id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-015789 | Každý za skutek, jejž prokážeme
Ze soustrastné lásky bližním svým,
Života bědami sklíčeným,
Odplatu tam někdy nalezneme:
Nahotu-li rouchem odějeme,
Pokrm ústům dáme hladovým,
Útěchu přinesem nemocným,
A pocestným nocleh dopřejeme.
Bůhčlověk sstupujeť s nebe dolů,
A co chudý Lazar u dveří
Prosí o drobty s našeho stolu.
... | XX. Každý za skutek, jejž prokážeme | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-041738 | Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře
Samému se peklu podobá,
Její ňádro jesti nádoba
Pro tesklivé, ustavičné bouře.
Hora druhá jestiť prosta kouře,
A jest hora hor všech ozdoba,
Všechna tamto ráje zásoba
V libé kvete krásot věčných smouře.
S kterou horou chceš míť námluvu?
Chceš byť roven sopce Vesuvu,
A chceš v žití pek... | Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-050673 | Na pasece s ostružinou
maliny a jahody
pod haluzí klenbou stinnou
skví se plné lahody,
korálky se v mechu vinou.
Plaché kroky – a zas minou,
Laňka, jak duch svobody,
mihla se tam za mýtinou
na pasece.
Bukvice se v listí řinou,
haluz skřípne z náhody,
a tam v dálce u vody
šedé olše vážně kynou.
Cvrček spustil píseň líno... | Na pasece. | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-004031 | Juž kolébkou se stalo srdce mé,
tam krásné dítě vroucně kolébám;
co, Betleme, kdys ty, já nyní mám,
ne kříž, ne smrt je víc mi odejme.
Jak toho pomním, hruď se dme
a nitro plá jak ponořený chrám
pryč s hluku světa k duše hlubinám,
kam v bouřích utajeni sejdeme.
Zde žít chci nepoznaný eremit,
ni květů vilný dech, ni slu... | Juž kolébkou se stalo srdce mé, | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-015735 | Svatém na Vyšehradě Krok vládne
Dobrodějně k země České blahu;
Nebe jeho podporuje snahu
A mu vlády břímě činí snadné.
Bezpráví se nepomíjí žádné,
Spravedlnost u jeho bdí prahu,
V jedné ruce meč a v druhé váhu;
Běda, kdo jí v přísné ruce padne!
Ač se neskví vítězstvím co rek,
Čelo jeho jiná věnčí sláva:
Mstitel křivdy,... | XXXV. Svatém na Vyšehradě Krok vládne | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-017105 | Štít sluneční se v brunátný kov taví,
Žár jeho v chorobném se dusí vzduchu,
Jenž houstne zsinalý a popelavý
Nad krajem plným vápenného puchu.
Vše spáleno: i sytá zeleň trávy,
Již Jara štětec stříkl v dálné strže,
I písek ostrý, jenž teď do únavy
Tak tvrdě v rytmu kročejů mých vrže.
A zápach hniloby je cítit všude,
Své ... | ROZKLAD | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-017948 | Ba, paličáci jsou to paličatí!
Můj přes den píše román pro „Ozvěnu“,
ač říkám stále, že tam špatně platí,
a v hospůdce své večer hledá změnu.
Tam na poměry, miláčky se katí,
již porotu vždy mají obsazenu,
ač říkám mu: Choď mezi ně, ti svatí
přec takhle, bloude, nedají ti cenu! | MANŽELSTVÍ LITERÁTŮ VI. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-032459 | Stoje na rozhraní obou světů,
tam, kde v jednu mlhu splývají,
břehy svoje vespol líbají,
nazpět hledím v matném oka znětu.
Na života pláni u propletu
světélka se bludná míhají,
oddalují sebe, sbíhají,
brzy k nebi míří v smělém letu.
Myšlenky to v věčně živém ruchu,
v stálém vzniku, v stálém plození,
všechny tonou v kře... | 3. Stoje na rozhraní obou světů, | Vojtěch Pekař | 0 | sonet |
cvf-010644 | Buď vesel v mládí při zpěvu a víně
a k srdci ženu viň, ji máš-li rád,
ať růže zkvétá do poupat v tvém klíně. | 383. Buď vesel v mládí při zpěvu a víně | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-041786 | Srdce lidské – ostruněná lyra;
Předmětenstva hudba všeliká
Ve strunách se jeho zamyká,
V ně své city skládá všechnost širá.
Když je odchne hudba nebes čirá,
Slasti ráje v sebe polyká;
A ta rozkoš proudem vyniká,
Jak když s chotěm sejde se choť sirá.
I tvé srdce takou lyrou jestiť,
Jenž má zpěvy milohlasé věstiť;
Jaké p... | Srdce lidské – ostruněná lyra; | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-024496 | Z luk spokojených prýští vůně mát,
a člověk se jak znovuzrozen cítí.
Je dusný den... V tiš křičí vodopád,
jenž se skalin se v rokli bujně řítí.
Sním v stanu smrčí... Lokám svěží chlad...
V mém nitru oheň posvátný se nítí.
Na všechno myslím, co jsem míval rád...
V změť větví perleť žhavé modře svítí.
Stráň plody zralých... | POLEDNÍ ODPOČINEK | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-048189 | Byl rabbi Schammai jako skála v moři,
na jejímž příkrém tesu hvězdy hoří,
o jejíž bok se vlny trou a boří.
Byl rabbi Hillel pod skálou ty vlny,
jež podají se rády, na nichž plný
svit hvězdný spočine pak čaruplný.
Byl rabbi Schammai jako kaktus divý,
jenž ostnů plný zachmuřen se křiví,
bez vůně v rudý plamen tryská živý... | Schammai a Hillel. | Jaroslav Vrchlický | 3 | madrigal |
cvf-010734 | Svět z bohů křivd i lidí bědně stůně;
hle, hlupce šatí v knížat zlatohlav
a ducha knížata v šat druhdy z húně. | 473. Svět z bohů křivd i lidí bědně stůně; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-040917 | Rozkolnictví a rouhání, výsměch, hněv a bolesť,
ať vše to žije v duších odvážných, dobrých a silných.
