Split (2)

train · 7.02k rows

id stringlengths 10 10	poem stringlengths 40 7.51k	title stringlengths 0 339	author stringclasses 273 values	label int64 0 18	label_name stringclasses 19 values
cvf-063991	Ty jsi můj jediný v život i v šediny květ, vypučel zázračný na troskách mých mladých let – zlíbaly hvězdy jej, zlíbat měl by jej celý svět! Jako ta lilije, když se v zář rozvije, vzplál, do ranních červánků snů Tvých jsem hádanku slal: pro koho první cit jitra dnes vyplakal? Komu dnes pohádku v bílých dnů obzory plet, ...	TY JSI MŮJ JEDINÝ KVĚT...	Jiří Volný	3	madrigal
cvf-050201	Vstal Kristus z mrtvých! Zbožný zvon to hlásá, mně náhle upomínkou zrak se stměl; to na vsi Vzkříšení jest jiná krása! Před baldachýnem též jsem s dětmi šel; jak vyšňořena byla veská chasa, jak slavně kotlů hlas i pozoun zněl! Jak dětský prozpěv: Vstalť jest! dojemný v ples zvonů zahlaholil tajemný! Než náves přešli js...	Jeptiška.	Jaroslav Vrchlický	5	stance
cvf-038010	Je zákon zákonů, TAJ tajů v nich, vždy, všude jest, vše z něho, jím a v něm, ne duch, ne hmota, všenekonečnem, nad dobrem, nad zlem on jak ticho tich, objímá kruhem žití, smrt, cnost, hřích, on mimo smysly smysl pojmům všem, ač marně v lhostejné nic jeho jdem’, on rozporů vědění výklad mých: hra svatého je znak, ne nás...	Je zákon zákonů, TAJ tajů v nich,	Adolf Racek	0	sonet
cvf-060124	Mdlá vůně v těžký pluje vzduch, a srdce ubohé jí stůně, a marně vzdýchá, touží duch. Vše Zapoměním zavání i nejlahodnější ta vůně je Zmaru křídel mávání. Chci tichou mši dnes čísti zas, vzpomínku zašlou vybudit u mě, přítele najít v knize vlas..	MDLÁ VŮNĚ.	Adolf Brabec	3	madrigal
cvf-062512	Jak je smrt směšná se svou hrozbou temnou i se svou lebkou přetajemnou, kterou chce stavět na odiv! Na každém kroku, víc než dřív jdeš, drahé dítě, se mnou.	CVIII Jak je smrt směšná se svou hrozbou temnou	František Zavřel	15	limerik
cvf-019677	Poď, o smerti, těcho osiralých! Sprosť mne strastí těchto žaláře, Proč dlím ještě, klamu nezmaře? Zem už nemá pro mne bytů stálých; Tam Ji uzřím v oněch jasných vzdálích, Kde Ji slaví jaro po jaře, Kde Jí hvězdy pějí žaltáře, Kde z ruk božích pije slastí kalich: O tu rozkoš! o cit beze hlasu! Když tam i já, aspoň zdale...	382. Poď, o smerti, těcho osiralých!	Jan Kollár	0	sonet
cvf-063009	Co to nosíš ve svém břichu, že tak chodíš kolébavě? Rozum, pravíš? – – – – To je k smíchu! Co máš tedy ve své hlavě? Dneska málo kdo se pochlubí, že má ve své hlavě otruby.	ZBOŽNÝ MNICHU!	Leo Karmín	1	strofa venuše a adonise
cvf-019672	Zahořekol sem se snad tisíckráte, Že už nebudu víc básniti, A vy Muzy předce rušiti Zářek můj mne vždycky nabádáte; Poněvádž pak samy ostýcháte Ubohou se duši škádliti, Tedy žádosti své pelniti Snokradného Milka posíláte: Onehdy sem tak se s tímto pánkem, Rozkmotřil, že v strachu kročeje Okřídlil, a poradil se s Vaňkem...	377. Zahořekol sem se snad tisíckráte,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-048838	Což ani úsměv májového nebe, ni petrklíč, kde ztuhla krůpěj zlata ze slunce v letu útlým stvolem jata, od chmurných břehů nezdržely tebe? Já neznal tě – leč lítost zlá mne střebe, po stopách tvého žití píseň chvátá, čím přetekla číš jeho vrchovatá a která ti ji podávala Hebe, že ani sestry slza, úsměv matky v té době, ...	Sebevrahovi na jaře.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-004833	Je smutno dnes v té chudé mojí celle, kam jenom měsíc paprsky své stele, a kolem oken jenom vítr kvílí, jak upomínka, v duši mojí chvílí. – Dnes štědrý večer?! – Cítím, na mém čele jak chví se ztracených snů křídlo skvělé a na rtu juž se třese úsměv milý, to zlatý motýl v mrazu zabloudilý. Nuž stromek sem a světlo, zla...	Sonety štědrovečerní. (I.)	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-015797	Ve klášteře u svatého Jiří Zbožná abatyše Milada Pokání si přísné ukládá Za hřích otce, až hněv Boží smíří. Tichá nad Prahou když noc se šíří A svá nad ní křídla rozkládá, Láska k otci již ji vybádá Jít do chrámu černém ve šlojíři. Dlí tu na modlitbách do půlnoci, Před oltářem klečíc v slzách prosí: „Odpusť, Pane! odpu...	XXVIII. Ve klášteře u svatého Jiří	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-018529	Ó, bláhový, co smutný los ti zdá se, mně výhodou, mně štěstím tvým se vidí; či chtěl bys zříti chladný pohled lidí, jak na tvé snaze, boji tvém se pase? Jak kupčí s tebou, ryjí se v tvém mase, jak co dnes slávu, hymny davů klidí, se kácí zítra, smete, nenávidí a v rum a veteš hází v krátkém čase? A díla svá mít kolem? ...	UMĚLEC ODPOVÍDÁ:	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-061940	Dva chodci vyšli z tmavých lesů, dva chodci, jedna bílá paní a bloudili pod smutnou strání, kde vítr tančí v rudém vřesu. Jdou tiše z dálné, tmavé zemi, co slunce za obzor se sklání a šine svoje světlo plání, jež rudne mezi haluzemi. A bledá paní kráčí mdle, dvě hvězdy svítí zarudle v údolí, které vzkvetlo. A v údolí s...	II. Dva chodci vyšli z tmavých lesů,	Emanuel Lešehrad	0	sonet
