id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-018435 | Jak pták, jenž pěje, když vše počne kvésti,
od ranní zoře po hvězd třpytných čas
a ještě pak, kdy sen se na vše střás,
sní nové zpěvy na své ratolesti:
já před lety jsem zpíval – jaké štěstí!
A tu, jak tryskal zpěv můj zas a zas,
mne okřikovat jal se drsný hlas,
a když jsem dál pěl, hrozili mi pěstí.
Teď sám již zvolna... | SONET. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-016296 | Dál bulku s ním a jindy šachy hrával
a soused zbožně oči k němu zdvih’,
když rek náš časem, když v něm citů nával
se probudil, čet’ seznam lásek svých
a jako velký stratég povídával
o bývalých těch slavných vítězstvích,
kde nepodlehl pod svým sokem jedním,
kde všecka srdce vzdávala se před ním. | ZA STAROU LÁSKOU (23) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-032594 | Ba, ducha zrcadlem tvé oko lépe
než na sta zdravých zaslepených vidí
až ve hloub světů, v chorá srdce lidí,
a slovo tvoje vzmachem pravdy tepe
až v dobra, krásy brány velkolepé.
Tak zájmy Boží čistý duch Tvůj řídí,
co zdravý k předu kráčí jenom pídí,
svět spravit chtěje v práci marné, slepé.
Ó nelkej, orle! Věř, že v m... | Slepému pěvci. | František Chramosta | 0 | sonet |
cvf-039203 | V své lůno přijmi nás, ó Matko Země,
až shasne to, co v nás se zove žití,
jak suchý bereš list, neb zvadlé kvítí.
Ty’s dala vše, a vše se k tobě vrací;
květ neptá se, zdaž znov’ se porozvije
a list na ňadrech tvých pokojně hnije.
My nevíme, zda víc jsme, nebo méně,
však ty jak máť si vlídně vedeš s nimi
a měkce pokrývá... | MATCE ZEMI. | Josef Václav Sládek | 3 | madrigal |
cvf-018815 | Cos přísného s té bledé tváře vane,
a ruku má vždy studenou jak led,
tak zamyšlená hledí často v před
a osloví tě vždycky chladným: Pane!
Nepláče nikdy ani nezaplane
jí do úsměvu nikdy úzký ret,
jak zimní noc jsou její vlasy vrané,
jak podzimek je šedý její hled.
Má ráda varhany a chrámy stmělé,
nosívá prostý, dlouhý, ... | PORTRÉT. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-004581 | Med není sladčí jak ta vůně žhavá,
jež s větví akacií padá dolů,
jak anděl stál by na každičkém stvolu
a střásal zlatý pel, když křídlem mává.
Teď řine vzduchem se jak vroucí láva,
vše unáší a všecko chvátí spolu,
a marně srdce vzdoruje v svém bolu,
jenž v hlubinách kdes tiše dokonává.
Ach, skoro ani nedivím se tomu,
j... | V aleji akátové. | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-060192 | Děd – horal vede vnuka na pouť borovskou.
Žeh slunce šlehá v horský lán,
když stezkou na vrch ke kostelu jdou.
Zdí oprchalou při něm hřbitov obehnán.
Pot s čela sotva stírá děd
a hocha vysazuje na parkán.
„V tu stranu hleď – tam Přibyslav a v pravo hned
se tmí houšť lesů. Za těmi
pás rolí a v nich místo uprostřed.
Tam ... | BOROVSKÁ POUŤ. | Bohumil Adámek | 3 | madrigal |
cvf-057228 | S košíčkem fijal přišla na boulevardy,
je stará juž a pláč se chvěje v hlasu.
A vedle ní, jak rostlá z jarní páry,
je dceruška. Ta mládí má a krásu.
Zde vidí ženy: včera měly cáry,
dnes hedvábí a skvosty v moři vlasů...
Strach jímá ji: „V ty dcera klesnout spáry!...“
A velká slza skropila jí řasu.
Ta v kytku fijal do k... | FIJALY. | Josef Merhaut | 0 | sonet |
cvf-017048 | Ty mrtvý příteli, v hrob tmavý navždy kleslý,
Rci, tvoje mlčení co v hlubinách svých tají?
Tvou hlavou zetlelou kdys myšlenky se nesly,
Jak smutné vlaštovky když v podzim odlétají.
Ty duše vášnivá, v níž skepse sny své soudí,
Jež zřela's v odvaze svých smyslů nebezpečí,
Když v noci po hvězdách zrak hledaje tě bloudí,
T... | VŮNĚ SMRTI | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-048577 | Ach, štěstí, snové, illuse a vzlety!
Co platno všecko, skutečnost nám nedá
vzplát květem plným, náš se chudý zvedá,
a bezlistý jak ocúnové květy.
Jen odkud beřem sílu svou a vzněty
v boj nový, v kterém závist hrozí bledá,
kde každý vzdech a sten dí: Běda, běda!
nad propadlými, ztracenými světy?
Zda z tebe, lásko svatá,... | Žluč boje. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-046662 | Když zakotveno v hlubinách svých moře, kde jsi byl?
Když řadila se pyšně hora k hoře, kde jsi byl?
Když první slunce trysklo ve tmy klín
a nesměrná když první vzplála zoře, kde jsi byl?
Když první hvězdy pouští oblohy
se rozlily, prach zlatý po obzoře, kde jsi byl?
Když slunci v pozdrav zařval první lev,
a člověk cítil... | Dle Joba. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-017926 | U sálu vítá kníže. V čerň se mísí
les uniforem. Výstava všech řádů.
Ti v hloučcích stojí, oni sedají si.
Sluhové nosí víno, limonádu...