My toužíme po bouřích, zhnusením idylického kramářství,
chcem vidět ropuchy mrtvé podél cest za svítání večera.
Zdvihne-li se však soumrakem netušených zámyslů,
hne-li se něčí štít neb ruka, budeme do rána bdíti;
a neř... | SKICA KU „CARITAS“ | Antonín Sova | 0 | sonet |
cvf-061592 | Jí mnohá vráska v čelo vyryla se,
co otec navždy odešel, tak mlád –
a v jejím pohledu v tom krátkém čase
jak všechen žár by vyhasnul a schlad. –
Jak ráno svitne, zvolna ubírá se
na svěží jeho hrob se vyplakat,
neb někdy večer chodívá tam zase,
než slunce shasne, „dobrou noc“ mu dát.
Když slyší klavír, jejž tak často hr... | PORTRAIT MÉ MATKY. | Zdeněk Knittl | 0 | sonet |
cvf-015795 | Neodolatelnou musí vnadu
Míti žezlo, trůn a koruna,
Závist že až rodin do lůna
Vkrádá se a páše pro ně zradu.
Mnohá hlava mrzkém při oukladu
Omráčena, jako od mluna
Hromovládnoucího Peruna,
Sklesla ve zdích knížecího hradu.
Vášní touto puzen ve ouhonném
Srdci mnohý odrodilý syn
Odbujnickým stal se Absolonem.
Pro lesk t... | XXVI. Neodolatelnou musí vnadu | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-010313 | Zas ve vůni a smavém jasu tonem,
zas růží lásky pln je jara klín,
kup za kus života si jednu! honem! – | 52. Zas ve vůni a smavém jasu tonem, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-048880 | Já slyšel večer z tmavé kathedrály
zpěv žalmů, jak se nesl v město snící...
Kraj pod šerým spal nebem, s večernicí
mhy listopadové se v zápas daly.
Já slyšel Hosanna! Zpěv síly, chvály!
Řad mnichů kráčel v rukách s voskovicí,
kol ochozy šel, mizel zpívající
ve dveřích, v kadidle jež z kořen stály.
Ve hloubi různá světl... | Večer v zimě. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-043544 | Pod horou se tichý údol vije,
S hrůzami zde není zápasu;
Jedináť tu chyžka, a tam žije
Dívka s matkou v pěkném souhlasu.
Máti – kvítko na podzimním čase,
Borsa – růže v jara plné kráse.
Potůček to jasný – jejich žití –
Na pustině ticho uplývá;
Neblaží je bujné světa kvítí,
Jim se nebe jenom zaskvívá.
Žijíť jako líbé zá... | Borsa. (II.) | Jan Slavomír Tomíček | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-067837 | Šel Adam s pole, znaven prací trudnou,
kde potem, slzou tvrdou hroudu rosil,
již Bůh jen bodláčím a trním osil,
že Eva vyslechla řeč ďábla svůdnou.
Den bílý zhasl, červánky jen rudnou,
srp luny lehké mráčky s nebe skosil,
kde Tvůrce božský zlaté hvězdy rozsil,
by zřely v lidí dráhu světem bludnou.
Vstříc muži ženy obli... | III. Šel Adam s pole, znaven prací trudnou, | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-014173 | Nad skalinou v záři hesperové
Letmo v kole hrají mravencové:
Viz, jak rojně sebe stíhají,
Po kotoučích z výše prchají.
Proč se v zatočině Kartezové
Outlých žížal brojí národové?
Milování pudem vznikají,
Jeho medem zpití klesají.
Láskou všeho tvoru srdce bije;
Laska v lítém moři pod jeky,
V země kvítí, v nebes světle ži... | Létaví mravenci. | Josef Jungmann | 0 | sonet |
cvf-018582 | Ach, zase sonet! – sykne mnohý v strachu,
že znělek potopa už zase kvačí –
Vždyť řek’ jsi, jeho pouta že tě tlačí,
vždyť odpřisáh’s jej dávno, milý brachu!
Je pravda, pravda. Tvář mám studem v nachu,
a kdybych moh’, já zastřel bych ji radši,
vždyť nezapírám – vím, že hrstka hrachu
jak u mne na zeď padla sotva hladší.
T... | SONET NA OMLUVU. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-054206 | Před mými zraky jako hvězda skvělá
kdys v noci tmavé zářný stanul zjev.
V sluch hudba vábná, tajemná mi zněla
a tklivý, srdce jímající zpěv,
tak tichý, jak když vánek šelestí,
a sladký, jak báj dávných pověstí.
– Kdo jsi? – já ptal se chvějícím se retem.
– Mluv, kdo tě posýlá můj rušit klid?
Snad zbloudil jsi na dlouhé... | KNIHA. | Jan Červenka | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-055485 | O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
jest v poušti mé jen květnatý čas při Tobě;
mé srdce němé jako hrob na stepi,
však v sterých písních vzejde lásky hlas při Tobě;
já poutník neblahý a Mekka má sbořena,
jen v náruči se mohu modlit zas při Tobě,
a slepec jsem, mně krásný barev lesk rozmazán,
jen v oku Tvém se duhy s... | III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě | Václav Šolc | 7 | gazel |
cvf-058224 | Hluboký je spánek sošek
matně bílých v chabé záři
věčné lampy u klenby.
Po níž trojí stín se táhne,
trojí řetěz v jasném vápně;
na dlažicích těžký stín.
Meče v prsou tiché Panny,
na oltáři bolestnící,
chvílemi se zachvějí.
Kolem dálné pláně běží
k obzorům, jež halí půlnoc;
truchlý vítr burácí.
V tomto moři tmy a vichrů... | KAPLE | František Bíbl | 3 | madrigal |
cvf-068152 | Je pyramida v ticho ztajená.
A v šikmé, černé chodbě klečící,
svá zaklínání mísím s vichřicí
a volám tě, ty drahý bez jména!
