language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
LZH
季序仲倫
送傅與礪詩
春風本無方, 塲圃日已塞。 欲令桃李花, 根株何處植。 一朝仙期至, 去作海上客。 海上有菖蒲, 青節何歴歴。 食之滿千日, 肌膚生五色。 烟霞忽然起, 變化成羽翼。 可以髙飛翔, 風雨亦不隔。 雲間衆仙人, 飄飄逺相揖。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T2
ASM
বিশ্বজিৎ নাথ
নীলা চকুত কাজল সনা ছোৱালীজনীলৈ অনুৰোধ
অনুগ্ৰহ কৰি কাজল নেসানিবা দুচকুত তুমি কাজল সানিলে মোৰ মনত পৰে কাজল দেৱগন অথবা কেটৰিনা কেঈফলৈ খৰাংত চিৰাল ফাট মেলা হৃদয়তো ফুলিব খুজে ৰজনীগন্ধা অঘৰী সপোনবোৰে দুচকুৰ পতাত জপিয়াই জপিয়াই গাব খুজে প্ৰেমৰ গীত কৰবাৰ পৰা শুনো ৰিনিকি ৰিনিকি বাঁহীৰ মাত যাযাবৰী আশাবোৰে থিতাপি লয় কলিজাত অনুগ্ৰহ কৰি কাজল নেসানিবা দুচকুত কাজল সনা চকুয়ে ৰাতি ৰাতি বৰ আমনি কৰে অ’ নীলা চকু হাল নীলা হৈয়ে থাকিবলৈ দিয়া না তাত সানি নলবা এন্ধাৰ মা কচম পাগল হৈ যাম তোমাৰ প্ৰেমত তেতিয়াতো সহ্য কৰিব নোৱাৰিবা এই পাগল প্ৰেমিকৰ পাগলামি অনুগ্ৰহ কৰি কাজল নেসানিবা দুচকুত |
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
URD
Javed Akhtar
Ham ne dhuunden bhii to dhuunden hain sahaare kaise
ham ne DhūñDeñ bhī to DhūñDeñ haiñ sahāre kaise in sarāboñ pe koī umr guzāre kaise haath ko haath nahīñ sūjhe vo tārīkī thī aa ga.e haath meñ kyā jaane sitāre kaise har taraf shor usī naam kā hai duniyā meñ koī us ko jo pukāre to pukāre kaise dil bujhā jitne the armān sabhī ḳhaak hue raakh meñ phir ye chamakte haiñ sharāre kaise na to dam letī hai tū aur na havā thamtī hai zindagī zulf tirī koī sañvāre kaise
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
TUR
Arkadaş Zekai Özger
Eski Bir Gün İçin Şiirler
Ve sevinç güzel bir denizle başladı ve güneş ipi kalınlaştırıyordu sonra ansızın uzayıverdi ip bir ucu orda kaldı bir ucu bende ve iki uç arasında sıkışan karışık bir sevgiyi acabayla büyüten bir güzelliğin negatifini büyüten ince bir yüreğe dayanamadı ip koptu sevinç güzel bir denizle kaldı ve güneş bir bulutla rahibeleşiyordu sevgilim bugün helva yedim şarap içtim göğe uzandım avuçlarımda hüzünlü bir aşk ince kemikli bir eli okşuyorum göğü okşuyorum yabani bir diken batıyor avuçlarıma bir çakıyla parmağımı kesiyorum yanlışlıkla sanki bilerek yanlışlıkla kesiyorum sanki aşkı kesiyorum aşk parmağımda yanlış bir uçurum dokunurken bırakır ürkek bir martı gibi çünkü deniz orda -ben alışkın değilim bir eli martılamaya çünkü deniz orda çünkü deniz orda -heyecan verir bana aşk çekilir kuytusuna uzar gider gecede bırakarak cinsel tortusunu sevgi denizin başlangıcı seni koruyacam tamamlıyacam seni kazanmalıyım istediğim kadar beslerim seni büyütürüm içimde seni çok çok çok bir şey ver bana seni seviyorum (Eylül 1970)
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
張礎
關山風雨圖
山雨凝寒氣不開, 江濤拍岸雪成堆。 漁翁慣識風波惡, 天際孤舟已早囬。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
RUS
Фёдоров Борис Михайлович
Волк и Ягненок
Волк за Ягненком гнался, Ягненок в капище вбежал ... Предатель вызывать его оттуда стал: Смотри, сказал, к жрецам попался! На нож пришел ты в храм. Ягненок отвечал: «жду смерти, и не скрою, Но лучше жертвой быть богам, Чем быть растерзанным тобою!» Со славой лучше умереть, Когда неотвратима смерть.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Tsvetaeva M.I.
Недоумение | «Как не стыдно! Ты, такой не робкий...»
Как не стыдно! Ты, такой не робкий, Ты, в стихах поющий новолунье, И дриад, и глохнущие тропки, -- Испугался маленькой колдуньи! Испугался глаз ее янтарных, Этих детских, слишком алых губок, Убоявшись чар ее коварных, Не посмел испить шипящий кубок? Был испуган пламенной отравой Светлых глаз, где только искры видно? Испугался девочки кудрявой? О, поэт, тебе да будет стыдно!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
LZH
岑参
冀国夫人歌辞七首
翠羽珊珊金缕裙, 清歌时惜世间闻。 比来不向巫山住, 厌作阳台一片云。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
PAN
پیر فضل گجراتی
ساقی دی محفل وچ راتیں کجھ سانویاں چوٹاں آیاں نیں
ساقی دی محفل وچ راتیں کجھ سانویاں چوٹاں آیاں نیں جاماں نے توبہ بھن چھڈی بھن چھڈیا توبہ جاماں نوں میں روز محبت اوہدی دا، دل اپنے وچ چھپایا سی اج شوخ پُنے وچ ہنجواں نے دس دِتا خاصاں عاماں نوں میں اپنی وَستی وچ اُنجیں ، دن سارا فضل گزار دیاں جس طرح مسافر ہوندے نیں کجھ اُکھڑے پکھڑے شاماں نوں
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
LZH
豐建
復故園
脩梅颯颯舊祠邊, 鐵榦凌霜歳月遷。 獨向空林驕晚節, 肯隨衆卉競新妍。 鶯啼杏樹寒初卸, 魚唼蘆根水正鮮。 似此春光難再復, 一編相對正翛然。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
الشاعر عمرو بن الداخل
قصيدة تَذَكَّرَ أُمَّ عَبدِ اللَهِ لَمّا
