Split (2)

train · 7.02k rows

id stringlengths 10 10	poem stringlengths 40 7.51k	title stringlengths 0 339	author stringclasses 273 values	label int64 0 18	label_name stringclasses 19 values
cvf-043565	Má kde vlast? kde králů Českých hroby, A kde Svatoplukův mohyly; I kde Zrýnského rov pokryly Nesmrtelné, vítězové zdoby. Tam kde Dušanovi divé zloby Vrahů záhy hrobku vyryly, I kde bratři krví skropili Palmu, jenž hrob Piasta, Petra zdobí. I v těch krajích, kde se nezaskvívá Na bratrských hrobech kamení, Kde jen Labe, ...	3. Hroby.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-019871	Jako mlatci rovnou časoměrou Cepů v humně bijí na snopy, Když klas aneb hlavu konopy, Aby zerno vypadalo, derou; Tak sem, ani v černé vyhni perou Kladivy, tu zřela Kyklopy, Až jim čelem tekou úkropy, A tvář jiskry pryskající žerou: Dvě pak těla na nákově kuli, Po každé je v uhlí bukové Zahrabavše měchem oheň duli; V je...	575. Jako mlatci rovnou časoměrou	Jan Kollár	0	sonet
cvf-044227	Svit měsíce se ulicemi kradl, až zahléd’ průjezd dokořán – tu hbitý hned otočil se málo rozpačitý a v otvor širý plným světlem vpadl. Hnal klenbou se a na stěny se kladl, dvůr celý naplnil jasnými třpyty a vystoupl na stříšek nízkých kryty, kde ve vikýři malém bled’ a chřadl. Přes bílou zídku vklouzl do zahrady, na lis...	Svit měsíce se ulicemi kradl,	H. Uden	0	sonet
cvf-033283	Já dal své všecko do tvých bílých rukou, a děl jsem k tobě: „Buďme spolu šťastni!“ Tys řekla: „„Navždy budu tvoje vlastní, nechť srdce naše na vzájem si tlukou!““ A přece láska stala se mi mukou, v níž smutně plynou dlouzí dnové strastní. – Proč, jako děsný vítr nadpropastní, mi duje žal v mou lýru sladkozvukou? Proč z...	Znělka II.	Jan Evangelista Nečas	0	sonet
cvf-038242	Ach lid nepokojně život tráví Začasté tu ve svém horlení, Jakého zde bývá sočení, Dokavad mu popřívá Bůh zdraví. Potok slzí se nám nezastaví, Když nás stíhá někdy trápení, A nám všelijaké soužení Připravují odpůrcové draví. Nastojte! zde oko mé však vidí Vedlé sebe mnohé příbytky, O ty rozličných jsou jistě lidí. Hle! ...	Hřbitov. (III.)	František Alexandr Rokos	0	sonet
cvf-045225	Z celého světa kokoty se sjely, pardón! – ty sluly u vás bajaderky! – Snad stejnou missi jako nyní měly, snad naše lacinější mají šperky – však jistě stejně se as vysvláčely, dost slušné jedny, jiné staré herky, víc jak to bylo – nic se nemění, snad u nás že to v masce umění.	Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (VI.)	Jaroslav Vrchlický	5	stance
cvf-044185	Vrch příkrý jest a cesta kamenitá, však jaký vábný rozhled chodce vítá! Hor zázadí se rozstoupilo v kole, tři kostely se lesknou v úzkém dole, zde villa bílá v šedi oliv skrytá, tam chatrč spustlá, sotva jaks taks sbitá, myrt s rosmarinou tvoří husté pole a vůní oblévá kameny holé... A žhavé slunce nad vrchem se houpá,...	VYCHÁZKA O HROMNICÍCH.	H. Uden	0	sonet
cvf-032653	Vznět básně sladký, hudba veršů, rýmů již braši pomálu mi bude cizí; teď místo lyry u mne čepel sklízí, jenž denně sviští v boje dusném dýmu. Však často šelest křídel Serafinů jak druhdy slyším tajemný a ryzí; blesk šlehne v duši – brzy však zas mizí: V boj! Stranou Poesie! Čepel třímu! Nu, s Pánem Bohem! „Člověk se ta...	Naturam frustra!	Jan Spáčil Žeranovský	0	sonet
cvf-010725	Chcem stále účel znáti všeho bytí, kdo toužili však k pravdě výš se vznést, jsou za vděk páleni a na kříž biti.	464. Chcem stále účel znáti všeho bytí,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-008350	Ach každý v duši časem zachvěje se, a oko jeho zkalí slzí proud, a milý sen mu nazpět lásku nese, a rozum jeho nový počne soud; pak jako strom, když omlad z jara v lese, zas k nebes báni svěží zvedá oud, tak v zamyšlení rámě k nebi zvedá, a štěstí své a mládí svoje hledá. A přeje si zas opravdově, vřele, tak z plné duš...	Stance. (5.)	Adolf Heyduk	5	stance
cvf-024513	Tvou krev v svých žilách tuším někdy vříti, tvůj duch se, otče, ve mně ozývá, a touha, pohár žití ke dnu píti, ó, touha prudká, mocná, blouznivá. A cítím chuť se s někým na smrt bíti, jak ty si zbraní klestit cestu svou, žít, smysly hořet, ne jen trpně sníti, chtít rozkoš míti za vše odměnou. Jsem, otče, květem tvojí k...	OTCI	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-019442	Po úkazu tomto nelaskavém Duch můj pookřáti zatoužil, Teď sem tedy cestu zakroužil Tam, kde Boso kněžským skvěl se stavem; A kde jako biskup v jednom pravém Činu památku svou prodloužil, Tak že proto aspoň zasloužil, Jestli nebyl, muž ten býti Slavem: Neb on pervý zde psal slavská slova Když náš národ učil „Kyrie Eleis...	147. Po úkazu tomto nelaskavém	Jan Kollár	0	sonet
