language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
PAN
|
شفیع عقیل
|
سوچ دی کالک
|
ذہن تے دل وِچ سوچاں یاداں
کالک بن کے جَمِّیاں
ہجر دے اگ وِچ تانبا ہویا
فیر وی ایہہ نہ لتھیاں
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
DEU
|
Thomas Böhme
|
Ich & mein Tod
|
Jede Nacht gehe ich mit meinem Tod ins Bett.Seine Knochen sind anschmiegsam und wie oftist ihm kalt; immer will er sich an mir wärmen.Ehe er einschläft zählt er seine Schäfchen.Die läßt er weiden auf grüner Au, aber achmal verirrt sich eins, mal fällt eins in den Reißwolf.Schon rasselt sein Atem, schon grunzt erim Traume.
Es geht ihm nicht gut, denke ich, sichermacht er sich Sorgen ich könnt ihm entwischen.Mein Tod ist zu faul nachts aufs Klo zu gehen.Früh um halb vier wechsle ich Decken & Laken.Ich bin doch so löchrig, jammert mein Tod.Heller Tag: und wer nicht aus den Federn willist mein Tod.
Seinen Kaffee verlangt er um Zwölf.Und Himmel, die Zähne putzt er sich morgens nie!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
叶令昭
|
寄淑君姊
|
绣阁当年共理妆,
伤心此日各分行。
寄书已过樱桃节,
惜别休闻芍药香。
晓月鸣鸡惊昔梦,
夕阳归雁感殊方。
平生舟楫偏无分,
枉说江南是故乡。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
عارف قزوینی
|
شمارهٔ ۱۳ - گریه را به مستی ...
|
عارف قزوینی گریه را به مستی را در شکایت از زمامداری ناصرالملک که در آن زمان نایب السلطنه احمدشاه بود (سال ۱۳۲۸ ه.ق)، تصنیف کرده است.
گریه را به مستی بهانه کردم
شکوه ها ز دست زمانه کردم
آستین چو از چشم برگرفتم
جوی خون به دامان روانه کردم
از چه روی، چون ارغنون ننالم
از جفایت ای چرخ دون ننالم
چون نگیرم از درد چون ننالم
دزد را چو محرم به خانه کردم
دلا خموشی چرا؟
چو خم نجوشی چرا؟
برون شد از پرده راز (پرده راز، پرده راز)
تو پرده پوشی چرا؟
**********
همچو چشم مستت جهان خراب است
از چه روی، روی تو در حجاب است
رخ مپوش کاین دور انتخاب است
من تو را به خوبی نشانه کردم
راز دل همان به، نهفته ماند
گفتنش چو نتوان، نگفته ماند
فتنه به که یک چند، خفته ماند
گنج بر در دل خزانه کردم
باغبان چه گویم به من چه ها کرد
کینه ها دیرینه برملا کرد
دست من ز دامان گل رها کرد
تا به شاخ گل آشیانه کردم
دلا...
شد چو «ناصر الملک» مملکت دار
خانه ماند و اغیار، لیس فی الدار
زین سپس حریفان خدا نگهدار
من دگر به میخانه، خانه کردم
بهتر است مستی ز خودپرستی
نیستی به است عارفا ز هستی
فارغم ز هستی قسم به مستی
تکیه تا بر این آستان کردم
دلا...
شام ما چو از پی سحر ندارد
نالیۀ دروغی اثر ندارد
نالیۀ دروغی اثر ندارد
گریه تا سحر عاشقانه کردم
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
葉善夫
|
芹溪八詠
|
月光如水水連天,
萬頃玻璃浸碧淵。
一顆驪珠收不去,
幾回驚起卧龍眠。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Juvêncio de Araújo Figueredo
|
Ilusão
|
Sopra rijo o nordeste. Anselmo vem à popa
De um leve batelão. Vem, contente, a cantar...
Nem se lembra que está sobre as ondas do mar;
E, destemido, d’água o largo pano ensopa.
A leve embarcação embaraços não topa,
Metida a quilha ao vento... É um pássaro a voar...
Rumo da praia irá, num seio descansar,
De bojo para cima, embutido de estopa.
Mas, junto ao Cambirela, onde há um precipício
Que a tanta gente dá o eterno sacrifício
Da morte, ei-la emborcada, a leve embarcação.
E nunca mais ninguém viu o pobre do Anselmo;
Menos quem tanto o amou, e, na luz do santelmo,
Parece vê-lo sempre... E crê nessa ilusão!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
LZH
|
陳潤
|
石門故壘
|
古塞千年尚有基,
斷碑殘石草離離。
風烟不散英雄氣,
猶似吳兵百戰時。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
POR
|
Carlos de Oliveira
|
Sobre o lado esquerdo
|
De vez em quando a insónia vibra com a nitidez dos sinos, dos cristais.E então, das duas uma : partem -se ou não se partem as cordas tensas da sua harpa insuportável.
No segundo caso, o homem que não dorme pensa:"o melhor é voltar-me para o lado esquerdo e assim,deslocando todo o peso do sangue sobre a metade mais gasta do meu corpo,esmagar o coração."
de Sobre o Lado Esquerdo
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
PAN
|
محمد یوسف
|
کھیڈاں کھیڈن لگ پئے چور
|
کھیڈاں کھیڈن لگ پئے چور
ظاہر ہور تے باطن ہور
سوہنیا اکھاں کھول کے ٹُر
سب ناچ نچاون باندر ٹور
مستی وچ جو دہرایا جاندا
ہندی اکھیاں دی لالی ڈور
کیہ پڑھیا اے پنجاب اساڈا
No vacancy تھاں تھاں شور
چائیں چائیں سی حلف اُٹھایا
ایمان تے ذرا نہیں کیتا غور
نویں ستارے تے نویں اڈیک
اوکھے پینڈے نیں چلدا زور
لاشاں بڑھیاں بے کفنی رلیاں
یوسف جاگ اُٹھیا اے لاہور
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
基輔(藤原頼輔男)
| null |
いつとなく しほやくあまの とまひさし ひさしくなりぬ あはぬおもひは
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Johann Georg Fischer
|
Maitaufe
|
Sieh, Mädchen, ein Wetter zur Frühlingsnacht!
Blitze die Erde küssen;
Des Maien schwere Blütentracht
Wird hoch sich wundern müssen.
Die Donner tönen,
Die Berge dröhnen,
Es tränkt ihr Herz die Frühlingsnacht
Mit warmen Regengüssen.
Tief atmet deine junge Brust
Im Weh'n gelöster Locken
Und öffnet der Gewitterluft
Den Busen unerschrocken. –
So blühen dürfen
Wie du und schlürfen
Heiliges Wachstum unbewußt,
Ist mehr als Maifrohlocken!
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
URD
|
Asima Tahir
|
کس کے ماتم میں رو رہی ہے رات
|
کس کے ماتم میں رو رہی ہے راتچھپ کے بانہوں میں سو رہی ہے راتدکھ ہے ٹھہرا ہوا نگاہوں میںتیری یادیں بلو رہی ہے راتمجھ کو خوابوں کے باغ میں لا کرگھنے جنگل میں کھو رہی ہے راتروشنی نے لگائے جو الزامبہتی آنکھوں سے دھو رہی ہے راتاس کو بانہوں میں بھر رہی ہوں میںچاند خود میں سمو رہی ہے راتوصل کا دن طلوع ہونا ہےمیں تو خوش ہوں کہ ہو رہی ہے رات
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
張省躬
|
夢張垂贈詩
|
戚戚復戚戚,
秋堂百年色。
而我獨茫茫,
荒郊遇寒食。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Lina Carpanini
|
Poesia di Lina Carpanini - Le lucciole
|
Poesia di
Le lucciole
Le lucciole d'estate
fanno un bel firmamento
sul prato, dove il grillo
accorda lo strumento
per far la serenata
che porta odor di fieno,
quando nasce la notte
ed il silenzio è pieno.
Ma una lucciola è morta,
bimbo, nella tua mano:
ed era così bella,
tra l'erbe alte e il grano.
Era forse una stella
piccola ed esiliata,
che cercava la strada.
Ma non l'ha ritrovata.
Nessuno accenderà
quel suo lumino spento:
lo canta, adesso, il grillo,
con un lieve lamento.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
LZH
|
楊應琚
|
次新城望元朔山
|
端巖雙水曲,
斜影數峰睛。
過客停驄馬,
秋風滿石城。
沙頭起雁語,
天際落鍾聲。
白道如絲細,
層層草木清。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
李處權
|
守歳用少陵阿戎家韵寄懷蕭國器
|
節物賴鄰家,
南風競剪花。
門無迎客犬,
地有噪人鴉。
病眼愁中暗,
題詩醉裏斜。
亂離俱老大,
今夕意何涯。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
SPA
|
José María de Ortega Morejón
|
Plegaria
|
Señor, yo creo en Ti; sé que tu mano
me arrancó de la nada; que tu acento
calma y encrespa al mar, desata el viento,
hunde la cumbre y agiganta el llano;
que es sombra de tu paso soberano
toda la luz que esmalta el firmamento,
que lees el porvenir y el pensamiento
y que igualas al siervo y la tirano
Nada existe que olvides o que ignores
la hoja del árbol por tu voz se mueve
y Tú ahuyentas o excitas los dolores,
¡mas sé también que nunca te conmueve
mirar mi corazón, lleno de amores,
siervo de un corazón lleno de nieve!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
IND
|
Suparman SA
|
AKU
|
AKU
Oleh Suparman SA
Aku
Aku adalah aku
Aku bukanlah kamu
Aku bukanlah diabukan pula mereka atau yang lainnyaAku
Aku adalah diriku
Aku adalah orang biasa
Aku bukan orang yg sempurna
Aku bukan orang istimewa
Aku lakukan apa yg ku yakini
Aku yakini apa yg ku lakukanAku
Inilah aku
Seperti inilah diriku
Walau tak sempurna
Walau tak istimewa
Suatu saat kau akan mengistimewakanku
Suatu saat kau akan menyempurnakanku
Aku kan menjadi diriku
Karena aku bukan orang lain
Inilah diriku
Inilah aku
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
মুহাম্মদ মোজাম্মেল হক
|
হজরতের পিতৃ-বিয়োগ
|
শুভদিনে শুভক্ষণে জগদীশে স্মরি
হইলেন গর্ভবতী আমেনা সুন্দরী।
আলয় আনন্দময়, দম্পতি যুগল
রূপ-সরে ভাসে যেন কনক-কমল।
এক-মন এক-প্রাণ, ভিন্ন বটে দেহ,
অপরূপ অনুরাগ। প্রণয়ের স্নেহ!
আনন্দ-সাগরে দোঁহে হইয়া মগন
এইরূপে করে সুখে জীবন যাপন।
উদ্বেগের লেশ নাই, কিছুদিন পরে
শান্তশীল আবদুল্লাহ্ বাণিজ্যের তরে-
পূজনীয় জন্মদাতা পিতার আদেশে
গমন করেন দূর সুরিয়া প্রদেশে।
প্রাণসখা প্রিয়তমা ললিতা ললনা,
তিলেক না সহে যাঁর বিচ্ছেদ-বেদনা,
কাতরে তাঁহার কাছে লইয়া বিদায়
ব্যথিত মরমে সেই দূর দেশে যায়।
কিন্তু কি দুঃখের কথা, বলিতে অন্তর
তাপানলে দহে, অশ্রু ঝরে ঝরঝর।
কে জানে রে এ বিদায় বিধি-বিড়ম্বনে
হইবে বিদায় চির আমেনা-জীবনে?
কে জানে রে সাধ্বী সতী রমণী-রতন
দেখিতে পাবে না আর স্বামীর চরণ?
আর সে অমৃতময় প্রিয় সম্ভাষণ
শুনিবে না, করিবে না শ্রবণরঞ্জন!
সুখের দাম্পত্য-প্রেম-প্রদীপ উজ্জ্বল
কে জানে নিবাবে কাল অকালে প্রবল?
স্বপনে জানে না সেই অবলা কামিনী
অচিরে করিবে তাঁরে বিধাতা দুখিনী ।
বাণিজ্য-ব্যাপার যত করি সমাপন
যথাকালে আবদুল্লাহ্ ফিরিলা ভবন।
মদিনা নগরে কিন্তু হয়ে উপনীত
হইলেন গ্রহদোষে ভীষণ পীড়িত।
দারুণ ব্যাধির বশে হইয়া কাতর
হইলেন শক্তিহীন ক্ষীণ-কলেবর।
একারণ তথা এক আত্মীয়ের ঘরে
রহিলেন গিয়া অতি চিন্তিত অন্তরে ৷
নিয়তি-লিখন কিন্তু কে করে খণ্ডন !
কে রোধিতে পারে বল অশনি-পতন !
কিছুতে ব্যাধির শান্তি না হইল তাঁর,
জীবনের গতি ভবে ফিরিল না আর।
কঠিন করাল কাল সময় পাইয়া
জীবন-বন্ধন দিল ছেদন করিয়া।
হায় রে দুঃখের কথা কি বলিব আর,
অনল-যাতনা হেন সনে প্রাণে কার?
কোথায় জনমভূমি, প্রাণের রমণী,
কোথা ভ্রাতা, সহোদরা, জনক-জননী?
কত আশা ভালবাসা, সব চির তরে
বিলীন হইয়া গেল কালের সাগরে ।
বিদেশে যুবকবর ভাগ্যবিড়ম্বনে
শুইলা অকালে হায় অনন্ত শয়নে।
এদিকেতে সহগামী বণিক-নিকর
মক্কাধামে উপনীত হইয়া সত্বর,
পীড়ার বারতা যত কহে বিবরিয়া,
স্নেহময় পিতা তার ব্যথিত শুনিয়া ।
তখনি আনিতে তাঁরে পরম যতনে
পাঠালেন মদিনায় হারেস নন্দনে।
হারেস ত্বরায় তথা করিয়া গমন
পাইলেন মর্ম্মভেদী বেদনা ভীষণ।
দেখিলেন ভ্রাত৷ তাঁর হইয় নিষ্কাম
লভিছেন নীরবেতে অনন্ত বিশ্রাম ।
সজল নয়নে সেই সমাচার লয়ে
উপনীত হইলেন হারেস আলয়ে।
সুত-মুখে শুনি প্রিয় সুখের নিধন
হাহাকারে মতালেব করেন রোদম।
ভীষণ শোকের ঝড় ভবনে তাঁহার
বহিল প্রচণ্ড বেগে ছেয়ে চারিধার।
জনক জননী কাঁদে ভ্রাতা-ভগ্নিগণ,
কাঁদিয়া আকুল যত আত্মীয় স্বজন ।
আর সেই পতিব্রতা অবলা অঁঙ্গনা
পাইয়ে হৃদয়ে অতি দুঃসহ যাতনা,
কাঁদেন অবশ অঙ্গে লুটায়ে ধুলায়,
নয়নের নীরে তাঁর ধরা ভেসে যায় ।
ভবিষ্যৎ ভেবে, দেখে নয়নে আঁধার,
জীবন হইল ঘোর যন্ত্রণা-আধার ।
সুখ-শান্তি-মায়া-মোহে দিয়ে জলাঞ্জলি,
অশান্ত হৃদয়ে সতী বিলাপে কেবলি ।
কহে কবি কর দেবি! ধৈরয ধারণ,
মুছ গো নয়ন-বারি, শান্ত কর মন।
অশান্ত চঞ্চলা এত সাজে কি তাঁহার,
জগতের শান্তি-দাত! উদরে যাঁহার!!
