id stringlengths 10 10 | poem stringlengths 40 7.51k | title stringlengths 0 339 | author stringclasses 273
values | label int64 0 18 | label_name stringclasses 19
values |
|---|---|---|---|---|---|
cvf-006856 | O Polko, Polko, hoří oko tvoje,
A zapálilo jižjiž srdce mé,
A zbudily se ve mně nepokoje,
Však cítím při tom slasti nebeské;
Ty zapudilas mého srdce tmu –
O Polko, zpívej, zpívej po polsku.
V tvém náručí o jaká slast mi kyne,
A k srdci svému viň mě blíž a blíž,
V tvém náručí vše jiná touha hyne,
I mine, hyne mého těla ... | Písně milostné. (II.) | Vincenc Furch | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-029809 | Ty nové hroby jako rány svěží!
Žár léta spálil jejich sporou trávu,
rok jeden zničil pověst jich a slávu,
a suché listí nad jich kříž se věží.
A v podzim, kdy tak zdlouha, zticha sněží
a nocí zní jen hukot dálných splavů,
to jak ti mrtví zvedali by hlavu
a hovořili s tím, kdo vedle leží.
Tak cize, dutě ony splavy hučí,... | Hlas mrtvých. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-021013 | Vše, vše to z vás jak jindy zasvítá,
ó zářivé vy hvězdy nad mou hlavou,
co svatého kdy prostotou mě smavou
z vás vítalo i na vždy uvítá.
Jak dnové dětství, jimiž nezmítá
nižádná bouř, tak ladně v dálku tmavou
se ztrácíte, a srdce s pýchou hravou
vás propouští, vás ani nesčítá.
Jak dětství dnů, vás nazpět nevolá,
a vaše... | I. Hvězdy mládí. | Eliška Krásnohorská | 0 | sonet |
cvf-049763 | Zas konečně jsem dočkal se té chvíle,
kdy mohu sníti hlavu u tvé hlavy
a večerní se dívat do záplavy,
zřít, modrem jak se nítí hvězdy bílé.
A zase ptát se: Jsem-li bližším cíle?
A jsem-li v skutku, je-li cíl ten pravý?
V mé hlavě tmí se, stínů davy, davy
se hrnou ze dna duše zasmušilé.
A skoro chvím se. Náhle však mi l... | Večer. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-001123 | Tvé dílo plné pohnutého děje,
kde lidských vášní vlna mocně stříká,
je slávou Tvojí; svět, ať co chce říká,
co můž’ Ti ještě vplésti do trofeje?
Vše v pomníku Tvém vlastním ze spěže je,
tlum postav pestrých rozmachem Tvým vzniká,
Tvým soudem hřích svůj historie pyká,
kus české hřmíš nám velké epopeje.
Dech čtenáři se t... | ALOISU JIRÁSKOVI ke dni 23. srpna 1901. | Jaromír Borecký | 0 | sonet |
cvf-044298 | Milé stromy, musím jíti!“
„„Na dlouho snad as?““
„Brzy přijdu zas,
netřeba se smutkem krýti!“
Nepokojni, ve všem hbiti
jsme jak prudký kvas,
ze zrna hned klas,
byť i hluchý, chceme míti.
Spěch a kvap – dva ptáci tažní,
životem je nelze zváti –
píď svou proletí,
budou se nám jistě smáti
Argonauti klidní, vážní
příštích ... | Milé stromy, musím jíti!“ | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-019805 | Nevídáno! tuto pode plotem
Sedí při rozžatém ohníku
Cikánče jen vbídném čechlíku,
A však výskot jeví za výskotem;
Já si dlouho troudím hlavu s potem,
Jako podíl tomu devlíku
Možno míti v slavském rájíku?
Tu dí matka smavým se šeptotem:
Hoše toto z českých Radnic Kálo
Jest, co Puchmírovi našemu
„Románi Čib“ někdy předří... | 510. Nevídáno! tuto pode plotem | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-037467 | Z Pecky když vyjížděl Harant, byv zajat, vzal vítr mu klobouk.
„Kdybych byl Římanem,“ řek’, „vrátil bych domů se hned.“
Smutný vtip to a klamný, větru se podařil lepší:
Klobouku netřeba ti, ztraceno, co jsi jím kryl. | Harant. | Ladislav Quis | 8 | elegické distichon |
cvf-048595 | Ta stará báj Sysifa o břemenu
dnes napadla mi, jak je chuďas válí,
jak opírá hruď na tvrdou hruď skály
a výš ji strká v potu, vzdechu, stenu.
Jak svazy žíly má a na rtech pěnu,
a s třeskem, sotva cíl svůj vítá z dáli,
se balvan smekne zpátky – jen krok malý –
a letí v hloub se tříště o skal stěnu.
A nežli heros, duši v... | Stará báj. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-021163 | Poušť kolkolem; zde přestal obor žití;
ruch, světlo, zvuk – vše tuhne v zesnutí,
jen pod travou se zrádný močál třpytí –
ten neusnul. Hle, východ v strnutí
jak zápas spí – dvé mdlých to perutí,
jež padají na dálky lemy krajné.
Jest poledne, a slunce bez hnutí
jak oko upřené a nepodajné
plá poušti mlčící až do útroby ta... | V PUSTINĚ. | Eliška Krásnohorská | 17 | spenserova strofa |
cvf-069346 | Dnes jedno vím po mukách zlých;
když padne na mou strasť a tvář
svit konejšivý zraků tvých
a dobrotivá jejich zář,
tu umlká můj hrdopych
a pohled tvůj je jako snář,
jenž zjeví v slovech bezelstných,
co zastřít chtěl mi sen, zlý lhář.
Kdo řekl, že je láska bojem,
jak mohl znáti uklidnění,
jež náhle plyne z očí dvou?
Jež... | TICHÉ VTEŘINY | Božena Benešová | 0 | sonet |
cvf-020768 | K vám, hory, jdu, i vcházím do svatyně,
kde plno taje, plno žasu, vznětu;
zde stojíte, vy němé prorokyně,
a velebně tak zříte ve tvář světu
jak slova Boží, jež se stala skutkem,
jak slova soudu, hlaholící smutkem.