cvf-010558	Když druhdy bloudím mlhou prchlých roků, nic nechápu, než dálný zvonů pláč a vzdušný zjev mých drahých po svém boku.	297. Když druhdy bloudím mlhou prchlých roků,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-048819	Dál stranou, korsa ruch kam sotva vniká, ve spleti uliček, jež v šer se křiví, jak šilhalo by na chodce v dál, civí ve oblouk vzpjaté okno vetešníka. Tam staré vásy, mince, svícen, dýka, cín zašlý korbelů, bronz štítů živý, na černém kříži v této změti snivý plá ze sloně obličej Slitovníka. Ó Kriste! Kolik dlaní v sled...	Krucifixu u vetešníka.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-018506	Tak byla krásná jako růže jitra a milenkou mou byla řadu roků; já věrnost, pravdu, lásku čet jí v oku, neb znala dobře maskou krýt se, chytrá. A pochybnost-li kdy mi šlehla z nitra, jen smála se a přivila se k boku: Snad při každém mě stíhat nechceš kroku? Či nevěříš? Ó, věř mi dnes i zítra! A já jsem věřil v pevnost j...	ILLUSE.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-049759	Skloň hlavu níž, by zářný úběl šíje se mihnul snivým leskem liliovým, já v ouško růžové ti něco povím, co nevysloví žádná poesie. Nech, ať můj ret se v tvoje vlásky skryje a rozčeří je každým dechem novým, jak padá elf v pel zlatý do lilije, tam polibek sleť křídlem motýlovým! Ten motýl polibků mých na tvé pleti pel ne...	Skloň hlavu!	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-042323	Chcešli poznať pravzor bohatýrů, S nímž se nemůž měřiť žádný z reků, Co jich bylo v starém, v novém věku, Jenž jen v sobě nachází svou míru? Jmenuj jména Alexandrů, Cýrů, Kdo kdy k leku, kdo kdy v milém vděku Veleslávou proslul u člověků, K němu srovnán v každém spatřiť škýru. Měl ráz žuly, jak smrt modly kosil, Jako A...	179. Chcešli poznať pravzor bohatýrů,	František Sušil	0	sonet
cvf-051398	Odhoďme pryč ony lesklé cety poklůnek a frázovitých slov, činy naše buďte ryzí kov vzácný, ne však pozlátkové trety! Ukliďme svár, ďáblem rozesetý – hojný byl by jinak jeho lov – čisté zrní pod národní krov snášejme, ať zmohutníme lety. Ruku v ruce světlem ozářeni kráčejme jak nerozborný šik proti bludům, kterým konce ...	XXXIX. Odhoďme pryč lesklé cety!	Jan Vřesnický	0	sonet
cvf-064855	Lká vítr celou noc a žalující vzlyk rozbíjí se o skla okenní. Strom praská úzkostně a lomenicí se prolamuje vzteklé úpění. Od knihy hlavu zved jsem. Ve světnici jest útulné a teplé zasnění, a v kamnech oheň vlídně praskající stře mihotavé na strop znamení. A zdá se mi, ten vzlykot úpěnlivý že schválně buší prudce do ok...	BOUŘLIVÁ NOC	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-057073	Jest v těchto horách jako v lidské duši: den čarokrásný, všude radosť, ples – obloha modrá, vůni dýše les a horská zřídla zpěvmo se skal kluší. V tom na obzoru – dřív než člověk tuší, se černý havran – děsný oblak vznes – rachotí hromy, zuří vichrů běs, a rudé blesky ohněm do skal buší... Tak v záři štěstí srdce lidské...	Jest v těchto horách jako v lidské duši...	Vojtěch Pakosta	0	sonet
cvf-044345	Stál Abel před oltářem z kamenů, svou žertvu doprovázel modlitbou: „Ty, jenž jsi rosou, která skanula, a světlou září, která vzplanula –“ Vzlyk zděšený se ozval z daleka, Kain vichrem hnal se, v tvrdou hrud se bil: „Lkej, plač! již první smrt se setměla, zhas oběť! sestra naše zemřela!“ Dál Abel modlil se: „i smrtí jsi...	Stál Abel před oltářem z kamenů,	H. Uden	0	sonet
cvf-032654	Viď, tepat verše, nehty při tom hrýzti a čekat na blaženou divinaci i nám by bylo dosti milou prací, a snad bychom tak leccos znali shnísti! Vám úsměv, Uměn „encyklopedisti“, jichž pohled blahosklonně k nám se ztrácí, jimž jsme my „jen“ – vždyť Appollónu vládci prý z mísy hliněné jen smíme jísti! Nuž mějte si svou velk...	Efemerides.	Jan Spáčil Žeranovský	0	sonet
cvf-009139	Smutněji teď bylo v sínce prosté, a mé ženě bylo také tak; vždyť, když srdce lidské s něčím sroste, ať to člověk, strůmek nebo pták, v každém místě, kde to jednou ztratí, žal a bolest do duše se vrátí. A tak u nás; já však ještě k tomu od té chvíle trpěl strastí zlou, co jsem otce mrtvolu nes’ domů; až pak lapen divnou...	XIX.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-004035	Strom života, ó pojďte s něho jísti! juž krvavý květ dozrál v bílý plod; sem, včely mystické, to váš je hod, sem, Krista blahoslavení, vy Čistí! A Sešlehaní světa nenávistí, zde balsámu jest ochladivý brod, zde v tomto tichu jak na břehu vod ó pojďte, Unavení, sny své přísti. Tím tajuplným hodem opojeni se stišíme a v ...	Strom života, ó pojďte s něho jísti!	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-019417	Sardce co chceš? „tam, tam v onnu moře Zřítiti se modrou hlubinu, Tam se za hvězdami rozplynu, Z tluků těchto nové světy tvoře; Vlast, ai! v necti, lásku hněte hoře, Tam se na vždy odsud vyšinu, Jednou vlast a druhou obvinu Rukou družku, zemi patou zboře.“ Tíše, tíše, vrať se do koleje Skutečnosti, tvorče vlastní stras...	122. Sardce co chceš? „tam, tam v onnu moře	Jan Kollár	0	sonet