(কাব্য: হজরত মহাম্মদ)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T5
|
T2
|
CES
|
Kollár, Jan
|
162. Krajem břehů u Pomoří chodě
|
Krajem břehů u Pomoří chodě
V rumích Slávie a rozmetu,
Nad Vinetou hledám Vinetu
V různobarvé moře toho vodě;
Město! jehož někdy čest a lodě
Kryly celou zemskou planetu,
Vyviň třizubému klepetu
Neptuna se ještě ke svobodě!
Století si vzdorovalo Dánům,
A jen bohové tě stačili
Přemoci, ty mořské Herkulánum!
Nešťastné si dvakrát město Slávy,
Předně, že tě vluny zničily,
Pak že i vtip chce to křivohlavý.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FRA
|
Alexandre Voisard
|
La bonne épouse
|
La femme qui sait compter élève ses tulipes en des prévenances d'almanach elle parle à son ventre avec la même émotion qu'elle s'adresse à son chat confesseur si discret elle fait chanter les constellations dans les yeux du bouillon la femme qui sait compter plie ses draps en quatre.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
SLV
|
Cimperman, Josip
|
Iskrica
|
Kar v sercu mojem zbudil se
Ljubezni svete plamen je --
Za dom ljubezni svete žar,
Serce postalo je oltar.
Nebeška moč na njem svitli,
Ki plamen vroči mi živi;
In strastni piš, če bolj divja,
Le huje mi oživlja ga.
Oj plami, plami, sveti žar!
Ne ugasni v meni ti nikdar!
Trositi da bi mogel te,
Še v bratovske zaveze vse!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T2
|
T5
|
T5
|
ARA
|
ابن معتوق الموسوي
|
قصيدة أفي طي الصبا نشر التصابي
|
أفي طيِّ الصَّبا نشرُ التصابي
فقد نفحَتْ بنا روحُ الشبابِ
وهل طرقَتْ مجَرَّ ذُيولِ لَيلى
فقد جاءَتْ معطّرةَ الثّيابِ
وهلْ رشفَتْ ثناياها فأمسَتْ
تحدِّثُ عن رحيقٍ مُستطابِ
تمرّ بنا فتثنينا سُكارى
كأنّا لا نُفيقُ من الشّرابِ
كأنّ نسيمَها شكوى مَشوقٍ
أخي أدبٍ تلطّفَ بالعِتابِ
سَلوها هل لها وجدٌ بنجدٍ
فرقّتْ رقّةَ الصّبِّ المُصابِ
سقى نجداً وأهلِيه مُلِثٌّ
يُجاري رعدُه طولَ اِنتحابي
ولا برِحَ الزمانُ به ربيعاً
يطرّزُ زَهرُهُ حُللَ الرّوابي
زكيٌّ لا تَمَلُّ له اِنتِشاقاً
كأنّ هواهُ أنفاسُ الكعابِ
بموردِه لِصادي القلبِ رِيٌّ
كأنّ بمائِه بردَ الرُّضابِ
إذا برُبوعِه حزَناً مزَجْنا
لُجَيْنَ الدّمعِ بالذّهبِ المُذابِ
تسيرُ جُسومُنا فوقَ المطايا
وأنفُسُنا تسيلُ على التّرابِ
فكم من فاقدٍ فيه فؤاداً
وواجدِ مهجةٍ ذاتِ اِلتِهابِ
إلى نخلِ النّخيل تحنّ شوقاً
وترزُمُ تحتَنا خوصُ الرِّكابِ
ونلثِمُ من ثنايا الجِذْعِ برقاً
فنحسَبُهُ ثُغورَ بَني حِسابِ
بنفسي أسرةٌ أسروا رُقادي
وحلّوا بين قلبي والذّهابِ
سَراةٌ تُلحِقُ العِقبانُ منهم
بريشِ النّبلِ بيضاتِ العُقابِ
تهزُّ أكفُّهُم حيّات لُدْنٍ
وتمرحُ خيلُهم بأسودِ غابِ
إذا لبِسوا الدّروعَ حسِبْتَ فيها
نُجومَ الليلِ غَرقى في السّرابِ
فكم فيهم ترى قمَراً تجلّى
وشمسَ ضُحىً توارَتْ في حِجابِ
وصُبْحَ طلاً تستّرَ في خِمارٍ
وآخرَ قد تنفّس في نِقابِ
وراحاتٍ بدمعٍ أو نجيعٍ
مضرّجةً وأخرى في خِضابِ
وكم بخُدودِ نِسوَتِهم وأيدي
فوارسِهِم توقّد من شِهابِ
حوَتْ أفواهُهم خَمراً فصِيغَتْ
ثناياهم على نسَقِ الحَبابِ
يكادُ يعربِدُ المِسواكُ فيها
إذا منها ترشّفَ باللُعابِ
كأنّهمُ إذا سطعَتْ عليهم
مجامرُهُم شُموسٌ في ضَبابِ
تحنّ الساجعاتُ إذا تثنّوا
فتُؤثرُهم على القُضُبِ الرِّطابِ
همُ راحي ورَيحاني وروحي
وجنّاتي وإنْ كانوا عذابي
وعافيَتي وأمراضي وبُرْئي
وأفراحي وحُزني واِكتِئابي
تولّوا والصِّبا معهُم تولّى
فهل لهُمُ إلينا من إيابِ
إلامَ أطالِبُ الأيّامَ فيهم
فلم تسمعْ ولم ترْدُدْ جَوابي
أعوذُ من الزّمانِ ومن نَواهُم
بربِّ المجدِ والمولى المُهابِ
أخي الشرَفِ الرّفيعِ أبي حسينٍ
عليِّ المجدِ ذي الشيَمِ العُجابِ
مُبيدُ المالِ في بيدِ العَطايا
مُجلّي السّبْقِ في يومِ الطّلابِ
زكيُّ النفسِ محمود السّجايا
مُصانُ العِرضِ ممدوحُ الجنابِ
قديرٌ ذو قُدورٍ راسياتٍ
تُقابلُها جِفانٌ كالجوابي
فصيحٌ ما لمنطقِه شَبيهٌ
ولو حملَتْ به أمُّ الكِتابِ
شِهابٌ في الثّغورِ عليه تثني
بيومِ الحربِ ألسِنةُ الحِرابِ
تسيرُ جُيوشُه فتكادُ رُعباً
تميدُ الرّاسياتُ من الهِضابِ
تقابلُه البوارِقُ مُغمَداتٍ
وتصحَبُه السّحائِبُ في القِبابِ
به يَدري الخميسُ إذا رآهُ
سيحشرُه بأحشاءِ الذّئابِ
ويعتقدُ الهِزَبْرُ إذا اِلتقاهُ
بأنّ رِجامَه جوفُ الغُرابِ
إذا هزّ المثقَّفَ خلتَ فيه
جرى من بأسِه سُمُّ الحُبابِ
كريمٌ صاغَ من بيضِ الأيادي
خواتِمَهُ وأطواقَ الرِّقابِ
وحسّن بالنّدى وجهَ المعالي
وورّد خدّها بدمِ الضِّرابِ
ومن مِسكِ الغُبارِ أثارَ سُحباً
مخضّبةَ المَبارقِ بالمَلابِ
مكارمُهُ تسيرُ بكلِّ أرضٍ
كأنّ يمينَهُ حوضُ السَّحابِ
وأنعُمُه تعلّمُنا القوافي
فهذا الدُرُّ من ذاكَ العُبابِ
حلَتْ منه الطِباعُ فعزّ بأساً
فأصبحَ وهْوَ من شهدٍ وَصابِ
فأحدثَ في الورى نِعَماً وبؤساً
كذلك شيمةُ الغَيمِ الرّبابِ
يسوقُ إلى الوليِّ وليَّ فضلٍ
ونحوَ عِداهُ صاعقةَ العِقابِ
يرى عِقبانَ راياتِ الأعادي
إذا خفقَتْ كأجنحةِ الذبابِ
يفوق أبا السَّحابِ أباً وجوداً
إذا ما قيلَ ذا اِبنُ أبي تُرابِ
تزفُّ جيادَهُ العزَماتُ منه
زِفافَ النّملِ أجنحةَ العُقابِ
له عَضْبٌ بليلِ الخطْبِ فجرٌ
ونابٌ في النّوائِبِ غيرُ نابِ
تَصيدُ نِمالُه الأسْدَ الضّواري
ويقتنِصُ الجوارحَ بالذّبابِ
وآراءٌ كأسهُمِه نفاذاً
مفوّقةُ لإدراكِ الصّوابِ
وآثارٌ على دُهْمِ الليالي
حكَتْ غُرَرَ المسوّمةِ العِرابِ
ألا يا اِبنَ الأُلى شرُفوا وسادوا
على الدُنيا بفضلٍ واِنتسابِ
لقد فلّقْتَ هاماتِ الرّزايا
وقُدتَ أبيّةَ النّوَبِ الصِعابِ
وأثكَلْتَ الخزائِنَ فهْي تنعى
على الولدِ المقرَّطِ بالجِرابِ
خلَتْ دارُ النّدى فظهرت فيه
ظُهورَ الكنزِ في البلدِ الخَرابِ
ليَهنِكَ سيّدي عيدٌ شريفٌ
يبشّر عن صيامِكَ بالثّوابِ
فقابِلْ بالمسرّة وجهَ فِطْرٍ
تبسّم عن ثناياهُ العِذابِ
كأنّ لقاءَهُ لُقيا حبيبٍ
تعطّفَ زائِراً بعدَ اِجتِنابِ
وجلّى رونقُ البُشْرى هِلالاً
تصدّى كالحُسام بلا قِرابِ
هِلالاً شقَّ جيبَ الهمِّ عنّا
بمِخلبِه وضرّسَهُ بِنابِ
أخا كلَفٍ إذا رامَ اِنصرافاً
ثناهُ الشّوقُ وهو إليكَ صابي
أتاك على النّوى نِضواً طليحاً
كأنّ به إلى رؤياكَ ما بي
فدُمْ بالمجدِ ما حنّتْ قُلوبٌ
إلى الأوطانِ في دارِ اِغترابِ
ولا برِحَتْ أكُفُّ نداكَ تُجري
بنَثرِ الدُرِّ منظومَ الخِطابِ
ولا زالَتْ لك الأقدارُ تقضي
بما تهوى إلى يومِ الحِسابِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر مصطفي معروفي
|
قصيدة معطف
|
أجمل من من شمس صاعدة
من شِفَة امرأة
شاهدة في قبر شهيد
أفتح بابا لسؤال البحر
وما زلت على رأيي مقتنعًا ببراحي المسدل
في الغرفة
أبهى من قصب يرقص في الضفة
ظل ينبع من سوسنة تنزل للسهل
بصدر رحب
وبعدئذ
تأذن ببناء مشاتل للبجع الضارب
في الندرة
أودع رأسي مطلق دالية
وفوق رخام الأبدية ثمة موج
يبحث عن حجرين أضاعهما ذات نهار
(هل يدرى الشارع أن الإسفلت لديه
مقبرة للريح؟)
أنا ليس لدي جدار
يمكن أن أسفك فوق محياه
هاجرة شاردةً...
حضر الحفل بكل سرور
وعلى ما يبدو
فالمعطف آلى أن لا يظهر
بأناقته المعهودة.
*****
مسك الختام:
تعظ الناس بالذي منه تخلو
لي دليل عليك ليس يُرَدُّ
أنت عند التدقيق شخص مُراءٍ
عند عدّ الكرام لستَ تُعدُّ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
劉天民
|
渭南道中用韻荅黄汝厓方伯
|
隴水秦闗道路均,
春風花栁著行新。
烏巾斜日乆折角,
白酒誰家堪入唇。
晚嵗始醒蝴蝶夢,
故園今返鹿麋身。
天涯尺牘勞相問,
猶是漁磯舊友人。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
FAS
|
سوفیا پارنوک
|
خیالت پیش چشمانم بر می خیزد
|
نامه هایت ، هر چه سردتر
سکوت میانشان ، هر چه درازتر
و این انتظار ، هر چه دشوارتر
شکنجه ی عشقم افزون تر
خود را هر چه بیشتر در رنج ها می غلتانم
اگر چه سر اندیشه و رنجم نیست
هر بار می خواهم فراموش کنم و باز به خاطر می آورم
معجزه ی لبخندت را
خیالت پیش چشمانم بر می خیزد و
نوازش هایت را بیدار می کند
چیزی در درونم رم می کند و
تازیانه ات بالا می رود
اِکولالیا در اینستاگرام
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Majakovskij V.V.
|
«Уже второй / должно быть ты легла...»
|
Уже второй / должно быть ты легла
А может быть / и у тебя такое
Я не спешу / И молниями телеграмм
мне незачем / тебя / будить и беспокоить
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
عبد الغني النابلسي
|
قصيدة لا يستوي حي ولا
|
لا يستوي حي ولا
ميت ونور مع ظلام
إنا لنرجو كلنا
عن وجهنا كشف اللثام
حتى يزول في الهوى
ما بيننا هذا الملام
والعشق عندي للمليح
بعد الفنا شيء يجب
وإذا سألتك حاجتي
يا سيدي لي فاستجب
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T5
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر خلف الأحمر
|
قصيدة صَبَّ الإِلَهُ عَلى عُبَيدٍ حَيَّةً
|
صَبَّ الإِلَهُ عَلى عُبَيدٍ حَيَّةً
لا تَنفَعُ النَفَثاتُ فيها وَالرُقى
جَبَلِيَّةٌ تَسري إِذا ما جَنَّها
لَيلٌ وَتَكمُنُ بِالنَهارِ فَما تُرى
مَهروتَةُ الشِدقَينِ يَنطُفُ نابُها
سُمّا تَرى ما إِن يُهابُ وَيُتَّقى
خَضِرَت لَها عُنُقٌ وَسائِرُ خَلقِها
بَضٌّ يَبينُ كَمِثلِ مِصابحِ الدُجى
وَكَأَنَّ لَبِسَت بِأَعلى لَونِها
بُرداً مِنَ الأَثوابِ أَنهَجَهُ البِلى
رَقشاءُ تَقتَصِدُ الطَريقَ إِذا دَنا
مِنها المَساءُ كَأَنَّها ثِنيا رِشا
قَرناءُ أَنساها الزَمانُ فَأَدرَكَت
عاداً فَلَيسَ لِنَهشِهِ مِنها شَفا
أَو حَيَّةً ذا طُفيَتَينِ أَحَلَّهُ
آباؤُهُ في شامِخٍ صَعبِ الذُرى
فَنَشا بِغارِ مُظلِمٍ أَرجاؤُهُ
لا الريحُ تُصرِدُهُ ولا بَردُ الشِتا
لَم تَغشَهُ شَمسٌ وَحالَفَ قَعرَهُ
فَنَهارُهُ وَمَساؤُهُ فيهِ سَوا
لَو عَضَّ حَرفَي صَخرَةٍ لَتَطايَرَت
مِن نابِهِ فَلَقاً كَأَفلاقِ النَوى
أَو حالِكاً أَمّا النَهارُ فَكامِنٌ
مُتَطَرِّقٌ فَإِذا رَأى لَيلاً سَرى
في عَينِهِ قَبَلٌ وَفي خَيشومِهِ
فَطَسٌ وَفي أَنيابِهِ مِثلُ المُدى
يَلقى عُبَيداً ماشِياً مُتَفَضِّلاً
مُتَخَلِّقاً قَد مَلَّهُ طولُ السُرى
في لَيلَةٍ نَحسٍ يَحارُ هُداتُها
لا لابِساً خُفّاً يَقيهِ وَلا حِذا
فَيَحوصُهُ في كَعبِهِ بِمُذَرَّبٍ
ماضٍ إِذا أَنحى عَلى عَظمٍ فَرى
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T4
|
T1
|
LZH
|
陳瑤
|
春日湘山登眺
|
古剎幽岑鳥不啼,
芙蓉一杖俯丹梯。
煙花縹緲諸天近,
雲樹蒼茫萬壑低。
杯渡湘源三峽外,
燈傳楚塞五陵西。
莫愁登眺迷歸路,
蘿月松陰送馬蹄。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
許應元
|
奉陪岑蒲谷憲使徐吾溪兵備游雪窓宗室之玄風圃明日雪窓蒲谷繼有髙倡各次原韻二首
|
名園纔近郭,
已覺遠塵囂。
石露下松葉,
溪雲生藥苗。
亭臺延夕眺,
劒履遲春朝。
時聽村甿語,
欣逢布六條。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
H. Uden
|
Široširé moře
|
Široširé moře
mhou se ovilo,
tmou se pokrylo
sytě, plně, spoře.
