d)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti ve svém správním obvodu z podkladů obecních úřadů, zašle jej nejpozději do 4 dnů přede dnem volby prezidenta krajskému úřadu a zveřejní jej na svých internetových stránkách,
e)
podílí se na distribuci volebních materiálů,
f)
kontroluje průběh hlasování ve volebních místnostech a sčítání hlasů okrskovými volebními komisemi,
g)
archivuje volební dokumentaci,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
(2)
Činnosti podle odstavce 1 písm. c) a f) může vykonávat pouze zaměstnanec obceobce zařazený do pověřeného obecního úřadu, který má osvědčení podle jiného právního předpisu11).
§ 13
Obecní úřad
Obecní úřad
a)
zajišťuje pro okrskové volební komise volební místnosti, potřebné pracovní síly a pomocné prostředky,
b)
vede zvláštní seznam voličůvoličů (§ 32),
c)
vydává voličský průkaz (§ 33),
d)
zajišťuje telefonní spojení do každé volební místnosti v územním obvodu obceobce a telefonní číslo nahlásí nejpozději do 9 dnů přede dnem volby prezidenta pověřenému obecnímu úřadu,
e)
řeší stížnosti na organizačně technické zabezpečení volby prezidenta na úrovni obceobce a volebního okrsku,
f)
předává okrskovým volebním komisím výpisy ze stálého seznamu voličůvoličů a zvláštního seznamu voličůvoličů,
g)
archivuje volební dokumentaci převzatou od okrskové volební komise,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
§ 14
Starosta
(1)
Starosta
a)
zajišťuje informování voličůvoličů o době a místě konání volby prezidenta v obciobci,
b)
zajišťuje distribuci hlasovacích lístků voličůmvoličům,
c)
stanoví s přihlédnutím k počtu voličůvoličů ve volebním okrsku ve lhůtě 60 dnů přede dnem volby prezidenta minimální počet členů okrskové volební komise, a to tak, aby počet členů byl nejméně 5, s výjimkou volebních okrsků do 300 voličůvoličů, kde může být okrsková volební komise čtyřčlenná,
d)
zveřejňuje na úřední desce do 45 dnů přede dnem volby prezidenta informaci o počtu a sídle volebních okrsků,
e)
jmenuje a odvolává zapisovatele okrskové volební komise (dále jen „zapisovatel“),
f)
svolá první zasedání okrskové volební komise tak, aby se uskutečnilo nejpozději 21 dnů přede dnem volby prezidenta, a vyrozumí členy okrskové volební komise, jejichž účast na školení je povinná, o termínech školení k zásadám hlasování a k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování a důsledcích nesplnění povinnosti se jich účastnit,
g)
jmenuje na neobsazená místa další členy okrskové volební komise,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
(2)
Oznámení o svolání prvního zasedání okrskové volební komise zasílá starosta delegovaným a jmenovaným zástupcům do datové schránky, případně na adresu, kterou mu sdělili jako adresu pro doručování, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mají být doručovány písemnosti, nebo na adresu místa jejich trvalého pobytu a současně toto oznámení vyvěsí na úřední desce obecního úřadu; oznámení se pokládá za doručené dnem vyvěšení na úřední desce. Při vyrozumění členů okrskové volební komise o termínech školení a o důsledcích nesplnění povinnosti se jich účastnit postupuje starosta obdobně.
§ 15
Tajemník pověřeného obecního úřadu a ředitel krajského úřadu
Tajemník pověřeného obecního úřadu zabezpečí pro obec ve správním obvodu tohoto úřadu úkoly podle tohoto zákona, pokud nejsou splněny ve stanovené lhůtě, nestanoví-li veřejnoprávní smlouva nebo rozhodnutí krajského úřadu jinak. Obdobně postupuje ředitel krajského úřadu v případě obceobce s pověřeným obecním úřadem a tajemník magistrátu v případě městské části nebo městského obvodu měst Brna, Ostravy a Plzně.
§ 16
Zastupitelský úřad
Zastupitelský úřad v rámci svého územního obvodu
a)
zajišťuje mimo území České republiky organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení volby prezidenta,
b)
vede zvláštní seznam voličůvoličů (§ 31),
c)
vydává voličský průkaz (§ 33),
d)
zajišťuje podle místních podmínek informování voličůvoličů o době a místě konání volby prezidenta, o možnosti zápisu do zvláštního seznamu voličůvoličů vedeného zastupitelským úřadem, o způsobu hlasování a o datu konání druhého kola volby prezidenta, a to případně i v příslušném cizím jazyce,
e)
provádí školení členů zvláštních okrskových volebních komisí,
f)
zajišťuje tisk nebo rozmnožení hlasovacích lístků,
g)
zajišťuje pro zvláštní okrskovou volební komisi volební místnost, pomocné prostředky a potřebné pracovní síly,
h)
plní další úkoly podle tohoto zákona.
§ 17
Okrsková volební komise
(1)
Okrsková volební komise
a)
dbá o pořádek ve volební místnosti,
b)
zajišťuje hlasování a dozírá na jeho průběh,
c)
sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování,
d)
odevzdá volební dokumentaci do úschovy obecnímu úřadu, s výjimkou 1 vyhotovení zápisu o průběhu a výsledku hlasování (§ 51 a 52).
(2)
Okrsková volební komise je schopná se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. Usnesení je přijato, vyslovila-li se pro ně nadpoloviční většina přítomných členů okrskové volební komise.
(3)
Okrsková volební komise na svém prvním zasedání vylosuje ze svých členů předsedu a místopředsedu. Losování řídí zapisovatel okrskové volební komise; zapisovatel se do losování nezařazuje. Pokud předseda nebo místopředseda okrskové volební komise odstoupí nebo nebude moci z jiných závažných důvodů vykonávat svoji funkci, proběhne losování znovu; do losování předsedy okrskové volební komise nebude zařazen místopředseda okrskové volební komise; do losování místopředsedy okrskové volební komise nebude zařazen předseda okrskové volební komise.
(4)
Předsedu okrskové volební komise v době jeho nepřítomnosti zastupuje místopředseda okrskové volební komise.
(5)
Zapisovatel, předseda a místopředseda okrskové volební komise, s výjimkou zvláštních okrskových volebních komisí, je povinen zúčastnit se školení k zásadám hlasování a k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování.
(6)
Obecní úřad ve spolupráci se zapisovatelem zajistí, aby ve volební místnosti v průběhu hlasování bylo u každého člena okrskové volební komise uvedeno jeho jméno, příjmení, funkce v okrskové volební komisi a údaj o tom, zda jej delegovala politická strana, politické hnutí, koalice nebo občan anebo jmenoval starosta.
§ 18
Členství v okrskové volební komisi
(1)
Členem okrskové volební komise může být občan,
a)
který v den složení slibu dosáhl věku 18 let,
b)
u něhož nenastala překážka v právu volit podle § 4 odst. 2 a
c)
který není kandidátem na prezidenta republiky.
(2)
Delegovat nejpozději 30 dnů přede dnem volby prezidenta jednoho člena a jednoho náhradníka do okrskové volební komise může občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, politická strana, politické hnutí nebo koalice, která má zastoupení v Poslanecké sněmovně nebo Senátu, anebo politická strana, politické hnutí nebo koalice, která nemá zastoupení v Parlamentu České republiky a v posledních volbách získala alespoň jeden mandát v územně příslušném zastupitelstvu kraje.
(3)
Delegování členů a náhradníků podle odstavce 2 se provede tak, že se jejich seznam osobně doručí nebo zašle starostovi, a to v listinné podobě nebo v elektronické podobě; o osobním doručení se sepíše úřední záznam nebo se potvrdí převzetí. Seznam musí obsahovat jméno a příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu člena, popřípadě náhradníka, a jméno a příjmení osoby oprávněné jednat jménem politické strany nebo politického hnutí, anebo jméno a příjmení občana, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, popřípadě jméno a příjmení osoby, která byla k tomuto úkonu písemně pověřena a která kopii písemného pověření k seznamu přiloží. Dále může seznam obsahovat telefonní číslo, adresu pro doručování nebo adresu elektronické pošty člena, popřípadě náhradníka a údaj, do které okrskové volební komise mají být delegovaní členové a náhradníci zařazeni; pokud tento údaj chybí, zařadí je do okrskových volebních komisí starosta. Seznam podepíše osoba oprávněná jednat jménem politické strany nebo politického hnutí, občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, nebo osoba, která je k provedení delegování členů a náhradníků podle odstavce 2 pověřena.
(4)
Není-li takto dosaženo nejnižšího stanoveného počtu členů okrskové volební komise podle § 14 odst. 1 písm. c), jmenuje před jejím prvním zasedáním členy na neobsazená místa starosta.
(5)
Členství v okrskové volební komisi vzniká složením slibu tohoto znění: „Slibuji na svou čest, že budu svědomitě a nestranně vykonávat svoji funkci a budu se při tom řídit Ústavou, zákony a jinými právními předpisy České republiky.“. Slib skládá delegovaný nebo jmenovaný zástupce na prvním zasedání okrskové volební komise, jehož se účastní, tak, že se podepíše pod písemné znění slibu; tím se zároveň ujímá své funkce.
(6)
Členství v okrskové volební komisi zaniká
a)
dnem ukončení činnosti okrskové volební komise (§ 58),
b)
úmrtím člena okrskové volební komise,
c)
okamžikem, kdy předseda okrskové volební komise obdrží písemné prohlášení o vzdání se funkce člena okrskové volební komise; předseda okrskové volební komise předá písemné prohlášení o vzdání se své funkce člena okrskové volební komise místopředsedovi okrskové volební komise,
d)
okamžikem, kdy předseda okrskové volební komise obdrží písemné odvolání člena okrskové volební komise tím, kdo jej delegoval,
e)
pozbytím státního občanství České republiky člena okrskové volební komise,
f)
nastane-li u člena okrskové volební komise překážka v právu volit podle § 4 odst. 2, nebo
g)
ve dnech volby prezidenta, nevykonává-li člen okrskové volební komise svoji funkci a jeho nepřítomnost trvá nepřetržitě déle než 2 hodiny.
(7)
Nedostaví-li se delegovaný nebo jmenovaný zástupce na první zasedání okrskové volební komise bez omluvy, nebude mu umožněno dodatečné složení slibu a starosta povolá náhradníka téže politické strany, politického hnutí nebo koalice nebo náhradníka delegovaného občanem, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, popřípadě jmenuje nového člena okrskové volební komise.
(8)
Za člena, jehož členství zaniklo podle odstavce 6, povolá předseda okrskové volební komise prostřednictvím starosty náhradníka téže politické strany, politického hnutí nebo koalice nebo náhradníka delegovaného občanem, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována; náhradník se stává členem okrskové volební komise složením slibu podle odstavce 5. Není-li předseda okrskové volební komise ustanoven, povolá náhradníka podle věty první starosta. V případě, kdy počet členů okrskové volební komise poklesne pod starostou stanovený počet v průběhu volby prezidenta a nejsou-li náhradníci podle odstavce 2, jmenuje starosta na neobsazená místa do stanoveného počtu další členy okrskové volební komise.
§ 19
Zapisovatel okrskové volební komise
Zapisovatel, kterého jmenuje starosta nejpozději 20 dnů před prvním zasedáním okrskové volební komise, je členem okrskové volební komise. Zapisovatel pořizuje zápis z jednání okrskové volební komise. Zapisovatel skládá slib ve znění a způsobem uvedeným v § 18 odst. 5. Starosta odvolá zapisovatele, který přestane vykonávat svoji funkci nebo ji nevykonává řádně, a na jeho místo neprodleně jmenuje nového zapisovatele.
§ 20
Zvláštní okrsková volební komise
(1)
Vedoucí zastupitelského úřadu jmenuje nejpozději 30 dnů přede dnem volby prezidenta předsedu a další členy zvláštní okrskové volební komise, kteří jsou občany, v den složení slibu dosáhli věku 18 let, nenastala u nich překážka v právu volit podle § 4 odst. 2, nejsou kandidáty na prezidenta republiky a ovládají český jazyk. Nejnižší počet členů zvláštní okrskové volební komise je 3. Do tohoto počtu se započítává i zapisovatel, kterého jmenuje a odvolává vedoucí zastupitelského úřadu, a to nejpozději 18 dnů před prvním zasedáním zvláštní okrskové volební komise. Poklesne-li v průběhu volby prezidenta počet členů zvláštní okrskové volební komise pod minimální stanovený počet, jmenuje na neobsazená místa vedoucí zastupitelského úřadu další členy zvláštní okrskové volební komise. První zasedání zvláštní okrskové volební komise svolá vedoucí zastupitelského úřadu tak, aby se uskutečnilo nejpozději 21 dnů přede dnem volby prezidenta. Nepodaří-li se jmenovat tříčlennou zvláštní okrskovou volební komisi, zajistí její úkoly vedoucí zastupitelského úřadu a zapisovatel. Vedoucí zastupitelského úřadu má při plnění těchto úkolů postavení starosty. Členové zvláštní okrskové volební komise se ujímají funkce složením slibu podle § 18 odst. 5. Členství ve zvláštní okrskové volební komisi zaniká z důvodů a způsobem podle § 18 odst. 6.
(2)
Ten, kdo má právo delegovat členy a náhradníky do okrskových volebních komisí, může delegovat 1 člena a 1 náhradníka do každé zvláštní okrskové volební komise. Delegování se provede obdobně jako do okrskové volební komise; seznam delegovaných členů a náhradníků se doručuje zastupitelskému úřadu. Delegovaný člen se nemusí účastnit prvního zasedání zvláštní okrskové volební komise.
(3)
Zvláštní okrsková volební komise
a)
zajišťuje hlasování ve zvláštním volebním okrsku, dozírá na jeho průběh a dbá o pořádek ve volební místnosti,
b)
sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku,
c)
odevzdá volební dokumentaci zastupitelskému úřadu, který ji odešle Ministerstvu zahraničních věcí.
HLAVA III
KANDIDÁTNÍ LISTINA
§ 21
Podání kandidátní listiny
(1)
Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).
(2)
Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.
(3)
Kandidátní listina se podává nejpozději 66 dnů přede dnem volby prezidenta Ministerstvu vnitra. Dnem podání kandidátní listiny je zahájeno řízení o registraci kandidátní listiny. Ministerstvo vnitra informuje zmocněncezmocněnce navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů anebo navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněncezmocněnce, pak přímo navrhujícího občana, že kandidátní listinu obdrželo a kdy bylo zahájeno řízení. Ministerstvo vnitra zašle seznam kandidátů na funkci prezidenta republiky, kteří podali kandidátní listinu, Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“) zřízenému podle zákona upravujícího sdružování v politických stranách a politických hnutích.
§ 22
Zmocněnec
(1)
ZmocněncemZmocněncem je fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let a je takto označena na kandidátní listině; zmocněneczmocněnec své zmocnění přijímá vlastnoručním podpisem na kandidátní listině. ZmocněncemZmocněncem nemůže být osoba s omezenou svéprávností4) nebo kandidát na funkci prezidenta republiky.
(2)
Navrhující poslanci nebo navrhující senátoři činí úkony ve volebních věcech prostřednictvím svého zmocněncezmocněnce. Navrhující občan může činit tyto úkony prostřednictvím svého zmocněncezmocněnce nebo sám.
(3)
ZmocněnecZmocněnec činí podání osobně, o čemž se sepíše úřední záznam, nebo v listinné podobě nebo v elektronické podobě.
(4)
ZmocněnecZmocněnec má právo nahlížet do podkladů pro registraci, činit si výpisy a požadovat pořízení kopií v souvislosti s kandidátní listinou, na níž je označen zmocněncemzmocněncem.
(5)
Svého zmocněncezmocněnce mohou navrhující poslanci nebo navrhující senátoři, popřípadě navrhující občan, odvolat nebo se zmocněneczmocněnec může svého zmocnění vzdát; zmocnění zaniká okamžikem doručení podepsaného odvolání, popřípadě vzdání se zmocnění Ministerstvu vnitra. Odvolání, popřípadě nové zmocnění mohou navrhující poslanci nebo navrhující senátoři, popřípadě navrhující občan, zaslat nebo doručit osobně, a to v listinné podobě nebo v elektronické podobě. Obdobně postupuje i zmocněneczmocněnec při vzdání se svého zmocnění. Dokud nebude určen nový zmocněneczmocněnec, dokumenty zasílané podle tohoto zákona zmocněncizmocněnci se pouze vyvěsí na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a zveřejní na internetových stránkách Ministerstva vnitra určených pro volby; vyvěšením se považují za doručené, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 24
Volební účet
(1)
Každý kandidát na funkci prezidenta republiky je povinen si pro financování volební kampaněvolební kampaně nejpozději do 5 dnů ode dne vyhlášení volby zřídit účet umožňující bezplatný a nepřetržitý přístup třetích osob k zobrazování přehledu platebních transakcí na tomto účtu (dále jen „volební účet“).
(2)
Volební účet musí být veden u bankybanky, spořitelního a úvěrního družstva nebo u zahraniční bankybanky, která má pobočku umístěnu na území České republiky.
(3)
Peněžní prostředky uložené na volebním účtu lze užít pouze na financování volební kampaněvolební kampaně. Výběr hotovosti z volebního účtu a její následné užití na financování volební kampaněvolební kampaně se zaznamená v účetnictví.
(4)
S peněžními prostředky na volebním účtu nevyužitými na volební kampaňvolební kampaň nelze nakládat po dobu, po kterou se vede řízení o správním deliktu týkajícím se porušení pravidel financování volební kampaněvolební kampaně, nejméně však po dobu 180 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby; tento zákaz se nevztahuje na úhradu výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň podle § 37.
(5)
Na úhradu pokuty uložené za správní delikt týkající se porušení pravidel financování volební kampaněvolební kampaně lze využít peněžní prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaňvolební kampaň.
(6)
Do 60 dnů po uplynutí doby uvedené v odstavci 4 se veškeré peněžní prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaňvolební kampaň převedou na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel, a to v rozsahu a způsobem, který určí kandidát na funkci prezidenta republiky.
(7)
Volební účet lze zrušit teprve poté, co z něj byly podle odstavce 5 nebo 6 převedeny veškeré peněžní prostředky nevyužité na volební kampaňvolební kampaň.
§ 25
Náležitosti kandidátní listiny
(1)
Kandidátní listina obsahuje
a)
jméno a příjmení kandidáta, údaj o pohlaví, věk ke druhému dni volby prezidenta, zaměstnání nebo povolání, které kandidát v době podání kandidátní listiny zastává, případně jeho akademický nebo jiný titul, obecobec, kde je kandidát přihlášen k trvalému pobytu,
b)
příslušnost kandidáta k politické straně nebo politickému hnutí, nebo údaj, že kandidát není členem žádné politické strany nebo politického hnutí (dále jen „bez politické příslušnosti“),
c)
jména a příjmení navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů s uvedením údaje, že se jedná o poslance nebo senátora, a jejich podpisy, anebo jméno, příjmení a datum narození navrhujícího občana s uvedením adresy místa jeho trvalého pobytu a jeho podpis; jde-li o kandidátní listinu podávanou navrhujícím občanem, uvede se i datum, kdy poprvé bylo možné petici podepsat,
d)
jméno a příjmení a datum narození zmocněncezmocněnce navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů s uvedením adresy místa jeho trvalého pobytu, popřípadě adresu pro doručování nebo adresu elektronické pošty a jeho podpis; má-li navrhující občan zmocněncezmocněnce, uvede údaje obdobně.
(2)
Ke kandidátní listině se připojí vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou, že mu není známa překážka volitelnosti, popřípadě tato pomine ke dni volby prezidenta, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině, a že údaje uvedené na kandidátní listině vztahující se k jeho osobě jsou pravdivé; v prohlášení kandidát dále uvede adresu místa trvalého pobytu a datum narození.
(3)
Podává-li kandidátní listinu navrhující občan, připojí petici podepsanou alespoň 50 000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky. Součástí petice jsou očíslované podpisové archy. V záhlaví petice a v záhlaví na každém jejím očíslovaném podpisovém archu se uvede skutečnost, že petice je určena na podporu kandidatury kandidáta na volbu prezidenta, jeho jméno a příjmení, rok narození a rok konání volby prezidenta. Každý občan, podporující kandidaturu kandidáta, uvede na podpisový arch své jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo údaj, že trvalý pobyt na území České republiky nemá, a číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu s údajem, o jaký druh dokladu se jedná, a připojí vlastnoruční podpis.
(4)
Ministerstvo vnitra zjistí celkový počet občanů oprávněných volit prezidenta republiky podepsaných na petici. Do celkového počtu se nezapočítá občan, jehož podpis je uveden na podpisovém archu, který není opatřen záhlavím v souladu s odstavcem 3, nebo pokud chybí některý z údajů podle odstavce 3 věty čtvrté nebo je uveden neúplně.
(5)
Ministerstvo vnitra ověří správnost údajů na peticích namátkově na náhodně vybraném vzorku údajů u 8 500 občanů podepsaných na každé petici. Zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítá Ministerstvo vnitra tyto občany do celkového počtu občanů podepsaných na petici.
(6)
Zjistí-li Ministerstvo vnitra postupem podle odstavce 5 nesprávné údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu (dále jen „druhý kontrolní vzorek“). Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany, u nichž zjistilo nesprávné údaje, z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici. Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.
§ 26
Projednání a registrace kandidátních listin
(1)
Ministerstvo vnitra přezkoumá ve lhůtě od 66 do 60 dnů přede dnem volby prezidenta podané kandidátní listiny. Není-li kandidátní listina podána v souladu s § 21, nemá-li náležitosti uvedené v § 25 odst. 1 a 2 nebo obsahuje-li nesprávné nebo neúplné údaje, vyzve Ministerstvo vnitra zmocněncezmocněnce navrhujících poslanců, navrhujících senátorů nebo navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněncezmocněnce, pak přímo navrhujícího občana, nejpozději 58 dnů přede dnem volby prezidenta, aby závady odstranil do 50 dnů přede dnem volby prezidenta. Výzvu k odstranění závad zašle Ministerstvo vnitra zmocněncizmocněnci, popřípadě navrhujícímu občanovi, a současně ji vyvěsí na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby. Za doručenou se výzva považuje dnem vyvěšení. Ve lhůtě do 50 dnů přede dnem volby prezidenta může vady na kandidátní listině odstranit zmocněneczmocněnec nebo navrhující občan i bez výzvy Ministerstva vnitra.
(2)
Ministerstvo vnitra rozhodne ve lhůtě 49 dnů přede dnem volby prezidenta o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny, jestliže
a)
není podána v souladu s § 21,
b)
nemá náležitosti podle § 25 odst. 1 nebo obsahuje nesprávné nebo neúplné údaje,
c)
k ní není přiložena příloha podle § 25 odst. 2 nebo údaje v ní jsou nesprávné nebo neúplné,
d)
k ní není přiložena petice podle § 25 odst. 3 nebo je-li na petici po odečtení občanů podle § 25 odst. 5 a 6 méně než požadovaných 50 000 občanů, nebo
e)
kandidát nesplňuje podmínky volitelnosti.
(3)
Ministerstvo vnitra neprodleně vyhotoví rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny v listinné a elektronické podobě a stejnopis tohoto rozhodnutí zašle do vlastních rukou zmocněncizmocněnci navrhujících poslanců, zmocněncizmocněnci navrhujících senátorů nebo zmocněncizmocněnci navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněncezmocněnce, pak přímo navrhujícímu občanovi a kandidátovi uvedenému na kandidátní listině. Současně rozhodnutí zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby, vyvěsí ho na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a vyznačí na něm den vyvěšení. Za doručené se rozhodnutí považuje třetím dnem ode dne vyvěšení.
(4)
Rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Ve výrokové části se uvede rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení tohoto zákona, podle něhož bylo rozhodnuto. V odůvodnění se uvede, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí. Odůvodnění není třeba v případě rozhodnutí o provedení registrace. V poučení se uvede, že je možné proti rozhodnutí podat opravný prostředek, v jaké lhůtě, od kterého dne se lhůta počítá, který orgán o opravném prostředku rozhoduje a kde se podává.
(5)
Rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny musí dále obsahovat označení Ministerstva vnitra, označení navrhujících poslanců, navrhujících senátorů nebo navrhujícího občana, jejich zmocněncůzmocněnců a kandidáta, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci a podpis úřední osoby k tomu oprávněné podle vnitřních předpisů Ministerstva vnitra nebo pověřené ministrem vnitra. V elektronické verzi rozhodnutí se na místě otisku úředního razítka tato skutečnost vyjádří slovy „otisk úředního razítka“.
(6)
Opravu zřejmých písařských nesprávností nebo zjevných chyb v počítání v rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny provede Ministerstvo vnitra na požádání zmocněncezmocněnce navrhujících poslanců, zmocněncezmocněnce navrhujících senátorů nebo zmocněncezmocněnce navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněncezmocněnce, pak přímo navrhujícího občana nebo kandidáta uvedeného na kandidátní listině nebo z moci úřední. Písemnou opravu doručí všem osobám, kterým bylo podle odstavce 3 doručováno rozhodnutí o registraci nebo o odmítnutí kandidátní listiny, jehož se písemná oprava týká, a vyvěsí ji na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby.
(7)
Na základě rozhodnutí soudu podle jiného právního předpisu12) vyvěsí Ministerstvo vnitra nejpozději 20 dnů přede dnem volby prezidenta usnesení soudu o zaregistrování kandidátní listiny nebo o zrušení registrace kandidátní listiny na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise a zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby.
(8)
Registrace je podmínkou pro vytištění hlasovacích lístků.
(9)
K zániku mandátu navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů anebo postavení navrhujícího občana, ke kterému došlo po podání kandidátní listiny, se nepřihlíží.
(10)
Od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny informuje Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách určených pro volby o kandidátech, kteří ve volbě kandidují, i bez jejich souhlasu, a to v rozsahu údajů uváděných na hlasovacím lístku. Nejpozději 43 dnů přede dnem volby prezidenta Český statistický úřad informuje na svých internetových stránkách určených pro volby o kandidátech, kteří ve volbách kandidují, i bez jejich souhlasu, a to v rozsahu údajů uváděných na hlasovacím lístku.
(11)
Není-li podána žádná nebo pouze jedna kandidátní listina nebo není-li zaregistrována žádná nebo pouze jedna kandidátní listina, koná se nová volba prezidenta. O této skutečnosti Ministerstvo vnitra neprodleně informuje předsedu Senátu, a není-li funkce předsedy Senátu obsazena, předsedu Poslanecké sněmovny.
§ 27
Zánik kandidatury
(1)
Kandidát se může do 24 hodin před zahájením volby prezidenta vzdát své kandidatury, a to osobně u Ministerstva vnitra, o čemž se sepíše úřední záznam, nebo v téže lhůtě Ministerstvu vnitra doručeným prohlášením v listinné podobě opatřeným úředně ověřeným podpisem kandidáta nebo v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky. Toto prohlášení nelze vzít zpět.
(2)
Ministerstvu vnitra doručuje zmocněneczmocněnec navrhujících poslanců, navrhujících senátorů nebo navrhujícího občana anebo navrhující občan informaci o ztrátě volitelnosti kandidáta.
(3)
Bylo-li prohlášení o vzdání se kandidatury nebo informace o ztrátě volitelnosti kandidáta doručeno Ministerstvu vnitra po registraci kandidátní listiny do 24 hodin před zahájením volby prezidenta, při zjišťování výsledků hlasování se k hlasům odevzdaným pro takového kandidáta nepřihlíží. Ministerstvo vnitra zajistí prostřednictvím krajských úřadů zveřejnění prohlášení o vzdání se kandidatury nebo informaci o ztrátě volitelnosti kandidáta ve všech volebních místnostech a zveřejní toto prohlášení nebo tuto informaci na svých internetových stránkách určených pro volby, pokud je obdrží do 24 hodin před zahájením volby prezidenta; zveřejnění prohlášení o vzdání se kandidatury nebo informaci o ztrátě volitelnosti kandidáta ve volebních místnostech v zahraničí zajistí prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Ministerstvo vnitra současně o této skutečnosti informuje Český statistický úřad.
§ 28
Hlasovací lístek
(1)
Státní volební komise vylosuje čísla, kterými budou označeny hlasovací lístky pro volbu prezidenta poté, co uplyne lhůta pro podání návrhu k soudu (§ 65); v případě, že probíhá soudní přezkum, poté, co nabude právní moci rozhodnutí soudu ve věci registrace kandidátní listiny. Vylosovaná čísla hlasovacích lístků Státní volební komise zveřejní na internetových stránkách Ministerstva vnitra určených pro volby a sdělí je současně Českému statistickému úřadu.
(2)
Tisk hlasovacích lístků zajistí Ministerstvo vnitra. Správnost údajů na hlasovacím lístku před jeho vytištěním může být ověřena zmocněncem navrhujících poslanců nebo navrhujících senátorů anebo navrhujícího občana, a pokud ten nemá zmocněnce, pak přímo navrhujícím občanem, do 2 pracovních dnů po výzvě Ministerstva vnitra, kterou zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách určených pro volby a zároveň vyvěsí na úřední desce Ministerstva vnitra v sídle Státní volební komise. Za doručenou se výzva považuje dnem vyvěšení na úřední desce.
(3)
Hlasovací lístky musí být vytištěny písmem téhož druhu a stejné velikosti, na papíru téže barvy a jakosti a týchž rozměrů. Hlasovací lístky jsou opatřeny otiskem úředního razítka Ministerstva vnitra.
(4)
Každý zaregistrovaný kandidát je uveden na samostatném hlasovacím lístku označeném vylosovaným číslem kandidáta. U kandidáta musí být uvedeno jeho jméno, příjmení, pohlaví, věk ke druhému dni volby prezidenta, zaměstnání nebo povolání, popřípadě akademický nebo jiný titul, obecobec, kde je přihlášen k trvalému pobytu, a jeho příslušnost k politické straně nebo politickému hnutí nebo údaj, že kandidát je bez politické příslušnosti. Dále se uvede, zda jde o kandidáta navrženého navrhujícími poslanci nebo navrhujícími senátory anebo navrhujícím občanem.
(5)
Hlasovací lístky se rozesílají prostřednictvím pověřených obecních úřadů obecním úřadům. Starosta zajistí, aby hlasovací lístky byly dodány všem voličům nejpozději 3 dny přede dnem volby prezidenta a v den volby prezidenta všem okrskovým volebním komisím. Pro volbu ve zvláštních volebních okrscích Ministerstvo vnitra zajistí zaslání vzorů hlasovacích lístků v elektronické podobě Ministerstvu zahraničních věcí, které je zašle na zastupitelské úřady nejpozději 3 dny přede dnem volby prezidenta. Zastupitelský úřad zajistí tisk nebo rozmnožení hlasovacích lístků. Volič, který hlasuje ve zvláštním volebním okrsku, obdrží hlasovací lístky ve volební místnosti.
(6)
V případě zřejmých tiskových chyb na hlasovacích lístcích předaných voličům se hlasovací lístky nepřetiskují; Ministerstvo vnitra zabezpečí prostřednictvím krajských úřadů a následně pověřených obecních úřadů a obecních úřadů vyvěšení informace o těchto chybách ve všech volebních místnostech s uvedením správného údaje. Současně informaci zveřejní na svých internetových stránkách určených pro volby. Pro hlasování mimo území České republiky zabezpečí Ministerstvo vnitra zveřejnění informace o těchto chybách ve všech volebních místnostech prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí.
HLAVA IV
HLASOVÁNÍ
§ 29
Seznamy voličů
VoličiVoliči jsou zapsáni ve stálém seznamu voličůvoličů (dále jen „stálý seznam“), ve zvláštním seznamu voličůvoličů vedeném zastupitelským úřadem (dále jen „zvláštní seznam vedený zastupitelským úřadem“) nebo ve zvláštním seznamu voličůvoličů vedeném obecním úřadem na území České republiky (dále jen „zvláštní seznam“). Každý voličvolič může být zapsán pouze v jednom seznamu voličůvoličů.
§ 30
Stálý seznam
Stálý seznam vede obecní úřad podle jiného právního předpisu13).
§ 31
Zvláštní seznam voličů vedený zastupitelským úřadem
Zvláštní seznam vedený zastupitelským úřadem vede zastupitelský úřad podle jiného právního předpisu7).
§ 32
Zvláštní seznam
(1)
Zvláštní seznam vede obecní úřad pro voličevoliče, který není v jeho územním obvodu přihlášen k trvalému pobytu14), popřípadě nemůže volit ve volebním okrsku, v jehož stálém seznamu je zapsán, a je
a)
ve zdravotnickém zařízení, v zařízení sociálních služeb, školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči nebo v jiném obdobném zařízení v obciobci, nebo
b)
ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence nebo ve výkonu trestu odnětí svobody15) v obciobci.
(2)
Do zvláštního seznamu zapíše obecní úřad voličevoliče uvedené v odstavci 1 na základě údajů poskytnutých osobou stojící v čele příslušného ústavu, objektu nebo zařízení předaných nejpozději 4 dny před začátkem hlasování.
(3)
Osoba stojící v čele příslušného ústavu, objektu nebo zařízení zašle ve spolupráci s obecním úřadem, který vede zvláštní seznam, obecnímu úřadu v obciobci, kde je voličvolič zapsán ve stálém seznamu, potvrzení o tom, že tento voličvolič byl nahlášen k zápisu do zvláštního seznamu.
(4)
Ve zvláštním seznamu se eviduje jméno, příjmení, datum narození, důvod zápisu do zvláštního seznamu, adresa místa trvalého pobytu zapsaného voličevoliče a číslo volebního okrsku, ve kterém bude volit. V poznámce se uvede osoba, která dala k zápisu do zvláštního seznamu podnět. Obecní úřad pro účely vedení zvláštního seznamu využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 8 odst. 3 až 7.
(5)
Zvláštní seznam uzavře obecní úřad 2 dny přede dnem volby prezidenta. Výpisy z něho obsahující údaje ze základního registru obyvatel a z informačního systému evidence obyvatel obecní úřad předá v den volby prezidenta před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím.
(6)
Do výpisu ze zvláštního seznamu zapíše ve dny voleb okrsková volební komise voličevoliče, který volí na voličský průkaz (§ 33).
§ 33
Voličský průkaz
(1)
VoličVolič, který nebude volit ve volebním okrsku, v jehož stálém seznamu, popřípadě zvláštním seznamu vedeném zastupitelským úřadem, je zapsán, může ode dne vyhlášení volby prezidenta požádat obecní úřad, který vede stálý seznam, nebo zastupitelský úřad, který vede zvláštní seznam, o vydání voličského průkazu. Žádost lze podat v listinné podobě opatřené úředně ověřeným podpisem voličevoliče nebo v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky a doručit nejpozději 7 dnů přede dnem volby prezidenta. Osobně lze požádat o vydání voličského průkazu do okamžiku uzavření stálého seznamu nebo zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem. Při osobním podání se sepíše úřední záznam.
(2)
Žádost musí obsahovat jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu a způsob doručení voličského průkazu; požaduje-li volič jeho zaslání, i adresu, na kterou má být voličský průkaz zaslán.
(3)
Obecní úřad nebo zastupitelský úřad voličské průkazy s vyznačením, že jsou určeny pro první a druhé kolo volby prezidenta, nejdříve 15 dnů přede dnem volby prezidenta předá osobně voliči, osobě, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání voličského průkazu, nebo je voliči zašle na jím uvedenou adresu na území České republiky do vlastních rukou nebo je, doručuje-li se do zahraničí, zašle na jím uvedenou adresu. Vydání voličských průkazů poznamená obecní úřad do stálého seznamu a do výpisu pro okrskovou volební komisi; zastupitelský úřad poznamená vydání voličských průkazů do zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem a do výpisu pro zvláštní okrskovou volební komisi.
(4)
Voličský průkaz opravňuje k zápisu do výpisu ze zvláštního seznamu ve dnech volby prezidenta v jakémkoli volebním okrsku na území České republiky nebo do výpisu ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem v jakémkoli zvláštním volebním okrsku v zahraničí.
§ 34
Informování voličů
(1)
Starosta zveřejní na úřední desce obecního úřadu informaci pro voličevoliče
a)
o době a místě konání volby prezidenta nejpozději 15 dnů přede dnem volby prezidenta; v informaci uvede adresy volebních místností; bylo-li na území obceobce zřízeno více volebních okrsků, uvede, které části obceobce náležejí do jednotlivých volebních okrsků, a dále uvede další potřebné údaje k nerušenému průběhu voleb,
b)
o době a místě konání druhého kola volby prezidenta po vyhlášení výsledku prvního kola volby prezidenta, pokud se druhé kolo volby prezidenta má konat.
(2)
Zastupitelský úřad způsobem v místě obvyklým informuje v dostatečném časovém předstihu voličevoliče žijící v územním obvodu tohoto úřadu o době a místě konání volby prezidenta ve zvláštním volebním okrsku, o možnosti zápisu do zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, o způsobu hlasování a o datu konání druhého kola volby prezidenta.
(3)
V obciobci, v jejímž územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu 10 % občanů hlásících se k jedné národnosti jiné než české, se informace podle odstavce 1 zveřejní i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
§ 35
Volební kampaň
(1)
Volební kampaníVolební kampaní se rozumí jakákoli propagace kandidáta na funkci prezidenta republiky nebo volební agitace v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch, včetně jakékoli doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaňvolební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky.
(2)
Fyzická nebo právnická osoba, která se hodlá účastnit volební kampaněvolební kampaně bez vědomí kandidáta, je povinna se před vstupem do volební kampaněvolební kampaně registrovat jako registrovaná třetí osoba u Úřadu.
(3)
Volební kampaňVolební kampaň podle tohoto zákona začíná dnem vyhlášení volby prezidenta a končí dnem vyhlášení celkových výsledků volby prezidenta.
(4)
Volební kampaňVolební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.
(5)
Propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro využití velkoplošných zařízení a sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky. Kandidáti jsou povinni označit svým jménem a příjmením jimi využité prostředky volební kampaněvolební kampaně. Registrované třetí osoby jsou povinny jimi využité prostředky volební kampaněvolební kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby přiděleným Úřadem.
(6)
Pro volební kampaňvolební kampaň může starosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to nejpozději 16 dnů přede dnem volby prezidenta. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidátů na funkci prezidenta republiky. Plochu pro vylepení volebních plakátů poskytne obecobec k využití bezplatně; na takové bezúplatné plnění se nevztahují ustanovení tohoto zákona o financování volební kampaněvolební kampaně a ustanovení zvláštního zákona upravující hospodaření politických stran a politických hnutí. K volební kampanivolební kampani nelze využívat komunikační média kraje nebo obceobce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcíobcí.
(7)
V době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením volby prezidenta mají kandidáti na funkci prezidenta republiky, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v České televizi 5 hodin a v Českém rozhlase 5 hodin bezplatně poskytnutého vysílacího času. V době začínající 4 dny a končící 48 hodin před zahájením hlasování druhého kola volby prezidenta mají kandidáti na funkci prezidenta republiky, kteří postoupili do druhého kola volby prezidenta, vyhrazenu v České televizi 1 hodinu a v Českém rozhlasu 1 hodinu bezplatně poskytnutého vysílacího času. Vyhrazený vysílací čas se rozdělí kandidátům rovným dílem. Termíny vysílacích časů určí Česká televize a Český rozhlas losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají kandidáti. Jestliže kandidátovi po zahájení volební kampaněvolební kampaně zanikne kandidatura podle § 27, ztrácí nárok na vysílací čas.
(8)
V době počínající třetím dnem přede dnem volby prezidenta a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způsobem zveřejněny výsledky předvolebních nebo volebních průzkumů.
(9)
V objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí je ve dnech, ve kterých v těchto objektech probíhá hlasování, zakázána volební agitace pro kandidáty na funkci prezidenta republiky.
§ 36
Financování volební kampaně
(1)
Financování volební kampaněvolební kampaně zahrnuje veškeré výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň. K úhradě těchto výdajů lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu.
(2)
O financování volební kampaněvolební kampaně vede kandidát na funkci prezidenta republiky účetnictví podle zákona upravujícího účetnictví.
(3)
Údaje o peněžních prostředcích na volebním účtu se evidují s uvedením jména, příjmení, data narození a obceobce, v níž má fyzická osoba, která tyto prostředky poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno.
(4)
Údaje o jiných plněních ocenitelných v penězích se evidují s uvedením přehledu o původu těchto plnění, včetně uvedení jména, příjmení, data narození a obceobce, v níž má fyzická osoba, která tato plnění poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno.
§ 37
Výdaje na volební kampaň
(1)
Výdaji na volební kampaňVýdaji na volební kampaň se rozumí součet všech peněžních prostředků nebo jiných plnění ocenitelných v penězích, které kandidát na funkci prezidenta republiky vynaloží na úhradu nákladů volební kampaněvolební kampaně.
(2)
Výdaje na volební kampaňVýdaje na volební kampaň nesmí přesáhnout částku 40 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, účastnil-li se kandidát pouze prvního kola volby, nebo částku 50 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, účastnil-li se kandidát prvního i druhého kola volby. Do této částky se započítávají částky, které kandidát na funkci prezidenta republiky uhradil nebo má uhradit, včetně částek, které s jeho vědomím uhradily nebo se zavázaly za kandidáta uhradit třetí osoby. Bylo-li plnění, které je součástí volební kampaněvolební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona upravujícího oceňování majetku státu.
(3)
Nejpozději 3 dny přede dnem volby musí být známy všechny osoby, které ve prospěch kandidáta na funkci prezidenta republiky uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění. O těchto osobách se zveřejní na internetových stránkách kandidáta údaje stanovené v § 36 odst. 3.
§ 38
Zveřejnění údajů o financování volební kampaně
(1)
Kandidát na funkci prezidenta republiky zajistí, aby přístup k volebnímu účtu byl po dobu trvání tohoto účtu vymezenou v § 24 zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup na jeho internetových stránkách. Kandidát na funkci prezidenta republiky je povinen oznámit Úřadu adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební kampaněvolební kampaně, a zřízení volebního účtu a adresu internetových stránek, na kterých je účet přístupný.
(2)
Kandidát na funkci prezidenta republiky do 90 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup na svých internetových stránkách zprávu o financování volební kampaněvolební kampaně.
(3)
Zpráva podle odstavce 2 obsahuje
a)
přehled bezúplatných plnění poskytnutých kandidátovi na volební kampaňvolební kampaň s uvedením obvyklé ceny, nejde-li o peněžitý dar, a údaje o dárcích a poskytovatelích v rozsahu stanoveném v § 36 odst. 3, jakož i výši výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň hrazených samotným kandidátem,
b)
přehled výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň s uvedením účelu, na který byly použity; je-li plnění poskytnuto za cenu nižší než obvyklou, uvedou se identifikační údaje poskytovatele v rozsahu stanoveném v § 36 odst. 3,
c)
přehled peněžitých dluhů, k jejichž splnění se kandidát na funkci prezidenta republiky v souvislosti s financováním volební kampaněvolební kampaně zavázal, s uvedením plnění, které bylo kandidátu na funkci prezidenta republiky věřitelem poskytnuto nebo k jehož poskytnutí se věřitel zavázal; je-li plnění poskytnuto za cenu nižší než obvyklou, uvedou se identifikační údaje věřitele v rozsahu stanoveném v § 36 odst. 3.
(4)
Zprávu podle odstavce 2 zveřejní kandidát na funkci prezidenta republiky na formuláři, jehož vzor stanoví Úřad vyhláškou.
(5)
Kandidát na funkci prezidenta republiky do 90 dnů ode dne vyhlášení celkového výsledku volby zašle Úřadu veškeré účetnictví týkající se volební kampaněvolební kampaně a jím podepsanou zprávu o financování volební kampaněvolební kampaně.
(6)
Kandidát na funkci prezidenta republiky do 15 dnů ode dne, kdy byly peněžní prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaňvolební kampaň převedeny na veřejně prospěšný účel podle § 24 odst. 6, zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup na svých internetových stránkách a současně zašle Úřadu jím podepsanou informaci o tom, komu, v jakém rozsahu a na jaký veřejně prospěšný účel byly tyto peněžní prostředky převedeny.
§ 38a
Volební kampaň vedená registrovanou třetí osobou
(1)
Registrovanou třetí osobou je pro účely tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, která je zapsána ve zvláštním registru spravovaném Úřadem.
(2)
Registrovanou třetí osobou pro účely tohoto zákona nemohou být
a)
stát a jeho příspěvkové organizace,
b)
obecobec, městská část, městský obvod a kraj,
c)
dobrovolný svazek obcíobcí,
d)
státní podnik a právnické osoby s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, jakož i osoba, na jejímž řízení a kontrole se podílí stát, a to i jako osoba ovládající; to neplatí, nedosahuje-li majetková účast státu nebo státního podniku 10 %,
e)
právnická osoba s majetkovou účastí kraje, obceobce, městské části nebo městského obvodu, jakož i osoba, na jejímž řízení a kontrole se podílí kraj, obecobec, městská část nebo městský obvod, a to i jako osoba ovládající; to neplatí, nedosahuje-li majetková účast 10 %,
f)
obecně prospěšná společnost, politický institut a ústav,
g)
svěřenský fond,
h)
jiná právnická osoba, stanoví-li tak jiný právní předpis,
i)
zahraniční právnická osoba,
j)
fyzická osoba, která není státním občanem České republiky; to neplatí, jedná-li se o osobu, která má právo volit na území České republiky do Evropského parlamentu,
k)
fyzická nebo právnická osoba, která na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťuje obsah, vydání a veřejné šíření periodického tisku,
l)
provozovatel rozhlasového a televizního vysílání.
(3)
Žádost o registraci třetí osoby musí obsahovat jméno, příjmení, státní občanství, adresu trvalého pobytu a rodné číslo, nebo není-li přiděleno, datum narození, jde-li o fyzickou osobu, a název nebo obchodní firmu, sídlo, právní formu a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu.
(4)
Úřad na základě úplné žádosti třetí osoby bezodkladně přidělí třetí osobě evidenční číslo a provede registraci a zároveň zveřejní údaje o registraci na svých internetových stránkách. Registraci osoby uvedené v odstavci 2 Úřad rozhodnutím odmítne; proti tomuto rozhodnutí nelze podat rozklad ani jej přezkoumat v přezkumném řízení. Registrovaná třetí osoba může zahájit účast ve volební kampanivolební kampani nejdříve dnem následujícím po dni registrace.
(5)
Zveřejnění údajů o registraci podle odstavce 4 obsahuje údaje z žádosti s výjimkou rodného čísla, a dále evidenční číslo třetí osoby a datum registrace.
(6)
Registrovaná třetí osoba je povinna si pro financování volební kampaněvolební kampaně zřídit volební účet a oznámit Úřadu adresu svých internetových stránek, kde budou zveřejňovány informace o financování volební kampaněvolební kampaně, a zřízení volebního účtu a adresu internetových stránek, na kterých je volební účet přístupný.
(7)
Financování volební kampaněvolební kampaně registrovanou třetí osobou zahrnuje veškeré její výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň. Výdaji registrované třetí osoby na volební kampaňvolební kampaň se rozumí peněžní prostředky a jiná plnění ocenitelná v penězích, které vynaložila na volební kampaňvolební kampaň. K úhradě těchto výdajů lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu registrované třetí osoby. Na volební účet registrované třetí osoby je možné vložit peněžní prostředky pouze převodem z jiného bankovního účtu. Registrovaná třetí osoba prokáže Úřadu na jeho výzvu, kdo je vlastníkem bankovního účtu, z něhož byly peněžní prostředky na volební účet převedeny.
(8)
Výdaje registrované třetí osoby na volební kampaňvolební kampaň nesmí přesáhnout
a)
částku 800 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, konalo-li se pouze první kolo volby,
b)
částku 1 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, konalo-li se první i druhé kolo volby.
(9)
Do částky podle odstavce 8 se započítávají částky, které registrovaná třetí osoba uhradila nebo má uhradit, včetně částek, které za ni uhradila nebo se zavázala uhradit jiná osoba. Bylo-li plnění, které je součástí volební kampaněvolební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona upravujícího oceňování majetku státu.
(10)
O použití prostředků na volební kampaňvolební kampaň si registrovaná třetí osoba musí vést evidenci, která obsahuje
a)
výdaje na předvolební průzkumy,
b)
výdaje na úhradu inzerce v tisku,
c)
výdaje na úhradu venkovní reklamy,
d)
jiné výdaje.
(11)
Registrovaná třetí osoba je povinna uchovat si výpisy ze svého volebního účtu a evidenci podle odstavce 10 po dobu 5 let a předložit tyto výpisy a evidenci na požádání Úřadu.
(12)
Registrovaná třetí osoba je povinna do 10 dnů po skončení volební kampaněvolební kampaně zveřejnit přehled výdajů podle odstavce 10 na svých internetových stránkách. Přehled výdajů musí být uveřejněn nepřetržitě po dobu alespoň 3 měsíců.
§ 38b
Dohled nad financováním volební kampaně
(1)
Úřad
a)
vykonává dohled nad financováním volební kampaněvolební kampaně kandidátů a registrovaných třetích osob,
b)
uveřejňuje na svých internetových stránkách adresu internetových stránek kandidátů, kde jsou zveřejňovány informace o financování volební kampaněvolební kampaně, a účetnictví týkající se volební kampaněvolební kampaně kandidátů, a adresu internetových stránek registrovaných třetích osob, kde jsou zveřejňovány informace o financování volební kampaněvolební kampaně a na kterých je přístupný volební účet registrované třetí osoby,
c)
provádí registraci třetích osob, které se hodlají účastnit volební kampaněvolební kampaně, rozhoduje o odmítnutí registrace třetí osoby a zveřejňuje údaje o registraci na svých internetových stránkách,
d)
projednává přestupkypřestupky a správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob a ukládá sankce.
(2)
Úřad pro účely kontroly financování volební kampaněvolební kampaně využívá ze základního registru obyvatel tyto referenční údaje:
a)
jméno, příjmení,
b)
datum narození,
c)
adresa místa pobytu,
d)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(3)
Úřad pro účely kontroly financování volební kampaněvolební kampaně využívá z informačního systému evidence obyvatel tyto údaje:
a)
jméno, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,
d)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(4)
Úřad pro účely kontroly financování volební kampaněvolební kampaně využívá z informačního systému cizinců tyto údaje:
a)
jméno, příjmení včetně předchozích příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
druh a adresa místa pobytu na území České republiky,
d)
počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
e)
státní občanství.
(5)
Úřad pro účely kontroly financování volební kampaněvolební kampaně využívá ze základního registru osob tyto referenční údaje:
a)
obchodní firma nebo název právnické osoby,
b)
adresa sídla,
c)
statutární orgán,
d)
identifikační číslo osoby,
e)
datum vzniku,
f)
datum zániku,
g)
právní stav.
(6)
Z údajů podle odstavců 2 až 5 lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
§ 39
Volební místnost
(1)
Volební místnost musí být pro každý volební okrsek vybavena volební schránkou, přenosnou volební schránkou, dostatečným množstvím hlasovacích lístků, prázdných obálek opatřených otiskem úředního razítka obecního úřadu, psacími potřebami, výpisy ze stálého seznamu a zvláštního seznamu a tímto zákonem, který musí být voličůmvoličům na jejich žádost zapůjčen k nahlédnutí.
(2)
Ve volební místnosti jsou pro vložení hlasovacího lístku do obálky opatřené otiskem úředního razítka obecního úřadu určeny zvláštní prostory oddělené tak, aby byla zajištěna tajnost hlasování. Počet těchto prostorů určí starosta s přihlédnutím k počtu voličůvoličů ve volebním okrsku.
(3)
Na objektu, ve kterém se nachází volební místnost, nebo v bezprostřední blízkosti vstupu do objektu se vyvěsí státní vlajka a ve volební místnosti se na důstojném místě umístí velký státní znak16).
(4)
Ve volební místnosti musí být na viditelném místě vyvěšeny hlasovací lístky označené nápisem „VZOR“ a prohlášení o vzdání se kandidatury, popřípadě informace o ztrátě volitelnosti kandidáta, pokud byly doručeny do 24 hodin před zahájením volby prezidenta, a informace o tiskových chybách s uvedením správného údaje.
(5)
Volební místnost pro zvláštní volební okrsek musí být vybavena volební schránkou, dostatečným množstvím hlasovacích lístků, dostatečným množstvím prázdných obálek opatřených otiskem úředního razítka zastupitelského úřadu, psacími potřebami, výpisem ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem a tímto zákonem, který musí být voličůmvoličům na jejich žádost zapůjčen k nahlédnutí, na důstojném místě umístěným velkým státním znakem a zvláštními prostory pro vložení hlasovacího lístku do obálky opatřené otiskem úředního razítka zastupitelského úřadu oddělenými tak, aby byla zajištěna tajnost hlasování. Počet těchto prostorů určí vedoucí zastupitelského úřadu s přihlédnutím k počtu voličůvoličů ve zvláštním volebním okrsku. Ve volební místnosti musí být na viditelném místě vyvěšeny hlasovací lístky označené nápisem „VZOR“, informace o vzdání se kandidatury, popřípadě informace o ztrátě volitelnosti kandidáta, pokud byly doručeny do 24 hodin před zahájením volby prezidenta, a informace o tiskových chybách s uvedením správného údaje.
(6)
Obálky opatřené otiskem úředního razítka obecního úřadu nebo zastupitelského úřadu (dále jen „úřední obálka“) musí být na území volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku neprůhledné, stejné velikosti, papíru stejné jakosti a barvy.
§ 40
Zahájení hlasování
(1)
Před zahájením hlasování předseda okrskové volební komise zkontroluje, zda je volební místnost vybavena podle § 39 a zda je volební schránka a přenosná volební schránka prázdná; poté před ostatními členy okrskové volební komise tyto volební schránky zabezpečí tak, aby je nebylo možné před ukončením hlasování otevřít. Obdobně postupuje i předseda zvláštní okrskové volební komise, s výjimkou kontroly a zabezpečení přenosné volební schránky.
(2)
Po provedení kontroly podle odstavce 1 prohlásí předseda okrskové volební komise a předseda zvláštní okrskové volební komise hlasování za zahájené.
§ 41
Zásady hlasování
(1)
VoličVolič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné.
(2)
VoličiVoliči předstupují před okrskovou volební komisi nebo zvláštní okrskovou volební komisi a hlasují v pořadí, v jakém se dostavili do volební místnosti.
(3)
VoličVolič po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost a státní občanství České republiky17) platným cestovním, diplomatickým nebo služebním pasem České republiky anebo cestovním průkazem18) nebo platným občanským průkazem19). Po záznamu ve výpisu ze stálého seznamu nebo zvláštního seznamu anebo zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem obdrží voličvolič od okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise prázdnou úřední obálku. Na žádost voličevoliče mu okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise dodá za chybějící, škrtané nebo jinak označené hlasovací lístky jiné. VoličVolič, který hlasuje na voličský průkaz, obdrží hlasovací lístky ve volební místnosti.
(4)
Neprokáže-li voličvolič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno.
(5)
VoličeVoliče, který není zapsán ve výpisu ze stálého seznamu a který prokáže své právo hlasovat ve volebním okrsku, okrsková volební komise dopíše do výpisu ze stálého seznamu dodatečně a umožní mu hlasování.
(6)
VoličVolič, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, je povinen po prokázání totožnosti a státního občanství podle odstavce 3 tento průkaz odevzdat okrskové volební komisi nebo zvláštní okrskové volební komisi; ta jej přiloží k výpisu ze zvláštního seznamu nebo k výpisu ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem.
(7)
Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků, vstoupí voličvolič do prostoru určeného pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky. V tomto prostoru nesmí být nikdo přítomen zároveň s voličemvoličem, a to ani člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise. S voličemvoličem, který nemůže sám vybrat hlasovací lístek pro zdravotní postižení nebo z jiných důvodů nemůže číst nebo psát, může být v prostoru určeném pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky přítomen jiný voličvolič, nikoliv však člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, a voličemvoličem vybraný hlasovací lístek za něho vložit do úřední obálky.
(8)
VoličVolič může požádat ze závažných, zejména zdravotních nebo rodinných, důvodů obecní úřad a ve dnech voleb okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena. V takovém případě okrsková volební komise vyšle k voličivoliči dva své členy s přenosnou volební schránkou, úřední obálkou a hlasovacími lístky. Při hlasování postupují členové okrskové volební komise tak, aby byla zachována tajnost hlasování. Po návratu do volební místnosti učiní záznam do výpisu ze stálého seznamu nebo zvláštního seznamu.
§ 42
Způsob hlasování ve volební místnosti
(1)
Volič vloží do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Tento hlasovací lístek se nijak neupravuje.
(2)
Volič hlasuje tak, že po opuštění prostoru určeného pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem před okrskovou volební komisí nebo zvláštní okrskovou volební komisí do volební schránky. Za voliče, který není schopen vložit úřední obálku s hlasovacím lístkem do volební schránky, může tak učinit jiný volič, nikoliv však člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise.
(3)
Voliči, který se neodebral do prostoru určeného pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky, okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise hlasování neumožní.
§ 43
Pořádek ve volební místnosti a jejím bezprostředním okolí
Za pořádek ve volební místnosti a jejím bezprostředním okolí odpovídá předseda okrskové volební komise nebo předseda zvláštní okrskové volební komise. Jeho pokyny k zachování pořádku při průběhu hlasování v souladu se zákonem jsou závazné pro všechny přítomné.
§ 44
Přerušení hlasování
(1)
Po ukončení hlasování prvního dne volby prezidenta zabezpečí okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise volební schránky, popřípadě přenosné volební schránky tak, aby do nich nebylo možné vkládat hlasovací lístky, ani je vybírat, a zabezpečí i ostatní volební dokumentaci. Před zahájením hlasování druhého dne volby prezidenta ověří zabezpečení předseda okrskové volební komise a předseda zvláštní okrskové volební komise za přítomnosti členů okrskové volební komise a členů zvláštní okrskové volební komise.
(2)
Nastanou-li okolnosti, které znemožňují zahájit hlasování nebo v něm pokračovat, může okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise odročit zahájení hlasování na pozdější hodinu nebo je přerušit, nejdéle však o 1 hodinu. Nastanou-li okolnosti, které znemožňují ukončit hlasování, lze je prodloužit nejdéle o 1 hodinu. Okrsková volební komise o takovém opatření vyrozumí voličevoliče způsobem v místě obvyklým a dále obecní úřad, pověřený obecní úřad a krajský úřad. Zvláštní okrsková volební komise vyrozumí voličevoliče způsobem v místě obvyklým a zastupitelský úřad. V případě, že hlasování je přerušeno, zabezpečí okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise volební dokumentaci a zajistí volební schránku, popřípadě přenosnou volební schránku tak, aby do nich nebylo možno vkládat úřední obálky nebo je z nich vybírat. Při opětovném zahájení hlasování předseda okrskové volební komise nebo předseda zvláštní okrskové volební komise za přítomnosti členů okrskové volební komise nebo členů zvláštní okrskové volební komise ověří zabezpečení. Skutečnosti týkající se odročení, přerušení nebo prodloužení hlasování poznamená okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise v zápisu o průběhu a výsledku hlasování.
§ 45
Kontrola hlasování a sčítání hlasů
(1)
Při hlasování a při sčítání hlasů prováděném členy okrskové volební komise ve volební místnosti mohou členové Státní volební komise, zaměstnanci Ministerstva vnitra, kteří tvoří sekretariát Státní volební komise, a dále zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, kteří mají osvědčení podle jiného právního předpisu11), a zaměstnanci obceobce zařazení do pověřeného obecního úřadu, kteří mají osvědčení podle jiného právního předpisu11), provést kontrolu na místě. Z provedené kontroly vyhotoví záznam, který je součástí volební dokumentace.
(2)
Pokyny osob, které kontrolu provádějí, s výjimkou pokynů směřujících ke zjišťování výsledků hlasování, jsou pro okrskovou volební komisi závazné. Při zjištění drobných nedostatků odstraní tyto předseda okrskové volební komise na místě ihned. V případě zjištění závažných nedostatků dá osoba, která kontrolu provádí, pokyn k jejich odstranění okrskové volební komisi, která přeruší hlasování podle § 44 nebo přeruší sčítání hlasů. Při přerušení sčítání hlasů se postupuje obdobně jako při přerušení hlasování.
(3)
Při hlasování a při sčítání hlasů ve volební místnosti na území České republiky i v zahraničí mají právo být přítomni pozorovatelé mezinárodních orgánů a organizací zřízených podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, které účast svých pozorovatelů oznámí Ministerstvu zahraničních věcí nejpozději 3 dny přede dnem volby prezidenta; Ministerstvo zahraničních věcí zveřejní seznam takových mezinárodních orgánů a organizací na svých internetových stránkách; pozorovatelé těchto mezinárodních orgánů a organizací nemohou zasahovat do hlasování a sčítání hlasů.
§ 46
Informace o průběhu hlasování
Členové okrskových volebních komisí a zvláštních okrskových volebních komisí a ti, kteří mají právo být přítomni v místnosti, kde okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise sčítá hlasy, nemohou poskytovat informace o průběhu a dílčích výsledcích volby prezidenta, a to až do podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování; zákaz se nevztahuje na informace o počtu voličůvoličů, kteří již hlasovali.
§ 47
Ukončení hlasování
(1)
Jakmile uplyne doba stanovená pro ukončení hlasování, uzavře se volební místnost, avšak předtím se umožní hlasovat všem voličůmvoličům, kteří jsou ve volební místnosti nebo před ní. Potom prohlásí předseda okrskové volební komise nebo předseda zvláštní okrskové volební komise hlasování za ukončené.
(2)
Jakmile předseda zvláštní okrskové volební komise ve zvláštním volebním okrsku, kde probíhá hlasování podle § 2 odst. 4, prohlásí hlasování za ukončené, postupuje zvláštní okrsková volební komise podle § 44 odst. 1 věty první a přeruší své zasedání až do zahájení sčítání hlasů (§ 49).
HLAVA V
ZJIŠŤOVÁNÍ VÝSLEDKU VOLBY PREZIDENTA
§ 48
Přítomnost při sčítání hlasů okrskovou volební komisí
V místnosti, kde okrsková volební komise sčítá hlasy, mají právo být přítomni zaměstnanci Českého statistického úřadu, kteří mají pověření podle § 10 odst. 2 písm. b), zaměstnanci obceobce zařazení do pověřeného obecního úřadu, kteří mají osvědčení podle jiného právního předpisu11), zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, kteří mají osvědčení podle jiného právního předpisu11), členové Státní volební komise a zaměstnanci Ministerstva vnitra, kteří tvoří sekretariát Státní volební komise, pozorovatelé podle § 45 odst. 3, jakož i osoby, kterým k tomu dala povolení Státní volební komise.
§ 49
Sčítání hlasů okrskovou volební komisí a zvláštní okrskovou volební komisí
(1)
Zvláštní okrsková volební komise zahájí sčítání hlasů, jakmile uplyne doba stanovená pro ukončení hlasování na území České republiky.
(2)
Po uplynutí doby stanovené pro ukončení hlasování na území České republiky dá předseda okrskové volební komise a předseda zvláštní okrskové volební komise zabezpečit zbylé nepoužité hlasovací lístky a úřední obálky a poté dá otevřít volební schránku.
(3)
Okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise vyjme úřední obálky s hlasovacími lístky z volební schránky. V případě, že bylo okrskovou volební komisí na výslovnou žádost jednotlivých voličů použito i přenosné volební schránky, okrsková volební komise otevře přenosnou volební schránku, vyjme z ní úřední obálky s hlasovacími lístky a obsah schránek po jejich otevření smísí. Jiné než úřední obálky okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise vyloučí. Vyloučí i hlasovací lístky, které byly nalezeny ve volební schránce, popřípadě přenosné volební schránce, bez úřední obálky. Okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise spočítá úřední obálky a porovná jejich počet se záznamy ve výpisech ze stálého seznamu a ze zvláštního seznamu nebo ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem.
(4)
Po vynětí hlasovacích lístků z úředních obálek okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise posoudí hlasovací lístky, poté rozdělí hlasovací lístky podle jednotlivých kandidátů a sečte je. Zjištěný počet platných hlasovacích lístků pro jednotlivého kandidáta je počtem platných hlasů pro něj odevzdaných.
(5)
Každý člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise může nahlížet do hlasovacích lístků. Předseda okrskové volební komise a předseda zvláštní okrskové volební komise kontroluje správnost sčítání hlasů.
§ 50
Posuzování hlasovacích lístků
(1)
Neplatný je hlasovací lístek, který není na předepsaném tiskopise nebo je přetržený.
(2)
Okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise hlasovací lístky uvedené v odstavci 1 odloží jako neplatné hlasy s vyznačením důvodu jejich neplatnosti.
(3)
Je-li v úřední obálce několik hlasovacích lístků, jde o neplatný způsob hlasování; k těmto hlasovacím lístkům se nepřihlíží a okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise tyto hlasovací lístky odloží jako neplatné hlasy s vyznačením důvodu jejich neplatnosti.
(4)
Poškození nebo přeložení hlasovacího lístku nemá vliv na jeho platnost, pokud jsou z něho patrné potřebné údaje. Ve prospěch kandidáta se počítají i takové hlasovací lístky, na kterých voličvolič provedl různé opravy, pokud jsou z nich patrné potřebné údaje.
(5)
Platnost hlasovacího lístku a platnost hlasu potvrzuje okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise.
§ 51
Zápis o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku a ve zvláštním volebním okrsku
(1)
Okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise zápis o průběhu a výsledku hlasování. Zápis podepíší členové okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise; jestliže některý z členů této komise podpis odepře, uvedou se důvody v samostatné příloze k zápisu.
(2)
V zápisu okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise o průběhu a výsledku hlasování se uvede
a)
identifikace volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku,
b)
doba počátku a ukončení hlasování, popřípadě jeho odročení, přerušení nebo prodloužení s uvedením důvodů,
c)
celkový počet osob ve volebním okrsku nebo ve zvláštním volebním okrsku zapsaný do výpisu ze stálého seznamu a do výpisu ze zvláštního seznamu, nebo ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem,
d)
počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky,
e)
počet odevzdaných úředních obálek,
f)
počet platných hlasů odevzdaných pro každého kandidáta a počet platných hlasů celkem pro všechny kandidáty,
g)
stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány okrskové volební komisi nebo zvláštní okrskové volební komisi, usnesení, která komise přijala, a jejich stručné zdůvodnění.
(3)
Využije-li okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise pro vyhotovení zápisu o průběhu a výsledku hlasování, popřípadě i pro vyhotovení údajů na technickém nosiči dat počítač, použije programové vybavení dodané Českým statistickým úřadem.
§ 52
Předání zápisu o průběhu a výsledku hlasování Českému statistickému úřadu
(1)
Po podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku předseda okrskové volební komise nebo pověřený člen okrskové volební komise předá 1 stejnopis zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku, popřípadě i výsledek hlasování v datové podobě na technickém nosiči dat, neprodleně Českému statistickému úřadu na pracovišti u pověřeného obecního úřadu.
(2)
Po podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku předseda zvláštní okrskové volební komise nebo pověřený člen zvláštní okrskové volební komise zašle zápis o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku v elektronické podobě včetně výsledku hlasování v datové podobě neprodleně Českému statistickému úřadu prostřednictvím pracoviště Českého statistického úřadu u Ministerstva zahraničních věcí.
(3)
Jestliže se v předávaném zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku vyskytnou chyby, budou v případě, že je předseda okrskové volební komise nebo pověřený člen okrskové volební komise zmocněn k odstranění chyb v zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku, ve spolupráci s nimi na místě odstraněny; pokud však není předseda nebo pověřený člen okrskové volební komise k opravě těchto chyb zmocněn, nebo jde o chyby, jejichž oprava je možná pouze s využitím podkladů uložených ve volební místnosti, bude zápis o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku odmítnut a stanovena lhůta k odstranění chyb a předání nového zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku.
(4)
Jestliže se v zaslaném zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku vyskytnou chyby, bude zápis o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku odmítnut a stanovena lhůta k odstranění chyb a zaslání nového zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve zvláštním volebním okrsku.
(5)
Po převzetí zápisu o průběhu a výsledku hlasování do dalšího zpracování obdrží předseda okrskové volební komise nebo pověřený člen okrskové volební komise nebo předseda zvláštní okrskové volební komise nebo pověřený člen zvláštní okrskové volební komise od Českého statistického úřadu doklad ve formě tiskového výstupu z počítače osvědčující, že výsledek hlasování ve volebním okrsku nebo zvláštním volebním okrsku byl do dalšího zpracování převzat bezchybně. Předseda zvláštní okrskové volební komise nebo pověřený člen zvláštní okrskové volební komise obdrží tento doklad prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí přenosovou technikou. Český statistický úřad vydá pokyn, že okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise může své zasedání ve druhý den volby prezidenta ukončit. Tím není dotčen § 58.
(6)
Nesplní-li okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise na výzvu Českého statistického úřadu povinnosti podle odstavce 1 nebo 2 do 24 hodin po ukončení hlasování podle § 47, popřípadě ve lhůtě stanovené podle odstavce 3 nebo 4, může být celkový výsledek volby prezidenta zpracován bez tohoto volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku. Po uplynutí této lhůty se již k výsledku z tohoto volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku nepřihlíží.
(7)
Okrsková volební komise a zvláštní okrsková volební komise zapečetí stejnopis zápisu o průběhu a výsledku hlasování, odevzdané voličské průkazy, odevzdané hlasovací lístky a úřední obálky, výpis ze stálého seznamu, výpis ze zvláštního seznamu nebo výpis ze zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, doklad o převzetí výsledku hlasování do dalšího zpracování a případný zápis o provedené kontrole. Okrsková volební komise uvedené dokumenty předá spolu s ostatní volební dokumentací do úschovy obecnímu úřadu, zvláštní okrsková volební komise uvedené dokumenty odevzdá zastupitelskému úřadu, který je odešle spolu s ostatní volební dokumentací Ministerstvu zahraničních věcí.
§ 53
Zjišťování výsledku volby prezidenta
(1)
Český statistický úřad na pracovištích u pověřených obecních úřadů a na pracovišti Českého statistického úřadu u Ministerstva zahraničních věcí převezme výsledky hlasování za všechny volební okrsky a zvláštní volební okrsky, ze kterých byly ve stanovené lhůtě odevzdány výsledky hlasování podle § 52; zpracuje celkový výsledek volby prezidenta a vyhotoví zápis o výsledku volby prezidenta.
(2)
Státní volební komise schválí zápis o výsledku volby prezidenta předaný Českým statistickým úřadem. Zápis podepíší členové Státní volební komise; jestliže některý z členů této komise podpis odepře, uvedou se důvody v samostatné příloze k zápisu.
(3)
V zápisu Státní volební komise o výsledku volby prezidenta se uvede
a)
počet volebních okrsků celkem a počet okrskových volebních komisí, které předaly výsledek hlasování,
b)
počet zvláštních volebních okrsků celkem a počet zvláštních okrskových volebních komisí, které předaly výsledek hlasování,
c)
celkový počet osob zapsaných ve výpisech ze stálých seznamů, ze zvláštních seznamů a ze zvláštních seznamů vedených zastupitelským úřadem,
d)
celkový počet voličůvoličů, kterým byly vydány úřední obálky,
e)
celkový počet odevzdaných úředních obálek,
f)
celkový počet platných hlasů odevzdaných pro všechny kandidáty,
g)
pořadí kandidátů podle počtu získaných platných hlasů a počet těchto hlasů; pokud získalo více kandidátů stejný počet hlasů, uvedou se v abecedním pořadí,
h)
jméno a příjmení zvoleného kandidáta (§ 54), popřípadě skutečnost, že žádný z kandidátů nezískal počet hlasů potřebný ke zvolení.
§ 54
Zvolení kandidáta
Prezidentem republiky je zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu z celkového počtu platných hlasů oprávněných voličůvoličů, kteří se voleb zúčastnili a odevzdali platný hlas (dále jen „oprávněný voličvolič“).
§ 55
Vyhlášení výsledku volby prezidenta po prvním kole volby prezidenta
Podle zjištěných výsledků Státní volební komise
a)
v případě, že byl prezident republiky zvolen v prvním kole, vyhlásí a předá celkový výsledek volby prezidenta (§ 57), nebo
b)
vyhlásí výsledek volby prezidenta za první kolo volby prezidenta uveřejněním zápisu Státní volební komise o výsledku volby prezidenta na internetových stránkách Ministerstva vnitra určených pro volby.
§ 56
Druhé kolo volby prezidenta
(1)
V případě, že žádný z kandidátů nezíská počet hlasů potřebný ke zvolení podle § 54, zajistí Ministerstvo vnitra, aby se druhé kolo volby prezidenta konalo za 14 dnů po začátku prvního kola volby prezidenta v místě a době podle § 2.
(2)
Do druhého kola volby prezidenta postupují 2 kandidáti, kteří obdrželi v prvním kole volby prezidenta nejvíce odevzdaných platných hlasů oprávněných voličůvoličů. Pokud se na prvním místě umístilo více kandidátů se stejným počtem odevzdaných platných hlasů oprávněných voličůvoličů, postupují do druhého kola všichni tito kandidáti pouze z prvního místa. Pokud dojde ke shodě v počtu odevzdaných platných hlasů oprávněných voličůvoličů u kandidátů, kteří se umístili na druhém místě, postupují do druhého kola volby prezidenta kandidát z prvního místa a všichni kandidáti z druhého místa.
(3)
Pokud kandidát, který postoupil do druhého kola volby prezidenta, přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby prezidenta anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby prezidenta kandidát, který v prvním kole volby prezidenta získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličůvoličů. Při rovnosti odevzdaných platných hlasů oprávněných voličůvoličů postupují všichni takoví kandidáti. Druhé kolo volby prezidenta se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát.
(4)
Ministerstvo vnitra zveřejní neprodleně po uplynutí lhůty uvedené v § 27 odst. 1 na svých internetových stránkách určených pro volby informaci o kandidátech, kteří postoupili do druhého kola volby prezidenta.
(5)
Při tisku hlasovacích lístků pro druhé kolo volby prezidenta se postupuje podle § 28 odst. 3 a 4 s tím, že hlasovací lístky všech kandidátů z prvního kola volby prezidenta budou vytištěny s označením „druhé kolo volby prezidenta“. Hlasovací lístky zašle Ministerstvo vnitra prostřednictvím pověřených obecních úřadů starostům, kteří zajistí, aby hlasovací lístky byly doručeny před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím. Okrskové volební komise před zahájením druhého kola volby prezidenta vyberou hlasovací lístky postupujících kandidátů. VoličVolič obdrží hlasovací lístky ve dnech volby prezidenta ve volební místnosti. Pro hlasování ve zvláštních volebních okrscích se použijí hlasovací lístky postupujících kandidátů z prvního kola volby prezidenta a opatří se otiskem razítka s textem „2. kolo“.
(6)
Pro druhé kolo volby prezidenta se použijí ustanovení tohoto zákona přiměřeně.
(7)
Prezidentem republiky je zvolen ten kandidát, který získal ve druhém kole volby prezidenta nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličůvoličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen.
§ 57
Vyhlášení a předání celkového výsledku volby prezidenta
(1)
Státní volební komise vyhlásí celkový výsledek volby prezidenta uveřejněním zápisu Státní volební komise o výsledku volby prezidenta sdělením ve Sbírce zákonů.
(2)
Státní volební komise předá celkový výsledek volby prezidenta předsedovi Senátu, a není-li funkce předsedy Senátu obsazena, předsedovi Poslanecké sněmovny neprodleně po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta.
§ 58
Ukončení činnosti okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise
(1)
Činnost okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbě prezidenta je ukončena patnáctým dnem po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí.
(2)
Pokud byl podán návrh na neplatnost volby prezidenta (§ 66), končí činnost okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu v případě, že návrh byl soudem zamítnut, nebo že návrh byl soudem shledán oprávněným a opakuje se volba prezidenta, nebo patnáctým dnem po vyhlášení celkového výsledku opakování části volby prezidenta.
§ 59
Nová volba prezidenta, opakovaná volba prezidenta nebo opakování části volby prezidenta
(1)
Nová volba prezidenta se koná,
a)
nedošlo-li ke zvolení prezidenta republiky, nebo
b)
jestliže zvolený kandidát zemře před složením slibu nebo odmítne-li složit slib nebo složí slib s výhradou.
(2)
Opakovaná volba prezidenta nebo opakování části volby prezidenta se koná, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta (§ 66) opodstatněným. Rozhodne-li soud o opakování části volby prezidenta, postupují volební orgány od úkonů podle tohoto zákona, které označil soud ve svém rozhodnutí jako ty, jež byly důvodem pro opakování části volby prezidenta, a úkonů s nimi bezprostředně souvisejících.
(3)
Novou nebo opakovanou volbu prezidenta vyhlásí předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy nastal důvod podle odstavce 1 nebo 2, a stanoví den jejího konání tak, aby se konala nejpozději 90 dnů po vyhlášení. Pro novou a opakovanou volbu prezidenta platí lhůty podle tohoto zákona obdobně.
(4)
Opakování části volby prezidenta vyhlásí předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy nastal důvod podle odstavce 2, a zároveň nejpozději 30 dnů před prvním úkonem, který se má opakovat. Pro opakování části volby prezidenta platí lhůty podle tohoto zákona obdobně.
§ 60
Nároky členů okrskových volebních komisí a zvláštních okrskových volebních komisí
(1)
Člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise má nárok na zvláštní odměnu za výkon funkce. Předseda, místopředseda a zapisovatel okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise mají nárok na vyšší zvláštní odměnu za výkon funkce než ostatní členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise. Nárok na vyšší zvláštní odměnu za výkon funkce nemá člen okrskové volební komise, který nesplnil povinnost účastnit se školení k zásadám hlasování a k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování, ledaže byl zapisovatel jmenován nebo předseda a místopředseda určen losem v době, kdy již nebylo možné účast na školení zajistit.
(2)
Člen okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který je v pracovním nebo služebním poměru, má nárok na pracovní nebo služební volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy, platu, služebního příjmu nebo odměny ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele. Členovi okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, který není v pracovním nebo služebním poměru, avšak je výdělečně činný, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise.
(3)
Členství v okrskové volební komisi a zvláštní okrskové volební komisi je jiným úkonem v obecném zájmu.
§ 61
Nároky kandidátů
(1)
Kandidát má právo, aby ode dne následujícího po registraci kandidátní listiny do dne předcházejícího volbě prezidenta, popřípadě do dne předcházejícího druhému kolu volby prezidenta, mu ten, k němuž je v pracovním nebo služebním poměru, poskytl pracovní volno bez náhrady mzdy nebo služební volno bez poskytnutí služebního příjmu. Činnost kandidáta v tomto období je jiným úkonem v obecném zájmu.
(2)
Okolnost, že je někdo kandidátem, mu nesmí být na újmu v jeho pracovněprávních nebo služebních vztazích.
HLAVA VI
SPRÁVNÍ DELIKTY
§ 62
Přestupky
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
v rozporu s § 35 odst. 2 se účastní volební kampaněvolební kampaně bez předchozí registrace ve zvláštním registru Úřadu,
b)
v rozporu s § 35 odst. 5 nezajistí, aby propagace nebo volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií nebo s využitím velkoplošného zařízení anebo sdělení v neprospěch kteréhokoliv kandidáta na funkci prezidenta republiky obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli,
c)
v rozporu s § 35 odst. 5 neoznačí prostředky volební kampaněvolební kampaně jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby,
d)
v rozporu s § 35 odst. 6 využije nebo umožní využití komunikačních médií kraje nebo obceobce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcíobcí, k volební kampanivolební kampani,
e)
v rozporu s § 35 odst. 8 zveřejní výsledky předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem volby prezidenta a končící ukončením hlasování,
f)
v rozporu s § 38a odst. 6 si nezřídí volební účet nebo nevede volební účet podle § 38a odst. 6 nebo neoznámí Úřadu skutečnosti podle § 38a odst. 6,
g)
vloží na volební účet peněžní prostředky v rozporu s § 38a odst. 7 nebo v rozporu s § 38a odst. 7 neprokáže, kdo je vlastníkem bankovního účtu, ze kterého byly převedené peněžní prostředky na volební účet,
h)
v rozporu s § 38a odst. 8 nezajistí, aby její výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň nepřesáhly stanovenou částku,
i)
nevede evidenci o použití prostředků na volební kampaňvolební kampaň podle § 38a odst. 10 nebo ji vede v rozporu s § 38a odst. 10,
j)
nepředloží výpisy z volebního účtu a evidenci o použití prostředků na volební kampaňvolební kampaň podle § 38a odst. 11, nebo
k)
nezveřejní přehled výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň podle § 38a odst. 12.
(2)
Kandidát na funkci prezidenta republiky se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
v rozporu s § 24 odst. 1 si nezřídí volební účet nebo nevede volební účet podle § 24 odst. 2,
b)
užívá peněžní prostředky uložené na volebním účtu v rozporu s § 24 odst. 3,
c)
v rozporu s § 24 odst. 4 nakládá s peněžními prostředky na volebním účtu nevyužitými na volební kampaňvolební kampaň po dobu, po kterou se vede řízení o správním deliktu týkajícím se porušení pravidel financování volební kampaněvolební kampaně, nebo po dobu 180 dnů ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb,
d)
nepřevede peněžní prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaňvolební kampaň podle § 24 odst. 6,
e)
zruší volební účet v rozporu s § 24 odst. 7,
f)
v rozporu s § 35 odst. 5 neoznačí svým jménem a příjmením jím využité prostředky volební kampaněvolební kampaně,
g)
v rozporu s § 36 odst. 2 nevede účetnictví o financování volební kampaněvolební kampaně,
h)
neuvede údaje o peněžních prostředcích na volebním účtu podle § 36 odst. 3,
i)
neuvede údaje o jiných plněních ocenitelných v penězích podle § 36 odst. 4,
j)
v rozporu s § 37 odst. 2 nezajistí, aby výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň pro volbu prezidenta nepřesáhly stanovenou částku,
k)
v rozporu s § 37 odst. 3 nezveřejní požadované údaje o osobách, které uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň nebo poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění, nebo
l)
nesplní některou z povinností podle § 38 související se zveřejněním údajů o financování volební kampaněvolební kampaně, obsahem zprávy o financování volební kampaněvolební kampaně, zasláním podkladů o účetnictví Úřadu nebo o převedení prostředků z volebního účtu.
(3)
K projednání přestupkupřestupku podle
a)
odstavce 1 písm. a) až d) a f) až k) a odstavce 2 je příslušný Úřad; proti rozhodnutí Úřadu nelze podat rozklad ani jej přezkoumat v přezkumném řízení,
b)
odstavce 1 písm. e) je příslušný krajský úřad podle místa bydliště fyzické osoby; pokuta je příjmem rozpočtu kraje, který ji uložil.
(4)
Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu od
a)
10 000 Kč do 100 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 2 písm. f) nebo l),
b)
20 000 Kč do 300 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 2 písm. h), i) nebo k),
c)
30 000 Kč do 500 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 2 písm. a), b), c), d), e) nebo g),
d)
10 000 Kč do výše jeden a půl násobku částky, o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 2 písm. j).
§ 63
Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a)
v rozporu s § 35 odst. 2 se účastní volební kampaněvolební kampaně bez předchozí registrace ve zvláštním registru Úřadu,
b)
v rozporu s § 35 odst. 5 nezajistí, aby propagace nebo volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií nebo s využitím velkoplošného zařízení anebo sdělení v neprospěch kteréhokoliv kandidáta na funkci prezidenta republiky obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli,
c)
v rozporu s § 35 odst. 5 neoznačí prostředky volební kampaněvolební kampaně jménem a příjmením a evidenčním číslem registrované třetí osoby,
d)
v rozporu s § 35 odst. 6 využije nebo umožní využití komunikačních médií kraje nebo obceobce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcíobcí, k volební kampanivolební kampani,
e)
v rozporu s § 35 odst. 8 zveřejní výsledky předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem volby prezidenta a končící ukončením hlasování,
f)
v rozporu s § 38a odst. 6 si nezřídí volební účet nebo nevede volební účet podle § 38a odst. 6 nebo neoznámí Úřadu skutečnosti podle § 38a odst. 6,
g)
vloží na volební účet peněžní prostředky v rozporu s § 38a odst. 7 nebo v rozporu s § 38a odst. 7 neprokáže, kdo je vlastníkem bankovního účtu, ze kterého byly převedené peněžní prostředky na volební účet,
h)
v rozporu s § 38a odst. 8 nezajistí, aby její výdaje na volební kampaňvýdaje na volební kampaň nepřesáhly stanovenou částku,
i)
nevede evidenci o použití prostředků na volební kampaňvolební kampaň podle § 38a odst. 10 nebo ji vede v rozporu s § 38a odst. 10,
j)
nepředloží výpisy z volebního účtu a evidenci o použití prostředků na volební kampaňvolební kampaň podle § 38a odst. 11, nebo
k)
nezveřejní přehled výdajů na volební kampaňvýdajů na volební kampaň podle § 38a odst. 12.
(2)
Správní delikty podle odstavce 1 písm. a) až d) a f) až k) projednává Úřad. Proti rozhodnutí Úřadu nelze podat rozklad ani jej přezkoumat v přezkumném řízení.
(3)
Správní delikty podle odstavce 1 písm. e) projednává krajský úřad v přenesené působnosti místně příslušný podle sídla právnické osoby. Pokuta je příjmem rozpočtu kraje, který ji uložil.
(4)
Za správní delikt se uloží pokuta od 10 000 Kč do 100 000 Kč.
§ 64
Společná ustanovení ke správním deliktům
(1)
Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
(2)
Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3)
Odpovědnost fyzické, právnické nebo podnikající fyzické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4)
Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(5)
Uložením pokuty nejsou dotčena sankční ustanovení zákona upravujícího provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
(6)
Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
HLAVA VII
SOUDNÍ PŘEZKUM
§ 65
Ochrana ve věci registrace kandidátní listiny
(1)
Proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny se mohou navrhující poslanci, navrhující senátoři, navrhující občan a kandidát uvedený na kandidátní listině, která byla odmítnuta, do 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u soudu podle jiného právního předpisu12).
(2)
Proti provedení registrace kandidátní listiny se mohou navrhující poslanci, navrhující senátoři a navrhující občan do 2 pracovních dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u soudu podle jiného právního předpisu12).
§ 66
Ochrana ve věci volby prezidenta
(1)
Podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta se může domáhat ochrany u soudu podle jiného právního předpisu12) každý občan zapsaný do stálého seznamu, zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan (dále jen „navrhovatel“). Návrh je třeba podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí.
(2)
Návrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta.
§ 68
Příslušnost soudu
K řízení podle § 65 a 66 je příslušný Nejvyšší správní soud.
HLAVA VIII
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZMOCŇOVACÍ
§ 69
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou
a)
postup Ministerstva vnitra, krajských úřadů, pověřených obecních úřadů, obecních úřadů a zastupitelských úřadů při úschově a archivaci hlasovacích lístků a ostatní volební dokumentace,
b)
v dohodě s Českým statistickým úřadem
1.
postup Ministerstva vnitra při předávání podkladů z kandidátních listin pro vytvoření registru kandidátů Českým statistickým úřadem a při kontrole správnosti údajů uváděných na kandidátních listinách a postup Státní volební komise při losování čísel pro označení hlasovacích lístků,
2.
vzor kandidátní listiny s přílohami, vzor hlasovacího lístku, vzor záznamu o kontrole, vzory tiskopisů pro zjišťování a zpracování výsledků hlasování volby prezidenta a vzory dalších dokumentů,
c)
v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí a s Ministerstvem financí výši zvláštní odměny za výkon funkce člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise, způsob její úhrady a výplaty a výši paušální náhrady ušlého výdělku za dobu výkonu funkce člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise.
§ 70
Výdaje volebních orgánů
Výdaje správních úřadů a volebních orgánů spojené s volbou prezidenta se hradí ze státního rozpočtu.
§ 71
Společné konání voleb
(1)
Koná-li se volba prezidenta společně s volbami do Poslanecké sněmovny, okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise se neustavují podle tohoto zákona. Okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise zřízené pro volby do Poslanecké sněmovny plní úkoly okrskových volebních komisí a zvláštních okrskových volebních komisí i pro volbu prezidenta. Jednoho člena a jednoho náhradníka do okrskové volební komise může delegovat i občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována.
(2)
Koná-li se volba prezidenta společně s volbami do Evropského parlamentu nebo do zastupitelstev krajů, okrskové volební komise zřízené pro volby do Evropského parlamentu nebo do zastupitelstev krajů plní úkoly okrskových volebních komisí i pro volbu prezidenta. Jednoho člena a jednoho náhradníka do okrskové volební komise může delegovat i občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována. Zvláštní okrskové volební komise se zřizují podle tohoto zákona.
(3)
Koná-li se volba prezidenta společně s volbami do zastupitelstev obcíobcí, okrskové volební komise zřízené pro volby do zastupitelstev obcíobcí plní úkoly okrskových volebních komisí i pro volbu prezidenta. Jednoho člena a jednoho náhradníka do okrskové volební komise může delegovat i občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta na funkci prezidenta republiky a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována. Zvláštní okrskové volební komise se zřizují podle tohoto zákona.
(4)
Koná-li se volba prezidenta společně s volbami do Senátu, okrskové volební komise zřízené podle tohoto zákona plní úkoly okrskových volebních komisí i pro volby do Senátu. Jednoho člena a jednoho náhradníka do okrskové volební komise ve volebním obvodu, kde jsou vyhlášeny volby do Senátu, může delegovat každá politická strana, politické hnutí, koalice a nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci byla zaregistrována pro volby do Senátu ve volebním obvodu, jehož součástí je volební okrsek.
(5)
Koná-li se volba prezidenta společně s jinými volbami, musí být úřední obálka pro volbu prezidenta odlišena barevně od úřední obálky pro jiné volby; stejným způsobem musejí být odlišeny hlasovací lístky.
(6)
Při společném konání voleb předá okrsková volební komise zápis o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku, popřípadě i výsledek hlasování na technickém nosiči dat, v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň u pověřeného obecního úřadu podle § 6 odst. 1 písm. f).
§ 72
Vztah ke správnímu řádu
Na postup podle tohoto zákona se správní řád, s výjimkou řízení o přestupcíchpřestupcích, jiných správních deliktech a odmítnutí registrace třetí osoby Úřadem, nevztahuje.
§ 73
Lhůty
(1)
Do běhu lhůty se nezapočítává den rozhodný pro počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
(2)
Lhůty určené tímto zákonem na 24 hodin nebo 48 hodin končí započetím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou rozhodnou pro určení lhůty. V ostatních případech lhůt určených podle hodin končí lhůty uplynutím stanovené hodiny.
(3)
Lhůta určená podle dnů je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin.
(4)
Lhůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání, s výjimkou lhůt podle § 15.
§ 74
(1)
Zastupitelský úřad ověří po vyhlášení volby prezidenta podle § 3, zda právní předpisy státu, kde má zastupitelský úřad své sídlo, umožňují občanům hlasování při volbě prezidenta, popřípadě zda je k zajištění hlasování na zastupitelském úřadě třeba zvláštního povolení; v takovém případě požádá o jeho vydání.
(2)
Pokud nebude občanům umožněno hlasovat při volbě prezidenta na zastupitelském úřadě, neboť právní předpisy státu, kde má zastupitelský úřad své sídlo, to nedovolují, anebo pokud nebylo povolení vydáno, obdrží voličivoliči zapsaní ve zvláštním seznamu vedeném zastupitelským úřadem voličský průkaz spolu s informací o nejbližším zvláštním volebním okrsku, kde je hlasování umožněno.
(3)
Vyžaduje-li tento zákon ověření kopie dokladu nebo pravosti podpisu, pokládá se tato podmínka mimo území České republiky za splněnou, provede-li toto ověření příslušný cizozemský orgán nebo osoba ve státě působnosti zastupitelského úřadu, jemuž je doklad předkládán. Takovéto ověření kopie dokladu nebo pravosti podpisu nepodléhá dalšímu ověření.
HLAVA IX
USTANOVENÍ PŘECHODNÉ
§ 75
Nezbytné úkony spojené s volbou prezidenta učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úkony učiněné podle tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy
§ 76
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 34/1970 Sb., zákona č. 147/1970 Sb., zákona č. 125/1973 Sb., zákona č. 25/1976 Sb., zákona č. 118/1983 Sb., zákona č. 60/1988 Sb., zákona č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona č. 93/1990 Sb., zákona č. 126/1990 Sb., zákona č. 203/1990 Sb., zákona č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 173/1991 Sb., zákona č. 19/1992 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 103/1992 Sb., zákona č. 167/1992 Sb., zákona č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona č. 358/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 548/1992 Sb., zákona č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 285/1993 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 89/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 135/1996 Sb., zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 152/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 63/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 154/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 239/2000 Sb., zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 365/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 47/2002 Sb., zákona č. 219/2002 Sb., zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 362/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 71/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 304/2008 Sb., zákona č. 295/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 6 odst. 3 písm. k) se za slova „České republiky“ vkládají slova „a volbu prezidenta republiky“.
2.
V § 12 odst. 1 písmeno l) zní:
„l)
volby do zastupitelstev územní samosprávy, do Parlamentu České republiky, do Evropského parlamentu konané na území České republiky a volbu prezidenta republiky,“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o Ústavním soudu
§ 79
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 77/1998 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 48/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 114/2003 Sb., zákona č. 83/2004 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 43 odst. 2 písm. b) se za slova „§ 71a odst. 1“ vkládají slova „, § 97, 105“.
2.
§ 96 se zrušuje.
3.
V § 97 odst. 1 a 2, § 104 odst. 1 a v § 105 odst. 1 se za slovo „velezrady“ vkládají slova „nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“.
4.
V § 98 odstavec 3 zní:
„(3)
Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem k zastavení řízení.“.
5.
V § 101 odstavec 1 zní:
„(1)
Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem, případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní jednání.“.
6.
V § 102 se slovo „zejména“ nahrazuje slovem „nejméně“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o regulaci reklamy
§ 80
V § 2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 138/2002 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 384/2005 Sb., zákona č. 36/2008 Sb. a zákona č. 132/2010 Sb., se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
anonymní reklama týkající se voleb po dobu volební kampaně podle volebního zákona.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o státní statistické službě
§ 81
V § 4 odst. 1 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 230/2006 Sb., písmeno p) zní:
„p)
vykonává státní správu na úseku zpracování výsledků voleb do zastupitelstev územních samosprávných celků, Parlamentu České republiky, do Evropského parlamentu konaných na území České republiky a volby prezidenta republiky a zpracování výsledků celostátního referenda v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy.“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
§ 82
Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 192/2002 Sb., zákona č. 282/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 167/2005 Sb., zákona č. 205/2006 Sb., zákona č. 573/2006 Sb., zákona č. 162/2009 Sb., zákona č. 402/2009 Sb., zákona č. 265/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 29 odst. 1 se písmena b) a c) zrušují.
Dosavadní písmena d) až i) se označují jako písmena b) až g).
2.
V § 50 odst. 1 se písmeno j) zrušuje.
Dosavadní písmena k) až zb) se označují jako písmena j) až za).
3.
V § 70 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 12a zní:
„(5)
K vyslovení souhlasu s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. Nevysloví-li Sněmovna souhlas do 3 měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.12a)
12a)
Čl. 65 odst. 3 Ústavy.“.
4.
§ 80 se zrušuje.
5.
§ 81 zní:
㤠81
Předseda Sněmovny svolá po zvolení prezidenta republiky společnou schůzi Sněmovny a Senátu, na níž prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu.“.
6.
V příloze č. 2 čl. 1 bodu 8 se věta druhá zrušuje.
7.
V příloze č. 2 se čl. 2 včetně nadpisů zrušuje.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění
§ 83
V § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 298/2011 Sb. a zákona č. 365/2011 Sb., bod 7 zní:
„7.
člena okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky,“.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o jednacím řádu Senátu
§ 84
Zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 172/2004 Sb., zákona č. 625/2006 Sb. a zákona č. 162/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 33 odst. 1 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) až d), která znějí:
„b)
vyhlašovat volbu prezidenta republiky,
c)
přijímat slib prezidenta republiky,
d)
přijímat prohlášení prezidenta republiky, kterým se vzdává svého úřadu,“.
Dosavadní písmena b) až j) se označují jako písmena e) až m).
2.
V § 41 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e)
zkoumá, zda financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky proběhlo v souladu s pravidly podle zákona upravujícího volbu prezidenta republiky; zjistí-li porušení pravidel financování volební kampaně, zveřejní jím zjištěné porušení pravidel financování volební kampaně způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno f).
3.
Nadpis části sedmnácté zní: „SPOLEČNÁ SCHŮZE OBOU KOMOR“.
4.
§ 133 a 134 se včetně poznámek pod čarou č. 40 a 41 zrušují.
5.
§ 136 včetně poznámky pod čarou č. 42 zní:
㤠136
Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat Ústavnímu soudu žalobu proti prezidentu republiky, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku (dále jen „ústavní žaloba“)42).
42)
Čl. 65 odst. 2 a 3 Ústavy.
§ 97 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 275/2012 Sb.“.
6.
V § 137 odstavec 1 zní:
„(1)
Návrh ústavní žaloby může předložit nejméně jedna třetina senátorů.“.
7.
V § 137 odst. 2 se slova „na podání“ zrušují a za slovo „velezrady“ se vkládají slova „nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku“.
8.
V § 137 odst. 3, 4 a 5 se slova „na podání“ zrušují.
9.
§ 138 zní:
㤠138
(1)
K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů.
(2)
Jestliže Senát návrh ústavní žaloby schválí, pověří předsedu Senátu, aby ústavní žalobu předložil Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu s jejím podáním. Zároveň pověří některého ze senátorů, aby ústavní žalobu při jednání v Poslanecké sněmovně odůvodnil. Pro případ, že s podáním ústavní žaloby bude vysloven souhlas, Senát rovněž rozhodne, zda pověří zastupováním Senátu v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem jinou osobu než předsedu Senátu.
(3)
Ústavní žalobu doručí předseda Senátu Ústavnímu soudu ihned poté, co Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s jejím podáním. K ústavní žalobě předseda Senátu přiloží též usnesení Senátu o jejím schválení a usnesení Poslanecké sněmovny o vyslovení souhlasu s jejím podáním.“.
10.
§ 139 zní:
㤠139
Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání44) je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen.“.
11.
V příloze č. 2 se v čl. 1 bod 9 zrušuje.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání
§ 86
V § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 132/2010 Sb., se za slovo „senátory“ vkládají slova „, prezidenta republiky“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí
§ 87
V § 26 odst. 5 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, se slova „nebo do zastupitelstev krajů“ nahrazují slovy „, do Evropského parlamentu, do zastupitelstev krajů nebo prezident republiky“.
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna soudního řádu správního
§ 88
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 130/2011 Sb. a zákona č. 303/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 89 odst. 2 se za slova „nezávislý kandidát nebo politická strana, která podala přihlášku k registraci,“ vkládají slova „anebo při volbě prezidenta republiky nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občan, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo kandidát uvedený na kandidátní listině, která byla odmítnuta,“.
2.
V § 89 odst. 4 se za slova „nezávislý kandidát nebo politická strana, která podala přihlášku k registraci,“ vkládají slova „anebo při volbě prezidenta republiky nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občan, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky,“.
3.
V § 89 odst. 4 se za slova „nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů,“ vkládají slova „nejméně dvaceti poslanců nebo nejméně deseti senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občana, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky,“.
4.
V § 90 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 25 zní:
„(5)
Za podmínek stanovených zvláštním zákonem25) se může občan, nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, anebo občan, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti volby. V řízení o neplatnosti volby jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán, nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, na jimiž podané kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo občan, na jehož kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, a ten, jehož volba byla napadena. Soud rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů poté, kdy návrh došel soudu. Jednání není třeba nařizovat. Rozhodne-li soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení, od kterého úkonu se volba prezidenta republiky bude opakovat. Pokud soud shledá chybu ve výpočtu volebního orgánu při zjišťování výsledku hlasování, uloží povinnost příslušným volebním orgánům upravit zápis o výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit.
25)
Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky).“.
5.
Za § 90 se vkládá nový § 90a, který včetně nadpisu zní:
㤠90a
Řízení ve věci porušení pravidel financování volební kampaně
(1)
Za podmínek stanovených zákonem upravujícím volbu prezidenta republiky se může kandidát na funkci prezidenta republiky domáhat, aby soud rozhodl o tom, že v souvislosti s volbou prezidenta republiky došlo k porušení pravidel financování volební kampaně
a)
přijetím finančních prostředků nebo jiného plnění ocenitelného v penězích, u kterého není znám či uveden skutečný původ,
b)
překročením limitu výdajů na volební kampaň, nebo
c)
porušením povinnosti vést o financování volební kampaně účetnictví nebo je podle zvláštního zákona zveřejnit,
a jakým způsobem a v jakém rozsahu byla tato povinnost porušena.
(2)
Účastníky řízení jsou navrhovatel, příslušný volební výbor a jeho členové a kandidát na funkci prezidenta republiky, jehož volební kampaně se návrh týká.
(3)
Rozhodne-li soud rozsudkem o tom, že došlo k porušení pravidel financování volební kampaně a jakým způsobem a v jakém rozsahu, rozhodne současně, že volební výbor je ve lhůtě stanovené soudem, která nesmí být kratší než 60 dnů, povinen odvést do státního rozpočtu částku odpovídající jeden a půl násobku částky,
a)
která odpovídá hodnotě přijatých finančních prostředků nebo jiných plnění ocenitelných v penězích, u kterých není znám či uveden skutečný původ,
b)
o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaň, nebo
c)
jíž se týkalo porušení povinnosti vést o financování volební kampaně účetnictví nebo je podle zvláštního zákona zveřejnit.“.
6.
V § 104 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „; to neplatí, jde-li o řízení ve věcech porušení pravidel financování volební kampaně“.
7.
V § 107 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Kasační stížnost proti rozsudku vydanému v řízení ve věcech porušení pravidel financování volební kampaně má odkladný účinek.“.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
ÚČINNOST
§ 89
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 2012, s výjimkou části čtvrté, části sedmé, pokud jde o bod 3, a části deváté, pokud jde o body 5 až 10, které nabývají účinnosti dnem 8. března 2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1)
§ 26 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 275/2012 Sb.
2)
§ 3 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 204/2000 Sb.
3)
Například zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 55 až 65 občanského zákoníku.
5)
§ 64 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 313/2002 Sb.
Vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 6 odst. 5 a 6 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 6 odst. 3 písm. k) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 4 odst. 1 písm. p) zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.
11)
Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
12)
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
13)
§ 28 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů.
14)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších přepisů.
15)
§ 4 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby.
§ 1 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů.
§ 5 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
16)
§ 2 zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky.
17)
§ 20 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
18)
§ 5 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech).
19)
Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 274/2012 Sb. | Zákon č. 274/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 22. 8. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 94/2012
* Čl. I - Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb.,
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 9. 2012
274
ZÁKON
ze dne 18. července 2012,
kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb. a zákona č. 37/2012 Sb., se mění takto:
1.
V položce 3 písm. a) se slova „Kč 15 za každou i započatou stránku“ nahrazují slovy „Kč 15 za první stránku a Kč 5 za každou další i započatou stránku“.
2.
V položce 3 se na začátek ustanovení Zmocnění vkládá bod 1, který zní:
„1.
Správní úřad může poplatek podle písmene a) této položky účastníku správního řízení na jeho žádost snížit nebo upustit od jeho vybrání, a to z důvodů hodných zvláštního zřetele.“.
Dosavadní text ustanovení Zmocnění se označuje jako bod 2.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 273/2012 Sb. | Zákon č. 273/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 22. 8. 2012, datum účinnosti 1. 10. 2012, částka 94/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o elektronických komunikacích
* ČÁST DRUHÁ - Změna trestního řádu
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o Bezpečnostní informační službě
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o Vojenském zpravodajství
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 10. 2012
273
ZÁKON
ze dne 18. července 2012,
kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o elektronických komunikacích
Čl. I
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb., zákona č. 137/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 468/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 19/2012 Sb. a zákona č. 142/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 88 odst. 1 se písmeno b) zrušuje.
Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena b) až d).
2.
V § 88 odst. 1 písm. b) se slova „podle písmen a) a b)“ nahrazují slovy „podle písmene a)“.
3.
V § 88 odst. 2 a 3 se slova „v odstavci 1 písm. c)“ nahrazují slovy „v odstavci 1 písm. b)“.
4.
Za § 88 se vkládá nový § 88a, který zní:
㤠88a
(1)
Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna zajistit, aby provozní a lokalizační údaje uchovávané podle § 97 odst. 3 měly stejnou kvalitu a podléhaly stejnému zabezpečení a ochraně před neoprávněným přístupem, změnou, zničením, ztrátou anebo odcizením nebo jiným neoprávněným zpracováním nebo využitím, jako údaje podle § 88; tímto nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem34).
(2)
Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna zpracovat pro zajištění ochrany údajů podle odstavce 1 vnitřní technicko-organizační předpis; ochranu údajů zajistí s ohledem na stávající technické možnosti a na náklady potřebné k zajištění ochrany na úrovni odpovídající existujícímu riziku porušení ochrany. Pro ochranu údajů podle tohoto ustanovení se ustanovení § 88 odst. 2 až 7 použijí obdobně.“.
5.
V § 91 odst. 4 se slova „ve smyslu § 88 odst. 1 písm. c)“ nahrazují slovy „ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b)“.
6.
V § 97 odstavec 3 včetně poznámek pod čarou č. 59 až 61 zní:
„(3)
Právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinna uchovávat po dobu 6 měsíců provozní a lokalizační údaje, které jsou vytvářeny nebo zpracovávány při zajišťování jejích veřejných komunikačních sítí a při poskytovávání jejích veřejně dostupných služeb elektronických komunikací37b). Provozní a lokalizační údaje týkající se neúspěšných pokusů o volání je právnická nebo fyzická osoba zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinna uchovávat pouze tehdy, jsou-li tyto údaje vytvářeny nebo zpracovávány a zároveň uchovávány nebo zaznamenávány. Současně je tato právnická nebo fyzická osoba povinna zajistit, aby při plnění povinnosti podle věty první a druhé nebyl uchováván obsah zpráv a takto uchovávaný dále předáván. Právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje uchovává, je na požádání povinna je bezodkladně poskytnout
a)
orgánům činným v trestním řízení pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem59),
b)
Policii České republiky pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly, předcházení nebo odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu nebo prověřování chráněné osoby a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem60),
c)
Bezpečnostní informační službě pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem37),
d)
Vojenskému zpravodajství pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem37a),
e)
České národní bance pro účely a při splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem61).
Po uplynutí doby podle věty první je právnická nebo fyzická osoba, která provozní a lokalizační údaje uchovává, povinna je zlikvidovat, pokud nebyly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich využívání podle zvláštního právního předpisu nebo pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 90).
59)
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
60)
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
61)
Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
7.
V § 97 odstavec 4 zní:
„(4)
Provozními a lokalizačními údaji podle odstavce 3 jsou zejména údaje vedoucí k dohledání a identifikaci zdroje a adresáta komunikace a dále údaje vedoucí ke zjištění data, času, způsobu a doby trvání komunikace. Rozsah provozních a lokalizačních údajů uchovávaných podle odstavce 3, formu a způsob jejich předávání orgánům oprávněným k využívání podle zvláštního právního předpisu a způsob jejich likvidace stanoví prováděcí právní předpis.“.
8.
V § 118 odst. 14 písmeno c) zní:
„c)
v rozporu s § 97 odst. 3 neuchovává provozní a lokalizační údaje, nepředá je oprávněnému orgánu, po uplynutí doby uchovávání je nezlikviduje nebo nezajistí, aby nebyl uchováván obsah zpráv anebo takto uchovávaný dále předáván,“.
9.
V § 118 se za odstavec 14 vkládá nový odstavec 15, který zní:
„(15)
Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací se dále dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností při zabezpečení ochrany údajů podle § 88a odst. 1 nebo 2.“.
Dosavadní odstavce 15 až 21 se označují jako odstavce 16 až 22.
10.
V § 118 odst. 22 písm. b) se slova „nebo odstavce 14 písm. j) až z)“ nahrazují slovy „, odstavce 14 písm. j) až z) nebo odstavce 15“.
11.
V § 118 odst. 22 písm. c) se slova „odstavce 15, 16, 17, 18, 19 nebo 20“ nahrazují slovy „odstavce 16, 17, 18, 19, 20 nebo 21“.
ČÁST DRUHÁ
Změna trestního řádu
Čl. II
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., se mění takto:
1.
§ 88a zní:
㤠88a
(1)
Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
(2)
Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(3)
Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel tohoto nebo jiného trestního řízení, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.
(4)
Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.“.
2.
V hlavě dvacáté se v nadpisu oddílu sedmého doplňují slova „a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu“.
3.
V § 314l se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.“.
4.
V § 314m odst. 1 se za slovo „provozu“ vkládají slova „nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu“.
5.
V § 314n odst. 1 se za slova „§ 88 odst. 1“ vkládají slova „nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a odst. 1“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Bezpečnostní informační službě
Čl. III
V zákoně č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 21/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb. a zákona č. 274/2008 Sb., § 8a včetně poznámky pod čarou č. 8 zní:
㤠8a
Bezpečnostní informační služba je oprávněna v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu požadovat od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť anebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací
a)
zřízení, popřípadě zabezpečení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech nebo záznam zpráv v určených bodech jejich sítě, a
b)
poskytnutí provozních nebo lokalizačních údajů způsobem, ve formě a v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem8).
8)
§ 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb. a zákona č. 273/2012 Sb.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
Čl. IV
V § 8 odst. 1 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 230/2009 Sb. a zákona č. 160/2010 Sb., písmeno d) včetně poznámky pod čarou č. 35 zní:
„d)
vyžadovat od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací poskytnutí provozních a lokalizačních údajů podle zvláštního právního předpisu35), a to po předchozím písemném povolení předsedy senátu vrchního soudu příslušného podle sídla České národní banky, pokud lze důvodně předpokládat, že poskytnuté údaje mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení správního deliktu na úseku podnikání nebo obchodování na kapitálovém trhu podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, včetně jeho pachatele, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo jen s vynaložením neúměrného úsilí,
35)
§ 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb. a zákona č. 273/2012 Sb.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o Vojenském zpravodajství
Čl. V
V § 9 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, odstavec 5 včetně poznámky pod čarou č. 18 zní:
„(5)
Vojenské zpravodajství je oprávněno v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu požadovat od právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť anebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací
a)
zřízení, popřípadě zabezpečení rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech nebo záznam zpráv v určených bodech jejich sítě, a
b)
poskytnutí provozních nebo lokalizačních údajů způsobem, ve formě a v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem18).
18)
§ 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 94/2011 Sb. a zákona č. 273/2012 Sb.“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 74/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 74/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Hostitelské dohody týkající se umístění, podpory, výsad a imunit mezi vládou České republiky a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém (GNSS)
Vyhlášeno 9. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 8. 2012, částka 40/2012
* Článek 1 - Předmět dohody
* Článek 2 - Definice
* Článek 3 - Právní status
* Článek 4 - Výsady a imunity Agentury
* Článek 5 - Prostory Agentury
* Článek 6 - Použití vlajek na budově Agentury, znak
* Článek 7 - Nedotknutelnost a bezpečnost Agentury
* Článek 8 - Imunita Agentury vůči pravomoci soudů a exekučním opatřením
* Článek 9 - Daňové a celní zacházení s Agenturou
* Článek 10 - Volné zacházení s finančními prostředky Agentury a platbami
* Článek 11 - Systém sociálního zabezpečení a pojištění Agentury obecně
* Článek 12 - Vstup a pobyt
* Článek 13 - Výsady a imunity poskytované výkonnému řediteli a zaměstnancům Agentury
* Článek 14 - Předcházení zneužití
* Článek 15 - Odpovědnost
* Článek 16 - Styčná kancelář
* Článek 17 - Použitelné právo
* Článek 18 - Řešení sporů
* Článek 19 - Vstup v platnost
* Článek 20 - Změny
* Článek 21 - Doba platnosti
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 8. 2012
74
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. ledna 2012 byla v Praze podepsána Hostitelská dohoda týkající se umístění, podpory, výsad a imunit mezi vládou České republiky a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém (GNSS).
S Hostitelskou dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Hostitelská dohoda vstupuje v platnost na základě svého článku 19 dne 9. srpna 2012.
České znění Hostitelské dohody se vyhlašuje současně.
HOSTITELSKÁ DOHODA
TÝKAJÍCÍ SE UMÍSTĚNÍ, PODPORY, VÝSAD A IMUNIT MEZI VLÁDOU ČESKÉ
REPUBLIKY A AGENTUROU PRO EVROPSKÝ GLOBÁLNÍ NAVIGAČNÍ
SATELITNÍ SYSTÉM (GNSS)
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY jakožto hostitelského státu (dále též jen „vláda“ nebo „smluvní strana“),
zastoupená ministrem dopravy,
a
AGENTURA PRO EVROPSKÝ GLOBÁLNÍ NAVIGAČNÍ SATELITNÍ SYSTÉM (GNSS) (dále též jen „Agentura“ nebo „smluvní strana“),
zastoupená výkonným ředitelem,
společně dále jen „smluvní strany“,
S OHLEDEM na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 912/2010 ze dne 22. září 2010 o zřízení Agentury pro evropský GNSS, kterým se ruší nařízení Rady (ES) č. 1321/2004 o zřízení řídících struktur pro evropské družicové navigační programy a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008, a na všechny jeho budoucí změny nebo nahrazení (dále jen „nařízení o Agentuře pro evropský GNSS“),
S OHLEDEM na rozhodnutí 2010/803/EU ze dne 10. prosince 2010 přijaté vzájemnou dohodou mezi zástupci vlád členských států o umístění sídla Agentury pro evropský GNSS,
S OHLEDEM na prohlášení Evropské komise týkající se rozhodnutí konference zástupců vlád členských států o umístění sídla úřadu Agentury pro evropský GNSS,
VZHLEDEM K TOMU, že článek 1 rozhodnutí 2010/803/EU uvádí, že sídlo Agentury bude v Praze v České republice,
VZHLEDEM K TOMU, že Evropská komise ve svém prohlášení požaduje vznik formální dohody mezi Agenturou pro evropský GNSS a budoucí hostitelskou zemí, která bude zahrnovat podmínky, na jejichž základě budou Agentura a její zaměstnanci fungovat, a která bude zároveň nezbytným předpokladem pro provedení rozhodnutí přestěhovat Agenturu,
VZHLEDEM K TOMU, že nařízení o Agentuře pro evropský GNSS uvádí, že se na Agenturu vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství1 (dále jen „Protokol“),
MAJÍCE V ÚMYSLU upřesnění prostředků pro efektivní spolupráci a podpora vlády, které jsou nezbytné pro úspěšné a účinné fungování Agentury a realizací jejích úkolů,
PŘEJÍCE SI uzavřít dohodu, kterou se bude řídit právní status Agentury v České republice, prostory Agentury, výsady a imunity, výjimky, výhody a další podpora poskytnutá vládou Agentuře, jejímu výkonnému řediteli, zaměstnancům Agentury a jednotlivým rodinným příslušníkům tvořícím součást jejich domácnosti k usnadnění výkonu funkcí a za účelem fyzické ochrany Agentury,
SE DOHODLY TAKTO:
Článek 1
Předmět dohody
Tato hostitelská dohoda stanoví podmínky, za nichž vláda poskytne prostory a další podporu Agentuře, přizná výsady, imunity a další výhody Agentuře, jejímu výkonnému řediteli, zaměstnancům Agentury, jakož i jednotlivým rodinným příslušníkům tvořícím součást jejich domácnosti, jak je stanoveno níže.
Článek 2
Definice
(1)
Pro účely této hostitelské dohody a jakéhokoli předpisu nebo činnosti k ní se vztahujícím se výrazy „zaměstnanec Agentury“ a „zaměstnanci Agentury“ vztahují na jakoukoli osobu, která spadá pod definici čl. 18 odst. 3 nařízení o Agentuře pro evropský GNSS.
(2)
Pro účely této hostitelské dohody a jakéhokoli předpisu nebo činnosti k ní se vztahujícím znamená výraz „rodinní příslušníci tvořící součást domácnosti“:
(a)
manžela/manželku;
(b)
stálého partnera v jiném než manželském vztahu podle podmínek uvedených v čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII nařízení Rady č. 259/682 (služební řád);
(c)
každé vyživované dítě dle definice v čl. 2 odst. 2 přílohy VII služebního řádu;
(d)
jakoukoli osobu, kterou má výkonný ředitel nebo zaměstnanec Agentury ze zákona povinnost vyživovat a jejíž vyživování je spojeno se značnými výdaji, na základě podmínek uvedených v čl. 2 odst. 4 přílohy VII služebního řádu.
Rozumí se, že tyto osoby žijí ve společné domácnosti na území České republiky a jsou registrovány u Ministerstva zahraničních věcí.
Článek 3
Právní status
(1)
Podle nařízení o Agentuře pro evropský GNSS je Agentura orgánem Evropské unie. Podle českého práva má plnou právní subjektivitu.
(2)
Aniž je dotčen výše uvedený odstavec (1), Agentura bude považována za mezinárodní organizaci ve smyslu čl. 151 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES3, čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2008/118/ES4, čl. 22 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES5 a čl. 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES6.
Článek 4
Výsady a imunity Agentury
(1)
Vláda bude aplikovat Protokol ve vztahu k fungování Agentury za účelem splnění úkolů, které jsou Agentuře na základě jednotlivých právních dokumentů oficiálně svěřeny, v souladu s podmínkami uvedenými v této hostitelské dohodě.
(2)
Pro účely aplikace této hostitelské dohody:
(a)
budou odkazy na Evropskou unii v Protokolu chápány jako odkazy na Agenturu;
(b)
budou odkazy na úředníky a ostatní zaměstnance Evropské unie v Protokolu chápány jako odkazy na zaměstnance Agentury.
(3)
Na otázky týkající se výsad a imunit, které nejsou zahrnuty v této hostitelské dohodě, se bude vztahovat Protokol a Dohoda ze dne 30. června 2004 mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími, kterou se Protokol provádí.
Článek 5
Prostory Agentury
(1)
Vláda poskytne na základě této hostitelské dohody Agentuře celou budovu, pokud to Agentura bude požadovat, a to včetně příslušných užitkových a parkovacích prostor situovaných dle katastru nemovitostínemovitostí v ulici Janovského 438/2, Praha 7, Česká republika (dále jen „prostory“).
(2)
Agentura bude mít výhradní právo na užívání těchto prostor. Tyto prostory budou Agentuře dány k dispozici k datu a za podmínek, které budou sjednány v nájemní smlouvě, která bude uzavřena samostatně a bude odrážet a splňovat potřeby Agentury, a to především její bezpečnostní požadavky.
(3)
V případě mimořádné situace, znemožňující vnější přístup do prostor, pomohou odpovědné české orgány zajistit zaměstnancům Agentury a jiným osobám, které se v rámci plnění svých povinností účastní zasedání Agentury, volný přístup do prostor, pokud to dovolí bezpečnostní situace.
(4)
Vláda zajistí, že poplatek za pronájem prostor nepřekročí symbolickou částku jedno euro za rok po dobu prvních pěti let od data uvedeného v nájemní smlouvě.
(5)
Po uplynutí pětiletého období uvedeného v předchozím odstavci bude vláda trvale zajišťovat, aby poplatek placený Agenturou za pronájem jednoho čtverečního metru prostor nepřekročil 25 % místního komerčního nájemného za metr čtvereční stanoveného dle nájemní smlouvy.
Článek 6
Použití vlajek na budově Agentury, znak
(1)
Agentura je oprávněna vyvěsit na prostorách vlajku EU a vlajku se znakem Agentury, a to v souladu s platnými právními předpisy České republiky.
(2)
Agentura je oprávněna vyvěsit znak a připevnit tabuli se svým úředním názvem a znakem na vnějších a vnitřních stěnách prostor.
(3)
Agentura je oprávněna v souladu s platnými právními a dalšími předpisy České republiky umístit na své služební automobily svůj znak.
Článek 7
Nedotknutelnost a bezpečnost Agentury
(1)
Prostory, archivy Agentury, její úřední korespondence a jakékoli dokumenty, které se k ní vztahují nebo které má Agentura v držení a které jsou určeny pro její úřední použití, jsou nedotknutelné.
(2)
Pro potřeby úřední komunikace a korespondence je Agentura oprávněna používat jakékoli kódování a šifrování. Bude také umožněno odesílání a přijímání její úřední komunikace a korespondence.
(3)
Vláda bude Agentuře nápomocna při přenosu utajovaných informacíutajovaných informací a poskytne Agentuře podporu, pokud jde o uskladnění a předávání utajovaných informacíutajovaných informací a kódovacího vybavení pro nouzové a mimořádné situace.
(4)
Agentura odpovídá za bezpečnost a udržování pořádku v prostorách. Při dodržování nedotknutelnosti dle odstavce (1) a při zachování povinností Agentury udržovat pořádek a bezpečnost v prostorách přijme vláda všechny odpovídající kroky k tomu, aby zajistila ochranu prostor Agentury. Na základě požadavku výkonného ředitele Agentury poskytne vláda nezbytnou podporu pro zachování pořádku v rámci těchto prostor.
(5)
Za účelem splnění svých povinností podle výše uvedeného odstavce (4) přijme Agentura jakákoli přiměřená opatření. Agentura může v tomto ohledu zejména přijmout vnitřní pravidla, odmítnout vstup do prostor nebo rozhodnout o vykázání z těchto prostor jakýchkoli osob, které budou považovány za nežádoucí.
(6)
Smluvní strany budou úzce spolupracovat s cílem předejít nebo minimalizovat možná vnější bezpečnostní rizika nebo mimořádné události.
(7)
Vláda bude ve vztahu k prostorám průběžně provádět vyhodnocování bezpečnostních hrozeb a analýzu rizik, a to na roční bázi, a navíc, bude-li to vyžádáno na základě indikace bezpečnostních hrozeb. Vláda bude s Agenturou sdílet výsledky těchto hodnocení.
(8)
Za účelem usnadnění včasné výměny informací o možných bezpečnostních hrozbách pro Agenturu smluvní strany definují a zřídí obousměrné komunikační kanály. Pro případ bezpečnostních incidentů vytvoří, uvedou do chodu a budou aktualizovat postup, jímž bude Agentura moci žádat o pomoc.
(9)
Vláda poskytne Agentuře informace týkající se systému bezpečnostního varování a opatření, navržených za účelem ochrany zaměstnanců Agentury a jiných osob vstupujících do prostor, při reagování na možné hrozby včetně teroristického útoku, a bude zvyšovat povědomí o stupni bdělosti, kterou je nutné prokázat pro zajištění bezpečnosti zaměstnanců a ostatních osob.
(10)
Bez ohledu na výše uvedené bude vláda dále efektivně podporovat Agenturu i v ostatních oblastech bezpečnosti. Tam, kde to bude vhodné, mohou Agentura a příslušné české orgány vytvářet za tímto účelem koordinační opatření.
Článek 8
Imunita Agentury vůči pravomoci soudů a exekučním opatřením
(1)
Agentura bude požívat imunitu vůči trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci a exekučním opatřením, a to s výjimkou konkrétních případů, kdy se výslovně této imunity vzdá.
(2)
Agentura nebude požívat imunitu ve vztahu k občanskoprávním žalobám třetí strany na náhradu škody způsobené motorovým vozidlem, které patří Agentuře, nebo je provozováno jejím jménem, nebo ve vztahu k dopravním přestupkůmpřestupkům týkajícím se takového vozidla.
(3)
Majetek a aktiva Agentury nebudou v České republice podléhat jakékoli formě prohledání, zabavení, konfiskace a vyvlastnění. Bez povolení Soudního dvora Evropské unie nebudou předmětem výkonu jakéhokoli správního nebo soudního rozhodnutí.
Článek 9
Daňové a celní zacházení s Agenturou
(1)
Agentura, její aktiva a další majetek budou osvobozeny od všech daní, poplatků a/nebo ostatních fiskálních cel v souladu s níže uvedenými podmínkami.
(2)
Podle ustanovení Dohody mezi vládou a Evropskou komisí, kterou se provádí Protokol, poskytnou orgány České republiky Agentuře osvobození od DPH, ostatních poplatků a daní na zboží a služby, které si Agentura pořídí pro úřední potřebu, s následujícími omezeními:
(a)
V případě místních nákupů bude osvobození od daní na zboží a dodávky zboží nebo služeb poskytnuto v případě, že hodnota takového zboží nebo služeb dosáhne v rámci jednoho daňového dokladu nejméně 4 000 Kč včetně daně. Orgány České republiky budou výše uvedené osvobození od DPH a/nebo dalších nepřímých daní realizovat prostřednictvím vrácení DPH nebo ostatních nepřímých daní naúčtovaných Agentuře. Agentura může o takové vrácení daní žádat na měsíční bázi.
(b)
V případě DPH na nákupy zboží nebo služeb v rámci EU poskytnou orgány České republiky Agentuře přímé osvobození v souladu s článkem 151 směrnice 2006/112/ES7. Pro realizaci tohoto osvobození poskytne Agentura svým dodavatelům osvědčení o osvobození podle přílohy II prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/20118, které se vláda zavazuje kontrasignovat a vrátit zpět Agentuře během dvou pracovních dnů.
(c)
V případě dodávek zboží v rámci EU, na které se vztahuje spotřební daň, poskytnou orgány České republiky Agentuře osvobození v souladu s článkem 12 směrnice 2008/118/ES9. Pro realizaci tohoto osvobození poskytne Agentura oprávněnému provozovateli daňového skladu osvědčení o osvobození podle přílohy II prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které se vláda zavazuje kontrasignovat a vrátit zpět Agentuře během dvou pracovních dnů.
(3)
Agentura bude osvobozena od všech druhů cla a/nebo poplatků s rovnocenným účinkem a všech souvisejících daní, zákazů a/nebo omezení, ať už ekonomické či finanční povahy, na dovoz a vývoz zboží určeného pro úřední potřebu.
(4)
Vláda poskytne Agentuře k datu vstupu této hostitelské dohody v platnost manuál postupů pro uplatňování osvobození a zajištění vrácení prostředků v souladu s tímto článkem.
Článek 10
Volné zacházení s finančními prostředky Agentury a platbami
(1)
Pro plnění svých úkolů může Agentura disponovat finančními prostředky, mít půjčky nebo držet zahraniční měnu jakéhokoli druhu a spravovat účty v jakékoli měně. Agentura také může volně převádět a přijímat své finanční prostředky nebo zahraniční měnu a směňovat jí vlastněnou zahraniční měnu za jakoukoli jinou měnu.
(2)
Platby prováděné mezi Agenturou a vládou se budou uskutečňovat v eurech nebo českých korunách.
Článek 11
Systém sociálního zabezpečení a pojištění Agentury obecně
(1)
Aniž je dotčen článek 112 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství, Agentura bude osvobozena od povinných odvodů do národního či oblastního systému sociálního zabezpečení, včetně, ale nikoli výhradně, kompenzačních fondů, fondů pojištění pro případ nezaměstnanosti, úrazového pojištění a jiných fondů.
(2)
Agentura bude rovněž osvobozena od povinného pojištění požadovaného dle českého práva, vyjma povinného pojištění motorových vozidel. Agentura bude také osvobozena od závazků a odvodů nebo pokut, které se dle českého pracovního práva vztahují na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Článek 12
Vstup a pobyt
(1)
Vláda podnikne všechna nezbytná opatření k usnadnění vstupu, pobytu a opuštění území České republiky, pokud jde o výkonného ředitele, zaměstnance Agentury a rodinné příslušníky tvořící součást jejích domácnosti, a to bez ohledu na státní příslušnost.
(2)
Vláda bude rovněž uplatňovat opatření uvedená v odstavci (1) také na kteroukoli další osobu, která se v rámci výkonu svých pracovních povinností zúčastní zasedání při realizaci úkolů Agentury.
(3)
V případě potřeby budou víza pro osoby uvedené v odstavcích (1) a (2) udělována bezodkladně a bez poplatku.
(4)
Osoby uvedené v odstavcích (1) a (2) nebudou podléhat žádným imigračním omezením a formalitám, obsaženým v příslušných českých předpisech, které se týkají hlášení pobytu cizinců, vlastního pobytu a pracovních povolení.
(5)
Agentura notifikuje Ministerstvu zahraničních věcí následující skutečnosti:
(a)
jmenování svého výkonného ředitele a zaměstnanců Agentury, s označením funkce nebo jejich pracovního zařazení, a termín ukončení jejich zaměstnání v Agentuře;
(b)
příjezd a zahájení pobytu a konečný odjezd z České republiky výkonného ředitele, zaměstnanců Agentury i jednotlivých rodinných příslušníků tvořících součást jejích domácnosti, skutečnost, že se nějaká osoba stala nebo naopak přestala být takovým rodinným příslušníkem, přičemž u každého bude uvedeno datum narození, státní příslušnost a místo bydliště v České republice.
Ministerstvo zahraničních věcí poskytne výkonnému řediteli a každému zaměstnanci Agentury i jejich rodinným příslušníkům tvořícím součást jejich domácnosti zvláštní osobní průkaz totožnosti. Průkaz totožnosti bude sloužit jako povolení k pobytu a potvrzení o výsadách a imunitách přiznaných jeho držiteli na základě této hostitelské dohody. Průkaz totožnosti bude používán pro účely identifikace na vyžádání českých orgánů.
(6)
V souvislosti s tímto článkem si vláda nicméně vyhrazuje právo podniknout jakékoli nezbytné kroky v zájmu národní bezpečnosti.
Článek 13
Výsady a imunity poskytované výkonnému řediteli a zaměstnancům Agentury
(1)
Výkonný ředitel a osoba, která je pověřená jeho zastupováním, pokud je místo ředitele neobsazené, požívá bez ohledu na státní příslušnost výsad, imunit, osvobození a výhod nezbytných k výkonu všech povinností a úloh spojených s jeho/její pracovní pozicí bez překážek. Bude s ním/ní zacházeno jako s diplomatickým zástupcem ve srovnatelném postavení, a to podle pravidel mezinárodního práva.
(2)
Rodinní příslušníci tvořící součást domácnosti výkonného ředitele či osoby pověřené jeho zastupováním a nevykonávající žádnou výdělečnou činnost požívají stejných výsad, imunit, osvobození a výhod.
(3)
Výkonný ředitel, zaměstnanci Agentury i jejich rodinní příslušníci tvořící součást jejich domácností požívají bez ohledu na svou státní příslušnost následujících výsad, imunit, osvobození a výhod:
(a)
Imunity vůči uvěznění a zadržení a imunity vůči pravomoci soudů ve vztahu k ústním a písemným projevům nebo ostatním jednáním čí opomenutím v rámci výkonu jejich úředních povinností pro Agenturu, a to i v době, kdy již nejsou aktivními zaměstnanci Agentury;
(b)
V souladu s článkem 12 odst. 2 Protokolu poskytnou orgány České republiky osvobození od vnitrostátních daní osobám uvedeným v článku 2 nařízení Rady č. 260/6810, které jsou plátci daně EU ze mzdy, platu a služebních požitků vyplácených Unií při použití služebního řádu ve vztahu k těmto mzdám, platům a služebním požitkům. V případě, že zaměstnanci Agentury nebo jejich rodinní příslušníci tvořící součást jejich domácnosti získají jakýkoli jiný příjem než mzdu, plat a služební požitky vyplácené EU, který vznikne a bude zdanitelný v České republice, osvobození od vnitrostátních daní se na takto získaný zvláštní příjem nepoužije;
(c)
Osvobození od povinných odvodů do systému sociálního zabezpečení České republiky, a to za předpokladu, že se na dotyčnou osobu vztahují příslušná opatření služebního řádu. V příslušných případech bude výkonnému řediteli, zaměstnancům Agentury a jejich rodinným příslušníkům tvořícím součást domácnosti umožněna dobrovolná účast v systému sociálního zabezpečení České republiky, kde se jim bude dostávat stejného zacházení jako občanům České republiky.
(4)
Výsady, imunity, osvobození a výhody poskytnuté v tomto článku nebudou uplatňovány:
(a)
ve vztahu k dopravním přestupkůmpřestupkům a ve vztahu ke škodám způsobeným motorovým vozidlem, které náleží těmto osobám, nebo které je jimi řízeno;
(b)
ve vztahu k činům, které jsou předmětem trestní nebo civilní jurisdikce a kterých se tyto osoby dopustily mimo rámec výkonu svých pracovních povinností.
(5)
V případě místních nákupů budou mít zaměstnanci Agentury nárok navrácení DPH v případě, že hodnota zboží a služeb zaplacená jednomu dodavateli během jednoho dne dosahuje hodnoty nejméně 4 000 Kč (včetně daně) v rámci jednoho vystaveného daňového dokladu. Toto vrácení daně se nevztahuje na nákupy pohonných hmot, telekomunikačních služeb, likvidaci odpadu a veřejné služby (jako např. elektrickou energii, vodu, plyn a topné oleje atd.). Zaplacená DPH bude vrácena do výše 100 000 Kč za jeden kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně při nákupu motorového vozidla. Výše částek a osvobození uvedená v tomto odstavci se mohou změnit dle příslušných českých právních předpisů.
(6)
Výkonný ředitel i zaměstnanci Agentury budou mít každé tři roky právo na pořízení jednoho motorového vozidla pro osobní potřebu na domácnost bez DPH a/nebo cla. V tomto ohledu se použijí příslušná ustanovení článku 9. Toto platí pouze v případě, že po dobu 24 měsíců od registrace nebude motorové vozidlo pronajato, zapůjčeno, dáno do zástavy, odcizeno, zničeno nebo vyřazeno. V opačném případě musí být vrácena daň zpět finančnímu úřadu. Výše částky, která bude požadována k vrácení, bude odpovídat poměrné části daně připadající na zbývající část období 24 měsíců od registrace.
(7)
Výkonný ředitel, zaměstnanci Agentury i jejich rodinní příslušníci tvořící součást jejich domácnosti budou mít právo bez omezení a zákazů bezcelně dovézt ze země svého posledního pobytu nebo ze země, jejímiž jsou občany, nábytek, osobní věci, včetně motorových vozidel pro osobní potřebu, a to po dobu jednoho roku od data započetí jejich individuálního pobytu v České republice.
(8)
Výkonný ředitel, zaměstnanci Agentury i jejich rodinní příslušníci tvořící součást jejich domácnosti budou mít právo bez omezení a zákazů bezcelně vyvézt svůj nábytek, osobní věci, včetně motorových vozidel pro osobní potřebu, a to po dobu jednoho roku od data ukončení jejich funkce v Agentuře v České republice.
(9)
Pokud není uvedeno jinak v této hostitelské dohodě nebo v Protokolu, výsady a imunity, osvobození a výhody stanovené v této hostitelské dohodě nebudou poskytovány občanům České republiky.
Článek 14
Předcházení zneužití
(1)
Smluvní strany budou průběžně spolupracovat s cílem usnadnit náležitý výkon spravedlnosti, zajistit dodržování policejních předpisů a předpisů týkajících se veřejné bezpečnosti a zdraví, licencí, ochrany životního prostředí a inspekce práce a předcházet jakémukoli zneužití ve vztahu k výsadám, osvobozením, imunitám a výhodám poskytnutým na základě Protokolu nebo této hostitelské dohody.
(2)
Výsady a imunity poskytnuté Agentuře na základě Protokolu nebo této hostitelské dohody nebudou využívány zaměstnanci Agentury pro jejich osobní prospěch. Tyto výsady a imunity budou za všech okolností poskytnuty pouze k zajištění nerušeného fungování Agentury a úplné nezávislosti osob, kterým jsou přiznány.
(3)
Výkonný ředitel Agentury zbaví imunity zaměstnance Agentury ve všech případech, kde by tato imunita bránila výkonu spravedlnosti, a to za předpokladu, že to může být učiněno, aniž by byly poškozeny zájmy Agentury.
(4)
Správní rada agentury bude kompetentní zbavit imunity výkonného ředitele Agentury v případech uvedených v odstavci (3) výše.
Článek 15
Odpovědnost
Vláda nenese mezinárodní, občanskoprávní ani správní odpovědnost za aktivity Agentury na území České republiky nebo za konání, nebo opomenutí Agentury, jejího výkonného ředitele, zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků tvořících součást jejich domácnosti.
Článek 16
Styčná kancelář
Vláda zřídí a bude provozovat po dobu jednoho roku styčnou kancelář pro Agenturu počínaje dnem vstupu této hostitelské dohody v platnost. Styčná kancelář bude poskytovat podporu Agentuře a jejím zaměstnancům a rodinným příslušníkům tvořícím součást jejich domácnosti v záležitostech týkajících se jejich přestěhování a usazování se v Praze. Po uplynutí této doby, bude-li tak dohodnuto, může být tato styčná kancelář transformována na kontaktní místo provozované Ministerstvem dopravy.
Článek 17
Použitelné právo
Tato hostitelská dohoda se bude řídit a vykládat podle mezinárodního práva, doplněného v příslušných případech vnitrostátním právem České republiky a právem EU.
Článek 18
Řešení sporů
V případě, že mezi smluvními stranami vznikne spor vyplývající z výkladu nebo provádění této hostitelské dohody, má být spor vyřešen smírně prostřednictvím přímých jednání. Každý takový spor, který nebude takto vyřešen, může být kteroukoli smluvní stranou postoupen soudům podle příslušné jurisdikce, které zahrnují i Soudní dvůr Evropské unie.
Článek 19
Vstup v platnost
Tato hostitelská dohoda vstoupí v platnost třicet dnů poté, kdy si smluvní strany navzájem notifikují, že byly dokončeny jejich příslušné vnitřní procedury nezbytné ke vstupu této hostitelské dohody v platnost.
Článek 20
Změny
Tato hostitelská dohoda může být změněna vzájemnou písemnou dohodou smluvních stran. Každá smluvní strana bezodkladně notifikuje druhé smluvní straně, že byly dokončeny její vnitřní procedury nezbytné ke vstupu změn v platnost. Změny vstoupí v platnost třicet dní po poslední takové notifikaci.
Článek 21
Doba platnosti
(1)
Pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, zůstává tato hostitelská dohoda v platnosti do doby zrušení Agentury.
(2)
Každá ze smluvních stran ji také může kdykoli ukončit na základě podání písemné výpovědi s roční výpovědní lhůtou.
Dáno v Praze dne 27. ledna 2012, ve čtyřech původních vyhotoveních, dvou v českém jazyce a dvou v anglickém jazyce, přičemž všechny texty mají stejnou platnost.
Za vládu České republiky
Mgr. Pavel Dobeš v. r.
ministr dopravy
Za Agenturu pro evropský GNSS
Carlo des Dorides v. r.
výkonný ředitel
1
Úř. věst. C 83, 30.3.2010, s. 266 Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie.
2
Nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise, Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1-7, ve znění Úř. věst. L 329, 25.11.1981, s. 31.
3
Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1, směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice 2006/138/ES (Úř. věst. L 384, 29.12.2006, s. 92).
4
Úř. věst. L9, 14.1.2009, s. 12-30, směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.
5
Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 1, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, ve znění směrnice 2006/97/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 107).
6
Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, ve znění směrnice 2006/97/ES.
7
Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1-118, směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.
8
Úř. věst. L 77, 23.3.2011, s. 17-19, prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.
9
Úř. věst. L 9, 14.1.2009, s. 12-30, směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.
10
Úř. věst. L 56, 4.3. 1968, s. 8-10, nařízeni Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 260/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací
Vyhlášeno 9. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2012, částka 40/2012
* ČLÁNEK 1 - ROZSAH PŮSOBNOSTI
* ČLÁNEK 2 - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK 3 - PŘÍSLUŠNÉ ÚŘADY
* ČLÁNEK 4 - STUPNĚ UTAJENÍ
* ČLÁNEK 5 - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK 6 - BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
* ČLÁNEK 7 - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK 8 - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK 9 - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK 10 - REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÉ INFORMACE
* ČLÁNEK 11 - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK 12 - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
* ČLÁNEK 13 - NÁKLADY
* ČLÁNEK 14 - VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK 15 - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 8. 2012
73
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. října 2011 byla v Bruselu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Estonskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 15 odst. 1 dne 1. srpna 2012.
Podle článku 15 odst. 5 se dnem vstupu této Smlouvy v platnost ukončila platnost Bezpečnostní dohody o vzájemné ochraně utajovaných skutečností mezi vládou České republiky a vládou Estonské republiky, podepsané v Tallinnu dne 29. července 2003, vyhlášené pod č. 4/2004 Sb. m. s.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
ESTONSKOU REPUBLIKOU
O
VÝMĚNĚ A VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Česká republika a Estonská republika, dále jen „smluvní strany“, přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo právnickými a fyzickými osobami pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti, dohodly takto:
ČLÁNEK 1
ROZSAH PŮSOBNOSTI
1.
Cílem této Smlouvy je zajistit ochranu utajovaných informacíutajovaných informací vyměněných nebo vytvořených v průběhu spolupráce smluvních stran nebo právnických a fyzických osob pod jejich jurisdikcí.
2.
Tato Smlouva se vztahuje na všechny dohody, smlouvy a další formy spolupráce smluvních stran nebo fyzických a právnických osob pod jejich jurisdikcí, které zahrnují utajované informaceutajované informace.
ČLÁNEK 2
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účely této Smlouvy se rozumí:
a)
Utajovanou informacíUtajovanou informací informace, bez ohledu na svoji formu, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy některé ze smluvních stran vyžaduje ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a která byla takto označena.
b)
Utajovanou smlouvouUtajovanou smlouvou smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s jejímž plněním může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít.
c)
Poskytující stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která vytvořila a poskytuje utajovanou informaciutajovanou informaci.
d)
Přijímající stranou smluvní strana včetně právnických a fyzických osob pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci.
e)
Třetí stranou stát včetně právnických a fyzických osob pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
f)
Národním bezpečnostním úřademNárodním bezpečnostním úřadem státní orgán odpovědný za provádění této Smlouvy a dozor nad ním.
g)
Příslušným úřademPříslušným úřadem národní bezpečnostní úřadnárodní bezpečnostní úřad nebo jiný státní orgán, který je v souladu s vnitrostátními právními předpisy odpovědný za provádění této Smlouvy.
h)
Osvědčením fyzické osobyOsvědčením fyzické osoby rozhodnutí příslušného úřadupříslušného úřadu o tom, že fyzická osoba je v souladu s vnitrostátními právními předpisy způsobilá k přístupu k utajované informaciutajované informaci.
i)
Osvědčením podnikateleOsvědčením podnikatele rozhodnutí příslušného úřadupříslušného úřadu o tom, že právnická osoba nebo fyzická osoba je schopna poskytnout utajované informaciutajované informaci náležitou úroveň ochrany v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
ČLÁNEK 3
PŘÍSLUŠNÉ ÚŘADY
1.
Národními bezpečnostními úřadyNárodními bezpečnostními úřady smluvních stran jsou:
v České republice:
Národní bezpečnostní úřadNárodní bezpečnostní úřad
v Estonské republice:
Riigi julgeoleku volitatud esindaja osakond
Kaitseministeerium
2.
Národní bezpečnostní úřadyNárodní bezpečnostní úřady si sdělí své oficiální kontaktní údaje.
3.
Smluvní strany se budou diplomatickou cestou informovat o jakýchkoliv změnách jejich národních bezpečnostních úřadůnárodních bezpečnostních úřadů uvedených v odstavci 1.
4.
Národní bezpečnostní úřadyNárodní bezpečnostní úřady se budou informovat o dalších příslušných úřadechpříslušných úřadech odpovědných za provádění této Smlouvy.
ČLÁNEK 4
STUPNĚ UTAJENÍ
Rovnocennost stupňů utajení je následující:
V České republice| V Estonské republice
---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| TÄIESTI SALAJANE
TAJNÉ| SALAJANE
DŮVĚRNÉ| KONFIDENTSIAALNE
VYHRAZENÉ| PIIRATUD
ČLÁNEK 5
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím, poskytnutým podle této Smlouvy, lze umožnit pouze osobám řádně oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijímající stranypřijímající strany k přístupu k utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení, které přístup k těmto utajovaným informacímutajovaným informacím potřebují v rámci své oficiální funkce a k výkonu určitého úkolu.
ČLÁNEK 6
BEZPEČNOSTNÍ ZÁSADY
1.
Poskytující stranaPoskytující strana:
a)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace, která má být předána, je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy;
b)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech dodatečných podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace;
c)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o všech následných změnách nebo zrušení stupně utajení předané utajované informaceutajované informace.
2.
Přijímající stranaPřijímající strana:
a)
zajistí označení utajované informace rovnocenným stupněm utajení v souladu s článkem 4 této Smlouvy;
b)
zajistí utajované informaciutajované informaci alespoň stejnou úroveň ochrany, jakou poskytuje národním utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení;
c)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany změněn nebo zrušen;
d)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace nebude poskytnuta třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany;
e)
použije utajovanou informaciutajovanou informaci pouze k účelu, za kterým jí byla poskytnuta, a v souladu s požadavky na nakládání s ní, stanovenými poskytující stranouposkytující stranou.
ČLÁNEK 7
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Za účelem udržení srovnatelných bezpečnostních standardů si národní bezpečnostní úřadynárodní bezpečnostní úřady na vyžádání sdělují informace o vnitrostátních právních předpisech a jejich významných doplňcích, upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací, a o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich provádění.
2.
Příslušné úřadyPříslušné úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osobyosvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikateleosvědčení podnikatele.
3.
Smluvní strany si v souladu s vnitrostátními právními předpisy uznávají osvědčení fyzických osobosvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelůosvědčení podnikatelů. Článek 4 této Smlouvy se použije obdobně.
4.
Národní bezpečnostní úřadyNárodní bezpečnostní úřady si bezodkladně oznamují změny týkající se uznaných osvědčení fyzických osobosvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelůosvědčení podnikatelů, zejména v případech jejich zrušení nebo uplynutí doby platnosti.
5.
Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém.
ČLÁNEK 8
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Národní bezpečnostní úřadyNárodní bezpečnostní úřady si na vyžádání písemně potvrdí, že navrhovaní kontrahenti jsou držiteli platného osvědčení podnikateleosvědčení podnikatele, nebo že bylo zahájeno příslušné řízení, nebo že fyzické osoby účastnící se sjednávání nebo plnění utajovaných smluvutajovaných smluv jsou způsobilé k přístupu k utajované informaciutajované informaci.
2.
Národní bezpečnostní úřadyNárodní bezpečnostní úřady mohou požadovat provedení bezpečnostní inspekce subjektu na území druhé smluvní strany s cílem zajistit, že jsou vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací nadále dodržovány.
3.
Utajované smlouvyUtajované smlouvy obsahují ustanovení, která určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení utajovaných informacíutajovaných informací, které mají být předány nebo vytvořeny. Kopie těchto ustanovení se zašle národnímu bezpečnostnímu úřadunárodnímu bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, pod jejíž jurisdikcí bude utajovaná smlouvautajovaná smlouva plněna.
4.
Závazky kontrahenta k ochraně utajovaných informacíutajovaných informací budou obsahovat alespoň následující:
a)
zpřístupnění utajovaných informacíutajovaných informací výhradně osobám, oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy k přístupu k utajovaným informacímutajovaným informacím rovnocenného stupně utajení, které přístup k těmto utajovaným informacímutajovaným informacím potřebují v rámci své oficiální funkce a k výkonu určitého úkolu;
b)
přenos utajovaných informacíutajovaných informací prostředky v souladu s touto Smlouvou;
c)
procedury pro sdělování jakýchkoliv změn majících vliv na utajované informaceutajované informace;
d)
použití utajovaných informacíutajovaných informací týkajících se utajované smlouvyutajované smlouvy pouze pro účely vztahující se k předmětu utajované smlouvyutajované smlouvy;
e)
přesné dodržování ustanovení této Smlouvy týkajících se nakládání s utajovanými informacemiutajovanými informacemi;
f)
závazek informovat národní bezpečnostní úřadnárodní bezpečnostní úřad kontrahenta o bezpečnostním incidentu vztahujícím se k utajované smlouvěutajované smlouvě;
g)
povinnost předat utajovanou informaciutajovanou informaci vztahující se k utajované smlouvěutajované smlouvě třetí stranětřetí straně pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany.
ČLÁNEK 9
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Utajované informaceUtajované informace se předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou, nebo způsobem, na kterém se národní bezpečnostní úřadynárodní bezpečnostní úřady dohodnou. Přijetí utajované informaceutajované informace bude písemně potvrzeno.
2.
Smluvní strany si mohou utajované informaceutajované informace předávat elektronicky v souladu s bezpečnostními postupy schválenými národními bezpečnostními úřadynárodními bezpečnostními úřady.
3.
Pokud je to nezbytné, mohou si policejní a zpravodajské služby smluvních stran v souladu s vnitrostátními právními předpisy vyměňovat operativní a zpravodajské informace přímo mezi sebou.
ČLÁNEK 10
REPRODUKCE, PŘEKLAD A ZNIČENÍ UTAJOVANÉ INFORMACE
1.
Reprodukce a překlady utajovaných informacíutajovaných informací musí být označeny příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením a musí jim být poskytnuta ochrana jako původním utajovaným informacímutajovaným informacím. Počet reprodukcí se omezí na nezbytné minimum.
2.
Překlady musí být opatřeny poznámkou v jazyce překladu, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany.
3.
Překlad nebo reprodukci utajované informaceutajované informace stupně utajení TAJNÉ / SALAJANE a vyššího lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany.
4.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / TÄIESTI SALAJANE nesmí být zničena a musí být vrácena poskytující straněposkytující straně.
5.
V případě krizové situace, která znemožňuje ochranu a navrácení utajované informaceutajované informace, musí být utajovaná informaceutajovaná informace neprodleně zničena. Přijímající stranaPřijímající strana informuje národní bezpečnostní úřadnárodní bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany o takovém zničení utajované informaceutajované informace v co nejkratší lhůtě.
ČLÁNEK 11
NÁVŠTĚVY
1.
Návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu písemnému povolení příslušného úřadupříslušného úřadu hostitelské smluvní strany, pokud se národní bezpečnostní úřadynárodní bezpečnostní úřady nedohodnou jinak.
2.
Žádost o povolení návštěvy se podává prostřednictvím příslušných úřadůpříslušných úřadů alespoň deset dnů před jejím zahájením. V naléhavých případech může být žádost o povolení návštěvy podána na základě předchozí součinnosti příslušných úřadůpříslušných úřadů ve lhůtě kratší.
3.
Žádost o povolení návštěvy obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo pasu nebo průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
stupeň utajení, pro který bylo návštěvníkovi vydáno osvědčení fyzické osobyosvědčení fyzické osoby včetně doby jeho platnosti;
d)
datum a délku návštěvy; v případě opakované návštěvy se uvede její celková délka;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
název, adresu, telefonní/faxové číslo, e-mailovou adresu a kontaktní osobu subjektu, který bude navštíven;
g)
datum, podpis a otisk úředního razítka národního bezpečnostního úřadunárodního bezpečnostního úřadu.
4.
Příslušné úřadyPříslušné úřady se mohou dohodnout na seznamu osob, jimž bude povolena opakovaná návštěva. Na dalších podrobnostech opakované návštěvy se příslušné úřadypříslušné úřady dohodnou.
5.
Utajovaná informaceUtajovaná informace zpřístupněná návštěvníkovi se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy.
ČLÁNEK 12
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENTY
1.
Příslušný úřadPříslušný úřad přijímající stranypřijímající strany bezodkladně písemně informuje národní bezpečnostní úřadnárodní bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany o bezpečnostním incidentu, při kterém došlo ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo o podezření, že k takovému incidentu došlo.
2.
Příslušné úřadyPříslušné úřady přijímající strany incident bezodkladně vyšetří. Příslušné úřadyPříslušné úřady poskytující strany spolupracují na vyšetřování, pokud je to vyžadováno.
3.
V každém případě přijímající stranapřijímající strana písemně informuje poskytující stranuposkytující stranu o okolnostech bezpečnostního incidentu, způsobené škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a o výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK 13
NÁKLADY
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
ČLÁNEK 14
VÝKLAD A ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo aplikace této Smlouvy bude řešen jednáním mezi smluvními stranami a nebude předán k urovnání žádnému vnitrostátnímu nebo mezinárodnímu soudu nebo třetí stranětřetí straně.
ČLÁNEK 15
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou. Tato Smlouva vstoupí v platnost první den druhého měsíce následujícího po doručení pozdějšího oznámení mezi smluvními stranami diplomatickou cestou informujícího o tom, že byly splněny všechny vnitrostátní podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost.
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s ustanovením odstavce 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran má právo tuto Smlouvu kdykoliv písemně vypovědět. V takovém případě je platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo písemné oznámení o výpovědi doručeno druhé smluvní straně.
4.
Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým nebo vytvořeným podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti.
5.
Dnem vstupu této Smlouvy v platnost se ukončuje platnost Bezpečnostní dohody o vzájemné ochraně utajovaných skutečností mezi vládou České republiky a vládou Estonské republiky, podepsané v Tallinnu dne 29. července 2003.
Na důkaz toho níže uvedení zástupci, řádně zmocnění k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu.
Dáno v Bruselu dne 12. října 2011 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, estonském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za Českou republiku
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za Estonskou republiku
Märt Kraft v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 72/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Bezpečnostní smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Řecké republiky o vzájemné ochraně vyměněných utajovaných informací
Vyhlášeno 9. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011, částka 40/2012
* ČLÁNEK I - VYMEZENÍ POJMŮ
* ČLÁNEK II - STUPNĚ UTAJENÍ A DOPLŇUJÍCÍ OZNAČENÍ
* ČLÁNEK III - PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
* ČLÁNEK IV - PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
* ČLÁNEK V - OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK VI - VYZRAZENÍ A ZNEUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK VII - PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK VIII - PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
* ČLÁNEK IX - NÁVŠTĚVY
* ČLÁNEK X - UTAJOVANÉ SMLOUVY
* ČLÁNEK XI - BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
* ČLÁNEK XII - BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT
* ČLÁNEK XIII - ŘEŠENÍ SPORŮ
* ČLÁNEK XIV - NÁKLADY
* ČLÁNEK XV - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2011
72
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. května 2009 byla v Praze podepsána Bezpečnostní smlouva mezi vládou České republiky a vládou Řecké republiky o vzájemné ochraně vyměněných utajovaných informacíutajovaných informací.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku XV odst. 1 dne 1. července 2011.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
BEZPEČNOSTNÍ SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU ŘECKÉ REPUBLIKY
O
VZÁJEMNÉ OCHRANĚ
VYMĚNĚNÝCH UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
PREAMBULE
Vláda České republiky a vláda Řecké republiky (dále jen „smluvní strany“), přejíce si zajistit ochranu utajovaných informací vyměněných mezi nimi nebo mezi veřejnoprávními a soukromoprávními subjekty pod jejich jurisdikcí, se při vzájemném respektování národních zájmů a bezpečnosti dohodly takto:
ČLÁNEK I
VYMEZENÍ POJMŮ
Pro účely této Smlouvy jsou vymezeny následující pojmy:
Utajovanou informacíUtajovanou informací se rozumí informace, materiál nebo dokument, které, bez ohledu na svoji formu, vyžadují podle vnitrostátních právních předpisů některého ze států smluvních stran ochranu proti vyzrazení, zneužití nebo ztrátě, a které byly takto označeny.
Utajovanou smlouvou se rozumí smlouva, která obsahuje utajovanou informaciutajovanou informaci, nebo v souvislosti s níž může k přístupu k utajované informaciutajované informaci dojít.
Poskytující stranou se rozumí smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která poskytne utajovanou informacíutajovanou informací druhé smluvní straně.
Přijímající stranou se rozumí smluvní strana včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod její jurisdikcí, která přijme utajovanou informaciutajovanou informaci od poskytující stranyposkytující strany.
Třetí stranou se rozumí stát včetně veřejnoprávních a soukromoprávních subjektů pod jeho jurisdikcí nebo mezinárodní organizace, které nejsou smluvní stranou této Smlouvy.
ČLÁNEK II
STUPNĚ UTAJENÍ A DOPLŇUJÍCÍ OZNAČENÍ
1.
Utajovaná informaceUtajovaná informace poskytnutá podle této Smlouvy se označí stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy států smluvních stran.
2.
Rovnocennost národních stupňů utajení je následující:
v České republice| v Řecké republice| ekvivalent v anglickém jazyce
---|---|---
PŘÍSNĚ TAJNÉ| ΑΚΡΩΣ ΑΠΟΡΡΗΤΟ| TOP SECRET
TAJNÉ| ΑΠΟΡΡΗΤΟ| SECRET
DŮVĚRNÉ| ΕΜΠΙΣΤΕΥΤΙΚΟ| CONFIDENTIAL
VYHRAZENÉ| ΠΕΡΙΟΡΙΣΜΕΝΗΣ ΧΡΗΣΗΣ| RESTRICTED
ČLÁNEK III
PŘÍSLUŠNÉ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘADY
1.
Příslušné bezpečnostní úřady smluvních stran odpovědné za ochranu utajovaných informacíutajovaných informací a provádění této Smlouvy jsou:
v České republice:
National Security Authority (NSA):
Národní bezpečnostní úřad
v Řecké republice:
National Security Authority (NSA):
Hellenic National Defence General Staff
Joint Intelligence Division
Security and Counterintelligence Branch
Designated Security Authority (DSA):
Hellenic Ministry of National Defence
General Directorate of Defence Armaments and Investments
2.
Příslušné bezpečnostní úřady si poskytnou oficiální kontaktní údaje.
ČLÁNEK IV
PŘÍSTUP K UTAJOVANÝM INFORMACÍM
1.
Přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy lze umožnit pouze osobám k tomu oprávněným v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu příslušné smluvní strany.
2.
Pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, smluvní strany si vzájemně uznají příslušná osvědčení fyzických osob. Článek II odstavec 2 se použije obdobně.
ČLÁNEK V
OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Poskytující stranaPoskytující strana:
a)
zajistí, že utajovaná informaceutajovaná informace je označena příslušným stupněm utajení a doplňujícím označením v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
b)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o podmínkách poskytnutí utajované informaceutajované informace a omezeních při nakládání s ní;
c)
informuje přijímající stranupřijímající stranu o následných změnách stupně utajení.
2.
Přijímající stranaPřijímající strana:
a)
v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytne utajované informaciutajované informaci rovnocennou úroveň ochrany, jako jim zajišťuje poskytující stranaposkytující strana;
b)
zajistí, že stupeň utajení nebude bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany změněn.
ČLÁNEK VI
VYZRAZENÍ A ZNEUŽITÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Přijímající stranaPřijímající strana všemi zákonnými prostředky zajistí, že poskytnutá utajovaná informaceutajovaná informace nebude vyzrazena nebo využita v rozporu s účelem a omezeními stanovenými poskytující stranouposkytující stranou.
2.
Přijímající stranaPřijímající strana neposkytne utajovanou informaciutajovanou informaci třetí stranětřetí straně bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany.
ČLÁNEK VII
PŘEDÁVÁNÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
Smluvní strany si utajovanou informaciutajovanou informaci předávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu poskytující stranyposkytující strany diplomatickou cestou nebo způsobem, na kterém se příslušné bezpečnostní úřady dohodnou.
ČLÁNEK VIII
PŘEKLAD, REPRODUKCE A ZNIČENÍ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
1.
Překlady nebo reprodukce utajované informaceutajované informace lze vyhotovit v souladu s následujícími zásadami:
a)
překlady a reprodukce musí být označeny a musí jim být poskytnuta stejná úroveň ochrany jako původní utajované informaciutajované informaci;
b)
vyhotovení překladů a počet požadovaných reprodukcí je omezen účelem, za kterým je vyhotovování požadováno;
c)
překlady musí být opatřeny vhodnou poznámkou, ze které je zřejmé, že obsahují utajovanou informaciutajovanou informaci poskytující stranyposkytující strany;
d)
překlady a reprodukce utajované informaceutajované informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ΑΚΡΩΣ ΑΠΟΡΡΗΤΟ / TOP SECRET lze vyhotovit pouze s předchozím písemným souhlasem poskytující stranyposkytující strany.
2.
Utajovaná informaceUtajovaná informace stupně utajení PŘÍSNĚ TAJNÉ / ΑΚΡΩΣ ΑΠΟΡΡΗΤΟ / TOP SECRET nesmí být přijímající stranoupřijímající stranou zničena bez předchozího písemného souhlasu poskytující stranyposkytující strany.
ČLÁNEK IX
NÁVŠTĚVY
1.
Pokud není příslušnými bezpečnostními úřady dohodnuto jinak, návštěvy vyžadující přístup k utajovaným informacímutajovaným informacím podléhají předchozímu povolení příslušného bezpečnostního úřadu.
2.
Žádost o povolení návštěvy se předkládá příslušnému bezpečnostního úřadu zpravidla alespoň 20 dnů před jejím zahájením a obsahuje:
a)
jméno a příjmení návštěvníka, datum a místo narození, státní občanství, číslo pasu nebo průkazu totožnosti;
b)
pracovní zařazení návštěvníka a určení subjektu, který zastupuje;
c)
podrobnosti osvědčení fyzické osoby návštěvníka;
d)
specifikace subjektu, který bude navštíven;
e)
účel návštěvy včetně nejvyššího stupně utajení informací, ke kterým bude přístup vyžadován;
f)
datum a délku návštěvy.
3.
V naléhavých případech lze žádost o povolení návštěvy předložit alespoň 5 pracovních dnů před jejím zahájením nebo ve lhůtě, na které se dohodnou příslušné bezpečnostní úřady.
4.
Jakákoliv utajovaná informaceutajovaná informace, ke které je návštěvníkovi umožněn přístup, se považuje za utajovanou informaciutajovanou informaci poskytnutou podle této Smlouvy.
ČLÁNEK X
UTAJOVANÉ SMLOUVY
1.
Pokud jsou splněny procesní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, smluvní strany si vzájemně uznají příslušná osvědčení podnikatelů. Článek II odstavec 2 se použije obdobně.
2.
Příslušný bezpečnostní úřad může požadovat provedení bezpečnostní inspekce u subjektu druhé smluvní strany s cílem zajistit, že vnitrostátní právní předpisy upravující ochranu utajovaných informacíutajovaných informací jsou nadále dodržovány.
3.
Utajované smlouvy obsahují bezpečnostní pokyny, které určují bezpečnostní požadavky a stupně utajení jednotlivých aspektů a částí utajovaných smluv.
4.
Kopie bezpečnostních pokynů utajované smlouvy se zasílá příslušnému bezpečnostnímu úřadu smluvní strany, na jejímž území bude utajovaná smlouva prováděna za účelem umožnění výkonu státního dozoru.
ČLÁNEK XI
BEZPEČNOSTNÍ SPOLUPRÁCE
1.
Za účelem udržení srovnatelných úrovní bezpečnosti se příslušné bezpečnostní úřady na požádání informují o vnitrostátních právních předpisech upravujících ochranu utajovaných informacíutajovaných informací, o uplatňovaných postupech a zkušenostech získaných při jejich ochraně. Příslušné bezpečnostní úřady mohou za tímto účelem provádět vzájemné návštěvy.
2.
Příslušné bezpečnostní úřady se vzájemně informují o bezpečnostních rizicích, která mohou ohrozit poskytnutou utajovanou informaciutajovanou informaci.
3.
Příslušné bezpečnostní úřady si na vyžádání a v souladu s vnitrostátními právními předpisy poskytují součinnost při provádění bezpečnostních řízení o vydání osvědčení fyzické osoby a osvědčení podnikatele.
4.
Příslušné bezpečnostní úřady si bezodkladné oznámí všechny změny týkající se vzájemně uznaných osvědčení fyzických osob a osvědčení podnikatelů.
5.
Spolupráce podle této Smlouvy se uskutečňuje v jazyce anglickém.
ČLÁNEK XII
BEZPEČNOSTNÍ INCIDENT
1.
V případě bezpečnostního incidentu, při kterém dojde ke ztrátě, zneužití nebo vyzrazení utajované informaceutajované informace, nebo vyskytne-li se podezření, že k takovému incidentu došlo, příslušný bezpečnostní úřad přijímající stranypřijímající strany o tom bezodkladně písemně informuje příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany.
2.
Příslušné úřady přijímající stranypřijímající strany (ve spolupráci s příslušnými úřady poskytující stranyposkytující strany, je-li to vyžadováno) okamžitě zahájí vyšetřování incidentu v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Příslušný bezpečnostní úřad přijímající stranypřijímající strany bezodkladně informuje příslušný bezpečnostní úřad poskytující stranyposkytující strany o okolnostech incidentu, vzniklé škodě, opatřeních přijatých pro její zmírnění a výsledku vyšetřování.
ČLÁNEK XIII
ŘEŠENÍ SPORŮ
Jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo provádění této Smlouvy bude řešen přímým jednáním mezi smluvními stranami.
ČLÁNEK XIV
NÁKLADY
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním této Smlouvy si smluvní strany hradí samy.
ČLÁNEK XV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
1.
Tato Smlouva podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními postupy států smluvních stran a vstoupí v platnost první den druhého měsíce po doručení pozdějšího z písemných oznámení mezi smluvními stranami informujících o tom, že byly splněny všechny podmínky pro vstup této Smlouvy v platnost. Tato Smlouva se sjednává na dobu neurčitou
2.
Tuto Smlouvu lze změnit na základě souhlasu smluvních stran. Změny vstoupí v platnost v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran může tuto Smlouvu vypovědět písemným oznámením druhé smluvní straně zaslaným diplomatickou cestou. V takovém případě bude platnost Smlouvy ukončena šest měsíců po dni, kdy bylo oznámení vydáno.
4.
Veškerým utajovaným informacímutajovaným informacím poskytnutým podle této Smlouvy bude zajištěna ochrana podle ustanovení této Smlouvy i po ukončení její platnosti do doby, než poskytující stranaposkytující strana zprostí přijímající stranupřijímající stranu této povinnosti.
Dáno v Praze dne 14. května 2009 ve dvou původních vyhotoveních každé v českém, řeckém a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Níže uvedení zástupci, řádně zmocnění k tomuto účelu, podepsali tuto Smlouvu.
Za vládu České republiky
Ing. Dušan Navrátil v. r.
ředitel Národního bezpečnostního úřadu
Za vládu Řecké republiky
Konstantinos Petroulas v. r.
Národní bezpečnostní úřad |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 272/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 272/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení Kolektivní smlouvy vyššího stupně a Dodatku č. 2 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně
Vyhlášeno 9. 8. 2012, částka 93/2012
272
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 2. srpna 2012
o uložení Kolektivní smlouvy vyššího stupně a Dodatku č. 2 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně
Ministerstvo práce a sociálních věcí sděluje, že v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, byla u něj uložena v období od 16. 7. 2012 do 31. 7. 2012 tato kolektivní smlouva vyššího stupně a Dodatek č. 2 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně:
1.
Kolektivní smlouva vyššího stupně, uzavřená dne 20. 6. 2012 na období od 1. 7. 2012 do 30. 6. 2016 mezi smluvními stranami
Svazem bankbank a pojišťoven
a
Odborovým svazem pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví.
2.
Dodatek č. 2 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně pro odvětví lesního hospodářství v České republice, uzavřený dne 28. 6. 2012 na léta 2010-2012 mezi smluvními stranami
Českou asociací zaměstnavatelů v lesním hospodářství
a
Odborovým svazem pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v České republice.
Ministr:
v z. Bc. Šiška, MBA, v. r.
1\\. náměstek |
Vyhláška č. 271/2012 Sb. | Vyhláška č. 271/2012 Sb.
Vyhláška o stanovení seznamu nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, obsahu lékařských prohlídek a náležitostech lékařského posudku (vyhláška o zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka)
Vyhlášeno 9. 8. 2012, datum účinnosti 24. 8. 2012, částka 93/2012
* § 1 - Úvodní ustanovení
* § 2 - Seznam nemocí, stavů nebo vad
* § 3 - Obsah lékařských prohlídek
* § 4 - Náležitosti lékařského posudku
* § 5 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 271/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 271/2012 Sb.
Aktuální znění od 24. 8. 2012
271
VYHLÁŠKA
ze dne 3. srpna 2012
o stanovení seznamu nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, obsahu lékařských prohlídek a náležitostech lékařského posudku (vyhláška o zdravotní způsobilosti zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka)
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 37 odst. 1 písm. e) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 189/2008 Sb., a podle § 90 odst. 2 písm. f) zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění zákona č. 189/2008 Sb.:
§ 1
Úvodní ustanovení
Tato vyhláška stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, nelékařského zdravotnického pracovníkazdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníkajiného odborného pracovníka (dále jen „posuzovaná osoba“), obsah lékařských prohlídek posuzované osoby a náležitosti lékařského posudku k výkonu povolání posuzované osoby.
§ 2
Seznam nemocí, stavů nebo vad
Seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání, je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.
§ 3
Obsah lékařských prohlídek
Obsahem lékařských prohlídek posuzované osoby je
a)
rozbor údajů
1.
anamnestických s cíleným zaměřením zejména na výskyt dědičných nemocí, které mohou ovlivnit zdravotní způsobilost k výkonu povolání,
2.
o dosud prodělaných onemocněních a úrazech,
3.
o dlouhodobém užívání léčiv nebo jejich kombinací,
4.
o užívání alkoholu a psychoaktivních látek a
5.
z pracovní anamnézy,
b)
hodnocení anamnestických údajů ve zdravotnické dokumentaci vedené
1.
o posuzované osobě jejím registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství,
2.
poskytovatelem pracovnělékařských služeb, popřípadě hodnocení závěru lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb, je-li posuzovaná osoba zaměstnancem,
c)
komplexní fyzikální vyšetření včetně orientačního vyšetření sluchu, zraku a kůže a orientačního neurologického vyšetření se zaměřením na zjištění nemocí, stavů nebo vad uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce,
d)
základní chemické vyšetření moče a
e)
odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem za účelem posouzení zdravotního stavu z hlediska nemocí, stavů nebo vad uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, jestliže to zdravotní stav posuzované osoby vyžaduje nebo je podezření na takovou nemoc, stav nebo vadu; pokud jde o provedení odborného vyšetření za účelem posouzení zdravotního stavu z hlediska nemocí, stavů nebo vad uvedených v příloze č. 1 části B, musí být ze závěru odborného vyšetření provedeného lékařem se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru zřejmé, že nastala úzdrava nebo remise anebo je prováděna klinicky uspokojivá udržovací nebo profylaktická léčba, která umožňuje i nadále výkon zdravotnického povolánízdravotnického povolání.
§ 4
Náležitosti lékařského posudku
(1)
Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s omezením. Lékařský posudek neobsahuje diagnózu.
(2)
Náležitosti lékařského posudku jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§ 5
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 271/2012 Sb.
Seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k výkonu povolání
A.
Nemoci, stavy nebo vady, které vylučují zdravotní způsobilost posuzované osoby k výkonu povolání, a současně způsobují zdravotní komplikace nebo odchylky negativně ovlivňující bezpečné poskytování zdravotních služeb
a)
klinicky závažné poruchy pozornosti, paměti, intelektu, úsudku a orientace, a to
1.
demence atroficko-degenerativního původu, sekundární demence, organický amnestický syndrom, chronické či recidivující organicky podmíněné poruchy vědomí,
2.
organicky podmíněná porucha osobnosti nebo
3.
klinicky závažné formy specifické poruchy osobnosti, a to paranoidní, schizoidní, disociální nebo emočně nestabilní poruchy osobnosti,
b)
neléčené, recidivující nebo chronické psychotické poruchy, a to
1.
schizofrenie,
2.
schizoafektivní porucha,
3.
porucha s bludy nebo
4.
schizotypní porucha,
c)
neléčené, recidivující nebo chronické poruchy nálady, a to
1.
manická epizoda,
2.
depresivní epizoda nebo
3.
bipolární afektivní porucha,
d)
poruchy osobnosti nebo poruchy chování vyvolané účinkem zneužívání alkoholu, psychoaktivních látek, léčiv nebo jejich kombinací, a to
1.
neschopnost vzdát se požívání alkoholu nebo zneužívání psychoaktivních látek, léčiv nebo jejich kombinací ovlivňujících bezprostředně a opakovaně schopnost výkonu zdravotnického povolánízdravotnického povolání,
4.
aktivní závislost na alkoholu, psychoaktivních látkách, léčivech nebo na jejich kombinacích,
5.
reziduální stavy nebo psychotické poruchy s pozdním začátkem vyvolané účinkem alkoholu, psychoaktivních látek, léčiv nebo jejich kombinací, a to poruchy osobnosti nebo chování, psychotické reminiscence, amnestický syndrom, demence.
B.
Nemoci, stavy nebo vady, které omezují zdravotní způsobilost posuzované osoby k výkonu povolání a u kterých předpokladem uznání zdravotní způsobilosti k výkonu povolání s omezením je provedení odborného vyšetření
a)
symptomatické organické psychické poruchy nebo trvalé organické psychické poruchy klinické závažnosti, včetně postencefalitického nebo postkontuzního syndromu,
b)
přechodné psychotické poruchy, a to
1.
akutní psychotická porucha s příznaky schizofrenie nebo bez příznaků schizofrenie,
2.
akutní schizoformní psychotická porucha nebo
3.
indukovaná porucha s bludy,
c)
poruchy nálady s uspokojivou remisí, a to
1.
rekurentní depresivní porucha,
2.
bipolární afektivní porucha,
3.
dystymie nebo
4.
cyklotymie,
d)
závažné formy obsedantně-kompulzivní poruchy, fobické úzkostné poruchy nebo přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti,
e)
klinicky závažné formy specifických poruch osobnosti, a to histriónská, anankastická nebo anxiózní porucha osobnosti,
f)
poruchy osobnosti nebo poruchy chování vyvolané účinkem alkoholu, psychoaktivních látek, léčiv nebo jejich kombinací, především závislost na alkoholu nebo psychoaktivních látkách anebo léčivech nebo jejich kombinacích; za zdravotně způsobilého s omezením lze uznat posuzovanou osobu, pokud délka abstinenčního období trvá nepřetržitě nejméně 2 roky; délka abstinenčního období se potvrdí čestným prohlášením posuzované osoby a potvrzením lékaře provádějícího protialkoholní léčbu.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 271/2012 Sb.
LÉKAŘSKÝ POSUDEK
391kB |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 270/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 270/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 8. 8. 2012, částka 92/2012
270
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 27. července 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. ledna 2013 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Cehnice| Strakonice| Jihočeský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 269/2012 Sb. | Vyhláška č. 269/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 522/2006 Sb., o státním odborném dozoru a kontrolách v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 39/2010 Sb.
Vyhlášeno 8. 8. 2012, datum účinnosti 23. 8. 2012, částka 92/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna vyhlášky č. 478/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů
* ČÁST DRUHÁ - Změna vyhlášky č. 522/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 39/2010 Sb.
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 10. 2012
269
VYHLÁŠKA
ze dne 26. července 2012,
kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 522/2006 Sb., o státním odborném dozoru a kontrolách v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 39/2010 Sb.
Ministerstvo dopravy stanoví podle § 41 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb., zákona č. 304/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 150/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 175/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 577/2002 Sb., zákona č. 103/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 194/2010 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb.:
ČÁST PRVNÍ
Změna vyhlášky č. 478/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Čl. I
Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 55/2003 Sb. a vyhlášky č. 281/2007 Sb., se mění takto:
1.
Nadpis § 1 zní:
„Způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u přeprav, na něž se vztahuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu2)
(K § 3 zákona)“.
2.
Nadpis § 1a zní:
„Způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku u přeprav, na něž se nevztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie3) ani mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu2), a u přeprav uvedených v článku 13 odst. 1 a článku 14 přímo použitelného předpisu Evropské unie3)
(K § 3 zákona)“.
3.
V § 1a se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Ve vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravě, u které délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km, může dopravce vést zjednodušený záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, ve kterém řidič uvede odchylky skutečného dopravního výkonu od vzorového záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, zpracovaného ve vnitrostátní veřejné linkové dopravě v návaznosti na schválený jízdní řád. V případě vedení zjednodušeného záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku je ve vozidle k dispozici i příslušný vzorový záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, na který se ve zjednodušeném záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidič odkazuje.“.
4.
Nadpis § 1b zní:
„Způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku
(K § 3 zákona)“.
5.
V § 1b se odstavce 3 až 5 zrušují.
6.
V nadpisu § 2 se slova „§ 3 odst. 2 a k“ zrušují a za slova „§ 21 odst.“ se vkládají slova „3 a“.
7.
§ 4 až 6 se včetně nadpisů zrušují.
8.
§ 8 až 10 včetně nadpisů znějí:
„Odborná způsobilost
(K § 8a zákona)
§ 8
Postup skládání zkoušky
(1)
Termíny konání zkoušek stanoví dopravní úřad.
(2)
Zkušební komise rozhoduje hlasováním. Rozhodnutí je přijato, hlasuje-li pro něj většina členů zkušební komise.
(3)
Před zahájením zkoušky člen zkušební komise ověří totožnost zkoušeného podle jeho dokladu totožnosti. Neprokáže-li zkoušený svoji totožnost, nemůže zkoušku vykonat.
(4)
V průběhu zkoušky nelze používat takové věci, jejichž používání během zkoušky by bylo v rozporu s jejím účelem. Zkoušeného, který takové věci použil nebo narušoval průběh zkoušky, zkušební komise ze zkoušky vyloučí a učiní o tom záznam do protokolu o průběhu zkoušky.
(5)
Součástí protokolu o průběhu zkoušky jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa místa trvalého pobytu, případně obvyklého bydliště každého zkoušeného,
b)
čas zahájení a ukončení zkoušky u každého zkoušeného,
c)
odevzdané písemné testy a případové studie včetně jejich bodového ohodnocení,
d)
výsledek zkoušky u každého zkoušeného a
e)
jména, příjmení a podpisy všech členů zkušební komise.
§ 9
Hodnocení zkoušky
(1)
Zkouška se skládá ze 2 částí, kterými jsou test a případová studie.
(2)
Test je tvořen celkem 60 otázkami tak, aby obsahoval otázky z každého oboru uvedeného v příloze I bodě I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 ze dne 21. října 2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES. Z každého z oborů uvedených pod body A, C, F a G přílohy I bodu I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009 musí test obsahovat 10 otázek, přičemž správná odpověď na každou z těchto otázek bude hodnocena 2 body. Ze zbývajících oborů musí test obsahovat celkem 20 otázek, přičemž správná odpověď na každou z těchto otázek bude hodnocena 1 bodem. Celkem lze u testu dosáhnout nejvýše 100 bodů, k úspěšnému složení testu je nutné dosáhnout nejméně 50 % z celkového možného počtu bodů.
(3)
U případové studie hodnotí zkušební komise správnost a úplnost jejího zpracování přidělením bodů v rozmezí 0 až 100 bodů. K úspěšnému složení této části zkoušky je nutné dosáhnout nejméně 50 % z celkového možného počtu bodů.
(4)
Výsledek celé zkoušky se hodnotí stupněm „prospěl“ nebo „neprospěl“. U zkoušky prospěl zkoušený, který úspěšně složil test a případovou studii a dosáhl nejméně 60 % z celkového možného počtu bodů za test a případovou studii. Zkoušený vyloučený ze zkoušky podle § 8 odst. 4 se hodnotí stupněm „neprospěl“.
§ 10
Opakování zkoušky
(1)
V případě, že zkoušený u zkoušky neprospěl, může celou zkoušku opakovat v kterémkoliv termínu.
(2)
V případě, že zkoušený u zkoušky neprospěl, avšak u části zkoušky dosáhl alespoň 50 % z celkového možného počtu bodů, opakuje pouze zbývající část zkoušky, avšak nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy takto neúspěšně skládal zkoušku. Po uplynutí této doby lze opakovat pouze celou zkoušku.
(3)
Zkoušený, který dosáhl u obou částí zkoušky alespoň 50 % z celkového možného počtu bodů, avšak nedosáhl 60 % z celkového možného počtu bodů za obě části zkoušky, opakuje zkoušku tak, že sám zvolí, kterou část zkoušky bude opakovat. Takto lze opakovat zkoušku nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zkoušený takto neúspěšně skládal zkoušku. Po uplynutí této doby lze opakovat pouze celou zkoušku.“.
9.
V § 11 odst. 1 se slova „příslušného pro vydání stanoviska ke koncesi“ zrušují.
10.
V § 11 odst. 5 se slova „příslušnému pro vydání stanoviska ke koncesi“ zrušují.
11.
V § 11 odst. 6 písm. c) se slova „pro vydání stanoviska ke koncesi“ zrušují a slova „trvalého pobytu“ se nahrazují slovem „podnikání“.
12.
V nadpisu § 12 se slova „§ 9 odst. 1 a k“ zrušují.
13.
V § 13 písm. d) se číslice „2“ nahrazuje číslicí „1“.
14.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
„Náležitosti záznamu objednávky
§ 15a
(K § 21b odst. 2 zákona)
Záznam objednávky obsahuje
a)
jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu nebo název, místo podnikání, popřípadě sídlo, a identifikační číslo osoby dopravce v příležitostné osobní silniční dopravě,
b)
evidenční číslo objednávky,
c)
datum a čas přijetí objednávky,
d)
jméno, příjmení a podpis osoby, která objednávku přijala,
e)
jméno a příjmení, adresu pobytu a identifikační číslo osoby, pokud bylo přiděleno, je-li objednatelem fyzická osoba, nebo obchodní firmu, popřípadě název, sídlo a identifikační číslo osoby, pokud bylo přiděleno, je-li objednatelem právnická osoba,
f)
datum a čas přepravy,
g)
výchozí a cílové místo přepravy a
h)
jména a příjmení, popřípadě jiné vymezení přepravovaných osob.“.
15.
§ 23a zní:
㤠23a
(K § 34d odst. 6 zákona)
(1)
Dopravní úřad zapisuje údaje a jejich změny přímo v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě formou elektronického zápisu údajů nebo jejich změn.
(2)
Dopravní úřad zapisuje údaje a jejich změny v Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy se o povinnosti zápisu nebo aktualizace údajů dozví.“.
16.
§ 24 se zrušuje.
17.
Přílohy č. 1 a 3 se zrušují.
18.
Dosavadní příloha č. 2 se označuje jako příloha č. 1.
ČÁST DRUHÁ
Změna vyhlášky č. 522/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 39/2010 Sb.
Čl. II
Vyhláška č. 522/2006 Sb., o státním odborném dozoru a kontrolách v silniční dopravě, ve znění vyhlášky č. 39/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 6 odst. 1 se slova „Dopravní úřad“ nahrazují slovy „Kontrolní orgán“.
2.
Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:
㤠7a
(K § 38a odst. 4 zákona)
(1)
Vzor Potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou je uveden v příloze č. 9.
(2)
Vzor Potvrzení o převzetí kauce je uveden v příloze č. 10.“.
3.
V § 8 odst. 1 se slova „dopravní úřad“ nahrazují slovy „kontrolní orgán“.
4.
Příloha č. 6 včetně nadpisu zní:
„Příloha č. 6 k vyhlášce č. 522/2006 Sb.
Počet a výše pokut uložených dopravním úřadem pravomocným rozhodnutím ve správním řízení
Popis správního deliktu| Počet správních deliktů| Celková výše uložených pokut
za tento správní delikt
---|---|---
Tuzemský dopravce v rozporu s § 3 odst. 1 písm. a) zákona provozoval silniční dopravu vozidlem, kterému nebyla přidělena státní poznávací značka České republiky a které nebylo zapsáno v registru silničních vozidel (§ 35 odst. 1 písm. b) zákona)| |
Dopravce v rozporu s § 3 odst. 3 písm. b) zákona nezajistil, aby v každém vozidle byl doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu nebo v rozporu s § 3 odst. 2 písm. b) zákona tento doklad neuschoval po stanovenou dobu (§ 35 odst. 1 písm. c) zákona)| |
Dopravce neměl řádně označené vozidlo (§ 35 odst. 1 písm. e) zákona)| |
Dopravce nedodržoval ustanovení přepravního řádu (§ 35 odst. 1 písm. f) zákona)| |
Dopravce porušil ustanovení § 9 odst. 2,4 nebo § 9a zákona (§ 35 odst. 1 písm. g) zákona)| |
Dopravce nepředložil jízdní řád ke schválení ve stanovené lhůtě, nedodržel způsob předložení jízdního řádu ke schválení určený příslušným dopravním úřadem, nepředložil schválený jízdní řád mezinárodní linkové dopravy do celostátního informačního systému o jízdních řádech (§ 35 odst. 1 písm. h) zákona)| |
Dopravce provozoval silniční dopravu bez příslušného povolení (§ 35 odst. 2 písm. a) zákona)| |
Dopravce nezajistil dodržování stanovené doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku při práci řidičů (§ 35 odst. 2 písm. b) zákona)| |
Dopravce nedodržel mezinárodní dohody v silniční dopravě (§ 35 odst. 2 písm. c) zákona)| |
Dopravce nedodržel podmínky pro provozování linkové osobní dopravy stanovené v licenci nebo povolení (§ 35 odst. 2 písm. d) zákona)| |
Dopravce provozoval linkovou osobní dopravu bez schváleného jízdního řádu nebo opakovaně nedodržel schválený jízdní řád (§ 35 odst. 2 písm. e) zákona)| |
Dopravce nezahájil provoz na lince ve stanoveném termínu (§ 35 odst. 2 písm. f) zákona)| |
Dopravce neprovozoval po celou dobu platnosti licence nebo povolení dopravu na lince (§ 35 odst. 2 písm. g) zákona)| |
Dopravce v rozporu s § 3 odst. 2 nebo 3 zákona nebo s § 27 zákona nezajistil, aby v každém vozidle byl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebo nezajistil jeho řádné vedení, pokud byl povinen jej vést, nebo tento záznam neuschoval po stanovenou dobu (§ 35 odst. 2 písm. h) zákona)| |
Dopravce neumožnil výkon státního odborného dozoru a vrchního státního dozoru (§ 35 odst. 3 písm. i) zákona)| |
Dopravce, příjemce nebo odesílatel nedodržel podmínky stanovené pro silniční dopravu nebezpečných věcí (§ 35 odst. 4 zákona)| |
Počet návrhů dopravního úřadu na zrušení živnostenského oprávnění|
---|---
Počet pravomocných rozhodnutí o uložení pokuty|
Celková výše pokut uložených za porušení právních předpisů zjištěných při kontrolách v provozovnách dopravců a při silničních kontrolách v Kč|
Počet vydaných osvědčení o odborné způsobilosti|
---|---
Počet pravomocných rozhodnutí o dobré pověsti dle § 35a odst. 3 zákona|
---|---
Z toho| výsledkem řízení byla ztráta dobré pověsti dopravce nebo odpovědného zástupce|
výsledkem řízení bylo zachování dobré pověsti dopravce nebo odpovědného zástupce|
Počet sankcí pravomocně uložených dopravním úřadem za protiprávní jednání uvedená v příloze IV přímo použitelného předpisu Evropské unie1|
---|---
Počet oznámení o pravomocně uložených sankcích dopravci nebo odpovědnému zástupci za protiprávní jednání uvedená v příloze IV přímo použitelného předpisu Evropské unie 1, která dopravní úřad, jako orgán příslušný dle § 35a odst. 3 zákona k provedení řízení o dobré pověsti, obdržel|
Počet sankcí pravomocně uložených za protiprávní jednání uvedená v příloze IV přímo použitelného předpisu Evropské unie 1, které dopravní úřad oznámil orgánu příslušnému dle § 35a odst. 3 zákona k provedení řízení o dobré pověsti|
1)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1071/2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání podnikatele v silniční dopravě a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES.“.
5.
Za přílohu č. 8 se doplňují nové přílohy č. 9 a 10, které včetně nadpisů znějí:
„Příloha č. 9 k vyhlášce č. 522/2006 Sb.
POTVRZENÍ
o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou/o zabránění v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla
78kB
Poučení
(o § 35d zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě)
§ 35d
Zabránění v jízdě
(1)
Je-li orgán Policie České republiky nebo celní úřad oprávněn vybrat kauci podle § 35c a řidič kauci na výzvu nesloží, přikáže orgán Policie České republiky nebo celní úřad řidiči, který pro tyto účely zastupuje dopravce, jízdu na nejbližší místo, které je z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích vhodné k odstavení vozidla, a
a)
zabrání mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla (dále jen „technický prostředek“), nebo
b)
zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiči doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou.
(2)
Náklady spojené s jízdou vozidla do místa odstavení, náklady spojené s parkováním a náklady na zabránění v jízdě vozidla jdou k tíži dopravce. Odpovědnost dopravce za vozidlo, náklad a přepravované osoby není jeho odstavením dotčena.
(3)
Při postupu podle odstavce 1 poučí orgán Policie České republiky nebo celní úřad řidiče o podmínkách uvolnění vozidla nebo vrácení zadržených dokladů a vystaví ve 4 vyhotoveních potvrzení o zabránění v jízdě použitím technického prostředku nebo o zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou. V potvrzení uvede důvod zabránění v jízdě nebo zadržení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, důvod uložení kauce a její výši a správní orgán příslušný k vedení řízení o správním deliktu.
(4)
Orgán Policie České republiky nebo celní úřad předá 1 vyhotovení potvrzení podle odstavce 3 řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí a protokolem o výsledcích kontroly nejpozději do 2 pracovních dnů po složení kauce správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o správním deliktu. Jestliže nebude kauce složena do 72 hodin od zjištění porušení, budou příslušnému správnímu orgánu k vedení řízení o správním deliktu spolu s potvrzením o zabránění v jízdě a protokolem o výsledcích kontroly zaslány i doklady k vozidlu a doklady související s prováděnou přepravou.
(5)
Orgán Policie České republiky nebo celní úřad zajistí neprodleně uvolnění vozidla nebo orgán Policie České republiky, celní úřad nebo správní orgán zajistí neprodleně vrácení dokladů k vozidlu a dokladů souvisejících s prováděnou přepravou, jestliže
a)
byla složena kauce orgánu Policie České republiky nebo celnímu úřadu,
b)
správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o správním deliktu podle tohoto zákona, neshledal na základě předaných podkladů důvody k zahájení správního řízení o správním deliktu,
c)
správní řízení o správním deliktu podle tohoto zákona bylo pravomocně zastaveno, nebo
d)
byla zaplacena pokuta a náklady řízení uložené ve správním řízení o správním deliktu podle tohoto zákona.
Příloha č. 10
k vyhlášce č. 522/2006 Sb.
Potvrzení o převzetí kauce
332kB
Poučení
(o § 35c a 35f zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě)
§ 35c
Vybírání kaucí
(1)
Orgány Policie České republiky nebo celní úřady jsou při provádění kontroly a státního odborného dozoru podle tohoto zákona oprávněny vybírat kauci v rozmezí od 5 000 Kč do 100 000 Kč od dopravce, který je podezřelý ze spáchání správního deliktu podle tohoto zákona, a je důvodné podezření, že se bude vyhýbat řízení o správním deliktu nebo že by případné vymáhání uložené pokuty bylo spojeno s nepřiměřenými náklady popřípadě nebylo vůbec možné.
(2)
Při výběru kauce orgány Policie České republiky nebo celní úřady poučí řidiče, který pro účely vybírání kauce zastupuje dopravce, o důsledku vybrání kauce a vystaví ve 4 vyhotoveních
a)
písemné potvrzení o převzetí kauce, ve kterém musí být uveden důvod uložení kauce, její výše a správní orgán, který je příslušný k vedení řízení o správním deliktu, a
b)
protokol o výsledcích kontroly.
(3)
Orgán Policie České republiky nebo celní úřad předá 1 vyhotovení potvrzení o převzetí kauce a protokolu řidiči a 2 vyhotovení spolu s kaucí nejpozději do 2 pracovních dnů správnímu orgánu, který je příslušný k vedení řízení o správním deliktu.
§ 35f
Vracení, propadnutí a započtení kauce
(1)
Kauce se vrátí v plné výši, jestliže
a)
správní orgán neshledal důvody pro zahájení řízení o správním deliktu podle tohoto zákona, nebo
b)
řízení o správním deliktu podle tohoto zákona bylo pravomocně zastaveno.
(2)
Je-li v řízení o správním deliktu podle tohoto zákona uložena dopravci pokuta a povinnost k úhradě nákladů řízení, rozhodne správní orgán o započtení složené kauce na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení. Je-li vybraná kauce vyšší než uložená pokuta a náklady řízení, vrátí se dopravci část kauce zbývající po započtení kauce na zaplacení uložené pokuty a nákladů řízení.
(3)
Jestliže správní orgán neshledá důvody pro zahájení řízení o správním deliktu podle tohoto zákona, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu dopravce a vyzve ho ke sdělení potřebných údajů o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit. Kauci nebo její zbývající část podle odstavců 1 a 2 správní orgán příslušný k rozhodování v prvním stupni vrátí dopravci, a to
a)
do 15 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, pokud mu byly ke dni nabytí právní moci rozhodnutí známy potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit, nebo
b)
do 15 pracovních dnů ode dne, kdy dopravce písemně sdělí tomuto správnímu orgánu potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci vrátit.
(4)
Kauce propadá, jestliže dopravce nesdělí dopravnímu úřadu do 1 roku ode dne odeslání výzvy nebo vydání rozhodnutí potřebné údaje o bankovním účtu, na který lze kauci nebo její část vrátit.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení s výjimkou čl. I bodů 13, 16, 17, 18 a čl. II bodu 5, které nabývají účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení.
Ministr:
Mgr. Dobeš v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 71/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku
Vyhlášeno 3. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 8. 2012, částka 39/2012
* ČÁST I: - ÚVOD
* ČÁST II: - CÍL, HLAVNÍ ZÁSADY A OBECNÉ POVINNOSTI
* ČÁST III: - OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY PO TABÁKU
* ČÁST IV: - OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE SNIŽOVÁNÍ ZÁSOBOVÁNÍ TABÁKEM
* ČÁST V: - OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
* ČÁST VI: - OTÁZKY VZTAHUJÍCÍ SE K ODPOVĚDNOSTI
* ČÁST VII: - VĚDECKÁ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE, SDÍLENÍ INFORMACÍ
* ČÁST VIII: - INSTITUCIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ A FINANČNÍ ZDROJE
* ČÁST IX: - UROVNÁVÁNÍ SPORŮ
* ČÁST X: - DALŠÍ ROZVOJ ÚMLUVY
* ČÁST XI: - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1: 2:
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 30. 8. 2012
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. května 2003 byla v Ženevě přijata Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Ženevě dne 16. června 2003.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 1. června 2012.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení České republiky:
„Česká republika vítá mezinárodní spolupráci v oblasti kontroly tabáku zaměřenou na prohlubování ochrany veřejného zdraví.
Česká republika prohlašuje, že nepovažuje prováděcí pokyny přijaté Konferencí smluvních stran za přímo vytvářející právní závazky podle Úmluvy.
Česká republika prohlašuje, že nepodpoří jakékoli budoucí návrhy měnící Úmluvu či vztahující se k jejím Protokolům, které by byly v rozporu s ústavními principy České republiky stejně jako závazky plynoucími z členství v Evropské unii a z mezinárodních dohod o volném pohybu zboží, ke kterým Česká republika přistoupila.
Česká republika současně prohlašuje, že ustanovení článku 5 odst. 3 považuje za ustanovení, kterým není dotčeno právo na nediskriminační jednání smluvních stran s tabákovým průmyslem, a umožňující nutnou míru součinnosti s tabákovým průmyslem v oblasti kontroly tabáku.“
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 36 odst. 1 dne 27. února 2005. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 30. srpna 2012.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ
ORGANIZACE
Rámcová úmluva o kontrole tabáku
Preambule
Smluvní strany této Úmluvy,
odhodlány upřednostnit své právo chránit veřejné zdraví,
uznávajíce, že šíření tabákové epidemie je celosvětovým problémem s vážnými důsledky pro veřejné zdraví, který si žádá nejširší možnou mezinárodní spolupráci a účast všech zemí na účinné, vhodné a komplexní mezinárodní odezvě,
odrážejíce znepokojení mezinárodního společenství nad celosvětovými ničivými zdravotními, sociálními, ekonomickými a environmentálními následky spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři,
vyjadřujíce vážné znepokojení nad nárůstem celosvětové spotřeby a výroby cigaret a ostatních tabákových výrobků, zejména v rozvojových zemích, a rovněž nad zátěží, kterou toto klade na rodiny, chudé a na národní zdravotnické systémy,
uznávajíce, že vědecké důkazy jednoznačně prokázaly, že spotřeba tabáku a expozice tabákovému kouři způsobuje úmrtí, onemocnění a disabilitu a že existuje časová prodleva mezi kouřením či jiným užíváním tabákových výrobků a vznikem onemocnění, která mají spojitost s tabákem,
dále uznávajíce, že cigarety a některé další výrobky obsahující tabák jsou vyráběny tak, aby vytvářely a udržovaly závislost, a že mnoho složek, které obsahují, a kouř, který produkují, jsou farmakologicky aktivní, toxické, mutagenní a karcinogenní, a že závislost na tabáku je v hlavních mezinárodních klasifikacích nemocí samostatně klasifikována jako onemocnění,
uznávajíce, že existují jasné vědecké důkazy o tom, že expozice tabákovému kouři v prenatálním období se nepříznivě odráží na zdraví a vývoji dětí,
vyjadřujíce hluboké znepokojení nad vzestupem kouření a jiných forem spotřeby tabáku mezi dětmi a mladistvými na celém světě, především nad kouřením ve stále mladším věku,
vyjadřujíce znepokojení nad nárůstem kouření a ostatních forem spotřeby tabáku mezi ženami a mladými dívkami na celém světě a majíce na paměti potřebu plné účasti žen na všech úrovních vytváření a zavádění politik a potřebu strategií kontroly tabáku zohledňujících genderové aspekty,
vyjadřujíce hluboké znepokojení nad vysokou mírou kouření a ostatních forem spotřeby tabáku mezi původními skupinami obyvatel,
vyjadřujíce vážné znepokojení nad dopadem všech forem reklamy, propagace a sponzorování, které se zaměřují na podporu užívání tabákových výrobků,
uznávajíce, že spolupráce je nezbytná, aby se odstranily všechny formy nezákonného obchodu s cigaretami a ostatními tabákovými výrobky, včetně pašování, nezákonné výroby a padělání,
přiznávajíce, že kontrola tabáku na všech úrovních, a především v rozvojových zemích i v zemích s ekonomikou v procesu transformace, vyžaduje dostatečné finanční a technické prostředky odpovídající současným a předpokládaným potřebám pro zajištění činností zaměřených na kontrolu tabáku,
uznávajíce potřebu vyvinout vhodné mechanismy pro řešení dlouhodobých sociálních a ekonomických důsledků úspěšných strategií ke snížení poptávky po tabáku,
dbajíce sociálních a ekonomických překážek, které programy na kontrolu tabáku mohou ve střednědobém či dlouhodobém horizontu vytvořit v některých rozvojových zemích a v zemích s ekonomikou v procesu transformace, a uznávajíce jejich potřebu technické a finanční pomoci v kontextu strategií udržitelného rozvoje vytvořených na národní úrovni,
majíce na vědomí hodnotnou práci, která byla mnoha státy v kontrole tabáku vykonána, a schvalujíce vedoucí roli Světové zdravotnické organizace jakož i snahy ostatních organizací a orgánů systému Spojených národů a ostatních mezinárodních a regionálních mezivládních organizací při rozvoji opatření pro kontrolu tabáku,
zdůrazňujíce mimořádný příspěvek nevládních organizací a ostatních členů občanské společnosti nepropojených s tabákovým průmyslem, včetně subjektů sdružujících pracovníky ve zdravotnictví, ženských, mládežnických, environmentálních a spotřebitelských skupin, akademických a zdravotnických institucí při úsilí o kontrolu tabáku na národní a mezinárodní úrovni a nezbytný význam jejich účasti při snaze o celostátní a mezinárodní kontrolu tabáku,
uznávajíce potřebu ostražitosti vůči veškerým snahám tabákového průmyslu narušit či odvrátit snahy o kontrolu tabáku a potřebu zajištění informovanosti o činnostech tabákového průmyslu, které mají negativní dopad na úsilí spojené s kontrolou tabáku,
připomínajíce článek 12 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech přijatého Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966, který stanovuje právo každého jednotlivce na požívání nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví,
také připomínajíce preambuli Ústavy Světové zdravotnické organizace, která stanovuje, že požívání nejvýše dosažitelné úrovně zdraví je jedním ze základních práv každé lidské bytosti bez rozdílu rasy, náboženství, politického smýšlení, majetkového a společenského postavení,
odhodlány podporovat opatření pro kontrolu tabáku založená na současných a relevantních vědeckých, technických a ekonomických úvahách,
připomínajíce, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, přijatá Valným shromážděním OSN dne 18. prosince 1979, stanovuje, že státy, které jsou smluvními stranami této Úmluvy, přijmou vhodná opatření k odstranění diskriminace žen v oblasti zdravotní péče,
dále připomínajíce, že Úmluva o právech dítěte, přijatá Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, stanovuje, že státy, které jsou smluvními stranami této Úmluvy, uznávají právo dítěte na požívání nejvýše dosažitelné úrovně zdraví,
se dohodly na následujícím:
ČÁST I:
ÚVOD
Článek 1
Používání pojmů
Pro účely této Úmluvy:
(a)
„nezákonným obchodem“ se rozumí jakékoli praktiky či jednání zakázané právními předpisy, které se týkají výroby, přepravy, převzetí, držení, distribuce, prodeje nebo koupě, včetně jakýchkoli praktik nebo jednání se záměrem usnadnit takovou činnost;
(b)
„regionální organizací pro hospodářskou integraci“ se rozumí organizace, která je tvořena několika svrchovanými státy a na níž tyto členské státy přenesly své pravomoci v řadě oblastí, včetně oprávnění za své členské státy v těchto oblastech závazně rozhodovat;1
(c)
„reklamou a propagací tabáku“ se rozumí jakákoli forma komerčního sdělení, doporučení nebo činnosti, jejichž účelem nebo přímým či nepřímým účinkem je propagace tabákového výrobku nebo užívání tabáku;
(d)
„kontrolou tabáku“ se rozumí řada strategií zaměřených na snižování nabídky, poptávky a škodlivých účinků, s cílem zlepšit zdraví populace prostřednictvím odstraňování nebo snižování spotřeby tabákových výrobků a expozice tabákovému kouři;
(e)
„tabákovým průmyslem“ se rozumí výrobci tabáku, velkoobchodní distributoři a dovozci tabákových výrobků;
(f)
„tabákovými výrobky“ se rozumí výrobky zcela nebo částečně vytvořené z listů tabáku jako suroviny, které jsou vyrobeny pro účely kouření, sání, žvýkání nebo šňupání;
(g)
„sponzorování tabákovými společnostmi“ se rozumí jakákoli forma přispívání k jakékoli události, činnosti nebo jednotlivci, jehož účelem nebo přímým či nepřímým účinkem je propagace tabákového výrobku nebo užívání tabáku.
Článek 2
Vztahy mezi touto Úmluvou a dalšími dohodami a právními nástroji
1.
Za účelem lepší ochrany lidského zdraví se smluvní strany vyzývají k zavedení opatření jdoucích nad rámec vyžadovaný touto Úmluvou a jejími protokoly a nic v těchto smluvních dokumentech nebrání žádné ze smluvních stran stanovit přísnější požadavky, které neodporují ustanovením těchto smluvních dokumentů a jsou v souladu s mezinárodním právem.
2.
Ustanovení této Úmluvy a jejích protokolů v ničem neovlivní právo smluvních stran uzavírat dvoustranné a vícestranné smlouvy, včetně regionálních a sub-regionálních smluv o relevantních nebo doplňkových otázkách vztahujících se k Úmluvě a jejím protokolům, za předpokladu, že jsou tyto smlouvy v souladu s jejich závazky vyplývajícími z Úmluvy a jejích protokolů. Smluvní strany, kterých se toto týká, oznámí uzavření takových smluv Konferenci smluvních stran prostřednictvím Sekretariátu.
ČÁST II:
CÍL, HLAVNÍ ZÁSADY A OBECNÉ POVINNOSTI
Článek 3
Cíl
Cílem této Úmluvy a jejích protokolů je chránit současné a budoucí generace před ničivými zdravotními, sociálními, environmentálními a ekonomickými následky spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři prostřednictvím rámce opatření pro kontrolu tabáku, která jsou prováděna smluvními stranami na národní, regionální a mezinárodní úrovni, s cílem neustálého a podstatného snižování míry užívání tabáku a expozice tabákovému kouři.
Článek 4
Hlavní zásady
Pro úspěšné dosažení cíle této Úmluvy a jejích protokolů a pro provádění jejích ustanovení se smluvní strany řídí, mimo jiné, níže uvedenými zásadami:
1.
Každá osoba by měla být informována o zdravotních následcích, návykovém charakteru a smrtelném ohrožení, které představuje spotřeba tabáku a expozice tabákovému kouři. Na odpovídající vládní úrovni by měla být zvážena nezbytná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření na ochranu všech osob před expozicí tabákovému kouři.
2.
Silný politický závazek je nezbytný k tomu, aby se na národní, regionální a mezinárodní úrovni rozvinula a podpořila komplexní vícesektorová opatření a koordinované odezvy beroucí v úvahu:
(a)
potřebu přijmout opatření na ochranu všech osob před expozicí tabákovému kouři;
(b)
potřebu přijmout opatření k prevenci zahájení užívání tabákových výrobků, na propagaci a podporu odvykání, a na snižování užívání tabákových výrobků v jakékoli formě;
(c)
potřebu přijmout opatření podporující účast jednotlivců a komunit původního obyvatelstva na rozvoji, zavádění a hodnocení programů kontroly tabáku, které jsou sociálně a kulturně vhodné s ohledem na jejich potřeby a hlediska, a
(d)
potřebu přijmout opatření zaměřená na rizika specifická pro gender a zohlednit je při vytváření strategií na kontrolu tabáku.
3.
Mezinárodní spolupráce, zejména předávání technologií, znalostí a finanční pomoci, poskytování souvisejících odborných vědomostí pro účely vytváření a provádění účinných programů na kontrolu tabáku, s přihlédnutím k místní kultuře jakož i k sociálním, ekonomickým, politickým a právním aspektům, je důležitou součástí Úmluvy.
4.
Komplexní vícesektorová opatření a odezvy vedoucí ke snižování spotřeby všech tabákových výrobků na národní, regionální a mezinárodní úrovni jsou, v souladu se zásadami ochrany a podpory veřejného zdraví, nezbytné pro prevenci výskytu onemocnění, předčasné disability a úmrtnosti v důsledku spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři.
5.
Otázky týkající se odpovědnosti, stanovené každou smluvní stranou v rámci svých pravomocí, tvoří důležitou součást komplexní kontroly tabáku.
6.
Význam technické a finanční pomoci pěstitelům tabáku a pracovníkům, jejichž živobytí může být vážně ohroženo v důsledku programů na kontrolu tabáku, zejména pokud jde o smluvní strany z rozvojových zemí, a rovněž smluvní strany s ekonomikami v procesu transformace, by měl být uznán a určen v kontextu strategií udržitelného rozvoje vytvořených na národní úrovni.
7.
Pro úspěšné dosažení cíle této Úmluvy a jejích protokolů je nezbytná účast občanské společnosti.
Článek 5
Obecné povinnosti
1.
Každá smluvní strana vypracuje, zavede a bude pravidelně aktualizovat a vyhodnocovat komplexní vícesektorové národní strategie, plány a programy pro oblast kontroly tabáku v souladu s touto Úmluvou a protokoly, kterých je smluvní stranou.
2.
K tomuto cíli každá smluvní strana v rozsahu svých možností:
(a)
zřídí nebo posílí celostátní koordinační mechanismus nebo kontaktní místo pro kontrolu tabáku a zajistí jeho financování;
(b)
přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní a/nebo jiná opatření a bude podle potřeby spolupracovat s ostatními smluvními stranami Úmluvy na rozvoji vhodných politik pro prevenci a snižování spotřeby tabáku, závislosti na nikotinu a expozice tabákovému kouři.
3.
Při vytváření a realizaci svých politik v oblasti veřejného zdraví týkajících se kontroly tabáku budou smluvní strany postupovat takovým způsobem, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy ochránily tyto politiky před komerčními a ostatními zájmy tabákového průmyslu.
4.
Smluvní strany budou spolupracovat při vytváření navrhovaných opatření, postupů a pokynů k provádění této Úmluvy a protokolů, kterých jsou smluvní stranou.
5.
Smluvní strany budou dle potřeby spolupracovat s příslušnými mezinárodními a regionálními mezivládními organizacemi a ostatními orgány při naplňování cílů této Úmluvy a protokolů, kterých jsou smluvní stranou.
6.
Smluvní strany budou, v rozsahu svých prostředků a zdrojů, spolupracovat, aby získaly finanční zdroje k zajištění účinného naplňování Úmluvy prostřednictvím dvoustranných a vícestranných mechanismů financování.
ČÁST III:
OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY PO TABÁKU
Článek 6
Cenová a daňová opatření ke snižování poptávky po tabáku
1.
Smluvní strany uznávají, že cenová a daňová opatření jsou účinnými a významnými prostředky pro snižování spotřeby tabáku u různých skupin populace, zejména u mladých lidí.
2.
Aniž je dotčeno svrchované právo smluvních stran na stanovení a zavedení vlastních daňových politik, měla by každá smluvní strana zohlednit své národní cíle v oblasti zdraví týkající se kontroly tabáku a přijmout či podle potřeby zachovat opatření, která mohou zahrnovat:
(a)
provádění daňových a podle potřeby cenových politik pro tabákové výrobky, a tím přispívat k dosažení cílů v oblasti zdraví zaměřených na snižování spotřeby tabáku; a
(b)
zákaz nebo omezení, podle potřeby, prodeje a/nebo dovozu tabákových výrobků nepodléhajících zdanění či clu ze strany mezinárodních cestujících.
3.
V souladu s článkem 21 poskytnou smluvní strany ve svých pravidelných zprávách Konferenci smluvních stran informace o výši zdanění tabákových výrobků a o směru vývoje ve spotřebě tabáku.
Článek 7
Necenová opatření ke snižování poptávky po tabáku
Smluvní strany uznávají, že komplexní necenová opatření jsou účinnými a významnými prostředky pro snižování spotřeby tabáku. Každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření nezbytná pro plnění závazků vyplývajících z článků 8 až 13 a bude podle potřeby spolupracovat s ostatními smluvními stranami přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních orgánů za účelem jejich provádění. Konference smluvních stran navrhne vhodné pokyny k provádění ustanovení těchto článků.
Článek 8
Ochrana před expozicí tabákovému kouři
1.
Smluvní strany uznávají, že vědecké důkazy jednoznačně poukazují na to, že expozice tabákovému kouři způsobuje smrt, onemocnění a disabilitu.
2.
Každá smluvní strana přijme a zavede v oblastech spadajících podle vnitrostátních právních předpisů do její vnitrostátní jurisdikce a v ostatních oblastech svých pravomocí aktivně podpoří přijetí a zavedení účinných legislativních, prováděcích, správních a/nebo dalších opatření poskytujících ochranu před expozicí tabákovému kouři ve vnitřních prostorách pracovišť, ve veřejné dopravě, vnitřních prostorách veřejných míst, a podle potřeby na dalších veřejných místech.
Článek 9
Regulace složek tabákových výrobků
Konference smluvních stran, po konzultaci s příslušnými mezinárodními orgány, navrhne pokyny pro testování a měření složek a emisí tabákových výrobků a pro jejich regulaci. Každá smluvní strana, po schválení příslušnými národními orgány, přijme a provede účinná legislativní, prováděcí a správní nebo jiná opatření pro taková testování, měření a regulaci.
Článek 10
Regulace zveřejňování informací o tabákových výrobcích
V souladu se svými vnitrostátními právními předpisy každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření, která vyžadují, aby výrobci a dovozci tabákových výrobků poskytovali národním orgánům informace o složení a emisích tabákových výrobků. Každá smluvní strana dále přijme a zavede účinná opatření pro zveřejňování informací o toxických složkách tabákových výrobků a emisích, které mohou produkovat.
Článek 11
Balení a označování tabákových výrobků
1.
Každá smluvní strana do tří let od vstupu této Úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu přijme a zavede v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy účinná opatření, kterými zajistí, že:
(a)
balení a označení tabákového výrobku nepropaguje tento výrobek žádnými prostředky, které jsou nepravdivé, zavádějící, klamavé nebo u nichž je pravděpodobné, že vytváří nesprávný dojem o jeho vlastnostech, zdravotních následcích, nebezpečích nebo emisích, včetně používání jakéhokoli výrazu, popisu, ochranné známky, obrázku nebo jakéhokoli dalšího označení, které má za cíl přímo či nepřímo vytvářet nesprávný dojem, že příslušný tabákový výrobek je méně škodlivý než ostatní tabákové výrobky. Toto může zahrnovat pojmy jako „s nízkým obsahem dehtu“, „lehké“, „ultra lehké“ nebo „jemné“; a
(b)
každá jednotlivá krabička nebo balení tabákových výrobků a jakékoli vnější balení a označení takových výrobků rovněž nese zdravotní varování popisující zdraví škodlivé následky užívání tabáku a může zahrnovat jiná vhodná sdělení. Tato varování a sdělení:
(i)
budou schválena příslušným národním orgánem,
(ii)
budou se pravidelně střídat,
(iii)
budou velká, jasná, viditelná a čitelná,
(iv)
by měla pokrývat 50% nebo více hlavních vnějších ploch, ale nemohou pokrývat méně než 30% těchto ploch,
(v)
mohou být zobrazena ve formě obrázku a piktogramu či tyto zahrnovat.
2.
Každá jednotlivá krabička nebo balení tabákových výrobků a jakékoli vnější balení a označení těchto výrobků bude, kromě varování uvedených v odstavci 1 písm. (b) tohoto článku, obsahovat informace o důležitých složkách a emisích tabákových výrobků, jak jsou stanoveny národními orgány.
3.
Každá smluvní strana bude vyžadovat, aby se varování a další textové informace podle odstavce 1 písm. (b) a odstavce 2 tohoto článku uváděly na každé jednotlivé krabičce nebo balení tabákových výrobků a na jakýchkoli vnějších baleních a označeních takových výrobků v hlavním jazyce či jazycích této smluvní strany.
4.
Pro účely tohoto článku se termín „vnější balení a označení“ v souvislosti s tabákovými výrobky vztahuje na jakákoli balení a označení užívaná pro maloobchodní prodej výrobku.
Článek 12
Vzdělávání, komunikace, školení a veřejné povědomí
Každá smluvní strana podle potřeby podpoří a posílí veřejné povědomí o otázkách kontroly tabáku s použitím všech dostupných nástrojů pro komunikaci. K tomuto účelu každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření, aby podpořila:
(a)
široký přístup k účinným a komplexním vzdělávacím programům a programům pro informování veřejnosti o zdravotních rizicích, včetně návykového charakteru spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři;
(b)
veřejné povědomí o zdravotních rizicích spojených se spotřebou tabáku a expozicí tabákovému kouři a o výhodách ukončení užívání tabáku a životního stylu bez užívání tabáku v souladu s článkem 14 odst. 2;
(c)
veřejný přístup k široké škále informací o tabákovém průmyslu, které se týkají cíle této Úmluvy, v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
(d)
účinné a vhodné školící či výchovné a osvětové programy ohledně kontroly tabáku určené takovým osobám jako jsou pracovníci ve zdravotnictví, komunitní pracovníci, sociální pracovníci, mediální odborníci, pracovníci v oblasti vzdělávání, osoby s rozhodovacími pravomocemi, administrativní pracovníci a ostatní zainteresované osoby;
(e)
povědomí a účast veřejných a soukromých agentur a nevládních organizací, které nejsou propojeny s tabákovým průmyslem, na rozvoji a zavádění mezi sektorových programů a strategií pro kontrolu tabáku; a
(f)
veřejné povědomí a přístup k informacím týkajícím se nepříznivých zdravotních, ekonomických, a environmentálních následků výroby tabáku a jeho spotřeby.
Článek 13
Reklama, propagace a sponzorování tabákovými společnostmi
1.
Smluvní strany uznávají, že komplexní zákaz reklamy, propagace a sponzorování by snížil spotřebu tabákových výrobků.
2.
Každá smluvní strana se zavazuje, v souladu se svou ústavou či ústavními principy, zavést komplexní zákaz veškeré reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi. Takový zákaz bude zahrnovat, s ohledem na právní prostředí a technické prostředky, které má smluvní strana k dispozici, komplexní zákaz přeshraniční reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi mající původ na jejím území. Za tímto účelem každá smluvní strana zavede vhodná legislativní, prováděcí, správní a/nebo jiná opatření, a to do pěti let od data, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost pro tuto smluvní stranu, a o těchto opatřeních informuje v souladu s článkem 21.
3.
Smluvní strana, která nemůže zavést komplexní zákaz vzhledem ke své ústavě nebo ústavním principům, zavede omezení na veškerou reklamu a propagaci tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi. Takové omezení bude zahrnovat, s ohledem na právní prostředí a technické prostředky, které má smluvní strana k dispozici, omezení nebo komplexní zákaz reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi, které mají původ na jejím území a jejichž účinek přesahuje hranice státu. Za tímto účelem každá smluvní strana zavede vhodná legislativní, prováděcí, správní a/nebo jiná opatření a o těchto opatřeních informuje v souladu s článkem 21.
4.
Jako minimum, a v souladu se svou ústavou či ústavními principy, každá smluvní strana:
(a)
zakáže všechny formy reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi, které podporují tabákový výrobek jakýmikoli prostředky, které jsou nepravdivé, zavádějící nebo klamavé nebo které pravděpodobně vytvářejí nesprávný dojem o jeho vlastnostech, zdravotních následcích, rizicích nebo emisích;
(b)
bude požadovat, aby zdravotní nebo další vhodná varování nebo sdělení doprovázela veškerou reklamu tabáku a, dle potřeby, jeho propagaci a sponzorování tabákovými společnostmi;
(c)
omezí užívání přímých nebo nepřímých podnětů, které nabádají veřejnost k nákupu tabákových výrobků;
(d)
bude požadovat, pokud nezavedla komplexní zákaz, aby se příslušným vládním orgánům zpřístupnily informace o výdajích tabákového průmyslu na reklamu, propagaci a sponzorování, na které se prozatím nevztahuje zákaz. Tyto orgány mohou v souladu s vnitrostátními právními předpisy rozhodnout, zda informace o těchto částkách zpřístupní veřejnosti a Konferenci smluvních stran, v souladu s článkem 21;
(e)
zavede komplexní zákaz nebo v případě smluvní strany, která nemůže zavést komplexní zákaz vzhledem ke své ústavě či ústavním principům, omezí reklamu a propagaci tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi v rozhlase, v televizi, v tisku a, dle potřeby, v dalších sdělovacích prostředcích, jako je internet, a to do pěti let; a
(f)
zakáže, nebo v případě smluvní strany, která nemůže zavést komplexní zákaz vzhledem ke své ústavě či ústavním principům, omezí sponzorování mezinárodních akcí, činností a/nebo jejich účastníků tabákovými společnostmi.
5.
Smluvní strany se vyzývají k zavádění opatření i nad rámec povinností stanovených v odstavci 4.
6.
Smluvní strany spolupracují na vývoji technologií a dalších prostředků nezbytných k tomu, aby usnadnily odstranění přeshraniční tabákové reklamy.
7.
Smluvní strany, které zavedly zákaz určitých forem reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi, mají svrchované právo zakázat pronikání takových forem přeshraniční reklamy, propagace a sponzorování na své území a ukládat stejné sankce jako ty, které se vztahují na místní reklamu a propagaci tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi vznikající na vlastním území v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy. Tento odstavec neschvaluje ani nepotvrzuje žádnou konkrétní sankci.
8.
Smluvní strany zváží vypracování protokolu stanovujícího vhodná opatření, která vyžadují mezinárodní spolupráci, pro zavedení komplexního zákazu přeshraniční reklamy a propagace tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi.
Článek 14
Opatření ke snižování poptávky týkající se závislosti na tabáku a ukončení jeho užívání
1.
Každá smluvní strana vypracuje a rozšíří vhodné, komplexní a integrované pokyny založené na vědeckých důkazech a příkladech dobré praxe s přihlédnutím k národním okolnostem a prioritám a zavede účinná opatření k podpoře ukončení užívání tabáku a odpovídající léčby závislosti na tabáku.
2.
Za tímto účelem každá smluvní strana usiluje o:
(a)
navržení a zavedení účinných programů zaměřených na podporu ukončení užívání tabáku v místech, jako jsou vzdělávací instituce, zdravotnická zařízení, pracoviště a sportovní zařízení;
(b)
zahrnutí diagnostiky a léčby závislosti na tabáku a poradenských služeb pro ukončení užívání tabáku do národních programů v oblasti zdraví a vzdělávání, plánů a strategií, s účastí zdravotnických pracovníků, komunitních pracovníků a sociálních pracovníků, dle potřeby;
(c)
zřízení programů pro diagnostiku, poradenství, prevenci a léčbu závislosti na tabáku ve zdravotnických zařízeních a rehabilitačních centrech; a
(d)
spolupráci s dalšími smluvními stranami při usnadňování přístupu k přípravkům na léčbu závislosti na tabáku a jejich cenové dostupnosti v souladu s článkem 22. Takové výrobky a jejich složky mohou, dle potřeby, zahrnovat léčiva i výrobky používané pro podávání léčiv a diagnostiku.
ČÁST IV:
OPATŘENÍ TÝKAJÍCÍ SE SNIŽOVÁNÍ ZÁSOBOVÁNÍ TABÁKEM
Článek 15
Nezákonný obchod s tabákovými výrobky
1.
Smluvní strany uznávají, že odstranění všech forem nezákonného obchodu s tabákovými výrobky, včetně pašování, nezákonné výroby a padělání, a že rozvoj a uplatňování příslušných vnitrostátních právních předpisů jsou vedle sub-regionálních, regionálních a celosvětových dohod nezbytnými součástmi kontroly tabáku.
2.
Každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření, aby zajistila, že všechny jednotlivé krabičky a balení tabákových výrobků a jakékoli vnější obaly takových výrobků jsou označeny a napomohou tak smluvním stranám při určování původu tabákových výrobků. V souladu s vnitrostátními právními předpisy a příslušnými dvoustrannými a vícestrannými dohodami také pomohou smluvním stranám určit okamžik, kdy se s tabákovými výrobky začíná nakládat nezákonným způsobem, a sledovat, dokumentovat a kontrolovat pohyb tabákových výrobků, a jejich právní status. Dále každá smluvní strana:
(a)
bude požadovat, aby jednotlivé krabičky a balení tabákových výrobků pro maloobchod a velkoobchod, které se prodávají na domácím trhu, nesly nápis: „Prodej povolen pouze v (vložte název země, vnitrostátní, regionální nebo federální jednotky)“ nebo nesly jakékoli jiné účinné označení, které by pomáhalo orgánům určit, zda je výrobek řádně povolen k prodeji na domácím trhu; a
(b)
zváží, podle potřeby, zavedení praktického systému sledování a vyhledávání, který by dále zabezpečil distribuční systém a napomáhal při vyšetřování nezákonného obchodu.
3.
Každá smluvní strana bude požadovat, aby se informace na balení nebo označení podle odstavce 2 tohoto článku uváděly v čitelné podobě a/nebo v hlavním jazyce nebo jazycích této smluvní strany.
4.
S cílem odstranit nezákonný obchod s tabákovými výrobky každá smluvní strana:
(a)
sleduje a shromažďuje údaje o přeshraničním obchodu s tabákovými výrobky, včetně nezákonného obchodu, a vyměňuje si informace mezi celními, daňovými a dalšími orgány, podle potřeby, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a příslušnými platnými dvoustrannými či vícestrannými dohodami;
(b)
přijme nebo zpřísní legislativu, doprovázenou vhodnými sankcemi a nápravnými prostředky, proti nezákonnému obchodu s tabákovými výrobky, včetně padělaných a pašovaných cigaret;
(c)
učiní taková vhodná opatření, která zajistí, že veškerá zabavená výrobní zařízení, padělané a pašované cigarety a jiné tabákové výrobky budou zničeny s použitím dostupných metod příznivých k životnímu prostředí nebo že s nimi bude naloženo v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
(d)
přijme a zavede opatření pro sledování, dokumentaci a kontrolu skladování a distribuce tabákových výrobků, které nepodléhají při držení či přepravě v rámci jurisdikce této smluvní strany zdanění či clu; a
(e)
podle potřeby přijme opatření, která umožní zabavení zisků pocházejících z nezákonného obchodu s tabákovými výrobky.
5.
Informace shromážděné podle odst. 4 písm. (a) a (d) tohoto článku zahrnou smluvní strany vhodným způsobem v souhrnné podobě do pravidelných zpráv smluvních stran Konferenci smluvních stran v souladu s článkem 21.
6.
Smluvní strany v souladu s vnitrostátními právními předpisy a podle potřeby podpoří spolupráci mezi národními agenturami, jakož i příslušnými regionálními a mezinárodními mezivládními organizacemi, která se týká vyšetřování, soudních stíhání a procesů, za účelem odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky. Zvláštní důraz v boji proti nezákonnému obchodu s tabákovými výrobky bude kladen na spolupráci na regionální a sub-regionální úrovni.
7.
Každá smluvní strana usiluje o přijetí a zavedení dalších opatření včetně udělování licencí a podle potřeby kontroluje nebo reguluje výrobu a distribuci tabákových výrobků, aby zabránila nezákonnému obchodu s nimi.
Článek 16
Prodej nezletilým a nezletilými
1.
Každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo jiná opatření na příslušné vládní úrovni vedoucí k zákazu prodeje tabákových výrobků osobám mladším, než stanovují vnitrostátní právní předpisy, nebo osobám mladším osmnácti let. Tato opatření mohou zahrnovat:
(a)
požadavek, aby všichni prodejci tabákových výrobků umístili zřetelný a nápadný ukazatel uvnitř prodejního místa o zákazu prodeje tabákových výrobků nezletilým a v případě pochybností požadovali, aby zákazník kupující tabákový výrobek prokázal, že dosáhl stanoveného věku;
(b)
zákaz prodeje tabákových výrobků jakýmkoli způsobem, který k nim umožňuje volný přístup, jako jsou pulty obchodů;
(c)
zákaz výroby a prodeje cukrovinek, občerstvení, hraček a dalších předmětů ve tvaru tabákových výrobků, které přitažlivě působí na nezletilé; a
(d)
zajištění, aby prodejní automaty na tabákové výrobky v jurisdikci dané smluvní strany nebyly přístupné nezletilým a nepodporovaly prodej tabákových výrobků nezletilým.
2.
Každá smluvní strana zakáže nebo podpoří zákaz distribuce bezplatných tabákových výrobků veřejnosti, zejména nezletilým.
3.
Každá smluvní strana bude usilovat o zákaz prodeje cigaret po kusech nebo v malých baleních, která zvyšují cenovou dostupnost těchto výrobků nezletilým.
4.
Smluvní strany uznávají, že pro zvýšení účinnosti opatření k zamezení prodeje tabákových výrobků nezletilým by tato opatření měla být podle potřeby zaváděna společně s dalšími ustanoveními obsaženými v této Úmluvě.
5.
Při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této Úmluvě nebo kdykoli poté může smluvní strana oznámit formou závazné písemné deklarace, že se zavazuje k zákazu zavádění prodejních automatů na tabákové výrobky v rámci své jurisdikce nebo že případně zcela zakáže prodejní automaty na tabákové výrobky. Deklaraci vytvořenou na základě tohoto článku zašle prostřednictvím depozitáře všem smluvním stranám Úmluvy.
6.
Každá smluvní strana přijme a zavede účinná legislativní, prováděcí, správní nebo další opatření, včetně sankcí pro prodejce a distributory, k zajištění dodržování závazků obsažených v odstavcích 1 až 5 tohoto článku.
7.
Každá smluvní strana by měla, dle potřeby, přijmout a zavést účinná legislativní, prováděcí, správní nebo další opatření vedoucí k zákazu prodeje tabákových výrobků osobami mladšími, než stanoví vnitrostátní právní předpisy, nebo osobami mladšími osmnácti let.
Článek 17
Poskytování podpory pro ekonomicky udržitelné alternativní činnosti
Smluvní strany ve vzájemné spolupráci s ostatními smluvními stranami a příslušnými mezinárodními a regionálními mezivládními organizacemi podpoří podle potřeby ekonomicky udržitelné alternativy pro pracovníky v tabákovém průmyslu, pěstitele tabáku a případně pro jednotlivé prodejce.
ČÁST V:
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Článek 18
Ochrana životního prostředí a zdraví osob
V rámci plnění závazků vyplývajících z této Úmluvy smluvní strany souhlasí, že při pěstování tabáku a výrobě tabákových výrobků na svém území řádně zohlední ochranu životního prostředí a zdraví osob ve vztahu k životnímu prostředí.
ČÁST VI:
OTÁZKY VZTAHUJÍCÍ SE K ODPOVĚDNOSTI
Článek 19
Odpovědnost
1.
Za účelem kontroly tabáku zváží smluvní strany přijetí právních nástrojů nebo, v případě nutnosti, podpoří svou stávající právní úpravu týkající se trestněprávní a občanskoprávní odpovědnosti včetně případného odškodnění.
2.
Smluvní strany vzájemně spolupracují při výměně informací prostřednictvím Konference smluvních stran v souladu s článkem 21, včetně:
(a)
informací o zdravotních dopadech spotřeby tabákových výrobků a expozici tabákovému kouři podle článku 20 odst. 3 písm. (a); a
(b)
informací o platných právních předpisech jakož i o příslušných soudních rozhodnutích.
3.
Smluvní strany si v rámci mezí daných vnitrostátním právním řádem, politikou, právní praxí a v rámci platné mezinárodně-smluvní úpravy poskytují podle potřeby a po vzájemné dohodě pomoc při soudních řízeních vztahujících se k občanskoprávní a trestněprávní odpovědnosti, a to v souladu s touto Úmluvou.
4.
Úmluva v žádném případě neovlivní ani neomezí práva vzájemného přístupu smluvních stran ke svým soudům tam, kde taková práva existují.
5.
Konference smluvních stran může, pokud možno v raném stádiu a s přihlédnutím k činnosti příslušných mezinárodních fór, zvážit otázky týkající se odpovědnosti, včetně vhodných mezinárodních přístupů k těmto otázkám, a, na základě žádosti, vhodné prostředky k podpoře smluvních stran v jejich legislativních a dalších činnostech v souladu s tímto článkem.
ČÁST VII:
VĚDECKÁ A TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE, SDÍLENÍ INFORMACÍ
Článek 20
Výzkum, dohled a výměna informací
1.
Smluvní strany se zavazují rozvíjet a podporovat národní výzkum a koordinovat výzkumné programy na regionální a mezinárodní úrovni v oblasti kontroly tabáku. Za tímto účelem každá smluvní strana:
(a)
podněcuje přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a dalších orgánů výzkumné aktivity a vědecká hodnocení a spolupracuje na nich, přičemž podporuje a posiluje výzkum zaměřený na rozhodující faktory a následky spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři jakož i výzkum zabývající se určením alternativních plodin; a
(b)
s podporou příslušných mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a dalších orgánů podněcuje a posiluje školicí aktivity a podporu všech, kteří jsou zapojeni do činností spojených s kontrolou tabáku včetně výzkumu, jejich zavádění a hodnocení.
2.
Podle potřeby zřídí smluvní strany programy pro národní, regionální a celosvětový dohled nad rozsahem, charakterem, rozhodujícími faktory a následky spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři. K tomuto účelu by smluvní strany měly začlenit programy dohledu nad tabákem do národních, regionálních a celosvětových programů zdravotního dohledu tak, aby údaje byly porovnatelné a bylo je možné podle potřeby analyzovat na regionální a případně mezinárodní úrovni.
3.
Smluvní strany uznávají význam finanční a technické pomoci od mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a dalších orgánů. Každá smluvní strana bude usilovat o:
(a)
postupné zřízení národního systému epidemiologického dohledu nad spotřebou tabáku a souvisejícími sociálními, ekonomickými a zdravotními ukazateli;
(b)
spolupráci s příslušnými mezinárodními a regionálními mezivládními organizacemi a dalšími orgány včetně vládních a nevládních agentur na regionálním a celosvětovém dohledu nad tabákem a na výměně informací o ukazatelích uvedených v odstavci 3 písm. (a) tohoto článku; a
(c)
spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací při rozvoji obecných pokynů nebo postupů definujících shromažďování, analýzu a šíření údajů, které se vztahují k dohledu nad tabákem.
4.
Smluvní strany s ohledem na vnitrostátní právní předpisy podpoří a usnadní výměnu veřejně dostupných vědeckých, odborných, socioekonomických, obchodních a právních informací, jakož i informací týkajících se praktik tabákového průmyslu a pěstování tabáku, vztahujících se k této Úmluvě, přičemž vezmou v úvahu a zaměří se na specifické potřeby rozvojových zemí, které jsou smluvními stranami, a smluvních stran s ekonomikami v procesu transformace. Každá smluvní strana usiluje o:
(a)
postupné zřízení a udržování aktualizované databáze právních předpisů o kontrole tabáku obsahující podle potřeby i údaje o jejich případném prosazování jakož i o příslušných soudních rozhodnutích a o spolupráci při rozvoji programů pro regionální a celosvětovou kontrolu tabáku;
(b)
postupné zřízení a udržování aktualizovaných údajů z národních programů dohledu v souladu s odstavcem písm. 3 (a) tohoto článku; a
(c)
spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi při postupném zřizování a udržování celosvětového systému pravidelného sběru a šíření informací o produkci tabáku, jeho zpracování a aktivitách tabákového průmyslu, které mají dopad na tuto Úmluvu nebo na činnosti spojené s činností v oblasti kontroly tabáku na národní úrovni.
5.
Smluvní strany by měly spolupracovat v rámci regionálních a mezinárodních mezivládních organizací a ve finančních a rozvojových institucích, jichž jsou členy, s cílem podporovat a podněcovat poskytování technických a finančních zdrojů Sekretariátu této Úmluvy, aby napomáhal rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace plnit jejich závazky při výzkumu, dohledu a výměně informací.
Článek 21
Podávání zpráv a výměna informací
1.
Každá smluvní strana předkládá Konferenci smluvních stran, prostřednictvím jejího Sekretariátu, pravidelné zprávy o naplňování této Úmluvy, které by měly obsahovat:
(a)
informace o legislativních, prováděcích, správních nebo dalších opatřeních učiněných pro naplňování Úmluvy;
(b)
informace o jakýchkoli případných omezeních nebo překážkách, se kterými se setkala při naplňování Úmluvy, a o opatřeních učiněných k překonání těchto překážek;
(c)
informace o případné finanční a odborné pomoci poskytnuté nebo přijaté na činnosti spojené s kontrolou tabáku;
(d)
informace o dohledu a výzkumu v souladu s článkem 20; a
(e)
informace v souladu s článkem 6 odst. 3, 13 odst. 2, 13 odst. 3, 13 odst. 4 písm. (d), 15 odst. 5 a 19 odst. 2.
2.
Četnost a formu těchto zpráv předkládaných všemi smluvními stranami určí Konference smluvních stran. Každá smluvní strana předloží svou první zprávu do dvou let od data, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost pro tuto smluvní stranu.
3.
Konference smluvních stran v souladu s články 22 a 26 zváží, na základě žádosti, opatření k pomoci rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace při plnění jejich povinností podle tohoto článku.
4.
Zprávy a výměna informací v souladu s touto Úmluvou podléhají vnitrostátním právním předpisům týkajícím se zachování důvěrnosti a ochrany údajů. Po vzájemné dohodě chrání smluvní strany jakoukoli důvěrnou informacidůvěrnou informaci, kterou si vyměňují.
Článek 22
Spolupráce v oblasti vědecké, technické a právní a poskytování souvisejících odborných znalostí
1.
Smluvní strany spolupracují přímo nebo prostřednictvím příslušných mezinárodních orgánů s cílem posílit své schopnosti splnit závazky vyplývající z této Úmluvy a při tom vezmou v úvahu potřeby rozvojových zemí, které jsou smluvními stranami, a smluvních stran s ekonomikami v procesu transformace. Taková spolupráce podpoří, po vzájemné dohodě, přenos technických, vědeckých a právních znalostí a technologií pro zavádění a posilování národních strategií, plánů a programů na kontrolu tabáku zaměřujících se mimo jiné na:
(a)
usnadňování rozvoje, přenosu a získávání technologií, vědomostí, dovedností, schopností a odborných znalostí týkajících se kontroly tabáku;
(b)
poskytování technických, vědeckých, právních a dalších odborných znalostí pro zřizování a posilování národních strategií, plánů a programů na kontrolu tabáku, zaměřujících se na naplňování Úmluvy mimo jiné prostřednictvím:
(i)
vyžádané pomoci při vytváření jednoznačného právního základu jakož i odborných programů, včetně těch zaměřených na prevenci zahájení užívání tabáku, podporu ukončení jeho užívání a ochranu před expozicí tabákovému kouři;
(ii)
případné pomoci pracovníkům v tabákovém průmyslu při rozvoji ekonomicky a právně vhodných alternativních způsobů obživy ekonomicky realizovatelným způsobem; a
(iii)
případné pomoci pěstitelům tabáku v přesunu zemědělské výroby na alternativní plodiny ekonomicky realizovatelným způsobem;
(c)
podporu vhodných školících a výchovných programů pro příslušné pracovníky v souladu s článkem 12;
(d)
případné poskytnutí nezbytného materiálu, vybavení a zásob jakož i logistické podpory pro strategie, plány a programy na kontrolu tabáku;
(e)
identifikaci metod pro kontrolu tabáku včetně komplexní léčby závislosti na nikotinu; a
(f)
případnou podporu výzkumu za účelem zvýšení cenové dostupnosti komplexní léčby závislosti na nikotinu.
3.
Konference smluvních stran podpoří a usnadní přenos technických, vědeckých a právních expertíz a technologií s finanční podporou zajištěnou v souladu s článkem 26.
ČÁST VIII:
INSTITUCIONÁLNÍ USPOŘÁDÁNÍ A FINANČNÍ ZDROJE
Článek 23
Konference smluvních stran
1.
Tímto je ustavena Konference smluvních stran. První zasedání Konference svolá Světová zdravotnická organizace nejpozději do jednoho roku od vstupu Úmluvy v platnost. Konference určí místo a termín následných pravidelných jednání na svém prvním zasedání.
2.
Mimořádná zasedání Konference smluvních stran se budou konat tehdy, požaduje-li to Konference smluvních stran za nezbytné, nebo na základě písemné žádosti jakékoli smluvní strany za předpokladu, že během šesti měsíců od podání žádosti smluvním stranám Sekretariátem Úmluvy je tento požadavek podpořen alespoň jednou třetinou smluvních stran.
3.
Konference smluvních stran přijme svůj jednací řád formou konsensu na svém prvním zasedání.
4.
Konference smluvních stran přijme formou konsensu svá pravidla financování a stejně tak i pravidla pro zajištění financování jakýchkoli pomocných orgánů, které může zřídit, jakož i finanční opatření související s fungováním Sekretariátu. Na každém řádném zasedání bude přijat rozpočet na finanční období do příštího řádného zasedání.
5.
Konference smluvních stran pravidelně hodnotí naplňování této Úmluvy, přijímá rozhodnutí nezbytná k podpoře jejího účinného naplňování a může přijmout protokoly, dodatky a pozměňovací návrhy k Úmluvě v souladu s články 28, 29 a 33. Za tímto účelem:
(a)
podpoří a usnadní výměnu informací podle článků 20 a 21;
(b)
podpoří a povede proces vývoje a pravidelného zdokonalování srovnatelných metodologií výzkumu a sběru údajů souvisejících s naplňováním Úmluvy vedle těch, které jsou poskytovány v souladu s článkem 20;
(c)
podle potřeby podpoří rozvoj, zavádění a vyhodnocování strategií, plánů a programů jakož i politik, legislativních a dalších opatření;
(d)
zváží zprávy předložené smluvními stranami v souladu s článkem 21 a schvaluje pravidelné zprávy o naplňování Úmluvy;
(e)
podpoří a usnadní mobilizaci finančních zdrojů pro naplňování Úmluvy v souladu s článkem 26;
(f)
zřídí takové pomocné orgány, které jsou nezbytné k dosažení cílů Úmluvy;
(g)
podle potřeby si vyžádá služby, spolupráci a informace od příslušných organizací a orgánů v rámci systému Organizace spojených národů a dalších mezinárodních a regionálních mezivládních organizací a nevládních organizací a orgánů, a to za účelem posilování naplňování Úmluvy; a
(h)
zváží další činnosti, podle potřeby, vedoucí k dosažení cíle Úmluvy ve světle zkušeností získaných při jejím naplňování.
6.
Konference smluvních stran stanoví podmínky pro účast pozorovatelů na svých jednáních.
Článek 24
Sekretariát
1.
Konference smluvních stran ustaví stálý sekretariát a zajistí jeho fungování. Konference smluvních stran bude usilovat o to, aby tak bylo učiněno na jejím prvním zasedání.
2.
Do té doby, než bude stálý sekretariát stanoven a ustaven, zajistí úkoly sekretariátu podle této Úmluvy Světová zdravotnická organizace.
3.
Sekretariát má tyto úkoly:
(a)
připravovat zasedání Konference smluvních stran a jakýchkoli pomocných orgánů a poskytovat jim služby podle jejich požadavků;
(b)
předávat zprávy, které obdrží na základě Úmluvy;
(c)
na požádání poskytovat podporu smluvním stranám, zejména rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace, při zpracovávání a sdělování informací požadovaných na základě ustanovení této Úmluvy;
(d)
připravovat zprávy o svých činnostech na základě Úmluvy podle pokynů Konference smluvních stran a předkládat je Konferenci smluvních stran;
(e)
podle pokynů Konference smluvních stran zajišťovat nezbytnou koordinaci s příslušnými mezinárodními a regionálními mezivládními organizacemi a dalšími orgány;
(f)
podle pokynů Konference smluvních stran vstupovat do takových správních nebo smluvních vztahů, které mohou být žádoucí pro účinné vykonávání jeho úkolů; a
(g)
plnit další úkoly sekretariátu uvedené v Úmluvě a v jakémkoli z jejích protokolů a takové úkoly, které může stanovit Konference smluvních stran.
Článek 25
Vztahy mezi Konferencí smluvních stran a mezivládními organizacemi
Za účelem zajištění odborné a finanční spolupráce k dosažení cíle této Úmluvy může Konference smluvních stran požádat o spolupráci příslušné mezinárodní a regionální mezivládní organizace včetně finančních a rozvojových institucí.
Článek 26
Finanční zdroje
1.
Smluvní strany uznávají důležitou roli, kterou hrají finanční zdroje při naplňování cíle této Úmluvy.
2.
Každá smluvní strana poskytne v souladu se svými národními plány, prioritami a programy finanční podporu činnostem na národní úrovni určeným k dosažení cíle Úmluvy.
3.
Smluvní strany podle potřeby podpoří využití dvoustranných, regionálních, sub-regionálních a jiných mnohostranných možností financování rozvoje a posílení meziresortních programů pro komplexní kontrolu tabáku pro rozvojové země, které jsou smluvními stranami, a smluvní strany s ekonomikami v procesu transformace. V souladu s tímto je třeba řešit a podporovat ekonomicky realizovatelné alternativy produkce tabáku, včetně diverzifikace plodin, v kontextu strategií udržitelného rozvoje vytvořených na národní úrovni.
4.
Smluvní strany zastoupené v příslušných regionálních a mezinárodních mezivládních organizacích a ve finančních a rozvojových institucích budou nabádat tyto subjekty k poskytování finanční pomoci rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace k dosažení jejich závazků vyplývajících z Úmluvy, aniž by to však omezilo jejich právo na účast v těchto organizacích.
5.
Smluvní strany souhlasí s tím, že:
(a)
za účelem pomoci smluvním stranám při naplňování jejich závazků vyplývajících z Úmluvy by měly být zmobilizovány a využity všechny příslušné potenciální a současné zdroje, finanční, odborné či jiné, veřejné i soukromé, které jsou k dispozici pro činnosti kontroly tabáku, a to ve prospěch všech smluvních stran, především rozvojových zemí a zemí s ekonomikami v procesu transformace;
(b)
Sekretariát bude na požádání radit rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace ve věci dostupných zdrojů financování pro usnadnění plnění jejich závazků vyplývajících z Úmluvy;
(c)
Konference smluvních stran na svém prvním zasedání zhodnotí současné a potencionální zdroje a mechanismy pomoci, a to na základě studie vypracované Sekretariátem a dalších příslušných informací, a posoudí jejich přiměřenost; a
(d)
výsledky tohoto hodnocení vezme Konference smluvních stran v úvahu při určování nutnosti posílení současných mechanismů či zřízení dobrovolného celosvětového fondu nebo jiných vhodných finančních mechanismů pro směřování dodatečných finančních zdrojů, podle potřeby, rozvojovým zemím, které jsou smluvními stranami, a smluvním stranám s ekonomikami v procesu transformace za účelem poskytnutí jim pomoci při naplňování cíle této Úmluvy.
ČÁST IX:
UROVNÁVÁNÍ SPORŮ
Článek 27
Urovnávání sporů
1.
V případě sporu mezi dvěma či více smluvními stranami týkajícího se výkladu nebo aplikace Úmluvy budou zúčastněné smluvní strany usilovat o urovnání sporu diplomatickou cestou prostřednictvím vyjednávání nebo jakýmkoli jiným mírovým prostředkem, který si sami vyberou, včetně zprostředkovaného jednání, mediacemediace nebo přijetím smíru. Neúspěch při dosahování dohody zprostředkovaným jednáním, mediacímediací nebo smírem nezbaví strany ve sporu odpovědnosti hledat řešení.
2.
Při ratifikaci, přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo přistoupení k této Úmluvě nebo kdykoli poté může stát nebo regionální organizace pro hospodářskou integraci ke sporu, který nebyl vyřešen v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, učinit písemné prohlášení adresované depozitáři, že povinně přistupuje na rozhodčí řízení ad hoc v souladu s postupy, které přijme Konference smluvních stran formou konsensu.
3.
Ustanovení tohoto článku se uplatní ve vztahu k jakémukoli protokolu uzavřenému smluvními stranami, pokud v něm není stanoveno jinak.
ČÁST X:
DALŠÍ ROZVOJ ÚMLUVY
Článek 28
Změny Úmluvy
1.
Jakákoli smluvní strana může navrhnout změny této Úmluvy. Takové změny zváží Konference smluvních stran.
2.
Změny této Úmluvy přijímá Konference smluvních stran. Text jakéhokoli pozměňovacího návrhu Úmluvy oznámí Sekretariát smluvním stranám nejméně šest měsíců před zasedáním, na kterém má být předložen k přijetí. Sekretariát také sdělí pozměňovací návrhy signatářům Úmluvy a pro informaci depozitáři.
3.
Smluvní strany vynaloží veškeré úsilí na dosažení dohody formou konsenzu o jakémkoli pozměňovacím návrhu této Úmluvy. Pokud vyčerpají veškeré pokusy a dohody nedosáhnou, je poslední možností přijetí změny tříčtvrtinovou většinou hlasů smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání. Pro účely tohoto článku smluvní strany přítomné a hlasující znamená smluvní strany přítomné a hlasující kladně nebo záporně. Jakoukoli přijatou změnu sdělí Sekretariát depozitáři, který ji předá všem smluvním stranám k přijetí.
4.
Listiny o přijetí změny se ukládají u depozitáře. Změna přijatá v souladu s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v platnost pro smluvní strany, které ji přijaly, devadesátým dnem od data, kdy depozitář obdržel listiny o přijetí změny nejméně dvěma třetinami smluvních stran této Úmluvy.
5.
Změna vstoupí v platnost pro jakoukoli další smluvní stranu devadesátým dnem od uložení listiny o přijetí změny danou smluvní stranou u depozitáře.
Článek 29
Přijímání příloh k této Úmluvě a jejich změny
1.
Přílohy k této Úmluvě a jejich změny se navrhují, přijímají a vstupují v platnost v souladu s postupem stanoveným v článku 28.
2.
Přílohy k této Úmluvě tvoří její nedílnou součást, a pokud není výslovně stanoveno jinak, odkaz na tuto Úmluvu představuje současně odkaz na její přílohy.
3.
Přílohy se omezují na seznamy, formuláře a další popisné materiály týkající se procedurálních, vědeckých, technických nebo správních záležitostí.
ČÁST XI:
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 30
Výhrady
K této Úmluvě nelze vznášet žádné výhrady.
Článek 31
Odstoupení od Úmluvy
1.
Kdykoli po dvou letech od vstupu Úmluvy pro smluvní stranu v platnost, může tato strana od Úmluvy odstoupit tím, že své odstoupení písemně oznámí depozitáři.
2.
Jakékoli takové odstoupení nabývá účinnosti po uplynutí jednoho roku od data, kdy depozitář obdržel oznámení o odstoupení, nebo kdykoliv později, pokud je tak specifikováno v oznámení o odstoupení.
3.
Kterákoli smluvní strana odstupující od této Úmluvy se pokládá za odstupující od jakéhokoli protokolu, kterého je také smluvní stranou.
Článek 32
Hlasovací právo
1.
Každá smluvní strana této Úmluvy má jeden hlas, s výjimkou úpravy v odstavci 2 tohoto článku.
2.
Regionální organizace pro hospodářskou integraci uplatní své hlasovací právo v záležitostech spadajících do jejich kompetence stejným počtem hlasů, jaký je počet jejich členských států, které jsou smluvními stranami Úmluvy. Své hlasovací právo organizace neuplatní, jakmile jakýkoli z jejich členských států uplatní své právo, a naopak.
Článek 33
Protokoly
1.
Jakákoli smluvní strana může navrhovat protokoly. Konference smluvních stran takové návrhy zváží.
2.
Konference smluvních stran může přijímat k této Úmluvě protokoly. Při přijímání těchto protokolů vynaloží smluvní strany veškeré úsilí na dosažení dohody formou konsensu. Pokud vyčerpají veškeré pokusy a dohody nedosáhnou, je poslední možnost přijetí protokolu tříčtvrtinovou většinou hlasů smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání. Pro účely tohoto článku smluvní strany přítomné a hlasující znamená smluvní strany přítomné a hlasující kladně nebo záporně.
3.
Text jakéhokoli navrženého protokolu oznámí Sekretariát smluvním stranám nejméně šest měsíců před zasedáním, na kterém má být předložen k přijetí.
4.
Pouze smluvní strany Úmluvy mohou být smluvními stranami protokolu.
5.
Jakýkoli protokol k této Úmluvě bude závazný pouze pro smluvní strany daného protokolu. Pouze smluvní strany protokolu mohou rozhodovat o záležitostech, které se týkají výlučně daného protokolu.
6.
Požadavky pro vstup jakéhokoli protokolu v platnost stanoví daný protokol.
Článek 34
Podpis Úmluvy
Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členským státům Světové zdravotnické organizace a jakýmkoliv státům, které nejsou členy Světové zdravotnické organizace, ale jsou členy Organizace spojených národů, dále regionálním organizacím pro hospodářskou integraci a to v ústředí Světové zdravotnické organizace v Ženevě od 16. června 2003 do 22. června 2003 a poté v ústředí Organizace spojených národů v New Yorku od 30. června 2003 do 29. června 2004.
Článek 35
Ratifikace, přijetí, schválení, formální potvrzení nebo přistoupení k Úmluvě
1.
Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení v případě států a formálnímu potvrzení nebo přistoupení v případě regionálních organizací pro hospodářskou integraci. K přistoupení bude otevřena dnem, který následuje po dni uzavření Úmluvy k podpisu. Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo o přistoupení se ukládají u depozitáře.
2.
Jakákoli regionální organizace pro hospodářskou integraci, která se stane smluvní stranou této Úmluvy, je vázána všemi závazky podle Úmluvy, i kdyby žádný z členských států organizace nebyl smluvní stranou Úmluvy, V případě těch organizací, kde jeden nebo více z jejích členských států je smluvní stranou Úmluvy, rozhodnou organizace a její členské státy o tom, kdo je v které oblasti odpovědný za plnění závazků podle Úmluvy. V takových případech organizace a členské státy nejsou oprávněny uplatňovat práva podle Úmluvy souběžně.
3.
Regionální organizace pro hospodářskou integraci prohlásí ve svých listinách týkajících se formálního potvrzení nebo v listinách o přistoupení, jaký mají rozsah pravomocí s ohledem na záležitosti podléhající této Úmluvě. Tyto organizace také informují depozitáře, který dále informuje smluvní strany o jakékoli podstatné změně v rozsahu jejich pravomocí.
Článek 36
Vstup Úmluvy v platnost
1.
Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátým dnem následujícím po dni uložení čtyřicáté ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení, formálním potvrzení nebo přistoupení u depozitáře.
2.
Pro každý stát, který ratifikuje, přijme nebo schválí tuto Úmluvu nebo k ní přistoupí po splnění podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku, vstoupí Úmluva v platnost devadesátým dnem následujícím po dni uložení jeho ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo o přistoupení.
3.
Pro každou regionální organizaci pro hospodářskou integraci, která uloží listinu o formálním potvrzení nebo listinu o přistoupení poté, co byly podmínky stanovené v odstavci 1 tohoto článku splněny, vstupuje tato Úmluva v platnost devadesátým dnem následujícím po dni uložení těchto dokumentů o formálním potvrzení nebo přistoupení.
4.
Pro účely tohoto článku se žádná listina uložená regionální organizací pro hospodářskou integraci nepovažuje za dodatečnou k těm, které uložily členské státy této organizace.
Článek 37
Depozitář
Depozitářem této Úmluvy a jejích změn, protokolů a příloh přijatých v souladu s články 28, 29 a 33 je generální tajemník OSN.
Článek 38
Originální znění Úmluvy
Originál této Úmluvy, jejíž texty v arabském, čínském, anglickém, francouzském, ruském a španělském jazyce mají stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka OSN.
NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní, kteří jsou k tomu účelu řádně zplnomocněni, podepsali tuto Úmluvu.
DÁNO v ŽENEVĚ, dne 21. května 2003.
Příloha 1:
Rezoluce WHA 56.1: Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku
Padesáté šesté Světové zdravotnické shromáždění,
připomínajíc rezoluce WHA49.17 a WHA52.18, které požadují vypracování Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku podle článku 19 ústavy WHO;
jsouc rozhodnuto chránit současné a budoucí generace před spotřebou tabáku a vystavování tabákovému kouři;
zaznamenávajíc s hlubokým znepokojením vzestup kouření a jiných forem spotřeby tabáku na celém světě;
berouc s uznáním na vědomí zprávu předsedy Mezivládního vyjednávacího orgánu (INB) o výsledcích práce Mezivládního vyjednávacího orgánu3;
jsouc přesvědčeno, že tato úmluva znamená průkopnický krok v rozvoji národní, regionální a mezinárodní aktivity a celosvětové spolupráce při ochraně lidského zdraví proti zničujícímu dopadu spotřeby tabáku a vystavování se tabákovému kouři a jsouc si vědomo, že zvláštní pozornost by měla být věnována konkrétní situaci rozvojových zemí a zemí s ekonomikou v přechodném stádiu;
zdůrazňujíc potřebu urychleného vstupu v platnost a účinného provádění Úmluvy,
1.
PŘIJÍMÁ Úmluvu přiloženou k této rezoluci;
2.
ZAZNAMENÁVÁ, v souladu s článkem 34 Úmluvy, že by měla Úmluva být otevřena k podpisu v sídle WHO v Ženevě od 16. června 2003 do 22. června 2003 a poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku od 30. června do 29. června 2004;
3.
VYZÝVÁ všechny státy a regionální ekonomické integrační organizace oprávněné tak učinit, aby zvážily podepsání, ratifikaci, přijetí, schválení, formální potvrzení nebo přistoupení k Úmluvě při nejbližší příležitosti s cílem uvést Úmluvu v platnost co nejdříve;
4.
NALÉHÁ na všechny státy a regionální ekonomické integrační organizace, aby do vstupu Úmluvy v platnost přijaly veškerá vhodná opatření k omezení spotřeby tabáku a vystavování se tabákovému kouři;
5.
NALÉHÁ na všechny členské státy, regionálníekonomické integrační organizace, pozorovatele a další zúčastněn strany, aby podporovaly přípravné aktivity uvedené v této rezoluci a aby účinně doporučovaly okamžitý vstup v platnost a provádění Úmluvy;
6.
VYZÝVÁ Organizaci spojených národů a vybízí další příslušné mezinárodní organizace, aby pokračovaly v poskytování podpory na posílení národních a mezinárodních programů kontroly tabáku;
7.
PŘIJÍMÁ ROZHODNUTÍ ustavit v souladu s pravidlem 42 jednacího řádu Světového zdravotnického shromáždění otevřenou mezivládní pracovní skupinu, která by měla být otevřena všem státům a regionálním ekonomickým integračním organizacím uvedeným v článku 34 Úmluvy a která má do prvního zasedání Konference smluvních stran přiměřeně posuzovat a připravovat návrhu na ty otázky, které jsou v Úmluvě označeny k posouzení a přijetí; takové otázky by měly zahrnovat:
(1)
Jednací řád Konference smluvních stran (či. 23.3), včetně kritérií pro účast pozorovatelů na zasedáních Konference smluvních stran (či. 23.6);
(2)
způsoby jmenování stálého sekretariátu a uspořádání jeho funkcí (či. 24.1);
(3)
pravidla financování Konference smluvních stran a jejích podpůrných orgánů a finanční ustanovení, kterými se řídí fungování sekretariátu (či. 23.4);
(4)
návrh rozpočtu na první finanční období (či. 23.4);
(5)
přehodnocení stávajících a potenciálních zdrojů a mechanismů pomoci Smluvním stranám při plnění jejich povinností podle Úmluvy (či. 26.5).
8.
DÁLE ROZHODUJE, že otevřená Mezivládní pracovní skupina by měla dohlížet také na přípravu prvního zasedání Konference smluvních stran a podat jí zprávu;
9.
USNÁŠÍ SE, že rozhodnutí, která přijal Mezivládní vyjednávači orgán k Rámcové úmluvě WHO o kontrole tabáku o účasti nevládních organizací, by se měly také vztahovat na aktivity otevřené Mezivládní pracovní skupiny;
10.
ŽÁDÁ generálního ředitele, aby:
(1)
zajišťoval funkce sekretariátu pro Úmluvu do doby, než bude jmenován a ustaven stálý sekretariát;
(2)
učinil vhodné kroky za účelem poskytování podpory členským státům, zejména rozvojovým zemím a zemím s ekonomikou v přechodu, při jejich přípravě na vstup Úmluvy v platnost;
(3)
svolával tak často, jak bude zapotřebí, v období mezi 16. červnem 2003 a prvním zasedáním Konference smluvních stran, porady otevřené Mezivládní pracovní skupiny;
(4)
nadále zaručoval, že WHO bude hrát klíčovou roli při poskytování technického poradenství, řízení a podpory kontroly tabáku;
(5)
průběžně informoval Světové zdravotnické shromáždění o pokroku na cestě ke vstupu Úmluvy v platnost a o probíhajících přípravách prvního zasedání Konference smluvních stran.
Příloha 2:
Historie procesu WHO FCTC
Myšlenka na mezinárodní nástroj pro kontrolu tabáku vznikla s přijetím Rezoluce WHA48.11 v květnu 1995, která žádala generálního ředitele, aby čtyřicátému devátému zasedání Světového zdravotnického shromáždění podal zprávu o možnosti vypracování mezinárodního nástroje, jako jsou pokyny, deklarace nebo mezinárodní úmluva o kontrole tabáku.
Na základě Rezoluce WHA48.11 byla Světová zdravotnická organizace požádána o návrh studie proveditelnosti, kterou pak generální ředitel předložil devadesátému sedmému zasedání Výkonné rady WHO („Proveditelnost mezinárodního nástroje pro kontrolu tabáku“ (EB97/INF.DOC.4)). Na stejném zasedání přijala Výkonná rada Rezoluci EB97.RS „Mezinárodní rámcová úmluva o kontrole tabáku“.
Později téhož roku přijalo čtyřicáté deváté zasedání WHA Rezoluci WHA 49.17, „Mezinárodní rámcová úmluva o kontrole tabáku“, požadující na generálním řediteli, aby zahájil přípravy na vypracování Rámcové úmluvy o kontrole tabáku. Podle této rezoluce byly formálně zahájeny první akce WHO na přípravě úmluvy.
V roce 1998 nově zvolený generální ředitel WHO Dr. Gro Harlem Brundtland učinil z celosvětové kontroly tabáku prioritu, založením pracovního projektu „the Tobacco Free Initiative“, který měl soustředit mezinárodní pozornost, zdroje a aktivity na boj proti globální tabákové epidemii. Byla založena nová více-odvětvová partnerství odrážející povahu akcí. Ještě důležitější bylo to, že Dr. Brundtland spolupracoval s členskými státy na zajištění vyjednávacího mandátu pro Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku a vyhlásil za úkol mobilizaci veřejného a politického mínění na podporu globálních pravidel pro kontrolu tabáku.
V květnu 1999 připravilo padesáté druhé Světové zdravotnické shromáždění cestu pro mnohostranná jednání o Rámcové úmluvě WHO o kontrole tabáku a případných s ní souvisejících protokolech. Rezoluce WHA52.18 ustanovila dva orgány pověřila je vypracováním návrhu Rámcové úmluvy, provedením příslušných jednání a předložením konečného znění k posouzení na padesátém šestém Světovém zdravotnickém shromáždění. Těmito dvěma orgány byla jednak technická pracovní skupina s úkolem připravovat základní prvky návrhu rámcové úmluvy, jednak Mezivládní vyjednávači orgán s úkolem připravit celý návrh a zajistit projednání navržené rámcové úmluvy a případných souvisejících protokolů. Oba orgány byly otevřeny všem členským státům a regionálním ekonomickým integračním organizacím, na které jejich členské státy přenesly pravomoc ve věci kontroly tabáku.
Pracovní skupina se sešla na dvou setkání v Ženevě (25.- 29. října 1999 a 27.-29. března 2000). Jejich výsledkem byl dokument s předběžným zněním základních prvků vypracovaného návrhu Rámcové úmluvy, které bylo i s připomínkami pracovní skupiny předloženo1 padesátému třetímu Světovému zdravotnickému shromáždění. V Rezoluci WHA 53.16 vyzvalo Světové zdravotnické shromáždění Mezivládní vyjednávači orgán, aby zahájil vyjednávání se zaměřením nejdříve na návrh Rámcové úmluvy, bez dotčení se problematiky budoucích diskusí o případných protokolech, podal zprávu o pokroku čtyřicátému čtvrtému Světovému zdravotnickému shromáždění a posoudil otázku rozšířené účasti nevládních organizací ve funkci pozorovatelů.
Prvnímu zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu (Ženeva, 16.-21. října 2000) předcházelo veřejné projednávání problematiky Rámcové úmluvy. Generální ředitel toto projednávání svolal, aby tak vytvořil fórum pro názory komunity veřejného zdraví, tabákového průmyslu a skupiny zemědělců na danou věc; záznam průběhu byl dán k dispozici Mezivládnímu vyjednávacímu orgánu a prostřednictvím webových stránek WHO veřejnosti. Na prvním zasedání byl za předsedu zvolen brazilský velvyslanec Celso Amorim a bylo ustaveno byró tvořené místopředsedy z Austrálie, Iránské islámské republiky, Jihoafrické republiky, Turecka a Spojených států amerických. Předběžné znění základních prvků návrhu Rámcové úmluvy WHO2, které připravila pracovní skupina, bylo přijato jako solidní základ pro zahájení jednání. V návaznosti na to připravil velvyslanec Amorim předsedův text Rámcové úmluvy o kontrole tabáku3; první návrh byl zveřejněn v lednu 2001 a sloužil jako podklad pro další jednání na druhém zasedání.
Zpráva o účasti nevládních organizací na práci Mezivládního vyjednávacího orgánu byla předložena Výkonné radě na jejím 107. zasedání v lednu 20014. V souladu s ustanoveními rozhodnutí EB 107(2) Výkonné rady schválil její předseda, jednaje společně s předsedou Stálého výboru pro nevládní organizace; k 26. dubnu 20015 došlo k navázání oficiálních vztahů WHO s dvěma nevládními organizacemi, Mezinárodní nevládní koalicí proti tabáku a Infact.
V rámci příprav na druhé zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu byly ve většině oblastí a podoblastí svolávány v době mezi zasedáními porady. Další podobné porady mezi zasedáními na úrovni oblastí a podoblastí se uskutečnily v rámci příprav na všechna následující zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu.
Na druhém zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu (Ženeva, 30. dubna- 5. května 2001) byla odpovědnost za posuzování základních částí návrhu rozdělena mezi tři pracovní skupiny. Jejich hlavním výsledkem byl soubor třech pracovních dokumentů, souhrn textových návrhů předložených na zasedání a sloučených s původním textem předsedy. Tyto pracovní dokumenty se staly základem postupně se formulujícího návrhu znění Rámcové úmluvy.
Na třetím zasedání (Ženeva, 22.- 28. listopadu 2001) vydaly dvě pracovní skupiny revidovaná znění a pracovní skupina jedna později vypracovala návrh textu. Tyto dokumenty byly použity k dalšímu projednávání na čtvrtém zasedání.
Na čtvrtém zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu pro Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku (Ženeva, 18.-23. března 2002) byl zvolen předsedou velvyslanec Seixas Corréa, který nahradil velvyslance Amorima ve funkci stálého brazilského zástupce v Ženevě.
Bylo zde dohodnuto, že velvyslanec Seixas Corréa by měl připravit nový předsedův text, který by byl podkladem pro jednání na pátém zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu (14.- 25. října 2002). Text byl zveřejněn v květnu 2002. Uskutečnila se mezinárodní technická konference o nezákonném obchodě s tabákovými výrobky, která se konala v sídle Organizace spojených národů (30. května- 1. srpna 2002) v New Yorku.
Na prvních čtyřech zasedáních Mezivládního vyjednávacího orgánu byly posuzovány četné alternativy textu. Koordinované rokování na pátém zasedání možné alternativy zúžilo a vedlo k více koordinovanému projednávání. Po prvním čtení nového předsedova textu v plénu bylo identifikováno a diskutováno formou otevřených neoficiálních porad šest témat: reklama, propagace a sponzorování, finanční zdroje, nezákonný obchod s tabákovými výrobky, odpovědnost a odškodnění, balení a značení a obchod a zdraví. Neformální skupiny vedly rovněž diskuse o právních, institucionálních a procedurálních otázkách a o používání různých termínů. V jednáních bylo dosaženo podstatného pokroku a v několika oblastech také konsensu. Na základě výsledků neformálních schůzek a porad v době mezi zasedáními s různými delegacemi a skupinami delegací vydal velvyslanec Seixas Corréa dne 15. ledna 2003 revidovaný předsedův text Rámcové úmluvy o kontrole tabáku.
Šesté a poslední zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu probíhalo ve dnech 17. února až 1. března 2003. Jednání byla intenzívní a měla široký závěr. Ve dvou neformálních skupinách byla diskutována dvě důležitá témata, reklama, propagace a sponzorování a finanční zdroje. Na závěrečném plenárním zasedání odsouhlasil Mezivládní vyjednávači orgán předání textu padesátému šestému Světovému zdravotnickému shromáždění k jeho projednání a přijetí v souladu s článkem 19 Ústavy. Shodl se rovněž na tom, že diskuse o protokolech by měla být odložena až na to Světové zdravotnické shromáždění, které bude mít čas pro posouzení těchto záležitostí. Na svém závěrečném plenárním zasedání se Mezivládní vyjednávači orgán dohodl na tom, že předseda Mezivládního vyjednávacího orgánu by měl připravit návrh rezoluce doporučující Světovému zdravotnickému shromáždění přijetí Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku. Konečný návrh Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku byl předložen Světovému zdravotnickému shromáždění k posouzení a schválení na základě Rezoluce WHA52.18.
Dne 21. května 2003 přijalo 56. Světové zdravotnické shromáždění jednomyslně Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku8. Úmluva byla otevřena k podpisu po dobu jednoho roku, od 16. června 2003 do 22. června 2003 v sídle WHO v Ženevě a poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku od 30. června 2003 do 29. června 2004.
Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku je mezníkem z hlediska budoucí ochrany veřejného zdraví a má značné důsledky pro cíle WHO v oblasti péče o zdraví. Ukončení vyjednávacího procesu a jednomyslné přijetí Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku, a to v plném souladu v rezolucemi Světového zdravotnického shromáždění, představuje mezník v úsilí o podporu veřejného zdraví a vnáší do mezinárodní zdravotnické spolupráce nové právní dimenze.
1
Tam, kde je potřeba, odkazuje „národní“ i na „regionální organizace pro hospodářskou integraci“.
3
Dokument A56/INF.DOC./7 Rev.1
1
Dokument A53/12.
2
Dokument A/FCTC/INB1/2.
3
Dokument A/FCTC/INB2/2.
4
Dokument EB107/19.
5
Dokument A/FCTC/INB2/6 dodatek 1.
6
Návrh této rezoluce je obsazen v dokumentu A56/8/REV. 1.
7
Viz dokument A56/8, příloha.
8
WHO Dokument WHA56.1 |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 70/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o nótě Ministerstva zahraničních věcí Albánské republiky, kterou byly české straně oznámeny kontaktní údaje orgánů příslušných ke spolupráci podle Dohody mezi vládou České republiky a radou ministrů Albánské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti
Vyhlášeno 3. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 3. 8. 2012, částka 38/2012
* a) Ministerstvo vnitra - 1. Pan Pëllumb Seferi, vedoucí centrálního národního úřadu Interpolu v Tiraně
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 3. 8. 2012
70
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že v souladu s článkem 4 Dohody mezi vládou České republiky a radou ministrů Albánské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti1) sdělila albánská strana nótou ze dne 15. července 2011 české straně kontaktní údaje orgánů příslušných ke spolupráci podle Dohody.
Albánské znění albánské nóty a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ALBÁNSKÁ REPUBLIKA
MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
Č. 8001
Ministerstvo zahraničních věcí Albánské republiky vyjadřuje svoji úctu Velvyslanectví České republiky v Tiraně a má ve vztahu k článku 4 „Dohody mezi radou ministrů Albánské republiky a vládou České republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti“, podepsané v Praze dne 27. dubna 2009, tu čest předložit podle této dohody kontaktní údaje příslušných orgánů pro spolupráci, a to takto:
a)
Ministerstvo vnitra
1.
Pan Pëllumb Seferi, vedoucí centrálního národního úřadu Interpolu v Tiraně
Ředitelství analýzy informací trestné činnosti
Generální ředitelství státní policiepolicie
Bulvár „Bajram Curri“, Tirana, Albánie
Tel.: +355 4 2362086
Fax: +355 4 2362086
E-mail: seferip@mrp.gov.al
2.
Pan Armando Mandro, asistent na sekretariátu odboru pro vyšetřování trestné činnosti
Bulvár „Bajram Curri“, Tirana, Albánie
Tel.: +355 4 2279308
Fax: +355 4 2279308
E-mail: mandroa@mrp.gov.al
Ministerstvo zahraničních věcí Albánské republiky využívá ještě jednou příležitost, aby zopakovalo Velvyslanectví České republiky v Tiraně ujištění o své nejhlubší úctě.
V Tiraně dne 15. července 2011
VELVYSLANECTVÍ ALBÁNSKÉ REPUBLIKY
TIRANA
1)
Dohoda mezi vládou České republiky a radou ministrů Albánské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti, podepsaná v Praze dne 27. dubna 2009, byla vyhlášena pod č. 119/2009 Sb. m. s.
Nóta ze dne 5. února 2010, kterou česká strana sdělila albánské straně kontaktní údaje v souladu s čl. 4 Dohody, byla vyhlášena pod č. 70/2010 Sb. m. s. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vyhlášeno 3. 8. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 6. 2012, částka 38/2012
* Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE
* Článek 4 - REZIDENT
* Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA
* Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
* Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ
* Článek 8 - VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
* Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY
* Článek 10 - DIVIDENDY
* Článek 11 - ÚROKY
* Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY
* Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
* Článek 14 - NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
* Článek 15 - ZAMĚSTNÁNÍ
* Článek 16 - TANTIÉMY
* Článek 17 - UMĚLCI A SPORTOVCI
* Článek 18 - PENZE
* Článek 19 - VEŘEJNÉ FUNKCE
* Článek 20 - STUDENTI
* Článek 21 - OSTATNÍ PŘÍJMY
* Článek 22 - VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
* Článek 23 - ZÁKAZ DISKRIMINACE
* Článek 24 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
* Článek 25 - VÝMĚNA INFORMACÍ
* Článek 26 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
* Článek 27 - SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
* Článek 28 - VSTUP V PLATNOST
* Článek 29 - UKONČENÍ PLATNOSTI
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 6. 6. 2012
69
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 26. října 2011 byla v Bridgetownu podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Barbadosu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 6. června 2012 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 28 odst. 2 písm. a) a b).
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU BARBADOSU
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA BARBADOSU,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1.
Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2.
Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3.
Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a)
v Barbadosu:
(i)
daň z příjmů (včetně daně z příjmů vztahující se k objemu obdrženého pojistného);
(ii)
daň společnosti (včetně daně z převodu zisků stálé provozovny); a
(iii)
daň související s příjmy z těžby ropy;
(dále nazývané „daň Barbadosu“);
b)
v České republice:
(i)
daň z příjmů fyzických osob; a
(ii)
daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané „česká daň“).
4.
Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1.
Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
výraz „Barbados“ označuje současné území Barbadosu, včetně výsostných vod a jakékoliv přímořské oblasti umístěné mimo výsostných vod Barbadosu, která je nebo v budoucnu může být, na základě vnitrostátního práva Barbadosu a v souladu s mezinárodním právem, označena za oblast, kde Barbados může vykonávat svá svrchovaná práva a jurisdikci ve vztahu k průzkumu, těžbě a ochraně mořského dna, podloží a přírodních zdrojů;
b)
výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c)
výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
d)
výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i)
v Barbadosu, ministra zodpovědného za finance nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii)
v České republice, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
e)
výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Barbados;
f)
výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g)
výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
h)
výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
i)
výraz „státní příslušník“ označuje:
(i)
každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.
2.
Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1.
Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2.
Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a)
předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b)
jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c)
jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3.
Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1.
Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2.
Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a)
lokální místo vedení;
b)
závod;
c)
kancelář;
d)
továrnu;
e)
dílnu; a
f)
důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů.
3.
Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a)
staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b)
poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a)
zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5.
Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba, jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6, jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6.
Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7.
Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1.
Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a)
této stálé provozovně; nebo
b)
prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu jako zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.
2.
Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3.
Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4.
Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5.
Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6.
Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7.
Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1.
Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2.
Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1.
Jestliže
a)
se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b)
tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2.
Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu, a následně zdaní, zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3.
Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případe podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1.
Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a)
5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu společnosti, která dividendy vyplácí;
b)
15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3.
Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akciíakcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akciíakcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5.
Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
6.
Nic v této smlouvě nezabraňuje tomu, aby jakýkoliv smluvní stát ukládal, kromě daně z příjmů právnických osob, resp. daně společnosti, daň z převodu nebo z domnělého převodu zisků uskutečňovaného stálou provozovnou jejímu ústředí za předpokladu, že daň takto uložená nepřesáhne 5 procent převáděné nebo domněle převáděné částky.
Článek 11
ÚROKY
1.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3.
Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 2 zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a)
v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zboží nebo zařízení na úvěr;
b)
z jakékoliv půjčky nebo úvěru jakéhokoliv druhu, kterou nebo který poskytla bankabanka;
c)
vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bancebance nebo jakékoli finanční instituci, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou;
d)
rezidentu druhého státu v souvislosti s jakoukoli půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo který je zaručen vládou druhého státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bankoubankou nebo jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou.
4.
Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitostinemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírůcenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírůmcenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5.
Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6.
Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7.
Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1.
Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a)
5 procent hrubé částky druhu licenčních poplatků, který je uveden v odstavci 3 písmenu a);
b)
10 procent hrubé částky druhu licenčních poplatků, který je uveden v odstavci 3 písmenu b).
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
3.
Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a)
jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, a filmů nebo pásek pro rozhlasové nebo televizní vysílání;
b)
jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu, počítačového softwaru nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5.
Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6.
Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3.
Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo z movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akciíakcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
5.
Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě. Takové příjmy však mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě, a to za následujících okolností:
a)
jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě; nebo
b)
jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období v úhrnu činí nebo přesahuje 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2.
Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písmenu b) se zahrnují následující dny:
a)
všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b)
dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3.
Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1.
Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a)
příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; a
b)
odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu; a
c)
odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3.
Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující dny:
a)
všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b)
dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4.
Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
5.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)
se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3.
Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
1.
Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1.
S výhradou ustanovení právních předpisů Barbadosu týkajících se povolení daně splatné na území mimo Barbados jako zápočtu oproti dani Barbadosu bude v případě Barbadosu dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a)
daň splatná podle právních předpisů České republiky a v souladu se Smlouvou, ať přímo nebo prostřednictvím srážky, ze zisků nebo z příjmů ze zdrojů na území České republiky (kromě, v případě dividendy, daně splatné ze zisků, z nichž je dividenda vyplácena) se povolí jako zápočet oproti jakékoliv dani Barbadosu vypočtené s ohledem na tytéž zisky nebo příjmy, ze kterých je placena česká daň;
b)
v případě dividendy vyplácené společností, která je rezidentem České republiky společnosti, která je rezidentem Barbadosu a která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendu, se bude při zápočtu uvedeném v písmenu a) brát do úvahy česká daň splatná společností vyplácející dividendu ze zisků, z nichž je tato dividenda vyplácena.
Zápočet však v žádném případě nepřesáhne tu část daně vypočtené před jeho uplatněním, která poměrně připadá na příjem, který může být zdaněn v České republice.
2.
S výhradou ustanovení právních předpisu České republiky týkajících se vyloučení dvojího zdanění bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a)
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Barbadosu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Barbadosu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Barbadosu.
b)
Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný rezidentem České republiky osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1.
Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2.
Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti.
3.
Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4.
Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5.
Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6.
Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1.
Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2.
Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3.
Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4.
Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1.
Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3.
Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a)
provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b)
poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c)
poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4.
Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5.
Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1.
Jestliže tato smlouva stanovuje (s nebo bez dalších podmínek), že příjem ze zdrojů v České republice je osvobozen v České republice od zdanění nebo je v České republice zdaněn sníženou sazbou a podle platných právních předpisů v Barbadosu je uvedený příjem podroben v Barbadosu zdanění s poukazem na částku tohoto příjmu, která je tam převedena nebo tam obdržena a ne s poukazem na celou částku tohoto příjmu, potom se osvobození nebo snížení daně, které je povoleno podle této smlouvy v České republice, použije pouze na tu část příjmu, která je převedena do Barbadosu nebo tam obdržena.
2.
Ustanovení článků 5, 7 až 13, 21 a 22 této smlouvy se nepoužijí ve vztahu k osobám, které jsou oprávněny v Barbadosu k jakékoliv zvláštní daňové výhodě podle zákona o osvobozeném pojištění (the Barbados Exempt Insurance Act), zákona o mezinárodních finančních službách (the Barbados International Financial Services Act), zákona o společnostech s ručením omezeným (the Barbados Societies with Restricted Liability Act), zákona o mezinárodních obchodních společnostech (the Barbados International Business Companies Act) nebo ve vztahu k osobám oprávněným k jakékoliv zvláštní daňové výhodě podle jakékoliv podobné legislativy přijaté Barbadosem vedle nebo místo těchto zákonů. Ustanovení této smlouvy se nepoužijí v souvislosti s jakýmkoliv příjmem pobíraným od takových osob rezidentem České republiky. Příslušné úřady smluvních států se vzájemně poradí před tím, než bude na základě tohoto ustanovení rezidentu Barbadosu odepřena daňová úleva v České republice.
3.
Osoba uvedená v odstavci 2 může bez ohledu na jeho ustanovení využívat příslušné výhody stanovené Smlouvou, a to pokud tato osoba vykonává aktivně svoji činnost na území Barbadosu. V takovém případě může rovněž rezident České republiky využívat příslušné výhody spojené s příjmem pobíraným od takové osoby.
4.
Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí z této smlouvy, jestliže podle jeho názoru by poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
5.
Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určených k zabraňování daňovým únikům nebo situacím vyhýbaní se daňové povinnosti.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
1.
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto dvou oznámení.
2.
Ustanovení Smlouvy se budou provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 29
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Bridgetownu dne 26. října 2011 ve dvou původních vyhotoveních, v českém jazyce a anglickém jazyce, přičemž oba texty jsou autentické.
Za vládu České republiky
Ing. Edita Hrdá v. r.
mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně
České republiky v Barbadosu
Za vládu Barbadosu
Adriel Dermont Brathwaite v. r.
úřadující ministr mezinárodního obchodu a
mezinárodní dopravy |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 266/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 266/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení dodatečných voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 31. 7. 2012, částka 90/2012
266
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 20. července 2012
o vyhlášení dodatečných voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 54 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 5. ledna 2013 dodatečné volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Čečovice| Domažlice| Plzeňský
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 265/2012 Sb. | Vyhláška č. 265/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 31. 7. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 90/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky č. 238/1998 Sb., vyhlášky č. 144/2004 Sb. a vyhlášky č. 298/2005 Sb., se
* Čl. II - Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 9. 2012
265
VYHLÁŠKA
ze dne 20. července 2012,
kterou se mění vyhláška č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů
Český báňský úřad stanoví podle § 5 odst. 3 a § 6 odst. 6 písm. a), b) a d) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění vyhlášky č. 238/1998 Sb., vyhlášky č. 144/2004 Sb. a vyhlášky č. 298/2005 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odstavec 2 včetně poznámek pod čarou č. 3 a 22 zní:
„(2)
Dále se pro účely této vyhlášky považuje za
a)
podzemní dílo prostor v podzemí vytvořený ražením nebo hloubením při činnosti prováděné hornickým způsobem1), staré nebo trvale opuštěné důlní dílo nebo zpřístupněná část jeskyně3). Je jím i velkoprůměrový vrt nebo protlak, pokud se v nich mohou zdržovat osoby. Za podzemní dílo se považuje podzemní stavba i mělce uložená podzemní liniová stavba, zejména ražená kanalizace a kolektor,
b)
mělce uložené podzemní dílo podzemní dílo s nadložím menším, než je šířka jeho výrubu,
c)
štolu podzemní dílo vodorovné nebo úklonné až do úklonu 45° od vodorovné roviny s hrubým průřezem menším než 16 m2,
d)
tunel podzemní dílo vodorovné nebo úklonné až do úklonu 45° od vodorovné roviny s hrubým průřezem 16 m2 a větším,
e)
ražení protlakem souhrn operací nutných k rozpojení a odtěžení horniny za účelem protlačování roury o průměru nejméně 0,8 m,
f)
observační tunelovací metodu způsob ražení, který umožňuje operativně měnit způsob zajištění stability výrubu na základě skutečně zastižených geologických a inženýrskogeologických podmínek,
g)
prozatímní výztuž soubor výztužných prvků sloužících k zajištění stability provedeného výrubu v podzemním díle jen na nezbytně nutnou dobu,
h)
dočasnou výztuž soubor výztužných prvků sloužících k zajištění stability podzemního díla do doby zajištění stability podzemního díla trvalou výztuží,
i)
trvalou výztuž soubor technologických prvků sloužících k zajištění stability podzemního díla po celou dobu jeho stanovené životnosti,
j)
technologickou třídu výrubu soubor stavebních opatření a technologických postupů vedoucích k dosažení požadované stability výrubu a ovlivněných objektů v konkrétních geologických a inženýrskogeologických podmínkách,
k)
schéma zajištění stability výrubu dokument, kterým se určuje před provedením záběru způsob zajištění stability výrubu na základě prognózy chování horninového masivu,
l)
varovný stav projektem definovaná hodnota deformace horninového masivu nebo jiná měřitelná veličina závislá na projevu ražby na horninový masiv, při jejímž dosažení je nutno vyhodnotit vzniklou situaci a případně stanovit opatření k zajištění požadované stability výrubu, objektů v nadloží a bezpečnosti práce,
m)
záběrový list dokument, který zaznamenává rozsah zajištění stability provedeného výrubu,
n)
stálý dozor nepřetržité sledování pracovní činnosti zaměstnanců a stavu pracoviště, při němž zaměstnanec určený organizací k výkonu stálého dozoru se od zaměstnanců nevzdaluje a nezaměstnává ničím jiným než dozorem,
o)
geotechnika22) odborně způsobilá fyzická osoba oprávněná k zatřiďování horninového masivu do technologických tříd výrubu,
p)
geomonitoring průběžné sledování a měření mechanických vlastností hornin a jejich vlivu na ražená a hloubená díla.
3)
§ 10 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.
22)
Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.“.
2.
V § 2 se odstavec 4 zrušuje.
3.
Za § 2 se vkládá nový § 2a, který zní:
㤠2a
(1)
Povinnost zaměstnanců na jednotlivých stupních řízení za dodržování této vyhlášky stanoví organizace ve vnitřním předpisu.
(2)
Při ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem obvodnímu báňskému úřadu oznamuje organizace osobu závodního4) a jeho identifikační údaje. Závodní se při výkonu své činnosti považuje za vedoucího zaměstnance.“.
4.
V § 3 odst. 1 a 5, § 7 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 2, § 21 odst. 1, § 36 odst. 2, § 51 odst. 3, § 54 odst. 9, § 56 odst. 1, § 57 odst. 2, § 58 odst. 1, § 61 odst. 3, § 92 odst. 1, § 103 odst. 4, § 133 a § 151 odst. 1 a 2 se slova „vedoucí pracovník“ nahrazují slovem „závodní“; v § 5 odst. 3, § 62 odst. 2, § 65 odst. 8, § 73 odst. 1, § 134 odst. 1 a 2 a § 164 odst. 6 se slova „vedoucím pracovníkem“ nahrazují slovem „závodním“; v § 14 odst. 2, § 59 odst. 1 a § 166 odst. 2 se slova „vedoucího pracovníka“ nahrazují slovem „závodního“.
5.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Prohlídky
(1)
Pracoviště se obsadí, jen pokud bylo před zahájením práce včetně přístupových cest prohlédnuto technickým dozorem13) nebo předákem vyškoleným a písemně ustanoveným pro výkon dozoru. Před obsazením pracoviště se odstraní zjištěné závady. Pokud nelze závady bezprostředně ohrožující bezpečnost práce a provozu odstranit, není možné pracoviště obsadit.
(2)
Na pracovištích ražeb tunelů, štol, komínů a protlaků a hloubení jam a dále na pracovištích, kde při ražení je používána trhací práce, a na pracovištích, kde nelze vyloučit výskyt hořlavých plynů, par a prachů (dále jen „hořlavé plyny“), nebezpečí průvalu vod nebo zvodněných materiálů, zajistí závodní jejich prohlídku technickým dozorem nejméně jedenkrát ve směně, ve které je konána práce. Závodní provádí prohlídku takového pracoviště nejméně dvakrát týdně.
(3)
Technický dozor kontroluje při prohlídkách pracovišť dodržování příslušné provozní dokumentace, stav pracoviště a přístupových cest, stav bezpečnostních a technologických zařízení a strojů. Pokud nelze zjištěné závady odstranit a zaměstnanci jsou zřejmě a bezprostředně ohroženi, technický dozor zastaví na pracovišti práci a zařídí odchod zaměstnanců na bezpečné místo. O tomto opatření ihned uvědomí závodního. Výsledky prohlídek a určená opatření se zaznamenávají v den kontroly do příslušné knihy.
(4)
K zajištění bezpečnosti práce a provozu si závodní sousedících podzemních děl bezodkladně sdělují všechny poznatky, které souvisí s bezpečným a odborným řízením těchto děl.
(5)
Prohlídku bezpečného stavu zpřístupněné jeskyně provádí denně před zahájením provozu v ní pověřený zaměstnanec a jedenkrát za 6 měsíců závodní. O obsahu a výsledku prohlídky neprodleně provede prohlížející záznam.
(6)
Prohlídkami podle odstavce 5 se ověřuje vždy alespoň
a)
stav horninového masivu zpřístupněné části jeskyně a jeho zajištění proti pádu horniny,
b)
schůdnost a průchodnost cest a jejich osvětlení,
c)
větrání a složení ovzduší,
d)
vodní režim jeskyně a
e)
funkčnost signalizace bezpečnostních zařízení.
(7)
Organizace zajišťuje nejméně jednou ročně prohlídky ocelových a dřevěných konstrukcí a staveb, pokud jsou vystaveny účinkům vlhkosti nebo agresivních látek. O provedené prohlídce a jejím obsahu provede osoba provádějící prohlídku záznam.“.
6.
V § 8 se doplňuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Organizace určí práce spojené se zvýšeným nebezpečím úrazu a pro tyto práce ustanoví stálý dozor.“.
7.
Za § 9 se vkládají nové § 9a a 9b, které včetně nadpisů znějí:
㤠9a
Zaměstnanci
(1)
Zaměstnanci ověřují bezpečný stav pracoviště před započetím práce i během ní. Při ohrožení života, zdraví a bezpečnosti osob a majetku práci zastaví, oznámí toto ohrožení předákovi a postupují podle § 9b. V práci je možno pokračovat, jakmile ohrožení pominulo.
(2)
Kromě případů uvedených v § 8 odst. 2 se nesmí vstupovat do ohrožených míst, zdržovat se v nich a odstraňovat jejich případná označení.
(3)
Zaměstnanci používají přidělené osobní ochranné pracovní prostředky, při práci postupují podle provozní dokumentace a předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu a volí takové pracovní postupy, které jsou v souladu s pravidly bezpečné práce. Bez příkazu nadřízeného nic nemění na provozních, bezpečnostních, požárních, hygienických a jiných zařízeních. Používat a obsluhovat mohou jen ty stroje, zařízení, nářadí a pomůcky, které jim byly pro jejich práci určeny.
(4)
Zaměstnanci se nevzdalují ze svého pracoviště bez souhlasu předáka nebo technického dozoru s výjimkou naléhavých důvodů, zejména hrozícího nebezpečí, nevolnosti, náhlého onemocnění nebo úrazu. Odchod z naléhavých důvodů bezodkladně ohlásí předákovi a technickému dozoru.
(5)
Zaměstnanci dodržují pokyny vyplývající z bezpečnostních označení, výstražných signálů a upozornění. Jsou také povinni uposlechnout pokynů hlídek zabezpečujících bezpečnostní okruh, zejména při trhacích pracích.
(6)
V místech se zvýšeným požárním nebezpečím se nesmí používat otevřený oheň ani kouřit. Ve výjimečných případech smí být použit otevřený oheň jen na písemný příkaz organizace.
§ 9b
Nebezpečí
Každý, kdo zpozoruje nebezpečí, které by mohlo ohrozit zdraví nebo životy lidí nebo způsobit provozní nehodu (havárii) nebo poruchu technického zařízení, případně příznaky takového nebezpečí, pokud nemůže toto nebezpečí odstranit sám, oznámí to ihned technickému dozoru nebo inspekční službě a podle možnosti upozorní všechny fyzické osoby, které by mohly být tímto nebezpečím ohroženy.“.
8.
§ 10 včetně nadpisu zní:
㤠10
Předák, předák pro ražení podzemních děl a předák pro hloubení podzemních děl
(1)
Skupinu dvou a více zaměstnanců řídí předák. Výkonem činnosti předáka pověřuje zaměstnance technický dozor.
(2)
Předákem pro ražení nebo hloubení podzemních děl může být jen zaměstnanec s nejméně tříletou odbornou praxí při ražení nebo hloubení důlních nebo podzemních děl a který složil zkoušku z odborných znalostí a z příslušných předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Výkonem činnosti předáka pro ražení nebo hloubení podzemních děl pověřuje zaměstnance závodní. Rozsah, způsob a lhůty opakování zkoušek určí organizace.
(3)
Předák dbá na bezpečnost jemu svěřené skupiny a zajišťuje bezpečný stav pracoviště, dodržování provozní dokumentace a plnění příkazů nadřízených. Hrozí-li zaměstnancům zřejmé a bezprostřední ohrožení a nelze-li je odstranit, zastaví práci a odvede jemu svěřenou skupinu na bezpečné místo.
(4)
Při střídání směn předák upozorní nastupujícího předáka na důležité skutečnosti nebo závady na pracovišti. Nemůže-li tak učinit, podá o tom zprávu technickému dozoru před nástupem střídající směny.“.
9.
V části první nadpis hlavy čtvrté zní:
„ZÁVAŽNÉ PRACOVNÍ ÚRAZY, ZÁVAŽNÉ UDÁLOSTI, ZÁVAŽNÉ PROVOZNÍ NEHODY A NEBEZPEČNÉ STAVY“.
10.
§ 11 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 6 a 7 zní:
㤠11
Hlášení závažných pracovních úrazů, závažných událostí, závažných provozních nehod a nebezpečných stavů
(1)
Organizace zajistí bezodkladné hlášení závažných pracovních úrazů, závažných událostí, závažných provozních nehod a nebezpečných stavů příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.
(2)
Hlásí se tyto závažné pracovní úrazy
a)
smrtelný úraz,
b)
úraz životu nebezpečný, kterým je úraz s následnou anatomickou nebo funkční ztrátou orgánu, životu nebezpečné poškození zdraví, včetně průmyslové otravy, a úraz s takovým charakterem úrazového děje, který nastal v důsledku porušení bezpečnostních předpisů a nasvědčuje závažnému ohrožení bezpečnosti provozu a ochrany zdraví při práci, nebo
c)
hromadný úraz, kdy při stejném úrazovém ději byly zraněny nejméně 3 osoby, z nichž alespoň jedna utrpěla úraz smrtelný, nebo kdy bylo zraněno více než 10 osob.
(3)
Hlásí se závažné události, závažné provozní nehody a nebezpečné stavy, a to
a)
zapálení a výbuchy hořlavých plynů,
b)
požáry v podzemí a požáry na povrchu, které ohrožují osoby v podzemí,
c)
výskyt nedýchatelných plynů nebo škodlivin nad přípustnou mez v podzemí,
d)
závaly podzemních děl, jejichž zmáhání se předpokládá po dobu delší než 24 hodin nebo jejichž účinky se projevily na povrchu,
e)
průvaly vod, a to i povrchových, a zvodnělých materiálů do podzemního díla,
f)
únik a průsak nebezpečných látek do podzemních děl,
g)
ztráta nebo prokázaná netěsnost radioaktivního zářiče, nebo jiné nebezpečné stavy,
h)
hledání pohřešované osoby, nebo
i)
úmrtí osoby v podzemí.
(4)
Dále se hlásí závažné události, závažné provozní nehody a nebezpečné stavy, pokud k nim dojde při
a)
nakládání s výbušninami, včetně úrazů, přiotrávení zplodinami vznikajícími během výbuchu, vloupání do skladů, odcizení či nalezení výbušnin,
b)
používání vyhrazených technických zařízení včetně úrazů elektrickým proudem6), nebo
c)
provozu těžních zařízení včetně úrazů vzniklých při provozu těžních zařízení7).
6)
Vyhláška č. 392/2003 Sb., o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění vyhlášky č. 282/2007 Sb.
Vyhláška č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.
7)
Vyhláška č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi, ve znění vyhlášky č. 571/2006 Sb.“.
11.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní:
㤠11a
Zachování stavu místa závažného pracovního úrazu, závažné události, nebezpečného stavu a závažné provozní nehody (havárie)
(1)
Na místě, kde došlo k závažnému pracovnímu úrazu nebo k závažné události, nebezpečnému stavu nebo závažné provozní nehodě (havárii), nelze nic měnit, dokud obvodní báňský úřad neprovedl ohledání místa nebo nerozhodl jinak, kromě případů, kdy jde o záchranu zdraví a života lidí a nezbytné záchranné práce k zajištění majetku a bezpečnosti provozu. Změny nutné z jiných závažných důvodů mohou být provedeny pouze se souhlasem obvodního báňského úřadu.
(2)
O místě závažného pracovního úrazu, závažné události, nebezpečného stavu nebo závažné provozní nehody pořizuje organizace dokumentaci, zejména náčrtek, plánek, fotografie.
(3)
Organizace uchovává dokumentaci o závažném pracovním úrazu, závažné události, nebezpečném stavu nebo závažné provozní nehodě 5 let.“.
12.
§ 12 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 9 zní:
㤠12
Plán zdolávání závažné provozní nehody
(1)
Závodní zajistí v součinnosti s báňskou záchrannou službou před zahájením činnosti prováděné hornickým způsobem vypracování plánu zdolávání závažné provozní nehody9) a jeho aktualizace tam, kde je stanovena povinnost jeho zpracování.
(2)
Plán zdolávání závažné provozní nehody je závazný pro všechny osoby zdržující se v podzemí a objektech, pro které je vypracován.
(3)
Tam, kde není stanovena povinnost zpracovat plán zdolávání závažné provozní nehody, určí závodní způsob vyrozumění a zajištění osob pověřených úkoly při likvidaci havárie a seznam orgánů, organizací a zaměstnavatelů, které je nutno o havárii vyrozumět.
9)
§ 6 odst. 5 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.“.
13.
§ 16 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 23 zní:
㤠16
Provozní dokumentace
(1)
Před započetím prací nebo činností, pro které je tak touto vyhláškou stanoveno, musí být vypracována příslušná provozní dokumentace, zejména technologický postup, pracovní postup, dopravní řád, provozní řád nebo pokyny pro obsluhu a údržbu. Provozní dokumentaci schvaluje závodní.
(2)
Provozní dokumentace musí určit návaznost, případně souběžnost pracovních operací, podmínky pro bezpečný výkon práce, ohrožená místa a způsob jejich označení, prostředky a přístrojovou techniku k zajištění bezpečnosti práce a provozu a opatření k zajištění pracoviště po dobu, po kterou se na něm nepracuje.
(3)
Provozní dokumentace musí být v souladu s projektovou dokumentací, požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu, rozhodnutími o povolení nebo schválení činnosti, stavby nebo zařízení23), technickými podmínkami výrobce nebo dodavatele zařízení nebo stavby a návody výrobce pro obsluhu a údržbu zařízení.
(4)
Pro obdobné činnosti se může používat typová provozní dokumentace upravená pro místní podmínky.
(5)
Provozní dokumentace musí být při změně podmínek bezodkladně upravena.
(6)
Zaměstnanci musí být před započetím práce seznámeni s provozní dokumentací v rozsahu, který se jich týká.
(7)
Provozní dokumentace musí být uložena na určeném místě přístupném pro zaměstnance, kteří jsou povinni ji dodržovat.
(8)
Provozní dokumentace musí být uchována nejméně rok od ukončení prací. Pokud při provádění prací došlo k úrazu smrtelnému, životu nebezpečnému nebo hromadnému, musí být provozní dokumentace uchována nejméně 5 let od úrazu.
23)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů.“.
14.
Za § 16 se vkládá nový § 16a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 24 a 25 zní:
㤠16a
Vedení děl v podzemí a požadavky na projektovou dokumentaci
(1)
Vedení podzemního díla je dovoleno jen podle projektu, který zpracoval báňský projektant24), jehož odborná způsobilost byla ověřena podle zvláštních předpisů13).
(2)
Podkladem pro zpracování projektu je geologický a inženýrskogeologický průzkum, který musí být zpracován a vyhodnocen podle zvláštních předpisů25) před zahájením prací na projektu. Výsledky geologického a inženýrskogeologického průzkumu musí poskytnout dostatek informací pro zpracování projektové dokumentace.
(3)
Součástí projektu musí být riziková analýza faktorů ovlivňujících bezpečnost provádění díla a objektů v dosahu možného ovlivnění na základě celkového vyhodnocení výsledků geologického a inženýrskogeologického průzkumu. Projekt rozdělí horninový masiv do kvazihomogenních celků a pro každý z celků určí způsob zajištění stability výrubu a technologický postup prací.
(4)
Projektová dokumentace stanoví také požadavky na náplň a rozsah geomonitoringu, stanoví zónu ovlivnění s ohledem na vyvolané deformace nadloží, seismické účinky a ovlivnění režimu podzemních vod.
(5)
Součástí projektové dokumentace je výpočet, který modeluje chování horninového masivu při ražbě v daném kvazihomogenním celku s navrženým způsobem zajištění stability výrubu.
(6)
Organizace zajistí pravidelné vyhodnocování geomonitoringu s ohledem na případné dosažení varovných stavů a včasné použití stanovených opatření k bezpečnému provádění.
24)
§ 5b zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 184/2011 Sb.
25)
Vyhláška č. 368/2004 Sb., o geologické dokumentaci.
Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, ve znění vyhlášky č. 18/2009 Sb.“.
15.
§ 17 a 18 včetně nadpisů znějí:
㤠17
Inženýrskogeologická dokumentace
(1)
Vedení podzemního díla je dovoleno, je-li zpracována a doplňována geologická a inženýrskogeologická dokumentace, která zajišťuje potřebné informace o poměrech, ve kterých má být dílo bezpečně vedeno. V případě předpokládaného výskytu podzemních kaveren, důlních a podzemních děl a jiných anomálií, které mohou mít vliv na bezpečnost při vedení podzemních děl, je nezbytné jejich ověření.
(2)
Inženýrskogeologická dokumentace obsahuje zejména údaje o
a)
rozdělení horninového masivu na kvazihomogenní celky obdobných vlastností, o inženýrskogeologických vlastnostech horninového masivu a uložení hornin vzhledem k čelbě a k líci výrubu, a to zejména z hlediska vrstevnatosti, přetvárných a pevnostních vlastností hornin, kvality a orientace vrstevních ploch, kvality výplně dutin a kaveren, soudržnosti, nebezpečí vyjíždění a zavalování, propustnosti, vrtatelnosti a vhodnosti pro kotvení,
b)
průběhu geologických poruch, předpokládaných místech se zvýšenými tlaky hornin, průběhu pokryvných útvarů, hloubce zvětrání a hladině podzemní vody, výšce celkového a horninového prostředí, v případech podzemních děl uložených mělce pod povrchem údaje o lokalizaci oslabených zón v horninovém masivu s výrazně nižší strukturní pevností, o místech prosakování a výtoku vody,
c)
doporučených parametrech jednotlivých kvazihomogenních celků horninového masivu pro výpočet horninového tlaku, dimenzování výztuže a stanovení způsobu rozpojování a
d)
hydrogeologických a plynových poměrech v rozsahu nutném pro stanovení bezpečnostních opatření.
(3)
Inženýrskogeologická dokumentace obsahuje údaje i o okolí podzemního díla do vzdálenosti jeho možného ovlivnění. Údaje o okolí podzemního díla musí obsahovat i podrobné informace o seismických a inženýrskogeologických poměrech, o charakteru nadzemní zástavby, povrchu terénu a inženýrských sítích v dosahu možného ovlivnění podzemním dílem, jejím stavu a odolnosti vůči projevům ražby.
(4)
V inženýrskogeologické dokumentaci se vyznačí skutečnosti přímo ověřené, nepřímo ověřené nebo předpokládané.
(5)
Pokud jsou v průběhu ražby zastiženy jiné inženýrskogeologické poměry oproti projektu, je nutno před další ražbou tyto zhodnotit, popřípadě provést změnu projektu nebo dodatečný inženýrskogeologický průzkum. Rozsah a obsah dodatečného průzkumu určí báňský projektant, který projekt zpracoval.
(6)
Inženýrskogeologická dokumentace se vede průběžně s postupem ražby podzemního díla.
(7)
Při ražení musí být vyhodnocován vývoj deformací v čase pomocí geomonitoringu stanoveného projektem. Při odchylných projevech vlivu ražby na horninový masiv, podzemní dílo a objekty v nadloží oproti předpokladu uvedenému v projektu je nutné provést přehodnocení stanovených opatření k zajištění bezpečnosti provozu a objektů v nadloží. V případě nezbytnosti je nutné upřesnit tato opatření na základě nového statického výpočtu.
(8)
Součástí dokumentace je i způsob likvidace průzkumných podzemních děl a vrtů.
§ 18
Dokumentace a záznamy
(1)
Kromě dokumentace požadované zvláštními předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu organizace vede při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí
a)
knihu směnového hlášení,
b)
knihu příkazů a
c)
knihu kontrol.
(2)
Závodní určí, kde a jakým způsobem mají být uloženy a vedeny knihy podle odstavce 1 písm. a) až c), a podle místních podmínek může též určit, že tyto knihy budou sloučeny. Závodní může pověřit jiného zaměstnance činností podle věty první.
(3)
Knihy podle odstavce 1 písm. a) až c) jsou vedeny ode dne zahájení prací na pracovišti do dne ukončení činnosti prováděné hornickým způsobem po jednotlivých kalendářních měsících v roce. Stránky musí být označeny tak, aby je nebylo možno přečíslovat nebo změnit jejich pořadí. Knihy musí být k dispozici v místě určeném závodním.
(4)
Záznamy dozorčích orgánů, hlášení údajů snímačů, čidel a obdobné záznamy, u kterých předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu nevyžadují formu knih, mohou být prováděny způsobem, který umožní uchovávání a využívání údajů po určenou dobu.
(5)
Výsledky předepsaných prohlídek, kontrol, měření a rozborů zaznamenávají zaměstnanci, kteří je provedli. Není-li stanoveno jinak, jsou záznamy uchovány nejméně jeden rok.
(6)
O školení, zácviku a zkouškách podle předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu vede organizace záznamy.“.
16.
Za § 18 se vkládají nové § 18a až 18c, které včetně nadpisů znějí:
㤠18a
Kniha směnového hlášení
Záznamy v knize směnového hlášení provádí závodním pověřený zaměstnanec v příslušné směně; zaznamenává zejména podstatné údaje o
a)
stavu pracoviště z hlediska bezpečnosti práce a provozu,
b)
časovém průběhu činností v průběhu směny - základní operace; o speciálních činnostech budou záznamy vedeny samostatně,
c)
důvodech a časovém průběhu přerušení a obnovení razících nebo hloubících prací,
d)
závažných pracovních úrazech, závažných provozních nehodách a nebezpečných stavech, pokud nejsou vedeny samostatně,
e)
čase zahájení činnosti, provádění prací a ukončení činnosti subdodavatelů, pokud tyto údaje nejsou vedeny samostatně,
f)
seznámení a poučení zaměstnanců se změnami v bezpečnosti práce a bezpečnosti provozu, pokud tyto údaje nejsou vedeny samostatně,
g)
seznámení a proškolení osob zdržujících se v podzemním díle s podmínkami bezpečnosti práce a bezpečnosti provozu, pokud tyto údaje nejsou vedeny samostatně, a
h)
vlivech nepředpokladatelných projevů v důsledku ražby, hloubení nebo prováděných trhacích prací oproti provozní dokumentaci.
§ 18b
Kniha příkazů
Záznamy v knize příkazů obsahují zejména údaje o
a)
příkazech závodního k odstranění nedostatků a nebezpečných stavů,
b)
příkazech technických dozorů k řešení odstranění okamžitých nedostatků a nebezpečných stavů,
c)
příkazech závodního k realizaci změn projektové dokumentace navržených zodpovědným báňským projektantem, který projekt zpracoval, a
d)
příkazech a pokynech závodního stanovujících nápravná opatření ke zjištěným výsledkům geotechnických měření.
§ 18c
Kniha kontrol
Záznamy v knize kontrol provádí závodním pověřený zaměstnanec. Vložení protokolů, zápisů nebo vepsání záznamu musí být provedeno v den kontroly. Kniha kontrol dokumentuje zejména údaje o
a)
prohlídkách a záznamech kontrolních orgánů a jejich závěrech,
b)
doporučených odchylkách nebo doporučených operativních změnách projektové dokumentace podepsaných báňským projektantem, který projekt zpracoval,
c)
výsledcích kontrolní činnosti báňského projektanta, který projekt zpracoval a která je prováděna minimálně jedenkrát týdně,
d)
provádění a výsledcích geotechnických měření,
e)
nepředpokládaných vlivech na povrch v důsledku ražby, hloubení nebo trhacích prací a
f)
výsledcích provedených kontrol ostatních techniků.“.
17.
V § 19 větě druhé se slovo „těžkému“ nahrazuje slovy „životu nebezpečnému“.
18.
§ 20 se včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 13 zrušuje.
19.
V § 23 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Podzemní dílo smí být vedeno a podzemní sanační práce prováděny jen podle technologického postupu zajišťujícího bezpečný pracovní postup. Technologický postup musí být v souladu s projektem podle § 16a.
(2)
Technologický postup určí
a)
směr a úklon ražení nebo hloubení a průřez podzemního díla,
b)
maximálně přípustnou délku záběru, způsob a postup rozpojování hornin a členění čelby,
c)
bezpečnostní opatření při ražení nebo hloubení podzemního díla nutná z důvodů blízkosti jiných podzemních prostor, inženýrských sítí, kabelových vedení a pro bezpečnost povrchových objektů v nadloží včetně návrhu preventivních stabilizačních opatření,
d)
předpokládané inženýrskogeologické a hydrogeologické poměry,
e)
druh, způsob a lhůty budování výztuže, její vzájemnou vzdálenost a nejvýše dovolenou vzdálenost od čelby, požadované náběhy pevností betonu, způsob zakládání a vyplnění volných prostor za výztuží, druh prozatímní výztuže a záměnu prozatímní výztuže, pravidla pro bourání prozatímní výztuže, zásobu hmot pro výztuž, lhůtu pro zřízení trvalé výztuže,
f)
způsob větrání pracoviště,
g)
způsob zneškodňování prachu,
h)
způsob odvodňování,
i)
zvláštní opatření proti průvalu vod a zvodněných materiálů, porušení stability horninového masivu v okolí výrubu, případně jiným nebezpečím,
j)
strojní a elektrická zařízení pro ražení, větrání, vyztužování a dopravu,
k)
rozsah a organizaci dopravy na pracovišti,
l)
postup a návaznost jednotlivých technologických operací,
m)
rozsah pracoviště s vymezením odpovědnosti,
n)
osobní ochranné pracovní prostředky,
o)
další opatření, vyžadují-li je zvláštní podmínky, zejména při očekávání zvýšených deformací výrubu, tvorby nadvýrubů, vyjíždění hornin z čelby a podobně,
p)
prostředky pro nouzový výstup z jámy nebo šachtice a jejich umístění,
q)
postup při dosažení varovných a havarijních stavů zjištěných v rámci geotechnického monitoringu a
r)
vzdálenost čeleb dílčích výrubů, nebo čeleb paralelně ražených podzemních děl.“.
20.
V § 23 odst. 4 písmeno b) zní:
„b)
rozsah a obsah prohlídek podle § 6 odst. 5 a 6,“.
21.
V § 24 odstavec 2 zní:
„(2)
Dílo v podzemí je povoleno razit a ponechat bez výztuže, pokud v něm nehrozí nebezpečí pádu horniny nebo pokud případné deformace neohrozí objekty v nadloží.“.
22.
§ 28 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 26 zní:
㤠28
Použití observačních tunelovacích metod
(1)
Kromě požadavků definovaných v § 16a projektová dokumentace při použití observačních metod dále stanoví
a)
na základě výsledků inženýrskogeologického průzkumu prognózu rozdělení horninového masivu v trase a okolí díla do kvazihomogenních celků s uvedením předpokládaného chování horninového masivu při ražbě,
b)
rozdělení raženého úseku díla do technologických tříd výrubu podle předpokládaných inženýrskogeologických podmínek v daném kvazihomogenním celku a
c)
možnosti úpravy způsobu zajištění stability výrubu v dané technologické třídě výrubu na základě skutečných inženýrskogeologických podmínek zastižených při ražbě.
(2)
Před zahájením prací musí být projektová dokumentace posouzena odborným znalcem26).
(3)
Technologická třída výrubu určí zejména
a)
způsob členění výrubu na dílčí výruby,
b)
maximální vzdálenosti čeleb jednotlivých dílčích výrubů a požadavky na případné uzavření profilu dílčího výrubu nebo celého díla v závislosti na vzdálenosti od čelby, nebo na čase,
c)
maximální a doporučenou délku záběru výrubu,
d)
způsob zajištění stability výrubu včetně čelby ve vztahu k časovému provedení výrubu,
e)
způsob rozpojování horninového masivu,
f)
rychlost ražby,
g)
maximální očekávanou deformaci horninového masivu a její vliv na systém ostění - hornina,
h)
varovné stavy z hlediska zajištění stability výrubu, únosnosti systému ostění - hornina, přípustných deformací výrubu a zajištění stability objektů v nadloží. Varovný stav může být kromě hodnoty určen i předpokládaným vývojem sledované veličiny v čase a
i)
doporučení pro provádění doprovodných opatření při dosažení varovného stavu.
(4)
Technologické třídy výrubu musí být v projektu dokladovány výkresovou dokumentací v příčném i podélném řezu. Systém kotvení musí být dokladován na rozvinutém plášti ostění.
(5)
Každý záběr včetně dílčích výrubů musí být při ražbě zařazen do technologické třídy výrubu podle zastižených inženýrskogeologických podmínek a na základě výsledků geomonitoringu. Zařazení provádí geotechnik a schvaluje závodní.
(6)
Rozsah, typ a počet prvků dočasné výztuže pro zajištění stability výrubu v jednotlivých technologických třídách výrubu musí být v průběhu ražby aktualizován v souladu se zastiženými inženýrskogeologickými a hydrogeologickými podmínkami.
(7)
Pro každý provedený záběr musí být veden záběrový list. Závodní stanoví způsob vedení záběrových listů, které musí obsahovat zejména
a)
staničení čelby,
b)
čas provedení záběru,
c)
délku záběru,
d)
způsob rozpojování a
e)
minimální obsah prvků zajišťující stabilitu výztuže, a to zejména příhradových rámů, výztužných sítí, kotvení, tloušťky a kvality betonu, zajištění stability čelby, nadvýlomu a injektáže.
26)
§ 5c odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 184/2011 Sb.“.
23.
V § 42 odst. 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno d), které zní:
„d)
velikost nadvýrubu, který je možno zastříkat přes osazenou výztužnou síť.“.
24.
V § 44 odst. 1 písmeno c) zní:
„c)
minimální pevnost betonu, při které lze konstrukci odbednit,“.
25.
V § 113 odst. 5 se slova „, a v místech, kde dopravní větev je výše než 1,4 m nad zemí, vybaven bočním hrazením“ zrušují.
Čl. II
Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2012.
Předseda:
Ing. Pěgřímek v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 68/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 68/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o mezinárodní ochraně dospělých osob
Vyhlášeno 27. 7. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 2012, částka 37/2012
* Článek 1 - 1. Tato Úmluva se vztahuje na ochranu dospělých osob v mezinárodních situacích, které z důvodu postižení nebo nedostatečně vyvinutých schopností nedokáží chránit své zájmy.
* Článek 2 - 1. Pro účely této Úmluvy se za dospělou považuje osoba, jež dosáhla 18 let věku.
* Článek 3 - Opatření uvedená v článku 1 se mohou týkat zejména:
* Článek 4 - 1. Úmluva se nevztahuje na:
* Článek 5 - 1. Soudní nebo správní orgány smluvního státu obvyklého bydliště dospělé osoby mají pravomoc přijímat opatření na ochranu této dospělé osoby nebo jejího majetku.
* Článek 6 - 1. Vůči dospělým osobám, které jsou uprchlíky, a dospělým osobám, jež byly v důsledku nepokojů v jejich státě vysídleny, vykonávají pravomoci podle článku 5 odst. 1 orgány smluvního státu, na jehož území se tyto dospělé osoby v důsledku jejich vysídlení na
* Článek 7 - 1. S výjimkou dospělých osob, které jsou uprchlíky, nebo dospělých osob, jež byly v důsledku nepokojů ve státě, jehož jsou státními občany, vysídleny, mají orgány smluvního státu, jehož je dospělá osoba státním občanem, pravomoc přijímat opatření na ochran
* Článek 8 - 1. Jestliže se orgány smluvního státu mající pravomoc podle článku 5 nebo článku 6 domnívají, že je to v zájmu dospělé osoby, mohou ze svého vlastního podnětu nebo na žádost orgánu jiného smluvního státu, požádat orgán jednoho ze států uvedených v odstavci
* Článek 9 - Orgány smluvního státu, na jehož území se nachází majetek dospělé osoby, mají pravomoc přijímat opatření týkající se ochrany tohoto majetku v rozsahu, v jakém jsou taková opatření slučitelná s opatřeními přijatými orgány majícími pravomoc podle článků 5 až
* Článek 10 - 1. Ve všech naléhavých případech orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dospělá osoba nebo majetek patřící této dospělé osobě, mají pravomoc přijmout nezbytná opatření na ochranu.
* Článek 11 - 1. Ve výjimečných případech mají orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dospělá osoba, pravomoc přijímat dočasná opatření na ochranu této dospělé osoby, která mají územní účinnost omezenou na dotyčný stát, pokud jsou tato opatření slučitelná s o
* Článek 12 - S výjimkou uvedenou v článku 7 odst. 3, opatření přijatá podle článků 5 až 9 zůstanou v platnosti ve svém rozsahu, i když v důsledku změny okolností odpadl důvod, který založil pravomoc, dokud orgány mající pravomoc podle Úmluvy nezměnily, nenahradily nebo
* Článek 13 - 1. Při výkonu pravomoci podle ustanovení kapitoly II použijí orgány smluvních států své vlastní právo.
* Článek 14 - Pokud se opatření přijaté v jednom smluvním státě provádí v jiném smluvním státě, podmínky jeho provádění se řídí právem tohoto jiného státu.
* Článek 15 - 1. Existence, rozsah, změna a zánik plné moci k zastupování udělené dospělou osobou, buď na základě smlouvy nebo jednostranným úkonem, jež má být uplatněna v případě, že tato dospělá osoba nebude schopna chránit své zájmy, se řídí právem státu obvyklého by
* Článek 16 - Pokud není plná moc k zastupování uvedená v článku 15 vykonávána způsobem, který by dostatečně zajistil ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku, může být tato plná moc zrušena nebo změněna na základě opatření přijatých orgánem majícím pravomoc podle této
* Článek 17 - 1. Platnost právního úkonu mezi třetí stranou a jinou osobou, která je oprávněna jednat jako zástupce dospělé osoby podle práva státu, ve kterém byl úkon učiněn, nemůže být popřena a třetí strana nemůže nést odpovědnost pouze z důvodu, že jiná osoba nebyla
* Článek 18 - Ustanovení této kapitoly se použijí, i když právo, na které odkazují, je právem nesmluvního státu.
* Článek 19 - V této kapitole pojem „právo“ znamená právo platné ve státě, s výjimkou jeho kolizních norem.
* Článek 20 - Tato kapitola nebrání použití takových ustanovení právních předpisů, která se ve státě, v němž má být chráněna dospělá osoba, musí použít vždy, bez ohledu na to, které právo by bylo jinak použitelné.
* Článek 21 - Použití práva, na které odkazují ustanovení této kapitoly, může být odmítnuto pouze tehdy, pokud by jeho použití bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem.
* Článek 22 - 1. Opatření přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech ostatních smluvních státech.
* Článek 23 - Aniž by byla dotčena ustanovení článku 22 odst. 1, zainteresovaná osoba může požadovat na příslušných orgánech smluvního státu, aby rozhodly o uznání nebo neuznání opatření přijatého v jiném smluvním státě. Postup se řídí právem dožádaného státu.
* Článek 24 - Orgán dožádaného státu je vázán skutkovými zjištěními, na jejichž základě orgán státu, v němž bylo opatření přijato, založil svou pravomoc.
* Článek 25 - 1. Jestliže opatření přijatá v jednom smluvním státě a tam vykonatelná vyžadují výkon v jiném smluvním státě, budou na návrh zainteresované strany prohlášena za vykonatelná nebo budou registrována pro účely výkonu v tomto jiném státě podle jeho procesních
* Článek 26 - Kromě přezkumu, který je nutný při postupu podle předchozích článků, nelze věcně přezkoumávat přijaté opatření.
* Článek 27 - Opatření přijatá v jednom smluvním státě, která byla prohlášena za vykonatelná nebo registrovaná pro účely výkonu v jiném smluvním státě, budou vykonána v tomto jiném státě tak, jako by byla přijata orgány tohoto státu. Výkon se řídí právem dožádaného stát
* Článek 28 - 1. Každý smluvní stát určí ústřední orgán, který pověří plněním úkolů uložených Úmluvou.
* Článek 29 - 1. Ústřední orgány budou vzájemně spolupracovat a zajišťovat spolupráci mezi příslušnými orgány svých států za účelem dosažení cílů této Úmluvy.
* Článek 30 - Ústřední orgán smluvního státu, buď přímo nebo prostřednictvím státních nebo jiných orgánů, přijme vhodná opatření k:
* Článek 31 - Příslušné orgány smluvního státu mohou podporovat, buď přímo nebo prostřednictvím jiných orgánů, použití mediace, konciliace a obdobných prostředků pro dosažení smírných řešení na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku v situacích, na které se vztahuje
* Článek 32 - 1. Pokud se zvažuje opatření na ochranu, mohou orgány příslušné podle této Úmluvy, jestliže to vyžaduje situace dospělé osoby, požádat kterýkoliv orgán v jiném smluvním státě, který má k dispozici informace relevantní pro ochranu této dospělé osoby, aby ty
* Článek 33 - 1. Jestliže orgán mající pravomoc podle článků 5 až 8 uvažuje o umístění dospělé osoby v zařízení nebo na jiném místě, kde je možno poskytnout ochranu, a jestliže se má takové umístění uskutečnit v jiném smluvním státě, musí to nejprve projednat s ústřední
* Článek 34 - V případě, že je dospělá osoba vystavena vážnému nebezpečí, jsou-li příslušné orgány smluvního státu, v němž byla přijata nebo se uvažuje o opatřeních na ochranu této dospělé osoby, informovány, že dospělá osoba změnila bydliště anebo že se tato dospělá os
* Článek 35 - Orgán nebude požadovat nebo postupovat žádné informace podle této kapitoly, pokud by to podle jeho názoru mohlo způsobit, že by dospělá osoba nebo její majetek byly vystaveny nebezpečí, anebo že by to představovalo vážné ohrožení osobní svobody nebo života
* Článek 36 - 1. Aniž by to omezovalo možnost uložit přiměřené poplatky za obstarání služeb, ústřední a jiné státní orgány smluvních států nesou vlastní náklady vzniklé při postupu podle ustanovení této kapitoly.
* Článek 37 - Kterýkoliv smluvní stát může uzavřít dohody s jedním nebo s více smluvními státy za účelem usnadnění postupu podle této kapitoly při jejich vzájemných stycích. Státy, jež takovou dohodu uzavřou, zašlou její kopii depozitáři Úmluvy.
* Článek 38 - 1. Orgány smluvního státu, ve kterém bylo přijato opatření na ochranu nebo potvrzena plná moc k zastupování, mohou vystavit osobě pověřené ochranou dospělé osoby nebo jejího majetku, na její žádost potvrzení s uvedením rozsahu, v němž může tato osoba jedna
* Článek 39 - Osobní údaje shromážděné nebo postoupené podle této Úmluvy mohou být použity pouze pro ty účely, pro něž byly shromážděny nebo postoupeny.
* Článek 40 - Orgány, jimž byly informace postoupeny, zajistí, že s nimi bude nakládáno jako s důvěrnými, v souladu s právními předpisy svého státu.
* Článek 41 - Veškeré doklady zaslané nebo vydané podle této Úmluvy budou osvobozeny od legalizace nebo jiných obdobných formalit.
* Článek 42 - Každý smluvní stát stanoví orgány, kterým budou zasílány žádosti podle článku 8 a článku 33.
* Článek 43 - 1. Určení orgánů uvedených v článku 28 a v článku 42 budou sdělena Stálému úřadu Haagské konference mezinárodního práva soukromého, a to nejpozději v den uložení ratifikační listiny, přijetí nebo schválení Úmluvy nebo přistoupení k Úmluvě. Veškeré případné
* Článek 44 - Smluvní stát, v němž platí různé právní systémy nebo soubory právních předpisů pro ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku, nebude povinen použít pravidel Úmluvy v případech kolizí mezi těmito různými systémy nebo soubory právních předpisů.
* Článek 45 - Ve vztahu ke státu, ve kterém platí v různých územních celcích dva nebo více právních systémů nebo souborů právních předpisů pro záležitosti upravené touto Úmluvou:
* Článek 46 - Pro určení rozhodného práva podle kapitoly III, ve vztahu ke státu, který se skládá ze dvou nebo více územních celků, z nichž každý má svůj vlastní právní systém nebo vlastní soubor právních předpisů pro záležitosti upravené touto Úmluvou, platí následujíc
* Článek 47 - Pro účely určení rozhodného práva podle kapitoly III, ve vztahu ke státu, který má dva nebo více právních systémů nebo souborů právních předpisů platných pro různé kategorie osob ohledně záležitostí upravených touto Úmluvou, platí tato pravidla:
* Článek 48 - Ve vztahu mezi smluvními státy tato Úmluva nahrazuje Úmluvu o zákazu a podobných opatřeních, jež byla podepsána dne 17. července 1905 v Haagu.
* Článek 49 - 1. Tato Úmluva nenahrazuje jiné mezinárodní smlouvy, jejichž stranami jsou smluvní státy, a jež obsahují ustanovení o záležitostech upravených touto Úmluvou, pokud smluvní státy neučiní opačné prohlášení ohledně takové smlouvy.
* Článek 50 - 1. Úmluva se na opatření bude vztahovat pouze tehdy, jestliže tato opatření byla v určitém státě přijata poté, co Úmluva vstoupila pro tento stát v platnost.
* Článek 51 - 1. Sdělení zasílaná ústřednímu orgánu nebo jinému orgánu smluvního státu musí být v původním jazyce a musí být opatřena překladem do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků tohoto jiného státu nebo, pokud to není možné, překladem do francouzštiny ne
* Článek 52 - Generální tajemník Haagské konference mezinárodního práva soukromého bude pravidelně svolávat Zvláštní komisi, aby posoudila provádění Úmluvy v praxi.
* Článek 53 - 1. Úmluva bude otevřena k podpisu státům, které byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého dne 2. října 1999.
* Článek 54 - 1. Kterýkoliv jiný stát může přistoupit k Úmluvě poté, co tato vstoupí v platnost podle článku 57 odst. 1.
* Článek 55 - 1. Pokud má stát dva nebo více územních celků, v nichž platí různé právní systémy v záležitostech upravených touto Úmluvou, může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že se Úmluva vztahuje na všechny jeho územní celky, nebo j
* Článek 56 - 1. Každý stát může nejpozději při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, nebo při prohlášení podle článku 55, učinit výhradu podle článku 51 odst. 2. Jiné výhrady nejsou přípustné.
* Článek 57 - 1. Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení podle článku 53.
* Článek 58 - 1. Členský stát Úmluvy ji může vypovědět písemnou notifikací zaslanou depozitáři. Vypovězení se může týkat také jen určitých územních celků, na které se Úmluva vztahovala.
* Článek 59 - Depozitář bude notifikovat členským státům Haagské konference mezinárodního práva soukromého a státům, které přistoupily podle článku 54, následující:
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 2012
68
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. ledna 2000 byla v Haagu přijata Úmluva o mezinárodní ochraně dospělých osob.
Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 1. dubna 2009.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u vlády Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 18. dubna 2012.
Při ratifikaci Úmluvy byla v souladu s čl. 56 Úmluvy učiněna výhrada, již umožňuje čl. 51 odst. 2 Úmluvy, a pro překlady sdělení zasílaných ústřednímu nebo jinému orgánu České republiky vylučuje možnost použití francouzského jazyka.
Při ratifikaci Úmluvy bylo rovněž učiněno oznámení, že v souladu s čl. 28 odst. 1 Úmluvy určila Česká republika jako ústřední orgán Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2. Žádosti podle čl. 8 a čl. 33 Úmluvy mají být zasílány tomuto ústřednímu orgánu.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 57 odst. 1 dne 1. ledna 2009. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odst. 2 písm. a) téhož článku dne 1. srpna 2012.
Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
ÚMLUVA O MEZINÁRODNÍ OCHRANĚ DOSPĚLÝCH OSOB
(Uzavřena dne 13. ledna 2000)
Signatářské státy této Úmluvy,
uvažujíce o potřebě zajistit v mezinárodních situacích ochranu dospělých osob, které z důvodu postižení nebo nedostatečně vyvinutých schopností nedokáží chránit své zájmy;
přejíce si předcházet rozporům mezi svými právními systémy týkajícími se pravomoci soudů, použitelného práva, uznávání a výkonu opatření na ochranu dospělých osob;
uvědomujíce si význam mezinárodní spolupráce pro ochranu dospělých osob;
potvrzujíce, že zájem dospělého a respektování jeho důstojnosti a samostatnosti musejí být brány v úvahu v prvé řadě,
se dohodly na následujícím:
KAPITOLA I
\\- PŘEDMĚT ÚMLUVY
Článek 1
1.
Tato Úmluva se vztahuje na ochranu dospělých osob v mezinárodních situacích, které z důvodu postižení nebo nedostatečně vyvinutých schopností nedokáží chránit své zájmy.
2.
Její cíle jsou:
a)
určit stát, jehož orgány mají pravomoc přijímat opatření na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku;
b)
určit, jakého práva mají tyto orgány při výkonu své pravomoci používat;
c)
stanovit právo použitelné pro právní zastoupení dospělé osoby;
d)
zajistit uznávání a výkon těchto opatření na ochranu ve všech smluvních státech;
e)
zajistit mezi orgány smluvních států spolupráci nezbytnou k dosažení cílů této Úmluvy.
Článek 2
1.
Pro účely této Úmluvy se za dospělou považuje osoba, jež dosáhla 18 let věku.
2.
Úmluva se rovněž vztahuje na opatření týkající se dospělé osoby, jež v době, kdy byla taková opatření přijata, ještě nedosáhla 18 let věku.
Článek 3
Opatření uvedená v článku 1 se mohou týkat zejména:
a)
rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům nebo o omezení způsobilosti k právním úkonům, zavedení ochranného režimu;
b)
umístění dospělé osoby pod ochranu soudního nebo správního orgánu;
c)
opatrovnictví, poručnictví a obdobných institutů;
d)
jmenování a funkcí osoby nebo orgánu majících na starosti dospělou osobu nebo její majetek, zastupujících dospělou osobu nebo poskytujících takové dospělé osobě pomoc;
e)
umístění dospělé osoby do zařízení nebo jiného místa, kde je možno zajistit ochranu dospělé osoby;
f)
správy a ochrany majetku dospělé osoby nebo dispozice s ním;
g)
oprávnění ke konkrétnímu zásahu na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku.
Článek 4
1.
Úmluva se nevztahuje na:
a)
výživné;
b)
uzavření, prohlášení za neplatné a rozvod manželství nebo obdobného svazku, rovněž se nevztahuje na soudní rozluku;
c)
majetkové režimy vztahující se k manželství či obdobným svazkům;
d)
svěřenství nebo dědictví;
e)
sociální zabezpečení;
f)
veřejná opatření všeobecné povahy v záležitostech týkajících se zdravotnictví;
g)
opatření přijímaná vůči určité osobě v důsledku trestných činůtrestných činů spáchaných touto osobou;
h)
rozhodnutí o právu na azyl a imigraci;
i)
opatření související výlučně s veřejnou bezpečností.
2.
Vynětí podle odstavce 1 se nevztahuje na určení osoby, která je oprávněna jednat v těchto věcech jako právní zástupce dospělé osoby.
KAPITOLA II
\\- PRAVOMOC
Článek 5
1.
Soudní nebo správní orgány smluvního státu obvyklého bydliště dospělé osoby mají pravomoc přijímat opatření na ochranu této dospělé osoby nebo jejího majetku.
2.
V případě změny obvyklého bydliště dospělé osoby do jiného smluvního státu, mají pravomoc orgány státu nového obvyklého bydliště dospělé osoby.
Článek 6
1.
Vůči dospělým osobám, které jsou uprchlíky, a dospělým osobám, jež byly v důsledku nepokojů v jejich státě vysídleny, vykonávají pravomoci podle článku 5 odst. 1 orgány smluvního státu, na jehož území se tyto dospělé osoby v důsledku jejich vysídlení nacházejí.
2.
Ustanovení předchozího odstavce se rovněž vztahuje na dospělé osoby, jejichž obvyklé bydliště nelze zjistit.
Článek 7
1.
S výjimkou dospělých osob, které jsou uprchlíky, nebo dospělých osob, jež byly v důsledku nepokojů ve státě, jehož jsou státními občany, vysídleny, mají orgány smluvního státu, jehož je dospělá osoba státním občanem, pravomoc přijímat opatření na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku, jestliže se domnívají, že mají lepší předpoklady pro posouzení zájmů této dospělé osoby, a pokud o tom předem informují orgány mající pravomoc podle článku 5 nebo článku 6 odst. 2.
2.
Tato pravomoc se neuplatní, pokud orgány mající pravomoc podle článku 5, článku 6 odst. 2, nebo podle článku 8 informovaly orgány státu, jehož je dospělá osoba státním občanem, že přijaly opatření, jež si situace vyžadovala, nebo se rozhodly, že není třeba přijímat žádná opatření, nebo že u těchto orgánů probíhá příslušné řízení.
3.
Opatření přijatá podle odstavce 1 pozbudou účinnosti, jakmile orgány mající pravomoc podle článku 5, článku 6 odst. 2, nebo článku 8 přijmou opatření, jež si určitá situace vyžaduje, nebo se rozhodnou, že není třeba přijímat žádná opatření. O tom budou tyto orgány informovat orgány, jež přijaly opatření v souladu s odstavcem 1.
Článek 8
1.
Jestliže se orgány smluvního státu mající pravomoc podle článku 5 nebo článku 6 domnívají, že je to v zájmu dospělé osoby, mohou ze svého vlastního podnětu nebo na žádost orgánu jiného smluvního státu, požádat orgán jednoho ze států uvedených v odstavci 2, aby přijal opatření na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku. Žádost se může týkat všech nebo jen některých aspektů takové ochrany.
2.
Smluvní státy, jejichž orgány mohou být požádány v souladu s předchozím odstavcem, jsou následující:
a)
stát, jehož je dospělá osoba státním občanem;
b)
stát předchozího obvyklého bydliště dospělé osoby;
c)
stát, na jehož území se nachází majetek dospělé osoby;
d)
stát, jehož orgány si písemnou formou zvolila dospělá osoba, aby přijaly opatření na její ochranu;
e)
stát obvyklého bydliště osoby blízké dospělé osobě, jež je ochotna zajistit ochranu této dospělé osoby;
f)
stát, na jehož území se nachází dospělá osoba, pokud jde o ochranu této dospělé osoby.
3.
Pokud orgán určený podle předchozích odstavců nebude souhlasit s tím, aby na něj byla pravomoc delegována, mají nadále pravomoc orgány smluvního státu určeného podle článku 5 nebo článku 6.
Článek 9
Orgány smluvního státu, na jehož území se nachází majetek dospělé osoby, mají pravomoc přijímat opatření týkající se ochrany tohoto majetku v rozsahu, v jakém jsou taková opatření slučitelná s opatřeními přijatými orgány majícími pravomoc podle článků 5 až 8.
Článek 10
1.
Ve všech naléhavých případech orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dospělá osoba nebo majetek patřící této dospělé osobě, mají pravomoc přijmout nezbytná opatření na ochranu.
2.
Opatření přijatá podle předchozího odstavce ohledně dospělé osoby s obvyklým bydlištěm ve smluvním státě pozbudou účinnosti, jakmile orgány mající pravomoc podle článků 5 až 9 přijmou opatření, která situace vyžaduje.
3.
Opatření přijatá podle odstavce 1 ohledně dospělé osoby s obvyklým bydlištěm v nesmluvním státě pozbudou účinnosti v každém smluvním státě, jakmile jsou opatření, která situace vyžadovala a jež byla přijata orgány jiného státu, v dotyčném smluvním státě uznána.
4.
Orgány, jež přijaly opatření podle odstavce 1, budou, pokud to bude možné, informovat o přijatých opatřeních orgány smluvního státu obvyklého bydliště dospělé osoby.
Článek 11
1.
Ve výjimečných případech mají orgány smluvního státu, na jehož území se nachází dospělá osoba, pravomoc přijímat dočasná opatření na ochranu této dospělé osoby, která mají územní účinnost omezenou na dotyčný stát, pokud jsou tato opatření slučitelná s opatřeními již přijatými orgány, které mají pravomoc podle článků 5 až 8, a pokud o nich byly předem informovány orgány mající pravomoc podle článku 5.
2.
Opatření přijatá podle předchozího odstavce ohledně dospělé osoby s obvyklým bydlištěm ve smluvním státě pozbudou účinnosti, jakmile orgány mající pravomoc podle článků 5 až 8 přijaly rozhodnutí ohledně opatření na ochranu, která situace vyžaduje.
Článek 12
S výjimkou uvedenou v článku 7 odst. 3, opatření přijatá podle článků 5 až 9 zůstanou v platnosti ve svém rozsahu, i když v důsledku změny okolností odpadl důvod, který založil pravomoc, dokud orgány mající pravomoc podle Úmluvy nezměnily, nenahradily nebo nezrušily taková opatření.
KAPITOLA III
\\- POUŽITELNÉ PRÁVO
Článek 13
1.
Při výkonu pravomoci podle ustanovení kapitoly II použijí orgány smluvních států své vlastní právo.
2.
Pokud to však ochrana dospělé osoby nebo jejího majetku vyžaduje, mohou výjimečně použít nebo přihlédnout k právu jiného státu, k němuž má daná situace podstatný vztah.
Článek 14
Pokud se opatření přijaté v jednom smluvním státě provádí v jiném smluvním státě, podmínky jeho provádění se řídí právem tohoto jiného státu.
Článek 15
1.
Existence, rozsah, změna a zánik plné moci k zastupování udělené dospělou osobou, buď na základě smlouvy nebo jednostranným úkonem, jež má být uplatněna v případě, že tato dospělá osoba nebude schopna chránit své zájmy, se řídí právem státu obvyklého bydliště dospělé osoby v době sepsání smlouvy nebo provedení úkonu, pokud nebyl v písemné formě výslovně zvolen jeden z právních řádů uvedených v odstavci 2.
2.
Státy, jejichž právní řád lze zvolit, jsou:
a)
stát, jehož je dospělá osoba státním občanem;
b)
stát předchozího obvyklého bydliště dospělé osoby;
c)
ve vztahu k majetku dospělé osoby stát, v němž se nachází tento majetek.
3.
Způsob výkonu plné moci k zastupování se řídí právem státu, v němž se tato plná moc vykonává.
Článek 16
Pokud není plná moc k zastupování uvedená v článku 15 vykonávána způsobem, který by dostatečně zajistil ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku, může být tato plná moc zrušena nebo změněna na základě opatření přijatých orgánem majícím pravomoc podle této Úmluvy. Bude-li taková plná moc k zastupování zrušena nebo změněna, je třeba přihlédnout v co možná největším rozsahu k právu určenému podle článku 15.
Článek 17
1.
Platnost právního úkonu mezi třetí stranou a jinou osobou, která je oprávněna jednat jako zástupce dospělé osoby podle práva státu, ve kterém byl úkon učiněn, nemůže být popřena a třetí strana nemůže nést odpovědnost pouze z důvodu, že jiná osoba nebyla oprávněna jednat jako zástupce dospělé osoby podle práva, na které odkazují ustanovení této kapitoly, ledaže by třetí strana věděla nebo musela vědět, že se způsobilost k takovému úkonu řídí podle tohoto posledně uvedeného práva.
2.
Ustanovení předchozího odstavce se použije pouze tehdy, jestliže úkon byl učiněn mezi osobami nacházejícími se na území stejného státu.
Článek 18
Ustanovení této kapitoly se použijí, i když právo, na které odkazují, je právem nesmluvního státu.
Článek 19
V této kapitole pojem „právo“ znamená právo platné ve státě, s výjimkou jeho kolizních norem.
Článek 20
Tato kapitola nebrání použití takových ustanovení právních předpisů, která se ve státě, v němž má být chráněna dospělá osoba, musí použít vždy, bez ohledu na to, které právo by bylo jinak použitelné.
Článek 21
Použití práva, na které odkazují ustanovení této kapitoly, může být odmítnuto pouze tehdy, pokud by jeho použití bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem.
KAPITOLA IV
\\- UZNÁNÍ A VÝKON
Článek 22
1.
Opatření přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech ostatních smluvních státech.
2.
Uznání však může být odmítnuto:
a)
jestliže opatření bylo přijato orgánem, jehož pravomoc se nezakládá nebo není v souladu s některým z důvodů uvedených v kapitole II;
b)
jestliže opatření bylo přijato, s výjimkou naléhavého případu, v soudním nebo správním řízení, aniž by dospělá osoba dostala příležitost být slyšena, čímž byly porušeny základní zásady řízení dožádaného státu;
c)
jestliže toto uznání je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného státu nebo je v rozporu s ustanoveními právních předpisů státu, jež se musí použít vždy, bez ohledu na to, které právo by bylo jinak použitelné;
d)
jestliže opatření je neslučitelné s pozdějším opatřením přijatým v nesmluvním státě, který by měl jinak pravomoc podle článků 5 až 9, pokud toto pozdější opatření splňuje požadavky pro uznání v dožádaném státě;
e)
jestliže nebyl dodržen postup podle článku 33.
Článek 23
Aniž by byla dotčena ustanovení článku 22 odst. 1, zainteresovaná osoba může požadovat na příslušných orgánech smluvního státu, aby rozhodly o uznání nebo neuznání opatření přijatého v jiném smluvním státě. Postup se řídí právem dožádaného státu.
Článek 24
Orgán dožádaného státu je vázán skutkovými zjištěními, na jejichž základě orgán státu, v němž bylo opatření přijato, založil svou pravomoc.
Článek 25
1.
Jestliže opatření přijatá v jednom smluvním státě a tam vykonatelná vyžadují výkon v jiném smluvním státě, budou na návrh zainteresované strany prohlášena za vykonatelná nebo budou registrována pro účely výkonu v tomto jiném státě podle jeho procesních předpisů.
2.
Každý smluvní stát použije k prohlášení vykonatelnosti nebo registrace jednoduchého a rychlého řízení.
3.
Prohlášení vykonatelnosti nebo registrace může být zamítnuto pouze z důvodů uvedených v článku 22 odst. 2.
Článek 26
Kromě přezkumu, který je nutný při postupu podle předchozích článků, nelze věcně přezkoumávat přijaté opatření.
Článek 27
Opatření přijatá v jednom smluvním státě, která byla prohlášena za vykonatelná nebo registrovaná pro účely výkonu v jiném smluvním státě, budou vykonána v tomto jiném státě tak, jako by byla přijata orgány tohoto státu. Výkon se řídí právem dožádaného státu v rozsahu stanoveném tímto právem.
KAPITOLA V
\\- SPOLUPRÁCE
Článek 28
1.
Každý smluvní stát určí ústřední orgán, který pověří plněním úkolů uložených Úmluvou.
2.
Federální státy, státy s více než jedním právním systémem nebo státy mající autonomní územní jednotky mohou ustanovit více než jeden ústřední orgán a specifikovat územní nebo personální rozsah jejich funkcí. Stát, který ustanoví více než jeden ústřední orgán, určí jeden z nich jako ústřední orgán, kterému budou zasílána veškerá sdělení k postoupení příslušným ústředním orgánům v tomto státě.
Článek 29
1.
Ústřední orgány budou vzájemně spolupracovat a zajišťovat spolupráci mezi příslušnými orgány svých států za účelem dosažení cílů této Úmluvy.
2.
V souvislosti s aplikací této Úmluvy přijmou příslušné kroky k tomu, aby byly zajištěny informace týkající se zákonů a služeb dostupných v jejich státech v oblasti ochrany dospělých osob.
Článek 30
Ústřední orgán smluvního státu, buď přímo nebo prostřednictvím státních nebo jiných orgánů, přijme vhodná opatření k:
a)
usnadnění vzájemného styku mezi příslušnými orgány v situacích, na které se vztahuje tato Úmluva, a to veškerými prostředky;
b)
poskytnutí pomoci, na žádost příslušného orgánu jiného smluvního státu, při zjišťování pobytu dospělé osoby, která se na území tohoto státu zřejmě nachází a potřebuje ochranu na území dožádaného státu.
Článek 31
Příslušné orgány smluvního státu mohou podporovat, buď přímo nebo prostřednictvím jiných orgánů, použití mediacemediace, konciliace a obdobných prostředků pro dosažení smírných řešení na ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku v situacích, na které se vztahuje tato Úmluva.
Článek 32
1.
Pokud se zvažuje opatření na ochranu, mohou orgány příslušné podle této Úmluvy, jestliže to vyžaduje situace dospělé osoby, požádat kterýkoliv orgán v jiném smluvním státě, který má k dispozici informace relevantní pro ochranu této dospělé osoby, aby tyto informace sdělil.
2.
Každý smluvní stát může prohlásit, že dožádání podle odstavce 1 se doručují jeho orgánům pouze prostřednictvím jeho ústředního orgánu.
3.
Příslušné orgány smluvního státu mohou žádat orgány jiného smluvního státu o pomoc při provádění opatření na ochranu přijatých podle této Úmluvy.
Článek 33
1.
Jestliže orgán mající pravomoc podle článků 5 až 8 uvažuje o umístění dospělé osoby v zařízení nebo na jiném místě, kde je možno poskytnout ochranu, a jestliže se má takové umístění uskutečnit v jiném smluvním státě, musí to nejprve projednat s ústředním orgánem anebo s jiným příslušným orgánem tohoto jiného smluvního státu. Za tím účelem zašle zprávu o dospělé osobě spolu s důvody pro navrhované umístění.
2.
Rozhodnutí o umístění nemůže být v dožadujícím státě vydáno, jestliže ústřední orgán nebo jiný příslušný orgán dožádaného státu sdělí v přiměřeném čase svůj nesouhlas.
Článek 34
V případě, že je dospělá osoba vystavena vážnému nebezpečí, jsou-li příslušné orgány smluvního státu, v němž byla přijata nebo se uvažuje o opatřeních na ochranu této dospělé osoby, informovány, že dospělá osoba změnila bydliště anebo že se tato dospělá osoba nachází v jiném státě, musí informovat orgány tohoto jiného státu o vzniklém nebezpečí a o přijatých nebo zvažovaných opatřeních.
Článek 35
Orgán nebude požadovat nebo postupovat žádné informace podle této kapitoly, pokud by to podle jeho názoru mohlo způsobit, že by dospělá osoba nebo její majetek byly vystaveny nebezpečí, anebo že by to představovalo vážné ohrožení osobní svobody nebo života rodinného příslušníka této dospělé osoby.
Článek 36
1.
Aniž by to omezovalo možnost uložit přiměřené poplatky za obstarání služeb, ústřední a jiné státní orgány smluvních států nesou vlastní náklady vzniklé při postupu podle ustanovení této kapitoly.
2.
Kterýkoliv smluvní stát může uzavřít dohody s jedním nebo s více smluvními státy týkající se rozdělení nákladů.
Článek 37
Kterýkoliv smluvní stát může uzavřít dohody s jedním nebo s více smluvními státy za účelem usnadnění postupu podle této kapitoly při jejich vzájemných stycích. Státy, jež takovou dohodu uzavřou, zašlou její kopii depozitáři Úmluvy.
KAPITOLA VI
\\- VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 38
1.
Orgány smluvního státu, ve kterém bylo přijato opatření na ochranu nebo potvrzena plná moc k zastupování, mohou vystavit osobě pověřené ochranou dospělé osoby nebo jejího majetku, na její žádost potvrzení s uvedením rozsahu, v němž může tato osoba jednat, a jí příslušející pravomoci.
2.
Platí domněnka, že rozsah oprávnění i pravomocí uvedených v potvrzení příslušejí této osobě od data uvedeného v potvrzení, pokud není prokázán opak.
3.
Každý smluvní stát určí orgány příslušné k vystavení tohoto potvrzení.
Článek 39
Osobní údajeOsobní údaje shromážděné nebo postoupené podle této Úmluvy mohou být použity pouze pro ty účely, pro něž byly shromážděny nebo postoupeny.
Článek 40
Orgány, jimž byly informace postoupeny, zajistí, že s nimi bude nakládáno jako s důvěrnými, v souladu s právními předpisy svého státu.
Článek 41
Veškeré doklady zaslané nebo vydané podle této Úmluvy budou osvobozeny od legalizace nebo jiných obdobných formalit.
Článek 42
Každý smluvní stát stanoví orgány, kterým budou zasílány žádosti podle článku 8 a článku 33.
Článek 43
1.
Určení orgánů uvedených v článku 28 a v článku 42 budou sdělena Stálému úřadu Haagské konference mezinárodního práva soukromého, a to nejpozději v den uložení ratifikační listiny, přijetí nebo schválení Úmluvy nebo přistoupení k Úmluvě. Veškeré případné změny musí být rovněž sděleny tomuto Stálému úřadu.
2.
Prohlášení podle článku 32 odst. 2 bude předáno depozitáři Úmluvy.
Článek 44
Smluvní stát, v němž platí různé právní systémy nebo soubory právních předpisů pro ochranu dospělé osoby nebo jejího majetku, nebude povinen použít pravidel Úmluvy v případech kolizí mezi těmito různými systémy nebo soubory právních předpisů.
Článek 45
Ve vztahu ke státu, ve kterém platí v různých územních celcích dva nebo více právních systémů nebo souborů právních předpisů pro záležitosti upravené touto Úmluvou:
a)
každý odkaz na obvyklé bydliště v tomto státě bude znamenat odkaz na obvyklé bydliště v územním celku;
b)
každý odkaz na přítomnost dospělé osoby v tomto státě bude znamenat odkaz na přítomnost v územním celku;
c)
každý odkaz na místo, kde se nachází majetek dospělé osoby v tomto státě, bude znamenat odkaz na místo, kde se majetek dospělé osoby nachází v územním celku;
d)
každý odkaz na stát, jehož je dospělá osoba státním občanem, bude znamenat odkaz na územní celek stanovený zákonem tohoto státu anebo, při neexistenci příslušných předpisů, na územní celek, ke kterému má dospělá osoba nejtěsnější vztah;
e)
každý odkaz na stát, jehož orgány si zvolila dospělá osoba, bude znamenat:
-
odkaz na územní celek, pokud si dospělá osoba zvolila orgány tohoto územního celku;
-
odkaz na územní celek, ke kterému má dospělá osoba nejtěsnější vztah, pokud si dospělá osoba zvolila orgány tohoto státu bez uvedení konkrétního územního celku v rámci tohoto státu;
f)
každý odkaz na právo státu, k němuž má situace významný vztah, bude znamenat odkaz na právo územního celku, k němuž má situace takový vztah;
g)
každý odkaz na právo, řízení nebo orgán státu, ve kterém bylo přijato opatření, bude znamenat odkaz na právo či řízení platné v územním celku nebo odkaz na orgán územního celku, ve kterém bylo takové opatření přijato;
h)
každý odkaz na právo, řízení nebo orgán dožádaného státu bude znamenat odkaz na právo či řízení platné v územním celku nebo odkaz na orgán územního celku, v němž se požaduje uznání nebo výkon;
i)
každý odkaz na stát, ve kterém má být provedeno opatření na ochranu, bude znamenat odkaz na územní celek, v němž má být toto opatření provedeno;
j)
každý odkaz na orgány státu, které mají jiné postavení než ústřední orgány, bude znamenat odkaz na orgány oprávněné jednat v rámci příslušného územního celku.
Článek 46
Pro určení rozhodného práva podle kapitoly III, ve vztahu ke státu, který se skládá ze dvou nebo více územních celků, z nichž každý má svůj vlastní právní systém nebo vlastní soubor právních předpisů pro záležitosti upravené touto Úmluvou, platí následující pravidla:
a)
existují-li v takovém státě platné předpisy určující, právo kterého územního celku se má použít, použije se právo tohoto územního celku;
b)
při neexistenci takových předpisů se použije právo příslušného územního celku, jak je stanoveno v článku 45.
Článek 47
Pro účely určení rozhodného práva podle kapitoly III, ve vztahu ke státu, který má dva nebo více právních systémů nebo souborů právních předpisů platných pro různé kategorie osob ohledně záležitostí upravených touto Úmluvou, platí tato pravidla:
a)
existují-li v takovém státě platné předpisy určující, které právo se použije, použije se toto právo;
b)
při neexistenci takových předpisů se použije právní systém nebo soubor právních předpisů, k nimž má dospělá osoba nejtěsnější vztah.
Článek 48
Ve vztahu mezi smluvními státy tato Úmluva nahrazuje Úmluvu o zákazu a podobných opatřeních, jež byla podepsána dne 17. července 1905 v Haagu.
Článek 49
1.
Tato Úmluva nenahrazuje jiné mezinárodní smlouvy, jejichž stranami jsou smluvní státy, a jež obsahují ustanovení o záležitostech upravených touto Úmluvou, pokud smluvní státy neučiní opačné prohlášení ohledně takové smlouvy.
2.
Tato Úmluva nebrání tomu, aby jeden nebo více smluvních států uzavřely dohody, které by ve vztahu k dospělým osobám majícím obvyklé bydliště v některém ze států, jež jsou smluvními stranami takových dohod, obsahovaly ustanovení o záležitostech upravených touto Úmluvou.
3.
Dohody, které budou uzavřeny jedním nebo více smluvními státy o záležitostech upravených touto Úmluvou, nemají vliv na použití ustanovení této Úmluvy ve vztahu těchto států k jiným smluvním státům.
4.
Předchozí odstavce se rovněž vztahují na jednotné právní předpisy, které jsou založeny na zvláštních vazbách regionálního nebo jiného charakteru mezi dotyčnými státy.
Článek 50
1.
Úmluva se na opatření bude vztahovat pouze tehdy, jestliže tato opatření byla v určitém státě přijata poté, co Úmluva vstoupila pro tento stát v platnost.
2.
Úmluva se použije pro uznání a výkon opatření přijatých po jejím vstupu v platnost mezi státem, v němž byla opatření přijata, a státem dožádaným.
3.
Úmluva se bude vztahovat od okamžiku vstupu v platnost v určitém smluvním státě na plné moci k zastupování, jež byly předtím uděleny v souladu a za podmínek stanovených v článku 15.
Článek 51
1.
Sdělení zasílaná ústřednímu orgánu nebo jinému orgánu smluvního státu musí být v původním jazyce a musí být opatřena překladem do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků tohoto jiného státu nebo, pokud to není možné, překladem do francouzštiny nebo angličtiny.
2.
Smluvní stát však může výhradou podle článku 56 vyloučit použití buď francouzštiny nebo angličtiny, nikoli však obou jazyků.
Článek 52
Generální tajemník Haagské konference mezinárodního práva soukromého bude pravidelně svolávat Zvláštní komisi, aby posoudila provádění Úmluvy v praxi.
KAPITOLA VII
\\- ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 53
1.
Úmluva bude otevřena k podpisu státům, které byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého dne 2. října 1999.
2.
Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy.
Článek 54
1.
Kterýkoliv jiný stát může přistoupit k Úmluvě poté, co tato vstoupí v platnost podle článku 57 odst. 1.
2.
Listina o přístupu bude uložena u depozitáře.
3.
Tento přístup bude platný pouze ve vztahu mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které nevznesly námitku proti přistoupení státu do šesti měsíců po obdržení notifikace uvedené v článku 59 písm. b). Tato námitka může být vznesena rovněž státy v době, kdy ratifikují, přijímají nebo schvalují Úmluvu po přístupu. Všechny tyto námitky budou notifikovány depozitáři.
Článek 55
1.
Pokud má stát dva nebo více územních celků, v nichž platí různé právní systémy v záležitostech upravených touto Úmluvou, může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že se Úmluva vztahuje na všechny jeho územní celky, nebo jen na jeden či více z nich, a může toto prohlášení kdykoliv měnit podáním jiného prohlášení.
2.
Všechna tato prohlášení budou notifikována depozitáři a musí v nich být výslovně stanoveny územní celky, na které se Úmluva vztahuje.
3.
Pokud stát neučiní žádné prohlášení podle tohoto článku, Úmluva se bude vztahovat na všechny územní celky tohoto státu.
Článek 56
1.
Každý stát může nejpozději při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, nebo při prohlášení podle článku 55, učinit výhradu podle článku 51 odst. 2. Jiné výhrady nejsou přípustné.
2.
Každý stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učinil. Toto odvolání musí být oznámeno depozitáři.
3.
Účinnost výhrady zaniká prvním dnem třetího kalendářního měsíce po oznámení uvedeném v předchozím odstavci.
Článek 57
1.
Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení podle článku 53.
2.
Dále pak Úmluva vstoupí v platnost:
a)
pro každý stát, který ji dodatečně ratifikuje, přijme nebo schválí, prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu;
b)
pro každý přistupující stát prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po uplynutí šestiměsíčního období uvedeného v článku 54 odst. 3;
c)
pro územní celek, na který se Úmluva vztahuje podle článku 55, prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po notifikaci uvedené v tomto článku.
Článek 58
1.
Členský stát Úmluvy ji může vypovědět písemnou notifikací zaslanou depozitáři. Vypovězení se může týkat také jen určitých územních celků, na které se Úmluva vztahovala.
2.
Vypovězení se stane účinným prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí dvanácti měsíců po obdržení notifikace depozitářem. Pokud je v notifikaci uvedena delší lhůta pro účinnost vypovězení, vypovězení se stane účinným po uplynutí této delší lhůty.
Článek 59
Depozitář bude notifikovat členským státům Haagské konference mezinárodního práva soukromého a státům, které přistoupily podle článku 54, následující:
a)
podpisy, ratifikace, přijetí a schválení uvedená v článku 53;
b)
přístupy a námitky vznesené proti přístupům uvedené v článku 54;
c)
den, kdy Úmluva vstoupí v platnost podle článku 57;
d)
prohlášení uvedená v článku 32 odst. 2 a v článku 55;
e)
dohody uvedené v článku 37;
f)
výhradu uvedenou v článku 51 odst. 2 a odvolání uvedené v článku 56 odst. 2;
g)
oznámení uvedená v článku 58.
Na důkaz čehož podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Haagu dne 13. ledna 2000 v anglickém a francouzském jazyce, oba texty jsou rovnocenně autentické, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech vlády Nizozemského království a jehož ověřená kopie bude zaslána diplomatickou cestou každému z členských států Haagské konference mezinárodního práva soukromého. |
Nařízení vlády č. 263/2012 Sb. | Nařízení vlády č. 263/2012 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 27. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 89/2012
* Čl. I - Nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění nařízení vlády č. 114/2008 Sb., nařízení vlády č. 45/2009 Sb., nařízení vlády č. 83/2009 Sb., nařízení vlády č. 480/2009 Sb., nařízení vlády č. 78/2010 Sb., naří
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2012
263
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 4. července 2012,
kterým se mění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 2c odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb. a zákona č. 291/2009 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb. a zákona č. 291/2009 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, ve znění nařízení vlády č. 114/2008 Sb., nařízení vlády č. 45/2009 Sb., nařízení vlády č. 83/2009 Sb., nařízení vlády č. 480/2009 Sb., nařízení vlády č. 78/2010 Sb., nařízení vlády č. 112/2010 Sb., nařízení vlády č. 369/2010 Sb., nařízení vlády č. 282/2011 Sb. a nařízení vlády č. 61/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 13 odst. 5 se slova „č. 103/2003 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
2.
V příloze č. 3 bodě 1 se slova „č. 103/2003 Sb., ve znění nařízení vlády č. 108/2008 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
3.
V příloze č. 3 bodě 2 se slova „č. 103/2003 Sb., ve znění nařízení vlády č. 108/2008 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
4.
V příloze č. 3 bodě 3 se slova „č. 103/2003 Sb., ve znění nařízení vlády č. 108/2008 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
5.
V příloze č. 3 bodě 4 se slova „č. 103/2003 Sb., ve znění nařízení vlády č. 108/2008 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
6.
V závěrečné části přílohy č. 3 se slova „č. 103/2003 Sb.“ nahrazují slovy „č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Bendl v. r. |
Nařízení vlády č. 262/2012 Sb. | Nařízení vlády č. 262/2012 Sb.
Nařízení vlády o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu
Vyhlášeno 27. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 89/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Stanovení zranitelných oblastí
* § 3 - Přezkoumání zranitelných oblastí
* § 4 - Akční program
* § 5 - Zemědělský pozemek a dusíkatá hnojivá látka
* § 6 - Období zákazu hnojení
* § 7 - Užití dusíkatých hnojivých látek podle půdně klimatických podmínek stanoviště
* § 7a - Bilance dusíku
* § 8 - Omezení užití organického dusíku
* § 9 - Skladování dusíkatých hnojivých látek ve zranitelných oblastech
* § 10 - Střídání plodin ve zranitelných oblastech
* § 11 - Hospodaření na svažitých zemědělských pozemcích
* § 12 - Hospodaření na zemědělských pozemcích sousedících s útvary povrchových vod
* § 14 - Zrušovací ustanovení
* § 15 - Účinnost č. 1 č. 2 k nařízení vlády č. 262/2012 Sb. č. 3 k nařízení vlády č. 262/2012 Sb. č. 4 č. 5 k nařízení vlády č. 262/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 7. 2024 (193/2024 Sb.)
262
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 4. července 2012
o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu
Vláda nařizuje podle § 33 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb., (dále jen „zákon“):
§ 1
Předmět úpravy
Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a stanoví zranitelné oblasti a akční program pro tyto oblasti.
§ 2
Stanovení zranitelných oblastí
Zranitelné oblasti jsou územně vymezeny katastrálními územímikatastrálními územími2), jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 k tomuto nařízení.
§ 3
Přezkoumání zranitelných oblastí
Přezkoumání vymezení zranitelných oblastí provádí Ministerstvo životního prostředí na základě identifikace povrchových nebo podzemních vod znečištěných nebo ohrožených dusičnany ze zemědělských zdrojů a po vyhodnocení těchto podkladů:
a)
výsledků zjišťování a hodnocení jakosti a množství povrchových a podzemních vod provedených správci povodí a pověřenými odbornými subjekty podle § 21 odst. 4 zákona,
b)
údajů ze sledování jakosti odebírané vody podle § 22 odst. 2 zákona,
c)
údajů o jakosti odebírané surové vody sledované provozovateli vodovodů podle jiných právních předpisů3).
§ 4
Akční program
(1)
Akční program se vztahuje na fyzické nebo právnické osoby, které provozují zemědělskou výrobu ve zranitelných oblastech, používají a skladují hnojiva a jsou zapsány do evidence podle zákona o zemědělství4) (dále jen „zemědělský podnikatel“).
(2)
Pokud se obchodní závodobchodní závod zemědělského podnikatele nachází ve zranitelné oblasti částečně,
a)
opatření akčního programu se vztahují na zemědělské pozemky podle § 5 nacházející se ve zranitelných oblastech,
b)
požadavky podle § 7a a § 8 odst. 1 se vztahují také na zemědělské pozemky v písmeni a) neuvedené a
c)
požadavky podle § 9 odst. 1 a 2 se vztahují na celý obchodní závodobchodní závod.
(3)
Akční program se, s výjimkou § 7a, nevztahuje na pěstování plodin ani na používání a skladování hnojiv pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví.
§ 5
Zemědělský pozemek a dusíkatá hnojivá látka
(1)
Zemědělským pozemkem se pro účely tohoto nařízení rozumí
a)
souvisle obhospodařovaná plocha zemědělské půdy, nebo
b)
díl půdního bloku nebo jeho část s jednou plodinou nebo směsí plodin, je-li zemědělský podnikatel zařazen v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství.
(2)
Dusíkatou hnojivou látkou se pro účely tohoto nařízení rozumí
a)
minerální dusíkatá hnojiva, a to minerální jednosložková dusíkatá hnojiva5) a minerální vícesložková hnojiva5) s obsahem dusíku,
b)
hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem, a to statková hnojiva6), jako je kejda a tekutý podíl po její mechanické separaci, hnojůvka, močůvka, silážní šťávy, trus drůbeže a drobných hospodářských zvířat s podestýlkou nebo bez podestýlky, výkaly, popřípadě moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jiném pobytu na zemědělském pozemku a organická nebo organominerální hnojiva5), v nichž je poměr uhlíku k dusíku nižší než 10, mimo masokostní moučku,
c)
hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem, a to statková hnojiva6), jako je hnůj nebo tuhý podíl kejdy po její mechanické separaci a organická nebo organominerální hnojiva5), v nichž je poměr uhlíku k dusíku roven nebo je vyšší než 10, a masokostní moučka,
d)
skliditelné rostlinné zbytky7), zejména sláma, chrást, plodina na zelené hnojení a tráva,
e)
upravené kaly8).
(3)
Pokud je zemědělský podnikatel zařazen v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství a díl půdního bloku, jímž prochází hranice zranitelné oblasti, se nachází výměrou větší než 2 ha ve zranitelné oblasti, je tento díl půdního bloku považován za díl půdního bloku nacházející se ve zranitelné oblasti.
(4)
Pokud zemědělský podnikatel není zařazen v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů podle zákona o zemědělství a zemědělský pozemek, jímž prochází hranice zranitelné oblasti, se nachází výměrou větší než 2 ha ve zranitelné oblasti, je tento zemědělský pozemek považován za zemědělský pozemek nacházející se ve zranitelné oblasti.
§ 6
Období zákazu hnojení
(1)
Období, ve kterých je ve zranitelných oblastech na orné půdě a trvalých travních porostech zakázáno používání dusíkatých hnojivých látek, jsou uvedena v tabulce č. 1 přílohy č. 2 k tomuto nařízení.
(2)
Období zákazu hnojení podle odstavce 1 se nevztahuje na hnojiva použitá k ozimým plodinám v aplikační dávce obsahující nejvýše 5 kg N/ha, na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku a na hnojení ploch ve sklenících, fóliovnících nebo pařeništích.
(3)
Výjimka ze zákazu hnojení podle odstavce 1 je možná u hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem na zemědělských pozemcích s průměrnou sklonitostí nepřevyšující 5 stupňů, a to v období nejdéle 14 dní od začátku období zákazu a ve dnech, kdy průměrná denní teplota vzduchu je vyšší než 5 °C. Tuto skutečnost podloženou měřením potvrzeným Českým hydrometeorologickým ústavem následně zemědělský podnikatel doloží pro účely kontroly Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému.
(4)
Jestliže dojde v obchodním závoděobchodním závodě k havarijní situaci, postupuje se podle vyhlášky č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, ve znění pozdějších předpisů, a zákaz hnojení podle odstavce 1 se nepoužije.
§ 7
Užití dusíkatých hnojivých látek podle půdně klimatických podmínek stanoviště
(1)
Způsob užití dusíkatých hnojivých látek určí zemědělský podnikatel podle potřeb jednotlivých plodin a kultur na konkrétních stanovištích a podle pěstitelských podmínek. Pro přívod dusíku jsou stanoveny limity v tabulkách č. 4 až 6 v příloze č. 3 k tomuto nařízení, tyto limity je nutné dodržet na jednotlivých zemědělských pozemcích. Při nižších dosahovaných výnosech je třeba s ohledem na požadavky § 7a přívod dusíku poměrně snížit.
(2)
Limity přívodu dusíku k jednotlivým plodinám uvedené v tabulce č. 4 v příloze č. 3 k tomuto nařízení, závisí na začlenění zemědělského pozemku do jedné ze tří výnosových hladin uvedených v tabulkách č. 1 až 3 v příloze č. 3 k tomuto nařízení, a to s využitím systému bonitovaných půdně ekologických jednotek stanovených podle vyhlášky č. 227/2018 Sb., o charakteristice bonitovaných půdně ekologických jednotek a postupu pro jejich vedení a aktualizaci.
(3)
Na zemědělském pozemku lze hnojit podle limitů pro vyšší výnosovou hladinu, než do jaké je pozemek zařazen podle odstavce 2, pokud zemědělský podnikatel na základě jím vedené evidence pro účely kontroly doloží Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému údaje o maximálních výnosech všech plodin na zemědělském pozemku nejméně za posledních 5 kalendářních let. Výnosů odpovídajících vyšší výnosové hladině dosáhne v těchto letech nejméně třikrát.
(4)
Plodiny a kultury neuvedené v tabulkách č. 4 až 6 v příloze č. 3 k tomuto nařízení nemají stanovený limit přívodu dusíku a hnojí se podle jejich potřeby na konkrétních stanovištích a podle pěstitelských podmínek. Limity přívodu dusíku pro zeleninu se použijí pouze v případě jejího pěstování na orné půdě.
(5)
Za účelem dodržení limitu přívodu dusíku se postupuje takto:
a)
při pěstování plodin ve směsi je limit přívodu dusíku určen jeho nejvyšší hodnotou u konkrétní plodiny ve směsi, do přívodu dusíku k plodině založené podsevem se nezapočítá přívod dusíku ke krycí plodině a v případě zapravení porostu z důvodů jeho poškození se přívod dusíku z předchozího hnojení k zapravené plodině nezapočítá do přívodu dusíku k náhradní plodině,
b)
v případě hnojení k podpoře rozkladu slámy nebo k meziplodině se do přívodu dusíku k následně pěstované plodině
1.
nezapočítá dusík z minerálních hnojiv a hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem použitých k podpoře rozkladu slámy nebo k meziplodině, nebo
2.
započítá dusík z hnojiv s pomalu uvolnitelným dusíkem a upravených kalů použitých k podpoře rozkladu slámy nebo k meziplodině,
c)
do přívodu dusíku se započítá celkový dusík z minerálních hnojiv a dusík využitelný pěstovanou plodinou v prvním roce, a to
1.
30 % z celkového dusíku hnojiv s pomalu uvolnitelným dusíkem a upravených kalů,
2.
60 % z celkového dusíku hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem, s výjimkou kejdy prasat, nebo
3.
70 % z celkového dusíku kejdy prasat,
d)
do přívodu dusíku se započítá dusík využitelný v prvním roce plodinou následující po plodině vázající vzdušný dusík podle přílohy č. 4 k tomuto nařízení pěstované jako hlavní plodina, a to
1.
50 kg N/ha po jeteli nebo vojtěšce, nebo
2.
25 kg N/ha po ostatních plodinách vázajících vzdušný dusík nebo směsích plodin vázajících vzdušný dusík s jinými plodinami, a
e)
pro určení přívodu dusíku do půdy se použijí hodnoty získané vlastním rozborem, který není starší než 1 rok, údaje z označení hnojiva nebo upraveného kalu, případně údaje stanovené v příloze č. 3 k vyhlášce č. 377/2013 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění pozdějších předpisů.
(6)
Požadavky na hnojení zeleniny pěstované na celkové ploše větší než 20 ha jsou tyto:
a)
rozbor vzorku půdy odebraného z každé plochy zemědělského pozemku se zeleninou, a to z půdního profilu minimálně do hloubky 30 cm pro zjištění obsahu minerálního dusíku, se provede před každým výsevem nebo výsadbou zeleniny v příslušném kalendářním roce,
b)
obsah minerálního dusíku v půdě přesahující 30 kg N/ha zjištěný rozborem podle písmene a) se započte do limitu uvedeného v tabulce č. 6 v příloze č. 3 k tomuto nařízení,
c)
odběry a rozbory vzorků půdy provede osoba odborně způsobilá, která má osvědčení o akreditaci podle § 16 zákona o technických požadavcích na výrobky, nebo pověřená osoba podle § 10 zákona o hnojivech,
d)
záznamy o výsledcích rozborů jsou uchovány nejméně po dobu 7 kalendářních let následujících po roce, ve kterém byl rozbor proveden, a
e)
dusík využitelný pěstovanou plodinou v prvním roce vypočtený podle odstavce 5 písm. c) se do přívodu dusíku započte pouze z hnojiv aplikovaných až po datu odběru vzorků půdy.
(7)
Omezení dávek dusíku na orné půdě v období po sklizni hlavní plodiny, které je stanoveno v tabulce č. 6 v příloze č. 2 k tomuto nařízení,
a)
se vztahuje k období od 15. června příslušného kalendářního roku do začátku období zákazu hnojení uvedeného v § 6,
b)
závisí na začlenění zemědělského pozemku do jednoho ze tří aplikačních pásem podle rizika vyplavení dusičnanů z půdního profilu vymezených v tabulkách č. 2 až 5 v příloze č. 2 k tomuto nařízení, s využitím systému bonitovaných půdně ekologických jednotek stanovených vyhláškou č. 227/2018 Sb.,
c)
se týká hnojení k následným ozimým plodinám, meziplodinám, podpoře rozkladu slámy nebo k následným jarním plodinám a
d)
se vztahuje pouze na minerální dusíkatá hnojiva a hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem.
(8)
Pro stanovení dávek dusíku podle tabulky č. 6 v příloze č. 2 k tomuto nařízení v období po sklizni hlavní plodiny se postupuje takto:
a)
maximální celkové dávky stanovené pro jednotlivé způsoby hnojení a hnojiva podle písmen A a B nelze mezi sebou sčítat,
b)
v případě použití hnojiv k podpoře rozkladu slámy je navíc možné použít ve hnojivech podle písmen A a B nejvýše 30 kg N/ha ke hnojení řepky ozimé,
c)
v rámci jednoho způsobu hnojení je možné dělení celkové dávky na dílčí dávky a
d)
kombinování dílčích dávek při dodržení maximální celkové dávky dusíku je možné mezi hnojivy podle písmen A a B při přepočtu dusíku v poměru 1 : 1,7.
(9)
Za hnojení na podporu rozkladu slámy se považuje přímé nebo následné hnojení do začátku období zákazu hnojení uvedeného v § 6 na zemědělském pozemku s ponechanou veškerou slámou. Strniště po sklizni kukuřice na siláž o výšce nejméně 40 cm nebo rostlinné zbytky po sklizni trav na semeno se považují za slámu. Za meziplodinu je považován i výdrol řepky použitý na zelené hnojení. Za hnojení k meziplodině se nepovažuje hnojení v době kratší než 2 týdny před sklizní meziplodiny nebo zapravením jejího porostu na zelené hnojení.
(10)
Pokud je v rámci zemědělského pozemku více bonitovaných půdně ekologických jednotek patřících do různých výnosových hladin, aplikačních pásem nebo do jiných skupin bonitovaných půdně ekologických jednotek, začlení se takový zemědělský pozemek s přihlédnutím k převažujícímu zařazení. Při stejném poměrném zastoupení různých skupin bonitovaných půdně ekologických jednotek se použije vždy opatření hodnocené jako přísnější.
(11)
Na trvalých travních porostech na zemědělských pozemcích se zamokřenými půdami vymezenými hlavními půdními jednotkami 65 až 769), pokud nebyly meliorovány odvodněním, nelze používat dusíkaté hnojivé látky. V případě, že uvedené zemědělské pozemky byly odvodněny, je při používání hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem omezena jednorázová dávka na 100 kg celkového dusíku na 1 ha a při používání minerálních dusíkatých hnojiv omezena jednorázová dávka na 60 kg celkového dusíku na 1 ha. Na trvalých travních porostech na zemědělských pozemcích s mělkými půdami nebo půdami s nevyvinutým půdním profilem vymezenými hlavními půdními jednotkami 37 až 399) je při používání hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem omezena jednorázová dávka na 100 kg celkového dusíku na 1 ha a při používání minerálních dusíkatých hnojiv omezena jednorázová dávka na 60 kg celkového dusíku na 1 ha.
(12)
Pokud je půda na zemědělském pozemku zaplavená, přesycená vodou, promrzlá nebo pokrytá sněhem, nelze na ní používat dusíkaté hnojivé látky, s výjimkou skliditelných rostlinných zbytků.
(13)
Odstavce 7, 8, 11 a 12 se nevztahují na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku.
(14)
Na zemědělském pozemku nelze používat dusíkaté hnojivé látky, pokud způsob jejich užití nevede k rovnoměrnému pokrytí pozemku.
§ 7a
Bilance dusíku
(1)
Zemědělský podnikatel zpracuje do konce února bilanci dusíku, a to za předchozí kalendářní rok z hlediska sklizní rostlinných produktů (dále jen „sklizňový roksklizňový rok“). Do bilance dusíku se započítávají vstupy dusíku hnojením v období od 1. července kalendářního roku předcházejícího sklizňovému rokusklizňovému roku do 30. června sklizňového rokusklizňového roku (dále jen „hospodářský rokhospodářský rok“). Způsob výpočtu bilance dusíku je uveden v příloze č. 5 k tomuto nařízení.
(2)
Výsledek bilance dusíku se hodnotí jako průměr za tříleté období a nesmí překročit 70 kg N/ha orné půdy obchodního závoduobchodního závodu.
(3)
Povinnost zpracovat bilanci dusíku se nevztahuje na
a)
výkaly a moč hospodářských zvířat podle § 7 odst. 13 a
b)
obchodní závodobchodní závod, který obhospodařuje nejvýše 30 ha orné půdy.
§ 8
Omezení užití organického dusíku
(1)
Množství celkového dusíku užitého v hospodářském roce na zemědělských pozemcích v organických, organominerálních a statkových hnojivech nesmí v průměru celkové výměry zemědělských pozemků obchodního závoduobchodního závodu překročit 170 kg N/ha; do tohoto průměru se započtou pouze zemědělské pozemky vhodné ke hnojení.
(2)
Zemědělskými pozemky vhodnými ke hnojení hnojivy podle odstavce 1 se rozumí veškeré užívané zemědělské pozemky obchodního závoduobchodního závodu, s výjimkou zemědělských pozemků, které nelze na žádné jejich části hnojit, zejména v zastavěném územízastavěném území obceobce nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů.
(3)
Výpočet dávky dusíku použité v průměru na 1 ha se provádí na základě údajů o přívodu celkového dusíku v použitých organických, organominerálních a statkových hnojivech včetně produkce dusíku hospodářskými zvířaty na pastvě nebo jiném pobytu na zemědělském pozemku. Tyto údaje se získají z evidence hnojení.
(4)
Do limitu podle odstavce 1 se
a)
započítává přívod dusíku při používání upravených kalů podle zákona o odpadech8),
b)
nezapočítává přívod dusíku ze skliditelných rostlinných zbytků.
(5)
Jiné využití statkových hnojiv než ke hnojení v rámci obchodního závoduobchodního závodu, kde byla vyprodukována, zejména jejich uvedení do oběhu, zpracování na organická hnojiva při kompostování a při výrobě bioplynu, při využití čistírenských technologií k likvidaci exkrementů nebo při jiném nakládání se statkovými hnojivy je nutno dokladovat. Rovněž je nutno dokladovat i uvedení do oběhu organických hnojiv vzniklých zpracováním statkového hnojiva.
§ 9
Skladování dusíkatých hnojivých látek ve zranitelných oblastech
(1)
Zemědělský podnikatel zajistí skladovací prostory pro statková hnojiva6) s minimální kapacitou odpovídající jejich šestiměsíční produkci; to neplatí pro
a)
hnojůvku, u které musí být kapacita skladovacích prostor nejméně pro pětiměsíční produkci, nebo
b)
tuhá statková hnojiva, při možnosti uložení na zemědělském pozemku před jejich použitím.
(2)
Snížení potřeby kapacit skladovacích prostor je možné jen při splnění podmínek podle jiného právního předpisu7) a technický stav skladovacích zařízení musí splňovat kvalitativní požadavky z hlediska ochrany vod14).
(3)
Tuhá statková hnojiva vznikající při ustájení hospodářských zvířat, kompost a separát digestátu lze uložit na zemědělském pozemku pouze způsobem, který neohrozí životní prostředí. Doba uložení statkových hnojiv bez meziskladování nesmí přesáhnout 12 měsíců, při jejich meziskladování podle odstavce 4 pak 9 měsíců. Kompost a separát digestátu lze uložit nejdéle po dobu 12 měsíců. Na stejném místě zemědělského pozemku lze uložit tato hnojiva opakovaně nejdříve po 4 letech, po provedení kultivace půdy a každoročním pěstování plodin na tomto zemědělském pozemku. Uložení hnojiva je možné pouze na místech uvedených ve schváleném havarijním plánu11), pokud je
a)
zajištěna bezpečnost jakosti povrchových a podzemních vod,
b)
složiště vzdáleno minimálně 100 m od hranice ochranného pásma vodních zdrojů I. stupně, minimálně 50 m od útvaru povrchových vod, na zemědělských pozemcích se sklonitostí vyšší než 5 stupňů minimálně 100 m od útvaru povrchových vod,
c)
složiště umístěno na půdě zemědělského pozemku, která
1.
nebyla meliorována odvodněním,
2.
není zamokřenou půdou vymezenou hlavními půdními jednotkami 65 až 769),
3.
není lehkou písčitou půdou nebo půdou na velmi propustném podloží vymezenou v bodech 1 a 2 v tabulce č. 4 v příloze č. 2 k tomuto nařízení a
4.
není ornou půdou vymezenou v bodech 11 a 12 v tabulce č. 4 v příloze č. 2 k tomuto nařízení,
d)
zabráněno odtoku hnojůvky a přítoku povrchové vody a
e)
tuhé statkové hnojivo nebo separát digestátu urovnán ve vrstvě o minimální výšce 1,7 m a rozměru kratší strany hromady maximálně 20 m při orientaci složiště delší stranou po spádnici.
(4)
Tuhá statková hnojiva vznikající při ustájení skotu, prasat a drůbeže mohou být uložena na zemědělském pozemku až po jejich tříměsíčním skladování ve skladech nebo po jednorázovém vyskladnění ze stáje s hlubokou podestýlkou, kde se nacházela nejméně 3 týdny. Pokud je průměrná denní spotřeba steliva na 1 dobytčí jednotku při ustájení skotu větší než 4 kg slámy, sušeného separátu kejdy nebo digestátu, 6 kg dřevních pilin nebo 11 kg nesušeného separátu kejdy nebo digestátu, lze takto vyrobenou chlévskou mrvu, a to i po jejím následném doplnění na potřebný podíl steliva, uložit na zemědělském pozemku bez meziskladování.
§ 10
Střídání plodin ve zranitelných oblastech
(1)
Při pěstování jednoletých plodin je nutné omezit mezidobí bez porostu v zájmu omezení eroze půdy a snížení vyplavování živin. Při pěstování meziplodin, pokud nenásleduje ozimá plodina, se ponechá porost na zemědělském pozemku alespoň do 31. října příslušného kalendářního roku.
(2)
Při obnově trvalých travních porostů a po zaorávce jetelovin je nutné vysévat v nejbližším agrotechnickém termínu následné plodiny. Jestliže po jetelovinách následuje jarní plodina, je třeba porost jetelovin zaorat po 31. říjnu příslušného kalendářního roku.
(3)
Kukuřici ve třetím aplikačním pásmu vymezeném v tabulce č. 4 v příloze č. 2 k tomuto nařízení nelze pěstovat více než 2 roky po sobě. Tato povinnost se vztahuje i na zemědělské pozemky bez ohledu na jejich zařazení do aplikačního pásma, jejichž jakákoliv část se nachází ve vzdálenosti menší než 100 m od hranice ochranného pásma vodního zdroje I. stupně.
(4)
Za pěstování kukuřice po sobě podle odstavce 3 se nepovažuje, je-li sled pěstování kukuřice přerušen výsevem meziplodiny nejpozději do 30. září a ponechané na pozemku až do následujícího roku do zahájení předseťové přípravy pro pěstování následující kukuřice.
§ 11
Hospodaření na svažitých zemědělských pozemcích
(1)
Z důvodů ochrany půdy před erozí a vod před znečištěním se nesmí pěstovat kukuřice, brambory, řepa cukrová, řepa krmná, bob polní, sója, slunečnice nebo čirok na zemědělských pozemcích se sklonitostí převyšující 7 stupňů, jejichž jakákoliv část se nachází ve vzdálenosti menší než 25 m od útvaru povrchových vod nebo od hranice ochranného pásma vodního zdroje I. stupně.
(2)
Na zemědělských pozemcích s ornou půdou se sklonitostí převyšující 10 stupňů a na zemědělských pozemcích s trvalým travním porostem se sklonitostí převyšující 12 stupňů se nesmí používat dusíkaté hnojivé látky, s výjimkou tuhých statkových hnojiv a tuhých organických hnojiv, v případě orné půdy bez porostu zapravených do 24 hodin po jejich použití a přívodu dusíku ve výkalech a moči při pastvě hospodářských zvířat nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku. Požadavek na zapravení se nevztahuje na ponechané skliditelné rostlinné zbytky.
(3)
Na zemědělských pozemcích s trvalými travními porosty se sklonitostí převyšující 7 stupňů je při používání hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem omezena jednorázová dávka na 100 kg celkového dusíku na 1 ha a při používání minerálních dusíkatých hnojiv omezena jednorázová dávka na 60 kg celkového dusíku na 1 ha. To se nevztahuje na přívod dusíku ve výkalech a moči při pastvě hospodářských zvířat nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku.
(4)
Odstavce 1 až 3 se nevztahují na svahy upravené terasováním.
§ 12
Hospodaření na zemědělských pozemcích sousedících s útvary povrchových vod
(1)
Na zemědělských pozemcích přímo sousedících s útvary povrchových vod se
a)
zachová ochranný pás nehnojené půdy o šířce nejméně 3 m od břehové čáry; v tomto případě se na tuto část zemědělského pozemku nevztahuje § 7 odst. 14,
b)
u zemědělských pozemků se sklonitostí převyšující 7 stupňů se zachová ochranný pás o šířce nejméně 25 m od břehové čáry s tím, že v něm nebudou užita hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem, s výjimkou tuhých hnojiv; v tomto případě se na tuto část zemědělského pozemku nevztahuje § 7 odst. 14.
(2)
Odstavec 1 se nevztahuje na ponechané skliditelné rostlinné zbytky ani na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělském pozemku a je třeba zabránit samovolnému přístupu zvířat do útvarů povrchových vod, poškození koryt a údolních niv, zničení břehových porostů nebo znečištění vod.
§ 14
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1.
Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.
2.
Nařízení vlády č. 219/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech.
3.
Nařízení vlády č. 108/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech, ve znění nařízení vlády č. 219/2007 Sb.
§ 15
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012, s výjimkou § 9 odst. 2 a 4, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr životního prostředí:
Mgr. Chalupa v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Bendl v. r.
Příloha č. 1
Seznam zranitelných oblastí podle hranic katastrálních území
A
702919 Alberovice
600172 Albrechtice nad Orlicí
600300 Albrechtičky
655821 Alexovice
774707 Alojzov u Prostějova
757900 Antonínův Důl
600407 Archlebov
600415 Arneštovice
600423 Arnolec
B
630551 Babčice
600636 Babice u Lesonic
655244 Babice u Netolic
709620 Babice u Okrouhlice
744930 Babice u Řehenic
641871 Babín u Horažďovic
721506 Babina
600725 Bácovice
600741 Bačetín
600768 Bačice
600784 Bačkov
600814 Bačkovice
600822 Bačov
620254 Bahno
600831 Bakov nad Jizerou
600849 Baliny
737925 Balkova Lhota
628336 Balkovy
600857 Banín
600873 Báňovice
600881 Bantice
600911 Barchovice
651389 Barovice
600971 Bartošovice
695734 Bartoušov
601047 Bařice
601128 Bašť
601144 Batelov
606812 Batouchovice
601179 Bavorov
601209 Bavory
601217 Bavoryně
601225 Bdín
691267 Bečice nad Lužnicí
601292 Bečváry
601331 Bedihošť
601357 Bednáreček
659878 Bedřichov u Jihlavy
792934 Bedřichov u Zhořce
601381 Bedřichovice
649082 Bedřichovice u Hříškova
601420 Běhařovice
601462 Běchary
601471 Bechlín
601527 Běchovice
601594 Bělá
601683 Bělá nad Svitavou
601586 Bělá u Horní Cerekve
682501 Bělá u Liberka
655074 Bělčovice
601934 Běleč nad Orlicí
685232 Běleč u Litně
601896 Běleč u Mladé Vožice
601942 Bělečko
750468 Bělešovice
710881 Bělidla
601993 Běloky
602027 Bělušice
602060 Benátecká Vrutice
646300 Benátky u Houserovky
602094 Benátky u Litomyšle
604976 Bendovo Záhoří
602191 Benešov u Prahy
609871 Benešovice u Přelouče
735728 Benešovice u Všelibic
602566 Benetice
602582 Benice
757454 Benkov u Střelic
602604 Beňov
658049 Beranova Lhota
758990 Beranovec
602647 Bernardov
602850 Bernartice nad Odrou
602655 Bernartice u Dolních Kralovic
602825 Bernartice u Javorníka
602663 Bernartice u Milevska
603104 Běrunice
603112 Běruničky
603236 Běstovice
627577 Běstviny
603317 Běšiny
603368 Běštín
795810 Bezděčín
603431 Bezděčín na Moravě
696579 Bezděčín u Mladé Boleslavi
708691 Bezděčín u Obrataně
645877 Bezdědice u Hostomic
624705 Bezděkov u Damnova
786993 Bezděkov u Dolních Kralovic
603481 Bezděkov u Klatov
603554 Bezděkov u Krásné Hory
603635 Bezděkov u Libice nad Doubravou
718408 Bezděkov u Třešti
725293 Bezděkov u Úsova
603791 Bezkov
603805 Bezměrov
603821 Bezno
654604 Bezpravovice
798401 Bezvěrov II
603953 Bílá Lhota
604003 Bílá Třemešná
603881 Bílá u Českého Dubu
604038 Bílany
604062 Bílé Podolí
604135 Bílé Poličany
604143 Bílé Vchynice
604186 Bílenice
780821 Bilina
604283 Bílina-Újezd
602671 Bilinka
604372 Bílkov
604402 Bílov
604445 Bílovec-Dolní Předměstí
604470 Bílovec-Horní Předměstí
604429 Bílovec-město
604534 Bílovice
604585 Bílsko
604569 Bílsko u Vodňan
692417 Bíluky
604615 Bílý Kámen
604712 Bílý Újezd u Dobrušky
675822 Biřkov
746347 Biskoupky
604755 Biskoupky na Moravě
604801 Biskupice na Hané
604810 Biskupice u Hrotovic
741132 Biskupice u Ronova nad Doubravou
684040 Bitětice
604861 Bítov
604879 Bítov u Bílovce
669024 Bítov u Koněprus
737500 Bítov u Radenína
795976 Bítovánky
604895 Bítovany
604941 Blahoňov
604968 Blahutovice
636657 Blanice
604984 Blanice u Mladé Vožice
724718 Blanička
605000 Blanné
648281 Blansko u Hrochova Týnce
605204 Blatec
605328 Blatnice
605310 Blatnice pod Svatým Antonínkem
605344 Blatnička
605433 Blatno u Podbořan
694363 Blato
773191 Bláto
605514 Blažejovice
716022 Blažim u Bezdružic
605573 Blažovice
792837 Blehov
605581 Blešno
605590 Blevice
605603 Blízkov
605620 Blížejov
605662 Blíževedly
618322 Blížňovice
605735 Blovice
651745 Blšany u Loun
605808 Blučina
620840 Bludov v Čechách
605841 Bobnice
605930 Boháňka
606031 Bohdalice
606081 Bohdalov
730556 Bohnice
606260 Bohostice
606294 Bohouňovice I
643190 Bohouňovice II
606359 Bohumileč
606383 Bohumilice
772054 Bohunice u Tvrzic
606421 Bohuňovice u Litomyšle
606481 Bohuslavice
606464 Bohuslavice nad Metují
606537 Bohuslavice nad Moravou
606499 Bohuslavice u Konice
606596 Bohuslávky
606600 Bohušice
606618 Bohušov
606669 Bohušovice nad Ohří
606677 Bohutice
606821 Bochovice
737097 Bojanovice pod Rabím
606880 Bojanovice u Znojma
602680 Bojenice
606898 Boješice
606936 Bojiště
795747 Bojmany
607045 Bolehošť
607061 Bolechov
607118 Boleradice
607126 Bolešiny
600644 Bolíkovice
607207 Bolina
741884 Bolkov u Roupova
638285 Boňkov
607231 Boňov
757993 Bor u Božejova
607240 Bor u Březnice
761761 Bor u Chroustovic
633186 Borčice
607495 Boreč u Lovosic
607584 Borek
607517 Borek nad Labem
607533 Borek u Dačic
607592 Borkovany
607606 Borkovice
607614 Borohrádek
607657 Borotice nad Jevišovkou
607789 Borovany u Milevska
661279 Borovice
747327 Borovice u Horšovského Týna
607801 Borovnice
702056 Borovnice u Českých Budějovic
607894 Borovník
607932 Borovsko
607941 Borovy
607975 Boršice u Blatnice
608009 Boršov
608025 Boršov nad Vltavou
678520 Boršov u Kyjova
607991 Boršov u Moravské Třebové
608041 Borušov
608076 Bořanovice
608131 Bořenovice
608149 Bořetice
608157 Bořetice u Hustopečí
606308 Bořetice u Kolína
608173 Bořetín
608165 Bořetín u Strmilova
608181 Bořice u Domažlic
608190 Bořice u Hrochova Týnce
756822 Bořice u Mirotic
608262 Bořitov
683434 Bořkovice
608327 Boskovice
608491 Boskovštejn
608505 Bosonohy
608572 Bošilec
676284 Bošín
748510 Bošín u Chocně
608599 Bošovice
624161 Bošovice u Čížové
780332 Boubín
695483 Boudy
608661 Bousov
608696 Bouzov
770060 Bozdíš
608769 Božanov
672343 Božec
608777 Božejov
794503 Božejov u Nových Hradů
608882 Božice
697532 Božkov u Mnichovic
608963 Bradáčov
779466 Bradlo
604071 Brambory
609005 Braňany
771180 Brandlín u Tučap
609048 Brandýs nad Labem
609277 Brandýs nad Orlicí
609285 Brandýsek
609307 Branice
794066 Branišov nad Pernštejnem
609358 Branišov pod Křemešníkem
609366 Branišov u Jihlavy
609374 Branišovice
745642 Branišovice u Římova
609471 Bransouze
609536 Braškov
609561 Bratčice
609625 Bratronice u Luštěnic
673447 Bratroňov
609692 Bratřice
609731 Bravantice
609749 Bravinné
609773 Brázdim
760129 Bražná
761770 Brčekoly
691453 Brdo u Manětína
617814 Brloh
632406 Brloh u Drhovle
609889 Brloh u Přelouče
609897 Brná
609919 Brňany
609927 Brněnec
774596 Brníčko
710148 Brník
723339 Brníkov
609951 Brnířov
792390 Brnky
612600 Brocná
650781 Brocno
638498 Brod nad Labem
612634 Brod u Příbramě
666998 Brodce
612685 Brodce nad Jizerou
612693 Brodec
612758 Brodek u Přerova
658278 Broučkova Lhota
612839 Broumova Lhota
612847 Broumovice
645320 Brozánky
754340 Brozany nad Labem
612898 Brozany nad Ohří
612936 Brteč
612944 Brtná
612952 Brtnice
623750 Brtnický Číchov
612979 Brtnička
613002 Brťov u Černé Hory
613045 Brůdek
613096 Brumovice
636720 Brusnice
613371 Brusy
613380 Brušperk
678732 Brzánky
613436 Brzice
613487 Brzkov
613495 Brzotice
613584 Břeclav
631671 Břehoryje
794147 Břehov
613771 Břehy
633569 Břekova Lhota
613797 Břest
613843 Břevnice
763411 Březce
613860 Březejc
613878 Březhrad
613932 Březí nad Oslavou
671398 Březí u Kovářova
692352 Březí u Meclova
613908 Březí u Mikulova
762148 Březí u Šebestěnic
688665 Březina
614050 Březina u Deštné
645061 Březina u Hořepníku
614131 Březiněves
723410 Březinka u Havlíčkova Brodu
646130 Březinka u Hošťalovic
614271 Březnice
614441 Březník
777684 Březno
614572 Březno u Loun
614467 Březno u Mladé Boleslavi
614726 Březová nad Svitavou
614670 Březová u Broumova
774227 Březová u Úmonína
614718 Březová u Vítkova
787116 Březová u Všelibic
794023 Březová u Zvole
735515 Březové Hory
614815 Březsko
614891 Břežany
614955 Břežany II
614971 Břežany nad Ohří
614874 Břežany u Rakovníka
614921 Břežany u Znojma
740233 Břínkov
615056 Bříství
615081 Bříza
787400 Bříza u Všestar
675628 Břuchotín
615111 Břvany
615137 Bubovice
784800 Bubovice u Březnice
632961 Buček
615153 Bučina
615145 Bučí
615188 Budčeves
615218 Budeč
640077 Budeč nad Želivkou
623628 Budeč u Číhané
615226 Budeč u Žďáru nad Sázavou
615234 Budenín
615307 Budětice
615323 Budětsko
615358 Budíkov
615382 Budíkovice
615404 Budiměřice
615421 Budislav
615455 Budíškovice
615463 Budišov
615587 Budkov
758094 Budkov u Střížovic
615595 Budkovice
663719 Budňany
615609 Budyně
615617 Budyně nad Ohří
615731 Buk
660647 Buk u Jindřichova Hradce
615749 Bukol
626325 Buková u Klatov
693162 Buková u Merklína
704717 Buková u Nížkova
615781 Buková u Semněvic
615790 Buková u Třešti
615838 Bukovany u Kozárovic
615919 Bukovany u Kyjova
615927 Bukovany u Olomouce
615820 Bukovany u Týnce nad Sázavou
615935 Bukovec u Horšovského Týna
616010 Bukovice u Rohozce
616052 Bukovina nad Labem
616044 Bukovina u Hradce Králové
616036 Bukovina u Mladotic
616061 Bukovina u Přelouče
616125 Bukovka
616133 Bukovník
768201 Bukvice u Trhových Svinů
616168 Bulhary
771571 Bumbalka
668401 Buršice
616214 Buřenice
616257 Buš
616273 Bušanovice
616397 Buštěhrad
785377 Butov
758442 Butovice
616427 Býčkovice
616443 Býchory
676004 Bykáň
616460 Býkev
616494 Bykoš
616524 Býkovice
687367 Býkovice u Louňovic
695963 Bylany u Kutné Hory
616621 Bystrá
667609 Bystré u Klatov
616672 Bystročice
616699 Bystrovany
616770 Bystřice u Benešova
617172 Byšice
703656 Byškovice
617237 Býšť
617261 Byzhradec
617300 Bzí
C
604593 Cakov
617407 Cejle
617474 Cerekvice nad Bystřicí
617491 Cerekvice nad Loučnou
617521 Cerekvička
617547 Cerhenice
617571 Cerhonice
617555 Cerhýnky
617636 Cetenov
617679 Cetoraz
617687 Cetyně
621234 Cibotín
617733 Cidlina na Moravě
749184 Církvice u Kolína
617750 Církvice u Kutné Hory
617784 Císařov
617822 Cítoliby
617831 Citonice
617857 Citov
617849 Cítov
617865 Cizkrajov
617920 Crhov u Olešnice
618004 Ctiboř
618691 Ctiboř u Častrova
618047 Ctidružice
618055 Ctiměřice
618063 Ctiněves
618128 Cvrčovice
618152 Cvrčovice u Pohořelic
Č
618187 Čachotín
618195 Čachovice
618276 Čakov
731561 Čakovice
618314 Čakovice u Pelhřimova
738646 Čakovice u Radouně
705403 Čakovičky
711934 Čánka
618331 Čankovice
618501 Čáslavice
628409 Čáslavky
618527 Čáslavsko
618616 Částkovice
780448 Častohostice
618624 Častolovice
618675 Častonín
790214 Častotice
618705 Častrov
653004 Časy
618756 Čavisov
618772 Čečelice
618781 Čečelovice
708933 Čečkov
658537 Čečkovice u Jeřišna
618799 Čečovice
615943 Čečovice u Bukovce
618829 Čehovice
618837 Čechočovice
618845 Čechovice
618853 Čechovice u Prostějova
618870 Čechovice-Záhoří
618888 Čechtice
618918 Čechtín
785229 Čechůvky
630837 Čechy
618926 Čechy pod Kosířem
618942 Čejč
618985 Čejkov
619001 Čejkovice
792012 Čejkovice u Zbýšova
619019 Čejkovice u Znojma
619027 Čejkovy
619043 Čejov
619086 Čekanice u Tábora
775801 Čekanov
673455 Čekánov
619108 Čekyně
619159 Čelákovice
619311 Čelčice
619345 Čelechovice na Hané
619337 Čelechovice u Přerova
619370 Čelina
619388 Čelistná
619400 Čelivo
619418 Čelkovice
676543 Čenětice
708976 Čenkov
619485 Čenkov u Malšic
619469 Čenkov u Třešti
623385 Čenovice
619531 Čeňovice
619558 Čeperka
737101 Čepice
619612 Čepřovice
619655 Čeradice nad Loučnou
619663 Čerčany
619698 Čermákovice
619701 Čermná u Staňkova
619809 Černá
697133 Černá Hať
619825 Černá Hora
634239 Černá Hora u Dymokur
743844 Černá u Bohdanče
619965 Černá za Bory
620068 Černčice
620041 Černčice u Loun
704628 Černětice
620092 Černěves
625345 Černice u Defurových Lažan
620131 Černíč
647411 Černíč u Hradešic
620165 Černičí
620190 Černíkov
632562 Černíkov u Strakonic
620203 Černíkovice
620220 Černíky
620238 Černilov
620246 Černín
792420 Černín u Zdic
620262 Černíny
620335 Černiv
620343 Černochov
620386 Černošice
618071 Černouček
620521 Černov
620530 Černovice u Tábora
710571 Černovír
620629 Černožice nad Labem
620700 Červená Lhota
745596 Červená Lhota u Řimic
620718 Červená Řečice
620858 Červené Janovice
620947 Červené Pečky
620980 Červené Poříčí
653403 Červené Záhoří
750913 Červeněves
621030 Červenka
601306 Červený Hrádek u Bečvár
621064 Červený Hrádek u Dačic
621200 Červený Újezd
621153 Červený Újezd u Miličína
700380 Červený Újezd u Mukova
621242 Česká Bělá
614734 Česká Dlouhá
691461 Česká Doubravice
621277 Česká Jablonná
662798 Česká Kamenná Horka
746231 Česká Mez
621650 Česká Olešná
621668 Česká Rybná
621684 Česká Skalice
622486 České Budějovice 7
622567 České Heřmanice
622583 České Kopisty
608904 České Křídlovice
622656 České Meziříčí
708739 České Zlatníky
622737 Český Brod
622842 Český Dub
667196 Český Dvůr
622931 Český Krumlov
623296 Čestice
623351 Čestice u Častolovic
623393 Čestín
623377 Čestín u Jankova
623440 Čestlice
721093 Češnovice
747921 Číbuz
623482 Číčenice
623539 Číčová
623563 Číhalín
623717 Číhovice
655511 Čichořice
623776 Čichtice
623792 Čilec
623806 Čím
623822 Čimelice
623890 Číměř nad Jihlavou
730394 Čimice
623911 Čímice u Sušice
623920 Činěves
623946 Čisovice
624004 Čistá u Litomyšle
623962 Čistá u Rakovníka
624039 Čižice
624063 Čížkov
624071 Čížkov u Blovic
624101 Čížkovice
642606 Čížov
781835 Čížov u Jihlavy
624217 Čkyně
761648 Čtveřín
761001 Čtyřicet Lánů
624331 Čtyřkoly
624381 Čunín
D
730629 Ďáblice
624403 Dačice
672165 Dálčice
624527 Dalešice
771627 Daliměřice
624578 Dalovice u Mladé Boleslavi
624624 Dalovy
624632 Dambořice
624641 Daměnice
795941 Damětice
624659 Damíč
616478 Daminěves
792021 Damírov
624675 Damnice
624713 Damnov
625680 Dančovice
754731 Darmyšl
624799 Dašice
624811 Davle
624853 Deblín
624861 Děbolín
628310 Debrno
624896 Děčany
625329 Dědice
703290 Dědice u Nemyšle
792039 Dědice u Zbýšova
768642 Dědinka
605611 Dědkov
625337 Dědová
625353 Defurovy Lažany
658481 Dehtáry
625370 Dehtáře
794155 Dehtáře u Českých Budějovic
767646 Dehtín
625426 Děkanovice
632805 Děkovka
625540 Derflice
625558 Děrné
625639 Desná u Litomyšle
612715 Dešná
625698 Dešná u Dačic
625744 Deštná u Jindřichova Hradce
625957 Dětkovice
740136 Dětřichov
625990 Dětřichov u Frýdlantu
626074 Dětřichov u Moravské Třebové
626031 Dětřichov u Svitav
626139 Diváky
626252 Divec
782301 Divice
742201 Divišov
626317 Dlažkovice
626333 Dlažov
704024 Dlouhá
626376 Dlouhá Brtnice
626414 Dlouhá Lhota
626384 Dlouhá Lhota u Mladé Boleslavi
626406 Dlouhá Lhota u Tábora
626431 Dlouhá Loučka
689173 Dlouhá Louka u Lužan
626571 Dlouhá Ves u Havlíčkova Brodu
626589 Dlouhá Ves u Rychnova nad Kněžnou
626627 Dlouhé Dvory
626619 Dlouhé na Moravě
626651 Dlouhopolsko
626708 Dluhonice
626732 Dmýštice
626821 Dobelice
626830 Dobešov u Černovic
723045 Dobkov
626961 Dobrá
671363 Dobrá Voda u Kovářova
627062 Dobrá Voda u Křižanova
712108 Dobrá Voda u Orlického Podhůří
627119 Dobrá Voda u Pacova
626996 Dobrá Voda u Pelhřimova
627186 Dobrčice
748684 Dobrčice u Skršína
627259 Dobré Pole
782785 Dobré Pole u Vitic
627267 Dobrkov
680532 Dobrnice
627321 Dobrohostov
604381 Dobrohošť
627356 Dobroměřice
765236 Dobronice
627372 Dobronice u Bechyně
627399 Dobronice u Chýnova
627402 Dobronín
709026 Dobroše
647918 Dobrošov u Hrazan
627453 Dobrotice
650617 Dobrotice u Chanovic
627461 Dobroutov
627470 Dobrovice
792047 Dobrovítov
627488 Dobrovíz
632261 Dobrš
627496 Dobruška
627615 Dobřany
619493 Dobřejice
627640 Dobřejovice
759058 Dobřeň u Kutné Hory
627747 Dobřenice
627763 Dobříč u Prahy
627801 Dobřichov
627810 Dobřichovice
627861 Dobříkov
627887 Dobříň
627917 Dobřínsko
628123 Dobšice u Znojma
628042 Dobšice u Žehuně
628182 Doksany
628247 Dolánky nad Ohří
620963 Dolany u Červených Peček
624225 Dolany u Čkyně
628417 Dolany u Jaroměře
628301 Dolany u Kladna
628344 Dolany u Klatov
628450 Dolany u Pardubic
628328 Dolany u Prahy
722812 Dolany u Stříbra
784125 Dolejší Kunčice
628492 Dolenice
708984 Dolínek
628654 Dolní Beřkovice
628697 Dolní Bezděkov
604917 Dolní Bítovčice
760471 Dolní Bohušice
628701 Dolní Bojanovice
617873 Dolní Bolíkov
623113 Dolní Bolíkov-Nová Ves
798827 Dolní Bolíkov-Rubašov
660949 Dolní Borek
628719 Dolní Bory
628751 Dolní Brusnice
628778 Dolní Březinka
628824 Dolní Bukovsko
674486 Dolní Bušínov
628875 Dolní Cerekev
626449 Dolní Dlouhá Loučka
626716 Dolní Dlužiny
628956 Dolní Dubňany
628964 Dolní Dunajovice
634182 Dolní Dvorce u Telče
629057 Dolní Hbity
629081 Dolní Heřmanice
641120 Dolní Holetín
629103 Dolní Hořice
730599 Dolní Chabry
651931 Dolní Chobolice
642959 Dolní Chrášťany
629197 Dolní Jablonná
629219 Dolní Jamné
642975 Dolní Jelení
643068 Dolní Kamenice u Holýšova
629286 Dolní Kounice
629332 Dolní Kralovice
629405 Dolní Krupá u Havlíčkova Brodu
643203 Dolní Kruty
629430 Dolní Lažany
629529 Dolní Lhota
629481 Dolní Lhota u Klatov
629545 Dolní Lhota u Ostravy
752371 Dolní Líšnice
677213 Dolní Lomnice u Kunic
629669 Dolní Loučky
629740 Dolní Město
644935 Dolní Metelsko
616281 Dolní Nakvasovice
702226 Dolní Neděliště
629839 Dolní Němčí
629847 Dolní Němčice
703699 Dolní Nerestce
716138 Dolní Ostrovec
643653 Dolní Pěna
725994 Dolní Poříčí
630021 Dolní Povelice
630039 Dolní Přím
630071 Dolní Radouň
681482 Dolní Radslavice
762415 Dolní Rápotice
740241 Dolní Ročov
630080 Dolní Roveň
743330 Dolní Rudná
630128 Dolní Řasnice
630136 Dolní Ředice
630144 Dolní Skrýchov
630179 Dolní Sloupnice |
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 261/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 261/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání Cenového předpisu 2/2012/DZP o regulaci cen zdravotní péče, stanovení maximálních cen zdravotní péče zubních lékařů hrazené z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů
Vyhlášeno 26. 7. 2012, částka 88/2012
261
SDĚLENÍ
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 3. července 2012
o vydání Cenového předpisu 2/2012/DZP o regulaci cen zdravotní péče, stanovení maximálních cen zdravotní péče zubních lékařů hrazené z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů
Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 25. června 2012 vydalo Cenový předpis 2/2012/DZP o regulaci cenregulaci cen zdravotní péče, stanovení maximálních cen zdravotní péče zubních lékařů hrazené z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů. Cenový předpis nabyl účinnosti dne 1. července 2012 a je publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 5 ze dne 29. června 2012.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r. |
Vyhláška č. 259/2012 Sb. | Vyhláška č. 259/2012 Sb.
Vyhláška o podrobnostech výkonu spisové služby
Vyhlášeno 26. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 88/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* Příjem dokumentů
* § 2 - (1) Veřejnoprávní původce přijímá doručené dokumenty v podatelně. V případě doručeného dokumentu předaného veřejnoprávnímu původci mimo podatelnu a dokumentu vytvořeného z podání nebo podnětu učiněného ústně, který se považuje za dokument doručený, veřejno
* § 3 - (1) Veřejnoprávní původce zaznamená datum doručení dokumentu. V případě dokumentu v digitální podobě s výjimkou dokumentu v digitální podobě doručeného na přenosném technickém nosiči dat veřejnoprávní původce zaznamená rovněž čas doručení dokumentu s přesn
* § 4 - (1) Veřejnoprávní původce zjistí, zda je doručený dokument v analogové podobě úplný, čitelný a splňuje podmínky přijímání dokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách. Veřejnoprávní původce zjistí, zda je d
* § 5 - (1) Pokud je v adrese na obálce doručené veřejnoprávnímu původci uvedeno nad názvem veřejnoprávního původce jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, předá veřejnoprávní původce obálku adresátovi, popřípadě jím určené fyzické osobě, neotevřenou. Zj
* § 6 - (1) Pokud veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu v listinné podobě, převede doručený dokument v digitální podobě autorizovanou konverzí dokumentů24) nebo jiným způsobem převedení podle § 69a zákona do dokumentu v analogové podobě. Veřejnoprávní pův
* § 7 - Označování dokumentů
* Evidence dokumentů
* § 8 - (1) Veřejnoprávní původce eviduje dokumenty v základní evidenční pomůcce. Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby je elektronický systém spisové služby. Základní evidenční pomůckou
* § 9 - (1) Pokud je dokument zaevidován veřejnoprávním původcem v jedné evidenční pomůcce a poté evidenčně převeden do jiné evidenční pomůcky, veřejnoprávní původce původní evidenční záznam ukončí poznámkou o přeevidování dokumentu včetně uvedení nového čísla jed
* § 10 - (1) Veřejnoprávní původce vede o dokumentu v podacím deníku alespoň tyto údaje:
* § 11 - Číslo jednací a evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů
* § 12 - Spis
* § 13 - Rozdělování a oběh dokumentů
* § 14 - Vyřizování dokumentů a spisů
* § 15 - Podrobnosti zpracování a struktura spisového a skartačního plánu
* § 16 - Vyhotovování dokumentů
* § 17 - Podepisování dokumentů a užívání úředních razítek
* § 18 - Odesílání dokumentů
* § 19 - Ukládání dokumentů a spisů
* Postup při skartačním řízení
* § 20 - (1) Veřejnoprávní původce zařadí do skartačního řízení dokumenty a spisy, kterým uplynula skartační lhůta. Veřejnoprávní původce do skartačního řízení zařadí také úřední razítka vyřazená z evidence.
* § 21 - (1) Veřejnoprávní původce předloží skartační návrh na vyřazení dokumentů, spisů a úředních razítek, včetně seznamů sestavených podle § 20 odst. 4 nebo § 20 odst. 5 příslušnému archivu.
* § 22 - Spisová rozluka
* § 23 - Výstupní datové formáty
* § 24 - Údaje týkající se převedení dokumentu nebo změny datového formátu
* § 25 - Jmenný rejstřík
* § 26 - Vedení spisové služby v mimořádných situacích
* § 26a - Použití pravidel týkajících se dokumentů na spis
* § 27 - Zrušovací ustanovení
* § 28 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2024 (96/2023 Sb., 200/2024 Sb.)
259
VYHLÁŠKA
ze dne 20. července 2012
o podrobnostech výkonu spisové služby
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 86 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 9 odst. 2, § 15 odst. 1, § 19 písm. g), § 64 odst. 2, § 66 odst. 6, § 69a odst. 4 a § 70 odst. 1 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška stanoví podrobnosti výkonu spisové službyvýkonu spisové služby veřejnoprávními původcipůvodci.
Příjem dokumentů
§ 2
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce přijímá doručené dokumentydokumenty v podatelně. V případě doručeného dokumentudokumentu předaného veřejnoprávnímu původcipůvodci mimo podatelnu a dokumentudokumentu vytvořeného z podání nebo podnětu učiněného ústně, který se považuje za dokumentdokument doručený, veřejnoprávní původcepůvodce zajistí jeho předání podatelně nebo provedení úkonů stanovených touto vyhláškou v souvislosti s příjmem, označením a evidencí dokumentůdokumentů příslušnou organizační součástí veřejnoprávního původcepůvodce.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vybaví podatelnu zařízením umožňujícím příjem datových zpráv1) doručovaných na elektronické adresy podatelny zveřejněné podle odstavce 3 písm. c), doručovaných na přenosných technických nosičích dat zveřejněných podle odstavce 3 písm. g), doručovaných prostřednictvím datové schránky podle odstavce 3 písm. d), má-li ji veřejnoprávní původcepůvodce zřízenu a zpřístupněnu, a doručovaných jinými prostředky elektronické komunikace2), pokud je veřejnoprávní původcepůvodce připouští. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je zařízení umožňující příjem datových zpráv součástí elektronického systému spisové služby nebo na něj má automatizovanou vazbu; to neplatí pro veřejnoprávního původcepůvodce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce s výjimkou veřejnoprávního původcepůvodce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti, zveřejní na své úřední desce, a nezřizuje-li ji, na svých internetových stránkách, informace o provozu podatelny a o podmínkách přijímání dokumentůdokumentů s tím, že alespoň uvede
a)
adresu pro doručování dokumentůdokumentů v analogové podobě, která je současně adresou pro doručování dokumentůdokumentů v digitální podobě doručovaných na přenosných technických nosičích dat,
b)
úřední hodiny podatelny,
c)
elektronickou adresu podatelny, kterou je adresa elektronické pošty,
d)
identifikátor datové schránky, má-li ji veřejnoprávní původcepůvodce zřízenu a zpřístupněnu, popřípadě identifikátory dalších datových schránek, má-li je veřejnoprávní původcepůvodce zřízeny a zpřístupněny, spolu s informací o organizační součásti, agendě nebo činnosti původcepůvodce, pro které jsou další datové schránky určeny,
e)
jiné prostředky elektronické komunikace, pokud je veřejnoprávní původcepůvodce připouští,
f)
přehled dalších datových formátů dokumentůdokumentů obsažených v datové zprávě, ve kterých veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, včetně jejich technických, popřípadě jiných parametrů,
g)
přehled přenosných technických nosičů dat, na kterých veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, včetně jejich technických parametrů,
h)
způsob nakládání s datovými zprávami, u kterých byl zjištěn výskyt chybného datového formátu nebo počítačového programu, který je způsobilý přivodit škodu na informačním systému nebo na informacích zpracovávaných veřejnoprávním původcempůvodcem (dále jen „škodlivý kód“),
i)
důsledky vad dokumentůdokumentů podle § 4 odst. 2 a 3.
§ 3
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce zaznamená datum doručení dokumentudokumentu. V případě dokumentudokumentu v digitální podobě s výjimkou dokumentudokumentu v digitální podobě doručeného na přenosném technickém nosiči dat veřejnoprávní původcepůvodce zaznamená rovněž čas doručení dokumentudokumentu s přesností na sekundy.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce opatří doručený dokumentdokument v analogové podobě, popřípadě jeho obálku otiskem podacího razítka, popřípadě technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko.
(3)
Vyplněný otisk podacího razítka nebo technologický prostředek obdobného určení jako podací razítko obsahuje
a)
název veřejnoprávního původcepůvodce, kterému byl dokumentdokument doručen,
b)
datum doručení dokumentudokumentu, a stanoví-li jiný právní předpis povinnost zaznamenat čas doručení dokumentudokumentu, rovněž čas jeho doručení,
c)
číslo jednací nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů, pod kterými veřejnoprávní původcepůvodce doručený dokumentdokument eviduje, pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v listinné podobě, nebo jednoznačný identifikátor, pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby,
d)
počet listů doručeného dokumentudokumentu, jde-li o dokumentdokument v listinné podobě; do počtu listů se nezapočítají listy příloh doručeného dokumentudokumentu,
e)
počet příloh doručeného dokumentudokumentu, které jsou v listinné podobě, a
f)
počet příloh doručeného dokumentudokumentu, které nejsou v listinné podobě, a jejich popis.
§ 4
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce zjistí, zda je doručený dokumentdokument v analogové podobě úplný, čitelný a splňuje podmínky přijímání dokumentůdokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcempůvodcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách. Veřejnoprávní původcepůvodce zjistí, zda je doručený dokumentdokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, úplný, lze jej zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, neobsahuje škodlivý kód, je v datovém formátu, ve kterém veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, je uložen na přenosném technickém nosiči dat, na kterém veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, je-li k doručení dokumentudokumentu užito přenosného technického nosiče dat, a splňuje podmínky přijímání dokumentůdokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcempůvodcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách.
(2)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce zjistí, že doručený dokumentdokument v analogové podobě je neúplný, nečitelný nebo nesplňuje podmínky přijímání dokumentůdokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcempůvodcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách, a je schopen určit odesílatele tohoto dokumentudokumentu a kontaktní údaje odesílatele, vyrozumí odesílatele o zjištěné vadě dokumentudokumentu a stanoví další postup pro její odstranění. Nepodaří-li se veřejnoprávnímu původcipůvodci vadu doručeného dokumentudokumentu ve spolupráci s jeho odesílatelem odstranit, veřejnoprávní původcepůvodce dokumentdokument dále nezpracovává. Není-li veřejnoprávní původcepůvodce schopen určit odesílatele doručeného dokumentudokumentu, který je neúplný, nečitelný nebo nesplňuje podmínky přijímání dokumentůdokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcempůvodcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách, a kontaktní údaje odesílatele, dokumentdokument dále nezpracovává.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce postupuje podle odstavce 2 obdobně, pokud zjistí, že doručený dokumentdokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, je neúplný, nelze jej zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, obsahuje škodlivý kód, není v datovém formátu, ve kterém veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, není uložen na přenosném technickém nosiči dat, na kterém veřejnoprávní původcepůvodce přijímá dokumentydokumenty v digitální podobě, je-li k doručení dokumentudokumentu užito přenosného technického nosiče dat, nebo nesplňuje podmínky přijímání dokumentůdokumentů zveřejněné veřejnoprávním původcempůvodcem na jeho úřední desce nebo internetových stránkách.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce zjistí, zda je doručený dokumentdokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, podepsán uznávaným elektronickým podpisem26), zapečetěn uznávanou elektronickou pečetí27), označen uznávanou elektronickou značkou28) nebo opatřen kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem29).
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce ověří platnost
a)
uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, na kterém je uznávaný elektronický podpis založen,
b)
uznávané elektronické pečetě a kvalifikovaného certifikátu pro elektronickou pečeť, na kterém je uznávaná elektronická pečeť založena,
c)
uznávané elektronické značky a kvalifikovaného systémového certifikátu, na kterém je uznávaná elektronická značka založena, a
d)
kvalifikovaného elektronického časového razítka.
(6)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, zaznamená údaje o výsledcích zjištění podle odstavce 1 věty druhé a odstavce 4 a výsledku ověření podle odstavce 5 v elektronickém systému spisové služby. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v listinné podobě, zaznamená tyto údaje způsobem stanoveným ve spisovém řáduspisovém řádu na dokumentdokument v analogové podobě vzniklý převedením doručeného dokumentudokumentu v digitální podobě, jehož se provedená zjištění týkají.
(7)
Zaznamenanými údaji o výsledku zjištění podle odstavce 4 a výsledku ověření podle odstavce 5 jsou alespoň
a)
název nebo obchodní firma kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru nebo akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb,
b)
údaj o době, na kterou byl certifikát vydán, popřípadě, pokud jsou známy, datum a čas jeho zneplatnění,
c)
identifikační číslo certifikátu,
d)
jméno, popřípadě jména, a příjmení, název nebo obchodní firma podepisující, označující nebo pečetící osoby, popřípadě pseudonym, byl-li použit,
e)
údaj o tom, zda se jedná o kvalifikovaný elektronický podpis nebo zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovanou elektronickou pečeť nebo zaručenou elektronickou pečeť založenou na kvalifikovaném certifikátu pro elektronickou pečeť,
f)
datum a čas rozhodné pro ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu nebo uznávané elektronické pečetě, a certifikátů, na nichž jsou založeny,
g)
výsledek, datum a čas ověření platnosti uznávaného elektronického podpisu, uznávané elektronické pečetě, uznávané elektronické značky, kvalifikovaného elektronického časového razítka a certifikátů, na nichž jsou založeny, a
h)
číslo seznamu zneplatněných certifikátů, vůči kterému byla platnost certifikátu ověřována, nebo způsob, jakým byla platnost certifikátu ověřována, nebylo-li seznamu zneplatněných certifikátů k ověření platnosti certifikátu užito.
(8)
Pokud je veřejnoprávní původcepůvodce schopen z dokumentudokumentu v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, doručeného na elektronickou adresu podatelny podle § 2 odst. 3 písm. c) zjistit adresu elektronické pošty odesílatele, potvrdí na základě výsledků zjištění podle odstavce 1 věty druhé odesílateli na tuto adresu, že dokumentdokument byl doručen. Součástí zprávy o potvrzení doručení je alespoň
a)
datum a čas doručení dokumentudokumentu s uvedením hodiny a minuty, popřípadě sekundy a
b)
charakteristika datové zprávy, v níž byl dokumentdokument obsažen, umožňující její identifikaci.
(9)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce připouští příjem datových zpráv doručovaných jinými prostředky elektronické komunikace a umožňuje-li to povaha jiného prostředku elektronické komunikace, veřejnoprávní původcepůvodce potvrdí na základě výsledků zjištění podle odstavce 1 věty druhé odesílateli tímto prostředkem, že dokumentdokument byl doručen. Ustanovení odstavce 8 věty poslední týkající se zprávy o potvrzení doručení se použije obdobně.
§ 5
(1)
Pokud je v adrese na obálce doručené veřejnoprávnímu původcipůvodci uvedeno nad názvem veřejnoprávního původcepůvodce jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, předá veřejnoprávní původcepůvodce obálku adresátovi, popřípadě jím určené fyzické osobě, neotevřenou. Zjistí-li adresát po otevření obálky, která mu byla předána, že obsahuje dokumentdokument úředního charakteru, zabezpečí, aby bylo ve vztahu k tomuto dokumentudokumentu dále postupováno podle této vyhlášky. Pokud je v adrese na obálce doručené veřejnoprávnímu původcipůvodci uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby pod názvem veřejnoprávního původcepůvodce nebo vedle něj, veřejnoprávní původcepůvodce postupuje, jako by údaje o fyzické osobě nebyly na obálce uvedeny. Pokud byl dokumentdokument v digitální podobě úředního charakteru zaslán na adresu elektronické pošty zřízenou veřejnoprávním původcempůvodcem, která nebyla veřejnoprávním původcempůvodcem zveřejněna podle § 2 odst. 3 písm. c) jako elektronická adresa podatelny, postupuje adresát obdobně podle věty druhé.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce ponechá obálku dokumentudokumentu v analogové podobě jako jeho část, pokud
a)
je dokumentdokument v souladu s jiným právním předpisem5) doručován původcipůvodci do vlastních rukou,
b)
je to nezbytné pro určení, kdy byl dokumentdokument podán k poštovní přepravě nebo kdy byl veřejnoprávnímu původcipůvodci doručen jiným způsobem,
c)
údaje na ní uvedené jsou rozhodné pro stanovení adresy odesílatele,
d)
je opatřena otiskem podacího razítka, popřípadě technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko, nebo jednoznačným identifikátorem.
§ 6
(1)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v listinné podobě, převede doručený dokumentdokument v digitální podobě autorizovanou konverzí dokumentůdokumentů24) nebo jiným způsobem převedení podle § 69a zákona do dokumentudokumentu v analogové podobě. Veřejnoprávní původcepůvodce opatří otiskem podacího razítka, popřípadě jiným technologickým prostředkem obdobného určení jako podací razítko dokumentdokument v analogové podobě vzniklý převedením doručeného dokumentudokumentu v digitální podobě.
(2)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, zpravidla převede doručený dokumentdokument v analogové podobě autorizovanou konverzí dokumentůdokumentů nebo jiným způsobem převedení podle § 69a zákona do dokumentudokumentu v digitální podobě.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce může doručený dokumentdokument, který byl převeden podle odstavce 1 nebo 2, zničit bez výběru archiváliívýběru archiválií.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce, kterému byl doručen dokumentdokument v digitální podobě nebo digitální příloha dokumentudokumentu v analogové podobě na přenosném technickém nosiči dat, zajistí vložení dokumentudokumentu nebo přílohy do elektronického systému spisové služby, je-li to technicky možné.
§ 7
Označování dokumentů
(1)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, jednoznačný identifikátor obsahuje alespoň označení veřejnoprávního původcepůvodce, popřípadě zkratku označení veřejnoprávního původcepůvodce, a numerický nebo alfanumerický kód. Jednoznačný identifikátor musí být neoddělitelně spojen s dokumentemdokumentem, který označuje.
(2)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v listinné podobě, jednoznačným identifikátorem je u
a)
doručeného dokumentudokumentu vyplněný otisk podacího razítka, popřípadě jiný technologický prostředek obdobného určení jako podací razítko, kterým je dokumentdokument opatřen,
b)
u dokumentudokumentu vytvořeného veřejnoprávním původcempůvodcem číslo jednací nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů přidělené tomuto dokumentudokumentu.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce neoznačuje jednoznačným identifikátorem doručený dokumentdokument v digitální podobě, který byl převeden podle § 6 odst. 1.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce opatří doručený dokumentdokument v digitální podobě a dokumentdokument v digitální podobě vyhotovený veřejnoprávním původcempůvodcem jednoznačným identifikátorem, který je s dokumentemdokumentem spojen prostředky elektronického systému spisové služby.
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce zachová při převedení dokumentudokumentu v analogové podobě do dokumentudokumentu v digitální podobě podle § 6 odst. 2, při změně datového formátu dokumentudokumentu v digitální podobě nebo při převedení dokumentudokumentu v digitální podobě do dokumentudokumentu v analogové podobě s výjimkou převedení podle § 6 odst. 1 jednoznačný identifikátor, kterým byl opatřen převáděný dokumentdokument, i pro dokumentdokument vzniklý převedením.
(6)
Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v listinné podobě, označování a evidence dokumentůdokumentů se provádí současně.
Evidence dokumentů
§ 8
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce eviduje dokumentydokumenty v základní evidenční pomůcce. Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby je elektronický systém spisové služby. Základní evidenční pomůckou spisové služby vykonávané v listinné podobě je podací deník; podací deník se vede jako kniha vytvořená ze svázaných a očíslovaných listů tiskopisů, označená názvem veřejnoprávního původcepůvodce, pro něhož je vedena, časovým obdobím, v němž je užívána, a počtem všech listů.
(2)
Stanoví-li tak jiný právní předpis10) nebo veřejnoprávní původcepůvodce ve spisovém řáduspisovém řádu, veřejnoprávní původcepůvodce eviduje dokumentydokumenty stanovené jiným právním předpisem nebo spisovým řádemspisovým řádem v samostatné evidenční pomůcce, kterou je samostatná evidence dokumentůdokumentů; dokumentydokumenty evidované v samostatné evidenci dokumentůdokumentů veřejnoprávní původcepůvodce neeviduje v základní evidenční pomůcce. Samostatná evidence dokumentůdokumentů vedená v elektronické podobě musí být v souladu s požadavky stanovenými národním standardem. Samostatná evidence dokumentůdokumentů v listinné podobě se vede jako kniha vytvořená ze svázaných a očíslovaných listů tiskopisů, označená názvem veřejnoprávního původcepůvodce, pro něhož je vedena, typem dokumentůdokumentů, které jsou v ní evidovány, časovým obdobím, v němž je užívána, a počtem všech listů.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce uvede ve spisovém řáduspisovém řádu výčet užívaných evidenčních pomůcek podle odstavců 1 a 2, a to v členění podle jejich formy na evidenční pomůcky vedené v listinné podobě a evidenční pomůcky vedené v elektronické podobě.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce zabezpečí evidenční pomůcku proti odcizení, ztrátě, pozměňování, neoprávněnému nebo nahodilému přístupu, zničení nebo neoprávněnému zpracování údajů, jakož i proti jinému zneužití.
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce provede zápis v evidenční pomůcce srozumitelně a přehledně a v evidenční pomůcce vedené v listinné podobě také čitelně a způsobem zaručujícím trvanlivost zápisu. Je-li evidenční pomůcka vedena v listinné podobě, veřejnoprávní původcepůvodce škrtne chybný zápis způsobem zaručujícím čitelnost zápisu i po provedení škrtu a v případě potřeby jej doplní správným zápisem; u provedené opravy veřejnoprávní původcepůvodce zabezpečí uvedení data opravy, jména, popřípadě jmen, příjmení a podpisu fyzické osoby, která opravu provedla.
§ 9
(1)
Pokud je dokumentdokument zaevidován veřejnoprávním původcempůvodcem v jedné evidenční pomůcce a poté evidenčně převeden do jiné evidenční pomůcky, veřejnoprávní původcepůvodce původní evidenční záznam ukončí poznámkou o přeevidování dokumentudokumentu včetně uvedení nového čísla jednacího nebo evidenčního čísla dokumentudokumentu ze samostatné evidence dokumentůdokumentů.
(2)
Dojde-li ke ztrátě nebo zničení dokumentudokumentu v analogové podobě, k nevratnému poškození nebo ke zničení dokumentudokumentu v digitální podobě anebo nelze-li dokumentdokument v digitální podobě zobrazit uživatelsky vnímatelným způsobem, poznamená veřejnoprávní původcepůvodce tuto skutečnost do evidenční pomůcky včetně čísla jednacího dokumentudokumentu nebo evidenčního čísla dokumentudokumentu ze samostatné evidenční pomůcky, kterým byla ztráta, poškození nebo zničení řešena.
(3)
DokumentyDokumenty, které nemají úřední charakter, nepodléhají evidenci dokumentůdokumentů.
§ 10
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede o dokumentudokumentu v podacím deníku alespoň tyto údaje:
a)
pořadové číslo dokumentudokumentu, pod nímž je evidován v podacím deníku,
b)
datum doručení dokumentudokumentu veřejnoprávnímu původcipůvodci, a stanoví-li jiný právní předpis povinnost zaznamenat čas doručení dokumentudokumentu, rovněž čas jeho doručení, nebo datum vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcemdatum vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcem; datem vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcemdatem vytvoření dokumentu veřejnoprávním původcem se rozumí datum jeho zaevidování v podacím deníku,
c)
údaje o odesílateli v rozsahu údajů stanoveném pro vedení údajů o odesílateli dokumentudokumentu ve jmenném rejstříku; jde-li o dokumentdokument vytvořený veřejnoprávním původcempůvodcem, uvede se slovo „Vlastní“,
d)
identifikaci dokumentudokumentu z evidence dokumentůdokumentů odesílatele, je-li jí dokumentdokument označen,
e)
stručný obsah dokumentudokumentu,
f)
označení organizační součásti veřejnoprávního původcepůvodce, které byl dokumentdokument přidělen k vyřízení nebo která dokumentdokument vytvořila; pokud je veřejnoprávním původcempůvodcem určena k vyřízení nebo vytvoření dokumentudokumentu fyzická osoba, uvede veřejnoprávní původcepůvodce současně její jméno, popřípadě jména, a příjmení,
g)
identifikaci adresáta a datum odeslání a
h)
spisový znakspisový znak a skartační režim, který vyplývá z přiděleného skartačního znakuskartačního znaku, skartační lhůtyskartační lhůty, popřípadě z roku zařazení dokumentudokumentu do skartačního řízení a jiné skutečnosti, kterou veřejnoprávní původcepůvodce stanoví jako spouštěcí událost.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede o dokumentudokumentu v elektronickém systému spisové služby pořadové číslo dokumentudokumentu, pod nímž je evidován v elektronickém systému spisové služby, údaje stanovené v odstavci 1 písm. b) až e) a dále alespoň
a)
jednoznačný identifikátor,
b)
informaci o tom, zda jde o dokumentdokument v digitální podobě nebo dokumentdokument v analogové podobě,
c)
informaci o tom, zda byl dokumentdokument zařazen do výběru archiváliívýběru archiválií a zda byl dokumentdokument vybrán jako archiváliearchiválie,
d)
identifikátor, který dokumentudokumentu, který byl vybrán jako archiváliearchiválie, přidělil Národní archivNárodní archiv nebo digitální archivarchiv,
e)
pořadové číslo dokumentudokumentu ve spisu,
f)
odkaz na adresáta ve jmenném rejstříku,
g)
datum odeslání a
h)
počet komponent; komponentou se rozumí dále nedělitelná část dokumentudokumentu, která je v digitální podobě, přičemž dokumentdokument, který je v digitální podobě, je tvořen alespoň jednou komponentou.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede o dokumentudokumentu v samostatné evidenci dokumentůdokumentů vedené v listinné podobě alespoň údaje stanovené v odstavci 1 písm. b), c), e) a h). Veřejnoprávní původcepůvodce vede o dokumentudokumentu v samostatné evidenci dokumentůdokumentů vedené v elektronické podobě alespoň údaje stanovené v odstavci 1 písm. b), c), e) a h) a v odstavci 2 písm. a). Nezařadí-li veřejnoprávní původcepůvodce dokumentdokument do spisu, vede o dokumentudokumentu v samostatné evidenci dokumentůdokumentů vedené v elektronické podobě rovněž datum jeho vyřízení.
(4)
Pořadová čísla v základní evidenční pomůcce tvoří číselnou řadu, která začíná číslem 1 a je složena z celých kladných čísel nepřetržitě po sobě jdoucích. Číselná řada je vedena od prvního kalendářního dne časového období, které veřejnoprávní původcepůvodce stanoví pro vedení číselné řady (dále jen „určené časové období“), a to před zahájením určeného časového období.
(5)
V podacím deníku veřejnoprávní původcepůvodce po uplynutí určeného časového období prázdné řádky pod posledním zápisem na konci stránky proškrtne a doplní záznam o datu provedení posledního zápisu a posledním použitém pořadovém čísle v podacím deníku; záznam se uvede ve tvaru „Ukončeno dne ..... pořadovým číslem .....“. Veřejnoprávní původcepůvodce dále zabezpečí připojení jména, popřípadě jmen, příjmení a podpisu fyzické osoby pověřené vedením podacího deníku k záznamu.
§ 11
Číslo jednací a evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentů
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce přidělí dokumentudokumentu evidovanému v základní evidenční pomůcce číslo jednací.
(2)
Číslo jednací obsahuje označení nebo zkratku označení veřejnoprávního původcepůvodce, pořadové číslo zápisu dokumentudokumentu v základní evidenční pomůcce a označení určeného časového období, kterým je zpravidla kalendářní rok, popřípadě dále označení nebo zkratku označení organizační součásti veřejnoprávního původcepůvodce nebo jiné znaky charakterizující skutečnosti související s dokumentemdokumentem. Číslo jednací může být rovněž odvozeno ze spisové značky s uvedením pořadového čísla dokumentudokumentu ve spisu nebo čísla listu dokumentudokumentu ve spisu.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce přidělí dokumentudokumentu evidovanému v samostatné evidenci dokumentůdokumentů evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů. Evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů musí splňovat alespoň podmínky stanovené pro jednoznačný identifikátor.
§ 12
Spis
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce zařadí dokumentdokument evidovaný v základní evidenční pomůcce nejpozději před zahájením vyřizování do spisu. Věta první se nepoužije v případě veřejnoprávního původcepůvodce, jehož zvláštní povaha působnosti umožňuje výkon spisové službyvýkon spisové služby v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby podle § 63 odst. 4 zákona.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce zařadí spisy do
a)
věcné skupiny, nebo
b)
typového spisu; vnitřní strukturu typového spisu tvoří součásti typového spisu stanovené veřejnoprávním původcempůvodcem a díly typového spisu tvořené podle časového období stanoveného veřejnoprávním původcempůvodcem.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce přidělí spisu při jeho založení spisový znakspisový znak a skartační režim příslušné věcné skupiny nebo součásti typového spisu podle spisového a skartačního plánu. Přeřadí-li veřejnoprávní původcepůvodce spis do jiné věcné skupiny nebo součásti typového spisu, přidělí spisu a všem dokumentůmdokumentům zařazeným do spisu spisový znakspisový znak a skartační režim této věcné skupiny nebo součásti typového spisu.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce přidělí dokumentudokumentu spisový znakspisový znak a skartační režim spisu, do kterého je zařazen. Přeřadí-li veřejnoprávní původcepůvodce dokumentdokument do jiného spisu, přidělí dokumentudokumentu spisový znakspisový znak a skartační režim tohoto jiného spisu.
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce opatří dokumentydokumenty v analogové podobě, které jsou obsahem spisu, společným obalem, na kterém uvede alespoň
a)
stručný obsah spisu,
b)
spisovou značku,
c)
spisový znakspisový znak,
d)
skartační režim a
e)
identifikátor spisu v případě výkonu spisové službyvýkonu spisové služby v elektronické podobě; identifikátor spisu musí být čitelný technickým prostředkem pro automatizovaný sběr dat.
(6)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede v elektronickém systému spisové služby nebo v samostatné evidenci dokumentůdokumentů vedené v elektronické podobě údaje o spisu, kterými jsou alespoň
a)
identifikátor, který je jednoznačný v rámci elektronického systému spisové služby nebo samostatné evidence dokumentůdokumentů,
b)
stručný obsah,
c)
spisová značka,
d)
datum založení,
e)
datum vyřízení,
f)
datum uzavření,
g)
spisový znakspisový znak,
h)
skartační režim,
i)
informace o tom, zda spis obsahuje dokumentydokumenty v analogové podobě a jejich fyzické umístění,
j)
informace o tom, zda byl spis zařazen do výběru archiváliívýběru archiválií a zda byl spis vybrán jako archiváliearchiválie, a
k)
identifikátor, který spisu, který byl vybrán jako archiváliearchiválie, přidělil Národní archivNárodní archiv nebo digitální archivarchiv.
(7)
Veřejnoprávní původcepůvodce zaznamená údaje o vyřízení a uzavření spisuuzavření spisu v evidenční pomůcce.
(8)
Veřejnoprávní původcepůvodce uvede způsob tvorby spisové značky a strukturu spisové značky ve spisovém řáduspisovém řádu.
§ 13
Rozdělování a oběh dokumentů
(1)
Podatelna provede rozdělení dokumentůdokumentů mezi organizační součásti veřejnoprávního původcepůvodce, popřípadě fyzické osoby určené k jejich vyřízení; v případě výkonu spisové službyvýkonu spisové služby v listinné podobě provede rozdělení dokumentůdokumentů po jejich zaevidování. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví způsob rozdělování doručených dokumentůdokumentů ve spisovém řáduspisovém řádu.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce zajistí oběh dokumentůdokumentů a spisů způsobem umožňujícím sledovat veškeré úkony s dokumentydokumenty a spisy, identifikovat fyzické osoby nebo technické prostředky, které úkon provedly, a určit datum, kdy byly úkony provedeny.
§ 14
Vyřizování dokumentů a spisů
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce zajistí vyřízení dokumentudokumentu, popřípadě spisu jím pověřenou fyzickou osobou nebo, umožňuje-li to povaha věci, automatizovaně.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vyřídí dokumentdokument, popřípadě spis
a)
dokumentemdokumentem,
b)
postoupením,
c)
vzetím na vědomí,
d)
záznamem na dokumentudokumentu nebo do jeho metadat,
e)
dalšími způsoby, které stanoví veřejnoprávní původcepůvodce ve spisovém řáduspisovém řádu.
§ 15
Podrobnosti zpracování a struktura spisového a skartačního plánu
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví podle věcných charakteristik zpracovávaných dokumentůdokumentů a spisů jednotlivé věcné skupiny, a užívá-li typové spisy, rovněž věcné skupiny určené pro typové spisy a v nich obsažené součásti typových spisů. Veřejnoprávní původcepůvodce uspořádá věcné skupiny hierarchicky, a to tak, aby věcné skupiny na nejnižší úrovni hierarchie obsahovaly spisy nebo typové spisy; veřejnoprávní původcepůvodce může uspořádat hierarchicky i součásti typového spisu. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce nezařazuje dokumentydokumenty evidované v samostatné evidenci dokumentůdokumentů do spisů nebo typových spisů, zařazuje dokumentydokumenty do věcné skupiny na nejnižší úrovni hierarchie. Veřejnoprávní původcepůvodce označí věcné skupiny a součásti typového spisu spisovým znakemspisovým znakem a u věcných skupin a součástí typového spisu uvedených na nejnižší úrovni hierarchie uvede skartační režim.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce označí věcnou skupinu nebo součást typového spisu obsahující spisy předpokládané trvalé hodnoty, které se do výběru archiváliívýběru archiválií zařazují s návrhem k vybrání za archiváliiarchiválii, skartačním znakemskartačním znakem „A“ (archivarchiv). Veřejnoprávní původcepůvodce označí věcnou skupinu nebo součást typového spisu obsahující spisy bez předpokládané trvalé hodnoty, které se do výběru archiváliívýběru archiválií zařazují s návrhem na zničení, skartačním znakemskartačním znakem „S“ (stoupa).
(3)
Skartační lhůtaSkartační lhůta se vyjadřuje číslem doplněným za skartačním znakemskartačním znakem. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví ve spisovém a skartačním plánu spouštěcí událost, kterou je okamžik rozhodný pro počátek plynutí skartační lhůtyskartační lhůty. Skartační lhůtaSkartační lhůta se určuje počtem celých roků počítaných od 1. ledna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž nastala spouštěcí událost.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce, který vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, zpracovává spisový a skartační plán v elektronické podobě ve struktuře určené pro zaslání podle schématu XML pro export a import spisového a skartačního plánu stanoveného národním standardem.
§ 16
Vyhotovování dokumentů
(1)
DokumentDokument vyhotovený veřejnoprávním původcempůvodcem a určený k odeslání obsahuje označení původcepůvodce, které zpravidla tvoří název nebo obchodní firma a adresa sídla nebo jiná adresa veřejnoprávního původcepůvodce.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce na jím vyhotoveném dokumentudokumentu určeném k odeslání dále vyznačí alespoň
a)
číslo jednací nebo evidenční číslo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů přidělené dokumentudokumentu a spisovou značku, není-li číslo jednací odvozeno ze spisové značky,
b)
identifikaci dokumentudokumentu z evidence dokumentůdokumentů odesílatele, je-li vyhotovovaný dokumentdokument odpovědí na doručený dokumentdokument, a pokud je v doručeném dokumentudokumentu tento údaj uveden,
c)
datum podpisu dokumentudokumentu nebo datum, kdy byl dokumentdokument vyřízen automatizovaně, a
d)
jméno, popřípadě jména, příjmení a funkce fyzické osoby pověřené jeho podpisem; stanoví-li to jiný právní předpis12), lze údaj o funkci fyzické osoby pověřené podpisem dokumentudokumentu nahradit jejím služebním číslem.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce si zpravidla ponechá pro výkon spisové službyvýkon spisové služby prvopisprvopis vyhotoveného dokumentudokumentu, popřípadě jeden ze stejnopisů prvopisuprvopisu vyhotoveného dokumentudokumentu. Veřejnoprávní původcepůvodce vyhotoví dokumentdokument podle věty první v podobě, v jaké vykonává spisovou službu, ledaže povaha dokumentudokumentu takové vyhotovení vylučuje. PrvopisemPrvopisem je originální dokumentdokument zaznamenávající projev vůle osoby, který je osvědčen jejím vlastnoručním podpisem nebo obdobným autentizačním prvkem stanoveným jiným právním předpisem13). Stejnopisem je jedno ze shodných násobných vyhotovení dokumentudokumentu nesoucí s tímto dokumentemdokumentem shodné autentizační prvky; za shodné násobné vyhotovení dokumentudokumentu v analogové podobě se považuje rovněž doslovně shodné vyhotovení dokumentudokumentu v digitální podobě a naopak, pokud autentizační prvky k nim připojila tatáž osoba; za stejnopis se považuje rovněž druhopisdruhopis, pokud tak stanoví jiný právní předpis14). DruhopisemDruhopisem je dokumentdokument odvozený od prvopisuprvopisu, se kterým je obsahově shodný, avšak projev vůle osoby obsažený v druhopisudruhopisu není osvědčen podpisem této osoby, ale vlastnoručním podpisem nebo obdobným autentizačním prvkem osoby stanovené jiným právním předpisem15), popřípadě zvláštním autentizačním prostředkem stanoveným jiným právním předpisem16).
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce odesílá adresátu vyhotoveného dokumentudokumentu zpravidla stejnopis prvopisuprvopisu tohoto dokumentudokumentu, nebo druhopisdruhopis, případně stejnopis druhopisudruhopisu tohoto dokumentudokumentu.
§ 17
Podepisování dokumentů a užívání úředních razítek
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce určí fyzické osoby oprávněné k podepisování jím vyhotovovaných dokumentůdokumentů, fyzické osoby oprávněné k užívání úředních razítek17) a technické prostředky pro vytváření elektronických pečetí. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví podmínky podepisování jím odesílaných dokumentůdokumentů v analogové podobě ve spisovém řáduspisovém řádu.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede evidenci úředních razítek obsahující otisk razítka s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a funkce fyzické osoby, která úřední razítko převzala a užívá, datum převzetí, podpis přebírající fyzické osoby, datum vrácení úředního razítka, datum vyřazení úředního razítka z evidence; v případě ztráty úředního razítka veřejnoprávní původcepůvodce vede v evidenci rovněž záznam o ztrátě obsahující datum ztráty, popřípadě předpokládané datum ztráty úředního razítka.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce oznámí ztrátu úředního razítka Ministerstvu vnitra. V oznámení uvede datum, od kdy je razítko postrádáno, rozměr a popis razítka. Ministerstvo vnitra vede a na svých internetových stránkách zveřejňuje seznam ztracených úředních razítek, který obsahuje údaje o ztracených úředních razítkách uvedených v oznámeních.
§ 18
Odesílání dokumentů
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce odesílá dokumentydokumenty prostřednictvím výpravny, která opatří odesílaný dokumentdokument náležitostmi potřebnými k jeho odeslání.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vybaví výpravnu zařízením umožňujícím odesílání datových zpráv z elektronických adres podatelny zveřejněných podle § 2 odst. 3 písm. c), odesílání datových zpráv prostřednictvím datové schránky podle § 2 odst. 3 písm. d), má-li ji veřejnoprávní původcepůvodce zřízenu a zpřístupněnu, a odesílání datových zpráv jinými prostředky elektronické komunikace, pokud je veřejnoprávní původcepůvodce připouští.
(3)
Vykonává-li veřejnoprávní původcepůvodce spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je zařízení umožňující odesílání datových zpráv součástí elektronického systému spisové služby nebo na něj má automatizovanou vazbu; to neplatí pro veřejnoprávního původcepůvodce, u něhož to neumožňuje zvláštní povaha jeho působnosti.
§ 19
Ukládání dokumentů a spisů
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce ukládá uzavřené spisy a vyřízené dokumentydokumenty podle věcných skupin a spisových znakůspisových znaků způsobem stanoveným ve spisovém a skartačním plánu ve spisovně. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví ve spisovém řáduspisovém řádu podrobnosti postupu ukládání dokumentůdokumentů.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce zkontroluje před uzavřením spisuuzavřením spisu, zda je vyřízený spis úplný, zda jsou v evidenční pomůcce uvedeny povinné údaje a zda jsou dodrženy podmínky uzavření spisuuzavření spisu. Veřejnoprávní původcepůvodce dále zkontroluje, zda obaly dokumentůdokumentů a spisů v analogové podobě zaručují jejich neporušitelnost a zachování čitelnosti.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce vede ve spisovně evidenci uložených dokumentůdokumentů a spisů obsahující zejména jejich stručný obsah (předmět, věc), označení příslušného spisového a skartačního plánu, spisové znakyspisové znaky, skartační režim a údaj o fyzickém umístění analogových částí spisů. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, je evidence uložených dokumentůdokumentů a spisů jeho součástí.
(4)
Spisovna vede evidenci o zapůjčování a nahlížení do dokumentůdokumentů a spisů. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce vykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, vede evidenci v tomto systému. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví postup při zapůjčování a nahlížení do dokumentůdokumentů a spisů a podrobnosti vedení evidence ve spisovém řáduspisovém řádu.
Postup při skartačním řízení
§ 20
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce zařadí do skartačního řízení dokumentydokumenty a spisy, kterým uplynula skartační lhůtaskartační lhůta. Veřejnoprávní původcepůvodce do skartačního řízení zařadí také úřední razítka vyřazená z evidence.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce zařadí do skartačního řízení dokumentydokumenty a spisy obsahující utajované informaceutajované informace19), které byly označeny skartačním znakemskartačním znakem „S“, bez zrušení stupně utajení; pokud je pro účely posouzení dokumentůdokumentů a spisů v rámci skartačního řízení nutné seznámit se s jejich obsahem a k jejich výběru není oprávněn příslušný bezpečnostní archivarchiv, veřejnoprávní původcepůvodce tyto dokumentydokumenty ze skartačního řízení vyřadí, změní u nich skartační lhůtuskartační lhůtu a zařadí je do skartačního řízení po zrušení stupně utajení a pominutí důvodu pro utajení informace. Veřejnoprávní původcepůvodce nezařadí do skartačního řízení dokumentydokumenty a spisy obsahující utajované informaceutajované informace, které byly označeny skartačním znakemskartačním znakem „A“, u nichž nelze zrušit stupeň utajení, po dobu trvání důvodů utajení, pokud není k jejich výběru oprávněn příslušný bezpečnostní archivarchiv.
(3)
Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví způsob přípravy a průběh skartačního řízení ve spisovém řáduspisovém řádu. Přípravy skartačního řízení se vždy účastní fyzická osoba odpovědná veřejnoprávnímu původcipůvodci za provedení skartačního řízení, popřípadě fyzická osoba pověřená vedením spisovny nebo správního archivusprávního archivu. Pokud veřejnoprávní původcepůvodce zařadí do skartačního řízení dokumentydokumenty a spisy obsahující utajované informaceutajované informace, u nichž nelze zrušit stupeň utajení, jeho přípravy a průběhu se účastní pouze fyzické osoby, které splňují podmínky přístupu k utajované informaciutajované informaci pro stupeň utajení, který mají dokumentydokumenty s nejvyšším stupněm utajení zařazené do skartačního řízení.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce sestaví zpravidla z evidence dokumentůdokumentů vedené v listinné podobě seznam dokumentůdokumentů určených k posouzení ve skartačním řízení. V seznamu dokumentůdokumentů a spisů, které uspořádá podle spisových znakůspisových znaků, veřejnoprávní původcepůvodce uvede odděleně dokumentydokumenty a spisy se skartačním znakemskartačním znakem „A“ a dokumentydokumenty a spisy se skartačním znakemskartačním znakem „S“. V seznamu veřejnoprávní původcepůvodce dále uvede zejména celkový rozsah zařazených dokumentůdokumentů a spisů, charakteristiku obsahu dokumentůdokumentů a spisů, období, z něhož pocházejí (rozsah let), jejich skartační režim a odkaz na označení jejich uložení při skartačním řízení.
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce sestaví z elektronického systému spisové služby nebo ze samostatné evidence dokumentůdokumentů vedené v elektronické podobě seznam dokumentůdokumentů a spisů určených k posouzení ve skartačním řízení. Tento seznam je tvořen podle schématu XML pro vytvoření datového balíčku SIP stanoveného národním standardem a obsahuje metadata podle schématu XML pro zaznamenání popisných metadat uvnitř datového balíčku SIP stanoveného národním standardem.
§ 21
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce předloží skartační návrh na vyřazení dokumentůdokumentů, spisů a úředních razítek, včetně seznamů sestavených podle § 20 odst. 4 nebo § 20 odst. 5 příslušnému archivuarchivu.
(2)
Příslušný archivarchiv provede na základě předloženého skartačního návrhu odbornou archivní prohlídku dokumentůdokumentů, spisů a úředních razítek navrhovaných k vyřazení. Při odborné archivní prohlídce
a)
posoudí, zda dokumentydokumenty a spisy se skartačním znakemskartačním znakem „A“ odpovídají požadavkům stanoveným zákonem k výběru za archiváliearchiválie; pokud zjistí, že trvalou hodnotu nemají, přeřadí je k dokumentůmdokumentům a spisům navrženým ke zničení,
b)
posoudí, zda dokumentydokumenty a spisy se skartačním znakemskartačním znakem „S“ nemají trvalou hodnotu; pokud zjistí, že trvalou hodnotu mají, přeřadí je mezi dokumentydokumenty a spisy navržené k výběru za archiváliearchiválie,
c)
posoudí, zda úřední razítka zařazená do skartačního řízení mají trvalou hodnotu,
d)
stanoví v součinnosti s veřejnoprávním původcempůvodcem dobu a způsob předání archiváliíarchiválií k uložení do příslušného archivuarchivu.
(3)
Příslušný archivarchiv po provedené archivní prohlídce vyhotoví protokol o provedeném skartačním řízení.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce předá příslušnému archivuarchivu do péče dokumentydokumenty a spisy v analogové podobě a úřední razítka vybrané jako archiváliearchiválie; jedná-li se o dokumentydokumenty a spisy v analogové podobě evidované v elektronickém systému spisové služby, veřejnoprávní původcepůvodce předá rovněž metadata k nim náležející. V případě, že jsou jako archiváliearchiválie vybrány dokumentydokumenty nebo spisy v digitální podobě, veřejnoprávní původcepůvodce předá příslušnému archivuarchivu jejich replikyrepliky a k nim náležející metadata. Tyto replikyrepliky a metadata veřejnoprávní původcepůvodce předá příslušnému archivuarchivu zpracované podle schématu XML pro vytvoření datového balíčku SIP stanoveného národním standardem a schématu XML pro zaznamenání popisných metadat uvnitř datového balíčku SIP stanoveného národním standardem.
(5)
Příslušný archivarchiv vyhotoví o předání úřední záznam, který obsahuje alespoň
a)
název nebo obchodní firmu, adresu sídla a identifikační číslo osoby veřejnoprávního původcepůvodce, bylo-li přiděleno, a další údaje upřesňující identifikaci veřejnoprávního původcepůvodce, popřípadě jeho organizační součásti, u které byla odborná archivní prohlídka provedena,
b)
název archivuarchivu, kterému budou dokumentydokumenty, spisy a úřední razítka vybrané jako archiváliearchiválie svěřeny do péče, adresu sídla archivuarchivu a kontaktní údaje fyzické osoby pověřené archivemarchivem provedením odborné archivní prohlídky,
c)
množství a popis stavu předávaných dokumentůdokumentů a spisů v analogové podobě a úředních razítek vybraných jako archiváliearchiválie a replikreplik předávaných dokumentůdokumentů a spisů v digitální podobě vybraných jako archiváliearchiválie,
d)
datum předání,
e)
jméno, popřípadě jména, příjmení a funkci fyzické osoby pověřené příslušným archivemarchivem k podpisu úředního záznamu a její podpis.
(6)
Pokud příslušný archivarchiv při zpracování úředního záznamu zjistí, že stav předávaných replikreplik dokumentůdokumentů nebo spisů v digitální podobě vybraných jako archiváliearchiválie neodpovídá požadavkům na jejich předání stanoveným v národním standardu nebo že tyto replikyrepliky obsahují škodlivý kód, vyzve veřejnoprávního původcepůvodce k odstranění zjištěných nedostatků.
(7)
Součástí úředního záznamu je soupis předávaných dokumentůdokumentů, spisů a úředních razítek vybraných jako archiváliearchiválie zpracovaný veřejnoprávním původcempůvodcem v rozsahu údajů stanovených v § 20 odst. 4 s výjimkou uvedení skartačního znakuskartačního znaku a skartační lhůtyskartační lhůty. Jestliže jsou dokumentydokumenty evidované v elektronickém systému spisové služby nebo v samostatné evidenci dokumentůdokumentů vedené v elektronické podobě, veřejnoprávní původcepůvodce předá dokumentydokumenty, spisy a úřední razítka vybrané jako archiváliearchiválie na základě seznamu vytvořeného archivemarchivem podle schématu XML pro zasílání údajů o rozhodnutí ve skartačním řízení a potvrzení přejímky s identifikátory digitálního archivuarchivu původcipůvodci stanoveného národním standardem. Příslušný archivarchiv sepíše úřední záznam po předání dokumentůdokumentů a spisů v analogové podobě a úředních razítek vybraných jako archiváliearchiválie do příslušného archivuarchivu a po potvrzení úspěšného přenosu dokumentůdokumentů a spisů v digitální podobě vybraných jako archiváliearchiválie do digitálního archivuarchivu.
(8)
Veřejnoprávní původcepůvodce postupuje při zničení dokumentůdokumentů, které nebyly vybrány za archiváliearchiválie, a úředních razítek, která nebyla vybrána za archiváliearchiválie, tak, že dokumentydokumenty a spisy v analogové podobě nebo úřední razítka znehodnotí do podoby znemožňující jejich rekonstrukci a identifikaci obsahu. V případě dokumentůdokumentů a spisů v digitální podobě veřejnoprávní původcepůvodce provede jejich zničení smazáním z elektronického systému spisové služby a dalších úložišť. Obdobně veřejnoprávní původcepůvodce postupuje při zničení dokumentůdokumentů a spisů v digitální podobě, které byly vybrány jako archiváliearchiválie a jejichž replikyrepliky předal veřejnoprávní původcepůvodce do digitálního archivuarchivu.
§ 22
Spisová rozluka
(1)
Předávací seznam v případě předávaných dokumentůdokumentů a spisů obsahuje alespoň pořadové číslo, spisový znakspisový znak, typ dokumentůdokumentů, popřípadě spisu, dobu jejich vzniku a množství (například slova „2 svazky“), jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby odpovědné za provedení spisové rozluky a její podpis.
(2)
Ten, na koho přešla působnost k vyřízení předávaných nevyřízených dokumentůdokumentů a neuzavřených spisů, zaeviduje tyto dokumentydokumenty a spisy do své evidenční pomůcky jako doručené.
(3)
Pokud ti, kteří mezi sebou provádějí spisovou rozluku, vykonávají spisovou službu v elektronické podobě v elektronickém systému spisové služby, provedou spisovou rozluku a předání dokumentůdokumentů v digitální podobě prostředky elektronického systému spisové služby.
§ 23
Výstupní datové formáty
(1)
Výstupním datovým formátem komponent se rozumí
a)
datový formát výstupu z elektronického systému spisové služby,
b)
datový formát komponenty ukládané ve spisovně, která je součástí elektronického systému spisové služby,
c)
datový formát pro předávání do digitálního archivuarchivu.
(2)
Výstupním datovým formátem statických textových komponent a statických kombinovaných textových a obrazových komponent je datový formát Portable Document Format for the Long-term Archiving (PDF/A, ISO 19005). Verze PDF/A-3 a vyšší je výstupním datovým formátem statických textových komponent a statických kombinovaných textových a obrazových komponent, neobsahuje-li komponentu v datovém formátu, který není výstupním datovým formátem, a komponentu obsahující další komponenty.
(3)
Výstupním datovým formátem statických obrazových komponent je
a)
datový formát Portable Network Graphics (PNG, ISO/IEC 15948),
b)
datový formát Tagged Image File Format (TIF/TIFF, revize 6 – nekomprimovaný),
c)
datový formát Joint Photographic Experts Group File Interchange Format (JPEG/JFIF, ISO/IEC 10918).
(4)
Výstupním datovým formátem dynamických obrazových komponent je
a)
datový formát Graphics Interchange Format (GIF),
b)
datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 1 (MPEG-1, ISO/IEC 11172),
c)
datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 2 (MPEG-2, ISO/IEC 13818),
d)
datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 4 (MPEG-4, ISO/IEC 14496).
(5)
Výstupním datovým formátem zvukových komponent je
a)
datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu MPEG-1 Audio Layer II nebo MPEG-2 Audio Layer II (MP2),
b)
datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu MPEG-1 Audio Layer III nebo MPEG-2 Audio Layer III (MP3),
c)
datový formát Waveform audio format (WAV), modulace Pulse-code modulation (PCM).
(6)
Výstupním datovým formátem pro databáze a datové věty je datový formát Extensible Markup Language Document (XML), kde součástí předávané komponenty v datovém formátu XML je popis její struktury pomocí schématu XML nebo Document Type Definition (DTD), o kterém veřejnoprávní původcepůvodce vede dokumentaci.
(7)
Výstupním datovým formátem pro účetní záznamy v elektronické podobě, jejichž obsahem je elektronická faktura, je datový formát Information System Document (ISDOC) verze 5.2 a vyšší nebo datový formát, který je v souladu s evropskou normou pro sémantický datový model základních prvků elektronické faktury a syntaxí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek.
(8)
Výstupním datovým formátem metadat, jimiž jsou opatřovány dokumentydokumenty v elektronickém systému spisové služby, je datový formát Extensible Markup Language Document (XML) podle schématu XML pro výměnu dokumentůdokumentů a jejich metadat mezi elektronickým systémem spisové služby stanoveného národním standardem nebo datový formát Extensible Markup Language Document (XML) podle schématu XML pro vytvoření datového balíčku SIP stanoveného národním standardem, který obsahuje metadata podle schématu XML pro zaznamenání popisných metadat uvnitř datového balíčku SIP stanoveného národním standardem.
(9)
Veřejnoprávní původcepůvodce může pro výstup z elektronického systému spisové služby podle odstavce 1 písm. a) současně použít také jiný datový formát komponenty.
§ 24
Údaje týkající se převedení dokumentu nebo změny datového formátu
(1)
Údaje týkající se převedení dokumentudokumentu v analogové podobě do dokumentudokumentu v digitální podobě jsou
a)
název nebo obchodní firma veřejnoprávního původcepůvodce, který převedení provedl,
b)
počet listů, z nichž se skládá převáděný dokumentdokument,
c)
informace o existenci viditelného prvku, který nelze plně přenést na dokumentdokument v digitální podobě,
d)
datum vyhotovení ověřovací doložky,
e)
jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která převedení provedla.
(2)
Údaje týkající se převedení dokumentudokumentu v digitální podobě do dokumentudokumentu v analogové podobě jsou
a)
název nebo obchodní firma veřejnoprávního původcepůvodce, který převedení provedl,
b)
informace o existenci viditelného prvku, který nelze plně přenést na dokumentdokument v analogové podobě,
c)
datum vyhotovení ověřovací doložky,
d)
jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která převedení provedla.
(3)
Údaje týkající se změny datového formátu jsou
a)
název nebo obchodní firma veřejnoprávního původcepůvodce, který změnu datového formátu provedl,
b)
původní datový formát,
c)
datum vyhotovení ověřovací doložky,
d)
jméno, popřípadě jména, a příjmení fyzické osoby, která změnu datového formátu provedla.
§ 25
Jmenný rejstřík
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce ověří u přijatého dokumentudokumentu existenci záznamu o osobě odesílatele ve jmenném rejstříku a zaznamená ve jmenném rejstříku vazbu na dokumentdokument nebo spis k příslušnému záznamu ve jmenném rejstříku.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce vybere při odeslání dokumentudokumentu adresáta ze záznamů ve jmenném rejstříku.
(3)
V případě, že veřejnoprávní původcepůvodce shledá potřebu vedení údajů ve jmenném rejstříku o jiné osobě, jíž se dokumentdokument týká a která není osobou uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ověří existenci záznamu o této osobě ve jmenném rejstříku a zaznamená ve jmenném rejstříku vazbu na dokumentdokument nebo spis k příslušnému záznamu ve jmenném rejstříku.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce vytvoří ve jmenném rejstříku nový záznam v případě, že ve jmenném rejstříku není obsažen záznam o odesílateli, adresátovi nebo jiné osobě podle odstavců 1 až 3.
(5)
Veřejnoprávní původcepůvodce ověří správnost a aktuálnost údajů ve jmenném rejstříku ze zdrojů souvisejících s plněním úkolů v jeho působnosti, popřípadě údaje z těchto zdrojů doplňuje vždy nejméně při zaznamenání vazby na dokumentdokument nebo spis k příslušnému záznamu ve jmenném rejstříku a při odeslání dokumentudokumentu.
§ 26
Vedení spisové služby v mimořádných situacích
(1)
Veřejnoprávní původcepůvodce v případě živelní pohromy, ekologické, průmyslové nebo jiné havárie anebo jiné mimořádné situace, v jejichž důsledku je veřejnoprávnímu původcipůvodci znemožněno po omezené časové období vykonávat spisovou službu způsobem podle § 2 až 25, vede spisovou službu náhradním způsobem a eviduje dokumentydokumenty nebo spisy ve zvláštní evidenční pomůcce, kterou je náhradní evidence dokumentůdokumentů (dále jen „náhradní evidence“), a to v rozsahu podle § 10 odst. 1. Veřejnoprávní původcepůvodce stanoví podrobnosti výkonu spisové službyvýkonu spisové služby v mimořádné situaci, zejména označování a evidenci dokumentůdokumentů nebo spisů, způsob jejich vyřizování, odesílání a ukládání ve spisovém řáduspisovém řádu.
(2)
Veřejnoprávní původcepůvodce uzavře náhradní evidenci po ukončení mimořádné situace.
(3)
Pokud jsou dokumentydokumenty nebo spisy evidovány v náhradní evidenci, veřejnoprávní původcepůvodce
a)
evidenčně převede dokumentydokumenty nebo spisy evidované v náhradní evidenci do evidenční pomůcky, ve které obvykle dokumentydokumenty nebo spisy eviduje, nebo
b)
ponechá dokumentydokumenty nebo spisy zaevidované v náhradní evidenci a ty dokumentydokumenty nebo spisy, které nelze vyřídit v náhradní evidenci, eviduje v evidenční pomůcce, ve které obvykle dokumentydokumenty nebo spisy eviduje.
(4)
Veřejnoprávní původcepůvodce uloží dokumentydokumenty evidované a vyřízené v náhradní evidenci ve spisovně společně s ostatními dokumentydokumenty veřejnoprávního původcepůvodce.
§ 26a
Použití pravidel týkajících se dokumentů na spis
Nestanoví-li § 2 až 11, § 13 až 16 a § 18 až 26 pravidla pro spis, jejich ustanovení týkající se dokumentudokumentu se použijí na spis obdobně, ledaže to vylučuje jeho povaha.
§ 27
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 191/2009 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, se zrušuje.
§ 28
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012.
Ministr:
Kubice v. r.
1)
§ 2 písm. d) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 440/2004 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb.
2)
§ 2 písm. i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
5)
Například § 40 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, § 334 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 113 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 19 až 21 zákona č. 500/2004 Sb.
10)
Například § 69 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 179/2010 Sb. a zákona č. 55/2012 Sb., § 16 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění zákona č. 301/2008 Sb.
11)
Například § 17 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění zákona č. 413/2005 Sb., § 64 zákona č. 280/2009 Sb., § 23 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění zákona č. 559/2004 Sb. a zákona č. 136/2006 Sb.
12)
§ 69 odst. 1 věta první zákona č. 500/2004 Sb.
13)
Například § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.
14)
Zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15)
§ 69 odst. 1 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb.
16)
Například § 8 zákona č. 21/2006 Sb., ve znění zákona č. 301/2008 Sb., § 25 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění zákona č. 190/2009 Sb.
17)
Například § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.
18)
§ 2 písm. h) zákona č. 227/2000 Sb., ve znění zákona č. 440/2004 Sb.
19)
§ 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
24)
§ 22 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.
26)
§ 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
27)
§ 9 zákona č. 297/2016 Sb.
28)
§ 19 odst. 9 zákona č. 297/2016 Sb.
29)
Čl. 3 odst. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. |
Nařízení vlády č. 258/2012 Sb. | Nařízení vlády č. 258/2012 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 26. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 88/2012
* Čl. I - Nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb., nařízení vlády č. 33/2007 Sb., nařízení vlády č. 320/2008 Sb., nařízení vlády č. 82/2009 Sb., nař
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2012
258
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 11. července 2012,
kterým se mění nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 2b odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 441/2005 Sb. a zákona č. 291/2009 Sb., a podle § 1 odst. 3 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 441/2005 Sb. a zákona č. 291/2009 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, ve znění nařízení vlády č. 83/2006 Sb., nařízení vlády č. 33/2007 Sb., nařízení vlády č. 320/2008 Sb., nařízení vlády č. 82/2009 Sb., nařízení vlády č. 83/2009 Sb., nařízení vlády č. 480/2009 Sb., nařízení vlády č. 214/2010 Sb. a nařízení vlády č. 369/2010 Sb., se mění takto:
1.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňují věty:
„Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 436/2009 ze dne 26. května 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína, v platném znění.“.
2.
§ 2 a 3 se včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 2, 4, 5, 6 a 7 zrušují.
3.
V § 5 odst. 1 se slovo „Fondu“ nahrazuje slovy „Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu3) (dále jen „Fond“)“.
4.
V § 5 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pěstitel může podat v kalendářním roce pouze jednu žádost.“.
5.
V § 5 odstavce 3 až 7 včetně poznámek pod čarou č. 43 až 45 znějí:
„(3)
Žadatel nesmí zahájit provádění opatření podle odstavce 2, včetně klučení vinice, dříve než 4 měsíce po podání žádosti Fondu nebo před kontrolou provedenou Fondem v souladu s předpisem Evropské unie43).
(4)
Nedílnou součástí žádosti podle odstavce 1 je zákres klučené části půdního bloku nebo jeho dílu v mapě půdních bloků, popřípadě dílů půdních bloků, v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším v případě, že žadatel neklučí celou výměru půdního bloku nebo jeho dílu. Žadatel zajistí označení klučené části půdního bloku nebo jeho dílu viditelně v terénu.
(5)
Žadatel doručí Fondu na jím vydaném formuláři nejpozději do 30. dubna čtvrtého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla žádost podána, oznámení o provedení opatření na všech půdních blocích nebo jejich dílech uvedených v žádosti.
(6)
V případě udělení práva na opětovnou výsadbu předem44) se provedením opatření rozumí i splnění závazku vyklučit plochu vinice do konce třetího roku po vysazení nové vinice, na niž bylo právo na opětovnou výsadbu předem uděleno.
(7)
Podporu na opatření podle odstavce 2 lze poskytnout pouze v případě, že půdní blok nebo jeho díl, na kterém je opatření prováděno, je evidován v evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence“) na žadatele jako vinice v souladu s registrem vinic45).
43)
Čl. 81 odst. 6 nařízení Komise (ES) č. 555/2008, v platném znění.
44)
Čl. 85i odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, v platném znění.
Čl. 63 nařízení Komise (ES) č. 555/2008, v platném znění.
45)
§ 28 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění zákona č. 215/2006 Sb. a zákona č. 256/2011 Sb.“.
Poznámka pod čarou č. 15 se zrušuje.
6.
V § 5 se doplňují odstavce 8 a 9, které znějí:
„(8)
Podpora na opatření podle odstavce 2 se poskytuje pod podmínkou dodržení požadavků na dobrý zemědělský a environmentální stav uvedených v příloze č. 2 k tomuto nařízení.
(9)
Fond žádosti o podporu na opatření podle odstavce 2 vyhodnotí ve vztahu ke každému opatření samostatně; splnění podmínek se posuzuje pro jednotlivé půdní bloky nebo jejich díly.“.
7.
V § 6 odst. 1 písm. b), § 7 odst. 1 písm. b), § 8 odst. 1 písm. b) a v § 8a odst. 1 písm. a) se slova „v daném hospodářském roce“ zrušují.
8.
V § 6 odst. 1 písm. d), § 7 odst. 1 písm. d) a v § 8 odst. 1 písm. d) se slova „odrůdou uznanou“ nahrazují slovy „moštovou odrůdou registrovanou“.
9.
V § 6 odstavec 2 zní:
„(2)
V žádosti pěstitel uvede
a)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, z něhož bude po vyklučení vinice použito právo na opětovnou výsadbu, nebo číslo půdního bloku nebo jeho dílu, který má být vyklučen na základě udělení práva na opětovnou výsadbu předem,
b)
výměru osázené plochy klučené vinice evidované v evidenci nebo části této plochy,
c)
klučené odrůdy,
d)
způsob pěstování klučené vinice,
e)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na kterém bude vysazena nová vinice.“.
10.
V § 6 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
V případě, že pěstitel vysazuje novou vinici na jiném než klučeném půdním bloku nebo jeho dílu podle odstavce 2 písm. a) a tento půdní blok nebo jeho díl je ke dni podání žádosti evidován v evidenci jako vinice, uvede k němu pěstitel v žádosti výměru osázené plochy evidované v evidenci, pěstované odrůdy a způsob pěstování.
(4)
V oznámení o provedení opatření žadatel u půdního bloku nebo jeho dílu podle odstavce 2 písm. e) uvede
a)
výměru nově vysazené vinice,
b)
odrůdovou skladbu nově vysazené vinice,
c)
způsob pěstování nově vysazené vinice.“.
11.
V § 7 odstavec 2 zní:
„(2)
V žádosti pěstitel uvede
a)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, z něhož bude po vyklučení vinice použito právo na opětovnou výsadbu, nebo číslo půdního bloku nebo jeho dílu, který má být vyklučen na základě udělení práva na opětovnou výsadbu předem,
b)
výměru osázené plochy klučené vinice evidované v evidenci nebo části této plochy,
c)
klučené odrůdy,
d)
způsob pěstování klučené vinice,
e)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na který bude vinice přesunuta.“.
12.
V § 7 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
V případě, že půdní blok nebo jeho díl podle odstavce 2 písm. e) je ke dni podání žádosti evidován v evidenci jako vinice, uvede k němu pěstitel v žádosti výměru osázené plochy evidované v evidenci, pěstované odrůdy a způsob pěstování.
(4)
V oznámení o provedení opatření žadatel u půdního bloku nebo jeho dílu podle odstavce 2 písm. e) uvede
a)
výměru nově vysazené vinice,
b)
odrůdovou skladbu nově vysazené vinice,
c)
způsob pěstování nově vysazené vinice.“.
13.
V § 8 odstavec 2 zní:
„(2)
V žádosti pěstitel uvede
a)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, z něhož bude po vyklučení vinice použito právo na opětovnou výsadbu, nebo číslo půdního bloku nebo jeho dílu, který má být vyklučen na základě udělení práva na opětovnou výsadbu předem,
b)
výměru osázené plochy klučené vinice evidované v evidenci nebo části této plochy,
c)
klučené odrůdy,
d)
způsob pěstování klučené vinice,
e)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na kterém bude vysazena nebo dosazena nová vinice.“.
14.
V § 8 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
V případě, že pěstitel vysazuje novou vinici na jiném než klučeném půdním bloku nebo jeho dílu podle odstavce 2 písm. a) a tento půdní blok nebo jeho díl je ke dni podání žádosti evidován v evidenci jako vinice, uvede k němu pěstitel v žádosti výměru osázené plochy evidované v evidenci, pěstované odrůdy a způsob pěstování.
(4)
V oznámení o provedení opatření žadatel u půdního bloku nebo jeho dílu podle odstavce 2 písm. e) uvede
a)
výměru nově vysazené nebo dosazené vinice,
b)
odrůdovou skladbu nově vysazené nebo dosazené vinice,
c)
způsob pěstování nově vysazené nebo dosazené vinice.“.
15.
V § 8a odst. 1 písm. b) bodu 2 se slovo „chránící“ nahrazuje slovem „chránícího“.
16.
V § 8a odstavec 3 zní:
„(3)
V žádosti pěstitel uvede
a)
číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na kterém bude provedena ochrana vinice, a
b)
výměru osázené plochy chráněné vinice.“.
17.
V § 8a se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
V oznámení o provedení opatření žadatel u půdního bloku nebo jeho dílu podle odstavce 3 písm. a) uvede zvolené opatření podle odstavce 1 písm. b).“.
18.
V § 8c odst. 5 se slova „30. dubna“ nahrazují slovy „31. ledna“.
19.
V § 8c odstavec 8 zní:
„(8)
Žadatel, který pořizuje investici prostřednictvím leasingu podle předpisu Evropské unie31), oznámí Fondu na jím vydaném formuláři uzavření leasingové smlouvy, a to v daném kalendářním roce.“.
20.
V § 8d odst. 6 se slova „nezpůsobilých pro podání žádosti o prémii za vyklučení vinic23)“ nahrazují slovy „preferovaných vinic23) uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení“.
21.
V § 8d se doplňují odstavce 8 a 9, které znějí:
„(8)
Fond žadateli vyplatí podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinic z prostředků přidělených pro příslušný hospodářský rok na základě oznámení o provedení opatření podaného do 30. dubna kalendářního roku.
(9)
Zjistí-li Fond, že žadatel nesplnil podmínku podle § 5 odst. 4 věty druhé, sníží podporu podle § 6 až 8 o 1 %.“.
22.
§ 8e včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 32 až 34 zní:
㤠8e
Poskytování údajů
(1)
Osoba stanovená předpisem Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí pravidla, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce a pokud jde o podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína32), doručí Fondu nejpozději do 15. května kalendářního roku na jím vydaném formuláři jednotnou žádost, která kromě náležitostí stanovených předpisem Evropské unie33) obsahuje označení veškeré plochy v souladu s předpisy Evropské unie34) a způsob jejího využití.
(2)
Nedílnou součástí formuláře jednotné žádosti je zákres veškeré užívané plochy podle odstavce 1 v mapě půdních bloků, popřípadě dílů půdních bloků, v měřítku 1 : 10 000 nebo podrobnějším.
32)
Čl. 11 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, v platném znění.
33)
Čl. 12 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, v platném znění.
34)
Čl. 13 odst. 8 a čl. 55 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, v platném znění.“.
Poznámka pod čarou č. 35 se zrušuje.
23.
V § 8f odstavce 1 a 2 včetně poznámek pod čarou č. 36 až 40 znějí:
„(1)
Zjistí-li Fond, že pěstitel neuvedl ve formuláři jednotné žádosti36) podle § 8e veškerou plochu v souladu s předpisy Evropské unie37) a rozdíl mezi celkovou plochou uvedenou ve formuláři jednotné žádosti a souhrnem celkové plochy uvedené ve formuláři jednotné žádosti a ve formuláři jednotné žádosti nevykázané je
a)
vyšší než 3 %, avšak nižší nebo roven 4 % plochy uvedené ve formuláři jednotné žádosti, sníží podporu37) podle § 2 a § 6 až 8a, k níž se vztahuje povinnost podávat formulář jednotné žádosti, o 1 %38),
b)
vyšší než 4 %, avšak nižší nebo roven 5 % plochy uvedené ve formuláři jednotné žádosti, sníží podporu37) podle § 2 a § 6 až 8a, k níž se vztahuje povinnost podávat formulář jednotné žádosti, o 2 %38),
c)
vyšší než 5 %, sníží podporu37) podle § 2 a § 6 až 8a, k níž se vztahuje povinnost podávat formulář jednotné žádosti, o 3 %38).
(2)
Pokud žadatel o podporu
a)
podle § 6 až 8a, který má povinnost podat prohlášení o sklizni, produkci nebo zásobách39), překročí v jakémkoli roce od podání žádosti do podání oznámení o provedení opatření stanovený termín pro jeho nebo jejich podání, Fond sníží podporu podle § 6 až 8a o 1 % za každý pracovní den překročení termínu podání prohlášení v jednotlivých letech,
b)
podle § 6 až 8a překročí v jakémkoli roce od podání žádosti do podání oznámení o provedení opatření termín podání jakéhokoliv z prohlášení podle písmena a) o více než 10 pracovních dnů, nemá nárok na podporu,
c)
podle § 8c, který má povinnost podat prohlášení o sklizni, produkci nebo zásobách39), překročí stanovený termín pro jeho nebo jejich podání, Fond sníží podporu podle § 8c o 1 % za každý pracovní den překročení termínu podání prohlášení40).
36)
Čl. 11 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009.
37)
Čl. 55 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009.
38)
Čl. 55 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009.
39)
Čl. 8 až 11 nařízení Komise (ES) č. 436/2009.
40)
Čl. 18 odst. 1 druhý pododstavec nařízení Komise (ES) č. 436/2009.“.
24.
V § 8f se doplňují odstavce 4 a 5, které včetně poznámky pod čarou č. 46 znějí:
„(4)
Překážka pro snížení podpory nebo vyloučení nároku na podporu v případě vyšší moci nebo mimořádné okolnosti stanovená v předpisu Evropské unie46) se použije rovněž na postup podle odstavce 2 písm. a) a b).
(5)
Ustanovením odstavců 1 až 4 nejsou dotčena ustanovení o snížení a vyloučení uvedená v předpisu Evropské unie1).
46)
Čl. 102 nařízení Komise (ES) č. 555/2008, v platném znění.
Čl. 52 nařízení Komise (ES) č. 436/2009, v platném znění.“.
25.
Za § 8f se vkládají nové § 8g a 8h, které včetně nadpisů a poznámky pod čarou č. 47 znějí:
㤠8g
Změny žádosti
Po kontrole provedené Fondem v souladu s předpisy Evropské unie43) není v žádosti přípustné doplnění půdního bloku nebo jeho dílu, popřípadě změna půdního bloku nebo jeho dílu,
a)
z něhož bude po vyklučení vinice použito právo na opětovnou výsadbu v rámci opatření podle § 5 odst. 2 tohoto nařízení,
b)
na kterém bude vysazena nová vinice v rámci opatření podle § 5 odst. 2 tohoto nařízení; to neplatí v případě převodu práv na opětovnou výsadbu podle § 8h tohoto nařízení.
§ 8h
Převod práv na opětovnou výsadbu
(1)
V případě převodu práv na opětovnou výsadbu47) uvedených v žádosti o podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinic podle § 5 podle tohoto nařízení oznámí nabyvatel tuto skutečnost Fondu. Podpora se poskytne nabyvateli ve výši podle § 8d tohoto nařízení bez předchozího klučení vlastní vinice na základě oznámení o provedení opatření podaného nabyvatelem. Fond vychází z údajů o převodech práv na opětovnou výsadbu vedených v registru vinic.
(2)
V případě, že nabyvatel bude provádět opatření podle § 5 odst. 2 tohoto nařízení na půdním bloku nebo jeho dílu evidovaném v evidenci jako vinice, nezahájí klučení takové vinice dříve než 4 měsíce po podání změny žádosti Fondu nebo před kontrolou provedenou Fondem v souladu s předpisy Evropské unie43).
47)
Čl. 85i odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, v platném znění.
§ 9 odst. 6 zákona č. 321/2004 Sb., ve znění zákona č. 256/2011 Sb.“.
26.
V příloze č. 1 nadpis zní: „Preferované vinice (§ 8d odst. 6)“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Žádosti o prémii za vyklučení vinicevinice podle § 2 a 3 nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se posoudí podle nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
2.
Na žádosti o podporu na opatření podle § 5 odst. 2 písm. a) až d) nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podané Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (dále jen „Fond“) přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení se použijí § 8e a § 8f odst. 1 nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.
3.
Žádosti o podporu na investice podle § 8c nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, podané Fondu po dni 31. srpna 2011 se posoudí podle nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.
4.
Žadatel může při provádění opatření podle § 5 odst. 2 písm. a) až c) nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, využít práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice přede dnem 5. září 2010 podle čl. 2 nařízení Komise (EU) č. 772/2010 ze dne 1. září 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 555/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína, nebo práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice provedené po kontrole Fondem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. Výsadba nové vinicevinice na základě tohoto práva na opětovnou výsadbu musí být provedena do konce pátého hospodářského roku následujícího po vyklučení vinicevinice, z níž bylo právo na opětovnou výsadbu uděleno, a to
a)
v případě, že pěstitel k výsadbě nové vinicevinice využije pouze práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice přede dnem 5. září 2010, popřípadě práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice provedené po kontrole Fondem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, podává žádost po provedení opatření podle § 5 odst. 2 písm. a), b) nebo c) nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a oznámení o provedení opatření s využitím tohoto práva na opětovnou výsadbu nepodává; do žádosti pěstitel uvede registrační číslo vinicevinice vyklučené přede dnem 5. září 2010 nebo číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na kterém byla provedena kontrola Fondem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, náležitosti uvedené v § 6 odst. 4, § 7 odst. 4, § 8 odst. 4 a § 8a odst. 4 nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, a v případě, že před výsadbou nové vinicevinice byla na půdním bloku nebo jeho dílu rovněž vinicevinice, registrační číslo této původní vinicevinice; Fond žadateli vyplatí podporu na restrukturalizaci a přeměnu vinicvinic z prostředků přidělených pro příslušný hospodářský rok na základě žádosti podané do dne 30. dubna kalendářního roku, nebo
b)
v případě současného využití práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice přede dnem 5. září 2010, popřípadě práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice provedené po kontrole Fondem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, a práva na opětovnou výsadbu uděleného na základě vyklučení vinicevinice provedené po kontrole Fondem podle nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, k výsadbě nové vinicevinice; pěstitel do žádosti podle § 6 odst. 2, § 7 odst. 2 a § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 245/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, uvede rovněž registrační číslo vinicevinice vyklučené přede dnem 5. září 2010 nebo číslo půdního bloku nebo jeho dílu, na kterém byla provedena kontrola Fondem přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
Čl. III
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr zemědělství:
Ing. Bendl v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o hospodářské spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem zahraničního obchodu a ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny
Vyhlášeno 25. 7. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 11. 2010, částka 36/2012
* Článek 1 - Předmět Dohody
* Článek 2 - Oblasti spolupráce
* Článek 3 - Formy spolupráce
* Článek 4 - Smíšená komise
* Článek 5 - Závěrečná ustanovení
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 11. 2010
67
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. března 2010 byla v Praze podepsána Dohoda o hospodářské spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem zahraničního obchodu a ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dne 10. listopadu 2010.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
DOHODA O HOSPODÁŘSKÉ SPOLUPRÁCI
MEZI
MINISTERSTVEM PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY
A
MINISTERSTVEM ZAHRANIČNÍHO OBCHODU A EKONOMICKÝCH VZTAHŮ
BOSNY A HERCEGOVINY
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvo zahraničního obchodu a ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny (dále jen „Strany“)
potvrzujíce přátelské vztahy mezi oběma státy a důležitost pokračování a posílení existujících tradičních ekonomických vztahů;
uvědomujíce si potřebu posílení spolupráce mezi oběma státy a navazujíce na podpis Stabilizační a asociační dohody mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé a na Prozatímní dohodu o obchodu a záležitostech: souvisejících s obchodem mezi Evropským společenstvím na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé;
přejíce si další rozvoj spolupráce mezi oběma státy, zaměřené na prohloubení a posílení vztahů založených na vzájemných zájmech v hospodářské, průmyslové, technické a technologické oblasti;
jsouce přesvědčeny, že tato Dohoda bude napomáhat k dobrým vztahům a vytvoří výhodné podmínky pro různé formy spolupráce mezi oběma státy, především v hospodářské a průmyslové sféře;
s vědomím nutnosti existence odpovídajícího právního základu vzájemných vztahů v souladu s platnými právními předpisy v obou státech,
se dohodly takto:
Článek 1
Předmět Dohody
Strany tímto potvrzují svůj zájem na rozvoji hospodářských vztahů mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou. Za tímto účelem, bez újmy právním předpisům platným v každé z těchto zemí, budou vzájemně podporovat navazování intenzivnější a výhodné spolupráce mezi hospodářskými subjekty svých zemí ve všech oblastech důležitých pro hospodářský a průmyslový rozvoj.
Článek 2
Oblasti spolupráce
Ekonomická spolupráce bude rozvíjena podle této Dohody podporou aktivit vztahujících se k ekonomickým odvětvím, zejména, avšak ne výlučně v uvedených oblastech:
a)
přírodní zdroje;
b)
energetika;
c)
metalurgie včetně kovodělného průmyslu;
d)
důlní průmysl;
e)
průmyslová zařízení a komponenty;
f)
elektrický a elektronický průmysl;
g)
chemický a petrochemický průmysl;
h)
farmaceutický průmysl;
i)
spolupráce mezi malými a středně velkými podniky;
j)
spolupráce na investičních aktivitách a podpora zakládání společných podniků;
k)
spolupráce při podpoře účastí na veletrzích a výstavách;
l)
spolupráce mezi agenturami na podporu obchodu a investic, které jsou v působnosti obou stran;
m)
jiné oblasti hospodářské a průmyslové spolupráce, které mohou být podle této Dohody vzájemně dohodnuty.
Článek 3
Formy spolupráce
1.
V rámci oblastí zmíněných v čl. 2 této Dohody budou Strany rozvíjet vzájemné hospodářské vztahy zejména v následujících oblastech činností a informovat se o:
a)
možnostech spolupráce v mezinárodních organizacích, pokud tyto spadají do působnosti obou Stran;
b)
přípravě právních předpisů v oblasti působnosti obou smluvních Stran;
c)
rozborech, hodnoceních a prognózách vývoje svých ekonomik;
d)
organizaci odborných akcí, seminářů, sympozií a konferencí;
e)
rozvoji investičního prostředí a poznatcích, týkajících se hospodářských a investičních příležitostí ve svých zemích;
f)
opatřeních, týkajících se ochrany spotřebitelespotřebitele;
g)
projektech partnerství veřejného a soukromého sektoru.
2.
Strany budou v souladu s jejich hospodářskou a rozvojovou politikou a prioritami rozvíjet průmyslovou, technickou a technologickou spolupráci veřejného sektoru a usnadňovat širší zapojení soukromého sektoru do průmyslového a technologického růstu obou zemí.
3.
Strany budou provádět uvedené činnosti formou běžného pracovního styku, výměny příslušných materiálů a prostřednictvím pravidelných setkání Smíšené komise ustavené v souladu s čl. 4 této Dohody.
Článek 4
Smíšená komise
1.
Za účelem provádění této Dohody bude ustavena Smíšená komise, která se bude skládat ze zástupců obou Stran. Na základě vzájemné dohody obou Stran mohou být přizváni experti příslušných organizací a institucí, aby se zúčastnili zasedání Smíšené komise.
2.
Zasedání Smíšené komise se budou konat jednou ročně, pokud nebude předsedy dohodnuto jinak, střídavě v České republice a v Bosně a Hercegovině. Mimořádná zasedání se budou konat na území státu Strany, která o ně požádá.
3.
Smíšená komise může zakládat specializované pracovní skupiny k zabezpečení vybraných otázek oboustranného zájmu.
4.
Předsedy Smíšené komise jsou náměstek ministra průmyslu a obchodu České republiky a náměstek ministra zahraničního obchodu a ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny.
5.
Smíšená komise bude vyvíjet bez omezení následující aktivity:
a)
sloužit jako konzultační orgán obou Stran v oblastech ekonomické, průmyslové, investiční spolupráce a podpory obchodu;
b)
uskutečňovat výměnu informací o ekonomickém rozvoji a rozvojových programech v obou zemích a usnadňovat vyhledávání příležitostí k zintenzivnění oboustranné ekonomické, obchodní, průmyslové a investiční spolupráce;
c)
navrhovat, posuzovat, vyhodnocovat a určovat prioritní oblasti, ve kterých by bylo možné realizovat zvláštní projekty ekonomické a obchodní spolupráce a definovat předběžné podmínky pro jejich realizaci a rovněž i projekty a programy spolupráce zahrnující stanovení strategických cílů a forem aktivit;
d)
hledat nové příležitosti pro další rozvoj vzájemné ekonomické spolupráce a připravovat návrhy ke zlepšení podmínek vzájemné hospodářské spolupráce;
e)
věnovat zvláštní pozornost rozvoji spolupráce mezi malými a středními podniky obou zemí.
6.
Smíšená komise bude informovat příslušné orgány dle Stabilizační a asociační dohody mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými zeměmi a Bosnou a Hercegovinou o svých aktivitách a rozhodnutích v oblastech, na něž se Stabilizační a asociační dohoda a Prozatímní dohoda vztahují.
Článek 5
Závěrečná ustanovení
1.
Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem doručení pozdější diplomatické nóty potvrzující splnění všech vnitřních formálních požadavků států příslušné Strany, nezbytných pro vstup této Dohody v platnost.
2.
Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou.
3.
Tato Dohoda může být kdykoliv vypovězena kteroukoliv Stranou, a to písemným oznámením zaslaným diplomatickou cestou druhé Straně. V takovém případě Dohoda skončí svoji platnost první den po uplynutí šesti měsíců od data doručení příslušného písemného oznámení, což nebude mít vliv na projekty a kontrakty uzavřené během doby platnosti této Dohody.
4.
Za účelem řešení jakýchkoliv sporů může kterákoliv Strana předložit žádost o konzultace.
Tyto konzultace se uskuteční během nejpozději třiceti dnů od obdržení písemné žádosti.
5.
Tato Dohoda může být změněna vzájemným souhlasem obou Stran, vyjádřeným písemnou formou.
Každá taková změna vstoupí v platnost v souladu s procedurou popsanou v odstavci 1 článku 5 této Dohody.
6.
Ustanovení této Dohody nebudou uplatňována a používána tak, aby to narušilo nebo jinak ovlivnilo závazky České republiky plynoucí z jejího členství v Evropské unii.
Tato Dohoda nemůže být vykládána nebo používána způsobem, který by rušil nebo jiným způsobem ovlivňoval závazky plynoucí z jakékoliv dohody uzavřené mezi ES nebo ES a jeho členskými státy na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé.
Dáno v Praze dne 18. března 2010 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, úředních jazycích Bosny a Hercegoviny: bosenském/chorvatském/srbském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílnosti ve výkladu této Dohody je rozhodující anglické znění.
Za Ministerstvo průmyslu a obchodu
České republiky
Ing. Vladimír Tošovský v. r.
ministr průmyslu a obchodu
Za Ministerstvo zahraničního obchodu a
ekonomických vztahů Bosny a Hercegoviny
Mladen Zirojević v. r.
ministr zahraničního obchodu
a ekonomických vztahů |
Vyhláška č. 256/2012 Sb. | Vyhláška č. 256/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb.
Vyhlášeno 23. 7. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 87/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 9. 2012
256
VYHLÁŠKA
ze dne 29. června 2012,
kterou se mění vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 19, § 20 odst. 8, § 23 odst. 3, § 26 odst. 4, § 27 odst. 6, § 31 odst. 1, § 38 odst. 7 a § 56 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 49/2009 Sb. a zákona č. 472/2011 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění vyhlášky č. 454/2006 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 2 se slova „do budovy“ nahrazují slovy „a pobyt v budově“ a slova „dopoledního vyučování a nejméně 15 minut před začátkem odpoledního vyučování“ se nahrazují slovy „vyučování a o přestávce mezi dopoledním a odpoledním vyučováním“.
2.
V § 1 odstavec 3 zní:
„(3)
Žáci mohou mít v dopoledním vyučování nejvýše 6 vyučovacích hodin a v odpoledním vyučování nejvýše 6 vyučovacích hodin. Konkrétní počet vyučovacích hodin stanoví škola s přihlédnutím k charakteru vzdělávací činnosti a k základním fyziologickým potřebám žáků.“.
3.
V § 1 se na konci odstavce 5 doplňují věty „V případech hodných zvláštního zřetele lze zkrátit některé desetiminutové přestávky na nejméně 5 minut a přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním na nejméně 30 minut. Při zkracování přestávek ředitel školy přihlédne k základním fyziologickým potřebám žáků.“.
4.
V § 1 se odstavec 7 zrušuje.
5.
V § 2 odst. 2 se slova „nebo potvrzení tento průkaz nahrazující“ zrušují.
6.
V § 2 odstavec 3 zní:
„(3)
Pokud škola zařadí do školního vzdělávacího programu základní plaveckou výuku, uskutečňuje ji v rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin celkem během prvního stupně.“.
7.
V § 3 odst. 3 se slova „1 den“ nahrazují slovy „2 dny“.
8.
V § 4 se doplňují odstavce 8 a 9, které včetně poznámky pod čarou č. 19 znějí:
„(8)
Počet žáků ve třídě samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením a počet žáků individuálně integrovaných do třídy školy se řídí zvláštním právním předpisem19).
(9)
Do průměrného počtu žáků na třídu podle odstavců 1 a 3 až 5 se nezapočítávají třídy, pro které stanoví zvláštní právní předpis odlišné nejnižší počty žáků z důvodu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
19)
Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb.“.
9.
V § 5 odst. 1 se slova „přihlásí alespoň 7 žáků ve školním roce“ nahrazují slovy „při zahájení výuky přihlásí alespoň 7 žáků“.
10.
V § 6 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 5 zní:
„(2)
Žákovi, který plní povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky5) nebo v zahraniční škole na území České republiky podle § 38 odst. 1 písm. c) školského zákona, a žákovi, který plní povinnou školní docházku formou individuální výuky v zahraničí6), poskytuje učebnice, učební texty a základní školní potřeby podle odstavce 1 hrazené státem spádová škola nebo jiná škola zapsaná ve školském rejstříku, kterou zvolil zákonný zástupce žáka (dále jen „kmenová škola“).
5)
§ 38 odst. 1 písm. a) školského zákona.“.
11.
§ 9 zní:
㤠9
(1)
Ředitel školy zařadí žáka do třídy nebo skupiny žáků s rozšířenou výukou některého předmětu nebo skupin předmětů stanovených školním vzdělávacím programem (dále jen „rozšířená výuka“) na základě posouzení nadání a předpokladů žáka a se souhlasem zákonného zástupce žáka.
(2)
Žák je ze skupiny žáků nebo třídy s rozšířenou výukou přeřazen do skupiny žáků nebo třídy bez rozšířené výuky v případě, že dlouhodobě neprokazuje předpoklady pro tuto výuku, nebo i z jiných závažných důvodů. Ředitel školy přeřadí žáka v rámci školy na základě doporučení vyučujícího daného předmětu a po projednání v pedagogické radě a se zákonným zástupcem žáka zpravidla ke konci pololetí. Ze závažných důvodů, zejména zdravotních, může být žák přeřazen i v průběhu pololetí.
(3)
Náležitosti vzdělávání žáků mimořádně nadaných se řídí zvláštním právním předpisem19).“.
12.
V § 10 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 10 zní:
„(1)
Krajský úřad ve spolupráci se zřizovateli škol určí školy, ve kterých je na území kraje poskytována bezplatná příprava k začlenění do základního vzdělávání zahrnující výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám žáků pro žáky cizince, kteří zde plní povinnou školní docházku10) (dále jen „jazyková příprava“). Seznam těchto škol zveřejní krajský úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup.
10)
§ 20 odst. 5 a 6 školského zákona.“.
13.
V § 10 odstavec 3 zní:
„(3)
Ředitel školy, ve které žák plní povinnou školní docházku, vyrozumí zákonného zástupce žáka uvedeného v odstavci 1 do jednoho týdne po přijetí žáka do školy o možnosti docházky do tříd pro jazykovou přípravu.“.
14.
V § 10 odst. 4 se věta první zrušuje.
15.
V § 11 odst. 3 se věta druhá zrušuje.
16.
V § 12 se odstavce 1 až 3 zrušují.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 1 a 2.
17.
V § 12 odstavec 1 zní:
„(1)
Délku a formu kurzu pro získání základního vzdělání (dále jen „kurz“)11) určí ředitel školy, nejvýše však v délce jednoho školního roku. Kurzy se zahajují k začátku prvního nebo druhého pololetí.“.
18.
V § 12 odst. 2 se slova „podle odstavce 1“ zrušují.
19.
V § 13 odst. 4 se slova „denní nebo dálkové formě vzdělávání v“ zrušují.
20.
V § 13 odstavec 5 zní:
„(5)
Žákovi, který byl v kurzu při zkouškách na závěr kurzu hodnocen z jednoho nebo více předmětů stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, umožní ředitel školy vykonání opravné zkoušky. Opravná zkouška je komisionální a koná se nejpozději do šesti měsíců od poslední zkoušky na závěr kurzu.“.
21.
§ 14 zní:
㤠14
(1)
Hodnocení výsledků vzdělávání žáků vychází z posouzení míry dosažení výstupů pro jednotlivé předměty školního vzdělávacího programu. Hodnocení je pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné a respektuje individuální vzdělávací potřeby žáků a doporučení školského poradenského zařízení.
(2)
Pravidla hodnocení žáků jsou součástí školního řádu12) a obsahují zejména:
a)
zásady a způsob hodnocení a sebehodnocení výsledků vzdělávání a chování žáků, včetně získávání podkladů pro hodnocení,
b)
kritéria pro hodnocení.“.
22.
§ 15 a 16 včetně poznámek pod čarou č. 20 a 21 znějí:
㤠15
(1)
Při použití klasifikace se chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou hodnotí na vysvědčení stupni:
a)
1 – velmi dobré,
b)
2 – uspokojivé,
c)
3 – neuspokojivé.
(2)
Při použití slovního hodnocení se výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem hodnotí tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání žáka v jejich vývoji, ohodnocení přístupu žáka ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje žáka; obsahuje také zdůvodnění a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat. Výsledky vzdělávání žáka na konci prvního pololetí lze hodnotit souhrnně za všechny předměty. Slovní hodnocení lze použít i pro hodnocení chování žáka.
(3)
Při použití klasifikace se výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem hodnotí na vysvědčení stupni prospěchu:
a)
1 – výborný,
b)
2 – chvalitebný,
c)
3 – dobrý,
d)
4 – dostatečný,
e)
5 – nedostatečný.
(4)
Při hodnocení podle odstavce 3 jsou výsledky vzdělávání žáka hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Klasifikace zahrnuje ohodnocení přístupu žáka ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon.
(5)
Klasifikaci výsledků vzdělávání žáka v jednotlivých předmětech a chování žáka lze doplnit slovním hodnocením, které bude obsahovat i hodnocení klíčových kompetencí vymezených Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.
(6)
Při hodnocení žáků cizinců, kteří plní v České republice povinnou školní docházku, se úroveň znalosti českého jazyka považuje za závažnou souvislost podle odstavců 2 a 4, která ovlivňuje jejich výkon.
§ 16
(1)
Jestliže je žák z výuky některého předmětu v prvním nebo ve druhém pololetí uvolněn20), uvádí se na vysvědčení místo hodnocení slovo „uvolněn(a)“.
(2)
Nelze-li žáka z některého nebo ze všech předmětů v prvním nebo ve druhém pololetí hodnotit ani v náhradním termínu21), uvádí se na vysvědčení místo hodnocení slovo „nehodnocen(a)“.
(3)
Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni:
a)
prospěl(a) s vyznamenáním,
b)
prospěl(a),
c)
neprospěl(a),
d)
nehodnocen(a).
(4)
Žák je hodnocen stupněm
a)
prospěl(a) s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horším než 2 – chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré; v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle pravidel hodnocení žáků podle § 14 odst. 2,
b)
prospěl(a), není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením,
c)
neprospěl(a), je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením nebo není-li z něho hodnocen na konci druhého pololetí,
d)
nehodnocen(a), není-li možné žáka hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí.
20)
§ 50 odst. 2 školského zákona.
21)
§ 52 odst. 2 a 3 školského zákona.“.
23.
Nadpis nad § 16 a poznámky pod čarou č. 13 a 13a se zrušují.
24.
V § 17 odst. 1 se slovo „dlouhodobou“ nahrazuje slovem „mimořádně“.
25.
V § 17 odst. 7 se slova „a jiného ocenění“ nahrazují slovy „ředitele školy“.
26.
§ 18 včetně nadpisu zní:
„Plnění povinné školní docházky ve škole mimo území České republiky nebo v zahraniční škole na území České republiky
§ 18
(1)
Žák, který plní povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky, může na základě žádosti zákonného zástupce žáka konat za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků, zkoušku v kmenové škole nebo ve škole zřízené při diplomatické misi České republiky (dále jen „zkoušející škola“). Zkouška se koná:
a)
ve všech ročnících ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání,
b)
v posledních dvou ročnících prvního stupně ze vzdělávacího obsahu vlastivědné povahy vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět, stanoveného Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání,
c)
na druhém stupni ze vzdělávacího obsahu vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Dějepis a ze vzdělávacího obsahu vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Zeměpis, stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání.
(2)
Před konáním zkoušky předloží zákonný zástupce žáka řediteli zkoušející školy vysvědčení žáka ze školy mimo území České republiky, včetně jeho překladu do českého jazyka, a to za období, za které se zkouška koná. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitel zkoušející školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu. Po vykonání zkoušky vydá ředitel zkoušející školy žákovi vysvědčení.
(3)
Pokud žák zkoušku podle odstavce 1 nekoná, doloží zákonný zástupce žáka řediteli kmenové školy plnění povinné školní docházky žáka předložením vysvědčení žáka ze školy mimo území České republiky za období nejvýše dvou školních roků, včetně jeho překladu do českého jazyka, v termínech stanovených ředitelem kmenové školy. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitel kmenové školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu. Kmenová škola žákovi vysvědčení nevydává.
(4)
Pokračuje-li žák, který konal zkoušky podle odstavce 1, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku podle výsledků zkoušek.
(5)
Pokračuje-li žák, který nekonal zkoušky podle odstavce 1, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku po zjištění úrovně jeho dosavadního vzdělání a znalosti vyučovacího jazyka.“.
27.
Za § 18 se vkládají nové § 18a až 18d, které znějí:
㤠18a
(1)
Žák, který plní povinnou školní docházku formou individuální výuky v zahraničí, může na základě žádosti zákonného zástupce žáka konat za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků, zkoušku ve zkoušející škole. Zkouška se koná z každého povinného předmětu vyučovaného v příslušných ročnících školního vzdělávacího programu zkoušející školy, s výjimkou předmětů volitelných. Po vykonání zkoušky vydá ředitel zkoušející školy žákovi vysvědčení.
(2)
Pokud žák zkoušku podle odstavce 1 nekoná, doloží zákonný zástupce žáka řediteli kmenové školy plnění povinné školní docházky žáka předložením čestného prohlášení zákonného zástupce o vzdělávání žáka v době pobytu v zahraničí, a to za období nejvýše dvou školních roků, v termínech stanovených ředitelem kmenové školy. Kmenová škola žákovi vysvědčení nevydává.
(3)
Pokračuje-li žák, který konal zkoušky podle odstavce 1, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku podle výsledků zkoušek.
(4)
Pokračuje-li žák, který nekonal zkoušky podle odstavce 1, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku po zjištění úrovně jeho dosavadního vzdělání a znalosti vyučovacího jazyka.
§ 18b
(1)
Žák, který plní povinnou školní docházku v zahraniční škole na území České republiky podle § 38 odst. 1 písm. c) školského zákona, s výjimkou škol podle § 18c, koná za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků, zkoušku v kmenové škole. Zkouška se koná ze vzdělávacího obsahu podle § 18 odst. 1.
(2)
Před konáním zkoušky předloží zákonný zástupce žáka řediteli kmenové školy vysvědčení žáka ze zahraniční školy na území České republiky, včetně jeho překladu do českého jazyka, a to za období, za které se zkouška koná. V případě pochybností o správnosti překladu je ředitel kmenové školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překladu. Po vykonání zkoušky vydá ředitel kmenové školy žákovi vysvědčení.
(3)
Pokračuje-li žák v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ho ředitel kmenové školy do příslušného ročníku podle výsledků zkoušek.
§ 18c
(1)
Žákovi, který plní povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky podle § 38 odst. 1 písm. a) školského zákona a nekonal zkoušky, vydá ředitel kmenové školy vysvědčení, jestliže
a)
ve vzdělávacím programu školy mimo území České republiky je na základě mezinárodní smlouvy nebo v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zařazen vzdělávací obsah podle § 18 odst. 1 a žák byl z tohoto obsahu hodnocen, nebo
b)
žák je zároveň žákem poskytovatele vzdělávání v zahraničí, který v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy poskytuje občanům České republiky vzdělávání ve vzdělávacím obsahu podle § 18 odst. 1 a který žáka z tohoto vzdělávacího obsahu hodnotil.
(2)
Žákovi, který plní povinnou školní docházku v zahraniční škole na území České republiky podle § 38 odst. 1 písm. c) školského zákona, v jejímž vzdělávacím programu je na základě mezinárodní smlouvy zařazen vzdělávací obsah podle § 18 odst. 1, byl z tohoto vzdělávacího obsahu hodnocen zahraniční školou na vysvědčení a v souladu s mezinárodní smlouvou nekonal zkoušky, ředitel kmenové školy vydá vysvědčení.
(3)
Ředitel kmenové školy vydá vysvědčení podle odstavce 1 nebo 2 za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků. Hodnocení ze vzdělávacího obsahu podle § 18 odst. 1 se na tomto vysvědčení uvede v případech podle odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 v souladu s vysvědčením vydaným školou mimo území České republiky nebo zahraniční školou na území České republiky a v případě podle odstavce 1 písm. b) v souladu s osvědčením vydaným zahraničním poskytovatelem vzdělávacího obsahu podle § 18 odst. 1.
(4)
Pokračuje-li žák, kterému ředitel kmenové školy podle odstavce 1 nebo 2 vydal vysvědčení, v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí jej ředitel kmenové školy do příslušného ročníku na základě tohoto vysvědčení.
§ 18d
(1)
Žáka, který plnil povinnou školní docházku ve škole zřízené při diplomatické misi České republiky nebo konzulárním úřadu České republiky a pokračuje v plnění povinné školní docházky v kmenové škole, zařadí ředitel kmenové školy do příslušného ročníku podle dosavadních výsledků vzdělávání doložených vysvědčením.
(2)
Žáka, na kterého se vztahuje povinná školní docházka a který nekonal zkoušky podle § 18 až 18b z jiných než touto vyhláškou stanovených důvodů, zařazuje ředitel kmenové školy do příslušného ročníku po zjištění úrovně jeho dosavadního vzdělání a znalosti vyučovacího jazyka.“.
28.
V § 19 odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „zkoušející školy“.
29.
V § 19 odstavec 4 zní:
„(4)
Konkrétní obsah a rozsah zkoušky stanoví ředitel zkoušející školy v souladu se školním vzdělávacím programem. Se stanoveným obsahem a rozsahem zkoušky seznámí ředitel zkoušející školy s dostatečným časovým předstihem zákonného zástupce žáka, nejpozději však při stanovení termínu zkoušky.“.
30.
V § 19 se odstavec 5 zrušuje.
31.
§ 20 zní:
㤠20
(1)
Výsledek zkoušky stanoví komise hlasováním. Výsledek zkoušky se vyjádří slovním hodnocením podle § 15 odst. 2 nebo stupněm prospěchu podle § 15 odst. 3.
(2)
Na vysvědčení žák není hodnocen z chování. Na vysvědčení se uvede text: „Žák(yně) plní povinnou školní docházku podle § 38 školského zákona.“
(3)
Celkové hodnocení žáka se stanoví obdobně podle § 16 odst. 3. Pro stanovení stupně celkového hodnocení žáka je rozhodný výsledek zkoušky nebo hodnocení na osvědčení vydaném podle § 18c odst. 3.
(4)
Vykonal-li žák zkoušku ve škole zřízené při diplomatické misi České republiky, zašle ředitel této školy řediteli kmenové školy kopii vysvědčení a výpis z dokumentace školy s údaji o žákovi.
(5)
O zkoušce se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy.
(6)
V případě, že zákonný zástupce žáka má pochybnosti o správnosti výsledku zkoušky, může požádat o přezkoušení podle § 22.“.
32.
§ 21 se zrušuje.
33.
V § 24 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 22 zní:
„(3)
Pokud je ve třídě školy vzděláván individuálně integrovaný žák22), vytvoří ředitel školy podmínky odpovídající individuálním vzdělávacím potřebám žáka vedoucí k jeho všestrannému rozvoji.
22)
§ 3 vyhlášky č. 73/2005 Sb.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2012, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 26 až 32, která nabývají účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Ministr:
Fiala v. r. |
Zákon č. 255/2012 Sb. | Zákon č. 255/2012 Sb.
Zákon o kontrole (kontrolní řád)
Vyhlášeno 19. 7. 2012, datum účinnosti 1. 1. 2014, částka 86/2012
* ČÁST PRVNÍ - KONTROLNÍ ŘÁD (§ 1 — § 30)
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (§ 31 — § 31)
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o ochraně utajovaných skutečností (§ 32 — § 32)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze (§ 33 — § 33)
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví (§ 34 — § 34)
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu (§ 35 — § 35)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 392/2005 Sb. (§ 36 — § 36)
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (§ 37 — § 37)
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona č. 230/2006 Sb. (§ 38 — § 38)
* ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu (§ 39 — § 39)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - ÚČINNOST (§ 40 — § 40)
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (183/2017 Sb.)
255
ZÁKON
ze dne 14. června 2012
o kontrole (kontrolní řád)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
KONTROLNÍ ŘÁD
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Působnost zákona
(1)
Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen „kontrolní orgán“), při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob (dále jen „kontrolovaná osoba“).
(2)
Kontrolní orgány postupují podle tohoto zákona rovněž při kontrole výkonu státní správy a dále při kontrole činnosti právnických osob založených nebo zřízených státem nebo územním samosprávným celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo zřizovatele, nejde-li o kontrolu činnosti těchto právnických osob upravenou předpisy soukromého práva.
§ 2
Kontrola
Kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů.
HLAVA II
ÚKONY PŘEDCHÁZEJÍCÍ KONTROLE
§ 3
Úkony předcházející kontrole
(1)
Kontrolní orgán může provádět před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda zahájit kontrolu.
(2)
O úkonech podle odstavce 1 se pořídí záznam. Navazuje-li na tyto úkony kontrola, mohou sloužit skutečnosti takto získané jako podklad pro kontrolní zjištění.
HLAVA III
PRŮBĚH KONTROLY
§ 4
Pověření ke kontrole
(1)
Kontrolu vykonává fyzická osoba, kterou kontrolní orgán k tomu pověřil (dále jen „kontrolující“).
(2)
Pověření ke kontrole vydává vedoucí kontrolního orgánu, anebo osoba k tomu pověřená vedoucím kontrolního orgánu (dále jen „nadřízená osoba kontrolujícího“). Je-li při jednotlivé kontrole kontrolujících více, určí nadřízená osoba kontrolujícího jednoho z nich vedoucím kontrolní skupiny.
(3)
Pověření ke kontrole má formu
a)
písemného pověření k jednotlivé kontrole, nebo
b)
průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis.
§ 5
Zahájení kontroly
(1)
Kontrolní orgán zahajuje kontrolu z moci úřední.
(2)
Kontrola je zahájena prvním kontrolním úkonem, jímž je
a)
předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo jiné osobě, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela (dále jen „povinná osoba“), jež je přítomna na místě kontroly,
b)
doručení oznámení o zahájení kontroly kontrolované osobě; součástí oznámení musí být pověření ke kontrole, anebo seznam kontrolujících, nebo
c)
první z kontrolních úkonů bezprostředně předcházejících předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo povinné osobě, jež je přítomna na místě kontroly, pokud je provedení takových kontrolních úkonů k výkonu kontroly třeba.
(3)
Je-li kontrola zahájena podle odstavce 2 písm. a) nebo c) bez přítomnosti kontrolované osoby, informuje kontrolující kontrolovanou osobu o zahájení kontroly dodatečně.
§ 6
Přizvané osoby
(1)
Kontrolní orgán může k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího účelu přizvat fyzickou osobu (dále jen „přizvaná osoba“).
(2)
Kontrolní orgán vystaví přizvané osobě pověření a poučí přizvanou osobu o jejích právech a povinnostech při účasti na kontrole.
(3)
Práva a povinnosti kontrolované osoby a povinné osoby vůči přizvané osobě se řídí přiměřeně ustanoveními tohoto zákona o právech a povinnostech kontrolované osoby a povinné osoby vůči kontrolujícímu.
§ 7
Vstup na pozemky, do staveb a jiných prostor
Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly. Do obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit.
§ 8
Další práva kontrolujícího
Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn
a)
požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, jde-li o osobu, která plní úkoly kontrolované osoby, nebo osobu, která může přispět ke splnění účelu kontroly,
b)
provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky,
c)
požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby (dále jen „podklady“); v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady,
d)
pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy,
e)
v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím projednání s kontrolovanou osobou,
f)
vyžadovat od kontrolované osoby a povinné osoby další součinnost potřebnou k výkonu kontroly.
§ 9
Povinnosti kontrolujícího
Kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly povinen
a)
zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady,
b)
šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby, povinné osoby a třetí osoby,
c)
předložit kontrolované osobě nebo povinné osobě pověření ke kontrole, a požádá-li o to kontrolovaná osoba nebo povinná osoba, též další dokument, který dokládá, že se jedná o osobu uvedenou v pověření ke kontrole,
d)
vydat potvrzení o zajištěných originálních podkladech, a pominou-li důvody jejich zajištění, neprodleně je vrátit,
e)
umožnit kontrolované osobě účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě, nebrání-li to splnění účelu nebo provedení kontroly,
f)
vyhotovit protokol o kontrole a doručit jeho stejnopis kontrolované osobě.
§ 10
Práva a povinnosti kontrolované osoby a povinné osoby
(1)
Kontrolovaná osoba je oprávněna
a)
požadovat po kontrolujícím předložení pověření ke kontrole a dalšího dokumentu, který dokládá, že se jedná o osobu uvedenou v pověření ke kontrole,
b)
namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby,
c)
seznámit se s obsahem protokolu o kontrole,
d)
podávat námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole.
(2)
Kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.
(3)
Povinná osoba je povinna poskytnout kontrolujícímu součinnost potřebnou k výkonu kontroly, nelze-li tuto součinnost zajistit prostřednictvím kontrolované osoby.
§ 11
Odebrané vzorky
(1)
Kontrolující může odebírat pouze nezbytně nutné množství vzorku; o odběru vzorku vydá potvrzení. Kontrolní orgán odebraný vzorek vrátí, je-li to možné.
(2)
Za odebraný vzorek zaplatí kontrolní orgán osobě, jíž byl vzorek odebrán, náhradu ve výši ceny, za kterou tato osoba věc v době jejího odebrání běžně na trhu prodává; nelze-li tuto cenu určit, pak náhradu ve výši ceny, za kterou věc pořídila, případně náhradu ve výši účelně vynaložených nákladů.
(3)
Nárok na náhradu podle odstavce 2 nevzniká, pokud
a)
byl vzorek vrácen, anebo osoba, jíž byl vzorek odebrán, jej odmítla převzít zpět, nebo prohlásila, že jeho vrácení nebo náhradu nepožaduje, nebo
b)
odebraný vzorek nesplňuje požadavky stanovené jinými právními předpisy anebo rozhodnutím nebo opatřením příslušného orgánu.
§ 12
Protokol o kontrole
(1)
Protokol o kontrole obsahuje skutečnosti vztahující se k vykonané kontrole. Vždy však obsahuje alespoň
a)
označení kontrolního orgánu a kontrolujícího,
b)
označení ustanovení právního předpisu vymezujícího pravomoc kontrolního orgánu k výkonu kontroly,
c)
označení přizvané osoby, včetně důvodu jejího přizvání,
d)
označení kontrolované osoby,
e)
označení předmětu kontroly,
f)
kontrolní úkon, jímž byla kontrola zahájena, a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden,
g)
poslední kontrolní úkon předcházející vyhotovení protokolu o kontrole a den, kdy byl tento kontrolní úkon proveden,
h)
kontrolní zjištění, obsahující zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí,
i)
poučení o možnosti podat proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole námitky s uvedením lhůty pro jejich podání a komu se podávají,
j)
datum vyhotovení,
k)
podpis kontrolujícího.
(2)
Protokol o kontrole se vyhotoví ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu, ve zvláště složitých případech do 60 dnů.
(3)
Stejnopis protokolu o kontrole doručí kontrolní orgán kontrolované osobě.
§ 13
Námitky
(1)
Námitky proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole může kontrolovaná osoba podat kontrolnímu orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení protokolu o kontrole, není-li stanovena v protokolu o kontrole lhůta delší.
(2)
Námitky se podávají písemně, musí z nich být zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, a musí obsahovat odůvodnění nesouhlasu s tímto kontrolním zjištěním.
§ 14
Vyřizování námitek
(1)
Nevyhoví-li námitkám vedoucí kontrolní skupiny nebo kontrolující ve lhůtě 7 dnů ode dne jejich doručení, vyřídí je nadřízená osoba kontrolujícího ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení tak, že jim vyhoví, částečně vyhoví, nebo je zamítne. Ve zvlášť složitém případu se lhůta pro vyřízení námitek nadřízenou osobou kontrolujícího prodlužuje o 30 dnů. O tomto prodloužení lhůty nadřízená osoba kontrolujícího kontrolovanou osobu předem vyrozumí.
(2)
Námitky, z nichž není zřejmé, proti jakému kontrolnímu zjištění směřují, nebo námitky, u nichž chybí odůvodnění, nadřízená osoba kontrolujícího zamítne jako nedůvodné. Nadřízená osoba kontrolujícího zamítne také námitky podané opožděně nebo neoprávněnou osobou.
(3)
Jestliže je do vyřízení námitek zahájeno s kontrolovanou osobou správní řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě v přímé souvislosti se skutečností obsaženou v protokolu o kontrole, lze se souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky vyřídit v rámci tohoto správního řízení; je-li ke správnímu řízení příslušný jiný správní orgán než kontrolní orgán, který kontrolu vykonal, lze se souhlasem nadřízené osoby kontrolujícího námitky předat tomuto správnímu orgánu. O předání námitek kontrolní orgán kontrolovanou osobu vyrozumí. Jestliže je však správní řízení zahájeno v přímé souvislosti pouze s některými skutečnostmi obsaženými v protokolu o kontrole, které lze od ostatních skutečností v daném protokolu o kontrole oddělit, postupuje se podle věty první pouze ohledně námitek, které se týkají skutečností, k nimž je správní řízení zahájeno. Vyřízení námitek se uvede v odůvodnění rozhodnutí vydaného v rámci tohoto správního řízení.
§ 15
Přestupky fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2,
b)
jako povinná osoba nesplní povinnost podle § 10 odst. 3.
(2)
Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 500 000 Kč a za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. b) lze uložit pokutu do 200 000 Kč.
§ 17
Společné ustanovení k přestupkům
Přestupky podle § 15 projednává kontrolní orgán, který je příslušný k provedení kontroly, v souvislosti s níž byl přestupek spáchán.
§ 18
Ukončení kontroly
Kontrola je ukončena
a)
marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo vzdáním se práva podat námitky,
b)
dnem doručení vyřízení námitek kontrolované osobě, nebo
c)
dnem, ve kterém byly námitky předány k vyřízení správnímu orgánu (§ 14 odst. 3).
§ 19
Kontrola výkonu státní správy
(1)
Při kontrole výkonu státní správy je kontrolující dále oprávněn ukládat opatření k odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou.
(2)
Opatření k odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou se uvede v protokolu o kontrole.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 20
Povinnost mlčenlivosti
(1)
Kontrolující nebo přizvaná osoba má povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s kontrolou nebo s úkony předcházejícími kontrole, a nezneužívat takto získaných informací.
(2)
Povinnost mlčenlivosti kontrolujícího nebo přizvané osoby trvá i po skončení jejich pracovněprávního nebo jiného vztahu.
(3)
Kontrolujícího nebo přizvanou osobu může povinnosti mlčenlivosti zprostit ten, v jehož zájmu tuto povinnost kontrolující nebo přizvaná osoba má, anebo ve veřejném zájmu nadřízená osoba kontrolujícího.
§ 21
Oprava nesprávností a došetření věci
(1)
Nesprávnosti v protokolu o kontrole opraví kontrolní orgán z moci úřední formou dodatku k protokolu o kontrole, jehož stejnopis se doručí kontrolované osobě a přiloží k protokolu o kontrole.
(2)
Je-li to na základě podaných námitek nebo k opravě zjištěných nesprávností v protokolu o kontrole zapotřebí, provede kontrolující došetření věci. Výsledek došetření věci se zaznamená v dodatku k protokolu o kontrole, jehož stejnopis se doručí kontrolované osobě a přiloží k protokolu o kontrole.
(3)
Při došetření věci se použijí ustanovení § 6 až 11, § 13 až 17 a § 20 obdobně.
§ 22
Zvláštní ustanovení o nahlížení do spisu
Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole.
§ 23
Náklady kontroly
(1)
Náklady vzniklé kontrolnímu orgánu v souvislosti s výkonem kontroly nese kontrolní orgán.
(2)
Náklady vzniklé kontrolované osobě nebo povinné osobě v souvislosti s výkonem kontroly nesou tyto osoby.
§ 24
Převzetí výkonu kontroly nadřízeným správním orgánem
(1)
Výkon kontroly může v odůvodněných případech převzít nadřízený správní orgán kontrolního orgánu. O této skutečnosti vyrozumí nadřízený správní orgán kontrolní orgán, který je jinak k výkonu takové kontroly příslušný.
(2)
Převezme-li nadřízený správní orgán výkon kontroly podle odstavce 1, nemůže tutéž kontrolu vykonat kontrolní orgán, který je jinak k výkonu takové kontroly příslušný. Nadřízený správní orgán jej však bez zbytečného odkladu o výsledku kontroly informuje.
§ 25
Spolupráce kontrolních orgánů
(1)
Kontrolní orgány v zájmu dobré správy vzájemně spolupracují a koordinují své kontroly.
(2)
Požádá-li kontrolní orgán jiný kontrolní orgán nebo další orgán veřejné moci o poskytnutí údajů, informací nebo jiných kontrolních podkladů potřebných k provedení kontroly, oslovený orgán tyto údaje, informace a další kontrolní podklady poskytne, pokud je má k dispozici a nebrání-li tomu plnění povinností uložených jiným právním předpisem, s výjimkou povinnosti mlčenlivosti.
(3)
Kontrolní orgán na požádání sdělí výsledky kontrol jinému kontrolnímu orgánu nebo orgánu veřejné moci, jestliže jsou potřebné pro výkon jeho působnosti. Zaměstnanci zařazení v těchto orgánech jsou povinni o těchto skutečnostech zachovávat mlčenlivost; § 20 se použije obdobně.
(4)
Kontrolní orgán předá svá zjištění o nedostatcích příslušnému orgánu, který je oprávněn ve své působnosti činit opatření k nápravě zjištěného stavu nebo ukládat sankce za zjištěné nedostatky.
§ 26
Zveřejňování informací o kontrolách
Kontrolní orgán pravidelně, alespoň jednou ročně, zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup obecné informace o výsledcích kontrol.
§ 27
Plánování kontrol
Kontrolní orgán zpracuje plán kontrol, nebrání-li tomu jejich povaha nebo účel. Kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol.
§ 28
Vztah ke správnímu řádu
Nestanoví-li zákon jinak, postupuje se při kontrole podle správního řádu.
HLAVA V
PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 29
Přechodná ustanovení
(1)
Kontrola zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
(2)
Obsahují-li dosavadní pověření ke kontrole ve formě průkazu odkaz na zákon o státní kontrole, zůstávají v platnosti nejdéle do 31. prosince 2017.
§ 30
Zrušovací ustanovení
Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, se zrušuje.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
§ 31
V § 31 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, se za slovo „neplatí“ vkládají slova „zákon o kontrole a“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o ochraně utajovaných skutečností
§ 32
V zákoně č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 363/2000 Sb., zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 322/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 386/2004 Sb., zákona č. 190/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 220/2005 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 250/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se v části třetí hlava třetí zrušuje.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze
§ 33
V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 217/2000 Sb., zákona č. 143/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 99/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., zákona č. 379/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 456/2011 Sb., se část třináctá zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví
§ 34
V zákoně č. 274/2003 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, ve znění zákona č. 426/2003 Sb., zákona č. 316/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 378/2007 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se část desátá zrušuje.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu
§ 35
V zákoně č. 501/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím správního řádu, ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 329/2011 Sb., se část dvacátá pátá zrušuje.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona č. 392/2005 Sb.
§ 36
V zákoně č. 392/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se část druhá zrušuje.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti
§ 37
V zákoně č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 278/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., se část desátá zrušuje.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona č. 230/2006 Sb.
§ 38
V zákoně č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 456/2011 Sb., zákona č. 17/2012 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb., se část šestá zrušuje.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu
§ 39
V zákoně č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, ve znění zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 456/2011 Sb. a zákona č. 466/2011 Sb., se část desátá zrušuje.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ÚČINNOST
§ 40
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 254/2012 Sb. | Zákon č. 254/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 19. 7. 2012, datum účinnosti 3. 8. 2012, částka 86/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o bankách
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o zpravodajských službách České republiky
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o oběhu bankovek a mincí
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o Bezpečnostní informační službě
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o Vojenském zpravodajství
* ČÁST OSMÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 11. 2012
254
ZÁKON
ze dne 14. června 2012,
kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o bankách
Čl. I
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 92/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 319/2001 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 453/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 439/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 443/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 37/2007 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 433/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 287/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb. a zákona č. 37/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 3 písm. m) se za slovo „hodnotami“ vkládají slova „, které nejsou investičním nástrojem,“.
2.
V § 1 odstavce 5 a 6 znějí:
„(5)
Pokud je k výkonu některé z činností uvedených v odstavci 3 třeba povolení České národní banky podle zákonů upravujících regulaci poskytování některých finančních služeb a žadatel prokáže splnění všech stanovených podmínek pro udělení takového povolení, povolí Česká národní banka výkon této činnosti v licenci.
(6)
Bankovní činnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a v odstavci 3 může vykonávat na území České republiky rovněž zahraniční banka prostřednictvím své pobočky (dále jen „pobočka zahraniční banky“); zahraniční banka
a)
se sídlem v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „členský stát“), která požívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie (§ 5a), vykonává tyto činnosti prostřednictvím pobočky této zahraniční banky (dále jen „pobočka banky z členského státu“),
b)
se sídlem v jiném než členském státě vykonává tyto činnosti prostřednictvím pobočky této zahraniční banky (dále jen „pobočka banky z jiného než členského státu“), pokud jí byla udělena Českou národní bankou licence (§ 5) a pouze v rozsahu udělené licence.“.
3.
V § 1 odst. 7, § 11a odst. 10 větě poslední, § 12, § 19a odst. 4, § 19b odst. 4, § 34 odst. 2 písm. a) a v § 35 odst. 4 se slovo „zahraniční“ zrušuje a za slovo „banky“ se vkládají slova „z jiného než členského státu“.
4.
V § 4 odst. 1 se věty druhá a poslední zrušují.
5.
V § 4 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen „členský stát“),“ zrušují.
6.
V § 4 odst. 7 se věta druhá nahrazuje větou „Osoba v minulosti pravomocně odsouzená pro trestný čin majetkové povahy nebo pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s bankovními činnostmi, anebo pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním nesmí působit jako vedoucí zaměstnanec banky.“.
7.
V § 4 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Žádost o licenci lze podat pouze na předepsaném formuláři, ke kterému žadatel přiloží doklady osvědčující splnění podmínek uvedených v odstavci 5. Vzor formuláře a obsah jeho příloh stanoví Česká národní banka vyhláškou.“.
8.
V § 5 odst. 2 se slovo „ze“ zrušuje a slovo „založit“ se nahrazuje slovem „zřídit“.
9.
V § 5 odst. 4 písm. a) a b) se slovo „podnikání“ nahrazuje slovem „činností“.
10.
V § 5 odst. 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, přičemž minimální výše poskytnutých finančních zdrojů činí 500 000 000 Kč“.
11.
V § 5 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena j) a k), která znějí:
„j)
nad zahraniční bankou je vykonáván dohled, který je srovnatelný s bankovním dohledem vykonávaným v členských státech,
k)
právní řád země sídla zahraniční banky nestanoví žádné překážky bránící efektivní výměně informací mezi Českou národní bankou a orgánem dohledu zahraniční banky.“.
12.
V § 5 odstavce 5 až 7 znějí:
„(5)
Žádost o licenci podle odstavce 1 lze podat pouze na předepsaném formuláři, ke kterému žadatel přiloží doklady osvědčující splnění podmínek uvedených v odstavci 4. Vzor formuláře a obsah jeho příloh stanoví Česká národní banka vyhláškou.
(6)
Česká národní banka je oprávněna vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů týkající se fyzických osob navrhovaných do vedení pobočky podle odstavce 1. Osoba v minulosti pravomocně odsouzená pro trestný čin majetkové povahy nebo pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s bankovními činnostmi, anebo pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním nesmí působit jako osoba ve vedení pobočky podle odstavce 1.
(7)
Důvodem pro zamítnutí žádosti o licenci podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že právní forma zahraniční banky neodpovídá právní formě akciové společnosti.“.
13.
V § 5a odst. 1 se věta druhá zrušuje.
Poznámka pod čarou č. 3 se zrušuje.
14.
V § 5a odstavec 4 zní:
„(4)
Na činnost poboček bank z členského státu se tento zákon nepoužije, s výjimkou § 3 odst. 3 písm. b), § 5n, 10, § 11 odst. 1 až 3 a 5, § 14 věta druhá, § 21, § 24 odst. 1 a 2, § 26bb, 29a, 37, povinnosti poskytnout údaje podle § 38 odst. 2 až 8, ustanovení týkajících se provádění měnové politiky a opravného zúčtování bank (§ 20c) a § 41m.“.
15.
V § 5a odst. 5, § 5n odst. 4, 5 a 7, § 8b odst. 6, § 11 odst. 4, § 11a odst. 2 úvodní části ustanovení a § 11a odst. 5 až 7, 9 a 10, § 13 úvodní části ustanovení, § 14 úvodní části ustanovení, § 26 odst. 2, § 34 odst. 1, § 38f odst. 2, § 41d odst. 1 a v § 41m odst. 2 větách druhé až poslední se slovo „zahraniční“ zrušuje.
16.
V § 5a odst. 5 větě první se slova „podle odstavce 1“ nahrazují slovy „z členského státu“ a ve větě druhé se za slovo „banky“ vkládají slova „z členského státu“.
17.
V § 5a odst. 6 větě první se slova „tyto pobočky vztahují, jen pokud využijí“ nahrazují slovy „pobočku banky z členského státu použijí jen, pokud využije“.
18.
V § 5a odst. 6 větě druhé se slova „pobočkám zahraničních bank podle odstavce 1“ nahrazují slovy „pobočce banky z členského státu“.
19.
V § 5a odst. 6 větě třetí se slova „odst. 3 a 5“ nahrazují slovy „odst. 1 až 3 a 5“.
20.
V § 5a odst. 7 větě první se slovo „zahraničních“ zrušuje a slova „, které podle odstavce 1 mohou na území České republiky vykonávat činnosti podle tohoto zákona bez licence udělené pro ně příslušné zahraniční bance,“ nahrazují slovy „z členského státu“.
21.
V § 5a odst. 7 větě druhé se slova „zahraniční banky podle odstavce 1“ nahrazují slovy „banky z členského státu“.
22.
V § 5e odst. 1 písm. c) se slovo „konsolidovaného“ zrušuje, za slovo „dohledu“ se vkládají slova „na konsolidovaném základě“ a slova „podle § 5“ se nahrazují slovy „podle § 5c“.
23.
V § 5n odst. 1 se slovo „zahraniční“ nahrazuje slovem „pobočka“, slova „se sídlem na území členského státu“ nahrazují slovy „z členského státu“ a slova „pobočka působí“ se nahrazují slovem „působí“.
24.
V § 5n odst. 2 větě první se slova „pobočku zahraniční banky“ nahrazují slovy „pobočku banky z členského státu“.
25.
V § 5n odst. 2 větě druhé se slova „zahraniční banky“ zrušují.
26.
V § 5n odst. 2 větě poslední se za slovo „pobočku“ vkládají slova „banky z členského státu“.
27.
V § 5n odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „pobočku“ vkládají slova „banky z členského státu“.
28.
V § 5n odst. 4, 5 a 7 se za slovo „banky“ vkládají slova „z členského státu“.
29.
V § 8 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Odstavec 2 se použije obdobně i při posuzování osoby ve vedení a zaměstnance pobočky banky z jiného než členského státu.“.
30.
V § 8a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Odstavec 1 se použije obdobně i na členy statutárního orgánu zahraniční banky, která má na území České republiky zřízenu pobočku podle § 5, a pro osoby ve vedení této pobočky.“.
31.
V § 8b odst. 1 písm. a) bod 3 zní:
„3.
řádné administrativní postupy a účetní postupy v souladu se zvláštními právními předpisy,“.
32.
V § 8b odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „a pobočka zahraniční banky, která nepožívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie mají“ nahrazují slovem „má“.
33.
V § 8b odst. 6, § 11a odst. 2, 5 až 7, 9 a 10, § 13 úvodní části ustanovení a v § 14 úvodní části ustanovení se slova „, která nepožívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie,“ nahrazují slovy „z jiného než členského státu“.
34.
§ 10 zní:
㤠10
(1)
Banky jsou povinny bez zbytečného odkladu uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku, jakož i všechny jeho změny.
(2)
Zahraniční banky vykonávající na území České republiky bankovní činnosti prostřednictvím pobočky jsou povinny bez zbytečného odkladu uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku, jakož i všechny jeho změny.“.
35.
V § 11 odst. 4 se slova „banky je“ nahrazují slovy „banky z jiného než členského státu je“.
36.
V § 11a odst. 1 se slova „a pobočka zahraniční banky, která nepožívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie,“ zrušují a na konci odstavce se doplňuje věta „Pobočka banky z jiného než členského státu uveřejňuje údaje o sobě a své činnosti, o zahraniční bance, o složení jejích společníků a o její činnosti a finanční situaci.“.
37.
V § 11a odst. 4 písm. a) se slova „právnickou, popřípadě fyzickou osobou vykonávající auditorskou činnost podle zákona upravujícího činnost auditorů3a) (dále jen „auditor“),“ nahrazují slovy „auditorem podle zákona upravujícího činnost statutárních auditorů a auditorských společností,“.
Poznámka pod čarou č. 3a se zrušuje.
38.
V § 11a odst. 9 písm. c) se slova „písmen a) a b)“ nahrazují slovy „písmene a) včetně údajů podle odstavce 1 a podle písmene b)“.
39.
V § 11a odst. 10 větě první a v § 12 odst. 2 větě první se za slovo „Banka“ vkládají slova „a pobočka banky z jiného než členského státu“.
40.
V § 12 odst. 2 se slova „nápadně nevýhodných podmínek pro banku,“ nahrazují slovy „podmínek, které jsou pro ni nápadně nevýhodné,“.
41.
V § 12a odstavec 1 zní:
„(1)
Banka udržuje průběžně na individuálním základě kapitál minimálně ve výši odpovídající součtu jednotlivých kapitálových požadavků ke krytí rizik (dále jen „kapitálová přiměřenost“). Pobočka banky z jiného než členského státu dodržuje průběžně kapitálovou přiměřenost. Banka a pobočka banky z jiného než členského státu dále dodržuje pravidla pro převod rizik. Kapitál banky zároveň nesmí klesnout pod minimální výši základního kapitálu stanovenou v § 4 odst. 1; kapitál pobočky banky z jiného než členského státu nesmí klesnout pod minimální výši finančních zdrojů poskytnutých jí zahraniční bankou podle § 5 odst. 4 písm. a).“.
42.
V § 12a odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „udržuje“ nahrazuje slovem „dodržuje“.
43.
V § 12a odst. 3 a 4 větě první a poslední, § 12a odst. 10 písm. a) a v § 12b odst. 1 se za slovo „banka“ vkládají slova „a pobočka banky z jiného než členského státu“.
44.
V § 12a odst. 4 větě druhé se slova „o žádosti banky“ nahrazují slovy „o této žádosti“.
45.
V § 12a odst. 8 se na konci textu věty první doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 21.
46.
V § 14 úvodní části ustanovení větě druhé se za slovo „Banka“ vkládají slova „a pobočka zahraniční banky“.
47.
V § 15 větě druhé se slova „pro banky a pobočky zahraničních bank“ zrušují.
48.
V § 16 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova „písmene b)“ nahrazují slovy „písmene c)“.
49.
V § 16 odst. 2 písm. b) se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.
50.
V § 16 odstavec 4 zní:
„(4)
Banka může převést svůj podnik pouze na
a)
jinou banku,
b)
banku se sídlem na území členského státu, která působí na území České republiky prostřednictvím své pobočky,
c)
zahraniční banku vykonávající na území České republiky bankovní činnosti prostřednictvím své pobočky na základě licence podle § 5, pokud zahraniční banka prokáže, že systém pojištění pohledávek z vkladů, který se na vklady převáděné v rámci prodeje podniku bude vztahovat, zaručuje oprávněným osobám nejméně stejný stupeň ochrany, jaký požívaly podle tohoto zákona;
pro nájem podniku banky se použijí písmena a) až c) obdobně.“.
51.
Za § 16a se vkládá nový § 16b, který zní:
㤠16b
(1)
Zahraniční banka se sídlem na jiném území než území členského státu, která vykonává na území České republiky bankovní činnosti prostřednictvím své pobočky, je povinna informovat Českou národní banku bez zbytečného odkladu o
a)
návrzích personálních změn osob ve vedení této pobočky a k této informaci předložit podklady nezbytné pro posouzení jejich odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti,
b)
všech změnách v údajích a skutečnostech uvedených v žádosti o licenci předložené v souvislosti se zřízením této pobočky v České republice,
c)
snížení finančních zdrojů poskytnutých této pobočce podle § 5 odst. 4 písm. a),
d)
skutečnostech a rozhodnutích, které mají dopad na činnost této pobočky nebo se jí přímo týkají, zejména o záměru zrušit tuto pobočku nebo prodat část podniku, kterého je tato pobočka součástí,
e)
změně svých stanov,
f)
své nepříznivé finanční situaci, která by mohla ovlivnit činnost této pobočky,
g)
mimořádné situaci na finančním trhu země svého sídla, včetně takového nepříznivého vývoje na tomto trhu, v jehož důsledku by mohlo dojít k ohrožení likvidity tohoto trhu nebo stability finančního systému.
(2)
Zahraniční banka se sídlem na jiném území než území členského státu, která vykonává na území České republiky bankovní činnosti prostřednictvím své pobočky, je povinna informovat o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na tuto pobočku orgán dohledu země sídla zahraniční banky.“.
52.
V § 18 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pobočka banky z jiného než členského státu nesmí provádět s osobami, které k ní nebo k této zahraniční bance mají zvláštní vztah (§ 19), obchody, které by vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku nebyly provedeny s ostatními klienty.“.
53.
V § 18 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Pobočka banky z jiného než členského státu poskytuje osobám podle odstavce 1 úvěry nebo zajištění závazků, jen rozhodne-li o tom statutární orgán této zahraniční banky nebo jiný orgán nebo osoba, které tento statutární orgán určil, na základě rozboru příslušného bankovního obchodu a finanční situace žadatele.“.
54.
V § 19 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a členové výboru pro audit25)“.
Poznámka pod čarou č. 25 zní:
„25)
§ 44 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění zákona č. 139/2011 Sb.“.
55.
V § 19 písm. d) se za slovo „rady,“ vkládají slova „výboru pro audit,“.
56.
V § 19 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Na zahraniční banku se sídlem na jiném území než území členského státu, která vykonává bankovní činnosti na území České republiky prostřednictvím své pobočky, a tuto pobočku se použije odstavec 1 přiměřeně. Za osobu mající k této pobočce zvláštní vztah se pro účely tohoto zákona považují i osoby ve vedení pobočky.“.
57.
V § 19b odst. 2 se za slovo „úvěrových“ vkládá slovo „obchodů“.
58.
V § 20a odst. 2 větě druhé se slova „a 7“ zrušují.
59.
V § 22 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“, slovo „zahraničních“ se zrušuje a na konci textu odstavce se doplňují slova „z jiného než členského státu“.
60.
V § 23 odstavec 2 zní:
„(2)
Vykáže-li banka ztrátu, je valná hromada povinna rozhodnout při schvalování účetní závěrky za příslušné období o úhradě této ztráty z vlastních zdrojů banky.“.
61.
V § 25 odst. 1 větě druhé se za slova „podléhá dohledu“ vkládají slova „vykonávanému orgánem dohledu“ a na konci textu věty druhé se doplňují slova „, včetně kontrol na místě“.
62.
V § 25 odst. 2 větě druhé se za slovo „sídla“ vkládá slovo „zahraniční“.
63.
V § 25 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Česká národní banka za tímto účelem může uzavírat s orgánem dohledu země sídla zahraniční banky nebo finanční instituce písemná ujednání o koordinaci a spolupráci.“.
64.
V § 26 odst. 1 písm. a) bodě 6 se slovo „banky“ zrušuje.
65.
V § 26 odst. 1 písm. g) se za slovo „bance“ vkládají slova „nebo pobočce banky z jiného než členského státu“.
66.
V § 26 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „z členského státu a postup podle odstavce 1 písm. d) a f) nelze uplatnit vůči pobočce banky z jiného než členského státu“.
67.
V § 26 odst. 3 písm. d) se slova „nebo obchodů, převodu nebo převodů finančních prostředků nebo jiné transakce či transakcí“ nahrazují slovy „, převodu finančních prostředků nebo jiné transakce“ a za slovo „který“ se vkládají slova „samostatně nebo společně s jiným obchodem, převodem nebo jinou transakcí“.
68.
V § 26 odst. 3 se na konci textu písmene h) doplňují slova „, nebo pod minimální výši finančních zdrojů poskytnutých zahraniční bankou její pobočce podle § 5 odst. 4 písm. a)“.
69.
V § 26 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „nebo dotčená zahraniční banka“.
70.
V § 26 odst. 6 se za slovo „banka“ vkládají slova „postupem podle správního řádu, nebo v naléhavých případech“.
71.
V § 26 se odstavce 7 a 8 zrušují.
Dosavadní odstavce 9 až 11 se označují jako odstavce 7 až 9.
72.
V § 26 odst. 8 se slovo „jiných“ nahrazuje slovem „zvláštních“.
73.
V § 26b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Pro zahraniční banku vykonávající bankovní činnosti na území České republiky prostřednictvím své pobočky na základě licence podle § 5 a pro její pobočku se odstavec 1 použije obdobně; povinnost informovat Českou národní banku mají osoby ve vedení této zahraniční banky i osoby ve vedení této pobočky.“.
74.
Nadpis části desáté zní: „ODNĚTÍ LICENCE NEBO SOUHLASU“.
75.
V § 34 odst. 1 se slova „banky anebo“ nahrazují slovy „banky z jiného než členského státu, anebo“, za slova „úpadku banky“ se vkládají slova „nebo pobočky banky z jiného než členského státu,“ a čárka za slovem „banka“ se zrušuje.
76.
V § 34 odst. 2 písmeno b) zní:
„b)
žadatel v žádosti o licenci uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel podstatné údaje nezbytné pro posouzení žádosti o udělení licence,“.
77.
V § 34 se tečka na konci odstavce 2 nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:
„c)
přetrvávají závažné nedostatky v činnosti zahraniční banky se sídlem na jiném území než území členského státu, která vykonává na území České republiky bankovní činnosti prostřednictvím své pobočky, nebo došlo k jejímu úpadku.“.
78.
V § 34 odst. 3 větě první se za slovo „základě“ vkládají slova „nebo kapitál pobočky banky z jiného než členského státu“ a slovo „jejích“ se zrušuje.
79.
V § 34 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Česká národní banka může odejmout souhlas udělený podle tohoto zákona, jestliže byl souhlas udělen na základě nepravdivých údajů nebo žadatel v žádosti o udělení souhlasu zamlčel podstatné údaje nezbytné pro posouzení této žádosti.“.
80.
V § 35 odst. 1 se slova „, u pobočky zahraniční banky se navíc oznámí orgánu pověřenému bankovním dohledem v příslušném státě“ nahrazují slovy „; v případě pobočky banky z jiného než členského státu Česká národní banka informuje o tomto rozhodnutí orgán dohledu země sídla zahraniční banky“.
81.
V § 37 odst. 1 větě první se za slovo „Banky“ vkládají slova „a pobočky zahraničních bank“.
82.
V § 37 odst. 1 větě druhé se za slovo „banka“ vkládají slova „nebo pobočka zahraniční banky“.
83.
