id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-069204 | Na vlaky hledím. Městem projíždějí –
Své duše ptám se: přivezou Tě dnes?
Hlas můj se chvěje nocí, tiší její,
vzdech teskný stoupá vzhůru do nebes.
Je podzim, chladno. Bloudím po koleji,
na líci slzy schnou a v srdci kdes
bol sídlí. V duši touhy žalmy pějí,
a vzpomínka v ní kvete jako vřes.
Jak ginestra v mém srdci, zla... | Na vlaky hledím. Městem projíždějí – | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-029763 | Ne proto k prvním růžím srdce hárá,
že krásny jsou, že nade všemi trůní,
že něhou zraky, ducha pojí vůni,
leč proto jen, že – ony kvetou z jara!
Tak v pozdních slzách lidská duše stará
si vzpomínajíc mládí na výsluní
se k první lásce navrací, a u ní
se dlouho staví... ta též kvetla z jara.
Ó první růže, první lásko moj... | První růže. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-029210 | Nad pustou cestu starý bez se sklání,
jak žebral by svých květů sinou dlaní
o boží slitování.
Jde poutník mladý kol – bez náhle tlumí
své příšerné a farizejské dumy,
a jenom zticha šumí.
A poutník děl si: „Léta tomu celá,
co rakev navždy mně ji uzavřela –
ta duše moje vřelá!“
A bez jen dusně, opojivě dýše,
a nahýbá své... | Ballada o bezu. | Augustin Eugen Mužík | 3 | madrigal |
cvf-010422 | Ó žel, ó žel! Co s vínem tím se dělo,
jež z kalichu tvých rtů jsem ondy pil!..
Proč jsem ho nedopil! Teď vykypělo? | 161. Ó žel, ó žel! Co s vínem tím se dělo, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-008070 | Blázni drželi rok, jak lidi by stíhali moudré,
protože moudrých sbor bláznivý rozplaší roj.
Z bláznění užitek má, kdo rozumí blázniti vábně;
fantí-li nemotorně, škodí si v řemeslu svém.
Čas jest ohebný tak, že se dá i k bláznění užit;
volně ho užije, kdož chutně mu vyhovět zná.
Sulcius maličký jest, ale počne-li blázni... | Něco obyčejného. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-018667 | Co na tom, líp že jiní pěli,
že ryli písně v tvrdý kov,
že vzácné zrní jejich slov
si v srdce zasil národ celý.
A ty jen, snílek osamělý,
jenž nad vše rád měl teplý krov,
žes bublin pár jen pustil z celi,
jež vykroužil si ze svých strof.
I tyto lehké bubliny,
ty děti krátké vteřiny,
jsou krásné přec a krásný sen,
když ... | CO NA TOM! | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-019736 | Však ne jenom slavným, v mědi rytým
Mužům oblouk cti tu sklenuto,
Nikoli, zde místo vytknuto
Jest i cnostem neznámým a skrytým;
Tu jest Stanil, ač jen k pospolitým
Stavcům jméno jeho octnuto,
Předce celé nebe pohnuto
Skutkem jeho lidským, znamenitým:
On, když mor byl jednou v Novgorodě,
Dnem i nocí lásce obcoval,
S voz... | 441. Však ne jenom slavným, v mědi rytým | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-017949 | Pryč s krváky! – hřmí akce veliká –
Je třeba chránit velké nebezpeče
tu naši mládež, jež je polyká,
pohledem na krev, na smrtelné křeče
i na zločiny hrubne tolika
a v spustlíky nám roste, povaleče!
Já tleskám též, neb myslím: Kritika
též musí pryč, tam krve nejvíc teče... | PROTI ŠPATNĚ LITERATUŘE. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-017998 | Za odpuštění prosím zdvořile,
ač-li jsem komu jel tu proti srsti;
vím, jsou to květy celkem zpozdilé,
co vyrostlo mi v chudé mojí prsti.
Však nechtěl kázat jsem jak v postille,
já chtěl se smát... Van obrací teď trsti:
Lkát budu, až mi plivnou po díle,
a smát zas vy se budete v své hrsti. | EPILOG. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-018523 | Loď lidstva letí přes pěnivé moře,
Zisk velitel, Moc sedí u kormidla,
však se strážního koše svého sídla
on rozhlíží se širém po obzoře.
Mrak nad ním, pod ním práce, radost, hoře,
a před ním dál, kam všednost nedohlídla;
v něj s všech stran světa větrů bijí křídla,
líc zlatí jemu první paprsk zoře.
On jako pták, jenž h... | BÁSNÍK. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-041794 | Sestro milá, dávno ležíš v hrobě,
A já ještě v domě, chrámě, venku
Slzy cedím jako pro milenku,
A jak dítě chodím o sirobě.
Sloužila jsi pleti svojí k zdobě,
Svět ctil tebe jako posvěcenku,
A já kochal v tobě milostenku,
Žen milostnost všechnu zřel jsem v tobě.
Dvě jsme byli jenom děti spolu,
Proto svatá poutala nás lá... | Sestro milá, dávno ležíš v hrobě, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-061792 | Pod hebkým teplým křídlem upomínky svojí
jak pták, jenž večer v hnízdo svoje hlavu sklání,
chci skolébat se v tichý soumrak Odevzdání,
a přece zcela usnouti se duše bojí.
A odhazuji Zapomnění květ, jenž hojí,
trn utrpení spíše přivinu kol skrání
a v krvi duše červánku zřím pousmání,
jímž vzplane jitro, které každou pro... | EPILOG. | Vladimír Frída | 0 | sonet |
cvf-018598 | Již zdržovat mě nesmíte ni chvíli,
tak – doušek vína – a teď ze světnice –
což neslyšíte? Vůz již hrčí, pílí,
před vraty stojí koně frkajíce.
Kde klobouk můj a kde můj pláštík bílý? –
tak s Bohem, s Bohem – nemám času více...