Pat srážení, šum. Jakýs baron lysý
klep vypráví. Smích. Jedni v krutém hladu
pryč odcházejí, druzí prázdní mísy,
a cigar hrst cpe v kapsy kdosi vzadu. | OFFICIELNÍ SOIRĚE U KNÍŽETE X. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-019312 | Jako chodí opuštěná mati,
Když jí pomrou dcery, synové,
Každodenně v rouše smutkové
K miláčků svých hrobům naříkati;
Tak já k ní se mohu přirovnati,
Chodě k vám, o Sorbů hradové,
Kunice, Krain, Lobdy rumové,
Nad vašimi předky plakávati:
Od vás nesu ke Sloupsku a Míšni
Svaté horkých selzí obětě,
Kde rty Němec slavskými ... | 17. Jako chodí opuštěná mati, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-043569 | Líbým šumem tvá se vlnka line,
Můj potůčku, vždy se jasně liň;
Lučiny se květným lůnem řiň,
Tvá jak voda z pramene se řine.
Břeh nad tebou vonné kvítí vine,
Pode věnci radostně se viň:
V kristalovém rouchu stále plyň,
Ať zřím, nebe jak si v tobě plyne.
Ach, ty duše moje, v citu dlívej
Toku toho veždy jasnějším,
Na vlná... | 7. U potůčka. | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
cvf-009046 | Pěnkavy hnízda si pletou,
a růže, ty spanilé růže,
pohádky jara zas kvetou!
Kvetou a rudnou a voní,
ó, růže, vy spanilé růže,
v ňadrech mých divně to zvoní!
Zvoní a výská a šepce –
ó, růže, vy spanilé růže,
po vás jak stýská se lebce!
S čela jste sprchly, ach škoda!
ó, růže, vy spanilé růže,
léta jdou jako ta voda.
Kyp... | Duma o pohádkách jara. | Adolf Heyduk | 3 | madrigal |
cvf-018550 | Syn Hellady žít s tebou, byl bych býval
po symposiu, růže ve svém vlase,
safické strofy o tvé těla kráse
za zvuku fléten ve vosk stilem vrýval.
A středověký trouvèr, byl bych zpíval
o tvojich ňadrech, o tvém útlém pase,
co celý hrad by v luny svítil jase
a z lesů starých tmy se valil přival.
A rokoka věk kdybych býval ... | PSÁNO PRO TEBE. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-024414 | Zem rozkvetla... Mdlá nálada
se rozlila po kraji všem,
a zlatá světla na lada
se řinou s nebe lijákem.
Kvetoucí luka jiskří vdál...
Kol kočár přejel... Akáty
kdes voní... Pták v snech zatikal...
Vzduch chví se sluncem prohřátý...
Cvrkání cvrčků slyšet sem...
Chýš v stráni... Včely s bzukotem
se snáší v jetel, bílý rmen... | ČERVEN. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-058968 | Až budeš, bratře, svírat rety,
by kletbu deroucí se z duše tvojí
nezaslech’ tyran ni kat jeho kletý,
až v těžkých starostech, jež v hlavě tvé se rojí,
a v pláči k nebi pro mne budeš lkáti,
má matko, v bezeměrné lásce svojí,
až, sladká ženo má, tě opět schvátí
za noci zoufalství, jež srdce láme,
a žití tvého dny tak bez... | Mým drahým. | Ferdinand Písecký | 11 | tercína |
cvf-008351 | Jak toužebně jsem volal jmeno tvoje,
když smutkem těžkým jařmen byl můj duch,
a z těžka spánku palčivého znoje
vybouřil mysl srdce mého ruch;
tu k ukojení všeho nepokoje
tvůj obraz předved zraku mému bůh,
i viděl jsem, že srdce tvého plání
mně nese vstříc své svaté milování. | Stance. (6.) | Adolf Heyduk | 5 | stance |
cvf-011666 | Jsou bez účelu přání vše i snahy
nás přeubohých země odkojenců,
jsme jako klasy pod kosami ženců
a v duší sporech vlastními jsme vrahy.
Jak naše bídné živůtky nám drahy,
jež střežem s učenci i bez učenců!
A přece hřbitovy jsou plny věnců
a na jich květech plno slané vláhy.
To milosti Tvé záhadné jsou zdoby;
proč nevede... | Jsou bez účelu přání vše i snahy | Adolf Heyduk | 0 | sonet |
cvf-048817 | Kam zveš mne, neúprosná sfingo tmavá?
Já sotva prs tvůj rozeznávám v šeru,
lví spáry cítím, kamkoli se beru,
duch vzdoru pln se zbaběle ti vzdává.
Co hříčky víry, ctnosti, pravdy, práva,
když opak jejich v každém číhá směru,
když všady lokám jednu atmosferu,
jež dusí jen... Co mlčíš, vyzývavá?
Kde Ultima je Thule tvá, ... | Otázky v noci. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-038178 | Co zlatých snů v té černé zašlo skále,
co velkých činů, lásky neskonalé!
Co krve, potu, mozolů a žalů
jim kvetlo cestou na tajemnou skálu!
Klam, závist, výsměch vlastních bratří retem
jim chlebem byly v boji mnohaletém.
Naději stálou, každou krůpěj v žilách
nám v oběť kladli v českých Thermopylách.
Když bloudíš u nich,... | NA VYŠEHRADSKÝCH ROVECH. | Karel V. Rais | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-016855 | Nás smutek spojil kdys, jak křehký most dva břehy
V temnotách spojuje. Ty chladný, bez změny,
Jsi král můj pobledlý jak pozdních nocí sněhy,
Z portrétu Rubense grand chmurně vznešený.
Já, Steny, v prstech svých nach tulipánu tiše
Teď tisknu v myšlenkách, co rty tvé do šera
Paláce šeptají o slávě padlé Říše,
Jež klesla ... | POSLÁNÍ PŘÍTELI V STILU JAKUBA STUARTA | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-004018 | Tě milovat, ó musím, musím;
juž símě klíčí, víc je neudusím;
ten požár roste, víc ho neochladím;
je cesta k tobě, kudy šílen pádím.
Chci světlo! světlo! tmu kol jak si hnusím;
jak žízním po něm, což ho neokusím?
což rtoma touhy, kterou v snách jen zradím,
o pohár rozkoše tvé nezavadím!
Jak šíp, jenž vymrštěn, let nezas... | Tě milovat, ó musím, musím; | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-025329 | V klášteře Grotta Ferrata je mnich,
jenž nikdy nepozdvihne očí svých,
jak proklatec jde, jako hrob je tich.