cvf-010661	Žal velký vždy až v rakev s námi spěje; žár, jenž se jeho bleskem v srdci vzňal, slz oceán už ani neuleje!	400. Žal velký vždy až v rakev s námi spěje;	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-041788	Církev svatá – ozdobená krásně Nebeského jestiť vládce choť, Roucho její – hvězdorodá broť, Jenž jí plyne s údů libořásně. Svět jí v rukou spočívá jak chásně, Od ní čerpá balsam pro lopoť; Nebe přístav, vesmír jest jí loď; Bílá cesta – odstín její pásně. Říše její – nebe, zem i moře, Za podnoží proměnnou má lunu, Světy...	Církev svatá – ozdobená krásně	František Sušil	0	sonet
cvf-022591	Jak miluji vás, tichá jezera, v hor chladném klínu která mlčky sníte. jak leknínové květy nerozvité. v něž mírem padá nebe, nádhera! Ať v nekonečné záři večera, ať v noci touhou neznámou se chvíte: jak miluji vás, tichá jezera, v hor chladném klínu která mlčky sníte! Hvězd krůpěje, jež prší za šera v ty vaše hloubky ni...	Jezera.	Jaroslav Kvapil	12	rondel
cvf-054392	I přišla opět nemoc s pohledem tázavým a zdálo se mi jasně, že u lůžka ji zřím, vlas měla rozcuchaný a ruce žilnaté horečku rozlévaly v mé tělo svalnaté. Noc sedmá byla, tuším. Já nespal v noci té. Mdle plálo světlo z lampy stínítkem přikryté – tu zaprasklo to temně – podivný jakýs hlas, jak by se někdo opřel o dvéře v...	Nemoc.	Karel Červinka	0	sonet
cvf-055129	Jenom když mlha nebe odkryje – do pláně šikmo úsvit rozlije vybledlé slunce jako hostie... A v této skoupé chvilce radosti po sněhu všade třpyt se rozhostí, až bolí oči od té bělosti! Tu náhle kraj má divnou okrasu, tu šírá závěj, plna úžasu svítí se v slunci jako z atlasu! Však pouze mžik – neb mlha zastírá poznovu ne...	POD SNĚHEM. (III.)	Alois Škampa	3	madrigal
cvf-067901	Viz, v lilijích dítě s beránkem tulí se mu k boku, bol hříšnici s lotrem Kristu k nohám sklání. Dlaň pravou vztáhl ku žehnání a korunu z trní nabízí druhá, – smír mu plane v oku. Ač farizej se jitří v zlobném pošklebání, dav bědných ruce spíná k němu v slzí toku, sok s odpuštěním náruč otevírá soku, žalm pěje mučenník ...	Trh Kristův.	František Leubner	0	sonet
cvf-018064	Ty říkal jsi nám „Psi!“ a „Velezrádci!“ a my tě zvali u nás „markýz Gero“. Psát o tobě se skoro zpouzí pero: když tys je smočil, někdo hrdlo ztrácí. Bojiště bylo ti jen stolek hrací a lidé zvěř; v tmy čiré změnil’s šero; šibenic krásných ověšel jsi stero, žaláře plnil. Čím ti zpěvní ptáci? Čím lidí vzkřik ti, čím, že h...	BEDŘICH.	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-069277	Mou duši láska zpívat naučila – a do ruky mi dala varyto, a radost přišla, bolest promluvila, je její jméno na něm vyryto. Jak bard jsem žitím bloudila a snila – co jasu bylo všude rozlito! Leč ze snění mne bolest probudila, vše sněhem bylo náhle zakryto! A život děl mi: „Mou teď píseň zpívej! Již dost jsem dlouho čeka...	XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-064879	Ať člověk sebehloub se ponoří do tůně teoremat, formulí, ať hledá doma, v dálkách, v zámoří, čím mudrci svůj život sklenuli, ať novým žárem zase přetvoří, co hlásali kdys lidé minulí, přec chvíle jediná mu zahoří a zvrátí poučky starých floskulí: to dětský pohled měkce důvěřivý, jenž poznáním je světa nezkalen, snad je...	DARY ŽIVOTA	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-046438	Ty srdce mého lidu, loutno zlatá! čí prsty, žel to, v strunách tobě hrají? Jen vzlyk a ston, skřek plachý vydávají, jak můž’ jen bolest, zoufání a ztráta! Ty srdce mého lidu, váso svatá! Žel, vůně ducha, jež se v tobě tají, že chátře v posměch marně vyvětrají, co plivají tam ústa její klatá. Ty srdce mého lidu, rajský ...	Apostrofa.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-041741	Proč se tvoje srdce tak zle trápí? Snad-li jesti tvojim ňadrům žel, Že nás svět ten klada v povrhel Vráží na nás pořád s horší sápí? Za staré on víru drží křápy, Pročby ctíti její sluhy měl? Proto šípy vražednických střel V jedech smrtných na nás kněží stápí. Div-li však, že nás tak raní z bystra? Nestává se, leč co př...	Proč se tvoje srdce tak zle trápí?	František Sušil	0	sonet
