Split (2)

train · 7.02k rows

id stringlengths 10 10	poem stringlengths 40 7.51k	title stringlengths 0 339	author stringclasses 273 values	label int64 0 18	label_name stringclasses 19 values
cvf-049768	Buď požehnána ta vějířem rána, mně milejší než slovo lásky smělé, než studu růže na tvém bílém čele, než chvějící se dlaň mi v pozdrav dána. Toť čárný klíč, jímž lásky tvojí brána se hračkou otvírá v své kráse celé; jí z duše mojí, beznadějí ztmělé, rozkoše aureola vylíbána. Když všetečného vějířem jsi klepla, to duši ...	Flirtation.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-016066	Mráz na okna mi květy bílé kreslí – vzpomínky dávné k hlavě se mi snesly. Vzpomínky dávné na věk zašlý, dětský, zas drahé svoje vidím doma všecky. Své dětství vidím zas i svoje mládí i všecky, s nimiž měli jsme se rádi. Ó kouzlo domova, ó něho sladká, když s námi byla drahá naše matka! Ó kouzlo domova, jež srdce mámí, ...	Vzpomínka.	Bohdan Kaminský	4	hrdinský kuplet
cvf-047916	Narcisku bledě-žlutý! Tvůj bílý bratr touhou dýchá – tvoje dí vůně, lós jak žárlivost má krutý!	V.	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-045847	Vše objal duchem, byltě jak svět celý, vše lidi znal v jich ctnostech a jich hříchu, a nad vším rozpoutal bouř svého smíchu, jak bůh rozházel svého hněvu střely. On smál se dál – a lidé kol se chvěli, on klidně všecku velkost jich a pýchu v nic svážil – ale při tom trpěl v tichu, nes všecky jejich bludy, mdloby, žely. ...	Gogol.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-001095	Ty zpěvná duše! Byla’s jako ráno, jež zná jen hřejný úsměv, květy, rosu, tak pracovitá, skromná, plna vznosu, ať chytla’s štětec, sáhla na piano. Zpěv byl přec nejdražším ti světem, ano, jak Antonie zřela’s v něm svou osu; v den slední ještě vroucně, bez pathosu, jsi zapěla – a bylo dozpíváno. Smrt chladným polibkem ti...	V. LIDKA.	Jaromír Borecký	0	sonet
cvf-047130	Jen málo chtít a potřebovat málo, víc dobrých knih a méně špatných lidí, a brzy vše máš, co si srdce přálo, když jedny oči v tvoje nitro vidí; tu vždy máš něco, co by srdce hřálo, ať bouří ten a onen nenávidí! Jen srdce mít, kde sladce by se spalo, žeň polibků si ústa sama sklidí!	VII. (FILOSOFIE LÁSKY.)	Jaroslav Vrchlický	6	siciliána
cvf-017069	Jak všechno bylo dříve složité a těžké! A slova měla jemnost jako drahokamů! O Kallikle, jak víno voněla tvá duše, A jako víno zpíjely tvé rozhovory! Jak morově dnes všechno páchne v hnusu! Ty řeči jako vody bahnem zachycené! Ta slova zvetšelá jak obnošený brokat! O synu Pyrilampův, jaká nuda! Při pitce netečné, o anak...	HNUS POZNÁNÍ	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-057400	Jaký to zástup v místa staroslavná dnes žalmy své a modlitby sem vnes? Proč vztýčila zde ruka neunavná ten kalich zas, co dávno byl tu kles? Ó Horo, Horo, česká perlo dávná, zda víš, kdo v brány Tvé se vrací dnes? Toť syni těch, co zmírali pro víru; toť děti husitských tvých bohatýrů! Nás neprovází ovšem vozů hřmění, j...	Vracíme se!	Jan Pelíšek	5	stance
cvf-019786	U rybníka zříti pyramídu Egyptskou, než celou ze zlata, Vůkol klečíc pějí knížata Danská a houf německého lidu; A když zkouším každé verstvy třídu, Na najnižším stupni připiatá Čísla let se skytnou dlouhatá „Tisíc čtyři sta a čtyři“ vidu: Na špici tak stojí žena, nebe Že zří daleké i sousední, Pohledem tím těšíc sama s...	491. U rybníka zříti pyramídu	Jan Kollár	0	sonet
cvf-011628	Ty Afrodito věčná, nehynoucí, z pěn času zvlněných jež zrozená jsi, s tou usměvavou tváří božské krásy a s těla něhou slunečně se stkvoucí, kdo poznat můž tvou vůli všemohoucí, kdo tvůrčí slova tvá můž tušit asi, kdo krve vzplanutí a krve kvasy a divou srdcí touhu k smrti zvoucí? Zda k lidstva těše svoje tvoříš díla? N...	Ty Afrodito věčná, nehynoucí,	Adolf Heyduk	0	sonet
cvf-043965	Růži – lásku – rodné sestry krásné, slza živí, slza rodívá, nesmělé když poupě zadívá v nebeské se oko čarojasné. Slza ta – ach dítko touhy časné – půlnoční jak dumka důtklivá, na nebi jak hvězda měnivá, která kmitem svítí, kmitem hasne. Slza ta, jak zora z rána zlatá, květů nejkrásnější jesti květ, který rodí první to...	Růže – láska. (3.)	Jan Václav Tůma	0	sonet
cvf-011676	Náš celý život prchání je stálé, by žití nervalo nás tuhou dlaní, my všickni na kvapném jsme utíkání, jak vojska v boji zabitého krále. Jen v kruhu pobíháme; jsme-liž dále? Tak tajnou kletbou na schýlené skráni nám stydne krev, s píď napřed nelze ani, všem k pohaně a tobě k věčné chvále. Jak v hrůze Kain, z nás každý v...	Náš celý život prchání je stálé,	Adolf Heyduk	0	sonet