تَذَكَّرَ أُمَّ عَبدِ اللَهِ لَمّا نَأَتهُ وَالنَوى مِنها لَجوجُ وَما إِنَّ أَحوَرُ العَينَينِ رَخصُ ال عِظامِ تَرودُهُ أُمٌّ هَدوجُ بِأَحسَنَ مُقلَةً مِنها وَجيداً غَداةَ الحِجرِ مَضحَكُها بَليجُ وَهادِيَةٍ تَوَجَّسُ كُلَّ غَيبٍ لَها نَفَسٌ إِذا سامَت نَشيجُ تُصيخُ إِلى دَوِيِّ الأَرضِ تَهوي بِمَسمَعِها كَم نَطِفَ الشَجيجُ عَزَزناها وَكانَت في مَصامٍ كَأَنَّ سَراتَها سَحلٌ نَسيجُ وَيُهلِكُ نَفسَهُ إِن لَم يَنَلها وَحُقَّ لَهُ سَحيرٌ أَو بَعيجُ وَأَمهَلَها فَلَمّا وَرَّكَتهُ شِمالاً وَهِيَ مُعرِضَةٌ تَهيجُ أُتيحَ لَها أُغَيبِرُ ذو حَشيفٍ غَبِيٌّ في نَجاشَتِهِ زَلوجُ دَلَفتُ لَها أَوانَئِذٍ بِسَهم نَحيضٍ لَم تَخَوَّنهُ الشُروجُ سَديدِ العَيرِ لَم يَدحَض عَلَيهِ ال غِرارُ فَقِدحُهُ زَعِلٌ دَروجُ عَلَيهِ مِن أَباهِرَ لَيِّناتٍ يُرِنُّ القِدحَ ظُهرانٌ دَموجُ كَمَتنِ الذِئبِ لا نِكسٌ قَصيرٌ فَأُغرِقُهُ وَلا جَلسٌ عَموجُ يُقَرِّبُها لِمُطعَمِها هَتوفٌ طِلاعُ الكَفِّ مَعقِلُها وَثيجُ كَأَنَّ عِدادَها إِرنانُ ثَكلى خِلالَ ضُلوعِها وَجدٌ وَهيجُ وَبيضٍ كَالسَلاجِمِ مُرهَفاتٍ كَأَنَّ ظُباتِها عُقُرٌ بَعيجُ أَحاطَ الناجِشانِ بِها فَجاءَت مَكاناً لا تَروغُ وَلا تَعوجُ فَراغَت فَاِلتَمَستُ بِهِ حَشاها وَخَرَّ كَأَنَّهُ خوطٌ مَريجُ كَأَنَّ الريشَ وَالفوقَينِ مِنهُ خِلافَ النَصلِ سيطَ بِهِ مَشيجُ فَظَلتُ وَظَلَّ أَصحابي لَدَيهِم غَريضُ اللَحمِ نىءٌ أَو نَضيجُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
梁槐
甘霖應禱
朱夏驕陽烈未開, 神龍何處起風雷。 階前忽睹商羊舞, 天外俄驚石燕回。 夾岸荷花枝著綠, 兩歧秋麥穗重胎。 霏霏優渥如珠玉, 却羨神工遍九垓。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T1
URD
Syed Abid Ali Abid
یہ کیا طلسم ہے دنیا پہ بار گزری ہے
یہ کیا طلسم ہے دنیا پہ بار گزری ہےوہ زندگی جو سر رہ گزار گزری ہےگلوں کی گم شدگی سے سراغ ملتا ہےکہیں چمن سے نسیم بہار گزری ہےکہیں سحر کا اجالا ہوا ہے ہم نفسوکہ موج برق سر شاخسار گزری ہےرہا ہے یہ سر شوریدہ مثل شعلہ بلنداگرچہ مجھ پہ قیامت ہزار گزری ہےیہ حادثہ بھی ہوا ہے کہ عشق یار کی یاددیار قلب سے بیگانہ وار گزری ہےانہیں کو عرض وفا کا تھا اشتیاق بہتانہیں کو عرض وفا نا گوار گزری ہےحریم شوق مہکتا ہے آج تک عابدؔیہاں سے نکہت گیسوئے یار گزری ہے
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر سحيم عبد حبشي
قصيدة تَزَوَّدَ مِن أَسماءَ ما قَد تَزَوَّدا
تَزَوَّدَ مِن أَسماءَ ما قَد تَزَوَّدا وَراجَعَ سُقماً بَعدَ ما قَد تَجَلَّدا وَقَد أَقسَمَت بِاللَهِ يَجمَعُ بَينَنا هَوى أَبَداً حتَّى تَحَوَّلَ أَمرَدا كأَنَّ عَلى أَنيابِها بَعدَ هَجعةٍ مِنَ اللَيلِ نامتها سُلافاً مُبَرَّدا سُلافَةَ دَنٍّ أَو سُلافَةَ ذارِعٍ إِذا صُبَّ مِنهُ في الزُجاجةِ أَزبَدا رَأَيتُ المَنايا لَم يَهَبنَ مُحَمَّداً وَلا أَحَداً وَلَم يَدَعنَ مُخَلَّدا أَلا لا أَرى عَلى المَنونِ مُخَلَّداً ولا باقياً إِلّا لَهُ المَوتُ مُرصَدا سَيَلقاكَ قِرنٌ لا تُريدُ قِتالَهُ كَميُّ إِذا ما همَّ بالقِرنِ أَقصَدا بَغاكَ وَما تَبغيهِ إِلّا وَجَدتَهُ كأَنَّكَ قَد أَوعَدتَهُ أَمِس مَوعِدا رَأَيتُ الحَبيبَ لا يُمَلُّ حَديثُهُ وَلا يَنفَعُ المَشنوءَ أَن يَتَودَّدا رَأَيتُ الغَنيَّ والفَقيرَ كِلَيهِما إِلى المَوتِ يأَتي مِنهُما المَوتُ مَعمِدا فإلّا تُلاق المَوتَ في اليَومِ فاعلَمَن بِأَنَّكَ رَهنُ أَن تُلاقِيَهُ غَدا فَتُصبِحَ في لَحدٍ مِنَ الأَرضِ ثاوياً كأَنَّكَ لَم تَشهَد مِنَ اللَهوِ مَشهَدا وَلَم تَلهُ بِالبيضِ الكَواعبِ كالدُّمى زَماناً وَلَم تَقعُد مِنَ الأَرضِ مَقعَدا وَلَم تَزَعِ الخَيلَ المُغيرةَ بالضُّحَى عَلى هَيكَلٍ نَهدِ المَراكِلِ أَجرَدا طَويل القَرا غَمرِ البَديهة لاحَهُ طِرادُ هَوادى الوَحشِ حتّى تَخدَّدا يَرُدُّ عَلينا العَيرَ مِن دونِ إِلفِهِ وثيرانَ رَوضاتِ القَصيمَة عُنَّدا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Karásek ze Lvovic, Jiří
POZNÁNÍ(*)
Ty, který máš duši toho, jenž mne hledal v minulých bytích. Ve chvění ruky tvé cítím sblížení a přízeň, kterou jsem získal tak dávno. Jako příliš pronikavá.vůně vyplnil jsi komnaty mé duše. Oživil jsi a provinil její smutky, jako bílý průvod svatební provlňuje truchlivé stíny starého chrámu. Tvůj úsměv jest jako závoj splývavého floru, hozený na tvář mrtvou. Tvůj hlas je zastřený a temný jako údery bubnů za pohřbu zavražděného regenta. V ulicích stmělých a pohaslých, kam zavěsily věky slavná svá mlčení, chceš, splyneme spolu, tak jako tehdy, kdy jsme tu mařili mládí, dva mnichové nad starými pergameny, dvě pobledlé, měsíční tváře nad barevnými zázraky missálů? Vyhnanci v doby kramářství a špíny, my, kteří jsme se zrodili pro století slávy, v rytmus jediný spojíme své duše, v bratrství krve smísíme svá těla. Nebo vrstevníci Platona, spití polibky a přátelstvím svých duší, budeme poslouchati v domě Agathona moudrost sladkých úst, do pozdní noci, po hostině, mezi těly přátel, usnulých po těžkém víně. V svatém šiku Thebských budeme bojovat, dva milenci v krvavé řeži. A padnouce na své štíty, pod ranami nepřátel, pomísíme bratrské údy a v jeden nápoj slijeme svou krev, a naše rty jej budou píti v hodině umírání. Obyvatelé Pompej, ve vlasech růže, na cestěk zápasům, co zkáza nás stihne rozpoutaných živlův, ukážeme synům pozdního století, již vykopou naše těla, úsměvy štěstí, jehož nepoznali lidé. Vyžilá raça, choulostiví Římané, v komnatách, kde visí mdloba voňavek, pohřbíme v svých polibcích předtuchy barbarů, kteří se blíží v divokých hordách k branám města. Na dvoře Alexandra, papeže nevěstek, dvě pážata smutná, blouditi budeme uprostřed orgií, co noha bosá s pohrdou slape tiáru, a papež usíná na nestoudných ňadrech, budeme poslouchati, jak zdáli znějí pohřební nářky jako stlumená zpomínka smrti. Synové Sodomy, budeme dívati se na oheň, jenž bude padati na naše střechy. A hynouce v požáru, přitiskneme se k sobě v šílenství vášně a obnažíme své údy k požitkům lásky, pohrdajíce Jehovou a smějíce se jeho hněvům...
