id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-019671 | Dokud moje dny věk nedospělý
Kytkami, a věnci opletal,
Jako ráj mi život prokvětal,
Země se mi smála i svět celý;
Ale teď, když Milek láskostřelý
Všecku zbroj svou na mne vymetal,
A čas mladosti se rozletal,
Stojím jako Vulkán vyhořelý:
V kterém plamen zhasnuv jenom pruhy
Nechal, požáry a požehy,
A však i zde plaťme pr... | 376. Dokud moje dny věk nedospělý | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-050322 | A poutník procit, zjevy s anděly
se rozprchly, tíž padla na skráň jemu;
dřív mlhou zřel, teď ostře zřel v tvář všemu,
kříž prohlédl si, ten byl zpuchřelý.
Girlandy révy kolem visely,
vil břečtan se výš k boku zraněnému
a rázem zdálo se mu zchvácenému,
ký sen ho jal ve spár svůj zvetšelý.
Pak minul sen, a před ním cesta... | X. A poutník procit, zjevy s anděly | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010645 | Proč ustavičně žíti planou touhou?
Dbej činu radš; jeť život přeludem
a jepicí a snem a bajkou pouhou. | 384. Proč ustavičně žíti planou touhou? | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-045855 | Já neželím tak příliš oněch časů,
kdy Helenu moh’ básník živou zříti,
na Afrodity ňadrech, která svítí
do věků tmy, moh’ celou poznat krásu.
Věk náš je lhostejný, jde bez úžasu
kol divů, které nemůž’ pochopiti,
však umění dá vždy ti z dlaně píti
a příroda vždy růže do tvých vlasů.
A posud stajen v husté révy listí,
ať ... | Uspokojení. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-006939 | Štědrý večer... Po třech letech
dlouhých první doma zase.
Radost zpívá v dětských retech,
stromek září v smavé kráse...
Potom ticho... Spát šly děti.
Táta bdí a vzpomíná si.
Myšlenky mu hlavou letí,
na budoucí myslí časy.
A tu vzduchem o půlnoci
– dřív kdy na mši zvonívali –
veliký hlas ozývá se:
– Hossana! Smrt zlu a ... | Vánoce 1917. | Milan Fučík | 0 | sonet |
cvf-019447 | Z pahorku se na pahorky klátím
Po vsech, po dolinách zelených,
Po městech a řekách pramenných
Už tak dlouho bolest darmo tratím;
Než teď vím, jak cestu sobě zkrátím!
Na oltářích těchto kamenných,
Obětnicech Slavů zmařených?
Nebi žertvy utáhnuté splatím:
O vy skály staré, hvězdonosné,
Svaté pyramídy Severu,
Obět má jsou... | 152. Z pahorku se na pahorky klátím | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-016741 | Jsou chvíle v žití tvém, kdy náhle zdává se ti,
že křídlem zlomeným kams v prázno duch tvůj letí,
kde světla není.
Snad je to chvíle ta, jež v zmírající pláni
je mlhou jeseně. Snad výkřik odříkání,
snad poblouzení.
Však v trpké chvíli té, kdy smutek duši zchvátil,
rád muž by žití hlod i sny i žáry vrátil
za první dětsk... | JSOU CHVÍLE V ŽITÍ TVÉM... | Bohdan Kaminský | 3 | madrigal |
cvf-016422 | Je ona píseň světější a vyšší
než ta, již básník zpívat musí všem:
ta, již jen on, s ním jedno srdce slyší.
A básníku, jemuž je země malá
i vesmír celý, náhle postačí
jediná ústa, jež se usmívala.
Raněné ptáče zatíkalo želem.
Kdo zhojí je? – A srdce člověka,
když zasteskne si v žití osamělém? –
Vy chcete lásku? – Není ... | Ritornely. | Bohdan Kaminský | 3 | madrigal |
cvf-042213 | Zdráva budiž, chloubo svého lidu,
Ve vesnické skrytá tišině!
Tobě se jak zrakům věštkyně
Ukázala pravda v jasném vidu.
K odvratu jsem pyšných vraha kydů
Sbíral písně po své otčině,
Any se tu na mne lotryně
V pošetilém vyřítily rydu.
Ty jsi pravdy vztyčíc korouhev
Nebála se ve stříc postaviť:
Národ chce on, řeklas, osla... | 69. Zdráva budiž, chloubo svého lidu, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-019601 | Onna lípa, kde sme mnohé ráno,
Mnohý večer krásný probděli,
Onna lávka pod ní v jetelí
Tam jsou ještě, těmť Ji zříti přáno;
Jak tam nemá bohům býti lkáno,
Kde se proti sobě opřeli,
A co jeden sardci udělí,
Vzdorou jiných stromům bývá dáno:
A však blaze, kdo se volně vyhne
Tam, kde nebe válčí se zemí,
V tísni jich kdo u... | 306. Onna lípa, kde sme mnohé ráno, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-058246 | Na dosah ptáčat klamně blyskotá,
se z černa slemen slizká skvrnka noří,
zář blízká, šest set letí let, v ní hoří,
vře, víří, hýří, tryská, kolotá
nic zmocněné, snu řidší prahmota,
hvězd perly zrodila a jiné tvoří,
kde šerpa mhy se uzlí v skvoucím moři
a prázdno mění ve kvas života.
Zřím stvoření, mhu zadrh’ povel Ducha... | MLHOVINA V ORIONU | František Bíbl | 0 | sonet |
cvf-018528 | Z všech, kteří slouží před oltářem Krásy,
jsem nejmíň šťasten, losem nadán zlým:
Cos buduji, cos tvořím, kuju, sním,
leč pro koho, ach, pro koho jen asi?