Podivné se hoře
srdcem rozlilo,
rádlem chodilo
jako po úhoře.
V šeři, ve tmě vlčí
zeje širé moře
jako němý rov;
srdce plné hoře
chvěje se a mlčí
bez slzí a slov.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
DEU
|
Zachariae, Justus Friedrich Wilhelm
|
N.A.
|
Sey uns gesegnet, du heiliger Berg, du
Zeuge des Bundes, Welchen die Allmacht mit sterblichen Menschen von neuem errichtet, Und mit dem Blute des göttlichen Sohns auf ewig versiegelt.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الأعرج المعني
|
قصيدة وَالقائِلينَ فَلا يُعابُ خَطيبُهُم
|
وَالقائِلينَ فَلا يُعابُ خَطيبُهُم
يَومَ المَقامَةِ بِالكَلامِ الفاصِلِ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T4
|
T6
|
T6
|
LZH
|
蕭泰登
|
桂林馬上
|
滿前佳景眞堪畫,
馬上垂鞭雨正霏。
平地起峰千壁聳,
半山走雨兩蛟飛。
桂林自昔宜人處,
梅驛如今過客稀。
回首翠屏看未足,
朔風吹絮白雲歸。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
舒鑑
|
寄雲城知已
|
琵琶洲畔白雲城,
紅樹千行隔短亭。
塵迹自悲衣欲化,
故交誰復眼長青。
江空木落雁初度,
院小燈殘酒半醒。
終夕相思不相見,
碧山寒月照疎櫺。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Mnich, Tomáš
|
Povětří.
|
Černá se kzápadu zdvíhají mračna,
Víchorec rozdírá usta svá dračná,
Zamětá vkotouče nacestách prach,
Pohání předsebou hrůzu a strach.
Modravá tváři svou nebesa chmoulí,
Keslůncy jasnému mračna se koulí:
Již, již se voblacých křižuje blesk;
Zdaleka slyšeti jekot a třesk.
Ouprkem hrne se dobytek spole,
Přesvody, zelená luka y role,
Zaním též pastucha utíká vskok,
Potváři hrčí mu potový tok.
Tamto zas děvečka zděšená běží,
S travou svou, anaž jí nahřbetě leží.
Tadyto ženou se oráči dom,
Zanímiž strašlivý pere již hrom.
Vodnatá rozstřílí temnosti křídla,
Znichžto se cycourem prejštějí žídla;
Prachlivou voda sy umývá zem,
Povodeň pohrouží ukrutná všem.
Vichrové okolo strašlivě fučí,
Lomcují sestromy, vdomích psy skučí;
Hromové řehtají, dobytek řve,
Hrouze a ouzkosti poráží vše.
Nebesa vypouští ohnivé hady,
Brzy tu, brzy tam, brzy zas tady.
Oči ten zavírá provelký blesk,
Uší ten zacpává prohrozný třesk.
Tento se nacelém těle svém třese,
Onen tam hromničku v ruce své nese.
Tento zde ouzkostmi bledne jak sníh,
Tomuto zacházý všeliký smích.
Tento tu leknutím nalože padá,
Onen tam ruce své spínaje žádá:
Aby ho milostně ochránil Bůh,
By mu nic pekelný neškodil duch.
Jenom sám ctnostný se neleká hromů,
Tichý je uprostřed hříšníků domů,
Věda, že nezhyne jediný vlas
Bezvůle Boží vten nejhorší čas.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T5
|
T1
|
T1
|
PAN
|
فرحت عباس شاہ
|
ہِک ہِک رات تے شام وے ڈھولا
|
ہک ہک رات تے شام وے ڈھولا
تِیں سوہنے دے نام وے ڈھولا
تیرے باجھ اَرام وے ڈھولا
ساتھے مُول حرام وے ڈھولا
دل ساڈا درباراں ورگا
نہ لاویں الزام وے ڈھولا
تیرے باجھ اے وسدی نگری
سانوں دسدی لام وے ڈھولا
توں وی تے اس جگ تے ہویا
ساتھُوں وَدھ بدنام وے ڈھولا
صبح سویر دا وعدہ کر کے
کر چھڈیو ای شام وے ڈھولا
سانوں اج وی تیرا کر کے
لوکی کَرَن سلام وے ڈھولا
پیار دی پہل ہمیشہ سوہنی
بَہُوں بھیڑا اَنجام وے ڈھولا
جس جس واڑے وَڑیوں پِیرا
کیتے آن غلام وے ڈھولا
فرحت شاہ ہک عشق نوں منیا
مرشد ، پِیر، امام وے ڈھولا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
LZH
|
譚雲鴻
|
話竹庵守歲
|
孤燈禪榻兩相支,
風曉長松雪壓籬。
窮慣不勞送五鬼,
罪緣終合罵三屍。
一年將盡憐杯滴,
萬事無成泣鬢絲。
深感乞錢蘇司馬,
擬隨春屐問時時。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
هناءة بن مالك الأزدي
|
قصيدة يذكّرنا في الود أَيّامَ شَعثَمِ
|
يذكّرنا في الود أَيّامَ شَعثَمِ
لَياليَ أَسبابُ الهوى لم تُجَذَّمِ
وَما ذِكرهُ عصرَ الصَبا وَقَد اِكتَسَت
مفارِقُه لَوني خَليسٍ وأَسحَم
وأَنّي عداني أَن أَزورَك فاِعلمي
شَبابُ حُروب كالحَريقِ المُضَرَّمِ
الأَهل أَتى عنا حِجازيَّ قومِنا
عَلى النأي أَبناءَ الخَميسِ العَرَمرَمِ
وَمُنذُ لَقينا المُرزُبانَ وقَومَه
بكل فَتىً عاري الأَشاجعِ ضَيغَمِ
عَلى كل محبوكِ السَراة مُصَدَّرٍ
ومن كل مِضخامِ الحرارَة صَلدَم
عليهم من الماذيِّ كلُّ مَفاضَةٍ
كَمَتنن الغَدير سَردُها لم يُخَضرِم
فَلَمّا التَقَينا لم تهنه زيادنا
وَلَم تُلفَ أَنكاساً ولَم تَتَلعثَمِ
إِذا ما بدرنا بَدرةً نَصبوا لنا
فِسيّا كأَعناقِ المطيِّ المُخَدَّمِ
يَصيحونَ في أَدبارِها وورُودها
بِحِلٍّ وتَرجيفِ الوَشيجِ المقوَّمِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
RUS
|
Аксаков Иван Сергеевич
|
Клеймо домашнего позора
|
Клеймо домашнего позора
Мы носим, славные извне:
В могучем крае нет отпора,
В пространном царстве нет простора,
В родимой душно стороне!
Ее в своем безумьи яром
Гнетут усердные рабы...
А мы молчим, слабеем жаром
И с каждым днем сдаемся даром,
В бесплодность веруя борьбы!
И слово правды оробело,
И реже шепот смелых дум,
И сердце в нас одебелело,
Порывов нет, в забвеньи дело,
Спугнули мысль... стал празден ум..,
В тебе ж исцеленье готово,
О духа единственный меч -
Свободное слово!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Uhlíř, Josef
|
XLIV. Já o růži prosil,
|
Já o růži prosil,
Ona trn mi dala:
Já řku: Děvo směj se –
Ona zaplakala.
Anjele můj drahý,
Dívko srdce mého,
Což ty pro mne nemáš
Kvítka milostného?
Či tvé růže trním
Ubodané klesly,
A květ smíchu s oka
Slzinky unesly? –
„Co mi osud nechal,
Já ti všecko dala!“
Ona dí, a ještě
Více zaplakala. –
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SLV
|
Podbevšek, Anton
|
Električna žoga.
|
Odbil sem se od prvega modrijana na levi strani slavoloka
kakor da sem električna žoga
in
priletel v modrijana na desni strani.
Od tega sem se zapet odbil
in
odletel v modrijana na levi strani
in
odbijal sem se navzgor
vedno v kotu 45°.
In
ko
sem
bil
že
precej
visoko
v
zraku,
sem
nenadoma
zagledal
korakati
skozi
slavolok
milijonske
množice
bojnih
ljudstev
iz
vseh
delov
sveta,
oboroženih
od
nog
do
glave.
Šli pa so v presledkihin vlekli so se v
neizmerne daljave kakor velikanske sive kače.
Ravno je posijal mesec
in
gledal sem nizke, koščene ljudi,
ki so korakali v trinajststopih,
zemlja je votlo donela pod njih umerjenimi koraki
in
od neba se odbijalo njihovo orjaško bojno petje.
Spremljale so jih številne vojaške godbe in kadar je prenehala ena,
je pričela druga.
(Vseh godb pa je bilo več tisoč.)
Na čelu so jim jezdili vojvode na iskrih konjih vrancih
in z golimi meči v rokah.
Nepregledne so bile vrste tovornih avtomobilov,
na katerih so bile naložene strojnice
z municijo
orjaških
topov,
ki so jih vlekli težki konji,
in ogromnih
tankov,
ki so se pomikali kakor velikanske želve.
Veličastno
sliko
so izpopolnjevale
na
trenskih
vozovih
sedeče
družine
kakor
žene,
dekleta,
otroci
in starčki,
krdela
zrakoplovov,
ki so krožila
v zraku
kakor
velike
ptice
ujede
in na morju
vseh
vrst
bojne
ladje,
torpedni
čolni
i. t. d.
In
sem
se
vzpenjal
vedno
kvišku
in
kvišku
in
spletal
mrežo,
rdečo
od
svoje
srčne
krvi,
jaz
mrežopletalec,
in
že
sem
prišel
do
poslednjega
modrijanov.
Rabeljsko se mi je zasmejal v pozdrav,
ko sem se počutil popolnoma svobodnega
–
nič več se nisem mogel odbijati kakor da sem električna žoga,
temveč potegnil sem k sebi čudodelno lestvo,
ki sem si jo spletel s svojo krvjo, svetlikajočo se kakor
rubin,
vrgel jo na nevidno steno v zraku
in
začel plezati po njej,
ki je postala trdna kakor bi bila iz najboljšega pletiva.
(Pod menoj neskončno brezdno in nad menoj brezmejno nebo.)
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Alexander Pope
|
Elegy to the Memory of an Unfortunate Lady
|
WHAT beck'ning ghost, along the moonlight shade
Invites my steps, and points to yonder glade?
'Tis she!—but why that bleeding bosom gored,
Why dimly gleams the visionary sword?
O, ever beauteous, ever friendly! tell,
Is it, in Heav'n, a crime to love too well?
To bear too tender or too firm a heart,
To act a lover's or a Roman's part?
Is there no bright reversion in the sky
For those who greatly think, or bravely die?
Why bade ye else, ye Pow'rs! her soul aspire
Above the vulgar flight of low desire?
Ambition first sprung from your blest abodes;
The glorious fault of angels and of gods;
Thence to their images on earth it flows,
And in the breasts of kings and heroes glows.
Most souls, 'tis true, but peep out once an age,
Dull sullen pris'ners in the body's cage:
Dim lights of life, that burn a length of years,
Useless, unseen, as lamps in sepulchres;
Like Eastern kings a lazy state they keep,
And close confined to their own palace, sleep.
From these perhaps (ere Nature bade her die)
Fate snatch'd her early to the pitying sky.
As into air the purer spirits flow,
And sep'rate from their kindred dregs below,
So flew the soul to its congenial place,
Nor left one virtue to redeem her race.
But thou, false guardian of a charge too good!
Thou, mean deserter of thy brother's blood!
See on these ruby lips the trembling breath,
These cheeks now fading at the blast of Death:
Cold is that breast which warm'd the world before,
And those love-darting eyes must roll no more.
Thus, if eternal Justice rules the ball,
Thus shall your wives, and thus your children fall;
On all the line a sudden vengeance waits,
And frequent herses shall besiege your gates.
There passengers shall stand, and pointing say
(While the long fun'rals blacken all the way),
'Lo! these were they whose souls the Furies steel'd
And cursed with hearts unknowing how to yield.'
Thus unlamented pass the proud away,
The gaze of fools, and pageant of a day!
So perish all whose breast ne'er learn'd to glow
For others' good, or melt at others' woe!
What can atone (O ever-injured shade!)
Thy fate unpitied, and thy rites unpaid?
No friend's complaint, no kind domestic tear
Pleased thy pale ghost, or graced thy mournful bier.
By foreign hands thy dying eyes were closed,
By foreign hands thy decent limbs composed,
By foreign hands thy humble grave adorn'd,
By strangers honour'd, and by strangers mourn'd!
What tho' no friends in sable weeds appear,
Grieve for an hour, perhaps, then mourn a year,
And bear about the mockery of woe
To midnight dances, and the public show?
What tho' no weeping Loves thy ashes grace,
Nor polish'd marble emulate thy face?
What tho' no sacred earth allow thee room,
Nor hallow'd dirge be mutter'd o'er thy tomb?
Yet shall thy grave with rising flow'rs be drest,
And the green turf lie lightly on thy breast:
There shall the morn her earliest tears bestow,
There the first roses of the year shall blow;
While angels with their silver wings o'ershade
The ground now sacred by thy reliques made.
So peaceful rests, without a stone, a name,
What once had beauty, titles, wealth, and fame.
How loved, how honour'd once, avails thee not,
To whom related, or by whom begot;
A heap of dust alone remains of thee,
'Tis all thou art, and all the proud shall be!
Poets themselves must fall, like those they sung,
Deaf the praised ear, and mute the tuneful tongue.
Ev'n he, whose soul now melts in mournful lays,
Shall shortly want the gen'rous tear he pays;
Then from this closing eyes thy form shall part,
And the last pang shall tear thee from his heart;
Life's idle business at one gasp be o'er,
The Muse forgot, and thou beloved no more!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Haroldo Shetemul
|
He nacido
|
He nacido sobre las astillas
de este tiempo nuestro
recogido en las mamparas
del llano oleaje
y aún me pregunto
¿cuánto hace que he muerto
y que mi hora ha llegado sin sentir
los pasos que se han vuelto sordos?
