id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-047829 | Den v prosinci, tak mlhavý a šerý,
však celý s vámi a byl plný jasu,
nad sníh a bláto výš, v nadzemské sfery
já letěl s vámi a jen lokal krásu.
Pták obraznosti zanes zlatoperý
mne ku věčnému krásy hodokvasu.
Ó sílo visionů! Bezesměrý
duch kterak tebou vysmívá se času – ! | STAŘÍ MISTŘI ŠKOL ITALSKÝCH. | Jaroslav Vrchlický | 6 | siciliána |
cvf-036395 | Byl na výsostech, blízko hvězd můj cíl,
vždy v svatém vznícení jsem za ním spěl,
že nepoznal můj život mrtvých chvil
a veliký a tvůrčí smysl měl:
teď, od hmoty kdy již jsem odpoután,
dál’ k němu nese věčnosti mne van. | NÁPIS | Arnošt Procházka | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-036370 | Ve spasmu nahých žen
kdy v lásky orgiích
mřel cudných květů sníh,
svůj svadlý křísil sen.
Té vášně ve plamen
lkal smutně, černý mnich,
zře boha, v žlutý jih
jak vzlétá – strastí plen.
A hnusem nasycen
kdy v lethargii ztich’
zas’ jeho rudý sten
a rozdrásaný hřích,
v noc mrtva rozprášen –
spal v nových liliích. | VYHNANEC | Arnošt Procházka | 0 | sonet |
cvf-023687 | Až v rakvi bude spáti moje tělo,
a černá hrouda moje hnáty skryje,
má teskná duše věčným snem se spije,
a smrt svým laurem ověnčí mé čelo.
A moje srdce, které písní znělo,
nechť potom v tmavé zemi zvolna hnije,
já budu slyšet červů melodie,
až prolezou mé fialové tělo.
Můj duch se vznese k břehům živých moří,
tam v div... | Po smrti. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-018442 | Hle, věčný oheň plá na Etoilu
pod branou Vítěznou, plá dnem i nocí
a ze dne ke dni. Zbožně stanou chodci,
a auta, koně ulevují v cvalu.
Kol nezřít v tvářích smutku ani žalu,
jen pohnutí. Tu jeden z branné moci
byl pohřben, jenž pad pro vlast – bez pomoci
kdy klesala již, rvána od Vandalů.
Ó, šlehej lásky symbole ty živ... | VĚČNÝ OHEŇ. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-048110 | Kdo velký, zvolna z té areny světa,
host tichý, ztrácí se syt denní vřavy;
tak’s odešel a za haluzí slávy
a k hodu žití jiných roj se slétá.
Však v dálku do mlhy se halí meta,
ten, který spad’ s tvé posvěcené hlavy,
ten laur, ó pěvče, ač byl hořký, tmavý,
ten v srdcích jedině jen tobě zkvetá!
Tys jeden z posledních byl... | Na smrt básníka. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-003081 | Ovlhlý po dešti se Brixen v parách koupá,
až k horám dolina je jimi zavřena,
z koruny ořechu sem hořká vůně stoupá,
a uvnitř vykládá dobrácká stařena.
O vetchý okna rám se opřela má žena,
kams v dálku ztrativši se vroucím stesknutím,
babička mluví jen, a mluví zanícena
pro osud neznámý, jejž zná jen citem svým.
A v kou... | V HAVLÍČKOVĚ DOMKU. | Adolf Bohuslav Dostal | 0 | sonet |
cvf-054126 | Nad lesy hnědé, žluté polí lány
se týčí Trosky posupně a Valdštejn sní –
zde v srpna žáru roje much jsou pány
a studentíci putují sem nadšení.
Kol ruin těch jsou bájí struny stkány,
jež pláčem harfy zborcené tu lkavě zní,
když vstoupíš do nádvoří stínem brány,
kam rytířové vjížděli kdys železní.
Žen, starců ve vsích je... | TROSKY A VALDŠTEJN. | Emanuel Čenkov | 0 | sonet |
cvf-050433 | Ó květe hořké trávy!
Poduška kdyby mohla vyprávěti
co hořkých slzí teklo kol mé hlavy! | XXI. | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-032635 | Hrej, harfo srdce mého, jemně hrej,
zvuč píseň lásky, píseň zlatých tonů,
neb vstoupil ke mně Kristus se Sionu,
ty, harfo má, jej hudbou přivítej!
Svůj příbytek jsem věnci ovila
a pozvala jsem Krista na své hody:
„Pojď, milý, okus zlatostkvoucí plody,
jež milost tvá v mém srdci štípila!“
Ó sladké chvíle, co jsme byli s... | Veniat dilectus meus in hortum suum et comedat fructum pomorum meorum. | Jaromír Stanislav Pavlík | 0 | sonet |
cvf-019512 | Když se nade Norimberkem hnula
Vozba, postoj! káži Milkovi,
Totě vzácné město Slavovi,
Jakby duše má je pominula?
Zde hle znikla někdy Zlatá Bulla,
Díka čtvertému buď Karlovi,
Tomu slavské řeči otcovi,
Jehož vůle k Němcům takto slula:
„Vy, co nade Slavy panujete,
Králi, volenci a knížata,
I řeč jejich znejte, mluvte, c... | 217. Když se nade Norimberkem hnula | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-041189 | Zas něco zdržuje tě, volá.
Z čeho se budeš, z čeho radovat?
Dnes cítím radost diabola:
hle, zkrvácen je sasankový sad.
Květy jsou bílé. Ale vidíš, kapky
jsou rudé na nich. Kdo tu šel?
Nějaká hrozná, dravá šelma s drápky.
Či rudý blesk to tajně sjel?
Ah, to má význam pro výstrahu,
pokropit krví pyšnou dráhu,
a že tu rdo... | SONET | Antonín Sova | 0 | sonet |
cvf-067696 | Jak vidím, kuchmistře, tak barvy kladu
a s láskou v údivu jen krásu hledám.
