id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-044191 | Dívka snědá, útloboká, štíhlá
košík rozměrný na hlavě nese,
vlnou oblou kypré ňádro dme se,
v černých očích jasná zář se mihla.
Shýbla se a se země cos zdvihla,
košík ale hrubě nepohne se,
sotva že se neznatelně třese –
větší nehoda jej nepostihla.
Jdouce světem nesem břemen tíhu
všichni bez rozdílu, někdy hravě,
někdy... | Dívka snědá, útloboká, štíhlá | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-067921 | V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku,
kdy vichr kvílí mrazných dum svých sloku,
duch vejde smutný neslyšných mi kroků –
a u hlav lože těsně se mi staví.
Skráň pálí žhavá, srdce hoří v boku...
Jsi duše těch, jež urval hrob mi dravý?
Ó váš by zjev noc na den zjasnil smavý,
v němž rosa očí úsměvem se taví – –
Rci,... | XVI. V těch nocích zlých, kdy nelze zdřímnout oku, | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-026515 | Že prý nemá peněz na rozdanou,
proto že prý nemá satelitů,
co má, to prý jsou jen přátelé. –
Lhostejno je, jak se dítě pokřtí,
dítě je tu a po pražském světě
pobíhá si pěkně vesele.
Stačí, když se přátelíčkům čile
dává punc na kavárenskou slávu,
etiketu pro ně vyhledá.
Oni cení ovšem jeho „práci“,
„tvorbu“, „boj“ a bůh... | F. X. ŠALDA A JEHO „CHRÁNĚNCI“ | Josef Svatopluk Machar | 3 | madrigal |
cvf-004636 | Čís’ písně hlas pad v zadumčivý les:
hned každá sněť rty skryté otevřela,
v nich zněla, tichla, vzdechla a zas mřela;
už ticho jest! však v dálce vzdechla kdes.
Kam spěl ten tichý zvuk, kam v temno kles?
snad ještě ozve se z té hloubi, jež se stměla,
snad více nevyzní už nikdy zcela;
jej zítra uslyším zas jako dnes!
To... | Semper Maria! | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-001134 | Je zprvu vlídná, vábivá a svůdná;
než přiměje krok prvý učiniti,
vše slíbí, štěstí v úsměvech a kvítí,
moc, slávu, poklad, lásky snění cudná.
Pak zašklebí se vůle protichůdná,
mrak vášní stahuje se, hořkne žití,
blesk vyšlehne, a již se bouře řítí,
rve, zmítá, sráží srdce nezáludná.
Kdo rekem, načas vyvzdoruje dosud.
C... | TRAGÉDIE. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-062836 | Tak vzpomínám na zlaté časy,
kdy lásky naší pučel květ,
kdy líbal jsem Tvé zlaté vlasy
a s touhou vášnivou Tvůj ret
jsem celoval vždy znova... znova.
Nic bez Tebe mi nebyl svět! –
Já šeptal sladká lásky slova,
když slavík v houští klokotal,
a líbal jsem Tě znova... znova.
Teď do srdce však leh’ mi žal!
Již nesmím ve Tv... | VZPOMÍNKY. | Ruda Mařík | 11 | tercína |
cvf-015777 | Nebesa, jenž vroucí tuto žádost
Srdce nábožného slyšela,
Posílají na zem anjela,
By jí učiněno bylo zadost.
Svatou cítí Lidmila tu radost;
Ráda však by také přispěla,
V nadzemské by kráse zaskvěla
Se již outlá pacholete mladost.
Z pohanů ač mnozí tomu nechtí,
Vychovává sama vévodu,
Osvěcuje rozum, mysl šlechtí;
Srdce j... | VIII. Nebesa, jenž vroucí tuto žádost | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-042248 | O již věnce na rakev mu noste!
Již zrak jeho k smrti zhubeněl,
Sejcovou již písní obvěněl,
Nezbývá leč klást jej v navi prosté.
Takto křičí naši dávní hosté
Mníce, že náš národ zkameněl,
A duch jeho že již zdřevěněl,
Rozmarýn že na rovu mu roste.
Ó jak sbírá ze snů vrah si těchu!
Vidí tmu, kdež jasné světlo hoří,
Vidí ... | 104. O již věnce na rakev mu noste! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-064522 | „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná?
Na tvář svou hledím, zřím se v zrcadle –
Běl tuberos má, průzračná je, jasná,
mé oči pláčem mdlé jsou, zapadlé.
Žal na skráň vetkal jemné pavučiny,
čas na čelo svál chmury šedivé,
a postříbřil žluť vlasu – modré stíny
se na rty schvěly, chladné, neživé.
Jsem vybledlý jen př... | XVIII. „Jste krásná,“ řekl Jsi mi dnes. Jsem krásná? | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-037115 | Dělali sme sobě brachu,
Milý Čechu, hejblata,
Že tě bez povyku v prachu
Naše pohřbí vnoučata;
Sýdlo tvé že cyzozemec
Opanuje časem Němec.
Dlouho dost nám srdce svíral! –
Mnohý věrný vlastenec
Vzdychal, slze s očí stíral,
Vida, jak ten vetřenec,
Jak je tobě velmi těžek,
Zajícy co někdy ježek.
Zeman se tě valně štítil;
M... | Na jazyk český. | Antonín Jaroslav Puchmajer | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-044406 | Jen ve vzduchu jest ještě volná dráha,
na širé zemi druh do druha vráží,
co jeden má, zevrubně druhý váží,
po větší skyvě bratra chtíčem sahá.
Roj Ikarů se nebezpečně zmáhá,
již ani hrdý smích je neporáží,
ba prodrati se řadou přísných stráží
dav neodbytný pramálo již váhá.
Když rozum chlapců dary země dělí,
jest výhod... | Jen ve vzduchu jest ještě volná dráha, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-010647 | Přej radost mládeži a vášně ladné,
toť hudba křídel jejich duši jest
a kmetské srdce při jich zvuku mladne. | 386. Přej radost mládeži a vášně ladné, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-040273 | Úžasná pod Tatrami dříme krajina,
v zeleni tmavé modré jezero se dívá.