No conté ni un gusano de descanso
cuando ya estaba
de polizonte en la remota vida
y ahora ya sólo queda la nostalgia pasajera
de no ser nada
y entre esos que así son
haber retornado con los ojos desvelados
a contemplar los picotazos
del cuervo en la pared
ahí donde se recostaron los pies
y marcaron la huella
de los que parten luego de derrumbarse
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
温冰然
|
滴水观音
|
一滴水,两滴水,三滴水观音菩萨开始显灵我看到的是一种美丽的植物她名叫滴水观音,她就是滴水观音一滴水,混沌初开两滴水,尘埃落尽三滴水,解脱一切烦恼她名叫滴水观音,她就是滴水观音一滴水,莲花盛开两滴水,慈航普渡三滴水,穿透人间佛国她名叫滴水观音,她就是滴水观音我看到的是一种美丽的植物观音菩萨的另一化身一滴水,两滴水,三滴水世界的心中从此充满了悲悯
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
李讓
|
過成山
|
節屆清和雨乍收,
郊園景物不勝幽。
桃紅李白難經夏,
海碧山青不計秋。
風送潮聲驚過客,
雲開水面起飛鷗。
載持君命恩惟重,
一歲慇懃兩度遊。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T4
|
T1
|
TUR
|
Neşati
|
Şevkiz Ki Dem-İ Bülbül-İ Şeydâda Nihânız
|
Şevkız ki dem-i bülbül-i şeydâdâ nihânız
Hûnuz ki dil-i gonce-i hamrâda nihânız
Biz cism-i nizâr üzre döküp dâne-i eşki
Çün rîşte-i cân gevher-i ma’nâda nihânız
Olsak n’ola bî-nâm ü nişân şöhre-i âlem
Biz dil gibi bir turfa mu’ammâda nihânız
Mahrem yine her hâlimize bâd-ı sabâdır
Dâim şiken-i zülf-i dil-ârâda nihânız
Hem gül gibi rengînî-i ma’nâ île zâhir
Hem neş’e gibi hâlet-i sahbâda nihânız
Geh hâme gibi şekve-tırâz-ı gam-ı aşkız
Geh nâle gibi hâme-i şekvâda nihânız
Ettik o kadar ref’-i taayyün ki Neşâtî
Âyîne-i pür-tâb-i mücellâda nihânız
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T2
|
T5
|
T5
|
LZH
|
卓光茂
|
次權楊村贈徐蕃村輓
|
歸臥蕃村月,
自修道益尊。
松含孤節氣,
花帶太平痕。
裁潔詩千首,
勸淸酒一罇。
西山秋夜半,
夢接伯夷魂。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
POR
|
Carlos Nóbrega
|
A Invenção da Alma
|
Pronto: morri.
E agora?
Agora preciso do teu amor
mais do que nunca
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
游僧
|
黃鶴樓
|
一拳搥碎黃鶴樓,
一腳踢翻鸚鵡洲。
有意氣時消意氣,
不風流處也風流。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T3
|
T5
|
T5
|
DEU
|
Ernst Wilhelm Lotz
|
März-Nachmittag
|
Bleiweiß die Fläche, Wolken-überflaggt,
darein zwei Segel schwarze Furchen graben.
Zwei Uferbäume ragen hochgezackt,
die frühes Traumgrün auf den Zweigen haben.
Zwei Hunde keuchen übers Ufergras
und wollen eine heiße Stunde jagen.
Zwei Schüler kommen, schlank und bücherblaß,
die scheue Liebe wie zwei Leuchter tragen.
Ein junger Dichter wacht auf einer Bank
und spricht, die Hände um sein Knie gefaltet:
»Wie sind die Dinge heute sehnsuchtskrank!«
Und als er aufblickt, hat sich neu gestaltet
die Welt und ist erschütternd tränenblank.
»Was« ruft er »hat mein Herz denn so zerspaltet!«
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DAN
|
Søren Ulrik Thomsen
|
[Det vakkelvorne køkkenbord]
|
Det vakkelvorne køkkenbord jeg sidder og skriver dette ved kunne uden tvivl være udført bedre og det samme kan sikkert siges om digtet og om så meget andet i denne ramponerede verden som lige nøjagtigt fungerer så længe man lapper manden sammen med kvinden fornuften med troen og de onde drømme med kontorarbejde.
Og måske kunne også dagen i dag hvor det styrtede ned fra morgen til aften og jeg modtog dit gennemblødte brev have været en anelse bedre.
Men dagen i dag var ikke „måske" den var der og så var den væk.
Derfor var dagen i dag den bedste.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر علي قشاقش
|
قصيدة ما بين ورد وجلنار
|
ما بين ورد وجلنار
شربت أشهى من العقار
صهباء راقت فخلت منها
في الكأس أضحى لهيب نار
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
POR
|
Beatriz Alcântara
|
Réveillon
|
A noite feita de copos
encontrou-a virgem pura
distribuindo uvas
gritando imprudente:
— Feliz Ano Novo!
Depois desejou uma nuvem
caminhou na esteira da lua
ouviu o canto da pedra
bebeu o hálito do orvalho
chorou o anil do branco
e ao desprender-se da janela
contraiu núpcias com o ano que findou.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
曾開
|
李伯紀丞相挽詩
|
一別睢陽後,
風霜十五年。
勞生俱老矣,
流涕獨潸然。
丹井秋來就,
心燈夜半傳。
定應真不死,
歸臥白雲邊。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
ZHO
|
吴俊霖
|
如是
|
香炷如铁树焚过而有银鳞
渐次展开,暖而又冷的一生
重现一个又一个下午
虚浮的冥想时光,火星
不断逼近,带来亮红色的光环
捆仙索,风火轮,乾坤圈
或其实是尚未周延的思绪
骤降的精神,引来轻微阵痛
使迟迟未肯踏出两鬓一步之倦意
金刚之瞪视,护法与
神将相并之指尖,遥遥指向之处
开出庭中的第一朵春花。如是
思及身后之途,草逐风长
有路因此而开,烦恼
若菟丝与女萝,引来羞怯的鹿
随日光挪移而自石壁中窜出,越过时间
逡巡命运之索引,只待我来
铁树花开,看香静、火净,万缘
留住即将消散的雾气,于蒲团之上
在草色茫茫的山径中
选佛场,鹿野苑,在风与光影的
安住之处,追绣绒翻飞
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ZHO
|
杨唤
|
我是忙碌的
|
我是忙碌的,我是忙碌的,我忙于摇醒火把,我忙于雕塑自己,我忙于活动行进的鼓钹,我忙于吹响迎春的芦笛,我忙于拍发幸福的预报,我忙于采访真理的消息,我忙于招生命的树移植于战斗的丛林,我忙于把发酵的血酿成爱的汁液。直到有一天我死去,象尾色睡眠于微笑的池沼,我才会熄灯休息,我,才有一个美好的完成,如一册诗集;而那覆盖我的大地,就是那诗集的封皮。我是忙碌的,我是忙碌的。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BUL
|
Габриела Мистрал
|
Отново да го видя
|
И никога ли, никога ли вече във нощите пълни
с потрепващи звезди, ни в чистите зори,
ни в жертвените вечери не ще го видя?
Край никоя ли бледа и утъпкана пътека,
опасла полето, край никой ли студен
ромонещ извор, от луната посребрен?
Под сплетените плитки на гората,
де вечерта ме свари, както го зовях,
ни в пещерата, екнала от моя вик?
О! Не! Но да го видя, дето и да бъде,
в водите тихи на небето, в кипнал луд въртоп,
под мирната луна или във мъдър страх.
И с него да съм винаги през всяка пролет,
през всяка зима, със мъчителна примка,
пристегнала окървавената му шия!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Marco Raiti
|
Poesia di Marco Raiti - Ali di gabbiani
|
Poesia di Marco Raiti
Ali di gabbiani
Ali di gabbiani laggiù
dove un tenue crema pastello
ha preso il posto
di un più violento rosso sanguineo.
L’orizzonte cela i miei domani
e la speranza brama
affinché,
una di quelle ombre che volteggiano laggiù
dove la retta linea confina la prateria delle verdi acque,
sia la mia anima.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر تليد الضبي
|
قصيدة تَبَدَّلتُ مِن سَوقِ الأَباعِرِ في الضُحى
|
تَبَدَّلتُ مِن سَوقِ الأَباعِرِ في الضُحى
وَمِن قَنَصِ الغِزلانِ بَنيَ المساجِدِ
فَأَصبَحتُ قَد أَحدَثتُ لِلَّهِ تَوبَةً
وَخَيرَ عِبادِ اللَهِ في زِيِّ عابِدِ
عَلى أَنَّ في نَفسي إِلى البَيضِ طَربَةً
وَأَنّي قَد أَهوى رُكوبَ المَوارِدِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
韋驤
|
答曹子方少年弄篇翰一首
|
虚堂隱几坐,
忽忽若假寐。
颯然清風來,
頓爾爽昏思。
新詩執在手,
展讀過三四。
初言少年弄篇翰,
喜道白髪聊自戲。
次驚老境今且迫,
豈甘物役汩其志。
輕視富貴如浮雲,
極論窮通鈞一意。
高談念平時,
健句存遠記。
請老愧襲常,
先期乃吾事。
君年纔知命,
耳順予闕二。
自此七星霜,
投紱去朝市。
是時取高篇,
却託冥鴻寄。
公方處要途,
利達沛材智。
見詩當不嗔,
猶認舊書字。
其來不待索,
應亦念衰瘁。
君年方如我今日,
那肯抽簪餌芝术。
庶幾得以警幽情,
莫忘采真揮勁筆。
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T3
|
T6
|
T6
|
PAN
|
کوِندر چاند
|
آپنے ورگی کسے روح دی شناخت ہو گئی
|
آپنے ورگی کسے روح دی شناخت ہو گئی
زندگی کِنی زیادہ خوبصورت ہو گئی
اک دوجے دے لئی ساں، پاردشی ہو گئے
اوہ دوبارہ کِس تراں پتھر دی مورت ہو گئی
رات میں بُکل چ آپنی چاند لے کے سوں گیا
چاننی اوس رات توں مینوں وصیت ہو گئی
ویکھ کے پھلّ ویچدی پھلاں جہی نازک کڑی
پہل خوشبو ہو گئے، مدہوش قدرت ہو گئی
جد توں اس دے وچ چن دا عکس آکے اُتریا
شانت گہری جھیل کِنی خوبصورت ہو گئی
پین دی شدت نوں اوس نے پرکھیا تے پرکھ کے
اگ دی وگدی ندی چُپ چاپ شربت ہو گئی
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
刘遵
|
蒲坂行
|
汉使出蒲坂,
去去往交河。
间谍敢亏对,
骖马脱鸣珂。
乍作渡泸怨,
何辞上陇歌。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
POR
|
João de Jesus Paes Loureiro
|
O Poeta
|
Debruçado no poço
salmodia
e a própria voz escuta.
Osso.
atirado a si mesmo
(espelho)
por um cão faminto.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
SPA
|
Ángela de Mendoza
|
A las cenizas del doctor don Juan Pérez de Montalbán
|
Culta pavesa ya, si antes alada,
envidia de las flores, y del Mayo,
que anhelando a lucir ardiente rayo,
a Epitome reduces este nada.
Caúcaso fuiste ya, adonde atada
la idea padeció mortal desmayo,
hoy de cenizas pálidas Moncayo,
urna te ceñirás bien fabricada.
Quieta reposa pues, mientras unida
asciendes a lograr el alto empeño
que desató los lazos de tu vida
Descansa entre las sombras de este ceño,
que después la quietud interrumpida,
verás que en la virtud la muerte es sueño.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر حاجب الفيل
|
قصيدة لا يَعرِفُ الناسُ منه غيرَ قُطنتهِ
|
لا يَعرِفُ الناسُ منه غيرَ قُطنتهِ
وما سواها من الأنساب مَجهولُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:认知片面性
|
ITA
|
Nina siciliana
|
Tapina me, ch’amava uno sparviero
|
T APINA me, ch’amava uno sparviero:
Amaval tanto ch’io me ne morìa!
A lo richiamo ben m’era manero,
Ed unque troppo pascer no ’l dovìa.
Or è montato e salito sì altero,
Assai più alto che far non solìa;
Ed è assiso dentro a uno verzero:
Un’altra donna lo tene in balìa.
Isparvier mio, ch’io t’avea nodrito,
Sonaglio d’oro ti facea portare,
Perchè dell’uccellar fosse più ardito;
Or se’ salito sì come lo mare,
Ed ha’ rotti li geti e se’ fuggito
Quando eri fermo nel tuo uccellare.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أحمد الكناني
|
قصيدة سعدٌ له بِقُلوبِنا أَسمى مَكانه
|
سعدٌ له بِقُلوبِنا أَسمى مَكانه
حاشا نُسَلِّمُ أَن نَرى أَحداً مكانَه
شَهدَ الخَلائِقُ أَجمعونَ بأَنَّهُ
رغم المَصاعِب خيرُ مَن أَدّى الأَمانَه
هل فيكُمُ مَن حدَّثتهُ نفسُه
يَوماً بَزيغٍ عند سَعدٍ أَو خِيانَه
هل مُنصِفٌ مِنّا رماه بِأَنَّهُ
كِسواهُ ساوَمَهُم على بَيع الكِنانَه
هل في الوُجودِ لفضلِ سَعدٍ جاحِدٌ
إِلّا الَّذي عقلَت يد البَغضا لسانَه
أو هل سمعتُم أَنَّه يوما صَبا
لِلَّهوِ أَو ضَمَّته مَع هَيفاءَ حانَه
إِن كانَ لا هذا وَلا هذا جَرى
منه فما العَينُ الَّذي يا قومُ شانَه
مَن ذا الَّذي أُوتى مَواهِبَ مِثلَهُ
تحكى حِجاهُ أَو سَناهُ أَو بَيانَه
عَجزت دُهاةُ القَومِ عن تَضليله
إِذ كُلَّما دَسُّوا له سُمًّا أَبانه
لم يَثنِ عَزمتَهُ انحِلالُ عَزائِمٍ
مِن مَعشَر جبُنوا وَعَهدَ اللّه صانَه
قَد هالَهم بَطشُ العَدُوِّ فَزُلزِلوا
مع أَنَّ حَبلَ الظلم ليسَ له مَتانَه
وَلَو أَنَّهُم صَدَقوا وَلَم يَتَحَيَّزوا
ما نالَهُم منا ازدِراء أَو إِهانَه
لكن قَضى حُبُّ الوَظائِفِ أَنَّهُم
يَستَسلِمونَ وَيَأمرونَ بِالإِستِكانَه
ضَلُّوا وَعن عَمدٍ أَضَلُّوا وَاِبتَغَوا
بيع الضَمائِر وَاِصطَفَوا لهمُ بِطانَه
لتَدُسَّ مِن سُمِّ التَفَرُّقِ ما تَشا
وَتُمِدَّ مُنحطَّ الكرامةِ بِالإِعانَه
وَتَجُرَّ غَوغاءَ البِلاد لِحَربِ مَن
هم فخرُ مِصرَ أَولوا الحِجا وَأُولو الفَطانَه
عظُمت نُفوسهمُ فَأَكبَرُ هَمِّهِم
حفظُ البِلادِ وَصونُها كلّ الصِيانَه
وَاللَهُ ما خانوا وَلا غَشَّوا وَلا
جَهِلوا وَلا ضَلُّوا وَلا هَجَروا الرَزانَه
جَغبوبُ وَالسَودانُ أَدرى بِالأُلى
خانوا البِلادَ وَحُبِّبَت لَهُم الخِيانَه
جَغبوبُ وَالسودانُ أَدرى بِالأُلى
صاروا أَحَقَّ بِالازدِراءِ وَبِالمَهانَه
مَن هم أَضَرُّ عَلى البِلاد مِن العِدا
وَلِذا فَهُم أولى وَأَجدرُ بِالإِدانَه
هل مَن جَنى هذه الجِنايَةَ واثِقٌ
مِن دَهره بنَجاته مَعَ مَن أَعانَه
إِن كانَ مِن جَنبِ الحكومَةِ آمناً
هل كُلُّ ذي بَطشٍ سيعطيه أَمانَه
يا مَن تَأَكَّل صَدرُهُ مِن حِقدِه
وَأَضاعَ فيما لَيسَ ينفَعه زَمانَه
حُبُّ الظُهورِ قَضى بِبَيعِ ضَميرِ مَن
يَهوى الظُهورَ وَلَو رَأى فيهِ اِمتِهانَه
يُغرونَ مَسلوب الإِرادَةِ وَالنُهى
بفعال ما تَأبى المُروءَةُ وَالدِيانَه
ذلَّت بِهِم مصرٌ وَأوذى أَهلُها
وَعَمى البَصيرَةِ أَفقدَ الجاني حَنانَه
ماذا يَكونُ وَقَد تَجَلّى أَمرُهُم
إِذ كُلُّ مَن أَخفى لهم سِرّاً أَبانَه
إِسقاطُ سعدٍ مُنتَهى آمالِهِم
حتى وَلو مِصرٌ تَضيعُ بِلا ضَمانَه
مَن ذا الَّذي يَرضى بِبَيعِ ضَميره
لِيَنال مِن حكامه أَدنى لُبانَه
الحِقدهم يعطونَ خَصمهُم السلا
ح لِيَقتُلَن إِخوانَهُم وَيَقى كِيانَه
هل بَعد أَن بهر اتحادُهُمُ الوَرى
يَدعونَ لِلتَّفريقِ بَينهمُ مكانَه
يا عُصبَةَ الإِنصافِ يا مَن شاهدوا
ظُلماً بِوادي النيل أَفقده جَنانَه
وَرَأوا لِواء العَسفِ يخفُق عالِياً
الشَعبُ يَرجو أَن يُحَمِّلكم أَمانَه
كلُّ يُبَيِّنُ ما عَليهِ وَماله
وَيُطيلُ ما قَضَتِ الدَواعي في الإِبانَه
لِيَكونَ تَضليلُ المُضِلِّ مُجَسَّماً
وَيَرى مِنَ الشَعبِ ازدِراهُ وَامتِهانَه
فَعَسى دُعاةُ السوء يَأفلُ نجمُهُم
وَبِما جَنوهُ يُحرمون مِنَ الحَصانَه
يا سَعدُ لا تَحفِل بما قد دَبَّروا
سَيكونُ عُقبى المُعتَدى منهم هوانَه
فَاللَه ينصُرُ ناصِرُ الحَقِّ الَّذي
لم يُعلِ إِلّا رَبُّهُ في الناسِ شانَه
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HIN
|
Subhash Chandra Bose
|
13. मनुष्य की निर्ममता
|
1 आज निर्मम हो गया इंसान। एक ऐसा भी समय था, कांपता मानव हृदय था, बात सुनकर, हो गया कोई कहीं बलिदान। आज निर्मम हो गया इंसान। 2 एक ऐसा भी समय है, हो गया पत्थर हृदय है, एक देता शीश, सोता एक चादर तान। आज निर्मम हो गया इंसान। 3 किंतु इसका अर्थ क्या है, खड्ग ले मानव खड़ा है, स्वयं उर में घाव करता, स्वयं घट में रक्त भरता, और अपना रक्त अपने आप करता पान। आज निर्मम हो गया इंसान।
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
ITA
|
Giovanni Battista Manso
|
IV. Placamento di gelosia
|
Freddo pensier, che d’agghiacciato zelo
creò nel petto mio fervido amore,
e di tema nudrito e di dolore
mi pasci sol di venenoso gelo;
sgombrisi omai dagli occhi miei quel velo
che ’l ben nasconde e ’l mal palesa al core;
ritorna nel tuo cieco ed atro orrore,
oscura nebbia del mio chiaro cielo.