cvf-050676	Souzvuk jesti skrytá duše světa, všady srdce strun se dotýká, z různých tonů mocný akkord splétá v bouři moře, v písni slavíka, tísní hvězd, jež modrem rozeseta. V zimě, když je po radostech veta, cvrčkem v teplém krbu zatíká; v dětských očích nezabudkou zkvétá souzvuk. Duše! Čím ti muka dlouholetá, těžký boj a bolest ...	Souzvuk.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-010468	„Co tobě do toho?“ vždy tyran říká, když křivdě bránící se mrská lid... Ty týráš jej, leč krev z mých ňader tryská!	207. „Co tobě do toho?“ vždy tyran říká,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-042198	Měla církev z prva hned tré vrahů. Pohanů jí utláčela ruka, Ta v krách na ni navalila muka A jí vtiskla nevolnice smahu. Druhý vrah, jenž dán jí ku posahu, Byly zlost a šmejdy Žida – kluka; A vrah třetí byla bludcův uka, Jenž ji z vlastních vyháněla prahů. Trojí vrah ten zas se na ni spiká, Na ni hyká, s meči na ni vni...	54. Měla církev z prva hned tré vrahů.	František Sušil	0	sonet
cvf-014777	V podolanské dolině přised ptáček k malině, švarný šohaj k dívčině: „Krásnější jsi bezmála než malina dozrálá: rci, zda by ses nevdala?“ „Ač mi nikdo nebrání, mám dost času na vdání!“ – „A mě mrzí čekání!“ „Čekej, však se dočekáš!“ „Pověz, co proti mně máš?“ – „To: že piješ, v karty hráš.“ „Piju jenom ze zlosti, v kart...	V PODOLANSKÉ DOLINĚ.	Josef Kalus	3	madrigal
cvf-050655	Kos nad slavíka pták je lásky, slyš, jak je sladký jeho hvizd! Zem ztrácí sněhové své vrásky, slyš, na buku se chvěje list, i v luhu kvítek sedmikrásky! Kos král je zpěvné ptačí chásky, když kolem zeje prázdno hnizd, tu zpívá sladké jara zkazky kos. Já hladě hnědé tvoje vlásky, v tvých zraků patře amethyst, jsem spokoj...	Kos.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-000197	Tak přivři oči; zář jich, jež se třese, mé stiší srdce, které krvácí, mých veršů sbor se ku ňadrům tvým snese, jak ke chrámu když sednou žebráci. Noc vlasů svých mi rozpusť kolem skrání, ať hvězdy písní vzplanou v duše pláni. Zář měsíce v tvém divném oku hoří a vábí náměsíčnou duši mou, nad skvosty očí těch má duše noř...	*** Tak přivři oči; zář jich, jež se třese,	Otakar Auředníček	1	strofa venuše a adonise
cvf-019429	V procházce té když sme přešli horu, Tichá přijala nás dolina, Toto hle jest město Jarina, Plyne řeč z ust mému divotvoru; Město to jest – kráčí v rozhovoru – Věčná hanby Němců rytina, Neb zde Jindřich Druhý, meršina, Oběsil dva Slávy z Braniboru: Oběsil je pro cnost, ne pak hříchy, Že svůj národ zradit nechtěli, Proti...	134. V procházce té když sme přešli horu,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-010676	Ó mrskači, ó krotiči své síly! Což proto Pán vám do žil purpur vlil, by hnusný prach svých stop jste obarvili?	415. Ó mrskači, ó krotiči své síly!	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-051376	Pln idealů vkročí v síni školní. Ta mládež jako útlounké je proutí, kol prstů dá se snadno ovinouti a ráda těká jako ptáci volní. Hle, mladý učitel! Ty děti – polní jak květiny jsou; lze k nim duší lnouti. Však tíže lze jich mysl vystihnouti, v niž obraz ryje vlídná síně školní. Tak něžnou barvou mnohý polní květ nám m...	XVII. Mladý učitel.	Jan Vřesnický	0	sonet
cvf-041616	Kdožby mohl ve způsobu jiném Leda s velkou jenom bolestí Promlouvati o tom neštěstí, V němžto dávno Slované my plynem? Však čest dejme Bohu! nejvíc hynem Vlastního jen ducha neřestí, Poněvadž se u nás nepěstí Dobrá vůle stejně s rázným činem. Duše bývá dobra všeho žedna, Přeplýváme citem horoucím, O velikých věcech kdy...	Kdožby mohl ve způsobu jiném	František Sušil	0	sonet
cvf-007886	Zle, příteli, zle, Schmerling byl již zde; jednal s návladním Čermákem, by se mnou již počal hákem: hůř bude než zle!	PETRU MILOSLAVU VESELSKÉMU	Karel Havlíček Borovský	15	limerik
cvf-064713	Ty Jsi pánem všeho, duše Tvá tu žije, nepřístupná jako témě strmých skal, dýchá vůní mdlou té chladné kamelie, čistá jako sníh, jenž v rokli napadal. Tvoje srdce hrdé, jež v Tvých prsou bije, jezero je, kam jen soumrak smutky svál, hluboké a tiché – víry na dně kryje, hroby drahé, koráb, jenž tu ztroskotal. Ty Jsi Páne...	XII. Ty Jsi pánem všeho, duše Tvá tu žije,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-066755	Nedávno všem páchla od hlavy i od zadku – dnes jsme náhlých metamorfos svědky: ve vonnou se proměňuje zahrádku, jak to káží předvolební pletky. Narostly snad moudrým hlavám dlouhé uši, že tam na bodlácích mlsnou pastvu tuší?	STRANA ČES. SOCIALISTŮ	Jan Karník	1	strofa venuše a adonise
