Split (2)

train · 7.02k rows

id stringlengths 10 10	poem stringlengths 40 7.51k	title stringlengths 0 339	author stringclasses 273 values	label int64 0 18	label_name stringclasses 19 values
cvf-058830	Je nejkrásnější u žen hudba gest, těl bělostných je ona krásou krás, těl krásných gesto je, čím třpyt je hvězd, nesmírných světů tuchu budí v nás. Na konci mládí pustých, bludných cest, kde květy sežehl již časný mráz, kde čeká lítost, hoře, muka, trest, líbezné gesto život vlévá v ráz. Řeč nejsladší a nejvíc slibující...	XVIII. Je nejkrásnější u žen hudba gest,	Antonín Macek	0	sonet
cvf-069175	Že přijdeš, ruce moje uchopíš a pohladíš je měkkou svojí dlaní, a usměješ se – jako tehdy, víš? Tvé oči vidím, stříbro na Tvé skráni. A přivineš mne k sobě. Ztiš se, ztiš, mé srdce v ňadrech! Marné vzpomínání – Jde soumrak sadem, noc je blízka již, a láskyplně nade mnou se sklání. V mém sadě podzim dávno listí svál – T...	Že přijdeš, ruce moje uchopíš	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-047485	Nová píseň v hrudi mojí rozvlnit se chvátá, z fialkových očí tvojich kmitá celá zlatá, čeká na ni moje duše blahem vrchovatá! Měkká je ta píseň, hebká, dítě, jak tvé vlásky, bude v život švitořit nám jako ptačí hlásky, neb v ní bude každá nota velkou písní lásky. Ó ty písni pro mé dítě, kéž tak můžeš kvésti, abych tebo...	PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (XVI.)	Jaroslav Vrchlický	3	madrigal
cvf-048569	Ach, vinit osud z všeho, co nás stihne, jak pohodlné někdy, vždy však pravé! On Caesar, a my řeknem klidně „Ave!“, a lhostejně on palec nám vstříc zvedne. Led srdce tvého chvěje se a jihne, co bolelo, to tříští v dálku plave, jen chtít a věřit – a je všecko zdravé, a z číše rozkoše zas ret si přihne. On kdyby nestál za...	Osud.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-029879	Zvířetnice za hory se sklání, Ubledlá s ní mizne denní zář; Za rybníkem nad porostlou strání Plné Lůny bledá vzchází tvář; Tichosť kol svou peruť rozprostírá, Zvonku zvuk jen nad lesy umírá. Samoten teď při okénku sedím, Posuď lásky k tobě cítě moc; – Zasmutnělý v dálné hory hledím, Jenž se víc a více tratí v noc; Tak ...	ABAELARD HELOÍZE.	Karel Hynek Mácha	1	strofa venuše a adonise
cvf-019863	V sedmém městě jako ryk se volů, Rozléhal plač, řev a stonání, Horníci tu byli do bání Metáni, a do hlubokých dolů; Z Dobšiné že jsou, to po hlaholu Tušila sem jejich tahání, Proto dala sem se v poznání Příčiny hned pokut těch a bolů: Sapramente jim i jejich mravům! Dí Běs, tito Němci z potupy „Bindisch Kirpel“ přezdív...	567. V sedmém městě jako ryk se volů,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-020713	„Veď do ciziny děda guslara, můj hochu! tys můj zrak. Jsem na vždy vyhnán, ty až do jara. „Boj vyzuří se v našich dědinách, v kraj volný vrať se pak, – já zůstanu zde ve svých šedinách.“ – „„A nenavrátíš též se v domov zpět? Což netoužíš tam zas? Chceš zanořit svůj život v pustý svět?““ – „Můj hochu, což mně starci živ...	DRAGAN A GUSLAR. (III.)	Eliška Krásnohorská	3	madrigal
cvf-001510	Když listí žloutlo, černaly se líchy, já, poutník znavený, kdys odhodlaně do chrámu spěl před obraz Matky Páně na Svatou Horu oplakat své hříchy. A také kouzlo, taký půvab tichý mou duši jal, že sepjaly se dlaně, že cítil jsem, jak slzy kanou na ně, – – já mnil, že na vždy zkrocen osten pýchy. Leč dnes – ó žel! – kam p...	Vzdech svatohorský.	Antonín Bulant	0	sonet
cvf-008352	Mně souzeno, že nesmím tebe míti, leč budeš žíti povždy v srdci mém, nechť velí osud různou cestou jíti, vždy ponesu tě v toužném srdci svém; tam tvoje láska rubínem se třpytí, a až mne v lůno vezme matka zem, pak osvítí mi tesknost mého rovu až k době té, kde spatříme se znovu.	Stance. (7.)	Adolf Heyduk	5	stance
cvf-018655	Kde ty chvíle všechny jsou, které už jsme žili sami? Cítíš, jak nám nad hlavami šumí čas jak sladkou hrou? Když jsme žili dobu zlou, líně čas šel pustinami, a teď snad jen řeknou známí, až nám vlasy prokvetou. Dni a roky jdou a kvačí, a ten život sotva stačí vypět štěstí duší dvou. Bojím se, za žití celé že nezlíbám do...	PÍSEŇ.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-043606	Temnoto, ty duše luhův šerá, Ty jsi často v sebe ukryla, Ne co duchův ústa mluvila, Však co lkala mnohá lásky dcera: Černorouchá připni sobě pera, Co má ňádra za dne tajila, To chtí nyní, bysi vložila Do prostředu tajemného šera. Láska jako citlivka je čilá; Tkneš-li se jí prstem nestoudným, Již by ráda před tebou se k...	44. Citlivka.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-019460	Tu když bárku mořem nebezpečným Z břehu pustíme a stavadla, Bouře strašlivá nás napadla, Mrak byl tři dny s nebem bezslunečným; Lámaly se vichrem divoječným Vesla, plachty, kotvy, zábradla, Že i Milkovi krev ochladla, Neb se k retě cítil nestatečným: Naděje má ale neklesala, An mi onna Hvězda Severná Veždy jasně před o...	165. Tu když bárku mořem nebezpečným	Jan Kollár	0	sonet