Se l’altrui vista la mia vita offende
e d’empia voglia invidïosa armato
sol del piacer altrui mi spiace e dole;
or ch’a ciascun si cela il mio bel sole,
ne le tenebre mie vivo beato
e l’altrui povertá ricco me rende.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أَحمد القيسيّ
|
قصيدة سعيت بحول ربي
|
سَعَيتُ بِحَول رَبِّي مُستَغِيثا
وتَاهَ وخَابَ مِنْ يَدعِي سواهُ
نَظَمتُ لنُصرَة التوحِيد شعرِي
عَسَايَ في غَدٍ أجنِي رِضاهُ
ففي نَيلِ رِضاهُ نَيلَ عِزٍّ
ولا نَالَ المَكَارمُ مَنْ عَصَاهُ
فَكَم منْ مَاقِتٍ للدِّين نَهقاً
يُباهِي بالذي خطَّت يَداهُ
ويدعوا جاهراً للحَرب سَيفاً
على التوحيدِ ما أعتَا عِداهُ
ونَحنُ نَبيت في غفوٍ رَغيدٍ
وجَعجعة بِلا سَحقٍ نَراهُ
فَلا باللهِ لا رَقَدت عيونٌ
وقد بَلغ الدنيءُ لَنا بغاهُ
بطَعنِ نَبيُّنَا في خَيرِ أهلٍ
وسَبّ صَحَابة سَنَدُوا لِواهُ
فَخطَّ شَبائك الألهَابُ واخسأ
عَدو الله بل عرضِي فِداهُ
سأظفر دِينهُ ما دمت حياً
وأشلائِي تبارك في علاهُ
فإن أبي وأجدَادِي وعرضِي
لعرضِ محمد تَبقى حِماهُ
وإنَّ مَعزَّة الصديق دين
فثاني اثنين في الغار اجتباهُ
فزان برفعَةِ الإسلام داراً
ودارت في سَرَى الهادِي رحاهُ
كان خليفة للخَلقِ مجداً
وسَدَّ باب رِدتهم يداهُ
وأخلف بعده الفاروق وعداً
أميراً ترعب الشرك عَصاهُ
فسَارَ بجَيشهِ للفتح حتى
أَتى كِسرى وقصير في مَداهُ
وأخلف بعده الشورى فكانت
للذي النورين والكل ارتضاهُ
سَخياً صالحاً برا شفيقاً
فنعم الشيخ نَبلغ مِن حياهُ
عزيزاً غَادر الدنيا شهيداً
وسارت في خطى العزُّ خُطاهُ
فكانَ أميرنا من بعد فيمن
علا بفضائلٍ طالت سماهُ
علي ذو الفقار إمام حقٍّ
تأبَّهَ أن يقول أنا إلهُ
وآل البيتِ كل أوليائِي
فذا حسن حسين ووالداهُ
وفضل معزَّة الزهراء تاج
يعلّي رأس من حبا علاهُ
وأزواج النبي فأمهاتي
قبلت له بما قبل الإلهُ
فليس لطيب كنبيّ ربي
بأن يرضى المصائب في فناهُ
وعائشة البتول تفوق عفّاً
كما فاق الثريا على سواهُ
أُولئك قادتي ولهم رحابي
كشمسٍ في السماءِ سَمَا سَماهُ
فهم من وصلوا القرآن غضاً
فهل غير الصحابة من رواهُ
وهم رفعوا لِواء الدِّين حتى
علا كالشهب يهدينا هداهُ
وهم نهر العلوم وكل علمٍ
أتى من بعدهم منهم دلاهُ
فحب صحابة المختار باب
إلى الجناتِ أظفر من رقاهُ
فكيف يغيب ضوء البدر إلا
عن الأعمى المجندل في عماهُ
شنيعٌ فاسدٌ نذلٌ بليدٌ
سقيمٌ كارهٌ تبّت يداهُ
يقول على النبيِّ كلام زورٍ
يقول الآل ما سَترت كساهُ
ويقذفُ بعدها الأزواج طعناً
يحيف مفوهاً بالكفر فاهُ
يحرف بالكتاب ويزدريه
يعيد ما يريد على هواهُ
ومكراً يدعي للآل حباً
كفى شراً وتضليلاً كفاهُ
فقد برزت مخازيهم وضلوا
ومالوا عن طريق الحق فتاهوا
وذموا صحبه الأعفافِ ساءوا
وخابَ وجوه شيعتهم وشاهوا
عباد للقبور إذا استَعانوا
وأعمى شيخ مذهبهم عماهُ
فلا سندوا حمى التوحيد يوماً
ولا لعدوهم ردوا أذاهُ
فدين الشيعة الكفار غشٌّ
إلى الكذب المعمم منتهاهُ
فهل بعمامةٍ أمس رسولاً
وهل مَلَكٌ في وحي قد أتاهُ
أفيقوا من شرككم أفيقوا
لعلَّ الله ينجيكم عساهُ
من النيران يكويكم لظاها
فهذا الشرك هذا ما جناهُ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
LZH
|
陸佃
|
依韵和徐大夫
|
朱絲同直水同清,
紅袖何妨當使令。
可惜去年他處看,
不知今夜幾州明。
年華老去知無補,
眉嫵初閒似有情。
且向雲樓拌共醉,
儘他燈火暮禽驚。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر عبد الكريم الطبال
|
قصيدة اتذكر
|
أتذكر حين أتيتك
ذات خريفٍ
وما في يدي صولجانٌ
ولا ذهبٌ
وما في الوفاضِ
سوى بعض دمعٍ
وبعض قصائد غائمةٍ
فانسدلت علىّ
سماء بياضٍ
وداليةً للهديل
وأندلساً في إهاب جديد
فقلت: هو المهرجان. إذن
أينكم يا نوارس أندلسٍ
يا شُدادة البرابر
هذا هو العرش ثانية
بين طلّك...
يا نخلتي.. المصطفاة؟
أتذكر حين أتيتك
في موكب
ناكس الرّأسِ
منكسر الرّوحِ
في صُفرةِ الميتينْ
فانبسطتِ على الأرضِ
لي
غرفة.. في مدى البحرِ
ذاهبة في السّماء
وكانت
كما يخرِصُون
مسورة بالبنادق
ضيقة مثل قطرة حبرٍ
مهيّأة
لأكون السجين
فكنت الطليق
وكنت لي المُهر
همتُ به في المجاهلِ
أستبق الرّيح حيناً
وأستبق الحُلمَ حيناً
وفي كلِّ حينٍ
أعود بشاردةٍ
متفرِّدة في البهاءْ
أتذكر حين أتيتك
ملتحفاً بالمساءِ
وكنت بقايا
على ظاهر اليد
أو فوق ماءٍ
فوشّيتنِي في يديك
حديقة ورْدٍ
وما شئت من شجرٍ
وغناءٍ
ووشّيتني مرّة ثانية
في بياضِ البرانِسِ
سيفاً صقيلاً
وخيلاً مسوّمةً
وفوارس
عادت من الحربِ
مثقلةً بالسلامْ
ووشّيتني مرّة ثالثة
في سقوف المساجد
فوق القباب الوطيئة
في أغنيات الجبال
نجمةً
لا تمسُّ الغيومُ
ذؤاباتها
أو تطول إليها
يد المستحيل..
فيا نخلتي المصطفاةَ
سلاماً عليكِ
سلاماً
وإن كنت في منزل القلب
منكِ
مُقيماً
مُقيماً
الى أبد الشعراء
حاشية
عن إشبيلية عن مراكش عن أغمات قالت
اعتماد حين حضرتها اليقظة:
وأنا لا أذكر يا أختي أغماتْ
سوى نورين
شمساً
تطلع في وجه المعتمد المعشوق
إذ ا وسّد طيفي
في عينيه
وإذا قال وأفحم
أخبار الطير
ثم فجراً
يطلع في كفك يا أُختي أغمات
فأرى المشي على المسكْ
وأرى الدمع على النهر
غصنين
من الجذع الواحد.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
LZH
|
小白
|
宿金庭观
|
羽客相留宿上方,
金庭风月冷如霜。
直饶人世三千岁,
未抵仙家一夜长。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
ZHO
|
曹谁
|
当我老了
|
当我老了
走在摇摇晃晃的石路
黄色的小花摇动
白色的蝴蝶飞舞
许多事已经模糊
记不清谁是谁非
太阳会一直照下去
月亮会一直明下去
我却马上就要离开
我只希望最后脑中只有你的影像
模模糊糊摇摇晃晃
也许不记得我们的故事
我们怎么相识
又是怎么分别
只有你的笑脸
我希望看着你的脸
消逝在另一个世界
在永恒的宇宙中我们最后一次会面
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
ARA
|
الشاعر سراج الدين الوراق
|
قصيدة وصلت ضحيتك التى أرسلتها
|
وَصَلَتْ ضَحِيَّتُكَ التى أَرْسَلْتَها
وَوُصُولُها أَنَّى بَقِيتَ مُعَادُ
وَلَسَوْفَ تَلْقَى كُلُّ أُضْحِيَّةٍ غَداً
مَا تَلْتَقِيهِ عِدَاكَ وَالحُسَّادُ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T2
|
T5
|
IND
|
Laely Fatimatuzzahro
|
MUNGKIN INI YANG TERAKHIR
|
MUNGKIN INI YANG TERAKHIR
Oleh Laely Fatimatuzzahro
Meski di rasa indah namun hakikatnya menyakitkan
Hati tak pernah bisa di bohongi
Perasaan rindu yg masih bersemayam
Perlahan mengusik alam damaiku
Aku tau aku tak pantas untuk semua ini
Kebodohanku membuatmu pergi
Kebodohanku membuatmu hilang
Mungkin ini yg terakhir
Saat ku kembali dengar lembut suaramu
Aku seakan kembali terbang
Tergambar semua keindahan yg pernah tercipta
Namun sejenak kau kembali menghilang
Sakit
Memang di rasa sangatlah sakit
Aku tersadar
Kini hatimu bukanlah milikku
Semua hanyalah sbg harapan semu
Rindu yg tak mungkin terbalas
Bahagialah kau bersamanya
Bahagiamu adalah bahagiaku
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HUN
|
Zrínyi, Miklós
|
IDILIUM [2]
|
Kegyetlen, hová futsz? te árnyéknál könnyebb!
Miért meg nem hallgatsz, aspisnál süketebb!
Ah, ne légy mintegy kű s márvánnál keménnyebb!
Ne légy salamandra és jégnél hidegebb!
Talám félsz, szüvemtől, hogy oly erőssen ég,
Ne olvadjon szüved, mely mint egy hideg jég.
Ne félj, szüvem tüzének mert vagyon oly vég:
Az én lelkem kivül senkiben ez nem ég.
Talán félsz ijamtol, kit hordozok velem?
Cupido ija az, kiben nincs kegyelem.
Nyilamnak nincs hegye, nincs mérges szerelem
Ijamban, de vagyon csak tűled félelem.
O, te nagy forgó szél, állits meg futását,
Az én gilicémnek tarts meg szaladását!
De félek, hogy te is nem éred futását,
Röpülni ereszti ha sebes sugárát.
O, ne fuss előttem, szép Viola virág!
Nem erdei csuda vagyok, ki füvet rág;
Nem vagyok Harpia, kit látni is rutság;
Nem, kit Hercules tett egekben, vad csillag
Noha, mit tagadom? bizony csuda vagyok:
Szerelem csudája és monstrumja vagyok;
Bizony megváltoztam, mint görög hadnagyok:
De ne félj, ártalmas nem is fene vagyok.
Ne fuss, kérlek, előttem! jusson eszedben,
Peneus leánya öltözött törzsökben,
Laurussá változott, ugy akarta isten,
Mert kegyetlenségért isten is kegyetlen.
Apollo istennek sok szép könyörgését,
Nem akarta hallani siralmas versét.
Te penig ennek is neveted esetét,
Neveted Cupidónak erős fegyverét.
Nem csuda, mert kű vagy, mert alabastrumnál,
Keménnyebb téli jégnél és porfirusnál.
Cupidónak nyila ellened nem használ;
Megtompul terajtad, s testedben meg nem áll.
Ha Isten akarná, változnál csudára:
Nem hiszem, változnál gyönge laurus-ágra,
De Késmárk tetején nőtt kemény tölgyfára,
Ottan hadakoznál szeleknek urára.
