id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-046578 | Je člověk strom, jenž kořenem tkví v zemi,
však svoji korunu, tu vzpíná v světlo,
peň jeho drsný nese stopy blesku
a těžké rýhy starostí a vrásky,
však měkké listí šumí sladkou něhou
a v srdci pták mu zpívá, věčná láska.
Ten strom štěpila sama boží láska,
v zem vsadila jej, by miloval zemi,
sny jeho dětství kolébala ně... | Strom. | Jaroslav Vrchlický | 13 | sestina |
cvf-069193 | Tys nazval mne svou přítelkyní –
čtu, Drahý, milý dopis Tvůj!
To sladké slovo vyslov nyní,
rci: „Vánku svěží, leť a duj!
Tou nebeskou se rozleť síní,
a na oblaku bílém pluj,
v tom soumraku a těmi stíny,
na křídlech svých nes pozdrav můj!“
Na nebe hledím, na ty skály,
stín na jezero večer snes',
a skvoucí hvězdy nocí vz... | Tys nazval mne svou přítelkyní – | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-019528 | Dobrý Milek po Praze mne vodil
Denně od rána až k večeru,
Kde dům slavný, řídkost, nádheru
Znal, tam letmo na střechu se hodil;
Způsobem tím najperv doprovodil
On mne k Slovanskému klášteru,
Kdež tu bohopustu veškeru
S podivem i s omerzou sem schodil:
Divil sem se nákladku a dílu
Této slavské řeči svatyně,
Jevící chuť ... | 233. Dobrý Milek po Praze mne vodil | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-048882 | Nech takto nazpět ležet hlavu krásnou,
já sesbírám již rtů tvých řeřabiny,
na sladkých očích dlouhých řas nech stíny
i jimi planou dost svou září jasnou.
A neptej se, zda v skutku svatí žasnou
s hvězd výše patříce k nám ve hlubiny,
zda andělé ve bílé muselíny
tvář studem kryjí v řízu mlhořasnou.
Mlč! Oni též to sladké ... | Kouzlo polibků. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-018978 | Ještě půlkruh kamenných stupňů šedý,
sedadel vždy vyšších a vyšších závit
velikým tu rozpíná lidstva davům
hostinnou náruč.
Ještě tmí se pod stupni brány průlom,
ještě trčí zbytky tu sloupů bílých
k nebi vzhůru, k modrému trčí nebi,
ale vše marno.
Dávno dozněl poslední davů potlesk,
smích a hlahol, jásavé znikly skřeky... | V troskách římského divadla. | Antonín Klášterský | 9 | sapfická strofa |
cvf-039204 | TY písně tady dávám ti, mé dítě,
v čas, kdy jsi byla žití na úsvitě.
Když byla’s plna štěstí, plna zdraví
a úsměv tvůj i pláč byl dětský, pravý.
V čas, který neznal žití stránku stinnou;
ty vzpomínky ti nikdy nevyhynou.
Kdy byla’s jako letní slunko vřelá
a jako květ a jako děcko celá.
Kdy sestrou začala ti býti matka
a... | VĚNOVÁNÍ. | Josef Václav Sládek | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-064965 | My utlumili zcela výkřik žhavých těl
a proudu nedbali, jenž do našich bil skrání,
hlas touhy vášnivé, jenž žilami se chvěl,
jsme nahradili šedou písní odříkání.
Tak psáno v moudrých bajkách, čistých květů běl
že duším odříkavým svitne tesknou plání,
a my, když temný požár v zracích zahořel,
v tu radost doufali a čekali... | ODŘÍKÁNÍ. | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-017936 | Spí Jezulátko v jeslích z hrubé klády.
Tu tři králové vjeli. Plno hluku.
Dí jeden: V čelo postavím tě vlády,
ty repot lidu zladíš do souzvuku!
Dí druhý: Bez tax propůjčím ti řády!
V tom třetí pozved' vítězně svou ruku,
a aby předstih' oba dohromady,
dí: Jmenuji tě majitelem pluku! | MOTIV TŘÍKRÁLOVÝ. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-001137 | Vy, kteří mládím šťastni přicházíte
tam pokračovat, kde mdlá ruka klesá,
ó, dvakrát šťastni, srdce mé k Vám plesá,
že neznáte již pouto do žil vryté!
Synové volní volné Vlasti sníte
jen o lauru, jenž vznese nad nebesa
Vás nadšené. Kdos přísný jména tesá –
snad Osud – v desku dějin. Netušíte?
Jen spějte výš! Kam my jsme... | MLADÉMU POKOLENÍ. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-024918 | Když byl jsem nemocen, jste ani nepřišla..
Teď marně vkrádáte se s plachým úsměvem..
Co chcete ode mne? – Ta pestrá kytice,
jež v ruce kvete vám, mne teď již nezmámí.
Vždyť po vás volal jsem.. Ach, toužil nadarmo.
Pročpak jste nepřišla? Teď, prosím, vzdalte se.
Mám vůni záhubnou v své šeré ložnici
a věru ošklivě se po ... | KRISE | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-029857 | Ne, nevěřte, to není úkol lidu
žít z milosti jak podruh od vítěze
neb jako otrok, spjatý na řetěze,
neb hnít jak sybarita v blahém klidu.
Nic „mír a skromnost!“ Křičte „čest a bídu!“
Kdo znaven, ať se vzadu vozu veze,
my chceme jít, ať jak raněný leze,
ne v kout se krčit od vozkova vidu!
Ať rvou se v bouři zdravá prsa ... | Výkřiky. (I.) | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-021607 | V údolí úrodném zámek se zdvihá,
v půlkruhu táhne se hezoučká ves;
v boku jí na hůrce kostel se míhá,
s údolím hraničí jedlový les;
v rohu je měkkoučkých modřínů kupa,
vzhůru tam do lesa koník rád dupá.
Několik modřínů kapličku tvoří,
nad druha svého se nese druh výš;
v kapli té mladý muž Bohu se koří,
před ním jest vy... | Clarissimus. | Beneš Metod Kulda | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-068901 | Assyrů kulturu když vstřebal v bytost svou
vášnivě bouřlivou, bouřlivě vášnivou,
neváhal ke sfingám ve slunný Egypt jít
a jeho velikost v svou duši ještě vzít.