cvf-044032	Chráme lásky! proč tvé oko roní slzy v půdu tady svěcenou? dobu-li tu hledáš blaženou a tvé srdce světem bloudí pro ni? Darmo stesk, ach darmo touha po ní, vlast-li oplakáváš pohřbenou, aneb hvězdu z cesty stracenou, mrtvé bolesť nikdy nedohoní! „Nevímť já, kde větší bolu váha, víc-li pro své vlasti neštěstí, či pro st...	(Růže na bílé hoře.)	Jan Václav Tůma	0	sonet
cvf-064751	Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho, patří Tobě stále každý jeho dech – a Tvůj obraz nabyl kouzla nebeského – jméno Tvé se chvěje na těch drahých rtech. V myšlenkách tu žiješ – a svit oka Tvého ozařuje vše kol jako v zašlých dnech – ze všeho se díváš, mluvíš kolem z všeho, přítomný Jsi stále dnes – i po letech. Kdyby...	L. Příteli Ty šťastný! Máš tu lásku jeho,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-027698	Vše je tak staré, opotřebované, kam člověk okem jenom zavadí... Šedivá nuda ze všech koutů vane, a tou se věru život nesladí. Nadšení, verše, cíl, kam lidstvo plane, i fráze s prázdným stínem v pozadí, finesy, jindy pěkně pilované, i vtip i slzy – všecko provádí své kotrmelce nejapně a mdle a staře, staře... Člověk v z...	SONET NUDÍCÍHO SE ČLOVĚKA	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-048531	Máš celkem pravdu, dumný červe malý, jenž k hvězdám, moře k dnu svou vzpínáš vlohu, jen sobě hraju – kdož ví, zdali Bohu, jen pro mne aktů valný řad se valí. Čím hruď tvá dme se, čím se oko kalí, mně lhostejno, do všech čtyř světa rohů hřmí velký hlas můj, v kostí vašich stohu můj život klíčí velký, neustálý! Jak lorně...	Příroda člověku. (I.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-067850	Co vytrpěl jsi v síni u Pilata, a v jaké muky Tebe vbili kati, já nechci se Tě, Pane, otázati, to v krvi dí Tvá siná tváře svatá. Však jakým bolem v Gethsemaně jata Tvá duše byla těžké ve závrati, žes hrůzou klesl, vida, jak se tratí Tvé čisté sny a zrada s vrahy chvátá! Muk duše vytrpěných není sledu v Tvé tváři stuhl...	Hagios ischyros.	František Leubner	0	sonet
cvf-002893	Stál Tvůrce Bůh u prostřed všehomíra. Jak čaloun blankyt nebes rozložen, hvězd záplava se v širo rozprostírá a všude zář a jasná sláva jen a mladá zem z ničeho narozená, jak nevěsta se stkvěje uzarděná. A k svému trůnu v jejich slávě jasné, povolal slovem mocným nebes král, lidského života anděly spásné, by s nimi dobr...	Strážní andělé.	Václav Antonín Crha	1	strofa venuše a adonise
cvf-004822	Dál spěli pouští. Noc juž hlavu zvedla, tu snivou, v nížto dumná něha plane, kde místo rosy hvězdy třpyt jí skane na svadlý květ, jejž cestou ležet shledla. A bázeň chmúrná dál jich kroky vedla: ach nevědí, kde mdlá jich noha stane, ryk nepřátel k nim, zdá se, ještě vane a mořem úzkostí jich duše bředla. Tu pouště král...	V poušti. (II.)	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-018423	Toť knížka váhy as tří květných proutků a malinká jak malý ořech vlaský; jen lupou číst lze, hledět na obrázky, že spíš se hodí pro gnoma neb loutku. Ji luční koník na nitkovém poutku by utáh a elf unes na květ lásky; ji v domku nesa, šnek by dobyl sázky, ji myška polní skryla by v svém koutku. Znám pohádku, jak ořech ...	NAD NEJMENŠÍM VYDÁNÍM MÁCHOVA MÁJE.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-007682	S puškou chodě, polem, luhem venku, Tiše zamyšlený, sám a sám, V sladké blaženosti na milenku, Drahý ráj své touhy zpomínám. Se všech stran mi živou malebností Skví se obraz její spanilosti. V stráni značí černoskvělá trnka Očko, vnikavé co prudký brok, V borku tichém lehkonohá srnka Její křepce hravý, plachý krok. Per...	Její obraz.	Matěj Havelka	1	strofa venuše a adonise
cvf-048842	Ba, všednost žití časem k srdci sáhne, že zmrazí cit nám, touhy vzlet i vůli, že zříme náhle: pouta svá jsme kuli a dále vždy jest – po čem srdce prahne. Jak dítěti, jež nad propast se nahne, svět, zdá se, mizí, tmy nás zahrnuly, zrak v bezdno jak by přibit ustrnulý a cizí jakás moc nás ke dnu táhne. Tu cítíme: Moh’ ži...	Všednost života. (II.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-049782	Od hlavní cesty lákala mne v luka a byla vlhčí, kluzčí v každém kroku, jen husté sítí stálo po mém boku a slyšel jsem, jak blatuchy květ puká. Jak tajná, cizí vedla by mne ruka, dál šel jsem, žába, zlatý proužek v oku, vstříc mihla se a tryskla v prudkém skoku, kde chřástala, slyš! píseň jednozvuká! A vše tak ospalé a ...	Ztracená stezka.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-042147	Kam jen stavím na své pouti nohu, Vidí oko jenom pouhou suť; Za nektar se skytá holá rmuť, Místo růží čiré trní hlohů. Zavzni hlase vševládného rohu, Dávné otce z hrobů tmavých zbuď, Neb vlej aspoň mně jich oheň v hruď, Ať ho vložiť v celý národ mohu. Ó slyš lide, otevř útrobu, Přijmi od otcův tu zásobu A v ní pro vlas...	3. Kam jen stavím na své pouti nohu,	František Sušil	0	sonet