Čtu dopis tvůj a vidím, kterak shasíná
v červáncích slunce a jak šerem zpívá
pastýřská píseň, kraj se zrosen do tmy hříží,
duchová luna v pleso stříbří jedlí mříží.
Kde hory nad pleso se zdvihají jak tes,
tam v modru shlížejí se křehké, drobné vily
... | DOPIS ZE SLOVENSKA. | Antonín Sova | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-047586 | V troskách snící, odvěká basiliko,
často noha stanula u tvé brány;
s citem větší naděje k tobě nyní
lehčí se vrací.
Vidím, kterak s kamenem pne se kámen
dílem pilným piety pozdních vnuků,
zřím tvé věže, do dálky kterak svítí
za dómem Víta.
Cítím, jsi nám, vnukům, též zachráněná,
velký symbol ztajené síly české,
která n... | U svatého Jiří. | Jaroslav Vrchlický | 9 | sapfická strofa |
cvf-019510 | Umlukel s tím, ňádra zastonají,
Zmizí rozplynuv se ve blysky,
Tu sám Milek pouští na pysky:
„Ale co ti lidé s vámi mají?
Svobodu vám za hřích pokládají,
Vaše jméno terč jich úhryzky,
A své hříchy, mordy, nátisky
Herdinstvím a právem nazívají!“
Mluč, já povím, mluč ty štěbetníku,
A choď domů už, já do vlasti
Dunajem jdu... | 215. Umlukel s tím, ňádra zastonají, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010411 | Ty’s rtů růží svých líbala mi čelo,
až hruď má vzplála blaha plamenem,
leč hádě lítosti v něm zasyčelo. – | 150. Ty’s rtů růží svých líbala mi čelo, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-032122 | Mám krásu z mramoru a v páru očí laních
zříš Marnost se Smrtí si dávat políbení;
jdu časy lhostejná, zda štěstí nesu v dlaních,
či zda se za mnou krev na popravištích pění.
A pleť má, netknutá, jež měla odpoutávat
v sta tělech rozkoše, jak masky nehybná je;
sen z lásky rovníku do mého srdce zavát
má víčka umdlená a v b... | POKRYTECKÁ PANNA | Otakar Theer | 0 | sonet |
cvf-050558 | Já narodil se, bych zlo zkrušil trojí:
tyranství, pokrytství a sofismata.
V ten boj má duše celou silou vzňata,
moc, lásku, um mi dala Themis zbrojí.
A pravda zásad těchto nejvýš stojí,
toť nově objevená moudrost svatá,
lék proti trojí lži, v síť které jata
zem celá úpí, chví se a se bojí.
Hlad, válka, závist, bludy, m... | IV. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-019706 | Právě když se úcta tuto dála,
Hlásá Apollova kanclířka
Mudřena, že ještě básnířka
Jedna na chrám uměn zaklepala;
Pešťanka prej že jest, povídala,
Serbkyně, a ač jen krajčířka,
Já šla v ústřety až na dvýřka
Po pleci pak ji sem potepkala:
Možnoli? o vítejte! Vy z Pěstě?
Co pak slyšno tam těch na stranách?
Znáteli – či ži... | 411. Právě když se úcta tuto dála, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-047193 | My spolu dvanáct let jsme svorně žili
a svorně taktem šel nám srdcí tluk;
jak milenec se ku milence chýlí
a chytá dech, já chytal sloky zvuk,
ať hřímá, jásá, usmívá se, kvílí,
nad tebou skloněn, pozdní doby vnuk,
jsem ptal se málo, komu zpěv tvůj vhod?
Mně líbil se, tož Pegasa jsem bod’. | Při dokončení překladu Ariostova „Zuřivého Rolanda“. (II.) | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-041709 | Naše řeč co vdova v nestateči
Dychotala o prostitele;
An ty's jak rek statný uměle
Přeťal pouto její mužnou sečí.
Ej jak tobě díky vřelé svědčí
Majíc bobek slávy na čele;
Kloníc hlavu v záři zardělé
Úsměvem co bohyně ti vděčí.
Zásluh těch ti nemůž odníť žádný,
Milovaný otče Jungmanne;
Ty si's uzdil pomník věkovládný.
V... | Naše řeč co vdova v nestateči | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-068209 | Je kámen hrobový na nitru mém,
jejž odvalit se marně snaží ruka,
v zakletém kruhu jakéms žiji zlém,
v něm pochybností ztajena jsou muka,
červ sídlí tam na keři rozkvetlém,
slov něžných růže vadne hned, jak puká,
a bezejmenné, šedé táhne chvění,
to mrazivý mrak smrti rozloučení.
Jednou mi podáš ruku: Příteli
můj drahý, ... | S BOHEM SNŮM. | Maryša Šárecká | 5 | stance |
cvf-016889 | Ó Pane, v temnotách já zašeptal tvé jméno
U brány zoufalství, kam kráčela má noha,
Já zbožně zašeptal tvé svaté jméno, Pane!
A duše ztišená a plná vůně teskné
Se náhle zachvěla při zvuku tvého jména,
Při zvuku znějícím jak výčitka v mé ucho.
Já tobě odumřel, ó Pane! Jméno tvoje
V mé zhaslo paměti, jak lampa dohasíná,
K... | ŽALM | Jiří Karásek ze Lvovic | 3 | madrigal |
cvf-042270 | Nepřidávej ke spolku se tomu,
jenž se Bohu více nekoří,
Pravdám jeho činí příkoří,
A v zlém na ně hanu vrhá lomu.
Spolek ten jest vlasti na pohromu,
O lásce ač k vlasti šumoří,
Po vrahu se předc jen pitvoří;
Není přítel, kdo strop snímá s domu.
Sám radš působ jako jiných na sta,
Jak se zlato rozbituje v díly,
Tak ty va... | 126. Nepřidávej ke spolku se tomu, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-004767 | Co šumí listí, nad hlavou Tvojí
jež se Ti v svěží diadém pojí?
slyším je tiše chvět se a třásť,
srdce že jímá touha a slast’.