Blíž chví se hudba sister vzdálená
jak stříbrných slz proudy znějící,
jež, jak by padaly mi do lící, –
mých vlastních stesků hořká ozvěna!
Temnota ve mně, kol mne temnota.
Nad uhlím rudý kouř se ... | Egyptské sonety. (II.) | Josef Šimánek | 0 | sonet |
cvf-029843 | Bytosti divé bolesti a vnady
ve srdci lidstva bohem narozena,
různá dle místa, osudu a jména,
a přece stejně milovaná všady!
Od chýží pastuch po královské hrady
hřmí jméno tvé, se jásá, úpí, stená,
čím bídná víc, tím stokrát více ctěná,
a nejchudší – přec všecky nad poklady.
Kde člověk, který slyše jméno tvoje,
by neza... | Bytosti!... | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-019541 | Čekej tamto nad Šumavou málo
Slunce zlaté jdoucí k západu,
Ach už tebe jen mi náhradu
V dálce této nebe zanechalo;
Jak si se mi v štěstí sladce smálo,
Tak teď mírni jeho proradu,
Pozdrav i Ji tam i zahradu,
V níž si s nami plesalo i lkalo:
A však ještě na mne louče svojích
Pramenů skloň, aby pobraly
Tam k Ní tyto řeky ... | 246. Čekej tamto nad Šumavou málo | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-069307 | Dnes, Bože můj, se modlím k Tobě
v té neskonalé těžké chvíli,
Ó, nepřipusť, by v této době
mne síly moje opustily.
Kol přešel osud v skryté zlobě,
můj život smutky zpečetily,
a štěstí, malé, smavé robě,
šlo rozmarně kams v dálnou míli.
Ó, Bože můj, v té noci bezdné
tam s výše vzhlédni na mne hvězdné,
jež azurně se v ne... | 26 Dnes, Bože můj, se modlím k Tobě | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-015749 | Povadivše se dva vládykové
Přihnali se k stolci Libušinu;
Jeden druhému vytýká vinu,
Rázná mají slova pohotově.
Vece kněžna: „Opět sváry nové?
Ty jsi škůdce, odrodilý synu!
Klatba tvému bezpravnému činu!“
Odcházejí oba odpůrcové.
Chrudoš, jemuž právo odsouzeno,
Jme se vévodkyni haniti,
Řka: „„To nemá být ti odpuštěno!“... | XLIX. Povadivše se dva vládykové | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-051361 | Zni, znělko má, a hlahol v srdce těch,
jimž národ svěřil poklad svůj, své děti.
Tvůj zvuk ať jasně přes vše hněvy letí:
jsmeť za jedno v svých zápasech a snech.
Zni o rolníka tvrdých mozolech,
o zářném květu, lístku na poupěti,
zni o tužbách, jež sok náš v prach a smetí
nestoudně hází, zni jak hněvu vzdech!
Zni zvonem ... | II. Znělka úvodní. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-010566 | Co umění? Toť studna, dna jež nemá,
vždy plná je, leč nabrat nemůž’ ten,
čí duše při tom hluchá je a němá! | 305. Co umění? Toť studna, dna jež nemá, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-065099 | ...Už poslední dav stojí Moravanů.
A praví Šlik: „Jsme smrti oběti!
Nuž, aspoň mužně, když jsme prokleti,
my uvítejme smrtící teď ránu!“
V ráz pohledy všech teskně v dálnou stranu
za hory, lesy, nivy zaletí,
na ženy myslí, matky, na děti,
na hájů doma šum, na plochy lánů.
Óh, kterak toto vzpomínání bolí!
A Moravané na ... | BĚLOHORSKÝ SONET. | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-019663 | Nač pak já mám proti ukrutenství
Losů řeči vesti válečné,
Dělaje sám sobě zbytečné
Nad milenky ztratou protivenství?
Vždyť jen z obce Slavů v společenství
Oslavenců přešla výtečné,
Z časné Slávy vletla do věčné,
Ze Slavenství do blahoslavenství:
Dcera Slávy zemské, malou změnou
V dceru nebeské se převzala,
Slavena se s... | 368. Nač pak já mám proti ukrutenství | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-009603 | Roste jedle v jihu, divem roste,
bez pohromy skryta v lůně hor,
na svobodě jako dítě prosté,
její kštice nerve větrů spor,
aniž slunce plamenitým dechem
pálí ňádra přizdobená mechem.
Tažní ptáci, v jih a zpět-li letí,
vyhlídli si za útulnou skrýš
rozbujelé, vějířové snětí,
jejich vůdce výhonkovou výš;
a kdo umí hovořit... | JEDLE. | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-027773 | Nač ještě psát cos? už jsou otřískány
ty slasti lásky, vzdechy, bolesti,
pohádky srdcí, sudby kruté rány,
šedivé mythy, lidské neštěstí.
Psát hádky s bohem? Kreslit v bílé blány
svit jitra, les, jímž vánek šelestí?
I tady vždy ti kývá s jedné strany
Ben Akiba, muž čestné pověsti. –
Nervi si vlasy. Je-li, druhu milý,
v ... | SONET-RECEPT PRO ZÍSKÁNÍ ZVUČNÉHO JMENA | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-042779 | Znětež Stvořitele chvály!
Ať se lidská srdce hnou,
Tam, kde smutné pouště stály,
Paláce se k nebi pnou.
Aj! zde stojí nový chrám,
On – on – daroval jej nám. | Zpěv při příležitosti posvěcování Pešťanského chrámu (Recytatýv.) | Bohuslav Tablic | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-067843 | Ne každý pocel – lásky políbení,
ne přátelský jest každý stisk tvé dlaně.
I Jidáš líbal zrádně líce Páně,
král, vítán Makbethem, byl zabit v snění.
Vrch číše opojnou se slastí pění,
dno žlučí zachutná jak jedem saně,
v květ svěží tajně červ se vplíží ranně,
v čem člověk ráj svůj hledá, ráj vždy není.
