language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
JPN
|
秀顕／季顕
| null |
なにかせむ ありてうきみの としのくれ をしむはひとの ならひなれとも
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Bierbaum, Otto Julius
|
Rosen, Goethe, Mozart
|
Was will ich mehr? Auf meinem Tische stehn
In schönem Glase dunkelrote Rosen,
Der weiße Marmor-Goethe sieht mich an,
Und eben hört ich Mozarts Figaro.
Ich litt einst Schmerz? Ich war einst müd und krank?
Ich log mir Glück und dichtete ein Wunder
Von Weib, das nichts als gute Maske war? –:
Die Rosen glühen: Alles war ein Traum,
Der weiße Goethe leuchtet Heiterkeit,
Und in mir singt Susanne, Cherubin.
Wie aber: Hab ich denn nicht Kummers viel?
Verliebten Zweifel und des Schaffens Angst? –:
Die roten Rosen glühen: Sieh uns an,
Der weiße Goethe lächelt: Denk an mich,
Und Mozart singt mich süß und heiter ein.
Ich frevelte, wollt ich nicht glücklich sein.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
IND
|
Yuni Lestari
|
JANJI ITU
|
JANJI ITU
Oleh Yuni Lestari
Kala akuu masihh terpakuu pada masalalauku
Seketika akuu mengingat janji itu
Iya janjii yg pernah kau ucap padaku
Belum lagi aku
Mencoba menagihnya
Namun badai datang tiba tiba
Tak ku kira
Teganya dirimu mendua
Ingin rasanya ku lampiaskan segala asa namun tak berdaya
Karna keadaanku
Bahkan aku tak mampu menghalangimu
Bergandengan tangan di hadapanku
Janji itu hanya sebatas janji
Kau pun lupa pernah
Berucap !!
Janji itu yang ku tunggu
Kuharapkan kini kamu kandaskan
Ku coba melupakan tapi tak berdaya
Bayangmu selalu ada dalam setiap detak jantungku
Sekarang kecewaku tiada akhir
Janji itu menyakitiku
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Ráž, Arnošt
|
* * * Přijde noc jednou těžká tmou
|
Přijde noc jednou těžká tmou
a skloní se ti nad hlavou,
mlčící noc a beze hvězd.
Pak sny své dále nesmíš tkát
a marno bude žalovat,
že ve dveřích se zjevil trest.
Raději vyjdi před svůj dům
a podej ruce hříšníkům
na znamení, žes zbloudil z cest.
To budou chvíle nových dní,
ty musíš, než se rozední,
již zkrvácenou přinést pěst.
Životem jedním nelze žít.
Požáry musíš založit
a všechno slabé do nich vnést.
Vyvážit svoje dobro zlým,
vzepřít se snům svým chorobným
a z jejich hrobu vzkvést.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
POR
|
Carolina Kujawski
|
Um pensamento
|
A língua
O beijo
O cheiro
Do amor
A água
A lágrima
Que corre
Cai, e grita
E chora
O beijo.
A língua
A fala, e fala
Do amor
Faz
Constrói
Destrói
E briga
Chora
O beijo
Do amado
Lábios molhados
Do amante
Da água
Da língua
O beijo
Um beijo
E apenas
Beijo
O
B
E
I
J
O
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
ابن طباطبا العلوي
|
قصيدة كَأَنَّ نُجوم اللَيل سارَت نَهارَها
|
كَأَنَّ نُجوم اللَيل سارَت نَهارَها
وَوافقت عَشاءاً وَهِيَ أَنضاء أَسفار
فخيمنَ حَتّى تَستَريح ركابها
فَلا فلك جارٍ وَلا كَوكَب سار
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
HIN
|
Namdev Ji (Sant)
|
23. असुमेध जगने
|
असुमेध जगने ॥ तुला पुरख दाने ॥ प्राग इसनाने ॥1॥ तउ न पुजहि हरि कीरति नामा ॥ अपुने रामहि भजु रे मन आलसीआ ॥1॥रहाउ॥ गइआ पिंडु भरता ॥ बनारसि असि बसता ॥ मुखि बेद चतुर पड़ता ॥2॥ सगल धरम अछिता ॥ गुर गिआन इंद्री द्रिड़ता ॥ खटु करम सहित रहता ॥3॥ सिवा सकति स्मबादं ॥ मन छोडि छोडि सगल भेदं ॥ सिमरि सिमरि गोबिंदं ॥ भजु नामा तरसि भव सिंधं 4॥1॥873॥ (असुमेध= वैदिक-काल में किया जाता यज्ञ, जिस में एक घोड़ा सजा कर छोड़ दिया जाता था ; जिस अप्रीचित रजवाड़े में से घोड़ा गुज़रे, वह राजा जां लड़े या अधीनता माने, तुला=तुल कर बराबर का, बराबर, प्राग=हिंदु-तीर्थ अलाहबाद), गइआ=गया तीर्थ, जो हिंदु दीये-बाती बिना मर जाये उसकी क्रिया गया जा कर कराई जाती है, पिंडु=चउलें या ज्वार के आटे दे पेड़े जो पित्तरों निमित मणसींदे हैं, असि=बनारस दे नाल बहती नदी का नाम है, मुखि=मुँह से, चतुर=चार, अछिता=संयुक्त, द्रिड़ता=बस में रखे, खटु करम= छे कर्म (विद्या पढ़ना और पढ़ाउना, यज्ञ करना ते कराउना, दान देना और लेना), सिवा सकति स्मबादं= शिव और पार्वती की परस्पर बात-बात,रामायण, भेदं=प्रभु की अपेक्षा दूर रखने वाले काम, तरसि=तरेंगा, भव सिंधं=भव सागर, संसार-समुन्दर)
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
錢公輔
|
和許仲塗郎中遊山
|
每同南郭先生到，
今伴東牟太守來。
自顧拙疏聊自樂，
白雲徑裏踏荒苔。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
RUS
|
Рудникова Нина Павловна
|
Гимн мечте
|
Мечта сильней и ярче думы,
Мечта действительность затмит,
Мечта разгонит мрак угрюмый
И ярким светом озарит.
Мечта царит. Ум только правит
Ее порывистым конем;
Из роз и лавров арки ставит
И стелет путь цветов ковром.
И строгий ум пред ней бледнеет
Исчезнет труд в ее лучах.
Сомнений рои она рассеет,
И мир весь падает во прах.
Ей все доступно, все возможно,
Преграды рушит с торжеством,
Пред ней все мелко, все ничтожно,
Как мал кумир пред Божеством.
Ее всесильная беспечность,
Ее полета высота…
О, необъятная как вечность,
О, лучезарная мечта!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
CUSTOM:梦想颂
|
LZH
|
韓元吉
|
洞溪絕句三首
|
桃李欲開天雨雪，
二月山城無奈寒。
頼爾狐裘來送質，
更須樽酒放愁寬。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
SLV
|
Černej, Anica
|
Škorčki zamorčki
|
Škorčki zamorčki
so prileteli
od juga, od sončka
vsi zagoreli.
Z Jurčkom prijateljčkom
škorčka kramljata,
o jugu, o morju
žgolita, čebljata.
V srcu je škorki ženki
hudo:
Gozd je še mrtev,
gnezdec ne bo.
Jurček prijateljček
hiško zgradi,
na tepko medenko
jo pritrdi.
Škorček zakliče:
„Ženka, poglej!
Ti si gospa,
izvoli naprej!“
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T2
|
T1
|
CES
|
Lešehrad, Emanuel
|
PIETA
|
V mladosti háji kaple: v girlandě svlačců
Svatá Panna s Jezuletem v klíně.
Před ní mé hořící srdce
pokorou svítí.
Na stupni oltáře klečím
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
JPN
|
実重（三条公親）
| null |
はるのたつ しるしはかりは かすめとも なほゆききえぬ みわのすきむら
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
董讷
|
兴化道中
|
漭沆连沧海，
风吹一叶轻。
村从波际出，
草逼浪痕生。
地阔无山影，
天空有雁鸣。
最怜釜底处，
何日奏平成？
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T1
|
T4
|
T4
|
SPA
|
Adán Centurión Córdoba
|
Soneto
|
Profundo lecho que de mármol duro
me guardará el descanso postrimero,
abre tus senos, que según espero,
en breve ocuparé tu sitio oscuro.
Si en parte alguna puedo estar seguro
en ti no me hallará daño tan fiero,
o no veré quizá el mal de que muero
faltándome la luz deste aire puro
Y rota la cadena que detiene
en esta miserable y triste vida,
el alma, a sus pesares aherrojada,
descansará del mal que en ella tiene
el agua del olvido, ya bebida,
en los Elíseos Campos olvidada
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
সৈয়দ শামসুল হক
|
পরানের গহীন ভিতর-১২
|
উঠানের সেই দিকে আন্ধারের ইয়া লম্বা লাশ,
শিমের মাচার নিচে জোছনার সাপের ছলম,
পরীরা সন্ধান করে যুবতীর ফুলের কলম,
তারার ভিতরে এক ধুনকার ধুনায় কাপাশ,
আকাশে দোলায় কার বিবাহের রুপার বাসন,
গাবের বাবরি চুল আলখেল্লা পরা বয়াতির,
গাভির ওলান দিয়া ক্ষীণ ধারে পড়তাছে ক্ষীর,
দুই গাঙ্গ এক হয়া যাইতাছে- কান্দন, হাসন।
একবার আসবা না?- তোমারেও ডাক দিতে আছে
যে তুমি দুঃখের দিকে একা একা যোজন গিয়াছো?
একবার দেখবা না তোমারেও ডাক দিতে আছে
যে তুমি আঘাত নিয়া সারাদিন কি তফাত আছো?
যে নাই সে নাই সই, তাই সই, যা আছে তা আছে,
এমন পুন্নিমা আইজ, কোন দুঃখে দুয়ার দিয়াছো?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
DEU
|
Seume, Johann Gottfried
|
Der Tag der Heuernte
|
„Hört es hallen Herdenglocken
Auf der Trift am hohen Rocken,
Und der Tag wird heiß;
Draußen könnt ihr weiter sprechen,
Rasch ergreift den langen Rechen:
Arbeit gilt es heut und Fleiß!“
Keine Wolke steht am Himmel;
Summend ziehet das Getümmel
Nach der großen Au,
Ernst und heiter, still und tosend,
Singend hier dort leiser kosend,
Durch den letzten Morgenthau.
Voll und hoch bis an die Waden
Gehen dieses Jahr die Schwaden;
Auseinander fliegt
Schnell das Gras von zwanzig Händen,
Daß geflockt an allen Enden
Alles in der Sonne liegt.
Heißer brennt es von dem Himmel,
Rühriger wird das Getümmel,
Bildet sich zum Zug,
Schwinget rasch den langen Rechen,
Wendet flink die vollen Zechen,
Und es rauscht der Halm im Flug.
Immer wieder, immer wieder
Wechseln rüstig Reih'n und Glieder
Emsig ab und auf,
Unter Lachen unter Plaudern,
Rechts und links und ohne Zaudern,
Künstlich ihren Ringellauf.
Neckend geh'n sie manche Stunde
Wiederhohlt die heiße Runde;
Und die junge Welt
Weiß es listig still zu spielen,
Daß sich jedes von den Vielen
An das liebste Plätzchen stellt.
Glühend wird die Mittagshitze;
Alles eilt dem Schattensitze
An dem Walde zu;
Oder lagert mit dem Kober
Hungrig sich am größten Schober,
Erst zum Mahl und dann zur Ruh.
Besser schmeckt aus großen Töpfen
Frische Milch als Herrenschnepfen,
Wenn man sich gerührt;
Wasser besser als die Weine,
Die der Fuhrmann von dem Rheine
Nur für Gold herüber führt.
Leise schlummern nun die Alten,
Und die jungen Wichte halten
Ihre gute Zeit;
Spielen, spotten, necken, kosen,
Werfen sich mit wilden Rosen
Bis zu wilder Fröhlichkeit.
„Hollah, endet euer Flüstern,
Höret wie die Halme knistern!“
Ruft der Altpapa;
„Jungen, Mädchen, zugegriffen!
Morgen wird zum Tanz gepfiffen:
Jetzo ist noch Arbeit da!“
Alles kommt heran gestürmet,
Schober werden aufgethürmet,
Vor dem Abendthau:
Michel schwingt die große Gabel,
Hebet schwitzend, wie zu Babel
Mächtig seinen Riesenbau.
Alle jauchzet ausgelassen
Durch des Heues lange Gassen,
Und der Alte singt
Einsam schmunzelnd und zufrieden,
Daß er seine Pyramiden
Glücklich noch zusammenbringt.
Schwer geladen werden Wagen,
Hohe Berge heimzutragen
Für das lange Jahr.
Mögen nicht mit wildem Trosse
Stolz verzehren fremde Rosse,
Was des Friedens Gabe war!
Wie aus einem Paradiese
Duftet Balsam von der Wiese,
Und die Krankheit weicht;
Städter wallen frisch nach Hause,
Die in ihrer engen Klause
Lange gestern noch gekeucht.
Grillen zirpen, Wachteln schlagen,
Späte Nachtigallen klagen
Ihren Abschied sich;
Und der Sperling in dem Rohre
Zanket mit dem ganzen Chore
Unermüdet ritterlich.
Fliegen summen, Käfer schwirren;
Neugeschärfte Sensen klirren
In dem Grase schon;
Fernher in der Abendröthe
Hallt des Waldhorns und der Flöte
Sanft gemischter Zauberton.
Neben dem Forellenbache
Zieht mit Singsang und Gelache
Alles freundlich heim,
Findet Abends bey der Mutter
Milch und Brot und frische Butter,
Köstlich süß, wie Honigseim.
Morgen ist ein Fest für Knaben,
Die Johanniskronen haben:
Fort noch in das Feld!
Wer die schönste Krone windet
Und die schönsten Garben bindet,
Ist beym Tanz des Tages Held.