cvf-018578	Že den jsi ztratil, lkej si kdo chceš s Titem, v červánky hledě – mně přec vždycky zdá se, že v lahodě se nerovná a kráse nic dnům, jež prošly darmo času sítem. Jež v toulce prožil’s, zlatým chodě žitem, neb v snění člunu, který kolébá se, nic nehledal’s, nic nechtěl’s, jenom v jase se hřát, kýms veden neurčitým citem....	ZTRACENÉ DNI.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-041624	Nedovodím, že krom církve svaté Všecko vůkol jenom ve tmách leží, Aniž pravím, že by jenom kněží Měli slovo pravdy v mysl vňaté. Rámě Boží jesti přebohaté, A kdo k němu s důvěrností běží, Velké dary pro svou duši těží, Ač po cestě snad šel po klikaté. Všady svítá záře nějaková, Ač ne tutouž každé místo chová; Jinou slu...	Nedovodím, že krom církve svaté	František Sušil	0	sonet
cvf-047196	Že pravda mívá tisícerou masku, že jediná a vítězná jest krása, že umělec vždy vchází v krutou sázku, že jeho pád vždy jeho velkost hlásá, že jiskra dřímající ve oblásku je sestrou těch, jež vlasatice střásá, že v posled vše do jedné ústí věty, květ, zvíře, člověk, ba i valné světy.	Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (V.)	Jaroslav Vrchlický	5	stance
cvf-046129	Ve trávě v chladu prosníti den parný a večer lapit v ritornellů sítě tvůj úsměv – ne, věř, to nebyl den marný!	Ve trávě v chladu prosníti den parný	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-032600	Čtu jména dítek na německé škole, a bolná slza v můj se krade zrak – Ať v seznamu čtu na hoře neb dole, zřím všude, všude naší hanby znak! Znám jména ta, toť jména druhů, bratů – ach, ne – toť jména dítek renegátů! Tvář odvracím – Ne, nikdy nesmí zříti zor dítek jasný moji zrudlou skráň! Snad uhodly by, proč mi líc se ...	Dítkám odrodilců.	Josef Vévoda	1	strofa venuše a adonise
cvf-045207	Zde jasně zříte, nač se lidstvo chytí. Jen trochu nový, slušný nápad mějte, banalní, aby dal se pochopiti, pak na turecký buben zatřískejte, a stáda, davy za vámi se řítí, vy hrabte slávu, peníze, se smějte! Dnes Eiffelova věž – kdož ví, co zítra; jen zapotřebí k tomu hlava chytrá.	VII. (XI.)	Jaroslav Vrchlický	5	stance
cvf-044270	Za noci hrozné, když se země třásla, zdi rozpukly se, strop se celý sřítil, kus trámu v zčernalý se obraz chytil, kles’ oltář v rumy, věčná lampa zhasla. Když svitlo ráno, tváře nebes žasla a mořský klín se valným nářkem vzlítil – – lid, který zbyl, si nové sídlo zmýtil, jen stáda zůstala a dál se pásla. Čas ubíhal a p...	KOSTEL VE STARÉ BUSSANĚ.	H. Uden	0	sonet
cvf-069174	Kol Tvého domu za soumraku šla jsem, proud zlatý světla v oknech Tvých se skvěl, a jasně zářil v temnu pozdním časem, a paprskem se do mé duše schvěl. Sad ležel v snách. Zvon věží Božím hlasem s mou modlitbou jak hymna nocí zněl, a stoupal k nebi, zvučel hvězdným jasem s tou sladkou písní, již kos vroucně pěl. A šeřík ...	Kol Tvého domu za soumraku šla jsem,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-019905	V Slavopekle tomto pelno draků, Černokněžníků, sov, tasanů, Mátoh, světlonošů, bolvanů, Tříbků, zmoků, běsů, vukolaků; Pikulíků, Mořen, rosomáků, Přišichvostů, oblud, šklubanů, Potom vydřiduchů, katanů, Ozembuchů, fiflen, ušklebáků: Klevety pak a lži křivohubé, Bole stonohé a nemoce, Potvory též jsou zde kolozubé; Onen...	609. V Slavopekle tomto pelno draků,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-069331	Moje drahá Napajedla, ó vy jste se nepovedla svému Tvůrci dobrému! Ač jsem prošla prachu spousty, potkala jsem jenom chrousty, ale nikde člověka. Později snad, v letním žáru potkám přec pár nadkomárů, jež mi trochu vzruší krev! Ale teď tu není pranic, v Praze kde který dlí panic, není o kom verše psát. Tak, má drahá Na...	DOMOV (I)	Božena Benešová	3	madrigal
cvf-030254	Věčná sláva hrdiny těší, mužům Kouzlí jasné koruny lichotivá Pověst, bitvy krvavé rozhlašujíc Po světě chlubném. Jímajícý pochvaly mocní duši Plápolavou mladého bojovníka, Trojí sýlu vítěze veškerenstva Podivem sladkým; V budoucnosti chrám, a se zmlazující Slávu zrostat prozpěvováním vidí, Národové oběti Bohu nesouc Pl...	Tichý život.	Vojtěch Nejedlý	9	sapfická strofa
cvf-051063	Z všech, kteří přišli v století sklon chmurný před obrovitou hlavu rozbrázděnou, ty’s náhle povstal jako athlet spurný. A začal’s troskotem a dál šel změnou mocnými tesy přetvrdého dláta, jež jiných dlouhou práci sfouklo pěnou. Co druhých mysl přísná, vážná, svatá v tu hmotu vtiskla, zryla jedním rázem tvé ostré jehly ...	Friedrich Nietzsche. (III.)	Jaroslav Vrchlický	11	tercína
cvf-005699	Val de Grâce před oknem. Už šero počíná, šero, jež zvolna dotýká se všeho. Kout stranou Paříže. A slunce zhasíná. Ne Ludvíka to slunce Čtrnáctého. Však dosud báň zříš nad tím mořem střech. To parvenus jsou příliš pozdní doby. Osudy marné, slabé, prosté ech, dramata, která nepůsobí. Hluk města zvučí-li a jeho horečka, z...	VAL DE GRÂCE (I.)	Viktor Dyk	0	sonet