Živ travou je a rostlin kořeny,
do roucha jeho trny vpleteny,
za lůžko má jen ostré kameny.
V chrám nevkročí. Když služby boží jsou,
před dveřmi venku klečí chvílí tou
a v pláty z kovu bije hlavou svou.
Moc, sláv... | PAPEŽ BENEDIKT IX. | Josef Svatopluk Machar | 3 | madrigal |
cvf-022167 | Kus Orientu: s půlměsícem stany,
dvě hurisky, jimž Iblis šlehá z oka,
koberce perské pnou se na vše strany,
z tureckých číšek kouří horká mokka.
Než muezzin se ozve rozhněvaný,
tu chtivě stéblem věřících dav loká –
vkroč, synu šejka, směle v tyto brány,
zde bubínek zní, Saadiho lká sloka.
A jestli toužíš, štvaný palnou... | TURECKÁ KAVÁRNA. | František Kvapil | 0 | sonet |
cvf-016317 | Tu přišel dopis, její rukou psaný...
Jak panenka se zarděl do krve
náš smutný rek (div byl to neslýchaný,
za dlouhá léta stal se poprvé),
a obálky když obě prohled’ strany,
list odvážil se čísti teprve,
však před očima tančila mu slova,
a pohnut začal pětkrát čísti znova. | ZA STAROU LÁSKOU (44) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-036392 | Když rusé vlasy tvé jak vlna hustá
kol tváře se ti strou, kde oči lačně žhnou,
když k číším prsů tvých má chtivá ústa
se v touze běsné pnou za slastí plamennou,
když laskám kolenou tvých oblost lahodnou,
co hluchou tiší noc nás halí pustá,
mně duši vidinou vždy plní otravnou
a v nitru zjitřeném výhružně vzrůstá
jak dra... | ŽÁRLIVÝ (I) | Arnošt Procházka | 0 | sonet |
cvf-052524 | Za tvou lásku, Tvé starosti,
poklad mateřské něžnosti,
nese v dar Ti dítě Tvoje
láskyplné srdce svoje
s vděčností i oddaností. | Za tvou lásku, Tvé starosti, | Emanuel Züngel | 15 | limerik |
cvf-064720 | Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku,
blouznivá má duše, více nedoufej!
Slyšíš – vítr skučí? V jeho chmurném zvuku
osud mluví... jemu podrob se a vzdej!
Več tu doufáš ještě? Slyšíš bol a muku,
kterak kvílí? Kdo to lká, se sebe ptej –
v zoufalství svém těžkém k nebi zvedá ruku –
která duše bludná? Klid a mír jí přej!... | XIX. Znavené mé srdce, ustaň v bouřném tluku, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-052547 | Milá ..., vše dobré, krásné,
co si můžete zde žádat jen,
přeji Vám, by v záři slunce jasné
vzcházel Vám vždy blahý tento den.
V pozdní době ještě v hojnosti
nechť vám zkvétaj růže blahosti. | Milá ..., vše dobré, krásné, | Emanuel Züngel | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-031808 | Víš o mně všecko, znáš i mou lásku,
víš, kdo se s tebou dnes loučí zlomen
hořem a touhou.
Naděje marna, jsou temné cesty,
po kterých půjdu, půjdu-li vůbec
v nějaký zítřek.
Víš o mně všecko, znáš buď a nebo
mé hořké lásky, hořkého žití
v stínu tvé krásy.
Jsem sláb svou láskou, tys mládím silna,
odcházím, vzlétneš, skrup... | LXX Víš o mně všecko, znáš i mou lásku, | Stanislav Kostka Neumann | 3 | madrigal |
cvf-053893 | O, jak těžko státi bez podpory!
Kde se rámě moje zachytnou?
Pod nohama hloubi nezpytnou,
V pravo, v levo bohopusté hory.
Přijď již raděj skrotit tyto zpory
Nebes družko tváří nezbytnou,
Než mých prsí brány rozlitnou,
Nemohouce losům činiť vzdory.
Ach, až zmlknou tyto líté boje!
Až oprchnou mého věku květy,
Opět má jsi,... | 4. O, jak těžko státi bez podpory! | František Ladislav Čelakovský | 0 | sonet |
cvf-010551 | V tvůj krátký sen můj duch-li peruť vnoří,
hned rosný cit mi žití na květech
jak v kapkách roztavené zlato hoří. | 290. V tvůj krátký sen můj duch-li peruť vnoří, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-027655 | Nu, bezceným tak básník není přec,
jak volá teď sta prospěchářských hlasů;
jen ať se s dobou srovná, bláhovec,
a svoje stesky pošle jednou k ďasu!
V pokoji stojí velmi vzácná věc,
hodiny, dílo rokokových časů,
a když je shledne host neb cizinec,
tu domácí se košou v jeho žasu!
A takto hodiny jdou všelijak
a nikdo z dom... | SONET GLOSUJÍCÍ SLOVA HÁLKOVA | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-068969 | Jsi vůní květů, která sladce mámí,
jsi ptačí písní, která zvoní v sad,
jsi vlahou nocí snící pod hvězdami,
jsi svitem luny, který na zem pad'.
Jsi rytmem tance, který rozjařuje,
jsi tÓnem houslí, který dálkou zní,
jsi echem bouře, jež vesmírem duje,
jsi vášní připravenou pochodní.
Jsi krutou zvěstí o zradě, jež raní,
j... | TY! | Josef Lukavský | 14 | sonet anglický |
cvf-016836 | Ty, který zmizel jsi mně na vždy v dáli stmělé,
Když v pozdní zpomínce svit vidím zraků tvých,
Tu prudkost vyšlehne hned z mojí duše celé
Jak plamen z majáku za nocí bouřlivých.
Tvé stigma na věky já nesu teď a všemi
Dál trpím mukami, za tebou tesknící.
V mém srdci zůstal jsi, jak utkví kořen v zemi
Po stromu, skáceném... | POUŠŤ | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-057182 | „Ó pojďte, požehnaní Otce mého,
vy svědci pravdy, krví zbrocení,
ať v laury ruka moje promění
vám hloží bolné čela krvavého!