Pak frašku přeložil, z níž sálal vtipů třpyt,
aby v ní uplatnil klassický krasocit
a zvolal radostně: Národe, hola, hou!
já jsem to světlo, jež ti září noční tm... | Gustav Schmoranz. | Josef Lukavský | 0 | sonet |
cvf-064647 | Sním o štěstí, jež jako leknín bledý
tam v noci hvězdné leží nad vodou,
kde mlha stkala třpytný závoj šedý
nad prozářenou sluncem úrodou.
Jak v pohádce, v níž tají z jara ledy,
mé louky svítí bájnou pohodou –
kdy vesnu tu jsem zřela naposledy?
Dnes vešla jsem v ni čirou náhodou.
Zda nejisté mé kroky vedl osud,
má duše ... | VI Sním o štěstí, jež jako leknín bledý | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-046432 | Rci, tvoje strana? – Sloužím vlasti pouze!
Rci, tvoje heslo? – Smírná ve všem láska,
tou ztuží se, co láme se i praská,
tou démantem vzplá i ten křemen v strouze.
Rci, jaký cíl tvůj? – Žiju v jedné touze,
tam stavěti, kde boří zrádců cháska.
Rci, nepřítel tvůj? – Farizejců maska,
jež těžiti chce z bídy všech a nouze.
T... | Credo. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-002400 | Tys co růže v máji krásná,
Dobrá jako Seraf sám,
Majestatná, jak když jasná
Stkví se slunce zoře nám –
A divná věc,
Já plaču předc.
Když zřím obraz svůj v tvých očí
Modrém zrcadle se stkvít,
Kvapem krev v mé líce kročí,
Tempe Řeků myslím zřít –
Aj, divná věc,
Já plaču předc.
V pobožnosti k Bohu státi
Když Tě vidím v ko... | Na Ni. | Josef Krasoslav Chmelenský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-057101 | Již krajem táhly podvečerní stíny
a ostrou cestou, bídy na úlev,
v chudobné chaty listí, svazky dřev,
s ženami děti vlekly z doubraviny.
Tam co se cesta ztrácí do mýtiny,
a s výšin Iuzný baví oko zjev,
mně na aleji jako vřelá krev
zaplály šerem zralé jeřabiny.
Jak bohatý je v podzim ten stůl ptáků,
a bědný osud zde těc... | Jeřabiny. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-005828 | Hluboká propast. Bezedná.
A spíš než propast bažina.
Jedná se a zas nejedná,
zapomíná a vzpomíná.
Hra stínová. Ptá tvůj se zrak:
„Co hraješ vlastně, mátoho?“
Také se střílí. Ale tak,
by nezabili nikoho.
Polnice náhle zatřepetá.
Už k smíchu stará polnice ta,
jež troubí vždycky nadarmo.
Už k smíchu hledat lidi celé.
A sl... | Stesk. (III.) | Viktor Dyk | 0 | sonet |
cvf-019752 | Založená vtipným zahradnickým
Uměním zde stála vinička,
A v ní cizozemská révíčka
Přesazená naším Vinařickým;
Těšili sme jeho nad básnickým
Dílem se i já i matička,
On nám dal svá řecká kvítíčka,
Potom hostil římským Falernickým:
Ponukal i českým Lobkovicem
V zehřívárně hnané zelinky,
Našim však se nelíbily plícem;
Jáb... | 457. Založená vtipným zahradnickým | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-051236 | Až zvučná hesla všecka vystřílíte,
až splasknou balóny všech dutých frází
a bláto smyje se, jímž se tu hází,
až zjevny budou činů útky skryté.
Pak promluví jen soků tváře zbité
a jména plná špíny, rmutu, sazí,
se zaskvějí ve starém jasu – vrazi
se zardí v zlobě, v tísni rozpačité.
Pak teprv vášeň ztichne jednostranná
a... | VI Různým stranám | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-056229 | Jsem vůně, jež slita ze zříkání bolu
a z nebeské touhy, svět úžasem jala,
nad černými bahny květy zotvírala,
ptákům dala pel a útlý půvab stvolu.
Dřív sotva tušena v pozemském dolu,
z andělských jsem luhů snésti se tam dala,
rodinu bych novou sladkým poutem spiala
pro příštího Boha kolem jeho stolu.
Odlesk toho jsem, j... | ŽIVLOVÉ DUŠÍ (Čistota) | František Odvalil | 0 | sonet |
cvf-013842 | Chci tě míti, miláčku můj,
jako nebe hvězdu mívá,
beze změny, nejjasnější,
když se večer připozdívá.
Sviť mi duší, sviť mi srdcem,
jako ona nebem svítí,
nechci více tmu a hoře – –
chci tě míti, chci tě míti. | Chci tě míti. | Růžena Jesenská | 10 | rondó |
cvf-047814 | Vám, všichni již půjdete za mnou jednou,
aneb již jdete nevědouce ani,
ač při tom stále deptáte mne v prachu,
vám, bratři citu, vášně, snů a dumy,
bych hluboko chtěl nahlédnouti v srdce
a říci vám, jak přes vše s vámi cítím.
Jak vaši vzpouru i váš odboj cítím,
týž proti všemu v hrudi plál mi jednou,
kdy ohnivé své mlad... | SESTINA. | Jaroslav Vrchlický | 13 | sestina |
cvf-048876 | Já řek’ bych, jednou že jest Zefirotů,
jež v první kůry andělské kol sebe
v kruh Jahvé postavil, své sklenuv nebe
a duchů moci podmaňuje hmotu.
Božského koncertu zřím v pýše notu,
již, s druhými že splynouti má, hnětlo,
i odtrhla se nad ně trysknouc v světlo,
až v Luciferu vzplála ku životu.
Jeť vždycky velké Moci dcer... | Pýcha. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-042231 | Spalas dlouho slovenská ty země!