Sem bílý ubrus tvůj! Již štětec zvedám –
Viz onu ženu s děckem v brány chladu!
Tvůj soucit nasytil v jich dnes je hladu,
já krásu v stínu zřím... V stín stínu nedám...
To dítě patří k malým neposedám,
tož rychle na plátno svit očí, údů vnadu!
J... | LA VIRGEN DE LA SERVILLETA. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-044430 | Kdož je nezná, co nám srdce trudí,
Ono první z domu loučení? –
Ve mně však truchlejší city budí
Už té doby pouhé zpomnění;
Neb jsem neměl více uhlídati,
S nimiž jsem se loučil – otce, máti.
Ach! to hlodá, bolí přehluboce,
Když cizinské půdy chladný klín
Chová tělo mileného otce,
A hrob jeho nezná vlastní syn;
Když krut... | IX. Kdož je nezná, co nám srdce trudí, | Josef Uhlíř | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-009148 | Znáte ony trosky v starém bučí
v Šumaviny místech tajemných,
v kterých vichor syna zpívat učí,
jenž se za večera v habří zlíh’,
sám však, sotva letní noci minou,
kolem prohání se s Meluzínou.
Kolem valy, posud plny vzdoru,
mohutný se pojí ve trojhran,
na nich roste javor na javoru,
a stověké jedle se všech stran
kloní ... | XXVIII. | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-002045 | Ty malá hezká dělnice,
snad včera školní lavice
jsi teprv opustila!
Dnes vážně v družek skupině
jdeš z práce v pozdní hodině –
a z jitra zas do díla!
Šat chudý, prostý na těle –
ni chmura není na čele
a mír ti zírá z očí.
Pán všiml si tě na dvoře,
když zdravila’s jej v pokoře –
hle, za tebou se točí!
Ty malá, hezká děl... | Dělnice. | František Cajthaml-Liberté | 3 | madrigal |
cvf-059220 | Já slýchal rakví temné zasténání,
když ve vůz kdos je hbitou vsouval dlaní.
Mně táhlý kvil vrat hřbitovních je známý,
když rakev tiše loučila se s námi.
Na víku, rozzvučeném v temném ruchu,
hrud rythmický zpěv zní mi posud v sluchu.
Já věřím ve hmot myšlení a city
a v tajný souzvuk v jejich hloubi skrytý. –
A zřel jsem... | JÁ VĚŘÍM... | Vladimír Houdek | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-043308 | Ať únavou se chvěje tělo vnadné,
ať duše v divé bolesti se topí,
v tom oku, kterým věčný úsměv vládne,
bys všeho toho marně hledal stopy,
když před diváky zpola obnažena
ta krásná tančí žena.
Ji včera hostil salon v domě panském,
kde holohlavé, vetché pány mladé
div nezbláznila láskou při šampaňském; –
dnes na chudé se... | TANEČNICE. | Ferdinand Tomek | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-042247 | Hádali se druhdy o otázku,
Aniž našli pravou odpověď,
Jenž by mohla mysli vyhověť,
Po čem poznať svrchovanou lásku.
Pravil rytíř: když kdo pro svou krásku
Celým světům umí zledověť,
A kde hruď můž pořád medověť,
Když čas krásku odil v šeď a vrásku.
Jiní jinak povídali zdávna,
Aniž našla odpověď se správná,
Jenž by všem... | 103. Hádali se druhdy o otázku, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-038493 | Tu růži zříš-li, jak se v jitru směje,
Když jarní vzdech se snáší dolinou;
Jak blahem slzíc, toužebně se chvěje,
Až poslední jí květy zahynou;
A jednou zašlá, více neokřeje,
I mrtvé lístky tokem odplynou:
To má je láska; krásné její květy
Mně vichr zhoubný v jiné zavál světy.
Slyšíš-li v háji nočním smutný hlas,
Jenž ú... | TŘI VĚCI. | Karel Sabina | 5 | stance |
cvf-029860 | Však jinou vlast nám stvořit třeba dříve,
ne z frazí sbitou o dnech minulosti,
jež dávno nám již chladný hřbitov hostí,
a jež v nás zbouzí dumání jen snivé.
Radš k budoucnosti upři oko divé,
zda reky splodit naše mohou kosti,
zda síly v nás a křemene je dosti,
by pozdní příští zastalo nás živé!
A každý počni stavět bez... | Výkřiky. (IV.) | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-048079 | V myšlének roji, které marně stíhám,
sám kráčím dál po hrázi kamenité.
Ó tiché hvězdy nebes, vy to víte,
co vzešlo klasů ňader mojich líhám!
Co v hruď jsem pohřbil a co svěřil knihám,
ať v dlouhém bolu, v tísni okamžité,
jak ze všeho číš vody pramenité
rád ku pozdravu budoucnosti zdvihám!
Leč odvaha se časem náhle ztrá... | Leč odvaha se časem náhle ztrácí... | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-044704 | Zasedli spolu: Jiří z Poděbrad,
král český, s mistrem Rokycanou;
a za nimi se do jizbice vkrad‘
Paleček šašek a sed‘ stranou.
Lid zval jej bláznem; král však z jeho svády
nejedno zrnko vystih‘ moudré rady.
A k Rokycanovi tak vece král:
„Již vidím, že to půjde stěží;
však dobře víš, co do Říma jsem psal,
a koho vyslal k... | Jiří z Poděbrad. | Josef Uhlíř | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-047150 | Těžko říci vše, co z tebe, duše drahá, dýše,
mana, mošus, ambra, vonná z tebe vláha dýše,
jen se dotknu a tvé kouzlo zcela přešlo na mne,
plným vděkem, jakbys tady stála nahá, dýše.
Od růžové paty tvojí až k poupatům prsů
leskem, září, něhou jedna mléčná dráha dýše.
Tož se nediv, na svém klíně šťastný když tě držím,
že... | XIII. Těžko říci vše, co z tebe, duše drahá, dýše, | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-017932 | Karikaturu na zeď do své síně
jsem pověsil si – radost pohleděti,
jak na pohled v té lehké čmáranině
rys můj byl chycen správně po paměti.