„O Paní,“ zní to, „útěchy zdroji,
v jeseni žití i v jeho znoji,
kdy v oko slza, do duše strasť
temné své stíny počíná klásť,
smiluj se, vztáhni milostnou ruku
nad lidem bědným, utiš jich muku,
s... | Co šumí listí... | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-019741 | Pozornost má novou věcí zmladla
U prostřed těch her a veselek,
Rolník tu byl, z něhož na celek
Zboru světlost utěšená padla;
Nemesis mu na šediny kladla
Sněžné perloštěpný náčelek,
Z Verbovce byl, Serbů výstřelek,
A slul Milič dle jmen ukazadla:
Máť i Sláva Manliusů cnosti,
Kterým svatá přísnost zákona
Vyšší jest, než ... | 446. Pozornost má novou věcí zmladla | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010756 | Jsme žitím štvaná zvěř; smrt náš je honce,
kdo rychlej běží, rychlej skoná jen;
hned první krok náš počátkem je konce. | 495. Jsme žitím štvaná zvěř; smrt náš je honce, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-059303 | Zas vzešel den, kdy smutku krása
pod mlhy závojem se zasnubuje
a jara milenka kdy prostovlasá
šeď pavučin do kadeří svých snuje;
ze strnišť větry vanou
a praví: „Na shledanou!“
Však par skrz lehké zašeření
žluť listí, modro hroznů prosvitává
a měnivá jak touha šerem snění
zpod mlhy zpívá pozdních barev sláva;
ze křovin... | PODZIMNÍ | Bohuslav Knoesl | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-020049 | Přes lesy táhlo jaro – jen se mihlo
v slunečním třpytu sotva prvně v let,
mech v lese, trávu na lukách to stihlo
i širý vrchol, který jako kmet
sivý a holý, jak vše k žití tíhlo,
z kamení svého chudý vydal květ.
Přes lesy táhlo jaro, vůní v třpytu
volalo květy z podzemního bytu.
Kdo neotevřel ještě zimních dveří,
paprs... | Na jaře. | Jan Daniel Korvín | 5 | stance |
cvf-048073 | V moderním korsetu, zkad dere s chvatem
se bujné ňadro, zřím tři luzné dámy.
Ach, ano, ano hrají takto s námi
a s výše hvězdné smýkají nás blátem.
Ne přísně v mramor chmurným ryté dlátem,
ne s davem proroků, se Sibyllami,
na vzdušném sedí mraku tiše samy
s koketně věru nadzdviženým šatem.
Nechť každý ohledne se v život... | Sudičky. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-019607 | O by aspoň spíše zapomnělo
Sardce na vše Její okrasy,
Na blesk očí, na rtů ohlasy,
Snad by ještě jednou ozdravělo;
Jináčby teď pozor na se mělo,
Aniž vedlo s bohem zápasy,
Radějiby Tater úžasy,
A strach pouští, nežli lásku pělo
Ach to ale nelze sardci mému,
A však blud jest po Ní bažiti,
Bez naděje láti losu svému;
Zap... | 312. O by aspoň spíše zapomnělo | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010548 | Květ úsměvů tvých voněl blaha štěstím,
ty naděje v hruď vsadila’s mi keř,
já snů svých polibky jej posud pěstím. | 287. Květ úsměvů tvých voněl blaha štěstím, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-065001 | Tak slunná dávno nebyla
neděle... Jedu tramwayí.
Vtisk’ klobouk jsem si do týla,
skráň opřel o sklo potají.
I tramway jakby opilá
si bzučí, dráty zpívají...
Jak rozmarně se klátila,
mně hlavou trosky splývají:
jas, hudba, žvásty slečinek
a vtipy – vše, co má být lék,
lék špinavý, jejž do bídy
si v naivnosti kapeme...
A... | NEDĚLNÍ VEČER. | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-019522 | Z veršku toho sem tam šíře sme se
Na pamatná místa dívali,
Tu sme Budeč starý hledali,
Onde Peruc při studnici v lese;
Pak či Panna výš, či Baba nese
Hlavu v Troskách, sme se hádali,
V levo Stadice sme poznali,
V pravo Mělník v povětří se třese:
Kde lid český bydlí, jasno bylo,
Než kde Němci aneb zněmčenci,
Tam se všud... | 227. Z veršku toho sem tam šíře sme se | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-068703 | Po deset let se domů nevracel
k své choti, jež už ze lsti závoj tkala...
Již z druhů jeho mnohý vyprávěl
svým za večera, co ho válka stála
a věci strašné, jež si rád rek přidá,
a které Odysseia nepovídá –
Všech chytřejší a hezký muž to byl,
a nadchnout doved klassickou svou řečí;
tu Kirke byla, tu zas houfy vil
a ženy ... | ODYSSEUS. | František Soldan | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010454 | Vrah nepřítel vždy blíž a blíž k nám chvátá...
Vstaň, lide, v čas!.. Spěš právu na pomoc,
ty svatý odboji, ty vzpouro svatá! – | 193. Vrah nepřítel vždy blíž a blíž k nám chvátá... | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-050908 | Ó sladká hvězdo, každý den
která mi hledíš do oken,
mé střežíš bdění, zlatíš sen!
Démante z kštice Venuše,
sny lásky v snivé předtuše
mi házející do duše!
Ty zlatý květe rajských niv,
tak plát a smát se, nebes div,
já neviděl tě jaktěživ!
Ty žhavá jiskro prasvětla,
z vesmíru výhně vylétlá,
proč v okně mém jsi vykvetla?... | VEČERNICI! | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-034160 | Mne „Politiky“ hřeje krb.
Já nadám lacino –
má firma: Adolf Srb. | Srb. | Rudolf Pokorný | 2 | ritornel |
cvf-022590 | Plá v nebi bělavém jak otevřená rána
a mlhou šíří se a roste ve tvar větší,
zem jako hříšnice, jež před oltářem klečí,
se dívá strnule v ta mračna roztrhaná.