Vzlétný orel statné duše tvé
Zesnul v skálách o nemoci zlé,
Cizinec ti deptal prápor chlemě.
Procitnulo nyní tvoje plémě,
Nechce znáť však sester svojich dvé
Jdoucích v pomoc duši tvojí mdlé,
A se vzpírá díl bráť v jejich sněmě.
O slyš sestry tebe vlídně volať!
Jejich oruž jen můž bráni... | 87. Spalas dlouho slovenská ty země! | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-046422 | Buš do skály a jistě tryskne pramen,
když v skále zajat v ňadru jejím zpívá,
však marná práce tvá i snaha lživá,
když prázdný je a suchý uvnitř kámen.
Chtěj v ledu točen rozdmýchati plamen,
vše marná je tvá péče účinlivá:
jen živ-li národ, je i píseň živa
a z jazyka pak přejde v svaly ramen.
Jen k sobě lásky víc a shov... | Suché kosti. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-063272 | Nad vodami, jež kolem Babylonu
do dálek tekly, plakali jsme s mhami –
jak zpívat máme zvučnou píseň onu,
jež předkům zněla tisíc cytharami?
Tu stesk jen splývá v slzí mocném ronu.
Jdou šťastnějších po vodách druhů prámy,
do dálek plují v mihotavém honu,
těch nedbají, co pláčou nad vodami!
A v těžké porobě my hynem zvol... | Česká Vídeň. | Josef František Karas | 0 | sonet |
cvf-018482 | Hlas velkonočních zvonů světem letí:
„Z tmy, mdlob a mrákot zbuď se, chmurný světe!
Pod křížem lkáte, samy křižujete
však Pravdu dále, země křehké děti!
Leč rouhejte se, klamů ve objetí,
dlaň vaše v skráň nechť ostrý trn jí plete,
jí na hrob balvan přivalte – v den třetí
jak On též vstane, hrobní kámen smete.
Ó, probuď... | HLAS ZVONŮ. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-006425 | Byrone ty hudby! mistře, vládce tónů,
čí to srdce tlukot v zemský prach tě vloudil?
což tě zvábilo, žes v naše kraje zbloudil,
v domov propadlých nám na věky Siónů?
Není tobě bájkou touha Pigmaliónů,
žes ji v nadzemské své mluvy hodna soudil?
co za nebezpečný cit jsi povyloudil
z nás, by k velečinům hnal nás Deukaliónů... | BERLIOZOVI. | Josef Václav Frič | 0 | sonet |
cvf-042222 | Kdož jsi básník, vstupuj často v kraje,
Kdežto kvete mládi lidské sad
Plný kvítí srdcejemných vnad,
A kdež jitro věčných blahot plaje.
Věčných svobod ovoce tam zraje;
Kdo v ten čárný ubydlí se hrad,
Pozůstane jako Apoll mlád,
A zlý osud jemu nezalaje.
Jak jsi bohat a jak právě blažen!
Proto nebuď odměn světa bažen,
V s... | 78. Kdož jsi básník, vstupuj často v kraje, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-048620 | To jediné, co hodno závidění,
v čem zakotviti možná žití cenu,
mít, plně svojí zváti silnou ženu,
v ní najít cíl a všecko pochopení.
Pak lhostejno, zda budí se šer denní,
zda věčná noc je hluchá k tvému stenu,
zda kalnou v tvář den chrstne tobě pěnu,
zda úzkost, zráda, smrt se na tě cení.
To vědět, ňadra, kam svou klad... | Žena. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010732 | Jen tomu věř, co Bůh ti v srdce vložil,
buď z žití rád; tak pravý káže kněz,
či knězem jest, by strach tvé duše množil? | 471. Jen tomu věř, co Bůh ti v srdce vložil, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019577 | Když pak loďka naše idyllickým
Dunajem zas dále pospíchá,
Dohoníme tu Lva Jindřicha
S Přibyslavem králem Obodritským;
Onen kál se a kryl za poutnickým
Spolkem do žíně a kožicha,
Ale tento hned se přimíchá
Jako Slav k nám sardcem nepokrytským:
„Kde ste se tu vzali a kam jdete?“
Tak my, a on: „Pan Lev podávil
Mnoho Slavů... | 282. Když pak loďka naše idyllickým | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-022168 | Těch divných Madon rysy, mučedníků,
kde zlatem svítí velké aureoly,
co krásy vrhají v ten život holý,
co v duši probudí snů v okamžiku!
Dým kadidla v šeř ztápí basiliku,
lid klesá na zem svaté před idoly,
a v středu katů na hranici v poli
mře kacíř, k nebi pěje hymnus díků.
A náhle v svět ten skočí bouře dravá
a s kříž... | KANCIONÁLY. | František Kvapil | 0 | sonet |
cvf-010763 | Zda jedinec as souborem je stavu?
Proč soptíš, zlý když na pranýř dán druh?
Vždyť zmrskat ruku není utít hlavu. | 502. Zda jedinec as souborem je stavu? | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-004591 | Má poupátka, vy miláčkové moji,
vždy v smutné chvíli k vám se zadívám,
jak tulíte se k sobě, co já sám
jdu životem vždy pohotově k boji.
Váš dlouhý vlas vlá na malebném kroji,
ten jeden jako stkvoucí zlata plam
a druhý roven noci temnotám,
když zádumčivá nad horami stojí,
co ručky vaše jako maně pouze
se tisknou vroucn... | Na podobizně. | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-016064 | Nad psacím stolkem mým, hle, moje pýcha:
to Vaše moře v sny mé hudbou dýchá.
Na vlnách Nymfa v dovádivém reji,
hle, kterak svítí bílá ruka její!
Dva satyrové hledí se skaliska,
zrak touhou plane, oko žárem blýská.
Svit slunce nekonečnou dálí hrá si
v té symfonii života i krásy.
V těch vlnách zelenavých v širé dáli,
v t... | Moře. | Bohdan Kaminský | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-046495 | Ty druhdy velká ve antické říze
a na kothurnu řeckých tragiků,
ty slední veto v dějin přísné knize,
ve změti hadů děsnou odliku
Medusy v tváři! Podivně a cize
tvé jmeno zní dnes v davů povyku.