Má usmívá se žena, šití v klíně,
nuceně trochu: „Podobno to je ti!“
A stará teta bručí u kuchyně:
„Pak mají úctu před otcem mít děti!“ | KARIKATURA. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-044271 | Stříbro cinká, žluté zlato chrastí,
jak je croupier chladný a němý
různo rozstrkává hrabicemi –
Mnohá ruka počíná se třásti,
tužku, kterou sotva může vlásti,
křečovitě svírá prsty všemi,
vzduch je plný nevýslovné tremy,
těžký, dusný jako v těsné pasti,
prosycený pachem odeurů...
„Rien ne va plus!“ zní matným hlasem,
a ... | MONTE CARLO. (1.) | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-043195 | Nad přátelstvími, nad láskami
břečťany temné hrobkami se klenou,
až přijde večer a jsme sami.
K dalekým hrobům vzpomínky se ženou
z prochladlé jizby zavátými poli,
však srdce mlčí, srdce bolí.
Samota zná jen jednu melodii,
jediná píseň osiřele padá
v šum větrů, které v okna bijí.
Tvé jaro? Léto? Zkřehlá snět
na okno ťu... | ZIMA | Karel Toman | 3 | madrigal |
cvf-042176 | Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,
Z dvojí strany nepohostinná,
Zádumčivá, smutná pustina
Spor s ním vedla o úrodnou pruhu.
V bolův stálém rozkochal se kruhu,
Domovem mu byla hrobina,
Náhrobek mu sláva jediná,
Za znak nosil zármutku vždy stuhu.
Jeho kraj se ročně stával rovem,
Každý zpěv mu stonul v plačnou dumu,
K ... | 32. Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-041689 | Brzo-li již ten můj národ zbude
Bujnosti té svojí úporné,
A té baživosti úmorné,
Z nichž se jemu pochod k hrobu hude?
Pořád o to nitro jeho chudé
Usilují vášně vichorné,
Jenž ho vedrou v jámy přívorné,
Z nichž se nikdy k světlu nevybude.
A jak ještě zaměřuješ dlouho
Ty můj lide, ty má věčná touho,
V porobě té samovolné... | Brzo-li již ten můj národ zbude | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-010716 | Člun žití-li v tůň všedna se ti kácí,
tu vlastní srdce citnou střelkou měj,
jež k polu krásy vítězně se vrací. | 455. Člun žití-li v tůň všedna se ti kácí, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-027780 | Já vím, že nevím nic! Čest tomu, jenž to prál
a větou jedinou chyt celou moudrost žití...
Ba, není base zde, na níž bys pevně stál
a klidně patřit moh na časů vlnobití!
Co pravd tu bylo už s pevností žulných skal,
co zásad, názorů! A vše to vždy se sřítí
jak písek. Lidstvo jím se vleče dál a dál
a novou skálu chce zas ... | SONET NIHILISTICKÝ | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-004030 | Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ
a rozkoší mou prožehnul jsi hruď;
mým touhám ostýchavým řek’ jsi: buď!
a k věčnosti je vroucně prohlubuješ.
Mé natržené plachty ještě vzduješ,
jen silné větry milostí svých vzbuď
v svém bílém stanu, odtamtuď,
kde ponížen se v lásce zahaluješ.
Kam pozvednout svých zraků ještě mohu
a r... | Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-060585 | Ó! Ržání běloušů v planoucích lukách!
Pěna posedlými vločkami ze šklebných dršek víříc,
kletby do výhně syčí, ohé.
Pošetilé panny bloudí kol dokola zamčených domů,
ohavní pěstouni chlípně slídí děrami okenic
po sledních křečích čistoty vydané ve psí, ohé.
Manželky jejich látají punčochy dcer běhen,
krátkozraké oči přes... | STACCATO | Richard Weiner | 3 | madrigal |
cvf-018597 | Ani mráčku na modravém nebi,
květy kynou při každém ti kroku,
louky povlak země ve hluboku
zlatými spjat pampelišek hřeby.
Usnul tulák, věru zapotřebí
málo k tomu, hlavu na tlumoku;
u cesty spí, širák stažen k oku,
z děr a záplat bída se mu šklebí.
Ale z jara vše je poesie:
Záplat čtverce hustá tráva kryje,
u noh luční... | CESTOU. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-067871 | Jdou z hrobů hlubých české země svatí,
jimž hoře živých klidně spáti nedá.
Jich láska z hrobek těžká víka zvedá –
i vstávají, k nám soucitem jsouc jatí.
Když chvíle za chvílí se v půlnoc tratí,
ať noc jak hrob či září luna bledá:
stín světlý vstává, druha v řadě hledá, –
jdou bezohlasným krokem z hrobů svatí.
Jdou k ol... | Legenda svatovítská. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-060515 | Pad mrtev – mrtev domu na prahu,
kraj rodný vtisk mu smrtné políbení...
To srdce nebije, v těch očích svitu není –
pláč letí od Tater až za Prahu.
Proč smrtí zaplatil svou odvahu?
Proč všecko jeho velké utrpení
se jenom hrozným skonem v oddech mění?
Proč osud schystal tuto nástrahu?
Je marný pláč a marné volání.
On pro... | PROČ? | Ferdinand Písecký | 0 | sonet |
cvf-017928 | Zde přátelé mí nejvěrnější stojí:
my mnohou noc již prohýřili spolu;
mně byly štítem v šarvátce a boji
a sladkou těchou v mnohé chvíli bolu.
Je chráním za to nejlepší svou zbrojí
před lupiči a plenem ráčků, molů –
kdo pro knihu jdeš sobě v jizbu moji,
radš peníze chtěj neb se pozvi k stolu! | NÁPIS NA KNIHOVNU. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-053895 | Již i ve snách hrůzou navštěvují
Mne i sami strašní živlové!
