Split (2)

train · 7.02k rows

id stringlengths 10 10	poem stringlengths 40 7.51k	title stringlengths 0 339	author stringclasses 273 values	label int64 0 18	label_name stringclasses 19 values
cvf-057115	Již vzduchem chmurným ptactvo v řadách pluje na pouť se strojíc k dalným končinám, ať v údol hledím, nebo k výšinám: vše hustý závoj mlhy zahaluje. Z rozsedlin skalních ostrý vítr duje a hrobem sněhu hrozí lesinám, v jichž stínu blažen často dlel jsem sám, niť zlatou k niti v brokát písně snuje. Leč pohled luzný, kdy k...	V jeseni.	Vojtěch Pakosta	0	sonet
cvf-019683	Šťastnou tedy cestu, básně, jdouce Neste pozdravení Slovanům Všechněm vůkol, zvláště Tatranům, A pak Čechům, jejich dcerky jsouce; Přijdeteli k hoře nebo k louce, K hloží nebo k vonným břečtanům, Do vsi aneb k soudným měšťanům, Stojte, o svém pánu toto rkouce: Jestli co se podařilo jemu, Hanba vždycky hnětla útrobu, Ja...	388. Šťastnou tedy cestu, básně, jdouce	Jan Kollár	0	sonet
cvf-032631	Hle, přes oblohu letí dravec sup a po kořisti slídí kolem dbale... „Skryj, holoubku, ó skryj se před ním v skále, sic spárům jeho dostaneš se v lup!“ Tak volal na mne Ježíš z daleka. Já poslechl a skryl se v jeho rány. On řek’: „Zde dobře budeš uschovaný, tvá duše ďábla nechť se neleká.“ Hle, jak ten dravec kol té skrý...	Columba mea in foraminibus petrae, ostende mihi faciem tuam.	Jaromír Stanislav Pavlík	0	sonet
cvf-050195	„Proč do včerejška s okem truchlivým se vracíš vždy? – To včera bylo tvým. Dnes víš to – včera jsi to nevěděl a pustils radost – zbyl ti pouze žel.“ – „,Však mohl jsem to včera vědět jen, že bude mým, jak dnes to vím, mžik ten?‘“ – „V tom právě spor. Však o dnešku co víš, tvým není snad již v tom, co o něm sníš. Tak vi...	Večer.	Jaroslav Vrchlický	4	hrdinský kuplet
cvf-010319	Má láska poslední je rovna prvé; vždy moře to, dřív bouřné, klidné teď, leč vždycky v záři červánků mé krve. –	58. Má láska poslední je rovna prvé;	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-064497	Ta vaše láska ve lži zrodila se, jak leknín v tůni z bahna vykvetla, a v jeho květu, v třpytném rosném jase tam s vánkem hořká slza zalétla. Kol šla má duše, ustrnula v žase, když shlédla zmiji, jež se zapletla v tom bílém listu, svinula se zase pod černou růží, jež tu rozkvetla. A jedovatá vůně ovála mne, lží bylo vše...	LEKNÍN	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-063809	Stín chorých dní, jež čekali jsme v clairvoyanci přítmí s mučivou žízní v duši unavené smíchem, kol oken půjde zlomený a v tempu tichém keř žlutých růží rozechvěje zemdlenými rythmy. A cikád nudný stesk kdes v trávě dohořívá ztlumený těžkým fllorem blízkých agonií, a v tristních tonech fádních harmonií se choulí mlčky ...	EN PASSANT.	Jaro Trojan	0	sonet
cvf-022765	Noc nepohnutá jako motýl tmavý se snáší níž a víří kol mé hlavy. V své ticho halí každý výkřik lidský a u mých oken zastaví se vždycky. K vám jistě hudbou zbožných snů se nese, v nichž oddychujíc tiše modlíte se. A ke mně oknem jako přízrak hledí, je záhadná a prázdna odpovědi. A ke mně denně s úzkostí se vrací, když v...	Noc.	Jaroslav Kvapil	4	hrdinský kuplet
cvf-050721	Dítě Gangu! – Osmáhlá a štíhlá, věčný tanec za podíl ti pad’, kde tvá pata růžová se mihla plesá kmet, což teprv kdo jest mlád! Všady’s poklad poesie zdvihla! Tanec tvůj – toť rhytmů vodopád! Padáš – ale nožka nožku stihla, každým sklonem jevíš tisíc vnad – dítě Gangu! Věčný rej tvůj stíhám tich a rád. Jepice tak vody ...	IX. Bajadera.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-049802	Ruch zástupů a potlesk, slávy hřmění jest pouhé nic nad vykonaným dílem, kdy síly svoje měří duch svým cílem a v stínech noci vítá záblesk denní. Hrot zášti, úsměchu a pohanění jest ještě míň ve tvůrčím vzruchu čilém, kdy v hrdosti a s neskloněným týlem se žije za ideal, pro umění! Tys poznal obé. Silou svého ducha jsi...	Bedřichu Smetanovi.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-015788	Kdo tak pozdě večer do žaláře, Do tmavého, v píli přichází? A kdo v zápětí ho provází? Přívětivá obou dvou jest tváře. Osvěcuje tmu svítilny záře; Vězeň z dřímoty se vyrazí – Leká se, že jdou již s provazy, K popravní by vázali ho káře. Než strach jeho brzo v slast se mění, Vidíť, že to samo jesti kníže, A že přináší m...	XIX. Kdo tak pozdě večer do žaláře,	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-029249	My nevíme, co ,svobodou‘ se zove, jak její číše chutná – sladká, žhavá, z níž opojení, božská rozkoš vstává, v níž sladká pěna přesycení plove. Ó volnosti! Kolikrát v touze nové jsme hnali tam se, kde tvá bytosť smavá, až k šílenství nás touha chytla dravá, ku ňadrům tvým se nesli naši snové! Ach, mžikem na nich spočin...	Nad listy Žižkovými. (III.)	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-042225	Věstci polští – zanícená kráska, Která zjevy sladkých pěstot ždá, Z jejíž hrudi oheň pořád plá, Jasný oheň – vroucná k vlasti láska. Tato láska – čarovná to páska, Ježto všude mocná kouzla tká, A ty zvuky, jež jich lyra hrá, Hvězdných světů lichotivá hláska. Avšak ruhot zní v té vaší písni; Stožnujete v bolů svojich tí...	81. Věstci polští – zanícená kráska,	František Sušil	0	sonet