V § 38 odst. 3 se vkládá nové písmeno j), které včetně poznámky pod čarou č. 26 zní:
„j)
zpravodajské služby za účelem plnění konkrétního úkolu v oblasti potlačování financování terorismu26) v její působnosti podle zákona upravujícího činnost zpravodajských služeb České republiky se souhlasem soudce; pro vyžádání zprávy se použijí ustanovení tohoto jiného právního předpisu,
26)
Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu vyhlášená pod č. 18/2006 Sb. m. s.“.
84.
V § 38 odst. 6 větě první se slova „nebo daňové exekuce“ zrušují.
85.
V § 38 odstavec 9 zní:
„(9)
Na pobočku banky z členského státu se použijí odstavce 2 až 8 obdobně a na pobočku banky z jiného než členského státu se použijí odstavce 1 až 8 a 11 obdobně.“.
86.
V § 38a odst. 6 se za slovo „banky“ vkládají slova „nebo pobočky zahraniční banky“.
87.
V § 38d odst. 1 písm. a), e) a f) a v § 38e písm. d) a e) se slova „uvedené v § 5a odst. 1“ nahrazují slovy „banky z členského státu“.
88.
V § 38f odst. 1 se věta poslední zrušuje.
89.
V § 38f odst. 2 se slova „se sídlem mimo území členských států“ nahrazují slovy „z jiného než členského státu“.
90.
V § 38f se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Česká národní banka před rozhodnutím o změně nebo odnětí licence pobočce banky z jiného než členského státu usiluje o koordinaci svého postupu s orgány bankovního dohledu členských států, ve kterých má zahraniční banka pobočky. Nesnese-li věc odkladu, Česká národní banka tyto orgány dohledu informuje o svém záměru licenci změnit nebo odebrat.“.
91.
V § 39 odst. 1 větě první se za slova „Zaměstnanci banky“ vkládají slova „, statutární orgán nebo členové statutárního orgánu banky“ a za slovo „rady“ se vkládá slovo „banky“.
92.
V § 40 se odstavec 6 zrušuje.
Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 6 a 7.
93.
V § 41 odst. 1 se na konci textu věty druhé doplňují slova „, nejedná-li se o rozhodnutí o uložení pokuty podle § 26 odst. 1 písm. e)“.
94.
V § 41a odst. 3 se slova „Všechny banky a“ nahrazují slovem „Banky,“ slovo „zahraničních“ se zrušuje a za slovo „bank“ se vkládají slova „z členského státu, které využily připojištění podle § 41m, a pobočky bank z jiného než členského státu“.
95.
V § 41a odst. 3 se věta druhá zrušuje.
96.
V § 41d odst. 1 se slova „podle § 5a“ nahrazují slovy „z členského státu“ a za slovo „neschopnosti“ se vkládá slovo „zahraniční“.
97.
§ 41l se zrušuje.
98.
V § 41m odst. 1 se slovo „zahraničních“ zrušuje a za slovo „bank“ vkládají slova „z členského státu“.
99.
V § 41m odst. 2 se za slovo „banky“ vkládají slova „z členského státu vůči Fondu“ a slova „, v případě pobočky zahraniční banky podle § 5a však“ se nahrazují slovy „a to“.
100.
V § 41m odst. 2 větách třetí a poslední se za slovo „banky“ vkládají slova „z členského státu“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Banka nebo pobočka banky, prostřednictvím které vykonává na území České republiky bankovní činnosti zahraniční banka se sídlem v jiném státě než v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, které byly oprávněny vykonávat činnosti uvedené v § 1 odst. 3 písm. m) zákona č. 21/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ukončí výkon těchto činností ve vztahu k investičním nástrojům, pokud nemají nebo do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nezískají oprávnění k výkonu činnosti podle § 1 odst. 3 písm. h) zákona č. 21/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Řízení o udělení povolení podle § 1 odst. 5 zákona č. 21/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla do dne nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně skončena, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o spořitelních a úvěrních družstvech
Čl. III
Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 406/2001 Sb., zákona č. 212/2002 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb. a zákona č. 37/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odstavec 2 zní:
„(2)
Povolení působit jako družstevní záložna (dále jen „povolení“) uděluje Česká národní banka (§ 2a) družstvu se sídlem v České republice k výkonu následujících činností
a)
přijímání vkladů od svých členů a
b)
poskytování úvěrů svým členům.“.
2.
V § 1 odst. 5 písm. a) se za slovo „rozsahu“ vkládá slovo „uděleného“ a slova „působit jako družstevní záložna podle § 2a (dále jen „povolení“)“ se zrušují.
3.
V § 2a odst. 5 písm. a) se slovo „jiný“ zrušuje a na konci textu písmene a) se doplňují slova „spáchaný v souvislosti s podnikáním“.
4.
V § 3 odst. 1 úvodní část ustanovení zní:
„Družstevní záložna je oprávněna v rámci svého podnikání vykonávat kromě činností uvedených v § 1 odst. 2 písm. a) a b) tyto další činnosti, má-li je uvedeny v uděleném povolení:“.
5.
V § 3 odst. 1 se písmena a) a b) zrušují.
Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena a) až g).
6.
V § 3 odst. 2 úvodní části ustanovení a v § 3 odst. 5 se za slova „podle odstavce 1“ vkládají slova „a § 1 odst. 2 písm. a) a b)“.
7.
V § 3 odst. 2 písm. c) se za slovo „majetek“ vkládají slova „pro účely zajištění vlastního provozu“.
8.
V § 3 odst. 2 písm. d) se slova „odstavce 1“ nahrazují slovy „tohoto zákona“.
9.
V § 3 odst. 2 písm. e) se slovo „registrovanými“ zrušuje a slova „, nestanoví-li tento zákon jinak“ se nahrazují slovy „přijatými k obchodování na evropském regulovaném trhu“.
10.
V § 3 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena f) a g), která znějí:
„f)
obchodovat na vlastní účet s dluhopisy, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo centrální banka tohoto státu, dluhopisy, za které převzal záruku členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, a dluhopisy vydanými Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj nebo Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj nebo jinou mezinárodní finanční institucí, které je Česká republika členem,
g)
provádět obchody s Českou národní bankou podle zákona upravujícího činnost České národní banky.“.
11.
V § 3 odst. 4 se za číslo „3“ vkládají slova „a § 1 odst. 2 písm. a) a b)“.
12.
V § 7 se na konci odstavce 7 doplňuje věta „Povinnost žádat o posouzení podmínek pro výkon funkce družstevní záložna nemá, jde-li o člena výboru pro audit37).“.
Poznámka pod čarou č. 37 zní:
„37)
§ 44 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění zákona č. 139/2011 Sb.“.
13.
V § 7a odst. 1 písm. a) bod 3 zní:
„3.
řádné administrativní postupy a účetní postupy v souladu se zvláštními právními předpisy,“.
14.
V § 7b odst. 1 písm. a) se slova „právnickou, popřípadě fyzickou osobou vykonávající auditorskou činnost podle zákona upravujícího činnost auditorů10a) (dále jen „auditor“)“ nahrazují slovy „auditorem podle zákona upravujícího činnost statutárních auditorů a auditorských společností“.
Poznámka pod čarou č. 10a se zrušuje.
15.
V § 9 odstavec 2 zní:
„(2)
Vykáže-li družstevní záložna ztrátu, je členská schůze povinna rozhodnout při schvalování účetní závěrky za příslušné období o úhradě této ztráty z rizikového fondu, rezervního fondu a nerozděleného zisku minulých let družstevní záložny.“.
16.
Za § 11 se vkládá nový § 12, který zní:
㤠12
Družstevní záložna je povinna zavést účinný postup pro vyřizování stížností klientů a o tomto postupu srozumitelně, písemně a v úředním jazyce, popřípadě jazycích státu, na jehož území působí, informovat ve svých provozních prostorách.“.
17.
V § 22 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „bankovního dohledu“ nahrazují slovy „dohledu nad družstevními záložnami“ a slovo „tohoto“ se zrušuje.
18.
V § 27 odst. 4 větě druhé se slova „Notářsky ověřené stanovy“ nahrazují slovy „Ověřené kopie stanov“.
19.
V § 27b odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a g) až i)“.
20.
V § 27b odst. 1 písm. l) se slova „§ 3 odst. 3“ nahrazují slovy „§ 3 odst. 2 a 3“.
21.
V § 27b odst. 2 písm. b) se slova „členům volených orgánů družstevní záložny nebo svým členům, kteří v ní mají pracovní poměr, nebo osobám jim blízkým“ nahrazují slovy „osobám uvedeným v § 7 odst. 1“.
22.
V § 27b odst. 2 písm. c) se slova „členům volených orgánů družstevní záložny, členům družstevní záložny, kteří v ní mají pracovní poměr, a osobám jim blízkým“ nahrazují slovy „osobám uvedeným v § 7 odst. 1“.
23.
V § 27b odst. 2 písm. l) se slova „v souladu s opatřením České národní banky vydaným“ zrušují, za slova „podle § 27 odst. 1 nebo“ se vkládají slova „2 nebo informace a podklady“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „3“.
24.
V § 28 odst. 1 a 3 a v § 28g odst. 1 se slovo „podnikání“ nahrazuje slovem „činnosti“.
25.
V § 28 odst. 1 písm. a) se slova „, a to“ zrušují a bod 1 zní:
„1.
omezí některé povolené činnosti, ukončí nepovolené činnosti nebo nebude provádět některé obchody, převody finančních prostředků nebo jiné transakce,“.
26.
V § 28 odst. 1 písm. a) bodě 7 se za slovo „přijme“ vkládají slova „přísnější pravidla likvidity,“.
27.
V § 28 odst. 1 písm. a) bodě 9 se slovo „udrží“ nahrazuje slovy „bude udržovat“.
28.
V § 28 odst. 1 písm. a) bodě 13 se za slovo „přednostně“ vkládají slova „k doplnění fondů podle § 10 odst. 1 nebo“.
29.
V § 28 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) a i), která znějí:
„h)
zakázat nebo omezit provádění operací s osobami, které jsou spjaty úzkým propojením s družstevní záložnou nebo které jsou součástí stejného konsolidačního celku jako družstevní záložna nebo mají k družstevní záložně zvláštní vztah,
i)
požadovat zvýšení likvidních prostředků družstevní záložny alespoň na výši stanovenou Českou národní bankou.“.
30.
V § 28 odst. 3 písm. b) se slova „vydaných podle tohoto zákona“ zrušují.
31.
V § 28 odst. 3 písm. c) se slova „provádění obchodů“ nahrazují slovy „provedení nebo rozhodnutí o provedení obchodu, převodu finančních prostředků nebo jiné transakce“ a za slovo „který“ se vkládají slova „samostatně nebo společně s jiným obchodem, převodem nebo jinou transakcí“.
32.
V § 28 odst. 6 se slovo „buď“ zrušuje a slova „řádu nebo“ se nahrazují slovy „řádu, nebo v naléhavých případech“.
33.
V § 28 odst. 7 se slova „proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) a d)“ zrušují.
34.
V § 28 se odstavce 8 a 10 zrušují.
Dosavadní odstavce 9 a 11 se označují jako odstavce 8 a 9.
35.
Na konci nadpisu nad § 28g se doplňují slova „nebo souhlasu“.
36.
V § 28g odst. 2 písmeno b) zní:
„b)
žadatel v žádosti o povolení uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel podstatné údaje nezbytné pro posouzení této žádosti.“.
37.
V § 28g se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Česká národní banka může odejmout souhlas udělený podle tohoto zákona, jestliže byl souhlas udělen na základě nepravdivých údajů nebo žadatel v žádosti o udělení souhlasu zamlčel podstatné údaje nezbytné pro posouzení této žádosti.“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1.
Spořitelní a úvěrní družstvo, kterému bylo uděleno povolení působit jako spořitelní a úvěrní družstvo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za spořitelní a úvěrní družstvo podle § 1 odst. 2 zákona č. 87/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Povolení k činnostem podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za povolení k činnostem podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Povolení k činnostem podle § 3 odst. 1 písm. c) až i) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za povolení k činnostem podle § 3 odst. 1 písm. a) až g) zákona č. 87/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
Čl. V
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 120/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 29/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 156/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 41/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 37/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 42 zní:
„(3)
Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie o prodeji na krátko a některých aspektech swapů úvěrového selhání42) (dále jen „nařízení o prodeji na krátko“) působnost České národní banky a Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) a správní delikty v oblasti vymezené tímto nařízením.
42)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 236/2012 ze dne 14. března 2012 o prodeji na krátko a některých aspektech swapů úvěrového selhání.“.
2.
V § 26 odst. 2 se slova „Ministerstvu financí (dále jen „ministerstvo“)“ nahrazují slovem „ministerstvu“.
3.
V § 135 odst. 1 se na konci písmene y) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno z), které zní:
„z)
osoba, na kterou se vztahují povinnosti nebo zákazy podle nařízení o prodeji na krátko.“.
4.
V § 164 odst. 1 se na konci písmene i) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene j) se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno k), které zní:
„k)
nesplní povinnost nebo poruší zákaz podle nařízení o prodeji na krátko.“.
5.
V § 164 odst. 3 se slova „h) nebo i)“ nahrazují slovy „h), i) nebo k)“.
6.
V § 166 odst. 1 se na konci písmene h) slovo „nebo“ zrušuje, na konci písmene i) se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno j), které zní:
„j)
nesplní povinnost nebo poruší zákaz podle nařízení o prodeji na krátko.“.
7.
V § 166 odst. 3 se slova „g) nebo h)“ nahrazují slovy „g), h) nebo j)“.
8.
Za § 192 se vkládá nová část jedenáctá, která včetně nadpisu části zní:
„ČÁST JEDENÁCTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ K NAŘÍZENÍ O PRODEJI NA KRÁTKO
§ 192a
(1)
Příslušným orgánem podle nařízení o prodeji na krátko je v České republice Česká národní banka.
(2)
Ve vztahu ke státním dluhopisům vydaným Českou republikou a swapům úvěrového selhání na tyto dluhopisy se k uplatnění pravomocí České národní banky podle čl. 13 odst. 3, čl. 14 odst. 2 a čl. 20 až 24 nařízení o prodeji na krátko vyžaduje předchozí souhlas ministerstva.“.
Dosavadní části jedenáctá a dvanáctá se označují jako část dvanáctá a třináctá.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o zpravodajských službách České republiky
Čl. VI
V zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 250/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se za § 11 vkládá nový § 11a, který včetně poznámek pod čarou č. 6 a 7 zní:
㤠11a
(1)
Pro plnění konkrétního úkolu ve své působnosti v oblasti potlačování financování terorismu6) jsou zpravodajské služby oprávněny písemně žádat od bank a poboček zahraničních bank poskytnutí zprávy o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, nebo poskytování takovýchto zpráv v budoucím období, a to za předpokladu, že by získání požadovaných údajů jiným způsobem bylo neúčinné nebo podstatně ztížené nebo v daném případě nemožné.
(2)
Zpravodajské služby jsou oprávněny požadovat poskytnutí zprávy nebo poskytování zpráv podle odstavce 1 pouze po předchozím povolení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze (dále jen „soudce“).
(3)
Soudce rozhodne o poskytnutí zprávy nebo poskytování zpráv bezodkladně na základě písemné žádosti zpravodajské služby, která obsahuje základní identifikační údaje o klientovi banky nebo pobočky zahraniční banky, na jejichž základě lze takového klienta jednoznačně ztotožnit (dále jen „základní identifikační údaje“), důvody pro poskytnutí zprávy a informace o jakékoli předchozí žádosti o poskytnutí zprávy včetně informace, jak bylo o této žádosti rozhodnuto.
(4)
Rozhodnutí o poskytnutí zprávy nebo o poskytování zpráv obsahuje základní identifikační údaje, vymezení období, za které má být zpráva poskytnuta nebo za které mají být zprávy poskytovány, a odůvodnění. Poskytování zpráv v budoucím období může být povoleno jen na nezbytně nutnou dobu, nejdéle však na 3 měsíce. Soudce může toto období na základě nové žádosti prodloužit, a to i opakovaně, vždy však nejvýše o další 3 měsíce.
(5)
Jestliže soudce žádosti vyhoví, vydá zpravodajské službě současně výpis z tohoto rozhodnutí, který obsahuje základní identifikační údaje a vymezení období, za které má být zpráva poskytnuta, nebo za které mají být zprávy poskytovány; výpis neobsahuje odůvodnění. Bance nebo pobočce zahraniční banky, které je rozhodnutím uložena povinnost zprávu poskytnout nebo zprávy poskytovat, se spolu s písemnou žádostí podle odstavce 1 předkládá pouze tento výpis v listinné podobě, a to buď jako originál nebo ověřená kopie originálu7), přičemž banka si pro své vnitřní potřeby ponechá prostou kopii tohoto výpisu.
(6)
Vztahuje-li se rozhodnutí na budoucí období, je zpravodajská služba povinna informovat průběžně soudce o tom, zda důvody pro poskytování zpráv trvají. Soudce je oprávněn si tyto podklady vyžádat. Zároveň je oprávněn povolení k poskytování zpráv kdykoli odebrat.
(7)
Proti rozhodnutí soudce není přípustný opravný prostředek.
6)
Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu vyhlášená pod č. 18/2006 Sb. m. s.
7)
§ 72 odst. 1 písm. a) a § 72 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o oběhu bankovek a mincí
Čl. VII
Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:
1.
V § 36 odst. 1 a odst. 4 se slova „nejpozději do 12 měsíců“ nahrazují slovy „nejpozději do 24 měsíců“.
2.
V § 33 odst. 1 se slova „jakož i poskytovatel služby nebo zboží, vyplácí-li zákazníkovi bankovky nebo mince nad rámec placení za zboží nebo službu (cashback),“ zrušují.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o Bezpečnostní informační službě
Čl. VIII
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 290/2005 Sb., zákona č. 21/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb. a zákona č. 274/2008 Sb., se mění takto:
1.
V § 19 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) a f), která včetně poznámek pod čarou č. 8, 9 a 10 znějí:
„e)
počet případů, ve kterých byla podána žádost o poskytnutí zprávy bankou nebo pobočkou zahraniční banky o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství8), ve kterých je Bezpečnostní informační služba činná9) s uvedením jednotlivých oblastí působnosti bezpečnostní informační služby,
f)
zprávu o využívání žádostí o poskytnutí zprávy bankou nebo pobočkou zahraniční banky o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství10), a to pouze ve věcech a případech, ve kterých Bezpečnostní informační služba svou činnost již ukončila.
8)
§ 11a zákona č. 153/1994 Sb.
9)
§ 5 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb.
10)
§ 72 odst. 1 písm. a) a § 72 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o Vojenském zpravodajství
Čl. IX
V § 22 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění zákona č. 274/2008 Sb., se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která včetně poznámky pod čarou č. 18 znějí:
„d)
počet případů, ve kterých byla podána žádost o poskytnutí zprávy bankou nebo pobočkou zahraniční banky o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství18),
e)
zprávu o využívání žádostí o poskytnutí zprávy bankou nebo pobočkou zahraniční banky o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství18), a to pouze ve věcech a případech, ve kterých Vojenské zpravodajství svou činnost již ukončilo.
18)
§ 11a zákona č. 153/1994 Sb.“.
ČÁST OSMÁ
ÚČINNOST
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části třetí, čl. V, který nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 253/2012 Sb. | Zákon č. 253/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 19. 7. 2012, datum účinnosti 1. 11. 2012, částka 86/2012
* Čl. I - Změna zákona o ozbrojených silách České republiky
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 11. 2012
253
ZÁKON
ze dne 13. června 2012,
kterým se mění zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Změna zákona o ozbrojených silách České republiky
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění zákona č. 352/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 546/2005 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 147/2010 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 24 a 24a včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 22 znějí:
„Zabezpečování letecké dopravy a letecké přepravy
§ 24
(1)
Na základě rozhodnutí ministra armáda v rámci služební dopravy zabezpečí leteckou dopravu
a)
jiných osob, než které jsou uvedeny v § 22 odst. 3, které se podílejí na plnění úkolů ozbrojených sil při mezinárodní spolupráci podle § 10 odst. 2 nebo poskytování humanitární pomoci podle zákona upravujícího zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc poskytovanou do zahraničí22) anebo na ochraně občanů České republiky v zahraničí,
b)
osob cizího státu, které spolupracují při zabezpečení úkolů podle písmene a), nebo
c)
osob cizího státu z důvodů zdravotních, humanitárních anebo sociálních.
(2)
V rámci služební dopravy armáda zabezpečí leteckou přepravu materiálu, který je nezbytný pro splnění úkolů podle odstavce 1.
(3)
Rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 vydá ministr na základě žádosti ministra zahraničních věcí nebo ministra vnitra.
§ 24a
(1)
Na základě rozhodnutí ministra armáda zabezpečí leteckou dopravu nebo leteckou přepravu
a)
materiální humanitární pomoci a potřebného vybavení pro pomoc při poskytování humanitární pomoci podle zákona upravujícího zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc poskytovanou do zahraničí22),
b)
osob zapojených do poskytování humanitární pomoci podle zákona upravujícího zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc poskytovanou do zahraničí22),
c)
osob cizího státu, které spolupracují při poskytování této humanitární pomoci podle písmene b),
d)
zdravotně postižených osob ze státu, v němž došlo k mimořádné události, na území České republiky a zpět, popřípadě na území třetího státu,
e)
občanů ze zahraničí, kteří se bez vlastního zavinění nemohou dopravit zpět do České republiky,
f)
osob a materiálního vybavení pro zabezpečení činnosti a ochrany zastupitelských úřadů v zahraničí,
g)
příslušníků Policie České republiky a materiálního vybavení pro zabezpečení činnosti Policie České republiky ve vztahu k ochraně života, zdraví a majetku občanů České republiky nebo ve vztahu k ochraně zájmů České republiky na území cizího státu.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá ministr na žádost ministra zahraničních věcí nebo ministra vnitra, nebude-li tím ohroženo plnění úkolů armády.
(3)
Letecká doprava osob nebo letecká přeprava nezbytného materiálu podle odstavce 1 písm. a) až c) se hradí z prostředků určených na financování humanitární pomoci poskytované do zahraničí22), leteckou dopravu osob nebo leteckou přepravu nezbytného materiálu podle odstavce 1 písm. d) až g) hradí ten, kdo o ni požádal, nerozhodne-li vláda jinak.
22)
Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů.“.
2.
Za § 24a se vkládá nový § 24b, který zní:
㤠24b
(1)
Na základě rozhodnutí vlády armáda zabezpečí leteckou dopravu nebo leteckou přepravu
a)
osob z humanitárních důvodů nebo humanitární anebo zdravotnickou pomoc, pokud nejde o leteckou dopravu nebo leteckou přepravu podle § 24 nebo § 24a,
b)
sportovců nebo umělců reprezentujících Českou republiku v zahraničí.
(2)
Leteckou dopravu osob nebo leteckou přepravu materiálu podle odstavce 1 hradí ten, v jehož zájmu se tato uskuteční, nerozhodne-li vláda jinak.“.
3.
Za § 24b se vkládá nový § 24c, který včetně nadpisu zní:
㤠24c
Zabezpečování kulturních, vzdělávacích, sportovních a společenských akcí
Na základě rozhodnutí ministra armáda zajistí kulturní, vzdělávací, sportovní a společenské akce sloužící k propagaci ozbrojených sil na veřejnosti, nebude-li tím omezeno plnění úkolů armády. K zabezpečení těchto akcí může armáda použít vlastní leteckou dopravu nebo leteckou přepravu.“.
4.
Za § 42a se vkládá nový § 42b, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 23 zní:
㤠42b
Rušení provozu elektronických komunikací
(1)
Ozbrojené síly mohou při plnění svých úkolů, popřípadě za účelem odstranění bezprostředního ohrožení životů nebo zdraví osob anebo za účelem odstranění bezprostředně hrozící škody velkého rozsahu na majetku, rušit v nezbytné míře a po nezbytnou dobu
a)
provoz elektronických komunikačních zařízení a sítí,
b)
poskytování služeb elektronických komunikací, nebo
c)
provozování radiokomunikačních služeb;
o zahájení rušení informují Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“) a územně příslušné operační a informační středisko Integrovaného záchranného systému (dále jen „Středisko“), a to neprodleně.
(2)
Ozbrojené síly mohou provádět rušení podle odstavce 1 rovněž při vojenském výcviku, přičemž ohlásí Úřadu a Středisku toto rušení v přiměřené lhůtě předem. Za účelem odstranění nebo zmírnění dopadů ohlášeného rušení může Úřad stanovit podmínky tohoto rušení.
(3)
Kontrolu rušení prováděného podle odstavců 1 a 2 vykonává Poslanecká sněmovna prostřednictvím kontrolního orgánu zřizovaného podle zákona o Policii České republiky23).
(4)
Kontrolu podle odstavce 3 provádí kontrolní orgán v příslušných útvarech armády po předchozím vyrozumění ministra. Ministr předkládá kontrolnímu orgánu nejméně jednou ročně zprávu o rušení prováděném podle odstavců 1 a 2 a dále též na jeho žádost informace o tomto rušení. Tím není dotčeno právo kontrolního orgánu požadovat informace a účast na jednání kontrolního orgánu od jiných osob.
23)
§ 98 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Sdělení Státní volební komise č. 252/2012 Sb. | Sdělení Státní volební komise č. 252/2012 Sb.
Sdělení Státní volební komise o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 14. července 2012
Vyhlášeno 17. 7. 2012, částka 85/2012
252
SDĚLENÍ
Státní volební komise
ze dne 16. července 2012
o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků nových voleb do zastupitelstev obcí konaných dne 14. července 2012
Státní volební komise vyhlašuje a uveřejňuje podle § 51 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, celkové výsledky nových voleb do zastupitelstev obcíobcí konaných dne 14. července 2012.
Na základě sdělení Ministerstva vnitra č. 14/2012 Sb., č. 31/2012 Sb., č. 45/2012 Sb., č. 49/2012 Sb., č. 67/2012 Sb., č. 68/2012 Sb., č. 87/2012 Sb., č. 109/2012 Sb., č. 126/2012 Sb. a č. 127/2012 Sb. se dne 14. července 2012 konaly v souladu se zákonem č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nové volby do zastupitelstev obcíobcí.
Český statistický úřad ze zápisů o průběhu a výsledku hlasování, předaných okrskovými volebními komisemi, zjistil následující výsledky voleb:
a) celkový počet obcíobcí, ve kterých bylo zvoleno zastupitelstvo:| 14
---|---
b) celkový počet osob, zapsaných ve výpisech ze seznamů:| 3279
c) celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky:| 2155
d) celkový počet zvolených členů zastupitelstev obcíobcí:| 92
| v tom podle volebních stran:|
1| Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová| 2
47| Komunistická strana Čech a Moravy| 1
80| Nezávislí kandidáti| 22
90| Sdružení nezávislých kandidátů - místní sdružení celkem| 65
389| Sdružení ODS, NK| 2
e) seznam obcíobcí, ve kterých volby neproběhly (§ 23 odst. 8), a obcíobcí, v nichž bude vyhlášeno opakované hlasování (§ 43 odst. 2):|
| \\- seznam obcíobcí, ve kterých volby neproběhly (§ 23 odst. 8):|
| | Plzeňský kraj|
| | Čečovice, okres Domažlice|
| \\- seznam obcíobcí, kde okrsková volební komise neodevzdala zápis ve stanovené lhůtě (§ 43 odst. 2):|
| | nevyskytlo se.|
Předseda Státní volební komise:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 251/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 251/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového předpisu 3/2012/FAR o regulaci cen zdravotnických prostředků
Vyhlášeno 17. 7. 2012, částka 85/2012
251
SDĚLENÍ
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 21. června 2012
o vydání cenového předpisu 3/2012/FAR o regulaci cen zdravotnických prostředků
Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 16. dubna 2012 vydalo cenový předpis 3/2012/FAR o regulaci cenregulaci cen zdravotnických prostředků. Cenový předpis je publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 3/2012 ze dne 27. dubna 2012 a nabyl účinnosti dne 1. května 2012.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r. |
Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 250/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 250/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva zdravotnictví o vydání cenového rozhodnutí 2/12-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s deregulovanými cenami výrobce
Vyhlášeno 17. 7. 2012, částka 85/2012
250
SDĚLENÍ
Ministerstva zdravotnictví
ze dne 21. června 2012
o vydání cenového rozhodnutí 2/12-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s deregulovanými cenami výrobce
Ministerstvo zdravotnictví podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že dne 16. dubna 2012 vydalo cenové rozhodnutí 2/12-FAR, kterým se stanoví seznam zdravotnických prostředků s deregulovanými cenami výrobce. Cenové rozhodnutí je publikováno ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví částka 3/2012 ze dne 27. dubna 2012 a nabylo účinnosti dne 1. května 2012.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Memoranda o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem hospodářství Republiky Slovinsko
Vyhlášeno 13. 7. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2007, částka 35/2012
* Článek 1. - Smluvní strany, na základě zákonů a předpisů platných ve svých zemích a na základě závazků pro ně vyplývajících z mezinárodních dohod a z členství v Evropské unii, budou podporovat rozvoj dvoustranných hospodářských vztahů, průmyslové spolupráce a umísťová
* Článek 2. - Smluvní strany, v rámci své působnosti:
* Článek 3. - Smluvní strany budou vykonávat činnosti uvedené v článku 2. tohoto memoranda, které budou po vzájemné dohodě případně rozšířeny o další oblasti, a to ve formě běžného obchodního styku, výměny příslušných materiálů a v rámci pravidelných zasedání Ministersk
* Článek 4. - 1. Bude zřízen Ministerský poradní výbor (dále jen „Výbor“), který bude sestávat ze zástupců obou Smluvních stran. Zástupcem Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky bude náměstek ministra tohoto ministerstva, zástupcem Ministerstva hospodářství Rep
* Článek 5. - 1. Toto memorandum vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po dni obdržení posledního ze sdělení, jímž se Smluvní strany navzájem informují o splnění vnitřních právních postupů nezbytných pro vstup tohoto memoranda v platnost, přičemž M
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 10. 2007
66
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. května 2006 bylo v Kršku podepsáno Memorandum o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem hospodářství Republiky Slovinsko.
Memorandum vstoupilo v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dne 1. října 2007.
Ke dni vstupu tohoto Memoranda v platnost pozbylo platnosti Ujednání o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem hospodářství Republiky Slovinsko podepsané v Praze dne 18. října 2002, vyhlášené pod č. 93/2003 Sb. m. s.
Anglické znění Memoranda a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
MEMORANDUM O SPOLUPRÁCI
MEZI MINISTERSTVEM PRŮMYSLU A OBCHODU
ČESKÉ REPUBLIKY
A
MINISTERSTVEM HOSPODÁŘSTVÍ
REPUBLIKY SLOVINSKO
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvo hospodářství Republiky Slovinsko (dále jen „Smluvní strany“),
Vedeny přáním rozvíjet a rozšiřovat spolupráci a posilovat vztahy mezi uvedenými dvěma ministerstvy a přispívat tak k rozvoji hospodářských vztahů mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko,
Vedeny přáním podporovat rozvoj hospodářské spolupráce v rámci středoevropského regionu a přispívat tak k hospodářskému rozvoji Evropské unie, tímto prohlašují:
Článek 1.
Smluvní strany, na základě zákonů a předpisů platných ve svých zemích a na základě závazků pro ně vyplývajících z mezinárodních dohod a z členství v Evropské unii, budou podporovat rozvoj dvoustranných hospodářských vztahů, průmyslové spolupráce a umísťování investic, při plném respektování zásady vzájemného prospěchu. Zvláštní pozornost bude věnována problémům a otázkám, před nimiž stojí malé a střední podniky, a vytváření podmínek pro další prohlubování jednotného vnitřního trhu Evropské unie.
Článek 2.
Smluvní strany, v rámci své působnosti:
a)
se budou radit o zásadních otázkách zájmů obou stran v souvislosti s implementací společné hospodářské politiky Evropské unie, respektive s vytvářením postojů a stanovisek k návrhům nových či změnám stávajících dokumentů vypracovaných k diskusi před příslušnými orgány Evropské unie, respektive před dalšími mezinárodními organizacemi;
b)
se budou vzájemně informovat o hospodářském vývoji ve svých zemích a o výsledcích obchodování se zbožím a službami;
c)
se budou zapojovat do konzultací týkajících se zásadních otázek a dokumentů spojených s fungováním jednotného vnitřního trhu Evropské unie, konkrétně s problematikou volného pohybu zboží, služeb a svobody usazování za účelem provozování podnikatelské činnosti v rámci jednotného vnitřního trhu Evropské unie;
d)
budou podporovat konzultace podnikatelských subjektů obou Smluvních stran ohledně možností spolupráce a v průběhu implementace podnikatelských projektů na trzích třetích stran;
e)
budou podporovat regionální spolupráci;
f)
budou organizovat a realizovat výměnné programy, semináře a kontakty mezi odborníky partnerských ministerstev;
g)
budou podporovat účast slovinských a českých subjektů na výstavách a veletrzích pořádaných v obou zemích, organizovat sympozia a další vzdělávací a propagační akce;
h)
se budou vzájemně informovat o:
•
jakýchkoli změnách připravovaných v politice ministerstva, konkrétně v politice průmyslové, výroby elektrické energie, pro-exportní politice a v politice podpory malých a středních podniků,
•
realizovaných ekonomických analýzách, vypracovaných analytických materiálech ministerstva a materiálech určujících hospodářskou strategii obou zemí, které patří do sféry vlivu Smluvních stran,
•
způsobu realizace zásad trvale udržitelného rozvoje v hospodářské oblasti,
•
jakýchkoli problematických otázkách týkajících se vnitřního trhu a ochrany spotřebitelespotřebitele,
•
činnosti institucí na podporu rozvoje obchodu, průmyslu a investic,
•
činnosti agentur na podporu rozvoje malých a středních podniků,
•
zkušenostech s čerpáním strukturálních fondů,
•
restrukturalizačních programech a státní podpoře zaměřené na záchranu a restrukturalizaci podniků, které mají problémy,
•
činnosti institucí zajišťujících hodnocení v harmonizované i neharmonizované oblasti, v oblasti technických norem a metrologii,
•
systémech investičních pobídek,
•
zkušenostech získaných z přípravy a plnění povinností plynoucích z předsednictví v Radě Evropské unie,
i)
budou podporovat spolupráci orgánů a institucí České republiky a Republiky Slovinsko, které v uvedených oblastech působí.
Článek 3.
Smluvní strany budou vykonávat činnosti uvedené v článku 2. tohoto memoranda, které budou po vzájemné dohodě případně rozšířeny o další oblasti, a to ve formě běžného obchodního styku, výměny příslušných materiálů a v rámci pravidelných zasedání Ministerského poradního výboru zřízeného podle článku 4. tohoto memoranda.
Článek 4.
1.
Bude zřízen Ministerský poradní výbor (dále jen „Výbor“), který bude sestávat ze zástupců obou Smluvních stran. Zástupcem Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky bude náměstek ministra tohoto ministerstva, zástupcem Ministerstva hospodářství Republiky Slovinsko bude státní tajemník tohoto ministerstva. V odůvodněných případech a po vzájemné dohodě mohou zástupce obou ministerstev na zasedáních Výboru zastupovat jimi pověření zástupci. Na základě programu jednání jmenují vedoucí delegací do Výboru další ad hoc zástupce svého ministerstva. Na zasedání mohou být přizváni i zástupci dalších organizací a institucí, které se podílejí na projednávaném tématu.
2.
Výbor se bude scházet pravidelně jednou ročně, a to střídavě v České republice a v Republice Slovinsko. Kterákoli ze smluvních stran může požádat o svolání mimořádného zasedání. Výbor se na svých zasedáních bude zabývat činnostmi uvedenými v článku 2. tohoto memoranda.
3.
Výbor může ad hoc založit specializované pracovní skupiny, aby projednaly vybrané otázky, které jsou předmětem společného zájmu.
Článek 5.
1.
Toto memorandum vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po dni obdržení posledního ze sdělení, jímž se Smluvní strany navzájem informují o splnění vnitřních právních postupů nezbytných pro vstup tohoto memoranda v platnost, přičemž Memorandum bude platit po dobu jednoho (1) roku s automatickým prodlužováním o stejné období.
2.
Ke dni vstupu tohoto memoranda v platnost pozbývá platnosti Ujednání o spolupráci uzavřené mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky a Ministerstvem hospodářství Republiky Slovinsko, které bylo podepsáno v Praze dne 18. října 2002.
3.
Kterákoli ze Smluvních stran může platnost tohoto memoranda ukončit tím, že písemně o svém záměru informuje druhou Smluvní stranu, a to tři (3) měsíce před vypršením jakéhokoli jednoletého období.
Vyhotoveno ve dvojím provedení v Kršku dne 19. května 2006 v anglickém jazyce.
za Ministerstvo průmyslu a obchodu
České republiky
Ing. Martin Tlapa, MBA, v. r.
náměstek ministra průmyslu a obchodu
za Ministerstvo hospodářství
Republiky Slovinsko
Andrej Vizjak v. r.
ministr hospodářství |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 65/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Jordánského hášimovského království o vzájemné spolupráci
Vyhlášeno 13. 7. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 5. 2012, částka 35/2012
* ČLÁNEK 1 - Smluvní strany budou rozšiřovat a rozvíjet své vzájemné vojenské vztahy na základě zásad rovnosti, partnerství, vzájemného prospěchu a porozumění a v souladu se všemi svými platnými vnitrostátními právními předpisy, jako i se svými mezinárodně právními záv
* ČLÁNEK 2 - Smluvní strany budou spolupracovat zejména v následujících oblastech:
* ČLÁNEK 3 - Spolupráce mezi smluvními stranami bude prováděna v následujících formách:
* ČLÁNEK 4 - Každá smluvní strana ponese své vlastní náklady týkající se spolupráce podle této Dohody, jestliže nebude dohodnuto jinak.
* ČLÁNEK 5 - Obě smluvní strany zajistí bezpečnost informací získaných v rámci spolupráce podle této Dohody a budou tyto informace chránit v souladu se svými platnými vnitrostátními předpisy a mezinárodními smlouvami, jimiž jsou vázány. Smluvní strany také nezveřejní a
* ČLÁNEK 6 - Veškeré spory, které mohou vzniknout v souvislosti s prováděním nebo výkladem této Dohody, budou řešeny jednáním smluvních stran.
* ČLÁNEK 7 - Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou smluvních stran a vstoupí v platnost dnem doručení pozdější z nót, jimiž se smluvní strany vzájemně o tomto schválení informují.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 9. 5. 2012
65
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. března 2009 byla v Ammánu podepsána Dohoda mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Jordánského hášimovského království o vzájemné spolupráci.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 7 dne 9. května 2012.
Anglické znění Dohody a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
DOHODA
MEZI
MINISTERSTVEM OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY
A
MINISTERSTVEM OBRANY JORDÁNSKÉHO HÁŠIMOVSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
O
VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCI
Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Jordánského hášimovského království, dále jen „smluvní strany“;
jsouce přesvědčeny o tom, že vzájemné vztahy mezi ozbrojenými silami jejich států přispějí k posilování mezinárodního míru a bezpečnosti;
zdůrazňujíce, že jejich vzájemná spolupráce není namířena proti zájmům jakéhokoli jiného státu;
se dohodly na následujícím:
ČLÁNEK 1
Smluvní strany budou rozšiřovat a rozvíjet své vzájemné vojenské vztahy na základě zásad rovnosti, partnerství, vzájemného prospěchu a porozumění a v souladu se všemi svými platnými vnitrostátními právními předpisy, jako i se svými mezinárodně právními závazky.
ČLÁNEK 2
Smluvní strany budou spolupracovat zejména v následujících oblastech:
1.
Obranná a bezpečnostní politika;
2.
Operace speciálních sil;
3.
Chemická, biologická, radiologická a jaderná obrana;
4.
Boj proti terorismu;
5.
Podpora míru a humanitární operace;
6.
Obranný průmysl, výzkum a technologie;
7.
Vojenský výcvik a vzdělávání;
8.
Jiné činnosti, na nichž se smluvní strany dohodnou.
ČLÁNEK 3
Spolupráce mezi smluvními stranami bude prováděna v následujících formách:
1.
Setkání výše postavených civilních a vojenských funkcionářů;
2.
Setkání odborníků;
3.
Výměna informací a zkušeností;
4.
Výcvikové aktivity a cvičení;
5.
Konference, soustředění nebo semináře;
6.
Jiné formy, na nichž se smluvní strany dohodnou.
ČLÁNEK 4
Každá smluvní strana ponese své vlastní náklady týkající se spolupráce podle této Dohody, jestliže nebude dohodnuto jinak.
ČLÁNEK 5
Obě smluvní strany zajistí bezpečnost informací získaných v rámci spolupráce podle této Dohody a budou tyto informace chránit v souladu se svými platnými vnitrostátními předpisy a mezinárodními smlouvami, jimiž jsou vázány. Smluvní strany také nezveřejní ani nepředají tyto informace třetí straně bez předchozího písemného souhlasu smluvní strany, která informace poskytla.
ČLÁNEK 6
Veškeré spory, které mohou vzniknout v souvislosti s prováděním nebo výkladem této Dohody, budou řešeny jednáním smluvních stran.
ČLÁNEK 7
Tato Dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátními právními předpisy obou smluvních stran a vstoupí v platnost dnem doručení pozdější z nót, jimiž se smluvní strany vzájemně o tomto schválení informují.
Tato Dohoda se sjednává na dobu pěti let a její platnost bude automaticky opakovaně prodlužována vždy na dalších dvanáct měsíců, pokud ji jedna smluvní strana písemně nevypoví s šestiměsíční výpovědní lhůtou.
Dáno v Ammánu dne 25. března 2009 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za a jménem vlády
České republiky
první náměstek
ministryně obrany
Martin Barták
Za a jménem vlády
Jordánského hášimovského království
předseda Společného výboru
náčelníků štábů
gen. Khaled J. Al-Sarayreh |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 248/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 248/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 13. 7. 2012, částka 84/2012
248
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 29. června 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obecobec| okres| kraj
---|---|---
Drahkov| Plzeň-jih| Plzeňský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 247/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 247/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 13. 7. 2012, částka 84/2012
247
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 29. června 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obecobec| okres| kraj
---|---|---
Mladecko| Opava| Moravskoslezský
Ministr:
Kubice v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 245/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 245/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 23/09 ve věci návrhu na zrušení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 7. 2012, částka 83/2012
* Odůvodnění
* I. - 1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) svým návrhem domáhal, aby Ústavní soud zrušil výše citované ustanovení v záhlaví uvedeného zákona, a to „ve vztahu k soudcům“.
* II. - 11. Ústavní soud si k návrhu Okresního soudu v Jičíně vyžádal vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a o stanovisko požádal rovněž Ministerstvo spravedlnosti.
* III. - 19. Ústavní soud nejdříve v souladu s § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zkoumal, zda zákon, u kterého navrhovatel namítá protiústavnost jeho ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené komp
* IV. - 20. Legislativní vývoj byl následující.
* V. - 37. Pro přehlednost je namístě znovu zopakovat znění napadených zákonných ustanovení, u kterých v rámci tzv. konkrétní kontroly ústavnosti přezkoumal Ústavní soud jejich soulad s ústavním pořádkem České republiky.
* VI. - 42. Ústavní soud tedy přistoupil k meritornímu přezkumu těchto ustanovení. Neshledal, že by byla s ústavním pořádkem v nesouladu.
245
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 23/09 dne 15. května 2012 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný o návrhu Okresního soudu v Jičíně na zrušení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., zákona č. 287/1997 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 420/2002 Sb., zákona č. 425/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 388/2005 Sb., zákona č. 531/2006 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 305/2008 Sb., ve vztahu k soudcům,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
1.
Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) svým návrhem domáhal, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil výše citované ustanovení v záhlaví uvedeného zákona, a to „ve vztahu k soudcům“.
2.
Uvedl, že u Okresního soudu v Jičíně probíhá řízení pod sp. zn. 7 C 73/2008 o žalobě, jíž se soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi JUDr. R. H. domáhá vůči České republice - Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi - zaplacení částky 8 118 Kč. Žalobce tvrdí, že ve dnech 27. 11. 2007 a 29. 5. 2009 až 31. 5. 2009 byl v pracovní neschopnosti; za den 27. 11. 2007 mu byla vyplacena dávka nemocenského pojištění pouze ve výši 160 Kč, přičemž jeho průměrný plat za uvedený den činil 3 945 Kč; za dny 29. 5. až 31. 5. 2009 činil rozdíl mezi průměrným platem za uvedené dny a skutečně vyplacenou dávkou nemocenského pojištění 4 243 Kč. Žalovaná částka tedy představuje rozdíl mezi skutečně vyplacenými dávkami nemocenského pojištění a průměrným platem připadajícím na uvedené dny.
3.
Navrhovatel uvedl, že o uvedený rozdíl žalobce přišel v důsledku nabytí účinnosti zákona č. 420/2002 Sb., kterým se zkracuje doba, po kterou je představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a kterým se stanoví některá opatření v nemocenském pojištění (péči) a v důchodovém pojištění, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. Tímto zákonem byla mimo jiné novelizována i ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, tak, že představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy. Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 30 kalendářních dnů. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti.
4.
Před novelou provedenou zákonem č. 420/2002 Sb. zněl § 34 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb.: „(3) Představiteli a soudci náleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat i po dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci a po níž by mu podle zvláštních předpisů jinak náležely dávky nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem, avšak nejdéle po dobu šesti měsíců; za jinou dobu, po níž představitel nebo soudce dočasně nevykonává funkci, se plat krátí v poměru k délce této doby.“.
5.
Navrhovatel je toho názoru, že institut poskytování plného platu při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti je třeba považovat za jednu ze součástí záruk materiálního zabezpečení soudce. Proto plat soudců nemůže a ani nesmí být pohyblivým faktorem, jehož vývoj je závislý na právě vládnoucím seskupení. Z důvodové zprávy vydané k zákonu č. 420/2002 Sb. se podává, že cílem zákonodárce bylo „zachování srovnatelného postavení jednotlivých skupin pojištěnců, tj. státních zaměstnanců, představitelů státní moci a soudců v dosavadním systému nemocenského pojištění“; postavení představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců považoval zákonodárce za nepřiměřené a nespravedlivé vůči zaměstnancům, kterým je plat poskytován za vykonanou práci a od prvního dne pracovní neschopnosti jim náleží nemocenské v redukované limitované částce bez ohledu na příjem, který nahrazuje.
6.
Navrhovatel citoval čl. 81 a 82 Ústavy, podle kterých soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Pokud Ústava zakotvuje nezávislost soudu a soudců, musí být podle navrhovatele i platové poměry soudců stabilní, zcela nezávislé na představách výkonné a zákonodárné moci vycházejících z politicky motivovaných cílů a názorů. Právě s ohledem na nezávislost soudců garantovanou Ústavou, nemůže zákonodárce přistupovat k platovým restrikcím u soudců podle shodných zásad, jako je tomu v ostatních oblastech veřejné sféry. Postup zákonodárce při „vyhotovení“ zákona č. 420/2002 Sb. považuje navrhovatel za neústavní, stojící v rozporu s právem soudce na hmotné zabezpečení, které je jednou z garancí jeho soudcovské nezávislosti zaručené zákonem a Ústavou.
7.
Dále navrhovatel shrnul část judikatury Ústavního souduÚstavního soudu vztahující se k platovým poměrům soudců.
8.
Navrhovatel pokračoval opětovnou citací důvodové zprávy k zákonu č. 420/2002 Sb., kde se mimo jiné uvádí, že navrhované opatření v nemocenském pojištění pro rok 2003 sleduje vytvoření úspory mandatorních výdajů státu v období, kdy bude nutno prioritně zabezpečovat z prostředků státního rozpočtu náklady související s odstraňováním důsledků povodní ze srpna 2002. Ve zprávě je také uvedeno, že úspora vyplývající z navržené právní úpravy nebude pouze jednorázová v roce 2003, nýbrž bude mít vliv na výši dávek i v budoucích letech, a že ztíženou situaci pojištěnců v oblasti nemocenského pojištění je třeba pojímat jako integrální součást spoluúčasti na řešení důsledků živelní katastrofy, která postihla republiku v srpnu 2002.
9.
Navrhovatel je toho názoru, že pokud zákonem č. 420/2002 Sb. byla soudcům výrazně zkrácena doba, po kterou je jim poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a vzhledem k tomu, že se institut poskytování plného platu při dočasné neschopnosti považuje za jednu ze součástí záruk materiálního zabezpečení soudce, došlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti, resp. do práva soudce na materiální zabezpečení jeho soudcovské nezávislosti. Proto navrhovatel řízení vedené u něj pod sp. zn. 7 C 73/2008 přerušil a podal Ústavnímu souduÚstavnímu soudu tento návrh. Platovou restrikci vůči soudcům obsaženou v ustanovení části první zákona č. 420/2002 Sb. považuje za rozpornou s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy a s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů se domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soudÚstavní soud jeho návrhu vyhověl tak, jak je v jeho záhlaví uvedeno.
10.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2008 byla tato věc žalobce JUDr. R. H. vedená u Okresního soudu v Mladé Boleslavi přikázána (z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu) Okresnímu soudu v Jičíně.
II.
11.
Ústavní soudÚstavní soud si k návrhu Okresního soudu v Jičíně vyžádal vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a o stanovisko požádal rovněž Ministerstvo spravedlnosti.
12.
Ve vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je uvedeno, že návrh zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců byl předložen Poslanecké sněmovně dne 8. června 1995 jako tisk č. 1820 skupinou poslanců zastoupených poslancem Richardem Mandelíkem. V hlasování byl návrh zákona Poslaneckou sněmovnou přijat; ze 133 přítomných poslanců bylo 99 pro návrh, 3 proti. Zákon byl podepsán prezidentem republiky, premiérem a vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 26. října 1995 pod č. 236/1995 Sb. Návrh zákona, kterým se zkracuje doba, po kterou je představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům a státním zástupcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a kterým se stanoví některá opatření v nemocenském pojištění (péči) a v důchodovém pojištění, předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 10. září 2002 jako sněmovní tisk č. 43. Na návrh vlády vyhlásil předseda Poslanecké sněmovny stav legislativní nouze a návrh zákona byl projednán ve zkráceném jednání podle § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V podrobné rozpravě byly předneseny tři pozměňovací návrhy, z nichž žádný neupravoval ústavní stížností napadená ustanovení. O celém předloženém návrhu zákona bylo hlasováno a zákon byl Poslaneckou sněmovnou přijat. Z přítomných 187 poslanců pro hlasovalo 106 poslanců, proti 14. Návrh zákona byl doručen Senátu dne 16. září 2002, Senát se jím nezabýval. Prezident republiky zákon podepsal dne 23. září 2002, ve Sbírce zákonů byl vyhlášen dne 27. září 2002 pod č. 420/2002 Sb. Podle názoru Poslanecké sněmovny byl uvedený zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a Ústavou stanoveným způsobem.
13.
Vyjádření Poslanecké sněmovny pokračuje konstatováním, že ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění, které upravuje finanční zabezpečení soudce při dočasné neschopnosti k výkonu funkce způsobem, který uvádí ve své ústavní stížnosti navrhovatel, bylo účinné do 31. prosince 2007. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v části třicáté zakotvuje dvě zcela nová znění ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o platu“) s účinností od 1. ledna 2008 a s účinností od 1. ledna 2009.
14.
Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že po věcné stránce je návrh v zásadě shodný s návrhem podaným stejným navrhovatelem dne 13. listopadu 2008, který byl u Ústavního souduÚstavního soudu vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 33/08 [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 33/08 ze dne 11. 2. 2009 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]; ten Ústavní soudÚstavní soud dne 11. února 2009 odmítl z důvodu neodstranitelné vady petitu, jelikož směřoval ke zrušení části první zákona č. 420/2002 Sb., tedy na zrušení části zákona novelizujícího. Nyní podaný návrh je z hlediska svého obsahu v zásadě identický s návrhem předchozím (argumentačně směřuje proti změně, která byla v ustanovení § 34 zákona č. 236/1995 Sb. provedena zákonem č. 420/2002 Sb. s účinností od 1. ledna 2003) s tím rozdílem, že navrhovatel formuloval petit nikoliv ve vztahu k novelizujícímu zákonu, ale ve vztahu k příslušným ustanovením novelizovaného zákona (§ 34 odst. 3 a 4 zákona o platu). Navrhovatel přitom formulací petitu navrhuje zrušení úpravy platné ke dni podání návrhu, jak lze dovozovat z výčtu všech novelizací zákona, tedy včetně těch novelizací, které následovaly po přijetí zákona č. 420/2002 Sb. V této souvislosti lze podle vyjádření Senátu zmínit především změnu schválenou v roce 2006 v rámci zákona č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění, jež spočívala v tom, že v návaznosti na nový systém nemocenského pojištění se do zákona o platu promítala obecná úprava, která byla obsažena v novém zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, (změna byla obsažena v části dvacáté deváté zákona č. 189/2006 Sb.). Úprava zavedená zákonem č. 420/2002 Sb. se tedy zrušovala a nahrazovala obsahově zcela jinou úpravou. Tato změna měla původně nastat s účinností od 1. ledna 2007. V souvislosti s posunem účinnosti nové zákonné úpravy nemocenského pojištění nejprve na 1. ledna 2008 a následně na 1. ledna 2009 pak došlo k tomu, že tato změna byla zapracována do zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá) a ze zákona č. 189/2006 Sb. byla vypuštěna (část dvacátá devátá v něm byla zrušena). Protože navrhovatel napadá (pozn. argumentačně) jako protiústavní pouze úpravu přijatou v rámci zákona č. 420/2002 Sb. a k dalším změnám následujícím po přijetí tohoto zákona se ve svém podání žádným způsobem nevyjadřuje (byť, jak je výše v záhlaví uvedeno, je petit formulován jinak), podávané vyjádření Senátu (prý) vychází z takto pojatého návrhu a zaměřuje se především na projednávání argumentačně napadené úpravy.
15.
Senát uvedl, že zákon přijatý pod č. 420/2002 Sb. byl spolu s několika dalšími zákony projednáván v Poslanecké sněmovně ve stavu legislativní nouze, kterou v souvislosti s povodněmi v srpnu 2002 vyhlásil na návrh vlády předseda Poslanecké sněmovny na dobu od 22. srpna 2002 do 13. září 2002. Senátu byl návrh zákona postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 16. září 2002; vláda prostřednictvím svého předsedy požádala předsedu Senátu, aby Senát návrh zákona projednal ve zkráceném jednání. S tímto požadavkem vlády Senát na své 21. schůzi konané dne 18. září 2002 vyslovil souhlas, takže návrh zákona byl projednáván ve zkráceném jednání ve smyslu § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pokud jde o projednávání návrhu zákona v příslušných výborech Senátu, ve vyjádření je mj. uvedeno, že ačkoliv byly určité pochybnosti o potřebě projednávat předmětný návrh zákona ve zkráceném jednání (a také o uváděných částkách úspor), získal návrh zákona podporu senátorů, a to i s ohledem na to, že se jednalo o oblast úpravy, kterou se v předchozím funkčním období Senát poměrně velmi podrobně zabýval.
16.
V roce 1999 totiž Senát přijal senátní návrh novely zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů, (jednalo se o senátní tisk č. 90/1998, který předložila skupina senátorů - členů ústavněprávního výboru) ve kterém byla vedle jiných úprav obsažena také změna § 34 odst. 3. V tomto ustanovení, v němž byl pro představitele státní moci a soudce stanoven nárok na plat po dobu až 6 měsíců namísto dávek nemocenského pojištění, bylo navrženo nové znění v tom smyslu, že „Za dobu, po kterou představitel a soudce dočasně nevykonává funkci, se plat krátí v poměru k délce této doby ...“. V důvodové zprávě bylo k této úpravě uvedeno, že „... v souladu s ústavním principem rovnosti se navrhuje představitelům i soudcům odejmout zabezpečení platem po dobu šesti měsíců pracovní neschopnosti. Za dobu pracovní neschopnosti stejně jako za jinou dobu, po kterou nebude funkce dočasně vykonávána, bude plat krácen, přičemž za dobu pracovní neschopnosti bude představitelům a soudcům náležet nemocenská ...“. Byla tedy navržena změna spočívající v tom, aby pro představitele a soudce byla zavedena obecně platná právní úprava vycházející z toho, že mzda či plat náleží za vykonanou práci (tedy že se krátí za neodpracovanou dobu), přičemž v závislosti na důvodu, pro který práce (funkce) nebyla vykonávána, budou představitelům státní moci a soudcům náležet peněžité dávky nemocenského pojištění v souladu s obecně platnou právní úpravou. K navrhované změně lze podle vyjádření Senátu pro úplnost zmínit argument, který (kromě jiného) při projednávání zmíněného návrhu zákona v Senátu uvedl zástupce navrhovatelů k původní (zvýhodňující) úpravě: „Uvedený zákon v platném znění, jak jsem již avizoval, je totiž v lepším případě na pokraji ústavnosti, ale pravděpodobnější je tvrzení, že je protiústavní, že je v rozporu s ústavním principem rovnosti. A to proto, že u všech těchto představitelů státní moci a soudců stanoví zásadu, že na rozdíl od ostatních občanů tito představitelé státní moci mají nárok na to, aby v každém kalendářním roce šest měsíců po dobu, ať už pracovní neschopnosti nebo jiných překážek v práci, jako je třeba ošetřování dítěte, mateřská dovolená apod., v těchto případech čerpali plný plat.“. Senát tuto změnu spolu se změnami dalších ustanovení zákona schválil a postoupil k dalšímu projednání Poslanecké sněmovně. Tehdy však v Poslanecké sněmovně (v níž byl návrh zákona projednán jako sněmovní tisk č. 164/1999) byl senátní návrh zákona těsnou většinou zamítnut, zřejmě však z jiných důvodů než byla navrhovaná změna § 34 zákona č. 236/1995 Sb., jelikož k této úpravě nezazněly žádné výhrady. Tomu ostatně odpovídá i situace v dalším období, kdy byla oběma komorami Parlamentu shodně přijata změna ustanovení § 34 zákona č. 236/1995 Sb., která byla navrhovatelem napadena jako protiústavní (provedená s účinností od 1. ledna 2003 zákonem č. 420/2002 Sb.), tak i následující změna související s uplatněním nové zákonné úpravy nemocenského pojištění (provedená s účinností od 1. ledna 2008, resp. od 1. ledna 2009 zákonem č. 261/2007 Sb.). V této souvislosti lze poukázat též na to, že při projednávání výše zmíněného senátního tisku č. 354 na 21. schůzi Senátu zástupce předkladatele (ministr práce a sociálních věcí) k vládou navrhované změně § 34 zákona č. 236/1995 Sb. uvedl, že navrhované opatření by přineslo určitou úsporu finančních prostředků, což ale není hlavní cíl. Jak uvedl: „... hlavním cílem je dosažení srovnatelného postavení jednotlivých skupin pojištěnců v systému nemocenského pojištění. Současnou právní úpravu nelze ani s ohledem na náročnost vykonávaných funkcí považovat za přiměřenou a spravedlivou vůči zaměstnancům, kterým od prvního dne pracovní neschopnosti náleží nemocenské v redukované limitované částce bez ohledu na příjem, který nahrazuje. Navrhované řešení se neomezuje pouze na rok 2003, protože není důvod se po jeho uplynutí k současné právní úpravě vracet.“.
17.
Podle vyjádření Senátu, jak z výše uvedeného vyplývá, jestliže navrhovatel má za to, že zkrácení doby, po kterou byl vymezenému okruhu představitelů státní moci a soudcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, bylo ve vztahu k soudcům protiústavní, většinový názor senátorů nedlouho před projednáváním takové úpravy v Senátu byl zcela opačný; za protiústavní byla považována podstatně zvýhodňující úprava pro představitele státní moci a soudce a tento názor se projevil i při projednávání předmětného návrhu zákona na zmíněné 21. schůzi Senátu, a rovněž v dalším období, kdy se i pro představitele státní moci a soudce zavádělo uplatnění obecné úpravy systému nemocenského pojištění. Pokud jde o změny ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb. provedené zákonem č. 420/2002 Sb., Senát předmětný návrh novely zákona podle svého vyjádření projednal v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně stanoveným způsobem; jelikož odpovídal představám Senátu o potřebě změnit předmětnou úpravu, usnesl se k tomuto návrhu novely zákona souhlasně (usnesením nezabývat se byl návrh zákona přijat) ve většinovém přesvědčení, že je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s jejími mezinárodními závazky. Totéž lze uvést i k následným novelám napadeného ustanovení zákona, které byly schváleny v dalším období. Ve vztahu ke změnám provedeným výše zmíněným zákonem č. 261/2007 Sb. pak lze poukázat i na to, že šlo o změny, které byly již v roce 2007 napadeny jako protiústavní v rámci několika návrhů podaných na zrušení uvedeného zákona, popřípadě jeho částí (mezi kterými byla uvedena i část třicátá), o nichž Ústavní soudÚstavní soud rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 ze dne 23. 4. 2008 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.). Pokud jde o návrh na zrušení § 34 odst. 3 a 4 zákona o platu je podle názoru Senátu namístě poukázat na to, že zrušení navrhovaných ustanovení by navodilo stav, ve kterém by pro soudce okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu neexistovala žádná právní úprava, která by jakýmkoliv způsobem omezovala jejich nárok na pobírání platu i v případech, kdy by soudce z jakéhokoliv důvodu a po jakoukoliv dobu nevykonával svoji funkci. K takovému závěru lze dospět na základě ustálené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu vyjadřující názor, že „zrušením protiústavního ustanovení zákona neožívá ustanovení dřívější, které bylo protiústavním ustanovením zrušeno či změněno“.
18.
Ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti (koncipovaném však jako vyjádření tehdejší ministryně spravedlnosti) je zejména uvedeno, že pokud nebude předmětný návrh odmítnut s ohledem na novelizaci ustanovení § 34 odst. 4 zákona o platu provedenou zákonem č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, s účinností od 1. 7. 2009, ministryně konstatuje, že v obecné rovině není nakloněna odnímání platů či dalších náležitostí spojených s výkonem soudcovské funkce. Posouzení otázky, zda zákonodárná moc je či není, ve vazbě na vývoj stavu veřejných rozpočtů v České republice, oprávněna zákonem omezit dobu, po kterou je určité skupině osob namísto dávek nemocenského pojištění poskytován plat, a jejichž odměňování je z těchto rozpočtů financováno, aniž by šlo v případě soudců o nepřípustné omezování principu soudcovské nezávislosti, je však výhradně věcí Ústavního souduÚstavního soudu. Nicméně názor, že míra nezávislosti soudce je, bez ohledu na jakékoliv existující objektivní okolnosti, přímo závislá na výši hmotného zabezpečení, nepovažuje ministryně spravedlnosti za přijatelný. Rovněž tak je přesvědčena, že zkrácením doby z původních šesti měsíců, postupně v důsledku opakovaných novelizací § 34 zákona č. 236/1995 Sb., na 14 kalendářních dnů, po které s účinností od 1. 1. 2009 představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci náleží plat ve snížené výši, a to ve výši 60 % (s výjimkou prvních tří pracovních dnů, za které plat nepřísluší), nedošlo k nepřípustnému zásahu do soudcovské nezávislosti a do práva soudce na materiální zabezpečení jeho soudcovské nezávislosti. Otázku soudcovské nezávislosti ve vztahu k materiálnímu zabezpečení nelze (prý) vykládat takto extenzivně a nelze nemít na zřeteli, že po dobu dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti soudce vlastní výkon funkce neprovádí. Ministryně spravedlnosti je rovněž přesvědčena, že zákonodárce novelizovaným ustanovením neohrozil „řádné pracovní podmínky“ soudců, pod které se dle doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 13. 10. 1994 řadí i zajištění přiměřenosti postavení a odměňování soudců s ohledem na důstojnost jejich profese a pracovní zatížení, neboť v případě dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nelze hovořit o odměňování. Nejedná se de facto o plat, ale o zvláštní způsob určení nároku na dávky sociálního zabezpečení. Shodně tak tento počin zákonodárce, který je předmětem návrhu Okresního soudu v Jičíně, nelze dle vyjádření označit za platovou restrikci vůči soudcům v pravém slova smyslu, neboť odlišnost dotčených subjektů byla zohledněna. Ministryně spravedlnosti uzavřela, že nezávislost soudců, zaručená zákonem a Ústavou, nebyla tímto krokem zákonodárce narušena ani ohrožena; rovněž tak zvláštní právní úprava poskytování platu soudcům namísto nemocenského, které by jim jinak náleželo ve výši jako ostatním zaměstnancům, neboť obecně podléhají režimu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, byla zachována. Proto navrhla, aby Ústavní soudÚstavní soud návrh zamítl.
III.
19.
Ústavní soudÚstavní soud nejdříve v souladu s § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zkoumal, zda zákon, u kterého navrhovatel namítá protiústavnost jeho ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, jakož i z příslušných sněmovních tisků a údajů o průběhu hlasování zjistil, že napadený zákon č. 236/1995 Sb., jakož i jeho novely měnící napadená ustanovení § 34 odst. 4 (zákon č. 420/2002 Sb. a zákon č. 261/2007 Sb.) byly přijaty při dodržení kvor stanovených v čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy, řádně podepsány příslušnými ústavními činiteli a vyhlášeny ve Sbírce zákonů; byly tedy vydány Ústavou předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence.
IV.
20.
Legislativní vývoj byl následující.
21.
Ustanovení § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánu a soudců, ve znění platném a účinném od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2007 (zákon č. 420/2002 Sb.) - jež se týkají prvního data žalobcem uplatněného návrhu, tj. 27. 11. 2007, zněla:
-
ustanovení § 34 odstavce 3 včetně poznámek pod čarou č. 9) a 10):
„(3)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, 9) a soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy, 10) pokud se dále nestanoví jinak.“.
22.
Ustanovení § 34 odstavce 4:
„(4)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, 9) a soudci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 30 kalendářních dnů. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti.
9)
Například zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 127 a 128 zákoníku práce.“
23.
Jak již bylo uvedeno shora, tato právní úprava platila do 31. prosince 2007. Ústavní soudÚstavní soud při posuzování předmětného návrhu - ve fázi zkoumání otázky existence podmínek řízení - zjistil, že posléze byl vydán zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, jenž v části třicáté zakotvuje dvě zcela nová znění ustanovení § 34 odst. 4 zákona o platu, s účinností jednak od 1. ledna 2008, jednak od 1. ledna 2009.
24.
Poté tedy napadené ustanovení § 34 odstavce 4 - jež se týká s účinností od 1. 1. 2009 druhého období žalobcem uplatněného návrhu za dny 29. 5. až 31. 5. 2009 - znělo:
25.
Od 1. 1. 2008
„(4)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, kteří byli uznáni dočasně neschopnými k výkonu funkce, nepřísluší plat za pracovní dny, které připadnou na první 3 kalendářní dny dočasné neschopnosti k výkonu funkce; od čtvrtého kalendářního dne přísluší plat nejdéle po dobu 18 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu s tím, že při žádné z nich se plat za pracovní dny, které připadnou na první 3 kalendářní dny dočasné neschopnosti k výkonu funkce, neposkytuje. Ostatním představitelům a poslancům Evropského parlamentu přísluší z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 27 kalendářních dnů s tím, že při žádné dočasné neschopnosti k výkonu funkce se jim plat neposkytuje po dobu prvních 3 kalendářních dnů. Při dočasné neschopnosti k výkonu funkce vzniklé z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se však poskytuje plat již od počátku dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a to nejdéle po dobu uvedenou ve větě první a druhé. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti; za dočasnou neschopnost k výkonu funkce se pro účely tohoto zákona považuje též nařízená karanténa.“
26.
Od 1. 1. 2009
„(4)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, kteří byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo jim byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat ve snížené výši, a to ve výši 60 %, s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které plat nepřísluší. Ostatním představitelům a poslancům Evropského parlamentu přísluší v období od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) do čtrnáctého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 % jedné třicetiny platu; plat nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény). Plat stanovený podle věty první a druhé se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu10a). Výše platu ve snížené výši za jednotlivý den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti vzniklé z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se však poskytuje plat v plné výši od počátku do čtrnáctého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti.
10a)
§ 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.“
27.
Takto (atypicky) rozdělená účinnost různých znění § 34 odst. 4 zákona o platu se opírá o čl. LXXXI zákona č. 261/2007 Sb., podle něhož: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008, s výjimkou ustanovení ... c) ... čl. XLVI bodu 3 ..., která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2009,“ (uvedený čl. XLVI bod 3 se týká § 34 odst. 4 zákona o platu).
28.
Pro úplnost je nutno zmínit, že posléze bylo předmětné ustanovení dotčeno změnami ještě dvakrát, a to zákonem č. 326/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009 a zákonem č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, s účinností od 1. 1. 2012 (pozn. které se již této současné věci netýkají). V současné době tedy uvedené ustanovení § 34 odst. 4 zní:
„(4)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, kteří byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo jim byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat ve snížené výši, a to ve výši 60 % průměrného výdělku, s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší. Ostatním představitelům a poslancům Evropského parlamentu přísluší v období od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) do čtrnáctého kalendářního dne a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 % jedné třicetiny platu; plat nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti a v období prvních 3 kalendářních dnů nařízené karantény přísluší za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 % jedné třicetiny platu. Plat stanovený podle věty první a druhé se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu10a). Pro účely stanovení sníženého platu podle věty první se zjištěný průměrný výdělek upravuje shodným způsobem jako průměrný výdělek pro stanovení náhrady platu podle § 192 zákoníku práce; pro účely stanovení výše platu ve snížené výši podle věty druhé se jedna třicetina platu upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského z nemocenského pojištění. Výše platu ve snížené výši za jednotlivý den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti vzniklé z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se však poskytuje plat v plné výši od počátku do čtrnáctého kalendářního dne a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti.“.
29.
Je zřejmé, že v daném případě došlo k poněkud specifické procesní situaci. Zrekapituluje-li se ještě jednou vývoj celé věci, podle spisového materiálu zaslaného navrhovatelem (spis Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 7 C 73/2008) lze konstatovat, že žalobce JUDr. R. H. podal dne 12. 3. 2008 žalobu, kterou se domáhal vůči České republice zaplacení částky 3 785 Kč jako rozdílu mezi průměrným platem za den 27. 11. 2007, kdy byl v pracovní neschopnosti, a skutečně vyplacenou dávkou nemocenského pojištění. Soud řízení přerušil a podal dne 7. 11. 2008 v této věci první návrh Ústavnímu souduÚstavnímu soudu na zrušení části první zákona č. 420/2002 Sb. Ústavní soudÚstavní soud usnesením ze dne 11.2. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 33/08 (viz výše) návrh odmítl pro vadu petitu, jelikož navrhovatel napadl novelizující předpis, a nikoliv předpis novelizovaný, tj. zákon č. 236/1995 Sb. Poté žalobce JUDr. R. H. podáním ze dne 8. 6. 2009 žalobu u Okresního soudu v Jičíně doplnil s tím, že byl ve dnech od 29. 5. 2009 do 31.5. 2009 opět v pracovní neschopnosti a za tyto dny mu v důsledku platné právní úpravy ušlo 4 234 Kč; o tuto částku tedy svoji žalobu rozšířil. Následně navrhovatel (Okresní soud v Jičíně) podal tento, nyní projednávaný, návrh konkretizovaný v záhlaví tohoto nálezu.
30.
Došlo tedy k tomu, že klíčové pasáže části napadeného ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb. doznaly několika změn a v současné době zní toto ustanovení jinak (srov. výše). Navrhovatel však usiluje o to, aby Ústavní soudÚstavní soud v rámci konkrétní kontroly norem přezkoumal ustanovení zákona, která má aplikovat ve věci žalobce, a to jednou ve znění, které vůči němu bylo uplatněno ve vztahu ke dni 27. 11. 2007 (první pracovní neschopnost) a podruhé ve vztahu ke dnům 29. 5. až 31. 5. 2009 (druhá pracovní neschopnost).
31.
Podle ustanovení § 66 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., je návrh nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti.
32.
K interpretaci uvedené situace se v obdobném případě (ve vztahu k možnosti zastavení řízení) Ústavní soudÚstavní soud vyjádřil zejména v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.), ve kterém podrobně shrnul i veškerou svoji relevantní judikaturu vztahující se k dané problematice. Na tento nález lze pro stručnost odkázat; Ústavní soud zde, poněkud zjednodušeně vyjádřeno, dospívá mj. k závěru, že v případě neexistence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního souduÚstavního soudu třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Pokud má obecný soud, který se obrátil na Ústavní soudÚstavní soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, v řízení aplikovat právní předpis ve znění před jeho změnou, připouští se možnost, aby Ústavní soudÚstavní soud ve věci rozhodl akademickým, deklaratorním, výrokem konstatujícím protiústavnost již zrušeného zákonného ustanovení. Podle citovaného nálezu však uvedený postup dopadá na případy, ve kterých je tímto adresátem veřejná moc. Pravá retroaktivita v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo, příp. zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv. Situace odlišná však nastává v případech horizontálního působení základních práv a svobod. Na tyto případy ve vztahu k třetím osobám nutno podle tohoto nálezu vztáhnout principy ochrany důvěry občanů v právo, právní jistoty, resp. nabytých práv a za jediný možný případ průlomu zákazu zpětné účinnosti právní normy v řízení o kontrole norem u horizontálního působení základních práv a svobod lze akceptovat ochranu hodnot, jež spadají do rámce materiálního jádra Ústavy dle jejího čl. 9 odst. 2.
33.
Ve zkoumané věci je zřejmé, že se jedná o případ, ve kterém je adresátem povinností veřejná moc a působení základních práv má vertikální strukturu; přezkumu ústavnosti již zrušených či pozměněných, ale v konkrétní věci stále aplikovatelných ustanovení napadeného zákona, tedy nic nebrání.
34.
Z procesního hlediska je rovněž namístě připomenout, jak to učinil i Senát Parlamentu ve výše reprodukovaném vyjádření k tomuto návrhu, že změny zákona o platu provedené zmíněným zákonem č. 261/2007 Sb. byly již napadeny jako protiústavní v rámci několika návrhů podaných na zrušení uvedeného zákona (rozuměj zákona č. 261/2007 Sb.), resp. jeho částí (mezi kterými byla uvedena i zde relevantní část třicátá novelizující zákon o platu); o nich rozhodl Ústavní soudÚstavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše).
35.
V citovaném nálezu (srov. zejména body 33 až 36) tehdy Ústavní soudÚstavní soud mj. konstatoval, že „novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu ... a jako taková je posuzována i její ústavnost. Jsou-li v řízení o kontrole norem derogačními důvody absence normotvorné kompetence, resp. porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, je pak posuzována ústavnost samotné novely ...“. Ústavní soudÚstavní soud tam opakovaně „zdůraznil, že při posuzování rozporu zákona, případně jeho jednotlivých ustanovení, s ústavním pořádkem je vázán pouze petitem, a nikoli jeho odůvodněním ... Brojí-li navrhovatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem, pak pro účely ústavního přezkumu nepostačuje toliko označit zákon (případně jeho jednotlivá ustanovení), navržený ke zrušení, nýbrž je nezbytné uvést i důvod namítané protiústavnosti. Neunese-li navrhovatel v řízení o kontrole norem břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a tedy nezpůsobilý meritorního projednání ... Důsledky uvedeného závěru dopadají na ty části petitu, v nichž se skupina 67 poslanců domáhala zrušení části patnácté až dvacáté druhé, dvacáté čtvrté až třicáté deváté a části čtyřicáté čtvrté zákona. Kromě námitek procedurálních nebyly vůči těmto částem zákona ze strany této skupiny navrhovatelů (tj. skupiny 67 poslanců) vzneseny žádné obsahové (materiální) výtky.“ (pozn. návrh další skupiny 43 poslanců se materiálně netýkal části třicáté zákona č. 261/2007 Sb., která koresponduje s částí nyní napadených zákonných ustanovení).
36.
V nyní přezkoumávané věci tedy nemá napadená právní úprava pro předmětné řízení důsledky rei iudicatae a Ústavní soudÚstavní soud se návrhem mohl zabývat věcně.
V.
37.
Pro přehlednost je namístě znovu zopakovat znění napadených zákonných ustanovení, u kterých v rámci tzv. konkrétní kontroly ústavnosti přezkoumal Ústavní soudÚstavní soud jejich soulad s ústavním pořádkem České republiky.
38.
Ustanovení § 34 odstavce 3:
„(3)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, 9) a soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy,10) pokud se dále nestanoví jinak.“
39.
Ustanovení § 34 odstavce 4: (ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007)
„(4)
Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, 9) a soudci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 30 kalendářních dnů. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti.
9)
Například zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 127 a 128 zákoníku práce.“
40.
Ustanovení § 34 odstavce 4: (ve znění platném a účinném od 1. 1. 2009 do 1. 7. 2009)
10a)
§ 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.“
41.
Jedná se o znění zákonných ustanovení, která má navrhovatel (obecný soud) aplikovat v případě žalobce v dané právní věci (JUDr. R. H.), a to jednou ve znění, které vůči němu bylo uplatněno dne 27. 11. 2007 a podruhé ve dnech 29. 5. až 31. 5. 2009.
VI.
42.
Ústavní soudÚstavní soud tedy přistoupil k meritornímu přezkumu těchto ustanovení. Neshledal, že by byla s ústavním pořádkem v nesouladu.
43.
Na počátku je třeba - ke shora uvedenému textu - ještě konstatovat, že ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 420/2002 Sb., zjevně změn nedoznalo a v citovaném znění platí dosud. To by při prvotním pohledu na věc mohlo vést k úvaze, že by mohlo být - v případě jeho protiústavnosti - zrušeno a Ústavní soudÚstavní soud by nemusel v tomto případě (ve vztahu k § 34 odst. 3) rozhodovat jen deklaratorním výrokem. Avšak jakýkoli nesoulad s ústavním pořádkem nelze ve vztahu k tomuto ustanovení - odtrženě od jeho návaznosti na následující § 34 odst. 4 - shledat (srov. znění: ... soudci nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy, pokud se dále nestanoví jinak); zmíněné ustanovení neřeší konkrétní restrikci v materiálním zabezpečení soudce v širším slova smyslu, je v podstatě pouze terminologickým úvodem k následujícímu odstavci (§ 34 odst. 4), který již takovou konkrétní restrikci obsahuje. Ustanovení § 34 odst. 3 tedy nelze, a to z podstaty věci i z hlediska argumentace předestřené navrhovatelem, ústavněprávně posuzovat odděleně od ustanovení § 34 odst. 4 zákona o platu.
44.
Jak již bylo naznačeno, zkoumaná problematika spadá, v širším smyslu chápáno, pod oblast záruk materiálního zabezpečení soudců. Nosným důvodem mnoha nálezů Ústavního souduÚstavního soudu v této oblasti, zabývající se platy soudců, byla argumentace principem soudcovské nezávislosti (čl. 82 odst. 1 Ústavy), do jehož rámce vztáhl Ústavní soudÚstavní soud i aspekty materiální povahy. Opakovaně přitom zdůraznil, že soudcovská nezávislost představuje jednu ze základních demokratických hodnot, jejímuž zajištění nesporně napomáhá i materiální zabezpečení soudců. Dle konstantní judikatury Ústavního souduÚstavního soudu je princip nezávislého soudnictví jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy.
45.
Ústavní soudÚstavní soud několikrát shrnul [z poslední doby srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 ze dne 2. 8. 2011 (267/2011 Sb.)] základní zobecňující teze, podle kterých zejména:
46.
\\- posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti,
47.
\\- ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry, a
48.
\\- zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i při splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, nedotýká-li se omezení důstojnosti soudců [viz doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. r. (94) 12 ze dne 13. října 1994], případně není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní.
49.
Dalším důvodem zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) se zřetelem na princip jejich nezávislosti je tedy vyloučit eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudů a soudců. Platové poměry soudců mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení např. proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou.
50.
Ústavní soudÚstavní soud se dosud ve své judikatuře zabýval ve vztahu k soudcům restrikcemi čistě platovými; šlo např. o případy, kdy byl soudcům jednorázově odnímán, popř. snižován tzv. další plat, který do konce roku 2004 tvořil jednu z nárokových složek odměny představitele státní moci za výkon funkce, nebo kdy v letech 2003 a 2004 došlo ke snížení tempa růstu jejich platů apod. V nyní projednávaném případě je však Ústavní soudÚstavní soud konfrontován se zcela odlišným stavem; jde o situaci soudce dočasně uznaného za neschopného k práci (k výkonu funkce). Ústavní soudÚstavní soud proto musel zvážit, zda lze v daném případě vůbec hovořit o zásahu do materiálního zabezpečení soudce ve smyslu dosavadních nálezů. Na tuto otázku je nutno podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu odpovědět v zásadě kladně, leč s tou výhradou, že výše uvedené teze, potažmo principy obsažené v nálezech Ústavního souduÚstavního soudu týkajících se zejména platových restrikcí, lze na zkoumanou problematiku uplatnit jen zčásti, mutatis mutandis. Je totiž zřejmé, že napadenými zákonnými ustanoveními (a to v obou napadených zněních § 34 odst. 4 zákona o platu) nebylo zasaženo do některé z nárokových složek odměny soudce, konkrétně nebyl jimi snížen měsíční plat, další plat nebo některá paušální náhrada v daném kalendářním roce oproti stavu dosavadnímu.
51.
Ústavní soudÚstavní soud nemíní v napadené zákonné úpravě minuciózně rozebírat každé slovo podrobného legislativního řešení zkoumané problematiky. Její podstata - z hlediska ústavnosti - je zřejmá; s účinností od 1. 1. 2003 (neboť další novelizace byly již jen logicky formou i obsahem s přijatým řešením spjaty) došlo přijetím zákona č. 420/2002 Sb. k omezení doby, po kterou byli soudci zcela zabezpečováni plným platem i v době pracovní neschopnosti (po dobu původně až šesti měsíců, neomezenou navíc ani kalendářním rokem), jak se uvádí v klíčových pasážích důvodové zprávy (části obecné i zvláštní) k tomuto zákonu, na kterou lze odkázat.
52.
Ústavní soudÚstavní soud již vyslovil [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.), zejména bod 55], že pro zjištění dopadu napadených zákonných ustanovení do materiálního zabezpečení soudců je nutno vycházet z úhrnu pravidelných příjmů soudců v kalendářním roce; měsíční příjmy již s ohledem na existenci dalších platů vyplácených jen v určitých měsících v roce srovnávat nelze, navíc hospodářská, rozpočtová i daňová soustava je přirozeně vybudována na cyklu kalendářního roku. Kvantifikace materiálního zabezpečení soudců v podobě úhrnu jejich příjmů v kalendářním roce je tak pro Ústavní soudÚstavní soud základním kritériem pro zjištění, zda v důsledku opatření ve sféře odměňování soudců došlo či nedošlo k platové restrikci.
53.
Ústavní soudÚstavní soud dovozuje, že krácený plat v situaci, kdy je soudce dočasně uznán za pracovně neschopného k výkonu funkce, nelze posuzovat jako součást pravidelného příjmu soudce; takový příjem nemá charakter odměny za výkon funkce bez dalšího, je poskytován nepravidelně a u některého soudce třeba vůbec nikdy; proto je i jakákoli kvantifikace v tomto smyslu za uvedené roční období problematická, jelikož ji nelze vyčíslit jednoznačně danou peněžitou částkou. Je zřejmé, že se nejedná o ústavně nepřípustné snížení platu soudce, neboť pravidelný plat a náhrady za dobu pracovní neschopnosti ztotožňovat nelze.
54.
Ústavní soudÚstavní soud je toho názoru, že i když došlo v oblasti zabezpečení soudců v době pracovní neschopnosti k jisté restrikci (z určitého pohledu i výrazné), neovlivnilo to dosaženou úroveň materiálního zajištění soudců takovým způsobem, který by nutně vedl k úvahám, zda již nejde o svévolný postup zákonodárce směřující k omezení soudcovské nezávislosti jako stěžejního kritéria ústavněprávního.
55.
Co se týče ochrany soudcovské nezávislosti, která je spjata i s přiměřeným materiálním zabezpečením - leč v prvé řadě je podmíněna morální integritou a odbornou úrovní soudce - Ústavní soudÚstavní soud na tomto místě doplňuje, že soudcovská nezávislost není účelem sama o sobě; je pouze prostředkem k dosažení vyššího cíle (charakter této hodnoty je instrumentální), kterým je stát blížící se co nejvíce ideji spravedlnosti. Funkce soudů není společensky důležitá a prestižní pouze z důvodu finančního ohodnocení soudců, ale zejména proto, že i obecné soudy jsou oprávněny a zavázány k ochraně hodnot ústavních, které jsou povinny za stát, leč někdy i proti samotnému státu ve prospěch obyvatel České republiky hájit (srov. čl. 4 Ústavy).
56.
Ústavněprávní nárok na neměnnou výši zabezpečení soudce pro případ jeho dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nelze z ústavního pořádku dovodit. Postavení soudců zajišťující úplný plat po dlouhou dobu i v případě pracovní neschopnosti funkci vykonávat není ani z komparativního hlediska odůvodněné; v tomto směru lze přiznat jistou relevanci názoru obsaženému (výše) ve vyjádření Senátu Parlamentu České republiky zpochybňujícímu tuto úpravu mj. pod zorným úhlem zásady rovnosti. I doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 17. 11. 2010 o soudcích CM/Rec(2010)12 [srov. nález Ústavního souduÚstavního soudu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (viz výše)] předpokládá mj., že v oblasti finančního zabezpečení soudce v době nemoci a mateřství by mělo být zajištěno udržení rozumné výše jejich odměny; zajisté tu nejde o nutnost pobírat plat či odměnu ve stejné výši jako při výkonu funkce.
57.
Zkoumaná restrikce tedy podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu nepředstavuje sama o sobě reálný negativní vliv na materiální zajištění soudců dosahující rozměru ústavního. Skutečný dopad do příjmové situace soudce (příkladmo v ročním vyúčtování) - jak je již uvedeno shora - nemůže být totiž tak vysoký, že by to mohlo vést k pochybnostem o tom, zda již nedošlo k porušení soudcovské nezávislosti jako výše definovaného měřítka ústavnosti.
58.
Závěrem však Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že případné další restriktivní úpravy v dané oblasti by se již hranice toho, co lze ještě považovat za ústavně konformní, mohly dotknout, nebo ji i překročit; to platí i v případě, že by byly hospodářsky odůvodňovány přetrvávající potřebou stabilizace veřejných financí nebo solidaritou s ostatními. Kategorie materiálního zabezpečení soudců požívající zvýšené ústavní ochrany je totiž širší než např. jen snížení nebo zmražení platů a přiměřeně (i když méně přísně) se vztahuje k veškerým ostatním peněžitým nárokům vyplývajícím z funkce soudce. I zde je tedy představitelné, že zákonodárce přijme protiústavní právní úpravu, kterou by pak Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nezbylo než zrušit; ani v této oblasti tedy derogační zásah nelze pro futuro vyloučit.
59.
Ve zkoumaném případě k tomu však nedošlo, a proto Ústavní soudÚstavní soud návrh zamítl, jak je zřejmé z výroku i z odůvodnění tohoto nálezu.
60.
Ústavní soudÚstavní soud usoudil, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto od něho se souhlasem účastníků řízení upustil (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Vyhláška č. 243/2012 Sb. | Vyhláška č. 243/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 7. 2012, datum účinnosti 19. 1. 2013, částka 83/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění vyhlášky č. 154/2003 Sb., vyhlášky č. 177/2004 Sb., vyhlášky č. 194/2006 Sb. a vyhlášky č. 27/2012 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 19. 1. 2013
243
VYHLÁŠKA
ze dne 29. června 2012,
kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo dopravy stanoví podle § 137 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 133/2011 Sb. a zákona č. 297/2011 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 92 odst. 8, § 104 odst. 5, § 105 odst. 5, § 109 odst. 10, § 115 odst. 8 a § 122b zákona:
Čl. I
Vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění vyhlášky č. 154/2003 Sb., vyhlášky č. 177/2004 Sb., vyhlášky č. 194/2006 Sb. a vyhlášky č. 27/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 se za slovo „republiky“ vkládá odkaz na poznámku pod čarou č. 5, která zní:
„5)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech.
Směrnice Komise 2011/94/EU ze dne 28. listopadu 2011, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech.“.
2.
V § 1 odstavec 2 zní:
„(2)
Jednotlivé údaje v řidičském průkazu podle odstavce 4 jsou uvedeny v českém jazyce, čitelně, velkým tiskacím písmem latinské abecedy a arabskými číslicemi. Údaje o označení, titulu a vědecké hodnosti držitele řidičského průkazu a o názvu úřadu, který řidičský průkaz vydal, mohou obsahovat rovněž malá tiskací písmena. Podpis držitele řidičského průkazu odpovídá podpisu, který byl vyhotoven vlastní rukou žadatele o vydání řidičského průkazu.“.
3.
V § 1 odst. 3 písm. a) se slova „Česká republika“ nahrazují slovy „ČESKÁ REPUBLIKA“.
4.
V § 1 odst. 3 písmeno c) zní:
„c)
nápis „ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ“,“.
5.
V § 1 odst. 3 písm. d) se slova „Model Evropských společenství“ nahrazují slovy „VZOR EVROPSKÉ UNIE“, slovo „ostatních“ se zrušuje, slova „Evropských společenství“ se nahrazují slovy „Evropské unie“ a za slova „(dále jen „členský stát“)“ se doplňují slova „podle přílohy č. 6“.
6.
V § 1 odst. 4 se slova „číselnými kódy uvedeny následující“ nahrazují slovy „následujícími číselnými znaky uvedeny tyto“, slova „(dále jen „vydávající úřad“)“ se zrušují, slova „trvalého pobytu držitele řidičského průkazu“ se nahrazují slovy „obvyklého bydliště držitele řidičského průkazu na území České republiky“ a slova „a podskupiny řidičského oprávnění, jejichž udělení držiteli řidičský průkaz osvědčuje“ se nahrazují slovy „vozidel, které je držitel řidičského průkazu oprávněn řídit“.
7.
V § 1 odstavec 5 zní:
„(5)
Na zadní straně řidičského průkazu podle odstavce 1 jsou pod následujícími číselnými znaky uvedeny tyto údaje:
9.
skupiny vozidel, které je držitel řidičského průkazu oprávněn řídit,
10.
datum vzniku řidičského oprávnění pro jednotlivé skupiny vozidel, které se uvádí v pořadí s uvedením dne, měsíce a roku (ve formátu DD.MM.RR); toto datum se uvádí v každém řidičském průkazu nově vydaném jeho držiteli z důvodu výměny řidičského průkazu nebo v duplikátu řidičského průkazu vydaném z důvodu ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu,
11.
datum ukončení platnosti řidičského oprávnění pro jednotlivé skupiny vozidel (ve formátu DD.MM. RR),
12.
záznam o podmínění nebo omezení řidičského oprávnění a profesní způsobilosti řidiče uvedený harmonizovaným kódem podle § 11 a národním kódem podle § 11a,
13.
záznam informací významných pro správu řidičského průkazu provedený hostitelským členským státem,
14.
jiné záznamy.“.
8.
V § 1 se odstavec 8 zrušuje.
Dosavadní odstavec 9 se označuje jako odstavec 8.
9.
§ 9 a 10 se včetně nadpisů zrušují.
10.
V § 10a odst. 1 se slova „Evropských společenství“ zrušují.
11.
V § 10a odst. 3 se slova „§ 81“ nahrazují slovy „§ 80a“, slova „příslušný harmonizační kód“ nahrazují slovy „příslušný harmonizovaný kód“ a slovo „harmonizační“ se zrušuje.
12.
§ 11 a 11a včetně nadpisů znějí:
㤠11
Harmonizované kódy
(1)
V řidičském průkazu se uvádějí harmonizované kódy pod číselným označením 01 až 99, kterými se zaznamenávají podmínky a omezení řidičského oprávnění, profesní způsobilost řidiče a další administrativní záležitosti.
(2)
Seznam harmonizovaných kódů podle odstavce 1 a jejich bližší vymezení jsou uvedeny v části I přílohy č. 5.
§ 11a
Národní kódy
(1)
V řidičském průkazu se dále uvádějí národní kódy pod číselným označením 100 a vyšším, kterými se zaznamenávají některé další podmínky a omezení řidičského oprávnění a další administrativní záležitosti.
(2)
Seznam národních kódů podle odstavce 1 a jejich bližší vymezení jsou uvedeny v části II přílohy č. 5.“.
13.
Nadpis § 12 zní: „Žádost o řidičské oprávnění, vydání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu“.
14.
V § 12 odstavec 1 zní:
„(1)
Vzor žádosti o řidičské oprávnění a žádosti o vydání řidičského průkazu je uveden v příloze č. 7.“.
15.
V § 12 odstavec 3 zní:
„(3)
Vzor žádosti o vydání mezinárodního řidičského průkazu je uveden v příloze č. 7a.“.
16.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Potvrzení o oznámení ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu
Vzor potvrzení o oznámení ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu je uveden v příloze č. 9.“.
17.
V § 17 odst. 2 písm. b) se slova „a podskupinách udělených řidičských oprávnění“ nahrazují slovy „vozidel, které je řidič oprávněn řídit“.
18.
V § 17 odst. 2 písm. e) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „vydané jinými členskými státy“.
19.
V § 17 odst. 2 písm. j) se slova „nebo některé skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění“ nahrazují slovy „pro skupinu nebo skupiny vozidel“.
20.
V § 17 odst. 2 písm. m) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „vydané jinými členskými státy“.
21.
V § 17 odst. 2 písm. p) a odst. 3 písm. e) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „vydaného jiným členským státem“.
22.
V § 17 odst. 3 písm. a) se slova „udělení nebo o rozšíření řidičského“ nahrazují slovem „řidičské“.
23.
V § 17 odst. 3 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
žádost o rozhodnutí o profesní způsobilosti řidiče,“.
Dosavadní písmena d) až r) se označují jako písmena e) až s).
24.
V § 17 odst. 3 písm. f) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „vydaný jiným členským státem“.
25.
V § 17 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno t), které zní:
„t)
další úřední záznamy a písemnosti vztahující se k řidiči.“.
26.
Příloha č. 1 zní:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 31/2001 Sb.
Vzor řidičského průkazu
16.3MB
“.
27.
Příloha č. 5 zní:
„Příloha č. 5 k vyhlášce č. 31/2001 Sb.
I.
Harmonizované kódy
a)
další podmínky pro řidiče
01.
Ochrana nebo korekce zraku
01.01
Brýle
01.02
Kontaktní čočky
01.03
Ochranné brýle,
01.04
Brýle snižující propustnost světla
01.05
Oční kryt
01.06
Brýle nebo kontaktní čočky
02.
Sluchové pomůcky/komunikační pomůcky
02.01
Sluchové pomůcky pro jedno ucho,
02.02
Sluchové pomůcky pro obě uši.
03.
Povinné užití pomůcek pro podporu pohybového ústrojí (protézy, ortézy)
03.01
Protéza/ortéza horní končetiny,
03.02
Protéza/ortéza dolní končetiny.
05.
Omezení jízdy (povinná doplňující podmínění nebo omezení řidičského oprávnění)
05.01
Omezení jízdy podle denní doby (např. jedna hodina po východu slunce a jedna hodina před západem slunce),
05.02
Omezení jízdy v okruhu .... km od místa bydliště řidiče nebo pouze ve městě/regionu,
05.03
Řízení (jízda) bez cestujících,
05.04
Jízda rychlostí nepřesahující.......km.h-1,
05.05
Řízení výhradně, je-li doprovázen jiným držitelem řidičského oprávnění,
05.06
Bez přívěsu,
05.07
Zákaz jízdy na dálnici a silnici pro motorová vozidla,
05.08
Zákaz jízdy pod vlivem alkoholu.
b)
přizpůsobení vozidla
10.
Upravené ústrojí k ovládání řazení rychlostních stupňů
10.01
Manuální převodovka,
10.02
Automatická převodovka,
10.03
Převodovka ovládaná elektronicky,
10.04
Přizpůsobená řadicí páka,
10.05
Bez pomocné převodovky.
15.
Upravené ústrojí ovládání spojky
15.01
Přizpůsobený pedál spojky,
15.02
Ruční ovládání spojky,
15.03
Automatická spojka,
15.04
Přepážka před sklopeným/sejmutým pedálem spojky.
20.
Upravené ústrojí ovládání brzdové soustavy
20.01
Přizpůsobený brzdový pedál,
20.02
Zvětšený brzdový pedál,
20.03
Brzdový pedál upravený na levou nohu,
20.04
Brzdový pedál upravený na chodidlo,
20.05
Ohnutý brzdový pedál,
20.06
Ruční ovládání provozní brzdy,
20.07
Provozní brzda se zvýšeným účinkem posilovače brzd,
20.08
Provozní brzda se zabudovaným maximálně účinným systémem nouzové brzdy,
20.09
Přizpůsobený ovladač parkovací brzdy,
20.10
Ovládání parkovací brzdy elektricky,
20.11
(Přizpůsobená) nožní parkovací brzda,
20.12
Přepážka před sklopeným/sejmutým pedálem brzdy,
20.13
Ovládání provozní brzdy kolenem,
20.14
Ovládání provozní brzdy elektricky.
25.
Upravené ústrojí ovládání akcelerátoru
25.01
Přizpůsobený pedál akcelerátoru,
25.02
Pedál akcelerátoru s podložkou pro chodidlo,
25.03
Ohnutý pedál akcelerátoru,
25.04
Ruční ovládání akcelerátoru,
25.05
Ovládání akcelerátoru na koleno,
25.06
Servo-akcelerátor (elektronický, pneumatický, apod.),
25.07
Pedál akcelerátoru nalevo od brzdového pedálu,
25.08
Pedál akcelerátoru nalevo,
25.09
Přepážka před sklopeným/sejmutým pedálem akcelerátoru.
30.
Upravený společný systém ovládání brzdové soustavy a akcelerátoru
30.01
Paralelní pedály,
30.02
Pedály (téměř) ve stejné úrovni,
30.03
Posuvný pedál akcelerátoru a brzdy,
30.04
Posuvný pedál akcelerátoru a brzdy s protézou/ortézou,
30.05
Sklopený/sejmutý pedál akcelerátoru a brzdy,
30.06
Zvýšená podlaha,
30.07
Přepážka na straně brzdového pedálu,
30.08
Přepážka pro protézu na straně brzdového pedálu,
30.09
Přepážka před pedálem akcelerátoru a brzdového pedálu,
30.10
Podpěra paty/nohy,
30.11
Elektrické ovládání akcelerátoru a brzdového pedálu.
35.
Upravené uspořádání ovladačů (přepínače světel, stěrač/ostřikovač předního skla, ovladač výstražného zvukového znamení, směrová světla apod.)
35.01
Ovladače ovladatelné bez negativního vlivu na řízení a obsluhu,
35.02
Ovladače ovladatelné bez puštění volantu a příslušenství,
35.03
Ovladače ovladatelné levou rukou bez puštění volantu a příslušenství,
35.04
Ovladače ovladatelné pravou rukou bez puštění volantu a příslušenství
35.05
Ovladače ovladatelné bez puštění volantu a příslušenství a kombinovaný mechanismus akcelerátoru a provozní brzdy.
40.
Úprava řízení
40.01
Standardní posilovač řízení,
40.02
Posilovač řízení se zvýšeným účinkem,
40.03
Řízení vyžadující podpůrný systém,
40.04
Prodloužený sloupek řízení,
40.05
Přizpůsobený volant (větší a/nebo silnější volant, zmenšený průměr volantu apod.),
40.06
Odkloněný volant,
40.07
Vertikální poloha volantu,
40.08
Horizontální poloha volantu,
40.09
Nožní ovládání řízení,
40.10
Jiná úprava řízení (ovládací pákou apod.),
40.11
Otočná rukojeť na volantu,
40.12
Ruční protéza na volant,
40.13
S ortézou – tenodézou.
42.
Úprava zpětných zrcátek
42.01
Venkovní (levé nebo pravé) zpětné zrcátko,
42.02
Venkovní zpětné zrcátko na blatník,
42.03
Přídavné vnitřní zpětné zrcátko umožňující sledování provozu,
42.04
Panoramatické vnitřní zpětné zrcátko,
42.05
Zpětné zrcátko k eliminaci mrtvého úhlu,
42.06
Vnější zpětné zrcátko(a) ovládané elektricky.
43.
Úprava sedadla řidiče
43.01
Sedadlo řidiče ve správné výšce a v příslušné vzdálenosti od volantu a pedálů,
43.02
Nastavení sedadla řidiče - anatomické tvarování,
43.03
Sedadlo řidiče s postranní podpěrou pro dobrou stabilitu,
43.04
Sedadlo řidiče s opěrkou ruky,
43.05
Prodloužení posouvání sedadla řidiče,
43.06
Nastavení bezpečnostního pásu,
43.07
Postrojový bezpečnostní pás.
44.
Technická úprava motocyklu (povinná úprava)
44.01
Samostatně ovládaná brzda,
44.02
(Upravená) ručně ovládaná brzda (přední kolo),
44.03
(Upravená) brzda ovládaná nohou (zadní kolo),
44.04
(Upravená) rukojeť akcelerátoru,
44.05
(Upravené) ruční ovládání převodovky a spojky,
44.06
(Upravená) zpětná zrcátka,
44.07
Upravené ovladače (směrová světla, apod.),
44.08
Výška sedadla umožňující řidiči v poloze vsedě mít současně obě nohy na zemi.
45.
Motocykl pouze s postranním vozíkem.
50.
Omezení na určitá vozidla (identifikační číslo vozidla - VIN/číslo podvozku).
51.
Omezení na určité vozidlo (státní poznávací značka),
c)
administrativní záležitosti
70.
Výměna řidičského průkazu číslo........., vydaného (kým).....(rozlišující označení EU/OSN v případě třetí země; např. 70.0123456789.NL).
71.
Druhopis řidičského průkazu číslo....., (rozlišující označení EU/OSN v případě třetí země; např. 71.987654321.HR).
72.
Pouze pro vozidla skupiny A s objemem válců nejvýše 125 cm3 a výkonem nejvýše 11 kW(A1).
73.
Pouze pro motorová tříkolová a čtyřkolová vozidla skupiny B (B1).
74.
Pouze pro vozidla skupiny C s největší povolenou hmotností nepřevyšující 7 500 kg (C1).
75.
Pouze pro vozidla skupiny D s nejvýše 16 sedadly, kromě sedadla řidiče (D1).
76.
Pouze pro vozidla skupiny C s největší povolenou hmotností do 7 500 kg (C1), s přípojným vozidlem s největší povolenou hmotností vyšší než 750 kg, pokud největší povolená hmotnost takto vzniklé jízdní soupravy nepřevyšuje 12 000 kg a největší povolená hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje hmotnost nenaloženého tažného vozidla (C1E).
77.
Pouze pro vozidla skupiny D s nejvýše 16 sedadly kromě sedadla řidiče (D1), s přípojným vozidlem s největší povolenou hmotností vyšší než 750 kg, pokud a) největší povolená hmotnost takto vzniklé jízdní soupravy nepřevyšuje 12 000 kg a největší povolená hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje hmotnost nenaloženého tažného vozidla a b) přípojné vozidlo není používáno pro přepravu cestujících (D1E).
78.
Pouze pro vozidla s automatickou převodovkou.
79.
Pouze pro vozidla, která vyhovují specifikacím uvedeným v závorkách v souvislosti s použitím čl. 10 odst. 1 směrnice 91/439/EHS.
90.01
Nalevo,
90.02
Napravo,
90.03
Levá,
90.04
Pravá,
90.05
Ruční,
90.06
Nožní,
90.07
Použitelná.
95.
Řidič je profesně způsobilý do .... [ve formátu 95(DD.MM.RR)]
96.
Řidič složil doplňovací zkoušku pro řízení jízdní soupravy složené z vozidla skupiny B a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg.
II.
Národní kódy
105.
Jiná zdravotní omezení, která nejsou uvedena v části I této přílohy.
111.
Nelze vykonávat činnost:
a)
řidiče, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě,
b)
řidiče, u kterého je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle zvláštního právního předpisu,3)
c)
učitele výcviku v řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu.4)
115.
Posilovač spojky.
160.
Výjimka z věku u řidičského oprávnění skupiny vozidel A1, A2 nebo A osoby, která je držitelem licence motoristického sportovce, udělená pouze pro jízdu při sportovní soutěži4a).
172.
Omezení řidičského oprávnění skupiny vozidel A pouze k řízení motorového vozíku pro invalidy.
175.
Omezení řidičského oprávnění skupiny vozidel D pouze k řízení vozidla městské hromadné dopravy osob.
199.
Zkušební doba podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.“.
28.
Příloha č. 6 zní:
„Příloha č. 6 k vyhlášce č. 31/2001 Sb.
Seznam slov „řidičský průkaz“ v jazycích členských států
Свидетелство за управление на МПС
Permiso de Conducción
Řidičský průkaz
Kørekort
Führerschein
Juhiluba
Άδεια Οδήγησης
Driving Licence
Permis de conduire
Ceadúas Tiomána
Patente di guida
Vadītāja apliecība
Vairuotojo pažymėjimas
Vezetõi engedély
Liċenzja tas-Sewqan
Rijbewijs
Prawo Jazdy
Carta de Condução
Permis de conducere
Vodičský preukaz
Vozniško dovoljenje
Ajokortti
Körkort“.
29.
Příloha č. 7 zní:
„Příloha č. 7 k vyhlášce č. 31/2001 Sb.
Vzory žádosti o řidičské oprávnění a žádosti o vydání řidičského průkazu
I.a
Vzor žádosti o řidičské oprávnění – přední strana
594kB
I.b
Vzor žádosti o řidičské oprávnění – zadní strana
761kB
II.a
Vzor žádosti o vydání řidičského průkazu – přední strana
554kB
II.b
Vzor žádosti o vydání řidičského průkazu – zadní strana
701kB
“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Omezení řidičských oprávnění zaznamenaných národními harmonizačními kódy 150 a 151 podle vyhlášky č. 31/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky, zůstávají zachována i po nabytí účinnosti této vyhlášky. V řidičských průkazech vydaných ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky se tato omezení zaznamenávají harmonizovaným kódem 79.
Čl. III
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 19. ledna 2013.
Ministr:
Mgr. Dobeš v. r. |
Vyhláška č. 241/2012 Sb. | Vyhláška č. 241/2012 Sb.
Vyhláška o stanovení náležitostí technicko-organizačních pravidel k zabezpečení bezpečnosti a integrity veřejné komunikační sítě a interoperability veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za krizových stavů
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 82/2012
* § 1 - Náležitosti technicko-organizačních pravidel
* § 2 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2023 (381/2022 Sb.)
241
VYHLÁŠKA
ze dne 27. června 2012
o stanovení náležitostí technicko-organizačních pravidel k zabezpečení bezpečnosti a integrity veřejné komunikační sítě a interoperability veřejně dostupných služeb elektronických komunikací za krizových stavů
Český telekomunikační úřad stanoví podle § 150 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění zákona č. 468/2011 Sb., k provedení § 99 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích:
§ 1
Náležitosti technicko-organizačních pravidel
Technicko-organizační pravidla pro zabezpečení bezpečnosti a integrity veřejné komunikační sítěveřejné komunikační sítě (dále jen „síť“) a interoperability veřejně dostupných služeb elektronických komunikacíslužeb elektronických komunikací (dále jen „služba“) při nebezpečí vzniku krizové situace a za krizových stavů obsahují ustanovení upravující
a)
organizaci, strukturu a prvky systému krizového řízení, zásady jeho aktivace a koordinace postupů, včetně organizačního, logistického a personálního zajištění řešení krizových situací, odborné přípravy příslušných pracovníků provozu, údržby a obnovy sítí a služeb,
b)
opatření k řízení a zachování bezpečnosti a integrity sítěintegrity sítě a zajištění její průchodnosti a interoperability služebinteroperability služeb, monitorování provozu sítě, detekce vzniklých závad, sledování průběhu a nárůstu závad a odstraňování závad v síti, včetně možností řešení a základní opatření pro obnovu sítě a poskytování služeb,
c)
opatření k zajištění povinností podle § 99 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích,
d)
zásady rozvoje, plánování a výstavby sítě s ohledem na krizové situace a odolnost sítě umožňující předcházet incidentům, které narušují nebo mohou narušit její provoz, odolávat jim, zmírňovat je, absorbovat je, přizpůsobit se jim a zotavit se z nich, a možnosti její obnovy,
e)
způsob zajištění personální, finanční a logistické podpory pro obnovu integrity sítěintegrity sítě a služeb na ní poskytovaných (provozní materiál, technologie, rozmístění zařízení, energie, služby),
f)
zásady a organizaci vnější a vnitřní komunikace podnikatele.
§ 2
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2012.
Předseda Rady:
PhDr. Dvořák, CSc., v. r. |
Vyhláška č. 240/2012 Sb. | Vyhláška č. 240/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 3. 8. 2012, částka 82/2012
* § 1 - Vymezení pojmů
* § 2 - Stupně naléhavosti tísňového volání
* § 3 - Operační řízení letecké výjezdové skupiny
* § 4 - Obsah organizačně provozního řádu zdravotnického operačního střediska
* § 5 - Komunikační řád poskytovatele zdravotnické záchranné služby
* Činnost zdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob
* § 6 - (1) Vedoucí výjezdové skupiny, která přijede na místo mimořádné události s hromadným postižením osob jako první, upřesní zdravotnickému operačnímu středisku způsob dosažení místa mimořádné události dalšími výjezdovými skupinami a zajistí orientační zdravot
* § 7 - (1) Činnost zdravotnické složky koordinuje vedoucí zdravotnické složky, který
* § 8 - (1) Třídící skupiny vyhledávají postižené osoby v místě mimořádné události s hromadným postižením osob a provádějí jejich třídění.
* § 9 - (1) Skupina přednemocniční neodkladné péče zajišťuje na svém stanovišti poskytnutí přednemocniční neodkladné péče postiženým osobám.
* § 10 - (1) Skupina odsunu postižených osob zajišťuje přepravu postižených osob ze svého stanoviště do zdravotnických zařízení poskytovatelů zdravotních služeb. Rozhodnutí vedoucího skupiny o odsunu postižených osob může být změněno zdravotnickým operačním středis
* § 11 - (1) Vedoucí zdravotnické složky zpracovává zprávu o činnosti zdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob.
* § 12 - Označení členů zdravotnické složky a stanovišť skupin v místě mimořádné události s hromadným postižením osob
* Traumatologický plán poskytovatele zdravotnické záchranné služby
* § 13 - (1) Traumatologický plán poskytovatele zdravotnické záchranné služby (dále jen „traumatologický plán“) se člení na základní část, operativní část a pomocnou část.
* § 14 - (1) Poskytovatel zdravotnické záchranné služby při zpracování traumatologického plánu spolupracuje s krajským úřadem kraje, na jehož území poskytuje zdravotnickou záchrannou službu.
* § 15 - Označení zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné služby
* § 16 - Označení pracovního oděvu člena výjezdové skupiny
* § 17 - Účinnost
Aktuální znění od 3. 8. 2012
240
VYHLÁŠKA
ze dne 26. června 2012,
kterou se provádí zákon o zdravotnické záchranné službě
Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 30 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, k provedení § 7 odst. 3, § 11 odst. 6, § 13 odst. 5 a § 17 odst. 4 zákona o zdravotnické záchranné službě:
§ 1
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
osobou postiženou na zdravíosobou postiženou na zdraví osoba, jejíž zdravotní stav vyžaduje poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče,
b)
místem mimořádné události s hromadným postižením osob místo, kam je obvykle pro povahu nebo rozsah události nutné vyslat k poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče 5 a více výjezdových skupin současně, nebo místo, kde se nachází více než 15 osob postižených na zdravíosob postižených na zdraví,
c)
zdravotnickou složkouzdravotnickou složkou výjezdové skupiny a zdravotničtí pracovníci a další osoby poskytovatelů zdravotních služeb a složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému, které se podílejí na poskytování přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče nebo na jejím zajištění v místě mimořádné události s hromadným postižením osob podle § 11 odst. 4 zákona o zdravotnické záchranné službě nebo § 46 odst. 1 písm. e) nebo § 87 zákona o zdravotních službách,
d)
vedoucím zdravotnické složkyzdravotnické složky vedoucí výjezdové skupiny poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby kraje, na jehož území došlo ke vzniku mimořádné události, určený podle § 19 odst. 5 zákona o zdravotnické záchranné službě.
§ 2
Stupně naléhavosti tísňového volání
(1)
Tísňové volání má tyto stupně naléhavosti:
a)
první stupeň, jde-li o
1.
osobu, u které došlo k selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí, nebo
2.
mimořádnou událost s hromadným postižením osob,
b)
druhý stupeň, jde-li o osobu, u které pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí,
c)
třetí stupeň, jde-li o osobu, které bezprostředně nehrozí selhání základních životních funkcí, ale jejíž stav vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
d)
čtvrtý stupeň, nejde-li o případy uvedené pod písmeny a) až c), pokud operátor zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediskapomocného operačního střediska rozhodne o vyslání výjezdové skupiny.
(2)
Operátor zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediskapomocného operačního střediska vysílá výjezdové skupiny na místo události podle stupně naléhavosti tísňového volání, a to v pořadí od prvního stupně naléhavosti. V případě prvního stupně naléhavosti tísňového volání je na místo události přednostně vyslána nebo přesměrována nejbližší dostupná výjezdová skupina; je-li touto výjezdovou skupinou výjezdová skupina rychlé zdravotnické pomoci, je na místo události současně vyslána nebo přesměrována výjezdová skupina rychlé lékařské pomoci.
(3)
Při převzetí tísňového volání s vyhodnoceným stupněm naléhavosti od zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediskapomocného operačního střediska jiného poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby se přejímá již určený stupeň naléhavosti.
§ 3
Operační řízení letecké výjezdové skupiny
(1)
Operační řízeníOperační řízení letecké výjezdové skupiny provádí zdravotnické operační střediskozdravotnické operační středisko poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby, do jehož výjezdové základnyvýjezdové základny je letecká výjezdová skupina začleněna.
(2)
Zdravotnické operační střediskoZdravotnické operační středisko, které provádí operační řízeníoperační řízení letecké výjezdové skupiny, přijímá požadavky na vyslání letecké výjezdové skupiny od zdravotnických operačních středisekzdravotnických operačních středisek nebo pomocných operačních středisekpomocných operačních středisek ostatních poskytovatelů zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby.
(3)
Zdravotnické operační střediskoZdravotnické operační středisko, které provádí operační řízeníoperační řízení letecké výjezdové skupiny, rozhodne o vyslání letecké výjezdové skupiny zejména
a)
v případě prvního nebo druhého stupně naléhavosti tísňového volání, pokud nelze dosáhnout místo události pozemní výjezdovou skupinou v době nezbytné pro účinné poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče,
b)
lze-li předpokládat zkrácení doby přepravy pacienta k cílovému poskytovateli akutní lůžkové péčecílovému poskytovateli akutní lůžkové péče leteckou výjezdovou skupinou o více než 15 minut ve srovnání s přepravou pozemní výjezdovou skupinou,
c)
pokud je místo události pro pozemní výjezdovou skupinu nepřístupné nebo obtížně přístupné, nebo
d)
lze-li předpokládat, že přepravou leteckou výjezdovou skupinou se významně omezí riziko možného zhoršení zdravotního stavu pacienta, které hrozí při jiném způsobu přepravy.
§ 4
Obsah organizačně provozního řádu zdravotnického operačního střediska
(1)
Organizačně provozní řád zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska obsahuje zejména pracovní postupy pro
a)
vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání a vysílání výjezdových skupin včetně stanovení jejich složení a počtu,
b)
vysílání výjezdových skupin na žádost zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediskapomocného operačního střediska jiného poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
c)
koordinaci předávání pacientů cílovým poskytovatelům akutní lůžkové péčecílovým poskytovatelům akutní lůžkové péče,
d)
koordinaci přepravy pacientů neodkladné péče mezi poskytovateli zdravotních služeb,
e)
provádění prohlídek těl zemřelých v případech, kdy k úmrtí došlo při poskytování přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče,
f)
koordinaci činnosti pomocných operačních středisekpomocných operačních středisek, pokud jsou zřízena,
g)
vyžadování plánované pomoci na vyžádání od ostatních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému,
h)
využívání typových činností složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému při společném zásahu,
i)
převzetí a vyhodnocení výzev a vyrozumění přijatých od základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému a od orgánů krizového řízení,
j)
případ
1.
mimořádné události s hromadným postižením osob,
2.
selhání komunikačních prostředků zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska,
3.
vyřazení zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska z provozu,
k)
případ vyhlášení
1.
jednotlivých stupňů poplachu integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému,
2.
ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací,
3.
krizových stavů,
l)
zpětné vyhodnocování postupů operátorů zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska za účelem zkvalitnění operačního řízeníoperačního řízení.
(2)
Organizačně provozní řád zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska obsahuje pracovní postupy uvedené v odstavci 1 písm. a) až e), i), j) a l) též pro pomocné operační střediskopomocné operační středisko, pokud je zřízeno.
§ 5
Komunikační řád poskytovatele zdravotnické záchranné služby
(1)
Zdravotnické operační střediskoZdravotnické operační středisko a pomocné operační střediskopomocné operační středisko jsou vybavena komunikačními prostředky1) pro
a)
nepřetržitý příjem volání na národní číslo tísňového volání 155,
b)
spojení s
1.
výjezdovými skupinami,
2.
kontaktními místy poskytovatelů akutní lůžkové péče,
3.
poskytovateli přepravy pacientů neodkladné péče,
4.
poskytovateli zdravotnické dopravní služby,
5.
zdravotnickými operačními střediskyzdravotnickými operačními středisky a pomocnými operačními střediskypomocnými operačními středisky ostatních poskytovatelů zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby a dalšími složkami integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému,
c)
příjem výzev a vyrozumění od základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému.
(2)
Hlasová komunikace mezi zdravotnickým operačním střediskemzdravotnickým operačním střediskem nebo pomocným operačním střediskempomocným operačním střediskem a výjezdovými skupinami se uskutečňuje zejména prostřednictvím rádiové sítě; stanice zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediskapomocného operačního střediska je řídící stanicí.
(3)
Při zásahu v místě mimořádné události s hromadným postižením osob se hlasová komunikace mezi vedoucím zdravotnické složkyzdravotnické složky a vedoucími skupin zdravotnické složkyzdravotnické složky uskutečňuje zejména prostřednictvím rádiové sítě. Přednostní komunikace je vedena mezi zdravotnickým operačním střediskemzdravotnickým operačním střediskem a vedoucím zdravotnické složkyzdravotnické složky a vedoucími skupin zdravotnické složkyzdravotnické složky. Je-li to nutné, může vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky potlačit ostatní radiokomunikaci zdravotnické složkyzdravotnické složky vyhlášením klidu rádiového provozu.
Činnost zdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob
§ 6
(1)
Vedoucí výjezdové skupiny, která přijede na místo mimořádné události s hromadným postižením osob jako první, upřesní zdravotnickému operačnímu střediskuzdravotnickému operačnímu středisku způsob dosažení místa mimořádné události dalšími výjezdovými skupinami a zajistí orientační zdravotnický průzkum místa mimořádné události za účelem provedení odhadu počtu osob postižených na zdravíosob postižených na zdraví (dále jen „postižená osoba“) a zemřelých a určení možných rizik a míry nebezpečí pro členy výjezdových skupin. Na základě průzkumu provedeného podle věty první vedoucí výjezdové skupiny stanoví předběžný požadavek na vyslání dalších výjezdových skupin a prostředků poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby a případně i na vyžádání spolupráce a pomoci dalších poskytovatelů zdravotních služeb a ostatních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému a předá jej neprodleně zdravotnickému operačnímu střediskuzdravotnickému operačnímu středisku.
(2)
Činnost zdravotnické složkyzdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob je organizována v rámci
a)
třídících skupin,
b)
skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče,
c)
skupiny odsunu postižených osob.
(3)
Činnost skupin uvedených v odstavci 2 řídí jejich vedoucí. Třídící skupiny a skupina přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče mají společného vedoucího, kterým je lékař.
§ 7
(1)
Činnost zdravotnické složkyzdravotnické složky koordinuje vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky, který
a)
určuje osoby začleněné do zdravotnické složkyzdravotnické složky k plnění úkolů ve skupinách podle § 6 odst. 2,
b)
určuje vedoucí skupin,
c)
stanovuje úkoly skupinám,
d)
v případě potřeby navrhuje veliteli zásahu, případně sám stanovuje v rámci organizace členění místa mimořádné události s hromadným postižením osob místo
1.
nástupu zdravotnické složkyzdravotnické složky, které je místem soustředění výjezdových skupin a ostatních osob začleněných do zdravotnické složkyzdravotnické složky a léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a dalšího vybavení pro činnost zdravotnické složkyzdravotnické složky (dále jen „zdravotnický materiál“),
2.
pro poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče, které se člení na stanoviště skupin podle § 6 odst. 2,
3.
pro umístění a identifikaci zemřelých,
4.
pro odpočinek osob začleněných do zdravotnické složkyzdravotnické složky.
(2)
Pokud je pro zajištění činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky nezbytné doplnit její vybavení zdravotnickým materiálem, vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky si vyžádá potřebný zdravotnický materiál a jeho dopravu do místa mimořádné události s hromadným postižením osob prostřednictvím zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska.
§ 8
(1)
Třídící skupiny vyhledávají postižené osoby v místě mimořádné události s hromadným postižením osob a provádějí jejich třídění.
(2)
K třídění postižených osob se přistoupí v případě, kdy je významný nepoměr mezi počty postižených osob a zasahujících zdravotnických pracovníků. Při třídění postižených osob se k jejich rychlé identifikaci a stanovení pracovní diagnózy jejich zdravotního stavu používá identifikační a třídící karta2).
(3)
Třídění postižených osob spočívá ve stanovení pořadí pro poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče jednotlivým postiženým osobám a jejich odsunu na stanoviště skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče.
(4)
Postižené osoby označené identifikační a třídící kartou jsou shromážděny na stanovišti skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče.
§ 9
(1)
Skupina přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče zajišťuje na svém stanovišti poskytnutí přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče postiženým osobám.
(2)
Na stanovišti skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče se vždy provádí přetřídění postižených osob, které zohledňuje vývoj jejich zdravotního stavu, a stanovuje se pořadí jejich odsunu do zdravotnických zařízení poskytovatelů zdravotních služeb. Činnost skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče je organizována tak, aby byl na stanovišti skupiny zajištěn jednosměrný provoz.
§ 10
(1)
Skupina odsunu postižených osob zajišťuje přepravu postižených osob ze svého stanoviště do zdravotnických zařízení poskytovatelů zdravotních služeb. Rozhodnutí vedoucího skupiny o odsunu postižených osob může být změněno zdravotnickým operačním střediskemzdravotnickým operačním střediskem.
(2)
Je-li to možné, navazuje stanoviště skupiny odsunu postižených osob na stanoviště skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče. Činnost na stanovišti skupiny odsunu postižených osob je organizována tak, aby bylo umožněno nakládání postižených osob do více dopravních prostředků najednou a rovněž byl umožněn jejich současný odjezd.
§ 11
(1)
Vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky zpracovává zprávu o činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob.
(2)
Zpráva o činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob obsahuje zejména
a)
údaje o času zahájení a ukončení činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky,
b)
hodnocení situace na místě mimořádné události s hromadným postižením osob v době příjezdu první výjezdové skupiny,
c)
popis nasazení dalších výjezdových skupin,
d)
přehled o počtu postižených osob, s uvedením typů postižení zdraví, předaných do péče poskytovatelům zdravotních služeb a seznam těchto poskytovatelů,
e)
přehled o počtu osob a o prostředcích, které poskytli poskytovatelé zdravotních služeb a složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému pro zajištění přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče na místě mimořádné události s hromadným postižením osob,
f)
údaje o poskytnutí osobní a věcné pomoci,
g)
popis všech okolností, které měly vliv na činnost zdravotnické složkyzdravotnické složky.
(3)
Zprávu o činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob odevzdá vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky zdravotnickému operačnímu střediskuzdravotnickému operačnímu středisku nejpozději do 7 dnů ode dne ukončení činnosti zdravotnické složkyzdravotnické složky v místě mimořádné události s hromadným postižením osob.
§ 12
Označení členů zdravotnické složky a stanovišť skupin v místě mimořádné události s hromadným postižením osob
(1)
Členové zdravotnické složkyzdravotnické složky jsou v místě mimořádné události s hromadným postižením osob označeni takto:
a)
vedoucí zdravotnické složkyzdravotnické složky na zadní části reflexní vesty nápisem „VEDOUCÍ ZDRAVOTNICKÉ SLOŽKYVEDOUCÍ ZDRAVOTNICKÉ SLOŽKY“,
b)
vedoucí třídících skupin a skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče na zadní části reflexní vesty nápisem „VEDOUCÍ LÉKAŘ“ nebo bílou rukávovou páskou s červeným nápisem „VL“ na levé paži,
c)
vedoucí skupiny odsunu postižených osob na zadní části reflexní vesty nápisem „VEDOUCÍ ODSUNU“ nebo bílou rukávovou páskou s červeným nápisem „VO“ na levé paži,
d)
člen třídící skupiny na zadní části reflexní vesty nápisem „TŘÍDĚNÍ“ nebo bílou rukávovou páskou s červeným nápisem „TR“ na levé paži.
(2)
Stanoviště skupin jsou v místě mimořádné události s hromadným postižením osob označena přenosnými skládacími reflexními značkami takto:
a)
stanoviště třídících skupin značkou s nápisem „TŘÍDĚNÍ“,
b)
stanoviště skupiny přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče značkou s nápisem „STANOVIŠTĚ NEODKLADNÉ PÉČE“,
c)
stanoviště skupiny odsunu postižených osob značkou s nápisem „STANOVIŠTĚ ODSUNU“.
Stanoviště jsou současně označena vytyčovací páskou.
(3)
Značky a vytyčovací pásky pro označení stanovišť skupin a reflexní vesty a rukávové pásky pro označení členů zdravotnické složkyzdravotnické složky jsou součástí vybavení poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby; na místo mimořádné události s hromadným postižením osob jsou dopraveny na žádost vedoucího zdravotnické složkyzdravotnické složky prostřednictvím zdravotnického operačního střediskazdravotnického operačního střediska.
Traumatologický plán poskytovatele zdravotnické záchranné služby
§ 13
(1)
Traumatologický plán poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby (dále jen „traumatologický plán“) se člení na základní část, operativní část a pomocnou část.
(2)
Základní část traumatologického plánu obsahuje
a)
název, adresu sídla a identifikační číslo poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
b)
název a adresu zřizovatele poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
c)
přehled spojení na poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby, například telefon, fax a adresu elektronické pošty,
d)
vymezení předmětu činnosti poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
e)
přehled a hodnocení možných zdrojů rizik a ohrožení na území kraje, která mohou vést k hromadnému neštěstí a analýzu jejich možného dopadu na poskytování zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby; při tom se vychází z přehledu možných zdrojů rizik a provedených analýz ohrožení podle krizového zákona3),
f)
přehled a hodnocení možných vnitřních a vnějších zdrojů rizik a ohrožení zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnického zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné služby, s výjimkou zdrojů rizik a ohrožení uvedených v písmenu e), a analýzu jejich možného dopadu na poskytování zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby,
g)
charakteristiku typů postižení zdraví, pro která se traumatologický plán zpracovává,
h)
vymezení opatření, která má poskytovatel zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby plnit při hromadných neštěstích v návaznosti na analýzu zdrojů rizik a ohrožení podle písmen e) a f) a na typ postižení zdraví podle písmene g).
(3)
Operativní část traumatologického plánu obsahuje
a)
postupy pro plnění opatření podle odstavce 2 písm. h),
b)
vymezení opatření pro případ hromadného neštěstí vyplývajících pro poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby z traumatologického plánu havarijního plánu kraje a traumatologických plánů vnějších havarijních plánů a způsob zajištění jejich plnění,
c)
způsob zajištění přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče v návaznosti na typ postižení zdraví podle odstavce 2 písm. g),
d)
způsob zajištění ochrany zdraví členů výjezdových skupin a dalších osob poskytujících přednemocniční neodkladnou péčipřednemocniční neodkladnou péči při hromadném neštěstí nebo podílejících se na zajištění této péče,
e)
postupy pro vysílání výjezdových skupin a koordinaci jejich činnosti v místě hromadného neštěstí,
f)
postupy pro třídění postižených osob v místě hromadného neštěstí,
g)
postupy pro koordinovaný odsun postižených osob z místa hromadného neštěstí do zdravotnických zařízení poskytovatelů zdravotních služeb,
h)
postupy pro vyžádání pomoci od ostatních poskytovatelů zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby a složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému,
i)
postupy pro vyžádání pomoci od jiných poskytovatelů zdravotních služeb,
j)
postupy pro zajištění spolupráce s poskytovateli zdravotních služeb podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o zdravotních službách,
k)
postupy pro předávání informací poskytovatelům jednodenní a lůžkové zdravotní péče o požadavcích na zajištění zdravotní péče postiženým osobám a získávání informací od těchto poskytovatelů o jejich možnostech převzít tyto osoby do své péče,
l)
přehled spojení na osoby podílející se na zajištění plnění opatření podle traumatologického plánu, například telefon, fax a adresu elektronické pošty.
(4)
Pomocná část traumatologického plánu obsahuje
a)
přehled smluv uzavřených poskytovatelem zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby s dalšími osobami k zajištění plnění opatření podle traumatologického plánu,
b)
přehled počtu zdravotnických pracovníků a prostředků vyžadovaných poskytovatelem zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby od jiných poskytovatelů zdravotních služeb v případě hromadného neštěstí,
c)
seznam léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a zdravotnické techniky pro zajištění přednemocniční neodkladné péčepřednemocniční neodkladné péče při hromadném neštěstí,
d)
další dokumenty související s připraveností poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby na plnění opatření při hromadných neštěstích, například geografickou dokumentaci.
§ 14
(1)
Poskytovatel zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby při zpracování traumatologického plánu spolupracuje s krajským úřadem kraje, na jehož území poskytuje zdravotnickou záchrannou službuzdravotnickou záchrannou službu.
(2)
Poskytovatel zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby projedná s krajským úřadem kraje, na jehož území poskytuje zdravotnickou záchrannou službuzdravotnickou záchrannou službu,
a)
návrh traumatologického plánu,
b)
rozsah spolupráce při zpracování návrhu traumatologického plánu s dalšími osobami, které mohou být dotčeny opatřeními podle tohoto plánu.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí pro aktualizaci traumatologického plánu obdobně.
§ 15
Označení zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné služby
Zdravotnické zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné službyZdravotnické zařízení poskytovatele zdravotnické záchranné služby musí být viditelně označeno názvem poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby. Název se uvede na tabuli umístěné na viditelném místě vně objektu zdravotnického zařízení; tabule může mít podobu světelného panelu.
§ 16
Označení pracovního oděvu člena výjezdové skupiny
Pracovní oděv člena výjezdové skupiny musí být navenek viditelně označen názvem poskytovatele zdravotnické záchranné službyzdravotnické záchranné služby. Název se umístí na zádech pracovního oděvu.
§ 17
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jejího vyhlášení.
Ministr:
doc. MUDr. Heger, CSc., v. r.
1)
Příloha č. 7 k vyhlášce č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče.
2)
§ 4 písm. d) vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.
3)
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 239/2012 Sb. | Zákon č. 239/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 82/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o účetnictví
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o Pozemkovém fondu České republiky
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o Státním fondu kultury České republiky
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
* ČÁST OSMÁ - Změna obecního zřízení
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna krajského zřízení
* ČÁST DESÁTÁ - Změna zákona o hlavním městě Praze
* ČÁST JEDENÁCTÁ - Změna zákona o Státním fondu rozvoje bydlení
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
* ČÁST TŘINÁCTÁ - Změna zákona o podpoře regionálního rozvoje
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - Změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu
* ČÁST PATNÁCTÁ - Změna zákona o finanční kontrole
* ČÁST ŠESTNÁCTÁ - Změna zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí
* ČÁST SEDMNÁCTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2013 (496/2012 Sb.)
239
ZÁKON
ze dne 14. června 2012,
kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o účetnictví
Čl. I
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 69/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 348/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 304/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 410/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 355/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 1 se slova „účetnictví a“ nahrazují slovem „účetnictví,“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu“.
2.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Čtvrtá směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách určitých forem společností, ve znění směrnic Rady 83/349/EHS, 84/569/EHS, 89/666/EHS, 90/604/EHS, 90/605/EHS, 94/8/ES, 1999/60/ES, 2003/38/ES, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES, 2003/51/ES, 2006/46/ES a 2009/49/ES.
Sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách, ve znění směrnic Rady 89/666/EHS, 90/604/EHS, 90/605/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES, 2003/51/ES, 2006/46/ES a 2009/49/ES.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008.“.
3.
V § 1 odst. 3 se za slovo „jednotek“ vkládají slova „a účetních jednotek, o kterých tak stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis,“.
4.
V § 1 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „, zajišťuje jeho využívání v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností orgánů veřejné správy podle zvláštního zákona37) a zajišťuje metodickou podporu vybraným účetním jednotkám v rámci zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu“.
Poznámka pod čarou č. 37 zní:
„37)
Například zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů.“.
5.
V § 4 odst. 8 úvodní části ustanovení se za slovo „metody“ vkládají slova „, podmínky předávání a přebírání účetních záznamů“.
6.
V § 4 odst. 8 se na konci textu písmene n) doplňují slova „, včetně požadavků na jejich průkaznost, přenos a úschovu“.
7.
V § 4 se na konci odstavce 8 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno w), které zní:
„w)
požadavky na organizaci schvalování účetních závěrek vybraných účetních jednotek a způsob poskytování součinnosti osob zúčastněných na tomto schvalování.“.
8.
V § 6 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Účetní jednotky a ostatní osoby, o kterých tak stanoví tento zákon nebo jiný právní předpis, jsou povinny předávat účetní záznamy do centrálního systému účetních informací státu a přebírat účetní záznamy z centrálního systému účetních informací státu, případně přebírat požadavek na předání vyžádaného účetního záznamu, podle zvláštního právního předpisu upravujícího pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek.
(6)
V případě, že podle zvláštního zákona schvaluje zřizovatel nebo jiná účetní jednotka účetní závěrku vybrané účetní jednotky, poskytuje tato vybraná účetní jednotka součinnost pro schvalování své účetní závěrky.“.
9.
V § 9 odst. 3 písm. c) se za slovo „organizace“ vkládají slova „, které nejsou konsolidovanou účetní jednotkou podle tohoto zákona“.
10.
V § 9 odst. 5 se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“.
11.
V § 21 se na konci textu odstavce 6 doplňují slova „; předmětem ověření je soulad výroční zprávy s účetní závěrkou“.
12.
V § 22 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „; konsolidovaná účetní závěrka je ověřována auditorem“.
13.
V § 22b odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova „a zajistit její ověření auditorem; předmětem ověření je soulad konsolidované výroční zprávy s konsolidovanou účetní závěrkou“.
14.
V § 25 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
V případě majetku podle odstavce 1 písm. l) se reprodukční pořizovací cena nepoužije v případě bezúplatné změny příslušnosti k hospodaření s majetkem státu nebo svěření majetku do správy podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla územních samosprávných celků, výpůjčky nebo bezúplatného převodu nebo přechodu majetku mezi vybranými účetními jednotkami; v těchto případech účetní jednotka při ocenění majetku navazuje na výši ocenění v účetnictví účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala.“.
15.
V § 30 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Účetní jednotky zjišťují při inventarizaci skutečné stavy majetku a závazků a zaznamenávají je v inventurních soupisech. Tyto stavy zjišťují
a)
fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, nebo
b)
dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci, a to včetně jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.
(2)
Účetní jednotky při inventarizaci postupují tak, že provádějí jednu nebo více inventur a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu v účetnictví.“.
16.
V § 30 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 7, které znějí:
„(3)
Účetní jednotky mohou při fyzické inventuře zjišťovat skutečný stav majetku počítáním, měřením, vážením a dalšími obdobnými způsoby, případně mohou využívat účetní záznamy, které prokazují jeho existenci.
(4)
Při periodické inventarizaci mohou účetní jednotky při zjišťování skutečného stavu stanovit den, ke kterému skutečný stav zjišťují a který předchází rozvahovému dni (dále jen „rozhodný den“), a mohou dokončit zjišťování skutečného stavu podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem.
(5)
Při průběžné inventarizaci se odstavec 4 použije obdobně.
(6)
Účetní jednotky při periodické inventarizaci
a)
mohou zahájit inventuru nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem,
b)
ukončí inventuru nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni.
(7)
Inventurní soupisy jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat
a)
skutečnosti podle odstavce 1, a to tak, aby bylo možno zjištěný majetek a závazky též jednoznačně určit,
b)
podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění skutečností podle písmene a) a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury,
c)
způsob zjišťování skutečných stavů,
d)
ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,
e)
ocenění majetku a závazků při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,
f)
okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka,
g)
rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila,
h)
okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury.“.
Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 8 až 13.
17.
V § 30 odst. 8 se slova „V případě provádění průběžné inventarizace“ nahrazují slovy „Při průběžné inventarizaci“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „7“.
18.
V § 30 se odstavec 9 zrušuje.
Dosavadní odstavce 10 až 13 se označují jako odstavce 9 až 12.
19.
V § 30 odst. 9 se číslo „4“ nahrazuje číslem „8“.
20.
V § 31 odst. 2 písm. c) se slova „odst. 2“ zrušují.
21.
V § 37a odst. 1 písm. k) se slova „nepředá účetní záznam“ nahrazují slovy „nezajistí podmínky pro předávání účetních záznamů“ a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo nepředá účetní záznam do centrálního systému účetních informací státu, ač jí tuto povinnost stanoví zákon nebo jiný právní předpis“.
22.
V § 37a odst. 2 písm. c) se slova „§ 20 odst. 1“ nahrazují slovy „§ 22 odst. 1“ a slova „§ 21 odst. 6“ se nahrazují slovy „§ 22b odst. 2“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2012 nebo později, pokud není v bodech 2 a 3 stanoveno jinak.
2.
Podle § 30 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou účetní jednotky poprvé postupovat při periodické inventarizaci prováděné k rozvahovému dni 31. prosince 2011, nebo později.
3.
Vybraná účetní jednotka může použít způsob ocenění majetku podle § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro případy nabytí majetku, kdy k úkonům nebo skutečnostem bezprostředně směřujícím k bezúplatné změně příslušnosti k hospodaření s majetkem státu nebo ke svěření majetku do správy podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla územních samosprávných celků, k výpůjčce nebo k bezúplatnému převodu nebo přechodu došlo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky
Čl. III
V § 1 zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, se za odstavec 9 vkládá nový odstavec 10, který zní:
„(10)
Rada Fondu schvaluje účetní závěrku Fondu sestavenou k rozvahovému dni.“.
Dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 11.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 1 odst. 10 zákona č. 388/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o Pozemkovém fondu České republiky
Čl. V
V § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění zákona č. 299/2009 Sb., se slova „roční účetní závěrky a výroční zprávy před jejich předložením vládě, jakož i k návrhu organizačního řádu a pracovního řádu“ nahrazují slovy „jakož i k návrhu organizačního řádu a pracovního řádu a schvaluje účetní závěrku sestavenou k rozvahovému dni a výroční zprávu před jejich předložením ministrovi zemědělství“.
Čl. VI
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 569/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o Státním fondu kultury České republiky
Čl. VII
Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 424/2010 Sb. a zákona č. 465/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 5 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Rada schvaluje účetní závěrku Fondu sestavenou k rozvahovému dni.“.
2.
V § 6 odst. 4 se slova „zvláštních předpisů2)“ nahrazují slovy „zákona o účetnictví“.
Poznámka pod čarou č. 2 se zrušuje.
Čl. VIII
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 5 odst. 3 zákona č. 239/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
Čl. X
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 5 odst. 3 zákona č. 241/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
Čl. XI
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 58/1995 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 296/1995 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 442/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 127/2002 Sb., zákona č. 282/2002 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 23/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 465/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 13 odst. 3 písm. b) se slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova „a účetní závěrku Úřadu sestavenou k rozvahovému dni“.
2.
V § 21 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
vyžádat si od kontrolované vybrané účetní jednotky nebo od jiného kontrolního orgánu účetní záznamy též prostřednictvím centrálního systému účetních informací státu, anebo si vyžádat účetní záznamy od správce centrálního systému účetních informací státu, za podmínek stanovených zákonem o účetnictví.“.
Čl. XII
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 13 odst. 3 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
Čl. XIII
Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 347/2009 Sb. a zákona č. 151/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 5b odst. 1 se slova „návrh roční účetní závěrky a výroční zprávy“ nahrazují slovy „roční účetní závěrku a výroční zprávu“.
2.
V § 5b odst. 4 se slova „zvláštního zákona6)“ nahrazují slovy „zákona o účetnictví“.
Poznámka pod čarou č. 6 se zrušuje.
3.
V § 8 odst. 2 písm. c) se slovo „návrh“ zrušuje a slovo „závěrky“ se nahrazuje slovem „závěrku“.
Čl. XIV
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 104/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST OSMÁ
Změna obecního zřízení
Čl. XV
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb., zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 61/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 169/2008 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 246/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb. a zákona č. 72/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 38 odst. 1 se věta poslední nahrazuje větou „Obec vede účetnictví podle zákona o účetnictví.“.
2.
Poznámka pod čarou č. 14 se včetně odkazu na poznámku pod čarou zrušuje.
3.
V § 49 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, která vede účetnictví podle zákona o účetnictví“.
4.
V § 50 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „včetně určení nejméně tříčlenného orgánu svazku obcí, který schvaluje účetní závěrku svazku obcí sestavenou k rozvahovému dni podle zákona o účetnictví“.
5.
V § 84 odst. 2 písm. b) se slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu písmene b) se doplňují slova „a účetní závěrku obce sestavenou k rozvahovému dni“.
6.
V § 102 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno q), které zní:
„q)
schvalovat účetní závěrku obcí zřízené příspěvkové organizace sestavenou k rozvahovému dni.“.
7.
V § 102 odst. 4 se slova „a l)“ nahrazují slovy „, l) a q)“.
Čl. XVI
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 84 odst. 2 písm. b) a § 102 odst. 2 písm. q) zákona č. 128/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna krajského zřízení
Čl. XVII
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 231/2002 Sb., zákona č. 404/2002 Sb., zákona č. 229/2003 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 246/2011 Sb. a zákona č. 364/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 17 odst. 1 se věta poslední nahrazuje větou „Kraj vede účetnictví podle zákona o účetnictví.“.
2.
Poznámka pod čarou č. 8 se včetně odkazu na poznámku pod čarou zrušuje.
3.
V § 35 odst. 2 písm. i) se slova „a schvalovat závěrečný účet kraje“ nahrazují slovy „, schvalovat závěrečný účet kraje a schvalovat účetní závěrku kraje sestavenou k rozvahovému dni“.
4.
V § 59 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o)
schvalovat účetní závěrku krajem zřízené příspěvkové organizace sestavenou k rozvahovému dni.“.
Čl. XVIII
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 35 odst. 2 písm. i) a § 59 odst. 1 písm. o) zákona č. 129/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o hlavním městě Praze
Čl. XIX
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 387/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 234/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 66/2008 Sb., zákona č. 169/2008 Sb., zákona č. 298/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 246/2011 Sb. a zákona č. 364/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 35 odst. 1 větě druhé se slova „a kontrolovat hospodaření s tímto majetkem“ nahrazují slovy „, kontrolovat hospodaření s tímto majetkem a vést účetnictví podle zákona o účetnictví“.
2.
V § 35 odst. 1 se věta poslední zrušuje.
3.
Poznámka pod čarou č. 10 se včetně odkazu na poznámku pod čarou zrušuje.
4.
V § 59 odst. 2 písm. e) se slova „a závěrečný účet hlavního města Prahy“ nahrazují slovy „, závěrečný účet hlavního města Prahy a účetní závěrku hlavního města Prahy sestavenou k rozvahovému dni“.
5.
V § 68 odst. 2 se na konci písmene g) doplňují slova „, a schvalovat účetní závěrku příspěvkové organizace zřízené hlavním městem Prahou, sestavenou k rozvahovému dni,“.
Čl. XX
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 59 odst. 2 písm. e) a § 68 odst. 2 písm. g) zákona č. 131/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona o Státním fondu rozvoje bydlení
Čl. XXI
Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona č. 391/2002 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 61/2005 Sb., zákona č. 179/2005 Sb. a zákona č. 71/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 5 odst. 3 větě první se slovo „roční“ nahrazuje slovy „k rozvahovému dni“.
2.
V § 5 odst. 3 větě druhé se slova „Roční účetní závěrka Fondu“ nahrazují slovy „Účetní závěrka Fondu sestavená k rozvahovému dni“.
3.
V § 5 odst. 4 se slova „zvláštního zákona3)“ nahrazují slovy „zákona o účetnictví“.
Poznámka pod čarou č. 3 se zrušuje.
4.
V § 6 odst. 4 písm. b) se slovo „roční“ zrušuje a za slova „závěrku Fondu“ se vkládají slova „sestavenou k rozvahovému dni“.
5.
V § 6 odst. 6 úvodní části ustanovení se na konci textu věty druhé doplňují slova „a schvaluje účetní závěrku Fondu“.
Čl. XXII
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 6 odst. 6 zákona č. 211/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích
Čl. XXIII
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 280/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 153/2009 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se mění takto:
1.
Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:
㤠5a
(1)
Zřizovatel organizační složky nebo organizační složka, která vykonává zřizovatelskou funkci vůči organizační složce, schvaluje její účetní závěrku sestavenou k rozvahovému dni.
(2)
Pokud organizační složka nemá zřizovatele a zřizovatelskou funkci nevykonává ani jiná organizační složka, pověří vedoucí organizační složky nejméně 3 osoby schválením účetní závěrky sestavené k rozvahovému dni.“.
2.
Za § 55 se vkládá nový § 55a, který zní:
㤠55a
Účetní závěrku státní příspěvkové organizace sestavenou k rozvahovému dni schvaluje její zřizovatel nebo ten, kdo vykonává zřizovatelskou funkci.“.
Čl. XXIV
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 5a a § 55a zákona č. 219/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o podpoře regionálního rozvoje
Čl. XXV
V § 16e odst. 2 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění zákona č. 253/2011 Sb., se slova „a závěrečného účtu Regionální rady“ nahrazují slovy „, závěrečného účtu Regionální rady a účetní závěrky Regionální rady sestavené k rozvahovému dni“.
Čl. XXVI
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 16e odst. 2 zákona č. 248/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu
Čl. XXVII
Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 35/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb. a zákona č. 251/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písm. a) se slova „řádnou účetní závěrku“ nahrazují slovy „účetní závěrku sestavenou k rozvahovému dni“.
2.
V § 4 se doplňuje nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Fond vede účetnictví podle zákona o účetnictví.“.
3.
V § 10 odst. 1 písm. b) se slova „přezkoumává účetní závěrku“ nahrazují slovy „schvaluje účetní závěrku sestavenou k rozvahovému dni“.
Čl. XXVIII
Přechodné ustanovení
Schvalování účetní závěrky podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé provede za účetní období roku 2012.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna zákona o finanční kontrole
Čl. XXIX
V § 13 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Při výkonu veřejnosprávní kontroly je kontrolní orgán oprávněn si vyžádat od kontrolované účetní jednotky nebo od jiného kontrolního orgánu účetní záznamy též prostřednictvím centrálního systému účetních informací státu, anebo si vyžádat účetní záznamy od správce centrálního systému účetních informací státu, za podmínek stanovených zákonem o účetnictví.“.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí
Čl. XXX
V § 5 zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění zákona č. 199/2010 Sb., se doplňuje nový odstavec 9, který zní:
„(9)
Při výkonu přezkoumávání podle § 6 až 12 je kontrolor oprávněn si vyžádat od kontrolované účetní jednotky nebo od jiného kontrolního orgánu účetní záznamy též prostřednictvím centrálního systému účetních informací státu, anebo si vyžádat účetní záznamy od správce centrálního systému účetních informací státu, za podmínek stanovených zákonem o účetnictví.“.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
ÚČINNOST
Čl. XXXI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části šesté čl. XI bodu 2, části patnácté a šestnácté, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 238/2012 Sb. | Zákon č. 238/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 4. 7. 2012, částka 82/2012
* Čl. I - Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.
* Čl. II - Zrušovací ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 4. 7. 2012
238
ZÁKON
ze dne 14. června 2012,
kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 452/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 293/2009 Sb., zákona č. 298/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 219/2011 Sb. a zákona č. 468/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odstavec 1 včetně poznámek pod čarou č. 1, 1a, 2, 31 a 32 zní:
„(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie31), 32), a upravuje některé podmínky podnikání1a) významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů2) nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). Směrnice Rady 69/493/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se křišťálového skla. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli.
Směrnice Rady 87/357/EHS o sbližování právních předpisů členských států, týkajících se výrobků, jejichž skutečná povaha není rozpoznatelná a které proto ohrožují zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a výměně.
1a)
§ 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
2)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
31)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES.
32)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.“.
2.
V § 2 se písmena g) až i) zrušují.
Dosavadní písmena j) až s) se označují jako písmena g) až o).
3.
V § 10 odst. 1 se písmeno b) zrušuje.
Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno b).
4.
V § 23 odst. 1 se slova „a 15“ nahrazují slovy „a 16“.
5.
V § 23 se za odstavec 13 vkládá nový odstavec 14, který zní:
„(14)
Česká obchodní inspekce provádí dozor nad dodržováním povinností nebo požadavků stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie, který upravuje názvy textilních vláken a související označování materiálového složení textilních výrobků31). Postup při provádění dozoru se řídí též přímo použitelným předpisem Evropské unie, kterým se stanoví požadavky na dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh32).“.
Dosavadní odstavce 14 a 15 se označují jako odstavce 15 a 16.
6.
V § 24 odst. 1 se na konci písmene c) slovo „nebo“ zrušuje.
7.
V § 24 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které včetně poznámky pod čarou č. 33 zní:
„d)
vyrábí, dováží, uvádí na trh, nabízí nebo prodává textilní výrobky neoznačené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího názvy textilních vláken a související označování materiálového složení textilních výrobků31), nebo textilní výrobky, k nimž není připojena obchodní dokumentace podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie33), nebo
33)
Článek 14 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES.“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).
8.
V § 24 odst. 10 písm. c) se slova „a d)“ nahrazují slovy „až e)“.
9.
V § 28a se písmena a) až c) zrušují.
Dosavadní písmena d) až f) se označují jako písmena a) až c).
Čl. II
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1.
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu.
2.
Vyhláška č. 9/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu.
3.
Vyhláška č. 509/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu, ve znění vyhlášky č. 9/2005 Sb.
4.
Vyhláška č. 317/2007 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu, ve znění pozdějších předpisů.
5.
Vyhláška č. 236/2010 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu, ve znění pozdějších předpisů.
6.
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousložkových směsí textilních vláken.
7.
Vyhláška č. 510/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousložkových směsí textilních vláken.
8.
Vyhláška č. 318/2007 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousložkových směsí textilních vláken, ve znění vyhlášky č. 510/2006 Sb.
9.
Vyhláška č. 237/2010 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousložkových směsí textilních vláken, ve znění pozdějších předpisů.
10.
Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 94/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu třísložkových směsí textilních vláken.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 237/2012 Sb. | Zákon č. 237/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 82/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o rybářství
* ČÁST TŘETÍ - PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (250/2016 Sb.)
237
ZÁKON
ze dne 13. června 2012,
kterým se mění zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o rybářství
Čl. I
Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 104/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 18/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 20 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává přestupky (§ 30) a správní delikty (§ 31).“.
2.
V § 21 odst. 2 se písmeno g) zrušuje.
Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno g).
3.
V § 30 odst. 1 se na konci písmene h) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i)
neoprávněně chytá ryby.“.
4.
V § 30 odst. 6 se za větu druhou vkládá věta „Za přestupek podle odstavce 1 písm. i) se uloží pokuta do 8 000 Kč; za tento přestupek lze uložit také zákaz činnosti do jednoho roku.“.
5.
V § 31 odst. 8 se slova „krajem v přenesené působnosti jsou příjmem příslušného kraje“ nahrazují slovy „obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou příjmem příslušné obce s rozšířenou působností“.
ČÁST TŘETÍ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Čl. III
1.
Řízení o přestupcích nebo jiných správních deliktech na úseku rybářství podle zákona č. 99/2004 Sb. nebo zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2.
Výnosy z pokut uložených rybářskou stráží nebo krajem v přenesené působnosti podle zákona č. 99/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou příjmem příslušného kraje.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 236/2012 Sb. | Zákon č. 236/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění zákona č. 109/2009 Sb.
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 1. 8. 2012, částka 82/2012
* Čl. I - Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění zákona č. 109/2009 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Zrušovací ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 8. 2012
236
ZÁKON
ze dne 13. června 2012,
kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění zákona č. 109/2009 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění zákona č. 109/2009 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 zní:
㤠1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie1) výkon státní správy v oblasti veřejné podpory, práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců veřejné podpory a podpory malého rozsahu vůči příslušnému koordinačnímu orgánu veřejné podpory (dále jen „koordinační orgán“), některé otázky součinnosti České republiky s Evropskou komisí (dále jen „Komise“), jakož i některé další vztahy s poskytováním veřejné podpory a podpory malého rozsahu související.
1)
Nařízení Rady (ES) č. 994/1998 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory.
Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES.
Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES.
Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis.
Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004.
Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů.“.
2.
§ 2 včetně poznámky pod čarou č. 7 zní:
㤠2
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
veřejnou podporou podpora vymezená v článku 107 Smlouvy o fungování Evropské unie,
b)
podporou malého rozsahu podpora poskytnutá na základě přímo použitelných právních předpisů Evropské unie o podpoře de minimis7),
c)
poskytovatelem veřejné podpory (dále jen „poskytovatel“) ten, kdo rozhoduje o poskytnutí veřejné podpory; pokud o poskytnutí veřejné podpory rozhoduje vláda České republiky, rozumí se poskytovatelem ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, který návrh na poskytnutí veřejné podpory nebo návrh programu veřejné podpory předložil vládě České republiky,
d)
poskytovatelem podpory malého rozsahu ten, kdo rozhoduje o poskytnutí podpory malého rozsahu,
e)
příjemcem veřejné podpory (dále jen „příjemce“) fyzická nebo právnická osoba, v jejíž prospěch bylo o poskytnutí veřejné podpory rozhodnuto,
f)
příjemcem podpory malého rozsahu fyzická nebo právnická osoba, v jejíž prospěch bylo o poskytnutí podpory malého rozsahu rozhodnuto,
g)
koordinačním orgánem Ministerstvo zemědělství nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), které vykonávají v rozsahu své působnosti centrální koordinační, poradenskou, konzultační a monitorující činnost v oblasti veřejné podpory,
h)
dnem poskytnutí podpory malého rozsahu den, kdy příjemci podpory malého rozsahu na tuto podporu vznikne právní nárok s tím, že vznikem právního nároku se rozumí den, kdy nabyl právních účinků právní úkon, na jehož základě byla podpora malého rozsahu příjemci poskytnuta.
7)
Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis.
Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004.
Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů.“.
3.
V § 3 odst. 3 písmeno c) zní:
„c)
předkládá Komisi výroční zprávu o poskytnutých veřejných podporách na území České republiky,“.
4.
V § 3 odst. 3 se za písmeno g) vkládají nová písmena h) až j), která znějí:
„h)
vydává poskytovatelům stanovisko k podpoře malého rozsahu před jejím poskytnutím, zejména zda jde o podporu malého rozsahu a zda jsou naplněny podmínky pro její poskytnutí,
i)
přezkoumává splnění povinnosti podle § 3a odst. 4 a ukládá opatření k nápravě,
j)
vede řízení podle § 8c odst. 2,“.
Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena k) a l).
5.
V § 3 odst. 3 písm. k) a v § 3a odst. 3 písm. b) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“.
6.
V § 3a odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „Poskytovatel“ vkládají slova „podpory malého rozsahu“.
7.
V § 3a odst. 3 písm. a) se za slovo „příjemci“ vkládají slova „podpory malého rozsahu“ a slova „Evropských společenství“ se nahrazují slovy „Evropské unie“.
8.
V § 3a odstavec 4 zní:
„(4)
Poskytovatel podpory malého rozsahu uvede v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu název přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle kterého byla podpora malého rozsahu poskytnuta7); do 5 pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory zaznamená poskytovatel podpory malého rozsahu do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře malého rozsahu a o jejím příjemci.“.
9.
V § 5 odst. 1 písm. a) se slova „mimo oblast zemědělství a rybolovu“ zrušují a slova „mimo oblast zemědělství a rybolovu; podrobnosti o plnění této povinnosti stanoví prováděcí právní předpis“ se nahrazují slovy „; informace, které je poskytovatel povinen koordinačnímu orgánu předložit, stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie8)“ a doplňuje se věta „Informace je poskytovatel povinen koordinačnímu orgánu zaslat i v případě, že v daném roce nevyplatil v rámci oznámené veřejné podpory žádné prostředky,“.
Poznámka pod čarou č. 8 zní:
„8)
Příloha III nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES.“.
10.
Za § 6 se vkládá nový § 6a, který včetně nadpisu zní:
㤠6a
Mlčenlivost
Zaměstnanci koordinačního orgánu vykonávající činnost, při níž se dozví skutečnost tvořící předmět obchodního tajemství nebo důvěrnou informaci, jsou povinni o nich zachovat mlčenlivost. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pracovněprávního vztahu. Povinnost mlčenlivosti neplatí, jestliže zaměstnanci podávají o takových skutečnostech a údajích svědectví orgánům činným v trestním řízení nebo v řízení před soudem, popřípadě jestliže na výzvu těchto orgánů nebo soudu podávají písemné vyjádření. Porušením povinnosti zachovávat mlčenlivost není poskytnutí informací a údajů Komisi, Úřadu, ministerstvu nebo jiným správním orgánům pro účely výkonu jejich působnosti nebo povinností. V takovém případě je příjemce povinen zajistit stejnou úroveň důvěrnosti informací a údajů jako předávající. O zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí koordinačního orgánu nebo jím pověřený pracovník.“.
11.
Nadpis nad § 8a zní: „Správní delikty“.
12.
V § 8a odst. 2 úvodní části ustanovení se za slova „se jako poskytovatel“ vkládají slova „nebo poskytovatel podpory malého rozsahu“.
13.
V § 8a odst. 2 se vkládá nové písmeno a), které zní:
„a)
neuvede název přímo použitelného předpisu Evropské unie v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu podle § 3a odst. 4,“.
Dosavadní písmena a) až c) se označují jako písmena b) až d).
14.
V § 8a odst. 2 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje.
15.
V § 8a se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
ve stanovené lhůtě nesplní povinnost uloženou opatřením k nápravě podle § 8c.“.
16.
V § 8a odst. 3 se na konci textu písmene a) doplňují slova „nebo b)“.
17.
V § 8a odst. 3 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
do 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. e),“.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d).
18.
V § 8a odst. 3 písm. c) se slovo „b)“ nahrazuje slovem „c)“.
19.
V § 8a odst. 3 písm. d) se slovo „c)“ nahrazuje slovem „d)“.
20.
Za § 8b se vkládá nový § 8c, který včetně nadpisu zní:
㤠8c
Opatření k nápravě
(1)
Jestliže koordinační orgán zjistí, že poskytovatel podpory malého rozsahu neuvedl název přímo použitelného předpisu Evropské unie v právním úkonu poskytnutí podpory malého rozsahu nebo nezaznamenal do centrálního registru údaje o poskytnuté podpoře a o jejím příjemci podle § 3a odst. 4, může uložit poskytovateli opatření k nápravě, a to
a)
povinnost dodatečně označit poskytnutou podporu jako podporu malého rozsahu, nebo
b)
povinnost provést záznam do centrálního registru;
k tomu mu stanoví přiměřenou lhůtu k nápravě.
(2)
Řízení o přezkoumání splnění povinnosti podle § 3a odst. 4 může koordinační orgán zahájit nejdéle do 3 let ode dne poskytnutí podpory malého rozsahu.“.
21.
V § 8b se odstavec 6 zrušuje.
22.
V § 9 odst. 1 se slova „Koordinační orgán“ nahrazují slovy „Ministerstvo zemědělství a Úřad“ a slova „formu a obsah plnění informační povinnosti poskytovatelů podle § 5 odst. 1 písm. a)“ se nahrazují slovy „obsah a rozsah údajů, které je poskytovatel podpory malého rozsahu povinen zaznamenat do centrálního registru, a postup při jejich zaznamenávání“.
23.
V § 9 se odstavce 2 a 3 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
Čl. II
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 207/2005 Sb., o formě a obsahu plnění informační povinnosti k poskytnuté veřejné podpoře, se zrušuje.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Ústavní zákon č. 235/2012 Sb. | Ústavní zákon č. 235/2012 Sb.
Ústavní zákon o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 4. 7. 2012, částka 82/2012
* Čl. 1 - Parlament České republiky souhlasí se změnami státních hranic České republiky s Rakouskou republikou podle Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Sml
* Čl. 2 - Změny státních hranic České republiky podle Smlouvy uvedené v čl. 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
* Čl. 3
Aktuální znění od 4. 7. 2012
235
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 14. června 2012
o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. 1
Parlament České republiky souhlasí se změnami státních hranic České republiky s Rakouskou republikou podle Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října 2001, podepsané v Praze dne 3. listopadu 2011.
Čl. 2
Změny státních hranic České republiky podle Smlouvy uvedené v čl. 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
Čl. 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 234/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 234/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. Pl. ÚS 23/11 ve věci návrhu na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010
Vyhlášeno 4. 7. 2012, částka 81/2012
* Odůvodnění
* I. - Vymezení věci, argumentace navrhovatele
* II. - Stanovisko účastníků řízení a Ministerstva vnitra
* III. - Dikce napadeného ustanovení, petit návrhu
* IV. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele, ústavní konformita legislativního procesu
* V. - Vlastní přezkum
234
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 23/11 dne 24. dubna 2012 v plénu složeném z místopředsedy soudu Pavla Holländera a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., respektive na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení,
takto:
Návrh na zrušení § 171 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., se odmítá.
Návrh na vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010, se zamítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci, argumentace navrhovatele
1.
Na Ústavní soudÚstavní soud se obrátil první senát Nejvyššího správního soudu s návrhem na zrušení části zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále též jen „zákon o pobytu cizinců“), ve znění zákona č. 427/2010 Sb., a to konkrétně ustanovení § 171 písm. a) vylučujícího soudní přezkum rozhodnutí o neudělení víza. Pro případ, že by Ústavní soudÚstavní soud nemohl o protiústavnosti ustanovení rozhodovat, neboť jeho nyní platné znění není na věc řešenou před Nejvyšším správním soudem aplikovatelné, žádá navrhovatel vyslovit protiústavnost § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2010.
2.
U navrhovatele pod spisovou značkou 1 As 85/2010 probíhá řízení o kasační stížnostikasační stížnosti, s níž se na něj obrátila paní S. R., státní příslušnice Iráku, a která směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2010 č. j. 36 Az 39/2008-27. Krajský soud tímto usnesením odmítl jako nepřípustnou její žalobu proti rozhodnutí správního orgánu – PoliciePolicie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policiepolicie Brno, Inspektorátu cizinecké policiepolicie Brno, jímž nebylo stěžovatelce uděleno vízum. Krajský soud vyšel z ustanovení § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jež soudní přezkum vylučuje, přičemž odkázal na rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu a Nejvyššího správního soudu, podle nichž vyloučení ze soudního přezkumu se nedotýká žádného ústavně zaručeného základního práva či svobody, protože subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje.
3.
Prvý senát Nejvyššího správního soudu se zcela ztotožňuje s názorem paní R. prezentovaným v její kasační stížnostikasační stížnosti, že pobývá-li již cizinec na území České republiky, přichází v úvahu i reálné ohrožení jeho ústavních práv, a rozhodnutí o neudělení víza proto nelze ze soudního přezkumu vyloučit. Jelikož sporné ustanovení zákona o pobytu cizinců nelze vyložit ústavně konformně tak, aby stěžovatelka nebyla krácena v právu na soudní ochranu, řízení o kasační stížnostikasační stížnosti přerušil a obrátil se na Ústavní soudÚstavní soud s návrhem na jeho zrušení.
4.
Návrh je podpořen obsáhlou argumentací. Navrhovatel nejprve poukazuje na skutečnost, že dle § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., na udělení dlouhodobého víza není právní nárok. Ustanovení je vnímáno jako výraz státní suverenity, kdy stát zcela autonomně rozhoduje o tom, komu z cizích státních příslušníků povolí vstup a pobyt na svém území. Tak také konstantně judikuje Ústavní soudÚstavní soud [zejm. nález sp. zn. Pl. ÚS 26/07 ze dne 9. 12. 2008 (N 218/51 SbNU 709; 47/2009 Sb.)] i sám Nejvyšší správní soud. Otázka udělování víz je ponechána na uvážení příslušných správních orgánů. Byť s tím obecně navrhovatel souhlasí, automaticky to dle něj neznamená ústavnost předmětné výluky ze soudního přezkumu. Jak opakovaně připomněl ve svých rozhodnutích Ústavní soudÚstavní soud, podmínky připuštění pobytu cizinců na území České republiky musí být nediskriminující. To platí jak v rovině obecných zákonných norem, tak i v rovině rozhodovací praxe správních orgánů. Dle navrhovatele však není zřejmé, jak zákaz diskriminace a svévole rozhodování vynutit bez podrobení rozhodovací praxe kognici správních soudů, a to alespoň co do případných excesů ze správního uvážení. Dokonce i tam, kde správní orgán disponuje absolutní volnou úvahou co do výsledku svého rozhodování (což případ rozhodování o udělení víz není), má soudní přezkum význam v případě překročení rámce daného ústavním pořádkem, jak také konstatoval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 49/04 ze dne 16. 3. 2006 (N 62/40 SbNU 607). Ve věcech, kde správní orgán disponuje širokým uvážením či aplikuje neurčité právní pojmy, bude zásah sice spíše výjimečným, ovšem samotná možnost soudní kontroly eventuální svévoli zamezí.
5.
Nejen čeští občané, ale i jiné osoby, které se na území České republiky oprávněně zdržují, mají legitimní očekávání na ochranu ze strany státu. I když tedy cizinci nemají subjektivní ústavně zaručené právo zde pobývat, mají přinejmenším právo na řádný procesní postup ze strany správních orgánů, které jim hodlají další pobyt znemožnit. Tento postup musí být prost jakékoliv diskriminace či svévole. Před novelou provedenou zákonem č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se podávala žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelském úřadu České republiky, nestanovil-li zákon jinak. Jinak zákon o pobytu cizinců stanovil v případě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění, kdy se žádost podávala na našem území PoliciiPolicii České republiky. Ta v případě kladného vyřízení vízum vyznačila do cestovního dokladu. Nebylo-li vízum uděleno a cizinec již na území pobýval, byla mu stanovena lhůta k opuštění území a udělen výjezdní příkaz. Podáním žaloby proti výsledku řízení o žádosti se cizinec bránit nemohl a nemohl se taktéž bránit výjezdnímu příkazu. Zákon o pobytu cizinců neposkytoval žádnou možnost přezkumu dokonce ani v těch markantních případech, kdy bylo rozhodnutí PoliciePolicie České republiky vzhledem k existenci zvláštních okolností [např. závazného stanoviska Ministerstva vnitra (dále též jen „ministerstvo“) o nemožnosti vycestování cizince do země původu jako v případě paní R.] zjevně nezákonné. Správní orgány tak vytváří pro cizince neřešitelné situace, když na jedné straně uznají nemožnost jeho vycestování, na druhé ale odmítnou legalizovat jeho pobyt. Po novele provedené zákonem č. 427/2010 Sb. je popsaná procedura u víz nad 90 dnů za účelem strpění pobytu bez větších odchylek stejná, jen přešla kompetence na Ministerstvo vnitra. V reakci na legislativu Evropské unie (vízový kodex) se však zavedla další změna, a to specifický opravný prostředek nazvaný „nové posouzení důvodů neudělení víza“, kdy ve vymezených případech rozhoduje zvláštní komise. Ta ovšem podmínky nezávislého orgánu soudního typu nesplňuje. Soudní přezkum neudělení víza ani nadále možný není. Stávající úprava naopak dle navrhovatele ve svých důsledcích znamená, že v procesu rozhodování o vízech dochází ke značné koncentraci moci u jediného orgánu exekutivy; lze proto přiměřeně aplikovat logiku nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 ze dne 12. 7. 2001 (N 113/23 SbNU 105; 322/2001 Sb.). Povinnost opustit území České republiky přitom pravidelně představuje výrazný a obtížně napravitelný zásah do soukromého, resp. rodinného života.
6.
Navrhovatel poukazuje na přístup Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), který ve své judikatuře zohledňuje extrateritoriální účinky čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). ESLP připustil, že Úmluva sice nezakazuje státům regulovat vstup a pobyt cizinců, ale přijatá omezující opatření by měla být proporcionální ke sledovanému cíli. Konstatoval také, že neprodloužení víza k pobytu a vyhoštění může mít za následek vážný zásah do rodinného života. ESLP se také zabýval souladem zásahu do rodinného života s právem a tím, zda toto právo poskytovalo ochranu před svévolným zásahem, přičemž zárukou proti němu je mimo jiné existence přezkumu rozhodnutí nezávislým orgánem. Dále navrhovatel v této souvislosti znovu připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/07 (viz výše) o zrušení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., týkající se vyloučení přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který se na území České republiky zdržoval neoprávněně. Právní úprava by neměla činit neodůvodněné rozdíly mezi osobami ve srovnatelném postavení.
7.
Pro posouzení, zda bylo zasaženo některé ze základních práv cizince, je dle navrhovatele rozhodující, kde se cizinec v době podání žádosti nachází. Žádá-li o vízum na zastupitelském úřadě v zemi svého původu, jeho neudělení mu žádnou újmu způsobit nemůže, leda by měl na území žádaného státu rodinného příslušníka, s nímž by společný rodinný život nemohl realizovat jinde než na území tohoto státu. Jiná je ovšem situace, kdy cizinec na území přijímajícího státu legálně pobývá. Pak je pravděpodobné a logické, že si zde mohl rodinné zázemí a soukromý život vytvořit. Ten je nuceným vycestováním v případě neudělení víza vážně narušen, přičemž v případě tvrzení o dotčení základního práva musí stát soudní kontrolu příslušného správního rozhodnutí zajistit. Navíc v konkrétním případě paní R. pravděpodobně došlo k porušení zákona o pobytu cizinců, neboť vízum pro strpění jí vzhledem k existenci stanoviska Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestovat do země původu uděleno být mělo.
8.
Dle navrhovatele nelze ve prospěch ústavnosti napadeného ustanovení argumentovat tím, že cizincům se může dostat soudní ochrany v návaznosti na negativní výsledek azylového řízení či řízení o správním vyhoštění. Rozhodnutí o neudělení víza bez dalšího aktivuje vydání výjezdního příkazu, kdy je cizinec ve stanovené lhůtě povinen z České republiky vycestovat. Azylové řízení může cizinec zahájit při splnění dalších podmínek. Každopádně následný soudní přezkum azylových rozhodnutí je vymezen předmětem správních řízení a rozhodnutí o neudělení víza se v něm již přezkoumávat nebude. Obdobné platí i při přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění; podmínkou ovšem je, že cizinec nebude respektovat výjezdní příkaz a bude na českém území pobývat nelegálně, k čemuž jej nelze nutit. Každopádně ani zde nebudou přezkoumány důvody neudělení víza.
9.
Navrhovatel dále připomíná názory doktríny, která neexistenci soudního přezkumu vízových rozhodnutí kritizuje. Poukázal taktéž na to, že Česká republika patří k menšině evropských států, které neposkytují žádnou soudní ochranu proti neudělení víza; právní řády Rakouska, Litvy, Německa, Francie, Švédska, Finska, Velké Británie, Polska či Nizozemí soudní přezkum tohoto typu rozhodnutí v různých podobách znají.
II.
Stanovisko účastníků řízení a Ministerstva vnitra
10.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření zrekapitulovala průběh legislativního procesu a hlasování, které schválení napadené právní úpravy předcházely. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatá právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem. Posouzení ústavnosti úpravy nechává na úvaze Ústavního souduÚstavního soudu.
11.
Senát Parlamentu České republiky taktéž popsal proceduru přijímání dotčeného pravidla s tím, že předmětným napadeným ustanovením zákona o pobytu cizinců měl možnost se zabývat opakovaně, rozprava ani pozměňovací návrhy přímo k němu nikdy nesměřovaly. Kontinuálně s vládními návrhy se tak usnášel ve většinovém přesvědčení, že dosavadní dlouhodobě užívaný koncept právního řešení vyloučení rozhodnutí o neudělení víza ze soudního přezkumu je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními závazky. Taktéž Senát ponechává konečné rozhodnutí na úvaze Ústavního souduÚstavního soudu.
12.
S ohledem na materii návrhu považoval Ústavní soudÚstavní soud za účelné vyžádat stanovisko k obsahu návrhu navíc též od Ministerstva vnitra, které na daném úseku státní správy vykovává svou působnost. Ministr vnitra reagoval na výzvu sdělením, že současná právní úprava není v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“), Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ani mezinárodními závazky, a ke zrušení napadeného ustanovení zákona o pobytu cizinců proto nejsou dány důvody. Své stanovisko zdůvodnil následujícím způsobem.
13.
Nejprve se vyjádření věnuje konkrétnímu případu paní R., z něhož projednávaný návrh vzešel. Jmenovaná přicestovala do České republiky dne 14. 2. 2007 na základě víza k pobytu, jehož platnost končila dne 1. 3. 2007. Od 2. 3. 2007 zde pobývala na základě víza za účelem strpění s platností od 2. 3. 2007 do 29. 2. 2008. Dne 26. 10. 2007 bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky, v rámci tohoto řízení vydalo dne 29. 10. 2007 Ministerstvo vnitra závazné stanovisko k možnosti vycestování cizinky, podle něhož vycestování do země původu není možné. Řízení o správním vyhoštění bylo tedy pro odpadnutí důvodu dne 7. 11. 2007 zastaveno. Dne 12. 3. 2008 žádala paní R. o trvalý pobyt z důvodů zvláštního zřetele; žádost byla hodnocena jako nepřípustná a řízení zastaveno. Dne 19. 3. 2008 požádala o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU; žádost byla pro nedoložení náležitostí zamítnuta (Ministerstvu vnitra žádný rodinný příslušník z EU nebyl znám), jmenovaná podala proti rozhodnutí žalobu, o níž v době zpracování vyjádření ještě nebylo rozhodnuto. Dne 18. 8. 2008 podala jmenovaná žádost o vízum za účelem strpění, která byla dne 16. 9. 2008 zamítnuta (pozn.: právě proti tomuto rozhodnutí se paní R. pokoušela bránit před správními soudy, což vyústilo v návrh nyní projednávaný). Dne 10. 10. 2008 podala další žádost o vízum za účelem strpění pobytu, která byla opět zamítnuta. Dne 16. 10. 2008 podala paní R. žádost o mezinárodní ochranu, kteréžto řízení dosud probíhá. Popis ministerstvo končí konstatováním, že platná právní úprava poskytovala cizince v rámci všech vedených řízení dostatečné právní záruky pro účinnou ochranu jejích práv. V daných souvislostech ministerstvo ještě zmínilo okolnosti, za kterých paní R. v roce 2007 vycestovala a pobývala ve Spolkové republice Německo; již to samo o sobě mohlo mít za následek zánik platnosti prvého víza za účelem strpění, každopádně to znevěrohodnilo tvrzení o snaze žít v České republice se svou rodinou. K tomu pak dodává, že rodinu v pojetí stěžovatelky a argumentace návrhu tvoří otec a tři bratři, bez nichž však žila v Iráku dlouhou dobu a kteří ve smyslu zákona o pobytu cizinců nejsou nositeli oprávnění ke sloučení rodiny. Naopak manželu stěžovatelky v obdobném řízení povolen pobyt na území České republiky nebyl, když příslušné řízení skončilo odmítnutím jeho ústavní stížnosti. Dle ministerstva z popisovaného případu vyplývá, že stěžovatelka mohla na území České republiky původně pobývat nerušeně celý jeden rok. Měla pak možnost žádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění (§ 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů), případně v budoucnu za jiným účelem (§ 42 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 165/2006 Sb.); rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu ze soudního přezkumu vyloučeno není. Anebo měla cizinka žádat o udělení mezinárodní ochrany, čemuž by ostatně důvod podávání žádostí – obava z návratu do Iráku kvůli špatné bezpečnostní situaci – napovídal. Také závazné stanovisko k možnosti vycestování předpokládá další pobyt cizince na území České republiky v režimu zákona o azylu. Při zkoumání, zda je cizincům poskytována dostatečná záruka ochrany jejich práv v případě obavy z návratu do země původu, je třeba sledovat právní úpravu v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky v širším smyslu, tedy nejen zákon o pobytu cizinců, ale též zákon o azylu, který právě pro tento účel slouží primárně. Dvojkolejnost systému, tedy řešení téhož pobytového statusu cizinců nacházejících se v konkrétním postavení v obou předpisech, není účelná. Vízum za účelem strpění dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, je pak jen doplňkovým institutem, který má být užit v případech krátkodobých překážek vycestování v řádu měsíců.
14.
Soudní přezkum rozhodnutí o neudělení víza je napadeným ustanovením vyloučen záměrně, neboť jde o žádosti cizinců, kterým na území České republiky nesvědčí žádné pobytové oprávnění. Principiálně nejde o nutnost cizince vycestovat, ale otázku splnění podmínek pro udělení určitého typu pobytového oprávnění. Neudělení víza za účelem strpění samo o sobě není způsobilé zasáhnout práva cizince na ochranu života a zdraví či právo na rodinný život. Tak se může stát teprve navazujícím rozhodnutím o správním vyhoštění. Na rozdíl od navrhovatele se ministerstvo domnívá, že v řízení podle zákona o pobytu cizinců je diskreční pravomoc správního orgánu přínosem, neboť umožňuje větší individualizaci a chrání před rigidním uplatňováním zákonných podmínek. Umožňuje jednak ochránit cizince, jejichž případ se od ostatních liší, ale především zabránit, aby rozhodnutí správního orgánu bylo v rozporu se zájmy České republiky, což je právem chráněná hodnota stojící nad zájmem na ochranu soukromého a rodinného života cizince. Ministerstvo taktéž nesouhlasí, že soudní přezkum je jedinou možnou garancí zachování podmínek nediskriminace cizinců a zákazu svévole při rozhodování, a případnou vadu lze napravit i při využití opravných a dozorčích prostředků v rámci veřejné správy. Pokud jde o Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále též jen „komise“), jíž byl svěřen přezkum správních rozhodnutí o neudělení víza, ta je sice součástí organizační struktury ministerstva, ovšem její členové jsou na něm ve svém rozhodování nezávislí. Fakt, že neexistuje všeobecné přesvědčení o nutnosti soudního přezkumu, dokládá i nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), podle něhož mají neúspěšní žadatelé právo na odvolání (článek 32 odst. 3), ovšem na jaký typ opravného řízení, zda soudní či správní, nařízeno není.
III.
Dikce napadeného ustanovení, petit návrhu
15.
Ustanovení zákona o pobytu cizinců, jehož tučně zvýrazněná část je návrhem napadena, zní:
–
ve znění účinném do 31. 12. 2010 (tj. ve znění aplikovatelném na stěžovatelčinu věc):
Soudní přezkum
§ 171
(1)
Z přezkoumání soudem jsou vyloučena
a)
rozhodnutí o neudělení víza,
b)
rozhodnutí o odepření vstupu,
c)
zrušeno
d)
rozhodnutí o ukončení pobytu, pokud se cizinec před zahájením řízení o ukončení pobytu zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně,
e)
rozhodnutí o nevydání zelené karty.
(2)
Jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí o odepření vstupu nebo o správním vyhoštění po dobu platnosti předchozího rozhodnutí o jeho správním nebo soudním vyhoštění.
–
v platném znění (ve znění zákona č. 427/2010 Sb.):
Soudní přezkum
§ 171
Z přezkoumání soudem jsou vyloučena
a)
rozhodnutí o neudělení víza; to neplatí, jde-li o neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie,
b)
rozhodnutí o odepření vstupu; to neplatí, jde-li o odepření vstupu občanu Evropské unie nebo jeho rodinnému příslušníkovi,
c)
zrušeno
d)
rozhodnutí o ukončení pobytu, pokud se cizinec před zahájením řízení o ukončení pobytu zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně,
e)
rozhodnutí o nevydání zelené karty. Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí lze podat žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jímž se tato žádost zamítá jako zjevně nedůvodná.
IV.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele, ústavní konformita legislativního procesu
16.
Jak bylo uvedeno výše, ke zrušení je navrhováno ustanovení § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb. Ústavní soudÚstavní soud nejprve zkoumal, zda vůbec je podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o Ústavním soudu“) navrhovatel oprávněn takový návrh podat. Podle dikce citovaného ustanovení je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle článku 95 odst. 2 Ústavy. Předpokladem aktivní legitimace soudu je, že v řízení, které u něho probíhá, musí ke zrušení navrhované ustanovení aplikovat. Tento předpoklad zde naplněn není, neboť v předmětném řízení má Nejvyšší správní soud použít předpis ve znění do novely provedené zákonem č. 427/2010 Sb. Beze zbytku zde platí, co Ústavní soudÚstavní soud vyslovil v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/07 ze dne 22. 8. 2007 (dostupné na http://nalus.usoud.cz/): „I když se z pohledu navrhovatele může jednat o změnu, která není zásadní, Ústavní soudÚstavní soud za takto nastalé procesní situace není oprávněn se autoritativně vyjadřovat k ústavní konformitě ustanovení § 708 občanského zákoníku, ve znění po novele učiněné zákonem č. 107/2006 Sb., a to ani z pohledu názorů vyjádřených Ústavním soudemÚstavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), eventuálně názorů k tomuto nálezu prezentovaných v odlišných stanoviscích šesti soudců Ústavního souduÚstavního soudu [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 75/04 ze dne 13. 6. 2006 (N 119/41 SbNU 485; 452/2006 Sb.)]. K tomu, aby mohl soud zpochybnit ústavnost jakéhokoliv zákona či jeho části, je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace ve znění na daný případ dopadajícím. Tak tomu však v projednávané věci není“. Protože odpověď na předestřenou otázku stran oprávnění soudu podat takový návrh je negativní (byť si je Ústavní soudÚstavní soud vědom, že se změnila pouze struktura napadeného ustanovení a jeho obsah zůstal úplně stejný), musel návrh v této části hodnotit jako podaný někým zjevně k tomu neoprávněným a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jej z důvodu uvedeného v § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. V opačném případě by uplatňoval státní moc mimo meze stanovené zákonem (srov. čl. 2 odst. 3 a čl. 87 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny).
17.
Pro případ, že by Ústavní soudÚstavní soud nemohl o protiústavnosti ustanovení rozhodovat, neboť jeho nyní platné znění není na věc řešenou před Nejvyšším správním soudem aplikovatelné, žádá navrhovatel vyslovit protiústavnost § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010. Ústavní soudÚstavní soud se již k otázce možnosti přezkumu právních předpisů, které pozbyly platnosti, ve své judikatuře vyslovil opakovaně. Obecně tuto možnost připustil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001 (N 5/21 SbNU 29; 78/2001 Sb.), kde konstatoval, že „soudce obecného soudu je při rozhodování vázán zákonem a posuzuje soulad jiného právního předpisu se zákonem. Dojde-li však k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (tedy nikoli pouze v té době platný, ale také v té době již neplatný, avšak ještě aplikovatelný zákon), je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen předložit věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy). Z tohoto ustanovení pak Ústavní soudÚstavní soud dovodil svou povinnost o návrhu rozhodnout.“. Toto pravidlo později zpřesnily např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ze dne 28. 3. 2006 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.) či sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) tak, že ústavnost zrušeného či změněného zákona přezkoumá Ústavní soud za podmínky, že adresátem tvrzeného důvodu protiústavnosti je veřejná moc, a nikoliv subjekt soukromého práva. V nyní posuzované věci jde o výluku ze soudního přezkumu, adresátem tvrzené protiústavnosti je tedy státní moc. V tomto znění do 31. 12. 2010 bylo, respektive má být napadené ustanovení aplikováno. Předpoklady pro přezkoumání druhé části petitu jsou tedy splněny.
18.
Ústavní soudÚstavní soud se dále ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zabýval způsobem přijetí a vydání zákona o pobytu cizinců, resp. zákona č. 427/2010 Sb., jímž byla relevantní část zákona o pobytu cizinců novelizována. Z vyjádření obou účastníků, jakož i příslušných webových stránek (www.psp.cz) vyplývá, že Poslanecká sněmovna projednala jako tisk č. 204 vládní návrh zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Prvé čtení proběhlo dne 8. 6. 1999, druhé dne 13. 10. 1999 a třetí čtení dne 21. 10. 1999, kdy byl návrh zákona schválen většinou 177 poslanců ze 179 přítomných a postoupen Senátu. Ten jej na své 11. schůzi dne 11. 11. 1999 (usnesení č. 179) vrátil dolní komoře s pozměňovacími návrhy, když z 66 přítomných senátorů hlasovalo 59 pro vrácení, 1 byl proti a 6 se hlasování zdrželo. Napadeného ustanovení se pozměňovací návrhy netýkaly. Dne 30. 11. 1999 na své 43. schůzi Poslanecká sněmovna jednala o návrhu opětovně a schválila jej ve znění schváleném Senátem (usnesení č. 605); pro hlasovalo 171 z přítomných 172 poslanců. Prezident republiky zákon podepsal dne 14. 12. 1999 a dne 23. 12. 1999 byl zákon řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. Jako tisk č. 70 pak Poslanecká sněmovna projednala vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Prvé čtení proběhlo dne 21. 9. 2010, druhé dne 29. 10. 2010 a třetí čtení dne 9. 11. 2010, kdy byl návrh zákona schválen většinou 104 poslanců ze 169 přítomných a postoupen Senátu. Ten jej na své 2. schůzi dne 8. 12. 2010 (usnesení č. 25) vrátil dolní komoře s pozměňovacími návrhy, když ze 73 přítomných senátorů hlasovalo 71 pro vrácení a žádný nebyl proti. Napadeného ustanovení se pozměňovací návrhy netýkaly. Dne 21. 12. 2010 na své 11. schůzi Poslanecká sněmovna jednala o návrhu opětovně a schválila jej ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou (usnesení č. 260); pro hlasovalo 109 z přítomných 192 poslanců, 9 hlasovalo proti návrhu. Prezident republiky zákon podepsal dne 23. 12. 2010 a dne 30. 12. 2010 byl zákon řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů.
19.
Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že sledovaný zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
V.
Vlastní přezkum
20.
Ústavní soudÚstavní soud posoudil návrh a z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že k vyslovení protiústavnosti napadeného ustanovení zákona o pobytu cizinců není důvod.
21.
Nejprve je třeba připomenout, že Ústavní soudÚstavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). V řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů vystupuje v pozici tzv. negativního zákonodárce a jeho úkolem je posoudit ústavnost napadených právních předpisů či jejich vymezených částí, eventuálně posoudit, zda je možno napadené předpisy interpretovat a aplikovat ústavně konformním způsobem. Ústavní soudÚstavní soud přitom není oprávněn posuzovat vhodnost, účelnost či doktrinární čistotu právní normy, neboť tato kompetence přísluší vždy jen zákonodárci.
22.
Problematikou rozhodování o neudělení víza, eventuálně o neprodloužení víza ve vazbě na základní práva, se Ústavní soudÚstavní soud v minulosti již zabýval v řadě případů. Veškerá jeho dosavadní rozhodnutí stojí na tezi, že na udělení víza (a rovněž tak prodloužení doby platnosti víza) není právní nárok. Proto ani není důvod tato rozhodnutí vyjímat z dosahu pravidla vylučujícího jejich soudní přezkum. Tímto způsobem postupně judikovaly všechny senáty Ústavního souduÚstavního soudu.
23.
O ústavních stížnostech proti rozhodnutím vydaným ve věcech (ne)udělení či (ne)prodloužení víza rozhodoval Ústavní soudÚstavní soud v řízeních skončených usneseními sp. zn. II. ÚS 33/11 (stěžovatelem v této věci byl manžel paní R.) ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 2819/10 ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 2909/09 ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 394/06 ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 38/04 ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 17/04 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 65/04 ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 417/04 ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 219/04 ze dne 23. 6. 2004 (U 39/33 SbNU 591), sp. zn. III. ÚS 260/04 ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 290/04 ze dne 26. 5. 2004 (U 34/33 SbNU 539), sp. zn. IV. ÚS 85/04 ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 602/03 ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 99/04 ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 345/2000 ze dne 19. 12. 2000; usnesení, stejně jako všechna další v nálezu zmíněná rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz. Všechny stížnosti odmítl s tím, že neexistuje subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky. Každý stát si může sám rozhodnout, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Žádné z práv zakotvených v Listině nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Ustanovení čl. 14 odst. 4 Listiny takové právo garantuje pouze občanům České republiky (a nyní též unijním občanům), zatímco ostatní cizinci mají pouze právo svobodně území České republiky opustit (čl. 14 odst. 4 Listiny). Týž závěr vyslovil Ústavní soudÚstavní soud i v dalších obdobných řízeních dotýkajících se cizineckého práva, v nichž přezkoumával další kategorie rozhodnutí. Šlo přinejmenším o usnesení sp. zn. II. ÚS 2336/10 ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2332/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 2345/10 ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. I. ÚS 2318/10 ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2954/09 ze dne 17. 12. 2009 a zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 10/08 ze dne 12. 5. 2009 (N 115/53 SbNU 427; 229/2009 Sb.), bod 117: „Ústavní soudÚstavní soud se v minulosti jednoznačně vyjádřil k tomu, že Listina poskytuje soudní ochranu pouze tomu právu, které právní řád garantuje [nález sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), usnesení sp. zn. IV. ÚS 85/04 ze dne 13. 5. 2004]. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, neboť je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území ... Na udělení víza není dle výslovného znění zákona právní nárok (ustanovení § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Žádné z práv zakotvených v Listině nezakládá nárok cizinců na pobyt na území České republiky. Takové právo je dáno pouze občanům České republiky (po vstupu České republiky do Evropské unie též unijním občanům), a to čl. 14 odst. 4 Listiny zatímco odstavec 2 téhož článku, který se vztahuje na ostatní cizince, zakládá pouze jejich právo svobodně území České republiky opustit.“.
24.
Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o neudělení víza Ústavní soudÚstavní soud konstatoval (viz zejména výše již zmíněná usnesení sp. zn. II. ÚS 33/11, sp. zn. III. ÚS 2909/09 či sp. zn. I. ÚS 394/06), že „... ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony, přičemž však platí, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není; jak soudní řád správní formou kompetenčních výluk (§ 70 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní) tak i zvláštní zákony identifikují ,některé úkony správního orgánu‘, jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny, a tak tomu je i v případě správního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o neudělení víza [§ 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců]. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny nesmí sice být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny, avšak o takové právo v dané věci nejde, ...“.
25.
Dokonce již dvakrát (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 394/06 a sp. zn. I. ÚS 602/03) se Ústavní soudÚstavní soud zabýval návrhem na zrušení předmětného ustanovení o kompetenční výluce spojeným s ústavní stížností. Dospěl k závěru, že vzhledem k názorům výše rekapitulovaným nelze dovodit protiústavnost § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
26.
Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 26/07 (viz výše) Ústavní soudÚstavní soud pro rozpor s článkem 36 odst. 2 Listiny zrušil ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 161/2006 Sb., které vylučovalo ze soudního přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění cizinec zdržoval na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně. V odůvodnění konstatoval: „Ústavní soudÚstavní soud se nejprve zabýval souladem napadeného ustanovení s článkem 36 odst. 2 Listiny, podle kterého nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Toto právo je formulováno obecně, není omezeno na občany České republiky. Pokud by tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že je správním vyhoštěním možné zasáhnout do základních práv a svobod cizinců, bylo by nutné napadené ustanovení, které jeho soudní přezkum vylučuje, zrušit. ... Ačkoliv subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, Listina cizincům nepochybně zaručuje práva, která mohou být vyhoštěním dotčena. Jsou jimi například právo na život a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení (ustanovení čl. 6 a 7 Listiny), jež chrání cizince před vyhoštěním do země, kde by tato jeho práva byla ohrožena, anebo právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (článek 10 odst. 2), které může vyhoštění bránit, pokud by do něho bylo zasaženo nepřiměřeným způsobem ... Listina přitom nijak nerozlišuje mezi tím, zda se cizinec zdržuje na území České republiky oprávněně, či nikoliv, ...“.
27.
Shodně, pokud jde o přístup k výluce předmětných rozhodnutí ze soudního přezkumu, dosud judikoval i Nejvyšší správní soud. Z řady rozhodnutí lze jako příklad uvést rozsudek sp. zn. 2 As 87/2010 (www.nssoud.cz), podle něhož zákonné vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víza vychází z předpokladu, že jím nedochází k zásahu do základních práv a svobod. Žádný z článků Listiny nezakládá nárok (subjektivní právo) cizince na pobyt na území České republiky, neboť to je dáno pouze jejím občanům (článek 14 odst. 4). Rovněž žádný katalog mezinárodně chráněných lidských práv neobsahuje právo cizince na vstup a pobyt na území cizího státu; jisté mezinárodní garance jsou zachovány pouze v případech státem ukončeného pobytu cizince. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovateli, že rozhodnutím o neudělení víza k pobytu nad 90 dnů mohlo dojít k zásahu do jeho práva na život a do práva na rodinný a soukromý život, že by proto toto rozhodnutí mělo být podrobeno soudnímu přezkumu. Podmínky pro věcný přezkum žalobou napadeného rozhodnutí o neudělení víza tedy v daném případě nebyly dány, neboť stěžovatel nemá právní nárok na udělení víza. „Výluka rozhodnutí o neudělení víza ze soudního přezkumu není v rozporu s ústavním pořádkem, Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod k předložení návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu na zrušení předmětného ustanovení zákona o pobytu cizinců“. Podobně právní věta rozsudku sp. zn. 9 As 95/2008 (č. 1955/2009 Sb. NSS) zní: „Zamítnutí vstupu na území České republiky v podobě rozhodnutí o neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání představuje výkon diskreční moci státu, a pokud v daném případě není cizinci garantovaná soudní ochrana, nelze to považovat za rozporné s čl. 36 odst. 2 Listiny. Cizinci ústavně zaručené právo vstupu a pobytu na území České republiky nesvědčí, a proto samotné neudělení víza nemůže bez dalšího porušit jeho právo na rodinný život.“ V závěru odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že „... s ohledem na budoucí vývoj zejména komunitární právní úpravy nevylučuje, že pro futuro bude namístě se předmětnou soudní výlukou (a zejména jejími dopady) zabývat a hledat nová řešení.“. Stejně se k povaze vízových rozhodnutí a jejich přezkumu soudy vyjádřil též v rozsudku schváleném k publikaci sp. zn. 2 As 29/2003 (č. 224/2004 Sb. NSS).
28.
Podle čl. 36 odst. 2 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Do stejné oblasti směřuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy zaručující právo každého, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Ústavní soudÚstavní soud v první řadě konstatuje, že citovaný článek 36 odst. 2 Listiny (a obdobně rovněž čl. 6 odst. 1 Úmluvy) představuje obecnou garanci práva na spravedlivý proces, a tedy i soudního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy, leč zároveň poskytuje zákonodárci prostor, aby soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zákonem vyloučil. Ani formou zákona však není možno vyloučit přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
29.
Podstatná pro rozhodnutí o návrhu tedy je odpověď na otázku, zda může rozhodnutí o neudělení víza zasáhnout do některého základního práva či svobody garantované Listinou, resp. ústavním pořádkem. Pro výklad kompetenční výluky představující meze subjektivního veřejného práva na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy ve smyslu citovaného článku Listiny a při jejich používání musí být šetřeno jeho podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívány k jiným účelům, než pro které byly stanoveny. Nelze je interpretovat extenzivně, ale restriktivně, přičemž v pochybnostech o tom, zda určitý úkon může být předmětem přezkumu, či nikoliv, je vždy zapotřebí se přiklonit k závěru, že jej přezkoumat lze. Procesní právo ostatně nemá klást účastníkům řízení překážky, ale má poskytovat spravedlivou ochranu jejich subjektivním právům [viz nález sp. zn. III. ÚS 2556/07 ze dne 22. 7. 2009 (N 164/54 SbNU 93)].
30.
Jak plyne ze shora nastíněného přehledu relevantní judikatury, po celou dobu účinnosti zákona o pobytu cizinců je rozhodovací praxe Ústavního souduÚstavního soudu i Nejvyššího správního soudu ustálena na tom, že z Listiny ani z mezinárodních smluv o lidských právech neplyne cizincům právo na pobyt na území České republiky. Nemají tudíž ani nárok na udělení pobytového víza. V citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/07 (viz výše) Ústavní soud dovodil, že Listina garantuje cizincům práva, do nichž lze zasáhnout rozhodnutím o správním vyhoštění. Tomu odpovídal i výrok nálezu rušící příslušnou kompetenční výluku. Oproti věci nyní posuzované je zde ovšem zásadní odlišnost odpovídající rozdílnosti obou typů řízení. Podstatná je totiž odlišnost mezi důsledky rozhodnutí o správním vyhoštění a důsledky rozhodnutí o neudělení pobytového oprávnění, které jsou v případě správního vyhoštění příkřejší. Zatímco v případě správního vyhoštění se jedná o ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území (§ 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů), neudělení pobytového oprávnění (víza, včetně víza pro strpění) takové důsledky prima facie nemá. Nucené vycestování cizince, které by mohlo být spjato s porušením základních práv a svobod cizince, dějící se na podkladě rozhodnutí o správním vyhoštění podléhá soudnímu přezkumu, a to po účincích nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/07 (viz výše) bez omezení kritériem oprávněnosti pobytu. Přímým důsledkem neudělení víza není nucený návrat do domovského státu a s ním spojené riziko špatného zacházení či újmy v domovském státě. K tomu směřuje až rozhodnutí o správním vyhoštění. Bez vydání tohoto rozhodnutí nelze cizince vydat do domovského státu. Bude-li tak v budoucnu rozhodnuto, má cizinec zajištěn přístup k soudní ochraně prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění cizince má navíc – s výjimkou vyhoštění z důvodu ohrožení bezpečnosti státu – odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 161/2006 Sb.). S navrhovatelem lze souhlasit, že řízení o správním vyhoštění a řízení u udělení víza jsou řízení s různým předmětem a v řízení o správním vyhoštění se primárně nebudou přezkoumávat důvody neudělení víza. Ze zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, však nevyplývá (zejm. ustanovení § 171 a 172), že by byl žalobce nějak omezen v námitkách stran okolností neudělení víza, a i zjištěné pochybení správního orgánu při neudělení víza může založit procesní úspěch žalobce.
31.
Je pravda, že opuštění území může být nepřímým důsledkem rozhodnutí o neudělení víza, neboť cizinec nedisponuje titulem, na základě kterého by zde pobýval, a povinnost opustit území tedy vyplývá přímo z dikce samotného zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, (ustanovení § 17 a 65 a contrario). Platí ale, co bylo řečeno výše, tedy že ze strany státu dochází k donucení opustit území až v důsledku vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Při komplexním pohledu na vztah cizince a státu, resp. možnosti cizince bránit se administrativnímu postupu státu, je podstatné, že finální akt, který je skutečně reálně způsobilý – jak již Ústavní soudÚstavní soud v opakovaně zmíněném nálezu dovodil – zasáhnout některé právo z kategorie základních práv, může nechat podrobit kontrole nezávislého soudu. Sice tedy ne všechny dílčí kroky státní moci, ale ten klíčový ano. V rovině těchto úvah se pak jeví jako adekvátní a dostačující, proběhlo-li dané řízení v rovině administrativní. Taková procesní úprava nutně neznamená nepřijatelnou koncentraci moci u Ministerstva vnitra, resp. jeho organizační části. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 (viz výše) Ústavní soud konstatoval, že: „Nynější právní úprava totiž ve svých důsledcích znamená, že v procesu provádění bezpečnostní prověrky dochází ke značné koncentraci moci u jediného orgánu exekutivy, přičemž jeho rozhodnutí může citelně zasáhnout do individuální sféry prověřované osoby. Úřad provádějící bezpečnostní prověrku, jehož úkolem je ověření podmínek pro vydání osvědčení – a který tedy v tomto směru realizuje určitou ,službu‘ státu a jednoznačně reprezentuje jeho zájmy – totiž zároveň rozhoduje o vydání správního rozhodnutí i o opravném prostředku proti němu. Za situace, kdy neexistuje přezkum nezávislým a nestranným orgánem, je prověřovaná osoba prakticky podrobena vůli jediné instituce, kterou již z povahy věci nelze považovat za nezávislou či nestrannou. ... Je proto zřejmé, že napadená zákonná úprava (tj. § 73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb.) v zásadě odporuje samotnému smyslu článek 36 odst. 2 Listiny“. Ve zkoumané problematice cizineckého práva totiž předpoklad uvedeného závěru – neexistence přezkumu zásahu do individuální sféry nezávislým a nestranným orgánem – při komplexním pohledu na řízení splněn není. Nad rámec uvedeného lze dodat, že počínaje 1. 1. 2011 byl přezkum správních rozhodnutí o neudělení víza svěřen Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Ta sice je organizační součástí ministerstva a ministr vnitra jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy komise (§ 170a odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb.), ovšem její členové jsou ve svém rozhodování na ministerstvu nezávislí (odstavec 9 téhož ustanovení). Nezávislost rozhodování je posílena i organizačním uspořádáním komise; ta jedná a rozhoduje v tříčlenných senátech, přičemž většina členů senátu musí být odborníci, kteří nejsou zařazeni v ministerstvu (§ 170b zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb.).
32.
Pokud jde o argument, že rozhodnutí o neudělení víza může vést k porušení práv zaručených čl. 10 odst. 2 Listiny, neboť pobývá-li cizinec na území delší dobu, může si zde vytvořit rodinné pouto, lze též navázat na výše uvedené. Do soukromého a rodinného života může fakticky zasáhnout až rozhodnutí bezprostředně vedoucí k nucenému opuštění země, které teprve vytvořené vazby přetne. Samotné neudělení víza tento efekt nemá. Dokladem toho je i podkladový případ paní R., která přicestovala na území České republiky začátkem roku 2007, a od té doby bylo k jejím žádostem opakovaně rozhodnuto o neudělení víza. Přesto zde stále pobývá, a negativní rozhodnutí tudíž na její soukromé vazby zde vytvořené neměla vliv.
33.
Konkrétní kontrola ústavnosti se sice týká ustanovení právního předpisu použitého v určitém řízení, při přezkumu se však Ústavní soudÚstavní soud zabývá jeho obecnými dopady na právní vztahy, bez omezení reáliemi podkladového případu. Ty ale samozřejmě mohou, byť se v obecných souvislostech ustanovení neústavním být nejeví, jeho vadu odhalit. V podkladovém případě paní R. nic takového zjištěno nebylo. Naopak popis jejího případu a výčet řízení, která v jeho rámci proběhla, dokládá, že záruky poskytnuté jejím právům jsou dostatečně účinné. Platnost posledního uděleného víza za účelem strpění skončila dne 29. 2. 2008. A to je navíc vízum za účelem strpění pouze jakýmsi doplňkovým institutem, který má být užit zpravidla tehdy, deklarují-li osoby krátkodobé překážky bránící vycestování do země původu (viz § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů; důvodová zpráva za takové překážky příkladmo označila dlouhodobé upoutání na lůžko či čekání na dopravní spoj). Přesto se jmenovaná na území České republiky stále zdržuje a svůj pobyt se pokouší legalizovat cestou škály institutů nabízených jí zákonem o pobytu cizinců či zákonem o azylu. O všech těchto žádostech je vedeno příslušné řízení. Řízení o správním vyhoštění bylo v samém počátku vzhledem ke stanovisku Ministerstva vnitra o nemožnosti vycestování z důvodu bezpečnostní situace v domovské zemi zastaveno. Nic tedy nenaznačuje, že by nastavený model selhával a že by v podkladovém případě byla již ve fázi předcházející řízení o správním vyhoštění dotčena základní práva cizinky. Ústavní soudÚstavní soud tedy uzavírá, že na dosud traktovaném závěru, dle něhož v případě rozhodnutí o neudělení víza nemůže dojít k zásahu do základních práv a svobod, trvá. Je tudíž v kompetenci zákonodárce toto řízení vyloučit ze soudního přezkumu, aniž by se tím dostal do rozporu s dikcí článek 36 odst. 2 Listiny.
34.
Taktéž nebylo možno zcela odhlédnout od skutečnosti, že vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení by dopadlo i na víza neudělená cizincům žádajícím o ně v zahraničí, kterážto rozhodnutí ovšem nejsou způsobilá zasáhnout základní práva cizinců ani dle mínění navrhovatele.
35.
Uvedené důvody vedly Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že návrh je třeba podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítnout.
36.
Od ústního jednání bylo podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upuštěno, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a všichni účastníci s tímto postupem souhlasili.
Předseda Ústavního soudu:
v z. JUDr. Holländer v. r.
místopředseda
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujal k rozhodnutí pléna soudce Miloslav Výborný. |
Vyhláška č. 233/2012 Sb. | Vyhláška č. 233/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 4. 7. 2012, částka 81/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 401/2002 Sb., vyhlášky č. 565/2002 Sb., vyhlášky č. 251/2006 Sb., vyhlášky č. 368/2008 Sb.
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 4. 7. 2012
233
VYHLÁŠKA
ze dne 28. června 2012,
kterou se mění vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo vnitra v dohodě s Českým statistickým úřadem stanoví podle § 59 písm. c) zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 401/2002 Sb., vyhlášky č. 565/2002 Sb., vyhlášky č. 251/2006 Sb., vyhlášky č. 368/2008 Sb. a vyhlášky č. 442/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 11 odst. 2 se na konci bodu 6 tečka zrušuje a doplňuje se bod 7, který zní:
„7.
Voličský průkaz.“.
2.
V příloze č. 2 se doplňuje vzor tiskopisu 7, který zní:
387kB
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Ministr:
Kubice v. r. |
Nařízení vlády č. 229/2012 Sb. | Nařízení vlády č. 229/2012 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 170/2011 Sb.
Vyhlášeno 4. 7. 2012, datum účinnosti 4. 7. 2012, částka 81/2012, zrušeno 20. 1. 2027 (236/2024 Sb.)
* Čl. I - Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 170/2011 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 4. 7. 2012
229
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 19. června 2012,
kterým se mění nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 170/2011 Sb.
Vláda nařizuje podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 205/2002 Sb. a zákona č. 34/2011 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 7 odst. 8, § 11 odst. 2, § 11a odst. 2 písm. c), § 12 odst. 1 a 3 a § 13 zákona:
Čl. I
Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 170/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písm. a) se číslo „2“ nahrazuje číslem „3“.
2.
V § 4 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 11 zní:
„(2)
Na trh nebo do provozu nesmí být uvedena strojní zařízení uvedená v příloze č. 12 k tomuto nařízení11).
11)
Rozhodnutí Komise 2012/32/EU ze dne 19. ledna 2012, kterým se členským státům ukládá povinnost zakázat uvádění na trh řezacích příslušenství mulčovacího typu k přenosným křovinořezům.“.
Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 3 až 7.
3.
Doplňuje se příloha č. 12, která zní:
„Příloha č. 12 k nařízení vlády č. 176/2008 Sb.
STROJNÍ ZAŘÍZENÍ, KTERÁ NESMĚJÍ BÝT UVEDENA NA TRH NEBO DO PROVOZU
Řezací příslušenství mulčovacího typu k přenosným křovinořezům sestávající z více připojených kovových částí.“.
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
MUDr. Kuba v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 64/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 64/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Českou republikou změn a doplňků přiložených Předpisů Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Vyhlášeno 29. 6. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 2011, částka 34/2012
* Část 1 - Kapitola 1.1
* Část 2 - Kapitola 2.1
* Část 3 - Kapitola 3.1
* Část 5 - Kapitola 5.1
* Část 7 - 7.1.4.5 Pozměnit nadpis do tohoto znění:
* Část 8 - 8.1.2.1 (b) namísto „osvědčení o uložení kontejneru“ uvést „ osvědčení o uložení nákladu ve velkém kontejneru, vozidle nebo železničním vozu“.“
* Část 9 - 9.1.0.40.2.5 (e) (iii), 9.3.1.40.2.5 (e) (iii), 9.3.2.40.2.5 (e) (iii), 9.3.3.40.2.5 (e) (iii)
* 1\\. 1.2.1 Definice vykládce, (a) - Místo z vozidla uvést z dopravního prostředku
* 2\\. 1.2.1 Definice vykládce, (c) - Stávající znění nahradit
* 3\\. 1.4.3.7.1 (I) - Smazat nakládky a
* 4\\. 1.6.1.19 - Pro nové přechodné ustanovení, nahradit
* 5\\. 1.6.1.20 - Místo podle požadavků kapitoly 3.4 platných do 31. prosince 2010. uvést podle předpisů kapitoly 3.4 platných do 31. prosince 2010. Avšak v takovém případě smějí být ustanovení v 3.4.12 až 3.4.15 platná od 1. ledna 2011 používána od 1. ledna 2011. Pro účely
* 6\\. Po změně v 2.2.2.1.1 - Vložit
* 7\\. 2.2.9.1.10.3 - Za navrhovanou změnu, nahradit
* 8\\. Před změnu v 2.2.9.1.11 (související změna) - Vložit
* 9\\. 2.4.4.3.3 (a) - Místo L(E)C50 ≤ 1 mg/l uvést L(E)C50 ≤ 100 mg/l
* 10\\. 2.4.4.3.3 (b) - Místo L(E)C50(s) > 1 mg/l uvést L(E)C50(s) > 100 mg/l
* 11\\. 3.2.3, Tabulka C, UN 2672, druhá položka, sloupec (2) - Místo (více než 25 % amoniaku) uvést (ne více jak 25 % amoniaku)
* 12\\. 3.2.3, Tabulka C, UN 2672, druhá položka, sloupec (5) - Místo 8+N1 uvést 8+N3
* 13\\. 3.2.3, Tabulka C, UN 3494, všechny obalové skupiny, sloupec (5) - Místo ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, NEHOŘLAVÁ, TOXICKÁ uvést ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ
* 14\\. Strana 56, 3.2.3, po Tabulce C - Místo vývojového diagramu po Tabulce C uvést 3.2.3 Po Tabulce C
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 1. 2011
64
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že ve dnech 28. a 29. ledna 2010 byly v Ženevě na 4. zasedání Administrativního výboru Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN) přijaty změny a doplňky přiložených Předpisů Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)1).
Změny a doplňky přiložených Předpisů Dohody vstoupily v platnost na základě článku 20 odst. 5 Dohody dne 1. ledna 2011 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změn a doplňků přiložených Předpisů Dohody a jejich překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
Organizace spojených národů
ECE/ADN/9
Hospodářská a sociální rada
Distr.: rámcově
25\\. června 2010 Anglicky
Originál: anglicky a francouzský
Evropská hospodářská komise
Administrativní výbor Evropské dohody o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Návrh změn a doplňků k přílohám ADN
Na čtvrtém zasedání (Ženeva, 28.-29. ledna 2010), Administrativní výbor požádal sekretariát, aby vydal konsolidovaný seznam změn a doplňků k přílohám ADN přijatých Výborem pro otázky bezpečnosti a schválených Administrativním výborem na jeho druhém, třetím a čtvrtém zasedání, které vstoupí v platnost od 1. ledna 2011 (ECE/ADN/8, para. 19)
Současně bude konsolidovaný seznam rozeslán smluvním stranám k přijetí v souladu s Článkem 20 (4) ADN.
Část 1
Kapitola 1.1
1.1.3.2
Pozměnit (f) do tohoto znění:
„(f)
plynů obsažených v potravinách (kromě UN 1950), včetně sycených nápojů;“.
Doplnit následující nové pododstavce:
„(g)
plynů obsažených v míčích určených pro použití ve sportech; a
(h)
plynů obsažených v osvětlovacích žárovkách, pokud jsou zabaleny tak, že účinky rozletu při jakémkoli prasknutí žárovky budou omezeny na vnitřek kusu.“.
Kapitola 1.2
1.2.1
Pod nadpisem “Schválení”, v definici pojmu “Vícestranné schválení” vypustit poslední větu („Pojem „přes nebo do“ výslovně vylučuje...”).
V definicích pojmů „Bateriové vozidlo“ a „Vícečlánkový kontejner na plyn“ namísto „plynů třídy 2“ uvést „plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1“.
Pozměnit definici pojmu „Zbytky nákladu“ do tohoto znění:
„Zbytky nákladu“ kapalný náklad, který nemůže být vyčerpán z nákladních tanků nebo potrubí pomocí drenážního systému.“
V definici „EN (norma)“ namísto „(CEN - 36 rue de Stassart, B-1050 Brusel)“ uvést „(CEN, Avenue Marnix 17, B-1000 Brusel)“.
Pozměnit definici pojmu „Kartuše“ do tohoto znění:
„Plynová kartuše“ viz „Malá nádobka obsahující plyn;“.
V definici „GHS“ namísto „druhé“ uvést „třetí“ a namísto „ST/SG/AC.10/30/Rev.2“ uvést „ST/SG/AC.10/30/Rev.3“.
V definici pojmu „Vysokorychlostní ventil“ za slova „šíření plamene“ vložit slova „hořlavé směsi“.
Pozměnit definici pojmu „Nakládce“ do tohoto znění:
„Nakládce“ podnik, který:
(a)
nakládá balené nebezpečné věci, malé kontejnery nebo přemístitelné cisterny do dopravního prostředku nebo na dopravní prostředek, nebo do kontejneru; nebo
(b)
nakládá kontejner, kontejner pro volně ložené látky, MEGC, cisternový kontejner nebo přemístitelnou cisternu na dopravní prostředek; nebo
(c)
nakládá vozidlo nebo železniční vůz do plavidla nebo na plavidlo.“.
Vypustit definici pojmu „Kniha nákladů“.
V definici pojmu „Příručka zkoušek a kritérií“ namísto „čtvrté“ uvést „páté“ a text v závorce pozměnit na „(ST/SG/AC.10/11/Rev.5)“.
V definici pojmu „Nejvyšší provozní tlak“ na konci doplnit slova „nebo odlehčovacích (odpouštěcích) ventilů.“.
V definici pojmu „Nádoba tlaková“ před slova „a svazky lahví“ vložit slova „zásobníkové systémy s hydridem kovu“.
Pozměnit definici pojmu „Kaly“ do tohoto znění:
„Kaly směs zbytků nákladu s mycí vodou, rzí nebo usazeninami, která je nebo není vhodná k vyčerpání.“
Pozměnit definici pojmu „Malá nádobka obsahující plyn“ do tohoto znění:
„Malá nádobka obsahující plyn (plynová kartuše) nádoba na jedno použití, odpovídající příslušným požadavkům v 6.2.6 ADR, obsahující plyn nebo směs plynů pod tlakem. Může být vybavena ventilem;“.
Pozměnit definici pojmu „Drenážní systém (účinný)“ do tohoto znění:
„Drenážní systém (účinný) systém podle Přílohy II CDNI pro úplné vyprazdňování, je-li to možné, nákladních tanků a potrubí pro nakládku a vykládku, kromě zbytků nákladu;“
V definicích pojmů „Cisternový kontejner“ a „Cisterna přemístitelná“ namísto „látek třídy 2“ uvést „plynů, jak jsou definovány v 2.2.2.1.1“.
V definici pojmu „Vzorové předpisy OSN“ namísto „patnáctému“ uvést „šestnáctému“ a namísto „(ST/SG/AC.10/1/Rev.15)“ uvést: „(ST/SG/AC.10/1/Rev.16)“.
V definici pojmu „Železniční vůz“ doplnit na konci „(viz také bateriový železniční vůz, krytý železniční vůz, otevřený železniční vůz, železniční vůz s plachtou a cisternový železniční vůz)“.
Doplnit následující nové definice v abecedním pořadí:
„CDNI Úmluva o sběru, skladování a přijímání odpadů vzniklých během plavby po Rýnu a jiných vnitrozemských vodních cestách;“
„CIM Jednotná pravidla týkající se smlouvy o mezinárodní železniční nákladní přepravě (Přípojek B Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)), se změnami;“
„CMR Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (Ženeva, 19. května 1956), se změnami;“
„Motor na palivové články prostředek používaný k pohonu zařízení, který sestává z palivového článku a jeho zásoby paliva, ať už je tato zásoba paliva s palivovým článkem integrována, nebo je od něj oddělena, a zahrnuje veškeré příslušenství nutné k plnění své funkce;“
„Nádoba kryogenní, otevřená přepravitelná tepelně izolovaná nádoba na hluboce zchlazené zkapalněné plyny udržovaná na atmosférickém tlaku průběžným odvětráváním hluboce zchlazeného zkapalněného plynu;“
Související změna: Na konec definice pojmu „Nádoba kryogenní“ doplnit „(viz též „Nádoba kryogenní, otevřená“)“;
„Nádoba na kaly kovový sud určený ke shromažďování kalů, které jsou nevhodné pro čerpání;“
„Nádoba na zbytkové produkty cisterna, IBC, cisternový kontejner nebo přemístitelná cisterna určené ke shromažďování zbytkového nákladu, mycí vody, zbytků nákladu nebo kalů, které jsou vhodné pro čerpání.“
[Vložit následující dvě definice za definici Obal velký]
„Obal velký, opakovaně použitelný velký obal k opakovanému naplnění, který byl prohlédnut a shledán bez závad, které by mohly ovlivnit jeho schopnost vyhovět provozním zkouškám; tento pojem zahrnuje ty velké obaly, které se znovu naplňují stejným nebo podobným snášenlivým obsahem a jsou přepravovány v distribučních řetězcích řízených odesilatelem produktu;“
„Obal velký, rekonstruovaný kovový velký obal nebo velký obal z tuhého plastu, který:
(a)
je vyroben jako typ UN z typu jiného než typu UN; nebo
(b)
je rekonstruován z jednoho konstrukčního typu UN na jiný konstrukční typ UN.
Na rekonstruované velké obaly se vztahují tytéž požadavky ADR, které se vztahují na nové velké obaly téhož typu (viz též definici konstrukčního typu v 6.6.5.1.2 ADR);“
„Opakovaně použitelný velký obal viz Obal velký, opakovaně použitelný;“
„Palivový článek elektrochemický prostředek, který přeměňuje chemickou energii paliva na elektrickou energii, teplo a produkty reakce;“
„Přes nebo do pro přepravu látek třídy 7 znamená přes stát nebo do státu, v němž nebo do něhož je zásilka přepravována, ale výslovně vylučuje státy, „nad“ nimiž je zásilka přepravována letecky, pokud nejsou v těchto státech podle letového řádu žádné zastávky;“
„Rekonstruovaný velký obal viz Obal velký, rekonstruovaný;“
„Relativní hustota (nebo specifická hustota) vyjadřuje poměr hustoty látky k hustotě čisté vody při 3,98 °C (1000 kg/m3) a je bezrozměrná;“
„Tank na zbytkové produkty trvale zabudovaný tank určený ke shromažďování zbytkového nákladu, mycí vody, zbytků nákladu nebo kalů, které jsou vhodné pro čerpání;“
„Vykládce podnik, který:
(a)
snímá kontejner, kontejner pro volně ložené látky, MEGC, cisternový kontejner nebo přemístitelnou cisternu z vozidla; nebo
(b)
vykládá balené nebezpečné věci, malé kontejnery nebo přemístitelné cisterny z dopravního prostředku nebo kontejneru; nebo
(c)
vyprazdňuje nebezpečné věci z tanku (cisternového vozidla, snímatelné cisterny, přemístitelné cisterny nebo cisternového kontejneru) nebo z bateriového vozidla, MEMU nebo MEGC nebo z vozidla, velkého kontejneru nebo malého kontejneru pro přepravu ve volně loženém stavu nebo z kontejneru pro volně ložené látky;“
(d)
snímá vozidlo nebo železniční vůz z plavidla.“
„Zásobníkový systém s hydridem kovu samostatný kompletní systém pro akumulaci vodíku, včetně nádoby, hydridu kovu, zařízení pro vyrovnávání tlaku, uzavíracího ventilu, provozní výstroje a vnitřních komponentů, používaný pouze pro přepravu vodíku;“
Kapitola 1.3
1.3.1
V první větě na místo textu „musí absolvovat školení“ na „musí být vyškoleny“.
Doplnit následující nový druhý odstavec: „Zaměstnanci musí být vyškoleni podle 1.3.2 před převzetím odpovědností a smějí vykonávat činnosti, pro které jim dosud nebylo vyžadované školení poskytnuto, pouze pod přímým dohledem vyškolené osoby.“
1.3.2.2.1
V první větě namísto textu „Personál musí absolvovat podrobné školení“ uvést „personál musí být vyškolen“. Ve druhé větě namísto textu „personál musí být uvědoměn“ uvést „personál musí být seznámen“.
1.3.2.3
Změnit „personál musí být uvědoměn“ na „personál musí být seznámen“.
Vložit nový 1.3.2.4 v tomto znění:
„1.3.2.4
Školení musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením s ohledem na změny předpisů.“.
1.3.3
Pozměnit text pod nadpisem do tohoto znění:
„Záznamy o školeních absolvovaných podle této kapitoly musí být uchovávány zaměstnavatelem a musí být na požádání zpřístupněny zaměstnanci nebo příslušnému orgánu. Záznamy musí být zaměstnavatelem uchovávány po dobu stanovenou příslušným orgánem. Záznamy o školeních musí být ověřeny na počátku nového zaměstnání.“.
Kapitola 1.4
1.4.2
Pod nadpis vložit následující novou POZNÁMKU:
„POZNÁMKA 1: Někteří účastníci, kterým jsou v této kapitole ukládány bezpečnostní povinnosti, mohou být jedním a tímtéž podnikem. Činnosti a odpovídající bezpečnostní povinnosti účastníka mohou být převzaty také více podniky.“
Přečíslovat stávající POZNÁMKU na POZNÁMKU 2.
1.4.2.2.1
(b) Pozměnit do tohoto znění:
„(b)
přesvědčit se, že všechny informace předepsané v ADN ve vztahu k nebezpečným věcem, které se mají přepravovat, byly před přepravou odesilatelem poskytnuty, že je v plavidle předepsaná dokumentace, nebo pokud je namísto papírové dokumentace používán systém elektronického zpracování dat (EDP) nebo systém elektronické výměny dat (EDI), že jsou během přepravy k dispozici údaje způsobem, který je alespoň rovnocenný papírové dokumentaci;“.
1.4.2.2.2
Namísto „(a), (b) a (i)“ uvést „(a) a (b)“.
1.4.2.3.1
(a), (c), (e), (f), (g) a (h) Nahradit textem „(Vypuštěno)“.
1.4.2.3.2
Nahradit textem „(Vypuštěno)“.
1.4.2.3.3
Nahradit textem „(Vypuštěno)“.
Doplnit nový 1.4.3.6 v tomto znění:
„1.4.3.6
(Vyhrazeno)“.
Doplnit nový pododdíl 1.4.3.7 v tomto znění:
„1.4.3.7
Vykládce
POZNÁMKA: Vykládka v tomto pododdílu zahrnuje snímání, vykládku a vyprazdňování, jak je uvedeno v definici vykládce v 1.2.1.
1.4.3.7.1
V souvislosti s oddílem 1.4.1 vykládce musí zejména:
(a)
přesvědčit se, že jsou vykládány správné věci srovnáním příslušných informací v přepravním dokladu s informacemi na kusu, kontejneru, cisterně, MEMU, MEGC nebo dopravním prostředku;
(b)
před vykládkou a během ní překontrolovat, zda obaly, cisterna, dopravní prostředek nebo kontejner nejsou poškozeny do té míry, že by to ohrozilo vykládku. V tomto případě zajistit, aby se vykládka neprováděla, dokud nebudou učiněna patřičná opatření;
(c)
dodržet všechny příslušné předpisy týkající se vykládky;
(d)
ihned po vykládce cisterny, dopravního prostředku nebo kontejneru:
(i)
zajistit odstranění všech nebezpečných zbytků, které ulpěly na vnější straně cisterny, dopravního prostředku nebo kontejneru během vykládkového procesu; a
(ii)
při vykládce kusů zajistit uzavření ventilů a otvorů pro prohlídky;
(e)
zajistit, aby bylo provedeno předepsané vyčištění a dekontaminace dopravních prostředků nebo kontejnerů;
(f)
zajistit, aby kontejnery, vozidla a železniční vozy po jejich úplném vyložení, vyčištění a dekontaminaci už nebyly označeny podle kapitoly 5.3;
Dodatečné povinnosti týkající se vykládky nákladních tanků
(g)
před vykládkou nákladních tanků tankového plavidla vyplnit svou část kontrolního listu uvedeného v 7.2.4.10;
(h)
ujistit se, že byla v přední a zadní části plavidla učiněna opatření týkající se vhodných prostředků pro evakuaci v případě nouzové situace;
(i)
ujistit se, že je, pokud je předepsán v 7.2.4.25.5, v plynovém kompenzačním nebo zpětném potrubí lapač plamenů, aby chránil plavidlo proti detonacím a čelům plamenů ze strany břehu;
(j)
ujistit se, že vykládka probíhá v souladu s instrukcemi pro nakládku a vykládku zmíněnými v 9.3.2.25.9 nebo 9.3.3.25.9 a že tlak v místě připojení plynového kompenzačního potrubí nebo plynového zpětného potrubí nepřekračuje otevírací tlak vysokorychlostního ventilu;
(k)
ujistit se, že těsnění, kterými opatřil spojovací přírubu k napojení potrubí pro nakládku a vykládku mezi plavidlem a břehem, je z materiálu, který nebude poškozen nákladem ani nezpůsobí rozklad nákladu ani s ním nebude vytvářet škodlivé nebo nebezpečné sloučeniny;
(l)
ujistit se, že je během celé doby trvání nakládky a vykládky zajištěn trvalý a náležitý dozor;
(m)
ujistit se, že je možné během vykládky pomocí čerpadla na plavidle vypnout toto čerpadlo ze břehu;
Dodatečné povinnosti týkající se vykládky nebezpečných tuhých látek volně ložených v plavidlech
(n)
ujistit se, že byla v přední a zadní části plavidla učiněna opatření týkající se vhodných prostředků pro evakuaci v případě nouzové situace.“
1.4.3.7.2
Jestliže vykládce používá služeb jiných účastníků (provádějících čištění, dekontaminaci atd.), musí provést patřičná opatření k tomu, aby byly dodrženy předpisy ADN.“
Kapitola 1.6
1.6.1.1
Namísto „2009“ uvést „2011“ a namísto „2008” uvést „2010”.
1.6.1.2
Pozměnit do tohoto znění:
„1.6.1.2
(Vypuštěno)“.
1.6.1.4
Vložit nové přechodné ustanovení v tomto znění:
„1.6.1.4
Písemné pokyny, které splňují požadavky oddílu 5.4.3 platné do 31. prosince 2010, smějí být dále používány až do 31. prosince 2012.“
Namísto „1.6.1.4-1.6.1.7 (Vyhrazeno)“ uvést „1.6.1.5-1.6.1.7 (Vyhrazeno)“.
1.6.1.8
Na konec doplnit: „pokud jsou splněny požadavky uvedené v 5.3.2.2.1 a 5.3.2.2.2, že tabulka, čísla a písmena musí zůstat upevněny bez ohledu na orientaci vozidla nebo železničního vozu“.
1.6.1.13
Pozměnit do tohoto znění:
„1.6.1.13
(Vypuštěno)“.
1.6.1.14
Pozměnit do tohoto znění:
„1.6.1.14
IBC vyrobené před 1. lednem 2011 a odpovídající konstrukčnímu typu, který neprošel vibrační zkouškou podle 6.5.6.13 ADR, nebo který nemusel splňovat kritéria odstavce 6.5.6.9.5 (d) ADR v době, kdy byl podroben zkoušce volným pádem, smějí být dále používány.“.
1.6.1.17
a 1.6.1.18 Pozměnit do tohoto znění:
„1.6.1.17
a 1.6.1.18 (Vypuštěno)“.
Doplnit následující nová přechodná ustanovení:
„1.6.1.19
Ustanovení týkající se klasifikace látek ohrožujících životní prostředí platná do 31. prosince 2010 smějí být používána až do 31. prosince 2012.
1.6.1.20
Bez ohledu na požadavky kapitoly 3.4 platné od 1. ledna 2011, nebezpečné věci balené v omezených množstvích, jiné než ty, jimž je ve sloupci (7a) tabulky A kapitoly 3.2 přiřazena číslice „0“, smějí být dále přepravovány až do 30. června 2015 podle předpisů kapitoly 3.4 platných do 31. prosince 2010.
1.6.7.1.2
Na konec odstavce (b) vložit tento text:
„Pokud ve všeobecných přechodných ustanoveních v 1.6.7.2 není za „N.R.M.“ stanoveno datum, rozumí se N.R.M. po 26. květnu 2000. Pokud v dodatečných přechodných ustanoveních v 1.6.7.3 není datum stanoveno, rozumí se N.R.M. po 26. květnu 2000.“
1.6.7.2.1.1
Tabulku 1.6.7.2.1.1 nahradit následující tabulkou:
„1.6.7.2.1.1 | Tabulka všeobecných přechodných ustanovení: přeprava suchého nákladu
---|---
ustanovení| předmět| platnost a komentář
9.1.0.12.1| Větrání nákladních prostorů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Každý nákladní prostor musí mít dostatečné přirozené nebo umělé větrání; pro náklad látek ve třídě 4.3 musí být každý nákladní prostor vybaven nuceným větráním. Zařízení, použitá pro tento účel, musejí být konstruovaná tak, aby do nákladního prostoru nemohla vniknout voda.
9.1.0.12.3| Větrání servisních prostorů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.1.0.17.2| Plynotěsné uzavření otvorů přepravních prostorů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Otvory obytných prostorů, kormidelny a přepravních prostorů musí mít možnost těsného uzavření.
9.1.0.17.3| Vstupy a otvory v chráněné oblasti| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Otvory motorových a provozních prostorů a přepravních prostorů musí mít možnost těsného uzavření.
9.1.0.31.2| Vstupy vzduchu pro motory| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.1.0.32.2| Vzduchové trubky 50 cm nad palubou| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.1.0.34.1| Umístění výfukových potrubí| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.1.0.35| Odsávací čerpadla ve chráněném prostoru| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
V případě přepravy látek ve třídě 4.1, UN 3175, všech látek ve třídě 4.3 v nákladním prostoru nebo nebalených, a polymerických perel, expandovatelných, ve třídě 9, UN 2211 se musí odsávání nákladních prostorů realizovat výhradně pomocí odsávací instalace, umístěné ve chráněném prostoru. Odsávací instalace, umístěná nad strojovnou, musí být uzavřená.
9.1.0.40.1| Protipožární hasicí přístroje, dvě čerpadla atd.| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.1.0.40.2| Protipožární hasicí systémy, trvale upevněné v motorovém prostoru| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.1.0.41 v souvislosti
s 7.1.3.41| Oheň a nekryté světlo| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Výstupy komínů musejí být umístěné nejméně 2 metry od nejbližšího bodu na poklopových dveřích nákladního prostoru. Topné a kuchyňské systémy se mohou povolovat pouze v kovových obytných prostorech a kormidelnách.
Ovšem:
\\- Topná zařízení využívající kapalné palivo s bodem vzplanutí nad 55 °C mohou být povolena ve strojovnách.
\\- Ústřední ohřívací bojlery, vyhřívané tuhými palivy, se mohou povolovat v prostorách položených pod palubou a přístupných pouze z paluby.
9.2.0.31.2 | Vstupy vzduchu pro motory | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.2.0.34.1 | Umístění výfukových potrubí | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.2.0.41 v souvislosti s 7.1.3.41 | Oheň a nekryté světlo | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Výstupy komínů musejí být umístěné nejméně 2 metry od nejbližšího bodu na poklopových dveřích nákladního prostoru. Topné a kuchyňské systémy se mohou povolovat pouze v kovových obytných prostorech a kormidelnách.
Ovšem:
\\- Topná zařízení využívající kapalné palivo s bodem vzplanutí nad 55 °C mohou být povolena ve strojovnách.
\\- Ústřední ohřívací bojlery, vyhřívané tuhými palivy, se mohou povolovat v prostorách položených pod palubou a přístupných pouze z paluby.
1.6.7.2.2.2
Tabulku 1.6.7.2.2.2 nahradit následující tabulkou:
1.6.7.2.2.2 | Tabulka všeobecných přechodných ustanovení: tanková plavidla
---|---
ustanovení| předmět| platnost a komentář
1.2.1| Elektrická zařízení s omezeným nebezpečím výbuchu| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
\\- Elektrická zařízení, která v průběhu normální činnosti nevytvářejí jiskry nebo nevykazují teploty povrchu překračující 200°C, nebo
\\- Elektrická zařízení s pouzdrem chráněným rozprašovanou vodou, která v průběhu normální činnosti nebo nevykazují teploty povrchu překračující 200°C.
1.2.1| Volný nákladní prostor| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038 pro plavidla typu „N otevřená“, jejichž volné nákladní prostory obsahují pomocná zařízení a která přepravují pouze látky třídy 8 s poznámkou 30 ve sloupci (20) tabulky C v kapitole 3.2.
1.2.1| Zachycovač plamene. Zkouška podle normy EN 12874:1999| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Zachycovač plamene musí být v typu schváleném kompetentním úředním orgánem pro předepsané použití.
1.2.1| Vysokorychlostní větrací ventil podle normy EN 12874:1999| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení po 31. prosinci 2034 Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Vysokorychlostní větrací ventil musí být v typu schváleném kompetentním úředním orgánem pro předepsané použití.
7.2.2.6| Ověřený systém pro detekci plynů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
7.2.2.19.3| Plavidla používaná pro pohon| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
7.2.3.20| Použití přehradových skříní pro vyvážení balastem| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Na palubách provozovaných plavidel se mohou přehradové skříně plnit vodou v průběhu vykládání, za účelem vyvážení a pro umožnění bezezbytkového odtoku, pokud to je možné.
7.2.3.20.1| Balastní voda. Ochrana před plnění přehradových skříní vodou| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Přehradové skříně je možné plnit balastní vodou jen v tom případě, pokud jsou nákladní tanky prázdné.
7.2.3.20.1| Ověření stabilizace v případě netěsnosti ve spojení s balastní vodou| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu G a typu N
7.2.3.31.2| Motorová vozidla pouze mimo nákladový prostor| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Vozidla se nesmějí startovat na palubě.
7.2.3.51.3| Živé zásuvky| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010 pro plavidla typu G a typu N
7.2.4.22.3 | Odběr vzorků z jiných otvorů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se na palubách otevřených plavidel typu N smějí otevírat nákladní tankové prostory v průběhu nakládky pro kontrolu a pro odběr vzorků.
9.3.2.0. 1 (c)
9.3.3.0. 1 (c) | Ochrana parního potrubí proti korozi | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.1.0. 3 (d)
9.3.2.0. 3 (d)
9.3.3.0. 3 (d) | Materiál odolný proti ohni v ubytovacích prostorech a v kormidelně | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.8.1 | Pokračování třídy | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená se zachycovači plamene a plavidla typu N otevřená
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Pokud není stanoveno jinak, tak typ konstrukce, síla, podřízené dělení, výbava a převody plavidla musejí odpovídat nebo se musejí rovnat konstrukčním požadavkům pro klasifikaci nejvyšší třídy od uznané klasifikační společnosti.
9.3.1.10.2 9.3.2.10.2 9.3.3.10.2 | Jícnové roubení dveří, atd. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel, s výjimkou plavidel typu N otevřený, platí následující požadavky:
Do tohoto data tento požadavek je možné splnit připravením svislých ochranných stěn ve výšce větší nebo rovné 0,50 m. Na palubách provozovaných plavidel o délce pod 50,00 m je možné výšku 0,50 m snížit na 0,30 m u průchodů vedoucích na palubu.
9.3.1.10.3 9.3.2.10.3 9.3.3.10.3 | Výška rámů otvorů pro vchod a otvorů nad úrovní paluby | N.R.M. od 1.ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
9.3.1.11.1 (b) | Poměr délky a průměru u tlakových tankových plavidel | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.11.1 (d) | Omezení délky tankových plavidel | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (a) | Uspořádání nákladních tanků.
Vzdálenost mezi nákladovými nádržemi a bočnicemi. Výška hřbetnic, distančních kusů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu G, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977.
9.3.1.11.2 (a) | Uspořádání nákladních tanků.
Vzdálenost mezi nákladovými nádržemi a bočnicemi. Výška hřbetnic, distančních kusů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel, jejichž kýl byl položený po 31. prosinci 1976, platí následující požadavky:
Pokud je objem nádrže větší než 200 m3, nebo kde je poměr délky k průměru menší než 7 ale větší než 5, tam musí být trup v oblasti nádrže takový, aby v případě kolize zůstala nádrž, pokud to je možné, nepoškozená. Tento požadavek je možné brát jako splněný, pokud plavidlo v prostoru nádrže:
\\- má dvojitý trup s odlehlostí nejméně 80 cm mezi bočním pláštěm a podélným pažením lodního prostoru.
\\- nebo pokud je plavidlo zkonstruované takto:
(a) Mezi průchozí palubou a horní částí podlažních desek jsou v pravidelných intervalech nepřevyšujících 60 cm umístěné boční podélníky.
(b) Boční podélníky musejí být podepřené síťovým rámem, s mezerami nepřevyšujícími 2,00 m. Výška síťového rámu nesmí být nižší než 10 % hloubky a v jakémkoliv případě nesmí být menší než 30 cm. Musejí být vybavené čelní deskou z ploché oceli, která má příčný průřez nejméně 15 cm2.
c) Boční podélníky podle bodu a) musejí mít stejnou výšku jako síťový rám a musejí být doplněné čelní deskou z ploché oceli, která má příčný průřez nejméně 7,5 cm2.
9.3.1.11.2 (a) | Vzdálenost mezi sacími přítoky a podlažními deskami | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (b) 9.3.2.11.2 (b) 9.3.3.11.2 (a) | Upevnění nákladních tanků | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (c) 9.3.2.11.2 (c) 9.3.3.11.2 (b) | Kapacita sacího přítoku | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (d) 9.3.2.11.2 (d) | Boční podélníky mezi trupem a nákladovými nádržemi | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.3 (a) | Koncová přepážka nákladového prostoru s izolací
„A-60“.
Vzdálenost o velikosti 0,50 metru od nákladních tanků ve volném přepravním prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.2.11.3 (a) 9.3.3.11.3 (a) | Šířka přehradových skříní 0,60 metru
Volné nákladní prostory s přehradovými skříněmi nebo s přepážkami izolovanými izolací „A60“
Odlehlost o velikosti 0,50 metru od nákladních tanků ve volném přepravním prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Typ C: minimální šířka kofrdamů je 0,50 m;
Typ N: minimální šířka kofrdamů je 0,50 m, na palubách plavidel s vlastní hmotností do 150 t je tato hodnota 0,40 m;
Typ N otevřený: kofrdamy se nemusejí vyžadovat při celkové hmotnosti do 150 t. Odlehlost mezi nákladovými nádržemi a koncovými přepážkami nákladového prostoru musí být minimálně 0,40 m.
9.3.3.11.4 | Průchody přes koncové přepážky nákladových prostorů | N.R.M. od 1. ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977
9.3.3.11.4 | Vzdálenost mezi potrubím a dnem | N.R.M. od 1. ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
9.3.3.11.4 | Uzavírací zařízení plnicího a vyprazdňovacího potrubí vycházejícího z nákladního tanku | N.R.M. od 1.ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
9.3.3.11.6 (a) | Tvar přehradové skříně upravený jako prostor čerpadla | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977
9.3.3.11.7 | Vzdálenost mezi nákladními tanky a vnější stěnou plavidla | N.R.M. od 1. ledna 2001
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
9.3.3.11.7 | Šířka dvojité obšívky | N.R.M. od 1. ledna 2010
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
9.3.3.11.7 | Vzdálenost mezi sacím přítokem a spodními prostory | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
9.3.3.11.8 | Uspořádání servisních prostorů v nákladovém prostoru pod palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.11.8 9.3.3.11.9 | Rozměry otvorů pro přístup do prostor v rámci nákladové plochy | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.11.8 9.3.2.11.10 9.3.3.11.9 | Interval mezi zesilujícími prvky. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.2.12.1 9.3.3.12.1 | Větrací otvory v nákladových prostorech | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.12.2 9.3.3.12.2 | Větrací systémy ve dvojitých prostorech trupu a ve dvojitých spodních prostorech | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.12.3 9.3.2.12.3 9.3.3.12.3 | Výška vzduchových vstupů nad palubou pro servisní prostory, umístěné pod palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.12.6 9.3.2.12.6 9.3.3.12.6 | Vzdálenost větracích vstupů od nákladového prostoru | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.12.6 9.3.2.12.6 9.3.3.12.6 | Trvale nainstalované plamenové ochrany. | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.3.12.7 | Ověření zachycovačů plamene | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018 pro plavidla typu N, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977
9.3.1.13
9.3.3.13 | Všeobecná stabilita | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.13.3 odstavec 2 | Stabilita (celková) | N.R.M. od 1. ledna 2007
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.14
9.3.3.14 | Narušení stability | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.2.14.2 | Podélná stabilita (nepoškozeného plavidla) | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.15 | Stabilita (v případě poškození) | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.15 | Stabilita po poškození | N.R.M. od 1. ledna 2007
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.16.1 9.3.3.16.1 | Vzdálenost otvorů motorových prostorů od nákladové plochy | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.16.1 | Vnitřní spalovací motory vně nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.16.2 9.3.3.16.2 | Závěsy dveří směřující do nákladové plochy | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977, kde by mohly změny omezovat jiné velké otvory.
9.3.3.16.2 | Motorové prostory přístupné z paluby | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.17.1 9.3.3.17.1 | Obytné prostory a kormidelna vně nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977, za předpokladu, že neexistuje žádné spojení mezi kormidelnou a jinými uzavřenými prostory
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla o délce do 50 metrů, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977, a jejichž kormidelny jsou umístěné v nákladovém prostoru, i když to poskytuje přístup k jiným uzavřeným prostorům, pokud je bezpečnost zajištěná patřičnými servisními požadavky kompetentních úředních míst.
9.3.3.17.1 | Obytné prostory a kormidelna vně nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.17.2 9.3.2.17.2 9.3.3.17.2 | Uspořádání vstupů a otvorů v čelních nadřazených strukturách | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.17.2 9.3.2.17.2 9.3.3.17.2 | Vstupy směřující k nákladovému prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla o délce do 50 metrů, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977, pokud zde byly nainstalované protiplynové ochrany.
9.3.3.17.2 | Vstupy a otvory | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená
9.3.3.17.3 | Vstupy a otvory musejí mít možnost uzavření | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.17.4 9.3.3.17.4 | Vzdálenost otvorů od nákladové plochy | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.17.5
(b), (c) | Ověření průchodek hřídele a zobrazení pokynů. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.17.6
9.3.3.17.6 | Čerpadlové prostory pod palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Čerpadlové prostory pod palubou musejí
\\- splňovat požadavky pro servisní prostory:
\\- pro plavidla typu G: 9.3.1.12.3
\\- pro plavidla typu N: 9.3.3.12.3;
\\- být vybaveny systémem plynových detektorů podle bodu 9.3.1.17.6 nebo 9.3.3.17.6.
9.3.2.20.2 9.3.3.20.2 | Nasávací ventil | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
o 31. prosinci 2018
9.3.3.20.2 | Plnění přehradových skříní pomocí čerpadla | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018 pro plavidla typu N otevřená
9.3.2.20.2 9.3.3.20.2 | Plnění přehradových skříní v době do 30 minut | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.3.21.1 (b) | Indikátor úrovně kapaliny | N.R.M. od 1.ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018 pro plavidla typu N otevřená se zachycovačem plamene a typu N otevřená
Do tohoto data na palubě plavidel v provozu a vybavených otvory pro měření, tyto otvory musí:
\\- být umístěny tak, aby stupeň naplnění mohl být měřen s pomocí měrné tyče;
\\- být vybaveny automatickým uzávěrem.
9.3.3.21.1 (g) | Vzorkovací otvor | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.21.4 9.3.2.21.4 9.3.3.21.4 | Nezávislé výstražné zařízení pro úroveň kapaliny | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.21.5 (a) 9.3.2.21.5 (a) 9.3.3.21.5 (a) | Zásuvka v blízkosti pobřežních přípojek a odpojení lodního čerpadla | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.21.5 (b) 9.3.2.21.5 (b) 9.3.3.21.5 (d) | Zařízení pro vypnutí lodního čerpadla ze břehu | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2006
9.3.2.21.5 (c) | Rychlouzavírací zařízení pro přerušení zásobování | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2008
9.3.1.21.7 9.3.2.21.7 9.3.3.21.7 | Podtlakové nebo přetlakové výstrahy v nákladních tancích pro přepravu látek, které nemají poznámku 5 ve sloupci (20) v tabulce C v kapitole 3.2. | N.R.M. od 1.ledna 2001
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.21.7 9.3.2.21.7 9.3.3.21.7 | Teplotní výstraha v nákladních tancích | N.R.M. od 1.ledna 2001
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.22.1 (b) | Výška umístění nad palubou otvorů nákladních tanků | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.22.1 (b) | Otvory nákladního tanku 0,50 m nad palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977.
9.3.1.22.4 | Ochrana proti tvorbě jisker u zavíracích zařízení | N.R.M. od 1.ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.22.3 9.3.2.22.4 (b) 9.3.3.22.4 (b) | Poloha výstupů ventilů nad palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.2.22.4 (b) 9.3.3.22.4 (b) | Nastavení tlaku u vysokorychlostních větracích ventilů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.3.23.2 | Tlaková zkouška pro nákladní tanky | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977, pro které se vyžaduje tlaková zkouška s tlakem 15kPa (0,15 bar). Do tohoto data je zkušební tlak 10kPa (0,10 bar) dostačující.
9.3.3.23.2 | Tlaková zkouška pro nákladní tanky | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro kalová plavidla provozovaná před 1. lednem 1999. Do tohoto data je zkušební tlak 5 kPa (0,05 bar) dostačující.
9.3.3.23.3 | Tlaková zkouška potrubí pro nakládání a vykládání | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení nejpozději
do 1. ledna 2039 pro kalová plavidla provozovaná před 1. lednem 1999. Do tohoto data je zkušební tlak 400 kPa (4 bar) dostačující.
9.3.2.25.1 9.3.3.25.1 | Rychlé odstavení nákladových čerpadel | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.25.1 9.3.2.25.1 9.3.3.25.1 | Vzdálenost čerpadel atd. od ubytovacích prostor atd. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.25.2 (d) 9.3.2.25.2 (d) | Potrubí pro nakládku a vykládku jsou umístěná na palubě | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.25.2 (e) 9.3.2.25.2 (e) 9.3.3.25.2 (e) | Vzdálenost pobřežních přípojek od ubytovacích prostor atd. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.2.25.2 (i) | Nakládací a vykládací potrubí ani parní potrubí nesmějí mít flexibilní spoje s posuvnými těsněními. | N.R.M. od 1. ledna 2009
Na plavidlech v provozu majících spoje s posuvnými těsněními se po obnovení schvalovacího osvědčení po 31. prosinci 2008 již nesmějí přepravovat látky s toxickými nebo žíravými vlastnostmi (viz sloupec (5) tabulky C kapitoly 3.2, nebezpečí 6.1 a 8).
Plavidla v provozu s obnovením schvalovacího osvědčení po 31. prosince 2018 nesmějí mít flexibilní spoje s posuvnými těsněními.
9.3.3.25.2 (h) | Nakládací a vykládací potrubí ani parní potrubí nesmějí mít flexibilní spoje s posuvnými těsněními. | N.R.M. od 1. ledna 2009
Na plavidlech v provozu majících spoje s posuvnými těsněními se po obnovení schvalovacího osvědčení po 31. prosinci 2008 již nesmějí přepravovat látky s žíravými vlastnostmi (viz sloupec (5) tabulky C kapitoly 3.2, nebezpečí a 8).
Plavidla v provozu s obnovením schvalovacího osvědčení po 31. prosince 2018 nesmějí mít flexibilní spoje s posuvnými těsněními.
9.3.3.25.8 (a) | Balastové nasávací trubky jsou umístěné v nákladovém prostoru, ale vně nákladního tanku. | N.R.M
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018.
9.3.2.25.9 9.3.3.25.9 | Nakládací a vykládací proud | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.3.25.12 | Ustanovení 9.3.3.25.1 (a) a (c), 9.3.3.25.2 (e), 9.3.3.25.3 a 9.3.3.25.4 se neaplikují s výjimkou plavidla typu N otevřené, které přepravuje žíravé látky (viz kapitolu 3.2, tabulku C, sloupec (5), nebezpečí 8). | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Tato časová mez se týká pouze plavidla typu N otevřené, které přepravuje žíravé látky (viz kapitolu 3.2, tabulku C, sloupec (5), nebezpečí 8).
9.3.1.31.2 9.3.2.31.2 9.3.3.31.2 | Vzdálenost vstupu vzduchu do motoru od nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.31.4 9.3.2.31.4 9.3.3.31.4 | Teplota vnějších částí motorů atd. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Teplota vnějších částí nesmí překročit 300 °C.
9.3.1.31.5 9.3.2.31.5 9.3.3.31.5 | Teplota v motorovém prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Teplota v motorovém prostoru nesmí překročit 45 °C.
9.3.1.32.2 9.3.2.32.2 9.3.3.32.2 | Otvory vzduchových potrubí 0,50 m nad palubou | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
9.3.3.34.1 | Výfukové potrubí | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.35.1 9.3.3.35.1 | Odsávací a balastní čerpadla v nákladovém prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.35.3 | Nasávací potrubí pro balast je umístěné uvnitř nákladového prostoru, ale vně nákladního tanku. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.35.4 | Odsávací instalace čerpadlového prostoru je vně čerpadlového prostoru | N.R.M. od 1. ledna 2003
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.40.1 9.3.2.40.1 9.3.3.40.1 | Protipožární hasicí systém, dvě čerpadla, atd. | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
9.3.1.40.2 9.3.2.40.2 9.3.3.40.2 | Pevný protipožární hasicí systém v motorovém prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.1.41.1 9.3.3.41.1 | Výstupy výfuků jsou umístěny nejméně 2 m od nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977.
9.3.3.41.1 | Výstupy komínů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení nejpozději do
1\\. ledna 2039 pro kalová plavidla
9.3.1.41.2 9.3.2.41.3 9.3.3.41.2 v souvislosti s 7.2.3.41 | Zařízení pro topení, vaření a chlazení | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
9.3.3.42.2 | Systém ohřevu nákladu | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
To je možno dodržet pomocí odlučovače kalu namontovaného na zpětnou trubku kondenzované vody.
9.3.1.51.2 9.3.2.51.2 9.3.3.51.2 | Zrakové a sluchové výstražné sdělení | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.1.51.3 9.3.2.51.3 9.3.3.51.3 | Teplotní třída a skupina výbušnosti | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.52.1 (b),
(c), (d) a (e) | Elektrická instalace | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.1 (e) 9.3.3.52.1 (e) | Elektrická instalace v provedení „se zajištěnou bezpečností“ v nákladovém prostoru | N.R.M
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977
Do tohoto data musí být dodržovány během nakládky, vykládky a při vypouštění plynů na palubě plavidel, které mají plynově těsné otvory kormidelny (např. dveře, okna atd.), při poskytnutí výbavy nákladového prostoru tyto podmínky:
a) Veškeré elektrické instalace, stanovené k použití, musejí být v provedení snižujícím nebezpečí výbuchu, tedy mají být zkonstruované tak, aby při obvyklých pracovních podmínkách nevytvářely jiskry a aby teplota jejich vnějšího povrchu nevystupovala nad 200 °C, nebo musejí být typu odolného proti skrápění vodou, jejichž teplota vnějšího povrchu při obvyklých pracovních teplotách nepřekračuje 200 °C;
b) Elektrické instalace, které nedosahují požadavky podle předcházejícího bodu a), musejí být označené červenou barvou a musí je být možné odpojit pomocí hlavního vypínače.
9.3.3.52.2 | Akumulátory uložené vně nákladového prostoru | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.3 (a) 9.3.1.52.3 (b) 9.3.3.52.3 (a) 9.3.3.52.3 (b) | Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro následující instalace na plavidlech, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977:
\\- Instalace osvětlení v ubytovacích prostorech, s výjimkou vypínačů umístěných v blízkosti vstupu do ubytovacích prostorů.
\\- Radiové telefonní instalace v ubytovacích prostorech a v kormidelnách a zařízení pro řízení spalovacích motorů.
Do tohoto data veškeré ostatní elektrické instalace musejí splňovat následující požadavky:
a) Generátory, motory, atd. - musejí mít třídu krytí IP13;
b) Řídicí panely, osvětlení, atd. - musejí mít třídu krytí IP23;
c) Zařízení, atd. - musejí mít třídu krytí IP55.
9.3.3.52.3 (a) 9.3.3.52.3 (b) | Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.3 (b) 9.3.2.52.3 (b) 9.3.3.52.3 (b)
v souvislosti s
3 (a) | Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel se nebude aplikovat odstavec (3) (a) v následujících případech:
\\- Světelné instalace v ubytovacích prostorech, s výjimkou vypínačů umístěných v blízkosti vstupu do ubytovacích prostorů.
\\- Radiové telefonní instalace v ubytovacích prostorech a v kormidelnách.
9.3.1.52.4 9.3.2.52.4 9.3.3.52.4 poslední znění | Odpojení těchto instalací z centralizovaného místa | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.52.4 | Červené označení na elektrických instalacích | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.3.52.5 | Odpojovač pro průběžně poháněný generátor | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.3.52.6 | Trvale připevněné zásuvky | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.56.1 9.3.3.56.1 | Kovové stínění pro všechny kabely v oblasti nákladu | N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977.
9.3.3.56.1 | Kovové stínění pro všechny kabely v oblasti nákladu | N.R.M. od 1. ledna 2039 nejpozději
pro kalová plavidla
1.6.7.3
Za pododdíl 1.6.7.3 vložit tuto Tabulku dodatečných přechodných ustanovení:
1.6.7.3 | Tabulka přechodných ustanovení
---|---
ustanovení| předmět| platnost a komentář
9.3.3.8.1| Klasifikace| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená
se zachycovačem plamene a typu N otevřená
1.6.7.4.2
Přechodná období platná pro látky, Identifikačních čísel 9005 a 9006
Vypustit „N1“.
1.6.7.5
Vložit následující pododdíl 1.6.7.5:
„1.6.7.5
Přechodná ustanovení o modifikaci tankových plavidel
1.6.7.5.1.
Modifikace oblasti nákladu tankových plavidel pro získání plavidla typu N s dvojitými boky je přípustná do 31. prosince 2018 za následujících podmínek:
a)
Modifikovaná nebo nová oblast nákladu musí splňovat ustanovení ADN. Přechodná ustanovení uvedená v 1.6.7.2.2 nesmějí být aplikována na oblast nákladu;
b)
Vnější části plavidla jeho oblasti nákladu musí splňovat ustanovení ADN. Avšak následující přechodná ustanovení uvedená v 1.6.7.2.2 mohou být aplikována: 1.2.1, 9.3.3.0.3 (d), 9.3.3.51.3 a 9.3.3.5.24 poslední věta;
c)
Pokud věci, které vyžadují ochranu proti výbuchu, jsou uvedeny v seznamu podle 1.16.1.2.5, obytné prostory a kormidelny musí být vybaveny požárním poplachovým systémem podle 9.3.3.40.2.3;
d)
Aplikace tohoto pododdílu musí být uvedena ve schvalovacím osvědčení pod číslem 12 (Dodatečné poznámky).
1.6.7.5.2
Modifikovaná plavidla mohou být provozována do 31. prosince 2018. Doby platnosti vyhrazené v aplikovaných přechodných ustanoveních podle 1.6.7.2.2 musí být dodrženy.“
1.6.7.6
Vložit nový následující pododdíl 1.6.7.6 takto:
„1.6.7.6
Přechodná ustanovení o přepravě plynů v tankových plavidlech
Tanková plavidla v provozu od 1. ledna 2011 s čerpadlovými prostory pod palubou mohou nadále přepravovat látky uvedené v následující tabulce až do obnovení schvalovacího osvědčení po 1. lednu 2045.
Číslo UN
nebo
číslo látky| Třída
a
klasifikační kód| Pojmenování a popis
---|---|---
1005| 2, 2TC| AMONIAK (ČPAVEK), BEZVODÝ
1010| 2, 2F| 1,2-BUTADIENY, STABILIZOVANÉ
1010| 2, 2F| 1,3-BUTADIENY, STABILIZOVANÉ
1010| 2, 2F| BUTADIENY, STABILIZOVANÉ nebo BUTADIENY, SMĚS S UHLOVODÍKY, STABILIZOVANÁ,
které mají při 70 °C tenzi par nepřesahující 1,1 MPa (11 bar) a jejichž hustota při 50 °C není nižší než 0,525 kg/l
1011| 2, 2F| BUTAN
1012| 2, 2F| 1-BUTEN
1020| 2, 2A| CHLORPENTAFLUORETHAN (PLYN JAKO CHLADICÍ PROSTŘEDEK R 115)
1030| 2, 2F| 1,1-DIFLUORETHAN (PLYN JAKO CHLADICÍ PROSTŘEDEK R 152a)
1033| 2, 2F| DIMETHYLETHER
1040| 2, 2TF| ETHYLENOXID S DUSÍKEM, až do nejvýše přípustného celkového tlaku 1 MPa (10 bar) při 50 °C
1055| 2, 2F| ISOBUTEN
1063| 2, 2F| CHLORMETHAN (METHYLCHLORID) (PLYN JAKO CHLADICÍ PROSTŘEDEK R 40)
1077| 2, 2F| PROPEN
1083| 2, 2F| TRIMETHYLAMIN, BEZVODÝ
1086| 2, 2F| VINYLCHLORID, STABILIZOVANÝ
1912| 2, 2F| CHLORMETHAN (METHYLCHLORID) A DICHLORMETHAN, SMĚS
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs A)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs A0)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs A01)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs A02)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs A1)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs B)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs B1)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs B2)
1965| 2, 2F| UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. (směs C)
1969| 2, 2F| ISOBUTAN
1978| 2, 2F| PROPAN
9000| 2, 2F| AMONIAK (ČPAVEK), BEZVODÝ, HLUBOCE ZCHLAZENÝ
Kapitola 1.7
1.7.1.1
V druhé větě namísto “2005“ uvést „2009“ (dvakrát).
Nahradit poslední větu tímto textem: „Vysvětlující materiál je možno nalézt v „Advisory Material for the IAEA Regulations for the Safe Transport of Radioactive Material (2005 Edition)“, Safety Standard Series No. TS-G-1.1 (Rev.1), IAEA, Vídeň (2008).“
1.7.1.2
Pozměnit první větu do tohoto znění: „Cílem ADN je stanovit požadavky, které musí být splněny, aby se zajistila bezpečnost a ochrana osob, majetku a životního prostředí před účinky záření při přepravě radioaktivních látek.“
1.7.1.3
Ve třetí větě místo textu „které je charakterizováno“ uvést „které jsou charakterizovány“.
1.7.1.5
Přečíslovat text pod nadpisem na 1.7.1.5.1 a pozměnit začátek pododstavce (a) do tohoto znění:
„1.7.1.5.1
Vyjmuté kusy, které smějí obsahovat radioaktivní látky v omezených množstvích, přístroje, výrobky a prázdné obaly, jak jsou specifikovány v 2.2.7.2.4.1, podléhají pouze následujícím ustanovením částí 5 až 7 ADR:
(a)
příslušná ustanovení uvedená v 5.1.2, 5.1.3.2, 5.1.4, 5.1.5.4, 5.2.1.9 a 7.5.11 CV 33 (5.2) ADR;“.
Poslední věta se stává novým odstavcem 1.7.1.5.2.
1.7.2.3
Na konci druhé věty namísto „a 1.7.2.5“ uvést „1.7.2.5 a 7.5.11 CV33 (1.1) ADR“.
1.7.2.5
Namísto „musí absolvovat odpovídající školení zahrnující radiační ochranu“ uvést „musí být náležitě vyškoleni v radiační ochraně“.
Kapitola 1.10
Doplnit nové pododdíly 1.10.2.3 a 1.10.2.4 v tomto znění:
„1.10.2.3
Takové školení musí být poskytnuto při přijímaní osob na pracovní místa spojená s přepravou nebezpečných věcí, nebo musí být ověřeno, že takové školení již absolvovaly. Musí být periodicky doplňováno obnovovacím školením.
1.10.2.4
Záznamy o všech absolvovaných bezpečnostních školeních musí být uchovávány zaměstnavatelem a musí být na požádání zpřístupněny zaměstnanci nebo příslušnému orgánu. Záznamy musí být uchovávány zaměstnavatelem po dobu stanovenou příslušným orgánem.“
Tabulka v 1.10.5 Ve třetím sloupci u třídy 6.2 pozměnit text v závorce do tohoto znění: „(UN čísel 2814 a 2900, kromě materiálu živočišného původu)“.
1.10.6
Pozměnit do tohoto znění:
„1.10.6
Pro radioaktivní látky se ustanovení této kapitoly považují za splněná, pokud se použije ustanovení Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů1 a oběžníku IAEA „Fyzická ochrana jaderných materiálů a jaderných zařízení2“.
Kapitola 1.15
1.15.3.8
Namísto „EN 45004:1995 (kontrolní mechanizmy)“ uvést „EN ISO/IEC 17020:2004 (inspekční organizace)“.
Kapitola 1.16
1.16.1.2.6
Nahradit stávající text slovem „(Vypuštěno)“.
1.16.4.1
Namísto „EN 45004:1995“ uvést „EN ISO/IEC 17020:2004“.
Část 2
Kapitola 2.1
Vložit nový pododdíl 2.1.2.3 v následujícím znění a přečíslovat odpovídajícím způsobem stávající 2.1.2.3 až 2.1.2.6:
„2.1.2.3
Látka smí obsahovat technické nečistoty (například takové, které pocházejí z výrobního procesu) nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely, které neovlivňují její klasifikaci. Avšak látka jmenovitě uvedená, tj. uvedená jako samostatná položka v tabulce A kapitoly 3.2, která obsahuje technické nečistoty nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely ovlivňující její klasifikaci, musí být považována za roztok nebo směs (viz 2.1.3.3).“.
2.1.3.3
Pozměnit do tohoto znění:
„2.1.3.3
Roztok nebo směs složená z jedné převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, a z jedné nebo více látek nepodléhající(ch) ADN, a/nebo stopových množství jedné nebo více látek jmenovitě uvedených v tabulce A kapitoly 3.2, musí být přiřazeny k UN číslu a oficiálnímu pojmenování pro přepravu převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, ledaže:
(a)
roztok nebo směs je jmenovitě uveden(a) v tabulce A kapitoly 3.2;
(b)
pojmenování a popis látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2 výslovně vyjadřují, že se vztahují jen na čistou látku;
(c)
třída, klasifikační kód, obalová skupina nebo fyzikální stav tohoto roztoku nebo směsi jsou odlišné od třídy, klasifikačního kódu, obalové skupiny nebo fyzikálního stavu látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2; nebo
(d)
charakteristiky nebezpečnosti a vlastnosti roztoku nebo směsi vyžadují opatření v případě nehody nebo nouzové situace, která jsou odlišná od opatření vyžadovaných pro látku jmenovitě uvedenou v tabulce A kapitoly 3.2.
V těchto jiných případech, kromě případu popsaného pod písmenem (a), musí být roztok nebo směs zařazena jako jmenovitě neuvedená látka do odpovídající třídy a přiřazena pod hromadnou položku uvedenou v pododdílu 2.2.x.3 této třídy, se zohledněním případných vedlejších nebezpečí představovaných tímto roztokem nebo směsí, ledaže by roztok nebo směs neodpovídaly kriteriím žádné třídy, a proto nepodléhaly předpisům ADN.“.
2.1.3.4.1
Přesunout položku „UN 2481 ETHYLISOKYANÁT“ z prvního odseku (třída 3) do druhého odseku (třída 6.1).
2.1.3.5
Namísto „2.1.2.4“ uvést „2.1.2.5“.
2.1.3.5.3
(a) Do textu v závorce za slova „vyjmutých kusech“ doplnit: „, pro něž platí zvláštní ustanovení 290 kapitoly 3.3,“.
2.1.3.6
Namísto „2.1.2.4“ uvést „2.1.2.5“.
Kapitola 2.2
2.2.1.1.1
Na konec doplnit nový odstavec v tomto znění:
„Pro účely třídy 1 platí následující definice:
Flegmatizovaná znamená, že k výbušné látce byla přidána látka (nebo „flegmatizátor“) ke zvýšení její bezpečnosti při manipulaci a přepravě. Flegmatizátor činí výbušnou látku necitlivou nebo méně citlivou k těmto účinkům: teplo, otřes, náraz, úder nebo tření. Typické flegmatizační prostředky zahrnují mimo jiné: vosk, papír, vodu, polymery (jako jsou chlorfluoropolymery), alkohol a oleje (jako jsou vazelína a parafín).“.
2.2.1.1.6
V poslední větě POZNÁMKY 2 před slovo „kusy“ vložit slova „předměty a“.
2.2.1.1.7.5
V POZNÁMCE 1 namísto „všech pyrotechnických složí“ uvést „všech pyrotechnických látek“.
POZNÁMKU 2 pozměnit do tohoto znění:
„POZNÁMKA 2
: „Výbušková slož“ se v této tabulce vztahuje na pyrotechnické látky v práškové formě nebo jako pyrotechnické díly předmětů zábavní pyrotechniky, které se používají k vytváření zvukového efektu nebo se používají jako trhací nebo startovací náložka, vyjma toho, když se Zkouškou HSL výbuškové slože v přípojku 7 Příručky zkoušek a kritérií prokáže, že doba nárůstu tlaku je delší než 8 ms pro 0,5 g pyrotechnické látky.“.
V klasifikační tabulce zábavní pyrotechniky namísto pojmu „pyrotechnická slož“ uvést pojem „pyrotechnická látka“ všude, kde je tento pojem uveden.
2.2.1.1.8
U pojmenování „PRACH BEZDÝMNÝ“ za „UN čísla 0160, 0161“ doplnit „, 0509“.
2.2.2.1.1
Vypustit POZNÁMKU 4.
2.2.2.1.5
Pod nadpisem „Plyny podporující hoření“ pozměnit druhou větu („Schopnost oxidace......... 10156-2:2005)“) do tohoto znění:
„Jsou to čisté plyny nebo směsi plynů s oxidační mohutností větší než 23,5 %, určenou metodou uvedenou v ISO 10156:1996 nebo ISO 10156-2:2005.“.
2.2.2.3
Změnit „hustota“ na „hmotnostní hustota“ (8krát) a změnit „relativní hustota“ na „hmotnostní hustota“ (5krát).
2.2.3.2.1
Na konci namísto „2.3.3.2“ uvést „2.3.3.3“.
2.2.3.3
Pod klasifikačním kódem F1 pozměnit pojmenování a popis pro UN číslo 1999 do tohoto znění: „DEHTY KAPALNÉ, včetně silničních olejů a ředěných asfaltů“.
2.2.42.1.3
Pozměnit do tohoto znění:
„2.2.42.1.3
Samozahřívání látky je proces, při němž postupná reakce této látky s kyslíkem (ve vzduchu) vytváří teplo. Jestliže množství vytvořeného tepla překročí množství tepelných ztrát, potom bude teplota látky narůstat, což může vést po latentní periodě k samovznícení a hoření.“
2.2.43.3
Pod klasifikačním kódem „W1“ u dvou položek UN 1391 smazat „,s bodem vzplanutí nad 60 °C“.
Pod klasifikačním kódem „WF1“ doplnit dvě nové položky:
„3482 DISPERSE ALKALICKÝCH KOVŮ, HOŘLAVÁ nebo
3482 DISPERSE KOVŮ ALKALICKÝCH ZEMIN, HOŘLAVÁ“.
2.2.52.4
V tabulce pozměnit dále uvedené položky takto:
Organický peroxid| Sloupec| Změna
---|---|---
terc-AMYLPEROXY-3,5,5-TRIMETHYLHEXANOÁT| Vedlejší nebezpečí a poznámky| Vypustit „3)“
DI-(2-terc-BUTYLPEROXYISOPROPYL)BENZEN(Y)| Organický peroxid| Pozměnit na: „Dl-(terc-BUTYLPEROXYISOPROPYL)BENZEN(Y)“
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-(terc- (první řádka)
BUTYLPEROXY)HEXAN
(Koncentrace >52 - 100)| Vypustit|
Do tabulky vložit následující nové položky:
Organický peroxid| (2)| (3)| (4)| (5)| (6)| (7)| (8)| (9)| (10)| (11)
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-(terc-BUTYLPEROXY)HEXAN| >90 - 100| | | | | OP5| | | 3103|
2,5-DIMETHYL-2,5-DI-(terc-BUTYLPEROXY)HEXAN| >52 - 90| ≥ 10| | | | OP7| | | 3105|
2.2.61.1.1
Na konec doplnit novou poznámku v tomto znění:
„POZNÁMKA: Geneticky změněné mikroorganismy a organismy se musí přiřadit do této třídy, jestliže splňují podmínky pro tuto třídu.“
2.2.61.1.2
Na konec doplnit novou subdivizi v tomto znění:
„TFW Toxické látky, hořlavé, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny“.
(Související změna)
2.2.61.3
Pod klasifikační kód „TFC“ na konec doplnit (stávající text v závorce se vypouští):
„3488 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, ŽÍRAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50
3489 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, ŽÍRAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50
3492 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50
3493 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50“.
Za klasifikační kód „TFC“ doplnit novou odbočku v tomto znění:
hořlavé, reagující s vodou
TFW|
---|---
| 3490 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50
3491 LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50
2.2.62.1.3
Vypustit definici pojmu „Geneticky změněné mikroorganismy a organismy“.
2.2.7.1.3
V definici pojmu „Štěpné látky“ pozměnit text před pododstavci (a) a (b) do tohoto znění:
„Štěpné nuklidy“ jsou uran-233, uran-235, plutonium-239 a plutonium-241. Štěpné látky jsou látky obsahující kterýkoli z těchto štěpných nuklidů. Vyjmuty z definice štěpných látek jsou:“.
2.2.7.2.2.1
V tabulce pod „Kr-79“, ve třetím sloupci namísto „1 × 100“ uvést „2 × 100“.
2.2.7.2.3.1.2
(a) (ii) Namísto „za předpokladu, že“ uvést „které“.
2.2.7.2.3.1.2
(a) (iii) a (iv) Změnit „výjimkou látek klasifikovaných jako štěpné v souladu s 2.2.7.2.3.5“ na „výjimkou štěpných látek, které jsou vyňaty podle 2.2.7.2.3.5“.
2.2.7.2.3.1.2
(c) Na začátku za slova „s výjimkou prášků“ vložit text „splňujících požadavky uvedené v 2.2.7.2.3.1.3“.
2.2.7.2.3.4.1
V druhé větě za slovo „kusu“ vložit text „, s přihlédnutím k ustanovením v 6.4.8.14 ADR,“
2.2.7.2.3.5
Pozměnit úvodní větu před pododstavcem (a) do tohoto znění:
„Kusy obsahující štěpné látky musí být přiřazeny pod příslušnou položku tabulky 2.2.7.2.1.1, jejíž popis zahrnuje slova „ŠTĚPNÁ“ nebo „vyjmutá štěpná“. Klasifikace jako „vyjmutá štěpná“ je dovolena pouze tehdy, je-li splněna jedna z podmínek uvedených pod písmeny (a) až (d) tohoto odstavce. V rámci jedné zásilky smí být uplatněna pouze jedna výjimka (viz též 6.4.7.2 ADR).“.
2.2.7.2.3.5
(a) Pozměnit do tohoto znění:
(a)
Hmotnostní mez na zásilku, pokud nejmenší vnější rozměr každého kusu není menší než 10 cm, se stanoví podle tohoto vzorce:
íšěýáhmotnosturanu235gX+hmotnostostatníchštěpnýchlátekgY<1
kde X a Y jsou hmotnostní meze definované v tabulce 2.2.7.2.3.5 za předpokladu, že:
(i)
každý jednotlivý kus obsahuje nejvýše 15 g štěpných nuklidů; pro nebalenou látku se toto hmotnostní omezení vztahuje na zásilku, která se má přepravovat v dopravním prostředku nebo na dopravním prostředku; nebo
(ii)
štěpné látky jsou homogenní vodné roztoky nebo směsi, kde poměr štěpných nuklidů k vodíku je menší než 5 % hm.; nebo
(iii)
nejvýše 5 g štěpných nuklidů je obsaženo v libovolném desetilitrovém objemu látky.
Berylium nesmí být přítomné v množstvích překračujících 1 % platných hmotnostních mezí pro zásilku uvedených v tabulce 2.2.7.2.3.5, vyjma případů, kdy koncentrace berylia v látce nepřekračuje 1 gram berylia na jakoukoli hmotnost 1000 gramů.
Deuterium nesmí být rovněž přítomné v množstvích překračujících 1 % platných hmotnostních mezí pro zásilku uvedených v tabulce 2.2.7.2.3.5, vyjma deuteria obsaženého ve vodíku v přírodní koncentraci.“.
2.2.7.2.3.5
(b) Namísto „štěpná látka je rozložena“ uvést „štěpné nuklidy jsou rozloženy“.
2.2.7.2.3.5
(d) Pozměnit do tohoto znění:
„(d)
Plutonium obsahující nejvýše 20 % hm. štěpných nuklidů až do nejvýše 1 kg plutonia na zásilku. Odeslání podle této výjimky smí být provedeno jen za výlučného použití.“.
2.2.7.2.4.1.1
(b) Na konec doplnit: „, jak je uvedeno v tabulce 2.2.7.2.4.1.2“.
2.2.7.2.4.1.1
(d) Na konec doplnit: „, jak je uvedeno v tabulce 2.2.7.2.4.1.2“.
2.2.7.2.4.1.3
V první větě před pododstavcem (a) namísto „pokud“ uvést „jen pokud“.
2.2.7.2.4.1.4
Na začátku namísto „Radioaktivní látka, jejíž aktivita nepřekračuje mez“ uvést „Radioaktivní látky v jiných formách, než jsou formy uvedené v 2.2.7.2.4.1.3, jejichž aktivita nepřekračuje meze“.
2.2.7.2.4.1.5
V první větě vypustit „a jeho aktivita nepřekračuje meze stanovené ve sloupci 4 tabulky 2.2.7.2.4.1.2“ a namísto „pokud“ uvést „jen pokud“.
2.2.7.2.4.1.6
Na konci namísto „za předpokladu, že“ uvést „, jen pokud“.