cvf-046619	Největším je nebes darem dítě, rosou všednosti je žárem dítě. Hvězda v tmách a lístek zelený na žití je štěpu starém dítě. Starosti jdou, ale prchnou v ráz, sotva usměje se jarem dítě. Vázne píseň – pohled v dětský zrak, dílo tvé juž věnčí zdarem dítě. Doma ptákem je a květinou nejlepší, když dáno párem, dítě.	Dítě.	Jaroslav Vrchlický	7	gazel
cvf-016595	Kdys v mrtvém tichu, kdy se nehne list, usnula matka, přemožena mdlobou. Tu přišel k ní, kdo dávno plál k ní zlobou, chtě krást jí děti, kořistí svou jist. Chtěl vychovat v nich k matce nenávist, chtěl děti, které byly její zdobou, by zapomněvše na ni, vzrostlé dobou, otroctví jednou padly za kořist. Ó, vzbuď se, matko...	I. Kdys v mrtvém tichu, kdy se nehne list,	Bohdan Kaminský	0	sonet
cvf-048105	Čas viděl jsem; hřměl na větrném koni a z bronzu kopyty vše deptal v prach. Svist jeho kosy posud v sluch mi zvoní. Svět pod ním chvěl se a potácel v tmách. Jak soudce zased’ na věčnosti práh, jak smetí házel snahy lidské do ní. Co velkým včera – dnes juž na marách, vsi jako říše před ním se v nic kloní. V tom z hlubin...	Bedřichu Smetanovi.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-017022	To bezejmenná nová ulice. Jdou časně dělníci jí do továrny. Je život mladý, zní jak polnice. Den hladí zlatem, než-li bude parný. Čtu cestou básně. Jak to vše zní lhavě! Pocity včerejška, jak nudno číst! Tovární siréna zní pronikavě. Je nebe čisté jako ametyst. Jdu za město. Tam visí neumělý Na dřevě kříže Boha mrtvý s...	DOJMY Z RANNÍ PROCHÁZKY	Jiří Karásek ze Lvovic	0	sonet
cvf-019466	Pohleď oko na ty jasné strany, Pro něž lilos už selz potoky, Zaleť na verch onen vysoký: Co as dělá anděl milovaný? Zda sem hledí stojíc u vrát brány, Či hrou kojí osud divoký, Či list píše, čili výtoky Léčných bylin hledá pro mé rány? Strojíli však kadeř u zercadla, Lkáli k nebi v svatých hodinách, Boj se pomsty, jenž...	171. Pohleď oko na ty jasné strany,	Jan Kollár	0	sonet
cvf-018470	Sny, vše jen sny... Jdou dlouhé smutné týdny a měsíce... a nepřichází Emma... Ó, běda, vím již, lásky ke mně nemá, a dvojnásob jsem stár a chor a bídný! Proč postačil mi dřív jen úsměv vlídný, proč toužila víc prosba moje němá? Můj osud v mžiku zahřměl: Anathema! když štěstí mé zrak jeho spatřil slídný. Za okamžik jen ...	XVIII. Sny, vše jen sny... Jdou dlouhé smutné týdny	Antonín Klášterský	0	sonet
cvf-001311	„Hej, hospodo, nás lépe pohosť všecky, číš novou sem a nové přines necky, žert frašný provést chcem, nechť starosvětský dnes zvyk se kaje, truchlí pokrytecky!” Číš vypita a necky připraveny. V háv mnicha zhalen, pitím uzarděný, v ně lehl Masopust a žalmy čteny, pěl „Miserere“ sbor a lkaly ženy. Když requiem dle ritu od...	LEGENDA BŘEVNOVSKÁ.	Sigismund Bouška	0	sonet
cvf-018292	Hle, celá Praha v skvoucím záře plamu je velikému rovna drahokamu. Jak tichý úsměv slunce pablesk leží na jehlancích a na kopulích věží. Na domech, střechách, štítech zubovatých a na oknech se chvěje celých zlatých, Na chrámech, kde spí reci sen svůj hebký, a chorál letí přes jich bílé lebky, Na klášterech, kde v duhu,...	NA NÁBŘEŽÍ.	Antonín Klášterský	4	hrdinský kuplet
cvf-050736	Zamokli jsme zcela. Obzor ztracen v neprostupnou mlhu, z které splývá hustý déšť. Kraj do dálky je ztracen, freska, kterou cizí ruka smývá, sotva strom že někde snětí kývá. Bez naděje oko mé se dívá v nebes kout, jenž včera ještě zlacen západem byl, tam se víc to stmívá... Zamokli jsme. Srdce! V kterém starý smutek zpí...	V dešti.	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-022321	Noc padla s nebe smutné zemi v šíji a za vlas lesů divě chytila ji: slyš, rety země větrů pláčem lkají a ony tóny v klenbu nebes bijí. V tom ze kštic lesů, jež se chvějí touhou, svit jasné luny jako klenot vypad’, v kraj zadumaný počal záři sypat a stříbrem jezer táhl stuhu dlouhou. Noc ulekla se divé vášně svojí: vím,...	Noc.	Jaroslav Kvapil	0	sonet
cvf-027687	Mně říkávala bába šedivá, že místo je, kde štěstí přebývá, že kol je park, že všude smích a ples a luzná hudba k uchu zaznívá... V snu, verších, lásce – v čem, už nevím dnes – kýs dobrý bůh mě v park jakýsi nes, a k dveřím, kde se tlačí vířivá a nesčetná a pestrá lidstva směs. A na ty dveře já jsem zaklepal – vím do dn...	SONET S POHÁDKOVÝM NÁTĚREM	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-060987	Často byl pacient v loži. Do hrubé vlněné houně huňatý kožich ovčí balila kostnatá páž: „Bůh mi vzal Annu i Rózu a žena odešla sama, ale ty běhat zas budeš, jen tiše Chrchlalko má!“ Neuměl číst ani psát, leč osud znal lidského věku, bahnic mateřské štěstí i co čeká na ovčí brak. Děti i jehňata líbal: vítejte, ovečky zl...	[Ovčín] (VI)	Jaroslav Kolman Cassius	8	elegické distichon