cvf-015847	Po Čechách a družné na Moravě Sebrav pole statný Břetislav Přehlíží početný vojska dav Válečné do Polska ku výpravě. Velká vězí myšlénka mu v hlavě: Chrabrý jež odejmul Boleslav, Dobyt země, jaktě živ a zdráv! Ano Polsko připojit k své slávě. Jižjiž táhne jako lítá bouře – Již se třesou hradby Krakova, Plamen prošlehuj...	LXXVIII. Po Čechách a družné na Moravě	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-047833	Vy zkroucené, záhadné postavy! Z kterého kouta mozku mistra jen jste vstaly silné? Škleb váš rouhavý, děs nesměrný a hlubý ňader sten, zrak plný nekonečna únavy, v athletů údech Sibyll věčný sen. Snad symbol nejhlubší a mlhavý zde jeho tvůrčí duše vysloven!	MICHELANGELA PILÍŘOVÉ POSTAVY NA STROPĚ SISTINY.	Jaroslav Vrchlický	6	siciliána
cvf-016019	Tak, jak v tu knihu ruka tvá je dala, tak vůně z nich mi dýše neskonalá i lesů táhlý šum. Ten první květ, to v hvězdné noci němé když řekli jsme si, jak se milujeme – ó byl to krásný sen! A druhý květ, to než jsem zašel v dáli – a ve tvém věrném oku slzy stály a dělas: – Vzpomínej! – A třetí květ, to dala’s mi, ó dítě,...	Tři květy.	Bohdan Kaminský	3	madrigal
cvf-042215	Víš, že Krása na Olympě bývá? Že jest palác s perel podlahou Oblesk pravdy s charit ostrahou, Kněžka, jenž cnost vnadou přiodívá? Co jest krásno, duši k nebi zrývá, Nebeskou ji blaží oblahou, Nebeskou ji strabí ovlahou A v ni s nebe věčnou manu slívá. Taký prápor vytkla krása pravá, Dary její – vše jsou rozkoš zdravá A...	71. Víš, že Krása na Olympě bývá?	František Sušil	0	sonet
cvf-026987	Rozbíjení lebek v divém ryku boje, už je potřebno jim jako ptáku vzduch, odvěký vrah nechce dát jim lebky svoje, nečinnosti nezvyk útočný však duch, nuž, tak se to zatím trochu doma zkusí, k čemuž ovšem někdo lebky dáti musí.	VYSVĚTLENÍ ČESKÝM EVANGELÍKŮM	Josef Svatopluk Machar	1	strofa venuše a adonise
cvf-041716	Písmo – zahrada to zlatoštěpá; Kvítka tamto kvetou neuvadlá, Slovo každé jesti hvězda spadlá, Každá strana – nebesa jsou lepá. Vanot Páně v listu každém šepá, Proběly jsou umu přistavadla, Smysl řeči – tůně nedopadlá, Obsah – sloup, jenž svět ten v bytu těpá. Co kde národ našel, vydal, spřádal, Co kde z pravdy, dobra, ...	Písmo – zahrada to zlatoštěpá;	František Sušil	0	sonet
cvf-069283	Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů má duše přišla letním večerem, zda z luhů jižních, stínem luzných hájů neb z mlžných dálav pustým severem? A neptáš se mne: kouzlem jakých tajů, pták tažný, spočinula v sadu Tvém, kde bloudívala, v kterém z božských rájů, neb nad propastmi vzlétla azurem? A z večera, když v ...	2 Nic nechceš vědět: kdo jsem, z kterých krajů	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-019411	„Pozastav se slunce v Gabaonu, Ať den tento dva, tři spojuje, A ty, kterou Ona miluje, Tichá lůno postoj v Aialonu; Ať se při tom blaženosti skonu Sardce ještě dlouho raduje!“ Tak sem nyní, slovy Jozue, Upěl i já ve selz hojných ronu: Pak sme chvěli v radosti i strachu, Jako nechávaje v loučení Trojanský svou Hektor An...	116. „Pozastav se slunce v Gabaonu,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-043598	Všecko různí čas a v rumy suje; Vesně květy béře májové, Panně s lící kvítko růžové, Matce dítky vrhá v temné sluje. Města řítí, okeány duje; Národy on snímá v lůno své; K dolinám se níží vrchové – Nové řeky šum – loď hrdě pluje. Hvězdám nebes jiné dává běhy, A kdy zatluče si ku právu, Nové světů nových květou něhy. I ...	36. Mocnost času.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-019938	Bohadle! co tomuto se děje? Takliž Demokrit i v Tartaře? An co hledím jemu do tváře Veždy se jen směje, směje, směje; Arci chladný smích ten hrůzu věje, Takže nevím, zdali lékaře Potřebuje čili hudbaře, Veselostí plesati snad chtěje; „Němec jménem, Slovák rodem, Maďar Serdcem, Gemerčan Thais, kněžský syn Jest ten Slávů...	Bohadle! co tomuto se děje?	Jan Kollár	0	sonet
cvf-042236	Vypůjčím již hrotovitých hromů Od nebeských sobě anjelů, Hněv se v hrudi vzňal mi ze želů, Mlčeť k tomu nelze k vrahův lomu. Sahají již na sám kořen stromu, Bratrům našim v jejich údělu Chtějí ustlať v horkém popelu A v rum zvrátiť základy jich domů. Aj jak vrah ten bičem rozpřáhá, A vrah druhý jemu pomáhá, Až jde hrůz...	92. Vypůjčím již hrotovitých hromů	František Sušil	0	sonet
cvf-068347	Sny pessimismu, posupné mé mraky blesk rozmetal – ty, Lásko, smutně sladká! Hle, šílím a se směji, citů hádka má prsa štve, že podleh jsem ti taky! Co u mne chceš? Viz, v žití bůh, kde jaký, juž zmíraje se stydí, modla vratká, co posvátno, vše s žitím zmizí zkrátka, i čas, i prostor, vše co klame zraky! „Nuž, zemru s t...	Intimní sonet.	Beneš Grünwald	0	sonet