Zvěř prchá do lesů a člověk ve svou chýži
a chví se stromoví a chví se zeleň polí,
jak čelo hříšníka jen skalnatý sráz holý
ční zatvrzele výš a skráně neponíží.
V... | Krvavé slunce. | Jaroslav Kvapil | 0 | sonet |
cvf-019543 | Předce zdálo se nám po pořádku
I Dvůr Králové a Šumavu,
Českou Lípu, zříti, Sázavu,
A pak jíti k Dobroslava statku;
Měhoděk! dím potom mému mládku
Vzavšímu zas lidskou postavu,
Navštivme teď už i Moravu,
Onnu vážnou slavských biblí matku:
Ona, ač jest nyní dějoprázná,
Druhdy byla v panství široká,
Slavské řeči pilná, v... | 248. Předce zdálo se nám po pořádku | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-045852 | Nač sonetu šat nádherný pln slávy,
jak Petrarka jej v drahé oděl látky?
spíš živůtek mu sluší pestrý, krátký,
vlas rozpuštěný, růže kolem hlavy.
Jest klenotem, v němž citu rubin žhavý
plá zasazen, jest jako bonbon sladký,
on nikdy nesmí ohlížet se zpátky,
co sluší se – on rozmar poletavý.
Nač vzdychat má? myšlenek balv... | Než vykouřil jsem jednu cigaretu. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-046576 | Tu starých troubadurů sladkou píseň,
kde slovo uniká a chytá slovo,
se objímají pak co víly v tanci,
by myšlénka jak ze skal mořské oko
z nich svitla lásky čaruplnou zvěstí,
já pěju ti, milenec sladkých rhytmů.
Ó sestino, ve kouzlu tvého rhytmu,
jenž dýše vůní, jakou měla píseň,
v níž Petrarka své touhy složil zvěsti,
... | Chvála sestiny. | Jaroslav Vrchlický | 13 | sestina |
cvf-001919 | Byl jako plod, jenž přezrál žhavým létem,
byl jako těžký, plný klas
a zkušenosť mu v skráni bílým kvetla květem:
bylť jako mléko bílý jeho vlas.
A v modravých těch očích bylo snadno
té dobré duši popatřit až na dno.
A na statečku skrovném hospodařil
s svou ženou dobrou mnoho let,
a syna měl, jenž dobře se mu dařil:
on ... | OTCOVSKÁ HROUDA | Otokar Březina | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-019613 | Bratře, neslyš hlasu závistníka
K haně předků naších derzího,
I my máme z kmene vlastního
Mužů, kterým sluší čest a díka;
Kdo má nade Petra panovníka,
Aneb Sáma vůdce vyššího?
My sme dali Uhrům Zríního
Němcům Husa, Vlachům Koperníka:
A sto jiných krev jsou z kreve naší,
Ač pak my sme sotvy zdědili
Jejich jméno, soused ... | 318. Bratře, neslyš hlasu závistníka | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-049266 | Má každý předepsanou dráhu svou
a když ji projde, co mu potom zbývá,
než odstoupit a zahalit se tmou?
Tak v Trojice tvář když se Dante dívá,
co může říci více? Zmlkne zcela,
jež světem hýbe, láska zaň pak zpívá.
Tak píseň Rossiniho oněměla,
tak Shakespeare klidně opustil svou scenu,
hůl čarodějnou zlomiv Ariela.
Co moh... | Tercíny. | Jaroslav Vrchlický | 11 | tercína |
cvf-046638 | Buď žehnána mých ňader každým dechem dnes i zítra!
Buď žehnána myšlénky bouřným spěchem dnes i zítra!
Tys rajský pták, jenž zpívá v srdci mém,
má celá poesie tvým je echem dnes i zítra!
Buď žehnána úsměvu lahodou
a štěstím, lásky plesem, slzou, vzdechem dnes i zítra!
Šperk písní na tvůj úsměv navlíkám,
před střelou han... | Své ženě. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-063587 | Vlhkostí prosáklý vzduch, že všichni se do pláště halí,
les zůstal v úvalech dole, sem jen se vyšplhá kleč;
všude kol skalnaté štíty, mlha se po hřbetech valí –
všecko zde zakleto v kámen, na rtech zde tuhne i řeč.
V dáli se vodopád řítí, zdá se však, mrazem že ztrnul,
do vrásek skalistých strání napadal bělostný sníh ... | MOŘSKĚ OKO. | Adolf Černý | 8 | elegické distichon |
cvf-057659 | Na listech vadnoucích se rozechvěl svit zlatový
a zahrál odleskem na kůře břízy bílé.
O kráse pádu s větrem šeptalo si listoví,
o tichu zmírání, o sladkém dosažení cíle.
S příchodem večera kdo směle odpoví
té jejich řeči bizarní o nekonečném díle
a o věčnosti zániku a slávě obnovy
v kameni, květu, zvířeti i pohádkové v... | PODZIM V BŘÍZÁCH. | František Taufer | 0 | sonet |
cvf-055545 | Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
ochrannou vznášíš nad svým lidem ruku
a těžkou jeho posvěcuješ muku,
jež vzdechem naplnila věk už dvojí!
O svatý kníže, žehnej písni mojí,
jež mladého mi srdce ve rozpuku
s tvým jmenem posvátného lidu zvuku
žal, bídu, hněvy, bolů zápas pojí.
Vždyť chudičká jak lid ten, jemuž pěje... | I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji | Václav Šolc | 0 | sonet |
cvf-063881 | Ve strunách zlatých paprsků jsem stál,
jež úsměv Milosti v zem shůry slal;
zněl akord měkkých vln – to Věčný hrál. –
Má duše snila před oltářem Tvým,
jas padal na ni oknem gotickým,
v šlář obláčel ji kaditelnic dým!
V tom okamžiku, kdy se nehne nic,
já slyšel tichý vzlykot voskovic
a hleděl něm v Tvou zahalenou líc.
Ó ... | NEODCHÁZEJ! | František Večeřa Střížovský | 3 | madrigal |
cvf-010792 | Čím budu as, až Bůh mne zemi vrátí?