Pak padla zpět, to došly už jí síly,
a smrti klid jí potáh’ bledé líce.
Ó, jaký kraj tam dalek... | IN MEMORIAM | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-032565 | Ó božská hudbo! na perutích blesku
povznášíš ducha k hvězdám třpytivým,
smích radosti i horká slza stesku
nejjasněj mluví mocným hlasem tvým!
Co slabá ústa nikdy nevypoví,
zní ve tvých tónech hlasem anděla,
a byť i hlava v poutech vězela,
ty neznáš nikdy vazby otrokovy!
Ty vznášíš třpytný prapor svobody,
před hymnou po... | Euterpe. | Karel Leger | 14 | sonet anglický |
cvf-010592 | Svůj život básník vždycky v žalu ztrácí:
buď opuštěn, chud, bídou umírá,
buď z tajné srdce rány vykrvácí. | 331. Svůj život básník vždycky v žalu ztrácí: | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-040903 | Žal, který zdrtil, očima
se dívá drze cizích lidí.
Nás nešetrnost dojímá
pohledu, jenž nám v nitru slídí.
Lítostný oheň rozdýmá
se každou drobnou srdce pídí.
Očima z ledu hroznýma
kdo chápe z cizích to, co vidí?
Žal, který zdrtil, může být,
jen žena mohla zasadit
a démon, jenž tvou duši rve.
To baví... krásným divadlem... | POSMĚCH OČÍ | Antonín Sova | 0 | sonet |
cvf-019410 | Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
Sladké klamy, zdání přeblahá?
Které kruté ruky odvaha
Zkřísila mne k této hrůze dnové?
„Preč, preč odtud!“ – heslo zhůry slove,
Osud lásku v boji přemáhá,
Nade branou ráje napřáhá
Cherub meč – nu s Bohem houště, křové!
Tajte břehy, louky, stezky, kříčky,
Tajte světu, jež sme soukromě
Ve... | 115. Kam ste zmizli ušlechtilí snové, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-001115 | Vy, již jste mřeli na sibiřském sněhu,
v okovech žalářů a ve tmě dolů,
již nebyli jste ušetřeni bolu
všech největšího, v dějin krutém běhu
zřít pod kolesy, v slzí hořkém žehu,
Vlast roztrhánu, od rodinných stolů
své syny štvány ode pólu k pólu
a pro otčenáš mrskánu děv něhu,
k Vám volám: Buďte pamětlivi v štěstí,
co tr... | POLÁKŮM. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-056359 | Mikulka – to je ráj, který tu kdysi býval
při soutoku dvou řek kdes v čarodějném kraji,
kde lvice s jehňaty si neúskočně hrají..
Mikulka – to je jas, sluneční záře příval.
To není tajemství, to už je pravda světa
a krása jeho niv a sladká šťáva jeho.
S pohledu smavého, s úsměvu bezelstného
jen míru poselství do stínů z... | II Mikulka – to je ráj, který tu kdysi býval | Rudolf Medek | 0 | sonet |
cvf-064995 | Je zdiskreditována zcela lyrika,
co může přinést v bouřný dneška shon?
Čím celkem veršovce je rozjásání, ston,
co po tom, zpívá-li si nebo naříká?
Už haraburdím starým báseň všeliká
a knihkupec ti řekne: žádný k veršům sklon.
Už máme surogáty: pěkný gramofon
ti nahradí zpěv, hudbu, tlukot slavíka.
A živnost ta se zcela... | JE ZDISKREDITOVÁNA... | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-027713 | Má zlatovlásko, už zas květen je tu...
Ach čas té divné srdce pohádky,
té trýzně, plesu, hlouposti a tretů –
a přec je teskno zřít v ni nazpátky...
Kde je ta skřínka? V ní pár suchých květů,
tvé listy... májů našich památky...
Pojď, budem zřít v ně s tahem kolem retů,
jak zbožné duše v svaté ostatky!
Zde staré verše!..... | SONET EROTICKÝ | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-009138 | Procit’ jsem, však nelze říci věru,
dlouho-li jsem trval v mrákotách;
vím jen to, že v noci mírném šeru
někdo rukou na srdce mi sáh’,
a pak nazpět obrátiv se ruče
polohlasem mluvil: „Ještě tluče!“
Tlouklo sice, ale oudy moje
studily a zábly jako led;
leč už dvojích stínů paže dvoje
zvedaly mne; pozvolna jsem sed’,
ač j... | XVIII. | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-045853 | Fontanu vlny v jednotvárném spádu
chlad vonný po ztemnělém sále šíří,
kde kaktus jako křídlo netopýří
se k palmě sklání za pohovkou vzadu.
Smích dívčí tryskne v jasném vodopádu
a bílá ruka sáhne po vějíři,
a papoušek, jak po něm trepka míří,
se čepejří a pustí v hlučnou vádu.
Na hnědé, zlatotkané tapetě
zřím časem, sko... | Vis-à-vis. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-016932 | Chceš vejít’ v toto srdce v chvíli snivou
Snad ještě jednou? Dávno přešly již
Sny bláhové... A nikdy nevkouzlíš
Hry marné, Lásko, v duši důvěřivou.
Jsou zrazeny tvé lsti. Ať bledá ruka
Se blíží ke mně s chvěním žádostným,
Necítím ničeho. Dnes zhrdám vším.
Mně vášeň nudou, rozkoší jsou muka.
Neb i když drtila’s, přec’ z... | LÁSKA | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-010584 | Vám píseň ničím jest? Ej, divy tvoří;
dnes vzlétne jiskra z básníkových úst,
a zítra plamenem už světy hoří! | 323. Vám píseň ničím jest? Ej, divy tvoří; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-027778 | Můj drahý, věř mi, vidím každým dnem,
jak bezcenou je veršovníků práce,
a věř, že cítím odpor v nitru svém
ku každé cizí i své vlastní řádce.
