language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
RUS
|
Васильев Павел Николаевич
|
В степях немятый снег дымится
|
В степях немятый снег дымится,
Но мне в метелях не пропасть, -
Одену руку в рукавицу
Горячую, как волчья пасть,
Плечистую надену шубу
И вспомяну любовь свою,
И чарку поцелуем в губы
С размаху насмерть загублю.
А там за крепкими сенями
Людей попутных сговор глух.
В последний раз печное пламя
Осыплет петушиный пух.
Я дверь раскрою, и потянет
Угаром банным, дымной тьмой...
О чем глаз на глаз нынче станет
Кума беседовать со мной?
Луну покажет из-под спуда,
Иль полыньей растопит лед,
Или синиц замерзших груду
Из рукава мне натрясет?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
LZH
|
潘純
|
送杭州經歷李全初代歸
|
東家老人語且悲,
衰年卻憶垂髫時。
王師百萬若過客,
青蓋夜出民不知。
巷南巷北癡兒女,
把臂牽衣學番語。
高樓急管酒旗風,
小院新聲杏花雨。
比來官長能相憐,
民間蛺蝶飛青錢。
黃金白璧默西馬,
明珠紫貝輸南船。
繁華消歇如翻掌,
宮中賦斂年年長。
里巷蕭條去不歸,
華屋重門結蛛網。
語中嗚咽不欲聞,
道傍狼虎方紛紜。
麒麟鳳凰那復得,
使我益重髯參軍。
參軍在官近一考,
素髮蕭蕭坐成老。
上官掣肘下吏罵,
賴有閭閻獨稱好。
杭州公事天下繁,
大才處決無留難。
參軍累官日益貴,
何術可使斯民安。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
RUS
|
Blok A.A.
|
«Я зол и слаб. Земное море...»
|
Я зол и слаб. Земное море
Я перешел своим умом...
Как прежде царствовало горе, --
Теперь царит в душе разгром...
Тоскуя по минувшей страсти,
По молодой весне добра,
Я жду иной, нездешней власти,
Иного, летнего утра...
Я зол и слаб. Ищу напрасно...
В надежде вяну, -- злобно рвусь, --
Но рваться трудно... гасну, гасну
И быстро к смерти вниз качусь...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
查遴
|
过烈泉镇
|
一哭俄看地涌泉,
崩城余气格苍天。
寒衣未到人先死,
枯骨空携影自怜。
不朽荒祠春寂寂,
无穷香誉水涓涓。
停骖此日瞻遗像,
苦节应教万世传。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
VIE
|
Bùi Chát
|
Đâm ra
|
Tôi ném nước bọt lên tường tôi yêu những người đàn bà đang là chuột dưới cống tôi thấy em mặc quần lót mười ngàn ba cái mua ở vỉa hè sách không làm tôi tốt hơn mỗi khi chủ nhật tôi nhìn tôi bay trên trời tôi hành hạ tôi ba bữa tôi đâm ra tôi kêu đòi chữ nghĩa tôi tổ chức chiến tranh tôi nam mô vị chúa trời tôi đánh răng vào buổi sáng tôi đâm ra tôi cải tạo âm hộ tôi một tờ giấy li hôn
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
LZH
|
呉師禹
|
箋上題詩
|
世路無媒君莫悲,
開䦨看取牡丹枝。
姚黄魏紫俱零落,
能得春風有㡬時。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
HUN
|
Somlyó Zoltán
|
ÁPRILIS 1.
|
Szép fájdalom: az ajkak megnyílása
kis vendéglőnek tejablakos sarkán;
sima gyöngyökként bársonyszavak kúsznak
nyelvem hegyére, pompázatos tarkán.
A legpajkosabb ángol nóta csurran,
az önműködő zongorára nézek
s a sima gyöngyök halotti menetben
szívembe futnak: kicsúfolt zenészek.
A fehér abrosz sáppatagon gubbaszt,
tán a te hókezedre gondol vissza...
Ó, mennyi-mennyi mondanomvaló van -
Egy festett lány egy baka borát issza -
Nagy vöröskezű parasztlány köhécsel
s az olcsó ételt durván elémrakja;
az önműködő zongora kifáradt.
Sirok... És ma van a bolondok napja...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
BEN
|
আব্দুল গাফফার চৌধুরী
|
আবদুল গাফফার চৌধুরীর কবিতা-৩
|
একটি কথা মনে রেখো ভুলতে গেলে কষ্ট পাবে
এই আকাশের যতো তারা অন্ধকারে হারিয়ে যাবে
তবু জোনাক জ্বালবে আলো
ছোট্ট হৃদয় বাসবে ভালো
নদীর জলে করবে খেলা নোঙর করা নায়ের বাতি
জলসা ঘরে শেষের গানের সুর ছড়াবে মত্ত হাতি।
(কৃতজ্ঞতা : প্রথম আলো)
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
SPA
|
Domingo Barreto Mendoza
|
A San Isidro
|
Los campos de Madrid, Isidro santo,
en Dios arrebatadas sus acciones,
fertiliza con llanto y oraciones,
rico cultor será quien siembra tanto.
Espíritus Angélicos en tanto
sustituyen sus rústicas pensiones,
dando al suelo y al cielo admiraciones,
y aun a la propia admiración espanto
Lágrimas siembra, y aunque es fértil suelo,
del surco nunca de su llanto enjuto
cosecha ofrece al celestial desvelo
En otras eras libra este tributo,
porque coger esperan en el cielo,
sembrando aquí sus lágrimas, el fruto.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
CES
|
Buk, A. K.
|
A ZŘEL JSEM LADA DALEKÁ – –
|
A zřel jsem lada daleká, a mlhy
se po obzoru valily, kde rudě
v sen kleslo slunce...
A zřel jsem hory vysoké, kde v modru
se černé hvozdy skrývaly, kde divě
v důl letěl vodopád...
A zřel jsem moře bouřlivá a tichá,
a zřel jsem vlny modrých řek a jezer,
kde spějí víly v mhlách...
A zřel jsem orly kroužit nad horami,
a zřel jsem hvězdy v noci zemi zářit,
a lunu bělostnou...
A v chvílích těch jsem k zemi dolů klesal,
a tisíckrát jsem líbal její půdu,
když sterý dík jsem všemu světu zpíval,
že na něm žiji...
Že žiji, dýchám, pláču, plesám, jásám,
že mohu zpívat, že jsem hvozdu bardem,
můj mějte dík...
Vy skály, moře, lesy,
můj v prosté písni mějte dík...
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
桑喬
|
流水
|
江流九派是潯陽,
山勢千重擁建康。
日暮雲帆看不見,
夢隨江水過横塘。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
URD
|
Daniyal Tareer
|
ایک بجھاؤ ایک جلاؤ خواب کا کیا ہے
|
ایک بجھاؤ ایک جلاؤ خواب کا کیا ہےآنکھوں میں رکھ کر سو جاؤ خواب کا کیا ہےپاؤں تلے ہے روند کے گزرو کچل کے دیکھوپیچھے جاؤ آگے آؤ خواب کا کیا ہےشیلف پہ الٹا کر کے رکھ دو اور بسرا دوگل دانوں میں پھول سجاؤ خواب کا کیا ہےخواب کا کیا ہے رات کے نقش و نگار بناؤرات کے نقش و نگار بناؤ خواب کا کیا ہےنیند ملی ہے گڑ سے میٹھی شہد سے شیریںگاؤ ناچو ناچو گاؤ خواب کا کیا ہےلا یعنی ہے سب لا یعنی یعنی یعنیاور کہانی لکھ کر لاؤ خواب کا کیا ہےایک کباڑی گلیوں آواز لگائےراکھ خریدو آگ کے بھاؤ خواب کا کیا ہے
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Francesco Beccuti
|
Per la morte di Gesù Cristo
|
SEnto squarciar del vecchio Tempio il velo;
E ’l mio si sta dinanzi agli occhi avvolto.
Trema la Terra e fassi oscuro il Cielo;
Io non muto pensier, nè cangiò il volto.
Spezzansi i sassi, ed io son freddo gelo.
Sorgono i Morti, io giaccio ancor sepolto.
Ma tu, cagion di sì gran cose, dammi
Ch’io risorga, apra gli occhi, e ’l cuor infiammi.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RON
|
Nora Iuga
|
Fetiţa cu o mie de riduri [99]
|
99.
plicul era deschis şi fără scrisoare, o gură căscată, o burtă cu măruntaiele scoase, se spune că femeile au prin părţile alea lipsite de umbră pielea spuzită, vulve pipernicite, eretice.
poate-s mai convenabile, mai cinstite vechiturile astea cu ţesătura rărită de prea mult purtat, te lasă să vezi ce-i dede-subt...
dar eu niciodată cu rusul alb noaptea în pat noaptea cu ferigile negre noaptea cu lăstarul argintiu alunecos noaptea apăsînd mult adînc pînă la pînza de apă unde se sfîşie tot şi nimic nu se vede prapurul cerului cu dîra alburie spuma caldă merg prin plăcere merg şi curg niciodată în pat noaptea cu ferigile negre noaptea niciodată cu rusul alb
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
CES
|
Kučera, Arnošt
|
NA PŘESTARÝ MOTIV.
|
Smích se třese, zlato cinká, veselo je všady
u stolů, jež narovnány ve tři dlouhé řady.
Víno kypí, pohár zvoní, talíř cinká vřavou,
veselost zde zbožných hostů směsí kolotavou.
Vtip se blýská, jazyk skáče, vše se v šumu ztrácí,
jenom chvílí bouře smíchu sálem zaburácí.
Bouře smíchu zaburácí, zapadne v noc chladnou,
sousedící rozjařeni v náruč sobě padnou.
Smích se třese, zlato cinká, veselo je všady
u stolů, jež narovnány ve tři dlouhé řady.
Těžké stoly, poháry a lahvicemi kryté
a nad stoly lesklé oči svatým mokem spité.
Horečně se blýskající, ohněm žhoucí oči,
až je dneska nějak cítit, že se země točí.
Že se země v kolo točí a s ní všechno kolem:
kanovníci, láhve, číše, všechno s celým stolem.
Kněží církve, zbožní hosté, trudný život mají,
časem trochu k osvěžení krásek pořádají.
(Dovolím si do závorky nepatrnou doušku:
prosím, pouze, toliko, jen v kněží úzkém kroužku!)
Není hříchem, když se, kněží, časem lépe máte,
beztak je to všeho všudy týdně sedmkráte.
Ostatně by na vás kacíř nalez chyby stěží –
nebýt toho ostatního, dobří jste vy kněží.
Kněží církve, zbožní hosté. Trudný život mají,
časem trochu k osvěžení krásek pořádají.
Kněží církve, zbožní hosté, že jich lepších není –
kam se vrtnou, všude myslí stále na spasení.
Snad ta mísa, snad ty číše vést je mají v nebe –
proto si hned každý páter dvě dal vedle sebe.
Náhle v divé směsi smíchu, která sálem třásla,
všechna světla v okamžení zaprskla a shasla.
Všichni zmlkli jedním rázem, hrůzou oné chvíle,
z koutka sálu rozlilo se jasné světlo bílé,
že až oči kanovníků hasly v jeho síle.
Z koutku sálu jasná záře, bílá záře vzplála,
postava v ní zamodralá jako přízrak stála.
Hlavu zpátky, oči zamklé, bolest v každém ryse,
na dlaních a v boku kapky rudé třpytily se.
Každou chvílí z temné rány nová krůpěj tryskla,
v tmavém proudu přerývaném na těle se blýskla.
Rozcuchané, potrhané, zatřísněné vlasy,
a v nich místem bílá slina kalů usedla si.
Chvíli mrtvo. Každá líce zsinalá a bledá.
Konečně se přece někdo z kanovníků zvedá.
„Co chceš u nás, Kriste Jezu! Co nás zjev tvůj ruší?
Na kříži si hezky zůstaň. To ti lépe sluší.
Co zas chceš? Vždyť přikázání všechna zachovávám:
bídných třicet tisíc zlatých ročních příjmů brávám,
žebrotě z nich celou stovku každoročně dávám.
Bez manželství pod klerikou pro tě žiji bídně,
do kostela k tobě chodím sedmkráte týdně.
Modlím se a všechny posty zachovávám taky –
v pátek jím jen divé kachny, ústřice a raky.
Všichni žijem spravedlivě podle církve – matky,
v neděli nic neděláme, ani v žádné svátky –
co nám tedy pokoj nedáš? Jdi si hezky zpátky!
Jménem Otce, Syna, Ducha – jménem svatých duší –
na kříži si hezky zůstaň! To ti lépe sluší!“
V koutě prázdno. Světla září, oddech slyšet všady
u stolů, jež narovnány ve tři dlouhé řady.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Flaischlen, Cäsar
|
1. Sylvester
|
Komm, vergiß einmal all die Geschichten
komm und begrab einmal all den Kram!
es sind ja doch nur Lumpereien,
die einem nur das Herz zerquälen,
die einen nur müde machen und lahm!
Die Menschen sind so, ich weiß es wohl:
statt fröhlich und guter Dinge zu sein,
vernörgeln sie sich die schönsten Stunden
mit kindisch törichten Hetzerein.