Již stínem hor se údolina stměla,
v týl řeřavá jim světokoule lehá,
hle, plameny z ní srší nad jich čela,
... | Mluva skály. | Eliška Krásnohorská | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-010486 | Lží, bajkou děti skonejší se chvíli,
když líná chůva touží, by šly spat;
vždy vlády chůvou nám, my děti byly! | 225. Lží, bajkou děti skonejší se chvíli, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-047918 | Violo noční bílá!
Kam hnu se, za mnou táhne tvoje vůně
a dýchá: O tobě zde jednou snila! | VII. | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-002576 | Kdybych výmluvnosť jen měla,
Což bych já Ti pověděla,
Jak Tě ráda mám;
Ale když ve své mladosti
Nemám dosti obratnosti,
Vím, co udělám:
Mám já srdénko nevinné,
A v něm cit lásky dětinné:
To Ti celé dám. | 1. Kdybych výmluvnosť jen měla, | Jan Květoslav Klumpar | 3 | madrigal |
cvf-010277 | V snech v domova-li slétáš drahé kraje;
zda zkvétajícím luhem myšlenek,
hlas mládí nezní ti jak zvonek z ráje. | 16. V snech v domova-li slétáš drahé kraje; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-048040 | Být strana sám! – toť moudrost svrchovaná,
tam zvlášť, kde obě strany tíží vina,
kde neschopnost jim v povzlet křídla spíná,
kde říza obou zblácená a sdrána.
Být strana sám! – toť oř, jenž svrhnul pána
a letí, druhů co dál chůze líná
se krčí pod jhem aneb jako třtina
se kloní tam, zkad nehrozí jim rána.
Však síly k tom... | Stranou sobě. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-051407 | Nelíbej pouta, třebas byla zlatá,
a nekloň šíje, kdy ji můžeš vznésti!
Sic budeš na sebe si důtky plésti
a odkopne tě, již jsi líbal, pata.
Tvůj, bratře, cíl jest osvěty zář svatá,
je svoboda, je domoviny štěstí!
Jdeť duše otrocká jen na bezcestí
a do náručí sobectví vždy chvátá.
Chtěj volným býti v myšlení a chtění,
c... | XLVIII. Nelíbej pouta. | Jan Vřesnický | 0 | sonet |
cvf-044179 | List agavy široký, šťavnatý
zved’ k tváři slunce žlutavý svůj lem
a vzdychl si: „Hle, co je ostnů v něm,
a jak je každý osten zaťatý!
Snad že můj lem je vzdorem zapjatý,
já státi musím beze slov a něm,
když ret je otevřen již keřům všem,
když všecky jsou již květem zaváty.
Má doba přijde však, kdy – nevím sám,
snad tep... | List agavy široký, šťavnatý | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-010747 | Žít klidně chceš a klidně v hrob se ztratit?
Toť musíš krev svých ňader prodávat
a chléb svůj zlatem ideálů platit! | 486. Žít klidně chceš a klidně v hrob se ztratit? | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-004678 | Jak chmúrné mračno, příboj mořských vod
náš vzrůstá bědný voj a temný rod;
jsme děti bídy, lidstva povrhel,
toť Kaina znak, jenž hoří z našich čel;
náš křik a vzdech až k nebi vstoupá výš:
„Ó výšin Jehovah, zda neslyšíš?
pod tíží kletby skláníme svou šíj
a blaha neznáme, cos řek nám: žij!
my nevíme, co štěstí úsměv je,... | Žalm chudých. | Xaver Dvořák | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-019499 | Převelikou škodu způsobilo
Ovšem toto Slavů zněmčení,
Ono Němcům mravné hnětení,
Nám pak hmotnou ztrátu učinilo;
A však předce rouháníby bylo
Proti světa toho řízení,
Kdyby proto naše kvílení
Všetečně se s Bohem právotilo:
Děj ten smutný s jeho časy zlými
Má nám sloužiti jen k silnému
Podnětu, ne k pomstě nad jinými;
O... | 204. Převelikou škodu způsobilo | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-008166 | Chus, dvořan z prvních, přišel k Herodovi:
„Jsi vladař náš, můj pán; nuž sluhu slyš,
kýs prorok smělý, plamennými slovy
po Judsku veškerém, jež tvá je říš,
lid bouří nám, s ním různé pikle kuje
a nové království mu přislibuje.
Jdou zástupové s ním, a kde se zjeví,
od práce bez rozvahy prchá lid,
i mrtvé křísí prý, ač n... | Kajicnice. | Adolf Heyduk | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-061808 | Kdes tluče půlnoc – hvězdy shora planou,
tak tiše svítí... Planou jasným svitem
a v srdci lidstva nadějemi zpitém
v noc hvězdy planou, hvězdy lásky planou.
Po zmrzlém sněhu zvony hučí hranou,
tak dumně hučí... Světlým koloritem
v noc prší naděj v nitru bolem zrytém,
však polem, strání zvony hučí hranou.
Jdou závějemi –... | Vánoční genre. | František Sekanina | 0 | sonet |
cvf-029834 | Vše zuřivě tak ku předu jen pádí,
a k modlitbě a dumám času není,
dnes pouze úspěch krvavý se cení
a jemu v oběť láska hyne, mládí.
Nad kupou mrtvol nová bitva řádí,
vře v hlavě mozek, v žilách krev se pění,
zrak nikdy v sebe nehrouží se v snění,
jen jiné stále k novým bojům svádí.
Pod tíží břemen prohýbá se každý
jak ... | Moderní. (I.) | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-046123 | „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě!
Mně milé jsou, což nevíš, jejich hudbou
že poprv řek jsem, kterak miluji tě? | „Zas ritornelly?“ – divíš se, mé dítě! | Jaroslav Vrchlický | 2 | ritornel |
cvf-022314 | To mysterium zárodků a žití
jdeš požehnat, ó, svatý zjeve bílý,
svět nesmírný se před tvým světlem chýlí
a země lační tvoje teplo píti.