Jak pták, jenž mizí, list, s nímž vítr hrá si,
jak dech, jenž zniká – kam, och, což já vím? –
vše tratí se, co srdcem projde mým,
zda v cíl či v prázdno, clony kryjou... | BÁSNÍK MLUVÍ: | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-064671 | Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý,
jak římský vůdce, o němž čítala jsem
v té staré knize, ztrouchnivělé časem,
byl zámek její celý zrezavělý.
V mém rodném domě, když se sady stměly,
noc přešla kolem hvězdná, s temným vlasem,
a písně ztichly nad zrajícím klasem,
a zvony s věží v tiš se rozepěly.
Já seděla jsem nad tou ... | XXX Jsi dobrý tak a jak ten orel smělý, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-019230 | Tak neúhledné malé símě padne
do hloubi země černavé a chladné.
Je vlídně přijme země, máti stará,
a vábný květ se zvedá z něho z jara.
Zem dá mu sílu, vůni do kalicha
a barev duhu na květy mu smíchá.
Ty řek’ bys, že to sotva může býti,
by toto símě také dalo kvítí. –
My do země se klína také kladem’,
ten s hlavou bílo... | Meditace. | Antonín Klášterský | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-049835 | Jen hlouběj řízni, hlouběj, ať to bolí,
tvé srdce snese to a svět zvyk hnisu,
i hrozen musí rozdrcen být v lisu,
než v zlaté číši tryskne ve plápoly.
Jsi pouze klasem v lidstva velkém poli,
jen arabeskou v jeho chrámu vlysu,
nuž poj se k celku, v tváře tvojí rysu
buď klid, jenž vznáší se jen nad vrcholy!
Snad tisíc let... | Jen hlouběj! | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-055127 | Ulehl nářek vichrů podzimních,
odlétly vrány, pramen v rokli stich’,
zmizely cesty – zasypal je sníh!
Přišel tak náhle, mimo nadání,
celou noc padal do niv, do strání,
by měla zima měkké vyspání...
Kraj, včera holý, chvěl se v ostychu,
sníh dal mu roucho plné přepychu –
do rána procit’ v bílém kožichu!
Ale v té kráse z... | POD SNĚHEM. (I.) | Alois Škampa | 3 | madrigal |
cvf-042988 | Ó volnosti, ó matko požehnání
a kněžko světla, dcero přírody,
co slzy stíráš, mírníš naříkání,
a úsměvem svým blažíš národy,
ó dlouho ždaná, vzejdešli nám jednou
a tebouli nám těžké boly zblednou?!
Vlasť naše byla slavnou, mocnou, velkou,
Evropě srdcem, chrámem umění
a národů všech jasnou učitelkou
na dráze dobra, krás... | Volnosti. | František Jaroslav Rypáček | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-018794 | Až do posledních žití svého chvilek,
ó, Fauste, pravdy lačný duchu smělý,
když snahy tvé se k výši rozletěly,
ó, jaký byl’s to přec jen velký snílek!
Zřel’s v dáli močál, pustý země dílek,
ten vysušit chtěl’s, láskou k lidem vřelý,
tam lidé šťastni žíti spolu měli,
tam vládnou Mír měl, Svoboda a Mílek.
Svět stále míň c... | FAUSTOVA ZEMĚ. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-042538 | Volím míti za společníka
Smrtí hrozýcýho štíra,
Nežli přítelem bezbožníka,
Jemuž scházý svatá víra.
Štír jen zdraví těla zruší,
Bezbožník však zkazý duši. | 211. Bezbožník nad štíra záhubnější. | Matěj Josef Sychra | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-049730 | Na jiném okně českých pánů znaky,
tu ostrev, lekno, břevno a tam růže,
tu z helmy roste v zbroji postať muže,
tam labuť vidíš a tam rudé raky.
Skrz heraldické arabesky, draky,
zrak světla pohru lehce stíhat může,
tříšť barev pestrou a lesk tygří kůže
jak hází na zdi slunce dělíc mraky.
Však nesvítí-li v okno malované,
... | Znaky. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-061651 | Svět, který Tebe tolikrát tak tvrdě ve tvář šleh,
jenž nedopřál Ti trochu tepla ani pousmání,
dnes ponejprv se měkce ke Tvé mrtvé hlavě sklání,
dnes je Ti snem a dozpívanou písní na Tvých rtech.
Bůh v smutné jeseni Tě vlídně odved v druhý břeh,
bys marně nezřela zas nových jar a žití vzplání,
rej motýlů i polibků ve če... | IN MEMORIAM | Vladimír Frída | 0 | sonet |
cvf-044293 | Zda jsi či nejsi – o to pře se vede
již od těch dob, kdy první záblesk vzplanul,
by z ohnivého světla jasný skanul
a rval a plašil stíny noci šedé.
Jak často v zmatek pochybnosti bledé
dech svěží tiché odpovědi vanul,
však červ, jenž stále hledá, neustanul,
a pásmo plané hádky dál se přede.
Běh časných věcí všelijak se... | Zda jsi či nejsi – o to pře se vede | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-067561 | Srdce ti zahřeje milostné psaníčko,
duši ti rozchvěje milostné psaníčko,
bol z duše vybaví, útěchou zastaví
slzí tvých ručeje milostné psaníčko,
trudům, jež ve hrudi pochyb roj probudí,
rázem se vysměje milostné psaníčko, –
lásky je odkazem, důvěry obrazem,
poslíčkem naděje milostné psaníčko. | III. Srdce ti zahřeje milostné psaníčko, | Josef Kubelka | 7 | gazel |
cvf-016927 | Než navždy umlkneš, můj bratře, tebe zdravím:
V nicotu měníš teď, čím člověk k žití lne.
Pod bílým hábitem a škapulířem tmavým
Ukrýváš osudu tajemství bolestné.
Na Boha myslíš jen, na chmurné jeho hněvy,
Flagelant, mrtvící hřích v těle odbojném.