cvf-053253	Démant ve rmutu mne zvábil skrýše. Lampy čadné objevoval kmit pestrý cimbál, překocené číše, kostky, roucha, svůdný kovu třpyt, vrásky, oči vypoulené tupě, nahá ňádra – v divé, pusté kupě. Spali po kvasu. A stranou v šeru, kde se vlna hříchu ztrácela, spatřil jsem – ne divou bajaderu – ale pokleslého anděla. O loket ta...	SNOVÉ. (IV.)	Svatopluk Čech	1	strofa venuše a adonise
cvf-010805	Zas jeseň zde, a zachmuřeno všade, pták skrývá se, a tichne lesů ruch, mdlý slunce pršek malou duhu klade do pavoukovy síti místo much, jak Dionysos v bajných časů dáli vše v zlato měnil hladovému králi. Dech země na travinách jinovatí, a povzdech lidský jinovatí s ním, zlou hru se jaly zlobné větry hráti a sázky házej...	Nač žalovat?	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-022048	Zas první máj! – Zas k poupat tísni roj dal se zlatých včel. Kde strom a keř, vše zvoní písní, luh, zdá se, jak by děl: – Pojď, duši opoj kouzlem jara, pij krásu, jež v mých květech hárá! A skřivan, který v modru jásá, dí: – V lůně zkvetlých skal a v stříbře vod spí máje krása; kéž bys ji zřel a znal! Už jabloň stem se...	PRVNÍ KVĚTEN.	František Kvapil	1	strofa venuše a adonise
cvf-004821	Vzduch syt je žárem – nebe zdá se hoří, a písek žhne, jak v něj se noha boří; tíž mdloby lehá v unavené údy. – Zrak poutníků stín marně hledá chudý; muž v smutné myšlenky se tiše noří a uzdu pustil žíznícímu oři, co matka v slzách hledí v obzor rudý a děcko tiskne k srdci. Pusto všudy. „Ach, Pane na výsostech, zpomoz!“...	V poušti. (I.)	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-018512	Ó, jaký ples, když les se rozševelí! – Co modliteb jsem vyslech’! Jaké city! – Já milence zřel, v očích hvězdné svity. – V mém stínu děti hrály si den celý. – Můj kmen dnes hostí v nitru zlaté včely. – Ráj mladých pěnkav v lupení mám skrytý. – Já hloub dnes zaryl kořen rozložitý. – A já k své čapce připial kytku jmelí....	ŠUM LESA.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-057125	Od Sněžky až na Javoru témě z krajiny jsem kráčel do krajiny, všude zvyk a mrav i kroj je jiný, ale všude ráj ta naše země. Bodrých bratrů, švarných sester plémě, mluvou, písní milé mateřštiny, děsných porob zaplašuje stíny – „Čech jsem!“ s chloubou každý volal ke mně. Díky, díky! – mysl k nebi vzlétá, z hrobu život no...	III.	Vojtěch Pakosta	0	sonet
cvf-010517	Když hlavička tvá k srdci se mi skloní, hned citu keř v něm samá růže jest a hoří rozkoší a štěstím voní. –	256. Když hlavička tvá k srdci se mi skloní,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-008043	Usnul v Pánu muž, jenž za živa nejvíce spával: aby si pohověl snem, na věčnost dobře tu spí.	Náhrobek ospalému.	František Vladislav Hek	8	elegické distichon
cvf-019529	Když sem takto s osudem já horce Nelítostivým se hašteřil, Milek za Veltavu naměřil Křídla a mne vedol k Daliborce; Tu mne očar hudby divotvorce Jakéhosi v uši udeřil, A když, aby se mi sdůvěřil, Kdo jest, prosím, on mi smutně to rce: Dalibor sem, naučil mne housti Mister nouze: a v tom ku zemi Z okna motouz pro almužn...	234. Když sem takto s osudem já horce	Jan Kollár	0	sonet
cvf-044296	Byl’s vůdcem lidu, byl jsi pánem, králem, sloup ohnivý a bouře plná síly, dal zákon jsi, a lidé zákon ctili, jak rozuměli ve svém srdci malém, až teprvé, když padl Jerusalem, když v rákosí a v žáru vedra snili, když v řekách bahnitých své tváře myli, se naplnilo zrno v klasu zralém. Zrak zbystřil se, a poznali tě jasně...	Byl’s vůdcem lidu, byl jsi pánem, králem,	H. Uden	0	sonet
cvf-019609	Jak se jitro oknem tímto vkrádá, Bleskem hry snů ranních pokaze, Tys, o milý, krásný obraze! Pervý předmět, jenž mi v oči padá; Tu hned starou sardce tužbou strádá, V onné opět vězím povaze, Kde svár, pokoj, slast a nesnáze V dobu jednu sardce jedno bádá: Onatě to! zdychám šeptem lkavým, Ona to! a v tomto mámení Líbám ...	314. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-064750	Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila sudba zlá – ni trýzně vší a bolesti, jediného hřebu, jímž by nezranila moje srdce měkké v jeho neštěstí. Laskavého slova, jímž by posílila duši mou, by kříž svůj mohla unésti – úsměvu, jímž novou důvěru by vlila, bych tu nezbloudila v temnu rozcestí. A teď Ty, můj milý – zranil Js...	XLIX. Nebylo dost ran těch, jež mi uštědřila	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-031555	Na ctnosti chce míti rabat. Svědomí však jako kabát je wasserdicht. Takhle za nějakou zlatku mladou, fešnou kandidátku! Warum denn nicht? Slečinka jde za protekcí. „– Nebála se: dám jí lekci a Taschengeld...“ Až na tyto lidské sklony poslanec je bezúhonný, ein wahrer Held.	POSLANEC Z MARKRABSTVÍ	Stanislav Kostka Neumann	3	madrigal
