id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-065739 | Za tiché noci v dumách trávím sám,
dívám se na oblohu ku hvězdám,
své stádo vede měsíc k pastvinám,
já s touhou na Indii vzpomínám,
božího míru kde je velechrám,
kde hymnus jásá: Bandé Mátaram.
Ve městě hrnčíř krouží nádoby
překrásných tvarů, zázrak na pohled,
za rokem rok tak činí bez zloby,
vidí v nich v duchu mléko,... | BANDÉ MÁTARAM | Arnošt Czech z Czechenherzu | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-001052 | Magnolie sype květy
do trávy,
bujnými je van střás lety
žehravý.
Magnolie sype květy –
zda též skráň mou tvoje rety
polibky tak zaplaví?
Magnolie sype květy
do trávy. | IV. Magnolie sype květy | Jaromír Borecký | 12 | rondel |
cvf-043379 | Divívám se tatíčkovi,
dobu prádla že a mytí
mrzutými vítá slovy;
často náhle klobouk chytí,
ven – a do večera
nevidí ho dcera.
Divím se mu. To mně zase
svátkem větším nade všecky,
podlaha když umývá se,
plny prádla jsou-li necky.
Zda to někdy uzná?
Inu, chuť je různá – – – | SVATUŠČINY PÍSNIČKY. (XXIX.) | Ferdinand Tomek | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-042219 | Znáš tu dvojeť, jenž když máť tě zrodí,
V chatrný ten obyt, člověče,
Hned jak stín se k tobě přivleče,
A ztad s tebou neustále chodí?
Z nich ti jeden druhdy zalahodí,
Druhý tobě strojí pomeče,
Až tě odtad s mocí vyvleče,
Aniž tebe někdo vysvobodí.
Smrt a život za dne za noci
Od porodu jsou ti průvodci,
A se derou o tě ... | 75. Znáš tu dvojeť, jenž když máť tě zrodí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-067895 | V snech utonul jsem v jasném odpoledni:
Orlice černá křídla rozestřela,
do sivých mraků ohněm prorážela,
a pod ní zástupové nepřehlední!
Kněz Václav na bílé jel brůně přední.
V blesk brně trčí dřevce zkrvavělá...
Orlice letem k horám hranic spěla –
trou za ní s chřestem mrakové se lední...
Ruch práce z venku snu rve pa... | Ruch práce. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-003100 | Jak tajemné by vyzváněly zvony,
vzduch ve Veroně pln byl jeho jména,
cos šeptalo je v stínu pod balkóny,
i z hrobky, jež tu stojí opuštěna.
A nad lagunou ozvalo se zase,
když duši svou jsem koupal v moři krásy:
tvář Desdemony kdesi zakmitla se,
a jinde černé Portiiny vlasy.
A vzpomínkou tou slavnější se zdálo
mi vše, k... | II. | Adolf Bohuslav Dostal | 0 | sonet |
cvf-019930 | Vůkol stánkův těchto les a chvoje,
Nikoho tu z našich rodáků,
Za stromy však zříti cizáků,
Jakby hráli v skrývačku si, dvoje;
Ej proč uvést v paláce dlíš svoje,
Matko! přátely ty Slováků?
Vždyť jsou z počtu hrabat, vojáků,
Němců těch, co vedli za nás boje!
„Není všecko zlato, co se blýští:
Werinhar ten, a ten Gundachar... | Mezi zn. 489. a 490. Vůkol stánkův těchto les a chvoje, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-027568 | Kde bylo slunce, kdyžs tím krajem jel,
ó pane Adame? Je možný Krym
bez milionů zlatých jeho střel,
jež výskají si vzduchem modravým?
A lehkost barev též Jsi neviděl,
sen zpola, jenž už zniká očím Tvým?
Ton každý, jak by odloupnout se chtěl
a žít svým vlastním žitím prchavým?
Jen jednou: nebe zataženo bylo,
při šedém sv... | „KRYMSKÉ SONETY“. (V. Kde bylo slunce, kdyžs tím krajem jel,) | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-038015 | Je plané hloubání, já věřím v ČIN.
Byť hluché slovo to, já cením čest.
Dát uhodit se v líc? Ne, má dřív pěst.
Mém běda na šatě je strůjci slin!
Mou ránu sám si měří každý klín.
Chci – svědomí mé; časy: bude, jest.
Strach z žádných mně, dřív volím přímost cest.
Kdo blízek mně, má možnost být můj stín.
Byť prázdný zvuk, ... | Je plané hloubání, já věřím v ČIN. | Adolf Racek | 0 | sonet |
cvf-006366 | Tmavá noc kouzelným jasem vzplála,
zlatem hoří vážné čelo hor,
k nebi zpěvy zní a díků chvála,
šumí les a ozvěnou zní bor;
„Narodil se Kristus, světa spása!“
„Sláva Bohu!“ radostně svět hlásá.
Růže volá: „Děcku nebeskému
vonný pách dám, sladkou vůni svou!“
Šeptá lípa: „Z medu květů jemu
připravím já krmi lahodnou!“
Váž... | Vánoční strom. | Josef Flekáček | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-005409 | Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
toilet nepochválil eleganci,
a déšt, ten lil se celý den.
Oblaka smutná, smutno pod oblohou,
to vyšla z domu jistě levou nohou.
A déšt, ten lil se celý den.
Pohlíží z okna. Jak ta noc je tmavá.
Posledně říkal, že ho bolí hlava.
A déšt, ten lil se celý den.
Posledně říkal, že se zvykne... | IV. Dnes nevyzval ji věru ani k tanci, | Viktor Dyk | 3 | madrigal |
cvf-010784 | Svět nejspíš krví zapadne a hnisem;
vždyť ne co lidský duch byl vykonal,
leč vraždy hromadné zve dějepisem. | 523. Svět nejspíš krví zapadne a hnisem; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-033715 | Bledouši snové, nepůjdete spat?
Noc drahá je jak závoj východní,
v ni vetkán průvod modrých pochodní,
Bolestín chodí víčka přivírat.