Šíj’ skláníš pokorně. Tvá ztichlá duše neví,
Kdo tvoji druzi jsou, a co je... | MLČENÍ | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-011656 | Proč chválíš luh – jenž pln je vonných květů,
že rosa v nich jak démanty se třpytí,
že milo rozkošné ty zdoby zříti,
to lesknoucí se moře malých světů.
Ty luhem spěcháš vesel jak pták v letu,
leč netušíš, že co se rosou nití,
snad žal jest ztraceného živobytí
a trpce vyroněných duše vznětů.
Snad kudy kráčíš, jiný kráče... | Proč chválíš luh – jenž pln je vonných květů, | Adolf Heyduk | 0 | sonet |
cvf-057692 | Nehybné stromy čekají na jara úsměv jasný,
v němž kraj se zachvěje jak srdce v porozumění.
Však dosud zámek křišťalný a bezehlasný
ve komnatách svých vězní vodstev úpění.
Až k branám věčnosti se odvážil tvor časný,
když dumal nad zjevy a větrů šumění
jej ukolébalo. A tušil v neklidu, že za sny
se jaro nejčistšími květy... | PODJAŘÍ. | František Taufer | 0 | sonet |
cvf-048837 | Pod starou jizvou pálí ob čas rána,
je pravda, míň vždy, avšak ještě pálí;
jak s výše strmé, zadumané skály
zřím z dáli v den, kdy srdci byla dána.
Co platna těchy a slov krásných mana,
co škrabošky, v které se soucit halí,
co platna lhostejnost: Zde všecko šálí,
v ráz otvírá se dávných bolů brána.
Však jedno vidím: To... | Rána. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-065380 | Když noc jde blíž, hvězd kouzlem věčnost mámí,
přeludem tklivým v moje vcházíš snění,
v muk závrať mdlou, v bolestné vteřin chvění
bys nové vnesla touhy zářné plamy...
Všech nadějí kdy ve prach klesly chrámy
o marnosti v hran nekonečném znění,
ty přicházíš jak samo zapomnění,
tak vítězná vždy všemi nad modlami...
Jak d... | KDYŽ NOC JDE BLÍŽ... | Julius Skarlandt | 0 | sonet |
cvf-027693 | Vlas do dnes černý stará paní má
a svěží šíj jak dívka ve květu –
však žalné roky hledí očima,
v nichž lesk chví vybledlého sametu.
Na rtech má úsměv, úsměv podzima,
ten tklivý, lehký zbytek po letu –
však chvilkou zachví tahy jejíma
i hořký stín – jen zachví – však je tu. –
A stará paní dvakrát za měsíc
mi pošle aršík... | II. PORTRET MÉ MATKY | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-046635 | Viz, jak na zdi v světlém listí svítí víno!
oheň krve je, tep žilobití víno,
topasem ať tryská v tvojí číši,
rubínem ať blýská a se třpytí víno;
všecky vůně Arabie zmizí,
nebo dýchá vůní nad vše kvítí víno.
Říkali mu bozi sladký nektar,
nemůž ani jiné jméno míti víno.
Mana, Israel již jedl v poušti,
bajkou jest, neb na... | Ghazel o víně. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-010598 | Líp krátce žít, leč jasně, na tom dosti,
já přál bych si být slunce paprskem,
jenž krásou zžehnut slétá do věčnosti. | 337. Líp krátce žít, leč jasně, na tom dosti, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-017970 | Jak holub vrkej a jak lev řvi vztekem,
leč všecko s mírou, včas co nejvíce.
Co jiným jed, to může ti být lékem,
a stranou jdi, když počne štvanice.
Moh' biskupem se stát Hus, mladý věkem,
však místo toho došel hranice.
Nač přilbu brát (jen abys zdál se rekem?),
kde stačí teplá noční čepice? | Z MOUDROSTI OTCOVSKĚ IV. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-041682 | Národu teď vzdělat mnohý spěchá,
Ač má ještě mléko na bradě,
Se starci předc seděť na radě
Duše jeho žádá nedoplechá.
Špatná, věru, pro budoucnost těcha,
Když hrad stojí na zlém základě.
Neb když na přestkvoucím na hradě
Děravá jen čumí pořád střecha.
Vzdělanosti palác buduj stkvostný,
Ale dej mu základ v hloubi pravý,... | Národu teď vzdělat mnohý spěchá, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-064986 | Zrak přivřel jsem... A hudba kol se chvěla...
V skráň bila mi jak velké vlny spád...
Tryskala tónů bouře roztesknělá,
jen smutek podivný jsem cítil vát,
však ostatní vše mizelo mi zcela...
Zář světel, měšťácké té krásy chlad,
jas, vůně, šperky, šaty, bílá čela
a celý dav a co v něm dříme snad –
to ničím bylo pro mne ve... | HUDBA. | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-044195 | Krok unavený do vrchu se bral
a na temeni stanul po chvíli:
Až sem se lidské ruce dobyly,
strom olivový aby pevně stál
a rostl, z kamení a z trosek skal
mu podklady a hráze zrobily,
vrch ztekly, k temeni se probily,
co ještě dovedou, co zmohou dál?
Stín lehké páry obzorem se chvěl,
a moře, které břehy smývalo,
tak neja... | Krok unavený do vrchu se bral | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-048563 | Ký sladký sen to mih’ se duší tvojí,
ó tvorče kolossů, zpěv jaký snivý
vpad’ v rozruch dum tvých sladce konejšivý?
Tu báseň klidu v jakém čerpal’s zdroji?
Po jakém velkém, netušeném boji
jak lotos nad tůní vln ten zjev tklivý
se vyhoupnul, ač mrtvý, a přec živý,
v tom klidu, jenž vše spory v souzvuk pojí?
Zpěv labutí! ... | Labutí zpěv. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-042234 | Kterak nemá oko pláče roniť,
Kterak nemám hořem kameněť
Vida lid ten v Uhrách hubeněť
A mu slyše umíráčkem zvoniť?