Náramní mne brzo ohňové,
Jakby světy plály, ožehují;
Brzo hladoví zas rozšklebují
Na mne hrozné jícny proudové;
Nebo mnou zas draví vichrové,
An se oblak chytám, kotoučují.
Ondy sním, že práchním v hrobě tmavém,
Na němž zkvetla míru olíva; –
Vet! tu ona v rou... | 6. Již i ve snách hrůzou navštěvují | František Ladislav Čelakovský | 0 | sonet |
cvf-012199 | Rodičové z obojích stran sňatky
Umluvili, poklad se tu snes;
Mní, že oblaží je skvostné skladky,
Smlouva u nich působila ples.
Dětí nechtěli se ani tázat,
Domejšlí se, že jim volno kázat.
Děti nejevili obapolnost,
Po zlatu sic dychtil činný druh;
Ji však vnadila vždy mysli volnost,
Odporuje bez lásky ten kruh
Nosit, po... | Nucené manželstvo. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-067891 | Jak přísně hledí v strnulé k nám pýše
v těch varhánkových límcích zašlé běli,
kol pulpitu jak sřadili se tiše
a tenké rty se v zpěvu odmlčely!
Je slyším... Toužně rorate své pěli,
v jich písni „Vstalť jest!“... naše jaro dýše;
když druh jich loučil ze živých se říše,
jej vážným žalmem k hrobu provázeli.
K nám ve chmurn... | Sbor starých literátův. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-017099 | Tvé nahé tělo bílé jsem položil v svou touhu,
Liliji monotónní v koketní Trianon.
Náš smutek zvolna bledl, jak hasne na obzoru
Kdes v dáli zrůžovělý a modrý nebe sklon.
Ty schýlil jsi se ke mně a za večera toho
Tak smutkem prosycený byl hlasu tvého tón,
Když slovo jsi mně řekl, že pro ně chvím se dosud,
Jak pod úderem ... | ÚNAVA | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-051382 | To bylo květů! A ty v borech vůně!
Ta krása přírody! Ty ženců davy!
Mně dosud nejdou chvíle ony z hlavy,
jež blaženě jsem trávil v léta lůně.
Ty city stranou, na něž srdce stůně.
Zas volá povinnosť, kdy srpna žhavý
polibek schladl. Prchá do dálavy
mi obraz vlasti. Ó vy lesů tůně!
Buď vítána mi opět školy síně,
kde vedl... | XXIII. Na začátku školního roku. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-058433 | Astry, ó astry mé v bělostné robě,
nejdražším květem jste choré mé duši.
Eklogy pějete v smutné mi době,
žertvu když krvavou srdce mé tuší,
hořkosti kalich když ke rtům svým nesu –
astry mé, zda tu tíž s prsou kdy střesu?
Jarní když větrové do kraje vanou,
evoe! volám vstříc bílé své astře,
krůpěje štěstí mi do duše ka... | ASTRY. | František Hais | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-049208 | Jak ze strnisek dnes to fičí!
To přišlo přes noc obratem.
Jak jdu, na kmenu podťatém
zřím Jeseň sedět, tvář si líčí.
Dav havranů nad parkem křičí,
plá ocún nivy brokátem,
na mezích v listí navátém
schne žebříček i hadí mlíčí.
Kouř stoupá modrý z pastvisek,
kde otrhaní hoši snědí
se krčí kolem ohnisek.
U božích muk Smrt... | Přišla jeseň. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-048782 | Já v snech tě viděl, patou okřídlenou
jsi letěla nad zeměkoulí vzduchem,
tak často polnice tvá zazní uchem,
jsi, pověz, bohyní, aneb jsi ženou?
Však jedno jsi, nejvyšší snahy cenou,
po které zimničným nerv pne se ruchem,
ať s tělem spokojíš se nebo s duchem,
dál hřímáš dále nedotknuta změnou.
Po velkých řežích davy vít... | Venus victrix. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-044368 | Byť plnilo se snů a vidin zjevem,
byť jímalo i hloubi všehomíra,
vždy velké srdce žízní činů zmírá
a nenasytí se svým vlastním zpěvem.
Nechť zápas to byl s rykem svým a řevem
a s krví, kterou pila země syrá,
či práce prosté obyčejná míra
se skrovnou radostí a mnohým hněvem:
hlad srdce neukrotitelný, dravý,
jejž vavřín ... | (KOROVÝ DOMEK V PARKU VÝMARSKÉM.) | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-001096 | Ty dívko příkrá s hlavou Gorginou,
jíž černý vlas jak háďat klubka svitá
se nad ubledlým čelem bujně splítá,
skráň místo lauru oviň cesminou!
Nos orlí – energie stěží krytá,
rtů zkřivení – ty rysy neminou
již z paměti; jak Dante hlubinou
když spěl běd lidských, cos ti z očí kmitá.
Je posupný to odlesk hrůzných zjevů,
j... | VI. GORGÓ. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-010274 | V tvář pohleď Panovu, viz, svět z ní zírá,
on tvorstva duch je, rozkoš, žal i smrt;
my hynem jen, leč život neumírá. – | 13. V tvář pohleď Panovu, viz, svět z ní zírá, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019680 | Pod lipou mne anjel kolébával,
Dokud sem byl malé děťátko,
Pod ní sem, o sladká památko!
V chlapectví se najraději hrával;
Pod lipou sem zřel i milovával
Najkrásnější Slávy děvčátko,
Pod ní sem se s láskou, na krátko
Tervající, smutně rozžehnával:
Pod lipou mi Muzy lyru daly,
Z jejích větví Znělky ve vzoru
Listí na mé ... | 385. Pod lipou mne anjel kolébával, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-046490 | Dnes pod jednu vše klesá úroveň
a kolečkem je pouze každý v stroji,
všech snah a skutků skrovničká jest žeň,
dnes každý sprostý voják v šiku stojí,
kde stačí sloupek, nač tam pochodeň?
vždyť podivně se každý světla bojí,
táž svíčka Bohu se i ďáblu pálí:
tak v malém světě dnes je každý malý.