cvf-019580	Když sme přišli do Budína, právě Rumy chrámu našli v pevnosti, V kterých hrob a v květu mladosti Kostlivec byl o královské slávě; Perlovec se na jeho stkví hlavě, Tělo kryly kmentu skvostnosti, Lidé z daleka i z blízkosti Hádali se, kdo to, nelaskavě: Než ty pře tak Milek porozvázal: Že chrám Žigmunda jest svatého, Jer...	285. Když sme přišli do Budína, právě	Jan Kollár	0	sonet
cvf-042244	Slávo vlasti! Otče Tómo Štítný! Kvítku skvětlý vláhou Svatoducha, Roso svěžná v lada vlasti suchá, Čilý orle na záhvězdí vzlítný! Víšli, že bloud, chytřec všehosvítný V dílách tvojich neřestně se kuchá, A tvých sadů božské hřádky cuchá Věčné cedry maje za cháb mýtný? Nevěra mu zuří v ňádru zbřezlém, Divý jed svůj v hru...	100. Slávo vlasti! Otče Tómo Štítný!	František Sušil	0	sonet
cvf-064844	Pad soumrak modravý, stín hebký splývá z alejí stromů, z hrází kamení. Jdeš zvolna, poutníče, a země zpívá tesklivou píseň v měkkém zachvění. To píseň mollová a sladce zádumčivá, v nejasný tón se smutek promění. I život vyznívá, jak často bývá: ne prokletí, ne jasné spasení. Však že jsi žil a bil se v horkém létě, že h...	SOUMRAK	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-067882	Jsou na oltáři v šeré presbyteři v řad zdobných skřínek uzavřeny pevně, kde v smaltu starém zobrazeno zevně, jak Svatí mřeli pod ranami sběři. Když duši slavnostně hod boží sčeří, mše chorály se nesou klenbou zpěvně: plá reliquiář v jasu slunce zjevně v dým kadidla a květů vonnou šeří. Den pokání či truchlé exequie kdy...	Reliquie.	František Leubner	0	sonet
cvf-050671	Hloh a střemcha jarní kvítí, stráně jím jsou malované, rosa v perlách v nich se třpytí a s nich v ptačí hnízda kane; cítíš, jak je sladko žíti. Drahá, nech se políbiti, co se státi má, se stane; mezi mnou a tebou svítí hloh a střemcha. Stalo se! Chceš líčko skrýti, že ti hoří zulíbané, jako vlčí mák že plane? Hleď, jak...	Hloh a střemcha.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-064425	Zraky mé zamženy od hoře, slední hled ve známé prostoře, vyplul jsem, vyplul na moře. Do krajin Ticha můj duch mě ved, prchal jsem z temnoty slz a běd, za sebe jsem se neohléd. Byla má loďka slabých stěn, vlnám já důvěřil bílých pěn, nadějí plul jsem obrněn. Vítr mi v pavučí plachty bil, veslo vln z ruky proud vyrazil,...	Vyplul jsem.	František Zelenka	3	madrigal
cvf-038140	O lásko, srdce kalich v bílé dlani já k tobě zved’, stesk hořký vylila jsi a nalila mně vína milování!	O lásko, srdce kalich v bílé dlani	Adolf Racek	2	ritornel
cvf-023443	Má prsa jsou zlatá, a záře vychází z nich, a na mém palouku kvetou hořící máky; už dávno je tomu, co s vrchů odešel sníh, jen strpení brachu, srdce rozkvete taky... Snad vrátíš se do své vesnice blažen a tich... Ach, druhu! Jen pohleď, kterak paprsky pálí; v ponuré světnici seděti bylo by hřích... Ty’s bled a nemocen.....	Poušť života.	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-031200	Ze psího vína rudé do krvava a choulící se listy spadaly, na dvoře poprášeném žloutla tráva –: tak zřel jsem mizet léto zpovzdálí. Je to cit divný, bolest téměř žhavá, když život zmizel, touhy zůstaly... Však ty, jež jeseň neutiší lkavá, do zimy zbudou, aby zmíraly – Pak vzrušen jsi jen, zříš-li známé tváře a při návšt...	*** Ze psího vína rudé do krvava	Stanislav Kostka Neumann	0	sonet
cvf-046613	Nesmí příliš sama sebe chválit ghazel, ač ti můž’ číš vína dobrou nalít ghazel; dovede být motýlem i orlem, hrát si neb Sysifův balvan valit ghazel; polibky rád trhá s dívčích retů, dovede se v mystický šer halit ghazel; píská flétnu, tluče v bubínek, sladkým klamem nezdráhá se šálit ghazel; žíhadlo včel zřídka tají v ...	Ghazel.	Jaroslav Vrchlický	7	gazel
cvf-031225	Jdem ze dne ke dni, – každý více mrazí, a zbývá člověku jen rezignace; ta temná poušť se nezdá míti hrází a stále nezní signál slední štace. A každé Echo zvenčí jenom vrazí hloub do lebky ten černý prapor smutný, – a člověk čeká, až ho k zemi srazí konečný úder, – poslední a nutný. – Jsou stokrát dražší, jež jsme měli ...	TÉ, KTERÁ DOMA TRPÍ	Stanislav Kostka Neumann	0	sonet
cvf-044383	Strom vedle stromu stojí zádumčivý, jak skupiny jsou na pokraji lesa, pod tíží sněhu mnohá větev klesá: ta sklonila se co kmet neduživý, a druhá zase jako lovec chtivý, jenž dlouhou pušku na ramenou nesa, se nahýbá a do dýmky si křesá, by nezhasil mu jiskru vítr živý. Vzduch šerý jest, a pokrov sněhu bílý se dlouží v s...	Strom vedle stromu stojí zádumčivý,	H. Uden	0	sonet