Čas zmalicherněl. Vše jest podlost, lež,
ký věru div, že’s změnila se též.
Dřív bohyně – dnes pouze služka soudu,
jež pouty chř... | Nemesis. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-018577 | Je zprvu vázou, zkad se květy smějí
tak prosté, čisté, rosa když je koupá,
jak dětská očka rozmile tak hloupá,
jež nevědí o mrazech, o závěji.
Pak kaditelnou, kde vždy ohnivěji
to plá a doutná a zkad, jak se houpá,
dým oběti, již neseš jiným, stoupá
a obláčky se vonné k nebi chvějí.
A pokladničkou pak, co skráň se klon... | SRDCE. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-038980 | NE, pane můj, vám škoda růže jedné,
ji raděj’ zahodím zde vedle cesty –“
a srdce tluče: „Zdali přec ji zvedne?“
„Ty černé oči, ach, kdo mne jich zbaví?
matičko, matko, pomstěte mne přece,
a rcete jim, ať vlídněji mne zdraví!“
„Mráz kosti láme, – nechoď ku okénku“ –
„Já komůrku již, matko, zuvírala,
což by můj milý dnes... | RITORNELY. | Josef Václav Sládek | 3 | madrigal |
cvf-011670 | Ty pyšníš se: „Mé království je věčné,
já žiji v slunce zhárání a jasu
a v siné krůpěji a v zlatém klasu
a v modrých nebes hvězdné dráze mléčné.
Mé bytí jest jak bylo nekonečné,
mně není výměry a není času,
hned k velkému zvu lidstvo hodokvasu,
hned k půtce urputné a bezsrdečné.
Co mít chci, stane se, mne neuprosí
z vá... | Ty pyšníš se: „Mé království je věčné, | Adolf Heyduk | 0 | sonet |
cvf-058408 | Jsou dni, kdy všichni kol mne mladšími se zdají,
mé oči, myslím si, jen mladost potkávají,
jdu na zemi a přec jak v božím šel bych ráji.
Jdu. Za vrbou tu kdes je šklebná Zima skryta.
Leč pro mne růže, hloh a bez i myrta zkvítá,
a v trávě perlí se hlať rosy neupitá.
Jdu. Z chladné dáli sníh jak krahujci sem fičí.
Leč pr... | JSOU DNI | Otakar Theer | 3 | madrigal |
cvf-023426 | S luk jihočeských prýští vůně mát
a políbení polí skráně cítí.
Je slastný den... V tiš křičí vodopád,
jenž s výšin snu se v rokli času řítí.
Bdím v stanu smrčí... Lokám stínu chlad...
A v nitru oheň posvátný se nítí.
Svou bytost tuším ve všem růst i zrát.
Z mých očí vděčný obdiv světa svítí.
Myť cudným rděním jahod zru... | ČERVNOVÉ JITRO | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-015831 | Tak jest krása těla mnohých duší
Často záhubou a ohavou;
A co prachu jesti oslavou,
To část lepší pokazí a zruší.
Tělu krásnému tím lépe sluší
Duše krása; ona vnadu svou
Rozprostře nad jeho postavou,
Tak že člověk anjela v něm tuší.
Krásná schránka ducha bez ozdoby
Obílený svrchu jest jen hrob,
Obrazu božímu bez podoby... | LXII. Tak jest krása těla mnohých duší | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-061811 | „Ne hříšným odporem, ne s povypnutou skrání,
jen v němé pokoře a s prosbou k Hospodinu
zlo odvrátit nám lze, jímž ztrestal naši vinu
Bůh. Žíní chopte se a pryč se vzdalte zbraní!“
Tak děli proroci, když voje Filistínů
se kvapem blížily. Lid bil se v prsa dlaní
a v chrámy tlačil se, kde Jehva v pohrdání
v ty davy pohlíž... | Sonet melancholický. | František Sekanina | 0 | sonet |
cvf-022346 | Jde ve svět umění a zázrak Váš jde před ním:
tu něhu největší, jak staletí ji snila,
jste v ryzí ženskosti, ó Paní, vyslovila
svým vzdechem jediným a pohledem svým jedním.
Svět v bezdno kácí se a shonem zmírá všedním –
však nad tmu všedností je Vaše bytost bílá,
z ní božství s titánstvím a s něhou září síla,
jež lidstv... | PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ. | Jaroslav Kvapil | 0 | sonet |
cvf-013589 | Říjnová růže plna vnad,
jak z ruky mé,
jak z ruky mé bys měl ji rád!
Mně leží klidně na prsou
a celé dny
a celé dny tak smutny jsou.
Zrak někde bloudí, srdce též,
ty k růži té,
ty k růži té, ach, nepřijdeš! | Říjnová růže. | Růžena Jesenská | 3 | madrigal |
cvf-018657 | Petrklíče suchý květ
v mojich veršů knize leží –
víš, jak jsme jej našli svěží,
jak jsem jej pln žasu zved’?
Podzim byl už, mnohá snět
držela list žlutý stěží,
a ten květ plál trávy mřeží,
jak když jaro táhne zpět.
Za jeseně prostřed nivy
jara květ – ó, jaké divy,
milý Bože, dít se mohou!
Podnes myslím, na trávníku
že ... | VZPOMÍNKA Z CESTY. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-030408 | Proud stříkal pod vesly, tvé zraky pýchou plály,
a žhavým přeludem tě v slunné modro vábil
kraj síly vzkypělé... Stůj! Neslyšíš, tam v dáli
jak peřej smrti řve?... Proč chvíš se úzkostí?
Sláb příliš, zbabělče, bys v prázdno přímo hlédl,
pro oči bojácné nad marnem příštích roků
tkáň barev sálavých jsi v pestrý povrch sp... | Chceš silným sebe zvát? | Karel Nejč | 0 | sonet |
cvf-041739 | Pějte si vy Apollovi sluzi,
Bohyně z děv, bohy tvořte z lidí!