Az is meglágyulna én könyörgésemre,
Ugy hiszem, megszóllalna ennyi versemre:
Te penig mint vad griff szomjuzol véremre;
Nem is nézsz énrám is, nem hogy beszédemre.
Nem használ tenálad az én könyvhullásom,
Nem használ szép versem s utánnad járásom;
Kegyetlen Sirena, nézheted sirásom,
Nem könyörülsz, nem szánsz, látván kárvallásom.
Mint ama könnyü köd az forgószél előtt,
Eltünsz én előttem és szemeim előtt,
Mint hideg hóharmat nap melege előtt,
Mint für karvoly előtt, mint árnyék nap előtt.
Bár vólna lábad is oly mozdulhatatlan,
Az mint kemény szüved, mely oly irgalmatlan.
Nézd, az merre te futsz, tüske, mely számtalan:
Oltalmazd magadat, ne menjen lábadban.
Jaj, szerelmes Violám, ójad magadat,
Meg ne csipje hangya szép fejér lábadat,
Ne szakassza szederjén arany hajadat,
Állits meg, állits meg, kérlek, futásodat.
De mindenre bátor vagy, csak éntülem félsz,
Erdőkön, pusztákon vadak közt bátran élsz;
Engem rút kigyónak, engem sárkánnak vélsz,
Mert sok könyörgésemre csak meg nem is térsz.
Bár fuss el temagad, csak add meg szüvemet;
Nem tudom, loptad-é, vagy erővel vetted:
Azt tudom bizonnyal, hogy magaddal vitted,
Ha vissza nem adod, hát vigy el engemet.
Add meg zálagomat, mert majdan elveszek,
Vagy hogy, mint szép Biblis, viz-folyása lészek,
Mert szemeim úntalan forrású vizek.
Nyavalyás, mit futok, mint az szomju szarvas
Forráshoz, utánnad? az ki vagy mint egy vas.
Mint szelégyithetlen sebes kesellyő-sas,
Elröpülsz előttem, s elfutsz, mint vad farkas.
De bizony nem ugy van, mert szebb vagy farkasnál,
Nem szelégyebb, fejérebb fekete sasnál;
De nem is márvány vagy, mert ha márvány volnál,
Én előttem oly igen el nem futhatnál.
Sasnak is szüve ég az szerelem miát;
Nézd meg, társa után magasrol mint kiált.
Hordozza farkas is szerelem igáját,
Mert társa kedvéjért szereti barlangját.
De mi vagyon kemény magnesnél keménnyebb?
De mi vagyon ennél ismég szerelmessebb?
Szereti az vasat: te penig keményebb
Magnesnél és vasnál, és jégnél hidegebb.
Bizony mast elhittem: Caucasus volt anyád,
Örmény oroszlány volt szoptató dajkád,
Mert nem gondolsz, érted hogy én szüvem lankad,
Nem gondolsz, testemtől majd lelkem elszakad.
Állj meg, édes vadam, bátor ne sokáig!
Hadd nézzem szemeidet csak fél óráig!
Nem gondolok osztán, ha lelkem elválik
Világ-unta testemből, ki van mast alig.
Bolond, mit törődöm, és az üdőt vesztem?
Hogy reménségemet fövenyen építem,
Könnyü forgószelet heában kergetem,
Igy minden reménség eltünik előttem.
Édességet találnék előbb epében,
Hogynem szelégyülést az te vad szüvedben;
Előbb is árnyékot meleg verőfényben,
Lágyulást gyémántban, s irgalmat tengerben.
Jól tudós vagyok már én állapatomban:
Tudom, hogy szeretlek, tudom, hogy héában.
Tudja jól Tantalus, nem észik almában,
S mégis kapdos utánna s fárad héában.
Mégis utánnad én, mint Echo szó után,
Mint deres hóharmat nap melege után,
Mint tudatlan für csalogató sip után!
Mint egy kemény mágnes az hideg vas után.
Én is kész-akartva hordozom hálómat,
Láncozva kötözve látom fogságomat,
Látom és szeretem én nehéz igámat,
Mégis mint egy magnes szeretem vasamat.
De te kegyetlenb vagy haragos Circénél,
Mérges Morgonánál, hamis Dalilénél,
Ravasz Armidánál és Falsirenénél,
Medusánál, Scillánál és Tisiphonnél.
Elbiztad magadat szép fejér orcádban,
Engemet semminek vélsz kevély vóltodban;
Mert hogy fekete vagyok ábrázatomban,
Azt tudod, vadember csinált Libyában.
Tudod-é, fagyalfának fejér virága
Lehúll az földre, s nem lesz semmi haszonra?
De noha fekete az szagos viola,
Felszedik és tészik süvegkarimába.
Nem jobb-é az föld is, mely inkább feketébb?
Én is noha fekete, de szerelmessebb
Vagyok, állandóbb is, fejérnél keménnyebb;
Noha, nem tagadom, legszerencsétlenebb.
Mert szintén annyit tesz tenéked szolgálnom,
Mint Dunapartot reménséggel szántanom,
Jégre épitenem, és szerecsent mosnom,
Holdra haragudnom, csillagok számlálnom.
Ezt jövendölte, lám, undok üvöltéssel
Egy rút fülesbagoly mindennap jó reggel.
De bizony én bűnöm mást most nem érdemel,
Hogy megúntam hajnalt, utánnad mentem el.
Viola, nem lészesz ezután gyötrelmem,
Mert bolondságomat már jól megesmertem.
Az szép Hajnalcsillag lesz az én szerelmem,
Bálványom, oltárom, és minden-víg kedvem
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Aqeel Abbas
|
دھیان میں کون درندہ ہے جو بیدار ہوا
|
دھیان میں کون درندہ ہے جو بیدار ہوامیں کسی بو کی جلن پا کے خبردار ہواباغ کی سمت سے آتی ہے ہوا سہمی ہوئیکون اس حبس کے موسم میں صداکار ہوااس جزیرے کی طرف سوچ سمجھ کر جاناجو ترے موج میں آنے سے نمودار ہواتم کو لگتا ہے کہ آسان ہے دنیا داریکار دنیا میں پٹا ہوں تو وفادار ہوااس بدن پر بھی مرا کام دکھائی دے گااور وہ کام کہ جیسے کوئی شہکار ہوااس نے ہر سوچ کی زنبیل الٹ کر رکھ دیاور میں خواب دکھانے کا سزاوار ہوا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
বুদ্ধদেব বসু
|
বিতৃষ্ণা ৩
|
আমি যেন রাজা, যার সারা দেশ বৃষ্টিতে মলিন,
ধনবান, নষ্টশক্তি,যুবা, তবু অতীব প্রবীণ,
শিক্ষকের নমস্কার প্রত্যেহ যে দূরে ঠেলে রেখে
শিকারি কুকুর নিয়ে ক্লান্ত করে নিজেই নিজেকেই
কিছুই দেয় না সুখ-না মৃগয়া, না শ্যেনচালন,
না তার অলিন্দতলে মৃতপায় তারই প্রজাগন!
(কাব্যগ্রন্থ : শার্ল বোদলেয়ার তাঁর কবিতা)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Eugen Gomringer
|
kein fehler im system (3)
|
kein system im fehler kein system mir fehle keiner fehl im system keim in systemfehler sein kystem im fehler ein fehkler im system seine kehl im fyrsten ein symfehler im sekt kein symmet is fehler sey festh kleinr mime
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
BEN
|
তানভীর মুহাম্মদ ত্বকী
|
Dream 1
|
I dream to be an engineer
(for my parents ) want it to be
I dream to be a doctor
For my parents consider it
Wonderful
I dream to be an engineer
For my Parents consider
It is wonderful
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Tomíček, Jan Slavomír
|
Kapitán a jeho pes.
|
„Nuže, hýbej sebou, černá duše!“
Na otroka zařve kapitán;
„Ať mi letíš na stěžeň jak z kuše,
Prapor ať mi dolů rychle dán!“
Černoch se co lupen svadlý chvěje,
A již odchází, kde prapor věje.
Mladík přeubohý, otrok – člověk!
Onť jen hrůzy této země zná;
Pozemská co rozkoš, blahý co věk,
Jako záře v mraku umírá.
Duši mladou tíží kletby skály,
A ta mlha kol se divě válí.
Již tam ku praporci vystupuje,
Co pták zachvívá se na hoře;
Spěchá, mate se a odvazuje,
Zmámen ale spadne do moře;
A ta okeána vlna lítá
Černochem si jako člunkem zmítá.
A loď plyne – loďka neodplývá –
Ruce na vesla se nekladou;
Mlče kapitán se chladně dívá,
S obětí kam bouřné vlny jdou.
V moři slyšeť upěnlivá slova,
Loďka nejde – a loď dále plová.
S divou vlnou u zedmutém moři
Mladík velemožně zápasí;
Svět ho tepe, svět ho krutě moří,
Se životem přec on souhlasí;
Potopí se – opět vlny zmáhá –
Jenom pomoc ode bratrů váhá.
Bohu podobných tu není tvorů,
Z nichž by jeden k spáse rámě nes;
A přec jeden jest tu z Boha tvorů –
A ten kapitánův jesti pes! –
Rázem teď se v moře uvrhuje,
K svému statně spolutvoru pluje.
Nad zbouřené vyniká on vody,
Tu svou sílou, tu je proudem hnán;
Rozkazy i lahodnými svody
Darmo zpět ho volá kapitán;
Nedbá lásky, jeho nedbá hněvu,
Černochu jen spěchá na ulevu.
Mocně se již chápe jeho šíje,
Vítězně ho drží nad vodou!
Hajitele svého otrok čije,
Kolem krku jímá spásu svou:
Obapolně život sobě hájí,
Tu se vznesou – tu je voda tají.
„V loďku, v loďku!“ kapitán tu řehce,
„Rychle mého osvoboďte psa!“
Loďka plyne, plyne rychle, lehce,
Duše v kapitánu zaplesá:
„Rychle, rychle!“ přec jen volá stále,
Čím víc loďka pouplývá dále.
A již v letu čtvero stane chlapů,
V zteklé vlny oka vyhodí;
Psa jen hrdinného v rychlém kvapu
Mocně chtějí táhnouť do lodí:
Pes a otrok v jednom ale svazku,
Co bratř milá spiati v jednu pásku.
Marná snaha spolek rozrušiti
Jdoucí ze života svatyně;
Nešťastného chce pes hájcem býti,
Neb s ním zahynouti v hlubině.
Dychtí, spěchá – vroucná jeho píle –
V člun ho táhne – pře se – jižť u cíle!
A teď v radosti se k němu chvěje,
Tu naň skáče – tu se k nohoum svil;
Zrak svůj stále v oči jeho leje,
Smutný jinoch plesu jeho cíl.
Loďka přijde k lodi – plynou dále,
Všecko mlčí – pes jen plésá stále.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر متروك حاوي العنزي
|
قصيدة جالٍ جميلات المثيل بخاطري
|
جالٍ جميلات المثايل بخاطري
مثل الظبى الي جافله في اهضابها
لاقيتهٍ واناعليهٍ شقاوي
أتعب على الجزله وحاسب حسابها
تقصر بعيدات المسافات دونها
اطوي مسافات الدروب وشعابها
ان دارة ابراسي هجوسي وروحت
مافيه جزلة تختفي عن أعقابها
أجيبها لوكان صعبٍ طريقها
ماوقفت دوني عوايق صعابها
كسبي من أخيارالجميلة جميلة
واشتاق للي غايبه في غيابها
انقا الجزيله وأفتخر يوم أجيبها
حسناء بقومٍ ماتبين عجابها
فيها اتحكم وانتقي من خيارها
شلت يدين المهزله من عصابها
ماللأهزل عندي وقارٍ لصاحبه
بضاعته ماسرته لوسعابها
لقيت من صاد الهزيله بهدته
له صفقوا له يوم لفا وجابها
ماكنه الاجا بحكمة حكيمها
وحنا علينا أن جامله في كتابها
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
LZH
|
熊少牧
|
邓湘皋丈枉顾别十三年矣喜赋
|
秋窗静读南村集,
忽枉高轩喜欲狂。
爱士一腔皆热血,
著书两鬓有新霜。
丈人落落论风雅,
穷鸟飞飞堕莽苍。
茗碗清谈对斜日,
江天回首别情长。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Alfonso Varano
|
Canzone III. Per le nozze del Sig. Marchese Bonifacio Rangone con la Signora Contessa Corona Terzi di Sissa
|
Stassi là, dove all’Aurora
Febo indora
Le spruzzate dal crin molle
Di rugiada eburnee spalle,
Una valle
Sagra a Cipri a piè d’un colle.
Sotto al colle una fornace
Rozza giace,
Ma gentil fatta dal loco,
Ove tempran i mortali
Archi e strali
Gli Amorini a immortal fuoco.
Là discende spesso Venere,
E alle tenere
Sue colombe il fren discioglie,
E con fiocco d’amaranto
Gli aurei e tanto
Capei vaghi in un raccoglie.
Poi si corca in odoroso
Letto erboso
Fra bei fiori in giro sparti,
D’onde mira degli eletti
Pargoletti
Gli empj studj e i giuochi e l’arti.
Un la fune tira, e or greve
Fassi, or leve,
E alza i mantici stridenti:
Un allunga l’armi crude
Su l’incude,
E or dà spesso i colpi, or lenti;
Mentre un altro guata l’arso
Ferro sparso
Di rovente spuma e chiara,
Ed appoggia il fianco snello
Al martello,
Come un uom, che stanco impara.
Un fra gli altri, che s’asside,
Le omicide
Rozze punte ai dardi arrota:
Un col vaso in aria pende,
Da cui scende
L’acqua, e spruzza ognor la rota.
Ad un mirto, che con l’ombra
Parte adombra
Delle fresche verdi erbette,
Stassi appeso entro uno scudo
Un cor nudo,
Solo obbietto alle saette.
Tre s’addestran dolce-fieri
Biondi arcieri
Per toccar lo scopo eletto.
Uno a voto il dardo spinge,
E si tinge
Di vergogna, e di dispetto:
L’altro poi, che allenta il carco
Lucid’arco,
Pianta presso al cor lo strale:
Superbetto ei si dà lode,
Salta, e gode
Al bel colpo, e batte l’ale;
E già il terzo al segno mira,
L’arco tira
Forte, e il braccio immobil tiene.
Per lo sforzo appajon fuore
Di colore
Fosco tinti e nervi e vene.
Chiusi gli occhi al sonno avea
L’alma Dea,
Nuda il petto al rezzo estivo;
Ma per gli occhi al sonno chiusi
I diffusi
Raggi uscian dal lume vivo.
Lei guardando un Fauno fiso
Rosso in viso
Quatto uscia fra un salce e un giunco,
E il desio plngea nel guardo
Molle e tardo,
E nell’aspro naso adunco.
Due Amorini al Fauno ardito
Con il dito
Prescrivean silenzio e freno,
Tratto tratto l’arco alzando.
Minacciando
Alla fronte e all’irto seno.
Quando a terra un Amor venne
Con le penne
Languidissime dal Polo,
Di sudor tutto stillante,
E anelante
Pel veloce immenso volo.
Gli occhi a lui tosto converse,
Che gli aperse
Cipri allor pel grave rombo:
E tu, disse, che m’apporti,
Che le forti
Piume hai stanche, e scendi a piombo?
Fin d’Esperia dal gran Regno
A te vegno....
Più dir volle, e il labbro chiuse,
Che la tremola parola
Nella gola
Fra gli aneliti confuse.