cvf-069262	Co chceš, má duše? Navracíš se zpět do domu šeré, dávné minulosti, v něm klidně spí již smutky zašlých let, a neodešel nikdo, žádný z hostí. Tu žalmy zněly, přestaly však pět jak chmurný pták – má hrdost řekla: „Dosti!“ Co v domě hledáš? Žízniv je Tvůj ret? U stolu toho již Tě nepohostí! Ten dům je zaklet, smutků je to...	XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-047359	Ó pastviny, ó nivy! Váš lesk a jas ten věčně zpívající jest, smaragde, v tvém třpytu věčně živý!	II. Smaragd.	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-005404	A plny kouře, dýmu, hnusu kraje. Ale já hrál jsem (lhavý!) píseň máje. Už u všech člunů nalomena vesla, má píseň, ta se nad vlnami nesla. „Ó sny! Ó noci! Kdož to věřit může?! Ve růžích srdce, v srdci našem růže! Lásky a víry! Pro nás rostou světy. Do zahrad pojďme natrhati květy. Svět naší moci hřmí už do daleka. Vasal...	BALLADA	Viktor Dyk	4	hrdinský kuplet
cvf-046582	O skvoucí, mroucí rozptýlené paprsky! ó zlatí, svátí vichry hnáni motýli! ó bezdné, hvězdné světy jdoucí oblohou! ó svadlé růže, schladlé dávno polibky! ó marná, žárná zoufající objetí: Ký účel váš, kde váš je hrob, kde váš je cíl? List hnaný větrem darmo ptá se, kde je cíl? A člověk, v kterém hoří ducha paprsky, jenž ...	Nic.	Jaroslav Vrchlický	13	sestina
cvf-037643	Otcem tě nazvali vlasti, ó, Karle? žel, že jsi vlastním Sigmunda otcem též byl, věno tvé dceři jenž vzal.	Karel IV.	Ladislav Quis	8	elegické distichon
cvf-039559	LUARD byl psík a Brok byl pes; na honbu spolu vyšli dnes, zajíc jim hnedle vyběh’ kdes. Zajíček napřed cupy, cup, psi v patách za ním dupy, dup; na trní nechal zajíc chlup. Luard byl s Brokem kamarád, však o chlup se začli spolu rvát. Zajíček utek’; – ten byl rád!	LUARD A BROK.	Josef Václav Sládek	3	madrigal
cvf-064979	Jen dvakrát v ně jsem hleděl. Zlé jsou, omámí, klid duše nejedné je navždy pohřben v nich. Lesk jejich sametový stlumte brvami, neb závrať z oněch tůní hledí záhadných. Bouř žití Vašeho a vše, co za Vámi: hlas vášní výstředních i ironický smích na slova prosebná, jež lkali neznámí – to všecko v zracích Vašich chví se p...	DVA SONETY O PRORADNÝCH OČÍCH. (I.)	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-042173	Božský úkol vychování dítek; Kdo to břímě béře na svou plec, Z duší mladých všechnu zlobu svlec, By se sličně rozvil duše svítek. Poslouchati uč je bez namítek, Nezavírej však jich duše v klec, Ukaž, že jsi pravý umělec, Ráj v nich vyveď plný božských kvítek. Veď si moudře, ale veď si rázně, Čarovné tu užij hole – kázn...	29. Božský úkol vychování dítek;	František Sušil	0	sonet
cvf-019822	Na tom stole vidím též i knihu Velikou a tlustou ležeti, Káži k pomoci mně přispěti, Nebo těžká byla ku podvihu; Otevřeliť mi ji v okamihu, A když do ní začnu hleděti, Jména těch tu psaná viděti, Co už čistí vyšli z toho švihu: Počet roků, trest i vina spolu Při každém se pilně značili V očistcovém tomto Protokolu; Nes...	527. Na tom stole vidím též i knihu	Jan Kollár	0	sonet
cvf-042209	Žely vedu, že tak mého ducha Obmyslela chudo příroda; Neblahá ta často nehoda Jako káně útrobu mi kuchá. Kdo vlásť můž, když berla jeho krucha? Kdož se bojí, když meč nebodá? Střepinám se nikdo nepoddá, Aniž zrakům zlíbí step se suchá. Leč ty stesky k nebi nerunou, By mne osud zdobil korunou: Ty má vlasti, předmět jsi ...	65. Žely vedu, že tak mého ducha	František Sušil	0	sonet
cvf-045833	Ó messer Cino! snad v tu křtitelnici též tebe nesli, která jako z báje jak fantom posud před mým zrakem hraje, jak druhdy jsem ji viděl při měsíci. Tys žil a pěl. Kdož za to, vítězící že jiný přišel, jenž stoup’ v pekla taje a skryl tě v stín svůj k nebi odletaje? Když slunce plá, kdo myslí na dennici? Já často myslím ...	Cino da Pistoja.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-053425	Chmur závoj rozvlnil se nad obzorem, směs mraku černavých a šedých par, a protichůdných větrů šumným sporem ve sterý, měnivý se trhá tvar, do klubek choulí se, ve vlákna třepí a vztekle víří nad užaslou stepí. Ó minulosti! Snad se tamo střetá tvých mrtvých vojů dávný mrak a ryk – Hle! tu jak buňčuk zaporožský vzlétá cá...	STEP. (VI.)	Svatopluk Čech	1	strofa venuše a adonise
cvf-037412	,On jest nesmrtelný:‘ – „Vždyť byl velké nic.“ ,Právě proto! Nás až nebude tu víc, svět až světem býti přestane, ze všeho co zůstane?‘ „Inu – velké nic.“	Nesmrtelný.	Ladislav Quis	15	limerik