Jak píseň bouře tisíc tónů zní ti
vstříc z hájů, lesů, lučin v stejné chvíli
a mračna jako ptáci zabloudilí
se přec tvou tváří za obzory řítí.
Tvým před oltářem jako hříšník podlý
v pr... | Jarní slunce. | Jaroslav Kvapil | 0 | sonet |
cvf-017110 | Vše mdlé a těžké, spánkem stížené.
Den jako z vápna, v prázdných ulicích.
A v nocech mlčení, kdy dozněl smích
Při pitkách s přáteli... Jak nudno vše!
Vyžilé raçy pozdní synové,
Co slunce hasne bledé, malátné,
Pod stropem zlaceným tak živořit,
Kdy v dáli rusé barbary už zřít...
Neslyšíš hluk? To muži z Gabaa,
To jimi ch... | PŘÍCHOD BARBARŮ | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-048248 | Jak struny napjaté se stále třesou
ty z mozku k duši telegrafní dráty.
Náš celý bol i resignaci nesou;
náš celý život, svadlý lupen svátý
se stromu kosmu jimi nešen pílí
kams k neznámému, tajemnému cíli.
A Osud, virtuos, je stále ladí
vždy výš a výš, až zní tak tence, nyvě,
jak noční můry let, když do kapradí
se večer ... | NERVY. | Jaroslav Vrchlický | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-041613 | Proč chceš, synu, posvěcen býť v kněze?
Žádá-li tvé duše tíhota
Dojíť lodi v bouři života,
Která v přístav blaženosti veze?
Přístav ten se jenom pro vítěze
Nad vášněmi zlými bleskotá;
Koho pojí vášní mrákota,
Kněz jsa do pohrom vždy hlubších leze.
Ale o svojí kdo vlastní vině,
Ač byl stroskotal již víry loď,
Do knězské... | Proč chceš, synu, posvěcen býť v kněze? | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-019441 | Když dál ještě přes jednu sme hůrku
V levo od břehů šli plaveckých,
Napadne nás hlůza německých
Loupežníků z města Merseburku;
Ale Milek na lučišti šnůrku
Napiav perstem ruk svých chlapeckých,
Střelí, a tlum chertů loveckých
K nim se žene rozterhavších svůrku:
S vůdcem jejím Aesicem tu bandu
Celou hnali až tam k žahadl... | 146. Když dál ještě přes jednu sme hůrku | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010401 | Mně hoří hruď a hlava se mi točí,
jsem rudou září rtů tvých okouzlen,
a tajným vínem zpit tvých žhavých očí. | 140. Mně hoří hruď a hlava se mi točí, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019933 | Než ne nosních jen, i jazykových
Kop se mnoho tuto hemžilo,
Více než jich z pávů strávilo
Na hodech se v Římě Lucullových.
Ježibab dvé je, co práčky, v nových
Parostrojech ze špin mydlilo,
Jeden se mi spatřit trefilo,
Který přijel z ust sem vévodových:
Když byl v lázních, slovenské mu děvy
Květy stlaly, pěly ve slohu
P... | Mezi zn. 529. a 530. Než ne nosních jen, i jazykových | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-063841 | Slyšíš šepot pohádek šerých stromů?
Slyšíš vody skalami hnát se dolů,
zpívat ódy barbarské našim srdcím
v předtuše štěstí?
Myslíš, že již nebudem nikdy šťastni?
Myslíš, že my nedojdem toho světla,
o němž zpívá večerní šumot stromů
v březovém lese? –
Proč by tobě březové stromy lhaly? –
Sedíš snivě v čekanek modré pláni... | JE MI TĚ LÍTO. | Béda Chocholoušek | 9 | sapfická strofa |
cvf-041655 | Církvi svatá, matko moje drahá,
Tužbo vroucná mojí útroby!
Jaké vedou na tě žaloby,
Že jsi mornou národního blaha.
Přemnohý syn na tě mečem sahá,
Sráží božské tvoje ozdoby,
Kydá na tě slepé hanoby,
Proti matce zuří hněvem vraha.
Což díš tomu, svatá matko moje?
Srdce mé se rozpaluje hněvem
Nad té zloby nepřírodným zjeve... | Církvi svatá, matko moje drahá, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-012169 | Což jest láska? jest snad pouhý pud?
Čili vězí ve svobodné snáze?
Jest snad vnadně opojící blud?
Má se pro něj volnost ztratit v dráze?
Bez které jest ouzko v světě všudy,
Bez ní neví se kam dáti, kudy.
Znám jest magnet, jeho skvělá moc,
Kterak ocel musí se k ní chýlit.
Ví se, kterak skvělý kralomoc,
Bludice též druhé ... | Volnost a láska. | Šebestián Hněvkovský | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-015790 | Války milovné Kouřimské kníže,
Jehož živlem jsou jen rozbroje,
Pouští s Václavem se do boje –
A již táhne k Praze blíž a blíže.
Svatá vévodu povinnost víže,
Zbraní aby zjednal pokoje;
On pak činí návrh souboje,
Lidské šetře krve – ctitel kříže!
K rozhodné již přichází to době –
Kouřímčanu z ruky pade meč!
Spatřujeť, an... | XXI. Války milovné Kouřimské kníže, | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-047797 | Tak jsou tu zase v sněhovém svém hávu.
Co dáti dětem, přemýšlíme zase,
a mládí jako stáří tu v svém právu,
a stará poesie v koled hlase.
Zpěv pastýřů slyš, Bethléma viz slávu!
Jak lidem, prostým duchem, otvírá se
v daráků postavách a v tichém bravu,
jenž v zvěsti andělské – se klidně pase. | VÁNOCE. | Jaroslav Vrchlický | 6 | siciliána |
cvf-050652 | Ať leží třeba ještě sníh
na stráni i na spícím luhu,
přec v zlatých slunce paprscích
již vítám kvetoucích niv duhu
a slyším zvonit ptačí smích.