cvf-019438	Co sem věštil, téměř skutek bylo, Milek mne víc neměl za snáře, Ve Vurcíně městě, rychtáře Oko zlostně na nás zaškoulilo; I hned, kde most Muldy, obstoupilo Množství Švábů nás co špeháře, Jedno hejno „v pouta, v žaláře Vendy ty!“ a druhé „zabí!“ vylo: Lkáme! v tom ai bohyně se z vody S korouhví a slavským zjevila Vojsk...	143. Co sem věštil, téměř skutek bylo,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-048391	Do hloubky kovkop za démantem spěje do vzduchu stuchlého, kde kahan blíká, jak oko krhavé, kde vlhkost stříká v tvář se stěn, ruda jichž se mokrem skvěje. Do výšky větroplavec čaroděje se letem vznáší výš, kde skřivan zniká, změť mraků pod sebou, v nichž blesk se smýká, van ostrý z chladu hvězd co v tvář mu věje. Ten h...	I. Hloub a výš.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-067890	Květ zavilin, spleť iniciál šíře v jas výjev z bible duhou překlenula, kol kacíře se lázeň ohně vzdula, zde svatí v ráji, tam zlí hoří v síře. Not čtverce tmí se hřeby po papíře, dlaň kovotepce jak by dnes je skula. Zde písní chval se duše k nebi pnula, tam proti moru zpěv psán v pevné víře. Vy mistři staří, zrakem svo...	Kresby starého kancionálu.	František Leubner	0	sonet
cvf-056441	Srdce středem je a vůkol živý kruh, duha barevná, sklad mocností a sil, spektrum života a různotvará hra, píseň živelná, všech zdrojů sytý hlas, lásky zalkání a vášní skrytý žár! Srdce středem je a vůkol živý svět! V síť svou světelnou tě lapil širý svět, srdce bloudivé! Je nekonečný kruh, ze snu setkaný i z živých zem...	SESTINA-EPILOG	Rudolf Medek	13	sestina
cvf-048132	Jak pod jho kaudinské šli beze zbraně, žal hořký v duši s tupou resignací, ať po marné, ať po zdařené práci my všickni mlčky ukláníme skráně, ať zatínáme, ať spínáme dlaně, ať v duši prvotní se víra vrací, ať hrdé sny jak prostřelení ptáci nám buší v leb v poslední srdce ráně, ó přísná Smrti, před tvým majestatem! Ó ve...	Mors. (I.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-010654	Proč člověk žitím krásu těla maří? Chce v slunci spíše vonným květem být než sochou omšenou mít věčné stáří. –	393. Proč člověk žitím krásu těla maří?	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-010476	Kdy štěstí všemu světu zavévodí? Až bílou pravdu zlatý zlíbá cit a bratrství a smilování zplodí. –	215. Kdy štěstí všemu světu zavévodí?	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-067911	Kde po lukách dnes hledám parnasii, jen skřehlý ocún zkvítá osiřele. Ach Bože můj, což zapomněl jsem cele, že v pozdní jeseně zde chmurách žiji? Máj byl zde krátce s jara poesií. Den podzimní se mračí rozmrzele, jak v šeré ráno děcko rozesnělé, a dechem sychravým se v hruď mi vpíjí. Kraj ku spaní si spadlé listí stele,...	VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii,	František Leubner	0	sonet
cvf-038012	Je věčná KRÁSA skrytá v uměních, v ní tvůrčí prasíly se jeví div, jím ve všemmíru bez konce tvor živ. Zpěv ozvěnou zní věčnou sluncí z lích, tvar větší vždy nemizí v zásvětích, zpět pakruhem jde myšlénka s hvězd niv, žár srdcí věčna zrcadlem v své dřív až z nekonečna světů závratných. Nejzazších soustav krása poslem ta...	Je věčná KRÁSA skrytá v uměních,	Adolf Racek	0	sonet
cvf-041772	Podávají nám teď plihé mláto Za stádo nás držíc štětných tupců; Símě zhouby od pekelných snubců Po ubohé vlasti hojně sáto. Mrzké modly dlabe jejich dláto; Od šemných však od těch od záhubců Do jich tváří pro vábení kupců Na povrchu bohů vděky váto. A ty hlavu maje protklou hřebem Bláto zlatem, mláto kladeš chlebem, Zh...	Podávají nám teď plihé mláto	František Sušil	0	sonet
cvf-058483	Je starý Pánbůh ještě živ a celá jeho sláva, on živí ptactvo nebeské a chudým pokrm dává: Jde všecko starým pořádkem a všecko podle práva. Vše ostatní ti necháno, co nepohltí daně, měj v svaté úctě zákony a zbožné sluhy Páně, a podle starých tradici svůj kříž nes odhodlaně! By člověk ráj si zasloužil, tak málo třeba k ...	Credo.	Roman Hašek	3	madrigal