cvf-069320	Tím letem půjdu, kde svit rudých květů v tom žhavém slunci cestou vykvétá, kde píseň moře hučí v sladkém vznětu a duši krásou svěží oblétá. Tou letní nocí nad propastmi světů, v níž na dně bolest pláče stoletá, chci poslední Ti vyzpívat svou větu, Tvou cestou svítit v hvězdu zakletá. A když noc vzejde smutkem bezeměrná...	39 Tím letem půjdu, kde svit rudých květů	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-027706	Mé klasy hezky zrály, vzduch čistý kol se chvěl, a chrpy blýštěly svou jasnou raní rosou – nezvaný sekáč, Život, v lán mého žití šel a chrpy pošlapal svou nohou hrubou bosou. I do zrajících klasů vjel naostřenou kosou, je na svou káru vrhal a sprostou píseň pěl – a rozhled se... a smíchem tvář zkřivil tuponosou a zapál...	SONET O ŽIVOTĚ A SMRTI	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-056466	Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění, jaká hudba ztichlá ve tvém srdci hraje? Velkým jasem smíru tvoje čelo plaje, ale beze stesku tvoje oko není – – – Samoty klid sladký v zářném opojení vůni minulosti kol tvé hlavy vlaje, v ústech snů květ žhavý v horečný plod zraje, ale duch tvůj zchmuřen rmutem zlým se pěn...	III Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,	Rudolf Medek	0	sonet
cvf-057192	Řev lvů a tygrů opět k sluchu zní mi, poslední žář se katakomb mně nítí, v poslední zápas vidím lidstvo jíti, v němž bratr bratra dáví zuby svými. Chechtotem ďasů, zpěvy andělskými „Belial! – Kristus!“ slyším hesla zníti,... Kdo podlehne pak, kdo má zvítěziti, – nepoví básník několika rýmy. Poví, co bylo, co však kdysi...	Doslov.	Vojtěch Pakosta	0	sonet
cvf-045826	Ty klenotnice boha! nač své skvosty tak žárlivě ukrýváš v bezdném lůně? tys jako láska, čím víc srdce stůně, tím jeho touze všecky trháš mosty. Či říci chceš nám, jak plachými hosty jsme v světě a jak věčné tvoje tůně? Tvých bledých květů opojivá vůně jest myslícímu duchu symbol prostý. Tak rovněž v duši na sta vidin b...	Moře. (IV.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-064685	Ne, čistou duši moji, která snivá tak jak sestra přišla k Tobě, svému pánu, jak padající hvězda, kterou skrýval mrak, když anděl nebes otevřel jí bránu, by sestoupila na zem – a pak nad oblak s Tvou duší vzlétla v zářivém tom ránu – mou duši nemiluješ, a Tvůj pyšný zrak v mém srdci nezří bolestnou tu ránu. A naší lásky...	XXXXIV Ne, čistou duši moji, která snivá tak	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-010687	Když do paty chce uštknout tebe zmije, v čas rozpolti jí tělo obuškem, a tomu leb, kdo v cti tvé sadu ryje. –	426. Když do paty chce uštknout tebe zmije,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-049967	V snu viděl jsem ji. Čněla až k obloze, se tyčíc hrdě nad moře ječící pěn chomáči, jež objímalo hlazený, pochmurný její basalt. A blíže když jsem přihlédnul ve snu svém, to pěn již bílé nebyly chomáče, leč prsy, prsy žen to byly, ramena, šíje, boky, ruce. Ty skálu v celých oblehly zástupech, výš k ní se pnuly v objetíc...	LEUKADSKÁ SKÁLA.	Jaroslav Vrchlický	16	alkajská strofa
cvf-024866	V tmě snící studna mnoho ví; vše viděla, nic nepoví; snad nevzpomíná, kdož to ví? Lži, přísahy a objetí i vyhrůžky a prokletí; vždyť musila je slyšeti. Však v noci světlé, v noci zlé, zrak vidí v jejím zrcadle se chmuřit kostry rozpadlé. – V tmě spící studna mnoho ví; snad zapomněla, kdož to ví? Ač viděla, nic nepoví.	STUDNA	Emanuel Lešehrad	3	madrigal
cvf-019701	Hnedky odtud výhled se mi tvořil Oslavenců místo na páté, Kde sem našla onny zajaté, Jež až k smerti Alexander mořil; Ne ten, před nímž celý svět se kořil, Než to Římanisko drasnaté, Jenž byl vůdcem vojny začaté, Když si berlou císař Mauric dvořil; Hladihlavá ruka matky sladce Kochá se tu v nich, že raději Mřeli, nežby...	406. Hnedky odtud výhled se mi tvořil	Jan Kollár	0	sonet
cvf-047168	Držíš mne a musím dále, proč nemohu zůstati? na tvém srdci dřímat stále, proč nemohu zůstati? píti nektar retů tvých, líbati tvých ramen sníh, hymny pěti k tvojí chvále, proč nemohu zůstati? lehnout k nohám tobě tich, jakby v růži vánek dých, těkat po tvých vděků škále, proč nemohu zůstati? Skrýt tě celou v loktech svý...	XXXI. Držíš mne a musím dále, proč nemohu zůstati?	Jaroslav Vrchlický	7	gazel