cvf-051340	Ty, stále měnící se mému zraku a stále zpívající píseň svůdnou, ty stokrát kleta drahou žití bludnou na skalisky zle ohroženém vraku; a stokrát žehnána a bez rozpaku zas líbaná, ku které krví rudnou těch stopy, jimž jsi dojmů a snů studnou, ty Cherube s Medusy rysem v zraku: Čím dál se chýlí v konec žití dráha, tím víc...	Sirena.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-048831	Smrt na vyhublé herce parkem jede a v graciésním trupu svého sklonu se astrám kloní dvorně na záhonu a jilmům v snětě hází mlhy šedé. Kol kamenné si lávky zvláště vede, ví dobře, v dešti slavičích jak tónů zde sedávali dva, jimž jako clonu přes chrpy očí pavouk sítě přede. Na střeše vížky hvízdá větrnička a skřípá žaln...	Marivaudage.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-015709	Od Tatranských vrchů jako mraky Přes hory a doly množství drahné Slovanů se stěhujících táhne; Nad ním vlají praporce a znaky. Ku předu své upírají zraky, Toužebností srdce jejich prahne, Vidíť v dáli hory nebesáhné, Zhůru strmící až po oblaky. V čele vůdce, za ním ve zápětí Lidstva roj se žene; šťastně přejde Řeku prv...	IX. Od Tatranských vrchů jako mraky	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-016548	Na krásný se chystal výlet, zajíce prý půjde střílet: pif, paf, puf! Prší. A na kůži mokna, Pánu Bohu střílí v okna: pif, paf, puf! S prázdnou domů měl se vracet – na zlost vypil aspoň dvacet piv, paf, puf!	BALLADA O SVÁTEČNÍM STŘELCI.	Bohdan Kaminský	3	madrigal
cvf-054023	Jen území a svazek směsi lidí, jenž vespolek si určil k žití stanovy, to ve státě náš theoretik vidí, by spárům zlovůle se přimkly okovy. Vlasť též má zem, a přece není hmotou – jest šumem lesů, vůní polí, zpěvem luk, jest bičem msty nad škůdců zpupnou rotou, jest soudem svědomí, úderem svorných ruk. Jest modrým nebem,...	SLOKY O STÁTU A VLASTI.	Emanuel Čenkov	14	sonet anglický
cvf-064748	Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal – Slyšela jsem nářek, v duši mojí pálil, zšeřilo se venku, soumrak tiše vstal, jezero mé smutkem, šedým šatem halil. Ticho velké bylo... jen kdos teskně lkal, mně se zdálo, že mi ohně v ňadra nalil, bolelo mne srdce, tížil jakýs’ žal – kdosi přešel kolem – usmál se a vzdálil. Kdo to př...	XLVII. Co to bylo, nevím. Kdosi zaplakal –	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-010553	Bouř letí s hor, les sterou hlavou klátí, já chvěji se; též z končin nebeských tvůj úsměv aspoň ve snu mír mi vrátí!	292. Bouř letí s hor, les sterou hlavou klátí,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-026077	Teď vrací se k nám – snad se ukázat, snad odpočinout doma na chvíli, než k dalším triumfům se rozjede. Čtvrt století my s dechem stajeným sledujem cestu jeho vítěznou, teď vrací se k nám – mistře, vítán buď!	BEDŘICH SMETANA (III.)	Josef Svatopluk Machar	3	madrigal
cvf-044292	List padající praví: musím jíti, již usech’ jsem a vítr větví třese – a přece letí k zemi jako v plese, a ševel jeho zvučí hymnem bytí. Snad prvek, jenž v něm skryt je, ví a cítí, že v nové podobě se opět vznese, že hrůza zkázy hmoty nedotkne se, že žil, že žije a že bude žíti. Snad vzpomíná, že kdysi šplounal vlnou, ž...	List padající praví: musím jíti,	H. Uden	0	sonet
cvf-001051	Ó, zmlkni, srdce, touhu ztiš, jež v hlubinách ti kvílí! Do vzduchu loutna šílí, zve láska marně v šera skrýš. Na lože nyní vešla již za těžký čaloun bílý. Ó, zmlkni, srdce, touhu ztiš, jež v hlubinách ti kvílí! Proč, oko, v slzí hustou mříž mi halíš svět, jenž znylý se v rubáš noci chýlí, když Její vlasy nezrosíš? Ó, z...	III. Ó, zmlkni, srdce, touhu ztiš,	Jaromír Borecký	12	rondel
cvf-044276	Roste pýcha lidí jako bujný vřes, roste do nebes. Kdo svou krátkou pídí jasné hvězdy třídí v různých soustav směs, zítra snad či dnes věří, že je řídí. Štěstí jediné, že jsou jasné hvězdy vznešenými vezdy – ve třpytivém plání pýchy dětinné nevšimnou si ani...	Roste pýcha lidí	H. Uden	0	sonet
cvf-061809	U kaskad Nilu, v jehož svaté pěny posvátný Ibis přichází se koupat, v houštině lijan, kalichů a poupat sfinx hrdá čněla – lva půl, půle ženy. Kdos vyrval ryk, však zaleh’ bez ozvěny. Jen lothos počal na vlnkách se houpat a svaté vody počly z břehů stoupat – a hlas ten hučel ve kraj rozvlněný: „Zřím Benny kroužit nad vo...	Oběť.	František Sekanina	0	sonet
cvf-054386	Všecko se slilo v jeden žel, všecko se slilo v bolest jednu. Je mi, jak ztemnělým krajem bych šel, vzdáleným krajem kdes v nedohlednu. – Nad sebou stromy, vůně jich jak by mi zalila tesklivou duši... O kroky poutníků vzdálených zaryté v noční, nesmírné hluši!... Všecko se slilo v jeden šum, v jedinou píseň stesku a dum...	Všecko.	Karel Červinka	0	sonet