Kdys nestačily Kapitólu fres... | Maličcí. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-016923 | Ikare snu, jenž křišťálově vzplál,
V modř nebe chtěl jsi vzlétnout’ indigovou,
Průsvitná, vosková jsi křídla vzpial, –
Rozbitá po hladině moře plovou.
Efebů krása nahá, unylá
V tvé písni vzplála v nejzářnějším třpytu.
Tvůj život závist náhle rozbila,
Jejž brousit’ chtěl’s jak číši z chrysolithu.
Tvou urnu fialek modř o... | NÁHROBEK KEATSŮV | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-018472 | A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla
a v neskonalé muce, pláči, vzlyku,
mi vyštkala své hoře... V okamžiku
jak se svého by žití závoj strhla:
Jak proklíná svou krásu, vášeň zvrhlá
jak mužů tělo rvala ji, jak dýku
ji v srdce vráželi – plat rozkošníků...
Ó, jaká bolest hrdlo moje zdrhla!
Oh, umřít, umřít, umřít se mi... | XX. A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-068044 | V tvé, Septimie, věřím milování –
však bolestného cos je v lásce tvojí.
Toť rozkoš tesklivá, o niž se srdce bojí,
jak doušek v poháru, jenž k posledu se chrání.
Nám láska hroznem v žáru vinobraní,
jenž opíjí i občerstvuje v práci;
a přec nám smutno je, že odletují ptáci,
že tichne kraj a houstnou mlhy ranní.
Jak píseň ... | SONET. | Věra Vášová | 0 | sonet |
cvf-042228 | Nejmenujte kraj svůj svatou Rusí!
Kdo chce svatým mezi lidmi slouť,
Nesmí sádem cnot a práva hnouť,
Leč i vrahu právo chovať musí.
Svatost vaše – pouhé slamotrusy;
Do zlých pout vy znáte bratra kouť,
Právem hnouť a sádem jeho souť,
Skutky ty se Bohu v nebi hnusí.
Tím jste svati? Nepráva jste robi,
Jenž si sobí jiným ko... | 84. Nejmenujte kraj svůj svatou Rusí! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-037737 | Na výminku, na výminku
se to žije vesele,
o, ty sladký odpočinku,
každý den co neděle!
Kázal jsem to sice synku:
Nejí ten, kdo nemele;
jinak ale, pantatínku,
kdo si dobře ustele!
Co je psáno, to je dáno,
praví staré přísloví,
vše dřív dobře ujednáno,
než jsem ustoup’ synovi.
Světnice mi jasné přáno,
půdy na půl podkrov... | Na výminku. | Ladislav Quis | 6 | siciliána |
cvf-012136 | Hle, jak v povětří se na tisíce
Motejlíků, mušek prohání,
Jak si prolétují plesajíce,
Jak jim bylinstvo vše zavání;
Jsou to tvorky křehoučké a hebké,
Vedou živobytí blahé, křepké.
Vidí krásu světa, vnadné květy,
Tisíc očí dala příroda,
K vzniku na květky jsou jejich lety,
Všude čeká na ně lahoda;
V kališích med do sito... | Motýl. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-019719 | Nad oba však hučné dělostřelství,
Strojná hudba, plynní zpěvové,
Ctějí toho skutky bobkové
Jak i moudrost v krajin ředitelství,
Jenž ta slova smutném při poselství
Řeknul: slyšte milí Rusové,
Poláci jsou naši bratrové,
Neslušno k nim míti nepřátelství!
Žádnému snad Slávy náměstníku
Tolik národnosti nevyšlo
Ještě z ust,... | 424. Nad oba však hučné dělostřelství, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-047657 | Pověz, kam se podělo zlaté slunce?
Včera ještě třáslo se každým loubím
tkajíc zlaté prsteny proměnlivé
na mech i trávu.
Jakýs démon v hlubinách moře chyt’ je
spící v noci, zahalen ve plášť mračen,
tiskne ke dnu žárlivý hlavu jeho,
paprsky, kštice!
Ani jeden nemůže blesknout mračny,
která pláčí; skupiny stromů smutně
ja... | III. Jitro po bouři. | Jaroslav Vrchlický | 9 | sapfická strofa |
cvf-043723 | Štít vedle štítu na oltář se změnil
v šat fialový shalen v červánků hře vnadné.
Už „Introitus“ hlasy pěly ladné.
Kde oběť, tážeš se? – Sám bůh ji cenil.
Kouř z lesů stoupá, štít se zaruměnil.
A na něm přes hruď připjat k stěně chladné
muž k muži přikován ční v muce hladné,
dav Prometheů, co hněv boží zpěnil.
Už černí d... | II. Ranní oběť. | František Táborský | 0 | sonet |
cvf-048627 | Chtěl brevíř psát bych pro myslící duši,
kdo čet’ by v něm, kdo not těch na zrcadle
by pochopil své vlastní srdce svadlé,
jak svírá se v kruh užší vždy a užší?
Chtěl vyslovit bych vše, co zde nás kruší,
nás, s žití stromu záhy květy spadlé,
nás, Petry při Kristově večeřadle,
jimž kohout výčitky sen tichý ruší.
Nás Šavl... | Brevíř duše. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-041626 | Dějepisče, sbírej i ty drobky
Pozůstalé z slávy našich předků,
Domáhej se všady dějin středku,
Byť i bylo vjíti v otvor sopky.
Prošetřiv pak pilně otcův hrobky
Ujmi směle krasocitnou štětku,
Postavu jich opiš bez přímětků,
By zřel každý zřejmě v dávné kobky.
Avšak v rudné dějů starých báně
Sstupuj opřen o genia pravdy,... | Dějepisče, sbírej i ty drobky | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-068899 | Čím přírodě je slavík v letní noci,
tím obecenstvu tenor lyrický je –
ten jako onen má dar kouzla v moci
a také stejně proměnlivě žije.
Tu nestálost je arci těžko zmoci,
neb na poplach dav samiček vždy bije
a sufražetky jdou-li ku pomoci,
na straně pěvce jistě vítězství je.