cvf-045856	V šer našich dnů, nad věků hlubinami tvé poesie věčné slunce svítí; tys ku chaosu řekl: Vstaň! Buď žití! Z dna moře vážil jsi jen drahokamy. Jak bohům děkuji, žes mezi námi, že, myšlenka má v bezdno když se řítí, číš věčné krásy podává mi píti a plaší tmy tvůj milý úsměv známý. Sám Ariel ti k uchu v noci slétá a z papr...	Juliu Zeyerovi.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-055549	Ku srdci ránu tu jí zasadili, že dvoustaletý krvácela věk, svůj nahý nesouc na pospasy vděk, by lační supi hlad svůj nasytili. O roucho žoldnéři se rozdělili, a když jich vášní sžírající vztek i zlatý diadem jí s čela smek’, pak ještě dále v jejím srdci ryli. O ráno svatá! nevyschniž tvůj pramen, své drahé krve proudem...	V. Ku srdci ránu tu jí zasadili,	Václav Šolc	0	sonet
cvf-041605	Čím to z duše ještě nedoperné Ústo vaše se teď ozývá? Proč se takto peklem zalívá Srdce vaše v pýše luciperné? O duši což dí Bůh o nevěrné, Jenž zve světlem, kde tma přebývá, Jenžto hořkost sladkem nazývá, Jíž bílými slují věci černé? O Božích jest soudech mluviť krušno, Vám však řeč tak hrozně plyne z úst, Že jest mys...	Čím to z duše ještě nedoperné	František Sušil	0	sonet
cvf-048096	Já Petrarku jsem nemiloval z mládí, po číši plamennější ret můj práhnul, já v divějšího oře hřívu sáhnul, jenž v nozdrách blesky s větry v závod pádí. Však vím teď, sny nic v světě nenahradí, teď k tomu snílkovi jsem rád se nahnul, roj tužeb mých jak ptáků zástup táhnul v stín olivy té, která věčně chladí. Co milujem, ...	Mezi čtením Petrarky.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-054112	To okno góthické, ty věže Týna, když slunce k Hradčanům se sklání se slávou, zář teskná zážehem svým obepíná, v němž glórií skla chrámu hoří krvavou. Snad scény odleskem, již zapomíná náš den a jež dál mizí s časů dálavou... Na rudém lešení kat hlavy stíná a v rudý rubáš metá hlavu za hlavou. Na rudém balkoně soud v bu...	VZPOMÍNKA.	Emanuel Čenkov	0	sonet
cvf-058424	Jen v vzpomínkách já blahých ještě žiji a jimi trpkosť z duše zaháním, při nich mé tepny rychleji zas bijí, a na křídlech let mladých uháním, však tím i z číše utrpení piji: žal, nudu, bolesť, bědu s zoufáním, a v srdci jakýs ponurý pták zpívá: Dej vale světu, již se připozdívá! A v nitru mém se bouří život dvojí: Tu n...	JEN V VZPOMÍNKÁCH...	František Hais	5	stance
cvf-018049	Náš cíl je velký, národ pro něj hoří a chce jej ze vší mysli své a síly. Jsme zase loď, jež směle k předu pílí, ne pustý vrak, jenž zmítá se jen v moři. Chcem po útisku staletém a hoři zas volni být, jak předci naši byli, a po tmách nočních, kdy jsme slzy pili, svou vytouženou pozdraviti zoři. Snad útisk přijde zas, ne...	Z NAŠÍ DOBY. (III.)	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-029779	Stál dobrý Josef, tesař svého díla, měl v pracných rukách těžkou širočinu, stál v poledne a nedbal, zdali v stínu, šla v zápas s prací celá jeho síla. Zvěst, že se vrátí domů hlava milá, k níž v bázni on jen časem šeptal: „Synu,“ jej pudí splnit vůli Mariinu, by trůn mu jeho ruka urobila. Dva trámy stesány. Slyš, ktera...	Kříž.	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-049324	Sny spitá hlava na tvá ňadra klesla, jich lotosy ji kolébaly tiše, a z květů jejich etherické číše sen lásky ke mně jejich vůně nesla. Já plavec byl, jenž ztrativ obě vesla dá ku břehu, jenž věčným jarem dýše, se nésti proudem. Rci mi, v jaké říše mne ňader tvojich bujná vlna vznesla? Ó sladké dítě! jestli stud ti brán...	VI. V ZAMLČENÍ.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-004671	Bouř potlesku to hřměla stkvoucím sálem; jí k nohoum vonné květy vzduchem létly – jak byla krásná jako anděl světlý, jak lotosu květ nestřísněný kalem. A šťastna byla! v blahu neskonalém jí tváře bílé do růměnce květly a v hrdé pýše, zdálo se, že hnětly ty její nožky svěží květy málem. Ó ženo! v jásot ten zda slyšíš dě...	Hořké sonety. (2. (U dveří cirku).)	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-068200	Již neděsím se dlouhé pouti ni útrap, jimiž musím jít, vždyť nosím v duši božský svit a vím, že sférami lze plouti, radosti vlastní podlehnouti a k tajemství se přiblížit, že cílem je nám velký klid, v němž třeba jednou spočinouti. A proto v chaos ten se nořím, ve vír ten nekonečný, jejž vůle vyšší vytváří... Nechť při...	MÁ VÍRA	Maryša Šárecká	0	sonet
cvf-057658	Večer se lichotí, jak milá ruka hladí, a smyslům slibuje dar vděkuplný, na mýti uléhá, kde bloudí srny, a v houštině, kde zazní sykot hadí. Pijeme s vůní jed, my, kdo jsme mladí, však neumíráme, ač zraňují nás trny. Vzruch nový tráva dá i v řece vlny, zmámí nás tma, jež neslyšně tu pádí. Jak šuměla by neuzřená křídla, ...	PIJEME S VŮNÍ JED.	František Taufer	0	sonet
cvf-046639	Užívej, když smutek tebe zkruší, hašiš, vzdechy tiší, slzy rázem suší hašiš; jesti čaroděje mocný prut, který vazby všednosti v ráz zruší, hašiš. Vzdej se mu a obraznosti v plen, v kruhy zaplítá tě stále užší hašiš. Vidíš slunce táhnout vesmírem, orkán zblíží ti i bzukot muší hašiš. Žárem je a rosou zároveň, flétnou zv...	Poesie.	Jaroslav Vrchlický	7	gazel