cvf-068537	Ať sebe víc svět kol nás řádí, zlou chtivostí jsa rozběsněn, my spočítali dnes své mládí a zavřeli je do čtyř stěn. Ať opilstvím si vesmír jásá, my netknem' se už vína ani masa. Ať ženská pleť se sebe bleděj' třpytí, ať sebe tklivěj' hoboj roztoužen, mrznoucí srdce píseň neroznítí – my neopustíme již dnes svých čtvero ...	SPARTSKÝ KARNEVAL	Karel Hugo Hilar	1	strofa venuše a adonise
cvf-016859	Mým celým osudem vzdor proti živlům zmítá. V tmy šachet s kahanem jdu svitů modravých, Bych dráždil třaskavá v nich nepřátelství skrytá. Však vstříc mi gnomů zní jen uštěpačný smích. Vír prudkých závratí pro rozkoš připraviti Své duši tajemnou já alchymií chtěl. Však srdce v šílenství se despotické řítí, Neb v parách o...	VÝSMĚCH	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-024898	Ach, sníval jsem, již dávno před lety, že v pohádce kdes zámek zakletý. V něm bílé touhy v myrtách dřímají; u brány obři s kyji hlídají. Však rytířství jsem nyní výhost dal a výměnou jsem za meč kutnu vzal. Mé dny se postí. Ruce sepiaty. Jsou k zámku v báji cesty zaváty.	ZAVÁTÉ CESTY	Emanuel Lešehrad	4	hrdinský kuplet
cvf-019476	V tomže městě s těkavostí stejnou Ke druhému chrámu cestíme, V kterém Porenuta spatříme S modlou jeho pětiobličejnou; A když pilně na každou věc tejnou Řezby, sloupy, kouty hledíme, Pode sochou škříni zočíme, A v ní knihu starou, čarodějnou: I hned vzal sem tuto slavskou Vedu, Než sám neznav čísti, odbude Ruka má ji Mi...	181. V tomže městě s těkavostí stejnou	Jan Kollár	0	sonet
cvf-030107	Jaká by to, můj ty bože, byla díra, kdyby u nás při muzice scházel Jíra? Chytne k tanci pohoračku, skočí s ní si rejdovačku; někdy Jíra chytne taky – štíra...	Jirásek.	Rudolf Pokorný	15	limerik
cvf-049757	Ó, milujme! Dnes, zítra, v noci, ve dne, ve zvadlém listí, na lučině svěží, ať zlatem vlas plá, ať naň stáří sněží, ať blahem hoří tvář, ať hořem bledne. Je láska růže, blažen, kdo ji zvedne, je motýl, šťastný je, kdo za ním běží, je číše, kterou vyprázdníš jen stěží, je zdroj, jenž v propasti plá nedohledné. Nechť růž...	Ó milujme!	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-044314	Z chyb nelásky se život lidský skládá, a každá vina hlasem k nebi volá, však sotva vzkřikne, již se tlačí z dola vin svěžích celá nepřehledná řada a jedna s druhou bije se a hádá, až splynou posléz v hustou tíseň kola, jež novým nárazům víc neodolá a neláskou a trestem nazpět padá, na hlavy lidské zádavou se řítí. A tr...	Z chyb nelásky se život lidský skládá,	H. Uden	0	sonet
cvf-010550	Mé nitro zjevem tvým se všecko stkvělo, leč když z mé náruči tě anděl vzal, vše náhlý zžehl blesk, co dřív tam tkvělo.	289. Mé nitro zjevem tvým se všecko stkvělo,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-026839	Řvou lidé, koně, muskety i děla, prach rovinou a kouř se vzduchem zmítá a jako klasy padají tu těla. V bok Francii se falanx Švýcar litá zaťala vztekle. Kdos už odvrh zbraně a Sauve qui peut! křik. Takto sláma chytá, jak křik ten letí po francouzské straně. Už řídnou řady. Jak lev poraněný pan Trivulz maršal s kordem v...	U NOVARY V ČERVNU 1513	Josef Svatopluk Machar	11	tercína
cvf-048825	Michal Angelo věřil v taje hmoty, že balvan obrysy soch v sobě nese; tak můžeš příští bouři hádat v lese a ve nástroji všecky jeho noty. V sled všecko jeden boj jest o životy, ať kolébka se v něm neb hnízdo třese, bůh lásky stejně v obém zjevuje se, tu růží lístky stře, tam láme hroty. Jeť každá láska svatá, každá čase...	Látky.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-045822	Já věřím, v chvíli té, kdy vůní spíjí se každý květ a sněním duše mladá, že skřítek pod keř růžový se vkrádá a spící elf se zbouzí ve liliji. Hle v pavouka síť, jejíž krajky kryjí kout staré zdi, viz, muška zlatá padá – ve úvoze se kmitly kruhy hada, po pěšinách se zlaté stíny lijí. V mé dívky očích pak též jiskrou mal...	Kouzlo poledne. (II.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-064477	Miluji Tvé dálky bílé, nedozírné, obzory Tvé skvělé, průsvitné a krásné, zrůžovělé, modré vody, vlny mírné, krůpěje Tvé čisté jako křišťál jasné. Tvoje prudké bouře, rudé blesky sirné, západy, v nichž slunce v žhavé touze hasne, Tvoje šerá Ticha, letní noci smírné, nad jichž krásou hvězdnou lidské oko žasne. V Tvojich ...	MOŘI	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-010515	Jak rád tě mám, ta trojverší ať věstí! Ty slétla’s s nebe jarem kvetoucím na suchou ondy snítku mého štěstí.	254. Jak rád tě mám, ta trojverší ať věstí!	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-018626	Na zdraví, přátelé, v pozdní té hodině, našli jsme mladost svou starém tom ve víně; umřela potají, marně zrak hledá ji, až teď se vzbudila vzpomínky na klíně. Jak se jen skloní ret ku číše okraji, zase se touláme s písničkou po kraji, o modré květině sníme zas dětinně, rty dávno ustydlé jak když nás líbají. Na zdraví, ...	