2.2.7.2.4.2
Namísto „pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle 2.2.7.2.3.1 a 4.1.9.2. “ uvést „za předpokladu, že je splněna definice látky LSA v 2.2.7.1.3 a podmínky dle 2.2.7.2.3.1, 4.1.9.2 a 7.5.11 CV33 (2) ADR.“
2.2.7.2.4.3
Namísto „za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle 2.2.7.2.3.2 a 4.1.9.2. “ uvést „za předpokladu, že je splněna definice SCO v 2.2.7.1.3 a podmínky dle 2.2.7.2.3.2, 4.1.9.2 a 7.5.11 CV33 (2) ADR.“
2.2.8.1.6
Na konci druhého odstavce namísto „směrnice OECD8" uvést: „směrnice pro zkoušení OECD
4047nebo 4358. Látka, která podle směrnice pro zkoušení OECD 4309 nebo 43110 není určena za látku žíravou, smí být považována pro účely ADN bez dalšího zkoušení za látku, která není žíravá vůči pokožce.“.
„2.2.9.1.10.3
Přečíslovat poznámky 9 a 10 jako 11 a 12. Přidat následující text nakonec: „nejsou-li klasifikovány jako ohrožující životní prostředí na základě nařízení 1272/2008/ES13.
2.2.9.1.11
V druhé větě před slova „infekčních látek“ vložit „toxických látek nebo“.
Přečíslovat poznámku pod čarou 11 na 14.
V POZNÁMCE 3 na konec doplnit následující větu: „Geneticky změněná živá zvířata musí být přepravována za podmínek stanovených příslušnými orgány zemí původu a určení.“.
2.2.9.1.14
V POZNÁMCE pozměnit oficiální pojmenování pro přepravu UN čísla 3166 do tohoto znění:
„UN 3166 motor spalovací nebo vozidlo poháněné hořlavým plynem nebo 3166 vozidlo poháněné hořlavou kapalinou nebo 3166 motor poháněný palivovými články obsahujícími hořlavý plyn nebo 3166 motor poháněný palivovými články obsahujícími hořlavou kapalinu nebo 3166 vozidlo poháněné palivovými články obsahujícími hořlavý plyn nebo 3166 vozidlo poháněné palivovými články obsahujícími hořlavou kapalinu,“
2.2.9.3
Namísto „Seznam hromadných položek“ uvést „Seznam položek“.
2.2.9.3
U kódu M11 pozměnit oficiální pojmenování pro přepravu pro UN 3359 do tohoto znění: „ZAPLYNOVANÁ NÁKLADNÍ DOPRAVNÍ (PŘEPRAVNÍ) JEDNOTKA“.
Kapitola 2.3
2.3.3.1
Pozměnit do tohoto znění:
„2.3.3.1
Stanovení bodu vzplanutí
2.3.3.1.1
Ke stanovení bodu vzplanutí hořlavých kapalin smějí být použity následující metody:
Mezinárodní normy:
ISO 1516 (Determination of flash/no flash – Closed cup equlibrium method)
(Zjišťování vzplanutí/nevzplanutí – Rovnovážná metoda s uzavřeným kelímkem)
ISO 1523 (Determination of flash point – Closed cup equlibrium method)
(Stanovení bodu vzplanutí – Rovnovážná metoda s uzavřeným kelímkem)
ISO 2719 (Determination of flash point – Pensky-Martens closed cup method)
(Stanovení bodu vzplanutí – Metoda Pensky-Martens s uzavřeným kelímkem)
ISO 13736 (Determination of flash point – Abel closed cup method)
(Stanovení bodu vzplanutí – Metoda Abel s uzavřeným kelímkem)
ISO 3679 (Determination of flash point – Rapid equlibrium closed cup method)
(Stanovení bodu vzplanutí – Rychlá rovnovážná metoda s uzavřeným kelímkem)
SO 3680 (Determination of flash/no flesh – Rapid equiibrium; closed cup method) (Zjišťování vzplanutí/nevzplanutí – Rychlá rovnovážná metoda s uzavřeným kelímkem)
Vnitrostátní normy:
American Society for Testing Materials International, 100 Barr Harbor Drive, PO Box C700, West Conshohocken, Pennsylvania, USA 19428-2959:
ASTM D3828-07a, Standard Test Methods for Flash Point by Small Scale Closed-Cup Tester
ASTM D56-05, Standard Test Method for Flash Point by Tag Closed-Cup Tester
ASTM D3278-96(2004)e1, Standard Test Methods for Flash Point of Liquids by Small Scale Closed-Cup Apparatus
ASTM D93-08, Standard Test Methods for Flash Point by Pensky-Martens Closed-Cup Tester
Association française de normalisation, AFNOR, 11, rue de Pressensé, F-93571 La Plaine Saint-Denis Cedex:
Francouzská norma NF M 07-019
Francouzské normy NF M 07-011 / NF T 30-050 / NF T 66-009
Francouzská norma NF M 07-036
Deutsches Institut für Normung, Burggrafenstr. 6, D-10787 Berlin:
Norma DIN 51755 (body vzplanutí pod 65 °C)
State Committee of the Council of Ministers for Standardization, RUS-113813, GSP, Moscow, M-49 Leninsky Prospect, 9:
GOST 12.1.044-84
2.3.3.1.2
Stávající text 2.3.3.1.2 s následující změnou: pozměnit pododstavec (d) do tohoto znění:
„(d)
Mezinárodní normy EN ISO 13736 a EN ISO 2719, metoda B.“.
2.3.3.1.3
Stávající text 2.3.3.1.6 s následujícími změnami: pozměnit první větu do tohoto znění: „Normy uvedené v 2.3.3.1.1 se používají jen pro rozsahy bodů vzplanutí, které jsou v nich uvedené.“. V druhé větě namísto slova „postupu“ uvést slovo „normy“.
2.3.3.1.4
Stávající text 2.3.3.1.7 s následující změnou: vypustit „podle 2.3.3.1.5“ a „uvedených v 2.3.3.1.4“.
2.3.3.1.5
Stávající text 2.3.3.1.8".
2.3.3.2
Vložit nový pododdíl 2.3.3.2 v následujícím znění a odpovídajícím způsobem přečíslovat 2.3.3.2:
„2.3.3.2
Stanovení teploty počátku varu
Ke stanovení teploty počátku varu hořlavých kapalin smějí být použity:
Mezinárodní normy:
ISO 3924 (Petroleum products - Determination of boiling range distribution – Gas chromatography method)
(Ropné produkty – Stanovení rozložení destilačního rozmezí – Metoda plynové chromatografie)
ISO 4626 (Volatile organic liquids - Determination of boiling range of organic solvents used as raw materials)
(Těkavé organické kapaliny – Stanovení destilačního rozmezí organických rozpouštědel používaných jako suroviny)
ISO 3405 (Petroleum products - Determination of distillation characteristics at atmospheric pressure) (Ropné produkty – Stanovení destilačních charakteristik při atmosférickém tlaku)
Vnitrostátní normy:
American Society for Testing Materials International, 100 Barr Harbor Drive, PO Box C700, West Conshohocken, Pennsylvania, USA 19428-2959:
ASTM D86-07a, Standard Test Method for Distillation of Petroleum Products at Atmospheric Pressure ASTM D1078-05, Standard Test Method for Distillation Range of Volatile Organic Liquids
Další přípustné metody:
Metoda A.2, popsaná v části A přílohy k nařízení Komise (ES) č. 440/20081.“.
Kapitola 2.4
2.4.1.4
První dvě změny se netýkají anglické (české) verze.
Pozměnit definici „NOEC“ do tohoto znění:
„ - NOEC (No Observed Effect Concentration): zkušební koncentrace, bezprostředně pod nejnižší zkoušenou koncentrací se statisticky významným škodlivým účinkem. NOEC nemá žádný statisticky významný škodlivý účinek ve srovnání se škodlivým účinkem zkoušky;“.
Čtvrtá změna se netýká anglické (české) verze.
Za definici „GLP“ doplnit následující novou definici:
„ - ECX: koncentrace spojená s X % reakcí;“.
2.4.2.1
Pozměnit pořadí jednotlivých odseků do tohoto znění:
„(a)
akutní vodní toxicita;
(b)
chronická vodní toxicita;
(c)
bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace; a
(d)
degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemické látky.“.
2.4.2.3
Na začátek doplnit následující dva nové odstavce:
„Akutní vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, která je škodlivá vodním organismům při jejich krátkodobém vystavení působení této látky ve vodním prostředí.
„Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její akutní toxicitou pro organismus během jeho krátkodobého vystavení působení této chemické látky ve vodním prostředí.
Stávající text se stává novým třetím odstavcem.
2.4.2.4
Text stávajícího 2.4.2.6 s následujícími změnami:
Na začátek doplnit následující dva nové odstavce:
„Chronická vodní toxicita je podstatná vlastnost látky, vyvolávající škodlivé účinky na vodní organismy při jejich vystavení působení této látky ve vodním prostředí, které jsou určeny v relaci k životnímu cyklu těchto organismů.
„Dlouhodobé nebezpečí pro účely klasifikace je nebezpečí chemické látky způsobené její chronickou toxicitou po dlouhodobém působení této chemické látky ve vodním prostředí.“.
Stávající text se stává novým třetím odstavcem.
Pozměnit poslední větu do tohoto znění: „Musí být použity NOECs nebo jiné ekvivalentní ECX.“.
2.4.2.5
Text stávajícího 2.4.2.4. Modifikace se netýká anglické (české) verze.
2.4.2.6
Text stávajícího 2.4.2.5 s následujícími změnami:
Na začátek doplnit následující nový odstavec:
„Degradace je rozklad organických molekul na menší molekuly a nakonec na oxid uhličitý, vodu a soli.“
V druhé větě nového druhého odstavce namísto „zkoušek OECD pro biologickou odbouratelnost (Směrnice pro zkoušení OECD 301 (A-F))“ uvést „zkoušek biologické odbouratelnosti (A-F) Směrnice pro zkoušení OECD 301“. Změna ve čtvrté větě a v novém třetím odstavci se netýká anglické (české) verze.
V pododstavci (a) na konci za „bylo odbouráno 10 % látky“ vložit tento text: „, ledaže je látka identifikována jako komplexní, multikomponentní látka se strukturálně podobnými složkami. V tomto případě, a kde je pro to dostatečné ospravedlnění, smí být od podmínky časového intervalu 10 dnů upuštěno a předpokládá se, že požadované úrovně biodegradace je dosaženo do 28 dnů4.“.
2.4.3
Pozměnit nadpis do tohoto znění:
„2.4.3
Kategorie a kritéria klasifikace látek“
2.4.3.1
V pododstavcích (a) a (b) namísto „podle tabulek“ uvést „podle tabulky 2.4.3.1“.
Nahradit tabulky následující tabulkou:
Tabulka 2.4.3.1 Kategorie pro látky ohrožující vodní prostředí (viz POZNÁMKU 1)
(a)
Akutní (krátkodobé) nebezpečí pro vodu
Kategorie Akutní 1: (viz POZNÁMKU 2)|
---|---
96 hodin LC50 (pro ryby)| ≤ 1 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| ≤ 1 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 1 mg/l (viz POZN. 3)
|
Kategorie Akutní 2:
96 hodin LC50 (pro ryby)| > 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| > 1 ale ≤ 10 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| > 1 ale ≤ 10 mg/l (viz POZN. 3)
|
Kategorie Akutní 3:
96 hodin LC50 (pro ryby)| > 10 ale ≤ 100 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| > 10 ale ≤ 100 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| > 10 ale ≤ 100 mg/l (viz POZN. 3)
(b)
Dlouhodobé nebezpečí pro vodu (viz též obr. 2.4.3.1)
(i)
Látky, které nejsou rychle odbouratelné (viz POZNÁMKU 4), pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě
Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)|
---|---
Chronická NOEC nebo ECx(pro ryby)| ≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)| ≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 0,1 mg/l
|
Kategorie Chronická 2:
Chronická NOEC nebo ECx(pro ryby)| ≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)| ≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 1 mg/l
(ii)
Rychle odbouratelné látky, pro něž jsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě
Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)|
---|---
Chronická NOEC nebo ECx(pro ryby)| ≤ 0,01 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)| ≤ 0,01 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 0,01 mg/l
|
Kategorie Chronická 2:
Chronická NOEC nebo ECx(pro ryby)| ≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)| ≤ 0,1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 0,1 mg/l
|
Kategorie Chronická 3:
Chronická NOEC nebo ECx(pro ryby)| ≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro korýše)| ≤ 1 mg/l a/nebo
Chronická NOEC nebo ECX (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 1 mg/l
(iii)
Látky, pro něž nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě
Kategorie Chronická 1: (viz POZNÁMKU 2)|
---|---
96 hodin LC50 (pro ryby)| ≤ 1 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| ≤ 1 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| ≤ 1 mg/l (viz POZN. 3)
a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4)
(viz POZN. 4 a 5).
|
Kategorie Chronická 2:|
96 hodin LC50 (pro ryby)| > 1 ale ≤10 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| > 1 ale ≤10 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| > 1 ale ≤10 mg/l (viz POZN. 3)
a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF ≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4)
(viz POZN. 4 a 5).
|
Kategorie Chronická 3:|
96 hodin LC50 (pro ryby)| > 10 ale ≤100 mg/l a/nebo
48 hodin EC50 (pro korýše)| > 10 ale ≤100 mg/l a/nebo
72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)| > 10 ale ≤100 mg/l (viz POZN. 3)
a látka není rychle odbouratelná a/nebo experimentálně zjištěný BCF ≥ 500 (nebo, není-li, log Kow ≥ 4)
(viz POZN. 4 a 5).
(c)
Klasifikace „Safety net“
Kategorie Chronická 4:
Špatně rozpustné látky, pro které není zaznamenána žádná akutní toxicita na úrovních blížících se rozpustnosti ve vodě a které nejsou rychle odbouratelné a mají log Kow ≥ 4, ukazující na bioakumulační potenciál, budou klasifikovány do této kategorie, ledaže existuje vědecký důkaz prokazující, že tato klasifikace není nutná. Takový důkaz by zahrnoval experimentálně zjištěný BCF< 500 nebo chronickou toxicitu NOECs > 1 mg/l, nebo důkaz o rychlé degradaci v životním prostředí.
Látky, které spadají jen do kategorie Chronická 4, se nepovažují za látky ohrožující životní prostředí ve smyslu ADN.
---
POZNÁMKA 1: Organismy, ryby, korýši a řasy jsou testovány jako representativní druhy pokrývající široký rozsah trofických úrovní a dávek a zkušební metody jsou ve vysoké míře standardizovány. Údaje o jiných organismech smějí být rovněž vzaty v úvahu, avšak za podmínky, že představují rovnocenné druhy a experimentální účinky.
POZNÁMKA 2: Při klasifikaci látek jako Akutní 1 a/nebo Chronická 1 je třeba současně uvést náležitý součinitel M (viz 2.4.4.6.4) pro použití při součtové metodě.
POZNÁMKA 3: Pokud je toxicita pro řasy ErC50 (= EC50 (rychlost růstu)) více než 100 krát nižší než toxicita pro nejbližší nejcitlivější druh a povede ke klasifikaci založené pouze na tomto účinku, musí se uvážit, zda je tato toxicita reprezentativní pro toxicitu vůči vodním rostlinám. Pokud se může prokázat, že to není tento případ, musí znalec rozhodnout, zda klasifikaci provést Klasifikace musí být založena na ErC50. Za okolností, kdy podmínky pro určení EC50 nejsou stanoveny a žádný ErC50 není zaznamenán, musí být klasifikace založena na nejnižším disponibilním EC50.
POZNÁMKA 4: Nedostatek rychlé odbouratelnosti je založen buď na nedostatku snadné biotické odbouratelnosti, nebo na jiných údajích ukazujících nedostatek rychlé degradace. Pokud nejsou k dispozici použitelné údaje o odbouratelnosti, buď údaje experimentálně zjištěné, nebo odhadnuté, musí být látka považována za látku, která není rychle odbouratelná.
POZNÁMKA 5: Bioakumulační potenciál, založený na experimentálně odvozeném BCF 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4, za podmínky, že log Kow je vhodným popisovačem pro bioakumulační potenciál látky. Naměřené hodnoty log Kow mají přednost před odhadnutými hodnotami a naměřené hodnoty BCF mají přednost před hodnotami log Kow.
2.4.3.1
Doplnit následující obrázek:
„Obrázek 2.4.3.1 Kategorie pro látky dlouhodobě nebezpečné vodnímu prostředí
41kB
2.4.3.2
Doplnit nový odstavec v tomto znění:
„2.4.3.2
Klasifikační schéma v tabulce 2.4.3.2 dále sumarizuje klasifikační kritéria pro látky.
Tabulka 2.4.3.2 Klasifikační schéma pro látky ohrožující vodní prostředí
Klasifikační kategorie
---
Akutní nebezpečí
(POZNÁMKA 1)| Dlouhodobé nebezpečí
PO(ZNÁMKA 2)
| Dostatečné údaje o chronické toxicitě jsou k dispozici| Dostatečné údaje o chronické toxicitě
| Látky, které nejsou rychle odbouratelné
(POZNÁMKA 3)| Rychle odbouratelné látky
(POZNÁMKA 3)| nejsou k dispozici
(POZNÁMKA 1)
Kategorie: Akutní 1| Kategorie: Chronická 1| Kategorie: Chronická 1| Kategorie: Chronická 1
L(E)C50 ≤ 1,00| NOEC nebo ECX ≤ 0,1| NOEC nebo ECX ≤ 0,01| L(E)C50 ≤ 1,00 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
Kategorie: Akutní 2| Kategorie: Chronická 2| Kategorie: Chronická 2| Kategorie: Chronická 2
1,00< L(E)C50 ≤ 10,0| 0,1 < NOEC nebo ECX ≤ 1| 0,01 < NOEC nebo ECX ≤ 0,1| 1,00 <L(E)C50 ≤ 10,0 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
Kategorie: Akutní 3
10,0< L(E)C50 ≤ 100| | Kategorie:
Chronická 3
0,1 ˂ NOEC nebo ECX< 1| Kategorie: Chronická 3
10,0 < L(E)C50 ≤ 100 a nedostatek rychlé odbouratelnosti a/nebo BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4
| Kategorie: Chronická 4 (POZNÁMKA 4)
Příklad: (POZNÁMKA 5)
Žádná akutní toxicita a nedostatek rychlé odbouratelnosti a BCF ≥ 500 nebo, není-li, log Kow ≥ 4, ledaže NOECs > 1 mg/l
POZNÁMKA 1: Pásmo akutní toxicity založené na hodnotách L(E)C50 v mg/l pro ryby, korýše a/nebo řasy nebo jiné vodní rostliny (nebo vyhodnocení QSAR (Quantitative Structure Activity Relationships), jestliže nejsou žádné experimentální údaje5).
POZNÁMKA 2: Látky jsou klasifikovány do různých chronických kategorií, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě pro všechny tři trofické úrovně nad rozpustností ve vodě nebo nad 1 mg/l. („Dostatečný“ znamená, že údaje dostatečně pokrývají sledovaný rozsah. Obecně by to znamenalo naměřené údaje při zkoušce, aby se však vyhnulo zbytečnému zkoušení, je možno případ od případu použít údaje z vyhodnocení, např. QSAR, nebo pro jasné případy posudek experta).
POZNÁMKA 3: Pásmo chronické toxicity založené na NOEC nebo ekvivalentních hodnotách ECX v mg/l pro ryby nebo korýše nebo jiných uznávaných měřeních chronické toxicity.
POZNÁMKA 4: Systém zavádí také klasifikaci „Safety net“ (uváděnou jako kategorie Chronická 4) k použití, jestliže disponibilní údaje nedovolují klasifikaci podle formálních kritérií, avšak přesto existují některé důvody k obavám.
POZNÁMKA 5: Pro špatně rozpustné látky, u nichž nebyla na mezi rozpustnosti prokázána žádná akutní toxicita, a jednak nejsou rychle odbouratelné a jednak mají bioakumulační potenciál, by se tato kategorie měla použít, ledaže může být prokázáno, že tato látka nevyžaduje klasifikaci z hlediska dlouhodobých nebezpečí pro vodu. “.
2.4.4.1
V první větě namísto „tj. akutní kategorie 1 až 3 a chronické kategorie 1 až 4“ uvést „tj. kategorie Akutní 1 až 3 a Chronické 1 až 4“. Druhá změna se netýká anglické (české) verze.
Pozměnit druhý odstavec do tohoto znění:
„Relevantní složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 0,1 % (hm.) nebo vyšší pro složky klasifikované jako Akutní a/nebo Chronická 1 a 1 % (hm.) nebo vyšší pro jiné složky, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 0,1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.“.
2.4.4.2
V nadpisu k obrázku namísto „chronických“ uvést „dlouhodobých“.
V obrázku, ve středním sloupci změnit tři odseky na pododstavce (a), (b) a (c). V novém pododstavci (c) namísto „vzorec“ uvést „vzorce“ a za „L(E)C50“ vložit „nebo EqNOECm“ a za „“akutní““ vložit „nebo „chronická““. V pravém sloupci namísto „chronické toxicity“ uvést „dlouhodobé“ (čtyřikrát).
2.4.4.3
Pozměnit do tohoto znění:
„2.4.4.3
Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs
2.4.4.3.1
Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být tyto informace použity pro klasifikaci směsi podle kritérií, která byla schválena pro látky. Klasifikace je normálně založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny (viz 2.4.2.3 a 2.4.2.4). Pokud se nedostává dostatečných akutních nebo chronických údajů pro směs jako celek, musí se použít „překlenovací zásady“ nebo „součtová metoda“ (viz 2.4.4.4 a 2.4.4.5).
2.4.4.3.2
Klasifikace směsí z hlediska dlouhodobého nebezpečí vyžaduje dodatečné informace o odbouratelnosti a v některých případech o bioakumulaci. Neexistují žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Zkoušky odbouratelnosti a bioakumulace pro směsi se nepoužívají, neboť je obvykle obtížné je vyhodnotit, a takové zkoušky mohou mít význam jen pro jednotlivé látky.
2.4.4.3.3
Klasifikace do kategorií Akutní 1,2 a 3
(a)
Jsou-li k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50 nebo EC50 ) pro směs jako celek ukazující L(E)C50 ≤ 1 mg/l:
Klasifikovat směs jako Akutní 1, 2 nebo 3 podle tabulky 2.4.3.1 (a);
(b)
Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50(s) nebo EC50(s)) pro směs jako celek ukazující L(E)C50(S) > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:
Není nutno klasifikovat z hlediska akutního nebezpečí pod ADN.
2.4.4.3.4
Klasifikace do kategorií Chronická 1, 2 a 3
(a)
Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (ECX nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující ECx nebo NOEC zkoušené směsi ≤ 1 mg/l:
(i)
klasifikovat směs jako Chronickou 1, 2 nebo 3 podle tabulky 2.4.3.1 (b) (ii) (rychle odbouratelná), pokud dostupné informace dovolují učinit závěr, že všechny relevantní složky směsi jsou rychle odbouratelné;
(ii)
klasifikovat směs jako Chronickou 1, 2 nebo 3 ve všech ostatních případech podle tabulky 2.4.3.1 (b) (i) (není rychle odbouratelná);
(b)
Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o chronické toxicitě (ECX nebo NOEC) pro směs jako celek ukazující ECx(s) nebo NOEC(s) zkoušené směsi > 1 mg/l, nebo nad rozpustností ve vodě:
Není nutno klasifikovat z hlediska dlouhodobého nebezpečí pod ADN.
2.4.4.3.5
Klasifikace do kategorie Chronická 4
Jsou-li přesto důvody k obavám:
Klasifikovat směs jako Chronickou 4 (klasifikace „Safety net“) podle tabulky 2.4.3.1 (c)“.
2.4.4.4
Pozměnit nadpis do tohoto znění: „Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje o toxicitě pro kompletní směs: překlenovací zásady“.
2.4.4.4.2
Pozměnit do tohoto znění:
„2.4.4.4.2
Ředění
Je-li nová směs vytvořena zředěním zkoušené směsi nebo látky ředidlem, které má stejnou nebo nižší klasifikaci z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí, než nejméně toxická původní složka, a od něhož se neočekává, že ovlivní nebezpečí pro vodní prostředí jiných složek, musí být výsledná směs klasifikována jako rovnocenná s původní zkoušenou směsí nebo látkou. Alternativně smí být použita metoda vysvětlená v 2.4.4.5.“.
2.4.4.4.3
Na začátku namísto „jedné výrobní šarže komplexní směsi“ uvést „zkoušené výrobní šarže směsi“. Za slovo „jiné“ vložit slovo „nezkoušené“ a namísto „vyráběného“ uvést „je-li vyráběn“. Na konci první věty před slovo „šarže“ vložit slovo „nezkoušené“.
2.4.4.4.4
První změna se netýká anglické (české) verze.
Na začátku namísto „Je-li směs“ uvést „Je-li zkoušená směs“. Za slovo „koncentrovaná“ vložit slovo „nezkoušená“ a za slovo „původní“ vložit slovo „zkoušená“.
2.4.4.4.5
Pozměnit text pod nadpisem do tohoto znění:
„Pro tři směsi (A, B a C) s identickými složkami, jestliže směsi A a B byly vyzkoušeny a jsou v téže kategorii toxicity a jestliže nezkoušená směs C má tytéž toxikologicky aktivní složky jako směsi A a B, ale má koncentrace toxikologicky aktivních složek mezilehlé mezi koncentracemi ve směsích A a B, potom se předpokládá, že směs C je v téže kategorii jako A a B.“
2.4.4.4.6
V pododstavci (b) vložit před slovo „stejná“ slova „v podstatě“. V pododstavci (d) namísto „klasifikace“ uvést „údaje o nebezpečích pro vodní prostředí“ a namísto „stejné“ uvést „v podstatě rovnocenné“. Pozměnit text za pododstavcem (d) do tohoto znění:
„Jestliže směs (i) nebo (ii) je již klasifikována na základě údajů ze zkoušek, potom může být té druhé směsi přiřazena tatáž kategorie nebezpečí.“
2.4.4.5
V nadpisu za slovo „údaje“ vložit slova „o toxicitě“.
2.4.4.5.2
Pozměnit do tohoto znění:
„2.4.4.5.2
Směsi mohou být vytvořeny jak ze složek, které jsou klasifikovány (jako Akutní 1 až 3 a/nebo Chronická 1 až 4), tak i ze složek, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek toxicity. Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o toxicitě pro více než jednu složku ve směsi, vypočte se celková toxicita těchto složek použitím následujících aditivních vzorců (a) nebo (b) v závislosti na povaze údajů o toxicitě:
(a)
Založeno na akutní vodní toxicitě:
∑CiLEC50m=∑nCiLEC50i
kde:
Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti);
L(E)C50i = LC50 nebo EC50 pro složku i (mg/l);
n = počet složek, i se pohybuje od 1 do n;
L(E)C50m = L(E)C50 části směsi s údaji ze zkoušek.
Vypočtená toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadila kategorie akutního nebezpečí, která se následně použije při aplikaci součtové metody;
(b)
Založeno na chronické vodní toxicitě:
∑Ci+∑CiEqNOECm=∑nCiNOECi+∑nCi0,1.NOECi
kde:
Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti) pokrývající rychle odbouratelné složky;
Ci = koncentrace složky j (procento hmotnosti) pokrývající složky, které nejsou rychle odbouratelné;
NOECi = NOEC (nebo jiná uznávaná měření chronické toxicity) pro složku i, pokrývající rychle odbouratelné složky, v mg/l;
NOECj = NOEC (nebo jiná uznávaná měření chronické toxicity) pro složku j, pokrývající složky, které nejsou rychle odbouratelné, v mg/l;
n = počet složek, i a j se pohybují od 1 do n;
EqNOECm = ekvivalent NOEC části směsi s údaji ze zkoušek.
Ekvivalentní toxicita tak odráží skutečnost, že látky, které nejsou rychle odbouratelné, jsou klasifikovány o jednu úroveň kategorie nebezpečí „přísněji“ než rychle odbouratelné látky.
Vypočtená ekvivalentní toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadila kategorie dlouhodobého nebezpečí podle kritérií pro rychle odbouratelné látky (tabulka 2.4.3.1 (b) (ii)), která se následně použije při aplikaci součtové metody.“.
2.4.4.5.3
V první větě namísto „každou látku“ uvést „každou složku“, namísto „stejným druhům“ uvést „stejné systematické skupině“, namísto „dafniím“ uvést „korýšům“ a namísto „tří druhů“ uvést „tří skupin“. V druhé větě namísto „stejných druhů“ uvést „stejné systematické skupiny“. V poslední větě před slovo „toxicita“ vložit slova „a chronická“ a za „Akutní 1,2 nebo 3“ vložit „a/nebo Chronická 1,2 nebo 3“.
2.4.4.6.1
Změna se netýká anglické (české) verze.
2.4.4.6.2
Pozměnit nadpis do tohoto znění: „Klasifikace do kategorií Akutní 1,2a 3“.
2.4.4.6.2.1
V první větě namísto textu „musí být“ změnit na „jsou“. V druhé větě vložit „koncentrace (v %)“ před „přísady“. Vymazat kategorie (dvakrát).
2.4.4.6.2.4
Pozměnit do tohoto znění:
„2.4.4.6.2.4
Přidat „koncentrace“ před „ klasifikované přísady“.
Pozměnit nadpis a záhlaví sloupců tabulky 2.4.4.6.2.4 do tohoto znění:
Tabulka 2.4.4.6.2.4: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu koncentrací klasifikovaných složek I
Součet koncentrací (v %) složek klasifikovaných jako:| Směs klasifikována jako:
---|---
2.4.4.6.3
Pozměnit nadpis to tohoto znění: „Klasifikace do kategorií Chronická 1, 2, 3 a 4“.
2.4.4.6.3.1
První změna se netýká anglické (české) verze. V druhé větě před „těchto složek“ vložit text „koncentrací (v %)“.
2.4.4.6.3.2
Za slova „součtu“ a „součet“ vložit „koncentrací (v %).
2.4.4.6.3.5
Pozměnit do tohoto znění:
„2.4.4.6.3.5
Klasifikace směsí z hlediska dlouhodobých nebezpečí založená na tomto součtu koncentrací klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.4.4.6.3.5 (dříve tabulka 2.4.4.6.3.4) dále.
2.4.4.6.3.5
Pozměnit nadpis a záhlaví sloupců tabulky 2.4.4.6.3.5 do tohoto znění:
Tabulka 2.4.4.6.3.5: Klasifikace směsi z hlediska dlouhodobých nebezpečí, založená na součtu koncentrací klasifikovaných složek
Součet koncentrací (v %) složek klasifikovaných jako: | Směs klasifikována jako:
---|---
2.4.4.6.4
V první větě pod nadpisem namísto „Složky akutní kategorie 1 s toxicitami značně pod 1 mg/l mohou ovlivnit“ uvést „Složky Akutní 1 nebo Chronická 1 s akutními toxicitami značně pod 1 mg/l a/nebo chronickými toxicitami značně pod 0,1 mg/l (nejsou-li rychle odbouratelné) a 0,01 mg/l (jsou-li rychle odbouratelné) mohou ovlivnit“.
V druhé větě namísto „koncentrací složek akutní kategorie 1“ uvést „koncentrací složek kategorií Akutní 1 a Chronická 1“. V poslední větě za slovo „akutní“ vložit slova „a/nebo chronické“.
Tabulka 2.4.4.6.4: Nahradit následující tabulkou:
Tabulka 2.4.4.6.4: Násobné součinitele pro velmi toxické složky směsí
Akutní toxicita| Součinitel M| Chronická toxicita| Součinitel M| Součinitel M
---|---|---|---|---
Hodnota L(E)C50| | Hodnota NOEC| Složky
NRDa| Složky
RDb
0,1 < L(E)C50 ≤ 1| 1| 0,01 < NOEC ≤ 0,1| 1| \\--
0,01 < L(E)C50 ≤ 0,1| 10| 0,001 < NOEC ≤ 0,01| 10| 1
0,001 < L(E)C50 ≤ 0,01| 100| 0,0001 < NOEC ≤ 0,001| 100| 10
0,0001 < L(E)C50 ≤ 0,001| 1 000| 0,00001 < NOEC ≤ 0,0001| 1 000| 100
0,00001 < L(E)C50 ≤ 0,0001| 10 000| 0,000001 < NOEC ≤ 0,00001| 10 000| 1 000
(pokračuje v intervalech součinitele 10)| | (pokračuje v intervalech součinitele 10)| |
a Nejsou rychle dbouratelné.
b Rychle odbouratelné.
2.4.4.6.5
V první větě namísto „akutním a/nebo chronickém nebezpečí pro vodní prostředí“ uvést „akutní a/nebo chronické vodní toxicitě“.
Část 3
Kapitola 3.1
3.1.2.8.1
V první větě za „zvláštní ustanovení 274“ vložit“„nebo 318“.
3.1.2.8.1.1
V první větě namísto „nebo, je-li relevantní, biologický název“ uvést: „nebo biologický název“.
3.1.2.9
Vypustit a vložit nový oddíl 3.1.3 v následujícím znění:
„3.1.3
Roztoky nebo směsi
POZNÁMKA: Je-li látka zvlášť jmenovitě uvedena v tabulce A kapitoly 3.2, musí být při přepravě identifikována oficiálním pojmenováním pro přepravu uvedeným ve sloupci (2) tabulky A kapitoly 3.2. Taková látka smí obsahovat technické nečistoty (například takové, které pocházejí z výrobního procesu) nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely, které neovlivňují její klasifikaci. Avšak látka jmenovitě uvedená, která obsahuje technické nečistoty nebo přísady pro stabilizaci nebo jiné účely ovlivňující její klasifikaci, musí být považována za roztok nebo směs (viz 2.1.3.3).
3.1.3.1
Roztok nebo směs nepodléhá ADN, jestliže charakteristiky, vlastnosti, forma nebo fyzikální stav roztoku nebo směsi jsou takové, že nesplňuje kritéria, včetně kritérií lidské zkušenosti, pro zařazení do některé třídy.
3.1.3.2
Roztok nebo směs složená z jedné převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, a z jedné nebo více látek nepodléhající(ch) ADN, a/nebo stopových množství jedné nebo více látek jmenovitě uvedených v tabulce A kapitoly 3.2, musí být přiřazeny k UN číslu a oficiálnímu pojmenování pro přepravu převažující látky, jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, ledaže:
(a)
roztok nebo směs je jmenovitě uveden(a) v tabulce A kapitoly 3.2;
(b)
pojmenování a popis látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2 výslovně vyjadřují, že se vztahují jen na čistou látku;
(c)
třída, klasifikační kód, obalová skupina nebo fyzikální stav tohoto roztoku nebo směsi jsou odlišné od třídy, klasifikačního kódu, obalové skupiny nebo fyzikálního stavu látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2; nebo
(d)
charakteristiky nebezpečnosti a vlastnosti roztoku nebo směsi vyžadují opatření v případě nehody nebo nouzové situace, která jsou odlišná od opatření vyžadovaných pro látku jmenovitě uvedenou v tabulce A kapitoly 3.2.
Upřesňující slova jako „ROZTOK“ nebo „SMĚS“, jak je to náležité, musí být doplněna jako součást oficiálního pojmenování pro přepravu, například „ACETON, ROZTOK“. Kromě toho smí být uvedena za základním popisem směsi nebo roztoku také jejich koncentrace, například „ACETON, 75% ROZTOK“.
3.1.3.3
Roztok nebo směs, který (která) není jmenovitě uveden(a) v tabulce A kapitoly 3.2 a který (která) je složen(a) z jedné nebo více nebezpečných látek, musí být přiřazen(a) k položce, která má oficiální pojmenování pro přepravu, popis, třídu, klasifikační kód a obalovou skupinu, které nejpřesněji popisují roztok nebo směs.“
Kapitola 3.2
3.2.1
Pozměnit vysvětlující poznámku ke sloupci (7a) do tohoto znění:
„Sloupec (7a) „Omezená množství“
Tento sloupec obsahuje nejvyšší množství na vnitřní obal nebo předmět pro přepravu nebezpečných věcí v omezených množstvích podle kapitoly 3.4“.
Tabulka A
Pro UN čísla 0323, 0366, 0441,0445, 0455, 0456, 0460 a 0500 přidat „347“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 1092, 1098, 1135, 1143, 1163, 1182, 1185, 1238, 1239, 1244, 1251, 1510, 1541, 1580, 1595, 1605, 1647, 1670, 1695, 1752, 1809, 1810, 1834, 1838, 1892, 1994, 2232, 2334, 2337, 2382, 2407, 2474, 2477, 2480, 2481, 2482, 2483, 2484, 2485, 2486, 2487, 2488, 2521, 2605, 2606, 2644, 2646, 2668, 3023, 3079 and 3246 přidat „354“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 1092, 1098, 1135, 1143, 1163, 1182, 1185, 1238, 1239, 1244, 1251, 1541, 1580, 1595, 1605, 1647, 1670, 1695, 1752, 1809, 1810, 1838, 1892, 1994, 2232, 2334, 2337, 2382, 2407, 2474, 2477, 2480, 2482, 2484, 2485, 2486, 2487, 2488, 2521, 2606, 2644, 2646, 2668, 3023, 3246 a 3381 až 3390 změnit kód ve sloupci (7b) na „E0“.
Pro UN čísla 1320, 1321, 1348, 1431, 1445, 1446, 1447, 1448, 1449, 1463, 1469, 1470, 1500, 1511, 1571, 1868, 1872, 1950 (klasifikační kód 5 FC), 2441, 2464, 2573, 2719, 2741,2925 (II, III), 2926 (II, III), 3085 (I, II, III), 3087 (I, II, III), 3126 (II, III), 3128 (II, III), 3179 (II, III), 3180 (II, III), 3191 (II, III), 3192 (II, III), 3206 (II, III), 3369, 3408 (II, III), 3477, 9000 přidat „EP“ do sloupce (9).
Pro UN čísla 1353, 1373, 1389, 1390, 1391 (obě položky), 1392, 1393, 1421, 1477 (OS II a III), 1481 (OS II a III), 1483 (OS II a III), 1740 (OS II a III), 2430 (OS I, Il a III), 2583, 2584, 2585, 2586, 2837 (OS II a III), 2985, 2986, 2987, 2988, 3089 (OS II a III), 3145 (OS I, Il a III), 3167, 3168, 3169, 3211 (OS II a III), 3215, 3216, 3218 (OS II a III), 3401 a 3402 smazat „274“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1002 a 1956 smazat „292“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1267, 1268 a 3259 smazat „649“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1391, 1779, 3176 (II), 3463, 3470, 3478 změnit na „1“ ve sloupci (12).
Pro UN čísla 1450 and 3213 (OS II and III) místo „604“ uvést „350“ ve sloupci (6). Pro UN čísla 1461 and 3210 (OS II and III) místo „605“ uvést „351“ ve sloupci (6). Pro UN čísla 1463, 3408 (II), 3471 (II) změnit na „2“ ve sloupci (12).
Pro UN čísla 1482 (OS II and III) a 3214 místo „608“ uvést „353“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1748 (OS II), 2208 and 2880 (OS II and III) smazat „313“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1779, 3463 a 3473 vložit „VE01“ do sloupce (10).
Pro UN čísla 1851, 3248 a 3249 u všech obalových skupin smazat „274“ ve sloupci (6).
Pro UN čísla 1950 (dvanáctkrát) a 2037 (devětkrát) přidat „344“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 2235, 2236, 3409 a 9000 přidat „TOX, A“ do sloupce (9) a „VE02“ do sloupce (10).
Pro UN čísla 2605 a 3079 místo „3“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „3 + 6.1“ uvést „6.1 + 3“ ve sloupci (5). Ve sloupci (3b) změnit na „TF1“.
Pro UN čísla 2910, 2916, 2917, 2919 a 3323 přidat “325“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 3090, 3091,3480 a 3481 přidat „656“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 3132 (I, II, III), 3135 (I, II, III) and 3396 (I, II, III) vložit „HA08“ do sloupce (11).
Pro UN čísla 3134 (I, II, III) a 3495 přidat „TOX“ do sloupce (9).
Pro UN čísla 3328, 3329, 3330 a 3331 přidat „326“ do sloupce (6).
Pro UN čísla 3480 a 3481 přidat „348“ do sloupce (6).
UN 0154| Změnit na „3“ ve sloupci (12).
---|---
UN 1002| Přidat „655“ ve sloupci (6).
UN 1040| Přidat „342“ ve sloupci (6) (dvakrát).
UN 1066| Přidat „653“ ve sloupci (6).
UN 1072| Přidat „355“ ve sloupci (6).
UN 1266 (všechny obalové skupiny)| Přidat „163“ ve sloupci (6) sedmkrát).
---|---
UN 1267 (všechny obalové skupiny)| Přidat „357“ ve sloupci (6) (čtyřikrát).
UN 1391 | Smazat druhou položku. V prvním položce smazat „, má teplotu vzplanutí nad 60 °C ve sloupci (2).“
---|---
UN 1462| Smazat „606“ a vložit „352“ ve sloupci (6).
UN 1510| Místo „5.1“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „5.1+6.1“ uvést „6.1+5.1“ ve sloupci (5).
Ve sloupci (3b) místo „OT1“ uvést „TO1“.
UN 1649| Smazat druhou položku. V první položce smazat „, s bodem vzplanutí více než 60°C“ ve sloupci (2).
UN 1704| Ve sloupci (3b) místo „T2“ uvést „T1“.
UN 1748| Smazat „589“ ve sloupci (6) (dvakrát).
UN 1810| Místo „8“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „8“ uvést „6.1+8“ ve sloupci (5).
Místo „II“ uvést „I“ ve sloupci (4).
Ve sloupci (3b) změnit kód na „TC3“.
UN 1834| Místo „8“ uvést „6.1+8“ ve sloupci (5).
Ve sloupci (3a) místo „8“ uvést „6.1“.
Ve sloupci (3b) změnit kód na „TC3“.
UN 1838| Místo „8“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „8“ uvést „6.1+8“ ve sloupci (5).
Místo „II“ uvést „I“ ve sloupci (4).
Ve sloupci (3b) změnit kód na „TC3“.
UN 1942| Přidat „LO04“ do sloupce (11).
---|---
UN 1956| Smazat „567“ ve sloupci (6).
UN 1977| Přidat „345 346“ do sloupce (6).
UN 1999 (OS II a III) | Ve sloupci (2) změnit název a popis na „DEHTY, KAPALNÉ, včetně silničních olejů a ředěné živice“ (šestkrát). Text v závorkách zůstane nezměněn. Pozměnit podle abecedy.
UN 2030 | Smazat druhou položku. V první položce smazat „, s bodem vzplanutí více než 60 °C“ ve sloupci (2).
UN 2187| Vložit „T“ do sloupce (8).
UN 2474| Místo „II“ uvést „I“ ve sloupci (4).
UN 2481| Místo „3“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „3+6.1“ uvést „6.1+3“ ve sloupci (5).
Ve sloupci (3b) změnit na „TF1“.
Ve sloupci (12) změnit kód na „0“.
UN 2483| Místo „3“ uvést „6.1“ ve sloupci (3a) a místo „3+6.1“ uvést „6.1+3“ ve sloupci (5).
Ve sloupci (3b) změnit na „TF1“.
UN 2486| Místo „3“ uvést „6.1 ve sloupci (3a) a místo „3+6.1“ uvést „6.1+3“ ve sloupci (5).
Ve sloupci (3b) změnit na „TF1“.
Ve sloupci (4) místo „II“ uvést „I“.
UN 2668| Místo „II“ uvést „I“ ve sloupci (4).
UN 3166 | Ve sloupci (2) vložit „nebo motor, palivové články poháněné hořlavým plynem nebo motor, palivové články poháněné hořlavou kapalinou nebo vozidlo, palivové články poháněné hořlavým plynem nebo vozidlo, palivové články poháněné hořlavou kapalinou“ na konec. Pozměnit podle abecedy.
UN 3212| Ve sloupci (6) místo „559“ uvést „349“.
UN 3359| Ve sloupci (2) změnit oficiální pojmenování na „ZAPLYNOVANÁ NÁKLADNÍ DOPRAVNÍ JEDNOTKA“. Pozměnit podle abecedy.
UN 3468| Přidat „356“ do sloupce (6).
UN 3471 (Il a III) | Přidat „802“ do sloupce (6).
UN 3473| Přidat „PP, EX, A“ ve sloupci (9).
UN 3474 | Ve sloupci (2) změnit název a popis na „1-HYDROXYBENZOTRIAZOL, MONOHYDRÁT“. Pozměnit podle abecedy.
UN 3477| Smazat „EX“ ve sloupci (9).
Ve sloupci (7a) pro všechny položky s výjimkou zboží, které nepodléhají ADN a zboží, jehož přeprava je zakázána, nahradit alfanumerický kód pro omezené množství (LQ) maximálním množstvím na vnitřní obal nebo předmět pro přepravu nebezpečných věcí v omezeném množství uvedené v kapitole 3.2 Modely předpisů připojené k Doporučení OSN pro přepravu nebezpečného zboží, šestnácté revidované vydání (ST/SG/AC. 10/1 /Rev. 16), jak je uvedeno níže:
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „0“ pro:
-
Všechny položky třídy 1, třídy 6.2 a třídy 7;
-
Plyny třídy 2 klasifikačních kódů 1F, 2F, 3F, 4F, 6F (mimo zásobníků palivových článků UN 3478 a 3479) a 7F;
-
Plyny třídy 2 klasifikačních kódů 1O, 2O a 3O;
-
Plyny třídu 2 skupin T, TF, TC, TO, TFC a TOC, mimo aerosolů UN 1950 a malých nádobek obsahujících plyn UN 2037;
-
UN 2857
-
Třídu 3 položek obalových skupin I, mimo UN 1133, 1139, 1210, 1263, 1267, 1268, 1863, 1866 a 3295;
-
UN 3064, 3256, 3343, 3357;
-
Třídu 4.1 položek obalových skupin I;
-
Třídu 4.1 položek s klasifikačním kódem SR2 (látky s řízenou teplotou);
-
Třídu 4.1 položek s klasifikačním kódem D, obalových skupin II (UN 2555, 2556, 2557, 2907, 3319 a 3344);
-
Roztavených látek třídy 4.1 s klasifikačním kódem F2 (UN 3176 obalových skupin II a III a UN 2304) a pro UN 2448;
-
Položek třídy 4.2, mimo UN 3400;
-
Třídu 4.3 položek obalových skupin I;
-
UN 1418 (obalové skupiny II a III), 1436 (obalové skupiny II a III), 3135 (obalové skupiny II a III), 3209 (obalové skupiny II a III) a 3292;
-
Třídu 5.1 položek obalových skupin I;
-
UN 2426, 3356 a 3375 (dvakrát);
-
Třídu 5.2 položek klasifikačních kódů P2 (látky s řízenou teplotou)
-
Třídu 6.1 položek obalových skupin I;
-
Třídu 6.1 položek obalových skupin II UN čísel 1569, 1600, 1693, 1697, 1700, 1701, 1737, 1738, 2016, 2017, 2312, 3124, 3250, 3416, 3417 a 3448;
-
Třídu 8 položek obalových skupin I;
-
Třídu 8 položek obalových skupin II UN čísel 2028, 2442, 2576, 2826 a 3301;
-
UN 2215 MALEINANHYDRID, ROZTAVENÝ;
-
UN 2590, 2990, 3072, 3090, 3091, 3245 (dvakrát), 3257 (dvakrát), 3258, 3268, 3316 (obalové skupiny II a III), 3480 a 3481;
-
UN 1162, 1196, 1250, 1298, 1305, 1724, 1728, 1747, 1753, 1762, 1763, 1766, 1767, 1769,1771, 1781, 1784, 1799, 1800, 1801, 1804, 1816, 1818, 2434, 2435, 2437, 2985, 2986, 2987, 3361,3362.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „25 ml“ pro:
-
UN 3221 a 3223 (kapalné, typ B a C);
-
UN 3101 a 3103 (kapalné, typ B a C).
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „100 ml“ pro UN 1704 a pro třídu 6.1 položek obalových skupin II, pro které je LQ17 uvedeno ve sloupci (7a), mimo UN 1569, 1693, 1701, 1737, 1738 a 3416.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „100 g“ pro:
-
UN 3222 a 3224 (tuhé, typ B a C);
-
UN 3102 a 3104 (tuhé, typ B a C).
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „120 ml“ pro:
-
Plyny třídy 2 klasifikačních kódů 1A, 2A, 3A, 4A a 6A, mimo UN 2857;
-
Aerosoly UN 1950 s klasifikačním kódem 5T, 5TC, 5TF, 5TFC, 5TO a 5TOC;
-
Malých nádobek obsahující plyn UN 2037 s klasifikačními kódy 5T, 5TC, 5TF, 5TFC, 5TO a 5TOC;
-
Zásobníky do palivových článků UN 3478 a 3479.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „125 ml“ pro:
-
UN 3225, 3227 a 3229 (kapalné, typ D, E a F);
-
UN 3105, 3107 a 3109 (kapalné, typ D, E a F).
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „500 ml“ pro:
-
Třídu 3 položek obalových skupin I UN čísel 1133, 1139, 1210, 1263, 1267, 1268, 1863, 1866 a 3295;
-
Třídu 4.3 položek obalových skupin II, pro které je uvedeno LQ10 ve sloupci (7a);
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „ 500 ml nebo 500 g“ pro zásobníky do palivových článků UN 3476.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „500 g“ pro:
-
UN 1396, obalová skupina II a třídu 4.3 položek obalových skupin II, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ11, mimo UN 1418, 1436, 3135 a 3209;
-
Třídu 6.1 položek obalových skupin II, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ18, mimo UN 1697, 1700, 1704, 3124, 3417 a 3448;
-
UN 3226, 3228 a 3230 (tuhé, typ D, E a F);
-
UN 3400 (obalová skupina II);
-
UN 3106, 3108 a 3110 (tuhé, typ D, E a F).
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „1 L“ pro:
-
Aerosoly UN 1950 klasifikačních kódů 5A, 5C, 5CO, 5F, 5FC a 50 a pro malé nádobky obsahující plyn UN 2037 klasifikačních kódů 5A, 5F a 5O;
-
Třídu 3 položek obalových skupin II, kromě UN 1133, 1139, 1162, 1169, 1196, 1197, 1210, 1250, 1263, 1266, 1286, 1287, 1298, 1305, 1306, 1866, 1999, 2985, 3064, 3065, 3269 a 3357;
-
Zásobníky do palivových článků UN 3473;
-
Třídu 4.3 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ 13;
-
Třídu 5.1 položek obalových skupin II, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ10;
-
Třídu 8 položek obalových skupin II, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ22, mimo UN 1724, 1728, 1747, 1753, 1762, 1763, 1766, 1769, 1771, 1781, 1784, 1799, 1800, 1801, 1804, 1816, 1818, 2434, 2435, 2437, 2442, 2826, 2986, 2987 a 3301;
-
UN 2794, 2795 a 2800;
-
UN 2315 a 3151.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „1 kg“ pro:
-
Třídu 4.1 položek obalových skupin II, mimo UN 2555, 2556, 2557, 2907, 3176, 3319 a 3344;
-
UN 3400 (obalová skupina III);
-
UN 1408;
-
Třídu 4.3 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ12, mimo UN 1418, 1436, 3135 a 3209;
-
Třídu 5.1 položek obalových skupin II, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ11;
-
UN 3423 a třídu 8 položek obalových skupin II,pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ23;
-
UN 2212, 3152 a 3432.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „1 L nebo 1 kg“ pro zásobníky do palivových článků UN 3477.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „2 kg“ pro UN 3028.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „5 L“ pro:
-
Třídu 3 položek obalových skupin II UN čísel 1133, 1139, 1169, 1197, 1210, 1263, 1266, 1286, 1287, 1306, 1866, 1999, 3065 a 3269;
-
Třídu 3 položek obalových skupin III, mimo UN 3256;
-
Třídu 5.1 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ 13;
-
Třídu 6.1 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ7;
-
Třídu 8 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ7;
-
UN 1941, 1990 a 3082.
Místo alfanumerického kódu LQ uvést „5 kg“ pro:
-
Třídu 4.1 položek obalových skupin III, mimo UN 2304, 2448 a 3176;
-
Třídu 5.1 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ12;
-
Třídu 6.1 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ9;
-
UN 2809 a třídu 8 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ24;
-
Třídu 9 položek obalových skupin III, pro které je ve sloupci (7a) uvedeno LQ27, mimo UN 2590;
-
UN 2969
-
Pro UN 1043 a 3359 zůstane sloupec (7a) prázdný.
Přidejte následující nové položky a uspořádejte je podle abecedy:
(1)| (2)| (3a)| (3b)| (4)| (5)| (6)| (7a)| (7b)| (8)| (9)| (10)| | (11)| | (12)| (13)
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
0509| PRACH, BEZDÝMNÝ| 1| 1.4C| | 1.4| | 0| E0| | PP| | LO01| HA01, HA03, HA04, HA05, HA06| | 1|
1471| CHLORNAN LITHNÝ, SUCHÝ nebo CHLORNAN LITHNÝ, SMĚS| 5.1| 02| III| 5.1| | 5 kg| E1| | PP| | | | | 0|
3482| DISPERZE ALKALICKÝCH KOVŮ, HOŘLAVÉ nebo DISPERZE KOVŮ ALKALICKÝCH ZEMIN, HOŘLAVÉ| 4.3| WF1| I| 4.3+3| 182
183
506| 0| E0| | PP, EX, A| VE01| | HA08| | 1|
3483| POHONNÉ HMOTY, SMĚSI PROTI KLEPÁNÍ MOTORU, HOŘLAVÉ| 6.1| TF1| I| 6.1+3| | 0| E5| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01 VE02| | | | 2|
3484| HYDRAZIN, VODNÝ ROZTOK, HOŘLAVÝ, obsahující více než 37 % hm. hydrazinu| 8| CFT| I| 8+3+6.1| 530| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01 VE02| | | | 2|
3485| CHLORNAN VÁPENATÝ, SUCHÝ, ŽÍRAVÝ nebo CHLORNAN VÁPENATÝ, SMĚS SUCHÁ, ŽÍRAVÁ, s více než 39 % aktivního chloru (8,8 % aktivního kyslíku)| 5.1| OC2| II| 5.1+8| 314| 1 kg| E2| | PP| | | | | 0|
3486| CHLORNAN VÁPENATÝ, SMĚS SUCHÁ, ŽÍRAVÁ, s více než 10 %, ale nejvýše 39 % aktivního chloru| 5.1| OC2| III| 5.1+8| 314| 5 kg| E1| | PP| | | | | 0|
3487| CHLORNAN VÁPENATÝ, SUCHÝ, ŽÍRAVÝ nebo CHLORNAN VÁPENATÝ, HYDRATOVANÁ SMĚS, ŽÍRAVÁ, s nejméně 5,5 %, ale nejvýše 16 % vody| 5.1| OC2| II| 5.1+8| 314
322| 1 kg| E2| | PP| | | | | 0|
3487| CHLORNAN VÁPENATÝ, HYDRATOVANÝ, ŽÍRAVÝ nebo CHLORNAN VÁPENATÝ, HYDRATOVANÁ SMĚS, ŽÍRAVÁ, s nejméně 5,5 %, ale nejvýše 16 % vody| 5.1| OC2| III| 5.1+8| 314| 5 kg| E1| | PP| | | | | 0|
3488| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, ŽÍRAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50| 6.1| TFC| I| 6.1+3+8| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3489| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, ŽÍRAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50| 6.1| TFC| I| 6.1+3+8| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3490| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50| 6.1| TFW| I| 6.1+4.3+3| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3491| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50| 6.1| TFW| I| 6.1+4.3+3| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3492| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 200 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 500 LC50| 6.1| TFC| I| 6.1+8+3| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3493| LÁTKA TOXICKÁ PŘI VDECHOVÁNÍ, KAPALNÁ, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ, J.N., s inhalační toxicitou nejvýše 1000 ml/m3 a nasycenou koncentrací par nejméně 10 LC50| 6.1| TFC| I| 6.1+8+3| 274| 0| E0| | PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| FT1| I| 3+6.1| 343| 0| E0| T| PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| FT1| II| 3+6.1| 343| 1 L| E2| T| PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 2|
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| FT1| III| 3+6.1| 343| 5 L| E1| T| PP, EP, EX, TOX, A| VE01, VE02| | | | 0|
3495| JÓD| 8| CT2| III| 8+6.1| 279
802| 5 kg| E1| | PP, EX, TOX, A| VE02| | | | 0|
3496| BATERIE NIKL-METAL HYDRIDOVÉ| 9| M11| NENÍ PŘEDMĚTEM PRO ADR
3.2.2
Tabulka B
Změna se netýká anglického textu.
3.2.3
Vysvětlivky k tabulce C
Vysvětlující poznámka ke sloupci (20), vysvětlení číslo 5, čtvrtá věta:
Vložit „a odpovídající potrubí“ po „nákladní tanky“.
Vysvětlující poznámka ke sloupci (20), vysvětlení číslo 11 (f):
Vložit „a odpovídající potrubí“ po „to“.
Vysvětlující poznámka ke sloupci (20), přidat následující poznámku 39:
„39.
(a) Těsnění, otvory, uzavírací zařízení a ostatní technické vybavení musí být takového druhu, aby nemohlo dojít k jakémukoliv úniku oxidu uhličitého během normálních přepravních operací (chlazení, štěpení materiálů, zmrazovaní přípojek, odtokové otvory, atd.).
(b)
Nakládací teplota (v nakládací stanici) musí být uvedena v přepravním dokladu.
(c)
Měřicí přístroj kyslíku se musí nacházet na palubě společně s návodem k použití, kterému je schopna porozumět každá osoba na palubě. Měřicí přístroj kyslíku musí být použit jako testovací zařízení pokud se vstupuje do nákladních prostor, prostor s čerpadly, oblastí nízko položených a pokud jsou práce prováděny na palubě.
(d)
Při vstupu do obytných prostor a jiných míst, kde se posádka může zdržovat, musí být umístěn měřicí přístroj, který umožňuje signalizaci, pokud úroveň kyslíku je příliš nízká nebo úroveň oxidu uhličitého je příliš vysoká.
(e)
Nakládací teplota (stanovena po nakládce) a maximální trvání cesty musí být uvedena v přepravním dokladu.“
Tabulka C
Název sloupce (10), změna se netýká anglického textu.
Název sloupce (12), změna se netýká anglického textu.
Pro UN 1005, 1010 (3krát), 1011, 1012, 1020, 1030, 1033, 1055, 1063, 1077, 1083, 1086, 1912, 1965 (9krát), 1969, 1978 a 9000: Vložit "Ne" do sloupce (14).
UN 1999 (OS III), ve sloupci (2) změnit název a popis na "DEHTY, KAPALNÉ, včetně silniční olejů a ředěné živice".
UN 2486 Místo "3" uvést "6.1" ve sloupci (3a) a místo "3 + 6.1" uvést "6.1 + 3" ve sloupci (5). Ve sloupci (3b) změnit kód na "TF1". Místo "II" uvést Ί" ve sloupci (4). Místo "2" uvést "1" ve sloupci (13).
UN 3079 Místo "3" uvést "6.1" ve sloupci (3a) a místo "3 + 6.1 + nest. + N3" uvést "6.1 + 3 + nest. + N3" ve sloupci (5). Ve sloupci (3b) změnit kód na "TF1".
Pro sloučeniny čísel 9005 a 9006, zavést "N2" do sloupce (5).
Přidejte následující nové položky:
(1)| (2)| (3a)| (3b)| (4)| (5)| (6)| (7)| (8)| (9)| (10)| (11)| (12)| (13)| (14)| (15)| (16)| (17)| (18)| (19)| (20)
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---
2187| OXID UHLIČITÝ, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ| 2| 3A| | 2.2| G| 1| 1| 1| | 95| | 1| ano| | | ne| PP| 0| 31; 39
3295| UHLOVODÍKY, KAPALNÉ, J.N., (obsahující isopren a pentadien) (tenze par při 50 °C je vyšší než 110 kPa), STABILIZOVANÉ| 3| F1| I| 3, nest. (N2, CMR)| C| 2| 2| 3| 50| 95| 0,678| 1| ano| T43)| II B4)| ano| PP, EX, A| 1| 3; 27; 29
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, NEHOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| TF1| I| 3+6.1 + (N 1, Ν2, Ν3, CMR, F)| C| *| *| *| *| 95| | 1| ne| T44)| II B4)| ano| PP, EP, EX,
TOX, A| 2| 14; 27; *viz.
vývojový
diagram
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, NEHOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| TF1| II| 3+6.1 + (N 1, Ν2, Ν3, CMR, F)| C| *| *| *| *| 95| | 2| ne| T4 3)| II B4)| ano| PP, EP, EX,
TOX, A| 2| 14; 27; *viz.
vývojový
diagram
3494| ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, NEHOŘLAVÁ, TOXICKÁ| 3| TF1| III| 3+6.1 + (N 1, Ν2, Ν3, CMR, F)| C| *| *| *| *| 95| | 2| ne| T4 3)| II B4)| ano| PP, EP, EX,
TOX, A| 0| 14; 27; *viz.
vývojový
diagram
2672| AMONIAK, ROZTOK, vodný, relativní hustota mezi 0,880 a 0,957 při 15 °C, s více než 10 %, ale nejvíce 35 % amoniaku (s více než 25 %, ale nejvíce 35 % amoniaku)| 8| C5| III| 8+N1| C| 2| 2| 1| 50| 95| 0,8810)
0,9610)| 2| ano| | | ne| PP, EP| 0|
2672| AMONIAK, ROZTOK, vodný, relativní hustota mezi 0,880 a 0,957 při 15 °C, s více než 10 %, ale nejvíce 35 % amoniaku (s více než 25 % amoniaku)| 8| C5| III| 8+N1| N| 2| 2| | 10| 95| 0,8810)
0,9610)| 2| ano| | | ne| PP, EP| 0|
Vývojový diagram za Tabulkou C Místo „hustota“ uvést „relativní hustota“ v popisu sloupce (12).
3.2.4.2
Místo „hustota“ uvést „relativní hustota“ v bodě 2.2.
3.2.4.3
Na konec vložit následující Poznámku 39:
„Poznámka 39: Ve sloupci (20) uvést odvolávku na poznámku 39 pro přepravu UN 2187 OXID UHLIČITÝ, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ třídy 2.“
Kapitola 3.3
3.3.1
172
Na konec doplnit následující novou větu: „K balení viz též 4.1.9.1.5.“.
188
V pododstavci (b) na konci druhé věty vypustit „kromě těch, které byly vyrobeny před 1. lednem 2009, které mohou být přepravovány v souladu s tímto zvláštním ustanovením a bez tohoto značení až do 31. prosince 2010“.
V pododstavci (f) na začátku za text „S výjimkou kusů obsahujících“ vložit „knoflíkové baterie zabudované v zařízení (včetně obvodových desek), nebo“.
198
Za slovo „barvy“ vložit „kosmetické výrobky“ a za „1263“ vložit „1266“.
219
Pozměnit do tohoto znění:
„219
Geneticky změněné mikroorganismy (GMMO) a geneticky změněné organismy (GMO) zabalené a označené podle pokynu pro balení P904 pododdílu 4.1.4.1 ADR nepodléhají žádným dalším ustanovením ADN.
Jestliže GMMO nebo GMO splňují kritéria pro zařazení do třídy 6.1 nebo 6.2 (viz 2.2.61.1 a 2.2.62.1) vztahují se na ně ustanovení ADN pro přepravu toxických látek nebo infekčních látek.“.
251
V prvním odstavci namísto „kód „LQ0““ uvést „množství „0““. V posledním odstavci vypustit „v souladu s kódem LQ definovaným v oddíle 3.4.6“.
290
Pozměnit do tohoto znění:
„290
Když tato radioaktivní látka splňuje definice a kritéria jiných tříd, jak jsou definovány v části 2, musí být klasifikována podle následujících ustanovení:
(a)
Pokud látka splňuje kritéria pro nebezpečné věci ve vyňatých množstvích, jak je uvedeno v kapitole 3.5, musí být obaly v souladu s 3.5.2 a splňovat zkušební požadavky v 3.5.3. Všechny ostatní předpisy platné pro radioaktivní látky ve vyjmutých kusech, uvedené v 1.7.1.5, se musí použít bez odkazu na jinou třídu;
(b)
Pokud množství překračuje meze uvedené v 3.5.1.2, musí být látka klasifikována podle převažujícího vedlejšího nebezpečí. Přepravní doklad musí popsat tuto látku UN číslem a oficiálním pojmenováním pro přepravu platnými pro tuto jinou třídu, k nimž je nutno připojit pojmenování pro radioaktivní látku ve vyjmutém kusu podle sloupce (2) tabulky A kapitoly 3.2 a látka musí být přepravována podle ustanovení platných pro toto UN číslo. Příklad zápisu v přepravním dokladu je:
„UN 1993 Látka hořlavá, kapalná, j.n. (směs ethanolu a toluenu), Radioaktivní látka, vyjmutý kus – omezené množství látky, 3, OS II“.
Kromě toho platí předpisy uvedené v odstavci 2.2.7.2.4.1;
(c)
Ustanovení kapitoly 3.4 pro přepravu nebezpečných věcí balených v omezených množstvích se nevztahují na látky klasifikované podle pododstavce (b);
(d)
Pokud látka splňuje zvláštní ustanovení, které vyjímá tuto látku ze všech ustanovení pro nebezpečné věci ostatních tříd, musí být klasifikována podle náležitého UN čísla třídy 7 a všechny požadavky uvedené v 1.7.1.5 musí být dodrženy.“.
292
Pozměnit do tohoto znění:
„292
(Vypuštěno)“.
302
Pozměnit do tohoto znění:
„302
Zaplynované nákladní dopravní (přepravní) jednotky, které neobsahují žádné jiné nebezpečné věci, podléhají pouze ustanovením oddílu 5.5.2.“.
304
Pozměnit do tohoto znění:
„304
Tato položka smí být použita pouze pro přepravu neaktivovaných akumulátorů, které obsahují suchý hydroxid draselný a které jsou určeny k aktivaci před použitím přidáním patřičného množství vody do jednotlivých článků.“.
313
Pozměnit do tohoto znění:
„313
(Vypuštěno)“.
503
Vypustit „nebo žlutý“.
559
Pozměnit do tohoto znění:
„559
(Vypuštěno)“.
567
Pozměnit do tohoto znění:
„567
(Vypuštěno)“.
589
Pozměnit do tohoto znění:
„589
(Vypuštěno)“.
593
Namísto „P203 (12)“ uvést „P203, odstavci (6) pro otevřené kryogenní nádoby“.
604
až 606 Pozměnit do tohoto znění:
„604
až 606 (Vypuštěno)“.
608
Pozměnit do tohoto znění:
„608
(Vypuštěno)“.
645
Vložit novou druhou větu v tomto znění: „Schválení musí být vydáno písemně jako osvědčení o schválení klasifikace (viz 5.4.1.2.1 (g)) a musí být obdržet jediné jednací číslo“.
649
Pozměnit do tohoto znění:
„649
(Vypuštěno)“.
650
V pododstavci (e) pozměnit příklad do tohoto znění:
„“UN 1263 ODPAD BARVA, 3, II“, nebo “UN 1263 ODPAD BARVA, 3, OS II“.“
653
Pozměnit začátek do tohoto znění:
„Přeprava tohoto plynu v lahvích majících součin zkušebního tlaku a vnitřního objemu nejvýše 15 MPa.litr (150 bar.litr) nepodléhá....“.
V pátém odseku namísto „UN 1013“ uvést: „„UN 1013“ pro oxid uhličitý nebo „UN 1066“ pro dusík,stlačený“.
3.3.1
Doplnit následující nová zvláštní ustanovení:
„342
Vnitřní nádoby ze skla (jako jsou ampule nebo kapsle) určené jen pro použití ve sterilizačních zařízeních, pokud obsahují méně než 30 ml ethylenoxidu na vnitřní obal s nejvýše 300 ml na vnější obal, smějí být přepravovány podle ustanovení v kapitole 3.5, bez ohledu na údaj „E0“ ve sloupci (7b) tabulky A kapitoly 3.2, za podmínky, že:
(a)
po naplnění byla každá vnitřní nádoba ze skla shledána hermetickou vložením vnitřní nádoby ze skla do lázně s horkou vodou při teplotě a na dobu, které jsou dostatečné k tomu, aby se zajistilo dosažení vnitřního tlaku rovnajícího se tenzi par ethylenoxidu při 55 °C. Každá vnitřní nádoba ze skla vykazující stopy netěsnosti, deformace nebo jiného poškození při této zkoušce nesmí být přepravována podle tohoto zvláštního ustanovení;
(b)
kromě obalu vyžadovaného podle 3.5.2 je každá vnitřní nádoba ze skla vložena do zataveného pytle z plastu snášenlivého s ethylenoxidem a schopného zadržet obsah v případě rozbití nebo netěsnosti vnitřní nádoby ze skla; a
(c)
každá vnitřní nádoba ze skla je chráněna prostředky proti propíchnutí pytle z plastu (např. pouzdry nebo vycpávkovým materiálem) v případě poškození obalu (např. promáčknutím).
343
Tato položka platí pro surovou ropu obsahující sirovodík v dostatečné koncentraci, takže páry uvolněné ze surové ropy mohou představovat nebezpečí při vdechování. Přiřazená obalová skupina se určí podle nebezpečí hořlavosti a nebezpečí při vdechování podle stupně představovaného nebezpečí.
344
Ustanovení uvedená v 6.2.6 ADR musí být dodržena.
345
Tento plyn obsažený v otevřených kryogenních nádobách o vnitřním objemu nejvýše 1 litr vyrobených s dvojitými stěnami ze skla, přičemž prostor mezi vnitřní a vnější stěnou je zbaven vzduchu (vakuová izolace), nepodléhá ustanovením ADN, pokud je každá nádoba přepravována ve vnějším obalu s vhodným fixačním nebo absorpčním materiálem, aby byla chráněna před poškozením při nárazu.
346
Otevřené kryogenní nádoby odpovídající požadavkům pokynu pro balení P203 pododdílu 4.1.4.1 ADR a neobsahující žádné nebezpečné věci mimo UN 1977 dusík, hluboce zchlazený, kapalný, který je plně absorbován v porézním materiálu, nepodléhají žádným jiným ustanovením ADN.
347
Tato položka se použije pouze tehdy, jestliže výsledky série zkoušek 6 (d) části I Příručky zkoušek a kritérií prokázaly, že jakékoli nebezpečné účinky vyvolané činností jsou omezeny na vnitřek kusu.
348
Baterie vyrobené po 31. prosinci 2011 musí mít na vnější skříni vyznačenu jmenovitou energii ve watthodinách.
349
Směsi chlornanu s amonnou solí nejsou připuštěny k přepravě. UN 1791 chlornan, roztok je látkou třídy 8.
350
Bromičnan amonný a jeho vodné roztoky a směsi bromičnanu s amonnou solí nejsou připuštěny k přepravě.
351
Chlorečnan amonný a jeho vodné roztoky a směsi chlorečnanu s amonnou solí nejsou připuštěny k přepravě.
352
Chloritan amonný a jeho vodné roztoky a směsi chloritanu s amonnou solí nejsou připuštěny k přepravě.
353
Manganistan amonný a jeho vodné roztoky a směsi manganistanu s amonnou solí nejsou připuštěny k přepravě.
354
Tato látka je toxická při vdechování.
355
Kyslíkové láhve pro použití v nouzových situacích přepravované pod touto položkou smějí zahrnovat zabudované spouštěcí náložky (náložky pro technické účely podtřídy 1.4, skupiny snášenlivosti C nebo S) beze změny klasifikace ve třídě 2, pokud celkové množství deflagrujících (hnacích) výbušných látek nepřekročí 3,2 g na kyslíkovou láhev. Láhve se zabudovanými spouštěcími náložkami připravené k přepravě musí mít účinné prostředky k zamezení nechtěné aktivace.
356
Zásobníkový systém (zásobníkové systémy) s kovovým hydridem zabudované v dopravních prostředcích nebo ve zkompletovaných dílech dopravních prostředků nebo určené k zabudování do dopravních prostředků musí být schváleny příslušným orgánem země výroby1 před přijetím k přepravě. Přepravní doklad musí obsahovat zápis, že kus byl schválen příslušným orgánem země výroby1, nebo každou zásilku musí doprovázet kopie schválení příslušného orgánu země výroby1.
357
Surová ropa obsahující sirovodík v dostatečné koncentraci, takže páry uvolněné ze surové ropy mohou představovat nebezpečí při vdechování, musí být přepravována pod položkou UN 3494 ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ.
655
Láhve a jejich uzávěry zkonstruované, vyrobené, schválené a značené podle směrnice 97/23/ES3 a používané pro dýchací přístroje smějí být přepravovány, aniž by odpovídaly kapitole 6.2 ADR, za podmínky, že jsou podrobovány inspekcím a zkouškám uvedeným v 6.2.1.6.1 ADR a interval mezi zkouškami uvedený v pokynu pro balení P200 vpododdílu 4.1.4.1 ADR není překročen. Tlak používaný při hydraulické tlakové zkoušce je tlak vyznačený na láhvi podle směrnice 97/23/ES3.
656
Požadavek první věty zvláštního ustanovení 188 (e) se nevztahuje na zařízení, která jsou záměrně aktivní v dopravě (vysílače vysokofrekvenční identifikace (RFID), hodiny, snímače atd.) a která nejsou schopna produkovat nebezpečný vývin tepla.
Bez ohledu na zvláštní ustanovení 188 (b) smějí být baterie vyrobené před 1. lednem 2009 dále přepravovány bez vyznačení jmenovité energie ve watthodinách na vnější skříni po 31. prosinci 2010.“.
Kapitola 3.4
Pozměnit kapitolu 3.4 do tohoto znění:
„KAPITOLA 3.4
NEBEZPEČNÉ VĚCI BALENÉ V OMEZENÝCH MNOŽSTVÍCH
3.4.1
Tato kapitola obsahuje ustanovení platná pro přepravu nebezpečných věcí určitých tříd balených v omezených množstvích. Platný množstevní limit pro vnitřní obal nebo předmět je uveden pro každou látku ve sloupci (7a) tabulky A kapitoly 3.2. Kromě toho je v tomto sloupci uvedeno množství „0“ pro každou položku nebezpečných věcí, které není dovoleno přepravovat podle této kapitoly.
Nebezpečné věci balené v takových omezených množstvích, splňující ustanovení této kapitoly, nepodléhají žádným jiným ustanovením ADN, kromě příslušných ustanovení:
(a)
části 1, kapitol 1.1, 1.2, 1.3, 1.4, 1.5, 1.6, 1.8, 1.9;
(b)
části 2;
(c)
části 3, kapitol 3.1, 3.2, 3.3 (mimo zvláštní ustanovení 61, 178, 181, 220, 274, 625, 633 a 650 (e));
(d)
části 4, odstavců 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.4 až 4.1.1.8 ADR;
(e)
části 5, 5.1.2.1 (a)(i) a (b), 5.1.2.2, 5.1.2.3, 5.2.1.9, 5.4.2;
(f)
části 6, konstrukčních požadavků v 6.1.4 a odstavců 6.2.5.1 a 6.2.6.1 až 6.2.6.3 ADR;
3.4.2
Nebezpečné věci musí být zabaleny jen do vnitřních obalů uložených ve vhodných vnějších obalech. Smějí být použity meziobaly. Použití vnitřních obalů však není nutné pro přepravu předmětů, jako jsou aerosoly nebo „nádobky, malé, obsahující plyn“. Celková (brutto) hmotnost kusu nesmí překročit 30 kg.
3.4.3
Podložky se smršťovací nebo průtažnou fólií splňující podmínky uvedené v 4.1.1.1,4.1.1.2 a 4.1.1.4 až ADR jsou dovoleny jako vnější obaly pro předměty nebo vnitřní obaly obsahující nebezpečné věci přepravované podle této kapitoly. Vnitřní obaly, které jsou náchylné k rozbití nebo snadnému propíchnutí, jako jsou ty, které jsou vyrobeny ze skla, porcelánu, kameniny nebo některých plastů, musí být uloženy ve vhodných meziobalech splňujících ustanovení uvedená v 4.1.1.1, 4.1.1.2 a 4.1.1.4 až 4.1.1.8 ADR a zkonstruovaných tak, aby splňovaly konstrukční požadavky uvedené v 6.1.4 ADR. Celková (brutto) hmotnost kusu nesmí překročit 20 kg.
3.4.4
Kapalné věci třídy 8, obalové skupiny II ve vnitřních obalech ze skla, porcelánu nebo kameniny musí být uzavřeny ve snášenlivém a tuhém meziobalu.
3.4.5
a 3.4.6 (Vyhrazeno)
3.4.7
S výjimkou letecké dopravy musí být kusy obsahující nebezpečné věci v omezených množstvích opatřeny dále uvedenou značkou.
4kB
Tato značka musí být snadno viditelná, čitelná a schopna odolávat působení nepříznivého počasí bez podstatného snížení účinnosti.
Horní a dolní část a obvodová čára musí být černé. Střední plocha musí být bílá nebo musí mít barvu dostatečně kontrastní vůči podkladu. Minimální rozměry musí být 100 mm x 100 mm a minimální tloušťka čáry tvořící čtverec postavený na vrchol musí být 2 mm. Jestliže to vyžaduje velikost kusu, smí být tento rozměr zmenšen na nejméně 50 mm x 50 mm, pokud tato značka zůstane zřetelně viditelná.
3.4.8
Kusy obsahující nebezpečné věci podávané k přepravě leteckou dopravou podle ustanovení části 3, kapitoly 4 ICAO Technical Instructions for the Safe Transport of Dangerous Goods by Air, musí být opatřeny dále uvedenou značkou.
4kB
Tato značka musí být snadno viditelná, čitelná a schopna odolávat působení nepříznivého počasí bez podstatného snížení účinnosti. Horní a dolní část a obvodová čára musí být černé. Střední plocha musí být bílá nebo musí mít barvu dostatečně kontrastní vůči podkladu. Minimální rozměry musí být 100 mm x 100 mm. Minimální tloušťka čáry tvořící čtverec postavený na vrchol musí být 2 mm. Symbol „Y“ musí být umístěn ve středu značky a musí být zřetelně viditelný. Jestliže to vyžaduje velikost kusu, smí být tento rozměr zmenšen na nejméně 50 mm x 50 mm, pokud tato značka zůstane zřetelně viditelná.
3.4.9
Kusy obsahující nebezpečné věci a opatřené značkou uvedenou v 3.4.8 se považují za kusy splňující ustanovení oddílů 3.4.1 až 3.4.4 této kapitoly a nemusí být opatřeny značkou uvedenou v 3.4.7.
3.4.10
(Vyhrazeno)
3.4.11
Pokud jsou kusy obsahující nebezpečné věci balené v omezených množstvích uloženy v přepravním obalovém souboru, platí ustanovení uvedená v 5.1.2. Kromě toho musí být přepravní obalový soubor označen značkami vyžadovanými touto kapitolou, ledaže jsou označení reprezentující všechny nebezpečné věci obsažené v přepravním obalovém souboru viditelná. Ustanovení uvedená v 5.1.2.1 (a)(ii) a 5.1.2.4 platí pouze v případě, že jsou v přepravním obalovém souboru obsaženy i jiné nebezpečné věci, které nejsou baleny v omezených množstvích, a to pouze ve vztahu k těmto jiným nebezpečným věcem.
3.4.12
Před přepravou musí odesilatelé nebezpečných věcí balených v omezených množstvích předem informovat dopravce prokazatelnou formou o celkové (brutto) hmotnosti takových věcí, které se mají odesílat.
3.4.13
(a) Dopravní jednotky o největší povolené hmotnosti nad 12 tun přepravující kusy s nebezpečnými věcmi v omezených množstvích musí být označeny podle 3.4.15 na přední a na zadní straně, s výjimkou případu, kdy jsou umístěny oranžové tabulky podle 5.3.2.
(b)
Železniční vozy přepravující kusy s nebezpečnými věcmi v omezených množstvích musí být označeny podle 3.4.15 na obou bočních stranách, s výjimkou případu, kdy jsou již umístěny velké bezpečnostní značky podle 5.3.1.
(c)
Kontejnery přepravující kusy s nebezpečnými věcmi v omezených množstvích musí být označeny podle 3.4.15 na všech čtyřech stranách, s výjimkou případů
-
když jsou již umístěny velké bezpečnostní značky podle 5.3.1;
-
jde-li o malé kontejnery naložené na železničním voze;
-
jsou-li kontejnery naloženy na dopravní jednotce o největší povolené hmotnosti nejvýše 12 tun.
Jsou-li kontejnery naloženy na dopravní jednotce nebo železničním voze, nemusí být dopravní jednotka nebo železniční vůz označen(a), s výjimkou případu, kdy označení kontejnerů není viditelné zvnějšku dopravní jednotky nebo železničního vozu, kterými jsou přepravovány. V tomto případě musí být stejné označení umístěno na přední a na zadní straně dopravní jednotky nebo na obou bočních stranách železničního vozu.
3.4.14
Od označení uvedených v 3.4.13 může být upuštěno, jestliže celková (brutto) hmotnost přepravovaných kusů obsahujících nebezpečné věci balené v omezených množstvích nepřekračuje 8 tun na dopravní jednotku nebo železniční vůz.
3.4.15
Označení musí sestávat ze značky vyžadované v 3.4.7, jejíž minimální rozměry však musí být 250 mm x 250 mm.“
Kapitola 3.5
3.5.4.2
Pozměnit obrázek takto:
278kB
Značka pro vyňatá množství
Šrafovaní a symbol ve stejné barvě, černé nebo červené, na bílém nebo
vhodném kontrastním podkladu
*
Na tomto místě musí být uvedeno první nebo jediné číslo bezpečnostní značky udané ve sloupci (5) tabulky A kapitoly 3.2.
**
Na tomto místě musí být uveden název odesilatele nebo příjemce, pokud není uveden jinde na kusu.
Část 5
Kapitola 5.1
5.1.5.1.4
(a) Za slova „byla předložena“ vložit text: „příslušnému orgánu země původu zásilky a“.
5.1.5.1.4
(b) Za slova „musí zaslat oznámení“ vložit text: „příslušnému orgánu země původu zásilky a“.
5.1.5.1.4
(d) V odstavci (v) vložit „(nebo každého štěpeného nuklidu pro směsi, pokud je to náležité)“ po „hmotnost štěpných látek“.
5.1.5.3.4
(d) a (e) Namísto „pokud není stanoveno jinak příslušným orgánem země původu vzoru v osvědčení o schválení (2.2.7.2.4.6)“ uvést „podle ustanovení uvedených v 5.1.5.3.5“.
5.1.5.3.5
Doplnit nový odstavec 5.1.5.3.5 v tomto znění:
„5.1.5.3.5
Ve všech případech mezinárodní přepravy kusů vyžadujících schválení konstrukčního vzoru kusu nebo povolení odeslání příslušným orgánem, pro něž se používají v různých zemích, jichž se přeprava týká, různé druhy schválení nebo povolení, musí být kategorizace v souladu s osvědčením země původu konstrukčního vzoru kusu.“.
5.1.5.4
Doplnit nový pododdíl 5.1.5.4 v následujícím znění a přečíslovat stávající 5.1.5.4 na 5.1.5.5:
„5.1.5.4
Zvláštní ustanovení pro vyjmuté kusy
5.1.5.4.1
Vyjmuté kusy musí být na vnější straně obalu čitelně a trvanlivě označeny těmito údaji:
(a)
UN číslem s předřazenými písmeny „UN“;
(b)
identifikací buď odesilatele, nebo příjemce, nebo obou; a
(c)
povolenou celkovou (brutto) hmotností, jestliže překračuje 50 kg.
5.1.5.4.2
Požadavky na dokumentaci kapitoly 5.4 se na vyjmuté kusy s radioaktivními látkami nevztahují, kromě toho, že UN číslo s předřazenými písmeny „UN“ a název a adresa odesilatele a příjemce musí být uvedeny v přepravním dokladu, jako jsou náložní (náložný) list, letecký nákladní list nebo nákladní list CMR nebo CIM.“.
Kapitola 5.2
5.2.1.7.2
Pozměnit druhou větu do tohoto znění: „Označení vyjmutých kusů musí odpovídat označení vyžadovanému podle 5.1.5.4.1.“.
5.2.1.7.8
Pozměnit do tohoto znění:
„5.2.1.7.8
Ve všech případech mezinárodní přepravy kusů vyžadující schválení konstrukčního vzoru kusu nebo povolení odeslání příslušným orgánem, pro které se užívají různé typy schválení nebo povolení v různých zemích, jichž se přeprava týká, musí být označení v souladu s osvědčením země původu konstrukčního vzoru kusu.“.
5.2.1.8.1
Pozměnit do tohoto znění:
„5.2.1.8.1
Kusy obsahující látky ohrožující životní prostředí splňující kritéria uvedená v 2.2.9.1.10 musí být trvanlivě označeny značkou pro látky ohrožující životní prostředí vyobrazenou v 5.2.1.8.3, s výjimkou samostatných obalů a skupinových obalů, pokud takové samostatné obaly nebo vnitřní obaly takových skupinových obalů mají:
-
množství nejvýše 5 litrů pro kapaliny, nebo
-
čistou hmotnost nejvýše 5 kg pro tuhé látky.“
5.2.1.8.3
Pozměnit značku následovně:
5kB
Symbol (ryba a strom): černý na bílém nebo vhodném kontrastním podkladu
5.2.1.9.1
Namísto „ISO 780:1985“ uvést „ISO 780:1997“.
5.2.1.9.2
(d) Na konci vypustit slovo „nebo“.
5.2.1.9.2
(e) Na konci doplnit slovo „nebo“.
5.2.1.9.2
Doplnit nový pododstavec (f) v tomto znění:
„(f)
skupinové obaly obsahující hermeticky uzavřené vnitřní obaly, z nichž každý obsahuje nejvýše 500 ml“.
5.2.2.1.11.2
(b) Ve druhé větě vložit „(nebo hmotnost každého štěpného nuklidu pro směs, je-li to náležité)“ za „hmotnost štěpných látek“.
5.2.2.1.11.5
Pozměnit do tohoto znění:
„5.2.2.1.11.5
Ve všech případech mezinárodní přepravy kusů vyžadující schválení konstrukčního vzoru kusu nebo povolení odeslání příslušným orgánem, pro které se užívají různé typy schválení nebo povolení v různých zemích, jichž se přeprava týká, musí být označení bezpečnostními značkami v souladu s osvědčením země původu konstrukčního vzoru kusu.“.
5.2.2.2.2
V popisu bezpečnostní značky pro třídu 4.1 přidat „tuhé“ před „znecitlivěné“.
Kapitola 5.3
5.3.2.1.4
V první větě namísto „za výlučného použití“ uvést: „vyžadujícím přepravu za výlučného použití“. V druhé větě vložit „když je vyžadována“ před „přeprava za výlučného použití.“
5.3.2.3.2
Vložit následující novou řádku za řádku pro kód 668:
„X668 velmi toxická látka, žíravá, která reaguje nebezpečně s vodou1“.
Kapitola 5.4
5.4.0
Pozměnit do tohoto znění:
„5.4.0
Všeobecně
5.4.0.1
Pokud není stanoveno jinak, musí být každá přeprava věcí podléhajících ADN doprovázena doklady předepsanými v této kapitole, jak je to náležité.
POZNÁMKA: Seznam dokladů, které musí být při přepravě na plavidle, viz 8.1.2.
5.4.0.2
Použití technik elektronického zpracování dat (EDP) nebo elektronické výměny dat (EDI) jako pomůcky nebo místo papírových dokladů je dovoleno, pokud tyto postupy používané pro sběr, uchovávání a zpracovávání elektronických dat splňují legislativní požadavky z hlediska průkaznosti a přístupnosti dat během přepravy způsobem nejméně rovnocenným s papírovými doklady.
5.4.0.3
Jsou-li informace o nebezpečných věcech poskytovány dopravci technikami EDP nebo EDI, musí být odesilatel schopen dodat tyto informace dopravci v papírové formě s údaji uvedenými v pořadí vyžadovaném touto kapitolou.“.
5.4.1.1.1
(e) Na konec doplnit následující novou poznámku:
„POZNÁMKA: Počet, druh a vnitřní objem každého vnitřního obalu ve vnějším obalu skupinového obalu není nutno uvádět“.
5.4.1.1.2
Příklady dovolených zápisů nebezpečných věcí
Pozměnit do tohoto znění:
„UN 1203 BENZIN, 3 (N2, CMR, F), II“; nebo
„UN 1203 BENZIN, 3 (N2, CMR, F), OS II“.
5.4.1.1.3
V prvním odstavci vypustit: „UN číslem a“. V prvním odstavci pozměnit čtyři příklady do tohoto znění:
„UN 1230 ODPAD METHANOL, 3 (6.1), II“, nebo
„UN 1230 ODPAD METHANOL, 3(6.1), OS II“ nebo
„UN 1993 ODPAD LÁTKA HOŘLAVÁ, KAPALNÁ, J.N. (toluen a ethylalkohol), 3, II“, nebo
„UN 1993 ODPAD LÁTKA HOŘLAVÁ, KAPALNÁ, J.N. (toluen a _tylalkohol), 3, OS II“.
5.4.1.1.4
Pozměnit do tohoto znění:
„5.4.1.1.4
(Vypuštěno)".
5.4.1.1.6.1
Namísto „oficiálním pojmenováním pro přepravu vyžadovaným v odstavci 5.4.1.1.1 (b)“ uvést „popisem nebezpečných věcí stanoveným v 5.4.1.1.1 (a) až (d) “.
5.4.1.1.18
Doplnit nový odstavec v tomto znění:
„5.4.1.1.18
Zvláštní ustanovení pro přepravu látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí)
Jestliže látka spadající do jedné ze tříd 1 až 9 splňuje kritéria uvedená v 2.2.9.1.10, musí být v přepravním dokladu uveden doplňkový zápis „OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ“. Tento dodatečný požadavek se nevztahuje na UN čísla 3077 a 3082 a na výjimky uvedené v 5.2.1.8.1.
Zápis „MARINE POLLUTANT“ („LÁTKA ZNEČIŠŤUJÍCÍ MOŘE“) (podle 5.4.1.4.3 IMDG Codu) namísto zápisu „OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ“ je dovolen pro přepravu v přepravním řetězci zahrnujícím námořní dopravu.“.
Přečíslovat stávající odstavec 5.4.1.1.18 na 5.4.1.1.19.
5.4.1.2.1
Přesunout POZNÁMKU pod pododstavcem (e) pod pododstavec (g).
Pozměnit pododstavec (g) do tohoto znění:
„(g)
Pokud jsou přepravovány výrobky zábavné pyrotechniky UN čísel 0333, 0334, 0335, 0336 a 0337, v přepravním dokladu musí být uveden zápis:
„Klasifikace zábavné pyrotechniky příslušným orgánem XX s osvědčením zábavné pyrotechniky XX/YYZZZZ“.
Osvědčení o schválení klasifikace nemusí doprovázet zásilku, ale odesilatel musí být schopen je poskytnout dopravci nebo příslušnému orgánu ke kontrolním účelům. Osvědčení o schválení klasifikace nebo jeho kopie musí být v oficiálním jazyce země odeslání a, pokud tímto jazykem není němčina, angličtina nebo francouzština, též v němčině, angličtině nebo francouzštině.”
Doplnit novou POZNÁMKU v tomto znění:
„POZNÁMKA: Číslo osvědčení o klasifikaci musí sestávat ze smluvní strany ADN, v níž byl schválen klasifikační kód podle zvláštního ustanovení 645 oddílu 3.3.1, uvedené rozlišovací značkou pro motorová vozidla v mezinárodním provozu (XX)2, z identifikace příslušného orgánu (YY) a z jediného sériového čísla jednacího (ZZZZ). Příklady takových čísel osvědčení o klasifikaci jsou:
G B/HSE123456
D/BAM1234“.
5.4.1.2.5.1
(c) Ve druhé větě vložit „(nebo hmotnost každého štěpného nuklidu pro směs, je-li to náležité)“ za „hmotnost štěpných látek“.
5.4.1.2.5.1
(j) Na konec doplnit: „Pro radioaktivní látky, pro něž je hodnota A2 neomezena, musí být násobek A2 nula.“.
5.4.1.2.5.3
Pozměnit do tohoto znění:
„5.4.1.2.5.3
Ve všech případech mezinárodní přepravy kusů vyžadujících schválení konstrukčního vzoru kusu nebo povolení odeslání příslušným orgánem, pro něž se používají v různých zemích, jichž se přeprava týká, různé druhy schválení nebo povolení, musí být UN číslo a oficiální pojmenování pro přepravu, vyžadované v 5.4.1.1.1, v souladu s osvědčením země původu konstrukčního vzoru kusu.“.
5.4.1.4.2
Namísto „5.4.4“ uvést „5.4.5“. Přečíslovat poznámku pod čarou 2 na 3.
5.4.2
Pozměnit nadpis do tohoto znění:
„5.4.2
Osvědčení o naložení velkého kontejneru, vozidla nebo železničního vozu“.
5.4.2
Přečíslovat poznámky pod čarou 3 a 4 na 4 a 5. V poznámce pod čarou 4 (přečíslované na 5) pozměnit 5.4.2.3 do tohoto znění:
„5.4.2.3
Je-li dokumentace k nebezpečným věcem předávána dopravci pomocí techniky přenosu dat v systému EDP nebo EDI, smí (smějí) být elektronické podpis(y) nahrazen(y) jménem (jmény) (velkými písmeny) osob(y) oprávněné (oprávněných) k podpisu.“.
V poznámce pod čarou 4 (přečíslované na 5) doplnit nový odstavec 5.4.2.4 v tomto znění:
„5.4.2.4
Jsou-li informace k nebezpečným věcem předávány dopravci pomocí techniky přenosu dat v systému EDP nebo EDI a následně jsou nebezpečné věci předány dopravci, který požaduje přepravní doklad k nebezpečným věcem v papírové formě, musí tento dopravce zajistit, aby papírový doklad obsahoval zápis „Originál obdržen elektronicky“ a jméno podpisu musí být uvedeno velkými písmeny.“.
5.4.3.2
Pozměnit do tohoto znění:
„5.4.3.2
Tyto pokyny musí dopravce poskytnout před nakládkou veliteli plavidla v jazyce (jazycích), ve kterém (kterých) jsou velitel plavidla a odborník schopni je přečíst a porozumět jim. Velitel plavidla musí zajistit, aby každý dotčený člen posádky pokynům porozuměl a byl schopen podle nich správně postupovat.“.
5.4.3.3
Pozměnit do tohoto znění:
„5.4.3.3
Před nakládkou se musí členové posádky informovat o nebezpečných věcech, které se mají nakládat, a nahlédnout do písemných pokynů k podrobnostem o činnostech, které je třeba vykonat v případě nehody nebo nouzové situace.“.
5.4.3.4
Na první stránce písemných pokynů pozměnit nadpis do tohoto znění: „PÍSEMNÉ POKYNY PODLE ADN“.
Pozměnit druhou stranu vzoru písemných pokynů následujícím způsobem:
V záhlaví tabulky před slova „za obvyklých okolností“ vložit slova „, které je třeba vykonat“
V prvé řádce tabulky nahradit první bezpečnostní značku bezpečnostní značkou podle vzoru č. 1 v 5.2.2.2.2.
V šesté řádce vypustit třetí větu ve sloupci (3).
V sedmé řádce, ve sloupci (2), ve čtvrté větě za slovo „par“ doplnit: „nebo samovznícení“. Na konec doplnit tuto novou větu: „Nebezpečí výbuchu znecitlivěných výbušných látek po ztrátě flegmatizátoru“. Vypustit text ve sloupci (3).
V osmé řádce, ve sloupci (2), v první větě namísto „Nebezpečí samovznícení“ uvést „Nebezpečí ohně samovznícením“.
Pozměnit třetí stranu vzoru písemných pokynů následujícím způsobem:
V prvé řádce tabulky vypustit první větu ve sloupci (2) a pozměnit druhou větu ve sloupci (2) do tohoto znění: „Nebezpečí prudké reakce, vznícení a výbuchu ve styku se zápalnými nebo hořlavými látkami“.
V druhé řádce, ve sloupci (2) za slovo „par“ doplnit: „nebo samovznícení“.
Ve třetí řádce, ve sloupci (2) pozměnit první větu do tohoto znění: Nebezpečí otravy vdechnutím, dotykem s pokožkou nebo požitím“. Ve třetím sloupci vypustit druhou větu.
Ve čtvrté řádce, ve sloupci (2) za slova „Nebezpečí infekce“ doplnit: „Mohou způsobit vážnou nemoc u lidí nebo zvířat.“.
V šesté řádce vypustit text ve sloupci (3).
V sedmé řádce, ve sloupci (2) pozměnit první větu do tohoto znění: Nebezpečí popálenin poleptáním“. Doplnit následující novou třetí větu: „Rozlitá nebo rozsypaná látka může vyvíjet žíravé páry“. V poslední větě vypustit „a kanalizační systém“. Vypustit text ve sloupci (3).
V osmé řádce, ve sloupci (2), v poslední větě vypustit „a kanalizační systém“. Vypustit text ve sloupci (3).
Na čtvrté straně vzoru, na začátku doplnit následující novou tabulku:
Dodatečné poučení pro členy posádky o nebezpečných vlastnostech nebezpečných věcí, naznačených značkami, a o činnostech, které je třeba vykonat za obvyklých okolností
---
Značka| Charakteristiky nebezpečí| Dodatečná opatření
(1)| (2)| (3)
Látky ohrožující životní prostředí
8kB| Nebezpečí pro vodní prostředí.|
Zahřáté látky
86kB| Nebezpečí popálenin horkem.| Vyvarovat se kontaktu s horkými částmi dopravní jednotky a s rozlitou nebo rozsypanou látkou.
5.4.4
Vložit nový oddíl 5.4.4 v tomto znění:
„5.4.4
Uchovávání informací o přepravě nebezpečných věcí
5.4.4.1
Odesilatel a dopravce musí uchovávat kopii přepravního dokladu k nebezpečným věcem a dodatečné informace a dokumentaci, jak je uvedena v ADN, po dobu nejméně tří měsíců.
5.4.4.2
Jsou-li dokumenty uchovávány v elektronické formě nebo v počítačovém systému, musí být odesilatel a dopravce schopni je reprodukovat v tištěné formě.“.
Přečíslovat 5.4.4 na 5.4.5.
Kapitola 5.5
Pozměnit do tohoto znění:
„Kapitola 5.5
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
5.5.1
(Vypuštěno)
5.5.2
Zvláštní ustanovení pro zaplynované nákladní dopravní (přepravní) jednotky (UN 3359)
5.5.2.1
Všeobecně
5.5.2.1.1
Zaplynované nákladní dopravní (přepravní) jednotky (UN 3359), které neobsahují žádné jiné nebezpečné věci, nepodléhají žádným jiným ustanovením ADN, než jsou ustanovení tohoto oddílu.
5.5.2.1.2
Jsou-li zaplynované nákladní dopravní (přepravní) jednotky naloženy nebezpečnými věcmi, navíc k zaplynovacímu prostředku, použijí se všechna ustanovení ADN týkající se těchto věcí (včetně označování velkými bezpečnostními značkami, značení a dokumentace) navíc k ustanovením tohoto oddílu.
5.5.2.1.3
Pro přepravu nákladu pod zaplynováním se musí použít pouze nákladní dopravní (přepravní) jednotky, které mohou být uzavřeny takovým způsobem, že je únik plynu omezen na minimum.
5.5.2.2
Školení
Osoby zabývající se manipulací se zaplynovanými nákladními dopravními (přepravními) jednotkami musí být vyškoleny přiměřeně ke svým odpovědnostem.
5.5.2.3
Označování
5.5.2.3.1
Zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka musí být označena výstražnou značkou, uvedenou v 5.5.2.3.2, na každém přístupovém místě tam, kde bude snadno viditelná osobami otevírajícími nákladní dopravní (přepravní) jednotku nebo do ní vstupujícími. Tato značka musí zůstat na nákladní dopravní (přepravní) jednotce, dokud nebyla provedena následující opatření:
(a)
zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka byla vyvětrána, aby se odstranily škodlivé koncentrace zaplynovacího plynu; a
(b)
zaplynované věci nebo materiály byly vyloženy.
5.5.2.3.2
Výstražná značka pro zaplynovanou jednotku musí být pravoúhlá a musí být nejméně 300 mm široká a nejméně 250 mm vysoká. Nápisy musí být černé barvy na bílém podkladě s písmeny nejméně 25 mm vysokými. Tato značka je znázorněna na dále uvedeném obrázku.
Výstražná značka pro zaplynovanou jednotku
(Stávající výstražný znak nezměněn)
5.5.2.3.3
Jestliže byla zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka úplně vyvětrána buď otevřením dveří jednotky, nebo mechanickou ventilací po zaplynování, musí být datum vyvětrání vyznačeno na výstražné značce pro zaplynovanou jednotku.
5.5.2.3.4
Jestliže byla zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka vyvětrána a vyložena, musí být výstražná značka pro zaplynovanou jednotku odstraněna.
5.5.2.3.5
Na zaplynovanou nákladní dopravní (přepravní) jednotku se nemusí umístit velké bezpečnostní značky podle vzoru č. 9 (viz 5.2.2.2.2), pokud nejsou vyžadovány pro jiné látky nebo předměty třídy 9, které jsou v této jednotce naloženy.
5.5.2.4
Dokumentace
5.5.2.4.1
Doklady spojené s přepravou nákladních dopravních (přepravních) jednotek, které byly zaplynovány a nebyly úplně vyvětrány před přepravou, musí obsahovat následující informace:
-
„UN 3359, zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka, 9“, nebo „UN 3359, zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka, třída 9“;
-
datum a čas zaplynování; a
-
druh a množství použitého zaplynovacího prostředku.
Tyto údaje musí být napsány v oficiálním jazyce země odeslání a, pokud tímto jazykem není angličtina, francouzština nebo němčina, též v angličtině, francouzštině nebo němčině, pokud případné dohody uzavřené mezi zeměmi, jichž se přeprava týká, nestanoví jinak.
5.5.2.4.2
Doklady smějí být v jakékoli formě za podmínky, že obsahují informace vyžadované v 5.5.2.4.1. Tyto informace musí být snadno identifikovatelné, čitelné a trvalé.
5.5.2.4.3
Musí být vypracovány pokyny pro likvidaci jakéhokoli zbytkového zaplynovacího prostředku včetně zaplynovacích zařízení (pokud jsou používána).
5.5.2.4.4
Doklad se nevyžaduje, jestliže byla zaplynovaná nákladní dopravní (přepravní) jednotka úplně vyvětrána a datum vyvětrání bylo vyznačeno na výstražné značce (viz 5.5.2.3.3 a 5.5.2.3.4).“.
Část 7
7.1.4.5
Pozměnit nadpis do tohoto znění:
„Zákaz společné nakládky (námořní plavidla; vnitrozemská plavidla přepravující kontejnery)“
7.1.5.8.1
,7.2.5.8.1 Pozměnit do tohoto znění: „Ve státech, kde platí ohlašovací povinnost, musí velitel plavidla poskytnout informace podle odstavce 1.1.4.6.1“.
Související změna:
7.1.5.8.2, 7.1.5.8.3, 7.1.5.8.4, 7.2.5.8.2, 7.2.5.8.3, 7.2.5.8.4 Nahradit text slovem „(Vypuštěno)“.
7.2.2.19.3
Na konec doplnit následující nový odstavec:
„Plavidla pohánějící jen tanková plavidla typu N, otevřeného, nemusí splňovat požadavky odstavců 9.3.3.10.1, 9.3.3.10.2 a 9.3.3.12.6. V tomto případě musí být ve schvalovacím osvědčení nebo prozatímním schvalovacím osvědčení pod číslem 5, povolené odchylky uveden zápis: Odchylka od 9.3.3.10.1, 9.3.3.10.2 a 9.3.3.12.6; plavidlo smí pohánět jen tanková vozidla typu N, otevřeného“.“
7.2.3.7.5
Za slovo „sejmuto“ doplnit slova „velitelem plavidla“.
7.2.3.7.6
Vložit nový odstavec 7.2.3.7.6 v tomto znění:
„7.2.3.7.6
Před prováděním činností, které by mohly vyvolat nebezpečí, jak je to popsáno v oddílu 8.3.5, musí být nákladní tanky a potrubí v oblasti nákladu vyčištěny a odplynovány. Výsledek odplynování musí být dokumentován v osvědčení o odplynování. Stav, že je odplynováno, může být prohlášen a osvědčen pouze osobou schválenou příslušným orgánem.“
7.2.3.20.2
Nahradit text slovem „(Vypuštěno)“.
7.2.4.1.1
Pozměnit první odsek do tohoto znění:
„-
zbytkového nákladu, mycí vody, zbytků nákladu a kalů obsažených v nejvýše šesti schválených nádobách na zbytkové produkty a nádobách na kaly, z nichž každá má vnitřní objem nejvýše 2 m. Tyto nádoby na zbytkové produkty musí splňovat požadavky mezinárodních předpisů platných pro dotyčnou látku. Nádoby na zbytkové produkty a nádoby na kaly musí být řádně upevněny v oblasti nákladu a musí splňovat ustanovení uvedená v 9.3.2.26.4 nebo 9.3.3.26.4, která se jich týkají;“
7.2.4.2.2
, 7.2.4.2.3 Namísto „sloupec (16)“ uvést „sloupec (17) “.
7.2.4.11
Pozměnit nadpis do tohoto znění: „Plán uložení nákladu“.
7.2.4.11.1
Nahradit text slovem „(Vypuštěno)“.
7.2.4.15
Pozměnit nadpis do tohoto znění: „Opatření, která je třeba učinit po vykládce (drenážní systém)“ a vypustit POZNÁMKU.
7.2.4.15.1
Pozměnit do tohoto znění:
„7.2.4.15.1
Jestliže ustanovení uvedená v 1.1.4.6.1 předvídají použití drenážního systému, musí být nákladní tanky a potrubí pro nakládku a vykládku po každé vykládce vyprázdněny pomocí drenážního systému podle podmínek stanovených ve zkušebním postupu. Toto ustanovení nemusí být dodrženo, jestliže je nový náklad stejný jako předchozí náklad, nebo jde-li o rozdílný náklad, jehož přeprava nevyžaduje předchozí vyčištění nákladních tanků.
Zbytkový náklad musí být vyložen na břeh pomocí zařízení pro tento účel (článek 7.04 č. 1 a dodatek II vzor 1 CDNI) nebo musí být skladován ve vlastním tanku plavidla na zbytkové produkty nebo v nádobách na zbytkové produkty podle 7.2.4.1.1.“.
7.2.4.15.2
Pozměnit do tohoto znění:
„7.2.4.15.2
Během plnění nádoby na zbytkové produkty musí být uvolněné plyny bezpečně odváděny.“.
7.2.4.15.3
Pozměnit do tohoto znění:
„7.2.4.15.3
Odplynování nákladních tanků a potrubí pro nakládku a vykládku musí být prováděno podle podmínek uvedených v 7.2.3.7.“.
7.2.4.18
Pozměnit do tohoto znění:
„7.2.4.18
Zakrytí nákladu a inertizace
7.2.4.18.1
V nákladních tancích a příslušném potrubí může být nutná inertizace plynových prostorů nebo zakrytí nákladu. Inertizace a zakrytí nákladu jsou definovány následovně:
-
Inertizace: nákladní tanky a příslušné potrubí a jiné prostory, pro které je tento proces předepsán ve sloupci (20) tabulky C kapitoly 3.2, jsou naplněny plyny nebo parami, které zabraňují hoření, nereagují s nákladem a tento stav udržují;
-
Zakrytí nákladu: prostory v nákladních tancích nad nákladem a příslušné potrubí jsou naplněny kapalinou, plynem nebo parou, čímž je náklad oddělen od vzduchu a tento stav je udržován.
7.2.4.18.2
Pro určité látky jsou požadavky na inertizaci a zakrytí nákladu v nákladních tancích, v příslušném potrubí a v přilehlých prázdných prostorech udány ve sloupci (20) tabulky C kapitoly 3.2.
7.2.4.18.3
„(Vyhrazeno)“.
7.2.4.18.4
Inertizace nebo zakrytí hořlavých nákladů musí být prováděno takovým způsobem, aby se při čerpání inertizační látky omezil elektrostatický náboj, jak je to jen možné.“.
7.2.4.19
Pozměnit do tohoto znění:
„7.2.4.19
(Vypuštěno)“.
7.2.4.76
Pozměnit poslední odstavec do tohoto znění:
„Odkalovací čluny (kalová plavidla) během přijímání lodních provozních odpadů, obsahujících oleje a mastnoty, a zásobovací plavidla a jiná plavidla během zásobení produkty pro provoz plavidel však smějí být uvázány vhodnými plastovými lany.“.
Část 8
8.1.2.1
(b) namísto „osvědčení o uložení kontejneru“ uvést „ osvědčení o uložení nákladu ve velkém kontejneru, vozidle nebo železničním vozu“.“
8.1.2.3
(j), 8.1.6.6 Text nahradit „(Vypuštěno)“.
8.1.6.2
V první větě namísto „produktů“ uvést „produktů pro provoz plavidel a zbytků nákladu“.
8.1.10
Text nahradit „(Vypuštěno)“.
8.2.2.3.1.3
V druhém odstavci, třetí odsek změnit takto:
„ - manipulace s nádobami pro zbytkové produkty;“
8.2.2.3.3.1
a 8.2.2.3.3.2 namísto “hustota“ uvést „hromadná hustota, relativní hustota (dvakrát).
8.2.2.3.3.2
Znění sedmého odseku takto změnit:
„ - čištění nákladních tanků, jako např. odplynování, mytí, zbytky nákladů a nádoby pro zbytky produktů;“
8.2.2.7.1.3
a 8.2.2.7.2.3 Jako poznámku k termínu „katalog otázek“ vložit tento text:
„Poznámka sekretariátu: Katalog otázek a dodatečné pokyny pro jejich aplikaci jsou uvedeny na webové stránce Sekretariátu EHK OSN (http://www.unece.org/trans/danger/danger/htm).“
8.6.1.3
a 8.6.1.4 V bodu 11 namísto „hromadná hustota“ uvést „relativní hustota“.
8.6.4
Text nahradit „(Vypuštěno)“.
Část 9
9.1.0.40.2.5
(e) (iii), 9.3.1.40.2.5 (e) (iii), 9.3.2.40.2.5 (e) (iii), 9.3.3.40.2.5 (e) (iii)
Namísto „toxických látek“ uvést „nebezpečných látek“.
9.3.1.53.4
, 9.3.2.53.4, 9.3.3.53.4 změnit znění takto: „Nádoby na zbytky musí být možné uzemnit.“
9.3.2.21.7
a 9.3.3.21.7 V druhém odstavci v prvním řádku za slovo „nakládku“ vložit „a vykládku“. V druhém odstavci ve čtvrtém řádku za slovo „nakládky“ vložit „nebo vykládky“.
9.3.2.25.2
(f), 9.3.3.25.2 (f) Vypustit druhý odstavec.
9.3.2.25.2
(g), 9.3.3.25.2 (g) Text nahradit „(Vypuštěno)“.
9.3.2.25.10
, 9.3.3.25.10 Text nahradit „(Vypuštěno)“.
9.3.2.26
Název a znění odstavců 9.3.2.26.1 až 9.3.2.26.3 změnit takto:
„9.3.2.26
Tanky a nádoby na zbytky a nádoby na kaly
9.3.2.26.1
Jestliže jsou plavidla vybavena tanky na zbytky, musí splňovat ustanovení 9.3.2.26.3 a 9.3.2.26.4. Nádoby na zbytky a nádoby na kaly smí být umístěny pouze v oblasti nákladu. Při plnění nádob na zbytky musí pod přípojkami, které jsou používány pro nakládku, být umístěny prostředky, aby mohly zadržet případné odkapy.
9.3.2.26.2
Nádoby na kaly musí být ohnivzdorné a musí být uzavíratelné pomocí poklopu (sudy s odnímatelnými víky, kód 1A2 dle ADR). Nádoby na kaly musí být označeny a musí být s nimi snadná manipulace.
9.3.2.26.3
Nejvyšší přípustný obsah jednoho tanku na zbytky je 30 m3.“
9.3.2.26.4
Namísto „zbytkové tanky“ uvést „tanky na zbytky“.
Ve druhém odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky“.
Ve třetím odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky“.
V posledním odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky a nádoby na kaly“.
9.3.3.11.4
Ve třetím odstavci vložit „nakládací a“ před „vykládací“. Vložit novou třetí větu takto: „Tato potrubí musí být nejméně 0,60 m nade dnem.“
9.3.3.11.7
Vypustit tento text:
„Pro konstrukci dvojitých boků u plavidel s integrovanými nákladními tanky nebo kde úložné prostory obsahují nákladní tanky, které jsou závislé na konstrukci plavidla, nebo“
9.3.3.18
V druhém odstavci za „3,5 kPa vložit „(0,035 bar)“
9.3.3.22.5
(a) Změna se netýká anglické verze.
9.3.3.25.2
(h) Znění změnit takto: „Nakládací a vykládací potrubí a rovněž kolektory pro odplynení nesmí mít ohebná spojení s pohyblivými spojkami.“
9.3.3.26
Název a znění odstavců 9.3.3.26.1 až 9.3.3.26.3 změnit takto:
„9.3.3.26
Nádoby na zbytky a nádoby na kaly
9.3.3.26.1
Jestliže jsou plavidla vybavena tanky na zbytky, musí splňovat ustanovení 9.3.3.26.3 a 9.3.3.26.4. Nádoby na zbytky a nádoby na kaly smí být umístěny pouze v oblasti nákladu. Při plnění nádob na zbytky musí pod přípojkami, které jsou používány pro nakládku, být umístěny prostředky, aby mohly zadržet případné odkapy.
9.3.3.26.2
Nádoby na kaly musí být ohnivzdorné a musí být uzavíratelné pomocí poklopu (sudy s odnímatelnými víky, kód 1A2 dle ADR). Nádoby na kaly musí být označeny a musí být s nimi snadná manipulace.
9.3.3.26.3
Nejvyšší přípustný obsah jednoho tanku na zbytky je 30 m3.“
9.3.3.26.4
Namísto „zbytkové tanky“ uvést „tanky na zbytky“.
Ve druhém odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky“.
Ve třetím odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky“.
V posledním odstavci namísto „Velkoobjemové obaly (IBC), cisternové kontejnery nebo přemístitelné cisterny pro zbytkové náklady, zbytky nákladů nebo kaly“ uvést „Nádoby na zbytky a nádoby na kaly“.
9.3.3.26.5
Znění změnit takto:
„9.3.3.26.5
Odstavce 9.3.3.26.1, 9.3.3.26.3 a 9.3.3.26.4 výše se nevztahují na kalová plavidla.“
Organizace spojených národů
ECE/ADN/9/Corr.1
5kB
Hospodářská a sociální rada
Distr.: rámcově
25\\. června 2010
Pouze anglicky
Evropská hospodářská komise
Administrativní výbor Evropské dohody
o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí
po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Návrh změn a doplňků k přílohám ADN
Korigendum
Tabulka 1.6.7.2.2.2
Nahradit strany 10, 11, 12, 13, 21 a 22 následujícími stranami
1.67.2.2.2 | Tabulka všeobecných přechodných ustanovení: tanková plavidla
---|---
ustanovení| předmět| platnost a komentář
| | \\- Elektrická zařízení, která v průběhu normální činnosti nevytvářejí jiskry nebo nevykazují teploty povrchu překračující 200°C, nebo
\\- Elektrická zařízení s pouzdrem chráněným rozprašovanou vodou, která v průběhu normální činnosti nebo nevykazují teploty povrchu překračující 200°C.
1.2.1| Volný nákladní prostor| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038 pro plavidla typu „N otevřená“, jejichž volné nákladní prostory obsahují pomocná zařízení a která přepravují pouze látky třídy 8 s poznámkou 30 ve sloupci (20) tabulky C v kapitole 3.2.
1.2.1| Zachycovač plamene. Zkouška podle normy EN 12874:1999| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Zachycovač plamene musí být v typu schváleném kompetentním úředním orgánem pro předepsané použití.
1.2.1| Vysokorychlostní větrací ventil podle normy EN 12874:1999| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Vysokorychlostní větrací ventil musí být v typu schváleném kompetentním úředním orgánem pro předepsané použití.
7.2.2.6| Ověřený systém pro detekci plynů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
7.2.2.19.3| Plavidla používaná pro pohon| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
7.2.3.20| Použití přehradových skříní pro vyvážení balastem| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Na palubách provozovaných plavidel se mohou přehradové skříně plnit vodou v průběhu vykládání, za účelem vyvážení a pro umožnění bezezbytkového odtoku, pokud to je možné.
7.2.3.20.1| Balastní voda.
Ochrana před plnění přehradových skříní vodou| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2038
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Přehradové skříně je možné plnit balastní vodou jen vtom případě, pokud jsou nákladní tanky prázdné.
7.2.3.20.1| Ověření stabilizace v případě netěsnosti ve spojení s balastní vodou| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu G a typu N
7.2.3.31.2| Motorová vozidla pouze mimo nákladový prostor| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N
Do tohoto data se následující požadavky vztahují na plavidla v provozu:
Vozidla se nesmějí startovat na palubě.
7.2.3.51.3| Živé zásuvky| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010 pro plavidla typu G a typu N
7.2.4.22.3| Odběr vzorků z jiných otvorů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2018
Do tohoto data se na palubách otevřených plavidel typu N smějí otevírat nákladní tankové prostory v průběhu nakládky pro kontrolu a pro odběr vzorků.
9.3.2.0.1 (c) 9.3.3.0.1 (c)| Ochrana parního potrubí proti korozi| N.R.M. od 1.ledna 2001
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.1.0.3 (d) 9.3.2.0.3 (d) 9.3.3.0.3 (d)| Materiál odolný proti ohni v ubytovacích prostorech a v kormidelně| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.8.1| Pokračování třídy| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená se zachycovači plamene a plavidla typu N otevřená
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Pokud není stanoveno jinak, tak typ konstrukce, síla, podřízené dělení, výbava a převody plavidla musejí odpovídat nebo se musejí rovnat konstrukčním požadavkům pro klasifikaci nejvyšší třídy od uznané klasifikační společnosti.
9.3.1.10.2 9.3.2.10.2 9.3.3.10.2| Jícnové roubení dveří, atd.| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel, s výjimkou plavidel typu N otevřený, platí následující požadavky:
Do tohoto data tento požadavek je možné splnit připravením svislých ochranných stěn ve výšce větší nebo rovné 0,50 m. Na palubách provozovaných plavidel o délce pod 50,00 m je možné výšku 0,50 m snížit na 0,30 m u průchodů vedoucích na palubu.
9.3.1.10.3 9.3.2.10.3 9.3.3.10.3| Výška rámů otvorů pro vchod a otvorů nad úrovní paluby| N.R.M. od 1.ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2010
9.3.1.11.1 (b)| Poměr délky a průměru u tlakových tankových plavidel| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.3.11.1 (d)| Omezení délky tankových plavidel| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (a)| Uspořádání nákladních tanků. Vzdálenost mezi nákladovými nádržemi a bočnicemi.
Výška hřbetnic, distančních kusů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu G, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977.
9.3.1.11.2 (a)| Uspořádání nákladních tanků. Vzdálenost mezi nákladovými nádržemi a bočnicemi. Výška hřbetnic, distančních kusů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel, jejichž kýl byl položený po 31. prosinci 1976, platí následující požadavky
Pokud je objem nádrže větší než 200 m3, nebo kde je poměr délky k průměru menší než 7 ale větší než 5, tam musí být trup v oblasti nádrže takový, aby v případě kolize zůstala nádrž, pokud to je možné, nepoškozená. Tento požadavek je možné brát jako splněný, pokud plavidlo v prostoru nádrže:
\\- má dvojitý trup s odlehlostí nejméně 80 cm mezi bočním pláštěm a podélným pažením lodního prostoru.
\\- nebo pokud je plavidlo zkonstruované takto:
(a) Mezi průchozí palubou a horní částí podlažních desek jsou v pravidelných intervalech nepřevyšujících 60 cm umístěné boční podélníky.
(b) Boční podélníky musejí být podepřené síťovým rámem, s mezerami nepřevyšujícími 2,00 m. Výška síťového rámu nesmí být nižší než 10 % hloubky a v jakémkoliv případě nesmí být menší než 30 cm. Musejí být vybavené čelní deskou z ploché oceli, která má příčný průřez nejméně 15 cm2.
c) Boční podélníky podle bodu a) musejí mít stejnou výšku jako síťový rám a musejí být doplněné čelní deskou z ploché oceli, která má příčný průřez nejméně 7,5 cm2.
9.3.1.11.2 (a)| Vzdálenost mezi sacími přítoky a podlažními deskami| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (b) 9.3.2.11.2 (b) 9.3.3.11.2 (a)| Upevnění nákladních tanků| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (c) 9.3.2.11.2 (c) 9.3.3.11.2 (b)| Kapacita sacího přítoku| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.2 (d) 9.3.2.11.2 (d)| Boční podélníky mezi trupem a nákladovými nádržemi| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.1.11.3 (a)| Koncová přepážka nákladového prostoru s izolací
„A-60“.
Vzdálenost o velikosti 0,50 metru od nákladních tanků ve volném přepravním prostoru| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
9.3.2.11.3 (a) 9.3.3.11.3 (a)| Šířka přehradových skříní 0,60 metru
Volné nákladní prostory s přehradovými skříněmi nebo s přepážkami izolovanými izolací „A-60“
Odlehlost o velikosti 0,50 metru od nákladních tanků ve volném přepravním prostoru| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
Typ C: minimální šířka kofrdamů je 0,50 m;
Typ N: minimální šířka kofrdamů je 0,50 m, na palubách plavidel s vlastní hmotností do 150 t je tato hodnota 0,40 m;
Typ N otevřený: kofrdamy se nemusejí vyžadovat při celkové hmotnosti do 150 t. Odlehlost mezi nákladovými nádržemi a koncovými přepážkami nákladového prostoru musí být minimálně 0,40 m.
9.3.3.11.4| Průchody přes koncové přepážky nákladových prostorů| N.R.M. od 1.ledna 2005
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla typu N otevřená, jejichž kýl byl položený před 1. lednem 1977
9.3.3.42.2| Systém ohřevu nákladu| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel platí následující požadavky:
To je možno dodržet pomocí odlučovače kalu namontovaného na zpětnou trubku kondenzované vody.
9.3.1.51.2 9.3.2.51.2 9.3.3.51.2| Zrakové a sluchové výstražné sdělení| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.1.51.3 9.3.2.51.3 9.3.3.51.3| Teplotní třída a skupina výbušnosti| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.52.1 (b),
(c), (d) a (e)| Elektrická instalace| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.1 (e) 9.3.3.52.1 (e)| Elektrická instalace v provedení „se zajištěnou bezpečností“ v nákladovém prostoru| N.R.M
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2044 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977
Do tohoto data musí být dodržovány během nakládky, vykládky a při vypouštění plynů na palubě plavidel, které mají plynově těsné otvory kormidelny (např. dveře, okna atd.), při poskytnutí výbavy nákladového prostoru tyto podmínky:
a) Veškeré elektrické instalace, stanovené k použití, musejí být v provedení snižujícím nebezpečí výbuchu, tedy mají být zkonstruované tak, aby při obvyklých pracovních podmínkách nevytvářely jiskry a aby teplota jejich vnějšího povrchu nevystupovala nad 200 °C, nebo musejí být typu odolného proti skrápění vodou, jejichž teplota vnějšího povrchu při obvyklých pracovních teplotách nepřekračuje 200 °C;
b) Elektrické instalace, které nedosahují požadavky podle předcházejícího bodu a), musejí být označené červenou barvou a musí je být možné odpojit pomocí hlavního vypínače.
9.3.3.52.2| Akumulátory uložené vně nákladového prostoru| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.3 (a) 9.3.1.52.3 (b) 9.3.3.52.3 (a) 9.3.3.52.3 (b)| Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro následující instalace na plavidlech, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977:
\\- Instalace osvětlení v ubytovacích prostorech, s výjimkou vypínačů umístěných v blízkosti vstupu do ubytovacích prostorů.
\\- Radiové telefonní instalace v ubytovacích prostorech a v kormidelnách a zařízení pro řízení spalovacích motorů. Do tohoto data veškeré ostatní elektrické instalace musejí splňovat následující požadavky:
a) Generátory, motory, atd. - musejí mít třídu krytí IP13;
b) Řídicí panely, osvětlení, atd. - musejí mít třídu krytí IP23;
c) Zařízení, atd. - musejí mít třídu krytí IP55.
9.3.3.52.3 (a) 9.3.3.52.3 (b)| Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.52.3 (b) 9.3.2.52.3 (b) 9.3.3.52.3 (b)
v souvislosti s
3 (a)| Elektrické instalace používané v průběhu nakládky, vykládky a při vypouštění plynů| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
Do tohoto data na palubách provozovaných plavidel se nebude aplikovat odstavec (3) (a) v následujících případech:
\\- Světelné instalace v ubytovacích prostorech, s výjimkou vypínačů umístěných v blízkosti vstupu do ubytovacích prostorů.
\\- Radiové telefonní instalace v ubytovacích prostorech a v kormidelnách.
9.3.1.52.4 9.3.2.52.4 9.3.3.52.4 poslední znění| Odpojení těchto instalací z centralizovaného místa| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034
9.3.3.52.4| Červené označení na elektrických instalacích| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.3.52.5| Odpojovač pro průběžně poháněný generátor| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.3.52.6| Trvale připevněné zásuvky| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla typu N otevřená
9.3.1.56.1 9.3.3.56.1| Kovové stínění pro všechny kabely v oblasti nákladu| N.R.M.
Obnovení schvalovacího osvědčení
po 31. prosinci 2034 pro plavidla, kde byl kýl položený před 1. lednem 1977.
9.3.3.56.1| Kovové stínění pro všechny kabely v oblasti nákladu| N.R.M.od 1. ledna 2039 nejpozději
pro kalová plavidla
Organizace spojených národů
ECE/ADN/9/Corr.2
5kB
Hospodářská a sociální rada
Distr.: rámcově
30\\. srpna 2010
Pouze anglicky
Evropská hospodářská komise
Administrativní výbor Evropské dohody
o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí
po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN)
Návrh změn a doplňků k přílohám ADN
Korigendum
1.
1.2.1 Definice vykládce, (a)
Místo z vozidla uvést z dopravního prostředku
2.
1.2.1 Definice vykládce, (c)
Stávající znění nahradit
(c)
vyprazdňuje nebezpečné věci z nákladního tanku, cisternového vozidla, snímatelné cisterny, přemístitelné cisterny nebo cisternového kontejneru; nebo z bateriového železničního vozu, bateriového vozidla, MEMU nebo MEGC; nebo z dopravního prostředku pro přepravu ve volně loženém stavu, velkého kontejneru nebo malého kontejneru pro přepravu ve volně loženém stavu nebo z kontejneru pro volně ložené látky;
3.
1.4.3.7.1 (I)
Smazat nakládky a
4.
1.6.1.19
Pro nové přechodné ustanovení, nahradit
1.6.1.19
Ustanovení v 2.4.3 a 2.4.4 týkající se klasifikace látek ohrožující životní prostředí platná do 31. prosince 2010 smějí být používána až do 31. prosince 2013.
5.
1.6.1.20
Místo podle požadavků kapitoly 3.4 platných do 31. prosince 2010. uvést podle předpisů kapitoly 3.4 platných do 31. prosince 2010. Avšak v takovém případě smějí být ustanovení v 3.4.12 až 3.4.15 platná od 1. ledna 2011 používána od 1. ledna 2011. Pro účely použití poslední věty v 3.4.13 (c), je-li přepravovaný kontejner označen značkou vyžadovanou v oddílu 3.4.12 do 31. prosince 2010, smí být dopravní jednotka nebo železniční vůz označen(a) značkou vyžadovanou v oddílu 3.4.15 platném od 1. ledna 2011.
6.
Po změně v 2.2.2.1.1
Vložit
2.2.2.1.3
Smazat POZNÁMKU 4.
7.
2.2.9.1.10.3
Za navrhovanou změnu, nahradit
2.2.9.1.10.3
Umístit následující nové odstavce:
„2.2.9.1.10.3
Látky nebo směsi klasifikované jako látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí) na základě nařízení 1272/2088/ES11
Bez ohledu na ustanovení v 2.2.9.1.10.1, nejsou-li k dispozici údaje pro klasifikaci podle kritérií v 2.4.3 a 2.4.4, látka nebo směs:
(a)
musí být klasifikována jako látka ohrožující životní prostředí (vodní prostředí), jestliže musí být přiřazena ke kategorii (kategoriím) Vodní akutní 1, Vodní chronická 1 nebo Vodní chronická 2 podle nařízení 1272/2008/ES11 nebo, pokud je to ještě relevantní, podle uvedeného nařízení, rizikové věty (vět) R50, R50/53 nebo R51/53 podle směrnic 67/548/EHS3 nebo 1999/45/ES4;
(b)
smí být považována za látku, která neohrožuje životní prostředí (vodní prostředí) pro přepravu v kusech nebo ve volně loženém stavu ve smyslu odstavce 2.2.9.10.1, jestliže nemusí být přiřazena k takové rizikové větě nebo kategorii podle uvedených směrnic nebo nařízení.
8.
Před změnu v 2.2.9.1.11 (související změna)
Vložit
2.2.9.1.10.4
Smazat.
9.
2.4.4.3.3 (a)
Místo L(E)C50 ≤ 1 mg/l uvést L(E)C50 ≤ 100 mg/l
10.
2.4.4.3.3 (b)
Místo L(E)C50(s) > 1 mg/l uvést L(E)C50(s) > 100 mg/l
11.
3.2.3, Tabulka C, UN 2672, druhá položka, sloupec (2)
Místo (více než 25 % amoniaku) uvést (ne více jak 25 % amoniaku)
12.
3.2.3, Tabulka C, UN 2672, druhá položka, sloupec (5)
Místo 8+N1 uvést 8+N3
13.
3.2.3, Tabulka C, UN 3494, všechny obalové skupiny, sloupec (5)
Místo ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, NEHOŘLAVÁ, TOXICKÁ uvést ROPA SUROVÁ, KYSELÁ, HOŘLAVÁ, TOXICKÁ
14.
Strana 56, 3.2.3, po Tabulce C
Místo vývojového diagramu po Tabulce C uvést 3.2.3 Po Tabulce C
1)
Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN) přijatá v Ženevě dne 25. května 2000 byla vyhlášena pod č. 102/2011 Sb. m. s.
1
IAEACIRC/274/Rev.1, IAEA, Vídeň (1980).
2
IAEACIRC/225/Rev.4 (korigováno), IAEA, Vídeň (1999). Viz též „Guidance and Considerations for the Implementation of INFCIRC/225/Rev.4, the Physical Protection of Nuclear Material and Nuclear Facilities, IAEA-TECDOC-967/Rev.1.
7
OECD Guideline for the testing of chemicals No. 404 „Acute Dermal Irritation/Corrosion“ 2002.
8
OECD Guideline for the testing of chemicals No. 435 „In Vitro Membrane Barrier Test Method for Skin Corrosion“ 2006.
9
OECD Guideline for the testing of chemicals No. 430 „In Vitro Skin Corrosion: Transcutaneous Electrical
Resistance Test (TER)“ 2004.
10
OECD Guideline for the testing of chemicals No. 431 „In Vitro Skin Corrosion: Human Skin Model Test“ 2004.
13
Nařízení 1272/2008/ES Evropského parlamentu a Rady z 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení
látek a směsí (Úřední věstník Evropské unie, č. L 353 ze dne 30. prosince 2008).
1
Nařízení Komise (ES) č.440/2008 z 30. května 2008 stanovící zkušební metody v souladu s nařízením (ES) č. 1907/2006 Evropského parlamentu a Rady o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úřední věstník Evropské unie, č. L 142 ze dne 31.5. 2008, str. 1-739 a č. L 143 ze dne 3.6.2008, str. 55).
4
Viz kapitolu 4.1 a přílohu 9, odstavec A9.4.2.2.3 GHS.
5
Zvláštní návod je uveden v kapitole 4.1, odstavci 4.1.2.13 a příloze 9, oddílu A9.6 GHS.
1
Není-li země výroby smluvní stranou ADN, musí být schválení uznáno příslušným orgánem smluvní strany ADN.
3
Směrnice 97/23/ES Evropského parlamentu a Rady z 29. května 1997 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkající se tlakových zařízení (PED) (Úřední věstník Evropských společenství č. L 181 z 9. července 1997, str. 1-55).
2
Rozlišovací značka pro motorová vozidla v mezinárodním provozu předepsaná Úmluvou o silničním provozu (Vídeň, 1968).
11
Nařízení 1272/2008/ES Evropského parlamentu a Rady z 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (Úřední věstník Evropské unie, č. L 353 ze dne 30. prosince 2008).
3
Směrnice Rady 67/548/EHS z 27. června 1967 o přibližování zákonů, vyhlášek a administrativních nařízení, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných věcí (Úřední věstník Evropských společenství, č. L 196 ze dne 16. srpna 1967).
4
Směrnice 1999/45/ES Evropského parlamentu a Rady z 31. května 1999 o přibližování zákonů, vyhlášek a administrativních nařízení členských států, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (Úřední věstník Evropských společenství, č. L 200 ze dne 30. července 1999). |
Zákon č. 225/2012 Sb. | Zákon č. 225/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 29. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 80/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 7. 2012
225
ZÁKON
ze dne 14. června 2012,
kterým se mění zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Čl. I
V zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 365/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb., § 20 včetně poznámky pod čarou č. 30 zní:
㤠20
(1)
O udělení, pozastavení, změně, zrušení nebo prodloužení akreditace fyzické nebo právnické osoby k provádění zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti (dále jen „akreditace“) rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Akreditace vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. Akreditace se uděluje na dobu 3 let. Tato doba bude na žádost držitele akreditace nebo oprávnění prodloužena o 10 let, jestliže držitel akreditace nebo oprávnění prokazatelně zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona v uvedené době soustavně prováděl. Držitel akreditace nebo oprávnění podá žádost o prodloužení nejméně 60 dní před uplynutím platnosti akreditace nebo oprávnění.
(2)
Součástí žádosti o udělení nebo změnu akreditace je písemná dokumentace o způsobu a provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti.
(3)
Jsou-li splněny podmínky pro udělení akreditace, je na udělení akreditace právní nárok.
(4)
Zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona může provádět i fyzická nebo právnická osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, pokud akreditace nebo jiné oprávnění z tohoto státu k provádění obdobných zkoušek zaručuje úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení. O oprávnění těchto osob rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí podle odstavce 1.
(5)
Ministerstvo práce a sociálních věcí může kontrolovat30) dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace podle odstavce 1 nebo oprávnění podle odstavce 4 uděleny.
(6)
Udělení, změna nebo prodloužení akreditace a prodloužení oprávnění podle odstavce 1 a udělení oprávnění podle odstavce 4 podléhá správnímu poplatku. Žadatel přiloží ke své žádosti o udělení, změnu nebo prodloužení akreditace a prodloužení oprávnění nebo o udělení oprávnění doklad o zaplacení tohoto správního poplatku.
(7)
Náklady spojené s provedením zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti a s vydáním dokladu podle § 10 odst. 1 písm. c) nebo § 11 odst. 2 písm. f) stanovené držitelem akreditace uhradí uchazeč o vykonání zkoušky držiteli akreditace nejpozději 7 kalendářních dnů před konáním zkoušky.
30)
Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Řízení o udělení akreditace, změnu akreditace, prodloužení akreditace, prodloužení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti a udělení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti zahájená a pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 309/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. III
V položce 22 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 206/2009 Sb. a zákona č. 53/2012 Sb., se doplňují písmena n) až p), která znějí:
„n)
Přijetí žádosti o udělení akreditace nebo oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Kč 5 000
o)
Přijetí žádosti o změnu akreditace k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Kč 4 000
p)
Přijetí žádosti o prodloužení platnosti akreditace nebo oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Kč 4 000“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Rozhodnutí prezidenta republiky č. 224/2012 Sb. | Rozhodnutí prezidenta republiky č. 224/2012 Sb.
Rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů
Vyhlášeno 29. 6. 2012, částka 80/2012
224
ROZHODNUTÍ
PREZIDENTA REPUBLIKY
ze dne 27. června 2012
o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů
I.
Podle čl. 63 odst. 1 písm. f) a s přihlédnutím k čl. 17 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
vyhlašuji volby
do Senátu Parlamentu České republiky ve volebních obvodech č. 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 38, 41, 44, 47, 50, 53, 56, 59, 62, 65, 68, 71, 74, 77 a 80, v nichž podle Ústavy České republiky a zákona o volbách do Parlamentu České republiky uplyne volební období zvolených členů Senátu Parlamentu České republiky, a stanovím dny jejich konání na pátek a sobotu 12. a 13. října 2012.
II.
Podle čl. 63 odst. 2 Ústavy České republiky a § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
vyhlašuji volby
do zastupitelstev krajů a stanovím dny jejich konání na pátek a sobotu 12. a 13. října 2012.
Prezident republiky:
Klaus v. r.
Předseda vlády:
Nečas v. r. |
Zákon č. 221/2012 Sb. | Zákon č. 221/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 29. 6. 2012, datum účinnosti 1. 1. 2013, částka 78/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o poštovních službách
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o živnostenském podnikání
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o správních poplatcích
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o ochraně spotřebitele
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (265/2024 Sb.)
221
ZÁKON
ze dne 5. června 2012,
kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o poštovních službách
Čl. I
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb., zákona č. 225/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb. a zákona č. 329/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 1 zní:
㤠1
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje podmínky pro podnikání v oblasti poštovních služeb, podmínky pro poskytování a provozování poštovních služeb, práva a povinnosti, které při této činnosti vznikají, jakož i zvláštní práva a zvláštní povinnosti těch provozovatelů poštovních služeb, kteří mají povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby, a výkon státní správy a regulaci v oblasti poštovních služeb.
(2)
Poštovní službou je činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených tímto zákonem. Poštovní služba zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci. Za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky.
(3)
Poštovní službou není:
a)
přeprava poštovních zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla poštovní podání, třídění nebo dodání,
b)
služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/39/ES ze dne 10. června 2002, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na další otevření poštovních služeb Společenství hospodářské soutěži.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství.“.
2.
V § 2 písmeno a) zní:
„a)
poštovní zásilkou adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána; poštovní zásilkou se rozumí i poštovní balík,“.
3.
V § 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo zajišťující zahraniční poštovní služby“.
4.
V § 2 písmeno i) zní:
„i)
zahraniční poštovní službou služba, jejíž poskytnutí bylo sjednáno v zahraničí a jejímž účelem je dodání poštovní zásilky nebo peněžní částky v České republice a která spadá do oblasti poštovních služeb v té fázi, jež je provozovatelem zajišťována na území České republiky,“.
5.
V § 2 se na konci písmene m) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní:
„n)
poštovní sítí systém organizace činností a technologické prvky, technická zařízení, síť provozoven nebo specifické služby provozovatele, které využívá pro zajištění poskytování poštovních služeb.“.
6.
V § 2 se na konci písmene n) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno o), které zní:
„o)
expresní zásilkovou službou se rozumí služba, která se mimo větší rychlosti a spolehlivosti sběru a dodávání poštovních zásilek vyznačuje poskytováním služeb s těmito znaky nebo některým z nich: záruka dodání ke stanovenému dni, sběr zásilek z výchozího místa, předání adresátovi do vlastních rukou, možnost změny místa určení a adresáta během přepravy, potvrzení odesílateli převzetí jeho zásilky, kontrola a sledování odeslaných zásilek, osobní služba zákazníkům a poskytování služby podle požadavků zákazníka, pokud je požadována.“.
7.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Základní služby
(1)
Základní služby zahrnují
a)
službu dodání poštovních zásilek do 2 kg,
b)
službu dodání poštovních balíků do 10 kg,
c)
službu dodání peněžní částky poštovním poukazem,
d)
službu dodání doporučených zásilek, kterou se rozumí služba poskytující záruku náhrady škody v paušální výši pro případ ztráty, poškození nebo úbytku obsahu poštovní zásilky a dávající odesílateli důkaz o poštovním podání poštovní zásilky a případně na jeho žádost důkaz o jejím dodání adresátovi,
e)
službu dodání cenných zásilek, kterou se rozumí služba poskytující záruku náhrady škody pro případ ztráty, poškození nebo úbytku obsahu poštovní zásilky, a to až do výše odesílatelem udané hodnoty poštovní zásilky,
f)
službu bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby,
g)
služby, které musí být zajištěny na základě závazků vyplývajících z členství České republiky ve Světové poštovní unii.
(2)
Základní služby musí být poskytovány
a)
trvale na celém území České republiky,
b)
ve stanovené kvalitě, která je v souladu s potřebami veřejnosti,
c)
za dostupné ceny umožňující využívání základních služeb v rozsahu odpovídajícím běžné potřebě osob,
d)
každý pracovní den a musí umožnit v těchto dnech nejméně jedno poštovní podání a dále alespoň jedno dodání na adresu každé fyzické nebo právnické osoby, nebo ve výjimečných případech, zejména je-li místo dodání nebezpečné nebo neúměrně obtížně dostupné, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem podle odstavce 3, jedno dodání do vhodného zařízení nebo dodávací schrány,
e)
způsobem, který odpovídá požadavkům úředního doručování písemností podle zvláštního právního předpisu.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví podrobnou technickou specifikaci jednotlivých základních služeb včetně rozměrů poštovních balíků a jiných poštovních zásilek a dále stanoví podle odstavce 2 způsob poskytování a zajišťování základních služeb tak, aby byl realizován v kvalitě, jež je ve veřejném zájmu nezbytná (dále jen „základní kvalitativní požadavky“). Základní kvalitativní požadavky zabezpečí zejména rychlost, spolehlivost a pravidelnost základních služeb, dostatečnou hustotu obslužných míst zajišťujících poštovní podání, jakož i nezbytnou úroveň informovanosti uživatelů o způsobu zajištění základních služeb.“.
8.
V § 4 odstavec 1 zní:
„(1)
Provozovatel je povinen zpřístupnit v každé své provozovně a rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup poštovní podmínky. Tímto zpřístupněním nabízí každému uzavření poštovní smlouvy.“.
9.
V § 4 odst. 2 se slovo „mu“ zrušuje a slovo „navrhne“ se nahrazuje slovem „požaduje“.
10.
V § 4 odstavec 3 zní:
„(3)
Provozovateli nevzniká povinnost uzavřít poštovní smlouvu, jestliže jejím obsahem mají být také odchylky od práv a povinností, které se mají stát obsahem právního vztahu vzniklého z poštovní smlouvy, nebo jejich doplnění. Takovou poštovní smlouvu může provozovatel uzavřít, pokud je na takovou možnost v poštovních podmínkách upozorněno a pokud se těmito odchylkami a doplňky nezmění povaha nabízené poštovní služby.“.
11.
V § 5 odstavec 1 zní:
„(1)
Poštovní smlouvou se provozovatel zavazuje odesílateli, že dodá poštovní zásilku nebo peněžní částku z místa poštovního podání sjednaným způsobem příjemci do místa uvedeného v adrese, a odesílatel se zavazuje, není-li sjednáno jinak, uhradit provozovateli dohodnutou cenu. Za poštovní smlouvu se považuje jakákoliv smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí poštovní služby.“.
12.
V § 5 odst. 3 se slova „podle § 6 odst. 3 písm. b) a c)“ nahrazují slovy „podle § 6 odst. 2 písm. c) a d)“.
13.
V § 6 odstavce 2 až 4 včetně poznámky pod čarou č. 17 znějí:
„(2)
Poštovní podmínky musí srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem obsahovat minimálně
a)
popis poskytované poštovní služby,
b)
způsob, jakým lze uzavřít poštovní smlouvu,
c)
požadovanou úpravu poštovní zásilky, její rozměry a hmotnost,
d)
ustanovení určující, který obsah poštovní zásilky je považován za nebezpečný nebo vyžaduje zvláštní zacházení, jakož i povinnou zvláštní úpravu takové poštovní zásilky,
e)
ustanovení určující nedovolený obsah poštovní zásilky,
f)
způsob a podmínky dodání,
g)
cenu poštovní služby, způsob její úhrady a rozsah nároku odesílatele na její vrácení, jestliže provozovatel porušil povinnost vyplývající z poštovní smlouvy,
h)
postup provozovatele při nemožnosti dodání poštovní zásilky,
i)
způsob uplatnění reklamace vad poskytované poštovní služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit a lhůty o jejím vyřízení,
j)
postup provozovatele při otevření poštovní zásilky podle § 8,
k)
postup provozovatele při prodeji nebo zničení poštovní zásilky nebo její části podle § 9 a 10, včetně lhůty, jejímž uplynutím je takové nakládání se zásilkou podmíněno,
l)
rozsah odpovědnosti za vzniklou škodu podle § 13 odst. 1,
m)
omezení výše náhrady škody podle § 13 odst. 4,
n)
výčet ustanovení, od nichž se nelze odchýlit dohodou stran,
o)
podmínky pro zaslání poštovní zásilky nebo peněžní částky do zahraničí, pokud takovou službu nabízí.
(3)
Provozovatel je povinen nejméně 30 dnů před nabytím účinnosti změny poštovních podmínek uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Český telekomunikační úřad (dále jen „Úřad“) vyzve provozovatele, aby ve lhůtě ne kratší než 10 dnů provedl změnu poštovních podmínek, jsou-li v rozporu s tímto zákonem nebo prováděcími právními předpisy k tomuto zákonu nebo v rozporu se zákonem obsahujícím pravidla ochrany spotřebitele, a to z důvodu nekalých obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele17); v tomto případě se odstavec 3 nepoužije. Nedojde-li k nápravě ve lhůtě stanovené ve výzvě, Úřad zahájí řízení o správním deliktu.
17)
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.“.
14.
V § 6 se odstavec 5 zrušuje.
15.
Za § 6 se vkládá nový § 6a, který včetně nadpisu zní:
㤠6a
Námitky proti vyřízení reklamace
(1)
Pokud provozovatel nevyhoví nebo nevyřídí reklamaci vad poskytované poštovní služby, je odesílatel nebo adresát oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení, jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku.
(2)
Neuzavřou-li účastníci řízení smír nebo Úřad tento smír neschválí, Úřad rozhodne o tom, zda byla reklamace vyřízena řádně či nikoli. Na návrh Úřad rozhodne v řízení podle odstavce 1 o právech a povinnostech účastníků řízení vyplývajících z poštovní smlouvy nebo tohoto zákona.
(3)
Úřad přizná účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku řízení, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může Úřad náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník řízení ve věci úspěch jen částečný, může mu Úřad přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze Úřadu. Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem podán důvodně.“.
16.
V § 7 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 3a zní:
„(2)
Jiné osoby a orgány neuvedené v odstavci 1 mohou s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou až do doby jejího dodání nakládat jen tehdy, je-li to v souladu s poštovní smlouvou nebo stanoví-li tak zvláštní právní předpis3a).
3a)
Například § 86 až 87a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 29/2000 Sb. a zákona č. 265/2001 Sb., § 7 až 12 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 290/2005 Sb., § 8 až 12 zákona č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.“.
17.
V § 15 se odstavec 4 včetně poznámky pod čarou č. 9 zrušuje.
18.
V § 16 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8)
Ustanovení odstavců 1 až 7 se použijí obdobně i na zahraniční poštovní služby.“.
19.
§ 17 až 22 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 18 až 24 znějí:
㤠17
Podmínky podnikání v oblasti poštovních služeb
(1)
Podnikat v oblasti poštovních služeb mohou za podmínek stanovených tímto zákonem fyzické nebo právnické osoby, které splňují obecné podmínky pro podnikání podle tohoto zákona.
(2)
Obecnými podmínkami pro podnikání v oblasti poštovních služeb se rozumí
a)
u fyzických osob dosažení věku nejméně 18 let a plná způsobilost k právním úkonům,
b)
bezúhonnost,
c)
skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani u orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.
(3)
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen
a)
pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku,
b)
pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním, na který se nevztahuje písmeno a), nebo
c)
pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s podnikáním v oblasti poštovních služeb,
pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(4)
U právnické osoby musí podmínku bezúhonnosti podle odstavce 3 splňovat členové statutárního orgánu.
(5)
Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, u zahraničních osob doklady podle § 18 odst. 3 písm. b). Úřad si vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu18). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(6)
Podnikat v oblasti poštovních služeb nemůže fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, ode dne
a)
prodeje podniku jedinou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové podstaty v době běhu lhůty podle zvláštního právního předpisu19),
b)
nabytí právní moci rozhodnutí, kterým soud ukončil provozování podniku nebo ode dne určeného v tomto rozhodnutí jako den ukončení provozování podniku.
(7)
Podnikat v oblasti poštovních služeb nemůže fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Podnikat v oblasti poštovních služeb nemůže dále fyzická nebo právnická osoba, a to po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka podnikání v oblasti poštovních služeb uvedená v odstavci 6 odpadá dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu.
§ 18
Oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb
(1)
Oprávnění k podnikání v oblasti poštovních služeb vzniká dnem doručení písemného oznámení podnikání, které splňuje náležitosti podle odstavců 2 a 3, Úřadu, a to prostřednictvím formuláře (dále jen „oznámení“), jehož vzor Úřad stanoví prováděcím právním předpisem. Úřad uveřejní formulář též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
Oznámení obsahuje náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu a dále
a)
u zahraniční fyzické osoby adresu místa trvalého pobytu mimo území České republiky, adresu místa pobytu v České republice, pokud byl povolen, adresu umístění organizační složky na území České republiky, pokud ji zřizuje; u zahraniční právnické osoby adresu sídla a adresu umístění organizační složky na území České republiky,
b)
výčet základních služeb nebo jiných poštovních služeb, které hodlá poskytovat,
c)
územní rozsah, na kterém hodlá poštovní služby poskytovat,
d)
údaje o poštovní síti, jejímž prostřednictvím mají být poštovní služby poskytovány,
e)
datum předpokládaného zahájení poskytování poštovních služeb.
(3)
K oznámení podle odstavce 1 se připojí
a)
doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud zápis do obchodního rejstříku nebyl ještě proveden, anebo doklad o tom, že právnická osoba je zapsána do příslušného rejstříku, s výjimkou obchodního rejstříku, pokud byl již zápis proveden; u zahraniční právnické osoby výpis z obchodního nebo obdobného rejstříku vedeného ve státě sídla a doklad o provozování podniku v zahraničí; doklad o provozování podniku v zahraničí nepředkládá právnická osoba se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v členském státu Evropské unie; výpis z rejstříku nesmí být starší než 3 měsíce,
b)
u zahraniční fyzické osoby výpis z cizozemské evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný orgánem státu, jehož je občanem, jakož i státu, kde se naposledy osoba v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu nejméně 6 měsíců; nevydává-li stát takové doklady, pak prohlášení o bezúhonnosti učiněné před příslušným orgánem takového státu; tyto doklady nebo prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce,
c)
u zahraniční fyzické osoby doklad o trvalém pobytu, byl-li jí udělen; zahraniční fyzická osoba, která zřizuje na území České republiky organizační složku podniku, doklad prokazující, že má podnik mimo území České republiky a doklady o jeho provozování; doklad o provozování podniku nedokládá státní příslušník členského státu Evropské unie,
d)
potvrzení příslušného finančního úřadu o splnění podmínky podle § 17 odst. 2 písm. c),
e)
doklad o zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu20).
(4)
Provozovatel, který splnil oznamovací povinnost podle odstavců 2 a 3, je povinen Úřadu písemně bez zbytečného odkladu sdělit změny údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb, a bez zbytečného odkladu předložit o nich doklady; to neplatí, pokud jde o změny a doplnění již zapsané v základních registrech21), v obchodním rejstříku22) nebo v informačním systému evidence obyvatel23), pokud je provozovatel státním občanem České republiky, anebo v informačním systému cizinců24), pokud je provozovatel cizincem.
(5)
Fyzická a právnická osoba, která ukončila nebo přerušila podnikání v oblasti poštovních služeb, je povinna ve lhůtě 10 dnů ode dne ukončení nebo přerušení podnikání v oblasti poštovních služeb písemně oznámit tuto skutečnost Úřadu.
(6)
Fyzická a právnická osoba, která přerušila podnikání v oblasti poštovních služeb podle odstavce 5, je povinna v případě opětovného zahájení podnikání v oblasti poštovních služeb písemně oznámit tuto skutečnost Úřadu přede dnem opětovného zahájení podnikání.
§ 19
Osvědčení a evidence provozovatelů poštovních služeb
(1)
Do 10 dnů ode dne doručení oznámení Úřad vydá osobě uvedené v § 17 odst. 1 osvědčení potvrzující, že tato osoba předložila oznámení podle § 18, a současně jí přidělí identifikační číslo, pokud jí dosud nebylo přiděleno; identifikační číslo poskytne Úřadu správce základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci. Nesplňuje-li oznámení náležitosti podle § 18 odst. 2 a 3, Úřad neprodleně vyzve dotčenou osobu k jeho doplnění ve lhůtě ne kratší než 14 dnů. Nesplňuje-li oznámení náležitosti ani po uplynutí této lhůty, Úřad rozhodne, že oprávnění k podnikání v oblasti poštovních služeb nevzniklo.
(2)
V osvědčení podle odstavce 1 Úřad uvede
a)
tyto identifikační údaje:
1.
u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě název nebo obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“); u zahraniční osoby dále adresu místa trvalého pobytu mimo území České republiky, adresu místa trvalého pobytu v České republice, byl-li povolen,
2.
u právnické osoby obchodní firmu, adresu sídla, identifikační číslo; u zahraniční osoby dále adresu umístění organizační složky na území České republiky,
b)
vymezení druhu a územního rozsahu poštovních služeb, jejichž poskytování bylo oznámeno,
c)
den vzniku oprávnění k podnikání v oblasti poštovních služeb,
d)
datum a místo vydání osvědčení.
(3)
Úřad vede v elektronické podobě evidenci provozovatelů, kteří splnili oznamovací povinnost podle § 18 odst. 1. Evidence obsahuje údaje nejvýše v rozsahu údajů uvedených v odstavci 2 a je veřejně přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Na žádost provozovatele vydá Úřad osvědčení o sdělení změny oznámených údajů v rozsahu podle odstavce 2.
§ 20
Provozování služby dodání peněžní částky poštovním poukazem
Provozovat službu dodání peněžní částky poštovním poukazem může pouze držitel poštovní licence, jehož poštovní licence výslovně obsahuje tuto službu.
§ 21
Poštovní licence
(1)
Obsahem poštovní licence je povinnost zajistit všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb na celém území České republiky nebo na jeho části (dále jen „poštovní povinnost“) a doba platnosti této poštovní licence.
(2)
Držitelem poštovní licence je provozovatel, který má povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci.
§ 22
Udělení poštovní licence
(1)
Povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby na celém území státu nebo na jeho části jednomu nebo několika provozovatelům Úřad ukládá udělením poštovní licence na základě výběrového řízení tak, aby byly všechny základní služby všeobecně dostupné na celém území státu, a to na dobu nejvýše 5 let.
(2)
Vyhlášení výběrového řízení Úřad uveřejní na úřední desce a v Poštovním věstníku. Ve vyhlášení uvede náležitosti žádosti, lhůtu pro podání žádostí, podmínky účasti a dále výčet základních služeb, požadavky na kvalitu a dostupnost základních služeb a kritéria hodnocení žádosti.
(3)
Kritéria hodnocení žádostí stanoví Úřad. Kritéria zahrnují zejména
a)
finanční, technické a odborné podmínky provozovatele,
b)
výši čistých nákladů na poskytování a zajišťování základních služeb v požadovaném rozsahu a kvalitě.
(4)
Žádost musí obsahovat způsob výpočtu ročních čistých nákladů na poskytování základních služeb, který je v souladu s § 34b, a výši čistých nákladů v členění za jednotlivé kalendářní roky, na které má být povinnost uložena.
(5)
Úřad může po žadateli požadovat, aby předložil nezbytné doklady, kterými prokáže, že je způsobilý zajistit poskytování základních služeb uvedených ve vyhlášení výběrového řízení podle odstavce 2.
(6)
Úřad rozhodnutím udělí poštovní licenci provozovateli, který podal žádost ve lhůtě podle odstavce 2, vyhověl podmínkám účasti ve výběrovém řízení a nejlépe vyhověl stanoveným kritériím hodnocení žádostí.
(7)
Úřad zprávu o průběhu a výsledcích výběrového řízení a rozhodnutí o udělení poštovní licence podle odstavce 6 uveřejní v Poštovním věstníku.
(8)
Úřad může, pokud se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele zejména v důsledku podstatné změny okolností, vyhlášené výběrové řízení zrušit a řízení zastavit, a to i po lhůtě stanovené pro předkládání žádostí. Rozhodnutí o zastavení řízení Úřad oznámí všem provozovatelům, kteří již podali žádost, a dále toto rozhodnutí uveřejní v Poštovním věstníku.
(9)
Nezúčastní-li se žádný provozovatel výběrového řízení nebo nebude-li žádný provozovatel vybrán pro nesplnění podmínek účasti nebo pro nevyhovění kritériím hodnocení žádostí, Úřad uloží rozhodnutím o udělení poštovní licence povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby uvedené ve vyhlášení výběrového řízení podle odstavce 2 provozovateli, který nejlépe vyhovuje kritériím hodnocení žádostí.
18)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
20)
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
21)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
22)
§ 27 a násl. obchodního zákoníku.
23)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
24)
§ 158 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb.“.
20.
V § 23 se odstavce 2 až 7 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
21.
V § 23 úvodní části ustanovení se slova „na návrh držitele poštovní licence nebo“ zrušují.
22.
V § 23 písm. b) se slova „Evropských společenství1)“ nahrazují slovy „Evropské unie1)“.
23.
V § 23 písmeno c) zní:
„c)
zjistí-li na základě přezkumu a konzultace podle § 37 odst. 4 a 5, že poskytování některé základní služby, která je obsažena v poštovní licenci, je zajištěno na celém území České republiky za podmínek srovnatelných s požadavky na zajištění dotčené základní služby podle tohoto zákona.“.
24.
V § 24 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
25.
V § 25 písm. b) se za slova „právnické osoby“ vkládají slova „bez právního nástupce“ a na konci písmene b) se doplňuje slovo „nebo“.
26.
V § 25 písm. c) se slova „podle § 24 odst. 1, nebo“ nahrazují slovy „podle § 24.“.
27.
V § 25 se písmeno d) zrušuje.
28.
§ 26 až 31 se včetně nadpisů zrušují.
29.
V § 32 se za slova „odnětí poštovní licence“ vkládají slova „, včetně práv a povinností z ní vyplývajících“ a slova „, rozhodnutí o udělení, změně a odnětí zvláštní poštovní licence a sdělení o jejím zániku, základní kvalitativní požadavky, jakož i poštovní podmínky, s nimiž vyslovil souhlas,“ se zrušují.
30.
V části první nadpis hlavy V zní: „PRÁVA A POVINNOSTI PROVOZOVATELE POŠTOVNÍCH SLUŽEB A DRŽITELE POŠTOVNÍ LICENCE“.
31.
V hlavě V se pod nadpis vkládají nové § 32a a 32b, které včetně nadpisů znějí:
㤠32a
Informační povinnost provozovatele poštovních služeb
(1)
Provozovatel je povinen na písemnou žádost poskytovat Úřadu ve stanovené lhůtě, formě a rozsahu úplné a pravdivé informace, včetně finančních informací, a údaje a podklady, které jsou nezbytné k plnění činností, k nimž má podle tohoto zákona Úřad působnost. Součástí žádosti Úřadu je odůvodnění včetně uvedení účelu, pro který Úřad informace, údaje a podklady vyžaduje. Úřad vyžaduje informace, údaje a podklady od provozovatelů rovněž na žádost Evropské komise. Úřad nevyžaduje více informací, než je přiměřené účelu, pro který jsou získávány.
(2)
Provozovatel předá Úřadu i informace, údaje a podklady podle odstavce 1, které obsahují osobní údaje, skutečnosti, které jsou předmětem obchodního tajemství, nebo skutečnosti, které jsou předmětem ochrany podle zvláštního právního předpisu3), 14a).
(3)
Pro účely plnění povinností podle tohoto zákona provádí Úřad sběr informací a provozovatel je povinen poskytnout tyto informace prostřednictvím programové aplikace na elektronickém formuláři, nestanoví-li se forma poskytnutí informací v žádosti podle odstavce 1 jinak.
(4)
Úřad může provést kontrolu informací, údajů a podkladů předložených podle odstavců 1 až 3. Úřad při kontrole postupuje podle zvláštního právního předpisu.
(5)
Informace, podklady a údaje předané povinnou osobou podle odstavců 1 až 3 je Úřad povinen chránit před zneužitím.
§ 32b
Evidence výnosů a příjmů
(1)
Provozovatel, který je účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu, uvede v účtovém rozvrhu samostatné účty pro účtování o výnosech z činností spojených s provozováním poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb a z činností spojených s jinou podnikatelskou činností tak, aby mohl být určen procentní podíl a výše platby podle § 34c odst. 7 a 8. Provozovatel, který není účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu, vede samostatnou evidenci příjmů z těchto činností.
(2)
Provozovatel je povinen předkládat Úřadu výsledky evidence výnosů a příjmů vedené podle odstavce 1 do 30. června za předchozí kalendářní rok. Úřad je oprávněn provést kontrolu výsledků podle zvláštního právního předpisu14a).
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence výnosů a příjmů podle odstavce 1 a formulář pro vykazování výsledků podle odstavce 2.“.
32.
V § 33 odst. 1 písm. b) se slova „, s nimiž Úřad vyslovil souhlas“ zrušují.
33.
V § 33 odst. 3 se slova „podle § 6 odst. 2 písm. a)“ nahrazují slovy „podle § 6 odst. 2 písm. b) až e)“.
34.
V § 33 odstavce 4 a 5 znějí:
„(4)
Držitel poštovní licence je povinen
a)
zajistit, aby nedocházelo k neodůvodněnému zvýhodňování nebo znevýhodňování zájemců o základní služby, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci,
b)
vhodně poskytovat informace o základních službách, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a způsobu jejich užití,
c)
zajistit rychlé a účinné projednávání námitek uživatelů základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci; informace o počtu námitek a způsobu jejich vyřízení se uveřejňují podle písmene e),
d)
dodržovat technické normy pro poštovní odvětví závazné podle předpisů Evropské unie a vhodně poskytovat informace o těchto normách a provádět nezávislá měření přepravních dob poštovních zásilek a výsledky uveřejňovat podle písmene e),
e)
každoročně uveřejňovat a současně Úřadu předkládat úplné a pravdivé informace o výsledcích poskytování a zajišťování základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a vyhodnocení plnění parametrů kvality podle stavu k 31. prosinci kalendářního roku, a to nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku; obsah, formu a způsob uveřejnění informací stanoví prováděcí právní předpis.
(5)
Držitel poštovní licence má povinnost poskytovat základní služby, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, za nákladově orientované ceny s výjimkou podle odstavce 6, § 3 odst. 1 písm. f) a § 34a. Nákladově orientovanou cenou se rozumí cena, která zahrnuje efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk a která se stanovuje tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém období a zohlednila příslušná rizika.“.
35.
V § 33 se doplňují odstavce 6 až 9, které znějí:
„(6)
Držitel poštovní licence může sjednat ceny, které zahrnují nižší míru zisku, než je přiměřený zisk odpovídající nákladově orientovaným cenám základních služeb podle odstavce 5; nevzniká mu však právo na úhradu čistých nákladů stanovených podle § 34b z rozdílu mezi uplatňovaným a přiměřeným ziskem.
(7)
Držitel poštovní licence je povinen sjednat ceny základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, transparentně a nediskriminačně. Pokud za určitých podmínek sjedná cenu některé z těchto základních služeb specificky, je povinen za srovnatelných podmínek nabídnout každému takto sjednanou cenu.
(8)
Držitel poštovní licence je povinen písemně Úřadu oznámit
a)
zvýšení cen základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci,
b)
veškeré změny technické, organizační nebo právní povahy vztahující se k tomuto držiteli poštovní licence, jež mohou zásadním způsobem ovlivnit poskytování a zajišťování základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci.
(9)
Oznámení podle odstavce 8 písm. a) je držitel poštovní licence povinen učinit alespoň 90 dnů přede dnem, od kterého hodlá zvýšit ceny základních služeb, a oznámení podle odstavce 8 písm. b) alespoň 30 dnů přede dnem rozhodné události.“.
36.
Za § 33 se vkládá nový § 33a, který zní:
㤠33a
Oddělená evidence nákladů a výnosů spojených s poskytováním a zajišťováním jednotlivých základních služeb
(1)
Držitel poštovní licence je povinen vést v souladu s prováděcím právním předpisem podle odstavce 2 oddělenou evidenci nákladů a výnosů spojených s poskytováním jednotlivých základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a ostatních služeb tak, aby byly zajištěny podklady pro výpočet čistých nákladů pro jednotlivé základní služby, pro regulaci cen základních služeb a pro prokázání skutečnosti, že nedochází ke křížovému financování mezi základními službami, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a ostatními službami.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení oddělené evidence nákladů a výnosů, metodiku účelového členění nákladů a výnosů a jejich přiřazování včetně stanovení přiměřeného zisku a strukturu vykazovaných informací.
(3)
Držitel poštovní licence je povinen v oddělené evidenci přiřazovat přímé náklady konkrétní službě, na kterou se vztahují, a při přiřazování společných nákladů používat způsoby, které vycházejí z charakteru a původu nákladů, a používat za stejných podmínek stejná pravidla pro přiřazení nákladů na základní služby a na ostatní služby. Držitel poštovní licence zajistí, aby součet všech přiřazených nákladů a výnosů v oddělené evidenci odpovídal nákladům a výnosům ve výkazu zisku a ztráty sestaveném v rámci roční účetní závěrky.
(4)
Pravidla, která navrhne držitel poštovní licence a podle nichž budou náklady společné pro více činností držitele poštovní licence přiřazovány jednotlivým základním službám, které jsou obsaženy v jeho licenci, mohou nabýt platnosti až po jejich schválení Úřadem. Držitel poštovní licence musí zajistit, že dodržování schválených pravidel oddělené evidence nákladů a výnosů bude jednou ročně ověřeno osobou odborně způsobilou a nezávislou na držiteli poštovní licence; tato osoba musí být schválena Úřadem. Výsledky tohoto ověření Úřad zveřejní v Poštovním věstníku.
(5)
Držitel poštovní licence je povinen předložit ověřené výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů Úřadu nejpozději do 31. července za předchozí účetní období.“.
37.
Za § 33a se vkládá označení nové hlavy VI, které včetně nadpisu zní:
„HLAVA VI
SDÍLENÍ ZVLÁŠTNÍCH SLUŽEB A PRVKŮ POŠTOVNÍ INFRASTRUKTURY“.
Dosavadní hlavy VI až VIII se označují jako hlavy VII až IX.
38.
§ 34 zní:
㤠34
(1)
Držitel poštovní licence je povinen transparentním a nediskriminačním způsobem na základě písemné smlouvy umožnit přístup ostatním provozovatelům k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury (dále jen „poštovní infrastruktura“). Poštovní infrastruktura zahrnuje databázi adres s informacemi o adresátech, kteří požádali o dodávání na jiné než odesílateli uvedené adrese a o jejich nových adresách, poštovní přihrádky, dodávací schrány, službu dosílky, službu vrácení odesílateli, službu dodání na adresy uvedené na poštovních zásilkách.
(2)
Držitel poštovní licence může odmítnout návrh na uzavření smlouvy podle odstavce 1, pokud by plnění z této smlouvy mohlo vést k ohrožení činností související s poskytováním a zajišťováním základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, nebo k ohrožení bezpečnosti provozu poštovní infrastruktury.
(3)
Nedojde-li k uzavření smlouvy podle odstavce 1 do 2 měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, Úřad rozhodne spor o úpravě vzájemných práv a povinností na základě návrhu kterékoliv smluvní strany. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Je-li předmětem sporu cena za přístup k poštovní infrastruktuře, Úřad v rámci rozhodnutí sporu stanoví tuto cenu podle odstavce 6. Lhůta pro vydání rozhodnutí o sporu činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Rozhodnutí sporu uveřejní Úřad v Poštovním věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Úřad může v rámci řízení o sporu uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč.
(5)
Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem podán důvodně.
(6)
Držitel poštovní licence sjednává ceny za přístup k poštovní infrastruktuře za nákladově orientované ceny.
(7)
Držitel poštovní licence umožňuje všem bezúplatně využívat poštovní směrovací čísla, kterými se rozumí číselná označení provozoven, míst anebo adresátů zavedená pro účely dodávání poštovních zásilek.
(8)
Držitel poštovní licence je povinen vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů na služby spojené s přístupem k poštovní infrastruktuře v souladu s prováděcím právním předpisem podle § 33a odst. 2. Ustanovení § 33a odst. 3 až 5 se použijí obdobně.
(9)
Držitel poštovní licence není povinen uzavřít poštovní smlouvu podle § 4 odst. 2 s provozovatelem v případě, že předmětem této smlouvy je dodání poštovních zásilek, které byly podány u tohoto provozovatele.“.
39.
Za § 34 se vkládá označení nové hlavy VII, které včetně nadpisu zní:
„HLAVA VII
REGULACE CEN ZÁKLADNÍCH SLUŽEB“.
Dosavadní hlavy VII až IX se označují jako hlavy VIII až X.
40.
§ 34a včetně nadpisu zní:
㤠34a
Ceny základních služeb
(1)
Úřad sleduje a vyhodnocuje vývoj úrovně cen základních služeb a pravidelně přezkoumává jejich cenovou dostupnost zejména s ohledem na spotřebitelské ceny, inflaci a průměrnou mzdu.
(2)
Zjistí-li Úřad, že ceny základních služeb jsou v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 písm. c), uplatní regulaci cen vydáním rozhodnutí o ceně podle správního řádu. Úřad při regulaci cen použije způsoby regulace cen stanovené zákonem o cenách3). Takto stanovené ceny jsou závazné pouze pro držitele poštovní licence v rámci základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci.
(3)
Rozhodnutí o ceně Úřad uveřejní v Poštovním věstníku.
(4)
Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na službu dodání peněžní částky poštovním poukazem.“.
41.
Za § 34a se vkládá označení nové hlavy VIII, které včetně nadpisu zní:
„HLAVA VIII
STANOVENÍ A FINANCOVÁNÍ ČISTÝCH NÁKLADŮ“.
Dosavadní hlavy VIII až X se označují jako hlavy IX až XI.
42.
V hlavě VIII se pod nadpis vkládají nové § 34b a 34c, které včetně nadpisů znějí:
㤠34b
Stanovení čistých nákladů
(1)
Čistými náklady se rozumí rozdíl mezi efektivně a účelně vynaloženými náklady, které jsou nezbytné na poskytování základní služby, a výnosy získanými z poskytování základní služby, bez ohledu na to, zda výsledek je kladný nebo záporný. Čisté náklady na plnění povinnosti poskytovat základní služby se stanoví jako rozdíl mezi čistými náklady provozovatele s povinností poskytovat základní služby a téhož provozovatele bez povinnosti poskytovat základní služby. Při stanovení čistých nákladů se zohlední všechny důležité skutečnosti, včetně jakýchkoliv nehmotných a tržních výhod, které provozovatel s povinností poskytovat základní služby získá, nároku na přiměřený zisk a pobídek k nákladové efektivnosti. Čisté náklady se stanoví za kalendářní rok, v němž měl provozovatel povinnost poskytovat základní služby (dále jen „zúčtovací období“).
(2)
Čisté náklady mohou zahrnovat pouze náklady na plnění povinností týkajících se základních služeb, které jsou obsaženy v poštovní licenci. Výpočet čistých nákladů na poskytování jednotlivých základních služeb se provádí pro každou základní službu odděleně; je zakázáno duplicitní uvedení údajů jakýchkoli přímých nebo nepřímých nákladů a nehmotných a tržních výhod.
(3)
Celkové čisté náklady každého držitele poštovní licence se stanoví jako souhrn všech výsledků výpočtu čistých nákladů vzniklých z poskytování jednotlivých základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, při zohlednění veškerých nehmotných a tržních výhod a pobídek k nákladové efektivnosti.
(4)
Úplné podklady umožňující správný výpočet čistých nákladů za zúčtovací období předloží držitel poštovní licence Úřadu spolu se žádostí o úhradu čistých nákladů podle § 34c odst. 1. Držitel poštovní licence odpovídá za správnost a úplnost jím předloženého výpočtu a předložených dokladů a podkladů. Úřad je oprávněn si v průběhu ověřování výše čistých nákladů vyžádat další potřebné podklady z účetní evidence nebo jiných technických evidencí tak, aby ověřil správnost údajů zahrnutých do výpočtu. Čisté náklady Úřad stanoví postupem podle odstavce 7 na základě výpočtu čistých nákladů, provedeného držitelem poštovní licence podle odstavců 1 a 2, a účetních záznamů, kterými musí být tyto výpočty doloženy, popřípadě dalších podkladů držitele poštovní licence, které byly vyžádány v průběhu ověřování. Pokud Úřad zjistí, že podklady držitele poštovní licence jsou neúplné nebo mají nedostatky, stanoví přiměřenou lhůtu k jejich doplnění, popřípadě k opravě. Neprovede-li držitel poštovní licence ve stanovené lhůtě nápravu, Úřad nezahrne náklady na splnění povinnosti poskytovat některou ze základních služeb, které se neúplná nebo nedostatečná dokumentace týká, do čistých nákladů na poskytování základních služeb.
(5)
Pokud držitel poštovní licence v žádosti o úhradu čistých nákladů uplatňuje vyšší čisté náklady, než které uvedl v žádosti o udělení licence, Úřad rozhodne, zda nastaly mimořádné okolnosti, které zapříčinily zvýšení čistých nákladů a které držitel poštovní licence nemohl rozumně předvídat. Tyto okolnosti je držitel poštovní licence povinen doložit.
(6)
Úřad ověří správnost a úplnost podkladů podle odstavců 4 a 5 do 60 dnů ode dne předložení nebo doplnění posledního z nich, popřípadě ověřením pověří třetí subjekt, u něhož je zajištěna nestrannost a nezávislost na držiteli poštovní licence. Rozhodnutí o ověření výše čistých nákladů na poskytování základních služeb Úřad zveřejní v Poštovním věstníku.
(7)
Postup Úřadu při výpočtu čistých nákladů, výpočtu čistých nákladů jednotlivých základních služeb, vymezení nehmotných a tržních výhod a jiných skutečností podle odstavce 1, a doklady, kterými musí být tyto výpočty doloženy, stanoví prováděcí právní předpis.
§ 34c
Financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž
(1)
Žádost o úhradu čistých nákladů je držitel poštovní licence povinen doručit Úřadu nejpozději do 31. srpna kalendářního roku následujícího po skončení zúčtovacího období, jinak jeho právo zanikne. Účastníkem řízení o úhradě čistých nákladů je pouze žádající držitel poštovní licence.
(2)
Úřad určí, zda výše čistých nákladů na poskytování základních služeb stanovená podle § 34b představuje pro držitele poštovní licence nespravedlivou finanční zátěž. Za nespravedlivou finanční zátěž se nepovažují čisté náklady do výše 1 procenta celkových nákladů držitele poštovní licence za zúčtovací období. Úhradě podléhají čisté náklady ve výši, od které jsou odečteny čisté náklady nepředstavující nespravedlivou finanční zátěž stanovené podle věty druhé.
(3)
K úhradě vzniklých čistých nákladů Úřad zřídí účet pro financování základních služeb (dále jen „účet“), který spravuje. Účet není součástí státního rozpočtu. Prostředky účtu jsou vedeny u banky a lze je použít pouze pro účely podle tohoto zákona. Zůstatek na účtu se na konci kalendářního roku převádí do roku následujícího. Úroky jsou příjmem státního rozpočtu, úhrady za bankovní služby spojené s vedením účtu jsou výdajem státního rozpočtu.
(4)
Příjmy účtu tvoří platby plátců a penále podle odstavce 11. Úřad vede evidenci plátců. Výdaji účtu jsou platby držitelům poštovní licence.
(5)
Plátcem je každý provozovatel, který poskytuje poštovní služby nebo zahraniční poštovní služby na území České republiky.
(6)
Za plátce se nepovažuje provozovatel, jehož výnosy v zúčtovacím období z poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb jsou v souhrnu nižší než 10 000 000 Kč.
(7)
Úřad stanoví rozhodnutím procentní podíly výnosů za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb jednotlivých plátců na celkových výnosech za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb všech plátců v daném zúčtovacím období. Pravomocné rozhodnutí Úřad uveřejní v Poštovním věstníku.
(8)
Úřad podle procentního podílu určeného podle odstavce 7 bezodkladně stanoví z čistých nákladů určených podle § 34b výši platby plátce. Na stanovenou výši platby Úřad vystaví platební výměr; lhůta splatnosti nesmí být kratší než 30 dnů. Povinnost provést platbu vzniká plátci dnem uvedeným v platebním výměru. Držitel poštovní licence, který je příjemcem úhrady čistých nákladů podle odstavce 10, není povinen platbu provést. Řízení o platebním výměru se vede s každým plátcem samostatně. Žaloba proti rozhodnutí o platebním výměru nemá odkladný účinek.
(9)
Výše platby podle odstavce 8 nesmí být pro plátce z hlediska jeho výnosů za poskytování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb za zúčtovací období zjevně nepřiměřená.
(10)
Úřad bezodkladně po obdržení plateb na účet převede peněžní prostředky držiteli poštovní licence na úhradu čistých nákladů stanovených postupem podle § 34b po odečtení výše jeho platby podle odstavce 8.
(11)
Došlo-li k čerpání finančních prostředků z účtu na základě nesprávných nebo neúplných údajů držitele poštovní licence, je tento držitel poštovní licence povinen neoprávněně čerpané finanční prostředky vrátit na účet nejpozději do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí Úřadu. Zároveň je držitel poštovní licence povinen zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně čerpaných prostředků, nejvýše však do výše této částky. Penále je příjmem účtu.
(12)
Došlo-li na základě nesprávných nebo neúplných údajů poskytnutých plátcem ke stanovení nižšího procentního podílu tohoto plátce, stanoví Úřad na základě opraveného výpočtu procentního podílu povinnost tomuto plátci uhradit rozdíl mezi původně stanovenou výší platby a novou platební povinností platebním výměrem. Takto uhrazená částka bude použita pro úhradu čistých nákladů vypočítaných za nejbližší následující zúčtovací období.
(13)
Při vyměřování, vybírání a vymáhání plateb Úřad postupuje podle daňového řádu.“.
43.
V § 35 odst. 3 se slovo „Držitel“ nahrazuje slovy „Pouze držitel“ a slovo „výhradní“ se zrušuje.
44.
V § 35 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Práva a povinnosti podle odstavců 2 až 5 má držitel poštovní licence, jehož poštovní licence obsahuje povinnost poskytovat základní službu podle § 3 odst. 1 písm. a) na celém území České republiky nebo na jeho největší části v případě, že tato základní služba je obsažena ve více poštovních licencích. Není-li povinnost poskytovat základní službu podle § 3 odst. 1 písm. a) uložena, práva a povinnosti podle odstavců 2 až 5 má provozovatel, který je měl jako držitel poštovní licence poslední.“.
45.
Za § 36 se vkládá nový § 36a, který včetně poznámky pod čarou č. 25 zní:
㤠36a
(1)
Úřad podle tohoto zákona
a)
provádí analýzy všeobecné dostupnosti základních služeb a přezkoumává nutnost uložení povinnosti poskytovat a zajišťovat základní služby,
b)
vede evidenci provozovatelů a uděluje určenému provozovateli, který má povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby, poštovní licenci,
c)
stanovuje čisté náklady na poskytování a zajišťování základních služeb, rozhoduje o povinnosti vrátit finanční prostředky neoprávněně čerpané na úhradu čistých nákladů a rozhoduje, zda výše čistých nákladů představuje pro držitele poštovní licence nespravedlivou finanční zátěž,
d)
vydává rozhodnutí o ceně základních služeb a vykonává kontrolu cen v oblasti poštovních služeb, včetně poštovních služeb do zahraničí, a cen za přístup k poštovní infrastruktuře,
e)
rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon,
f)
spolupracuje s orgány Evropské unie a s regulačními orgány členských států Evropské unie s obdobnou věcnou působností zejména při předávání a získávání údajů a informací stanovených zákonem, rozhodnutími vydanými na základě zákona nebo právními akty Evropské unie a plní další úkoly, které pro oblast regulace poštovních služeb vyplývají z členství České republiky v Evropské unii,
g)
stanovuje, vybírá a vymáhá poplatky,
h)
vykonává státní kontrolu v oblasti poštovních služeb,
i)
vykonává státní statistickou službu, včetně sběru dat, v oblasti poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb,
j)
ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem,
k)
vydává prováděcí právní předpisy v oblasti poštovních služeb v rozsahu zmocnění podle tohoto zákona,
l)
je exekučním správním orgánem pro vymáhání povinností stanovených tímto zákonem nebo uložených z moci úřední na jeho základě,
m)
rozhoduje o změně poštovních podmínek podle § 6 odst. 4,
n)
stanovuje, vybírá a vymáhá platby na účet pro financování základních služeb.
(2)
Rada Úřadu provádí přezkum podle § 37 odst. 4, rozhoduje v řízení ve věci poštovní licence podle § 22, 23, 24 a 25 a vydává rozhodnutí o ceně jednotlivých základních služeb podle § 34a. Proti rozhodnutí Rady Úřadu není přípustný opravný prostředek.
(3)
Předseda Rady Úřadu v prvním stupni rozhoduje v řízení o výši a úhradě čistých nákladů na poskytování a zajišťování základních služeb podle § 34b a ve sporech o přístup k poštovní infrastruktuře podle § 34.
(4)
Stanoví-li tento zákon, že o věci rozhoduje Úřad, může statut Úřadu25) stanovit, že v prvním stupni rozhoduje předseda Rady Úřadu s výjimkou podle odstavce 2.
(5)
O rozkladu nebo odvolání proti rozhodnutí Úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady Úřadu, rozhoduje předseda Rady Úřadu s výjimkou podle odstavce 2.
(6)
Pokud v prvním stupni vydal rozhodnutí předseda Rady Úřadu, při rozhodování o odvolání nebo rozkladu v Radě nehlasuje.
25)
§ 107 odst. 8 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).“.
46.
V § 37 se nadpis zrušuje.
47.
V § 37 odstavec 1 zní:
„(1)
Úřad dohlíží, zda provozovatelé plní své povinnosti podle tohoto zákona.“.
48.
V § 37 odst. 2 úvodní části ustanovení se věta první zrušuje.
49.
V § 37 odst. 3 písm. a) se slova „základních služeb držitelem poštovní licence nebo držitelem zvláštní poštovní licence“ nahrazují slovy „poštovních služeb“.
50.
V § 37 odst. 3 písm. b) se slova „a držitelům zvláštní poštovní licence“ zrušují.
51.
V § 37 odst. 3 písmeno d) zní:
„d)
v pochybnostech rozhoduje, zda se v případě určité služby jedná o poštovní službu, a to na žádost nebo z vlastního podnětu.“.
52.
V § 37 odst. 3 se písmeno e) zrušuje.
53.
V § 37 se doplňují odstavce 4 až 6, které znějí:
„(4)
Úřad pravidelně přezkoumává úroveň kvality a způsob poskytování a zajišťování základních služeb a jejich všeobecnou dostupnost na celém území České republiky podle základních kvalitativních požadavků; v případě přezkumu všeobecné dostupnosti služby dodání peněžní částky poštovním poukazem Úřad bere v úvahu obdobné služby v oblasti platebního styku, které nejsou poštovními službami. Úřad rovněž pravidelně přezkoumává povinnost držitele poštovní licence poskytovat a zajišťovat základní služby. Na základě výsledku přezkumu a po konzultaci s dotčenými subjekty podle odstavce 5 může Úřad zahájit výběrové řízení podle § 22 odst. 2 nebo řízení o změně poštovní licence podle § 23 nebo uveřejní v Poštovním věstníku sdělení o neuložení povinnosti poskytovat a zajišťovat některou ze základních služeb. Přezkum podle věty druhé musí být dokončen nejpozději 6 kalendářních měsíců před koncem platnosti poštovní licence.
(5)
Úřad konzultuje podle odstavce 4
a)
rozsah základních služeb, které budou předmětem neuložení nebo uložení povinnosti poskytovat a zajišťovat základní služby, a území, jehož se bude neuložení nebo uložení povinnosti poskytovat a zajišťovat základní služby týkat,
b)
odůvodněný záměr Úřadu povinnost poskytovat a zajišťovat jednotlivou základní službu
1.
neuložit, neboť poskytování dotčené základní služby na celém území státu nebo na jeho části je zajištěno za podmínek srovnatelných s požadavky na zajištění základních služeb podle tohoto zákona, aniž by bylo nutné tuto povinnost uložit,
2.
uložit, neboť poskytování dotčené základní služby na celém území státu nebo na jeho části není zajištěno za podmínek srovnatelných s požadavky na zajištění základních služeb podle tohoto zákona.
(6)
Výsledky konzultace Úřad uveřejní v Poštovním věstníku.“.
54.
§ 37a zní:
㤠37a
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a)
zjišťuje obsah poštovní zásilky v rozporu s § 16 odst. 5,
b)
podniká v oblasti poštovních služeb bez oprávnění nebo v rozporu s obecnými podmínkami podnikání podle § 17,
c)
poskytuje poštovní službu nebo zajišťuje zahraniční poštovní službu bez oprávnění podle § 18 odst. 1,
d)
nesplní povinnost podle § 18 odst. 5 nebo 6, nebo
e)
provozuje službu dodání peněžní částky poštovním poukazem bez poštovní licence v rozporu s § 20.
(2)
Provozovatel se dopustí správního deliktu tím, že
a)
nezpřístupní poštovní podmínky podle § 4 odst. 1,
b)
neuzavře poštovní smlouvu podle § 4 odst. 2,
c)
v rozporu s § 6 odst. 4 neprovede ve lhůtě stanovené Úřadem změnu poštovních podmínek,
d)
neuveřejní informaci o změně poštovních podmínek podle § 6 odst. 3,
e)
zachází s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou v rozporu s § 7 odst. 1,
f)
otevře nebo prohlíží poštovní zásilku v rozporu § 8 odst. 1, 2 a 4,
g)
neinformuje o otevření poštovní zásilky při dodání adresáta, popřípadě odesílatele při vrácení poštovní zásilky podle § 8 odst. 3,
h)
prodá poštovní zásilku v rozporu s § 9 odst. 1 a 2,
i)
nevydá čistý výtěžek podle § 9 odst. 3,
j)
zničí poštovní zásilku v rozporu s § 10,
k)
nevyplatí poukázanou peněžní částku v rozporu § 11,
l)
v rozporu s § 16 odst. 7 nevydá poštovní zásilku nebo neumožní jiná opatření dotýkající se poštovní zásilky,
m)
nesplní povinnost podle § 18 odst. 4,
n)
neplní informační povinnost podle § 32a, nebo
o)
neplní některou z povinností podle § 32b odst. 1 a 2.
(3)
Držitel poštovní licence se dopustí správního deliktu tím, že
a)
poruší poštovní povinnost podle § 33 odst. 1 písm. a),
b)
nabízí poštovní služby v rozporu s § 33 odst. 1 písm. b),
c)
poruší některou z povinností podle § 33 odst. 4,
d)
poruší některou z povinností podle § 33 odst. 5, 7, 8 nebo 9,
e)
neplní některou z povinností podle § 33a,
f)
poruší některou z povinností podle § 34 odst. 7 nebo 8, nebo
g)
nabízí základní služby, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, v rozporu s rozhodnutím o ceně podle § 34a odst. 2.
(4)
Za správní delikt se uloží pokuta do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c) nebo e), nebo podle odstavce 2 písm. o), nebo podle odstavce 3 písm. e),
b)
2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), nebo podle odstavce 2 písm. f) a l), nebo podle odstavce 3 písm. a), c), d), f) nebo g),
c)
1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), nebo podle odstavce 2 písm. b), e), i), k), m) nebo n), nebo podle odstavce 3 písm. b), nebo
d)
500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), c), d), g), h) nebo j).“.
55.
V § 37c se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno c), které zní:
„c)
jako osoba jednající jménem nebo v zastoupení nositele poštovního tajemství poruší povinnost mlčenlivosti podle § 16 odst. 1 až 3.“.
56.
V § 37c odst. 2 se za slova „písm. b)“ vkládají slova „nebo c)“.
57.
V § 38 odstavec 2 zní:
„(2)
Splnění povinnosti uložené držiteli poštovní licence rozhodnutím podle § 22 odst. 6 nebo 9 nebo § 34 odst. 3 lze vymáhat ukládáním donucovacích pokut až do celkové výše 10 000 000 Kč.“.
58.
V § 38 se odstavec 3 zrušuje.
59.
§ 40 zní:
㤠40
Úřad vydává podle tohoto zákona Poštovní věstník, který je publikační sbírkou v oblasti poštovních služeb. Úřad zveřejňuje Poštovní věstník způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
60.
§ 41 včetně nadpisu zní:
㤠41
Zmocňovací ustanovení
Úřad vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 3, § 18 odst. 1, § 32b odst. 3, § 33 odst. 4 písm. e), § 33a odst. 2 a § 34b odst. 7.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Provozovatel poštovních služeb (dále jen „provozovatel“), který je oprávněn poskytovat poštovní služby podle zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen do konce 3. kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém nabyl účinnosti tento zákon, doručit Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“) oznámení podnikání podle § 18 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Živnostenské oprávnění k provozování poštovních a zahraničních poštovních služeb podle zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká dnem, kdy osoba, která na jeho základě podniká, doručila Úřadu oznámení podnikání podle § 18 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději však uplynutím lhůty podle věty první; toto oznámení nepodléhá správnímu poplatku.
2.
Držitelem poštovní licence je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2017 Česká pošta, s. p., případně její právní nástupce, který je na celém území České republiky povinen poskytovat a zajišťovat základní služby podle § 3 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, v souladu s poštovní licencí podle bodu 3.
3.
Úřad udělí poštovní licenci osobě podle bodu 2 do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Účastníkem řízení o udělení poštovní licence je pouze osoba uvedená v bodu 2. Úřad v této poštovní licenci stanoví všechny základní služby podle § 3 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato poštovní licence může být případně změněna podle § 23 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdříve ode dne 1. ledna 2016.
4.
Pokud zvláštní právní předpisy za účelem zajištění jiných činností než poskytování poštovních služeb stanoví jako povinnou osobu držitele poštovní licence, rozumí se jí Česká pošta, s. p., popřípadě její právní nástupce.
5.
Provozovatel je povinen uvést do souladu poštovní podmínky podle § 6 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
6.
Provozovatel je povinen vést oddělenou evidenci výnosů a příjmů podle § 32b zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne 1. července 2013.
7.
Držitel poštovní licence je povinen vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů podle § 33a zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne 1. července 2013.
8.
Držitel poštovní licence je povinen dodržovat povinnosti uložené mu rozhodnutími vydanými Úřadem podle § 33 odst. 5 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to do doby, než uplatní způsob vedení oddělené evidence nákladů a výnosů podle bodu 7.
9.
Úřad stanoví případné čisté náklady za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do konce roku 2013 podle § 34b odst. 4 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a procentní podíl a výše platby jednotlivých provozovatelů podle § 34c odst. 7 a 8 zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, takto:
a)
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 30. června 2013 na základě informací získaných podle § 32a zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a podle bodu 8,
b)
ode dne 1. července 2013 do 31. prosince 2013 na základě informací podle bodů 6 a 7.
10.
Cenová rozhodnutí vydaná Úřadem a Ministerstvem financí podle zákona č. 29/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zrušují.
11.
Řízení zahájená a nedokončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí správní úřady, které řízení zahájily, podle dosavadních právních předpisů.
Čl. III
Zrušovací ustanovení
Nařízení vlády č. 512/2005 Sb., o stanovení rozsahu poštovního oprávnění, se zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o živnostenském podnikání
Čl. VI
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 174/2002 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 58/2005 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 358/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 292/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno aj), které zní:
„aj)
provozování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb podle zvláštního právního předpisu.“.
2.
V příloze č. 4 se bod 54 zrušuje.
Čl. VII
Přechodné ustanovení
Řízení ve věci oboru činnosti náležející do živnosti volné „Provozování poštovních a zahraničních poštovních služeb“ zahájená podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a k tomuto dni nedokončená, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zastavují.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
Čl. VIII
Položka 113 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 361/2005 Sb., zní:
„Položka 113
a)
Vydání osvědčení o oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb Kč 1 000,-
b)
Vydání osvědčení o sdělení změny oznámených údajů Kč 500,-
c)
Podání návrhu na rozhodnutí sporu týkajícího se přístupu k poštovní infrastruktuře podle § 34 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů Kč 10 000,-
d)
Podání návrhu na zahájení řízení o námitce podle § 6a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů Kč 100,-.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o ochraně spotřebitele
Čl. IX
V § 23 odst. 15 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 452/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 227/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 439/2003 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 217/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 229/2006 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 293/2009 Sb., zákona č. 298/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 211/2011 Sb., zákona č. 219/2011 Sb. a zákona č. 468/2011 Sb., se slova „až 10“ zrušují a za slovo „komunikací“ se vkládají slova „a poštovních služeb“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 220/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 220/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ve věci návrhu na zrušení § 7a až 7i, části § 8 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, článku II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, některých ustanovení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 29. 6. 2012, částka 77/2012
* Odůvodnění
* I. - Rekapitulace návrhu
* II. - 10. Dne 30. 9. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 7a až 7i hlavy III zákona č. 180/2005 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 402/2010 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud v nyní projednávané věci jedná o
* III. - Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení a oslovených orgánů státní správy
* IV. - Dikce napadených ustanovení
* V. - Aktivní legitimace navrhovatelů
* VI. - Ústavní konformita legislativního procesu
* VII. - Právní hodnocení Ústavního soudu
* VIII. - Přezkum napadených ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. a zákona č. 402/2010 Sb. (odvod za elektřinu ze slunečního záření)
* IX. - Přezkum napadených ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. (daň darovací z bezúplatně nabytých povolenek)
* X. - Přezkum napadených ustanovení zákona č. 346/2010 Sb. (zrušení osvobození od daně z příjmů)
* XI. - Závěr
220
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11 dne 15. května 2012 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů (soudce zpravodaj), Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma a Miloslava Výborného o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení § 7a až 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, článku II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, § 6 odst. 8, § 7a, § 14a, § 20 odst. 1 písm. a) v části „s výjimkou bezúplatně nabytých povolenek“, § 20 odst. 15, § 21 odst. 9 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a Městského soudu v Praze jako vedlejšího účastníka řízení,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 11. 3. 2011 doručen návrh skupiny senátorů Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 7a až 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, ustanovení čl. II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ustanovení § 6 odst. 8, § 7a, § 14a, § 20 odst. 1 písm. a) v části „s výjimkou bezúplatně nabytých povolenek“, § 20 odst. 15, § 21 odst. 9 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
2.
Navrhovatelé tvrdí, že shora označená zákonná ustanovení jsou v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“) zaručeným právem vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), s čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, resp. právem na ochranu proti zásahu do pokojného užívání majetku dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Dodatkový protokol“), se svobodou podnikání dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod a čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie; se základními náležitostmi demokratického a právního státu dle čl. 9 odst. 1 Ústavy, neboť všechna napadená ustanovení zákona trpí zpětnou účinností; a s ústavní zásadou rovnosti před zákonem dle čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
3.
Navrhovatelé v bodech 13–21 návrhu shrnují skutková tvrzení vztahující se k zákonným podmínkám týkajícím se podpory využívání obnovitelných zdrojů.
4.
V bodech 22–37 návrhu se navrhovatelé zaměřují na novelizace zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 180/2005 Sb.“) a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), které dle jejich názoru směřují proti záměru Evropské unie i českého zákonodárce, neboť omezují a posléze eliminují podporu výrobcům energie z obnovitelných zdrojů.
5.
V páté části návrhu (body 38–53) označené „K důvodům návrhu“ navrhovatelé definují český stát jako demokratický a právní stát a citují nálezy Ústavního souduÚstavního soudu vztahující se k této problematice.
6.
V kapitole VI se navrhovatelé vyjadřují konkrétně k novelizovanému zákonu č. 180/2005 Sb. a uvádějí, že tento zákon je po provedené novelizaci v rozporu s principem rovnosti dle čl. 1 a 3 Listiny, s právem vlastnit majetek a pokojně jej užívat, se svobodou podnikání dle čl. 26 Listiny, jakož i odporuje podstatným náležitostem demokratického a právního státu dle čl. 9 Ústavy. Nerovnost před zákonem ve smyslu čl. 1 i 26 Listiny je shledávána zejména v tom, že zákon č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (dále jen „zákon č. 402/2010 Sb.“) zatížil povinností platit odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2013 ty výrobce solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010. Ti výrobci, již uvedli výrobnu do provozu ode dne účinnosti zákona č. 180/2005 Sb. či dříve, tedy od roku 2005 do 31. 12. 2008, však odvodem zatížení nejsou. Nerovnost spočívá i v tom, že odvodové zátěži jsou podrobeni pouze někteří, svévolně vybraní, producenti solární energie, ale nikoli výrobci energie z jiných obnovitelných zdrojů; ti poplatníky odvodu nejsou. Selekce při zatížení poplatníků odvodu je bezdůvodná, svévolná a nepodložená veřejným zájmem. Celé průmyslové odvětví v oboru produkce energie z obnovitelných zdrojů, stojící na téže startovní čáře [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.)], je bez jakéhokoli vztahu k veřejnému zájmu (jímž není jen zájem fiskální) libovolně rozděleno na skupiny podnikatelů, jimž je zákonná podpora poskytována, a skupiny, jimž je odepřena. Uvedené exponuje nerovný přístup zákonodárce i k právu podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny. Svévolné zatížení některých skupin odvodem je tedy třeba chápat jako nekalosoutěžní zásah zákonodárce do svobod dotčených ve smyslu čl. 26 Listiny. Pokud jde o právo pokojného užívání majetku, platí, že předmětem ústavní ochrany ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je jednak stávající majetek, jednak legitimní očekávání jeho nabytí. Adresátům zákona č. 180/2005 Sb. se dostalo ze strany státní moci nanejvýš významného ujištění, že mohou očekávat nabytí majetku v podobě výnosů z produkce energie v intencích režimu tohoto zákona, jenž neznal zatížení některých z nich odvodem ve smyslu napadené novely. Toto očekávání bylo legitimním očekáváním.
7.
Kapitola VII návrhu napadá podobu zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 357/1992 Sb.“) po novelizaci provedené článkem III zákona č. 402/2010 Sb., kterou se zavádí zdanění bezúplatně nabytých povolenek. Takové zdanění emisních povolenek je dle navrhovatelů v rozporu s komunitárním právem, které obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů upravuje ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (dále jen „směrnice 2003/87/ES“). Z článku 10 této směrnice vyplývá pro členské státy povinnost zajistit pro období počínající dnem 1. 1. 2008 alokaci minimálně 90 % z celkového množství emisních povolenek zdarma, a to v souladu se schváleným národním alokačním plánem. Národní alokační plán pro Českou republiku byl schválen Evropskou komisí rozhodnutím ze dne 26. 3. 2007 a byl následně přijat ve formě nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012. Národní alokační plán nelze bez předchozího souhlasu Evropské komise měnit, nelze tedy snížit bezplatnou alokaci povolenek na emise skleníkových plynů pod hranici 90 % z celkového množství emisních povolenek. Provozovatelé zařízení zařazených do systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů proto legitimně očekávají ochranu svých majetkových práv, která bude konzistentní s přijatým národním alokačním plánem pro období 2008–2012, a to zejména s přihlédnutím k plánovaným dlouhodobým investicím do ekologizace jimi provozovaných zařízení. Jakýkoli neočekávatelný a v neracionálně krátké době aplikovaný významný zásah do podmínek, na jejichž základě tito provozovatelé činí investiční rozhodnutí, vyvolává proto rdousící efekt, na který Ústavní soudÚstavní soud v minulé rozhodovací praxi poukázal. Svévolným zavedením zdanění povolenek na emise skleníkových plynů učiněným v rozporu s legitimními očekáváními provozovatelů zařízení zařazených do systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů se tudíž protiústavně zasahuje do chráněného práva vlastnit majetek. Z veřejnoprávního hlediska je napadená právní úprava v rozporu se zákonem č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, i se zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, jenž stanoví působnosti správních úřadů v oblasti cen, eventuálně se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Není totiž zřejmé, co představuje nová působnost ministerstva „zveřejnit“ tržní hodnotu povolenky. Povolenky nejsou extrakomerciálním statkem, neboť jsou předmětem obchodu, v takovém případě cenová regulace představuje vždy zásah do vlastnického práva, a proto lze ceny regulovat pouze na základě zákona. Působnost Ministerstvu životního prostředí v cenové oblasti však nedává ani zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, ani zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že zmíněné ministerstvo, bez ohledu na nedostatek působnosti v oblasti cen, nemá tržní cenu povolenek stanovit rozhodnutím, ale pouze zveřejnit. Navrhovatelé dále upozorňují, že právní podstata povolenek je výhradně veřejnoprávní; neboť jde o autoritativní svolení v daném roce emitovat určité množství skleníkových plynů. Napadená ustanovení jsou však založena na principu ve veřejnoprávní sféře zcela vyloučeném; a to na soukromoprávním jednání osob soukromého práva, neboť dar je předmětem smlouvy darovací. Předpoklad, že stát při výkonu státní moci, tedy při autoritativním rozhodování o právech a povinnostech třetích osob, jedná soukromoprávně a bezúplatně převede majetek státu (kterým povolenky nejsou), koliduje i se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a postrádá i elementární logiku ústavního podkladu. Krom shora uvedeného napadená ustanovení novely zákona č. 357/1992 Sb. představují případ pravé retroaktivity, neboť nová norma zdaňuje již vydané emisní povolenky, sice na léta 2011 a 2012, avšak pro výrobu elektřiny v zařízení, které vyrábělo k 1. 1. 2005 nebo později.
8.
V kapitole VIII navrhovatelé uvádějí, že osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb. zrušené článkem II bodem 2 zákona č. 346/2010 Sb. nesouviselo s rozhodnutím zákonodárce podpořit energetiku na bázi obnovitelných zdrojů z roku 2005, ale bylo poskytováno poplatníkům od daňové reformy v roce 1992 a zjevně sledovalo veřejný zájem vyjádřený v článku 7 Ústavy, a to zájem státu na šetrném užívání přírodních zdrojů a ochraně přírodního bohatství. Daňové osvobození v tomto směru tedy představuje stabilní zákonnou úpravu, opřenou o Ústavu, což implikuje, že jde i o stabilní součást právního vědomí adresátů tohoto právního režimu. Taková právní úprava byla tedy součástí oprávněného očekávání adresátů zákona, kteří na ní založili své podnikatelské plány v oboru energetiky z obnovitelných zdrojů. Následkem napadené novely a způsobu jejího legislativního provedení je tedy zásah do oprávněného očekávání poplatníků, ale stejně tak založení nerovnosti mezi jejími adresáty; kritériem je zde opět doba uvedení výrobního zařízení do provozu. Všichni adresáti založili podnikání na témž předpokladu a za účinnosti dosavadní úpravy; někteří využili osvobození plně, jiní zčásti, dalším je odepřeno. Jde opět o libovůli zákonodárce, jenž mohl volit legisvakanci tak, aby poplatníci, zakládající podnikání kdykoli za účinnosti předchozí úpravy, mohli rovně a po stejnou dobu požívat daňového osvobození.
9.
Závěrem navrhovatelé shrnují, že napadená ustanovení v souvislosti s ostatními souvisejícími novelami mají jednoznačně prohibitivní a diskriminační charakter, ačkoli Česká republika dosud nesplnila svůj závazek dosáhnout podílu energie z obnovitelných zdrojů k roku 2020 ve výši 13 %; k roku 2010 pak indikativně 8% podílu, přičemž dle zpráv Energetického regulačního úřadu (§ 7 zákona č. 180/2005 Sb.) tohoto indikativního cíle nebylo dosaženo. Navrhovatelé mají za to, že z uvedeného plyne podstata záměru zákonodárce provedeného napadenými novelami. Nejde o srozumitelně formulovaný veřejný zájem, ale o sledování ryze fiskálního a prohibitivního záměru ve vztahu k jinak formálně podporovanému oboru, který je prováděn svévolnými legislativními zásahy zákonodárce. Zasahuje se jimi rovněž do mezinárodních závazků z přístupových dohod k Evropské unii, jimiž je Česká republika vázána. Způsob, jímž se napadenými ustanoveními zákonů zasahuje do již nabytých práv adresátů zákonné podpory, kterou formálně zachovává, ale současně ji přímočaře eliminuje (podrobuje ji odvodu, zdanění a odnímá osvobození od daně z příjmů), je ústavně nepřijatelný, a to nejen pro zásahy do principu rovnosti a nabytých majetkových práv, resp. oprávněného očekávání, retroaktivně účinnými novelami, ale i pro jejich vnitřní rozpornost. V případě nového zdanění povolenek daní darovací se navíc jedná o exces z ústavního pravidla, že daně lze uložit jen zákonem, a svěřuje se stanovení daňového základu moci výkonné, aniž se pro ně současně stanoví kritéria. Je zjevné, že zákonodárce vyhověl krátkodobým praktickým (fiskálním) cílům exekutivy odůvodňovaným veřejným zájmem na úkor vyšších hodnot, kterými jsou nedotknutelnost základních individuálních práv a důvěra v mocenské akty státu. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že žádný hospodářský, resp. fiskální, cíl takový zásah do náležitostí demokratického a právního státu neopodstatňuje. S ohledem na všechny shora uvedené právní a ekonomické argumenty mají navrhovatelé za to, že napadané části zákona č. 402/2010 Sb. a zákona č. 346/2010 Sb. jsou způsobilé přivodit závažné následky pro Českou republiku, a to zejména v podobě poklesu posuzování její obecné důvěryhodnosti (rating), vypovídající o stupni rizikovosti podnikání a o vyčíslení pravděpodobnosti, že země dostojí svým závazkům. Navrhovatelé jsou také přesvědčeni o reálnosti hrozby mezinárodních arbitráží subjektů, jež budou napadanými zákony dotčeny, přičemž následky takových arbitráží mohou hluboce zasáhnout ekonomiku České republiky. Navrhovatelé soudí, že krom posouzení ústavní konformity napadených ustanovení, jak se navrhuje shora, je namístě zkoumání jejich kontextu s původním režimem podpory energetiky z obnovitelných zdrojů, s ostatními nenapadenými novelizacemi, se správní praxí České republiky a kontextem s mezinárodními závazky České republiky.
II.
10.
Dne 30. 9. 2011 byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen návrh Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 7a až 7i hlavy III zákona č. 180/2005 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 402/2010 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soudÚstavní soud v nyní projednávané věci jedná o návrhu identickém s návrhem Městského soudu v Praze, byl později podaný návrh na zrušení uvedených zákonných ustanovení pro překážku litispendence dne 15. 11. 2011 jako nepřípustný (§ 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) Ústavním soudemÚstavním soudem odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu uvedeného v § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Současně bylo Městskému soudu v Praze přiznáno právo účastnit se jednání nyní projednávané věci jako vedlejší účastník (§ 35 odst. 2 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
11.
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu bylo taktéž doručeno dne 28. 7. 2011 podání amicus curiae brief konzultantů Platformy pro OZE, která sdružuje české a zahraniční podnikatele a investory v oboru obnovitelných zdrojů energie (dále též jen „OZE“). Vzhledem ke skutečnosti, že Platforma pro OZE je iniciativou bez právní subjektivity, podali toto podání její konzultanti. Další amicus curiae brief byl Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručen dne 23. 11. 2011, a to Sdružením pro ochranu malých a středních výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jmenované sdružení zaslalo také Ústavnímu souduÚstavnímu soudu své vyjádření k (Ústavním soudemÚstavním soudem mu nezaslanému) vyjádření předsedy vlády a Ministerstva financí k návrhu a požádalo, aby učinil toto jejich stanovisko součástí spisu.
12.
Na Ústavní soudÚstavní soud se taktéž obrátil dne 5. 8. 2011 RNDr. J. S., CSc., DSc., který uvedl, že současně s podanou ústavní stížností ve věci zrušení zákona č. 180/2005 Sb. navrhuje, aby mu bylo přiznáno postavení vedlejšího účastníka řízení v nyní projednávané věci. Ústavní soudÚstavní soud dal J. S. na vědomí, že je na posouzení IV. senátu Ústavního souduÚstavního soudu, zda zvolí postup přerušení věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2316/11 a předložení této věci plénu Ústavního souduÚstavního soudu, který pro překážku litispendence může návrh navrhovatele na zrušení zákonných ustanovení odmítnout a přiznat mu postavení vedlejšího účastníka v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11. Podáním ze dne 28. 8. 2011 J. S. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu sdělil, že v jeho případě nejsou úvahy o litispendenci opodstatněné, neboť navrhuje zrušení předmětných ustanovení ze zcela jiného důvodu než navrhovatelé. Pro ilustraci názorové různosti na vyvažování veřejného zájmu při státní podpoře investic v daném odvětví Ústavní soudÚstavní soud na tomto místě předkládá stanovisko J. S., který na rozdíl od navrhovatelů naopak považuje dobu návratnosti investic kratší než patnáct let za odporující smyslu zákona a rezignující na ochranu společnosti, která musí na vybudování a provoz fotovoltaických elektráren (dále též jen „FVE“) enormně doplácet.
13.
Dne 25. 1. 2012 bylo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu doručeno podání společnosti Black & Bush Projekt 1, s. r. o., která vystupuje jako žalobce v řízeních vedených před Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Af 69/2011, sp. zn. 10 Af 112/2011 a sp. zn. 10 Af 137/2011, ve kterých se domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č. j. 2956/11-1200 ze dne 30. června 2011, a svůj návrh opírá o rozpor ustanovení § 7a až 7i zákona č. 180/2005 Sb. s ústavním pořádkem České republiky. Uvedená řízení byla Krajským soudem v Českých Budějovicích přerušena podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, z důvodu předložení věci Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
III.
Průběh řízení a rekapitulace vyjádření účastníků řízení a oslovených orgánů státní správy
14.
V souladu s § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 18/2000 Sb., vyzval Ústavní soudÚstavní soud Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky (dále též jen „Poslanecká sněmovna“) a Senát Parlamentu České republiky (dále též jen „Senát“), aby se k návrhu vyjádřily.
15.
Poslanecká sněmovna prostřednictvím předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové upozornila na nejasnou formulaci petitu návrhu, resp. některých napadených částí zákonů v návrhu skupiny senátorů, a to i po provedené úpravě petitu ze dne 3. 6. 2011. Předsedkyně Poslanecké sněmovny dále konstatuje, že navrhovateli napadená ustanovení byla v Poslanecké sněmovně projednávána v rámci sněmovního tisku č. 145. Obsahově tento tisk zahrnoval napadená ustanovení vztahující se k zákonu č. 180/2005 Sb. a dále vztahující se k zákonu č. 357/1992 Sb. Ustanovení vztahující se k zákonu č. 586/1992 Sb. byla projednávána v rámci sněmovního tisku č. 158. Pokud jde o sněmovní tisk č. 145, vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh předmětného zákona dne 14. 10. 2010. Tento původní vládní návrh neobsahoval napadená ustanovení, ta se stala jeho součástí až v rámci komplexního pozměňovacího návrhu vzešlého z jednání pověřeného výboru. Prvé čtení návrhu zákona proběhlo dne 29. 10. 2010 na 7. schůzi Poslanecké sněmovny. Návrh zákona byl přikázán k projednání hospodářskému výboru, který v rámci tohoto projednání přijal výše zmíněný komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení tohoto výboru č. 34 ze dne 2. 11. 2010 (tisk č. 145/1). Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 3. 11. 2010. V podrobné rozpravě byly předloženy pozměňovací návrhy zpracované posléze v souhrnu pozměňovacích a jiných návrhů (tisk č. 145/2). Třetí čtení proběhlo dne 9. 11. 2010. Návrh zákona byl schválen ve znění přijatého komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, v hlasování č. 140 bylo pro návrh zákona z přítomných 159 poslanců 123 a 12 bylo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který ho projednal dne 8. 12. 2010. Senát k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení. Zákon byl posléze podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 144 pod číslem 402/2010 Sb. Napadená ustanovení dále obsahoval výše zmíněný sněmovní tisk č. 158 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb. Tento tisk vláda předložila dne 29. 10. 2010. Na návrh vlády vyhlásila předsedkyně sněmovny stav legislativní nouze podle § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 359/2004 Sb., přičemž přikázala návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru. Ten vydal dne 2. 11. 2010 usnesení č. 65 (tisk č. 158/1). Druhé čtení návrhu zákona se konalo dne 2. 11. 2010 na 8. schůzi Poslanecké sněmovny. Třetí čtení návrhu zákona se konalo bezprostředně po druhém čtení. V jeho rámci bylo nejprve odhlasováno usnesení rozpočtového výboru č. 65, posléze proběhlo hlasování o návrhu zákona, v jehož rámci Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas, když v hlasování č. 30 bylo pro návrh zákona z přítomných 145 poslanců 103 a 40 bylo proti. Návrh zákona byl dne 3. 11. 2010 postoupen Senátu, který ho projednal dne 12. 11.2010. Senát tento návrh schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zákon byl posléze podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 127 pod číslem 346/2010 Sb. Za tohoto stavu věci je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost předmětných ustanovení a vydal příslušné rozhodnutí. Předsedkyně Poslanecké sněmovny současně sdělila, že souhlasí v této věci s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem.
16.
Senát prostřednictvím svého předsedy Milana Štěcha sdělil, že ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. a zákona č. 357/1992 Sb., která jsou navržena ke zrušení, byla součástí návrhu zákona, který byl postoupen senátu dne 11. 11. 2010. Organizační výbor Senátu tento návrh jako tisk č. 379 (v 8. funkčním období) přikázal k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jako výboru garančnímu, a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své schůzi konané dne 7. prosince 2010 a nepřijal žádné usnesení. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí návrh zákona projednal na své 2. schůzi konané dne 7. prosince 2010 a rovněž se neshodl na žádném usnesení. Senát návrh zákona projednal na své 2. schůzi konané dne 8. prosince 2010. Byl usnášeníschopný, nepřijal však žádné usnesení. Za přítomnosti 66 senátorů pro návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovalo 21 senátorů, proti bylo 16; obdobně nebyl přijat ani žádný z pozměňovacích návrhů podaných v podrobné rozpravě. Návrh zákona byl ve smyslu čl. 46 odst. 3 Ústavy přijat a ve Sbírce zákonů publikován pod č. 402/2010 Sb. Ke zrušení navržené ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. bylo součástí návrhu zákona, který byl postoupen Senátu dne 3. listopadu 2010. Organizační výbor Senátu tento návrh zákona jako tisk č. 366 (v 7. funkčním období) přikázal k projednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona projednal na své 34. schůzi konané dne 11. listopadu 2010 a přijal usnesení č. 384, kterým doporučil Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Senát návrh zákona projednal na své 25. schůzi konané dne 12. listopadu 2010 a usnesením č. 604 schválil návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, když v hlasování č. 7 ze 77 přítomných senátorů hlasovalo pro jeho schválení 43 senátorů, proti bylo 29 senátorů a 5 senátorů se hlasování zdrželo. Ve Sbírce zákonů byl tento zákon posléze publikován pod č. 346/2010 Sb. Skutečnost, že Senát nepřijal k návrhu zákona obsaženému v tisku č. 379 žádné usnesení, odráží celkovou atmosféru projednávání tohoto návrhu v orgánech Senátu, neboť už z výborů, které návrh projednaly, nezaznělo směrem k plénu jednoznačné doporučení. Průběh diskuse a zejména skutečnost, že Senát k dané materii nepřijal žádné usnesení, svědčí o tom, že v Senátu nepanoval většinový názor ohledně projednávané předlohy. I při výhradách a pochybnostech právního charakteru nebyl však podán návrh na zamítnutí návrhu zákona. Závěrem je konstatováno, že i po změně petitu ze dne 3. 6. 2011 jsou návrhy ne zcela jednoznačně formulované. Na okraj lze poznamenat, že pokud se týká v pořadí čtvrtého návrhu (zrušení článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb.), jde již o zkonzumované přechodné ustanovení, které mělo zajistit, aby osvobození od daně z příjmů mohlo být uplatněno v daňovém přiznání k 31. březnu 2011, popřípadě k 30. červnu 2011, tedy již za účinnosti zákona č. 346/2010 Sb., aniž by se poplatník musel dovolávat pro zdaňovací období roku 2010 ústavního principu legitimního očekávání a předvídatelnosti práva. Uživatelům zákona se tedy najisto stanovilo, že za rok 2010 je možné osvobození od daně z příjmů ještě uplatnit. Předseda Senátu současně sdělil, že souhlasí v této věci s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem.
17.
Ústavní soudÚstavní soud se obrátil s výzvou k vyjádření k návrhu ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na vládu České republiky. Vláda České republiky se ústy svého předsedy k návrhu vyjádřila v tom smyslu, že rychlý rozvoj výroby energie z OZE způsobil růst výše nákladů na její financování a z toho plynoucí negativní sociálně-ekonomické dopady. Ty se začaly naplno projevovat již na konci roku 2008 v souvislosti s počáteční fází celosvětové hospodářské krize, v průběhu roku 2009 pak došlo v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů k takové změně skutkových okolností, že bylo nezbytné ve veřejném zájmu přehodnotit dosavadní postoj státu k veřejné podpoře výroby energie z OZE. Jednalo se zejména o výrazné zlevnění technologie fotovoltaických panelů v letech 2008 a 2009, které ve spojení s příznivým kursem české koruny a příznivým podnikatelským prostředím vedlo k tzv. solárnímu boomu. S ohledem na výše uvedené, jakož i na skutečnost, že právní úprava veřejné podpory výroby energie z OZE je v České republice nastavena na principu přenesení velké části financování podpory na koncového zákazníka a státní rozpočet, existovala reálná hrozba, že náklady na financování této podpory v dosavadní míře by byly ve vztahu k zákonem č. 180/2005 Sb. deklarovaným cílům natolik nepřiměřené, že bylo nutno dosavadní politiku veřejné podpory přehodnotit tak, aby nenastaly předpokládané negativní dopady a aby se do systému podpory promítla skutečnost, že v důsledku poklesu vstupních investičních nákladů došlo k zásadní změně podmínek podnikání. Proto bylo nutno ve veřejném zájmu využít všech legitimních prostředků k přehodnocení dosavadní míry finanční podpory výroby elektrické energie z OZE (a zejména ze slunečního záření) při současném zachování všech výše vyjmenovaných základních práv a garancí plynoucích investorům do zařízení na výrobu energií z OZE na základě zákona č. 180/2005 Sb. Jedním z kroků k omezení rozsahu veřejné podpory výrobců elektřiny z OZE bylo i využití práva ukládat daně, poplatky a jiná obdobná plnění. Toto právo zákonodárce bylo využito k přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 346/2010 Sb., jakož i zákona č. 402/2010 Sb. Navrhovateli napadená opatření daňové povahy přitom vedla toliko k faktickému dočasnému snížení veřejné podpory (její finanční složky), což je plně v intencích směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, (dále jen „směrnice 2001/77/ES“) jakož i dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Ohledně navrhovateli napadených ustanovení obsažených v zákoně č. 402/2010 Sb. je předseda vlády přesvědčen, že argumenty uvedené v přiložených vyjádřeních Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí jsou dostatečným podkladem pro konstatování, že navrhovateli napadené předpisy byly přijaty ve veřejném zájmu, nejsou výsledkem iracionálního chování zákonodárce, náhodných změn (omylů) v průběhu legislativního procesu a že jsou v racionálním vztahu k účelu jimi novelizovaných zákonů voleny k dosažení těchto cílů. Lze tedy konstatovat, že navrhovateli napadené části zákona č. 402/2010 Sb. nezasahují do výše specifikovaných zákonem zakotvených základních práv výrobců elektřiny z OZE (investorů) ani do principů podpory výroby elektrické energie z OZE vtělených do směrnice 2001/77 ES, informace Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“ a zákona č. 180/2005 Sb. ani do jejich ústavně garantovaných práv. Legitimní očekávání v souvislosti s ochranou jejich majetku – tedy legitimní očekávání vyplývající ze záruky dlouhodobé návratnosti vložených investic nebylo navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dotčeno, nedošlo tedy ani k tvrzenému porušení článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani případné legitimní očekávání týkající se úrovně výnosů, neboť výnos je účetní kategorie, kterou je nutno vždy posuzovat individuálně ve smyslu vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň je nutné zdůraznit, že případné očekávání investorů vztahující se k zisku nebylo zákonem č. 180/2005 Sb. nikdy garantováno a nemá v něm oporu. Skutečnost, že navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dojde k faktickému ovlivnění míry zisku investorů (ten bude ovlivněn na straně nákladů, které se zvýší o nově zavedenou povinnost daňového odvodu), tak není z hlediska posuzování ústavní konformity relevantní. Předpoklad, že každý investor do výroby energie z OZE měl a mohl počítat (legitimně očekávat) s možným snížením výše veřejné podpory přitom vyplývá již ze samotné dikce preambule směrnice 2001/77/ES (bod 16), která uvádí: „Po dostatečném přechodném období je však nutné přizpůsobit programy podpory rozvíjejícímu se vnitřnímu trhu s elektřinou. ... Tento rámec by měl umožnit, aby elektřina z obnovitelných zdrojů energie mohla soutěžit s elektřinou vyrobenou z neobnovitelných zdrojů energie a omezit náklady pro spotřebitelespotřebitele a současně střednědobě snížit potřebu veřejné podpory.“. Důsledkem přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 402/2010 Sb. je (z pohledu tzv. nových investorů – tedy těch, kteří uvedli zařízení do provozu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010) toliko dočasné ovlivnění míry zisku (zvýšení nákladů o nově zavedenou povinnost daňového odvodu) a z toho plynoucí prodloužení doby návratnosti jejich investice. Systém podpory a principy stanovování regulovaných cen, upravené zákonem č. 180/2005 Sb., však investorům i nadále zaručují takové podmínky, aby dosáhli prosté doby návratnosti investice 15 let. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť uvedený článek chrání věcná práva, mezi něž nepatří příjem z výdělečné činnosti [srovnej např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (N 20/3 SbNU 123; 92/1995 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)]. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nedošlo ani k porušení principu rovnosti. V této souvislosti předseda vlády poukazuje na judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu k této otázce [např. nález Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (nález č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního souduÚstavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 49) a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03(viz výše) a další] a v kontextu s tím pak toliko na výše mnohokrát dovozovaný veřejný zájem na přijetí navrhovateli napadených částí zákonů. V kontextu výše uvedeného a přiloženého důkazního materiálu pak lze shrnout, že dopady veškerých navrhovateli napadených opatření nemohou působit na výrobce elektrické energie z OZE tzv. „rdousícím efektem“. Nejde ani o zásahy, které by vedly k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčených subjektů, že by došlo ke zmaření samé podstaty majetku dotčených subjektů, ani nejde o zásahy, které by vedly ke znemožnění dosažení garantovaných benefitů, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání. Navrhovateli napadená zákonná opatření jsou zároveň bezpochyby výsledkem politického rozhodnutí, které však je ústavně konformní, bylo přijato v souladu s ekonomickými principy a vzalo v úvahu výchozí stav právní úpravy podpory výroby elektřiny z OZE. V neposlední řadě pak předseda vlády upozorňuje na nezbytnou provázanost problematiky veřejné podpory výroby energie z OZE s právem Evropské unie, které bylo též nutno zohlednit v souvislosti se „solárním boomem“, resp. v souvislosti se vznikem skokového rozdílu v počátečních investičních nákladech mezi „starými“ a „novými“ investory do solárních elektráren. Vláda (resp. zákonodárce) musela totiž v souvislosti s výše popsaným skutkovým stavem přihlédnout k dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že provozní podporu na výrobu energie z OZE (výkupní ceny, zelené bonusy) lze považovat za slučitelnou se společným trhem toliko v případě, že pokrývá rozdíl mezi náklady na výrobu energie z OZE a tržní cenou daného druhu energie, její výše je omezena na minimum a je nediskriminační a přiměřená. Případná absence reakce vlády (zákonodárce) na „solární boom“ – tedy ponechání výše veřejné podpory pro všechny její příjemce vyrábějící elektřinu ze slunečního záření na stejné úrovni – by však s vysokou pravděpodobností znamenala, že Evropská komise označí takovou veřejnou podporu ve vztahu k „novým“ investorům za neslučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o založení Evropského společenství. Uvedené by pak pro překompenzované „nové investory“ znamenalo povinnost zpětně vrátit poskytnutou veřejnou podporu a následné negativní konsekvence na jejich majetkové poměry.
18.
K navrhovateli napadenému ustanovení obsaženému v zákoně č. 346/2010 Sb., tj. návrhu na zrušení „daňových prázdnin“, vláda uvádí, že předmětný návrh zákona byl jakožto součást „reformního balíčku“ projednáván v režimu legislativní nouze. Ze stenozáznamu z prvního dne 25. schůze Senátu konané dne 12. listopadu 2010 přitom vyplývá, že proběhla obšírná diskuse o přiměřenosti a správnosti využití institutu legislativní nouze (resp. postupu podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb.) při projednávání předložených návrhů zákonů, která vyústila v demokraticky přijaté rozhodnutí Senátu o akceptaci žádosti předsedy vlády, aby projednal předložené návrhy zákonů (včetně předmětného návrhu zákona) ve zkráceném jednání. Samotný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb. (senátní tisk 366) byl odůvodněn ministrem financí, podroben věcné diskusi (v garančním výboru i plénu) a následně schválen. Uvedené skutečnosti jsou obsaženy ve stenozáznamu z jednání prvního dne 25. schůze Senátu. I v tomto případě tedy lze konstatovat, že procedurální pravidla, jakož i demokratické principy rozhodování byly dodrženy. Lze též konstatovat, že nedošlo ke zneužití postupu podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb., k obcházení řádné zákonodárné procedury, a že senátní opozice nebyla na svých právech nikterak zkrácena.
19.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém vyjádření k návrhu uvedlo, že navrhovatelé nepředložili důkazy o tvrzené „libovůli či extrémnosti zákonodárce“ ani nebyly doloženy důkazy o „rozporu s principem rovnosti“. Ministerstvo průmyslu a obchodu má naopak za to, že byly vždy citlivě váženy nástroje, jež je třeba pro ochranu ekonomiky a občanů země použít, a to při plnění zásady racionality, přiměřenosti a vždy na základě veřejného zájmu. Zmiňovaný odvod se týká elektřiny vyrobené ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, tj. v období, kdy došlo k výraznému propadu nákladů na pořízení slunečních kolektorů, a došlo tak k většímu zvýhodnění ze strany státu vůči podnikatelům investujícím v tomto období, oproti podnikatelům, kteří investovali v předchozím období. Nynější odvod z elektřiny ze slunečního záření (26 % u podpory formou výkupní ceny) byl přitom vypočítán tak, aby nadále zaručoval patnáctiletou návratnost vložených investic, která je garantována zákonem. Není tedy zvolen náhodně a zcela jistě není extrémním. Vlivem výše popsaných skutečností a prudkého snížení investičních nákladů na výstavbu slunečních elektráren postupně docházelo ke zkracování lhůty návratnosti, což neodpovídalo původnímu záměru zákonodárce. Návratnost investic se z původních 15 let zkrátila na 8–9 let. Z výše uvedeného je zjevné, že legislativní změny byly a musely být očekávatelné, odůvodněné, a nikoliv projevem libovůle. Adresáti zákona č. 180/2005 Sb. mohou tedy i nadále očekávat nabytí výnosů z produkce energie ve slunečních elektrárnách díky dotacím ze strany státu, a to v intencích režimu tohoto zákona a za dodržení základního principu návratnosti vložených investic do 15 let. Pokud navrhovatelé v bodě 10 uvádějí, že napadená zákonná ustanovení jsou v rozporu se „svobodou podnikání“ (čl. 26 Listiny, čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie), je třeba poukázat na skutečnost, že svoboda podnikání, a tedy možnost investovat do daného sektoru je i nadále zaručena a není omezena, jen otázka výhodnosti investovat do tohoto sektoru kolísá, což je běžné i v jiných oblastech podnikání. Přijatá opatření žádným způsobem nenarušují ani ústavní zásadu rovnosti před zákonem, naopak tuto rovnost akcentují v tom, že je předmětné odvětví ze státního rozpočtu dotováno a v cenách energie podporováno více než jiná odvětví našeho hospodářství, a to pro větší důraz na zájmy výroby elektřiny ze slunečních elektráren. Závěrem Ministerstvo průmyslu a obchodu upozorňuje, že navrhovatelé nijak nedokládají tvrzené významné ekonomické následky dopadající na majetkovou sféru adresátů napadených částí zákonů, jakož i zakládající majetkovou odpovědnost České republiky. Též tvrzení o poklesu posuzované obecné důvěryhodnosti (tzv. rating) České republiky v souvislosti s přijatými opatřeními se jeví jako spekulativní. Ministerstvo průmyslu a obchodu se domnívá, že pokud by „rating“ České republiky poklesl, bylo by tomu tak v případě nepřijetí žádných opatření, neboť negativní dopady spojené např. s vícenáklady na elektrickou energii by plošně zasáhly všechny odběratele elektřiny – včetně největších odběratelů, kteří jsou páteří českého průmyslu.
20.
Ministerstvo financí ve svém vyjádření uvedlo, že legislativní úprava v oblasti obnovitelných zdrojů byla předložena s cílem zastavit neúčelné zvyšování nákladů na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména z důvodu vysoké podpory fotovoltaických elektráren, a omezit dopady plynoucí z této podpory na český průmysl, hospodářství a domácnosti. Pokud navrhovatelé dovozují, že aplikace normy, která snížila míru přerozdělování v odvětví pro adresáty, kteří započali vyvíjet činnost v oboru přede dnem nabytí účinnosti zákona, je v rozporu s jejich legitimním očekáváním, a to z důvodu, že se v průběhu jejich podnikání mění právní stav, nelze s tímto jejich závěrem souhlasit. Právo se mění prakticky neustále a z hlediska jeho aplikace není v žádném případě možné aplikovat starou právní úpravu do doby, než adresát normy ukončí podnikání v oblasti či reálně zlikviduje určitý hmotný majetek, na kterém podnikání bylo založeno. Ministerstvo financí zdůrazňuje, že ke stanovení výkupních cen a zelených bonusů byl a stále je na základě ustanovení § 6 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění účinném do 31. prosince 2010, pravomocný Energetický regulační úřad (dále také jen „ERU“). Ten je při stanovování cen omezen podmínkou uvedenou v § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., ve znění zákona č. 137/2010 Sb., a to sice, že výkupní ceny nesmí být nižší než o 5 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Význam této podmínky je však omezením výkonné moci, v tomto případě reprezentované ERU, směřující k tomu, že ERU není oprávněn snížit ročně výkupní ceny o více než 5 %, v žádném případě zde není nijak omezena moc zákonodárná, která tak může svým zásahem výkupní cenu snížit či dokonce povinovat ERU k možnosti vyššího snižování výkupních cen. Jestliže tedy zákonodárce může a v čase přijetí napadených právních předpisů mohl snížit z hlediska své pravomoci výkupní ceny, pak bezpochyby mohl realizovat akt, který má totožné ekonomické následky jako snížení těchto výkupních cen (tj. mohl přijmout právní úpravu odvodu spolu s právní úpravou dotace na úhradu vícenákladů). Zákonodárci tedy není v zásahu do regulace bráněno žádným ustanovením zákona. Ministerstvo financí konstatuje, že extrémnost poklesu investičních nákladů způsobila, že regulační prostředky, které svěřil zákonodárce ERU, nestačily k tomu, aby zastaralou regulaci nahradil regulací, která by odpovídala novým objektivním skutečnostem. Proto musel k regulaci v tomto odvětví přistoupit sám zákonodárce. Z výše uvedeného je zjevné, že legislativní změny byly a musely být pro jejich adresáty očekávatelné, odůvodněné, a nikoliv projevem libovůle, neboť navazovaly na změnu objektivních skutečností, díky kterým se původní regulace stala zjevně nesprávnou. Toto pojetí legitimního očekávání koresponduje s pojetím, které zastává ustálená evropská judikatura, podle které „pokud opatrný a obezřetný hospodářský subjekt je s to předvídat přijetí opatření Společenství, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se dovolávat zásady legitimního očekávání, pokud je toto opatření přijato. To platí zvlášť v takové oblasti, jako je oblast společných organizací trhu, jejíž předmět zahrnuje stálé přizpůsobování v závislosti na změnách hospodářské situace“ (m. j. rozsudky Soudního dvora Evropské unie C-104/97 P, C-265/85, C-22/94, C-104/97, C-37/02 a C-38/02, C-17/03 a C-63/93). Legitimita očekávání subjektů tedy nebyla porušena, naopak, pokud by stát neprovedl odpovídající zásah, byla by zřetelným způsobem dotčena práva a legitimní očekávání jiných subjektů. Rozpor s právem podnikat dovozují navrhovatelé z uvalení extrémního zatížení poplatníků, a to ve výši 26 %, resp. 28 %. Dovozují, že toto opatření má tzv. „rdousící efekt“ a že další podnikání v této oblasti již není možné. Daná úprava však dle vyjádření Ministerstva financí „neničí“ majetkovou základnu poplatníka [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 29/08 ze dne 21. 4. 2009 (N 89/53 SbNU 125; 181/2009 Sb.)], neboť provozovateli je pouze ukrácena původní podpora, která je nastavena tak, aby návratnost investic byla blíže 15 letům, což je limit, který je obsažen v současné právní úpravě a byl rovněž obsažen v právní úpravě minulé. Nelze hovořit ani o „svévolném určení výrobců solární energie vůči výrobcům energie jiných obnovitelných zdrojů“ (ti nejsou poplatníky odvodu), protože došlo k omezení přeplácení solárních elektráren ze strany distributorů (konečných spotřebitelůspotřebitelů), a tak byla naopak odstraněna diskriminace ostatních obnovitelných zdrojů. Výběr poplatníků odvodu tedy není bezdůvodný a svévolný a veřejný zájem, který je zákonem sledován (ochrana národního hospodářství a minimalizace negativních sociálních dopadů), je jasně patrný. Z výše uvedených důvodů je třeba učinit závěr, že daná úprava není svévolná ani diskriminační, jak uvádí navrhovatelé. Rovněž je v souladu s principem rovnosti, neboť z tohoto principu nepochybně nevyplývá požadavek rovnosti každého s každým, ale pouze požadavek, aby právo jedny od druhých nerozlišovalo bezdůvodně. V daném případě je toto rozlišující kritérium jasně deklarované a ospravedlnitelné. K návrhu na zrušení zdanění bezúplatně nabytých povolenek Ministerstvo financí konstatuje, že nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012, je pouhým příslibem nabytí povolenek provozovateli zařízení vypouštějících skleníkové plyny, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Samotné nabytí emisních povolenek do majetku provozovatelů nastává každoročně okamžikem připsání konkrétního počtu povolenek na účty provozovatelů. Výše uvedené znamená, že od účinnosti novely provedené zákonem č. 402/2010 Sb., tj. od 1. ledna 2011, budou zdaňovány teprve v budoucnu nabývané povolenky. Na základě těchto poznatků je třeba konstatovat, že daná úprava nemůže být pravě ani nepravě retroaktivní, neboť se zaměřuje pouze na skutečnosti, které nastaly po 1. lednu 2011. Ministerstvo financí nesouhlasí ani s námitkou navrhovatelů, kteří uvádí, že úprava je v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť nikoli pouze daně, ale též podmínky, z nichž je seznatelná výše daně, musí být stanoveny zákonem. Ministerstvo financí upozorňuje, že zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí stanoví pouze, že průměrnou tržní hodnotu povolenky zveřejní Ministerstvo životního prostředí, nikoliv však, že Ministerstvo životního prostředí určuje (stanoví) tržní hodnotu povolenky pro daňové účely. Je tomu tak proto, že Ministerstvo životního prostředí pouze zveřejní již samotným trhem vytvořenou průměrnou tržní hodnotu povolenky. Základ daně stanovuje v tomto případě pouze zákon, námitka navrhovatelů není tedy v tomto směru relevantní. Zdaněním bezúplatně nabytých povolenek nedochází k porušení bezúplatnosti jejich nabytí zaručené právním řádem a nedochází tím ani k porušování ustanovení směrnic Evropské unie. Rovněž nedochází ani ke snížení nebo jiné změně alokace povolenek schválených národním alokačním plánem. Mezi státy, které taktéž bezplatně nabyté povolenky zdaňují, patří Velká Británie, Řecko a Španělsko. Zdanění bezplatně nabytých povolenek není tedy v rozporu s právem Evropské unie.
21.
Ústavní soudÚstavní soud se obrátil také na Energetický regulační úřad s žádostí o poskytnutí informací ohledně vývoje doby návratnosti investice, výše výnosů a výše výkupních cen (§ 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb.) za jednotlivé roky v minulosti ode dne účinnosti zákona č. 180/2005 Sb., ohledně faktorů, které mohou ovlivnit naplnění záruk dle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., ohledně zachování výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů po zavedení odvodu při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu v budoucnu, ohledně regulace výkupních cen podle § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., ve znění zákona č. 137/2010 Sb., a ohledně průběhu poklesu vstupů (zejména ceny fotovoltaických panelů) od účinnosti zákona č. 180/2005 Sb.
22.
Energetický regulační úřad zaslal Ústavnímu souduÚstavnímu soudu vyjádření včetně doprovodných grafů a tabulek, z nichž dovodil, že i po započtení vlivu odvodu na výnosnost investice jsou dosahované IRR (vnitřní výnosové procento) nad úrovní WACC (vážené průměrné náklady na kapitál) a doby návratnosti pod úrovní stanovené hranice 15 let, a to bez ohledu na způsob financování u jednotlivých projektů. Pokud jde o vývoj výkupních cen pro všechny vyhlášené kategorie FVE v letech 2006–2012, ten vykazuje stoupající trend křivek odpovídající ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona č. 180/2005 Sb., tj. zohlednění indexu cen průmyslových výrobců. Vývoj měrných investičních nákladů ve smyslu přílohy č. 3 vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění pozdějších předpisů, vykazuje naopak sestupnou tendenci. Výkupní cena je pak dle vyjádření Energetického regulačního úřadu vypočtena tak, že zaručuje nezápornou čistou současnou hodnotu projektu (NPV > 0) a IRR (Internal Rate of Return – vnitřní výnosové procento) rovno a vyšší než předpokládaný modelový WACC (Weighted Average Costs of Capital – vážené průměrné náklady na kapitál), a to tak, aby doba patnáctileté návratnosti byla dodržena. Pro úplnost Energetický regulační úřad uvádí, že většina projektů v oblasti OZE (včetně FVE) dosahuje významně kratší doby návratnosti, pouze malé vodní elektrárny se přibližují hranici 15 let. Energetický regulační úřad v této souvislosti zdůrazňuje, že zavedení srážkové daně nemá dopad na ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., které upravuje principy, které je třeba dodržovat při stanovení výše výkupních cen. Výkupní ceny pro roky 2009 a 2010 byly podle těchto principů stanoveny v době, kdy o zavedení odvodu nebylo ještě ani uvažováno – tedy na podzim let 2008 a 2009. Rozhodnutí o zavedení odvodů bylo přijato až na podzim 2010 a týká se pouze FVE uvedených do provozu v období 1. ledna 2009 až 31. prosince 2010. Stanovení výkupních cen pro roky 2011 a následující tímto odvodem také nebylo nijak ovlivněno. Zároveň platí, že Energetický regulační úřad nemá zákonný prostor zohledňovat opatření fiskální povahy do výkupních cen zpětně, a navíc by neexistovala zákonná možnost, jak výkupní ceny upravit znovu v okamžiku, kdy skončí účinnost ustanovení o odvodu za elektřinu ze slunečního záření (a i kdyby to bylo možné, pak úprava výkupních cen proti fiskálním opatřením by pak zcela eliminovala tato opatření). Energetický regulační úřad uvádí, že výnosy jako takové nebyly zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření dotčeny, neboť oprávněné subjekty stále získávají stejný hrubý výnos, na který mají nárok v souladu s předmětnými ustanoveními zákona č. 180/2005 Sb. (fiskální opatření z logiky věci zasahují do dispozice s tímto hrubým výnosem). Z výše uvedených hledisek Energetický regulační úřad nebyl nijak nucen přijímat specifická opatření v důsledku účinnosti ustanovení o zavedení odvodu za elektřinu ze slunečního záření. Energetický regulační úřad uzavírá, že na základě výše uvedené právní úpravy nemohl reagovat na situaci, kdy došlo k výraznému meziročnímu poklesu měrných investičních nákladů na zřizování těchto zdrojů v důsledku snížení cen fotovoltaických panelů o více než 40 % v roce 2009 odpovídajícím snížením výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů, neboť na základě zákona č. 180/2005 Sb. byl oprávněn meziročně snížit výkupní cenu elektřiny pro nové zdroje pouze o 5 %. Díky tomu došlo k velmi významnému zvýhodnění nově budovaných fotovoltaických elektráren oproti ostatním druhům obnovitelných zdrojů, u kterých byla podpora stanovena optimálně.
23.
Ústavní soudÚstavní soud zaslal vyjádření účastníků a oslovených orgánů státní správy navrhovatelům a vedlejšímu účastníkovi a umožnil jim se k nim vyjádřit.
24.
Navrhovatelé v replice prohlásili, že pokud náhlé legislativní změny z konce roku 2010 zasahující do ústavně zaručených práv investorů do fotovoltaických elektráren stát ospravedlňuje veřejným zájmem, je evidentní, že po dlouhou dobu ochranu tohoto údajného veřejného zájmu zanedbával a k úpravě „zastaralé legislativy“ nepřikročil v době, kdy ještě nebylo nutné zasahovat do práv vlastníků již zprovozněných FVE. Navrhovatelé jsou přesvědčení, že nastalý stav nemůže být přičítán k tíži provozovatelům FVE, neboť se jedná výlučně o důsledek konání, resp. opomenutí státu. Navrhovatelé nezpochybňují oprávnění státu činit opatření na ochranu veřejného zájmu; taková opatření však musí být přiměřená a nesmí vybočovat z ústavněprávních mezí. V důsledku zavedení odvodu však dle navrhovatelů jeho poplatníci hradí ze svého náklady státní energetické politiky (resp. státních opatření proti růstu ceny elektřiny pro konečné spotřebitelespotřebitele). Ústavní soudÚstavní soud přitom opakovaně konstatoval, že není přijatelné, aby určitá selektivně stanovená skupina soukromých subjektů nesla dopady realizace státem zvolené sociální politiky. Navrhovatelé souhlasí s tvrzením předsedy vlády, který ve svém vyjádření uvedl, že investorům do OZE nebyla nikdy garantována výše zisku. Investorům však byla výslovně garantována výše podpory za jednotku vyrobené elektřiny, přičemž tato garance a očekávání investorů byly zavedením odvodu porušeny. Tyto garance, které stát vůči investorovi zavazují skrze ústavní princip ochrany legitimního očekávání, jsou od roku 2005 až dodnes obsaženy v zákoně. Za takové situace nelze očekávání investorů, že stát bude uvedené garance dodržovat, označit za nepřiměřená či nelegitimní. Pokud Ministerstvo financí a předseda vlády legitimní očekávání investorů do FVE v zachování výše podpor zpochybňují, nedokládají to žádnými důkazy ani argumentace Ministerstva financí o předvídatelnosti změn podmínek pro stávající instalace a širokém povědomí o jejich nutnosti nepůsobí přesvědčivě. Navrhovatelé v replice dále poukazují na skutečnost, že i v minulosti docházelo k systematickému nárůstu cen elektřiny, aniž by to vyvolalo jakoukoliv reakci státu. Je tak zřejmé, že pokud stát v minulosti neshledal naléhavý veřejný zájem a zásadnímu nárůstu cen elektrické energie nezabránil, nebyla hrozba nárůstu těchto cen ani skutečným důvodem zavedení odvodu a dotace na sklonku roku 2010. I kdyby existoval legitimní veřejný zájem státu na omezení růstu cen elektrické energie, zásadní nepoměr mezi relativně nepatrným důsledkem tohoto opatření (snížení ceny elektrické energie o cca 5 %) na celkovou cenu elektřiny oproti zásadnímu zásahu do majetkových práv investorů (odvod ve výši 26–28 %) do FVE dokládá, že veřejný zájem v tomto případě intenzitu legitimního očekávání investorů přesáhnout nemohl, tím spíše, že meziroční cenové nárůsty převyšující 10 % nejsou výjimečné ani u dalších energetických komodit se zásadním finančním vlivem na jejich odběratele. V této souvislosti navrhovatelé zdůrazňují, že podpora vyplácená výrobcům elektřiny z OZE nemusela být v přímém vztahu k ceně elektřiny pro její konečné spotřebitelespotřebitele, jak je ve vyjádřeních předsedy vlády a obou ministerstev na více místech opakováno. Bylo rozhodnutím zákonodárce, že břímě financování podpory rozvoje OZE uvalil pouze na konečné spotřebitelespotřebitele elektřiny, když přitom nebyl nijak omezen v tom, aby OZE financoval ze zcela jiných zdrojů. Navrhovatelé ve své replice zpochybňují statistiky, o které je opřen závěr Ministerstva financí (např. bod 299) o radikálním zkrácení doby návratnosti investice na 8–9 let. V modelové situaci FVE o instalovaném výkonu 1 MW a investičních nákladech i ostatních ekonomických parametrech určených podle vyhlášek ERU návratnost investice do FVE ani před zavedením odvodu neklesla pod 13 let. Byla tedy pouze o 2 roky kratší než návratnost garantovaná. Této skutečnosti odpovídá i obvyklá doba splatnosti bankovních úvěrů čerpaných na výstavbu FVE, která se pohybovala v rozmezí 13—15 let. Dvouletá odchylka od zákonem sledované maximální patnáctileté doby návratnosti tak v žádném případě nemůže ospravedlnit dodatečnou zátěž, kterou odvod pro investory do FVE představuje. Na rozdíl od Ministerstva financí jsou navrhovatelé také přesvědčeni, že zavedení odvodu je opatřením přinejmenším nepravě retroaktivním. Jedná se zde o nepravou retroaktivitu v její nepřípustné podobě, tedy v rozporu s čl. 1 a 9 Ústavy. Navrhovatelé dodávají, že nepravá retroaktivita je podle citovaného nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ze dne 19. 4. 2011 (119/2011 Sb.) v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, pokud je vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování „zklamané“ důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny je zachována hranice únosnosti. Jak bylo popsáno výše, tyto požadavky v případě zavedení odvodu splněny nebyly. Použití retroaktivního opatření zejména nebylo ve vztahu k státem sledovanému cíli potřebné, respektive k naplnění sledovaného cíle mohlo být použito jiných opatření, která by v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod více šetřila podstatu a smysl postižených základních práv. Navrhovatelé podotýkají, že z materiálního pohledu odvod vykazuje také určité znaky retroaktivity pravé. Zavedením odvodu totiž byla porušena garance minimální výše podpory pro FVE. Obsahem této garance byla stabilní výše podpory po dobu 15 let od uvedení zařízení do provozu. Jestliže pro část tohoto garantovaného období má dojít ke změně výše podpory v závislosti na datu uvedení FVE do provozu, jde o změnu skutečnosti v minulosti již nastalé, a tedy o pravou retroaktivitu zákona, neboť ekonomicky jde o situaci ekvivalentní zkrácení garance. Podle navrhovatelů nelze na odvod z hlediska ústavněprávního pohlížet jako na daňové opatření ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, nýbrž jako na snížení stanovené výše podpor. S ohledem na shora uvedené tedy nelze při přezkumu ústavnosti odvodu aplikovat závěry a judikaturu Ústavního souduÚstavního soudu týkající se omezeného přezkumu daňových opatření a zdůrazňující, že zákonodárce má v oblasti daní široký prostor pro vlastní úvahu. Není namístě ani aplikovat méně přísný test proporcionality užívaný Ústavním soudemÚstavním soudem v oblasti daní, resp. jiných povinných plateb ve prospěch státu. Ústavní konformitu odvodu je nutno poměřovat obecným třístupňovým testem proporcionality, který Ústavní soudÚstavní soud definoval například ve svém nálezu ze dne 13. 8. 2002 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.). Navrhovatelé dodávají, že s ohledem na povahu hodnot dotčených odvodem, mezi něž patří právo vlastnické a základní náležitosti demokratického právního státu, není namístě aplikovat na posuzovaný případ ani méně přísný „test rozumnosti“ užívaný Ústavním soudem v rámci přezkumu porušení hospodářských a sociálních práv. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu na stranách 8 a 9 svého vyjádření uvádí, že nedošlo k porušení principu rovnosti mezi jednotlivými provozovateli FVE, neboť racionálním základem rozlišování jsou snížené investiční náklady FVE v letech 2009 a 2010, pomíjí dle navrhovatelů skutečnost, že mezi konkrétními projekty jednotlivých provozovatelů FVE existují zásadní rozdíly zejména v investičních nákladech, individuálních smluvních podmínkách, metodě financování, zvolených technologiích apod., přesto je však vybraná skupina z těchto investorů nyní zavedením odvodu diskriminována. Samotné kritérium doby uvedení FVE do provozu tak jako důvod diskriminačního přístupu zákonodárce neobstojí. To platí i pro zvýhodnění výrobců elektřiny z jiných druhů OZE, kterým je vyplácena celá podpora podle zákona. Její výše nebyla nijak přehodnocována, a to přesto, že i tato podpora se podstatně promítá do konečné ceny elektřiny. Ve vyjádření k stanovisku Energetického regulačního úřadu navrhovatelé zejména uvádějí, že ačkoliv se Energetický regulační úřad zmiňuje i o způsobu výpočtu diskontované návratnosti, ve výpočtech návratnosti investic do FVE ve svém vyjádření zcela účelově uvádí pouze dobu návratnosti prosté, která je logicky významně kratší než doba návratnosti diskontované, navíc je v tabulce na straně 4 vyjádření nesprávně kalkulováno s již zrušeným pětiletým osvobozením od daně z příjmů, čímž rovněž zkracuje délku vypočtené doby návratnosti. Navrhovatelé proto zdůrazňují, že kritérium zachování garance patnáctileté návratnosti investic je nutno jednoznačně posuzovat za použití diskontované návratnosti, a kalkulace předložené Energetickým regulačním úřadem tak postrádají relevanci. Navrhovatelé v této souvislosti odkazují na přílohu č. 4 svého vyjádření ze dne 12. 12. 2011, která obsahuje vzorový výpočet diskontované doby návratnosti investic do FVE, a to zcela v souladu s výše uvedenou metodikou Energetického regulačního úřadu. Z tohoto výpočtu je zřejmé, že i pokud by zavedením odvodu nedošlo k jednoznačnému porušení garance patnáctileté návratnosti investic, byla tato doba v důsledku zavedení odvodu prodloužena na samotnou mez zákonem garantované míry. V takovém případě nelze vyloučit, že u řady investorů byla zavedením odvodu i garance patnáctileté návratnosti investic porušena, neboť u totožných projektů se může doba návratnosti investic lišit. Podáním ze dne 14. 5. 2012 zástupce navrhovatelů sdělil, že netrvá na ústním jednání ve věci.
25.
Městský soud v Praze jako vedlejší účastník řízení sdělil, že k návrhu skupiny senátorů nemá co dodat, neboť neshledává za hospodárné a efektivní opakovat již v něm uplatněnou argumentaci. Městský soud v Praze současně sdělil, že souhlasí v této věci s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem.
IV.
Dikce napadených ustanovení
26.
Napadená ustanovení zákona č. 180/2005 Sb.:
„HLAVA III
ODVOD Z ELEKTŘINY ZE SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ
§ 7a
Předmět odvodu z elektřiny ze slunečního záření
Předmětem odvodu za elektřinu ze slunečního záření (dále jen ,odvod‘) je elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010.
§ 7b
Subjekty odvodu
(1)
Poplatníkem odvodu je výrobce, pokud vyrábí elektřinu ze slunečního záření.
(2)
Plátcem odvodu je provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy.
§ 7c
Základ odvodu
Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny nebo zeleného bonusu poplatníkovi odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v odvodovém období.
§ 7d
Osvobození od odvodu
Od odvodu je osvobozena elektřina vyrobená ze slunečního záření ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW, která je umístěna na střešní konstrukci nebo obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru nemovitostínemovitostí.
§ 7e
Sazba odvodu
Sazba odvodu ze základu odvodu činí v případě hrazení formou
a)
výkupní ceny 26 %,
b)
zeleného bonusu 28 %.
§ 7f
Odvodové období
Odvodovým obdobím je kalendářní měsíc.
§ 7g
Způsob výběru odvodu
(1)
Plátce odvodu je povinen srazit nebo vybrat odvod ze základu odvodu.
(2)
Plátce odvodu je povinen odvést odvod ze základu odvodu do 25 dnů po skončení odvodového období; ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu.
§ 7h
Správa odvodu
(1)
Správu odvodu vykonávají územní finanční orgány.
(2)
Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu.
§ 7i
Rozpočtové určení odvodu
Odvod je příjmem státního rozpočtu.“
Ustanovení § 8 – slova „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“.
27.
Napadená ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.
Ustanovení článku II bodu 2:
„2.
Za odvodová období měsíců leden a únor 2011 je plátce odvodu povinen odvést odvody a podat vyúčtování odvodu podle § 7g zákona č. 180/2005 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, ve lhůtě pro odvedení odvodu a podání vyúčtování za odvodové období březen 2011.“
28.
Napadená ustanovení zákona č. 357/1992 Sb.
Ustanovení § 6 odst. 8:
„(8)
Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí povolenek na emise skleníkových plynů v letech 2011 a 2012 pro výrobu elektřiny v zařízení, které k 1. lednu 2005 nebo později vyrábělo elektřinu na prodej třetím osobám a ve kterém probíhá z činností, na které se vztahuje obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, pouze spalování paliv (dále jen ,bezúplatně nabytá povolenka‘) výrobcem elektřiny.“
㤠7a
Základ daně u bezúplatně nabytých povolenek
(1)
Základem daně darovací u bezúplatně nabytých povolenek je průměrná tržní hodnota povolenky na emise skleníkových plynů k 28. únoru příslušného kalendářního roku vynásobená počtem bezúplatně nabytých povolenek k výrobě elektřiny pro příslušný kalendářní rok.
(2)
Průměrnou tržní hodnotu povolenky na emise skleníkových plynů k 28. únoru příslušného kalendářního roku zveřejní Ministerstvo životního prostředí způsobem umožňujícím dálkový přístup.“
㤠14a
Sazba daně darovací u bezúplatně nabytých povolenek
Sazba daně darovací u bezúplatně nabytých povolenek činí 32 %.“
Ustanovení § 20 odst. 1 písm. a):
Slova „s výjimkou bezúplatně nabytých povolenek“.
Ustanovení § 20 odst. 15:
„(15)
Od daně darovací je osvobozeno nabytí takového počtu bezúplatně nabytých povolenek, které odpovídá poměru průměrného množství vyrobené elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla k celkovému množství vyrobené elektřiny v letech 2005 a 2006.“
Ustanovení § 21 odst. 9:
„(9)
V případě bezúplatně nabytých povolenek je poplatník povinen podat místně příslušnému správci daně daňové přiznání k dani darovací do 31. března příslušného kalendářního roku. Součástí tohoto daňového přiznání je informace poplatníka o podílu výroby elektřiny a podílu výroby tepla na celkových emisích skleníkových plynů za kalendářní rok 2005 a následující roky.“
29.
Napadená ustanovení zákona č. 346/2010 Sb.
Ustanovení článku II bodu 2:
„2.
Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se naposledy použije za zdaňovací období, které započalo v roce 2010.“
V.
Aktivní legitimace navrhovatelů
30.
Návrh na zrušení ustanovení § 7a až 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ zákona č. 180/2005 Sb., ustanovení čl. II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb., ustanovení § 6 odst. 8, § 7a, § 14a, § 20 odst. 1 písm. a) v části „s výjimkou bezúplatně nabytých povolenek“, § 20 odst. 15, § 21 odst. 9 zákona č. 357/1992 Sb. a článku II bodu 2 zákona č. 346/2010 Sb. byl podán skupinou dvaceti senátorů Senátu Parlamentu České republiky, tedy v souladu s podmínkami obsaženými v ustanovení § 64 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. V předmětné věci lze tudíž konstatovat naplnění podmínek aktivní legitimace na straně navrhovatelů.
VI.
Ústavní konformita legislativního procesu
31.
Ústavní soudÚstavní soud je v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., v řízení o kontrole zákonů nebo jiných právních předpisů povinen posoudit, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
32.
Z příslušných internetových stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo zjištěno, že návrh zákona č. 180/2005 Sb. vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 13. 11. 2003. Návrh zákona byl schválen dne 23. 2. 2005, v hlasování č. 513 bylo pro návrh zákona z přítomných 166 poslanců 103 a 44 bylo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který ho projednal dne 31. 3. 2005 a usnesením č. 98 návrh schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zákon nebyl prezidentem republiky v zákonné lhůtě podepsán. Schválený zákon byl doručen k podpisu předsedovi vlády dne 2. 5. 2005. Zákon byl vyhlášen dne 5. 5. 2005 ve Sbírce zákonů v částce 66 pod číslem 180/2005 Sb.
33.
Návrh zákona č. 402/2010 Sb., kterým byly novelizovány mimo jiné zákon č. 180/2005 Sb. a zákon č. 357/1992 Sb., vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 14. 10. 2010. Návrh zákona byl schválen dne 9. 11. 2010, v hlasování č. 140 bylo pro návrh zákona z přítomných 159 poslanců 123 a 12 bylo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu, který ho projednal dne 8. 12. 2010. Senát k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení. Zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 15. 12. 2010 a vyhlášen dne 28. 12. 2010 ve Sbírce zákonů v částce 144 pod číslem 402/2010 Sb.
34.
Zákon č. 346/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 586/1992 Sb., vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 29. 10. 2010, předseda sněmovny vyhlásil na návrh vlády stav legislativní nouze. Návrh zákona byl projednán ve zkráceném jednání a byl schválen dne 2. 11. 2010 usnesením č. 119. Návrh zákona byl postoupen dne 3. 11. 2010 Senátu, který ho dne 12. 11. 2010 projednal a schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zákon byl podepsán prezidentem republiky dne 23. 11. 2010 a vyhlášen dne 8. 12. 2010. ve Sbírce zákonů v částce 127 pod číslem 346/2010 Sb.
35.
Navrhovatelé uvádějí, že zákon č. 346/2010 Sb. byl projednán v režimu legislativní nouze, což legislativní proces diskvalifikuje. Sněmovní většina odůvodnila přiléhavost stavu legislativní nouze poukazem na § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 359/2004 Sb., tím, že „státu hrozí značné hospodářské škody“. Předpoklad, že by existence platného zákona mohla být příčinou bezprostřední rozsáhlé škody, však dle navrhovatelů zjevně pojmově vybočuje z režimu legislativní nouze, pro jejíž vyhlášení nebyly dány podmínky. Navrhovatelé dále upozorňují na extrémní zkrácení zákonných lhůt k projednání mezi čteními v Poslanecké sněmovně, legislativní proces poskytl tedy poslancům podmínky na samé hranici možnosti předlohu věcně projednat. Stejně tak, přestože jde nesporně o vládní iniciativu, byla ignorována pravidla vládní legislativy a věc byla předložena bez projednání Legislativní radou vlády.
36.
Ve vztahu k námitce protiústavních vad legislativního procesu na půdě Poslanecké sněmovny je nutno poukázat na závěry nálezů sp. zn. Pl. ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (80/2011 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 53/10 (viz výše), které nekonstruují schvalovací proceduru v režimu legislativní nouze jako per se postup protiústavní, nýbrž zdůrazňují celkový kontext projednávání napadené předlohy. Derogační pravomoc Ústavního souduÚstavního soudu nenastupuje automaticky (objektivně) při jakýchkoliv pochybnostech o důvodnosti stavu legislativní nouze, nýbrž toliko za situace, kdy je materiálně dotčeno jádro demokratické parlamentní diskuse, což lze posuzovat toliko v relaci k postojům samotných aktérů parlamentní (sněmovní) rozpravy. Zatímco v návrzích sp. zn. Pl. ÚS 55/10 a sp. zn. Pl. ÚS 53/10 menšina poslanců (politická opozice) namítala absenci dostatečného prostoru pro právní a politickou rozpravu, tedy nemožnost ovlivnit rozhodnutí většiny eventuálními přesvědčivými menšinovými argumenty, ve vztahu k předloze posléze vyhlášené jako zákon č. 346/2010 Sb. politická opozice (skupina poslanců) tuto námitku nevznesla a návrh Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nepodala, ačkoliv ve vztahu k jiným zákonům tak učinila. Z uvedeného lze učinit jediný závěr, a to, že v případě materie projednávané v příslušném tisku nepovažuje proběhlou parlamentní rozpravu v režimu legislativní nouze ve výsledku za deficitní s poukazem na eventuální nepřípustné omezení parlamentních práv politické menšiny. Smyslem ústavní funkce parlamentní opozice totiž není vždy a za každých okolností zastávat postoj odlišný od vládní většiny a ani od ní nelze požadovat, aby svůj názor na projednávanou materii v průběhu času, tváří v tvář realitě, neměnila. Úkolem Ústavního souduÚstavního soudu pak není – na základě podnětu členů jiné parlamentní komory – poskytovat ochranu právům parlamentní menšiny, která sama – ve vztahu ke konkrétní materii – nepovažuje výsledek projednávání uvedené předlohy na půdě Poslanecké sněmovny za protiústavní.
37.
Ze stenozáznamu z prvního dne 25. schůze Senátu dne 12. listopadu 2010 plyne, že předseda vlády dopisem ze dne 27. října 2010 požádal jménem vlády Senát, aby projednal návrh zákona dle senátního tisku č. 366 (návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb.) v tzv. zkráceném jednání, a to podle § 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 172/2004 Sb. Podle tohoto ustanovení ve zkráceném jednání může Senát projednat návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou, jestliže byl tento návrh projednán v Poslanecké sněmovně ve zkráceném jednání podle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a jestliže vláda o to požádala. Návrh podle § 118 odst. 1 jednacího řádu Senátu byl schválen: registrováno 78, kvorum 40, pro 43, proti 34. Výše citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 55/10 ze dne 1. 3. 2011 (80/2011 Sb.) v bodu 104 odůvodnění zdůraznil, že Ústavní soudÚstavní soud v předmětné věci sp. zn. Pl. ÚS 55/10 rozhodoval o návrhu, kterým se skupina opozičních poslanců domáhala zrušení napadeného zákona bezprostředně po jeho přijetí z důvodu, že byla zkrácena na svých ústavně garantovaných právech v rámci legislativního procesu. „Jiná situace by však nastala, pokud by skupina poslanců podala obdobný návrh s delším časovým odstupem, tj. až po několika měsících nebo i dokonce letech po přijetí zákona. Takovýto časový odstup by bylo možné posuzovat jako (dodatečný, mlčky daný) souhlas dotčených poslanců s postupem parlamentní většiny. Současně by takový postup již neumožňoval reálnou ochranu porušených práv dotčených poslanců, neboť Parlament by o návrhu zákona rozhodoval za změněných okolností, případně v jiném poměru sil v jeho komorách.“ Nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10 pak dále k otázce pochybností o složení Senátu v době mezi volbami a první schůzí Senátu jasně konstatoval, že Senát zasedá v obměněném složení od své první schůze (§ 24 odst. 2 a § 26 jednacího řádu Senátu), kterou se zároveň začíná jeho funkční období [srov. usnesení ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 47/10 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Až do tohoto dne trvá jeho dosavadní funkční období, a tedy zasedá ve svém dosavadním složení, což ale nemá vliv na trvání mandátu dosluhujících senátorů. Těm totiž bez ohledu na datum následující první schůze zaniká mandát již uplynutím jejich volebního období ve smyslu čl. 25 písm. b) Ústavy (viz bod 138 citovaného nálezu). V tomto ohledu má Ústavní soudÚstavní soud za zřejmé, že návrh v nyní projednávané věci nemůže uspět v té části, v níž zpochybňuje legislativní proceduru ve vztahu k senátnímu tisku č. 366. Ke schválení předlohy Senátem podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu došlo dne 12. 11. 2010, k vyhlášení zákona č. 346/2010 Sb. dne 8. 12. 2010. K podání návrhu sp. zn. Pl. ÚS 17/11 došlo až dne 11. 3. 2011, kdy byl návrh doručen Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Tuto situaci Ústavní soudÚstavní soud hodnotí jako „odstup několika měsíců“ ve smyslu nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/10 (viz výše), kdy již nelze poskytnout ochranu právům menšiny zákonodárců (senátorů) prostřednictvím derogace zákona. Ve věci nebyla zjištěna objektivní překážka na straně navrhovatele, která by mu znemožňovala podat návrh bez zbytečného odkladu po projednání a vyhlášení napadeného zákona podobně, jak učinila skupina poslanců ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 53/10 a sp. zn. Pl. ÚS 55/10 (viz výše). V nich byly podány návrhy s argumentací vztahující se ke zneužití institutu legislativní nouze již 9. 12. 2010, ačkoliv napadené zákony byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů teprve dne 8. 12. 2010. Ke stejnému datu byl vyhlášen v částce 127 Sbírky zákonů i zákon č. 346/2010 Sb.
38.
Nad rámec uvedeného je zřejmé, že je významně dotčena i další mez stanovená v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10, a to otázka politického poměru sil v komorách Parlamentu a jeho změna. Pokud Ústavní soudÚstavní soud neshledal ani v minulosti protiústavnost v otázce složení Senátu v mezidobí po volbách a první schůzí Senátu (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10), je nutno konstatovat, že by do svých dalších případných úvah musel Ústavní soudÚstavní soud eventuálně zahrnout i právě odlišné složení (včetně politického poměru sil) Senátu v době podání návrhu. Konečně by musel vážit i odlišnou roli Senátu (a institutu zkráceného jednání) v legislativním procesu v poměru k Poslanecké sněmovně (a institutu legislativní nouze), v níž se odehrává základní politický střet mezi vládní většinou a opozicí a která má de constitutione lata v legislativním procesu poslední slovo (čl. 47 Ústavy, rovněž čl. 50 odst. 2 Ústavy). Odlišnost nyní předložené věci plyne i ze skutečnosti, že navrhovatelé ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 53/10 a sp. zn. Pl. ÚS 55/10, tedy institutem legislativní nouze primárně dotčená skupina opozičních poslanců, sami na základě své ústavně-politické úvahy návrh na zrušení zákona č. 346/2010 Sb. nepodali, ač k tomu měli příležitost, kterou v obdobných případech (shora citovaných) využili. Pokud zákonodárná procedura v obou komorách Parlamentu má především umožnit osobám na ní zúčastněným „reálné posouzení a projednání předlohy parlamentem“ [nález ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 24/07, část X/a (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ze dne 19. 4. 2011, bod 106], nebylo v řízení zjištěno, že by aplikace § 118 odst. 1 jednacího řádu Senátu naplnění tohoto požadavku vyloučila.
39.
Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že k přijetí a vydání právních předpisů, které jsou předmětem přezkumu, došlo v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
VII.
Právní hodnocení Ústavního soudu
40.
Návrh není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení, důvodný.
41.
S ohledem na strukturu námitek navrhovatelů a obsah napadených zákonných ustanovení rozdělil Ústavní soudÚstavní soud předmět svého přezkumu na tři části. V první řadě se jedná o otázku ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodné ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.), v druhé řadě jde o přezkum ústavnosti uvalení daně darovací na bezúplatné nabytí povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a konečně článek II bod 2 – přechodné ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb. (příjmy z provozu solárních zařízení).
VIII.
Přezkum napadených ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. a zákona č. 402/2010 Sb. (odvod za elektřinu ze slunečního záření)
42.
Předmětem odvodu za elektřinu ze slunečního záření je ve smyslu § 7a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 402/2010 Sb., elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010.
43.
Ústavní soudÚstavní soud vzal za prokázaná jak navrhovateli, tak i orgány státní správy nerozporovaná východiska situace, která vedla k novelizaci zákona č. 180/2005 Sb., zákona č. 357/1992 Sb. a zákona č. 586/1992 Sb. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z OZE způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie z OZE. Dle stanoviska vlády byl tento postup zcela legitimní a učiněný ve veřejném zájmu z důvodu odvrácení sociálně-ekonomických dopadů při současném zachování všech práv a garancí plynoucích investorům do zařízení na výrobu energií z OZE na základě zákona č. 180/2005 Sb. Navrhovatelé naproti tomu tvrdí, že přijatá právní úprava je v rozporu s Ústavou zaručeným právem vlastnit majetek, zaručeným článkem 11 Listiny základních práv a svobod, v rozporu se svobodou podnikání dle čl. 26 Listiny základních práv a svobod a čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie, se základními náležitostmi demokratického a právního státu dle čl. 9 odst. 1 Ústavy, neboť všechna napadená ustanovení zákona trpí zpětnou účinností; a s ústavní zásadou rovnosti před zákonem dle čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
44.
Výše ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů je stanovena v § 6 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 137/2010 Sb., podle kterého ERÚ stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů (dále jen „výkupní ceny“) samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy tak, aby pro zařízení uvedená do provozu po dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic za podmínky splnění technických a ekonomických parametrů, kterými jsou zejména náklady na instalovanou jednotku výkonu, účinnost využití primárního obsahu energie v obnovitelném zdroji a doba využití zařízení a které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, a současně zůstala zachována výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu jako minimální se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců. Pro zařízení uvedená do provozu před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona má být po dobu 15 let zachována minimální výše výkupních cen stanovených pro rok 2005 podle dosavadních právních předpisů se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců. Při stanovení výkupních cen a zelených bonusů ERÚ vychází z odlišných nákladů na pořízení, připojení a provoz jednotlivých druhů zařízení včetně jejich časového vývoje. Výkupní ceny stanovené ERÚ pro následující kalendářní rok přitom nesmí být nižší než 95 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje, to neplatí pro stanovení výkupních cen pro následující kalendářní rok pro ty druhy obnovitelných zdrojů, u kterých je v roce, v němž se o novém stanovení výkupních cen rozhoduje, dosaženo návratnosti investic kratší než 11 let; ERÚ při stanovení výkupních cen postupuje podle odstavců 1 až 3.
45.
Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že jakkoli nebylo ustanovení § 6 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 137/2010 Sb., stanovící výši ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů novelou zákona č. 402/2010 Sb. dotčeno, je nepochybné, že v důsledku vložení nových ustanovení § 7a a následujících, kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, došlo ve své podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FVE poskytována.
VIII./a
K námitkám retroaktivity
46.
K námitce retroaktivity napadeného ustanovení nutno konstatovat následující. Zákon č. 402/2010 Sb. nabyl účinnosti dne 1. ledna 2011. Novelizované ustanovení § 7a odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. explicitně stanovuje předmět odvodu, kterým je „elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013“. Z hlediska dosavadních ústavních mezí daňové legislativy vyložené Ústavním soudemÚstavním soudem se přísně vzato nejedná o retroaktivitu v žádném slova smyslu. Např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/08 ze dne 12. 7. 2011 (236/2011 Sb.) – bod 15 – byla vyložena vazba účinnosti právního předpisu na zdaňovací období. O retroaktivitu, a to retroaktivitu nepravou, šlo ve věci sp. zn. Pl. ÚS 9/08 s ohledem na skutečnost, že zákon nabyl účinnosti v průběhu zdaňovacího období, k němuž se zakotvená daňová povinnost vázala. V nyní předložené věci je však zřejmé, že zdaňovací období, resp. období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy že předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona.
47.
Ústavní soudÚstavní soud však zároveň musel vzít v úvahu specifickou problematiku regulovaného trhu s elektřinou z obnovitelných zdrojů, a zvláště garance, které obsahuje § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. Protože je zřejmá zvláštní vazba odvodu dle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. na celkový systém podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, bylo nutno posoudit otázku eventuální retroaktivity právní úpravy z hlediska patnáctileté doby trvání garancí ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 180/2005 Sb.
48.
V tomto ohledu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že ustanovení § 7a až 7i napadeného zákona působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí dle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. počala plynout před účinností zákona č. 402/2010 Sb.
49.
Za těchto specifických podmínek Ústavní soudÚstavní soud projednal námitky navrhovatelů ve světle svých právních závěrů k otázkám nepravé retroaktivity, a to právě s ohledem na vložení období dle § 7a do období plynoucího z § 6 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona č. 180/2005 Sb.
50.
Ústavní soudÚstavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmů pravé a nepravé retroaktivity (zpětné účinnosti) právních norem [srov. zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.), na jehož podrobné odůvodnění lze v této souvislosti odkázat a jehož části obsáhle citují i navrhovatelé, dále též nález ze dne 12. března 2002 sp. zn. Pl. ÚS 33/01 (N 28/25 SbNU 215, 145/2002 Sb.)]. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností nového zákona (srov. Tichý, L. K časové působnosti novely občanského zákoníku. Právník, č. 12, 1984, s. 1104, Procházka, A. Základy práva intertemporálního se zřetelem k § 5 obč. zák., Brno, 1928, s. 70, Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 75). V případě nepravé retroaktivity sice nový zákon nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů (srov. Procházka, A. Retroaktivita zákonů. in Slovník veřejného práva. Sv. III, Brno, 1934, s. 800, Tilsch, E. Občanské právo. Obecná část. Praha, 1925, s. 78).
51.
Jak již Ústavní soudÚstavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ze dne 19. 4. 2011 (119/2011 Sb. – disentující soudci Balík, Janů, Kůrka a Lastovecká), Ústava neobsahuje explicitní zákaz retroaktivity právních norem pro všechny oblasti práva, ten však vyplývá ze zásady právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, k jehož znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo [srov. nález ze dne 8. června 1995 sp. zn. IV. ÚS 215/94 (N 30/3 SbNU 227), nález Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 10. prosince 1992 sp. zn. Pl. ÚS 78/92 (nález č. 15 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního souduÚstavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 92)]. Tento zákaz se zásadně vztahuje pouze na případy pravé retroaktivity, nikoliv retroaktivity nepravé. Posléze uvedený typ retroaktivity je naopak obecně přípustný. Obsahem tohoto zákazu jako ústavního principu zároveň není vyloučení jakéhokoliv zpětného působení právní normy, nýbrž pouze takového, jež současně představuje zásah do principů ochrany důvěry v právo, právní jistoty, resp. nabytých práv [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (viz výše), nález ze dne 13. března 2001 sp. zn. Pl. ÚS 51/2000 (N 42/21 SbNU 369, 128/2001 Sb.), nález ze dne 6. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (N 23/44 SbNU 279, 84/2007 Sb.)]. Jen v takovémto případě je právní norma v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Na úrovni ústavního pořádku lze toto východisko zároveň znázornit i na znění čl. 40 odst. 6 Listiny, jenž pravou retroaktivitu ve prospěch jednotlivce dokonce výslovně připouští. Podle tohoto ustanovení se za předpokladu rozdílných trestněprávních úprav v době spáchání skutku a v době rozhodování o něm posuzuje tento skutek podle právní úpravy, jež je pro pachatele výhodnější.