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
语心
那么 那么,还能跳出吗? 这种方块式底节奏 在这座城堡里 全都成了蒙德里安的几何图形 展览品 标示 请勿触摸
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
LZH
章永祚
石油湾
延长产石油, 出自岩窦里。 激水旋浓沤, 清膏腻无比。 校书灯可燃, 医瘍疥能已。 有司苦餽献, 悉索罄瓶罍。 我来三年余, 方知产自此。 绿影映澄潭, 凝脂缀高垒。 稍待春气融, 持钱贸乡里。 伟哉造化功, 无由测终始。 火井与酒泉, 安用诧奇诡。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
張炳堃
鄂城懷古
晉代衣冠久寂寥, 欲將何物認前朝? 南樓北渚都消歇, 惟有城西柳萬條。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
أحمد بن المأمون البلغيثي
قصيدة كأنَّ شقائقَ النُّعمان لَما
كأنَّ شقائقَ النُّعمان لَما غدا الخابورُ حُمرَتها يُقابل كمَعشوقٍ يُلاحظُه شجِيٌّ بِطرفٍ أحورٍ والجسمُ ذابل
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
ENG
MacDonald, George
THE DEATH OF THE OLD YEAR.
The weary Old Year is dead at last; His corpse‘ mid the ruins of Time is cast, Where the mouldering wrecks of lost Thought lie, And the rich-hued blossoms of Passion die To a withering grass that droops o'er his grave, The shadowy Titan's refuge cave. Strange lights from pale moony Memory lie On the weedy columns beneath its eye; And strange is the sound of the ghostlike breeze, In the lingering leaves on the skeleton trees; And strange is the sound of the falling shower, When the clouds of dead pain o'er the spirit lower; Unheard in the home he inhabiteth, The land where all lost things are gathered by Death. Alone I reclined in the closing year; Voice, nor breathing, nor step was near; And I said in the weariness of my breast: Weary Old Year, thou art going to rest; O weary Old Year, I would I might be One hour alone in thy dying with thee! Would thou wert a spirit, whose low lament Might mix with the sighs from my spirit sent; For I am weary of man and life; Weary of restless unchanging strife; Weary of change that is ever changing; Weary of thought that is ever ranging, Ever falling in efforts vain, Fluttering, upspringing from earth again, Struggling once more through the darkness to wing That hangs o'er the birthplace of everything, And choked yet again in the vapour's breast, Sinking once more to a helpless rest. I am weary of tears that scarce are dry, Ere their founts are filled as the cloud goes by; Weary of feelings where each in the throng Mocks at the rest as they crowd along; Where Pride over all, like a god on high, Sits enshrined in his self-complacency; Where Selfishness crawls, the snake-demon of ill, The least suspected where busiest still; Where all things evil and painful entwine, And all in their hate and their sorrow are mine: O weary Old Year, I would I might be One hour by thy dying, to weep with thee! Peace, the soul's slumber, was round me shed; The sleep where thought lives, but its pain is dead; And my musings led me, a spirit-band, Through the wide realms of their native land; Till I stood by the couch of the mighty dying, A lonely shore in the midnight lying. He lay as if he had laid him to sleep, And the stars above him their watch did keep; And the mournful wind with the dreamy sigh, The homeless wanderer of the sky, Was the only attendant whose gentle breath Soothed him yet on the couch of death; And the dying waves of the heedless sea Fell at his feet most listlessly. But he lay in peace, with his solemn eye Looking far through the mists of futurity. A smile gleamed over the death-dew that lay On his withered cheek as life ebbed away. A darkness lay on his forehead vast; But the light of expectancy o'er it was cast,— A light that shone from the coming day, Travelling unseen to the East away. In his cloudy robes that lay shadowing wide, I stretched myself motionless by his side; And his eyes with their calm, unimpassioned power, Soothing my heart like an evening shower, Led in a spectral, far-billowing train, The hours of the Past through my spirit again. There were fears of evil whose stony eyes Froze joy in its gushing melodies. Some floated afar on thy tranquil wave, And the heart looked up from its search for a grave; While others as guests to the bosom came, And left its wild children more sorrow, less shame; For the death-look parts from their chilling brow, And they bless the heads that before them bow; And floating away in the far-off gloom. Thankfulness follows them to their tomb. There were Hopes that found not a place to rest Their foot‘ mid the rush of all-ocean's breast; And home to the sickening heart flew back, But changed into sorrows upon their track; And through the moan of the darkening sea Bearing no leaf from the olive-tree. There were joys that looked forth with their maiden eyes, And smiled, and were gone, with a sad surprise; And the Love of the Earthly, whose beauteous form Beckoned me on through sunshine and storm; But when the bounding heart sprang high, Meeting her smile with a speechless sigh, The arms sunk home with a painful start, Clasping a vacancy to the heart. And the voice of the dying I seem to hear But whether his breathing is in mine ear, Or the sounds of the breaking billows roll The lingering accents upon my soul, I know not; but thus they seem to bear Reproof to my soul for its faint despair:— Blame not life, it is scarce begun; Blame not mankind, thyself art one. And change is holy, oh! blame it never; Thy soul shall live by its changing ever; Not the