Hört es hallen Herdenglocken
Von der Trift am hohen Rocken
Dort dem Dorfe zu,
Mädchen, eilet und versehet
Euern Stall geschwind, und gehet
Dann zu Tisch, und dann zur Ruh.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
汪舟
|
周衣亭先生斋中山茶花用刘后村集中韵
|
宝珠何忍弃山空，
喜讬龙门艳一丛。
十笏斋中培老幹，
百花头上放殷红。
还怜野卉经霜陨，
生笑唐花待火烘。
最喜寻芳春不远，
锦囊端欲倩奚童。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر أبو الحسن بن النرسي
|
قصيدة لما تعذر أَن أكون بهَا الفدا
|
لما تعذر أَن أكون بهَا الفدا
فتعيش بعدِي أَو نموت جَمِيعًا
اتبعتها حلل الشَّبَاب فَمَا بَقِي
فسواد عَيْني قد أذيب دموعا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
谷驹休
|
每一个乡村都有漫长械斗史
|
疫情封城期
听说市里有两例确诊患者
逃了出来
顿时周边各乡镇
闻风而动
村民们拄着农具彻夜
值守在村口
后来
从高中同学群里
我得知
那两名老乡
被其他老乡棍棒相加
驱逐如狗
打得头破血流
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Rogers, Samuel
|
I. 1.
|
Hence, to the realms of Night, dire Demon, hence!
Thy chain of adamant can bind
That little world, the human mind,
And sink its noblest powers to impotence.
Wake the lion's loudest roar,
Clot his shaggy mane with gore,
With flashing fury bid his eye-balls shine;
Meek is his savage, sullen soul, to thine!
Thy touch, thy deadening touch has steel'd the breast,
Whence, thro’ her April-shower, soft Pity smil'd;
Has clos'd the heart each godlike virtue bless'd,
To all the silent pleadings of his child.
At thy command he plants the dagger deep,
At thy command exults, tho’ Nature bids him weep!
When, with a frown that froze the peopled earth,
Thou dartedst thy huge head from high,
Night wav'd her banners o'er the sky,
And, brooding, gave her shapeless shadows birth.
Rocking on the billowy air,
Ha! what withering phantoms glare!
As blows the blast with many a sudden swell,
At each dead pause, what shrill-ton'd voices yell!
The sheeted spectre, rising from the tomb,
Points at the murderer's stab, and shudders by;
In every grove is felt a heavier gloom,
That veils its genius from the vulgar eye:
The spirit of the water rides the storm,
And, thro’ the mist, reveals the terrors of his form.
O'er solid seas, where Winter reigns,
And holds each mountain-wave in chains,
The fur-clad savage, ere he guides his deer
By glistering star-light thro’ the snow,
Breathes softly in her wondering ear
Each potent spell thou bad'st him know.
By thee inspir'd, on India's sands,
Full in the sun the Bramin stands;
And, while the panting tigress hies
To quench her fever in the stream,
His spirit laughs in agonies,
Smit by the scorchings of the noontide beam.
Mark who mounts the sacred pyre,
Blooming in her bridal vest:
She hurls the torch! she fans the fire!
To die is to be blest:
She clasps her lord to part no more,
And, sighing, sinks! but sinks to soar.
O'ershadowing Scotia's desert coast,
The Sisters sail in dusky state,
And, wrapt in clouds, in tempests tost,
Weave the airy web of fate;
While the lone shepherd, near the shipless main,
Sees o'er her hills advance the long-drawn funeral train,
Thou spak'st, and lo! a new creation glow'd.
Each unhewn mass of living stone
Was clad in horrors not its own,
And at its base the trembling nations bow'd.
Giant Error, darkly grand,
Grasp'd the globe with iron hand.
Circled with seats of bliss, the Lord of Light
Saw prostrate worlds adore his golden height.
The statue, waking with immortal powers,
Springs from its parent earth, and shakes the spheres;
The indignant pyramid sublimely towers,
And braves the efforts of a host of years.
Sweet Music breathes her soul into the wind;
And bright-ey'd Painting stamps the image of the mind.
Round their rude ark old Egypt's sorcerers rise!
A timbrell'd anthem swells the gale,
And bids the God of Thunders hail;
With lowings loud the captive God replies.
Clouds of incense woo thy smile,
Scaly monarch of the Nile!
But ah! what myriads claim the bended knee?
Go, count the busy drops that swell the sea.
Proud land! what eye can trace thy mystic lore,
Lock'd up in characters as dark as night?
What eye those long, long labyrinths dare explore,
To which the parted soul oft wings her flight;
Again to visit her cold cell of clay,
Charm'd with perennial sweets, and smiling at decay?
On yon hoar summit, mildly bright
With purple ether's liquid light,
High o'er the world, the white-rob'd Magi gaze
On dazzling bursts of heavenly fire;
Start at each blue, portentous blaze,
Each flame that flits with adverse spire.
But say, what sounds my ear invade
From Delphi's venerable shade?
The temple rocks, the laurel waves!
“The God! the God!” the Sybil cries.
Her figure swells! she foams, she raves!
Her figure swells to more than mortal size!
Streams of rapture roll along,
Silver notes ascend the skies:
Wake, Echo, wake and catch the song,
Oh catch it, ere it dies!
The Sybil speaks, the dream is o'er,
The holy harpings charm no more.
In vain she checks the God's controul;
His madding spirit fills her frame,
And moulds the features of her soul,
Breathing a prophetic flame.
The cavern frowns; its hundred mouths unclose!
And, In the thunder's voice, the fate of empire flows.
Mona, thy Druid-rites awake the dead!
Rites thy brown oaks would never dare
Ev'n whisper to the idle air;
Rites that have chain'd old Ocean on his bed.
Shiver'd by thy piercing glance,
Pointless falls the hero's lance.
Thy magic bids the imperial eagle fly,
And blasts the laureate wreath of victory.
Hark, the bard's soul inspires the vocal string!
At every pause dread Silence hovers o'er:
While murky Night sails round on raven-wing,
Deepening the tempest's howl, the torrent's roar;
Chas'd by the morn from Snowdon's awful brow,
Where late she sate and scowl'd on the black wave below.
Lo, steel-clad War his gorgeous standard rears!
The red-cross squadrons madly rage,
And mow thro’ infancy and age:
Then kiss the sacred dust and melt in tears.
Veiling from the eye of day,
Penance dreams her life away;
In cloister'd solitude she sits and sighs,
While from each shrine still, small responses rise.
Hear, with what heart-felt beat, the midnight bell
Swings its slow summons thro’ the hollow pile!
The weak, wan votarist leaves her twilight cell,
To walk, with taper dim, the winding isle;
With choral chantings vainly to aspire,
Beyond this nether sphere, on Rapture's wing of fire.
Lord of each pang the nerves can feel,
Hence, with the rack and reeking wheel.
Faith lifts the soul above this little ball!
While gleams of glory open round,
And circling choirs of angels call,
Can'st thou, with all thy terrors crown'd,
Hope to obscure that latent spark,
Destin'd to shine when suns are dark?
Thy triumphs cease! thro’ every land,
Hark! Truth proclaims, thy triumphs cease:
Her heavenly form, with glowing hand,
Benignly points to piety and peace.
Flush'd with youth her looks impart
Each fine feeling as it flows;
Her voice the echo of her heart,
Pure as the mountain-snows:
Celestial transports round her play,
And softly, sweetly die away.
She smiles! and where is now the cloud
That blacken'd o'er thy baleful reign?
Grim darkness furls his leaden shroud,
Shrinking from her glance in vain.
Her touch unlocks the day-spring from above,
And lo! it visits man with beams of light and love.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ENG
|
Gabeba Baderoon
|
Time and Children
|
Every Sunday when I was young, the whole family crowded into cars to visit my aunt who lived as far away as banishment.
Led by my grandparents in their white Vauxhall, after the last stretch of gravel track, barely wide enough for a car and impassable in heavy rain, we always arrived in the narrow road in front of the house ready for lunch and my aunt’s loud welcome.
And later, in that order of things that has to do with Sundays, and the way old men understand time and children, my grandfather in his bowtie and black felt hat would call the children of the neighbourhood to his Vauxhall, and they would crowd into the back seat from one side and lever onto one another’s laps and shut the heavy door with a bang.
The visiting children would stand at the kerb and watch him drive to the end of the road and manoevre the car around.
Slowly my grandfather would pull up again at my aunt’s house, and a fan of children, would spill out of the back seat.
All my life I have remembered the order of such Sunday afternoons.
Even now, recalling the moment they drove away from us, my head rears back at the return of something.
In our watching and waiting was the beginning of recognition and loss, of apprehending something we didn’t even know we had.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Perný, Břetislav
|
Crha.
|
Ejhle Crha!
Kdo o něm mluví,
slova mrhá!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ZHO
|
余丁未
|
不像骗子的人，天天要戴帽子、钻套子
|
房屋像个帽子
房间像个套子
他，却不像个骗子
像个游子，从屋外游到屋内
再游到外面空气的海洋
人在水里淹不死
帽子和套子都丢在岸上
他偏要去水里跟鱼类相识相交
帽子和套子像一群控制了激情的观众
等他扎猛子时，一个劲地倾情欢呼
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Kollár, Jan
|
596. Na poverchu cest a u chodníků
|
Na poverchu cest a u chodníků
Toho strašlivého orkusu
Roste množství, merzkých do hnusu,
Tráv a bylin, bodláků a kříků;
Rody kopřiv, hub a pryskýřníků,
Bolehlavu, blenu, čertkusu,
Lilku, chrastavce a zádusu,
Hadolistů, všivců, krevavníků:
Nevěduci zmačkám patou mnohé,
Než ai, cedíce krev křičely:
Ouveh, ouveh, ach my přeubohé!
Já se zleknu, a můj tlumač začne:
Nebojte se, co ste potřely
Křižáků jest plémě Slavotlačné.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HUN
|
Reviczky, Gyula
|
Fakó poéta
|
Szegény magyar fakó poéta!
Szerencséd, hogy nem él Petőfi;
Gyülölte a szemforgatókat,
Nem birt ő, mint te dörgölődni;
S te, a kit a magyar poéták
Között elsőnek mondanak,
Ősz hajjal talpat nyalni jársz el -
Petőfi, jó, hogy halva vagy!
Szegény magyar fakó poéta,
Szerencséd, hogy meghalt Arany.
A velszi bárd örökre hallgat,
Jó, hogy lángajka zárva van.
Te vén gyerek, te kegyleső, te
Fakó költő, nem velszi bárd,
Egy kézszorítás kell neked csak
S kiáltod: Éljen Éduárd!
Szegény magyar fakó poéta
Szerncséd, hogy nem vagy magad.
Szerencséd, hogy komédiás vagy,
Akit a nemzet megtagad.
Szegény magyar fakó poéta!
Szerencséd, édes nemzetem,
Hogy ő hozzá nagy dalnokid közt
Nem hasonlított senkisem.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T4
|
T6
|
ARA
|
الشاعر النهشلي
|
قصيدة كَأَن لَم تَرَي قَبلي أَسيراً مُكَبَّلاً
|
كَأَن لَم تَرَي قَبلي أَسيراً مُكَبَّلاً
وَلا رَجُلاً يُرمى بِهِ الرَجَوانِ
كَأَنّي جَوادٌ ضَمَّهُ القَيدُ بَعدَما
جَرى سابِقاً في حَلْبَةٍ وَرِهانِ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ZHO
|
李宜静
|
玫瑰周记
|
1. 晨起
沉默是你的哀凄
隔一个次元，人群不曾听见
艳丽、高贵
所有定义受到操作，所有
真实都被掩盖
（他们称为脏污，我却觉得可爱）
一切都是因为
爱
你开绽的不是浪漫美丽
你歌颂的不是甜蜜
红色浓烈爱情
你的叶瓣不该被误认为心形
因为一切不只为了歌颂爱情
歌颂爱情
（所有人都不明白）
2. 赠与
作为一种赠礼
扰攘城市里，不是甜蜜圆舞曲
你从未习惯做为一种关爱的象征
并不是一种浪漫
像一种危险，带着最多脏污
造作那种
而我们看起来都异常感谢
仍旧对待你若旁人珍爱一束玫瑰的方式
仍旧微笑不语
供养阳光与水以延迟凋萎，静静期待
褪色干枯那天
（如同所有的，我唯一的期待）
3. 隐喻
你仍是一束玫瑰
凋敝速度和缓 和灵魂崩解竞速
轻轻重重的各色祝福被收起
（或者说是一种诅咒）
轻抚你迷人花瓣，大雨来的时候
枝条末段无刺
像世界隐藏温柔
却扯去所有包覆，那些
塑胶外衣、人造绿叶与真实
其实虚假的枝条
为了世界因拥有鲜花而灰朴
用极端中的极端映衬所有
逝去的鲜艳
像我仅有的沸腾而即将冷却的血
陪你一起告别世界，将新鲜
都封存于保鲜袋中
于是一切被掌握
玫瑰、市场、赠与、珍藏
与凋敝，都是实验一场
如最初的信仰：
「我们都是人工世界里的，人工制品。」
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ARA
|
الدكتور عبد المجيد قاسم الطرشاني
|
قصيدة أنفق
|
يا كانزَ الأموالِ مهلاً إنَّها
لن تفتديك إذا الخلائقُ أُحضرت
وإذا البحارُ بمائها وجليدها
وتلاطم الأمواج فيها سُجِّرت
والشمسُ أيضًا قد تبدل حالُها
مثلَ العمامةِ في المجرةِ كُورت
وإذا الجنان لأهلها قد أزلفت
وإذا الجحيمُ لمن طغى قد سُعِّرت
وترى الجميعَ كأنهم قد عاقروا
كأسَ الطِلا ومياهُهم قد غورت
غيبٌ أتانا في الكتابِ مثالُه
وعقولُنا حسبَ المداركِ صَوَّرت
فالفهمُ محدودٌ بسمعٍ قاصرٍ
وبما العيونُ بنورِها قد أبصرت
أنفق فما قدمتَ يبقى بينما
يفنى الذي للدهرِ نفسُك أخّرت
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T3
|
RUS
|
Кладо Татьяна Николаевна
|
Над картой знакомых стран
|
На столе развернула план,
Справиться о чем-то по делу.
И над картой знакомых стран
Мыслями далеко улетела.
Это все ведь родные места, —
Эти знаки, черточки и точки.
Это ведь душа заперта
В маленьком зеленом кусочке.
Начертить и вымерить строго
Поручили скучному кому-то…
Мысленно иду по дорогам,
Вспоминаю каждую минуту.