Vy, jižto z lásky kříže golgotského
jste za mnou tíži nesli znaveni,
v mou náruč spějte, kde se nezpění
zášť lidská vlnou moře zbouřeného!...“
Tak v řady křížů v trýzni děsné muky,
co dravcem trh... | Z lásky. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-029247 | Již z tebe není ani prachu tucha,
tvé srdce dávno přešlo v dým a páru,
tvůj hrob již zmizel v dějin suchopáru,
a z naší duše vzali tvého ducha.
Zvěsť tvojí slávy za tebou tak hluchá,
jak smutně’s padl v choroby zlé spáru,
ne v lítých bojů, jež jsi vznítil, žáru,
sněť rodu tvého k zoufalství je suchá!
Přec jásám, svým t... | Nad listy Žižkovými. (I.) | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-013553 | Vzpomeň si na mne, až pták zazpívá ti
kdes ve zelenu píseň nejkrasší,
až mocná touha v srdce se ti vrátí,
jež ke mně duši tvoji odnáší,
až pod větvemi – jeden vonný květ
ti otevře se písní mojich svět.
Vzpomeň si na mne mezi smrčinami,
až sladkým kouzlem obemkne tě les,
vmysli se v štěstí, že jdem spolu sami,
že duší n... | Vzpomeň si... | Růžena Jesenská | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010542 | Jsem trosečník na vetchém žití vraku;
vždyť poklad můj, mír duše, utonul
v tom moři záře, Lilo má, tvých zraků. | 281. Jsem trosečník na vetchém žití vraku; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-046630 | Slavíku, jejž v luzných nocích Hafiz poslouchával,
kde zpíváš teď?
Růže, nad níž Dante druhdy vnořen v dumy stával,
kde voníš teď?
Hvězdo sladká, k jejíž snivé záři ze žaláře
povznášel se Tassův žálný kvil a vzdechů nával,
kde svítíš teď?
Srdce z plamenů ty stkáno, z růží, z vína,
srdce Sappffy, na něž Eros jak na lýru... | Hřbitov v písni. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-022967 | Jaká pro nás nepříhoda –
Sami za holkou si jít!
Teď je pro nás hezká moda!
Teď nám třeba doma bít;
Neb už každá za svím chodí,
Ba i maminka ji vodí. 9) | VII. Jaká pro nás nepříhoda – | Josef Jaroslav Langer | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-028668 | Za ruku přivedla jej dívka bledá –
je slep a stár, a zimou se tak třese;
pod vetchou paží starou harfu nese
a v prostřed dvora na stoličku sedá.
Juž opřel harfu, skřehlé ruce zvedá –
a struny rozzvučí se v bujném plese;
k těm zvukům stařec píseň zpívat jme se
tož veselou, jež smutku vzniknout nedá –
a šedou lebí takt s... | Zpívající bída. | František Ladislav Menhard | 0 | sonet |
cvf-041656 | Kněži milí! bratři moji drazí,
Církvi nastali zlí časové;
Šípy zevšad na ni morové,
Na ni valí pekelní se vrazi.
V srdcích světa vládnou ledné mrazy,
Zlost jde světem jako proudové;
Kdož z té zhouby, kdož z ní vyplove?
Kohož dech ten morný neobrazí?
Buďte svorni! Láskou k blížním vřete,
K hněvům vrahův mějte hruď vzdy ... | Kněži milí! bratři moji drazí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-026717 | Oh, neutopte Svobodu mi v krvi!
Přes Canal ruku Anglii dát hleďme,
tam naší Svobody máť dosud žije,
ať v lásce rodiné se pevně spojí!
Jak? Vážný že jsem? Žerty mám snad tropit?
Což necítíte, že je taká chvíle,
kdy byl by úsměv nejlehčí kol retů
už urážkou a zneuctěním jejím?
Jsem spisovatel. Vím, čím povinován
jsem Fra... | BRISSOT | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-030267 | Štěstí mámícý! hrdě se v ozdobě
Vnadné vynášíš, po cestě růžemi
Steleš, jakbys nebe na zemi
Mínilo tvořiti milovníkům!
Nechcy, rozkošná bublino, nechcy se
Vínem spíti tvým, vkročiti do kola
Blesku svodícýho marný páv
Z tiché ač chatrné samotnosti.
Vylož miláčkům poklady celého
Světa, moc a čest, krásy y radosti
Pochleb... | Na štěstí. | Vojtěch Nejedlý | 16 | alkajská strofa |
cvf-015769 | Kam s komonstvem čtrnáct Českých pánů
Z vlasti přes hranice se ubírá? –
Do Řezna! tam blahozvěstná víra
Věčné spásy otvírá jim bránu.
Již se přijímá těch od pohanů
Svatý křest, a bělmo se jim stírá
S oka, jenž se světlu otevírá;
Bratřími jsou zváni od křesťanů.
Nebetušnou opojeni slastí
Těžce nesou to, že poklad ten
Př... | LXIX. Kam s komonstvem čtrnáct Českých pánů | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-064753 | Irisy vy modré jako moje touha,
tajemné jak dálky v šeru večerním!
Hluboké jak noc tak tesklivá a dlouhá,
žhavé jako vášeň v srdci horoucím.
Zdá se mi to jenom – vise je to pouhá?
Květ váš zachvívá se jak rty tajemstvím,
uzamčené navždy – a ta žlutá prouha,
vybledlá již, mluví, dechem hasnoucím.
Kdo vás, květy, utrh’, ... | LIl. Irisy vy modré jako moje touha, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-037235 | Ledva nazem stuhlou lehne
Větrem vlažným jarní jih,
Hnedle shor y sřeky sběhne
Kluzký led a tájný snih.
Jak se země porozhřívá,
Hned vše všudy pookřívá.
Vnově zem se jasně směje,
Jakby kvetl zas božský ráj;
Ptactvo zvučné libě pěje,
Slavík vítá panský máj.
Všecko jasá, kde co koli,
Ryba vtůni, jehně vpoli.