bubbling change of a stagnant pool, But the change of a river, flowing and full; Where all that is noble and good will grow Mightier still as the full tides flow; Till it joins the hidden, the boundless sea, Rolling through depths of Eternity. Blame not thy thought that it cannot reach That which the Infinite must teach; Bless thy God that the Word came nigh To guide thee home to thy native sky, Where all things are homely and glorious too, And the children are wondering, and glad, and true. And he pointed away to an Eastern star, That gleamed through his robes o'er the ocean afar; And I knew that a star had looked o'er the rim Of my world that lay all dreary and dim; And was slowly dissolving the darkness deep Which, like evil nurse, had soothed me to sleep; And rising higher, and shining clearer, Would draw the day-spring ever nearer, Till the sunshine of God burst full on the morn, And every hill and valley would start With the joy of light and new gratitude born To Him who had led me home to His heart; And all things that lived in my world within With the gladness of tears to His feet come in; And the false Self be banished with fiends to dwell In the gloomiest haunts of his native hell; And Pride, that ruled like a god above, Be trod‘ neath the feet of triumphant Love. And again he pointed across the sea, And another vision arose in me: And I knew I walked an ocean of fear, Yet of safety too, for the Master was near; And every wave of sorrow or dread, O'er which strong faith should upraise my head, Would show from the height of its troubled crest Still nearer and nearer the Land of Rest. And when the storm-spray on the wind should arise, And with tears unbidden should blind mine eyes, And hide from my vision the Home of Love, I knew I must look to the star above, And the mists of Passion would quickly flee, And the storm would faint to serenity. And again it seemed as if words found scope, The sorrowing words of a farewell Hope: “I will meet thee again in that deathless land, Whenever thy foot shall imprint the strand; And the loveliest things that have here been mine, Shall there in eternal beauty shine; For there I shall live and never die, Part of a glorious Eternity; For the death of Time is To be forgot, And I go where oblivion entereth not.” He was dead. He had gone to the rest of his race, With a sad smile frozen upon his face. Deadness clouded his eyes. And his death-bell rung, And my sorrowing thoughts his low requiem sung; And with trembling steps his worn body cast In the wide charnel-house of the dreary Past. Thus met the noble Old Year his end: Rest him in peace, for he was my friend. As my thoughts returned from their wandering, A voice in my spirit was lingering; And its sounds were like Spring's first breeze's hum, When the oak-leaves fall, and the young leaves come: Time dieth ever, is ever born: On the footsteps of night so treadeth the morn; Shadow and brightness, death and birth, Chasing each other o'er the round earth. But the spirit of Time from his tomb is springing, The dust of decay from his pinions flinging; Ever renewing his glorious youth, Scattering around him the dew of Truth. Oh, let it raise in the desert heart Fountains and flowers that shall never depart! This spirit will fill us with thought sublime; For the End of God is the spirit of Time.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
祭祀
有时候,你走得很快 也会淘气起来 我也会找不到你 累的时候 我会停下来坐一小会儿 你并不会等我 当我再次起身的时候 你已经又在我前方,若隐若现 我看着前方若隐若现的你 小声呼喊 希望声音可以足够小,小到你可以 感知到 我落在了你身后的一个点上。 但紧接着 在我的目之所及里 你变成了一个模糊的点
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Lina Schwarz
Poesia di Lina Schwarz - L'aria
L'aria Aria pura, aria fina, aria leggera, che ne çircondi e che ci dai la vita; che d'inverno sei rigida e sgradita, ma soave carezzi in primavera; tu, invisibile resti da vicino, ma splendi tutta nel cielo turchino; tu sei dovunque e pur nessun ti tiene, tu sfuggi sempre e pur fai tanto bene.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر أحمد بشير العيلة
قصيدة آخر التحيات الأليمة
رثاء في روح الشاعر / علي الفزاني *** شرخٌ بقامتنا جديد نزَّ ماءُ الروحِ يبكي من شقوقي وأنا أنا مليءٌ بالفواجع والضياع غيمي تكدَّس قربَ كفي الضامرة مسحَ الترابَ على أصابعها وذاب تكفَّن في الأظافر واللسان ولا عليّ لنا ولا عليّ للوردِ الحميمِ ولا عليّ اليوم للشِّعر الأليم ولا عليّ.............. ... يا عليّ يامُزْنَةً رفعتْ فضاها سعفةً ألقِ إليّ تحيةً أخرى انتظرتُ وما أتتْ مازالَ في الصُّبحِ احتمالٌ لسؤالك ألقِ إليّ مازالَ في الروحِ مجالٌ لمجالك ألقِ إليّ بأَنْهُرٍ أخرى انتظرتُ وما أتتْ أستسقيكَ بالصلوات أن تهمِي على لغتي شجوناً وانكساراً آخراً أدمنتُ حزني يا صديقي ضاعَ اتجاهُ البرتقال عن النشيد ضُمَّ كفي قبل تسلِيم المدائن للنهاياتِ الأليمة أنا في انتظار مرورك العالي ولنْ تأتيِ كفي يفتّتها الحنينُ ولا عليٌّ للندى وجهي تساقطَ كالترابِ ولا عليٌّ للملامح قلبي تشظَّى في الفراقِ ولا عليٌّ للِّقا. ... أُعطيكَ نصفَ قصائدى تبني بها حُصُراً ومئذنةً هناك الناسُ قربي مزّقوا حُصُرِي بأنيابِ العواء هدَّموا صوتي وعاشوا في فضائي بالشقاء وأنا نبيٌّ للمواجع يا عليّ أَتَذْكُرُ؟ كانَ صوتُكَ رأفةً زرعت سلاماً في القلوب كان صوتكَ زورقي هو صوتُ شاعر يعتلي خيلاً مُصاغاً من رؤانا هو صوتُ شاعر يستريحُ تحيةً وجَمالا. ... شجرٌ تشابكَ حول روحي قلبي يدقُّ على صفيحٍ ساخنٍ مُتَدَرْوِشاً يبكِي ويزْبد يغمد سيفَه في النبضِ يؤلمني وأشهقُ يا عليّ أشهقُ أنتَ تعرف شهقتي كيف التحمتَ وراءها زمناً طويلاً من شجن كيف انقبضْتَ كحامضٍ صَهَدَ الخيالُ على جحيمه أنتَ تعرف شهقتي مُرٌّ مذاقُ الأكسجينَ وخانقٌ مُرٌّ بلا أرضٍ لأقدامي ولا أهل لهمِّي البلادُ استنشقتْ ماءً لنَفْيِي غصَّ زرعي كلُّه وهوى الرصاصُ إلى الجليد أنتَ تعرف شهقتي عجِّلْ بما ينمو على الأرواح من عشبٍ وراح أرواحكم جمرٌ يُدَفِّيءُ ما وراء الأسئلة يبنِي لها الأعشاشَ خمراً لازماً للصحو أرواحكم لغةٌ تفكُّ طلاسم الُّدنيا وتُمْعِنُ في الحقائق لكننا الطُّرشان لا نَشْفَى يشفينا المماتُ... ولا نموت. ... نحن قومٌ من رمال تفتّتنا الرياحُ أو الشجونُ أو الأبد ننهارُ في لحظات لو مَسَّ الصراخُ جلودَنا ونعودُ نبنِي نفسَنا بالكدِّ كُتَلٌ من الأعصاب تحملنا أعصابُنا رملٌ وماء ما إن نَحُسَ بفَجْعَةٍ ينزاحُ ماءُ الإلتصاق نجفُّ يأساً أو فراق نبكي طويلاً لالتصاقِ رمالنا بالروح الدمعُ منقذُنا الوحيد من التفتت لا تلوموا دمعَنا هو نهرُ آخرةٍ تَجَمَّعَ من دموع الفاقدين معبرُ الروح الأخير إلى السكينة يا عليّ خُذْ ما تبقَّى من ضلوع صدورنا جَدِّفْ بها نحو السكون اهدأْ بشكلٍ لا يليق سوى بشاعر بلباقةٍ وأناقةٍ اصنعْ هدوءَك جسمُك الكونيّ أرهقهُ التواصلُ والتحادثُ والكتابة هيِّيء لهُ ضوءًا هناك ضعهُ بجانب نجمةٍ ودعاء انْسِجْ عليه من القصائد ما جَهِلْتَ عن الوراء انقرْ بروحِك في جذوعِ الفجرِ يأتيكَ الضياء ببكائنا اليوميّ نستجدِي ملاذَك أن يُشِعّ بخُضرةٍ وعلاء. ... يا عليّ هَلاَّ استلمتَ رسالةَ الغفران من أيدي المعرِّي هلا اجتمعتَ برَبْعِنَا وتَلَوْتَ شِعرك في الأماسيِّ الرهيبة أَدْرِي تلهّفك العظيم عن الحيوات التي قُرِأَتْ علينا هل كائناتُ الشِّعر تسبحُ في الهدوء كما نُحب أمْ في ضجيجٍ من صراخ. ... يا عليّ يا مَنْ يسافر زاده قوتُ القلوب – قلوبنا – احملْ وصايانا لعالمك التقيّ ابعثْ لنا مَدَداً.. مَدَد مَدَداً كمحلاقٍ تعلّق في النفوس مواعظاً عناقيد انبثاقٍ للجموعِ إلى الجموح قَطِّرْ لنا ضوءًا وحُبّاً الكونُ أدمنَ ظلمةً ودمار ابعثْ لنا عشباً نذوِّبَه لنشفَى من طحالب حقدنا. ... يا عليّ هل أكتفِي بغصونك العُليا التي عَرَشَتْ علي روحي مودة هو ضوءُ نارك أَسْكَنَ الأحلامَ في عمق الخلايا المستعدّة للصهيل أَنْبَتَ الريشَ عليها فاستمرتْ في التدافع والحديث آهٍ.. حديثك أيُّ معتقلٍ من الكلمات يحبسني حين انفلاتك في الحكايا كلُّ الأحاديث مياه نشربُها وتعود تشربها الخلائق أيُّ عشبٍ يستفيقُ على الأحاديث التي تركتْ شفاهُك أيُّ طيرٍ يرتوِي لغةَ الحوار هذي مياهُك غائضة هربتْ من الأيدي إلى لوحٍ بعيد. ... يا عليّ يا رهينَ المحبسِ الأبديّ سَلِّمْ سَلِّمْ على ذاك الفراغ المزدحم سَلِّمْ على لغةٍ أَمِلْنَاهَا ولم نجدِ الحروف سَلِّمْ على مُثُلٍ حَلُمْناها وما طابَ المنام على خبزٍ عجنَّاهُ سويّاً نُعطيكَ أيديْنا.... فسَلِّمْ نعطيكَ أفئدةً تنوءُ من النحيب اطلِقْ سلامي هل في فضائك فُسحةً لغسيلها إننا نَعْيَا ودونكَ يا عليّ تتقافزُ الأرواحُ كالحيتانِ من جُمَلٍ حميمة من جُمَلِ السلاماتِ... الصباحاتِ السؤال عن الجَّمالِ عن قصيدة. ... يا عليّ إنِّي اقترفتُ جريمةَ الفقدانِ فاغفرْ ضعفَنا اغفرْ فجيعتَنا بشخصك هذا أنا المنسيُّ بعدك كل يومٍ يستبدُّ بيَ التفرُّقُ والرضوخ هذا أنا المنسيّ لا وطنٌ لحزني وانتحابي.. يا عليّ. _____________ /2000
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Dinda Rizki Wahyuni
SEBUAH KISAH
SEBUAH KISAH Oleh Dinda Rizki Wahyuni Dinginnya malam mencairkan lara Duka dalam luka Luka yang begitu dalam Yang sulit tuk ku lupakan Harapan yang kau berikan Tak kan mungkin pernah aku gapai Seperti aku mencob Mencoba menyentuh bintang Kasih yang engkau berikan Tak pernah membuat hatiku luluh Luluh oleh harapan palsumu Yang tak mungkin pernah ku percaya Saat jarak yang kau berikan Yang semakin membuatku Lupa dengan kisah kita Kisah yang tak pernah ku harapkan
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Melih Cevdet Anday
Yanyana
Bu gürül gürül otların yanıbaşında Ağacın gölgesine değdi değecek Tam şeftalinin kokusu başlarken Öpüşmeye kıl kadar bitişik Akarsuyun burnunun dibinde Bu zulüm,bu haksızlık,bu işkence
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
葛嗣溁
禽彝铭
延陵手拓禽彝铭, 古香著纸松烟青。 二十三字科斗形, 钱氏阮氏诠释精。 粤稽周鼎东迁后, 彝器铭勋历年久。 释某为谋又作右, 偏旁阙略通篆籀。 王祭於社名曰宜, 公谋诸禽司其仪。 受脉交福称厥职, 锡金百鍰禽作彝。 伊昔春秋严笔削, 许男何不书侯爵。 杞滕自贬齐晋雄, 黜陟无权视强弱。 古今大谊惟尊王, 诸侯助祭登庙堂。 黍离以降竞蚕食, 百千祀物嗟沦亡。 夔龙饕餮付残劫, 毁及尊卣钟鼎䵼。 此彝可宝铭可读, 拓本相诒韫诸匵。 墨云拥护蛟螭蟠, 字字昆刀切玄玉。 请编款识摹奇文, 补入欧阳吉金录。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
王月浦
瓊花
蕃釐觀裏瓊花樹, 天地中間第一花。 此種從何探原委, 春風無處著繁華。 千鬚簇蝶圍清馥, 九萼聯珠異衆葩。 幾見朱衣和露剪, 金瓶先進帝王家。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
ابن الرومي
قصيدة يا أيها السيد الذي وهنت
يا أَيها السيِّدُ الذي وهَنَتْ أنصارُ أموالِهِ ولم يَهِنِ فأصبحتْ في يدِ الضعيفِ وذي ال قُوَّةِ والباقليِّ واللَّسنِ غَيْرِي على أنني مُؤمِّلُكَ ال أقدُم سائلْ بذاك وامتحنِ مادحُ عشرين حجةً كَمَلاً محرومُها منك غيرَ مضطغِن فضلُك أو عدلك الذي ائتمن ال له علينا أجلَّ مؤتَمن إن كنتَ في الشعر ناقداً فَطِناً فليعطني الحقُّ حصةَ الفَطِنِ وإن أكن فيه ساقطاً زَمِناً فليعطني الحقُّ حصةَ الزَمِنِ سِمْ بيَ ديوانك الذي عدلت جدواه بين الصحيح والضَّمِن كَثِّرْ بشخصي مَنِ اصطنَعْتَ من ال ناس وإن لم أَزِنْكَ لم أشِن ما حقُّ مَنْ لان صدرُهُ لك بال ودِّ لقاءٌ بجانبٍ خَشِن
T6
语言、艺术与创造
T2
T6
T6
LZH
黄知良
題延慶院
松竹冷交陰, 蕭森露寶林。 門依青嶂靜, 僧隱白雲深。 淒切泉噴玉, 壯嚴地布金。 龍湫中致禱, 朝夕冀爲霖。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
ZHO
梅蒲柳
忆江南
江南多雨,剥开风的关节 一遍蓝草,是我不敢念及你的葱茏 它有天空的辽阔 渡口,浅如摇曳生香的叶荷 有多少众生在来去 大河静默,我道琉璃 琉璃如般若…… 唯江南不甘老去,它像我年轻 的瑰丽,在眸子里 琢玉为火或飘雪 每一朵都有欲生欲死的戾气 在响起货铃的巷子 你会碰到一个穿碎花褂的小姑娘 手提糖葫芦,和水草扎的蜻蜓 她不会躲你 不会虚拟,和镜像 江南,是大小涟漪在晃圈圈……
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
JPN
幽提
null
ふきおろす あらしのおとも たかしまの みをのそまやま ゆきふりにけり