Ó dej Pane srdce svoje skloniť!
Nedej této růži zdřevěnět,
Lípě této nedej zkřemeněť,
Nedej skále té se rozdroponiť.
An se za ně usedavě modlím,
Čáky hrad vrah bourá činem podlým;
An chci k nim, vrah zatýk... | 90. Kterak nemá oko pláče roniť, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-023333 | Ta tmavá studna všechno ví;
vše viděla, nic nepoví.
Ta tmavá studna všechno ví.
Ty přísahy a zakletí
a všechny hrůzy podsvětí,
oh, musela je slyšeti.
Ta tmavá studna všechno ví:
jsou rozbity už okovy,
vše viděla, nic nepoví.
A v noci tmavé, noci mdlé
lze spatřit v jejím zrcadle
lebky a hnáty rozpadlé. –
Ta tmavá studna... | STUDNA. | Emanuel Lešehrad | 3 | madrigal |
cvf-051061 | Věk, v kterém žijem a jenž v sklon se chýlí,
mi připadá jak hlava obrovitá,
na které dlátem různí mistři ryli.
Již pne se čelo, pod brvou to kmitá,
jak život, šíj se v luzném vlní sklonu,
to dláto rys úst, ono tváře chytá.
Žel, nerovní jsou mistři. Na Madonnu
ti zpracovat chtí balvan nemotorný,
zkad krása by se lila mo... | Friedrich Nietzsche. (I.) | Jaroslav Vrchlický | 11 | tercína |
cvf-041667 | „Dej nám ženy milé! nebes Pane!
Nesmírná jest tvoje dobrota;
Bez nich hnusno jest nám života,
A v nás oheň nezbytelný plane.
Proč my bez choti jsme milované?
Čili sladké tužby lopota
V ňádru kněžském méně kolotá?
Jsme-liž netělesní nebešťané?“
Přišel pláč ten před trůn Velebnosti.
Nebe hořem počalo se hnouti
Nad tou sl... | „Dej nám ženy milé! nebes Pane! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-038372 | Když se večer na lučiny sklání,
Když se oblak na západu rdí:
Ruku v ruce, v sladkém celování,
K besídce jdem, kdežto Milek sní;
Měsíc bledý líbě hledí v ni,
Stříbří křoví na blízké tam stráni,
Z něhož ptactva mutné štěhotání
Vodopádem umrtveno zní.
Často s ní tu v blahocitech plynu,
Nebe v jejím libém vida zření,
Milos... | 3. Besídka. | Václav Věnceslav Ráb | 0 | sonet |
cvf-042151 | Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně,
Bydlej v nich jak v ducha domovu,
Pluj k nim jako k spásy ostrovu,
Přes vše pláně, peřeje a sláně.
Totě rosa spadlá s nebe báně
V lidské mluvy květnou osnovu,
Vtělená to pravda ve slovu,
To lék v ráně, to klíč k nebes bráně.
Když je pěješ, letí nebes tlumy,
A je slyšíc tonou v sladké dum... | 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-068913 | V bezuzdém rozmaru své vtipy dělal, hrál,
širokým publikem uznaný smíchu král,
až posléz udělal přes Vltavu skok malý,
kde s klidem anglickým mu jaksi tipec vzali.
Inu, je taký svět. Stůj každý, kde jsi stál
a kde jsi na skráně svou snítku lauru vzal
a buď vždy přítomna utěšeného dbalý,
neb čerta člověk ví, co dají – i... | Alois Charvát. | Josef Lukavský | 0 | sonet |
cvf-051371 | Vy z nás jste vyšli a jsme hrdi na to.
My jako líhy a vy rozsévači.
To vědomí nám v příští dobu stačí,
vy semeno své nesijete v bláto.
Je slovo vaše všemu lidu svato
a je-li co, jež lásku naši značí –
té z hrudi naší nikdo nevytlačí –
tož školy jsou, kdy všechno bylo vzato.
Jsou jinde šťastnější, kde šlechta v předu
a ... | XII. Lid učitelstvu. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-015782 | Na Tetíně, prostém světa křiku,
Bohabojná kněžna Lidmila
Skroušeně se právě modlila
Dobou noční ve svém pokojíku.
Neleká se přišlých vražedníků;
Ráda však by ještě skončila
Modlení – o tuto prosila
Milost jedinou svých ukrutníků.
Připravenou tak ke kruté smrti
Otočeným o krk závojem
Po zemi ji smýkajíce škrtí!
Pláče li... | XIII. Na Tetíně, prostém světa křiku, | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-010689 | Nač vlku as, jenž čest a klid ti krade,
být milostiv? Nič, bij ho zas a zas,
ať zcepení dřív, než bude mít mladé. – | 428. Nač vlku as, jenž čest a klid ti krade, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-010475 | Zda schopni ti jsou k obraně a k boji,
jež s Lhostejností plodí Požitek,
a Všednost kolébá a Planost kojí? | 214. Zda schopni ti jsou k obraně a k boji, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-065392 | Noc, přítel zla, Tvou podobu mi kreslí,
jak sen můj k Tobě, hvězdný, zaletí.
A marnou touhou unaven a kleslý
v klín bílé růže opět klade Ti...
Tvou prudkou hlavu měkce rýsuje mi
na desce luny zlatozelené,
skloněnou žalem, v očích pohled němý,
modlitby tíhou rety znavené...
Oblaka temná stříbrem nebes plují
mrazivým víc... | NOC, PŘÍTEL ZLA... | Julius Skarlandt | 0 | sonet |
cvf-017990 | Jsi nemocen snad, brachu? Zle je ti?
Proč kaboníš a vraštíš svoji tvář?
– Ne, vydal jsem spis „Neduh paměti“,
a měl jsem raděj vydat slabikář.