Být nemohu-li hvězdou zářivou,
ať pro chudé jsem klasem na souvrati! | 531. Čím budu as, až Bůh mne zemi vrátí? | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-035419 | Tážete se, proč jsem Slovan,
Proč mi bratrem každý Čech,
Proč plesám, jsa český chovan,
Jako v lůně rájů všech? –
Český otec, česká máti
Učili mne vlast mou znáti.
Tážete se, české hlasy,
Proč se proudí z lyry mé,
A proč míním na vše časy
Věren zůstat řeči své? –
Český otec, česká máti
Učili mne jazyk znáti.
Tážete se,... | Čechoslovan. | Václav Jaromír Picek | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010617 | To že je také rozuměti světu,
když pozná kdos, že čmelíka má pták
a muška přissála se k růže květu? | 356. To že je také rozuměti světu, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-049039 | Tak dávno mi nebylo jako dnes,
klid svatvečera v duši mou se snes’.
Tak přišel tiše jako dech a sen
a srdce každý kout jím vyzlacen.
Tak přišel náhle jako tichý van,
jenž do zkvetlých leh’ růží ze všech stran.
Ty rány mého srdce růže jsou,
dnes všecky hoří nachu záplavou.
I zvony slyším v ztichlou bolest znít –
a je to... | Sváteční chvíle. | Jaroslav Vrchlický | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-041771 | Toť ten městec, rodič to dnů mojich,
Kolébka a hrobka mojí mládi!
Duše má k těm polím často pádí
Pootavit v památky se zdrojích.
Na těch nivách jsme jak včely v rojích
Scházeli se ke hrám spolu čádi,
Snášeli jsme k věžem z chmelnic kládí,
Vedli války přioděni v zbrojích.
Pohřbeny jsou dávno hry ty v hrobě,
Ze živých mn... | Toť ten městec, rodič to dnů mojich, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-048394 | Jsou ovšem všech jak boží vzduch, jak voda,
kdo první řek’ a poslední kdo řekne?
Jich byly spousty vysloveny pěkné,
a snadno můž’ být mezi nimi shoda.
Ta doušek pramenitý v číši podá,
ta bleskne motýlem, ta vosou sekne,
ta orlem povzletí a psem ta štěkne,
ta epigram jest, ona hvězdná óda.
Ač jmění všech jsou, přece kaž... | IV. Myšlenky. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010565 | Když orla mysli tvé svět ranil v křídla,
buď poesie slunným lékem tvým;
jeť kouzelná ta zář jejího zřídla. | 304. Když orla mysli tvé svět ranil v křídla, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-008312 | Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti
u prostřed mého lásky plamene,
radš chtěl bych stát se sochou z kamene,
radš chtěl bych v lůně siré země dlíti.
A předce vždy se tento oheň znítí,
když záře oka Tvého zažehne
do mého srdce, v němž se láska pne,
jež jasným, žhoucím, zhoubným světlem svítí.
Mé lásky žár, on všakou vášn... | XIII. Ne, ne, Tvé srdce nemá, nesmí mříti | Adolf Heyduk | 0 | sonet |
cvf-064673 | Jak bludný poutník půjdu dále světem,
a nikde svojí cestou nespočinu
po utrpení těžkém, dlouholetém –
mám osudu neb sobě dávat vinu?
Tou širou pouští, parným, suchým létem,
kde není oasy a není stínu,
a bez domova, krbu, sudbou kletém –
klid najdu jenom v měkkém země klínu.
Ta jako matka vroucně přivine mne
svou náručí... | XXXII Jak bludný poutník půjdu dále světem, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-050729 | Příliv a odliv je náš život celý,
dřív křičí bol, pak přijde utišení,
lká flétna, kde dřív trouby soudu zněly,
šer konejší, kde urážel svit denní.
Jen pro vše míti pravé pochopení!
Po objetí, v němž všecky touhy vřely;
jen v resignaci tiché políbení
po orgii, kde vášně pomsty hřměly, –
příliv a odliv.
Teď svatvečer. Pa... | Příliv a odliv. | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-057190 | Z katakomb temných rudé světlo plane;
slabounké, matné, jako v širém moři,
kdy dalný maják malou jiskrou hoří,
an bouřný vichr se všech stran naň vane.
„Pro tebe trpět, naše touha, Pane!“
dav postav temných v klenbách zahovoří –
„Tvá, jenž jsi zplodil nás v své smrti hoři,
nech ve všem, všude jen se vůle stane.“ – –
Hr... | Sanguis martyrum. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-048542 | Moderní sfinga! – Nevěř, usmívá se,
má rovněž plný prs a účes cizí
a v tazích zvláštní kouzlo Mony Lisy,
nuž, chceš-li, hyř si ve všech vděků kráse!
Moderní Oidip v jejím sladkém hlase
a kouzlu hledá stopy staré hlízy,
jíž od Samsona člověk zhoubu sklízí,
když bez podmínky Sireně té vzdá se.
I zkoumá, pytvá nožem analy... | Bourget. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-015783 | K víry rozkvětu a vlasti blahu
Vychovanec zbožné Lidumily
Dosed na trůn osvobodit pílí
Oblehnutou od Jindřicha Prahu.
A mír svatý věnčí jeho snahu;
Táhnouť nazpět mocné Němců síly,
Jenž ni krůpěj krve neprolily;
A tak Praha zbavena jest vrahů.
První čin tohoto panovníka
Jest: zjednání zemi pokoje!
Mění v přítele si pro... | XIV. K víry rozkvětu a vlasti blahu | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-017934 | Dřív po smrti až zved' se plný pýchy
vždy básník – pomník vděčně se mu staví.
Teď ztepá se, jak v sen jen padne tichý,
a ubohý je, kdo byl slaven davy.
Ó, vzpomenu-li, puknout mohu smíchy,
jak napálil Smrt kritik pronikavý.
Co vezme mi, až v hrobní padnu líchy?