Malované luk... | Píseň jarní. | Antonín Jaroslav Puchmajer | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-013648 | Kamínky lesklé do mechu kanou,
rosou se barvy duží,
slyším tvé dojemné: „Na shledanou!“
cestička kde se úží; – –
rosa se chvěje v jahodí rudém,
zdali, ach, spolu trhat je budem!
Cesta se v lese hlubokém tratí;
jak s ní má noha kročí,
nemohu bloudíc nevzpomínati
na tvoje sivé oči;
zamhouřím víčka – vidím je všude,
zdali... | Z pěšin a cest. (VII.) | Růžena Jesenská | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-030276 | Jako po sluncy se zhlíží
Z rána kvítí nedočkavé,
Jak se udychtěný blíží
Jelen chtivě k vodě zdravé,
Tak y národ láskou vroucý
Hledí slávě po kvetoucý.
Krása lidí chvátajícých
V plesu písně prozpěvuje,
Hvězdu štěstí vítajícých
Zástup cyty zvelebuje,
Duch se pne a divy plodí,
Když ho láska rájem vodí.
V růžované budoucno... | Královec. | Vojtěch Nejedlý | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-044036 | Růže má! tam, kde ta hvězda siná
stkví se jasnem, chví se lítostí,
tam je Blaník se svou pověstí,
za ním dál, ach! moje domovina.
„Ach?“ – o žel! však není má to vina,
tak že zvu kolébku neštěstí,
a že chudá matka bolesti
nešťastného odchovala syna.
Zdáť se mi to vymyšlená báje,
věku zlatého sen zděděný,
v letech mládí... | Růže má! tam, kde ta hvězda siná | Jan Václav Tůma | 0 | sonet |
cvf-036685 | Mně zbyl jen list za plný pohár štěstí.
Kdys pil jsem z něho, co mi po něm zbylo?
Pár řádek tají vše, co tehdy žilo,
co počalo juž do růží nám kvésti.
A dosud zřím ký svit se kolem nésti
jak anděla, jejž dávno nebe skrylo
a cestu k světlu mraky zavěsilo.
Já s touhou spínám po něm v želu pěsti.
Jen jednou láska jako pln... | XV. Mně zbyl jen list za plný pohár štěstí. | František Serafínský Procházka | 0 | sonet |
cvf-041646 | Že jsem špehoun, že jsem jejich stanů
Vyšetřit se vydal na zvědy,
Takovéť se o mně šeredy
Proslýchaly u mých u krajanů.
Posavád-li u nás u Slovanů
Vládne obyčej ten škaredý,
Že se octne mezi medvědy,
Kdo se snaží sejmouť s lidu hanu?
O můj lide! poznej svoje věrné,
Sejmi zašlé s ducha svého plísně,
Černým bílé, bílým n... | Že jsem špehoun, že jsem jejich stanů | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-027756 | Byl barák to prostý, dřevěný,
jenž změněn byl na hospodu;
tam pili jsme mok temně červený,
byl vytlačen z letošních plodů.
Den celý mračen čeřeny
se táhly od východu
a na ty alpské hřebeny
stříkaly drobounce vodu.
Však za to večer byl třpyt a klid...
hlubokou roklí bylo nám jít,
tam seděla ozvěna lkavá.
A my tam stanul... | SONET Z ALP | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-059230 | Nač dlouhé to čekání? V tesknící roviny
kdy počnou zas zvony děl s vrchů své hrany hřmít?
– Proud krve tak zkažený, malátný, nečinný
teď měl by se z nesčetných ran už lít! –
A strmí tu pochmurný vrchů sbor půlkruhem,
hrom sterých děl skalnými svahy by nezachvěl.
– Až děla se uhnízdí za jich lem,
je teprve tisíc hlav cí... | KDY? | Vladimír Houdek | 0 | sonet |
cvf-032697 | Ó Vánoce, cos velkého se tají
v těch vašich nocích, v jasném lesku hvězd,
v těch četných stopách zasněžených cest,
jež ze vsí k chrámům jdou tam někde v kraji.
Jdou ženy, muži – jsou mi jako v báji.
Jdou – v levo pole, v právo lesa klest,
jdou mlčky, tiše, sníh tam všudy jest
a kdesi v chrámě varhany již hrají.
Ó Vánoc... | Sonet vánoční. | František Sekanina | 0 | sonet |
cvf-044213 | Bělavými mráčky měsíc pluje,
hvězdám, jež se četně shromáždily,
neunavný, ochotný a čilý
o svých dlouhých cestách vypravuje:
kam až vnikl, v jaké temné sluje,
kde se hladovící lidé kryli,
a jak zřel, co člověk rozmařilý
k ukojení choutek připravuje...
Kdo by při takovém vyprávění,
když se líbí a když potlesk klidí,
vyh... | Bělavými mráčky měsíc pluje, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-048812 | Rok za rokem z hojnosti svého rohu
fialy siješ, podléštky a lechy,
tkáš konvalinky mezi svěží mechy,
kam skloníš v rosu okřídlenou nohu.
Co šípků podél cest, co v plotech hlohů,
co písní z hvozdů skal se vrací echy,
co v sítí šeptů, v olších jaké vzdechy,
div nevěřím zas v život starých bohů.
Ne poupatům jen, ňadrům té... | Jaro. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-026973 | Zvěstuj, poutníče, že my tuhle ležíme všichni;
rozpálená je líc, zakalený je zrak,
hrdla že chraptí kdedomováním, hejslovaněním,
jakož pořádný Čech příkazy vlasti své zná.
Ah, šelma hospodský mne si ruce, oči mu září –
vyjedli, vypili jsme, co jenom v zásobě měl,
Zdar vlasti! Národu! Čert vezmi Němce! Hromy a peklo!
Ží... | NAŠI THERMOPYLŠTÍ | Josef Svatopluk Machar | 8 | elegické distichon |
cvf-029797 | „Pramáti naše! Ty’s ráj ještě zřela,
pád, nahotu a psanství prvních lidí,
a trní, které ze své práce klidí,
a pot, jenž deštěm padá s jejich těla.
Svit rajský vrásky nesmazaly s čela,
leč co tvé oko tam jak přízrak vidí?