Kdo přečte spis můj, jako v podsvětí
již jak by všecko kryl mu tmavý šlář:
knihkupec upomíná po třetí,
a zapomněl sám dát mi honorář. | SUGGESCE. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-017959 | Zda Prokop Holý pleš měl nebo vlasy,
kdys přeli jsme se, divě rozkaceni.
A teď zas: Hus zda oholen byl asi,
či s bradkou stanul v církve shromáždění?
Měl vous či neměl Mácha?... Pro vše časy,
pro vlasti mír zde nutné opatření:
Mou kadeř ve skvost milenka má dá si,
a holičské já schovám předplacení. | KANDIDÁT NESMRTELNOSTI UVAŽUJE. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-019591 | Pěj svou píseň celým overbeným
Rákošem, ty hustém ve kříku
Skrytý, zlatoustý slavíku,
Pod večerem jasnou nocí tměným;
Dříve toč zpěv hlasem sladce chvěným
Po všech souzvučností řebříku,
A pak žalmuj, Lady řečníku
Ty i jara, semnou zarmouceným:
Pervou píseň onné Svatopluka
Bitvě obětujme krevavé,
Jejíž svědkem potok ten... | 296. Pěj svou píseň celým overbeným | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-046441 | Děd ideál měl – vnuk má idol pouze.
Toť celý rozdíl. Ideál je ryzí,
žel, v sobectví když masce zcela zmizí,
kam strhne špatnost jej či krutá nouze;
je idolem pak, křemen v žití strouze,
ne zářný démant s paprskovou přízí,
ne orel, slunce jenž se dotkne řízy:
jen oškubaný pták je na motouze.
Jeť idol sprostá modla, jež ... | Ideál a idol. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-048045 | Jak slizcí hadi kořeny se vinou
po šikmé stráni, zrytý mech se čeří
a korunami stromů, jež se šeří,
kaskady zvuků jako moře plynou.
Kdes pádné rány seker zní a hynou,
ve výši datel zobákem čas měří;
tu po zemi, tu houštím chumáč peří
jak vloček, hvězda, letí klenbou stinnou.
Teď choral větrů zadul z hloubky temně
do st... | Vichr v lese. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-018527 | Na skvosty skřínkou sonet může býti
pro lásku tvoji spanilou a mladou,
kam sladké vášně velké perly kladou,
na víku, stěnách drahokamy svítí.
A besídkou, kde latí za ohradou,
za clonou rév sen líbezný lze sníti,
a zdobnou číší, uštván zlem a zradou,
s ní zapomeneš na mžik trudů žití.
A rakví pro tvé mrtvé sny a vzněty
... | SONET. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-015829 | „Těsno jest mi v hradě – takto praví
Kníže Oldřich k svému panoši –
Sedlej oře, věrný Miloši!
Hvozd a lov dá mysli nové zdraví.“ –
Statný lovec po tři dni se baví
Knížecí po lesích rozkoší,
Vysoká kde zvěř se peleší;
Vášeň ta mu oudů neunaví.
Skončen hon – tu vévoda se bere
S kořistí a četnou družinou
Přes potok, kde k... | LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-069263 | Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
jak blaničtí tu sedí rytíři,
a v zakletém jsou hradě opuštěni,
jenž s cimbuřím ční k nebi, s arkýři.
Jsou zaprášena okna. Paprsk denní
když vnikne v síň, kol prach jen rozvíří,
a netopýři, světlem probuzeni,
v tmě zakrouží a v reji zahýří.
Tak léta přešla – nikdo nezavolal,
je ne... | XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-022730 | Jak starý mistr mysle na Madonnu
v div miniatur kouzlil krásu ženy,
vlož, básníku snů vůní omámený,
sem kouzlem barev žhavou píseň onu.
Mé umění, jsi plno měkkých tónů
i těžkých barev, tkaných na gobeliny,
a v duši mé jsou Kráse posvěceny
tvé divné sloky září visionů.
Máš zvláštní půvab divných ženských zraků,
já tebe ... | Sonet o mém umění. | Jaroslav Kvapil | 0 | sonet |
cvf-012189 | Povězte mi, máti, co jest to?
Láskou to tak všude nazývají,
Od mnohých to bývá zakleto,
Jiní za radost to pokládají.
Co jest to as zamilování?
Jest to nadcha, čili stonání?
Staří dí, že jest to uřknutí;
Mládež: že to od děv okouzlení.
Mnozí chodí pyšně nadchnutí,
Zase jiní v pouhém rozmejšlení.
Rcete! jak to asi povsta... | Zvědavost. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-018627 | Vrabčíci v zimě, dotěraví hosté,
jak na stromě se honí, jenž je holý,
neb posněžené chaty, cesta v poli
a jitro, které volá: Snů se zhoste!
Břeh říčky, luh, v němž plno máku roste,
pár stromů v květu, chrámek ve údolí,
ty motivy tak rád tvůj štětec volí,
jak jednoduché všecko to a prosté!
Leč půvabů co každý oku chystá... | ANT. CHITTUSSI. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-001130 | Je hrda duše má jak uzavřený kalich,
jenž čistý nad bahny se k slunci v touze vzpíná,
ať dole nízkost vře, se provaluje špína
a pěstí vztahuje se na sta neurvalých.
Pryč z vášní hanebných, výš nad hamižnost malých,
tam, kde mu něžný list již nepotřísní slina,
by třeba práh tam sám a jak poušť nehostinná
jej výsost zlom... | MÁ DUŠE. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-031517 | Že milujeme se a láska stálá
jak vlnu příliv krok můj vstříc ti řídí,
že nejednu noc v loktech tvých jsem spala
při měsíčku, jenž lásce nezávidí –
oh, to jsem všecko směle zapírala
v divoké hádce s těmi, kteří slídí,
a se lží jsem se tolik namáhala,
jak namáhá se některý z těch lidí,
již osmahlí a k zemi nakloněni
za p... | LIDSKÉ ŘEČI | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-061643 | Večery snivé v pohádkovém taji
své kouzlo kreslí v duši moji,
kde smutky tiché hlavy ukrývají,
když stíny na polích se rojí
a z bažin mlhy bílé vyrůstají....