Nechť jeden štěbot v závějích
se tulí vrabčáci druh k druhu
a diamanty na větvích
ať leží!
Však brzy v slzných krůpějích
ty skanou, listí sedne v kruhu
na haluz, rolník sáhne k... | Ať leží! | Jaroslav Vrchlický | 10 | rondó |
cvf-058828 | Ne, mezi srdci věčně chladnými
svůj zbytek žití přece neprožiji;
ty, Bože, víš, čím duše má se svíjí,
jež prošla kdysi kraji zářnými.
Tam byly ženy smavé, nad nimi
zář nebe plála, paprsky tam lijí
čarovné světlo v úběl ňader, šíjí,
jak zpívaly by rytmy vábnými.
To sladká byla lež, ta mládí lež,
dar bohů líbezný, jejž z... | XVI. Ne, mezi srdci věčně chladnými | Antonín Macek | 0 | sonet |
cvf-046410 | V pozadí město východních zříš tvarů,
toť baňatých a štíhlých věží směs,
žhnou střechy v zlatém a stříbrném žáru,
pod nimi oblouků a štítů les;
do brány vjíždí zástup dromedarů,
za stádem mezků běží věrný pes
a jezdců tlum ve fantastickém kroji
s pestrými turbany se kolem rojí.
Od města příkrý svah se dolů sklání,
toť ... | Jesličky mé báby. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-021411 | Čas večera jde sladký, snivý... Jeho dech
se jizbou stmělou blaze šíří... Hlava bádá,
co bylo v žití kdys. Sta vidin obepřádá
mne kouzlem svým, sta snů si hraje po oknech.
Však z blahých obrazů a zářných vidin všech
má duše nejraději upomínky spřádá
na drahou hlavu plavou, jak mne měla ráda
a v žhoucích polibcích mi lp... | Černá hodinka. | Josef Kuchař | 0 | sonet |
cvf-016318 | Ta zlatá Stáza! Ano, jeho ženou
by chtěla býti, zítra, dnes a hned!
Vždyť s duší tolik, tolik roztouženou
vždy čekala naň, tolik dlouhých let...
Ó, ano, chrámek lásky své si sklenou,
kde jenom sobě budou náležet,
kde budou míti hnízdečko své vlastní...
Přec tedy ještě spolu budou šťastni! | ZA STAROU LÁSKOU (45) | Bohdan Kaminský | 5 | stance |
cvf-004027 | Toť plamen! v něm má bytost dohořívá;
při otevřených dveřích s bílých svic
vosk rychle kane – to z mých zřítelnic
proud slz mi do vnitř obrácený splývá.
Má duše, nevíš, juž se připozdívá
a obzor zastřený se temní víc a víc;
máš ticho náhrobků a popelnic,
to ticho, jež tak v hloubi roztesknívá.
Jsou otevřeny tyto bílé d... | Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-063207 | Vesmíru tajemství nezbádaná,
tělesa rozlehlá, v hluchém kosmu
v atomy rozkládaná,
víření, kroužení nekonečné,
komety divý let od hvězd k sluncím,
hořící veliké světlo věčné,
toužíme poznati, synové hvězdy malé,
v prostoru prach prachů rozetřený
a země hrozny zralé,
do výše kvasíme, k překonání
hodnot všech minulých, sl... | PÍSEŇ HLEDAJÍCÍCH. | Josef František Karas | 3 | madrigal |
cvf-027613 | Ba, ještě z fysiky cos hlavou tane,
i mohu užit tento termín skvící:
Jest láska fluidum, jež stále kane
do oka z oka. – Slyšte milující:
„Znám její vlasy, čelo, barvu lící,
rty, úsměv, který pro mě na nich plane,
znám vše – a blíže nemohu nic říci,
jen oči, oči, oči milované – – –
A tu zní popis, ne, toť hymna skvělá,
... | SONET O LÁSCE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-012011 | Jde vítr od Voges – a plášť náš spěchem
se po něm kroutí, třepotá a kotí,
a celý národ jedním kvapným dechem
si notí Marseille, – ba, že jenom notí!
V tom vítr obrátí se, zrovna proti
(náš čich v něm zvětří ruskou juchtu) – spěchem
plášť po něm zas, a Marseille nepovolná
v „Ó, bože, cára chraň...“ se mění zvolna.
Co sy... | Politický sonet. | Karel Hlaváček | 0 | sonet |
cvf-044240 | Z té duše volám: Žehnej, Bože, vlasti
a lásce, jež je rodné zemi věrnou!
Byť klamné hlasy zněly nad propastí,
když dělník hlubin sjíždí v jámu černou,
ne, není třeba chvěti se a třásti,
že lásku k vlasti vřelou, nedobernou
snad zvrátí blud – nedá se lehce zmásti,
kdo pevně dotužen je prací pernou.
Když vyveze se sklize... | Z té duše volám: Žehnej, Bože, vlasti | H. Uden | 0 | sonet |
cvf-023490 | Co moje srdce vždycky raní,
to není vaše krása snivá,
z níž stoupá vůně opojivá,
to vaše srdce je, má paní.
Já cítím v chvílích milování,
jak to, co vaše nitro skrývá,
v mých snech a mojí touze zpívá,
když hlava má se k vaší sklání.
Ach, nemohu přec velet touze,
já chci vám zlíbat ústa dlouze
a nasytit své lačné snění.... | Sonet. | Emanuel Lešehrad | 0 | sonet |
cvf-064740 | Zšeřilo se. A tu náhle jsem Tě zřela –
přede mnou Jsi stál... Ty? Pouhý stín to byl?
Moje duše ztichla, ústa oněměla,
nenesly mne nohy, pozbyla jsem sil.
Pozdravil Jsi. Co Ti říc’, jsem nevěděla.
Zřela jsem Tě jen – ó, slasti těchto chvil!