cvf-069299	Pak ztich' Tvůj hlas – kol těžké ticho bylo, a v nebi paprsk has, a zmíral den, a v komnatě se náhle sešeřilo, stín v naši duši leh' si jako sen. Náš zrak se střetl: co nás přiblížilo v té chvíli jedné blíže k sobě jen? Tvé rty se ptaly: „Smím?“ Ó, lásko, sílo! Zrak hleděl na mne toužně rozechvěn. V mém oku plachá otáz...	18 Pak ztich' Tvůj hlas – kol těžké ticho bylo,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-064663	Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani, moje duše hledí na ně překvapeně, zazpívalo vroucně u mne znenadání, zajásalo toužně při Tvém drahém jméně. A v tom svěžím jitru, v kráse rosné, ranní, tam, kde vlny moře dmou se rozechvěně, v zlatém slunci přišlo, ve hvězd třpytném plání zasvítilo v tůni, v mořské bílé pěně. Modrý...	XXII Jak to štěstí přišlo, sama nevím ani,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-013099	Již Jí není! – zhasni nebe svíce, Zatemni se, modré klenutí; Noci, noci – zastiň moje líce, Zahal den můj černou perutí, Vzdychej se mnou v tichohrůzném znění: Již Jí není! Již Jí není! – povadni vše kvítí, Vymři vůně sadům květnatým; Řeky, řeky – co mé srdce cítí, Zvěstujte to hájů posvátným, Zastonejte v dutém hlahol...	XII. Již Jí není! – zhasni nebe svíce,	Boleslav Jablonský	1	strofa venuše a adonise
cvf-021018	Jest krásná zem, již líbá oceán, zem svobodná, i šťastné čítá kraje; ta prapor má, v němž jasný blankyt hraje jsa hvězdami jak nebe znamenán. A komu tam byl život bohem dán, kde hvězdnatý ten prapor volně vlaje, ten narodil se volným, neklesaje ni v porobu, ni k zvůli nezvedán. Mním na ten prapor, kdy se blankytem hvěz...	VI. Hvězdný prapor.	Eliška Krásnohorská	0	sonet
cvf-050438	Začíná vaše krása již od vlasu, a dále až k hladkému čílku spěje, dvě oči máte, jež jsou hvězdy v jasu, ba samo slunce z očí těch se skvěje, ba samo slunce, kde vy nohou hnete, vychází z mraků a kol tráva kvete.	XXVI.	Jaroslav Vrchlický	1	strofa venuše a adonise
cvf-048766	Co bozi činí, všecko správně činí. To poznal jsem, kráčeje země květem, a na prahu, když měl jsem stát se kmetem, jich největší jsem poznal dobrodiní. Kde tamarišky Alfea břeh stíní, v čas, rosu včela žíznivým když retem z narcissů ssaje, unavena letem, neb v jitrocele stříbrodechém jíní dva hady zřel jsem, kruhy v lás...	Tirésias. (VI.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-046874	Boccaccio kdys k Fiamettě v lásky žáru sed', slunce plálo v plném létě, edenem byl svět, polibek byl hrobem větě, než ji řekl ret. Vidíš, sladká Fiametto, jak vše kolem plá, zářivé to žhoucí léto k tobě láska má, polibky co v písně seto, věky přetrvá! Jen se smála a si hrála zdobným vějířem, vlasy jeho rozčechrala v le...	Fiametta.	Jaroslav Vrchlický	3	madrigal
cvf-025741	Prostičký farář... Osud vznes jej maně na stolec Petrův. V římském žáru nyje a teskliv po lagunách Venezie nes břímě, pánem dané, odevzdaně. Leč všechny eminence u kurie hlavami třesou; Pravda, vůle Páně... leč hotový to malér v Vatikaně... a v době těžké... příliš prostičký je... Chřad stařeček a zavřel oči zmdlené v ...	PIUS X.	Josef Svatopluk Machar	0	sonet
cvf-015555	Láska k vlasti rozpaluje žíly, ostří rozum, ducha šlechetného; z moudrosti a z namahání síly rostou krásy města nádherného; zem se v ráje, lidé v bohy mění, z hor i z polí kyne potěšení.	721	Josef Vlastimil Kamarýt	1	strofa venuše a adonise
cvf-048774	Chaosu dcero s prsy vypjatými, jak z oceanu Homerovy básně jsi dostala se řadou změny šťastně v krám kupčíka s kornouty stočenými? U stropu visíš, hřeby přečetnými jsi pobita a malovaná krásně, drát, motouz, štětky nesou Tvoje dásně i břich s ocasy divně spletenými. Tak jsem tě v svého otce krámě vídal, co nítila jsi v...	Sirena.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-064323	Mou loďku řada bílých líbá vln, pad’ měsíc do nich snící stříbra pln. Vanutí šera táhne nad hlavou a ptáci usínají doubravou. A květin vzduchem vůně těžký dech se rozpial v nevystihlých hovorech. U břehu rozchvělo se rákosí a z dáli píseň touží kohosi. Na vodách celují se lekníny, a duše má se dívá v hlubiny...	Na hlubinách.	František Zelenka	4	hrdinský kuplet
cvf-046124	Mé čelo v trávě chladí vláha rosná a praví mi: „Je stejná síla touhy, ať kolébá ji moře šum neb sosna.“	Mé čelo v trávě chladí vláha rosná	Jaroslav Vrchlický	2	ritornel
cvf-064881	Je mezi stromy natažena opona šedá. Pod příkrovem zjizvená borovice sténá, zakryta v jakéms šláři snovém. To každý rok je stejná scéna, jdeš jediným zas chladným rovem, až k zemi tlačí tvrdá stěna, však přece v přítmí prosincovém zas poznání ti staré vzchází, hlas nezničitelný se chvěje: Vše musí projít mlžnou hrází. T...	PROSINCOVÝ DEN	Vojtěch Martínek	0	sonet