PŘÍPITEK.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-029807	To stalo se před lety padesáti... Co – bába o tom nikdy slova nedá, jak starý klas je zcuchaná a šedá, a její dech se tichem smrti krátí. On hřešil... Mrtvé v klidu nechme spáti! Ta hlína hrobu v plochou šíř se ssedá, a oko dávno marně nápis hledá, a shnilým křížem liják, vítr klátí. V noc starých lidí, dlouhou, beze s...	Modlitba báby.	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-068579	První paprsk, první zora padá shora ve tmy neproniklý šlář. Po horách i po údolu gloriolu roznítila slunce zář. Zástup noční tmy se ztrácí, v hloub se kácí, vítězně vzplál světla kruh! Tisíc předtuch duší plane, v srdce kane nová naděj, nový ruch!	Jitro.	Rudolf Richard Hofmeister	3	madrigal
cvf-011660	Zda nerovnáš se rozkacené sani, jež na kořist se tajně v noci vrhá, a dřív než v jitru kohout zakokrhá, už co tu žilo, nepoznáme ani. Vši lidskou píli svévolnost tvá mrhá, tys sličná sic, leč neúprosná paní, tvé síle člověk-červ se neubrání, tvé slovo pouta živlů hravě trhá. Či Herculanum nenapadlas v snění a nezničila...	Zda nerovnáš se rozkacené sani,	Adolf Heyduk	0	sonet
cvf-038071	Co myšlenkou je mlhovině hvězd? Co rozhovorem soustav slunečných? Co cítěním měsíců hasnoucích? Co pratvora života základ jest? Co štěstím, dobrem, moudrostí má rdest? Co hmyzů proměny, co cnost jim, hřích? Co vývoj nutný tvorů přechodných? Co v hrůzu nestvůr, v šelem skryto lest? Co prapředku as nejsladší byl zvuk? Co...	Co myšlenkou je mlhovině hvězd?	Adolf Racek	0	sonet
cvf-057177	Hvězd záři v očích, povznesenou hlavu, že nechtěla jít modly ku oběti, bachantů zpilých hýřit ve objetí, křesťanka dívka spěla na popravu. Jásot a kletby v rozvlněném davu, jak k jestřábům kdy holubička sletí... „Zrozená k hanbě, rodu na prokletí!“ vzkřik otec pohan přes hlučící vřavu. Kat druhdy mramor, zvyklý meče vz...	Mladá hrdinka.	Vojtěch Pakosta	0	sonet
cvf-068113	To život náhle vchází v háje stinné a v květy růžové se asfodely mění, a Paní snů a božských opojení uléhá v lasturu jak v perleťové kliné. Do zlatých pohárů proud z amfor plyne, vrcholky platanů jde divné chvění, krev jásá divoce a vášnivě se pění za hudby zřídel, jež se do tmy řine. Dech dráždivý jde z fialkových trs...	II. To život náhle vchází v háje stinné	Josef Šimánek	0	sonet
cvf-018581	Ne život, pouze okamžik tu může šťastný být a blahý, mžik pouze hledíš v drahé tahy, mžik milovaný líbáš rtík. Na okamžik jsi pouze vnik svým snem na dálné věčna prahy, na mžik jen šípkem zkvetou svahy, plá mák a svítí čilimník. Tak na hedvábnou žití šňůru si navlékáš i ples, i chmuru, mžik radosti i mžik, jenž pálí. N...	NE ŽIVOT, POUZE OKAMŽIK...	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-024428	Letní krajiny! Kdy v dálce vrchů lem se snoubí v úsměvech a světlech s azurem, a vzduch pln nadějí, kontury vesnice se štíhlou zvonicí, ty sady, aleje, břeh květy bující se v řece shlížejí, tu cítím v moje sny, jak prší slunce jas a kvetou nivy mé a zrá mých polí klas a voní sklizněmi, a pro mé objetí svět malým zdá se...	V ZANÍCENÍ.	Emanuel Lešehrad	3	madrigal
cvf-041678	Slyšíš-li tam zpěv ten z vinohradu, Jejžto děvy pějí ve vázky? Upni duši na ty na hlásky, Jak jim plynou v přečarovném skladu. Kdo v ty písně vlil tu milou vnadu? Koná Lada světem procházky? Vešla celá v tyto ve krásky Čarozvuká hudba s nebes hradu? Totě krása! Divem jako socha Stojí něma celá příroda, A jak spilá v tě...	Slyšíš-li tam zpěv ten z vinohradu,	František Sušil	0	sonet
cvf-055090	Verše znám, jež jako hudba plynou, rythmy jejich jsou tak líbezné! čti je stokrát – vždycky krásu jinou v toku jich tvůj sluch zas nalezne! Je jich málo, jsou tak ladně prosté, ale věru každý jejich rým ze dna až těch českých prsou roste, a jak žil by, mluví k citům tvým! Kdo je čítal, pomyslí as jistě, že tu skráň, je...	Přítel poeta.	Alois Škampa	0	sonet