Zbledla jsem a náhlou úzkostí se chvěla –
kterak skrýt svůj zmatek, bys jej nesp... | XXXIX. Zšeřilo se. A tu náhle jsem Tě zřela – | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-010711 | Nad dávných věků Iliadou žasni,
nad zpěvy světa velduchů se div,
přec život dítka největší je básní. – | 450. Nad dávných věků Iliadou žasni, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-057100 | Se svahu hory v údol do olšoví
přišel jsem stezkou lesní ke mlýnu;
vesele klapal – horskou bystřinu
přepínal můstek se zábradlím nový.
A na lavičku, nejhustší kde křoví,
jsem sednul po bok starci do stínu,
a za chviličku jako příze lnu,
plynula slova kmetu pantátovi:
„O dávno jinak bývalo to tady;
vždy jaro, teplo, str... | Na besedě. | Vojtěch Pakosta | 0 | sonet |
cvf-040667 | Vzruch nový lidskou společnost
ku novým jarům vzbouzí zas,
a Lidskost jde, ten vlídný host.
Cos pláče dosud naší hrudí,
a Tyranství svůj slaví kvas,
Hlad, Vzdor a Vzpouru v srdcích budí.
Ó, dosud šarlatánů kruh
a baživcův a shrblých šíjí
s poctivci stejný střebe vzduch!
Vznešených mozků svatý sen
zas bude věčnou utopií... | LIDSKOST | Antonín Sova | 3 | madrigal |
cvf-024533 | Louky mne skropily vůní,
ve vlasech skryl se dech lesa,
srdce, jež přetéká štěstím,
jako pták vzlétá a plesá.
Na mezi u žita ležím,
k skráni mé chrpa se blíží,
šeptá mi pohádku polní,
v zrcadle očí se zhlíží.
Tvorové, rostliny, nerost...
žiji v nich, rostu, jsem jimi,
zasnouben s přírodou, s nebem,
s dálkami rozzářeným... | ZASNOUBENÍ S PŘÍRODOU | Emanuel Lešehrad | 14 | sonet anglický |
cvf-010686 | Rád nepřítel lež za pravdu má každou;
lež zbraní zákeřných však lotrasův,
již babsky ze zadu nás hubí vraždou. | 425. Rád nepřítel lež za pravdu má každou; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-019667 | Včera když den na obloze mládnul,
A mne Dunaj těšil šedivý,
Slyšte, povím příběh pravdivý,
List mi na břeh z nebe dolů padnul;
Ještě vůní rajských krajů sladnul,
Pečet byla obraz ohnivý,
Písmo zlaté, papír sněživý,
Obsahem pak tímto v sobě vládnul:
„Pozdravení moje všechněm Slavům!
Zde vám odesílám tajemnost,
Ku národn... | 372. Včera když den na obloze mládnul, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-069213 | „Má drahá, píši Vám“ – Jsi loni psal,
Tvá slova v duši mé jak hudba znějí –
„zde ulicemi masky tančí v reji,
a s komonstvem princ táhne, Karneval.“
Dnes rok je tomu. A zas nový král
se loučí s žitím. Masky písně pějí,
kol hranice tam bujně dovádějí,
princ na ní stojí – oheň žhavě vzplál.
Dav zavýskal, a v reji náhle zt... | „Má drahá, píši Vám“ – Jsi loni psal, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-018592 | Básníku barev jásavého zpěvu,
víc než Tvé války, velkých králů děje
mou duší snivou sladkým kouzlem chvěje
ten pohled v říš Tvých pohádkových zjevů.
Ó, jaká krása plá jim z obličeje,
nechť rty své dívčí stáhly do úsměvu,
ať jako sfingy, kterým v duši reje
vždy problémů červ, mlčí v žití řevu.
Ty víly vzdušné, duše jara... | I. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-046615 | Juž chlapec záhy ve hvězdách jsem čet:
Miluj!
a pozděj ke mně šeptal každý květ:
Miluj!
Pták pravil, s kořistí jenž v hnízdo spěchal
a nazpátky pak s písní sladkou let:
Miluj!
Na nesmrtelných ňadrech Venuše
já viděl zlatým paprskem se chvět:
Miluj!
A cudné oko Madonn Vinciho
i z Fiesole andělů děl ret:
Miluj!
To sladké... | Miluj. | Jaroslav Vrchlický | 7 | gazel |
cvf-012015 | To bylo na vrcholu Řipu... rudě kalné
se slunce řítilo do violeti par –
v jich horké ekstase, i jich majestátní zmar
jak chtělo by své stopit slávy triumfálné.
Jak tiše padlo v zapomění háje dálné!...
Ni jeden výkřik protestu se neozval,
když černý obrys hrot svůj k jeho středu klál –
jen dole těkalo kdes mlhou Ave žal... | Západ. | Karel Hlaváček | 0 | sonet |
cvf-060457 | Spusť jalousii bílou svojí rukou,
ať hvězdy naše štěstí neuvidí,
jak neviděly, když jsme mřeli mukou
v samotě mimo lásku i hněv lidí...
Svět náš je isolován. Marně tlukou
na jeho dvéře ti, co prý vše řídí...
My spíše vášní zhynem před rozlukou,
než jíti k těm, jež srdce nenávidí.
Morálky zrcadlo jsme roztříštili,
v ban... | SONET O JEDNOM VEČERU. | Josef Lukavský | 0 | sonet |
cvf-048125 | Kdes ve výletním místě hudba hrála,
při jednom kousku trubač zašel k lesu
a z dálky v nápěv vpadnul, v jarém plesu
jak ozvěnou by smála se tu skála.
Ta píseň dolů vraceti se zdála,
teď zdola k příkrému zas létla tesu,
přes vršky borovic i kytky vřesu,
jak nymfa by se v syrinx svoji smála.
Ta hříčka přírodě tak v stopác... | Ohlas. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-010589 | I pěvcovo jak jiné končí žití,
nechť nad vrabce on vzlétá: zpěvný pták,
smrt, ostříž, oba týmž je drápem chytí. | 328. I pěvcovo jak jiné končí žití, | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-064863 | Ne silný kmen, jejž bouře roztříštila
a jenž ty blesky hrdě přivolával,
ne velitelská, dobyvačná síla,
jíž pravým živlem jest jen boje nával,
však cesta tichá jen a zasmušilá
a život pokorný, jak tebe znával
jsem po léta. Když smrt se přiblížila,
ty skrytě s životem ses rozžehnával.