Je šťasten, dokud ... | IX. Ne každý pocel – lásky políbení, | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-019121 | Kam padne zrak, jen růže, růže, růže,
ty bílé, žluté a ty rudé, tmavé,
jak červánek když nad hlavou ti plave,
sčíst sotva zrak to moře květů může.
Jak čaroději pad bys do podruže,
jenž v Sadiho tě sady přenes pravé,
jen čekáš, bulbul vpadne v písni lkavé
a květy kol tě sevrou úž a úže.
A kolem růží, včel kde zvučí váda... | RŮŽOVÝ SAD | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019883 | Byvše potom z domů oněch venku
Šli sme po poušti a pasece,
A ai hora z písku při řece
Vysoká i dlouhá nad myšlénku;
Hýl ji jeden celou po kaménku
Odnáší až pět míl dalece,
Totě pták, můj vůdce odvece,
Z Vídně, co jest soudil českou Lenku:
Má pak tento, ve trestanců zboru,
Tupič řeči naší zůstati,
Pokud celou nepřenese ... | 587. Byvše potom z domů oněch venku | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-054076 | O ráji lásky anděl píseň zpívá
ve zlatém jitru u básníka dveří...
A duše touhou procitá i věří,
zrak cudný v azur oblohy se dívá.
Jak božstva plamen v růží zkvetlém keři,
tak jasně plá tu ženy krása snivá...
Zas perutí svých sílu duše měří,
ta duše neúkojných letů chtivá...
Když večer v ulic bludiště se sšeří,
ta píseň... | ILLUSE LÁSKY. | Emanuel Čenkov | 0 | sonet |
cvf-010759 | Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa!
Hleď, kámen zvětral, zdoutnal strom, květ zvad’
a trvá přec, jen po obdobě veta! | 498. Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa! | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-016295 | Nu, co měl dělat! Vlasy, jež mu zbyly,
leč seřídly a zšedivěly už,
si obarvil, jak přítel kterýs milý
mu poradil, jenž moudrý prý byl muž.
Však po tom obarvení vlasy byly
z půl žluté, zpola fialové, – nuž,
bol mužný prsa reka mého sevřel,
však na přítele proto nezanevřel. | ZA STAROU LÁSKOU (22) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-045735 | Ty víno dělníků, buď požehnáno!
ty víno chudých, jehož barva tmavá
jich osud věští, jaká záře smavá
však z tebe šlehá, co snů v tebe vtkáno!
Ve žáru poledne ty sladká mano!
když slamou opletenou láhev dává
druh druhu mezi prací, jako láva
hned v žilách vřeš! Ty věštíš lidu ráno!
Tys hrobkou jeho lopoty a trudu
a kolébk... | Lambrusco. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-051432 | Tak i tebe nám, i tebe vzaly
Vládnoucí osudu mocnosti!
Oko, z něhož blesky vynikaly,
Ponořeno v noční šerosti;
Srdce nebije, v němž neustálý
Chvěl se popud k účinlivosti.
I ty odňat na vždy české vlasti,
I ty, její sláva, štěstí, slasti!
I ač tvoji kolem hrobu tvého
Hemží se hustými řadami,
I ač z nitra lkají pohnutého... | Jungmannovi. | Josef Wenzig | 5 | stance |
cvf-057093 | Starého hradu šedé zříceniny,
jak hlava kmeta, plna vzpomínek,
tam s výše chlumu mnohý drahný věk,
ponurým okem hledí do krajiny.
Před zrakem postav mihají se stíny, –
za rekem řadou v zbroji kráčí rek
dob dávných, kdy tu mocný Pajerek,
svou paží chránil meze domoviny.
Za chlumem letní slunce zhasínalo,
a zlatohlavem n... | Pod Bajerekem. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-049788 | Jdu obilím. Jak tiše v slunci zraje!
jdu, s každým klasem cítím, jak to pálí,
kol rozhlížím se, zda as nezakalí
se azurného moře dálné kraje.
Jdu, naslouchám a ve klasech to hraje
a zpívá, zvoní z blízka teď a z dáli,
jak na špičky by stoupal klásek malý
blíž slunci chtěje být, jež dnes tak plaje.
Juž zvadla chrpa, tma... | Sonet v červenci. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-045704 | Co dělat mám? Vše o tvé mluví kráse,
tak duši bohaté, tak prosté zraku,
od úst, jež rovna planému jsou máku,
až ku hedvábné, zlaté oka řase.
Od ouška, jež se tají v hustém vlase,
od vlasu, jenž plá jako slunce v mraku,
od hlasu, jenž by nápěvem byl ptáku,
až k úsměvu, v němž nebe otvírá se.
Ó kdybych u tvých malých noh... | Při pohledu na obraz Fornariny. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-051279 | Máj usmál se a celá země jásá.
Jen hnula kšticí, země v ráj se mění
a je to jedno moře políbení,
kam pohnula se jen, ta zlatovlasá.
Mé dítě, již v tvář políbila krása,
jíž krásu tvoří každé okamžení,
co říci Tobě dnes, věř, slova není,
duch nejhlubší jen chudé kvítí střásá.
Zde v tichou modlitbu se všechno mění;
jak po... | DRAHÝM DĚTEM (I) | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-004627 | Vy báně zlaté, v moři třpytů žhavé,
jež kynete mi v ústret z mlžné dálí,
mé srdce při tom divné kouzlo šálí –
cos jako peruť nad mou hlavou máve!
a jest mi sladko při tom jak v dny smavé:
v nach vzpomínek se duše zvolna halí –
v nach nebes širých slunce zlatohlavé
než večer zajde za hory a skály.
Kéž nezajdou už, nespr... | De monte sacro. (1. Na obzoru.) | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-058840 | Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci
mně cizích božstev z mramoru a kovu;
je krásný tyran, v jehož úpím kleci,
o její mříže bije denně znovu.
Na rtech mám vzdorné: Na vzdor všem a přeci!
těm, již mne spjali v mravnost otrokovu,
má láska pomohla mi okov vléci,
ta, konající práci Sisyfovu.