Leč časem přece slavík v kleci bývá
a potom j... | Otakar Mařák. | Josef Lukavský | 0 | sonet |
cvf-016290 | V poslední chvíli všeho nechal vždycky,
když ke svatbě už ušitý měl frak.
Skončila známost každá prosaicky,
leč rek náš nezoufal si nikterak.
Jak ptáče, když se zbaví těsné klícky,
si oddechl a zase bylo tak:
zas v srdce jeho nová láska přišla, –
leč, buď má peněz málo, nebo šišlá. | ZA STAROU LÁSKOU (17) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-037813 | Ve snách jsem uviděl družku sám po jejím usazen boku,
kolkolem kvetoucí sad, jasný jím probíhal proud.
Nad námi hvězdnaté nebe a měsíce bledavá záře,
vonný hrál po líci vzduch, z temna zněl slavičí zpěv.
Blaze nám bylo, tak blaze jak milencům v objetí lásky,
nebyli více jsme dva, každý žil ve druhém z nás.
Po řeky kříš... | Sen. | Ladislav Quis | 8 | elegické distichon |
cvf-010683 | Rád hlupák slovy v mudrce se mění;
vždy nejraděj chce býti šlechticem,
kdo nikdy nebyl šlecheten a není! | 422. Rád hlupák slovy v mudrce se mění; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-029854 | Znoj polední jak sirou zemi pálí!
Zde duše usychá tak bez naděje,
žár kol jak žhavé olovo se leje,
a slunce slepé nad zenitem králí.
Hle, od západu jako hora valí
se černý mrak. Vzduch nervosně se chvěje.
A slyš – juž první z hluboka tam pěje
svou chmurnou píseň hrom v tu mračnou dáli.
Můj národe, to tvůj je svatý hněv... | Sacra furor. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-051120 | Zas dopsáno. Ach, tak se život stáčí!
Byl dobrý? Zlý? – To věru těžko říci.
Byl dobrý duší Tvojí milující
a zlý, když bez Tebe jsem hynul v pláči.
Tak pomalu se na Golgotu kráčí,
tu Cyrenský jde Šimon s vlídnou lící,
tam hebrejská řve luza zlolající,
kříž naší muky v prachu hloub se vláčí.
Však Šimon se mnou jde – to r... | NA KNIHU VERŠŮ | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-022411 | Už na planinách stromy žloutnou,
chlad cítí země v hluboku...
Nic nemá zpěvák, nežli s loutnou
svou mladou lásku po boku.
Dech října fičí po pláni
a vzduchem táhnou havrani.
Ač nevědí, kam večer lehnou,
přec spokojeně krajem jdou,
psi ze vsi na ně nevyběhnou
a lidé si jich nevšimnou.
Až kdyby zpěvák hladem pad’,
svět b... | PODZIMNÍ POHÁDKA | Jaroslav Kvapil | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-027759 | Pár bosých dětí jako běsi
před vraty statků šveholí.
Na trávu po návsi se věsí
prach hus a kachen. Z stodoly
zní tepy cepů. Za vsí kdesi
je echo hlučně hlaholí.
Ve zlatorudých barev směsi
sad každý tone. V topoly
u hřbitova pár vran teď sletlo.
Kouř z chalup padá ku zemi.
Jdeš ze vsi. Siné, truchlé světlo
chví dokola. ... | SONET Z VESNICE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-060516 | Sešel se jeho lid z celého kraje –
sedláci, ženičky, děvčence s květy,
sokoli z legií s němými rety –
příroda vítá jej nádherou máje.
Ve vzduchu zářícím bzukot včel hraje – –
zde rostl a běhával před mnoha léty,
sem nyní, dostihnuv poslední mety,
vrací se mrtvý rek, hrdina z báje.
Vrchol hle, Bradla v tichosti shlíží
n... | POSLEDNÍ CESTA. | Ferdinand Písecký | 0 | sonet |
cvf-019246 | Zlatými poli, hle, se točí cesty pás,
kde dělí se, zří Kristus vlídně s kříže,
kol zkvetlá mez a k lesu je tu blíže,
tu voní zem a dýchá se tu snáz.
A šustí klas, jak šel by kdos kol nás,
na kámen mech a květ se k stéblu víže,
a v hlíně, jak jel posledně tu kníže,
se otiskl a ztvrdl kopyt ráz.
Sem starý farář kráčí na ... | Zlatými poli. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-044692 | Na hradě Svojanově od svítání
až do večera šumí ruch a ples;
Záviše z Falkenštejna vřelé přání
se vyplnilo: stal se otcem dnes.
Dědice jména má, jež s chloubou nes’,
dědice moci své i hojných statků;
syn sám pak – rodu královského matku.
To mnoho jest; však otci přece málo,
jenž nad všedností shon jest povznesen.
Co se... | Záviš z Falkenštejna. | Josef Uhlíř | 18 | chaucerova strofa |
cvf-045827 | Co nového mám o vás říci světu?
jste štěstí tuchou, poesie manou,
ať z noci stínů vaše deště kanou
ve různých barev plápolavém květu.
Snad sny, jenž bloudí po andělů retu,
když vysloveny vaší září vzplanou,
vy nad věčnosti branou mlhotkanou
mystické lampy, výhně lidských vznětů.
Vy světů zárodky, vy světů kostry,
snad ... | Hvězdy. (I.) | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-000655 | V klid mrtvý stopený je prázdný dvůr.
Po dvoře v hasnoucích je na zdi paprscích
klid všední rozlitý.
Vzkřik náhle z přízemí vzduch projel – temný zvuk
v klid dvora zalehl – jak v dlažbu těla pád –
tak smutně příšerný.
Tam leží – zbarveno je krví dláždění,
a nad ní zlekaných tu stojí lidí pár
s úzkostí ve tvářích.