cvf-049765	Tak vedle tebe sedět hodin řadu a pozorovat tichou tvoji práci, a vědět, chvíle že jsou rajští ptáci, již nesou štěstí na svých pírkách vzadu: To blaho nesmírné, jež nejvýš kladu. Má duše modly všech svých tužeb kácí a v tobě zakotvena v mír se vrací, je tichá jako lesy při západu. A časem stihnout šedý safir oka, jak ...	V zátiší.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-044251	Šedý mráček bral se nebem jasným, lhostejně a chladně dále spěl, jakby ani krásu neviděl, jež se k zemi snesla s ránem časným. „Co mi po tom, že je den tak krásným?“ ospale a roztržitě děl, zachvěl se a ku západu šel, zahaliv se tmavým stínem řasným. Náhle stanul: „Ty mně přece věříš?“ „„Nevěřím ti,““ děl jsem, „„k čem...	Šedý mráček bral se nebem jasným,	H. Uden	0	sonet
cvf-041791	Nepomucký Jene, svatých druhu, Včelo drahá nebeského úle! Nebes Pána milostivá vůle Od věků tě vyvolila v sluhu. Když se's zrodil, vztáhlo nebe duhu, Popadala manna k zemské důle, Peklo uvnitř pocítilo bůle, Slunce plálo na bezmračném kruhu. V nebytosť tě obor vědců svanul, Záři tvou zlý mrak jim zastěnoval; Lid jen, l...	Nepomucký Jene, svatých druhu,	František Sušil	0	sonet
cvf-042855	Já mním, že stavím chrám, chrám z mramoru a sloni, do výše letící stem věží, růžic, fial, tak skvělý, samý jas, jak od slunce by přijal vše zlato, které tryská z podkov jeho koní. Tam před oltářem, na němž myrrha nebes voní, své touhy rozevřít chci sličný kancionál, pět žití slastný bol, pět chválu dni, byť skonal v če...	CHRÁM V NITRU.	Otakar Theer	0	sonet
cvf-047362	Sny všecky staré země i taje hlubé z tvého lesku svítí tak čarovně a posupně a temně.	V. Achat.	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-050581	Jak zvolna kráčíš pod svým těžkým hávem, jen dolů hleď, jak splývá, jedna skála, při prvním kroku, zdálo se mi, smála se jemná tvář tvá v rámci vlasů plavém. Však tíha pokrývky tvé zlých dum splavem tě chýlí k zemi, jakby jsi se bála, a kráčíš jako vzdušný květ, mdlá, malá, jak šla bys bouří ve vln chumlu dravém. Ó Psy...	I. Jak zvolna kráčíš pod svým těžkým hávem,	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-028366	Sestárla v práci, seslábl jí zrak, dnes obléká se v staromodní šaty a po městě vždy kráčí vážně tak, je všude známa jménem „slečna Katy“ – co trpěla? Nač po tom dnes se ptát? Je lidem směšna – lid se vždy chce smát. Jen kocour šedivý ji provází, vždy věrně k ní se tulí, ze dne ke dni s ní v oddanosti němé přechází zas ...	ANTONÍN KLOSE.	Karel Mašek	1	strofa venuše a adonise
cvf-014517	Tancovaly veverky, tancoval i jež, se žabami ještěrky ba i myšky též, tančila laň s jeleny, až se chvěl les zelený. Pěknou měli muziku: s lesní pěnicí pěly sbory slavíků, hráli drozdíci, zezulčino „kukuku!“ pojí se k nim v souzvuku. Sova také houkala hudcům do noty – myšce – stranou plakala – šláp’ jež na boty, pokazil...	Ples v lese.	Josef Kalus	1	strofa venuše a adonise
cvf-019459	Ku životu národnímu moře Právě tak jak země potřebí, Aby dary všechněch podnebí Užiti své mohel ku podpoře; Bez něho se duchem v nemotoře, Tělem v nouzi národ pohřebí, S ním se po všem světě zvelebí, Buďže kupčí, válčí aneb oře: Dobrý Bůh nám Slavům sice dal tu Cestu všechněch sil a obchodů, Na Venetském světospojném B...	164. Ku životu národnímu moře	Jan Kollár	0	sonet
cvf-041769	Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí, Světlý den má půtku s temnou nocí, Zřídka jenom zmohlá slunka mocí Otvírá mhla rubáš načechralý. To znak mysli mojí! Takto valí Břitkými se na mne smutek bodci; Často se mně znuzilému chodci Živobytu blankyt mračnem kalí. Rozprchni se, rozprchni mhlo trudná! Neslouží má mysl světoblu...	Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí,	František Sušil	0	sonet
cvf-062031	Po duši mé rozlila se rudá krev, snů horkých krev, noc duše ozářila ohnivým žárem. V dusnou její komnatu ohnivý jazyk slét’, v tušení slét’, vzplanula prudce v jeku žhavém kouřícím varem. Temný vyšlehl z ní horečný vášně květ, krvavý květ, mámivým spíjící smyslným výparem. Sžehl duši zmámenou celý rozkoše svět, hořící ...	Snů horkých krev.	František Sís	3	madrigal
cvf-019795	Ve dne Slovák Sebeohlebský Gelo, Aby radost více osladla, Ukazuje vtipu žihadla, Která každé rozsmívají čelo; Když pak světlo slunka vyhořelo, Večer a noc tichá připadla, Otevrou se brány divadla, Aby zde zas hralo se a pělo: Štěpánek jest správce divadelní, Neprovozuje však plodina Tuto se, co leda kassu pelní; Mistři...	500. Ve dne Slovák Sebeohlebský Gelo,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-068091	A Slovo vtělilo se v devět kůrů, když v ohni vzplály kruhy pleromatu, a Lucifer v svém zlatoplavém šatu na zvucích harfy své se nesl vzhůru. V zrcadle tváří, vtkaných do azuru, Bůh v nesmrtelném zářil majestátu, a zpiti krásou, roztavenou v zlatu, ti chvěli se, kdož snili o purpuru. Proč zřením v Boha tak se krásni sta...	PÁD PYŠNÝCH ANDĚLŮ.	Josef Šimánek	0	sonet