A přece mi na rtech úsměv štěstí... | XXVIII. Šli mimo lidé – lidé ne – jen žreci | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-031241 | Vám, duše bratrské, ať kterýmikoli hoříte léty,
ať kterákoli matka počala kdekoli život váš řídký
a slavný, jak bozi jej mívali, však stlaný jen hořkými květy,
vám, pyšní, na oltář házím svých krvavých květů kytky...
Té sladké, sžíravé vášně, jež obrací světy
a palčivým dechem sžehá na popel úrodný zbytky
dodělávajícíc... | VÁM, PYŠNÍ...! | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
cvf-018467 | Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk
mi horoucí a dlouhé políbení!
Ó, zdá se mi: svět celý kol se mění,
jen růže zřím, kde kal byl třasovisk.
Jsem mlád, jsem král, jsem šťasten, že bych výsk
až k oblakům a tančil v okamžení;
mé duši rostou křídla, krev se pění,
zvon srdce bije, mysl letí v trysk!
Kams vznáším se, kams pa... | XV. Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-045234 | Mí předkové kdys jednou pod Sinajem,
dí pověst, zlaté vztyčili si tele,
co patriarcha jich kryt mračen krajem
na rozmluvách dlel s bohem Israele.
Svým každý tak se zpíjel stejně rájem
a po svém způsobu se bavil skvěle,
až v orgie vír, ozářený blesky,
jim prorok pod nohy vrhnul svaté desky. | Druhý list Ahasvera královně Semiramidě po desíti letech. (XV.) | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-016013 | Já celé dětství modlíval se k bohu –
a život svůj teď stěží nésti mohu.
Já celé dětství modlíval se darmo –
a teď bych rád jen střásl žití jarmo.
Já celé noci, nebe, zíral na tě –
přec nohou víc a víc se bořím v blátě.
Tvůj obraz, drahá, vryl jsem srdce na dno –
a ty jsi přec tak zapomněla snadno. | Bez vyplnění. | Bohdan Kaminský | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-048027 | U slečny de Lamballe co šperků, květů!
V přestávce tance do míčovny davy
se odebraly, hlava vedle hlavy,
směs nahých šíjí, svěžest krásných retů.
Nad paruky a hedváb v bystrém letu
juž míče mihly se a do zábavy
jak v moře slunce vpad’ vtip ostrý, smavý,
ples dívce v líčku hrál i v oku kmetu.
Jen Cazott stranou stál, ně... | Proroctví Cazottovo. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-018777 | Pojď, vejděm’ v park, pojď, učiň mně to k vůli.
Hle, zlato blýská v husté jeho šeři,
na bílých cestách jak když tryskne z důlí,
a pták, jenž sedne tam, má zlaté peří.
Kus louky svítí dál, a za ní tulí
se k stromu strom, a houšť se stmívá keři,
tam Diana se tají, luku půlí
již zvětralou tam Amor v dálku měří.
Pojď, zápa... | VEČER V STARÉM PARKU. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-067879 | V postranní kapli mrtvých svíce hoří,
květ věnců suchý v troucheň rozpadá se.
Z ní na symboly v tajemné jich kráse
prach sedá již, síť pavučin se tvoří.
Před Kristem vzkříšeným se žena koří.
Již v aureolách zlato černat zdá se,
chvost páva zbledlý v stínech rozstírá se,
zub kotvy se jen v pavučiny noří.
Já za naděje mr... | Kaple mrtvých. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-022818 | Jiný byl jsi v Helladě! Dávno, dávno
vyprchala vůně tvá z vášní lidských,
posvátný kříž zastínil slunce tvoje,
Erote řecký!
Jenom jedno zbylo nám ze tvé slávy:
kletba tvého démonství – a ta tíží!
Tam, kde něha seděla u tvých nohou,
svědomí sedí.
Jindy měl jsi perutě běloskvoucí,
chytal’s jimi paprsky Apollovy,
v sympos... | Ερως ανίκατε μάχαν... | Jaroslav Kvapil | 9 | sapfická strofa |
cvf-043109 | Světla žhnou, rety žhnou
a v tanci vločků sněhových jde noc
do duší vlnou tajemnou.
Náš zámek z křišťálu
tam v horách teskní zavát. Na míle
vrhá mdlý reflex opálu.
Má Hildo naivní,
já stavěl marně. Štíhlé arkýře
nadarmo v čistém vzduchu sní
o ryzí síle žen
a mužů budoucích. Tys selhala.
Tys bála se čtyř věrných stěn.
A... | SMUTNÝ VEČER | Karel Toman | 3 | madrigal |
cvf-001977 | Hle šíré moře je v mrtvém klidu!
Po vlnách laškovných
ni slechu, vidu.
Pirátů chasa brázdí v něm rýhy:
hoduje a nezná
života tíhy.
A drzou rukou vraždí a loupí –
z jich spárů pocestný
se nevykoupí.
Zatím vzduch dusný spadává níže,
šedý mrak v obzoru
jde blíž a blíže.
Zadují větry píseň do seče
a oblak rozetnou
ohnivé m... | Před bouří. | František Cajthaml-Liberté | 3 | madrigal |
cvf-048567 | Ji o polednách zřeli ve vln hloubi,
tam svítilo to jako úběl čistý,
jak spadlá hvězda kmitalo to místy,
kde v prázdnou škebli starý triton troubí.
Dva fauni – šklebem divná hrůza snoubí
se v jejich tazích – skrz vln amethysty
síť velkou vrhli, kapradin kde listy
a mořská tráva světlý pruh ten vroubí.
A táhli s obří sil... | Lov Sireny. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-028156 | Je temný tvůj kraj a světlý je střed
však světlem i stínem ty vesele vpřed
se ubíráš, Vltavo naše!
Jde s nebe ten jas, jde s břehů ten stín,
je přijímá oba tvůj oddaný klín,
jen vlní se, chvěje se plaše.
Však najdeš si ton, jímž sdělíš svůj stesk...