V kli... | NA DLAŽBĚ DVORA. | Karel Babánek | 3 | madrigal |
cvf-001112 | Vůz Osudu se v krvi lidské ztápí,
svět ze čtyř úhlů hoří v záští zryvu;
kde láska snila, vzteky dupou nivu,
o překot ději těhotný Čas kvapí.
Vstaň, český lve, a setřes pouta s tlapy,
již nebude ti otrok splítat hřívu,
pán velkodušně odměřovat skývu,
ni za kus žvance ubrušovat drápy.
Mříž kleci rzivá bortí se a láme,
co... | ŘÍJEN 1918. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-018478 | „Jsem u vás, Romney, dneska naposledy,“
mně náhle řekla. Vytřeštil jsem zrak,
mé srdce bilo, uděšený pták.
„Kam půjdeš, Emmo?“ vyjektal jsem bledý.
– „Mám dost již světa pohrdy a bědy,
již zmítati se nechci, puklý vrak,
výš toužím, musím přes vše... tak neb tak...
Lord Hamilton chce mít mě... budu lady...“
Mou ruku sti... | XXVI. „Jsem u vás, Romney, dneska naposledy,“ | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019337 | Mne už berla náměstníků chánských,
Ani Harem jejich netěší,
Nedbám, kolik ročně z peleší
Světu dává rudy Tatra banských;
Aniž se ptám, jakou z břehů manských
Loupež veze koráb najtěžší?
Kolik drábů hejsek vyhřeší,
Ve schůzkách noc aby strávil panských?
Aniž více vyzvědati mílo,
Kde se chová slavných k vidění
Phidiasů, ... | 42. Mne už berla náměstníků chánských, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010525 | Tvé dětské rty vždy k zpěvu hruď mi vzruší,
můj lékař jsi; kéž všecky proměníš
na sladké písně výkřiky v mé duši! | 264. Tvé dětské rty vždy k zpěvu hruď mi vzruší, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019597 | Z Kapu perly, z Chyli nese kovy
Loď a šťastně plachty rozvíže,
Vír ji sheltí portu najblíže,
Cože kupec bohům lítým poví?
Zchop se z Nicu, trůn si rozbí nový,
Světu půl se vydej za kníže,
Pak slož berlu, z herdé Paříže
Táhni až tam kdesi na ostrovy:
Netaj, když se ku tak vzácné tichá
Ztrátě někdy selza připojí,
Špatná ... | 302. Z Kapu perly, z Chyli nese kovy | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-042171 | Lidstvo tuto na dvém různých lodí
Vede plavbu mořem života;
S lodí jednou vánek šepotá,
A ji hravě po lahodách vodí.
S lodi druhou plavba tížej chodí,
V bouři tuhé pracně klopotá,
Často zdá se, že se stroskotá,
Ana sotně vodami se brodí.
Leč hleď, jaký dál je osud stíhá!
Pracná v přístav, hravá v propasť vbíhá,
A v tom... | 27. Lidstvo tuto na dvém různých lodí | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-010791 | Jdu v myšlenkách, proč, dumám, jsem tu asi?
Kam jdu, kde cíl? Kdo dá mi odpověď?
mhla kryje nebe jen a slza řasy. | 530. Jdu v myšlenkách, proč, dumám, jsem tu asi? | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-042261 | Odkuď přišel, jenž se na vás zpouzí,
Do klidného kraje zlostný vrah,
Jenž vzal, co vám Bůh dal na posah,
A vás holé pozůstavil nouzi?
Jiné vrahy ještě na vás vzbouzí,
Nemá dost, že položil vás v prach,
Přičiňuje vám i patro smah,
Chce, by byli žebráci ste pouzí.
Od půlnoci přišel v účast vaši,
A jen pořád divoce vás st... | 117. Odkuď přišel, jenž se na vás zpouzí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-067743 | Dech vlhký vane z lesů, tmy a ticha tůní,
noc dýchá rosnou vůní
v kraj za dne štědře zrající již k žatvě na výsluní.
Vln bílých hvězdný proud dna doplul dráhou mléčnou
v hloub nekonečnou,
jen jitřenka se chvěje mdlou tam lampou věčnou.
Již matka země dbalá budí dětí oči:
květ rosou smočí
jak vodou svěcenou, ať den je b... | SILVESTRINA. | František Leubner | 3 | madrigal |
cvf-049094 | Z hvězd harmonie k uchu píseň slétá,
leč každý neslyší ji v světa vřavě,
jen k zasvěcené nachýlí se hlavě
a šeptá: Lad je základ kosmu, světa!
Myšlenka před ní klesne rychloletá,
král v purpuru a básník v svojí slávě
se zachví před tím hlasem, pronikavě
jenž hlásá: Lad je všeho cíl a meta!
Jak hvězdy sobě podávají ruku... | XIV. Pythagoras praví: | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-046134 | A každá chvíle bez tebe jest celý
den lásky s tebou, slzy teď jsou rosou,
a všecky vzdechy jsou teď ritornelly. | A každá chvíle bez tebe jest celý | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-015754 | Z Libušina sídla, Vyšehradu,
Do Stadice vyslancové spějí;
Přemyslovi zprávu přinášejí,
Jakou kmeti kněžně dali radu.
V roucho knížecí tu v prostřed ladu
Statného oráče převláčejí,
Uctivě se před ním uklánějí,
Jedou k Libuši s ním bez odkladu. –
Tak ta ruka, jenž prv mocí rádla
Brázdila ourodné lůno země,
Statně vévodsk... | LIV. Z Libušina sídla, Vyšehradu, | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-019689 | Okoslepný oblak, jenž ji slonil,
Odchvěl anjel vůdce ohebně,
Pak zde nechal mne a služebně
Při odchodu koleno své sklonil;
Můj zrak selzy tiché slasti ronil,
Ona shlédne na mne tužebně,
An hlas přívětivý velebně
Z mateřských ust jejích takto zvonil:
Vítej dcerko, v království mém vítej!