Všem přivřel víčka ospalá...
Šel od pastýře k pastýři,
do vzdáleností, do šíří
a sláva vzrůstala...
V smrtelném spaní aleje
a vzejde-li zář nad mračna,
tu v kapli Panna zázračná
na poupě ... | PÍSEŇ TŘESOUCÍHO TIMBRU. | Jan Opolský | 14 | sonet anglický |
cvf-048862 | Nač dávat s Bohem někomu a spěchem?
Stál někdo za to, což jej plně známe?
Či líp, což všemu s Bohem nedáváme
vždy každou vteřinou a každým dechem?
My žvatlavým se klamat dáme echem,
však pustý břeh je svět, kde o břeh láme
se cit a vášeň, všecko kde, čím pláme,
zarůstá brzy třeslicí a mechem.
Snu každému dáš s Bohem, j... | S Bohem! | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-060233 | Skřivana jsem slyšel z blízka, vyšed z domu ven;
na zahradě kvetla líska –
voněl jarní den...
Topoly se radovaly, že už zavál jih;
s hlav se ztrácel horám v dáli
zatvrzelý sníh...
Hejno housat žloutlo v trávě, stará syčela...
Nechtělo se jarní slávě
věřit docela...
Jaro že už? U nás také? – Všude na zemi?
A myšlenky vš... | JARNÍ DEN. | Jan Vrba | 3 | madrigal |
cvf-069689 | Nad Kyprem v noci hvězdy teskně planou,
staré Hellady elegie tichá
v cypříšů větvích žaluje a vzdychá,
pro bohy ztracené a milované.
Paprsek měsíce tam hájem bloudí,
na torsech mrtvých bohů něco hledá,
u Afrodity čarokrásné sedá
a ke rtům tiskne se, polibek loudí.
A v ucho šeptá jí, žár zdali nový
v kamenné tělo zas se... | AFRODITĚ A MĚSÍC. | Arnošt Czech z Czechenherzu | 0 | sonet |
cvf-056646 | Poutníče s nitrem sopečným, ó slyš:
až v popel strávíš mozek svůj a míchu,
pak – shořelý – se ke mně navrátíš.
Mnou vchází se ku zbloudilému smíchu,
k svěšeným hlavám, k prázdným posunkům,
k prokletým vinou otcovského hříchu.
Mnou v blahoslavený se vchází dům,
kde císař horuje se spasitelem,
v pláč němých duší, v starc... | PARK BLÁZNŮ. | Otokar Fischer | 11 | tercína |
cvf-047148 | Z očí tvojich ve svých bojích v plných zdrojích pil jsem lásku,
v zoufalství a v pochybnosti nepokojích pil jsem lásku.
Tato celou moji duši vyplňuje věrnou,
tato oblétá mne, v polibků kde rojích pil jsem lásku.
Co můž svět nám dáti, co můž svět nám vzíti?
Tvůj svět v očích mojich, můj, kde z očí tvojich pil jsem lásku... | XI. Z očí tvojich ve svých bojích v plných zdrojích pil jsem lásku, | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-057084 | To ticho lesní zvláštní kouzlo chová,
kdo myslí pravou se v ně ponoří,
zjev netušených vůkol světů zří,
jež nevypraví žádná lidská slova.
Jeť potápěčem mysl básníkova,
on perly hledat spěje do moří
a s kořistí se sotva vynoří,
již blažen s touhou potápí se znova.
A plnou hrstí perly v davy metá:
„Ó pobavte se, dávám z ... | Štěstí básníkovo. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-026305 | Lecčehos tak se dočkáš v časů změně,
to proto, že jsme lidé dlouhověcí –
a že jsi neodešel neprodleně
už tam, kde tlí tví otcové a předci.
Ba, ba: teď přijde literární štěně
a zdvihne nožku... Minulé ty věci
jsou cizí mu... A co mu po tvém jmeně...
A co mu po všem... Štěnata jsou reci...
Tam, kde jsi stával s pavezou a... | „NAŠE DOBA“, DUBEN 1928 | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-018595 | Ty, který pěl’s jen život celý,
ó, básníku ty zpozdilý,
teď, kdy se jíním vlas ti bělí,
jdi, nastav dlaň, leb nachýli!
Byl’s lenoch, jiní nosili
si zásob hojně do své celi,
a tys jen pěl své sny a žely,
rad moudrých nedbal’s na chvíli.
Víš, cikadu, jež v létě pěla
a na zimy chlad zapomněla,
jak mravenec hnal lačnou zpě... | BÁSNÍKU. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-010539 | Vy oči Lily mé, vy studně krásy,
proč nevedly jste bludnou duši mou
v skrýš štěstí touženou, v můj Betlem spásy?! | 278. Vy oči Lily mé, vy studně krásy, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-010296 | Zář rudá nad městem je rozložena,
den usíná; v cest kříži stojí sloup
jak Lotova kdys u Sodomy žena. | 35. Zář rudá nad městem je rozložena, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-031527 | Z řečiště Širakawy vyzvedli mě,
omletý, šedý balvan, jeden z mnoha.
Skrznaskrz prostý jsem a žádná vloha
mně dána nebyla, jsem v létě v zimě
tak šedý, hrubý, neumělé břímě,
pod kterým klesá sloužícího noha,
když uctivě jak domácího boha
na toko ze zahrady přenáší mě.
Zde stojím teď, a radost ze mne mají,
o kráse mé si ... | KÁMEN | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-008161 | Na zlatém trůnu Šalamoun se zvedl
a děl: „Mě nudí věčné lidu soudy!
Svou říš, jíž posud neznám, rád bych shledl!..“
A pán i sluha vsedli na velbloudy,
by projížděli hory, doly, města
a napsali, co divem skytla cesta.
Však dlouho nejeli; v den večer prvý
pod palmou zřeli nahého s půl kmeta,
vlas řídký měl a zkosmatělé b... | Šalamoun. (I. Mudřec.) | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-048120 | Na věži stojí, v úhly světa volá.