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
RUS
Матвеева Новелла Николаевна
Изящных неточностей полный, стих
...Изящных неточностей полный, стих Построился не от сих до сих, Но от таких-то и до таких-то, Как полурыба и полупихта. В нём что-то есть, а чего-то нет... Но если и не был в нём явлен — поэт, То был — человек! И сосед наш сверху; Глотавший книги, читавший сверку, Историк. И стоик! И друг отца! Пришедший, как луч из развалин дворца, Из тех — оставшихся до конца Немногими — кратких минут уюта, Что были так люто завидны кому-то! Минут, Которых так мало ВСЕГДА (Видать, увела их чужая звезда, Украла у нашей — в порядке наживы)! Минут, Когда мы с тобой — были живы!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T6
BEN
শেখ ফজলল করিম
এপিটাফ
আর্দ্র মহীতলে হেথা চির নিদ্রাগত ব্যথাতুর দীন কবি, অফুরন্ত সাধ ভুলে যাও একটি তার জনমের মতো হয়তো সে করিয়াছে শত অপরাধ পান্থপদ রেণুপুত এ শেষ ভবন হতে পারে তার ভাগ্যে সুখের নন্দন।
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
鄭剛中
閨門詩三首
無心事鉛黛, 采采菊金黄。 徘徊欲寄遠, 雲夢連瀟湘。 豈不懷君子, 念念不敢忘。 西鄰擊神鼓, 東鄰鬧笙簧。 三嗅籬邊英, 淚落秋風香。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
張承仁
石門山
峰嵐中斷一門開, 江海分流到此迴。 瑤草何年生澗壑, 煙霞終日護亭臺。 關門尚識青牛去, 人世難逢白鶴來。 試借玉簫吹海月, 雙鳧應見老天台。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ZHO
周骏安
我其实是很笨的 像煤 明明那么易燃 却又假装 自己是一颗石头
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Christopher Marlowe
The Passionate Shepherd to His Love
COME live with me and be my Love, And we will all the pleasures prove That hills and valleys, dales and fields, Or woods or steepy mountain yields. And we will sit upon the rocks, And see the shepherds feed their flocks By shallow rivers, to whose falls Melodious birds sing madrigals. And I will make thee beds of roses And a thousand fragrant posies; A cap of flowers, and a kirtle Embroider'd all with leaves of myrtle. A gown made of the finest wool Which from our pretty lambs we pull; Fair-lined slippers for the cold, With buckles of the purest gold. A belt of straw and ivy-buds With coral clasps and amber studs: And if these pleasures may thee move, Come live with me and be my Love. The shepherd swains shall dance and sing For thy delight each May morning: If these delights thy mind may move, Then live with me and be my Love.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
یدالله رویایی
معنای عطش
برداشتن‌ات در من سنگینی کرد برداشتنِ من سنگین بود برداشتن آب میان لب‌هات یک‌بار چنان در نوسان آمد که نام تو را هیجان آب هم‌راه عطش آورد و نوشت: تا فاجعه بر چیزهای معمولی افتاد ابدی‌شان کرد اِکولالیا در اینستاگرام بر من چه فرود آمد تا برداشتن‌ام را سنگین کرد برداشتن آب چرا در من سنگین است شاید هیجان نامِ تو میان آب معنای عطش ـ شاید ـ این است. و زائر فریاد خودش را نشناخت، دیوانه شد. ■
T2
爱、情感与人际关系
T3
T2
T2
ITA
Pier Giuseppe Giustiniani
Qual peregrin, che fuor di sua contrada
Qual peregrin, che fuor di sua contrada Per chiusa valle, e per aperto campo, Con piè, che tema ad ogni passo inciampo, Compagno delle tenebre sen vada: Tale, o Chiabrera mio, per quella strada, Che a Pindo è scorta, e ch’io varcare avvampo, L’orme notturne della mente io stampo, Onde convien, che misero alfin cada. Tu, che la via ben sai, siami, se godi, Che più non mi precipiti il desio, Duce con l’ammonir, Sol con le lodi. E chi sa, ch’anco un dì, posto in obblío Pianger, com’un crin biondo il cor mi annodi, Non sollevi Giuditta il canto mio?
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ITA
Tito Marrone
Poesia di Tito Marrone - Il Balcone
Chi ci s'affaccia, dimmi, a quel tuo balcone a petto d'oca, ora che i muri si sgretolano e i pavimenti crollano e si lamenta nel cortile, fioca voce di solitudine, la fontanella roca ? Non singhiozzare. Dimmi che tu sei morta o perduta in un lontano camposanto dove per anni ed anni l'erba è cresciuta su la tu pietra logora. Dimmi che tanto tempo è passato; ch'eri già vecchia che sei morta in pace. E soffoca il tuo pianto; ti dimenticherò. Ma se tu singhiozzi da quest'ombra vicina, subito il tuo ricordo giovanile mi balzerà dall'anima corrosa disperatamente; ti penserò vivente, capelli biondi, occhi d'azzurro, bocca di rosa ! Non singhiozzare. La tua casa crolla. Il tuo balcone è arrugginito. Il tempo come vento trasporta l'onda della sua polvere per ricoprirci. Dimmi che eri vecchia e che sei morta : ti crederò. Sentirò sul mio capo appesantito tutti i capelli bianchi. da La Fronda, Palermo,1 giugno 1905
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
HIN
Hardeep Sabharwal
शतरंज की बिसात
प्यादे सब से पहले मारे जाते है उनका काम ही होता है राजा रानी की रक्षा करते मिट जाना हाथी, घोड़ो, ऊंटो की कीमती जान बचाना, खेल तब तक ही चलता है जब तक राजा है प्यादे एक कदम ही चल सकते है वे तिरछे नहीं जाते, लंबी छलांग नही लगाते, और ना ही राजा के मुहंलगे घोड़ो से ढाई घर चल सकते है, इतिहास की कहानियों में, तमाम तरह की चर्चाओ में और दूनियाँ की तमाम तहरीरो में समाचारो में छाऐ रहते है हाथी, घोड़े, ऊंट और राजा-वजीर, प्रेम कहानियो से लेकर विजय गौरव गाथाओ में राजतंत्र से लेकर लोकतंत्र की महान ईबारतो में प्यादे कहीं नहीं मिलते, वे दब जाते है चीन की दीवारो में, पिरामिडो के भारों में, महलो और किलों की बुनियादो में दंगो और फसादो में और तमाम तरह के शस्त्रो के वार सहते, प्यादे बस टिके रहते है अपने एक खाने में जब तक कि शासन-सत्ता का हाथ आगे बढ़ उन्हे.... कि प्यादे सब से पहले मारे जाते है..