Proč váhá krok, jejž osud ke mně řídí,
či Abele bys dosud kvílet chtěla?“
„Mně Abele žel není. Poko... | XII. Eva. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-018567 | Na kraji města, skoro na předměstí
dům počli stavět. Přišly lidí pluky,
rýč zazněl, motyk zazvonily zvuky,
ruch, skřípot kol od ranních hodin šesti.
Šly hbitě kámen, cihla v ruku z ruky,
jíž krov že blízko, pestrý fábor věstí;
pak rychle vrata, mříže, zdoby, štuky,
a nápis naposled: Zde bydlí Štěstí!
Květ v oknech, z d... | ZDE BYDLÍ ŠTĚSTÍ. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-043632 | Poutník ticho v bludném postál lese,
Noc mu kryla známky v pěšině;
Slunko vyšlé jasní v lesině
Stezku, a již dál se poutník nese.
Zima táhne – ptáček spěchá, kde se
Jaro skvěje v šťastné dálině;
Vlnka malá v tiché lučině
K okeánu spěje v šumném plese.
I své metě plésají mé zraky –
Brzo bude loďka v pochodu
Z ducha konč... | 70. Meta. | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
cvf-024707 | Za pár let!
Co vše se změní v žití.
Vy mláda jste a já jsem kmet
za pár let!
Za pár let!
Můj vlas již prokvetává,
snad opustím už brzo svět
za pár let... | Za pár let. | Emanuel Lešehrad | 10 | rondó |
cvf-019651 | Tři dny smutné dávno tiše světím
S pláčem, s postem roku každého,
Předně, patnáctý den Svatého
Víta v Červnu, značný Serbska vzetím;
Druhý, v kterém k Bílé Hoře letím
v selzách, jest den Října osmého,
Desátý pak téhož samého
Měsíce mi Svátkem smutku třetím:
Totiž ten den, v němžto poraněný
Padna z koně na zem zatoužil
... | 356. Tři dny smutné dávno tiše světím | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-019821 | V písarně té očistcové říše
Spatruje se stolík stojící,
Na něm ruka péro deržící
Sama leží, a list komus píše;
Její pán prej pije slasti číše
Ve Valhalle Teutům patřící,
Tento rozdvoj tak byl dráždící
Pro mne, že tam přiblížím se tíše:
Anglickému králi Ethbaldovi
Znělo psaní, ruka slušela
Bonifaci čili Wunfridovi;
Křes... | 526. V písarně té očistcové říše | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-041770 | Kroměříži, město prostomilé,
Kdež jsem kochal s života se vesnou,
Kdež jsem jinoch vnikal dráhou těsnou
V člověčenstva doby starobylé.
V jaké slasti ploulo ňádro čilé
Z řeckých hájin pijíc vodu přesnou!
Mněl jsem viděť krásu netělesnou,
An se spouští s nebe k mysli spilé.
Žil jsem tehdy v říši ideálů;
Nežil, snil jsem;... | Kroměříži, město prostomilé, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-032175 | Neznámou krajinou v neznámou dál
v studené mlhy zahaleným dnem,
jenž v měkkých poduškách unaven spal,
po sněhu mokrém v dumách kráčel jsem –
Bez cíle kráčel jsem – mě divně jal
ten smutek krajiny a tich a něm
mou duši unavenou přikrýval
našedlým olověným příkrovem...
A tupě hleděl jsem v olovo par,
jež rozpuštěné v duš... | Zimní krajina. | František Merta | 0 | sonet |
cvf-043604 | Polib dívku Lady mnohem krašší,
Slíbej citem srdce vřelého;
Tu rce luna s nebe jasného:
Neceluj tu krásu země vaší!
Polib, slíbej krásu země naší
Citem vroucím srdce vřelého;
Opět luna s nebe jasného:
Nelíbej, toť slunce země vaší!
Již se chýlí ústa líbati,
Již se rtové, luno, k ústům chvějí –
„Splaneš, políbíš-li ústa... | 42. Nedbání. | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
cvf-010710 | Už od pradávna v světě přicházívá:
kdo hloupým žvastům nechce víry dát,
vždy od hlupáků do klatby dán bývá. – | 449. Už od pradávna v světě přicházívá: | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-031981 | mizí lidem krev a šednou tváře,
žízní setba pod strohostí bašt,
do prázdna zní suché komentáře
nad běžícím pásem sebevražd,
v hladný smutek řinčí kuropění,
ale zbrojaři jsou spokojeni.
na vahách jen jedny visí misky
a pak hák, bys moh’ se oběsit.
z vědění jsou napájeny zisky,
pomoc z něho není pro tvůj lid.
světadíl tl... | spokojenost | Stanislav Kostka Neumann | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-015253 | Kdo se vždy rád soudívá,
místo zisku –
víc ještě si škodívá. | 417 | Josef Vlastimil Kamarýt | 2 | ritornel |
cvf-019646 | Před včerem sem, právě když se tmělo,
Slyšel strašnou píseň sovinu,
Včera mne dlaň celou hodinu,
Sverběla, dnes v levém uchu znělo;
To se všecko státi nemuselo
Mimo důležitou příčinu,
Zajisté mi smutnou novinu
Proroctví to zvěstovati chtělo:
Cože se Jí stalo, milý Bože!
Snad šla někam cestou dalekou,
Či Ji nemoc uvalil... | 351. Před včerem sem, právě když se tmělo, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-061935 | My oba trpěli; nám tajné hoře
do duše psalo smrti abecedu;
já žal jsem brázdil jako koráb moře
a země byla stále v nedohledu.
Tak bolesti pluh v naších srdcích oře...
Dva kalichy-li sliješ hořkých jedů,
zda lék tím obdržíš? A dvojí hoře
zda novou radost vloží do pohledu?
Ne... Tak to aspoň v světě hmoty bývá.
Však na t... | MY OBA... | Otakar Theer | 0 | sonet |
cvf-027669 | Ty zimní noci... Ve vzpomínkách svých
zřím jednu... Cesta krajinou jde cizí;
do mrazné tmy jen matně září sníh
a v nejasnou mhu v horizontu mizí.