Od noci k jitru modlitba to stálá
do hvězd i k zemi: Veliký je Allah!
do ruchu města i kde poušť je holá.
Lid neposlouchá, nebo jenom zpola,
za obchodem, za lupem každý cválá,
on v noci chlad i v žár, kdy slunce sálá,
dál křičí, srdce touze neodolá.
Ó básníku! V něm svého pozdrav bratr... | Muezin. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-069300 | A pak Jsi prosil: „Ne, ty drahý můj!“
jsem řekla. Smutno bylo mi a k pláči,
když na Tvé líci žal Jsem zřela Tvůj,
mně bylo jako zoufalému hráči.
„Nuž s Bohem,“ děl Jsi – „Bůh Tě opatruj“ –
zřím stále stín Tvůj, jak tam s Tebou kráčí...
Buď smírný, větře, mírně v plachty duj!
Loď v přístavu se zvolna kolem stáčí.
A na h... | 19 A pak Jsi prosil: „Ne, ty drahý můj!“ | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-026740 | Sfinx bezcitná. Obočí vyježené
a oči z akt se chvilkou pozvedají.
Rty nehybné – a když se otvírají,
Smrt vychází z nich k práci osvědčené.
Dnes vdovu Capetovu... Zítra dají
Girondu pod nůž... Hlavy méně cené
i Dantonovu... V posled oči sklené
příteli Robespierru zhasínají –
Je někdy vtipný: Guillotinu chválí,
že dobře ... | II. | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-069285 | Já hloubku života jsem nechápala,
že přijde ke mně, netušila ani,
u horské studny žíznivá jsem stála
a nesvlažila horkých rtů a skrání.
Má duše kdesi sama bloudívala
tím šerým tichem kolem holých strání,
kde bolest stála němá, neskonalá,
a těžké mraky pluly v šedi ranní.
Jak tažný pták, jenž kde by spočal, neví,
od vět... | 4 Já hloubku života jsem nechápala, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-068509 | Za nocí horečných já tisíckrát tě vzýval,
bohyně profanní, jíž jméno šeptnout' ani
nejprudší milenec v divokém rozpoutání
se milce netroufá, byť tisíckrát tak sníval.
Máť láska hlubiny, jichž musí věčně stříci
milenci navzájem žárlivě z duše celé.
Jsa takto utajen v své dychtivosti smělé,
jen noci nejhlubší svou žhavos... | ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (II. PÍSEŇ ŽENICHOVA) | Karel Hugo Hilar | 0 | sonet |
cvf-010339 | Tvých očí dvojklenot se na mne dívá,
a srdce tvoje dumá; znám ten zjev;
když nebe spí, vždy hvězdičkami snívá. | 78. Tvých očí dvojklenot se na mne dívá, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-069306 | Mé krve krůpěje jsou písně moje,
a srdce moje krvácí z nich stále,
z mých tepen kanou žití mého zdroje
jak žhoucí, rudé drahokamy malé.
Mých zpěvných ptáků fantastické roje
se uhnízdily na kouzelné skále,
kde trůní láska, a kde písně Tvoje
zní letní nocí v nebes katedrále.
Kde srdce moje zkrvavené v hoři
jak světlo věč... | 25 Mé krve krůpěje jsou písně moje, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-037316 | Ondy zabyl Hynka hrom.
Jakéhož tu od lékaře naříkání!
Proč? snad že měl utočiště v ňom?
Ne to! však že skonal bez stonání,
že y hrom se do umění plete,
od kterého jest živ v světě. | Na lékaře N. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-048511 | Svět padal v trosky. Pouze Láska z bohů
v něm zbyla, sbírajíc ty slední květy,
jež v srdcích rostly, nikým nezasety,
jak vonný déšť na cytisu a hlohu.
V chrám Isidy tu šinula jsi nohu,
Paulino sladká, lačné tvoje rety
pít chtěly božství, objímati světy
a lkaly: „Bože, dám ti vše, co mohu!“
A druhý den po sladké oné chv... | Paulina. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-063849 | Jak lampa žhavý slunce žár svůj ssílá
na celý kraj, v něm zlatem klasy hoří,
nad záplavou jich rovnou jasu moři
se vlní vzduch. A zdá se, jak by víla
jdouc po polích a lukách rozhostila
to utišení po všem. Teď se tvoří
na modrém nebi beránky a noří
se v teplo sluneční skráň jejich bílá...
Pod rákosím proud řeky plyne m... | POLEDNÍ TICHO. | Jaroslav Pasovský | 0 | sonet |
cvf-019255 | Noci, ty vlídná a měkká,
půvabná v závoji páry,
pojď k nám s tím kouzlem a čáry,
země tě na prsa čeká.
Skryj nás jak vlnami řeka,
utiš nám v srdci bol starý,
dej nám své nadzemské dary,
snů dav ať nad ložem těká.
Z okénka snílek tu dětský
zřít chce tvé půvaby všecky:
nenech tak hledět ho s touhou!
Stařec tam churavý le... | Prosba. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-038175 | Jak lepý kvítek na kolébce leží
hoch drobný, střežen mladou chůvou svojí;
mlékový nádech s růžovým se pojí
a květně barví jeho líčka svěží.
Ta chůva zpívá: „Kéž tě Pánbůh střeží,
a strážný anděl ve hlavách ti stojí –
již usni, dítě, zamkni očko dvojí,
sny ze zlata kéž hlavičkou ti běží!”
A tatík synkův na banketě hlásá... | OTEC A SYN. | Karel V. Rais | 0 | sonet |
cvf-010674 | Chceš v odříkání v klášterní jít kobu
a nechat stydnout krev a srdce tlít?
Což není k tomu času dost až v hrobu? | 413. Chceš v odříkání v klášterní jít kobu | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-045742 | Sny jara, pestří motýli,
od květu v květ se kmitají
a pestré duhy splítají
po lučinách a obilí.
Jsou vůní květů opilí,
z nich jako jiskry lítají.
Sny jara, pestří motýli,
od květu v květ se kmitají.