Táž slova... tytéž věci... a též hladce
ti papouškuje každý mrštným rtem,
a tak – bych shrnul všecko v řádku krátce:
dnes verše jsou už anachronismem.
A bůh ví proč – snad doba j... | SONET PRO PŘÍTELE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-010643 | Ach, po štěstí mé srdce posud křičí,
leč chce v něm volným být, ne otrokem,
spíš krví zátopou se samo zničí! – | 382. Ach, po štěstí mé srdce posud křičí, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-029775 | Děl Farao: „Chci postaviti horu,
kde není hor, tam já chci horu míti.
Chci, Israeli, vídat zde ji čníti
a nořit čelo v plápolavou zoru.
Jí u nohou jak Israel, hnus tvorů,
rván bude vichrem písek, mech a sítí,
a pyšný mrak, jenž z moře sem se řítí,
v poušť Lybickou pak v marném prchne vzdoru.
Toť pomník můj, i hrob, má ... | Pyramida v El-Džesireh. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-018935 | Má kniha vyšla, moje, moje kniha!
Mé první básně „Klasy zlatých zrn“.
Jak ve výkladci zář se po ní míhá!
V ní budu žít, až prach můj skryje drn!
Tu stojím, zrak můj, kdo ji koupí, číhá...
Dav lhostejně kol kráčí – jaký trn!
Teď! V krám jde dívka – ke knize zrak zdvíhá...
Ach! Nese „Návod ke čištění skvrn“. | Kniha ((Před třiceti lety)) | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-061630 | Za okny černé stíny vstaly,
mdlé světlo hvězd se k zemi dívá,
noc chladná, smutná, zádumčivá
se připlížila z mlžné dáli....
Je ticho ve vsi – tma vše halí –
jediná lampa dohořívá....
Za okny černé stíny vstaly,
mdlé světlo hvězd se k zemi dívá.
Teď měsíc zbarvil okraj skály,
za chvíli vzejde – hlava snivá....
Slyš! – k... | Noc. | Boleslav L. Černý | 12 | rondel |
cvf-038064 | Tvá všechna jistota a VĚDĚNÍ
na motiv těla tvého POHLAVÍ
JEST blábolením jen a TUŠENÍ. | Tvá všechna jistota a VĚDĚNÍ | Adolf Racek | 2 | ritornel |
cvf-028197 | Netěš to srdce, co mi v prsou bije,
Bez útěchy mu věčný bol je dán,
A nikdy nebude v něm míru stán,
Tam sídlí bouř jen a lítosti zmije.
Mých rájů květ máj žádný nerozvije,
Peň zchřadnul – list byl vichrem odehnán,
A lásky chrám, v mém srdci zbudován,
Kles’ v pekla noc, kde klam, kde klam jen žije.
Mně nezůstalo nic – j... | Netěš to srdce, co mi v prsou bije, | Rudolf Mayer | 0 | sonet |
cvf-042197 | Jak to všechno vědci oni vědí,
Vědí dobu, znají minutu,
Kdy svět povstal k náhod ponutu,
Samé pravdě oni v klíně sedí.
Leč ta pravda kosmo na ně hledí,
Na zlou se jim mění na zrutu,
Oslepuje zrak jim v pokutu,
A jim strojí v pekle výpovědi.
Zmoudřete již! Uznejte svou křehkost,
Nedávejte rozum svůj tak v lehkost,
Kde j... | 53. Jak to všechno vědci oni vědí, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-042179 | Zabloudilo lidstvo na pustinu,
Plahočí se po ní bez víry,
A se dává na zlé na hýry
Z viny v hlubší upadajíc vinu.
Anjel jde, chce vésť je k Hospodinu,
Tu se vzdor jich zvedá ze škýry,
Hřezne dál, ač vráží na štíry,
Chce míť slávu samostatných činů.
Leč kdy růže na krách ledu skvetla?
Zda zrá žito bez slunečna světla?
B... | 35. Zabloudilo lidstvo na pustinu, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-063889 | Nedávno tři svatí vyhoštenci
z končin egyptských se vrátili;
klidně v smaragdových vršků věnci
Nazaret spal vedrem unylý
a těm třem ty vršky povídaly:
„Pokoj vám! My strážcové jsme dbalí.“
A byl pokoj po celičké chatě,
kam jen očím událo se zřít.
Josef dílnou šukal, v rukou latě,
s příčkami jež hodlal v branku sbít;
du... | ZÁTIŠÍ. | František Kyselý | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010580 | Tvá přízeň vždycky buď jak čistá panna,
tvá láska snoubená jak žena buď,
a nenávist jak žena neoddaná. | 319. Tvá přízeň vždycky buď jak čistá panna, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-064347 | Na obloze hřímá, hučí, bouří, blýská,
voda před mým oknem padá na dláždění –
smutno je v té síni, mně se po Tě stýská.
Mně se po Tě stýská v samoty tom chvění,
které kolem dýchá, jako nocí temnou
když jde vedle očí mojích sladké snění.
Hřímá, déšť mé okno rosou vlaží jemnou.
Je tak smutno kol; – víš, jaké touhy zvěstí?... | Smutno je mi... | František Zelenka | 11 | tercína |
cvf-038996 | V legendu svatých, z rána od svitání
až k večeru, kdy k modlení se zvoní,
ta bledá líc se k pergamenu sklání.
Za črtou črtu maluje on do ní
ty drobné obrazy, před nimiž věky,
ač vírou chabé, vlhké zraky cloní.
A lidské pitvory a ďáblů skřeky
a světců k nebi pohled vážně jasný
je vidět zde; – a je to štětec měkký,
jímž ... | MNICH. | Josef Václav Sládek | 11 | tercína |
cvf-019402 | Všecken oděv kroje německého
Vyzleknuvši dnes má Kochanka,
Řekla, ani v rouchu germanka
Nechci od dne býti přítomného;
Pak hned slala pro krajčíře svého:
„Dnes mi hotova buď kasanka,
Sukně a šat celý, Slovanka
Jak jej nosí času od dávného!“
Potom Laible, Bandy, Tuchy, Roky
Wiklery a všechnu němčinku
Podala ven chudým p... | 107. Všecken oděv kroje německého | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-024385 | Já kráčel světem polobdící
a v květech země, ve hvězd jasu
jsem hledal absolutní krásu
a ve všem budil echo spící.