Sie möchten es selbst nicht, wenn man frägt ...
sie sehnen sich, harmloser sein zu dürfen,
sie nennen es Unrecht, Schande und Hohn
und möchten heraus aus all dem Gezänke ...
und kommen doch nicht los davon ...
und wenn man so zusieht, wie sie allmählich
mutloser werden, trüber und trüber ...
Mein Gott, man könnte weinen drüber!
Lebt mit mehr Freude! ach, ich möcht's
groß wie die Sonne an den Himmel schreiben,
daß es wie Feuer in die Herzen loht ...
lebt mit mehr Freude und ohne die Not
und ohne den Haß und ohne den Neid,
an den ihr das halbe Leben verpaßt ...
macht's euch zu Lust und nicht zu Last!
lebt mit mehr Freude,
lebt mit mehr Rast!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T4
|
FRA
|
Madeleine de l'Aubespine
|
Berger tant rempli de finesse
|
Berger tant rempli de finesse,
Contentez-vous d'être inconstant,
Sans accuser votre maîtresse
D'un péché que vous aimez tant.
La nouveauté qui vous commande,
Vous fait à toute heure changer :
Mais ce n'est pas perte fort grande
De perdre un ami si léger.
Si vous eussiez eu souvenance
De l'œil par le vôtre adoré,
En dépit de votre inconstance,
Constant vous fussiez demeuré.
Mais vous n'étiez à six pas d'elle
Que votre cœur s'en retira.
Nous verrons, monsieur le Fidèle,
Qui premier s'en repentira.
Ces pleurs et ces plaintes cuisantes
Dont tout le ciel elle enflammait,
C'étaient des preuves suffisantes
Pour montrer qu'elle vous aimait.
Mais vous, plein d'inconstance extrême,
Oubliâtes pleurs et amour.
Donc, si Rosette en fait de même,
Ce n'est qu'à beau jeu beau retour.
Cette si constante et si belle
Que vos propos vont décevant,
S'elle arrête votre cervelle
Peut aussi arrêter le vent.
Mais je ne poste point d'envie
Au bien que par vous elle aura :
C'est elle, je gage ma vie,
Qui premier s'en repentira.
Madeleine de l'Aubespine
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
沈端節
|
挽于湖
|
十年帥越倦馳驅,
適意方謀一壑居。
賈誼有才終太傅,
薛收無壽處中書。
傷心風月江山在,
過隙光陰夢幻虛。
紅紫飄零春色盡,
後凋松柏獨蕭疏。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
LZH
|
鄧子龍
|
雲臺山
|
萬山高處雲結臺,
崔嵬鼎力真奇哉。
穿巖出洞二十里,
寶塔三五澗中起。
巨木枯藤石上生,
夜來掛月朝飛雨。
石鐘石鼓數聲靜,
野猿時笑煙霞來。
乘風步虛一搔首,
白雲散盡青天開。
天門玉籟天孫語,
織女銀河罷機杼。
下界山神知我來,
功成羽化蓬萊主。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
LZH
|
斗娘
|
送夫四绝句
|
因缘嗟不偶,
永别事堪伤。
缝缉多辛苦,
君看莫易忘。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أحمد الشاوي
|
قصيدة من مسعفي يا للرجال ومنصفي
|
من مسعفي يا للرجال ومنصفي
من لائمي في حبهم ومعنفي
هذا يلوم وليس يدري ما الهوى
وكذا يعنف ذا ولما يعرف
قالوا الرحيل ولست أعلم قبلها
ان الرحيل حمام نفس المدنف
بانوا ولي قلب على آثارهم
يقتص آثار الظعون ويقتفي
والشوق يلعب بي على عاداته
لعب الصبا بحريق غاب أجوف
ولقد نزلت من الصبابة بعدهم
للحب دار تأوهٍ وتلهف
ودعاني الشغف القديم بذكرهم
فاجبت دعوته ولم اتخلف
فنهضت مضطلعاً باعباء الهوى
من بين أهليه بغير تكلف
ووقفت في الدمن القفار ولم اقل
للدمع حين وقفت من عيني قف
ولربما تبلت فؤادي غادة
هيفاء ذات تدلل وتعطف
نظرت إلي بمقلة مكحولة
يصبو الحليم لها وطرف أوطف
وتبسمت عن ذي غروب واضح
بفم سوى مسواكها لم يرشف
ودنت على وجل مخافة كاشح
مني دنو الشادن المتخوف
ورأت فلا كانت رأت فتأسفت
بالرأس شيب الرأس أي تأسف
وتنهدت جزعاً وصكت وجهها
بمخضب لو لامس المُضنى شفي
فجعلت أسألها الوفاء بعهدها
فيما مضى بتخضع وتلطف
فاسترجعت ومضت وأبقت حسرة
لا تنقضي مني بذاك الموقف
هيهات أطمع أن تفي وبخفية
شيبي يغامزنا على أن لا تفي
لله نار في الحشى مشبوبة
أبداً بغير وصالهم لا تطفي
ومدامع لفراقهم مصبوبة
من عين عين ماؤها لم ينزف
يا ليت شعري والأماني ضلة
وصروف هذا الدهر ذات تصرف
هل راجع عصر مضى لسبيله
في دارة الأفراح دارة رفرف
عصر جنيت الأنس من أغصانه
فيه بكف يد الشباب المسعف
وقطفت غصن الورد في إبانه
من خد هيفاء القوام وأهيف
واليوم ودعت الصبابة والصبا
وخلعت عني اللهو خلعي مطرفي
وسقيت عن حب الغواني سلوة
وقطعت حبل وداد كل مسفسف
من مبلغ الأقوام عني ان لي
قلباً بغير أولي النهى لم يشغف
ومن اصطفى من لم يكن بالمصطفى
آليت غير المصطفى لا اصطفي
العالم الحبر الذي في صدره
قاموس علم زاخر لم ينكف
وإذا المسائل والنصوص تعارضت
واعتاص مشكلها على المتفلسف
ألقى عليها فكر ذهن كاشف
للمشكلات فآذنت بتكشف
يا مفرداً جمع الفضائل كلها
فيه الإله ليظهر اللطف الخفي
أتحفتني بفريد نظم رائق
بصريح ودك ناطق يا متحفي
وحبوتني ببديع نثر رائق
بالسحر ينفث من خلال الأحرف
فكأنه أسماط در علقت
في جيد حوراء المدامع مخشف
أو روضة أنف زها نوارها
رأد الضحى غب الغيوم الوكف
ما إن تلاه منشدٍ في مجلس
ألا تمشى فيهم كالقرقف
يا برده نظماً على كبدي ويا
لله قاله وان لم يعرف
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
張朴
|
木筆花
|
亭亭花一樹,
乍發小牆東。
碧管描春色,
丹鋒點化工。
凝窗時染翰,
弄影日書空。
莫問龍蛇事,
臨池興不窮。
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
HIN
|
Anil Mishra Prahari
|
भारती! गाऊँ सुयश के गान
|
नव- प्रभा, नव-राग, नव- युग
का करूँ अभियान मैं,
कर सकूँ निःस्वार्थ, निज कर
राष्ट्र का निर्माण मैं।
भक्ति - श्रद्धा के सुमन को
चाहता दर पर चढ़ाना,
इस धरा पर ले जनम
मैं चाहता हर बार आना।
और जाऊँ दे तुझी को प्राण।
भारती! गाऊँ सुयश के गान।
स्वर्ग का सुख गोद तेरी
प्यार है अंतर भरा,
तू विभा, वैभव विभासित
सुख सकल, सुन्दर - धरा।
शान्त, शीतल, सित निशा में
देवगण तुझको निरखते,
चाहते कि स्वर्ग में एक
भारती इंद्रेश रचते।
स्वर्ग भी झुकता तेरे दर आन।
भारती! गाऊँ सुयश के गान।
युग - युगों से प्यार की
गंगा - जमुन बहती यहाँ,
बाँटने वाली नहीं दीवार
टिक सकती यहाँ।
मुस्लिमों की बस्तियों में
हाँ, यहाँ बनते शिवाले,
भेद दिल के, वैर, कटुता
के घरौंदे तोड़ डाले।
नफरतों का है न कोई भान।
भारती! गाऊँ सुयश के गान।
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Fučík, Milan
|
Hudba dne.
|
V snů finale a v záři červánků
zajásá ranní píseň plná radosti
a letí vysoko, má píseň skřivánčí.
Jí silen, osvěžen jdu ve hluk života.
Pak v letu dne zní v rytmech nesčetných
sta variací, tichých, vzrušených,
jak vlny vrch a dol se mění barvy jich,
však jeden motiv jest: Jdi, spěchej a leť v před!
Ruch skončen jest. Jsou rytmy volnější,
bas hlučný příboje pomalu utichá,
až v měkkých přechodech a tichých kadencích
v šer skane večerní pak Ave velebné...
A v letu vzpomínek vše jasně slyším zas,
zpěv jitra jásavý, dne pestrých zvuků tříšť –
až v pyšně gradaci můj pochod vítězný
zabouří nezdolně – jej celou silou zpívám...!
Však tajné kouzlo Snů svou vládu zahájí,
ret můj se odmlčí pod jeho polibkem,
a sladkém zapomenutí zní bez konce
snů pohádky a ilusí mých písně...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T6
|
T3
|
T3
|
CES
|
Nečas, Jaromír
|
X. Vyždímal jsem už duši na sucho,
|
Vyždímal jsem už duši na sucho,
je prázna všeho plynného,
je prázna, chudák, hlučí na hlucho
a k ohlušení jiného.
Mně oheň vnitřní lampičky
dokmital v zevních zápalech,
uhořelého štětičky
už leží knotu v povalech.
A jak se nyní podávám,
to umělé jest vody tresť;
nic živého, nač přísahám, –
vše prochází jen suchý křest.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد عبد الرحمن المقرن
|
قصيدة ألمٌ وندم
|
وقفتُ ببابك ياخالقي
أُقلُّ الذنوبَ على عاتقي
أجرُّ الخطايا وأشقى بها
لهيباً من الحزن في خافقي
يسوقُ العباد إليكَ الهدى
وذنبي إلي بابكم سائقي
أتيتُ ومالي سوى بابكم
طريحاً أناجيكَ يا خالقي
ذنوبيَ أشكو وما غيرها
أقضّ مناميَ من مقلتي
أعاتب نفسي أما هزَّها
بكاء الأحبة في سكرتي
أما هزَّها الموت يأتي غداً
وما في كتابي سوى غفلتي
أما هزَّها من فراش الثرى
ظلامٌ تزيد به وحشتي
ندمتُ فجئتُ لكم تائباً
تسابقني بالأسى حسرتي
أتيتُ وما لي سوى بابكم
فإن تطردنّي فوا ضيعتي
إلهي أتيتُ بصدق الحنين
يناجيكَ بالتوبِ قلبٌ حزين
إلهي أتيتكَ في أضلعي
إلى ساحةِ العفوِ شوقٌ دفين
إلهي أتيتُ لكم تائباً
فألحق طريحكَ في التائبين
أَعِنْهُ على نفسه والهوى
فإنْ لم تُعِنْهُ فمن ذا يُعين!!
أتيتُ وما لي سوى بابكم
فرحماكَ يا ربِّ بالمذنبين
أبوحُ إليكَ وأشكو إليك
حنانيكَ يا ربُّ إنا إليك
أبوحُ إليك بما قد مضى
وأطرحُ قلبيَ بين يديك
خُطايَ الخطايا، ودربيْ الهوى
وما كانَ تخفى دروبي عليك
تراني فتُمهلني منَّةً
وتسترُ سودَ الخفايا لديك
أتيتُ وما لي سوى بابكم
ولا ملتجى منكَ إلا إليك
إلهيَ من لي إذا هالني
بجمعِ الخلائقِ يومَ الوعيد
إذا أحرقتْ نارُكم أهلها
ونادتْ أيا ربِّ هل من مزيد
إذا كلُ نفسٍ أتتْ معها
إلى ربها سائقٌ وشهيد
إلهي إلهي بمن أرتجي
وما غير عفوِكَ عني أريد
عبيدُك قد أوصدوا بابهم
وما لي سواكَ إله العبيد!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Кондратьев Александр Алексеевич
|
Рес
|
Фракиец Рес, убитый Диомедом,
К земле чужой беспомощно приник.
Как бог Арей стремился он к победам,
Как бог Арей бесстрашен и велик...
Не прогремит его победный клик
Вослед толпам врагов оторопелых;
Погас огонь в очах безумно смелых,
И смерти тень легла на бледный лик.
Разбиты грезы юного героя:
Под звуки труб и ликований стон
Спасенная его не встретит Троя.
Убит во сне, а не в разгаре боя,
В шатре своем, весь кровью обагрен,
Фракийский царь вкушает вечный сон.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
JPN
|
湯原王
| null |
めにはみて てにはとられぬ つきのうちの かつらのことき いもをいかにせむ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Christian Schmitt
|
Die Wellenbraut
|
Die Flut erbraust, es stöhnt der Wind;
Am Strande steht ein einsam Kind;
Es starrt hinaus ins wilde Meer,
Die dunkeln Augen thränenschwer.