И под властью нежданной боли
Забываю про время, про дела…
Ведь на этом маленьком поле
Целая жизнь прошла.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T3
|
T1
|
T1
|
LZH
|
趙𤰳
|
獻高駢
|
我昔勝君昔，
君今勝我今。
人生一世事，
何用苦相侵。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ASM
|
বিশ্বজিত নাথ
|
এপাহ ৰঙা গোলাপ
|
মোৰ অনুভবী মনৰ সেউজীয়াখিনিৰ সিপাৰে
তুমি ফুলা এপাহ ৰঙা গোলাপ
অভিমান সামৰি পাহিবোৰে
হাত বাউলী মাতে মোক কাষলে
নীলা আকাশৰ সমস্ত মৰম
ঢিলিব বিচাৰে মোৰ কুমলীয়া হিয়াক
কেতিয়াবা অভিমানত কলা পৰে নেকি
ৰঙা নিতুল পাহিবোৰ
মোৰ হৃদয় উকা কৰি
নেযাবা কোনোকালে আতৰি
বিচাৰো তোমাৰ উমাল পৰশ
তৃষ্ণাতুৰ হিয়াখনিত
থাকা যেন চিৰ জীৱন
এপাহ ৰঙা গোলাপ হৈ ফুলি ।
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BUL
|
Гилбърт Честъртън
|
Балада за самоубиеца
|
Бесилката във двора ми, шептят,
е натъкмена за красив финал.
Завързвам клупа за пореден път,
с финес и вещина — като за бал.
Съседите от целия квартал
поеха дъх, „Ура!“ да изкрещят.
Но в миг обзе ме непонятна жал…
Май няма да се беся този път.
Заплата утре ще ми изплатят…
Прадядо с меч е бранил своя крал…
Червено-сиви облаци летят…
Свещеникът дано не е узнал…
Аз сякаш подочух от мистър Гал,
че гъби другояче се варят…
Не съм прочел и ред от Ювенал…
Май няма да се беся този път.
Ще се пречисти някой ден светът.
В калта ще се завърне всяка кал.
И плачещите ще се утешат,
а глумите ще секнат сред печал.
Мъдруващият става помъдрял…
Човек, залутан в таен горски кът,
намира брод — тъй, както е желал…
Май няма да се беся този път.
* * *
Кралю, дочувам как тръбят сигнал,
към ешафода смъртници вървят.
Но смъртник може да е всеки крал…
Май няма да се беся този път.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
উপেন্দ্রকিশোর রায় চৌধুরী
|
বাবার চিঠি
|
মাগো আমার সুখলতা, টুনি, মণি, খুশি, তাতা,
কাল আমি খেয়েছি শোন, কি ভয়ানক নেমন্তন,
জলে থাকে একটা জন্তু দেখতে সে ভয়ানক কিন্তু!
মাছ নয়, কুমির নয়, করাত আছে ছুতার নয়,
লম্বা লম্বা দড়ি রাখে, লাঠির আগায় চোখ থাকে;
তার যে কতগুলো পা ঢের লোকে তা জানেই না;
দুটো পা যে ছিল তার, বাপরে সে কি বলব আর!
চিমটি কাটত তা দিয়ে যদি ছিড়ে নিত নাক অবধি!
তার মাথাটা কচকচিয়ে খেয়েছিলাম মুলো দিয়ে।
আর একটা সে কিসের ছা নাইকো মাথা নাইকো পা!
কিন্তু তার মাকে জানি তার আছে পা দুখানি!
আরেকটা সে কি যে ছিল, খেতে খেতে পালিয়ে গেল।
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
BEN
|
প্যারীচাঁদ মিত্র
|
তব অর্চনার কী ফল
|
।। ঝিঁঝিট---আড়া ।।
তব অর্চনার কী ফল।
মন শান্ত হয় আর বাড়ে ধর্মবল।
ত্রাসিত তালিত মন, সুখী না হয় কখনো,
লইলে তব শরণ, আনন্দ বিমল।
শোকেতে মোহিত জীব, তব ধ্যানে সজীব,
চিত্তের সান্তনা শিব, তোমাতে কেবল।
মানবের যত ক্লেশ, তুমি হে করহ শেষ,
কৃপা করো কৃপাশেষ, দেহ কৃপাবল।
পাপেতে পতিত অতি, অগতির তুমি গতি,
কী হইবে মম গতি, ভাবিয়া বিহ্বল॥
তব প্রেমে এ নয়ন, যেন করে বরিষণ,
ভক্তি অশ্রু নিরঞ্জন নিষ্পাপ নির্মল।।
(কাব্যগ্রন্থ : গীতাঙ্কুর)
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
SLV
|
Pesjak, Luiza
|
Kaj kdo ima
|
"Poslopje ima polžek zalo,
Gorak kožušek miše malo,
Metuljček ima dve peruti,
Letečega se vrabec čuti;
A kaj ti imaš, dete milo?
""Obutal imam, oblačilo,
Očeta, mater, sem veselo –
Oh, kaj sem od Boga prejelo!""
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
劉郁
|
題鵲山
|
鵲山髙與碧雲齊，
渡水沿岡路欲迷。
日暮羸驂鞭不動，
緑雲深處亂蟬嘶。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Luiz de Miranda
|
Elis
|
Elis vive
no amanhecer
na hélice de luz da aurora
Vamos alucinar as palavras
que o amor dói
nos adjetivos azuis
e deixa essa dor
os substantivos inúteis
do abandono
que nos põem a navegar
pelo mundo
passageiro do sonho
vagabundo da vida
Elis vive
enquanto a tarde rola morna
sobre os músculos do dia
os lábios do amor
se abrem ao mar de abril
e os meses são nuvens de vento
onde escrevemos as canções
Elis vive
enquanto os versos
se dilaceram
sobre a cera do tempo
Publicado no livro Amor de amar (1986).
In: MIRANDA, Luiz de. Poesia reunida, 1967/1992. Rio de Janeiro: Civilização Brasileira; Porto Alegre: IEL, 1992. p.18
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Šembera, Vratislav Kazimír
|
Kamilla.
|
Mám mnohé chvíle plné trudu,
kde s tíží jen se bolu zbudu,
kde zoufanlivě k předu vzhlednu,
a nad osudem vlastním zblednu,
nad zbořeništěm ducha svého –
a smích, jenž city srdce mého
v talár bláznovský často halí –
ten také někdy oko moje zkalí.
Mnoho času promrhal jsem,
mnoho času zašlo marně,
bylo by snad mezi tím již
vzešlo mnohé dílo zdárné!
Co mi pomůže teď lítost? –
Opět nová ztráta času –
nezpíval jsem nikdy tenór,
přidržím se opět basu.
Ulekl jsem se těch citů,
jenž se srdcem mým plazí,
a moji zdravou povahu
zbytečně jenom kazí.
Dal jsem jim dávno výhost již,
bůh ví, kde asi bloudí!
Jen ať se mi zas nevrátí,
a v srdce zpět nevloudí!
Krásný život! – v těle pláče
srdce rozervané,
bídně zhynu – jestli brzy
jaro nenastane,
jestli brzy nepřilétne
slavíků sbor četný,
aby znovu zbujel touhou
duch můj rychloletný.
Krásný život! – volnost! volnost!
jediné mé přání –
místo odpovědi slyším
dumné srdce lkání:
„Opuštěn jsi, odsouzen jsi,
všichni Tobě klnou!“
Jaro! zpívejte slavíci
píseň touhyplnou.
Divoká vášeň burácí
v mé rozjařené hrudi,
a jeden pocit po druhém
se ze sna svého budí.
Obrazy z časů minulých,
tužby již pochované
zas rozohnily srdce mé –
a dávný žár v něm plane.
Sotva že v teskném srdci mém
jedna bolest zahyne,
již nový boj a nový žal
květ svůj v něm porozvine.
Bez pokoje a bez míru
vrhám se v žití proudy,
a s smíchem, s pýchou pohlížím
na moudré lidské soudy.
Mně protiví se přítomnost,
ta vnitřní bída kolem –
Teď chodím světem sám a sám
s svou láskou a s svým bolem.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
王瑞
|
春闺词
|
十二阑干绕玉楼，
珠帘垂影控金钩。
多情最是梁间燕，
泥软花香去复留。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Conrad Ferdinand Meyer
|
Liebesflämmchen
|
Die Mutter mahnt mich abends:
»Trag Sorg' zur Ampel, Kind!
Jüngst träumte mir von Feuer –
Auch weht ein wilder Wind!«
Das Flämmchen auf der Ampel,
Ich lösch es mit Bedacht,
Das Licht in meinem Herzen
Brennt durch die ganze Nacht.
Die Mutter ruft mich morgens:
»Kind, hebe dich! 's ist Tag!«
Sie pocht an meiner Türe
Dreimal mit starkem Schlag.
Und meint, sie habe grausam
Mich aus dem Schlaf geschreckt –
Das Licht in meinem Herzen
Hat mich längst aufgeweckt.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Hugo von Hofmannsthal
|
Vorfrühling
|
Es läuft der Frühlingswind
Durch kahle Alleen,
Seltsame Dinge sind
In seinem Wehn.
Er hat sich gewiegt,
Wo Weinen war,
Und hat sich geschmiegt
In zerrüttetes Haar.
Er schüttelte nieder
Akazienblüten
Und kühlte die Glieder,
Die atmend glühten.
Lippen im Lachen
Hat er berührt,
Die weichen und wachen
Fluren durchspürt.
Er glitt durch die Flöte,
Als schluchzender Schrei,
An dämmernder Röte
Flog er vorbei.
Er flog mit Schweigen
Durch flüsternde Zimmer
Und löschte im Neigen
Der Ampel Schimmer.
Es läuft der Frühlingswind
Durch kahle Alleen,
Seltsame Dinge sind
In seinem Wehn.
Durch die glatten
Kahlen Alleen
Treibt sein Wehn
Blasse Schatten
Und den Duft,
Den er gebracht,
Von wo er gekommen
Seit gestern Nacht.
Tweet
Frühlingsgedichte
-
Gedichtinterpretationen
-
Gedichtanalysen
audible-Hörbücher KOSTENLOS testen
Impressum - Datenschutz
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
华守谟
|
玩鹅池怀古
|
日隐暮山紫，
霞光荡池水。
右军有遗墟，
积翠横旧址。
谁实馈生鹅，
山阴刘道士。
道德几千言，
烟云落满纸。
万象集毫端，
出入清虚里。
古迹今尚存，
高风不可企。
池水自悠悠，
景慕何时已。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T3
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر حدادن فريد
|
قصيدة أمن أجل هذا يموت الفتى
|
أمن أجل هذا يموتُ الفتى
ويسهرُ ليلتَهُ.لا غَفا
وينحَتُ من جسمِهِ في الهوى
ويُقرِحُ منه الجفُونَ البُكا
على غادة ليسَ فيها حِجىَ
ويٌعْجبُها كلُّ منْ لا هَدَى
ويشْغَلُها عنْ طِلابِ العُلاَ
سَماعُ الغِنا وحَديثُ الخَنا
وكلُّ غَنِيّ لها صاحبٌ
ويسقُطُ مِن عينِها الفُقَرَا
وتحملٌها كلُّ سيَّارةِ
وسِيّانََ محْرَمُها أو خَلاَ
أكلٌ الحياة غناءٌ ورقصٌ
وكلٌ المطالبِ سنُّ العرا
وكل اللُّبوسِ فرنسيةٌ
فحتى الكلامُ وحَتَّى المِشَا
سأحرقُ بالشعر مَتْجَركَمْ
وأجعَلُهُ مثلاً يُحْتَذَى
وما بيَ ما بِيَ عَنْ غَدرَةِ
ولكنَّه بعضُ ممّا أرى
لئن كانَ هذا الذي قد بقِي
فما بعدهُ كسوادِ الكَرى
ولستُ ألومُ عمائِمَكم
فما في عمائِمِكم ذو عصَا
إذا قادتِ البيتَ رَبَّتُهُ
فلا تُقْرِ سِلْمَا وأَقْرِ العَزَا
لئن كانَ حربٌ غداً أو نِزالُ
فلاَ تُسْمِعُونِي وزُفُّوا النِّسا
يريدون مني الرضا بالقضَا
أجل قد قَبلْتُ الرّضا بالرِّضَى
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر عباس محمود عامر
|
قصيدة أبواب الريح
|
فتَحَتْ أبْوَابَ الرِّيحْ
وقفَتْ فوقَ العَتبَاتِ
فيَبْهرُهَا الضَّوءُ
تَمدُّ ذرَاعيْهَا لنَخِيلِ الشَّمسْ،
فتُسَاومُهَا الرِّيحُ
بدَاخلِ أرْوقَةِ الأيَّامْ
قالُوا:
مَكَثتْ فى الحَقلِ من الفَجْرِ..!
لتُؤنسَ كلَّ السَّبلِ المزْرُوعِ،
ولم تحَْصدْ فى موْسمِهَا
غيرَ جُذوعِ الشَّوْكْ..
مَرَّ الليْلُ عليْهَا والرُّقبَاءْ
سَألُوا عنْهَا مَاءَ الغُدْرَانْ،
وثرَى الأجْرَانْ،
وهوَاءَ البلْدَانِ،
وأغْصَانَ العَائلةِ العنْقُودِيَّةِ
لمْ يجدُوا نسْمتَهَا فى نسَماتِ الفَجرْ..!
ظهَرتْ..!
خَلعَتْ وجْهَ الأمْسِ من الأقْنِعَة ،
وارْتَدتْ الآنَ مَلامِحَ هذا اليَومْ
نَكرتْ لليْلِ تسَللهَا
منْ ثَغْرٍ فى أسْوَارِالذَّاتِ،
وفى سَحْنتِهَا أَثرٌ لبَقايَا أمُومَة
تَرْتَاعُ،
وفى روْعتِهَا صَوتُ وَليدٍ يَصْرخُ
قدْ ترَكَتْهُ بضَمِيرٍ غَائِبْ..