A jestli jeseň rozptýlí
své žluté listí po kraji,
kalichy růží potají
jsou všech jich vonné mohyly.
Sny jara, pestří motý... | Motýli. | Jaroslav Vrchlický | 12 | rondel |
cvf-042712 | Plésejte již pilní žency!
Hojnou žeň sme skončili,
Krásnému se těšte věncy,
Jejž sme z klasů uvili,
Ponese ho s radostí,
Kdo se stkvěje pilností.
Nadevšecky nejpilnější
Přes celou žeň děvečka,
V postati své nejpřednější,
Dostane cti věnečka,
Hledejtež ji s snažností,
Vzdejte chválu pilnosti.
V celé žencův společnosti
T... | Ověncování nejpilnější žnice. | Bohuslav Tablic | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-042224 | Život lidský – plavba šírým mořem
Plná péčí, plná zápasů;
V nebezpečí, hrůze, úžasu
V tůni brázdy přehluboké ořem.
V plachty často vítr duje hořem,
Blah, kdo řídí se dle kompasu,
A kdo před návalem zavčasu
Hledí k věčným na blankytě zořem.
Kam jde plavba? Kde loď přistáť žádá?
V ruce tvé se veslo plavby skládá,
Tvá cho... | 80. Život lidský – plavba šírým mořem | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-023437 | Můj život pozemský byl smutný, zapjatý,
však můj duch blouznivý byl vždycky světlý, smělý,
a jeho perutě ku vzletu rozpjaty
pod lunou nachovou unyle zrůžověly.
Já lásky nepoznal! Můj otec bohatý
a matka nemocná nad mojim tělem bděli,
já plakal, umíral, jak dřišťál rozťátý,
a všechny síly mé pomalu odumřely.
A jak jsem ... | Můj život. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-040353 | Co družkám ubíhal čas v tance víru,
při knize prosnila a při klavíru. –
Ji dosud vidím, střevíčky ty malé
a úsměv tichý, vábný neskonale.
Krok její tichý, plachý, osamělý
se tiše nes’ vždy vůní úzké cely.
Já myslil vždy, ta tichou lásku nosí
v svém srdci zlatém, plném chladné rosy.
V snech ztracena a často beze slova,
... | POPELKA | Antonín Sova | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-041748 | Viz to slunce! Po královsku zírá,
Všecky tvory volá ke své chýži,
Po královsku s dary se k nim níží,
Života jim žídlo pootvírá.
A to tvorstvo k králi všehomíra
S nevýslovnou pořád tužbou vzhlíží,
Všechno s láskou k hrudi jeho tíží,
Mannu žití s prsou jeho zbírá.
Kdež ty, srdce, kdež máš slunce svoje?
Z jakového život č... | Viz to slunce! Po královsku zírá, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-063923 | Široké obzory sdumány v temna kobercích.
Dávno kdys hlaholil veselých zpěvů mi žert a smích –
ó škádlivé tance, kdy zvonily u dubů vyhnilých!
Cestou jsme kráčeli na skráních prostičké země dech,
šípky nám voněly do duše hloubkou svých žhavých něh,
sobě jsme kráčeli, touhy své v jedněch akkordech.
Ctili jsme každý ten a... | STESK. | Jaroslav Vladimír Janovický | 3 | madrigal |
cvf-045710 | Hoch Kupido mi nedal spat;
kol mého lože v jednom spěchu
jak blázen běhal bez oddechu,
až začal jsem se věru bát.
Proč nespíš, začnu jemu lát,
v mém srdci jako v měkkém mechu
je slzí, citu, touhy, vzdechů –
On: Nemá mne kdo kolébat.
Noc prchla celá beze spaní:
on vzdychal, plakal bez ustání.
Teď k tobě jdu, má krásná p... | Dlouhá noc. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-007606 | Když již všecko spočívá
v tiché noční době,
jde hoch tvůj a zazpívá
pod okénkem tobě;
dobrou noc, spi divčinko!
spi má milá růžinko!
Usni libě, libě spi,
hajej Boubelatá!
o kyž se ti o mně sní,
o divčinko zlatá.
Spi má milá růžinko,
dobrou noc, spi divčinko! | ZASTAVENÍČKO. | Václav Hanka | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-040367 | Jak miska zelená luh sáhá k strži,
již hor lesnatých tlum dokola svírá.
Ve trávě husté bařina se drží,
kde pramének se po praménku sbírá.
Ve proudu pstruh na mušku číhá zchytra
a rosa plá a tráva voní zjitra.
A jak jde tudy cestou v pole z rána
sbor oráčův a klidné spřeže volů,
na cestě vzlétá poplašená vrána,
by u sam... | KRAJINA | Antonín Sova | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-049795 | Má bába – budiž lehounká jí země,
sbor andělíčků ať jí v nebi zpívá
a hraje, jak si přála, dokud živa
když moje vlásky hladívala jemně –
o lese vyprávěla přetajemně,
kde podivná moc neznámá se skrývá,
jak vejdeš v jeho šero, jež se stmívá,
kdos políček ti dá, až zní to temně.
Má dobrá bábo, často na tvou báji
teď vzpom... | Co má bába povídala. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-055546 | To srdce naše zbožné, boha plné,
to srdce naše jako chrám je svatý,
v něm lidských citů proudí pramen zlatý,
jenž v nebes moře vtéká světlovlné.
Ta píseň jeho nikdy nezaklne,
jen slzu lásky roní pro své katy,
v něm stále obětný ten zápal vzňatý
pro ty, jenž trpí, věštce spravedlné.
Jen spasitelské ono „pomiluj ny“
ze h... | II. To srdce naše zbožné, boha plné, | Václav Šolc | 0 | sonet |
cvf-054109 | Po noci sněživé par mlha leží
nad Prahou tragickou jak stesku moře.
Z vln táhlých stožáry se týčí věží
nad chrámů koráby, jež tají vzdechů hoře.
Na slunných Hradčanech vzduch vane svěží –
tam v starých zahradách zpěv zkouší ptáci
a jaro voní tam, ač před paláci
v kožichu vrátný portál před ním střeží.