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
IND
Hafizh Halim
INGINKU
INGINKU Oleh Hafizh Halim Inginku.. melihatmu detikpun berlalu, aku jadi sering melihatmu Inginku.. mengenalmu menitpun berlalu, telah kukenal dirimu Inginku.. tahu seperti apa dirimu haripun berlalu, ku telah mengetahui seperti apa dirimu Setelah ku tahu seperti apa dan siapa dirimu inginku menyayangimu Setelah banyak yang sudah berlalu inginku mencintaimu, yang ternyata hatiku nyaman bila ada namamu Inginku.. engkau menjadi kekasihku kaka-kataku pun akan berlalu, apakah kamu mau jadi kekasihku ? Aku berharap keinginanmu seperti inginku jika harapanku benar aku akan berusaha memenuhi apa keinginanmu dariku dan apa keinginanmu untuk jalan hidup kita nanti. ---------------------- No. Urut : 3506 Tanggal Kirim : 25/07/2012 0:59:50
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
晁說之
揚州三絕句
便風五兩更悠悠, 回望鄉閭烟霧浮。 若問無情唯潁水, 不來隨我到揚州。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Nicholas Grimald
A True Love
WHAT sweet relief the showers to thirsty plants we see, What dear delight the blooms to bees, my true love is to me! As fresh and lusty Ver foul Winter doth exceed— As morning bright, with scarlet sky, doth pass the evening's weed— As mellow pears above the crabs esteemed be— So doth my love surmount them all, whom yet I hap to see! The oak shall olives bear, the lamb the lion fray, The owl shall match the nightingale in tuning of her lay, Or I my love let slip out of mine entire heart, So deep reposed in my breast is she for her desart! For many blessed gifts, O happy, happy land! Where Mars and Pallas strive to make their glory most to stand! Yet, land, more is thy bliss that, in this cruel age, A Venus' imp thou hast brought forth, so steadfast and so sage. Among the Muses Nine a tenth if Jove would make, And to the Graces Three a fourth, her would Apollo take. Let some for honour hunt, and hoard the massy gold: With her so I may live and die, my weal cannot be told.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
無名氏
三綱行實絶句
崧山王氣已成灰, 眞主龍興泰運開。 尙戀舊君全一節, 飄然高卧子陵臺。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
王振鵬
自題蜻蜓畫卷
露涼芳草曉風吹, 紗翼輕明水影欹。 莫便臨平山下去, 眼睛雙眩碧琉璃。
T6
语言、艺术与创造
T1
T6
T6
URD
Ameer Qazalbash
مرے جنوں کا نتیجہ ضرور نکلے گا
مرے جنوں کا نتیجہ ضرور نکلے گااسی سیاہ سمندر سے نور نکلے گاگرا دیا ہے تو ساحل پہ انتظار نہ کراگر وہ ڈوب گیا ہے تو دور نکلے گااسی کا شہر وہی مدعی وہی منصفہمیں یقیں تھا ہمارا قصور نکلے گایقیں نہ آئے تو اک بات پوچھ کر دیکھوجو ہنس رہا ہے وہ زخموں سے چور نکلے گااس آستین سے اشکوں کو پوچھنے والےاس آستین سے خنجر ضرور نکلے گا
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
LZH
薛道光
桔槔頌
軋軋相從響發時, 不從他得豁然知。 桔槔說盡無生曲, 井裏泥蛇舞柘枝。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ZHO
胡正刚
挂念
我们在细密的雨丝里 挖土埋葬老祖。这是一个 草木葱茏的春天 阳光透过稀薄的云层 雨水里的事物清朗明亮 我们一边挖土一边感慨: 多好的土啊,洁净,松软 雨水轻微润湿了它们但 内部仍旧干燥暖和 挖到深处,一丛刺茅根 清热止咳的儿科草药 孩子夜咳,数天未愈 此前数天,家人找遍了 周围的山地。病卧的老祖 在焦急中默默流泪。寻药持续到 葬礼的前一天。孩子 老祖多么挂念你,隔着生死 隔着阴阳两界,她还是把药 递到了人世
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SPA
Roque Raquel Salas Rivera
(nota para una amiga que desea suicidarse después del huracán)
nadie nos enseña a aceptar la muerte porque la muerte, esa muerte de latita, queda vacía en nosotros: el gran hueco del carajo que nos quiere devorar. nadie nos dice como podemos integrarnos al nuevo mundo imposible del mañana, como se supone que evitemos caer en el círculo perfecto de una ojera permanente que llamamos darle cara al día. mana, ¿cómo no entenderlo? esa es la pregunta que evito con el fervor organizativo de un equipo de rescate que nunca llega, pero te voy a decir esto: después del deseo, no siempre viene la muerte. a veces te encuentro por la calle y brillas como astro o como lámpara solar, pero igual vales más que todos los generadores (por si no te lo han dicho mil veces). y otras veces, sin tilde, i.i.i. otras veces, me llegan tus palabras como una recaudación de fondos que explota y temporaliza la verdad, como un aguacate espachurrao en la acera, verdegris de tanto amar. nos toca primero encontrar contestaciones mejores que estas mierdas automáticas. no lo digo por añadir responsabilidades, sino para que sepas que, hermana, el intento de matarnos viene desde adentro como último refugio de un colonialismo cobarde. vente pacá, que te doy comida y albergue mientras tenga, que te añoño y te duplico los abrazos. no podré sanar lo insondable, pero qué mundo sería este sin tí. qué mundo este que te acosa. sin rescate, hablemos del futuro porque lo encontraremos en la alfombra carcomida, en el té de campanilla, en el buenos días, hay café de un abrazo confuso y sincero. tenemos cama y memoria.tuya para siempre,raquel
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Ferdinand von Saar
Winterabend
Wie muß der Tag sich neigen Im Winter, ach, so bald, Ein tiefes, mildes Schweigen Liegt über Flur und Wald. Am Himmel noch ein Schimmern, Ein letztes, doch kein Stern, Trübrote Lichter flimmern Aus Hütten still und fern. Und trüb und immer trüber Der Landschaft weiter Kreis, Es zieht der Bach vorüber Eintönig unter'm Eis. Horch – welch ein leises Beben Urplötzlich in der Luft? Geheimnißvolles Weben, Geheimnißvoller Duft! Wie ferne, ferne Glocken Erklingt's – so wohl – so weh' –: Da fällt in dichten Flocken Zur Erde sanft der Schnee. Tweet   Weihnachtsgedichte - Geschenke - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
HRV
Sonja Manojlović
Svega se sjecam
Ako je to sve, svega se sjećam, i kuća razbacanih u ono što se ne čuje, i dječjeg govora, stiješnjenog, opsjednutog u vrtu, medju jagodama ugrizi života, praštate li, dakle, najjednostavnije Te oči uske ! Nije zaboravljeno ! Ubit će sve što volim, čitam s materine ruke, suhoća svijeta, riječi idu preko vode, takav je to grad, razoren u predmete Jedan po jedan Toliko je ostalo od doma
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر خديجة بنت المأمون
قصيدة باللَّه قولنّ لِمَن ذا الرشا
باللَّه قولنّ لِمَن ذا الرشا المثقلُ الردفِ الهضيمِ الحشا أَظرف ما كانَ إذا ما صَحا وَأَملحُ الناسِ إِذا ما اِنتشى وَقَد بنى برجَ حمام له أرسل فيه طائِراً مُرعّشا يا لَيتَني كنتُ حماماً لهُ أَو باشِقاً يفعلُ بي ما يشا لَو لَبِس القوهيَّ من رقّةٍ أَوجعهُ القوهيُّ أو خدَّشا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Šnajdr, Karel Sudimír
Juk!