»Zerronnen ist mein letztes Glück,
Mir kehrt kein Frühling mehr zurück.
Die mich beschirmt in Angst und Not,
Sie liegen alle längst schon tot.
Den ich geliebt so treu und warm,
Der schlummert in der Nixen Arm.
Das Grab allein ist mein Begehr;
Mein Glück ist hin, mein Herz ist leer.« –
Das Wasser stöhnt, der Sturmwind saust,
Und näher stets die Brandung braust;
Durchs Dunkel krächzt der Möven Chor,
Die Wellen schäumen hoch empor.
Ein Blitzstrahl reißt die Nacht entzwei.
Vom Strand ertönt ein banger Schrei.
Die Woge zischt, der Donner hallt; –
Ein treues Herz ist stumm und kalt.
Verklungen ist der Wettersturm;
Die Morgenglocke klingt vom Turm.
Still ist's im weiten Kreis umher,
Und ruhig liegt das weite Meer.
Doch drunten in der Tiefe ruht
Ein liebend Paar in treuer Hut;
Verklärend lacht der Sonnenschein
Ins feuchte Wellengrab hinein.
Die einst verlassen sich gemeint,
Dort hat sie mild der Tod vereint;
Sie schlafen frei von Leid und Harm
und träumen in der Nixen Arm.
Tweet
Gedichtinterpretationen
-
Gedichtanalysen
audible-Hörbücher KOSTENLOS testen
Impressum - Datenschutz
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
LZH
|
彭飞
|
黄鹤楼眺望
|
雄枕高城楚大观,
波光浮日上雕阑。
白云断处汉阳出,
仙子去时黄鹤闲。
前辈风流江汉远,
后生仰止斗山难。
冯虚一笑下楼去,
九月洞庭湖水寒。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
LZH
|
潛放
|
慶江檢詳太夫人
|
君王宣室正興思,
尺一催歸四輩馳。
壽宴明年當此日,
蟠桃宣勸在瑶池。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Manuel María de Arjona
|
Soneto
|
Triste cosa es gemir entre cadenas,
sufriendo a un dueño bárbaro y tirano,
triste cosa surcar el océano
cuando quebranta mástiles y antenas;
triste el pisar las líbicas arenas,
y el patrio nido recordar lejano,
y aún es más triste suspirar en vano
sembrando el aire de perdidas penas.
Mas ni dura prisión ni ola espantosa,
ni destierro en el Niger encendido,
ni sin fin esperanza fatigosa,
es, ¡oh cielos!, el mal de mi temido;
la pena más atroz, más horrorosa,
es de veras amar sin ser creído.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
[anonymous]
|
68
|
Spirto gentil, che d'immortale onore
Godi il bel premio in sull'eterne soglie,
Lasciando in riva al Po tue chiare spoglie,
Dolce conforto al pubblico dolore,
Ammira il secol nostro il tuo valore,
E le bell'ire e le feroci voglie;
E il gran CLEMENTE i santi lumi scioglie
In lagrime di duolo, anzi di amore,
Talché da tua virtù, che ogni altra eccede,
Apprende che riman l'esempio e 'l vanto
Fra l'armi di serbar costanza e fede.
Per te non resta in terra (or che il bel manto
Cingi di gloria in Cielo) altra mercede:
Ché la maggior fu di CLEMENTE il pianto.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
IND
|
Radha Amirah
|
KERINDUAN YANG ABADI
|
KERINDUAN YANG ABADI
Oleh Radha Amirah
Dalam hening hatiku berbisik namamu
Dalam kesunyian ini, kaulah yang ku tau
Ingin kumendengar canda tawa mu
Namun sekarang tlah hilang dalam kalbu
Sekarang waktu pun belum tau
Kapan aku bisa bertemu denganmu? Kapan rasa rindu ini kan berlalu Hingga waktu itu kan tiba aku kan menunggu
Hingga rasa rindu itu menghantui
Aku tak tau haru melakukan apa
Kabarmu saja aku masih ingin mencari
Apa lagi bertemu dengannya
Lelah, letih, dimana aku harus mencari
Sekedar pengorbanan kan aku beri
Dan hingga aku mati
Takkan ku biarkan kau pergi
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Nora Nadjarian
|
I Studied the Silence of the Stars...
|
I studied the silence of the stars, the black, icy skies, the skeletons of trees.
For centuries my mind was at work, sharp yet bitter, and now old and strange.
When I speak, I still lisp like a boy, and on certain untroubled, lucky nights, when I dream of the unicorn, its musky smell and wild hooves — I imagine that tomorrow will take my hand, and teach me to write one more book which will astonish the world.
Following the English original Nora Nadjarian reads the Armenian translation Աստղերուն Լռութիւնը Սերտեցի Աստղերուն լռութիւնը սերտեցի, Խաւարը, սառով պատուած երկինքը, ծառերուն ուրուագիծը … Տարիներէ ի վեր նուիրուած էի աշխատանքի, Միտքս սուր էր, բայց հիմա զարմանալիօրէն կը բթանայ: Երբ կը խօսիմ, դեռ տղեկի պէս կը թոթովեմ, Եւ որոշ, խաղաղ, բախտաւոր գիշերները Կ' երազեմ միեղջիւրեայ կենդանին, Իր անուշաբոյր հոտը եւ վայրի սմբակները: Կ' երեւակայեմ, որ ան, վաղը, ձեռքս բռնելով Պիտի առաջնորդէ զիս գիրք մը եւս գրելու, Որ պիտի հիացնէ աշխարհը: Translation into Armenian by Maggie Eskidjian
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
PAN
|
انجم سلیمی
|
کھڑیاں پانیاں اُتے میریاں اکھاں تردیاں رہیاں
|
کھڑیاں پانیاں اُتے میریاں اکھاں تردیاں رہیاں
موجاں دے سنگ کھیڈے پے کے موجاں کردیاں رہیاں
جینوں مول نا اکے ویلے لکھّ غلیلاں کسّیاں
سمیں دی وگدی نہر چوں آساں جھجراں بھردیاں رہیاں
پڑھ پڑھ پھوکاں مارن شالا! خیریں مہریں پرتن
پتراں نوں سفراں تے گَھلّ کے ماواں ڈردیاں رہیاں
آس امید دی کھیتی اک دن اُکا بنجر ہونی
جے ریجھاں دیاں فصلاں نوں مایوسیاں چردیاں رہیاں
میرے اندر دی روہی تے اجّ فیر سکی رہِ گئی
اجّ تے فیر گھٹاواں میرے باہر ای وردیاں رہیاں
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
URD
|
Raees Farogh
|
جنگل سے آگے نکل گیا
|
جنگل سے آگے نکل گیاوہ دریا کتنا بدل گیاکل میرے لہو کی رم جھم میںسورج کا پہیا پھسل گیاچہروں کی ندی بہتی ہے مگروہ لہر گئی وہ کنول گیااک پیڑ ہوا کے ساتھ چلاپھر گرتے گرتے سنبھل گیااک آنگن پہلے چھینٹے میںبادل سے اونچا اچھل گیااک اندھا جھونکا آیا تھااک عید کا جوڑا مسل گیااک سانولی چھت کے گرنے سےاک پاگل سایہ کچل گیاہم دور تلک جا سکتے تھےتو بیٹھے بیٹھے بہل گیاجھوٹی ہو کہ سچی آگ تریمیرا پتھر تو پگھل گیامٹی کے کھلونے لینے کومیں بالک بن کے مچل گیاگھر میں تو ذرا جھانکا بھی نہیںاور نام کی تختی بدل گیاسب کے لیے ایک ہی رستہ ہےہیڈیگر سے آگے رسل گیا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Goodrich, Samuel G.
|
Birth-night of the Humming Birds.
|
I'll tell you a Fairy Tale that's new:
How the merry Elves o'er the ocean flew
From the Emerald isle to this far-off shore,
As they were wont in the days of yore;
And played their pranks one moonlit night,
Where the zephyrs alone could see the sight.
Ere the Old world yet had found the New,
The fairies oft in their frolics flew
To the fragrant isles of the Caribbee —
Bright bosom-gems of a golden sea.
Too dark was the film of the Indian's eye,
These gossamer sprites to suspect or spy,—
So they danced‘ mid the spicy groves unseen,
And mad were their merry pranks, I ween;
For the fairies, like other discreet little elves,
Are freest and fondest when all by themselves.
No thought had they that in after time,
The Muse would echo their deeds in rhyme;
So gayly doffing light stocking and shoe,
They tripped o'er the meadow all dappled in dew.
I could tell, if I would, some right merry tales,
Of unslippered fairies that danced in the vales —
But the lovers of scandal I leave in the lurch —
And, beside, these elves do n't belong to the church.
If they danced — be it known —‘ twas not in the clime
Of your Mathers and Hookers, where laughter was crime;
Where sentinel virtue kept guard o'er the lip,
Though witchcraft stole into the heart by a slip!
Oh no!‘ twas the land of the fruit and the flower —
Where Summer and Spring both dwelt in one bower —
Where one hung the citron, all ripe from the bough,
And the other with blossoms encircled her brow;
Where the mountains embosomed rich tissues of gold,
And the rivers o'er rubies and emeralds rolled.
It was there, where the seasons came only to bless,
And the fashions of Eden still lingered, in dress,
That these gay little fairies were wont, as I say,
To steal in their merriest gambols away.
But dropping the curtain o'er frolic and fun,
Too good to be told, or too bad to be done,
I give you a legend from Fancy's own sketch,
Though I warn you he's given to fibbing — the wretch!
Yet I learn by the legends of breezes and brooks,
‘ Tis as true as the fairy tales told in the books.
One night, when the moon shone fair on the main,
Choice spirits were gathered from meadow and plain —
And lightly embarking from Erin's bold cliffs,
They slid o'er the wave in their moonbeam skiffs.
A ray for a rudder — a thought for a sail —
Swift, swift was each bark as the wing of the gale.
Yet long were the tale,
Should I linger to say
What gambol and frolic
Enlivened the way;
How they flirted with bubbles
That danced on the wave,
Or listened to mermaids
That sang from the cave;
Or slid with the moonbeams
Down deep to the grove
Of coral, where mullet
And goldfish rove:
How there, in long vistas
Of silence and sleep,
They waltzed, as if mocking
The death of the deep:
How, oft, where the wreck
Lay scattered and torn,
They peeped in the skull,
All ghastly and lorn;
Or deep,‘ mid wild rocks,
Quizzed the goggling shark,
And mouthed at the sea-wolf,
So solemn and stark;
Each seeming to think
That the earth and the sea
Were made but for fairies,
For gambol and glee!
Enough, that at last they came to the Isle,
Where moonlight and fragrance were rivals the while.
Not yet had those vessels from Palos been here,
To turn the bright gem to the blood-mingled tear.
Oh no! still blissful and peaceful the land,
And the merry elves flew from the sea to the strand.
Right happy and joyous seemed now the fond crew,
As they tripped‘ mid the orange groves flashing in dew,
For they were to hold a revel that night,
A gay fancy ball, and each to be dight
In the gem or the flower that fancy might choose,
From mountain or vale, for its fragrance or hues.
Away sped the maskers like arrows of light
To gather their gear for the revel bright.
To the dazzling peaks of far-off Peru,
In emulous speed some sportively flew,
And deep in the mine, or‘ mid glaciers on high,
For ruby and sapphire searched heedful and sly.
For diamonds rare that gleam in the bed
Of Brazilian streams, some merrily sped,
While others for topaz and emerald stray,
‘ Mid the cradle cliffs of the Paraguay.
As these are gathering the rarest of gems,
Others are plucking the rarest of stems.
They range wild dells where the zephyr alone,
To the blushing blossoms before was known;
Through forests they fly, whose branches are hung
By creeping plants, with fair flowerets strung,
Where temples of nature with arches of bloom,
Are lit by the moonlight, and faint with perfume.
They stray where the mangrove and clematis twine,
Where azalia and laurel in rivalry shine;
Where, tall as the oak, the passion-tree glows,
And jasmine is blent with rhodora and rose.
O'er blooming savannas and meadows of light,
‘ Mid regions of summer they sweep in their flight,
And gathering the fairest, they speed to their bower,
Each one with his favorite brilliant or flower.
The hour is come, and the fairies are seen
In their plunder arrayed on the moonlit green.
The music is breathed —‘ tis a soft strain of pleasure,
And the light giddy throng whirl into the measure.
‘ Twas a joyous dance, and the dresses were bright,
Such as never were known till that famous night;
For the gems and the flowers that shone in the scene,
O'ermatched the regalia of princess and queen.
No gaudy slave to a fair one's brow
Was the rose, or the ruby, or emerald now,
But lighted with souls by the playful elves,
The brilliants and blossoms seemed dancing themselves.
Of all that did chance,‘ twere a long tale to tell,
Of the dresses and waltzes, and who was the belle;
But each was so happy, and all were so fair,
That night stole away and the dawn caught them there!
Such a scampering never before was seen,
As the fairies’ flight on that island green.