A duch můj vzlétal do oblaků
a v knihách čet’ a v hrudi lidské
a hledal tóny harmonické,
jež vřely v mého srdce tluku.
A na konci když pouti bludné
jsem našel tebe nenadále,
jsem procit ze sna báje trudné.... | SONET MÉ ŽENĚ. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-015961 | Sám večerem tu chodím po nábřeží.
Tma na všem kol, i na vzpomínkách leží.
V podzimní večer, tichý, smutný, měkký,
tmou dívám se na druhou stranu řeky.
Zář oken se tam na Vltavě leskne,
jez do tmy zpívá si své dumy teskné.
Vzpomínka plachá odnáší se maně
k té řadě světel na protější straně.
Za jedněmi z těch oken – dnes... | OSVĚTLENÁ OKNA | Bohdan Kaminský | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-069602 | Hrál tulák šumař pod okny,
vím ještě jakou píseň hrál,
však děti byly samotny.
Tu píseň ještě v noci hraje,
neví, kdo lásky nepoznal,
jak v modři vlaje chochol máje.
Jak hladí ruka maminčina,
jak voní dědečkovy stáje,
a jaká byla Fanka líná. | Hrál tulák šumař pod okny, | Božena Benešová | 3 | madrigal |
cvf-015755 | Štědrost Boží z nepřebraných skladů
Podivně svá věna rozdává:
Ten to, jiný onno dostává,
Nikdo neodchází bez pokladu.
Mnohá hřivna zakopána v ladu
Bez užitku však se nechává,
A ten, jenž ji má, chud zůstává,
Bez příbytku, v nahotě a hladu.
Mnohý, jemuž bytem chýše těsná,
Bylby hoden zasednouti v radě,
Aneb sídlit na kn... | LV. Štědrost Boží z nepřebraných skladů | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-001101 | Na louce není z jara tolik květů,
a tolik míru není v lesní hluši,
co poupat štěstí rozdechla’s mi v duši,
co klidu jsi mi dala proti světu.
Tvých očí zář tíž se mne rve, jež kruší,
bol rozplývá se úsměvem tvých retů,
má duše v tobě jásá plna vznětu,
a divý spleen jí více nezasmuší.
Tvá krása těla vždy mi do snů svítí,... | SVÉ ŽENĚ. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-027653 | Je smutná chvíle, když tak z obzoru
kams do mlh, do tmy rudé slunce kane,
červený přísvit chví se v prostoru,
a v líc a oči ostřejší mráz vane.
Ruch města, vozů, lidských hovorů
zní tišeji. Sníh deštěm jisker plane.
Své mrtvé sněti nese nahoru
stromoví v sadě. Domy zadumané
a šedé přísně hledí do ulic.
Kdes pod balkone... | SONET O ZÁPADU SLUNCE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-024849 | Pod oblohou dumající
zahradou jdou při měsíci
nyvé, tklivé ženy.
Plachým krokem náměsíčné
přicházejí ženy sličné
jako okouzleny
k vodotrysku, který kvílí
ve večerní svaté chvíli,
časně po západu,
k luně, něžnou láskou jatý,
která jako leknín zlatý
pluje ve tmě sadu. | NÁMĚSÍČNÍ | Emanuel Lešehrad | 3 | madrigal |
cvf-058728 | Tak prostřed chrysantem tu sedím tiše snící
a v tiché samotě své sladké dumy tkám,
co vůně chrysantem se táhne po světnici
jak vůně hašiše k mým snům a vidinám:
Zde žíti chci svým snem
prostřed chrysantem.
Ó, pohleď oknem ven!.. Tam není slunce více
a květy nekvetou a nezní ptáků zpěv.
Tam vítr skučí jen a hvízdá metel... | Prostřed chrysantem | František Dohnal | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-021413 | Po celý den nad městem tiše sněží...
Na stromy parku, na hřebeny střech,
na římsy, do ulic sníh hustě leh’,
ba z oken výhled unikl mu stěží.
Však večer nastal klid. – Je noc a z věží
hodiny bijí... Město tone v snech...
V ulicích, parku, na střechách a zdech
měsíce snivá záře v sněhu leží. –
Já tisknu čelo k sklu a hle... | V sněhové náladě. | Josef Kuchař | 0 | sonet |
cvf-061757 | Jen řádek několik... již lampa dohořívá,
a venku vítr v černých haluzích se honí,
jen řádek několik, v nich vše, co duše skrývá,
ať verše mé do vichru zápasu v noc zvoní.
Co nepoví můj rým, ať pták Ti v okně zpívá,
mým vzdechem, jenž Tě nestihne, ať svlačec voní.
V tom lampa dohasla... kol čirá tma... co zbývá...
Hvězd... | SICILIANA. | Vladimír Frída | 6 | siciliána |
cvf-064649 | Vy zasněné a drahé moje oči,
když hledím přítmím širou dálkou moří,
k Vám jako k hvězdám zraky mé se točí,
kde světlo Vaše temnou nocí hoří.
A všude tam, kde noha moje vkročí,
Vás hledám ve svém neskonalém hoři,
jak večernici, která po úbočí
svou skvělou řízu do vod tichých noří.
Vy drahé oči, v dálce šeré sníte,
ó, v ... | VIII Vy zasněné a drahé moje oči, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-044328 | Byť práce zdála se i malichernou,
přec svatou jest, vždy tuhým obrem vstane
a neskojí se dechem řeči plané,
ba sotva béře za vděk službou věrnou.