52.
Uvedené zásady představují rovněž kritérium pro případné připuštění výjimek ze zákazu pravé retroaktivity, z nichž některé ve své dosavadní judikatuře konkretizoval i Ústavní soudÚstavní soud. Např. ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (viz výše) uvedl, že o oprávněné důvěře v právo (ve stálost právního řádu) nelze uvažovat v případě, kdy právní subjekt musí, resp. musel s retroaktivní regulací počítat. Za takovou situaci označil působení právní normy stojící v příkrém rozporu se zásadními, obecně uznanými principy humanity a morálky. Odkázal ale i na právní názor, že „zpětnou působnost zákona na občanskoprávní poměry by bylo možno odůvodnit též veřejným pořádkem (ordre public), především jestliže by byly dotčeny předpisy absolutně kogentní, jež byly vydány v důsledku určité mezní situace přerodu hodnot ve společnosti (L. Tichý, op. cit., s. 1102)“. Za jiný příklad přípustnosti pravé retroaktivity označil neaplikování právního předpisu na skutečnosti, jež nastaly v době jeho účinnosti, pokud Ústavní soudÚstavní soud konstatoval rozpor takovéhoto právního předpisu s ústavním pořádkem a aplikace tohoto právního předpisu ve vertikálním právním vztahu, tedy právním vztahu mezi státem a jednotlivcem, příp. výjimečně ve vztazích horizontálních, by vedla k porušení základního práva jednotlivce [srov. nález ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 (N 228/47 SbNU 983, bod 19), nález sp. zn. Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. 7. 2010 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb., body 53 a 54)].
53.
Zatímco pravá retroaktivita právní normy je přípustná pouze výjimečně, v případě retroaktivity nepravé lze konstatovat její obecnou přípustnost. V tomto případě připouští právní teorie naopak výjimky, kdy nepravá retroaktivita právě s ohledem na princip ochrany důvěry v právo přípustná není. O takovouto situaci se jedná v případě, že „je tím zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a význam zákonodárných přání pro veřejnost nepřevyšuje, resp. nedosahuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva“ (Pieroth, B. Rückwirkung und Übergangsrecht. Verfassungsrechtliche Maßstäbe für intertemporale Gesetzgebung, Berlin, 1981, s. 380–381, srov. dále rozhodnutí Spolkového ústavního souduústavního soudu ze dne 19. prosince 1961 sp. zn. 2 BvR 1/60; BVerfGE 13, 274, 278). Tento názor se promítá i do ustálené judikatury Spolkového ústavního souduústavního soudu, podle kterého je nepravá retroaktivita v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, pokud je vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování „zklamané“ důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti (srov. rozhodnutí Spolkového ústavního souduústavního soudu ze dne 7. července 2010 sp. zn. 2 BvL 14/02, bod 58).
54.
V souvislosti s otázkou přípustnosti nepravé retroaktivity je nezbytné zmínit i pojem legitimního očekávání, jehož relevantní podstatou je majetkový zájem, který spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (viz výše), nález ze dne 1. července 2010 sp. zn. Pl. ÚS 9/07 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb., body 80 a násl.)]. Toto ustanovení stanoví právo každého pokojně užívat svůj majetek. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je přitom pojem „majetek“ obsažený v tomto ustanovení třeba vykládat tak, že má autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva (rozsudek ze dne 22. června 2004 ve věci stížnosti č. 31443/96 – Broniowski proti Polsku, bod 129). Může zahrnovat jak „existující majetek“, tak majetkové hodnoty, včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že má přinejmenším „legitimní očekávání“ dosáhnout určitého užívání vlastnického práva. Ústavní soudÚstavní soud k tomuto principu v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva uvedl, že „z ní zřetelně vystupuje pojetí ochrany legitimního očekávání jako majetkového nároku, který byl již individualizován právním aktem, a nebo je individualizovatelný přímo na základě právní úpravy“ [nález ze dne 8. března 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443, 154/2006 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02]. K porušení čl. 1 Dodatkového protokolu může přitom dojít i ze strany zákonodárce, pokud by změnou zákona došlo ke znemožnění nabytí majetku, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02).
55.
Ústavní soudÚstavní soud nakonec připomíná své závěry obsažené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (viz výše), podle něhož je zrušení staré a přijetí nové právní úpravy nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo, k němuž však dochází v důsledku ochrany jiného veřejného zájmu či základního práva nebo svobody. Rozhodnutí zákonodárce o způsobu řešení časového střetu staré a nové právní úpravy ale není z ústavního hlediska věcí nahodilou nebo věcí libovůle, nýbrž věcí zvažování v kolizi stojících hodnot. K závěru o druhu legislativního řešení časového střetu právních úprav by tak mělo vést posuzování uvedeného konfliktu hodnot hlediskem proporcionality s ohledem na intertemporalitu. Proprocionalitu lze charakterizovat tak, že vyšší stupeň intenzity veřejného zájmu, resp. ochrany základních lidských práv a svobod, odůvodňuje vyšší míru zásahu do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo novou právní regulací. Omezení základního práva přitom musí ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny šetřit jeho podstatu a smysl. Při posouzení způsobu legislativního řešení uvedeného časového střetu tak sehrává svou roli nejen míra odlišnosti staré a nové právní úpravy, nýbrž i další skutečnosti, jako společenská naléhavost zavedení posléze uvedené právní úpravy.
56.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soudÚstavní soud v zásadě dospěl k závěru o nepravé retroaktivitě ustanovení § 7a až 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 402/2010 Sb., a ustanovení čl. II bodu 2 přechodných ustanovení zákona 402/2010 Sb., musel se rovněž vypořádat s otázkou její přípustnosti. Ačkoliv je totiž nepravá retroaktivita zásadně přípustná, nelze apriorně vyloučit, že s ohledem na princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo převáží zájem jednotlivce na dalším trvání existující právní úpravy nad zákonodárcem vyjádřeným veřejným zájmem na její změně. Ústavní soudÚstavní soud musel tedy posoudit, zda na straně dotčených provozovatelů FVE není dán takový ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní zákonem stanovené ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad veřejným zájmem na jejím snížení. Takovýto zájem provozovatelů FVE v dané věci Ústavní soudÚstavní soud z níže uvedených důvodů neshledal.
VIII./b
Mezinárodní komparace judikatorních závěrů
57.
Ústavní soudÚstavní soud předesílá, že se pro celkové pochopení problematiky využívání energie z fotovoltaických zařízení v ostatních zemích Evropské unie, USA i Číně seznámil se zprávou Renewables Global Status Report (GSR) vydanou na žádost OSN organizací REN21 (Renewable Energy Policy Network for 21st century, www.ren21.net). Tato organizace vydává od roku 2005 hodnotící zprávy jako výsledek úsilí komplexně zachytit celkovou světovou situaci týkající se energie z obnovitelných zdrojů. Poslední zpráva je z roku 2011 a byla publikována v srpnu 2011 (viz http://www.ren21.net/REN21Activities/Publications/GlobalStatusReport/tabid/5434/Default.aspx). Jedná se o celosvětově nejkomplexnější zprávu, která shrnuje výsledky dostupných statistických údajů, zpráv a odborných sdělení vládních, nevládních a mezinárodních institucí a průmyslových asociací. Dle této poslední výroční zprávy zažil fotovoltaický průmysl mimořádný rok, kdy se celosvětová výroba a trhy více než zdvojnásobily oproti roku 2010. Odhaduje se, že celkově se celosvětově jednalo o zvýšení výkonu o 17 GW (ve srovnání s méně než 7,3 GW v roce 2009), čímž celková výše dosáhla asi 40 GW, což je sedmkrát více oproti výkonu před pěti roky. Zpráva rovněž upozorňuje na to, že některé z existujících zvýhodněných tarifních politik (FIT, feed-in-tariffs) ve světě jsou v současné době předmětem přehodnocení. Zejména mnoho zemí přepracovává solární fotovoltaické tarifní politiky, aby zmírnily prudký růst počtu zařízení, který v mnoha případech daleko překročil očekávání v důsledku bezprecedentního snížení cen v solární fotovoltaice (ceně panelů) v letech 2009–2010. Jak Ústavní soudÚstavní soud zjistil, ze sledované skupiny zemí (Slovensko, Spolková republika Německo, Itálie, Rakousko, Polsko, Bulharsko a Španělsko) žádná nepřistoupila zpětně ke změně podmínek podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, nicméně judikatura ústavních a nejvyšších soudů výše jmenovaných států, jak bude dále uvedeno, se již vyjádřila k podmínkám, za kterých nelze trvat na požadavku neměnnosti právní úpravy ohledně právních vztahů již trvajících.
58.
Například Spolkový ústavní soudústavní soud ve věci ústavnosti zákona o obnovitelných zdrojích energie v usnesení sp. zn. 1 BvQ 28/10 ze dne 23. 9. 2010 uvedl, že nepravá retroaktivita znamená, že platnost právních skutečností, vznik právních vztahů a jejich právní následky, k nimž došlo před účinností nového zákona, se posoudí podle práva dřívějšího. Pokud však trvá dříve vzniklý právní vztah i nadále, posoudí se ode dne účinnosti nového zákona podle tohoto nového zákona i právní následky dotčeného právního vztahu, vzniklé po účinnosti nového zákona. Limity ústavněprávní přípustnosti nepravé retroaktivity jsou překročeny až tehdy, pokud by zákonodárcem zvolená nepravá retroaktivita byla nevhodná nebo nepotřebná k dosažení účelu zákona nebo pokud by trvalé zájmy dotčených osob převážily nad zákonodárcovými důvody pro legislativní změny. Všeobecné očekávání občanů, že platné právo zůstane nezměněno, totiž není ústavněprávně chráněno. V usnesení sp. zn. 1 BvR 3076/08 ze dne 18. 2. 2008 (BVerfGE 122, 374 ff) pak Spolkový ústavní soudústavní soud konstatoval, že ustanovení § 19 EEG 2009 sice má retroaktivní účinky, neboť se vztahuje i na bioenergetická zařízení uvedená do provozu před nabytím účinnosti zákona (tj. před 1. 1. 2009), nicméně stěžovatelka nemohla důvěřovat trvalé neměnné existenci § 3 odst. 2 EEG 2004. Ostatně § 19 odst. 1 EEG 2009 sleduje legitimní cíl v zabránění zbytečně vysoké finanční zátěži pro provozovatele distribučních sítí a v konečném důsledku také odběratelů (tj. zákazníků) elektrické energie, kteří v důsledku vyrovnávacího mechanismu zakomponovaného v zákoně EEG 2009 musí platit tzv. diferenční náklady, a to právě díky rozdělení jednoho nebo vícero velkých bioenergetických zařízení na několik malých zařízení.
59.
Z konstantní judikatury italského ústavního souduústavního soudu, která se netýká energetické materie, vyplývá pro oblast omezení veřejných výdajů povinnost respektovat právní rámce plynoucí z práva Evropské unie, přičemž národnímu zákonodárci je dovoleno zakročit prostřednictvím redukčních opatření do výdajů, pokud to vyžaduje ekonomická situace (schodek státního účtu) s jediným omezením, kterým je jednoznačná svévole a evidentní neracionálnost prováděných změn (ex plurimus nález č. 120/2008 ze dne 14. 4. 2008). Co se týče osvobození a benefitů v oblasti daňového práva, je zcela ponechána tato úprava na zákonodárci a jeho volném poli působení v oblasti daňové legislativy, přičemž ústavněprávní přezkum se zaměřuje na evidentní svévoli (libovůli) a iracionalitu (ex plurimus nález č. 431/1997 ze dne 16. 12. 1997).
60.
Rakouský ústavní soudústavní soud (Verfassungsgerichtshof – VfGH) ve svém rozhodnutí sp. zn. G 6/11-6 z 16. 6. 2011 VfGH zamítl návrh na vyslovení protiústavnosti právní úpravy, která snižovala věkovou hranici pro nárok na rodinné příspěvky z 26 let na 24 let pro nezaopatřené děti (s některými daňovými implikacemi). VfGH dospěl k závěru, že v tomto směru je zákonodárci dáno široké pole úvahy a v návaznosti na svou dřívější judikaturu uvedl, že prostá důvěra v to, že současný právní stav nedozná změny, nepožívá ústavně-právní ochrany. Jak vyplývá z důvodové zprávy, byla napadená právní úprava přijata právě z rozpočtových důvodů.
61.
Polský ústavní soudústavní soud v rozsudku sp. zn. P 24/05 z 25. 7. 2006, v němž přezkoumával ustanovení § 9 odst. 3 energetického zákona, který zmocňoval ministra hospodářství vydat nařízení ukládající povinnost energetickým podnikům nakupovat elektřinu a teplo z nekonvenčních a obnovitelných zdrojů, uvedl: „Energetický průmysl podléhá zákonům regulovaného trhu. Přístup ke zdrojům energie má zásadní význam pro existenci společnosti a jednotlivců, stejně jako pro suverenitu a nezávislost státu, tedy pro zajištění svobod a práv osob a občanů. Vlastnictví zdrojů energie vytváří předpoklad naplnění obecného prospěchu Republiky Polsko, který je vyjádřen v čl. 1 Ústavy. Oblast managementu energie tak spojuje rozdílné ústavní hodnoty a principy, které zahrnují: svobodu ekonomické činnosti (čl. 22 Ústavy), bezpečnost občanů a princip udržitelného rozvoje státu (čl. 5 Ústavy) a ochranu prostředí (čl. 74 odst. 1 a 2 Ústavy). Napadené právní ustanovení je jedním z prvků, kterými veřejná moc vykonává vliv na energetický průmysl za účelem požadavku ekonomické efektivnosti, který musí být uveden do souladu s ústavně vyjádřenými potřebami vztahujícími se k dosažení obecného prospěchu. Jak konkrétní povaha energetického trhu jako trhu regulovaného, tak výše uvedené ústavně vyjádřené potřeby ospravedlňují omezení svobody ekonomické činnosti v tomto odvětví hospodářství.“.
62.
Otázkou retroaktivity se zabýval i Nejvyšší soud Španělska, přičemž v souvislosti s právní úpravou elektrické energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně s vládním nařízením č. 661/2007, rozhodoval hned v několika případech (147/2007 – Eolic Cat Associacio Eolica de Catalunya; 149/2007 – Nueva Generadora del Sur; 151/2007 – Consultora de Financiación Integral y Asociados y Alferglass a 152/2007 – Tarragona Power), vyhlášených shodně dne 9. prosince 2009. Obecně Nejvyšší soud Španělska v souladu s judikaturou Ústavního souduÚstavního soudu uvádí, že princip právní jistoty nelze ztotožňovat s absolutní neměnností právní úpravy. I co se týče aplikace změn v provádění energetické politiky, je zákonodárce (stejně jako např. v případě daňové legislativy) nadán určitou mírou volného uvážení. Ve výše zmíněných rozhodnutích Nejvyšší soud s odkazem na zákon č. 54/1997, o elektroenergetice, (del Sector Eléctrico) připomněl, že tento opravňuje vládu k zavedení metody, kalkulace a aktualizace náhrad za obnovitelnou energii, a to na základě objektivních, transparentních a nediskriminačních kritérií. Předmětná právní úprava přitom dle Nejvyššího soudu zavazuje vládu k tomu, aby zajistila přiměřený zisk po dobu životnosti těchto instalací, přičemž zákon přiměřený zisk („reasonable profit“) definuje jako návratnost investice s ohledem na hodnotu peněz na kapitálovém trhu. Jinými slovy, vláda může v této oblasti pozměnit legislativu, jak uzná za vhodné, a to za podmínek, že instalace podrobené zvláštnímu režimu nebudou ve vztahu k návratnosti jejich investic materiálně ovlivněny (v daném případě byla doba životnosti zařízení stanovena na 25 let a přiměřený zisk na základě expertní zprávy na 7 % po odečtení daní). Nejvyšší soud přitom akceptuje argument ochrany veřejného ekonomického zájmu. V souvislosti s důsledky retroaktivní legislativy pak Nejvyšší soud judikuje, že retroaktivita jako taková za žádných okolností nevede k neplatnosti nové právní úpravy. Nicméně pokud např. zařízení podléhající pozměněné legislativě v důsledku těchto opatření utrpí ztrátu, může tato zakládat odpovědnost státu za škodu.
63.
Chorvatský ústavní soudústavní soud v rozhodnutí sp. zn. U-I-3610/2010 ze dne 15. 12. 2010, ve kterém se zabýval paušálním snížením všech důchodů o 10 % dříve vyplácených částek, uvedl, že zákonodárci je svěřena zákonodárná moc změnit legislativní úpravu důchodového pojištění za účelem jejího přizpůsobení změněným ekonomickým a sociálním poměrům země nebo za účelem stabilizovat ji, tj. vytvořit podmínky pro dlouhodobě udržitelný důchodový systém včetně přijetí opatření zaměřených na dosažení úspor veřejných financí a stabilizaci výdajů státního rozpočtu. Právo na důchod neznamená právo na určitou výši důchodu. Možná ztráta určité části (procenta) důchodu nebo jiné důchodové dávky pobírané do té doby, které mohou být důsledkem legislativních opatření nově určujících dřívější práva důchodového pojištění, také neznamená a priori přerušení podstaty práva na důchod po dobu, po kterou je možná ztráta určité části dřívějšího důchodové dávky výsledkem obecného nového vymezení a je proporcionální z hlediska svých účinků.
64.
Z relevantní judikatury Nejvyššího soudu USA k předmětné problematice lze upozornit na nejdůležitější rozhodnutí, za něž jsou považovány věci United States v. Darusmont a United States v. Carlton. V rozhodnutí United States v Darusmont 449 U.S. 292 (1981), kdy přezkoumával změny zákona o dani z příjmů přijatého v říjnu 1976, které se vztahovaly na transakce učiněné po 1. lednu 1976, Nejvyšší soud USA formuloval základní princip umožňující retroaktivitu: „Zdanění není ani trest uložený daňovému poplatníkovi ani odpovědnost, kterou přijímá na smluvním základě. Je to pouze způsob rozdělení nákladů vlády mezi ty, kteří jsou v určité míře oprávněni požívat dávky, a ty, kteří musí nést zátěž. Protože žádný občan není vyjmut z tohoto závazku, jeho zpětné uložení nezbytně neporušuje pravidlo due process of law, a k napadení aktuální daně není dostatečné upozornit na to, že událost podléhající dani, tj. dosažení příjmu, předcházela zákonu.“. V oblasti retroaktivní aplikace daňové legislativy USA je nejvíce odkazováno na rozsudek United States v. Carlton z roku 1994, 512 U.S. 26 (1994). Většinové stanovisko formulovalo standard, který má být v těchto případech používán: požadavek řádného soudního procesu aplikovatelný na daňové zákony s retroaktivním účinkem je proto stejný jako ten, který se uplatňuje u retroaktivní ekonomické legislativy: „Za předpokladu, že je retroaktivní uplatnění zákona podporováno legitimním zákonným účelem prosazovaným racionálními prostředky, rozhodnutí o rozumnosti takového zákonodárství zůstává ve výlučné působnosti zákonodárné a výkonné moci ...“.
VIII./c
Navazující právní závěry
65.
Ústavní soudÚstavní soud zejména předesílá, že na danou právní problematiku nelze nahlížet bez přihlédnutí ke konkrétní hospodářské situaci státu, za které zákonodárce přistoupil k navrhovateli napadeným restriktivním opatřením. Tyto ekonomické důvody jsou rozsáhle konstatovány ve vyjádření vlády i příslušných ministerstev, se kterými byli navrhovatelé seznámeni, Ústavní soudÚstavní soud proto nepovažuje za nutné a potřebné je na tomto místě opětovně nad rámec uvedený v popisu návrhu rozvádět.
66.
Ústavní soudÚstavní soud v této souvislosti zdůrazňuje, že ekonomická situace státu, respektive důvody, které zcela nepopiratelně spočívají ve snaze státu odvrátit nepříznivé ekonomické důsledky rozhodnutí, které zákonodárce učinil za předpokladu, který již neodpovídá ekonomické realitě, nemohou samy o sobě z ústavního pohledu obhájit přijetí takové právní úpravy, která by způsobila retroaktivně zásah do práva vlastnit majetek určité skupiny subjektů. Za přistoupení dalších níže definovaných podmínek však takový postup zákonodárce za ústavně souladný považovat lze.
67.
K problematice snížení míry státní podpory a legitimního očekávání se vyjádřil Ústavní soudÚstavní soud v bodě 159 výše citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 53/10 ze dne 19. 4. 2011 tak, že „stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry je ze strany zákonodárce shledána jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování. To platí obzvlášť v případě, kdy se jedná o příspěvek, jehož poskytování je pouze beneficiem ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo spojeno naplňování určitého základního práva nebo svobody. Dotčené subjekty přitom nemohly spoléhat na to, že postupem času zákonodárce tuto výši nepřehodnotí. Nelze přitom opomenout ani související odpovědnost vlády a Parlamentu za stav veřejných financí, s čímž souvisí i oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu jeho reálným možnostem a aktuálním potřebám formou změn právní úpravy mandatorních výdajů ...“.
68.
Ústavní soudÚstavní soud v nyní projednávané věci považuje za prioritní skutečnost, že dle vyjádření Energetického regulačního úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu i po přijetí navrhovateli napadených ustanovení zůstává zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie, a to v míře, která zajistí výrobci elektřiny z OZE zákonem zakotvenou garanci výše výnosů za jednotku elektřiny při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let a současně je garantována prostá doba návratnosti investice 15 let od uvedení zařízení do provozu. Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byly spolu s vyjádřením vlády předloženy přílohy, ze kterých vyplývá, že tyto zákonem stanovené garance výrobcům elektřiny z OZE zachovány budou. Z tohoto pohledu není relevantní argumentace navrhovatelů, která zpochybňuje tvrzení vlády ohledně návratnosti investic v době před zavedením odvodu v délce 8–9 let. Ostatně i z vyjádření navrhovatelů a jimi předloženého výpočtu odpovídajícího vyhláškám Energetického regulačního úřadu vyplývá, že pro typický projekt FVE o velikosti 1 MW byla návratnost na úrovni 13 let a zavedením odvodu se přiblížila hranici 15 let. Této skutečnosti dle navrhovatelů odpovídá i obvyklá doba splatnosti bankovních úvěrů čerpaných na výstavbu FVE, která se pohybovala v rozmezí 13–15 let. Je tedy zřejmé, že Ústavním soudemÚstavním soudem sledovaná zákonná garance patnáctileté doby návratnosti investic, ať již prosté nebo (v modelovém příkladu předloženém navrhovateli) reálné, byla dodržena. Pokud navrhovatelé hovoří o výrazně negativních ekonomických dopadech napadených opatření, je možno konstatovat, že tato jejich tvrzení nejsou z jejich strany dostatečně důkazně podložena.
69.
Co však navrhovatelé kategoricky odmítají, je tvrzení vlády o zachování výše výnosů za jednotku elektřiny. Podmínka zachování výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů při podpoře výkupními cenami po dobu 15 let od roku uvedení zařízení do provozu jako minimální se zohledněním indexu cen průmyslových výrobců je stanovena v § 6 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 137/2010 Sb. Navrhovatelé se domnívají, že tuto garanci přitom v podmínkách FVE nelze vnímat jako garanci výnosu ve smyslu účetní položky, jak uvádí ve svém vyjádření předseda vlády, nýbrž jako garanci výše příjmů.
70.
Energetický regulační úřad předložil Ústavnímu souduÚstavnímu soudu tabulku zobrazující výnosy (v podobě vnitřního výnosového procenta IRR) a prostou dobu návratnosti pro nové zdroje FVE. Z předložené tabulky Energetický regulační úřad dovodil, že i po započtení vlivu odvodu na výnosnost investice jsou dosahované IRR (vnitřní výnosové procento) nad úrovní WACC (vážené průměrné náklady na kapitál) a doby návratnosti neklesnou pod úroveň stanovené hranice patnácti let, a to bez ohledu na způsob financování u jednotlivých projektů. Výnosové procento platné pro roky 2009 až 2010 po započtení odvodu se pohybuje v závislosti na instalovaném výkonu FVE mezi 6,94 % až 10,22 %, prostá doba návratnosti pak mezi 10–12 roky. Energetický regulační úřad současně konstatuje, že skutečnost, že provedená investice není schopna vyprodukovat dostatečný cash flow v některých letech své existence pro pokrytí splátek úroků a jistiny úvěru, který je poskytnut na kratší dobu, než je doba předpokládané návratnosti, neznamená, že taková investice předpokládanou návratnost nemá – jedná se pouze o problém s cash flow, který je vyvolán různými požadavky na jeho tok v průběhu života investice, nikoliv tím, že by investice jako celek návratnost neměla.
71.
Ústavní soudÚstavní soud tedy přisvědčil závěru, že důsledkem přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 402/2010 Sb. je z pohledu investorů, kteří uvedli zařízení do provozu v období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, toliko dočasné ovlivnění míry zisku způsobené zvýšením nákladů o nově zavedenou povinnost odvodu a z toho plynoucí prodloužení doby návratnosti jejich investice. Systém podpory a principy stanovování regulovaných cen, upravené zákonem č. 180/2005 Sb., však investorům i nadále zaručují takové podmínky, aby dosáhli prosté doby návratnosti investice 15 let. Změna se tak ve vztahu k době návratnosti promítá pouze do toho, že její dosažení bude uskutečněno v delším (avšak zákonem zachovaném) časovém horizontu, než výrobci elektřiny z OZE očekávali. Tento faktický důsledek je ale z hlediska principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo nezbytné postavit naroveň situaci pouhého spoléhání se na to, že státní podpora využití obnovitelných zdrojů energie nebude do budoucna změněna. Takovéto důvěře ale z ústavního hlediska ochranu přiznat nelze (srovnej nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 53/10, bod 160). S ohledem na tytéž výpočty předložené Energetickým regulačním úřadem je zřejmé, že otázku nejen prosté návratnosti investice (ve smyslu zákonných garancí), ale i další otázku přiměřeného zisku z podnikání na regulovaném trhu je nutno vztahovat k celkovému období předpokládané dvacetileté životnosti fotovoltaických panelů. V tomto srovnej již zmíněné závěry Nejvyššího soudu Španělska, který při posouzení vycházel z předpokládané životnosti panelů v délce 25 let.
72.
Ve světle výše uvedeného Ústavní soudÚstavní soud nemohl přisvědčit námitce navrhovatelů, že v případě zavedení odvodu nebyly splněny podmínky pro aplikaci nepravé retroaktivity. Ústavní soudÚstavní soud má totiž v nyní projednávané věci za to, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory vycházela z opodstatněných důvodů, kterými byly jednak rychlý rozvoj výroby energie z OZE působící růst výše nákladů na její financování a jednak pokles nákladů fotovoltaických instalací. Jak uvedla ve svém vyjádření k návrhu vláda, vzhledem ke skutečnosti, že právní úprava veřejné podpory výroby energie z OZE je v České republice nastavena na principu přenesení velké části financování podpory na koncového zákazníka a státní rozpočet, existovala reálná hrozba, že náklady na financování této podpory v dosavadní míře by byly ve vztahu k zákonem č. 180/2005 Sb. deklarovaným cílům zjevně nepřiměřené. Napadenými ustanoveními sledované cíle, tedy jednak odvrácení negativních sociálně-ekonomických dopadů spočívajících především v podstatném zvýšení ceny elektrické energie pro koncového spotřebitelespotřebitele a jednak regulace státní podpory reagující na extrémnost poklesu investičních nákladů, považuje Ústavní soudÚstavní soud z toho pohledu za zcela legitimní. Prostředky, které byly zvoleny k dosažení tohoto cíle, se jeví jako rozumné a přiměřené, neboť jak vyplynulo z předložených podkladů, odvod z elektřiny ze slunečního záření byl stanoven tak, aby byla nadále zaručena patnáctiletá návratnost vložených investic, která je garantována zákonem. Nejedná se tedy o opatření extrémní a i nadále je výroba energie z OZE ze státního rozpočtu výrazně dotována a podporována výkupními cenami.
73.
Ústavní soudÚstavní soud se dále zabýval námitkou, zda nejsou zavedením odvodu diskriminováni výrobci solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010, oproti výrobcům, kteří uvedli výrobnu do provozu ode dne účinnosti zákona č. 180/2005 Sb. či dříve, tedy od roku 2005 do 31. 12. 2008. Dle navrhovatelů je zákonem daný okruh poplatníků odvodu takto stanoven bezdůvodně, svévolně a není podložen veřejným zájmem.
74.
Ústavní soudÚstavní soud v řadě svých rozhodnutí [např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (viz výše), sp. zn. Pl. ÚS 36/93 (viz výše), sp. zn. Pl. ÚS 5/95 ze dne 8. 11. 1995 (N 74/4 SbNU 205; 6/1996 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 33/96 (viz výše), sp. zn. Pl. ÚS 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.)] vyložil obsah ústavního principu rovnosti. Ztotožnil se v nich s chápáním rovnosti, jak ji vyjádřil Ústavní soudÚstavní soud České a Slovenské Federativní Republiky ve svém nálezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92 (viz výše). Ústavní soudÚstavní soud České a Slovenské Federativní Republiky v něm pojal rovnost jako kategorii relativní, jež vyžaduje odstranění neodůvodněných rozdílů. Zásadě rovnosti v právech je proto třeba rozumět tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, neplyne z ní však závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo. Tento závěr vyplývá i z úpravy článků 1 až 4 zařazených pod obecná ustanovení Listiny. Ustanovení článku 1 Listiny, jehož porušení je výslovně namítáno, nelze vykládat izolovaně od dalších obecných článků 2 až 4 Listiny, ale naopak je nutno pojmout je jako jediný celek. Z úpravy těchto obecných ustanovení je zřejmé, že základní chráněné hodnoty vyjmenované v článku 3 Listiny nekoncipoval ústavodárce jako absolutní. Totéž odráží i ustanovení článku 4 Listiny, který přímo předpokládá existenci zákonem stanovených povinností a omezení, ale i článek 2 odst. 3 Listiny, v němž se předvídá možnost uložit určité povinnosti či omezení. Rovněž mezinárodní instrumenty o lidských právech a mnohá rozhodnutí mezinárodních kontrolních orgánů vycházejí z toho, že ne každé nerovné zacházení s různými subjekty lze kvalifikovat jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání se subjekty jinými. Aby k porušení došlo, musí být splněno několik podmínek: s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, se zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Ústavní soud tímto odmítl absolutní chápání principu rovnosti, přičemž dále konstatoval: „rovnost občanů nelze chápat jako kategorii abstraktní, nýbrž jako rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy“ [sp. zn. Pl. ÚS 36/93 (viz výše)]. Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Hledisko první spatřuje přitom ve vyloučení libovůle. Hledisko druhé vyplývá z právního názoru vyjádřeného v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/95 ze dne 7. 6. 1995 (N 29/3 SbNU 209; 168/1995 Sb.): „nerovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity zpochybňující, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. Tak se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva, např. práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, některého z politických práv podle čl. 17 a násl. Listiny ...“ [shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 5/95 (viz výše)]. Hlediskem druhým při posuzování protiústavnosti právního předpisu zakládajícího nerovnost je tedy tímto založené dotčení některého ze základních práv a svobod.
75.
Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže tedy být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti (viz např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Abdulaziz, Cabales a Balkandali z r. 1985, § 72; Lithgow z r. 1986, § 177 a Inze z r. 1987, § 41). V oblasti občanských a politických práv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost státu zdržet se zásahů do nich, existuje pro preferenční (tedy svou podstatou aktivní) zacházení s některými subjekty obecně jen minimální prostor. Naproti tomu v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát začasté povinován k aktivním zásahům, jež mají odstranit křiklavé aspekty nerovnosti mezi různými skupinami složitě sociálně, kulturně, profesně či jinak rozvrstvené společnosti, disponuje zákonodárce logicky mnohem větším prostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní. Volí proto preferenční zacházení mnohem častěji.
76.
V této souvislosti odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na vyjádření Energetického regulačního úřadu, který konstatoval, že na základě v rozhodné době platné právní úpravy nemohl reagovat na situaci, kdy došlo k výraznému meziročnímu poklesu měrných investičních nákladů na zřizování těchto zdrojů v důsledku snížení cen fotovoltaických panelů o více než 40 % v roce 2009 odpovídajícím snížením výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů, neboť na základě zákona č. 180/2005 Sb. byl oprávněn meziročně snížit výkupní cenu elektřiny pro nové zdroje pouze o 5 %. Díky tomu došlo k velmi významnému zvýhodnění nově budovaných fotovoltaických elektráren oproti ostatním druhům obnovitelných zdrojů, u kterých byla podpora stanovena optimálně. Ústavní soudÚstavní soud ve světle výše uvedeného dospěl k závěru, že pokud zákonodárce na základě kalkulací, z nichž vyplývají snížené investiční náklady FVE v letech 2009 a 2010, přistoupil k zavedení nového právního institutu – odvodu – pouze ve vztahu k okruhu výrobců solární energie, a to pouze těch, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010, nelze než mít takové kritérium za racionální a ústavně souladné. Ústavní soudÚstavní soud nepřisvědčil navrhovatelům ani v tom, že takový zásah je zásahem nepřiměřeným (poměřováno procentuálně rozdílem mezi úsporou ceny elektrické energie pro koncového zákazníka a výší odvodu). Takto navrhovateli předložené matematické pojetí vztahu přiměřenosti mezi tvrzeným zásahem do jejich majetkových práv a zákonodárcem přijatých opatření nelze pro jejich zkreslené zjednodušení akceptovat. Ústavní soudÚstavní soud, pokud jde o výši odvodu, respektive o stanovení hranice, nad kterou by již nebyl odvod ústavně konformní, musí opětovně konstatovat, že je nutno v obdobných fiskálních otázkách respektovat vůli zákonodárce k přijetí jím zvolených opatření, je přitom nutno trvat na splnění požadavku legitimního zákonného účelu prosazovaného racionálními prostředky a současného vyloučení evidentní svévole. K legitimitě napadenými ustanoveními sledovaného cíle a racionalitě zvolených prostředků se vyjádřil Ústavní soudÚstavní soud již výše v bodě 72. Pokud jde o vyloučení svévole, zde posuzuje Ústavní soudÚstavní soud míru finančního zatížení ze strany dotčených subjektů, respektive jde o posouzení, zda se nejedná o zásah do práv, který by překročil hranici, nad níž by již podrobení provozovatelů FVE dodatečnému odvodu a dalším finančním nástrojům vykročilo z mezí ústavnosti. Ústavní soudÚstavní soud poté, co vzal v úvahu skutečnost, že i po zavedení odvodu zůstane provozovatelům FVE zachována patnáctiletá doba návratnosti investic, k závěru o svévolnosti dodatečného zatížení provozovatelů FVE odvodem z elektřiny ze slunečního záření nedospěl.
77.
Ústavní soudÚstavní soud je přesvědčen, že z výše uvedených důvodů není namístě poměřovat dotčenou právní úpravu navrhovateli zmíněným třístupňovým testem proporcionality, který Ústavní soudÚstavní soud definoval například ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.). Tato zásada totiž vychází z premisy, že k zásahu do základních práv či svobod, i když to jejich ústavní úprava nepředpokládá, může dojít v případě jejich vzájemné kolize nebo v případě kolize s jinou ústavně chráněnou hodnotou, jež nemá povahu základního práva a svobody – veřejný statek – [srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 15/96 (N 99/6 SbNU 213; 280/1996 Sb.)]. V nyní projednávané věci nespatřuje Ústavní soudÚstavní soud jako dominantní problém kolizi dvou či více základních práv či ústavně chráněných hodnot, nýbrž zpochybnění ústavnosti zákona, který nepůsobí zásah do ústavně zaručených práv a svobod, ale ve svém důsledku působí snížení státní podpory předpokládané zákonem dřívějším. Nelze přitom přisvědčit navrhovatelům, že by takto zákonem nastavená výše podpory do budoucna vylučovala jakékoli nově zákonem stanovené daňové zatížení (regulaci). Takový požadavek na neměnnost právní úpravy nemá oporu v platné právní úpravě, přičemž jak Ústavní soud výše konstatoval, jedná se v kontextu specifických podmínek nyní projednávané věci o opatření s účinky toliko nepravé retroaktivity.
IX.
Přezkum napadených ustanovení zákona č. 357/1992 Sb. (daň darovací z bezúplatně nabytých povolenek)
78.
Předmětem daně darovací je ve smyslu § 6 odst. 8 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 402/2010 Sb., bezúplatné nabytí povolenek na emise skleníkových plynů v letech 2011 a 2012 pro výrobu elektřiny v zařízení, které k 1. lednu 2005 nebo později vyrábělo elektřinu na prodej třetím osobám a ve kterém probíhá z činností, na které se vztahuje obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, pouze spalování paliv (dále jen „bezúplatně nabytá povolenka“) výrobcem elektřiny.
79.
Zdanění emisních povolenek je dle navrhovatelů v rozporu s komunitárním právem, které obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů upravuje ve směrnici 2003/87/ES. Z článku 10 této směrnice vyplývá pro členské státy povinnost zajistit pro období počínající dnem 1. 1. 2008 alokaci minimálně 90 % z celkového množství emisních povolenek zdarma, a to v souladu se schváleným národním alokačním plánem. Svévolným zavedením zdanění povolenek na emise skleníkových plynů učiněným v rozporu s legitimními očekáváními provozovatelů zařízení zařazených do systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů se tudíž protiústavně zasahuje do chráněného práva vlastnit majetek.
80.
Národní alokační plán pro Českou republiku byl schválen Evropskou komisí rozhodnutím ze dne 26. 3. 2007 a byl následně přijat ve formě nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012.
Nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012:
Vláda nařizuje podle § 8 odst. 5 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů:
§ 1
(1)
Vyhlašuje se Národní alokační plán stanovící celkové množství povolenek, které bude vydáno v každém kalendářním roce obchodovacího období kalendářních roků 2008–2012 (dále jen „obchodovací období“), a množství povolenek, které bude jednotlivým provozovatelům zařízení přiděleno v každém kalendářním roce obchodovacího období.
(2)
Příloha č. 1 k tomuto nařízení stanoví celkové množství povolenek, které bude vydáno v každém kalendářním roce obchodovacího období. Příloha č. 2 k tomuto nařízení stanoví množství povolenek, které bude jednotlivým provozovatelům zařízení přiděleno v každém kalendářním roce obchodovacího období.
§ 2
(1)
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
(2)
Toto nařízení pozbývá platnosti dnem 1. ledna 2013.
Předseda vlády:
Ing. Topolánek v. r.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí:
RNDr. Bursík v. r.
Příloha 1: Celkové množství povolenek, které bude vydáno v každém kalendářním roce obchodovacího období
Příloha 2: Množství povolenek, které bude jednotlivým provozovatelům zařízení přiděleno v každém kalendářním roce obchodovacího období
81.
K námitkám navrhovatelů poukazujícím na absenci kompetence Ministerstva životního prostředí v cenové oblasti a s tím související veřejnoprávní podstatu povolenek, která je v rozporu se soukromoprávním charakterem předmětných ustanovení (daň darovací), odkazuje Ústavní soudÚstavní soud na podrobné vyjádření Ministerstva financí, se kterým se ztotožňuje. Podle § 7a odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 402/2010 Sb., průměrnou tržní hodnotu povolenky k 28. únoru příslušného kalendářního roku zveřejní Ministerstvo životního prostředí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 16 odst. 1 písm. j) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/2010 Sb., Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje předpokládanou tržní hodnotu povolenky. Zákon č. 357/1992 Sb. tedy pouze stanoví, že průměrnou tržní hodnotu povolenky zveřejní Ministerstvo životního prostředí, nikoliv však, že Ministerstvo životního prostředí určuje tržní hodnotu povolenky pro daňové účely. Pokud navrhovatelé namítají, že nová norma zdaňuje již vydané emisní povolenky, také zde Ústavní soudÚstavní soud přisvědčil závěru předloženému Ministerstvem financí, že nařízení vlády č. 80/2008 Sb., o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008–2012, je pouhým příslibem nabytí povolenek provozovateli zařízení vypouštějících skleníkové plyny, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek. Samotné nabytí emisních povolenek do majetku provozovatelů nastává každoročně okamžikem připsání konkrétního počtu povolenek na účty provozovatelů. Výše uvedené znamená, že od účinnosti novely č. 402/2010 Sb., tj. od 1. ledna 2011, budou zdaňovány teprve v budoucnu nabývané povolenky, nejedná se tedy o právní úpravu ani nepravě retroaktivní. K otázce legitimního očekávání dotčených subjektů pak nelze než odkázat na závěry, které Ústavní soudÚstavní soud vyslovil k problematice odvodu za elektřinu ze slunečního záření.
X.
Přezkum napadených ustanovení zákona č. 346/2010 Sb. (zrušení osvobození od daně z příjmů)
82.
Navrhovatelé uvádějí, že předmětná právní úprava platná již od roku 2002 je výrazem zájmu státu na šetrném užívání přírodních zdrojů a ochraně přírodního bohatství (čl. 7 Ústavy) a je jako taková součástí oprávněného očekávání adresátů zákona, kteří i na ní založili své podnikatelské plány v oboru energetiky z obnovitelných zdrojů. Následkem napadené novely a způsobu jejího legislativního provedení je tedy zásah do oprávněného očekávání poplatníků, ale stejně tak založení nerovnosti mezi jejími adresáty; kritériem je zde opět doba uvedení výrobního zařízení do provozu.
83.
Podle důvodové zprávy k zákonu č. 346/2010 Sb. napadená ustanovení reagují na nutnost eliminovat všemi zákonnými prostředky v současné době již neodůvodněnou nepřímou podporu výroby elektřiny z ekologických zdrojů, zejména ze solárních zařízení, a proto zpřísňují daňový režim u ekologických zdrojů a zařízení tak, že dojde k ukončení osvobození příjmů z provozu ekologických zařízení. Předmětná úprava současně směřuje k naplnění významného veřejného zájmu (zachování stability cen energií, nezvyšování veřejného dluhu apod.), kterým by bylo možné v duchu judikatury Ústavního souduÚstavního soudu odůvodnit i potenciální zásah do legitimního očekávání poplatníků.
84.
Je tedy zřejmé, že důvody a cíle napadené právní úpravy, kterou bylo přistoupeno k zrušení osvobození od daně z příjmů z provozu solárních zařízení – § 4 odst. 1 písm. e) a § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb. – jsou totožné s důvody a cíli přijetí právní úpravy zakotvující odvod za elektřinu ze slunečního záření, proto Ústavní soudÚstavní soud odkazuje v této části na body 65–77 odůvodnění tohoto nálezu, které na danou problematiku plně dopadají. Pro úplnost v této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud dodává, že bylo přistoupeno ke zrušení osvobození od daně z příjmů i u ostatních ekologických zařízení. Toto osvobození mohli poplatníci využít naposledy za zdaňovací období, které započalo v roce 2010, což znamená, že se změna vztahuje i na poplatníky, kteří uvedli ekologické zdroje a zařízení do provozu před nabytím účinnosti této novely.
XI.
Závěr
85.
Ústavní soudÚstavní soud má v nyní projednávané věci za to, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně-ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu.
86.
V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud neodhlíží od skutečnosti, že to byl stát, který zákonem zaručil garance patnáctileté doby návratnosti investic a výše výnosů za jednotku elektřiny z obnovitelných zdrojů, a tím motivoval dotčené subjekty k podnikatelské činnosti v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů. Jak však bylo shora uvedeno, považuje Ústavní soudÚstavní soud současně za legitimní, pokud zákonodárce přistoupí po objektivně zjištěné změně poměrů na straně investic do FVE k regulaci podpory výroby energie z OZE tak, aby byla zachována rovnováha mezi vstupy a výnosy nastavená původním zněním zákona č. 180/2005 Sb., která byla vyjádřena patnáctiletou návratností investice a pevně danou výší výnosů. Ústavní soudÚstavní soud přesto, že si vyžádal řadu podkladů a technických údajů týkajících se dané problematiky, však není a nemůže být schopen v abstraktním přezkumu jednoznačně dospět k závěru, že v každém jednotlivém případě jsou po zavedení odvodu a dalších navrhovateli napadených opatření tyto zákonné záruky naplněny.
87.
V rovině abstraktního přezkumu normy je tedy zřejmé, že zákonodárce uplatnil při přijetí napadených ustanovení racionální základ rozlišování výrobců, na které napadená úprava dopadá, a na které nikoliv. Jsou jím objektivně zjistitelné výrazně snížené investiční náklady na zřízení FVE v letech 2009 a 2010. V této rovině nejsou rozhodné další podnikatelské a ekonomické parametry jednotlivých FVE zahrnující individuální smluvní podmínky, metodu financování či volbu technologií. Odvětví výroby elektrické energie ze slunečního záření zůstává nadále z veřejných prostředkůveřejných prostředků dotováno více než jiná odvětví. Lze pouze připomenout, že dotační politika státu v oblasti podpory FVE spočívala (a spočívá) ve snaze kompenzovat právě vysoké náklady na pořízení příslušných technologií s ohledem na jejich postupný technický vývoj. V tomto ohledu regulace trhu v podobě odvodu obstojí, neboť je podložena konkrétní změnou tržních podmínek, a to jak ve vztahu k dlouhodobé návratnosti vložených investic, což je otázka, kterou nelze v předstihu uzavřít, tak ve vztahu k dlouhodobému zachování výnosů. Z řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem nevzešlo zjištění, že výnosem ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. je určitá konkrétní výše „čistého“ zisku. Ostatně tato otázka je otázkou výkladu jednoduchého práva, resp. z hlediska ochrany vlastnického práva sama nedosahuje ústavněprávní intenzity.
88.
Ústavní soudÚstavní soud na tomto místě zdůrazňuje, že při abstraktním přezkumu ústavnosti není schopen objektivně prokázat nebo hypoteticky vymodelovat všechny myslitelné situace, které napadená ustanovení v individuálním případě mohou vyvolat. Předmětem posouzení tedy nyní nemohou být ani specifické případy jednotlivých výrobců, u nichž s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, s přihlédnutím k míře podnikatelského a ekonomického rizika může Ústavní soudÚstavní soud své posouzení upřesnit v budoucnu [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 54 (viz výše)]. Ústavní soudÚstavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Zjevně nelze vyloučit, že v individuálních případech dolehne některé z napadených ustanovení na výrobce jako likvidační („rdousící efekt“) či zasahující samotnou majetkovou podstatu výrobce v rozporu s čl. 11 Listiny – tedy protiústavně. Zde bude nutno hodnotit jak dodržení garancí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. v jejich dlouhodobém (patnáctiletém) trvání, tak okamžité (průběžné) účinky napadených ustanovení, aby byl v takovém výjimečném případě vzniklý nárok ochráněn.
89.
V tomto směru Ústavní soudÚstavní soud zdůrazňuje, že vzhledem k faktickým účinkům, které na regulovaném trhu se sluneční elektřinou odvod podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. vyvolává, a to zejména s ohledem na nárazový charakter odvodu, který teoreticky může (aniž by to v tomto řízení bylo předmětem dokazování) mít likvidační účinky projevující se neschopností výrobců dostát svým jinak průběžně plněným závazkům (výše formulováno též jako nedostatečný cash flow), které byly nastaveny ještě před účinností zákona, lze zároveň vyžadovat po zákonodárci zajištění mechanismu, jenž umožní individuální přístup k výrobcům, kteří, i kdyby při zvážení podnikatelského rizika předvídali přijetí určitých restrikcí v budoucnu, nemohli předvídat jejich konkrétní podobu a okamžité účinky. Jestliže zákon č. 180/2005 Sb. sám takový zvláštní mechanismus neobsahuje, považuje Ústavní soudÚstavní soud za nezbytné vykládat právní řád takovým způsobem, který by eventuálním likvidačním účinkům odvodu podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. mohl předejít. Možnost takové interpretace skýtá například institut posečkání podle § 156 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, který by při interpretaci zvažované Ústavním soudemÚstavním soudem umožnil ve výjimečných a odůvodněných případech na žádost daňového subjektu povolit posečkání úhrady odvodu plátcem, popřípadě rozložení jeho úhrady na splátky. Ze stanoviska Ministerstva financí vyžádaného Ústavním soudemÚstavním soudem k aktuálnímu výkladu a aplikaci § 156 a 157 daňového řádu na odvod podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. vyplývá, že institut mohou využít i plátci odvodu z elektřiny ze slunečního záření. V tomto stanovisku Ministerstva financí se podává mimo jiné následující: „Daňový řád […] správci daně (odvodu) umožňuje využít institut posečkání i z moci úřední, tj. bez předchozí žádosti. Daňový subjekt by však s ohledem na možnost přičinit se vlastní aktivitou (podáním žádosti) o to, že se správce daně bude naplněním podmínek posečkání zabývat, jakož i s ohledem na princip vigilantibus iura scripta sunt, neměl bezmezně spoléhat na to, že správce daně bude konat ex officio. […] V případě odvodu z elektřiny ze slunečního záření je to jen a pouze plátce odvodu, který má povinnost odvést sražený odvod. Vedle toho má též povinnost odvod srazit nebo vybrat. […] Na sražení odvodu institut posečkání z povahy věci uplatnit nelze. […] O něco jiná situace nastane v případě, kdy plátce odvodu namísto srážky uplatní možnost odvod od poplatníka vybrat. Metoda vybrání se od srážky odlišuje tím, že k vybrání dochází nezávisle na výplatě výkupní ceny nebo zeleného bonusu (zpravidla tedy ex post). Tato konstrukce umožňuje plátci odvodu, aby poplatníkovi vyplatil výkupní cenu nebo zelený bonus bez toho, aby z něj srazil odvod. […] Pokud by plátce odvodu docílil posečkání úhrady, mohl by ,posečkat‘ s výběrem odvodu od poplatníka. […] Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, kdy plátce odvodu zvolí metodu výběru odvodu (v tomto není zákonem nikterak omezen), mohlo by v případě posečkání dojít k zohlednění důvodů uvedených v § 156 odst. 1 písm. a) a c) daňového řádu na straně poplatníka. Plátce odvodu by mohl v žádosti argumentovat tím, že posečkání odvodu žádá za účelem toho, aby mohl oddálit dobu, ve které bude realizovat výběr odvodu od poplatníka, u něhož by jinak nastala vážná újma, resp. zánik podnikání. Předpokladem pro to ovšem bude součinnost samotného poplatníka, u něhož se pak bude zkoumat objektivní naplnění těchto podmínek.“ Není vyloučena ani možnost plátce dát podnět správci odvodu k tomu, aby upustil od předepsání úroku z posečkání v souladu s § 157 odst. 7 daňového řádu. Jako další eventuální příklad zmírnění aktuálních dopadů odvodu je ve stanovisku Ministerstva financí zmíněna „aplikace institutu prodloužení lhůty (§ 36 daňového řádu), kde je diskreční pravomoc správce daně (odvodu) uvozena obecným kritériem naplnění ,závažných důvodů‘. Plátce odvodu díky tomuto institutu může žádat prodloužení lhůty pro podání vyúčtování, na kterou je navázána lhůta splatnosti odvodu. Argumentovat může obdobně jako u posečkání tím, že odkladem úhrady odvodu bude moci oddálit okamžik, kdy zrealizuje výběr odvodu od poplatníka, který by se jinak dostal do tíživé situace.“. S ohledem na stanovisko Ministerstva financí tedy Ústavní soudÚstavní soud dospěl k takovému výkladu výše citovaných ustanovení daňového řádu, podle něhož je povinností správce daně vytvořit koordinované praktické postupy směřující v odůvodněných případech k výběru odvodu výběrem, nikoliv srážkou, ze strany plátce odvodu, a to s cílem umožnit daňovému poplatníkovi přístup k institutům posečkání, rozložení úhrady daně na splátky či prodloužení lhůty. V konkrétní rovině má tento postup za cíl umožnit provozovateli FVE překlenout období, kdy by se z důvodu nedostatku volných prostředků (cash flow) způsobeného placením odvodu nebyl schopen udržet v podnikatelském prostředí a byl by nucen své podnikání ukončit.
90.
Ústavní soudÚstavní soud shrnuje, že jakkoli došlo přijetím napadených ustanovení ke snížení podpory poskytované provozovatelům FVE, nejednalo se ze shora uvedených důvodů o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu, jak se domnívají navrhovatelé. S ohledem na orientační výpočty předložené v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem lze především uzavřít, že předpokládaná patnáctiletá doba návratnosti investice nebyla přijetím napadených ustanovení zásadním způsobem zpochybněna, což je výchozím stanoviskem vlády, které nebylo ze strany navrhovatelů přesvědčivě zpochybněno.
91.
Poněvadž všichni účastníci, jakož i vedlejší účastník řízení, souhlasili s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem, a protože i podle přesvědčení Ústavního souduÚstavního soudu nelze od ústního jednání očekávat další objasnění věci, bylo od něho upuštěno (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
92.
Ústavní soudÚstavní soud na základě výše uvedeného shledal, že napadená ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a návrh proto podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 219/2012 Sb. | Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 219/2012 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu o celkovém množství elektřiny a plynu spotřebovaném v České republice v roce 2011
Vyhlášeno 29. 6. 2012, částka 77/2012
219
SDĚLENÍ
Energetického regulačního úřadu
ze dne 20. června 2012
o celkovém množství elektřiny a plynu spotřebovaném v České republice v roce 2011
Energetický regulační úřad podle § 17d odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje pro účely stanovení roční výše zvláštního poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu celkové množství elektřiny a plynuplynu spotřebované v České republice v roce 2011, za které účastníci trhu s elektřinou a účastníci trhu s plynemplynem v souladu s cenovými předpisy hradí cenu za zúčtování operátora trhu:
1.
Celkové množství elektřiny, za které účastníci trhu s elektřinou hradili v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebované v České republice v roce 2011, činilo
56 726 987 MWh.
2.
Celkové množství plynuplynu, za které účastníci trhu s plynemplynem hradili v souladu s cenovými předpisy cenu za zúčtování operátora trhu, spotřebované v České republice v roce 2011, činilo
85 513 150 MWh.
Předsedkyně:
Ing. Vitásková v. r. |
Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 218/2012 Sb. | Sdělení Energetického regulačního úřadu č. 218/2012 Sb.
Sdělení Energetického regulačního úřadu o vydání cenového rozhodnutí
Vyhlášeno 29. 6. 2012, částka 77/2012
218
SDĚLENÍ
Energetického regulačního úřadu
ze dne 20. června 2012
o vydání cenového rozhodnutí
Energetický regulační úřad v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že podle § 17 odst. 6 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, vydal cenové rozhodnutí č. 1/2012 ze dne 1. června 2012, kterým se mění cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2011 ze dne 21. listopadu 2011, o cenách regulovaných služeb souvisejících s dodávkou plynuplynu.
Podle § 17 odst. 9 energetického zákona uveřejnil Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí č. 1/2012 v Energetickém regulačním věstníku ze dne 5. června 2012, v částce 4. Uvedeným dnem nabylo cenové rozhodnutí platnosti. Účinnosti nabývá cenové rozhodnutí dnem zveřejnění.
Předsedkyně:
Ing. Vitásková v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 217/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 217/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 29. 6. 2012, částka 77/2012
217
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 18. června 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Pavlov | Pelhřimov | Kraj Vysočina
Ministr:
Kubice v. r. |
Zákon č. 222/2012 Sb. | Zákon č. 222/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění volební zákony a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 26. 6. 2012, datum účinnosti 26. 6. 2012, částka 79/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 26. 6. 2012
222
ZÁKON
ze dne 20. června 2012,
kterým se mění volební zákony a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky
Čl. I
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 418/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 195/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 6a odstavec 2 zní:
„(2)
Volič může požádat o vydání voličského průkazu ode dne vyhlášení voleb, a to osobně u toho, kdo stálý nebo zvláštní seznam vede, do okamžiku uzavření stálého seznamu nebo zvláštního seznamu nebo podáním doručeným nejpozději 7 dnů přede dnem voleb tomu, kdo stálý seznam nebo zvláštní seznam vede; toto podání musí být v listinné podobě opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem voliče nebo v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové schránky; o osobně učiněné žádosti se sepíše úřední záznam. Obecní úřad nebo zastupitelský úřad voličský průkaz nejdříve 15 dnů přede dnem voleb předá osobně voliči nebo osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání voličského průkazu, anebo jej voliči zašle.“.
2.
V § 8 odst. 2 se na konci textu písmene e) doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
3.
V § 9 odst. 2 se písmena c) až e) zrušují.
Dosavadní písmena f) a g) se označují jako písmena c) a d).
4.
V § 12 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:
„f)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti v územním obvodu kraje z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena f) až i) se označují jako písmena g) až j).
5.
V § 12 se doplňují odstavce 5 až 9, které znějí:
„(5)
Krajský úřad využívá pro účely registrace kandidátních listin
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z informačního systému evidence obyvatel.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 5 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“),
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum narození,
e)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(7)
Využívanými údaji podle odstavce 5 písm. b) jsou
a)
jméno, příjmení, včetně předchozích příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
adresa místa trvalého pobytu,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům,
f)
rodné číslo.
(8)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(9)
Ze získaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.“.
6.
V § 13 odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:
„g)
sestavuje přehled o telefonním spojení ve svém volebním obvodu z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena g) až j) se označují jako písmena h) až k).
7.
V § 13 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu pro účely registrace přihlášek k registraci a kontroly petic využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 5 až 9.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
8.
V § 14a odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti ve svém správním obvodu z podkladů obecních úřadů, zasílá jej nejpozději 4 dny přede dnem voleb pro volby do Poslanecké sněmovny krajskému úřadu a pro volby do Senátu pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
9.
V § 14a odst. 2 se slova „písm. c) a d)“ nahrazují slovy „písm. d) a e)“.
10.
V § 14b se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
zajišťuje telefonní spojení do každé volební místnosti v územním obvodu obce a telefonní číslo nahlašuje nejpozději 9 dnů přede dnem voleb pověřenému obecnímu úřadu,“.
Dosavadní písmena d) až f) se označují jako písmena e) až g).
11.
V § 14b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Obecní úřad pro účely vedení zvláštního seznamu využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 5 až 9. Údaje ze základního registru obyvatel a z informačního systému evidence obyvatel může obecní úřad předávat okrskové volební komisi.“.
12.
V § 14d se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
je oprávněn ověřit pro účely vedení zvláštního seznamu údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 5 až 9,“.
Dosavadní písmena c) až g) se označují jako písmena d) až h).
13.
V § 52 odst. 3 se slovo „neprodleně“ zrušuje a na konci textu se doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
14.
V § 77 se na konci textu doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
15.
V příloze č. 3 volební obvody č. 16, 17, 18, 21, 28, 29, 30, 36, 40, 41, 74 a 75 znějí:
„Volební obvod č. 16 Sídlo: Beroun
část okresu Beroun, ohraničená na západě obcemi Hudlice, Svatá, Hředle, Točník, Žebrák, Tlustice, Hořovice, Podluhy, část okresu Praha-západ, ohraničená na severu obcemi Číčovice, Tuchoměřice a na jihu obcemi Řevnice, Dobřichovice, Černolice, Jíloviště, Klínec, Trnová, Dolní Břežany, Zlatníky-Hodkovice, Jesenice, Psáry, Pohoří
Volební obvod č. 17 Sídlo: Praha 12
zahrnuje území městských částí Praha 12, Praha 16, Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Slivenec, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav, Praha-Kunratice, Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Libuš, Praha-Petrovice a část území městské části Praha 4, tvořenou k. ú. Hodkovičky a k. ú. Lhotka
Volební obvod č. 18 Sídlo: Příbram
celý okres Příbram, jihozápadní část okresu Benešov, ohraničená na severu obcemi Vojkov, Votice, Neustupov a jižní část okresu Praha-západ, ohraničená na severu obcemi Mníšek pod Brdy, Řitka, Líšnice, Davle, Měchenice, Březová-Oleško, Vrané nad Vltavou, Zvole, Ohrobec, Libeř, Jílové u Prahy, Kamenný Přívoz
Volební obvod č. 21 Sídlo: Praha 5
zahrnuje území městské části Praha 5, s výjimkou části k. ú. Malá Strana, ležící na území městské části Praha 5. Dále zahrnuje území městských částí Praha 13, Praha-Řeporyje
Volební obvod č. 28 Sídlo: Mělník
část okresu Mělník, ohraničená na severu obcemi Čečelice, Liblice, Malý Újezd, Velký Borek, Mělník, Dolní Beřkovice, Horní Počaply, severní část okresu Praha-východ, ohraničená na jihu obcemi Káraný, Lázně Toušeň, Nový Vestec, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Dřevčice, Jenštejn, Radonice
Volební obvod č. 29 Sídlo: Litoměřice
celý okres Litoměřice, severní část okresu Kladno, ohraničená obcemi Vraný, Vrbičany, Klobuky, Hořešovičky, Zichovec, Bílichov, Pozdeň, Plchov, Libovice, Tuřany, Studeněves, Slaný, Žižice, Velvary, Uhy
Volební obvod č. 30: Sídlo Kladno
jižní část okresu Kladno, ohraničená na severu obcemi Hradečno, Kačice, Libušín, Svinařov, Třebichovice, Jemníky, Knovíz, Podlešín, Zvoleněves, Kamenný Most, Neuměřice, severní část okresu Praha-západ, ohraničená na jihu obcemi Okoř, Lichoceves, Statenice
Volební obvod č. 36 Sídlo: Česká Lípa
celý okres Česká Lípa, část okresu Mělník, tvořená obcemi Mšeno, Chorušice, Kadlín, Kanina, Lobeč, Nosálov, Stránka, Dobřeň, Vidim, Medonosy, Liběchov, Želízy, Tupadly, Dolní Zimoř, Kokořín, Vysoká, Lhotka, Střemy, Nebužely, Hostín, Řepín, Byšice, Mělnické Vtelno, západní část okresu Liberec, ohraničená na východě obcemi Chrastava, Nová Ves, Kryštofovo Údolí, Světlá pod Ještědem, Janův Důl, Osečná, Všelibice
Volební obvod č. 40 Sídlo: Kutná Hora
celý okres Kutná Hora, západní část okresu Havlíčkův Brod, ohraničená na východě obcemi Borek, Uhelná Příbram, Nová Ves u Chotěboře, Nejepín, Jilem, Sedletín, Olešná, Radostín, Veselý Žďár, Okrouhlice, Krásná Hora, Květinov, Michalovice, Lípa, Herálec, Slavníč, jižní část okresu Benešov, ohraničená na jihovýchodě obcemi Tichonice, Psáře, Tehov, Kladruby, Ctiboř, Pavlovice, Římovice, Zdislavice, Vracovice, Pravonín, Louňovice pod Blaníkem, Vamberk, východní část okresu Benešov, tvořená obcí Sázava
Volební obvod č. 41 Sídlo: Benešov
část okresu Benešov, ohraničená na jihu obcemi Vrchotovy Janovice, Olbramovice, Bystřice, Jankov, Ratměřice a na jihovýchodě obcí Divišov, tvořenou částí obce Zdebuzeves, a dále obcemi Všechlapy, Libež, Radošovice, Vlašim, Kondrac, Ostrov, Veliš, Zvěstov, na východě obcemi Chocerady, Vodslivy, Choratice, Xaverov, Drahňovice, část okresu Praha-východ, ohraničená na severu obcemi Vyšehořovice, Nehvizdy, Zeleneč, Zápy, Svémyslice
Volební obvod č. 74 Sídlo: Karviná
část okresu Karviná, tvořená obcemi Dolní Lutyně, Bohumín, Rychvald, Petřvald, Havířov
Volební obvod č. 75 Sídlo: Karviná
část okresu Karviná, tvořená obcemi Dětmarovice, Doubrava, Orlová, Horní Suchá, Albrechtice, Stonava, Karviná, Petrovice u Karviné“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů
Čl. II
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 se za slova „územního obvodu kraje,“ vkládají slova „nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje“.
2.
V § 8 odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
3.
V § 9 odst. 2 se písmena c) až e) zrušují.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno c).
4.
V § 11 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti v územním obvodu kraje z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena e) až m) se označují jako písmena f) až n).
5.
V § 11 se doplňují odstavce 3 až 7, které znějí:
„(3)
Krajský úřad využívá pro účely registrace kandidátních listin
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z informačního systému evidence obyvatel.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“),
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum narození,
e)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou
a)
jméno, příjmení, včetně předchozích příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
adresa místa trvalého pobytu,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům,
f)
rodné číslo.
(6)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(7)
Ze získaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.“.
6.
V § 13 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti ve svém správním obvodu z podkladů obecních úřadů, zasílá jej krajskému úřadu nejpozději 4 dny přede dnem voleb a zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena c) až f) se označují jako písmena d) až g).
7.
V § 13 odst. 2 se slova „písm. c) a d)“ nahrazují slovy „písm. d) a e)“ a slova „§ 11 odst. 1 písm. i)“ se nahrazují slovy „§ 11 odst. 1 písm. j)“.
8.
V § 14 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí:
„b)
zajišťuje telefonní spojení do každé volební místnosti v územním obvodu obce a telefonní číslo nahlašuje nejpozději 9 dnů přede dnem voleb pověřenému obecnímu úřadu,
c)
vydává voličské průkazy podle § 26a,“.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena d) a e).
9.
Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní:
㤠26a
Voličské průkazy
(1)
Voliči, který nebude moci volit ve volebním okrsku, v jehož stálém seznamu je zapsán, vydá obecní úřad na jeho žádost voličský průkaz a poznamená tuto skutečnost do stálého seznamu a do jeho výpisu pro okrskovou volební komisi. Voličský průkaz se vydává pouze voličům zapsaným ve stálém seznamu v územním obvodu kraje, kde jsou vyhlášeny volby.
(2)
Volič může požádat o vydání voličského průkazu ode dne vyhlášení voleb, a to osobně u obecního úřadu do okamžiku uzavření stálého seznamu nebo podáním doručeným nejpozději 7 dnů přede dnem voleb obecnímu úřadu; toto podání musí být v listinné podobě opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem voliče nebo v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové schránky; o osobně učiněné žádosti se sepíše úřední záznam. Obecní úřad voličský průkaz předá osobně voliči nebo osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání voličského průkazu, anebo jej voliči zašle.
(3)
Voličský průkaz opravňuje k zápisu do výpisu ze stálého seznamu ve dnech voleb ve volebním okrsku spadajícím do územního obvodu kraje, kde jsou volby vyhlášeny a v jehož územním obvodu je volič přihlášen k trvalému pobytu.“.
10.
V § 31 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Volič, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, je povinen tento průkaz odevzdat okrskové volební komisi; ta jej přiloží k výpisu ze stálého seznamu.“.
Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 7 a 8.
11.
V § 38 odst. 1 se slova „§ 11 odst. 1 písm. i)“ nahrazují slovy „§ 11 odst. 1 písm. j)“.
12.
V § 43 odst. 7 se slova „nejméně 10 %“ nahrazují slovy „nejméně 5 %“.
13.
V § 44 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí
Čl. III
Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 7 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
2.
V § 8 odst. 2 se písmena c) a e) zrušují.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c) a dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno d).
3.
V § 10 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti v územním obvodu kraje z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena b) až h) se označují jako písmena c) až i).
4.
V § 10 odst. 2 se slova „§ 8 odst. 2 písm. d)“ nahrazují slovy „§ 8 odst. 2 písm. c)“.
5.
V § 12 odst. 1 písm. a) až d) a f) se slova „§ 6 písm. g)“ nahrazují slovy „§ 6 písm. f)“.
6.
V § 12 odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:
„f)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti ve svém správním obvodu z podkladů obecních úřadů, zasílá jej krajskému úřadu nejpozději 4 dny přede dnem voleb a zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena f) až j) se označují jako písmena g) až k).
7.
V § 12 se doplňují odstavce 3 až 9, které znějí:
„(3)
Pověřený obecní úřad pro účely registrace kandidátních listin a kontroly petic využívá
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z informačního systému cizinců.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“),
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum narození,
e)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou
a)
jméno, příjmení, včetně předchozích příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
adresa místa trvalého pobytu,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou
a)
jméno, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
druh a adresa místa pobytu na území České republiky,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům,
f)
údaj o tom, že cizinec je zapsán do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí.
(7)
Policie České republiky poskytuje na základě žádosti obecního úřadu z informačního systému cizinců pro účely vedení seznamů voličů údaje o cizincích zapsaných do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí přihlášených v obci k trvalému pobytu v rozsahu podle odstavce 6.
(8)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel a z informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(9)
Ze získaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.“.
8.
V § 13 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
pro účely registrace kandidátních listin a kontroly petic využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 3 až 9,“.
Dosavadní písmena b) až f) se označují jako písmena c) až g).
9.
V § 13 odst. 2 se slova „§ 11 odst. 1 písm. d)“ nahrazují slovy „§ 10 odst. 1 písm. g)“.
10.
V § 14 se za písmeno b) vkládají nová písmena c) a d), která znějí:
„c)
oznamuje Policii České republiky údaj o zápisu voliče, který není státním občanem České republiky, do dodatku stálého seznamu voličů nebo údaj o jeho vyškrtnutí z dodatku stálého seznamu voličů,
d)
zajišťuje telefonní spojení do každé volební místnosti v územním obvodu obce a telefonní číslo nahlašuje nejpozději 9 dnů přede dnem voleb pověřenému obecnímu úřadu,“.
Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena e) až g).
11.
V § 14 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí:
„(2)
Obecní úřad pro účely vedení stálého seznamu voličů a jeho dodatku využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 12 odst. 3 až 9.
(3)
Ministerstvo vnitra poskytne obecnímu úřadu na jeho žádost seznam voličů v členění podle volebních okrsků.
(4)
Údaje ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců může obecní úřad předávat okrskové volební komisi.“.
12.
V § 26 se na konci odstavce 2 doplňují věty „Volební okrsky jsou vedeny v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí36) jako účelové územní prvky. Údaje o vymezení volebních okrsků, včetně jejich změn, zapisuje do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí starosta.“.
Poznámka pod čarou č. 36 zní:
„36)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.“.
13.
Na konci textu § 51 se doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
Čl. IV
Přechodné ustanovení
Ustanovení § 26 odst. 2 věty druhé a třetí zákona č. 491/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ode dne, kdy údaje o vymezení volebních okrsků do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí zapíše Český úřad zeměměřický a katastrální; Český úřad zeměměřický a katastrální tyto údaje zapíše nejpozději do 1. ledna 2014. Za tím účelem poskytne Ministerstvo vnitra Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu potřebné údaje, kterými disponuje. Český úřad zeměměřický a katastrální sdělením ve Sbírce zákonů vyhlásí den, kdy k zápisu údajů o vymezení volebních okrsků do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí dojde. Do dne, kdy dojde k zápisu údajů o vymezení volebních okrsků do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí, poskytuje Ministerstvo vnitra seznamy voličů z informačního systému evidence obyvatel postupem uplatňovaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Starosta do 2 měsíců ode dne, kdy k zápisu údajů o vymezení volebních okrsků do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí dojde, provede kontrolu správnosti údajů o vymezení volebních okrsků v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí v rozsahu přidělených adresních míst. Ode dne, kdy k zápisu údajů o vymezení volebních okrsků do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí dojde, může obecní úřad požádat Ministerstvo vnitra o poskytnutí seznamu voličů v členění podle volebních okrsků podle § 14 odst. 3 zákona č. 491/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pouze tak, že se žádost podává a zpracovává v systému kontaktních míst veřejné správy; obecnímu úřadu Ministerstvo vnitra tento seznam poskytne prostřednictvím datové schránky.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu
Čl. V
Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 5 odst. 1 se slova „veden v evidenci obyvatel podle zvláštního právního předpisu2)“ nahrazují slovy „přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky“.
Poznámka pod čarou č. 2 se zrušuje.
2.
V § 6 odst. 1, § 29 odst. 1 a v § 36 odst. 4 se slova „veden v evidenci obyvatel podle zvláštního právního předpisu,2)“ nahrazují slovy „přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky,“.
3.
V § 8 odst. 2 se na konci textu písmene e) doplňují slova „sdělením ve Sbírce zákonů“.
4.
V § 9 odst. 2 písm. d) se slova „vedeni na území České republiky v evidenci obyvatel podle zvláštního právního předpisu2)“ nahrazují slovy „přihlášeni k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky“.
5.
V § 9 odst. 2 se písmena h) a i) zrušují.
Dosavadní písmena j) až l) se označují jako písmena h) až j).
6.
V § 9 se doplňují odstavce 3 až 9, které znějí:
„(3)
Ministerstvo vnitra pro účely registrace kandidátních listin využívá
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z informačního systému cizinců.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“),
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum narození,
e)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou
a)
jméno, příjmení, včetně předchozích příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
adresa místa trvalého pobytu,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou
a)
jméno, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
druh a adresa místa pobytu na území České republiky,
e)
zbavení způsobilosti k právním úkonům,
f)
údaj o tom, že cizinec je zapsán do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu.
(7)
Policie České republiky poskytuje na základě žádosti obecního úřadu z informačního systému cizinců pro účely vedení seznamů voličů údaje o cizincích zapsaných do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu přihlášených v obci k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu v rozsahu podle odstavce 6.
(8)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel a z informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(9)
Ze získaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.“.
7.
V § 13 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti v územním obvodu kraje z podkladů pověřených obecních úřadů a zveřejňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena b) až h) se označují jako písmena c) až i).
8.
V § 14 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
sestavuje přehled o telefonním spojení do každé volební místnosti ve svém správním obvodu z podkladů obecních úřadů, zasílá jej krajskému úřadu nejpozději 4 dny přede dnem voleb a zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup,“.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
9.
V § 15 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí:
„b)
oznamuje Policii České republiky údaj o zápisu voliče, který je občanem jiného členského státu, do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu nebo údaj o jeho vyškrtnutí ze seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu,
c)
zajišťuje telefonní spojení do každé volební místnosti v územním obvodu obce a telefonní číslo nahlašuje nejpozději 9 dnů přede dnem voleb pověřenému obecnímu úřadu,“.
Dosavadní písmena b) až g) se označují jako písmena d) až i).
10.
V § 15 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Obecní úřad pro účely vedení seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu využívá údaje v rozsahu a za podmínek podle § 9 odst. 3 až 9.
(3)
Údaje ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců může obecní úřad předávat okrskové volební komisi.“.
11.
V § 18 odst. 4 se slova „, popřípadě jména,“ zrušují a slova „místo pobytu podle zvláštního právního předpisu2)“ se nahrazují slovy „přechodného pobytu na území České republiky“.
12.
V § 22 odst. 1 písm. d) se slova „, popřípadě jména,“ a slova „, popřípadě jmen,“ zrušují, v § 23 odst. 5 se slova „popřípadě jmen,“ zrušují a v § 26 odst. 2 se slova „popřípadě jména,“ zrušují.
13.
V § 28 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
údaje o občanech jiných členských států, u nichž je v evidenci podle jiného právního předpisu údaj o zápisu do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu.“.
14.
V § 28 odst. 2 se slova „trvalý pobyt nebo pobyt podle zvláštního právního předpisu,2)“ nahrazují slovy „trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na území České republiky,“.
15.
V § 29 odst. 2 se slova „zápis žadatele v evidenci obyvatel podle zvláštního právního předpisu2)“ nahrazují slovy „přihlášení žadatele k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky“.
16.
V § 36 odst. 3 se slova „veden v evidenci obyvatel podle zvláštního právního předpisu.2)“ nahrazují slovy „přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky.“.
17.
V § 43 odst. 1 se za slovo „jména“ vkládají slova „nebo příjmení“.
18.
V § 49 odst. 3 se slovo „neprodleně“ zrušuje a slova „v denním periodickém tisku19) a zároveň je zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup s uvedením data uveřejnění v denním periodickém tisku“ se nahrazují slovy „sdělením ve Sbírce zákonů“.
Poznámka pod čarou č. 19 se zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o pobytu cizinců na území České republiky
Čl. VI
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 47/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 278/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 158 odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové písmeno g), které zní:
„g)
údaj o tom, že cizinec je zapsán do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí, nebo údaj o tom, že cizinec je zapsán do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu,“.
Dosavadní písmena g) a h) se označují jako písmena h) a i).
2.
V § 158 odst. 9 se za písmeno u) vkládá nové písmeno v), které zní:
„v)
o tom, že cizinec je zapsán do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí, nebo o tom, že cizinec je zapsán do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu,“.
3.
Za § 158b se vkládá nový § 158c, který zní:
㤠158c
Obecní úřad oznamuje policii údaj o zápisu cizince do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí, údaj o vyškrtnutí cizince z dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí, údaj o zápisu cizince do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu a údaj o vyškrtnutí cizince ze seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu.“.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Vyhláška č. 215/2012 Sb. | Vyhláška č. 215/2012 Sb.
Vyhláška o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu
Vyhlášeno 25. 6. 2012, datum účinnosti 28. 6. 2012, částka 76/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Vymezení pojmů
* § 3 - Rozsah odborných znalostí
* § 4 - Rozsah dovedností
* § 5 - Věcné předpoklady
* § 6 - Organizační předpoklady
* § 7 - Personální předpoklady
* § 8 - Zkouškový řád
* § 9 - Žádost o akreditaci
* § 10 - Společná ustanovení
* § 11 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 215/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 215/2012 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 215/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2018 (476/2017 Sb.)
215
VYHLÁŠKA
ze dne 15. června 2012
o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu
Česká národní banka stanoví podle § 170 odst. 1 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření (dále jen „zákon“), k provedení § 84 odst. 4 a § 86 odst. 2 a 8 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška upravuje
a)
rozsah odborných znalostí a dovedností osob uvedených v § 84 odst. 1 zákona,
b)
minimální rozsah věcných, organizačních a personálních předpokladů akreditované osoby a požadavky na její zkouškový řád a
c)
vzor tiskopisu žádosti o akreditaciakreditaci k pořádání odborné zkoušky zaměřené na prokázání odborné způsobilosti a obsah jeho příloh.
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
dokladem o bezúhonnosti vydaným cizím státemdokladem o bezúhonnosti vydaným cizím státem doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů1) ne starší 3 měsíců vydaný cizím státem,
1.
jehož je fyzická osoba občanem, jakož i cizím státem, ve kterém se fyzická osoba v posledních 3 letech nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6 měsíců,
2.
v němž má nebo v posledních 3 letech měla právnická osoba sídlo, jakož i cizím státem, ve kterém právnická osoba má nebo v posledních 3 letech měla organizační složku podniku, pokud právní řád tohoto státu upravuje trestní odpovědnost právnických osob,
b)
originálemoriginálem origináloriginál listiny nebo úředně ověřená kopie listiny,
c)
údaji o odborné praxi
1.
informace o druhu odborné praxe,
2.
uvedení osoby, u níž je, nebo byla, odborná praxe vykonávána,
3.
označení pracovního zařazení a v případě významu praxe pro činnost na finančním trhu také popis vykonávané činnosti,
4.
vymezení doby, po kterou byla činnost podle bodu 3 vykonávána,
5.
souhlas s výkonem pracovního zařazení vyžadovaný jinými právními předpisy, pokud byl takový souhlas třeba,
d)
údaji o vzdělání
1.
název a druh nebo typ vzdělávací instituce, studijní program, zaměření studijního programu, doba trvání studijního programu, způsob a datum ukončení studia, případně získané tituly,
2.
přehled kurzů, stáží a studijních pobytů s významem pro působení na finančním trhu s uvedením roku jejich absolvování, zaměření, délky trvání a případně získaných titulů,
e)
údaji o vědecké a pedagogické činnosti
1.
popis publikační činnosti, případné vědecké hodnosti,
2.
název a druh nebo typ vzdělávací instituce, u níž osoba působila, včetně případných akademických hodností, studijní program nebo kurz, zaměření studijního programu nebo kurzu, doba či délka trvání studijního programu nebo kurzu, způsob ukončení studia nebo kurzu, které osoba vedla,
f)
vedoucí osobou člen statutárního orgánu, statutární orgán, ředitel právnické osoby nebo osoba, která jiným způsobem skutečně řídí činnost akreditované osoby.
§ 3
Rozsah odborných znalostí
(K § 84 odst. 4 zákona)
(1)
Osoby uvedené v § 84 odst. 1 zákona mají potřebné odborné znalosti při odborné zkoušce a při své další činnosti zejména
a)
právních předpisů, pokud věcně souvisí s jejich činností,
b)
principů a fungování doplňkového penzijního spoření a souvisejících rizik,
c)
investičních nástrojů, jejich druhů a vlastností,
d)
principů finančního trhu včetně teorie financí a
e)
investic, investiční strategie a souvisejících rizik.
(2)
Podrobnější popis rozsahu odborných znalostí podle odstavce 1 je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(3)
Rozsah odborných znalostí podle odstavce 1 musí odpovídat věcné náplni činnosti osob uvedených v § 84 odst. 1 zákona tak, aby byl zabezpečen její kvalifikovaný výkon.
§ 4
Rozsah dovedností
(K § 84 odst. 4 zákona)
(1)
Osoby uvedené v § 84 odst. 1 zákona musí být schopny použít odborné znalosti při jednání s účastníkem a zájemcem o doplňkové penzijní spoření tak, aby kvalifikovaně vykonávaly svou činnost v nejlepším zájmu tohoto účastníka a zájemce.
(2)
Pro plnění povinnosti podle odstavce 1 musí osoby uvedené v § 84 odst. 1 zákona při odborné zkoušce a při své další činnosti být schopny
a)
kvalifikovaně získat informace od účastníka a zájemce o doplňkové penzijní spoření tak, aby bylo možné provést řádnou analýzu pro něj vhodných penzijních produktů,
b)
řádně vyhodnotit potřeby, cíle a finanční možnosti účastníka a zájemce o doplňkové penzijní spoření a nabídnout mu pro něj vhodný penzijní produkt,
c)
kvalifikovaně a srozumitelně poskytovat informace při komunikaci s účastníkem a zájemcem o doplňkové penzijní spoření tak, aby tito sami mohli posoudit, zda nabízený penzijní produkt odpovídá jejich potřebám, cílům a finančním možnostem, a
d)
řádně uzavírat jménem a na účet penzijní společnosti smlouvy o doplňkovém penzijním spoření.
§ 5
Věcné předpoklady
(K § 86 odst. 8 zákona)
(1)
Akreditovaná osoba má k dispozici prostory vhodné k pořádání odborných zkoušek, s přiměřeným počtem a kapacitou zkušebních místností.
(2)
Akreditovaná osoba má k dispozici technické a programové prostředky pro pořádání odborných zkoušek.
§ 6
Organizační předpoklady
(K § 86 odst. 8 zákona)
(1)
Akreditovaná osoba má organizační uspořádání s řádným, průhledným, jasným a uceleným vymezením činností a s nimi spojených působností a rozhodovacích pravomocí, které upraví v organizačním řádu.
(2)
Akreditovaná osoba v organizačním řádu uvede také
a)
bezpečnostní a kontrolní opatření při zpracování a uchovávání informací2) týkajících se odborných zkoušek a
b)
pravidla pro průhledné jmenování předsedů zkušebních komisí a jejich členů; členem odvolací zkušební komise nemůže být jmenována osoba, která byla členem zkušební komise, proti jejímuž rozhodnutí podal zkoušený odvolání.
§ 7
Personální předpoklady
(K § 86 odst. 8 zákona)
(1)
Člen zkušební komise je důvěryhodný a má ukončený alespoň magisterský studijní program3).
(2)
Členem zkušební komise je nejméně jedna osoba s alespoň tříletou praxí akademického pracovníka4) v oblasti finančního trhu anebo nejméně jedna osoba s alespoň pětiletou odbornou praxí na finančním trhu5); ostatní členové zkušební komise mají alespoň tříletou odbornou praxi na finančním trhu.
(3)
Pokud je akreditovaná osoba osobou oprávněnou nabízet a zprostředkovat doplňkové penzijní spoření6) nebo je jiný člen podnikatelského seskupení7) akreditované osoby takovou osobou, musí být většina členů zkušební komise nezávislých na akreditované osobě či podnikatelském seskupení, jehož je akreditovaná osoba členem.
(4)
Akreditovaná osoba zajistí, aby v době konání odborných zkoušek mohlo zkoušení probíhat alespoň před jednou zkušební komisí a v případě potřeby bylo možno bez zbytečného odkladu ustanovit odvolací zkušební komisi.
§ 8
Zkouškový řád
(K § 86 odst. 8 zákona)
(1)
Akreditovaná osoba má zkouškový řád, který zajišťuje alespoň následující požadavky
a)
objektivní a nestranný přístup pro všechny zkoušené; v případě překročení kapacity zkouškového termínu musí být zkoušení pozvaní ke zkoušce vybíráni objektivním a nestranným způsobem,
b)
řádnou identifikaci zkoušeného před zahájením odborné zkoušky při zabezpečení ochrany osobních údajůosobních údajů,
c)
objektivní a nestranný průběh odborné zkoušky,
d)
objektivní a nestranný výběr zkušební varianty z dostatečného počtu variant,
e)
utajení obsahu jednotlivých zkušebních variant,
f)
zařazení všech náležitých částí odborné zkoušky s hodnotícím standardem, zejména části teoretické a praktické, písemné nebo ústní či jejich kombinace,
g)
tématicky vyvážený obsah odborné zkoušky,
h)
řádné sestavení a pravidelnou aktualizaci dostatečného počtu zkušebních otázek, za něž odpovídá konkrétní osoba,
i)
řádné sdělení výsledku odborné zkoušky zkoušenému, a to nejpozději do 30 dnů ode dne jejího konání,
j)
přezkoumatelné zaznamenání výsledku odborné zkoušky a
k)
možnost a postup pro odvolání nebo přezkoumání výsledku odborné zkoušky.
(2)
Zkouškový řád obsahuje alespoň
a)
rozpracování požadavků podle odstavce 1 do konkrétních postupů a vzorové dokumentace,
b)
pravidla stanovení a uveřejnění zkouškových termínů; akreditovaná osoba zajistí konání alespoň jednoho termínu zkoušek čtvrtletně, pokud se na daný termín přihlásí alespoň 10 zkoušených,
c)
obsah a rozsah odborné zkoušky, včetně údaje, kde mohou zkoušení nalézt seznam odborné literatury a právních předpisů, které jsou doporučené ke složení odborné zkoušky,
d)
maximální dobu na přípravu a minimální dobu trvání zkoušky,
e)
minimální počet členů zkušební komise a způsob jejich rozhodování,
f)
minimální požadavky na úspěšné složení odborné zkoušky,
g)
pravidla pro vyloučení zkoušeného z odborné zkoušky a možnost přezkoumání tohoto rozhodnutí a
h)
údaje o výši poplatků spojených se složením odborné zkoušky.
§ 9
Žádost o akreditaci
(K § 86 odst. 2 zákona)
(1)
Žádost o akreditaciakreditaci podle § 86 odst. 2 zákona se podává na tiskopise, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.
(2)
Je-li žadatelem fyzická osoba, přiloží k žádosti podle odstavce 1
a)
dotazník k posouzení důvěryhodnosti osob uvedený v příloze č. 3 k této vyhlášce,
b)
životopis obsahující
1.
údaje o vzdělání [§ 2 písm. d)] a
2.
údaje o odborné praxi [§ 2 písm. c)],
c)
originál dokladu o bezúhonnosti vydaného cizím státemdokladu o bezúhonnosti vydaného cizím státem [§ 2 písm. a)] žadatele,
d)
seznam a popis prostor, kde se budou pořádat odborné zkoušky, včetně údajů o počtu a kapacitě zkušebních místností,
e)
popis technických a programových prostředků pro pořádání odborných zkoušek,
f)
návrh organizačního řádu akreditované osoby,
g)
seznam členů zkušebních komisí,
h)
životopis každého člena zkušební komise obsahující
1.
údaje o vzdělání [§ 2 písm. d)],
2.
údaje o odborné praxi [§ 2 písm. c)] a
3.
údaje o vědecké a pedagogické činnosti [§ 2 písm. e)],
i)
návrh zkouškového řádu a
j)
vzor zkušebních otázek a témata určená k přezkoušení dovedností.
(3)
Je-li žadatelem právnická osoba, přiloží k žádosti podle odstavce 1
a)
úplný výpis, anebo jiný dokument z evidence podnikatelů nebo jiné evidence podle jiného právního předpisu8), anebo z obdobných evidencí v zahraničí, obsahující údaje platné ke dni podání žádosti včetně informací o podaném návrhu na zápis do příslušné evidence, který nebyl ke dni podání žádosti proveden,
b)
seznam vedoucích osob žadatele s označením jejich funkce,
c)
dotazník k posouzení důvěryhodnosti osob uvedený v příloze č. 3 k této vyhlášce vyplněný a podepsaný každou vedoucí osobouvedoucí osobou žadatele,
d)
životopis každé vedoucí osobyvedoucí osoby žadatele obsahující
1.
údaje o vzdělání [§ 2 písm. d)] a
2.
údaje o odborné praxi [§ 2 písm. c)],
e)
originál dokladu o bezúhonnosti vydaného cizím státemdokladu o bezúhonnosti vydaného cizím státem [§ 2 písm. a)] za každou vedoucí osobu žadatele a za žadatele,
f)
seznam osob s kvalifikovanou účastíkvalifikovanou účastí9) na žadateli a osob, které jednáním ve shodě s jinou osobou mají kvalifikovanou účastkvalifikovanou účast na žadateli, včetně graficky znázorněných vztahů mezi těmito osobami s údaji10) o těchto osobách s uvedením výše podílu nebo jiné formy účasti na žadateli a u osob jednajících ve shodě také skutečnost, na jejímž základě dochází k jednání ve shodě,
g)
seznam a popis prostor, kde se budou pořádat odborné zkoušky, včetně údajů o počtu a kapacitě zkušebních místností,
h)
popis technických a programových prostředků pro pořádání odborných zkoušek,
i)
návrh organizačního řádu akreditované osoby,
j)
seznam členů zkušebních komisí,
k)
životopis každého člena zkušební komise obsahující
1.
údaje o vzdělání [§ 2 písm. d)],
2.
údaje o odborné praxi [§ 2 písm. c)] a
3.
údaje o vědecké a pedagogické činnosti [§ 2 písm. e)],
l)
návrh zkouškového řádu a
m)
vzor zkušebních otázek a témata určená k přezkoušení dovedností.
§ 10
Společná ustanovení
(1)
Je-li žadatel zastoupen, je přílohou žádosti origináloriginál plné moci nebo obdobné listiny prokazující oprávnění zástupce zastupovat žadatele. Pravost podpisu žadatele na plné moci nebo obdobné listině musí být úředně ověřena.
(2)
Pokud povaha věci vylučuje předložení přílohy žádosti vyžadované touto vyhláškou nebo uvedení údaje v tiskopisu, a není-li to z žádosti dostatečně zjevné, uvede žadatel tuto skutečnost v žádosti společně s důvody, pro které nelze přílohu předložit nebo údaj uvést, a tyto důvody přiměřeně doloží.
(3)
Žadatel se namísto předložení předepsané přílohy může odvolat na přesně označený dokument, který v posledních 3 letech předložil České národní bancebance a který splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou.
(4)
Cizí veřejná listinaveřejná listina, která je přílohou žádosti, nemusí být opatřena vyšším ověřením listin (superlegalizována) nebo opatřena apostilou v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou11), pokud byla vydána orgánem veřejné moci
a)
členského státu nebo
b)
cizího státu, se kterým má Česká národní bankabanka uzavřenu dohodu o spolupráci; seznam těchto orgánů uveřejní Česká národní bankabanka na svých internetových stránkách.
§ 11
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 28. června 2012, s výjimkou § 3 a 4, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 215/2012 Sb.
Rozsah odborných znalostí
Tématické oblasti potřebných znalostí:
a)
právní předpisy, pokud věcně souvisejí s činností osob uvedených v § 84 odst. 1 zákona o doplňkovém penzijním spoření,
1.
právní předpisy z oblasti finančního trhu,
2.
základy souvisejících předpisů občanského práva, obchodního práva a práva na ochranu spotřebitelespotřebitele,
b)
principy a fungování doplňkového penzijního spoření
1.
důchodový systém České republiky a doplňkové penzijní spoření jako jeho součást,
2.
podmínky vzniku a zániku účasti na doplňkovém penzijním spoření,
3.
strategie spoření a způsob, jakým mohou být prostředky účastníka rozloženy v účastnických fondechúčastnických fondech,
4.
typy účastnických fondůúčastnických fondů, způsoby jejich investování,
5.
rizika, která mohou být spojena s účastnickým fondemúčastnickým fondem, diverzifikace rizika účastnického fonduúčastnického fondu na základě teorie portfolia,
6.
osobní penzijní účet a penzijní jednotka,
7.
pravidla jednání s účastníky podle zákona o doplňkovém penzijním spoření,
8.
poplatky spojené se systémem doplňkového penzijního spoření,
9.
podmínky pro pobídky,
10.
sdělení klíčových informací pro účastníky a statut účastnického fonduúčastnického fondu,
11.
podmínky příspěvku účastníka, zaměstnavatele a státního příspěvku,
12.
podmínky pro převod prostředků účastníka do účastnických fondůúčastnických fondů obhospodařovaných jinou penzijní společností a poplatku s tímto převodem spojeným,
13.
nároky z doplňkového penzijního spoření,
14.
vztah doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění,
15.
principy a fungování penzijního připojištění,
16.
vklady a kolektivní investování jako alternativní produkty,
17.
daňové aspekty doplňkového penzijního spoření,
c)
investiční nástroje, jejich druhy a vlastnosti
1.
investiční nástroje, jejich druhy a vlastnosti, pojem cenného papírucenného papíru a rozdělení cenných papírůcenných papírů,
2.
akcie a obdobné cenné papírycenné papíry představující podíl na emitentovi, jejich charakteristika, druhy (prioritní a kmenové), forma (na jméno a na majitele), podoba (listinné a zaknihované) a význam, zatímní list a poukázka na akcie,
3.
dluhopisy a obdobné cenné papírycenné papíry představující právo na splacení dlužné částky, jejich druhy (státní a České národní bankybanky, komunální, hypoteční zástavní list, prioritní, vyměnitelný, podřízený), forma (na jméno a na majitele), podoba (listinné a zaknihované), význam,
4.
deriváty, pojem derivátu, druhy, základní pojmy obchodování s deriváty, užití derivátů (spekulace, hedging, arbitráž), efekt páky,
5.
ostatní investiční nástroje, jejich základní charakteristiky týkající se některých dalších druhů investičních nástrojů (nástroje peněžního trhu a cenné papírycenné papíry kolektivního investování),
d)
principy finančního trhu včetně teorie financí
1.
finanční trh, jeho definice, úloha a význam,
2.
základy teorie financí (časová hodnota peněz, vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou),
3.
základy finanční matematiky,
4.
struktura finančního trhu (primární a sekundární trh, peněžní a kapitálový trh),
5.
účastníci finančního trhu (emitenti, investoři, finanční zprostředkovatelé),
6.
základní odlišnosti domácích a zahraničních trhů investičních nástrojů a obchodování na nich,
e)
investice, investiční strategie a související rizika
1.
základy investiční strategie, investiční politika,
2.
rizika jednotlivých investičních nástrojů.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 215/2012 Sb.
VZOR Žádost o udělení akreditace
845kB
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 215/2012 Sb.
Dotazník k posouzení důvěryhodnosti osob
2.1MB
1)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 76 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.
3)
§ 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 70 odst. 1, 2 a 5 zákona č. 111/1998 Sb.
5)
§ 3 vyhlášky č. 143/2009 Sb., o odbornosti osob, pomocí kterých provádí obchodník s cennými papíry své činnosti.
6)
§ 74 zákona č. 427/2011 Sb.
7)
§ 66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Například obchodní zákoník, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 3 písm. i) zákona č. 427/2011 Sb.
10)
§ 3 písm. f) zákona č. 427/2011 Sb.
11)
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/1999 Sb., o přístupu k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. |
Vyhláška č. 214/2012 Sb. | Vyhláška č. 214/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb.
Vyhlášeno 25. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 76/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2012
214
VYHLÁŠKA
ze dne 21. května 2012,
kterou se mění vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 23 odst. 3, § 35 odst. 2 a § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 49/2009 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006 Sb., se mění takto:
1.
V § 1a odstavec 5 zní:
„(5)
Ředitel mateřské školy písemně dohodne se zákonným zástupcem dítěte docházku dítěte do mateřské školy. Jedná-li se o děti podle § 34 odst. 9 školského zákona, lze dohodnout prodloužení docházky dítěte, jemuž nebyl rozsah vzdělávání omezen v rozhodnutí o přijetí, nejdříve s účinností od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po uzavření dohody; o uzavření této dohody ředitel mateřské školy neprodleně informuje zákonného zástupce dítěte, které se vzdělává ve zbývající době.“.
2.
V § 1a se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7)
Pokud je ve třídě mateřské školy vzděláváno individuálně integrované dítě1), vytvoří ředitel mateřské školy podmínky odpovídající individuálním vzdělávacím potřebám dítěte vedoucí k jeho všestrannému rozvoji.“.
3.
V § 2 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Dítě, které se vzdělává v mateřské škole pravidelně kratší dobu, než odpovídá příslušnému provozu, a další dítě, které se vzdělává ve zbývající době podle § 34 odst. 9 školského zákona, se zařazují do téže třídy. Pro účely posouzení souladu s nejvyšším počtem dětí ve třídě podle odstavců 2 a 3 se započítává vždy pouze 1 dítě.“.
4.
V § 6 odstavec 3 zní:
„(3)
Úplata se pro příslušný školní rok stanoví pro všechny děti v tomtéž druhu provozu mateřské školy ve stejné měsíční výši. Pro případy dětí v celodenním nebo internátním provozu, jimž je docházka do mateřské školy omezena rodičem dítěte z důvodu pobírání rodičovského příspěvku, se v souladu s odstavcem 1 zvlášť stanoví výše úplaty odpovídající nejvýše 2/3 výše úplaty stanovené pro celodenní provoz.“.
Poznámky pod čarou č. 3 a 4 se zrušují.
5.
V § 6 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Pro dítě, které se v souladu s § 34 odst. 9 školského zákona nezapočítává do počtu dětí v mateřské škole pro účely posouzení souladu s nejvyšším povoleným počtem dětí zapsaným v rejstříku škol a školských zařízení, stanoví výši úplaty ředitel mateřské školy, nejvýše však ve výši odpovídající 2/3 výše úplaty v příslušném provozu.“.
Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.
6.
V § 6 odstavec 6 včetně poznámek pod čarou č. 5 až 7 zní:
„(6)
Osvobozen od úplaty je
a)
zákonný zástupce dítěte, který pobírá opakující se dávku pomoci v hmotné nouzi5),
b)
zákonný zástupce nezaopatřeného dítěte, pokud tomuto dítěti náleží zvýšení příspěvku na péči6),
c)
rodič, kterému náleží zvýšení příspěvku na péči6) z důvodu péče o nezaopatřené dítě, nebo
d)
fyzická osoba, která o dítě osobně pečuje a z důvodu péče o toto dítě pobírá dávky pěstounské péče7),
pokud tuto skutečnost prokáže řediteli mateřské školy.
5)
§ 4 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 366/2011 Sb.
6)
§ 12 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb.
7)
§ 36 až 43 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
7.
V § 6 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jejího vyhlášení.
Ministr:
Fiala v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 63/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 63/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašují změny pravidel 17, 20, 34, 82 a 82quater prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentové spolupráci
Vyhlášeno 20. 6. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2012, částka 33/2012
* (a) a (b) [Beze změny]
* (c) a (d) [Beze změny]
* (a) [Beze změny]
* (b) Pokud přijímací úřad neobdrží opravu podle článku 11 (2), ani sdělení podle pravidla 20.6(a), potvrzující zahrnutí prvku uvedeného v článku 11(1)(iii)(d) nebo (e) odkazem před vypršením příslušné lhůty podle odstavce (a), taková oprava nebo sdělení obd
* (a) a (b) [Beze změny]
* (c) S výhradou odstavců (d) a (e) se za „národní patentové dokumenty“ považují: - (i) [Beze změny]
* (d) [Beze změny]
* (e) Orgán pro mezinárodní rešerši, jehož úředním jazykem nebo jedním z úředních jazyků není čínština, japonština, korejština, ruština nebo španělština, je oprávněn nezahrnout do své dokumentace ty patentové dokumenty Čínské lidové republiky, Japonska, Kore
* (f) [Beze změny]
* (a) Každá zúčastněná strana je oprávněna předložit důkaz, že lhůta stanovená v prováděcím předpise ke splnění úkonu před přijímacím úřadem, orgánem pro mezinárodní rešerši, orgánem určeným pro doplňkovou rešerši, orgánem pro mezinárodní předběžný průzkum n
* (b) Takový důkaz bude adresována úřadu, orgánu nebo případně Mezinárodnímu úřadu nejpozději šest měsíců po uplynutí lhůty příslušné v daném případě. Pokud budou tyto okolnosti prokázány ke spokojenosti adresáta, zmeškání lhůty bude prominuto.
* (c) Prominutí zmeškání nemusí být bráno v úvahu určeným nebo zvoleným úřadem, před kterým přihlašovatel v době rozhodnutí o prominutí zmeškání již provedl úkony stanovené v článku 22 nebo článku 39.
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 1. 7. 2012
63
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se mění a doplňují sdělení č. 296/1991 Sb., č. 529/1992 Sb., č. 105/1993 Sb., č. 26/1994 Sb., č. 10/1998 Sb., č. 11/1998 Sb., č. 340/1999 Sb., č. 23/2002 Sb. m. s., č. 44/2002 Sb. m. s., č. 20/2004 Sb. m. s., č. 21/2004 Sb. m. s., č. 22/2004 Sb. m. s., č. 41/2005 Sb. m. s., č. 36/2006 Sb. m. s., č. 41/2008 Sb. m. s., č. 88/2008 Sb. m. s., č. 52/2009 Sb. m. s., č. 53/2010 Sb. m. s. a č. 60/2011 Sb. m. s. o Smlouvě o patentové spolupráci a prováděcím předpisu ke Smlouvě
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že rozhodnutím Shromáždění Mezinárodní unie pro patentovou spolupráci byly dne 5. října 2011 v Ženevě přijaty změny pravidel 17, 20, 34, 82 a 82quater prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentové spolupráci1).
Změny vstupují v platnost na základě rozhodnutí Shromáždění dne 1. července 2012 a tímto dnem vstupují v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění změn pravidel prováděcího předpisu ke Smlouvě a jejich český překlad se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
Změny prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentové spolupráci
přijaté dne 5. října 2011
Pravidlo 17
Prioritní dokument
17.1
Povinnost předložit kopii dřívější národní nebo mezinárodní přihlášky
(a)
a (b) [Beze změny]
(b-bis)
Je-li prioritní dokument, v souladu s Administrativní směrnicí, k dispozici Mezinárodnímu úřadu z digitální knihovny před datem mezinárodního zveřejnění mezinárodní přihlášky, je přihlašovatel oprávněn, namísto předložení prioritního dokumentu, požádat před datem mezinárodního zveřejnění Mezinárodní úřad, aby získal prioritní dokument z této digitální knihovny.
(c)
a (d) [Beze změny]
17.2
[Beze změny]
Pravidlo 20
Datum mezinárodního podání
20.1
až 20.6 [Beze změny]
20.7
Lhůta
(a)
[Beze změny]
(b)
Pokud přijímací úřad neobdrží opravu podle článku 11 (2), ani sdělení podle pravidla 20.6(a), potvrzující zahrnutí prvku uvedeného v článku 11(1)(iii)(d) nebo (e) odkazem před vypršením příslušné lhůty podle odstavce (a), taková oprava nebo sdělení obdržené tímto přijímacím úřadem po vypršení této lhůty, ale před odesláním oznámení přihlašovateli podle pravidla 20.4(i), bude považována za doručenou v rámci této příslušné lhůty.
20.8
[Beze změny]
Pravidlo 34
Minimální dokumentace
34.1
Definice
(a)
a (b) [Beze změny]
(c)
S výhradou odstavců (d) a (e) se za „národní patentové dokumenty“ považují:
(i)
[Beze změny]
(ii)
patenty vydané Spolkovou republikou Německo, Čínskou lidovou republikou, Korejskou republikou a Ruskou federací,
(iii)
to (vi) [Beze změny]
(d)
[Beze změny]
(e)
Orgán pro mezinárodní rešerši, jehož úředním jazykem nebo jedním z úředních jazyků není čínština, japonština, korejština, ruština nebo španělština, je oprávněn nezahrnout do své dokumentace ty patentové dokumenty Čínské lidové republiky, Japonska, Korejské republiky, Ruské federace a bývalého Sovětského svazu, jakož i ty patentové dokumenty ve španělštině, pro které nejsou všeobecně dostupné anotace v angličtině. Pokud se anglické anotace stanou všeobecně dostupné po datu vstupu v platnost tohoto prováděcího předpisu, musí být patentové dokumenty, k nimž se tyto anotace vztahují, zahrnuty nejpozději šest měsíců po dni, kdy se staly anglické anotace všeobecně dostupnými. V případě přerušení anotačních služeb v angličtině v technických oborech, v nichž byly anglické anotace dříve všeobecně dostupné, přijme Shromáždění vhodná opatření, aby zajistilo neprodlené obnovení těchto služeb v uvedených oborech.
(f)
[Beze změny]
Pravidlo 82
Nepravidelnosti v poštovním styku
82.1
[Beze změny]
82.2
[Zrušeno]
Pravidlo 82quater
Prominutí zmeškání lhůt
82quater.1
Prominutí zmeškání lhůt
(a)
Každá zúčastněná strana je oprávněna předložit důkaz, že lhůta stanovená v prováděcím předpise ke splnění úkonu před přijímacím úřadem, orgánem pro mezinárodní rešerši, orgánem určeným pro doplňkovou rešerši, orgánem pro mezinárodní předběžný průzkum nebo Mezinárodním úřadem nebyla dodržena v důsledku války, revoluce, občanských nepokojů, stávky, přírodní pohromy nebo jiného podobného důvodu v místě sídla zúčastněné strany, v místě jejího podnikání nebo pobytu, a že příslušný úkon byl proveden, co nejdříve to bylo rozumně možné.
(b)
Takový důkaz bude adresována úřadu, orgánu nebo případně Mezinárodnímu úřadu nejpozději šest měsíců po uplynutí lhůty příslušné v daném případě. Pokud budou tyto okolnosti prokázány ke spokojenosti adresáta, zmeškání lhůty bude prominuto.
(c)
Prominutí zmeškání nemusí být bráno v úvahu určeným nebo zvoleným úřadem, před kterým přihlašovatel v době rozhodnutí o prominutí zmeškání již provedl úkony stanovené v článku 22 nebo článku 39.
1)
Smlouva o patentové spolupráci, přijatá ve Washingtonu dne 19. června 1970, změněná v roce 1979 a 1984, byla vyhlášena pod č. 296/1991 Sb. |
Vyhláška č. 213/2012 Sb. | Vyhláška č. 213/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 192/2009 Sb.
Vyhlášeno 20. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 75/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 192/2009 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2012
213
VYHLÁŠKA
ze dne 13. června 2012,
kterou se mění vyhláška č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 192/2009 Sb.
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 86 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb. a zákona č. 167/2012 Sb., k provedení § 19, § 24 odst. 3, § 31 odst. 2, § 36, § 40 odst. 7, § 56 odst. 4 a § 61 odst. 9 zákona:
Čl. I
Vyhláška č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 192/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 odst. 5 se slova „uložených mimo kulturně vědecké instituce a archivy“ nahrazují slovy „, které nenáleží do péče kulturně vědeckých institucí a archivů,“.
2.
V § 2 odst. 1 se slova „Žádost o schválení dohody o scelení archivního fondu nebo archivní sbírky (dále jen „archivní soubor“) nebo návrh na rozhodnutí o scelení archivního souboru a jejich umístění“ nahrazují slovy „Návrh na převedení archiválie do péče jiného archivu“ a slova „delimitované archiválie“ se nahrazují slovy „archiválie přemisťované mezi archivy nebo kulturně vědeckými institucemi, které vedou základní evidenci, za účelem zajištění péče o archiválie (dále jen „delimitace“)“.
3.
V § 2 odst. 2 se slova „Archiválie přemisťované mezi archivy nebo kulturně vědeckými institucemi, které vedou základní evidenci, za účelem zajištění péče o archiválie (dále jen „delimitace“)“ nahrazují slovy „Delimitované archiválie“ a slova „kde byly archiválie do doby delimitace uloženy“ se nahrazují slovy „v jejichž péči byly archiválie do doby delimitace“.
4.
V § 2 odstavec 5 zní:
„(5)
Provede-li státní oblastní archiv přemístění archiválie mezi státními okresními archivy, které jsou jeho vnitřními organizačními jednotkami, oznámí tuto skutečnost pro potřeby aktualizace ústřední evidence ministerstvu.“.
5.
V § 3 odst. 1 se slovo „souboru“ nahrazuje slovy „fondu nebo archivní sbírky (dále jen „archivní soubor“)“.
6.
V § 4 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „v pevně svázaných knihách“ nahrazují slovy „jako celistvý soubor“.
7.
V § 4 odst. 1 písm. f) se slova „číslo jednací dokumentu o vnější změně“ nahrazují slovy „číslo jednací nebo jiná jednoznačná identifikace dokumentu týkající se vnější změny“.
8.
V § 4 odst. 1 se na začátek písmene j) vkládají slova „u archiválií v analogové podobě“.
9.
V § 4 odst. 1 se za písmeno j) vkládá nové písmeno k), které zní:
„k)
u archiválií v digitální podobě velikost v bytech, a to v členění
1.
velikost nezpracovaných archiválií v digitální podobě,
2.
velikost zpracovaných archiválií v digitální podobě,
3.
velikost inventarizovaných archiválií v digitální podobě,
4.
celková velikost archiválií v digitální podobě, která je součtem velikosti zpracovaných archiválií včetně inventarizovaných archiválií a součtem velikostí nezpracovaných archiválií,“.
Dosavadní písmena k) až n) se označují jako písmena l) až o).
10.
V § 4 odst. 1 se na konci písmena n) čárka nahrazuje tečkou a písmeno o) se zrušuje.
11.
V § 5 odst. 2 se na začátek písmene g) vkládají slova „u archiválií v analogové podobě“.
12.
V § 5 odst. 2 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:
„h)
u archiválií v digitální podobě velikost v bytech, a to v členění uvedeném v § 4 odst. 1 písm. k),“.
Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena i) a j).
13.
V § 5 odst. 2 písm. i) se slova „písm. k)“ nahrazují slovy „písm. l)“.
14.
V § 5 odst. 2 písm. j) se slova „číslo jednací dokumentu o vnitřní změně“ nahrazují slovy „číslo jednací nebo jiná jednoznačná identifikace dokumentu týkající se vnější změny“.
15.
V § 6 odst. 2 se slova „uložených mimo archivy“ nahrazují slovy „, které nenáleží do péče archivu“ a slova „uložených v archivech nebo kulturně vědeckých institucích“ se nahrazují slovy „náležejících do péče archivu nebo kulturně vědecké instituce“.
16.
V § 6 odst. 3 písm. b) se slova „uložené mimo archivy a kulturně vědecké instituce“ nahrazují slovy „, které nenáleží do péče archivu nebo kulturně vědecké instituce,“.
17.
V § 6 odst. 3 se písmeno i) zrušuje.
Dosavadní písmena j) až dd) se označují jako písmena i) až cc).
18.
V § 6 odst. 3 se na začátek písmene j) vkládají slova „u archiválií v analogové podobě“.
19.
V § 6 odst. 3 se za písmeno j) vkládá nové písmeno k), které zní:
„k)
u archiválií v digitální podobě jejich velikost v bytech, a to v členění uvedeném v § 4 odst. 1 písm. k),“.
Dosavadní písmena k) až cc) se označují jako písmena l) až dd).
20.
V § 6 odst. 3 písm. o) se slova „písm. k)“ nahrazují slovy „písm. l)“.
21.
V § 6 odst. 3 písm. s) bodě 1 se slova „číslo jednací dokumentu o vnější změně“ nahrazují slovy „číslo jednací nebo jiná jednoznačná identifikace dokumentu týkající se vnější změny“.
22.
V § 6 odst. 3 písm. s) bodě 3 se slova „písm. k)“ nahrazují slovy „písm. l)“.
23.
V § 6 odst. 3 se písmeno aa) zrušuje.
Dosavadní písmena bb) až dd) se označují jako písmena aa) až cc).
24.
V § 9 odst. 2 se slovo „zaručeného“ nahrazuje slovem „uznávaného“.
25.
V § 12 odst. 1 se slova „uložené mimo archiv nebo kulturně vědeckou instituci, které“ nahrazují slovy „, které nenáleží do péče archivu nebo kulturně vědecké instituce a které“.
26.
V § 12 odst. 2 se slova „jsou uloženy v archivu nebo kulturně vědecké instituci“ nahrazují slovy „, náleží do péče archivu nebo kulturně vědecké instituce“.
27.
Za § 12 se vkládají nové § 12a až 12c, které včetně společného nadpisu a poznámek pod čarou č. 2 a 3 znějí:
„Vytváření, správa a zpřístupňování metadat archiválií
§ 12a
(1)
Základní identifikaci archiválie tvoří
a)
identifikátor archiválie přidělený digitálním archivem, jde-li o archiválii v digitální podobě,
b)
název archivního souboru,
c)
doba vzniku archiválie,
d)
název nebo obchodní firma původce archivního souboru, popřípadě i název nebo označení jeho vnitřního organizačního útvaru,
e)
stručný obsah archiválie,
f)
datový formát archiválie a jeho verze, jde-li o archiválii v digitální podobě,
g)
druh a počet evidenčních jednotek,
h)
velikost evidenčních jednotek v bytech, jde-li o archiválii v digitální podobě,
i)
údaj o tom, že archiválie obsahuje obchodní, bankovní anebo obdobné tajemství nebo osobní údaje, na které se vztahuje zvláštní režim ochrany podle jiných právních předpisů2),
j)
jazyk, ve kterém je archiválie pořízena,
k)
skutečnosti nutné pro zobrazení nebo jiné zpracování obsahu archiválie v digitální podobě, jde-li o databázi.
(2)
Popis zpracované archiválie obsahuje údaje o zatřídění evidenční jednotky do struktury archivního souboru a odkaz na archivní pomůcku.
§ 12b
V evidenci původců jsou vedeny
a)
u archiválií, jejichž původcem je fyzická osoba,
1.
identifikátor přidělený původci evidencí původců,
2.
identifikační údaje původce v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a místo narození a úmrtí původce; datum a místo narození a úmrtí jsou vedeny pouze, pokud jsou zpracovateli záznamu v evidenci známy,
3.
stručná biografická charakteristika původce,
4.
údaje o informačních zdrojích použitých pro vytvoření a vedení záznamu o původci v evidenci původců,
5.
identifikační údaje zpracovatele záznamu o původci v evidenci původců v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a datum a čas zpracování záznamu,
b)
u archiválií, jejichž původcem je právnická osoba včetně zájmového sdružení právnických osob3),
1.
identifikátor přidělený původci evidencí původců,
2.
identifikační údaje původce v rozsahu obchodní firma nebo název původce, identifikační číslo osoby, pokud bylo přiděleno, adresa sídla a datum vzniku a zániku původce,
3.
územní oblast působnosti původce, pokud ji lze stanovit,
4.
historie původce,
5.
identifikační údaje právního předchůdce původce, pokud existoval, v rozsahu obchodní firma nebo název, adresa sídla a datum vzniku a zániku,
6.
identifikační údaje právního nástupce původce, pokud existoval, v rozsahu obchodní firma nebo název, adresa sídla a datum vzniku a zániku,
7.
identifikační údaje zpracovatele záznamu o původci v evidenci původců v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a datum a čas zpracování záznamu,
c)
u archiválií, jejichž původcem je skupina osob vystupujících pod stejným názvem a sdružených k dosažení shodného účelu,
1.
identifikátor přidělený původci evidencí původců,
2.
identifikační údaje původce v rozsahu název původce, adresa sídla a datum vzniku a zániku původce,
3.
územní oblast působnosti původce, pokud ji lze stanovit,
4.
historie původce,
5.
identifikační údaje právního předchůdce původce vzhledem k účelu činnosti, pokud existoval, v rozsahu název, adresa sídla a datum vzniku a zániku,
6.
identifikační údaje právního nástupce původce vzhledem k účelu činnosti, pokud existoval, v rozsahu název, adresa sídla a datum vzniku a zániku,
7.
identifikační údaje zpracovatele záznamu o původci v evidenci původců v rozsahu jméno, popřípadě jména, příjmení a datum a čas zpracování záznamu.
§ 12c
(1)
Popis archivu nebo kulturně vědecké instituce, do jejichž péče archiválie náleží, obsahuje
a)
identifikátor archivu nebo kulturně vědecké instituce přidělený ministerstvem,
b)
název archivu nebo kulturně vědecké instituce,
c)
obecně užívaný název archivu nebo kulturně vědecké instituce, pokud existuje,
d)
název nebo obchodní firma právního předchůdce archivu nebo kulturně vědecké instituce, pokud existoval,
e)
kategorie archivu podle § 42 odst. 1 zákona a druh archivu podle § 42 odst. 2 zákona,
f)
adresa sídla archivu nebo kulturně vědecké instituce, popřípadě adresa místa jejich pracovišť určených pro styk s veřejností,
g)
kontaktní údaje, zejména telefonní a telefaxové číslo, elektronická adresa podatelny, popřípadě jiná kontaktní elektronická adresa, a adresa internetových stránek archivu nebo kulturně vědecké instituce a jejich pracovišť určených pro styk s veřejností,
h)
jméno, popřípadě jména, příjmení, telefonní číslo a elektronická adresa osoby stojící v čele archivu nebo kulturně vědecké instituce, osoby stojící v čele badatelny, osoby stojící v čele podatelny a osoby odpovědné za provádění výběru archiválií u původců,
i)
historie archivu nebo kulturně vědecké instituce, popřípadě jejich právních předchůdců,
j)
právní titul k výkonu činnosti archivu nebo kulturně vědecké instituce,
k)
organizační struktura archivu nebo kulturně vědecké instituce, jsou-li právnickou osobou, popřípadě údaje o začlenění archivu nebo kulturně vědecké instituce do organizační struktury jiné právnické osoby,
l)
působnost archivu k výběru archiválií,
m)
rozsah archiválií a struktura archivních souborů v péči archivu nebo uložených u kulturně vědecké instituce,
n)
bibliografická citace průvodce po archivních souborech,
o)
návštěvní doba archivu nebo kulturně vědecké instituce,
p)
podmínky předkládání archiválií archivu nebo kulturně vědecké instituci,
q)
vybavení badatelny archivu nebo kulturně vědecké instituce, a to včetně fotodokumentace tohoto vybavení,
r)
rozsah poskytovaných služeb archivem nebo kulturně vědeckou institucí,
s)
údaj o akreditaci archivu v rozsahu číslo jednací a datum právní moci rozhodnutí,
t)
jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa pobytu zřizovatele archivu nebo kulturně vědecké instituce na území České republiky nebo adresu jeho bydliště v cizině, jde-li o fyzickou osobu; pokud je zřizovatelem podnikatel, obsahuje popis archivu nebo kulturně vědecké instituce jeho jméno, popřípadě jména, příjmení, případně dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo a adresu místa podnikání,
u)
název nebo obchodní firmu zřizovatele archivu nebo kulturně vědecké instituce, identifikační číslo a adresu sídla, jde-li o právnickou osobu,
v)
údaj o povinnostech archivu nebo kulturně vědecké instituce vůči správním úřadům na úseku archivnictví a nadřízeným orgánům.
(2)
Součástí popisu archivu nebo kulturně vědecké instituce je dále
a)
uživatelský odkaz na informační systém archivu nebo kulturně vědecké instituce přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup,
b)
uživatelský odkaz na ceník poskytovaných služeb,
c)
uživatelský odkaz na podmínky a požadavky na přístup a využití archiválií (badatelský řád).
2)
Například zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“.
28.
§ 13 se včetně nadpisu zrušuje.
29.
V § 15 odst. 2 se za slovo „fotokopie“ vkládají slova „nebo digitální reprodukce“.
30.
V § 15 odst. 3 se slova „uložena ve veřejném“ nahrazují slovy „v péči veřejného“.
31.
V § 15 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Ustanovení věty první se nepoužije, jedná-li se o archiválii v digitální podobě, jejíž replika byla předána do péče veřejného archivu.“.
32.
V § 16 odst. 1 se slova „se vzorem žádosti o nahlížení,“ zrušují a slovo „vzoru“ se nahrazuje slovem „vzor“.
33.
V § 16 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Pokud archiv umožňuje nahlížení do archiválií v digitální podobě, replik archiválií v digitální podobě nebo do digitálních reprodukcí archiválií v analogové podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, upraví podmínky tohoto nahlížení v badatelském řádu.“.
34.
§ 17 včetně nadpisu zní:
㤠17
Maximální výše úhrad nákladů spojených s poskytováním služeb veřejnými archivy
(1)
Maximální výše úhrady nákladů spojených s pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie v analogové podobě anebo s pořízením repliky archiválie v digitální podobě a nákladů spojených s potvrzováním shody pořízené kopie archiválie v analogové podobě s archiválií v analogové podobě uložené v archivu nebo shody repliky archiválie v digitální podobě s archiválií v digitální podobě nebo s replikou archiválie v digitální podobě uloženou v archivu, které je oprávněn požadovat veřejný archiv, jsou uvedeny v sazebníku maximální výše úhrad nákladů spojených s poskytováním služeb veřejnými archivy, který je obsažen v příloze č. 4 k této vyhlášce.
(2)
Archiv může upustit od úhrady nákladů spojených s poskytnutím služeb uvedených v odstavci 1, pokud jsou tyto služby poskytovány osobám, o nichž zákon o správních poplatcích stanoví, že jsou osvobozeny od správních poplatků, nebo pokud jsou uskutečňovány v souvislosti s úkony, o nichž zákon o správních poplatcích stanoví, že jsou osvobozeny od správních poplatků, anebo pokud jsou uskutečňovány v souvislosti s podáními podle zákona o válečných veteránech a zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu.“.
35.
Přílohy č. 1 a 2 zní:
„Příloha č. 1 k vyhlášce č. 645/2004 Sb.
Evidenční jednotky
1.
Rozdělení evidenčních jednotek
1.1.
Hlavní a dílčí evidenční jednotky
Evidenční jednotky se dělí na hlavní a dílčí. Hlavními evidenčními jednotkami jsou základní, obecné jednotky pro počítání a vykazování množství archiválií. Dílčí evidenční jednotky upřesňují hlavní evidenční jednotku. Dílčí evidenční jednotky se uvedou u zpracovaných archiválií v evidenci Národního archivního dědictví a v archivních pomůckách. Jsou-li evidenční jednotky bez dalšího zpracování jednoznačné a určitelné, uvedou se i u nezpracovaných archiválií. Součet počtu zpracovaných, případně inventarizovaných dílčích evidenčních jednotek vždy odpovídá počtu zpracovaných, případně inventarizovaných hlavních evidenčních jednotek.
1.2.
Evidenční jednotky pro zpracované a nezpracované archiválie
Evidenční jednotky se člení na jednotky pro
a)
nezpracované archiválie, kterými jsou balíky a kartony, datasety (datové balíčky); u nezpracovaných kinematografických filmů a zvukových archiválií se uvedou rovněž zjistitelné jednotliviny, kterými jsou filmové pásy, jiné nosiče analogových záznamů, nosiče digitálních záznamů, fonografické válečky, fonografické dráty, gramofonové desky, matrice, magnetofonové pásky, audiokazety (analogové), audiokazety (digitální) a kompaktní disky,
b)
zpracované archiválie, které jsou dále členěny na
1.
evidenční jednotky pro archiválie v analogové podobě; u evidenčních jednotek v analogové podobě se uvede počet a volitelně velikost v běžných metrech;
2.
evidenční jednotky pro archiválie v digitální podobě; u evidenčních jednotek v digitální podobě se uvede počet a velikost v bytech; v případě filmových a zvukových děl a záznamů na přenosných výměnných datových nosičích se velikost v bytech nemusí uvést.
1.3.
Evidenční jednotky pro evidenci jednotlivin a množstevních jednotek
Evidenční jednotky pro archiválie se člení na
a)
evidenční jednotky pro množstevní jednotky, kterými jsou zejména balíky, kartony, fascikly, datasety (datové balíčky) a digitální archivní jednotky (DAJ); množstevní jednotky slouží zejména k evidenci spisů, korespondence, účtů, technické dokumentace s výjimkou map, plánů a technických výkresů jako jednotlivin, hudebnin, pokud nejsou evidovány jako rukopisy, výstřižků, databází, prezentací, internetových stránek, matematických modelů, souborů spisů v digitální podobě,
b)
evidenční jednotky pro evidenci jednotlivin; jako jednotlivina se vykazuje zejména
1)
listina do roku 1850, listina po roce 1850,
2)
úřední kniha, rukopis,
3)
podací protokol nebo podací deník včetně podacích protokolů nebo podacích deníků v sešitové nebo kartotéční podobě, index, elench, repertář,
4)
kartotéka,
5)
pečetidlo, razítko, samostatná pečeť, odlitek pečeti, otisk typáře,
6)
mapa, atlas, technický výkres, grafický list, kresba,
7)
fotografie na papírové podložce, fotografická deska, listový film, svitkový film, kinofilm, mikrofilm, mikrofiš, fotoalbum, digitální fotografie; fotografie uložené v albech se samostatně nevykazují, u svitkových filmů se vykazuje celý svitek,
8)
filmový pás nebo jiný nosič analogových záznamů, nosič digitálního záznamu, kinematografický záznam v analogové a v digitální podobě,
9)
fonografický váleček, fonografický drát (fonodrát), matrice, gramofonová deska, magnetofonový pásek, audiokazeta, kompaktní disk, zvukový záznam v analogové a v digitální podobě,
10)
tisk do roku 1800, tisk po roce 1800, pohlednice, plakát, cenný papír, štoček,
11)
předmět numismatické povahy, předmět faleristické povahy.
2.
Principy pro stanovení evidenční jednotky archiválií v analogové a digitální podobě
Evidenční jednotky existují pro archiválie v analogové i digitální podobě. Při jejich vymezení a zápisu se vychází z následujících principů:
a)
Jako evidenční jednotky pro nezpracované archiválie se použijí balíky, kartony a datasety (datové balíčky); ostatní evidenční jednotky se uvedou, jestliže jsou bez dalšího zpracování jednoznačné a určitelné; volitelně se v tomto případě uvedou také dílčí evidenční jednotky.
b)
Mezi jednotliviny se nezapočítávají ty, které jsou součástí spisů nebo jiných jednotlivin. Jednotliviny se uvedou v evidenčním listu Národního archivního dědictví bez ohledu na formu uložení. Pokud jsou jednotliviny uloženy v kartonech, fasciklech nebo jiných obalech, evidují se jako jednotliviny a příslušné kartony, fascikly nebo jiné obaly se jako evidenční jednotky neevidují.
c)
Pokud byl originál archiválie prokazatelně zničen nebo ztracen a je k dispozici například jeho studijní reprodukce, započítá se tato reprodukce jako příslušná evidenční jednotka; do poznámky se uvede, že je evidována reprodukce.
d)
Grafické listy a kresby a jejich reprodukce tvořící část dokumentu, u něhož byla primární rovina textová a grafika plnila funkci doprovodnou (například ilustrace v knihách, veduty na tovaryšských listech, grafika na pozvánkách, v záhlaví dopisů, na diplomech) se evidují samostatně, jestliže byly od původního nosiče záznamu uměle odděleny a nelze je k němu již zařadit. V opačném případě se evidují společně s jejich nosičem v příslušné skupině (například Spisy, Tisky).
3.
Vymezení hlavních a dílčích evidenčních jednotek
Při vymezování evidenčních jednotek se postupuje podle pravidel stanovených touto přílohou, a to s využitím definic jednotlivých typů archiválií uvedených v této příloze. Pokud je popisována archiválie, která spadá svým obsahem a formou do více evidenčních jednotek, pro její vymezení zpravidla rozhoduje primární účel, pro který byla vytvořena. V dalším pořadí se pak posoudí převažující složka obsahu nebo formy.
3.1.
Listiny do roku 1850
Jako evidenční jednotky se evidují veškeré listiny vzniklé do roku 1850 včetně těch, které jsou uloženy ve specializovaných sbírkách listin nebo v odděleních archivního souboru, které byly vytvořeny pro jejich specializované ukládání a evidenci (například oddělení listin v rodinných, velkostatkových, církevních fondech), a to bez ohledu na to, zda vznikly už v pořádacím schématu původce, nebo až při archivním zpracování. Pokud jsou součástí těchto sbírek i listy, evidují se rovněž jako listiny.
Listiny, které jsou součástí jiné archiválie [například inserty a transumpty v listinách, opisy listin v úředních knihách a jiných rukopisech, listiny vložené do spisu (například stejnopisy smluv, nevyzvednuté osobní doklady)] se jako jednotliviny neevidují a považují se za její část. Listiny uložené v kartonech se vykazují jako jednotliviny a kartony, ve kterých jsou tyto listiny uloženy, se jako evidenční jednotky nevykazují.
Pro účely evidence archiválií se listinou rozumí dokument, který zakládá, mění, ruší nebo osvědčuje právní vztahy. Je sestavena podle určitých pravidel a v určité formě (například na jednom foliu, které může být i srolováno, na více foliích ve složce, v podobě knihy) a opatřena ověřovacími prostředky (například pečeť, razítko, podpis) odpovídajícím právním zvyklostem doby vzniku listiny. Stejnou ověřovací právní hodnotu má konfirmace a ověřený opis listiny, který je rovněž evidenční jednotkou (vidimus, jiný úředně ověřený opis, respektive stejnopis nebo druhopis listiny).
Pro účely evidence archiválií jsou listinami privilegia, majestáty, diplomy vydané panovníkem, ochranné a lenní listy, erbovní, nobilitační a inkolátní listiny, reversy k zemi, patenty, reskripty, dekrety (dvorské), cechovní artikule, notářské instrumenty. Za listiny se pro účely evidence archiválií nepovažují dokumenty zakládající právní akty uvedené v primárních registrech, zhostné listy, zachovací listy, výuční listy, tovaryšské listy a cechovní osvědčení, osobní doklady a diplomy, statuty a stanovy spolků. Jako listiny se neevidují a nevykazují cenné papíry.
3.2.
Listiny po roce 1850
Jako evidenční jednotky se evidují pouze originály a ověřené opisy listin vzniklých po roce 1850, pokud jsou
a)
listinami, jimiž bylo nadále formou individuálního právního aktu určeno zásadním způsobem postavení nebo práva původce fondu (včetně erbovních, nobilitačních a inkolátních listin),
b)
zakládacími nebo zřizovacími listinami,
c)
listinami upravujícími ústavní poměry státu (například ústava, Listina základních práv a svobod),
d)
smlouvami nebo soubory smluv upravujícími zásadním způsobem mezinárodní postavení státu.
V evidenci se uvede zvlášť počet listin v analogové podobě a zvlášť počet replik listin v digitální podobě; u replik listin v digitální podobě se uvede jejich velikost v bytech.
Za listiny po roce 1850 se pro účely evidence archiválií jako jednotliviny nepovažují dokumenty zakládající právní akty uvedené v primárních registrech, jmenování čestným občanem, výuční listy, osobní doklady, školní vysvědčení, diplomy, statuty a stanovy spolků). Jako listiny se rovněž neevidují a nevykazují cenné papíry. Jako listiny po roce 1850 se neevidují listiny, které jsou součástí spisů.
3.3.
Úřední knihy a rukopisy
Jako evidenční jednotka Úřední knihy a rukopisy se označují úřední knihy a rukopisy, které tvoří dílčí evidenční jednotky této hlavní evidenční jednotky. Úřední knihy a rukopisy se uvedou zvlášť v analogové podobě, zvlášť v digitální podobě a zvlášť jako repliky. U úředních knih a rukopisů v digitální podobě a u replik úředních knih a rukopisů se uvede jejich velikost v bytech.
3.3.1
Úřední knihy
Úřední knihy jsou archiválie, které vznikly jako nástroj pro uchování protokolárních záznamů, opisů dokumentů nebo souborů informací ve formě umožňující ochranu jejich autenticity, právní validity a celistvosti. Právní význam úředních knih je zpravidla založen zákonem, popřípadě kancelářskou normou, které určují jejich obsah a způsob vedení.
Úřední knihy jsou vázané. Pokud nejsou vázané, musí splňovat tato kritéria:
a)
jednotná úprava,
b)
členění podle jednotných časových jednotek (například podle roků) a
c)
označení stránek nebo listů pořadovým číslem.
Pokud nejsou splněna uvedená kritéria, nevázané úřední knihy se považují za aktový materiál. To platí i pro přílohy úředních knih.
Úřední knihy vykazují tyto obecné znaky:
a)
kniha je tvořena souborem kontinuálně pořizovaných zápisů, které se zpravidla týkají téže agendy (je vedena, zatímco spis je vyřizován),
b)
zápisy v úředních knihách mají svébytnou právní platnost nebo administrativní význam, který se v případě knih veřejného charakteru vyrovnává platnosti listin nebo jiných dokumentů právní povahy,
c)
forma a struktura zápisů je volena tak, aby v plné míře zajišťovala jejich průkaznost a reprodukovala podstatné součásti předlohy; nejedná se pouze o evidenční záznam,
d)
autenticita a integrita zápisů je zajišťována formálními procedurami a náležitostmi (například soudobá foliace nebo paginace, číslování zápisů, pečetění svazku, záznam o počtu folií), které jsou stanoveny rovněž pro ověřování formy a obsahové přesnosti zápisů (procedura spojená s vkladem - intabulací nebo zápisem, ověřování zápisů prostřednictvím ověřovatelů). Mezi úřední knihy se zařazují archiválie splňující tyto náležitosti bez ohledu na to, zda v nich obsažené zápisy měly charakter veřejných knih určených pro pořizování záznamů s veřejnou právní platností, nebo zda se jednalo o knihy interní (správní, kancelářské) povahy vedené pro vnitřní potřebu původce;
e)
původce knihu považuje za nedělitelný celek,
f)
vykazují vzájemnou vnitřní provázanost (systematičnost) a strukturovaný charakter, v jehož rámci bývají vzájemné vztahy jednotlivých typů knih hierarchicky uspořádány (například knihy hlavní a knihy pomocné),
g)
vedení základních typů úředních knih má zpravidla dlouhodobý charakter, s výjimkou případů, kdy je rovnocenně použita i jiná forma písemného záznamu.
Nejčastějšími typy úředních knih jsou:
a)
knihy soudnictví sporného a nesporného včetně jejich pomocných knih (například knihy pozemkové, knihy smluv, knihy listin, knihy testamentů, knihy inventářů pozůstalostí, knihy kvitancí a obligací, knihy hypoték, půhonné knihy, smolné knihy),
b)
knihy určené k vedení evidence veřejného nebo interního charakteru [například matriky (narozených, oddaných, zemřelých, měšťanů, obecních příslušníků, žáků, členů), školní katalogy, knihy evidence obyvatel, vojska, hnanců, urbáře, knihy nadací, knihy ohlášek bohoslužeb, knihy ohlášek snoubenců, rejstříky, vyhotovují-li se z nich samostatné výpisy, nebo katastry (berní, spolkové)],
c)
knihy protokolů, které zachycují ověřený (autentický) záznam z jednání (například konferenční protokoly, knihy o jednání výborů a představenstev u fondů spolků a družstev),
d)
pamětní knihy v původním slova smyslu (úřední knihy smíšeného charakteru) i pamětní knihy (kroniky) v moderním slova smyslu vedené v rámci správní kompetence původce. Novodobé pamětní knihy (kroniky) se mezi úřední knihy zařadí, pokud byly vedeny na základě zákona anebo vnitřní normy nebo rozhodnutí původce, popřípadě autor zápisů byl vedením pamětní knihy pověřen, anebo zápisy měly oficiální charakter a byly kontrolovány nebo ověřovány statutárními orgány původce.
e)
knihy správní (kancelářské), například registra, kopiáře, knihy opisů korespondence, knihy opisů instrukcí, knihy přísah úředníků, knihy opisů patentů a nařízení,
f)
knihy účetní a hospodářské, včetně knih účetnictví peněžního i hmotného a inventářů majetku (inventární knihy).
U nezpracovaných archiválií se uvede počet úředních knih, pokud jsou bez dalšího zpracování jednoznačně určitelné. U zpracovaných archiválií se uvede počet úředních knih v analogové podobě nebo počet replik úředních knih v digitální podobě; úřední knihy vedené v digitální podobě jsou zpravidla databázemi.
Rejstříky k úředním knihám se vykazují jako úřední knihy. Knihy uložené v kartonech, fasciklech nebo jiných obalech se vykazují jako jednotliviny a kartony a fascikly, ve kterých jsou tyto knihy uloženy, se jako evidenční jednotky nevykazují.
3.3.2
Rukopisy
Rukopisy jsou písemné archiválie neúřední povahy, které mají charakter literárního, liturgického nebo vědeckého díla a jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Mají podobu analogovou i digitální. Rukopis je zpravidla charakterizován identifikací autora a názvem, popřípadě úmyslem rukopis zveřejnit. Rukopisy jsou zejména školní díla (například diplomové, disertační anebo habilitační práce), kroniky a pamětní knihy, pokud nevznikly v rámci výkonu úředních povinností, rukopisy literárních nebo vědeckých děl, osobní deníky nebo knihy s podpisy návštěv.
Rukopisy jsou napsány rukou, pořízeny na psacím stroji nebo na počítači. Mezi rukopisy nejsou zařazeny rozmnoženiny vytvořené polygrafickými technikami, které se evidují jako tisky, s výjimkou tištěných hudebnin.
Za rukopisy se považují i hudebniny. Hudebniny jsou rukopisné i tištěné notové záznamy hudby včetně historických typů písemností (například liturgické knihy s notací, kancionály, zpěvníky). Za hudebninu lze považovat i slovesné záznamy textů, jejichž nápěvy jsou obecně známé nebo na ně odkazují.
Za evidenční jednotku „rukopisy“ se nepovažuje korespondence, poznámky, přednášky a archiválie zařaditelné do jiných evidenčních jednotek. Pokud jsou archiválie svázány do konvolutu, považuje se za jeden rukopis celý svazek, v elektronické podobě celý dataset (datový balíček). Pokud nejsou rukopisy rozčlenitelné na jednotlivé rukopisy (díla), evidují se v kartonech.
Hudebniny se evidují v kartonech, pokud nejsou rozčlenitelné na jednotlivé rukopisy (díla). Evidence obsahuje označení, že jde o hudebninu.
V evidenci se uvede počet kusů rukopisů v analogové podobě, počet kusů rukopisů v digitální podobě nebo počet kusů replik rukopisů v digitální podobě; u rukopisů v digitální podobě a replik rukopisů v digitální podobě se uvede jejích velikost v bytech.
3.4.
Registraturní pomůcky
Hlavní evidenční jednotka Registraturní pomůcky označuje celkový počet kusů původních pomůcek sloužících k evidenci dokumentů a spisů podle věcného nebo systematického třídění bez ohledu na jejich původní název. Dílčí evidenční jednotky tvoří podací protokoly nebo podací deníky, indexy, elenchy a repertáře. Jejich počet se uvede zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě, u registraturních pomůcek v digitální podobě se uvede velikost v bytech.
3.4.1
Podací protokoly nebo podací deníky
Podací protokol nebo podací deník jsou základní evidenční pomůckou pro vedení spisové služby v listinné podobě. Podací deníky jsou vedeny v chronologické posloupnosti. Zpravidla mají ustálenou formu, jsou vedeny v určitém předem určeném období, obsahují údaje o pořadovém čísle dokumentu, datu jeho doručení, adrese odesílatele, stručném obsahu dokumentu, jeho rozsahu a počtu příloh, evidenční údaje dokumentu u původce, číslo jednací nebo spisovou značku, označení útvaru nebo osoby původce, kterému byl dokument přidělen k vyřízení, způsob vyřízení, spisový znak.
V evidenci se uvede počet podacích protokolů nebo podacích deníků v analogové podobě, a to jak v sešitové, tak v kartotéční formě, bez ohledu na konkrétní název. Jako podací protokoly se evidují rovněž knihy pošty. Mezi podací protokoly se zařadí rovněž rejstříky z činnosti justiční správy sloužící k evidenci spisové agendy. Zvlášť se uvede počet podacích deníků v digitální podobě.
3.4.2
Indexy
Index je abecední rejstřík jmenných, geografických nebo věcných hesel.
3.4.3
Elenchy
Elench je registraturní pomůcka zaznamenávající podle identifikačních údajů osoby nebo podle věcných hesel v abecedním pořádku nebo v uspořádání podle uložení spisy určitého registraturního oddělení nebo i celé registratury, popřípadě s dalším vnitřním členěním.
3.4.4
Repertáře
Repertář je pomocná registraturní pomůcka umožňující hledání spisů nebo listin určité registratury podle abecedně nebo chronologicky seřazených identifikačních údajů osoby nebo věcných hesel. O každém spisu nebo listině je v repertáři uveden jejich stručný obsah.
3.5.
Kartotéky
Hlavní evidenční jednotka Kartotéka je soubor systematicky seřazených samostatných listů obsahujících informace vztahující se k určité agendě nebo tématu a vedených obvykle v předepsané nebo účelově vytvořené formě. Kartotéka může být uložena v několika kartonech, kartotéčních zásuvkách nebo krabicích.
V evidenci Národního archivního dědictví se uvede počet kartotéčních zásuvek nebo krabic. Slouží-li kartotéka jako původní evidenční pomůcka (například podací protokol, index), eviduje se jako příslušná jednotlivina.
3.6.
Typáře a jejich samostatné otisky
Typáře jsou trojrozměrné předměty, jejichž otištěním se docílí reprezentace jejich majitele za účelem ověřování, autentizace projevu vůle nebo jiného označení dokumentů. Jde například o pečetidla, razítka, razidla nebo raznice pro slepotisk.
Typáře se jako jednotliviny evidují vždy, jejich otisky pouze pokud nejsou součástí jiné jednotliviny.
Hlavní evidenční jednotka označuje celkový počet typářů a otisků vzniklých jejich aplikací.
Typáře se jako hlavní evidenční jednotka dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
a)
pečetidla,
b)
razítka,
c)
samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů.
3.6.1
Pečetidla
Pečetidlem (razidlem, raznicí) je zpravidla kovová deska, obvykle zasazená do držadla, která nese negativní obraz, jíž se docílí pozitivního obrazu otištěním do pečetní hmoty (pečetě) nebo do psací látky dokumentu (razidla, raznice), a to přímo v dokumentu nebo na zálepce (slepotisk, slepé pečeti).
3.6.2
Razítka
Razítkem je pryžová nebo kovová deska, zpravidla zasazená do držadla, s aplikovaným obrazem, jíž se docílí otištění na dokument.
3.6.3
Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů
Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů se evidují pouze v případě, pokud
a)
tvoří specializované sbírky obsahující především originály pečetí, jejich odlitky, faksimile, reprodukce, novodobé otisky původních pečetidel, celé dokumenty s otisky typářů manipulované do sbírek v minulosti nebo vyřazené při pořádání jiného fondu a nově do sbírek zařazené pro dochování otisku, nebo výstřižky s těmito otisky,
b)
se nacházejí ve sbírkách jiného vymezení, ale mají povahu popsanou v odstavci a),
c)
tvoří samostatnou část archivního fondu (například vzorové otisky typářů používaných v dané době původcem, evidence nově zavedených typářů s jejich otisky, reprodukcemi s poznamenáním o jejich vyřazení, úředně nahlášené ztrátě, zneplatnění).
V případě více otisků na jednom podkladovém listu se eviduje každý otisk zvlášť.
3.7.
Kartony
Pro nezpracované archiválie je karton hlavní evidenční jednotkou archiválií v analogové podobě uložených ve speciální archivní krabici. Pro zpracované archiválie v analogové podobě je karton evidenční jednotkou sloužící zejména k evidenci spisů (aktového materiálu), korespondence, účtů, technické dokumentace s výjimkou plánů a výkresů, hudebnin, pokud se nevykazují jako rukopisy, výstřižků, tisků po roce 1800, pokud neodpovídají definici této jednotliviny. V kartonech se evidují rovněž archiválie vztahující se k méně významným právním aktům (například zhostné listy, zachovací listy, výuční listy, osobní doklady, statuty a stanovy organizací a spolků, soudní a notářské dokumenty). Prostřednictvím kartonů se eviduje také sbírka listin k pozemkové knize. Mezi kartony se nezapočítávají ty, v nichž jsou uloženy jednotliviny.
3.8.
Fascikly
Fascikl je hlavní evidenční jednotka pro zpracované archiválie v analogové podobě, jejichž uložení v kartonech by bylo neúčelné, případně z jiných důvodů neproveditelné. Jde o evidenční jednotku k evidenci spisů (aktového materiálu), korespondence, účtů, technické dokumentace s výjimkou plánů a výkresů, hudebnin, pokud se nevykazují jako rukopisy, výstřižků, tisků po roce 1800, pokud neodpovídají definici této jednotliviny. Ve fasciklech se evidují rovněž archiválie vztahující se k méně významným právním aktům (například zhostné listy, zachovací listy, výuční listy, osobní doklady a statuty a stanovy organizací a spolků, soudní a notářské dokumenty, které nemohou být pro své rozměry evidovány v kartonech).
3.9.
Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické listy, kresby
V evidenci se uvede celkový počet kusů jednotlivých map a mapových děl, atlasů, plánů, technických výkresů, grafických listů a kreseb. Dílčí evidenční jednotky se uvede zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě, u digitálních dílčích evidenčních jednotek se uvede velikost v bytech.
Hlavní evidenční jednotka Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické listy, kresby se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1.
mapy,
2.
atlasy,
3.
technické výkresy,
4.
grafické listy,
5.
kresby.
3.9.1
Mapy
Dílčí evidenční jednotka Mapy zahrnuje mapy, mapová díla a plány.
Mapou se rozumí zmenšený generalizovaný konvenční obraz Země, nebeských těles, kosmu nebo jejich částí převedený do roviny zpravidla pomocí matematicky definovaných vztahů (kartografickým zobrazením) a ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy přírodních, socioekonomických a technických objektů a jevů. Jako mapy se vykazují také globusy, plastické nebo reliéfní mapy a modely terénu; v tomto případě se v závorce uvede jejich přesná charakteristika.
Mapovým dílem se rozumí mapa složená z více zpravidla stejně velkých, totožně graficky zpracovaných a systematicky podle kladu listů označených sekcí, která se vykazuje jako jedna evidenční jednotka. U této evidenční jednotky se rovněž uvede počet listů (sekcí) uchovaných v archivním souboru. Mapové dílo se vyznačuje zpravidla shodnou velikostí mapových listů a úplným pokrytím zájmového území. Reambulované mapy v rámci mapového díla se považují za součást tohoto díla; výjimku tvoří mapy vztahující se ke stabilnímu katastru (indikační skicy, popisy hranic katastrálních obcí, staré katastrální mapy, císařské otisky a tzv. reambulované mapy stabilního katastru), které se nepovažují za mapové dílo, nýbrž za součást stabilního katastru, a proto jsou počítány podle katastrálních obcí; evidenční jednotkou je v takovém případě mapa pro katastrální obec.
Plány zobrazující urbanizované území (zpravidla obec) nebo jeho část v relativně velkém měřítku zpravidla za účelem orientace se považují za mapu velkého měřítka (například plány pozemků a dvorů, plány zobrazující zasazení budov v krajině, ortofotomapy). U souborů kolmých leteckých snímků pořizovaných podle pravidel fotogrammetrie se postupuje obdobně jako u mapových děl. Šikmé letecké snímky se považují za fotografie, pokud mají formu pohlednic, vykazují se jako pohlednice.
V evidenci se uvede počet map, mapových děl a plánů; u map v digitální podobě se uvede počet, v poznámce se uvede bližší charakteristika (například geografický informační systém, ortofotomapa, kolmý letecký snímek) a velikost v bytech.
3.9.2
Atlasy
Atlas jako dílčí evidenční jednotka je systematicky uspořádaný a jednotně technicky i graficky provedený soubor map vztahujících se k tematické oblasti vydaný, případně prezentovaný v podobě knihy nebo v podobě jednotlivých listů vkládaných do obalu. Je opatřen titulním listem a obsahuje zpravidla další náležitosti (například doprovodný text, rejstříky).
3.9.3
Technické výkresy
Technický výkres je výkres používaný v technických oborech vytvořený ve vhodně zvoleném měřítku. Obsahuje informace potřebné pro výrobu stroje, přístroje a jiného výrobku či jeho součásti nebo pro realizaci stavby či její části. Do této kategorie lze zařadit i studie a ideové návrhy výrobků a staveb. Uvede se počet technických výkresů.
3.9.4
Grafické listy
Jde o reprodukci pomocí některé standardní grafické metody (například dřevoryt, dřevořez, mědiryt, lept), která je otištěna na samostatném archu papíru. Grafický list může být opatřen paspartou a zavěšen na stěně nebo vložen do desek. Jako grafický list v digitální podobě se vykazuje dílo počítačové grafiky nebo užitá grafika (například ex libris, ilustrace vytržené z knih). Grafickým listem není plakát.
V evidenci se uvede počet jednotlivých volných grafických listů a vázaných souborů (cyklů), sérií a alb. Do poznámky se uvede, zda jde o soubor, sérii, album apod.
3.9.5
Kresby
Kresba je dílčí evidenční jednotka. Rozumí se jí základ pro následnou malbu jinou výtvarnou technikou nebo samostatné výtvarné dílo. Do kreseb se zařazují i výjimečně uchované malby (například akvarely, koláže, oleje).
V evidenci se uvede počet jednotlivých kreseb a jejich svázaných souborů (konvoluty). Do kreseb se zařazují i výjimečně uchované malby (například akvarely, koláže, oleje), na výskyt malby se upozorní v poznámce k evidenční jednotce jednoduchým vyjádřením (například „1 olej“).
3.10.
Fotografické archiválie
Fotografickými archiváliemi se rozumí vyobrazení (pozitivní, negativní) získaná procesem, jenž působením světla a prostřednictvím optické soustavy zachycuje přímý a trvanlivý obraz na citlivý povrch bez ohledu na formu materiálního nosiče.
V dílčích evidenčních jednotkách u zpracovaných fotografických archiválií se uvede počet kusů. U digitální fotografie se uvede počet kusů digitálních fotografií a jejich velikost v bytech. V případě, že fotografická archiválie je na nestabilním materiálu, uvede se tato skutečnost v poznámce. V případě, že fotografická archiválie je na nestabilním materiálu a došlo k jejímu zničení, uchovaná kopie se vykazuje jako originál.
Hlavní evidenční jednotka Fotografické archiválie se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1.
fotografie na papírové podložce,
2.
fotografické desky,
3.
listové filmy,
4.
svitkové filmy,
5.
kinofilmy,
6.
mikrofilmy,
7.
mikrofiše,
8.
fotoalba,
9.
digitální fotografie.
3.10.1
Fotografie na papírové podložce
Fotografie na papírové podložce obsahují záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu) přenesený optickým kopírováním z fotografického filmu nebo desky na světlocitlivý papír. Jako fotografie na papírové podložce se rovněž eviduje pravá fotografie, jíž se rozumí fotografie, která na první pohled nese znaky poštovní korespondence, avšak je zhotovena fotografickou cestou. Jako fotografie na papírové podložce lze evidovat tisky digitálních nebo digitalizovaných fotografií tištěné pomocí fototiskáren, plotrů a jiných zařízení. Fotografií na papírové podložce je i fotografické tablo, pokud bylo zhotoveno fotografickou cestou jako jeden kus snímku.
3.10.2
Fotografické desky
Fotografická deska je deska z pevného materiálu (například kov, sklo) opatřená světlocitlivou vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu), na němž jsou světla předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují stejné tonální hodnoty jako předloha (diapozitiv).
3.10.3
Listové filmy
Listový film je fotografický film (plast) normalizovaného formátu (9x12cm a větší) pokrytý světlocitlivou vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu), na němž jsou světla předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují stejné tonální hodnoty jako předloha (diapozitiv).
3.10.4
Svitkové filmy
Svitkový film je fotografický film ve formě pásu (plast) pokrytý světlocitlivou vrstvou. Obsahuje záznam zpravidla třírozměrné předlohy (objektu), na němž jsou světla předlohy tonálně převrácená (negativ) nebo vykazují stejné tonální hodnoty jako předloha (diapozitiv). Normalizovaný formát obrazového pole má velikost obrazového pole 6x6 cm, popřípadě velikosti odvozené (například 6x9 cm, 6x4,5 cm). Svitek může být rozstříhán na jednotlivá obrazová pole nebo pásy o několika obrazových polích. Svitkové filmy jsou neperforované.
3.10.5
Kinofilmy
Kinofilm je fotografický film ve formě pásu (plast) pokrytý světlocitlivou vrstvou. Normalizovaný formát obrazového pole je 36x24mm, případně menší (například 24x24 mm, 18x24 cm u kinofilmu o šířce 35 mm) a pás obsahuje obvykle 36 obrazových polí. Pás může být rozstříhán na jednotlivá obrazová pole nebo pásy o několika obrazových polích. Kinofilmy mají jednostrannou nebo oboustrannou perforaci.
3.10.6
Mikrofilmy
Mikrofilm (mikrografický film) je svitek nebo proužek fotografického (termografického nebo vezikulárního) filmu (plast) s mikrozáznamy.
3.10.7
Mikrofiše
Mikrofiš je listový film (plast) s mikrozáznamy uspořádanými do řádek a sloupců. Dále obsahuje pouhým okem čitelný titulek s popisem.
3.10.8
Fotoalba
Fotoalbum je způsob adjustace fotografií na papírové podložce v podobě vázané knihy nebo na volných listech určených k prohlížení fotografií.
3.10.9
Digitální fotografie
Digitální fotografie je dílčí evidenční jednotka pro zpracované archiválie označující fotografickou archiválii uloženou v digitální podobě.
3.11.
Kinematografické filmy
Kinematografické filmy jsou audiovizuální, popřípadě pouze obrazové záznamy, uspořádané v souvislém sledu na pásu fotografického filmu nebo v datovém souboru, které při projekci vyvolávají dojem pohybu.
Hlavní evidenční jednotka Kinematografické filmy se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1.
filmové pásy,
2.
jiné nosiče analogových záznamů,
3.
nosiče digitálních záznamů,
4.
kinematografické (audiovizuální, filmové) záznamy.
3.11.1
Filmové pásy
U nezpracovaných archiválií se uvede počet filmových pásů. V poznámce se vyznačí výskyt nestabilních fotografických materiálů, například nitrocelulózy a acetylcelulózy.
3.11.2
Jiné nosiče analogových záznamů.
U nezpracovaných archiválií se uvede počet jiných nosičů analogových záznamů. V poznámce se vyznačí výskyt nestabilních fotografických materiálů, například nitrocelulózy a acetylcelulózy.
3.11.3
Nosiče digitálních záznamů (například DVD).
U nezpracovaných archiválií se uvede počet nosičů digitálních záznamů.
3.11.4
Kinematografické (audiovizuální, filmové) záznamy
Jedná se o evidenční jednotku pro zpracované archiválie. Uvede se počet kinematografických děl a dalších kinematografických záznamů.
Kinematografické (audiovizuální, filmové) dílo je dramaturgicky nebo jinak blíže specifikovaný obrazový anebo zvukově obrazový záznam (analogový i digitální) zejména přesně ohraničený (například má název, začátek, konec) tak, aby mohl sloužit svému účelu. Na nosiči je dílo zaznamenáno v logickém celku. Logickým celkem se rozumí konečná podoba díla.
Kinematografický (audiovizuální, filmový) záznam je jakýkoliv záznam obrazu nebo obrazu a zvuku, který při projekci vyvolává dojem souvislého pohybu. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u filmových záznamů počet nosičů. V poznámce k evidenční jednotce se uvede šíře filmových pásů.
Uvede se u zpracovaných archiválií, a to zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě. U archiválií v digitální podobě se uvede počet a velikost v bytech. U filmových děl a záznamů na přenosných výměnných datových nosičích se nemusí uvést velikost v bytech. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u filmových záznamů počet nosičů. V poznámce k evidenční jednotce se uvede šíře filmových pásů. Jako evidenční jednotky se neuvedou filmové kopie vytvořené na smluvním základě Národním filmovým archivem v Praze.
3.12.
Zvukové archiválie
Zvukové archiválie jako hlavní evidenční jednotka obsahují jakýkoliv zvukový záznam v analogové nebo digitální podobě uložený na zvukovém nosiči nebo datovém souboru.
Uvedou se u zpracovaných archiválií, a to zvlášť v analogové podobě a zvlášť v digitální podobě. U digitálních zvukových záznamů se uvede velikost v bytech. U zvukových záznamů na přenosných výměnných datových nosičích se nemusí uvést velikost v bytech. Počet zvukových záznamů se uvede u jednotlivých evidenčních jednotek vymezených podle typu nosičů. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u analogových zvukových záznamů počet nosičů.
U nezpracovaných archiválií se Zvukové archiválie dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1.
fonografické válečky,
2.
fonografické dráty,
3.
gramofonové desky,
4.
matrice,
5.
magnetofonové pásky,
6.
audiokazety,
7.
kompaktní disky.
3.12.1
Fonografické válečky
Fonografický váleček je zvukový přepisovatelný i nepřepisovatelný nosič z kovu, pryskyřice, celuloidu, gumy, vosku nebo z plastu v podobě dutého válce.
3.12.2
Fonografické dráty
Fonografický drát (fonodrát) je přepisovatelný zvukový nosič v podobě kovového drátu navinutého na cívce.
3.12.3
Gramofonové desky
Gramofonová deska je nepřepisovatelný zvukový nosič v podobě tenké kruhové desky z vulkanizované gumy, šelaku nebo plastu, na němž je zvuk zaznamenán mechanicky prostřednictvím spirálovité drážky.
3.12.4
Matrice
Matrice je zvukový nosič v podobě kovového disku, jenž zpravidla slouží k výrobě raznic pro lisování gramofonových desek.
3.12.5
Magnetofonové pásky
Magnetofonový pásek je přepisovatelný zvukový nosič v podobě pásky navinuté na cívce nebo středovce, jejíž povrch je pokryt magnetizovanou vrstvou umožňující záznam zvuku.
3.12.6
Audiokazety
Audiokazeta je přepisovatelný zvukový nosič v podobě pásky zabudované do ochranného pouzdra (kazety), jejíž povrch je pokryt magnetizovanou vrstvou umožňující záznam zvuku; do této skupiny se řadí i audiokazety s digitálním záznamem zvuku (DAT).
3.12.7
Kompaktní disky
Kompaktní disk je zvukový přepisovatelný i nepřepisovatelný nosič v podobě disku z plastu umožňující digitální záznam zvuku.
U zpracovaných archiválií jsou dílčí evidenční jednotkou zvukové záznamy.
3.12.8
Zvukové záznamy
Uvede se počet zvukových děl a dalších zvukových záznamů.
Zvukové dílo je dramaturgicky nebo jinak specifikovaná zvuková nahrávka (zvukový záznam) zpravidla přesně ohraničená (například má název, začátek a konec) tak, aby mohla sloužit určitému účelu. Obvykle je dílo zaznamenáno na nepřepisovatelném zvukovém nosiči, který může být hromadně šířen.
Zvukový záznam (zvuková nahrávka) je jakýkoliv zvuk zachycený na zvukovém nosiči (například fonografický váleček, gramofonová deska, magnetofonový pásek, CD, DVD).
Zvuk může být na zvukovém nosiči zaznamenán analogově nebo digitálně. Jako doplňková informace v poznámce (ve zvláštním sloupci) se uvede u analogových zvukových záznamů počet nosičů.
3.13.
Tisky
Do této evidenční jednotky se zahrnují vydané rozmnoženiny určené k zpravidla veřejnému šíření, pokud nejsou součástí spisů. Mezi tisky náleží i rukopisné plakáty. Jde o evidenční jednotku pro zpracované a inventarizované archiválie.
Do evidenční jednotky se nezahrnou knihy, monografie a periodika, které jsou součástí archivních knihoven. U nezpracovaných archiválií se uvedou, jsou-li bez dalšího zpracování jednoznačné a určitelné. Za tisky se nepovažují hudebniny, technická dokumentace, mapy, atlasy, grafické listy a případné další archiválie, které se vykazují jako samostatné evidenční jednotky, případně dílčí evidenční jednotky.
Hlavní evidenční jednotka Tisky se dělí na dílčí evidenční jednotky, kterými jsou
1.
tisky do roku 1800,
2.
tisky po roce 1800,
3.
pohlednice,
4.
plakáty,
5.
cenné papíry,
6.
štočky.
3.13.1
Tisky do roku 1800
Tisky do roku 1800 zahrnují staré tisky (včetně prvotisků), konkrétně knihy, monografie a periodika, brožury, letáky, jednolisty vytištěné od vynálezu knihtisku do roku 1800 včetně.
Monografií se rozumí neseriálová publikace, která systematicky, všestranně a podrobně pojednává o jednom zpravidla úzce vymezeném tématu.
Periodikem je dokument vydávaný postupně v samostatných částech spojených společným názvem, označením posloupnosti (například průběžným číslováním), jednotnou úpravou a obsahovým zaměřením v pravidelných intervalech se záměrem stálého pokračování (například noviny, časopisy, periodické sborníky). Za evidenční jednotku je podle faktického dochování považován také konvolut několika spojených letáků, jeden svazek periodika za určité období nebo naopak samostatný jednolist.
Jednolistem se rozumí dřevořezový obrázek obvykle devocionálního charakteru, původem ze západní Evropy, bez textu nebo s textem dopsaným rukou, předchůdce deskotisku a knihtisku z konce 14. a počátku 15. století nebo malá publikační forma obsahující většinou letákové noviny a nábožensko-politické pamflety nebo masová kázání.
Za evidenční jednotku se podle faktického dochování považuje také svazek obsahující několik přívazků či přítisků. Dokument tvořený několika svazky nebo částmi, které tvoří z hlediska autorského nebo vydavatelského záměru jeden formálně a obsahově uzavřený celek, a zpravidla spojený společným názvem (vícesvazkové dílo, například encyklopedie) se vykazuje jako jedna evidenční jednotka.
Jako evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
V poznámce se uvede, o jaký druh tisku jde (například brožura, leták). Jako evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
3.13.2
Tisky po roce 1800
Tisk po roce 1800 je neperiodická publikace (rozmnoženina literárního, vědeckého, nebo uměleckého díla úředního i neúředního charakteru určená k veřejnému šíření), která je vydána jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně (ročenky) anebo po částech i častěji, jestliže tvoří jeden celek, který je jednou evidenční jednotkou. Tisky po roce 1800 jsou zhotoveny polygrafickou technikou (v tom se liší od rukopisů) a opatřeny vazbou; ostatní tištěné dokumenty kromě map, atlasů, fotografií z tiskáren, plakátů, pohlednic, cenných papírů, štočků a grafických listů se evidují jako kartony a fascikly.
Za evidenční jednotku se podle faktického dochování považuje také svazek obsahující několik přívazků či přítisků. Dokument tvořený několika svazky nebo částmi, které tvoří z hlediska autorského nebo vydavatelského záměru jeden formálně a obsahově uzavřený celek, zpravidla spojený společným názvem (vícesvazkové dílo, například encyklopedie) se vykazuje jako jedna evidenční jednotka.
Jako evidenční jednotky se neevidují tisky, které jsou součástí spisů.
3.13.3
Pohlednice
Pohlednice je dílčí evidenční jednotka označující polygrafický výrobek standardizovaných rozměrů s vytištěným obrazovým námětem na neadresní straně kartonového lístku a potiskem adresní strany, která je vyhrazena pro adresu a krátké sdělení. U pohlednic z období před lety 1905 - 1908 je pro krátké sdělení vyhrazena strana obrazového námětu. Jde o obrazový dokument pořízený tiskovou technikou.
3.13.4
Plakáty
Plakáty jsou jednostranné tisky vystavované za účelem šíření informace na veřejných místech, které s použitím textu, obrazu nebo obojího společně upoutávají, nabízejí zboží, umělecké dílo nebo produkci, zábavu, názor a podobně. Za plakáty se považují i netištěné plakáty.
3.13.5
Cenné papíry
Cenné papíry jsou dílčí dlužní úpisy (obligace, pokladniční poukázky, zástavní listy), podílové úpisy (akcie, kuksy, podílové listy), obchodní cenné papíry (směnky).
Uvede se počet dílčích dlužních úpisů (obligace, pokladniční poukázky, zástavní listy), podílových úpisů (akcie, kuksy, podílové listy), obchodních cenných papírů (směnky). V poznámce se uvede, o jaký typ cenného papíru se jedná. Pomocí této evidenční jednotky se evidují i cenné papíry, které nemají tištěnou podobu.
3.13.6
Štočky
Štočky jsou druhy tiskařské formy (dřevěný špalíček, tisková deska z kamene, kovu, linolea, písmoviny nebo umělé hmoty).
3.14.
Balíky
Balík je hlavní evidenční jednotka užívaná v archivnictví pouze pro nezpracované archiválie. Pomocí této evidenční jednotky se eviduje materiál uložený zejména v balících, nearchivních krabicích. Balíky jsou svázané nebo jinak adjustované tak, aby vždy tvořily ručně manipulovatelné celky. Za balík se nepovažuje například neadjustovaný materiál volně uložený do polic. Pokud jsou nezpracované archiválie z důvodu jejich lepší ochrany uloženy do kartonů, vykazují se jako kartony.
3.14.1.
Nezpracované archiválie uložené v pořadačích se vykazují v dílčí evidenční jednotce Pořadače.
3.15.
Digitální datasety (datové balíčky)
Dataset (datový balíček) je hlavní evidenční jednotka pro nezpracované archiválie v digitální podobě. Jedná se o sadu dat, která byla původně vytvořena nebo spravována prostřednictvím výpočetní techniky, byla vybrána za archiválii a jejíž replika je uložena v Národním archivu nebo v digitálním archivu nebo bezpečnostním archivu. Digitální dataset (datový balíček) má obvykle podobu polí a tabulek, ve kterých jsou obsažena a strukturována data (například spisy, výsledky průzkumu, sčítání lidu, inventáře, databáze, prezentace, internetové stránky, matematické modely) včetně počtu záznamů a jejich celkové velikosti vyjádřené v bytech. Digitální dataset (datový balíček) je evidenční jednotkou pro nezpracované archiválie. Spisy tvoří digitální datasety (datové balíčky) pro předávání dokumentů a jejich metadat do archivu.
3.16.
Digitální archivní jednotka (DAJ)
Digitální archivní jednotka (DAJ) je hlavní evidenční jednotka pro zpracované archiválie v digitální podobě. Označuje databáze, prezentace, internetové stránky, matematické modely, soubory spisů v digitální podobě.
Filmy, fotografie a zvukové záznamy, úřední knihy, registraturní pomůcky, rukopisy, mapy, technické výkresy nebo kresby v digitální podobě se evidují jako příslušné evidenční jednotky, pokud nejsou součástí vyšších datových celků - digitálních archivních jednotek (DAJ).
3.17.
Jiné
Hlavní evidenční jednotka Jiné popisuje součásti archivního souboru nezařazené do předchozích typů evidenčních jednotek. Jako jednotliviny se evidují, jestliže nejsou součástí jiné archiválie (například důkazní předměty v soudních spisech), v opačném případě se považují za dílčí evidenční jednotky. Jako evidenční jednotky se zařadí, jestliže mají přímou souvislost s archivním souborem.
V evidenci se uvede počet zpracovaných předmětů numismatické a faleristické povahy. Ostatní předměty se evidují v dílčí evidenční jednotce Jiné. Specifikace evidovaných předmětů uvede v poznámce.
3.17.1
Předměty numismatické povahy
Tvoří dílčí evidenční jednotku zahrnující platidla kovová (mince) a papírová (bankovky, státovky), nouzové, výtěžkové a obchodní peníze, příležitostné mince, odměny, platební peníze, peněžní náhražky (potvrzenky, chudinské peníze, stravenky, poukázky na zboží, přídělové doklady). Předměty numismatické povahy jsou dále předměty napodobující formu mincí (například početní mince, žetony pamětní i výherní, kovové známky platební a identifikační) nebo jejich vnější vzhled [například medaile (pamětní, portrétní), plakety a jiné příležitostné ražby, novoražby, faksimile platidel, studijní kopie mincí, medailí]. Uvede se počet zpracovaných předmětů numismatické povahy, specifikace evidovaných předmětů se uvede v poznámce. U nezpracovaných archiválií se tyto údaje uvedou v případě, kdy jsou na první pohled identifikovatelné.
3.17.2
Předměty faleristické povahy
Tvoří dílčí evidenční jednotku označující řádové dekorace a vyznamenání. Dekorace se posoudí podle hodnosti svého nositele (například velmistr, velkokříž, velkodůstojník, komandér, komtur, důstojník, rytíř, devoční člen) nebo číselně vyjádřené třídy řádu v různém provedení (klenot v podobě kříže, medailonu, řádová hvězda a další doplňky, řetězy, náprsní velkostuhy, nákrční stuhy, řetízky, stužky pro medailon). Vyznamenání se člení podle toho, zda jsou odvozená z řádových dekorací (stužka se zavěšeným křížem, medailonem, hvězdou), jsou podobná předmětům numismatické povahy (například pamětní mince, medaile a plakety v kazetách) nebo zda se jedná o vědecké, umělecké sportovní a jiné ceny (například skulptury nebo jiné předměty umělecké nebo umělecko-řemeslné povahy a odznaky). Předměty faleristické povahy nejsou většinou děleny do tříd, ale stupně se rozlišují například podle materiálu (například zlaté, stříbrné, bronzové) a přidáním dalších doplňků (s korunou, s brilianty). Kromě původní velikosti existují řádové dekorace ve formě zmenšenin, miniatur, rozet, obdobně vyznamenání v redukované podobě (obdélníkové stužky).
3.17.3
Jiné
Do této dílčí evidenční jednotky se zařazují všechny ostatní předměty, například alba obsahující různé typy dokumentů (fotografie a zároveň výstřižky, tisky, plakáty), knihy s podpisy návštěv nemající charakter kroniky, vlajky a standarty, tabla s výjimkou fotografických tabel, která byla zhotovena fotografickou cestou jako jeden kus snímku (fotografie), vzorky, vzorníky, obaly a etikety zboží, propagační předměty, rentgenové snímky, původní hodnotné obaly dokumentů a další trojrozměrné předměty, které mají přímou souvislost s archivním souborem a nejsou součástí jiné archiválie.
4.
Seznam zkratek používaných pro evidenční jednotky
Označení| Evidenční jednotka| Zkratka
---|---|---
3.1.| Listiny do roku 1850| lio
3.2.| Listiny po roce 1850| lip
3.3.| Úřední knihy a rukopisy|
3.3.1| Úřední knihy| ukn
3.3.2| Rukopisy| rkp
3.4.| Registraturní pomůcky|
3.4.1| Podací protokoly nebo podací deníky| ppr
3.4.2| Indexy| ind
3.4.3| Elenchy| ele
3.4.4| Repertáře| rep
3.5.| Kartotéky| ktt
3.6.| Typáře a jejich samostatné otisky|
3.6.1| Pečetidla| pec
3.6.2| Razítka| raz
3.6.3| Samostatné pečetě, odlitky pečetí a otisky typářů| otd
3.7.| Kartony| kar
3.8.| Fascikly| fas
3.9.| Mapy, atlasy, technické výkresy, grafické listy, kresby|
3.9.1| Mapy| map
3.9.2| Atlasy| atl
3.9.3| Technické výkresy| tvy
3.9.4| Grafické listy| gli
3.9.5| Kresby| kre
3.10.| Fotografické archiválie|
3.10.1| Fotografie na papírové podložce| fsn
3.10.2| Fotografické desky| fsd
3.10.3| Listové filmy| lfi
3.10.4| Svitkové filmy| sfi
3.10.5| Kinofilmy| kin
3.10.6| Mikrofilmy| mf
3.10.7| Mikrofiše| mfis
3.10.8| Fotoalba| fal
3.10.9| Digitální fotografie| dfo
3.11.| Kinematografické filmy|
3.11.1| Filmové pásy| fpa
3.11.2| Jiné nosiče analogových záznamů| Anz
3.11.3| Nosiče digitálních záznamů| Mhz
3.11.4| Kinematografické záznamy v analogové i digitální podobě| Kza
3.12.| Zvukové archiválie|
3.12.1| Fonografické válečky| fva
3.12.2| Fonografické dráty| fdr
3.12.3| Gramofonové desky| gd
3.12.4| Matrice| mat
3.12.5| Magnetofonové pásky| mg
3.12.6| Audiokazety| aka
3.12.7| Kompaktní disky| kdi
3.12.8| Zvukové záznamy| zza
3.13.| Tisky|
3,13.1| Tisky do roku 1800| tio
3.13.2| Tisky po roce 1800| tip
3.13.3| Pohlednice| poh
3.13.4| Plakáty| pkt
3.13.5| Cenné papíry| cpa
3.13.6| Štočky| sto
3.14.| Balíky| bal
3.14.1| Pořadače| poř
3.15.| Digitální datasety (datové balíčky)| dts
3.16.| Digitální archivní jednotka| daj
3.17.| Jiné|
3.17.1| Předměty numismatické povahy| pnp
3.17.2| Předměty faleristické povahy| pfp
3.17.3| Jiné| jin
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 645/2004 Sb.
Archivní pomůcky
1.
Druhy archivních pomůcek
Archivní pomůcky se člení na
a)
základní,
b)
speciální.
Archivní pomůcky splňují znaky uvedené v této příloze. V případě archivní pomůcky v digitální podobě jsou údaje, jejichž vedení u archivní pomůcky stanoví tato příloha, obsaženy v metadatech archivní pomůcky. V případě archivní pomůcky inventář v digitální podobě mohou části jejího úvodu odkazovat na údaje z jiných databází (například databáze původců).
2.
Základní archivní pomůcky
Základními archivními pomůckami jsou
a)
manipulační seznam prvního a druhého typu,
b)
dílčí inventář,
c)
inventář a
d)
katalog.
Archiválie vedené v manipulačním seznamu prvního a druhého typu, popřípadě v dříve vyhotovovaném prozatímním inventárním seznamu, se považují za zpracované neinventarizované archiválie.
Archiválie vedené v dílčím inventáři, inventáři nebo katalogu se považují za inventarizované archiválie.
Zaznamenání archiválií v referenčních pomůckách, kterými jsou soupis fondů, popis fondu, průvodce a edice, nemá vliv na evidenci archiválií vykazovaných jako archiválie zpracované nebo inventarizované.
2.1.
Manipulační seznam
Manipulační seznam je základní archivní pomůcka ke zpracovaným archiváliím. Manipulační seznam má prozatímní charakter. Slouží do doby vytvoření jiného typu archivní pomůcky s větší stálostí (například inventář).
Manipulační seznam se zpravidla vytvoří
a)
k jednomu přírůstku nebo jeho části na základě soupisu předaných dokumentů popisujícího přírůstek (manipulační seznam prvního typu), nebo
b)
k jednomu archivnímu souboru nebo jeho části; na základě soupisu předaných dokumentů popisujícího přírůstek nebo na základě změn, které nastaly s archiváliemi uvnitř archivu, je doplněn stávající manipulační seznam. Nově vzniklý manipulační seznam předchozí manipulační seznam nahrazuje (manipulační seznam druhého typu).
Určení prvního nebo druhého typu manipulačního seznamu závisí na posouzení povahy očekávaných přírůstků.
Manipulační seznam se vytvoří v závislosti na potřebě archivů provádět nahlédací a badatelskou agendu a možnosti takový seznam vytvořit na základě soupisu předaných dokumentů.
Manipulační seznamy je možné vytvořit i k fondovým oddělením. Nové verzi pomůcky se přidělí nové číslo v evidenci Národního archivního dědictví. Pokud manipulační seznamy nahradí předchozí pomůcku, tato pomůcka se z evidence Národního archivního dědictví vyřadí. Archiv zasílá manipulační seznamy do druhotné evidence Národního archivního dědictví.
Manipulační seznam obsahuje
a)
titulní list s údaji uváděnými obdobně jako u inventáře a typ manipulačního seznamu,
b)
úvod zahrnující identifikační údaje původce a předávající osoby nejméně v rozsahu jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum a místo narození a úmrtí, jde-li o fyzickou osobu, nebo název nebo obchodní firma, identifikační číslo osoby, pokud bylo přiděleno, adresa sídla a datum vzniku, popřípadě zániku osoby, jde-li o právnickou osobu, dále údaje o výběru archiválií, nakládání s nimi po převzetí do archivu, číslo a datum vnější změny, údaje o fyzickém stavu a ošetření archiválií, záznam o vytvoření pomůcky v rozsahu jméno, popřípadě jména, a příjmení zpracovatele a datum zpracování; datum a místo narození a úmrtí se uvádí pouze, pokud jsou zpracovateli seznamu známy,
c)
jednotky popisu, kdy hloubka popisu je vymezena nejméně na úrovni nejnižší prozatímní série, kterou tvoří hierarchicky nejnižší spisový znak nebo nejnižší prvek umělého schématu třídění. Pokud je rozsah archiválií v této sérii větší než jeden karton, jeden dataset (datový balíček), jeden fascikl nebo jiná jednotka odpovídající tomuto rozsahu, série se rozepíše ve složkách. Složky se vytvoří samostatně pro každý druh evidenční jednotky nebo dílčí evidenční jednotky, jednotlivost se popíše v případě, že tvoří jediný obsah série. Pokud je rozsah archiválií v této složce větší než jeden karton, jeden dataset (datový balíček), jeden fascikl nebo jiná jednotka odpovídají tomuto rozsahu, složka se rozepíše v podsložkách. V případě kartotéky se provede rozepsání na části jednotlivosti (například jednotlivé kartotéční zásuvky). Každá nejnižší prozatímní série obsahuje alespoň pořadové číslo (průběžné číslo v rámci manipulačního seznamu), ukládací číslo, obsahový popis, včetně dílčích evidenčních jednotek a dataci;
d)
tiráž s údaji uváděnými u inventáře s výjimkou počtu popisných jednotek a s výčtem a počtem dílčích evidenčních jednotek.
Ukládacím číslem se rozumí jedinečné označení evidenčních jednotek nebo obalu, v nichž jsou uloženy.
2.2.
Inventář a dílčí inventář
Inventář je základní archivní pomůcka. Vytvoří se k archivnímu souboru. Dílčí inventář se vytvoří k uzavřené části archivního souboru (například u neuzavřených archivních souborů). V inventáři i dílčím inventáři se archiválie popisují v rámci inventárního seznamu, a to v sériích 1 až n hierarchické úrovně popisu, složkách a jednotlivostech podle příslušného pořádacího schématu.
Složky se člení podle evidenčních jednotek. Maximální rozsah jednotky popisu pro tento typ pomůcky je jeden karton, jeden dataset (datový balíček) nebo jiná jednotka odpovídající tomuto rozsahu (například kartotéční zásuvka, krabice, fascikl, obálka). Pokud je rozsah archiválií v této složce větší než jeden karton, jeden dataset (datový balíček) nebo jiná jednotka odpovídají tomuto rozsahu, složka se rozepíše v podsložkách.
Inventář obsahuje titulní list, úvod se seznamem použitých pramenů a literatury, pokud jsou účelné, inventární seznam, rejstříky, pokud jsou účelné, a tiráž. Jeho součástí jsou dále obsah a přílohy k úvodu (například registraturní plány, schéma archivní struktury archivního souboru, konkordanční tabulky, seznamy používaných zkratek, převody starších a cizojazyčných místních názvů na současné tvary).
Titulní list inventáře obsahuje
a)
název archivu nebo kulturně vědecké instituce nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu správce resp. držitele archiválií, jde-li o fyzickou osobu; pokud je správcem popř. držitelem archiválií podnikatel, obsahuje titulní list jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, případně dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osoby a adresu místa podnikání; je-li správcem, případně držitelem archiválií právnická osoba, obsahuje jeho název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osoby a adresu sídla,
b)
název archivní pomůcky,
c)
časové rozmezí archivní pomůcky totožné s časovým rozsahem archivního souboru nebo jeho části zachycené archivní pomůckou včetně prior a posterior,
d)
druh archivní pomůcky,
e)
číslo evidenčního listu Národního archivního dědictví archivního souboru, jehož archiválie jsou popsány v archivní pomůcce,
f)
evidenční číslo archivní pomůcky,
g)
jméno, popřípadě jména, a příjmení zpracovatele archivní pomůcky,
h)
místo a rok vyhotovení archivní pomůcky.
Úvod inventáře obsahuje kapitoly
a)
vývoj původce archiválií, kterým se rozumí organizační a kompetenční vývoj instituce s citováním příslušných právních norem; u osobních fondů životopisy osob (v elektronické podobě je možno použít odkazu na údaj v evidenci původců),
b)
vývoj a dějiny archivního souboru nebo jeho části, kterým se rozumí popis registratury původce archivního souboru s uvedením jejího vývoje s údaji o uložení písemností, jejich zpracování a případných ztrátách před převzetím do archivu,
c)
archivní charakteristika archivního souboru, kterou se rozumí rozbor stavu zachovalosti, popis a zdůvodnění zvolené pořádací metody a struktury archivní pomůcky, záznam o vyřazení duplikátů a jednotlivin nearchivní povahy,
d)
stručný rozbor obsahu archivního souboru,
e)
záznam o uspořádání archivního souboru a sestavení archivní pomůcky, kterým se rozumí určení osoby, která archivní pomůcku zpracovala, v rozsahu jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum zpracování a archiv, ve kterém byla archivní pomůcka zpracována, určení osoby, která sestavila inventář v rozsahu jméno, popřípadě jména, a příjmení a datum sestavení, a uvedení pramenů a literatury užitých pro sestavení inventáře.
Tiráž inventáře se umístí na poslední straně archivní pomůcky a obsahuje
a)
název archivní pomůcky totožný s názvem archivního souboru s případnou specifikací jeho částí,
b)
značku archivního souboru, pokud existuje,
c)
časové rozmezí archiválií popsaných v archivní pomůcce totožné s časovým rozsahem archivního souboru nebo jeho části zachycené archivní pomůckou,
d)
počet evidenčních jednotek zpřístupněných archivní pomůckou; v závorce se specifikují počty druhů dílčích evidenčních jednotek odpovídající rubrikám evidenčního listu Národního archivního dědictví,
e)
počet jednotek popisu, které lze na základě archivní pomůcky zpřístupnit,
f)
rozsah archivní pomůckou zpřístupněných archiválií v běžných metrech,
g)
datum vytvoření archivní pomůcky,
h)
jméno, popřípadě jména, a příjmení zpracovatele archivního souboru,
i)
jméno, popřípadě jména, a příjmení zpracovatele archivní pomůcky, popřípadě údaj o zpracovateli úvodu k archivní pomůcce, je-li jiný než zpracovatel archivní pomůcky,
j)
počet stran archivní pomůcky,
k)
údaje o tom, kdo archivní pomůcku schválil, s uvedením data schválení a jednoznačné identifikace dokumentu o jejím schválení.
2.3.
Katalog
Katalog je základní archivní pomůcka. Jde o typ pomůcky, který se vytvoří v případě speciálních typů archiválií nebo jejich výjimečné části (například prezidiální tisky), které vyžadují zvláštní pozornost. Katalog se vytvoří k archivnímu souboru nebo jeho části. V katalogu jsou archiválie popsány pomocí katalogových záznamů. Archivní fond je při katalogizaci členěn do sérií 1 až n hierarchické úrovně popisu, složek, jednotlivostí a podle příslušného pořádacího schématu až po části jednotlivostí. Požadovaný rozsah jednotky popisu pro tento typ pomůcky je konkrétní archiválie nebo její část. Její popis tvoří katalogový záznam.
Katalog obsahuje titulní list, obsah, úvod se seznamem použitých pramenů a literatury, katalogové záznamy, rejstříky a tiráž. Jeho součástí jsou dále obsah a přílohy k úvodu (například registraturní plány, schéma archivní struktury fondu nebo sbírky, konkordanční tabulky, seznamy používaných zkratek, převody starších a cizojazyčných místních názvů na současné tvary).
Titulní list katalogu obsahuje totožné údaje jako titulní list inventáře. Úvod katalogu obsahuje totožné kapitoly jako úvod inventáře. Části úvodu katalogu v digitální podobě mohou odkazovat na údaje z jiných registrů. Tiráž katalogu obsahuje totožné údaje jako tiráž inventáře s výjimkou počtu popisných jednotek a dále údaj o počtu katalogových záznamů.
2.4.
Jiné archivní pomůcky
Za archivní pomůcku se dále považují prozatímní inventární seznam, inventář, dílčí inventář, sdružený a skupinový inventář a katalog vytvořený podle dřívějších pravidel.
2.5.
Jednotky popisu archiválií v archivních pomůckách
Pro popis archiválií v archivních pomůckách se využijí jednotky popisu archiválií v archivních pomůckách, kterými jsou
a)
série,
b)
složka,
c)
jednotlivost
Série
Série je jednotka popisu, která vyjadřuje souvislosti mezi skupinami archiválií v rámci archivního souboru. Série jsou zpravidla tvořeny na základě původní spisové manipulace (například podle manipulačního období, organizačního členění původce, způsobu shromažďování a správy dokumentů) nebo na základě umělého pořádacího schématu, věcné (agendové) souvislosti, formální anebo obsahové příbuznosti. V případě, že si vnitřní uspořádání celku vyžaduje další členění, obsahuje každá série nižší série 1 až n hierarchické úrovně popisu potřebné k vyjádření všech úrovní hierarchické struktury této činnosti či uspořádání. Nejnižší série obsahuje složky a jednotlivosti.
Složka
Složka je jednotka popisu, která popisuje archiválie evidované prostřednictvím evidenčních jednotek karton, fascikl, digitální archivní jednotka (DAJ) (například spisy a typové spisy, korespondence, účty) a soubory jednotlivostí (například soubor fotografií). Pokud jsou archiválie uloženy ve více evidenčních jednotkách [karton, fascikl, digitální archivní jednotka (DAJ)] nebo pokud je třeba vyjádřit souvislosti mezi částmi složky, vytvoří se podsložky 1 až n hierarchické úrovně popisu.
Jednotlivost
Jednotlivost je jednotka popisu, která popisuje archiválie evidované prostřednictvím evidenčních, případně dílčích evidenčních jednotek. Jedná se zejména o listiny, úřední knihy, rukopisy, podací protokoly nebo podací deníky, indexy, elenchy a repertáře, kartotéky, pečetidla, razítka, samostatné pečeti a otisky typářů, mapy, mapová díla, atlasy, technické výkresy, grafické listy, kresby, fotografie na papírové podložce, fotografické desky, listové filmy, svitkové filmy, kinofilmy, mikrofilmy, mikrofiše, fotoalba, digitální videozáznamy, kinematografické záznamy, tisky, pohlednice, plakáty, cenné papíry, štočky, předměty numismatické povahy, předměty faleristické povahy. Jednotlivosti se v případě potřeby dále dělí na části jednotlivosti 1 až n hierarchické úrovně popisu.
Jednotlivosti, případně části jednotlivosti jsou dále archiválie nebo jejich části na nejnižší úrovni v rámci složek a podsložek (například protokol ve spisu, fotografie ve spisu, jedna sekce mapy).
3.
Speciální archivní pomůcky
Speciálními archivními pomůckami jsou rejstřík, tematický katalog, soupis archiválií a tematický rejstřík. Archiválie opatřené speciální archivní pomůckou se považují za inventarizované.
3.1.
Rejstřík
Rejstřík je abecedně uspořádaný jmenný (osobní, geografický nebo názvový) a věcný ukazatel sloužící k podrobné orientaci v obsahu archivního souboru nebo jeho částí. Obsahuje titulní list, úvod, obsah, seznam použité literatury, rejstříkové záznamy a tiráž.
3.2.
Tematický katalog
Tematický katalog je soupis jednotlivých archiválií tvořený katalogizačními záznamy k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s přesnými údaji o jejich uložení. Náležitosti tematického katalogu jsou totožné s náležitostmi katalogu.
3.3.
Soupis archiválií
Soupis jednotlivých archiválií je soupis tvořený obsahovými záznamy k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s přesnými údaji o jejich uložení.
3.4.
Tematický rejstřík
Tematický rejstřík je abecedně uspořádaný jmenný (osobní, geografický nebo názvový) a věcný ukazatel vypracovaný k vymezenému tématu z jednoho nebo více archivních souborů s údaji o jejich uložení. Náležitosti tematického rejstříku jsou totožné s náležitostmi rejstříku.
4.
Referenční pomůcky
Za archivní pomůcku se považují rovněž referenční pomůcky vzniklé podle dřívějších pravidel, kterými jsou soupis fondů, popis fondu, průvodce a edice.“.
36.
V příloze č. 3 v čl. 1 odst. 2 se za slovo „jméno“ vkládají slova „, popřípadě jména,“, čárka za slovem „příjmení“ se nahrazuje slovem „a“ a slova „a podepíše se“ se zrušují.
37.
V příloze č. 3 v čl. 1 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Do badatelny nemají přístup osoby znečištěné, pod vlivem alkoholu, drog anebo jiných psychotropních látek nebo osoby ozbrojené.“.
38.
V příloze č. 3 v čl. 1 odst. 3 a 4 se slovo „dokladem“ nahrazuje slovy „průkazem totožnosti“.
39.
V příloze č. 3 v čl. 1 odstavec 5 zní:
„(5)
Badateli se archiválie předkládají na základě jeho výslovného požadavku, který může archivu předběžně zaslat také prostřednictvím držitele poštovní licence nebo zaslat anebo oznámit prostředky elektronické komunikace (e-mail, fax, telefon), a to na kontaktní adresy archivem zveřejněné na jeho úřední desce, zřizuje-li ji, a na jeho internetových stránkách. Pokud požadavek zaslaný v písemné podobě neobsahuje veškeré údaje stanovené v odstavci 6 nebo pokud je formulace požadavku na předložení archiválií nejasná, nepřesná nebo nekonkrétní, považuje se takto zaslaný požadavek za informativní a badateli na jejím základě mohou být připraveny pouze archiválie, u kterých není pochyb, že mají být předmětem nahlížení.“.
40.
V příloze č. 3 v čl. 1 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Badatel vyplní v badatelně formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení s uvedením svého jména, popřípadě jmen, příjmení, tématu studia, názvu archivního souboru, čísla kartonu, knihy, popřípadě inventárního čísla nebo signatury či folia, které žádá ke studiu, a opatří ho svým podpisem a datem zpracování. Formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení je přílohou badatelského listu. Pokud badatel využil postupu pro vyžádání archiválií k nahlížení podle odstavce 5 a jeho požadavek splňoval náležitosti formuláře podle tohoto odstavce, připojí se k badatelskému listu archivu badatelem doručený dokument. Pokud byl archivu doručen neúplný nebo nepřesný požadavek, vyplní v badatelně formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení. V případě, že badatel postupoval podle odstavce 5 a požaduje předložení dalších archiválií, než o které předběžně požádal, vyplní formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení pouze v rozsahu nově požadovaných archiválií pro nahlížení.“.
Dosavadní odstavce 6 a 7 se označují jako odstavce 7 a 8.
41.
V příloze č. 3 v čl. 1 odst. 7 se věta poslední zrušuje.
42.
V příloze č. 3 v čl. 1 odstavec 8 zní:
„(8)
V badatelně je nutné zachovávat klid a respektovat studijní prostředí, které nesmí být narušováno hlukem, hlasitou komunikací s dalšími badateli, nadměrným pohybem po badatelně a obdobnými rušivými projevy, které neodpovídají účelu návštěvy v badatelně. V badatelně není dovoleno kouřit, jíst, pít a telefonovat. U přístrojů, které si badatel případně se souhlasem dozoru badatelny přináší do badatelny, vypne badatel veškeré zvukové signály.“.
43.
V příloze č. 3 v čl. 2 odst. 3 se slova „bez svolení dozoru v badatelně“ zrušují.
44.
V příloze č. 3 v čl. 2 odst. 7, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7 a čl. 8 se slova „ředitel (vedoucí)“ nahrazují slovy „osoba stojící v čele“.
45.
V příloze č. 3 v čl. 3 odst. 5 se věta druhá nahrazuje větou „Při jejich využití ve vědeckých nebo jiných pracích nebo zveřejnění se uvádí alespoň název archivu a využitých archivních souborů, a bližší označení archiválií (citace), z nichž bylo čerpáno.“.
46.
V příloze č. 3 v čl. 4 odst. 2 se na konci textu vypouští slova „(například úvody k inventářům)“.
47.
V příloze č. 3 v čl. 6 odst. 1 se slova „ředitelem (vedoucím)“ nahrazují slovy „osobou stojící v čele“.
48.
V příloze č. 3 v čl. 6 odst. 2 se za slova „státnímu orgánu,“ vkládají slova „kulturně vědecké instituci pro jí pořádané výstavy nebo jiné veřejné prezentace,“.
49.
V příloze č. 3 v čl. 6 odst. 4 písm. d) se slova „adresu trvalého pobytu“ nahrazují slovy „adresu místa pobytu na území České republiky nebo adresu bydliště v cizině“.
50.
V příloze č. 3 v čl. 6 odst. 4 písm. e) se slovo „sídlo“ nahrazuje slovy „adresu sídla“ a slovo „a“ za slovy „pověřené osoby“ se zrušuje.
51.
V příloze č. 3 v čl. 6 odst. 4 písm. f) se slova „a úřední razítko vypůjčitele, pokud jde o právnickou osobu“ nahrazují slovy „, jde-li o fyzickou osobu; v případě pověřené osoby se současně uvede její jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa pobytu na území České republiky nebo adresa bydliště v cizině podle průkazu totožnosti a datum předložené plné moci“.
52.
V příloze č. 3 v čl. 6 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
vlastnoruční podpis statutárního orgánu vypůjčitele nebo jím pověřené osoby připojený k názvu nebo obchodní firmě právnické osoby, který je vypůjčitelem; obsahuje-li podpisový vzor osob jednajících za právnickou osobu otisk razítka, připojí se k podpisu rovněž otisk razítka právnické osoby.“.
53.
V příloze č. 3 článek 9 zní:
„Čl. 9
Úhrady za služby poskytované archivy
Výše úhrady nákladů spojených s pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie v analogové podobě anebo s pořízením repliky archiválie v digitální podobě, nákladů spojených s vyhledáním archiválií a jejich dalším zpracováním a nákladů spojených s pořízením rešerše z archiválií se řídí ceníkem služeb.“.
55.
V příloze č. 3 příloha badatelského řádu č. 3 zní:
„Příloha č. 3 badatelského řádu
Žádost o souhlas s použitím vlastního reprodukčního zařízení
439kB
“.
56.
Příloha č. 4 zní:
„Příloha č. 4 k vyhlášce č. 645/2004 Sb.
Sazebník maximální výše úhrad nákladů spojených s poskytováním služeb veřejnými archivy
A.
Pořízení výpisu nebo opisu archiválií včetně vyrozumění o negativním nálezu a ověřování kopií pořízených veřejnými archivy
1.
Pořízení výpisu nebo opisu archiválie
50,- Kč za každou i započatou stránku archivem zpracovávaného výpisu nebo opisu.
2.
Ověření shody kopie archiválie s jejím originálem uloženým v archivu a pořízené archivem podle písmena B bodu 1
30,- Kč za každou započatou ověřovanou stránku.
B.
Reprodukce archiválií
1.
Elektrografické kopírování (Kč/1 list reprodukce)
černobílé jednostranné:
| A4| A3
---|---|---
1.1.1.1. z volných listů| 5,-Kč | 8,-Kč
1.1.1.2. z vázaných listů| 7,-Kč | 12,-Kč
černobílé oboustranné:
| A4| A3
---|---|---
1.1.2.1. z volných listů| 8,-Kč | 12,-Kč
1.1.2.2. z vázaných listů| 17,-Kč | 22-Kč
barevné jednostranné:
| A4| A3
---|---|---
1.2.1.1. z volných listů| 25,-Kč | 38,-Kč
1.2.1.2. z vázaných listů| 33,-Kč | 46,-Kč
barevné oboustranné:
| A4| A3
---|---|---
1.2.2.1. z volných listů| 40,-Kč | 60,-Kč
1.2.2.2. z vázaných listů| 53,-Kč | 80,-Kč
2.
Mikrografické práce
Pořízení mikrozáznamu
1 políčko 35 mm mikrofilmu 45 x 35 mm 32,- Kč
1 políčko 35 mm mikrofilmu 24 x 35 mm 20,- Kč
Kopírování mikrozáznamů
1 políčko bez rozdílu velikosti 15,- Kč
Zhotovení zpětné zvětšeniny z 35 mm mikrozáznamu na běžný kancelářský papír formát A4 a A3 20,- Kč
3.
Digitální reprodukce
Zhotovení digitální reprodukce dvourozměrné předlohy
3.1.1. skenování předloh do formátu A4 včetně| 25,- Kč
---|---
3.1.2. skenování předloh do formátu A3 včetně| 60,- Kč
3.1.3. skenování velkých formátů do formátu A0+ včetně| 300,- Kč
3.1.4. snímek předlohy do formátu A3 včetně digitálním fotoaparátem| 200,- Kč
3.1.5. snímek předlohy formátu větší než A3 digitálním fotoaparátem| 300,- Kč
3.1.6. skenování archiválií na průhledné podložce (například mikrofilm, deska) jednoho pole|
\\- skenování z pásu filmu| 20,- Kč
\\- skenování fyzicky odděleného filmového pole| 50,- Kč
3.1.7 spojování několika vytvořených digitálních fotografií z velkorozměrné předlohy do 1 obrázku | 500,- Kč/1 hodina výkonu
Zvýšení rozlišení o každých započatých 100 dpi nad 300 dpi| 20,- Kč
Zhotovení digitální reprodukce trojrozměrné předlohy
3.2.1. 1 dokumentační snímek (náhledový) malých a středně velkých rozměrů pořízený digitálním fotoaparátem| 350,-Kč
---|---
3.2.2. 1 ateliérový snímek (pro tisk) malých a středně velkých rozměrů pořízený digitálním fotoaparátem| 1500,- Kč
3.3. Poskytnutí digitální reprodukce již dříve digitalizované předlohy (1 obraz)| 25,- Kč
3.4. Zpřístupňování digitálních reprodukcí archiválií v analogové podobě, archiválií v digitální podobě a replik archiválií způsobem umožňujícím dálkový přístup se nezpoplatňuje.
3.5. Zápis dat
3.5.1. CD včetně zápisu dat| 40,- Kč
3.5.2. DVD včetně zápisu dat| 60,- Kč
Maximální výše úhrad pro nově zhotovované digitální reprodukce nebo repliky archiválií v digitální podobě jsou stanoveny pro případy, kdy se tyto poskytují v barvě s barevnou hloubkou 24 bitů nebo vyšší, v základním rozlišení 300 dpi, ve formátu JPG, PDF/A, TIFF, PNG nebo RAW, bez grafických úprav.
C.
Potvrzování shody
1.
kopie archiválie v analogové podobě nebo její digitální repliky s archiválií v analogové podobě uložené v archivu
1.1
za zpracování potvrzující doložky 50,- Kč
1.2
za vyhledání archiválie a pořízení kopie archiválie v analogové podobě nebo její digitální repliky 100,- Kč/hod.
2.
repliky archiválie v digitální podobě s archiválií v digitální podobě nebo s replikou archiválie v digitální podobě uloženou v archivu
2.1
za zpracování potvrzující doložky 50,- Kč
2.2
za vyhledání archiválie a pořízení repliky archiválie v digitální podobě 100,- Kč/hod.
3.
Potvrzení shody kopie archiválie v analogové podobě nebo její digitální repliky s archiválií v analogové podobě uložené v archivu nebo repliky archiválie v digitální podobě s archiválií v digitální podobě nebo s replikou archiválie v digitální podobě uloženou v archivu se provádí vůči kopiím a replikám archiválií pořízených archivem. Pokud se shoda potvrzuje vůči kopiím archiválií v analogové podobě, digitálním reprodukcím archiválií v digitální podobě nebo replikám archiválií předkládaným žadatelem o potvrzení shody, náleží archivu úhrada za zpracování potvrzující doložky a úhrada za ověření shody, a to ve výši 1.000,- Kč.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2012.
Ministr:
Kubice v. r. |
Vyhláška č. 210/2012 Sb. | Vyhláška č. 210/2012 Sb.
Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Vyhlášeno 19. 6. 2012, datum účinnosti 30. 6. 2012, částka 74/2012
* § 1 - Předmět právní úpravy
* § 2 - Seznam vojenského materiálu
* § 3 - Seznam významného vojenského materiálu
* § 4 - Údaje o využívání licenčního potvrzení
* § 5 - Údaje o využívání licence
* § 6 - Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu
* § 8 - Zrušovací ustanovení
* § 9 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 210/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 210/2012 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 210/2012 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 210/2012 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
Aktuální znění od 7. 6. 2024 (104/2024 Sb.)
210
VYHLÁŠKA
ze dne 13. června 2012
o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra stanoví podle § 33 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 220/2009 Sb. a zákona č. 248/2011 Sb., k provedení § 5 odst. 3, § 9 odst. 3, § 15 odst. 6, § 17 odst. 1, § 20 odst. 4 a § 22g odst. 4:
§ 1
Předmět právní úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje
a)
seznam vojenského materiálu,
b)
seznam významného vojenského materiálu,
c)
údaje o využívání licenčního potvrzení, o kterých informuje Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra podle § 12a odst. 6 zákona,
d)
údaje o využívání licenčního potvrzení, o kterých informuje Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra podle § 12b odst. 6 zákona,
e)
údaje o využívání licence, o kterých informuje právnická osoba, které byla udělena licence,
f)
údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu.
§ 2
Seznam vojenského materiálu
Seznam vojenského materiálu stanoví příloha č. 1 k této vyhlášce.
§ 3
Seznam významného vojenského materiálu
Seznam významného vojenského materiálu je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§ 4
Údaje o využívání licenčního potvrzení
Údaje o využívání licenčního potvrzení, o kterých informuje Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra podle § 12a odst. 6 a § 12b odst. 6 zákona, stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce.
§ 5
Údaje o využívání licence
Údaje o využívání licence, o kterých informuje právnická nebo fyzická osoba, které byla udělena licence, stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.
§ 6
Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu
Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu stanoví příloha č. 5 k této vyhlášce.
§ 8
Zrušovací ustanovení
Vyhláška č. 332/2009 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje.
§ 9
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 30. června 2012.
Ministr:
MUDr. Kuba v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
SEZNAM VOJENSKÉHO MATERIÁLU
Poznámka 1
: Pojmy v „uvozovkách“ jsou vymezené pojmy uvedené ve ,Vymezení pojmů používaných v tomto seznamu‘.
Poznámka 2
: V některých případech jsou chemické látky v seznamu uváděny podle názvu a čísla CAS. Seznam se vztahuje na chemické látky se shodným strukturním vzorcem (včetně hydrátů), bez ohledu na název nebo číslo CAS. Čísla CAS jsou uváděna jako pomůcka při zjišťování konkrétní chemické látky nebo směsi, a to bez ohledu na nomenklaturu. Čísla CAS nelze používat jako jediné identifikátory, neboť některé z forem chemických látek zapsaných v seznamu mají odlišná čísla CAS, a rovněž u směsí obsahujících některou z uvedených látek může být číslo CAS odlišné.
SVMe 1
Zbraně s hladkým vývrtem a ráží menší než 20 mm, další zbraně a samočinné zbraně s ráží 12,7 mm (ráže 0,50 palce) nebo menší, příslušenství a rovněž pro ně speciálně určené součásti:
a)
Pušky a kombinované palné zbraně, krátké palné zbraně, kulomety, samopaly a ostatní samočinné palné zbraně,
b)
zbraně s hladkým vývrtem:
1.
zbraně s hladkým vývrtem, určené speciálně pro vojenské použití,
2.
ostatní zbraně s hladkým vývrtem, konkrétně:
a)
samočinné palné zbraně,
b)
samonabíjecí palné zbraně nebo zbraně systému pump action (s posuvným předpažbím),
c)
zbraně využívající beznábojnicové střelivo a distanční elektrické paralyzéry,
d)
příslušenství určené pro zbraně uvedené v bodech SVMe 1 a), SVMe 1 b) nebo SVMe 1 c):
1.
odnímatelné zásobníky,
2.
tlumiče hluku výstřelu a moderátory,
3.
,zbraňové podpěry‘,
Technická poznámka:
Pro účely bodu SVMe 1 d) 3. se ,zbraňovými podpěrami‘ rozumí upínací zařízení určené k upevnění zbraně na pozemní vozidlo, „letadlo“, plavidlo nebo konstrukci.
4.
tlumiče plamene,
5.
optické zaměřovače zbraní s elektronickým zpracováním obrazu,
6.
optické zaměřovače zbraní speciálně určené pro vojenské použití.
Poznámka 1
: Bod SVMe 1 se nevztahuje na:
a)
palné zbraně speciálně určené pro školní (inertní) střelivo neschopné vystřelit střelu,
b)
palné zbraně, speciálně určené k vypuštění připevněných střel bez nálože trhaviny nebo bez komunikačního spojení na vzdálenost nepřesahující 500 m,
c)
zbraně používající střelivo s okrajovým zápalem, které nejsou samočinné,
d
) ,znehodnocené palné zbraně‘,
Technická poznámka:
‚Znehodnocená palná zbraň‘ je palná zbraň, která byla znehodnocena postupy stanovenými státním orgánem signatářské země Wassenaarského ujednání tak, že není schopna střelby. Tyto postupy nevratně upravují hlavní části dotyčné palné zbraně. V souladu s národními právními a správními předpisy může být znehodnocení palné zbraně prokázáno potvrzením vydaným příslušným orgánem a může být vyznačeno na palné zbrani značkou na některé její základní části.
e)
revolvery a pistole kromě samočinných, určené a schválené k prodeji jak v České republice podle českého právního předpisu, tak zároveň obdobně k prodeji v zemi dovozu, byť byly původně speciálně konstruované nebo přizpůsobené pro vojenské použití, a jejich speciálně konstruované součásti, pokud nejsou tyto součásti upotřebitelné pro jiné pistole a revolvery, než kterých se týká tato poznámka. To neplatí, pokud konečným uživatelem mají být ozbrojené síly, bezpečnostní sbory a další subjekty, podílející se i nepřímo na plnění úkolů vnější nebo vnitřní bezpečnosti státu.
Poznámka 2: Bod SVMe 1 a)
se nevztahuje na:
a)
pušky a kombinované palné zbraně vyrobené před rokem 1938,
b)
repliky pušek a kombinovaných palných zbraní, jejichž originály byly vyrobeny před rokem 1890,
c)
krátké palné zbraně, samočinné palné zbraně a kulomety vyrobené před rokem 1890 a jejich repliky,
d)
pušky nebo krátké plynové zbraně speciálně určené k vystřelení inertní střely pomocí stlačeného vzduchu nebo CO2,
e)
krátké střelné zbraně speciálně určené k některým z následujících účelů:
1.
porážka domácích zvířat, nebo
2.
narkotizace zvířat.
Poznámka 3: Bod SVMe 1 b)
2\\. se nevztahuje na zbraně speciálně určené k vystřelení inertní střely pomocí stlačeného vzduchu nebo CO2.
Poznámka 4: Bod SVMe 1 b)
se nevztahuje na:
a)
zbraně s hladkým vývrtem vyrobené před rokem 1938,
b)
repliky zbraní s hladkým vývrtem, jejichž originály byly vyrobeny před rokem 1890,
c)
zbraně s hladkým vývrtem používané pro lovecké a sportovní účely (tyto zbraně nesmí být určeny speciálně pro vojenské použití, ani nesmí být samočinné),
d)
zbraně s hladkým vývrtem určené speciálně pro tyto účely:
1.
porážka domácích zvířat,
2.
narkotizace zvířat,
3.
seismické testování,
4.
odpalování průmyslových projektilů, nebo
5.
narušování improvizovaných výbušných zařízení (IED).
Odkaz: Disruptory viz bod SVMe 4 a položku 1A006 na seznamu EU zboží dvojího užití.
SVMe 2
Zbraně s hladkým vývrtem a ráží od 20 mm, další zbraně a výzbroj s ráží větší než 12,7 mm (ráže 0,50 palce), vrhací zařízení speciálně navržená nebo upravená pro vojenské použití a příslušenství, a rovněž pro ně speciálně určené součásti:
a)
Děla, houfnice, kanóny, minomety, protitankové zbraně, raketomety, vojenské plamenomety, kulomety, pušky, bezzákluzové pušky a zbraně s hladkým vývrtem,
b)
vrhací zařízení speciálně určená nebo upravená pro vojenské použití:
1.
dýmové vrhače,
2.
plynové vrhače,
3.
pyrotechnické vrhače,
c)
příslušenství speciálně určené pro zbraně uvedené v bodě SVMe 2 a):
1.
zbraňové zaměřovače a montáže zbraňových zaměřovačů speciálně určené pro vojenské použití,
2.
zařízení na potlačení efektů při výstřelu,
3.
úchyty,
4.
odnímatelné zásobníky střeliva,
d)
položka není považována za vojenský materiál.
Poznámka 1: Bod SVMe 2 a)
zahrnuje například vstřikovače, dávkovači zařízení, zásobní nádrže a další součásti speciálně určené pro použití s kapalinovými hnacími náplněmi pro kterékoli ze zařízení podle bodu SVMe 2 a).
Poznámka 2: Bod SVMe 2 a)
se nevztahuje na tyto zbraně:
a)
pušky, zbraně s hladkým vývrtem a kombinované palné zbraně vyrobené před rokem 1938,
b)
repliky pušek, zbraní s hladkým vývrtem a kombinovaných palných zbraní, jejichž originály byly vyrobeny před rokem 1890,
c)
děla, houfnice, kanóny a minomety vyrobené před rokem 1890,
d)
zbraně s hladkým vývrtem používané pro lovecké a sportovní účely (tyto zbraně nesmí být speciálně určeny pro vojenské použití, ani nesmí být samočinné),
e)
zbraně s hladkým vývrtem určené speciálně pro tyto účely:
1.
porážka domácích zvířat,
2.
narkotizace zvířat,
3.
seismické testování,
4.
odpalování průmyslových projektilů, nebo
5.
narušování improvizovaných výbušných zařízení (IED).
Odkaz: Disruptory viz bod SVMe 4 a položku 1A006 na seznamu EU zboží dvojího užití.
f)
ruční odpalovací zařízení speciálně určená k vypuštění připevněných projektilů bez nálože trhaviny nebo komunikačního spojení na vzdálenost nepřesahující 500 m.
Poznámka 3: Bod SVMe 2 b)
se nevztahuje na signální pistole.
SVMe 3
Střelivo a zapalovače a pro ně speciálně určené součásti:
a)
Střelivo pro zbraně podle bodů SVMe 1, SVMe 2 a SVMe 12,
b)
zapalovače speciálně určené pro střelivo podle bodu SVMe 3 a).
Poznámka 1
: Součásti se speciálním určením podle bodu SVMe 3 zahrnují:
a)
kovové nebo plastové součástky, jako jsou kovadlinky zápalek, pláště střel, nábojové pásy, otočné zásobníky a kovové části munice,
b)
zajišťovací a odjišťovací zařízení, zapalovače, senzory a iniciační zařízení,
c)
energetické zdroje s vysokým jednorázovým provozním výkonem,
d)
spalitelné nábojnice,
e)
submunice včetně pumiček, malých min a střel s koncovým naváděním.
Poznámka 2: Bod SVMe 3 a)
se nevztahuje na:
a)
cvičné střelivo bez střely,
b)
školní (inertní) střelivo s provrtanou nábojnicí,
c)
další cvičné nebo školní (inertní) střelivo, jež neobsahuje součásti určené pro ostré střelivo, nebo
d)
součásti speciálně určené pro cvičné nebo školní (inertní) střelivo uvedené v písmenech a), b) a c) této poznámky 2.
Poznámka 3: Bod SVMe 3 a)
se nevztahuje na náboje speciálně určené pro účely:
a)
signalizace,
b)
plašení ptactva, nebo
c)
zažíhání unikajícího ložiskového plynu na ropných vrtech.
Poznámka 4: Bod SVMe 3 a)
se nevztahuje na náboje a jejich součásti určené a schválené k prodeji jak v České republice podle českého obecně závazného právního předpisu, tak zároveň obdobně k prodeji v zemi dovozu, byť byly původně speciálně konstruované nebo přizpůsobené pro vojenské použití. To neplatí, pokud konečným uživatelem mají být ozbrojené síly, bezpečnostní sbory a další subjekty, podílející se i nepřímo na plnění úkolů vnější nebo vnitřní bezpečnosti státu.
SVMe 4
Pumy (letecké), torpéda, rakety, raketové střely, další výbušná zařízení a nálože a příslušné vybavení a příslušenství a součásti speciálně pro ně určené:
Odkaz 1: Naváděcí a navigační zařízení viz bod SVMe 11.
Odkaz 2: Systémy protiraketové ochrany letadel (AMPS) viz bod SVMe 4 c).
a)
Letecké pumy, torpéda, granáty, dýmovnice, rakety, miny, raketové střely, hlubinné nálože, demoliční nálože, demoliční zařízení, demoliční soupravy, „pyrotechnické“ zařízení, náboje, pro ně určená submunice a simulátory (tj. vybavení, které napodobuje vlastnosti kterékoli z těchto položek), speciálně určené pro vojenské použití,
b)
vybavení, které splňuje vše následující:
1.
je speciálně určeno pro vojenské použití a
2.
je speciálně určeno pro ,činnosti' související s čímkoli z následujícího:
a)
předměty určené v bodě SVMe 4 a), nebo
b)
improvizovaná výbušná zařízení (IED).
Technická poznámka:
Pro účely položky bodu SVMe 4 b) 2. spočívají ,činnosti' v manipulaci, vypouštění, kladení, ovládání, odpalování, detonaci, aktivaci, napájení jednorázovým provozním výkonem, klamném navádění, rušení, odstraňování, odhalování narušování, nebo likvidaci.
c)
Systémy protiraketové ochrany letadel (AMPS).
Poznámka 1: Bod SVMe 4 a)
zahrnuje:
a)
dýmové granáty, osvětlovací pumy, zápalné pumy a výbušná zařízení,
b)
trysky řízených střel nebo raket a přední části návratových modulů.
Odkaz: Granáty nebo kontejnerové střely pro zbraně nebo vrhací zařízení uvedené v bodech SVMe1 nebo SVMe2 a submunice speciálně určená pro střelivo viz bod SVMe3.
Poznámka 2
: Bod SVMe 4b zahrnuje:
a)
mobilní vybavení na zkapalňování plynu,
b)
plovoucí elektrické vodivé kabely vhodné pro odstraňování magnetických min.
Poznámka 3: Bod SVMe 4 b)
se nevztahuje na příruční a kapesní přístroje, které jsou svým určením omezené na detekci kovových předmětů a nejsou schopné rozlišovat miny od jiných kovových předmětů.
Poznámka 4: Bod SVMe 4 c)
se nevztahuje na AMPS splňující všechny tyto požadavky:
a)
mají-li jakýkoli z těchto výstražných senzorů:
1.
pasivní senzory s maximální citlivostí mezi 100 a 400 nm, nebo
2.
aktivní výstražné senzory využívající impulsní dopplerovské detekce,
b)
systémy výmetnic klamných cílů,
c)
infračervené klamné cíle (flares), které využívají jak viditelného, tak infračerveného signálu k oklamání střel typu země-vzduch a
d)
AMPS zabudované v „civilním letadle“ a splňující všechny tyto požadavky:
1.
AMPS je funkční pouze v konkrétním „civilním letadle“, ve kterém je tento určitý AMPS zabudován a pro nějž byl vydán:
a)
civilní typový certifikát vydaný orgány civilního letectví jednoho nebo více členských států EU nebo signatářské země Wassenaarského ujednání, nebo
b)
obdobný dokument uznávaný Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO),
2.
AMPS využívá ochranu k zabránění neoprávněného přístupu k „programovému vybavení“, a
3.
do AMPS je zabudován aktivní mechanismus, který systému neumožní fungovat po vyjmutí z „civilního letadla“, do kterého byl nainstalován.
SVMe 5
Vybavení sloužící k řízení palby, pozorovací a varovná zařízení, a dále související systémy a testovací a směrovací zařízení a prostředky, a zařízení pro protiopatření, speciálně určené pro vojenské použití a součásti a příslušenství pro ně speciálně určené:
a)
Zbraňové zaměřovače, balistické počítače, naváděcí a řídicí systémy zbraní,
b)
ostatní vybavení sloužící k řízení palby, pozorovací a varovná zařízení a související systémy sloužící k:
1.
zjišťování a označení cíle, k určování vzdálenosti, pozorování nebo sledování cíle,
2.
pátrání, rozeznávání a identifikaci,
3.
ke zpracování pořízených dat nebo pro sběr dat ze senzorů,
c)
zařízení pro protiopatření pro položky podléhající bodu SVMe 5 a) nebo SVMe 5 b),
d)
polní testovací nebo směrovací zařízení určené speciálně pro položky podle bodů SVMe 5 a), SVMe 5 b) nebo SVMe 5 c).
Poznámka: Pro účely SVMe 5 c)
zařízení pro protiopatření zahrnuje i zařízení pro pátrání.
SVMe 6
Pozemní vozidla a jejich součásti:
Odkaz: Naváděcí a navigační zařízení viz bod SVMe 11.
a)
Pozemní vozidla a jejich součásti, speciálně určené nebo upravené pro vojenské použití,
b)
ostatní pozemní vozidla a jejich součásti:
1.
vozidla, která splňují všechny tyto podmínky:
a
) byla vyrobena nebo jsou opatřena materiály nebo součástmi poskytujícími balistickou ochranu úrovně III (NIJ 0108.01, září 1985), popřípadě „srovnatelné standardy“ nebo vyšší,
b)
jejich převodová skříň pohání jak přední, tak zadní nápravu zároveň, včetně vozidel s dalšími nápravami pro nosné účely s pohonem nebo bez pohonu,
c)
hrubá hmotnost vozidla přesahuje 4 500 kg a
d)
vozidlo je určené nebo upravené pro použití v terénu mimo pozemní komunikace,
2.
součásti, které splňují všechny tyto podmínky:
a)
jsou určeny speciálně pro vozidla uvedená v bodě SVMe 6 b) 1 a
b)
poskytují balistickou ochranu úrovně III (NIJ 0108.01, září 1985, popřípadě „srovnatelné standardy“) nebo vyšší.
Odkaz: Viz také bod SVMe 13 a).
Poznámka 1: Bod SVMe 6 a)
zahrnuje:
a)
tanky a další vojenská ozbrojená vozidla a vojenská vozidla vybavená nosiči zbraní nebo vybavením pro kladení min nebo k odpalování střeliva podle bodu SVMe 4,
b)
obrněná vozidla,
c)
obojživelná vozidla a vozidla schopná hlubokého brodění,
d)
vyprošťovací a záchranná vozidla a vozidla pro vlečení nebo přepravu střeliva nebo zbraňových systémů a související manipulační zařízení pro nakládku a vykládku,
e)
přívěsy a návěsy.
Poznámka 2: Úprava pozemního vozidla pro vojenské použití podle bodu SVMe 6 a)
znamená úpravu konstrukce, elektrických nebo mechanických částí vozidla, při které je použita jedna nebo více součástí určených speciálně pro vojenské použití. Takové součásti zahrnují například:
a)
pláště pneumatik speciálně konstruované jako neprůstřelné,
b)
pancéřová ochrana velmi důležitých částí (například palivových nádrží nebo kabin vozidel),
c)
speciální výztuže nebo podpěry pro umístění zbraní,
d)
vnější osvětlení v obvykle neviditelné části spektra.
Poznámka 3
: Bod SVMe 6 se nevztahuje na civilní vozidla určená nebo upravená pro převoz peněžní hotovosti nebo cenin.
Poznámka 4
: Bod SVMe 6 se nevztahuje na vozidla, která splňují všechny tyto podmínky:
a)
byla vyrobena před rokem 1946,
b)
neobsahují položky uvedené ve Společném vojenském seznamu EU vyrobené po roce 1945, s výjimkou replik původních součástí nebo příslušenství a
c)
nenesou zbraně uvedené v bodech SVMe 1, SVMe 2 nebo SVMe 4, ledaže takové zbraně nejsou provozuschopné a nejsou schopny střelby.
SVMe 7
Chemické látky, „biologická agens“, „látky určené pro potlačování nepokojů“, radioaktivní materiály, související vybavení, součásti a materiály:
a)
„Biologická agens“ nebo radioaktivní materiály, které byly vybrány nebo upraveny s cílem zvýšit účinnost v působení ztrát na lidech nebo zvířatech, poškozování techniky nebo škod na úrodě nebo životním prostředí,
b)
bojové chemické látky, zahrnující například:
1.
bojové nervově paralytické látky:
a)
O-alkyl (<= C10 včetně O-cykloalkyl)-alkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl)fosfonofluoridáty, například:
sarin (GB): O-isopropyl-methylfosfonofluoridát (CAS 107-44-8) a soman (GD): O-(3,3-dimethybutan-2-yl) methylfosfonofluoridát (CAS 96-64-0),
b)
O-alkyl (<= C10 včetně O-cykloalkyl)- N,N-dialkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl) fosforamidokyanidáty, například:
tabun (GA): O-ethyl-N,N-dimethylfosforamidokyanidát (CAS 77-81-6),
c)
O-alkyl(H nebo <= C10 včetně O-cykloalkyl)-S-[2-N,N-dialkyl (methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propylamino)ethyl]-alkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl)fosfonothioáty a odpovídající alkylované a protonované soli, například:
VX: O-ethyl S-[2-(diisopropylamino)ethyl]- methylfosfonothioát (CAS 50782 69-9),
2.
bojové zpuchýřující látky:
a)
sirné yperity, například:
1.
(2-chlorethyl)(chlormethyl)sulfid (CAS 2625-76-5),
2.
bis(2-chlorethyl)sulfid (CAS 505-60-2),
3.
bis(2-chlorethyl)sulfanyl methan (CAS 63869-13-6),
4.
1,2-bis(2-chlorethyl)sulfanyl ethan (CAS 3563-36-8),
5.
1,3-bis(2-chlorethyl)sulfanyl propan (CAS 63905-10-2),
6.
1,4-bis(2-chlorethyl)sulfanyl butan (CAS 142868-93-7),
7.
1,5-bis(2-chlorethyl)sulfanyl pentan (CAS 142868-94-8),
8.
bis(2-chlorethyl)sulfanyl methylether (CAS 63918-90-1),
9.
bis(2-chlorethyl)sulfanyl ethyl ether (CAS 63918-89-8),
b)
lewisity, například:
1.
2-chlorvinyldichlorarsan (CAS 541-25-3),
2.
tris(2-chlorvinyl)arsan (CAS 40334-70-1),
3.
bis(2-chlorvinyl)chlorarsan (CAS 40334-69-8),
c)
dusíkaté yperity, například:
1.
HN1: bis(2-chlorethyl)ethylamin (CAS 538-07-8),
2.
HN2: bis(2-chlorethyl)methylamin (CAS 51-75-2),
3.
HN3: tris(2-chlorethyl)amin (CAS 555-77-1),
3.
bojové zneschopňující (paralyzující) látky, například:
a)
chinuklidin-3-yl-difenyl(hydroxy)acetát (BZ) (CAS 6581-06-2),
4.
bojové chemické látky - defolianty, například:
a)
butyl 2-chlor-4-fluorfenoxyacetát (LNF),
b)
směs 2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny (CAS 93-76-5) s 2,4-dichlorfenoxyoctovou kyselinou (CAS 94-75-7) (Agent Orange (CAS 39277-47-9)),
c)
binární prekurzory a klíčové prekurzory bojových chemických látek:
1.
Alkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl)fosfonyldifluoridy, například:
DF: methylfosfonyldifluorid (CAS 676-99-3),
2.
O-alkyl(H nebo <= C10 včetně cykloalkyl)-O-2-N,N- dialkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl)aminoethyl-alkyl(methyl, ethyl, n-propyl nebo i-propyl)fosfonity a odpovídající alkylované a protonované soli, například:
QL: O-ethyl- O-2- diisopropylaminoethyl-methylfosfonit (CAS 57856-11-8),
3.
chlorsarin: O-isopropyl-methylfosfonochloridát (CAS 1445-76-7),
4.
chlorsoman: O-(3;3-dimethylbutan -2-yl)-methylfosfonochloridát (CAS 7040-57-5),
d)
„látky určené pro potlačování nepokojů“, aktivní složky chemických látek a jejich kombinace zahrnující například:
1.
alfa-bromobenzenacetonitril, (bromobenzylkyanid) (CA) (CAS 5798-79-8),
2.
[(2-chlorfenyl)methylen] propandinitril (o-chlorbenzylidenmalononitril) (CS) (CAS 2698-41-1),
3.
2-chloro-1 fenylethanon, omega-chloroacetofenon (CN) (CAS 532-27-4),
4.
dibenz-(b,f)-1,4-oxazepin (CR) (CAS 257-07-8),
5.
10-chlor-5,10-dihydrofenarsazin, (chlorfenarsazin), (adamsit), (DM) (CAS 578-94-9),
6.
N-nonanoylmorfolin, (MPA) (CAS 5299-64-9),
e)
vybavení speciálně určené nebo přizpůsobené pro vojenské použití, určené nebo přizpůsobené k šíření některé z níže uvedených položek nebo pro ně speciálně určené součásti:
1.
materiály a látky podle bodu SVMe 7 a), SVMe 7 b) nebo SVMe 7 d), nebo
2.
bojové chemické látky sestávající z prekurzorů podle bodu SVMe 7 c).
f)
ochranné a dekontaminační vybavení speciálně určené nebo přizpůsobené pro vojenské použití, součásti a chemické směsi:
1.
vybavení určené nebo přizpůsobené pro obranu proti materiálům podle bodu SVMe 7 a), SVMe 7 b) nebo SVMe 7 d) a pro ně speciálně určené součásti,
2.
vybavení určené nebo přizpůsobené pro dekontaminaci předmětů kontaminovaných materiály podle bodu SVMe 7 a) nebo SVMe 7 b) a pro ně speciálně určené součásti,
3.
chemické směsi speciálně vyvinuté nebo složené pro dekontaminaci předmětů kontaminovaných materiály podle bodu SVMe 7 a) nebo SVMe 7 b),
g)
vybavení speciálně určené nebo přizpůsobené pro vojenské použití pro detekci nebo identifikaci materiálů podle bodu SVMe 7 a), SVMe 7 b) nebo SVMe 7 d) a součásti pro ně speciálně určené,
h)
„biopolymery“ určené nebo zpracované speciálně pro detekci nebo identifikaci chemických bojových látek podle bodu SVMe 7 b) a dále konkrétní buněčné kultury používané k jejich výrobě,
i)
„biokatalyzátory“ pro dekontaminaci nebo degradaci bojových chemických látek a s nimi související biologické systémy:
1.
„biokatalyzátory“ speciálně určené pro dekontaminaci nebo degradaci bojových chemických látek podle bodu SVMe 7 b), které jsou výsledkem řízeného laboratorního výběru nebo genetické manipulace biologických systémů,
2.
biologické systémy obsahující genetické informace specifické pro produkci „biokatalyzátorů“ podle bodu SVMe 7 i) 1.:
a)
„expresní vektory“,
b)
viry,
c)
buněčné kultury.
Poznámka 1: Bod SVMe 7 d)
se nevztahuje na „látky určené pro potlačování nepokojů“ balené individuálně pro účely sebeobrany.
Poznámka 2: Bod SVMe 7 d)
se nevztahuje na aktivní složky chemických látek a jejich kombinace, označené a balené pro potravinářskou výrobu nebo pro zdravotnické účely.
Poznámka 3: Bod SVMe 7 f)
1\\. zahrnuje například:
a)
klimatizační jednotky speciálně určené nebo upravené pro filtraci radioaktivních, biologických nebo chemických materiálů,
b)
ochranné oděvy.
Odkaz: Pro civilní ochranné masky, ochranné a dekontaminační vybavení, viz také položku 1A004 na seznamu EU zboží dvojího užití.
Poznámka 4: Bod SVMe 7 g)
se nevztahuje na osobní dozimetry pro sledování radiace.
Odkaz: Viz také položku 1A004 na seznamu EU zboží dvojího užití.
Poznámka 5: Body SVMe 7 b)
a SVMe 7 d) se nevztahují na:
a)
chlorkyan (CAS 506-77-4), viz položku 1C450 a) 5. na seznamu EU zboží dvojího užití,
b)
kyanovodík (CAS 74-90-8),
c)
chlór (CAS 7782-50-5),
d)
karbonylchlorid (fosgen) (CAS 75-44-5), viz položku 1C450 a) 4. na seznamu EU zboží dvojího užití,
e)
difosgen (trichlormethylchlorformiát) (CAS 503-38-8),
f)
položka není považována za vojenský materiál,
g)
xylylbromid, ortho: (CAS 89-92-9), meta: (CAS 620-13-3), para: (CAS104-81-4),
h)
benzylbromid (CAS 100-39-0),
i)
benzyljodid (CAS 620-05-3),
j)
bromaceton (CAS 598-31-2),
k)
bromkyan (CAS 506-68-3),
l)
brommethylethylketon (CAS 816-40-0),
m)
chloraceton (CAS 78-95-5),
n)
ethyljodacetát (CAS 623-48-3),
o)
jodaceton (CAS 3019-04-3),
p)
chlorpikrin (CAS 76-06-2), viz položku 1C450 a) 7. seznamu EU zboží dvojího užití.
Poznámka 6: Buněčné kultury a biologické systémy uvedené v bodech SVMe 7 h)
a SVMe 7 i) 2. jsou jedinečné a uvedené podbody se nevztahují na buněčné kultury a biologické systémy pro civilní použití, například v odvětví zemědělství, farmacie, lékařství, veterinářství, životního prostředí, nakládání s odpady, nebo potravinářství.
SVMe 8
„Energetické materiály“ a příbuzné látky:
Odkaz 1: Viz položku 1C011 na seznamu EU zboží dvojího užití.
Odkaz 2: Pro zařízení a nálože viz bod SVMe 4 a položku 1A008 na seznamu EU zboží dvojího užití.
Technické poznámky:
1.
Pro účely bodu SVMe 8, s výjimkou bodu SVMe 8 c) 11. nebo SVMe 8 c) 12., se pojmem směs rozumí kompozice složená ze dvou a více látek, z nichž nejméně jedna látka je vyjmenována v podbodech SVMe 8.
2.
Libovolná látka vyjmenovaná v podbodech SVMe 8 podléhá tomuto seznamu, a to i tehdy, je-li využita pro jiné než vyznačené uplatnění. Například triaminoguanidinnitrát TAGN se používá především jako výbušnina, avšak může být použit také jako palivo nebo okysličovadlo.
3.
Pro účely bodu SVMe 8 se velikostí částic rozumí střední průměr částice stanovený na základě hmotnosti nebo objemu. Při pořizování vzorků a určování velikosti částic se použijí mezinárodní normy nebo ekvivalentní normy vnitrostátní.
a)
„Výbušniny“ a jejich směsi:
1.
ADNBF (aminodinitrobenzofuroxan, tedy 7-amino-4,6-dinitrobenzofurazan-1-oxid) (CAS 97096-78-1),
2.
BNCP (cis-bis (5-nitrotetrazolát) tetraaminokobalt (III) perchlorečnan) (CAS 117412-28-9),
3.
CL-14 (diaminodinitrobenzofuroxan, tedy 5,7-diamino-4,6-dinitrobenzofurazan-1-oxid) (CAS 117907-74-1),
4.
CL-20 (HNIW, tedy hexanitrohexaazaisowurtzitan) (CAS 135285-90-4); klatráty CL-20 (viz také jeho „prekurzory“ pod body SVMe 8 g) 3. a g) 4.),
5.
CP (2-(5-kyanotetrazolát) pentaaminokobalt (III) perchlorečnan) (CAS 70247-32-4),
6.
DADE (1,1-diamino-2,2-dinitroethylen, FOX-7) (CAS 145250-81-3),
7.
DATB (diaminotrinitrobenzen) (CAS 1630-08-6),
8.
DDFP (1,4-dinitrodifurazanopiperazin),
9.
DDPO (2,6-diamino-3,5-dinitropyrazin-1-oxid, PZO) (CAS 194486-77-6),
10.
DIPAM (3,3'-diamino-2,2',4,4',6,6'-hexanitrodifenyl) nebo dipikramid (CAS 1721544-0),
11.
DNGU (DINGU tedy dinitroglykoluril) (CAS 55510-04-8),
12.
furazany:
a)
DAAOF (DAAF, DAAFox, tedy diaminoazoxyfurazan),
b)
DAAzF (diaminoazofurazan) (CAS 78644-90-3),
13.
HMX a deriváty (viz také jeho „prekurzory“ pod bodem SVMe 8 g) 5.):
a)
HMX (cyklotetramethylentetranitramin, oktahydro-1,3,5,7-tetranitro-1,3,5,7-tetraazocin, 1,3,5, 7-tetranitro-1,3,5,7-tetraacyklooktan, oktogen) (CAS 269141-0),
b)
difluoroaminované analogy HMX,
c)
K-55 (2,4,6,8-tetranitro-2,4,6,8-tetraazabicyklo(3,3,0)oktanon-3; tetranitrosemiglykoluril tedy keto-bicyklický HMX (CAS 130256-72-3),
14.
HNAD (hexanitroadamantan) (CAS 143850-71-9),
15.
HNS (hexanitrostilben) (CAS 20062-22-0),
16.
imidazoly:
a)
BNNII (Oktahydro-2,5-bis(nitroimino)imidazo [4,5-d]imidazol),
b)
DNI (2,4-dinitroimidazol) (CAS 5213-49-0),
c)
FDIA (1-fluoro-2,4-dinitroimidazol),
d)
NTDNIA (N-(2-nitrotriazolo)-2,4-dinitroimidazol),
e)
PTIA (1-pikryl-2,4,5-trinitroimidazol),
17.
NTNMH (1-(2-nitrotriazolo)-2-dinitromethylen hydrazin),
18.
NTO (ONTA, tedy 3-nitro-1,2,4-triazol-5-on) (CAS 932-64-9),
19.
polynitrokubany s více než čtyřmi nitro skupinami,
20.
PYX (2,6-Bis(pikrylamino)-3,5-dinitropyridin) (CAS 38082-89-2),
21.
RDX a deriváty:
a)
RDX (cyklotrimethylentrinitramin, cyklonit, T4, hexahydro-1,3,5-trinitro-1,3,5-triazin, 1,3,5-trinitro-1,3,5-triaza-cyklohexan, hexogen) (CAS 121-82-4),
b)
keto-RDX (K-6, tedy 2,4,6-trinitro-2,4,6-triazacyklohexanon) (CAS 115029-351),
22.
TAGN (triaminoguanidinnitrát) (CAS 4000-16-2),
23.
TATB (triaminotrinitrobenzen) (CAS 3058-38-6) (viz také jeho „prekurzory“ pod bodem SVMe 8 g) 7.),
24.
TEDDZ (3,3,7,7-tetrabis(difluoroamino)oktahydro-1,5-dinitro-1,5-diazocin),
25.
tetrazoly:
a)
NTAT (nitrotriazol aminotetrazol),
b)
NTNT (1-N-(2-nitrotriazolo)-4-nitrotetrazol),
26.
tetryl (trinitrofenylmethylnitramin) (CAS 479-45-8),
27.
TNAD (1,4,5,8-tetranitro-1,4,5,8-tetraazadekalin) (CAS 135877-16-6) (viz také jeho „prekurzory“ pod bodem SVMe 8 g) 6.),
28.
TNAZ (1,3,3-trinitroazetidin) (CAS 97645-24-4) (viz také jeho „prekurzory“ pod bodem SVMe 8 g) 2.),
29.
TNGU (SORGUYL nebo tetranitroglykoluril) (CAS 55510-03-7),
30.
TNP (1,4,5,8-tetranitro-pyridazino[4,5-d]pyridazin) (CAS 229176-04-9),
31.
triaziny:
a)
DNAM (2-oxy-4,6-dinitroamino-s-triazin) (CAS 19899-80-0),
b)
NNHT (2-nitroimino-5-nitro-hexahydro-1,3,5-triazin) (CAS 130400-13-4),
32.
triazoly:
a)
5-azido-2-nitrotriazol,
b)
ADHTDN (4-amino-3,5-dihydrazino-1,2,4-triazol dinitramid) (CAS 1614-080),
c)
ADNT (1-amino-3,5-dinitro-1,2,4-triazol),
d)
BDNTA ((bis-dinitrotriazol)amin),
e)
DBT (3,3'-dinitro-5,5-bi-1,2,4-triazol) (CAS 30003-46-4),
f)
DNBT (dinitrobistriazol) (CAS 70890-46-9),
g)
položka není považována za vojenský materiál,
h)
NTDNT (1-N-(2-nitrotriazolo) 3,5-dinitrotriazol),
i)
PDNT (1-pikryl-3,5-dinitrotriazol),
j)
TACOT (tetranitrobenzotriazolobenzotriazol) (CAS 25243-36-1),
33.
„výbušniny“ neuvedené jinde pod bodem SVMe 8 a) s kteroukoli z těchto vlastností:
a)
detonační rychlost převyšující 8 700 m/s při maximální hustotě, nebo
b)
detonační tlak přesahující 34 GPa (340 kbar),
34.
položka není považována za vojenský materiál,
35.
DNAN (2,4-dinitroanisol) (CAS 119-27-7),
36.
TEX (4,10-dinitro-2,6,8,12-tetraoxa-4,10-diazaisowurtzitan),
37.
GUDN (Guanylurea dinitramid) FOX-12 (CAS 217464-38-5),
38.
tetraziny:
a)
BTAT (Bis(2,2,2-trinitroethyl)-3,6-diaminotetrazin),
b)
LAX-112 (3,6-diamino-1,2,4,5-tetrazine-1,4-dioxid),
39.
energetické iontové materiály s teplotou tání mezi 343 K (70 °C) a 373 K (100 °C) a s detonační rychlostí převyšující 6 800 m/s nebo s detonačním tlakem přesahujícím 18 GPa (180 kbar),
40.
BTNEN (Bis(2,2,2-trinitroethyl)-nitramin) (CAS 19836-28-3),
41.
FTDO (5,6-(3',4'-furazano)-1,2,3,4-tetrazin-1,3-dioxid),
42.
EDNA (ethylendinitramin) (CAS 505-71-5),
43.
TKX-50 (dihydroxylamonium) 5,5'-bistetrazol-1,1'-diolát,
b)
„hnací hmoty“:
1.
veškeré pevné „hnací hmoty“ s teoretickým specifickým impulsem (za standardních podmínek) více než:
a)
240 sekund pro nehalogenované „hnací hmoty“ bez obsahu kovů,
b)
250 sekund pro halogenované „hnací hmoty“ bez obsahu kovů, nebo
c)
260 sekund pro „hnací hmoty“ s obsahem kovů,
2.
položka není považována za vojenský materiál,
3.
„hnací hmoty“ se silovou konstantou větší než 1 200 kJ/kg,
4.
„hnací hmoty“ s lineárním průběhem ustáleného hoření rychlostí vyšší než 38 mm/s za standardních podmínek při tlaku 6,89 MPa (68,9 bar) a teplotě 294 K (21 °C),
5.
elastomerem upravené, lité dvousložkové „hnací hmoty“ (EMCDB) s roztažností při maximálním zatížení větší než 5 % při teplotě 233 K (-40 °C),
6.
veškeré „hnací hmoty“ obsahující látky uvedené v bodě SVMe 8 a),
7.
„hnací hmoty“ neuvedené jinde ve Společném vojenském seznamu EU a speciálně určené pro vojenské použití,
c)
„pyrotechnické slože“, paliva a související látky a jejich směsi:
1.
paliva pro „letadla“ se speciálním složením pro vojenské použití,
2.
alan (hydrid hliníku) (CAS 7784-21-6),
3.
borany a jejich deriváty:
a)
karborany,
b)
homology boranů:
1.
dekaboran (14) (CAS 17702-41-9),
2.
pentaboran (9) (CAS 19624-22-7),
3.
pentaboran (11) (CAS 18433-84-6),
4.
hydrazin a deriváty (viz také deriváty oxidujícího hydrazinu v bodech SVMe 8 d) 8. a d) 9.):
a)
hydrazin (CAS 302-01-2) v koncentraci 70 % nebo vyšší,
b)
monomethylhydrazin (CAS 60-34-4),
c)
symetrický dimethylhydrazin (CAS 540-73-8),
d)
nesymetrický dimethylhydrazin (CAS 57-14-7),
5.
kovová paliva, palivové ,směsi‘ nebo „pyrotechnické“ ,směsi‘ s částicemi v kulové, rozprášené, sféroidické, vločkové nebo mleté formě, vyráběné z materiálu s 99 % nebo vyšším obsahem některé z těchto položek:
a)
tyto kovy a jejich ,směsi‘:
1.
beryllium (CAS 7440-41-7) s velikostí částic méně než 60 μm,
2.
železný prach (CAS 7439-89-6) s velikostí částic 3 μm nebo méně vyráběný redukcí oxidu železa vodíkem,
b)
,směsi‘ obsahující některou z těchto položek:
1.
zirkonium (CAS 7440-67-7), hořčík (CAS 7439-95-4) a jejich slitiny s velikostí částic méně než 60 μm, nebo
2.
bórová (CAS 7440-42-8) nebo bórkarbidová (CAS 12069-32-8) paliva s čistotou 85 % nebo vyšší a s velikostí částic méně než 60 μm,
6.
vojenské materiály obsahující zahušťovadla pro uhlovodíková paliva, se speciálním složením pro plamenomety nebo zápalnou munici, jako kovové stearany (například oktal (CAS 637-12-7)) nebo palmitáty,
7.
chloristany, chlorečnany a chromany ve směsi s práškovým kovem nebo jinou složkou vysoce výkonných paliv,
8.
kulovitý nebo sféroidální práškový hliník (CAS 7429-90-5) s velikostí částic 60 μm nebo méně, vyráběný z materiálu s 99 % nebo vyšším obsahem hliníku,
9.
titansubhybrid (TiHn) se stechiometrií n = 0,65-1,68,
10.
kapalná paliva s vysokou energetickou hustotou neuvedená v bodě SVMe 8 c) 1:
a)
palivové směsi obsahující pevná i kapalná paliva (například bórová suspenze) s energetickou hustotou vyjádřenou na základě hmotnosti v hodnotě 40 MJ/kg nebo vyšší,
b)
jiná paliva a palivová aditiva s vysokou energetickou hustotou (například kuban, iontové roztoky, JP-7, JP-10) s energetickou hustotou vyjádřenou na základě objemu v hodnotě 37,5 GJ/m3 nebo vyšší, měřeno při teplotě 293 K (20 °C) a tlaku jedné atmosféry (101,325 kPa),
11.
„pyrotechnické slože“ a pyroforické materiály:
a)
„pyrotechnické slože“ nebo pyroforické materiály se speciálním složením pro posílení nebo kontrolu výroby energie v podobě záření v jakékoli části infračerveného spektra,
b)
směsi hořčíku, polytetrafluorethylenu (PTFE) a některého kopolymeru vinyliden-hexafluoropropylendifluoridu (například MTV),
12.
palivové směsi, „pyrotechnické“ směsi nebo „energetické materiály“, které nejsou uvedeny jinde v bodě SVMe 8 a které splňují všechny tyto požadavky:
a)
obsahují více než 0,5 % částic kteréhokoli z následujících prvků:
1.
hliník,
2.
beryllium,
3.
bór,
4.
zirkonium,
5.
hořčík, nebo
6.
titan,
b)
částice uvedené v bodě SVMe 8 c) 12. a) s velikostí částice v kterémkoli směru nižší než 200 nm,
c)
částice uvedené v bodě SVMe 8 c) 12. a) s obsahem kovu 60 % nebo vyšším,
d)
okysličovadla a jejich směsi:
1.
ADN (amoniumdinitramid nebo SR 12) (CAS 140456-78-6),
2.
AP (chloristan amonný) (CAS 7790-98-9),
3.
sloučeniny složené z fluoru a libovolné z následujících položek:
a)
ostatní halogeny,
b)
kyslík, nebo
c)
dusík,
4.
DNAD (1,3-dinitro-1,3-diazetidin) (CAS 78246-06-7),
5.
HAN (dusičnan hydroxylaminu) (CAS 13465-08-2),
6.
HAP (chloristan hydroxylaminu) (CAS 15588-62-2),
7.
HNF (hydrazinium nitroformat) (CAS 20773-28-8),
8.
dusičnan hydrazinu (CAS 37836-27-4),
9.
chloristan hydrazinu (CAS 27978-54-7),
10.
kapalná okysličovadla složená z (nebo s obsahem) inhibované červené dýmavé kyseliny dusičné (IRFNA) (CAS 8007-58-7),
e)
pojivá, plastifikátory, monomery a polymery:
1.
AMMO (azidomethyl methyloxetan a jeho polymery) (CAS 90683-29-7) (viz také jeho „prekurzory“ uvedené pod bodem SVMe 8 g) 1.),
2.
BAMO (3,3-bis(azidomethyl)oxetan a jeho polymery) (CAS 17607-20-4) (viz také jeho „prekurzory“ uvedené pod bodem SVMe 8 g) 1.),
3.
BDNPA (bis (2,2-dinitropropyl)acetal) (CAS 5108-69-0),
4.
BDNPF (bis (2,2-dinitropropyl)formal) (CAS 5917-61-3),
5.
BTTN (butantrioltrinitrát) (CAS 6659-60-5) (viz také jeho „prekurzory“ pod bodem SVMe 8 g) 8.),
6.
energetické monomery, plastifikátory nebo polymery se speciálním složením pro vojenské použití a s obsahem jakékoli z těchto látek:
a)
nitro skupiny,
b)
azido skupiny,
c)
nitrát skupiny,
d)
nitraza skupiny, nebo
e)
difluoroamino skupiny,
7.
FAMAO (3-difluoroaminomethyl-3-azidomethyl oxetan) a jeho polymery,
8.
FEFO (bis-(2-fluoro-2,2-dinitroethyl)formal) (CAS 17003-79-1),
9.
FPF-1 (poly-2,2,3,3,4,4-hexafluoropentan-1,5-diol formal) (CAS 376-90-9),
10.
FPF-3 (poly-2,4,4,5,5,6,6-heptafluoro-2-tri-fluoromethyl-3-oxaheptan-1,7-diol formal),
11.
GAP (glycidylazidpolymer) (CAS 143178-24-9) a jeho deriváty,
12.
HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien (HTPB) s funkčností hydroxylu rovnající se nebo větší než 2,2 a menší nebo rovnající se 2,4, s hodnotou hydroxylu menší než 0,77 meq/g a s viskozitou při 30 °C menší než 47 poise (CAS 69102-90-5),
13.
poly(epichlorohydrin) s funkčností alkoholových skupin o nízké molekulové hmotnosti (méně než 10 000), takto:
a)
poly(epichlorohydrindiol),
b)
poly(epichlorohydrintriol),
14.
NENAs (sloučeniny nitratoethylnitraminu) (CAS 17096-47-8, 85068-73-1, 82486-83-7, 82486-82-6 a 85954-06-9),
15.
PGN (poly-GLYN, polyglycidylnitrát nebo poly(nitratomethyloxiran)) (CAS 27814-48-8),
16.
poly-NIMMO (poly-(nitratomethylmethyloxetan), poly-NMMO nebo poly(3-nitratomethyl-3-methyloxetan)) (CAS 84051-81-0),
17.
polynitroortokarbonáty,
18.
TVOPA (1,2,3-tris[1,2-bis(difluoroamino)etoxy]propan, nebo tris vinoxy propan adduct) (CAS 53159-39-0),
19.
4,5 diazido-methyl-2-methyl-1,2,3-triazol (iso-DAMTR),
20.
PNO (poly(3-nitrato-oxetan)),
21.
TMETN (trimethylolethan-trinitrát) (CAS 3032-55-1),
f)
„aditiva“:
1.
zásaditý salicylát měďnatý (CAS 62320-94-9),
2.
BHEGA (bis-(2-hydroxyethyl) glykolamid) (CAS 17409-41-5),
3.
BNO (butadiennitriloxid),
4.
ferrocenové deriváty:
a)
butacen (CAS 125856-62-4),
b)
katocen (2,2-bis-ethylferrocenylpropan) (CAS 37206-42-1),
c)
kyseliny ferrocenkarboxylové a estery kyselin ferrocenkarboxylových,
d)
n-butylferrocen (CAS 31904-29-7),
e)
ostatní aditované polymerní ferrocenové deriváty, které nejsou uvedeny jinde v bodě SVMe 8 f) 4,
f)
ethylferrocen (CAS 1273-89-8),
g)
propylferrocen,
h)
pentylferrocen (CAS 1274-00-6),
i)
dicyclopentylferrocen,
j)
dicyclohexylferrocen,
k)
diethylferrocen (CAS 1273-97-8),
l)
dipropylferrocen,
m)
dibutylferrocen (CAS 1274-08-4),
n)
dihexylferrocen (CAS 93894-59-8),
o)
acetylferrocen (CAS 1271-55-2)/1,1′-diacetylferrocen (CAS 1273-94-5),
5.
beta-resorcylát olovnatý (CAS 20936-32-7) nebo beta-resorcylát měďnatý (CAS 70983-44-7),
6.
citrát olovnatý (CAS 14450-60-3),
7.
olovnato-měďnaté chelátové sloučeniny beta-resorcylátu nebo salicylátů (CAS 68411-07-4),
8.
maleát olovnatý (CAS 19136-34-6),
9.
salicylát olovnatý (CAS 15748-73-9),
10.
ciničitan (stannát) olovnatý (CAS 12036-31-6),
11.
MAPO (tris-1-(2-methyl)aziridinylfosfinoxid) (CAS 57-39-6); BOBBA 8 (bis(2-methylatiridinyl) 2-(2-hydroxypropanoxy)-propylaminofosfinoxid) a další MAPO deriváty,
12.
methyl BAPO (bis-(2-methylaziridinyl)methylaminofosfinoxid) (CAS 85068-72-0),
13.
N-methyl-p-nitroanilin (CAS 100-15-2),
14.
3-nitraza-1,5-pentandiisokyanát (CAS 7406-61-9),
15.
organokovová syntézní činidla:
a)
neopentyl (diallyl) oxy, tri (dioktyl) titanfosfát (CAS 103850-22-2); známý také jako titanium IV, 2,2(bis 2-propenolatomethyl, butanolat, tris (dioctyl) fosfát) (CAS 110438-25-0); nebo LICA 12 (CAS 103850-22-2),
b)
titanium IV, (2-propenolato-1) methyl, n-propanolatomethyl) butanolat-1, tris(dioktyl)pyrofosfát, nebo KR3538,
c)
titanium IV, (2-propenolato-1) methyl, n-propanolatomethyl) butanolat-1, tris(dioktyl)fosfát,
16.
polykyanodifluoroaminoethylenoxid,
17.
pojiva:
a)
1,1R.1S-trimesoyl-tris[2-ethylaziridin] (HX-868, BITA) (CAS 7722-73-8),
b)
polyfunkční aziridinamidy s isoftalovou- trimesinovou- isokyanurovou- nebo trimethyladipovou strukturou, které mají rovněž 2-methylaziridinovou nebo 2-ethylaziridinovou skupinu,
18.
propylenimin, 2-methylaziridin (CAS 75-55-8),
19.
superjemný oxid železa (Fe2O3) (CAS 1317-60-8) se specifickým povrchem větším než 250 m2/g a s průměrnou velikostí částic 3,0 nm nebo menší (CAS 1309-37-1),
20.
TEPAN (tetraethylenpentaaminakrylonitril) (CAS 68412-45-3); kyanoethylované póly aminy a jejich soli,
21.
TEPANOL(tetraethylenpentaaminakrylonitrilglycidol) (CAS 68412-46-4); kyanoethylované polyaminy aditované glycidolem a jejich soli,
22.
TPB (trifenylbismut) (CAS 603-33-8),
23.
TEPB (tris(ethoxyfenyl)bismut) (CAS 90591-48-3),
g)
„prekurzory“
1.
BCMO (3,3-bis(chlormethyl)oxetan) (CAS 78-71-7) (viz také bod SVMe 8 e) 1. a e) 2.),
2.
dinitroazetidin-t-butylová sůl (CAS 125735-38-8) (viz také bod SVMe 8 a) 28.),
3.
deriváty hexaazaisowurtzitanu včetně HBIW (hexabenzylhexaazaisowurtzitan) (CAS 124782-15-6) (viz také bod SVMe 8 a) 4.) a TAIW (tetraacetyldibenzylhexaazaisowurtzitan) (CAS 182763-60-6) (viz také bod SVMe 8 a) 4.),
4.
položka není považována za vojenský materiál,
5.
TAT (1,3,5,7-tetraacetyl-1,3,5,7-tetraazacyklooktan (CAS 41378-98-7) (viz také bod SVMe 8 a) 13.),
6.
1,4,5,8-tetraazadekalin (CAS 5409-42-7) (viz také bod SVMe 8 a) 27.),
7.
1,3,5-trichlorobenzen (CAS 108-70-3) (viz také bod SVMe 8 a) 23.),
8.
1,2,4-trihydroxybutan (1,2,4-butantriol) (CAS 3068-00-6) (viz také bod SVMe 8 e) 5.),
9.
DADN (1,5-diacetyl-3,7-dinitro-1,3,5,7-tetraaza-cyclooktan) (viz také bod SVMe 8. a) 13.),
h)
prášek a formy ,reaktivních materiálů‘:
1.
prášek následujících materiálů s velikostí částice v kterémkoli směru nižší než 250 μm a neuvedený jinde v bodě SVMe 8:
a)
hliník,
b)
niob,
c)
bór,
d)
zirkonium,
e)
hořčík,
f)
titan,
g)
tantal,
h)
wolfram,
i)
molybden, nebo
j)
hafnium,
2.
Formy neuvedené v bodech SVMe 3, SVMe 4, SVMe 12 nebo SVMe 16 a vyrobené z prášků uvedených v bodě SVMe 8 h. 1.
Technické poznámky:
1.
,Reaktivní materiály‘ jsou speciálně určené k vyvolání exotermické reakce pouze při vysoké smykové rychlosti a k použití jako kumulativní vložky nebo pláště hlavic.
2.
Prášek ,reaktivních materiálů‘ je vyroben například postupem vysokoenergetického kulového mletí.
3.
Formy ,reaktivních materiálů‘ jsou vyrobeny například selektivním laserovým slinováním.
Poznámka 1: Bod SVMe 8 c)
1\\. se nevztahuje na tato paliva pro „ letadla“: JP-4, JP-5 a JP-8.
Poznámka 2: Paliva pro „letadla“ podle bodu SVMe 8 c)
1\\. jsou finální výrobky, nikoli jejich složky.
Poznámka 3: Bod SVMe 8 c)
4\\. a) se nevztahuje na hydrazinové „směsi“ se speciálním složením pro potlačení koroze.
Poznámka 4: Bod SVMe 8 c)
5\\. se vztahuje na „ výbušniny“ a paliva, bez ohledu na to, zda jsou kovy nebo slitiny zapouzdřené v hliníku, hořčíku, zirkoniu nebo berylliu.
Poznámka 5: Bod SVMe 8 c)
5\\. b) se vztahuje pouze na kovová paliva ve formě částic, pokud jsou smíchaná s jinými látkami za účelem vytvoření ,směsi‘ pro vojenské účely, jako jsou suspenze tekutých „hnacích hmot“, pevné „hnací hmoty“ nebo „pyrotechnické “ ,směsi‘.
Poznámka 6: Bod SVMe 8 c)
5\\. b) 2. se nevztahuje na bór a bórkarbid obohacený bórem-10 (celkový obsah bóru-10 je 20 % nebo více).
Poznámka 7: Bod SVMe 8 c)
10\\. b) se nevztahuje na fosilní rafinovaná paliva nebo biopaliva nebo na motorová paliva s osvědčením pro užití v civilním letectví.
Poznámka 8: Bod SVMe 8 d)
3\\. se nevztahuje na chlortrifluorid (CAS 7790-91-2).
Poznámka 9: Bod SVMe 8 d)
3\\. se nevztahuje na fluorid dusitý (CAS 7783-54-2) v plynném skupenství.
Poznámka 10: SVMe 8 d)
10\\. se nevztahuje na neinhibovanou dýmavou kyselinu dusičnou.
Poznámka 11: SVMe 8 f)
17\\. b) se vztahuje rovněž na:
a)
1,1'-H-Isoftaloyl-bis[2-methylaziridin] (HX-752) (CAS 7652-64-4),
b)
2,4,6-tris(2-ethylaziridin-1-yl)-1,3,5-triazin (HX-874) (CAS 18924-91-9),
c)
1,1'-trimethyladipoyl-bis(2-ethylaziridin) (HX-877) (CAS 71463-62-2).
Poznámka 12: V bodě SVMe 8 g)
jsou odkazy na „energetické materiály“, vyráběné z těchto látek.
Poznámka 13: Bod SVMe 8 se nevztahuje na následující látky, pokud nejsou ve sloučenině nebo směsi s „energetickým materiálem“ podle bodu SVMe 8 a)
nebo s práškovými kovy podle bodu SVMe 8 c):
a)
pikrát amonný (CAS 131-74-8),
b)
černý prach,
c)
hexanitrodifenylamin (CAS 131-73-7),
d)
difluoramin (CAS 10405-2 7-3),
e)
nitroškrob (CAS 9056-38-6),
f)
dusičnan (nitrát) draselný (CAS 7757-79-1),
g)
tetranitronaftalen,
h)
trinitroanisol,
i)
trinitronaftalen,
j)
trinitroxylen,
k)
N-pyrrolidinon; 1-methyl-2-pyrrolidinon (CAS 872-50-4),
l)
dioktylmaleát (CAS 142-16-5),
m)
ethylhexylakrylát (CAS 103-11-7),
n)
triethylhliník (triethylaluminium, TEA) (CAS 97-93-8), trimethylhliník (trimethylaluminium, TMA) (CAS 75-24-1) a další pyroforické kovové alkyly a aryly lithia, sodíku, hořčíku, zinku a bóru,
o)
nitrocelulóza (CAS 9004-70-0),
p)
nitroglycerin (glyceroltrinitrát, trinitroglycerin) (NG) (CAS 55-63-0),
q)
2,4,6-trinitrotoluen (TNT) (CAS 118-96- 7),
r)
ethylendiamindinitrát (EDDN) (CAS 20829-66-7),
s)
pentaerytritoltetranitrát (PETN) (CAS 78-11-5),
t)
azid olovnatý (CAS 13424-46-9),styfnát olova (CAS 15245-44-0) a zásaditý styfnát olova (CAS 12403-82-6), primární výbušniny nebo zážehové sloze obsahující azidy nebo komplexní soli azidů,
u)
triethylenglykoldinitrát (TEGDN) (CAS 111-22-8),
v)
2,4,6-trinitroresorcinol (kyselina styfnová) (CAS 82-71-3),
w)
diethyldifenyl močovina (CAS 85-98-3); dimethyldifenyl močovina (CAS 611-92-7); methylethyldifenyl močovina (centrality),
x)
N,N-difenyl močovina (nesymetrická difenyl močovina) (CAS 603-54-3),
y)
methyl-N,N-difenyl močovina (methyl nesymetrická difenyl močovina) (CAS 13114-72-2),
z)
ethyl-N,N-difenyl močovina (ethyl nesymetrická difenyl močovina) (CAS 64544-71-4),
aa)
2-nitrodifenylamin (2-NDPA) (CAS 119-75-5),
bb)
4-nitrodifenylamin (4-NDPA) (CAS 836-30-6),
cc)
2,2-dinitropropanol (CAS 918-52-5),
dd)
nitroguanidin (CAS 556-88-7), viz položku 1C011 d) na seznamu EU zboží dvojího užití.
Poznámka 14
: Bod SVMe 8 se nevztahuje na chloristan amonný (SVMe 8 d) 2.), NTO (SVMe 8 a) 18.) nebo katocen (SVMe 8f) 4. b)), splňují-li všechny tyto podmínky:
a)
mají speciální tvar a složení pro využití v civilních zařízeních pro tvorbu plynu,
b)
jedná se o sloučeninu nebo směs s neaktivními termosetovými pojivy nebo plastifikátory a hmotnost nepřesahuje 250 gramů,
c)
maximální množství chloristanu amonného (SVMe 8 d) 2.) nepřesahuje 80 % hmotnosti aktivního materiálu,
d)
množství NTO (SVMe 8 a) 18.) činí 4 g nebo méně a
e)
množství katocenu (SVMe 8f) 4. b)) činí 1 gram nebo méně.
Poznámka 15: Bod SVMe 8 a)
se vztahuje na ,kokrystaly výbušnin‘
Technická poznámka:
,Kokrystal výbušnin‘ je pevný materiál tvořený pravidelným trojrozměrným uspořádáním dvou a více výbušných molekul výbušnin, z nichž alespoň jedna je uvedena v bodu SVMe 8 a).
Poznámka 16: Bod SVMe 8 c)
12\\. zahrnuje též termity.
SVMe 9
Válečná plavidla (hladinová i podmořská), speciální námořní výzbroj a výstroj, příslušenství, součásti a jiná hladinová plavidla:
Odkaz: Naváděcí a navigační zařízení viz bod SVMe 11.
a)
Plavidla a součásti:
1.
plavidla (hladinová a podmořská) zvláště určená nebo upravená pro vojenské použití, bez ohledu na to, jaký je jejich současný stav údržby nebo provozuschopnosti a zda jsou vybavena nosiči zbraní nebo obrněna, dále trupy nebo části trupů takových plavidel a příslušné součásti speciálně určené pro vojenské použití,
2.
hladinová plavidla jiná než ta, jež jsou uvedena v bodě SVMe 9 a) 1., je-li k plavidlu připevněna nebo tvoří-li jeho součást kterákoli z těchto položek:
a)
samočinné zbraně s ráží 12,7 mm nebo větší, uvedené v bodě SVMe 1, nebo zbraně uvedené v bodech SVMe 2, SVMe 4, SVMe 12 nebo SVMe 19, nebo ,úchyty‘ nebo místa upevnění pro takové zbraně,
Technická poznámka:
Po účely SVMe 9 a) 2. a) se ,úchytem‘ rozumí úchyt nebo zesílení konstrukce pro účely instalace zbraní.
b)
systémy řízení palby uvedené v bodě SVMe 5,
c)
obě tyto položky:
1.
,ochrana CBRN‘ (ochrana proti chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným zbraním) a
2.
,oplachovací nebo mycí systém‘ určený pro dekontaminaci, nebo
Technické poznámky:
1.
,Ochrana CBRN‘ je oddělený vnitřní prostor obsahující přetlakování, izolace ventilačních systémů, omezené výstupy ventilace s filtry CBRN a omezené vchody pro posádku obsahující přechodovou komoru.
2.
,oplachovací nebo mycí systém‘ je systém rozstřikující mořskou vodu schopný pokropit současně vnější nástavbu a paluby plavidla.
d)
aktivní systémy zbraňových protiopatření uvedené v bodech SVMe 4 b), SVMe 5 c) nebo SVMe 11 a), který má kteroukoli z následujících vlastností:
1.
,ochrana CBRN‘,
2.
trup a nástavba navržené speciálně ke snížení profilu zachytitelného radarem,
3.
prostředky na redukci termální stopy (například chladicí systém výfukových plynů), s výjimkou těch, jež jsou speciálně určeny ke zvýšení celkového výkonu energetické centrály nebo ke snížení dopadu na životní prostředí, nebo
4.
demagnetizační systém, jehož účelem je omezit magnetickou stopu celého plavidla,
b)
motory a pohonné systémy určené speciálně pro vojenské účely a součásti určené speciálně pro vojenské účely:
1.
vznětové motory speciálně určené pro ponorky,
2.
elektrické motory speciálně určené pro ponorky, mající všechny tyto vlastnosti:
a)
výkon vyšší než 0,75 MW (1 000 k),
b)
rychlé reverzování chodu,
c)
chlazení kapalinou a
d)
zcela uzavřený plášť,
3.
vznětové motory mající obě tyto vlastnosti:
a)
výkon 37,3 kW (50 k) nebo vyšší a
b)
,nemagnetický‘ obsah přesahující 75 % celkové hmoty.
Technická poznámka:
Pro účely bodu SVMe 9 b) 3. se ,nemagnetickým‘ rozumí relativní propustnost nižší než 2.
4.
,na vzduchu nezávislé pohonné systémy‘ (AIP) zvláště určené pro ponorky,
Technická poznámka:
,Na vzduchu nezávislý pohonný systém‘ (AIP) umožňuje, aby u ponořené ponorky fungoval pohonný systém bez přístupu k atmosférickému kyslíku po delší dobu, než by jinak dovolovaly baterie. Pro účely bodu SVMe 9 b) 4. AIP nezahrnuje pohon využívající jadernou energii.
c)
podvodní detekční zařízení určená speciálně pro vojenské účely, jejich ovládací systémy a součásti speciálně určené pro vojenské účely,
d)
protiponorkové a protitorpédové sítě speciálně určené pro vojenské účely,
e)
položka není považována za vojenský materiál,
f)
penetrátory a konektory trupu určené speciálně pro vojenské účely, které umožňují interakci se zařízením vně plavidla, a součásti určené speciálně pro vojenské účely,
g)
tichá ložiska mající kteroukoli z následujících vlastností, jejich součásti a výzbroj a výstroj obsahující taková ložiska, speciálně určené pro vojenské použití:
1.
plynový nebo magnetický závěs,
2.
aktivní systémy kontroly stopy, nebo
3.
kontrolní systémy na potlačení vibrací,
h)
vybavení k výrobě jaderné energie nebo pohonné systémy určené speciálně pro plavidla uvedená v bodě SVMe 9 a) a jejich součásti speciálně určené nebo ,upravené' pro vojenské použití.
Technická poznámka:
Pro účely bodu SVMe 9 h) se slovem ,upravený' rozumí změna konstrukční, elektrické, mechanické nebo jiné povahy, jež nevojenskému předmětu dodává vojenské schopnosti ekvivalentní předmětu, který je speciálně určen pro vojenské použití.
Poznámka 1: Bod SVMe 9 a)
1 zahrnuje též plavidla zvláště určená nebo upravená pro transport potápěčů.
Poznámka 2
: Bod SVMe 9 f) zahrnuje například konektory pro plavidla jednovodičové, mnohovodičové, koaxiální nebo vlnovodné, a zařízení pro pronikání trupem, která jsou obojí schopná odolat prosakování z venku a zachovat si požadované vlastnosti v podmořské hloubce přesahující 100 m: dále konektory pro plavidla z optických vláken a optické penetrátory trupu, určené speciálně pro přenos „laserových“ paprsků bez ohledu na podmořskou hloubku. Bod SVMe 9 f) se nevztahuje na běžné pohonné hřídele a hydrodynamické penetrátory trupu s kontrolní tyčí.
Poznámka 3: SVMe 9 h)
zahrnuje též „jaderné reaktory“.
SVMe 10
„Letadla“, „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“, „bezpilotní vzdušné prostředky“ („UAV“), letecké motory a výzbroj a výstroj „letadel“, související vybavení a součásti, speciálně určené nebo upravené pro vojenské použití:
Odkaz: Naváděcí a navigační zařízení viz bod SVMe 11.
a)
„Letadla“ s posádkou a „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“ a pro ně speciálně určené součásti,
b)
položka není považována za vojenský materiál,
c)
bezpilotní „letadla“ a „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“, jejich vybavení a pro ně speciálně určené součásti:
1.
„UAV“, dálkově pilotované vzdušné prostředky (RPV) a autonomní programovatelné prostředky a bezpilotní „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“,
2.
startovací zařízení, návratové vybavení a pozemní vybavení,
3.
vybavení určené pro řídicí a kontrolní účely,
d)
hnací letecké motory a pro ně speciálně určené součásti,
e)
vybavení pro tankování ve vzduchu speciálně určené nebo upravené k některým z následujících účelů a součásti speciálně určené pro toto vybavení:
1.
„letadla“ uvedená v bodě SVMe 10 a), nebo
2.
bezpilotní „letadla“ uvedená v bodě SVMe 10 c),
f)
pozemní vybavení speciálně určené pro „letadla“ uvedená v bodě SVMe 10 a) nebo pro letecké motory uvedené v bodě SVMe 10 d),
g)
záchranné systémy pro letecké posádky, bezpečnostní vybavení pro letecké posádky a další zařízení pro nouzový únik, které není uvedeno v bodě SVMe 10 a), určené pro „letadla“ uvedená v bodě SVMe 10 a),
h)
padáky, padákové kluzáky (paraglidy) a příslušné vybavení uvedené níže a pro ně speciálně určené součásti:
1.
padáky neuvedené jinde ve Společném vojenském seznamu EU,
2.
padákové kluzáky (paraglidy),
3.
vybavení speciálně určené pro výsadek parašutistů ve velké výšce (například obleky, speciální přilby, dýchací systémy, navigační zařízení),
i)
řízené otevírací vybavení nebo automatické pilotní systémy určené pro náklady shazované padákem.
Poznámka 1: Bod SVMe 10 g)
nezahrnuje přilby pro letecké posádky, které nejsou vybaveny, ani nemají zabudovány závěsky nebo úchytky, neobsahují vybavení uvedené na Společném vojenském seznamu EU.
Odkaz: Přilby viz rovněž bod SVMe 13 c).
Poznámka 2: Bod SVMe 10 a)
se nevztahuje na „letadla“ a „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“ nebo na varianty „letadel“ speciálně určené pro vojenské použití, které splňují všechny následující požadavky:
a)
nejedná se o bojová letadla,
b)
nejsou konfigurovány pro vojenské použití a nejsou vybaveny výstrojí nebo výzbrojí nebo doplňky speciálně určenými nebo upravenými pro vojenské použití a
c)
byly úřadem civilního letectví jednoho nebo více členských států EU nebo signatářských zemí Wassenaarského ujednání schváleny k civilnímu provozu.
Poznámka 3: Bod SVMe 10 d)
se nevztahuje na:
a)
letecké motory určené nebo upravené k vojenským účelům, které byly úřady civilního letectví jednoho nebo více členských států EU nebo signatářských zemí Wassenaarského ujednání schváleny pro použití v „civilních letadlech“, nebo pro ně speciálně určené součásti,
b)
pístové motory nebo pro ně speciálně určené součásti, s výjimkou těch, které jsou speciálně určeny pro „UAV“.
Poznámka 4: Pro účely bodu SVMe 10 a)
a SVMe 10 d) jsou součásti se speciálním určením a příslušné vybavení pro nevojenská „letadla“ nebo letecké motory upravené pro vojenské použití pouze takové vojenské součásti a příslušné vojenské vybavení, které jsou potřebné pro úpravu na vojenské použití.
Poznámka 5: Pro účely bodu SVMe 10 a)
vojenské použití zahrnuje například: boj, vojenský průzkum, útok, vojenský výcvik, logistickou podporu a přepravu a výsadek, nebo shoz vojenské výzbroje nebo výstroje.
Poznámka 6: Bod SVMe 10 a)
se nevztahuje na „letadla“ nebo „vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“, která splňují všechny tyto podmínky:
a)
byla poprvé vyrobena před rokem 1946,
b)
neobsahují položky uvedené ve Společném vojenském seznamu EU, ledaže jsou takové položky nezbytné pro bezpečnost a letovou způsobilost a jsou požadovány úřady civilního letectví jednoho nebo více členských států EU nebo signatářských zemí Wassenaarského ujednání a
c)
nenesou zbraně uvedené ve Společném vojenském seznamu EU, ledaže takové zbraně nejsou provozuschopné a není možno je znovu uvést do provozuschopného stavu.
Poznámka 7: Bod SVMe 10 d)
se nevztahuje na hnací letecké motory, které byly poprvé vyrobeny před rokem 1946.
Poznámka 8: Bod SVMe 10 f)
zahrnuje například zařízení pro tlakové plnění paliva a vybavení určené k usnadnění operací v omezených prostorech, včetně zařízení umístěných na palubě lodi.
Poznámka 9: Bod SVMe 10 f)
se nevztahuje na:
1.
tažná zařízení,
2.
ochranné podložky a pokrývky,
3.
žebříky, stupadla a plošiny,
4.
průvlačnice, vázací lana a vybavení ke kotvení.
SVMe 11
Elektronické vybavení, „kosmické lodě“ a součásti nepodléhající kontrole podle jiných bodů Společného vojenského seznamu EU:
a)
Elektronické vybavení speciálně určené pro vojenské použití a speciálně určené součásti pro toto vybavení,
b)
rušicí zařízení určené nebo upravené k narušování příjmu, provozu nebo účinnosti služeb určování polohy nebo času nebo navigačních služeb, které poskytují „družicové navigační systémy“ a speciálně určené součásti pro toto zařízení,
c)
„kosmické lodě“ speciálně určené nebo upravené pro vojenské použití a součásti pro „kosmické lodě“ speciálně určené pro vojenské použití.
Poznámka: Bod SVMe 11 a)
zahrnuje například:
a)
zařízení pro elektronická protiopatření a ochranu proti nim (tj. vybavení, které slouží k vysílání chybových a klamných signálů do radarů nebo radiokomunikačních přijímačů nebo k jinému narušování příjmu, provozu nebo účinnosti nepřátelských elektronických přijímačů včetně jejich vybavení realizujícího protiopatření) včetně rušicích a protirušcích zařízení,
b)
kmitočtové agilní (rychle přeladitelné) elektronky,
c)
elektronické systémy nebo vybavení určené buď pro stálý přehled a monitorování elektromagnetického spektra pro vojenskou výzvědnou službu nebo pro účely bezpečnosti nebo pro maření takového pozorování a monitorování,
d)
podvodní protiopatření zahrnující například akustické a magnetické ručičky a klamné cíle, vybavení určené k vysílání chybových nebo klamných signálů do zvukových přijímačů,
e)
zařízení pro zajištění bezpečnosti zpracování dat, zařízení pro zajištění bezpečnosti dat a zařízení pro zajištění a kontrolu bezpečnosti přenosových linek využívající šifrovací funkce,
f)
vybavení sloužící k identifikaci, autentizaci a vkládání klíčů a vybavení sloužící ke správě, tvorbě a distribuci klíčů,
g)
naváděcí a navigační vybavení,
h)
digitální zařízení pro radiokomunikaci využitím troposférického rozptylu,
i)
digitální demodulátory zvláště určené pro elektronický průzkum,
j)
„automatizované systémy velení a řízení“.
Odkaz: Pro „programové vybavení“ související s vojenským softwarově definovaným přijímačem (SDR) viz SVMe 21.