Vždyť ani vlas nezůstal na mně zdravý! | PO SMRTI. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-064476 | Pozdní večer, zima, padá sníh,
ulicí se rudé světlo mihá,
dům je šerý, opuštěn a tich,
černý přízrak do noci se zdvihá.
Kdosi kráčí– vichr v stromech vzdych’,
ponurého chodce v chůzi stihá,
rudé světlo září – uvnitř hřích
v aksamitu v měkká lůžka líhá.
Kroky ztichly, domem zvonky znějí,
vrata skřípou, v okně stín se mi... | RUDÉ SVĚTLO | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-048903 | Dost být by mělo, trpět při porodu,
však trpět žitím dál v bolestech dětí,
jde nad síly, to mužně vydržeti,
ždá sílu v duši, souzvuk, se vším shodu.
Což teprv dospět k stáří ve průvodu
všech možných běd a trudů ve zápětí,
a vidět mříti ty, jež ve objetí
kdys život vítal jak strom plný plodů!
Tímž okem, které do kolébky... | Dolorosae. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-044379 | Měsíc jako jasné oko rybí
v houfy lidí lhostejně se dívá,
zdá se, že i přidušeně zívá;
Vidím dobře, co vám, lidé, chybí,
slyším přísahy a slyším sliby,
také vím, jak vetchým každý bývá,
jak se tratí, s opakem jak splývá,
sotva zavzní: ano, zní hned: kdyby –
Tupíte mne, tvář má že se mění,
sami však – té pýchy krátkozra... | Měsíc jako jasné oko rybí | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-000220 | Ó slavíci uprchlých let,
kde jste, kde vyzněl ten váš kvil,
kde doplál luny žlutý květ,
za něhož sbor váš toužil, snil?
Kde ukončen váš mdlý je let,
vy trubaduři nočních chvil, –
ó slavíci uprchlých let,
kde jste, kde vyzněl ten váš kvil?
Kde vaše kostry jsou, jež zpět
šly v země klín, v neznámý cíl,
zda básník, jenž j... | KDE JSTE? | Otakar Auředníček | 12 | rondel |
cvf-018047 | Jak změnilo se vše, ó, milý druhu,
od dob, co psal jsi smutné svoje znělky!
Ó, znám ty chvíle, kdy bol chvátí velký
nám srdce a ret lká: Jsme národ sluhů!
Sám před lety, když zřel jsem, v bludném kruhu
jak zmítáme se, rozbroj rve nás mělký,
jsem k nohám klesal velké Trpitelky
a nedoufal již v jaro českých luhů.
Tak pln... | Z NAŠÍ DOBY. (I.) | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019321 | Nechápám jak, ale sardcem smělým
Vyznám to, co cítím skrytého,
Totiž, že mne láska celého
Vítězstvím svým proměnila skvělým;
Ze chladného učinila vřelým,
Povolným a krotkým z přísného,
Nepřestrašenlivým z plachého,
Ze smutného jasným, převeselým:
Ona všecku svlékla ze mne školu,
Aneb raději jen smířila
Se životem rozko... | 26. Nechápám jak, ale sardcem smělým | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-019515 | Třebas teplé selzy z očí leji
Po těch hájech tu a rovinách,
Předce plesám v duše hlubinách
Víc a více každém při kročeji;
Všudy dobře doma najlépěji,
Parom po všech všudy cizinách!
Ach mně ve Slavenských krajinách
Sama zem už voní příjemněji:
Pro mne nejsou cesty světoběžné,
Příchod, kde nás nikdo nečeká,
Odchod, při n... | 220. Třebas teplé selzy z očí leji | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-020019 | Tou nocí tichou, která lunou svítí,
v hvězd roji bílém kolem obklopenou,
cos trudného i sladkého se vznítí
z vln těch, co kolem Vltavou se ženou,
jak struny harfy jestli stařec stiskne
a z nich to jednou zalká, jindy výskne!
Ó, plačte, vlny, pro to z minulosti,
ó, lkejte nad tím, jaký byl náš osud,
tam žalujte, kde Vyš... | Na co vidím oknem. | Jan Daniel Korvín | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-019830 | Jdouce sem tam po pekelné cestě
Mezi zpropadlinou stovírnou,
Spatřím nápis nade mučírnou:
„Tento zradil na Kosovu testě,
Za to bude dotud v tomto trestě
Bolest škřipců nésti nesmírnou,
Dokud chvěje s mocí obšírnou
Ocas konský v Carigradě městě.“
Kdoby to byl, myslíc, jemuž muka
Taková se tuto udílí,
Žádám zočit toho hr... | 535. Jdouce sem tam po pekelné cestě | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-007967 | Za celý den, co ti z ust slov vypadne, marných a lehkých! –
Lépe je mlčeti, než tlachati bez rozumu. | Na tlachala. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-041742 | Chodím po té vlasti, zbírám písně;
Nalezám však jenom úlomy;
Tisícleté sklad ten pohromy
Přitlumily korou věčné plísně.
Ach tu vzdychám z celé vnitřní tísně,
Na ten osud toužím lakomý,
Že těch skladů zasul vědomí,
Nechav z krásy osnovy jen třísně.
Vstaňte z hrobu duchové těch zpěvů,
Podrobte se kouzelnému prutu;
Dosti ... | Chodím po té vlasti, zbírám písně; | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-038011 | Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN,
noc den můj, jistot s neskutečnem most,
v ní bytostí hvězd jiných bývám host,
v ní tajemna tušením opojen
nezrozeného k žití slyším sten,
v neznámo nořím se a prabytost,
v tmách nových smyslů bájných cítím vzrost
a zázračných jsem vidin, kouzel plen.
Jde v podvědomí nevědomé výš
a ... | Že jsem, mně zdá se, ostatní též SEN, | Adolf Racek | 0 | sonet |
cvf-059234 | V líc druha Tvého hledí... Náhle vznítí
se žhavou jiskrou její zornice:
Tvé nitro, zhořklé v ráz, v té jiskře cítí
chvít plachou touhu mladé samice. –
Směs pochyb, trpkých předtuch, víří hrudí.
Zříš hnědou pláň, kde pranic neklíčí...