V zad pádí tyče s drátů znících přízí,
pruh světla letí napřed v kolejích;
kostnaté, černé stromy, nahé břízy,
– háj jakýs – rýsují se v závějích.
Kůň frká... Z nějakého údol... | SONET O ZIMNÍ NOCI | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-019437 | Nech sem dobrým! Milku, já už déle
Nechci tuto s tebou cestiti,
Neb i mne by mohli zabiti
Tito slepí Slavů nepřátelé;
Anebo snad, coby ještě vele
Horší bylo, Bůh rač chrániti,
I mne násilně tu zněmčiti
Mohou tito Vendů němčitelé:
Co já počnu s tebou samodruhý
Proti celým městům, krajinám,
Tys jen malý, střelče, třebas ... | 142. Nech sem dobrým! Milku, já už déle | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-031232 | Ó, je-li den vždy jednou z číší,
jež Čas nám spěchá podati...
mně vždycky prsa mocně dýší
a divý bol mne zachvátí,
když umíráček počne v tiši
tak úpěnlivě plakati,
když vím, že k retům kdos tu číši
juž nikdy nemá dostati...
Ne, že jich je tak málo v žití,
a že v nich místa pro hořkost,
a že Kdos jednou řekne: Dost! –
n... | ČÍŠE | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-020137 | Sláva nesmrtelných zvuků, jimiž lyra
Zvěčnělého Vlacha Lauru zbožnila,
I mne k naslechnutí mocně vábila
Zpěvů těch, jež podivem jsou všehomíra.
Aj, tu divná slasť se v prsou rozprostírá,
Když vidím, jak jeho duše spanilá
Hbitým křídlem nové lety zvolila
K nebi tam, kdež obrazy své pro svět sbírá.
Petrarko! Vlach na tě ... | IX. Na Kollara. | Jan Pravoslav Koubek | 0 | sonet |
cvf-063173 | „Už hrdé plémě Valach zlomeno je,
já pět set chlapů nechal pověsit
na dubech, borovicích, mezi chvoje –
pro změnu pár jsem kázal zastřelit.
Těch ostatních jsem hrůzou zkrotil roje,
svou vinu krví, hořem musí smýt.
Ta, jasný císaři, zem opět Tvoje,
zas Tvoje jméno s úctou šepce lid.“
Tak hrabě Rotal píše do Vídně,
na tv... | NA RADHOŠTI. (II.) | Josef František Karas | 0 | sonet |
cvf-041620 | Národe můj, což je zlaté žezlo,
Jenžto vládne nad krajinou mnohou?
Dáť-li žezla všeho světa mohou,
Aby plémě v niveč neuhřezlo?
Nevíš-li, jak všecko řine se zlo
Odtad na vlast naši na ubohou,
Že Slovanstvo nemotornou nohou
Za cizími duchy nice lezlo?
Což je tobě platna těla síla,
Byť i skutky divotvorné zdíla,
Duchu-li... | Národe můj, což je zlaté žezlo, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-012017 | To bývá zvykem zlotřilého davu,
že výkřik: Ukřižuj ho! – Na hranici! –
neb Vypij! – (třímaje číš bolehlavu)
má pro velduchy láskou zmírající.
Ó, vyčítavý šume v Rýnském splavu,
ó, svatý ohni, jenž’s šleh nad Kostnicí,
jejž rozdmychal děd strašnou ve záplavu –
dnes ještě stlumen, spíš nám v zřítelnici.
Žel jen, že spout... | Reminiscence | Karel Hlaváček | 0 | sonet |
cvf-019699 | Potom otec Bogdan Jug tu čestmi
Všemi ozdobený mnou byl zřen,
Se syny jak valný stromu kmen
S devíti se stroucí ratolestmi;
Národu i víry zhoubce, pěstmi
Jejich, Turek, dlouho bit a třen,
Až pak u Kosova v jeden den
Všickni padli s meči pod bolestmi;
Celým tím jich jména znějí rájkem:
Voin, Milko, Marko, Veselin,
Lubdr... | 404. Potom otec Bogdan Jug tu čestmi | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-014219 | Na zdar, otče a matinko!
Věda, že nový rok zavítal k nám,
srdečný pozdrav svůj přináším Vám:
Na zdar!
Budu se tužiti ze všech svých sil,
abych i letos Vás poslušen byl:
Na zdar! | 23. Na zdar, otče a matinko! | Eduard Just | 10 | rondó |
cvf-019898 | Třetí dvojím obtížená hříchem
Snáší tuto bol a příkoří
Kněžna, vdaná někdy v Pomoří
Za Krukem a potom za Jindřichem;
Ta když věrnost, lehké ženky smíchem,
Svazku manželského rozboří,
Muže starého si umoří
Ve spiknutí mladším se ženichem:
Na pokutu pro tu těžkou vinu,
Musela své krásné změniti
Slavina zde jméno v Neslav... | 602. Třetí dvojím obtížená hříchem | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-001376 | Svůj domov měla vždycky ve skleníku.
V tvář slunce velebnou a oblak bílý
se nikdy nedívala; posléz k díku
ji Tvůrci v oltář zlatý postavili.
Květ tisícerý vytrysk z její dříku
a vůni bájnou bílé květy dštily,
vždyť s hostií v tak blízkém byly styku,
že kalichy až k ní se naklonily.
Však jaký div! když svátky ukončeny,
... | Květina. | Sigismund Bouška | 0 | sonet |
cvf-038526 | Byl krásný večer, tváře má planula,
An tobě blíž jsem k západu se díval;
Tu z oka tvého slza, hle, kanula,
I nevím, ký tvé srdce žal províval,
Ó, dívko, dívko! – vida zaniknula,
Na jejímž květu blaze jsem spočíval.
„Jsem věčně tvá!“ si pohnuta šeptala –
Jak krátkou věčnost jen si předzvídala?! | POMNĚNKY. (4.) | Karel Sabina | 5 | stance |
cvf-019381 | Dvě stě tisíc Němec při Lunkině
Zabil, třidcet tisíc při hradě
Braniboře, tolik ve zradě
Aneb více v poli při Děvíně;
Dvakrát tisíc pět set při Demině,
V Ganě rovně; Mongol v nápadě
Dvadcet čtyry tisíc v hromadě
Usmertiltě Slavů v Mozkvy klíně;
Všecko to, i u Kosovu kteří
Padli, u Kalky a Varšavy
Milek sčítav ztrátu vá... | 86. Dvě stě tisíc Němec při Lunkině | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-037231 | Co jsou, ať mi někdo řekne,
Lidé zamilovaní?