Ač v perlu mění potu krůpěj pernou,
jež unaveným, horkým čelem kane,
v zář čistou jasné aureoly vzplane,
když utrpení vzala ve mzdu černou.
Kdo úspěchy a vavříny se kryli,
js... | Byť práce zdála se i malichernou, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-055134 | Jaro dýchlo plno vděku v zádumčivý les,
jasným vzduchem na průseku
krouží první motýl dnes.
Na cestě, jež vláhou deště svítí zalita,
z vlhké hlíny vidět ještě
koleje i kopyta.
Ráno tudy pošta jela, trubkou zvučel háj –
teď je vůkol pusto zcela,
samota a tichý ráj...
Slunce plá již plno síly holým stromovím,
kukačka se ... | NA PRŮSEKU. | Alois Škampa | 3 | madrigal |
cvf-050668 | Rosa thea v hrnci malovaném
(mandarini s velikými copy
a v županu pestře květovaném
svítí na něm) plaše kalich klopí,
lístek šeptá k lístku: Svadnem, skanem!
V líčku jako z pavučiny stkaném
slabý nádech růže a slz stopy
zřela, kterak hyne každým ránem
rosa thea.
V žití dlouhém, utrpením štvaném,
v němž se oko často v s... | Rosa thea. | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-019551 | Slávie! ó Slávie! ty jméno
Sladkých zvuků hořkých památek,
Stokrát rozervané na zmatek,
Aby vždycky více bylo ctěno,
Od Uralů Tatrám na temeno,
V pouštěch, kde má rovník počátek,
Až kde slunka mizí dostatek,
Království jest tvoje rozloženo!
Mnohos nesla a však křivdy činů
Nepřátelských všecky přežila,
Ba i špatný nevdě... | 256. Slávie! ó Slávie! ty jméno | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-018507 | Co přátel bylo, když jsem vyjel v svět,
a jak mi pevně, vřele tiskli ruku!
Teď skoro sám již, tiše, beze zvuku
jdu cestou svojí, zamyšlen a bled.
Tak musí být snad. Vichrů musí let
dřív servat listí s větví plných suků,
pták musí slední zapět na rozluku,
než napadne sníh, zemi skryje led.
Sny, přátelství a láska, vděčn... | V HOŘKÉ CHVÍLI. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-048574 | Tak okamžik po okamžiku chytám,
jsem, žiji v něm, chci prožit jej až ke dnu,
jak z hlubin studny ke hvězdám zrak zvednu,
a v temnu jejich matné body sčítám.
Snů mořem pluji, v davu jich se zmítám,
jak triton z hřívy pěn jich hlavu zvednu,
a tichý k nohám velkých věštců sednu,
a zoru krásy příštích věků vítám.
Jak dlouh... | Analysa. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-059338 | Tam v modré dálky zřím,
v nichž zvolna rozplývá se
mých citů lehký dým
oddaných kráse.
Tak zapomínám na se,
své tělo opouštím,
jak rozvanutý dým
když v modru rozplývá se.
Opuštěn hmoty hořem,
že květinou jsem, mořem
či orlem snad, já sním
a schvácen šíří snění
v jediném okamžení
tu věčnost pochopím. | SONET. | Bohuslav Knoesl | 0 | sonet |
cvf-019439 | Slav i vrahům dobře činit zvyknul
Tak, že pro svou velkou dobrotu
Často přicházívá na psotu!
Takto Milek před Bichinem zkřiknul:
V tomto městě hle ten, co se spiknul
Proti všechněch Slavů životu,
Totiž Jindřich Ptáčník, chropotu
Nectné smerti, rukou slavskou zniknul;
Maďaři jej v boji porazili,
A když zabit chtěli útěk... | 144. Slav i vrahům dobře činit zvyknul | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-015774 | Od týchž bratří božské símě spásy
Na Moravě též se rozsívá,
Blahodějně v srdcích prospívá,
Skvostný nesouc květ a plné klasy.
Apoštoly svými již v ty časy
Vděčné Slovanstvo je nazývá;
Ve chrámích se slavně ozývá:
„Hospodine!“ národními hlasy.
Není násilí tu ani meče,
Krve krůpěj se zde neproleje;
Každý volně sklání hla... | V. Od týchž bratří božské símě spásy | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-003223 | Jak smutný byl by život lidí
bez Tebe, Panno Maria!
Mé oko zářnou hvězdu vidí,
v ní Tebe, Máti, zdravím já:
Buď zdráva v jasné výsosti,
příčino naší radosti!
My vyhnáni jsme byli z ráje,
plod Evy v slzném údolí.
Kde ale jasná líce Tvá je,
tam zpěvy plesné hlaholí:
Buď zdráva v jasné výsosti,
příčino naší radosti!
Tys B... | PŘÍČINO NAŠÍ RADOSTI. | Karel Dostál-Lutinov | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-019749 | Toto krátké Meonida dlení
V této společnosti učenské,
Užila já k onné vlastenské
Otázky sem jemu předložení;
„Které se vám najvíc tlumočení
Líbí vašich zpěvů slavenské?“
On si prosil z každé sestřenské
Řeči veršů několika čtení:
Pervé polské, potom ruské bylo,
České, a to trojí, posléze,
Než hle, žádné se mu nelíbilo;
... | 454. Toto krátké Meonida dlení | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-046032 | Než Herkul povznesl se mezi bohy,
tož s dravci musil zápasiti dřív,
a nejhorší, on Augiášův chlív
vyčistit musil a skrz lejna stohy
své olympické musil vléci nohy!
A toto největší byl divů div,
saň klesla v prach, svým kyjem sotva kýv’,
leč bláto skoro zmohlo jeho vlohy.
Neb špína, hnis a kal a bahna rmut
je horší, než... | SOŠE SVOBODY V NEW-YORKU. (VI.) | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-017942 | Až umru, pomník s palem trofejemi
mi nestavte, jak slavné krášlí hroby;
já budu spáti dole hluch a němý,
ach, jistě dobře i bez této zdoby.