SVMe 12
Zbraňové systémy využívající kinetickou energii o vysoké rychlosti, příslušné vybavení a pro ně speciálně určené součásti:
a)
Zbraňové systémy využívající kinetickou energii, konstruované speciálně pro ničení nebo znemožnění zničení cíle,
b)
speciálně konstruovaná testovací a vyhodnocovací zařízení a testovací modely, včetně diagnostických přístrojů a cílů, sloužící ke zkouškám střel a systémů využívajících kinetickou energii.
Odkaz: Pokud jde o zbraňové systémy používající podrážové (podkaliberní) střelivo nebo využívající pouze chemický pohon a pokud jde o pro ně určené střelivo, viz body SVMe 1 až SVMe 4.
Poznámka 1
: Bod SVMe 12 zahrnuje tyto položky, pokud jsou speciálně určené pro zbraňové systémy využívající kinetickou energii:
a)
odpalovací pohonné systémy schopné urychlení hmot větších než 0,1 g na rychlosti převyšující 1,6 km/s v režimu jednotlivé nebo rychle se opakující palby,
b)
vybavení k výrobě primární energie, vytvoření elektrického pancíře, akumulaci energie (například vysokokapacitní kondenzátory), k řízení teploty a klimatizaci, přepínání, nebo k hospodaření s palivem; a elektrická rozhraní mezi funkcemi dodávky proudu a elektrickým ovládáním děla a dalších pohonů ve střelecké věži,
Odkaz: Pokud jde o vysokokapacitní kondenzátory, viz rovněž položku 3A001 e) 2. seznamu EU zboží dvojího užití.
c)
systémy sloužící k zaměření a sledování cíle, řízení palby nebo vyhodnocení způsobených škod,
d)
pohonné systémy (příčného zrychlení) pro vyhledávání navádění, samonavádění nebo změny směru střel.
Poznámka 2
: Bod SVMe 12 se vztahuje na zbraňové systémy, pro něž se využívá jakákoli z následujících metod pohonu:
a)
elektromagnetická,
b)
elektrotermální,
c)
plazmová,
d)
lehký plyn, nebo
e)
chemická (pokud je použita v kombinaci s některou z výše uvedených).
SVMe 13
Pancéřové nebo ochranné vybavení, konstrukce, součásti a příslušenství:
a)
Kovové nebo nekovové pancéřové pláty, které jsou:
1.
vyrobené v souladu s vojenskými standardy nebo specifikacemi, nebo
2.
vhodné pro vojenské použití.
Odkaz: Pancéřové pláty pro osobní ochranu, viz bod SVMe 13 d) 2.
b)
konstrukce z kovových nebo nekovových materiálů nebo jejich kombinací, speciálně určené k balistické ochraně vojenských systémů a pro ně speciálně určené součásti,
c
) přilby a pro ně speciálně určené součásti a příslušenství:
1.
přilby vyrobené podle vojenských standardů nebo specifikací nebo srovnatelných vnitrostátních norem,
2.
skořepiny, vnitřní vystýlky nebo vycpávky speciálně určené pro přilby uvedené v bodě SVMe 13 c) 1.,
3.
prvky přídavné balistické ochrany speciálně určené pro přilby uvedené v bodě SVMe 13 c) 1.
Odkaz: Jiné součásti nebo příslušenství vojenských přileb viz v příslušné položce SVMe.
d)
pancéřové pláty pro osobní ochranu nebo ochranné obleky a jejich součásti:
1.
měkké pancéřované brnění nebo ochranné obleky vyrobené podle vojenských standardů nebo specifikací nebo srovnatelných norem a pro ně speciálně určené součásti,
2.
pevné pancéřové pláty pro osobní ochranu poskytující balistickou ochranu úrovně III (NIJ 0101.06, červenec 2008) nebo vyšší, popřípadě „srovnatelné standardy“.
Poznámka 1: Pro účely bodu SVMe 13 d)
1\\. vojenské standardy nebo specifikace zahrnují přinejmenším specifikace ochrany proti střepinám.
Poznámka 2: Bod SVMe 13 b)
zahrnuje například materiály konstruované speciálně tak, aby vznikl reaktivní pancíř, nebo ke stavbě vojenských krytů.
Poznámka 3: Bod SVMe 13 c)
se nevztahuje na přilby, které splňují všechny tyto podmínky:
a.
byly prvně vyrobeny před rokem 1970 a
b.
nejsou konstruovány ani upraveny tak, aby mohly nést položky uvedené ve Společném vojenském seznamu EU nebo jimi byly přímo vybaveny.
Poznámka 4: Bod SVMe 13 c)
a d) se nevztahuje na přilby, pancéřové ani ochranné oděvy, pokud svému uživateli slouží pro jeho vlastní osobní ochranu.
Poznámka 5
: Jediné přilby zvláště určené pro osoby pověřené zneškodňováním nevybuchlých bomb podle bodu SVMe 13 c), jsou přilby zvláště určené pro vojenské užití.
Odkaz 1: Viz též položku 1A005 seznamu EU zboží dvojího užití.
Odkaz 2: Pokud jde o „vláknité materiály“ používané k výrobě ochranných oděvů a přileb, viz položka 1CO10 na seznamu EU zboží dvojího užití.
Poznámka 6: Bod SVMe 13 d)
1 se nevztahuje na ochranné brýle.
Odkaz: Ochranné brýle proti laserům viz bod SVMe 17 o).
SVMe 14
,Specializované vybavení pro vojenský výcvik‘ nebo pro simulaci vojenských taktických situací, simulátory speciálně určené pro výcvik v používání jakékoli palné zbraně nebo zbraně podle bodů SVMe 1 nebo SVMe 2 a pro ně speciálně určené součásti a doplňky:
Technická poznámka:
Pojem ,specializované vybavení pro vojenský výcvik‘ zahrnuje například vojenské typy trenažérů pro vedení útoku, trenažérů bojových letů, trenažérů pro radiolokační průzkum, generátorů radarových cílů, přístrojů k výcviku dělostřelby, protiponorkových válečných trenažérů, letových simulátorů (včetně trenažérů odstředivé síly pro výcvik pilotů nebo kosmonautů), radarových trenažérů, trenažérů navigačních letů, navigačních trenažérů, trenažérů odpalování řízených střel, vybavení k vizualizaci cíle, bezpilotních „letadel“, trenažérů výzbroje, trenažérů bezpilotních „letadel“, mobilní výcvikové jednotky a výcviková zařízení pro pozemní vojenské operace.
Poznámka 1
: Bod SVMe 14 zahrnuje například systémy tvorby zobrazení a interaktivního prostředí pro simulátory, pokud jsou speciálně určené nebo upravené pro vojenské použití.
Poznámka 2
: Bod SVMe 14 se nevztahuje na vybavení určené speciálně pro výcvik v používání loveckých a sportovních zbraní.
SVMe 15
Zobrazovací vybavení nebo vybavení pro ochranu proti průzkumu, konstruované speciálně pro vojenské účely a speciálně pro ně určené součásti a příslušenství:
a)
Nahrávací zařízení a zařízení pro zpracování obrazu,
b)
kamery a fotopřístroje, fotografické vybavení a vybavení ke zpracování filmů,
c)
zesilovače jasu obrazu,
d)
infračervené nebo tepelné zobrazovací vybavení,
e)
zobrazovací radarové senzorové vybavení,
f)
vybavení sloužící k ochraně proti průzkumu a k rušení prostředků průzkumu, pro vybavení podle bodů SVMe 15 a) až SVMe 15 e).
Poznámka 1: Bod SVMe 15 f)
zahrnuje například vybavení určené ke znehodnocování provozu nebo efektivnosti vojenských zobrazovacích systémů nebo k minimalizaci takových znehodnocujících účinků.
Poznámka 2
: Bod SVMe 15 se nevztahuje na „zesilovače jasu obrazu první generace“ nebo na vybavení speciálně určené pro osazení „zesilovače jasu obrazu první generace“.
Odkaz: Zbraňové zaměřovače využívající „zesilovače jasu obrazu první generace“ viz body SVMe 1, SVMe 2 a SVMe 5 a).
Odkaz: Viz také položky 6A002 a) 2. a 6A002 b) na seznamu EU zboží dvojího užití.
SVMe 16
Výkovky, odlitky a další nedokončené výrobky, které jsou speciálně určeny pro položky podle bodů SVMe 1 až SVMe 4, SVMe 6, SVMe 9, SVMe 10, SVMe 12 nebo SVMe 19:
Poznámka: Bod SVMe 16 se týká nedokončených výrobků, jsou-li rozpoznatelné podle složení materiálu, geometrie nebo funkce.
SVMe 17
Různé vybavení, materiály a „knihovny“ a pro ně speciálně určené součásti:
a)
Přístroje pro potápění a podvodní plavání speciálně určené nebo upravené pro vojenské použití:
1.
samostatné potápěcí přístroje recyklující vzduch s uzavřeným nebo polouzavřeným okruhem,
2.
podvodní plovací přístroj speciálně určený pro použití s potápěcím přístrojem uvedeným v bodě SVMe 17 a) 1.,
Odkaz: Viz rovněž položku 8A002 q) seznamu EU zboží dvojího užití.
b)
stavební zařízení určené speciálně pro vojenské použití,
c)
instalační prvky, nátěry, povlaky a úpravy sloužící k potlačení signatury určené speciálně pro vojenské použití,
d)
polní ženijní vybavení určené speciálně pro použití v bojovém pásmu,
e)
„roboty“, „robotické“ ovladače a „koncové efektory robotů“, které splňují některou z těchto vlastností:
1.
je speciálně určeno pro vojenské použití,
2.
obsahují prostředky k ochraně hydraulického vedení proti vnějšímu proražení způsobenému střepinami (například samotěsnící vedení) a používají hydraulické kapaliny s body vznícení vyššími než 839 K (566 °C), nebo
3.
jsou speciálně určené nebo vyčleněné k provozu v prostředí elektromagnetických impulsů,
Technická poznámka:
Elektromagnetickým impulsem se nerozumí neúmyslná interference způsobená elektromagnetickým zářením z nedalekého zařízení (například stroje, přístroje nebo elektronické vybavení) nebo bleskem.
f)
„knihovny“ speciálně určené nebo uzpůsobené pro vojenské použití se systémy, vybavením, nebo součástmi podle Společného vojenského seznamu EU,
g)
vybavení k výrobě jaderné energie nebo pohonné systémy neuvedené jinde, určené speciálně k vojenskému použití a jejich součásti speciálně určené nebo ,upravené' pro vojenské použití,
h)
zařízení nebo materiály potažené nebo jinak upravené k potlačení signatury, určené speciálně pro vojenské použití, jiné než ty, které jsou uvedeny u jiných bodů Společného vojenského seznamu EU,
i)
simulátory speciálně určené pro vojenské „jaderné reaktory“,
j)
mobilní opravárenské dílny speciálně určené nebo ,upravené' pro opravu a údržbu vojenské výstroje a výzbroje,
k)
polní generátory speciálně určené nebo ,upravené' pro vojenské použití,
l)
kombinované kontejnery ISO nebo výměnné nástavby vozidel (swap bodies) speciálně určené nebo ,upravené' pro vojenské použití,
m)
trajekty, jiné než ty, které jsou uvedeny u jiných bodů Společného vojenského seznamu EU, mosty a pontony speciálně určené pro vojenské použití,
n)
testovací modely speciálně určené pro „vývoj“ položek uvedených v bodech SVMe 4, SVMe 6, SVMe 9 nebo SVMe 10,
o)
ochranné vybavení proti „laserům“ (například ochrana očí nebo senzorů) speciálně určené pro vojenské použití,
p)
„palivové články“ kromě palivových článků uvedených jinde ve Společném vojenském seznamu EU speciálně určené nebo ,upravené‛ pro vojenské použití.
Technická poznámka:
Pro účely bodu SVMe 17 se slovem ,upravený‘ rozumí změna konstrukční, elektrické, mechanické nebo jiné povahy, jež nevojenskému předmětu dodává vojenské schopnosti ekvivalentní předmětu, který je speciálně určen pro vojenské použití.
Poznámka: Bod SVMe 17 g) zahrnuje též „jaderné reaktory“.
SVMe 18
,Výrobní‛ zařízení, zařízení pro testování vlivů okolního prostředí a součásti:
a)
Speciálně určené nebo upravené ,výrobní‛ zařízení sloužící k , výrobě' výrobků zahrnutých v seznamu a pro ně speciálně určené součásti,
b)
speciálně určená zařízení pro testování vlivů okolního prostředí a pro ně speciálně určené vybavení, neuvedené jinde, sloužící k certifikaci, kvalifikaci nebo testování výrobků uvedených ve Společném vojenském seznamu EU.
Technická poznámka:
Pro účely bodu SVMe 18 zahrnuje pojem ‚výroba‘ konstrukci, posouzení, zhotovení, testování a kontrolu.
Poznámka: Body SVMe 18 a)
a SVMe 18 b) zahrnují například následující vybavení:
a)
kontinuální nitrátory,
b)
odstředivé testovací přístroje nebo vybavení, která mají některou z těchto vlastností:
1.
pohon motorem nebo motory s celkovým jmenovitým výkonem větším než 298 kW (400 k),
2.
schopnost nést užitečné zatížení minimálně 113 kg, nebo
3.
schopnost vyvinout odstředivé zrychlení minimálně 8 g s minimálním užitečným zatížením 91 kg,
c)
dehydratační lisy,
d)
šnekové vytlačovací stroje speciálně určené nebo upravené k lisování vojenských „výbušnin“,
e)
řezací stroje ke kalibraci slisovaných „hnacích hmot“,
f)
čisticí bubny s průměrem minimálně 1,85 m a s kapacitou větší než 227 kg,
g)
průběžné míchače pevných „hnacích hmot“,
h)
kapalinou poháněné mlýny pro mletí a drcení složek vojenských „výbušnin“,
i)
zařízení sloužící k dosažení kulovitého tvaru a shodné velikosti částic práškových kovů vyjmenovaných v bodě SVMe 8 c) 8.,
j)
konvekční měniče proudu pro přeměnu materiálů vyjmenovaných v bodě SVMe 8 c) 3.
SVMe 19
Zbraňové systémy se směrovým vyzařováním energie, příslušná vybavení, vybavení pro protiopatření a testovací modely, a dále pro ně speciálně určené součásti:
a)
„Laserové“ systémy určené speciálně pro ničení nebo znemožnění splnění úkolu cíle,
b)
systémy vyzařující paprsek částic, schopné ničení nebo znemožnění splnění úkolu cíle,
c)
vysokovýkonné radiofrekvenční systémy schopné ničení nebo znemožnění splnění úkolu cíle,
d)
vybavení speciálně určené pro odhalování a identifikaci systémů podle bodů SVMe 19 a) až SVMe 19 c), nebo pro ochranu před nimi,
e)
modely fyzického testování systémů, vybavení a součástek podle bodu SVMe 19,
f)
„laserové“ systémy určené speciálně ke způsobení trvalé slepoty pro nepodpořený zrak, tj. nekryté oko nebo oko vybavené korekčními pomůckami vidění.
Poznámka 1
: Zbraňové systémy se směrovým vyzařováním energie podle bodu SVMe 19 zahrnují systémy, jejichž schopnost je odvozena od řízeného použití:
a)
„laserů“ s dostatečným výkonem ke způsobení destrukce způsobem podobným konvenčnímu střelivu,
b)
urychlovačů částic, které s destruktivní silou vrhají paprsek nabitých nebo neutrálních částic,
c)
radiofrekvenční vysílače s vysokým impulsním nebo průměrným výkonem, které vytvářejí pole dostatečně silná s ke zneschopnění elektronických obvodů vzdáleného cíle.
Poznámka 2
: Bod SVMe 19 zahrnuje například tyto položky, pokud jsou speciálně určené pro zbraňové systémy se směrovým vyzařováním energie:
a)
vybavení k výrobě primární energie, akumulaci energie, k přepínání, modulaci výkonu nebo k hospodaření s palivem,
b)
systémy pro zaměření a sledování cíle,
c)
systémy schopné vyhodnocení škod způsobených na cíli, zničení cíle nebo znemožnění zničení cíle,
d)
vybavení pro manipulaci s paprskem, jeho šíření a zaměřování,
e)
vybavení umožňující rychlé směrování paprsku pro potřeby operací proti skupině cílů,
f)
adaptivní optiky a zařízení pro fázové sdružovače,
g)
proudové injektory paprsků záporných iontů vodíku,
h)
součásti urychlovačů „způsobilé pro nasazení v kosmu“,
i)
vybavení k zaostřování paprsků záporných iontů,
j)
vybavení pro řízení a směrování vysokoenergetického paprsku iontů,
k)
fólie „způsobilé pro nasazení v kosmu,“ které slouží k neutralizaci paprsků se zápornými jonty vodíku.
SVMe 20
Kryogenní a „supravodivé“ vybavení a pro něj speciálně určené součásti a doplňky:
a)
Vybavení speciálně určené nebo konfigurované pro instalaci v dopravním prostředku určeném pro vojenské pozemní, námořní, vzdušné nebo kosmické nasazení, které je schopné provozu za pohybu a je schopné vytvářet nebo udržovat teploty nižší než 103 K(-170 °C),
b)
„supravodivé“ elektrické vybavení (rotační stroje nebo transformátory) speciálně určené nebo konfigurované pro instalaci v dopravním prostředku určeném pro vojenské pozemní, námořní, vzdušné nebo kosmické použití, a které je schopno provozu za pohybu.
Poznámka 1: Bod SVMe 20 a)
zahrnuje například mobilní systémy, které mají zabudovaná příslušenství nebo součásti vyrobené z nekovových nebo elektricky nevodivých látek, jako jsou plasty případně látky impregnované epoxidovou pryskyřicí, nebo jich využívají.
Poznámka 2: Bod SVMe 20 b)
se nevztahuje na hybridní homopolární stejnosměrné generátory, které mají jednopólové armatury z běžného kovu, jež rotují v magnetickém poli vytvářeném supravodivými cívkami, za předpokladu, že tyto cívky jsou jedinými supravodivými součástmi v generátoru.
SVMe 21
„Programové vybavení“:
a)
„Programové vybavení“ speciálně určené nebo upravené k některým z následujících účelů:
1.
„vývoj“, „výrobu“, provoz nebo údržbu zařízení podle Společného vojenského seznamu EU,
2.
„vývoj“ nebo „výrobu“ materiálů podle Společného vojenského seznamu EU, nebo
3.
„vývoj“, „výrobu“, provoz nebo údržbu „programového vybavení“ podle Společného vojenského seznamu EU,
b)
specifické „programové vybavení“, jiné, než jaké je uvedeno v bodě SVMe 21a):
1.
„programové vybavení“ speciálně vytvořené pro vojenské použití a speciálně určené pro modelování, simulaci nebo vyhodnocování vojenských zbraňových systémů,
2.
„programové vybavení“ speciálně určené pro vojenské použití a speciálně určené pro modelování nebo simulaci operačních vojenských scénářů,
3.
„programové vybavení“ pro stanovení účinků konvenčních, jaderných, chemických nebo biologických zbraní,
4.
„programové vybavení“ speciálně vytvořené pro vojenské použití a speciálně určené pro aplikace Velení, komunikace, řízení a zpravodajství (C3I) nebo Velení, komunikace, řízení, počítače a zpravodajství (C4I),
5.
„programové vybavení“ speciálně navržené nebo upravené pro provádění vojenských útočných kybernetických operací,
c)
„programové vybavení“, jiné, než jaké je uvedeno v bodě SVMe 21 a) nebo SVMe 21 b), speciálně určené nebo upravené tak, aby vybavení, jež není uvedeno na Společném vojenském seznamu EU, mohlo plnit vojenské funkce, jaké plní vybavení podle Společného vojenského seznamu EU.
Poznámka 1: Bod SVMe 21 b)
5\\. zahrnuje „programové vybavení“ určené k likvidaci, poškození, znehodnocení nebo narušení systémů, vybavení nebo „programového vybavení“ uvedených ve Společném vojenském seznamu EU, „programového vybavení“ pro kybernetický průzkum a kybernetické velení a řízení.
Poznámka 2: Bod SVMe 21 b)
5\\. se nevztahuje na „zveřejňování informací o zranitelnostech“ ani na „reakci na kybernetický bezpečnostní incident“, pokud jsou omezeny na nevojenskou obrannou připravenost nebo reakci v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Odkaz: Viz systémy, zařízení nebo součásti uvedené ve Společném vojenském seznamu EU pro „digitální počítače“ pro všeobecné účely s nainstalovaným programovým vybavením podle bodu SVMe 21 c).
SVMe 22
„Technologie“:
a)
„Technologie“ výslovně neuvedená v bodě SVMe 22 b), která je „potřebná“ pro „vývoj“, „výrobu“, provoz, instalaci, údržbu (kontrolu), běžné a celkové opravy nebo obnovu položek uvedených na Společném vojenském seznamu EU,
b)
„technologie“:
1.
„technologie“ „potřebná“ pro konstrukci, montáž součástek, provoz, údržbu a opravu reprodukčních instalačních celků pro položky uvedené na Společném vojenském seznamu EU, a to i v tom případě, že součásti takových výrobních zařízení nejsou uvedeny,
2.
„technologie“ „určená“ pro „vývoj“ a „výrobu“ ručních palných zbraní, a to i pokud je využívána k výrobě replik starožitných ručních palných zbraní,
3.
položka není považována za vojenský materiál,
Odkaz: „Technologie“ dříve vymezené v bodě SVMe 22 b) 3., viz bod SVMe 22 a).
4.
položka není považována za vojenský materiál,
Odkaz: „Technologie“ dříve vymezené v bodě SVMe 22 b) 4., viz bod SVMe 22 a).
5.
„technologie“ „potřebná“ výhradně pro začlenění „biokatalyzátorů“ podle bodu SVMe 7 i) 1. do vojenských nosných látek nebo vojenského materiálu.
Poznámka 1
: „Technologie“ „potřebné“ pro „vývoj“, „výrobu“, provoz, instalaci, údržbu (kontrolu), běžné a celkové opravy nebo obnovu položek uvedených ve Společném vojenském seznamu EU zůstávají pod kontrolou i v případě, když se použijí pro některou z položek neuvedených ve Společném vojenském seznamu EU.
Poznámka 2
: Bod SVMe 22 se nevztahuje na:
a)
„technologii“, která je minimem nutným pro instalaci, provoz, údržbu (kontrolu) nebo opravu položek nepodléhajících kontrole nebo takových, jejichž vývoz byl povolen,
b)
„technologii“, která je „ve veřejném užívání“, představuje „základní vědecký výzkum“ nebo minimum informací nezbytných pro přihlašování patentů,
c)
„technologii“ pro magnetickou indukci sloužící k nepřetržitému pohonu civilních dopravních zařízení.
OBECNÉ POZNÁMKY
Poznámka 1
: SVMe se rozumí seznam vojenského materiálu rozdělený nebo členěný do skupin 1 až 22.
Poznámka 2
: Položky uvedené v SVMe 1 až SVMe 22 zahrnují též služby s nimi související.
Poznámka 3
: Splněním povinností podle zákona č. 38/1994 Sb. nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle jiných právních předpisů, například podle zákona č. 228/2005 Sb. nebo, pokud jde o položky uvedené v SVMe 3, SVMe 4, SVMe 7 a SVMe 8, podle zákona č. 61/1988 Sb.
Poznámka 4
: Zboží se nepovažuje za speciálně určené pro vojenské použití, pokud se jedná o jednoduché mechanické, elektrické, elektronické nebo optické součásti, které jsou jednoúčelové a současně jejich výroba nevyžaduje technologii ani zařízení, díky kterým by mělo toto zboží vojenské vlastnosti.
Technické poznámky:
1.
Pro účely Poznámky 4:
a)
mezi jednoduché mechanické součásti patří zejména upevňovací prvky, šrouby, matice, příruby, hřeby, vložky, spony, kolíky, čepy, podložky, rozpěrky, izolátory, průchodky, pouzdra, pružiny, dráty a pájky,
b)
mezi jednoduché elektrické součásti patří zejména kabely, odpory, termistory, tranzistory, zesilovače, kondenzátory, diody, pojistky, cívky,
c)
mezi jednoduché optické součásti patří zejména zrcadla, separátory, polarizátory.
2.
Pro účely Poznámky 4 se za jednoúčelové zboží nepovažují například:
a)
výbušné šrouby a střižné kolíky, neboť slouží ke spojování a zároveň řízenému uvolnění,
b)
elektrické konektory navržené pro velké hloubky, neboť kromě své standardní elektrické funkce dosahují i konkrétních parametrů vodotěsnosti,
c)
radiačně odolné tranzistory, neboť jsou navrženy tak, aby kromě své standardní funkce odolávaly specifickému elektromagnetickému prostředí,
d)
IR filtry propouštějící úzkou část spektra, používané například na zaměřovačích střelných zbraní nebo episkopech, neboť jsou navržené, aby chránily před laserovým zářením a zároveň byly odolné vůči specifickým vlivům prostředí.
VYMEZENÍ POJMŮ POUŽÍVANÝCH V TOMTO SEZNAMU
Následuje vymezení pojmů používaných v tomto seznamu seřazených podle abecedy:
Poznámka 1
: Vymezené pojmy se používají v celém seznamu. Odkazy jsou čistě informativní a nemají žádný vliv na obecnou platnost vymezených pojmů v celém seznamu.
Poznámka 2
: Slova a pojmy uvedené v tomto seznamu vymezených pojmů nabývají vymezeného významu pouze, jsou-li označeny „dvojitými uvozovkami“. Definice termínů uváděných v ‚jednoduchých uvozovkách‘ jsou uvedeny v technické poznámce vztahující se k příslušné položce. Jinak mají slova a pojmy svůj běžně používaný (slovníkový) význam.
SVMe 8 „Aditiva“
Látky používané ve výbušných směsích za účelem zlepšení jejich vlastností.
SVMe 11 „Automatizované systémy velení a řízení“
Elektronické systémy, jejichž prostřednictvím dochází k vložení, zpracování a předávání informací nezbytných pro účinné velení uskupením, hlavním i taktickým formacím, jednotkám, plavidlům, nebo zbraním spadajícím pod příslušné velení. Pro uvedené účely se využívá počítačů a dalšího specializovaného technického vybavení určeného na podporu funkcí kontroly uspořádání vojenského velení a organizace. Hlavní funkce automatizovaného systému velení a řízení jsou: účinný automatizovaný sběr, shromažďování, uchovávání a zpracovávání informací; znázornění situace a okolností majících dopad na přípravu a výkon bojových operací; operační a taktické výpočty pro účely přidělení zdrojů mezi bojová uskupení nebo mezi složky operačního bojového rozkazu nebo rozkazu k bojovému nasazení, v závislosti na cíli nebo fázi operace; příprava údajů pro vyhodnocení situace a rozhodování v kterémkoli okamžiku během operace nebo bitvy; počítačové simulace operací.
SVMe 10 „Bezpilotní vzdušný prostředek“ („UAV“)
Jakékoli „letadlo“ schopné vzletu a udržovaného kontrolovaného letu a navigace bez přítomnosti člověka na palubě.
SVMe 7, 22 „Biokatalyzátory“
,Enzymy‘ pro specifické chemické nebo biochemické reakce nebo jiné biologické sloučeniny, které se váží na bojové chemické látky a urychlují jejich odbourávání.
Technická poznámka:
,Enzymy‛ se rozumí„ biokatalyzátory“pro specifické chemické a biochemické reakce.
SVMe 7 „Biologická agens“
Patogeny nebo toxiny, které byly vybrány nebo upraveny (například úpravou čistoty, doby skladovatelnosti, virulence, schopnosti šíření nebo odolnosti proti ultrafialovému záření) s cílem působit ztráty na lidech nebo zvířatech, poškození techniky nebo škody na úrodě nebo životním prostředí.
SVMe 7 „Biopolymery“
Tyto biologické makromolekuly:
a)
enzymy pro specifické chemické nebo biochemické reakce,
b)
,anti-idiotypové protilátky‛, ,monoklonální protilátky‛ nebo ,polyklonální protilátky‛,
c)
speciálně určené nebo speciálně zpracované ,receptory‛
Technické poznámky:
1.
,Anti-idiotypovými protilátkami‛ se rozumí protilátky, které se váží na specifická vazebná místa jiných protilátek pro specifický antigen,
2.
,Monoklonálními protilátkami‛ se rozumí proteiny, které se váží na jedno vazebné místo antigenu a pocházejí z jednoho klonu buněk,
3.
,Polyklonálními protilátkami‛ se rozumí směs proteinů, které se váží na specifický antigen a pocházejí z více než jednoho klonu buněk,
4.
,Receptory‛ se rozumí biologické makromolekulární struktury schopné vázat ligandy, jejichž vázání ovlivňuje fyziologické funkce.
SVMe 4, 10 „Civilní letadlo“
„Letadlo“, které je pod svým vlastním označením uvedeno na seznamech osvědčení letové způsobilosti, které zveřejňují úřady pro civilní letectví jednoho nebo více členských států EU nebo signatářských zemí Wassenaarského ujednání, jako „letadlo“ určené pro provoz na obchodních civilních vnitrostátních nebo zahraničních linkách nebo jako „letadlo“ určené pro zákonem povolené civilní soukromé nebo obchodní účely.
SVMe 21 „Digitální počítač“
Zařízení, které je schopno ve formě jedné nebo více diskrétních proměnných provádět všechny tyto operace:
a)
přijímat data,
b)
ukládat data nebo instrukce na pevná nebo měnitelná (zápisu schopná) paměťová zařízení,
c)
zpracovávat data prostřednictvím uloženého sledu instrukcí, který lze upravovat, a
d)
poskytovat výstup dat.
Technická poznámka:
Úpravy uloženého sledu instrukcí zahrnují výměnu pevných paměťových zařízení, ale nikoli fyzickou změnu zapojení nebo vzájemného propojení.
SVMe 11 „Družicový navigační systém“
Systém sestávající z pozemních stanic, konstelace družic a přijímačů, který pomocí signálů získaných z družic umožňuje vypočítat polohu přijímače. Zahrnuje globální družicové navigační systémy a regionální družicové navigační systémy.
SVMe 8 „Energetické materiály“
Látky nebo směsi, které prostřednictvím chemické reakce uvolňují energii potřebnou pro jejich zamýšlené použití. „Výbušniny“, „pyrotechnické slože“ a „hnací hmoty“ jsou podtřídy energetických materiálů.
SVMe 7 „Expresní vektory“
Nosiče (například plasmid nebo virus) používané ke vnesení genetického materiálu do hostitelských buněk.
SVMe 8 „Hnací hmoty“
Látky nebo směsi, jejichž chemickou reakcí kontrolovatelně vznikají velké objemy horkých plynů využitelných k provádění mechanické práce.
SVMe 17 „Jaderný reaktor“
Zahrnuje položky, které jsou umístěny uvnitř reaktorové nádoby nebo s ní přímo spojeny, zařízení pro řízení výkonu aktivní zóny a díly, které za běžných okolností obsahují chladicí médium primárního okruhu reaktoru, přicházejí s ním do přímého kontaktu nebo řídí jeho oběh.
SVMe 17 „Knihovna“ (parametrická odborná databáze)
Sbírka odborných informací, s jejichž pomocí se může zvýšit výkon příslušných systémů, vybavení nebo součástí.
SVMe 17 „Koncové efektory“
Upínače, ,aktivní nástrojové jednotky‛ a jakékoli jiné nástroje, které jsou připevněny k upínací desce na konci ramene manipulátoru „robota“.
Technická poznámka:
,Aktivními nástrojovými jednotkami‛ se rozumějí zařízení pro aplikaci hnací síly, energie procesu na obrobek nebo snímání obrobku.
SVMe 11 „Kosmické lodě“
Aktivní a pasivní družice a kosmické sondy.
SVMe 9, 19 „Laser“
Zařízení, které produkuje prostorově i časově koherentní světlo pomocí zesílení stimulovanou emisí záření.
SVMe 7 „Látky určené pro potlačování nepokojů“
Látky, které za předpokládaných podmínek použití pro zvládání nepokojů u lidí rychle vyvolávají smyslové dráždění nebo ochromující tělesné účinky, které mizí krátce po ukončení expozice. (Slzné plyny jsou podskupinou „látek určených pro zvládání nepokojů“.)
SVMe 8, 10, 14 „Letadlo“
Letecký dopravní prostředek s pevnými křídly, měnitelnou geometrií křídel, točivými křídly (vrtulník), překlopným rotorem nebo překlopnými křídly.
SVMe 17 „Palivový článek“
Elektrochemické zařízení, které přeměňuje chemickou energii přímo ve stejnoměrný elektrický proud tím, že spotřebovává palivo z vnějšího zdroje.
SVMe 22 „Potřebný“
V případě „technologie“ se týká pouze té části „technologie“, která bezprostředně způsobuje dosažení nebo překročení kontrolovaných výkonových úrovní, vlastností nebo funkcí. Tyto „potřebné“ „technologie“ mohou být pro různé druhy zboží společné.
SVMe 8 „Prekurzory“
Speciální chemické látky používané při výrobě výbušnin.
SVMe 4, 11, 21 „Programové vybavení“
Soubor jednoho nebo více „programůprogramů“ nebo „mikroprogramůmikroprogramů“, který je zachycen na libovolném hmotném nosiči informací.
Technická poznámka 1:
„Program“
Sled instrukcí pro uskutečňování procesu ve formě proveditelné elektronickým počítačem nebo do této formy převoditelný.
Technická poznámka 2:
„Mikroprogram“
Sled elementárních instrukcí uchovávaných ve speciální paměti, jejichž provádění je iniciováno zavedením jeho referenční instrukce do rejstříku instrukcí.
SVMe 4, 8 „Pyrotechnické“ nebo „Pyrotechnické slože“
Směsi pevných nebo tekutých paliv a oxidačních látek, které při vznícení projdou energetickou chemickou reakcí kontrolované rychlosti, která má způsobit specifické časové prodlevy nebo množství tepla, hluku, kouře, viditelného světla nebo infračerveného záření. Pyroforické látky tvoří podtřídu pyrotechnických složí, jež neobsahuje žádná oxidační činidla, ale u níž dojde k samovznícení při kontaktu se vzduchem.
SVMe 21 „Reakce na kybernetický bezpečnostní incident“
Proces výměny nezbytných informací o kybernetickém bezpečnostním incidentu s jednotlivci nebo organizacemi odpovědnými za provedení nebo koordinaci nápravy pro řešení kybernetického bezpečnostního incidentu.
SVMe 17 „Robot“
Manipulační mechanismus se spojitou nebo krokovou dráhou pohybu, může používat snímače a má všechny tyto charakteristiky:
a)
je vícefunkční,
b)
je schopen nastavovat polohu nebo orientovat materiál, díly, nástroje nebo speciální zařízení prostřednictvím proměnných pohybů v trojrozměrném prostoru,
c)
má tři nebo více servopohonů v uzavřené nebo otevřené smyčce, které mohou mít krokové motory a
d)
je vybaven ,uživatelskou programovatelností‘ prostřednictvím metody nauč/přehraj nebo prostřednictvím elektronického počítače, kterým může být programovatelná logická řídicí jednotka, tj. bez mechanického zásahu.
,Uživatelskou programovatelností‘ se rozumí možnost přístupu, která uživateli umožňuje vkládat, měnit nebo nahrazovat „programy“ jiným způsobem než:
a)
fyzickou změnou v zapojení nebo propojení, nebo
b)
nastavením řídicích funkcí zahrnujících zavádění parametrů.
Poznámka: Výše uvedená definice nezahrnuje tato zařízení:
1.
manipulační mechanismy, které lze ovládat pouze ručně nebo tele operátorem,
2.
manipulační mechanismy s pevnou posloupností, které se automaticky pohybují a pracují s mechanicky pevně naprogramovanými pohyby. Program je mechanicky vymezen pevnými zarážkami, například kolíky nebo vačkami. Sled pohybů a volba dráhy nebo úhlů nejsou proměnné nebo měnitelné mechanickými, elektronickými nebo elektrickými prostředky,
3.
mechanicky ovládané manipulační mechanismy s proměnlivou posloupností, jakými jsou automatizovaná pohyblivá zařízení operující podle mechanicky pevně naprogramovaných pohybů. Program je mechanicky vymezen pevnými, ale nastavitelnými zarážkami, například kolíky nebo vačkami. Sled pohybů a volbu dráhy nebo úhlů lze měnit v mezích pevně naprogramované předlohy. Změny nebo modifikace naprogramované předlohy (například přestavení kolíků nebo výměna vaček) pro jednu nebo více os pohybu lze docílit pouze mechanickými operacemi,
4.
manipulační mechanismy s proměnlivou posloupností bez servořízení, jakými jsou automatizovaná pohyblivá zařízení operující podle mechanicky pevně naprogramovaných pohybů. Program je proměnný, ale sled operací postupuje pouze podle binárních signálů z mechanicky pevně stanovených elektrických binárních přístrojů nebo seřiditelných zarážek,
5.
stohovací jeřáby označované též jako souřadnicové manipulační systémy, které jsou vyráběny jako nedílná součást vertikálních sestav skladovacích zásobníků a konstruovány tak, aby měly při ukládání nebo vykládání přístup k obsahu těchto zásobníků.
SVMe 6, 13 „Srovnatelné standardy“
Srovnatelné vnitrostátní nebo mezinárodní standardy uznané jedním nebo více členskými státy EU nebo signatářskými zeměmi Wassenaarského ujednání a použitelné pro příslušnou položku.
SVMe 20 „Supravodivý“
Odkazuje na materiál (tj. kov, slitiny nebo sloučeniny), který může ztratit veškerý elektrický odpor (tj. může dosáhnout nekonečné elektrické vodivosti a přenášet velmi vysoké elektrické proudy bez Jouleova ohřevu).
Technická poznámka:
„Supravodivý“ stav je u každého materiálu charakterizován „kritickou teplotou“, kritickým magnetickým polem, které je funkcí teploty, a kritickou proudovou hustotou, která je funkcí jak magnetického pole, tak i teploty.
Poznámka:
„Kritickou teplotou“ (někdy označovanou jako přechodová teplota) se v případě konkrétního „supravodivého“ materiálu rozumí teplota, při níž dotyčný materiál začíná vykazovat nulový odpor vůči stejnosměrnému elektrickému proudu.
SVMe 22 „Technologie“
Specifické informace nezbytné pro „vývoj“, „výrobu“ nebo „použití“ zboží. Tyto informace mají formu ,technických údajů‘ nebo ,technické pomoci‘. „Technologie“ uvedená ve Společném vojenském seznamu EU je vymezena v bodě SVMe 22.
Technické poznámky:
1.
,technické údaje‘ mohou mít formu modrotisků, plánů, diagramů, modelů, formulářů, tabulek, technických výkresů a specifikací, příruček a pokynů psaných nebo zaznamenaných na jiných médiích nebo zařízeních, jako jsou disky, pásky, permanentní paměti (ROM).
2.
,technická pomoc‘ může mít formu pokynů, školení, výcviku, pracovních znalostí a poradenských služeb. ,Technická pomoc‘ může zahrnovat i přenos ,technických údajů‘.
3.
„Použití“: provoz, instalace (včetně instalace na místě), údržba (kontrola), běžné a celkové opravy a obnova.
SVMe 22 „Ve veřejném užívání“
„Technologie“ nebo „programové vybavení“, které jsou zpřístupněny bez omezení k dalšímu šíření.
Poznámka: Autorská práva nebrání tomu, aby „ technologie “ a „programové vybavení“ byly „ve veřejném užívání“.
SVMe 13 „Vláknité materiály“
Zahrnují:
a)
souvislá elementární vlákna,
b)
souvislé příze a přásty,
c)
pásky, tkaniny, plsti a šňůry,
d)
sekaná vlákna, stříž a souvislá vláknitá rouna,
e)
monokrystalické nebo polykrystalické whiskery libovolné délky,
f)
vlákninu z aromatického polyamidu.
SVMe 8, 18 „Výbušniny“
Látky v pevném, kapalném nebo plynném stavu potřebné k detonaci jakožto primární, nosná, nebo hlavní nálož v hlavicích, při demolici i pro jiná použití.
SVMe 21, 22 „Výroba“
Znamená všechny stupně výroby, jako jsou: příprava výroby, výroba, dílčí a konečná montáž, kontrola, zkoušení a zajišťování jakosti.
SVMe 17, 21, 22 „Vývoj“
Operace spojené se všemi předvýrobními etapami sériové výroby, jako je návrh, vývojová konstrukce, analýzy návrhů, konstrukční koncepce, montáž a zkoušky prototypů, schémata poloprovozní výroby, návrhové údaje, proces přeměny návrhových údajů ve výrobek, konfigurační návrh, integrační návrh, vnější úprava.
SVMe 10 „Vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch“
Balony a „vzducholodě“, jež jsou nadnášeny horkým vzduchem nebo plyny lehčími než vzduch, jako je helium nebo vodík.
Technická poznámka:
„Vzducholoď“
Poháněný vzdušný prostředek, který je ve vzduchu udržován pomocí plynového tělesa (obvykle helia, dříve vodíku) lehčího než vzduch.
SVMe 22 „Základní vědecký výzkum“
Experimentální nebo teoretická práce vynakládaná především za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není zaměřena v prvé řadě na specifický praktický záměr nebo cíl.
SVMe 15 „Zesilovače jasu obrazu první generace“
Elektrostaticky zaostřené elektronky, používající na vstupu i výstupu optická vlákna nebo skleněné čelní desky, vícenásobné alkalické fotokatody (S-20 nebo S-25), ale nikoli zesilovače z mikrokanálových desek.
SVMe 19 „Způsobilé pro nasazení v kosmu“
Určené, vyrobené nebo kvalifikované prostřednictvím úspěšného testování pro operace ve výškách nad 100 km nad zemským povrchem.
Poznámka: Určení, že konkrétní položka je „způsobilá pro nasazení v kosmu “ na základě testování neznamená, že ostatní položky ve stejné výrobní dávce nebo modelové řadě jsou „způsobilé pro nasazení v kosmu“, nejsou-li jednotlivě testovány.
SVMe 21 „Zveřejňování informací o zranitelnostech“
Proces odhalování, hlášení nebo sdělování zranitelností nebo analyzování zranitelností s jednotlivci nebo organizacemi odpovědnými za provedení nebo koordinaci nápravy pro řešení zranitelností.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
SEZNAM VÝZNAMNÉHO VOJENSKÉHO MATERIÁLU
1.
Raketová technika
Rakety a raketové střely a pro ně konstruovaná odpalovací zařízení, raketové motory, podvozky, nosiče, další příslušná vozidla a speciální vybavení tvořící součásti raketového kompletu.
2.
Pozemní vozidla
Tanky (bojové, vyprošťovací a mostní), obrněné transportéry (pásové a kolové), bojová vozidla pěchoty (pásová a kolová) a vozidla s podvozkem bojových obrněných vozidel (pásových a kolových).
3.
Letecká technika
Letadla, vrtulníky, vzdušné dopravní prostředky lehčí než vzduch, bezpilotní vzdušné prostředky, vzdušné cvičné cíle a terče, letecké motory.
4.
Velkorážová výzbroj - ráže 70 mm a větší
Dělostřelecké systémy - kanóny (samohybné, tažené a samostatné), houfnice (samohybné a tažené), minomety (samohybné a tažené), raketomety a zbraně kombinující jejich vlastnosti.
5.
Velkorážové střelivo - ráže 70 mm a větší
Střelivo pro kanóny, houfnice, minomety a raketomety, letecké pumy, torpéda.
6.
Výbušná zařízení
Ruční granáty a miny.
7.
Střelivo do ráže 70 mm
V případech vývozů vyšších než 500 000 kusů u ráže do 12,7 mm, v případech vývozů vyšších než 5 000 kusů u ráže 12,7 mm až 30 mm a v případě vývozů vyšších než 500 kusů u ráže 30 mm a větších.
8.
Ruční palné a lehké zbraně
V případech vývozů vyšších než 200 ks ručních palných zbraní - samočinné pušky, samopaly, přenosné kulomety do ráže 12,7 mm, nebo 50 ks lehkých zbraní ráže větší než 12,7 mm a menší než 70 mm (vrhače granátů, minomety, bezzákluzové zbraně) nebo ruční (přenosné) zbraně protipancéřové a protiletecké.
9.
Válečná plavidla
10.
Průzkumná, spojovací, pozorovací a navigační technika využívající účinného šifrování a pasivní sledovací systémy
11.
Technická pomoc
Oprávnění k výrobě, klíčové výsledky základního nebo aplikovaného výzkumu prováděného českými vědeckými pracovišti, podporované české patenty vztahující se k vojenskému materiálu podle bodů 1 až 10.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
Údaje o využívání licenčního potvrzení podle § 12a odst. 6 a § 12b odst. 6 zákona
Údaji o využívání licenčního potvrzení jsou
a)
číslo licenčního potvrzení,
b)
kalendářní rok a pololetí, za které je informace podávána,
c)
pořadové číslo odpovídajícího popisu zboží v licenčním potvrzení, pokud jej licenční potvrzení obsahuje,
d)
název zboží a zařazení podle seznamu vojenského materiálu,
e)
využité množství, pokud je licenční potvrzení obsahuje, a měrná jednotka,
f)
využitá hodnota v Kč,
g)
kurzový rozdíl, pokud ve sledovaném období bylo licenční potvrzení využíváno a hodnota se liší v důsledku změny kurzu jiné měny než v době vydání licenčního potvrzení,
h)
případné poznámky k realizovanému zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem a
i)
datum zpracování informace.
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
Údaje o využívání licence
Údaji o využívání licence jsou
a)
číslo licence nebo registrační značka obecné licence,
b)
kalendářní rok a pololetí, za které je informace podávána,
c)
pořadové číslo odpovídajícího popisu zboží v licenci, pokud jej licence obsahuje,
d)
název zboží a zařazení podle seznamu vojenského materiálu,
e)
obchodní firma nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo zahraničního smluvního partnera, pokud jde o obecnou licenci udělenou podle § 22b odst. 1 písm. a) a b) zákona nebo o souhrnnou licenci udělenou podle § 22c zákona,
f)
obchodní firma nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo konečného uživatele, pokud jde o obecnou licenci udělenou podle § 22b odst. 1 písm. a) a b) zákona nebo o souhrnnou licenci udělenou podle § 22c zákona,
g)
název státu, do kterého bylo zboží transferováno, pokud jde o obecnou licenci udělenou podle § 22b odst. 1 písm. a) až d) zákona nebo o souhrnnou licenci udělenou podle § 22c zákona,
h)
využité množství, pokud je licence obsahuje, a měrná jednotka,
i)
využitá hodnota v Kč,
j)
u licencí umožňujících dovoz i vývoz nebo nákup i prodej informaci, zda se jedná o dovoz nebo vývoz, respektive nákup nebo prodej,
k)
kurzový rozdíl, pokud ve sledovaném období byla licence využívaná a hodnota se liší v důsledku změny kurzu jiné měny než v době vydání licence,
l)
případné poznámky k realizovanému zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem a
m)
datum zpracování informace.
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 210/2012 Sb.
Údaje požadované k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu
Údaji požadovanými k žádosti o vydání mezinárodního dovozního certifikátu jsou
a)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo vývozce,
b)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo konečného uživatele,
c)
číslo povolení,
d)
číslo licence, pokud má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven k již vydané licenci,
e)
číslo jednací žádosti o vydání licence, pokud má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven k probíhajícímu správnímu řízení o žádosti o vydání licence,
f)
číslo objednávky týkající se zamýšleného dovozu vojenského materiálu,
g)
účel dovozu uvedený též v anglickém jazyce, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu,
h)
název zboží vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu uvedený též v anglickém jazyce, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu, jeho množství a měrná jednota a u významného vojenského materiálu uvedeného v příloze č. 2 dále evidenční nebo výrobní čísla, pokud byla přidělena,
i)
položka seznamu vojenského materiálu uvedeného v příloze č. 1,
j)
číslo, položka nebo podpoložka kombinované nomenklatury celního sazebníku,
k)
nabídková nebo smluvní cena za jednotku množství vojenského materiálu a celková cena v Kč a zahraniční měně, pokud má být tato informace součástí mezinárodního dovozního certifikátu,
l)
prohlášení žadatele, že se zavazuje vojenský materiál uvedený v žádosti o vystavení mezinárodního dovozního certifikátu dovézt do České republiky s tím, že nebude měnit jeho směrování, lodění anebo jej reexportovat na jiné místo určení bez předchozího oprávnění zodpovědného českého orgánu, případně i příslušného orgánu zahraničního smluvního státu, je-li to tímto orgánem vyžadováno,
m)
závazek žadatele okamžitě oznámit jakoukoliv změnu údajů nebo úmysl je změnit, a pokud bude vyžadován certifikát o ověření dodávky závazek získat tento certifikát a zabezpečit jeho vystavení v souladu s takovým požadavkem a
n)
případné další prohlášení žadatele, je-li vyžadováno zahraničním smluvním státem, pro jehož účely má být mezinárodní dovozní certifikát vystaven.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství, ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/242. |
Vyhláška č. 209/2012 Sb. | Vyhláška č. 209/2012 Sb.
Vyhláška o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny ke 100. výročí narození Kamila Lhotáka
Vyhlášeno 19. 6. 2012, datum účinnosti 20. 6. 2012, částka 73/2012
* § 1 - (1) Dnem 20. června 2012 se ke 100. výročí narození malíře, grafika a ilustrátora Kamila Lhotáka vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“).
* § 2 - (1) Na líci dvousetkoruny je kompozice motivů z obrazů Kamila Lhotáka, které dominuje ztvárnění obrazu „Plavatka“. Při spodním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Při levém okraji dvousetkoruny je označení nominální hodnoty minc
* § 3 - Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 20. června 2012. k vyhlášce č. 209/2012 Sb.
Aktuální znění od 20. 6. 2012
209
VYHLÁŠKA
ze dne 5. června 2012
o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny ke 100. výročí narození Kamila Lhotáka
Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.:
§ 1
(1)
Dnem 20. června 2012 se ke 100. výročí narození malíře, grafika a ilustrátora Kamila Lhotáka vydává pamětní stříbrná dvousetkoruna (dále jen „dvousetkoruna“).
(2)
Dvousetkoruna se vydává v běžném provedení a ve zvláštním provedení s leštěným polem mince a matovým reliéfem (dále jen „zvláštní provedení“).
(3)
Dvousetkoruna v běžném i zvláštním provedení se razí ze slitiny obsahující 925 dílů stříbra a 75 dílů mědi. Hmotnost dvousetkoruny je 13 g, její průměr 31 mm a síla 2,5 mm. Při ražbě dvousetkoruny v běžném i zvláštním provedení je přípustná odchylka v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je přípustná odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1 %. Hrana dvousetkoruny v běžném provedení je vroubkovaná, hrana dvousetkoruny ve zvláštním provedení je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKAČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *“.
§ 2
(1)
Na líci dvousetkoruny je kompozice motivů z obrazů Kamila Lhotáka, které dominuje ztvárnění obrazu „Plavatka“. Při spodním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Při levém okraji dvousetkoruny je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Značka České mincovny tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je pod označením nominální hodnoty mince.
(2)
Na rubu dvousetkoruny je portrét Kamila Lhotáka, v jehož pozadí je zobrazen balon nad obzorem jako typický motiv z obrazů Kamila Lhotáka. Na límci portrétu je podpis Kamila Lhotáka. Při levém okraji dvousetkoruny je opis „KAMIL LHOTÁK“ a letopočty „1912 - 2012“. Texty jsou od sebe odděleny kolečkem. Při pravém okraji dvousetkoruny jsou iniciály autorky dvousetkoruny, Terezy Eisnerové, které jsou tvořeny spojenými písmeny „TE“ v kruhu.
(3)
Vyobrazení dvousetkoruny je uvedeno v příloze k této vyhlášce.
§ 3
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 20. června 2012.
Guvernér:
Ing. Singer, Ph.D., v. r.
Příloha k vyhlášce č. 209/2012 Sb.
Vyobrazení pamětní stříbrné dvousetkoruny ke 100. výročí narození Kamila Lhotáka
(lícní a rubová strana)
79kB
73kB |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 62/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 62/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Dodatku k Dohodě o založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj za účelem zařazení Mongolska mezi země, ve kterých banka působí
Vyhlášeno 18. 6. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 10. 2006, částka 32/2012
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 15. 10. 2006
62
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. ledna 2004 byl na zasedání Rady guvernérů Evropské bankybanky pro obnovu a rozvoj přijat Dodatek k Dohodě o založení Evropské bankybanky pro obnovu a rozvoj1) za účelem zařazení Mongolska mezi země, ve kterých bankabanka působí.
S Dodatkem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u vlády Francouzské republiky, depozitáře Dodatku, dne 8. září 2005.
Dodatek vstoupil v platnost na základě článku 56 odst. 3 Úmluvy dne 15. října 2006 a tímto dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění Dodatku a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
Rezoluce Rady guvernérů Evropské banky pro obnovu a rozvoj
Český překlad
REZOLUCE č. 90
dodatek k zakládací smlouvě bankybanky za účelem zařazení Mongolska mezi země, ve kterých bankabanka působí
Rada guvernérů
po zvážení a v souladu se zprávou rady ředitelů o návrhu dodatku k zakládací smlouvě banky za účelem přijetí Mongolska mezi země, se kterými uzavírá banka obchody (jinak řečeno země příjemců), které mohou od bankybanky získat finanční zdroje,
SE USNÁŠÍ, ŽE
článek I zakládací smlouvy banky bude upraven v tom smyslu, že bude zahrnovat další dvě následující věty: „Poslání banky může být naplňováno také tím, že na Mongolsko budou uplatňovány ty samé podmínky. Adekvátně se tedy bude také na Mongolsko vztahovat jakákoli zmínka ve smlouvě nebo v jejích doplňcích, která se týká „zemí střední a východní Evropy“, „zemí ze středu a východu Evropy“, „země (zemí) příjemce“ nebo „členské země (členských zemí) příjemce „. “
A DÁLE SE USNÁŠÍ, ŽE
výše zmíněný dodatek vstupuje v účinnost tři měsíce poté, co bankabanka formálně potvrdí a svým členům oznámí, že každý člen (a) uvedl v platnost a u bankybanky uložil prohlášení, že přijal výše zmíněný dodatek v souladu se svými zákony a (b) poskytl bancebance důkazy ve formě a obsahu uspokojivými pro bankubanku, že dodatek byl přijat a prohlášení o jeho přijetí vystaveno a deponováno v souladu se zákony členské země.
(Přijato 30. ledna 2004)
1)
Dohoda o založení Evropské banky pro obnovu a rozvoj podepsaná v Paříži dne 29. května 1990 byla vyhlášena pod č. 309/1997 Sb. |
Vyhláška č. 207/2012 Sb. | Vyhláška č. 207/2012 Sb.
Vyhláška o profesionálních zařízeních pro aplikaci přípravků a o změně vyhlášky č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin
Vyhlášeno 18. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 72/2012
* ČÁST PRVNÍ - O PROFESIONÁLNÍCH ZAŘÍZENÍCH PRO APLIKACI PŘÍPRAVKŮ (§ 1 — § 8)
* ČÁST DRUHÁ - Změna vyhlášky č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin (§ 9 — § 9)
* ČÁST TŘETÍ - ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ (§ 10 — § 10)
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST (§ 11 — § 11) č. 1 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 5 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 6 k vyhlášce č. 207/2012 Sb. č. 7 k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 7. 2012
207
VYHLÁŠKA
ze dne 6. června 2012
o profesionálních zařízeních pro aplikaci přípravků a o změně vyhlášky č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 199/2012 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 61 odst. 7, § 62 odst. 1 a 3, § 64 odst. 4 zákona:
ČÁST PRVNÍ
O PROFESIONÁLNÍCH ZAŘÍZENÍCH PRO APLIKACI PŘÍPRAVKŮ
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a stanoví:
a)
náležitosti postupu údržby a kalibrace profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
b)
omezení použití jednotlivých profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a postupy při jejich použití v závislosti na druhu a způsobu aplikace vedoucí k minimalizaci rizik pro ochranu zdraví a životního prostředí,
c)
postupy pro přípravu postřikové kapaliny a pro čištění profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
d)
požadavky na omezení nežádoucího úletu přípravků,
e)
podmínky použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků omezujícího úlet přípravků, za kterých nemusí být dodrženy ochranné vzdálenosti určené v rozhodnutí o povolení přípravku,
f)
lhůty pro provádění kontrolního testování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
g)
technologické požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
h)
technologický postup kontrolního testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
i)
technické podmínky pro kontrolní testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
j)
náležitosti a vzor osvědčení o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
k)
náležitosti a vzor kontrolní nálepky.
§ 2
Použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
(K § 61 odst. 7 zákona)
(1)
Náležitosti postupu údržby a kalibrace profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků jsou stanoveny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Omezení použití jednotlivých profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a postupy při jejich použití v závislosti na druhu a způsobu aplikace vedoucí k minimalizaci rizik pro ochranu zdraví a životního prostředí stanoví příloha č. 2 k této vyhlášce.
(3)
Příprava aplikační kapaliny a provádění čištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí být v souladu s požadavky stanovenými v příloze č. 3 k této vyhlášce.
§ 3
Požadavky na omezení nežádoucího úletu přípravků a podmínky použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků omezujících úlet přípravků
(K § 62 odst. 1 a 3 zákona)
(1)
Požadavky na omezení nežádoucího úletu přípravků stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.
(2)
Podmínky použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků omezujícího úlet přípravků, za kterých není třeba dodržet ochrannou vzdálenost určenou v rozhodnutí o povolení přípravku, stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.
§ 4
Lhůty pro provádění kontrolního testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
[K § 64 odst. 4 písm. a) zákona]
(1)
Doba ode dne uvedení profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků do provozu do dne prvního kontrolního testování nebo doba mezi dvěma kontrolními testováními nesmí přesáhnout 3 roky.
(2)
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, u něhož byla provedena oprava, úprava nebo přestavba, která by mohla ovlivnit aplikaci přípravků, musí být prověřeno kontrolním testováním před jeho prvním použitím po této opravě, úpravě nebo přestavbě.
§ 5
Technologické požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravků a technologický postup kontrolního testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
[K § 64 odst. 4 písm. b) a c) zákona]
Technologické požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a technologický postup kontrolního testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků jsou stanoveny v příloze č. 5 k této vyhlášce.
§ 6
Technické podmínky pro kontrolní testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
[K § 64 odst. 4 písm. d) zákona]
(1)
Technické podmínky pro kontrolní testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí umožňovat dodržení technologického postupu stanoveného v části B přílohy č. 5 k této vyhlášce.
(2)
Provozovna kontrolního testování musí být vybavena
a)
zkušebním zařízením, přístroji a pomůckami uvedenými v příloze č. 6 k této vyhlášce, a to v závislosti na druzích profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, které jsou předmětem kontrolního testování,
b)
návody na obsluhu a běžnou údržbu testovaných typů profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
c)
dálkovým přístupem do informačního systému rostlinolékařské správyrostlinolékařské správy, do něhož se průběžně zapisují profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, k nimž bylo vydáno osvědčení o funkční způsobilosti, a profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, k nimž tento doklad nebyl vydán.
(3)
Zkušební zařízení musí splňovat požadavky stanovené v příloze č. 6 k této vyhlášce.
§ 7
Náležitosti a vzor osvědčení o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
[K § 64 odst. 4 písm. e) a f) zákona]
Náležitosti a vzory osvědčení o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků stanoví příloha č. 7 k této vyhlášce. Součástí osvědčení o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků je kontrolní nálepka, jejíž náležitosti a vzor jsou stanoveny v části B bodech 8.1 a 8.4 přílohy č. 5 k této vyhlášce.
§ 8
Přechodné ustanovení
Do dne 1. ledna 2020 nesmí doba ode dne uvedení profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků do provozu do dne prvního kontrolního testování nebo doba mezi dvěma kontrolními testováními přesáhnout 5 let.
ČÁST DRUHÁ
Změna vyhlášky č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin
§ 9
Část druhá vyhlášky č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin, se zrušuje.
Dosavadní část třetí se označuje jako část druhá.
ČÁST TŘETÍ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 10
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin.
2.
Vyhláška č. 147/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
§ 11
Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jejím vyhlášení.
Ministr:
Ing. Bendl v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Průběžná údržba a kalibrace profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
Provozovatel profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí mezi pravidelnými kontrolními testováními udržovat stroj v dobrém provozně technickém stavu a pravidelně provádět seřízení stroje pro zajištění jeho optimální funkce. Zaměří se zejména na:
a)
stav nádrží a rozvodů kapaliny (těsnost, odírání, zalamování),
b)
funkčnost trysek (stejnoměrný výstřikový obrazec, opotřebení trysek do 10%),
c)
výběr typu a velikosti trysek (shodnost, případně symetrické rozmístění - rosiče),
d)
stav postřikového nebo tryskového rámu (případná poškození, rozteč trysek),
e)
výšku aplikačního rámu postřikovače nad povrchem (funkčnost seřízení, povolená odchylka),
f)
seřízení pracovního tlaku kapaliny (rozsah, funkčnost),
g)
stav ventilátoru (rosiče, postřikovače s podporou vzduchem),
h)
seřízení objemu, směru a rychlosti vzduchu (rosiče, postřikovače s podporou vzduchem),
i)
volbu plošné dávky,
j)
funkčnost a těsnost dávkování mořidla a osiva (mořičky osiv).
Požadavky na tyto prvky profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků stanoví příloha č. 5 k této vyhlášce.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Omezení použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
Provozovatel profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků použije toto zařízení pouze ve správných agrotechnických termínech a při optimálních povětrnostních podmínkách. Dále musí zvolit optimální nastavení pracovního režimu zařízení tak, aby byla minimalizována rizika pro ochranu zdraví a životního prostředí.
A.
Optimální povětrnostní podmínky pro profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků bez protiúletových komponentů:
a)
rychlost větru do 3 m/s,
b)
teplota vzduchu do 25°C a
c)
relativní vlhkost vzduchu větší jak 60%.
B.
Optimální nastavení pracovního režimu profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků bez protiúletových komponentů:
a)
optimální výška rámu nad porostem - podle trysek,
b)
pracovní rychlost do 8 km/h a
c)
dávka vody 200 l.ha-1 a více.
Při správně zvoleném protiúletovém opatření mohou být při aplikaci na části pozemku, na který se nevztahují požadavky spjaté s ochrannými vzdálenostmi, hodnoty rychlosti pojezdu i rychlosti větru až dvojnásobné, je-li zajištěna ochrana okolních ploch, včetně povrchových vod, zdrojů pitné vody a necílových organismů proti úletu přípravku.
Předepsané hodnoty podle bodu A lze překročit pouze v případě, že je nutné odvrátit bezprostředně hrozící škodu na porostu a není možné, s ohledem na okolnosti nemající původ v provozovateli profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, zvolit jiný agrotechnický termín.
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Příprava aplikační kapaliny a čištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
A.
Příprava aplikační kapaliny
Při plnění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků postřikem - nosnou látkou (zejména vodou) nebo přípravkem musí být dodrženy následující požadavky:
a)
Nosná látka musí být bez mechanických nečistot.
b)
Provádět plnění nádrže přes plnící síto nebo plnící filtr.
c)
Jestliže je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno vlastním plnícím zařízením, musí být sací hadice zakončena košem a nosná látka musí být vedena přes sací filtr. Toto přídavné zařízení může být použito pouze v případě, že je nosná látka nasávána z nepropustné nádrže, odkud nehrozí případné znečištění povrchových nebo podzemních vod.
d)
Míchací zařízení musí být v činnosti.
e)
Je-li poskytnuto zařízení na přimíchávání přípravků, musí být použito.
f)
Provádí-li se aplikace více přípravků najednou, přidávají se jejich koncentráty do nádrže odděleně.
g)
Před započetím aplikace se musí obsah nádrže důkladně promíchat. Míchací zařízení musí být v činnosti i během aplikace.
B.
Čištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
Po ukončení aplikace anebo i během činnosti při střídání aplikovaných přípravků musí být vždy provedeno důkladné vyčištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků (denní čištění). V pravidelných intervalech pak musí být provedena i celková asanace celého profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, minimálně pak po ukončení sezony, odstavení na delší dobu nebo před jeho plánovaným kontrolním testováním.
Čištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků se provádí na místech k tomu určených, nebo na poli s následným vystříkáním zbytku na okraji ošetřeného pozemku. Obsluha musí při čištění používat dostatečné ochranné pomůcky, řídit se pokyny na etiketě přípravku a případně se řídit návodem použití čisticího prostředku.
1.
Denní čištění
Denní čištění spočívá v důkladném propláchnutí všech částí rozvodu aplikační kapaliny, nádrže a trysek. Musí se provádět na místech k tomu určených nebo na ošetřovaném pozemku za využití proplachovacího systému profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků. Vnější části profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků se oplachují po ukončení směny čistou vodou.
2.
Celková asanace
Nad rámec denní údržby se provede důkladná vnější očista, odvodnění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků (zabezpečení proti zamrznutí zbytků kapalin) a ošetření proti korozi a případná demontáž některých dílů. Asanované profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků by mělo být zabezpečeno proti povětrnostním vlivům.
3.
Vnitřní asanace
Rozředí se zbytky postřikové kapaliny vodou a vystříkají na plochu, kde byla aplikace provedena.
Rozředí se zbytky postřikové kapaliny ještě dvakrát a opět vystříkají na plochu, kde byla aplikace provedena.
Z pole se odveze pouze zředěný zbytek kapaliny, který již nelze vystříkat. Tento zbytek musí být po vyčerpání z nádrže uložen a zabezpečen před jeho únikem do okolního prostředí. S takovými zbytky musí být nakládáno jako s nebezpečným odpadem.
4.
Vnější čištění
Na pozemku se očistí zbytky přípravků z profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků. Mění se místo čištění, aby se zamezilo opakovanému zatížení pozemku zbytky přípravků.
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků čištěno v podniku, vybere se místo, kde je oplachová voda jímána k dalšímu zpracování nebo likvidaci.
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Požadavky na omezení úletu přípravků a použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků omezujícího úlet přípravků pro zkrácení ochranné vzdálenosti
Obecné podmínky:
1.
Zkrácení ochranné vzdálenosti není možné, je-li vyloučeno v návodu k použití nebo vyplývá-li ochranná vzdálenost z omezení rizik standardizovanou větou1).
2.
Je-li v návodu k použití uvedena ochranná vzdálenost od povrchové vody pro případ aplikace na svažitých pozemcích, nesmí být přípravek aplikován na těch částech svažitých pozemků, které jsou vzdáleny od povrchové vody méně, než ve stanovené ochranné vzdálenosti.
A.
Požadavky na omezení úletu přípravků
Protiúletová klasifikace rozděluje profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků do tří tříd omezení úletu, označených hodnotou 50%, 75% nebo 90%.
Pro zařazení profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků do přehledu profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků z hlediska omezení nežádoucího úletu musí být předloženy výsledky zkoušky prokazující míru redukce úletu a případná omezení použití.
B.
Použití profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků omezujícího úlet přípravků pro zkrácení ochranné vzdálenosti stanovené rozhodnutím o povolení přípravku
Praktická realizace použití protiúletových opatření je podmíněna dodržováním konstrukčních požadavků na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, požadavků na technická opatření, zejména používání protiúletových trysek, a technologických opatření, zaměřených na pracovní režim profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, zejména dodržování pojezdové rychlosti, pracovního tlaku a výšky trysek nad porostem při aplikaci, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k této vyhlášce.
Má-li přípravek stanovenu ochrannou vzdálenost, lze tuto použitím protiúletových opatření zkrátit.
Je-li součástí návodu k použití přípravku tabulka s předepsanými ochrannými vzdálenostmi a možnostmi jejího zkrácení při použití příslušných profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků klasifikovaných do jednotlivých tříd omezení úletu, řídí se konečná vzdálenost touto tabulkou.
Je-li součástí návodu k použití přípravku pouze předepsaná ochranná vzdálenost bez zkrácení, řídí se možnost jejího zkrácení při použití příslušných profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků klasifikovaných do jednotlivých tříd omezení úletu tabulkami, které vyhlašuje rostlinolékařská správarostlinolékařská správa ve věstníku.
Příloha č. 5
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Technologické požadavky na funkční způsobilost profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků a technologický postup, podle něhož se kontrolní testování provádí
A.
Technologické požadavky
1.
Obecné ustanovení
Technologické požadavky se uplatňují se zřetelem ke konstrukčním zvláštnostem profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a v souladu s jejich určením podle bodů 2 až 6.
2.
Zvláštní požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určená k postřiku polních plodin
2.1
Čerpadlo
2.1.1
Výkon čerpadla musí:
a)
při použití největších trysek a při nastavení pracovního tlaku 0,4 až 0,6 MPa, umožňovat aplikaci a
b)
umožňovat viditelné míchání kapaliny v nádrži, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydraulickým míchacím zařízením, nebo
c)
dosahovat alespoň 90 % jeho původního jmenovitého průtoku, který uvádí výrobce.
2.1.2
Čerpadlo, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, nesmí viditelně pulsovat.
2.1.3
Pojistný ventil, pokud je jím čerpadlo vybaveno, musí spolehlivě fungovat.
2.1.4
Čerpadlo musí být těsné.
2.2
Míchací zařízení
Míchací zařízení musí umožňovat viditelné víření kapaliny v nádrži, pokud zařízení pracuje při jmenovitých otáčkách vývodového hřídele energetického prostředku nebo pohonu míchacího zařízení. Nádrž je přitom naplněna zhruba do poloviny jmenovitého objemu vodou.
2.3
Nádrž
2.3.1
Nádrž nesmí prosakovat nebo z ní a z plnícího otvoru nádrže, pokud je kryt uzavřen, nesmí unikat kapalina.
2.3.2
V plnícím otvoru nádrže musí být síto v dobrém stavu.
2.3.3
V nádrži musí být zajištěna kompenzace tlaku.
2.3.4
Nádrž musí být opatřena zřetelně čitelným stavoznakem, který je viditelný z místa řidiče a z místa plnění nádrže.
2.3.5
Musí být možné jednoduchým způsobem zachytit vyprazdňovanou postřikovou kapalinu, bez nástrojů, spolehlivě a bez rozlévání (například s použitím kohoutu).
2.3.6
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením k přípravě postřikové kapaliny, musí spolehlivě pracovat a v nádrži tohoto zařízení musí být mřížka.
2.3.7
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením pro čištění obalů od přípravků, musí spolehlivě pracovat.
2.4
Měřící, kontrolní, ovládací a regulační systém (dále jen „regulace“)
2.4.1
Všechna zařízení regulace musí spolehlivě fungovat a musí být těsná.
2.4.2
Ovládací prvky regulace důležité pro vlastní aplikaci musí být připojeny tak, aby byly lehce dosažitelné z místa obsluhy. Otočení hlavy nebo horní části trupu je akceptováno.
2.4.3
Stupnice tlakoměru musí být z místa obsluhy zřetelně čitelná a vhodná pro používaný rozsah pracovních tlaků. Musí být dělena nejméně:
a)
po 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,5 MPa včetně,
b)
po 0,1 MPa pro pracovní tlaky od 0,5 do 2,0 MPa včetně,
c)
po 0,2 MPa pro pracovní tlaky nad 2,0 MPa.
2.4.4
Stupnice analogových tlakoměrů musí mít minimální průměr 63 mm.
2.4.5
Přesnost tlakoměru musí být:
a)
± 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,2 MPa včetně,
b)
± 10 % skutečné hodnoty pro pracovní tlaky od 0,2 MPa.
Ukazatel tlakoměru musí zůstat stabilní.
2.4.6
Průtokoměry profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, jejichž činnost souvisí s nastavením plošné dávky, musí měřit s největší chybou 5 % od skutečných hodnot.
2.5
Rozvod kapaliny
2.5.1
Rozvod kapaliny musí být těsný i při největším povoleném pracovním tlaku.
2.5.2
Hadice rozvodu kapaliny musí být umístěny tak, aby nedocházelo k jejich zlamování nebo odírání a v pracovních polohách nesmí být zavěšeny v dosahu postřiku.
2.5.3
Pokles tlaku mezi bodem měření pracovního tlaku aplikované kapaliny (tlakoměrem profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků) a nejvzdálenější tryskou každé sekce postřikového rámu nesmí být větší než 10 % hodnoty tlaku na tlakoměru.
2.6
Filtrace
2.6.1
Na tlakové větvi čerpadla musí být umístěn nejméně jeden filtr. Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, musí být umístěn jeden filtr také na sací větvi čerpadla. Filtry trysek se nepovažují za filtr na tlakové větvi čerpadla.
2.6.2
Vložky filtrů musí být vyměnitelné.
2.6.3
Jestliže je poskytnuté oddělovací zařízení, musí být možné s nádrží naplněnou na její jmenovitý objem čistit filtry, aniž by unikala jakákoli postřiková kapalina, s výjimkou té, která může být v krytu filtru a v sacím potrubí.
2.7
Postřikový rám
2.7.1
Postřikový rám musí být ve všech směrech stabilní, nesmí mít uvolněné kterékoli ze spojení a nesmí být ohnutý. Pravá a levé strana postřikového rámu musí mít stejnou délku.
2.7.2
Pokud je postřikový rám vybaven automatickým vyrovnáváním nebo zařízením pro vychýlení ramen při styku s pevnou překážkou, musí být tato zařízení funkční.
2.7.3
Pokud je pracovní záběr postřikového rámu větší než 10 m, musí být trysky (rozptylovače) chráněny před kontaktem se zemí.
2.7.4
Pokud je postřikový rám vybaven zařízením k tlumení nežádoucích pohybů nebo zařízením k vyrovnávání sklonu, musí být tato zařízení funkční.
2.7.5
Zařízení pro výškové nastavení rámu musí být funkční.
2.7.6
Rozteč trysek (rozptylovačů) na postřikovém rámu musí být stejná, připouští se odchylka ± 5 %.
2.7.7
Rozdíl vzdáleností mezi dolními okraji trysek (rozptylovačů) a povrchem, pokud je postřikový rám v klidu a profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků stojí na vodorovné podložce, nesmí být větší než ± 100 mm, nebo ± 1 % poloviny pracovního záběru.
2.7.8
Pokud je postřikový rám rozdělen do sekcí, musí být možné zapínání a vypínání těchto sekcí.
2.8
Trysky (rozptylovače)
2.8.1
Trysky (rozptylovače) musí být shodné (typ, velikost, materiál, výrobce) na celém postřikovém rámu profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků s výjimkou koncových trysek (rozptylovačů), jestliže jsou tyto určeny pro speciální funkci. Další komponenty (filtry trysek, protiodkapové zařízení) musí být shodné na celém postřikovém rámu.
2.8.2
Po 5 s od uzavření přívodu tlakové kapaliny k tryskám (rozptylovačům) nesmí z trysek (rozptylovačů) odkapávat kapalina.
2.9
Rozptyl
2.9.1
Při měření na žlábkovém zkušebním zařízení, které odpovídá požadavkům podle přílohy č. 6 k této vyhlášce, nesmí příčná rovnoměrnost rozptylu kapaliny tryskami (rozptylovači) v celém rozsahu pracovního záběru postřikového rámu hodnocená variačním koeficientem překročit 10 %. Rozdíl mezi množstvím kapaliny zachycené jednotlivými žlábky tohoto zařízení a celkovou střední hodnotou nesmí přitom překročit ± 20 %.
2.9.2
Není-li z hlediska konstrukce postřikového rámu nebo použitých trysek (rozptylovačů) možné provést měření příčné rovnoměrnosti na žlábkovém zkušebním zařízení, nesmí odchylka průtočnosti jednotlivých trysek (rozptylovačů) překročit ± 10 % od jmenovité hodnoty průtočnosti stanovené výrobcem trysek (rozptylovačů) pro použitý pracovní tlak.
2.10
Přenos energie
2.10.1
Musí být namontován ochranný kryt kloubového hřídele a ochranný kryt přívodového hřídele a oba musí být v dobrém stavu:
a)
různé části hřídele, univerzální klouby a blokovací systémy nesmí jevit známky nadměrného opotřebení a musí fungovat správně,
b)
funkce ochranného krytu musí být zřetelná a ochranný kryt nesmí jevit známky opotřebení, vad, deformací nebo trhlin a
c)
záchytné zařízení, které zabraňuje otáčení ochranného krytu kloubového hřídele, musí být namontováno a musí spolehlivě pracovat.
Funkce ochranných zařízení a všech pohyblivých nebo rotačních částí přenosu energie nesmí být narušena.
2.10.2
Pro tento účel není přípustný řetěz nebo záchytné zařízení ochranného krytu kloubového hřídele.
Musí být namontován ochranný kryt přívodového hřídele a musí být v dobrém stavu.
2.10.3
Pokud existuje ventilační zařízení (ventilátor, skříň, rozvody vzduchu), musí být v dobrém stavu a namontované tak, aby bylo funkční:
a)
všechny části musí být bez mechanické deformace, opotřebení a trhlin, koroze a vibrací a
b)
musí být namontován ochranný kryt chránící přístup k ventilátoru.
3.
Zvláštní požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k postřiku a rosení prostorových kultur
3.1
Čerpadlo
3.1.1
Výkon čerpadla musí:
a)
umožňovat aplikaci při použití největších trysek a při nastavení nejvyššího pracovního tlaku doporučeného výrobcem a
b)
umožňovat viditelné míchání kapaliny v nádrži, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydraulickým míchacím zařízením, nebo
c)
dosahovat alespoň 90 % jeho původního jmenovitého průtoku, který uvádí výrobce.
3.1.2
Čerpadlo, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, nesmí viditelně pulsovat.
3.1.3
Pojistný ventil, pokud je jím čerpadlo vybaveno, musí spolehlivě fungovat.
3.1.4
Čerpadlo musí být těsné.
3.2
Míchací zařízení
Míchací zařízení musí umožňovat viditelné víření kapaliny v nádrži, pokud zařízení pracuje při jmenovitých otáčkách vývodového hřídele energetického prostředku nebo pohonu míchacího zařízení. Nádrž je přitom naplněna zhruba do poloviny jmenovitého objemu vodou.
3.3
Nádrž
3.3.1
Nádrž nesmí prosakovat nebo z ní a z plnícího otvoru nádrže, pokud je kryt uzavřen, nesmí unikat kapalina.
3.3.2
V plnícím otvoru nádrže musí být síto v dobrém stavu.
3.3.3
V nádrži musí být zajištěna kompenzace tlaku.
3.3.4
Nádrž musí být opatřena zřetelně čitelným stavoznakem, který je viditelný z místa řidiče a z místa plnění nádrže.
3.3.5
Musí být možné jednoduchým způsobem zachytit vyprazdňovanou postřikovou kapalinu, bez nástrojů, spolehlivě a bez rozlévání (například s použitím kohoutu).
3.3.6
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením k přípravě postřikové kapaliny, musí spolehlivě pracovat a v nádrži tohoto zařízení musí být mřížka.
3.3.7
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením pro čištění obalů od přípravků na ochranu rostlinrostlin, musí být toto zařízení funkční.
3.4
Regulace
3.4.1
Všechna zařízení regulace musí spolehlivě fungovat a musí být těsná.
3.4.2
Ovládací prvky regulace důležité pro vlastní aplikaci musí být připojeny tak, aby byly lehce dosažitelné z místa obsluhy. Otočení hlavy nebo horní části trupu je akceptováno.
3.4.3
Regulace musí umožňovat jednostrannou aplikaci.
3.4.4
Stupnice tlakoměru musí být z místa obsluhy zřetelně čitelná a vhodná pro používaný rozsah pracovních tlaků. Musí být dělena nejméně:
a)
po 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,5 MPa včetně,
b)
po 0,1 MPa pro pracovní tlaky od 0,5 do 2,0 MPa včetně,
c)
po 0,2 MPa pro pracovní tlaky nad 2,0 MPa.
3.4.5
Stupnice analogových tlakoměrů musí mít minimální průměr 63 mm.
3.4.6
Přesnost tlakoměru musí být:
a)
± 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,2 MPa včetně,
b)
± 10 % skutečné hodnoty pro pracovní tlaky od 0,2 MPa.
Ukazatel tlakoměru musí zůstat stabilní.
3.4.7
Průtokoměry profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, jejichž činnost souvisí s nastavením plošné dávky, musí měřit s největší chybou 5 % od skutečných hodnot.
3.5
Rozvod kapaliny
3.5.1
Rozvod kapaliny musí být těsný i při největším povoleném pracovním tlaku.
3.5.2
Hadice rozvodu kapaliny musí být umístěny tak, aby nedocházelo k jejich zlamování nebo odírání a v pracovních polohách nesmí být zavěšeny v dosahu postřiku.
3.5.3
Pokles tlaku mezi bodem měření pracovního tlaku aplikované kapaliny (tlakoměrem profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků) a přívodem kapaliny k jednotlivým sekcím tryskového rámu nesmí být větší než 15 % hodnoty tlaku na tlakoměru.
3.6
Filtrace
3.6.1
Na tlakové větvi čerpadla musí být umístěn nejméně jeden filtr. Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, musí být umístěn jeden filtr také na sací větvi čerpadla. Filtry trysek se nepovažují za filtr na tlakové větvi čerpadla.
3.6.2
Vložky filtrů musí být vyměnitelné.
3.6.3
Jestliže je poskytnuté oddělovací zařízení, musí být možné s nádrží naplněnou na její jmenovitý objem čistit filtry, aniž by unikala jakákoli postřiková kapalina, s výjimkou té, která může být v krytu filtru a v sacím potrubí.
3.7
Trysky (rozptylovače)
3.7.1
Trysky musí být vhodné pro příslušnou aplikaci přípravků.
3.7.2
Trysky (rozptylovače) umístěné symetricky na levé a pravé straně tryskového rámu musí být shodné (typ, velikost, materiál, výrobce). Další komponenty (filtry trysek, protiodkapové zařízení) musí být shodné na celém tryskovém rámu.
3.7.3
Po 5 s od uzavření přívodu tlakové kapaliny k tryskám (rozptylovačům) nesmí z trysek (rozptylovačů) odkapávat kapalina.
3.7.4
Jednotlivé trysky (rozptylovače) musí být možné vyřadit z činnosti. Nastavení směru trysek (rozptylovačů) na jednotlivých stranách tryskového rámu musí být možno provést symetricky a opakovaně.
3.8
Ventilátor
3.8.1
Rotor ventilátoru, jeho kryt a ostatní části rozvodu vzduchu nesmí být poškozeny.
3.8.2
Musí být možné samostatné vyřazení ventilátoru z činnosti, bez zásahu do další funkce mechanizačního prostředkumechanizačního prostředku.
3.8.3
Nastavitelné části ventilátoru nebo rozvodu vzduchu musí být funkční.
3.9
Rozptyl
3.9.1
Každá tryska (rozptylovač) musí vytvářet jednotný výstřikový obrazec (jednotný obrys a stejnoměrný výstřik), a to v případě hydraulických trysek s vypnutým ventilátorem a v případě ostatních trysek (např. pneumatických) se zapnutým ventilátorem.
3.9.2
Průtočnost každé trysky (rozptylovače) stejného označení se nesmí odchylovat o více než 10 % jejich průměrné průtočnosti a o více než 15 % jejich jmenovité průtočnosti.
3.10
Přenos energie
3.10.1
Musí být namontován ochranný kryt kloubového hřídele a ochranný kryt přívodového hřídele a oba musí být v dobrém stavu:
a)
různé části hřídele, univerzální klouby a blokovací systémy nesmí jevit známky nadměrného opotřebení a musí fungovat správně,
b)
funkce ochranného krytu musí být zřetelná a ochranný kryt nesmí jevit známky opotřebení, vad, deformací nebo trhlin a
c)
záchytné zařízení, které zabraňuje otáčení ochranného krytu kloubového hřídele, musí být namontováno a musí spolehlivě pracovat.
Funkce ochranných zařízení a všech pohyblivých nebo rotačních částí přenosu energie nesmí být narušena.
3.10.2
Pro tento účel není přípustný řetěz nebo záchytné zařízení ochranného krytu kloubového hřídele.
Musí být namontován ochranný kryt přívodového hřídele a musí být v dobrém stavu.
3.10.3
Musí existovat ventilační zařízení (ventilátor, skříň, deflektory vzduchu), v dobrém stavu a namontované tak, aby bylo funkční:
a)
všechny části musí být bez mechanické deformace, opotřebení a trhlin, koroze a vibrací a
b)
musí být namontován ochranný kryt chránící přístup k ventilátoru.
4.
Zvláštní požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k moření osiv
4.1
Celkový technický stav
4.1.1
Mořící zařízení musí odpovídat provozní dokumentaci, případné změny nesmí odporovat správné aplikaci přípravků na moření osiv.
4.1.2
Všechny ovládací, měřící a regulační prvky musí být funkční.
4.2
Dávkování mořidla
4.2.1
Dávkovací zařízení mořidla musí být spolehlivě funkční v rozsahu dávkování podle provozní dokumentace a musí být těsné.
4.2.2
Odchylky skutečné dávky mořidla nesmí překročit ± 7 % od průměrné dávky ze sedmi opakovaných měření. Tato průměrná dávka se nesmí odchýlit o více než ± 10 % od dávky nastavené.
4.3
Dávkování osiva
Dávkovací zařízení osiva musí být funkční v rozsahu dávkování podle provozní dokumentace.
4.4
Odsávací zařízení
4.4.1
Odsávací zařízení, pokud je instalováno, musí být spolehlivě funkční a těsné.
4.4.2
Kryty pohyblivých částí odsávacího zařízení musí být v souladu s provozní dokumentací a nesmí být poškozené.
5.
Zvláštní požadavky na letecká profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
5.1
Čerpadlo
Čerpadlo musí být těsné.
5.2
Míchací zařízení
Míchací zařízení musí umožňovat viditelné víření kapaliny v nádrži, pokud postřikovací zařízení pracuje při jmenovitých otáčkách čerpadla nebo pohonu míchacího zařízení. Nádrž je přitom naplněna zhruba do poloviny jmenovitého objemu vodou a přívod kapaliny k tryskám (rozptylovačům) je uzavřen.
5.3
Nádrž, rozvod kapaliny a regulace
5.3.1
Nádrž, všechny části rozvodu a regulace musí být při nastavení nejvyššího dovoleného pracovního tlaku těsné. Připouští se odkapávání kapaliny z trysek (rozptylovačů) až do výše 10 kapek od jedné trysky (rozptylovače) po dobu 5 s. Trysky (rozptylovače) musí být shodné (typ, velikost, materiál, výrobce) na celém postřikovém rámu leteckého zařízení s výjimkou koncových trysek (rozptylovačů), jestliže jsou tyto určeny pro speciální funkci. Další komponenty (filtry trysek, protiodkapové zařízení) musí být shodné na celém postřikovém rámu.
5.3.2
Všechny části regulace a rozvod kapaliny musí být spolehlivě funkční.
5.4
Distribuce (dávkování)
5.4.1
Rozsah dávkování musí odpovídat provozní dokumentaci k leteckému zařízení. Odchylka nesmí překročit ± 10 %.
5.4.2
Přesnost dávkování vyjádřená odchylkou sekundové dávky od průměru ze tří měření nesmí překročit ± 5 %. Měření se provádí 3 x při nejnižším a nejvyšším dovoleném pracovním tlaku kapaliny.
6.
Zvláštní požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků pro železnice
6.1
Čerpadlo
6.1.1
Výkon čerpadla musí:
a)
umožňovat aplikaci při použití největších trysek a při nastavení nejvyššího pracovního tlaku doporučeného výrobcem a
b)
umožňovat viditelné míchání kapaliny v nádrži pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydraulickým míchacím zařízením, nebo
c)
dosahovat alespoň 90 % jeho původního jmenovitého průtoku, který uvádí výrobce.
6.1.2
Čerpadlo, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, nesmí viditelně pulsovat.
6.1.3
Pojistný ventil, pokud je jím čerpadlo vybaveno, musí spolehlivě fungovat.
6.1.4
Čerpadlo musí být těsné.
6.2
Míchací zařízení
Míchací zařízení musí umožňovat viditelné víření kapaliny v nádrži, pokud profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků pracuje při jmenovitých otáčkách vývodového hřídele energetického prostředku nebo pohonu míchacího zařízení. Nádrž je přitom naplněna zhruba do poloviny jmenovitého objemu vodou.
6.3
Nádrž
6.3.1
Nádrž nesmí prosakovat nebo z ní a z plnícího otvoru nádrže, pokud je kryt uzavřen, nesmí unikat kapalina.
6.3.2
V plnícím otvoru nádrže musí být síto.
6.3.3
Nádrž musí být opatřena zřetelně čitelným stavoznakem, který je viditelný z místa řidiče a z místa plnění nádrže.
6.3.4
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením k přípravě chemikálií, musí spolehlivě pracovat a v nádrži tohoto profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí být mřížka.
6.3.5
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením pro čištění obalů od přípravků, musí spolehlivě pracovat.
6.4
Regulace
6.4.1
Všechna profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků regulace musí spolehlivě fungovat a musí být těsná.
6.4.2
Ovládací prvky regulace důležité pro vlastní aplikaci musí být připojeny tak, aby byly lehce dosažitelné z místa obsluhy. Otočení hlavy nebo horní části trupu je akceptováno.
6.4.3
Stupnice tlakoměru musí být z místa obsluhy zřetelně čitelná a vhodná pro používaný rozsah pracovních tlaků. Musí být dělena nejméně:
a)
po 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,5 MPa včetně,
b)
po 0,1 MPa pro pracovní tlaky od 0,5 do 2,0 MPa včetně,
c)
po 0,2 MPa pro pracovní tlaky nad 2,0 MPa.
6.4.4
Analogové tlakoměry musí mít minimální průměr 63 mm.
6.4.5
Přesnost tlakoměru musí být:
a)
± 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,2 MPa včetně,
b)
± 10 % skutečné hodnoty pro pracovní tlaky od 0,2 MPa.
Ukazatel tlakoměru musí zůstat stabilní.
6.5
Rozvod kapaliny
6.5.1
Rozvod kapaliny musí být těsný i při největším povoleném pracovním tlaku.
6.5.2
Hadice rozvodu kapaliny musí být umístěny tak, aby nedocházelo k jejich zlamování nebo odírání a v pracovních polohách nesmí být zavěšeny v dosahu postřiku.
6.6
Postřikový rám
6.6.1
Postřikový rám musí umožňovat zachování obrysu vozidla podle ČSN 280312.
6.6.2
Rám musí být rozdělen nejméně do tří samostatně ovládaných sekcí tak, aby umožňoval nezávislý postřik postranních stezek a plochy mezi kolejnicovými pásy.
6.7
Rozptyl
6.7.1
Při měření na žlábkovém zkušebním zařízení, které odpovídá požadavkům podle přílohy č. 6 k této vyhlášce, nesmí příčná rovnoměrnost rozptylu kapaliny tryskami (rozptylovači) v celém rozsahu pracovního záběru postřikového rámu hodnocená variačním koeficientem překročit 10 %. Rozdíl mezi množstvím kapaliny zachycené jednotlivými žlábky tohoto zařízení a celkovou střední hodnotou nesmí přitom překročit ± 20 %.
6.7.2
Není-li z hlediska konstrukce postřikového rámu nebo použitých trysek (rozptylovačů) možné provést měření příčné rovnoměrnosti na žlábkovém zkušebním zařízení, nesmí odchylka průtočnosti jednotlivých trysek (rozptylovačů) překročit ± 10 % od jmenovité hodnoty průtočnosti stanovené výrobcem trysek (rozptylovačů) pro použitý pracovní tlak.
7.
Zvláštní požadavky na ostatní profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určená k aplikaci přípravků postřikem (zejména ručně ovládané zařízení, postřikovací zařízení umístěné na zařízeních pro výsev a výsadbu a další profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků) - speciální zařízení
7.1
Čerpadlo
7.1.1
Výkon čerpadla musí, při použití největších trysek a při nastavení pracovního tlaku 0,4 až 0,6 MPa, umožňovat aplikaci a zároveň, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydraulickým míchacím zařízením, umožňovat viditelné míchání kapaliny v nádrži.
Nebo musí výkonnost čerpadla dosahovat alespoň 90 % jeho původního jmenovitého průtoku, který uvádí výrobce.
7.1.2
Čerpadlo, pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, nesmí viditelně pulsovat.
7.1.3
Pojistný ventil, pokud je jím čerpadlo vybaveno, musí spolehlivě fungovat.
7.1.4
Čerpadlo musí být těsné.
7.2
Míchací zařízení
Míchací zařízení musí umožňovat viditelné víření kapaliny v nádrži, pokud profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků pracuje při jmenovitých otáčkách vývodového hřídele energetického prostředku nebo pohonu míchacího zařízení. Nádrž je přitom naplněna zhruba do poloviny jmenovitého objemu vodou.
7.3
Nádrž
7.3.1
Nádrž nesmí prosakovat nebo z ní a z plnícího otvoru nádrže, pokud je kryt uzavřen, nesmí unikat kapalina.
7.3.2
V plnícím otvoru nádrže musí být síto v dobrém stavu.
7.3.3
V nádrži musí být zajištěna kompenzace tlaku.
7.3.4
Nádrž musí být opatřena zřetelně čitelným stavoznakem, který je viditelný z místa řidiče a z místa plnění nádrže.
7.3.5
Musí být možné jednoduchým způsobem zachytit vyprazdňovanou postřikovou kapalinu, bez nástrojů, spolehlivě a bez rozlévání (například s použitím kohoutu).
7.3.6
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením k přípravě postřikové kapaliny, musí spolehlivě pracovat a v nádrži tohoto profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí být mřížka.
7.3.7
Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno zařízením pro čištění obalů od přípravků, musí spolehlivě pracovat.
7.4
Regulace
7.4.1
Všechna zařízení regulace musí spolehlivě fungovat a musí být těsná.
7.4.2
Ovládací prvky regulace důležité pro vlastní aplikaci musí být připojeny tak, aby byly lehce dosažitelné z místa obsluhy. Otočení hlavy nebo horní části trupu je akceptováno.
7.4.3
Stupnice tlakoměru musí být z místa obsluhy zřetelně čitelná a vhodná pro používaný rozsah pracovních tlaků. Musí být dělena nejméně:
a)
po 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,5 MPa včetně,
b)
po 0,1 MPa pro pracovní tlaky od 0,5 do 2,0 MPa včetně,
c)
po 0,2 MPa pro pracovní tlaky nad 2,0 MPa.
7.4.4
Stupnice analogových tlakoměrů musí mít minimální průměr 63 mm.
7.4.5
Přesnost tlakoměru musí být:
a)
± 0,02 MPa pro pracovní tlaky do 0,2 MPa včetně,
b)
± 10 % skutečné hodnoty pro pracovní tlaky od 0,2 MPa.
Ukazatel tlakoměru musí zůstat stabilní.
7.4.6
Průtokoměry profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, jejichž činnost souvisí s nastavením plošné dávky, musí měřit s největší chybou 5 % od skutečných hodnot.
7.5
Rozvod kapaliny
7.5.1
Rozvod kapaliny musí být těsný i při největším povoleném pracovním tlaku.
7.5.2
Hadice rozvodu kapaliny musí být umístěny tak, aby nedocházelo k jejich zlamování nebo odírání a v pracovních polohách nesmí být zavěšeny v dosahu postřiku.
7.5.3
Pokles tlaku mezi bodem měření pracovního tlaku aplikované kapaliny (tlakoměrem profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků) a nejvzdálenější tryskou každé sekce postřikového rámu nesmí být větší než 10 % hodnoty tlaku na tlakoměru.
7.6
Filtrace
7.6.1
Na tlakové větvi čerpadla musí být umístěn nejméně jeden filtr. Pokud je profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vybaveno hydrostatickým čerpadlem, musí být umístěn jeden filtr také na sací větvi čerpadla. Filtry trysek se nepovažují za filtr na tlakové větvi čerpadla.
7.6.2
Vložky filtrů musí být vyměnitelné.
7.6.3
Jestliže je poskytnuté oddělovací zařízení, musí být možné s nádrží naplněnou na její jmenovitý objem čistit filtry, aniž by unikala jakákoli postřiková kapalina, s výjimkou té, která může být v krytu filtru a v sacím potrubí.
7.7
Postřikový (tryskový) rám
7.7.1
Zařízení pro výškové nastavení rámu musí být funkční.
7.7.2
Pokud je postřikový rám rozdělen do sekcí, musí být možné zapínání a vypínání těchto sekcí.
7.8
Trysky (rozptylovače)
7.8.1
Jedná-li se o profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené pro ošetření polních plodin, musí být trysky (rozptylovače) musí být shodné (typ, velikost, materiál, výrobce) na celém postřikovém rámu zařízení s výjimkou koncových trysek (rozptylovačů), jestliže jsou tyto určeny pro speciální funkci. Jedná-li se o profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené pro ošetření prostorových kultur, musí být použité trysky (rozptylovače) vhodně zvolené. Další komponenty (filtry trysek, protiodkapové zařízení) musí být shodné na celém rámu.
7.8.2
Po 5 s od uzavření přívodu tlakové kapaliny k tryskám (rozptylovačům) nesmí z trysek (rozptylovačů) odkapávat kapalina.
7.9
Rozptyl
7.9.1
Každá tryska (rozptylovač) musí vytvářet jednotný výstřikový obrazec (jednotný obrys a stejnoměrný výstřik).
7.9.2
Odchylka průtočnosti jednotlivých trysek (rozptylovačů) nesmí překročit ± 10 % od jmenovité hodnoty průtočnosti stanovené výrobcem trysek (rozptylovačů) pro použitý pracovní tlak.
7.9.3
Při měření na žlábkovém zkušebním zařízení, které odpovídá požadavkům podle přílohy č. 6, nesmí příčná rovnoměrnost rozptylu kapaliny tryskami (rozptylovači) v celém rozsahu pracovního záběru postřikového rámu hodnocená variačním koeficientem překročit 10 %. Rozdíl mezi množstvím kapaliny zachycené jednotlivými žlábky tohoto zařízení a celkovou střední hodnotou nesmí přitom překročit ± 20 %.
7.10
Přenos energie
7.10.1
Musí být namontován ochranný kryt kloubového hřídele a ochranný kryt přívodového hřídele a oba musí být v dobrém stavu:
a)
různé části hřídele, univerzální klouby a blokovací systémy nesmí jevit známky nadměrného opotřebení a musí fungovat správně,
b)
funkce ochranného krytu musí být zřetelná a ochranný kryt nesmí jevit známky opotřebení, vad, deformací nebo trhlin a
c)
záchytné zařízení, které zabraňuje otáčení ochranného krytu kloubového hřídele, musí být namontováno a musí spolehlivě pracovat.
Funkce ochranných zařízení a všech pohyblivých nebo rotačních částí přenosu energie nesmí být narušena.
7.10.2
Pro tento účel není přípustný řetěz nebo záchytné zařízení ochranného krytu kloubového hřídele.
Musí být namontován ochranný kryt přívodového hřídele a musí být v dobrém stavu.
7.10.3
Pokud existuje ventilační zařízení (ventilátor, skříň, rozvody vzduchu), musí být v dobrém stavu a namontované tak, aby bylo funkční:
a)
všechny části musí být bez mechanické deformace, opotřebení a trhlin, koroze a vibrací a
b)
musí být namontován ochranný kryt chránící přístup k ventilátoru.
B.
Technologický postup, podle něhož se kontrolní testování provádí
1.
Obecné požadavky
1.1
Vizuální kontrolou a funkční zkouškou se posoudí, zda jsou splněny podmínky pro kontrolní testování.
1.2
Provede se řádná a úplná identifikace profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a provozovatele profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků.
1.3
Kontrolní úkony se provedou:
a)
za použití čisté vody, bez mechanických příměsí,
b)
v prostředí, v němž výsledky kontroly a měření nemohou být ovlivněny povětrnostními vlivy,
c)
na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků zbaveném vnějších a vnitřních nečistot,
d)
na zkušebním zařízení a pomůckami, které vyhovují požadavkům podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.
2.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k postřiku polních plodin
2.1
Provede se kontrola a funkční zkouška čerpadla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 2.1.1 až 2.1.4.
2.2
Provede se kontrola a funkční zkouška míchacího zařízení, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 2.2. Přívod kapaliny k tryskám je přitom uzavřen.
2.3
Provede se kontrola a funkční zkouška nádrže a dalších doplňkových zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 2.3.1 až 2.3.7.
2.4
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška všech zařízení měřícího, ovládacího a regulačního systému, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 2.4.1 až 2.4.6. Podle požadavků bodu 2.4.5 může být zkouška tlakoměru provedena přímo na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků nebo na zkušební stolici, měření musí být provedeno při vzestupu a při poklesu tlaku jednotlivě.
2.5
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška rozvodu kapaliny, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 2.5.1 až 2.5.3. Podle požadavků bodu 2.5.3 musí být cejchovaný zkušební tlakoměr umístěn v místě trysky na konci každé sekce. Při zkoušce musí být na tlakoměru profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků ustanoveny nejméně dva referenční tlaky. Také tlakoměr profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí být pro účely této zkoušky zaměněn za cejchovaný zkušební tlakoměr.
2.6
Provede se kontrola jednotlivých částí filtračního systému, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 2.6.1 a 2.6.3.
2.7
Provede se kontrola a měření postřikového rámu a kontrola a funkční zkouška jeho doplňkových zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 2.7.1 až 2.7.8.
2.8
Provede se kontrola a funkční zkouška trysek (rozptylovačů), zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 2.8.1 a 2.8.2.
2.9
Provede se měření příčné rovnoměrnosti rozptylu, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 2.9.1 nebo 2.9.2. Měření podle bodu 2.9.1 má vždy přednost. Pro měření podle požadavků:
a)
oddílu A bodu 2.9.1 se profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim (v případě postřikovače s podporou vzduchu s vypnutým ventilátorem) a po stabilizaci výkonu se zahájí měření. Vzdálenost trysek nad horním okrajem žlábkového zařízení se řídí doporučením výrobce trysek (rozptylovačů) s ohledem na jejich úhel rozptylu a rozteč umístění na postřikovém rámu. U zkušebních zařízení s ručním odečtem naměřených hodnot a zpracováním dat se měření provádí třikrát po dobu nejméně 60 sekund a z hodnot nátoku kapaliny v jednotlivých žlábcích se vypočte průměrná hodnota, u ostatních (elektronických) zkušebních zařízení jedenkrát. Hodnocení zachyceného množství lze provádět objemově nebo hmotnostně. Je nutno dodržet přesnost měření času ± 1 s, objemu ± 5 ml a hmotnosti ± 5 g. Měření se provádí na celém záběru profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků (tzn. od osy krajní trysky po osu druhé krajní trysky, výjimečně od osy druhé trysky po osu předposlední trysky, jestliže je postřikový rám na koncích osazen tryskami se speciální funkcí). Pokud konstrukce nebo rozsah zkušebního zařízení nedovoluje měřit celý záběr profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků najednou, lze tento měřit po částech, avšak bez přerušení pracovního režimu stroje.
b)
oddílu A bodu 2.9.2 se průtočnost trysek měří zachycováním nátoku jednotlivých trysek za časový interval 60 s. Měření se opakuje třikrát a výsledná hodnota průtočnosti se stanoví jako průměr z těchto tří měření. Měření se provádí přímo na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, které se uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim (v případě postřikovače s podporou vzduchu s vypnutým ventilátorem), po stabilizaci výkonu. Nesmí přitom docházet k úniku zachycované kapaliny mimo odměrné nádoby ani k přerušení činnosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků.
2.10
Provede se kontrola a funkční zkouška zařízení pro přenos energie podle oddílu A bodů 2.10.1 až 2.10.3.
3.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k postřiku nebo rosení prostorových kultur
3.1
Provede se kontrola a funkční zkouška čerpadla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 3.1.1 až 3.1.4.
3.2
Provede se kontrola a funkční zkouška míchacího zařízení, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 3.2. Přívod kapaliny k tryskám je přitom uzavřen.
3.3
Provede se kontrola a funkční zkouška nádrže a dalších doplňkových zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 3.3.1 až 3.3.7.
3.4
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška všech zařízení měřícího, ovládacího a regulačního systému, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 3.4.1 až 3.4.7. Podle požadavků bodu 3.4.6 může být zkouška tlakoměru provedena přímo na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků nebo na zkušební stolici, měření musí být provedeno při vzestupu a při poklesu tlaku jednotlivě.
3.5
Provede se kontrola a funkční zkouška rozvodu kapaliny, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 3.5.1 až 3.5.3. Podle požadavků bodu 3.5.3 musí být cejchovaný zkušební tlakoměr umístěn na přívod kapaliny k sekcím. Při zkoušce musí být na tlakoměru profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků ustanoveny nejméně dva referenční tlaky. Také tlakoměr profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí být pro účely této zkoušky zaměněn za cejchovaný zkušební tlakoměr.
3.6
Provede se kontrola jednotlivých částí filtračního systému, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 3.6.1 a 3.6.3.
3.7
Provede se kontrola a funkční zkouška trysek (rozptylovačů), zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 3.7.1 až 3.7.4.
3.8
Provede se kontrola a funkční zkouška všech částí ventilátoru a rozvodu vzduchu, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 3.8.1 až 3.8.3.
3.9
Provede se kontrola a měření všech trysek (rozptylovačů), zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 3.9.1 a 3.9.2. Pro měření podle požadavků bodu 3.9.2 se provede trojí měření průtoku každé trysky při nejčastěji používaném pracovním tlaku a to po dobu 60 sekund. Měření je možno provést přímo na stroji, pokud je zabezpečeno spolehlivé a bezztrátové zachycení a vedení kapaliny do odměrných nádob, nebo po demontáži trysek na schváleném speciálním měřicím zařízení. Průměrná průtočnost všech shodných trysek (rozptylovačů) se vypočítá ze všech hodnot průtočnosti (3 opakování) u všech trysek stejného typu a velikosti, které jsou na stroji použity.
3.10
Provede se kontrola a funkční zkouška zařízení pro přenos energie podle oddílu A bodů 3.10.1 až 3.10.3.
4.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k moření osiv
4.1
Provede se kontrola a funkční zkouška všech ovládacích, měřících, regulačních a doplňkových prvků mořícího zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A. bodů 4.1.1 a 4.1.2.
4.2
Provede se kontrola, funkční zkouška a měření dávkovacího zařízení mořidla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 4.2.1 a 4.2.2. Pro měření podle požadavků bodu 4.2.2 se:
a)
u kontinuálně pracujících mořiček nejprve ověří průchodnost osiva mořičkou, a to zjištěním množství osiva prošlého mořičkou za jednotku času. Ověření se opakuje třikrát a za výslednou hodnotu je považován aritmetický průměr vyjádřený v t.h-1. Potom se uvede do činnosti dávkovací zařízení mořidla a po ustálení chodu se po dobu 60 s zachycuje mořidlo (mořící kapalina) do vhodné nádoby. Toto měření se opakuje nejméně 7 x v průběhu cca 20 minut. Pokud se mořidlo před použitím ředí, odvodí se dávka mořidla z jeho obsahu v mořící kapalině o objemu zachycené kapaliny;
b)
u diskontinuálně pracujících mořiček se zachycuje dávka mořící kapaliny určená pro jednu vsádku a to nejméně 7x. Pokud se mořidlo před použitím ředí, odvodí se dávka mořidla z jeho obsahu v mořící kapalině o objemu zachycené kapaliny.
4.3
Provede se kontrola a funkční zkouška dávkovacího zařízení osiva, zda splňuje požadavek podle oddílu A bod 4.3.
4.4
Provede se kontrola a funkční zkouška všech částí odsávacího zařízení, pokud je instalováno, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 4.4.1 a 4.4.2.
5.
Letecká profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
5.1
Provede se kontrola a funkční zkouška čerpadla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodu 5.1.
5.2
Provede se kontrola a funkční zkouška míchacího zařízení, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 5.2.
5.3
Provede se kontrola a funkční zkouška nádrže, rozvodu kapaliny a měřícího, kontrolního, ovládacího a regulačního systému, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 5.3.1 a 5.3.2.
5.4
Provede se nastavení provozního režimu postřikovacího zařízení na nejnižší doporučený pracovní tlak a po ustálení výkonu se měří nejméně po dobu 15 s celková průtočnost. Toto měření se opakuje nejméně 3x. Potom se provozní režim postřikovacího zařízení změní na nejvyšší doporučený pracovní tlak a po ustálení výkonu se provede obdobné měření celkové průtočnosti. Vypočtou se průměrné hodnoty sekundové průtočnosti ze všech měření při jednotném pracovním tlaku a zhodnotí se splnění požadavků podle oddílu A bodů 5.4.1 a 5.4.2.
6.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků pro železnice
6.1
Provede se kontrola a funkční zkouška čerpadla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 6.1.1 až 6.1.4.
6.2
Provede se kontrola a funkční zkouška míchacího zařízení, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 6.2. Přívod kapaliny k tryskám je přitom uzavřen.
6.3
Provede se kontrola a funkční zkouška nádrže a dalších doplňkových zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 6.3.1 až 6.3.5.
6.4
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška všech zařízení měřícího, ovládacího a regulačního systému, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 6.4.1 až 6.4.5.
6.5
Provede se kontrola a funkční zkouška rozvodu kapaliny, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 6.5.1 až 6.5.2.
6.6
Provede se kontrola postřikového rámu, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 6.6.1 a 6.6.2.
6.7
Provede se měření příčné rovnoměrnosti rozptylu, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 6.7.1 nebo 6.7.2. Měření podle bodu 6.7.1 má vždy přednost. Pro měření podle požadavků:
a)
oddílu A bodu 6.7.1 se profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim a po stabilizaci výkonu se zahájí měření. Vzdálenost trysek nad horním okrajem žlábkového zařízení musí být shodná s pracovní vzdáleností trysek (rozptylovačů) od horní úložné plochy pražce. U zkušebních zařízení s ručním odečtem naměřených hodnot a zpracováním dat se měření provádí třikrát po dobu nejméně 60 sekund a z hodnot nátoku kapaliny v jednotlivých žlábcích se vypočte průměrná hodnota, u ostatních (elektronických) zkušebních zařízení jedenkrát. Hodnocení zachyceného množství lze provádět objemově nebo hmotnostně. Je nutno dodržet přesnost měření času ± 1 s, objemu ± 5 ml a hmotnosti ± 5 g. Měření se provádí na celém záběru profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, tedy od osy krajní trysky po osu druhé krajní trysky, výjimečně od osy druhé trysky po osu předposlední trysky, jestliže je postřikový rám na koncích osazen tryskami se speciální funkcí. Pokud konstrukce nebo rozsah zkušebního zařízení nedovoluje měřit celý záběr profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků najednou, lze tento měřit po částech, avšak bez přerušení pracovního režimu stroje.
b)
oddílu A bodu 6.7.2 se průtočnost trysek měří zachycováním nátoku jednotlivých trysek za časový interval 60 s. Měření se opakuje třikrát a výsledná hodnota průtočnosti se stanoví jako průměr z těchto tří měření. Měření se provádí přímo na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, které se uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim (v případě postřikovače s podporou vzduchu s vypnutým ventilátorem), po stabilizaci výkonu. Nesmí přitom docházet k úniku zachycované kapaliny mimo odměrné nádoby ani k přerušení činnosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků.
7.
Ostatní profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků postřikem (zejména ručně ovládané zařízení, postřikovací zařízení umístěné na zařízeních pro výsev a výsadbu a další profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků) - speciální zařízení
7.1
Provede se kontrola a funkční zkouška čerpadla, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 7.1.1 až 7.1.4.
7.2
Provede se kontrola a funkční zkouška míchacího zařízení, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 7.2. Přívod kapaliny k tryskám je přitom uzavřen.
7.3
Provede se kontrola a funkční zkouška nádrže a dalších doplňkových zařízení, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 7.3.1 až 7.3.7.
7.4
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška všech zařízení měřícího, ovládacího a regulačního systému, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 7.4.1 až 7.4.6. Podle požadavků bodu 7.4.5 může být zkouška tlakoměru provedena přímo na zařízení nebo na zkušební stolici, měření musí být provedeno při vzestupu a při poklesu tlaku jednotlivě.
7.5
Provede se kontrola, měření a funkční zkouška rozvodu kapaliny, zda splňuje požadavky podle oddílu A bodů 7.5.1 a 7.5.3.
7.6
Provede se kontrola jednotlivých částí filtračního systému, zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 7.6.1 a 7.6.3.
7.7
Provede se kontrola a funkční zkouška postřikového (tryskového) rámu, zda splňuje požadavky podle oddílu A bod 7.7.
7.8
Provede se kontrola a funkční zkouška trysek (rozptylovačů), zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 7.8.1 a 7.8.2.
7.9
Provede se kontrola a měření všech trysek (rozptylovačů), zda splňují požadavky podle oddílu A bodů 7.9.1 a 7.9.2, popřípadě bodu 7.9.3.
a)
Pro měření podle požadavků oddílu A bodu 7.9.2 se průtočnost trysek měří zachycováním nátoku jednotlivých trysek za časový interval 60 s. Měření se opakuje třikrát a výsledná hodnota průtočnosti se stanoví jako průměr z těchto tří měření. Měření se provádí přímo na profesionálním zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, které se uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim (v případě profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků s podporou vzduchu s vypnutým ventilátorem), po stabilizaci výkonu. Nesmí přitom docházet k úniku zachycované kapaliny mimo odměrné nádoby ani k přerušení činnosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků.
b)
Pro měření podle požadavků oddílu A bodu 7.9.3 se profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků uvede na výrobcem doporučený nebo nejčastěji používaný pracovní režim (v případě postřikovače s podporou vzduchu s vypnutým ventilátorem) a po stabilizaci výkonu se zahájí měření. Vzdálenost trysek nad horním okrajem žlábkového zařízení se řídí doporučením výrobce trysek (rozptylovačů) s ohledem na jejich úhel rozptylu a rozteč umístění na postřikovém rámu. U zkušebních zařízení s ručním odečtem naměřených hodnot a zpracováním dat se měření provádí třikrát po dobu nejméně 60 sekund a z hodnot nátoku kapaliny v jednotlivých žlábcích se vypočte průměrná hodnota, u ostatních (elektronických) zkušebních zařízení jedenkrát. Hodnocení zachyceného množství lze provádět objemově nebo hmotnostně. Je nutno dodržet přesnost měření času ± 1 s, objemu ± 5 ml a hmotnosti ± 5 g. Měření se provádí na celém záběru profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, tedy od osy krajní trysky po osu druhé krajní trysky, výjimečně od osy druhé trysky po osu předposlední trysky, jestliže je postřikový rám na koncích osazen tryskami se speciální funkcí. Pokud konstrukce nebo rozsah zkušebního zařízení nedovoluje měřit celý záběr profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků najednou, lze tento měřit po částech, avšak bez přerušení pracovního režimu profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků.
7.10
Provede se kontrola a funkční zkouška zařízení pro přenos energie podle oddílu A bodů 7.10.1 až 7.10.3.
8.
Osvědčení o funkční způsobilosti
8.1
Pokud profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků splňuje požadavky podle oddílu A stanovené pro jednotlivé skupiny profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, vydá provozovatel provozovny kontrolního testování stanice „Osvědčení o funkční způsobilosti“, které obsahuje náležitosti podle vzorů, které jsou stanoveny v příloze č. 7 k této vyhlášce. Dále vydá provozovateli profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků zprávu obsahující výsledky kontrolního testování a profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků zřetelně označí kontrolní nálepkou, kterou provozovně přidělí rostlinolékařská správarostlinolékařská správa, s tímto textem:
kontrolní testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
(dále je vyznačen měsíc a rok konce doby platnosti osvědčení o funkční způsobilosti)
schválená provozovna + evidenční číslo nálepky
VYHOVUJE
---
8.2
Pokud profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků nesplňuje požadavky podle oddílu A, vydá provozovatel provozovny kontrolního testování pouze zprávu obsahující výsledky kontrolního testování.
8.3
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, které bylo podrobeno kontrolnímu testování, se zapíše do on-line evidence a to nejpozději do 30-ti dnů po provedení kontrolního testování. Evidence musí obsahovat alespoň tyto údaje:
a)
datum kontrolního testování,
b)
obchodní název právnické osoby nebo jméno a příjmení fyzické osoby, která provozuje profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
c)
adresu sídla nebo místa trvalého pobytu osoby, která provozuje profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
d)
typ mechanizačního prostředkumechanizačního prostředku,
e)
výrobní nebo přidělené evidenční číslo profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků,
f)
číslo osvědčení, které je shodné s evidenčním číslem kontrolní nálepky, bylo-li vydáno,
g)
platnost osvědčení, bylo-li vydáno.
8.4
Vzor kontrolní nálepky:
19kB
Příloha č. 6
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Vybavení provozovny kontrolního testování stanice zkušebním zařízením, přístroji a pomůckami
A.
Zkušební zařízení, přístroje a pomůcky používané k provádění kontrolního testování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků musí vyhovovat alespoň následujícím požadavkům:
1.
Žlábkové zkušební zařízení:
a)
šířka žlábků 100 mm,
b)
šířka žlábků musí být dodržena s přesností ± 2,5 mm u manuálních žlábkových zařízení, a ± 1 mm, u žlábkových zařízení na měřícím vozíku s elektronickým zpracováním dat,
c)
hloubka žlábků 80 mm, měřeno jako vzdálenost mezi vrcholem a dnem žlábku,
d)
délka žlábků nejméně 1,5 m,
e)
pokud je k zachycení a odměření množství kapaliny použito odměrných válců, musí mít tyto válce objem nejméně 500 ml, stupnice válců musí být dělena maximálně po 10 ml, chyba měření objemu u manuálního odečtu hodnot nesmí překročit 10 ml nebo 2 % měřené hodnoty,
f)
u elektronického zkušebního zařízení na měřícím vozíku musí být nastavení jednotlivých pozic měřícího vozíku provedeno s přesností ± 1 mm, a chyba při měření objemu nesmí být větší než 4 % při průtoku 300 ml.min-1.
2.
Zkušební tlakoměry:
a)
minimální průměr zkušebního tlakoměru je 100 mm,
b)
další požadavky:
Rozsah měřených tlaků (MPa)| Max. dělení stupnice (MPa)| Přesnost (MPa)| Třída přesnosti| Max. hodnota stupnice (MPa)
---|---|---|---|---
0-0,6| 0,01| 0,01| 1,6| 0,6
1,0| 1,0
0,6| 1,6
0,6-1,6| 0,02| 0,025| 1,6| 1,6
1,0| 2,5
>1,6| 0,1| 0,1| 2,5| 4,0
1,6| 6,0
1,0| 10,0
3.
Zkušební průtokoměry:
a)
Chyba měřícího průtokoměru pro měření výkonnosti čerpadla nesmí přesáhnout 2 % měřené hodnoty, je-li výkonnost čerpadla nad 100 l/min včetně a 2 l/min, je-li výkonnost čerpadla do 100 l/min.
b)
Chyba průtokoměru pro kontrolu nastavení objemové hektarové dávky nesmí překročit 1,5 % měřené hodnoty.
4.
Zařízení k měření průtočnosti jednotlivých trysek:
Přesnost měření na zkušebním zařízení pro měření průtočnosti trysek na rámu nebo vyjmutých z rámu musí být nejméně 2,5 % měřené hodnoty.
B.
Dále musí být provozovna pro kontrolní testování vybavena těmito přístroji a pomůckami:
1.
otáčkoměr,
2.
měřící pásmo,
3.
stopky,
4.
odměrné nádoby, popřípadě i průtokoměr, a
5.
tlakoměr vzduchu.
C.
Přístroje používané ke zkoušení podléhají pravidelné kalibraci (ověření).
Doba platnosti ověření pro:
a)
odměrné sklo (válce) - neomezená,
b)
průtokoměry - 2 roky,
c)
tlakoměry - 2 roky,
d)
elektronická žlábková zařízení - 4 roky.
Příloha č. 7
k vyhlášce č. 207/2012 Sb.
Náležitosti a vzor osvědčení o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků
A.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určená k postřiku polních plodin
1.2MB
B.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určené k postřiku a rosení prostorových kultur
1MB
C.
Profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků určená k moření osiv
745kB
D.
Letecká profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
725kB
E.
Postřikovací profesionálního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků pro železnice
936kB
F.
Speciální profesionální zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků
1022kB
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.
1)
Nařízení Komise (EU) č. 547/2011 ze dne 8. června 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009, pokud jde o požadavky na označování přípravků na ochranu rostlin. |
Vyhláška č. 206/2012 Sb. | Vyhláška č. 206/2012 Sb.
Vyhláška o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky
Vyhlášeno 18. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 72/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 1a - Obory učňovského, středoškolského nebo vysokoškolského odborného vzdělávání, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení prvního nebo druhého stupně
* § 2 - Obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání osvědčení prvního stupně a náležitosti osvědčení prvního stupně
* § 3 - Obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání a prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně, rozsah a způsob provedení zkoušky a náležitosti osvědčení druhého stupně
* § 4 - Obsah a rozsah základního kurzu, rozsah a způsob provedení zkoušky pro vydání osvědčení třetího stupně, obsah a rozsah doplňujícího školení a rozsah a způsob provedení zkoušky pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupně a náležitosti osvědčení třetího stupně
* § 5 - Protokol o výsledku zkoušky
* § 6 - Požadavky na technické zabezpečení pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení
* § 6a - Obsah a rozsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem a způsob prokázání absolvování kurzu organizovaného zaměstnavatelem
* § 7 - Zrušovací ustanovení
* § 9 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 206/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 206/2012 Sb. č. 3 k vyhlášce č. 206/2012 Sb. č. 4 k vyhlášce č. 206/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 7. 2023 (199/2023 Sb.)
206
VYHLÁŠKA
ze dne 6. června 2012
o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky
Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) stanoví podle § 88 odst. 4 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 199/2012 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 86b odst. 3 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje:
a)
obsah a rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně, doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně a náležitosti osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně,
b)
obory učňovského, středoškolského nebo vysokoškolského odborného vzdělávání, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení prvního nebo druhého stupně,
c)
obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání a prodloužení platnosti osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně, rozsah a způsob provedení zkoušky a náležitosti osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně,
d)
obsah a rozsah základního kurzu, rozsah a způsob provedení zkoušky pro vydání osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně, obsah a rozsah doplňujícího školení a rozsah a způsob provedení zkoušky pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně a náležitosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně,
e)
požadavky na technické zabezpečení pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení a způsob prokázání absolvování kurzu organizovaného zaměstnavatelem a
f)
obsah a rozsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem.
§ 1a
Obory učňovského, středoškolského nebo vysokoškolského odborného vzdělávání, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení prvního nebo druhého stupně
(1)
Obory vzdělání poskytující střední vzdělání s výučním listem, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně, jsou
a)
41 - 51 - H/01 Zemědělec – farmář,
b)
41 - 55 - H/01 Opravář zemědělských strojů a
c)
41 - 52 - H/01 Zahradník.
(2)
Obory vzdělání poskytující střední vzdělání s maturitní zkouškou, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně, jsou
a)
41 - 04 - M/01 Rostlinolékařství,
b)
41 - 41 - M/01 Agropodnikání,
c)
41 - 42 - M/01 Vinohradnictví,
d)
41 - 44 - M/01 Zahradnictví,
e)
41 - 45 - M/01 Mechanizace a služby.
(3)
Vysokoškolské studijní programy, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně, jsou studijní programy, v rámci kterých tato osoba vykonala zkoušku z předmětů se zaměřením na rostlinnou produkci a ochranu rostlin.
§ 2
Obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání osvědčení prvního stupně a náležitosti osvědčení prvního stupně
(1)
Obsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně a obsah doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně je 12 vyučovacích hodin.
(3)
Rozsah doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně je 8 vyučovacích hodin.
(4)
Za vyučovací hodinu podle odstavců 2 a 3 se považuje 45 minut.
(5)
Náležitosti osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně stanoví příloha č. 2 k této vyhlášce.
§ 3
Obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání a prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně, rozsah a způsob provedení zkoušky a náležitosti osvědčení druhého stupně
(1)
Obsah základního kurzu pro vydání osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně a obsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně je 15 vyučovacích hodin. Do této doby není započítán čas pro vykonání zkoušky.
(3)
Rozsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně je 8 vyučovacích hodin.
(4)
Za vyučovací hodinu podle odstavců 2 a 3 se považuje 45 minut.
(5)
Zkouška, která je podmínkou pro vydání osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně, se provádí ve formě písemného testu s celkovým počtem 40 otázek, který připravuje Ústav ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Písemný test obsahuje 25 otázek z oblasti nakládání s přípravky a 15 otázek z oblasti ochrany veřejného zdraví. Čas pro zpracování písemného testu je 90 minut. Zkouška je složena úspěšně, pokud zkoušený zodpoví správně nejméně 20 otázek z oblasti nakládání s přípravky a nejméně 12 otázek z oblasti ochrany veřejného zdraví, jinak zkoušený opakuje písemný test v jiném termínu. Zkoušku je možné absolvovat nejpozději do 12 měsíců ode dne absolvování základního kurzu pro vydání osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně.
(6)
Náležitosti osvědčení druhého stupněosvědčení druhého stupně stanoví příloha č. 3 k této vyhlášce.
§ 4
Obsah a rozsah základního kurzu, rozsah a způsob provedení zkoušky pro vydání osvědčení třetího stupně, obsah a rozsah doplňujícího školení a rozsah a způsob provedení zkoušky pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupně a náležitosti osvědčení třetího stupně
(1)
Obsah základního kurzu pro vydání osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně a obsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně je 18 vyučovacích hodin. Do této doby není započítán čas pro vykonání zkoušky.
(3)
Rozsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně je 8 vyučovacích hodin. Do této doby není započítán čas pro vykonání zkoušky.
(4)
Za vyučovací hodinu podle odstavců 2 a 3 se považuje 45 minut.
(5)
Zkouška, která je podmínkou pro vydání osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně, se provádí ve formě písemného testu s celkovým počtem 40 otázek, který připravuje Ústav ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, a ústního přezkoušení před zkušební komisí. Zkušební komise je dvoučlenná; jejími členy jsou osoba, která splňuje kvalifikační předpoklady pro odborného školitele a zástupce orgánu ochrany veřejného zdraví2). Písemný test obsahuje 25 otázek z oblasti nakládání s přípravky a 15 otázek z oblasti ochrany veřejného zdraví. Čas pro zpracování písemného testu je 90 minut. Písemný test je složen úspěšně, pokud zkoušený zodpoví správně nejméně 22 otázek z oblasti nakládání s přípravky a nejméně 13 otázek z oblasti ochrany veřejného zdraví; jinak se ústní přezkoušení nekoná a zkoušený opakuje písemný test v jiném termínu. Zkoušku je možné absolvovat nejpozději do 12 měsíců ode dne absolvování základního kurzu pro vydání osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně.
(6)
Ústní přezkoušení podle odstavce 5 obsahuje 3 otázky, z nichž jedna se musí týkat ochrany veřejného zdraví. Zkoušený má na zodpovězení všech tří otázek 15 minut. Zkouška je složena úspěšně, pokud je zkoušený hodnocen oběma členy zkušební komise při ústním přezkoušení stupněm „prospěl“. Pokud zkoušený, který byl při ústním přezkoušení hodnocen stupněm „neprospěl“, opakuje ústní přezkoušení nejpozději do šesti měsíců ode dne předchozího ústního přezkoušení, písemný test podle odstavce 5 se neprovádí.
(7)
Zkouška pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně se provádí ve formě písemného testu podle odstavce 5. Zkouška je složena úspěšně, pokud zkoušený složí písemný test úspěšně podle odstavce 5. Zkoušku je možné absolvovat nejpozději do 12 měsíců ode dne absolvování doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně.
(8)
Náležitosti osvědčení třetího stupněosvědčení třetího stupně stanoví příloha č. 4 k této vyhlášce.
§ 5
Protokol o výsledku zkoušky
(1)
O výsledku zkoušky podle § 3 a 4 se sepíše protokol ve dvou vyhotoveních, který obsahuje tyto náležitosti:
a)
označení „protokol o výsledku zkoušky k prokázání odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky“,
b)
jméno, popřípadě jména a příjmení zkoušeného,
c)
datum a místo narození zkoušeného,
d)
místo trvalého pobytu nebo bydliště zkoušeného,
e)
výsledek písemného testu popřípadě i ústního přezkoušení, a to slovy „prospěl“ nebo „neprospěl“,
f)
jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis zkoušející osoby, která splňuje kvalifikační předpoklady pro odborného školitele, popřípadě jména, příjmení a podpisy členů zkušební komise a
g)
místo a datum konání zkoušky.
(2)
Jedno vyhotovení protokolu o výsledku zkoušky podle odstavce 1 se předává zkoušenému. Protokol o výsledku zkoušky se nepořizuje v případě, kdy je bezprostředně po provedení zkoušky zkoušenému vydáno osvědčení příslušného stupně.
§ 6
Požadavky na technické zabezpečení pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení
Vzdělávací zařízení zabezpečí pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení učebnu s možností elektronických prezentací, s připojením k internetu, prostorovou kapacitou pro teoretickou výuku a s technickou kapacitou pro praktickou výuku.
§ 6a
Obsah a rozsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem a způsob prokázání absolvování kurzu organizovaného zaměstnavatelem
(1)
Obsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem je stanoven v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2)
Rozsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem je 6 vyučovacích hodin. Za vyučovací hodinu se považuje 45 minut.
(3)
Neprodleně po ukončení kurzu organizovaného zaměstnavatelem je zaměstnavatel povinen poskytnout Ústavu v elektronické podobě následující údaje o osobách, které kurz absolvovaly a považují se tak za držitele osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně:
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště, datum a místo narození a
b)
datum absolvování kurzu.
(4)
Pro účely prokázání absolvování kurzu organizovaného zaměstnavatelem při kontrole je zaměstnavatel po dobu 3 let ode dne konání kurzu organizovaného zaměstnavatelem povinen uchovávat seznam osob, které tento kurz absolvovaly. Tento seznam musí obsahovat jméno, příjmení, datum a místo narození a místo trvalého pobytu nebo bydliště všech osob, které kurz absolvovaly, jejich podpisy a jméno, příjmení a podpis držitele osvědčení druhého nebo třetího stupně, který poskytoval znalosti v rámci pořádaného kurzu.
§ 7
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče.
2.
Vyhláška č. 381/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 333/2004 Sb., o odborné způsobilosti na úseku rostlinolékařské péče.
§ 9
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jejím vyhlášení.
Ministr:
Ing. Bendl v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 206/2012 Sb.
Obsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupně, doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupně, obsah základního kurzu pro vydání osvědčení druhého stupně, obsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně, obsah základního kurzu pro vydání osvědčení třetího stupně, obsah doplňujícího školení pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupně a obsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem
A.
Témata:
1.
Právní předpisy týkající se přípravků a jejich používání a právní předpisy na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí.
2.
Existence nepovolených nebo padělaných přípravků, jejich rizika a metody rozpoznání takových přípravků.
3.
Nebezpečí a rizika související s přípravky a způsoby, jak je zjišťovat a regulovat, zejména:
a)
etiketa přípravku včetně příbalového letáku a bezpečnostního listu (včetně prvků označení nebezpečnosti),
b)
rizika pro člověka (obsluhu, obyvatele území, osoby, které se vyskytují v místě při aplikaci přípravku, osoby vstupující do ošetřených oblastí a osoby, které nakládají s ošetřenými plodinami nebo osoby, které je konzumují) a jak jsou tato rizika znásobena faktory, jako je například kouření,
c)
nežádoucí účinky na zdraví způsobené přípravky a opatření první pomoci,
d)
rizika pro necílové organismy, biologickou rozmanitost a životní prostředí obecně.
4.
Strategie a postupy integrované ochrany rostlinintegrované ochrany rostlin, integrované produkce rostlinrostlin, biologických metod ochrany před škodlivými organismyškodlivými organismy, zásady ekologického zemědělství, informace o obecných zásadách a zvláštních pokynech týkajících se integrované ochrany rostlinintegrované ochrany rostlin pro jednotlivé plodiny nebo odvětví.
5.
Úvod do srovnávacího hodnocení přípravků na uživatelské úrovni, který profesionálním uživatelůmprofesionálním uživatelům pomůže v konkrétní situaci zvolit z povolených přípravků pro řešení daného problému se škodlivými organismyškodlivými organismy přípravky s nejmenšími vedlejšími účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.
6.
Opatření k minimalizaci rizik pro člověka, necílové organismy a životní prostředí, a to zejména bezpečné pracovní postupy při skladování přípravků, nakládání s nimi nebo při jejich míchání nebo při likvidaci prázdných obalů, dalších přípravky kontaminovaných materiálů nebo zbytků přípravků včetně směsí v nádržích, v koncentrované i ředěné podobě, doporučené postupy, jak omezit vystavení obsluhy zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků vlivu přípravků (například osobní ochranné pracovní prostředky), ochranné lhůty a ochranné vzdálenosti.
7.
Hodnocení rizik používáním přípravků na základě přístupů, které zohledňují specifické vlastnosti místního povodí, například existenci ochranných pásem vodních zdrojů povrchových a podzemních vod, vliv podnebí, druhy půd a plodin a vlastnosti terénu.
8.
Postupy, jimiž se zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků připravuje k použití včetně jeho kalibrace, a postupy pro zajištění provozu zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků s minimálním rizikem pro obsluhu a jiné osoby, necílové organismy, snížení biologické rozmanitosti a poškození životního prostředí včetně vodních zdrojů.
9.
Používání zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků, jeho údržba a zvláštní techniky postřiku, zejména používání zařízení omezující nežádoucí úlet přípravků, význam a účel technické kontroly používaných zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků a způsoby zlepšení kvality postřiku. Specifická rizika spojená s používáním ručního zařízení pro aplikaci přípravkůzařízení pro aplikaci přípravků nebo zádových postřikovačů a příslušná opatření na řízení těchto rizik.
10.
Mimořádná opatření pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí včetně vodních zdrojů v případě náhodného rozlití přípravků, kontaminace přípravky a mimořádných povětrnostních podmínek, které by vedly k riziku vyplavení reziduí účinných látek přípravků.
11.
Režim používání přípravků v souladu s cíli ochrany vod jako složky životního prostředí podle § 23a písm. c) vodního zákona.
12.
Kontrola zdravotního stavu osob v souvislosti s rizikem poškození jejich zdraví přípravky a hlášení případů ohrožení a poškození lidského zdraví včetně podezření na takové případy.
13.
Vedení záznamů o používání přípravků v souladu s právními předpisy.
Součástí základního kurzu a doplňujícího školení je praktické předvedení nebo ukázka v rozsahu, který odpovídá celkové délce základního kurzu a doplňujícího školení.
B.
Časový rozvrh pro jednotlivá témata základního kurzu, včetně rozsahu témat týkajících se ochrany veřejného zdraví a životního prostředí, zveřejní ministerstvo ve věstníku ministerstva s přihlédnutím k rozdílným povinnostem držitelů osvědčení prvního, druhého nebo třetího stupně odborné způsobilosti.
C.
Časový rozvrh pro jednotlivá témata doplňujícího školení, včetně rozsahu témat týkajících se ochrany veřejného zdraví a životního prostředí, zveřejní ministerstvo ve věstníku ministerstva s přihlédnutím k rozdílným povinnostem držitelů osvědčení prvního, druhého nebo třetího stupně odborné způsobilosti.
D.
Časový rozvrh pro jednotlivá témata kurzu organizovaného zaměstnavatelem, včetně rozsahu témat týkajících se ochrany veřejného zdraví a životního prostředí, zveřejní ministerstvo ve věstníku ministerstva s přihlédnutím k rozdílným povinnostem držitelů osvědčení prvního stupněosvědčení prvního stupně odborné způsobilosti.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 206/2012 Sb.
47kB
Příloha č. 3
k vyhlášce č. 206/2012 Sb.
49kB
Příloha č. 4
k vyhlášce č. 206/2012 Sb.
312kB
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.
2)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. |
Vyhláška č. 205/2012 Sb. | Vyhláška č. 205/2012 Sb.
Vyhláška o obecných zásadách integrované ochrany rostlin
Vyhlášeno 18. 6. 2012, datum účinnosti 1. 1. 2014, částka 72/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Základní pojmy
* § 3 - Obecné zásady integrované ochrany rostlin
* § 4 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2014
205
VYHLÁŠKA
ze dne 6. června 2012
o obecných zásadách integrované ochrany rostlin
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 199/2012 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 5 odst. 3 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a stanoví obecné zásady integrované ochrany rostlinintegrované ochrany rostlin.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí:
a)
prahem škodlivostiprahem škodlivosti vědecky podložený stupeň výskytu škodlivého organismuškodlivého organismu, při kterém je nutno provést ochranné opatření, aby se zabránilo hospodářské škodě v důsledku negativního vlivu škodlivého organismuškodlivého organismu na snížení výnosu nebo kvality rostlinyrostliny nebo rostlinného produkturostlinného produktu,
b)
systémem varovánísystémem varování postup informování o očekávaném nebo potvrzeném výskytu nebo o šíření škodlivého organismuškodlivého organismu, který může způsobit ekonomicky významnou škodu.
§ 3
Obecné zásady integrované ochrany rostlin
(1)
K předcházení nebo potlačení výskytu škodlivých organismůškodlivých organismů se z nepřímých metod ochrany rostlinrostlin použijí zejména tato opatření:
a)
střídání plodin,
b)
používání pěstitelských postupů,
c)
používání odrůd odolných nebo tolerantních ke škodlivým organismůmškodlivým organismům a osiva a sadby splňující požadavky stanovené jiným právním předpisem2),
d)
vyvážené hnojení, vápnění a vodní režim,
e)
hygienická opatření, nebo
f)
ochrana a podpora užitečných organismů využíváním vhodných opatření na ochranu rostlinrostlin.
(2)
Sledování výskytu škodlivých organismůškodlivých organismů se provádí pomocí postupů a nástrojů zveřejněných podle zákona, které zahrnují zejména pozorování na místě, systémy varovánísystémy varování, předpovědi výskytu škodlivých organismůškodlivých organismů a metody jejich včasného určení nebo využívání poradenství poradcůporadců odborně kvalifikovaných podle zákona.
(3)
Výběr způsobu ochrany rostlinrostlin je založen na základě objektivní analýzy předpokladu napadení škodlivým organismemškodlivým organismem nebo výsledků sledování výskytu škodlivých organismůškodlivých organismů, přičemž se využijí prahy škodlivostiprahy škodlivosti, pokud jsou pro dotčený škodlivý organismusškodlivý organismus nebo pěstovanou rostlinurostlinu stanoveny a zveřejněny podle § 5 odst. 4 písm. b) a e) zákona.
(4)
Před chemickými metodami se dává přednost biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým metodámnechemickým metodám, pokud zajistí účinnou ochranu proti dotčeným škodlivým organismůmškodlivým organismům.
(5)
Využívají se přípravky nebo metody ochrany, které jsou co nejvíce specifické pro dotčený škodlivý organismusškodlivý organismus a mají co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.
(6)
Přípravek nebo další způsob přímé ochrany rostlinrostlin se použije pouze v nezbytném rozsahu, například aplikací dávek přípravků na spodní hranici doporučení, snížením četnosti použití přípravků nebo prováděním výběrového ošetření. Současně se přihlédne k tomu, aby se nezvyšovalo riziko vzniku rezistence škodlivých organismůškodlivých organismů k přípravkům.
(7)
Dostupné antirezistentní strategie se používají tak, aby byla zachována účinnost přípravků a zpomaleno šíření rezistence škodlivého organismuškodlivého organismu k přípravkům, pokud je riziko vzniku rezistence škodlivého organismuškodlivého organismu vůči určitému způsobu ochrany rostlinrostlin zveřejněno rostlinolékařskou správou nebo je profesionálnímu uživateliprofesionálnímu uživateli známo jiným způsobem a pokud stupeň výskytu škodlivého organismuškodlivého organismu vyžaduje opakované ošetření pěstované rostlinyrostliny.
(8)
Ověřuje se úspěšnost používaných opatření na ochranu rostlinrostlin na základě záznamů o používání přípravků a sledování stupně výskytu škodlivých organismůškodlivých organismů.
§ 4
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Ministr:
Ing. Bendl v. r.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.
2)
Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 202/2012 Sb. | Zákon č. 202/2012 Sb.
Zákon o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci)
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 70/2012
* ČÁST PRVNÍ - MEDIACE (§ 1 — § 29)
* ČÁST DRUHÁ - Změna občanského soudního řádu (§ 30 — § 31)
* ČÁST TŘETÍ - Změna občanského zákoníku (§ 32 — § 32)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna obchodního zákoníku (§ 33 — § 33)
* ČÁST PÁTÁ - Změna notářského řádu (§ 34 — § 34)
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o advokacii (§ 35 — § 35)
* ČÁST SEDMÁ - Změna živnostenského zákona (§ 36 — § 36)
* ČÁST OSMÁ - Změna zákona o soudních poplatcích (§ 37 — § 37)
* ČÁST DEVÁTÁ - Změna zákona o správních poplatcích (§ 38 — § 38)
* ČÁST DESÁTÁ - ÚČINNOST (§ 39 — § 39)
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (183/2017 Sb.)
202
ZÁKON
ze dne 2. května 2012
o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
MEDIACE
HLAVA I
VÝKON MEDIACE
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje výkon a účinky mediacemediace prováděné zapsanými mediátorymediátory (dále jen „mediátormediátor“).
§ 2
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
mediacímediací postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (dále jen „strana konfliktu“) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohodymediační dohody,
b)
rodinnou mediacírodinnou mediací mediacemediace, která se zaměřuje na řešení konfliktů vyplývajících z rodinných vztahů,
c)
mediátoremmediátorem fyzická osoba, která je zapsaná v seznamuseznamu mediátorů (dále jen „seznamseznam“),
d)
členským státemčlenským státem členský státčlenský stát Evropské unie, jiný stát tvořící Evropský hospodářský prostor a Švýcarská konfederace,
e)
smlouvou o provedení mediacesmlouvou o provedení mediace písemná smlouva mezi stranami konfliktu a nejméně jedním mediátoremmediátorem o provedení mediacemediace,
f)
mediační dohodoumediační dohodou písemná dohoda stran konfliktu uzavřená v rámci mediacemediace a upravující mezi nimi práva a povinnosti.
§ 3
Základní ustanovení
(1)
Dojde-li v průběhu mediacemediace k převodu práv, která jsou předmětem mediacemediace, účinky zahájení mediacemediace trvají. Strana konfliktu, která svoje práva převedla, je povinna tuto skutečnost druhé straně konfliktu bez zbytečného odkladu oznámit.
(2)
Dojde-li v průběhu mediacemediace k pozastavení oprávnění mediátora vykonávat činnost mediátora nebo k jeho vyškrtnutí ze seznamuseznamu, účinky zahájení mediacemediace trvají, dokud se o tom strany konfliktu nedozví, nejdéle však po dobu 3 měsíců. Ten, komu bylo pozastaveno oprávnění k výkonu činnosti mediátora nebo kdo byl vyškrtnut ze seznamuseznamu, je povinen o tom strany konfliktu neprodleně informovat.
(3)
Za obsah mediační dohodymediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu.
(4)
Před zahájením mediacemediace je mediátormediátor povinen poučit strany konfliktu o svém postavení při mediacimediaci, o účelu a zásadách mediacemediace, o účincích smlouvy o provedení mediacesmlouvy o provedení mediace a mediační dohodymediační dohody, o možnosti mediacimediaci kdykoliv ukončit, o odměně mediátora za provedenou mediacimediaci a o nákladech mediacemediace. MediátorMediátor je povinen strany konfliktu výslovně poučit o tom, že zahájením mediacemediace není dotčeno právo stran konfliktu domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou a že za obsah mediační dohodymediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu.
§ 4
Zahájení mediace
(1)
MediaceMediace je zahájena uzavřením smlouvy o provedení mediacesmlouvy o provedení mediace.
(2)
Smlouva o provedení mediaceSmlouva o provedení mediace musí obsahovat alespoň
a)
označení stran konfliktu,
b)
jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa podnikání mediátora,
c)
vymezení konfliktu, který je předmětem mediacemediace,
d)
výši odměny mediátora za provedenou mediacimediaci nebo způsob jejího určení, popřípadě ujednání o záloze nebo ujednání o tom, že mediacemediace bude provedena bezplatně,
e)
dobu, po kterou má mediacemediace probíhat, nebo ujednání o tom, že mediacemediace má probíhat po dobu neurčitou.
§ 5
Odmítnutí mediace
(1)
MediátorMediátor odmítne uzavření smlouvy o provedení mediacesmlouvy o provedení mediace, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, ke stranám konfliktu nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
(2)
MediátorMediátor může odmítnout uzavření smlouvy o provedení mediacesmlouvy o provedení mediace, jestliže je narušena nezbytná důvěra mezi ním a některou ze stran konfliktu.
§ 6
Ukončení mediace
(1)
MediátorMediátor již zahájenou mediacimediaci ukončí, jestliže
a)
vznikne podle § 5 odst. 1 důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, nebo
b)
se strany konfliktu s mediátoremmediátorem nesešly déle než 1 rok.
(2)
MediátorMediátor může již zahájenou mediacimediaci ukončit z důvodu uvedeného v § 5 odst. 2, nebo pokud některá ze stran konfliktu nesložila sjednanou zálohu.
(3)
MediaceMediace končí
a)
uzavřením mediační dohodymediační dohody,
b)
doručením písemného prohlášení mediátora všem stranám konfliktu, že mediacemediace je ukončena z některého důvodu uvedeného v odstavci 1 nebo 2,
c)
okamžikem, kdy je mediátoremmediátorem doručeno ostatním stranám konfliktu písemné prohlášení jedné ze stran konfliktu, že v mediacimediaci nebude nadále pokračovat,
d)
souhlasným písemným prohlášením všech stran konfliktu o ukončení mediacemediace podepsaným mediátoremmediátorem,
e)
uplynutím doby stanovené ve smlouvě o provedení mediacesmlouvě o provedení mediace,
f)
pozastavením oprávnění k výkonu činnosti mediátora nebo vyškrtnutím mediátora ze seznamuseznamu,
g)
smrtí, prohlášením za mrtvého nebo zánikem jedné ze stran konfliktu, nebo
h)
smrtí mediátora nebo jeho prohlášením za mrtvého.
§ 7
Mediační dohoda
Mediační dohoduMediační dohodu uzavírají všechny strany konfliktu. Jejími náležitostmi jsou vedle podpisů stran konfliktu také datum jejího uzavření, doplněné mediátoremmediátorem, a jeho podpis, kterým se stvrzuje, že mediační dohodamediační dohoda byla uzavřena v rámci mediacemediace.
§ 8
Výkon činnosti mediátora
(1)
MediátorMediátor je povinen
a)
provádět mediacimediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí,
b)
respektovat názory stran konfliktu a vytvářet podmínky pro jejich vzájemnou komunikaci a pro nalezení řešení, které zohledňuje zájmy obou stran a které v případě, kdy se předmět konfliktu bezprostředně týká práv nezletilého dítěte, zohledňuje zejména zájem dítěte,
c)
bez zbytečného odkladu informovat strany konfliktu o všech skutečnostech, pro které by se zřetelem na jeho poměr k věci, ke stranám konfliktu nebo k jejich zástupcům mohl být důvod pochybovat o jeho nepodjatosti,
d)
stvrdit svým podpisem mediační dohodumediační dohodu, která byla uzavřena stranami konfliktu v rámci mediacemediace, a vyznačit datum, kdy byla mediační dohodamediační dohoda uzavřena,
e)
vydat stranám konfliktu na požádání potvrzení o tom, kdy bylo stranám konfliktu doručeno prohlášení podle § 6 odst. 3 písm. b) nebo c),
f)
v případě nařízeného setkání vydat stranám konfliktu potvrzení o tom, že splnily uloženou povinnost setkat se s mediátorem,
g)
vydat stranám konfliktu při ukončení mediacemediace na požádání potvrzení o tom, že uzavřely mediační dohodumediační dohodu a v jaké věci,
h)
doručit ostatním stranám konfliktu písemné prohlášení jedné ze stran konfliktu, že v mediacimediaci nebude nadále pokračovat,
i)
soustavně se vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon činnosti mediátora.
(2)
MediátorMediátor nesmí ohledně konfliktu, ve kterém vede nebo vedl mediacimediaci nebo činil kroky k přípravě mediacemediace, poskytovat právní služby podle jiného právního předpisu, i když je jinak k jejich poskytování oprávněn. Za právní službu se nepovažuje vyjádření právního názoru mediátora v průběhu mediacemediace na věc stran konfliktu nebo některou její dílčí otázku.
(3)
MediátorMediátor je oprávněn provádět mediacimediaci nebo obdobnou činnost pouze za podmínek stanovených tímto zákonem.
§ 9
Povinnost mlčenlivosti mediátora
(1)
MediátorMediátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediacemediace, a to i po vyškrtnutí ze seznamuseznamu. To platí i v případě, že nebyla uzavřena smlouva o provedení mediacesmlouva o provedení mediace.
(2)
Povinnosti mlčenlivosti mohou mediátora zprostit pouze všechny strany konfliktu. Smrtí, prohlášením za mrtvého nebo zánikem některé ze stran konfliktu přechází právo zprostit mediátora mlčenlivosti na jejího právního nástupce.
(3)
Povinností mlčenlivosti není mediátormediátor vázán v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem nebo jiným příslušným orgánem, je-li předmětem řízení spor plynoucí z výkonu činnosti mediátora mezi ním a stranou konfliktu anebo jejím právním nástupcem a dále v rozsahu nezbytném pro svou obranu v rámci výkonu dohledu nad činností mediátora nebo v kárném řízení.
(4)
Povinnost mlčenlivosti mediátora se vztahuje obdobně též na osoby, které se s mediátoremmediátorem podílejí na zajištění přípravy a průběhu mediacemediace.
(5)
Ten, kdo je mediátoremmediátorem podle právních předpisů jiného členského státučlenského státu, nesmí být nucen porušit povinnost mlčenlivosti v rozsahu, v jakém je mu uložena právními předpisy jiného členského státučlenského státu, na jejichž základě poskytuje své služby.
§ 10
Odměna a náhrada nákladů mediátora
(1)
Mediátor má právo na sjednanou odměnu za provedenou mediacimediaci a na náhradu sjednaných hotových výdajů. Hotovými výdaji jsou zejména cestovní výdaje, poštovné a náklady na pořízení opisů a kopií. MediátorMediátor může od stran konfliktu žádat přiměřenou zálohu na odměnu za provedenou mediacimediaci a náhradu sjednaných hotových výdajů.
(2)
Není-li ve smlouvě o provedení mediacesmlouvě o provedení mediace sjednáno jinak, hradí strany konfliktu sjednanou odměnu mediátora za provedenou mediacimediaci a náhradu jeho sjednaných hotových výdajů rovným dílem.
(3)
Nařídil-li soud účastníkům řízení první setkání s mediátoremmediátorem a nedohodnou-li se účastníci řízení s mediátorem jinak, náleží mediátorovi odměna stanovená prováděcím právním předpisem. Tuto odměnu hradí strany konfliktu rovným dílem.
(4)
Je-li mediátor plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně za provedenou mediacimediaci a k náhradě hotových výdajů také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou je mediátor povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést.
§ 11
Označení mediátora
MediátorMediátor je povinen při výkonu činnosti mediátormediátora používat označení „zapsaný mediátor“ nebo „zapsaná mediátorka“. Označení „zapsaný mediátor“ nebo „zapsaná mediátorka“, ani od nich odvozené tvary slov, není oprávněna používat jiná osoba.
§ 12
Doručování
Povinnost mediátora nebo stran konfliktu doručit si mezi sebou písemnost podle tohoto zákona je splněna, pokud je doručena prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta, na adresu uvedenou ve smlouvě o provedení mediacesmlouvě o provedení mediace nebo na adresu, a to i elektronickou, kterou za účelem doručování sdělí strany konfliktu mediátorovi. Písemnost se považuje za doručenou i v případě, že se adresát o doručení z důvodu okolností na své straně nedozvěděl.
HLAVA II
ORGANIZACE MEDIACE
§ 13
Dohled nad činností mediátora
Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) vykonává podle jiného právního předpisu1) dohled nad dodržováním povinností stanovených mediátorovi tímto zákonem; to neplatí, je-li mediátoremmediátorem advokátadvokát.
§ 14
Oprávnění vykonávat činnost mediátora
Poskytovat služby mediátora je oprávněna pouze osoba zapsaná v seznamuseznamu, pokud jí nebylo oprávnění k výkonu činnosti mediátora pozastaveno, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 15
Seznam
(1)
SeznamSeznam je informačním systémem veřejné správy, který spravuje ministerstvo.
(2)
Do seznamuseznamu se u každé osoby zapisují údaje, které žadatel uvedl a řádně doložil podle § 17 nebo § 19 v žádosti o zápis do seznamuseznamu, a jejich případné změny podle § 18. Dále se zapisuje
a)
identifikační číslo osoby přidělené správcem základního registru osob,
b)
datum zápisu do seznamuseznamu,
c)
datum pozastavení nebo zániku pozastavení oprávnění k výkonu činnosti mediátora,
d)
datum vyškrtnutí mediátora ze seznamuseznamu.
(3)
Údaje v seznamuseznamu jsou veřejné, s výjimkou údajů o datu narození a adrese místa trvalého pobytu. Ministerstvo veřejné údaje zveřejňuje na svých internetových stránkách.
§ 16
Podmínky zápisu
(1)
Ministerstvo zapíše na žádost do seznamuseznamu fyzickou osobu, která
a)
je způsobilá k právním úkonům,
b)
je bezúhonná,
c)
získala vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo v navazujícím magisterském studijním programu v České republice, nebo získala obdobné vysokoškolské vzdělání v zahraničí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, uznání takového vzdělání stanoví, anebo které bylo toto vzdělání uznáno podle jiného právního předpisu,
d)
složila zkoušku mediátora nebo jí byla uznána kvalifikace podle jiného právního předpisu2) a
e)
nebyla v posledních 5 letech před podáním žádosti vyškrtnuta ze seznamuseznamu postupem podle § 22 odst. 4.
(2)
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro
a)
úmyslný trestný čintrestný čin, nebo
b)
trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti mediátora.
(3)
Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti žadatele si ministerstvo vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů.
(4)
Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti přiloží žadatel, který je občanem jiného členského státučlenského státu nebo fyzickou osobou uvedenou v jiném právním předpisu2), výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu nebo členského státučlenského státu posledního pobytu; je-li členským státemčlenským státem posledního pobytu Česká republika, postupuje se podle odstavce 3. Nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnostibezúhonnosti. Tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce.
(5)
Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti přiloží žadatel, který je občanem jiného než členského státučlenského státu, výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehož je občanem. Nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnostibezúhonnosti. Tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce.
§ 17
Žádost o zápis
(1)
V žádosti o zápis do seznamuseznamu žadatel uvede
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu a adresu místa podnikání,
b)
identifikační číslo osoby, pokud již bylo přiděleno,
c)
adresu pro doručování písemností na území České republiky, pokud je odlišná od adresy místa trvalého pobytu nebo od adresy místa podnikání, popřípadě elektronickou adresu pro doručování písemností,
d)
další kontaktní údaje, zejména telefon, fax, elektronickou adresu, adresu dalšího místa výkonu činnosti odlišnou od adresy místa podnikání a údaje o dalším dosaženém vzdělání, pokud je žadatel žádá uvést v seznamuseznamu,
e)
zda žádá uvést v seznamuseznamu zaměření na rodinnou mediacirodinnou mediaci,
f)
jazyk, ve kterém se mediacemediace poskytuje.
(2)
K žádosti o zápis do seznamuseznamu se připojí
a)
ověřená kopie dokladu prokazujícího splnění podmínky vzdělání podle § 16 odst. 1 písm. c),
b)
ověřená kopie dokumentu podle § 16 odst. 4 nebo 5, jedná-li se o žadatele podle těchto ustanovení,
c)
kopie osvědčení o složení zkoušky mediátora ne starší než 3 roky, nebo ověřená kopie rozhodnutí o uznání kvalifikace podle jiného právního předpisu2),
d)
kopie osvědčení o složení zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace ne starší než 3 roky, nebo ověřená kopie rozhodnutí o uznání kvalifikace podle jiného právního předpisu2), pokud žadatel žádá uvést v seznamuseznamu zaměření na rodinnou mediacirodinnou mediaci,
e)
ověřená kopie dokladu o dosaženém vzdělání, žádá-li žadatel uvést v seznamuseznamu údaje o dalším dosaženém vzdělání.
(3)
MediátorMediátor je jako adresu místa podnikání povinen uvést místo, kde bude svou činnost skutečně a převážně vykonávat.
§ 18
Změny zapsaných údajů
(1)
MediátorMediátor je povinen oznámit ministerstvu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů, změny údajů uvedených v § 17 odst. 1 písm. a). Ministerstvo neprodleně zapíše tyto změny do seznamuseznamu.
(2)
Na žádost mediátora ministerstvo do seznamuseznamu neprodleně zapíše údaje uvedené v § 17 odst. 1 písm. c) až f) nebo je vymaže nebo provede jejich změny. Žádá-li mediátormediátor o zápis zaměření na rodinnou mediacirodinnou mediaci nebo údaje o dalším dosaženém vzdělání nebo jeho změnu, platí § 17 odst. 2 písm. d) a e) obdobně.
§ 19
Hostující mediátor
(1)
Činnost mediátora může v České republice vykonávat dočasně nebo příležitostně jako hostující mediátor za podmínek stanovených tímto zákonem též státní příslušník jiného členského státučlenského státu nebo fyzická osoba uvedená v jiném právním předpisu2).
(2)
Ministerstvo bez zbytečného odkladu zapíše do seznamuseznamu jako hostujícího mediátora toho, kdo předloží ověřenou kopii dokladu potvrzujícího, že je osobou uvedenou v odstavci 1 a že v souladu s právními předpisy jiného členského státučlenského státu vykonává činnost srovnatelnou s činností mediátora, a dále čestné prohlášení, že mu oprávnění k výkonu této činnosti v členském státěčlenském státě nebylo odejmuto ani dočasně pozastaveno. Pro účely zápisu do seznamuseznamu uvede tato osoba náležitosti podle § 17 odst. 1 a údaj, že žádá o zápis jako hostující mediátormediátor.
(3)
Činnost hostujícího mediátora na území České republiky se řídí právním řádem České republiky. Hostující mediátor je oprávněn poskytovat na území České republiky služby mediátora podle tohoto zákona od okamžiku, kdy ministerstvu předloží doklady a uvede náležitosti stanovené v odstavci 2.
§ 20
(1)
Žádost o zápis včetně zápisu hostujícího mediátora nebo o provedení změn se podává a změna zapsaných údajů podle § 18 odst. 1 se oznamuje prostřednictvím formulářů, které ministerstvo zveřejní na svých internetových stránkách.
(2)
Ministerstvo vydá mediátorovi bez zbytečného odkladu potvrzení o zápisu do seznamuseznamu, které obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení mediátora, datum jeho narození, adresu místa podnikání a datum zápisu do seznamuseznamu.
§ 21
Pozastavení oprávnění
(1)
Oprávnění k výkonu činnosti mediátora se pozastaví
a)
dnem, který mediátormediátor uvede v žádosti o pozastavení oprávnění k výkonu činnosti mediátora, nejdříve však dnem zápisu pozastavení do seznamuseznamu, nebo
b)
dnem, kdy bylo do seznamuseznamu zapsáno pozastavení uložené kárným opatřením podle zákona o advokacii.
(2)
Pozastavení oprávnění k výkonu činnosti mediátora podle odstavce 1 písm. a) zaniká dnem, kdy mediátor, kterému bylo oprávnění k výkonu činnosti mediátora pozastaveno, podá žádost o obnovení tohoto oprávnění.
(3)
Pozastavení oprávnění k výkonu činnosti mediátora podle odstavce 1 písm. b) zaniká dnem, kdy uplynula doba, po kterou byl výkon této činnosti pozastaven.
§ 22
Zánik oprávnění
(1)
Oprávnění k výkonu činnosti mediátora zaniká a ministerstvo vyškrtne mediátora ze seznamuseznamu, jestliže mediátor
a)
zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
b)
byl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena, a to ke dni nabytí právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl způsobilosti k právním úkonům zbaven nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo
c)
přestal splňovat podmínku bezúhonnostibezúhonnosti podle § 16 odst. 2; to neplatí, jedná-li se o hostujícího mediátora.
(2)
Ministerstvo rozhodne o vyškrtnutí mediátora ze seznamuseznamu, jestliže
a)
mediátormediátor, kterému bylo oprávnění k výkonu činnosti mediátora pozastaveno podle § 21 odst. 1 písm. a), nepodá žádost o obnovení oprávnění do 5 let od pozastavení oprávnění k výkonu činnosti mediátora,
b)
mediátor podal ministerstvu žádost o vyškrtnutí ze seznamuseznamu; mediátor se ze seznamuseznamu vyškrtne k poslednímu dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla žádost doručena,
c)
hostujícímu mediátorovi bylo jiným členským státemčlenským státem odejmuto oprávnění vykonávat činnost srovnatelnou s činností mediátora; hostující mediátor se ze seznamuseznamu vyškrtne ke dni právní moci tohoto rozhodnutí, nebo
d)
byl do seznamuseznamu zapsán, ačkoliv nesplňoval některou z podmínek pro zápis do seznamuseznamu.
(3)
MediátorMediátor je povinen ministerstvu oznámit skutečnosti, které jsou důvodem k jeho vyškrtnutí ze seznamuseznamu podle odstavce 2 písm. c) a d), a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděl.
(4)
Ministerstvo rozhodne o vyškrtnutí mediátora ze seznamuseznamu, jestliže mediátor závažným způsobem nebo opakovaně i přes písemné upozornění ministerstva porušil povinnosti mediátora stanovené tímto zákonem.
§ 23
Zkouška mediátora
(1)
Ministerstvo umožní do 6 měsíců od doručení žádosti vykonat zkoušku mediátora každému žadateli, který uhradí poplatek za připuštění ke zkoušce mediátora ve výši 5 000 Kč; to neplatí, je-li žadatel advokátemadvokátem.
(2)
Ministerstvo umožní do 6 měsíců od doručení žádosti vykonat zkoušku z rodinné mediacerodinné mediace osobě, která úspěšně složila zkoušku mediátora a uhradila poplatek za připuštění ke zkoušce z rodinné mediacerodinné mediace ve výši 5 000 Kč.
(3)
Ten, kdo při zkoušce mediátora nebo při zkoušce z rodinné mediacerodinné mediace neuspěl, může do 30 dnů ode dne jejího konání požádat ministerstvo, aby mu umožnilo její opakování. Ministerstvo umožní opakování příslušné zkoušky nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode dne konání zkoušky, při které žadatel neuspěl, a po uhrazení dalšího poplatku za připuštění ke zkoušce mediátora ve výši 5 000 Kč nebo po uhrazení dalšího poplatku za připuštění ke zkoušce z rodinné mediacerodinné mediace ve výši 5 000 Kč; zkoušky lze opakovat pouze dvakrát.
(4)
Ten, kdo při některé ze zkoušek neuspěl a nepodal ve lhůtě podle odstavce 3 žádost o její opakování, nebo ten, kdo při některé ze zkoušek neuspěl ani při jejím druhém opakování, může podat novou žádost o vykonání zkoušky až po uplynutí 3 let ode dne konání zkoušky, při které naposledy neuspěl.
(5)
Žádost o vykonání zkoušky se podává prostřednictvím formuláře, který ministerstvo zveřejní na svých internetových stránkách.
(6)
Pro žadatele, kteří jsou advokátyadvokáty, zajišťuje zkoušky mediátora Česká advokátní komora podle zákona o advokacii.
(7)
Obsahem zkoušek je ověření odborných znalostí a dovedností potřebných pro výkon činnosti mediátora, a to z oblasti mediacemediace a dalších způsobů mimosoudního řešení sporů, včetně příslušné právní úpravy, mediačních technik, základních lidských práv a svobod, občanského, obchodního a pracovního práva, rodinného práva, práva na ochranu spotřebitelespotřebitele, občanského práva procesního a základů psychologie a sociologie.
(8)
Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti zkoušky mediátora a zkoušky z rodinné mediacerodinné mediace, včetně náležitostí žádosti o vykonání zkoušky, způsobu jmenování zkušebních komisařů a způsobu provádění zkoušek.
§ 24
Působnost ministerstva
(1)
Ministerstvo
a)
zajišťuje zkoušky mediátorů,
b)
vede seznamseznam,
c)
zapisuje žadatele do seznamuseznamu, pozastavuje oprávnění k výkonu činnosti mediátora a vyškrtává mediátory ze seznamuseznamu,
d)
vydává mediátorovi potvrzení o zápisu do seznamuseznamu,
e)
zapisuje údaje a změny údajů do seznamuseznamu,
f)
vykonává dohled nad činností mediátorů podle § 13,
g)
zveřejňuje formuláře pro žádost o zápis nebo o provedení změn v seznamuseznamu, pro oznámení změn v seznamuseznamu a pro žádost o vykonání zkoušky,
h)
zajišťuje výměnu informací o činnosti hostujícího mediátora a o opatřeních trestněprávní nebo správněprávní povahy s příslušnými orgány jiných členských státůčlenských států.
(2)
Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 10 odst. 3 a § 23 odst. 8.
HLAVA III
PŘESTUPKY
§ 25
Přestupky fyzických osob
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
v rozporu s § 11 použije označení „zapsaný mediátormediátor“, „zapsaná mediátorka“ nebo z nich odvozené tvary slov, přestože není zapsána v seznamuseznamu,
b)
jako osoba, která se podílí na zajištění přípravy a průběhu mediacemediace, poruší povinnost mlčenlivosti podle § 9 odst. 4, nebo
c)
neoznámí stranám konfliktu, že byla vyškrtnuta ze seznamuseznamu podle § 3 odst. 2.
(2)
Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.
§ 26
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 11 použije označení „zapsaný mediátormediátor“, „zapsaná mediátorka“ nebo z nich odvozené tvary slov, přestože není zapsána v seznamuseznamu.
(2)
MediátorMediátor se dopustí přestupku tím, že
a)
poruší povinnost mlčenlivosti podle § 9 odst. 1,
b)
bez zbytečného odkladu neinformuje strany konfliktu o skutečnostech podle § 8 odst. 1 písm. c),
c)
nestvrdí svým podpisem mediační dohodumediační dohodu podle § 8 odst. 1 písm. d),
d)
nevydá stranám konfliktu na požádání potvrzení podle § 8 odst. 1 písm. e),
e)
nevydá stranám konfliktu potvrzení podle § 8 odst. 1 písm. f),
f)
nevydá stranám konfliktu při ukončení mediacemediace na požádání potvrzení podle § 8 odst. 1 písm. g),
g)
nedoručí ostatním stranám konfliktu písemné prohlášení podle § 8 odst. 1 písm. h),
h)
v rozporu s § 8 odst. 2 poskytne právní služby ohledně konfliktu, ve kterém vede nebo vedl mediacimediaci nebo činil kroky k přípravě mediacemediace,
i)
provádí mediacimediaci nebo obdobnou činnost v rozporu s § 8 odst. 3,
j)
neoznámí stranám konfliktu, že mu bylo pozastaveno oprávnění k výkonu činnosti mediátora podle § 3 odst. 2,
k)
neoznámí ministerstvu skutečnosti podle § 18 odst. 1, nebo
l)
neoznámí ministerstvu skutečnosti podle § 22 odst. 3.
(3)
Za přestupek podle odstavce 2 písm. e) až h) a k) až l) lze uložit pokutu do 50 000 Kč.
(4)
Za přestupek podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2 písm. a) až d), i) a j) lze uložit pokutu do 100 000 Kč.
§ 27
Společná ustanovení k přestupkům
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projednává ministerstvo.
(2)
MediátorMediátor, který je advokátemadvokátem, není odpovědný za přestupky podle tohoto zákona.
HLAVA IV
VZTAH K PRÁVU EVROPSKÉ UNIE
§ 28
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie3).
§ 29
Promlčecí doba ani lhůta pro zánik práva neběží ohledně práv, která jsou předmětem mediacemediace v případě, že je mediacemediace vedena v jiném členském státěčlenském státě podle právních předpisů tohoto členského státučlenského státu.
ČÁST DRUHÁ
Změna občanského soudního řádu
§ 30
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 48/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 470/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 67 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.“.
2.
V § 99 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.“.
3.
V § 100 odstavec 3 zní:
„(3)
Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit po dobu platnosti předběžného opatření podle § 76b.“.
4.
V § 110 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
5.
V § 111 odstavec 3 zní:
„(3)
Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. S výjimkou řízení o rozvod může soud na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.“.
6.
V § 114a odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to vhodné;“.
Dosavadní písmena b) až e) se označují jako písmena c) až f).
7.
V § 114c odst. 3 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3, je-li to účelné a vhodné,“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).
8.
V § 137 odst. 1 se slova „a odměna za zastupování“ nahrazují slovy „, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 3“.
9.
V § 140 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Bylo-li nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3 nebo § 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od soudních poplatků stát; při určení odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d).“.
10.
V § 150 se za slova „zvláštního zřetele“ vkládají slova „, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem“.
11.
V § 202 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno p), které zní:
„p)
bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 3.“.
12.
V § 270 odst. 3 se slova „nákladů mimosoudního smírčího nebo mediačního jednání, rodinné nebo jiné vhodné terapie, které“ nahrazují slovy „odměny mediátora za první setkání, kterou“.
13.
V § 273 odst. 2 písmeno a) zní:
„a)
tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin,“.
§ 31
Přechodné ustanovení
Pokud soud v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uložil účastníkům řízení účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo za účelem účasti na takovém jednání přerušil řízení, postupuje v těchto věcech podle zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského zákoníku
§ 32
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb., zákona č. 104/1995, zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 135/2002 Sb., zákona č. 136/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 278/2004 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 107/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 443/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 28/2011 Sb., zákona č. 132/2011 Sb. a zákona č. 139/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 112 se za slova „řádně pokračuje“ vkládají slova „nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci“, za slova „promlčecí doba“ se vkládá slovo „neběží“ a slovo „neběží“ se nahrazuje slovy „nebo od tohoto zahájení po dobu mediace“.
2.
V § 583 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Doba stanovená k uplatnění práva podle odstavce 1 neběží, pokud ohledně něj probíhá mediace podle zákona o mediaci.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna obchodního zákoníku
§ 33
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., zákona č. 77/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 15/2002 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 87/2003 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 344/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 215/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 230/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 152/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 428/2011 Sb., se mění takto:
1.
Za § 404 se vkládá nový § 404a, který zní:
㤠404a
Promlčecí doba přestává běžet, jestliže je zahájena mediace podle zákona o mediaci.“.
2.
V § 406 odst. 1 se za slova „proti jednomu spoludlužníku“ vkládají slova „nebo mediace zahájená s jedním spoludlužníkem“, slovo „uplatněného“ se nahrazuje slovem „projednávaného“ a za slova „zahájeném řízení“ se vkládají slova „nebo zahájené mediaci“.
3.
V § 406 odst. 2 se za slova „třetí osobou“ vkládají slova „nebo je-li mezi věřitelem a třetí osobou zahájena mediace“ a na konci textu věty první se doplňují slova „nebo že byla zahájena mediace s touto třetí osobou“.
4.
V § 406 odst. 3 se slova „řízení uvedené“ nahrazují slovy „soudní řízení, rozhodčí řízení nebo mediace uvedená“ a na konci textu věty první se doplňují slova „nebo mediace“.
5.
V § 408 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna notářského řádu
§ 34
V § 5 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 7/2009 Sb., se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, a činnost zapsaného mediátora podle zákona o mediaci“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o advokacii
§ 35
V zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 228/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 349/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 219/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 214/2011 Sb., se za část šestou vkládá nová část sedmá, která včetně nadpisu zní:
„ČÁST SEDMÁ
ČINNOST KOMORY V OBLASTI MEDIACE
§ 49a
(1)
Komora zajišťuje vzdělávání advokátů v oblasti mediace a zajišťuje pro ně zkoušky mediátorů podle zákona o mediaci.
(2)
Není-li dále uvedeno jinak, použijí se pro obsah zkoušky a její náležitosti obdobně ustanovení zákona o mediaci.
(3)
Komora umožní do 6 měsíců od doručení žádosti vykonat po uhrazení poplatku ve výši 5 000 Kč zkoušku mediátora každému advokátovi; pokud advokát požaduje vykonat rovněž zkoušku z rodinné mediace, činí poplatek 10 000 Kč. Poplatek je příjmem Komory.
(4)
Na základě žádosti lze zkoušku mediátora vykonat v rámci advokátní zkoušky, zkoušky způsobilosti nebo uznávací zkoušky; poplatek za vykonání takovéto zkoušky se zvyšuje o 5 000 Kč. Pokud uchazeč požaduje vykonat rovněž zkoušku z rodinné mediace, zvyšuje se poplatek o dalších 5 000 Kč.
(5)
Advokát, který byl zapsán do seznamu mediátorů, je povinen tuto skutečnost oznámit do 1 týdne Komoře; Komora tuto skutečnost bez zbytečného odkladu zaznamená do seznamu advokátů nebo seznamu evropských advokátů. Na žádost advokáta, který byl zapsán do seznamu mediátorů, zaznamená Komora v seznamu advokátů nebo seznamu evropských advokátů jeho zaměření v oblasti mediace.
§ 49b
(1)
Zapsaný mediátor, který je advokátem, a hostující mediátor, který je evropským advokátem, jsou kárně odpovědní za kárné provinění.
(2)
Kárným proviněním podle odstavce 1 je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených mediátorovi zákonem o mediaci.
(3)
Zapsanému mediátorovi, který je advokátem, lze za kárné provinění uložit
a)
napomenutí,
b)
veřejné napomenutí,
c)
pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené jiným právním předpisem, nebo
d)
dočasný zákaz poskytování služeb mediátora uložený na dobu 6 měsíců až 5 let.
(4)
Hostujícímu mediátorovi, který je evropským advokátem podle jiného právního předpisu, lze za kárné provinění uložit
a)
napomenutí,
b)
veřejné napomenutí, nebo
c)
pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené jiným právním předpisem.
(5)
O uložení kárného opatření podle odstavce 3 písm. d) je Komora povinna bezodkladně informovat Ministerstvo spravedlnosti.
(6)
Pro kárné řízení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona upravující kárnou odpovědnost advokáta.“.
Dosavadní části sedmá a osmá se označují jako části osmá a devátá.
ČÁST SEDMÁ
Změna živnostenského zákona
§ 36
V § 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 152/2011 Sb. a zákona č. 357/2011 Sb., se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
zapsaných mediátorů podle zákona o mediaci.“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o soudních poplatcích
§ 37
V položce 9 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 217/2009 Sb. a zákona č. 218/2011 Sb., se za bod 1 vkládá nový bod 2, který zní:
„2.
Za schválenou mediační dohodu uzavřenou podle zákona o mediaci7) se vybere poplatek podle bodu 1 písmene a), a to bez zřetele k tomu, co je předmětem mediační dohody.
7)
Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů.“.
Dosavadní bod 2 se označuje jako bod 3.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o správních poplatcích
§ 38
V položce 10 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 130/2008 Sb. a zákona č. 254/2008 Sb., se doplňuje písmeno f), které zní:
„f)
Přijetí žádosti o zápis do seznamu mediátorů Kč 5 000“.
ČÁST DESÁTÁ
ÚČINNOST
§ 39
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1)
Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
3)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací. |
Zákon č. 201/2012 Sb. | Zákon č. 201/2012 Sb.
Zákon o ochraně ovzduší
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 69/2012
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2a)
* ČÁST DRUHÁ - ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ (§ 3 — § 7)
* ČÁST TŘETÍ - NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ (§ 8 — § 15)
* ČÁST ČTVRTÁ - POVINNOSTI OSOB A KRITÉRIA UDRŽITELNOSTI BIOPALIV (§ 16 — § 21)
* ČÁST PÁTÁ - OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A PŘESTUPKY (§ 22 — § 26)
* ČÁST ŠESTÁ - VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A ČINNOSTI NA PODPORU VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY (§ 27 — § 36)
* ČÁST SEDMÁ - PŘECHODNÉ REŽIMY PRO SPALOVACÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE (§ 37 — § 39)
* ČÁST OSMÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ (§ 40 — § 43)
* ČÁST DEVÁTÁ - ÚČINNOST (§ 44 — § 44) č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 3 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 4 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 5 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 6 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 7 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 8 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 9 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 10 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 11 k zákonu č. 201/2012 Sb. č. 12 k zákonu č. 201/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (284/2021 Sb., 432/2022 Sb., 149/2023 Sb.)
201
ZÁKON
ze dne 2. května 2012
o ochraně ovzduší
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Ochranou ovzdušíOchranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzdušíovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzdušíovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzdušíovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzdušíovzduší.
(2)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje,
a)
přípustné úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování ovzdušíovzduší,
b)
způsob posuzování přípustné úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování ovzdušíovzduší a jejich vyhodnocení,
c)
nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzdušíovzduší,
d)
práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzdušíochraně ovzduší,
e)
práva a povinnosti osob uvádějících motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely a osob, které dodávají na daňové území České republiky pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty“) a působnost orgánů veřejné správy při zajištění plnění těchto práv a povinností.
(3)
Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů2) do ovzdušíovzduší, na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné podle jiných právních předpisů3).
(4)
Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
ovzdušímovzduším vnější ovzdušíovzduší v troposféře,
b)
znečišťující látkouznečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzdušíovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem,
c)
znečišťováním (emisí) vnášení jedné nebo více znečišťujících látekznečišťujících látek do ovzdušíovzduší,
d)
úrovní znečištěníúrovní znečištění hmotnostní koncentrace znečišťující látkyznečišťující látky v ovzdušíovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času,
e)
stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů,
f)
mobilním zdrojemmobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení,
g)
spalovacím stacionárním zdrojemspalovacím stacionárním zdrojem stacionární zdrojstacionární zdroj, ve kterém se oxidují palivapaliva za účelem využití uvolněného tepla,
h)
provozovatelemprovozovatelem právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdrojstacionární zdroj skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje, považuje se za provozovateleprovozovatele vlastník stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
i)
emisním limitememisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látkyznečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látekznečišťujících látek vnášené do ovzdušíovzduší ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
j)
emisním stropememisním stropem nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzdušíovzduší za kalendářní rok,
k)
imisním limitemimisním limitem nejvýše přípustná úroveň znečištěníúroveň znečištění stanovená tímto zákonem,
l)
palivempalivem spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění energetického obsahu tohoto materiálu,
m)
těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití,
n)
organickým rozpouštědlemorganickým rozpouštědlem jakákoli těkavá organická látka, která je používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů, nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látekznečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek,
o)
tepelným zpracováním odpadutepelným zpracováním odpadu oxidace odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu,
p)
spalovnou odpadu stacionární zdrojstacionární zdroj určený k tepelnému zpracování odpadutepelnému zpracování odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a jakýkoliv stacionární zdrojstacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad.
§ 2a
Pro účely tohoto zákona se dále rozumí
a)
pohonnou hmotoupohonnou hmotou motorový benzin, motorová nafta, zkapalněný ropný plyn, zemní plyn, vodík, biopalivobiopalivo, biometan nebo jiné palivopalivo z obnovitelných zdrojů nebo směsné palivopalivo,
b)
pohonnou hmotoupohonnou hmotou pro dopravní účely pohonná hmotapohonná hmota používaná k pohonu silničních vozidel, zvláštních vozidel, drážních vozidel nebo plavidel na vnitrozemských vodních cestách včetně rekreačních plavidel,
c)
biopalivembiopalivem kapalné palivopalivo určené k použití v dopravě a vyráběné z biomasy,
d)
pokročilým biopalivembiopalivem biopalivobiopalivo vyrobené ze stanovených surovin, jejichž seznam je uveden v prováděcím právním předpise,
e)
biopalivem s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdybiopalivem s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy biopalivobiopalivo, jehož suroviny byly vyrobeny v režimech, které zamezují vytěsňovacím účinkům biopalivbiopaliv vyrobených z potravinářské biomasy za pomoci zlepšených zemědělských postupů, jakož i díky pěstování plodin v oblastech, které se dříve pro pěstování plodin nevyužívaly, a které byly vyrobeny v souladu s kritérii udržitelnosti pro biopalivabiopaliva,
f)
potravinářskými a krmnými plodinamipotravinářskými a krmnými plodinami plodiny bohaté na škrob, cukernaté plodiny nebo olejniny vypěstované na zemědělské půdě jako hlavní plodiny, s výjimkou zbytků, odpadu nebo lignocelulózové vláknoviny a dočasných plodin, jako jsou meziplodiny a krycí plodiny, pokud použití těchto dočasných plodin nevyvolává poptávku po další půdě,
g)
recyklovaným palivem s obsahem uhlíkurecyklovaným palivem s obsahem uhlíku kapalné nebo plynné palivopalivo vyrobené z kapalného nebo pevného odpadu neobnovitelného původu, které nejsou vhodné pro materiálové využití, nebo z plynů ze zpracování odpadu a výfukových plynů neobnovitelného původu, které vznikají jako nevyhnutelný a nezáměrný důsledek výrobního procesu v průmyslových zařízeních,
h)
kapalnými a plynnými palivypalivy z obnovitelných zdrojů nebiologického původu jiná kapalná nebo plynná palivapaliva než biopalivabiopaliva nebo biometan podle jiného právního předpisu, jejichž energetický obsah je získáván z jiných obnovitelných zdrojů než z biomasy a která jsou používána v dopravě,
i)
elektřinou pro dopravní účelyelektřinou pro dopravní účely elektřina používaná k pohonu silničních vozidel,
j)
emisemi skleníkových plynů na jednotku energieemisemi skleníkových plynů na jednotku energie celkové množství emisí skleníkových plynů vyjádřené v ekvivalentu CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmotypohonné hmoty pro dopravní účely nebo elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely, dělené celkovým energetickým obsahem pohonné hmotypohonné hmoty, který je vyjádřen hodnotou výhřevnosti, nebo energií ve formě elektřiny,
k)
emisemi skleníkových plynů vzniklými během úplného životního cyklu pohonné hmotypohonné hmoty pro dopravní účely nebo elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely celkové čisté hodnoty emisí CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotěpohonné hmotě, a to včetně přimíšených složek, nebo elektřině, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a spotřeby pohonné hmotypohonné hmoty nebo elektřiny od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování, a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají,
l)
emisemi z těžbyemisemi z těžby veškeré emise skleníkových plynů, k nimž dojde předtím, než se začne příslušná surovina zpracovávat v rafinerii nebo zpracovatelském zařízení, kde se vyrábí pohonná hmotapohonná hmota.
ČÁST DRUHÁ
ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 3
Přípustná úroveň znečištění
(1)
Imisní limityImisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limityImisní limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzdušíochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona, stavební úřad při výkonu působnosti podle jiného právního předpisu s dopadem na ovzdušíovzduší a pro obceobce a kraje při výkonu jejich samostatné působnosti s dopadem na ovzdušíovzduší.
(2)
Přípustná úroveň znečištěníúroveň znečištění stanovená podle odstavce 1 se nevztahuje na ovzdušíovzduší ve venkovních pracovištích, do nichž nemá veřejnost volný přístup.
§ 4
Přípustná úroveň znečišťování
(1)
Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limityemisními limity, emisními stropyemisními stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře.
(2)
Emisní limityEmisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzdušíovzduší. Emisní limityEmisní limity se dělí na
a)
obecné emisní limityemisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro znečišťující látkyznečišťující látky a jejich skupiny a
b)
specifické emisní limityemisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo v povolení podle § 11 odst. 2 písm. c) pro stacionární zdrojstacionární zdroj.
(3)
Pokud je pro stacionární zdrojstacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitůemisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropůemisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limityemisní limity. Specifický emisní limitemisní limit stanovený v povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limitemisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdrojstacionární zdroj.
(4)
Emisní stropyEmisní stropy se stanovují pro stacionární zdrojstacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojůmobilních zdrojů, provozovnu4) nebo vymezené území.
(5)
Emisní stropyEmisní stropy doplňují emisní limityemisní limity s výjimkou stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých může být emisní limitemisní limit pro těkavé organické látky emisním stropememisním stropem nahrazen.
(6)
Technické podmínky provozu doplňují emisní limityemisní limity s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším spalujících uhlí těžené v České republice a specificky konstruovaných pro toto palivopalivo, u kterých může být emisní limitemisní limit pro oxid siřičitý stanovený prováděcím právním předpisem, nelze-li jej dosáhnout, nahrazen technickou podmínkou provozu stanovenou prováděcím právním předpisem.
(7)
Pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity jiných stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity jiných než spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů sčítají, jestliže se jedná o stacionární zdrojestacionární zdroje označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně4) a u kterých dochází nebo by s ohledem na jejich uspořádání mohlo docházet ke znečišťování společným výduchem nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů. Pokud je sečtením jmenovitých tepelných příkonů nebo projektovaných kapacit stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, jejichž jednotlivé příkony nebo kapacity nepřekračují hodnotu pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, překročena hodnota pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, zařazují se tyto zdroje do příslušného kódu v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, jejichž jednotlivé příkony nebo kapacity překračují hodnotu pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, se nesčítají s příkony nebo kapacitami zdrojů, jejichž jednotlivé příkony nebo kapacity hodnotu pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu nepřekračují. V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje neuvádí jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jako podíl jmenovitého tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, případně výpočtem z jiných dostupných parametrů.
(8)
Odstavec 7 se nepoužije u
a)
spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více; u těchto spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze pokud se jedná o stacionární zdrojestacionární zdroje označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně a u kterých dochází ke znečišťování společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů,
b)
spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 15 MW; tyto stacionární zdrojestacionární zdroje se nepřičítají k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více,
c)
spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, umístěných v rodinném nebo bytovém domě; tyto stacionární zdrojestacionární zdroje se nesčítají,
d)
stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů uvedených pod kódem 8. v příloze č. 2 k tomuto zákonu; tyto stacionární zdrojestacionární zdroje se sčítají vždy, jsou-li umístěny ve stejné provozovně4),
e)
stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědlaorganická rozpouštědla, které typově spadají pod stejný kód podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu; tyto zdroje se sčítají, jsou-li umístěny ve stejné provozovně, bez ohledu na to, zda dosahují hranice projektované spotřeby uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(9)
Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou stanoví obecné a specifické emisní limityemisní limity, způsob stanovení specifických emisních limitůemisních limitů v povolení podle § 11 odst. 2 písm. c) pro látky obtěžující zápachem, technické podmínky provozu stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů a činností nebo technologií souvisejících s provozem stacionárního zdrojestacionárního zdroje, způsob stanovení emisních stropůemisních stropů a emisních limitůemisních limitů, podmínky, za kterých jsou považovány za plněné, a přípustnou tmavost kouře, způsob jejího zjišťování a podmínky, za kterých je považována za plněnou.
§ 5
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění
(1)
Za účelem vyhodnocení úrovně znečištěníúrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění a porovnání výsledné úrovně znečištěníúrovně znečištění s imisními limityimisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2)
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištěníúrovně znečištění se provádí pro území vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzdušíovzduší (dále jen „zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(3)
Posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění. Ministerstvo provádí hodnocení, zda v jednotlivých zónách a aglomeracích došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění.
(4)
Ministerstvo za účelem stacionárního měření stanoví státní síť imisního monitoringu a tuto síť provozuje. Státní síť imisního monitoringu ministerstvo zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
(5)
Pro vyhodnocení úrovně znečištěníúrovně znečištění se použijí i výsledky měření úrovně znečištěníúrovně znečištění prováděné osobou, které bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci (dále jen „autorizovaná osoba“) pro měření úrovně znečištěníúrovně znečištění podle § 32 odst. 1 písm. b). Ministerstvo uvědomí autorizovanou osobu o způsobu využití těchto výsledků.
(6)
Ministerstvo vyhláškou stanoví podmínky a způsob posuzování a vyhodnocení úrovně znečištěníúrovně znečištění, cíle v oblasti kvality údajů, postup hodnocení zón a aglomerací, umístění bodů vzorkování pro stacionární měření, minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření a referenční metody pro posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění.
§ 6
Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování
(1)
Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatelprovozovatel
a)
u znečišťující látkyznečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limitemisní limit nebo emisní stropemisní strop, anebo, pokud je tak výslovně stanoveno v prováděcím právním předpisu nebo v povolení provozu, u znečišťující látkyznečišťující látky, pro niž má stanovenu pouze technickou podmínku provozu, a
b)
u stacionárního zdrojestacionárního zdroje a znečišťujících látekznečišťujících látek uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
(2)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování měřením. V případě, kdy nelze, s ohledem na dostupné technické prostředky, měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování, nebo v případě vybraných stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů vnášejících do ovzdušíovzduší těkavé organické látky uvedených v prováděcím právním předpisu, rozhodne krajský úřad na žádost provozovateleprovozovatele, že pro zjištění úrovně znečišťování se namísto měření použije výpočet. Výpočet namísto měření se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví prováděcí právní předpis.
(3)
Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzdušíovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdrojestacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) stanoveno jinak.
(4)
Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatelprovozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
(5)
Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látekznečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatelprovozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatelprovozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí. Povinnost provést ověření správnosti výsledků kontinuálního měření je považována za splněnou provedením kalibrace kontinuálního měření emisí v souladu s určenými technickými normami.
(6)
Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) při výkonu kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitůemisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Protokol o tomto měření zasílá inspekce bez zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu. Tímto měřením emisí prováděným inspekcí není dotčena povinnost provozovateleprovozovatele zjišťovat úroveň znečišťování podle odstavce 1 a ověřovat správnost výsledků podle odstavce 5.
(7)
Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze takové měření, kterému předchází oznámení inspekci učiněné provozovatelemprovozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření. Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatelprovozovatel inspekci oznámit nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem.
(8)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu nezjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje měřením, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie, a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, nepřekročí 500 hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let. To neplatí v případě, kdy uplatněním postupu podle § 4 odst. 7 nebo 8 vzniká celkový jmenovitý tepelný příkon 50 MW a vyšší.
(9)
Ministerstvo vyhláškou stanoví stacionární zdrojestacionární zdroje, u kterých se s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění a možnost ovlivnění výsledných emisí použije výpočet namísto měření, způsob, podmínky a intervaly zjišťování úrovně znečišťování, rozsah, způsob a podmínky zaznamenávání, ověřování, vyhodnocení a uchovávání výsledků zjišťování úrovně znečišťování a způsob stanovení počtu provozních hodin.
§ 7
Informační systém kvality ovzduší
(1)
Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištěníúrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzdušíovzduší. Součástí informačního systému kvality ovzdušíovzduší je také registr emisí a stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích a množství znečišťujících látekznečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzdušíovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojůmobilních zdrojů, a registr dopadů znečištění ovzdušíovzduší na ekosystémy, ve kterém jsou vedeny údaje o dopadech znečištění ovzdušíovzduší na ekosystémy.
(2)
Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru, spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látekznečišťujících látek, které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzdušíovzduší, a emisní projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látekznečišťujících látek, které budou vneseny do ovzdušíovzduší v dalších kalendářních letech. Při provádění emisní inventury a zpracování jejích výsledků se ministerstvo řídí postupy schválenými v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzdušíovzduší přecházejícím hranice států. Ministerstvo každý rok zveřejní zprávu o ochraně ovzdušíochraně ovzduší zpracovanou na základě dat z informačního systému kvality ovzdušíovzduší.
(3)
Ministerstvo vyhláškou stanoví poměr částic, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost 50 % (dále jen „částice PM10“), a částic, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 µm odlučovací účinnost 50 % (dále jen „částice PM2,5“), vůči tuhým znečišťujícím látkámznečišťujícím látkám v emisích.
ČÁST TŘETÍ
NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ
§ 8
Národní program snižování emisí České republiky
(1)
Za účelem snížení celkové úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování v České republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále jen „národní program“). Národní program schvaluje vláda. Požadavky na obsah národního programu jsou uvedeny v příloze č. 12 k tomuto zákonu.
(2)
Ministerstvo národní program zpracuje a oznámí Evropské komisi nejméně jednou za 4 roky. Aniž je tato povinnost dotčena, ministerstvo aktualizuje nástroje a opatření obsažené v národním programu do 18 měsíců od předložení nejnovější národní emisní inventury nebo národní emisní projekce Evropské komisi v případě, že podle předložených údajů nebyly splněny národní závazky ke snížení emisí nebo existuje riziko jejich nedodržení.
§ 9
Programy zlepšování kvality ovzduší
(1)
V případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limitimisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo v případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limitimisní limit stanovený v této příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální počet překročení, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem a s příslušným krajem nebo obcíobcí v samostatné působnosti do 18 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limituimisního limitu, pro danou zónu nebo aglomeraci program zlepšování kvality ovzdušíovzduší. Program zlepšování kvality ovzdušíovzduší schvaluje ministerstvo a vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
(2)
Požadavky na obsah programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu. Při zpracování programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší ministerstvo přijme taková opatření, aby imisního limituimisního limitu bylo dosaženo co nejdříve.
(3)
Emisní stropyEmisní stropy stanovené v programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší zohlední krajský úřad v podmínkách závazného stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. d) a v podmínkách povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) a stavební úřad v řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém se povoluje záměr obsahující stacionární zdrojstacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(4)
ObecObec a kraj provádějí opatření, která jim byla uložena v příslušném programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší, v rámci svých možností tak, aby bylo imisního limituimisního limitu dosaženo co nejdříve. Pro tyto účely vypracuje tato obecobec a kraj do 12 měsíců ode dne vyhlášení příslušného programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší ve Věstníku Ministerstva životního prostředí v návaznosti na tento program svůj časový plán provádění opatření, který zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kraj poskytne obciobci potřebnou součinnost při zpracování časového plánu za účelem zajištění jeho souladu s časovým plánem kraje.
(5)
Ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo obecním úřadem a s příslušným krajem nebo obcíobcí v samostatné působnosti aktualizuje program zlepšování kvality ovzdušíovzduší podle potřeby, nejméně však jednou za 4 roky.
§ 10
Smogová situace
(1)
Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzdušíovzduší, kdy úroveň znečištěníúroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu za podmínek uvedených v této příloze.
(2)
Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích. Současně neprodleně informuje inspekci, dotčené krajské úřady, dotčené obecní úřady, které mají vydaný regulační řád, dále obceobce, které mají stanovenu nízkoemisní zónu, a dotčené provozovateleprovozovatele stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, kterým byly uloženy zvláštní podmínky provozu podle odstavce 3.
(3)
Pro případy překročení regulační prahové hodnoty podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu stanovuje krajský úřad zvláštní podmínky provozu podle § 12 odst. 4 písm. g) pro stacionární zdrojestacionární zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištěníúrovni znečištění. Při stanovování jejich rozsahu krajský úřad musí přihlédnout ke skutečnosti, zda a do jaké míry jsou stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem dosahovány úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami stanovenými v závěrech o nejlepších dostupných technikách. Krajský úřad informuje ministerstvo bez zbytečného odkladu o aktuálním výčtu těchto zdrojů.
(4)
Je-li to třeba, vydá obecobec pro případy vzniku smogové situace regulační řád. Regulační řád obsahuje opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel. Regulační řád se nevydá, je-li zřejmé, že omezení provozu vozidel v obciobci nemůže přispět ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění. Regulační řád vydává obecobec formou nařízení5) a zároveň o jeho vydání informuje ministerstvo. Odbornou pomoc při zpracování regulačních řádů poskytuje obcímobcím ministerstvo.
(5)
V případě, že je pro dané území stanovena nízkoemisní zóna podle § 14, jsou opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel pro případ vzniku smogové situace stanovena jako zvláštní podmínky v rámci stanovení nízkoemisní zóny.
(6)
Osoba, která provozuje televizní nebo rozhlasové vysílání, je povinna bez nároku na úhradu nákladů neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu zveřejnit jí poskytnuté informace o riziku vzniku nebo o vzniku smogové situace a o jejím ukončení, a to na základě žádosti ministerstva.
Stanoviska, závazná stanoviska a rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší
§ 11
(1)
Ministerstvo vydává
a)
stanovisko k územnímu rozvojovému plánu a zásadám územního rozvoje a
b)
rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdrojestacionárního zdroje využívajícího technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována; toto rozhodnutí nenahrazuje závazné stanovisko a povolení podle odstavce 2 písm. b) a c) a stanoví se jím, zda jde o stacionární zdrojstacionární zdroj, jehož provozovatelprovozovatel je povinen plnit stejné povinnosti, jaké jsou tímto zákonem stanoveny provozovateliprovozovateli stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Ministerstvo v rozhodnutí stanoví
1.
zda má být pro daný typ stacionárního zdrojestacionárního zdroje vyžadována rozptylová studie podle odstavce 8, případně pro jaké znečišťující látkyznečišťující látky,
2.
zda mají být u daného typu stacionárního zdrojestacionárního zdroje vyžadována kompenzační opatřeníkompenzační opatření podle odstavce 4,
3.
zda má být pro daný typ stacionárního zdrojestacionárního zdroje vyžadován provozní řád jako součást povolení provozupovolení provozu podle odstavce 2 písm. c) a
4.
emisní limityemisní limity, podmínky provozu a způsob zjišťování úrovně znečišťování pro daný typ zdroje.
(2)
Krajský úřad vydává
a)
stanovisko k územnímu plánuúzemnímu plánu a regulačnímu plánu,
b)
závazné stanovisko k povolení záměru obsahujícího stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu,
c)
povolení provozupovolení provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu (dále jen „povolení provozupovolení provozu“) a
d)
závazné stanovisko k povolení záměru pozemní komunikace kategorie dálnice nebo silnice I. třídy v zastavěném územízastavěném území obceobce a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích stání (dále jen „pozemní komunikace nebo parkovištěpozemní komunikace nebo parkoviště“) k řízení podle jiného právního předpisu.
(3)
Zasahuje-li záměr pozemní komunikace nebo parkovištěpozemní komunikace nebo parkoviště na území více krajů, je k vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. d) příslušný krajský úřad kraje, v jehož správním obvodu se nachází větší část záměru v zastavěném územízastavěném území, nedohodnou-li se krajské úřady jinak. Krajský úřad příslušný k vydání závazného stanoviska si v takovém případě vždy vyžádá vyjádření krajského úřadu, v jehož správním obvodu se nachází část záměru v zastavěném územízastavěném území.
(4)
Pokud by provozem stacionárního zdrojestacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace nebo parkovištěpozemní komunikace nebo parkoviště podle odstavce 2 písm. d) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň znečištěníúroveň znečištění k překročení některého z imisních limitůimisních limitů s dobou průměrování 1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné závazné stanovisko podle odstavce 2 písm. b) nebo d) pouze při současném uložení opatření zajišťujících alespoň zachování dosavadní úrovně znečištěníúrovně znečištění pro danou znečišťující látkuznečišťující látku (dále jen „kompenzační opatřeníkompenzační opatření“). Kompenzační opatřeníKompenzační opatření se u stacionárního zdrojestacionárního zdroje označeného ve sloupci B v příloze č. 2 pro danou znečišťující látkuznečišťující látku neuloží, pokud pro ni zdroj nemá stanoven specifický emisní limitemisní limit v prováděcím právním předpisu. Kompenzační opatřeníKompenzační opatření se dále neukládají u stacionárního zdrojestacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, jejichž příspěvek vybrané znečišťující látkyznečišťující látky k úrovni znečištěníúrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
(5)
K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitůimisních limitů podle odstavce 4, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti 1 km2 vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatřeníKompenzační opatření musí být prováděna v oblasti podle odstavce 4 přednostně tam, kde budou dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištěníúrovně znečištění. Pokud není možné splnit tuto podmínku, lze kompenzační opatřeníkompenzační opatření provést i v jiném území, především tam, kde jsou překračovány imisní limityimisní limity, avšak vždy pouze na území téže zóny nebo aglomerace.
(6)
Kompenzační opatřeníKompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Nenavrhne-li žadatel kompenzační opatřeníkompenzační opatření nebo nejsou-li navržená kompenzační opatřeníkompenzační opatření vhodná, stanoví kompenzační opatřeníkompenzační opatření krajský úřad v závazném stanovisku podle odstavce 2 písm. b) nebo d). Jako kompenzační opatřeníkompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů nebo jiná opatření zajišťující snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění. Žadatel, který je současně provozovatelemprovozovatelem stávajícího stacionárního zdrojestacionárního zdroje, může do kompenzačních opatřeníkompenzačních opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatřeníkompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti provozovateleprovozovatele změní povolení provozupovolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K uvedení nového stacionárního zdrojestacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke dni nabytí účinnosti změny povolení provozupovolení provozu stávajícího stacionárního zdrojestacionárního zdroje. Kompenzační opatřeníKompenzační opatření na stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem a provozovatelemprovozovatelem stacionárního zdrojestacionárního zdroje, který provede kompenzační opatřeníkompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatřeníkompenzační opatření realizuje formou opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdrojestacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření zajišťujícího snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění, nesmí k uvedení nového stacionárního zdrojestacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního rozhodnutí podle jiného právního předpisu pro pozemní komunikaci nebo parkovištěpozemní komunikaci nebo parkoviště dojít dříve, než jsou provedena kompenzační opatřeníkompenzační opatření.
(7)
K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného právního předpisu, předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o vydání nebo změně povolení provozupovolení provozu. Povinnost předložení odborného posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivopalivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a dále na řízení o změnách povolení provozupovolení provozu, při kterých nedochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující specifický emisní limitemisní limit.
(8)
K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) nebo d) a k řízení o změně povolení provozupovolení provozu, při které dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, u stacionárního zdrojestacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující látkyznečišťující látky, které mají stanoven imisní limitimisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. e). Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně, na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalující plynné nebo kapalné palivopalivo, pokud slouží jako záložní zdroje energie a jejich provozní hodiny nepřekročí 300 hodin v kalendářním roce, a na stacionární zdrojestacionární zdroje označené kódem 3.1. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW. Povinnost předložení rozptylové studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke zvýšení příspěvku stacionárního zdrojestacionárního zdroje k úrovni znečištěníúrovni znečištění. V případě pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu.
(9)
K žádosti o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b), jehož předmětem je záměr obsahující spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, je žadatel povinen přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících podmínek:
a)
jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého,
b)
je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení a
c)
je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého.
(10)
Náležitosti žádosti o povolení provozupovolení provozu jsou stanoveny v příloze č. 7 k tomuto zákonu. Žádost o vydání povolení provozupovolení provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, který vyžaduje povolení podle stavebního zákona, lze podat prostřednictvím portálu stavebníka podle jiného právního předpisu.
§ 12
(1)
Při vydání stanoviska, závazného stanoviska, vyjádření, povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 1 až 3, při územním plánování a při povolování záměru obsahujícího stacionární zdrojstacionární zdroj podle jiného právního předpisu vychází ministerstvo, krajský úřad a stavební úřad z programů zlepšování kvality ovzdušíovzduší a z úrovně znečištěníúrovně znečištění znečišťujícími látkamiznečišťujícími látkami, které mají stanoven imisní limitimisní limit v bodech 1 a 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu. V případě znečišťujících látekznečišťujících látek, které mají stanoven imisní limitimisní limit v bodech 3 a 4 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, k úrovním znečištěníúrovním znečištění přihlíží.
(2)
Inspekce může vydat vyjádření k řízení o povolení provozupovolení provozu, a to do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s krajským úřadem, který je příslušný vést dané řízení, nedohodne jinak. Vyjádření inspekce je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu.
(3)
Závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 písm. b) nebo d) může obsahovat podmínky umístění a provedení záměru obsahujícího stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 nebo záměru pozemní komunikace nebo parkovištěpozemní komunikace nebo parkoviště zajišťující ochranu ovzdušíochranu ovzduší.
(4)
Povolení provozuPovolení provozu obsahuje závazné podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje, kterými jsou
a)
specifické emisní limityemisní limity,
b)
způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování,
c)
emisní stropyemisní stropy pro stacionární zdrojstacionární zdroj nebo provozovnu4), které je stacionární zdrojstacionární zdroj součástí,
d)
provozní řád, jedná-li se o stacionární zdrojstacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2 k tomuto zákonu; provozní řád obsahuje soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení, ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v souladu s podmínkami ochrany ovzdušíochrany ovzduší,
e)
technické podmínky provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, pokud nejsou obsahem provozního řádu podle písmene d),
f)
podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění,
g)
zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty u stacionárního zdrojestacionárního zdroje podle § 10 odst. 3,
h)
kompenzační opatřeníkompenzační opatření, pokud byla uložena,
i)
v případě tepelného zpracování odpadutepelného zpracování odpadu stanovení množství odpadu a určení kategorií odpadu, které lze spalovat, specifikaci minimálních a maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a maximální obsah znečišťujících látekznečišťujících látek v nebezpečných odpadech, zejména polychlorovaných bifenylů, pentachlorfenolu, chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů,
j)
podmínky umístění a provedení stacionárního zdrojestacionárního zdroje zajišťující ochranu ovzdušíochranu ovzduší, pokud nepředcházelo řízení podle jiného právního předpisu, nebo
k)
podmínky pro zkušební provoz podle stavebního zákona; nejdéle na 6 měsíců od zahájení zkušebního provozu lze podmínky pro zkušební provoz stanovit odlišně od podmínek provozu stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.
(5)
Jsou-li splněny podmínky podle § 11 odst. 9 písm. a) až c), krajský úřad stanoví v závazném stanovisku podmínku, na základě které bude v místě stacionárního zdrojestacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu.
(6)
Bez závazného stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. b) nebo d) nelze vydat rozhodnutí o povolení záměru a rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru podle jiných právních předpisů. Bez povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) nelze vydat kolaudační rozhodnutí, rozhodnutí o předčasném užívání anebo rozhodnutí o povolení nebo nařízení zkušebního provozu podle jiného právního předpisu.
(7)
Povolení provozuPovolení provozu může krajský úřad vydat na dobu časově omezenou, přičemž vychází z obvyklé doby životnosti stacionárního zdrojestacionárního zdroje. Má-li být ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji tepelně zpracován odpad, lze povolení provozupovolení provozu vydat nejdéle na dobu 25 let a krajský úřad toto povolení a jeho případné změny zašle bez zbytečného odkladu ministerstvu na vědomí. Ministerstvo vede údaje ze všech povolení provozupovolení provozu stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad jako součást informačního systému kvality ovzdušíovzduší podle § 7.
(8)
Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozního řádu, způsob uplatnění kompenzačních opatřeníkompenzačních opatření a minimální hodnoty příspěvku stacionárního zdrojestacionárního zdroje a pozemní komunikace k úrovni znečištěníúrovni znečištění podle § 11 odst. 4.
§ 13
Změna a zánik povolení provozu
(1)
U stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, u kterých byl při zpracování programu zlepšování kvality ovzdušíovzduší podle § 9 odst. 1 identifikován významný příspěvek k překročení imisního limituimisního limitu stanoveného v bodech 1 až 3 přílohy č. 1, prověří krajský úřad možnost zpřísnění nebo stanovení dalších specifických emisních limitůemisních limitů, doplňujících technických podmínek provozu nebo emisních stropůemisních stropů. Zjistí-li, že to umožní prokazatelně snížit úroveň znečištěníúroveň znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů ze strany provozovateleprovozovatele, rozhodne o změně povolení provozu. V případě znečišťujících látekznečišťujících látek, které mají stanoven imisní limitimisní limit v bodě 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, se za opatření vedoucí ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů považuje, pokud u daného stacionárního zdrojestacionárního zdroje uplatňuje provozovatelprovozovatel nejlepší dostupné techniky. Snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění krajský úřad prokazuje na základě rozptylové studie zpracované autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. e).
(2)
Krajský úřad, který vydal povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c), jím vydané povolení změní, dojde-li ke změně okolností, které byly rozhodné pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje podle § 12 odst. 4 a v případech podle § 37 odst. 6, § 38 odst. 1 a § 39 odst. 2.
(3)
Vydané povolení se zruší, pokud není využíváno bez vážného důvodu po dobu delší než 8 let.
§ 14
Nízkoemisní zóny
(1)
Rada obceobce může za účelem omezení znečištění ovzdušíovzduší z dopravy na svém území nebo jeho části opatřením obecné povahy vydaným v přenesené působnosti stanovit zónu s omezením provozu silničních motorových vozidel (dále jen „nízkoemisní zóna“), do které mohou vjet pouze
a)
silniční motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle prováděcího právního předpisu,
b)
silniční motorová vozidla uvedená v příloze č. 8 k tomuto zákonu a
c)
silniční motorová vozidla označená emisní plaketou vydanou v jiném státě, pokud podmínky pro označení silničních motorových vozidel emisní plaketou a podmínky provozu v nízkoemisní zóně v tomto státě jsou obdobné jako podmínky stanovené tímto zákonem; vzory emisních plaket vydaných v jiném státě, s nimiž je povolen vjezd do nízkoemisní zóny podle tohoto zákona, zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
V opatření obecné povahy může být stanoveno, že do nízkoemisní zóny mohou vjet také silniční motorová vozidla, jejichž provozovatelprovozovatel má na území nízkoemisní zóny trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu.
(3)
V opatření obecné povahy se stanoví území nízkoemisní zóny, emisní kategorie silničních motorových vozidel, které mají do nízkoemisní zóny dovolen vjezd, a způsob označení silničního motorového vozidla podle odstavce 1 písm. b) nebo podle odstavce 2 nebo 5. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice9) lze nízkoemisní zónu stanovit pouze v případě, že na území obceobce mimo nízkoemisní zónu nebo mimo zastavěné územízastavěné území téže nebo sousední obceobce existuje jiná dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy9), po které je možné zajistit obdobné dopravní spojení. Proti návrhu opatření obecobecné povahy nelze podat námitky. Účinnost opatření obecné povahy lze stanovit nejdříve 12 měsíců ode dne jeho oznámení veřejnou vyhláškou. Obec informuje ministerstvo o přijetí opatření obecné povahy nejpozději 1 měsíc ode dne jeho oznámení veřejnou vyhláškou. Ministerstvo vede seznam stanovených nízkoemisních zón způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Pro případy vzniku smogové situace podle § 10 odst. 1 mohou být v opatření obecné povahy stanoveny zvláštní podmínky provozu v nízkoemisní zóně, které spočívají v dodatečném omezení okruhu emisních kategorií silničních motorových vozidel, která mají do nízkoemisní zóny dovolen vjezd po dobu trvání smogové situace.
(5)
V opatření obecné povahy může být stanoveno, že do nízkoemisní zóny mohou vjet také silniční motorová vozidla, pro něž byla na žádost jejich provozovateleprovozovatele povolena dočasná nebo trvalá individuální výjimka. O žádosti rozhoduje obecní úřad obceobce, která stanovila nízkoemisní zónu. Na udělení výjimky není právní nárok. Výjimku lze povolit, prokáže-li žadatel vážný zájem na jejím povolení, který spočívá
a)
v nemoci, bezmoci nebo jiném postižení žadatele, který nesplňuje podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,
b)
v pracovní době žadatele, která mu neumožňuje přepravovat se hromadnou dopravou,
c)
v podnikání žadatele, které by bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno omezením provozu v nízkoemisní zóně, nebo
d)
v potřebě zajištění přepravy věcí na kulturní, sportovní, společenskou, vzdělávací nebo výchovnou akci.
(6)
Výrobu emisních plaket zajišťuje Státní fond životního prostředí. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcíobcí s rozšířenou působností a ministerstvo. Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví na základě nákladů na výrobu a distribuci emisních plaket prováděcí právní předpis. Polovina z této úplaty je příjmem Státního fondu životního prostředí a polovina je příjmem osoby, která plaketu distribuuje.
(7)
Pro získání emisní plakety je provozovatelprovozovatel silničního motorového vozidla povinen předložit osvědčení o registraci silničního motorového vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze prokázat jeho emisní třídu.
(8)
Vláda nařízením stanoví způsob zařazení motorových silničních vozidel do emisních kategorií, pravidla pro označení vozidel příslušnou emisní plaketou, vzory emisních plaket, bližší podmínky jejich distribuce a jejich cenu, která nesmí být vyšší než 200 Kč.
§ 15
Poplatek za znečišťování
(1)
Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2)
Předmětem poplatku za znečišťování jsou znečišťující látkyznečišťující látky, které jsou vypouštěné stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má provozovatelprovozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1 písm. a).
(3)
Od poplatku za znečišťování se osvobozují znečišťující látkyznečišťující látky vypouštěné stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem nebo zdroji v provozovně, u které celková výše poplatků za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč.
(4)
Základem poplatku za znečišťování je množství emisí ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje nebo zdrojů v tunách.
(5)
Poplatek za znečišťování se vypočte jako součin základu poplatku, sazby a koeficientu úrovně emisí uvedeného v příloze č. 9 bodu 2 k tomuto zákonu, stanoveného podle nejvyšší dosažené denní průměrné hodnoty koncentrace dané znečišťující látkyznečišťující látky v celém poplatkovém období, zjištěné na základě kontinuálního měření emisí. Po sečtení poplatků za jednotlivé znečišťující látky za všechny stacionární zdrojestacionární zdroje v rámci provozovny4) se celková částka zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru.
(6)
Poplatek za znečišťování se u znečišťující látkyznečišťující látky vypouštěné stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem nevyměří, pokud
a)
je na tomto stacionárním zdrojistacionárním zdroji provedena rekonstrukce nebo modernizace, v jejímž důsledku dosahuje v celém poplatkovém období nižších ročních emisí tuhých znečišťujících látekznečišťujících látek nejméně o 30 %, oxidů síry vyjádřených jako oxid siřičitý nejméně o 55 %, oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý nejméně o 55 % nebo těkavých organických látek nejméně o 30 % ve srovnání s rokem 2010, nebo
b)
stacionární zdrojstacionární zdroj dosahuje podle údajů z kontinuálního měření emisí v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace nežli 50 % hodnoty specifického emisního limituemisního limitu.
Splnění podmínky uvedené v písmenu b) se prokazuje prostřednictvím denních průměrných hodnot koncentrací dané znečišťující látkyznečišťující látky, zjištěných postupem stanoveným prováděcím právním předpisem.
(7)
Poplatkovým obdobím je kalendářní rok.
(8)
Poplatník je povinen do 31. března roku následujícího po skončení poplatkového období podat krajskému úřadu poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle jiného právního předpisu11). Poplatkové přiznání není povinen podat poplatník, u něhož celková výše poplatků za provozovnu za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč.
(9)
Krajský úřad vydá do 4 měsíců od podání poplatkového přiznání platební výměr. Poplatek za znečišťování ovzdušíovzduší je splatný do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru.
(10)
Pokud výše stanoveného poplatku za skončené poplatkové období přesahuje částku 200 000 Kč, je poplatník povinen platit měsíční zálohy pro poplatkové období bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém měl povinnost podat poplatkové přiznání za skončené poplatkové období, a to ve výši jedné dvanáctiny stanoveného poplatku. Krajský úřad rozhodne o povinnosti platit poplatek za znečišťování ovzdušíovzduší prostřednictvím záloh v rámci platebního výměru za skončené poplatkové období. Poplatník je povinen zaplatit měsíční zálohu do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, ke kterému se vztahuje.
(11)
Dojde-li k uvedení stacionárního zdrojestacionárního zdroje do provozu a je zřejmé, že poplatek za znečišťování ovzdušíovzduší vztahující se k tomuto zdroji přesáhne v bezprostředně následujícím poplatkovém období částku 200 000 Kč, rozhodne krajský úřad o stanovení záloh pro dvě poplatková období bezprostředně následující po roce uvedení stacionárního zdrojestacionárního zdroje do provozu; přitom vychází ze jmenovitého tepelného příkonu nebo z projektované kapacity tohoto zdroje.
(12)
Krajský úřad zašle stejnopis platebního výměru do 7 dní od jeho doručení příslušnému celnímu úřadu.
(13)
Správu poplatku za znečišťování ovzdušíovzduší vykonávají krajské úřady místně příslušné podle umístění jednotlivých stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů. Správu placení tohoto poplatku vykonávají příslušné celní úřady.
(14)
Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Od roku 2017 je 65 % výnosu z poplatků za znečišťování ovzdušíovzduší příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, 25 % příjmem kraje, na jehož území se stacionární zdrojstacionární zdroj nachází, a 10 % příjmem státního rozpočtu. Výnos z poplatků za znečišťování, který je příjmem kraje, může být použit jen na financování opatření v oblasti ochrany životního prostředí. Výnos z poplatků za znečišťování, který je příjmem státního rozpočtu, může být použit jen na financování činností zajišťovaných ministerstvem podle § 5 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30, které jsou vykonávány ministerstvem zřízenou právnickou osobou na základě zřizovací listiny.
ČÁST ČTVRTÁ
POVINNOSTI OSOB A KRITÉRIA UDRŽITELNOSTI BIOPALIV
§ 16
Povinnosti osob
(1)
Osoba uvádějící na trh v České republice palivapaliva smí na trh uvést pouze palivapaliva, která splňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem. Doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu palivpaliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, je povinna předat odběrateli vždy při první dodávce palivapaliva a následně při změně kvality palivapaliva. Osoba uvádějící v České republice palivapaliva na trh, odběratel a každý, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení palivapaliva na trh, je povinen na vyžádání kontrolního orgánu předložit doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu palivpaliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Osoby uvádějící na trh palivapaliva stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března následujícího roku.
(2)
Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším je povinna prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu12), že spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdrojstacionární zdroj podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje k dispozici jiné osobě anebo dováží výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, je povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických látek způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu.
(4)
V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami.
(5)
ObecObec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu13). Při stanovení podmínek nebo zákazu obecobec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištěníúrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby.
(6)
Odpad podle jiného právního předpisu13), s výjimkou odpadu uvedeného v prováděcím právním předpisu, může být tepelně zpracován jen ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadutepelné zpracování odpadu povoleno podle § 11 odst. 2 písm. c). Tepelné zpracování odpaduTepelné zpracování odpadu je možné pouze pod dohledem osoby autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c).
(7)
Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to technicky možné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem. Tato povinnost se nevztahuje na rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci a na případy, kdy energetický posudek33) prokáže, že využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem, není pro povinnou osobu ekonomicky přijatelné.
(8)
ProvozovatelProvozovatel plavidla je povinen používat k pohonu plavidla pouze palivapaliva, která splňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem.
(9)
Odborně způsobilá osoba podle § 17 odst. 1 písm. h) je povinna ohlašovat ministerstvu prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích povinností údaje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, a to nejpozději do 60 dnů od vystavení dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění.
(10)
Ministerstvo vyhláškou stanoví požadavky na kvalitu palivpaliv, požadavky na způsob prokazování jejich plnění, obsahové náležitosti hlášení o kvalitě palivpaliv a rozsah údajů ohlašovaných prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích povinností.
§ 17
Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje
(1)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje je povinen
a)
uvádět do provozu a provozovat stacionární zdrojstacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem,
b)
dodržovat emisní limityemisní limity, emisní stropyemisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře podle § 4,
c)
spalovat ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji pouze palivapaliva, která splňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdrojestacionárního zdroje nebo palivapaliva uvedená v povolení provozu,
d)
předkládat příslušnému orgánu ochrany ovzdušíochrany ovzduší na vyžádání informace o provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje a jeho emisích,
e)
umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obceobce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdrojistacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivůmpalivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,
f)
provést kompenzační opatřeníkompenzační opatření uložená krajským úřadem podle § 11 odst. 4 nebo obsažená v uzavřené veřejnoprávní smlouvě podle § 11 odst. 6,
g)
provozovat spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj na pevná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu,
h)
provádět pravidelně nejméně jednou za tři roky prostřednictvím fyzické osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdrojstacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem; pokud byla provedena pravidelná kontrola provozovaného kotle podle zákona o hospodaření energií33), považuje se tím kontrola technického stavu a provozu podle tohoto zákona za splněnou v témže kalendářním roce; v takovém případě má provozovatelprovozovatel povinnost předložit na vyžádání obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností zprávu o této pravidelné kontrole. V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje není znám, zanikl, nebo není schopen zajistit odborně způsobilou osobu, která by mohla provést kontrolu technického stavu a provozu v rámci referenčního finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem, může být kontrola provedena odborně způsobilou osobou oprávněnou jiným výrobcem k provádění kontroly technického stavu a provozu stejného typu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje. Vyjádření k dostupnosti odborně způsobilé osoby podle předchozí věty vystaví výrobce provozovateliprovozovateli do 30 dnů od jeho vyžádání a provozovatelprovozovatel jej připojí k dokladu o provedení kontroly předkládanému na vyžádání obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností. Nevystaví-li výrobce své vyjádření ve stanovené lhůtě, má se za to, že není odborně způsobilou osobu v rámci stanoveného referenčního finančního limitu schopen zajistit. V takovém případě je provozovatelprovozovatel povinen na vyžádání obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností věrohodně prokázat, že výrobce o vyjádření požádal.
(2)
Vznikne-li důvodné podezření, že provozovatelprovozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost, porušil některou z povinností podle odstavce 1, avšak toto porušení nelze prokázat bez provedení kontroly spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje, jeho příslušenství nebo používaných palivpaliv, obecní úřad obceobce s rozšířenou působností provozovateleprovozovatele na tuto skutečnost písemně upozorní a poučí jej o povinnostech provozovateleprovozovatele spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje stanovených v odstavci 1 a o následcích opakovaného důvodného podezření na jejich porušení v podobě provedení kontroly. Pokud opakovaně vznikne důvodné podezření, že tento provozovatelprovozovatel nadále nebo opětovně porušuje některou z povinností podle odstavce 1, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona. Vlastník nebo uživatel těchto prostor je povinen umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdrojispalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivůmpalivům.
(3)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu je, kromě povinností uvedených v odstavci 1, dále povinen
a)
provozovat stacionární zdrojstacionární zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu,
b)
zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6,
c)
vést provozní evidenci o stálých a proměnných údajích o stacionárním zdrojistacionárním zdroji, popisujících tento zdroj a jeho provoz a o údajích o vstupech a výstupech z tohoto zdroje a každoročně do 31. března ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence za předchozí kalendářní rok prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností podle jiného právního předpisu11); provozní evidenci je povinen uchovávat po dobu alespoň 6 let v místě provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje tak, aby byla k dispozici pro kontrolu; povinnost ohlašování souhrnné provozní evidence se nevztahuje na provozovateleprovozovatele stacionárního zdrojestacionárního zdroje umístěného ve vojenských objektech provozovaných Ministerstvem obrany nebo jím zřízenou organizací,
d)
odvádět znečišťující látkyznečišťující látky ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje do ovzdušíovzduší komínem nebo výduchem, pokud v povolení provozu není uvedeno jinak; výška, ve které dochází ke znečišťování, musí být vypočtena tak, aby provozem tohoto zdroje nedošlo k překročení imisního limituimisního limitu uvedeného v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu; to neplatí v případě, kdy se postupuje podle § 11 odst. 5,
e)
bezodkladně odstraňovat technické závady, které mají za následek vyšší úroveň znečišťování a současně nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovené tímto zákonem, jeho prováděcím právním předpisem nebo povolením provozu, a nejpozději do 48 hodin od vzniku takové závady podat zprávu krajskému úřadu a inspekci o jejím výskytu; mezi tyto závady patří především špatná funkce nebo porucha na technologii ke snižování emisí,
f)
omezit provoz nebo odstavit stacionární zdrojstacionární zdroj v případě technické závady na zdroji s následkem nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovené tímto zákonem, jeho prováděcím právním předpisem nebo povolením provozu, nedojde-li do 24 hodin k obnovení provozu, který je v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcím právním předpisem a povolením provozu; povinnost odstavení neplatí pro stacionární zdrojstacionární zdroj, jehož odstavení by vedlo k vyšším emisím, než jsou emise při jeho dalším provozu, nebo pokud je potřeba zachovat dodávku energie,
g)
odstavit spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, pokud během uplynulých 12 měsíců překročila délka jeho provozu bez technologie ke snižování emisí 120 hodin; povinnost odstavení neplatí pro spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, jehož odstavení by vedlo k vyšším emisím, než jsou emise při jeho dalším provozu, nebo pokud je potřeba zachovat dodávku energie,
h)
předložit inspekci protokol o jednorázovém měření emisí podle § 6 odst. 4 nebo 5 do 90 dnů od data provedení tohoto měření,
i)
průběžně zaznamenávat, vyhodnocovat a uchovávat výsledky jednorázového a kontinuálního měření emisí pro účely kontroly po dobu 6 let v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem,
j)
zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro kontinuální měření emisí, pokud se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
(4)
Povinnosti stanovené v odstavci 3 se nevztahují na provozovateleprovozovatele chovu hospodářských zvířat, s výjimkou povinnosti uvedené v odstavci 3 písm. a).
(5)
Ve spalovacím stacionárním zdrojispalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. ObecObec může vyhláškou zakázat na vymezeném území obceobce spalování vybraných druhů pevných palivpaliv ve stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích podle věty první, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů uvedených v § 17 odst. 1 písm. g) splňujících pro tato palivapaliva požadavky stanovené v příloze č. 11 k tomuto zákonu.
(6)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je kromě povinností uvedených v odstavcích 1 a 3 dále povinen
a)
v případě přebírání nebezpečného odpadu provést odběr reprezentativních vzorků odpadu, a to pokud možno před jeho vyložením, a tyto vzorky uchovávat po dobu nejméně 1 měsíce po spálení odpadu; tato povinnost se nevztahuje na infekční odpad ze zdravotnické a veterinární péče uzavřený v ochranných obalech,
b)
zastavit bezodkladně, nejdéle za 4 hodiny, tepelné zpracování odpadutepelné zpracování odpadu, pokud je z měření emisí zřejmé, že jsou překročeny specifické emisní limityemisní limity do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu; opětovné zahájení provozu po odstranění příčin je možné při splnění podmínek a postupem stanoveným v provozním řádu a
c)
oznámit překročení specifických emisních limitůemisních limitů bezodkladně inspekci.
(7)
Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozní evidence a souhrnné provozní evidence a náležitosti dokladu o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a referenční finanční limit pro provedení této kontroly, který je rozhodný pro posouzení schopnosti výrobce zajistit odborně způsobilou osobu a který zahrnuje veškeré náklady spojené s jejím provedením, včetně dopravních nákladů odpovídajících vzdálenosti 50 km.
§ 17a
Databáze odborně způsobilých osob
(1)
Databáze odborně způsobilých osob je informačním systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o odborně způsobilých osobách a umožňuje komunikaci provozovateleprovozovatele s výrobcem spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje týkající se dostupnosti odborně způsobilé osoby podle § 17 odst. 1 písm. h). Správcem databáze odborně způsobilých osob je ministerstvo.
(2)
V databázi podle odstavce 1 jsou vedeny tyto údaje o odborně způsobilých osobách:
a)
jméno a příjmení,
b)
identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,
c)
adresa sídla,
d)
další kontaktní údaje (telefon, elektronická adresa),
e)
rozsah oprávnění (typy spalovacích zdrojů) a
f)
platnost oprávnění.
(3)
Údaje podle odstavce 2 do databáze odborně způsobilých osob vkládá a aktualizuje výrobce spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje, který byl k tomuto účelu registrován ministerstvem.
(4)
Výrobce spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje je povinen dálkovým přístupem vložit údaje o odborně způsobilé osobě do 30 dnů od udělení oprávnění k instalaci, provozu a údržbě stacionárního spalovacího zdroje nebo jeho změny.
§ 18
Povinnosti osob nakládajících s vybranými výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel, barvami a laky
(1)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel, barvu nebo lak uvedené v prováděcím právním předpisu, je povinna zajistit, aby obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejichž počáteční bod varu je menší nebo roven 250 °C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kPa v tomto výrobku nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku stanovené prováděcím právním předpisem.
(2)
Obsah sloučenin podle odstavce 1 vyšší než stanoví prováděcí právní předpis je přípustný u výrobků, které jsou prodávány pouze k výlučnému použití ve stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, kterým bylo vydáno povolení provozu a které mají stanoveny specifické emisní limityemisní limity nebo emisní stropyemisní stropy. Osoba prodávající tyto výrobky je povinna vést evidenci o množství a druhu prodaných výrobků, o osobách, kterým byl tento výrobek prodán, s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy fyzické osoby nebo názvu a adresy právnické osoby včetně adresy a identifikačního čísla provozovny přiděleného prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností. Tuto evidenci je povinna uchovat pro účely kontroly po dobu 5 let.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel, barvu nebo lak uvedené v prováděcím právním předpisu, je povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických látek a o jeho kategorizaci způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu.
(4)
Použití výrobků pro opravy nátěru silničních vozidel, barev nebo laků uvedených v prováděcím právním předpisu, ve kterých obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin přesahuje limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem, je zakázáno s výjimkou použití v rámci provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který má stanoven specifický emisní limitemisní limit nebo emisní stropemisní strop.
(5)
Ministerstvo vyhláškou stanoví výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel, barvy a laky obsahující organické sloučeniny nebo směs organických sloučenin, pro které jsou stanoveny limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku, limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku a analytické metody pro stanovení jejich obsahu ve výrobku a dále seznam výrobků pro opravy nátěru vozidel, barev a laků, u kterých je nutné zajistit označení a způsob tohoto označení.
§ 19f
Povinnost zajistit minimální množství pokročilých biopaliv za kalendářní rok
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen zajistit, aby v těchto pohonných hmotáchpohonných hmotách, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo minimální množství pokročilého biopalivabiopaliva, a to ve výši
a)
0,22 % energetických od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2024,
b)
1,07 % energetických od 1. ledna 2025 a v následujících letech.
(2)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může povinnost podle odstavce 1 splnit také
a)
uvedením čistého pokročilého biopalivabiopaliva nebo směsného palivapaliva obsahujícího pokročilé biopalivobiopalivo do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvedením pokročilého biopalivabiopaliva ve formě zkapalněného ropného plynu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodáním pokročilého biometanu podle jiného právního předpisu40) pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36).
(3)
V případě, že dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty překročí v kalendářním roce povinné minimální množství pokročilých biopalivbiopaliv stanovené v odstavci 1, může toto nadměrné množství pokročilých biopalivbiopaliv převést do plnění povinnosti podle odstavce 1 v následujícím kalendářním roce. Množství pokročilých biopalivbiopaliv převáděné do následujícího kalendářního roku může činit nejvýše 0,2 % z celkového množství motorových benzinů a motorové nafty uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském státě Evropské unie a dodaných na daňové území České republiky v uplynulém kalendářním roce.
(4)
Pokud dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty hodlá v následujícím kalendářním roce uplatnit nadměrné množství pokročilých biopalivbiopaliv podle odstavce 3, je povinen to písemně sdělit celnímu úřadu ve lhůtě stanovené pro podání zprávy o emisích podle § 20 odst. 3. Sdělení musí obsahovat
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické osoby název, právní formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,
b)
množství pokročilých biopalivbiopaliv, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v uplynulém kalendářním roce,
c)
množství pokročilých biopalivbiopaliv, o které byla překročena povinnost podle odstavce 1 v uplynulém kalendářním roce, a
d)
množství pokročilých biopalivbiopaliv, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle odstavce 1 v následujícím kalendářním roce.
(5)
Energie obsažená v pokročilých biopalivechbiopalivech se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud
a)
byla na daňovém území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně vyrobena nebo na daňové území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně dopravena; to neplatí pro dopravu pokročilého biopalivabiopaliva, pro které zákon o spotřebních daních17) tento způsob dopravy nepřipouští, ani pro dopravu obecně denaturovaného lihu, pokud je dopravován za podmínek stanovených zákonem o spotřebních daních17),
b)
splňují kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem,
c)
byla na daňovém území České republiky spotřebována,
d)
nebyla opakovaně uvedena do volného daňového oběhu a
e)
nebyla dosud zohledněna pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 ani ke splnění obdobné povinnosti na území jiného členského státu Evropské unie.
Splnění kritérií udržitelnosti prokazuje dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty předložením příslušných dokladů vydaných podle § 21; za nesprávnost údaje obsaženého v jemu předloženém dokladu nenese odpovědnost, pokud prokáže, že nebylo možno ji zjistit ani s vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat. K prokázání skutečnosti, že pokročilé biopalivobiopalivo nebylo dosud zohledněno podle písmene e), předkládá dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty čestné prohlášení vydané osobou, která je oprávněna vydat doklad o splnění kritérií udržitelnosti podle § 21 odst. 1, 11 nebo 12.
(6)
Energie obsažená v pokročilém biometanu se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud nebyl pokročilý biometan zohledněn do plnění povinnosti zajištění minimálního podílu pokročilého biometanu stanovené jiným právním předpisem40), splňuje kritéria udržitelnosti stanovená jiným právním předpisem40) a jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5 písm. c) a e). K prokázání skutečnosti, že pokročilý biometan nebyl dosud zohledněn podle odstavce 5 písm. e), předkládá dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty čestné prohlášení vydané osobou, která je oprávněna vydat doklad prokazující splnění kritérií udržitelnosti biometanu.
(7)
Dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty se mohou sdružit jako společníci za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1. Spolu se zprávou o emisích předloží jednotliví společníci kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat tabulkový přehled o množství pokročilých biopalivbiopaliv nebo pokročilého biometanu podle jiného právního předpisu40), které bylo jednotlivými společníky do společnosti vloženo, o dosaženém podílu pokročilých biopalivbiopaliv za společnost a o množství pokročilých biopalivbiopaliv nebo pokročilého biometanu podle jiného právního předpisu40), které bylo přenecháno ve prospěch jednotlivých dodavatelů motorového benzinu nebo motorové nafty ve společnosti sdružených. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti nebo čestné prohlášení podle odstavců 5 a 6 ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel. Nebude-li v případě sdružení prokázáno splnění podmínek podle odstavců 5 a 6 pro příslušnou energii obsaženou v pokročilém biopalivubiopalivu, hledí se na tuto energii jako na energii, kterou zohlednil pro splnění své povinnosti podle odstavce 1 pouze ten dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii do společnosti vložil.
(8)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty se může sdružit za účelem plnění povinnosti podle odstavce 1 také s osobou, která
a)
uvede čisté pokročilé biopalivobiopalivo nebo směsné palivopalivo obsahující pokročilé biopalivobiopalivo do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvede pokročilé biopalivobiopalivo ve formě zkapalněného ropného plynu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodá pokročilý biometan pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36).
(9)
Jde-li o případ podle odstavce 8, předloží dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty spolu se zprávou o emisích kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat tabulkový přehled o množství pokročilých biopalivbiopaliv nebo pokročilého biometanu podle jiného právního předpisu40), které bylo jednotlivými společníky do společnosti vloženo, o dosaženém podílu pokročilých biopalivbiopaliv za společnost a o množství pokročilého biopalivabiopaliva nebo biometanu podle jiného právního předpisu40), které bylo přenecháno ve prospěch společníka, který je dodavatelem motorového benzinu nebo motorové nafty. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti nebo čestné prohlášení podle odstavců 5 a 6 ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel.
(10)
Pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 je množství energie obsažené v dodaných pokročilých biopalivechbiopalivech a v pokročilém biometanu násobeno číslem 2.
(11)
Dodavateli motorového benzinu nebo motorové nafty, který nesplní povinnost stanovenou v odstavci 1, vzniká povinnost uhradit pokutu z nedodaného množství pokročilého biopalivabiopaliva. Pokuta se vypočte jako součin množství nedodaného pokročilého biopalivabiopaliva podle odstavce 1 v megajoulech a částky 2 Kč. O povinnosti uhradit pokutu rozhodne celní úřad platebním výměrem a současně ji zaeviduje. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení tohoto platebního výměru. Pokuta se spravuje podle daňového řádu a je příjmem státního rozpočtu.
(12)
Vláda nařízením stanoví seznam surovin pro výrobu pokročilých biopalivbiopaliv.
§ 19g
Povinnost zajistit minimální množství energie z obnovitelného zdroje za kalendářní rok
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen zajistit, aby v těchto pohonných hmotáchpohonných hmotách, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo od 1. ledna 2030 obsaženo minimálně 9,5 % energie z obnovitelného zdroje.
(2)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může povinnost podle odstavce 1 splnit také
a)
uvedením čistého biopalivabiopaliva nebo směsného palivapaliva obsahujícího biopalivobiopalivo do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvedením biopalivabiopaliva ve formě zkapalněného ropného plynu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodáním biometanu podle jiného právního předpisu40) pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36),
d)
dodáním elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje pro dopravní účely na daňovém území České republiky z dobíjecí stanice zapsané v evidenci dobíjecích stanic podle zákona o pohonných hmotách41), pokud je množství elektrické energie na vstupu do dobíjecí stanice měřeno stanoveným měřidlem podle jiného právního předpisu upravujícího metrologii38),
e)
uvedením recyklovaného paliva s obsahem uhlíkurecyklovaného paliva s obsahem uhlíku do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodáním pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise, nebo
f)
uvedením kapalného a plynného paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalného a plynného paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodáním pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise.
(3)
V případě, že dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty překročí v kalendářním roce povinné minimální množství energie z obnovitelného zdroje stanovené v odstavci 1, může toto nadměrné množství energie z obnovitelného zdroje převést do plnění povinnosti podle odstavce 1 v následujícím kalendářním roce. Množství energie z obnovitelného zdroje převáděné do následujícího kalendářního roku může činit nejvýše 0,2 % energie z celkového množství motorových benzinů a motorové nafty uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském státě Evropské unie a dodaných na daňové území České republiky v uplynulém kalendářním roce.
(4)
Pokud dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty hodlá v následujícím kalendářním roce uplatnit nadměrné množství energie z obnovitelného zdroje podle odstavce 1, je povinen to písemně sdělit celnímu úřadu ve lhůtě stanovené pro podání zprávy o emisích podle § 20 odst. 3. Sdělení musí obsahovat
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické osoby název, právní formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,
b)
množství energie z obnovitelného zdroje, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v uplynulém kalendářním roce,
c)
množství energie z obnovitelného zdroje, o které byla překročena povinnost podle odstavce 1 v uplynulém kalendářním roce, a
d)
množství energie z obnovitelného zdroje, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle odstavce 1 v následujícím kalendářním roce.
(5)
Energie obsažená v biopalivechbiopalivech se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud
a)
byla na daňovém území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně vyrobena nebo na daňové území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně dopravena; to neplatí pro dopravu biopalivabiopaliva, pro které zákon o spotřebních daních17) tento způsob dopravy nepřipouští, ani pro dopravu obecně denaturovaného lihu, pokud je dopravován za podmínek stanovených zákonem o spotřebních daních17),
b)
splňují kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem,
c)
byla na daňovém území České republiky spotřebována,
d)
nebyla opakovaně uvedena do volného daňového oběhu a
e)
nebyla dosud zohledněna pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 ani ke splnění obdobné povinnosti na území jiného členského státu Evropské unie.
Splnění kritérií udržitelnosti prokazuje dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty předložením příslušných dokladů vydaných podle § 21; za nesprávnost údaje obsaženého v jemu předloženém dokladu nenese odpovědnost, pokud prokáže, že nebylo možno ji zjistit ani s vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat. K prokázání skutečnosti, že biopalivobiopalivo nebylo dosud zohledněno podle písmene e), předkládá dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty čestné prohlášení vydané osobou, která je oprávněna vydat doklad o splnění kritérií udržitelnosti podle § 21 odst. 1, 11 nebo 12.
(6)
Energie obsažená v biometanu podle jiného právního předpisu40) se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud nebyl biometan podle jiného právního předpisu40) zohledněn do plnění povinnosti zajištění minimálního množství pokročilého biometanu stanovené jiným právním předpisem40), splňuje kritéria udržitelnosti stanovená jiným právním předpisem40) a jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5 písm. c) a e). K prokázání skutečnosti, že biometan podle jiného právního předpisu40) nebyl dosud zohledněn podle odstavce 5 písm. e), předkládá dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty čestné prohlášení vydané osobou, která je oprávněna vydat doklad prokazující splnění kritérií udržitelnosti biometanu podle jiného právního předpisu40).
(7)
Energie obsažená v elektřině vyrobené z obnovitelného zdroje se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud nebyla elektřina zohledněna do plnění povinnosti zajištění minimálního množství elektřiny z obnovitelného zdroje stanovené jiným právním předpisem40) a jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5 písm. c) a e).
(8)
Energie obsažená v recyklovaném palivu s obsahem uhlíkurecyklovaném palivu s obsahem uhlíku a energie obsažená v kapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původu se pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 zohlední, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 5 písm. c) a e).
(9)
Dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty se mohou sdružit jako společníci za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1. Spolu se zprávou o emisích předloží jednotliví společníci kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat tabulkový přehled o množství energie z obnovitelného zdroje, které bylo jednotlivými společníky do společnosti vloženo, o dosaženém podílu energie z obnovitelného zdroje za společnost a o množství energie z obnovitelného zdroje, které bylo přenecháno ve prospěch jednotlivých dodavatelů motorového benzinu nebo motorové nafty ve společnosti sdružených. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel. Nebude-li v případě sdružení prokázáno splnění podmínek podle odstavce 5 až 8 pro příslušnou energii obsaženou v obnovitelném zdroji energie, hledí se na tuto energii jako na energii, kterou zohlednil pro splnění své povinnosti podle odstavce 1 pouze ten dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii do společnosti vložil.
§ 19h
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty se může sdružit za účelem plnění povinnosti podle § 19g odst. 1 také s osobou, která
a)
uvede čisté biopalivobiopalivo nebo směsné palivopalivo obsahující biopalivobiopalivo do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvede biopalivobiopalivo ve formě zkapalněného ropného plynu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodá biometan podle jiného právního předpisu40) pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36),
d)
dodá elektřinu z obnovitelného zdroje pro dopravní účely na daňovém území České republiky z dobíjecí stanice zapsané v evidenci dobíjecích stanic podle zákona o pohonných hmotách41), pokud je množství elektrické energie na vstupu do dobíjecí stanice měřeno stanoveným měřidlem podle jiného právního předpisu upravujícího metrologii38),
e)
uvede recyklované palivo s obsahem uhlíkurecyklované palivo s obsahem uhlíku do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodá pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním přepise, nebo
f)
uvede kapalné a plynné palivo z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalné a plynné palivo z obnovitelných zdrojů nebiologického původu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodá pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise.
(2)
Jde-li o případ podle odstavce 1, předloží dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty spolu se zprávou o emisích kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat tabulkový přehled o množství energie z obnovitelného zdroje, které bylo jednotlivými společníky do společnosti vloženo, o dosaženém podílu energie z obnovitelného zdroje za společnost a o množství energie z obnovitelného zdroje, které bylo přenecháno ve prospěch společníka, který je dodavatelem motorového benzinu nebo motorové nafty. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti nebo čestné prohlášení podle § 19g odst. 5 až 8 ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel.
(3)
Pro účely splnění povinnosti uvedené v § 19g odst. 1 je množství energie obsažené v pokročilých biopalivechbiopalivech, pokročilém biometanu podle jiného právního předpisu40) a biopalivechbiopalivech z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu35) násobeno číslem 2.
(4)
Do plnění povinnosti uvedené v § 19g odst. 1 lze zohlednit biopalivabiopaliva vyrobená z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie35), a to až do výše 1,7 % podílu energie obsažené v dodaných pohonných hmotáchpohonných hmotách pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely.
(5)
Do plnění povinnosti uvedené v § 19g odst. 1 lze zohlednit biopalivabiopaliva vyrobená z potravinářských a krmných plodinpotravinářských a krmných plodin do 7 % podílu energie obsažené v dodaných pohonných hmotáchpohonných hmotách pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely.
(6)
Do plnění povinnosti uvedené v § 19g odst. 1 nelze zohlednit biopalivobiopalivo vyrobené ze surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku podle nařízení Komise (EU) 2019/807.
(7)
Dodavateli motorového benzinu nebo motorové nafty, který nesplní povinnost stanovenou v § 19g odst. 1, vzniká povinnost uhradit pokutu z nedodaného množství energie z obnovitelného zdroje. Pokuta se vypočte jako součin množství nedodané energie z obnovitelného zdroje podle § 19g odst. 1 v megajoulech a částky 1 Kč. O povinnosti uhradit pokutu rozhodne celní úřad platebním výměrem a současně ji zaeviduje. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení tohoto platebního výměru. Pokuta se spravuje podle daňového řádu a je příjmem státního rozpočtu.
Povinnost snižování emisí skleníkových plynů z motorového benzinu nebo motorové nafty za kalendářní rok
§ 20
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen zajistit snížení emisí skleníkových plynů na jednotku energieemisí skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotěpohonné hmotě jím uvedené do volného daňového oběhu za kalendářní rok pro dopravní účely a v elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely o 6 % ve srovnání se základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem. Do povinného snížení se nezapočítávají státní hmotné rezervy16) uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Způsob výpočtu emisí skleníkových plynů z pohonných hmotpohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely je stanoven prováděcím právním předpisem.
(2)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může povinnost podle odstavce 1 splnit také
a)
uvedením čistého biopaliva nebo směsného paliva podle jiného právního předpisu upravujícího pohonné hmotypohonné hmoty15) do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvedením zkapalněného ropného plynu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodáním zemního plynu nebo bioplynu pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36),
d)
prodejem vodíku pro dopravní účely na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň z minerálních olejů podle jiného právního předpisu37),
e)
dodáním elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely na daňovém území České republiky z dobíjecí stanice zapsané v evidenci dobíjecích stanic podle zákona o pohonných hmotách41), pokud je množství elektrické energie na vstupu do dobíjecí stanice měřeno stanoveným měřidlem podle jiného právního předpisu upravujícího metrologii38),
f)
uvedením recyklovaného paliva s obsahem uhlíkurecyklovaného paliva s obsahem uhlíku do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodáním pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise, nebo
g)
uvedením kapalného a plynného paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalného a plynného paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodáním pro dopravní účely do prostor čerpací stanice nebo výdejní jednotky na daňovém území České republiky, pokud mu tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise.
(3)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen podávat každoročně do 30. června elektronicky ministerstvu a celnímu úřadu zprávu o emisích skleníkových plynů z jím dodaných pohonných hmotpohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely za uplynulý kalendářní rok (dále jen „zpráva o emisích“). Obsahové náležitosti zprávy o emisích jsou stanoveny prováděcím právním předpisem. Strukturu a formát zprávy o emisích stanoví ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kromě těchto obsahových náležitostí uvede dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který je společníkem podle odstavce 5 nebo podle § 20a odst. 1, ve zprávě o emisích také
a)
identifikační údaje dodavatele motorového benzinu nebo motorové nafty, v jehož prospěch převedl na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1, a výši této úspory,
b)
identifikační údaje dodavatele motorového benzinu nebo motorové nafty, od něhož přijal na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1, a výši této úspory a
c)
identifikační údaje osoby uvedené v § 20a odst. 1, od níž přijal na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem plnění povinnosti podle odstavce 1, a výši této úspory.
(4)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen zajistit ověření informací uvedených ve zprávě o emisích autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. f) a kopii protokolu o ověření přiložit ke zprávě o emisích. Nepředloží-li tuto zprávu včetně ověření ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, má se za to, že nedosáhl žádného snížení emisí skleníkových plynů na jednotku energieemisí skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotěpohonné hmotě pro dopravní účely a v elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely ve srovnání se základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, a nesplnil tak povinnost uvedenou v odstavci 1.
(5)
Dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty se mohou sdružit jako společníci za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1. Spolu se zprávou o emisích předloží jednotliví společníci kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat tabulkový přehled o množství úspory emisí skleníkových plynů v kilogramech, které bylo jednotlivými společníky do společnosti vloženo, o dosaženém snížení emisí skleníkových plynů v kilogramech za společnost celkem a o množství takto získané úspory emisí skleníkových plynů v kilogramech, které bylo přenecháno ve prospěch jednotlivých dodavatelů motorového benzinu nebo motorové nafty ve společnosti sdružených. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel. Nebude-li v případě sdružení prokázáno splnění podmínek podle § 20a odst. 6 pro příslušnou energii obsaženou v biopalivechbiopalivech, biometanu podle jiného právního předpisu40), zkapalněných ropných plynech, zemním plynu, vodíku, elektřině, recyklovaných palivech s obsahem uhlíkurecyklovaných palivech s obsahem uhlíku nebo v kapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původu, má se za to, že tuto energii zohlednil pro splnění své povinnosti podle odstavce 1 ten dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii do společnosti vložil.
(6)
Do plnění povinnosti uvedené v odstavci 1 lze zohlednit biopalivabiopaliva vyrobená z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie35), a to až do výše 1,7 % podílu energie obsažené v dodaných pohonných hmotáchpohonných hmotách pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely.
(7)
Do plnění povinnosti uvedené v odstavci 1 lze zohlednit biopalivabiopaliva vyrobená z potravinářských a krmných plodinpotravinářských a krmných plodin do 7 % podílu energie obsažené v dodaných pohonných hmotáchpohonných hmotách pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely.
(8)
Do plnění povinnosti uvedené v odstavci 1 nelze zohlednit biopalivobiopalivo vyrobené ze surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku podle nařízení Komise (EU) 2019/807.
(9)
Vláda nařízením stanoví základní hodnotu produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty, způsob výpočtu emisí skleníkových plynů z pohonných hmotpohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely, obsahové náležitosti zprávy o emisích a podmínky pro zohlednění recyklovaných paliv s obsahem uhlíkurecyklovaných paliv s obsahem uhlíku a kapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalných a plynných paliv z obnovitelných zdrojů nebiologického původu.
§ 20a
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty se může sdružit za účelem plnění povinnosti podle § 20 odst. 1 také s osobou, která
a)
uvede čisté biopalivo nebo směsné palivo podle jiného právního předpisu upravujícího pohonné hmotypohonné hmoty15) do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
b)
uvede zkapalněný ropný plyn39) do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely,
c)
dodá zemní plyn nebo bioplyn pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikne povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikne nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36),
d)
prodá vodík pro dopravní účely na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikne povinnost přiznat a zaplatit daň z minerálních olejů podle jiného právního předpisu37),
e)
dodá elektřinu pro dopravní účelyelektřinu pro dopravní účely na daňovém území České republiky z dobíjecí stanice zapsané v evidenci dobíjecích stanic podle zákona o pohonných hmotách41), pokud je množství elektrické energie na vstupu do dobíjecí stanice měřeno stanoveným měřidlem podle jiného právního předpisu upravujícího metrologii38),
f)
uvede recyklované palivo s obsahem uhlíkurecyklované palivo s obsahem uhlíku do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodá pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise, nebo
g)
uvede kapalné a plynné palivo z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalné a plynné palivo z obnovitelných zdrojů nebiologického původu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely, respektive dodá pro dopravní účely do prostor čerpací stanice na daňovém území České republiky, pokud jí tím vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň nebo vznikl nárok na osvobození od této daně podle jiného právního předpisu upravujícího daň z některých plynů36), splňujícího požadavky uvedené v prováděcím právním předpise.
(2)
Energie obsažená v čistém biopalivubiopalivu nebo směsném palivupalivu obsahujícím biopalivobiopalivo, v biopalivubiopalivu ve formě zkapalněného ropného plynu, v biometanu podle jiného právního předpisu40), v elektřině z obnovitelných zdrojů, v recyklovaném palivu s obsahem uhlíkurecyklovaném palivu s obsahem uhlíku nebo v kapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původukapalném a plynném palivu z obnovitelných zdrojů nebiologického původu se pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1 zohlední, pouze pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 19g odst. 5 až 8 obdobně.
(3)
Energie obsažená ve zkapalněných ropných plynech se pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1 zohlední, pouze pokud platí podmínky stanovené v § 19g odst. 5 písm. a), c) a d) obdobně. Energie obsažená v zemním plynu, vodíku nebo elektřině se pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1 zohlední, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 19g odst. 5 písm. c) obdobně.
(4)
Pro zohlednění energie obsažené ve zkapalněných ropných plynech, zemním plynu, vodíku nebo elektřině pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1 dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty předkládá celnímu úřadu čestné prohlášení vydané osobou podle odstavce 1, s níž se sdružil za účelem splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1, potvrzující, že příslušná pohonná hmotapohonná hmota nebo elektřina nebyla pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20 odst. 1 ani ke splnění obdobné povinnosti na území jiného členského státu Evropské unie dosud zohledněna.
(5)
Podmínky pro zohlednění energie podle odstavců 2 až 4 se vztahují na pohonné hmotypohonné hmoty a elektřinu dodanou pro dopravní účely dodavatelem motorového benzinu nebo motorové nafty nebo osobou uvedenou v odstavci 1. V případě sdružení podle § 20 odst. 5 prokazuje splnění podmínek pro zohlednění energie podle odstavců 2 až 4 dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii obsaženou v pohonných hmotáchpohonných hmotách nebo elektřině do společnosti vložil. V případě sdružení podle § 20a odst. 1 prokazuje splnění podmínek pro zohlednění energie podle odstavců 2 až 4 osoba uvedená v odstavci 1.
(6)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen uvést v dokladu vydaném podle zákona o spotřebních daních druh a obsah biopalivabiopaliva v pohonné hmotěpohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo procenta objemových.
§ 20b
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může povinnost snížení emisí skleníkových plynů podle § 20 odst. 1 plnit i zohledněním snížení emisí z těžbyemisí z těžby dosaženého v příslušném kalendářním roce v kterékoli zemi, a to až do výše 1 % základní hodnoty produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty.
(2)
Snížení emisí z těžbyemisí z těžby lze zohlednit pouze, pokud byla opatření na snížení emisí z těžbyemisí z těžby provedena po 1. lednu 2011, množství snížených emisí z těžbyemisí z těžby bylo ověřeno autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. f) nebo osobou s autorizací či jiným obdobným oprávněním vydaným v souladu s právními předpisy jiného členského státu Evropské unie a nebylo pro účely splnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů dosud v České republice nebo jiném členském státě Evropské unie zohledněno. Podmínky ověření snížení emisí z těžbyemisí z těžby stanoví prováděcí právní předpis.
(3)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen neprodleně po obdržení dokladu o snížení emisí z těžbyemisí z těžby kopii dokladu zaslat ministerstvu. Obsahové náležitosti dokladu o snížení emisí z těžbyemisí z těžby jsou stanoveny prováděcím právním předpisem.
(4)
Snížení emisí z těžbyemisí z těžby lze prokázat rovněž dokladem vydaným v jiném členském státě Evropské unie v souladu s právními předpisy tohoto členského státu. Ustanovení odstavce 3 věty první se použije obdobně.
(5)
Vláda nařízením stanoví podmínky ověření snížení emisí z těžbyemisí z těžby a obsahové náležitosti dokladu o snížení emisí z těžbyemisí z těžby.
§ 20c
Povinnost zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů z motorového benzinu nebo motorové nafty v průběhu kalendářního roku
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty je povinen snižovat emise skleníkových plynů na jednotku energieemise skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotěpohonné hmotě pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely tak, aby v příslušném období
a)
podle odstavce 2 písm. a) až c) dosáhl, ve srovnání se základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, snížení o 3 % v roce 2018 a v roce 2019 a o 5,1 % v roce 2020 a v následujících letech,
b)
podle odstavce 2 písm. d) dosáhl, ve srovnání se základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmotypohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, snížení podle § 20 odst. 1.
Do povinného snížení se nezapočítávají státní hmotné rezervy uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Způsob výpočtu emisí skleníkových plynů z pohonných hmotpohonných hmot pro dopravní účely a elektřiny pro dopravní účelyelektřiny pro dopravní účely je stanoven prováděcím právním předpisem.
(2)
Pro účely splnění povinnosti snižovat emise skleníkových plynů na jednotku energieemise skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotěpohonné hmotě pro dopravní účely a elektřině pro dopravní účelyelektřině pro dopravní účely v průběhu kalendářního roku je příslušným obdobím
a)
leden až březen,
b)
leden až červen,
c)
leden až září,
d)
leden až prosinec.
(3)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty může povinnost podle odstavce 1 splnit také způsobem uvedeným v § 20 odst. 2 nebo zohledněním snížení emisí z těžbyemisí z těžby podle § 20b.
(4)
Dodavatelé motorového benzinu nebo motorové nafty se mohou sdružit jako společníci za účelem společného plnění povinnosti podle odstavce 1. Spolu s oznámením o emisích předloží jednotliví společníci kopii smlouvy o společnosti. Splnění podmínek pro zohlednění energie podle § 20a odst. 3 až 5 prokazuje dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii obsaženou v biopalivech, zkapalněných ropných plynech, zemním plynu, vodíku nebo elektřině do společnosti vložil. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel. Nebude-li v případě sdružení prokázáno splnění podmínek podle § 20a odst. 6 pro příslušnou energii obsaženou v biopalivech, zkapalněných ropných plynech, zemním plynu, vodíku nebo elektřině, má se za to, že tuto energii zohlednil pro splnění své povinnosti podle odstavce 1 ten dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který příslušnou energii do společnosti vložil. Smlouva musí obsahovat také čestné prohlášení podle § 20a odst. 3 a 5.
§ 20d
(1)
Dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty se může sdružit za účelem plnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů z motorového benzinu nebo motorové nafty v průběhu kalendářního roku podle § 20c odst. 1 také s osobou podle § 20a odst. 1 písm. a) až e).
(2)
Jde-li o případ podle odstavce 1, předloží dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty spolu s oznámením o splnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí podle § 20e kopii smlouvy o společnosti. Smlouva musí obsahovat také čestné prohlášení podle § 20a odst. 3 a 5. Nepředloží-li dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty kopii smlouvy o společnosti nebo čestné prohlášení ani v náhradním termínu stanoveném celním úřadem, nebude vůči němu na obsah smlouvy svědčící v jeho prospěch brán zřetel.
(3)
Energie obsažená v biopalivech, zkapalněných ropných plynech, zemním plynu, vodíku nebo elektřině se pro účely splnění povinnosti uvedené v § 20c odst. 1 zohlední, pouze pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 20a odst. 3 až 6. Splnění podmínek pro zohlednění energie podle § 20a odst. 3 a 4 prokazuje osoba uvedená v odstavci 1.
§ 20e
Oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů z motorového benzinu nebo motorové nafty v průběhu kalendářního roku
(1)
Oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů v průběhu kalendářního roku je dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty povinen podat celnímu úřadu do 40 dnů po skončení příslušného období.
(2)
Oznámení podle odstavce 1 se podává elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním ředitelstvím cel na jeho internetových stránkách.
(3)
V oznámení podle odstavce 1 je dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty povinen uvést údaje týkající se plnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí skleníkových plynů v průběhu kalendářního roku. Kromě těchto obsahových náležitostí uvede dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty, který je společníkem podle § 20c odst. 4 nebo podle § 20d odst. 1, ve zprávě o emisích také
a)
identifikační údaje dodavatele motorového benzinu nebo motorové nafty, v jehož prospěch převedl na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem společného plnění povinnosti podle § 20c odst. 1, a výši této úspory,
b)
identifikační údaje dodavatele motorového benzinu nebo motorové nafty, od něhož přijal na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem společného plnění povinnosti podle § 20c odst. 1, a výši této úspory a
c)
identifikační údaje osoby uvedené v § 20d odst. 1, od níž přijal na základě smlouvy o společnosti úsporu emisí skleníkových plynů za účelem plnění povinnosti podle § 20c odst. 1, a výši této úspory.
§ 21
Kritéria udržitelnosti biopaliv
(1)
BiopalivoBiopalivo určené k plnění povinností uvedených v § 19f odst. 1, § 19g odst. 1 a § 20 odst. 1 musí splňovat kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem. Splnění kritérií udržitelnosti se dokládá prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem do České republiky (dále jen „dovozce“) či prodejcem biopalivabiopaliva. V případě dovozu nebo prodeje motorového benzinu a motorové nafty s přídavkem biopalivabiopaliva v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve volném daňovém oběhu z jiného členského státu, vydává prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti dovozce či prodejce motorového benzinu a motorové nafty s přídavkem biopalivabiopaliva. Toto prohlášení je výrobce, dovozce či prodejce biopalivabiopaliva a dovozce či prodejce motorového benzinu a motorové nafty s přídavkem biopalivabiopaliva oprávněn vydat pouze v případě, že
a)
je držitelem platného certifikátu uděleného autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. f) nebo certifikátu či jiného obdobného oprávnění vydaného v souladu s právními předpisy členského státu Evropské unie,
b)
může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího právního předpisu, že při výrobě biopalivabiopaliva byly použity suroviny splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.
(2)
U kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem nebo prodejcem těchto produktů. Toto prohlášení je výrobce, dovozce a prodejce oprávněn vydat pouze v případě, že
a)
je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),
b)
může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího právního předpisu, že při výrobě jeho produktu byla použita biomasa splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.
(3)
U biomasy určené k výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným prodejcem nebo dovozcem biomasy. Toto prohlášení je prodejce a dovozce biomasy oprávněn vydat pouze v případě, že
a)
je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),
b)
může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího právního předpisu, že při pěstování biomasy byla splněna kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem; k doložení této skutečnosti musí mít prodejce nebo dovozce biomasy, který je první osobou vykupující biomasu přímo od pěstitele, pěstitelem biomasy vystavené samostatné prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti.
(4)
V případě, že prodejce biomasy je zároveň jejím pěstitelem a prodává výhradně biomasu jím vypěstovanou, lze splnění kritérií udržitelnosti dokládat samostatným prohlášením pěstitele o splnění kritérií udržitelnosti.
(5)
Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. f) vydá certifikát podle odstavců 1, 2 nebo 3 osobě, která prokáže, že plní kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem a která má zaveden systém kvality podle prováděcího právního předpisu umožňující věrohodným způsobem v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem plnění kritérií udržitelnosti sledovat a prokazovat. Certifikát se vydává na dobu 12 měsíců. Certifikát musí obsahovat seznam zemí, z nichž může osoba, které byl vydán, odebírat biomasu, a další náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Pokud osoba, které byl vydán certifikát, odebere biomasu ze země na seznamu neuvedené, považuje se tato biomasa za biomasu nesplňující kritéria udržitelnosti. Seznam zemí v certifikátu je totožný se seznamem zemí uvedeným v rozhodnutí o autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. f). Ministerstvo vede seznam subjektů, kterým byl autorizovanou osobou udělen certifikát podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. a) a odstavce 3 písm. a) a zpřístupňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(6)
Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1, 2 nebo 3 musí k prokázání původu biomasy využít systém hmotnostní bilance, který splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.
(7)
Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1, 2 nebo 3 je povinna v tomto prohlášení uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za nesprávnost v nich obsaženého údaje nenese tato osoba odpovědnost v případě, že vycházela z dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti nebo ze samostatného prohlášení pěstitele biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, které jí bylo předáno spolu s dodávkou biopaliva nebo suroviny a které tuto nesprávnost obsahovalo, pokud zároveň prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.
(8)
Přesnost, úplnost a pravdivost údajů uváděných v prohlášeních podle odstavců 1 a 2 kontroluje inspekce; v případě zjištění nesplnění kritérií udržitelnosti informuje celní úřad místně příslušný dovozci. Ministerstvo zemědělství kontroluje přesnost, úplnost a pravdivost údajů uváděných v prohlášeních podle odstavců 3 a 4. Je-li zjištěna nesprávnost údajů, informuje o tom Ministerstvo zemědělství bezodkladně inspekci a v řízení o uložení pokuty poskytuje na vyžádání nezbytnou součinnost.
(9)
Pěstitel biomasy je povinen v samostatném prohlášení podle odstavce 3 písm. b) uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za účelem prokázání splnění kritérií udržitelnosti vede pěstitel biomasy evidenci o množství prodané biomasy, které odpovídá jím vystaveným samostatným prohlášením podle odstavce 3 písm. b), a uchovává příslušnou dokumentaci uvedenou v prováděcím právním předpisu po dobu minimálně 5 let. Tuto dokumentaci pěstitel biomasy poskytuje na vyžádání osobě autorizované podle § 32 odst. 1 písm. f) a inspekci.
(10)
Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm. a) a odstavci 3 písm. a) kontroluje celní úřad.
(11)
Osoba, která není držitelem certifikátu uděleného autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. f), avšak má certifikát nebo jiné obdobné oprávnění vydané podle právních předpisů členského státu Evropské unie, může vydávat prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1, 2 nebo 3 pouze za předpokladu, že je zaregistrována u ministerstva. Ministerstvo provede zápis do registru bez zbytečného odkladu poté, co mu byly doručeny příslušné doklady vydané v souladu s právními předpisy členského státu Evropské unie.
(12)
Prokázání splnění kritérií udržitelnosti podle odstavců 1 až 4 může být nahrazeno dokladem vystaveným v souladu s rozhodnutím Evropské komise vydaným na základě čl. 30 odst. 5 směrnice 2018/2001/EU nebo na základě čl. 7c odst. 4 směrnice 2009/30/ES.
(13)
Vláda nařízením stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv, náležitosti certifikátů podle odstavců 1, 2 a 3, náležitosti prohlášení a dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti podle odstavců 1 až 3 a náležitosti samostatného prohlášení pěstitele biomasy podle odstavce 3 písm. b), požadavky na systém kvality a systém hmotnostní bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti a náležitosti dokumentace pěstitele biomasy podle odstavce 9.
ČÁST PÁTÁ
OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A PŘESTUPKY
§ 22
Opatření ke zjednání nápravy a zastavení provozu stacionárního zdroje
(1)
V případě, že provozovatelprovozovatel neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo povolením provozu, jsou inspekce nebo obecní úřad obceobce s rozšířenou působností oprávněny uložit provozovateliprovozovateli provést v přiměřené lhůtě opatření ke zjednání nápravy. Pokud provozovatelprovozovatel opatření ke zjednání nápravy ve stanovené lhůtě neprovedl, jsou inspekce nebo obecní úřad obceobce s rozšířenou působností oprávněny vydat rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje. K uložení nápravného opatření u fyzických osob je příslušný obecní úřad obceobce s rozšířenou působností. K uložení nápravného opatření u právnických osob a podnikajících fyzických osob v případě, že se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je příslušná inspekce; v případě, že se nejedná o stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je příslušná inspekce nebo obecní úřad obceobce s rozšířenou působností.
(2)
V případě, že provozovatelprovozovatel provozuje stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu bez povolení provozu, rozhodne inspekce o zastavení provozu tohoto zdroje.
(3)
Odvolání proti rozhodnutí o zastavení provozu podle odstavců 1 a 2 nemá odkladný účinek.
(4)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností nebo inspekce uloží podle potřeby opatření k nápravě právnímu nástupci provozovateleprovozovatele, který není původcem závadného stavu. Povinnosti plynoucí z opatření ke zjednání nápravy a rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje uložené provozovateliprovozovateli podle odstavců 1 a 2 přecházejí na jejich právní nástupce.
(5)
Rozhodnutí o uložení nápravného opatření zasílá inspekce bez zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu.
§ 23
Přestupky fyzických osob
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,
b)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. a) neuvede do provozu nebo neprovozuje stacionární zdrojstacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem nebo dodavatelem,
c)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje nedodržuje přípustnou tmavost kouře podle § 17 odst. 1 písm. b),
d)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. c) spaluje ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji palivapaliva neurčená výrobcem stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
e)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzdušíochrany ovzduší na vyžádání informace podle § 17 odst. 1 písm. d),
f)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 5 spaluje ve spalovacím stacionárním zdrojispalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo proplástky,
g)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. g) provozuje stacionární zdrojstacionární zdroj nesplňující požadavky podle přílohy č. 11 k tomuto zákonu,
h)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. h) neprovede pravidelně nejméně jednou za tři roky prostřednictvím odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly nebo zprávu o pravidelné kontrole podle zákona o hospodaření energií33), nepřipojí k dokladu o provedení kontroly vyjádření výrobce nebo neprokáže, že o toto vyjádření požádal,
i)
jako provozovatelprovozovatel plavidla v rozporu s § 16 odst. 8 používá k pohonu plavidla palivapaliva, která nesplňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovených prováděcím právním předpisem,
j)
jako vlastník nebo uživatel prostor, v nichž je provozován spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj, v rozporu s § 17 odst. 2 neumožní kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdrojispalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství nebo používaným palivůmpalivům za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona, nebo
k)
v rozporu s § 18 odst. 4 používá výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel, barvy nebo laky uvedené v prováděcím právním předpisu, ve kterých obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin přesahuje limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
(2)
Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu do
a)
50 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), f), g), i), j) nebo k),
b)
20 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. e) nebo h).
§ 24
Společné ustanovení k přestupkům fyzických osob
Přestupky podle § 23 projednává obecní úřad obceobce s rozšířenou působností.
§ 25
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 16 odst. 1
1.
uvede na trh palivapaliva nesplňující požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem,
2.
nepředá odběrateli doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu palivpaliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
3.
nepředloží na vyžádání kontrolního orgánu doklad, který prokazuje splnění požadavků na kvalitu palivpaliv způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem, nebo
4.
neohlásí ministerstvu ve stanovené lhůtě údaje stanovené prováděcím právním předpisem,
b)
v rozporu s § 16 odst. 2 uvede na trh spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším sloužící jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, který nesplňuje emisní požadavky stanovené v příloze č. 10 k tomuto zákonu, nebo neprokáže splnění této povinnosti certifikátem podle jiného právního předpisu,
c)
v rozporu s § 16 odst. 3 poskytne k dispozici jiné osobě anebo doveze výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, a nezajistí jeho označení způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
d)
v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,
e)
v rozporu s § 16 odst. 6 tepelně zpracuje odpad ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji, ve kterém tepelné zpracování odpadutepelné zpracování odpadu není povoleno podle § 11 odst. 2 písm. c), nebo tepelně zpracuje odpad bez dohledu osoby autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c),
f)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. a) neuvede do provozu nebo neprovozuje stacionární zdrojstacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem nebo dodavatelem,
g)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. a) neuvede do provozu nebo neprovozuje stacionární zdrojstacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdrojestacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem nebo dodavatelem,
h)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje nedodržuje emisní limityemisní limity, emisní stropyemisní stropy nebo technické podmínky provozu podle § 17 odst. 1 písm. b),
i)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. c) spaluje ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu větším než 300 kW palivapaliva, která nesplňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem, palivapaliva neurčená výrobcem stacionárního zdrojestacionárního zdroje nebo palivapaliva neuvedená v povolení provozu,
j)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. c) spaluje ve stacionárním zdrojistacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším palivapaliva, která nesplňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovené prováděcím právním předpisem, nebo palivapaliva neurčená výrobcem stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
k)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzdušíochrany ovzduší na vyžádání informace podle § 17 odst. 1 písm. d),
l)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje neumožní osobám pověřeným ministerstvem nebo obecním úřadem obceobce s rozšířenou působností nebo inspekci přístup ke stacionárnímu zdrojistacionárnímu zdroji, používaným palivůmpalivům, surovinám nebo technologii související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištěníúroveň znečištění, za účelem zjištění úrovně znečišťování podle § 17 odst. 1 písm. e),
m)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje neprovede ve stanovené lhůtě kompenzační opatření podle § 17 odst. 1 písm. f),
n)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. g) provozuje spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj nesplňující požadavky podle přílohy č. 11 k tomuto zákonu,
o)
jako provozovatelprovozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1 písm. h) neprovede pravidelně nejméně jednou za tři roky prostřednictvím odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností potvrzení o provedení této kontroly nebo zprávu o pravidelné kontrole podle zákona o hospodaření energií33), nepřipojí k dokladu o provedení kontroly vyjádření výrobce nebo neprokáže, že o toto vyjádření požádal,
p)
jako provozovatelprovozovatel plavidla v rozporu s § 16 odst. 8 používá k pohonu plavidla palivapaliva, která nesplňují požadavky na kvalitu palivpaliv stanovených prováděcím právním předpisem,
q)
vystaví doklad o provedení kontroly technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva uvedený v § 17 odst. 1 písm. h), přestože není odborně způsobilou osobou, nebo v tomto dokladu uvede nepravdivé údaje,
r)
jako odborně způsobilá osoba v rozporu s § 16 odst. 9 neohlásí ve stanovené lhůtě ministerstvu prostřednictvím integrovaného systému ohlašovacích povinností údaje v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, nebo
s)
jako výrobce spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje v rozporu s § 17a odst. 4 nevloží ve stanovené lhůtě požadované údaje do databáze odborně způsobilých osob.
(2)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelemprovozovatelem stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, se kromě přestupků uvedených v odstavci 1 dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdrojstacionární zdroj bez povolení provozu nebo v rozporu s ním,
b)
v rozporu s § 17 odst. 3 písm. b) nezjistí úroveň znečišťování u znečišťujících látekznečišťujících látek, u kterých tak stanoví tento zákon, prováděcí právní předpis nebo povolení provozu,
c)
nevede nebo neuchovává po stanovenou dobu provozní evidenci nebo neohlásí údaje souhrnné provozní evidence podle § 17 odst. 3 písm. c),
d)
neodvádí znečišťující látkyznečišťující látky ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje do ovzdušíovzduší podle § 17 odst. 3 písm. d),
e)
bezodkladně neodstraňuje technické závady, které mají za následek vyšší úroveň znečišťování a současně nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje, podle § 17 odst. 3 písm. e),
f)
nepodá krajskému úřadu nebo inspekci zprávu o výskytu technické závady, která má za následek vyšší úroveň znečišťování a současně nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje, nejpozději do 48 hodin od jejího vzniku podle § 17 odst. 3 písm. e),
g)
nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzdušíochrany ovzduší na vyžádání informace podle § 17 odst. 1 písm. d),
h)
v rozporu s § 17 odst. 3 písm. f) neomezí provoz nebo neodstaví stacionární zdrojstacionární zdroj v případě jeho odchylky od normálního provozu v důsledku technické závady na zdroji s následkem nedodržení podmínky pro provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
i)
neodstaví spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o celkovém jmenovitém příkonu 50 MW a vyšším, u kterého během uplynulých 12 měsíců překročila délka jeho provozu bez technologie ke snižování emisí 120 hodin, podle § 17 odst. 3 písm. g),
j)
nepředloží inspekci protokol o jednorázovém měření emisí do 90 dnů ode dne jeho provedení podle § 17 odst. 3 písm. h),
k)
průběžně nezaznamenává, nevyhodnocuje nebo neuchovává po stanovenou dobu výsledky jednorázového nebo kontinuálního měření emisí v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem podle § 17 odst. 3 písm. i),
l)
nezajistí nebo řádně neprovozuje technické prostředky pro kontinuální měření emisí podle § 17 odst. 3 písm. j), nebo
m)
nepodá poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí ve stanovené lhůtě podle § 15 odst. 8.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je provozovatelemprovozovatelem stacionárního zdrojestacionárního zdroje, v němž je tepelně zpracováván odpad, se kromě přestupků uvedených v odstavcích 1 a 2 dopustí přestupku tím, že
a)
neprovede odběr vzorků přebíraného nebezpečného odpadu podle § 17 odst. 6 písm. a) nebo odebrané vzorky neuchová po stanovenou dobu,
b)
nezastaví bezodkladně tepelné zpracování odpadutepelné zpracování odpadu při překročení specifických emisních limitůemisních limitů nebo opětovně zahájí provoz před uplynutím lhůty podle § 17 odst. 6 písm. b), nebo
c)
neoznámí překročení specifických emisních limitůemisních limitů bezodkladně inspekci podle § 17 odst. 6 písm. c).