Ty víš: Tím víc se o samotě vzbudí
v ní bezohledná touha samičí.
I kdyby’s věřil, že v... | SONET O ŽÁRLIVOSTI. | Vladimír Houdek | 0 | sonet |
cvf-026131 | To sladké zvyknutí si v živobytí...
V té chvíli, kdy je cítíš nejvíce,
vem čas, kdy jsi se šťastným mínil býti,
i čas, kdy žel hnal slzy na líce –
Pak vzpomeň na některé jiné žití,
těch lidí třeba, jež znáš z ulice,
neb oněch, o nichž slýcháš pověst zníti,
neb přátel, které rád máš nejvíce –
A važ je! Ať si proti tvému... | Sonet na sentenci z Goetha. | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-014800 | Vyhni krčmě, mládenečku,
červenému vínu,
radš vyhledej studánečku
v lesa stínu:
sotva vstoupíš do hospody,
dojdeš na cti leda škody.
Vyhni krčmě, mládenečku,
poseď na zahrádce:
v krčmě kdos tě při vínečku
strhne k hádce,
bodneš, zavíráček v pěsti –
a máš po klidu a štěstí. | VYHNI KRČMĚ... | Josef Kalus | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-041634 | Mudrcové lajíc Boží bázni
Přemoudře se nyní na tom shodli,
Že prý bídné křesťané ctí modly,
Oni že jsou lidé bohorázní.
Slepici-li vejce učí kázni?
O! vás v mozek mečem tupým bodli!
Čili takto duch váš jesti podlý,
Že nic svojich nevidíte strázní?
Což vás želím, robi přenešťastní;
Přeplýváte jenom zlobou vlastní,
Vlast... | Mudrcové lajíc Boží bázni | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-041425 | Naše pěst nic nevymáhá,
Pokud mocný nepomáhá,
Jenž svět y vlas zpravuje.
V nic udatnost se rozplývá,
Když vítězství nedobývá,
Jenž svět y vlas zpravuje.
Pro vlast marně umíráme,
Toho milost když nemáme,
Jenž svět y vlas zpravuje.
Jest vítězství dokonáno,
Jest od Něho požehnáno,
Jenž svět y vlas zpravuje.
Teď se z práce... | Vítězství. | Václav Stach | 3 | madrigal |
cvf-018828 | Již stokrát jsem se zaříkal vždy znova,
že myšlénce ni citu, jenž se řítí,
ni tichým snům, té vlahé rose žití,
má ruka pouto znělky neuková.
Ach, předsevzetí! Slova, slova, slova!
Jsou myšlénky, jsou nálady jak kvítí:
to volně rostouc, září do růžova,
a druhé pne se po sloupu a niti.
Jsou myšlénky, jsou nálady jak ptác... | SONET. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-069183 | A zemřela – tak mladá, krásná, světlá –
Bůh povolal si k Sobě anděla,
jak holubice bílá duše vzlétla,
a v oblacích se hvězda zaskvěla.
Tu knihu lásky, v které v žití četla,
tu drahá ruka zbožně zavřela –
peň vichr zlomil – růže nedokvetla,
ty snivé oči mlha zastřela.
Jak světice, jež s nebe sestoupila,
zas vrátila se k... | A zemřela – tak mladá, krásná, světlá – | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-018481 | Puk na keřích, na stromech jehněd třásně,
vod rozlitých lesk, hlíny zápach vonný,
na modrém nebi bílých oblak clony,
zpěv pěnice, hvizd kosů znící hlasně;
zprv zamlklé, pak slavně hřmící zvony,
sen lásky, která zbudila se časně,
svit svíček v oknech, dětí hry a shony,
šer legendy a záře jarní básně!
Ó, velkonoce, jarní... | VELKONOCE. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-064756 | Duše moje, také jednou najdeš klid,
brzy bude to – nač tedy naříkati,
nad tím trápit se, co nemohlo tu být,
a co zrozené, jsem zřela umírati?
Odvahy si dodej – kříž ten musíš vzít,
na ramenou nésti, na hrob svůj si dáti –
čeho ještě hledáš? Líp je zapomnít!
Pozdě je, čas na cestu se přichystati!
Tulák jsi jen pouhý, be... | LV. Duše moje, také jednou najdeš klid, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-056728 | „Že hrad můj chce? Ať dobude ho sám!“
– „Toť poslední tvé slovo?“ – „Nevydám.“
– „Máš sílu na svém stát i před králem?“
– „I před ním.“ – „Troufáš si?“ – „Já řekl.“ – „Jděm!“
A vešli. Šero spalo. Mlčel stan.
Vzduch cize dráždil, vůní prochvíván.
Tmou, tajemně jež vála, nachová,
tvář bíle svítila. Tvář králova.
Tak přís... | ZLOMKY TRAGEDIE (Přítmí) | Otokar Fischer | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-043752 | Už zlatá jitřenka své růže rozesívá
a posněženým stromům na vršky je stele,
jak křišťálový sever v záři znachovělé
se hora ozářená snivě v dálku dívá.
„Dobrý den!“ – „Vítám Vás!“ se tvář Tvá uzardívá,
Tvou držím ručku ve své ruce rozechvělé
a do očí Ti hledím, do Tvé duše celé,
jež ohnivý jak východ k duši mojí splývá.... | III. Už zlatá jitřenka své růže rozesívá | František Táborský | 0 | sonet |
cvf-018612 | Pod sněžným horstvem (básníci jsou chlubní!)
se naše loďka nad hlubinou sklání,
a přec se zdá: dna dosáhneš tu dlaní
a zvedneš stvol, jen nahni se a škubni!
Zříš kámen každý dole ve prohlubni
i každý mech a řasu, písek na ní,
a myslíš, jak by blýsk’ tam hvězdou ranní,
teď kdyby tak ti prsten spadl snubní.
A na báj mysl... | KRÁLOVSKÉ JEZERO. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-058819 | Ve věku mém, žel, láska smutná byla,
ze srdcí mizela i něha žen;
Venuše, paní, tajím stěží sten,
tys z pěny mořské nám se nezrodila.