cvf-024862	Truchlivost tajemné pláně, rozběhlé v temno.. osudné samoty pláně.. pěšiny bolu, po které málokdo přejde. Věrné mé toulavé dumy, zbloudilé v mlze, v soumračné rozlehlé pláni, v drahé mé pláni, nazpět jdou pod družnou střechu. Smutek mne mazlivě hýčká, přivírá oči, měsíční paprsky tkají zář kol mé hlavy, taví mé snění. ...	MDLOBA	Emanuel Lešehrad	3	madrigal
cvf-049778	Na lavičku, kam první stíny padly, si sedla, knihu záminkou jen vzala, a sotva v trávu klesla nožka malá, stál za ní juž jsa opřen o zábradlí. A plesem roztál obličej mu svadlý, řeč, kapka za kapkou, se z úst mu drala jak vzácný likér, při čemž v srdci vzňala se žárů síla, které dávno schladly. A ona naslouchala rozpač...	Pikantní klepy.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-066221	To opakoval jsem si zase včera, že věřit nelze tichu... Ticho lže. Smích přemůže tvá stará nedůvěra, však ticho v posled tebe přemůže. Ulicí krok zní vyčítavý, dutý. Předtucha bouře to jen tichem lže. Jak prudkým světlem v ně jdeš přitisknutý. O, kdo ta pouta opět rozváže! To touha duše, přehlušené rykem, se zde kdys s...	SONET O TICHU	Josef Müldner	0	sonet
cvf-050976	Jen k tomu bodu v žití doplouti, kde nemožno se něčím pohnouti. Kde nezalekne snící duši nic, ni ve zrcadle vyzáblá tvá líc. Jen v sobě, v sobě býti zakotven, a na vše hledět na marný jak sen. Jen to, co drahé, vedle sebe mít, – pak chtěl bych znovu zkusit, co je žít!	IX. Jen k tomu bodu v žití doplouti,	Jaroslav Vrchlický	4	hrdinský kuplet
cvf-004824	„Ó synu můj! má ruka žehná Tobě; juž vínek trnový ti na skráň splítá zášť fariseů – na dně duše skrytá, jak zmije, jejíž neujdeš víc zlobě; však neklesej v té chvíli teskné v mdlobě, co život tobě? trýzeň okamžitá? je tobě smrť jen branou, kterou svítá zář věčná tobě připravená k zdobě. O jdi jen, duch můj tebe doprová...	Smrť sv. Jakoba.	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-054080	Když srdce chladne, věk se připozdívá, když hlava mdlá i chůze nohou líná, mě v podvečeru schvátí touha divá po modru vod tvých, kraji oliv, vína! Jde mladost v dálku – člověk ruce spíná (když nikdo nezří jej) a zpět se dívá, v před jít se bojí, zem kde nehostinná se táhne ve sněhu, v nějž mlha splývá. Mně zašuměla jez...	ITALIE.	Emanuel Čenkov	0	sonet
cvf-019937	Právě vhod, dím, slyšíc průvodníkem Zpomínané město Levoče, Kde pak jest to Uhrů otroče, Jitřenky co bylo žalobníkem? „Na zemi slul kluk ten Kramárčíkem, Než pak ze Slovenska vykroče Zde se přemaďarčil v Satóče, Zač i velkým stal se úředníkem: Pět má služeb: ulic zametače, Žlabočistce, kochů škrabáka, Obšívkáře, hader ...	Mezi zn. 574. a 575. Právě vhod, dím, slyšíc průvodníkem	Jan Kollár	0	sonet
cvf-048516	Kvetoucím hlohem kdysi šel jsem z jara, to bylo podél úzké stezky vůně! Pan velký zíral z bílých květů tůně, a v jeho oku báje Vesny stará. Nad lesy lehká vznášela se pára, jak velká perla nebes na koruně se bledý měsíc chvěl, duch, který stůně, a přec v něm oheň zašlých věků hárá. Tím hlohem zkvetlým bylo všecko bílé,...	Kvetoucím hlohem.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-027726	Tužku, papír – usedám na zvětralé kameny... Pár skřivanů nad hlavou kdes spěje k modré výši, vzduchem chví a proniká jejich výskot nadšený, člověk ho sic neposlouchá, ale přec slyší... Co tu květů rozseto na každý rov zelený! Co tu lesku, barev hrá... všecky vůní dýší! Přivřeš oči... Jaro zříš, zhalené v háv zlacený je...	SONET NA STARÉM HŘBITOVĚ	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-044380	Jsi veliký a Bohem posvěcený, když jásotem až z duše lidu klíčíš, když naději a slávu českou líčíš a chrabrost reka, vřelou lásku ženy. Jak hrdým jsem, že znal jsem plň tvé ceny, když kárali tě, že se cize příčíš, že vlastní slibné počátky své ničíš, ač byl jsi stále svým a beze změny, až utonul jsi v hluši choré dumy....	(K POTLESKU O VEČERU SMETANOVĚ:)	H. Uden	0	sonet
cvf-067067	Dnes fialkový jarní den a slunko diamanty střásá, po kraji půvab rozložen, fialek věkem hledí krása, kolkolem sype vůni, v modru skřivan zas trůní. Ve hradbách města zátiš jest, tam zřídka zabloudí kdosi, však krása kolem tichých cest – svůj závoj ráda nosí a v polozvadlé trávě si často sedne hravě. Tam vezdili dva kam...	FIALKY.	Stanislav Popelka	1	strofa venuše a adonise
cvf-043600	Na vlast mou den květorouchý padne, Vanou plesy – vlny na moři; Ze dvou světů již se utvoří Duše mladá – kouzlo duše vnadné. Žive, žive, jarem zase mladne Od Šumavy k Altaj-pohoří; Sílou světopojnou zahoří Jarobujné srdce její ladné. Hory zvučí, kloní se jí háje, Vroucích duchů na ní větřík ván, Kolem proudí lásky okeá...	38. Omladnutí.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-040923	Svým touhám, vyslancům kázal jsem letět v neznámé kraje, a řek’ jsem k nim: Jděte na nejvyšší vrcholy snění! Tam zlatý květ hoří, jej najděte, musím jej míti, s ním na rtech musím umřít. Květ nesmrtelnosti. Ve vyhnanství zříkání, mučedník pravdy a mučedník lásky a mučedník krásy v městě říjnových snů svých čekám. Král ...	KVĚT NESMRTELNOSTI	Antonín Sova	0	sonet