A světlo vítězné ... | JARNÍ OBRÁZEK. | Emanuel Čenkov | 0 | sonet |
cvf-001369 | Čtu tvoje verše: Duše vzhůru stoupá
a vesmír zalil mě svým vlněním,
vždy výš a výše... nebes báň se houpá,
a k věčna hodům zve mě zvoněním.
Již v modré mlze celý svět se koupá
a mizí v hloubi tichým ztajením,
čas, prostor zmizel, duše stále stoupá,
jen Bůh k ní mluví smrti znamením.
Dvě křídla duše v Minulé i Příští
mn... | O. Březinovi. (II.) | Sigismund Bouška | 0 | sonet |
cvf-068151 | Chlad smrtící pad v háje sykomor
a temně objal stánek Isidin,
z podzemí tryská neurčitý stín
a volá v tanec nočních duchů sbor.
A zatím, co se nesou mlhy s hor
jak plachý přízrak utajených vin,
jak rohů fanfáry hřmí do hlubin
ohromných našich vášní slavný vzdor.
V tiš, bičovanou pláčem ibisů,
zní vítězně křeč našich ob... | Egyptské sonety. (I.) | Josef Šimánek | 0 | sonet |
cvf-043987 | Na mě též se květy sypávaly,
stromů, pod nimiž jsem sedával,
a já rád si s nimi pohrával,
jakby věštci byly touhy z dálí.
Jakby naději mou ukrývaly,
svadlou tak, jak já ji schovával,
shaslý svět, jejž kdy jsem hledával,
rozkoš velkou a bol neskonalý:
Rád si člověk velkou bolest nesa
do nebe až staví naději
čarokrásnou,... | Mezi květy. (2.) | Jan Václav Tůma | 0 | sonet |
cvf-064862 | Mně protivný je každý asketa,
co nesmyslným bičem tělo týrá,
co hrází vysokou se dělí od světa
a v hrob se klade, i když neumírá.
Snad fantastický květ mu rozkvétá
a nová země se mu otevírá,
když stará jeho slovem prokleta
a novou žárná vytvoří mu víra.
Ne tím je protivný. Žár osvobodí
a z velké víry zázraky se rodí.
A... | ASKETI | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-048117 | Tvůj zářný profil v tvrdý onyx vryji,
jen stačí-li být folií tvým vděkům,
tam bude charým vzdorovati věkům,
jež uštknou každou slávu lačnou zmijí.
V dno fióly, kde voňavky se kryjí,
tak drahé milenkám i lásky rekům,
či jedy, k těmto lidské bídy lékům
jej vdeptám s tvojí krásy poesií.
Až jednou milenec, jenž všecko ztra... | Kameje. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-018051 | Jsou všecky věštby slova jen a slova,
Sfinx budoucnost je, hádanky jen dává,
je propast, jíž k dnu nedohlédneš, tmavá,
kdo moh by zřít, co mha v svém klínu chová?
A přec zřel Cazott, jak vždy spouští znova
kat guillotinu, sterá klesá hlava,
kdy veselost se smála kol jen hravá,
a duší zachví věštba Lermontova.
A naše vě... | Z NAŠÍ DOBY. (V.) | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-058172 | Záchvěvy duše nejsubtilněji se rozvlnily.
Po šerém ránu jas bílý rozlil se po prostoře.
Dnes v radosti své zapomenout chcem’ na těžké hoře,
když včera jsme o smutku života pochybně snili.
A práce v sladkém odpočinutí sotvaže dýchá,
nijediným úderem neslyšet’ rušení klidu.
Den je tak krásný, čistý v pokorných modlitbách... | SONET JARNÍ NEDĚLE. | Hugo Kepka | 0 | sonet |
cvf-068092 | Jak varhan zvuk má vášeň v tichu zmírá,
po chladných dlaždicích se tiše plazí,
na portál, zpustlý chrám jenž uzavírá,
puklého bronzu těžký výkřik hází.
Plá měsíc v chrám, jak pozdrav z všehomíra,
a kane v resignaci, která mrazí.
Je ticho, které zprošťuje i svírá,
je noc jak Spasitel, jenž nepřichází.
Cos hořkne v šeru ... | TAJEMSTVÍ. | Josef Šimánek | 0 | sonet |
cvf-048886 | Na cesty myslím osamělé v polích,
kde chodívali jsme kdys podvečerem,
na stezky listím plné nad jezerem,
na chladné svity slunce na vrcholích.
A letím v duchu po těch pláních holých,
jež zněly ptactva ve ohlasu sterém,
jichž běl jen místy vran se tmí teď perem,
jež v skřeku slétají se na topolích.
I silnice se ztrácí v... | Zima. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-048140 | Ty nejstarší všech matek, matko země,
v klín přijmi vlídně kosti drahé matky,
po bouřích dne jim oddech popřej sladký,
na květech stel jim, aby spaly jemně.
A srdce zlaté, které přetajemně
jen láskou plálo v bouře, boje, zmatky
jak lampa svítíc, srdce vezmouc zpátky,
změň v hvězdu, ať se vlídně sklání ke mně.
Přej, ať ... | In memoriam. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-043603 | Postůj, větérku ty mile dmoucí,
Byl-lis nyní v sadě rájovém,
Nebo někde v pruhu jihovém,
Kde se proudem milost line žhoucí;
Poslyš, zefyrečku jaro dchnoucí,
Spal-lis v ňádru někde růžovém,
Nebo-li tam v stínu jilmovém,
Kde se břečtan zhůru vine vroucí:
Pojmi liliin ten lístek v sebe,
Psal naň cosi oheň růžový,
A teď od... | 41. K větérku. | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
cvf-049804 | Zřel velkou ženu státi ve svém snění;
ač silou obří klenul se bok její
skryt hnědých vlasů hustém ve ručeji,
přec tváře nesla známky unavení.
Plec sehnuta jak těžkou prací denní
a svaly strhány se trapně chvějí,
v zrak neznámých hvězd se jí svity lejí,
jak soucit v porod věčný, věčné mření.