Poď a dříve každou ulici,
Louku ... | 394. Okoslepný oblak, jenž ji slonil, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-045722 | Snil; myslí jeho celý průvod táhnul,
zřel davy, země, dobrodružství smělá,
tu králů lesk, tam propast moře stmělá,
kouř z břehu Ithaky, po němž tak práhnul.
I vzbudil se a nad ložem se nahnul
nad čistý úběl antického čela
své Penelopy, nad ňádra, jež chvěla
se tichou vlnou. Bol mu srdce stáhnul.
Teď po bouřích cest, do... | Odysseus. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-008011 | Lidské živobytí jen přirovnej veliké knize:
mladost předmluvou jest, ostatní kapitolou.
„Předmluva však schlubná čtenáře i oklame často!“
Předmluvu snáze jest psát, nežli tu kapitolu. | Lidská kapitola. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-019794 | Piast je v nebi tomto hospodářem,
Kdo co žádá, k němu pospíchá,
Matka králů polských Řepicha
Nad hostmi má správu, nad kuchářem;
Mencikov jest s Kaikou lahůdkářem,
Krok pře novopřišlých vyslýchá,
Chaloupkův jest žert a pleticha,
Palkovič rok řídí Kalendářem;
Při kytaře slavné Novického
Rozšiřuje zádiv po zboře
Slavičí ... | 499. Piast je v nebi tomto hospodářem, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-031518 | Líbezná dívka, Támana ze Suje,
má ňadra kypící a útlé boky
jak tílko včelí, něžné písně sloky,
a její líčko krásu vyzařuje,
že člověk mimoděk se zastavuje
neb obrací k ní nesmělé své kroky,
když ňadra kypící a útlé boky
na prahu stanou, oko poceluje.
Jí muži veškeří se pobláznili.
A soused, ženu opouštěje, pílí,
by od ... | TÁMANA ZE SUJE | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-048911 | „Čím bohatá je chata,“ Polák praví
a dá to rád. – Co dřív mám hostu snésti?
A čtenář host je. Nu, dej pán Bůh štěstí
a hospodáři klidu, když ne slávy.
Dnes jeden host a snad jich budou davy,
jak beránků, jež krásný počas věstí,
já čekám klidně, v mozolité pěsti
pluh nové brázdy vést se neunaví.
V sled přece zbude něco,... | Chata. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-051387 | I neuznán i nepoznán jsa světem,
přec pracuj stále na národa roli!
Vděk bratří blaží, nevděk v srdci bolí
a práce štěstí vnukům dá i dětem.
Však toho nedbej, že snad v záští kletém
tvůj protivník čin pod rukou ti trolí
a slinu plvá v tvář ti ve svévoli
a barbar řádí v láně rozesetém...
Šla mračna těžká, hrozivá a ledná... | XXVIII. Pracuj! | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-004780 | Jak jsi Ty všecka krásná, kněžice má,
plá oko Tvé jak rosa poupěte,
když lístky perlami mu proplete;
zář hasne před Tebou, květ vůně nemá.
Tví rtové dechnou jako lilijema,
na nich-li úsměv náhle rozkvěte,
to úsměv anděla a dítěte,
– Tvou krásu vyslovit, jsou ústa němá. –
Tvůj celý zjev jak leskem obetkaný,
v něm dřímá ... | Sonet o Tvé kráse. | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-010270 | Chceš krašším míti svět? Hleď, vždy je hezký;
vždyť květné v dar mu dává v zimě mráz
a na jaře pták zvučné arabesky. | 9. Chceš krašším míti svět? Hleď, vždy je hezký; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-018585 | Síň redakční je prázdna; všecko stojí,
jen hodiny jdou, moucha na skle bzučí,
a listy dva – co v černi jich je žluči! –
se na stole prou v stále větším boji.
Z nich jeden praví: K předu v jednom voji!
Ty vrháš národ zkáze do náručí,
čím jsme, co máme, co tu kvete, pučí,
to uznat musíš, plod je strany mojí!
A druhého sm... | VÁDA LISTŮ. | Antonín Klášterský | 14 | sonet anglický |
cvf-015843 | A což může také slabé rámě
Zrozeného z ženy neboha
Samo o sobě a bez Boha?
Síla jeho podobá se slámě.
Jen když Pán v lidského srdce chrámě
Přebývá, tuť kyne oblaha;
Šlechetná se daří úloha,
Každý čin jest obraz v zlatém rámě.
Ano nad kým Páně štít se vznáší,
Směle může zápasit i s drakem,
A přemůže nepřítele – prakem!
... | LXXIV. A což může také slabé rámě | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-044408 | Slétl anděl s jasných prahů ráje,
stínem par, jenž víc a více šedl,
prodral se a blátem země bředl
nesa zvěst a dary rozdávaje.
A když prošel světa širé kraje,
návratem se k nebi zase zvedl,
doletěl a na práh ráje sedl;
unavené křídlo tiše vlaje.
Rozdělil jsem všecky svoje dary,
také mír a pokoj lidé vzali,
sotva stich... | Slétl anděl s jasných prahů ráje, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-040902 | Jen přišla a zářila chvilku
ztajena pod masku.
Lze divit se tomu tílku,
i modrému podvazku.
Tři k ránu jsou... Čas má dýlku, –
tak dejme si otázku:
zda lehla již na postýlku,
zda myslí na lásku?
A vyžilí, plešatí blázni
své šampaňské za noci prázdní.
Sál pustne... Panáci zbledlí
dál baví se, o ňadrech, tretech,
o milen... | FUERAMUS PERGAMA QUONDAM... | Antonín Sova | 0 | sonet |
cvf-067874 | V směs vetchých cárů boláky své halil
kdes v hluku města, podestlán jsa senem,
dlaň vztahoval a žebral hlasným stenem,
co hořkou slzou mdlý se zrak mu kalil.
Jak do ran hojivých by šťáv mu nalil:
Jde mimo král, mu soucit božím věnem.
Vzav na hřbet mrzáka, tím pod břemenem
spěl ku hradu. Hned za ním dav se valil.
Šíj kr... | Legenda o sv. Edvardu. | František Leubner | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.