Lyra má vám toho nezávidí,
Že vás bůh váš k takým zpěvům nuzí.
Bohaté a bělohlavé luzy
Chválou zníti Musa má si břidí,
V prachu zemském polízať se stydí;
Jinam táhnou svazkové mě tuzí.
Což děv krása? Všechna časem svadá;
Což vše rozkoš? Náhle v propast padá;... | Pějte si vy Apollovi sluzi, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-041676 | Jsou-li tobě jeskyně ty známy,
V nichž se scházel křesťanský lid v Římě,
Když vrah hrál s jich životem jak v šprýmě
Za podlé je klada sobě chámy?
Toť kolébky víry, tyto jámy,
Tamto svaté vyrostalo símě,
Prosby z nich šly k nebi v sladkém dýmě,
Pán sám živě chodil v ty své chrámy.
Kdež jest vroucnost, jenž v nich druhdy... | Jsou-li tobě jeskyně ty známy, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-018616 | Ta struna, o níž Zaleski kdys zpíval,
jež v srdci jeho velkém vždy se chvěla,
v mém srdci dosud napjatá a celá,
jen rukou hnout, by řinul se z ní příval.
Já v přešlých letech rád jsem o tom sníval,
by do té chvíle, kdy duch letí z těla,
má lyra celá plně zazvučela,
by strun všech hlas mi ještě v píseň splýval.
Však vid... | JEDNA STRUNA. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-048850 | V to ještě dosud bych se žití vpravil,
jak hostinský žít v lesní krčmě kdesi,
při louči oknem dívati se v lesy,
na hosty čekáním se neunavit.
Již klepe kdos – noc u tebe chce strávit...
Jdeš otevřít... Kdo vejde? V citů směsi
jej vítat, jídlo nést a snad se děsí
on mne jak jeho já... Snad chce se bavit,
je hovorný a do... | Krčmář. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-049325 | To moře, které pod okny nám hřímá,
jak zní s našimi srdci do souzvuku!
jak v jeho bouři a v jich svorném tluku
se na tvých ňadrech dvakrát sladce dřímá.
Já tvoji šij, noc vlny obejímá,
a oba svoji uspáváme muku;
jen po tmě hledám tvoji malou ruku,
jež nudy balvany mi s čela snímá.
Jak ležel bych kdes na dně pohrobený
a... | VII. DVOJÍ BOUŘE. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-039274 | O země! – někdy matko mučedníků,
jichž krví páchne dosud každá hruda,
ó jak jsi klesla ponížená, chudá
dnes v rukách svaté víry odpadlíků!
Prý „v podnož cizinců a násilníků“
si zalháváme, jak to slina udá:
že vlastním rodem znectěna tvá půda,
jen bláznu napadá tak někdy v mžiku.
Ó země, prodávaná plevou lidu
za peníz, ... | III. O země! – někdy matko mučedníků, | Josef Václav Sládek | 0 | sonet |
cvf-010484 | Pes bez kázně rád zdivočí a zvlčí –
a bezpečnosti neprospívá ten,
kdo vlky kousán je a přece mlčí. – | 223. Pes bez kázně rád zdivočí a zvlčí – | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-007910 | Bratře Čechu, shoď černou hazuku!
Hazuku též římští vrazi měli,
co v Konstanci Husa upálili.
Bratře Čechu, podupej komžičku!
Bílé komže jezovité měli,
co nám naši slávu popálili. – | Bratře Čechu, shoď černou hazuku! | Karel Havlíček Borovský | 3 | madrigal |
cvf-021249 | My jsme v Praze kubíci,
granátníci, šorfšici.
„Praga caput“: řekni!
Nejsme jako v Paříži,
my toužíme po kříži:
Jenom někdo cekni!
Vezdy budem Pražané
pít plzeňské, jíst slané:
Stůj, cizinče – smekni! | Pražští měšťané. | Josef V. Kalaš | 3 | madrigal |
cvf-050285 | „Tak všecko svým zval’s, co Řím dáti může;
v mém trikliniu kolem spánků růže,
snil’s v purpurové tunice.
Falernské pil jsi z jedné číše se mnou,
chuť maren okoušel’s i broskví jemnou,
melounů, fíků ze Smyrny.
Směl’s před národem o polední době
mi holdovati, já sňal s hlavy tobě
ve prachu klečícímu tiaru;
já v cirk tě v... | DAR NERONŮV. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-070332 | Opřena o kmen hledím do údolí
a oči bolejí a srdce bolí,
jak marně tebe v dálce vyhlížejí.
Už dávno napadl stín do alejí,
večer se blíží travou po špičkách –
a já tam dosud stojím jako v snách.
Nic jiného si srdce říkat neví
než prosbu svou – ať na cestě se zjeví
ten obrys známý, tolik milovaný.
Opřena o kmen, pohled z... | Opřena o kmen hledím do údolí | Marie Calma | 3 | madrigal |
cvf-058824 | Mdle lampa růžová plá; její jas
těl sladkou krásu nechce přezářiti.
– Ó spusť již roucho! – prosí tichý hlas,
ó ženo, královno a slávo žití!
Sladkého šílenství to věru čas,
kdo ví, co hrůzy snad se na ně řítí;
dnes tělo ženy v bílé slávě svítí
a zítra zkáze bude na pospas.
Já nezáviděl jsem jim rozkoš lidskou,
již hýří... | Xll. Mdle lampa růžová plá; její jas | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-015970 | Hřmí příboj moře, jemuž konce není,
široké, valné moře kolem nás,
rve břehy naše, bouří se a pění,
v něm chvílemi již tone břeh i hráz –
jsme v moři ostrovem, o naše skály
od věků hřmí ten příboj neustálý.
Však znovu náraz vln se tříští, láme
a o hráz ochrannou se odráží –
vždy ještě v sobě dosti síly máme,
být stále a... | HŘMÍ PŘÍBOJ | Bohdan Kaminský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-056934 | Jak byl bych na kraj rašeliny stoup.
Jen dolů, dolů! Klesám hloub a hloub,
jsem tažen vzpomínkami, nevím kam,
a do světlých se temnot propadám.