Poi fuor trasse di due colti
Vaghi volti
Sottil carta in minio impressa,
Ch’entro un voto del turcasso
Nel più basso
Stretta in rotolo avea messa.
Bonifazio garzon chiaro
Sul Panaro
Sembra l’un dei volti egregi,
Che in sè mostra a parte a parte
Con fin’arte
De’Rangoni i genj e i pregi.
L’altro par dai Terzi nata
Vergin data
In obbietto ad Elicona,
Viva i rai, bruna le chiome,
Con il nome:
La bellissima Corona.
Questi sacri eletti nodi
Con bei modi
Scritto in or vedeasi poi:
Pel valor mio solo strinsi,
E li pinsi
Io, che Amor son degli Eroi.
Lieta Venere gli applaude,
E dà laude
Alle nove accese faci,
E si stringe l’Amor stanco
Al sen bianco,
E lo sugge con i baci;
E in mercè di si gran merto
Con un serto
Gli fa i crin biondi più bei;
E perch’ei vigor riceva
Vuol che beva
Fin l’ambrosia degli Dei.
Poscia al Fauno, che la guarda,
Cui ritarda
Riverenza il gran desío:
Or tu, dice, degli amanti
Loda i vanti,
Chè il lor vanto è piacer mio.
Premio eguale ai carmi avrai:
Bacerai
Chi solea baciar Adone.
Gode il Fauno, e con un salto
Sovra un alto
Tufo incontro a lei si pone.
Pensa alquanto, e l’ampie e lorde
Labbra morde,
E incrocicchia i piedi irsuti.
Alfin canta, e il canto dolce
L’aer molce,
E fa i venti restar muti.
Oh mi spiri un aureo stile
Il gentile
Sagro Pan, mio padre e Nume.
Cede a Pan lo stesso Apollo,
Benchè al collo
Porti l’arpa, e al volto il lume.
Lungi, lungi; ite alle selve,
Crude belve,
E rapaci augelli e diri:
Le colombe, e i rosignuoli
M’odan soli,
Ch’io sol parlo di sospiri.
Lasso! a me perchè non lece
Sceglier diece
Fra tant’ale degli Amori,
E due farne, e all’ampia schiena
Porger lena,
Che a gran volo m’avvalori.
Vorrei moverle secure
Per le pure
Aure liquide più chiare,
Nè darei d’alto cadendo
Nell’orrendo
Precipizio un nome al mare.
Poggierei coi vanni arditi
Fin ai liti
Dell’Enotria terra antica
Sul Panaro, dove regna
D’onor degna
Stirpe augusta ai Numi amica.
Là invisibil e secreto
Starei dreto
A uno scanno, o al ricco talamo;
E improvviso con veloci
Liete voci
Sonerei l’agreste calamo.
Ma perchè le penne chieggio,
Quand’io veggio
Dentro ai Fati al guardo foschi
Non ho allór cinto alle tempie
Ma pur m’empie
D’alta luce il Dio de’ boschi.
Scorgo in dolce atto pensosa
Vaga Sposa
Lenta errar col gentil piede,
Qual chi dubbio in mente move
Cose nove,
E or le spera, or non le crede.
Mille Grazie al volto adorno
Stanno intorno,
E ciascuna avvien, che il tocchi;
Due sul ciglio, e due sul labro
Di cinabro,
Una in fronte, e due negli occhi.
Non fai tal nell’alta chiostra
Di te mostra,
Rosea Dea, che il Sol precorri;
Nè tu assisa al carro in cima,
Madre prima
Coronata il crin di torri.
Seco a par va la felice
Genitrice
Di sì eletta illustre Figlia,
Orgogliosa con le nere
Luci altere,
Per cui te, Diva, somiglia:
Alta, come alla fontana
Suol Díana
Agguagliar l’acquoso salice;
O qual stretta il piede eburno
Di coturno
L’altre Ninfe avanza Arpalice.
Questa il sen le abbraccia, e lega,
E le spiega
Quel, che Amor di lei destina:
Ella schiva insiem e paga:
Fui presaga,
Par che dica; e il volto inchina.
Alza, e volgi le tranquille
Tue pupille,
Che ritrose affisi in terra,
E nel talamo le arresta,
Che t’appresta
La vicina amabil guerra.
Mira d’ostro i capei cinte
Le succinte
Agili Ore in sottil gonna.
Che già sgridano di lento
Quel momento,
In cui tu diverrai donna.
Volar mira intorno i vari
Genj chiari
Tinti l’ale a strisce d’oro,
Ed al lume de’ tuoi fuochi
Inni, e giuochi
Intrecciar danzando in coro.
Oh Garzon, fra quanti furo
Sotto il duro
Amoroso giogo oppressi,
Fortunato pei felici
Sagri auspíci,
Che ti diéro i Numi stessi!
Già lasciando l’acque salse
Per te salse
La notturna stella in cielo;
Già dai monti alti discendono,
E distendono
L’umid’ombre il nero velo.
Questa notte, che hai le chiavi
Dei soavi
Scherzi, e d’altre elette cose.
Deh! rispingi il Sonno bieco
Nel suo speco,
Ch’ ei nemico è delle Spose.
Ma nel bujo qual traluce
Viva luce,
Che ognor cresce in ciel più bella?
Veggio ben di voi, scelt’Alme,
Alle salme
Sfavillar l’eterna stella.
Lungi, lungi; ite alle selve,
Crude belve,
E rapaci augelli e diri.
Le colombe, e i rosignuoli
Cantin soli,
Ch’io cantai sol di sospiri.
Pel desio, che il cor gli cuoce,
Qui la voce
Interruppe il Fauno, e tacque,
Ed un serto al suo crin irto
Fè’ d’un mirto,
Che di Mirra al figlio piacque;
E aspettando il don promesso
Volgea spesso
Gli occhi intorno, e non ardía,
Quando in lui lo sguardo affisse
Cipri, e disse:
Baciar questo Adon solía;
E al rio ceffo appressar feo
Del Mirreo
Giovin vago il fido cane,
Che già il vide lacerato,
E svenato
Dal cinghial col dente immane.
Al novello acerbo inganno
Ira e affanno,
E vergogna e amor deluso,
E rispinta indietro speme
Tutti insieme
Gli comparvero sul muso.
Pria pestò co’ piedi il tufo,
E qual gufo
Cipigliossi nella fronte;
Poi volando come lampo,
Per il campo
Dileguossi dietro al monte.
Surse allor per l’ampio lido
Alto un grido,
Ed un batter palma a palma
Dietro al Fauno pien di rabbia,
Le cui labbia
Disdegnò la vaga salma:
E ciascun de’ bei fanciulli
Co’ trastulli
Diè riposo all’arti sue;
E tal canto udissi in rime
Con le prime
Voci in coro, e poscia a due.
Lode a lei, che in fuga mise,
E derise
Il salvatico Poeta;
E alla Coppia illustre e nova
Dal Ciel piova
Grazia, e pace ogni Pianeta.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Sachs, Hans
|
Schwank: Der gute montagDer beschluß
|
Nachdem ich meim hantwerk nachzug
an dem reinstram, es sich zutrug,
eins morgens frü zu bet ich lag,
gedacht: heut ist guter montag,
da wil dem meister feiren ich.
in dem entschlief ich senftiglich
wider ein stunde oder zwu,
biß der tag rucket baß herzu.
im schlaf erschin mir ein gesicht,
des inhalts ich mit kurz bericht:
ich sach gar selzamer manier
ein wundergroßes selzams tier,
das tet her auf sechs füßen gen,
im maul het es scharpf eberzen,
sein bauch war als ein füdrig faß,
sein schwanz schebig und reudig was.
ich erschrak und floch hin von im;
da redt das tier menschliche stim:
fleuch nit, du hast mich doch aus gnaden
auf heut freuntlich zu dir geladen.
ich sprach: wer bist? zeig mir das an,
ich mag dich schlecht nit bei mir han,
weil du so gar unbschaffen bist,
des rechten haus hast du vermist,
sichst mich für ein unrechten an.
das tier antwort mir: lieber man,
du tust mich aus der maß wol kennen,
voraus balt ich mich dir tu nennen,
wiß, das ich der gut montag bin.
wolauf ins wirtshaus mit mir hin
zu andern gsellen, die dein warten
mit speis und trank, würfel und karten!
die haben mich geschickt nach dir,
und ob du nit wolst gen mit mir,
so wolt ich dich mit gwalt hintragen.
ich tet zum guten montag sagen:
wie bist du denn so stark und kreftig?
der gut montag sprach: ich bin scheftig
in merk und steten überal,
die hantwerksbursch mit überschwal
hab ich all unter meinen fanen,
dergleich hersch ich vil hantwerksmanen,
die mir gar willig zu hof reiten,
samt den gsellen zu allen zeiten.
ich sprach: wie das du hast sechs bein?
er sprach: mein gang ist schwind, allein
kom allemal über sechs tag;
oft man mich nit austreiben mag
biß gar hinein auf die mitwochen
weder mit schelten noch mit pochen,
wiewol ich bring gar wenig nutz,
wo man mir fleißig heltet schutz.
ich sprach: wie hast so scharpfe zen?
er antwort: wo ich ein tu gen,
vil ganzer beutel ich zerkifel,
vil zenk und hader ich antrifel;
ich beiß mannichen durch die schwarten,
auch zerbeiß ich würfel und karten,
und beiß auch manchen aus der stat,
das er ertags kein meister hat.
ich sprach: wie ist so groß dein bauch?
er sprach: da verschlinget mein schlauch
gelt, kleider, kleinot und hausrat,
den werkzeug oft samt der werkstat,
haus unde hof, ecker und wisen,
tut in meim bauch sich als verlisen.
ich fragt: wie ist deins schwanzes wadel
schebig und hat so manchen tadel?
mir guten montag, er da sprach,
folgt stets ein böser sonntag nach,
das er das verdient wochenlon
hat an dem montag vor verton.
wer mein all wochen wartet aus,
dem nistelt kein storch auf sein haus,
ich guter montag mach tol köpf,
lere beutel und volle kröpf,
die hent verdroßen und stutfaul
und dem meister ein henkent maul,
das er die ganz woch sauer sicht.
welch meister sich auch nach mir richt,
mach ich sein werkstat ler und öd,
hosen und rock schitter und blöd,
wie du denn wol sichst an dem haufen,
die mir guten montag nachlaufen.
in dem wurt im haus ein gerümpel,
die katzen machten ein getümpel,
warfen ein hafen dstiegen ab,
darvon sich ein groß gschrei begab.
Da erwacht ich, dem traum nachsan,
stunt auf, fieng zu arbeiten an,
weil der gut montag in den dingen
so mancherlei unrats ist bringen,
als trunkenheit, fraß und das spil,
daraus denn unglücks folget vil,
als zoren, hader und zwitracht,
lamhauen und auch menschenschlacht,
faulkeit, armut unde krankheit,
welchs als nit gschech ob der arbeit.
zu entgen sollichs ungemachs,
saß in die werkstat ich, Hans Sachs.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
URD
|
Abdul Hamid Adam
|
اے ساقئ مہ وش غم دوراں نہیں اٹھتا
|
اے ساقئ مہ وش غم دوراں نہیں اٹھتادرویش کے حجرے سے یہ مہماں نہیں اٹھتاکہتے تھے کہ ہے بار دو عالم بھی کوئی چیزدیکھا ہے تو اب بار گریباں نہیں اٹھتاکیا میرے سفینے ہی کی دریا کو کھٹک تھیکیا بات ہے اب کیوں کوئی طوفاں نہیں اٹھتاکس نقش قدم پر ہے جھکا روز ازل سےکس وہم میں سجدے سے بیاباں نہیں اٹھتابے ہمت مردانہ مسافت نہیں کٹتیبے عزم مصمم قدم آساں نہیں اٹھتایوں اٹھتی ہیں انگڑائی کو وہ مرمریں بانہیںجیسے کہ عدمؔ تخت سلیماں نہیں اٹھتا
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T3
|
T5
|
ARA
|
الشاعر محمد بن فرج الحميري
|
قصيدة وإني وان ضاقت علي مذاهبي
|
وإني وان ضاقت علي مذاهبي
لراض بما اوتيت من سعة الصدر
متى أفزعتني الحادثات ولم أجد
معيناً على البلوى فزعت إلى الصبر
إذا أنت أسلمت الأمور لربها
سلمت وهل للمرء في ذاك من أمر
فما هذه الأيام إلا مراحل
فلا بد من سهل ولا بد من وعر
إذا ما جرى في العلم واللوح رزقنا
فدعني من زيد ودعني من عمرو
إذا كان ربي مانعاً لي بنظرة
فما ضرني الحساد بالنظر الشزر
فيا رب أدركني فإني مكابد
ديوناً أراها اليوم قد أثقلت ظهري
فإني على كل المصائب صابر
وما بي على نيل الأراذل من صبر
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
BEN
|
অশোকবিজয় রাহা
|
ভাঙল যখন দুপুর বেলার ঘুম
|
ভাঙল যখন দুপুরবেলার ঘুম
পাহাড় দেশের চারদিকে নিঃঝুম
বিকেলবেলার সোনালি রোদ হাসে
গাছে পাতায় ঘাসে।
হঠাৎ শুনি ছোট একটি শিস,
কানের কাছে কে করে ফিসফিস?
চমকে উঠে ঘাড় ফিরিয়ে দেখি,
একী!
পাশেই আমার জানলাটাতে পরীর শিশু দুটি
শিরীষগাছের ডালের পরে করছে ছুটোছুটি।
অবাক কান্ড- আরে!
চারটি চোখে ঝিলিক খেলে একটু পাতার আড়ে!
তুলতুলে গাল, টুকটুকে ঠোঁট, খুশির টুকরো দুটি
পিঠের পরে পাখার লুটোপুটি,
একটু পরেই কানাকানি, একটু পরেই হাসি-
কচি পাতার বাঁশি-
একটু পরেই পাতার ভিড়ে ধরছে মুঠি-মুঠি
রাংতা আলোর বুটি।
এমন সময় কানে এলো পিটুল পাখির ডাক,
একটু গেল ফাঁক-
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SPA
|
Elisa Ramírez Castañeda
|
Consejos de un amigo
|
Antes de conocerte te adiviné
Sedúcelo. Abrázalo apretado y cántale derecho.
Relata una sensualidad exuberante
y hazle creer que le incumbe su exacto desempeño.
Dile que tus ojeras son memoria del harem
—no tu desvelo, tu edad (menos tu insomnio y sus
delirios).
Llévalo a una función de media noche.
Lee con voz ronca tus poemas más cachondos
—como si a él los hubieras dedicado.
Invítalo a tu casa, ve a la suya:
la cercanía de un lecho, de una intimidad ajena
conllevan la tentación de profanarse.
Déjale entrever el festín que se aproxima,
prepara de comer cosas sabrosas.
Haz alianzas con sus ambigüedades
apela a su vanidad. No lo acorrales.
Que crea que te ha conquistado con sus méritos
—no que debe llenar huecos de aguas estancadas
que lo ahoguen
o cruzar territorios encendidos que lo quemen.
Úntate pociones con olores vagos,
inclúyelo en rituales de los cuales se crea destinatario,
rétalo, halágalo, procura la media luz
(a tu edad, siempre más favorable).
Ofrécele una copa, tómate otra.
Habla, hazlo reír —la risa.
Calla también, resulta misteriosa, ten secretos.
Invítalo a lugares que luego vincule a tu recuerdo.
Ahora, como le gusten gordas, te chingaste, hija.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Гампер Галина Сергеевна
|
А любовь у нас такая
|
А любовь у нас такая,
Что ни листика на ней.