Však nejde-li už jinak v naší zemi,
kde slavnosti je třeba každé doby,
ten kámen jenom k hrobu nakupte mi,
jímž házeli jste po mně plni zloby! | POMNÍK. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-043108 | Shasli jsme světlo. Velký měsíc
nám visel v okně namodralý,
milenec teskných pohádek.
A snivý Loris pod palmami
hudebným altem měkce zpíval
sentimentální baladu.
V těch rytmech plakal život. Touha.
Dny šedé, přitlačené k zemi.
A hořkost, hlad a zoufalství.
Neb umřel básník tichých balad,
nervosní dítě z konce věku,
a m... | GALANTNÍ SLAVNOST | Karel Toman | 3 | madrigal |
cvf-023770 | Jdu cestou. Noc je vlažná
a plna sladkých vůní,
jež plují z údolí...
Pod strání dřímá rybník...
A zlatý měsíc svítí
na nízké chatrče.
Oh, polib mne na čelo!
Viz, kterak hvězdy tančí
na šerých parketách. | NOC. | Emanuel Lešehrad | 3 | madrigal |
cvf-015793 | Tak Pán na světě již oslavuje
Věrné sluhy své a ctitele;
Z poníženosti je nesmělé
Protivníkům na vzdor povyšuje.
Za průvodčí jejich vyvoluje,
Aby bezpečně šli, anjele;
Za své miláčky a přátele
Před celým je světem prohlašuje. –
Budeme-li vzorným za příkladem
Kráčeti zbožného vývody,
Bude Pán též naším pevným hradem.
I ... | XXIV. Tak Pán na světě již oslavuje | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-014566 | O lásku prosím jak o vína číši,
by v srdce moje nový život vlila
a ducha z těžkých mrákot vymanila,
jej k letu nadchla ve hvězdnatou výši.
Ach zarmouceně tyto řádky píši,
má ruka chví se, ač vždy jindy čilá –
tvá láska, dívko, by mne uzdravila,
v ráj změnila by moji chudou chýši.
Má spása, dívko, v lásce tvé se skrývá ... | VIII. O lásku prosím jak o vína číši, | Josef Kalus | 0 | sonet |
cvf-044226 | Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,
do výše vyhoupl se lehkým vskokem:
„Jak nebezpečným jest mi slunce sokem,
zda za ním, zářným, jíti smím já chudý?“
Pojď, sličná luno, k čemu stud a trudy!
Svět hledí k tobě nedočkavým okem
a těší se, že stříbrným svým krokem
noc povalíš a tmu a její bludy.
Buď mysli dobré! Když se s... | Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý, | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-027660 | Ó neraduj se nikdy, nikdy z štěstí –
to není tady naším údělem;
jen chvíle klidu právem tvojím jesti,
a to je vše, co může ti dát zem. –
Tvůj temný Osud drží váhy v pěsti,
k jich jazýčku zří přísným zřetelem –
ó neraduj se nikdy, nikdy z štěstí,
jen klid tvým právem, jen klid s klidem vem!
Na jedné váze leží štěstí to,... | SONET FATALISTICKÝ | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-024579 | Za nemnoho bouřných let
jak se změní vnitřní svět,
cítění, sny, touhy, vznět!
Zapomínáš, jiné zvíš,
zkušeností hrůznou tíž’
na svá bedra hromadíš.
Hledáš, toužíš, zápasíš,
spěcháš k cíli – náhle víš,
žes’ mu vzdálen spíš než blíž.
A tak bloudíš v neklid, v klid,
strastmi zkrušen, touhou zpit...
Nevidět nic, necítit! | ZMĚNY | Emanuel Lešehrad | 3 | madrigal |
cvf-048049 | Hrot lístku ani travin nepohne se.
Hvozd zastavil dech hluboký a divý,
na krajinu pad’ smutek těžký, snivý,
žár slunce prstenů sta rozlil v lese.
Brouk v suchém listí, motýl v rudém vřese,
vše usnulo, u bahna vedrem křiví
se rákos, v svlačci rosy brillant živý
se smutně jako kalná slza třese.
Žhnou skály a z nich vedro... | Ticho v lese. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010334 | Mou byla’s, věz, už při zjevení světla;
já skalou omšenou jsem v lesích spal,
ty’s na mém srdci rudým hořcem kvetla. | 73. Mou byla’s, věz, už při zjevení světla; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-049725 | I já jsem poznal Boha. Cestující
k nám přišli kejklíři, tož muž a žena;
od prsů vzala děcko unavena
a někam stranou položila spící.
Pak stoupla k dveřím rovna mučenici,
muž proti ní – ó těžká žití cena! –
nůž za nožem lít’ z dlaně mu, jak pěna
v jich dešti stála ona s bledou lící.
A nože fičely kol ňader, hlavy,
kol bo... | Bůh. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-067680 | Skon Světice: Sní bílém na mramoru
a něžné údy tonou v květech zlatohlavu,
skráň cudná v závojů vln lichotných sní splavu.
Mír po bolu, sníh – tváře zhaslých zorů.
Tři paní vážné v soucitu a bolu
krev ran jí kmentem jemným s úctou utírají.
Kde roucha nasáklá jich tklivá péče stají?
Viz urnu zlatou s laurem do okolu.
St... | OTEVŘENÍ HROBU SVATĚ CECILIE. (XII.) | František Leubner | 0 | sonet |
cvf-003252 | Co posud žil jsem, to nebylo žití:
Čas dětství – škol – už vichry po něm vanou –
Mně zdá se pořád: Stojím přede branou,
jež v život má se teprv otevříti.
„Otevř se bráno! Já chci život zříti!
Chci vidět ráj ten, žíti jeho manou!
Chci skočit v řeku práce rozpoutanou,
chci zápasit a věnce vydobyti!“
Kdy svitne den, kdy o... | CARPE DIEM. | Karel Dostál-Lutinov | 0 | sonet |
cvf-046498 | Sny věštců? Bláznovství! – Kdo věří jim
v té fádní naší positivní době,
kde rolničkou na čapce šaška rým
jen v posměch zvoní, pěvče, nejdřív tobě!