V ulice velkoměst jsi zabloudila,
šat elegantní, v srdci prázdno jen,
zrak sladkou touhou není prozářen,
dech moře v život náš jsi nevkouzlila.
Venuše moderní, ach v osamění
kol tebe musí... | VII. Ve věku mém, žel, láska smutná byla, | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-005185 | Viděl-lis mnoho už a mnoho přešel-li jsi
a dohléd’ tam, kam mnohý nedohlédne,
tvůj smutek, radost tvá už v paměti tvé bledne
a rysy domů všech se ve vzpomínce mísí.
Do nepaměti propadne se dům,
jenž srdce rozechvěl a který smysly opil.
Kde lásku hledal jsi, tam práh jsi krví zkropil.
Jdi dál a nereptej a krok i slova z... | OKNO (III) | Viktor Dyk | 0 | sonet |
cvf-018591 | Je poesie dívkou smavou
a starou pannou kritika.
Že zpívá krásně? – kroutí hlavou –
Vždyť hlas ten uši proniká!
Ten úbor vizte, chůzi hravou,
toť koketa je veliká,
jen povrch, dámy, s falší pravou,
jenž zmate leda mladíka!
Leč doma – jaká proměna! –
ji schvátí potom migrena,
a z prsou vpadlých zastená.
A chtěla vše by ... | POESIE A KRITIKA. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-029826 | Tři divé ženy u kolébky stojí.
Jsou stejně vážné všecky, zasmušilé,
a předou v nit nám žití různé chvíle
a v jedno vlákno květ i trny pojí.
Tak prochází nit rukou duchů trojí,
z nichž každý jiné života má cíle.
Ten první v blahu, druhý v tvorné síle,
a třetí v klidu po skončeném boji.
Ta první Láska, druhá Práce lidí,
... | Sudičky. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-046286 | Červ v srdci stále denně hlodá, hlodá...
Tak pomalu a skoro mechanicky.
Číš úkoje ti někdo chvíli podá,
ty piješ – červ dál stejně hlodá vždycky.
Proud dějů hřmí a vše ovládá móda,
tvých citů, snah, tuch věčná vždy je škoda,
u srdce na dně hlodá, ryje lidský
červ.
Vol zbraně ostří či smích homerický,
buď perutí tvou tr... | ČERV V SRDCI. | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-029069 | Ó duchu, nezalkej ve prsou tvrdých skal,
když sedíš zakletý a vidíš v širý svět,
co bolu vykvétá, co okamžik ho dal,
tvá ruka nechvi se a nerozpaluj hled.
Ta země musí lkát a plakat musí zem,
noc zajde neblahá, smích vzejde východem.
Když ruka na meči spát musí a zas spát
a vidět srdce tvé ty křivdy a ten stesk!
Když m... | Muž ve skále. | Stanislav Mráz | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-059297 | Zde vše je citlivé jak v říši duchů
a sedmkrát se vrátí k sluchu
co jednou díš a plným tónem zazpívá,
co sen tvůj halil ve předtuchu.
Ba illuse zde dvojnásobně mámivá –
hned vtělí se, jak touha zakývá;
co řek’ jsi hlasitěj než v duchu,
hned život v mrtvé hmotě rozchvívá.
Tož jestli zvířený tvé duše cit
hráz mlčení se s... | INTERMEZZO. | Bohuslav Knoesl | 0 | sonet |
cvf-057229 | Jak list se třásla. V očích chorá vláha
a v skráni vyschlé modrých žilek sítě
jí ozdobou. Že chudičké je dítě,
má tolik očí sytit polonahá!
Zavírá oči... Cizí ruka sahá
jí na košilku, kde spí ňádra v skrytě...
Na prsa dlaň svou tiskla křečovitě
a tichounko se zardívá a zdráhá.
Ó, já bych zlíbal, kudrnáčku bledý,
za čer... | NA KLINICE. | Josef Merhaut | 0 | sonet |
cvf-059311 | Vy Jste se zjevila snivá, hluboká, bledá
tak jako luna, když nahlédne v okno,
za kterým zatvrzelec, hle, ponejprv pláče.
Když Vaši ruku jsem políbil něžnou,
já cítil, jak život Váš mým proudí tělem,
a Vaší duše jsem chápal zasněnou tůni.
Ó, kéž bych směl zříti, jak v hladině její
mdlý jenom obraz můj se zrcadlí lehce,
... | SLOKY EROTICKÉ. | Bohuslav Knoesl | 3 | madrigal |
cvf-015787 | Jmeno to, zlatými písmenami
Do života knihy napsané,
Bylo na zemi též žehnané,
A zde skví se jak tam nad hvězdami.
Jmenem tím se rozléhají chrámy,
Jím se srdce Čecha rozplane;
Kdo již za živa svat zůstane,
Dávným bývá potomkům též známý.
Jmeno to se na praporcích skvělo,
Do bitvy když táhl krvavé
Český lev – a vrahy za... | XVIII. Jmeno to, zlatými písmenami | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-041677 | Odstupují tebe Christe mnozí,
Jenž jsou jmíni velcí duchové,
Ve předpojatosti surové
Následovať tebe se zle hrozí.
Po rozkoši přebláhové lozí
Srdce těchto pořád hladové;
Ti zas chtí býť sami vůdcové
Mníce v sobě chovať světoplozí.
Jak kdys satan tak se robi podlí
V zarytosti tebe spouštějí!
Z pojmův ti, ti z vášní stro... | Odstupují tebe Christe mnozí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-043640 | Zbožněn svými, proklet nepřátely
Věrně vstoupím před trůn věčnosti;
Hned se ples a sláva rozhostí,
Ze všad vítající hlasy zněly.
Poprvé se oudy moje chvěly,
Když mě nebe bralo do hostí;
Že jsem hájil vlast svou činností –
Za to nebesa mi chválu pěly.
Protož hlásám tuto zemi víru,
Lkající jen k nebi, pomozte!
Ze mne beř... | 78. Zbožněn svými, proklet nepřátely | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.