cvf-068890	Pln erudice, theoretik mladý již v ranných dnech svých metu svoji zočil a místo, aby jak Tyl zmíral hlady, hned s blahobytem na svět bystře vkročil. Efekty platí všude. Také tady – a dnes již chybným skok, jímž's včera skočil, neb vyniknout z života maškarády ten muže jen, kdo po větru se točil. Veliké gesto? Dobrá. Ve...	Otta Boleška.	Josef Lukavský	0	sonet
cvf-044305	Sál prostorný Krakovské Sukiennice, rek ušlechtilý na zpěněném koni, hřmí zápas, vlaje praporec, roh zvoní – toť Polska, Kościuszko, Raclawice! A nedaleko zimní metelice: noc, šerý les, stín, jenž se s větrem honí, sníh modrý, větev, jež se těžce kloní – vše vhozeno jak ze zednické lžíce. Muž jakýs prostý před obraz si...	Sál prostorný Krakovské Sukiennice,	H. Uden	0	sonet
cvf-069279	Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď, tu ratolístku přelomil Jsi svěží, a děl Jsi lásce: „Na hřbitov mne veď, ať umíráček zazní v tiché věži!“ My na hřbitov šli – zela šedá zeď – „Tam duše moje,“ děl Jsi, „tiše leží, smrt volal jsem, a její odpověď již očekávám. Pozdě je a sněží do mého srdce, na mou hlavu šedou.“ Tm...	L. Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-040537	V čas, nad kolébkou když matka se vroucně naklání, je těžko v oběť se vžíti. Své dítě ztratit v prvním zklamání, svůj trpký kalich píti, a – pod křížem zastavit se jednou a vidět – hrobu kameny jak šednou? A přec, když tolika ženám zbrojnoš krvavý rozpínal na kříž syny, je učil osud, že za cenu mrtvých živí ozdraví, s ...	HRDINNÉ ŽENY	Antonín Sova	1	strofa venuše a adonise
cvf-063172	Bor hluboký a tichý z norské zkazky, tu onde mýť do slunna vyhlíží, jak zraky usměvavé jakés krásky, z nichž vymanit se často potíží. Zde onde krok jíl zadržuje vazký a výhledy v kraj duši uvíží – však historii jeho strhni masky a smutek duši tvou hned zatíží. A oko ztrnule do dálek patří – zde každý úval, kopec něhou ...	NA RADHOŠTI. (I.)	Josef František Karas	0	sonet
cvf-039639	MY květuplným jarním dnem jsme spolu šli jak snem, jak snem, kukačka kukala v dáli. Ty’s řekla: „Hleď, u našich cest tak věčně bude štěstí kvést.“ – Kukačka kukala v dáli. Sed’ motýlek na květný stvol a vlaštovka se mihla kol; kukačka kukala v dáli. A sotva motýl křídla zved’, ta vlaštovka ho chytla hned; kukačka kukal...	PÍSEŇ.	Josef Václav Sládek	3	madrigal
cvf-024444	Dům k domu malebně se ve údolí řadí. Prejzové střechy... báň... věž na věži... v tom sady... Klikaté ulice... výklenky... balustrády... a v dáli pod mostem stříbrná řeka pádí... Vše má svou náladu a k snění duši svádí... Ten starý kolorit a staveb divných řady, klid náměstí, jež sní o zvucích serenady, když večer do ul...	NÁLADA ZA SOUMRAKU.	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-003635	Kostelník přišel zvát mě do kostela, leč zastavil se, bylo to jak střela: Já ležím v rakvi! Složené ruce, růžencem ovinuté, nos vystouplý a oči zapadnuté – já ležím v rakvi. Listonoš vchází, nese novin haldu a dopisů – já nedbám o jich šalbu, já ležím v rakvi. Jdou žebráci, co denně za mnou chodí. Ta mrtvá ruka darů ne...	JÁ LEŽÍM V RAKVI	Karel Dostál-Lutinov	3	madrigal
cvf-001427	Sto tisíc ptáků zpívalo, sto tisíc harf a lýr, když zlaté slunce splývalo v kvetoucích zahrad mír. Sto tisíc větví kývalo, z nich pršel květný pýr, sto tisíc ptáků zpívalo, sto tisíc harf a lýr. V mém srdci, jež se stmívalo, se šířil jas a smír, déšť květin štěstí schvívalo, zněl plesných tónů vír, sto tisíc ptáků zpív...	Sto tisíc ptáků.	Alfons Breska	12	rondel
cvf-064747	Stále hlas Tvůj slyším, v duši mojí zní, lahodný a sladký jako píseň čela – cizí notou vyzněl – co to bylo v ní? Jaká zášť neb zloba blínem vypučela? Duše moje truchlí, píseň pohřební o lásce si zpívá, která odumřela, dřív než rozvila se v žhavém poledni – černý flór, má duše, dej si kolem čela. Jako vdova plač, a nad ...	XLVI. Stále hlas Tvůj slyším, v duši mojí zní,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-003045	V tichu noci sedím sám s duše touhou lačnou, a jak do tmy naslouchám, písně zvonit začnou. Minuty jak měří čas, chvíle stihá chvíli, z duše vynoří se zas, co v ni dnové skryli. Rozhořeno v čistý žár splývá ve skutečna tvar utajené snění, bolest, touha, krásy stín rostou duše ze hlubin, v písně se mi mění.	V tichu noci sedím sám	Adolf Bohuslav Dostal	0	sonet
cvf-028942	Ve stínu olší v chmurném vodním klíně tu na dně řeky škeble odpočívá, nad ní se leknín v bludné zátočině kalichem zlatým v slunném jasu zhřívá; kol ticho – jenom lyska v rákosině třaslavým hlasem polehounku kývá a laštovky pod střemchovými keři hladinu zobem švitořivým čeří. Jak teskno ti zde, škeble osiřelá, zde v osa...	ŠKEBLE.	Otokar Mokrý	5	stance