They rushed to the bay with twinkling feet,
But vain was their haste, for the moonlight fleet
Had passed with the dawn, and never again
Were those fairies permitted to traverse the main.
But‘ mid the groves, when the sun was high,
The Indian marked with a worshipping eye,
The HUMMING BIRDS, all unknown before,
Glancing like thoughts from flower to flower,
And seeming as if earth's loveliest things,
The brilliants and blossoms, had taken wings:
And Fancy hath whispered in numbers light,
That these are the fairies who danced that night,
And linger yet in the garb they wore,
Content in our clime and more blest than before!
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SRP
|
Ljubivoje Ršumović
|
БАСНА
|
Једна је овца грдила овна НЕСРЕЋО МОЈА НЕМИНОВНА ДА ЛИ ОСЕЋАШ ИКАКВЕ ГРИЖЕ КРАЈ ТЕБЕ ЖИВОГ ДРУГИ МЕ СТРИЖЕ УЗ МАЛО СРЕЋЕ И МАЛО НОВЦА МОГЛА САМ БИТИ ГОСПОЂА ОВЦА ОВАКО С ТОБОМ ДАНГУБО НИСКА ОСТАЋУ ВЕЧИТО ОБИЧНА ДВИСКА А ован откиде цвет у алеји Па рече овци ГОСПОЂО НЕ БЛЕЈИ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HEB
|
Gilad Meiri
|
גּוֹלִים
|
הַהִסְתַּדְּרוּת מָכְרָה אֶת הַמִּגְרָשׁ לְיַזָּם וְהַפּוֹעֵל עָבְרָה לְשַׂחֵק בְּיִמְקָ"א הַבַּיִת שֶׁל בֵּיתָ"ר.
עַל שֶׁטַח הָאִצְטַדְיוֹן הוּקַם מֵיזָם גַּנֵּי קָטָמוֹן כְּמוֹ כְּנֵסִיָּה עַל בֵּית כְּנֶסֶת.
שָׁנִים נִמְנַעְתִּי מֵהֲלִיכָה בִּשְׁבִילֵי הַקּוֹמְפְּלֶקְס הַיֻּקְרָתִי.
רַק לְאַחַר שֶׁיְּלָדַי גָּדְלוּ שַׁבְתִּי לְבִקּוּר.
חִפַּשְׂתִּי צְלָלִים מֻכָּרִים בַּבְּרוֹשִׁים, בָּרוּחַ כְּמוֹ עֲרָבִי שֶׁגָּר בְּקָטָמוֹן עַד 1948.
חוֹמַת הַיָּצִיעַ הַצְּפוֹנִי שָׂרְדָה, קֶרַע בְּגִ'ינְס הָאַדְרִיכָלוּת הַנּוּבוֹרִישִׁית, חֹר בְּרֶשֶׁת הַהַסְוָאָה.
לְיַד קִיר הַזִּכָּרוֹן שֶׁנִּצָּב דֹּם כְּמוֹ זָקִיף בְּאַנְדַּרְטָה לְלֹא זֵר, צְעִיפִים אֲדֻמִּים־שְׁחֹרִים, נֵר נְשָׁמָה, תַּצְלוּם יָשָׁן, שִׁחְזַרְתִּי לִילָדַי טְרִיבּוּנוֹת, רְחָבוֹת, שְׁעָרִים.
אַחַר כָּךְ שִׂחַקְנוּ בַּפַּרְק עַל הַדֶּשֶׁא הַכָּבוּשׁ מִשְׁפָּחוֹת דָּתִיּוֹת שֶׁל שַׁבָּת אַחַר הַצָּהֳרַיִם וְהָאֲדָמָה גִּרְגְּרָה בְּרַגְלֵינוּ מְדֻשֶּׁנֶת עֹנֶג מִלְּטִיפַת הַכַּדּוּר.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
王爱红
|
夏蝉
|
一只蝉
在我家的纱窗上
鸣叫
像是引领一首歌
一首高亢的夏蝉大合唱
她面对着我
是为我而歌
作为听众,我骄傲
为全世界
为一个季节
如果是观众,还有你
你看,她就像一个音符
点缀在风的五线谱上
我靠近她
本想看一看
与家乡的那种无法拼写
又羞于称谓的蝉
是不是有所不同
有所改变
戏弄琴弦
隔着一扇玻璃
我轻叩门扉
她戛然而止
如同止于秋末
但并不觉得好奇
不知道什么时候
她倏忽飞走了
我知道她去向何方
打开窗子
我看见一张细细的网
扬起一千只手
蝉鸣如沸
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر وليد الأعظمي
|
قصيدة كالروح والريحان ذكرك يعبق
|
كالروح والريحان ذكرك يعبق
فتهلل الدنيا له وتصفق
وتسرها ذكرى ربيع محمد
حيث الحياة جميلة تتأنق
يهتز عند الفجر نفح عبيرها
كالمسك في أرجائها يتفتق
وربي موشاة الأديم بسندس
خضر تموج كأنها أستبرق
وجداول ماء العيون كمائها
عذبا يفيض وسلسلا يترقرق
والأقحوان الطلق يبسم ثغره
والياسمين منضد ومنسق
وعيون نرجسة له ترنو كما
يرنو المحب إلى الحبيب ويحدق
وتطير ما بين الزهور فراشة
طورا تغيب بها وطورا تشرق
هي وردة بزمانها ومكانها
بالورد يجمعها البها والرونق
فقل لكل مكابر
الله يبدع ما يشاء ويخلق
هذا ربيع محمد وبهاؤه
كل القلوب لحسنه تتعشق
وتعيش بالذكرى تجدد عهدها
بالحق والخير الذي يتدفق
فلقد تبدلت الحياة وأصبحت
حيرى وكادت بالحضارة تشرق
ومسخرين يرون دين محمد
رجعية وبضاعة لا تنفق
خسئوا فما عرف الحقيقة ملحد
ميت الضمير ولا جبان أحمق
كالببغاء يقول ما يروى له
جهلا يقلد غيره ويزوق
متقلب حسب الظروف فمؤمن
يوما ويوما كافر متزندق
لا يستقر على قرار طبعه
ومتى استقر مدى الحياة الزئبق
طلعوا على الدنيا بأخزى فكرة
شوهاء ينكرها الحجى والمنطق
هدامة بأصولها وفروعها
تشفي الأنام بما تريد وترهق
فالحر فيما ترتئي متحلل
من كل شيء بالهدى يتعلق
أما الشريف فقد علمتم أمره
منهم وهل عرف الكرامة أخرق
والسلم في لغة الوحوش مجازر
فيها دماء ذوي المروءة تهرق
وعلى رؤوس الأبرياء مناجل
ومطارق تهوي وحبل يخنق
ويتيمه بالمهد تسبح في دم
من والديها نحوها يتدفق
تعس ابن آدم إن تجرد من هدى
فهو اللئيم المستبد المحنق
يا فتية الإسلام هذا يومكم
هيا بأخلاق النبي تخلقوا
رصوا الصفوف ولا تعافوا ثغرة
يندس منها خائن ومفرق
ودعوا مباديء غيركم وتثبتوا
مما حوته من الفساد وحققوا
قرآنكم يا مسلمون سناؤه
كالبدر في كبد السما يتألق
العدل موفور به وبغيره
زور وبهتان وظلم مطبق
فكوا الحجاب عن العيون فباطل
ما يدعيه مغرب مشرق
هذا نداء الله فاستمعوا له
وتقربوا منه وخافوا واتقوا
يا أيها الانسان إنك كادح
فاركن إلى نهج بكدحك يرفق
أنا لا أرى في غير نهج محمد
حقا ولا عدلا به أتوثق
عيب علي كمسلم أن أرتضي
نهجا يشذ عن الكتاب ويفسق
أنا مسلم عار علي وسبة
وأنا العزيز لكافر أتملق
أو أن أمارس كل يوم فكرة
ليقودني فيها حمار ينطلق
في كل أفق ظالم ومجاز
الصخر من أهوالها يتشقق
والمسلمون هم الضحايا وحدهم
لا يخدعنكم هاتف ومصفق
وهران كم فتك العدو بأهلها
ومساجد هدموا وبيتا أحرقوا
ولتونس وضعت فرنسا خطة
بدمائها بنزرت كادت تغرق
وعمان يسحقها العدو بظلمه
كم تستغيث ولا مغيث يشفق
وعلى ربي كشمير كم من فتنة
عمياء تؤذي المسلمين وتمحق
وبمنهى الدنيا بجاروا إخوة
منكم بعشر جهادكم لم تلحقوا
والقدس لا أدري أفينا غافل
عما جناه بها العدو الأزرق
حتى اليهود فيا لذله أمة
باتت تخاف من اليهود وتفرق
مدت أكف الخزي تستجدي بها
خبزا به أعداؤها تتصدق
سكنت خيام الذل بعد قصورها
هل بعد هذي ذلة تتحقق
عفوا رسول الله يا نبراسنا
فلقد أصاب المسلمين تفرق
دب التناحر والتباغض بينهم
فتهاونوا في دينهم وتمزقوا
وتشعبت طرق الفساد فواحد
يرفوا الثيات لهم وألف تخرق
عجبا أيسكت ذو الفضيلة والهدى
وأخو المفاسد بالخنا يتشدق
حال تسيء إلى الرسول ودينه
وتعافها بدر ويأبى الخندق
أنا يا رسول الله أشدو باسمكم
فتضيخ آذان الزمان وتطرق
وتهزها الله أكبر هزة
لسماعها يهوي الكفور ويصعق
أنا من شباب محمد وجنوده
وبغير هدي محمد لا أنطق
بايعت ربي أن أظل مجاهدا
وبغير حبل الله لا أتعلق
أنا مسلم بعقيدتي وبمنهجي
عهد علي مدى الحياة وموثق
أن لا أهادن كافرا أو ظالما
عهدا ولو من أجل ذلك أشنق
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T4
|
T5
|
SRP
|
Jasmina Topić
|
MESTO SRCA
|
Na mestu gde bi trebalo da je srce, sada je majstor, crvena kratka marama vezana oko vrata, žal za nečijom krvlju prolivenom; na dnu novinskog stupca, smrt telegrafski opisana.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, prošla je ponoć, i prvi jutarnji sati, prašnjavo je i povremeno sasvim tiho, a sirena se možda čuje u daljini, u ko zna kojem delu grada.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, osmehuje se mladi sređeni muškarac i vrcava pohotna žena, i oni razgovaraju u nekoj bašti, na ulici, tako veselo kao uzdah skorog snošaja.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, slepa je ulica i u prizoru iza ograde, sedi pogurena starica, u svojoj smrti ili svom životu, to više ni ona ne zna, dok dugo oko nje obigrava umiljata mačka.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, ljudi su okupljeni oko trga, susreću se i rastaju, njihovi zaveti nestaju u žamoru ispod prvog sumraka.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, ispražnjen kontejner, razleteli papiri, razvaljena ručka, malo niže klupa i drvored ispred zgrade.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, ugledaš srcoliku detelinu, ispresovanu za sreću.
Herbarijum: iznošena majica, tanjir i čaša.
Ona spava po podne.
Na mestu gde bi trebalo da je srce, stoji otvorena knjiga, i ti čitaš na udaljenoj obali o tome koja je filozofska mudrost srca, i srce se u knjizi razotkriva onako kako u ćutanju to zaista može – Na svim mestima.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
SPA
|
Francisco Andrés Escobar
|
Petición y ofrenda
|
I
La media noche
Detuvo sus andares
Junto a un leve murmullo de pupilas.
Después
Un buceo lentísimo,
Un sondeo profundo en aguas verdes,
En verde clorofila
Poseedora de una luz magnífica.
Un viaje lento, de canoa suave,
Hacia las luminosas oquedades del espíritu.
II
Es cierto que he llegado un poco tarde.
Es cierto
Que no estuve ante tus lágrimas
Y que arribo con años de retraso
Para entender el cauce de tu llanto
Que se enrolla en potentes espirales
Y se adentra en el vértigo,
En sí mismo.
Es cierto que tus manos fueron solas
Por el camino de las adivinanzas,
Que hay historias de gnomos que no oíste,
Que llevas mil preguntas escondidas
Y canciones de sueños mutiladas.
También es cierto que,
De alguna manera,
Has visto el rostro de la desesperanza.
Palpaste muy temprano
El calor de las piedras del camino
y fuiste sin sandalias.
En la edad de la aurora
Tormentas pequeñísimas generaron violentos huracanes
Y vives la ambivalencia de la hoja:
Marcharse con el viento
O agarrarse con desesperación a la rama
En espera de un tiempo más dorado.
III
¡Si tan sólo yo hubiera llegado antes!
Si tan sólo en el verde de mi entraña
Hubieras blasonado tu linaje,
Esta oscura marea en que me agoto
Sería rumor de ángeles
Y el temblor vacilante de mis manos
Poesía terminada.
Si tan sólo yo hubiera llagado antes
Al encuentro genuino de tus pasos
Hubiéramos unido soledades
Para hacerle un altar a la esperanza.
IV
Una de las cosas más claras que aprendí
En la escuela de los caminos que anduve
Es que siempre se puede
Poner fuera de lugar a la desesperación.