Kde skrze mraky, mlhy, noc a dým
se těžce ,dýchá ve živém jak hrobě...
A přec já viděl – kdo to pochopí –
v svých dumách tonoucí vrak Evropy.
Loď nádherná to byla – teď je v... | Vrak Evropy. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-065620 | Dva černé oblouky – toť všechny jeho zbytky;
v jich stěnách omšených se zachytily keře,
v jich stínu pavouci v síť upřádají nitky
a zřídlo pramení, zde shromaždiště zvěře;
sem k vodě přichází a plachým okem vzhlídá,
kde v černém kamení se leskne bílá slída.
To mostu zbořeného jediná jest krása;
pak růže planý květ, jen... | V PARKU. (II. ZBOŘENÝ MOST.) | Jaroslav Haasz | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010591 | Náš svět! Proč nelze pěvci z noci času –
jak Euridiku ondy Orfeus –
zas v život vyvolati pravou krásu! | 330. Náš svět! Proč nelze pěvci z noci času – | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-048521 | Sbor gnomů jak by povstal od snídaně,
dav polekat se první jitra zoří,
kol balvany se z husté trávy noří
jak stoly duchů rozházené maně.
Dál houstnou v stěny, hradby, města, báně,
v jich jizvách s šípkem jeřáb rudě hoří,
jich pata v trávě, v jasném světla moři
jich koupají se rozbrázděné skráně.
V skal tříšti mnohá kři... | Krajina. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-025397 | Dnes žárem praží slunce vyschlou zemi
a obloha se v žhavých mráčcích bělá –
Co dělat? Ležet klidně pod olšemi
a v řeku zřít, jak plyne zlenivělá.
Já kdysi běhal všemi ulicemi
– den jak dnes žhavý – zmořen byl jsem zcela,
bez dechu téměř, s potu ručejemi
za dívkou, která podobu tvou měla.
Jen podobu tvou... Mnohý kousek... | ČERVENCOVÉ JITRO | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-040048 | Až do večerní svaté hodiny
to dravý boj byl o vzduch, paprsek,
člověka, zápasící rodiny
o stůl a sousto, lidský příbytek
a před pronásledováním
to útěk byl, dnů stálý souboj s ním.
V bohatých srdcích, v síních nejchudších
teď Ježíš narodí se u večer
a v rukou nejupracovanějších
spočívat bude lidských synů, dcer.
Teď s ... | DNES BOŽÍ DÍTÉ U NÁS SPÍ | Antonín Sova | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-048551 | Na bránu Slávy rezavou a pádnou
a línou ve veřejích k otvírání,
slyš, buší davy, těm rty manou sládnou
všech příštích slastí, a ty osten raní.
Ty s žhavou tváří a ty s lednou skrání,
ty poctivě a ony s myslí zrádnou,
těm slední stud, těm nejistota brání,
těm bují v les, těm květy ducha vadnou.
Věk za věkem jde, slepý o... | Sláva. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-023945 | Byls naší drahé vlasti věrným synem,
ji miloval jsi, ji jsi v srdci měl,
jí pomáhal jsi myšlenkou i činem,
když národ náš se z mrákot probouzel
a potřeboval duší obětavých
vlastenců pravých.
Jak voják vždy jsi plnil povinnosti
k své rodné zemi, pro kterou jsi žil
a k jejíž velké, slavné minulosti
jsi vroucně přilnul, v... | Jeníku z Bratřic | Emanuel Lešehrad | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-025658 | Prochladlým vzduchem vlaštovek šiky
o závod s mračny od severu táhnou
v polední stranu.
Šedivé mlhy plazí se vzhůru
po bocích horských. Řídnou hlavy lesů,
a rudnou sady.
Veliké koše plní se hrozny,
vinohrad šumí hlaholivým zpěvem
chlapců a dívek.
Co se to třpytí v těch našich vlasech?
Sníh ještě nespad s šedivého nebe,... | CARMEN AUTUMNALE | Josef Svatopluk Machar | 3 | madrigal |
cvf-021196 | Král rozhněván stojí a zachmuřen,
týl o stěnu opírá v arkýři;
žár tepen v něm pohnut a rozzuřen
tím zápasem s kletými kacíři,
jichž odpor jej štve a dráždí;
král tiskne svůj žaltář páždí.
Mnich černý zpod kápě dvou jisker jas
jak lovecký jestřáb veň bodá,
on zkoumá i ve hnutí králových řas,
zda lítost snad v srdci mu h... | LACRIMAE CHRISTI. | Eliška Krásnohorská | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-064692 | Jsem více mrtvá nežli živá –
což milovat je trpět stále?
Ta oddaná má láska snivá,
že utápí své vzněty v žale?
Má vroucí píseň, která zpívá
jen chvalozpěvy k Tvojí chvále,
že její sloka zádumčivá
jen v mollové vždy vyzní škále?
Že srdce, které patří Tobě,
jak puklý zvon se v prsou chvěje,
tak plno teskné beznaděje?
Má ... | LI Jsem více mrtvá nežli živá – | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-024337 | Z daleka odkuds’ dýše vůně mát,
a člověk se tak vnitřně šťasten cítí!
Je horký den... Kdes hučí vodopád,
jenž ze skály se do hlubiny řítí.
Pod sosnou ležím... Dýši svěží chlad. –
A v duši mé se tisíc písní nítí...
Vzpomínám na vše, co jsem míval rád...
Větvemi kousek modře jasné svítí. –
A vůkol tráva květin plna je.