Zem, kde se nezmírá ni nežije,
mne vítá kol – to dusné dětství je,
však dál a hloub já padám. Ne už já:
Můj dech se v těla cizí přelévá,
jsem kýms, kdo láskou pro život je slep... | KE KOŘENŮM | Otokar Fischer | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-019681 | Už se s tebou Muzo rozžehnávám,
Spolkyně mých zpěvů truchlivých,
Když ti lyru z rukou loučivých
Vracím a dík za tvou půjčku vzdávám;
Co sem začal, sice neskonávám,
Plamen hoří v persích ohnivých,
Aniž časů více příznivých
K ukojení jeho očekávám:
Skrý však ty svou uselzenou roušku,
Já chci dále tverdou potřebu,
Já chci... | 386. Už se s tebou Muzo rozžehnávám, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-048593 | Že jsem tě našel v bludné světa pouti,
to zázraků je zázrak svrchovaný,
já obvazky již strhal s každé rány,
já poznal vše, co bolí a co rmoutí.
Já byl jak list, jenž vadne a se kroutí,
já anděla zřel u rajské stát brány,
a s mečem nahým „Zpátky!“ křičel, „many
tvá nemá poušť, ty musíš zahynouti!“
Kdes vzala se, tak líb... | Zázrak. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-067568 | Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám,
na letních nocí blahé, sladké chvíle vzpomínám,
jak hvězdy plály a tvé oči plály,
jak objaly mne tvoje ruce bílé, vzpomínám,
jak rety tvé i kadeř zpit jsem líbal,
a ty's se při tom smála roztomile, vzpomínám,
jak věčnou lásku jsi mi přísahala –
a komáry jak plašila jsi č... | X. Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám, | Josef Kubelka | 7 | gazel |
cvf-059515 | Chuť octa na rtech, zuby zaťaty
a slovo jako sek a sykot dýky,
stesk hraju zrad a smutek samčí msty.
Můj den, v němž byla hořkost erotiky,
kles v listopadu žluté lupení,
jak dí můj Makbeth. – Zbývá umění. | KAREL VÁVRA HRAJE | Otokar Fischer | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010321 | Nás všecky vzhůru nese lásky touha,
s ní teprv každý slavnostní je zvon
a bez ní nic, neb rolnička jen pouhá. | 60. Nás všecky vzhůru nese lásky touha, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-007619 | Jednou sme v neděli
já a má Liduška
na sadě seděli.
Sami dva na sadě;
já jí dal květiny,
co sem měl v zahradě.
Tu se ptám co jí je
vroucně ji políbiv,
věnec proč nevije?
Větříček tíše vál,
ona pak plakala,
ale já sem se smál.
Tu ona potichu
pravila skroušeně:
„Není mně do smíchu.“
Co ti je Liduško,
že dnes tak smutna j... | HNĚV. | Václav Hanka | 3 | madrigal |
cvf-044222 | Ticho nedělní je všude znáti;
struna, k níž se život ulic víže,
napjata je dnes o kolík níže,
záchvěv její víc a víc se krátí.
Slunce širokými světly zlatí
bílé domy, balkonové mříže,
třpytem planou zvonice a kříže,
okna chrámů, na oltářích svatí.
Hovor, jenž se od úst k ústům nese,
ševelem zní stromů v hustém lese,
pl... | Ticho nedělní je všude znáti; | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-063962 | Byli blaženi ve svých zahradách, kde šumělo ticho
a zpívali slavíci škály svých trilků v houštiny temné,
v nichž chvěla se veliká Láska obou dvou mladých.
V jednom však večeru pozdního jara vyšel krvavý měsíc
a červená barva jeho stékala až v rozjitřené nervy
a v pučící květy podivných nálad a podivné barvy.
Nebyli bla... | KADENCE. | Emil Julie Pala | 3 | madrigal |
cvf-019835 | „Běžte, cesar! běžte, cesar!“ hlasným
Jakýs kuřiplach tu křikotem
Volal utíkaje klopotem,
A já k němu hněvem neužasným:
Myšibojce, kýž tě zemitřasným
V útěku hrom srazí rachotem,
Slávě povinen si životem,
„Stupai i bei“ radše s čelem jasným!
Tudíž Ďasů pět se za nim skákat
Jalo, jenž ho za to na věky
Mají bíti nedajíc ... | 540. „Běžte, cesar! běžte, cesar!“ hlasným | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-004795 | Jde noc – je v smutku flóry zahalena,
jde tiše, zvolna jako sirá žena
v svém ňadru tajíc velký, těžký bol;
to smutná noc – a ticho hor i dol.
Spí nebe, zem spí hříchem unavena,
co srdce Tvoje, Pane, hořem stená,
co klesáš zbrocen krví v mdlobách pol
a rosou srdce Tvého plá zem kol.
Teď nebe přec se na Tě rozpomíná;
v s... | I. „Jenž se krví potiti ráčil!“ | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-048363 | Baron celý v zbroji v plátech železných,
po mnohých zde klečí bojích vítězných,
růženec pěst svírá, krotký jest a tich.
Z druhé strany biskup, jako by jel v seč,
kříž a škapulíř mu skrývá nahý meč.
„Ecclesiae miles“ splývá z úst mu řeč.
V středu této divné dvojí skupiny
na lebce si hoví hošík, ze třtiny
do větrů si pou... | Marnost nad marnost. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-059560 | A zde – zde pod třešní, jež tenkrát stála
jak jarní sen ve květů bílých třísni,
kdy duše zněla neslyšenou písní,
zde věčnou lásku mi kdys přísahala.
Ó, rány osudu, tmo neskonalá,
jež v duši mou se věsíš hořkou plísní,
kdo zoufání to pochopí a vysní,
jež chvíle ta v mé duši zanechala!
Dnes dlím tu zas dech stěží utajený... | KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU... | Jan Spáčil Žeranovský | 0 | sonet |
cvf-031197 | Noc stínem jásavou zář denní skryla
a k útěše těm, co sní, bdějíce,
déšť třpytivého zlata rozhodila
a sentimentální svit měsíce.