Aprendí también que el llanto y la sonrisa
Hay que llevarlos sobre pleno rostro,
Sin ocultar con máscaras ambiguas
El tropismo natural de la raíz íntima.
Aprendí que es posible volver sobre los pasos
Para encontrar el medallón perdido
Y hacerlo refulgir en la garganta.
Aprendí que en el espacio entre dos soles
Hay un remanso de hondo pensamiento;
Que cada noche es este día una vez,
Que cada día es este día, también sólo una vez,
Y que es posible alcanzar
La luz agotada del ocaso
Y renacer con ella la mañana siguiente.
Aprendí que no es el tiempo que encierra la pupila
Lo que la hace sabia y cercana:
Es más bien la posibilidad de mirar cara a cara
En otros ojos
Lo que le da la fuerza para salvar
Y salvarse,
Para reconstruir,
Para crecer,
Para vivir en la exacta dimensión
De lo que piden las fuerzas humanas.
Aprendí, finalmente,
Que entre las cosas que nos hieren
Flota una Presencia Suave
Que conoce el volumen del grito desgarrado.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
عقيل بن مسعود
|
قصيدة كذَبْتَ لقدْ نالَتْ قُضاعَةَ منكُمُ
|
كذَبْتَ لقدْ نالَتْ قُضاعَةَ منكُمُ
بِرَغْمكَ ما كانتْ لديكَ تُحاوِلُهْ
ونالتْ لعمْري من بني عبْسَ يافِعا
من العزِّ ما كادَتْ تنالُ أطاوِلُهْ
لَرُبَّ هُمامٍ قد رَهَنا عُراعِراً
مخضَّبَةً بالأرجُوانِ أنامِلُهْ
تركناه لمّا خرَّ يكْبو وحشْوُه
من الرمْحِ باعٌ قدَ تغيَّبَ عامِلُهْ
فسائلْ سباعَ الأرضِ والطيرَ أنّنا
موائدُها إذ تلتقيه وتأكلُهْ
فخرتَ بيومٍ يا ابنَ وِردٍ عليكمْ
وهلْ ترجعَنْ حقا من الأمْرِ باطلهْ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
ARA
|
الشاعر سبيع التيمي
|
قصيدة بانَت صَدوفُ فَقَلبُهُ مَخطوفُ
|
بانَت صَدوفُ فَقَلبُهُ مَخطوفُ
وَنَأَت بِجانِبِها عَلَيكَ صَدوفُ
وَاِستَودَعَتكَ مِنَ الزَمانَةِ إِنَّها
مِمّا تَزورُكَ نائِماً وَتَطوفُ
وَاِستَبدَلَت غَيري وَفارَقَ أَهلَها
إِنَّ الغَنِيَّ عَلى الفَقيرِ عَنيفُ
إِمّا تَرَي إِبِلي كَأَنَّ صُدورَها
قَصَبٌ بِأَيدي الزامِرينَ مَجوفُ
فَزَجَرتُها لَمّا أَذَيتُ بِسَجرِها
وَقَفا الحَنينَ تَجَرُّرٌ وَصَريفُ
فَاِقنَي حَياءَكِ إِنَّ رَبَّكِ هَمُّهُ
في بَينِ حَزرَةَ وَالثُوَيرِ طَفيفُ
فَاِستَعجَمَت وَتَتابَعَت عَبَراتُها
إِنَّ الكَريمَ لِما أَلَمَّ عَروفُ
وَاِعتادَها لَمّا تَضايَقَ شِربُها
بِلِوى نَوادِرَ مَربَعٌ وَمَصيفُ
أَمّا إِذا قاظَت فَإِنَّ مَصيرَها
هَضبُ القَليبِ فَعَردَةٌ فَأَفوفُ
وَإِذا شَتَت يَوماً فَإِنَّ مَكانَها
بَلَدٌ تَحاماهُ الرِماحُ وَريفُ
وَلَقد هَبَطتُ الغَيثَ أَصبحَ عازِباً
أُنُفاً بِهِ عوذُ النِعاجِ عُطوفُ
مُتَهَجِّماتٌ بِالفَروقِ وَثَبرَةٍ
حينَ اِرتَبَأتُ كَأَنَّهُنَّ سُيوفُ
وَلَقَد شَهِدتُ الخَيلَ تَحمِلُ شِكَّتي
جَرداءُ مُشرِفَةُ القَذالِ سَلوفُ
تَرمي أَمامَ الناظِرَينِ بِمُقلَةٍ
خَوصاءَ يَرفَعُها أَشَمُّ مُنيفُ
وَمَجالِسٌ بيضُ الوُجوهِ أَعِزَّةٌ
حُمرُ اللِثاتِ كَلامُهُم مَعروفُ
أَربابُ نَخلَةَ وَالقُرَيظِ وَساهِمٍ
إِنّي كَذلِكَ آلَفٌ مَألوفُ
إِنّي مُطيعُكِ ثُمَّ إِنّي سائِلٌ
قَومي وَكُلُّهُم عَلَيَّ حَليفُ
مِن غَيرِ ما جُرمٍ أَكونُ جَنَيتُهُ
فيهِم وَلا أَنا إِن نُسِبتُ قَذيفُ
وَمُسيَّبٍ خَصِرٍ ثَوى بِمِضَلَّةٍ
وَإِذا تُحَرِّكُهُ الرِياحُ يَزيفُ
حَلَّت بِهِ بَعدَ الهُدُوِّ نِطاقَها
مِسعٌ مُسَهَّلَةُ النِتاجِ زَحوفُ
تَزَعُ الصَبا رَيعانَهُ وَدَنَت لَهُ
دُلُحٌ يَنُؤنَ عِظامَهُنَّ ضَعيفُ
تَنفي الحَصى حَجَراتُهُ وَكَأَنَّهُ
بِرِحالِ حِميَرَ بِالضُحى مَحفوفُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
LZH
|
何沾
|
紫霞洞
|
得得尋春上翠微,
春風吹綻好花枝。
飲殘百日千盃酒,
戰罷黃昏數局棋。
天外雲山堪著目,
洞中猨鳥莫須疑。
明朝看盡龍陽景,
還借僧家住幾時。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Mužík, Augustin Eugen
|
Šestnáct let.
|
Ó věku růží, které kvetou všude
nám do cest příštích, na hrobech i v duši,
kdy srdce prvně jsoucnost svoji tuší
a jak ty růže žhoucí jest a rudé!
Jen lásku, lásku! Neb co bez ní bude,
jest nic, jen láskou srdce světů buší
i děje lidstva, bez ní v prázdné hluši
se shroutí vesmír v spáleniště chudé.
My růže trhali – a pohodili.
Ty kvetou znova, mladost jenom jednou,
tak záhy v bezkvětý se podzim chýlí.
V tůň vítr svál ty růže nedohlednou.
Nám bylo šestnáct let – kdo věřit může?
A kvetou v světě vskutku ještě růže?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
于赓虞
|
秋晨
|
别了,星霜漫天的黑夜,我受了圣水难洗的苦孽,你方从我的背上踏过,欢迎啊,东曙,你又已复活!在这最后的瞬间,我睁眼双手抱住太阳的脚,看叶颤,花舞,听市声沉醉,直到落下欢欣的眼泪!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Фет Афанасий Афанасьевич
|
Ещё майская ночь
|
Какая ночь! На всём какая нега!
Благодарю, родной полночный край!
Из царства льдов, из царства вьюг и снега
Как свеж и чист твой вылетает май!
Какая ночь! Все звёзды до единой
Тепло и кротко в душу смотрят вновь,
И в воздухе за песнью соловьиной
Разносится тревога и любовь.
Берёзы ждут. Их лист полупрозрачный
Застенчиво манит и тешит взор.
Они дрожат. Так деве новобрачной
И радостен и чужд её убор.
Нет, никогда нежней и бестелесней
Твой лик, о ночь, не мог меня томить!
Опять к тебе иду с невольной песней,
Невольной - и последней, может быть.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Lisa Baumfeld
|
Sommer
|
Nun flammt in gold'nen Fluten
Der trunk'ne Sommer durch die Luft,
Der Erde heisse, liebeswilde Gluten
Entbrennen hell in rothem Rosenduft ...
Nun weint in Nächten, lauen, fahlen,
Sehnsücht'ger Mond in bangem Zittergrase,
Nun ist die Zeit der tiefen, grossen Qualen,
Der hohen, schmerzlich wonnigen Ekstase ...
Nun ist die Zeit – wann kommst du wieder?
Wo sonst ein Sang mir durch die Seele schauert,
Wo man aus Blumenkelchen Lieder
Und Klänge schöpft, und gerne bebt und trauert ...
Ich wollt', dass mich ein Weh durchgraute,
Dass eine Thräne mir im Herzen glüht',
Und dass, wie sonst, draus eine schmerzbethaute
Tiefdunkle, glutverwirrte Rose blüht ...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
范再
|
乙卯冬自陜回至中牟夜與牛車同行故題驛亭
|
我行中牟道,
夜並牛車行。
何人問牛喘,
鞭撻勢伶仃。
更罹𩉴下苦,
犢兒隨母鳴。
車夫為我言,
我家懷慶城。
來此數百里,
執役難具名。
流囚與軍裝,
日夜不少停。
黄昏伴牛卧,
飯牛到天明。
漢月皎千里,
風霜凄十程。
牛死急應官,
欲哭還吞聲。
白刃尚可蹈,
蒼天終無情。
我家有老父,
日暮還力耕。
無糧可充饑,
無衣堪蔽形。
行人聞此言,
泣下如雨傾。
我亦征途間,
垂老重飄零。
何時息干戈,
時康歌太平。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
URD
|
Kashif Husain Ghair
|
بنے ہیں کام سب الجھن سے میرے
|
بنے ہیں کام سب الجھن سے میرےیہی اطوار ہیں بچپن سے میرےہوا بھی پوچھنے آتی نہیں ابوہ خوشبو کیا گئی آنگن سے میرےزمیں ہموار ہو کر رہ گئی ہےاڑی ہے دھول وہ دامن سے میرےسنو اس دشت کا ہم زاد ہوں میںیہ واقف ہے اکیلے پن سے میرےہوائے بے دلی بھی خوب نکلیخلش تک لے اڑی جیون سے میرے
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر أحمد السيد جاد
|
قصيدة لغةٌ على أنغامٌ الوترِ
|
عربيَّةٌ من واحةِ الأسلافِ
وشجيَّةٌ في قمةِ الأوصافِِ
وجواهرٌ وتمائمٌ محفوفةٌ
قَد صُوٌرَتْ فِي مَعْرِضِ الإتْحَافِ
هِىَ نَفحَةُ الوَردِ التي من عِشقها
تَُبدِي الأيَائلُ عِطرَهٕا الطوَّافِ
هى فِي حَنَايا النَّفسِ لَوْعةُ طائرٍ
يشتاقُ سُكنى الحقلِ بالأريافِ
هى منبع الإبداعِ تَبْنِي قلعةً
للعِلْمِ والأخْلاقِ في إنصَافِ
بخمائلِ المسكِ الجميلِ نَصبُّهَا
بمهارةِ كَنُبُوءةٍ العَرَّافِ
تتدافع النغمات من إيقاعها
كتدافع الأموَاج من مجدافِ
دُرَرُ المعاني تزدهي بحُروفِهَا
بالحسِّ والإلهَامِ والإرهَافِ
وتألّقَتْ عَبْرَ السنينَ صياغةً
وبلاغةً كالدرِّ في الأصدافِ
سُبحانَهُ كلُّ اللغاتِ توالدَت
مِنْ حَرفِ "إسمَاعِيلِ" بالآلافِ
من نورِ طلَّتِهَا وشَمسِ ضيائِها
نمتِ الحروفُ كلمعةِ الأسيافِ
فالضَادُ نِسرٌ فِي سمائي طَائرٌ
وجَنَاحُهُ ظِلٌ على الأكتافِ
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
張鏢
|
吳中思親寄兄柏山
|
思親無計得歸家,
惆悵危樓對落花。
枕上三更羈旅夢,
眼中兩度早春華。
山窗破曉鶯啼樹,
水郭排青竹映沙。
自笑為謀真太拙,
一身孤立見天涯。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HIN
|
Mangalesh Dabral
|
यह नंबर मौजूद नहीं
|
दिस नंबर डज़ नॉट एग्ज़िस्ट जहां भी जाता हूं जो भी फ़ोन मिलाता हूं अकसर एक बेगानी सी आवाज़ सुनाई देती है दिस नंबर डज़ नॉट एग्ज़िस्ट यह नंबर मौजूद नहीं है कुछ समय पहले इस पर मिला करते थे बहुत से लोग कहते आ जाओ हम तुम्हें पहचानते हैं इस अंतरिक्ष में तुम्हारे लिए भी बना दी गयी है एक जगह लेकिन अब वह नंबर मौजूद नहीं है वह कोई पहले का नंबर था उन पुराने पतों पर बहुत कम लोग बचे हुए हैं जहां आहट पाते ही दरवाज़े खुल जाते थे अब घंटी बजाकर कुछ देर सहमे हुए बाहर खड़ा रहना पड़ता है और आख़िरकार जब कोई प्रकट होता है तो मुमकिन है उसका हुलिया बदला हुआ हो या वह कह दे मैं वह नहीं हूँ जिससे तुम बात करते थे यह वह नंबर नहीं है जिस पर तुम सुनाते थे अपनी तकलीफ़ जहां भी जाता हूं देखता हूं बदल गए हैं नंबर नक़्शे चेहरे नाबदानों में पड़ी हुई मिलती हैं पुरानी डायरियां उनके नाम धीरे-धीरे पानी में धुलते हुए अब दूसरे नंबर मौजूद हैं पहले से कहीं ज़्यादा तार-बेतार उन पर कुछ दूसरी तरह के वार्तालाप महज़ व्यापार महज़ लेनदेन खरीद-फरोख्त की आवाजें लगातार अजनबी होती हुई जहां भी जाता हूँ हताशा में कोई नंबर मिलाता हूं उस आवाज़ के बारे में पूछता हूं जो कहती थी दरवाज़े खुले हुए हैं तुम यहाँ रह सकते हो चले आओ थोड़ी देर के लिए यों ही कभी भी इस अंतरिक्ष में.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Francesco Maria Lorenzini
|
Coll’elmo in fronte, che temprò Vulcano
|
Coll’elmo in fronte, che temprò Vulcano,
Fuori dell’urna tutto il petto mise
Scotendo l’asta, ch’avea strette in mano,
L’Ombra guerriera del figliuol d’Anchise.