A přece smutek duši zaplaví,
když vi... | NEKROLOG | Vojtěch Martínek | 0 | sonet |
cvf-017111 | Jak bylo vše dřív složité a těžké!
A slova jemnost drahokamů měla.
Tvá duše, Kallikle, se vůní chvěla.
A řeč tvá jako víno opíjela.
Jak morově teď všechno páchne v hnusu,
Kde chorým zlatem svítí kolem stěny.
Jsou slova jako brokát obnošený.
A řečí tok je fádní, beze změny.
Co z kráteru hoch nahý víno čerpá,
O anaklintr... | HNUS POZNÁNÍ | Jiří Karásek ze Lvovic | 0 | sonet |
cvf-017993 | Zuzana v lázni... mní, že sama, klamně,
neb pro zrak lačný skuliny má plenta.
Dí Izák: Mně je posvátně jak v chrámě,
Ó, Jakobe, z žen israelských jen ta!
Ten plný bok, ta ňadra, bílé rámě,
jerišská růže dýchá z ní i mentha!
A Jakob: Mít ji!... Seděla by v krámě,
a já bych rázem zničil konkurenta. | ZUZANA V LÁZNI. | Antonín Klášterský | 6 | siciliána |
cvf-047187 | Jen děkovat! – Co možno dělat více,
kdy slovo vázne a se tají dech,
v té básni zřel jsem božství v zřítelnice,
v ní prožil, v čem jsem hýřil v sladkých snech.
Teď v žití mé ať vzplane večernice!
Co ostatní? Já více nemám spěch,
jsem hotov s prací dne. – Co přijít může,
jsou porosené podzimní jen růže.
Jen děkovat! – Zd... | Po ukončení překladu Goethova „Fausta“. | Jaroslav Vrchlický | 5 | stance |
cvf-032461 | Proč tvou chtějí, národe můj milý,
slávu zastříť hanby příkrovem,
proč by rádi tobě nad rovem
ku poslední pouti odzvonili?
Co jím činíš, že bujaré síly
zničiť usilují v mládí tvém,
jaro tvé proč v dechu mrazovém
by s tvou mluvou rádi upálili?
Bojí se, že splatíš jim ty rány –
v okovy že, jež tě poutaly,
ruce jejich bud... | Znělka. | Jan Pelikán | 0 | sonet |
cvf-041693 | Jaká se to sují krásná slova
Z úst tvých, pantheistský mudrochu,
Jimiž v očích matných slabochů
Korunu si vědy duch tvůj snová!
Má ti sloužiť náuka ta nová
Za oslavy věčné za sochu?
Takovému zdávna Molochu
Kladla oběť doba předchristová.
Tisícletí prošla od té doby,
Co té uky praporové vzpláli;
Pokořili se však Christu... | Jaká se to sují krásná slova | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-042240 | Když já kněžno, zpomenu si na Tě,
Stíhají mne jak roj tumanů
Osudové kněží krajanů,
A strach padá na mne vrchovatě.
V šarlatě se’s zrodila a zlatě,
Nekladla’s však sobě za hanu
Do nejnižších chodiť do stanů
A lid v chatě dařiť přebohatě.
Ciz ten národ Vásovně byl Tobě,
K malé vzalas u něho byt době,
Předc ho’s v jeho m... | 96. Když já kněžno, zpomenu si na Tě, | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-006429 | Slavně, jaře, bujně pozachvějte,
lyry mé se struny radostné,
umlkněte, tóny žalostné,
bratru k slávě v souzvuk pozapějte.
Útroby tlukoucí, klid svůj mějte,
zvučte světu zvěsty blahostné,
brat mi zkojil srdce milostné;
duše chladné, s dráhy mé již spějte!
Neprosím se vás o almužnu té lásky,
nebudu vám kazit plesy vaše l... | I. Slavně, jaře, bujně pozachvějte, | Josef Václav Frič | 0 | sonet |
cvf-015573 | Vzácný vždycky citu nevinnému
je ten hájek, řeka, chalupa,
kterou praděd nechal vnuku svému. | 739 | Josef Vlastimil Kamarýt | 2 | ritornel |
cvf-056872 | Ten štíhlý, bílý prst se náhle zdvih’.
A každý z nás – z nás, jeho žáků – ztich’.
„Tož chvilku. Nutno bdít. Já odcházím.“
A přešly dni. A noci šly. A zdřim’.
Šel, záhadný, jenž světlý v čele šel.
On, rozjasňovatel. Náš učitel.
Je vůkol temno. Velký oheň zhas’.
Je v nitru jas. To hoříš, otče, v nás.
Šel v boží klid, kam... | Od 2. do 14. září | Otokar Fischer | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-019605 | Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
Snové o Ní příštím jitřenky,
Bývají mé pervé myšlénky:
Přijdeli dnes aspoň psaní od Ní?
Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,
A míl čítám ode milenky,
Až, když měsíc patří v studénky,
Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní:
Proč pak svět si štěstí mladých lidí,
Ach, proč lásky více nešet... | 310. Ráno včasně, co jen zmiznou svodní | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-041850 | Den druhý vzešel tvorům na nebi,
I dal Bůh důkaz věčné veleby.
On mocně vody od vod oddělil,
Část k nebi a část k zemi přivtělil.
Tu vzešla vodám velká nevole,
Že Bůh je klade také na dole.
Tož vodstvo před Boha se ubírá
A v pokorných se prosbách prostírá.
Ó nech nás na vysoké obloze,
Ať nezahynem v zemském lomoze!
Ta ... | 51. Oblesk na vodách. | František Sušil | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-057691 | Jest nejsmutnější krásou ta, jež na vždy zmírá:
zpěv hlasu milého, jenž více nepřijde nám blíž,
akkordů měkký vzruch, jejž puklá tají lyra,
a spánek piana, jež něčí ruka neprobudí již.