cvf-029765	Já nikomu tvé neřek’ zářné jméno, to tajemství je pohřbeno v mé hrudi, jen den kdy mře i jitro kdy se budí, mnou v bázni bývá stokrát vysloveno. A přec hor echem bylo hlaholeno, proud sladkou touhou ono v dálku pudí, jím slavík v noci jásá a se trudí, mnou na ledovcích, hvězdách bylo čteno. Snad slyšeli je na mých okne...	Vitalismus.	Augustin Eugen Mužík	0	sonet
cvf-011960	V mraky zlob a hněvu neukrotných českých říše klenotů plá skvost, jejž – vždy hotov – zbraní hrotných bránil lid, když dravčí vášně zlost soutěskami do země se drala, prsť by ornou, pluh i jazyk brala. Marno její násilí však přece, přes hor prahy nesvalí se již – nechať rovna rozvlněné řece – jak křižáků horda Ústí blí...	České klenoty.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-023899	Pod obří sosnou ležím, k níž cestou po nebesích jsem prchl městským věžím, bych obrodil se v lesích. Jak za pohanských časů se Faun tu potuluje, a žertvu zralých klasů zem’ bohům obětuje. Jest obloha jak žena, jež z neznáma se noří, když políbí mne září jak nivy oči hoří. A v noci luna bledá si Adonise hledá	POUTNÍ MÍSTO	Emanuel Lešehrad	14	sonet anglický
cvf-068606	Záhy jsi umlkla, před časem dozněla, harfo mé duše, podlehla's vichřici, jež tebou prochvěla, harfo mé duše! Zářící předtucha budoucích rozletů utuchla v srdci a bolest němotou struny tvé zavřela, harfo mé duše, aeolských zvuků i jásavých záchvěvů z ňader tvých hloubi směsice bájná ku blankytu vzletěla, harfo mé duše, ...	Ghazela.	Rudolf Richard Hofmeister	7	gazel
cvf-042973	Ty, jež jsi vedla k smrti Leonidu a posvětila skráně Thermopyl, jež národům všem umirňuješ bídu, když lítý vrah je vraždou zatopil: v čas trpkých zkoušek, v doby pašijové hrdiny budíš, jako Deciové! Ty, jež jsi nadchla srdce Zábojovo, když v černém lese stanul s družinou, a v plamen vzňala každé jeho slovo, jež velkých...	Ó lásko k vlasti!	František Jaroslav Rypáček	1	strofa venuše a adonise
cvf-064491	Mne špatnou nazval’s! Chtěl Jsi, bych jí byla, tak všichni dí – by lehce se Ti žilo, by svědomí Tě tolik netížilo, jsem trpět měla, z číše žluč tu pila! Mne obvinil Jsi, řekli mi, bych žila tu vinna já, ne Ty, je Tvé to dílo za vše, jímž srdce mé Tě obdařilo, za lásku, jíž Tě duše oblažila! Jak přežila jsem těžký, chmu...	MNE ŠPATNOU...	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-057318	Ó lide Husův, popatř po Sionu a po vlasti, co vůkol zří tvůj zrak? V té zemi Žižkových kdys legionů jak září asi kalicha dnes znak? Ach, kde květ mnohý stkvěl se po záhonu, dnes všudy smutno, neveselo tak. Jak zvadlé všecko v zahradě té Boží, co trní tu, co koukole a hloží! Kde jest ta vroucí víra apoštolů, jíž slavně ...	Ach, přijde čas?	Jan Pelíšek	5	stance
cvf-019443	Pak sme vešli v les ten hustý jako Tma, co Svatibor byl řečený, Prostřed v něm stál palouk zelený, Kde se potok vinul křivolako; Tu houf stínů: Dervan, Tungo, Drako Vilců král, a Mstivoj zhaněný, Dražko zrádně žití zbavený, Lutičtí pak vládci Dragvit, Nako: Gostimil, Grin, Moimir z Braniboru, Mezidruh, Ljut, Zvinek z L...	148. Pak sme vešli v les ten hustý jako	Jan Kollár	0	sonet
cvf-059244	Strom, který hrdě vztyčený svou hlavu vzpíná do oblak, v bouř nese bujné síly znak před klikatými plameny. Je rád, když na něm zpěvný pták se pod list choulí zelený a kvete – nestará se však, co činí jeho kořeny. Je šťasten, pokryt zemí svou ten kořen, který živí jej a nepocítí blesků rej. Tak mohutnější lidstva díl, j...	KOŘENY.	Vladimír Houdek	0	sonet
cvf-067883	Květ dvojí čistý na hříchů stál luhu, – kněz Beckovský jich legendu kdes líčí. – Byl Indes to, mu v srdci láska klíčí, týmž citem Domna ku svému lne druhu. Jsou křesťané. Jej césarova sluhu kat k bohům žene metlami a biči. ...Jim z trní svitý vínek mučeničí jich láska svatá spjala v sněžnou stuhu. Když před lety jich p...	Indes a Domna.	František Leubner	0	sonet
cvf-003765	Zatím, co tví bližní spali, ty jsi pracoval, oni ku své práci vstali, ale ty bys spal. Svět, jenž vyspán k dílu vstává, tvého práva neuznává.	Zatím, co tví bližní spali,	Karel Dostál-Lutinov	1	strofa venuše a adonise