Však kolem zdá se mi že touha zbyla
po slunci jen... A vzpomínajíce
ty stěny dvora – rakev šedobílá –
o slunci sní do výše čnějíce.
Je ticho na dvoře, – pár starých cárů
jen šustne chvilkou h... | NEPŘIŠLA... | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-044174 | Den hořel září, slunce žhavá síla
se lila proudem, dopadala k zemi,
a země vnímavá, labužník němý,
žár hltala a tolik ohně vpila,
že teplem dýchala a teplem snila,
když večera volnými veřejemi
mráz pronikl a hvězdami plál všemi,
jichž třpytem obloha se rozjiskřila...
A byla jako srdce láskou vzňaté,
jež tak je syto tep... | Den hořel září, slunce žhavá síla | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-048101 | Ne poesii jen, o Calderonu,
jak pravil Goethe, možno z tvého díla
navrátit světu, kdyby pohrobila
moc nepřátelská tu říš bájných tónů,
však člověka též v jeho vášní shonu,
v čem úpí jeho cit, hřmí vůle síla,
čím klesá, vzletá, ďábel nebo víla,
když duše jeho v spárech visionů.
Ba ještě více: Sfingu všeho děsnou
s hvězd... | Shakespeare. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-050366 | V hlubinách nebes hvězdná zář se míhá
a chladný vichr v akáciích stená,
z bolesti hrobu vzpomínka se zdvihá
kročejem hluché noci probuzená.
Tam v mlze stojí... bože! jaká změna!
Na čele jejím černé noční stíny
a pláče tuším ubohá ta žena,
a kolem teskná vůně rozmariny...
a vzbuzen v srdci mém jest starý osten viny.
A j... | IN DOLORIBUS. | Jaroslav Vrchlický | 17 | spenserova strofa |
cvf-067678 | Ó sestry, vizte, pustnou smutné sady,
kde stezky, žloutne opadalé listí,
vlá větvemi jen větrů hvizd a svistí –
smích nad odranou zdobou jarní vnady.
Svět nemá květů... Rouch my tkáme květy,
jež na údy ctné Světice tam přilnou:
ta pohrdla myrt mládí zdobou mylnou
a nyní hvězdné otvírá nám světy.
Kmen zahrad našich vonn... | OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (X.) | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-019473 | „Svantovíte, Bože čtverohlavý!
Byly slova toho šedivce,
Přijmi dík z ust tvého horlivce
Za rok štědrý i den tento hravý;
Chraň i dále dárce požehnavý,
Pole, města, dítky, příznivce,
Dej nám štěstí, počas rozsívce,
Němcům sardce lidské, rozum zdravý:
Aby pode pláštěm náboženstva
Nepáchali v našem národu
Porobu, lest, kř... | 178. „Svantovíte, Bože čtverohlavý! | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-018633 | Na dlouhé cesty konci dvorec bílý
se dívá s vrchu. Slyšet je křik páva,
a pole jak se někde zaorává,
je slyšet pluh. Jak skřípá to a kvílí!
Až ke dvorci se jehličný les chýlí,
a před ním stoh se zdvihá, léta sláva;
blíž u lesa se pase černá kráva
a ku dvorci zas patří dlouhou chvílí.
Teď se smíchem se vrací chasa náhle... | U DVORCE. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019713 | V úboči té hory v moch sem klesla,
Neb zde vedli hry a obchody
Slavští zpytatelé přírody,
Za vůdce si vyvolivše Presla;
Ten muž se mi líbil tak, že nesla
Ke cti jemu sem a na hody
Květy, zrostliny a jahody
V košíku, co vděčnosti mé hesla:
Přišel k nám i Zalužanský, hodný
Děd ten Linéovy soustavy,
I náš Franklín Diviš h... | 418. V úboči té hory v moch sem klesla, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-046054 | Když luny hasne bílý pruh,
dostává křídla lidský duch
a v křišťálný se vznese vzduch.
Ať mrtvý, živý, jedno jest.
Stejně se vznese v moře hvězd,
po stopách andělských jde cest.
Tam v dáli moře duní v břeh,
tam vítr chodí po hrobech,
tam kdosi zbaví se snů všech.
A silný láskou, vůlí svou
nad pláně, které v luně žhnou,
... | III. Když luny hasne bílý pruh, | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-003093 | Herečko, duši svou, hladinu rozvlnilou,
jež rozehráváš sny vznícených duší lidských,
jež mrtvé přeludy ve chvílích harmonických
jak vodou života své víry křísíš silou,
přelude sama ty mnohostí psychy svojí
uprostřed průhledné všednosti jednosměrné,
jak v tvůrčí horečku i v mdlobu z práce perné,
herečko, úcta má se k js... | HEREČCE. | Adolf Bohuslav Dostal | 0 | sonet |
cvf-056491 | V propastném bezdnu tmy vhroužena země spí...
Vysoko hvězda plá v samotě nezměrné,
jediný ryzí skvost, pln zářných tajemství.
A z hlubin zamlklých vstříc mlze důvěrné,
v ohnivých proudech svých, v něž noří modré chlumce,
nad hory daleké planoucí stoupá slunce!
V stříbřitý jitra šer svá křídla rozestře
pták rudý, perutí... | ZPĚV JITŘNÍ | Rudolf Medek | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010657 | Ó štěstí, štěstí, nevěstka to lstivá;
dnes králi pyšně kráčí po boku
a zítra s jeho drábem jedno bývá. – | 396. Ó štěstí, štěstí, nevěstka to lstivá; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-042243 | V naší vlasti jak ta naše Haná
Jestiť blaha a jak bohata!
Žíto její skví se od zlata,
Proso její roste jako panna.
S nebe na ni pořád padá mana;
Králi volí jejich hříbata,
Mládci slični jsou jak knížata,
A těch krásek – nemá jiná strana.
A ten duch jich! Ó již mizni trude!