E parlò: Fiume, a te Fiume Romano,
La ragion delle genti il Ciel commise,
Da che desti ricetto al pio Trojano:
E intanto alzossi la visiera, e rise.
Quindi Romolo mio fondò l’impero,
E fe’ la strada col favor dell’armi
Alla futura autorità di Piero.
Mancava solo a pien per consolarmi
Il poetico regno: Arcadi io spero,
Vederlo oggi fondar sui vostri carmi.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T6
|
FAS
|
حسین پناهی
|
سکوت
|
چه مهمانان بی دردسری هستند مردگان
نه به دستی ظرفی را چرك می كنند
نه به حرفی دلی را آلوده
تنها به شمعی قانعند
و اندكی سكوت...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
張芻
|
題招提院靜照堂
|
槜李舊禪扉,
叢林自翠微。
寺居天外靜,
僧向日邊歸。
野水涵齋几,
閒雲宿釣磯。
庭前祖來意,
誰爲相依依。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
JPN
|
季能/秀能
| null |
きくままに かたしくそての ぬるるかな しかのこゑには つゆやそふらむ
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T2
|
T1
|
LZH
|
林伯渠
|
包头即景
|
黄河之北青山南,
包钢融融火烛天。
五百万吨如反掌,
鼎足武汉与鞍山。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
吕碧城
|
投枪行 J.Mc DONOUGH作
|
昔闻延陵子,
挂剑吊荒垒。
今闻摩登氏,
投枪泣寒汀。
感逝犹常轨,
游侠斯奇型。
至仁参造化,
物我无畛町。
郊原弭狝薙,
世界销甲兵。
爰以风人旨,
译此投枪行。
潋滟鹿湖水,
六丈深且莹。
有枪沉其底,
往事感生平。
投枪缘何事,
仁义所驱成。
流光三十载,
回忆心犹怦。
其时有牝鹿,
就湖饮清泠。
吾枪既燄发,
鹿蹶不能行。
既蹶复奋起,
步趾苦伶仃。
吾心骄且喜,
趋前视所赢。
始知为鹿母,
舐雏如抚婴。
雏鹿骤矢母,
弱体尤震惊。
谁无母子爱,
云何施缴矰。
吾魂如着魇,
羞愧相交萦。
又如人以指,
直指吾心阬。
指我复鄙我,
刺痛如棘荆。
陷吾于不义,
此枪实囗惩。
以枪投湖水,
雪浪相翻腾。
长跪向湖畔,
申誓兼涕零。
我永不食肉,
我永不戕生。
湖滨葬鹿母,
搏土筑孤坪。
回身取雏鹿,
偎拥哀且矜。
抱鹿独归去,
日暮凄长征。
一勺碧湖水,
悠悠万古情。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Dauthendey, Max
|
Die Veilchenzeit wird mir Liedermeister
|
Die welschen Bildergedanken verwehen,
Wenn du und ich auf den Hügeln in Franken
An der Landstraß' dem Märzwind entgegenstehen.
Mehr als goldne Pagoden gilt Heimatgras.
Wenn über den kühligen Vorfrühlingsboden
Die Düfte der Veilchen umgehen wie Geister,
Nicht länger ich dann mehr die Fremde begehre,
Nicht Tropenerde, die feuerbergschwere,
Die Veilchenzeit wird mir Liedermeister.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
HIN
|
Subhash Mukhopadhyay
|
बायें चलो, बायें
|
कोटाल के ज्वार में, अपना सिर ऊँचा कर
पथरीली ज़मीन पर, तोल-तोल कर पाँव बढ़ा रही है आगे
दुर्दम्य आकांक्षा।
प्रचंड क्रोध खींचकर चढ़ा रहा है
धनुष के सिरे पर प्रत्यंचा।
बायें चलो, भाई
बायें-
काली रात की छाती चीरकर
चलते चलो
हम अपने दोनों हाथों से उठा लाएँ
अपने ही रक्त से रँगी
रंगीन सुबह।
बायें चलो, भाई
बायें-
टिड्डी-दल को खदेड़कर
हमीं तो होंगे, इन खेतों के सम्राट्।
पकी फ़सल के सोने से
हम मढ़ देंगे दिग्-दिगन्त को।
फाँसी के फनदे, जेल, गैस और गोलियों को झेलकर,
अन्धकार को अपने दोनों पैरों से कुचल डालो
फोड़ दो गिद्ध की आँखें-
बढ़ते चलो
चलो कि हम सुख-शान्ति से जी सकें।
कोटाल के ज्वार में, सिर ऊँचा किये
पथरीली ज़मीन को पाँवों से रौंदती
ओजपूर्ण जुलूस के साथ बढ़ती चली आ रही है
दुर्दम्य आकांक्षा।
प्रचंड क्रोध
खींचकर चढ़ा रहा है-
धनुष के सिरे पर प्रत्यंचा।
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر عبد الملك الحارثي
|
قصيدة وَلَيسَ الدَهرُ مُؤتَمَناً
|
وَلَيسَ الدَهرُ مُؤتَمَناً
عَلى تَفريقِ ما جَمَعا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
白光勲
|
縣津夜泊
|
旅泊依津口,
重遊屬暮年。
鐘聲隔岸寺,
人語渡湖船。
月上蒹葭逺,
燈横島嶼連。
夜深風更急,
落雁不成眠。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ASM
|
মৃদু জোনাক পয়োভৰ
|
আহিন
|
নাগাজান অভিমুখী wingerৰ পৰা ,
এই মাত্ৰ নামিছে আহিন |
পৰ্দাপন কৰিছেহি,
বকুলৰ মজিয়াত |
দুচকুত sun glass
পিঠিত college bag
ডালিমগুটিয়া হাঁহিৰে যেন,
এটা ঝাকাছ ডেকা |
হাতত জলন্ত চিগাৰেট
ক্ৰমাত আগবাঢ়িছে বকুলৰ ভিতৰলৈ..
দুয়োকাষে বৰষিছে পাতল কুঁৱলীজাক..
পথাৰৰ সোণগুটিয়ে তাৰ আগমনত,
হেঁপাহেৰে মূৰ দাঙিছে
গছ লতা বিৰিখেও আনন্দত
হালিছে জালিছে...
মনত এহেজাৰ প্ৰশ্নৰে মইয়ো দৌৰিছো,
লগ পোৱাৰ হেঁপাহতে...
পূবৰ ধলফাটত বিলীন হল সি,
পাৰ হৈ গল বকুলৰ দেওনা...
ছেহ ! এইবাৰো লগ নাপালো তাক
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
شاه نعمت الله ولی
|
غزل شمارهٔ ۶۰۹
|
خراباتست و خم در جوش و ساقی مست و ما بی خود
سر از دستار نشناسیم و می از جام و نیک از بد
حضور باده نوشان است و رندان جمله سرمستند
نمی بینم کسی مخمور اگر یک بینم ور صد
اگر شمعی ز دلگرمی بپیچد از هوایش سر
روان از آتش غیرت کشیدش تیغ بر سر زد
ز آب و خاک میخانه مرا ایجاد فرمودند
زهی جام و زهی باده زهی موجد زهی موجد
در آن سرحد که جان بازند ما آنجا وطن داریم
که دارد عشق همراهی که می آید بدان سرحد
گذر فرما به خاک ما زیارت کن دمی ما را
که نور روح ما روشن توان دیدن در آن مرقد
صراط مستقیم من طریق نعمت الله است
به عمر خود نمی گردم سر موئی ز راه خود
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
DEU
|
Stolberg-Stolberg, Friedrich Leopold zu
|
Amors Pfeile. Anakreons fünf und vierzigste Ode. Ὁ ἀνὴρ ὁ τῆς Κυϑ ρης.
|
Der Gatte Cythereens
Nahm Stal in Lemnos Esse,
Und schmiedet’ Amors Pfeile.
Die Spizen tauchte Cypris
In Honigseim; doch Amor
That in den Honig Galle.
Jüngst kehrte Mars vom Treffen,
Schwang seine hohe Lanze,
Und spottel’ Amors Pfeile.
Sieh, der ist schwer! sprach Amor;
Du kanst ihn selbst versuchen!
Mars nimt das kleine Pfeilchen
Und lose lächelt Cypris:
Doch keuchend rief der Kriegsgott:
Schwer ist er! Nim ihn wieder!
Doch Amor sprach: Behalt ihn!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Shalikov P.I.
|
Вечернее чувство | «В глубокой тишине природа вся дремала...»
|
В глубокой тишине природа вся дремала,
Когда за горы Феб скрыл луч последний свой;
Луна медлительно вид томный появляла
И будто бы делить хотела грусть со мной!
Прошедшее тогда вдруг мыслям всё предстало,
И чувства сладкие унылость обняла;
Как листья на древах -- так сердце трепетало;
Душа растрогана, утомлена была...
Все жизни случаи в уме изобразились,
И каждый чувствие иное порождал;
И капли нежных слез на грудь мою катились,
Приятнейший их ток жар в сердце прохлаждал...
«Где вы, -- воскликнул я, -- минуты те счастливы,
Когда я дружества сладчайший не́ктар пил?..
Уж жатва два раза? обогащала нивы,
А рок жестокий вас ко мне не возвратил!
Луна! ты одного теперь меня находишь --
Без друга!.. Одного -- лишь с грустию моей!
Ты прежни вечера на мысль мою приводишь
И нудишь слезы течь рекою из очей!..
Без дружбы, без любви -- что лестного на свете?
Ужасная в душе и сердце пустота!
Другого для меня нет счастия в предмете:
Любить... любимым быть... а прочее... мечта!!!»
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
劉光祖
|
鶴林寺
|
竹院逢僧話,
山門掃地迎。
英雄猶有迹,
般若太無情。
玉樹春陰密,
琅玕晚暑清。
半年來往屢,
只合送行旌。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Тютчев Фёдор Иванович
|
Смотри, как на речном просторе,
|
Смотри, как на речном просторе,
По склону вновь оживших вод,
Во всеобъемлющее море
За льдиной льдина вслед плывет.
На солнце ль радужно блистая,
Иль ночью в поздней темноте,
Но все, неизбежимо тая,
Они плывут к одной мете.
Все вместе - малые, большие,
Утратив прежний образ свой,
Все — безразличны, как стихия,-
Сольются с бездной роковой!..
О нашей мысли обольщенье,
Ты, человеческое Я,
Не таково ль твое значенье,
Не такова ль судьба твоя?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
PAN
|
غلام فرید شوکت
|
جی ڈردا اے رُس گئیاں تقدیراں توں
|
جی ڈردا اے رُس گئیاں تقدیراں توں
کالیاں راتاں دے سپھنے تعبیراں توں
جوبن ساڈا لکھاں دا اُس رولیا چا
کدے نہ پُچھیا حال اساں دلگیراں توں
منگی اے ہر ویلے اوہدے دم دی خیر
سجن ہُن کیہ چاہوے پُر تقصیراں توں
اج کل بوہتے گبھرو رانجھے بن ٹر دے
اوکھے ویلے پاسا وٹدے ہیراں توں
بھرم نہ جیہنوں اپنے قلم دے لکھے دا
کیہ پڑھنا ایں اوس دیاں تحریراں توں
ڈولی چیک چکاندی اک دن ٹورن گے
بھیناں واگ پھڑائی لینی ویراں توں
ہتھ سہاگ دے ویکھے مہندی گجریوں باجھ
دل کنبدا اے کھوٹ دیاں وٹکیراں توں
پیارے دیس دے ویری اک دن روون گے
ڈر کے رہنا چاہیدا تقدیراں توں
دل نوں لیندیاں موہ، بھاویں نہیں بولدیاں
کنڈھ ولا کے لنگھیا کر تصویراں توں
اوہندے پِنڈ تے شوکت اپڑ جاندا میں
راہ کھاہڑا جے پُچھ لیندا راہگیراں توں
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
LZH
|
边文怀
|
忆解放北平
|
百万雄师如潮涌,
平津守敌鸟惊弓。
重兵孤城长蛇阵,
长蛇寸断各西东。
楚歌四起援何在?