cvf-018651	Tak pověst dí: Král Jan dal kdysi v chvatu slavíků na sta schytat v celém kraji, a královně, jíž radost ta se tají, je pustil v lesy kolem Křivoklátu. A když pak noc v svém hvězdném sjela šatu, těch kaskád zpěvných, jež se rozlévají! To zpívá zem i nebe, vlny v háji i vzduch – ples, láska v písni umírá tu. Tu noc choť ...	SLAVÍCI KRÁLE JANA.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-019409	Měj se dobře, Míno! ach už kyne Zítřek spěšně přišlý k rozchodu, Tam už odsud musím k národu, Kde se Neptun Bachu k nohoum vine; Zde máš sardce, které v lásce plyne, V lásce vroucí, prázné podvodu, Mějž je, věno útlé, k důvodu Že má věrnost nikdy nezahyne: Mysli na mne, aspoň když se růží Zápach v této stinné besídce P...	114. Měj se dobře, Míno! ach už kyne	Jan Kollár	0	sonet
cvf-038239	Na paloucích pod kosou vše padne: Stéblo, poupátko snad nesoucí, Travka i bylinka kvetoucí, Časem jejich krása mizí, vadne. Podtíť sekáči jest velmi snadné Zhůru travičku se tahnoucí, Jeho ruka kosou vládnoucí Nevyhýbá rostlině se žádné. Kosa smrti zůřivěji drtí Napořád zde světa v oboru, Všecky tvory bez milosti smrtí...	Smrt. (II.)	František Alexandr Rokos	0	sonet
cvf-037458	Letmo mizí nám blaho, však zvolna hoře se plíží. Vzpomínka vyrovná vše: Blaho v ní věčnost, bol mžik.	Vyrovnání.	Ladislav Quis	8	elegické distichon
cvf-008052	Vidíme každého dne, že zlostník bližnímu skutky přivlastňuje, k nimž sám toliko způsoben jest. Vlastní míra nám tak slouží častěji k tomu, bratra že našeho ní měříme nepříslušně. Zloděj sedícího jen na humně vida, již křičí: „Krade!“ – protože sám na jeho místě by krad; spatří-li veselý pták, že mládenec hovoří s dívko...	Soužení.	František Vladislav Hek	8	elegické distichon
cvf-015702	Coby bylo mohlo být již z tebe, Národe, tak minulosti dávné! Jméno tvé jak mohlo býti slavné, Kdybys byl hned záhy poznal sebe! Skvostných dopřálo ti darů nebe: Bodrost mysli, srdce jemnomravné, Zpěvná ústa, ruce neunavné, Libost řeči, čelo moudrolebé! Velká slza v mém se třese oku, Že, pohříchu! i duch jednoty Nebyl v...	II. Coby bylo mohlo být již z tebe,	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-017091	Krev rozlije se tělem a počne horce vříti. To bude děs, až jinak tvůj zrak se náhle vznítí, Než teď jej znám. Křik hrůzy pln šílenosti zazní, Jenž jako pavučiny mé nervy strhá bázní. Jak v tlapách gepardových, jež řádí rozběsnělé, Se budu cítit schvácen. To troglodyté tak V jeskyních v dávné Noci, primérní pudy v těle,...	SEXUS TRIUMPHANS	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-048891	Proč v mysl mou se vracíš neustále pod orla svého snící perutěmi, ó bájný kmete! Světlo ručejemi jejž ztápělo na Pathmu strmé skále? Žhavého kotle vření vytrvale jsi snesl, prorockými zornicemi tys v slunce patřil pohrdaje zemí, sám velký v lásce své i ve svém žale. Kdys mistra na prsou jsi ležel snivý, zrak něžný zved...	Jan z Pathmu.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-011642	Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí, jež ruchu tvého zákony chce čísti? Proč všeho žití kypré střásáš listí a v lesy lidských myšlenek štveš běsy? To zří-li člověk, smuten hlavu věsí, vždyť pochybností mořem jest mu břísti, by ze záhad moh zákon žití spřísti, než z vůle smrti prachu bude směsi. Proč asi žil? Kdož zv...	Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí,	Adolf Heyduk	0	sonet
cvf-049714	„Kdo pronikne hloub tvojí ničemností, ó ženo! hnus a vztek se ve mně budí; tys mohla k netvora se tulit hrudi a zhrdnout polobohem! Moje kosti mráz probíhá! – Co síla, co mé ctnosti? Ó jak jsou bozi ve své slávě chudí! Zpět v prach a bláto, nebo Olymp nudí, za zvěří šla jsi v svojí šílenosti!“ Tak zuřil, jeho duše jak ...	Dejanira.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-057783	Příval blesků jasem síň mou zalil, jak by v oheň milostný se potápěla. Stín, jenž vládl večeru, se vzdálil, lampa stříbrná se na nebesích skvěla. V moře neznámá se měsíc plavil, hvězdná jeho družina se steskem chvěla. Tehdy z bílých paprsků jsem navil závoj průhledný pro krásu tvého těla. Závoj nevěstin, jímž slzy chtě...	ZÁVOJ.	František Taufer	0	sonet
cvf-017023	Zde není noc jak těžký motýl tmavý, Jenž na hedvábných křídlech nese pel A záchvěv stříbra s modří mihotavý – Zde noc je drsná jako nepřítel. Jdou v pole ulice, a zbylé stromy Zdvíhají kostry větví zedraných. Jak úklad by byl v jamách mezi domy, A láska brutální je v chtíčích svých. V nálevně světlo rudé ještě plane A ...	NOC NA PERIFERII	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-044038	Shasla minulosť, a v umírání vzdechem posledním se dcera zrodila, v očích bleskosvůdná, v tváři spanilá, kolem rtíků vábné usmívání. Dcera minulosti! na rozhraní světů dvou nešťastnou matku zabila, než co je v před, závistně zakryla, a co jde s ní, tajemství věčné chrání. Nad rakví zrozená, jen v rakvi žije, a často sa...	Shasla minulosť, a v umírání	Jan Václav Tůma	0	sonet