Za vnadou zemřelou zrak marně v dálku zírá,
jest hořko chtivým rtům, když praskla v ruce číš.
A bude hořko tisíckrát, ač srdce již se v... | V ŘÍŠ MRTVÝCH CHVIL. | František Taufer | 0 | sonet |
cvf-004783 | Já spím – však srdce moje bdí a v pláči
u Tvého prahu bloudí v toužení,
mdlé vůní myrrhy, která po kmeni
se v zlatých kapkách vráskou stromu vláčí;
po luny paprscích se vznáší, kráčí,
vždy výš, jak roste jeho nadšení,
u nohou Tvých jak děcko šťastné sní
a slzami je smývá, smáčí.
Ty k němu níž se skláníš ve úsměvu
a na ... | Mé srdce bdí. | Xaver Dvořák | 0 | sonet |
cvf-050627 | Dusné, tmavé letní noci,
co se, noci, ve vás děje?
Kdos kdes volá po pomoci,
vzduchem se cos líně chvěje,
jako výkřik bez naděje,
peruť sovy, měkká, těžká...
Ach, kde moje láska mešká!
Po hrázi jsem u rybníka
kráčel, a tam utopence
vytáhli... kol voda stříká...
a já smrt zřel, toho žence,
kterak leknínové věnce
splítal... | ROMANCE. | Jaroslav Vrchlický | 18 | chaucerova strofa |
cvf-051062 | Pod mistrů údery se hlava šklebí,
z nich každý stopu svou v ní zanechává,
a hlava křičí rozsekána k nebi.
A sotva jeden zmizí, druhý vstává,
předchůdce svého chce být každý větší,
a nových úderů zní světem sláva.
A hlava rozbitá se chvěje v křeči,
chce každý z mistrů práci začít znova,
spíš každý znovu zraní nežli zléč... | Friedrich Nietzsche. (II.) | Jaroslav Vrchlický | 11 | tercína |
cvf-041697 | Úřad věstce – břímě přenáramné;
Jest to z rájů zemských výbytek,
Strastí hořkých jest to návitek;
A z těch krušných síjí žně jsou klamné.
Proč se tedy prosypuješ na mne
S celou střelbou hrubých výčitek,
Že milostná ústa charitek
Při porodu nepolíbila mne?
Charitky – toť bohyně jsou vábné;
Od rozkoší jejích ale chábne
V... | Úřad věstce – břímě přenáramné; | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-008022 | Častěji svět, co tu veřejně ctí, dá soukromě v posměch:
pro svět na oko jsme, pro sebe v soukromí však. | Jak to bývá. | František Vladislav Hek | 8 | elegické distichon |
cvf-048789 | Tvář zbrázděná jak sledem starých blesků,
na čele strupy, boule, fauna uši,
na tváři poškleb, jak se ďáblu sluší,
však v očích reflex předpotopních stesků.
Hru karet v ruce. – Sterou v arabesku
jej vkreslit mnich moh’ s ironickou duší,
jenž přestál vše již, co nás rve a kruší,
než křivolakou žití projdem stezku.
Ne kol... | Figurce Satana nad mým stolem. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-046750 | Co naše je? – Ta krůpěj krve vřelá,
jež srdcem hne a k mozku divě tryská,
jíž ob čas v očích na bouři nám blýská,
jak Evropa když před námi se chvěla.
Co naše je? – Ta píseň osiřelá,
jež českým krajem kvílí, jásá, stýská,
jež kouzlí ráj v chatrče okna nízká
a k úctě nutí hrdá, tuhá čela.
Co naše je? – Ta slza v obličej... | Co naše jest. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-018432 | Kraj pod námi se zdál být květnou básní.
My sedli nad ním v hovoru a smíchu,
kruh přátel malý, lesní stromy v tichu
co kývaly své tmavé chvoje třásní.
Ó, jak jsme byli veselí a šťastni!
Jak nebylo by bolu, křivd ni hříchu,
jak neskrápla by štěstí do kalichu
ni krůpěj žluči v životy nám vlastní.
Z nás mnohý as teď hlavu... | NA VÝHLEDECH. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-015857 | Jindřich posly do Čech vypravuje
Ku zajatých Němců výplatě,
A je na tu cestu bohatě
Penězy říšskými opatřuje.
Veliký si poklad zůstavuje,
Jenž ni v stříbře ani ve zlatě
Nezáleží, a jej v komnatě
Bezpečně u sebe podržuje:
Zastavený jest to Spitihněv! –
Břetislav dí k poslům v slova tato:
„Nežádám já stříbro ani zlato;
C... | LXXXVIII. Jindřich posly do Čech vypravuje | František Jaroslav Vacek Kamenický | 0 | sonet |
cvf-018526 | Je soud ten vskutku? Snili v době dávné
vždy o něm naši otcové a předci,
tíž zneuznání, křivdy na své pleci,
že mlhy klesnou, jak svým mečem mávne.
Že v pravém světle vše se zjeví věci:
čin, myšlénka i cesta snahy správné;
nad hrobem zazní fanfáry jim slavné,
a z ponížení vstanou jako reci.
Nás jímá skepse. Zříme: lží ... | SOUD DĚJIN. | Antonín Klášterský | 0 | sonet |
cvf-042314 | Viz ten obraz; Značí milostníka.
Chcešli věděť, jakým jménem sloul,
Na jaké tím světem lodi ploul,
A co ústo otevřené říká?
Hle jak zrakem blankytu se týká,
S nebe jest, jenž lásku v něj vděl, toul,
S nebe, co mu dal med v ústa, oul,
S nebe zář, co pořád na něj stíká.
Z tváře leskne rozkoš věčná lunou,
Z úst mu zvuky v... | 170. Viz ten obraz; Značí milostníka. | František Sušil | 0 | sonet |
cvf-037354 | Otče dobrý, starostlivý,
Jenž nahoře přebýváš,
A svým tvorům milostivý
Poklad darů otvíráš!
Přijmi za ta naučení
Svých milánků díkčinění!
Tvůj hlas volal nás do školy:
„Nechte malých přijít tam.“
Hle! my přišli přes vrch, doly,
Rozeznat zde pravdu, klam.