cvf-029848	V běh pouti naší z Vesny po Moranu jsi svítila nám, česká hvězdo bílá, v krev Kressenbrunnu záři svoji lila a hrdě plála v žár mongolských stanů. Tys vedla mečů táboritských ránu a s Jiřím silným kalich Páně pila, tys byla sláva, vítězství a síla, čest naši k sobě majíc připoutánu. Už, běda, běda, nesvitneš nám více! K...	Česká hvězda.	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-018426	V mém věku mnozí žijí už jak svatí, a teplá jizba, krb jim celá říš, spat poklidně jdou, v devět nanejvýš, jim úsměv stálý jasné tváře zlatí. A já jak bloudil po zrádné bych slati, cos hledám, toužím, prahnu, v srdci tíž, – což nenajde mé srdce nikde tiš, má touha věčně, věčně hrud mi rváti? Já pohřbil lásku – vstala z...	MARNO.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-026797	Sestárlé dámě roků četa už káže vzdát se zábavy, dát výhost bujným plesům světa a zelené svléct hedbáví – tak ten můj kaštan, který metá v mé oko stín svůj mihavý, – jak pyšně čněl do žáru leta a zpěvné hostil pěnkavy! – teď rezavé své šaty vzal a v minulo se zadumal a jeden velký vějíř ten, s nímž prožil mnohý krásný ...	PODZIMNÍ MOMENTKA.	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-019927	Nevím, co tvé serdce na to poví, Že jsem kostel ten i maličkou Ozdobiti dala kapličkou, Svěřivši ji snažně dozorcovi; V ní se Skřítkům mladosti tvé hoví, V ní jsou naše barvy s truhličkou, Malby, zvláště Vděčnost s Písničkou: Hanusovi to a Vieriovi! Těmto nikdy nezapomenutým Učitelům tvojim v malířství I já úctu vzdává...	Mezi zn. 424. a 425. Nevím, co tvé serdce na to poví,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-018623	Ve velkém sále, v kterém od podlahy až k maleb stropu knihy, knihy, knihy, se velký stín mi zjevil, v čele rýhy, se zářným okem, stařeckými tahy. Já věděl, duch to velké lidské snahy, jenž s boha, pravdy závoj strhl plihý, jenž moře zbadal, hvězdné přešel prahy, a vyšel jsem – stín se mnou – plný tíhy. A žebračka tu ve...	STÍN.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-027134	Je lotr, jehož existence pouhá se tomu češství, jak je cítíš, rouhá, je paskvilem, že nemůže být hůře – Ty nezdržíš se – užs mu jednu dal – on podívá se na tě jako kuře: Co pak jsem vám jen, pane, udělal?!	U NÁS	Josef Svatopluk Machar	3	madrigal
cvf-056468	Naslouchej, duše má, když opustila’s právě dav přišlých vzpomínek, jich lkání klamivé, naslouchej hlasům dne, jichž vůně žíti zve, jichž proud v tě naráží a ječí pronikavě, vše cévy otevři, dej všemu kvésti smavě v svých skrytých záhonech, ve vlahé hloubce své! – Já nezřím lidi již ni země bloudivé, jen tónů slyším dav...	V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě	Rudolf Medek	0	sonet
cvf-044242	Zda mohou klamati se děti světla? A přec až dosud šmahem zamítali, kdo třeba o krok malý dál se brali, co bylo dřív, ba děli: „my jsme metla, jež věci vetché strestala a smetla,“ ač sami proto většími se zdáli, že na ramenou předchůdců svých stáli a zřeli, jak část dávné setby vzkvetla. Z té chyby vyved’ lid můj milova...	Zda mohou klamati se děti světla?	H. Uden	0	sonet
cvf-010572	Proč verše tkám? Snad dřív jsem ptákem býval, a dávný osud zrak mi vypálil, bych žití za noc měl a stále zpíval.	311. Proč verše tkám? Snad dřív jsem ptákem býval,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-019578	Padni na zem koleno, hle brána Města toho stojí před námi, Svatými v němž někdy nohami Vojtěch kráčel, kázav Krista Pána; Tu křest vylil Slav ten na Štěpána Krále biskupskými rukami, Tu ním pohanská tma s modlami Maďarského lidu rozehnána: Ostřihome! aspoň ty uč nyní Vděčnosti, lid tento svedený, K synům dárců toho dob...	283. Padni na zem koleno, hle brána	Jan Kollár	0	sonet
cvf-049106	Do myšlenek mých v starém parku tom, jež v hlubiny se věků zabírají, na schodech pagod i v březovém háji se v letních nocích často ozval hrom. Tu větrem rozechvěn se pohnul strom, tu třtina šeptla, sosny vzdychly v tají a bludiště snů, kde se písně tkají, hlas mocný rozhlaholil snětí dóm. Hlas přírody to velký, triumfá...	XXVI. Hlas přírody.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-021272	Purpurovým slunce leskem plaje, V růžovém krajina zardívání, V milostnějším ale usmívání Vábná dívka s květy sobě hraje. Jako bytost s nadhvězdného kraje V nevinném anděla milování Rajský tvor ten k lilii se sklání, A ten obraz v čistou duši ssaje. Slavík v svatém lásku slaví plese, Zefyr líbající dívky tvář, Ambrový j...	Na procházce.	Josef Kuchař	0	sonet
cvf-055081	Ač náhodou, a jenom jedinkrát já v žití svém se, dítě, s Tebou setkal – přec Tebe ctím a vděčně tak mám rád, že půvab Tvůj jsem do svých znělek vetkal! Mně nelze ach! té chvíle zapomnět, kdy v opeře jsem vedle tebe seděl: vždyť byla’s krásna jako jižní květ a z očí Tvých – sám blankyt na mne hleděl! Ó, že tak málo řekl...	Kráska z divadla.	Alois Škampa	0	sonet
cvf-066406	Dnes ulice tak divně voněla a vřela, kol tváří chodců dech vál růží uvadlých s květů akatových, sláva jejich mřela; a v duši mojí všechen všední hovor stich. Tak divně bylo mi, dnů dávných píseň zněla, kdy všechno dráždilo, jak demonů roj zlých, dech ulice a květů, ruka rozechvělá, jež náhodou se zpola dotkla šatů mých...	LETNÍ PODVEČER.	Lila Bubelová	0	sonet