cvf-041774	Člověče, ty krásný malosvěte, Všehomíra sličný obraze! Dvojí svět se v tobě přeblaze V klubko jedno přemilostně plete. Tvory všechny touha tajná hněte; V míjelivých podob úkaze Po věčité dychtí povaze; V tobě jim všem vesna spásy kvete. Hora's na dvou světův na pomezí, Jejíž patu ten svět nižší vězí, Jež však stápí v n...	Člověče, ty krásný malosvěte,	František Sušil	0	sonet
cvf-040603	Na kolesce, v tom chladu ranních chvil pan otec vyjel v hlučnou, městskou vřavu, – v snech shledání již minul bouři splavu; – jen synu vstříc, jenž na vojnu dosloužil. Byl v městě... Jak to trysklo v tepnách žil, když dostal po letech tu spasnou zprávu, že přijde syn, jenž jeho starou hlavu má zastati, i prací větší dí...	SHLEDÁNÍ	Antonín Sova	0	sonet
cvf-047842	„Já narodil se také v Arkadii, jak onen mistr děl: Jsem malíř též!“ Ó luzní snové, jak se sladce svíjí, kdo nesouhlasí, mluví jistě lež. „I mně Hymettu včely poesií kdys kojily, ji u mne nalezneš!“ – Jak zní to krásně luznou utopií, čas kopne tě řka klidně: jdi! – A jdeš!	JÁ NARODIL SE TAKÉ V ARKADII.	Jaroslav Vrchlický	6	siciliána
cvf-010315	Pták rozpěl se, strom na květ žene mízu; a já z paprsků jar svých ztracených a slunných snů tkám duši zlatou řízu.	54. Pták rozpěl se, strom na květ žene mízu;	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-008055	Proč se dává na psaní nápis? – Proto: aby posel rozuměl, komu patří. Zbislav ale českému poslu nápis německý dává! Jestli nápis pro posla, proč tak někdy dlouhý jest a široký, že ho posel sotva snese v paměti? Nač je třeba poslovi vědět, můj-li přítel vysoce nebo zvláště, slavně nebo důstojně, dobře čili jinák jest se ...	Nápis.	František Vladislav Hek	9	sapfická strofa
cvf-001938	Noc podzimní se tmavým dívá okem a ani hvězdy v zřítelnici nemá... Jak spánku obět zabitá a němá spí celá víska v klidu přehlubokém. Jen z mojí jizby nesmělým svým krokem zář lampy letí okénkama dvěma... S ní vítr mrazivý, když mává perutěma, jest ještě spánku nezmoženým sokem. A v klidu tom dav psů, jenž statky hlídá,...	NOKTURNO NA VSI	Otokar Březina	0	sonet
cvf-004016	V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití, mně s oltáře tam malé slunce svítí; je poznávám, tvůj, Ježíši, chléb bílý, zřím, krvavé jak paprsky kol střílí. Ó šťasten, kdo smí kořistí tu býti, kdo pod tím šípem bude touhou mříti a prchajícím žitím zbaven síly, je nesen v stan tvůj, který s tebou sdílí. Jak krve paprsky t...	V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,	Xaver Dvořák	0	sonet
cvf-044393	Vzduch zašedlý, v němž svitu světla není, svou vlhkou rukou kmeny stromů smývá, zem jednotvárnou píseň nudy zpívá a zeje plným prázdnem zubožení. Den příšerný příšerné plodí snění, a myšlenka, jež unaveně zívá, mdlým křídlem sotva povrch vody zrývá, jež kyne šerou tůní zapomnění. Jsme všichni děti dne a děti doby a vši...	Vzduch zašedlý, v němž svitu světla není,	H. Uden	0	sonet
cvf-064658	To bude den svým smutkem neskonalý, to bude noc tak černá, dlouhá tak! A jitro šedé, jež se v mlhy halí, a jedné hvězdy nepostřehne zrak. To bude smutek, po němž oči pálí, a teskný vzdech se vznese do oblak, noc hluboká, v níž bludičky svit šálí – nad širým mořem rozprostře se mrak. Jak těžký příkrov na mou duši klesne...	XVII To bude den svým smutkem neskonalý,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-010622	Jsou orlové též obrejlených zraků, již moderně chtí vzlétnout do nebes, ač mají křídla jenom u svých fraků.	361. Jsou orlové též obrejlených zraků,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-059322	Ve výši modré, orli kde sídlí, na ostří nože tančím dle rhytmu guitary svojí. Pode mnou propast prázdno své šíří, nade mnou prázdno závratí zeje a já si zpívám: „Motýli v slunci dvoří se květům, na šírém moři laškuje hravě s vlnami bárka, ve stínu stromů podvečer šeptá ubledlý mladík s bouřlivým srdcem milence v ucho –...	KUPLET PIEROTA.	Bohuslav Knoesl	3	madrigal
cvf-042289	Bože dobrý, toli zlých se ruhů V našich věstců písněch nalezá! Čta v nich cítím hroty železa, Z očí roním mimovolnou struhu. Neklaď Bože národu to k dluhu, Nedej, by ho stihla Nemeza, Nechť ten jed se v krev mu nevřezá, Vykleň nad ním milosti své duhu. Bože dobrý, přijmi oběť smíru Na pokutu za vinu těch hýrů; Přijmi –...	145. Bože dobrý, toli zlých se ruhů	František Sušil	0	sonet