cvf-018892	Když sníh už počal v jeho vlase tkvěti, tu řek’ si básník: „Co dál zpívat mohu? Vše dal jsem lidem, celou duše vlohu, snad líp už jenom s ptáky rozprávěti! Ti často lidí lepší jsou, jak děti se smíří s málem. Pějí v trávě, hlohu svůj celý život – jako já, dík Bohu, a jako na mne kámen na ně letí! Mně skřivan bratrem, l...	ADOLFU HEYDUKOVI.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-048610	Má duše druhdy sloup Memnonův byla, jenž ozýval se vždy, kdy slunce krásy, neb lásky – luny ztopily jej jasy, až dálná poušť tím zpěvem hlaholila. V té písni celá moje duše žila, dne mladého v ní přizavřené řasy v ráz rozlétly se v prostory a časy, svět objaly i velduchů všech díla! Co stalo se, že trhlina dnes dlouhá ...	Sloup Memnonův.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-044317	K lidem se již snáší tichý svatvečer, zamyšlen a šer vchází do salaší. Svatý Mikuláši, záchrano tří dcer, do nebeských sfér prosba má se vznáší: Malá Mánička vzdálena je tak jako hvězdička, učiň mi té lásky, naděl jí a pak za mne pohlaď vlásky.	K lidem se již snáší	H. Uden	0	sonet
cvf-006855	O zazpívej mi, Polko, polskou píseň, Zvuk polský jest mi sladký jako med, I rozumím já, co jest polská tíseň, I vím, co tají tvého oka hled; O Polko, drahý jest mi národ tvůj, Národ Slovanský jest národ můj. O Polko, viň se blíž a blíže ke mně, A sladkou polskou dumku zazpívej, O vzdálena je, Polko, tvoje země, A marný...	Písně milostné. (I.)	Vincenc Furch	1	strofa venuše a adonise
cvf-043595	Outlé děcko plésá ve hře svojí, Ono tichne kvítků loutkami; Jarý jinoch děvy ústami Hlasnou srdce touhu němě kojí. A choť muži trapný smutek hojí, Naproti mu vyjde s dítkami; Starec vida mezi hvězdami Svoji spásu, sebe uspokojí. Má jen duše na tom zemském moři V míru neutichne na věky, V lůnu vlasti v žel se jenom noří...	33. Žel.	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-004359	Tak bylo v ráji. Znáš to přec? Had řekl: „Lhal Bůh, jen jezte směle s toho stromu“, slov jeho proud v sluch lidem sladce tekl, „zrak otevře se, rovni Bohu k tomu, vy vládnout nebi budete jak zemi!“ – A sáhli po ovoci prsty všemi... Tak šeptl, opate, zas tvému sluchu: „Lhal Kristus, jenom zaplaň nenávistí a v pýchu oblé...	OPATU HELMEROVI	Xaver Dvořák	1	strofa venuše a adonise
cvf-011651	Jak pápěr nese nás tvé silné paždí, my chvíme se, že dech i cit se staví, tvůj úsměv hned tak upřímný a hravý, hned rudou ssaje krev a ňadra vraždí! Svým žitím vše jen tobě cestu dláždí; chvat k hrobu tvorstva srdce neunaví, v něm život proudí se jak pramen lávy, nechť sterá neshoda je k spěchu dráždí. Tak v milionech ...	Jak pápěr nese nás tvé silné paždí,	Adolf Heyduk	0	sonet
cvf-067931	Ven z nosítek svých záclon vznesla hrdou hlavu, kde před chrámovou branou kolem Krista kupí se nemocných a žáků rozvlněné tlupy. Vzhléd' soucitný zrak jeho zpytavě k ní z davu. Dnem nocí rozrušená myslí na postavu, jíž bídní žehnají a mocní hanou tupí. Chtěl cos jí říci?... Ví, čím srdce tajně úpí?... V snách přišel k ...	Žena Pilátova.	František Leubner	0	sonet
cvf-001346	V srdce svá, v nohy, dlaň pišme to znamení, na dvéře domů, chat, na cesty v kamení, palme je v čela svá ve svatém plameni! Na zámky žalářů, na sloupy pomníků, na věže kathedral, v paláce portiku, na stroje železnic, na přídě parníků. Stavte je na školy, na štíty úřadů; na skrýše chudoby, na brány pokladů pište to zname...	Znamení kříže.	Sigismund Bouška	3	madrigal
cvf-068911	Že Dalibor kdys hrál na struně jedné, byl o tři stupně horší Kubelíka a jeho sláva proto před ním bledne a v rozvalinách černé věže bliká. Čas jiný dnes a vlna toho zvedne, kdo vztyčuje se a jsem vítěz říká a letí světem v touze neposedné, než v posled zahraje si na tatíka. Duch praktický pak proměňuje v zlato ne tony ...	Jan Kubelík.	Josef Lukavský	0	sonet
cvf-019020	Zrak v extasi, na samé špičce přídi, tak sama stála stranou všechněch lidí. Hrál mořský vítr jejím volným vlasem, i lehkým šálem zavlnil se časem. A ona stála, zářící a krásná, a do moře zrak její patřil žasna: Jak modré vlny láme hrana lodní, jak valí se to, tříští, kypí pod ní. Jak zelené se velké ryby honí, jak pěna...	NA LODI.	Antonín Klášterský	4	hrdinský kuplet
cvf-001516	V té době trudu, v beznaděje chvíli, kdy v tobě vidím církev, svoji matku, že utrpení pominulo v krátku, – ta myšlénka jak anděl tvůj mě sílí. Ač dali stráž a kámen spečetili, dvě noci prošly po velikém pátku, – stráž synagogy v divém prchá zmatku a nad tvůj hrob se v slávě anděl chýlí. Pot krvavý kdes’ ronil ve pokoře...	Pod obraz Liškův: „Kristus se modlí na hoře olivetské.“ (II. V té době trudu, v beznaděje chvíli,)	Antonín Bulant	0	sonet
cvf-032637	Kollár dí, že „stinným hájkem“ znělka. Pěvci od Dunaje rád to věřím; když pak stopy znělky zvědav měřím – jiná pravda objeví se velká. Znělka slohu pravá učitelka. Čím jsou ptáku křídla s volným peřím, čím jest volný pohyb oknům, dveřím – čím jest plavci magnetická střelka: toto všecko mám já v znělce svojí. Tu jak stř...	Znělka.	Alois Potěhník	0	sonet

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.