هلْ مَكثتْ فى الدَّارِ
لتطْفِىءَ عطْشَ الظمْآنْ..؟
أمْ رَكبتْ قاطِرةَ الرِّيحِ
إلى مُدنِ الضَّوءْ..؟
*****
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Vinvenzo Padula
|
Poesia di Vinvenzo Padula - L'occhio di lei
|
Poesia di Vinvenzo Padula
L'occhio di lei
Siccome l'ala d'una rondinella
S'apre ed abbassa e sopra il fonte oscilla,
Tal la palpèbra della mia donzella
Si chiude ed apre sulla sua pupilla;
Sulla nera pupilla, ove una bella
Imagine di Lei ristretta brilla
La qual rassembra sua minor sorella
Prigioniera di brina entr'una stilla.
Io m’affiso in costei tra ciglio e ciglio;
Ella ride, e par dica: Or veder puoi
Quant'io piccina alla maggior somiglio.
Onde lascia la man, lascia il ginocchio,
Lascia la bocca, e 'l seno; e, se Lei vuoi
Tutta quanta baciar, baciale l'occhio.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر طلائع بن رزيك
|
قصيدة أبى اللّه إِلا أن يكون مؤيداً
|
أبى اللّه إِلا أن يكون مؤيداً
مدى الدهر منصور اليدين على العدا
وكم جاهل قد زاده الحلم عزة
على غيره لما فسحت له المدى
فأوردنه من راحتي مورد الندى
ولما أسر الغدر أوردته الردى
وهاجر فاستدرجته ورفعته
بحلمي أناةً وانتظاراً به غدا
عسى هو أن يصحو من الجهل أو يرى
عليه الحسام المشرفي معربد
فعاجله مستحكم الرأي قد غدا
لقهر الأعادي في الحروب مؤيدا
رميت به سهماً مصيباً وأنه
لدى الحرب ما زال القديم المسددا
هو الأسد الورد الذي عاد سبقه
إِلينا من الضرب الدراك الموردا
فلا يغترر بي بعدها ذو جهالة
فليث الشرى يخشى وإن كان ملبدا
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TUR
|
Levni
|
Atalar Sözü Destanı
|
Tut atalar sözünü kalbi selim ol
Gönülden gönüle yol var demişler
Gider yavuzluğun tab'ı halim ol
Sert sirke küpüne zarar demişler
Her kara uzatma elin eteğin
Yelkovana döner ahır emeğin
Nitekim göllerde şaşkın ördeğin
Başın kor kıçından dalar demişler
Aldanma cihanın sakın varına
Düşmeyegör onun ah-ü zarına
Bugünkü işini koyma yarına
Yar yıkıldığı gün tozar demişler
Çoktur bu alemde boşa yelenler
Kande bilenler ile bilmeyenler
Eskiden adettir dağdan gelenler
Bağda olanları kovar demişler
Dediler bu pendi sordumsa kime
Tuz ekmek bilmeze müşkilin deme
Kül kömür ye namert lokmasın yeme
Gün olur başına kakar demişler
Arzeyle bu pendi kendi özüne
Dost addetme her güleni yüzüne
İncinme dostunun doğru sözüne
Doğru söz insana batar demişler
Bir mürşid-i kamil bulmayanlara
Pirler nasihatın almayanlara
Sözünün ispatı olmayanlara
Bir dipsiz kile boş anbar demişler
Yar ile ettiğin kavle ver karar
Kar etmezsen bari eyleme zarar
Aza kanaat et olma tamahkar
Ucuz satan tezcek satar demişler
Kanaat halkasın bırakma elden
Elinden çıkmasın der isen dümen
Deve ahu gibi boynuz isterken
İki kulaktan da çıkar demişler
Güneş balçık ilen sıvanmaz ey dil
Bi-zeban da olsa bellidir kamil
Kendüden gayruyu beğenmez cahil
Kendi çalar kendi oynar demişler
Hileyi irtikap etme kıl hazer
Desinler sana bir er oğlu er
Sen elin kapısın çalarsan eğer
El de senin kapın çalar demişler
Gerek şaki olsun gerekse said
Kerim kereminden eylemez teb'id
Böyledir Mevla'dan sen kesme ümid
Gün doğmadan neler doğar demişler
Levni nasihatı pirlerin böyle
Durub-ı emsalden hazm ile söyle
Meydan-ı hünerde ağırlık eyle
Ağır bassa beğni ağar demişler
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر أحمد زكي أبو شادي
|
قصيدة لو كنت كالمتنبي في جراءته
|
لو كنت كالمتنبي في جراءته
وفي التحدي لحساد وأعداء
لطرت فوق بساط الريح منصلتا
سيفا يمزق ما آذاك من داء
قد سار وصف له في سعره مثلا
للفن والفن عندي فوق إنشائي
يا منسي الناس آلاما لعلتهم
عوفيت واسلم كعيسى في سويدائي
أعدّ ساعات قرب موشك ثملا
كراهب بين تسبيح وإصغاء
إني على الحب قد نشئت لا عوض
عنه لروحي أو سر لإحيائي
وما الجمال سوى ند لروعته
أو توأم بين أطياف وأضواء
أهلا بعودك للأحياء تسعدهم
وتنشر النور فيهم بعد ظلماء
الحب والحسن في كفيك قد رفعا
للمهتدين فيما يجزيك إطرائي
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T2
|
LZH
|
游何
|
紹興乙丑七月幕谷游何蕭卿乘月獨遊淡巖書事兼簡零陵宰君李兄秀實
|
渡過瀟江日已曛，
影和明月共三人。
名巖近郭別州少，
好事更誰如我真。
絕頂有天浮碧樹，
凌秋無暑斷紅塵。
終當早棄人間事，
來與山僧作並鄰。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
الشاعر الممزق بن المضرب
|
قصيدة أنا الممزقُ أعراضَ اللِئَام كَمَا
|
أنا الممزقُ أعراضَ اللِئَام كَمَا
كانَ المُخرِّق أعراضَ اللئام أَبِي
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
ASM
|
বিষাদৰ ৰাণী জুৰি বড়া
|
হাকুটিৰে পাৰিম এমুঠি জোনাক
|
নিসংগতা কাৰেঙত বুৰ যোৱা
হৃদয়খন
আশাৰ জোলোঙাত ভৰাই,
সেমেকা মনত
উৎসাহৰ শিকলি লগাই,
দুখ- যন্ত্ৰণাৰে ভৰা
উজাগৰী নিশাবোৰ
পাৰ কৰি যাওঁ
কণ্টকময় বাটেৰে
লক্ষ্য স্থান
প্ৰাপ্তত… !!
অঘৰী জীৱনত
অনায়াসে ভৰি থকা
অমানিশা নিৰৱতা ভাঙি,
মিছা প্ৰতিশ্ৰুতিবোৰ
আঁতৰাই হেঁচুকী,
মৰমৰ মুকুতা পিন্ধি,
পছোৱা বতাহত উৰি গৈ
হাকুটিৰে পাৰিম
তোমাৰ সতে
. স্বৰগৰ
এমুঠি জোনাক…!!
কুঁৱলিৰ জালিকটা বাটেদি
এটি নতুন সতেজ পুৱাই
অভাৱী মৰম দূৰ কৰি
কঢ়িয়াই আনিব
মোৰ জীবনলৈ
এটি অৰুণৰ জ্যোতি…!!!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
الشاعر علي الحسيني
|
قصيدة أيها السيد الذي جاء فيه
|
أيها السيد الذي جاء فيه
فول صدق ثقاتنا ترويه
بصحيح الاسناد قد جاء حقاً
عن أخيه لامه وأبيه
إنني قد ضمنت جنات عدن
للذي زارني بلا تمويه
وإذا لم يطق زيارة قبري
حيث لم يستطع وصولا إليه
فليزرفي العراق قبر أخي القا
سم وليحسن الثناء عليه
فأنا ضامن له كما ضمنت
على نفسي لأنه أخي وشبيه
جنة الخلد في النعيم مقيم
حسب ما يبتغي وما يشتهيه
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
辛仰高
|
曹仁憲謹榮壽五言古一首
|
圖治如我公，
斯文欣振作。
居官凜四知，
造士懷三樂。
循循善誘人，
諄諄勗舞勺。
玉石賦他山，
自堪來攻錯。
德行先文章，
昌明大而博。
疾苦詢勸風，
良醫能救藥。
敦俗勸農桑，
深於求民莫。
正宜不計功，
淵源一濂洛。
富貴等浮雲，
素志明淡泊。
治事關治心，
經綸裕經畧。
身是後彫松，
封疆重寄鑰。
願祝壽南山，
曲奏南飛鶴。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
CUSTOM:颂德祝寿
|
LZH
|
王翱
|
感遇
|
忆昔趋朝著紫衣，
宫花汗漫柳依稀。
寻思浦口珠何在，
转觉蕉中鹿已非。
沈约空成移带瘦，
陈平自得食糠肥。
世间荣落真常事，
只在吾侪早见机。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
郝天挺
|
寄李道復平章
|
聖主尊賢輔，
眀時仗老臣。
策勲分二陜，
錫土列三秦。
邊徼風塵息，
乾坤雨露均。
遥知黄閣下，
得句更清新。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
LZH
|
夏嘉瑞
|
登黄鶴樓
|
天風四射作孤吹，
甲馬江聲雲陣披。
鼓角蕭閒新度曲，
樓臺鼎易再留詩。
白沙窟宅神鼇守，
赤幟風騷我輩支。
卻望楚宫寥落盡，
倚空長嘯欲何之？
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر حسين البروجردي
|
قصيدة وشيخنا ابن الشيخ جعفر حسن
|
وشيخنا ابن الشيخ جعفر حسن
منه استفدنا برهة من الزمن
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T5
|
T2
|
HIN
|
Uday Bhanu Hans
|
7. कब तक यूं बहारों में पतझड़ का चलन होगा
|
कब तक यूं बहारों में पतझड़ का चलन होगा? कलियों की चिता होगी, फूलों का हवन होगा हर धर्म की रामायण युग-युग से ये कहती है सोने का हरिण लोगे, सीता का हरण होगा जब प्यार किसी दिल का पूजा में बदल जाए हर पल आरती होगी, हर शब्द भजन होगा जीने की कला हम ने सीखी है शहीदों से होठों पे ग़ज़ल होगी जब सिर पे कफन होगा इस रूप की बस्ती में क्या माल खरीदोगे? पत्थर के हृदय होंगे, फूलों का बदन होगा यमुना के किनारे पर जो दीप भी जलता है वो और नही कुछ भी, राधा का नयन होगा जीवन के अँधेरे में हिम्मत न कभी हारो हर रात की मुट्ठी में सूरज का रतन होगा सत्ता के लिए जिन का ईमान बिकाऊ है उन के ही गुनाहों से भारत का पतन होगा मज़दूर के माथे का कहता है पसीना भी महलों में प्रलय होगी, कुटिया में जशन होगा इस देश की लक्ष्मी को लूटेगा कोई कैसे? जब शत्रु की छाती पर अंगद का चरण होगा विज्ञान के भक्तों को अब कौन ये समझाए वरदानों से अपने ही दशरथ का मरण होगा कहना है सितारों का, अब दूर नहीं वो दिन कुछ ऊँची धरा होगी, कुछ नीचे गगन होगा इन्सान की सूरत में जब भेडिये फिरते हों फिर 'हंस' कहो कैसे दुनिया में अमन होगा?
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر حسن دواس
|
قصيدة يا بريقا
|
يا بريقا..
يابريقا لاح فيالدجن
أرجا كنت على الشحن
أنت فجر طالع وسني
ينمعي كالدم في الوتن
ووميضا يترنح وهجه
كالنار على الشغن
أنت لحن ينثني نغما
في فؤاد العاشق الضمن
إن شعاع منك فارقه
غاص في غور من الجنن
وكما فيض نسائمه
نسغ كافور إلى الغضن
هدهدت منه الحشا وسرت
في الوريد الدامع الهدن
فانجلت غيمات غاسقه
وغدا سيلا من السكن
وارتوت بالشهد جذوته
فهفا جفنه للوسن
أنت نور ساطع يتسا
مى كشدو الطير بالفنن
فإذا غاب سناؤك أو
تاه في البحر من الغبن
يرحل السُّر إلى جزر
نائيات وبلا مدن
فتهز الجسم تنهدة
ويتوق القلب للضعن
وتتيه الروح في لجج
ويموج اليم بالسفن
عبقا، يسري ضياؤك في
مهجتي كالراح في البدن
ومضك الوردي يفتنني
سحرك الأخاد يأسرني
كالمعين المتدفق أو
بلسما فضت على الحزن
فتهادى خافقي طربا
كالفتى المتعب للغدن
وتهادى نبضه فغدا
آمنا كالطير في الوكن
في الليالي الحارقات دمي
في المساءات وفي الدجن
بت حيرانا أرقب ل
معك والشوق يؤججني
لأرى نجمك يا أملا
ساطعا يختال في وطني
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Un Poeta Lombardo
|
Ad un Canonico
|
Quattro versi soltanto vi scrivo
Onde, amico, sappiate ch’io vivo
Ancor gaio e brillante, e che un poco
In quest’ora mi resta di foco,
Benchè alcuni mi vogliano vecchio,
Ma di spirito mai non invecchio;
Varie nuove vi debbo avanzare
A voi tutte gradevoli e care,
Perchè tutte con aura gioconda
Sien del vostro amor proprio a seconda.
Si discorre che presto sarete,
Non più solo canonico e prete,
Ma che il Papa vuoi farvi Prelato,
Assegnandovi un buon vescovato;
Voglio dire una mensa sfoggiata
D’otto mila annui scudi d’entrata,
E sappiamo da certo canale
Che di più vi vuol far Cardinale.
Se il presagio vedremo avverato,
Può il cavicchio portarvi al Papato.
Oh allora che pompa, che sfoggio
Di carrozze, di mensa, di alloggio!
Santo Padre, che omaggi, che inchini,
E che onor poco men che divini!
Ma di me che sarebbe in allora?
Sarei frate il meschin che son ora,
Destinato a sudar da facchino,
Non mai quasi padron d’un quattrino;
Che meta dei guadagni del rostro
Mi fe grazia mangiarmela il chiostro,
L’altra parte a color del paese
Mi va in mancie, mi va in male spese.
Se voi foste Pontefice in Roma
Porterei più di frate la soma?
Sarei scalzo ed avvolto in un sacco
E per fame ancor languido e fiacco?
Un riposo non fora accordato
Ah chi a s’è predicando ammazzato?