关门打狗鳖瓮中。
保安城坚安难保,
王牌原来是豸虫。
将军弃暗明大义,
完璧古都居首功。
战火硝烟人已老,
辽阔大地正春风。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Weissmann, Maria Luise
|
(Robinson spricht zu Gott)
|
Du bist, o Gott, so grenzenloser Art:
Mir, der Dich sucht, gesellt sich Irgendeiner,
Der spricht mit Spott von Deinem weißen Bart.
Und hebt mein Flehen auf: wir sind wie Keiner.
Und daß ich hier bin, einsam und gebannt
Auf einer Insel: dafür sind sie viel(e)
In großen Städten. Und das harte Land
Das ich bebaue, ist dem Pflug wie Spiel.
Doch wenn ich lache, weint dann einer wo,
Und es bleibt still um Dich. Wir sind gewogen,
Du bist der Ausgleich. Traurig oder froh,
Verworrne Melodie kam fern gezogen:
Und starb schon hin. Und war schon Harmonie.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
李贶
|
答遐瞩
|
四月江南花已残,
却回来伴子陵竿。
室营燕垒归犹客,
梦渡江涛险似官。
长夏疏篱摇老绿,
短衣由槛俯回澜。
此中著述浑闲事,
偏耐幽人冷眼看。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد أبو يوسف
|
قصيدة ٥٧
|
٥٧ سنه عدت
زي الطيف العابر مرت
مهما قلوب العشاق أنت
ليل الظلمة بعده نهار
............................
الأحزان في عيون الناس
والوسواس كداب خناس
والمدفونة تغيب ف الراس
والشياطين دايماً شطار
..............................
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
JPN
|
佐経
| null |
いととしく つゆけかるらむ たなはたの ねぬよにあへる あまのはころも
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Brjusov V.Ja.
|
К портрету Лейбница | «Когда вникаю я, как робкий ученик...»
|
Когда вникаю я, как робкий ученик,
В твои спокойные, обдуманные строки,
Я знаю -- ты со мной! Я вижу строгий лик,
Я чутко слушаю великие уроки.
О Лейбниц, о мудрец, создатель вещих книг!
Ты -- выше мира был, как древние пророки.
Твой век, дивясь тебе, пророчеств не постиг
И с лестью смешивал безумные упреки.
Но ты не проклинал и, тайны от людей
Скрывая в символах, учил их, как детей.
Ты был их детских снов заботливый хранитель.
А после -- буйный век глумился над тобой,
И долго ждал ты час, назначенный судьбой...
И вот теперь встаешь, как Властный, как Учитель!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر عبد العزيز محمد الغميري
|
قصيدة جبين الشّمس
|
يا شمس جيتي بهمسْ
سبيتي عقل الغريبْ
واعيا حجَاب الحسْ
أشوف ضوّك لهيبْ
وفي خافقي للهجسْ
عُصبة وموطن رحيبْ
تثُور.. لا من عَسْ
جند السؤال الكئيبْ
وباحت سُدود النفسْ
والسيل طمّ الشّعيب
والجنّ ساقوا الإنسْ
نحوَ الظلام الرّهيبْ
وصارت رياح اليأسْ
فينا تودّي وتجيبْ
تشرق بقلبي شمسْ
تَحرق حياض النحيبْ
وتحمس همومي حمسْ
واشربها لين المغيبْ
وامسَح جبين الشمسْ
واترك سؤالي كئيبْ!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T5
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Edgar Allan Poe
|
A una in Paradiso
|
Tu fosti per me tutto, tutto, amore,
onde l’anima mia sofferse tanto.
Un’isola d’incanto
o amore, tutta verde in mezzo al mare,
una pura sorgente ed un altare
inghirlandato d’ogni dolce frutto,
e d’ogni fiore:
e d’ogni fior, di tutto,
ero il Signore.
O sogno troppo bello e sorridente
per essere durevole! O Speranza
fulgida ch’apparisti dolcemente
per lasciarmi di te la rimembranza.
Un grido dal futuro grida: «Avanza,
avanza e sorgi!» Ma, sovra il passato,
(abisso desolato)
l’anima mia si giace,
ammutolita, vinta, senza pace.
Sparita! Ahimè, sparita
ora è per me la luce della vita.
«Mai più! Mai più» (così l’onda selvaggia
del mar dice alla sabbia della spiaggia)
«Mai più, mai più la rovere percossa
dal fulmine e stecchita,
darà virgulti, e l’aquila ferita
si librerà colla sua prima possa».
Un’ombra i giorni miei funebre inghiotte,
e tutti i sogni miei, tutti, ogni notte,
mi conducono là, dove scintilla
la bruna tua pupilla,
e dove i passi tuoi su eteree aiuole
e presso una divina acqua tranquilla
si lascian dietro a danza orme di sole.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
龔頤正
|
陳山龍君祠迎享送神曲
|
君祝駕兮芬陽斯陳,
鼓鐘廣享兮列鼎重茵。
君之宮兮屯雲,
蕙肴蒸兮芬芬。
我黍我稌兮抑亦薦其萍芹,
君明其衷兮無吐芳新。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
FRA
|
NADAL, Victor
|
Réponse d'un vieux Breton à son fils
|
O mon fils bien-aimé, ta lettre est donc venue !
Elle a, comme un oiseau, voyagé dans la nue,
Et, comme un jour la manne au pays d'Israël,
Pour nous ranimer tous elle nous vient du ciel.
Quand le facteur parut sur le seuil de la porte,
Ta mère s'arrêta, plus blanche qu'une morte,
Et je saisis la feuille en pâlissant aussi.
Mon enfant sain et sauf, ô doux Jésus ! merci.
Ta lettre et tes baisers sont arrivés dimanche :
Voilà pour quelque temps du bonheur sur la planche,
Et nous pourrons dormir tranquilles, en pensant
Que le Christ imploré protégera l'absent.
Ici, quand on a su que tu venais d'écrire,
Tout le monde a voulu s'enquérir et te lire.
Le vieux sonneur lui-même est venu ce matin :
Il veut faire, dit-il, un immense festin
Le jour où son cadet reviendra de la guerre.
Mais celui qu'il invite est couché dans la terre,
Et je n'ai pas osé détromper le vieillard.
Pourtant, il apprendra le malheur tôt ou tard.
Qui sait ? Avant la fin de la grande débâcle,
Si Dieu ne vient en aide avec quelque miracle,
Les gars de Saint-Servan mourront jusqu'au dernier.
Dans les camps, le meilleur docteur, c'est l'aumônier.
Crois-moi, celui-là seul a les mains assez sûres
Pour fermer savamment les plus larges blessures.
Entends la sainte messe avant d'aller au feu.
Mon fils, on peut servir la République et Dieu.
Et puis, plus d'un soldat survit à la bataille,
Et tu nous reviendras, n'est-ce pas ? La médaille
Que Monsieur le recteur suspendit à ton cou
Éloignera la balle ou parera le coup.
Nous avons tous les soirs la visite d' Yvonne,
Durant chaque veillée, elle pleure et me donne
Encor plus de soucis que Germaine, ta sœur.
Et surtout ne soit pas jaloux de son danseur,
Il est jugé. Depuis que la France agonise.
Il se cache, et chacun le laisse et le méprise.
Puis on ne danse plus, et l'on reste chez soi.
Ah ! j'oubliais… Yvonne est bien digne de toi,
Elle a mis dans un coin de son bahut de chêne
Ses bagues, son collier, sa croix d'or et sa chaine,
Et de tous ces bijoux elle n'aime à présent
Que l'humble médaillon dont tu lui fis présent.
Moi, j'ai trouvé cela joli ; car la fillette,
Se sachant fort gentille, était un peu coquette.
Nous nous portons tous bien, je ne sais de nouveau
Que ceci : notre vache est prête à faire un veau.
J'ai peur que notre toit s'effondre sous la neige.
Comme tu dois souffrir du froid ! Te reverrai-je,
Cher enfant ? Oui, bientôt. Pourquoi pas ; après tout ?
S'il meurt des combattants, il en reste debout.
Plus d'une tête échappe au noir canon qui tonne,
Et la guerre ressemble au premier vent d'automne
Qui n'ose en un seul jour dépouiller le verger.
Sois donc heureux, toi, qui voulais tant voyager !
Tu nous raconteras, après cette campagne,
Ce qu'on dit à Paris des gars de la Bretagne,
Comment on flétrissait le régime déchu.
Dis, n'as-tu pas touché la main du grand Trochu ?
Obéis sans broncher au plus vaillant des nôtres,
Car de tels citoyens peuvent servir d'apôtres.
Quand nous nous reverrons, tu nous diras aussi
Comment on peut manger un vieux biscuit durci :
Ce n'est pas que je veuille user de la recette,
Mon Dieu non, mais auprès d'une vaste omelette,
En face d'un grand plat de jambon et de choux,
Un pareil souvenir ne peut qu'être fort doux.
Monsieur Paul, tu sais bien, le fils de notre comte,
Nous disait samedi, ce qui n'est pas un conte,
Qu'un certain Beaumanoir, avec trente Bretons,
— A Saint-Servan, peut-être ils ont des rejetons, —
Attaqua trente Anglais, tous braves gentilhommes,
Et les vainquit. La France, à l'époque où nous sommes,
Plutôt que d'en laisser égorger tant des siens,
Devrait bien proposer ce duel aux Prussiens.
Ils ont beau se nommer premiers soldats du monde,
Je doute que Guillaume à ce défi réponde.
Ce jour-là, pour champ clos, je donnerais mon pré.
Dût le sang des vaincus faire tache, et, malgré
Tout ce qu'un tel combat a d'hostile et de sombre,
S'il fallait des Bretons, je t'en voudrais du nombre.
Parle-nous de Marcel ; j'ai deviné, je crois,
Que ta sœur pense à lui depuis le jour des Rois.
Maman a le cœur gros et la paupière humide…
Maintenant, nos repas sont courts… ta place est vide !
Adieu, mon bien-aimé, courage et bon espoir ;
Récite avec ferveur ta prière du soir.
Bats-toi comme un lion, c'est la mode bretonne,
Sois digne du pays, des parents et d' Yvonne,
Sois fier de ton devoir et fort de ton amour,
Et quand les roulements sonores du tambour
Donneront le signal de la lutte suprême,
Songe que je te suis, et songe qu'elle t'aime.
Et souviens-toi, mon fils, s'il faut nous dire adieu
Qu'un martyr peut toujours paraitre devant Dieu !
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Шишков Александр Семёнович
|
Лисица и лев
|
Лисица, льва наедине узрев,
Поджавши хвост, пришла к нему смиренно
И говорит уничиженно:
«Высокомочный лев!
Осмелюсь донести не ложно,
Что по моей к тебе любви не можно
Никак того мне перенести.
Чтобы твою при мне кто трогал честь.
Осел меня совсем выводит из терпенья:
Он, не храня к тебе почтенья,
Мне часто говорит,
Что будто я хвалю тебя напрасно,
Что он в тебе достоинств тех не зрит,
О коих я ему толкую ежечасно;
Что будто мужества не видно твоего,
Великодушия в тебе что будто мало,
Что ты похвального не сделал ничего;
Что правосудия в тебе и не бывало».
Лев, выслушав сие, с минутку помолчал
И тако отвечал:
«Равны мне ваши лица,
На гнусну лесть лисицы
И на ослову брань и гнев
Не смотрит лев».
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
RUS
|
Рафальский Сергей Милич
|
Скрипка
|
В двенадцатом часу пуховики теплы,
и сны храпят, прожевывая будни…
В оскале улицы — луны блестящий клык
и тишина, застывшая, как студень…
И каждый раз, что на свиданье — мост,
два переулка влево, в подворотне…
Хозяин жирный, ласковый прохвост,
и злой лакей, зеленоглазый сводник…
Со скрипом дверь — из мира в мир межа,
огни сквозь дым, как дремлют — еле-еле…
У столиков — округленное в шар
лоснящееся сытостью веселье.
Хозяин знает, кто и почему —
который раз — «Пришли послушать скрипку?»
и, как иглу, в прокуренную муть
втыкает осторожную улыбку.
Подсядет девушка полузабытым днем,
глаза сестры грустят в бокал налитый,
и тлеет память голубым огнем
в журчаньи мерном прялки Маргариты…
Знакомый фрак, потертый, как тоска,
сквозь дым не видно — кажется, что в гриме…
На горле струн усталая рука —
и до двенадцати им задыхаться в шимми…
Последний стрелке одолеть скачок,
последнюю секунду время душит —
взвивается, как бешеный, смычок —
и молнией в растерянные уши.
Старинных башен бьют колокола,
нет больше нищей и ничтожной плоти —
размах бровей — два хищные крыла,
и горло струн затиснувшие когти.