Když večer tě polévá měsíce lesk,
tu všecky nás rozladíš v touze,
a ji... | VLTAVĚ. | Pavla Maternová | 3 | madrigal |
cvf-043633 | Dlouhos, luno, pode mrakem dlela,
Nemoci mrak i mou duši střel;
S tebou hovor, zpěv ne více zněl,
Stáleť duše má jen v hoři bděla.
Zas se luna jasně pozaskvěla,
Stranou černý mrak již odešel,
A tu poblesk přeradostně spěl,
Hned se luna k loži mému chvěla.
Takéť, luno, i mé sňaty mraky
Rukou předrahého přítele,
Tebeť zd... | 71. Po nemoci. | Jan Slavomír Tomíček | 0 | sonet |
cvf-027762 | Jen tramway řinčící
proběhla ulicí,
nějaký ospalec
kýval se v ní.
Skučící vítr rve
lamp světlo blikavé,
sklo chvilkou třesavě
do noci zní.
Ve výši chmurně pne
nebe se posupné –
teskno tu, pusto tu, příšerný cit,
jak by ta zem celá
už byla vymřelá,
jen ty s tou bolestí zůstals tu žít. | SONET Z LISTOPADOVÉ PŮLNOCI | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-045815 | Výš, oko mé, za letem skřivana!
Hle, jak se vznáší, sotva jitro svitne!
To není pták, v něm duše země lítne
z pout zimy tuhé sluncem vyrvána!
Ha, clona mraků před ním strhána!
teď zmizel juž! – jak černý bod se kmitne;
jen píseň jeho v záři slunce třpytné
zní z touhy, z plesu divně utkána!
Teď utichnul a rázem slétl do... | Skřivan. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-022178 | Dům egyptský tak z fantasie dosti,
hieroglyfy, sfingy, faraoni –
vše nepravé, leč v ruchu přítomnosti
co starých bájí z něho k duši zvoní!
Mníš, kněžku Isidy ten chrám zde hostí,
jak lotos bílá která slzy roní
nad obětí kdys Tyfonovy zlosti,
co sladkým slovem Ftho se nad ni kloní.
Leč marně sníš. Ne bledá Isis v pláči,... | PAPYRUS. | František Kvapil | 0 | sonet |
cvf-067869 | Zde postůj chvíli! Velebná se koba,
však tichá, chmurná klene v chrámu koutě.
V prach kleknout v stesku vzpomínky zde zvou tě,
že byla doba, byla jednou doba – –
Co bouří svála divá věků zloba,
zde vzpomínáš, jak nad hrobem se rmoutě,
a srdce teskné zachvívá se v poutě,
jímž spjaly je i bol i obžaloba...
Zde kámen chla... | Svatováclavská kaple. | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-059184 | Skryj dnes ten úsměv svůj, ten bujný, rozpustilý,
v dlaň, jako kryješ pláč! Chci vážné dumy příst
a čist být aspoň dnes! Neb raděj v této chvíli
svůj upři na mne zrak, jak tenkrát, kdy byl čist....
Vím, kdyby sebe víc Tvé oči hovořily
svým žárem nejsladším: z nich možno zřejmě číst,
že temná hloubka jich vždy se svým m... | KLÁŠTER. | Vladimír Houdek | 0 | sonet |
cvf-056676 | Bdí duchové zde v domě potutelní:
„Svou věrnou láskou k pranikomu nelni!“
„Vstaň“, kvapí dech můj, „z noci bezesné!
Máš do vrchu nést oběť; donést ne.“
Jak stoupám vzhůru, odkudsi to zní:
„Nůž připraven je; srdce vyřízni!“
A já je odhalil, to bezelstné.
„Víš, koho velím v oběť přinést?“ Mne.
Buď pochválen, jejž hlahol ... | V HOREČCE | Otokar Fischer | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-017792 | Ni list se nehne. Slunce žhavě pálí.
Vše dřímá, spí neb hledá proužek stínu;
hle, motýl znaven, klesl na květinu,
stvol schýlil se, pták oněm’, žehnou skály.
V ten mžik se staří nejvíc v lese báli,
a pastýř krad se zticha na mýtinu,
by velký Pan, jenž usnul v lesa stínu,
se nezbudil a nevykřikl z dáli.
Leč zhynul Pan a... | POLEDNE V LESE | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019648 | „Znášli kraj ten, tu vlast Slávy věčné,
Ráj všech krás a duchů palouky,
Kde se cnost a láska za ruky
Vedou kráčíc v záři ve slunečné?
Tam kde větry vějí tichořečné,
Palmy klenou stinné oblouky,
Tam kde z vonných myrtů souzvuky
V trudnou duši slavík lije vděčné?
Znášli kraj ten, kde tma s horkem zajde,
Bez ternů se růže... | 353. „Znášli kraj ten, tu vlast Slávy věčné, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-023398 | Ach, juž nikdy, nikdy více.
Ba, tys chtěla mne mít ráda:
Šli jsme spolu, netušíce,
jak se souží srdce mladá.
Ale nyní –
jsme tím vinni!
Příliš hluboko jsme zřeli
v naše nitro obnažené,
zatím, co se v prsou chvěly
touhy vášně, bezejmenné.
Nyní chladné
žití vadne.
Zakryj svoje svěží líce,
zakryj svoje čistá ústa,
nebudu ... | NEVER MORE. | Emanuel Lešehrad | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-044254 | V kout zatemnělý, plný černých stínů
zář měsíce se ponořila bledá
jak stráže přísná, jež si klidu nedá,
krok za krokem když stíhá skrytou vinu.
Již zevrubně prohlédla všecku špínu
a volným vzestupem se výše zvedá:
teď vpadla v okno – sklo se matně šedá,
a rám se tratí v hustém, vlhkém blínu.
Co namáháš se upřenými zrak... | V kout zatemnělý, plný černých stínů | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-004029 | Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
již Samum žhavým pískem zasypává;
noc na ni padá, roztavená láva,
a stíny popelem jí nad hlavou dští.
Ji váže kletba, jež jí neopouští;
tak nedočkavě vypjata jest hlava
té Zoři vstříc, již vroucně očekává,
jež z rudých zahrad Východu se spouští.