Nè boccon fia sperabile alcuno
Da chi vittima fu del digiuno?
Ah che allora da sua santità
Buscherei qualche gran dignità.
Vestir seta saprei con la coda
De’ più lindi prelati alla moda,
La parrucca vorrei cincinnata
E sul petto una Croce ingemmata.
Avrei cuor di portar benchè frate
Una mitra con gioie incassate.
Avrei cuore anche un rosso cappello...
Perdonate, ho perduto il cervello,
Anzi ancor non ho fatto giudizio,
Ecco tutto il mio gran benefizio:
Un cïuccio il compagno di viaggio
Un breviario, il mio ricco equipaggio,
La mia mitra un cappello di paglia,
O una bigia berretta di saglia,
O un baston sarà il mio pastorale...
Non son più, non son più cardinale;
Ogni idea di grandeur n’ho cacciata,
Torno al chiostro a mangiar la frittata.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
穆脩
|
丙寅春雨
|
天地開春暉，
羣陰争閉之。
行行二月路，
寒威切人肌。
淫雨恣凌虐，
淹旬下無時。
頑雲掃復合，
直向平地垂。
蒸人共愁嘆，
萬物皆瘡痍。
衆木有芳華，
摧沮不得施。
青苞斂絳萼，
同向枝上萎。
民麥悲已病，
泥中聊參差。
嘉穀失播種，
雖晴諒胡爲。
蠢彼田中氓，
豈惟念身飢。
州縣責常賦，
嗷嗷訴之誰。
幸不爲盜起，
多應盡流離。
吁嗟致此異，
其咎安所尸。
悒悒窮巷士，
屏身伏茅茨。
讀書抗前古，
得失心頗窺。
天理不難究，
可以人事知。
且欲上其說，
懼非己所宜。
有職彼尚默，
未當僭汝卑。
勉汝無妄言，
言出禍汝隨。
誰識此懷抱，
獨自空嗟嘻。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
张瑞清
|
秋声
|
闻根蓦地爽秋宵，
断续寒碪诉寂寥。
何拟扬州好风景，
二分明月一枝箫。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SPA
|
Nora Méndez
|
Welcome to Honduras
|
Esta noche es imposible el frío
Duermo sobre plátanos naranjas
Mandarinas sonrientes
Y paternas amables,
El gallo confiesa y no traiciona
Los limones tocan sinfonías en las afueras de los árboles
Mientras él,
Minotauro hiperactivo,
Descansa
Recitando sueños
Que yo convierto en alabanzas
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
CES
|
Ruda, Jiří
|
VZDÁLENÁ VZPOMÍNKA.
|
Nedělní dopoledne bylo podzimní a slunce mdlelo,
z malátných oblaků tvář prodrati se marně pokoušelo.
A myšlenky mé, zabloudilé vzpomínky, mí ptáci siví,
v mé mládí zpět se sunuly a v klid můj zádumčivý.
Pak ke klavíru bezděčně jsem used v divném zamyšlení
a staré písně přehrával, v nichž vůně doby tlí a není.
Šli „Tisíckrát tě pozdravujem“ zpívajíce, zbožní poutníci,
družičky, ženy, babičky, šly na pouť hlučnou ulicí.
Však lid, jenž po chodnících promenoval všudy,
byl samý klobouk široký a karafiát rudý.
„Na hutích z pecí prázdnota dnes zeje vyhaslá.“
A okna v ulicích se křikem otřásla.
Já, synek pobožný, jsem k procesí se přidal,
když Otčenáš se s výkřiky v rhytmických pausách střídal.
– Ó mládí mé, v dalekých lesích pobožná je kaple ztracená
s obrazem Marie – vzpomínka vzdálená, ba vzdálená.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Tommaso Stigliani
|
VIII. Nel comporre il «Mondo nuovo»,A Cesare Orsino
|
Or nemica fortuna or febbri ardenti,
Cesare, m’assaliscono sí spesso,
mentr’io la chiara istoria in versi tesso
del gran Colombo alle future genti,
che temo no ’l vigor cosí s’allenti,
ch’io caggia un dí, tra via, dal peso oppresso,
e tante mie vigilie a un tempo istesso,
tanti affanni e sudor restino spenti.
Deh, re del ciel, se t’è la vita amica
d’un che non la consuma in ozio cheto,
ma per publico pro l’usa e fatica,
non mi lasciar perir fin ch’io non mieto
de’ lunghi studi miei la dolce spica;
e, poi, chiamami a te, ché verrò lieto.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T5
|
RUS
|
Аскоченский Виктор Ипатьевич
|
Киеву
|
Что ты, старец, снаряжаешься
В златокованый шелом?
Не гостей ли дожидаешься
В позолоченный твой дом?
Не по летам торопливою
Ходишь поступью, старик,
И заботой хлопотливою
Омрачен твой светлый лик.
Опершись рукою мощною
На булатное копье,
Вдаль глядишь ты полуночную,
Будто ждешь к себе ее.
Аль почуял бурю бранную
Богатырскою душой,
Что летит на Православную
С темна запада грозой?
Видно, в зависть стало старому
Внуков поздних торжество,
Закипело, по бывалому,
В старом сердце удальство.
Что же, с Богом, старый дедушка,
Мы дадим тебе почет;
Закипит у нас беседушка
На крещеный весь народ.
Выходи ж на пир с отвагою,
Сбрось полтысячи с костей;
Запасайся пивом-брагою,
Будем потчевать гостей.
У тебя ли в годы старые
Пиво славное велось,
У тебя ль оно в бывалые
Через край всегда лилось.
Кто, бывало, ни прикушает,
И повалится, как сноп,
И лежит себе да слушает,
Как трава в земле растет.
Со Христом же, старый дедушка!
Выступай-ка наперед!
Закипит у нас беседушка
На крещеный весь народ!..
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
POR
|
Ildásio Tavares
|
Canto de Azul e de Verde
|
Canto
de azul e de verde e de verde e de azul
abertos ao deslumbre
dos olhos,
regaço
ao deslize do corpo.
Canto Leste,
mais forte,
Sudoeste,
meiguice
em salpico de ilhas
e clareza de sol
Canto Leste, no entanto, leva os ventos à fonte,
da magia e mistério.
Sudoeste, cercado
de antigos tesouros,
dorme paz de almadias
caravelas saveiros,
e desperta em tumulto;
motores e máquinas
gargalhando ao passado —
Canto azul, verde azul, esteirado
de branco,
espumado em silêncio
ao fermoso das quilhas.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Natalício Barroso
|
O Mercador
|
Deus, como se fosse o artífice meticuloso
e um mercador de pedras preciosas,
bordou o Universo num tapete
enrolou-o
e saiu com ele pelas ruas de Nova York.
Tinha muitas estrelas para vender.
Cada uma delas valia milhões.
Mas como o Universo não é composto só de estrelas
mas de cometas, anéis e arco-íris
(para não falar nos meteoros, etc.)
Deus também bordou a sua sombra, como se fosse um halo de
luz,
em volta do Universo.
Em Nova York, Washington e Maryland
Deus carregou o tapete sobre os ombros
e anunciou-o levando uma lua cheia na cabeça
e um relâmpago tão enredado quanto uma serpente nos
braços;
mas ninguém quis comprar.
Nem mesmo os árabes, donos de camelos
petróleo
e oásis no deserto;
nem os turistas,
cada um mais atarefado do que o outro,
que todos os dias desembarcam em Miami.
Estavam todos muito preocupados
com a cotação da bolsa em Wall Street
e com o dsempenho de alguns pilotos na Fórmula 1.
O Universo, para eles,
não era precioso:
— nem o Universo
nem os astros;
por isso Deus sentou-se numa grande nuvem,
quando se sentiu cansado;
abriu o tapete e pensou:
"— A Lua", disse ele olhando para a Lua,
"não vale um dólar;
o Sol, que eu pensava valer alguma coisa,
não vale nada (nem um raio de atenção)
e os anéis de Saturno que, para mim,
eram incalculáveis nem mesmo suscitaram
atenção".
Deus ficou tão ofendido
quando percebeu isso que, no lugar de desenrolar
e guardar o Universo a seus pés,
enrolou e guardou a sua sombra.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T4
|
ARA
|
الشاعر الحمدوي
|
قصيدة يا أبا العباس إنا
|
يا أبا العباس إنا
في نعيم وسرور
ولدينا أسعد الأم
مة في كل الأمور
ما لنا عيب سوى بع
دك فامنن بحضور
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
尚野
|
淵明歸來圖
|
羲皇上人鄉里兒，
田園將蕪非所思。
楚聲雖託絶怨懟，
高情千古歸來辭。
歸來忽復河山移，
忠憤意切語益㣲。
白雲遥遥望不極，
東籬舊菊西山薇。
夷齊奚疑怨耶非，
況乃貌此遺世姿。
文行圭璧照方冊，
飄然髣髴空同時。
子雲擬聖諸儒譏，
法言美新吾誰欺。
考亭夫子春秋筆，
昭然晉室日星垂。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
梁清宽
|
睡起
|
睡起浑无赖，
穷愁百事阑。
云窥虚牖静，
风入小窗寒。
拙宦余三径，
浮名悔一官。
早知农圃好，
长啸向烟峦。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BUL
|
Леонид Попов
|
Хайку —
|
* * *
кухненски часовник
дълго вглеждане
в мрака на двора
* * *
бях болнав
колко дълго не са сменяни
цветята във вазата
* * *
крайната
за никъде не бърза
дръгливия пес
* * *
често-често
кимат листата
напълно съгласни с дъжда
* * *
светофар
човек от автобуса
улавя погледа ми
* * *
неспирен дъжд
в стъклото залепило нос
момченце
* * *
снегопад
обявявам ти мир
тринога мишко
* * *
първи сняг
обгръща раменете
вечер
* * *
изстинал шоколад
горчива сладка гъста
е моята обида
* * *
стъмни се
но още се виждат
лайките
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
علي بن الخليل
|
قصيدة يا أَيُّها الراغِبُ عَن أَصلِهِ
|
يا أَيُّها الراغِبُ عَن أَصلِهِ
ما كُنتَ في مَوضِعِ تَهجينِ
مَتى تَعَرَّبتَ وَكُنتَ اِمرَأً
مِنَ المَوالي صالِحَ الدينِ
لَو كُنتَ إِذ صِرتَ إِلى دَعوَةٍ
فُزتَ مِنَ القَومِ بِتَمكينِ
لَكَفَّ مِن وَجدي وَلكِنَّني
أَراكَ بَينَ الضَّبِّ وَالنونِ
فَلَو تَراهُ صارِفاً أَنفَهُ
مِن ريحِ خَيرِيٍّ وَنِسرينِ
لَقُلتَ جِلفٌ مِن بَني دارِمٍ
حَنَّ إِلى الشِّيحِ بِيَبرينِ
دُعموصُ رَملٍ زَلَّ عَن صَخرَةِ
يَعافُ أَرواحَ البَساتينِ
تَنبو عَنِ الناعِمِ أَعطافُهُ
وَالخَزِّ وَالسِنجابِ وَاللّينِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T1
|
ZHO
|
丑乙
|
村庄，被一场雪拴住
|
大雪一路南下，风是一种走向
我所关心的村庄，正覆盖在白雪之下
我曾感受过北国的雪，那阵势
足可轻松地将一个单薄的村庄拴住
风雪，熟悉村子里每一间房屋的裂缝
人们必须牙齿切住牙齿，给它们让路
当它们一齐欢呼时，创痛足以致命
的确，一些老人最终也没能走出寒冷
母亲生怕我熬不过冬天，生起了
家里的生铁炉子，并将我紧紧抱在怀里
炭火将母亲的胸脯烤的滚烫
那种温暖我似乎记得，又似乎遗忘
父亲则把酒喝成了炭火一样的颜色
从他嘴里发出的咂酒声成了一种回响
那回响，醉成满天飞雪，最终
被风带走。不打紧，它识得回家的路
此时，我的梦却被烘烤得酣熟
温暖掩饰了屋外的一切，也迷惑了我
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DAN
|
Pia Tafdrup
|
VI ER IKKE ENDAGSDYR
|
I mørket vogter månenkonkavt.Dine øjne er lukkede - alle har set noget,men ingen det samme.Hvad ansigtet skjuler, iagttager natten.
og døren står åben.Dine øjne er lukkede - dit ansigt er nær mit.
En kraft stiger og stigerfra det øjeblik, vi fødes, - og vi er ikke endagsdyr.Vores hjerne er ikke konstruerettil at styre vinger, men til at bygge sprogog navigere på anden vis:At tænke er at forsøgeat se på en ny måde, polarklart- hvilket vil sigeogså at fatte begrænsningen.Dine øjne er lukkede -din krop er et kast fremi det safranlysende skær.Søvnen har væltetdin hjernes rosettasten;den viser en skrift,vi ikke har tydet før …Vores sted er tiden, og vi læser,som ville vi forsøge at huske det,der endnu ikke er hændt os.Hvad vi ikke gør, tilgives ikke.
Den ene hånd griber hårdt,den anden beskytter,en tredje velsigner.
Dine øjne er lukkede ― sjælen tiltrækkes af det uendelige rum, bygget af musikkens pauser.
Jeg har dit skrig i min mund.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
方闲海
|
中小学眼保健操
|
“为革命保护视力
预防近视
眼保健操现在开始
闭眼”
可我清楚地记得
好像
也为了革命
偷看活动
开始了
我曾发现
一个数学老师
在屁股上挠痒痒
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
HUN
|
Szentjóbi Szabó, László
|
Eggy meg vetettnek keserve
|
Utánnad folynak könnyeim
Te! ki futsz kő szíveddel
Ki epesztő keserveim
Nézed száraz szemeddel.
Sok jó napom el tüntetted
Mellyel magam bíztattam
De néked esküdt szavaim
Soha meg nem bánhattam.
Óh ha kínjaim érzenéd
Mellybe kő szíved ejthet,
Soha el nem felejtenéd
Ki téged nem felejthet.
Kínos sebeim látása
Lelkedbe meg illetne
S jó napjaim el múlása
Tán még vissza térhetne.
Még is szívem mellyet meg vetsz
Kedvesem tiéd marad
De meg lásd a mit most kergetsz
Nem leszen hív madarad.