cvf-019416	Ozvětež se nářkem hory, doly, Zavzni žel můj šíře široce, Ode Rénu až tam k zátoce, Kterou Dunaj dělí na dvě poly; Ode Tater kvěl ho onen holý Chlumec, Čechů statných původce, Moře, ostrov zalkej hluboce, Na nichž měla láska chrámy, školy: Z krajů, v kterých lásky zmizly práva, Ber se k pouštěm oněch divochů, Kde víc s...	121. Ozvětež se nářkem hory, doly,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-050317	Zřel cirků otevřené jícny tmavé i sloupy ozdobené trofejemi, a slyšel šelem řev hřmít za mřížemi a slední pozdrav mroucích: Cesar ave! Zřel statné juny a zřel dívky smavé, zřel kmety v stříbru kštic, jak s haluzemi šli palem pod andělů perutěmi a vrhali se v spáry zvěře dravé. A k sobě děl: Ó přesvědčení sílo, jak velk...	V. Zřel cirků otevřené jícny tmavé	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-009150	Svítalo. Já posud neznal kraje; umdlen, zchvácen, chvilku sedl jsem rozbrázděné rokle u pokraje pod obrovským skalním útesem; rozhlížím se zas a v náhlém vzchopu polohlasem zkřiknu: „Máme stopu.“ Průsekem jsem spatřil známou vísku, za ní výše statný horský les: tam má skrýše! Rychle k rubanisku, drahný cesty kus jsme u...	XXX.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-044438	Tvoje sestřička – v sadě růžička, A můj bratříček – v háji slavíček, Že se rádi mají, lidé povídají. Tvoji sestřičku – v sadě růžičku, Mého bratříčka – v háji slavíčka Dívko následujme: věrně se milujme.	XVII. Tvoje sestřička – v sadě růžička,	Josef Uhlíř	3	madrigal
cvf-019573	O, co by tě sardce, této hnětné Vazby v světě ještě zbavilo, Již si sto míl posud nosilo, K Tatrám zpěvným ode Sály květné? Jako ptáče, když se v ošemetné Ruky pacholete chytilo, Byť se do povětří vzdálilo, Nit mu všudy křídla derží letné: Do tmy hor se, mezi hvězdy, kryji, Honem běžím, lezu potichu, Všudy zníti řetěz ...	278. O, co by tě sardce, této hnětné	Jan Kollár	0	sonet
cvf-019421	Není bolest zrádné lásky pouhá, Co mé nářky smutné žalují, Mne dvě střely spolu sužují, A to jedna horší nežli druhá; Kam jdou nohy, na století dlouhá Neštěstí a hanby vstupují, Toho lidu, s nimž mne spojují Krev a řeč a zvyků vazba tuhá: Milek sardce, cesta trápí oko, Stíny zmařeného národu Lezti vida šíře, přeširoko;...	126. Není bolest zrádné lásky pouhá,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-001110	Neshýbej šíji, národe! Buď hrdý! Tvé právo jest; nač krčiti se v koutu? Ty’s nikdy nechtěl křivdě, nepřál poutu, bys i sám na se kul tím osud tvrdý. Tvůj ideál vždy volnost, pravda. Zhrdy lecjakých směšných nedbej čechožroutů. Jdi klidně vpřed. Jak zem tvá krásná! Jsou tu jen tvé vše nivy, luhy, lesy, brdy. Dost dlouho...	NÁRODU.	Jaromír Borecký	0	sonet
cvf-015589	Bůh když běhu světa cíle značil, neproměnil duše na služky, ale právo dcer jim dáti ráčil.	755	Josef Vlastimil Kamarýt	2	ritornel
cvf-047846	Je básník jako včela z Hymettu, tu květu dotkne se a prchá hned, tam zastaví se v hravém přeletu, zde béře pel a onde ssaje med. Nad poupětem, nad růží v odkvetu dlí stejně rád jak dívčí by to ret; však žihadlo jak pouští v odvetu, tu jako včela ráně zmírá v sled.	BÁSNÍK.	Jaroslav Vrchlický	6	siciliána
cvf-067863	Pán hořkou slzou plakal za přítelem. Dav o velké si lásce vypravuje, Marie pláče, hlasně hořekuje, a Marta vzlyká, stejným jata želem. Lká zástup celý lidstva nad údělem. Tu slovo v úžas hoře zaměňuje: Jde Lazar tiše z černé hrobu sluje s tak vážným okem, přísným bledým čelem. Ples vede sestry bratru do objetí. Hned zá...	Lazar.	František Leubner	0	sonet
cvf-019503	U všech nových národů i dávných Chválu měli vážní předkové, I my vlastenci a bratrové Slavme slavně slávu Slavóv slavných; Jméno i prach svojích mužů hlavných Ctí Vlach, Němec, Francouz, Anglové, I my vlastenci a bratrové Slavme slavně slávu Slavóv slavných: Sloupy Řek a Říman obelisky Dědům stavěl, pelné mistrovství, ...	208. U všech nových národů i dávných	Jan Kollár	0	sonet
cvf-044336	Třeskný, krutý mráz s časným ránem vstal, ostře věje dál, vniká vraz kam vraz. Mech i zimostráz rozerval a sklál, vodu v pouta jal na jediný ráz. Jen se vbodl v líc, a již na tisíc jehel trčí v ní, rychle, na pospěch jako zběžný vzdech krátká píseň zní.	Třeskný, krutý mráz	H. Uden	0	sonet