cvf-018604	Ó, co mi jaro úsměvné a vnadné, ten bílý květ, ta zeleň jeho živá, jež na stromech mi cestou všude kývá, když myslit musím, že i ona zvadne. Co zpěv mi ptáků slunečního za dne, jenž na plesný se hymnus lesa slívá, když myšlénka mi náhle v duši padne, že zmlkne vše, až jeseň přijde mhlivá! Ó, není pro nás jaro, není, ne...	JARNÍ.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-059590	Hle, farský plot! Tam bez již kvete mladý a něžnou zelení se směje z latí, svah z fary, hle, již pampelišky zlatí, v to pupence sem voní ze zahrady. Vždyť na faře je jaro jako všady! Pan farář vznícen sluncem rychle zkrátí svůj breviář a v zahradě se ztratí, kde nad záhony vrabci vedou svády. I mladý kaplan vyšel s ble...	JARO NA FAŘE.	Jan Spáčil Žeranovský	0	sonet
cvf-064877	Již poledne – a těžká mlha padá na vlhkou cestu v úzkém stromořadí. Sychravý oblak v kotouče se skládá, však alej ta – to bylo naše mládí i naděje a sny a horká vada, tam pohrdali jsme i měli rádi i toužili, jak dvacet let si spřádá svět jiný, lepší... víte, kamarádi? Vše nyní v bledou vzpomínku se mění a mlžná hráz se...	V MLZE	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-046539	To byla báseň! – Jako hudba sama, jak měsíc snivá, úchvatná jak drama. Já zapomněl ji, kamsi duše ke dnu mi spadla a tam dřímá ve bezednu. A s tíží vzpomínám si, život míjí... Víc neshledám se s její poesií. S tou hudbou smutnou a s tou barvou skvělou jen trosky lovím – nikdy báseň celou.	JEN TROSKY!	Jaroslav Vrchlický	4	hrdinský kuplet
cvf-044334	V kout polospustlý, v zelinářský lán se klášterní změnila zahrada, kus chodby, který zkázou zapadá a sotva troskou může býti zván, se v keřích skrývá; břečtan touhou hnán do sloupků okenních se zapřádá a bujný svlačec k spěchu nabádá, jenž k hrobu přiklání se se všech stran. Vzdech cypřiší jak dávných zvěstí hlas do ko...	(IL SEPOLCRO DI GIULIETTA.)	H. Uden	0	sonet
cvf-049097	Čněl v poušti věky. Karavana mnohá šla kolem, sterý zrak se k němu vzpíral, boj chvíli zuřil tu, rek mnohý zmíral, v své pouti žízniv spěje v mečet boha. Ční posud v poušti. Samum zlý jej šlohá, jak před lety jej mořem písku týral, jak pravěku syn k němu s úctou zíral, zří k němu moderní, však um a vloha chtí rozluštit...	XVII. Obelisk.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-017028	Ó živote, Ó marné filmů děje! Vás Osud vrhá na projekční stěnu Tohoto světa, kotouč rozvíjeje, Kde nicotu zřít vaši zachycenu! Ó dancingy, kde spleen chce najít v změně Těl polonahých žen své ukojení! Vás kino kouzlí v plátno každodenně, Než Smrti vypinač vás v nic zas změní! Ó živote tak marný, beze změny, Jenž ztrácí...	FILM ŽIVOTA	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-021401	Dne zřítelnice žhavá za Petřín se noří – – Vltava plane... Z oken paláců a chrámů skvělá hra barev tryská. Zlatou mhou se obestřela skupení domů. Návrší kol Prahy hoří. Trysk světla bledne. Fijalový přísvit tvoří se nad městem... stín v řeku padá. Již se stměla kol massa domů, věží... Návrší všech čela šeď halí soumrak...	Západ slunce nad Prahou.	Josef Kuchař	0	sonet
cvf-019813	Ku veliké peci, v které plamen Plápolá, teď krok můj dokvapí, Jako v rudní hutě roztápí Veliký se v ní a tverdý kámen; Rozpustiv se pak co zlatý pramen Teče a se potom přechlapí V muže, jehož více netrápí Očistec, kam na čas jen byl zmámen: Petrovičem aneb Černým Ďurkem Jmenován byl někdy serbinský Junák ten a vítěz na...	518. Ku veliké peci, v které plamen	Jan Kollár	0	sonet
cvf-027636	A byť vám žena všecko zničila, o čem jste kdysi v blahých dobách snili, a byť vám celý život zkalila – ó neklňte jí v teskné, hořké chvíli! Je láska boj – a věc to nemilá, když vy jste pole krví pobarvili – však čím by ona byla splatila, kdybyste vy tak byli zvítězili? Ne, neklňte jí! Slaba je jak děcko, jen předtucha,...	IV.	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-019642	Už se rovně udatnému reku Bráním lásce mečem dvosečným, Předce učinit mne bezpečným Posud nelze dálce ani věku; Pustil sem se už i do útěku Světem širokým a zmatečným, Než jak Meander sám zpátečným Tokem veždy k zřídlu svému teku: Ta všech krás a cností vychovanka Uřekla mne tak, že nesprostí Čarů těch mne žádná světa ...	347. Už se rovně udatnému reku	Jan Kollár	0	sonet
cvf-001359	Tvá Musa, ta má smrti křídla šerá, jde z krajů neznáma a nekonečna, je věčnou bájí a je pravda věčná, děs, hrůzu do tvého ti šeptá péra. A duše tvá, tak žíznivá a vděčná, v té nové hrůze nové světy vidí, co nezří nikdo z denních, všedních lidí, cos tajemného jako dráha mléčná. Ty neurčité starých slepců tuchy, jimž smr...	Maurice Maeterlinck.	Sigismund Bouška	0	sonet
cvf-000940	Od mysů východních, až kde jest slunce sklon, hle, klenba vznáší se té sluje truchlící, v níž kdysi Jeroným se révou spájel Tvou! Jak anachoret dlíš, má Kniho, v sluji té, jenž dumou obtížen a bílou mlhou snů ve žhavých koupelích se koupá Lásek svých. Kde Tvoji milenci, jež snubní prsten spjal, ti s gloriolou světců ko...	Kde Tvoji milenci...?	Vilém Bitnar	3	madrigal