I cítil v srdci vzpláti velk... | Hesiod. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-004815 | Tlum andělů, kde kol Tebe se vznáší,
v tom moři věčném sladkých melodií,
kde v gloriolu sluncí zář Ti svijí
v tom zdroji slastí, jež jsou nad vše krasší;
kde trpký žal, jenž každou radosť plaší,
Tě s otráveným kalichem svým míjí,
kde svěží květ Ti padá v skráň a šíji,
zkad bludnou drahou zříť je zemi naši,
jak prostore... | Oculos Tuos ad nos converte! | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-019414 | Žehnám vás už, lásky kraje zlaté,
Zahrady i pole květnatá,
I vás, stromu toho bůžata,
Co slib i žert náš i selzy znáte!
I vy hájky, ať se dobře máte,
Břehy, kře a věštná doupata,
Kvělte vy s Ní žřídla mechatá,
I vy hory, věže, chrámy svaté!
Žehnám i vás stíny cest mých tejné,
I vás louky, po nichž chodily
Vstříc mi Jej... | 119. Žehnám vás už, lásky kraje zlaté, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-002543 | Opět den radosti k nám se sklání,
Drahý otče můj!
Jenžto nám i Tobě k požehnání
Vznesl pohled svůj,
Den, jenž Tebe k žití povolal
A nám v Tobě, drahý! otce dal.
Ó, kéž ještě častokráte zblaží
Srdce dětinné,
Jež Ti život rádo činí dražší
Z lásky povinné,
Aby’s v loktech dcer a synů svých
Prožil život v létech blažených. | 3. Opět den radosti k nám se sklání, | Jan Květoslav Klumpar | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-027654 | Ach Láska, Láska... Během mladých roků
čet, psal jsem o ní verše nadšené –
eh, člověk mnoho pohřbí v žití toku,
než jasně prozří oči zmámené...
Hlas jímavý má, tváře ruměné,
chod lehounký, jest elastických boků,
mušelín bílý vlá jí s ramene –
a kuplířkou je s neviností v oku.
Dva lidi svede, do duší jim sází
hlouposti,... | SONET O LÁSCE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-018438 | Je mi, jak kleknout před tebou bych měl
jak před oltářem, vznešená a cudná
v své nahé kráse! Nejsi zář jen bludná
ni smyslů vír, křeč vášní horkých těl.
Jsi svatý plamen, čistých vznětů studna,
myšlenka božská planoucích jsi čel,
ty srdce zvedáš vzhůru v oblak běl
a nevláčíš je v kal, jenž slasti u dna.
Nechť vedle fau... | VENUŠE MILOSKÁ. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-058835 | Hluk, dýmy továren. – Snů kráso, kde jsi?
A přec v tom cele v tobě, Praho, žiji!
Mír nesmírný kdys dávaly mi lesy,
zde utrpení cítím poesii.
A cítím, jak tu tepny věků bijí,
ač toho zápasu se mysl děsí,
před bolestí tou skrytou skláním šíji;
na vlastní mládí duše vzpomene si.
To naivní mládí! Kdysi v zanícení
jsem si t... | XXIII. PRAHA. | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-042146 | Pěj jen dále, pěj jen moje duše,
Z celé hloubi vroucné útroby,
Nedbej liché světa hanoby,
Že k těm zpěvům má se jenom hluše.
Vezmi lyru z doby za Libuše,
Svatých lahod zahuď způsoby,
Vynes všechněch perel zásoby,
Popolámej všechněch vrahů kuše.
Vítr věje hlasně svoje šumy,
Slavík pěje sladce svoje dumy,
Louka z jara vo... | 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-019398 | Proti Milku, jenž mne postřeluje,
Ještě bych sem našel obránce,
Asnad ve všehoji, ožance,
Aneb i v tom, který útěk sluje;
Ale jiné jest, co přitahuje
Sardce moje k této vzívance,
To, že jako skryté ve schránce,
Co den nové vnady rozvinuje:
Půvabům těm, jež sem spatřil vloní,
Takovou zná dáti omladu,
Jakby nyní vseté by... | 103. Proti Milku, jenž mne postřeluje, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-016300 | Tu utrápený lítostí a nudou
on řekl si: „Ach, je to bída teď!
Až jenom zas ti nohy sloužit budou,
můj hochu, za nevěstou někam jeď,
jen hodnou vybeř si a třeba chudou
a dostaneš-li její přípověď,
netřeba otálet se svatbou vlastní
a můžeme být záhy oba šťastni! | ZA STAROU LÁSKOU (27) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-022961 | Poslechňete mládencové
Bohdanečťí jonáci,
Poslechňete vieci nové
Co vám povídaťi chci
O ďevčátkách našich časů,
Poslechňete mého hlasu! – 1) | I. Poslechňete mládencové | Josef Jaroslav Langer | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-015230 | Kostel, ono svaté místo,
množil jindy nábožnost;
o kázaních teď je čisto,
v hospodách však – lidu dost.
Bůh je račiž napraviti,
s těmi nechcem spolek míti. | 394 | Josef Vlastimil Kamarýt | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-019802 | V Nebeslavsku tomto holubátka
Proletují, tekou pramenky,
Beránkové pleší, dušenky
Motýlkují, chvějí neviňátka;
Milostky a Vděky andělčátka,
Žerti obtulují Krásenky,
Cnosti s křídlatými sardenky,
Sirotci jsou zde a ubožátka:
Chychotky též, Vily, Bělbůžkové,
Těchy, kochánky a blaženci
Družky, přátelé a miláčkové;
Potom v... | 507. V Nebeslavsku tomto holubátka | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-066730 | Jak z peci vysmažený koláč žňový
den srpnový tak lahodou se smál.
Náš rychtář na snopech si s ženci hoví
a k svačině si sousto přichystal.
Do ticha křepelka jen zaťukala,
to s pantátou zisk ze žní počítala.