A prstem dovedným vod na pokraji,
– kde člověk bloudí v nepokoji –
bludičky načrtují starých bájí
večery snivé.
Na cestách ztracených světélka hrají,
u křižovatek... | Večery snivé... | Boleslav L. Černý | 10 | rondó |
cvf-048538 | Hle, po jezeře táhne labuť snivá!
Tak čistá, bílá, sotva vodu zčeří,
a táhne mezi rozkvetlými keři,
a jako harfa Aiolova zpívá.
Jak duchů zpěv to v tvoji duši splývá,
ta děckem je zas, miluje a věří,
je čista jako ptáka toho peří,
a hvězdě v mraku jako sestře kývá.
To poesie číše vrchovatá!
Ó pij z ní, dokud můžeš, v k... | Lamartine. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-027686 | Můj hochu, člověk rychle šosatí;
hleď, i svým veršům nějak s bohem dávám,
je směšno mi už rýmy chytati
a těžko v sloku vpříst, čím v duši plávám.
Já lecos utrh žití souvratí,
já leckams – eh, zas dojemným se stávám;
co jiní píší, líp je čítati,
čtu, pochválím i rád se z duše smávám.
Když vítr venku dere sněžné peří,
čí... | SONET PSANÝ POD SVINUTOU VLAJKOU | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-019124 | Když svět ji zranil, prchla do zátiší,
a její síň jí byla celou říší.
Zde nevýslovně dobrá, měkká, milá,
ve středu starých obrazů svých žila
a figurek a skla a porcelánu,
až Čas jí zcelil v srdci každou ránu
a úsměv jen jí nechal milých vděků,
až figurkou se krásnou z přešlých věků
pak sama stala, z dob, kdy zápal host... | IN MEMORIAM JINDŘIŠKY SLAVINSKÉ. | Antonín Klášterský | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-069291 | Když ráno vzbouzím se, můj příteli,
má první myšlenka se nese k Tobě,
můj první pohled snivý, nesmělý,
ten patří Ti, můj drahý, v ranní době.
A písně moje jako pocely
se nesou modrou dálkou v sladké mdlobě,
by v objetí Tě vroucně sevřely
a zlíbaly Tvé drahé oči obě.
Pak lehce, aby nezahnaly sen,
se svinou jako křídla s... | 10 Když ráno vzbouzím se, můj příteli, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-027758 | Šeré ráno, šerý den,
nebe jako z oceli –
šeré světlo do oken
zří jak žebrák nesmělý.
Kotouč slunce zvetšelý
stranou mdle se leskne jen
jako plech, jenž pohozen
leží v chladném popeli.
Člověk s resignací zří,
jak se staví v šedý řad
to dnes, zítra, pozítří –
nemá stesků, nemá tuch –
leda moci jak pár much
po ty dny kdes... | SONET V LISTOPADU | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-016329 | A dál co bylo, dá se říci krátce,
jak přede mnou děl rovněž autor týž...
Že čas i s ním měl dosti tuhé práce,
i on že mohl dceru vdávat spíš,
nevěděl rek náš, hanebný ten zrádce,
s nímž sám jsem nespokojen nanejvýš.
On věděl jen, když domů jel zas parou,
že poupě chtěl – a našel tetu starou... | ZA STAROU LÁSKOU (56) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-017954 | Je strašlivá ta dnešní drahota,
a nikde lék, ač lid i vláda káře.
Kdo spletité to klubko rozmotá
snad obchodu a zájmů dobytkáře?
Jak uhájit tu jenom života?
Pan nakladatel dva dni chmuří tváře
však v třetí blesk mu hlavou mihotá – :
předplatné zvýšil – snížil honoráře. | DRAHOTA. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-044266 | Stuhou pestrou jasná duha vstala,
jedním koncem spočívala v moři,
druhým koncem, jež se ve mrak noří,
k samým prahům nebeským se pjala.
Ve všech sedmi barvách sytě plála
od červené, která ohněm hoří,
k fialové, jež lem druhý tvoří –
žel jen, že se brzy potrhala.
Zhasla náhle, jako hasne snění,
které v přeludném svém ro... | Stuhou pestrou jasná duha vstala, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-050718 | Pantalone, sceny fadian,
kterak zívá, jak se protahuje,
všecko deptá, všecko kritisuje,
vše chce napálit, sám oklamán,
stále lásku chce a simuluje.
Kde je kráska, on s ní koketuje,
jeho protinožcem Don Juan,
vítěz v ráz, co fádně rozumuje
Pantalone.
Pedanta typ, filosof dnes sluje,
sporných větrů sofismaty hnán;
černý ... | VI. Pantalone. | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-054390 | Tak se vám často stane v noci, když bdíte
ve venkovském dřevěném domku s okny otevřenými,
že po silnici zahrčí kočár... Parami šedivými
se vzdaluje, oblázky drtí ve tmě! A z tmy té,
z té tiché tmy vylamuje se hrčení hbité,
zvuk podkov z dálky se ještě ozve. A už mdlými
jen vzmachy zvuk čeří vzduch. A už jimi
les třese ... | Odjíždějící ve tmě kočár. | Karel Červinka | 0 | sonet |
cvf-028753 | Bělá se koráb v nebes dálném moři;
napněte plachty, vítr příznivý
unese vás tam rajské na nivy,
kde cnosti zář jak boha plamen hoří.
Tam satan hříchu nohu svoji skoří
a padne vše, co vám se protiví;
před vámi sen se prostře vábivý
a bujná zeleň ze země se vznoří.