(4)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 17 odst. 5 spaluje ve spalovacím stacionárním zdrojispalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo proplástky,
b)
provádí činnost, pro kterou je vyžadována autorizace podle § 32 odst. 1, bez platné autorizace,
c)
jako pověřená osoba podle § 35 odst. 1 nepředá informace podle § 35 odst. 3, nebo
d)
jako provozovatelprovozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto zákona, nesplní povinnost podle § 41 odst. 10.
(5)
Autorizovaná osoba podle § 32 se dopustí přestupku tím, že
a)
provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 1, nebo
b)
provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 2 nebo § 34 odst. 3.
(6)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 18 odst. 1 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel, barvu nebo lak uvedené v prováděcím právním předpisu a nezajistí, aby obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin, nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku stanovené prováděcím právním předpisem,
b)
nevede evidenci o množství nebo druhu prodaných výrobků nebo o osobách, kterým byl tento výrobek prodán, nebo neuchovává tuto evidenci po stanovenou dobu podle § 18 odst. 2,
c)
v rozporu s § 18 odst. 3 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel, barvu nebo lak uvedené v prováděcím právním předpisu a nezajistí označení tohoto výrobku způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu,
d)
jako dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty v rozporu s § 20a odst. 6 neuvede v dokladu vydaném podle zákona o spotřebních daních druh a obsah biopalivabiopaliva v pohonné hmotěpohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo,
e)
jako dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty nedosáhne požadovaného snížení emisí podle § 20 odst. 1,
f)
jako dodavatel motorového benzinu nebo motorové nafty nepodá zprávu o emisích podle § 20 odst. 3 nebo nepřiloží k této zprávě protokol o jejím ověření ani v náhradním termínu podle § 20 odst. 4, nebo nepodá oznámení o splnění povinnosti zajistit minimální snížení emisí v průběhu kalendářního roku podle § 20e odst. 1,
g)
jako výrobce, dovozce nebo prodejce biopalivabiopaliva nebo kapalných nebo plynných produktů k výrobě biopalivbiopaliv nebo jako prodejce nebo dovozce biomasy vydá prohlášení nebo dílčí prohlášení v rozporu s § 21 odst. 7 nebo 11 nebo jako pěstitel biomasy vydá samostatné prohlášení v rozporu s § 21 odst. 9, nebo
h)
v rozporu s § 18 odst. 4 používá výrobky pro opravy nátěru silničních vozidel, barvy nebo laky uvedené v prováděcím právním předpisu, ve kterých obsah organických sloučenin nebo směsi organických sloučenin přesahuje limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
(7)
Za přestupek právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby lze uložit pokutu do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), e), f), h), i) nebo m), podle odstavce 2 písm. a), e), h) nebo i) nebo podle odstavce 3 písm. b),
b)
2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. l), podle odstavce 2 písm. b) nebo d), podle odstavce 4 písm. b), podle odstavce 5 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. a) a g),
c)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), p), r) nebo s), odstavce 2 písm. c), f), g), j), k), l) nebo m), podle odstavce 3 písm. a) nebo c), podle odstavce 4 písm. c) nebo d), podle odstavce 5 písm. b) nebo podle odstavce 6 písm. b), c), d) nebo h),
d)
50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), g), j), n), o) nebo q), podle odstavce 4 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. f),
e)
20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. k).
(8)
Za přestupek právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby podle odstavce 6 písm. e) lze uložit pokutu za nesnížení emisí skleníkových plynů, jejíž výše se stanoví jako součin množství emisí skleníkových plynů v kilogramech, o které nebylo dosaženo požadovaného snížení emisí podle § 20 odst. 1, a částky 10 Kč.
§ 26
Společná ustanovení k přestupkům právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Přestupky uvedené v § 25, s výjimkou § 25 odst. 1 písm. a) až c) a § 25 odst. 6 písm. a) až h), jsou-li spáchány v souvislosti s provozem stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, projednává inspekce. Jsou-li spáchány v souvislosti s provozem stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, které nejsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo nejsou spáchány v souvislosti s provozem stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, projedná je inspekce nebo obecní úřad obceobce s rozšířenou působností. Přestupek projedná ten z příslušných správních orgánů, který dříve zahájil řízení, nebo bylo-li řízení zahájeno v týž den, tak obecní úřad obceobce s rozšířenou působností. O zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce a obecní úřad obceobce s rozšířenou působností vzájemně informují. Přestupky uvedené v § 25 odst. 5 a v § 25 odst. 6 písm. i) projednává inspekce.
(2)
Rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek spáchaný v souvislosti s provozem stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu zasílá inspekce bez zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu.
(3)
Přestupky uvedené v § 25 odst. 6 písm. d) až h) projednává celní úřad. Přestupky uvedené v § 25 odst. 1 písm. a) až c) a p) a v § 25 odst. 6 písm. a) až c) projednává Česká obchodní inspekce.
(4)
Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokuty uložené obecním úřadem obceobce s rozšířenou působností připadá do rozpočtu obceobce, jejíž úřad pokutu uložil. Polovina příjmu z pokuty uložené inspekcí připadá do rozpočtu obceobce, na jejímž území je provozována činnost pokutou postiženého provozovateleprovozovatele, přičemž tento příjem je účelově určen k ochraně životního prostředí, a polovina je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Příjmy z pokut uložených inspekcí obciobci a z pokut uložených celním úřadem a Českou obchodní inspekcí jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.
ČÁST ŠESTÁ
VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A ČINNOSTI NA PODPORU VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY
§ 27
Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany ovzduší
(1)
Správní činnosti na úseku ochrany ovzdušíochrany ovzduší vykonávají tyto orgány ochrany ovzdušíochrany ovzduší
a)
ministerstvo,
b)
Ministerstvo zdravotnictví,
c)
inspekce,
d)
Česká obchodní inspekce,
e)
krajské úřady,
f)
obecní úřady obcíobcí s rozšířenou působností,
g)
obecní úřady,
h)
celní úřady a
i)
Ministerstvo zemědělství.
(2)
Na území vojenských újezdů19) vykonávají státní správu v ochraně ovzdušíochraně ovzduší újezdní úřady a Ministerstvo obrany.
(3)
Působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu a krajskému úřadu jsou výkonem přenesené působnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4)
Ministerstvo spolupracuje v oblasti ochrany ovzdušíochrany ovzduší s příslušnými orgány sousedních států, vykonává působnost ústředního správního úřadu, řídí výkon státní správy v oblasti ochrany ovzdušíochrany ovzduší a rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí a krajskými úřady.
(5)
Inspekce, Česká obchodní inspekce, krajský úřad, obecní úřad obceobce s rozšířenou působností a celní úřad v rozsahu své působnosti dozírají na dodržování ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něj vydaných.
(6)
Ministerstvo zdravotnictví
a)
předkládá ministerstvu, na základě zhodnocení zdravotních rizik, návrhy ke zpřísnění imisních limitůimisních limitů,
b)
zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících látekznečišťujících látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,
c)
provádí účelová měření úrovně znečištěníúrovně znečištění ve vybraných sídlech z hlediska ochrany zdraví lidí pro potřeby monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle jiného právního předpisu20); v rozsahu dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění podle § 5 odst. 1.
Postup kontrolních orgánů
§ 28
Inspektoři a pověření zaměstnanci ministerstva a obecních úřadů obcíobcí s rozšířenou působností se při výkonu kontrolní činnosti podle tohoto zákona prokazují průkazem vydaným příslušným kontrolním orgánem, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole.
§ 29
(1)
Právnická osoba nebo organizační složka státu pověřená Ministerstvem zemědělství podle § 36 (dále jen „osoba pověřená Ministerstvem zemědělství“) je povinna provádět kontrolní činnost v souladu s tímto zákonem a jeho prováděcím právním předpisem a poskytovat Ministerstvu zemědělství
a)
seznam kontrolovaných osob a protokoly o kontrole, kdykoliv o to Ministerstvo zemědělství požádá,
b)
souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a jejich výsledcích, a to v dohodnutém rozsahu vždy k 31. lednu za uplynulý kalendářní rok.
(2)
Protokol o kontrole obsahuje podrobné odůvodnění případné nesprávnosti údaje obsaženého v prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4.
(3)
Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna
a)
předat protokol o kontrole inspekci,
b)
oznámit Ministerstvu zemědělství kontrolovanou osobu, která vydala prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4 obsahující nepřesný, neúplný nebo nepravdivý údaj,
c)
v řízení o uložení sankce za přestupek podle § 25 odst. 6 písm. i) poskytnout inspekci na vyžádání nezbytnou součinnost.
(4)
Osoba provádějící kontrolu nesmí kontrolovat
a)
osobu, ve které má majetkový podíl, nebo s níž má uzavřený zaměstnanecký nebo obdobný poměr, anebo osobu, ve které má majetkový podíl osoba pověřená Ministerstvem zemědělství,
b)
osoby blízké.
(5)
Pro zaměstnance zařazené do organizační složky státu, která provádí kontrolu podle § 21 odst. 8, platí odstavce 2 a 4 obdobně.
§ 30
Zpřístupňování informací
(1)
Orgány ochrany ovzdušíochrany ovzduší aktivně zpřístupňují veřejnosti bez zbytečného odkladu srozumitelné informace o
a)
úrovni znečištěníúrovni znečištění,
b)
stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích a emisích ze stacionárních a mobilních zdrojůmobilních zdrojů, včetně emisních inventur a emisních projekcí a informací o metodice výpočtu emisní inventury a projekce,
c)
připravovaných opatřeních ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování, v dostatečném předstihu umožňujícím vznesení připomínek,
d)
opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování, zejména v rámci programů zlepšování kvality ovzdušíovzduší a regulačních řádů,
e)
ochraně klimatického systému Země,
f)
podaných žádostech o závazné stanovisko a povolení provozupovolení provozu a o závazných stanoviscích a povoleních, která byla vydána na základě těchto žádostí,
g)
stanoviscích k územně plánovací dokumentaci.
(2)
Příslušný krajský úřad a ministerstvo informuje bez prodlení veřejnost, pokud v dané zóně nebo aglomeraci dojde k překročení informativní prahové hodnoty, varovné prahové hodnoty nebo regulační prahové hodnoty. Veřejnosti jsou v těchto případech poskytovány informace minimálně v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Ministerstvo v těchto případech bez prodlení informuje příslušné orgány dotčených sousedních států.
(3)
Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným orgánům Evropské unie a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných intervalech informace o
a)
úrovni znečištěníúrovni znečištění,
b)
zdrojích a jejich emisích,
c)
opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování,
d)
ochraně klimatického systému Země.
(4)
Ministerstvo vyhláškou stanoví rozsah informování veřejnosti o úrovni znečištěníúrovni znečištění a minimální rozsah textu, který je zveřejňován v případě překročení informativní prahové hodnoty, varovné prahové hodnoty nebo regulační prahové hodnoty.
Autorizace
§ 32
(1)
Jen autorizovaná osoba může vykonávat činnosti spočívající v
a)
jednorázovém měření emisí,
b)
měření úrovně znečištěníúrovně znečištění,
c)
dohledu nad tepelným zpracováním odpadutepelným zpracováním odpadu,
d)
zpracování odborného posudku,
e)
zpracování rozptylové studie, nebo
f)
ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4, ověřování snížení emisí z těžbyemisí z těžby podle § 20b odst. 2 a certifikaci systému kvality podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 21 odst. 1 až 3.
(2)
Autorizaci vydává ministerstvo fyzickým a právnickým osobám na základě jejich žádosti při splnění požadavků stanovených zákonem. Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. f) vydá ministerstvo po dohodě s Ministerstvem zemědělství. Lhůta pro vydání rozhodnutí o autorizaci je 60 dní od podání žádosti. Autorizace vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb. Osoba oprávněná k uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace se považuje za autorizovanou osobu, pokud prokáže, že splňuje kvalifikační požadavky stanovené jiným členským státem Evropské unie k výkonu činností podle odstavce 1.
(3)
Žádost o autorizaci pro jednorázové měření emisí a měření úrovně znečištěníúrovně znečištění obsahuje
a)
u fyzických osob jméno, popřípadě jména, příjmení, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které jsou státními občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě místa podnikání u osob, které nejsou státními občany České republiky; u právnických osob obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, popřípadě organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,
b)
uvedení rozsahu znečišťujících látekznečišťujících látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda jde o jednorázové měření emisí nebo měření úrovně znečištěníúrovně znečištění,
c)
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou se podílet na měření podle písmene b), a doklady, které prokazují jejich odborné znalosti,
d)
seznam přístrojového vybavení včetně seznamu výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů a seznam chemikálií, které budou k měření použity včetně kalibračních plynů,
e)
seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně konečných analytických metod a postupů, které budou použity, včetně osvědčení o akreditaci vydané akreditující osobou pověřenou podle jiného právního předpisu12) u těch metod a postupů, u kterých to stanoví prováděcí právní předpis,
f)
uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků měření (protokol o měření),
g)
doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a f),
h)
doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými jsou vysokoškolské vzdělání a nejméně 1 rok odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace, nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace.
(4)
Žádost o autorizaci pro dohled nad provozem spalovny odpaduspalovny odpadu nebo stacionárním zdrojemstacionárním zdrojem, ve kterém je spoluspalován odpad, obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této žádosti žadatel připojí
a)
doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu zdrojistacionárnímu zdroji uvedenému v žádosti,
b)
přesný a podrobný technický popis stacionárního zdrojestacionárního zdroje včetně využívané technologie řešení ochrany ovzdušíochrany ovzduší,
c)
úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle jiného právního předpisu13), jejichž spalování je u stacionárního zdrojestacionárního zdroje povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími krajského úřadu,
d)
údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle živnostenského zákona vydaných osobám, které budou tyto činnosti u stacionárního zdrojestacionárního zdroje vykonávat,
e)
aktuální měřicí protokoly o jednorázovém měření emisí, pokud je stacionární zdrojstacionární zdroj již provozován,
f)
přesný a podrobný popis technického vybavení k měření emisí, záznamu a vyhodnocení emisí a technickoprovozních parametrů,
g)
doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými jsou vysokoškolské vzdělání a nejméně 1 rok odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace, nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace.
(5)
Žádost o autorizaci pro zpracování odborného posudku a zpracování rozptylové studie obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této žádosti žadatel připojí
a)
vzorový odborný posudek nebo rozptylovou studii,
b)
doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými jsou vysokoškolské vzdělání a nejméně 1 rok odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace, nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky odborné praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace,
c)
u odborných posudků uvedení zdrojů, pro které žadatel hodlá odborné posudky zpracovávat, a to v rozsahu zdrojů podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu.
(6)
V případě, že pro zpracování rozptylové studie nebude používána referenční metoda stanovená prováděcím právním předpisem, posoudí ministerstvo, zda je používaná metoda pro zpracování rozptylové studie srovnatelná s referenčními metodami.
(7)
Žádost o autorizaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4, ověřování snížení emisí z těžbyemisí z těžby podle § 20b odst. 2 a k certifikaci systému kvality podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 21 odst. 1 až 3 obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této žádosti žadatel připojí
a)
seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo obdobném poměru a budou pro žadatele provádět ověřování, a doklad o splnění jejich kvalifikačních předpokladů, kterými jsou vysokoškolské vzdělání a nejméně 1 rok praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky praxe v oblasti, která souvisí s předmětem požadované autorizace,
b)
osvědčení o akreditaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4, pro ověřování emisí skleníkových plynů a pro certifikaci systému kvality u osob podle § 21 odst. 1 až 3 vydané akreditující osobou pověřenou podle zvláštního právního předpisu24),
c)
popis pracovních postupů, metod a zásad, které zajistí náležitou kontrolu plnění požadavků tohoto zákona a prováděcího právního předpisu ze strany certifikovaných osob podle § 21 odst. 1 až 3,
d)
seznam zemí, ve kterých je žadatel schopen věrohodným způsobem provádět ověřování plnění požadavků na kritéria udržitelnosti podle tohoto zákona a prováděcího právního předpisu,
e)
popis pracovních postupů, metod a zásad pro ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4,
f)
popis pracovních postupů, metod a zásad pro ověřování snížení emisí z těžbyemisí z těžby podle § 20b odst. 2 a
g)
seznam zemí, ve kterých je žadatel schopen provádět ověřování snížení emisí z těžbyemisí z těžby.
(8)
Ministerstvo vyhláškou stanoví seznam metod a postupů, u kterých je požadováno osvědčení o akreditaci.
§ 33
(1)
Předpokladem k vydání rozhodnutí o autorizaci je úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v rozsahu dané činnosti. Ověřování znalostí provádí ministerstvo zkouškou před autorizační komisí. V případě, že žadatel neprokáže požadované znalosti, je žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci ministerstvem zamítnuta. Termín zkoušky a jednotný zkušební řád ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup nejméně 14 dní předem. Výsledek zkoušky je žadateli oznámen v den konání zkoušky.
(2)
Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu neurčitou a nemůže být převedeno na jinou osobu.
(3)
Ministerstvo odebere autorizaci, jestliže autorizovaná osoba
a)
závažně nebo opakovaně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména tím, že zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a postupy činnosti uvedené v rozhodnutí o autorizaci,
b)
ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít nezbytné přístrojové vybavení.
(4)
Ministerstvo může odebrat autorizaci v případě, že dojde k podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.
(5)
Výkon autorizovaných činností kontroluje a odebrání autorizace podle odstavců 3 a 4 navrhuje ministerstvu inspekce.
(6)
Autorizovaná osoba, které ministerstvo odebralo autorizaci podle odstavce 3 písm. a), může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci k téže činnosti, ke které jí byla autorizace odebrána, nejdříve po uplynutí 3 let.
(7)
Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká smrtí fyzické osoby, jejím prohlášením za mrtvou, zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno, nebo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odebrání autorizace.
§ 33a
(1)
Informační systém autorizovaných osob je informační systém veřejné správy, který je veřejně přístupný. Jeho správcem a provozovatelemprovozovatelem je ministerstvo.
(2)
V informačním systému autorizovaných osob se vedou tyto údaje:
a)
název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení autorizované osoby,
b)
sídlo autorizované osoby,
c)
jméno, popřípadě jména, a příjmení odpovědného zástupce autorizované osoby,
d)
číslo autorizace,
e)
rozsah autorizované činnosti.
(3)
Údaje z informačního systému autorizovaných osob uvedené v odstavci 2 jsou zveřejňovány na internetových stránkách ministerstva.
§ 34
Povinnosti autorizovaných osob
(1)
Autorizovaná osoba nesmí provádět jednorázové měření emisí nebo ověřování množství emisí skleníkových plynů, pokud
a)
se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj, na jehož výrobě se podílí nebo který sama provozuje nebo který provozuje osoba jí přímo nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo nebo nepřímo ovládající,
b)
se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj provozovaný právnickou osobou, v níž je autorizovaná osoba společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, tichým společníkem, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit její nezávislost, nebo je-li osobou blízkou osobě, která je provozovatelemprovozovatelem stacionárního zdrojestacionárního zdroje, jejím společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, tichým společníkem, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit její nezávislost,
c)
se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj, u jehož provozovateleprovozovatele je insolvenčním správceminsolvenčním správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem majetku, nebo
d)
se jedná o osobu podílející se na obchodování s povolenkami nebo tyto obchody zprostředkovávající.
(2)
Autorizovaná osoba je povinna
a)
vypracovat protokol o měření podle § 6 odst. 4 nebo 5 do 60 dnů od provedení měření a předat jej objednateli v elektronické podobě,
b)
podrobit se kontrole výkonu činnosti, kterou provádí inspekce nebo ministerstvo, zejména poskytnout na vyžádání protokoly, odborné posudky a rozptylové studie v elektronické podobě,
c)
předávat výsledky posuzování úrovně znečištěníúrovně znečištění do informačního systému kvality ovzdušíovzduší podle § 7 odst. 1,
d)
vypracovat protokol o ověření podle § 20 odst. 4 a předat jej objednateli.
(3)
Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. f) je dále povinna
a)
nejméně jednou ročně zkontrolovat, zda osoby, kterým vydala certifikát, nadále splňují požadavky pro jeho udělení; v případě, že držitelem certifikátu je
1.
prodejce nebo dovozce biomasy určené k výrobě pokročilého biopalivabiopaliva,
2.
výrobce, dovozce nebo prodejce kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopalivabiopaliva z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu35) nebo pokročilého biopalivabiopaliva, nebo
3.
výrobce, dovozce nebo prodejce biopalivabiopaliva vyrobeného z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu35) nebo pokročilého biopalivabiopaliva,
provádí se kontrola nejméně jednou za kalendářní pololetí,
b)
v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u prodejce nebo dovozce biomasy ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž kontrolovaný prodejce nebo dovozce v uplynulém roce biomasu odebral; v případě, že držitelem certifikátu je dovozce nebo prodejce biomasy určené k výrobě pokročilého biopalivabiopaliva, provádí se ověření u nejméně 5 % pěstitelů biomasy, od nichž kontrolovaný prodejce nebo dovozce v uplynulém roce biomasu odebral,
c)
v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u výrobce, dovozce nebo prodejce kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv nebo u výrobce, dovozce nebo prodejce biopaliv, který odebíral biomasu přímo od pěstitele, ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž biomasu přímo odebral; v případě, že držitelem certifikátu je
1.
výrobce, dovozce nebo prodejce kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopalivabiopaliva z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu35) nebo pokročilého biopalivabiopaliva, nebo
2.
výrobce, dovozce nebo prodejce biopalivabiopaliva z použitého kuchyňského oleje nebo z vedlejších živočišných produktů kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu35) nebo pokročilého biopalivabiopaliva,
provádí se ověření u nejméně 5 % dodavatelů surovin, od nichž kontrolovaný výrobce, dovozce nebo prodejce v uplynulém roce surovinu odebral,
d)
po provedení kontroly podle písmene a) vypracovat zprávu se závěry kontroly a tuto zprávu uchovávat nejméně po dobu 5 let,
e)
v případě zjištění nedostatků v dodržování kritérií udržitelnosti při kontrole podle písmene a) neprodleně zaslat kopii zprávy podle písmene d) inspekci,
f)
vydávat certifikáty pouze osobám, u nichž nebyly v předchozím roce při kontrole podle písmene a) zjištěny žádné závažné nedostatky, zejména neschopnost plnit požadavky podle § 21 odst. 5, dovoz biomasy ze zemí, které nejsou uvedeny na seznamu v certifikátu, porušení povinnosti uvedené v § 21 odst. 6 nebo závažné porušení povinnosti uvedené v § 21 odst. 7,
g)
zasílat kopie veškerých jí vydaných certifikátů ministerstvu,
h)
zasílat ministerstvu každoročně vždy k 28. únoru souhrnnou zprávu o jí provedených kontrolách v uplynulém kalendářním roce a
i)
neprodleně po vystavení každého dokladu o snížení emisí z těžbyemisí z těžby zaslat kopii dokladu ministerstvu.
(4)
Autorizovaná osoba je povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci.
(5)
Ministerstvo vyhláškou stanoví obsahové náležitosti protokolu o jednorázovém měření emisí, měření úrovně znečištěníúrovně znečištění a obsahové náležitosti odborného posudku a rozptylové studie.
Pověřené osoby
§ 35
(1)
Činnosti zajišťované ministerstvem podle § 5 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30 může ministerstvo přenést na jím zřízenou právnickou osobu nebo v případě § 14 odst. 4 na jinou osobu. V takovém případě jsou tyto činnosti vykonávány na základě zřizovací listiny nebo na základě veřejnoprávní smlouvy.
(2)
Smlouva o pověření stanoví dobu, na kterou je uzavírána, a dále důvody, za kterých může ministerstvo smlouvu vypovědět, k nimž patří zejména neplnění povinností podle odstavce 3. Pověření může být vydáno pouze osobě, která disponuje dostatečnou personální a odbornou kapacitou k provádění činnosti, pro kterou by byla pověřena, a prokáže schopnost dlouhodobě provádět tuto činnost.
(3)
Pověřená osoba je povinna předávat na vyžádání informace, které jsou předmětem pověřené činnosti, ministerstvu. Pověřená osoba je dále povinna vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1 v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.
§ 36
(1)
Ministerstvo zemědělství může pověřit kontrolní činností podle § 21 odst. 8 právnickou osobu, která prokáže, že
a)
fyzické osoby, které jsou k ní v pracovním poměru nebo obdobném pracovněprávním vztahu a které budou provádět kontrolu, splňují kvalifikační požadavky, a to úplné střední odborné vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 3 roky odborné praxe, nebo vysokoškolské vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 1 rok odborné praxe,
b)
má technické vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu činnosti.
(2)
Právnickou osobu podle odstavce 1 vybere Ministerstvo zemědělství postupem podle jiného právního předpisu25) a uzavře s ní veřejnoprávní smlouvu na dobu určitou, nejdéle však na 2 roky. Tato smlouva musí obsahovat výpovědní lhůtu a důvody, za kterých může Ministerstvo zemědělství smlouvu vypovědět; patří k nim zejména nesplnění povinnosti podle § 29 odst. 1 až 4 anebo nesplnění podmínky, za níž byla smlouva uzavřena. Obdobnou smlouvu případně uzavře Ministerstvo zemědělství s organizační složkou státu.
(3)
Osoby pověřené Ministerstvem zemědělství se zveřejňují ve Věstníku Ministerstva zemědělství.
ČÁST SEDMÁ
PŘECHODNÉ REŽIMY PRO SPALOVACÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE
§ 37
Přechodný národní plán
(1)
V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 u spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50 MW a vyšší, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není provozovatelprovozovatel povinen plnit specifické emisní limityemisní limity pro oxidy dusíku, tuhé znečišťující látkyznečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním předpisem nebo technickou podmínku provozu nahrazující specifický emisní limitemisní limit pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud jsou tyto spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje zařazeny do Přechodného národního plánu podle odstavce 5.
(2)
ProvozovatelProvozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje zařazeného ministerstvem na základě žádosti provozovateleprovozovatele do Přechodného národního plánu plní emisní limityemisní limity jemu stanovené v povolení provozu platném k 31. prosinci 2015 a emisní stropyemisní stropy pro jednotlivé roky stanovené v Přechodném národním plánu. Tyto emisní stropyemisní stropy jsou stanoveny postupem podle rozhodnutí Evropské komise vydaným podle čl. 41 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů k 31. prosinci 2010, jejich skutečných ročních provozních hodin a použitého palivapaliva v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do roku 2010 včetně. V případě, že takto stanovený emisní stropemisní strop je vyšší než emisní stropemisní strop stanovený pro daný spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj v platném povolení provozu k 31. prosinci 2015, je provozovatelprovozovatel povinen plnit emisní stropemisní strop uvedený v platném povolení provozu k 31. prosinci 2015. ProvozovatelProvozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů namísto plnění emisních stropůemisních stropů stanovených pro jednotlivé spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje plní emisní stropyemisní stropy, které jsou součtem emisních stropůemisních stropů stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojůmspalovacím stacionárním zdrojům. ProvozovateléProvozovatelé spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropůemisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropůemisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, k vyřazení těchto spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů z přechodného národního plánu anebo nedojde k navýšení emisního stropuemisního stropu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.
(3)
Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického emisního limituemisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW spalující pevná palivapaliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1. července 1987 nebo po tomto datu. U plynových turbín se přechodný režim podle odstavce 1 vztahuje pouze na emise oxidů dusíku.
(4)
Přechodný národní plán se nevztahuje na
a)
spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje v rafineriích spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivypalivy,
b)
spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje s omezenou životností, pokud využijí přechodného režimu podle § 38,
c)
spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií, pokud využijí přechodného režimu podle § 39.
(5)
Přechodný národní plán obsahuje seznam spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do tohoto plánu, které nejsou povinny plnit specifický emisní limitemisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro jednu nebo více znečišťujících látekznečišťujících látek uvedených v odstavci 1, a stanoví pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, emisní stropyemisní stropy pro jednotlivé spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje podle odstavce 2, opatření plánovaná k zajištění plnění specifických emisních limitůemisních limitů stanovených prováděcím právním předpisem nejpozději od 1. července 2020, způsob monitorování a podávání zpráv o jeho plnění.
(6)
Přechodný národní plán zpracuje ministerstvo a předloží jej nejpozději do 1. ledna 2013 ke schválení Evropské komisi. Po schválení Evropskou komisí vyhlásí ministerstvo Přechodný národní plán ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez prodlení do souladu příslušná povolení provozu se schváleným a vyhlášeným Přechodným národním plánem.
(7)
Ministerstvo vyřadí spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj a jemu příslušející emisní stropemisní strop z Přechodného národního plánu, pokud byl tento spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj zařazen do přechodného režimu podle § 38 nebo § 39 nebo pokud provozovatelprovozovatel o vyřazení z Přechodného národního plánu požádá. Provedenou změnu ministerstvo ohlásí Evropské komisi a vydá aktualizovanou verzi Přechodného národního plánu ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez prodlení do souladu jím vydaná příslušná povolení provozu s aktualizovaným Přechodným národním plánem.
§ 38
Spalovací stacionární zdroje s omezenou životností
(1)
V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 u spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50 MW a vyšší, není provozovatelprovozovatel povinen plnit specifické emisní limityemisní limity pro oxidy dusíku, tuhé znečišťující látkyznečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limitemisní limit pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud provozovatelprovozovatel nejpozději do 1. ledna 2014 ohlásil krajskému úřadu využití maximálního povoleného počtu 17 500 provozních hodin těmto spalovacím stacionárním zdrojůmspalovacím stacionárním zdrojům pro toto období. Po vyčerpání počtu provozních hodin nebo k 31. prosinci 2023 dojde k ukončení provozu těchto spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů. Krajský úřad provede bez prodlení odpovídající změnu jím vydaného povolení provozu.
(2)
Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického emisního limituemisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW spalující pevná palivapaliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1. července 1987 nebo později.
(3)
ProvozovatelProvozovatel spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limityemisní limity a emisní stropyemisní stropy stanovené v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.
§ 39
Spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií
(1)
V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2022 u spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je od 50 MW do 200 MW včetně, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není provozovatelprovozovatel povinen plnit specifické emisní limityemisní limity pro oxidy dusíku, tuhé znečišťující látkyznečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limitemisní limit pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud nejméně 50 % tepla dodávaného k využití ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let, je dodáváno ve formě páry nebo horké vody do soustavy zásobování tepelnou energií podle energetického zákona26).
(2)
O zařazení do přechodného režimu podle odstavce 1 musí provozovatelprovozovatel požádat krajský úřad nejpozději do 30. června 2015. Krajský úřad provede na základě žádosti odpovídající změnu jím vydaného povolení provozu.
(3)
ProvozovatelProvozovatel spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limityemisní limity a emisní stropyemisní stropy stanovené v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.
ČÁST OSMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 40
Společná ustanovení
(1)
Při rozhodování podle tohoto zákona o dvou nebo více stacionárních zdrojíchstacionárních zdrojích v rámci jedné provozovny4) vede orgán ochrany ovzdušíochrany ovzduší společné řízení podle správního řádu27).
(2)
Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko42), závazná stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. b) a d) se nevydávají.
(3)
Povolení provozuPovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) se nevydá podle tohoto zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povoleníintegrovaného povolení podle jiného právního předpisu28). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.
(4)
Práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaných podle tohoto zákona provozovateliprovozovateli přecházejí na právní nástupce provozovateleprovozovatele.
(5)
Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na výrobky podle jiného právního předpisu jsou technickými předpisy podle tohoto jiného právního předpisu12).
(6)
Na zařazování do Přechodného národního plánu a vyřazování z Přechodného národního plánu podle § 37 se nevztahuje správní řád.
Přechodná ustanovení
§ 41
(1)
Správní řízení na úseku ochrany ovzdušíochrany ovzduší, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
(2)
Národní program podle § 8 zpracuje ministerstvo do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3)
Program zlepšování kvality ovzdušíovzduší podle § 9 zpracuje ministerstvo pro každou zónu a aglomeraci nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby vydání programů zlepšování kvality ovzdušíovzduší platí programy vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(4)
Povolení vydaná podle § 17 odst. 1 písm. d) a § 17 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a rozhodnutí podle § 5 odst. 10 a § 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou-li v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, se považují za povolení provozu podle tohoto zákona.
(5)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů.
(6)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona a který nemá vydané povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí požádat o povolení provozu podle tohoto zákona do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(7)
Plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdrojestacionárního zdroje znečišťování ovzdušíovzduší schválené podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za provozní řády podle tohoto zákona.
(8)
ProvozovatelProvozovatel stacionárního zdrojestacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu, který podle dosavadních právních předpisů neměl povinnost zjišťovat úroveň znečišťování kontinuálním měřením, je povinen provádět kontinuální měření podle § 6 odst. 5 od 1. ledna 2013.
(9)
U spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 je 50 MW a vyšší, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, plní provozovatelprovozovatel do 31. prosince 2015 včetně emisní stropyemisní stropy, specifické emisní limityemisní limity a technické podmínky provozu stanovené před nabytím účinnosti tohoto zákona. ProvozovatelProvozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů podle věty první může namísto plnění emisních stropůemisních stropů pro tyto spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje jednotlivě, plnit emisní stropyemisní stropy, které jsou součtem emisních stropůemisních stropů stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojůmspalovacím stacionárním zdrojům. V důsledku plnění emisních stropůemisních stropů v součtu nesmí dojít k překročení součtu emisních stropůemisních stropů stanovených pro stacionární zdrojestacionární zdroje daného provozovateleprovozovatele umístěné v aglomeraci. ProvozovateléProvozovatelé spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropůemisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropůemisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, ke snížení jejich celkového jmenovitého tepelného příkonu pod 50 MW anebo nedojde k navýšení emisního stropuemisního stropu spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.
(10)
ProvozovatelProvozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první povolení provozupovolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen předložit krajskému úřadu odůvodněné posouzení splnění podmínek podle § 11 odst. 10 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jsou-li podmínky uvedené v § 11 odst. 10 splněny, zajistí krajský úřad v dohodě s orgánem územního plánování nebo stavebním úřadem, aby byl v místě stacionárního zdrojestacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu.
(11)
Nařízení obcíobcí a krajů, kterými byly vydány regulační řády na základě zmocnění obsaženém v zákoně č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývají platnosti uplynutím 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(12)
V kalendářním roce 2013 stanoví krajský úřad poplatníkovi, u kterého výše poplatku za jednu nebo více znečišťujících látekznečišťujících látek uvedených v příloze č. 9 k tomuto zákonu za kalendářní rok 2012 přesáhla částku 200 000 Kč, v platebním výměru podle § 15 odst. 9 kromě poplatku za skončené poplatkové období a záloh na následující kalendářní rok také zálohy na poplatek za rok 2013 a lhůty jejich splatnosti.
(13)
Výše poplatku za znečišťování za kalendářní rok 2012 se vypočítá podle § 19 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(14)
Zprávu o emisích podle § 20 odst. 3 předloží dodavatel pohonných hmot poprvé za kalendářní rok 2013 v termínu do 15. března 2014.
(15)
ProvozovatelProvozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen zajistit provedení první kontroly technického stavu a provozu zdroje podle § 17 odst. 1 písm. h) nejpozději do 31. prosince 2016.
(16)
ProvozovatelProvozovatel spalovacího stacionárního zdrojespalovacího stacionárního zdroje na pevná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, je povinen provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud je spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj podle věty první provozován v rodinném domě, bytovém domě nebo stavbě pro rodinnou rekreaci, je provozovatelprovozovatel povinen jej provozovat v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) nejpozději do 31. srpna 2024.
§ 42
(1)
Pro činnost jednorázového měření emisí se autorizace k měření emisí vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.
(2)
Pro činnost měření úrovně znečištěníúrovně znečištění se autorizace k měření imisí vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. b) tohoto zákona.
(3)
Pro činnost dohledu nad tepelným zpracováním odpadutepelným zpracováním odpadu se autorizace k dohledu nad provozem spalovny odpaduspalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.
(4)
Pro činnost zpracování odborného posudku se autorizace ke zpracování odborného posudku vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.
(5)
Pro činnost zpracování rozptylové studie se autorizace ke zpracování rozptylové studie vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.
(6)
Pro činnost ověřování množství emisí skleníkových plynů podle jiného právního předpisu se autorizace k ověřování množství emisí skleníkových plynů podle jiného právního předpisu vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. f) tohoto zákona.
§ 43
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1.
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
2.
Zákon č. 92/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
3.
Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
4.
Zákon č. 180/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
5.
Zákon č. 483/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
6.
Zákon č. 172/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
7.
Část druhá zákona č. 521/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
8.
Část šestnáctá zákona č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 189/2006 Sb.
9.
Část třetí zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
10.
Část třetí zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.
11.
Část čtyřicátá pátá zákona č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů.
12.
Část dvacátá osmá zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.
13.
Část druhá zákona č. 212/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
14.
Část třetí zákona č. 222/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15.
Část desátá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění zákona č. 281/2009 Sb.
16.
Část sedmdesátá osmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, ve znění pozdějších předpisů.
17.
Část čtvrtá zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
18.
Část druhá zákona č. 37/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 292/2009 Sb.
19.
Část třicátá sedmá zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 278/2009 Sb.
20.
Část dvacátá třetí zákona č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb.
21.
Část sto dvacátá devátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
22.
Část sto šestá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, ve znění zákona č. 153/2010 Sb.
23.
Část čtvrtá zákona č. 292/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
24.
Část druhá zákona č. 164/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
25.
Část druhá zákona č. 77/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
26.
Část druhá zákona č. 91/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
27.
Část první zákona č. 221/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
28.
Část první zákona č. 288/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
29.
Část šedesátá druhá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě.
30.
Předmět podnikání „Měření znečišťujících a pachových látek, ověřování množství emisí skleníkových plynů a zpracování rozptylových studií“ v příloze č. 2 ŽIVNOSTIŽIVNOSTI VÁZANÉ k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
31.
Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí.
32.
Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.
33.
Nařízení vlády č. 417/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí.
34.
Nařízení vlády č. 206/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.
35.
Nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.
36.
Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
37.
Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
38.
Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.
39.
Nařízení vlády č. 475/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
40.
Nařízení vlády č. 476/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
41.
Nařízení vlády č. 42/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.
42.
Nařízení vlády č. 294/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.
43.
Vyhláška č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.
44.
Vyhláška č. 42/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.
45.
Vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování.
46.
Vyhláška č. 199/2011 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší.
47.
Vyhláška č. 13/2009 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv pro stacionární zdroje z hlediska ochrany ovzduší.
48.
Vyhláška č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.
49.
Vyhláška č. 279/2009 Sb., o předcházení emisím regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů.
50.
Vyhláška č. 373/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.
51.
Vyhláška č. 17/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.
52.
Vyhláška č. 337/2010 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozu ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících a užívajících těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky obsahujícími těkavé organické látky.
53.
Vyhláška č. 257/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 337/2010 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozu ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících a užívajících těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky obsahujícími těkavé organické látky.
ČÁST DEVÁTÁ
ÚČINNOST
§ 44
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2012, s výjimkou ustanovení
a)
§ 11 odst. 5 a § 15 odst. 1 až 5 a 7 až 14, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013,
b)
§ 15 odst. 6, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017,
c)
části I přílohy č. 10 k tomuto zákonu, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014,
d)
bodu 1.5. části B přílohy č. 4, které nabývá účinnosti dnem 7. ledna 2013.
Vybraná ustanovení novel
Přechodná ustanovení zavedena zákonem č. 142/2022 Sb. Čl. VI
1.
Jistota podle § 19c zákona č. 201/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, za příslušné období započaté dnem 1. ledna 2022 zaniká ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona a stává se přeplatkem. Pro vrácení složené jistoty se § 19d zákona č. 201/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použije obdobně.
2.
Pro daňové povinnosti u pokuty podle § 19 odst. 9 zákona č. 201/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniklé před 1. lednem 2022, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 201/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 432/2022 Sb. Čl. XVII
Bylo-li osvědčení o registraci silničního motorového vozidla vydáno přede dnem 1. ledna 2024, je provozovatel silničního motorového vozidla povinen předložit pro získání emisní plakety namísto něj technický průkaz tohoto vozidla.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Imisní limity a povolený počet jejich překročení za kalendářní rok
1.
Imisní limityImisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení
Znečišťující látka| Doba průměrování| Imisní limit| Maximální počet překročení
---|---|---|---
Oxid siřičitý| 1 hodina| 350 µg.m-3| 24
Oxid siřičitý| 24 hodin| 125 µg.m-3| 3
Oxid dusičitý| 1 hodina| 200 µg.m-3| 18
Oxid dusičitý| 1 kalendářní rok| 40 µg.m-3| 0
Oxid uhelnatý| maximální denní osmihodinový průměr1)| 10 mg.m-3| 0
Benzen| 1 kalendářní rok| 5 µg.m-3| 0
Částice PM10| 24 hodin| 50 µg.m-3| 35
ČásticePM10| 1 kalendářní rok| 40 µg.m-3| 0
Částice PM2,5| 1 kalendářní rok| 20 µg.m-3| 0
Olovo| 1 kalendářní rok| 0,5 µg.m-3| 0
Poznámka:
1)
Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr se přiřadí ke dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od 16:00 do 24:00 hodin.
2.
Imisní limityImisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace
Znečišťující látka| Doba průměrování| Imisní limit
---|---|---
Oxid siřičitý| kalendářní rok a zimní období (1. října - 31. března)| 20 µg.m-3
Oxidy dusíku1)| 1 kalendářní rok| 30 µg.m-3
Poznámka:
1)
Součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého.
3.
Imisní limityImisní limity pro celkový obsah znečišťující látky v částicích PM10 vyhlášené pro ochranu zdraví lidí
Znečišťující látka| Doba průměrování| Imisní limit
---|---|---
Arsen| 1 kalendářní rok| 6 ng.m-3
Kadmium| 1 kalendářní rok| 5 ng.m-3
Nikl| 1 kalendářní rok| 20 ng.m-3
Benzo(a)pyren| 1 kalendářní rok| 1 ng.m-3
32004L0107
4.
Imisní limityImisní limity pro troposférický ozon
Účel vyhlášení| Doba průměrování| Imisní limit| Maximální počet překročení
---|---|---|---
Ochrana zdraví lidí1)| maximální denní osmihodinový průměr2)| 120 μg.m-3| 253)
Ochrana vegetace4)| AOT405)| 18000 μg.m-3.h6)| 0
Poznámky:
1)
Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 3 kalendářní roky.
2)
Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr je připsán dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od 16:00 do 24:00 hodin.
3)
V případě dodržení imisního limitu při maximálním počtu překročení v zóně nebo aglomeraci je třeba usilovat o dosažení nulového počtu překročení.
4)
Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 5 kalendářních let.
5)
Pro účely tohoto zákona AOT40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou koncentrací větší než 80 μg.m-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 μg.m-3 v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 08:00 a 20:00 SEČ, vypočtený z hodinových hodnot v letním období (1. května - 31. července).
6)
V případě dodržení imisního limituimisního limitu v zóně nebo aglomeraci ve výši 18 000 μg.m-3.h je třeba usilovat o dosažení imisního limituimisního limitu ve výši 6 000 μg.m-3.h.
Příloha č. 2
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Vyjmenované stacionární zdroje
Vysvětlivky k tabulce:
1.
Sloupec A - je vyžadována rozptylová studie podle § 11 odst. 8
2.
Sloupec B - jsou vyžadována kompenzační opatření podle § 11 odst. 5
3.
Sloupec C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c)
kód| | A| B| C
---|---|---|---|---
ENERGETIKA - SPALOVÁNÍ PALIV
1.1.| Spalování palivpaliv v kotlích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně| x| x*)|
1.1.| Spalování palivpaliv v kotlích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW| x| x| x
1.2.| Spalování palivpaliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně| x| |
1.2.| Spalování palivpaliv v pístových spalovacích motorech o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW| x| x| x
1.3.| Spalování palivpaliv v plynových turbínách o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně| x| |
1.3.| Spalování palivpaliv v plynových turbínách o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW| x| x| x
1.4.| Spalování palivpaliv ve spalovacích stacionárních zdrojíchspalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 do 5 MW včetně, které nejsou uvedeny pod jiným kódem| x| |
1.4.| Spalování palivpaliv ve spalovacích stacionárních zdrojíchspalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW, které nejsou uvedeny pod jiným kódem| x| x*)| x
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU, NAKLÁDÁNÍ S ODPADY A ODPADNÍMI VODAMI
2.1.| Tepelné zpracování odpaduTepelné zpracování odpadu ve spalovnách| x| x| x
2.2.| Skládky, které přijímají více než 10 t odpadu denně nebo mají celkovou projektovanou kapacitu větší než 25 000 t| x| | x
2.3.| Kompostárny a zařízení na biologickou úpravu odpadů o celkové projektované kapacitě 10 t nebo větší na jednu zakládku nebo větší než 150 t zpracovaného odpadu ročně| | | x
2.4.| Biodegradační a solidifikační zařízení| | | x
2.5.| Sanační zařízení (odstraňování ropných a chlorovaných uhlovodíků z kontaminovaných zemin) s celkovým projektovaným výkonem vyšším než 1 t VOC včetně za rok| | | x
2.6.| Čistírny odpadních vod, které jsou primárně určeny k čištění vod z průmyslových provozoven a provozů technologií produkujících odpadní vody v množství větším než 50 m3 za den| | | x
2.7.| Čistírny odpadních vod s celkovou projektovanou kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních obyvatel| | |
ENERGETIKA - OSTATNÍ
| Přímé procesní ohřevy jinde neuvedené a rozmrazovny
3.1.| Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů (s kontaktem) jinde neuvedené o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od více než 0,3 MW do 5 MW včetně| x| |
3.1.| Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů (s kontaktem) jinde neuvedené o celkovém jmenovitém tepelném příkonu více než 5 MW| x| x*)| x
3.2.| Rozmrazovny s přímým procesním ohřevem| x| | x
| Třídění a úprava uhlí, briketárny
3.3.| Třídění a jiná studená úprava uhlí| x| | x
3.4.| Tepelná úprava uhlí (briketárny, nízkoteplotní karbonizace, sušení)| x| x| x
| Výroba koksu – koksovací baterie
3.5.1.| Otop koksárenských baterií| x| x| x
3.5.2.| Příprava uhelné vsázky| x| x| x
3.5.3.| Koksování| x| x| x
3.5.4.| Vytlačování koksu| x| x| x
3.5.5.| Třídění koksu| x| x| x
3.5.6.| Chlazení koksu| x| x| x
| Úprava uhlí a výroba plynů a olejů
3.6.| Zplyňování nebo zkapalňování uhlí, výroba nebo rafinace plynů, minerálních olejů nebo pyrolýzních olejů, výroba energetických plynů (generátorový plyn, svítiplyn) nebo syntézních plynů| x| x| x
3.7.| Výroba bioplynu| | | x
VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ A PLASTŮ
| Pražení nebo slinování kovové rudy, včetně sirníkové rudy
4.1.1.| Příprava vsázky| x| x| x
4.1.2.| Spékací pásy aglomerace| x| x| x
4.1.3.| Manipulace se spečencem nebo jeho zpracování (chlazení, drcení, mletí, třídění)| x| x| x
4.1.4.| Peletizační provozy (drcení, sušení, peletizace)| x| x| x
| Výroba železa
4.2.1.| Doprava a manipulace s vysokopecní vsázkou| x| x| x
4.2.2.| Odlévání (vysoká pec)| x| x| x
4.2.3.| Ohřívače větru| x| | x
| Výroba oceli
4.3.1.| Doprava a manipulace se vsázkou nebo produktem| x| x| x
4.3.2.| Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem| x| x| x
4.3.3.| Kyslíkové konvertory| x| x| x
4.3.4.| Elektrické obloukové pece| x| x| x
4.3.5.| Pánvové pece| x| x| x
4.3.6.| Elektrické indukční pece s celkovou projektovanou kapacitou více než 2,5 t za hodinu| x| | x
| Zpracování železných kovů ve válcovnách a kovárnách
4.4.| Válcovny za tepla a za studena, včetně ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování o celkové projektované kapacitě do 10 t včetně zpracované oceli za hodinu| x| |
4.4.| Válcovny za tepla a za studena, včetně ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování o celkové projektované kapacitě více než 10 t zpracované oceli za hodinu| x| | x
4.5.| Kovárny – ohřívací pece a pece na tepelné zpracování s celkovým projektovaným tepelným výkonem od 1 MW do 5 MW včetně| x| |
4.5.| Kovárny – ohřívací pece a pece na tepelné zpracování s celkovým projektovaným tepelným výkonem více než 5 MW| x| | x
| Slévárny železných kovů (slitin železa)
4.6.1.| Doprava a manipulace se vsázkou nebo produktem| x| x| x
4.6.2.| Žíhací a sušící pece| x| | x
4.6.3.| Tavení v elektrické obloukové peci| x| x| x
4.6.4.| Tavení v elektrické indukční peci| x| | x
4.6.5.| Kuplovny| x| x| x
4.6.6.| Tavení v ostatních pecích – kapalná palivapaliva| x| | x
4.6.7.| Tavení v ostatních pecích – plynná palivapaliva| x| | x
| Metalurgie neželezných kovů
4.7.| Úprava rud neželezných kovů| x| | x
| Výroba nebo tavení neželezných kovů, slévání slitin, přetavování produktů, rafinace a výroby odlitků
4.8.1.| Doprava a manipulace se vsázkou nebo produktem| x| |
4.8.2.| Pecní agregáty pro výrobu neželezných kovů| x| | x
4.9.| Elektrolytická výroba hliníku| x| | x
4.10.| Tavení a odlévání neželezných kovů a jejich slitin o celkové projektované kapacitě větší než 50 kg za den| x| | x
4.11.| Zpracování hliníku válcováním| x| | x
| Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných nekovových předmětů a jejich zpracování
4.12.| Povrchová úprava kovů a plastů a jiných nekovových předmětů s celkovou projektovanou kapacitou objemu lázně do 30 m3 včetně (vyjma oplachu), procesy bez použití lázní| | |
4.12.| Povrchová úprava kovů a plastů a jiných nekovových předmětů s celkovou projektovanou kapacitou objemu lázně větším než 30 m3 (vyjma oplachu)| | | x
4.13.| Broušení kovů a plastů s celkovým elektrickým příkonem vyšším než 100 kW| x| |
4.14.| Svařování kovových materiálů s celkovým elektrickým příkonem 1 000 kW nebo vyšším| x| |
4.15.| Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů s celkovou projektovanou kapacitou 1 t pokovené oceli za hodinu nebo nižší| x| |
4.16.| Nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů – procesní vany s celkovou projektovanou kapacitou větší než 1 t pokovené oceli za hodinu| x| | x
4.17.| Žárové pokovování zinkem| x| | x
ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVIN
| Výroba cementářského slínku, vápna, úprava žáruvzdorných jílovců a zpracování produktů odsíření
5.1.1.| Manipulace se surovinou a výrobkem, včetně skladování a expedice| x| x| x
5.1.2.| Výroba cementářského slínku v rotačních pecích| x| x| x
5.1.3.| Ostatní technologická zařízení pro výrobu cementu| x| x| x
5.1.4.| Výroba vápna v rotačních pecích| x| x| x
5.1.5.| Výroba vápna v šachtových a jiných pecích| x| x| x
5.1.6.| Pece pro zpracování produktů odsíření| x| x| x
5.1.7.| Úprava a zušlechťování žáruvzdorných jílovců a kaolínů v rotačních pecích| x| x| x
| Výroba materiálů obsahujících azbest
5.2.| Výroba materiálů a produktů obsahujících azbest| x| | x
| Výroba skla, včetně skleněných vláken
5.3.| Výroba skla, vláken, sklářských výrobků, smaltovacích a glazurovacích frit a skla pro bižuterní zpracování| x| | x
5.4.| Výroba kompozitních skleněných vláken s použitím organických pojiv| x| | x
5.5.| Zpracování a zušlechťování skla (leštění, malování, mačkání, tavení z polotovarů nebo střepů, výroba bižuterie a jiné) o celkové projektované kapacitě vyšší než 5 t zpracované skleněné suroviny ročně| x| | x
5.6.| Chemické leštění skla| x| | x
| Tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken
5.7.| Zpracování magnezitu a výroba bazických žáruvzdorných materiálů, křemence apod.| x| | x
5.8.| Tavení nerostných materiálů v kupolových pecích| x| | x
5.9.| Výroba kompozitních nerostných vláken s použitím organických pojiv| x| | x
| Výroba keramických výrobků
5.10.| Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o celkové projektované kapacitě od 5 t za den do 75 t za den včetně| x| |
5.10.| Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu o celkové projektované kapacitě větší než 75 t za den| x| | x
| Výroba stavebních hmot, těžba a zpracování kamene, nerostů a palivpaliv z povrchových dolů
5.11.| Kamenolomy, povrchové doly palivpaliv nebo jiných nerostných surovin, zpracování kamene, palivpaliv nebo jiných nerostných surovin (především těžba, vrtání, odstřel, bagrování, třídění, drcení a doprava), výroba nebo zpracování umělého kamene, ušlechtilá kamenická výroba, příprava stavebních hmot a betonu, recyklační linky stavebních hmot, o celkové projektované kapacitě vyšší než 25 m3 za den.| x| | x
5.14.| Obalovny živičných směsí a mísírny živic, recyklace živičných povrchů| x| | x
CHEMICKÝ PRŮMYSL
| Výroba a zpracování organických látek a výrobků s jejich obsahem
6.1.| Výroba 1,2-dichlorethanu a vinyl chloridu| x| | x
6.2.| Výroba epichlorhydrinu (1-chlor-2,3-epoxypropanu) a allylchloridu (1-chlor-2-propenu)| x| | x
6.3.| Výroba polymerů na bázi polyakrylonitrilu| x| | x
6.4.| Výroba polyvinylchloridu| x| | x
6.5.| Výroba nebo zpracování syntetických polymerů a kompozitů, s výjimkou výroby syntetických polymerů a kompozitů uvedených pod jiným kódem, o celkové projektované kapacitě vyšší než 100 t za rok nebo s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| x| | x
6.5.| Řezání syntetických polymerů laserem nebo odporovým drátem o celkové projektované kapacitě vyšší než 10 tun za rok| | | x
6.6.| Výroba a zpracování viskózy| x| | x
6.7.| Výroba gumárenských pomocných přípravků| x| | x
6.8.| Zpracování dehtu| x| | x
6.9.| Výroba expandovaného polystyrenu| | |
6.10.| Výroba acetylenu mokrou metodou| x| |
| Výroba anorganických látek
6.11.| Výroba chloru| x| | x
6.12.| Výroba kyseliny chlorovodíkové| x| | x
6.13.| Výroba síry (Clausův proces)| x| | x
6.14.| Výroba kapalného oxidu siřičitého| x| | x
6.15.| Výroba kyseliny sírové| x| | x
6.16.| Výroba amoniaku| x| | x
6.17.| Výroba kyseliny dusičné a jejích solí| x| | x
6.18.| Výroba hnojiv| x| | x
6.19.| Výroba základních prostředků na ochranu rostlin a biocidů| x| | x
6.20.| Výroba výbušnin s celkovou projektovanou kapacitou roční produkce 10 t nebo menší| x| |
6.20.| Výroba výbušnin s celkovou projektovanou kapacitou roční produkce větší než 10 t| x| | x
6.21.| Sulfátový proces při výrobě oxidu titaničitého| x| | x
6.22.| Chloridový proces při výrobě oxidu titaničitého| x| | x
6.23.| Výroba ostatních pigmentů| x| | x
| Výroba, zpracování a skladování petrochemických výrobků a kapalných těkavých organických látek
6.24.| Ropná rafinerie, výroba a zpracování petrochemických výrobků| x| | x
6.25.| Skladování petrochemických výrobků a kapalných těkavých organických látek o objemu větším než 1 000 m3 nebo skladovací nádrže s ročním objemem výtoče větším než 10 000 m3 a manipulace (není určeno pro automobilové benziny)| | | x
POTRAVINÁŘSKÝ, DŘEVOZPRACUJÍCÍ A OSTATNÍ PRŮMYSL
7.1.| Jatka o celkové projektované kapacitě porážky větší než 50 t denně| | |
7.2.| Zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv z převážně rostlinných surovin o celkové projektované kapacitě 75 t hotových výrobků denně a vyšší| | |
7.3.| Zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv z převážně živočišných surovin (s výjimkou mléka) o celkové projektované kapacitě 50 t hotových výrobků denně a vyšší| | |
7.4.| Zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok)| | |
7.5.| Pražírny kávy o celkové projektované kapacitě větší než 1 t za den| | |
7.6.| Udírny s celkovou projektovanou kapacitou na zpracování více než 1 t výrobků denně| x| |
7.7.| Zpracování dřeva, vyjma výroby uvedené pod kódem 7.8., o celkové projektované spotřebě materiálu 150 m3 nebo větší za rok| x| |
7.8.| Výroba dřevotřískových, dřevovláknitých a OSB desek| x| x| x
7.9.| Výroba buničiny ze dřeva a papíru z panenské buničiny| x| | x
7.10.| Výroby papíru a lepenky, které nespadají pod kód 7.9.| x| | x
7.11.| Předúpravy (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken nebo textilií; technologická linka, jejíž celková projektovaná zpracovatelská kapacita je od 1 t za den do 10 t za den včetně| | |
7.11.| Předúpravy (operace jako praní, bělení, mercerace) nebo barvení vláken nebo textilií; technologická linka, jejíž celková projektovaná zpracovatelská kapacita je větší než 10 t za den| x| | x
7.12.| Vydělávání kůží a kožešin; technologická linka, jejíž celková projektovaná zpracovatelská kapacita je 12 t hotových výrobků denně nebo menší| | |
7.12.| Vydělávání kůží a kožešin; technologická linka, jejíž celková projektovaná zpracovatelská kapacita je větší než 12 t hotových výrobků denně| x| | x
7.13.| Výroba dřevěného uhlí| x| | x
7.14.| Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní karbonizací uhlí) nebo elektrografitu vypalováním nebo grafitací a zpracování uhlíkatých materiálů| x| | x
7.15.| Krematoria a zařízení k výhradnímu spalování těl zvířat| x| | x
7.16.| Veterinární asanační zařízení| | | x
7.17.| Regenerace a aktivace katalyzátorů pro katalytické štěpení ve fluidní vrstvě| x| | x
CHOVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT
8.| Chovy hospodářských zvířat s celkovou projektovanou roční emisí amoniaku nad 5 t včetně| | | x
POUŽITÍ ORGANICKÝCH ROZPOUŠTĚDEL
9.1.| Ofset s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.2.| Publikační hlubotisk s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.3.| Jiné tiskařské činnosti s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.4.| Knihtisk s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.5.| Odmašťování a čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které jsou klasifikovány jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci, s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,01 t za rok nebo větší; odmašťování a čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které jsou klasifikovány jako halogenované, s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,1 t za rok nebo větší| | | x
9.6.| Odmašťování a čištění povrchů prostředky s obsahem těkavých organických látek, které nejsou uvedeny pod kódem 9.5., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.7.| Chemické čištění| | | x
9.8.| Aplikace nátěrových hmot, včetně kataforetického nanášení, nespadají-li pod činnosti uvedené pod kódy 9.9. až 9.14., s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.9.| Nátěry dřevěných povrchů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.10.| Přestříkávání vozidel - opravárenství s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,5 t za rok nebo větší a nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel menší než 15 t za rok| | | x
9.11.| Nanášení práškových plastů| | | x
9.12.| Nátěry kůže s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.13.| Nátěry pásů a svitků| | | x
9.14.| Nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 15 t za rok nebo větší| | | x
9.15.| Navalování navíjených drátů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.16.| Nanášení adhezivních materiálů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.17.| Impregnace dřeva s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.18.| Laminování dřeva a plastů s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.19.| Výroba kompozitů za použití kapalných nenasycených polyesterových pryskyřic s obsahem styrenu s celkovou projektovanou spotřebou těkavých organických látek 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.20.| Výroba nátěrových hmot, adhezivních materiálů a tiskařských barev s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 10 t za rok nebo větší| | | x
9.21.| Výroba obuvi s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 0,6 t za rok nebo větší| | | x
9.22.| Výroba farmaceutických směsí| | | x
9.23.| Zpracování kaučuku, výroba pryže s celkovou projektovanou spotřebou organických rozpouštědelorganických rozpouštědel 5 t za rok nebo větší| | | x
9.24.| Extrakce a rafinace rostlinných olejů a živočišných tuků| | | x
NAKLÁDÁNÍ S BENZINEM
10.1.| Terminály na skladování benzinu| | | x
10.2.| Čerpací stanice a zařízení na dopravu a skladování benzinu| | | x
OSTATNÍ ZDROJE
11.1.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) tuhých znečišťujících látekznečišťujících látek překračuje 5 t| x| | x
11.2.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) oxidu siřičitého překračuje 8 t| x| | x
11.3.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) oxidů dusíku vyjádřených jako NO2 překračuje 5 t| x| | x
11.4.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) těkavých organických látek překračuje 1 t| x| | x
11.5.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) amoniaku překračuje 5 t| x| | x
11.6.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) sulfanu překračuje 0,1 t| x| | x
11.7.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) sirouhlíku překračuje 1 t| x| | x
11.8.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) chloru a jeho anorganických sloučenin překračuje 0,4 t (vyjádřeno jako HCl)| x| | x
11.9.| stacionární zdrojestacionární zdroje, jejichž roční emise**) fluoru a jeho anorganických sloučenin překračuje 0,1 t (vyjádřeno jako HF)| x| | x
*)
nevztahuje se na spalování zemního plynu
**)
roční emise odpovídající celkovému projektovanému výkonu nebo kapacitě, předpokládanému využití provozní doby a emisím na úrovni emisního limituemisního limitu
Příloha č. 3
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Seznam zón a aglomerací
Zóna/Aglomerace| Kód zóny/aglomerace*)
---|---
Aglomerace Praha| CZ01
Zóna Střední Čechy| CZ02
Zóna Jihozápad| CZ03
Zóna Severozápad| CZ04
Zóna Severovýchod| CZ05
Zóna Jihovýchod| CZ06Z
Aglomerace Brno| CZ06A**)
Zóna Střední Morava| CZ07
Zóna Moravskoslezsko| CZ08Z
Aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek| CZ08A***)
Poznámky:
*)
Členění území na zóny a aglomerace vychází z klasifikace územních statistických jednotek uvedené ve sdělení Českého statistického úřadu zveřejněného ve Sbírce zákonů dne 29. dubna 2004 pod číslem 228, především z oblastí NUTS 2. V případě, že je z oblasti NUTS 2 definované uvedeným sdělením vyjmuto území aglomerace, jsou tyto označeny odlišně od uvedeného sdělení doplněním písmene „Z“ a „A“.
**)
Území aglomerace je shodné s územím okresu Brno-město a je definováno NUTS kódem CZ0622.
***)
Území aglomerace je shodné s územím okresů Ostrava - město, Karviná a Frýdek - Místek a je definováno NUTS kódy CZ0806, CZ0803 a CZ0802.
Příloha č. 4
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Výčet typů stacionárních zdrojů, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální měření emisí, a rozsah měřených znečišťujících látek a provozních parametrů
Část A - Jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity
U stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů
a)
spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj, jehož jmenovitý tepelný příkon je 50 MW a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivopalivo,
b)
spékací pás aglomerace pro pražení nebo slinování kovových rud včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní kapacitou nad 150 t aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování rud zlata a rtuti,
c)
nístějová pec s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory nebo elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní kapacitou nad 2,5 t/hod,
d)
slévárna železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,
e)
výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20 t/den,
f)
výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou výrobní kapacitou nad 500 t/den
zjišťuje provozovatelprovozovatel úroveň znečišťování jednorázovým měřením emisí pro
a)
kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium, rtuť a její sloučeniny vyjádřené jako rtuť, olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako olovo, arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen,
b)
PCDD a PCDF v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vyjádřených jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtený jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity stanoveného v prováděcím právním předpisu,
c)
polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; emise se vyjádří jako celková hmotnost uvedených kongenerů,
d)
benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indeno(1,2,3-c,d)pyren, benzo(k)fluoranten.
Část B - Kontinuální měření emisí
1.
Kontinuální měření emisí provádí
1.1.
spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším pro tuhé znečišťující látkyznečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
1.2.
spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 nebo 8 je 100 MW a vyšší pro tuhé znečišťující látkyznečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,
1.3.
stacionární zdrojstacionární zdroj ve kterém probíhá výroba vápna a výroba cementu (kód 5.1.1. až 5.1.6. v příloze č. 2 k tomuto zákonu) a zpracování magnezitu pro tuhé znečišťující látkyznečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý pokud jejich hmotnostní tok překračuje 15 kg/h,
1.4.
stacionární zdrojstacionární zdroj, ve kterém probíhají činnosti používající organická rozpouštědlaorganická rozpouštědla (kód 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu), pro celkový organický uhlík v případě, že se dodržení emisního limituemisního limitu dosahuje zařízením ke snižování emisí a hodinový hmotnostní tok celkového organického uhlíku překračuje při projektovaných parametrech 10 kg,
1.5.
stacionární zdrojstacionární zdroj na výrobu oxidu titaničitého pro tuhé znečišťující látkyznečišťující látky na hlavním výduchu zdroje, a dále pro oxidy síry z procesu rozkladu a kalcinace u sulfátového procesu a pro chlór z chloridového procesu,
1.6.
stacionární zdrojstacionární zdroj, ve kterém je tepelně zpracován odpad, pro oxidy dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý, oxid uhelnatý, tuhé znečišťující látkyznečišťující látky, celkový organický uhlík, plynné anorganické sloučeniny chloru vyjádřené jako chlorovodík, plynné anorganické sloučeniny fluoru vyjádřené jako fluorovodík a oxid siřičitý nebo
1.7
stacionární zdrojstacionární zdroj výše neuvedený v případě, že se dodržení emisního limituemisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu pro znečišťující látkyznečišťující látky, jejichž roční hmotnostní tok překračuje při maximálním projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látkyznečišťující látky odpovídající specifickému emisnímu limituemisnímu limitu hodnoty
a)
200 t tuhých znečišťujících látekznečišťujících látek,
b)
1000 t oxidu siřičitého,
c)
4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlor,
d)
2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor,
e)
200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,
f)
10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický uhlík,
g)
1 t sulfanu,
h)
50 t oxidu uhelnatého.
2.
Kontinuální měření emisí podle bodu 1.1. se nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon nedosahuje 100 MW, a které slouží jako záložní zdroje energie, a jejichž provozní hodiny, stanovené postupem podle prováděcího právního předpisu, v daném kalendářním roce nepřekročí 300 hodin.
3.
Kontinuální měření emisí tuhých znečišťujících látekznečišťujících látek a oxidu siřičitého podle bodů 1.1. a 1.2. se nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje spalující výlučně zemní plyn a v případě bodu 1.1. také na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 100 MW spalující plynná palivapaliva, jejichž spálením nemohou být do ovzdušíovzduší vneseny vyšší koncentrace znečišťujících látekznečišťujících látek než spálením odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu, a dále v případě emisí oxidu siřičitého na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje spalující výlučně kapalné palivopalivo, u kterého dodavatel palivapaliva zaručuje stálý obsah síry v palivupalivu na takové úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limitemisní limit a pokud není spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj vybaven odsiřovacím zařízením. Kontinuální měření emisí podle bodu 1.2. se dále nevztahuje na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje, u nichž krajský úřad posoudí, že jsou umístěny tak, že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní plyny nemohly být odváděny společným komínem, bez ohledu na počet komínových průduchů. V těchto případech se provádí jednorázové měření emisí.
4.
Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík podle bodu 1.6. této přílohy je možné upustit, jestliže se provádí čištění od anorganických sloučenin chloru nebo probíhá technologický proces, který zajišťuje, že nejsou překračovány specifické emisní limityemisní limity plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík. V takovém případě se emise plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík ověřují jednorázovým měřením emisí.
5.
Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík, plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík a oxidu siřičitého podle bodu 1.6. této přílohy je možné v povolení provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, upustit, pokud provozovatelprovozovatel prokáže, že úroveň znečišťování těmito znečišťujícími látkamiznečišťujícími látkami nemůže přesáhnout specifické emisní limityemisní limity. V takovém případě se emise těchto znečišťujících látekznečišťujících látek ověřují jednorázovým měřením emisí.
6.
Vedle zjišťování úrovně znečišťování se kontinuálně měří stavové a vztažné veličiny a v případě tepelného zpracování odpadutepelného zpracování odpadu provozní parametry procesu, a to teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném v rámci povolení provozu a koncentrace kyslíku, tlaku, teploty a vlhkosti v odváděném vyčištěném odpadním plynu. Kontinuální měření obsahu vodních par se nevyžaduje v případech, kdy je vzorek odpadního plynu před vlastní analýzou vysušen.
Příloha č. 5
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Obsah programu zlepšování kvality ovzduší
a)
Základní informace
-
vymezení a typ zóny, popis regionu, příslušné klimatické a topografické údaje a další údaje, např. hustota zástavby a lokace měst (včetně mapy),
-
popis způsobu posuzování úrovní znečištěníúrovní znečištění, umístění stacionárního měření (mapa, geografické souřadnice),
-
informace o charakteru cílů vyžadujících v dané lokalitě ochranu,
-
odhad rozlohy znečištěných oblastí (v km2) a velikosti exponované skupiny obyvatelstva,
-
odpovědné orgány, jména a adresy osob odpovědných za vypracování a provádění programu.
b)
Analýza situace
-
úrovně znečištěníúrovně znečištění zjištěné v předchozích letech, aktuální úrovně znečištěníúrovně znečištění a odhad vývoje úrovně znečištěníúrovně znečištění ovzdušíovzduší,
-
celkové množství emisí v oblasti (t/rok),
-
výčet významných zdrojů znečišťování ovzdušíovzduší doplněný jejich geografickým vyznačením,
-
informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.
c)
Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzdušíovzduší
-
opatření přijatá před zpracováním programu na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, která mají vztah k dané zóně a hodnocení účinnosti těchto opatření,
-
rámcový časový plán provádění nově navrhovaných opatření,
-
seznam a popis nově navrhovaných opatření, zejména emisní stropyemisní stropy a lhůty k jejich dosažení pro vymezená území kraje; v rámci těchto vymezených území se emisní stropyemisní stropy stanoví pro vybranou skupinu stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu a pro silniční dopravu,
-
identifikace stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů, které mají významný příspěvek k překročení imisního limituimisního limitu, u kterých bude krajský úřad postupovat podle § 13 odst. 1,
-
odhad plánovaného přínosu ke snížení úrovně znečištěníúrovně znečištění vyjádřený prostřednictvím vhodných indikátorů a předpokládaná doba potřebná k dosažení imisních limitůimisních limitů.
d)
Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.
Příloha č. 6
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Smogové situace a podmínky jejich vzniku a ukončení
1.
Informativní prahová hodnota pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a částice PM10
Informativní prahová hodnota pro oxid siřičitý odpovídá hodnotě jeho koncentrace o velikosti 250 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny, pro oxid dusičitý hodnotě jeho koncentrace o velikosti 200 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny a pro částice PM10 jejich hodnotě koncentrace o velikosti 100 μg.m-3 za dobu průměrování dvanácti hodin.
Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že alespoň na jedné měřicí lokalitě, není-li stanoveno jinak, reprezentativní pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila
a)
hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 250 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách,
b)
hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 200 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách, nebo
c)
hodnota dvanáctihodinového klouzavého průměru hodinové koncentrace částic PM10 hodnotu 100 μg.m-3, a to alespoň na polovině měřicích lokalit reprezentativních pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2, nebo na dvou měřicích lokalitách, pokud jsou pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti reprezentativní právě dvě měřicí lokality,
a zároveň se na základě vyhodnocení předpovědi meteorologických podmínek a imisní situace během následujících 24 hodin nepředpokládá pokles koncentrace pod informativní prahovou hodnotu.
Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
2.
Regulační prahové hodnoty pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a částice PM10
Regulační prahová hodnota pro oxid siřičitý odpovídá hodnotě jeho koncentrace o velikosti 500 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny, pro oxid dusičitý hodnotě jeho koncentrace o velikosti 400 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny a pro částice PM10 jejich hodnotě koncentrace o velikosti 150 μg.m-3 za dobu průměrování dvanácti hodin.
Regulační prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že alespoň na polovině měřicích lokalit reprezentativních pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2, nebo na dvou měřicích lokalitách, pokud jsou pro oblast reprezentativní právě dvě měřicí lokality, překročila
a)
hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 500 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách,
b)
hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 400 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách, nebo
c)
hodnota dvanáctihodinového klouzavého průměru hodinové koncentrace částic PM10 hodnotu 150 μg.m-3,
a zároveň se na základě vyhodnocení předpovědi meteorologických podmínek a imisní situace během následujících 24 hodin nepředpokládá pokles koncentrace pod regulační prahovou hodnotu.
V případě, že alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila
a)
hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 500 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách, nebo
b)
hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 400 μg.m-3 ve třech po sobě následujících hodinách
se veřejnost o této skutečnosti informuje obdobně jako při překročení informativní prahové hodnoty.
Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.
3.
Informativní a varovná prahová hodnota pro troposférický ozon
Informativní prahová hodnota pro troposférický ozon odpovídá hodnotě jeho koncentrace o velikosti 180 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny.
Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace troposférického ozonu hodnotu 180 μg.m-3.
Varovná prahová hodnota pro troposférický ozon odpovídá hodnotě jeho koncentrace o velikosti 240 μg.m-3 za dobu průměrování jedné hodiny.
Varovná prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace troposférického ozonu hodnotu 240 μg.m-3.
4.
Ukončení smogové situace a odvolání regulace nebo varování
Smogová situace je ukončená a regulace nebo varování se odvolá, pokud na žádné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištěníúroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 není naměřená koncentrace znečišťujících látekznečišťujících látek vyšší než příslušná prahová hodnota, přičemž tento stav trvá nepřetržitě alespoň 12 hodin a na základě meteorologické předpovědi není v průběhu následujících 24 hodin očekáváno opětovné překročení informativní, regulační nebo varovné prahové hodnoty.
Časový interval 12 hodin se zkracuje až na 3 hodiny v případě, že meteorologické podmínky nelze označit jako podmiňující smogovou situaci a podle meteorologické předpovědi je v průběhu následujících 24 hodin téměř vyloučeno opětovné překročení informativní, regulační nebo varovné prahové hodnoty.
Příloha č. 7
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu
Žádost o povolení provozupovolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) obsahuje
1.1.
Jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické osoby název, právní formu a sídlo žadatele, podpis osoby k tomu oprávněné v souladu s výpisem z obchodního rejstříku, popřípadě pověřené k jednání na základě plné moci vystavené statutárním zástupcem, a dále identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno. U žádosti týkající se tepelného zpracování odpadutepelného zpracování odpadu také jméno fyzické osoby autorizované pro dohled nad tepelným zpracováním odpadutepelným zpracováním odpadu.
1.2.
Údaje o dosavadních rozhodnutích příslušných správních orgánů podle tohoto zákona a podle jiných právních předpisů, které souvisí s předmětem žádosti a soupis všech stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů provozovaných žadatelem v dané provozovně4), včetně specifikace všech komínů nebo výduchů.
1.3.
Projektovou dokumentaci, kterou je žadatel povinen předložit v rámci řízení o povolení záměru podle jiných právních předpisů, nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti. Tato dokumentace obsahuje zejména
a)
údaje o přesném umístění stavby, investorovi a zpracovateli projektu,
b)
technickou zprávu,
c)
podrobný technický popis technického a technologického řešení stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů a procesů, které zde budou probíhat (zejména přesná označení názvem a typem, názvy a adresy výrobců a jejich technické parametry, specifikace hořáků použitých spalovacích stacionárních zdrojůspalovacích stacionárních zdrojů, jejich typy, výrobce, parametry),
d)
technické parametry, především kapacita stacionárního zdrojestacionárního zdroje,
e)
hmotnostní toky jednotlivých materiálů a energií na vstupu a výstupu ze stacionárního zdrojestacionárního zdroje (zejména palivpaliv a odpadů) a způsob dalšího nakládání s nimi.
1.4.
Specifikaci všech znečišťujících látekznečišťujících látek, které budou vnášeny do ovzdušíovzduší během provozu stacionárního zdrojestacionárního zdroje. Zvláště je třeba uvést znečišťující látkyznečišťující látky, které mohou způsobovat pachový vjem. U stávajících zdrojů uvést informace o stávajících emisích ve stejném rozsahu.
1.5.
Informace o zjišťování úrovně znečišťování ovzdušíovzduší. Údaje o počtu a umístění měřicích míst pro kontinuální i jednorázová měření emisí znečišťujících látekznečišťujících látek a jejich hmotnostního toku.
1.6.
U žádosti týkající se tepelného zpracování odpadutepelného zpracování odpadu způsob stanovení celkového organického uhlíku v popelu a ve strusce, vyhodnocení možnosti kombinované výroby elektřiny a tepla a způsob využití vyrobeného tepla.
1.7.
Návrh provozního řádu, v případě že se jedná o stacionární zdrojstacionární zdroj, který má povinnost zpracovat provozní řád.
1.8.
Návrh zvláštních podmínek provozu při překročení regulační prahové hodnoty, pokud se jedná o provoz stacionárního zdrojestacionárního zdroje podle § 10 odst. 3.
Příloha č. 8
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Výjimky z omezení provozu v nízkoemisních zónách
Omezení provozu v nízkoemisních zónách se nevztahuje na
a)
zvláštní vozidla29),
b)
vozidla integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému,
c)
vozidla k řešení mimořádné události30) nebo v souvislosti s řešením krizové situace31), včetně zásobování postižených míst, svozu dřeva po živelní pohromě, jízd speciálních vozidel pro odstranění následků škod (lesní stroje, stavební stroje),
d)
vozidla přepravující osoby zdravotně postižené, označená podle příslušných předpisů,
e)
vojenská vozidla ArmádyArmády České republiky a NATO,
f)
historická vozidla a vozidla zapsaná v registru silničních vozidel, pro která je vydán platný doklad o uznání testování silničního vozidla na historickou původnost,
g)
vozidla k provádění činností bezprostředně spojených s prováděnou údržbou, opravami a výstavbou pozemních komunikací nebo drah, plynových zařízení, elektroenergetických zařízení, energetických zařízení soustav zásobování tepelnou energií a vodárenských zařízení,
h)
vozidla držitele poštovní licence určená k přepravě poštovních zásilek,
i)
vozidla k přepravě komunálního odpadu,
j)
vozidla určená k odstranění závad vodovodů, kanalizací, plynovodů, elektrických sítí, rozvodů soustav zásobování tepelnou energií, sítí veřejných elektronických komunikací a dalších inženýrských sítí ve veřejném zájmu,
k)
vozidla zajišťující veřejnou linkovou dopravu32),
l)
silniční motorová vozidla určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných palivpaliv pro zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.
Příloha č. 9
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Sazby poplatků za znečišťování a koeficienty úrovně emisí
1.
Znečišťující látkyZnečišťující látky, které podléhají zpoplatnění a sazby poplatků za znečišťování v jednotlivých letech (v Kč/t)
| 2013 až 2016| 2017| 2018| 2019| 2020| 2021 a dále
---|---|---|---|---|---|---
TZL| 4 200| 6 300| 8 400| 10 500| 12 600| 14 700
SO2| 1 350| 2 100| 2 800| 3 500| 4 200| 4 900
NOx| 1 100| 1 700| 2 200| 2 800| 3 300| 3 900
VOC| 2 700| 4 200| 5 600| 7 000| 8 400| 9 800
2.
Koeficienty úrovně emisí vztažené k dosahovanému procentu specifického emisního limituemisního limitu
<50 %| 50-60 %| > 60-70 %| > 70-80 %| > 80-90 %| > 90 %
---|---|---|---|---|---
0| 0,2| 0,4| 0,6| 0,8| 1
Příloha č. 10
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším pro účely uvádění výrobků na trh
Část I.
1.
Požadavky na spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj na pevná palivapaliva, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, které se použijí do 31. prosince 2017
Dodávka paliva| Palivo| Jmenovitý tepelný příkon (kW)| Mezní hodnoty emisí1)
---|---|---|---
CO| TOC2),3)| TZL
mg.m-3
Ruční| Biologické| ≤65| 5 000| 150| 150
>65 až 187| 2 500| 100| 150
>187 až 300| 1 200| 100| 150
Fosilní| ≤65| 5 000| 150| 125
>65 až 187| 2 500| 100| 125
>187 až 300| 1 200| 100| 125
Samočinná| Biologické| ≤65| 3 000| 100| 150
>65 až 187| 2 500| 80| 150
>187 až 300| 1 200| 80| 150
Fosilní| ≤65| 3 000| 100| 125
>65 až 187| 2 500| 80| 125
> 187 až 300| 1 200| 80| 125
1)
Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %; pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
2)
TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
3)
Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.
2.
Požadavky na spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj na kapalná nebo plynná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, které se použijí do 31. prosince 2017
Palivo| Druh spalovacího zdroje| Mezní hodnoty emisí1)
---|---|---
NOx| CO
mg.m-3
Kapalné| kotle| 130| 100
Plynné| kotle| 120| 100
pístové spalovací motory| 500| 650
plynové turbíny| 350| 100
1)
Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,1 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 3 % v případě kotlů, 5 % v případě pístových spalovacích motorů a 15 % v případě plynových turbín.
Část II.
1.
Požadavky na spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj na pevná palivapaliva, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, které se použijí od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2019
Dodávka paliva| Palivo| Jmenovitý tepelný příkon (kW)| Mezní hodnoty emisí1)
---|---|---|---
CO| TOC3),4)| TZL
mg.m-3
Ruční| Biologické/ fosilní| ≤ 300| 1 2002)| 50| 75
Samočinná| Biologické/ fosilní| ≤ 300| 1 000| 30| 60
1)
Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %; pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
2)
Pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti platí mezní hodnota emisí 1 500 mg.m-3.
3)
TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
4)
Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti a na zdroje, u nichž ztráty do okolí tohoto zdroje činí více než 6 % celkového tepelného výkonu.
2.
Požadavky na spalovací stacionární zdrojspalovací stacionární zdroj na kapalná nebo plynná palivapaliva o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, které se použijí od 1. ledna 2018
Palivo| Druh spalovacího zdroje| Mezní hodnoty emisí1),2)
---|---|---
NOx| CO
mg.m-3
Kapalné| kotle| 130| 80
Plynné| kotle| 65| 80
pístové spalovací motory| 500| 650
plynové turbíny| 350| 100
1)
Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 3 %.
2)
Od 1. ledna 2018 s výjimkou zařízení spadajících do působnosti nařízení komise (EU) 2015/1188, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign lokálních topidel, a od 26. září 2018 s výjimkou zařízení spadajících do působnosti nařízení komise (EU) č. 813/2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů.
Část III.
Požadavky na spalovací stacionární zdroj, které se použijí od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021
Požadavky na spalovací stacionární zdrojespalovací stacionární zdroje na pevná palivapaliva vymezené v čl. 1 nařízení Komise (EU) 2015/1185, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign lokálních topidel na tuhá palivapaliva:
1.
Mezní hodnoty emisí TZL:
a)
u topidel s otevřenou spalovací komorou nesmí překročit 50 mg.m-3 při měření metodou A, nebo 6 g/kg (sušiny) při měření metodou B;
b)
u topidel s uzavřenou spalovací komorou využívajících tuhá palivapaliva jiná než lisované dřevo ve formě pelet a ze sporáků nesmí překročit 40 mg.m-3 při měření metodou A, nebo 5 g/kg (sušiny) při měření metodou B, nebo 2,4 g/kg (sušiny) v případě biomasy či 5,0 g/kg v případě tuhých fosilních palivpaliv při měření metodou C;
c)
u topidel s uzavřenou spalovací komorou využívajících lisované dřevo ve formě pelet nesmí překročit 20 mg.m-3 při měření metodou A, nebo 2,5 g/kg (sušiny) při měření metodou B3, nebo 1,2 g/kg (sušiny) při měření metodou C.
2.
Mezní hodnoty emisí plynných organických sloučenin (TOC):
a)
emise TOC z lokálních topidel na tuhá palivapaliva s otevřenou spalovací komorou, z lokálních topidel na tuhá palivapaliva s uzavřenou spalovací komorou využívajících tuhá palivapaliva jiná než lisované dřevo ve formě pelet a ze sporáků nesmí překročit 120 mgC/m3;
b)
emise TOC z lokálních topidel na tuhá palivapaliva s uzavřenou spalovací komorou využívajících lisované dřevo ve formě pelet nesmí překročit 60 mgC/m3.
3.
Mezní hodnoty emisí oxidu uhelnatého (CO):
a)
u topidel s otevřenou spalovací komorou nesmí překročit 2 000 mg.m-3;
b)
u topidel s uzavřenou spalovací komorou využívajících tuhá palivapaliva jiná než lisované dřevo ve formě pelet a ze sporáků nesmí překročit 1 500 mg.m-3;
c)
u topidel s uzavřenou spalovací komorou využívajících lisované dřevo ve formě pelet nesmí překročit 300 mg.m-3.
4.
Mezní hodnoty emisí oxidů dusíku (NOx):
a)
u topidel na tuhá palivapaliva s otevřenou spalovací komorou, u topidel na tuhá palivapaliva s uzavřenou spalovací komorou a ze sporáků využívajících biomasu nesmí překročit 200 mg.m-3, vyjádřeno jako NO2;
b)
u topidel s otevřenou spalovací komorou, z topidel na tuhá palivapaliva s uzavřenou spalovací komorou a ze sporáků využívajících fosilní tuhá palivapaliva nesmí překročit 300 mg.m-3, vyjádřeno jako NO2.
Poznámky:
Mezní hodnoty emisní se vztahují k suchým spalinám, teplotě 273 K, tlaku 101,3 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.
Metoda A je metoda měření podle přílohy III odst. 4 písm. a) bodu i) podbodu 1 nařízení Komise (EU) 2015/1185, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign lokálních topidel na tuhá palivapaliva.
Metoda B je metoda měření podle přílohy III odst. 4 písm. a) bodu i) podbodu 2 nařízení Komise (EU) 2015/1185, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign lokálních topidel na tuhá palivapaliva.
Metoda C je metoda měření podle přílohy III odst. 4 písm. a) bodu i) podbodu 3 nařízení Komise (EU) 2015/1185, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign lokálních topidel na tuhá palivapaliva.
Příloha č. 11
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění
Dodávka Paliva| Palivo| Jmenovitý tepelný příkon (kW)| Mezní hodnoty emisí1)
---|---|---|---
CO| TOC2)| TZL
mg.m-3
Ruční| Biologické| ≤ 65| 5 000| 150| 150
> 65 až 187| 2 500| 100| 150
> 187 až 300| 1 200| 100| 150
Fosilní| ≤ 65| 5 000| 150| 125
> 65 až 187| 2 500| 100| 125
> 187 až 300| 1 200| 100| 125
Samočinná| Biologické| ≤ 65| 3 000| 100| 150
> 65 až 187| 2 500| 80| 150
> 187 až 300| 1 200| 80| 150
Fosilní| ≤ 65| 3 000| 100| 125
> 65 až 187| 2 500| 80| 125
> 187 až 300| 1 200| 80| 125
1)
Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %.
2)
TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou methanu vyjádřená jako celkový uhlík.
Příloha č. 12
k zákonu č. 201/2012 Sb.
Požadavky na obsah národního programu snižování emisí České republiky
Národní program snižování emisí obsahuje:
a)
analýzu úrovní znečištěníúrovní znečištění a znečišťování, posouzení vlivu zdrojů emisí umístěných na území České republiky na kvalitu ovzdušíovzduší v okolních státech, vyhodnocení plnění legislativních požadavků v oblasti kvality ovzdušíovzduší a snižování emisí a možného vývoje emisí v případě, že nedojde v již přijatých nástrojích a opatřeních k další změně,
b)
scénáře vývoje úrovní znečištěníúrovní znečištění a znečišťování, a to ve variantách se stávajícími a dodatečnými opatřeními,
c)
cíle v oblasti snižování úrovně znečištěníúrovně znečištění a znečišťování, a to
1.
národní závazky ke snížení antropogenních emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku, amoniaku, částic PM2,5 a nemethanových těkavých organických látek platné od roku 2020 do roku 2029, národní závazky ke snížení těchto emisí od roku 2030 a indikativní cíl k roku 2025 (případně také zdůvodnění nemožnosti dosáhnout indikativního cíle); národní závazek ke snížení emisí je vždy vyjádřen jako procentní podíl celkového množství emisí výchozího roku; za výchozí rok se považuje rok 2005; v případě využití flexibility podle článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES, také zhodnocení důsledků využití této flexibility pro životní prostředí,
2.
směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení troposférickým ozonem,
3.
národní cíl snížení expozice pro částice PM2,5,
d)
opatření ke snižování úrovně znečištěníúrovně znečištění znečišťujícími látkamiznečišťujícími látkami, které mají stanoveny imisní limityimisní limity a úrovně znečišťování, a předpokládaný přínos těchto opatření, zejména emisní stropyemisní stropy pro skupiny stacionárních zdrojůstacionárních zdrojů a skupiny mobilních zdrojůmobilních zdrojů, zvažovaná opatření k dosažení národních závazků ke snížení emisí včetně vyhodnocení jejich přínosu, přičemž u opatření ke snížení emisí PM2,5 budou prioritně snižovány emise černého uhlíku,
e)
způsob zajištění souladu s jinými sektorovými politikami a strategiemi,
f)
lhůty pro dosažení hodnot uvedených v písmenu c) a harmonogram pro realizaci opatření uvedených v písmenu d),
g)
orgány odpovědné za realizaci jednotlivých opatření národního programu,
h)
vymezení monitoringu účinků znečištění ovzdušíovzduší,
i)
indikátory pro hodnocení plnění národního programu zohledňující vliv na zdraví a kvalitu ovzdušíovzduší,
j)
v případě aktualizace programu zhodnocení míry dosažení cílů programu a jakékoli významné změny v rámci politiky, hodnocení, programu či harmonogramu pro jeho realizaci.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS.
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení znečištění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.
Směrnice Rady (EU) 2015/652 ze dne 20. dubna 2015, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.
2)
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
5)
§ 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
9)
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
11)
Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
12)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
13)
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
14)
Například zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů.
15)
Vyhláška č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot).
16)
Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů.
17)
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
20)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
24)
§ 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 490/2009 Sb.
25)
§ 163 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
26)
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
27)
§ 140 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
28)
Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.
29)
§ 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.
30)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
31)
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
32)
§ 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 150/2000 Sb.
33)
Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.
35)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu).
36)
Část čtyřicátá pátá § 2 odst. 1 písm. b) a c), § 5 odst. 1 písm. a) a § 5 odst. 3 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.
37)
§ 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
38)
Vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů.
39)
§ 45 odst. 1 písm. e) a g) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.
40)
Zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
41)
Zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů.
42)
Zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku. |
Vyhláška č. 200/2012 Sb. | Vyhláška č. 200/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb.
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 15. 6. 2012, částka 68/2012
* Čl. I - Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 15. 6. 2012
200
VYHLÁŠKA
ze dne 6. června 2012,
kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb.
Ministerstvo vnitra stanoví podle § 101 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 203/1994 Sb. a zákona č. 237/2000 Sb., k provedení § 72 odst. 7 zákona:
Čl. I
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb., se mění takto:
1.
V § 34 odst. 3 se věta druhá zrušuje.
2.
V § 35 odst. 8 se věta čtvrtá nahrazuje větou „Při neúspěšné zkoušce se postupuje podle odstavce 6.“.
3.
V § 36 odst. 5 se za slova „toto ověření“ vkládá slovo „jedenkrát“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. června 2012.
Ministr:
Kubice v. r. |
Zákon č. 199/2012 Sb. | Zákon č. 199/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 68/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o rostlinolékařské péči
* ČÁST DRUHÁ - Změna živnostenského zákona
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o vinohradnictví a vinařství
* ČÁST ČTVRTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2014
199
ZÁKON
ze dne 2. května 2012,
kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o rostlinolékařské péči
Čl. I
Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 249/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 490/2009 Sb., zákona č. 102/2010 Sb., zákona č. 245/2011 Sb. a zákona č. 18/2012 Sb., se mění takto:
1.
Na konci textu poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.“.
2.
V § 2 odst. 1 písmeno k) zní:
„k)
integrovanou ochranou rostlin souhrn opatření, která po zvážení veškerých dostupných metod ochrany rostlin potlačují rozvoj populací škodlivých organismů, podporují přirozené mechanismy ochrany před škodlivými organismy a snižují rizika pro lidské zdraví a životní prostředí,“.
3.
V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena x) až z), která včetně poznámky pod čarou č. 79 znějí:
„x)
oblastmi využívanými širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami obyvatel79) zejména veřejné parky nebo zahrady, veřejná prostranství uvnitř obcí, hřbitovy, sportoviště, rekreační plochy, areály škol nebo školní pozemky, dětská hřiště, areály zdravotnických zařízení, zařízení poskytujících léčebnou péči nebo kulturních zařízení,
y)
nechemickými metodami alternativní metody k použití chemických přípravků na ochranu rostlin založené na agronomických postupech, nebo fyzikální, mechanické nebo biologické metody ochrany před škodlivými organismy,
z)
zařízením pro aplikaci přípravků zařízení konkrétně určená pro aplikaci přípravků zejména samojízdná, návěsná, tažená, namontovaná na vlaku, letadle, jakož i stacionární zařízení určená k aplikaci přípravků, přenosná motorem poháněná nebo přenosná ručně ovládaná zařízení a ruční zařízení s tlakovou komorou, včetně příslušenství nezbytného pro účinný provoz takového zařízení, jako zejména trysky, tlakoměry, filtry, sítka a čisticí zařízení pro nádrže.
79)
Čl. 3 odst. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009.“.
4.
V § 2 odst. 2 písm. h) se za slovo „osoba“ vkládají slova „, včetně obsluhy, techniků, zaměstnavatelů a samostatně výdělečně činných osob“ a slovo „pesticidy“ se nahrazuje slovem „přípravky“.
5.
V § 2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena r) až w), která znějí:
„r)
poradcem osoba, která v rámci svého podnikání nebo zaměstnání poskytuje poradenství v oblasti ochrany před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a bezpečného používání přípravků,
s)
ukazatelem rizika výsledek výpočetní metody, který se užívá pro posouzení rizika používání přípravků na lidské zdraví nebo životní prostředí,
t)
mechanizačním prostředkem zařízení pro aplikaci přípravků a technická zařízení k hubení škodlivých organismů,
u)
osvědčením třetího stupně doklad osvědčující, že fyzická osoba může v rámci svých profesních činností poskytovat poradenství v oblasti ochrany rostlin před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a v oblasti bezpečného používání přípravků, distribuovat přípravky pro profesionální použití a pořádat kurzy a školení k získání a prodloužení osvědčení podle § 86,
v)
osvědčením druhého stupně doklad osvědčující, že fyzická osoba může v rámci svých profesních činností při používání přípravků řídit nakládání s přípravky a provádět dohled nad nakládáním s přípravky, pokud nejsou tyto činnosti vyhrazeny pro držitele osvědčení třetího stupně,
w)
osvědčením prvního stupně doklad osvědčující, že fyzická osoba může nakládat s přípravky pod vedením držitele osvědčení druhého nebo třetího stupně pro nakládání s přípravky.“.
6.
V § 4 se odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 5 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
7.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Integrovaná ochrana rostlin
(1)
Opatření integrované ochrany rostlin udržují používání přípravků a ostatních metod ochrany rostlin na úrovních, které lze z hospodářského a ekologického hlediska odůvodnit, přičemž je kladen důraz na růst zdravých plodin při co nejmenším narušení zemědělských a lesních ekosystémů.
(2)
Profesionální uživatelé jsou povinni za podmínek uvedených v odstavci 1 uplatňovat obecné zásady integrované ochrany rostlin, které obsahují zejména
a)
metody pro sledování výskytu škodlivých organismů a s ochranou rostlin souvisejících poruch rostlin a pro rozhodování v oblasti integrované ochrany rostlin,
b)
preventivní opatření a přímé metody ochrany rostlin, které mají co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí,
c)
opatření k zamezení rezistence škodlivých organismů k přípravkům (dále jen „antirezistentní strategie“) a
d)
způsob ověřování úspěšnosti používaných opatření v oblasti integrované ochrany rostlin.
(3)
Obecné zásady integrované ochrany rostlin podle odstavce 2 stanoví prováděcí právní předpis.
(4)
Státní rostlinolékařská správa (dále jen „rostlinolékařská správa“)
a)
provádí monitoring škodlivých organismů a s ochranou rostlin souvisejících poruch rostlin a podmínek pro šíření škodlivých organismů,
b)
zveřejňuje aktuální informace o výskytu škodlivých organismů včetně upozornění na riziko dosažení hodnot prahů škodlivosti škodlivých organismů a riziko výskytu s ochranou rostlin souvisejících poruch rostlin,
c)
shromažďuje a zveřejňuje dostupné údaje o riziku vzniku rezistence škodlivých organismů k přípravkům a o opatřeních k zamezení rezistence škodlivých organismů k přípravkům (dále jen „antirezistentní strategie“),
d)
zajišťuje dostupnost přípravků pro uplatňování integrované ochrany rostlin a antirezistentních strategií a
e)
shromažďuje a zveřejňuje metodické postupy k uplatňování obecných zásad integrované ochrany rostlin pro rostliny a skupiny rostlin s využitím výsledků činnosti vědeckovýzkumné základny.“.
8.
V § 6 odst. 1 se slova „podléhající uznávacímu řízení“ zrušují.
9.
V § 6 odst. 2 se slova „, který podléhá uznávacímu řízení“ zrušují.
10.
§ 6a včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 80 a 81 zní:
㤠6a
Laboratorní činnosti na úseku rostlinolékařské péče
(1)
K prohlubování a koordinaci laboratorní činnosti na úseku odborných rostlinolékařských činností vykonává rostlinolékařská správa působnost národní referenční laboratoře pro diagnostiku škodlivých organismů a národní referenční laboratoře pro přípravky a další prostředky na ochranu rostlin. Národní referenční laboratoř koordinuje činnost referenčních laboratoří.
(2)
Rostlinolékařská správa pověřuje právnické osoby, které se přihlásí na její výzvu, výkonem odborné činnosti referenční laboratoře pro diagnostiku škodlivých organismů uvedených v § 10 odst. 1 nebo škodlivých organismů, proti jejichž zavlékání a rozšiřování jsou stanovena opatření podle § 7 odst. 4 nebo podle § 11 odst. 2 a 3. Rostlinolékařská správa vydá pověření, pokud z předložených dokumentů, které jsou součástí žádosti, vyplývá, že
a)
právnická osoba je schopna zajistit nestrannost, kvalitu a ochranu důvěrných informací80),
b)
mezi prováděním úkolů, k jejichž provádění je zmocněna, a jejími dalšími činnostmi nebude docházet ke střetu zájmů a
c)
splňuje technické požadavky pro pověření referenční laboratoře stanovené prováděcím právním předpisem.
(3)
Národní referenční laboratoř a referenční laboratoře spolupracují s obdobně zaměřenými pracovišti členských států Evropské unie.
(4)
Rostlinolékařská správa odejme pověření, jestliže referenční laboratoř nedodržuje požadavky nebo podmínky podle odstavce 2.
(5)
Rostlinolékařská správa zasílá Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“) kopie rozhodnutí o vydání a odnětí pověření a zveřejňuje seznam referenčních laboratoří včetně zaměření jejich činnosti ve Věstníku Státní rostlinolékařské správy (dále jen „Věstník“).
(6)
Pověření referenčních laboratoří podle odstavce 2 se považuje za zmocnění k plnění úkolů laboratorního testování podle předpisu Evropské unie upravujícího zmocnění k plnění úkolů laboratorního testování81). Výsledek laboratorního rozboru vzorku provedeného laboratoří zmocněnou k plnění úkolů laboratorního testování podle předpisu Evropské unie81) v jiném členském státě Evropské unie je rovnocenný výsledku laboratorního rozboru vzorku provedeného národní referenční laboratoří nebo referenční laboratoří.
80)
§ 271 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
81)
Směrnice Rady 2000/29/ES, v platném znění.“.
11.
V § 22 odst. 3 písm. d) a e) a v § 26 odst. 11 písm. a) se slova „§ 25 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 25 odst. 6“.
12.
V § 28 odst. 8 písm. a) se číslo „8“ nahrazuje číslem „7“.
13.
V § 33 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Toxikologický posudek v případech týkajících se použití přípravku v oblastech využívaných širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami obyvatel podle § 2 odst. 1 písm. x) obsahuje i závěry k zákazu jeho použití nebo způsobu a možnosti jeho podmíněného použití.“.
14.
V § 34 se na konci textu písmene d) doplňují slova „včetně opatření k ochraně vod“.
15.
V § 34 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které včetně poznámky pod čarou č. 82 znějí:
„(2)
Rostlinolékařská správa nepovolí pro neprofesionální použití přípravky, které na základě posouzení účinků na zdraví lidí podle § 33 odst. 2
a)
jsou klasifikovány jako toxické nebo vysoce toxické podle chemického zákona,
b)
mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 nebo 282), nebo
c)
mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 382) nebo toxicita pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 182), u nichž není sníženo riziko pro zdraví člověka stanovením dalších opatření.
(3)
Přípravek nelze povolit pro leteckou aplikaci,
a)
jde-li o přípravek toxický nebo vysoce toxický podle chemického zákona,
b)
jde-li o přípravek nebezpečný nebo vysoce nebezpečný pro suchozemské obratlovce nebo pro včely,
c)
není-li formulační úprava přípravku pro leteckou aplikaci vhodná, nebo
d)
vylučují-li leteckou aplikaci závěry stanovené toxikologickým posudkem.
82)
Příloha I část 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, v platném znění.“.
16.
V § 43 odst. 3 se slova „aplikačního zařízení“ nahrazují slovy „zařízení pro aplikaci přípravků“.
17.
V § 46a se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
distribuovat přípravky povolené k profesionálnímu použití pouze osobám, které zajistí, že s přípravky bude nakládat pouze držitel osvědčení druhého nebo třetího stupně; takový přípravek může být vydán pouze osobě, která je držitelem osvědčení prvního, druhého nebo třetího stupně; o distribuci a vydávání těchto přípravků vede distributor evidenci, která obsahuje datum výdeje přípravku, název a množství vydaného přípravku, pořadové číslo osvědčení osoby, které byl přípravek distribuován a vydán, a datum vydání tohoto osvědčení.“.
18.
V § 46a se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Distributor, s výjimkou distributora, který uvádí na trh pouze přípravky pro neprofesionální použití, musí zabezpečit, aby tyto přípravky prodávala osoba, která je držitelem osvědčení třetího stupně. Tato osoba v době jejich prodeje poskytuje informace týkající se použití přípravku, rizik pro zdraví a životní prostředí a bezpečnostní pokyny k zamezení těchto rizik.
(5)
Při uvádění na trh přípravku určeného neprofesionálním uživatelům je distributor povinen poskytovat osobám informace, které se týkají rizik souvisejících s používáním přípravků, zejména informace o nebezpečí vlivu přípravku na osoby nebo životní prostředí, způsobů správného skladování a aplikace přípravku, způsobů nakládání s ním a jeho bezpečné likvidace v souladu s právními předpisy34), včetně informace o možnostech ochrany rostlin představujících nízké riziko.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 6.
19.
Za § 48 se vkládá nový § 48a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 83 a 84 zní:
㤠48a
Národní akční plán
(1)
Národní akční plán pro bezpečné používání přípravků (dále jen „akční plán“) stanoví kvantitativní úkoly, cíle, opatření a harmonogramy jejich plnění pro snížení rizik a omezení dopadů používání přípravků na lidské zdraví a životní prostředí s cílem podpořit vývoj a zavádění integrované ochrany rostlin a alternativních přístupů nebo postupů, aby se snížila závislost na používání přípravků.
(2)
Akční plán obsahuje kromě náležitostí stanovených v odstavci 1 zejména
a)
harmonizované83) a neharmonizované ukazatele rizik,
b)
směry vývoje v používání účinných látek,
c)
účinné látky, plodiny, oblasti nebo postupy, kterým je třeba věnovat přednostní pozornost,
d)
harmonogram správných postupů pro účely dosažení bezpečného používání přípravků,
e)
vyhodnocení nezbytných intervalů kontrol zařízení pro aplikaci přípravků, jež se nepoužívají pro postřik přípravky, a přídavných zařízení pro aplikaci přípravků, která se používají jen v malém rozsahu, používaných profesionálními uživateli,
f)
možné způsoby informování osob, které by mohly být vystaveny úletu postřikové kapaliny,
g)
postupy na podporu uplatňování integrované ochrany rostlin.
(3)
Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem životního prostředí vytváří a vyhodnocuje a vždy nejpozději po 5 letech aktualizuje akční plán.
(4)
Ministerstvo zveřejňuje návrh akčního plánu nebo jeho aktualizace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Současně ministerstvo informuje veřejnost formou oznámení v periodickém tisku84) o zveřejnění návrhu akčního plánu nebo jeho aktualizace a o možnosti osob, které se jimi cítí dotčeny, sdělit ministerstvu připomínky. Lhůta pro sdělení připomínek činí dva měsíce ode dne zveřejnění návrhu akčního plánu nebo jeho aktualizace.
(5)
Akční plán schvaluje vláda. Před předložením návrhu vládě ministerstvo vyhodnotí a zohlední předložené připomínky k návrhu akčního plánu nebo jeho aktualizaci. Obecné vyhodnocení připomínek, které se jednoznačně vztahují k předloženému návrhu, ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě, že připomínce nebylo vyhověno, zveřejní též důvod.
(6)
Ministerstvo zveřejní schválený akční plán způsobem umožňujícím dálkový přístup a neprodleně ohlašuje Komisi veškeré významné změny v akčním plánu.
83)
Příloha č. IV směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES.
84)
§ 6 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon).“.
20.
V § 49 odstavec 1 zní:
„(1)
Přípravky nesmí být používány v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie67) a tímto zákonem s výjimkou rozšířeného povolení nebo použití pro účely výzkumu a vývoje nebo zkoušení. Při jejich aplikaci nesmí být
a)
postupováno v rozporu s požadavky na ochranu vod, včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů včetně rostlin, stanovenými prováděcím právním předpisem,
b)
zasaženy rostliny a plochy mimo pozemek, na němž se provádí aplikace.“.
21.
V § 49 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Způsob dodržení požadavků podle odstavce 1 písm. a) stanoví prováděcí právní předpis.“.
22.
V § 51 odst. 1 písm. b) se slova „, České inspekci životního prostředí78)“ a slova „; použití osiva namořeného přípravkem nebezpečným nebo zvlášť nebezpečným pro suchozemské obratlovce oznámí 3 dny před vysetím oprávněnému uživateli honitby40), České inspekci životního prostředí78) a rostlinolékařské správě“ včetně poznámky pod čarou č. 78 zrušují.
23.
V § 51 odst. 4 se slova „příslušnému orgánu Státní veterinární správy“ nahrazují slovy „krajské veterinární správě“ a slova „Příslušný orgán Státní veterinární správy“ se nahrazují slovy „Krajská veterinární správa“.
24.
V § 51 se odstavec 7 zrušuje.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7.
25.
§ 52 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 85 zní:
㤠52
Letecká aplikace přípravků
(1)
Letecká aplikace přípravků je zakázána, není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Leteckou aplikaci lze provést pouze z letadla nebo vrtulníku, je-li povolena rostlinolékařskou správou, a to na základě
a)
schváleného plánu letecké aplikace a následné žádosti o povolení jednotlivé letecké aplikace, nebo
b)
žádosti o povolení mimořádné letecké aplikace.
(3)
Plán letecké aplikace obsahuje zejména
a)
údaje o přibližné době postřiku a předběžném množství a druhu aplikovaných přípravků,
b)
opatření nezbytná k včasnému varování místních obyvatel i náhodně se vyskytujících osob a opatření pro řízení rizik, která mají zajistit, že nedojde k žádným negativním účinkům na zdraví náhodně se vyskytujících osob,
c)
opatření nezbytná k ochraně životního prostředí v blízkosti ošetřované oblasti,
d)
vymezení oblasti, v níž je zamýšlena letecká aplikace.
(4)
Opatření uvedená v odstavci 3 písm. b) a c) musí být v souladu se stanovisky České inspekce životního prostředí a krajské hygienické stanice, která jsou přílohou žádosti.
(5)
Rostlinolékařská správa na žádost osoby, která bude provádět leteckou aplikaci, schválí plán letecké aplikace, pokud z návrhu plánu letecké aplikace, který je přílohou žádosti, vyplývá, že
a)
neexistují žádné jiné přijatelné alternativy nebo má v konkrétním případě letecká aplikace nižší dopady na lidské zdraví a životní prostředí než pozemní aplikace přípravků,
b)
použité přípravky jsou povoleny pro použití leteckou aplikací,
c)
osoba provádějící leteckou aplikaci je držitelem povolení k provozování leteckých prací podle zvláštního právního předpisu85),
d)
použité zařízení pro leteckou aplikaci přípravků splňuje požadavky stanovené tímto zákonem,
e)
osoba provádějící leteckou aplikaci má zajištěn výkon letecké aplikace fyzickou osobou, která je odborně způsobilou osobou pro nakládání s přípravky,
f)
zařízení pro aplikaci přípravků je vybaveno příslušenstvím, které představuje nejlepší dostupnou technologii zajišťující omezení nežádoucího úletu,
g)
oblast, která má být ošetřena, nesmí být v těsné blízkosti trvale obydlených oblastí.
(6)
Žádost o povolení jednotlivé nebo mimořádné letecké aplikace kromě náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
předběžnou dobu postřiku,
b)
množství a druh aplikovaných přípravků,
c)
přesné určení oblasti,
d)
název nebo jméno a příjmení osoby, která bude leteckou aplikaci provádět,
e)
název nebo jméno a příjmení osoby, pro kterou se bude letecká aplikace provádět,
f)
návrh opatření nezbytných k včasnému varování místních obyvatel i náhodně se vyskytujících osob,
g)
návrh opatření nezbytných k ochraně životního prostředí v blízkosti ošetřované oblasti.
(7)
Rostlinolékařská správa na žádost osoby, která bude leteckou aplikaci provádět, povolí jednotlivou leteckou aplikaci, je-li v souladu se schváleným plánem letecké aplikace, a v rozhodnutí určí opatření pro řízení rizik, zejména
a)
opatření nezbytná k včasnému varování místních obyvatel i náhodně se vyskytujících osob,
b)
opatření k ochraně životního prostředí v blízkosti ošetřované oblasti a
c)
opatření, která mají zajistit, že nedojde k žádným negativním účinkům na zdraví náhodně se vyskytujících osob.
(8)
V případě, že hrozí závažné hospodářské škody, je ohroženo zdraví lidí nebo zvířat, nebo hrozí závažná újma životnímu prostředí, povolí rostlinolékařská správa na základě žádosti mimořádnou leteckou aplikaci. V rozhodnutí o povolení mimořádné letecké aplikace rostlinolékařská správa stanoví podmínky pro provedení letecké aplikace, které odpovídají požadavkům podle odstavce 5, a opatření podle odstavce 7.
(9)
Rozhodnutí o povolení jednotlivé aplikace nebo o povolení mimořádné aplikace vyhlásí rostlinolékařská správa na své úřední desce a úředních deskách obecních úřadů, jejichž územních obvodů se rozhodnutí týká.
(10)
Obecní úřady podle odstavce 9 informují obyvatele o obsahu rozhodnutí způsobem v místě obvyklým.
85)
§ 74 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění zákona č. 225/2006 Sb.“.
26.
Za § 52 se vkládají nové § 52a a 52b, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 86 a 87 znějí:
㤠52a
Zvláštní opatření na ochranu vodního prostředí a pitné vody
Aplikace a skladování přípravků jsou zakázány ve vzdálenosti 10 metrů od podzemního nebo povrchového zdroje pitné vody86), pokud pro tento zdroj nebylo stanoveno ochranné pásmo podle vodního zákona. Vzdálenost 10 metrů se počítá od odběrného zařízení.
§ 52b
Omezení použití přípravků nebo rizika použití přípravků v určitých oblastech
(1)
Při používání přípravků v územích chráněných podle zvláštního právního předpisu v oblasti ochrany přírody87) je profesionální uživatel povinen přijmout opatření k minimalizaci rizik aplikace přípravku pro životní prostředí, necílové organismy a biodiverzitu. Ustanovení zvláštního právního předpisu v oblasti ochrany přírody87) tímto nejsou dotčena.
(2)
Na pozemcích a v objektech, ve kterých má být provedeno ošetření přípravkem, upřednostní profesionální uživatel při tomto ošetření přípravky představující nízké riziko67) nebo přijme opatření vedoucí ke snížení rizika z hlediska zdraví lidí, pokud tyto pozemky nebo objekty využívají nebo do nich mají přístup pracovníci v zemědělství, nebo se jedná o oblasti využívané širokou veřejností nebo zranitelnými skupinami obyvatel.
86)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
87)
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.“.
27.
V § 54 odst. 1 se slova „nebo mikroorganismus“ zrušují.
28.
V § 54 odst. 2 se věta druhá zrušuje.
29.
V § 54 odst. 12 se číslo „8“ nahrazuje číslem „11“.
30.
§ 55 zní:
㤠55
Osoba, které bylo vydáno rozhodnutí o zápisu dalšího prostředku do úředního registru, je povinna označit další prostředky, které uvádí na trh, údaji stanovenými prováděcím právním předpisem.“.
31.
V § 60 odst. 1 písm. a) se slova „množství jimi nově skladovaných přípravků nebo dalších prostředků, které přemístili z jiného členského státu Evropské unie nebo dovezli ze třetích zemí, a to včetně názvů a čísel šarží“ nahrazují slovy „název přípravku nebo dalšího prostředku a množství podle jednotlivých čísel šarží, které přemístili z jiného členského státu Evropské unie nebo dovezli ze třetích zemí“.
32.
V § 60 se doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 88 zní:
„(5)
Způsob vedení záznamů o používaných přípravcích profesionálními uživateli88) stanoví prováděcí právní předpis.
88)
Čl. 67 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009.“.
33.
§ 61 až 65 včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 89 až 91 znějí:
㤠61
Zařízení pro aplikaci přípravků
(1)
Zařízení pro aplikaci přípravků, která jsou používána k aplikaci přípravků v rámci podnikání (dále jen „profesionální zařízení pro aplikaci přípravků“), s výjimkou ručních zařízení pro aplikaci přípravků a zádových postřikovačů, musí být podrobována kontrolnímu testování podle tohoto zákona.
(2)
Zařízení pro aplikaci přípravků smí v rámci podnikání používat k aplikaci přípravků pouze osoba odborně způsobilá pro nakládání s přípravky.
(3)
Provozovatel profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků musí zařízení udržovat v odpovídajícím technickém stavu, provádět jeho kalibraci a kontrolu pro zajištění správné a kvalitní aplikace přípravků i v období mezi pravidelně provedeným kontrolním testováním.
(4)
Provozovatel profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků postupuje při jeho použití v závislosti na druhu a způsobu aplikace přípravků tak, aby byla minimalizována rizika pro zdraví lidí a životní prostředí.
(5)
Provozovatel profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků dodržuje stanovené postupy pro přípravu postřikové kapaliny a pro čištění profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků.
(6)
Rostlinolékařská správa kontroluje používání profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků.
(7)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
náležitosti postupu údržby a kalibrace profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků podle odstavce 3,
b)
omezení použití jednotlivých profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků a postupy při jejich použití v závislosti na druhu a způsobu aplikace přípravků vedoucí k minimalizaci rizik pro ochranu zdraví a životního prostředí podle odstavce 4,
c)
postupy pro přípravu postřikové kapaliny a pro čištění profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků podle odstavce 5.
§ 62
Zařízení pro aplikaci přípravků omezující nežádoucí úlet přípravků
(1)
Požadavky na omezení nežádoucího úletu přípravků stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Rostlinolékařská správa vede a zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup přehled zařízení pro aplikaci přípravků z hlediska omezení nežádoucího úletu přípravků.
(3)
Při použití zařízení omezujících úlet přípravků nemusí být za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem dodrženy ochranné vzdálenosti určené v rozhodnutí o povolení přípravku.
§ 63
Evidence profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků
Provozovny kontrolního testování v rámci jejich zjištění při prováděné kontrole profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků předávají bez zbytečného odkladu dálkovým přístupem do evidence profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků údaje v rozsahu
a)
jméno, popřípadě jména a příjmení, nebo název vlastníka profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
b)
jméno, popřípadě jména a příjmení, nebo název držitele profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků, je-li to osoba odlišná od vlastníka,
c)
identifikační údaje profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků, které bylo podrobeno kontrolnímu testování,
d)
informaci, zda profesionální zařízení pro aplikaci přípravků vyhovělo požadavkům či nikoliv,
e)
datum provedení kontrolního testování,
f)
přehled zjištěných závad,
g)
přehled vydaných dokladů o funkční způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
h)
název provozovny kontrolního testování.
§ 64
Kontrolní testování
(1)
Kontrolní testování spočívá v přezkoumání způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků pro správnou aplikaci přípravků podle technologických požadavků na profesionální zařízení pro aplikaci přípravků.
(2)
Kontrolní testování provádí rostlinolékařská správa nebo provozovatel kontrolního testování. Na základě výsledku kontrolního testování vydá rostlinolékařská správa nebo provozovatel kontrolního testování osvědčení o způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků spolu s výsledky provedeného testování pro potřeby vlastníka nebo držitele profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků a označí předmětné zařízení kontrolní nálepkou.
(3)
Osvědčení o provedení kontrolního testování vydaná v jiných členských státech Evropské unie se považují za osvědčení podle odstavce 2, neuplyne-li od posledního kontrolního testování provedeného v jiném členském státě Evropské unie lhůta delší, než je lhůta pro kontrolní testování stanovená podle tohoto zákona.
(4)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
lhůty pro provádění kontrolního testování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků,
b)
technologické požadavky na profesionální zařízení pro aplikaci přípravků,
c)
technologický postup kontrolního testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
d)
technické podmínky pro kontrolní testování profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
e)
náležitosti a vzor osvědčení o způsobilosti profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
f)
náležitosti a vzor kontrolní nálepky podle odstavce 2.
§ 65
Provozovatel kontrolního testování
(1)
Provozovatel kontrolního testování je povinen postupovat podle technologických požadavků na profesionální zařízení pro aplikaci přípravků a dodržovat technologický postup provádění kontrolního testování, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem.
(2)
Provozovatel kontrolního testování vede průběžnou evidenci profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků, která byla u něj podrobena testování, která obsahuje údaje podle § 63.
(3)
Podmínkou pro vydání živnostenského oprávnění k provozování koncesované živnosti89), na základě kterého je provozovatel v konkrétní provozovně oprávněn provádět kontrolní testování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků, je stanovisko rostlinolékařské správy. Fyzická nebo právnická osoba k žádosti o koncesi sdělí mimo náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem90) adresu umístění provozovny a přiloží technickou dokumentaci vybavení provozovny. Ve stanovisku rostlinolékařská správa uvede, zda provozovna a její vybavení odpovídá technickým podmínkám pro kontrolní testování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků stanoveným prováděcím právním předpisem.
(4)
Příslušný živnostenský úřad omezí91) provozování koncesované živnosti podle odstavce 3 na schválenou provozovnu.
(5)
Výkon kontrolního testování kontroluje rostlinolékařská správa.
89)
§ 26 zákona č. 455/1991 Sb.
90)
§ 50 zákona č. 455/1991 Sb.
91)
§ 27 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb.“.
34.
§ 66 a 67 se včetně společného nadpisu a poznámek pod čarou č. 43 až 47 zrušují.
35.
V § 71 odst. 1 písmena b) a c) znějí:
„b)
rozhoduje na základě žádosti o pověření vzdělávacích zařízení,
c)
stanoví hlavní úkoly rostlinolékařské péče v oblasti vědy a výzkumu se zaměřením na výzkum metod integrované ochrany rostlin, zejména nechemických metod ochrany rostlin a metod ochrany rostlin využívajících přípravky s nízkým rizikem,“.
36.
V § 71 odst. 1 písm. f) se slovo „registrovaných“ nahrazuje slovem „povolených“.
37.
V § 72 odst. 4 písm. d) se slova „, provozování technických zařízení k hubení škodlivých organismů a označování dřevěného obalového materiálu“ zrušují.
38.
V § 72 odst. 4 písm. e) se číslo „78“ nahrazuje slovy „77 a § 79a až 79i“.
39.
V § 72 odst. 5 se písmeno b) zrušuje.
Dosavadní písmena c) až m) se označují jako písmena b) až l).
40.
V § 72 odst. 5 písmeno h) zní:
„h)
rozhoduje na základě žádosti o pověření fyzické nebo právnické osoby prováděním odborných rostlinolékařských činností stanovených v § 81 odst. 1,“.
41.
V § 72 odst. 6 se slova „registraci přípravků a dalších prostředků“ nahrazují slovy „vydaných povolení přípravků a o vydáních povolení zápisu dalších prostředků do úředního registru“ a slova „mechanizačních prostředků“ se nahrazují slovy „zařízení pro aplikaci přípravků“.
42.
V § 72 odst. 7 se slova „Státní veterinární správy“ nahrazují slovy „orgánů veterinární správy“.
43.
V § 72 se na konci odstavce 10 doplňuje věta „Rostlinolékařská správa zpřístupní zejména informace o možných účincích přípravků na ochranu rostlin na lidské zdraví Toxikologickému informačnímu středisku.“.
44.
V § 72 odst. 12 se slovo „dále“ nahrazuje slovy „sleduje účinnost geneticky modifikovaných organismů využívaných v ochraně rostlin a rezistenci škodlivých organismů k produktům geneticky modifikovaných organismů a“.
45.
V § 73 odstavec 2 zní:
„(2)
Obecní úřady vykonávají působnost na úseku ochrany včel podle § 51 odst. 2 a 6 a na úseku letecké aplikace podle § 52 odst. 8.“.
46.
V § 74 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a o integrované ochraně rostlin (§ 5)“.
47.
V § 74 odst. 1 písm. h) se slova „podmínek uvedených v rozhodnutí o zápisu mechanizačního prostředku do úředního registru (§ 63), ustanovení o používání a kontrolním testování mechanizačních prostředků [§ 3 odst. 1 písm. b), § 66 a 67]“ nahrazují slovy „ustanovení o používání a kontrolním testování zařízení pro aplikaci přípravků“.
48.
V § 74 odst. 1 písmeno i) zní:
„i)
požadavků týkajících se
1.
výkonu odborných rostlinolékařských činností pověřenými fyzickými a právnickými osobami (§ 6a a 81),
2.
činnosti poradců (§ 85) nebo osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění včetně dodržování podmínek odborné způsobilosti pro tyto činnosti (§ 86),“.
49.
V § 76 odst. 1 písm. h) se slova „mechanizačních prostředků“ nahrazují slovy „zařízení pro aplikaci přípravků“.
50.
V § 76 odst. 2 písm. e) bodě 1 se slova „mechanizační prostředek“ nahrazují slovy „zařízení pro aplikaci přípravků“ a slova „§ 61 a § 63 odst. 1 a 3“ se nahrazují slovy „§ 61, 62 a 64“.
51.
V § 79 odst. 1 se písmeno a) zrušuje.
Dosavadní písmena b) až n) se označují jako písmena a) až m).
52.
V § 79 odst. 1 písm. i) se slova „a mechanizačních prostředků podle § 63“ zrušují.
53.
V § 79 odst. 1 písm. j) se slova „mechanizačních prostředků podle § 66“ nahrazují slovy „zařízení pro aplikaci přípravků“.
54.
V § 79 odst. 1 písm. m) se slova „národní referenční laboratoře a“ zrušují.
55.
V § 79 odst. 4 písm. d) se za slovo „zájmu“ vkládají slova „nebo rozšíření povolení na menšinová použití ve veřejném zájmu“.
56.
V § 79a odst. 1 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje.
57.
V § 79a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a d), která znějí:
„c)
jako profesionální uživatel neuplatňuje obecné zásady integrované ochrany rostlin podle § 5 odst. 2, nebo
d)
neodevzdá osvědčení podle § 86 odst. 6.“.
58.
V § 79c odst. 1 písm. c) bodě 2 se slova „, 2, 3 nebo 4“ zrušují.
59.
V § 79c odst. 1 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, nebo § 52 až 52b“.
60.
V § 79c odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
„e)
při své profesní činnosti nakládá s přípravky bez osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky potřebného podle tohoto zákona,“.
Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena f) a g).
61.
V § 79c se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b), písm. c) bodu 2 a písm. d) lze vedle pokuty uložit sankci zákazu činnosti do 2 let.“.
62.
V § 79e odstavec 1 zní:
„(1)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že
a)
jako profesionální uživatel neuplatňuje obecné zásady integrované ochrany rostlin podle § 5 odst. 2,
b)
v rozporu s § 43 odst. 8 jako držitel povolení nedodá rostlinolékařské správě na její žádost
1.
analytický standard obsažené účinné látky případně účinné složky opatřený certifikátem o analýze,
2.
analytické standardy toxikologicky nebo ekotoxikologicky významných nečistot, nebo
3.
vzorek v neporušeném prodejním obalu odpovídající výrobnímu číslu (šarži) přípravku nebo dalšího prostředku uvedeného na trh v České republice, a to v množství nezbytně nutném k provedení kontrolních analýz a ve lhůtě a na místo určené rostlinolékařskou správou,
c)
distribuuje přípravek nebo další prostředek v rozporu s § 46a odst. 3,
d)
v rozporu s § 47 uvede na trh další prostředek po uplynutí doby použitelnosti,
e)
v rozporu s § 54 odst. 1 uvede na trh nebo použije další prostředek, který není zapsán do úředního registru, ačkoliv tomuto zápisu podléhá,
f)
použije další prostředek v rozporu s § 54 odst. 14,
g)
uvede na trh další prostředek neoznačený podle § 55 nebo použije další prostředek v rozporu s jeho označením,
h)
nesplní oznamovací, informační nebo dokladovou povinnost podle § 60,
i)
použije zařízení pro aplikaci přípravků v rozporu s § 64,
j)
jako výrobce ošetřeného dřevěného obalového materiálu vyrobí dřevěný obalový materiál v rozporu s podmínkami podle § 69 odst. 3, nebo
k)
použije neoprávněně značku pro označování ošetřeného dřevěného obalového materiálu podle § 69a odst. 2.“.
63.
V § 79f odst. 1 úvodní části ustanovení, § 79g odst. 1 úvodní části ustanovení a v § 79h odst. 1 úvodní části ustanovení se za slova „Právnická osoba“ vkládají slova „nebo podnikající fyzická osoba“.
64.
V § 79f odst. 1 písm. b) se slova „, další prostředek nebo mechanizační prostředek, který není povolen,“ nahrazují slovy „nebo další prostředek, které nejsou povoleny“ a slova „upravujícího uvádění přípravku na trh“ se nahrazují slovy „, použije zařízení pro aplikaci přípravků, které v rozporu se zákonem nebylo kontrolně testováno“.
65.
V § 79f odst. 1 písm. c) se slova „odst. 1 nebo nedodrží způsob zjišťování nebo regulace výskytu škodlivých organismů v uskladněných rostlinných produktech stanovený prováděcím právním předpisem vydaným na základě § 4 odst. 2“ zrušují.
66.
V § 79g odst. 1 písm. c) se slova „§ 36 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 35 odst. 5“.
67.
V § 79g odst. 1 písm. g) se slova „, 2, 3 nebo 4“ zrušují.
68.
V § 79g odst. 1 písmeno h) zní:
„h)
jako osoba, která při podnikatelské činnosti nakládá s přípravky, nezabezpečí výkon této činnosti držitelem osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky potřebného podle tohoto zákona,“.
69.
V § 79g odst. 1 se na konci textu písmene i) doplňují slova „, nebo § 52 až 52b“.
70.
V § 79g odst. 1 písm. l) se slovo „nebo“ zrušuje.
71.
V § 79g se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena n) až r), která znějí:
„n)
uvádí na trh přípravek nebo adjuvant, který není v České republice povolen podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího uvádění přípravků na trh67),
o)
porušuje povinnosti při distribuci přípravků nebo dalších prostředků podle § 46a odst. 3 písm. g) nebo § 46a odst. 4 nebo 5,
p)
porušuje povinnosti při vedení evidence, které jsou uloženy tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím vedení záznamů,
q)
porušuje povinnosti k propagaci přípravků stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím uvádění přípravků na trh67), nebo
r)
nesplní opatření nařízené rostlinolékařskou správou podle § 75 nebo mimořádné rostlinolékařské opatření podle § 76 odst. 1“.
72.
V § 79g se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c), g), i) a j) lze vedle pokuty uložit sankci zákazu činnosti do 2 let.“.
73.
V § 79i odst. 2 se slovo „pokuty“ nahrazuje slovem „sankcí“.
74.
V § 79i se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Sankci zákazu činnosti lze právnické osobě uložit, byl-li správní delikt spáchán v souvislosti s touto činností.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
75.
Nadpis hlavy IX zní:
„ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K VÝKONU ODBORNÉ ROSTLINOLÉKAŘSKÉ ČINNOSTI A ODBORNÁ ZPŮSOBILOST PRO NAKLÁDÁNÍ S PŘÍPRAVKY“.
76.
§ 81 včetně nadpisu zní:
㤠81
Pověřování k provádění odborných rostlinolékařských činností
(1)
Odborné rostlinolékařské činnosti, k jejichž výkonu lze též pověřit, jsou
a)
monitoring včetně související diagnostiky škodlivých organismů jiných než uvedených v § 10 odst. 1 a škodlivých organismů, proti jejichž zavlékání a rozšiřování jsou stanovena opatření podle § 7 odst. 4 nebo podle § 11 odst. 2 a 3, a poskytování informací pro rozhodování v oblasti integrované ochrany rostlin,
b)
sledování účinnosti geneticky modifikovaných organismů využívaných v ochraně rostlin, hodnocení rezistence škodlivých organismů k přípravkům a k produktům geneticky modifikovaných organismů a hodnocení a přezkušování profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků,
c)
monitoring nežádoucích vedlejších účinků přípravků na složky životního prostředí a
d)
průzkum výskytu škodlivých organismů uvedených v § 10 odst. 1 nebo škodlivých organismů, proti jejichž zavlékání a rozšiřování jsou stanovena opatření podle § 7 odst. 4 nebo podle § 11 odst. 2 a 3.
(2)
Prováděním odborných rostlinolékařských činností podle odstavce 1 písm. a) až c) lze pověřit právnickou nebo fyzickou osobu, pokud tato osoba podá na základě výzvy rostlinolékařské správy žádost a
a)
splňuje podmínky odborné způsobilosti podle § 84,
b)
zajistí ochranu důvěrných informací, objektivitu výsledků a skutečnost, že mezi prováděním činností, k jejichž provádění má být pověřena, a prováděním jejích dalších činností nedochází ke střetu zájmů, a
c)
prokáže, že její prostorové, přístrojové a materiální vybavení odpovídá rozsahu odborné činnosti, k jejímuž provádění má být pověřena, a umožňuje její kvalitní provádění a vyhodnocování.
(3)
Prováděním odborných rostlinolékařských činností podle odstavce 1 písm. d) lze pověřit pouze právnickou osobu, která je zřízena výhradně k plnění úkolů veřejného zájmu v oblasti zemědělství nebo životního prostředí, podá na základě výzvy rostlinolékařské správy žádost a splňuje požadavky stanovené v odstavci 2.
(4)
O vydání a odebrání pověření k provádění odborných rostlinolékařských činností rozhoduje rostlinolékařská správa, která si v rámci řízení o pověření vyžádá stanovisko ministerstva.
(5)
Kopie rozhodnutí o vydání a odebrání pověření k provádění odborných rostlinolékařských činností zasílá rostlinolékařská správa ministerstvu.
(6)
Pověření vydává rostlinolékařská správa na žádost právnické nebo fyzické osoby po předchozím ověření splnění požadavků stanovených v odstavcích 2 a 3. Pověření se vydává na dobu 5 let a lze jej odebrat, pokud je prokázáno, že pověřená osoba přestala splňovat jeden nebo více požadavků stanovených v odstavcích 2 a 3.
(7)
Pokud pověřená osoba oznámí, že již nebude odborné rostlinolékařské činnosti podle odstavce 1 vykonávat, zaniká pověření k provádění odborných rostlinolékařských činností dnem doručení tohoto oznámení rostlinolékařské správě.“.
77.
V § 82 odst. 1 písm. b) se za slova „81 odst. 1 písm. b) nebo c)“ doplňují slova „nebo laboratorní činnosti na úseku rostlinolékařské péče včetně odběru vzorků“.
78.
V § 82 odst. 2 písmena a) a b) znějí:
„a)
absolventy akreditovaných magisterských nebo doktorských studijních programů rostlinolékařství59),
b)
absolventy programů celoživotního vzdělávání rostlinolékařství60) vysokých škol uskutečňujících akreditované studijní programy v oblasti zemědělství nebo přírodních věd a určené pro absolventy jiných akreditovaných studijních programů, nebo“.
79.
V § 82 odst. 3 písmena a) až c) znějí:
„a)
jsou absolventy akreditovaných bakalářských studijních programů rostlinolékařství59),
b)
mají střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru rostlinolékařství nebo ochrany rostlin, nebo
c)
střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání vinohradnictví, zahradnictví, lesnictví a zemědělství a praxi nejméně dva roky v oboru rostlinolékařství,“.
80.
V nadpisu § 84 se slova „a osob poskytujících odbornou pomoc fyzickým a právnickým osobám“ zrušují.
81.
V § 84 odst. 1 se slovo „některé“, slova „ministerstva podle § 71 odst. 1 písm. b) a c) nebo“ a slova „podle § 72 odst. 5 písm. i) a na osoby poskytující odbornou pomoc podle § 5“ zrušují.
82.
V § 84 odst. 3 se slova „její odborný zástupce“ nahrazují slovy „zaměstnanec, který přímo zajišťuje odbornou rostlinolékařskou činnost, k jejímuž provádění je právnická osoba pověřena“.
83.
§ 85 včetně nadpisu zní:
㤠85
Odborná způsobilost pro poradenství v oblasti ochrany před škodlivými organismy a v oblasti bezpečného používání přípravků
(1)
Fyzické osoby mohou v rámci svého podnikání nebo zaměstnání provádět pro jiné osoby poradenství v oblasti ochrany před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a v oblasti bezpečného používání přípravků, pouze pokud jsou držiteli platného osvědčení o odborné způsobilosti podle § 86 odst. 3 a
a)
splňují podmínky odborné kvalifikace rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo § 82 odst. 3 písm. a) nebo § 82 odst. 5,
b)
mají střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání rostlinolékařství a nejméně tříletou odbornou praxi stejného zaměření, nebo
c)
jsou absolventy akreditovaných bakalářských, magisterských nebo doktorských studijních programů v oblasti pěstitelství, zemědělství nebo lesnictví, nebo mají střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání ukončené absolutoriem v pěstitelských zemědělských a lesnických oborech a mají nejméně čtyři roky praxe v oboru rostlinolékařství nebo ochrany rostlin, nebo složily zkoušku z dílčí (profesní) kvalifikace „Poradce v ochraně rostlin“ podle zákona upravujícího ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
(2)
Živnostensky podnikat12) v oboru poradenství v oblasti ochrany před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a v oblasti bezpečného používání přípravků mohou jen osoby, které splňují požadavky stanovené v odstavci 1.“.
84.
§ 86 včetně nadpisu zní:
„Odborná způsobilost pro nakládání s přípravky
§ 86
(1)
Fyzická osoba, která v rámci svých profesních činností nakládá s přípravky pod dohledem držitele osvědčení druhého stupně nebo třetího stupně, musí být držitelem osvědčení prvního stupně. Toto osvědčení fyzické osobě vydá po absolvování základního kurzu vzdělávací zařízení pověřené ministerstvem. Osvědčení se vydává s platností na dobu 5 let. Po uplynutí platnosti tohoto osvědčení vydá vzdělávací zařízení na základě absolvování doplňujícího školení nové osvědčení prvního stupně s platností na dobu 5 let.
(2)
Osoba, která v rámci svých profesních činností používá přípravky, musí zajistit, aby nakládání s přípravky řídila a vykonávala nad ním dohled fyzická osoba, jež je držitelem osvědčení druhého stupně. Držitel osvědčení druhého stupně je způsobilý i pro činnosti držitele osvědčení prvního stupně. Osvědčení druhého stupně vydá rostlinolékařská správa fyzické osobě, která splňuje podmínky vzdělání pro rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo 5, nebo absolvuje základní kurz a úspěšně vykoná zkoušku. Osvědčení se vydává s platností na dobu 5 let. Platnost tohoto osvědčení lze prodloužit na základě absolvování doplňujícího školení.
(3)
Osoba, která v rámci svých profesních činností
a)
poskytuje poradenství v oblasti ochrany rostlin před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a v oblasti bezpečného používání přípravků,
b)
distribuuje přípravky pro profesionální použití, nebo
c)
pořádá základní kurzy k získání osvědčení prvního a druhého stupně, doplňující školení k prodloužení osvědčení druhého a třetího stupně a doplňující školení k získání nového osvědčení prvního stupně,
musí tyto činnosti vykonávat prostřednictvím fyzické osoby, jež je držitelem osvědčení třetího stupně. Držitel osvědčení třetího stupně je způsobilý i pro činnosti držitele osvědčení druhého stupně a prvního stupně. Osvědčení třetího stupně vydá rostlinolékařská správa fyzické osobě, která splňuje podmínky vzdělání pro rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo 5, nebo úspěšně vykoná zkoušku. Platnost tohoto osvědčení lze prodloužit na základě absolvování doplňujícího školení a úspěšně vykonané zkoušky.
(4)
Rostlinolékařská správa prodlouží platnost osvědčení druhého nebo třetího stupně o 5 let na základě žádosti držitele osvědčení podané před uplynutím doby jeho platnosti, pokud žadatel v době platnosti původního osvědčení splnil podmínky prodloužení platnosti osvědčení podle odstavce 2 nebo 3. Žádost se podává rostlinolékařské správě přímo nebo prostřednictvím vzdělávacího zařízení, u kterého žadatel absolvoval doplňující školení; toto vzdělávací zařízení v takovém případě postupuje žádost rostlinolékařské správě spolu s dokladem o absolvování školení.
(5)
Skončila-li platnost osvědčení druhého stupně, je možné nové osvědčení druhého stupně získat pouze na základě absolvování základního kurzu a úspěšného vykonání zkoušky podle odstavce 2. Skončila-li platnost osvědčení třetího stupně, je možné nové osvědčení třetího stupně získat pouze na základě úspěšného vykonání zkoušky podle odstavce 3 věty třetí.
(6)
Jestliže byla držiteli osvědčení uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky, je tato osoba povinna odevzdat osvědčení pro nakládání s přípravky rostlinolékařské správě do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla sankce zákazu činnosti uložena. Orgán, který o uložení sankce zákazu činnosti rozhodl, je povinen o jejím uložení bez zbytečného odkladu vyrozumět rostlinolékařskou správu.
(7)
Osoba, která byla držitelem osvědčení pro nakládání s přípravky a které byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky, může po vykonání této sankce nebo upuštění od výkonu zbytku sankce zažádat rostlinolékařskou správu o vrácení tohoto osvědčení, pokud neuplynula doba jeho platnosti. Podmínkou vrácení osvědčení příslušného stupně je splnění podmínek pro jeho získání.
(8)
Za odborně způsobilou osobu pro nakládání s přípravky se považuje i osoba, která získala odbornou způsobilost pro nakládání s přípravky v odpovídajícím rozsahu vykonávané činnosti v jiném členském státě.“.
85.
Za § 86 se vkládají nové § 86a a 86b, které znějí:
㤠86a
(1)
Základní kurzy podle § 86 odst. 1 a 2 a doplňující školení podle § 86 odst. 1 až 3 provádějí vzdělávací zařízení pověřená k této činnosti ministerstvem.
(2)
K poskytování znalostí týkajících se ochrany zdraví lidí jsou oprávněny orgány ochrany veřejného zdraví23a).
(3)
Ministerstvo rozhodne o pověření vzdělávacího zařízení, jestliže vzdělávací zařízení spolu se žádostí předloží dokumenty, které prokazují, že
a)
vzdělávací zařízení zabezpečí provádění výuky držitelem osvědčení třetího stupně,
b)
vzdělávací zařízení disponuje odpovídajícím technickým zabezpečením pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení, které stanoví prováděcí právní předpis,
c)
obsah a rozsah základních kurzů a doplňujících školení odpovídá požadavkům tohoto zákona a
d)
vzdělávací zařízení má zahrnuto vzdělávání v předmětu své činnosti.
(4)
Ministerstvo rozhodne o odnětí pověření, jestliže vzdělávací zařízení poruší podmínky pro pověření vzdělávacího zařízení podle odstavce 3.
(5)
Ministerstvo vede za účelem výkonu působnosti při pověřování vzdělávacích zařízení a informování veřejnosti evidenci vzdělávacích zařízení pověřených podle odstavce 3, která obsahuje název vzdělávacího zařízení, datum pověření a datum odnětí pověření vzdělávacího zařízení.
§ 86b
(1)
Rostlinolékařská správa
a)
zajišťuje po dohodě s místně příslušnými orgány ochrany veřejného zdraví23a) konání zkoušek stanovených pro získání osvědčení druhého a třetího stupně a vyhlašuje termíny pro jejich konání, a to nejméně 1 rok přede dnem jejich konání,
b)
vede evidenci o osvědčeních o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky.
(2)
Zkoušející rostlinolékaři u zkoušek stanovených pro získání osvědčení druhého a třetího stupně zkoušek musí být držiteli osvědčení třetího stupně.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví:
a)
obsah a rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupně a doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupně a náležitosti osvědčení prvního stupně,
b)
obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání a prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně, rozsah a způsob provedení zkoušky a náležitosti osvědčení druhého stupně,
c)
rozsah a způsob provedení zkoušky pro vydání osvědčení třetího stupně, obsah a rozsah doplňujícího školení a rozsah a způsob provedení zkoušky pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupně a náležitosti osvědčení třetího stupně,
d)
požadavky na technické zabezpečení pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení.“.
86.
V § 87 odstavec 2 zní:
„(2)
Evidence profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků vedená rostlinolékařskou správou slouží k výkonu státní správy na úseku kontrol profesionálních zařízení pro aplikaci přípravků. Evidence obsahuje tyto údaje:
a)
jméno a příjmení, nebo název vlastníka profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků,
b)
jméno a příjmení, nebo název držitele profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků, je-li to osoba odlišná od vlastníka,
c)
identifikační údaje profesionálního zařízení pro aplikaci přípravků, které bylo podrobeno kontrolnímu testování,
d)
datum provedení kontrolního testování,
e)
informaci, zda profesionální zařízení pro aplikaci přípravků vyhovělo požadavkům či nikoliv,
f)
přehled zjištěných závad,
g)
přehled vydaných dokladů o funkční způsobilosti zařízení,
h)
název provozovny kontrolního testování.“.
87.
V § 87 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
V evidenci o osvědčeních o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky vede rostlinolékařská správa pro účely rostlinolékařského dozoru a vydávání osvědčení druhého a třetího stupně údaje v rozsahu
a)
jméno, popřípadě jména, a příjmení držitele osvědčení druhého a třetího stupně,
b)
místo trvalého pobytu nebo bydliště a datum a místo narození držitele osvědčení druhého a třetího stupně,
c)
pořadové číslo osvědčení druhého nebo třetího stupně,
d)
datum zkoušky,
e)
datum vydání osvědčení druhého nebo třetího stupně,
f)
dobu platnosti osvědčení druhého nebo třetího stupně,
g)
název vzdělávacího zařízení, které provádělo základní kurz pro vydání osvědčení druhého stupně nebo doplňující školení pro prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně nebo třetího stupně,
h)
jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu nebo bydliště a datum a místo narození osoby, které byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky,
i)
datum nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky a datum ukončení výkonu této sankce.
(6)
Údaje o držiteli osvědčení druhého a třetího stupně se v evidenci podle odstavce 5 vedou po dobu 3 let ode dne skončení platnosti osvědčení.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
88.
V § 88 odst. 1 písmeno c) zní:
„c)
o zařízeních pro aplikaci přípravků k provedení § 61 odst. 7, § 62 odst. 1 a 3 a § 64 odst. 4,“.
89.
V § 88 odst. 1 písm. d) se číslo „8“ nahrazuje číslem „7“.
90.
V § 88 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
k provedení § 5 odst. 3.“.
91.
V § 88 odst. 3 se slova „§ 31 odst. 6, § 37 odst. 2, § 45 odst. 13, § 46a odst. 1 a 4, § 49 odst. 2, § 54 odst. 3 a 4 a § 55“ nahrazují slovy „§ 31 odst. 6, § 37 odst. 2, § 45 odst. 13, § 46a odst. 1 a 6, § 49 odst. 1 a 6, § 54 odst. 3 a 4, § 55 a § 60 odst. 5“.
92.
V § 88 odstavec 4 zní:
„(4)
Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 86b odst. 3.“.
93.
V § 88 odstavec 6 zní:
„(6)
Ministerstvo vydá vyhlášku, kterou stanoví technické požadavky pro pověření referenčních laboratoří k provedení § 6a odst. 2 písm. c).“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Osoby, které jsou držiteli osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky na základě vykonání zkoušky zajišťované Státní rostlinolékařskou správou podle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti podle zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za držitele osvědčení třetího stupně podle tohoto zákona. Těmto osobám a osobám se vzděláním podle § 82 odst. 2 a 5 zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na jejich žádost vydá od 1. ledna 2013 Státní rostlinolékařská správa osvědčení druhého nebo třetího stupně.
2.
Do 31. prosince 2012 lze získávat osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky podle zákona č. 326/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna živnostenského zákona
Čl. III
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č. 247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č. 458/2000 Sb., zákona č. 61/2001 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 119/2002 Sb., zákona č. 174/2002 Sb., zákona č. 281/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 130/2003 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 228/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 38/2004 Sb., zákona č. 119/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 58/2005 Sb., zákona č. 95/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 358/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 191/2006 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 225/2006 Sb., zákona č. 310/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 160/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 145/2010 Sb., zákona č. 155/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 351/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 3 odst. 3 se na konci odstavce tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno aj), které včetně poznámky pod čarou č. 53 zní:
„aj)
provádění odborných rostlinolékařských činností podle zvláštního právního předpisu53).
53)
§ 81 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 199/2012 Sb.“.
2.
V příloze č. 2 ŽIVNOSTI VÁZANÉ se živnost s předmětem podnikání „Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky“ zrušuje.
3.
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI v prvním sloupci se slova „Kontrolní testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin“ nahrazují slovy „Kontrolní testování zařízení na ochranu rostlin“.
4.
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI ve druhém sloupci se slova „odborná způsobilost podle § 85 odst. 2 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 131/2006 Sb.“ nahrazují slovy „a) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru zaměřeném na rostlinolékařství, ochranu rostlin, pěstitelství, zahradnictví, chmelařství, vinohradnictví, lesnictví, zemědělskou nebo lesnickou techniku, nebo obecné zemědělství a 3 roky praxe v obsluze a seřizování zařízení pro aplikaci přípravků, nebo b) minimálně střední vzdělání s maturitní zkouškou a 4 roky praxe v obsluze a seřizování zařízení pro aplikaci přípravků“.
5.
V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI v pátém sloupci se slova „§ 66 odst. 3 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů“ nahrazují slovy „§ 65 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 199/2012 Sb.“.
6.
V příloze č. 4 ŽIVNOST VOLNÁ obory činnosti 2 a 3 znějí:
„2.
Činnost odborného lesního hospodáře a vyhotovování lesních hospodářských plánů a osnov
3.
Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1.
Živnostenská oprávnění vydaná k vázané živnosti s předmětem podnikání „Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky“ a ke koncesované živnosti s předmětem podnikání „Kontrolní testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin“, vydaná podle zákona č. 455/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována.
2.
Podnikatel, kterému do dne nabytí účinnosti tohoto zákona trvalo živnostenské oprávnění k provozování vázané živnosti s předmětem podnikání „Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky“, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování volné živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona“.
3.
Živnostenský úřad zapíše do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona změnu předmětu podnikání podle bodu 2 do živnostenského rejstříku a zároveň zapíše do tohoto rejstříku obor činnosti živnosti volné „Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky“.
4.
Živnostenské oprávnění podle bodů 2 a 3 se do doby vydání nového výpisu ze živnostenského rejstříku prokazuje dosavadním výpisem ze živnostenského rejstříku.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o vinohradnictví a vinařství
Čl. V
Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 311/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 256/2011 Sb. a zákona č. 18/2012 Sb., se mění takto:
1.
Nadpis § 29 zní: „Prohlášení o sklizni, prohlášení o produkci a prohlášení o zásobách“.
2.
V § 29 se odstavec 5 zrušuje.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5.
3.
V § 29 odst. 5 se slova „, vzor prohlášení o nákupu“ zrušují.
4.
V § 39 odst. 1 písm. ee) se slova „nebo neodevzdá prohlášení o nákupu rmutu, moštu nebo vína,“ zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
ÚČINNOST
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části první čl. I
a)
bodu 25, pokud jde o § 52 odst. 5 písm. f), které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013,
b)
bodu 7, pokud jde o § 5 odst. 2, bodu 57, pokud jde o § 79a odst. 1 písm. c), a bodu 62, pokud jde o § 79e odst. 1 písm. a), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 198/2012 Sb. | Zákon č. 198/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 68/2012
* Čl. I - Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb.,
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 9. 2012
198
ZÁKON
ze dne 2. května 2012,
kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 422/2009 Sb., zákona č. 159/2010 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odst. 1 se slova „speciálně pedagogickou“ nahrazují slovem „speciálněpedagogickou“.
2.
V § 2 odst. 2 se za písmeno h) vkládá nové písmeno i), které včetně poznámky pod čarou č. 20 zní:
„i)
metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně20),
20)
§ 5 odst. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno j).
3.
V části první v nadpisu hlavy II se slova „A POŽADAVKY“ zrušují.
4.
V § 6 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 8 zní:
„(1)
Učitel mateřské školy získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů mateřské školy,
b)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy nebo vychovatelství nebo pedagogiku volného času nebo studijního oboru pedagogika a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů mateřské školy,
c)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy1) v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů mateřské školy,
d)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů mateřské školy,
e)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání1) v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů mateřské školy,
f)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů a vykonáním jednotlivé zkoušky8), která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce profilové části maturitní zkoušky z předmětu zaměřeného na pedagogiku předškolního věku, nebo
g)
vzděláním podle odstavce 2 písm. a) nebo b).
8)
§ 113 školského zákona.“.
5.
V § 6 odst. 2 písm. a), § 7 odst. 2 písm. a), § 8 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 2 písm. a) a v § 21 písm. c) se slovo „nebo“ zrušuje.
6.
V § 6 odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na speciální pedagogiku, nebo“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c).
7.
V § 6 odst. 2 písm. c) se slova „předškolního vzdělávání“ nahrazují slovy „mateřské školy“.
8.
V § 7 odstavec 1 zní:
„(1)
Učitel prvního stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem
a)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
b)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů mateřské školy nebo studijního oboru pedagogika a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
c)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy nebo na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo
2.
doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace podle § 22 odst. 2 (dále jen „doplňující studium k rozšíření odborné kvalifikace“),
d)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
e)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů základní umělecké školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu,
f)
podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka, nebo
g)
podle odstavce 2 písm. a) nebo b).“.
9.
V § 7 odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, studijního oboru speciální pedagogika, a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno c).
10.
V § 7 odst. 2 písm. c) se slovo „bakalářském“ zrušuje.
11.
V § 8 odstavec 1 zní:
„(1)
Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu
a)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy,
b)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy,
c)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy,
d)
studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy nebo střední školy, nebo
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy,
e)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy,
f)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy, nebo
3.
doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace,
g)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů základní umělecké školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu,
h)
zaměřeném na tělesnou výchovu a sport jen pro výuku tělesné výchovy, nebo
i)
podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka.“.
12.
V § 8 odst. 2 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí:
„b)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, studijního oboru speciální pedagogika, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů základní školy nebo střední školy, nebo
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů základní školy nebo střední školy,
c)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku, nebo“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno d).
13.
Za § 8 se vkládají nové § 8a a 8b, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 16 a 17 znějí:
㤠8a
Učitel přípravné třídy základní školy
Učitel přípravné třídy základní školy16) získává odbornou kvalifikaci vzděláním podle § 6 nebo § 7.
§ 8b
Učitel přípravného stupně základní školy speciální
Učitel přípravného stupně základní školy speciální17) získává odbornou kvalifikaci vzděláním podle § 7 odst. 2.
16)
§ 47 školského zákona.
17)
§ 48a školského zákona.“.
14.
V § 9 odstavec 1 zní:
„(1)
Učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu
a)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy,
b)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy,
c)
ve studijním oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného všeobecně-vzdělávacího předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
d)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo
3.
doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace,
e)
podle § 8 odst. 1 písm. a) jen pro výuku na nižším stupni víceletého gymnázia,
f)
zaměřeném na tělesnou výchovu a sport jen pro výuku tělesné výchovy, nebo
g)
podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka.“.
15.
V § 9 odst. 2 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která znějí:
„b)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu,
c)
v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu, nebo“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno d).
16.
V § 9 odst. 2 písmeno d) zní:
„d)
studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
3.
studiem pedagogiky podle § 22 (dále jen „studium pedagogiky“).“.
17.
V § 9 odstavec 3 zní:
„(3)
Učitel praktického vyučování získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru praktického vyučování, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
3.
studiem pedagogiky,
b)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru praktického vyučování, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
3.
studiem pedagogiky, nebo
c)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
3.
studiem pedagogiky.“.
18.
V § 9 odstavec 5 zní:
„(5)
Učitel odborného výcviku získává odbornou kvalifikaci
a)
podle odstavce 3, nebo
b)
středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo
3.
studiem pedagogiky.“.
19.
V § 9 odstavec 6 zní:
„(6)
Učitel odborného výcviku zdravotnických oborů vzdělání získává odbornou kvalifikaci vzděláním podle odstavců 3 a 4.“.
20.
V § 9 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7)
Učitel střední školy, který vzdělává ve třídě nebo škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, získává odbornou kvalifikaci
a)
vzděláním stanoveným pro učitele střední školy podle odstavců 1 až 6 a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku,
b)
studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy, nebo
c)
pro výuku v praktické škole jednoleté a praktické škole dvouleté studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele.“.
21.
§ 10 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 7 zní:
㤠10
Učitel uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři
(1)
Učitel uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
3.
studiem pedagogiky,
b)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů základní umělecké školy jen pro výuku v základní umělecké škole,
c)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů studijního oboru zaměřeného na hru na hudební nástroj nebo na sólový zpěv jen pro výuku těchto předmětů v základní umělecké škole,
d)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů studijního oboru zaměřeného na výtvarnou výchovu jen pro výuku výtvarného oboru v základní umělecké škole,
e)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením osmiletého nebo šestiletého vzdělávacího programu oboru vzdělání konzervatoře1), který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu,
f)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
3.
studiem pedagogiky,
g)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením odpovídající části vzdělávacího programu konzervatoře a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
3.
studiem pedagogiky, nebo
h)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu, a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
3.
studiem pedagogiky.
(2)
Ředitel základní umělecké školy, střední školy a konzervatoře může v odůvodněných případech rozhodnout, že upouští od předpokladu splnění odborné kvalifikace u učitele uměleckého předmětu, který vykonává umělecko-pedagogickou činnost, pokud je nebo byl výkonným umělcem7). Rozhodnutí musí být vydáno písemnou formou. Tímto rozhodnutím se pro pracovněprávní účely považuje předpoklad odborné kvalifikace učitele na dané škole za splněný.
7)
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
22.
V § 11 odst. 1 se slova „všeobecně vzdělávacích“ nahrazují slovem „všeobecně-vzdělávacích“ a slova „všeobecně vzdělávacího“ se nahrazují slovem „všeobecně-vzdělávacího“.
23.
V § 11 odst. 2 písm. c) se slova „, a praxí v oboru v délce trvání nejméně 3 let“ zrušují.
24.
§ 12 a 13 včetně nadpisů znějí:
㤠12
Učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky
Učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem
a)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů příslušných cizích jazyků,
b)
jiného akreditovaného studijního programu v oblasti pedagogických věd než podle písmene a), vykonáním jazykové zkoušky z příslušného cizího jazyka odpovídající minimálně úrovni C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky a doplňujícím didaktickým studiem příslušného jazyka,
c)
v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti společenských věd zaměřené na příslušné cizí jazyky a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů,
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů, nebo
3.
studiem pedagogiky, nebo
d)
jiného akreditovaného magisterského studijního programu než podle písmen a), b) a c) a
1.
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů, nebo
2.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů, a vykonáním jazykové zkoušky z příslušného cizího jazyka odpovídající minimálně úrovni C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky a doplňujícím didaktickým studiem příslušného jazyka.
§ 13
Pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
Pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vzdělávacího předmětu, a pedagogickou praxí nebo praxí v oboru, který odpovídá charakteru vzdělávacích předmětů, v délce nejméně 4 let.“.
25.
§ 16 včetně nadpisu zní:
㤠16
Vychovatel
(1)
Vychovatel získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd,
b)
vysokoškolským vzděláním podle § 7 až 10, 12 a 14,
c)
vysokoškolským vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného studijního programu než podle písmen a) a b) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání v oblasti pedagogických věd uskutečňovaném vysokou školou, nebo
2.
studiem pedagogiky,
d)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na vychovatelství nebo na pedagogiku volného času nebo na speciální pedagogiku nebo na sociální pedagogiku,
e)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než podle písmene d) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku nebo pedagogiku volného času nebo na přípravu učitelů základní školy nebo střední školy, nebo
2.
studiem pedagogiky,
f)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu střední školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů nebo pedagogů volného času,
g)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání a vykonáním jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce profilové části maturitní zkoušky z předmětu zaměřeného na vychovatelství, nebo
h)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením jiného vzdělávacího programu středního vzdělávání než podle písmene f) a g) a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku nebo pedagogiku volného času nebo přípravu učitelů základní školy nebo střední školy.
(2)
Vychovatel, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve školském výchovném a ubytovacím zařízení nebo v jeho oddělení zřízeném pro děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku nebo sociální pedagogiku,
b)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na speciální pedagogiku, nebo
c)
vzděláním stanoveným pro vychovatele podle odstavce 1 a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku.“.
26.
§ 17 včetně nadpisu zní:
㤠17
Pedagog volného času
(1)
Pedagog volného času, který vykonává komplexní přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd,
b)
vysokoškolským vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného studijního programu než podle písmene a) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2.
studiem pedagogiky,
c)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením,
d)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než podle písmene c) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2.
studiem pedagogiky,
e)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením, nebo
f)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením jiného vzdělávacího programu středního vzdělávání než podle písmene e) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2.
studiem pedagogiky.
(2)
Pedagog volného času, který vykonává dílčí přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci
a)
vzděláním podle odstavce 1, nebo
b)
středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2.
studiem pedagogiky.“.
27.
§ 18 včetně nadpisu zní:
㤠18
Speciální pedagog
Speciální pedagog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd
a)
zaměřené na speciální pedagogiku,
b)
zaměřené na pedagogiku předškolního věku nebo na přípravu učitelů základní školy nebo na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy nebo na přípravu vychovatelů a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou, nebo
c)
studijního oboru pedagogika a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou.“.
28.
Za § 19 se vkládá nový § 19a, který včetně nadpisu zní:
㤠19a
Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně
Metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu.“.
29.
§ 20 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 18 a 19 zní:
㤠20
Asistent pedagoga
(1)
Asistent pedagoga, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě, ve které se vzdělávají děti nebo žáci se speciálními vzdělávacími potřebami18), nebo ve škole zajišťující vzdělávání dětí a žáků formou individuální integrace19), získává odbornou kvalifikaci
a)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd,
b)
vysokoškolským vzděláním získaným studiem jiného akreditovaného studijního programu než podle písmene a) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku,
2.
studiem pedagogiky, nebo
3.
absolvováním vzdělávacího programu pro asistenty pedagoga uskutečňovaného vysokou školou nebo zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen „studium pro asistenty pedagoga“),
c)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením,
d)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než podle písmene c) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku,
2.
studiem pedagogiky, nebo
3.
studiem pro asistenty pedagoga,
e)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením, nebo
f)
středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením jiného vzdělávacího programu středního vzdělávání než podle písmene e) a
1.
vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku,
2.
studiem pedagogiky, nebo
3.
studiem pro asistenty pedagoga.
(2)
Asistent pedagoga, který vykonává přímou pedagogickou činnost spočívající v pomocných výchovných pracích ve škole, ve školském zařízení pro zájmové vzdělávání, ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, získává odbornou kvalifikaci
a)
vzděláním podle odstavce 1,
b)
středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a studiem pedagogiky,
c)
středním vzděláním získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu asistentů pedagoga,
d)
středním vzděláním získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a
1.
studiem pedagogiky, nebo
2.
studiem pro asistenty pedagoga, nebo
e)
základním vzděláním a studiem pro asistenty pedagoga.
18)
§ 16 odst. 9 školského zákona.
19)
§ 3 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.“.
30.
V § 21 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na sportovní, tělovýchovné a pohybové činnosti a získáním osvědčení nejméně II. třídy trenéra příslušné specializace, nebo“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).
31.
§ 22 včetně nadpisu zní:
㤠22
Společná ustanovení k získávání odborné kvalifikace
(1)
Studiem pedagogiky se rozumí vzdělání získané studiem ve vzdělávacím programu akreditovaném pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a uskutečňovaném vysokou školou nebo zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
a)
pro učitele odborných předmětů střední školy, pro učitele praktického vyučování střední školy, pro učitele odborného výcviku střední školy, pro učitele uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři a pro učitele jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky s obsahovým zaměřením na pedagogiku, psychologii a didaktiku,
b)
pro vychovatele, pedagoga volného času a asistenta pedagoga s obsahovým zaměřením na pedagogiku a psychologii.
(2)
Doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace se rozumí vzdělání získané studiem ve vzdělávacím programu akreditovaném pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a uskutečňovaném vysokou školou, kterým získávají absolventi magisterských studijních programů v oblasti pedagogických věd zaměřených na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů způsobilost vykonávat přímou pedagogickou činnost na jiném stupni nebo druhu školy.
(3)
Učitel, který splňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 8 odst. 1 písm. d), § 9 odst. 1 písm. c), § 9 odst. 2 nebo § 11 odst. 1, získává odbornou kvalifikaci pro výuku dalšího odborného předmětu také ukončením akreditovaného bakalářského studijního programu, který odpovídá charakteru tohoto vyučovaného předmětu.
(4)
Předpokladem odborné kvalifikace učitelů vykonávajících přímou pedagogickou činnost s dětmi, žáky a studenty, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, je také prokázaná znalost českého znakového jazyka, případně dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.
(5)
Pedagogický pracovník, který vedle přímé pedagogické činnosti, pro kterou má odbornou kvalifikaci, vykonává také další přímou pedagogickou činnost v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, pro kterou nemá odbornou kvalifikaci, splňuje pro pracovněprávní účely předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b).“.
32.
V § 23 odst. 4 se slova „, nebo místo výkonu přímé pedagogické činnosti vykonával práce související s přímou pedagogickou činností“ zrušují.
33.
V § 24 odst. 4 písm. a) se slovo „dalšího“ nahrazuje slovy „pro další“.
34.
V § 24 odst. 6 se věta druhá nahrazuje větou „Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany stanoví prováděcím právním předpisem druhy a podmínky dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a způsob jeho ukončení pro pedagogické pracovníky škol, které zřizuje.“.
35.
V § 25 odst. 1 se slova „, která obsahuje údaje uvedené v § 26 odst. 1, případně § 27 odst. 1“ zrušují.
36.
V § 25 odstavec 2 zní:
„(2)
Ministerstvo při akreditaci vychází ze stanoviska akreditační komise (§ 28).“.
37.
V § 25 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo vede
a)
evidenci žadatelů,
b)
seznam akreditovaných vzdělávacích institucí,
c)
seznam akreditovaných vzdělávacích programů;
aktualizované seznamy podle písmen b) a c) zveřejňuje na počátku školního roku způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
38.
V § 26 se odstavec 1 zrušuje.
Dosavadní odstavce 2 až 6 se označují jako odstavce 1 až 5.
39.
V § 26 odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Ministerstvo udělí akreditaci vzdělávací instituci, jen když žadatel je bezúhonný a pokud ministerstvo současně udělí akreditaci alespoň jednomu vzdělávacímu programu přiloženému žadatelem.
(4)
Akreditace se uděluje na dobu 6 let. Tato doba se automaticky prodlužuje, dokud trvá akreditace alespoň jednoho vzdělávacího programu téhož žadatele.“.
40.
V § 26 se odstavec 5 zrušuje.
41.
§ 27 včetně nadpisu zní:
㤠27
Akreditace vzdělávacího programu
(1)
K žádosti o akreditaci vzdělávacího programu se přiloží
a)
kopie akreditace vzdělávací instituce, která bude vzdělávací program uskutečňovat, nebo žádost fyzické nebo právnické osoby o akreditaci vzdělávací instituce,
b)
vzdělávací program.
(2)
Vzdělávací program obsahuje
a)
název, typ, formu a cíle vzdělávacího programu; typ vzdělávacího programu vyjadřuje druh dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků; forma vzdělávacího programu vyjadřuje, zda jde o vzdělávání prezenční, distanční nebo o jejich kombinaci,
b)
obsahová témata vzdělávacího programu a jejich anotace,
c)
vzdělávací plán vzdělávacího programu, který stanoví časovou posloupnost obsahových témat a dobu vzdělávání,
d)
seznam lektorů a garantů s uvedením jejich jmen, příjmení a odborných předpokladů pro vzdělávací program.
(3)
Ministerstvo akreditaci neudělí, jestliže
a)
žadatel není bezúhonný,
b)
přiložený vzdělávací program neodpovídá svým pojetím, obsahem nebo cíli dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků, nebo
c)
přiložený vzdělávací program neskýtá záruku řádného uskutečňování vzdělávání, zejména pro nesplnění odborných předpokladů lektorů nebo garantů.
(4)
Akreditace se uděluje na dobu 3 let. Tuto dobu lze na žádost držitele prodloužit o další 3 roky, a to i opakovaně. Pro rozhodování o žádosti o prodloužení akreditace platí ustanovení odstavce 1 až 3 obdobně s tím, že v přílohách žádosti podle odstavce 1 se uvádějí pouze změny oproti přílohám předchozí žádosti o udělení nebo prodloužení akreditace.“.
42.
V § 28 odstavec 3 zní:
„(3)
Akreditační komise posuzuje zejména
a)
plnění podmínek pro udělení akreditace,
b)
pojetí, obsah a cíle vzdělávacího programu,
c)
záruky řádného uskutečňování vzdělávání podle vzdělávacího programu, zejména odborné předpoklady lektorů a garantů.“.
43.
V § 29 odst. 6 písm. b) se za slovo „číslo“ vkládají slova „akreditace příslušného vzdělávacího programu a pořadové číslo“.
44.
V § 29 odst. 6 písmeno c) zní:
„c)
název a sídlo vzdělávací instituce a název příslušného vzdělávacího programu,“.
45.
V § 29 se odstavec 7 zrušuje.
46.
V § 32 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na psychologa.“.
47.
V § 35 větě druhé se za slova „Ministerstvem vnitra“ vkládají slova „a Ministerstvem obrany“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Odborná kvalifikace získaná podle zákona č. 563/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nedotčena.
2.
Odborná kvalifikace získaná studiem, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle zákona č. 563/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Na řízení o akreditaci vzdělávací instituce a na řízení o akreditaci vzdělávacího programu, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje zákon č. 563/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 197/2012 Sb. | Zákon č. 197/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 13. 6. 2012, částka 68/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o silničním provozu
* ČÁST DRUHÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 13. 6. 2012
197
ZÁKON
ze dne 4. května 2012,
kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o silničním provozu
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 297/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 58 odst. 3 se na konci odstavce doplňuje věta „Osoba starší 18 let může vézt nejvýše dvě děti mladší 10 let v přívěsném vozíku určeném pro přepravu dětí, který splňuje technické podmínky stanovené zvláštním předpisem2), nebo dítě na dětském kole připojeném k jízdnímu kolu spojovací tyčí.“.
2.
V § 58 odstavec 6 zní:
„(6)
K jízdnímu kolu se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 900 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem. Jsou-li v přívěsném vozíku přepravovány děti, musí být přívěsný vozík označen žlutým nebo oranžovým praporkem nebo štítkem o rozměru 300 x 300 mm vztyčeným ve výšce 1200 – 1600 mm nad úrovní vozovky.“.
ČÁST DRUHÁ
ÚČINNOST
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 196/2012 Sb. | Zákon č. 196/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 13. 6. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 68/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o pozemních komunikacích
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
* ČÁST TŘETÍ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 9. 2012
196
ZÁKON
ze dne 4. května 2012,
kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o pozemních komunikacích
Čl. I
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 97/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 347/2009 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 288/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto:
1.
V poznámce pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy.“.
2.
V § 7 odst. 1 se slovo „návrh“ nahrazuje slovem „žádost“.
3.
V § 20a odst. 1 se za písmeno i) vkládají nová písmena j) a k), která včetně poznámek pod čarou č. 28 a 29 znějí:
„j)
vedeným v registru silničních vozidel členů diplomatické mise28),
k)
provozovaným domovem pro osoby se zdravotním postižením29), slouží-li k přepravě osob se zdravotním postižením,
28)
§ 5 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
29)
§ 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 206/2009 Sb.“.
Dosavadní písmena j) až l) se označují jako písmena l) až n).
4.
V § 22 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Vláda může nařízením stanovit, že se provozovateli vozidla v systému elektronického mýtného poskytne sleva na mýtném celkově uloženém za časové období stanovené nařízením vlády, pokud výše mýtného uloženého v průběhu tohoto časového období za užití zpoplatněných pozemních komunikací tímto vozidlem převýší částku stanovenou nařízením vlády. Výše slevy na mýtném může činit nejvýše 13 % z výše mýtného stanoveného u takového vozidla v případě, pokud by se sleva neposkytla.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
5.
V § 22 odst. 7 a 8 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.
6.
V § 22a se odstavec 3 zrušuje.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
7.
§ 22b až 22e včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 11l, 11m a 30 až 33 znějí:
㤠22b
Evropská služba elektronického mýtného
(1)
Evropská služba elektronického mýtného je souborem činností a služeb, které v souladu s příslušným předpisem Evropské unie11k) umožňují snadnou propojitelnost systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie a nepřetržité užívání zpoplatněných pozemních komunikací silničním vozidlem ve všech systémech elektronického mýtného v těchto státech při využití jediného elektronického zařízení a za podmínky souhrnné úhrady mýtného osobě, která poskytuje evropskou službu elektronického mýtného a elektronické zařízení vydala.
(2)
Poskytovat evropskou službu elektronického mýtného může právnická osoba, která je usazena v České republice a bylo jí k této činnosti uděleno Ministerstvem dopravy oprávnění, nebo právnická osoba, které bylo toto oprávnění uděleno v souladu s rozhodnutím Evropské komise definujícím evropskou službu elektronického mýtného30) příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie (dále jen „poskytovatel evropského mýtného“), na základě smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného uzavřené s provozovatelem vozidla v systému elektronického mýtného.
(3)
Provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného hradí mýtné za užití zpoplatněné pozemní komunikace vozidlem v systému elektronického mýtného, pokud má uzavřenu smlouvu o poskytování evropské služby elektronického mýtného s poskytovatelem evropského mýtného, tomuto poskytovateli.
§ 22c
Práva a povinnosti provozovatele systému elektronického mýtného
(1)
Provozovatel systému elektronického mýtného je povinen
a)
určit druhy elektronických zařízení, které lze evidovat v systému elektronického mýtného,
b)
vést evidenci údajů pro účely provozování systému elektronického mýtného (dále jen „evidence údajů o mýtném“),
c)
zajistit bezplatné poskytnutí elektronického zařízení každému provozovateli vozidla v systému elektronického mýtného nebo jím zmocněné osobě11l), která o to požádá, pokud nebylo elektronické zařízení poskytnuto poskytovatelem evropského mýtného,
d)
zajistit výběr mýtného od provozovatele vozidla v systému elektronického mýtného nebo od jím zmocněné osoby11l), nejedná-li se o případ podle písmene e),
e)
zajistit výběr souhrnného mýtného, jež vzniklo užitím zpoplatněných pozemních komunikací vozidly v systému elektronického mýtného, ohledně kterých uzavřeli provozovatelé těchto vozidel smlouvu s poskytovatelem evropského mýtného podle § 22b odst. 3, a to na základě vyúčtování, které provozovatel systému elektronického mýtného předkládá poskytovateli evropského mýtného, ve lhůtách a podle podmínek stanovených ve smlouvě podle písmene g),
f)
zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup prohlášení o systému elektronického mýtného podle rozhodnutí Evropské komise definujícího evropskou službu elektronického mýtného30), v němž stanoví podmínky přístupu poskytovatelů evropského mýtného do jím provozovaného systému elektronického mýtného, které musí být v souladu s rozhodnutím Evropské komise definujícím evropskou službu elektronického mýtného30),
g)
uzavřít s poskytovatelem evropského mýtného smlouvu o poskytování evropské služby elektronického mýtného v rámci systému elektronického mýtného, splnil-li poskytovatel evropského mýtného podmínky uvedené v prohlášení podle písmene f),
h)
zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup seznam všech poskytovatelů evropského mýtného, s nimiž má uzavřenu smlouvu podle písmene g), a průběžně jej aktualizovat.
(2)
Evidence údajů o mýtném je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona11m), jehož správcem je provozovatel systému elektronického mýtného. Evidence údajů o mýtném obsahuje údaje o
a)
provozovatelích vozidel v systému elektronického mýtného a jejich vlastnících, není-li vlastník provozovatelem, a o poskytovatelích evropského mýtného,
b)
vozidlech, která byla zaevidována do systému elektronického mýtného,
c)
čase a místě průjezdu vozidel v systému elektronického mýtného,
d)
používaných elektronických zařízeních, která byla zaevidována do systému elektronického mýtného,
e)
vozidlech, za která nebyla splněna povinnost uhradit mýtné, a o jimi ujetých kilometrech,
f)
dalších skutečnostech, které jsou nezbytné pro provozování systému elektronického mýtného, stanovených prováděcím právním předpisem.
(3)
Provozovatel systému elektronického mýtného v evidenci údajů o mýtném zpracovává údaje způsobem stanoveným zvláštním zákonem11m). Provozovatel systému elektronického mýtného poskytuje údaje z evidence údajů o mýtném na základě písemné žádosti správcům pozemních komunikací, silničním správním úřadům, Policii České republiky, Bezpečnostní informační službě, Celní správě České republiky v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti podle tohoto zákona a Centrálnímu systému dopravních informací.
(4)
Provozovatel systému elektronického mýtného je oprávněn požadovat
a)
od provozovatele vozidla v systému elektronického mýtného nebo od jím zmocněné osoby11l) s výjimkou vozidla v systému elektronického mýtného, jehož užití na zpoplatněné pozemní komunikaci zpoplatnění nepodléhá, a s výjimkou vozidla, pro které poskytuje službu elektronického mýtného poskytovatel evropského mýtného,
1.
úhradu mýtného,
2.
složení kauce maximálně do výše pořizovací ceny elektronického zařízení, a
b)
od poskytovatele evropského mýtného úhradu souhrnného mýtného v případech podle odstavce 1 písm. e).
(5)
Složení kauce je zárukou, že elektronické zařízení bude vráceno funkční a nepoškozené provozovateli systému elektronického mýtného. Po převzetí funkčního a nepoškozeného elektronického zařízení vrátí provozovatel systému elektronického mýtného kauci v plné výši osobě, která kauci složila, nebo jiné zmocněné osobě11l).
(6)
Kauce propadne, neproběhla-li u zaevidovaného elektronického zařízení ode dne jeho převzetí nebo ode dne proběhnutí poslední mýtné transakce po dobu delší než 1 rok žádná mýtná transakce a elektronické zařízení nebylo do této doby vráceno provozovateli systému elektronického mýtného, nebo bylo-li zaevidované elektronické zařízení vráceno provozovateli systému elektronického mýtného nefunkční nebo poškozené. Propadlé kauce jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury.
(7)
Výši kauce stanoví prováděcí právní předpis.
§ 22d
Oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného
(1)
Ministerstvo dopravy udělí právnické osobě na základě písemné žádosti oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného, pokud
a)
je usazena v České republice,
b)
má udělenu certifikaci systému řízení jakosti podle evropské technické normy31),
c)
vlastní nebo má právo užívat technické vybavení nezbytné k poskytování evropské služby elektronického mýtného,
d)
jí používané prvky systému elektronického mýtného jsou vyrobeny v souladu s požadavky podle § 22g odst. 1,
e)
splňuje podmínky odborné způsobilosti pro poskytování evropské služby elektronického mýtného,
f)
splňuje podmínky finanční způsobilosti pro poskytování evropské služby elektronického mýtného,
g)
má zpracován plán řízení rizik, který obsahuje postupy a opatření k zajištění úrovně jím poskytovaných služeb, a
h)
má dobrou pověst.
(2)
Žadatel o udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného je odborně způsobilý, pokud statutární orgán nebo alespoň 1 člen statutárního orgánu je absolventem magisterského studijního programu v oblasti technických věd nebo ekonomie a má alespoň 3 roky praxe v oblasti správy nebo poskytování elektronického mýtného, služeb informační společnosti, služeb elektronických komunikací nebo služeb institucí elektronických peněz.
(3)
Finanční způsobilostí pro poskytování evropské služby elektronického mýtného se rozumí schopnost žadatele o udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného finančně zabezpečit řádné a nepřetržité poskytování evropské služby elektronického mýtného v členských státech Evropské unie. Finanční způsobilost se prokazuje účetní závěrkou za předcházející rok ověřenou auditorem, popřípadě poslední účetní závěrkou ověřenou auditorem, a dokladem o uzavření pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním evropské služby elektronického mýtného.
(4)
Žadatel o udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného není finančně způsobilý, pokud bylo rozhodnuto o zrušení s likvidací nebo bylo rozhodnuto o úpadku32), nebo jestliže má nedoplatky na daních, pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále nebo na pojistném na všeobecné zdravotní pojištění včetně penále.
(5)
Poskytovatel evropského mýtného má dobrou pověst, pokud statutární orgán nebo členové statutárního orgánu jsou bezúhonní. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku, pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(6)
Za účelem zjištění, zda žadatel splňuje podmínku dobré pověsti podle odstavce 1 písm. h), si Ministerstvo dopravy vyžádá podle zvláštního právního předpisu33) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(7)
Podmínky udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného je poskytovatel evropského mýtného povinen plnit po celou dobu platnosti tohoto oprávnění.
(8)
Náležitosti plánu pro řízení rizik stanoví prováděcí právní předpis.
§ 22e
Povinnosti poskytovatele evropského mýtného
Poskytovatel evropského mýtného podle § 22d odst. 1 je povinen
a)
do 2 let od udělení oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného uzavřít smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného s provozovateli všech systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie, které jsou součástí evropské služby elektronického mýtného11k),
b)
zajistit nepřetržité poskytování evropské služby elektronického mýtného ve všech systémech elektronického mýtného podle písmene a) a v případě, že dojde k výpadku pokrytí některého systému elektronického mýtného, obnovit poskytování služby elektronického mýtného v tomto systému elektronického mýtného nejpozději do 6 měsíců,
c)
uveřejnit způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup své smluvní podmínky a údaje o rozsahu pokrytí systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie jím poskytovanou službou elektronického mýtného a průběžně je aktualizovat,
d)
předložit Ministerstvu dopravy každoročně nejpozději do 30. března prohlášení o rozsahu pokrytí systému elektronického mýtného v členských státech Evropské unie jím poskytovanou evropskou službou elektronického mýtného,
e)
zajistit poskytnutí elektronického zařízení každému provozovateli vozidla, jemuž na základě smlouvy poskytuje evropskou službu elektronického mýtného,
f)
zajistit, aby jím poskytovaná evropská služba elektronického mýtného umožňovala předávání údajů nezbytných pro nepřetržité užívání zpoplatněných pozemních komunikací v členských státech Evropské unie, včetně přímého zadávání údajů do elektronického zařízení řidičem vozidla,
g)
neprodleně po vydání elektronického zařízení provozovateli vozidla, jemuž na základě smlouvy poskytuje evropskou službu elektronického mýtného, předat údaje nezbytné pro jeho zaevidování provozovatelům systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie,
h)
vést evidenci zablokovaných a nefunkčních elektronických zařízení, která vydal, a o nepoužitelnosti elektronického zařízení neprodleně informovat provozovatele systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie,
i)
ve vyúčtování ceny za poskytovanou službu elektronického mýtného oddělit poplatky za jím poskytované služby a vzniklé mýtné a u účtovaného mýtného uvést alespoň údaje o čase, místu vzniku mýtného a o jeho konkrétní skladbě,
j)
neprodleně informovat provozovatele vozidla, jemuž na základě smlouvy poskytuje evropskou službu elektronického mýtného, v případě, že dojde k výpadku nebo omezení evropské služby elektronického mýtného, které mohou ovlivnit možnost použití služeb, jež jim poskytuje, a zároveň o výpadku nebo omezení evropské služby elektronického mýtného informovat též provozovatele systému elektronického mýtného, jehož systému se výpadek nebo omezení dotkne,
k)
neprodleně informovat provozovatele vozidla, jemuž na základě smlouvy poskytuje evropskou službu elektronického mýtného, pokud nezaplatil mýtné podle podmínek uvedených ve smlouvě o poskytování evropské služby elektronického mýtného a stanovit mu přiměřenou lhůtu k uhrazení mýtného,
l)
postupovat v souladu s plánem pro řízení rizik a nechat jej nejméně každé 2 roky přezkoumat a aktualizovat,
m)
poskytnout potřebnou součinnost provozovatelům systémů elektronického mýtného v členských státech Evropské unie při kontrole správnosti jimi evidovaných údajů nebo při kontrole výše jimi stanoveného souhrnného mýtného.
11l)
§ 31 a následující občanského zákoníku.
Zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů.
11m)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
30)
Rozhodnutí Komise č. 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků.
31)
EN ISO 9001.
32)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
33)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.“.
8.
Za § 22e se vkládají nové § 22f až 22k, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 34 a 35 znějí:
㤠22f
Odnětí oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného
Ministerstvo dopravy může odejmout jím udělené oprávnění k poskytování evropské služby elektronického mýtného, pokud poskytovatel evropského mýtného
a)
přestal splňovat některou z podmínek udělení oprávnění uvedených v § 22d odst. 1, nebo
b)
neplní některou z povinností uvedených v § 22e.
§ 22g
(1)
Provozovatel systému elektronického mýtného a poskytovatel evropského mýtného jsou povinni při poskytování evropské služby elektronického mýtného užívat pouze takové prvky systému elektronického mýtného, které v souladu s rozhodnutím Evropské komise definujícím evropskou službu elektronického mýtného30)
a)
splňují stanovené požadavky,
b)
byly podrobeny posouzení shody a posouzení vhodnosti pro použití a
c)
jsou opatřeny prohlášením o shodě a prohlášením o vhodnosti pro použití.
(2)
Je-li prvek systému elektronického mýtného opatřen označením CE podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34), má se za to, že předmětný prvek splňuje požadavky podle odstavce 1.
(3)
Pokud Ministerstvo dopravy zjistí nebo má důvodné podezření, že prvek systému elektronického mýtného používaný nebo určený k použití při poskytování evropské služby elektronického mýtného není v souladu s požadavky podle odstavce 1 nebo brání propojitelnosti systému elektronického mýtného v rámci evropské služby elektronického mýtného, uloží ochranné opatření podle zvláštního právního předpisu35).
§ 22h
(1)
V případě sporů týkajících se uzavření smlouvy podle § 22c odst. 1 písm. g), jejího obsahu nebo ohledně práv a povinností po jejím uzavření, se mohou provozovatel systému elektronického mýtného nebo poskytovatel evropského mýtného písemně obrátit na Ministerstvo dopravy s žádostí o vyjádření se k předmětu sporu.
(2)
Ministerstvo dopravy do 30 dní od obdržení žádosti podle odstavce 1 sdělí provozovateli systému elektronického mýtného a příslušnému poskytovateli evropského mýtného, zda má veškeré potřebné informace a podklady nezbytné pro posouzení sporu a v případě potřeby si od nich vyžádá předložení doplňující informace nebo podkladu v přiměřené lhůtě.
(3)
Ministerstvo dopravy vydá nejpozději do 6 měsíců od obdržení žádosti podle odstavce 1 vyjádření, v němž zejména posoudí, zda jsou smluvní podmínky nediskriminační, vyvážené a v souladu s rozhodnutím Evropské komise definujícím evropskou službu elektronického mýtného30).
Povinnosti provozovatele a řidiče vozidla v systému elektronického mýtného
§ 22i
(1)
Provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného je před užitím zpoplatněné pozemní komunikace povinen
a)
provozovateli systému elektronického mýtného nebo poskytovateli evropského mýtného, pokud s ním má uzavřenu smlouvu o poskytování evropské služby elektronického mýtného, poskytnout údaje potřebné k zaevidování jím provozovaného vozidla do systému elektronického mýtného a nahlásit mu bez zbytečného odkladu změnu těchto údajů,
b)
zajistit instalování zaevidovaného elektronického zařízení do vozidla v systému elektronického mýtného,
c)
poučit řidiče jím provozovaných vozidel o způsobu nakládání s elektronickým zařízením a jeho užíváním.
(2)
Provozovatel vozidla v systému elektronického mýtného je povinen zajistit úhradu mýtného podle podmínek sjednaných s provozovatelem systému elektronického mýtného, nehradí-li mýtné poskytovateli evropského mýtného na základě smlouvy o poskytování evropské služby elektronického mýtného.
(3)
Provozovatel vozidla nesmí
a)
použít zaevidované elektronické zařízení do jiného vozidla v systému elektronického mýtného,
b)
přikázat, dovolit, ani svěřit řízení vozidla v systému elektronického mýtného na zpoplatněné pozemní komunikaci, pokud toto vozidlo není zaevidováno a vybaveno elektronickým zařízením vozidla.
(4)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob provádění evidence v systému elektronického mýtného, způsob nakládání s elektronickým zařízením a jeho užívání, podmínky pro zajištění interoperability systémů elektronického mýtného v souladu s příslušným předpisem Evropské unie11k), způsob úhrady mýtného a způsob prokázání úhrady mýtného.
(5)
Podrobnosti podmínek úhrady mýtného na zpoplatněné pozemní komunikaci v systému elektronického mýtného mohou být stanoveny ve smluvních podmínkách provozovatele systému elektronického mýtného.
§ 22j
(1)
Řidič vozidla v systému elektronického mýtného je povinen
a)
před užitím zpoplatněné pozemní komunikace zajistit zaevidování vozidla v systému elektronického mýtného, nejedná-li se o vozidlo, ohledně kterého byla uzavřena smlouva s poskytovatelem evropského mýtného, a zajistit instalaci elektronického zařízení do zaevidovaného vozidla v systému elektronického mýtného, nebyly-li tyto povinnosti splněny provozovatelem vozidla podle § 22i odst. 1 písm. a) a b), a zadat do elektronického zařízení údaje umožňující správné stanovení mýtného,
b)
po celou dobu jízdy po zpoplatněné pozemní komunikaci udržovat elektronické zařízení v provozu,
c)
nakládat s elektronickým zařízením pouze způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,
d)
uhradit mýtné provozovateli systému elektronického mýtného, nebylo-li uhrazeno provozovatelem vozidla v systému elektronického mýtného, nebo nehradí-li mýtné poskytovatel evropského mýtného podle § 22c odst. 4 písm. b),
e)
na výzvu policisty nebo celníka umožnit kontrolu úhrady mýtného, nehradí-li mýtné poskytovatel evropského mýtného podle § 22c odst. 4 písm. b), a funkčnosti elektronického zařízení.
(2)
Řidič vozidla v systému elektronického mýtného nesmí řídit vozidlo v systému elektronického mýtného po zpoplatněné pozemní komunikaci, pokud toto vozidlo není v systému elektronického mýtného zaevidováno a vybaveno příslušným elektronickým zařízením.
(3)
Druhy údajů, které jsou potřebné k zadání do elektronického zařízení a které umožňují stanovení mýtného, a podmínky užívání elektronického zařízení stanoví prováděcí právní předpis.
§ 22k
Není-li dlužné mýtné uhrazeno ani na základě výzvy provozovatele systému elektronického mýtného, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel systému elektronického mýtného oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
34)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.
35)
§ 18a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 490/2009 Sb. a zákona č. 34/2011 Sb.“.
9.
V § 24 se na konci odstavce 5 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f)
provozovateli systému elektronického mýtného, jde-li o zpoplatněné pozemní komunikace.“.
10.
V § 25 odst. 6 písm. c) bod 1 zní:
„1.
zřizování a provozování zařízení pro písemnou, obrazovou, světelnou nebo jiným způsobem prováděnou reklamu nebo propagaci (dále jen „reklamní zařízení“),“.
11.
V § 25 odst. 7 se v úvodní části ustanovení slovo „umístění“ nahrazuje slovem „zřízení“, v písmenu b) se slovo „a“ nahrazuje čárkou, v písmenu c) se tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se nové písmeno d), které zní:
„d)
reklamní zařízení bude sloužit k označení provozovny nacházející se v souvisle zastavěném území obce podle § 30 odst. 3 ve vzdálenosti do 50 metrů od reklamního zařízení nebo mimo souvisle zastavěné území obce v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení, jedná-li se o reklamní zařízení na dálnici, silnici I. třídy nebo na jejich silničním pomocném pozemku.“.
12.
V § 25 odst. 10 a 11 a v § 31 odst. 6 a 7 se slova „Odstranění reklamy a její“ nahrazují slovy „Odstranění reklamního zařízení a jeho“.
13.
V § 30 odst. 4 se slova „reklamních poutačů, propagačních a jiných zařízení, světelných zdrojů, barevných ploch a jiných obdobných zařízení“ nahrazují slovy „reklamních zařízení“.
14.
V § 31 odstavec 1 zní:
„(1)
Zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení.“.
15.
V § 31 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 až 4, které znějí:
„(2)
Zřízení a provozování reklamního zařízení lze povolit pouze, není-li zaměnitelné s dopravními značkami, světelnými signály, zařízeními pro provozní informace nebo s dopravními zařízeními a nemůže-li oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích.
(3)
Jedná-li se o reklamní zařízení viditelné z pozemní komunikace v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, lze jeho zřízení a provozování povolit pouze pokud splňuje podmínky podle odstavce 2 a slouží-li k označení provozovny, která se nachází v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení.
(4)
Povolení podle odstavce 1 vydává příslušný silniční správní úřad po předchozím souhlasu
a)
vlastníka dotčené nemovitosti, na které má být reklamní zařízení zřizováno a provozováno,
b)
Ministerstva vnitra, jde-li o silniční ochranné pásmo dálnice a rychlostní silnice,
c)
příslušného orgánu Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice, s výjimkou rychlostní silnice, a místní komunikace.“.
Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 5 až 11.
16.
V § 31 odst. 9 ve větě první se za slova „reklamního zařízení umístěného“ vkládají slova „v rozporu s odstavcem 2, 3 nebo 5“ a za slova „vydaného příslušným správním úřadem“ se vkládají slova „podle odstavce 1“.
17.
V § 31 odst. 9 se věta třetí nahrazuje větou „Neučiní-li tak, silniční správní úřad zajistí do 15 pracovních dnů zakrytí reklamy a následně zajistí odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení.“.
18.
V § 31 odst. 9 se věta poslední zrušuje.
19.
V § 35 odst. 3 se slova „na základě rozhodnutí o jejich užití vydaného orgánem příslušným podle zvláštního předpisu2)“ nahrazují slovy „na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace11a)“.
20.
V § 38a odstavci 3 písmeno a) zní:
„a)
zajišťuje v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady
1.
na silnicích I. třídy s výjimkou rychlostních silnic kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba a
2.
na ostatních pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba.“.
21.
V § 38a odstavec 4 zní:
„(4)
Vysokorychlostní kontrolní vážení zajišťuje
a)
na silnicích I. třídy s výjimkou rychlostních silnic kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba a
b)
na ostatních pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba.“.
22.
V § 38a se odstavce 5 a 6 zrušují.
Dosavadní odstavce 7 až 9 se označují jako odstavce 5 až 7.
23.
V § 38b odstavec 5 zní:
„(5)
Zjistí-li se při nízkorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), je provozovatel vozidla povinen vlastníkovi pozemní komunikace nebo kraji, zajišťuje-li vážení podle § 38a odst. 3 písm. a) bodu 1, uhradit náklady vážení paušální částkou ve výši 6 000 Kč. Náhradu nákladů vážení uloží příslušný správní úřad spolu s rozhodnutím o uložení pokuty za správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. r).“.
24.
V § 38b odst. 6 se slova „způsob stanovení nákladů spojených s nízkorychlostním kontrolním vážením,“ zrušují.
25.
V § 38d se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.
26.
V § 38d odstavce 3 a 4 znějí:
„(3)
Zjistí-li se při vysokorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), vystaví vlastník pozemní komunikace nebo kraj, zajišťuje-li vážení podle § 38a odst. 4 písm. a), nebo jimi pověřená osoba zajišťující vysokorychlostní kontrolní vážení doklad, který doručí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bylo vysokorychlostní kontrolní vážení provedeno.
(4)
Zjistí-li se při vysokorychlostním kontrolním vážení překročení hodnot stanovených zvláštním právním předpisem10), je provozovatel vozidla povinen vlastníkovi pozemní komunikace nebo kraji, zajišťuje-li vážení podle § 38a odst. 4 písm. a), uhradit náklady vážení paušální částkou ve výši 6 000 Kč. Náhradu nákladů vážení uloží příslušný správní úřad spolu s rozhodnutím o uložení pokuty za správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. r).“.
27.
V § 38d odst. 5 se slova „způsob stanovení nákladů spojených s vysokorychlostním kontrolním vážením,“ zrušují.
28.
Za část sedmou se vkládá nová část osmá, která včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 36 zní:
„ČÁST OSMÁ
INTELIGENTNÍ DOPRAVNÍ SYSTÉM
§ 39a
(1)
Inteligentní dopravní systém je souborem elektronických prostředků, technických zařízení, programového vybavení a jiných nástrojů, které umožňují vyhledávání, shromažďování, zpřístupňování, používání a jiné zpracovávání údajů o pozemních komunikacích, silničním provozu, cestování, logistice a dopravním spojení, a jehož účelem je zvýšení bezpečného a koordinovaného užívání pozemních komunikací a snížení negativních dopadů silničního provozu na životní prostředí.
(2)
Poskytovatel služby inteligentního dopravního systému je povinen při poskytování této služby užívat pouze součásti inteligentního dopravního systému, které odpovídají specifikacím stanoveným Evropskou komisí a uveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie, a poskytovat služby inteligentního dopravního systému způsobem odpovídajícím těmto specifikacím.
(3)
Stanoví-li tak specifikace podle odstavce 2, lze uvádět na trh a do provozu pouze ty součásti inteligentního dopravního systému, pro které bylo provedeno posouzení shody nebo vhodnosti pro použití v souladu s touto specifikací.
(4)
Pokud Ministerstvo dopravy zjistí nebo má důvodné podezření, že součást inteligentního dopravního systému není v souladu s požadavkem podle odstavce 2 nebo 3, uloží ochranné opatření podle zvláštního právního předpisu35).
(5)
Poskytovatel služby inteligentního dopravního systému je povinen zajistit, aby jím poskytované služby byly v souladu s pravidly pro zpracování osobních údajů podle zvláštního právního předpisu36).
36)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
Dosavadní části osmá a devátá se označují jako části devátá a desátá.
29.
V § 40 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) až j), která znějí:
„h)
vydává vyjádření ke sporu mezi provozovatelem systému elektronického mýtného a poskytovatelem evropského mýtného podle § 22h odst. 3,
i)
ukládá ochranná opatření u prvků systému elektronického mýtného a u součástí inteligentního dopravního systému,
j)
projednává správní delikty podle § 42b odst. 5.“.
30.
V § 40 odst. 3 se písmena g) a h) zrušují.
31.
V § 40 odst. 4 písmeno b) zní:
„b)
projednávají správní delikty podle § 42a a 42b ve věcech dálnic a silnic, s výjimkou správních deliktů, k jejichž projednání je příslušný celní úřad nebo Ministerstvo dopravy; k projednání správních deliktů podle § 42a odst. 4 písm. e) a § 42b odst. 1 písm. r), s) a t) je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bylo spáchání správního deliktu zjištěno,“.
32.
V § 40 odst. 4 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
projednávají správní delikty podle § 42a odst. 4 písm. e) a § 42b odst. 1 písm. r), s) a t) ve věcech místních komunikací; místně příslušný k projednání těchto správních deliktů je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu bylo spáchání správního deliktu zjištěno,“.
Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).
33.
V § 40 odst. 5 písm. b) se za slova „krajský úřad“ vkládají slova „nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností“.
34.
V § 40 odst. 5 se písmeno d) zrušuje.
35.
V § 40 odst. 8 se slova „§ 42a odst. 2 až 4“ nahrazují slovy „§ 42a odst. 2 a 3 a odst. 4 písm. a) až d)“.
36.
V § 41 odst. 1 se za slovo „vykonává“ vkládají slova „státní dozor v oblasti poskytování evropské služby elektronického mýtného, v oblasti poskytování služby inteligentního dopravního systému a“.
37.
V § 41 odst. 2 se za slova „pozemních komunikací“ vkládají slova „, poskytovatelé evropského mýtného podle § 22d odst. 1 nebo poskytovatelé služby inteligentního dopravního systému“.
38.
V § 42a odst. 1 písmeno a) zní:
„a)
v rozporu s § 19 odst. 5 nebo § 24 omezí obecné užívání dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, neoprávněně zřídí objížďku, neoznačí uzavírku nebo objížďku podle rozhodnutí o omezení obecného užívání nebo nedodrží podmínky stanovené tímto rozhodnutím,“.
39.
V § 42a odst. 1 písm. e) se slova „odst. 1“ zrušují a slova „silničního správního úřadu“ nahrazují slovy „podle § 31 odst. 1“.
40.
V § 42a odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „v rozporu s § 22d“ nahrazují slovy „v rozporu s § 22j“.
41.
V § 42a odst. 4 písm. a) se slova „anebo vysokorychlostnímu“ zrušují.
42.
V § 42b odst. 1 písmeno a) zní:
„a)
v rozporu s § 19 odst. 5 nebo § 24 omezí obecné užívání dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, neoprávněně zřídí objížďku, neoznačí uzavírku nebo objížďku podle rozhodnutí o omezení obecného užívání nebo nedodrží podmínky stanovené tímto rozhodnutím,“.
43.
V § 42b odst. 1 písm. e) se slova „odst. 1“ zrušují a slova „silničního správního úřadu“ nahrazují slovy „podle § 31 odst. 1“.
44.
V § 42b odst. 1 písm. t) se slova „obce nebo kraje“ zrušují.
45.
V § 42b odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „v rozporu s § 22c“ nahrazují slovy „v rozporu s § 22i“.
46.
V § 42b odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a nenahlásí bez zbytečného odkladu změnu údajů potřebných k zaevidování“.
47.
V § 42b se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel služby inteligentního dopravního systému dopustí správního deliktu tím, že užívá součást inteligentního dopravního systému, která neodpovídá specifikacím podle § 39a odst. 2, nebo poskytuje službu inteligentního dopravního systému způsobem neodpovídajícím těmto specifikacím.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
48.
V § 42b odst. 6 písm. a) se slova „s) a u)“ nahrazují slovy „s), u) a odstavce 5“.
49.
V § 43 se na konci odstavce 2 doplňují věty, které zní: „Jde-li o správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. r) a s), činí výměra pokuty 7 000,- Kč za každou započatou tunu, která překračuje největší povolenou hmotnost vozidla dle zvláštních právních předpisů10). V případě, že je porušeno více mezních hodnot je bráno na zřetel pouze nejvyšší přetížení.“.
50.
V § 43 odst. 4 se slova „anebo krajský úřad podle působnosti stanovené v § 40 odst. 3 písm. h),“ nahrazují slovy „nebo Ministerstvo dopravy podle působnosti stanovené v § 40 odst. 2 písm. j)“ a slova „§ 40 odst. 4, 5, 7 a 8“ se nahrazují slovy „§ 40 odst. 8“.
51.
V § 43 odst. 6 se za slovo „Pokuty“ vkládají slova „a náhrady nákladů vážení podle § 38b odst. 5 nebo § 38d odst. 4“.
52.
V § 43 se na konci odstavce 6 doplňují věty „Příjem z pokut uložených za správní delikty podle § 42b odst. 1 písm. r), s) a t) je ze 40 % příjmem vlastníka pozemní komunikace, na níž bylo kontrolní vážení provedeno, v případě pozemní komunikace ve vlastnictví státu je příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury, ze 45 % příjmem kraje, v jehož územním obvodu bylo kontrolní vážení provedeno, a z 15 % příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil. Náhrady nákladů vážení uložené podle § 38b odst. 5 nebo § 38d odst. 4 jsou příjmem vlastníka pozemní komunikace, na níž bylo kontrolní vážení provedeno, v případě pozemní komunikace ve vlastnictví státu jsou příjmem Státního fondu dopravní infrastruktury.“.
53.
V § 43 odst. 7 se za slovo „Pokuta“ vkládají slova „a náhrada nákladů vážení podle § 38b odst. 5 nebo § 38d odst. 4“.
54.
V § 43 odst. 8 se slova „§ 42a“ nahrazují slovy „§ 42b“.
55.
V § 43 se na konci textu doplňuje odstavec 11, který zní:
„(11)
V případě správního deliktu dle § 42b tohoto zákona spáchaného prostřednictvím vozidla, které je jízdní soupravou, je za tento správní delikt odpovědný provozovatel silničního motorového vozidla.“.
56.
V § 43a odst. 1 písm. c) se za slova „uvedeného v“ vkládají slova „§ 42b odst. 1 písm. r) nebo“.
57.
V § 43b odst. 2 se za slova „a nákladů řízení“ vkládají slova „a případně nákladů vážení podle § 38b odst. 5 nebo § 38d odst. 4“ a na konci textu odstavce 2 se doplňují slova „, nákladů řízení a případně nákladů vážení“.
58.
V § 44 odst. 1 se věty první a druhá zrušují.
59.
V § 46 odst. 1 se slova „§ 22 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 22 odst. 5“.
60.
V § 46 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Vláda může nařízením stanovit výši slevy na mýtném, podmínky uplatnění slevy na mýtném a postup při uplatnění slevy na mýtném podle § 22 odst. 3.“.
61.
V § 46 odst. 2 se slova „§ 22 odst. 4 a 7, § 22a odst. 4, § 22b odst. 2 písm. f), § 22b odst. 6, § 22c odst. 4, § 22d odst. 1 písm. c), § 22d odst. 3,“ nahrazují slovy „§ 22 odst. 5 a 8, § 22a odst. 3, § 22c odst. 2 písm. f), § 22c odst. 7, § 22d odst. 8, § 22i odst. 4, § 22j odst. 1 písm. c), § 22j odst. 3,“, slova „§ 30 odst. 3,“ se zrušují a slova „§ 38d odst. 6“ se nahrazují slovy „§ 38d odst. 5“.
62.
V § 46 se odstavec 3 zrušuje.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku nebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
Vlastník reklamního zařízení uvedeného v bodě 2, jestliže mu nebylo vydáno povolení podle zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je po ukončení doby, po kterou lze podle bodu 2 reklamní zařízení dále provozovat, povinen reklamní zařízení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 5 pracovních dnů, odstranit. Neodstraní-li vlastník reklamní zařízení ve stanovené lhůtě, postupuje se podle § 25 odst. 10 a 11 nebo § 31 odst. 9 až 11 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury
Čl. III
Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 347/2009 Sb. a zákona č. 152/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno l), které zní:
„l)
financování úhrady nákladů souvisejících s pořízením, zabudováním a provozem kontrolních vah na pozemních komunikacích ve vlastnictví státu.“.
2.
V § 2 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:
„m)
financování nákladů souvisejících se získáním vlastnických práv nebo se zřízením a trváním věcného břemene k pozemkům, na nichž se nachází dopravní infrastruktura ve vlastnictví státu, nebo pozemkům sloužícím účelům ochrany a údržby dopravní infrastruktury ve vlastnictví státu.“.
3.
V § 4 odst. 1 písmeno e) zní:
„e)
výnosy z mýtného5) a propadlých kaucí5),“.
4.
V § 4 odst. 1 se doplňuje písmeno l), které zní:
„l)
převody části výnosů z pokut uložených za správní delikty v souvislosti s provozováním vozidla, které při kontrolním vážení překročí nejvyšší povolenou hmotnost nebo jiné hmotnostní poměry podle zvláštního právního předpisu, a náhrada nákladů vážení podle zvláštního právního předpisu.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 4, 5, 59 a 60, která nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Vyhláška č. 195/2012 Sb. | Vyhláška č. 195/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, ve znění vyhlášky č. 225/2009 Sb.
Vyhlášeno 12. 6. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 67/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, ve znění vyhlášky č. 225/2009 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2012
195
VYHLÁŠKA
ze dne 4. června 2012,
kterou se mění vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, ve znění vyhlášky č. 225/2009 Sb.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 11 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon):
Čl. I
Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, ve znění vyhlášky č. 225/2009 Sb., se mění takto:
1.
V nadpisu vyhlášky se slova „, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy“ nahrazují slovy „a výročních zpráv“.
2.
V § 1 odst. 2 písmeno a) zní:
„a)
vyhodnocení dosaženého stavu navazující na předchozí dlouhodobý záměr z hlediska obsahových a kvantitativních cílů a prioritních úkolů,“.
3.
V § 1 odst. 2 písm. b) se za slovo „podpory“ vkládají slova „, prioritní témata, na která bude kladen důraz v následujícím období, oblasti podpory a opatření vedoucí ke zlepšení stavu“.
4.
V § 1 odst. 2 písm. b) bod 10 zní:
„10.
ústavní a ochranná výchova,“.
5.
V § 1 odst. 2 písm. c) se za slova „nabídky“ vkládají slova „škol, a to bez ohledu na zřizovatele,“ a za slovo „strukturu“ se vkládá slovo „skupin“.
6.
V § 1 odst. 2 písmeno d) zní:
„d)
ekonomickou část obsahující informace o předpokládaných finančních nárocích na zabezpečení navržených opatření a o zdrojích jejich financování, jimiž jsou zejména státní rozpočet nebo jiné veřejné rozpočty, rozvojové programy a fondy Evropské unie.“.
7.
V § 1 odstavec 3 zní:
„(3)
Dlouhodobý záměr se upraví podle výsledků jeho projednávání s příslušnými státními orgány, územními samosprávnými celky, příslušnými odborovými organizacemi a organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností.“.
8.
V § 4 se na konci textu písmene a) doplňují slova „bez ohledu na zřizovatele škol“.
9.
V § 7 odst. 1 písm. e) se slovo „školními“ zrušuje.
10.
Označení části IV se včetně nadpisu zrušuje.
11.
§ 8 a 9 se včetně nadpisu zrušují.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2012.
Ministr:
Fiala v. r. |
Zákon č. 193/2012 Sb. | Zákon č. 193/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 12. 6. 2012, datum účinnosti 1. 9. 2012, částka 67/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna trestního řádu
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o Rejstříku trestů
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona o advokacii
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona o silničním provozu
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
* ČÁST ŠESTÁ - Změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství
* ČÁST OSMÁ - Změna trestního zákoníku
* ČÁST DEVÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 9. 2012
193
ZÁKON
ze dne 26. dubna 2012,
kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna trestního řádu
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 2 odst. 8 se věta první nahrazuje větou „Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce.“.
2.
V § 12 odst. 10 se slova „postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby“ nahrazují slovy „návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení“.
3.
V § 22 se za slovo „obžalobu“ vkládají slova „, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu“.
4.
V § 24 odst. 1 větě první se číslo „295“ nahrazuje slovy „39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže“, za slovo „obžaloba,“ se vkládají slova „návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu,“ a za slova „§ 257 odst. 1 písm. a)“ se vkládají slova „, § 314p odst. 3 písm. a)“.
5.
V § 28 odst. 2 větě první se za slovo „obžalobu“ vkládají slova „, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení“.
6.
V § 30 odst. 2 větě druhé, § 72 odst. 3 větě druhé, § 72a odst. 3 větě třetí a v § 104a odst. 7 se za slovo „obžaloby“ vkládají slova „nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu“.
7.
V § 30 odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu“.
8.
V § 36 odst. 1 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje.
9.
V § 36 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
při sjednávání dohody o vině a trestu.“.
10.
V § 43 odstavec 1 zní:
„(1)
Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit.“.
11.
V § 43 odst. 3 se na konci textu věty druhé doplňují slova „; je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2)“.
12.
Na konci § 46 se doplňuje věta „Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného zejména na to, že může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě může uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.“.
13.
V § 64 odst. 1 písm. a) se za slovo „obžaloba“ vkládají slova „, návrh na schválení dohody o vině a trestu“.
14.
V § 64 odst. 5 písm. a) se za slovo „potrestání,“ vkládají slova „návrh na schválení dohody o vině a trestu,“.
15.
V § 65 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „, a při sjednávání dohody o vině a trestu“.
16.
V § 70a odst. 1 písm. i) a v § 161 odst. 1 se za slovo „obžaloby“ vkládají slova „, návrhu na schválení dohody o vině a trestu“.
17.
V § 72 odst. 3 větě první se za slova „obviněnému, který je ve vazbě,“ vkládají slova „nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě,“.
18.
V § 91 odst. 1 se za větu první vkládají věty „Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4).“.
19.
V § 120 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také výrok o schválení dohody o vině a trestu.“.
20.
V § 125 odst. 1 větě třetí se slova „zvlášť závažného“ zrušují, za slova „organizované skupiny“ se vkládají slova „, ve spojení s organizovanou skupinou“ a slova „nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu“ se zrušují.
21.
V § 175 odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na její schválení,“.
Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena d) až j).
22.
V části druhé hlavě desáté se za oddíl pátý vkládá nový oddíl šestý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl šestý
Dohoda o vině a trestu
§ 175a
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2)
K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv, které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo na jeho úkor získáno.
(3)
Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti obhájce.
(4)
Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5)
Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6)
Dohoda o vině a trestu obsahuje
a)
označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení,
b)
datum a místo jejího sepsání,
c)
popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d)
označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
e)
prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f)
v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby a v případech stanovených trestním zákoníkem trestu náhradního, případně upuštění od potrestání, a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 trestního zákoníku),
g)
rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h)
ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto,
i)
podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
(7)
Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.
(8)
Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném zločinu a v řízení proti uprchlému.
§ 175b
(1)
Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.
(2)
K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.“.
Dosavadní oddíly šestý a sedmý se označují jako oddíly sedmý a osmý.
23.
V § 178a odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „zvlášť závažném“ zrušují.
24.
V § 178a odst. 1 písm. a) se slova „objasnění takového“ nahrazují slovem „objasnění“ a slova „, nebo které pomohou zabránit dokonání takového zločinu,“ se zrušují.
25.
V § 178a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
26.
V § 179b se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím sjednávání se použije obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání.“.
27.
V § 179c odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b)
podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž použije obdobně ustanovení § 175b,“.
Dosavadní písmena b) až i) se označují jako písmena c) až j).
28.
V § 179e se za slovo „potrestání“ vkládají slova „nebo s návrhem na schválení dohody o vině a trestu“.
29.
V § 179f odst. 2 se na konci textu písmene a) doplňují slova „, v případě sjednávání dohody o vině a trestu (§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů“.
30.
§ 179g zní:
㤠179g
(1)
Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže podezřelý
a)
se k činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
d)
s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu, okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní zástupce rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil trestného činu, nebo
b)
složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3)
V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí.
(4)
Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(5)
Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se podezřelý během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se podezřelý zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pozbude řidičského oprávnění.
(6)
Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(7)
Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.“.
31.
V § 179h odstavec 1 zní:
„(1)
Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však nesmí překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se podezřelý zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené zkušební doby.“.
32.
V § 179h odst. 2 se slova „šesti měsíců“ nahrazují slovy „jednoho roku“.
33.
V § 180 odstavec 1 zní:
„(1)
Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o schválení dohody o vině a trestu.“.
34.
V § 186 se na konci úvodní části ustanovení doplňuje slovo „že“.
35.
V § 186 písm. a) až f) se slovo „že“ zrušuje.
36.
V § 186 písm. e) se slovo „nebo“ zrušuje.
37.
V § 186 se na konci písmene f) tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný.“.
38.
V § 187 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k sjednání dohody o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s; v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188.“.
39.
V § 223a odst. 1 se za slova „v § 307 odst. 1“ vkládají slova „nebo 2“.
40.
V § 245 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil.“.
41.
V § 257 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1,“.
Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).
42.
V § 258 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní:
„g)
není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu neodpovídá.“.
43.
V § 288 odst. 1 se za slovo „skončilo“ vkládají slova „pravomocným rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, nebo“.
44.
V § 307 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo
b)
složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.“.
Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.
45.
V § 307 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 až na pět let“.
46.
V § 307 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
47.
V § 308 odstavec 1 zní:
„(1)
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může soud a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však nesmí překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se obviněný zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené zkušební doby.“.
48.
V § 309 odst. 1 úvodní části ustanovení se čárka za slovem „přečinu“ zrušuje a za slovo „jestliže“ se vkládá slovo „obviněný“.
49.
V § 309 odst. 1 písm. a) se slovo „obviněný“ zrušuje.
50.
V § 309 odst. 1 písm. d) se slova „peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům“ nahrazují slovy „peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu“.
51.
V § 311 odst. 1 se slovo „peněžní“ nahrazuje slovem „peněžitou“ a slova „k obecně prospěšným účelům s uvedením jejího příjemce, včetně částky odevzdané“ se zrušují.
52.
V § 311 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
53.
§ 312 se zrušuje.
54.
V § 314c odst. 1 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje.
55.
V § 314c se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu by ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně podle § 187 odst. 4.“.
56.
V § 314c se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p odst. 1. Podle výsledků přezkoumání samosoudce učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.“.
Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.
57.
V § 314c odst. 5 se za slova „odstavce 1“ vkládají slova „písm. a) až c) a odstavce 2“.
58.
V § 314e se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.“.
Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.
59.
V části třetí hlavě dvacáté se za oddíl sedmý doplňuje nový oddíl osmý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl osmý
Řízení o schválení dohody o vině a trestu
§ 314o
(1)
Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu a podle jeho obsahu a obsahu spisu
a)
nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
b)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo
c)
nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2)
V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
(4)
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání vazby.
(5)
Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení.
§ 314p
(1)
Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že
a)
věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b)
věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c)
jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo schválení narovnání podle § 309.
(2)
Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu veřejné zasedání.
(3)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1,
e)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1,
f)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.
(4)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
(6)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
§ 314q
(1)
O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
(2)
Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na schválení dohody o vině a trestu.
(3)
Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda
a)
rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován,
b)
prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c)
jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu, zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
(4)
Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen, aby se vyjádřil.
(5)
Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
§ 314r
(1)
Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3).
(2)
Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje soud podle odstavce 2.
(4)
Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle § 229.
(5)
Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, § 172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až d), nebo v § 223a odst. 1, soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání nebo trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému doručit předvolání k veřejnému zasedání.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
§ 314s
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené v § 72a odst. 1 až 3.“.
60.
§ 362 včetně nadpisu zní:
㤠362
Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání
(1)
Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby složená peněžitá částka byla vrácena obviněnému.
(2)
Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku) nebo pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zašle opis rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu obviněného; nemá-li obviněný trvalý pobyt na území České republiky, zašle opis tohoto rozhodnutí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností se sídlem v sídle soudu nebo státního zastupitelství. Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zašle obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uvedenému ve větě první rovněž opis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, kterým se rozhodlo, že se obviněnému ponechává podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a prodlužuje se zkušební doba, a opis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, kterým se rozhodlo, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil, nebo mu oznámí, ke kterému dni se má za to, že se osvědčil.
(3)
Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle odstavců 1 a 2.“.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Rejstříku trestů
Čl. II
V § 8 odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se slova „jakož i dodatečnou zprávu, že“ nahrazují slovy „o ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti, jakož i dodatečnou zprávu, zda“ a slova „nebo že se v trestním stíhání pokračuje“ se zrušují.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o advokacii
Čl. III
V § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 79/2006 Sb., se za slovo „obžaloba“ vkládají slova „, návrh na schválení dohody o vině a trestu“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o silničním provozu
Čl. IV
Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 297/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 82 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno h), které zní:
„h)
není ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, pokud se zavázala zdržet se řízení motorových vozidel během této zkušební doby.“.
2.
V § 94a se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se řízení motorových vozidel“.
3.
V § 102 odst. 1 se za slovo „předpisů31b)“ vkládají slova „nebo po rozhodnutí o osvědčení nebo neosvědčení ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, nebo poté, kdy se má za to, že v této době došlo k osvědčení,“.
4.
V § 102 odst. 2 se na konci textu písmene d) doplňují slova „, datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvědčení nebo neosvědčení ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání nebo datum, ke kterému se má za to, že v této době došlo k osvědčení“.
5.
V § 102 odst. 3 se na konci textu písmene b) doplňují slova „, nebo rozhodnutí o osvědčení nebo neosvědčení ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, a v případě, že toto rozhodnutí nebylo vydáno, rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání“.
6.
V § 102 odst. 5 se za slovo „vozidel,“ vkládají slova „nebo rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se zavázal zdržet se řízení motorových vozidel,“.
7.
V § 113 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „nebo který se zavázal zdržet se řízení motorových vozidel během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání“.
8.
V § 119 odst. 2 se na konci textu písmene j) doplňují slova „a údaje o zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, pokud se řidič zavázal zdržet se řízení motorových vozidel během této zkušební doby“.
9.
V § 123b odst. 1 se za slova „za trestný čin“ vkládají slova „nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání,“ a za slova „anebo trestný čin“ se vkládají slova „, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno,“.
10.
V § 123b odst. 2 úvodní části ustanovení se za slova „za trestný čin,“ vkládají slova „nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání,“.
11.
V § 123b se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d)
rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.“.
12.
V § 123b odst. 3 písm. c) se slova „, který uložil trest za trestný čin“ nahrazují slovy „nebo státní zástupce, který rozhodl“ a za slovo „c)“ se vkládají slova „a d)“.
13.
V § 123b odst. 3 písm. c) bodě 2 se slovo „soudu“ nahrazuje slovem „orgánu“.
14.
V § 123e odstavec 2 zní:
„(2)
Řidiči se rovněž odečtou body, které mu byly zaznamenány na základě pravomocného rozhodnutí o
a)
přestupku nebo trestném činu po pravomocném zrušení tohoto rozhodnutí, nebo
b)
podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, pokud v trestním řízení, ve kterém se pokračovalo, nedošlo k odsouzení řidiče pro trestný čin, který spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení.“.
15.
V § 123e odst. 3 se za slova „motorových vozidel,“ vkládají slova „nebo ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, během které se řidič zavázal zdržet se řízení motorových vozidel,“.
16.
V § 124 se na konci odstavce 5 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno n), které zní:
„n)
informuje orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání,
1.
o odevzdání řidičského průkazu držitelem řidičského průkazu, který se zavázal zdržet se řízení motorových vozidel během zkušební doby tohoto podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání,
2.
o žádosti o řidičské oprávnění osoby, která se zavázala během zkušební doby tohoto podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání zdržet se řízení motorových vozidel, pokud nebyl příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vyrozuměn o tom, zda se tato osoba ve zkušební době osvědčila, nebo o tom, že se má za to, že se osvědčila; zároveň obecní úřad obce s rozšířenou působností informuje orgán činný v trestním řízení o tom, zda žadatel doložil odbornou způsobilost.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
Čl. V
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 301/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 459/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 63 včetně nadpisu zní:
㤠63
Nepřípustnost trestního příkazu a dohody o vině a trestu
V řízení ve věci mladistvého, který nedovršil osmnáct let věku, nelze vydat trestní příkaz ani sjednat dohodu o vině a trestu.“.
2.
V § 69 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, v souvislosti s kterým se mladistvý zavázal zdržet se po zkušební dobu určité činnosti nebo složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, se stanoví zkušební doba na šest měsíců až tři roky.“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
Čl. VI
V § 1 odst. 4 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 253/2006 Sb., se ve větě první za slovo „obžaloby“ vkládají slova „, návrhu na schválení dohody o vině a trestu“ a ve větě druhé se za slovo „obžalobou“ vkládají slova „, návrhem na schválení dohody o vině a trestu“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství
Čl. VII
Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb. a zákona č. 183/2009 Sb., se mění takto:
1.
V § 16 odst. 1 písm. f) se slovo „návrh“ zrušuje a za slovo „stíhání“ se vkládají slova „, včetně podkladů pro rozhodnutí o tom, že se obviněný neosvědčil, a pro rozhodnutí o ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti,“.
2.
V § 16 odst. 1 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které zní:
„h)
přípravou podkladů pro rozhodnutí o osvědčení podezřelého ve zkušební době stanovené v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, včetně podkladů pro rozhodnutí o tom, že se podezřelý neosvědčil, a pro rozhodnutí o ponechání podmíněného odložení podání návrhu na potrestání v platnosti, a zpracováním návrhu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí,“.
Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena i) a j).
ČÁST OSMÁ
Změna trestního zákoníku
Čl. VIII
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 34 odst. 3 se na konci textu písmene d) doplňují slova „nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání“.
2.
V § 34 odst. 4 písm. a) se za slovo „obžaloby,“ vkládají slova „návrhu na schválení dohody o vině a trestu,“.
3.
V § 39 odst. 1 větě první se slova „zvlášť závažného“ a slova „nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu“ zrušují.
4.
V § 46 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Soud upustí od potrestání pachatele označeného jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 178a odst. 1 a 2 trestního řádu a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny; ustanovení § 48 odst. 1 tím není dotčeno. Upustit od potrestání pachatele označeného jako spolupracující obviněný takto nelze, jestliže jím spáchaný trestný čin je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se podílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, jestliže jím způsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt nebo jsou-li dány důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59).“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
5.
V § 48 odst. 1 se slova „46 odst. 1 nebo 2“ nahrazují slovy „46 odst. 1, 2 nebo 3“.
6.
V § 58 odst. 4 se věta první nahrazuje větou „Soud sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také pachateli označenému jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 178a odst. 1 trestního řádu a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny; přitom vezme v úvahu povahu trestného činu uvedeného v jeho doznání v porovnání se zločinem spáchaným členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k jehož objasnění přispěl, dále význam takového jeho jednání, osobu pachatele a okolnosti případu, zejména zda a jakým způsobem se podílel na takovém zločinu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním případně způsobil.“.
ČÁST DEVÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. IX
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 192/2012 Sb. | Zákon č. 192/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Vyhlášeno 12. 6. 2012, datum účinnosti 12. 7. 2012, částka 67/2012
* ČÁST PRVNÍ - Změna zákona o investičních pobídkách
* ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o daních z příjmů
* ČÁST TŘETÍ - Změna zákona č. 428/2011 Sb.
* ČÁST ČTVRTÁ - ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
* ČÁST PÁTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2013
192
ZÁKON
ze dne 25. dubna 2012,
kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna zákona o investičních pobídkách
Čl. I
Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 62/2005 Sb., zákona č. 443/2005 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 73/2011 Sb. a zákona č. 457/2011 Sb., se mění takto:
1.
Nadpis části první zní: „INVESTIČNÍ POBÍDKA“.
2.
V § 1 odst. 1 se slova „předpis Evropských společenství1)“ nahrazují slovy „předpis Evropské unie pro poskytování regionální investiční podpory a podpory zaměstnanosti a vzdělávání1)“ a slova „investičních pobídek“ se nahrazují slovy „investiční pobídky“.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1)
Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), publikované v Úředním věstníku EU L 214 ze dne 9. srpna 2008.“.
3.
V § 1 odstavec 2 zní:
„(2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) plní oznamovací povinnost o poskytování investiční pobídky podle tohoto zákona vyplývající pro Českou republiku z přímo použitelného předpisu Evropské unie1).“.
Poznámky pod čarou č. 1a, 2, 2a, 2b a 3 se včetně odkazů na poznámky pod čarou zrušují.
4.
Za § 1 se vkládá nový § 1a, který včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 12 až 19 zní:
㤠1a
Vymezení základních pojmů
(1)
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
investiční pobídkou veřejná podpora ve formě
1.
slevy na daních z příjmů podle zvláštního právního předpisu12),
2.
převodu pozemků včetně související infrastruktury za zvýhodněnou cenu,
3.
hmotné podpory vytváření nových pracovních míst podle zvláštního právního předpisu13),
4.
hmotné podpory rekvalifikace nebo školení zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu13), nebo
5.
hmotné podpory pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku14) pro strategickou investiční akci,
b)
investiční akcí
1.
zavedení nebo rozšíření výroby v oborech zpracovatelského průmyslu15),
2.
vybudování nebo rozšíření technologického centra, nebo
3.
zahájení nebo rozšíření činnosti centra strategických služeb,
c)
zahájením prací souvisejících s realizací investiční akce zahájení stavebních prací, zahájení pořizování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku bez nákladů na pořízení dokumentace potřebné pro vydání stavebního povolení či pro ohlášení stavby, nebo učinění právního úkonu zavazujícího k pořízení strojního zařízení16),
d)
strategickou investiční akcí
1.
investiční akce ve výrobě schválená vládou, přičemž částka způsobilých nákladů je minimálně 500 000 000 Kč, z nichž alespoň 250 000 000 Kč je vynaloženo na pořízení strojního zařízení16) určeného pro výrobní účely, a je vytvořeno alespoň 500 nových pracovních míst,
2.
investiční akce v oblasti technologických center schválená vládou, přičemž částka způsobilých nákladů je minimálně 200 000 000 Kč, z nichž alespoň 100 000 000 Kč je vynaloženo na pořízení strojního zařízení, a je vytvořeno alespoň 120 nových pracovních míst,
e)
technologickým centrem podnik nebo jeho část se zaměřením na aplikovaný výzkum, vývoj a inovace17) technicky vyspělých výrobků, technologií a výrobních procesů, včetně tvorby a inovace jejich softwaru, za účelem použití ve výrobě a zvýšení přidané hodnoty,
f)
centrem pro tvorbu softwaru podnik nebo jeho část se zaměřením na tvorbu nového nebo inovace17) stávajícího softwaru,
g)
opravárenským centrem podnik nebo jeho část se zaměřením na opravu technicky vyspělých zařízení, zejména kancelářských strojů a výpočetní techniky, elektronických strojů a přístrojů, radiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů, optických a měřicích přístrojů, letadel a elektronických a řídicích systémů kolejových vozidel, s výjimkou opravy automobilů, autobusů a opravy mechanických částí dopravních prostředků určených k pozemní dopravě,
h)
centrem sdílených služeb podnik nebo jeho část se zaměřením na převzetí řízení, provozu a administrace vnitřních činností jako jsou účetnictví, finance, administrace v oblasti lidských zdrojů, marketing nebo řízení informačních systémů, od ovládající nebo ovládané osoby18) nebo od smluvních partnerů, pro které nejsou tyto činnosti předmětem podnikání, s výjimkou ostrahy objektů, tiskařských, stravovacích, úklidových služeb nebo služeb obdobného charakteru,
i)
centrem strategických služeb centrum pro tvorbu softwaru, opravárenské centrum nebo centrum sdílených služeb, kdy služby poskytované centrem přesahují území nejméně 2 států,
j)
novým pracovním místem pracovní místo, které je vytvořené v přímé souvislosti s investiční akcí, a které znamená nárůst počtu pracovních míst ve srovnání s průměrem za posledních 12 měsíců bezprostředně předcházejících kalendářnímu měsíci, ve kterém bylo vydáno potvrzení podle § 4 odst. 1, a které je obsazené zaměstnancem, který má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou a je občanem České republiky nebo státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem.
(2)
Tento zákon se nevztahuje na služby cestovního ruchu, rekreační, kulturní a sportovní služby, dále služby zdravotní a sociální, služby dopravní a přepravní, distribuční, logistické, poštovní a kurýrní služby, konzultační a poradenské služby, bankovní, realitní, leasingové služby, služby datových center, služby audiovizuální19), přímý marketing, služby spojené s ochranou životního prostředí a služby agentur práce.
12)
§ 35a a 35b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
13)
§ 111 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 382/2008 Sb. a zákona č. 73/2011 Sb.
14)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
15)
Sekce C sdělení Českého statistického úřadu č. 244/2007 Sb., o zavedení Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE).
16)
Kapitoly 84, 85 a 90 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.
17)
Čl. 2.2 Rámce společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací.
18)
§ 66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 88/2003 Sb. a zákona č. 554/2004 Sb.
19)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání.“.
5.
§ 2 včetně poznámek pod čarou č. 4 a 5 zní:
㤠2
(1)
Podnikající právnické nebo fyzické osobě lze investiční pobídku poskytnout, pokud prokáže, že může splnit všeobecné podmínky stanovené tímto zákonem, zvláštní podmínky stanovené zvláštními právními předpisy12),13) a podmínky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie1).
(2)
Všeobecnými podmínkami jsou
a)
realizace investiční akce na území České republiky,
b)
šetrnost činností, stavby nebo zařízení k životnímu prostředí4),
c)
zahájení prací souvisejících s realizací investiční akce až po dni vydání potvrzení podle § 4 odst. 1,
d)
splnění podmínek podle odstavců 3 až 5 nejdéle do 3 let od vydání rozhodnutí o příslibu investiční pobídky (dále jen „rozhodnutí o příslibu“) podle § 5 odst. 4 nebo § 5a.
(3)
Všeobecnými podmínkami pro investiční akci ve výrobě dále jsou
a)
vynaložení prostředků do oborů zpracovatelského průmyslu15) s výjimkou sektorů, na které se přímo použitelný předpis Evropské unie1) nevztahuje,
b)
pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku podle § 6a odst. 1 písm. a) nejméně v částce 100 000 000 Kč, přičemž nejméně částka 50 000 000 Kč musí být vynaložena na pořízení strojního zařízení16), které je určeno pro výrobní účely, bylo pořízeno za tržní cenu, nebylo vyrobeno více než 2 roky před pořízením a které nebylo předmětem odpisů,
c)
financování nejméně částky 50 000 000 Kč z vlastního kapitálu právnické osoby nebo vlastními prostředky podnikající fyzické osoby; za splnění této podmínky se nepovažuje vynaložení investičních prostředků vytvořených ze zisku dosaženého z investiční akce posuzované pro účely poskytnutí veřejné podpory,
d)
zahájení výroby.
(4)
Všeobecnými podmínkami pro investiční akci v oblasti technologických center dále jsou
a)
pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku podle § 6a odst. 1 písm. b) bodu 1 nejméně v částce 10 000 000 Kč, přičemž nejméně částka 5 000 000 Kč musí být vynaložena na pořízení strojního zařízení16), které bylo pořízeno za tržní cenu, nebylo vyrobeno více než 2 roky před pořízením a které nebylo předmětem odpisů,
b)
financování nejméně částky 5 000 000 Kč z vlastního kapitálu právnické osoby nebo vlastními prostředky podnikající fyzické osoby; za splnění této podmínky se nepovažuje vynaložení investičních prostředků vytvořených ze zisku dosaženého z investiční akce posuzované pro účely poskytnutí veřejné podpory,
c)
vytvoření a obsazení minimálně 40 nových pracovních míst.
(5)
Všeobecnou podmínkou pro investiční akci v oblasti center strategických služeb je dále vytvoření a obsazení minimálně 40 nových pracovních míst v případě center pro tvorbu softwaru, nebo vytvoření a obsazení minimálně 100 nových pracovních míst v případě opravárenských center a center sdílených služeb.
(6)
Do částek podle odstavce 3 písm. b) a odstavce 4 písm. a) se nezahrnují platby na základě smlouvy umožňující užívání věci před nabytím vlastnického práva.
(7)
Pokud ze záměru získat investiční pobídku vyplývá, že celá investiční akce ve výrobě by měla být realizována v okrese, v němž je míra nezaměstnanosti k datu předložení záměru alespoň o 50 % vyšší než průměrná míra nezaměstnanosti v České republice uvedená ve statistických údajích Ministerstva práce a sociálních věcí za uplynulá 2 pololetí, nebo na území státem podporovaných regionů, které v souladu se zvláštním právním předpisem5) vymezí vláda, ministerstvo sníží částky uvedené v odstavci 3 písm. b) a c) na polovinu. Ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 zůstávají zachovány.
(8)
Jsou-li z investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1 až 3 a 5 hrazeny náklady, které se současně uhrazují z investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 4, lze tyto náklady hradit do výše maximální míry veřejné podpory podle § 6 odst. 1.
4)
Například zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.“.
6.
Poznámka pod čarou č. 4a se zrušuje.
7.
V § 3 odstavce 1 a 2 včetně poznámek pod čarou č. 20 a 21 znějí:
„(1)
Žadatelem o investiční pobídku (dále jen „žadatel“) může být podnikající právnická nebo fyzická osoba. Žadatel předloží na tiskopisu záměr získat investiční pobídku a dokumenty podle odstavců 3 až 6 (dále jen „podklady pro poskytnutí investiční pobídky“). Podklady pro poskytnutí investiční pobídky předloží žadatel buď v listinné podobě a současně v elektronické podobě na předepsaném technickém nosiči dat, anebo v elektronické podobě organizaci zřízené ministerstvem (dále jen „určená organizace“). Předepsaný tiskopis je stanoven v příloze k tomuto zákonu.
(2)
Žadatel v záměru uvede
a)
jde-li o právnickou osobu, identifikační údaje osob, které jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, s uvedením způsobu, v jakém mohou jednat jejím jménem, identifikační údaje osob, které disponují 20 % nebo více hlasovacími právy nebo mají obchodní podíl ve výši 20 % nebo více základního kapitálu nebo v případě, jde-li o ovládanou osobu, identifikaci obchodní firmy nebo název anebo jméno a příjmení ovládající osoby a stát, ve kterém je umístěno její sídlo nebo místo podnikání,
b)
hlavní předmět podnikání, velikost podniku20), údaje o kontaktní osobě zmocněné k jednání za žadatele v řízeních podle tohoto zákona, vybrané ekonomické údaje o žadateli a údaje o počtu zaměstnanců v členění za Českou republiku a členské státy Evropské unie za poslední tři účetní nebo zdaňovací období, v případě členství ve skupině konsolidované údaje za skupinu spojených osob21),
c)
údaje o investiční akci a o způsobu jejího finančního, personálního a materiálního zajištění,
d)
údaje o vlivu investiční akce na životní prostředí,
e)
údaje k požadovaným formám investiční pobídky,
f)
údaje o dalších požadovaných nebo poskytnutých podporách pro investiční akci,
g)
údaje ke způsobilým nákladům,
h)
údaje potřebné pro posouzení investiční akce Evropskou komisí (dále jen „Komise“) podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) v případě, že výše způsobilých nákladů přesahuje částku 100 000 000 EUR.
20)
Příloha I k nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách).
21)
§ 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb. a zákona č. 346/2010 Sb.“.
8.
V § 3 odst. 3 písm. a) se slova „u akciové společnosti, družstva, popřípadě společnosti s ručením omezeným“, slova „u zahraniční osoby doklad obdobný výpisu z obchodního rejstříku,“ a slova „nebo za 1 či 2 účetní období, podniká-li právnická osoba po dobu kratší než 3 roky“ zrušují.
9.
V § 3 odst. 3 se na konci písmene a) čárka nahrazuje tečkou a doplňují se věty „V případě, že byl žadatel založen méně než 3 roky před podáním záměru a je součástí podnikatelského seskupení, připojí za zbývající účetní období ovládající osoba18) k záměru výroční zprávy nebo účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky za svou osobu. Zahraniční osoba připojí doklady obdobného charakteru,“.
10.
V § 3 odst. 3 písm. b) se za slova „jde-li o“ vkládá slovo „podnikající“ a slova „jde-li o účetní jednotku účtující v soustavě jednoduchého účetnictví, výkaz o majetku a závazcích a o příjmech a výdajích“ se nahrazují slovy „doklady o daňové evidenci nebo jednoduché evidenci podle zákona o daních z příjmů“.
11.
V § 3 odst. 3 se na konci textu písmene b) doplňují slova „; zahraniční osoba připojí doklady obdobného charakteru“.
12.
V § 3 odstavec 4 zní:
„(4)
Žadatel k záměru dále připojí
a)
čestné prohlášení, že
1.
zahájí práce související s realizací investiční akce až po dni vydání potvrzení podle § 4 odst. 1,
2.
má nebo nemá postavení malého a středního podniku20),
3.
vůči němu nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, nebo obdobné rozhodnutí u zahraniční osoby, nebo že mu úpadek nehrozí,
4.
podklady pro poskytnutí investiční pobídky předložené v elektronické podobě na technickém nosiči dat jsou shodné s podklady pro poskytnutí investiční pobídky předloženými v listinné podobě,
5.
se nenachází v obtížích1) a že mu nebyla poskytnuta podpora, o které Komise rozhodla, že je protiprávní nebo neslučitelná se společným trhem, a pokud mu poskytnuta byla, že má vypořádané navrácení takové podpory,
b)
potvrzení příslušného orgánu, že nemá v evidenci daní evidován nedoplatek, nemá nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, nemá nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění, včetně penále; potvrzení nesmí být starší 1 měsíce a musí odpovídat skutečnému stavu ke dni podání žádosti,
c)
doklad, kterým prokáže způsob financování investiční akce,
d)
popis investiční akce,
e)
organizační uspořádání podnikatelského seskupení, pokud je žadatel jeho součástí.“.
13.
V § 3 se doplňují odstavce 5 až 8, které včetně poznámky pod čarou č. 22 znějí:
„(5)
Má-li být žadatel současně příjemcem investiční pobídky, připojí dále k záměru doklad o zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost podle daňového řádu pro pracovníky místně příslušných územních finančních orgánů a pracovníky Ministerstva financí vůči ministerstvu pro účely kontroly podle § 7 odst. 1 a zvláštního právního předpisu22), a to v rozsahu údajů dokládajících stav plnění všeobecných podmínek podle § 2 odst. 2 písm. c) a d), § 2 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 4 písm. a) a b), povinností podle § 6a odst. 2 a 5, jakož i údajů o výši uplatněné investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1.
(6)
Žadatel, který nemá postavení malého a středního podniku, k záměru dále připojí doklad, kterým prokáže naplnění motivačního účinku investiční pobídky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1).
(7)
Zahraniční osoba může předložit společenské či jiné zakladatelské smlouvy nebo zakladatelské listiny společnosti, stanovy, výroční zprávy, účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky v anglickém jazyce.
8.
Jedná-li se o investiční akci v oblasti technologických center nebo investiční akci v oblasti center strategických služeb, žadatel v záměru provede volbu způsobilých nákladů podle § 6a odst. 1 písm. b).
22)
Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů.“.
14.
§ 4 zní:
㤠4
(1)
Určená organizace vypracuje k podkladům pro poskytnutí investiční pobídky posudek a spolu s nimi ho předloží ministerstvu nejpozději do 30 dnů ode dne jejich podání. V posudku uvede, zda žadatel může splnit všeobecné a zvláštní podmínky, zda se může jednat o strategickou investiční akci, a zhodnotí soulad investiční akce uvedené v záměru s přímo použitelným předpisem Evropské unie1). Vyplyne-li z posudku, že žadatel může splnit všeobecné a zvláštní podmínky pro poskytnutí investiční pobídky a investiční akce uvedená v záměru je v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie1), vydá určená organizace žadateli potvrzení, že může splnit všeobecné a zvláštní podmínky pro poskytnutí investiční pobídky a že investiční akce uvedená v záměru je v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie1), a k posudku připojí návrh na poskytnutí investiční pobídky. V návrhu na poskytnutí investiční pobídky uvede, jakou formu investiční pobídky je možné poskytnout, její výši a podmínky pro její uplatnění. V případě, že z posudku vyplyne, že žadatel nemůže splnit všeobecné a zvláštní podmínky nebo investiční akce uvedená v záměru není v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie1), připojí určená organizace k posudku návrh na zamítnutí poskytnutí investiční pobídky.
(2)
Vyplyne-li z posudku podle odstavce 1, že se může jednat o strategickou investiční akci, předloží ministerstvo před vydáním rozhodnutí o nabídce podle odstavce 4 nebo rozhodnutí o příslibu podle § 5a vládě návrh na schválení této investiční akce jako strategické investiční akce; do doby tohoto schválení vládou lhůta pro vydání rozhodnutí o nabídce podle odstavce 4 nebo rozhodnutí o příslibu podle § 5a neběží.
(3)
Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo financí a Ministerstvo životního prostředí (dále jen „dotčený orgán“) posoudí předpoklady splnění všeobecných a zvláštních podmínek pro poskytnutí investiční pobídky a do 30 dnů od doručení podkladů podle odstavce 1 vydá závazné stanovisko, ve kterém vyjádří souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím investiční pobídky. V případě, že si dotčený orgán vyžádá doplnění podkladů pro poskytnutí investiční pobídky, lhůta pro vydání závazného stanoviska neběží a prodlužuje se o dobu doplnění těchto podkladů. Obec, na jejímž katastrálním území bude uskutečněna výstavba a umístěno strojní zařízení, se na základě žádosti ministerstva vyjádří k poskytnutí investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 2 do 30 dnů od obdržení žádosti. Pokud nebylo ve lhůtě uvedené ve větě první nebo druhé vydáno nesouhlasné stanovisko, má se za to, že bylo vydáno souhlasné stanovisko.
(4)
Ministerstvo vydá rozhodnutí o nabídce na poskytnutí investiční pobídky (dále jen „rozhodnutí o nabídce“), včetně podmínek, za kterých lze investiční pobídku čerpat, a to do 30 dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 3 na základě posouzení podkladů pro poskytnutí investiční pobídky a stanovisek doručených ve lhůtě podle odstavce 3, nebo vydá rozhodnutí, kterým poskytnutí investiční pobídky zamítne. Ministerstvo nemůže vydat rozhodnutí o nabídce, pokud některý z dotčených orgánů vydal nesouhlasné stanovisko. Rozhodnutí o nabídce nebo rozhodnutí, kterým poskytnutí investiční pobídky zamítne, zašle ministerstvo prostřednictvím určené organizace žadateli a kopii zašle dotčeným orgánům.“.
15.
V § 5 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Na základě rozhodnutí o nabídce může zájemce o investiční pobídku (dále jen „zájemce“) předložit ministerstvu prostřednictvím určené organizace nejpozději do 3 měsíců od jeho doručení žádost o příslib investiční pobídky. Zájemcem může být osoba, která současně s podáním žádosti o příslib investiční pobídky prokáže, že
a)
byla založena v souvislosti s rozhodnutím o nabídce a žadatel má v nově založené právnické osobě stoprocentní majetkovou účast, nebo
b)
byla založena v souvislosti s rozhodnutím o nabídce dceřinou společností žadatele a tato dceřiná společnost má v nově založené právnické osobě stoprocentní majetkovou účast.
(2)
Žádost o příslib investiční pobídky podaná zájemcem musí obsahovat souhlas zájemce s investiční pobídkou a podmínkami uvedenými v rozhodnutí o nabídce.“.
16.
V § 5 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Zájemce k žádosti o příslib investiční pobídky přiloží
a)
výpis z obchodního rejstříku, který nesmí být starší než 3 měsíce a musí odpovídat skutečnému stavu ke dni podání žádosti o příslib,
b)
dokumenty uvedené v § 3 odst. 4 písm. a) bodech 2 a 3 a v § 3 odst. 4 písm. b) a c),
c)
čestné prohlášení zájemce o pravdivosti údajů týkajících se investiční akce uvedených v podkladech pro poskytnutí investiční pobídky a
d)
zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost podle § 3 odst. 5.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8.
17.
V § 5 odst. 4 se slova „investičních pobídek“ zrušují.
18.
V § 5 odst. 5 úvodní část ustanovení zní: „Rozhodnutí o příslibu musí obsahovat“.
19.
V § 5 odst. 5 písm. a) a c) se slovo „pobídky“ nahrazuje slovem „pobídku“.
20.
V § 5 odst. 5 písm. b) se slova „druhy přiznaných investičních pobídek“ nahrazují slovy „formy přiznané investiční pobídky“.
21.
V § 5 odst. 5 písm. d) se slova „přípustná míra a hodnota“ nahrazují slovy „maximální míru a výši“.
22.
V § 5 se odstavec 6 zrušuje.
Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 6 a 7.
23.
V § 5 odst. 6 se slova „investičních pobídek“ zrušují a slova „investiční pobídky ji nezačal“ se nahrazují slovy „nezačal investiční pobídku“.
24.
V § 5 odst. 7 se slova „3 nebo 6“ nahrazují slovy „4 nebo 6“, slovo „ministerstvům“ se nahrazuje slovy „dotčeným orgánům“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „3“.
25.
Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:
㤠5a
Má-li být žadatel současně příjemcem investiční pobídky, posoudí ministerstvo podklady pro poskytnutí investiční pobídky a vyhodnotí stanoviska doručená ve lhůtě podle § 4 odst. 3 a do 30 dnů od uplynutí lhůty podle § 4 odst. 3 vydá rozhodnutí o příslibu podle § 5 nebo rozhodnutí, kterým poskytnutí investiční pobídky zamítne. Ministerstvo nemůže vydat rozhodnutí o příslibu, pokud některý z dotčených orgánů vydal nesouhlasné stanovisko.“.
26.
V § 6 odstavec 1 zní:
„(1)
Maximální mírou veřejné podpory pro investiční akci je podíl výše veřejné podpory poskytnuté formou investiční pobídky, s výjimkou investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 4, na způsobilých nákladech vyjádřený v procentech a stanovený v souladu s prováděcím právním předpisem.“.
27.
V § 6 odst. 2 se slova „Přípustnou hodnotou veřejné podpory“ nahrazují slovy „Maximální výší veřejné podpory pro investiční akci“, slova „nákladů, které mohou být podpořeny,“ se nahrazují slovy „způsobilých nákladů“ a slova „přípustnou míru“ se nahrazují slovy „maximální míru“.
28.
V § 6 se odstavec 4 zrušuje.
29.
§ 6a včetně poznámek pod čarou č. 8a až 8c zní:
㤠6a
(1)
Způsobilými náklady jsou náklady vynaložené po dni vydání potvrzení podle § 4 odst. 1, které se vztahují k investiční akci, na které nebyla dosud poskytnuta žádná veřejná podpora a pro které příjemce vede oddělenou evidenci; způsobilé náklady jsou tvořeny
a)
v případě investiční akce ve výrobě hodnotou dlouhodobého hmotného majetku14) ve formě strojního zařízení podle § 2 odst. 3 písm. b) a dále hodnotou nebo částí hodnoty dlouhodobého hmotného majetku14) ve formě pozemků nebo staveb nebo dlouhodobého nehmotného majetku14) koupeného za tržní cenu od jiných než spojených osob21), a to až do výše hodnoty strojního zařízení zahrnuté do způsobilých nákladů. Do způsobilých nákladů nelze zahrnout majetek nabytý na základě smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části od spojených osob21), nebo majetek, který není využíván příjemcem v místě realizace investiční akce,
b)
v případě investiční akce v oblasti technologických center nebo investiční akce v oblasti center strategických služeb na základě volby žadatele
1.
hodnotou majetku podle písmene a); strojním zařízením se v tomto případě rozumí strojní zařízení podle § 2 odst. 4 písm. a), nebo
2.
hodnotou mzdových nákladů vynaložených na nová pracovní místa v průběhu 24 měsíců bezprostředně následujících po měsíci, ve kterém bylo místo obsazeno. Do nových pracovních míst podle věty první lze zahrnout pouze nová pracovní místa vytvořená a obsazená zaměstnancem se stanovenou týdenní pracovní dobou8a) v období ode dne vydání potvrzení podle § 4 odst. 1 do uplynutí tří let od vydání rozhodnutí o příslibu. Do hodnoty měsíčních mzdových nákladů vynaložených na nové pracovní místo lze měsíčně zahrnout maximálně trojnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém žadatel předložil záměr.
(2)
Příjemce investiční pobídky, u něhož jsou způsobilé náklady tvořeny náklady podle odstavce 1 písm. a) nebo b) bodu 1, je povinen zachovat dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, na který byla poskytnuta investiční pobídka, v rozsahu odpovídajícím skutečné výši dosud čerpané podpory, nejméně však ve výši a skladbě, které odpovídají splnění všeobecných podmínek podle § 2 odst. 3 až 5, a to po dobu uplatňování investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1, nejméně však po dobu pěti let od dokončení investiční akce, a zachovat nová pracovní místa podle § 2 odst. 4 nebo 5 a obsazení těchto míst zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou8a) po dobu uplatňování investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1, nejméně však 5 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na každém pracovním místě. Příjemce je povinen bez zbytečného odkladu po dokončení investiční akce, na niž mu bylo vydáno rozhodnutí o příslibu, zaslat ministerstvu oznámení o tom, kdy byla investiční akce dokončena a v jakém rozsahu. V případě, že tak neučiní, začne běžet pětiletá lhůta pro zachování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku prvním dnem následujícím po dni, kdy uplyne 5 let ode dne vydání rozhodnutí o příslibu, nebo v případě investiční akce přesahující částku způsobilých nákladů 500 000 000 Kč prvním dnem následujícím po dni, kdy uplyne 7 let od vydání rozhodnutí o příslibu.
(3)
Příjemce investiční pobídky, u něhož jsou způsobilé náklady tvořeny hodnotou mzdových nákladů podle odstavce 1 písm. b) bodu 2, je povinen zachovat nová pracovní místa a obsazení těchto míst zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou8a), na která byla poskytnuta investiční pobídka, v počtu odpovídajícím skutečné výši dosud čerpané podpory, nejméně však v počtu, který odpovídá splnění všeobecných podmínek podle § 2 odst. 4 písm. c) a § 2 odst. 5, a to po dobu uplatňování investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1, nejméně však 5 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na každém podporovaném pracovním místě, a v případě technologického centra zachovat i dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek podle § 2 odst. 4 písm. a) po dobu uplatňování investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1, nejméně však 5 let ode dne splnění podmínky podle § 2 odst. 4 písm. a).
(4)
Příjemce investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3 je povinen zachovat počet nových pracovních míst a obsazení těchto míst zaměstnanci se stanovenou týdenní pracovní dobou8a), na která byla čerpána investiční pobídka podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3, po dobu nejméně 5 let ode dne prvního čerpání investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3. V případě, že nové pracovní místo není ke dni prvního čerpání investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3 obsazeno, začne běžet lhůta podle věty první pro toto pracovní místo až ode dne jeho obsazení.
(5)
Investiční akce posuzovaná pro účely poskytnutí veřejné podpory musí být provedena tak, že alespoň 25 % celkové hodnoty investice musí být financováno prostředky, v nichž není obsažen žádný prvek veřejné podpory.
(6)
Maximální výši veřejné podpory na investiční akci určenou podle § 6 odst. 2 nesmí překročit příjemce podpory ani její poskytovatel nebo poskytovatelé. Pokud příjemce získá veřejnou podporu nad maximální výši veřejné podpory, je povinen vrátit tu část veřejné podpory, o kterou byla překročena maximální výše veřejné podpory pro danou investiční akci, a zaplatit penále ve výši stanovené rozpočtovými pravidly, nejméně však ve výši úroků8b) stanovených Komisí v době vydání rozhodnutí o příslibu. Ministerstvo provádí kontrolu nepřekročení maximální míry a výše veřejné podpory průběžně po dobu čerpání investiční pobídky.
(7)
V případě investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 2 při nesplnění podmínky uvedené v odstavci 2 nebo při nesplnění všeobecných podmínek podle § 2 odst. 2 pozbývá tato investiční pobídka platnosti. Příjemce této investiční pobídky musí v tomto případě zaplatit hodnotu takto poskytnuté veřejné podpory tomu, kdo pozemky na příjemce této investiční pobídky převedl, a to včetně penále ve výši úroků8b) stanovených Komisí z výše takto poskytnuté podpory od data vydání rozhodnutí o příslibu do data vrácení veřejné podpory.
(8)
V případě nesplnění podmínek uvedených v odstavcích 2, 3 nebo 5 nastávají účinky podle odstavce 9. V případě nesplnění podmínky uvedené v odstavci 4 vrací příjemce investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3 poměrnou část takto získané investiční pobídky, která odpovídá počtu nezachovaných nových pracovních míst v souladu s rozpočtovými pravidly.
(9)
Při nesplnění všeobecných podmínek stanovených v § 2 odst. 2 pozbývá rozhodnutí o příslibu platnosti a vše, co bylo formou investiční pobídky získáno, musí být vráceno nebo odvedeno včetně příslušného penále nebo dalších sankcí podle zvláštních právních předpisů8c), nejméně však ve výši úroků8b) stanovených Komisí v době vydání rozhodnutí o příslibu. Zjistí-li se nesplnění zvláštních podmínek, postupuje se podle zvláštního právního předpisu12),13).
(10)
Pokud se chce příjemce investiční pobídky zúčastnit fúze jako zanikající obchodní společnost nebo zanikající družstvo a má zájem, aby na právního nástupce přešly práva a povinnosti z rozhodnutí o příslibu, je povinen před zveřejněním projektu fúze požádat ministerstvo o souhlas s přechodem práv a povinností z rozhodnutí o příslibu. Ministerstvo posoudí, zda bude zachován účel, pro který byla investiční pobídka přiznána, a zda je zajištěno plnění podmínek pro poskytnutí investiční pobídky. V případě kladného posouzení vydá rozhodnutí, kterým udělí souhlas s přechodem práv a povinností z rozhodnutí o příslibu a určí osobu, na kterou práva a povinnosti z rozhodnutí o příslibu mají přejít. Bez tohoto souhlasu nelze práva a povinnosti z rozhodnutí o příslibu převést. Povinnost plnění zvláštních podmínek zákona o daních z příjmů pro poskytnutí investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1 tím není dotčena.
8a)
§ 79 zákoníku práce, ve znění zákona č. 362/2007 Sb.
8b)
Čl. 9 nařízení Komise (ES) č. 794/2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.
8c)
Například zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.“.
30.
V § 7 odst. 1 se slova „investičních pobídek“ nahrazují slovy „investiční pobídky“ a slova „byly investiční pobídky poskytnuty“ se nahrazují slovy „byla investiční pobídka poskytnuta“.
31.
V § 7 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 2 až 6.
32.
V § 7 odstavec 2 zní:
„(2)
Výkon kontroly přísluší
a)
ministerstvu u investiční pobídky uvedené v § 1a odst. 1 písm. a) bodech 2 a 5, u všeobecných podmínek uvedených v § 2 odst. 2 písm. a) a d) v rozsahu splnění podmínek podle § 2 odst. 3 písm. a) a d), § 2 odst. 4 písm. c) a § 2 odst. 5 a u povinnosti uvedené v § 6a odst. 3,
b)
Ministerstvu životního prostředí u všeobecné podmínky uvedené v § 2 odst. 2 písm. b),
c)
Úřadu práce České republiky - generálnímu ředitelství u investiční pobídky uvedené v § 1a odst. 1 písm. a) bodech 3 a 4 a Úřadu práce České republiky - krajské pobočce a pobočce pro hlavní město Prahu u povinnosti uvedené v § 6a odst. 4,
d)
Ministerstvu financí a územním finančním orgánům u investiční pobídky uvedené v § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1 a u všeobecných podmínek uvedených v § 2 odst. 2 písm. c) a d) v rozsahu splnění podmínek podle § 2 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 4 písm. a) a b) a u povinnosti uvedené v § 6a odst. 2 a 5.“.
33.
V § 7 odst. 3 se slova „odstavce 3“ nahrazují slovy „odstavce 2“, slova „podle § 5“ se zrušují a slova „v § 6a odst. 2 a 4“ se nahrazují slovy „v § 6a odst. 2 a 3 a investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 5“.
34.
V § 7 odstavec 4 zní:
„(4)
Kontrola splnění podmínky uvedené v § 6a odst. 2 se provede po uplynutí pětileté lhůty pro zachování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku podle § 6a odst. 2 nebo, pokud je investiční pobídka podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1 i po této době uplatňována, v roce následujícím po uplynutí posledního zdaňovacího období, v němž bylo možno naposledy uplatnit investiční pobídku podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1. Kontrola splnění podmínky uvedené v § 6a odst. 3 se provede po 8 letech ode dne vydání rozhodnutí o příslibu nebo, pokud je investiční pobídka podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1 i po této době uplatňována, v roce následujícím po uplynutí posledního zdaňovacího období, v němž bylo možno naposledy uplatnit investiční pobídku podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 1.“.
35.
V § 7 odst. 5 se slova „odstavce 3“ nahrazují slovy „odstavce 2“.
36.
V § 7 odst. 6 se slova „investičních pobídek uvedených v § 1 odst. 2 písm. c) a d)“ nahrazují slovy „investiční pobídky podle § 1a odst. 1 písm. a) bodů 3 až 5“, slova „zvláštního právního předpisu10)“ se nahrazují slovy „§ 11a nebo zvláštního právního předpisu10)“, slova „§ 6a odst. 3“ se nahrazují slovy „§ 6a odst. 4“ a slova „podle § 1 odst. 2 písm. c)“ se nahrazují slovy „podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 3“.
Poznámka pod čarou č. 10 zní:
„10)
§ 111 odst. 6 a 7 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.“.
37.
V § 10 odst. 2 se slova „investičních pobídek“ zrušují.
38.
V § 11 se odstavce 1 a 3 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 2.
39.
V § 11 se slova „§ 6 odst. 3“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 1 a 3“.
40.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní:
㤠11a
Postup při poskytování investiční pobídky ve formě hmotné podpory pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
(1)
Hmotnou podporu pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku pro strategickou investiční akci podle § 1a odst. 1 písm. a) bodu 5 poskytuje ministerstvo na základě dohody uzavřené mezi ministerstvem a příjemcem, kterému bylo vydáno rozhodnutí o příslibu.
(2)
Dohoda o poskytnutí hmotné podpory pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku musí obsahovat
a)
identifikační údaje účastníků dohody,
b)
vymezení nákladů, na jejichž úhradu lze hmotnou podporu poskytnout,
c)
výši hmotné podpory,
d)
způsob a termín poskytnutí hmotné podpory,
e)
způsob a termín zúčtování hmotné podpory,
f)
způsob kontroly plnění sjednaných podmínek,
g)
lhůtu a podmínky vrácení hmotné podpory nebo její poměrné části, pokud byla příjemcem čerpána nebo použita v rozporu s dohodou,
h)
ujednání o vypovězení dohody, včetně lhůty pro její vypovězení.
(3)
Příjemce má právo dohodu vypovědět, pokud je ministerstvo v prodlení s výplatou hmotné podpory déle než 60 dnů. Ministerstvo má právo dohodu vypovědět, pokud příjemce přestal splňovat všeobecné podmínky podle § 2 odst. 2 nebo neplní povinnosti vyplývající z dohody.
(4)
Hmotná podpora pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku je účelově určena a nemůže být použita na jiný účel, než je uvedený v dohodě.
(5)
Výše hmotné podpory pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku stanovená v dohodě může činit až 5 % z celkových způsobilých nákladů, v závislosti na velikosti investiční akce, maximálně však 1 500 000 000 Kč v případě strategické investiční akce ve výrobě a maximálně 500 000 000 Kč v případě strategické investiční akce v oblasti technologických center. Pokud v rámci investiční akce dojde k zavedení nebo rozšíření výroby a současně vybudování nebo rozšíření technologického centra, může být příjemci hmotná podpora podle věty první navýšena až na 7 % z celkových způsobilých nákladů.
(6)
Nedodržení podmínek sjednaných v dohodě podle odstavce 2 nebo nevrácení hmotné podpory ve stanoveném termínu je porušením rozpočtové kázně a bude postihováno odvodem za porušení rozpočtové kázně podle rozpočtových pravidel.“.
41.
Příloha zní:
„Příloha k zákonu č. 72/2000 Sb.
TISKOPIS PRO UPLATNĚNÍ ZÁMĚRU ZÍSKAT INVESTIČNÍ POBÍDKU
1.7MB
“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Řízení podle zákona č. 72/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů.
2.
Investiční pobídky poskytnuté v souladu s dosavadními právními předpisy zůstávají v platnosti v rozsahu a za podmínek, za kterých byly poskytnuty.
3.
Kontrola investičních pobídek poskytnutých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provádí podle dosavadních právních předpisů.
4.
Při nesplnění podmínek, za kterých byly investiční pobídky poskytnuty podle zákona č. 72/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou nesplnění podmínky podle § 6a odst. 3 zákona č. 72/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, kdy se postupuje podle § 6a odst. 8 věty druhé zákona č. 72/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. III
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 289/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 348/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 119/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 353/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb. a zákona č. 470/2011 Sb., se mění takto:
1.
V § 35a odst. 2 písm. e) se slova „zvláštním právním předpise,68)“ nahrazují slovy „všeobecných podmínkách pro investiční akci podle zákona upravujícího investiční pobídky,“.
Poznámka pod čarou č. 68 se zrušuje.
2.
V § 35a odst. 2 písm. f) se za slova „investičních pobídek“ a za slova „dříve vydaných příslibů“ vkládají slova „pro stejný typ investiční akce vymezený v zákoně upravujícím investiční pobídky“.
3.
V § 35a odst. 3 a v § 35b odst. 4 se slovo „pěti“ nahrazuje slovem „deseti“ a věta druhá se zrušuje.
4.
V § 35a odstavec 4 zní:
„(4)
Sleva na dani nesmí v jednotlivých zdaňovacích obdobích překročit míru veřejné podpory podle zákona upravujícího investiční pobídky vztaženou k dosud skutečně vynaloženým způsobilým nákladům a současně nemůže v celkovém souhrnu překročit maximální výši veřejné podpory stanovenou rozhodnutím podle zákona upravujícího investiční pobídky.“.
Poznámka pod čarou č. 67a se zrušuje.
5.
V § 35b odstavec 5 zní:
„(5)
Sleva na dani nesmí v jednotlivých zdaňovacích obdobích překročit míru veřejné podpory podle zákona upravujícího investiční pobídky vztaženou k dosud skutečně vynaloženým způsobilým nákladům a současně nemůže v celkovém souhrnu překročit maximální výši veřejné podpory stanovenou rozhodnutím podle zákona upravujícího investiční pobídky.“.
6.
V § 36 odst. 3 se za větu šestou vkládá věta „U příjmů uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo m) s výjimkou dividendového příjmu se základ daně a sražená daň nezaokrouhluje a celková částka daně sražená plátcem z jednotlivého druhu příjmu se zaokrouhluje na celé koruny dolů.“.
7.
V § 38m odst. 2 písmena e) až h) znějí:
„e)
za období od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku za zanikající nebo rozdělovanou obchodní společnost nebo družstvo nebo za část obchodní společnosti nebo družstva, u které je právním nástupcem poplatník uvedený v § 17 odst. 4, který nemá ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku stálou provozovnu na území České republiky; při stanovení základu daně se vychází z výsledku hospodaření zjištěného z řádné nebo mimořádné účetní závěrky, kterou je povinna sestavit obchodní společnost nebo družstvo ke dni předcházejícímu dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku,
f)
za období předcházející dni zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku přejímajícím společníkem za zanikající obchodní společnost, jedná-li se o převod jmění obchodní společnosti na společníka, který je fyzickou osobou, a nebylo-li dosud za toto období daňové přiznání podáno; při stanovení základu daně se vychází z výsledku hospodaření zjištěného z řádné nebo mimořádné účetní závěrky, kterou je povinna sestavit obchodní společnost ke dni předcházejícímu dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku,
g)
za období předcházející rozhodnému dni splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování, za které dosud nebylo daňové přiznání podáno, není-li den předcházející rozhodný den posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku investiční společnosti, která splývající nebo slučovaný fond obhospodařuje,
h)
za období od rozhodného dne splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu, není-li rozhodný den prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu,“.
8.
V § 38m se na konci odstavce 2 doplňují písmena i) a j), která znějí:
„i)
za období předcházející rozhodnému dni sloučení fondů penzijních společností, za které dosud nebylo daňové přiznání podáno, není-li den předcházející rozhodný den posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku penzijní společnosti, která slučovaný fond obhospodařuje,
j)
za období od rozhodného dne sloučení fondů penzijních společností do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnické penzijní společnosti, není-li rozhodný den prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnické penzijní společnosti.“.
9.
V § 38m odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „konce“ vkládá slovo „třetího“.
10.
V § 38m se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena g) až j), která znějí:
„g)
den předcházející rozhodnému dni splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování,
h)
den, který je posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku, není-li rozhodný den splynutí nebo sloučení podílových fondů nebo podílového fondu a zahraničního fondu kolektivního investování prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnického obhospodařovatele fondu,
i)
den předcházející rozhodnému dni sloučení fondů penzijních společností,
j)
den, který je posledním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku, není-li rozhodný den sloučení fondů penzijních společností prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku nástupnické penzijní společnosti.“.
11.
V § 38m se doplňuje odstavec 11, který zní:
„(11)
Ustanovení odstavce 2 písm. a), odstavce 3 písm. a) a odstavce 10 se přiměřeně použijí při transformaci penzijního fondu na penzijní společnost a transformovaný fond.“.
Čl. IV
Přechodná ustanovení
1.
Ustanovení § 35a a 35b zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použije u poplatníka, kterému byl příslib investiční pobídky poskytnut v řízení podle zákona č. 72/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2.
Pro úrokový příjem z dluhopisu emitovaného přede dnem nabytí účinnosti čl. III bodu 6 tohoto zákona se použije ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. III bodu 6 tohoto zákona.
3.
Vznikla-li v období od 1. ledna 2012 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona povinnost podat daňové přiznání podle § 38m odst. 2 písm. e) nebo f) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podává se daňové přiznání nejpozději do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona č. 428/2011 Sb.
Čl. V
V části šesté čl. VI zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, se body 20 a 21 zrušují.
ČÁST ČTVRTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
Čl. VI
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 242/2005 Sb., kterou se stanoví vzor tiskopisu pro uplatnění záměru získat investiční pobídky.
2.
Vyhláška č. 250/2004 Sb., kterou se stanoví sektory, v nichž nemohou být uděleny investiční pobídky.
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jeho vyhlášení, s výjimkou čl. III bodu 6 a 11 a čl. IV bodu 2, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 191/2012 Sb. | Zákon č. 191/2012 Sb.
Zákon o evropské občanské iniciativě
Vyhlášeno 12. 6. 2012, datum účinnosti 12. 6. 2012, částka 67/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* Ověřování prohlášení o podpoře občanské iniciativy
* § 6 - Prohlášení o podpoře občanské iniciativy podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) ověřuje Ministerstvo vnitra.
* § 7 - Ministerstvo vnitra ověří prohlášení o podpoře občanské iniciativy a vydá skupině organizátorů občanské iniciativy potvrzení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti skupiny organizátorů občanské iniciativy.
* § 9 - Další činnosti na úseku občanské iniciativy
* § 10 - Přestupky
* § 11 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2023 (261/2021 Sb.)
191
ZÁKON
ze dne 25. dubna 2012
o evropské občanské iniciativě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie1) některé postupy a podmínky pro výkon práva občana členského státu Evropské unie podílet se na demokratickém životě Evropské unie prostřednictvím evropské občanské iniciativy (dále jen „občanská iniciativa“).
Ověřování prohlášení o podpoře občanské iniciativy
§ 6
Prohlášení o podpoře občanské iniciativy podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) ověřuje Ministerstvo vnitra.
§ 7
Ministerstvo vnitra ověří prohlášení o podpoře občanské iniciativy a vydá skupině organizátorů občanské iniciativy potvrzení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1) do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti skupiny organizátorů občanské iniciativy.
§ 9
Další činnosti na úseku občanské iniciativy
Ministerstvo vnitra plní úkoly kontaktního místa, které skupinám organizátorů občanské iniciativy poskytuje bezplatně informace a pomoc na úseku občanské iniciativy.
§ 10
Přestupky
(1)
Člen skupiny organizátorů občanské iniciativy se dopustí přestupku tím, že předloží prohlášení o podpoře občanské iniciativy podle přímo použitelného předpisu Evropské unie1)
a)
ačkoli ví, že osobní údaje některé z podepsaných osob ve formuláři prohlášení o podpoře občanské iniciativy
1.
jsou smyšlené, nebo
2.
byly do tohoto formuláře zapsány jinou než podepsanou osobou, nebo
b)
poté, kdy ve formuláři prohlášení o podpoře občanské iniciativy sám některou z tam uvedených osob podepsal a zapsal její
1.
osobní údaje, nebo
2.
smyšlené osobní údaje.
(2)
Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a)
100 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene a) bodu 1,
b)
200 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene a) bodu 2,
c)
300 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene b) bodu 2,
d)
400 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle písmene b) bodu 1.
(3)
PřestupkyPřestupky podle tohoto zákona projednává v prvním stupni Ministerstvo vnitra.
§ 11
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/788 ze dne 17. dubna 2019 o evropské občanské iniciativě. |
Nález Ústavního soudu č. 190/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 190/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. Pl. ÚS 12/11 ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008 o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009
Vyhlášeno 12. 6. 2012, částka 66/2012
190
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 12/11 dne 24. dubna 2012 v plénu složeném z místopředsedy soudu Pavla Holländera a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Michaely Židlické o návrhu veřejného ochránce práv na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008 o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009,
takto:
I.
Čl. 3 obecně závazné vyhlášky obceobce Lukovany č. 5/2008 o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obceobce, ve znění obecně závazných vyhlášek č. 1/2009 a č. 2/2009, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
II.
Ve zbylé části se návrh zamítá.
Předseda Ústavního soudu:
v z. JUDr. Holländer v. r.
místopředseda |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 189/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 189/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 12. 6. 2012, částka 66/2012
189
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 31. května 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Pomezí nad Ohří| Cheb| Karlovarský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 188/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 188/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 12. 6. 2012, částka 66/2012
188
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 29. května 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obec| okres| kraj
---|---|---
Milíře| Tachov| Plzeňský
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 60/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 60/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 55/2012 Sb. m. s. o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o programu pracovní dovolené
Vyhlášeno 6. 6. 2012, částka 31/2012
60
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 55/2012 Sb. m. s. o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o programu pracovní dovolené
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na základě výměny nót ze dne 26. dubna 2012 a ze dne 11. května 2012 byl v souladu s článkem 4 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o programu pracovní dovolené1) stanoven na základě reciprocity maximální počet 300 víz k pracovní dovolené vydávaných podle článku 1 Dohody v jednom kalendářním roce.
1)
Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Korejské republiky o programu pracovní dovolené, podepsaná v Praze dne 19. prosince 2011, byla vyhlášena pod č. 55/2012 Sb. m. s. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 59/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 59/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vyhlášeno 6. 6. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 4. 2012, částka 31/2012
* Článek 1 - OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 2 - DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
* Článek 3 - VŠEOBECNÉ DEFINICE
* Článek 4 - REZIDENT
* Článek 5 - STÁLÁ PROVOZOVNA
* Článek 6 - PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
* Článek 7 - ZISKY PODNIKŮ
* Článek 8 - VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
* Článek 9 - SDRUŽENÉ PODNIKY
* Článek 10 - DIVIDENDY
* Článek 11 - PŘÍJMY Z POHLEDÁVEK
* Článek 12 - LICENČNÍ POPLATKY
* Článek 13 - ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
* Článek 14 - PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
* Článek 15 - TANTIÉMY
* Článek 16 - UMĚLCI A SPORTOVCI
* Článek 17 - PENZE
* Článek 18 - VEŘEJNÉ FUNKCE
* Článek 19 - STUDENTI
* Článek 20 - OSTATNÍ PŘÍJMY
* Článek 21 - VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
* Článek 22 - ZÁKAZ DISKRIMINACE
* Článek 23 - ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
* Článek 24 - VÝMĚNA INFORMACÍ
* Článek 25 - ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
* Článek 26 - OMEZENÍ VÝHOD
* Článek 27 - VSTUP V PLATNOST
* Článek 28 - UKONČENÍ PLATNOSTI
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 10. 4. 2012
59
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. května 2011 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 dne 10. dubna 2012 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU KRÁLOVSTVÍ BAHRAJN
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA KRÁLOVSTVÍ BAHRAJN,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1.
Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2.
Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3.
Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a)
v Bahrajnu, daň z příjmů splatná podle Nařízení emíra č. 22/1979 (dále nazývaná „bahrajnská daň“); a
b)
v České republice:
(i)
daň z příjmů fyzických osob;
(ii)
daň z příjmů právnických osob; (dále nazývané „česká daň“).
4.
Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1.
Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a)
výraz „Bahrajn“ označuje území Království Bahrajn, jakož i přímořské oblasti, mořské dno a podloží, kde Bahrajn, v souladu s mezinárodním právem, vykonává svrchovaná práva a jurisdikci;
b)
výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c)
výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Království Bahrajn;
d)
výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e)
výraz „společnost“ označuje právnickou osobu nebo nositele práv, který je, podle právních předpisů jednoho nebo druhého ze smluvních států, založený nebo uznávaný jako právnická osoba;
f)
výraz „podnik“ se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g)
výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h)
výraz „státní příslušník“ označuje:
(i)
každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
i)
výraz „činnost“ zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru;
j)
výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
k)
výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i)
v případě Království Bahrajn, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce; a
(ii)
v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2.
Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1.
Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy:
a)
v případě Bahrajnu, Království Bahrajn, jeho jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad a jakýkoliv jeho, na základě zákona založený, orgán, spolu s jakoukoliv osobou, která má podle právních předpisů Bahrajnu v Království Bahrajn bydliště nebo stálý pobyt nebo která má na území Království Bahrajn místo svého založení nebo vedení; a
b)
v případě České republiky, každou osobu, která je podle právních předpisů České republiky podrobena v České republice zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje Českou republiku a její jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v České republice pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v České republice.
2.
Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a)
předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b)
jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c)
jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3.
Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1.
Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2.
Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a)
místo vedení části podniku;
b)
závod;
c)
kancelář;
d)
továrnu;
e)
dílnu;
f)
důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů, včetně místa vrtu v pobřežních vodách;
g)
rafinerii;
h)
místo prodeje; a
i)
sklad, a to ve vztahu k osobě poskytující skladování pro jiné.
3.
Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a)
staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště nebo takový projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b)
poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4.
Bez ohledu na jakákoliv ustanovení této smlouvy se má za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě a že vykonává svoji činnost prostřednictvím této stálé provozovny, jestliže se v tomto státě přímo zabývá průzkumem nebo těžbou surové ropy nebo jiných přírodních uhlovodíků ze země v tomto státě, ať na svůj vlastní účet či na účet jiných, nebo se přímo zabývá v tomto státě ve svých zařízeních rafinací surové ropy, kterou vlastní nebo která je vlastněna jinými, a to bez ohledu na to, kde byla tato ropa vytěžena.
5.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a)
zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c)
zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f)
trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
6.
Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba:
a)
má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 5, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b)
nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
7.
Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku a jiných podniků, které jsou jím ovládány nebo které mají podíl na jeho ovládání, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8.
Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1.
Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2.
Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3.
Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4.
Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5.
Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6.
Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7.
Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1.
Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2.
Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
3.
Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a)
se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b)
tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Článek 10
DIVIDENDY
1.
Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3.
Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akciíakcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akciíakcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
5.
Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
PŘÍJMY Z POHLEDÁVEK
1.
Příjmy z pohledávek mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě.
2.
Výraz „příjmy z pohledávek“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitostinemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírůcenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírůmcenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za příjem z pohledávky pro účely tohoto článku. Výraz „příjmy z pohledávek“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
3.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník příjmů z pohledávky, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají příjmy z pohledávky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou příjmy placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
4.
Předpokládá se, že příjmy z pohledávek mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce příjmů z pohledávky, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou příjmy z pohledávky placeny, a tyto příjmy z pohledávky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto příjmy z pohledávky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5.
Jestliže částka příjmů, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1.
Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne deset procent hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3.
Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4.
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
5.
Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6.
Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3.
Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo z movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4.
Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akciíakcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
5.
Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1.
Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a)
příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; a
b)
odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu; a
c)
odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3.
Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující dny:
a)
všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů; a
b)
dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou víkendy, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4.
Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
5.
Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1.
Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto druhém státě.
2.
Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)
se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze a jiné podobné platy vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v tomto státě.
b)
Takové penze a jiné podobné platy však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3.
Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy, penze a jiné podobné odměny a platy za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1.
Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1.
V případě rezidenta Bahrajnu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Bahrajnu pobírá příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Bahrajn osvobodí takový příjem od zdanění.
2.
S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Bahrajnu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Bahrajnu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Bahrajnu.
3.
Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy je příjem pobíraný rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 22
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1.
Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2.
Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3.
Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 5 nebo článku 12 odstavce 6, budou příjmy z pohledávek, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4.
Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5.
Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Článek 23
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1.
Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 22 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2.
Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3.
Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4.
Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 24
VÝMĚNA INFORMACÍ
1.
Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3.
Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a)
provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b)
poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c)
poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4.
Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5.
Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje bankabanka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 25
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 26
OMEZENÍ VÝHOD
Příslušné úřady mohou po vzájemné dohodě odepřít výhody stanovené touto smlouvou jakékoliv osobě, nebo s ohledem na jakoukoliv transakci učiněnou takovou osobou, jestliže dle jejich názoru hlavním smyslem vytvoření nebo existence takové osoby, nebo učiněné transakce takovou osobou, bylo získat výhody podle této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 28
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Dáno v Praze dne 24. května 2011 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, arabském a anglickém jazyce, přičemž všechny tři texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky
Miroslav Kalousek
ministr financí
Za vládu Království Bahrajn
Ahmed bin Mohammed Al-Khalifa
ministr financí |
Nález Ústavního soudu č. 186/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 186/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. Pl. ÚS 54/10 ve věci návrhu na zrušení částí ustanovení § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 68 odst. 3 písm. a) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § 124 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, § 111 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správním úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 65 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 6. 6. 2012, částka 65/2012
* Odůvodnění
* I. - Argumentace navrhovatele
* II. - Vyjádření účastníků řízení
* III. - Stanovisko vlády České republiky
* IV. - Replika navrhovatele
* V. - Upuštění od ústního jednání
* VI. - Dikce napadených ustanovení
* VII. - Ústavní konformita legislativního procesu přijetí napadených ustanovení
* VIII. - Meritorní posouzení návrhu
* IX. - Shrnutí
* X. - 69. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nevyhověl a zamítl ho.
186
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 54/10 dne 24. dubna 2012 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný (soudce zpravodaj) a Michaela Židlická o návrhu skupiny 45 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupené poslancem Mgr. Bohuslavem Sobotkou, na zrušení § 192 odst. 1 věty druhé za středníkem ve slovech „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“ v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 68 odst. 3 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se náhrada ve výši platu neposkytuje“ v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § 124 odst. 5 písm. a) ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se služební příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje a“ v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, § 34 odst. 4 věty první ve slovech „s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší“ a věty druhé ve slovech „nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a“ a ve slově „čtvrtého“ v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 4 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a ve slově „čtvrtého“ v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 48 odst. 3 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a ve slově „čtvrtého“ v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 4 věty první ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a ve slově „čtvrtého“ v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, § 111 věty první ve slovech „, s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší“ v zákoně č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a § 65 odst. 1 věty druhé ve slovech „první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí25c), a“ v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení,
takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění
I.
Argumentace navrhovatele
1.
Ústavní soudÚstavní soud obdržel dne 9. prosince 2010 návrh skupiny 45 poslanců (dále jen „navrhovatel“) na zrušení shora uvedených předpisů s tvrzením, že institut tzv. karenční doby, po kterou se v případě dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti neposkytuje osobě v zaměstnaneckém nebo služebním poměru náhrada mzdy nebo platu, případně plat či jiný příjem, je v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a se zásadou závaznosti vykonatelných rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu pro všechny orgány a osoby podle čl. 89 odst. 2 Ústavy.
2.
Navrhovatel argumentoval nálezem ze dne 23. dubna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (N 73/49 SbNU 85; 166/2008 Sb.), kterým Ústavní soudÚstavní soud zrušil část ustanovení § 15 odst. 1 a 3 a § 16 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců“), s tím, že zrušení poskytování nemocenských dávek za prvé tři dny pracovní neschopnosti za současného ponechání povinnosti platit pojistné a regulační poplatky představuje porušení práv zaměstnanců na ústavní úrovni. V citovaném nálezu Ústavní soudÚstavní soud mimo jiné upozornil, že změna ve vyplácení nemocenských dávek zasahuje do řady dalších zákonů vyjmenovaných v částech 27 až 35 zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů; jejich zrušení však nebylo navrženo, a proto se jimi Ústavní soud nemohl zabývat.
3.
S odkazem na rozhodovací důvody citovaného nálezu Ústavního souduÚstavního soudu navrhovatel dále uvedl, že zákonodárce reagoval na nález novelou zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců provedenou zákonem č. 305/2008 Sb., kterou upravil výši nemocenského za prvé tři kalendářní dny pracovní neschopnosti nebo karantény. Od 1. ledna 2009 však došlo k obnovení protiústavního stavu, neboť zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců (zákon č. 54/1956 Sb.) byl zrušen zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a institut tzv. karenční doby byl obnoven uplatněním příslušných ustanovení obsažených v souvisejících zákonech. Návrhy na odstranění tohoto stavu cestou novel příslušných zákonů zákonodárce nepřijal.
4.
Navrhovatel upozornil, že zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, dále zužuje zákonný rozsah práva občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny, neboť v čl. I bodech 13 a 14 trvale snižuje výši nemocenského u déletrvajících nemocí na 60 % denního vyměřovacího základu z původních 66 % od třicátého prvního do šedesátého kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a ze 72 % od šedesátého prvního kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Tytéž důsledky jako zrušená karenční doba v zákoně č. 54/1956 Sb. má podle navrhovatele i třídenní karenční doba podle § 192 odst. 1 zákoníku práce, a protože je karenční doba v dalších zákonech týkajících se zejména vojáků, příslušníků bezpečnostních sborů, představitelů státu a územních samosprávných celků a osob ve služebním poměru stanovena obdobně, jsou i tato ustanovení navrhována ke zrušení.
II.
Vyjádření účastníků řízení
5.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu ze dne 2. února 2011, podepsaném předsedkyní sněmovny Miroslavou Němcovou, konstatovala, že třídenní karenční doba v podobě, jak je napadena navrhovatelem, byla zavedena do právního řádu zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Citovaný zákon byl podroben ústavnímu přezkumu, Ústavní soudÚstavní soud však námitkám, že zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem, nepřisvědčil [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ze dne 31. 1. 2008 (N 26/48 SbNU 303; 88/2008 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 1/08 ze dne 20. 5. 2008 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše)]. Původní úprava karenční doby v ustanoveních, jež jsou navrhována ke zrušení, byla dotčena zákonem č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; úpravě byla podrobena dotčená znění, nikoliv však podstata třídenní karenční doby. Ustanovení v zákoníku práce navržené ke zrušení je dotčeno i zákonem č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability; také v tomto případě šlo o doplnění bez změny podstaty třídenní karenční doby. Poslanecká sněmovna uvedla, že zákony č. 261/2007 Sb., č. 305/2008 Sb. a č. 326/2009 Sb. byly řádně přijaty, podepsány příslušnými ústavními činiteli a vyhlášeny ve Sbírce zákonů s tím, že posouzení ústavnosti institutu karenční doby ponechává na Ústavním souduÚstavním soudu.
6.
Senát Parlamentu České republiky ve vyjádření k návrhu ze dne 21. ledna 2011, podepsaném předsedou Milanem Štěchem, uvedl, že změnami přijatými v reakci na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) se zabýval v červenci 2008 při projednávání návrhu novely zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a některých dalších zákonů. „Z návrhu zákona postoupeného do Senátu k záležitosti týkající se tzv. karenční doby z hlediska důsledků vyplývajících z nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vyplývalo, že bude-li navrhovaná úprava přijata, pak od 1. září 2008 do 31. prosince 2008 bude poskytována náhrada mzdy (platu, odměny) za první tři dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény na té úrovni, jak tomu bylo v době předcházející zavedení tzv. karenční doby (25 % denního vyměřovacího základu), a od 1. ledna 2009, kdy nabude účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, za první tři dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy (platu, odměny) náležet nebude, takže bude uplatňována úprava karenční doby původně přijatá v rámci zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, s tím, že od uvedeného data zároveň dojde ke snížení platby pojistného o 0,1 % (u zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné účastné nemocenského pojištění a zahraničního zaměstnance), s tím, že karenční doba se nebude vztahovat na nařízenou karanténu,“ uvedl výslovně Senát. Návrh zákona byl projednán ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu s doporučením ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou; Senát návrh projednal dne 17. července 2008. Po vystoupení zástupce předkladatele, místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, ke změnám, kterými bylo reagováno na nález Ústavního souduÚstavního soudu, senátorský klub ČSSD prezentoval svoje výhrady k úrovni dávek nemocenského pojištění a k navrhovanému řešení tzv. karenční doby a po ukončení obecné rozpravy byl zákon přijat; z přítomných 62 senátorů hlasovalo 45 pro návrh, 3 senátoři byli proti.
III.
Stanovisko vlády České republiky
7.
Vláda České republiky ve vyžádaném stanovisku k návrhu ze dne 14. 3. 2011 podepsaném předsedou Petrem Nečasem nejprve připomněla, že zaměstnavatelé převzali od 1. ledna 2009 povinnost zabezpečit svoje zaměstnance po určitou dobu trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény ze svých prostředků namísto nemocenského.
8.
S poukazem na argumentaci navrhovatele výlučně odkazující na odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) vláda odmítla tvrzení o zrušení třídenní karenční doby. Z legislativně-technického hlediska byla karenční doba zavedena až formou novelizace provedené v části devatenácté zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to pro rozličné situace v bodech 3, 4, 5 a 6. Návrhu na zrušení celé části devatenácté zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů Ústavní soudÚstavní soud citovaným nálezem nevyhověl a zrušil pouze právní úpravu odpovídající bodům 3, 4 a 6, úpravu odpovídající bodu 5 ponechal beze změny, z čehož lze mít podle vlády za to, že Ústavní soudÚstavní soud karenční dobu nezrušil, pouze omezil její použití (v určitých situacích) a změnil její věcný charakter (z absolutní na relativní).
9.
Vláda rovněž odmítla tvrzení navrhovatele o rozporu existence karenční doby s Listinou. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny, který Ústavní soud v citovaném nálezu výslovně zmínil, platí, že práv uvedených v čl. 26 a 30 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Uvedený text navozuje dojem, jako by zákonodárce mohl právo na zabezpečení v nemoci (na dávku) pouze upravit či omezit, nikoli však již vyloučit. Tak tomu však není, neboť jak vyplývá z předchozí i současné úpravy nemocenského pojištění, je podle obecně respektovaných zásad možné, aby pojištěnec oprávněně a důvodně nebyl v době pracovní neschopnosti zabezpečen dávkou. Dochází k tomu při vyloučení nároku na nemocenské [podle ustanovení § 25 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nemá nárok na nemocenské pojištěnec, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnostdočasnou pracovní neschopnost; podle § 24 zákona č. 54/1956 Sb. byl okruh těchto situací ještě širší] a při odnětí nemocenského (podle § 125 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je odnětí nemocenského sankcí, kdy při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce je možné na základě rozhodnutí správního orgánu nemocenské snížit nebo i zcela odejmout).
10.
Dále se vláda vyjádřila k pojetí „nemoci jako obdoby pojistné události“ v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše). Zdůraznila přitom, že je běžnou zásadou v pojistných systémech (komerčních i nekomerčních), aby si drobné škody (újmy) nesl pojištěnec sám, a pojistný systém jej pojišťuje pouze od škody (újmy) určitého rozsahu (míry, intenzity). Jako příklad lze uvést např. důchodové pojištění, kde vzniká nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně až od určité míry poškození zdraví, zatímco menší újma nárok na pojistné plnění nezaloží. V oblasti nemocenského pojištění je pak menší újmou ztráta příjmu po určitou krátkou dobu. Karenční doba je z hlediska pojistného systému založena na konstatování, jaká je ještě společensky akceptovatelná míra škody (újmy), kterou může právem nést pojištěnec (resp. zaměstnanec).
11.
Podle vlády tudíž současná existence karenční doby neodporuje pojistným principům nejen proto, že zaměstnanec již pojistné na nemocenské pojištění neplatí, ale také proto, že karenční dobu Ústavní soudÚstavní soud nezrušil a tato v oblasti nemocenského pojištění již z mezí daných čl. 30 odst. 1 Listiny nevybočuje a navíc je opatřením tradičním i v mezinárodním měřítku.
12.
Vláda upozornila, že návrh na zrušení vyjmenovaných ustanovení celkem v osmi zákonech nepředstavuje úplný výčet souvisejících ustanovení, neboť pokud by byla karenční doba zrušena, musela by se tato změna promítnout i do některých dalších ustanovení, která na ni reagují, a to nejen v uvedených zákonech. V závěru svého vyjádření vláda uvedla, že při rozhodování o třídenní karenční době v případě dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti postupovala v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodněprávními závazky, a důvody ústavní stížnosti (správně návrhu) označila za nepodložené.
IV.
Replika navrhovatele
13.
Vyjádření Poslanecké sněmovny o tom, že zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, Ústavní soudÚstavní soud několikrát posuzoval z hlediska jeho přijetí, navrhovatel označil jako irelevantní, neboť svým návrhem nezpochybňoval proceduru přijetí tohoto zákona, ale napadl jednotlivá ustanovení zákonů upravující institut tzv. karenční doby v jejich novelizovaném znění, a to výlučně z věcných důvodů.
14.
Ke stanovisku vlády České republiky navrhovatel uvedl, že vláda není účastníkem řízení o zrušení zákonů a jejich jednotlivých ustanovení, a pokud si Ústavní soudÚstavní soud její vyjádření vyžádal, pak platí, že obsah vyjádření měla vláda jako kolegiální orgán projednat a rozhodnout o něm usnesením, což se nestalo. Podané vyjádření tak může být považováno pouze za názor jejího předsedy, ke kterému uvádí, že pro posouzení ústavnosti napadené zákonné úpravy není rozhodné, z jakých zdrojů se občanovi při jeho nezpůsobilosti k práci dostává přiměřeného hmotného zabezpečení (nemocenské pojištění, prostředky zaměstnavatele, prostředky státu v podobě jiného druhu sociálního zabezpečení), rozhodné je, zda se mu vůbec dostává nějakého hmotného zabezpečení. Změna právní úpravy účinná od 1. 1. 2009, podle níž povinnost zabezpečit zaměstnance po určitou dobu trvání pracovní neschopnosti či karantény přešla na zaměstnavatele, není relevantní z hlediska ústavního požadavku na poskytnutí vždy alespoň nějakého („přiměřeného“) hmotného zabezpečení při vzniku nezpůsobilosti k práci, neboť podstata tzv. absolutní karenční doby zůstala nedotčena.
15.
Ke změně charakteru karenční doby z absolutní na relativní navrhovatel poukázal na to, že napadenými zákonnými ustanoveními byla s účinností od 1. 1. 2009 plně obnovena absolutní povaha karenční doby v případě dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti, na níž spočívala úprava zrušená nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše); s účinností od 1. 9. 2008 se přestala uplatňovat relativní karenční doba i u karantény. S odkazem na nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (body 63 a 64 odůvodnění) a nález sp. zn Pl. ÚS 1/08 (bod 103 odůvodnění) navrhovatel odmítl srovnání institutů vyloučení či odnětí nároku na nemocenské, chápané jako sankce za úmyslné zneužití systému nemocenského pojištění, s institutem absolutní karenční doby, která je opatřením, jímž stát a priori paušálně dočasně vylučuje z ochrany před rizikem sociální události (nemoci) veškeré občany, tedy včetně těch, u nichž ke vzniku pracovní neschopnosti došlo nikoli jejich zaviněním a kteří dodržují léčebný režim osoby práce neschopné. Poukázal rovněž na to, že ztráta příjmu pojištěnce po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti představuje výpadek měsíčního příjmu nejméně o 10 %.
16.
Navrhovatel zdůraznil, že právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci (čl. 30 odst. 1 Listiny) není na rozdíl od práva občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky (čl. 31 věta druhá Listiny) podmíněno existencí veřejného pojištění, tedy povinnou účastí osoby v pojistném systému, který ji zabezpečuje pro případ vzniku sociální události (nemoci), což znamená, že v situaci, kdy se občané neúčastní obligatorními platbami pojistného systému nemocenského pojištění, není stát zbaven povinnosti zajistit jim právo podle čl. 30 odst. 1 Listiny. Vytvoření systému nemocenského pojištění není vyžadováno ani příslušnými mezinárodními smlouvami - smlouvy ukládají smluvním státům poskytovat dávky v nemoci, avšak systém, kterým se toto zabezpečení bude realizovat, ponechávají zákonodárství každého jednotlivého státu.
17.
Navrhovatel odmítl způsob, jakým předseda vlády interpretoval nález sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše), a z hlediska mezinárodní úpravy připomněl závazek plynoucí České republice z Evropské sociální charty (čl. 12 odst. 3 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 14/2000 Sb. m. s.) o postupném zvyšování úrovně systému sociálního zabezpečení, se kterým je napadená právní úprava v rozporu.
18.
V závěru svého vyjádření navrhovatel rozšířil petit stávajícího návrhu a navrhl, aby Ústavní soudÚstavní soud zrušil též ustanovení § 65 odst. 1 věty druhé ve slovech „první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí25c), a“ v zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Uvedl, že tak činí z procesní opatrnosti, neboť z vyjádření vlády vyplývá, že rozlišování mezi zákonným ustanovením, které bezprostředně vyvolává protiústavní účinky, a ustanovením s ním pouze souvisejícím může být v dané věci sporné.
19.
K replice navrhovatele Senát Parlamentu České republiky v podání ze dne 21. 6. 2011 uvedl, že považuje svoje vyjádření z ledna 2011 za dostatečné a že na dílčí doplnění návrhu nebude reagovat. Poslanecká sněmovna se k replice navrhovatele obsahující rozšíření návrhu nevyjádřila.
V.
Upuštění od ústního jednání
20.
Navrhovatel souhlasil s upuštěním od ústního jednání. Ani Senát Parlamentu České republiky na ústním jednání netrval. Jelikož Poslanecká sněmovna, ač dotázána, ve stanovené lhůtě nesdělila, zda na ústním jednání trvá, rozhodl Ústavní soudÚstavní soud ve věci bez jeho nařízení, neboť od něj další objasnění věci neočekával (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
VI.
Dikce napadených ustanovení
(Ke zrušení navržené části jsou v následujícím textu vyznačeny tučně.)
VI.a
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
21.
Ustanovení § 192 odst. 1 zákoníku práce, ve kterém navrhovatel navrhl zrušit větu druhou za středníkem ve slovech „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“, znělo: „(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského; náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnostdočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.“
22.
Napadená ustanovení (ve slovech „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny“) byla do zákoníku práce vložena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část dvacátá sedmá čl. XLI bod 3), zákonem č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, (ve slovech „dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti“) a zákonem č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, (ve slovech „nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“).
VI.b
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
23.
Ustanovení § 68 odst. 3 písm. a), ve kterém navrhovatel navrhl ke zrušení slova „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se náhrada ve výši platu neposkytuje“, zní: „(3) Vojákovi se poskytuje náhrada ve výši platu a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se náhrada ve výši platu neposkytuje; dočasnou neschopností ke službě pro nemoc nebo úraz se pro účely tohoto zákona rozumí dočasná pracovní neschopnostdočasná pracovní neschopnost uznaná podle předpisů o nemocenském pojištění,“.
24.
Napadená ustanovení byla do zákona o vojácích z povolání vložena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část dvacátá osmá čl. XLII bod 2).
VI.c
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
25.
Ustanovení § 124 odst. 5 písm. a), ve kterém navrhovatel navrhl ke zrušení slova „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se služební příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje a“, zní: „(5) Příslušníkovi se poskytuje služební příjem a) po dobu prvního měsíce neschopnosti ke službě nebo nařízené karantény, s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se služební příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje a při nařízené karanténě se poskytuje ve výši 60 %, nebo“.
26.
Napadená ustanovení (ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů výkonu služby, za které se služební příjem neposkytuje“) byla do zákona vložena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část dvacátá devátá čl. XLIV bod 2) a nahrazena a doplněna zákonem č. 305/2008 Sb. (ve slovech „příjem při neschopnosti ke službě neposkytuje“).
VI.d
Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
27.
Ustanovení § 34 odst. 4 věty první, ve které navrhovatel navrhl ke zrušení slova „s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší“ a věty druhé ve slovech „nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti a“ a ve slově „čtvrtého“, zněla: „(4) Představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce, a soudci, kteří byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo jim byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat ve snížené výši, a to ve výši 60 % průměrného výdělku, s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za které při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší. Ostatním představitelům a poslancům Evropského parlamentu přísluší v období od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) do čtrnáctého kalendářního dne a od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) plat za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 % jedné třicetiny platu; plat nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti a v období prvních 3 kalendářních dnů nařízené karantény přísluší za každý kalendářní den ve snížené výši, a to ve výši 60 % jedné třicetiny platu. Plat stanovený podle věty první a druhé se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu.“
28.
Napadená ustanovení (ve slovech „s výjimkou prvních 3 pracovních dnů, za“ a ve slovech „nepřísluší za období prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti“) byla do zákona vložena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá čl. XLVI bod 3) a zákonem č. 305/2008 Sb. (ve slovech „které při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti plat nepřísluší“ a spojka „a“).
VI.e
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění relevantním pro posouzení návrhu
29.
Ustanovení § 73 odst. 4 věty první, ve kterém navrhovatel navrhl ke zrušení slova „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slovo „čtvrtého“, znělo: „(4) Uvolněnému členu zastupitelstva obceobce měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny.“
30.
Napadené ustanovení (ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti“) bylo do zákona vloženo zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá druhá čl. LII bod 2) a zákonem č. 305/2008 Sb. (slovo „nenáleží“).
VI.f
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění relevantním pro posouzení návrhu
31.
Ustanovení § 48 odst. 3 věty první, ve kterém navrhovatel navrhl zrušit slova „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slovo „čtvrtého“, znělo: „(3) Uvolněnému členu zastupitelstva měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny.“
32.
Napadené ustanovení (ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti“) bylo do zákona vloženo zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá třetí čl. LIV bod 2) a zákonem č. 305/2008 Sb. (slovo „nenáleží“).
VI.g
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
33.
Ustanovení § 53 odst. 4 věty první, ve kterém navrhovatel navrhl zrušit slova „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží,“ a slovo „čtvrtého“, znělo: „(4) Uvolněnému členu zastupitelstva hlavního města Prahy měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny.“
34.
Napadené ustanovení (ve slovech „měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti“) bylo do zákona vloženo zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá čtvrtá čl. LVI bod 2) a zákonem č. 305/2008 Sb. (slovo „nenáleží“).
VI.h
Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění relevantním pro posouzení návrhu
35.
Ustanovení § 111 věty první, ve které navrhovatel navrhl ke zrušení slova „s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší“, zní: „Státnímu zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu služby, přísluší před 1. lednem 2014 v době prvních 21 kalendářních dnů a po 31. prosinci 2013 v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné neschopnosti k výkonu služby za dny, které jsou dny výkonu služby, plat ve snížené výši, a to ve výši 60 %, s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší.“
36.
Napadené ustanovení (ve slovech „s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které“) bylo do zákona vloženo zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, (část třicátá pátá čl. LVIII) a zákonem č. 305/2008 Sb. (ve slovech „plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší“).
VI.ch
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění relevantním pro posouzení návrhu
37.
Ustanovení § 65 odst. 1 věty druhé, v níž navrhovatel navrhl ke zrušení slova „první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí25c), a“, zní: „Pro účely věty první se za výplatu nemocenského považují i dny, po které se nemocenské nevyplácí osobě samostatně výdělečně činné, která je účastna nemocenského pojištění, podle § 23 zákona o nemocenském pojištění v prvním období dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, a dny, po které se nemocenské nevyplácí z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce25b), a za pobírání náhrady mzdy se považují i první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí25c), a dny, po které se náhrada mzdy neposkytuje z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce25d).“
38.
Napadené ustanovení (ve slovech „první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí25c), a“) bylo do zákona vloženo zákonem č. 305/2008 Sb.
VII.
Ústavní konformita legislativního procesu přijetí napadených ustanovení
39.
Ústavností procedury přijetí a vydání zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, se Ústavní soudÚstavní soud zabýval již v předchozích řízeních. Legislativní proceduru přijetí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů popsal v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07 (část VIII) a zabýval se jí i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (bod 83) a nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (body 25 a 26). Hodnocení ústavní konformity kompetence a legislativního procesu provedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07 (část X), nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (body 85 a 86) a nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (body 28 až 32). Výsledkem jeho hodnocení byl závěr, že zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V projednávané věci navrhovatel vadu legislativního procesu ani překročení Ústavou stanovených kompetencí zákonodárce nenamítal. Ústavní soudÚstavní soud s ohledem na principy procesní ekonomie nepovažoval za nutné tuto otázku opakovaně zkoumat a v tomto rozsahu odkazuje na zjištění a závěry, jak byly formulovány ve shora citovaných nálezech.
40.
Zákon č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl podle vyjádření obou komor Parlamentu České republiky přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu, podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů. Ústavní soudÚstavní soud z dokumentů dostupných elektronickou cestou (stenozáznamů z jednání schůzí obou komor Parlamentu, usnesení a sněmovních a senátních tisků volně dostupných na www.psp.cz a www.senat.cz) ověřil, že vládní návrh zákona (sněmovní tisk č. 436/0) prošel v Poslanecké sněmovně třemi čteními (první čtení na 28. schůzi dne 12. 3. 2008, druhé čtení na 32. schůzi dne 10. 6. 2008 a třetí čtení na 34. schůzi dne 25. 6. 2008) a poté byl přijat, neboť z přítomných 184 poslankyň a poslanců hlasovalo pro návrh 94, proti bylo 88. Senát projednal návrh zákona na 15. schůzi dne 17. 7. 2008 (senátní tisk č. 286/0) a schválil ho ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Z přítomných 62 senátorek a senátorů hlasovalo pro přijetí 45, proti byli 3. Prezident České republiky zákon podepsal dne 6. 8. 2008 a dne 21. 8. 2008 byl tento zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.
41.
Rovněž zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, byl podle vyjádření Poslanecké sněmovny přijat v řádném legislativním procesu. Jak Ústavní soudÚstavní soud zjistil z týchž zdrojů, návrh poslanců Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotky, Zdeňka Škromacha, Milan Urbana a dalších (sněmovní tisk č. 743/0) byl projednán v Poslanecké sněmovně (v prvním čtení na 54. schůzi dne 31. 3. 2009, ve druhém čtení na 56. schůzi ve dnech 5., 6. a 12. 5. 2009 a ve třetím čtení na 56. schůzi dne 15. 5. 2009), pro přijetí návrhu hlasovalo 82 z přítomných 89 poslankyň a poslanců, jeden byl proti. Senát projednal návrh na 8. schůzi dne 17. 6. 2009 (senátní tisk č. 91/0), z přítomných 52 senátorek a senátorů hlasovalo 31 pro přijetí a 12 bylo proti. Zákon byl doručen prezidentu republiky, který využil svého práva daného ho mu Ústavou v čl. 50 odst. 1 a dne 9. 7. 2009 vrátil zákon Poslanecké sněmovně. Pro setrvání na zákonu hlasovalo na 60. schůzi dne 9. 9. 2009 ze 110 přítomných poslanců 101, 4 byli proti. Zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 24. 9. 2009.
42.
Ústavní soudÚstavní soud konstatoval, že zákon č. 305/2008 Sb. i zákon č. 326/2009 Sb. byly přijaty a vydány v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
VIII.
Meritorní posouzení návrhu
43.
Navrhovatel ve svých podáních tvrdí, že se z velké části opírá o právní závěry vyjádřené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše). Toto tvrzení však - jak bude i dále vyloženo - nelze akceptovat. Výstižné je v této souvislosti vyjádření Senátu podané jeho předsedou Milanem Štěchem (srov. bod 6). K uvedenému sluší se navíc dodat, že úprava snižující u zaměstnanců a dalších jmenovaných osob platby pojistného o 0,1 % (snížení bylo reakcí na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/08) byla ještě před nabytím účinnosti překonána zákonem č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který povinnost zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění zrušil zcela. Tímto zásahem zákonodárce (spolu s osvobozením od povinnosti platit pojistné na státní politiku zaměstnanosti) byla snížena celková sazba pojistného na sociální pojištění hrazeného zaměstnancem z 8 %1 na 6,5 %2 z vyměřovacího základu. Zároveň Ústavní soudÚstavní soud konstatuje - aniž by se mohl v nyní projednávané věci k této změně vyjadřovat - že od skončení karenční doby až do dvacátého prvního dne trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti je podle současné úpravy zaměstnancům vyplácena náhrada mzdy zaměstnavatelem (srov. ustanovení § 192 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů); tato částka je přitom při průměrné mzdě zpravidla vyšší než dávky ze systému nemocenského pojištění.
44.
Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) Ústavní soudÚstavní soud zrušil pro rozpor s ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny, konkrétně s právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, část ustanovení § 15 odst. 1 a 3 a § 16 v zákoně č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, kterým byl odebrán všem zaměstnancům v pracovní neschopnosti či karanténě nárok na nemocenské dávky po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti či karantény. Ústavní soud přisvědčil argumentaci, že systém nemocenského pojištění je založen na pojistném principu, který má sloužit k ochraně při pojistné události, jíž je v tomto případě nemoc (body 62 a 65), a kritizoval stav, za něhož zaměstnanci zůstanou po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné a tzv. regulační poplatky při vyhledání lékařské pomoci zůstala nedotčena. Za nepřípustné označil, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě placení pojistného) a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti (bod 63).
45.
V citovaném nálezu však Ústavní soud zároveň navázal na svou předchozí judikaturu týkající se sociálních práv [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 61/04 ze dne 5. 10. 2006 (N 181/43 SbNU 57; 16/2007 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)] a dal jasně najevo, že ústavně zakotvená sociální práva nejsou s ohledem na znění ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny přímo aplikovatelná ve stejném rozsahu jako práva základní lidská či politická. Ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny, podle něhož se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí, vyjadřuje přesvědčení ústavodárce, že úprava sociálních práv je legitimním předmětem politického zápolení (tj. je primárně v rukou zákonodárce) a pouze sekundárně a v omezené míře lze ústavní garance sociálních práv považovat za otázku judiciální.
46.
Ve vztahu k ustanovení čl. 30 odst. 1 Listiny pak Ústavní soudÚstavní soud konkrétně uvedl, že ústavní úprava dává zákonodárci pravomoc stanovit konkrétní podmínky realizace sociálních práv v mezích naznačených Listinou prostřednictvím termínů „přiměřený rozsah“, „nezbytné pro zajištění základních životních podmínek“, „přiměřené hmotné zabezpečení“ apod. (bod 59). Míru dodržení těchto principů je tedy třeba posuzovat zákonnou úpravou (bod 56). Ústavní soudÚstavní soud rovněž konstatoval, že specifický charakter sociálních práv, závislost zejména na ekonomické a životní úrovni dané hospodařením státu, znamená, že „již jednou přiznané nároky“ nelze v případě sociálních práv brát jako statické a nedotknutelné (bod 68); povinností státu je tudíž toliko zajistit subjektům těchto práv jistý minimální sociální standard (bod 60). Zásadní rozdíl v šíři prostoru zákonodárce k upřesnění svých představ v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových oproti jiným oblastem základních práv a svobod přitom výslovně formuloval Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/02 ze dne 21. 1. 2003 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.).
47.
Pozdější judikatura Ústavního souduÚstavního soudu jeho přístup k sociálním právům a metodologii ústavního přezkumu v této věci dále rozvedla. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (viz výše) Ústavní soud ve shodě se shora uvedenými východisky konstatoval, že ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny i samotná povaha sociálních práv vylučují, aby metodologie jejich přezkumu byla totožná s metodologií užívanou ve vztahu ke „klasickým“ základním právům (obsaženým zejména v hlavě druhé Listiny), jako je „přísný“ test proporcionality, jehož aplikace ve svém důsledku výrazně omezuje diskreci zákonodárce při přijímání právní úpravy mající regulovat přezkoumávanou oblast společenských vztahů. S ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny však Ústavní soud zároveň konstatoval, že uvážení zákonodárce není (resp. z ústavního pohledu nemůže být) ani v oblasti regulace sociálních a ekonomických práv zcela neomezené a může být podrobeno přezkumu Ústavním soudemÚstavním soudem.
48.
Na základě těchto východisek konstruoval Ústavní soudÚstavní soud jako metodologický nástroj k přezkumu zásahu zákonodárce do oblasti ústavně garantovaných sociálních práv tzv. test rozumnosti. Tento test reflektuje jak nutnost respektovat poměrně rozsáhlou diskreci zákonodárce, tak potřebu vyloučit jeho případné excesy a skládá se ze čtyř následujících kroků:
1.
Vymezení smyslu a podstaty sociálního práva, tedy jeho esenciálního obsahu.
2.
Zhodnocení, zda se zákon nedotýká samotné existence sociálního práva nebo skutečné realizace jeho esenciálního obsahu.
3.
Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl; tedy zda není svévolným zásadním snížením celkového standardu základních práv.
4.
Zvážení otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší.
49.
Na tomto místě Ústavní soudÚstavní soud považuje za vhodné poznamenat, že shora nastíněný přístup k přezkumu sociálních a ekonomických práv přijaly některé další ústavní soudyústavní soudy v zemích, v nichž je ochrana ekonomických a sociálních práv ústavně zakotvena (ze srovnávacího pohledu jde zejména o země jižní, střední a východní Evropy, resp. o země, jejichž ústavy byly přijímány v osmdesátých a devadesátých letech 20. století).
50.
Ústavní soudÚstavní soud v této souvislosti odkazuje např. na judikaturu polského Ústavního tribunálu, který odmítl aplikovat „přísný“ test proporcionality na sociální práva navzdory poměrně explicitní úpravě omezení základních práv a svobod v polské ústavě (podle jejího čl. 31 odst. 3: „Ústavní práva a svobody mohou být omezeny toliko na základě zákona, a to pouze v případě, že jde o opatření, jež jsou v demokratickém státě nezbytně nutná pro ochranu jeho bezpečnosti nebo veřejného pořádku, nebo k ochraně přírodního prostředí, zdraví nebo veřejné morálky, nebo svobod a práv jiných osob. Taková omezení nesmějí porušovat podstatu práv a svobod.“). Konstatoval přitom - stejně jako nyní i Ústavní soudÚstavní soud \\- že na problematiku omezení sociálních práv, jejichž úprava je především doménou zákonodárce, lze aplikovat toliko druhou větu citovaného ustanovení, podle níž taková omezení nesmějí porušovat podstatu práv (srov. nález polského Ústavního tribunálu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. K 6/09 bod 8.2, dostupný na www.trybunal.gov.pl).
51.
Dle ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy je Ústavní soudÚstavní soud v projednávané věci vázán jak nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08, tak i nálezem sp. zn. Pl. ÚS 1/08. Při vědomí této vázanosti musel Ústavní soud prvotně vzít v úvahu, že kontext i důsledky nyní napadené zákonné úpravy byly odlišné od situace projednávané v řízení pod sp. zn. Pl. ÚS 2/08; proto nebylo možné závěry tam učiněné bez dalšího a pouze mechanicky (jak žádal navrhovatel) převzít do nynějšího rozhodnutí. Rozdíly mezi nyní navrhovatelem kritizovanou úpravou a úpravou zrušenou nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 nebylo tedy možno ponechat stranou přezkumu; v jeho rámci Ústavní soud - s přihlédnutím k závěrům plynoucím z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 - napadená zákonná ustanovení podrobil testu, jehož metodologie a rozsah byly do judikatury Ústavního soudu vneseny nálezem sp. zn. Pl. ÚS 1/08.
52.
Ačkoliv v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) test rozumnosti v uvedené podobě explicitně použit nebyl, jsou v něm jeho kritéria uplatněna. To je zjevné již z bodu 63 tohoto nálezu, podle něhož: „Změna ustanovení § 15 odst. 1 a 3 a § 16 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších zákonů, odebírá všem zaměstnancům v pracovní neschopnosti či karanténě nárok na nemocenské dávky po dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti či karantény. Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění pojistného), a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti.“
53.
Z uvedeného plyne, že Ústavní soudÚstavní soud považoval stav, v němž bylo v rámci nemocenského pojištění kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek zrušeno poskytování nemocenských dávek za prvé tři dny pracovní neschopnosti všem oprávněným za současného ponechání jejich povinnosti platit pojistné, za iracionální, svévolný a nespravedlivý, tedy prismatem nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (viz výše) jsoucí v rozporu s požadavkem racionality obsaženým ve čtvrtém kroku testu rozumnosti. Se zřetelem k uvedenému se Ústavní soud zaměřil zejména na ty aspekty napadených zákonných ustanovení, které jej v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 vedly k derogaci tehdy napadené úpravy, a to s využitím testu výslovně judikovaného nálezem sp. zn. Pl. ÚS 1/08.
54.
Prvním krokem přezkumu v rámci tohoto testu je vymezení smyslu a podstaty sociálního práva, ve zkoumaném případě práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci ve smyslu ustanovení čl. 30 odst. 1 Listiny. V obecné rovině je podstatou a smyslem (jádrem) tohoto práva zajištění určitého minimálního hmotného standardu postačujícího k vedení důstojného života v případech, v nichž zaměstnanec není způsobilý obstarávat si v důsledku nemoci obživu vlastní prací.
55.
Povinnost státu zajistit tento standard nelze však z ústavního pohledu vnímat jako povinnost poskytovat jednotlivcům sociální plnění v nejvyšší možné (ekonomicky udržitelné) míře, nýbrž pouze jako povinnost zajistit, aby výše, frekvence a povaha těchto plnění zajistily již zmíněný sociální standard. Zda a případně za jakých podmínek budou poskytována plnění další, jdoucí nad rámec tohoto standardu, závisí zásadně (tj. s výjimkou porušení pravidel stanovených v následujících krocích testu) na uvážení zákonodárce, do něhož Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nepřísluší vstupovat. K tomuto závěru ostatně Ústavní soudÚstavní soud dospěl již i v derogačním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše), podle něhož: „Je nepochybné, že Listina zavazuje v oblasti sociálních práv stát k pozitivnímu jednání a k zajištění ochrany těchto práv. Obsahem této povinnosti státu je zajistit subjektům těchto práv jistý minimální sociální standard, a nikoliv adekvátní životní standard v souladu s jejich požadavky, jak je těmito subjekty někdy mylně vnímáno a požadováno.“
56.
Nelze proto dospět k závěru [opak ani z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 nevyplývá (viz výše)], že by podstatou a smyslem tohoto práva bylo zavedení či určitý způsob nastavení systému nemocenského pojištění či že by byl již jednou dosažený standard hmotného zabezpečení nesnižitelný (bod 68 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08).
57.
Z uvedeného plyne, že konkrétní parametry systému (tj. např. splatnost dávek, některé, zejména procesní podmínky vzniku nároku apod.) dle názoru Ústavního souduÚstavního soudu nelze zásadně za jádro práva podle čl. 30 odst. 1 Listiny považovat; nastavení takových parametrů zákonodárcem je zcela v intencích čl. 41 odst. 1 Listiny. Jinak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by určité zákonné nastavení parametrů hmotného zabezpečení při nezpůsobilosti k práci [mezi něž spadá i (ne)zavedení karenční doby] úplně vyloučilo zaměstnance z práva na dosažení minimálního hmotného standardu postačujícího k vedení důstojného života. Tak tomu však v projednávané věci není (srov. následující krok testu).
58.
Ústavní soudÚstavní soud rovněž připomíná, že napadená úprava není v rozporu s Ústavním soudemÚstavním soudem zavedeným konceptem, podle něhož je nemoc obdobou pojistné události. V této souvislosti lze souhlasit s vyjádřením vlády potud, že drobné újmy si v pojistných systémech nese pojištěnec sám a pojistný systém jej pojišťuje pouze od újmy určitého rozsahu (srov. bod 10).
59.
V rámci druhého kroku testu Ústavní soudÚstavní soud posuzuje, zda napadená zákonná úprava nepopírá samu existenci, podstatu či smysl ústavně garantovaného sociálního práva. Ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny totiž s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nelze samo sebou vykládat tak, že umožňuje prostřednictvím zákonné úpravy ústavní garance zcela negovat; v opačném případě by ústavní úprava sociálních práv postrádala jakýkoliv praktický smysl. K protiústavnímu zásahu spočívajícímu v narušení podstaty a smyslu práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci však v projednávané věci nedošlo.
60.
Napadená úprava zavádí tzv. karenční dobu v délce trvání tří dnů, přičemž třídenní výpadek příjmů sice nepochybně představuje jistý zásah do příjmů dotčených osob, avšak nejde (i s ohledem na další garance obsažené v právu sociálního zabezpečení) o takový zásah, který by onemocnělým osobám okamžitě znemožnil dosažení hmotného standardu postačujícího k vedení důstojného života; jinak řečeno, nemá taková úprava charakter rdousícího efektu; dočasně nemocné nevystavuje bezvýchodné situaci, respektujíc současně pojistný charakter zkoumané úpravy tak, jak byl zdůrazněn v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše).
61.
Dlužno též poznamenat, že na celkovou sociální situaci dočasně nemocných osob pozitivně působí kromě zrušení povinnosti zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti (s účinností od 1. 1. 2009) rovněž skutečnost, že od skončení karenční doby až do dvacátého prvního dne trvání dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti je zaměstnancům vyplácena náhrada mzdy zaměstnavatelem; tato částka je přitom pravidelně vyšší než dávky ze systému nemocenského pojištění. V případě delší dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti je tak počáteční třídenní výpadek příjmů kompenzován.
62.
Podle názoru Ústavního souduÚstavního soudu zároveň napadená ustanovení sledují legitimní cíl, jímž je omezení zneužívání nemocenských dávek. Toto konstatování implicitně vyplývá již z odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08, v němž Ústavní soud nezpochybnil legitimitu proklamovaného cíle (omezení zneužívání nemocenských dávek), nýbrž postup, který k dosažení tohoto cíle zákonodárce použil (srov. bod 63: „Jedná se o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena.“).
63.
Zbývá tedy zodpovědět otázku, zda jsou napadená ustanovení k dosažení zmíněného cíle racionálním prostředkem. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) dospěl Ústavní soud k závěru o nerozumnosti a nespravedlnosti tehdy napadené úpravy. Nyní přezkoumávaná zákonná ustanovení již však na klíčové ústavněprávní výtky obsažené v citovaném nálezu reagují dostatečně, a jsou tudíž způsobilá projít i čtvrtým krokem testu rozumnosti.
64.
Relevantní rozdíl mezi racionalitou nyní napadené úpravy a úpravy zrušené nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše) spatřuje Ústavní soudÚstavní soud ve skutečnosti, že zákonem č. 2/2009 Sb., kterým byl změněn zákon č. 187/2006 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2009 zrušena povinnost zaměstnanců platit pojistné na nemocenské pojištění. Napadená ustanovení tudíž nezakotvují - jak již bylo výše připomenuto - paradoxní a Ústavním soudemÚstavním soudem kritizovaný stav, za něhož stát kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihl všechny kategorie zaměstnanců, z nichž převážná většina měla zůstat po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Dalším nikoliv nevýznamným rozdílem je nově zakotvené právo zaměstnanců na náhradu mzdy v dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti a zrušení jejich povinnosti platit pojistné na státní politiku zaměstnanosti (srov. body 43 a 61).
65.
K závěru, že zavedení karenční doby je samo o sobě (tj. nikoliv např. ve spojení s dříve kritizovaným současným zachováním povinnosti platit pojistné) „rozumným“ a dokonce v evropském kontextu obvyklým opatřením vede i skutečnost, že tento institut je uznáván jak v mezinárodním právu, tak i ve vnitrostátních úpravách mnoha států. V této souvislosti lze odkázat např. na ustanovení čl. 26 odst. 3 Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 130 o léčebně preventivní péči a dávkách v nemoci (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 537/1990 Sb.) či na ustanovení čl. 18 Evropského zákoníku sociálního zabezpečení (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 90/2001 Sb. m. s.). Obě tyto úpravy využití karenční doby - v délce trvání maximálně tří dnů - povolují. Podle srovnávacích tabulek v systému MISSOC (Mutual Information System on Social Protection - Společný informační systém sociální ochrany, tabulky dostupné na http://ec.europa.eu/employment_social/missoc/db/public/compareTables.do?lang=en), jež jsou Ústavnímu soudyÚstavnímu soudy známy z úřední činnosti, je zavedení karenční doby v evropských státech poměrně častým jevem. S třídenní karenční (resp. čekací) dobou se tak lze setkat v Řecku, Estonsku, Francii, Itálii, Rakousku, Portugalsku, Španělsku, Irsku, Švýcarsku, ve Velké Británii a rovněž na Maltě a Kypru, přičemž v některých dalších státech je zakotvena karenční doba v jiné délce.
66.
Závěr o nerozumnosti či snad dokonce svévolnosti zakotvení institutu karenční doby by tak byl v evropském kontextu zcela neudržitelný, resp. by jej bylo možno odůvodnit pouze specifickými aspekty [jako např. stanovením povinnosti platit po karenční dobu pojistné, jak tomu bylo v případě úpravy zrušené nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/08 (viz výše)]. Takové aspekty již však v projednávané věci dány nejsou.
IX.
Shrnutí
67.
Ústavní soudÚstavní soud tedy uzavírá, že zákonné zakotvení třídenní karenční doby spojené současně s osvobozením zaměstnanců od povinnosti platit pojistné na nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti není protiústavním omezením práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci garantovaného ustanovením čl. 30 odst. 1 Listiny. Ústavní úprava tohoto základního sociálního práva totiž ponechává zákonodárci poměrně (i když nikoliv bezmezně) široké pole působnosti, pokud jde o nastavení jeho zákonných parametrů (ustanovení čl. 41 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny).
68.
Napadená úprava prošla testem rozumnosti, který je měřítkem ústavnosti při přezkumu práv vyjmenovaných v ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny, neboť nezasahuje do samotného jádra práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, sleduje legitimní cíl a k dosažení tohoto cíle zvolila racionální, a nikoliv svévolné prostředky.
X.
69.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soudÚstavní soud návrhu podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nevyhověl a zamítl ho.
Předseda Ústavního soudu:
v z. JUDr. Holländer v. r.
místopředseda
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudce Jan Musil a k jeho odůvodnění soudce Pavel Holländer.
1
Ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění ke dni vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/08:
„Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí
a) ...
b) u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 % na důchodové pojištění a 0,4 % na státní politiku zaměstnanosti.
...“
2
Ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném nyní i v době podání návrhu:
„Sazby pojistného činí
a) ...
b) u zaměstnance 6,5 % z vyměřovacího základu.
...“ |
Sdělení Českého statistického úřadu č. 185/2012 Sb. | Sdělení Českého statistického úřadu č. 185/2012 Sb.
Sdělení Českého statistického úřadu o aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO)
Vyhlášeno 6. 6. 2012, částka 65/2012
185
SDĚLENÍ
Českého statistického úřadu
ze dne 29. května 2012
o aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO)
Český statistický úřad podle § 19 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, oznamuje s účinností od 1. července 2012 aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 206/2010 Sb. ze dne 16. června 2010.
Předmětem aktualizace jsou změny názvů vybraných skupin, podskupin a kategorií a zavedení nových kategorií klasifikace CZ-ISCO. Změny jsou uvedeny v příloze tohoto sdělení.
Platné znění aktualizované Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) bude k dispozici na internetových stránkách Českého statistického úřadu na adrese www.czso.cz.
Předsedkyně:
v z. Ing. Drápal v. r.
místopředseda
Příloha
Položky Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) aktualizované k 1. 7. 2012
Tab. č. 1: Položky Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) jejichž název byl aktualizován k 1. 7. 2012
Kód položky| Název položky platný do 30. 6. 2012| Název položky platný od 1. 7. 2012
---|---|---
21416| Specialisté v oblasti ochrany údajů| Specialisté v oblasti bezpečnostních systémů a ochrany údajů
2353| Lektoři jazyků| Lektoři a učitelé jazyků na ostatních školách
23530| Lektoři jazyků| Lektoři a učitelé jazyků na ostatních školách
2354| Lektoři hudby| Lektoři a učitelé hudby na ostatních školách
23540| Lektoři hudby| Lektoři a učitelé hudby na ostatních školách
2355| Lektoři umění| Lektoři a učitelé umění na ostatních školách
23550| Lektoři umění| Lektoři a učitelé umění na ostatních školách
2356| Lektoři výuky informačních technologií| Lektoři a učitelé informačních technologií na ostatních školách
23560| Lektoři výuky informačních technologií| Lektoři a učitelé informačních technologií na ostatních školách
243| Specialisté v oblasti prodeje, marketingu a styku s veřejností| Specialisté v oblasti prodeje, nákupu, marketingu a styku s veřejností
2433| Specialisté v oblasti prodeje produktů a služeb (kromě informačních a komunikačních technologií)| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu produktů a služeb (kromě informačních a komunikačních technologií)
24331| Specialisté v oblasti prodeje technických produktů (kromě informačních a komunikačních technologií)| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu strojů, přístrojů a zařízení (kromě informačních a komunikačních technologií)
24332| Specialisté v oblasti prodeje netechnických produktů a služeb (kromě informačních a komunikačních technologií)| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu energií, přírodních surovin a stavebnin
24333| Specialisté v oblasti prodeje lékařských a farmaceutických produktů| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu lékařských a farmaceutických produktů
24339| Ostatní specialisté v oblasti prodeje produktů a služeb (kromě informačních a komunikačních technologií)| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu ostatních produktů (kromě informačních a komunikačních technologií)
2434| Specialisté v oblasti prodeje informačních a komunikačních technologií| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu informačních a komunikačních technologií
24340| Specialisté v oblasti prodeje informačních a komunikačních technologií| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu informačních a komunikačních technologií
3132| Operátoři velínů spaloven a vodáren| Operátoři velínů spaloven, vodárenských a vodohospodářských zařízení
31322| Operátoři velínů vodáren| Operátoři velínů vodárenských a vodohospodářských zařízení
3142| Technici v oblasti zemědělství, rybářství a vodohospodářství| Technici v oblasti zemědělství, rybářství a vodohospodářství (kromě úpravy a rozvodu vody)
3312| Odborní pracovníci v oblasti bankovnictví| Odborní pracovníci v oblasti peněžnictví
33121| Odborní bankovní poradci| Odborní poradci v peněžnictví
33122| Přepážkoví konzultanti v bankovnictví| Přepážkoví konzultanti v peněžnictví
33129| Ostatní odborní pracovníci v oblasti bankovnictví| Ostatní odborní pracovníci v oblasti peněžnictví
4224| Recepční v hotelích| Recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních
42240| Recepční v hotelích| Recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních
4226| Recepční (kromě recepčních v hotelích)| Recepční (kromě recepčních v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních)
42260| Recepční (kromě recepčních v hotelích)| Recepční (kromě recepčních v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních)
51123| Revizoři v městské dopravě| Revizoři v osobní dopravě
51512| Provozní pracovníci stravovacích a ubytovacích zařízení (kromě školních jídelen a menz)| Provozní pracovníci v ubytování, stravování a pohostinství (kromě školních jídelen a menz)
522| Provozovatelé maloobchodních prodejen, prodavači a příbuzní pracovníci v prodejnách| Provozovatelé maloobchodních a velkoobchodních prodejen, prodavači a příbuzní pracovníci v prodejnách
5221| Provozovatelé maloobchodních prodejen| Provozovatelé maloobchodních a velkoobchodních prodejen
52210| Provozovatelé maloobchodních prodejen| Provozovatelé maloobchodních a velkoobchodních prodejen
52237| Prodavači stavebního materiálu| Prodavači stavebnin a příbuzného materiálu
5245| Obsluha čerpacích stanic| Obsluha čerpacích stanic a mycích linek dopravních prostředků
52450| Obsluha čerpacích stanic| Obsluha čerpacích stanic a mycích linek dopravních prostředků
71121| Zedníci| Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva)
71122| Kamnáři| Kamnáři, zedníci ohnivzdorného zdiva
7533| Šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech| Švadleny, šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech
75330| Šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech| Švadleny, šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech
81609| Obsluha ostatních strojů na výrobu potravin a příbuzných výrobků| Obsluha ostatních strojů a zařízení na výrobu, zpracování, uchování potravin a příbuzných výrobků
81891| Obsluha zařízení vodáren a čistíren| Obsluha zařízení ve vodárenství a vodohospodářství (včetně čistíren vody)
911| Uklízeči a pomocníci v domácnostech, kancelářích, hotelích, průmyslových a jiných objektech| Uklízeči a pomocníci v domácnostech, hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech
9112| Uklízeči a pomocníci v kancelářích, hotelích, průmyslových a jiných objektech| Uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech
91121| Uklízeči a pomocníci v kancelářích| Uklízeči a pomocníci v administrativních objektech
94112| Pracovníci přípravy jídel v zařízeních rychlého občerstvení| Pracovníci přípravy jídel v zařízeních rychlého občerstvení a ve výdejnách jídla
Tab. č. 2: Položky Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) zavedené od 1. 7. 2012
Kód položky| Název položky
---|---
24334| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu potravinářských a chemických produktů
24335| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu gumárenských, plastikářských, sklářských a keramických produktů
24336| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu textilních a kožedělných produktů
24337| Specialisté v oblasti prodeje a nákupu služeb
53123| Asistenti pedagogů v poradenských zařízeních
Vysvětlivky:| skupina| položka označená trojmístným kódem
---|---|---
podskupina| položka označená čtyřmístným kódem
kategorie| položka označená pětimístným kódem |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 184/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 184/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o vyhlášení výše platové základny pro určení platu státních zástupců podle zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 6. 6. 2012, částka 65/2012
184
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 1. června 2012
o vyhlášení výše platové základny pro určení platu státních zástupců podle zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje podle § 3 odst. 3 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 425/2010 Sb. a zákona č. 347/2011 Sb., pro období od 1. června 2012 do 31. prosince 2012 platovou základnu ve výši 51 500,25 Kč.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 183/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 183/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o vyhlášení výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů soudců podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 6. 6. 2012, částka 65/2012
183
SDĚLENÍ
Ministerstva práce a sociálních věcí
ze dne 1. června 2012
o vyhlášení výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů soudců podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 425/2010 Sb. a nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, vyhlášeného pod č. 181/2012 Sb., pro období od 1. června 2012 do 31. prosince 2012 platovou základnu pro soudce ve výši 57 222,50 Kč.
Ministr:
Dr. Ing. Drábek v. r. |
Nález Ústavního soudu č. 181/2012 Sb. | Nález Ústavního soudu č. 181/2012 Sb.
Nález Ústavního soudu ze dne 3. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 33/11 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 1. 6. 2012, částka 63/2012
* Odůvodnění
* I. - Vymezení věci a rekapitulace návrhu
* II. - Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení
* III. - Upuštění od ústního jednání
* IV. - Dikce ustanovení napadeného právního předpisu
* V. - Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
* VI. - Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu
* VII. - Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem (ústavnost platových restrikcí vůči soudcům)
181
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 33/11 dne 3. května 2012 v plénu ve složení František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Mucha, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická o návrhu Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká soudců okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, in eventum na zrušení slova „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., a na zrušení ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.,
takto:
I.
Ustanovení obsažené v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a vyjádřené slovy „2,5násobek“ se zrušuje uplynutím dne 31. prosince 2012.
II.
Ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
III.
Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění
I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu byl dne 3. listopadu 2011 doručen návrh Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká soudců okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, in eventum na zrušení slova „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., spolu s návrhem na přednostní rozhodnutí v předmětné věci podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Předmětný návrh byl doplněn podáními navrhovatele, doručenými Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 8. listopadu 2011 a 26. března 2012, obsahujícími přílohy, zejména údaje publikované Českým statistickým úřadem, Ministerstvem financí, obsažené ve zprávě Rady Evropy o stavu odměňování soudců a státních zástupců, jakož i ve veřejných médiích. V doplnění návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 26. března 2012 nadto navrhovatel rozšířil petit o návrh na zrušení ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
Městský soud v Brně předmětný návrh podal dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) dospěl k závěru, že
•
ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká soudců okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, in eventum ustanovení vyjádřené slovy „2,5násobek“ v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., a
•
ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.,
jichž má být při řešení věci sp. zn. 35 C 35/2011 použito, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, dále s čl. 2 odst. 1 Ústavy, s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Protokol“).
V uvedené věci sp. zn. 35 C 35/2011 je Městským soudem v Brně rozhodováno o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky dané rozdílem mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až 31 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon č. 236/1995 Sb.“, případně „zákon o platu“) a nárokem na víceúčelovou paušální náhradu výdajů (dále jen „náhrada výdajů“) ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb., a to dle původního žalobního nároku za leden, dle jeho rozšíření i za září 2011, a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na původní žalobní nárok žalobce v řízení před Městským soudem v Brně uvedený soud předmětné řízení ve věci sp. zn. 35 C 35/2011 přerušil a v souladu s § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 a 3 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Ústavní soudÚstavní soud o návrhu rozhodl nálezem ze dne 2. srpna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (267/2011 Sb.) tak, že zrušil ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Navrhovatel v nyní Ústavním soudemÚstavním soudem posuzovaném návrhu uvádí, že ustanovení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. upravilo pro rok 2011 platovou základnu soudců na částku 54 005 Kč, přičemž jejím zrušením nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/11 nastal stav, kdy platová základna soudců pro rok 2011 již nečiní částku 54 005 Kč dle § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a nastupuje proto obecná úprava platové základny soudců upravená v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Podle tohoto ustanovení činí platová základna od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, přičemž výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Toto sdělení bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů dne 16. září 2011 pod č. 271/2011 Sb. a jako platová základna soudců pro rok 2011 byla stanovena částka 57 747,50 Kč. Po zrušení § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., jak uvádí dále navrhovatel, činí plat žalobce za leden 2011 částku 78 000 Kč a náhrada výdajů 3 200 Kč. Vzhledem k tomu, že v lednu 2011 byl žalobci vyplacen plat ve výši 73 000 Kč, přestavuje rozdíl mezi částkou 78 000 Kč a částkou 73 000 Kč částku 5 000 Kč. Co se týče náhrady výdajů, činí tento rozdíl částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 3 200 Kč a částkou 3 000 Kč. S ohledem na výše uvedený výpočet považuje navrhovatel za zřejmé, že o žalobě za leden 2011 bylo možno rozhodnout co do částky 5 200 Kč jako součtu doplatku platu ve výši 5 000 Kč a náhrady výdajů ve výši 200 Kč. Městský soud v Brně proto v souladu s § 112 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že řízení o věci týkající se zaplacení částky 5 200 Kč vyloučil k samostatnému řízení. K samostatnému řízení tedy byla vyloučena věc týkající se rozdílu mezi platem žalobce vypočteným dle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., (prozatím odvíjející se od platové základny vypočtené jako 2,5 násobek průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře ve výši 23 099 Kč, což činí 57 747,50 Kč) a platem, který byl žalobci v lednu 2011 skutečně vyplacen (odvíjel se od platové základny dle § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., ve výši 54 005 Kč). O takto vyloučené věci bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. října 2011 č. j. 35 C 130/2011-113 tak, že žalobě bylo v této části vyhověno.
Jak již bylo uvedeno, žalobce po splatnosti platu za září 2011 rozšířil žalobu o doplatek platu a náhrady výdajů za tento měsíc. Žalobce tedy za měsíc září 2011 požaduje jak doplatek platu a náhrady výdajů za období do vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 2. srpna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a následného vyhlášení sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši platové základny pro rok 2011, tak za období po vyhlášení nálezu a sdělení. Číselně vyjádřeno činí rozdíl v platu za září 2011 částku 17 754,50 Kč a na náhradě výdajů částku 763,60 Kč. Navrhovatel svým usnesením ze dne 24. 10. 2011 č. j. 35 C 35/2011-125 změnu žaloby připustil. Žalobce po splatnosti platu za leden 2012 rozšířil žalobu o doplatek platu a náhrady výdajů za tento měsíc, a to ve výši 17 100 Kč, což je rozdíl mezi vyplaceným platem a náhradou výdajů určených v závislosti na výši platové základny stanovené v ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu pro roky 2012 až 2014 a platem a náhradou výdajů určených v závislosti na platové základně představující trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý kalendářní rok. Usnesením ze dne 14. 2. 2012 č. j. 35 C 35/2011-168 Městský soud v Brně změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2012.
Svoji aktivní legitimaci navrhovatel opírá o konstatování, dle něhož se domáhal zrušení § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., již v řízení, které Ústavní soudÚstavní soud vedl pod sp. zn. Pl. ÚS 16/11, přičemž návrh na zrušení § 3 odst. 3 zákona o platu (část V nálezu) byl odmítnut pro nedostatek aktivní legitimace, tedy jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou. Tento výrok podle názoru navrhovatele nebrání tomu, aby podal předmětný návrh poté, co má být toto ustanovení na případ žalobce výslovně aplikováno, a to pro dílčí část žalovaného nároku za leden 2011 a zejména pro nárok za září 2011, o nějž byla rozšířena žaloba vedená pod sp. zn. 35 C 35/2011 a jejíž změnu navrhovatel pravomocně připustil. Navrhovatel dospěl v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy k závěru, že ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., které má být při řešení předmětné věci použito, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu.
Zdůvodnění hmotněprávní protiústavnosti napadených zákonných ustanovení odvíjí navrhovatel od rekapitulace relevantní, na danou problematiku se vztahující judikatury Ústavního souduÚstavního soudu. Dle jeho názoru obsahuje tato následující základní teze:
-
posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti [nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.), bod 49];
-
ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 49)];
-
zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudů a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, zda se nedotýká omezení důstojnosti soudců, např. není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 49)];
-
princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 50)];
-
svévolný zásah zákonodárce do oblasti materiálního zajištění soudců, v tom rámci i platové restrikce, nutno do rámce chráněného principem jejich nezávislosti podřadit ze dvou důvodů. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, zároveň ale je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Druhým důvodem podřazení zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) do rámce principu jejich nezávislosti je vyloučit možnost, eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudců. Jinými slovy, vyloučit svévolné zásahy do materiálního zajištění soudců jako eventuální formu „penalizace“ soudců ze strany legislativy a exekutivy, a tím i formy nátlaku na jejich rozhodování [nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.)];
-
platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení například proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou. Usilování o takovou rovnost vybočuje z kategorie ústavnosti, jde o politický cíl, který nemá oporu v ústavně chápaném principu rovnosti [nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.)];
-
za platovou restrikci je třeba považovat opatření, kdy soudci je odňata nebo snížena nároková složka odměny, aniž by toto odnětí nebo snížení bylo kompenzováno zvýšením jiné nárokové složky odměny [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 55)];
-
za další formu platové restrikce je třeba považovat i zmrazení zákonem předpokládaného růstu příjmů soudců nebo i jiných ústavních činitelů, přičemž např. „trvalé“ zmrazení platu by Ústavní soudÚstavní soud nepochybně posuzoval jako krok ústavně nepřípustný. Platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, pokud nenastanou zcela výjimečné, mimořádné okolnosti státu [nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/08 ze dne 2. 3. 2010 (N 36/56 SbNU 405; 104/2010 Sb.; bod 41); obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 55)];
-
za výrazný prvek záruky přiměřeného materiálního zabezpečení soudců z hlediska principu dělby státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a požadavku jejich vzájemné vyváženosti je třeba považovat i přímou vazbu mezi platem představitelů moci zákonodárné a výkonné na straně jedné a platem soudců na straně druhé. Konstrukce zákona o platu představitelů státní moci, která s pomocí jednotné platové základny a zákonem stanovených koeficientů zaručuje, že spolu se zvýšením platu představitelů moci zákonodárné a výkonné se ve stejném poměru automaticky zvýší i platy soudců, tak představuje významnou, v právním řádu vestavěnou pojistku, že poměr v materiálním zabezpečení představitelů jednotlivých mocí bude i v budoucnu zachováván [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 59)].
Navrhovatel zdůrazňuje, že na uvedených tezích Ústavní soudÚstavní soud setrval i ve své nejnovější judikatuře [viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 12/10 ze dne 7. 9. 2010 (N 188/58 SbNU 663; 269/2010 Sb.); Pl. ÚS 22/09 ze dne 7. 9. 2010 (N 186/58 SbNU 633; 309/2010 Sb.), bod 40].
Ve prospěch závěru o protiústavnosti napadených zákonných ustanovení Městský soud v Brně odkazuje i na řadu mezinárodních dokumentů. V první řadě poukazuje na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 17. listopadu 2010 o soudcích CM/Rec(2010)12 (příloha č. 5) [http://www.coe.int], které nahradilo dřívější doporučení Ree (94)12. Z článků 53 až 55, které se týkají odměňování soudců, vyplývá, že:
-
základní pravidla pro odměňování soudců musí být stanovena zákonem,
-
odměňování soudců musí vyjadřovat jejich roli a odpovědnost a být na dostatečné úrovni,
-
v době nemoci a mateřství by mělo být zajištěno udržení rozumné výše jejich odměny,
-
penze soudců by měla být v rozumném vztahu k dřívějšímu platu,
-
měla by existovat speciální zákonná ustanovení bránící snižování platu soudců.
Z dalších mezinárodních dokumentů navrhovatel upozorňuje na zprávu Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise), přijatou ve dnech 12. až 13. března 2010 (příloha č. 6 – část III, článek 6) [http://www.venice.coe.int], v níž se uvádí: „Benátská komise je toho názoru, že finanční ohodnocení soudců musí korespondovat s důstojností jejich profese a že adekvátní ohodnocení je nezbytným předpokladem ochrany soudců před nežádoucími externími vlivy ... Výše ohodnocení by měla být stanovena s ohledem na společenské poměry v zemi a porovnána s mírou ohodnocení vyšších úředníků.“ Konečně v rámci srovnávací analýzy argumentuje i závěry Poradního výboru soudců v rámci aktivit Rady Evropy, Conseil consultatif de juges européens (CCJE) z roku 2001 [stanovisko č. 1 (Avis No 1)], v nichž (body č. 61 a 62) je zdůrazněna potřeba takových zákonných ustanovení, která budou bránit snižování platu soudců a která zajistí faktické zvyšování platů tak, aby byla udržena jejich hodnota ve vztahu k životním nákladům (http://wcd.coe.int/).
V další části svého návrhu Městský soud v Brně rekapituluje vývoj právní úpravy materiálního zabezpečení soudců, a to zejména vývoj jejích intencí, jakož i změnu relací ve vztahu k materiálnímu zabezpečení zaměstnanců ve veřejné správě. Materiální zabezpečení soudců platem a víceúčelovou náhradou výdajů bylo zakotveno ve 2. polovině 90. let v zákoně č. 236/1995 Sb., přičemž plat soudce byl konstruován jako součin platové základny a koeficientu vyjadřujícího jeho služební zařazení, náhrada výdajů byla určena podílem z platové základny ve výši 5,5 %. Platová základna byla odvozena z nejvyššího tarifu úředníka ministerstva jako dvojnásobek. Navrhovatel akcentuje skutečnost, že zásadou, jíž byla tato úprava vedena a která zazněla při projednávání této koncepce odměňování soudců, byla mj. zásada neměnnosti platových relací mezi jednotlivými funkcemi a zásada shodného a automatického pohybu platů a dalších náležitostí okruhu funkcionářů státu a státních zaměstnanců; současně byl vysloven předpoklad, že „jednou provždy odpadne často nedůstojné a politicky zneužitelné jednání o výši platu v Parlamentu“ (stenozáznam 34. schůze PČR, PS 1993-1996, část 6/32 – příloha č. 9). V roce 2002 [zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), tzv. doprovodný zákon k návrhu služebního zákona, vládní návrh předložen Poslanecké sněmovně jako tisk 794 – příloha č. 10] byla konstrukce platové základny změněna (s účinností od 1. ledna 2004) tak, že tvoří trojnásobek průměrného platu v nepodnikatelské sféře na fyzické osoby za předminulý rok podle zveřejněných údajů ČSÚ (§ 3 odst. 3 zákona o platu). Navrhovatel k této změně uvádí, že jejím důsledkem byl pokles relace platu soudce ve vztahu k platu ve veřejné sféře, přičemž dle něj důvody, které vedly k razantnímu snížení relace platu soudců a zaměstnanců ve veřejné sféře (z původní relace cca 4,3 na 3,0) nebyly nikdy přesvědčivě podány a Parlament se jimi fakticky vůbec nezabýval. Tisk 794 v důvodové zprávě k čl. XXXV uváděl, že vazba platového tarifu zaměstnanců ministerstev a platové základny ústavních činitelů vedla k rozdílům v přírůstcích platu, a dále – a to zejména poukazoval na navrhovaný služební zákon, který měl podstatně zpřísnit podmínky výkonu služby ve státní správě a vést k „tomu odpovídajícímu platovému ocenění úředníků“. Při zachování dosavadního způsobu stanovení platové základny by se platy ústavních činitelů automaticky zvýšily, „aniž by se změnily podmínky výkonu jejich funkcí“. Proto byla navržena změna, „aby se vytvořila stabilní vazba mezi platy ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře. Ve vztahu k možnostem diferenciace v platech ... je možné považovat za přiměřenou relaci platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře ve výši trojnásobku.“ Městský soud ale k tomu poznamenává, že základní předpoklad pro snížení platové základny a změnu její konstrukce však naplněn vůbec nebyl: služební zákon dodnes nenabyl účinnosti a úředníkům státní správy jsou zachovány povinnosti v intencích zákoníku práce. K přehodnocení výše platové základny však již nedošlo. Konstrukce platové základny jako trojnásobku průměrného platu fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý rok (tedy s dvouletým časovým skluzem) představovala dle navrhovatele sice podstatný zásah do úrovně platu soudců, ovšem v situaci po velkých povodních roku 2002 se mohla jevit akceptovatelným zásahem pro budoucí vývoj odměňování soudců. Změna souvisela s přechodem na 16třídní systém odměňování úředníků, u nichž nejvyšší tarify vzrostly mezi lety 2002 a 2004 z 18570 Kč na 27700 Kč (nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě), a zachování původního systému stanovení platové základny by vedlo k jejímu odpovídajícímu růstu, což, jak navrhovatel uvádí, výkonná moc nechtěla akceptovat. Proto dle něj byly platy soudců od roku 2002 ponechány na stejné úrovni, aby platová základna potřebným způsobem poklesla, přičemž považuje za příznačné, že v důvodové zprávě k tisku 133 se tato restrikce nazývá „evoluční metoda nápravy chybně stanovené platové základny“.
Navrhovatel dále analyzuje proklamované legislativní účely napadené právní úpravy. Vycházeje z nástinu vývoje prvního desetiletí po roce 2000, klade si otázku, nakolik záměry fixovat relaci platů ústavních činitelů a zaměstnanců veřejné sféry na úrovni trojnásobku byly čestné a skutečné. Pochybnosti o tom, že už tehdy bylo skutečnou intencí do budoucna platy všech ústavních činitelů ponížit daleko více a dosáhnout tak nivelizace ve výsledku, dle něj vyvěrají z následujících faktů: Podle zákona č. 427/2003 Sb., kterým se pro rok 2004 stanoví mimořádné opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, poslanců Evropského parlamentu, soudců a státních zástupců, výše dalšího platu těchto osob za první pololetí roku 2004, a kterým se mění některé související zákony, (vládní návrh tisk 392) měla platová základna roku 2002 zůstat zmrazena až do roku 2006, přičemž až od roku 2007 se měla použít vazba na průměrný plat v nepodnikatelské sféře – zde jako argument byla uváděna potřeba „solidarity s důsledky realizace reformy veřejných financí“. Skutečným důvodem dle jeho názoru byla skutečnost, že státní rozpočet nedisponoval tehdy takovým objemem finančních prostředků, který by financoval přechod na 16třídní systém odměňování v podobě, kterou si jeho autořiautoři představovali (také nenabyl účinnosti služební zákon). Proto byla prosazena „solidarita“ ústavních činitelů, jejichž platy měly být zmrazeny do roku 2007. Ve skutečnosti byly zmrazeny „pouze“ v letech 2002–2004, neboť k 1. 1. 2005 Senát pozměňovacím návrhem při projednávání návrhu zákona o zrušení všech forem dalších platů zajistil odmražení platové základny a plnou aplikaci pravidla o trojnásobku (jiný postup ani nebyl možný, neboť růst platů v nepodnikatelské sféře zaznamenával vysoká tempa, takže platová základna poklesla na úroveň trojnásobku velmi rychle během let 2003 a 2004). Tento zákon (č. 626/2004 Sb., o změně některých zákonů v návaznosti na realizaci reformy veřejných financí v oblasti odměňování) byl Poslaneckou sněmovnou schválen dne 26. 11. 2004 a vláda již 8. 12. 2004 předkládá Poslanecké sněmovně návrh (tisk 839) zákona, jehož účelem bylo úroveň platů dosaženou po rozmražení 1. 1. 2005 fixovat na další tři roky – to ve vztahu k soudcům – (2005, 2006, 2007), ostatním představitelům dokonce snížit na dřívější výši před 1. 1. 2005. Mělo se tak zajistit [důvodová zpráva k tisku 839 (IV. volební období)], „aby od roku 2006 nedošlo k dalšímu obtížně zdůvodnitelnému prohloubení v nepoměru v úrovni platů uvedených osob v neprospěch těch osob, kterým se platová základna v roce 2005 nezvýší“. „Úsporná“ opatření v odměňování zaměstnanců ve veřejné sféře přitom dle navrhovatele byla pouze zdánlivá, jelikož tempo růstu průměrného platu v nepodnikatelské sféře v letech 2002–2007 (což bylo období tehdy plánovaných restrikcí pro ústavní činitele) bylo ročně 5 až 10 %. Plat ve veřejné správě mezi rokem 2004 a 2005 vzrostl podle údajů ČSÚ z 20 490 na 22 307 Kč, tj. o 1 817 Kč (8,9 %), přičemž u aparátu ústředních úřadů bylo zaznamenáno zvýšení průměrného platu z 22 978 na 25 824 Kč mezi lety 2004 a 2005 (o 2 846 Kč, tj. 12,4 %). Nejvyšší tarify pro odměňování úředníků ministerstev podle nařízení vlády č. 330/2003 Sb. rostly mezi lety 2004–2006 z 27 700 na 33 250 Kč (o 5 550 Kč, tj. o 20 %). Dle navrhovatele byla tedy skutečnost zcela odlišná od důvodů, které měly vést k zmrazení platu ústavních činitelů v letech 2002–2007 (platy ve veřejné sféře rostly vysokými tempy), ba i zásadně odlišná od záměrů, kterými byl zákonodárce veden při změně koncepce platové základny k 1. 1. 2004; služební zákon nenabyl účinnosti a rozsah povinností a omezení úředníků, které měly nalézt svůj odraz ve výši platů, nedoznal zásadních změn.
Poslanecká sněmovna přerušila projednávání návrhu zákona (tisk 839) a již se k němu nevrátila, tehdejší rozpravy (rok 2005) však dle přesvědčení Městského soudu v Brně ukázaly, k jakým důsledkům vede neustálý tlak vlády na opakované zásahy do platů ústavních činitelů (navrhovatel v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že poslanci vládě vytýkali koncepční neujasněnost a absenci jakýchkoli analýz). Další zásah do odměňování soudců byl proveden čl. XLVIII zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v podobě „mimořádného opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců v letech 2008 až 2010“. Toto „mimořádné opatření“ spočívalo ve zmrazení platové základny na úrovni dosažené 31. 12. 2007 a v suspendaci pravidla obsaženého v § 3 odst. 3 zákona o platu (relace trojnásobku) pro vymezené období let 2008-2010. Způsob stanovení platové základny byl tímto zákonem (důvodovou zprávou - tisk 222) označen za automatickou valorizaci, které nebude využito „po dobu stanovenou ke konsolidaci veřejných financí“ (tisk 222/0, část 2/22). Konstrukce platové základny, z níž se odvíjí výše platu soudce a víceúčelové náhrady, spočívající na principu trojnásobku průměrného platu fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý rok, tak byla suspendována na předem vymezené období tří let do 31. 12. 2010. Platová základna činila 56 847 Kč (sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 582/2006 Sb., o vyhlášení výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, v roce 2007).
Z pohledu ústavněprávní argumentace namítá navrhovatel – vycházeje z nástinu vývoje materiálního zabezpečení soudců po roce 1995 – v první řadě dotčení v legitimním očekávání. Vychází přitom z konstatování, dle něhož ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu (stanovící pravidlo pro učení platové základny jako trojnásobku průměrného platu v nepodnikatelské sféře za předminulý rok) bylo do zákona o platu začleněno zákonem č. 309/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2004, bylo jeho součástí v této podobě po dobu sedmi let, a to jako pravidlo, které nahradilo původní konstrukci svazující platovou základnu s nejvyšším tarifem úředníka ministerstva. V době od přijetí zákona č. 309/2002 Sb. tak všichni soudci (ale též ostatní ústavní činitelé) požívali legitimního očekávání, že tato již snížená úroveň jejich příjmů je úrovní společensky akceptovanou a že jim jako součást materiálního zabezpečení patřícího do rámce soudcovské nezávislosti bude poskytována. Jestliže pak byla tato úroveň po předem vymezenou dobu suspendována, měli soudci legitimní očekávání, že uplynutím této doby budou opět příjemci platu, který bude zaručovat onu společensky ustálenou relaci. Poslanecká sněmovna vládní návrh předložený jí dne 12. 10. 2010 schválila dne 10. 12. 2010, tj. 20 dnů před uplynutím tříletého moratoria, čímž snížila předmětnou relaci na 2,5násobek - v absolutním vyjádření z částky 69 297 Kč (průměrný plat v roce 2009: 23 099 Kč x 3 = 69 297 Kč) na částku 57 747 Kč. Senát schválil návrh zákona za šest dnů poté dne 16. 12. 2010 a prezident republiky jej podepsal následující den po doručení 17. 12.2010. Postup zákonodárce dle navrhovatele dokumentuje obavy z možného opožděného přijetí tohoto zákona. Zásah do tohoto legitimního očekávání nastal pouhých několik dnů před uplynutím doby, po které by došlo k návratu do očekávaných relací. Zákon byl vyhlášen 30. 12. 2010, kdy k obnovení očekávaných relací zbýval jediný den.
Zákonodárce tak dle Městského soudu v Brně snížením relace platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře zasáhl legitimní očekávání soudců ve smyslu čl. 1 Protokolu, a to ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva [rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku (stížnost č. 31443/96, Reports 2004-V)] a čl. 1 Ústavy (z něhož plyne princip legitimního očekávání jako součást demokratického právního státu).
Pokud bylo skutečnou intencí výkonné moci snížit úroveň odměňování ústavních činitelů daleko více, než jak naznačila v roce 2002, potom dle navrhovatele měla na základě jasných analýz předem oznámit, kam hodlá dovést úroveň odměn soudců, a v návaznosti na to dosaženou úroveň na léta zmrazit. Moc zákonodárná však nemohla stanovit určitou úroveň platové základny (trojnásobek průměrného platu v nepodnikatelské sféře), vytvořit legitimní očekávání, že jde o pravý a skutečný záměr (po dobu sedmi let), a poté několik dní před obnovením původních relací v podstatě obecnou úpravu platové základny zrušit a nahradit ji ad hoc stanovenými absolutními čísly na dobu 4 let; z hlediska časového tak měl a mohl zákonodárce učinit podstatně dříve (nejspíše již v roce 2002, kdy nově určoval pravidla, pokud to byla jeho pravá a skutečná intence).
Očekávání soudců bylo dle Městského soudu v Brně reálné, zcela legitimní a velmi silné (podpořené lety platových a jiných restrikcí v oblasti materiálního zabezpečení, jak na ně bude poukázáno v jiné části návrhu). Zákonodárce tak snížením relace platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře zasáhl legitimní očekávání soudců ve smyslu čl. 1 Protokolu a čl. 1 Ústavy (princip legitimního očekávání jako součást demokratického právního státu). Navrhovatel je dále přesvědčen, že tento zásah nebyl dostatečně odůvodněn veřejným zájmem. Jakékoli zasahování do práv a svobod chráněných Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Ústavou musí sledovat legitimní cíl. Podle důvodové zprávy a stenografických záznamů z projednávání návrhu zákona (tisku 133, senátního tisku 9) byla novelizace § 3 odst. 3 do zákona o platu včleněna jako pojistka řešící předem důsledky případného derogačního výroku Ústavního souduÚstavního soudu (navrhovatel v této souvislosti vyslovuje údiv nad přesvědčením exekutivy a patrně i zákonodárce, že takto lze vytvořit „materiální jádro“ platového zákona, které se bude nacházet mimo dosah Ústavního souduÚstavního soudu). Už tento cíl považuje za hrubě rozporný s principem demokratického právního státu (předkládat a přijímat zákony jako pojistky proti případným zásahům Ústavního souduÚstavního soudu). Odkazuje přitom na nález Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/11, v němž bylo obsaženo konstatování, že takovýto postup zákonodárce je nutno hodnotit jako vybočení z rámce zásad demokratické ústavní politické kultury. Po derogačním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/11 pro rok 2011 musí být aplikována tato snížená platová základna ve výši 2,5násobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře za rok 2009, v letech 2012 až 2014 ovšem mají být opět aplikována ustanovení určující ad hoc platovou základnu, a to v částce nižší než v roce 2011 (jak uvádí navrhovatel, tato ustanovení ovšem podle nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/11 nelze pro nedostatek aktivní legitimace posoudit v komplexu změn, které přinesl zákon č. 425/2010 Sb.). Městský soud v Brně poněkud ironicky na tomto místě připomíná, že záměr šetřit ve všech oblastech financovaných ze státního rozpočtu, deklarovaný důvodovou zprávou k tisku 133 (vládní návrh zákona), sám o sobě nesporně je záměrem úctyhodným; aby byl ústavně konformním, musí být prokázáno, že se daný normativní prostředek shoduje s proklamovaným účelem a obstojí z hlediska potřebnosti (možné plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiarity z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty).
Platy soudců byly zmrazeny v letech 2002-2005 a poté opět vletech 2007-2010. Dle Městského soudu v Brně restrikce, má-li být skutečně jen restrikcí, a nikoli trvalým zásahem do zabezpečení soudců, musí být relativně krátkodobá a musí poté, co důvody, pro které byla zavedena, opadnou, vést k návratu k původně nastaveným hodnotám. Normativní prostředek, jenž zákonodárce zvolil (snížení platové základny z trojnásobku na 2,5násobek, tedy o 16,6 %), vykazuje dle navrhovatele zřetelné znaky svévole, jež je v rozporu s principy právního státu, neboť tento prostředek byl zvolen jako „pojistka“ proti derogaci ustanovení Ústavním soudemÚstavním soudem a postrádá proporcionalitu ve vztahu k opatřením v oblasti odměňování v nepodnikatelské sféře. Uvádí dále, že dle údajů Českého statistického úřadu v roce 2011 bylo na odměňování ve veřejné sféře vyčleněno o 10 % objemu mzdových prostředků méně než v roce předchozím, přičemž se odhaduje pokles nominálního průměrného platu v nepodnikatelské sféře okolo 1 %, v roce 2010 pak došlo k nominálnímu poklesu o 0,8 %. Jedná se dle něj o prvé negativní dopady úsporných opatření v oblasti veřejné správy do odměňování, nicméně tyto dopady považuje za neproporcionální ve vztahu k moci soudní, a to vzhledem k restrikcím vůči soudní moci počínaje rokem 2000, dále vzhledem k hospodářské situaci České republiky do roku 2010 i v roce 2011, k vývoji relace platové základny a průměrného platu fyzických osob v nepodnikatelské sféře v období 1996-2014, k vývoji relace průměrného platu soudců a průměrného platu (na přepočtené stavy) v nepodnikatelské sféře v nominální i reálné výši v období let 1997-2010 a konečně vzhledem k vývoji odměňování úředníků ústředních orgánů státní správy podle mediálně publikovaných údajů.
Vycházeje z uvedeného, navrhovatel konstatuje tvrzení vlády jako předkladatele zákona č. 425/2010 Sb. v důvodové zprávě (tisk 133), dle něhož takto stanovená platová základna „je přiměřeně vyšší než v předchozích letech“ (do 31. 12. 2010 zmrazená základna činila 56 847 Kč, základna podle § 3 odst. 3 zákona o platu od 1. 1. 2011 činí 57 747,50 Kč), a vyslovuje závěr, že nominální rozdíl + 900,50 Kč po letech stagnace znamenajících hluboký propad reálné hodnoty platu, navíc pro období jediného roku s vizí návratu k dříve zmrazené hodnotě pro období dalších tří let, uvedený trend poklesu platů soudců nemění. Vláda dle navrhovatele nijak neodůvodnila (kromě vyčíslení nákladů pro státní rozpočet spojených s obnovením zákonného mechanismu platové základny jako trojnásobku průměrného platu ve veřejné sféře), proč považuje takovýto zásah (snížení základny o téměř 17 %, pokud uvažujeme o základně ve výši trojnásobku dosažené v roce 2005) do zákonných a dlouhodobě legitimně vnímaných relací jako potřebný a nezbytný.
Městský soud v Brně vyslovuje přesvědčení, že žádná skupina státních zaměstnanců do roku 2011 (počínaje rokem 2002) nepřispěla ke stabilizaci veřejných financí či jejich reformě anebo řešení důsledků ekonomické krize posledních let tak, jak to učinili soudci. Úspory činily miliardy korun, každý soudce přispěl v řádech statisíců; úspora na platu soudce okresního soudu od počátku 6. roku započtené praxe činí za roky 2008, 2009, 2010 a 2011 částku 425 100 Kč (dle odhadu navrhovatele úspora všech cca 3 000 soudců činila za uvedené období nejméně 1,3 mld. Kč). Soudní moci dle něj nemůže být podsouváno, že nectí princip solidarity, až do roku 2011 jej ve vztahu ke státu projevili výlučně soudci a ostatní ústavní činitelé. Dlouhodobý trend snižování úrovně soudcovských platů považuje za populistické gesto. Pro uvedené je navrhovatel toho názoru, že po desetiletí neustálých zásahů do odměňování soudců již nelze na věc nahlížet pouze jednoduchým prizmatem nominálních čísel; pokles relací tak, jak jsou v tomto návrhu zachyceny, vede k hlubokému reálnému propadu úrovně odměňování soudců, a to jako jediné skupiny osob odměňovaných ze státního rozpočtu. Přitom má jít o skupinu, u níž je dispoziční prostor k zásahům daleko omezenější než u skupin jiných. Navíc, uvádí dále navrhovatel, zaostávání úrovně platů soudců za platy vyšších státních úředníků vede k přímému rozporu s tezí vytyčenou v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05, dle níž dosažený poměr v materiálním zabezpečení představitelů jednotlivých mocí má být i v budoucnu zachováván. V rozporu s touto tezí platy vyšších úředníků státní správy řádově přesahují plat soudce na počátku kariéry (soudce soudu prvního stupně s osmi lety praxe), ostatně ony přesahují i platy jiných ústavních činitelů, což dle navrhovatele svědčí o zborcení systému odměňování ústavních činitelů jako celku, čehož jednou z příčin je i léta trvající stlačování platové základny (pokles mezi lety 2007–2010 z hodnoty 3 na hodnotu 2,57) a nyní i její nominální snížení jednorázovým razantním opatřením (snížením o 16,6 %). Ve vztahu k platovým restrikcím ve veřejné správě pro období roku 2011 navrhovatel namítá jejich nerovnost s ohledem na oblasti, v nichž k restrikcím nedošlo, resp. v nichž byly objemy mezd zvýšeny (školství a zdravotnictví).
Zákon č. 236/1995 Sb. byl přijat mimo jiné s cílem stabilizovat situaci v justici v souvislosti s odchodem soudců do lukrativnějších právnických povolání. Výsledkem po 15 letech je, jak ve svém návrhu dokládá Městský soud v Brně, propad relace platové základny a průměrného platu ve veřejné sféře z hodnoty 4,38 v roce 1996 na 2,5 v roce 2011, tj. o 43 %, tedy téměř o polovinu.
Navrhovatel k jím tvrzené disproporci vztahu úrovně platů soudců a platů ve veřejné sféře uvádí i argument další. Jestliže ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu používá pro stanovení platové základny údaj o průměrném platu fyzických osob, činí platovou základnu závislou na údaji, jenž byl již ČSÚ v zásadě pro statistiku opuštěn v roce 2009 a nezohledňuje délku pracovních úvazků zaměstnanců, trpí tedy zkreslením. Průměrný plat soudce byl vypočten z objemu vyplacených hrubých platů vůči přepočtenému stavu soudců. Rok 1997 byl zvolen jako výchozí s ohledem na počátek nového odměňování soudců, růst cen je uveden podle údajů ČSÚ. Výkyvy v křivce průměrného platu soudce jsou způsobeny – podle názoru navrhovatele – doplacením tzv. dalších platů za roky 2002, 2003, 2004 v roce 2003 a 2005 jako důsledku nálezů Ústavního souduÚstavního soudu. Z těchto údajů vyplývá, že pokud by měla být mezi průměrnými platy v nepodnikatelské sféře a průměrnými platy soudců zachována relace z roku 1997, bylo by třeba stanovit platovou základnu na úrovni 3,4násobku. Jestliže by měla být zachována relace roku 2005 (kdy došlo k přechodnému „odmražení“ platové základny), bylo by třeba dle navrhovatele zvýšit platovou základnu na 3,2násobek průměrného platu. Soudci byli dle něj postiženi do roku 2010 bezprecedentním poklesem reálné hodnoty průměrného platu ve srovnání s průměrným platem v nepodnikatelské sféře – v rozmezí let 2005–2010 vzrostl reálně průměrný plat v nepodnikatelské sféře na 106 % (je-li rok 2005 100 %), zatímco průměrný plat soudce klesal až na hodnotu 82 % v roce 2010. Takovým poklesem reálné hodnoty příjmu za práci nebyl postižen žádný jiný zaměstnanec veřejné sféry. Tento vývoj navrhovatel považuje za relevantní pro účely hodnocení proporcionality snížení platové základny k 1. 1. 2011. Zachování relace trojnásobku považuje za garanci, že propad odměňování soudců bude částečně zastaven.
Navrhovatel připomíná Programové prohlášení vlády, v němž tato „vnímá funkci soudce jako vrchol všech právnických profesí“, a do protikladu k této tezi klade údaje o relaci platu soudce a platů ve veřejné sféře. Soudce okresního soudu s osmi lety praxe měl dle něj mít v roce 2011 měsíční plat ve výši 54 600 Kč, po zásahu Ústavního souduÚstavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/11 činí výše tohoto platu v roce 2011 58 400 Kč, v roce 2014 má činit 57 500 Kč. Ve vztahu k průměrnému platu ve veřejné sféře dosaženému v těchto letech půjde o 2,5–2,3násobek. Průměrný plat vysokoškoláka v roce 2010 podle údajů ČSÚ činil 45 909 Kč, průměrný plat právníka 51 244 Kč podle údajů ČSÚ, z čehož plyne, že uvedený plat soudce je jen mírně nad těmito průměrnými platy. Údaje o skutečné úrovni platů ústřední státní správy vedou navrhovatele k vyslovení hypotézy, že platy vyšších úředníků ministerstev (ředitelů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů) běžně přesahují plat soudce dvakrát i třikrát. Odměny udělované těmto úředníkům dosahují statisícových až milionových částek v ročním úhrnu – podle údajů plynoucích z veřejných médií jen na pololetní odměny ministerstva použila v roce 2011 více než 100 miliónů Kč (snížení platové základny soudců o 5 % v roce 2011 mělo přinést 104,5 mil Kč). Státní závěrečný účet za rok 2010 dostupný na www.mf.cr (část C. Zpráva o výsledcích hospodaření státního rozpočtu) dle navrhovatele ukazuje, že u ústředních orgánů státní správy nedošlo v roce 2010 k podstatnějšímu poklesu průměrného platu proti roku 2009 (-0,8 %). Podle údajů ČSÚ činila průměrná mzda vysokoškoláka v třídě vedoucí a řídící zaměstnanci v roce 2010 86 198 Kč. Obecně průměrné platy osob s vysokoškolským vzděláním vzrostly od roku 2002 do roku 2009 o 32 % (z 31 835 Kč na 46 801 Kč), zatímco shora uvedený plat soudce s osmi lety praxe v období let 2002–2009 vykazuje růst o 10 % nižší (v roce 2002 činil 47 000 Kč, v roce 2009 57 500 Kč); plat soudce tedy nerostl ani takovým tempem jako platy vysokoškoláků obecně.
Dalším podpůrným argumentem návrhu Městského soudu v Brně je poukaz na další restrikce, jimž jsou soudci podrobeni: Jde o snížení zabezpečení v nemoci od 1. 1. 2011 (dle části desáté čl. XVII zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí), jež postrádá ohled na charakter práce soudce, jemuž věci k projednání a rozhodnutí napadají s ohledem na princip zákonného soudce bez ohledu na jeho nepřítomnost z důvodu nemoci či dovolené. Dále jde o zdanění víceúčelové náhrady a její podrobení pojistnému na sociální zabezpečení (dle § 6 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb.), a to na rozdíl od náhrad např. podle § 6 odst. 7 písm. c) citovaného zákona, které požívá zaměstnanec a které nejsou předmětem daně. Navrhovatel v této souvislosti poukazuje i na zvýšení tzv. stropů na pojistném na sociální zabezpečení od roku 2010 i pro rok 2011 (dle § 15b zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 362/2009 Sb. a zákona č. 347/2010 Sb.), mající za důsledek pokles čistého příjmu části soudcovského sboru v letech 2010 a 2011. Navrhovatel upozorňuje na nejvyšší rozsah omezení soudce v osobním životě ze všech státněslužebních pracovních vztahů, zejména na zákaz nahradit výpadek příjmů jinou pracovní činností.
Na okraj argumentu nutnosti restrikcí v důsledku probíhající ekonomické krize navrhovatel uvádí, že v lednu 2012 zveřejnilo Ministerstvo financí makroekonomickou predikci České republiky, podle níž dosáhlo zvýšení průměrné nominální mzdy v roce 2011 cca 2,2 %, v roce 2012 Ministerstvo financí očekává nárůst průměrné mzdy o 2 %, HDP v roce 2012 má mírně růst o 0,2 %, v roce 2013 by se měl ekonomický výkon zvýšit o 1,6 %. Navrhovatel akcentuje skutečnost, že nikterak nepodceňuje důsledky vývoje v eurozóně, nicméně zdůrazňuje, že v případě zabezpečení soudců jde o zásahy dlouhodobé (tedy nikoli reagující na aktuální vývoj), kumulované (kombinace dlouholetého zmrazení platů, snížení platové základny a další restrikce v zabezpečení) a postrádající jakoukoli proporci ve vztahu k odměňování ve veřejné sféře. Navrhovateli také není známo, že by k podobným dlouhodobým restrikcím vůči soudcům přikročil jakýkoli stát v geopolitickém sousedství České republiky.
Ze všech těchto skutečností vyvozuje jako důsledek snížení společenské prestiže soudcovského povolání, a na tomto místě odkazuje na nálezy Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/10 a Pl. ÚS 16/11, dle nichž „... nivelizace ve svých důsledcích vede zákonitě i k sestupu soudcovského stavu uvnitř středostavovské společenské vrstvy, jeho příjmové degradaci ve vztahu k ostatním právnickým povoláním a k umenšování jeho potřebné společenské prestiže.“
Ve vztahu k tvrzené protiústavnosti ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu navrhovatel dále uvádí, že zákonodárce pro stanovení platové základny v letech 2012–2014 zvolil metodu výslovně stanovené, pevné, ad hoc pro tento účel vypočítané částky: pro roky 2012–2014 jde o částku o 2 Kč vyšší, než platila v letech 2008–2010, a o 898,50 Kč nižší než v roce 2011. V této souvislosti odkazuje na stanovisko, jímž Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/11 odmítl argumentaci obsaženou v důvodové zprávě (tisk 133) k návrhu zákona č. 425/2010 Sb. o evoluční nápravě v minulosti „chybně“ nastavené platové základny a proporcionalitě vůči deklarovaným úsporám ve veřejné sféře. Ke zvolené metodě regulace odměňování soudců poukazuje na názor obsažený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 62/22 SbNU 55; 241/2001 Sb.) [jakož i v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.) a Pl. ÚS 24/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 56/52 SbNU 555; 124/2009 Sb.)]: „K základním principům materiálního právního státu náleží maxima všeobecnosti právní regulace.“ Konstatuje, že zákonodárce platové restrikce koncipoval v minulosti různě; typickou metodou například bylo, že suspendoval použití obecného pravidla pro konstrukci platové základny a určil, že dosažený úroveň platové základny se použije pro určitý počet let (tzv. zmrazení). O jinou situaci však jde v nyní předložené věci – zákonodárce stanovící v § 3b odst. 2 zákona o platu konkrétní, absolutními čísly vyjádřenou hodnotu platové základny soudců vytvořil individuální akt namířený proti jmenovitě určeným adresátům na vymezené období (aniž blíže uvedl, jak k vymezené částce dospěl). Jde o situaci, které dle navrhovatele chtěl zákon o platu přijímaný v polovině 90. let výslovně předcházet, tzn. eliminovat situace, kdy zákonodárce ad hoc třeba každý rok podle momentálních politických nálad bude určovat, jak odmění soudce. V předložené věci je navíc dle něj zřetelné, že jde o úpravu, jež odpovídá časovému rozsahu volebního období.
Konečně navrhovatel uplatňuje i srovnávací argumentaci: Odkazuje na zprávu Rady Evropy z roku 2010 o justičních evropských systémech zahrnujících všechny členské státy, jež obsahuje údaje roku 2008 [dostupná na www.coe.int/ (Systéme judiciaires européens, édition 2010)] a jež v části 11.3 popisuje stav odměňování soudců a státních zástupců. Tabulka 11.11 této zprávy porovnává hrubý příjem soudce na počátku kariéry s průměrnou hrubou mzdou. Průměrná relace v zemích Rady Evropy činí 2,5, Česká republika v roce 2008 má zaznamenánu hodnotu 2,1, tedy pod průměrem Rady Evropy: vyšší hodnoty mají takové státy jako Arménie, Bosna-Hercegovina, Ázerbájdžán, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Černá Hora, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Slovensko. V řadě zemí Rady Evropy pak soudci požívají různých typů dalších výhod (speciální důchody, náhrady spojené s bydlením, snížené daně, speciální typy životního či zdravotního pojištění, auta s řidičem, náklady na reprezentaci či jiné typy benefitů). V porovnání s tím považuje navrhovatel 5,5% náhradu výdajů na reprezentaci a literaturu českých soudců za neproporcionální. Další propad úrovně odměňování soudců považuje za degradaci České republiky jako země po 20 let se snažící obnovovat hodnoty demokratického právního státu.
Součástí komparativní argumentace je i poukaz na judikaturu evropských ústavních soudůústavních soudů. Ústavní soudÚstavní soud Polské republiky připouští zásahy do platů soudců až za situace, v níž polská Ústava zakazuje obecně zadlužovat stát [tedy v situaci, kdy by veřejný dluh přesáhl 3/5 hodnoty ročního hrubého domácího produktu (rozhodnutí sp. zn. K 12/03)]. Ústavní soudÚstavní soud Slovenské republiky v nálezu sp. zn. PL. ÚS 12/05 vyslovil neústavnost zákona (zákonů), které po několik let (2003–2006) odkládaly účinnost zákona, podle kterého soudcům náležel další plat. S poukazem na princip legitimního očekávání, jasnosti, stability a právní jistoty vyvěrající z obecného principu právního státu není podle názoru tohoto Ústavního souduÚstavního soudu možno hovořit o „dočasnosti“, pokud zásahy trvají několik let. Tuto argumentaci také použil Ústavní soudÚstavní soud Lotyšské republiky (sp. zn. 2009-11-0), a to v podstatně horší ekonomické situaci než v naší zemi a v situaci, kdy vztah platu soudce na počátku kariéry a průměrného platu vykazoval příznivější tendenci než v České republice [podle zprávy Rady Evropy – komise pro efektivnost soudnictví (CEPEJ) 2010 – příloha č. 8].
Navrhovatel je přesvědčen, že zákonodárce zásahem do výše platové základny porušil ve vztahu k soudcům většinu dříve Ústavním soudemÚstavním soudem vytyčených maxim: nerespektoval rozdílný dispoziční prostor vůči soudcům, porušil princip proporcionality, politickým cílem bylo usilování o snížení relací platů soudní moci vůči moci výkonné, přičemž zásah do platové základny porušil princip legitimního očekávání jako princip imanentní demokratickému právnímu státu. Tato restrikce pak nebyla se soudní mocí projednána. Pro uvedené zásah do § 3 odst. 3 zákona o platu považuje za rozporný s čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, čl. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Protokolu, z nichž plyne státu povinnost zajistit soudcům i materiálně nezávislost, a to jako garanci nestranného a spravedlivého rozhodování, z nichž dále plyne princip legitimního očekávání a právo na dobré zákony, jakož i s čl. 1 odst. 1 Listiny, který stanoví rovnost v právech, neboť zákonodárce upravil poměry soudců s cílem přiblížit se nivelizaci ve výsledku.
K právním účinkům navrhované derogace Městský soud v Brně uvádí, že v předmětné věci jde o situaci obdobnou té, již posuzoval Ústavní soudÚstavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.), kdy usoudil, že je namístě zrušit novelizaci zákona, přičemž důsledkem je obnovení právního stavu před neústavním zásahem. Je přesvědčen, že ve vztahu k zásahu do § 3 odst. 3 zákona o platu zákonem č. 425/2010 Sb. je nutno hovořit ne pouze o změně zákona, nýbrž materiálně o ad hoc odklonu od obecně stanovených pravidel jasně vymezených předchozím zněním zákona. Obecné pravidlo platové základny nemělo být použito až do roku 2015, ledaže mělo vejít v účinnost jako „pojistka“ proti zásahu Ústavního souduÚstavního soudu (což skutečně nastalo a pro rok 2011 vešla v život ona „pojistka“). Koncipovat zákon jako „pojistku“ proti Ústavnímu souduÚstavnímu soudu navíc bez jakéhokoli potřebného diskursu se soudní mocí (zásadní změna platové základny nebyla se soudní mocí nijak projednána) znamená dle něj rezignovat na ústavní konformitu legislativního procesu. Proto zastává názor, že jsou splněny podmínky pro derogaci derogace (tedy pro zrušení novelizace provedené ve vztahu k § 3 odst. 3 zákona o platu zákonem č. 425/2010 Sb.). Domnívá se, že takovému postupu nebrání ani odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/11, ve kterém Ústavní soudÚstavní soud posuzoval obdobné argumenty, ovšem s ohledem na závěry přijaté tehdy k aktivní legitimaci navrhovatele. Tyto argumenty lze však dle něj vztáhnout toliko ve vztahu k nově včleněnému ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu, které bylo zrušeno Ústavním soudemÚstavním soudem. Proto návrh petitu formuluje eventuálně; pro případ, že by Ústavní soudÚstavní soud nesdílel názor navrhovatele na derogaci novelizace provedené zákonem č. 425/2010 Sb. (primární petit), navrhuje se pro ten případ zrušit hranici násobku průměrného platu v nepodnikatelské sféře účinnou pro rok 2011 (eventuální petit), a otevřít tak prostor pro zákonodárce, aby tuto ústavně nekonformní úpravu pro oblast soudní moci změnil.
K temporálním důsledkům případného derogačního nálezu navrhovatel dodává, že mezi jeho vyhlášením a nutným aktem zákonodárce by měly platit nosné důvody nálezu a platová základna soudců by měla být určena jako trojnásobek průměrného platu v nepodnikatelské sféře za předminulý rok, když dle jeho názoru tuto výši základny také v dřívějších rozhodnutích Ústavní soudÚstavní soud výslovně aproboval [srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 55/05, Pl. ÚS 13/08 (oba viz výše), Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. 7. 2010 (N 139/58 SbNU 141; 244/2010 Sb.)].
Navrhovatel současně navrhl, aby Ústavní soudÚstavní soud v souladu s § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., rozhodl o podaném návrhu přednostně, a to s argumentem opakovaného zásahu zákonodárce ve směru restrikcí platů soudců, jeho intenzity, jakož i obecného dopadu na rozhodnutí ve věci vysokého počtu žalob soudců na doplatek platu a náhrady výdajů za leden roku 2011.
II.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soudÚstavní soud předmětný návrh Poslanecké sněmovně. Ve svém vyjádření ze dne 20. prosince 2011 předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová odkazuje na skutečnosti obsažené již ve vyjádření Poslanecké sněmovny k návrhu na zrušení částí zákona č. 425/2010 Sb. sp. zn. Pl. ÚS 16/11 ze dne 19. dubna 2011. Uvádí dále, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 12. října 2010 a byl rozeslán jako sněmovní tisk 133. Návrh zákona projednaly výbor rozpočtový a výbor ústavně právní, jejichž návrhy se nedotýkaly vládou navrhovaného znění § 3 odst. 3, stejně jako návrhy poslanců, kteří vystoupili ve druhém čtení konaném dne 7. prosince 2010. Návrh zákona byl přijat v konečném hlasování, ve kterém Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se zněním návrhu zákona počtem hlasů z přítomných 162 poslanců 147 pro, 1 proti. Poslanecká sněmovna postoupila dne 10. prosince 2010 návrh zákona Senátu, který jej projednal a schválil na své schůzi dne 16. prosince 2010. Prezident republiky zákon podepsal dne 17. prosince 2010. Schválený zákon byl doručen k podpisu premiérovi a ve Sbírce zákonů byl vyhlášen dne 30. prosince 2010.
Předsedkyně Poslanecké sněmovny v závěru svého vyjádření konstatuje, že zákon č. 425/2010 Sb. byl přijat po řádně provedeném zákonodárném procesu a je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem Městského soudu v Brně na zrušení tohoto zákona posoudil jeho ústavnost a vydal příslušné rozhodnutí. K vyžádání Ústavního souduÚstavního soudu bylo dne 25. dubna 2012 doručeno vyjádření předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k doplnění návrhu týkajícího se zrušení ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Ve vyjádření se uvádí, že při projednání tohoto ustanovení Poslaneckou sněmovnou bylo znění navržené vládou dotčeno pozměňujícím návrhem ústavně právního výboru, který ve třetím čtení návrhu zákona nebyl přijat, když ze 164 přítomných poslanců 65 hlasovalo pro a 71 proti jeho přijetí. Dále se v něm v ostatním odkazuje na vyjádření ze dne 20. prosince 2011.
Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh i Senátu Parlamentu České republiky. Ve svém vyjádření ze dne 7. prosince 2011 jeho předseda Milan Štěch uvádí, že navrhovatel, Městský soud v Brně, předložil 3. listopadu 2011 Ústavnímu souduÚstavnímu soudu – formou eventuální – návrh na zrušení ustanovení zákonů týkajících se úpravy platové základny pro soudce, spočívající v trvalé změně koeficientu používaného při výpočtu platové základny (snížení z trojnásobku na 2,5násobek). Jedná se dle něj o záležitost, která navazuje na předchozí návrh, který byl u Ústavního souduÚstavního soudu projednáván v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 16/11. Součástí zmíněného řízení byl – kromě jiného – také návrh na zrušení ustanovení bodu 2 v čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., eventuálně zrušení ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., což Ústavní soudÚstavní soud odmítl s podrobným odůvodněním vycházejícím z toho, že ve vztahu k těmto ustanovením navrhovatel v době rozhodování předmětné věci Ústavním soudemÚstavním soudem nesplňoval podmínky aktivní legitimace dle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Na tuto situaci bylo následně reagováno v řízení vedeném u obecného soudu, kdy ve vazbě na zmíněný nález Ústavního souduÚstavního soudu došlo jednak ze strany soudu k vyloučení určité části věci k samostatnému řízení, jednak došlo ze strany žalobce k rozšíření žaloby a soud změnu žaloby připustil. Podle navrhovatele v souvislosti s nyní podaným návrhem na zrušení napadené zákonné úpravy jde – z hlediska aktivní legitimace navrhovatele – o návrh podaný poté, co má být dotčená zákonná úprava na případ žalobce výslovně aplikována, a navrhovatel dospěl k závěru, že ustanovení, které má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Ve vyjádření se dále uvádí, že ke všem změnám zákonných úprav platů, k nimž došlo na základě zákona č. 425/2010 Sb., stejně tak k jeho projednávání v orgánech Senátu a na schůzi Senátu, bylo vše podstatné uvedeno již ve vyjádření Senátu, které bylo zasláno 15. dubna 2011 pod č. j. 3740/2011 ve věci projednávané Ústavním soudemÚstavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 16/11. Na toto vyjádření Senátu, k němuž byla přiložena též těsnopisecká zpráva ze schůze Senátu, na které byl návrh zákona přijatý pod č. 425/2010 Sb. projednáván, a usnesení Senátu k tomuto návrhu zákona, proto v dalším předseda Senátu odkazuje. V závěru vyjádření předseda Senátu vyslovuje přesvědčení, dle něhož je na Ústavním souduÚstavním soudu, aby posoudil ústavnost návrhem napadených zákonných ustanovení a rozhodl.
K vyžádání Ústavního souduÚstavního soudu bylo dne 25. dubna 2012 doručeno vyjádření předsedy Senátu Parlamentu České republiky k doplnění návrhu týkajícího se zrušení ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Předseda Senátu v něm odkazuje na své původní vyjádření ze dne 15. dubna 2011 k původně podanému návrhu Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 16/11.
III.
Upuštění od ústního jednání
Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že jak navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 16. dubna 2012, tak i účastník řízení v přípise předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 25. dubna 2012, a předsedy Senátu Parlamentu České republiky, doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu téhož dne, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soudÚstavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
IV.
Dikce ustanovení napadeného právního předpisu
Ustanovení bodu 2 čl. I zákona č. 425/2010 Sb. zní: „V § 3 odst. 3 se slovo ,trojnásobek‘ nahrazuje slovem ,2,5násobek‘.“
Ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. stanoví: „Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 2,5násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.“
Dle ustanovení § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb. platí: „Od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014 činí platová základna pro soudce 56 849 Kč.“
V.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
Návrh na zrušení částí zákona č. 425/2010 Sb. (případně částí zákona č. 236/1995 Sb.), pokud obsahují restrikce v odměňování soudců (§ 3 odst. 3, § 3b), spolu s návrhem na přednostní rozhodnutí v předmětné věci podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., byl podán Městským soudem v Brně dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci sp. zn. 35 C 35/2011 je Městským soudem v Brně rozhodováno o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky dané rozdílem mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až 31 zákona o platu a nárokem na náhradu výdajů ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a to dle původního žalobního nároku za leden, dle jeho rozšíření i za září 2011, a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon o platu. Žalobce po splatnosti platu za září 2011 rozšířil žalobu o doplatek platu a náhrady výdajů za tento měsíc; požaduje jak doplatek platu a náhrady výdajů za období do vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 2. srpna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 a následného vyhlášení sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši platové základny pro rok 2011, tak za období po vyhlášení nálezu a sdělení. Navrhovatel usnesením ze dne 24. 10. 2011 č. j. 35 C 35/2011-125 změnu žaloby připustil. Žalobce po splatnosti platu za leden 2012 rozšířil žalobu o doplatek platu a náhrady výdajů za tento měsíc, a to o rozdíl mezi vyplaceným platem a náhradou výdajů určených v závislosti na výši platové základny stanovené v ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu pro rok 2012 až 2014 a platem a náhradou výdajů určených v závislosti na platové základně představující trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý kalendářní rok. Usnesením ze dne 14. 2. 2012 č. j. 35 C 35/2011-168 Městský soud v Brně změnu žaloby připustil. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2012.
Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež zakládá pro posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody. Svoji aktivní legitimaci navrhovatel opírá o konstatování, dle něhož při řešení předmětné věci musí aplikovat § 3 odst. 3 (a to pro část žalobního nároku týkající se doplatku platu a náhrady výdajů za měsíc září 2011) a § 3b odst. 2 (a to pro část žalobního nároku týkající se doplatku platu a náhrady výdajů za měsíc leden 2012) zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
Jak vyplývá z popisu předmětného řízení u obecného soudu, lze na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek jeho aktivní legitimace pro řízení o kontrole norem jak ve vztahu k § 3 odst. 3, tak § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Při posouzení části žalobního nároku týkajícího se doplatku platu a náhrady výdajů za měsíc září 2011 po přijetí derogačního nálezu Ústavního souduÚstavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/11 je nutno uplatnit ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., při posouzení části žalobního nároku týkajícího se doplatku platu a náhrady výdajů za měsíc leden 2012 nutno pak uplatnit § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Tyto skutečnosti vedly Ústavní soudÚstavní soud k akceptaci rozšíření petitu, jak byl obsažen v doplnění návrhu doručeném Ústavnímu souduÚstavnímu soudu dne 26. března 2012.
Ve vztahu k bodu I návrhu Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že ve své ustálené judikatuře opakovaně zaujal právní názor, dle něhož novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/96 ze dne 8. 10. 1996 (N 98/6 SbNU 203; 286/1996 Sb.), Pl. ÚS 33/01 ze dne 12. 3. 2002 (N 28/25 SbNU 215; 145/2002 Sb.), Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), I. ÚS 504/10 ze dne 21. 3. 2011, I. ÚS 1927/09 ze dne 21. 3. 2011, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 ze dne 15. 8. 2000 (U 27/19 SbNU 271), Pl. ÚS 3/10 ze dne 20. 4. 2010, Pl. ÚS 33/08 ze dne 11. 2. 2009 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního souduÚstavního soudu nepublikována; dostupná na http://nalus.usoud.cz), nález sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (viz výše)]. Ústavní soudÚstavní soud připustil posuzování novely právního předpisu v případě, je-li namítána její protiústavnost z důvodu neexistence normotvorné kompetence nebo kvůli nedodržení ústavně předepsaného způsobu jejího přijetí a vydání [srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.), Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.), Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.), Pl. ÚS 13/05 ze dne 22. 6. 2005 (N 127/37 SbNU 593; 283/2005 Sb.) a Pl. ÚS 77/06 ze dne 15. 2. 2007 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]. Tyto právní závěry plně dopadají i na posuzovanou věc. V souvislosti s posouzením podmínek aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu na zrušení předmětného ustanovení pak zakládají důvod pro přijetí závěru o jejich nenaplnění. Pro uvedené Ústavní soudÚstavní soud návrh Městského soudu v Brně na zrušení ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., z důvodu zjevné neopodstatněnosti dle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Nadto k argumentaci navrhovatele týkající se opětovného nabytí platnosti a účinnosti novelou změněného zákonného ustanovení jako účinku derogace této novely nálezem Ústavního souduÚstavního soudu je nutno odkázat na nálezy sp. zn. I. ÚS 1696/09 ze dne 8. 2. 2011 a I. ÚS 504/10 ze dne 21. 3. 2011, jež podrobně shrnují předchozí judikaturu k dané problematice [obsaženou zejména v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 5/94 ze dne 30. 11. 1994 (N 59/2 SbNU 155; 8/1995 Sb.), Pl. ÚS 21/01 ze dne 12. 2. 2002 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.), Pl. ÚS 6/02 ze dne 27. 11. 2002 (N 146/28 SbNU 295; 4/2003 Sb.)]. V obecné rovině pak Ústavní soudÚstavní soud v nálezech sp. zn. I. ÚS 1696/09 a I. ÚS 504/10 konstatuje následující: „V právním řádu České republiky není výslovné úpravy, která by předjímala znovunabytí platnosti jednou zrušeného zákona, mělo-li by být obnovení platnosti spjato s projevem vůle jiného státního orgánu než Parlamentu; obecně je proto nutné vycházet z toho, že jednou zrušený zákon bez jeho opětovné vůle směřující k obnovení platnosti a účinnosti zákona tyto vlastnosti znovu nabýt nemůže. Z této zásady však Ústavní soudÚstavní soud učinil nutnou výjimku, která však i v této otázce respektuje svrchovanost Parlamentu. Jak z rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 2/02 plyne, Ústavní soudÚstavní soud poskytl Parlamentu čas, aby otázky upravené zákonem, jenž byl posléze protiústavním zákonem zrušen, znovu posoudil a přijal přiměřenou právní úpravu, která bude respektovat základní práva a svobody. V citovaném rozhodnutí Ústavní soudÚstavní soud předjímal i možnost, že zákonodárce apel strážce ústavnosti nevyslyší, a vzhledem ke specifické situaci - ochraně základního práva vzešlého z legitimního očekávání – stanovil další právní následky svého rozhodnutí.“ Z pohledu posuzované věci Ústavní soudÚstavní soud dospívá k závěru, dle něhož na ni dopadá obecné pravidlo plynoucí z nálezu sp. zn. I. ÚS 504/10 (jakož i z předchozí judikatury) a nejsou v jejím případě naplněny podmínky pro přijetí výjimky z uvedeného pravidla. Domáhá-li se navrhovatel vyslovení obdobného závěru, jaký učinil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02, v němž po zrušení derogačního ustanovení konstatoval obnovení stavu založeného derogovanými ustanoveními, je nutno konstatovat, že na rozdíl od věci sp. zn. Pl. ÚS 2/02 v rozhodovaném případě by případná derogace ustanovení bodu 2 čl. I části první zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., nepředstavovala derogaci derogace.
VI.
Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu
Ústavní soudÚstavní soud v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. je v řízení o kontrole norem povinen posoudit, zda napadený zákon, jeho jednotlivé ustanovení, příp. jiný právní předpis nebo jeho jednotlivé ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv, jakož i vyjádření účastníka řízení, bylo zjištěno, že Poslanecká sněmovna schválila návrh předmětného zákona ve 3. čtení na své 9. schůzi dne 10. prosince 2010 usnesením č. 216, kdy ze 167 přítomných poslankyň a poslanců 147 hlasovalo pro a 1 proti.
Senát na své 3. schůzi konané dne 16. prosince 2010 usnesením č. 67 uvedený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválil, kdy pro toto usnesení z 68 přítomných senátorů hlasovalo 46, proti byli 3 a 19 se zdrželo hlasování.
Předmětný zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. 425/2010 Sb. řádně vyhlášen v částce 147 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 30. prosince 2010, a dle čl. III nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011.
Ústavní soudÚstavní soud připomíná, že k ústavní konformitě kompetence a legislativního procesu se u zákona č. 425/2010 Sb. autoritativně vyjádřil již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/11. Vycházeje ze závěrů, jež v daném nálezu učinil, jakož i z rekapitulace procedury přijetí předmětného zákona, Ústavní soudÚstavní soud konstatuje, že zákon č. 425/2010 Sb. u vědomí absence projednání platových restrikcí soudců, a tudíž určité formy zásahu do jednoho z komponentů soudcovské nezávislosti - principu stálosti materiálního zabezpečení soudců, s představiteli, resp. zástupci nezávislé justice, tj. u vědomí porušení pravidel demokratické politické kultury, nebyl přijat v takové intenzitě nesouladu s ústavními kautelami týkajícími se kompetence a legislativního procesu, jež by založily důvod jeho derogace. Nicméně, pro budoucnost, v kumulaci s dalšími okolnostmi, ocitajícími se v rozporu s principy ústavního pořádku, nevylučuje v této souvislosti derogační zásah.
VII.
Obsahový soulad napadeného zákonného ustanovení s ústavním pořádkem (ústavnost platových restrikcí vůči soudcům)
Ústavní soudÚstavní soud se problematikou soudcovských platů v minulosti opakovaně zabýval. Svoji starší judikaturu shrnul v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/05, na nějž odkázal ve svých dalších nálezech týkajících se problematiky soudcovských platů, a to v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 13/08, Pl. ÚS 12/10 a Pl. ÚS 16/11. Jelikož je evidentní, že účastníkům řízení je tato judikatura známa, nepokládá Ústavní soud za potřebné ji opakovaně podrobně rekapitulovat.
Z judikatury Ústavního souduÚstavního soudu, jakož i z její komparace s judikaturou evropských ústavních soudůústavních soudů (viz zejména rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu Polské republiky sp. zn. P 1/94 ze dne 8. listopadu 1994, K 13/94 ze dne 14. března 1995, P 1/95 ze dne 11. září 1995, P 8/00 ze dne 4. října 2000, K 12/03 ze dne 18. února 2004), k otázce ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům plynou tyto základní zobecňující teze:
•
posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti,
•
ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry,
•
zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, nedotýká-li se omezení důstojnosti soudců [viz doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. r. (94) 12 ze dne 13. října 1994], příp. není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní.
Dle uvedené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy). Požadavek nezávislé justice pramení ze dvou zdrojů: z neutrality soudců, jako garance spravedlivého, nestranného a objektivního soudního řízení, a ze zajištění práv a svobod jednotlivců soudcem odčleněným od politické moci. Nezávislost soudců je garantována zárukami zvláštního právního postavení (mezi něž nutno zařadit nesesaditelnost, neodvolatelnost, nedotknutelnost), dále zárukami organizační a funkční nezávislosti na orgánech reprezentujících zákonodárnou a zejména výkonnou moc, jakož i oddělením soudnictví od moci zákonodárné a výkonné moci (zejména uplatněním zásady inkompatibility). Z hlediska obsahového je pak soudcovská nezávislost zajištěna vázaností soudců toliko zákonem, tj. vyloučením jakýchkoli prvků subordinace v soudcovském rozhodování. Základními komponenty principu nezávislosti soudnictví se Ústavní soudÚstavní soud komplexně zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002 (N 78/26 SbNU 273; 349/2002 Sb.).
Svévolný zásah zákonodárce do oblasti materiálního zajištění soudců, v tom rámci i platové restrikce, nutno ve smyslu ustálené judikatury Ústavního souduÚstavního soudu do rámce chráněného principem jejich nezávislosti podřadit ze dvou důvodů. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, zároveň ale je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Tento komponent principu nezávislosti soudců byl zakotven i v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. r. (94) 12 ze dne 13. října 1994 ohledně nezávislosti, efektivnosti a role soudců, dle něhož se mezi „řádné pracovní podmínky“ soudců řadí i „zajištění přiměřenosti postavení a odměňování soudců s ohledem na důstojnost jejich profese a pracovní zatížení“ (zásada III, bod 1b). Obdobná maxima je obsažena i v čl. 6.1 Evropské charty o statutu soudce, přijaté účastníky multilaterálního setkání organizovaného Radou Evropy ve dnech 8. až 10. července 1998, dle něhož soudci z povolání mají právo na plat, jehož výše má být stanovena tak, aby je chránila před tlakem směřujícím k ovlivnění jejich rozhodnutí a všeobecně k ovlivnění jejich chování při nalézání práva, kterým by mohla být ohrožena jejich nezávislost a nestrannost. V této souvislosti Ústavní soudÚstavní soud opakovaně poukazuje na skutečnost (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 12/10), že „na snižování schodků veřejných rozpočtů se již dlouhodobě podílí profesní skupina, u níž je zákonem velmi výrazně omezena možnost dosahování jiných příjmů než platových“. Důvodem druhým podřazení zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) do rámce principu jejich nezávislosti je vyloučit možnost, eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudců. Jinými slovy, vyloučit svévolné zásahy do materiálního zajištění soudců jako eventuální formu „penalizace“ soudců ze strany legislativy a exekutivy, a tím i formy nátlaku na jejich rozhodování.
V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/08 pak Ústavní soudÚstavní soud vyslovil tezi, jež představuje i klíčové hledisko posouzení ústavnosti napadených ustanovení zákona o platu: „Krok zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců, a nikoliv současně příjmy jiných ,služebníků‘ státu.“
Vývoj stanovisek k problematice garancí soudcovské nezávislosti probíhal paralelně i na úrovni evropských institucí. Výbor ministrů Rady Evropy v doporučení CM/Rec(2010)12 ze dne 17. listopadu 2010 o soudcích zakotvil požadavek, dle něhož odměňování soudců musí vyjadřovat jejich roli a odpovědnost a být dostatečnou zábranou vůči stimulům zaměřeným k ovlivnění jejich rozhodnutí, přičemž za garanci dosažení tohoto účelu je považován stav, v němž - kromě jiného - jsou penze soudců v rozumném vztahu k dřívějšímu platu a v němž je dána existence speciálních zákonných ustanovení bránících snižování platu soudců (čl. 54).
Důvodová zpráva k návrhu napadeného zákona označuje původně zákonodárcem stanovený mechanismus určení platové základny představitelů státní moci za „nerealistický“ a vyžadující u soudců z hlediska principu nezávislosti „evoluční metodu nápravy“, přičemž cílem dané zákonné novelizace je: „v souvislosti s nezbytnými úspornými opatřeními ve veřejných rozpočtech nalézt takové řešení, které by umožnilo snížit platy představitelů všech tří státních mocí, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu, avšak neodporovalo principům proporcionality úpravy platů u soudců, kteří požívají zvýšené ústavní ochrany“. Celý komplex změn v proporcích materiálního zabezpečení soudců ve vztahu k zaměstnancům veřejné správy je pak v důvodové zprávě označen jako „zmírnění neodůvodněných rozdílů v úrovni platů a k dosažení proporcionality při vynakládání prostředků na platy ze shodného zdroje, tedy ze státního rozpočtu. V žádném ohledu pak nelze navržené řešení posuzovat jako omezení důstojnosti soudců ani jako výraz ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní, protože platy soudců budou i po realizaci navržených opatření vysoce nadstandardní a navržené opatření se v mnohem zvýšené míře dotýká i představitelů moci zákonodárné a výkonné.“ Na okraj důvodů přijetí ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu pak důvodová zpráva uvádí, že se jím „na rozdíl od představitelů, u soudců vrátí platová základna cca na úroveň roku 2007 až 2009“.
V souvislosti s komplexem změn vtělených do zákona č. 236/1995 Sb. novelou provedenou zákonem č. 425/2010 Sb. předmětem daného řízení o kontrole norem je posouzení ústavní konformity snížení platu soudců upraveného ustanoveními § 3 odst. 3 a § 3b odst. 2 zákona o platu snížením předchozí platové základny.
Ve vztahu k ustanovením § 3 odst. 3 a § 3b odst. 2 zákona u platu Ústavní soudÚstavní soud předně připomíná, že poukaz důvodové zprávy na hodnotící zprávu Evropské komise o České republice z roku 2000, ve které bylo uvedeno, že „platy soudců jsou relativně vysoké“, přičemž v jiných oblastech, např. pokud jde o policiipolicii a správní struktury, bylo poukázáno na nízkou úroveň platů, nelze než považovat za nepřípadný, jelikož relace platové základny a průměrného platu soudců a platové základny a průměrného platu ve veřejné správě – dle údajů navrhovatele, jež nijak nebyly účastníkem řízení zpochybněny – představovala, jak konstatoval Ústavní soudÚstavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/11, v roce 1999 hodnotu 3,7, v roce 2011 již pouze hodnotu 2,34. Soudce s mnohaletou praxí pobírá přibližně pouze 2/3 platu lépe honorovaných vyšších státních úředníků a nedosahuje ani zdaleka průměru jejich příjmů. V roce 2003 činil plat uvedeného soudce 47 000 Kč a průměrný plat ředitele odboru ústředního orgánu státní správy 50 187 Kč, v roce 2009 se tento rozdíl rozevřel na 57 400 Kč (soudce) a 66 734 Kč (ředitel odboru).
V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.) Ústavní soud na okraj uvedeného trendu uvedl, že „platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení například proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou“. Opuštění jakýchkoli racionálních relací mezi úrovní platu soudců a úrovní platů ve veřejné správě se v úpravě zákona o platu promítlo ve svých absurdních důsledcích i vůči platům soudců Ústavního souduÚstavního soudu, v důsledku čehož pak předsedové senátů nejvyšších soudů a předsedové kolegií těchto soudů mají vyšší plat než soudci Ústavního souduÚstavního soudu (v roce 2011 o 0,8 %, resp. 4,9 %, v letech 2012 až 2014 o 6,2 %, resp. 10,4 %).
Ústavnímu souduÚstavnímu soudu na okraj ustanovení § 3 odst. 3 a § 3b odst. 2 zákona o platu nezbývá než zopakovat konstatování, jež vyslovil již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/10: „soudcovské platy i na rozdíl od platů ostatních ,služebníků státu‘ po dlouhé období i s následující zamýšlenou perspektivou podléhají pouze restrikcím. Opatření ve vztahu k nim se pak již nejeví jako mimořádná a proporční, ale jako cílený proces směřující k tomu, aby se soudcovské platy vrátily do nižších úrovní, a tedy aby se touto cestou odstranila ze zorného úhlu moci zákonodárné a výkonné v minulosti učiněná ,chyba‘ při stanovení pravidel pro výpočty soudcovských platů v polovině 90. let 20. století. Taková nivelizace pak ve svých důsledcích vede zákonitě i k sestupu soudcovského stavu uvnitř středostavovské společenské vrstvy, jeho příjmové degradaci ve vztahu k ostatním právnickým povoláním a k umenšování jeho potřebné společenské prestiže.“ Na této skutečnosti nic nemění ani tvrzení předkladatele zákona, dle něhož úprava obsažená v § 3b odst. 2 zákona o platu soudců vrací platovou základnu „cca“ na úroveň roku 2007 až 2009. Naopak, restrikce obsažená ve snížení koeficientu pro určení platové základny z hodnoty trojnásobku na hodnotu 2,5násobku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře (§ 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.) představuje nepřiměřený a pouze vůči soudcům zaměřený zásah, nesplňuje ty podmínky, jež pro akceptaci restrikcí platů soudců vytyčil Ústavní soudÚstavní soud v již nastíněné judikatuře.
Snižování platu soudců je provázeno paradoxně rozpornými skutečnostmi: na straně jedné je odůvodňováno zákonodárcem nutností úspor veřejných financí a snížením disproporcionality ve vztahu k platům zaměstnanců veřejné správy, na straně druhé je dlouhodobě provázeno zvyšováním platů ve veřejné správě (spjatým namnoze s poskytováním mimořádných odměn či smluvních platů), resp. jejich nesnižováním.
Jakkoli tedy Ústavní soudÚstavní soud před přijetím daného zákona zřetelně zformuloval maximu, dle které princip rovnosti v oblasti restrikcí v odměňování státních zaměstnanců, ústavních činitelů a soudců lze akcentovat před principem komplexně chápané nezávislosti soudců za zcela výjimečných okolností, a tím vymezil prostor ústavní konformity platové restrikce vůči soudcům, nicméně zákonodárce se touto maximou v procesu přijímání zákona č. 425/2010 Sb. neřídil. Za výše uvedených okolností nelze akceptovat tezi o nutných úsporách veřejných výdajů cestou restrikcí platu soudců, přičemž posuzovaná zákonná úprava postrádá jakýkoli argument „výjimečnými okolnostmi“, jež by odůvodňovaly prioritu principu rovnosti v oblasti restrikcí v odměňování státních zaměstnanců, ústavních činitelů a soudců před principem komplexně chápané nezávislosti soudců.
Za formu příjmové restrikce vůči soudcům ve smyslu ústavního principu rovnosti, garancí nezávislosti a důstojnosti postavení soudců, jakož i doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)12 lze považovat i další momenty.
Ustanovení § 157 až 163 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, (přičemž dle § 1 odst. 1 citovaného zákona bezpečnostním sborem se rozumí PoliciePolicie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská službaVězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace) a dále ustanovení § 131 až 137 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, zakotvují institut výsluhového příspěvku. Ustanovení § 110 písm. b) a § 112 až 121 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 445/2011 Sb., s účinnosti dnem 1. ledna 2015 (§ 254 předmětného zákona), stanoví, že státním zaměstnancům náleží sociální zajištění, které zahrnuje příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu.
Soudci obecných soudů a soudci Ústavního souduÚstavního soudu (a obdobně i státní zástupci) tak zůstávají jedinými „služebníky“ státu, jimž se takové kompenzace, jakož i společenského uznání za výkon funkce nedostává. Tento deficit zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, představuje neakcesorickou nerovnost, ve vztahu k soudcům obecných soudů a soudcům Ústavního souduÚstavního soudu pak z pohledu doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2010)12 i omezení jedné z garancí soudcovské nezávislosti (dle níž mají penze soudců být v rozumném vztahu k dřívějšímu platu). Tato vnitrostátní disproporce má svůj pandán i v disproporci mezinárodní (kupř. ve vztahu k postavení soudců ústavních soudůústavních soudů s Českou republikou srovnatelných středoevropských zemí Polska a Slovenska - viz § 16a zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 38/1993 Z. z., o organizácii Ústavného súdu Slovenskej republiky o konaní pred ním a o postavení jeho sudcov, resp. Artykul 6 Ustawy o Trybunale Konstytucyjnym z 1. 8. 1997, Dziennik Ustaw Nr 102, poz. 643, z 2000 r. Nr 48, poz. 552 i Nr 53, poz. 638, z 2001 r. Nr 98, poz. 1070, z 2005 r. Nr 169, poz. 1417 oraz z 2009 r. Nr 56, poz. 459).
Vycházeje z takto vyložených důvodů, je nutno považovat platovou restrikci vůči soudcům obsaženou v ustanovení § 3 odst. 3 a § 3b odst. 2 zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., za rozpornou s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy, pročež plénum Ústavního souduÚstavního soudu rozhodlo o derogaci předmětného zákonného ustanovení, jak je uvedeno ve výroku tohoto nálezu.
Vzhledem k bezodkladnému projednání a rozhodování v předmětné věci považuje Ústavní soudÚstavní soud rozhodnutí o naléhavosti věci podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za bezpředmětné.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r. |
Sdělení Ministerstva vnitra č. 180/2012 Sb. | Sdělení Ministerstva vnitra č. 180/2012 Sb.
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Vyhlášeno 1. 6. 2012, částka 63/2012
180
SDĚLENÍ
Ministerstva vnitra
ze dne 22. května 2012
o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra podle § 58 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlašuje na den 13. října 2012 nové volby do zastupitelstva obceobce:
obecobec| okres| kraj
---|---|---
Luka| Česká Lípa| Liberecký
Ministr:
Kubice v. r. |
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 58/2012 Sb. m. s. | Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 58/2012 Sb. m. s.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Republiky Makedonie o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy
Vyhlášeno 30. 5. 2012, platnost pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 4. 2012, částka 30/2012
* Článek 1 - Smluvní strany budou v rozsahu jim svěřené působnosti, vymezené platnými právními předpisy obou smluvních stran, podporovat vzájemnou spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy na základě reciprocity a vzájemné výhodnosti s cílem posilovat zdravotn
* Článek 2 - Smluvní strany budou podporovat vzájemnou spolupráci v těchto oblastech:
* Článek 3 - Vzájemná spolupráce smluvních stran v oblastech uvedených v článku 2 bude uskutečňována především formou:
* Článek 4 - Smluvní strany budou podle svých možností podporovat spolupráci a přímé kontakty mezi zdravotnickými institucemi a organizacemi ve svých státech.
* Článek 5 - Tato dohoda bude prováděna v souladu s právními předpisy platnými na území států obou smluvních stran.
* Článek 6 - 1. Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstupuje v platnost dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.
* Článek 7 - Příslušnými orgány zodpovědnými za provádění této dohody jsou Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ministerstvo zdravotnictví Republiky Makedonie.
* Článek 8 - Platnost Úmluvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Socialistické federativní republiky Jugoslávie o spolupráci v oblasti zdravotnictví, podepsané dne 5. října 1963 v Bělehradě, skončí ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou
Smlouva platná pro ČR (nebo právní předchůdce) od 17. 4. 2012
58
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. dubna 2012 byla ve Skopje podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Republiky Makedonie o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 6 odst. 1 dnem podpisu.
Dnem vstupu této Dohody v platnost přestala ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Makedonie platit Úmluva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Socialistické federativní republiky Jugoslávie o spolupráci v oblasti zdravotnictví, podepsaná v Bělehradě dne 5. října 1963 a vyhlášená pod č. 89/1964 Sb.
České znění Dohody a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
Dohoda
mezi vládou České republiky
a vládou Republiky Makedonie
o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy
Vláda České republiky a vláda Republiky Makedonie, dále jen „smluvní strany“,
vědomy si užitečnosti mezinárodní spolupráce v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy a potřeby upevnění vzájemných vztahů,
přejíce si vytvořit vhodné podmínky pro rozvoj spolupráce na základě rovnosti a vědomy si potřeby odpovídajícího právního základu vzájemných vztahů,
se dohodly takto:
Článek 1
Smluvní strany budou v rozsahu jim svěřené působnosti, vymezené platnými právními předpisy obou smluvních stran, podporovat vzájemnou spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy na základě reciprocity a vzájemné výhodnosti s cílem posilovat zdravotnické systémy a přispívat ke zlepšení zdravotního stavu obyvatel států obou smluvních stran.
Článek 2
Smluvní strany budou podporovat vzájemnou spolupráci v těchto oblastech:
-
fungování zdravotnických systémů,
-
ochrana a podpora veřejného zdraví,
-
zdravotnická vědecko-výzkumná činnost,
-
léková politika,
-
další oblasti spolupráce vzájemně dohodnuté smluvními stranami.
Článek 3
Vzájemná spolupráce smluvních stran v oblastech uvedených v článku 2 bude uskutečňována především formou:
-
běžného pracovního styku,
-
vzájemných návštěv vyšších úředních zástupců,
-
zasílání odborných materiálů a dokumentů (publikací a studií),
-
výměny zkušeností, informací a příkladů dobré praxe,
-
další formou spolupráce vzájemně dohodnutou smluvními stranami.
Článek 4
Smluvní strany budou podle svých možností podporovat spolupráci a přímé kontakty mezi zdravotnickými institucemi a organizacemi ve svých státech.
Článek 5
Tato dohoda bude prováděna v souladu s právními předpisy platnými na území států obou smluvních stran.
Článek 6
1.
Tato dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstupuje v platnost dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.
2.
Tato dohoda může být měněna a doplňována vzájemnou písemnou dohodou smluvních stran. Změny a doplňky této dohody vstoupí v platnost v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.
3.
Každá ze smluvních stran však může dohodu kdykoliv písemně vypovědět diplomatickou cestou. Platnost dohody skončí 6 (šest) měsíců ode dne doručení oznámení o výpovědi druhé smluvní straně.
Článek 7
Příslušnými orgány zodpovědnými za provádění této dohody jsou Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Ministerstvo zdravotnictví Republiky Makedonie.
Článek 8
Platnost Úmluvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Socialistické federativní republiky Jugoslávie o spolupráci v oblasti zdravotnictví, podepsané dne 5. října 1963 v Bělehradě, skončí ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Makedonie dnem vstupu v platnost této dohody.
Dáno ve Skopje dne 17. dubna 2012, ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, makedonském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky
Jozef Braun v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
České republiky v Republice Makedonie
Za vládu Republiky Makedonie
Nikola Todorov v. r.
ministr zdravotnictví |
Vyhláška č. 179/2012 Sb. | Vyhláška č. 179/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 325/2004 Sb., k provedení zákona o ochraně chmele
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 30. 5. 2012, částka 62/2012
* Čl. I - Vyhláška č. 325/2004 Sb., k provedení zákona o ochraně chmele, se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 30. 5. 2012
179
VYHLÁŠKA
ze dne 23. května 2012,
kterou se mění vyhláška č. 325/2004 Sb., k provedení zákona o ochraně chmele
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 9 zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění zákona č. 68/2000 Sb. a zákona č. 322/2004 Sb.:
Čl. I
Vyhláška č. 325/2004 Sb., k provedení zákona o ochraně chmele, se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písmeno a) zní:
„a)
označovací štítek, který obsahuje označení Česká republika, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, odrůdu chmele, chmelařskou oblast, popřípadě chmelařskou polohu, katastrální území obce, ve které byl chmel vypěstován, ročník sklizně, pořadové číslo obalů s chmelem a čárový kód,“.
2.
V § 4 odst. 2 písm. b) body 1 a 2 znějí:
„1.
označovací štítek musí být na rovné ploše hlavy hranolu přelepen přes motouz, který spojuje složené okraje obalového materiálu tak, aby při otevření hranolu musel být označovací štítek porušen,
2.
označovací štítek je zároveň plombou.“.
3.
V přílohách č. 2, 3, 4, 6 a 7 se slova „Odbor trvalých kultur – oddělení chmele v Žatci“ nahrazují slovy „Sekce rostlinné výroby – oddělení chmele“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Ministr:
Ing. Bendl v. r. |
Vyhláška č. 178/2012 Sb. | Vyhláška č. 178/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 1. 6. 2012, částka 62/2012
* § 1 - Předmět úpravy
* § 2 - Základní pojmy
* § 3 - Seznam významných vodních toků
* § 4 - Způsob sledování stavu koryta vodního toku
* § 5 - Péče o koryto vodního toku nebo jeho úseku a vlastní vodní díla
* § 6 - Provoz a údržba vodního díla v korytě vodního toku k zabezpečení funkcí vodního toku
* § 7 - Vytváření podmínek umožňujících oprávněné nakládání s vodami související s vodním tokem
* § 8 - Příprava a zajišťování úpravy koryt vodních toků a vodních děl
* § 9 - Obnovování přirozených koryt vodních toků
* § 10 - Spolupráce správce vodního toku při zneškodňování havárií na vodních tocích
* § 11 - Používání výbušnin
* § 12 - Obsah žádosti o určení správcem nebo zrušení správcem drobného vodního toku a její náležitosti nezbytné k rozhodnutí
* § 13 - Přílohy žádosti
* § 14 - Zrušovací ustanovení
* § 15 - Účinnost č. 1 k vyhlášce č. 178/2012 Sb. č. 2 k vyhlášce č. 178/2012 Sb.
Aktuální znění od 1. 6. 2012
178
VYHLÁŠKA
ze dne 23. května 2012,
kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 47 odst. 3 a podle § 48 odst. 5 a ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí podle § 47 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb.:
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška stanoví seznam významných vodních toků, způsob provádění činnostíčinností souvisejících se správou vodních toků a obsah žádosti a její náležitosti nezbytné k rozhodnutí o určení správcem nebo zrušení správcem nebo zrušení správcem drobného vodního toku.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a)
břehovým porostembřehovým porostem – dřevinný porost rostoucí na břehu koryta vodního toku do 6 m u drobných vodních toků, do 8 m u významných vodních toků nebo do 10 m u významných vodních toků, které jsou vodními cestami dopravně významnými, na pobřežních pozemcíchpobřežních pozemcích podél koryta vodního toku na vnější straně břehové čáry nebo na pozemku, na kterém leží koryto vodního toku; to se nevztahuje na pozemky určené k plnění funkcí lesa1),
b)
pobřežním pozemkempobřežním pozemkem – pozemek sousedící s korytem vodního toku, ve smyslu § 49 odst. 2 a 3 vodního zákona,
c)
mimořádnou situací na vodním toku a jeho korytěmimořádnou situací na vodním toku a jeho korytě – stav způsobený povodní2), havárií3), dlouhodobým suchem nebo mrazem a dále stav vzniklý následkem mimořádných stavů na vodních dílech nebo v korytě vodního toku nebo následkem mimořádných manipulací na vodních dílech nebo v korytě vodního toku, které byly povoleny, popřípadě nařízeny vodoprávním úřadem, nebo protržením vodního díla, sloužícího k zadržování a vzdouvání vody, teroristickou činnostíčinností s následkem vzniku zvláštní povodněpovodně,
d)
závažnou závadou v korytě vodního tokuzávažnou závadou v korytě vodního toku – závada, která způsobuje riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku, zejména v přilehlém zastavěném územízastavěném území,
e)
funkcí vodního tokufunkcí vodního toku – odvádění povrchové vody z povodí vodního toku jeho korytem, dotování nebo odvádění podzemních vod v území přilehlém k vodnímu toku, dále funkce zdroje povrchové vody, zajišťující podmínky pro nakládání s vodami, plavbu a užívání k rekreačním účelům, a funkce ekologické, zajišťující vytváření podmínek pro vodní a na vodu vázané ekosystémy, ovlivňování mikroklimatu, spoluvytváření a ovlivňování charakteru krajiny.
§ 3
Seznam významných vodních toků
(K § 47 odst. 1 vodního zákona)
Významné vodní toky jsou vodní toky, nebo jejich úseky, uvedené v seznamu, který je přílohou č. 1 k této vyhlášce.
§ 4
Způsob sledování stavu koryta vodního toku
(K § 47 odst. 3 vodního zákona)
Správce vodního toku při správě vodního toku
a)
sleduje stav koryta vodního toku, především prostřednictvím vodních děl a zařízení nezbytných k zabezpečení funkcí vodního tokufunkcí vodního toku, která vlastní nebo je užívá z jiného právního důvodu (dále jen „vlastní vodní dílo“),
b)
provádí nejméně jednou za 6 let u významných vodních toků a u drobných vodních toků v případě potřeby prohlídky koryta vodního toku; tím není dotčena povinnost správce vodního toku stanovená v § 83 písm. l) vodního zákona,
c)
provádí prohlídky koryta vodního toku při mimořádné situaci,
d)
vypracovává záznam o každé prohlídce neprodleně po jejím skončení, v případě zjištění závažné závady do záznamu uvede i návrh potřebných opatření k odstranění této závady, záznam předává místně příslušnému vodoprávnímu úřadu a obcímobcím, jejichž územím vodní tok protéká, pokud byla zjištěná závada na jejich území nebo se opatření k jejímu odstranění jejich území výrazně dotknou,
e)
sleduje vodní díla a ostatní stavby v korytě vodního toku ve vlastnictví jiných vlastníků a tyto vlastníky, popřípadě vodoprávní úřad upozorňuje na zjištěné závady, současně navrhuje potřebná nápravná opatření,
f)
sleduje využívání pobřežních pozemkůpobřežních pozemků z hlediska funkcí vodního tokufunkcí vodního toku, jeho ochrany a ochrany jeho koryta a zjištěné závady oznamuje vodoprávnímu úřadu, popřípadě podle povahy věci České inspekci životního prostředí, zejména v případě, že jsou tyto pozemky obhospodařovány způsobem, který způsobuje zvýšenou vodní erozi a smyv půdy, nebo jsou na nich ukládány předměty a materiály, které mohou být splaveny do koryta vodního toku nebo mohou ohrozit jakost vody,
g)
sleduje a vyhodnocuje ledové jevy ohrožující koryto vodního toku nebo vodní díla ve vodním toku.
§ 5
Péče o koryto vodního toku nebo jeho úseku a vlastní vodní díla
Správce vodního toku
a)
za účelem umožnění odtoku vody odstraňuje závažné závady, které průtoku brání nebo nežádoucím způsobem usměrňují tok vody tak, že by mohlo dojít k narušení břehů nebo dna, pokud to není povinností vlastníka pozemku, na němž se nachází koryto vodního toku, nebo vlastníka vodního díla nebo stavby v jeho korytě; vlastníky těchto nemovitostínemovitostí na jejich povinnost upozorňuje,
b)
udržuje vlastní vodní dílo, opevnění břehů a dno v upravených úsecích koryta vodního toku tak, aby plnilo svou funkci až do průtoku, na který bylo vybudováno, přitom zejména sleduje zachování průtočné kapacity koryta vodního toku a stability podélného sklonu jeho dna,
c)
odstraňuje nánosy z upraveného koryta vodního toku, jsou-li závažnou závadou, pokud to není povinností vlastníka stavby nebo jiného zařízení v korytu vodního toku4),
d)
udržuje břehové porostybřehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce podle § 49 odst. 2 zákona tak, aby se podílely na plnění funkcí vodního tokufunkcí vodního toku, zejména aby nenarušovaly stabilitu koryta vodního toku při průtoku daném jeho kapacitou, k tomu provádí včasné pěstební zásahy, obnovu porostů, popřípadě odstraňování dřevin, které brání průtoku vody; při obnově břehových porostůbřehových porostů přihlíží ke stabilizaci koryta vodního toku a k tomu, aby jejich druhová skladba odpovídala daným stanovištním podmínkám, při kterých by břehové porostybřehové porosty téže druhové skladby vznikaly přirozeným vývojem; v případě zjištění závažné závady zabezpečuje nezbytné zásahy do břehových porostůbřehových porostů,
e)
udržuje, provozuje, popřípadě zřizuje vlastní vodní díla, kterými je vodní tok upraven či vodnímu toku slouží, za podmínek stanovených vodním zákonem.
§ 6
Provoz a údržba vodního díla v korytě vodního toku k zabezpečení funkcí vodního toku
Správce vodního toku provádí manipulace na vlastním vodním díle v korytě vodního toku v rámci schváleného manipulačního řádu. Při mimořádné situaci manipuluje správce vodního toku i nad rámec schváleného manipulačního řádu po projednání s příslušným vodoprávním úřadem nebo na jeho příkaz.
§ 7
Vytváření podmínek umožňujících oprávněné nakládání s vodami související s vodním tokem
Správce vodního toku
a)
vytváří podmínky umožňující oprávněná nakládání s vodami v rozsahu stanoveném vodním zákonem; za mimořádné situace vytváří tyto podmínky, jen pokud to hydrologické podmínky a stav vodního toku, popřípadě jiné okolnosti dovolují; to platí i v případě rozrušování ledových celin ve veřejných přístavech, určených vyhláškou o stanovení veřejných přístavů, ve kterých se rozrušují ledové celiny5),
b)
předává vodoprávnímu úřadu podněty, návrhy a vyjádření při zjištění závažných závad v korytě vodního tokuzávažných závad v korytě vodního toku a na břehových porostechbřehových porostech, popřípadě navrhuje opatření k nápravě,
c)
poskytuje na vyžádání vodoprávním úřadům technické a jiné podklady týkající se vodního toku potřebné pro výkon veřejné správy, které je povinen ze zákona mít nebo pokud je má k dispozici,
d)
při mimořádné situaci na vodním toku předává informace subjektům oprávněným k nakládání s vodami prostřednictvím svých internetových stránek nebo jiným vhodným způsobem; jde-li o stavy vyvolané očekávanými mimořádnými manipulacemi na vodních dílech, předává informace oprávněným subjektům alespoň 15 dnů předem,
e)
oznamuje neprodleně příslušnému vodoprávnímu úřadu závažné závady, které zjistí ve vodním toku a na pobřežních pozemcíchpobřežních pozemcích, způsobené přírodními nebo jinými vlivy, k jejichž odstranění bude třeba rozhodnutí vodoprávního úřadu,
f)
navrhuje vodoprávnímu úřadu konkrétní opatření k odstranění zjištěných závad ve vodním toku, jeho korytě nebo souvisejících břehových porostechbřehových porostech, je-li nebezpečí z prodlení nebo si je vodoprávní úřad vyžádá.
§ 8
Příprava a zajišťování úpravy koryt vodních toků a vodních děl
Přípravu a zajišťování úprav koryt vodních toků a výstavby vodních děl provádí správce vodního toku, pokud jsou nezbytné k zajištění funkce vodního tokufunkce vodního toku nebo k ochraně před povodněmiochraně před povodněmi a vyplývá-li to zejména ze schválených plánů povodí, programů opatření a komplexních pozemkových úprav.
§ 9
Obnovování přirozených koryt vodních toků
(1)
Obnova přirozených koryt vodních toků se provádí, včetně vyhodnocení účelnosti existujících vodních děl, pokud to vyplývá ze schválených plánů povodí, programů opatření nebo je-li to nezbytně třeba k zajištění funkcí vodního tokufunkcí vodního toku nebo vyžaduje-li to jiný veřejný zájem.
(2)
Správce vodního toku vyhodnocuje při sledování stavu koryta vodního toku negativní zásahy do koryta vodního toku způsobené lidskou činnostíčinností a v plánech povodí uvádí návrhy opatření k jejich nápravě.
§ 10
Spolupráce správce vodního toku při zneškodňování havárií na vodních tocích
(1)
Při spolupráci na zneškodňování havárií a odstraňování jejich následků postupuje správce vodního toku podle vyhlášky o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků6).
(2)
Pro spolupráci se subjekty působícími při zneškodňování havárie na vodních tocích si vytváří správce vodního toku organizační, věcné a personální podmínky.
(3)
Pro vodní toky ve své správě zpracovává správce vodního toku nebo jeho úseku plán opatření pro případ havárie (dále jen „plán opatření“).
(4)
Plán opatření koordinuje s havarijními a krizovými plány územních celků7), které významně zasahují do povodí vodního toku.
(5)
Pro potřeby zneškodňování havárií na vodních tocích provádí správce vodního toku technická opatření podle plánu opatření, popřípadě ve spolupráci s hasičským záchranným sborem nebo též s dalšími správci vodních toků v povodí, pokud hrozí nebezpečí z prodlení a pokud správce vodního toku havárii sám zjistí nebo je mu ohlášena podle § 41 odst. 2 vodního zákona, zejména v případě, že původce havárie nebyl dosud zjištěn, a to do doby, než bude původce havárie znám, nebo hrozí-li závažné ohrožení nebo znečištění povrchových a podzemních vod.
(6)
Správce vodního toku zřizuje funkci havarijního technika, který koordinuje postup správce vodního toku při spolupráci na zneškodňování havárie, a zajišťuje jeho potřebnou dosažitelnost i mimo obvyklou pracovní dobu.
(7)
Správce vodního toku zajišťuje spolupráci při zneškodňování havárií zřízením havarijní čety, popřípadě též uzavřením smlouvy se třetí osobou.
(8)
Pokud správce vodního toku zřídil havarijní čety, zajišťuje potřebnou dosažitelnost jejich pracovníků i mimo obvyklou pracovní dobu.
§ 11
Používání výbušnin
Má-li při výkonu správy vodního toku dojít k použití výbušnin, podá o tom správce vodního toku písemnou zprávu 15 dnů předem uživateli rybářského revíru, v němž má k použití výbušniny dojít, a místně příslušnému obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu má k použití výbušniny dojít; to neplatí v případě nebezpečí z prodlení8). V tomto případě o použití výbušnin správce vodního toku vyrozumí vhodnou formou uživatele rybářského revíru a obecní úřad podle věty první neprodleně.
§ 12
Obsah žádosti o určení správcem nebo zrušení správcem drobného vodního toku a její náležitosti nezbytné k rozhodnutí
(K § 48 odst. 5 vodního zákona)
Žádost obsahuje
a)
identifikační údaje žadatele:
1.
jméno a příjmení, datum narození, trvalý pobyt nebo adresu pro doručování, podpis žadatele, popřípadě podnikatelské oprávnění v případě, že žadatelem je fyzická osoba,
2.
obchodní firmu nebo název, sídlo, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jména a příjmení osob, které jsou statutárním orgánem nebo členy statutárního orgánu, podnikatelské oprávnění (například živnostenský list) v případě, že žadatelem je právnická osoba,
3.
název obceobce, identifikační číslo obceobce jako právnické osoby, adresu sídla obecního úřadu, městského úřadu nebo magistrátu, jméno a příjmení starosty obceobce nebo primátora, je-li žadatelem obecobec;
b)
identifikaci drobného vodního toku, který je předmětem žádosti:
1.
název drobného vodního toku,
2.
číslo hydrologického pořadí a identifikátor vodního toku,
3.
přesné vymezení drobného vodního toku polohopisnými údaji,
4.
seznam obcíobcí, jejichž územním obvodem drobný vodní tok protéká;
c)
zdůvodnění žádosti.
§ 13
Přílohy žádosti
K vyplněné žádosti podle § 12, jejíž vzor je uveden v příloze č. 2 k této vyhlášce, se připojí následující doklady a podklady:
a)
snímek katastrální mapykatastrální mapy s vyznačením vodního toku, který je předmětem žádosti, nebo mapový podklad v měřítku 1 : 50 000 nebo 1 : 10 000 s vyznačením návaznosti drobného vodního toku na síť vodních toků,
b)
stanovisko stávajícího správce drobného vodního toku, správce povodí a správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem,
c)
vyjádření místně příslušného vodoprávního úřadu,
d)
údaj o registraci Ministerstvem vnitra a stanovy registrované Ministerstvem vnitra v případě, že žádost podává občanské sdružení.
§ 14
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1.
Vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků.
2.
Vyhláška č. 333/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků.
3.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění vyhlášky č. 333/2003 Sb.
§ 15
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2012.
Ministr:
Ing. Bendl v. r.
Příloha č. 1
k vyhlášce č. 178/2012 Sb.
Seznam významných vodních toků
1| 2| 3| 4| 5| 6| 7| 8| 9
---|---|---|---|---|---|---|---|---
Pořadové číslo| Název vodního toku| Identifikátor vodního toku| Číslo hydrologického pořadí| Délka vodního toku v kategorii významný v km| Vymezení úseku vodního toku v kategorii významný
(upřesnění) ř. km od-do| Správce toku| Funkce toku| Vymezení úseku vodního toku tvořícího státní hranici
Délka úseku v km| Hraniční úsek: Hraniční znaky:
1.| Labe| 10100002| 1-01-01-001| 368,7| | PLa| V,H| 3,40| VII:14-25
2.| Bílé Labe| 10101294| 1-01-01-002| 7,9| | PLa| V| |
3.| Malé Labe| 10100231| 1-01-01-020| 13,1| 0,00 - 13,10 (po zaústění Kotelského potoka)| PLa| | |
4.| Čistá| 10100278| 1-01-01-026| 19,5| | PLa| V| |
5.| Pilníkovský potok| 10100433| 1-01-01-034| 17,5| | PLa| | |
6.| Kalenský potok| 10100418| 1-01-01-052| 17,7| | PLa| | |
7.| Hartský potok| 10101096| 1-01-01-070| 9,1| | PLa| | |
8.| Běluňka| 10100229| 1-01-01-082| 25,5| | PLa| | |
9.| Úpa| 10100036| 1-01-02-001| 78,8| | PLa| V| |
10.| Malá Úpa| 10100818| 1-01-02-006| 10,3| | PLa| | |
11.| Ličná| 10100439| 1-01-02-024| 16,7| | PLa| | |
12.| Petříkovický potok| 10100715| 1-01-02-033| 6,7| | PLa| H| 0,70| III:251-251/13
13.| Rtyňka| 10101242| 1-01-02-044| 9,2| | PLa| | |
14.| Olešnice| 10100408| 1-01-02-052| 17,9| | PLa| | |
15.| Metuje| 10100038| 1-01-03-001| 79,0| | PLa| | |
16.| Zdoňovský potok| 10101736| 1-01-03-004| 6,5| | PLa| H| 0,36| III:236-236/5
17.| Kamenný potok| 10111722| 1-01-03-004| 1,7| | PLa| H| 1,11| III:236/5-III/237
18.| Židovka| 10100782| 1-01-03-020| 13,1| | PLa| | |
19.| Trnkava
(Machovský potok)| 10103971| 1-01-03-021| 2,1| | PLa| H| 0,28| III:173/23-173/30
20.| Ztracený potok| 10156407| 1-01-03-021| 0,4| | PLa| H| 0,40| III:175/2-175/12
21.| Dřevíč| 10100309| 1-01-03-026| 21,4| | PLa| | |
22.| Brlenka| 10101459| 1-01-03-034| 7,7| | PLa| H| 0,02| III:154/5-154/6
0,57| III:III/159-159/10
23.| Strouženský potok| 10107263| 1-01-03-034| 2,0| na území ČR| PLa| H| 0,51| III:III/168-III/169
24.| Čermná| 10101309| 1-01-03-035| 1,0| | PLa| H| 0,04| III:155/9-155/10
25.| Střela| 10100739| 1-01-03-038| 0,3| | PLa| H| 0,33| III:152/5-III/153
26.| Kotelský potok| 10117360| 1-01-03-038| 0,3| | PLa| H| 0,26| III:131/15-III/132
27.| Dolský potok| 10101350| 1-01-03-038| 3,6| | PLa| H| 0,87| III:III/141-141/21
0,06| III:144/10-144/11
28.| Olešenka| 10100333| 1-01-03-042| 19,9| | PLa| V,H| 1,37| III:III/135-III/136
29.| Rozkoš| 10100691| 1-01-03-054| 14,3| | PLa| | |
30.| Trotina| 10100240| 1-01-04-013| 24,9| | PLa| | |
31.| Velký Labský náhon| 10103624| 1-01-04-031/2| 4,2| | PLa| | |
32.| Piletický potok| 10102127| 1-01-04-034| 6,3| po soutok Černilovského s Librantickým potokem| PLa| | |
33.| Divoká Orlice| 10100019| 1-02-01-001| 98,2| | PLa| V,H| 29,83| III:III/100-III/119
34.| Černý potok| 10105210| 1-02-01-001| 3,5| | PLa| H| 3,31| III:III/119-120/14
35.| Červený potok| 10103513| 1-02-01-009| 5,8| | PLa| H| 5,77| III:III/96-III/100
36.| Rokytenka| 10100367| 1-02-01-017| 19,2| | PLa| | |
37.| Zdobnice| 10100128| 1-02-01-037| 34,2| | PLa| | |
38.| Bělá| 10100100| 1-02-01-053| 37,9| | PLa| | |
39.| Dlouhá Strouha| 10101839| 1-02-01-062| 6,5| | PLa| | |
40.| Kněžná| 10100210| 1-02-01-067| 25,2| | PLa| | |
41.| Javornický potok| 10101046| 1-02-01-074| 11,2| | PLa| | |
42.| Alba| 10100405| 1-02-01-083| 17,7| | PLa| | |
43.| Tichá Orlice| 10100023| 1-02-02-001| 104,5| | PLa| | |
44.| Lipkovský potok| 10100641| 1-02-02-008| 13,4| | PLa| | |
45.| Orličský potok| 10101173| 1-02-02-014| 10,6| | PLa| | |
46.| Třebovka| 10100096| 1-02-02-036| 41,6| | PLa| | |
47.| Orlice| 10100144| 1-02-03-001| 32,7| (po soutok Tiché a Divoké Orlice, kde vzniká)| PLa| V| |
48.| Dědina| 10100054| 1-02-03-008| 58,0| | PLa| | |
49.| Brtevský potok| 10101190| 1-02-03-018| 7,9| | PLa| | |
50.| Zlatý potok| 10100593| 1-02-03-030/1| 13,5| | PLa| | |
51.| Ještětický potok| 10101462| 1-02-03-030/2| 8,3| | PLa| | |
52.| Odbočka z Dlouhé Strouhy| 10111738| 1-02-03-030/2| 1,8| | PLa| | |
53.| Jalový potok| 10102924| 1-02-03-037| 5,0| | PLa| | |
54.| Malý Labský náhon| 10100978| 1-03-01-004| 10,0| | PLa| | |
55.| Melounka| 10101505| 1-03-01-005| 6,4| | PLa| | |
56.| Loučná| 10100037| 1-03-02-001| 82,0| | PLa| | |
57.| Desná| 10100200| 1-03-02-024| 17,0| 0,00 - 17,00
(po soutok s Lubenským potokem)| PLa| | |
58.| Prostřední náhon Loučné| 10116554| 1-03-02-050| 1,7| | PLa| | |
59.| Průmyslový náhon Loučné| 10106215| 1-03-02-051| 3,3| | PLa| | |
60.| Zminka| 10100763| 1-03-02-081| 11,8| | PLa| | |
61.| Chrudimka| 10100018| 1-03-03-001| 104,4| | PLa| V| |
62.| Novohradka| 10100079| 1-03-03-040| 48,5| | PLa| | |
63.| Krounka| 10100235| 1-03-03-051| 23,3| | PLa| | |
64.| Žejbro| 10100170| 1-03-03-073| 23,5| 0,00 - 23,50 (po zaústění potoka Raná v k.ú. Žďárec u Skutče)| PLa| | |
65.| Ležák| 10100169| 1-03-03-096| 16,8| 0,00 - 16,80 (po zaústění Kvíteckého p. v k.ú. Žumberk)| PLa| | |
66.| Halda| 10103690| 1-03-04-001| 5,3| | PLa| | |
67.| Bylanka| 10100241| 1-03-04-004| 23,9| | PLa| | |
68.| Podolský potok| 10100270| 1-03-04-018| 21,6| | PLa| | |
69.| Černá strouha (Černská)| 10100459| 1-03-04-033| 16,2| | PLa| | |
70.| Struha (Zlatotok)| 10100375| 1-03-04-046| 17,1| | PLa| | |
71.| Opatovický kanál| 10100146| 1-03-04-062| 31,8| | PLa| | |
72.| Doubrava| 10100033| 1-03-05-001| 89,7| | PLa| | |
73.| Zlatý potok| 10101003| 1-03-05-024| 8,0| | PLa| | |
74.| Hostačovka| 10100250| 1-03-05-032| 23,5| | PLa| | |
75.| Doubravka| 10100609| 1-03-05-043| 13,0| | PLa| | |
76.| Brslenka (Čáslavka)| 10100153| 1-03-05-050| 31,2| | PLa| | |
77.| Klejnárka| 10100095| 1-04-01-004| 40,3| | PLa| V| |
78.| Vrchlice| 10100165| 1-04-01-021| 29,2| | PLa| V| |
79.| Cidlina| 10100030| 1-04-02-001| 89,6| | PLa| | |
80.| Úlibický potok| 10100414| 1-04-02-014| 17,8| | PLa| | |
81.| Javorka| 10100105| 1-04-02-026| 38,0| | PLa| V| |
82.| Bystřice| 10100042| 1-04-03-001| 63,9| | PLa| | |
83.| Bašnický potok| 10100362| 1-04-03-012| 18,5| | PLa| | |
84.| Sánský kanál| 10100464| 1-04-04-015| 15,8| | PLa| | |
85.| Mrlina| 10100065| 1-04-05-001| 51,0| | PLa| | |
86.| Hasinský potok| 10100342| 1-04-05-008| 19,1| | PLa| | |
87.| Libáňský potok| 10100423| 1-04-05-019| 16,0| | PLa| | |
88.| Štítarský potok| 10100194| 1-04-05-031| 26,5| | PLa| | |
89.| Smíchovský potok| 10100308| 1-04-05-044| 18,4| (po odpad ze Smíchovského rybníka)| PLa| | |
90.| Výrovka| 10100044| 1-04-06-001| 60,3| | PLa| | |
91.| Bečvárka| 10100265| 1-04-06-021| 22,3| | PLa| | |
92.| Šembera| 10100173| 1-04-06-035| 28,5| | PLa| | |
93.| Vlkava| 10100104| 1-04-07-006| 37,1| | PLa| | |
94.| Mlynařice| 10100434| 1-04-07-042| 17,8| | PLa| | |
95.| Výmola| 10100135| 1-04-07-048| 34,4| | PLa| | |
96.| Jizera| 10100009| 1-05-01-001| 166,1| | PLa| V,H| 16,69| IV:53/14-IV/62
97.| Mumlava| 10100694| 1-05-01-006| 12,0| | PLa| V| |
98.| Jizerka| 10100271| 1-05-01-020| 21,3| | PLa| V| |
99.| Oleška| 10100132| 1-05-01-035| 34,8| | PLa| | |
100.| Kamenice| 10100112| 1-05-01-058| 36,7| | PLa| V| |
101.| Černá Desná| 10100936| 1-05-01-065| 10,7| | PLa| V| |
102.| Bílá Desná| 10100867| 1-05-01-068| 11,3| | PLa| V| |
103.| Desná| 10108520| 1-05-01-069| 2,4| | PLa| | |
104.| Vošmenda| 10100674| 1-05-01-077| 12,9| | PLa| V| |
105.| Libuňka| 10100285| 1-05-02-010| 20,1| | PLa| | |
106.| Žehrovka| 10100209| 1-05-02-024| 25,0| | PLa| | |
107.| Mohelka| 10100101| 1-05-02-034| 42,3| | PLa| | |
108.| Zábrdka| 10100244| 1-05-02-052| 25,6| | PLa| | |
109.| Bělá| 10100506| 1-05-02-061| 15,1| | PLa| | |
110.| Rokytka| 10101068| 1-05-02-068| 9,5| | PLa| | |
111.| Kněžmostka| 10100401| 1-05-02-073| 17,0| | PLa| | |
112.| Klenice| 10100168| 1-05-02-081| 28,4| | PLa| | |
113.| Strenický potok| 10100338| 1-05-03-006| 19,2| | PLa| | |
114.| Mratínský potok| 10100496| 1-05-04-022| 15,2| | PLa| | |
115.| Košátecký potok| 10100086| 1-05-04-037| 42,3| 0,00 - 42,30
(po zaústění odpadu z ČOV a rybníka v k.ú. Mšeno)| PLa| | |
116.| Černávka| 10100477| 1-05-04-057| 14,6| | PLa| | |
117.| Teplá Vltava| 10100063| 1-06-01-003| 47,3| po zaústění Kvildského potoka| PVl| | |
118.| Řasnice| 10100382| 1-06-01-026| 11,0| (po soutok s Hraničním potokem)| PVl| H| 0,55| XII:3-4
119.| Hraniční potok| 10102146| 1-06-01-025| 5,7| | PVl| H| 5,70| XI:22-XII:3
120.| Mechový potok| 10103691| 1-06-01-027| 5,3| | PVl| H| 5,25| XII:4-6
121.| Volarský potok| 10101037| 1-06-01-040| 10,9| | PVl| | |
122.| Studená Vltava| 10100544| 1-06-01-044| 17,0| | PVl| H| 1,94| XII:8-9
123.| Krásnohorský potok| 10107146| 1-06-01-044| 3,1| | PVl| H| 3,07| XII:7-8
124.| Údolský potok| 10107367| 1-06-01-044| 2,4| | PVl| H| 0,21| XII:9-9/2
0,10| XII:9/5-9/6
2,09| XII:9/6/0/6-9/21
125.| Světlá| 10101049| 1-06-01-045| 0,1| | PVl| H| 0,05| XII:11/11-12/1
126.| Malá Světlá| 10135105| 1-06-01-045| 0,6| | PVl| H| 0,63| XII:12/1-13
127.| Vltava| 10100001| 1-06-01-055| 376,7| | PVl| V| |
128.| Slatinka| 10102022| 1-06-01-074| 2,2| (po hranici VÚ Boletice)| PVl| V| |
129.| Olšina| 10100335| 1-06-01-092| 7,7| (od soutoku s Vltavou po hranici VÚ Boletice)| PVl| | |
130.| Pestřice| 10100892| 1-06-01-096| 5,4| | PVl| H| 4,79| I:29/01-39/2a
0,61| I:39/3a-41
131.| Ježová| 10101357| 1-06-01-100| 5,7| | PVl| H| 1,58| I:66/1-67/1a
4,09| I:67/2c-73/1
132.| Černá stoka| 10106321| 1-06-01-100| 1,8| | PVl| H| 1,89| I:62-65/04
0,06| I:65/05-65/4a
133.| Menší Vltavice| 10101964| 1-06-01-122| 6,6| | PVl| V,H| 0,08| II:52-52/2
134.| Mezní potok| 10156428| 1-06-01-122| 3,0| | PVl| H| 2,97| II:48-52
135.| Jezevčí potok| 10156420| 1-06-01-122| 1,4| | PVl| H| 1,44| II:52/3-54/1
136.| Větší Vltavice| 10101606| 1-06-01-126| 8,6| | PVl| H| 2,23| III:III-3/06
0,09| III:3/010-3/4
137.| Polední strouha| 10122569| 1-06-01-127| 0,3| | PVl| H| 0,28| II:76/02-76/4
138.| Hajský potok| 10104161| 1-06-01-129| 4,3| | PVl| H| 3,33| III:3/5-9/3
0,08| III:9/4-9/010
0,36| III:9/014-10/3
0,40| III:10/06-11/04
0,09| III:11/06-11/09
139.| Heršlácký potok| 10112985| 1-06-01-129| 1,8| | PVl| H| 0,44| III:13/01-13/05
1,35| III:15/02-17
140.| Radvanovský potok| 10500333| 1-06-01-132| 2,5| | PVl| H| 2,49| II:64-69
141.| Rosberský potok| 10126860| 1-06-01-132| 0,4| | PVl| H| 0,37| II:63/01-II:63/05
142.| Trávnice| 10103118| 1-06-01-133| 1,9| | PVl| H| 0,15| II:69-69/1
0,14| II:69/04-69/07
0,15| II:69/3-69/010
0,41| II:69/012-70/01
1,01| II:70/05-72
143.| Bystrá (Strážnice)| 10101352| 1-06-01-134| 1,1| | PVl| H| 0,04| II:55/4-55/05
0,14| II:55/5-55/08
0,89| II:55/017-57
144.| Boršíkovský potok| 10104418| 1-06-01-134| 0,3| | PVl| H| 0,29| II:60/4-61
145.| Svatomírovský potok| 10116214| 1-06-01-135| 0,6| | PVl| H| 0,61| II:74-74/4
146.| Polečnice (Kájovský potok)| 10100172| 1-06-01-161| 22,6| (po hranici VÚ Boletice)| PVl| | |
147.| Chvalšinský potok| 10100489| 1-06-01-176| 12,1| (po hranici VÚ Boletice)| PVl| | |
148.| Hejdlovský potok| 10104142| 1-06-01-177| 4,3| | PVl| V| |
149.| Křemžský potok| 10100175| 1-06-01-195| 26,9| (po hranici VÚ Boletice)| PVl| | |
150.| Malše| 10100031| 1-06-02-001| 93,2| | PVl| V,H| 24,4| III:32/3-47/3
151.| Různice| 10107139| 1-06-02-001| 3,4| | PVl| H| 3,38| III.47/2-51/01
152.| Kamenice| 10102339| 1-06-02-006| 0,4| | PVl| H| 0,38| III:23-24
153.| Vulovický příkop| 10129114| 1-06-02-006| 0,4| | PVl| H| 0,44| III:30-30/03
154.| Černá| 10100193| 1-06-02-024| 28,9| | PVl| | |
155.| Seplovský potok| 10117739| 1-06-02-029| 0,1| | PVl| H| 0,10| III:57/7-58
156.| Pohořský potok| 10100228| 1-06-02-029| 25,6| | PVl| V| |
157.| Stropnice| 10100056| 1-06-02-040| 56,5| | PVl| H| 0,83| IV:31-32
158.| Veveřský potok| 10101270| 1-06-02-043| 9,5| | PVl| V| |
159.| Tetřeví potok| 10105423| 1-06-02-051| 1,1| | PVl| H| 0,27| V:11-12
0,83| V:14-15/3
160.| Svinenský potok| 10100176| 1-06-02-059| 35,2| | PVl| | |
161.| Mlýnská stoka| 10104834| 1-06-03-001| 3,5| | PVl| | |
162.| Dobrovodský potok| 10100612| 1-06-03-003| 13,4| | PVl| | |
163.| Dehtářský potok| 10100222| 1-06-03-013| 25,6| | PVl| | |
164.| Bezdrevský potok| 10100092| 1-06-03-017| 44,0| | PVl| | |
165.| Lužnice| 10100007| 1-07-01-001| 157,2| úseky toku na území ČR ř.km. 0,000 - 149,971 ř.km. 157,766 - 160,180 ř.km. 192,200- 197,061| PVl| V,H| 1,01| V:31-34
1,08| V:36/3-38
0,35| V:48/5-49/5
166.| Popelnice| 10108191| 1-07-01-001| 2,4| | PVl| H| 2,37| IV:13/2-16
167.| Velenická strouha| 10156415| 1-07-01-002| 0,2| | PVl| H| 0,17| V:29/1-29/2
168.| Skřemelice (Klášterecký potok)| 10100098| 1-07-01-003| 2,0| | PVl| H| 2,00| VI:50-52/2
169.| Romavský potok| 10100161| 1-07-01-005| 1,8| | PVl| H| 0,07| VI:61-61/03
0,12| VI:61/03-61/1
1,65| VI:61/05-62
170.| Romavský příkop| 10256187| 1-07-01-005| 0,7| | PVl| H| 0,72| VI:60-61
171.| Rybná| 10101902| 1-07-02-001| 2,4| pouze hraniční úseky| PVl| H| 0,58 | V:24/02-24/6
| | | | | | | 1,78| V:45/10-48/5
172.| Halámecký potok| 10101697| 1-07-02-005| 0,2| | PVl| H| 0,19| V:57/01-58
173.| Dračice| 10100068| 1-07-02-011| 21,0| po státní hranici ř.km 13,68 od státní hranice ř.km 32,70 po zaústění koryta přelivu rybníka Osika| PVl| | |
174.| Blanko| 10101941| 1-07-02-011| 1,0| | PVl| H| 0,37| VI:36/01-36/04
0,47| VI:37-37/011
175.| Stoka v Širokém blatě| 10112607| 1-07-02-011| 2,2| | PVl| H| 2,16| VI:02-4
176.| Bystřický příkop| 10158034| 1-07-02-011| 0.3| | PVl| H| 0,27| VI:42-42/3
177.| Oborský potok| 10108428| 1-07-02-011| 0,3| | PVl| H| 0,27| VI:45/08-46/1
178.| Lunkovický potok| 10115829| 1-07-02-012| 0,1| | PVl| H| 0,09| VI:74/3-75
179.| Koštěnický potok| 10100093| 1-07-02-018| 33,5| (po zaústění koryta přelivu Kačležského rybníka)| PVl| H| 1,54| VI:27-29
180.| Červený potok| 10104067| 1-07-02-025| 4,6| | PVl| H| 4,63| VI:29-35
181.| Vodoteč I| 10101320| 1-07-02-027| 2,3| | PVl| H| 2,34| VI:6/01-9/5
182.| Degárka| 10128905| 1-07-02-077| 1,0| | PVl| | |
183.| Drahoňovský potok| 10102198| 1-07-03-002| 5,7| | PVl| | |
184.| Kamenice| 10100182| 1-07-03-001| 30,1| | PVl| | |
185.| Žirovnice| 10100177| 1-07-03-018| 29,6| | PVl| V| |
186.| Nežárka| 10100050| 1-07-03-025| 56,0| | PVl| | |
187.| Hamerský potok| 10100081| 1-07-03-032| 46,8| | PVl| | |
188.| Studenský potok| 10100504| 1-07-03-035| 15,6| | PVl| V| |
189.| Nová řeka| 10100587| 1-07-03-058| 13,5| | PVl| | |
190.| Řečice| 10100279| 1-07-03-074| 9,2| (po soutok s potokem Kardaš)| PVl| | |
191.| Bechyňský potok| 10100302| 1-07-04-002| 20,8| | PVl| | |
192.| Černovický potok| 10100110| 1-07-01-027| 41,6| | PVl| | |
193.| Chotovinský potok| 10100147| 1-07-04-065| 6,7| (po soutok s Turoveckým potokem)| PVl| | |
194.| Košínský potok| 10100276| 1-07-04-073| 11,6| (po soutok s Kosteleckým potokem)| PVl| V| |
195.| Smutná| 10100085| 1-07-04-093| 48,2| | PVl| | |
196.| Milevský potok| 10100334| 1-07-04-102| 21,1| | PVl| | |
197.| Židova strouha| 10100368| 1-07-04-113| 14,1| (po zaústění koryta přelivu Bečického rybníka)| PVl| | |
198.| Vydra| 10100259| 1-08-01-013| 11,8| po soutok s Roklanským potokem| PVl| | |
199.| Křemelná| 10100162| 1-08-01-023| 17,6| po soutok se Slatinným potokem| PVl| | |
200.| Prášilský potok| 10100690| 1-08-01-026| 3,6| | PVl| H| 3,58| X:11-12
201.| Plavební potok| 10269922| 1-08-01-035| 4,5| | PVl| V| |
202.| Otava| 10100013| 1-08-01-038| 113,0| | PVl| V| |
203.| Losenice| 10100484| 1-08-01-045| 2,2| (po soutok se Zlatým potokem)| PVl| | |
204.| Volšovka| 10100340| 1-08-01-063| 7,7| (po soutok s Kepelským potokem)| PVl| | |
205.| Ostružná| 10100097| 1-08-01-065| 41,3| | PVl| | |
206.| Nezdický potok| 10100413| 1-08-01-083| 18,4| | PVl| | |
207.| Novosedelský potok| 10256214| 1-08-01-126| 23,5| | PVl| | |
208.| Volyňka| 10100077| 1-08-02-001| 46,4| | PVl| V| |
209.| Spůlka| 10100336| 1-08-02-020| 4,4| (po soutok s Košínským potokem)| PVl| | |
210.| Peklov| 10100374| 1-08-02-034| 8,2| (po soutok s Hoslovickým potokem)| PVl| | |
211.| Blanice| 10100026| 1-08-03-003| 90,7| (po hranici VÚ Boletice)| PVl| V| |
212.| Živný potok (Prachatický)| 10100673| 1-08-03-030| 7,1| (po lávku u Kavanova)| PVl| | |
213.| Zlatý potok| 10100139| 1-08-03-052| 40,4| | PVl| | |
214.| Lomnice| 10100049| 1-08-04-017| 30,2| (pod stavidla Zámeckého rybníka v Blatné)| PVl| | |
215.| Závišínský potok| 10100307| 1-08-04-034| 23,0| | PVl| V| |
216.| Skalice| 10100067| 1-08-04-038| 45,0| (po konec zátopy rybníka Podzámecký)| PVl| | |
217.| Líšnický potok| 10100475| 1-08-05-010| 16,4| | PVl| V| |
218.| Brzina| 10100196| 1-08-05-026| 29,7| | PVl| | |
219.| Mastník| 10100071| 1-08-05-047| 52,1| | PVl| V| |
220.| Sedlecký potok| 10100290| 1-08-05-052| 24,5| | PVl| | |
221.| Drásovský potok| 10103627| 1-08-05-087| 5,6| | PVl| | |
222.| Sychrovský potok| 10101175| 1-08-05-095| 21,3| | PVl| V| |
223.| Kocába| 10100074| 1-08-05-104| 27,3| (po soutok se Sychrovským potokem)| PVl| | |
224.| Sázava| 10100005| 1-09-01-001| 226,1| | PVl| | |
225.| Stržský potok| 10100844| 1-09-01-002| 11,9| | PVl| | |
226.| Staviště| 10100916| 1-09-01-006| 11,8| | PVl| V| |
227.| Borovský potok| 10100524| 1-09-01-024| 18,4| | PVl| | |
228.| Břevnický potok| 10100373| 1-09-01-040| 20,0| (po profil 50 m nad rybník Křivolaký)| PVl| | |
229.| Šlapanka| 10100122| 1-09-01-044| 41,4| | PVl| V| |
230.| Zlatý potok| 10100359| 1-09-01-053| 21,2| | PVl| | |
231.| Žabinec| 10100491| 1-09-01-074| 17,6| | PVl| | |
232.| Rozkošský potok| 10101793| 1-09-01-078| 5,7| (po soutok s potokem Křivolač)| PVl| | |
233.| Úsobský potok| 10100332| 1-09-01-080| 20,9| | PVl| | |
234.| Perlový potok| 10100262| 1-09-01-084| 24,3| | PVl| | |
235.| Sázavka| 10100149| 1-09-01-102| 33,1| | PVl| | |
236.| Žebrákovský potok| 10101107| 1-09-01-112| 9,6| | PVl| V| |
237.| Pstružný potok| 10100353| 1-09-01-114| 154| (po hráz Závršského rybníka)| PVl| | |
238.| Ostrovský potok| 10100428| 1-09-01-134| 19,5| | PVl| | |
239.| Želivka| 10100022| 1-09-02-001| 104,5| | PVl| V| |
240.| Bělá| 10100245| 1-09-02-010| 25,7| | PVl| | |
241.| Jankovský potok| 10100288| 1-09-02-022| 24,2| | PVl| | |
242.| Trnava| 10100058| 1-09-02-036| 58,3| | PVl| | |
243.| Kejtovský potok| 10100318| 1-09-02-053| 23,0| | | | |
244.| Martinický potok| 10100126| 1-09-02-074| 40,5| | PVl| | |
245.| Blažejovický potok| 10100633| 1-09-02-090| 13,6| | PVl| | |
246.| Všebořický potok| 10104505| 1-09-02-102| 1,8| (po hráz dočišťovacího rybníka Všebořice)| PVl| | |
247.| Sedlický potok| 10100293| 1-09-02-104| 26,0| | PVl| | |
248.| Štěpánovský potok| 10100379| 1-09-03-002| 19,1| | PVl| | |
249.| Blanice| 10100045| 1-09-03-022| 68,9| | PVl| | |
250.| Chotýšanka| 10100120| 1-09-03-077| 38,8| | PVl| | |
251.| Jevanský potok| 10100313| 1-09-03-106| 21,9| | PVl| | |
252.| Mnichovka| 10100676| 1-09-03-124| 13,6| | PVl| | |
253.| Benešovský potok| 10100400| 1-09-03-136| 18,4| | PVl| | |
254.| Konopišťský potok| 10100142| 1-09-03-144| 34,2| | PVl| | |
255.| Janovický potok| 10100191| 1-09-03-160| 29,4| | PVl| | |
256.| Bojovský potok| 10100348| 1-09-04-008| 15,0| (po přeliv Zámeckého rybníka v Mníšku p/Brdy)| PVl| | |
257.| Mže| 10100016| 1-10-01-001| 105,8| | PVl| V,H| 1,36| IV:32-33
258.| Sklářský potok| 10101072| 1-10-01-009| 0,6| | PVl| H| 0,62| V:5/8-6
259.| Sedlišťský potok| 10100328| 1-10-01-019| 20,8| | PVl| | |
260.| Hamerský potok| 10100143| 1-10-01-029| 29,3| (od 0,000 - po st. hranici ř.km. 25,309 od st. hranice ř.km. 29,775 - po pramen)| PVl| | |
261.| Kosový potok| 10100082| 1-10-01-053| 46,4| | PVl| | |
262.| Úšovický potok| 10100967| 1-10-01-060| 10,5| | PVl| V| |
263.| Úhlavka| 10100103| 1-10-01-089| 42,4| | PVl| | |
264.| Výrovský potok| 10100306| 1-10-01-110| 21,8| | PVl| | |
265.| Úterský potok| 10100131| 1-10-01-135| 37,6| | PVl| | |
266.| Nezdický potok| 10100937| 1-10-01-142| 10,4| | PVl| V| |
267.| Hadovka| 10100320| 1-10-01-152| 21,5| | PVl| | |
268.| Vejprnický potok| 10100254| 1-10-01-187| 23,2| | PVl| | |
269.| Radbuza| 10100017| 1-10-02-001| 111,2| | PVl| V| |
270.| Černý potok| 10100197| 1-10-02-022| 28,3| | PVl| | |
271.| Zubřina| 10100148| 1-10-02-044| 33,8| | PVl| | |
272.| Zahořanský potok| 10100577| 1-10-02-052| 14,1| | PVl| | |
273.| Merklínka| 10100099| 1-10-02-085| 39,3| | PVl| | |
274.| Luční potok| 10100420| 1-10-02-103| 16,3| | PV| | |
275.| Úhlava| 10100025| 1-10-03-001| 108,7| | PVl| V| |
276.| Svinský potok| 10103437| 1-10-03-004| 5,2| | PVl| | |
277.| Zelenský potok| 10101206| 1-10-03-006| 8,8| | PVl| | |
278| Lomnička| 10109854| 1-10-03-013| 1,4| | PVl| H| 1,44| IX:17-17/12
279| Chodská Úhlava| 10100432| 1-10-03-013| 17,0| | PVl| H| 1,66| IX:15-15/14
0,15| IX:15/15-15/16
1,70| IX:16-17
280| Flekovský potok| 10102660| 1-10-03-014| 0,1| | PVl| H| 0,13| IX:12/11-12/12
281.| Jelenka| 10100410| 1-10-03-025| 17,8| | PVl| | |
282.| Drnový potok| 10100300| 1-10-03-039| 21,3| | PVl| | |
283.| Poleňka| 10267529| 1-10-03-049| 18,0| | PVl| | |
284.| Točnický potok| 10250618| 1-10-03-059| 17,6| | PVl| | |
285.| Berounka| 10100011| 1-10-04-002| 138,6| | PVl| V| |
286.| Úslava| 10100028| 1-10-05-001| 97,3| | PVl| | |
287.| Myslívský potok| 10100357| 1-10-05-014| 20,5| | PVl| | |
288.| Víska| 10267324| 1-10-05-023| 19,0| | PVl| | |
289.| Bradava| 10100322| 1-10-05-046| 22,3| | PVl| V| |
290.| Kornatický potok| 10267261| 1-10-05-052| 17,8| | PVl| | |
291.| Klabava| 10100060| 1-11-01-010| 51,0| | PVl| V| |
292.| Holoubkovský potok| 10100257| 1-11-01-023| 23,5| | PVl| | |
293.| Třemošná| 10100088| 1-11-01-047| 44,1| | PVl| | |
294.| Bělá| 10100287| 1-11-01-052| 21,8| | PVl| | |
295.| Střela| 10100021| 1-11-02-001| 103,8| | PVl| V| |
296.| Ratibořský potok| 10278385| 1-11-02-018| 10,7| (po hranici VÚ Hradiště)| PVl| | |
297.| Velká Trasovka| 10278507| 1-11-02-024| 13,6| (po hranice VÚ Hradiště)| PVl| | |
298.| Manětínský potok| 10100267| 1-11-02-036| 24,5| | PVl| | |
299.| Mladotický potok| 10100462| 1-11-02-056| 17,5| | PVl| | |
300.| Kaznějovský potok| 10101879| 1-11-02-070| 7,3| | PVl| | |
301.| Kralovický potok| 10100294| 1-11-02-078| 21,7| | PVl| | |
302.| Javornice| 10100158| 1-11-02-101| 32,0| | PVl| | |
303.| Zbirožský potok| 10100164| 1-11-02-123| 31,4| | PVl| | |
304.| Rakovnický potok| 10100069| 1-11-03-001| 48,8| | PVl| | |
305.| Lišanský potok| 10239239| 1-11-03-016| 19,2| | PVl| | |
306.| Klíčava| 10100264| 1-11-03-045| 22,3| | PVl| V| |
307.| Habrový potok| 10100602| 1-11-03-057| 13,3| | PVl| | |
308.| Litavka| 10100052| 1-11-04-001| 54,5| | PVl| V| |
309.| Pilský potok| 10102053| 1-11-04-002| 6,5| | PVl| V| |
310.| Obecnický potok| 10101235| 1-11-04-004| 8,5| | PVl| V| |
311.| Příbramský potok| 10100845| 1-11-04-008| 11,3| | PVl| | |
312.| Ohrazenický potok| 10101492| 1-11-04-014| 7,9| | PVl| V| |
313.| Červený potok| 10100166| 1-11-04-026| 20,9| (po hranici VÚ Brdy)| PVl| | |
314.| Stroupínský potok| 10100266| 1-11-04-033| 22,6| | PVl| V| |
315.| Suchomastský potok| 10100822| 1-11-04-054| 11,3| | PVl| | |
316.| Loděnice| 10100041| 1-11-05-001| 65,7| | PVl| | |
317.| Radotínský potok| 10100255| 1-11-05-047| 5,5| (po hranici HMP)| PVl| | |
318.| Botič| 10100145| 1-12-01-014| 15,0| (od hranice HMP po pramen)| PVl| | |
319.| Rokytka| 10100106| 1-12-01-026| 76| (od hranice HMP po pramen)| PVl| | |
320.| Zákolanský potok| 10100167| 1-12-02-028| 16,9| (po most ve Velkých Čičovicích)| PVl| | |
321.| Knovízský potok| 10100211| 1-12-02-041| 25,5| | PVl| | |
322.| Bakovský potok| 10100080| 1-12-02-049| 44,6| | PVl| | |
323| Zlonický potok| 10100198| 1-12-02-056| 26,9| | PVl| | |
324.| Červený potok| 10100219| 1-12-02-072| 24,0| | PVl| | |
325.| Vranský potok| 10100310| 1-12-02-082| 21,6| | PVl| | |
326.| Laterální kanál| 10155063| 1-12-02-098| 10,4| | PVl| | |
327.| Pšovka| 10100129| 1-12-03-004| 33,6| | POh| | |
328.| Liběchovka| 10100232| 1-12-03-020| 24,4| | POh| | |
329.| Úštěcký potok| 10100151| 1-12-03-044| 31,0| | POh| | |
330.| Ohře| 10100004| 1-13-01-006| 253,6| | POh| V| |
331.| Račí potok| 10108171| 1-13-01-001| 1,3| | POh| H| 1,10| II:2/6-3
0,22| II:4/3-4/4
332.| Kopřivový potok| 10123282| 1-13-01-001| 0,5| | POh| H| 0,51| II:4-4/3
333.| Mlýnský potok| 10108527| 1-13-01-001| 1,0| | POh| H| 1,00| II:6-7
334.| Mezný potok| 10107923| 1-13-01-001| 2,2| | POh| H| 0,28| II:15/5-15/8
1,96| II:16/1-17/10
335.| Libský potok| 10101165| 1-13-01-002| 7,6| | POh| | |
336.| Reslava| 10109728| 1-13-01-007| 2,3| | POh| H| 2,29| II:22-23
337.| Pomezní potok| 10117600| 1-13-01-007| 0,3| | POh| H| 0,17 0,16| II:23/1-23/3
III:2/5-2/6
338.| Bučinský potok (Výhledský)| 10104195| 1-13-01-011| 2,6| | POh| H| 2,57| III:4-4/12
339.| Slatinný potok| 10100325| 1-13-01-015| 20,0| | POh| H| 0,14| II:8/6-8/8
340.| Hazlovský potok| 10102356| 1-13-01-018| 0,1| | POH| H| 0,1| XXII:4/19-4/22
341.| Sázek| 10100390| 1-13-01-023| 17,3| | POh| H| 3,20| XXI,XXII:22-2
0,50| XXII:3/12-3/20
342.| Velkorybnický potok| 10112508| 1-13-01-024| 1,7| | POh| H| 1,70| XXI:21/5-22
343.| Plesná| 10100186| 1-13-01-035| 24,8| | POh| H| 0,30| XXII:8-8/5
0,50| XXII:8/7-8/15
1,40| XXII:8/16-9
344.| Starý potok| 10112054| 1-13-01-036| 0,6| | POh| H| 0,50| XXII:9-9/7
0,05| XXII:9/19-9/21
345.| Černý potok| 10116690| 1-13-01-037| 0,7| | POh| H| 0,60| XXI:16/1-16/11
0,10| XXI:16/14-17
346.| Rašeliník| 10116967| 1-13-01-038| 0,6| | POh| H| 0,60| XXI:12/5-12/11
347.| Pstruhový potok| 10101207| 1-13-01-039| 4,1| | POh| H| 4,10| XXI:4-6/9
348.| Hraniční potok| 10145051| 1-13-01-039| 0,2| | POh| H| 0,20| XXI:6/11-7
349.| Rokytník| 10104360| 1-13-01-043| 0,1| | POh| H| 0,11| XXI:10/9-10/11
350.| Rákosina| 10110301| 1-13-01-043| 1,5| | POh| H| 0,90| XXI:8/5-8/15
0,60| XXI:8/18-8/24
351.| Lubinka| 10100721| 1-13-01-046| 12,7| | POh| | |
352.| Odrava| 10156400| 1-13-01-053| 20,6| | POh| H| 0,67| III:17-17/6
353.| Mikulášský potok| 10122189| 1-13-01-053| 0,5| | POh| H| 0,51| IV:14-15
354.| Mlýnský potok| 10100249| 1-13-01-054| 0,9| | POh| H| 0,95| III:11-11/5
0,05| III:11/6-11/7
355.| Tříselný potok| 10108760| 1-13-01-056| 2,9| | POh| H| 0,99| III:15/1-16
1,70| III:16-17
356.| Mohelenský potok| 10102900| 1-13-01-058| 0,6| | POh| H| 0,25| III:22-22/3
0,32| III:22/13-23
357.| Bílý potok| 10113799| 1-13-01-058| 1,4| | POh| H| 1,40| III:24/1-2
358.| Malý potok| 10122150| 1-13-01-058| 0,7| | POh| H| 0,49| III:21/3-21/7
0,21| III:21/8-22
359.| Lipoltovský potok (Kynžvartský)| 10100304| 1-13-01-067| 20,7| | POh| | |
360.| Libocký potok| 10100179| 1-13-01-074| 30,3| | POh| V| |
361.| Zadní Liboc| 10100887| 1-13-01-077| 12,2| | POh| | |
362.| Libava (Velká Libava)| 10100269| 1-13-01-082| 22,0| | POh| V| |
363.| Malá Libava| 10100649| 1-13-01-083| 13,3| | POh| | |
364.| Habartovský potok| 10101009| 1-13-01-086| 6,8| (od soutoku s Ohří po soutok s Částkovským potokem)| POh| | |
365.| Tisová| 10101827| 1-13-01-090| 7,1| | POh| | |
366.| Svatava| 10100091| 1-13-01-094| 30,3| | POh| H| 1,50| XIX:13-13/15
367.| Hraničná| 10109466| 1-13-01-095| 2,1| | POh| H| 2,10| XIX:11/11-12/19
368.| Stříbrný potok| 10100810| 1-13-01-098| 12,4| | POh| V| |
369.| Rotava| 10100561| 1-13-01-106| 15,7| | POh| | |
370.| Bystřina| 10101899| 1-13-01-107| 7,7| | POh| V| |
371.| Skřiváň| 10100827| 1-13-01-109| 11,3| | POh| | |
372.| Hluboký potok| 10103172| 1-13-01-118| 4,8| | POh| | |
373.| Lobezský potok| 10100350| 1-13-01-127| 12,1| (od soutoku s Ohří po silniční propustek v Podstrání)| POh| | |
374.| Stoka| 10100695| 1-13-01-135| 11,8| (po přepad z Dlouhé stoky)| POh| | |
375.| Dlouhá stoka| 10100272| 1-13-01-135| 21,9| | POh| | |
376.| Chodovský potok| 10100277| 1-13-01-141| 20,0| (po most v Mezihorské)| POh| | |
377.| Tatrovický potok| 10101098| 1-13-01-144| 9,4| | POh| | |
378.| Vlčí potok| 10100840| 1-13-01-148| 11,6| | POh| | |
379.| Rolava| 10100121| 1-13-01-153| 36,8| | POh| V| |
380.| Černá voda (Slatinný potok)| 10101033| 1-13-01-156| 9,2| | POh| | |
381.| Limnice| 10102204| 1-13-01-164| 6,0| | POh| | |
382.| Teplá| 10100040| 1-13-02-001| 64,4| | POh| V| |
383.| Pramenský potok| 10100472| 1-13-02-006| 16,1| | POh| | |
384.| Mnichovský potok| 10100950| 1-13-02-007| 10,4| | POh| | |
385.| Otročínský potok (Debrný)| 10100734| 1-13-02-012| 5,5| (po jez u žel. zastávky Otročín)| POh| | |
386.| Dolský potok| 10101454| 1-13-02-018| 8,3| (po Dlouhou stoku)| POh| | |
387.| Lomnický potok| 10100207| 1-13-02-022| 26,7| | POh| V| |
388.| Žalmanovský potok (Mlýnský)| 10101616| 1-13-02-025| 4,7| (po hranici VÚ Hradiště)| POh| | |
389.| Javorná| 10101886| 1-13-02-027| 6,4| | POh| | |
390.| Dražovský potok| 10101200| 1-13-02-029| 9,8| | POh| | |
391.| Vitický potok| 10100430| 1-13-02-035| 17,3| | POh| | |
392.| Lužecký potok| 10102638| 1-13-02-036| 5,6| | POh| | |
393.| Lomnice| 10100983| 1-13-02-051| 0,5| 0,00 - 0,50 (od ústí po hranici VÚ Hradiště v ř.km)| POh| | |
394.| Bystřice| 10100187| 1-13-02-057| 30,0| | POh| V| |
395.| Eliášův potok| 10101047| 1-13-02-060| 10,1| | POh| V| |
396.| Jáchymovský potok| 10100902| 1-13-02-066| 10,9| (od soutoku s Bystřicí po výtok z Městského rybníka)| POh| | |
397.| Plavenský potok| 10100991| 1-13-02-077| 9,1| | POh| V| |
398.| Hučivý potok| 10101693| 1-13-02-089| 7,4| | POh| | |
399.| Podmileský potok| 10101204| 1-13-02-099/3| 3,2| (k přeložce Hradištského potoka)| | | |
400.| Hradišťský potok| 10101749| 1-13-02-099/2| 3,2| (od soutoku s Podmileským potokem po most na úpravnu vody Hradiště)| POh| | |
401.| Prunéřovský potok| 10100227| 1-13-02-109| 25,1| | POh| | |
402.| Liboc| 10100076| 1-13-03-003/1| 26,1| (od ústí po hranici VÚ Hradiště)| POh| | |
403.| Leska| 10100251| 1-13-03-026| 1,9| (od ústí po zaústění Doláneckého potoka)| POh| | |
404.| Dolánecký potok| 10100252| 1-13-03-021| 21,9| | POh| | |
405.| Hutná I| 10100363| 1-13-03-037| 15,3| (od soutoku s Chomutovskou po most v obciobci Březno)| POh| | |
406.| Blšanka| 10100062| 1-13-03-043| 46,6| 0,00 - 46,60 (od ústí po hranici VÚ Hradiště)| POh| | |
407.| Sádecký potok| 10101404| 1-13-03-085| 8,1| | POh| | |
408.| Chomutovka| 10100072| 1-13-03-106| 48,6| | POh| V| |
409.| Kamenička (Novodomský potok)| 10101577| 1-13-03-108| 8,2| | POh| V| |
410.| Křímovský potok| 10101988| 1-13-03-111| 6,3| | POh| V| |
411.| Hačka| 10100513| 1-13-03-115/1| 10,4| (od soutoku s Chomutovkou po křížení s Přivaděčem Ohře-Bílina)| POh| | |
412.| Hutná II| 10100644| 1-13-03-115/2| 10,8| (od přivaděče Ohře -Bílina po pramen)| POh| | |
413.| Čepel| 10100416| 1-13-04-065/1| 6,4| (po silniční most v Podluskách)| POh| | |
414.| Bílina| 10100034| 1-14-01-001| 82,8| | POh| V| |
415.| Malá voda| 10102286| 1-14-01-002| 5,3| | POh| | |
416.| Přivaděč Ohře – Bílina| 10100233| 1-14-01-003/2| 33,8| (soustava přivaděčů PPV, PKP II, PKP III, PKP IV)| POh| | |
417.| Lužec (Nivský potok)| 10100709| 1-14-01-006| 10,8| (od přivaděče Ohře -Bílina po pramen)| POh| V| |
418.| Kundratický potok| 10102262| 1-14-01-008/2| 6,3| | POh| V| |
419.| Vesnický potok (Mořicův)| 10102691| 1-14-01-009| 5,2| | POh| | |
420.| Hutní potok I| 10101867| 1-14-01-011| 6,5| (od soutoku s Bílinou po pramen)| POh| | |
421.| Hutní potok II| 10103280| 1-14-01-013| 1,0| (od soutoku s Bílinou po výtok PVN)| POh| | |
422.| Loupnice| 10100636| 1-14-01-016| 13,4| | POh| V| |
423.| Jiřetínský potok| 10101750| 1-14-01-017/1| 6,9| | POh| | |
424.| Bílý potok| 10100479| 1-14-01-020| 15,9| | POh| V| |
425.| Srpina| 10100202| 1-14-01-026| 25,9| | POh| | |
426.| Počeradský potok| 10101159| 1-14-01-035| 10,3| | POh| | |
427.| Bouřlivec| 10100355| 1-14-01-056| 18,5| | POh| | |
428.| Loučenský potok| 10100562| 1-14-01-061/1| 14,8| | POh| | |
429.| Radčický potok II| 10101232| 1-14-01-061/2| 7,0| (od soutoku s Loučenským potokem po ŠP Koldům)| POh| | |
430.| Bystřice (Teplický potok)| 10100315| 1-14-01-073| 19,9| | POh| | |
431.| Ždírnický potok| 10100528| 1-14-01-095| 9,3| (od soutoku s Bílinou po soutok s Telnickým potokem)| POh| | |
432.| Zalužanský potok| 10100941| 1-14-01-097/2| 9,0| (včetně přeložky od soutoku se Ždírnickým potokem po propustek silnice 1/27)| POh| | |
433.| Modlanský potok,| 10100703| 1-14-01-097/3| 7,6| (včetně přeložky od soutoku se Zalužanským potokem po propustek silnice 1/27)| POh| | |
434.| Klíšský potok| 10100564| 1-14-01-103| 14,2| | POh| | |
435.| Jílovský potok| 10100327| 1-14-02-026/1| 20,2| | POh| | |
436.| Ploučnice| 10100027| 1-14-03-001| 101,2| | POh| | |
437.| Ještědský potok| 10100384| 1-14-03-005| 18,9| | POh| | |
438.| Panenský potok| 10100181| 1-14-03-015| 30,4| | POh| | |
439.| Svitavka| 10100119| 1-14-03-038| 36,6| | POh| | |
440.| Hamerský potok| 10101226| 1-14-03-042| 9,5| | POh| V| |
441.| Šporka| 10100280| 1-14-03-055| 23,0| | POh| | |
442.| Robečský potok| 10100195| 1-14-03-067| 15,8| (po Máchovo jezero)| POh| | |
443.| Bobří potok| 10100185| 1-14-03-070| 28,0| | POh| | |
444.| Bystrá| 10100369| 1-14-03-097| 18,9| | POh| | |
445.| Klopotský potok| 10104876| 1-14-04-008| 3,3| | POh| H| |
446.| Kamenice| 10100111| 1-14-05-001| 38,0| | POh| | |
447.| Šenovský potok| 10105377| 1-14-05-005| 4,2| | POh| | |
448.| Chřibská Kamenice| 10100268| 1-14-05-014| 23,4| | POh| V| |
449.| Křinice| 10100311| 1-15-01-001| 8,9| | POh| H| 8,90| VI,VII:23-3
450.| Bílý potok| 10104297| 1-15-01-006| 2,9| (od ř. km 0,00 do ř. km 2,9)| POh| H| 2,90| VI:20-23
451.| Strouha| 10104510| 1-15-01-008| 0,7| | POh| H| 0,70| VI:18/2-18/25
452.| Stinný potok| 10156421| 1-15-01-019| 0,2| | POh| H| 0,20| VI:16/6-16/15
453.| Tomášovský potok| 10117828| 1-15-01-019| 0,7| | POh| H| 0,70| VI:10/3-11
454.| Vilémovský potok (Poustevenský)| 10100689| 1-15-01-020| 13,0| | POh| H| 2,70| V,VI:18-24/3
455.| Velkošenovský potok| 10103812| 1-15-01-021| 4,2| | POh| | |
456.| Liščí potok| 10101557| 1-15-01-023| 7,8| | POh| | |
457.| Mikulášovický potok| 10101858| 1-15-01-025| 7,2| | POh| | |
458.| Tanečnice| 10156422| 1-15-01-026/1| 0,4| | POh| H| 0,40| VI:4/24-5/9
459.| Luční potok| 10100895| 1-15-01-027| 10,4| (od ústí po státní hranici)| POh| H| 0,30| V:5/2-5/18
460.| Severní potok| 10108348| 1-15-01-028| 0,8| | POh| H| 0,80| V:2-2/37
461.| Spréva| 10100441| 1-15-01-035| 3,7| | POh| H| 1,90 0,90| III:10-12
IV:3/19-3/32
462.| Jiříkovský potok| 10101417| 1-15-01-038| 6,8| | POh| H| 0,10| III:18/19-18/22
463.| Rožanský potok| 10101135| 1-15-01-046| 9,5| | POh| H| 0,10| IV:12/15-12/18
464.| Dřevíč| 10112527| 1-15-01-050| 0,2| | POh| H| 0,20| IV:16-16/5
465.| Sporný potok| 10104943| 1-15-02-012| 0,3| (od ř. km 0,00 do ř. km 0,3)| POh| H| 0,30| VIII:12/9-13
466.| Rychnovský potok| 10115231| 1-15-02-013| 1,4| | POh| H| 1,40| VIII:13-14/24
467.| Studniční potok| 10138243| 1-15-02-015| 0,5| | POh| H| 0,50| VIII:11/4-11/23
468.| Rybný potok (Gottleuba)| 10101741| 1-15-02-020| 6,9| | POh| H| 1,40| IX:9-10
469.| Malý Větrovský potok| 10120026| 1-15-02-020| 0,2| (LB přítok Větrovského potoka)| POh| H| 0,20| IX:14-14/6
470.| Hraniční potok| 10103716| 1-15-02-021| 3,3| | POh| H| 3,30| IX:10-13
471.| Olšový potok| 10101619| 1-15-02-024| 2,1| | POh| H| 2,10| VIII:24-26
472.| Petrovický potok| 10101752| 1-15-02-026| 0,4| | POh| H| 0,40| VIII:26-26/8
473.| Pastvinný potok| 10136467| 1-15-02-026| 0,7| (LB přítok Petrovického potoka)| POh| H| 0,50 0,20| VIII:26/8-26/18 IX:2/1-2/9
474.| Slatina| 10102452| 1-15-02-027/1| 0,4| | POh| H| 0,40| IX:6-6/15
475.| Hraniční potok| 10108459| 1-15-02-027/2| 0,9| | POh| H| 0,90| IX:6/15-6/55
476.| Mohelnice| 10102773| 1-15-02-029| 5,1| | POh| H| 5,10| X:3-8/11
477.| Černý potok| 10110375| 1-15-02-030| 2,4| | POh| H| 2,40| IX:15-17
478.| Ašergraben| 10154003| 1-15-02-032| 0,5| | POh| H| 0,50| X:11/26-12
479.| Divoká Bystřice| 10102983| 1-15-02-033| 1,0| | POh| H| 1,00| X:18-19
480.| Hraniční potok| 10117494| 1-15-02-033| 1,8| | POh| H| 1,80| X:19-20/25
481.| Rašelinový potok| 10111036| 1-15-02-034| 2,0| | POh| H| 2,00| X:17-18
482.| Moldavský potok| 10102860| 1-15-03-001| 0,8| | POh| H| 0,80| XI:7-8
483.| Jelení potok| 10103530| 1-15-03-001| 5,5| | POh| H| 4,50 1,00| XI:2/4-6/8
XI:6/11-7
484.| Pastvina| 10153225| 1-15-03-003| 0,2| | POh| H| 0,20| XI:8-8/6
485.| Polava| 10100431| 1-15-03-004| 18,4| | POh| H| 18,40| XV,XVI:13-13
486.| Přísečnice| 10100539| 1-15-03-011| 15,1| | POh| V,H| 1,60| XV:3-4
487.| Kamenička| 10106498| 1-15-03-017| 2,8| | POh| H| 2,80| XV:2-3
488.| Černá voda (Černý potok)| 10100495| 1-15-03-019| 16,7| | POh| V| |
489.| Flájský potok| 10100444| 1-15-03-023| 19,2| | POh| V,H| 1,50 2,00| XII:1-2 XIII:7-8
490.| Bystrý potok| 10103009| 1-15-03-030| 5,1| | POh| | 1,80| XI:11/5-12/22
3,30| XI:12/26-15/28
491.| Pstružný potok| 10103074| 1-15-03-032| 3,4| | POh| H| 3,40| XII:2-4
492.| Pestrý potok| 10140429| 1-15-03-032| 0,5| | POh| H| 0,50| XII:4-4/10
493.| Svídnice| 10100403| 1-15-03-034| 18,7| (od ř. km 0,00 do ř. km 18,7)| POh| H| 18,70| XII,XIII:10-7
494.| Stříbrný potok| 10156435| 1-15-03-034| 0,2| | POh| H| 0,20| XII:8/14-8/19
495.| Ztracený potok| 10156441| 1-15-03-034| 0,3| | POh| H| 0,30| XII:8/14-8/19
496.| Načetínský potok| 10100372| 1-15-03-042| 15,3| (od ř. km 0,00 po ř. km 15,3)| POh| H| 15,30| XIII,XIV:8/2-4
497.| Mlýnský potok| 10155985| 1-15-03-052| 0,4| (PB přítok Lesního potoka)| POh| H| 0,40| XIV:6/11-7
498.| Telčský potok (Rudolický)| 10101016| 1-15-03-046| 9,8| | POh| | |
499.| Černá| 10100466| 1-15-03-048| 15,2| | POh| H| 15,70| XIV,XV:8-1/1
500.| Lesní potok| 10118422| 1-15-03-052| 0,9| | POh| H| 0,90| XIV:7-8
501.| Černá| 10100404| 1-15-04-004| 17,6| | POh| V| |
502.| Blatenský potok| 10101818| 1-15-04-010| 0,7| | POh| H| 0,70| XVIII:2/1-3
503.| Široký potok| 10110524| 1-15-04-011| 0,3| | POh| H| 0,30| XVIII:3-3/3
504.| Smolný potok| 10106746| 1-15-04-011| 3,0| | POh| H| 3,00| XVIII:3/3-3/40
505.| Polavský potok| 10101281| 1-15-04-015| 0,7| | POh| H| 0,70| XVII:10-10/10
506.| Zlatý potok| 10101954| 1-15-04-016| 0,01| | POh| H| 0,01| XVII:10-10/1
507.| Komáří potok| 10104539| 1-15-04-017| 3,5| | POh| H| 3,10| XVII:10/10-15
0,40| XVII:15/5-15/9
508.| Štítarský potok| 10113919| 1-15-05-001| 1,0| | POh| H| 1,04| I:13/1-13/8
509.| Pekelský potok| 10113849| 1-15-05-003| 1,8| | POh| H| 1,82| I:7/2-8
510.| Újezdský potok| 10106544| 1-15-05-004| 1,6| | POh| H| 1,62| I:9-10
511.| Rokytnice| 10100814| 1-15-05-005| 12,2| | POh| V,H| 0,49| I:1/1-1/4
0,91| I:2-2/3
1,59| I:2/5-3
512.| Lužní potok| 10101405| 1-15-05-006| 5,2| | POh| H| 5,19| I:3-5
513.| Bystřina| 10103507| 1-15-05-009| 5,8| | POh| H| 0,60| XXIII:12/2-12/7
4,00| XXIII:12/8-13/9
1,20| XXIII:13/10-15
514.| Brodivý potok| 10111147| 1-15-05-009| 0,4| | POh| H| 0,40| XXIII:15/3-15/8
515.| Lesní potok| 10156425| 1-15-05-011| 0,3| | POh| H| 0,30| XXIII:17/2-17/4
516.| Bílý Halštrov| 10100777| 1-15-05-012| 11,4| | POh| | |
517.| Doubravský potok| 10103317| 1-15-05-014| 0,8| | POh| H| 0,80| XXII:13/37-15/5
518.| Kuželka| 10154906| 1-15-05-019| 0,2| | POh| H| 0,20| XX:6/5-6/9
519.| Hranický potok| 10105094| 1-15-05-020| 0,3| | POh| H| 0,30| XXIII:8/10-8/15
520.| Zelený potok| 10115010| 1-15-05-020| 1,0| | POh| H| 0,80| XXIII:7/4-7/14
0,20| XXIII:7/16-7/18
521.| Lužní potok| 10150508| 1-15-05-021| 0,01| | POh| H| 0,01| XXIII:10/12-10/13
522.| Odra| 10100012| 2-01-01-028| 101,4| (po soutok s Budišovkou na hranici VÚ Libavá)| POd| H| 4,23| II:II/1-4/1
3,38| II:II/5-II/9
523.| Budišovka| 10100377| 2-01-01-025| 19,3| | POd| | |
524.| Luha| 10100201| 2-01-01-063| 3,9| (po Rybník)| POd| | |
525.| Jičínka| 10100213| 2-01-01-075| 10,4| (po Zrzávku)| POd| | |
526.| Husí potok| 10100199| 2-01-01-081| 27,3| | POd| | |
527.| Sedlnice| 10100303| 2-01-01-113| 23,7| | POd| | |
528.| Bílovka| 10100243| 2-01-01-115| 23,7| | POd| | |
529.| Sezina| 10100392| 2-01-01-118| 20,2| | POd| | |
530.| Lubina| 10100109| 2-01-01-131| 28,7| (po Lomnou)| POd| | |
531.| Ondřejnice| 10100180| 2-01-01-147| 19,1| (po silniční most ve Sklenově)| POd| | |
532.| Porubka| 10100370| 2-01-01-159| 6,9| (po koupaliště Porubá)| POd| | |
533.| Střední Opava| 10100658| 2-02-01-010| 0,9| (po Bílou Opavu)| POd| | |
534.| Opava| 10100014| 2-02-01-011| 109,4| (po soutok Střední a Černé Opavy)| POd| H| 5,44| II:II/71-11/76
16,36| II:80/7-90/1
535.| Opavice| 10100118| 2-02-01-038| 26,7| (po silniční most ve Spáleném)| POd| H| 2,53| II:II/95-96/7
7,08| II:97/3-II/102
536.| Čižina| 10100258| 2-02-01-071| 14,5| (po Tetřevský potok)| POd| | |
537.| Radynka| 10131846| 2-02-01-084| 0,2| (LB přítok Opavy k.ú. Palhanec)| POd| H| 0,21| II:II/71-70/7
538.| Moravice| 10100015| 2-02-02-007| 91,2| (po Bělokamenný potok)| POd| V| |
539.| Podolský potok| 10100299| 2-02-02-018| 6,2| (po silniční most v Rýmařově)| POd| | |
540.| Černý potok| 10100220| 2-02-02-036| 20,2| | POd| | |
541.| Lobník| 10100436| 2-02-02-060| 16,1| | POd| | |
542.| Hvozdnice| 10100125| 2-02-02-078| 36,2| | POd| | |
543.| Bílá Ostravice| 10101039| 2-03-01-001| 9,9| | POd| | |
544.| Černá Ostravice| 10101081| 2-03-01-006| 9,6| | POd| | |
545.| Ostravice| 10100051| 2-03-01-007| 54,2| (po soutok Černé a Bílé Ostravice)| POd| V| |
546.| Řečice| 10101202| 2-03-01-012| 6,7| | POd| | |
547.| Morávka| 10100159| 2-03-01-034| 29,2| | POd| V| |
548| Skalka| 10101428| 2-03-01-037| 7,8| | POd| | |
549.| Slavíč| 10101544| 2-03-01-041| 6,9| | POd| | |
550.| Mohelnice| 10100701| 2-03-01-047| 13,1| | POd| | |
551.| Olešná| 10100297| 2-03-01-058| 21,3| | POd| | |
552.| Lučina| 10100124| 2-03-01-062| 37,7| | POd| | |
553.| Orlovská Stružka| 10100698| 2-03-02-006| 14,1| (po hráz odkaliště nádrže dolu Lazy)| POd| | |
554.| Pasecký potok| 10105082| 2-03-02-010| 1,7| (k.ú. Silheřovice)| POd| H| 1,74| II:9/3-II/11
555.| Olše| 10100039| 2-03-03-001| 72,6| | POd| H| 5,87| I:II/1-I/173
4,15| I:I/167-I/161
14,62| I:I/108-I/81
0,37| I:I/16-I/15
556.| Oleška| 10156431| 2-03-03-001| 2,0| | POd| H| 2,01| I:I/15-I/12
557.| Bystrý potok| 10104426| 2-03-03-002| 3,8| | POd| H| 0,48| I:21/1-I/22
558.| Lomná| 10100402| 2-03-03-008| 17,5| | POd| | |
559.| Líštnice| 10101643| 2-03-03-030| 0,5| 4,40 - 4,90| POd| H| 0,50| I:I/59-I/58
560.| Tyra| 10100668| 2-03-03-032| 13,1| | POd| V| |
561.| Ropičanka| 10100429| 2-03-03-040| 8,1| (pojez Smilovice)| POd| | |
562.| Stonávka| 10100140| 2-03-03-052| 33,2| | POd| | |
563.| Petrůvka| 10100347| 2-03-03-068| 14,3| | POd| H| 8,29| I:I/161-I/153
564.| Pština| 10102304| 2-04-01-003| 2,0| | POd| H| 0,86| II:II/43-II/44
0,24| II:52/3-52/2
0,91| II:II/52-51/15
565.| Rudník| 10105308| 2-04-01-004| 1,2| | POd| H| 0,28| II:II/42-42/3
0,91| II:52/18-52/10
566.| Oldřišovský potok| 10100296| 2-04-01-011| 3,8| (dolní úsek po státní hranici)| POd| H| 0,15| II:37/4-37/7
0,55| II:II/36-36/4
567.| Celní potok| 10118947| 2-04-01-011| 0,3| (LB přítok Oldřišovského potoka)| POd| H| 0,27| II:37/7-37/9
568.| Strahovický potok| 10101927| 2-04-01-012| 1,2| (PB přítok Oldřišovského potoka)| POd| H| 1,16| II:II/35-II/36
569.| Hůrka| 10125186| 2-04-01-016| 0,5| (k.ú. Píšť)| POd| H| 0,52| II:26/3-26/6
570.| Píšťský potok| 10101251| 2-04-01-017| 1,1| | POd| H| 0,72| II:II/24-II/23
0,42| II:22/5-II/22
571.| Ochoz| 10136949| 2-04-01-017| 0,2| (PB přítok Píšťského p.)| POd| H| 0,23| II:II/22-21/12
572.| Bažantí potok| 10136949| 2-04-01-017| 0,7| (PB přítok Píšťského p.)| POd| H| 0,71| II:II/23-22/7
573.| Osoblaha| 10100113| 2-04-02-005| 19,0| (po Mušlov)| POd| | |
574.| Hrozová| 10100388| 2-04-02-014| 13,6| 9,78 - 23,40| POd| H| 12,6| II:III/10-II/104
575.| Biskupický potok| 10108615| 2-04-02-014| 0,6| (PB přítok Hrozové )| POd| H| 0,58| II:11/104-103/17
576.| Pomezní potok| 10109933| 2-04-02-017| 0,7| 1,08 - 1,77| POd| | 0,70| II:119/9-119/4
577.| Zlatý potok| 10100116| 2-04-02-022| 2,8| (po Černý potok)| POd| | |
578.| Hvozd| 10106670| 2-04-02-023| 0,1| (k.ú. Janov u Krnova)| POd| H| 0,10| II:II/143-143/3
579.| Hraniční potok| 10101213| 2-04-02-023| 3,5| (po Lesní potok)| POd| H| 3,45| II:134/18-136/9
580.| Lesní potok| 10144662| 2-04-02-023| 0,3| (LB přítok Hraničního potoka)| POd| H| 0,32| II:136/9-136/14
581.| Bartultovický potok| 10106863| 2-04-02-023| 2,6| (LB přítok Hraničního potoka)| POd| H| 2,55| II:134/15-133/25
582.| Prudník| 10156433| 2-04-02-024| 4,6| | POd| | |
583.| Sádecký potok| 10101386| 2-04-02-025| 1,6| 0,92 - 1,00; 2,90 - 4,42| POd| H| 0,08| II:128/4-128/5
1,52| II:129/13-130/12
584.| Lužní potok| 10156427| 2-04-02-025| 0,1| (LB přítok Sádeckého potoka)| POd| H| 0,06| II:130/12-130/14
585.| Zelený potok| 10101397| 2-04-02-028| 0,1| | POd| H| 0,05| II:124/1-124/2
586.| Stěnava| 10100289| 2-04-03-002| 20,2| | PLa| | |
587.| Lipový potok| 10105625| 2-04-03-001| 2,0| (potok nad Vernéřovicemi)| PLa| H| 2,02| III:III/227-228/14
588.| Starostínský potok| 10104976| 2-04-03-002| 1,0| | PLa| H| 0,56| III:III/223-223/7
589.| Božanovský potok| 10101255| 2-04-03-023| 90| | PLa| H| 2,29| III:III/188-188/20
590.| Vojtovický potok| 10100371| 2-04-04-026| 0,4| | POd| H| 0,38| II:185/12-185/17
591.| Vidnávka| 10100206| 2-04-04-035| 25,5| | POd| | |
592.| Černý potok| 10100560| 2-04-04-056| 3,0| (po Červený potok)| POd| | |
593.| Bělá| 10100137| 2-04-04-067| 26,1| (po Červenohorský potok)| POd| H| 0,14| II:160/2-160/3
594.| Staříč| 10100531| 2-04-04-086| 8,5| (po Ramzovský potok)| POd| | |
595.| Olešnice| 10100556| 2-04-04-092| 3,5| 2,47 - 5,95| POd| H| 3,48| II:155/3-II/158
596.| Kolnovický potok| 10108340| 2-04-04-096| 0,1| (k.ú. Kolnovice)| POd| H| 0,1| II:164/6-164/7
597.| Černý potok| 10101855| 2-04-05-003| 6,5| | PLa| H| 2,54| IV:4/1- 5/10
598.| Královecký potok| 10138689| 2-04-05-005| 0,7| | PLa| H| 0,55| III:III/265-265/8
599.| Jindřichovický potok| 10100778| 2-04-06-004| 11,8| | PLa| H| 2,83| IV:77/6-79/13
600.| Lužický potok| 10110886| 2-04-06-001| 1,9| | PLa| H| 1,89| IV:IV/66-67/12
601.| Srbský potok| 10105475| 2-04-06-004| 3,5| | PLa| H| 2,11| IV:IV/81-82/11
602.| Lužická Nisa| 10100061| 2-04-07-001| 52,7| | PLa| H| 1,34| I:I/1-3
603.| Novoveský potok| 10104612| 2-04-07-002| 3,7| | PLa| | |
604.| Mšenský potok| 10103758| 2-04-07-004| 4,3| | PLa| | |
605.| Bílá Nisa (Rýnovická)| 10100912| 2-04-07-006| 11,2| | PLa| | |
606.| Doubský potok| 10101422| 2-04-07-010| 8,3| | PLa| | |
607.| Slunný potok| 10103207| 2-04-07-012| 4,5| | PLa| | |
608.| Spojovací potok| 10110285| 2-04-07-015| 1,9| | PLa| | |
609.| Harcovský potok| 10101364| 2-04-07-014| 8,3| | PLa| | |
610.| Janovodolský potok| 10103087| 2-04-07-015| 6,8| | PLa| | |
611.| Černá Nisa| 10100540| 2-04-07-016| 14,6| | PLa| | |
612.| Ostašovský potok| 10102217| 2-04-07-020| 6,2| | PLa| | |
613.| Jeřice| 10100341| 2-04-07-024| 16,4| 0,00 - 16,40 (po okraj lesa nad osadou Na Pilách)| PLa| | |
614.| Fojtka| 10102196| 2-04-07-027| 5,4| | PLa| | |
615.| Albrechtický potok| 10103543| 2-04-07-029| 3,5| | PLa| | |
616.| Václavický potok| 10101387| 2-04-07-036| 10,2| | PLa| | |
617.| Bílý potok| 10105358| 2-04-07-037| 2,0| | PLa| H| 2,00| I:5-6/15
618.| Oldřichovský potok (Lubota)| 10103785| 2-04-07-038| 4,2| | PLa| H| 3,48| IV:IV/143-ČR,PR,SRN
619.| Mandava| 10100261| 2-04-08-001| 10,5| (po žel. propustek)| POh| H| 0,04| II:28/40-28/42
620.| Hornojindřichovský potok| 10114253| 2-04-08-003| 0,04| (PB přítok Mandavy)| POh| H| 0,04| II:28/38-28/40
621.| Rumburský potok| 10127480| 2-04-08-003| 1,2| | POh| H| 1,24| II,III:28/45-3
622.| Zlatý potok| 10104924| 2-04-08-005| 1,3| | POh| H| 0,20| II:23/5-23/12
1,10| II:24/4-25
623.| Lužnička| 10100944| 2-04-08-006| 7,8| (po Rybništský rybník)| POh| | |
624.| Oleška| 10100765| 2-04-09-002| 10,5| | PLa| H| 0,11| V:129/1-129/4
625.| Smědá| 10100084| 2-04-10-001| 46,5| | PLa| V,H| 3,02| IV:105/8-106/3
626.| Lomnice| 10100465| 2-04-10-016| 16,4| | PLa| | |
627.| Řasnice| 10100456| 2-04-10-020| 18,1| | PLa| V| |
628.| Višňovský potok| 10103430| 2-04-10-022| 1,6| | PLa| H| 0,91| IV:IV/118-IV/119
629.| Černouský potok| 10117832| 2-04-10-029| 1,4| | PLa| H| 0,17| IV:IV/105-105/3
630.| Saňský potok| 10102986| 2-04-10-029| 5,0| | PLa| H| 2,42| IV:IV/115-IV/116
631.| Boreček (Andělský potok)| 10103869| 2-04-10-030| 4,1| | PLa| H| 0,72| IV:IV/107-107/12
632.| Javornický potok| 10119602| 2-04-10-030| 1,6| | PLa| H| 1,11| IV:107/12-108/18
633.| Davídkův potok| 10156409| 2-04-10-030| 0,4| | PLa| H| 0,36| IV:106/3-106/11
634.| Kočičí potok| 10100627| 2-04-10-031| 16,0| | PLa| H| 2,70| IV:93/14-94/19
6,23| IV:94/22-98/7
0,95| IV:98/11-IV/99
0,56| IV:99/14-99/25
1,57| IV:99/28-IV/101
0,34| IV:101/5-101/1
635.| Habartický potok| 10156412| 2-04-10-032| 0,1| | PLa| H| 0,06| IV:102/22-102/24
636.| Červená voda (Oldřišský potok)| 10104473| 2-04-10-034| 2,7| | PLa| H| 0,11| IV:91/8-91/11
637.| Železný potok| 10101487| 4-01-02-018| 0,1| | PVl| H| 0,08| VI:20/8-20/10
638.| Nivní potok| 10101075| 4-01-02-022| 0,6| | PVl| H| 0,59| VI:11-12
639.| Hraniční potok| 10100394| 4-01-02-025| 12,1| | PVl| H| 6,85 5,38| V,VI:28-2/3
VI:2/8-6
640.| Celní potok| 10100997| 4-01-02-029| 0,1| | PVl| H| 0,13| V:19/12-19/16
641.| Potůček| 10156432| 4-01-02-031| 0,7| | PVl| H| 0,69| V:19/16-21/9
642.| Havraní potok| 10106560| 4-01-02-034| 2,0| | PVl| H| 0,61| V:15-15/9
1,40| V:15/9-17
643.| Kamenný potok| 10105988| 4-01-03-011| 2,2| | PVl| H| 2,21| VII:17/3-18
644.| Černice| 10156416| 4-01-03-013| 73| | PVl| H| 3,09| VII:8-10/6
4,24| VII:10/6-14
645.| Šedý potok| 10110502| 4-01-03-014| 1,9| | PVl| H| 1,91| VII:14-15
646.| Řezná| 10101613| 4-02-01-001| 7,7| (od státní hranice ř.km. 2,103 - po pramen)| PVl| | |
647.| Grádelský potok| 10104869| 4-02-01-001| 3,0| (do Řezné)| PVl| V| |
648.| Kouba| 10100835| 4-02-02-005| 11,8| (od státní hranice ř.km. 2,644 - po pramen)| PVl| H| 2,78| IX:3-4
649.| Černý potok| 10105744| 4-02-02-005| 0,8| | PVl| H| 0,56| IX:4/2-4/5
650.| Medvědí potok| 10103548| 4-02-02-021| 2,8| | PVl| H| 2,79| VIII:22-23
651.| Teplá Bystřice| 10100813| 4-02-02-023| 0,7| | PVl| H| 0,68| VIII:17/10-18
652.| Čertova voda| 10103820| 4-03-01-001| 4,7| | PVl| H| 4,72| XI:8/5-13
653.| Červený potok| 10104555| 4-03-01-001| 3,1| | PVl| H| 3,06| XI:13-14
654.| Hraniční potok| 10117264| 4-04-01-001| 0,6| | PVl| H| 0,62| II:II-II/I
655.| Jasánecký potok| 10128442| 4-04-01-004| 0,9| | PVl| H| 0,49| II:8/4-9/02
0,39| II:9/1-10
656.| Osvaldský potok| 10140074| 4-04-01-005| 0,5| | PVl| H| 0,26| II:13-13/3
0,21| II:13/4-13/5
657.| Světelský potok| 10116549| 4-04-01-006| 0,2| | PVl| H| 0,19| II:14/07-14/010
658.| Pasečenský potok| 10122847| 4-04-01-008| 0,4| | PVl| H| 0,31| II:26-26/2
0,10| II:26/05-27
659.| Rožnovský potok| 10115567| 4-04-01-011| 0,8| | PVl| H| 0,81| II:22/1-23/3
660.| Mlýnský potok| 10102445| 4-04-02-001| 4,2| | PVl| H| 4,17| II:34/1-38
661.| Dílčí potok| 10156417| 4-04-02-001| 2,1| | PVl| H| 0,30| II:31-31/01
1,75| II:31/4-34/1
662.| Lhotecký potok (Divoká)| 10156426| 4-04-02-006| 4,5| | PVl| H| 2,86| II:40-42/03
1,49| II:43/2-45/01
0,14| II:45/02-45/03
663.| Morava| 10100003| 4-10-01-001| 271,7| | PMo| H| 38,5| IX:IX/1c-XI/6/3
664.| Krupá| 10100349| 4-10-01-012| 19,1| | PMo| | |
665.| Branná| 10100234| 4-10-01-028| 24,2| | PMo| | |
666.| Desná| 10100090| 4-10-01-059| 43,5| | PMo| | |
667.| Hučivá Desná| 10101461| 4-10-01-064| 2,2| (po soutok s Poniklým potokem)| PMo| V| |
668.| Merta| 10100445| 4-10-01-070| 16,4| | PMo| | |
669.| Moravská Sázava| 10100059| 4-10-02-001| 55,0| | PMo| | |
670.| Březná| 10100154| 4-10-02-035| 31,6| | PMo| | |
671.| Nemilka| 10100746| 4-10-02-047| 12,2| | PMo| | |
672.| Mírovka| 10100291| 4-10-02-054| 21,8| | PMo| V| |
673.| Třebůvka| 10100070| 4-10-02-070| 39,1| (po silniční most v Boršově)| PMo| | |
674.| Kunčinský potok| 10101115| 4-10-02-072| 2,0| (po soutok s Bílým potokem)| PMo| V| |
675.| Jevíčka| 10100239| 4-10-02-083| 23,7| | PMo| | |
676.| Malá voda (Mlýnský potok)| 10100443| 4-10-03-008| 18,7| | PMo| | |
677.| Benkovský potok (Písečná)| 10197340| 4-10-03-018| 9,5| (po soutok s Třetí vodou)| PMo| | |
678.| Cholinka| 10100319| 4-10-03-020| 1,8| (po shybku km 1,76)| PMo| | |
679.| Oskava| 10100064| 4-10-03-054| 24,9| (po soutok s Oslavou)| PMo| | |
680.| Oslava (do Oskavy)| 10100314| 4-10-03-051| 8,9| (po soutok s Huntavou)| PMo| V| |
681.| Sitka (Huzovka)| 10100114| 4-10-03-071| 35,1| | PMo| | |
682.| Trusovický potok (Trusovka)| 10100157| 4-10-03-086| 30,1| | PMo| | |
683.| Bystřice| 10100053| 4-10-03-092| 53,7| (do Moravy)| PMo| V| |
684.| Střední Morava (Mlýnský potok)| 10100426| 4-10-03-114| 17,9| | PMo| | |
685.| Morávka| 10100424| 4-10-03-130| 7,3| 0,00 - 7,30 (rameno Moravy)| PMo| | |
686.| Olešnice (Kokorka)| 10100183| 4-10-03-129| 6,6| (po stupeň nad obcíobcí Kokory)| PMo| | |
687.| Vsetínská Bečva| 10100047| 4-11-01-001| 58,8| | PMo| V| |
688.| Lemešná (Podťatý potok)| 10219487| 4-11-01-006| 0,4| 2,56 - 3,00| PMo| H| 0,44| III:8/7-8/20
689.| Stanovnice (Velká Stanovnice)| 10101157| 4-11-01-018| 9,4| | PMo| V| |
690.| Senice| 10100152| 4-11-01-042| 32,7| | PMo| | |
691.| Bystřička| 10100281| 4-11-01-082| 21,0| (do Vsetínské Bečvy)| PMo| V| |
692.| Rožnovská Bečva| 10100102| 4-11-01-094| 37,6| | PMo| V| |
693.| Bečva| 10100043| 4-11-02-001| 61,2| | PMo| | |
694.| Juhyně| 10100134| 4-11-02-008| 32,8| | PMo| | |
695.| Velička| 10100391| 4-11-02-037| 15,8| (po hranici VÚ Libavá v km 15,80 do Bečvy)| PMo| V| |
696.| Jezernice| 10100640| 4-11-02-051| 5,2| (po hranici VÚ Libavá)| PMo| | |
697.| Strhanec| 10100448| 4-11-02-069/1| 12,8| (od jezu Osek po ústí do Bečvy v km 12,75 u Kryškova mlýna)| PMo| V| |
698.| Blata| 10100075| 4-12-01-020/2| 21,4| (po jez Olšany v km 21,35)| PMo| | |
699.| Romže| 10219476| 4-12-01-038| 6,1| (po silniční most v km 6,10)| PMo| | |
700.| Hloučela| 10100133| 4-12-01-049| 17,3| (po hranici VÚ Březina v km 17,30)| PMo| | |
701.| Český potok (Vyklička)| 10100510| 4-12-01-039| 14,4| | PMo| | |
702.| Valová| 10219482| 4-12-01-058| 17,5| | PMo| | |
703.| Velká Haná| 10100305| 4-12-02-003| 7,0| 35,82-42,80 (od soutoku s Hanou po hranici VÚ Březina)| PMo| | |
704.| Malá Haná| 10100397| 4-12-02-004| 17,5| | PMo| V| |
705.| Haná| 10100123| 4-12-02-009| 35,8| | PMo| | |
706.| Brodečka (Drahanský potok)| 10100136| 4-12-02-043| 19,1| 0,00-14,75 a 21,90-26,20 (mimo VÚ Březina)| | | |
707.| Moštěnka| 10100078| 4-12-02-072| 44,6| | PMo| | |
708.| Dolnonětčický potok| 10100637| 4-12-02-081| 13,5| | PMo| | |
709| Moštěnka| 10100378| 4-12-02-085| 17,6| (do Moštěnky)| PMo| | |
710.| Malá Bečva| 10100361| 4-12-02-098| 18,0| | PMo| | |
711.| Rusava| 10100163| 4-12-02-126| 18,0| (pojez v Dobroticích)| PMo| | |
712.| Dřevnice| 10100089| 4-13-01-001| 41,4| | PMo| V| |
713.| Trnávka| 10100942| 4-13-01-008| 10,4| | PMo| | |
714.| Lutoninka| 10100497| 4-13-01-018| 6,4| (po soutok s Bratřejovkou)| PMo| | |
715.| Bratřejovka| 10100975| 4-13-01-017| 10,0| | PMo| | |
716.| Fryštácký potok| 10100525| 4-13-01-026| 13,5| | PMo| V| |
717.| Březnice| 10100214| 4-13-01-065| 24,8| | PMo| | |
718.| Olšava| 10100083| 4-13-01-088| 38,3| (po soutok s Kolelačem)| PMo| | |
719.| Kolelač| 10101493| 4-13-01-087| 7,9| | PMo| V| |
720.| Kladenka| 10100657| 4-13-01-093| 13,1| | PMo| | |
721.| Luhačovický potok| 10100218| 4-13-01-101| 25,2| (pramen u Lán)| PMo| | |
722.| Ludkovický potok| 10100554| 4-13-01-106| 13,8| | PMo| V| |
723.| Nivnička (Bystřička)| 10100316| 4-13-01-117| 20,1| | PMo| | |
724.| Okluky| 10100150| 4-13-02-005| 27,4| 0,000-27,400| PMo| | |
725.| Dlouhá řeka (Morávka)| 10185722| 4-13-02-023| 8,4| 0,00 - 8,40 (od ústí do odlehčovacího ramena Moravy Vnorovy -Uherský Ostroh železniční most)| PMo| | |
726.| Odlehčovací rameno Moravy, Vnorovy -Uherský Ostroh| 10101064| 4-13-02-018| 9,4| | PMo| | |
727.| Syrovinka| 10100407| 4-13-02-031| 14,3| (po Ořechovský potok)| PMo| | |
728.| Velička| 10100094| 4-13-02-039| 26,5| 0,00 - 26,5 (k soutoku s po-tokem Hrubý)| PMo| V| |
729.| Radějovka| 10100248| 4-13-02-056| 11,1| (po km 11,10)| PMo| H| 1,96| VIII:30/34-32/14
730.| PP Vrbečky| 10195651| 4-13-02-057| 0,3| 0,819-1,158| PMo| H| 0,34| VIII:3/4-4
731.| Plavební kanál Petrov-Veselí n. M. (Baťův kanál)| 10101407| 4-13-02-017| 13,0| | PMo| | |
732.| Sudoměřický potok| 10100559| 4-13-02-063| 14,5| (pramen v km 14,467)| PMo| H| 7,08| VIII:14/6-21/1
2,78| VIII:21/5-24
0,24| VIII:30/29-31
733.| Skalický potok| 10500336| 4-13-02-068| 0,3| 0,00 - 0,275| PMo| H| 0,28| VIII:30/24-30/30
734.| Moravská Dyje| 10100057| 4-14-01-001| 55,9| | PMo| H| 0,26| VII:28/3-29
735.| Myslůvka| 10100482| 4-14-01-010| 15,6| | PMo| | |
736.| Vápovka| 10100184| 4-14-01-031| 12,1| (po soutok s Rečicí)| PMo| | |
737.| Řečice (Olšanský potok)| 10100543| 4-14-01-030| 15,9| | PMo| V| |
738.| Pstruhovec| 10100599| 4-14-01-065| 13,8| | PMo| V,H| 0,56| VI:73/1-74/1
739.| Brunský potok| 10219496| 4-14-01-067| 0,4| 0,12-0,52 (LB přítok Pstruhovce)| PMo| H| 0,40| VI:74/03-75
740.| Štulbach| 10219501| 4-14-01-068| 0,9| 0,00-0,31
0,80 - 1,44 (PB přítok Pstruhovce v k.ú. Košťálkov)| PMo| H| 0,31| VI:69/9-69/020
0,64| VI:68/03-69/07
741.| Hraniční potok| 10106791| 4-14-01-068| 1,0| (PB přítok do Pstruhovce)| PMo| H| 0,99| VI:72/01-72/08
742.| Leštnický potok| 10219500| 4-14-01-069| 0,8| (k.ú. Maříž)| PMo| H| 0,83| VII:5/01-6/07
743.| Dyje| 10100006| 4-14-02-002| 209,3| (na území ČR)| PMo| V,H| 0,34| VII:49/1-52
23,4| VIII:13-26
1,22| IX:36/1-38/2
16,3| XI:XI-6/2
744.| Jindřichovský potok| 10219456| 4-14-02-002| 1,1| 1,30-2,35| PMo| H| 0,24| VII:55/1-55/05
1,21| VII:55/06-56/03
745.| Stálecký potok| 10192274| 4-14-02-003| 0,2| 4,85 - 5,08 (k.ú. Stálky)| PMo| H| 0,23| VII:59/2-59/04
746.| Želetavka| 10100055| 4-14-02-010| 50,7| | PMo| | |
747.| Vratěnínský potok| 10102605| 4-14-02-036| 2,6| 3,770-6,400| PMo| H| 2,63| VII:41/01-43/4,5
748.| Příkop (Fugnitzbach)| 10219511| 4-14-02-056| 0,1| (k.ú.Podmyče do Fellingbachu)| PMo| H| 0,11| VIII:6/01-6/02
749.| Mlýnská strouha (Dyjskomlýnský náhon)| 10100171| 4-14-02-079| 20,9| | PMo| H| 0,26| IX:29/3-29/4
1,18| IX:30-31
750.| Daníž| 10100205| 4-14-02-080| 25,4| | PMo| | |
751.| Haťský potok (Luční potok)| 10101955| 4-14-02-081| 0,1| 6,07 - 6,20| PMo| H| 0,13| VII:45/01-45/2
752.| Farská strouha| 10111302| 4-14-02-086| 0,9| 1,00 - 1,900| PMo| H| 0,90| IX:23/4-25/1
753.| Hraniční potok (Bockgraben)| 10102481| 4-14-02-092| 4,5| 0,00-4,51 (na území ČR)| PMo| H| 0,37| IX:33/2-33/4
1,14| IX:34/2-36
754.| Jevišovka| 10100035| 4-14-03-001| 83,0| | PMo| | |
755.| Skalička| 10156434| 4-14-03-040| 16,0| | PMo| | |
756.| Polní potok| 10219474| 4-14-03-052| 6,3| 5,00- 11,30 (hraniční úsek)| PMo| H| 6,30| IX:57-66
757.| Svratka| 10100010| 4-15-01-001| 174,0| 0,00 - 7,00 (v zátopě VD Nové Mlýny zkrácení toku)| PMo| V| |
758.| Bílý potok| 10100452| 4-15-01-010| 15,8| (k.ú. Polička)| PMo| | |
759.| Fryšávka| 10100246| 4-15-01-022| 22,8| | PMo| | |
760.| Bystřice| 10100217| 4-15-01-038| 24,9| (do Svratky)| PMo| | |
761.| Nedvědička| 10100174| 4-15-01-060| 28,5| | PMo| | |
762.| Bobrůvka (Loučka)| 10100048| 4-15-01-076| 60,0| | PMo| | |
763.| Bílý potok| 10100127| 4-15-01-132| 35,0| (k.ú. Veverská Bitýška)| PMo| | |
764.| Kuřimka| 10100442| 4-15-01-142| 12,5| | PMo| | |
765.| Svitava| 10100024| 4-15-02-001| 98,0| | PMo| | |
766.| Křetínka| 10100160| 4-15-02-020| 30,6| | PMo| | |
767.| Bělá| 10100275| 4-15-02-048| 21,3| | PMo| V| |
768.| Punkva| 10100295| 4-15-02-074| 21,3| (mimo ponor km 7,20 -14,50)| PMo| | |
769.| Křtinský potok| 10100507| 4-15-02-100| 5,1| (po ponor km 5,05)| PMo| | |
770.| Bobrava| 10100108| 4-15-03-002| 36,6| | PMo| | |
771.| Litava (Cézava)| 10100046| 4-15-03-028| 58,3| | PMo| | |
772.| Rakovec| 10100117| 4-15-03-069| 22,9| (po hráz rybníka v Pístovicích)| PMo| | |
773.| Říčka (Zlatý potok)| 10100107| 4-15-03-092| 31,0| (po levobřežní přítok v lese)| PMo| | |
774.| Šatava| 10100141| 4-15-03-121| 32,5| | PMo| | |
775.| Jihlava| 10100008| 4-16-01-001| 184,4| | PMo| | |
776.| Třešťský potok| 10100189| 4-16-01-020| 30,3| | PMo| | |
777.| Jedlovský potok| 10100880| 4-16-01-026/3| 6,9| (po silniční most km 6,90)| PMo| | |
778.| Maršovský potok| 10100970| 4-16-01-028| 7,9| | PMo| V| |
779.| Jiřínský potok| 10100891| 4-16-01-030| 10,5| | PMo| V| |
781.| Brtnice| 10100156| 4-16-01-060| 30,3| | PMo| | |
782.| Oslava| 10100020| 4-16-02-001| 99,6| (do Jihlavy)| PMo| | |
783.| Bohdalovský potok| 10100451| 4-16-02-008| 12,9| (po hráz Hornomlýnského rybníka)| PMo| | |
784.| Balinka| 10100155| 4-16-02-026| 31,7| | PMo| | |
785.| Rokytná| 10100032| 4-16-03-001| 90,1| | PMo| | |
786.| Rouchovanka| 10100188| 4-16-03-034| 27,7| | PMo| | |
787.| Štinkovka (Stinkava)| 10100532| 4-17-01-004| 11,6| (po hráz Předního rybníka)| PMo| | |
788.| Trkmanka| 10100087| 4-17-01-012| 42,3| | PMo| | |
789.| Spálený potok| 10186024| 4-17-01-021| 19,0| | PMo| | |
790.| Včelínek (Sedlecký potok)| 10156438| 4-17-01-048| 12,3| (kromě soustavy rybníků)| PMo| H| 0,43| IX:69/4-70
0,16| IX:71/03-71/2
0,26| IX:72-72/3
1,32| IX:72,3-75
791.| Šibeniční potok| 10219480| 4-17-01-047| 0,6| 0,00 - 0,54 0,95 - 1,00| PMo| H| 0,05 0,54| IX:68/03-68/3 IX:69/02-69/4
792.| Rybniční potok| 10219477| 4-17-01-054| 1,0| (po km 0,99)| PMo| H| 0,4| X:1-02
793.| Odlehčovací rameno Dyje, Poštorná| 10219472| 4-17-01-061/1| 4,8| | PMo| | |
794.| Kyjovka (Stupava)| 10100029| 4-17-01-068| 86,8| | PMo| V| |
795.| Odlehčovací rameno Kyjovky| 10219473| 4-17-01-112| 1,6| | PMo| | |
796.| Slovenský potok| 10156429| 4-21-06-051| 0,6| (k.ú. Hrčava)| POd| H| 0,61| I:1/16-1/1
797.| Gorilův potok| 10156419| 4-21-06-051| 0,2| (k.ú. Hrčava)| POd| H| 0,2| I:2/4-2/11
798.| Chmelinecký potok| 10109497| 4-21-07-083| 1,0| 0,30 - 1,30 (do toku Beňadin)| PMo| H| 1,00| IV:14-15
799.| Dešňanka| 10219485| 4-21-07-083| 0,6| 0,40 - 1,01| PMo| H| 0,61| IV:16/10-18
800.| Bílá Voda| 10219486| 4-21-07-083| 0,2| 1,0-1,19 (do toku Beňadin)| PMo| H| 0,20| IV:18/23-19/4
801.| Lysky| 10103096| 4-21-07-084| 0,1| 3,50-3,55| PMo| H| 0,05| IV:21/17-21/23
802.| Bartošovecký potok| 10219493| 4-21-07-084| 0,2| 0,00 - 0,23 (PB přítok Lysky)| PMo| H| 0,23| IV,V:21/21-1/4
803.| Strelenka| 10219506| 4-21-07-084| 0,6| 0,15-0,73 (LB přítok Bartošoveckého potoka)| PMo| H| 0,58| V:1/12-1/24
804.| Brůmovka (Kloboucký potok)| 10100354| 4-21-08-006| 18,6| | PMo| | |
805.| Zápechová (Tovarský potok)| 10103558| 4-21-08-024| 4,1| 16,00-20,09| PMo| H| 4,09| V:6/19-10/11
806.| Končitský potok| 10126931| 4-21-08-024| 0,7| 0,00 - 0,68 (PB přítok Zápecové v km 18,5)| PMo| H| 0,68| V:6/11-7/1
807.| Potůček (Nebrová)| 10219504| 4-21-08-024| 0,1| 0,0 - 0,092 (PB přítok Zápechové v km 14,9)| PMo| H| 0,09| V:10/9-10/13
808.| Vlára| 10156414| 4-21-08-025| | 12,4-47,5 (od hranic ČR km)| | | |
809.| Zelenský potok| 10101627| 4-21-08-064| 7,3| | PMo| V| |
810.| Krštěnka| 10219499| 4-21-08-076| 0,4| 0,28-0,63| PMo| H| 0,35| V:18/9-18/16
811.| Vlárka| 10156439| 4-21-08-076| 1,8| 4,012-5,407 3,285 - 3,620 0,486 - 0,590| PMo| H| 1,40| V:19/14-21/1
0,34| V:21/9-22/1
0,10| V:24/10-25/2
812.| Hlubočský potok| 10219497| 4-21-09-006| 1,3| 0,06 - 1,31 (PB přítok Drietomice)| PMo| H| 1,25| VI:29/4-31/10
813.| Žitkovský (Liešňanský potok)| 10102106| 4-21-09-007| 1,6| 2,20 - 3,79| PMo| H| 1,59| VI:22/19-25/1
814.| Novohorský potok| 10209489| 4-21-09-014| 0,6| 0,00 - 0,56 (PB přítok Hrubáru)| PMo| H| 0,56| VII:4/9-5
815.| Čaňův potok (Hrabníkový potok)| 10219490| 4-21-09-014| 1,3| po km 1,30 (LB přítok Hrubáru)| PMo| H| 1,30| VII:2/11-4/5
816.| Predpolomský potok (Bošačky)| 10111062| 4-21-09-015| 0,3| 6,83-7,10| PMo| H| 0,27| VI:38-39
817.| Klanečnice| 10185724| 4-21-09-025| 0,1| 16,60-16,71| PMo| H| 0,11| VII:8/3-8/9
818.| Hraniční potok| 10219491| 4-21-09-025| 2,3| km 0,0 - 2,29 (PB přítok Klanečnice)| PMo| H| 2,29| VII:8/7-10/4
819.| Mandlový potok| 10219516| 4-21-09-025| 1,2| 0,22-1,45 (LB přítok Klanečnice)| PMo| H| 1,23| VII:6/2-7/8
Vysvětlivky k příloze č. 1
Sloupec 1| Pořadové číslo toku
---|---
Sloupec 2| Název vodního toku dle vyhlášky č. 391/2004 Sb.
V závorkách je uveden název dle místních zvyklostí.
Sloupec 3| Identifikátor vodního toku dle vyhlášky č. 391/2004 Sb.
Sloupec 4| Číslo hydrologického pořadí dle vyhlášky č. 391/2004 Sb.
První detailní plošky povodí, v níž začíná úsek, ve kterém je vodní tok významný.
Sloupec 5| Délka vodního toku nebo jeho úseku v kategorii „významný“.
U hraničního toku délka toku nebo jeho úseků nebo součtu délek jeho úseků, které tvoří státní hranici.
Sloupec 6| Vymezení úseku vodního toku v kategorii „významný“ říční kilometrem od - do.
Není-li uvedeno jinak, je celý vodní tok významným od ústí po pramen.
Upřesnění lokalizace vodního toku.
Sloupec 7| Správce toku:
PLa - Povodí Labe, státní podnik
PV1 - Povodí Vltavy, státní podnik
POh - Povodí Ohře, státní podnik
POd - Povodí Odry, státní podnik
PMo - Povodí Moravy, s.p.
Sloupec 8| Funkce vodního tokuFunkce vodního toku:
H – vodní tok tvořící státní hranici České republiky (nejedná se o toky, které hranici kříží)
V – vodní tok s vodárenským odběrem.
Sloupec 9| Vymezení úseku hraničního toku, tvořícího státní hranici.
Jiné pojmy uvedené ve sloupci 6
po soutok,
po potok,
po zaústění potoka,
po přítok,
po zaústění koryta,
po přivaděč| Profil kolmý na osu vodního toku vyššího řádu v místě, kde se v půdoryse protínají osy obou vodních toků, případně obou vodních toků a koryta přeložky nebo koryta přivaděče.
Pokud je v tomto prostoru provedena úprava opevněním (objekt soutoku), pak je hranicí profil kolmý na osu vodního toku vyššího řádu v místě, v němž se protíná s vnějším lícem konstrukce tohoto objektu ve směru proti vodě.
---|---
po hráz, po rybník, po nádrž| Profil kolmý na osu vodního toku v průsečíku vzdušného líce hráze rybníka (nádrže) a půdorysné osy vodního toku ve dněL.
po zaústění koryta přelivu,
odpadu přelivu,
odpadu od výústí,
odpadu od přepadu| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se v půdoryse protínají osa vodního toku a osa koryta odpadu od přelivu, koryta odpadu od výústí – v případě, kdy v situativním uspořádání není podélná osa toku totožná s osou jednotlivých objektů.
pod stavidla,
po přeliv rybníka,
po výtok| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se protíná s hranicí konstrukce objektu (včetně vývaru, odpadního koryta od přelivu) na vzdušné straně – v případě kdy v situativním uspořádání je podélná osa toku totožná s osou jednotlivých objektů nebo na ni plynule navazuje.
po profil 50 m nad rybníkem| Profil ve vzdálenosti 50 m od profilu, v němž se protíná osa vodního toku s hranicí zátopy rybníka při normální hladině.
Po silniční most,
po propustek,
po lávku| Profil, v němž se protíná osa vodního toku s hranicí konstrukce objektu vtoku do propustku (mostu).
po jez,
po stupeň,
po shybku,
po brod| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se protíná s hranicí konstrukce objektu ve směru proti vodě, tj. včetně konstrukce objektu.
po vojenský újezd, po vojenský prostor,
po obecobec| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se protíná s katastrální hranicí krajního pozemku náležejícího k vojenskému újezdu, k vojenskému prostoru nebo k intravilánu obceobce.
k oboře,
po okraj lesa| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se protíná s katastrální hranicí krajního pozemku náležejícího k území obory nebo k pozemku určenému k plnění funkcí lesa.
po mlýn,
po úpravnu vody,
po koupaliště| Profil kolmý na osu vodního toku v místě, kde se protíná s katastrální hranicí krajního pozemku náležejícího k areálu mlýna, úpravny vody nebo koupaliště
ZVM| Základní vodohospodářská mapa.
LB, PB| Levobřežní, pravobřežní.
VÚ| Vojenský újezd.
Příloha č. 2
k vyhlášce č. 178/2012 Sb.
Vzor žádosti o určení správcem nebo zrušení správcem drobného vodního toku
755kB
1)
§ 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
2)
§ 64 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb.
3)
§ 40 zákona č. 254/2001 Sb.
4)
§ 52 zákona č. 254/2001 Sb.
5)
Vyhláška č. 105/2012 Sb., o stanovení veřejných přístavů, ve kterých se rozrušují ledové celiny.
6)
Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, ve znění vyhlášky č. 175/2011 Sb.
7)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 27 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. |
Vyhláška č. 177/2012 Sb. | Vyhláška č. 177/2012 Sb.
Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 1. 6. 2012, částka 62/2012
* Čl. I - Vyhláška Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, ve znění vyhlášky č. 456/2002 Sb., vyhlášky č. 69/2008 Sb., vyhlášky č. 334/2
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 6. 2012
177
VYHLÁŠKA
ze dne 24. května 2012,
kterou se mění vyhláška Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, ve znění pozdějších předpisů
Ministerstvo obrany stanoví podle § 93 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 122/2012 Sb.:
Čl. I
Vyhláška Ministerstva obrany č. 266/1999 Sb., o způsobu zabezpečování bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a o zabezpečování ubytování vojáků z povolání, ve znění vyhlášky č. 456/2002 Sb., vyhlášky č. 69/2008 Sb., vyhlášky č. 334/2008 Sb. a vyhlášky č. 290/2010 Sb., se mění takto:
1.
V § 4 odst. 1 písm. g) větě druhé se slovo „Stravné“ nahrazuje slovy „Bezplatné stravování“.
2.
V § 14 se odstavce 3 a 4 zrušují.
Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 3 až 6.
3.
V § 14 odst. 3 se slova „podle doby trvání služebního poměru vydává vojenská výstroj podle odstavce 3 nebo 4“ nahrazují slovy „se vydává vojenská výstroj podle odstavce 1“.
4.
V § 14 se odstavec 6 zrušuje.
5.
V § 15 odst. 2 se slova „výstrojního materiálu a jeho pořizovacích nákladech“ nahrazují slovy „součástek vojenské výstroje a výši jejich pořizovacích nákladů“.
6.
V § 17 odst. 1 písm. d) se slova „uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru, propuštěním ze služebního poměru, odnětím hodnosti nebo ztrátou vojenské hodnosti na základě rozhodnutí soudu, úmrtím vojáka nebo jeho prohlášením za mrtvého“ nahrazují slovy „podle § 18 zákona č. 221/1999 Sb.“.
7.
V § 17 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Za nevyužitou vojenskou výstroj se pro vyplacení náhrady v penězích podle odstavce 1 nebo 2 považuje vojenská výstroj zabezpečená vojákovi podle § 15 přidělením poukázek na vydání vojenské výstroje, které vojákovi náležejí za posledních 12 kalendářních měsíců.“.
8.
Za § 17 se vkládá nový § 17a, který včetně nadpisu zní:
㤠17a
Peněžitá výše nákladů na vojenskou výstroj
Měsíční výše nákladů na vojenskou výstroj pro účely stanovené v § 91 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. činí ve zkušební době 250 Kč. Po ukončení zkušební doby tato výše nákladů činí
a)
pro vojáka z povolání 1 400 Kč,
b)
pro vojáka z povolání, který vykonává službu u Vojenské kanceláře prezidenta republiky, 2 700 Kč,
c)
pro vojáka z povolání, který vykonává službu u Hradní stráže, 2 800 Kč.“.
Čl. II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 2012.
Ministr:
RNDr. Vondra v. r. |
Nařízení vlády č. 175/2012 Sb. | Nařízení vlády č. 175/2012 Sb.
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 1. 6. 2012, částka 62/2012
* Čl. I - Nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění nařízení vlády č. 288/2007 Sb., nařízení vlády č. 162/2008 Sb., nařízení vlády č. 228/2009 Sb. a nařízení vlády č. 156/2011 Sb., s
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2013
175
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 16. května 2012,
kterým se mění nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění pozdějších předpisů
Vláda nařizuje podle § 150 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 304/2007 Sb. a zákona č. 468/2011 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel, ve znění nařízení vlády č. 288/2007 Sb., nařízení vlády č. 162/2008 Sb., nařízení vlády č. 228/2009 Sb. a nařízení vlády č. 156/2011 Sb., se mění takto:
1.
V úvodní větě se slova „k provedení § 24 odst. 4, § 25 odst. 3 a § 37 odst. 2“ nahrazují slovy „k provedení § 24 odst. 5 a § 37 odst. 2“.
2.
V § 1 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Výše poplatku za využívání rádiových kmitočtů pro experimentální účely činí 10 % výše poplatku za využívání rádiových kmitočtů uvedené v příloze k tomuto nařízení.“.
3.
V příloze položce 1 část B zní:
„B. PEVNÁ SLUŽBA|
---|---
| | Kč ročně dle výpočtu
Výpočet:
C = S3 x K7 x K8 x K9 x K10 x K15
kde je
C
Poplatek za využívání jednoho rádiového kmitočtu
S3 Sazba za jeden rádiový kmitočet podle druhu radioreléového spoje|
| a) Radioreléový spoj bod-bod| | 10 000 Kč
| b) Radioreléový spoj bod-multibod (1 řídící stanice)| | 25 000 Kč
K7 Koeficient zabrané šířky kmitočtového pásma do 31. prosince 2013:|
| K7 = 0,75| při zabrané šířce pásma do 5 MHz|
| K7 = 1,5| při zabrané šířce pásma od 5 do 10 MHz|
| K7 = 3| při zabrané šířce pásma od 10 do 20 MHz|
| K7 = 4,5| při zabrané šířce pásma od 20 do 30 MHz|
| K7 = 6| při zabrané šířce pásma od 30 do 60 MHz|
| K7 = 10| při zabrané šířce pásma nad 60 MHz|
K7 Koeficient zabrané šířky kmitočtového pásma od 1. ledna 2014:|
| K7 = 0,5| při zabrané šířce pásma do 5 MHz|
| K7 = 1| při zabrané šířce pásma od 5 do 10 MHz|
| K7 = 2| při zabrané šířce pásma od 10 do 20 MHz|
| K7 = 3| při zabrané šířce pásma od 20 do 30 MHz|
| K7 = 5| při zabrané šířce pásma od 30 do 60 MHz|
| K7 = 8| při zabrané šířce pásma nad 60 MHz|
K8 Koeficient kmitočtového pásma:
| K8 = 0,10| pro f =< 1 GHz|
| K8 = 1,00| pro 1 GHz < f = < 3 GHz|
| K8 = 0,80| pro 3 GHz < f = < 16 GHz|
| K8 = 0,60| pro 16 GHz < f = < 24 GHz|
| K8 = 0,50| pro 24 GHz < f = < 35 GHz|
| K8 = 0,40| pro 35 GHz < f = < 47 GHz|
| K8 = 0,25| pro f > 47 GHz|
K9 Koeficient výstupního výkonu Q použitého zařízení:
| K9 = 0,25| Q = < 0 dBm|
| K9 = 0,40| 0 dBm < Q = < 10 dBm|
| K9 = 0,60| 10 dBm < Q = < 20 dBm|
| K9 = 0,80| 20 dBm < Q = < 30 dBm|
| K9 = 1,00| 30 dBm < Q = < 40 dBm|
| K9 = 1,50| Q > 40 dBm|
K10 Koeficient řízení výstupního výkonu použitého rádiového zařízení:
| K10 = 0,80| systém řízení výstupního výkonu použit|
| K10 = 1,00| systém řízení výstupního výkonu nepoužit|
K15 Koeficient křížové polarizace
| K15 = 1,25| |
Poznámka:
Pro systémy MWS (multimediální bezdrátové systémy) typu uspořádání bod-multibod v případě obousměrného rádiového provozu tohoto systému se poplatky vyměřují v kategorii pevná služba i v případě, že část poskytované služby má charakter rozhlasové služby. Poplatky za využívání kmitočtů rádiovými zařízeními pevné služby s kmitočty do 1 GHz včetně (s výjimkou rádiových směrových pevných spojů bod-bod v kmitočtovém pásmu 405 – 425 MHz) se vyměří výpočtem pro pozemní pohyblivou službu.“.
4.
V příloze položce 1 se část F zrušuje.
5.
V příloze položce 2 část A.2. zní:
„A.2. Poplatek za zkrácené telefonní číslo
a) třímístné | 100 000
---|---
b) čtyřmístné | 80 000
---|---
c) pětimístné | 40 000
---|---
d) šestimístné | 25 000
---|---
e) 116 000 až 116 999 | 1 000“.
---|---
6.
V příloze položce 2 část F zní:
„F.
Poplatek za přístupové kódy k neveřejným komunikačním sítím
F.1. Poplatek za přístupový kód k neveřejným komunikačním sítím
a) třímístný | 150 000
---|---
b) čtyřmístný | 15 000
---|---
c) pětimístný | 1 500
---|---
F.2. Poplatek za přístupový kód k neveřejným virtuálním komunikačním sítím
a) třímístný | 150 000
---|---
b) čtyřmístný | 15 000
---|---
c) pětimístný | 1 500“.
---|---
Čl. II
Účinnost
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. června 2012 s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3, 5 a 6, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.
Předseda vlády:
RNDr. Nečas v. r.
Ministr průmyslu a obchodu:
MUDr. Kuba v. r. |
Zákon č. 174/2012 Sb. | Zákon č. 174/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 1. 7. 2012, částka 61/2012
* Čl. I - Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 185/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 2012
174
ZÁKON
ze dne 2. května 2012,
kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 185/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 229/2003 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 348/2009 Sb., zákona č. 183/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:
1.
§ 10b zní:
㤠10b
(1)
Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů platí
a)
fyzická osoba,
1.
která má v obci trvalý pobyt,
2.
které byl podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů,
3.
která podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky pobývá na území České republiky přechodně po dobu delší 3 měsíců,
4.
které byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona upravujícího azyl nebo dočasná ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců,
b)
fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu; má-li ke stavbě určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinnému domu vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně.
(2)
Za fyzické osoby tvořící domácnost může poplatek platit jedna osoba. Za fyzické osoby žijící v rodinném nebo bytovém domě může poplatek platit vlastník nebo správce. Osoby, které platí poplatek za více fyzických osob, jsou povinny obecnímu úřadu oznámit jméno, popřípadě jména, příjmení a data narození osob, za které poplatek platí.
(3)
Poplatek se platí obci, na jejímž území je fyzická osoba hlášena k pobytu, nebo obci, na jejímž území se nachází stavba určená k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům.
(4)
Sazbu poplatku tvoří
a)
částka až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok a
b)
částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 750 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok; obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu.
(5)
V případě změny místa pobytu fyzické osoby, změny vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu v průběhu kalendářního roku, se poplatek platí v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav k poslednímu dni tohoto měsíce.“.
2.
Za § 11 se vkládá § 12, který zní:
㤠12
(1)
Je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník.
(2)
Nezaplatí-li poplatek poplatník nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní úřad poplatek jednomu z nich.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Poplatkové povinnosti za kalendářní rok 2012 a za předchozí kalendářní roky se řídí dosavadními právními předpisy.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2012.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Zákon č. 173/2012 Sb. | Zákon č. 173/2012 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 30. 5. 2012, datum účinnosti 29. 6. 2012, částka 61/2012
* Čl. I - Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 485/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 114/2000 Sb., zákona č. 277/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:
* Čl. II - Účinnost
Aktuální znění od 29. 6. 2012
173
ZÁKON
ze dne 26. dubna 2012,
kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona č. 485/1991 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 114/2000 Sb., zákona č. 277/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:
1.
Za § 2b se vkládají nové § 2c a 2d, které včetně poznámek pod čarou č. 3b a 3c znějí:
㤠2c
(1)
Dnem 1. ledna 2014 přecházejí za splnění níže uvedených podmínek do vlastnictví obcí nemovité věci, které
a)
obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949,
b)
byly ke dni 24. května 1991 ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky,
c)
jsou ve vlastnictví České republiky ke dni podání žádosti obce podle odstavce 4,
d)
se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nenachází na území vojenských újezdů3b),
e)
se nenachází alespoň zčásti v pásmu do 50 metrů od státních hranic České republiky a
f)
jejichž seznam schválila svým usnesením vláda České republiky.
(2)
Současně s nemovitými věcmi podle odstavce 1 přechází do vlastnictví obcí i jejich příslušenství.
(3)
Ustanovení § 2 odst. 3 až 5 se použije pro nemovité věci uvedené v odstavci 1 obdobně.
(4)
Žádost o zařazení nemovité věci do seznamu podle odstavce 1 písm. f) uplatní příslušná obec u příslušné organizační složky státu nebo státní organizace nejpozději do 31. března 2013. K žádostem uplatněným po uplynutí této lhůty nebude přihlédnuto. Všechny přijaté žádosti je příslušná organizační složka státu povinna předložit vládě České republiky do 31. července 2013, včetně doporučení, zda nemovité věci do seznamu podle odstavce 1 písm. f) zařadit či nikoliv.
(5)
Žádost obce musí obsahovat identifikaci dotčené nemovité věci podle stavu katastru nemovitostí ke dni podání žádosti a doložení vlastnictví obce ke dni 31. prosince 1949, případně právního nástupnictví obce. Žádost nesplňující tyto požadavky bude obci vrácena s uvedením důvodů, pro které je žádost považována za vadnou.
(6)
Je-li to potřeba ke zpracování žádosti, poskytne příslušný katastrální úřad příslušné obci, organizační složce státu nebo státní organizaci bezplatně příslušné údaje z katastru nemovitostí a v případě potřeby vyhotoví identifikaci parcel nebo jiný dokument, z něhož bude vyplývat, do které z dnešních parcel nemovitá věc, která je předmětem žádosti, nebo její část zasahuje.
(7)
Podání žádosti nezakládá právo obce na zařazení nemovité věci do seznamu podle odstavce 1 písm. f). Vláda do seznamu nezařadí zejména nemovité věci, které stát i nadále nezbytně potřebuje k plnění svých funkcí nebo v souvislosti s plněním svých funkcí nebo k plnění svých závazků vyplývajících z mezinárodního práva.
(8)
Usnesení podle odstavce 1 písm. f) přijme vláda na základě návrhů příslušných organizačních složek státu nebo státních organizací nejpozději do 30. září 2013.
(9)
Pokud je to nezbytné k plnění funkcí organizační složky státu nebo státní organizace, pak se k nemovité věci, k níž přechází vlastnictví na obec podle odstavce 1, bezúplatně zřídí v nezbytně nutném rozsahu právo odpovídající věcnému břemeni. Právo odpovídající věcnému břemeni se zřídí smluvně k žádosti organizační složky státu nebo státní organizace. Žádost musí být uplatněna nejpozději do jednoho roku od přechodu vlastnického práva na obec.
§ 2d
(1)
Příslušná organizační složka státu nebo státní organizace zajistí pro pozemky, které budou zařazeny do seznamu podle § 2c odst. 1 písm. f), vytyčení a zaměření pozemků a vypracování geometrických plánů.
(2)
Nedílnou součástí seznamu podle § 2c odst. 1 písm. f) bude v případě pozemku, který je třeba zobrazit do katastrální mapy, odkaz na příslušný geometrický plán3c).
3b)
§ 30 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
3c)
§ 19 zákona č. 344/1992 Sb.“.
2.
§ 7 se zrušuje.
3.
§ 8 včetně poznámky pod čarou č. 10 zní:
㤠8
(1)
Pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.
(2)
Vlastnické právo obcí, nabyté podle § 2c, se do katastru nemovitostí zapíše záznamem10) na základě souhlasného prohlášení příslušné organizační složky státu nebo státní organizace a příslušné obce. Nedílnou součástí souhlasného prohlášení bude odkaz na příslušné usnesení vlády a pro pozemky, které je třeba zobrazit do katastrální mapy, příslušný geometrický plán.
10)
§ 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti třicátým kalendářním dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.