cvf-040241	Zas sám se ocitám. To vítr známý vál, severák fičel mrazivý jak kdysi, jak včera, před lety i staletími, hrál sem přes hranice panovačnou píseň čísi. Já řek' si: ve mně mír a záměr zrál, nabídnout lásku, která lidství vzkřísí; jak bezradný a zvláštní jsem si připadal, – krvavé hadry ještě se mne visí. Čekám-li rány, kt...	HOŘKÝ SONET.	Antonín Sova	0	sonet
cvf-005184	Tak neviděl jsi život míti rád, za každý jeho dar takovou vděčnost měla. Zpět hlavu obracejíc odcházela, a s jarem snila: Ještě jedenkrát? A stačilo jí málo, pramálo. Před dětinností její cítils’ ostych. Šelmovství vlídné v očích jejích prostých ve chvíli pohody se usmálo. A dojímalo tebe náhlé hoře, jež přišlo nutně j...	OKNO (II)	Viktor Dyk	0	sonet
cvf-005199	Tvůj dům ti nekyne, ač přešels mnohé domy. Krb marně hledáš svůj, ó smutný Ahasvere! A poutník nese v dál, v niž osudně se bere, stesk nocí probdělých a smutek podvědomý. Všech domů, jež jsi zřel, v svém srdci neseš tíhu. Pod krytem jejich střech o pomoc výkřik zněl. Pro cizí zločiny tys denně krvácel. A stíny vržené d...	ASYL (I)	Viktor Dyk	0	sonet
cvf-019380	Všecko, co jen koli nahromadil Zlého na náš národ svobodný, Buď čas, aneb osud nehodný, Buďže soused, neb syn, jenž ho zradil; Tatar, Maďar a ten, který zhladil Půl sám z něho Němec podvodný; Všecko toto Milek lahodný. V této jedné hojně vynahradil: A že není vzorem, na kterýby I řeč cizá měla patřiti, Nejsou Její, ale...	85. Všecko, co jen koli nahromadil	Jan Kollár	0	sonet
cvf-047921	Slziček rudý kvítku! Ze spráhlé prstě ohnivý se zvedáš, muk lásky žhavých v tobě čítám výtku.	X.	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-010620	Jsme lidé nestejni; u vášni slepé výš s klektem orel vniká v černý mrak, a skřivan s písní v slunci křídly třepe.	359. Jsme lidé nestejni; u vášni slepé	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-016331	On totiž – nevím, jak to říci nyní – se dosud lásky nevzdal, starý bloud, a, jak mi kdosi svěřil, v brzku míní v manželství přístav chvalně známý vplout: prý ožení se se svou hospodyní, jež chytila jej do růžových pout, než za jiným si ideálem vyšel... Já nevím, povídám jen, co jsem slyšel.	ZA STAROU LÁSKOU (58)	Bohdan Kaminský	5	stance
cvf-069313	Tak tiše sedím – orloj s věží bije – nad knihou veršů v teskném zadumání, je letní večer, blýská se a lije a vítr prach a listí v sadě shání. Vše ztichlo kolem – vše, co trpí, žije, blesk sjíždí s nebe v rachotu a lání – kdos vešel ke mně – objal mne kol šíje a hlavu moji laská měkkou dlaní. Tvá ruka je to, cítím teplo...	32 Tak tiše sedím – orloj s věží bije –	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-051485	Zlaté střely metá jaro, z reků Nejkrásnější, aby z tuhostí Zimní dopomohlo k volnosti Zemi, nevěstě své, plné vděků. Hle! a již je zima na útěku – Tu zem věnce svěží pestrosti Hrdinově vije chrabrosti, A se třpytíc slastí po nářeku, Provolává: „Sláva vítězovi! Pruďte vody, pout jste zproštěny! Zpěvem vzněte výše, temná...	K vítězství jara.	Josef Wenzig	0	sonet
cvf-029161	Též zbloudil jsem, leč léna pierott, paspartout slev a shov, piecy sol kdy bledne, v lad se propagandy bol řeší, rozplývá v červánkový pot. Persia, Juvenala hvězd plá v model svod, vzor, příklad. Satiry odpůrce v pol zbuď introdukce milostivý mol, jenž žehná, tractován čím, byť hořk’ plod. Zří Argus, kukaččího vejce gl...	Pater peccavi...	Stanislav Mráz	0	sonet
cvf-010619	Kdo hlupákovi pro zlato se kloní, chce jen, by hlupák klonil se mu zas, když veršů rolničkou mu chválu zvoní.	358. Kdo hlupákovi pro zlato se kloní,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-035823	Svítí hvězda na nebeské báni, na zem roztouženě pohlíží, k ulevení nehod, obtíží milosrdně pomocna se sklání. Zdá se sic, že hasne za svítání, v slunce lesk se však jen pohříží, v noci se zas k zemi přiblíží, tokem plynouc v něžném usmívání. V čistou člověka hruď jemně hledí, a kde srdce vášeň nekalí, tam si v pohově c...	III. Svítí hvězda na nebeské báni,	Václav Pok Poděbradský	0	sonet
cvf-048115	Tu bílou růži na svém srdci nesa on bloudil dále hvozdů tmavou tiší a když se vrátil domů, ve snů říši mdlá hlava opojená vůní klesá. A zlaté hvězdy tryskly na nebesa a v kouzlu noci květy silněj’ dýší a jiskry tančí v mechu, v skalné skrýši to kvete zlatem, zpívá, zvoní, plesá. Tu z růže na básníka srdci spící se zved...	Leknín. (V.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-043963	Srdcem mým tak tajně cos pohrává, tajně tak, jak vánek v podletí, jako když se z duše poupěti v ranním klidu růže propukává. Mír velebný vůkolí uspává, jakby ctil to svaté početí, pro květ když si poupě zaletí k nebi tam, kde z lůžka slunce vstává. Oheň tam, a síla ohněm živá zardí se, a poupě planoucí v rozkvétání slz...	Růže – láska. (1.)	Jan Václav Tůma	0	sonet