Ty stoupni na loď, a ta poletí
jak jistá střela k cílům ... | *** | Emanuel Miřiovský | 0 | sonet |
cvf-010726 | Čiň dobře vždy i tu, když chvíle láká,
bys zlobě pomstil se, nechť plachý svět
má osla za přezdívku pro dobráka. | 465. Čiň dobře vždy i tu, když chvíle láká, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-058516 | Já hřešil, oh, já hřešil příliš,
já smělou rukou v život sáh’
a s frivolní jsem písní táh’
kams v tmu... Proč nad mou stopou kvílíš?
Toulavý trouvér šel jsem žitím,
kde rudý mák se v polích smál...
Snad jsem tě přece miloval:
cos jak sen zašlý v duši cítím!
Já hřešil, oh, já hřešil rád,
i s tebou kdys, již dávno, drahá... | RESULTAT. | Roman Hašek | 0 | sonet |
cvf-017983 | Dnes v znamenité míře je pan rada,
úsměvem září, veselé má hledy,
dnes přehlíží, že pod podložkou skládá
milostné verše dívce písař bledý.
Hned kývne, jak kdo o zálohu žádá.
Snad záslužný kříž čeká naposledy?
Ne, president dnes poklepal mu v záda:
"Wie geht's Herr Rat? – Na karty přijdou tedy." | PAN RADA. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-049799 | Nás zapřáh’ život, v zákonitý sňatek
jsme vešli s ním a věrně každodenně
mu sloužíme, my odvykli juž změně
a šťastni jsme, když neděle a svátek.
Však pozdě večer kdes u zadních vrátek
náš cicisbeo čeká neprodleně
jak přítel domácí, jenž chodí k ženě,
se tiše vloudí, by neztropil zmatek.
A jako tento denně dětem nosí
ko... | Cicisbeo. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010395 | Tkvěl na tvém rtu jsem blažen krátkou chvíli,
a věštcem svaté krásy stal se duch,
leč srdce, jato vnad tvých kouzly, šílí. | 134. Tkvěl na tvém rtu jsem blažen krátkou chvíli, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-046448 | Je všady. Na každém se choulí prahu,
chléb každý znechutí, v číš každou plivne,
na každou kořist zdaleka již kývne
a žárem každou vysuší nám vláhu.
Hned u kořene podtne každou snahu,
sny umělců zamíchá v směsi divné,
je snětí v klasu, jedem v míze živné
a balvan, jenž se v každou svalí dráhu.
S ní největší náš boj a ne... | Česká bída. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010410 | V sad lásky tvé mě nesly žití vlny,
leč v liliích tvých paží hynul jsem,
a rtů tvých růže byly klamů plny. | 149. V sad lásky tvé mě nesly žití vlny, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-010461 | Vlast, právo, lid! Však nevím, co by chtěli,
kdo na mísu váh lstivě falešných
v ráz nedovedou padnout svými těly. – | 200. Vlast, právo, lid! Však nevím, co by chtěli, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-010419 | V ráj lásky šel jsem trním nohou bosou;
Tvé růže zkvétají tam posavad,
mé dávno opadaly žhavou rosou. | 158. V ráj lásky šel jsem trním nohou bosou; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-047301 | Za tebou jde. Kde se vzal,
nevíš, a krev z žil ti bral,
u kolébky tvé již stál.
V prvním dětství na tě pad’,
za stolem skryt, v stínu vrat,
v stínu chodí napořád.
Je to šelma, je to mrak?
Je to zmok, či je to pták?
On je pán, tys pouhý vrak.
Ale musíš jít s ním v řež –
marný odpor! Stůj či běž,
ty jsi mlha – on je věž.... | BALADA O VLKODLAKU. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-003621 | Mám razit minci pro budoucí děje,
z níž reliefem hledí hlava lví.
Bronz je moc tvrdá, zlato moc se stkví –
nechť tedy stříbro s démanty se sleje.
V tom oku mnich, v druhém se cynik směje,
na čele pečeť velkých tajemství –
a z hrdla zapadlých měst zvony zní,
kaskády smíchů, hříchů epopeje.
Vodotrysk bájný; masek Proteus... | JAROSLAV VRCHLICKÝ | Karel Dostál-Lutinov | 0 | sonet |
cvf-042159 | Což jest osud? Náhoda to slepá,
Jenž se dala v slepém zlověku
Za slepého vůdce člověku,
A jím vládla jak saň přesveřepá.
Sešla s hůry dcera Boží lepá,
Vzala lidi v milou opěku.
Tu zdín konec sudby povztěku,
A v ráj vzešla poustka holostepá.
Lide Páně! Zapěj Bohu chválu,
Že On sám, král věčný všechněch králů,
Dal ti poz... | 15. Což jest osud? Náhoda to slepá, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-017103 | V sen horký ohně do červena lehly.
Jak vlažný popel prší citů prach.
A všechno směšuje se v kalný nach.
A v tělo jak by bodly tvrdé jehly.
Teď jak by ostrý mráz se v tělo vtáh’.
A horko zas. A hořko. Vír to stálý.
A rány jitří se a rány pálí.
A mrtvo. Dusno. Dusno v temnotách.
Teď nervy chvějí se, tak tence v noční tiš... | HOREČKA | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-057090 | V poledním vedru temné hvozdy spaly,
hmyz nezabzučel a pták nezapěl,
jen stromů časem list se rozechvěl,
a kapraď v srázi vánky rozhoupaly.
Zvuk zvonců kdesi v temné lesa dáli,
stád těkajících ke mně doletěl...
samoten lesní pěšinou jsem šel,
a pustin báje leb mi ovívaly.
V tom záře kmitá z clony větví husté,
v zrcadlo... | Nad Čertovým jezerem. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-021395 | Rád naslouchám vždy velikého srdce tluku,
jenž zní mně z poesie vaší, plné tuch
a šera, třpytu, hlubin, v nichž se skrývá Bůh,
a z níž též cítím Čecha hrdost, jeho muku.