cvf-010738	Co člověk? Z křídel anděla jen perem, jenž nese strachem třesoucí se svět zas na věčnost, kam z věčnosti se berem.	477. Co člověk? Z křídel anděla jen perem,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-064900	V rozpacích couvám, pane děkane. Jak uchopit se ruky podané? Jak přestoupit smím toho domu práh? Vždyť vy a já... nač kroužit v myšlenkách?... My k rozdílnému spějem zákonu, různému věrni religionu. Váš kostel hrad je mocně vypjatý a na mou hlavu prší mandáty. Vy smějete se... já jdu blíž a blíž... Vy voláte už: „Juro,...	XV. V rozpacích couvám, pane děkane.	Vojtěch Martínek	4	hrdinský kuplet
cvf-061165	Jdou chvíle v západ cestou mého žití – ta v bílém šatě jako ku oltáři, ta v černém závoji a smutek v tváři, ta trní ve vlase, ta polní kvítí. Jen jako ve snách zřím, jak zraky svítí: ten tichým úsměvem, ten slzou září, a jako pohled Magdaleny Maří ten nezkojitelnou se touhou nítí. Ó, jednu chtěl jsem navždy zadržeti, m...	CHVÍLE.	Adolf Černý	0	sonet
cvf-009187	Umění vždycky jest velké, sterými slunci v svět září, nesmírná jeho jest říš; malým jest umělec jen.	UMĚNÍ A UMĚLEC	Adolf Heyduk	8	elegické distichon
cvf-001085	Ty vaše oči modré, blouznivé! Kdys poznal jsem hloub celou jejich tůní. Šla z divadla jste, zahalena vůní, z hry v srdci ještě city různivé. Já dohonil vás u vrat. Žíznivé vás pily zraky. Bylo novoluní, mráz, tma, jen v plynu perlami se sluní vám na kožíšku vločky třpytivé. Prv tázavě jste oči ke mně zvedla, pak náhle ...	TREST.	Jaromír Borecký	0	sonet
cvf-059281	Pijeme k slávě majestátu krvavé víno starých sklepů – sklenkami ťuknem v bouřném chvatu, nechť třeba v tisíc padnou střepů! Pijeme k slávě majestátu, změť střepů roste pod přípitky, jak rozstřílených lebek zbytky, jak třísky rozdrcených hnátů. – Ubrusy spité v rudém víně jak zástěry jsou zkrvavělé lékařů z operační sín...	HOSTINA VOJENSKÁ BEDŘICHA VELIKÉHO.	Vladimír Houdek	0	sonet
cvf-048591	To srázné byly nebetyčné skály, kam zabloudil jsem, černých sosen kštice stín černý střely v hloubku víc a více, a zpod nich vlny jako ze sna řvaly. Proud nezřel’s, jen jsi slyšel, kterak z dáli to supá, hladové jak táhnou lvice... Pad’ měsíc v mrak, jak slza večernice z brv noci drala se, jež v stínech tály. V mhách z...	Cestou. (I.)	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-008348	Vše umírá, zda láska trvá věčně, i lásku s sebou proudný beře čas, a uletá a uletá bezděčně zas novým dobám nový strojit kvas; leč pokud žijem pravé lásce vděčně, neztratí srdce oněch bujných krás, tak často nám vše milé připomíná a zašlé chvíle s budoucími spíná.	Stance. (3.)	Adolf Heyduk	5	stance
cvf-058049	Proč chmurný stín ti v čela vrásky leh’ a z ňader tvých proč vyzněl těžký vzdech? Ach, želím Betlema, že v pýše vzrost’ a odepřel ti svatou hostinost. Tvá cudná láska, choti nejsladší, mně neznámé a nízké dostačí. Jak netesknit, když tebe nebohou ty cesty svízele div nezmohou! Ta pod mým srdcem divotvorná tíž jak pírko...	CESTOU K JESKYNI.	František Kyselý	4	hrdinský kuplet
cvf-010507	Ty’s umřela; v mých ňadrech bolest vzplála, a když jsem jí chtěl s písní uletět, mé duše křídla vzdorně polámala.	246. Ty’s umřela; v mých ňadrech bolest vzplála,	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-015848	Po druhé již táhne na Polany S velkou silou český Achilles; Kopí, meče – aj toť hustý les! Tučný kvas tu bude pro havrany. Množství mrtvol, co v čas morní rány – Hoří město tu, tam hrad a ves, Všady kouř se valí do nebes – Již i Gnězdno otvírá své brány! Již se kořist snáší na hromady – Nezbývá než jeden poklad drahý; ...	LXXIX. Po druhé již táhne na Polany	František Jaroslav Vacek Kamenický	0	sonet
cvf-058832	Květiny opuštěné za oknem, květiny, na něž paní zapomněla, jichž lásky plná ruka nezasela, hynuly zvolna, zcela zpráhla zem. My spolu dlouho smutným žitím jdem, tys květin v srdci mém již nevzpomněla, má bytost marnou bolestí se chvěla, jak po zdroji ždá poutník zpráhlým rtem. A nezaseté rukou lásky plnou ubohé city mo...	XX. Květiny opuštěné za oknem,	Antonín Macek	0	sonet
cvf-069282	Jak Penelopa přadeno své předu – do dálky hledím v obzor zatemnělý, na moři pluje hrdina můj smělý, kde slunce vychází v tom mračném středu. Své myšlenky jak lodní plachty vedu tam, kde se úsvit chvěje zrůžovělý, kde kapky rosy na stráně se schvěly a prozářily čistý křišťál ledu. Má žhavá touha všechno obejímá, jak ore...	1 Jak Penelopa přadeno své předu –	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-039244	V červáncích už den se tratí, půjdem spáti, půjdem spáti, hle, už hvězdy nebe zlatí. Nebudeme spáti sami, andílkové budou s námi, každý s pěti hvězdičkami. U postýlky budou státi, v snech si budou s námi hráti, o ráji nám povídati.	DVA DĚTSKÉ POPĚVKY. (I.)	Josef Václav Sládek	3	madrigal