Ha akarsz bóldog órákat
Mellyeket el vesztettem
Oh felejtsd el a hársfákat
Hol neved fel metszettem.
Felejtsd el a patakokat
A kies réteket is
A hol sétáltunk olly sokat,
Felejts el engemet is.
Élj vígan, kit én szeretek
Bár szerelmem meg veted!
Én tán kínt sem érezhetek
Ha bóldog lessz életed!
De ah még is kedves alak!
Bár hogy el vesztettelek
Te kit meg nem bántottalak
El sem is felejtelek!
Érzeni fogom szívembe
Hogy árván hagyattatom
Míg kínommal egyetembe
El nem takaríttatom.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SLV
|
Prelesnik, Matija
|
V. Dobrorad.
|
Razplakale so se Vile: Oj,
že gredo črne sile
Na Slovence, ljube sine.
Skoro jim ime premine ...
Ali hvala bodi Bogu
Tamkaj gori v višnjem krogu,
V višnjem krogu na nebesi,
Kjer gorijo večni kresi!
To kresovi so modrosti
In vednosti in kreposti;
On pravico le spoštuje,
A krivico uničuje
In razdira spletke zlobnih
In naklepe zle hudobnih.
Večna bodi hvala Bogu
V nebeščanov svetlem krogu!
On je strl furlanske spletke,
Razozlal njih zagonetke.
Poveličal je pravico,
Kaznoval pa je krivico!
So Slovenci obljubili
Biti Lahom gostje mili,
Priti na njih gostovanje,
Lepo kresno godovanje.
Sli pa so roke si meli:
„Skoro bomo vas zajeli!“
Nekaj dni je že minilo,
Ko se to je dogodilo.
Minil prvi, minil drugi,
Hitro kakor voda v strugi:
So Slovenci praznovali
In s poslanci pirovali.
Tudi tretji dan je sinil,
In ko sinil, že izginil;
Sle so tačas izpremljali
In lepo se poslavljali.
Dan napočil je četrti:
So Slovenci kakor krti
V trudno se zarili delo
In si delali odelo
Za furlansko gostovanje,
Lepo kresno godovanje.
Peti dan se je zgodilo,
Da na gori je zvonilo,
Tam na lepi Sveti Gori,
Precej ob jutranji zori.
Oj, ti lepa Sveta Gora,
Naše vere svetla zora!
Kam ime me nese tvoje?
Nese dušo mojo v boje,
V dolge boje in krvave,
V boje polne rajske slave,
Slave rajske in premage,
Strte vidim črne vrage ...
Bog podeli mi nebesni,
Moč nakloni moji pesni,
Da opiše vredno boje
In neštete one roje,
Ki popevali so psalme,
Prejemaje svetle palme
Mučeništva od krvnikov,
Svete roje mučenikov! ...
Pa kdo bi opisal boje
In neštete one roje
Slavnih Kristovih vojakov,
Oj, junakov vseh junakov!
To le prosim, Bog nebesni,
Moč nakloni moji pesni
Da opiše dva junaka,
Kristova oba vojaka,
Ki sta tod se vojevala,
Sveto vero zasejala,
Mohorja in Fortunata,
V carstvu božjem sveta brata!
Prej pa še besedo pravo
Marku naj dobim na slavo!
Ko se je pisalo leto
Tretjeinošestdeseto,
Sveti Peter tam iz Rima,
Ki nebeške ključe ima,
Pošlje Marka v Akvilejo,
Na krščanske vere mejo.
Bil je Marka Petru druže,
Veren druže in pa služe.
Sveti Peter pa je skala,
Ki ne bo se omajala.
Pa je Peter Marku velel:
„Evo, kar si vedno želel,
Evangelij dajem tebi,
Vedno nosi ga pri sebi
In mi pojdi v Akvilejo
In če moreš, še v Celejo!
Krivoverci tam živijo,
Za malike mi gorijo.
Evangelij jim izpričaj,
S čudeži ga poveličaj!“
Marka se Bogu izročil
In se je od Petra ločil
Pa šel v mesto Akvilejo,
Ni pa mogel še v Celejo.
Bilo akvilejsko mesto
Vsem malikom davnim zvesto;
Bilo je tačas veliko,
Rimskemu cesarstvu v diko;
Kje mu bilo je jednako?
Ali danes ni več tako! ...
Marka blagovest je znanil
In napadov zlih jo branil
In jo s čudi izpričaval
In jo slavno povzdigaval.
Ko pa je ostavil mesto,
Kristovi že veri zvesto,
Za naslednika je molil.
Bog mu sam ga je izvolil:
Sveti Mohor bil naslednik,
Svete vere propovednik.
Sveti Mohor, ti buditelj,
Ti gojitelj in učitelj,
Po krajeh si naših hodil
In v nebesa ljudstva vodil,
Naj glasi se tebi slava
Od Ogleja do Triglava,
Tebi in pa Fortunatu,
V razširjanji vere bratu!
Kar sta vidva vse storila,
Temu mere ni, števila.
Odpravljala sta malike
In njih davne žrtvenike;
Vero pravo sta učila
In ljudi k Bogu vodila.
Ni bila več Akvileja
Kristusovih naukov meja,
No krščanske vere reja.
To nam priča Doroteja,
Evfemija, Kristu dekla,
In Erazma in pa Tekla,
Akvilejske te device
Mučenice in svetnice,
Ki so za nebeško slavo
Položile mlado glavo
Krvoločnemu trinogu,
Kot neveste, zveste Bogu.
Vama bile so učenke
Te mladenke, te mučenke!
Dalje že iz Akvileje
Sveta vera srca greje:
Dalmatincera, Ilirjanom,
Japodom in Noričanom,
Vsem zdaj sveta vera sveti,
Dvojica jo sveta neti.
Tudi tjakaj gor ob Soči,
Reki jaderno deroči,
Razposlala sta učencev,
Veri pridobit gojencev.
Verno ljudstvo bilo todi,
Ljudstvo k njim kaj rado hodi:
Skoro so iz zemlje vstale
Cerkve božje, lepe, zale.
Ali zlo je, da na sveti
Mora dobra stvar trpeti.
In trpeli so kristjani,
Ko so trli jih pagani.
Cerkve so jim razdevali,
Rušili in sežigali.
Kje pač bi sedaj kristjani
Bili sami v Bogu zbrani? –
Dviga se nad Sočo gora,
Ondu sveti vere zora,
Vera ta pa je visoka
Do nebesnega oboka,
Saj v nebesih Jezus biva
In to vero v svet razliva.
Na to goro so hodili
In le-tu Boga molili
Svete vere vsi pristaši,
Tu na dušni bili paši.
Prvim vernim katakombe
Varne bile so zaslombe,
Gora bila ta kristjanom
Zaslon varen pred paganom.
Zvonček je duhovnik rabil,
V goro jih je z zvončkom vabil,
Ki je visel nad pečino
In se daleč čul v dolino,
Zbiral v goro je kristjane,
Pri obredih božjih zbrane.
Moč imela gora čudno:
Pridno je in neutrudno
Ljudstvo na goro hitelo,
Kjer izviralo je vrelo,
Lepo vrelo svete vere
In pa čudežev brez mere.
Ljudstvo pravoverno vneto
Goro zvalo je le Sveto.
Pa so prišli drugi časi,
Drugi časi, drugi glasi.
Tuja ljudstva prišumela.
Ljudstva z jutra so hitela
In se na zapad selila,
Stara ljudstva zamenila.
Gora pa je vedno stala
In se Sveta Gora zvala,
Šlo je to ime od roda
Pa do roda, kot usoda.
Ni pa v gori zvon več rabil,
Ni več ljudstva v goro vabil,
Huda sapa le igrala
Ž njim se je in ga majala ...
Sem Slovenci so dospeli,
V starih vražah še živeli.
Kadar zvonček so zaznali,
Od strahu so vztrepetali:
Jago-Burjo so prosili
In so k Stribogu molili,
Naj jim blago prizanese,
Ukroti pogubne bese!
Mislili so, da na gori,
Sedež besu je in Mori.
Pa kaj pravim: Sveta Gora,
Prave vere boš jim zora!
Prišel mož je preko meje,
Morda prav iz Akvileje,
Prišel sem v slovenska sela,
Črna je imel odela;
Nihče mu ni znal imena,
Nihče vedel mu kolena
Sam pa ni se zval drugače
Nego Kristov pomagače.
Vero Kristovo je znanil
In jo neustrašno branil
Proti Triglavu, Daždbogu,
Proti Ladi in Svarogu,
A le redki, nekateri
Novi so verjeli veri,
Ljudstvo še je zaslepelo
Mreno na očeh imelo.
Niso rož na pot mu stlali,
S trnjem so jo pregrinjali.
Svetec pa ni bal se boja
In ne truda in ne znoja:
Hodil je od sela v selo,
Da prekrsti vso deželo.
Ko so leta ga sklonila
In mu starost oprtila
In odreklo mu koleno,
Šel je starček v gorsko steno
Na visoko Sveto Goro,
Znanit jim od tam pokoro.
Oj, od dela ni odnehal,
Da se ni bil že upehal:
Zvonček mu je zopet rabil:
Vernike je v goro vabil
In učil nauke resne,
Lajšal dušne in telesne
Narodu je težke boli
Daleč, daleč na okoli ...
S tem zmaguješ, sveta vera,
Da krotkosti ni ti mera;
Nimaš mere v potrpljenji
In v junaškem ne borenji!
Vsi so starčka spoštovali
In ga zvesto poslušali.
Delal iz rastlin je leke,
Delal tudi lek za veke:
Dušne in telesne paše
Čakale so tam pristaše.
Ne samo pristaš, no tudi
Nejevernik se potrudi
V goro: svetec ne odreka
Svojega nikomur leka.
Šel je sloves o tem moži
Daleč kot o gorski roži,
Ki izleči bolečine,
Da bolezen zdajci mine.
Dobrorad dado mu ime,
In to ime se ga prime.
Vsi so starčka spoštovali,
Spoštovali, blagrovali.
Kadar pa je sam kaj rabil,
Z zvončkom jih je v goro vabil,
Verniki pa so hiteli,
Tolpoma do njega vreli.
Slava tebi, Bogec mili,
Ti pomagaš v vsaki sili,
Dal Slovencem si svetnika,
Oj, svetnika in rešnika.
Ta slovenski rod obrani,
Ko prete z lažjo Furlani.
S staroslavne Svete Gore
Luč se blesti zlate zore ...
Peti dan se je zgodilo,
Da na Gori je zvonilo.
Verniki so tja hiteli,
Tolpoma so v goro vreli.
Dolgo že ni zvončka rabil
Starček, ni jih k sebi vabil;
Kaj li takega naznani
Starček danes tolpi zbrani?
„Verne moje ve dušice,
Pojdite ve past ovčice,
Sem velite pa boljarjem
In družinskim gospodarjem!“
Glas je šel po vsi dolini:
Dobrorad tam gor v pečini
Kliče k sebi vse boljarje
In družinske gospodarje.
Čudom so se vsi čudili,
Zvedeti se vsi trudili,
Kaj li hotel bi boljarjem
In družinskim gospodarjem.
„Ali je pripravil lekov
Ali pa koristnih rekov?“
To so kmetje govorili,
Ko korak so v hrib spešili.
Že so stali na pečini;
Dobrorad je stal v sredini.
Še neverniki so bili,
Pa so vender vrat sklonili.
Zdaj pogledi Dobrorada:
Srebrna ga diči brada;
Kakšna so njegova lica –
Lica sama so sušica
Od prebitega trpljenja,
Od trpljenja in borenja!
Kakšno je njegovo čelo,
Vse zgubančeno in velo –
Ali vendar plemenito
In junaško ponosito!
Gledi še oči njegove –
To oči so sokolove!
Stal je Dobrorad na sredi
Kot pastire v svoji čedi,
In oči so bistro zrle
Na slovenske sine vrle.
„Zdravi, dični mi boljarji
In družinski gospodarji!
Radosti srce mi polje,
Da prišli ste blage volje!
Najbolj veseli človeka,
Če se vse tako izteka,
Kakor so njegove želje,
Želje le, in ne povelje.
Saj ne more prav veleti
Človek, no samo želeti.
Jeden sam je, ki je velel,
Pa dovršil, kar je želel,
In le-ta je Bog jedini,
Čegar vsi ljudje smo sini!
Da vas skličem, mi je velel,
Došli ste, ko to sem želel!
Iz oči vam berem: Čemu
Sklical sem vas k zboru temu?
Ali sem pripravil lekov,
Ali sem nabral vam rekov?
Reč za vas je znamenita,
Velevažna in cenita.
Ali prej mi še povejte,
Predno rečete, poglejte:
Kaj človeku je najdražje,
Kaj najdražje in naj blažje?“
Da si slišal razna mnenja,
Kar obstal bi od strmenja!
To bi rekel: Ti možaki
Niso bližnji si rojaki!
In še več: To niso sini
Ravni, istomaterini!
A na svetu vsaka glava
Meni, da je njena prava.
Dobrorad to slovo pravi,
To uganko jim zastavi.
Batog mu stoji najbliže;
Batog še ne ve za križe:
Ni še dolgo se oženil,
Pa tako je govor sklenil:
„Ženka meni je najdražja,
Kar najdražja in najblažja:
Ona mi življenje slajša,
Žitja mi trpljenje lajša!“
Pa oglasi se Slavine,
Ki ima tri mlade sine:
„Deca meni je najdražja,
Kar najdražja in najblažja:
Čast mi dela in veselje,
Izvršuje moje želje!“
Pravi Pribislave tretji,
Pravi v mladem še razvnetji:
„Oče, mati so najdražji,
Kar najdražji in naj blažji
Skrbno mene so vzgojili,
Svetujo mi v vsaki sili.“
A četrti Vladivoje,
Ki še nosi stare kroje:
„Domovina je najdražja,
Kar najdražja in najblažja:
Zibelko je meni dala,
Grob mi tudi bo postlala!“
Svetec peti se odzove,
Ki spoštuje še bogove:
„Bozi meni so najdražji,
Kar najdražji in najblažji:
Lahko dado dobro srečo
Ali žalost preperečo!“ –
Vse utihne, da ne dihne,
Kot če sapa kdaj upihne
Gostom luč in razsvetljavo;
Vse prijema se za glavo;
Tesno je v pečini tesni ...