Snad se mnohý toho lekne,
Když řeknu bezzdrahání:
Žeť jsou jako malé děti,
Hned zas jak lidé století.
Chvílkou libě nase hledí,
Upřímně se milují,
Nasobě hned potom sedí,
Hned se spolu kočkují.
Tuť se smějí, tuť zas pláčí,
Již sy zoufají, již skáčí.
Jestli je kdo rozvest hle... | Co jsou lidé zamilovaní? | Prokop Šedivý | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-000607 | Vzduch jarem vlahý je. Flétnová píseň kosa
do srdce zapadne jak v sprahlé květy rosa.
Sad jarem zavoněl a k večeru se stmívá.
Jak píseň slavnostní se hlahol zvonů schvívá
do ticha večera a do šera se vpíjí.
Jak žluté plameny jsou pruty forsythií. | JARNÍ SLOKY. | Karel Babánek | 3 | madrigal |
cvf-047501 | Jak těsně přilehá jí k tělu šat,
na plných ňadrech lpí a luzném klíně,
jak řeckou amforu na trambulině
ji vidím, ruce k výši vzpjaté, stát.
Juž parník blízko! Jeden skok a pád,
jak zlatá rybka šplouchla ve hlubině,
jak odlesk slunce tká ty vodní síně,
tak čeří vlny její plavby chvat.
Jen plná paž a bílé rámě časem
se z... | NAJADA. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-031189 | V úzounké okno západu zář sálá,
v klenutí nízkém stín tím zrůžověl,
jak procitla by bolest, jež tu spala,
když v stín se reflex mříže z okna schvěl...
Obloha v nuancích šedivých hrála –
teď jak by pláč se na skle rozprostřel,
jasnými údery jak by se smála
věž vypjatá... a pod ní vztek a žel.
Pár žlutých proudů světla r... | VEČER | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-045725 | Jak mohu v letu zastavit svou ódu,
jež neustále v Helladu se vrací,
v snech Platona se modrým křídlem ztrácí
a přes rameno hledí Hesiodu?
Jak necítit mír, harmonii, shodu,
kde myšlenky jsou volny jako ptáci,
kde láska lásku bez pout ráda splácí,
kde žije se a bije pro svobodu?!
Kde národ bohů z ruky Praxitela
jak prale... | Hellas. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-067856 | Práh překročila Dorothea žití,
by v ráj se vznesla touhou po Ženichu.
Slib Theofil chtěl v nevěřícím smíchu,
jak plní se, je s údivem mu zříti.
Jde smavé dítě, rajské nese kvítí,
třpyt rosy chví se růžím na kalichu.
Zří u víře, co v pochyb žádal pychu,
dech štěstí v hruď z těch květů vanout cítí.
Ó čárné růže, kvítí rá... | Rajské růže. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-045230 | Teď mysli, století když uzavírá,
než nový věk mu do bran zabuší,
že orgii, která se v práci vtírá,
skřek obětí svých a vzlyk přehluší.
V rej poslední, mně zdá se, síly sbírá
a lije opijum jen do duší,
by lidstvo nevidělo vlastní bídy,
ve kokot masku halí Eumenidy. | Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (XI.) | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-005764 | Veliký mrtvý, hloubavý ty stíne,
samoty druhu, jiné doby synu,
Zajdi v směs bledou jiných velkých stínů.
Neb žár prý zhasíná a den prý mine.
Slovanstva snílku, řeka Lethe plyne
u tvojich nohou. V zádumčivém stínu
sní dosud Kollár: Vlast-li nebo Mínu?
A žár prý zhasíná a den prý mine.
Chápu, že jdeš. Než líto mi, že v c... | IN MEMORIAM S. Č. (I.) | Viktor Dyk | 0 | sonet |
cvf-024687 | Já spokojil se vždycky smutkem svým,
že bude jednou konec.... dobře vím.
Že přijdou dnové, kterým jsem se smál,
že přijde bolest, jíž jsem nečekal,
že přijde onen obávaný den,
kdy budu ležet v prachu pokořen,
že budu jednou zmírat v temnotách,
že budu cítit nekonečný strach,
že nebudu mít potom ani sil,
abych se na smr... | Noční myšlénky. | Emanuel Lešehrad | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-027601 | V těch dnech, kdy blankyt žhavý, modravý
zem celou na prach šedý pálí skorem,
kdy tělo klesá tíhou únavy,
a myšlenky už není v mozku chorém,
ten sonet krátký, ostrý, míhavý
jest jedinou z těch poetických forem,
jíž možno chytit nápad prchavý,
jak dobří mistři jsou nám toho vzorem.
Při modrém dýmu lehké cigarety
takový ... | SONET ÚVODNÍ | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-061413 | Před auto nám wlezla žába hezká,
bába, dědek, škwrně prtácké.
Na pasanty klna wrtácké
widím teprw, gak ge Praha česká.
„Ay, zdeť Letná,“ wece Neumann S. K.
w dumné zwuky hudby pošťácké.
Načež v náladičce rošťácké
gako plawec radostiwě tleská...
„Čuteg, Sparto,“ wolá, „nařež Pešti,
Lwowu, Wídni, Římu, Pawii,
ať swět čum... | 5. Letná | Petr Křička | 0 | sonet |
cvf-051392 | Mám úctu před pomníky, jimiž oslavuje
lid vděčný hrdiny a světa velikány,
jichž jména jasná zbožně, s láskou vyslovuje
a jimiž hojí porob těžké svoje rány.
Sfings aegyptská i staré římské slavobrány
i pyramidy, v něž pět tisícletí duje,
mne v obdiv jímají, kdy věkem nezdolány
jak nesmrtelné ční, že mysl uvažuje.
Však d... | XXXIlI. Pomníky nejdůstojnější. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.