O... | SIESTA. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-010473 | Duch velký jest, kdo vášně, když se vzruší,
zná v pohněvaném lidu zkonejšit,
leč bohem jest, kdo probouzí v něm duši. | 212. Duch velký jest, kdo vášně, když se vzruší, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019820 | U prostředku očistce trůn, ale
Prázný stojí už a zrouchaný,
Velkým umělectvím tesaný
Ve vysoké mramorové skále;
Nechal však tu nejen místo znale
Teplé, očištěnec káraný,
Než i lístek, rukou napsaný
Matthiáše uherského krále:
Byl sic česky, z Uher od Lubiny
Zděnkovi psán, ale na polský
Národ a řeč hnusné kydal špiny;
Pr... | 525. U prostředku očistce trůn, ale | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-049748 | Za člunem tvým, ó mistře, dvojí říší
jsem prošel juž, a ruka má se chvěje,
tvé mystické a velké epopeje
když poslední zpěv českým slovem píši.
Z tmy pekla, až kde sladké větry dýší
zemského ráje, prutem čaroděje
mne vedla láska k tobě; v hvězdné reje
zda síla křídel stačí v sféry vyšší?
Jak v Beatrice tvojí úsměv sladk... | Než začal jsem překládat „Ráj“. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-019919 | Zlatá Lado! stříbroluký Milku!
Jdite od nás toho večera,
Bychom zde u hrobu Herdera
S nábožností klaněli se chvílku;
Od Hermana po dnes v hřích a mýlku
Proti Slávě téměř veškera
Padla pod jménem krev Deutschera,
Dub jen jednu má k ní vonnou bylku:
Kant a Wieland nemá národnosti,
Klopstock němým, Schiller studeným
Jest ... | Zlatá Lado! stříbroluký Milku! | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-036385 | Po tvojí kráse krvácí
mé srdce v touze šílené,
k ní duše má se navrací
jak dítě květy zvábené.
Mé síly v zbožné prostraci
před velebou tvou skloněné
se v agonii potácí
jak kajícnice zlomené.
Do výše, stále vzhůru jen,
ve světic bílých objetí,
mystický v bolném nitru sen
po číši života, tvých rtech,
vždy dál’ a dál’, ka... | EKSTASE | Arnošt Procházka | 0 | sonet |
cvf-003152 | Klenutý lokál, na zdi pár žurnálů
a mezi okny rozladěné pianino,
kouř cigaretty zvedá se pomalu –
já na své malé město vzpomínám.
Teď asi právě – v nedělní odpůldne –
si vážní měšťané sedají ke kartám,
dnů všedních starost chvíle té vybledne,
a v duši je jim líno tak, tak sladce líno.
A stranou u stolku mé duše vidí zr... | Sonet na všední motiv. | Adolf Bohuslav Dostal | 0 | sonet |
cvf-045818 | Ve úvalu skal stojí starý mlýn,
mech na střeše má, kola puklá, shnilá,
v nich proplítá se planá růže bílá
a místo vody padá na ně stín.
Pln olší, bříz a vrb je skalný klín,
pod hřídelem kol vlaštovka se skryla,
jí nad hnízdo se střemcha naklonila
a bílé květy pláče do ruin.
Ku zřídlu, které teče v pomněnkách
přes kamen... | Zpustlý mlýn. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-042212 | Což to byla krušna ta má cesta,
Když jsem chodil v kraji po lidu,
Darmo tuše, že mne v poklidu
Přijme s láskou jako blahověsta.
Vyřítila odcizená města
Zlobu na mne v divém výkydu,
A k nim hned se v rovném bezstydu
Připojila cháska přepeřestá.
Hruď mi zbodla ta zlá nehoda,
Nad duchovou bídou národa
Jsem tu slzy trudnýc... | 68. Což to byla krušna ta má cesta, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-018440 | Již obetkává třídy závoj šera,
a tu tam světlo lamp již rozžíhá se,
jež odráží hned na Seiny se páse,
jak zlatá rybka když tam plyne sterá.
A jako přelud v červánkovém.jase
se zvedá stín dvou věží Trocadera
tak čarovně, že po mostě se bera,
zrak utonouti nechávám v té kráse.
A přec... když západ hoří žhoucím zlatem,
ja... | ZÁPAD. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-046612 | Nedýší v růži všecky listy stejně,
a všecky perly nejsou čisty stejně,
když jeden ghazel svůdným leskem hoří,
plát nemůž’ druhý všemi místy stejně.
Já s dobrem chtěl jen krásu, a tím v klidu
jsem před hanou i chválou jistý stejně. | Úvodní. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-057081 | Mrak stíhá mračno jako vojsko sběha –
háv neprůhledný krajem rozestřen,
jak v kleci pták dlím doma uzavřen
a dešť mi v okna pokojíku šlehá.
Táborem vojska mlha v údol lehá,
kde na samotě mnohý krásný den,
zášeřím štíhlých jedlí obklopen,
jsem šťasten dlíval – ó kde kouzlo, něha?..
Zamyšlen sedím, a přec blaho v duši,
a... | V deštivý den. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-019588 | Ještě účel dávno pěstovaný
Mělbych, ale cesta nerovná!
Jíti tam, kde onna královna
Všech hor naších, Athos prokopaný;
Tam kde chová poklad nepřebraný
Slavských rukopisů knihovna,
Spelni, řeknu slova povlovná,
Tuto žádost Milku ke mně slaný!
Neradno teď, poví, ku maňasům
Těm se Mahomedským blížiti,
Nechejme to příznivěj... | 293. Ještě účel dávno pěstovaný | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-004794 | Ta slza smutně co Jí v oku tkvěla,
teď jiskrou rozkoše v něm zahořela;
stín hoře, jenž Jí letl po skráni
jak volal by: „Ach sladké shledání.“
O srdce mateřské, ty lásko vřelá,
co muk Tvá duše svatá protrpěla,
co nadějí a trpkých sklamání –
teď zpomínáš jich v tichém usmání.
Nuž přiviň k srdci dítě nalezené;
kdy radosť ... | V. „Jehož Jsi, Panno, v chrámě nalezla!“ | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.