Zdaj pa Bogdan pravi resni:
„Človek sam si je najdražji,
Kar najdražji in najblažji:
Najprej pač jaz ljubim sebe,
Potlej šele ljubim tebe.
Ako ni na svetu mene,
Zame ni stvari nobene!
Žitje meni je najdražje,
Kar najdražje in najblažje!
Le če žijem, ljubim tudi,
Žitje le mi sreče nudi.“
Molkom vsi molče jeziki;
Vsi stoje kot mrtvi liki.
Potlej se jim jezik pregne,
In Bogdanu vsak pritegne:
„Res, življenje je najdražje,
Kar najdražje in najblažje!“
Kaj pa Dobrorade pravi?
Ostro jih sedaj ustavi:
„Vam življenje je najdražje,
Kar najdražje in najblažje,
In kako skrbite zanje?
Vi skrbite kot za sanje!
To življenje drago, lepo
Kar prodali ste na slepo:
Vam so Lahi se laskali,
Vi pa ste se koj udali;
Pa vas bodo prelestili –
Prelestili in pobili.
Greste li na gostovanje,
Pa na svoje greste klanje!“
Strela šine v plašne kmete,
Vse prepale in zavzete.
Strmo zro na Dobrorada,
Molk po družbi vsi zavlada.
Potlej Bogdan se oglasi,
Starčka vpraša mi počasi:
„Dobrorade, oče ljubi,
Dej, kaj meniš o pogubi?„
„Kaj da menim o pogubi? –
Poslušajte, bratje ljubi!
To življenje vam najdražje,
Kar najdražje in najblažje,
Vzeli radi bi Furlani,
Langobardi ti pretkani.
In še več: sinove, hčere
In bogove davne vere,
Vse, kar drago vam na sveti,
Vse hote vam, bratje, vzeti!
Zvito sli so govorili,
V gosti k njim so vas vabili –
Glejte mi furlanske kače,
Oj, zvijače strupenače:
Povabili so boljarje
In družinske gospodarje;
Te hote samo poklati
In na oni svet poslati.
Potlej prišli bi v deželo,
Osvojili vsako selo,
Ker hote z junaško slavo
Okrasiti sebi glavo.
To povem iz duše čiste,
Razodel mi to je Kriste.“
Prebledeli kmetje revni,
Stiskali pesti so gnevni.
Vstalo strašno ropotanje
In rotenje in žuganje:
„Da bi te, furlanska kača,
Zavijača, strupenača!
Da smo precej jim verjeli
In vabilo njih vzprejeli!
Pa le bodi, kakor bodi,
Nič zvijača ta ne škodi:
Klati se ne bomo dali,
Rajši bomo tod ostali!“
A kaj pravi zdaj Bogdane?
Misel nova njemu vstane:
„Ne tako, drugovi mili!
Lahom smo se obljubili,
Moramo tedaj k njim iti
In se ž njimi pogostiti.
Najsi glave so lokave,
Zdrave mi smo tudi glave:
So vabili le boljarje
In družinske gospodarje,
Pojdimo tja vsi rojaki,
Vsi mladiči in možaki,
Kar orožje nesti more,
Nesi je v furlanske dvore!
Pa se lepo pogostimo
In s Furlani ogledimo!“
Vsi so v en glas se združili
In Bogdanu pritrdili.
Dobrorad še to jim pravi,
Lepe misli ima v glavi:
„Ne začnite vi prepira:
Čas gosti je doba mira.
Le če bodo vas napali,
Nanje zbor se vaš navali!
In še to naj vas naprosim,
Vročo željo v srci nosim:
Krista mi ne pozabite,
Hvalo Njemu prinesite,
Da otel vas je zvijače.
Oj, furlanske strupenače! ...
Vam življenje je najdražje,
Kar najdražje in najblažje,
To življenje kratkotrajno!
Ali morda vam brezkrajno
Večno žitje nič ni mari?
Verjemite glavi stari:
Tam brezkrajno bi življenje
Bilo vam le zgolj trpljenje,
Ako ni vam duša čista,
Ako ne spoznate Krista!
Slave iščite nebeške,
A potem šele človeške!“
Kmetje so ga zahvalili,
Pa so se domov vrnili ...
Dobrorad pa sklene roke
In iz duše to globoke
Moli, moli prav goreče,
Oj, goreče in proseče:
„Večni Bog, oh, čuj te glase
Za Slovene, ne pa zase
Prosim Tebe: Oj, nikari
V zmot ne pusti jih prevari!
Še v zeleni so pomladi
In cveto v najlepši nadi,
Ali žuga jim pozeba.
Oj, pomagaj Ti jim z neba:
Pošlji solnce vere prave,
Vere svete, vere zdrave ...“
Moli starček, vzpenja roke
In iz duše to globoke
Prosi, prosi prav goreče.
Prošnje pa le-te puhteče
Zbira angelj v zlato skledo,
Nese jo v nebeško sredo.
Bog prebiva tam v nebesih
Med svetniki v večnih kresih,
To kresovi so modrosti
In vednosti in kreposti;
Ž njimi vsemu svetu vlada
Od izhoda do zapada!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T5
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعرة أميمة امرأة بن الدمينة
|
قصيدة وَأَنتَ الّذي أَخلَفتني ما وَعدتني
|
وَأَنتَ الّذي أَخلَفتني ما وَعدتني
وَأَشمتّ بي مَن كانَ فيك يلومُ
وَأَبرزتني لِلناسِ ثمّ تَرَكتني
لَهم غرضاً أُرمى وأنت سليمُ
فَلَو كانَ قول يكلمُ الجسمَ قَد بدا
بِجِسميَ مِن قولِ الوشاة كلومُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
André Breton
|
Poesia di André Breton - La mia donna: capelli di fuoco di legna
|
Pensieri di lampi di calore
Vita di clessidra
La mia donna: vita di lontra tra i denti della tigre
La mia donna: bocca da coccarda e fascio di stelle
di ultima grandezza
Denti a impronta di topo bianco sulla terra bianca
Lingua d'ambra e vetro lucidati
La mia donna: lingua d'ostia trafitta
Lingua di bambola che apre e chiude gli occhi
Lingua di pietra incredibile
La mia donna: ciglia di aste di scrittura infantile
Sopracciglia a bordo di nido di rondine
La mia donna: tempie d'ardesia di tetto di serra
Vapore sui vetri
La mia donna: spalle di champagne
Fontana con teste di delfini sotto ghiaccio
La mia donna: polsi di fiammiferi
La mia donna: dita d'azzardo e d'asso di cuori
Dita di fieno tagliato
La mia donna: ascelle di martora e faggiola
Notte di San Giovanni
Ligustro e nido di scalari
Braccia di schiuma marina e di chiusa
Miscuglio di grano e mulino
La mia donna: gambe di missile
Movimenti d'orologeria e disperazione
La mia donna: polpacci di midollo di sambuco
La mia donna: piedi a iniziale
Piedi a mazzi di chiavi, piedi di calafati che bevono
La mia donna: collo d'orzo imperlato
La mia donna: gola di Val d'Or
Appuntamenti persino nel letto del torrente
Seni notturni
La mia donna: seni di monticelli di talpa marina
La mia donna: seni di crogiolo di rubini
Seni di spettro della rosa rugiadosa
La mia donna: ventre spiegato di ventaglio dei giorni
Ventre d'artiglio gigante
La mia donna: schiena d'uccello che fugge verticale
Schiena d'argento vivo
Schiena di luce
Nuca a sasso levigato e gesso bagnato
Caduta di bicchiere nel quale si è bevuto
La mia donna: anche di navicella
Anche a lampadario e penne di freccia
Nervature di piume di pavone bianco
Bilancia insensibile
La mia donna: natica di arenaria e amianto
La mia donna: natica a dorso di cigno
La mia donna: natica primaverile
Sesso di gladiolo
La mia donna: sesso di giacimento aurifero e di ornitorinco
La mia donna: sesso d'alga e vecchie caramelle
La mia donna: sesso di specchio
La mia donna: occhi pieni di lacrime
Occhi di panoplia violetta e ago magnetizzato
La mia donna: occhi di savana
La mia donna: occhi d'acqua da bere in prigione
La mia donna: occhi di legno sempre sotto l'ascia
Occhi dei livelli d'acqua d'aria di terra e fuoco
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
安乔子
|
暮晚
|
暮晚时分
鸟群就会回到窗前这棵树
它们的欢喜
也像我的欢喜
一棵树在越来越近的中年
它的颤动仍然有节奏
爱都有迹可循
每一年的枝头都不会因为落叶
而失忆
一种深情
一年比一年有默契
暮色更深时
我分不清哪些是鸟
哪些是树叶
像一种事物
在另一种事物上获得欢喜
而融为一体
只看到它们不停地跳动着
生动着……
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر القزاز القيرواني
|
قصيدة ألا من لركب فرق الدهر شملهم
|
ألا من لركب فرق الدهر شملهم
فمن منجد نائي المحل ومتهم
كأن الردى خاف الردى في اجتماعهم
فقسمهم في الأرض كل مقسم
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Rubeš, František Jaromír
|
Za sto let.
|
Svět náš pokračuje stále,
Roste, zraje v každém kroku;
Půjde-li tak ještě dále,
Jak ku cíli posud kráčí,
Daleko to v blahu, v pláči
Přivest může za sto roků.
Vím, že by si mnohý přál,
By mu někdo zprávu dal,
Jak to v naší hvězdě chudé
Potom as vyhlížet bude.
Malá chvílka mnoho změní,
Lecos bude, co teď není,
Lecos ale, co teď je,
Za sto let již nebude.
Pročež vám chci, moji zlatí,
V pár obrázcích okázati,
Jak as bude vyhlížet
Tento svět náš za sto let.
Kdyby se mne někdo ptal,
Odkud jsem to všecko vzal,
Jak to znám a jak to vím,
Zkrátka mu jen odpovím:
Slyšme z dávných časů hlasy,
Pozorujme děje minulosti,
Pozorujme naše časy,
Naše vady, naše cnosti,
A pak hoďme bystrý hled
Jako let
Do omžené budoucnosti
Přes sto let:
A budoucnost, drazí moji,
Před zrakem již naším stojí.
Začátek, ten učiníme
Se zvířaty, o nichž víme,
Že na světě o nějakou chvíli
Ještě dřív než lidé byly.
Jak nám hodnověrné praví hlasy,
Dělaly se před dávnými časy
S čtvernohými zvířaty
Hrozně malé ciráty.
Valášek-li málo táhl,
Vozka na něj bičem sáhl;
Nebyl-li však bičem k hnutí,
Tu mu bičištětem dodal chuti.
Radostí se zajíc svalil,
Když mu lovec kožich spálil;
Velká čest se kočce děla,
Kuthany když vylizovat směla;
Z psů jen nejbedlivěj bdící
Si směl lehnout pod lavici,
A čeho to v celém žití
Nejvíc dostal – bylo bití.
Zvyk to trochu krutý byl –
Svět se polepšil,
Pokročiltě v humanitě
Za pár časů mocně, hbitě;
Že teď mnohá moudrá hlava,
Ba i celé společnosti
Zastávají zvířat práva,
Noviny jsou staré dosti.
Nechce-li teď koník jít,
Nesmí ho pán uhodit,
Nechce-li mít mrzutosti
S onou slavnou společností;
Mnohý koník má teď lepší časy
Nežli kterýkoliv člověk z chasy.
Kočičky si teď jen hrají,
Ba i mnohé paničky
O své psíky více dbají
Nežli o své dětičky.
Vyhlášení Klíšníci
Oslavují opici.
Učenci se nestyděli
Zapřaženým koněm být,
Komediantku když chtěli
Nejvyšší již slávou ctít.
Tak to honí ten náš svět:
Co pak teprv za sto let!
Že by v této humanitě
Krok učinil jeden zpět,
Neuvěří ani dítě.
Aby ostal ale stát,
Nesmí si již k hanbě udělat;
Svět ten musí dále jet –
Ano, drazí, za sto let
Zajíce se bude lovec hrozit,
Kůň se bude ve kočáře vozit,
Kozičkám se vystavějí sály,
Psi a kočky budou mívat bály.
Jindy bylo bálů málo,
Ty však za to zase stály;
Volné minetky se hrály,
Lehounce se tancovalo,
Neboť staří říkávali:
Volnou, pane rychtáři,
Minetek se podaří.
Každý tancující host –
Mohla být i nejtěžší figura –
Nežli na něj přišla tůra,
Moh’ se vždycky vyspat dost.
Nyní máme kalupy,
V divém víru vše se točí,
Člověk trne – a co zočí?
Letící jen salupy.
Padne-li kus při tom plic,
Na to nedbá žádný nic;
Jen když mohou říci v společnosti,
Že se vytančili dosti. –
Za sto let
Budou tančit šípu let;
Hudba získá malou chválu,
Tanečnic-li polovic
Bez střevíčků a bez plic
Rovnou cestou hnedle z bálu –
Neodvezou do špitálu.
Před lety se čítávalo málo,
Malounko se také psalo,
Myslilo se ale víc,
Netisklo se ale nic;
Teď, jak člověk jenom piskne,
Druhý den to tiskař tiskne,
A než chuďas bláhový
Bedlivě a v potu tváře
Sčítá nové exempláře –
Má již patisk hotový.
Ano, teď se tiskne hned:
Co pak teprv za sto let!
Za sto let se, moji zlatí,
Nebudou víc knihy psáti:
Práci tuto jediná
Zastane již mašina.
Mrštní hoši budou lítat
Po městě s dagerotypy,
Na něž pilně budou chytat
Dobré nápady a vtipy;
Tyto zase hošík jiný
Setře pilně do mašiny,
Ta pak bude knihy psát,
Tisknout, vázat, prodávat.
Jindy slavní houslistové
Dobyli si dosti chvály,
Na čtyrech když strunách hráli;
Přišly ale doby nové,
Jiný čas chce div mít jiný;
Proto také Paganini,
Tento všech houslistů král,
Na jedné jen struně hrál;
Vědělť dobře, jak má hrát,
Muselť také dobře znát
Naše časy, chuti naše,
Nás i naše dvaciáše.