Hlodalo se kdys proň srdce chudé;
Duch ten zce... | 99. V naší vlasti jak ta naše Haná | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-041683 | Břímě velké Bůh nebeský složil
Na útrobu moji přeslabou;
Tíže ty snad v hrob mě zahrabou;
Tak mě osud ten můj poubožil.
Bláhy kořen se mně neodnožil;
Zřídka manna sladkou ostrabou
Sprchá na mou duši ochabou;
Srdce dvůr se hořem poostožil.
Toť to břímě – že mám vytýkati
Hřích a vadu mému národu,
Proto se mně jazyk v ust... | Břímě velké Bůh nebeský složil | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-051507 | Jaro růžené ti ozdobuje
Rty a líce svěží lepostí;
Plodné léto s tvorčí radostí
Pučící tvá ňádra posvěcuje;
Jeseň zlatostkvoucí ozařuje
Kadeřů tě rusou hojností;
Zima též s svou sněhobělostí
Po tvých ramenou se rozhošťuje.
Tak je tebou jaksi zastavena
Prchlá ročních časů posloupnost,
V jednotu jich různosť uvedena.
A kd... | Čtvero ročních časů. | Josef Wenzig | 0 | sonet |
cvf-024442 | V úpalu slunce stojí chmurné domy,
jež vrhají na dlažbu tmavé stíny;
vzduch tetelí se horkem mdlý a líný,
v zámeckém parku šíří vůni stromy.
Chvílemi kočár zarachotí kdesi...
Křik dětí z dvora... Kolovrátku steny...
Naproti zívá kostel otevřený...
Na okně kanár ve snu zatikne si...
Však večer v tklivém zvonů rozzvučení... | V ÚPALU SLUNCE. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-015729 | Poraziv tak Franky hrdosmělé
Sámo v tuhé bitvě na hlavu,
Novou vydobyl si oslavu
Skrz to vítězství nad nimi skvělé.
Rozplašiv a potřev nepřítele,
Dravcům nechává tu potravu;
Zajaté vzav s sebou v zástavu,
Vrací zpět se ve svých pluků čele.
Za ním nesmírná se kořist veze
V dlouhém pořadí tu do hradu,
Zasloužená to mzda ... | XXIX. Poraziv tak Franky hrdosmělé | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-019858 | Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem
Neosvícený a nehřitý,
Leží hřeby k zemi přibitý
Muž, an švedským trestán bývá trunkem;
Totiž jeden Ďábel na břeh člunkem
Vyváží mok onen bahnitý,
Nálevkou pak druhý ohbitý
Satan jej mu v usta leje žblunkem:
A když zpuchnul břich, a kluk ten křičel,
Třetí Běs mu po něm tancoval,
Až smra... | 562. Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-026122 | Má bez počtu hlav, očí, ruk a uší
a jednu suchou povznesenou duši.
A zdržuje se v jizbě zaprášené
a horko rád má v míře netušené.
Živ papírem je, inkoustem a pery
a nadějemi brzké kariery.
Své obzory má, logiku má svoji,
a nepřítel, kdo v postupu mu stojí.
Dny počítá mu lačná pretense,
kdy jeho nápředník jde do pense.
... | PŘÍRODOPIS BYROKRATISMU | Josef Svatopluk Machar | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-019888 | V této poušti samá jako vdova
Bez manžela, dětí, souseda,
Stojí svadlá už a škaredá
Vedle cesty olše Durinkova;
Dva jsou strážci její, totiž sova
Na stromě se sem tam ohledá,
Pode stromem uzří medvěda
Ležeti zas bázeň poutníkova:
Hneli hlavou vrah ten, tať jej kluje,
Hneli nohou, tento ukousne,
Tak že trojí bídu okušuj... | 592. V této poušti samá jako vdova | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-036051 | Zas odjížděl jsem od hrádku
a v srdci nesl pohádku
o krásné rusalce.
Ó čarovná ty pohádko,
což prožil jsem tě za krátko
tam v borku na skalce!
Ach, přinese-li zticha kdy
hoch prstýnek ze smaragdy
své teskné panence?
Ó nikdy juž, ó nikdy víc
si nepřijdeme, dítě, vstříc
leč v smutné myšlénce! | Pohádka o rusalce. (VI.) | Rudolf Pokorný | 3 | madrigal |
cvf-010447 | Za lásku národu jen právo ručí;
kdo pěstí buší lidu v obličej,
ten krvavé ho jenom pomstě učí. | 186. Za lásku národu jen právo ručí; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019877 | „Čakajte ma! čakalalalajte!
Já som Slovák Turčan z Michala,
Už pou jazyka mi odrala
Rota ďáblů, prosbu za mňa dajte!“
Tak tu kýsi zajíkavec, hajte
Řeknu k vůdcům toho Křikala
A sem veďte: kdo ste? zeptala
Sem se, mluvte, aniž vinu tajte!
„Já som Thurócz“ Dosti! darmotlachu,
Vy ste o jakémsi koňovi
Bílém, nasel v dějopi... | 581. „Čakajte ma! čakalalalajte! | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-051273 | Nuž, vše je marné, jak to vidíš, synu milý, – spráskán budeš!
Žes básník, vždycky ve zlé zrodil jsi se chvíli – spráskán budeš!
Žes vzletem hymnickým chtěl dopnouti se hvězd
ve zpěvech plných nadšení a božské síly – spráskán budeš!
Žes měkce pěl a sladce jako filomely zvěst,
žes vážně myslil, frašnou ztropil kratochvíl... | PIJÁCKÉ (VIII) | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-004440 | Ne Ikaros, spíš Prometheus k nebi’s vzletěl,
Svobody paprsk urvat svému lidu zpět
z nebeských sluncí tajemných a zdrojů světel,
neb dole lid tvůj rabem plazil se a klet,
pláč jeho tklivý slyšel jsi, lkal tvoje ve sny
a hnal tě dál a výš v ten kráter žárů děsný.
Tam před tebou jen vábně jeho naděj kvetla,
vítěznou rukou... | ZA ORLEM TATRANSKÝM! | Xaver Dvořák | 1 | strofa venuše a adonise |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.