Den Proměnění... Kdysi na Táboru
líc Páně vzplála nad jas sluneční –
dnes žírné lány rozlehlé až k boru
v háv odě... | RYCHTÁŘ A SMRT | Jan Karník | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-045348 | Ty jedny do paláců vedou,
jsou plny koberců a soch
z mramoru s balustradou šedou.
Ty druhé v měšťanském jsou domě;
jen z pískovce a bez ozdob
spiralou k výši tíhnou skromně.
A jiné bídně vyšlapané
a vysoké a neschůdné;
nad nimi se zdí vlhkost kane.
Však myšlénka, ať kterékoli
z nich šlapu v městě náhodou,
myšlénka jedn... | Schody. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-069289 | Pozdraven buď, pěvče, jménem Božím,
požehnána úrodná Tvá léta!
Na Tvé cestě mezi trnem, hložím,
nechť Ti rudá růže žhavě zkvétá!
Z písní svíjím věnec, než jej vložím
v jasu slunce zjasnělého léta
na Tvůj práh jak před palácem dožím,
kde, můj králi, čeká Tvoje četa.
Pozdraven buď, pěvče slávské slávy!
Proud se valí hučí... | 8 Pozdraven buď, pěvče, jménem Božím, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-065184 | Snů říše hvězdnatá Tvým celým světem byla,
náš ptáku duhový! – Tvým dechem – čaroděje,
se pusta písčitá v ráj květný proměnila,
v němž mrtvý zdvihá se a píseň žití pěje.
Jak’s přišel – odešel’s. Tě díla Tvá přežila,
jež všednost nestřísní, ni hlupců vřava nízká,
ze zřídel kastilských Tvá bílá duše pila,
z níž záře taje... | Juliu Zeyerovi. | Julius Brabec | 0 | sonet |
cvf-056235 | Teskné bylo rozloučení, předtuchami zaleknuté,
trýzně plné noční bdění, kruté ráno dnešní, kruté –
ale, ach, to setkání!
Jako skalních od útesů bolně nazpět odražený,
stokrát vzrostlý výkřik děsu ubíjí se o ty stěny –
tak dvou srdcí zvolání.
Matko! není ještě dosti krutých bolů Synu tvému,
mateřskou že útrpností své js... | KŘÍŽOVÁ CESTA (Zastavení IV) | František Odvalil | 3 | madrigal |
cvf-017043 | Stín tajemna teď vchází do stínu
A splývá v černu, v němž se hvězdy chvějí.
Zvon půlnoční svou bije hodinu,
Zelená luna září nejjasněji.
Loď kymácí se, v marno plujeme
Po tmavých vlnách, v nichž se osud tají.
Má lásko poslední, číš zvedněme
A připijme si zkázy na pokraji.
Má lásko poslední, svůj pohas žár
Tak magnetick... | PŮLNOČNÍ PÍSEŇ | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-038238 | Bedlivě když křehký stromek hlídá
Člověk v ourodné kdes zahradě,
Pilnosti své někdy k náhradě
Sladké ovoce pak z něho jídá.
Častokráte ale na něm vídá,
An mu neslouží zem ve sadě,
Žeby stát měl v jiném oupadě;
Tam ho vsadí – potom plody vydá.
Smrt zde člověka když zachvacuje,
Z prostředka ho přátel vytrhne,
Hmotné tělo... | Smrt. (I.) | František Alexandr Rokos | 0 | sonet |
cvf-059563 | Ten slunce jas, jenž smál se do ulice,
já cítil, jak tím nádherněj’ dnes plane,
jak dnes tím opojnější vůně kane
z těch lip, jež sní tu blahem vzdychajíce.
Což divu, že mne přepadla jak lvice
i svůdná krása tvá, z níž plamen vane,
když v slední chvíli nikdy nečekané
se mihla v cestu mi tvá známá líce.
Tu teprv cítil js... | ROZLOUČENÍ. | Jan Spáčil Žeranovský | 0 | sonet |
cvf-047162 | Byla noc, já listy tvoje pálil,
staré vzdechy, nové boje pálil,
dýmem osleply mé oči, jenž se z tvojich listů valil,
když jsem v smutku listy tvoje pálil.
Jako v oblak ze Sinaje v modrý jejich dým se halil
duši tvou já v nich, co moje, pálil,
ale opojivé víno já si tímto v duši nalil,
v tom tvé listy co jsem bez úkoje ... | XXV. Byla noc, já listy tvoje pálil, | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-046493 | Ó šťastný, šťastný, třikrát šťastný lid,
jenž s květy lotosu jed’ zapomnění
a božský úkoj, svrchovaný klid
a šťastně prospal všední vřavu denní,
a ztratil boje odvahu a cit
a smysl pro bolest a utrpení!
Jej chápat lze i květů jeho div,
leč za ním jíti – nikoliv!
Kdo žíti chce, ten musí bojovat,
dost času potom v hrobě ... | Země lotofagů. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-048761 | Rád nemám násilníky toho světa
a nejím s králi u jednoho stolu,
neb zřídka bývá, na jednom že stvolu
květ ducha ryzí s drzou zvůlí zkvétá.
Duch orel musí býti sám, když vzlétá,
a jinou nechce ani aureolu,
než tu, jež stkána z jeho vlastních bolů,
tká v duši kruhy, jako má strom leta.
Vždy bezvýsledný jest boj s divou z... | Tirésias. (I.) | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-036972 | Zas jednou vlítla lvu do chřtánu
po dlouhém čekání –
to bude on mít na pár dnů
loyálního žvýkání!
A potom starý přijde hlad,
po kusu kosti bude řvát. | PAPÍROVÁ ŠIŠKA. | František Serafínský Procházka | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-039855 | V záhonech nebes hvězdy kvetly
květy, jež touží být netrhány.
Snad se to zrcadlo stkvěje světly
pro krásu nejkrásnější panny?
Sál se tak stříbrně stkví a mění.
Milenci tancem jsou okouzleni?
Nebesa zpívají slávu země,
družin všech dráhy, hrobů ticha.