cvf-004021	Květ bájný hostie mi do snů kývá, svou vůni mystickou v mé snění třese; jak v hřmění nebe bleskem otevře se, to šlehne v noc, jíž nitro mé se stmívá. Ach, v tuchách neznámých má duše splývá, kdos z hlubin těžce zvedá ji a nese; zda ještě k letům novým pozdvihne se, tak vzpurná dřív, teď dětsky důvěřivá! Jak v náruč mat...	Květ bájný hostie mi do snů kývá,	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-055760	Že jsem ještě malý, nechce mne matinka Do milého kostelíčka s sebou bráti, A já musím čekat sám zde u okýnka, Až se nám maminka zase domů vrátí: Druzí chodívají zatím vesele Potěšit se tam v tom hezkém kostele. Než počkejte trochu, brzo přijdou časy, Že dorostu, budu jako bratří mojí; Pak budu smít chodit s nimi, s jej...	Neděle. (3.)	Václav Štulc	1	strofa venuše a adonise
cvf-067893	Kůň pobodli. V před, v bitvy ryčné vřavy! V před! S tváří odhodlaných vzhůru hledí! Jen statná prsa obrnili mědí a jasným helmem hrdě vzneslé hlavy. Je hrstka jich, ač vrahů do záplavy! Druh s druhem sepjat v sedlech pevně sedí, a s nadšeného hesla propovědí si dráhu k vítězství proud razí dravý. Jak topor bohů meč jic...	Pauci sed leones.	František Leubner	0	sonet
cvf-035834	Muže toho zvuky nebeský co chor Okouzlily citných útrob lidských všech; Z vnitra jeho harmonie vykvět’ vzor A okouzlil zemi co Serafa dech. Ruměncem on věčným zkrásil umění, Trvat bude s námi, dokud hudba zní.	III. Mozart.	Václav Pok Poděbradský	1	strofa venuše a adonise
cvf-052455	Díky, ó díky, harmonické musy za zpěvu dar! Vždy lidské styky hlavou Medusy nesly mi zmar; Vaše však hlasy, z Hymettu rosa, spasily mne! Noha sic bosa, bez lauru vlasy po zápasu dne, žebrák jen sedím na stupních chrámu kde aedi se ctí, přec v síň jejich hledím kde trůn jejich z plamů paprsky dští! Z ambrósických hodů k...	Musám.	Julius Zeyer	3	madrigal
cvf-048806	Vy tiché stráně snivou nad Orlicí, vy šumné sosny v brčálovém svahu, co šeptaly jste v poslední mu dráhu, když odvezli jej vlasti za hranici? „Byl celý náš!“ – Já pěl kdys zoufající. Nám silou mělo to být, na odvahu, vím, v rakvi obrátil se na tom prahu, jak zaslech’ zvony své, mu „s bohem“ znící. A přec byl náš! – Jej...	K 28. XI. 1901.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-063346	Nad krajinou jara dech, radosť písní v topolech, smutek v šerých sed mých zdech. V lese plně raší břízy, v květ vše bují plno mízy, světlo duše mizí, mizí. Potok šepotá pod strání, tráva v tepla mladne plání, – s jarem jásat vše mi brání. Každým rokem všechno zmladne, na vše zeleň s bělí padne, v mé však duši není žádn...	NADARMO!	František Zelenka	3	madrigal
cvf-024617	Ve stínů zátiší, kdes pod pavučin tkání, sní pastel, rytiny a medajlonek zlatý. Sem oknem z večera se vkrádá Západ vzňatý, když v lože plamenů se slunce k spánku sklání. Toť svátek vzpomínek. Zjev dobrodružné paní a dívčí postavy, jež z kdysi šaty mají, a muži v parukách, jimž oči vášní plají, z mlh doby zaniklé se noř...	STARÉ OBRAZY	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-050672	Paprslek mračen pronikl řasy, co barev vsypal mi do šera, z prachu si nitě tká podivné krásy, elfů a vil jak duhové vlasy, jaký to lesk a nádhera! Po hřbetech knih, jež odřely časy, v nichž světa moudrost je veškerá, skotačí, míhá se vesele, hrá si paprslek. Odkud jen ke mně zabloudil asi v pochmurné stíny večera? Přiš...	Paprslek.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-010660	Zbraň ať je jakákoli, vždycky raní; tož zbraní ženy budiž láska jen, a cit zas lásky jedinou buď zbraní.	399. Zbraň ať je jakákoli, vždycky raní;	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-049321	Spit vlastním kouzlem v mlze na průplavě jak ve dřímotě utkvěl měsíc bílý, než poslední se hvězdy objevily, v nach východ vzplál jak v roztavené lávě. Slyš! z dvora fontan pláče usedavě... Kdes na laguně serenada kvílí, a všecky vůně Orientu chýlí mé umdlené rty k tvojí krásné hlavě. Jak hvězdy na tě záři tichou lijí a...	III. NOCI V JIHU.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-029784	Šest tisíc křížů jako prales tmavý se černá v jitra záři zlatorudé. Toť stromořadí, kudy kráčet bude dnes Caesar, spitý vínem svojí slávy. A na stromech jak plody visí hlavy, a těla na křížích se šeří všude. Šest tisíc hlav! Jich výkřik divý hude zpěv Caesaru... jej přehlušit chtí davy. Však jako orkán k nebi tryskajíc...	Spartacus. (I.)	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-054385	Nádraží bylo plné dnes, neděle byla, den zavoněl světlý, v kaštanech vrabčí sváda a ples, holubi s věží vznešených vzlétli... Odjeli hosté, zakýval ve vzduchu zase bělavý šátek... Pohled můj dlouhý se zadíval ve vřavu lidstva, v ševel a zmatek. Tuláckou moji krev vzbouřila, milenka, která tu nebyla, v daleku která mne ...	Sonet v odjezdu.	Karel Červinka	0	sonet