cvf-069220	Přes práh jsem zase vešla toho domu, smrt z dveří vyšla, slyšet kročeje – po stráni šla, kol tichých, holých stromů, a zmizela kdes v šeru aleje. Zvon naříká tam v městě s věží dÓmu – ta píseň ztichla, již ji nepěje tu nikdo více. Zpívala tu – komu? Schnou slzy v oku jak ty krůpěje. Z řas měkká ruka setřela je čísi jak...	Přes práh jsem zase vešla toho domu,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-016320	Na lásky perutích, pln touhy, nadšen, by byl k ní letěl nedočkavec ten, velkého toho štěstí byl už lačen – však dosud o holi se belhal jen, tak sešlý byl a celý přejinačen, pokojem přešed byl už unaven – takovým ženichem, to věc je známá, jest okouzlena málo která dáma!	ZA STAROU LÁSKOU (47)	Bohdan Kaminský	5	stance
cvf-064590	Šla princezna a měla bílý šat a bílé růže v kadeřích... A kudy šla, hned slunce začlo plát, a květy zkvetly na keřích... Šla princezna, a blednul její šat, a růže žloutly v kadeřích, a kudy šla, hned šedý závoj pad’ a viset zůstal na keřích... Šla princezna, a bílý šat umačkán v cárech na ní tkvěl, a bílý květ ve vlase...	NADĚJE.	Tereza Dubrovská	14	sonet anglický
cvf-010017	Rád z Parnasu bych býval květy snes’, jež věčně voněly by na srdci mé vlasti, leč přišel život; chléb chtěl – lačný pes – já v dar mu vlastní srdce musil klásti, by neštěkal, až zhlt’ je po kusech – víc nemám již – pes syt mi k nohám leh’. Teď psa jsem prost, jenž za mnou dřív se vlek’ a nedal utrhnouti věčných květů, ...	Marné přání.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-019854	Čtvertá výspa název nosí čacký Timurka, zde roste ohava, Jejíž všecko ničí otrava, Bochonupas totiž aziatský; Co to myslím sobě za hovadský Tyran přestromen tu? Neslava Jeví jeho puch i postava, I ten celý ostrov nesarmatský: Aha drak to Tamerlan jest věru, Ve Pruse co zajal Milevu Serbku, krásnou Lazarovu dceru; A pak...	558. Čtvertá výspa název nosí čacký	Jan Kollár	0	sonet
cvf-068080	Šel znaven žitím poutník do dáli, šel přes lesy a moře, přes skály. Za bludičkou, jež bílá před ním šla, svá křídla touha jeho rozpjala. On vssáti do dna duše svojí chtěl paprsek stříbra, který před ním šel. A zapomněl všech trudů, útrap, cest, jen světlo zřel jak z perel narcis kvést. Když vlny slané šlehaly jej v skr...	POUTNÍK	Josef Šimánek	4	hrdinský kuplet
cvf-024891	Toť hostinec je dávný u silnice, jež věnčena je srázným svahem skály; v tůň půlnoční vždy v okně mžiká svíce a poutníky, již bloudí, vítá zdáli. Tam hostinským je Osud trpělivý, jenž hostům svým, jimž život zbrázdil líce, mok nalévá, jak Lethe opojivý, v číš z ebenu, v němž vryto: Nikdy více. Zde šílenství jen k harfě ...	HOSTINEC U CESTY	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-031249	Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. Nikdo nezatoužil do šera cudně sklopených víček, nikoho nezmámil atlasu ševel, znaivnělý tón i gesto, nikoho nesvedla čekavých ňader svítivá dekoletáž. Zas tedy se vrací k výbavě bílé slečinka comme il faut... Se žalostným mozkem – temnou věží, kde tančí s...	VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.	Stanislav Kostka Neumann	0	sonet
cvf-018479	Jak moh jsem snít, že umění mé stačí, bych upoutal si navždy takou krásu?! Sám, na bolesti své se nyní pasu, hned jizlivě se směji a hned pláči. Nu, dohrál's, dohrál's, pošetilý hráči, ta, k níž se's modlil jenom v tichém žasu, teď v skvělém kruhu... na zářícím kvasu, na hrdle perly, šat svůj sálem vláčí. Leč někdy hod...	XXVII. Jak moh jsem snít, že umění mé stačí,	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-010346	Když slunný zrak tvůj v mé se oko dívá, tu musíš hloub mé duše vidět přec, že jaro hlasně růžemi tam zpívá.	85. Když slunný zrak tvůj v mé se oko dívá,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-048902	Kolébko věčna, úzká, pevně sbitá! (Proč sbitá, když se časem shroutíš sama?) Vždy děsné nějaké ty tajíš dráma, kterého dohra za hvězdami skryta. Tma, bezvzduší, noc, plíseň tebe vítá, ty vjíždíš v chmurný přístav do neznáma; jsi spadlou oponou, či panorama se nové za tebou zas duchu skýtá? Břeh zřel jsem ve snu – vzdál...	Nad jednou rakví.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-010408	Jak láska přichází? Kdož vědět může? Hned jako bílý den na zkvetlý sad, hned jako vůně z ňader černé růže!	147. Jak láska přichází? Kdož vědět může?	Adolf Heyduk	2	ritornel

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.