О, как растет, как ширится гроза!
В прибой у стен и грохот и раскаты!
Табун столетий опрокинул зал —
раскрыть глаза — и не вернуть Двадцатый!
И не жалеть, что в этом гневе зла
растоптана скупая добродетель,
когда в простор такой размах крыла —
через миры на бешеной комете!..
…У столиков — тупых зрачков свинец,
слюнявый рот, напудренные плечи…
И вот теперь, когда всему конец,
и смех у них такой не — человечий!
И для того ль Он искушал простых
и мудрый ум сомненьями тревожил,
чтоб, хрюкая, вздымались животы
и в сотни рож кривился облик Божий?
Свинцом заткнуть бы жадных улиц рот!
Из-под перин за шиворот на площадь!
Пусть устали не знает эшафот,
и пламя в небе черный дым полощет!
Пусть дрожь не успокоит пуховик,
и женский жир с готовностью разлитый —
когтимых струн невыразимый крик
не может быть, не смеет быть забытым!
Упал смычок. Сгоревшие глаза,
как вход в подвал. Идет ко мне без зова…
И пересохшим горлом не сказать
охриплого, взъерошенного слова.
И только девушка — как будто бы поет —
к его плечу — и без греха улыбка…
О, этой нежности она не продает,
что сумасшедшая найти умела скрипка!..
…По улицам — как студень — тишина.
Звезда кровавая предвестница рассвету…
Какое счастье — есть еще страна,
где миллионы слышат скрипку эту!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T6
|
JPN
|
式子内親王
| null |
さされいしの なかのおもひの うちつけに もゆともひとに しられぬるかな
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
POR
|
Nico Fagundes
|
Mulher querência
|
Na querência do teu corpo
tem coxilhas e canhadas
cacimbas de luas claras,
matas escuras fechadas
e dois cerros de granito
com pitangas coloradas
só eu sei achar o rumo
dos atalhos e picadas
e bebo a noite em teus olhos
no frescor das tuas aguadas
e fumo a brasa escondida
das coivaras e queimadas
como quem acende um sol
no largo das madrugadas
Eu morro em ti,
e me enterro,
e ressuscito outra vez
semente chuva e mormaço,
berro de potro e de rês.
Gineteio sem espora,
faço o que ninguém fez.
Coração de ressolana
com um ovo guacho de indês.
Nas quatro luas campeiras
de volta em roda do mês:
dono, patrão, bolicheiro,
escravo, peão, e freguês.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Bryant, William Cullen
|
JUNE.
|
I gazed upon the glorious sky
And the green mountains round,
And thought that when I came to lie
Within the silent ground,
‘ Twere pleasant, that in flowery June,
When brooks send up a cheerful tune,
And groves a joyous sound,
The sexton's hand, my grave to make,
The rich, green mountain turf should break.
A cell within the frozen mould,
A coffin borne through sleet,
And icy clods above it rolled,
While fierce the tempests beat —
Away!— I will not think of these —
Blue be the sky and soft the breeze,
Earth green beneath the feet,
And be the damp mould gently pressed
Into my narrow place of rest.
There through the long, long summer hours,
The golden light should lie,
And thick young herbs and groups of flowers
Stand in their beauty by.
The oriole should build and tell
His love-tale close beside my cell;
The idle butterfly
Should rest him there, and there be heard
The housewife bee and humming-bird.
And what if cheerful shouts at noon
Come, from the village sent,
Or songs of maids, beneath the moon
With fairy laughter blent?
And what if, in the evening light,
Betrothed lovers walk in sight
Of my low monument?
I would the lovely scene around
Might know no sadder sight nor sound.
I know, I know I should not see
The season's glorious show,
Nor would its brightness shine for me,
Nor its wild music flow;
But if, around my place of sleep,
The friends I love should come to weep,
They might not haste to go.
Soft airs, and song, and light, and bloom,
Should keep them lingering by my tomb.
These to their softened hearts should bear
The thought of what has been,
And speak of one who cannot share
The gladness of the scene;
Whose part, in all the pomp that fills
The circuit of the summer hills,
Is — that his grave is green;
And deeply would their hearts rejoice
To hear again his living voice.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
唐三臧
|
我的爸爸和妈妈
|
我的妈妈很讨厌
她像一只森林里的大怪兽
只会对我大吼大叫
可我的爸爸不一样
他富强、民主、文明、和谐
自由、平等、公正、法制
爱国、敬业、诚信、友善
我爱我的爸爸
而我的妈妈
以后我只叫她李阿姨
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ZHO
|
陈煌
|
皱纹
|
什后
将进退潮的
黄昏,一道
波浪悄悄地
毫无预警
涌上
额头
当我
专注倾心
仰首欣赏天空的
美景时,不知
不觉已是一波
未息,一波
又起
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Пушкин Александр Сергеевич
|
Еще дуют холодные ветры
|
Еще дуют холодные ветры
И наносят утренни морозы.
Только что на проталинах весенних
Показались ранние цветочки,
Как из чудного царства воскового,
Из душистой келейки медовой
Вылетела первая пчелка,
Полетела по ранним цветочкам
О красной весне поразведать,
Скоро ль будет гостья дорогая,
Скоро ли луга позеленеют,
Скоро ль у кудрявой у березы
Распустятся клейкие листочки,
Зацветет черемуха душиста.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ITA
|
Christina Rossetti
|
Poesia di Christina Rossetti - Quando io sarò morta
|
Quando io sarò morta, mio carissimo,
non cantare canzoni tristi per me;
non piantare rose alla mia testa
nè ombroso albero di cipresso:
sia la verde erba su di me
con acquazzoni e gocce di rugiada umida;
e se tu vuoi, ricorda
e se tu vuoi, dimentica.
Io non vedrò le ombre,
non sentirò la pioggia;
non udirò l’usignolo
cantare come se fosse addolorato:
e sognando durante il il crepuscolo
che nè sorge nè tramonta,
per caso possa ricordare
e per caso possa dimenticare.
.
When I am dead, my dearest,
Sing no sad songs for me:
Plant thou no roses at my head,
Nor shady cypress tree:
Be the green grass above me
With showers and dewdrops wet;
And if thou wilt, remember,
And if thou wilt, forget.
I shall not see the shadows,
I shall not feel the rain;
I shall not hear the nightingale
Sing on, as if in pain;
And dreaming through the twilight
That doth not rise nor set,
Haply I may remember,
And haply may forget.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Dick Davis
|
Flight
|
In time the temporary withdrawal Became a way of life.
How long Before they could admit there’d be No going back , before they ceased To live off rumours of a prince, A scion of the royal house In hiding, living hand to mouth, About to gather troops to hurl The haughty enemy back from The gates of Ctesiphon – which was A pilfered ruin, a harmless tourists’ Curiosity somewhere beyond The brave new city of Baghdad?
So they erected the stone inscribed With words that speak to home though home Has long since ceased to speak such words, A witness to a way of life Corroded by fidelity That is a kind of willing madness; A story told and then retold, Whose referents are elsewhere, And now lives only in these minds That still repeat the litany Of what was lost, till they too die.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
RUS
|
Ленкевич Фёдор Иванович
|
К другу моему на Новый год
|
В машине, движимой превечным,
В кругу вращающихся сфер,
Своим движеньем бесконечным
Дающих времени размер, -
Урания рукой истекший
Показывает ныне год.
Колеса тяжки заскрипели,
Свершив вкруг оси оборот,
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
宿梦鲤
|
秋日杂诗
|
今日天气爽,
郊原独杖藜。
迎风粳稻翻,
弥望村东西。
儿童喧社鼓,
岁丰足豚鸡。
田家有真乐,
洵足安幽栖。
俯仰百年中,
穷达理亦齐。
朱门多兴废,
不及蓬茅低。
君看鹿门叟,
垂老把锄犁。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
周若涛
|
迷藏
|
那时,相机还吞吐着底片
没窝在口袋里
更没攀附上手机
我们都把景物
记得清晰
把人看得深刻
竟没在手机边留个宝物
以为不必
你藏在哪里?
有时我紧压方向键
生活的剪影飞速下滑
(多半是虚饱的食物)
当光点汇流程河
就看见当年你转身的影子
我相信你还藏在近处
也许,就在身边
在日常街角、雨后公园
挖个洞穴
填满不相关的旧物
天冷时,钻到里头
取暖,睡一头好觉
因为,我也一样
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
LZH
|
李斗南
|
題翠蛟亭
|
壯士傳觀山石間,
腰頭寶劍祥光吐。
摩挲醉眼叱海神,
嫌殺蛟龍作妖舞。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
CUSTOM:豪情
|
RUS
|
Зубовский Юрий Николаевич
|
День сегодня ярок, звучен
|
День сегодня ярок, звучен,
Солнце ткет за нитью нить;
Злым туманом я научен
Блеск полуденный любить.
День сегодня звучен, ярок,
В нем тоски и боли нет;
Принимаю, как подарок,
Лучезарный, знойный свет.
День сегодня звонко блещет,
Даль привольно-хороша,
И восторженно трепещет
Полной радостью душа.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
عبد الله بن عمر الشاطري
|
قصيدة قال الفتى الشاطرى كم ليعلى الضيم صابر
|
قال الفتى الشاطرى كم ليعلى الضيم صابر
صابر كما من صبر
كم لى وكير الأسى في الجوف يا خل داهر
تنقض من ذا الشرر
ودمع لا عيان فوق الخد مثل المواطر
على المحاجر زخر
على ضياعي وتقصيري وكثر الجراير
توجب لقلبى كدر
وقتى مضى في بطاله في عنا في مسامر
من رامها ما شكر
غفلت عن حال من هم في شريف الحظائر
يجنون أحلى ثمر
يحسون كاس التهانى والهنا والبشائر
في سعف خير البشر
أهل الذي حبهم في ظاهري والسرائر
وفي العظام انتشر
كم لى ونانوح وآسف لفقد الموازر
من الرجال الغرر
ممن يناصح ويحدينى بحسن العبائر
إلى جميل السير
كم في الزمن من حوادث كدرت للضمائر
تحير فيها الفكر
زمان قد حير أهله بدوهم والحواضر
كم شهم فيه اعتصر
لاحول من ذا الزمن اللى صاروا اهله مقامر
اهله مقامر مايمنعون النظر
مافرقوا قط مابين الخرز والجواهر
قاسوا البعر بالدرر
ماشغلهم غير تحسين الجبب والمسادر
دائم وصقل والصور
كم من ولد شاب يتمايل بثوب المفاخر
يعجبك اللى قد خطر
وهو من العلم مفلس ماعرف للأوامر
ولا قرا المختصر
خلن الشرف في الملابس والكسا والتكاثر
واللقلقه والهذر
لا والعلى ان في ذا الحال كل الخسائر
وفيه كل الضرر
بالعلم يااخواتنا من رام منكم يفاخر
فالعلم به يفتخر
لاحول كم لى وناعاتب وناصح وذا كر
وقت المسا والبكر
ياخوة الصدق منكم معين أو مظاهر
نسرح نقص الأثر
نحيى سير أهلنا العارفين الأكابر
من كل سالك أغر
فالعلم مابيننا ضايع وطايح وداثر
ينوح هلى من وزر
هل شهم من عتره الهادى لحالى يناصر
هل لى مجير أبر
له نفس عليا وهمه أرعيت للقياصر
لها الثريا مقر
يقوم بى يحيى آثارى يشد المآزر
يزيح عنى الضرر
فانى قد اششرفت من جور العدو المجاهر
الجهل اللى قد قهر
أطمس منارى وأسدل ظلمته على البصائر
ونور بدرى استتر
أترضوا بى هكذا مهيون بين العشائر
دمعى من الهون در
العار والعار ثم العار يا ابنا الأكابر
إن طار روحى وفر
حاشا كمو قط ماترضون وأنتم مظاهر
للخير بحرا وبر
ما ورث المصطفى غيرى لكم يا جواهر
ديروا لهذا الفكر
أوصاكم بى ووارثه بنصرى أو أمر
تحكى لهذا السور
هيا اسلكوا سبل أهليكم صدور المحاضر
اللى هم لكم مدخر
ورَّاث طه النبى المختار شمس الظهائر
ذى به بلغنا الوطر
عليه صلى المهيمن عد طش المواطر
والصحب نعم الغرر
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
ITA
|
Francesco Maria Della Volpe
|
Ahi che ben veggio al lito avvinta ognora
|
Ahi che ben veggio al lito avvinta ognora
Starsi quella d’Amor nave superba,
Mia stanza un dì, che le catene ancora
Di mia perduta libertà riserba!
Veggio assiso il Nocchier sù l’empia prora,
Che il fiero antico aspro rigor pur serba,
Veggio l’altero ciglio ad ora ad ora,
Che mi minaccia orrida strage acerba.
Eppur cieco desio, mentre dal lido
Parte la nave, ancor sì mi trasporta,
Che su risalgo, e al rio Nocchier m’affido.
E se Ragion consiglio non m’apporta,
Nel gran viaggio disastroso infido
Chi mi sa dir dove il Crudel mi porta?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.