To chtěl míti náš již svět:
Co pak teprv za sto let!
Vystoupí-li pak houslista
Před lidmi co koncertista –
Chtě jen trochu lépe jet –
Bude muset, moji zlatí,
Bez strun již a beze šmytce hráti.
Divadla se jindy také hrály,
S jejich ale princeznami
(To však zůstaň mezi námi)
Veliké se komedie nedělaly.
Když se někdy znamenitě hrálo,
Publikum jim slušně zatleskalo;
Zatleskat jen to se zdálo
Našim časům býti málo;
Naši ochočení lvové
Vynalezli chvály nové:
Herečka-li vyhlášená
Slušně být má oslavena,
Musí slavné publikum
Přijít aspoň o rozum,
Musí zuřit, bouřit, hřmít,
Holí, nohou půdu bít,
Dělat kruté rámusy,
Jak by ke cti bohyni
Celou její svatyni
Rozbit chtěli na kusy;
Věnce musej’ pršet z loží,
Galerie básně sít,
Cizinec že musí dít:
Toť je dopuštění Boží!
Potom musej’ mladí páni
S chutí hned a bez zdrahání
Koňům do řemesla sáhnout
A jak ňákou bohyni
Divadelní rekyni
Aspoň k hospodě dotáhnout. –
Tak již třeští ten náš svět:
Což pak teprv za sto let!
Již to vidím, publikum jak hoří,
Jak se dívce jako modle koří,
Jak se svíjí, divadlo jak boří –
Kde tě vzíti, důstatečná chválo?
Koněm býti jest již málo.
V tom přilítnou krásní mladíci,
Opojeni kouzedlným pohárem,
Hned se stanou překrásným tu kočárem;
Ti ostatní třeštící –
Lehnouc’ tvoří silnici.
Chtěl-li někdo druhdy přijít
Do služby neb k důstojnosti,
Nemusel si časně vyjít,
Měltě vždycky času dosti.
Hošík pěkně v stálém zdraví,
Neboje se žádných soků,
Do dvanáctého až roku
Pásl hříbata neb krávy,
Rost’ a sílil na poli,
Pak šel teprv do školy;
Pak z nich přece, moji milí,
Velcí, slavní páni byli;
Ovšem tenkrát věk byl zlatý,
Člověk vytáh’ ze škol paty,
A již služba nemalá
Skoro na něj čekala;
Ať cos věděl neb nevěděl,
V pořádné hned službě seděl,
Bylať v službách velká láce,
Kdo chtěl dělat, dost měl práce. –
Kdo chce nyní pánem být,
Ten si musí pospíšit,
Sic proň zbyde velmi málo,
Než se ze škol vyseká;
Služba naň již nečeká,
Jak to jindy bývávalo.
Kdyby po krk vězel v slávě,
Co můž’ vědět, všecko věděl,
A kdyby i v jeho hlavě
Likurgus a Solon seděl –
Musí čekat, a on čeká,
Ubíhá mu věku řeka,
A on ještě stále čeká,
Ano čeká a se diví,
Že mu služba žádná nejde;
Mladost prchne, síla sejde,
Moudrá hlava ošediví,
Zešpičatí bradička –
A přec nejde službička.
Myšlení tu na pomoc
Marné jest a pouhé snění,
Když tu prázdných služeb není
A hlav plných tu je moc.
Kdo se na víc než pět roků
Před svou smrtí v pilném kroku
K službičce přec doklestí,
Může mluvit o štěstí –
Kdo chtít bude za sto let
Před smrtí se dotřít místa,
Musí přijíti na svět
Aspoň již co principista,
By si mohl v jedenáctém roku
Doktorský kord připnout k boku;
Jinak se mu naděje,
Žeby mohl v tomto žití
Ouředníkem ještě býti,
Jak se patří vysměje.
Spisovatelstvo a bídy
Odjakživa byly již
Nerozlučitelné vidy,
Jako umění a kříž.
Kdo chtěl žíti jen pro Muzy,
Divokou měl světem chůzi;
Utopit se mohl v slávě,
An na jeho jasné hlavě
Věnec seděl bobkový –
Při tom byl však hladový! –
Náš svět ctí jen velké duchy,
Pro malé je slepý, hluchý,
Jeho jsou jen geniové,
Kteří staré světy boří,
Samostatně staví nové,
Z ničehožnic ráje tvoří;
A ty také, jak se ví,
Jako genie jen ctí.
Ku nebesům s nimi spěje,
S nimi dřímá, s nimi skáče,
S nimi plesá, s nimi pláče,
Na ohni se jejich hřeje,
Oslavuje jejich vnady –
A nechá je umřít hlady.
Naši dobří druhové,
Že chybují, nevědí;
Myslejíť, že duchové
Nepijou a nejedí.
A kdo nechce takto domů jít,
Ten si musí pospíšit,
Aby k nebeskému městu
Ňákou jinou našel cestu. –
Moji zlatí, za sto let
Nebude na tento svět
Genius již ani smět,
Sem se bude každý báti.
Kdyby se však mělo státi,
Žeby přece na pár chvil
Některý sem zabloudil –
Ten se zčerstva domů vrátí.
Tak to bude, moji zlatí,
Za sto let tu vypadati;
Kdo však tomu věřit nechce,
Přesvědčit se může lehce:
Třeba mu jen ostat zdet
Těch sto let.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
URD
|
Jurat Qalandar Bakhsh
|
اب گزارا نہیں اس شوخ کے در پر اپنا
|
اب گزارا نہیں اس شوخ کے در پر اپناجس کے گھر کو یہ سمجھتے تھے کہ ہے گھر اپناکوچۂ دہر میں غافل نہ ہو پابند نشسترہ گزر میں کوئی کرتا نہیں بستر اپناغم زدہ اٹھ گئے دنیا ہی سے ہم آخر آہزانوئے غم سے ولیکن نہ اٹھا سر اپنادیکھیں کیا لہجۂ ہستی کو کہ جوں آب رواںیاں ٹھہرنا نظر آتا نہیں دم بھر اپناگر ملوں میں کف افسوس تو ہنستا ہے وہ شوخہاتھ میں ہاتھ کسی شخص کے دے کر اپناوائے قسمت کہ رہے لوگ بھی اس پاس نہ وہذکر لاتے تھے کسی ڈھب سے جو اکثر اپناذبح کرنا تھا تو پھر کیوں نہ مری گردن پرزور سے پھیر دیا آپ نے خنجر اپنانیم بسمل ہی چلے چھوڑ کے تم کیوں پیارےزور یہ تم نے دکھایا ہمیں جوہر اپناکیا کریں دل جو کہے میں ہو تو ہم اے جرأتؔنہ کہیں جائیں کہ ہے سب سے بھلا گھر اپنا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
BUL
|
Трайко Симеонов
|
Деца и щъркел
|
— Щърко шарен, щърко мил,
я кажи ни где си бил?
— Мили, хубави деца
с чудно румени лица,
да ви кажа где съм бил —
бях на гости чак при Нил.
— А защо се, щърко драг,
ти при нас завръщаш пак?
— Връщам се, дечица, днес
с хубава, приятна вест —
скоро с песни и цветя
ще пристигне пролетта!
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Hönn, Georg Paul
|
Raths-Herren.
|
Wo der Bürgemeister schencket Wein
Und die Metzger mit im Rath seyn
Und der Becker wiegt das Brodt
Da muß die Armuth leiden Noth.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CAT
|
Joana Raspall
|
La bruixa revellida
|
Una bruixa revellida, Seca com un escardot, Ja no sap moure l’escombra; Prova de volar i no pot.
Veu ocells i papallones que voleien entre flors...
ella, en lloc de tenir ales, només té la pell i l’os.
Pensa, amb ràbia, que de jove dominava el bosc i el prat i per maldat o caprici tot ho deixava embruixat.
Ara ja ni gosa riure; la veurien sense dents i ja no la temerien ni fugirien corrents; -potser i tot l’empaitarien!- S’amagarà en la foscor, lluny d’ocells i papallones.
Ara és ella, qui té por!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
محمد طبيعة الدمشقي
|
قصيدة ألا بروحي غزال أنس
|
ألا بروحي غزال أنس
له فؤاد الشجي كناس
بدر بوجه بدا كبدر
علاه من عنبر نواس
زها بخد حكته شمس
وعنبر السالفين كاس
فحين أضحى به ثمولي
وصار في عقلي اختلاس
أشار نحول وقال قولاً
صغى له الفكر والحواس
بما تؤرخه يا نديمي
فقلت ورد عليه آس
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
刘氏
|
西楼野望
|
一片清秋色，
西村八九家。
渔人归去晚，
沽酒入芦花。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر ابن الجياب الغرناطي
|
قصيدة أنشرت آمالنا من بعد ما قبرت
|
أنشرت آمالنا من بعد ما قبرت
فصار ربحاً لدينا كل خسران
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
LZH
|
白玉蟾
|
華陽吟
|
夢幻之身不久長，
桑榆能幾耐風霜。
何如跳出利名窟，
贈汝長生不死方。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Sadovskoj B.A.
|
Издателю | «Я стихотворству, ты изданью...»
|
Я стихотворству, ты изданью
От юных лет обречены,
Мы водохлебы, по преданью
Нижегородской старины.
Струями волжской Ипокрены
Вспоили щедро нас Камены
И Мусагета водомет.
Теперь фонтан его поет
В лугах лазурной Альционы.
Заветы Пушкина храня,
Ты отблеск чтишь его огня
И красоты его законы;
За то несу тебе я в дар
Мой одинокий самовар.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ITA
|
Giosuè Carducci
|
Per raccolta in morte di ricca e bella signora
|
Sparsa la faccia bianca
De la fuggente vita,
Con la persona stanca
Abbandonarsi a l’ultima partita
Lei che sposa virginea
Pur or ne arrise di beato amor;
Sentir com’angue gelida
E questa e quella mano;
Gli occhi mirar che vitrei
Orribilmente nuotano nel vano
Forse in cerca de i pargoli
A lo sguardo nascosi ahi non al cor,
De i pargoli che muti
Intorno al letto stanno
Rigando i volti arguti
Di lacrimette, ed il perché non sanno,
E come sogno i fervidi
Baci materni penseranno un dí;
E intorno l’ombra stendersi
De la morte odïosa,
Mentre pur su ’l cadavere
Si lamenta con Dio la madre annosa
Ch’abbia a compor ne l’ ultima
Pace chi a premer gli occhi suoi nutrí;
Deh quanta pièta! E pure
Dolori altri secreti
Conosco, altre sventure,
Che di solenni lacrime a’ poeti
Non chieggon pompa. Apritevi,
De la miseria antri nefandi, a me.
E tu che in quelle fetide
Paglie mal sai celare
La nudità che informasi
Da l’ossa attratte e orribile si pare
Tra i pochi cenci luridi,
Forma dolente umana, oh qual tu se’?
Il secco occhio splendente
Con le pupille ignave,
Il sudor che di lente
Righe solca le tempia oscure e cave
E rappreso su l’umida
Fronte il cinereo mal piovente crin,
E quel vermiglio lurido
Ne le saglienti gote,
Quel faticoso anelito
Da l’osseo petto cui la tosse scuote
Acre profonda ed arida,
Quel sangue de la bocca in su i confin,
Annunzian, fere scorte,
La grande ora suprema.
Al passo de la morte
Niun la prepara? e niuno è che qui gema?
Ecco: un parvol si strascica
Su quelle paglie, e chiede pur del pan;
E un infante co ’l rabido
Vagito de la fame
Contende, ansa, travagliasi
Co ’l viso macro, con le dita grame,
Intorno de l’esausta
Poppa. Ella guarda, e a sé lo stringe in van.
Lente cadon le braccia,
Il guardo le si vela,
E pia morte la faccia
De gli affamati suoi figli le cela.
Devoti essi a la livida
Colpa ed al vorator morbo son già.
L’uomo, doman, che tolsela
Vergin bella e pudica,
Su ’l deforme cadavere
Darà un guardo tornando a la fatica
Usata. Ozio di piangere,
Dritto d’amare il misero non ha.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Bulant, Antonín
|
Věčné světlo.
|
Kde první písně v nadšení jsem zpíval
pod srázem skal na břehu Vltavy,
za temných nocí v okno mé se díval
svit lampy věčné vážný, kmitavý.
Ať slunce plálo, ať se obzor stmíval,
ať duněl hrom a bouře do vřavy,
ať větry vály, hučel deště příval, –
vždy jasně plál svit lampy žlutavý.
A duše má se zbožným citem chvěla,
když hasly blesky, ztichl bouře běh, –
řeč tajemnou já slýchal od kostela:
V tom naše síla! Ať se trůny řítí,
řád ať se bortí ve svých základech, –
vždy světlo víry od oltářů svítí!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
محمد رضا آل ياسين
|
قصيدة قرت برسمك عيني
|
قرت برسمك عيني
وعين كل محب
لئن ولدت بعيداً
فقد حللت بقلبي
بني انت المرجى
لكل سهل وصعب
وان تعيد شبابي
علي من بعد شيبي
متى اراك بعيني
فينجلي كل كربي
اقدم علي سريعاً
وجد علي بقرب
فلست اسطيع صبراً
فقد تفاقم حبي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
非鱼
|
白描主义：破碎
|
左边有风
右边也有风
躲开了风
就躲开了一场破碎
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
金子肅
|
柿林新居
|
喜得攜家秀水濵，
此鄉風物舊相親。
為農久已知農事，
近市還能逺市塵。
鵝散墨池迎洗硯，
鷗當漁屋看垂綸。
蔬畦藥圃終吾老，
未必溪花解笑人。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
陳寛
|
題先祖畫
|
綠水園中舊蓽門，
清風喬木至今存。
千金遺墨人間得，
腸斷題詩到子孫。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
শেখৰ ভট্ৰাচাৰ্য্য
|
শব্দৰ জন্ম
|
শব্দৰ জন্ম
হৃদয়ৰ কোনো এক
নিৰ্ভূত কোনত
তেওঁক মই ৰাখিছো
সযতনে আৰু সগোপনে ।
তেৱে মোকলৈ যায়
প্ৰকৃতিৰ মাজলৈ অথবা
জনঅৰণ্যৰ বুকুলৈ ।
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.