cvf-038945	JSTE, Čechy mé, jak strom je v širém poli, tak opuštěný, sirý, truchlící, vydaný blesku, bouřné vichřici a každého, kdo kol jde, na svévoli. Jen časem na něm ptáče zašveholí a je to píseň v duši ryjící, v níž srdce puká siré pěnici, vždyť ono přec to jenom tuze bolí. Ty otřískané větve, kdo je zhojí? v tom zřidlém list...	ZNĚLKY. (I.)	Josef Václav Sládek	0	sonet
cvf-048504	Sloň, zlato, mramor s drahokamy všemi jsou pouhý prach před myšlenkou mou ryzí; tvá duše vzdouvá záhyby tvé řízy, a před tou jedině jest člověk němý. Třes kšticí, brvou, mořem třes a zemí! Jak v slunci prach to jednou všecko zmizí pod kosou času, který všecko sklízí, vše halí ve tmy zmaru perutěmi! Má myšlenka je nesmr...	Feidias před sochou Zeva Olympijského.	Jaroslav Vrchlický	0	sonet
cvf-049425	Já nachytal v síť pouhé nápady, však sotva verš se dotknul křídel jich, ty mračily se v těžké záhady, těch zvonil jizbou dovádivý smích. Myšlének třísky, tvůrčí dílny trosky, kéž vzorů vašich svit vás zjasní božský!	Vstupní.	Jaroslav Vrchlický	1	strofa venuše a adonise
cvf-050663	Pst! Zříš na rudém jeteli, jak kolébá se motýl bílý, ó nevyplaš jej, anděli; hleď, kterak dvorně křídla chýlí, přej mu ten život veselý! Tvé oči jak se zaskvěly: a polibkem mým hned v té chvíli se tvoji rtové zachvěli: Pst! Či odvážit se neměli v to blaho, po němž píseň kvílí? Ó nediv se, že touhou spilí víc odříkat se...	Pst!	Jaroslav Vrchlický	10	rondó
cvf-043641	Divoch ráj ten bohumilý znítil – Mne v kraj cizí svála bouře moc; V ohni chýže, města – kdež pomoc – Ach, tu žhavost já i v dáli cítil. Země nad pouštěmi jasně svítil Tento krásný světa kralomoc! A tu zhoubce ve sopky ho noc Jako démanty a perly zřítil. Kde jsou léky na ty rány dávné, Trupeli kdož nově ducha dá, Klénot...	79. Divoch ráj ten bohumilý znítil –	Jan Slavomír Tomíček	0	sonet
cvf-064508	Je krásná, čistá, snivá duše Tvá, jak kahan dobrem napájený hoří, jej rozžíhá Tvá ruka pečlivá, a pramen má v Tvém srdci, jeho hoři. Je jako myrrha vonná, chladivá, a její vůní okřívají choří, jak kaditelnic balsám léčivá – jí věřící se v oddanosti koří. Já do plamene hledím – a tu zřím – Tvé srdce hoří jako věčné svět...	IV. Je krásná, čistá, snivá duše Tvá,	Tereza Dubrovská	0	sonet
cvf-069369	Do jedné písně jsem si napsala, proč moje duše nejvíc plakala, do písně střízlivé jak den můj bílý. Však černá noc mi nápěv dala k ní... Tma zvučí touhou, touha stříbrem zní, a srdce, srdce šílí. Po celý dlouhý olověný den spí stříbro ve tmách, slyším slova jen té písně střízlivé jak den můj bílý. Však nocí zvučící se ...	DO JEDNÉ PÍSNĚ	Božena Benešová	3	madrigal
cvf-010366	Den žehnán buď, v němž u pšeničné meze my snoubili své duše polibkem, nechť bez svědků a bez kroužků a kněze! –	105. Den žehnán buď, v němž u pšeničné meze	Adolf Heyduk	2	ritornel
cvf-050291	Na náměstí v Jüterbogu velký lidu proudí shon, od svatého Mikuláše smutným úderem zní zvon. Až na kašnu šplhá mládež s hlasným křikem: „On, to on!“ Od radnice dlouhý průvod pomalu se zatáčí, žoldáků šik otvírá jej, s heroldem a trubači, na to s knězem odsouzenec s vězeňskými hlídači. U kašny se zastavili, halapartny sň...	BALADA Z JÜTERBOGU.	Jaroslav Vrchlický	3	madrigal
cvf-008338	Když k rozchodu jsi byla připravena a obrátila na mne krásné oko, když v duši tvé mým srdcem slova čtena, že miluješ mne, ach, tak přehluboko – tu zplakat chtěl jsem, že v tvém srdci leží, co jinde duch můj nikdy nevytěží. Když na mém klíně, přivinuta k retu, svou hlavu horkou k prsoum jsi mně kladla a pučíc vším jen p...	Trpké štěstí.	Adolf Heyduk	1	strofa venuše a adonise
cvf-042310	Pryč odcházíš ze vlastenských břehů, Vichor zuří silou přestrohou A zlou půtku vede s oblohou, Ty předc jdeš i za těch hrozných sněhů. Takto-liž ty útlou naši něhu Odplacuješ vzdorou nebohou? Otec, sestra, bratři nemohou Zadržeť tě v rychlém od nás běhu? Svítí ovšem tobě slunko leskno, Všady perly tvoří pro tebe, Avšak...	166. Pryč odcházíš ze vlastenských břehů,	František Sušil	0	sonet
cvf-041727	Ustavičně o mé ňádro dumné Obuřují zlé se vichory, Nejvnitřnější duše prostory Pociťují zle ty hosty šumné. Leč já vezdy na ty vrahy chlumné Vytýkávám víry prapory, Vnikám mocně v jejich tábory, A tak zbývám zběři nerozumné. Ty jen Pane bývej vezdy semnou, Do propasti nedej duši padnouť, Nedej ohňům svaté víry chladnou...	Ustavičně o mé ňádro dumné	František Sušil	0	sonet

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.