Вся из сучьев да корней —
Вот она у нас какая
Разом пресекли морозы
Слов бездержный поток
Но зато любой цветок
На снегу алее розы.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
IND
|
Puisi Adelia
|
UNTUK SAHABATKU
|
UNTUK SAHABATKU
Puisi Adelia
Aku tak bisa memberi cinta lebih dari biasa
Aku juga tak bisa berimu hati seperti yang kau minta
Namun ku bisa jadi seorang sahabat setia
Yang memberimu kasih tanpa balas jasa
Dalamnya cintamu ku simpan dalam hatiku
Tulusnya perhatianmu ku rasakan dalam jiwaku
Anganmu juga indah menggoda pikiranku
Sekilas hampir ku terlena di bisik nafsuku
Maafkan aku sahabatku
Ku tak bermaksud melukaimu
Satu yang ku pinta pada dirimu
Tolong jaga janji kita yang terucap dulu
Kaulah sahabat sejatiku
Syair baru?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر الحسن بن أحمد المسفيوي
|
قصيدة حَيَّت رُسومَكَ جِدَّةٌ مِن دارِ
|
حَيَّت رُسومَكَ جِدَّةٌ مِن دارِ
وَسَرَت عَلَيكَ مِنَ الغَمامِ سَوارِ
فَصُبابَتي بِمُحَصَّبٍ مِن خَبئِها
نَثَرَت جِمارَ الدَمعِ مِن أَشفارِ
رَسمٌ يُساوِرُهُ البِلى فَكَأَنَّهُ
فيهِ وَشيكُ المَحوِ في الأَسطارِ
تَرَكَ المتيَّمَ لا يُفيقُ وَما اِحتَسى
إلّا مُثارَ الشَوقِ غَيرَ مُدارِ
فَيخالُ نفحَ التُربِ مِسكاً أَذفَراً
وَيَخالُ عِطفَ النُؤي شَطرَ سِوارِ
وَمُنازِعي كَأسَ السُهادِ زَواهرٌ
أمَّ الذَميلُ بِها بَعيدَ مَغارِ
أَو بارِقٌ طَيَّ الغَياهِبِ مِثلَ ما
خَطَّت عَلى سَبَجٍ سُطورُ نُضارِ
قَدَحَتهُ أيدي الغَيمِ في فَحَمِ الدُجى
فَكَأَنَّما هُوَ مِن أُوارِيَ وارِ
وَرَعَيتُها حتّى إذا صَدَحَت عَلى
أَيكِ الدُجُنَّةِ للصَباحِ قُماري
وَلَقَد قَدَحتُ زِنادَ شَوقٍ يَهتَدي
بِلَهيبِهِ طَيفُ الخَيالِ الساري
لَكِنَّهُم مَنَعوا الخَيالَ مَعَ الكَرى
وَكَفى بِصَدٍّ بَعدَ شَحطِ مَزارِ
إن بانَ أُنسي كانَ أُنسِيَ لَوعَتي
أو بانَ جاري كانَ دَمعي جاري
أو أنتَشِق أرَجَ الحَياةِ فَذاكَ ما
يُهديهِ نَفحُ بَشامَةٍ وَعَرارِ
فاجعَل شِعارَكَ عَزمَةً مِن هِمَّةٍ
أَمضى وَأقضى مِن شَباة غِرارِ
وَاحمِ الذَميلَ على المَطِيِّ سِوى إذا
أمَّت بِوَخدٍ مَطلِعَ الأَنوارِ
وَالثَم هُنالِك تُربَةَ العِزِّ الَّتي
أَزرى حَصاها رِفعَةً بِدَرارِ
الأَمجَدُ الشَرِف الَّذي قَد جادَهُ
مِن نَفحِ روحِ اللَهِ صَوبُ قِطارِ
حَرَمُ الهدايَةِ وَالرِسالَةِ خَيرُ ما
يُلقي النَزيلُ بِهِ عَصى التَسيارِ
وَطَنُ النَبِيُّ الطاهِرِ المُختارِ مَن
أَعلى ذَوائِبَ يَعرُبٍ وَنِزارِ
هادٍ إِلى السَنَنِ القَويمِ وَآخِذٍ
حِجزَ الخَلائِقِ عَن شَفيرِ النارِ
وَمُؤَيَّدٍ بِالمُعجِزاتِ المُحكَما
تِ الساطِعاتِ الواضِحاتِ مَنارِ
وَتَباشَرَ الهُدى المُنيفُ بِهِ كَما
يَتَباشَرُ الأَمحالُ بِالأَمطارِ
وَتَزَيَّنَت بِشِعارِه الدُنيا كَما
تَتَزَيَّنُ الأَغصانُ بِالأَزهارِ
وَانجابَ غَيمُ الشَكِّ عَن وَجهِ الهُدى
وَأَنارَ بَدرُ الحَقِّ بَعدَ سِرارِ
يا خَيرَ مَن يَجري الرَجاءُ لِبابِه
حَذَرَ البَوارِ وَموبِقَ الأَوزارِ
فَصِفاتُكَ الغُرُّ الَّتي لا تَنقَضي
أَو تَنقَضي بِالعَدِّ قَطرُ بِحارِ
أَخرَسنَ كُلَّ أخي بَيانٍ مُسهِبٍ
وَجَلَبنَ عَيَّ المِصقَعِ المِكثارِ
صَلّى عَلَيكَ اللَهُ ما نَمَّ الصَبا
بِشَذى رِياضِ الزَهرِ في الأَسحارِ
وَأَدامَ وارِثَ دَستِ هَديِكَ سِبطَكَ الز
زاكي الأَرومَةِ في أَصيلِ فَخارِ
سَبّاقُ شَأوِ المَجدِ أَدنى خَطوُهُ
أَمَدَ المُباري أَو طُموحَ مُجارِ
فَإِذا السَوابِقُ عارَضَت مِضمارَهُ
رَجَعَت وَلَم تَعلَق لَهُ بِغُبارِ
أَقلامُهُ إن خطَّت تَوقيعَ العُلى
يَومَ الوَغى قَصَدَ القَنا الخَطّارِ
وَلَهُ نَدى كَفٍّ يُساجِلُهُ الحَيا
فَيَغُضُّ جامِحَهُ يَدُ الإِقصارِ
ما أَقسَمَ العافي بِها إِلّا اِنثَنى
وَيَمينُهُ مَقرونَةٌ بِيَسارِ
فَهُوَ الَّذي سَلَبَ المُلوكَ نُفوسَها
وَلَبوسَها وَمُمهِّدُ الأَقطارِ
ما عاصِمٌ مِن دونِهِ لُجَجٌ وَلا
يَحمي شَقِيّاً مِنهُ بيدُ قِفارِ
وَمَتى يُجَهِّز للعُداةِ رِسالَةً
كانَت لَهُم بِالجَحفَلِ الجَرّارِ
قَدّاحُ زَندِ المكرُماتِ وَمُعتَلي
أَوجَ الفَخارِ وَمُدرِكُ الأَوتارِ
وَجَميلُ ذِكرِك صارَ أسرى مِن صَبا
في حَيثُ لا يَبدو دَليلُ نَهارِ
وَكَفى بِلَثمِ التُربِ مِن آثارِهِ
شَرَفَ الرِقابِ وَرِفعَةَ المِقدارِ
لا زالَ وَهوَ مُؤيَّدٌ وَمُسَدَّدٌ
حامي الذِمارَ مُظَفَّرُ الأَنصارِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
聶琚
|
錢塘懷古題仙源雲仍家譜
|
晝守東南鼎祚過,
翠華冉冉渡黄河。
宫基雨過饒蒼蘚,
御苑春囘長碧莎。
閭井至今崇綺麗,
湖山依舊事謳歌。
玉魚金椀無從問,
塔影山隂夕照多。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
GLE
|
Gabriel Rosenstock
|
Farrera [22-24]
|
22.
na héadaí a fágadh ar an líne: athbheoite ag bailc úr sléibhe 23.
scamaill dhubha ag triall ar an gcéad ghleann eile – cumhracht an chaife láidir 24.
leathanach bán agus sneachta Farrera – nach léir í an Úrchríoch written in the Catalonian Pyrenees, April 2003
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ZHO
|
ZHENG Xiaoqiong
|
旭容
|
人生在无意义中被虚妄出无数意义面对死亡灰暗的失败 尽管这样我依然对生命充满辉煌的敬意是它 让我目睹尘世最奇妙的风景我读这些女人的命运 或者我自己工业蛀空的肉体与灵魂 我们过早失去自身 被消解在现实中剩下疾病 断指 伤口残存时代的记忆我写下这些句子时 你苍白的面容呈现身体的孱弱 头昏 心悸 呼吸如此艰难 你慢慢适应工业时代带来的病痛 胶水 苯……在血管纠结可怕的不是肉体的疼痛 来自社会的疾病无数与你相同命运的人 她们不知病根 从别人的城市回到自己的乡村饱受疾病的折磨 默默死去 成为无声的部分工业还是以自己的方式呈现虚荣的风景社会还沉醉于无法诠释的繁荣 你拖着衰弱的躯体 从工厂到职业病鉴定中心到环保中心 到劳动部门 你忍受社会与身体双层疾病的折磨 药片在你的血管里流动 它暂时扼住疾病的咽喉社会的疾病仍在继续溃烂下去 从一种病痛到另外一种病痛 它们让你更清晰地看清楚人生的真相 的确 这些令人愤怒的病痛 真实得让人无话可说 但是你必须找出身体的病根 我看到你孤独的眼神里最真实的光亮 疼痛已经够多了 我们不能再糊涂地疼痛 “多少人到死都得不到职业病的鉴定”它比蜀道更难 我们都是来自蜀地 在曲折惊险的山道间感受命运 从“不予受理”到“开胸验肺”我充满着难以抑制的疼痛与愤怒……
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر علي الجارم
|
قصيدة فَتاةَ الْقَرِيضِ اهْبِطي مِنْ عَلِ
|
فَتاةَ الْقَرِيضِ اهْبِطي مِنْ عَلِ
مَدَدْتُ يَدَيَّ فَلا تَبْخَلي
كَبَا بِفَتَى الشعْرِ طُولُ الصعُودِ
فإِنْ كُنْتِ رَاحِمَةً فَانْزِلي
يَحِنُّ إلَيْكِ حَنِينَ الْمَشِيبِ
إِلَى ضحكَاتِ الصبَا الْمُخْضِلِ
سَلاَ بِكَ لَيْلَى وَأَتْرَابَهَا
وَنَامَ عَنِ الْعَذْلِ وَالْعُذَّلِ
شَغَلْتِ فَتاكِ بِسِحْرِ الْبَيَانِ
ولَوْلاَ عُيُونُكِ لَمْ يُشْغَلِ
يَرَاكِ مِنَ اللَّيْلِ في بَدرِهِ
وَفِي شَعْرِهِ الْفَاحِمِ الْمُسْبَلِ
وَفِي كُلِّ آهٍ رَمَاهَا الْهَوَى
عَلَى شَطِّ مَدْمَعِهِ الْمُرْسَلِ
وَيَلْقَاك في كُلِّ وَجْهٍ صَبِيحٍ
بِغَيْر الْمَلاَحَةِ لم يُصْقَلِ
وَمِنْ فِيكِ يسْمَعُ نَجْوَى الْغُصُونِ
وَيُصْغِي إِلَى هَمْسَةِ الْجَدْوَلِ
تَعِيشِينَ في زَاخِرٍ مِنْ ضِيَاءٍ
يُصَفِّقُ بِالأَمَلِ الْمُقْبِلِ
تَحُومُ الْمَلاَئِكُ مِنْ فَوْقِهِ
كما حَامَ طَيْرٌ عَلَى مَنْهَلِ
رَوِينَا بِهِ فَنَسينَا الْحَيَاةَ
وَمَا دِيفَ فِيها مِنَ الْحَنْظَلِ
وَذُقْنَا سُلاَفاً أَبَتْ أَنْ تَرِفَّ
بِكَفِّ النُواسِيِّ والأخْطَلِ
إِذَا قُتِلَتْ أَحْيَتِ الشارِبينَ
فَكَيْفَ إذَا هِيَ لَمْ تُقْتَلِ
كَأَنَّ الْحَبَابَ عَلَى وَجْهِها
وُعُودٌ حَصَلْنَ وَلَمْ تَحْصُلِ
عِدِينِي عِدينِي فَتَاةَ الْقَرِيضِ
وَإِيَّاكِ إِيَّاكِ ةأَنْ تَمْطُلِي
تَعَالَيْ نُقَبِّلُ وَجْهَ الربِيعِ
بَشِيرِ الْمُنَى وَمُنَى الْمُجْتلي
وَنَجْمَعُ مِنْ زَهْرِهِ ما نَشَاءُ
ونَرْفُلُ في ثَوْبِهِ الْمُخْمَلِ
تَعالَيْ نَطِيرُ بِريشِ الأَثِيرِ
ونَعْلُو بِهِ حَيْثُما يَعْتَلِي
نَمُرُّ كمَا مَرَّ طَيْفُ الْخَيَالِ
أَلَمَّ لماماً وَلَمْ يَحْلُلِ
فَبَيْنَا نُحَدِّثُ أهْلَ الْحِجازِ
إذَا صَوْتُكِ الْعَذْبُ في الْمَوْصِلِ
نُحَيِّي بَنِي الْعَرَبِ الأَوْفِياءَ
وَنُسْمِعُهُمْ غَرَدَ الْبُلْبُلِ
أُولَئِكَ قَوْمِي بُناةُ الْفَخارِ
وَزَيْنُ الْمحَافِل وَالْجحْفَلِ
وَلَوْلاَ الإِذَاعَةُ عاشَ الْكِرامُ
حُماةُ الْعُرُوبةِ في مَعْزلِ
أدَارَ الإِذاعَةِ مِنْ مُخْلِصٍ
عَنِ الْوُدِّ وَالْعَهْدِ لَمْ يَنْكُلِ
هَناءً بأَعْوامِكِ الْمُشْرِقَاتِ
وَأَيَّامِ نَهْضَتِكِ الْحُفَّلِ
وُلدتِ وَلِلْعِلْمِ أَسْرَارُهُ
وَقَدْ كُنْتِ مِنْ سِرِّهِ الْمُعْضَلِ
بَذَلْتِ الثَّقَافَةَ للِظامِئِينَ
وَلَوْلاَ يَمينُكِ لم تُبْذَلِ
وَنَبَّهْتِ وَسْنَانَ جَفْنِ الصبَاحِ
بِآيٍ مِنَ الْكَلِمِ الْمُنْزَلِ
وَغَنَّيْتِ حَتَّى تَعَزَّى الْحَزينُ
وَقَرَّ الشَّجِيُّ وَهَام الْخَلِي
تَرانِيمُ ما سَمِعَتْهَا الْفُنُونُ
بِأَوْتارِ إِسْحاقَ أَوْ زَلْزَلِ
وَكَمْ قَدْ هَزَلْتِ لتَشْفي النُفُوسَ
فَكَانَ مِنَ الْجِدِّ أَنْ تَهْزِلي
مَضَتْ مِصْر تَصْعَدُ نَحْوَ السماءِ
وَتَسْمُو عَلَى مَسْبَحِ الأَجْدَلِ
وَأَضْحَتْ مِنَ الْعِلْمِ في رَوْضَةٍ
وَمِنْ عِزَّةِ الْمُلْكِ في مَعْقِلِ
تتِيهُ بِتاريخِ أَمْجادِها
وتُزْهَى بِفارُوقِهَا الأَوَّلِ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T2
|
LZH
|
张蕃
|
慈恩亭
|
独行步徐徐,
路转平如掌。
古殿少游人,
尘积封蛛网。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.