Juž první paprsk prolnul ve temnotác... | Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-038100 | Má mladost smutku věnec kolem skrání
před tebou klekla, tys jí věnec sňala,
o lásko, těšitelko, růží paní! | Má mladost smutku věnec kolem skrání | Adolf Racek | 2 | ritornel |
cvf-017967 | Děl anděl mu: „Lkáš pro své žití holé?
Co smuten jsi? Vždyť ráj kol, hudba, světci!
Tak schlíple chodíš, vzdycháš jako v bole.
Což necítíš růst křídla na své pleci?
Byl's básník, nuže, pěj; hle, na tom stvole
co květů zde! Co je ti? Pověz přeci!“
– Já zapomněl své listy spálit dole,
a to teď vyjdou na mne pěkné věci. | V RÁJI. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-058822 | Jsou nepoznané bolesti, jichž pal
ni živá duše v světě nepochopí,
je nepoznaný, nevyřknutý žal,
jenž nezanechá nikde krve stopy.
Jen básník trpící ty v náruč vzal,
jak matka ztracené své dítě chopí,
útěchy slova magická jim dal,
z ran odstranil jed otrávených kopí.
Já rovněž prožil onu krutou chvíli,
kdy duše chorá vyk... | X. Jsou nepoznané bolesti, jichž pal | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-054950 | Kraj potopen je ve slunečném jasu,
a svatý poklid rozložil se v poli...
Už role širá zbavena jsou klasů,
a lány jejich, rovny jako stoly
se prostírají kolem boru všade,
kam dokola tvůj snivý zor se klade.
Již doplanuli žární léta dnové –
a příroda přec nejeví se stara;
spíš mládnout zdá se v kráse opět nové,
neb vzduch... | Září. | Alois Škampa | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-013692 | Tam vysoko mi řekla nebesa
i v jemné cloně mlhy celá zem,
purpuru zář, jak padla do lesa,
údolí kouzla čistým obrazem,
slavíků píseň, horských tišin květ,
že milovat mám svět!
Tam vysoko mi řekl bystřili šum
a život dole v síti drsných cest,
těch klopot, žalů, radostí a dum
a na vše němá, zlatá sprcha hvězd,
tam osten ... | Epilog. | Růžena Jesenská | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-049353 | Jak ve snu plujem, jako v měkkém peří,
u černé kávy dámy, páni v směsi,
tu hlučný hovor, tam smích zazněl kdesi
a cigar hvězdy rudé planou v šeři.
Tu grog, tam rum se nosí po večeři
na dobrou noc – tma na ráhna se věsí.
Co nám je bezdna děs a skalin tesy?
Zrak ironicky obzor valný měří...
Jak volno všem je, myslí mou t... | Vzpomínka. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-059357 | Sem karavana snů po léta nezavítá
– – jen ticho mlčící a poušt a poušt a poušt;
bez vlády zrosení se svadlé stéblo zmítá
a kostí zvápnělých běl ukrývá se v houšt.
A stopy milenců, jež zde se milovali
za vlaze vonných jar, prach polo zavál již
– teď silněji mé slunce chtíčů pálí,
na jejichž zoufalý jsem sám se přibil kř... | Na poušti. | Bohuslav Knoesl | 0 | sonet |
cvf-042263 | Jaký hlas to vydávají trouby?
Jaké to z nich zvučí spůsoby?
Ve mně jitří vše se útroby,
A vše dubkem povstávají klouby.
To jsou zvuky zapřisáhlé zhouby,
Vládu sobě vrah zas osobí,
Za pouhé nás klade za roby.
Jméno naše s věčnou smrtí snoubí.
Kdež meč náš a kde zbroj ohnivá?
Dáte-li se pohřbiť za živa?
Styďme se býť hro... | 119. Bán Jelačić I. 1848 na pochodu. | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-011994 | Ne pestré cáry, zlaté monogramy
a na praporech žhavé drahokamy,
ne jubilea, plechovité fráze
o našich cílech, ideách a snaze!
Radš všemu tomu záhy stavět hráze,
než ocitnem se na skalnatém sráze
a půjdem sokolskými ruinami;
než ukováme pouta sobě sami.
Jen vzhůru srdce junácké a volné,
páž napnutá zjev sílu, jež v ní d... | Sursum corda! | Karel Hlaváček | 0 | sonet |
cvf-057180 | Les křížů s vrchu zíral v údol stmělý;
ubledlá hrůzou lůny zář se chvěla,
tam mučnů vbitých ozařujíc těla –
tu oběť drahou Kristu Spasiteli.
Postavy temné na vrch hory spěly.
V ta místa děsná, chůze příliš smělá!
Kam noha stoupla, zem se krví rděla
a mrtvolami zářil vrchol celý.
Postavy temné v křížů les se ztrácí
a v ... | Tajní křesťané. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-018620 | Když zranili tě srdce do hlubiny,
sám skryješ se a jsi jen se svým bolem;
leč když pak vyjdeš, rozhlédneš se kolem –
co stalo se to jenom? Svět je jiný.
Je jiný, divně cizí ti, ač viny
sám necítíš. Jdeš jako pustým dolem,
jak po palouku vyprahlém a holém,
a lhostejný tak k všemu, v tváři siný.
Zas jedno z pout těch, kt... | OSTROV. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-044199 | Skulinami bílých žalusií
zlatá záře zvědavě se vkrádá,
jasnou ruku svou na stěny vkládá,
těká stropem, šeré kouty míjí;
tkaní záslon, které lůžko kryjí,
lehkým, přitlumeným svitem padá,
spáče budí, s mdlobami se hádá,
po těle jež znaveném se lijí.