V ní antika podává renaissanci ruku,
oceán, taje žití, mythus, dějin duch
s idyllou něžnou splývají v ní v duhy kruh,
a hudbou, uměním vše září ve sou... | Mistrům české znělky. | Josef Kuchař | 0 | sonet |
cvf-016846 | Ty milovaný bohem zlaté krásy,
Spartánský králevici s vonným jménem,
Na rtu se chvícím, láskou rozníceném,
Jak macešek trs s modravými vlasy,
Se zraky, v kterých fialek stín splýval –
Já nezávidím Apolla ti lásky,
Hry hbité s diskem, odvážlivé sázky,
Náručí posléz’, v němž jsi odpočíval.
Jen smrti závidím, již tobě dal... | HYAKINTHOS | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-041704 | Jaková to okolina stkvělá!
Vlaje žito, růže květe svěže;
Leč což jesti lidstvo bez mládeže,
A což krásný kraj jest bez kostela?
Tamto kostel v čistotě se bělá,
Krajinu tu celou milo střeže;
Ale kostel onen nemá věže,
Jestiť choť to záhy ovdovělá.
Pro náš život třeba věci trojí:
Ruky k nebi, strážce v světa boji,
K tomu... | Jaková to okolina stkvělá! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-024689 | Oh, moje srdce! Co tě ještě láká
k těm krajům, kde se nekonečně smráká,
kde rostou květy v zádumčivém pláči
a polní stezky k bažinám se stáčí?...
Oh, drahé srdce! Nemám já již síly
a nervósní jsem, když vichřice kvílí,
já nechci, abys dále smutno bylo,
já nechci, abys zádumčivě snilo.
Chci, abys kvetlo v rozpustilém sm... | Touha. | Emanuel Lešehrad | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-019502 | Nyní ani slova nezpomenu,
Milek čte mi to už na čele,
Žebych žádal, nechav přítele,
K Amsterdamu jíti, blízko Rénu;
Proto tuše cíl a jeho cenu
Sehnal hned ty divné chumele,
A tak řídil vozík uměle,
Že sme přímo vletli do Nardenu:
Kde já množství kvítí Holandského,
Zvláště tulipánů Harlemských,
Nakoupiv jdu k hrobu Kome... | 207. Nyní ani slova nezpomenu, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-044202 | Hluboce moře hučí
hlaholem dálných zvonů
důrazem pevných tonů
pomalu, těžce zvučí,
bystřinou duní ručí,
srázem jež příkrých sklonů
žene se v divém honu,
závady rvát se učí.
Šedou se pěnou kryje,
v balvany břehu bije
kladivem drsných hran:
„Z mužů se lepším stává,
déle kdo mečem mává,
více kdo rozdá ran.“ | Hluboce moře hučí | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-048828 | Kdes v malbách Poussina neb Claude-Lorraina
jsem viděl ji, teď se mi otevřela:
Pod oblouky skal fantastických zcela
tůň azuru v nesměrnost prohloubená.
Řad topolů, slyš, divné báje stená,
i třtina v kraji vod se rozšuměla,
ty cítíš, Ceres nadarmo kol spěla
svou dceru hledající zamyšlená.
Pár balvanů je rozptýleno kolem... | Idealní krajina. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-027656 | Zem, nebe jedna maškarada,
ruch, šum a třepot jediný!
Sníh točí se a víří, padá
jak lehké peří z peřiny.
Lamp světlo žlutá kola spřádá
do chumelivé mlžiny.
Ulicí hrčí vozů řada
s vílami, čerty, dominy.
Naproti plane světlem dům,
rej stínů po záclonách víří
a temně duní tance šum.
Maškarní ples... To sněžné pýří
i staro... | SONET O SNĚŽIVÉM VEČERU | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-069180 | To, duše má, by příliš krásné bylo!
Zas přadeno své předeš bájných snů
z těch jemných vláken – jitro postříbřilo
je chladným jíním prvních zimních dnů.
Jak Penelopa skončit chceš své dílo –
příst, přadleno,Tě vždycky naleznu!
Ač západ hoří, již se připozdilo,
v tmě slunce mizí, v černém bezednu.
Své touhy spřádáš, vzně... | To, duše má, by příliš krásné bylo! | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-027485 | Praskají hrozné bomby pod těly
všelikých mocných; sloupy starých řádů
se otřásají; taje postelí
jdou z pyšných zámků v trh a promenádu.
Bůh otec s synem, oba omšelí,
se chystají jít za Jovišem k Hádu –
svět v úpadku, jen snílci nesmělí
zří obrození, nových sluncí vládu...
Oh ne! Toť jenom trocha sensace je,
již hltá lu... | 18. ÚNORA 1905 | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-008028 | Neumět lépe je nám, než učit se s nebezpečenstvím.
Dáme-li dítěti nůž, snadně i pořeže se. | Nebezpečné učení. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-045510 | Když spal jsem, duch můj z těla vzlet’
si nejkrásnější hledat květ
a prolet’ celý boží svět.
Chtěl najít soujem krásy, něh,
kam dobroty by paprsk šleh’,
jejž hostit můž’ jen rajský břeh.
A letěl, zčeřil obilí,
na kterém vůní opilí
se kolébali motýli.
A letěl, padl do travin
a slíbal rosný jejich klín,
let’ vrbami, skrz... | Zázračný květ. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-023499 | Ta rozkošná koketa s kloboučkem v berlínském stylu.
Já potkal ji ulicí, když jsem šel k večeru domů;
já stiskl jí ručku a zíral jí pátravě v oči,
jak hledal bych stopu těch dávných a mladických tužeb...
Pak spolu jsme bloudili blaženi šedivou třídou
a mluvili dlouho o kalných a bojácných touhách,
jež dávno už znikly a ... | Setkání. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.