cvf-016920	Daleko půvab blouznivých dní leží, Kdy četli jsme v svých duší záhadě. Jak chmurný Achilles sníš na pobřeží Ostrova růží v dávné Helladě. Zda myslíš na Patrokla svého mládí, Jenž vešel v nicotu, stín na líci? Zda dumná Thetis kadeře tvé hladí, By ztišila tvé srdce tesknící? Ty chtěl jsi aether věčných bohů píti, Však v...	HEROIDA	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-019374	Nejen onna růžokvětná líčka, Rtové k políbení spiknutí, I vaz pyšný, hardlo labutí, Šťastná zlatých vlásků po něm hřička; Čelo slunné, klidný oblouk víčka, Očí přísných vábné kynutí, Lkavý úsměch, tajná vzdychnutí, I slov němá sladkých polovička: Vše mé sardce k bojům bádá chybným, Tisíc zloboh Milek spojuje Nástrah kl...	79. Nejen onna růžokvětná líčka,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-069214	Má duše, zpívej! Smrt již na mne čeká – nač trápit mám se ještě k posledu? Jen marně slza z oka Tvého stéká – jdi zmužile tou nocí kupředu! Jsi rozechvěna? Zrak Tvůj kolem těká, co hledáš ještě? Nit svou dopředu, než naděješ se. Vyschne žití řeka – ční věž, a hřbitov leží v dohledu. Jsem churavá. A tělo mé je mdlé, a z...	Má duše, zpívej! Smrt již na mne čeká –	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-050248	Hřmí hnána střečkem v světa kraje širé, pro jednu blaha chvíli... Ký trest děsný! Necítí zimy hlod, ni teplo Vesny, jí cizím taj váš, Oddechu a Míre! A mukou přece v duši její siré ten zpívá Rozkoš lásky paian plesný v němž mraku ve objetí padla ve sny, než zahřímal hlas: „Zchvať a nes ji, víre!“ Tu Kavkaz ohromný jí v...	JO. (I.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-041635	Kdo k své vlasti lásku pravou chová, Chodívávej již hned od mladu Ve všech krás a vděků zahradu Zbírat vlasti k slávě kvítka nová. Avšak samo kvítí sotva snová Vlasti milé pevnou ohradu, Pro kov třeba jíť v zem do skladu, Z něhož braň se pevná pro vlast ková. Leč co kvítí a co zbroj je platna, Neumí-li dobře oběma Řádi...	Kdo k své vlasti lásku pravou chová,	František Sušil	0	sonet
cvf-035788	Zde na marách stařec šedý, Dlouho v světě putoval, S smrtí zápas vedl smělý, Úkol pouti dokonal. Kmeta drží věčná moc, Dává vám všem dobrou noc. Rolník trudné práce nechá, Když den Páně pominul. Unavený domů spěchá, By sobě odpočinul, Pokudž den jest, pracuje, Noci spánek věnuje. Býval kmet, co vy jste nyní, An na rake...	XXVII. Ku pohřbu starce.	Václav Alexander Pohan	1	strofa venuše a adonise
cvf-027641	Oh, tenkrát naivní byla jako dítě, ten vzdušný zjev se vždy jak mlha nes – (mám, tuším, o tom staré verše kdes a nevím – snad jsem zbožňoval ji skrytě). Však čas je lotřík, jenž vše krade lítě a z okradených rád si ztropí ples: po dlouhých letech potkal jsem ji dnes a mluvili jsme lecos spolu hbitě. A jaký dojem já si ...	SONET CYNICKÝ	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-043597	Větrové, vám svěřím zdychy moje, Z uhlů světa ke mně bouřící; A vám, vody, k nebi šumící, Tyto slzné oka mého zdroje. Ty pak, země, přijmi v lůno svoje Srdce mého tluky hlučící; Ohni ducha žáry hořící Zaval ve své nejlítější znoje. Pak mluv slzo vodám, tluku zemi, Vzdychy větrům, ohni žárové, Živlové by řvali vzteky vš...	35. Výrok živlů.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-044923	Již večerní modlitbičku Vyzpívali ptáčkové, A usedli na větvičku Ti malí zpěváčkové; I já chystám se v postýlku: Pomodlím se ještě chvílku.	Pobídnutí k modlitbě večerní.	Karel Alois Vinařický	1	strofa venuše a adonise
cvf-004557	To není mír, to není klid, jímž dýchá noc jarní, věnec hvězdný v skráni svitý, kdy vzduch jest sladkou vůní fial sytý, a šelest větví, zdá se, touhou vzdychá; to není mír, to není klid, jak zticha když v šero hnizd se loudí luny svity, kdy slavík tichne blahem rozpačitý, a srdce jen se mluvit neostýchá; kdy rtové ret a...	To není mír...	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-061617	Jdou jako ve snách tiché topoly a kdesi v dálce šedých mračen mizí – Jak někdy blízké je tak náhle cizí, jak někdy srdce divně zabolí.... A zhrdá vším – i o co zápolí, co bylo veliké a čisté, ryzí.... Jdou jako ve snách tiché topoly a kdesi v dálce šedých mračen mizí.... A smutek roste – nic už nebolí, vše zapomnění zh...	Topoly. (I.)	Boleslav L. Černý	12	rondel
cvf-022572	Já cítím ještě nočních fial dech, jak voněly a plály v stmělý sad, když zrak tvůj hořel tichou touhou vzňat, líc tvá se rděla v teplých pocelech. A teď, když měsíc labyrinthem střech sem, kde bdím v touze, jako přelud pad, já cítím ještě nočních fial dech, jak voněly a plály v stmělý sad. Co zbylo nyní z letních nocí t...	Noční fialy.	Jaroslav Kvapil	12	rondel