cvf-010474	Jen v bílém žáru železo se taví; jen v bouři navrací se jarní čas a svoboda, když rek se k reku staví. –	213. Jen v bílém žáru železo se taví;	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-051396	Bědno bylo v Čechách: mrak a mraky zastíraly vlasti líce bledá. Minulosti pochmurná a šedá, k tobě kalné obracím vždy zraky. Naše žití chatrné jen vraky k cíli nesly. Duch můj marně hledá pevný stěžeň. Útěchy nám nedá doba zašlá. Pohřbeme ji taky! Až tu na obzoru České země spasná světla vyzářila ladně jako drahokamy v...	XXXVII. České školy.	Jan Vřesnický	0	sonet
cvf-037457	Jako kdys Pompeje Vesuv čas naši zasypal slávu, učenci pozvolna teď trosky ty vyhrabují. Naše jsou! volají lidé, a přece vše divné a cizí: Minulost nevrací nic, trosky ty její jen jsou.	Stará sláva.	Ladislav Quis	8	elegické distichon
cvf-016176	Ó, plně vyžít lidský život krátký a, čas kdy přijde, navrátit se zpátky, nezajít navždy přec tak bez památky! Ó, míti v duši jeden paprsk světlý, že, i když tělo ve hrobu tmách setlí, ne nadarmo ti písně v duši kvetly... Jen víru mít, že v životě tom všedním, byť někdy hrůzou zachvěl jsi se před ním, i tys byl kdysi ja...	SLOKY MELANCHOLICKÉ.	Bohdan Kaminský	3	madrigal
cvf-031379	Noc temná je. Poslední domky města, poslední lucernu nechal jsem za sebou. Jdu tmou. Císařskou silnicí. Trochu sněhu se bělá. A boží muka... Jde pobožný muž. Mám nůž. Světýlko v dálce. Tam jsem už doma. Hospoda svítí. Tam napájí lid, nu, žid. Žid, farář a četník. Naši páni. Bůh nula. Není. Pán pánů v dálce. Ti tři moc....	IV Noc temná je. Poslední domky města,	Stanislav Kostka Neumann	3	madrigal
cvf-068024	Mně dvacet jar a uzavřena hruď lásky touze musí být, teď rozvážná jsem, moudrá žena, mám vážnou chůzi, v oku klid, konvenční úsměv, hovor, tvář, i muž můj moudrý hospodář. Však za tou maskou ledovitou můj duch se skrývá plamenný; chci život, číši nedopitou, uchvátit touhy rameny, ať znovu víno – bouř a ráj! ji naplní a...	PÍSEŇ MLADĚ ŽENY.	Věra Vášová	1	strofa venuše a adonise
cvf-047558	„Pod sněhem nech mne, matko, spát, věř, netoužím víc ani vstát, když nesmím, co chci, milovat! Sníh věru dobrý příkrov jest na konci bludných, lidských cest, jak nebe tisíc má on hvězd! Pod mlčícími nebesy sníh křišťály své zavěsí nad chaty, ploty, nad lesy. Kdo mrtvý pod ním, tichý již, necítí zradu, lest a tíž, spí d...	Zimní ballada.	Jaroslav Vrchlický	3	madrigal
cvf-063481	Nač lkát a vzdychat, naříkat a kvílet, když ještě naděj zbyla svěží v duši, nač slova sílat modliteb i vzdechů, když larové i skřítci jsou prý hluši. Co do vzdechů, jež Chopinovým rovny, co do slzí i bolných nářků, byť třeba žal tě mučil nevýslovný, když zříš, jak svět jest plný nevděků. Však naděj dokud Tobě svitá, té...	Naději.	Julius Brabec	0	sonet
cvf-019527	Ký to člun tak rychle vluny dáví, Proč tak krotne pod ním Veltava? V předku Milčat chasa létavá S praporci, a vůkol oblak tmavý; Tuším Lada narození slaví, Či snad k novým světům příprava? Probůh! práznať lázeň – šatlava – Zuzanka se s králem na břeh plaví: Jdi jen, jdi jen děvče muže smělší, Tak tě vodiž Cypru vládkyn...	232. Ký to člun tak rychle vluny dáví,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-016291	A přece z těch, jimž byl se někdy dvořil, z té galerie sirotků i vdov, z té obrazárny, již si v albu stvořil, z těch, jimž byl šeptal spoustu něžných slov, pro mnohou se kdys do opravdy mořil a k ženění byl stále pohotov... Že neženil se, není jeho vinou: on čekal stále na nějakou jinou.	ZA STAROU LÁSKOU (18)	Bohdan Kaminský	5	stance
cvf-048587	Jak v porfyr kapky fontány se roní, jež sivý holub či páv pestrý pije, den za dnem splývá týž a monotonní a člověk zdiven ptá se, zdali žije? Jak světlo stín a stín pak světlo honí, tak duše v bázeň se a naděj kryje, co píseň se, páv nebo holub, kloní nad škeblí, v níž hrá barev utopie. A jako jedno slunce nad vším trů...	Světlá duma.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-069243	Já trpěla jsem – věnec trnitý mi za večera na mé čelo dali, a ke kříži mne, bídnou, připoutali – byl na něm nápis v dřevu vyrytý. Ten kříž jsem nesla, nikde záštity jsem nenalezla, jen mne bičovali – když ret můj žíznil, žluče namíchali, jí naplnili kalich dopitý. Tak šla jsem žitím, nesla tíhu kříže, a na svém čele z ...	XIV. Já trpěla jsem – věnec trnitý	Tereza Dubrovská	0	sonet

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.