Abys mohlo plný život dáti,
překážek co musíš překonati,
slunce, zdroji ... | Skulinami bílých žalusií | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-019305 | I když bloudí, ještě bývá milý
Onen vyšších letů mládenec,
Jenž si skutky svými na věnec
Terhá každý kvítek ušlechtilý;
A jest pravdy přítel, krásy čilý,
V lásce čisté vroucí milenec,
Při tom hoří i jak vlastenec,
I jak člověk dobřezasloužilý:
Byť i těkal myšlénkami svými
Někdy v říšech asnad nemožných,
Nechať mlučí na... | 10. I když bloudí, ještě bývá milý | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-044351 | Tak miloval jsi zemi, jež nás sytí,
jež půda naše jest a matka pravá,
a pilný lid, jenž časně ráno vstává,
by v brázdu zoranou moh’ zrno vsíti
v té naději, že jednou bude žíti –
lid zbožné víry, jehož mysl zdravá
svým bystrým vtipem klamy přetrhává
a nad svízeli umí vítěziti,
že nenašel jsi v lůně země klidu
a třikráte... | (JOSEF EHRENBERGER.) | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-017663 | Již v třídách stála stromků zeleň vonná,
již skládala své dárky, nechť si stoná,
a hádala, co dostane as ona.
Již vánoční kdes píseň tklivá zněla,
tu kdosi dotknul jejího se čela –
a o štědrý den právě pohřeb měla.
A vánoční když stromky rozsvěceli,
již dřímala v svém hrobě v sněhu běli,
již měla v duši po svůj život c... | VZPOMÍNKA VÁNOČNÍ. | Antonín Klášterský | 3 | madrigal |
cvf-017010 | Kde jsou mé lásky, kde jsou zraky těch,
Jichž každý pohled duši štěstím zpíjí?
Sníh roztál navždy dole v propastech.
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!
Kde jsou mé lásky, proč jich zchladl žár?
Já houštím dral se, zkrvavil svou šíji.
Na každém trnu zůstal vězet cár.
– Jak divné je, že nejsou – a já žiji!
Kde květ j... | SONET O LOŇSKÝCH LÁSKÁCH | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-019428 | Pozdravení neste poslů čtvero
Pánům vůkol po všech vesnicech,
Řkouce: že je zítra v Lužicech
K slavným hodům čeká hrabě Gero;
Zovte i těch Slavů třidcatero,
Kteří žijí se mnou v různicech,
By sme při smírlivých sklenicech
Hrali, pokud přijde noci šero:
Jitro svitne: hrad se celý hostmi,
Hned i turnaj ořmi namnožil,
Str... | 133. Pozdravení neste poslů čtvero | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-020063 | Jed’, pil a všechno za přátely platil.
Utrácel, dokud měl a dokud moh’,
když došel groš, druh za druhem se ztratil,
v nemoci, bídě osamotněl hoch
u prázdných stolů, opuštěných – židlí,
u pokladnice s prázdnými juž zřídly.
Vzal šat, co ještě měl, vzal hůl a vyšel
si na ulici k druhům dávným v byt –
chtěl zaklepat’, by p... | Přátelé. | Jan Daniel Korvín | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-036277 | Dívko, dívko, růže spanilá,
zhoubná střela srdce ranila – –
budiž vlídnou, léku dej!
„Není bylin, není hojení!“
Oči tvoje bylin zkvetení,
budiž vlídnou, léku dej!
„Není jara, co je vyhání!“
Tváře tvoje jara usmání,
budiž vlídnou, léku dej!
„Není slunce, co je ohřívá!“
Srdce tvoje slunce ukrývá,
budiž vlídnou, léku dej! | RANĚNÝ. | Rudolf Pokorný | 3 | madrigal |
cvf-041734 | Každoročně konám dlouhé pouti
Po rozmilé vlasti Moravě,
Zbírám kvítka k její oslavě
Chtě ji kytkou stkvostnou ovinouti.
Avšak kraj ten přelítě mě rmoutí!
Stkvěl se druhdy o zlatohlavě,
Nyní ale k jeho úpravě
Oklestují z vrbin suché proutí.
Co mám dělať? Mám to proutí spáliť?
Mám se šáliť a tu zdobu chváliť?
Či mám plak... | Každoročně konám dlouhé pouti | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-020071 | Jen zvučte si, vy vášně sladkých snění –
zde v duši mojí pro vás místa není –
jen laškujte, jen sviťte jako zlato –
mou duši mladou nekoupíte za to –
jeť skryto v jejím bytu kouzlo svaté,
jež volně pouští mysli síly spjaté.
Ty síly vzplanou v rozum, jindy spjaté,
a poznají, co ve vašem jest snění,
ač tím se chvástáte j... | Vášním. | Jan Daniel Korvín | 13 | sestina |
cvf-064958 | Já sražen od světla žil smutně v bahně jsem
a radost pil jsem hrubou ze špinavých číší –
a nyní těžká bolest duní v nitru mém
jak hlasy veliké, jichž nikdo neutiší.
A temnem chodil jsem, sám, ztesknělý a něm,
a marně ruce vzpínal do dalekých výší,
...zas jako kletby tón, jež táhne životem,
to hořké volání se do mých ch... | Z HLUBIN. | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-034208 | Ten je lhář,
kdo tvrdí,
že bude ze mne bakalář. | Žák. | Rudolf Pokorný | 2 | ritornel |
cvf-041767 | Popolítá již to léto babí,
Dospěla již matka v stařenu,
Krásu již má všechnu zmařenu,
Sličná druhdy její tvář se krabí.
Příroda již život cítíc chabý
Se stenáním tká si halenu,
Aby lehla v sličném přadenu
Do smutného smrti do úžlabí.
I spí v hrobě; spí, leč mrtva není,
Spí a dříme, sladké osnuje sny;
Slyšet od ní tluko... | Popolítá již to léto babí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-031521 | Oh, není těžko o pel oloupiti
fouknutím prudkým štíhlou jehnědu,
oh, není těžko ženu oblouditi
hrou sladkých slov a něžných pohledů!
Já věděla to, tušila, že svítí
tvé oko zradou prostou ohledů
a že jsi motýl, který hledá kvítí
a může zatoužit jen jeho po medu.
Já tušila to, a přec oklamána
jsem byla tebou, jenž jsi je... | OKLAMANÁ | Stanislav Kostka Neumann | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.