cvf-004261	Můj život prozářiž Svým světlem bílým, mé srdce rozžhav jeho plamenem, ať od Tebe se cestou neuchýlím, mne vlídně obejmi svým ramenem. Květ milosti, jenž roven svatým liljím, mně otevři, za vůně pramenem ať bezpečně jdu, kam svou touhou cílím, stesk po Tobě v svém srdci zmámeném. Ta hříchu horečka, hle, ještě v údech m...	XXI.	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-018458	Když Pochybnost své stáhne zase drápy a božské síly ovane mne tucha, jak čár tvůj vznese nad prach mého ducha a v jakou rozkoš tvoření jej ztápí! Tu krůpěj práce čelo moje skrápí, zrak hoří však, jak zimnice když suchá by žhnula v něm, a srdce-neposlucha je sokol spoutaný, jenž dostal kápi. Leč někdy čár tvůj nad všeck...	VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-062341	Vojáci naši v Rusku, ve Francii, vojáci naši v černé zemi tlící, co padli jste, když jiní ještě žijí, co padli jste jak boží bojovníci za českou věc, poprvé v tři sta letech – nad hroby vašimi již květ a tráva rostou a šeptají o nadějích a vznětech, s nimiž jste šli za povinností prostou: vlast vysvobodit, z hrobu zved...	Padlým českým dobrovolníkům	Josef Mach	0	sonet
cvf-010348	Jak slunce zrak tvůj čarodějně hoří, já malý okamžik veň pozíral, teď přede mnou se stále nové tvoří.	87. Jak slunce zrak tvůj čarodějně hoří,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-049797	Jen někdy zázrakem vstříc básníku že přijde s celým srdcem národ celý, a myšlenku, nad kterou věky bděly, že provede pak hravě, ve mžiku. A proto dosti řečí, povyku; ne básník buď, jak vy byste ho chtěli, leč vy dřív buďte velký národ smělý a k písni vnímavý a k podniku: Pak padne každé zrno v dobrou půdu, pak píseň ka...	Ještě časová píseň.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-016284	Ó, kde je sličná pekařova Zdenka, již zvával druhdy Fornarinou svou? Kde Kristina, ta vyzáblá a tenká, kde Růžena a obě Bóžy jsou, ta první hravá, sladká milostenka a druhá, kterou filosofem zvou a která pozděj, filosofka malá, za domácího pána se mu vdala – ?	ZA STAROU LÁSKOU (11)	Bohdan Kaminský	5	stance
cvf-065283	A přijde mesiáš a přijít musí! Ó, jistě přijde lidstva spasitel, by nás jha zbavil, svírá nás jež, dusí a rabství znamení nám smazal s čel. Až člověk nejvíc bolů a běd zkusí, pak zjeví se on, smutných těšitel: vstříc hledíme my příchodu již jeho, my doufáme, my věříme i v něho. Jenž věky věků ždán byl neustále, jenž tr...	PŘÍCHOD MESIÁŠŮV.	Rudolf Illový	5	stance
cvf-019879	Tu sem také kohos uviděla, An nás minul rychlým oběhem, Po celém ho pekle ožehem Jedná stará baba naháněla; Tam ho přes verch, přes jámy tu mlela, Onde pichala ho pod břehem, Při tom s velkým hlasu rozlehem Všudy za ním takto hrozně klela: Z tisíc vozů jasných, okovaných, Bodej tři sta bohů prabohů, Peruntalo v tebe ro...	583. Tu sem také kohos uviděla,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-010070	Hrst květů, v srdci luk jež tkvěly, pokládám na Tvůj rov, by milou vůní před zvadnutím pěly vám píseň beze slov, jež srdce hejčká lichotivým zněním a ňader rány léčí políbením. Tu k srdcím viňte vonnou harmonii a s ní ten jarní vzruch mých vzpomínek, jež žalně v duši nyjí a bují jako luh, jejž soumrak žití pokryl vlažn...	Květy na hrob.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-043582	Hvězdy, hvězdy, luno milostivá! K vám se beru zvukem vznešeným! Slyšte hudbu krajem zjařeným, Jak to blaho v duši mou vylívá! Plyne rychle – zase volně splývá Zduchem potichounku ztřeseným – Jak ta záře krajem blaženým Třepá se co holubička sivá. Výše stoupá – zas se níží v moře – Ozvěna hrá s tónů blahostí – Blaho vyš...	20. Hudba.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-037944	Tajemství veliké mé, kdo je uhodne z mých čtenářů, mé hříšné tajemství? Tajemství nezrazené, tajemství ukrutné, tajemství blasfemické, tajemství, ach, tajemství!	Tajemství veliké	Adolf Racek	10	rondó
cvf-015726	Češi osvobozeni tak v mále Od poroby krutých Avarů, Z vděčnosti a zemi ke zdaru Volí Sáma za svého si krále. Ten na příkré nad Vltavou skále Maje sídlo vrahům ke zmaru, Vystříhá domácích od svárů, Upevňuje království své stále. Všickni okolní tu Slované Uposlechše moudrou jeho radu, Poddávají pod jeho se vládu. A tak Č...	XXVI. Češi osvobozeni tak v mále	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-009146	Nevíte, jak odvahu to dusí, kterak centy vězí uvnitř pat, když se ústa doprošovat musí houska chleba u svých někdy vrat, žalobnými slovy u těch lidí, kterých duše naše nenávidí! Tak i mně; jen hošíkovi k vůli zapřel jsem se, odložil svou zášť k dílu, dělícímu kraj náš v půli a svět v žebráky a pány zvlášť; měl jsem prá...	XXVI.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-005759	Neb smrt je taková: Hřmí děla, vojáku. Cos plane oblohou a do tvé řady padne. Nižádný útok šavlí, bodáků. Jen kanonády zaryté a zrádné. A hůře, vojáku. Cos slyšíš fičeti, ty vidíš, soudruha jak cosi náhle drtí. Než marno bránit se, je marno stříleti. Cíl? Jak jej nalezneš? Jak možno čelit smrti? Jsi v ohni ztracený. Ze...	VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (II.)	Viktor Dyk	0	sonet

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.