Slavnostní osamění ve mně,
ozonem stromových vrcholů dýchá.
Nesčetnýc... | V záhonech nebes hvězdy kvetly | Antonín Sova | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-011650 | Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,
duch lidstva časný tebe neproniká,
jak had tvá vůle sem a tam se smyká,
kdo vystihnouti může zjev tvůj kmitný?
Chví člověk před tebou se hloubej citný,
ač stálým hádankám tvým těžce zvyká,
v mdlé bázni jen své otčenášky říká,
by života si zmírnil žalář bytný!
Chab ochranu si hledá tebe... | Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný, | Adolf Heyduk | 0 | sonet |
cvf-019350 | Pakli nechceš tyto zanechati
Tverdé úmysly a postupky,
Tedy aspoň mezi holoubky
Svoje rač mne prosím počítati;
A když ráno budeš volávati
Holous! holous! na ně zpod houbky,
Dovol, ať se v jejich zástupky
I já ještě mohu přimíchati:
Mnohem krotší nežli oni budu,
Jestli slíbíš i mně hověti
V takovémto žertohravém studu;
... | 55. Pakli nechceš tyto zanechati | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-018300 | Již poslední sjel slunce zlatý šíp
skrz dlouhou alej. Na vše padá šer.
Královny Anny tichý belveder
jen svítí v stínech kaštanů a lip.
Již město v hloubi halí podvečer,
zde mezi květy dýchá se to líp,
teď několik hvězd vzplálo, noci dcer,
teď hvízdnul pták, teď někdo vraty skříp’.
To z procházky ve stínech starých stro... | VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-041797 | Christe Jesu, spasiteli světa,
Zapěl jsem já tytýž písně hněvu;
Rozčilť jsem se v nejvnitřnějším střevu,
Vida, jak zběř na tě střely metá.
Leč to byla svatá s hříchem střeta;
Padla jiskra k chytlavému dřevu;
A v těch hláskách horlivého zpěvu
Tajila se jenom lásky přeta.
Z lásky vzplála žáha mojí písně,
Vypukly jí lásky... | Christe Jesu, spasiteli světa, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-048611 | My v lásce šli, v svých dlaních ruce obě,
jak děti chodívají: sladká slova
nám vázla na rtech... Aj, tu u hřbitova
jsou vrata otevřena v pozdní době!
A já se musil těsněj tulit k tobě,
a nejtajněj co srdce u dna chová,
nám trysklo z ňader modlitba jak nová:
Tak moci spáti spolu v jednom hrobě!
Cos táhlo nás k těm otevř... | Zimní procházky. (I.) | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-042223 | Srdce lidské – jaký stroj to malý!
Malý prostor v těle zajímá.
Dívli, že si jeho nevšímá
Svět ten objemem tak neskonalý?
Na malý pak úd ten všemi valy,
Se stran všechněch, z příma z nepříma
Divých vášní příboj zahřímá
Ztroskotať je o příkré chtě skalí.
I tak splaská a tak více svraská,
Zdá se, že již musí vymiznouť,
A ... | 79. Srdce lidské – jaký stroj to malý! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-051404 | My jednotlivci – my nic nejsme tady:
jen okamžiku světélka jsme pouhá.
Kdo více myslí, ten se pravdě rouhá
a důkaz toho nalezne si všady.
Však s jednou myslí jsme tak jako hrady.
Hrad obstojí, byť času zhouba dlouhá
zeď hlodala; a marně soků touha
si čeká, že se zřítí na hromady.
Zeď opraví se, nahradí se jinou.
Ty zem... | XLV. My jednotlivci. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-058386 | Již jsou zde všichni: krásné Hollanďanky,
rozmarná Carmen, pestrý Harlekýn,
i Medvěd z „Prodané“ (nos spiatý čtyřmi zámky),
Clown, Jeptiška a Rus a Mouřenín.
Již pleť zde voní, hudba valčík hraje,
mák prvý spadl s vlasů Cikánce,
svou bradu ztratil Mouřenín (neb falešná je)
a s Carmen Rus se spustil do tance.
Pod škrabo... | MASKY | Otakar Theer | 0 | sonet |
cvf-064505 | Já životem jsem kráčela jak snem
a skutečnosti nezřela jsem holé,
že dobro světem vládne, mnila jsem,
a sémě lásky zasela v svá pole.
Svou ruku pomocnou jsem dala všem,
již přišli, i těm, již mne nežádali,
a oni za to zlobným pohledem
mně oplatili, kruté rány dali.
Jak rozsévač jsem ctnosti chtěla sít,
by v lidském srd... | I. Já životem jsem kráčela jak snem | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-042321 | Bohat člověk. Všecko zove svoje,
Co tu na světě se nachází,
Kamkoli jej mysl provází,
Všady tekou hojné pro něj zdroje.
Jeho jsou ty sličné světel voje,
Pro něj zem své vnady vysází,
A když tápá druhdy v nesnázi,
Dává nebe steré v stráž mu zbroje.
Jest on Krésus. Svět mu sklad svůj skládá.
Leč to vše smad žádeb nezaháš... | 177. Bohat člověk. Všecko zove svoje, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-000014 | Už končila se slavnost vzkříšení;
dal požehnání při Pax Domini,
a kněží v dlouhý průvod sřaděni
šli od oltáře. On sám jediný
šel v zadu s mitrou, berlou jako král,
na srdci ruku, starý kardinál.
Zvuk varhan plným proudem jásotu
lil halleluja do prostoru,
jak moře do svých řine chobotů,
a skončil. Hudci sešli s choru.
L... | STAVITEL | Eduard Albert | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-009152 | Šel jsem na výzvědy... Divné řeči!
byla pravda to či pouhá zvěst?
četař vyvázl prý z nebezpečí,
od dráhy však zhola puštěn jest
pro surové s lidem nakládání;
po druhém však úřad prý se shání.
Pobouřil prý dělnický lid celý,
nyní však že horší páše pych,
jak se myslí. „Vraždí v cestách,“ děli,
„loupí, kde co může po dom... | XXXII. | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.