Přijmi za ta naučení
Svých miloučků díkčinění! | Jiná po škole. | Martin Alexander Přibil | 1 | strofa venuše a adonise |
cvf-069250 | Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
zde nedopřejí víc nám noclehu,
Tvá loďka na té ztroskotala skále,
když vánice ji hnala od břehu.
Jsi vyděšena jako děcko malé,
jež do závěje padlo, do sněhu,
a matku volá, ve svém dětském žale
hnout netroufá si, dát se do běhu.
Leč neslyší je nikdo. Marně volá...
Pláč jeho ztichl, ... | XXI. Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále, | Tereza Dubrovská | 0 | sonet |
cvf-005396 | Celou noc snily: Zdaž to býti může?!
Celou noc bděly bázní smutné růže.
Celou noc děly: Čekání čas dlouhý.
Celou noc bděly anemické touhy.
Celou noc lhaly: Vždycky skryt a tichý.
Celou noc lhaly poraněné pýchy.
A noc se k tomu lítostivě ptala:
Proč Manon dnes tak těžce usínala?! | SMUTEČNÍ (IV.) | Viktor Dyk | 4 | hrdinský kuplet |
cvf-045712 | Ví strom, když svoje zlaté listy střese,
kam zažene je vichr v podjeseni?
sám smuten stojí v tichém zamyšlení,
o nových listech sní, jež máj mu nese.
Na mojich ústech když tvůj ret se třese,
kdo včerejší by čítal políbení?
Ó písně touhy! stichlo vaše znění
a v duši mé jest jako v spícím lese.
Až přijde jaro, strom se z... | V zimě sami. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-019344 | Jakby všecky cnosti vůkol stály,
Když Ji ruka boží tvořila,
Ta puk duše v růži nosila,
Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hraly;
Stroj spal ještě, jen se rtíky smály,
Houfem chasa božská kvapila,
By veň dar svůj každá vložila,
Tvor vstal živý, cnosti odlétaly:
Tak vše při Ní útlé, čisté, lehké,
Tak vše kryje stydu opona,
Že ... | 49. Jakby všecky cnosti vůkol stály, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-045859 | Stál v mojich snech ve šupinatém hávu,
na retu hromy spící, blesky v zraku,
na zářném voze tažen stádem draků,
plášť jeho tma, ve mlhách skrýval hlavu.
Zřel ku zemi; všem citům, vášním, mravu,
zrcadlo soudu držel na oblaku,
tluk srdcí lidských řešil i let ptáků,
jak lovec chrta před sebou hnal Slávu.
Já slyšel kola jeh... | Drama. | Jaroslav Vrchlický | 0 | sonet |
cvf-026051 | Trůn – pěkná věc. A býti panovníkem,
je slušné zaměstnání po případě.
Leč dynastie své být prvním v řadě,
je povážlivo. Ale vezmem s díkem.
Lid rumunský – hm, každým okamžikem
hnal vládce k čertu... Inu, je to mládě...
Jist armádou být, mínil Bismarck radě,
jist každým seržantem i plukovníkem,
a půjde všecko. Lid ten ř... | CAROL I., KNÍŽE RUMUNSKÝ | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-068508 | Chut věcí závratných se rozplývá v mé krvi...
Úděsná vidino, jíž jména nesmí znáti
ret panny dychtivé, neb ctí svou toho splatí:
tvou vzývám ukrutnost i něžnost v pocel prvý.
V hlubině panenství utajen požár čeká
(v ní všecka chvějíc se mých snů se lačnost zmítá):
Ó neměj soucitu! ač vzpírá se, tě vítá
má skrytá vášniv... | ZPĚV SVATEBNÍ NOCI (I. PÍSEŇ NEVĚSTINA) | Karel Hugo Hilar | 0 | sonet |
cvf-010787 | Mám o hrobku se starat? Žal to plodí;
co na mně časné jest, měj orná prst,
co věčné, Bůh snad mezi hvězdy hodí. – | 526. Mám o hrobku se starat? Žal to plodí; | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
cvf-029811 | Dech smrti klidně políbil je v ústa,
a teď jim dán je pokoj neskonalý.
Byl malý svět jich, malé jejich žaly,
neb s poznáním jen bolest lidstvu vzrůstá.
Je minula bouř pochyb černá, pustá,
jak teď se lehce mračno přes ně valí.
Stín výčitek klid jejich nezakalí,
tam květ tak prostý, tráva tak je hustá!
Ti byli šťastni. T... | Tiší mrtví. | Augustin Eugen Mužík | 0 | sonet |
cvf-025499 | Nad hlavou klátí se a vrzá sosna,
jíž haluzemi žhavé slunce plaje,
a dusná vůně, která lesem vlaje,
tě nutí v zeleň hlavu sklonit do sna.
Strom v trávu zkácen... Bouře zkázonosná
jím zděsila as tyto lesní taje –
dnes u pně jeho ostružina zraje
a v bílém květu plá jí krůpěj rosná.
Od stromu k stromu rozpjata jsou kola,
... | ČERVENEC V LESE | Josef Svatopluk Machar | 0 | sonet |
cvf-019816 | Hořičku též, jméno Anny měla,
Uzřela sem jako homolku,
A tu natrefila na holku,
Jenž se tváří krasolícnou skvěla;
Ale v žíni celou obcházela
Horu kolenačky v okolku,
„Kajícnice! já vás za Polku
Třímám:“ – arci, já sem Petronella!
Jeden Němec, Bůh mu na nebesích
Odpusť, vlasti mne i čistoty
Zbaviv nechal v Hornoslezkých... | 521. Hořičku též, jméno Anny měla, | Jan Kollár | 0 | sonet |
cvf-010524 | Viz, v zlatě tone niva v šíř i v dáli
a jak ji slunce v zlatý halí šlář,
tak, Lilo, duše má Tě v lásku halí. – | 263. Viz, v zlatě tone niva v šíř i v dáli | Adolf Heyduk | 2 | ritornel |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.