Ach, kdež jste, vy zlaté časy! Když sem husy pásala, Když sem na zelené louce S hochy na juk hrávala. Kterak jsem se umívala Přechytře skovávati, Tak že mě musyli často Půl hodiny hledati. Jen když Honzýček mě hledal – Ach! což to byl hezký kluk! – Tu jsem, an se ke mně blížil, Z tichounka zašeptla – „Juk!“ Ač jsem dost se bránila, Nepustil mne dřív, až jsem se Hubičkou vyplatila. Ach! kdež jste, vy zlaté časy! Pryč, jak větry převějí! A na juk již se mnou hoši Hráti více nechtějí! Y nu! dějž se vůle Boží! Za to již andílků pluk Na mne čeká, a když hoch ne, Smrt ať na mne volá: – „Juk!“
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
LZH
金孝懋
春雾
未成浥滴望依微, 正值春光嫩绿齐。 小院暗疑梅雨密, 平芜谁辨柳烟低。 不愁步屟苍苔滑, 只恐看花老眼迷。 天上晓寒楼阁迥, 衍波笺好试新题。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
申在明
答陶云汀内翰赠诗
才非观国愧乘槎, 客馆残书远市哗。 嘉制忽欣观雅册, 大方奚止仰文华。 清高节缅霜前菊, 爽朗香浮雪里茶。 人在卷中思不见, 玉河孤月照谁家。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
LZH
劉彤
寄外
碧紗窗外一聲蟬, 牽斷愁腸懶晝眠。 千里才郎歸未得, 無言空撥玉爐烟。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SPA
Iñigo Lopez de Mendoza
- XLI -
De mi mesma comiença la ordenada caridad, e así vos, terçio Calixto, aquella santidad bien meritada por Fray Vicente, disciplo de Cristo, quesiste que fuese confirmada por consistorio, segunt vos fue visto. Gozóse España con esta jornada, que a Dios fue grato e al mundo bienquisto. Mas imploramos a vuestra clemencia, si serán dignas nuestras santas preçes, non se recusen; mas dadnos segundo canonizado por vulgar sentencia, al confesor insigne Villacreçes; muy gloriosa fue su vida al mundo.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ENG
Williams, Helen Maria
SONNET
Meek Twilight! soften the declining day, And bring the hour my pensive spirit loves; When, o'er the mountain flow descends the ray That gives to silence the deserted groves. Ah, let the happy court the morning still, When, in her blooming loveliness array'd, She bids fresh beauty light the vale, or hill, And rapture warble in the vocal shade. Sweet is the odour of the morning's flower, And rich in melody her accents rise; Yet dearer to my soul the shadowy hour, At which her blossoms close, her music dies — For then, while languid nature droops her head, She wakes the tear‘ tis luxury to shed.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
الإمام الفقيه محمد بن إدريس الشافعي
قصيدة اذهب فودك من فؤادي طالق
اذْهَبْ فَوُدُّكَ مِنْ فُؤَادِي طَالِقٌ أَبَدًا وَلَيْسَ طَلَاقَ ذَاتِ الْبَيْنِ فَإِنِ ارْعَوَيْتَ فَإِنَّهَا تَطْلِيقَةٌ وَيَدُومُ وُدُّكَ لِي عَلَى ثِنْتَيْنِ وَإِنِ امْتَنَعْتَ شَفَعْتُهَا بِمِثَالِهَا فَتَكُونُ تَطْلِيقَيْنِ فِي حَيْضَيْنِ وَإِذَا الثَّلَاثُ أَتَتْكَ مِنِّي بَتَّةً لَمْ تُغْنِ عَنْكَ وِلَايَةُ «السِّيبَيْنِ»
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر محمد عبد الله الشيخ
قصيدة قلبٌ جريحٌ مدنفٌ وصب
قلبٌ جريحٌ مدنفٌ وصب ولِهٌ تعيس وعَيشهُ تعبُ في اللا طريق أضل وجهته ويخال أن حياته كَذِب ويسامر الأطياف في ولهٍ تبدو له حينا وتحتجب*** ذاك الكئيب وكله وجع فتكت به العينان والهدب فتكت به ذات الدلال إلى أن صار منه الدمع ينسكب
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
RUS
Bugaev B.N.
Вечер | «Вечер. Коса золотистая...»
Вечер. Коса золотистая, Видишь, -- в лесу замелькала осиновом. Ветка далекая, Росистая, Наклоняется В небе малиновом. И сорока качается На ней белобокая. Слежу за малюткою: С видом рассеянным То постоит Над незабудкою, То побежит За одуванчика пухом развеянным. Милая, ясная, Синеокая, -- Засмотрелась, как белочка красная Проскакала по веточке, цокая. Ласковый, розовоматовый Вечер. В небо вознесся агатовый Блещущий глетчер.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Tommaso Niccolò d'Aquino
Allor ch'il superbo Ilio, e l'altre mura
Allor ch’il superbo Ilio, e l’alte mura Giacean di Troia incenerite ed arse, La bella Greca in mezzo al foco apparse Quasi fra tant’orror scarca e sicura. Languì la terra insieme e la natura, A tanti stragi, a tante moli sparse: Pur lei fiamma non punse, e stral non arse Mercè d’Amor ch’i suoi ministri ha in cura, Tal leggiadretta donna il cor mi punse, E sovente trattò la face e l’arco D’Amor, nè strali o fiamma al suo cor giunse. Amor noi giunti insieme al dubbio varco, Armata lei lasciò, me inerme aggiunse Con gli altri ancor sotto il gravoso incarco.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
UKR
Ostap Slyvynsky
[Не бійтеся, війна не передається слиною]
Не бійтеся, війна не передається слиною, навіть кров’ю не передається, що дивно. Наш одяг досить попрати і надворі розвісити. З нами не обов’язково мовчати, ми підтримаємо розмову про музику й вина, про довгі вечірки на пляжі, це нас не образить. Мовчання не знешкоджує, не виправдовує, не уласкавлює. Я знаю, що вас бентежить: у нас все було надто схоже до вашого. Тож хай ми будемо прибульцями з дзеркала. Ваші оборонні закляття ми записали кирилицею, де все навпаки, і тому ми накликали біса, замість його віднадити. Або хай будемо, ніби підлітки, що позиченою у вас автівкою заїхали, куди не треба. Хай: ми не хочемо вас ще більше засмучувати. Ми вмиємося повітрям із порожнього крану, вип’ємо тінь від пляшки. Поділимося одним швидкорозчинним сном. А вранці напишемо все назад, визбираємо кожну кульку ртуті з підлоги вашого доброго дому — і повернемось.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SPA
José León León Valdés
A Flérida
Si hoy se derrama en la feliz natura el numen de la celica alegría, y muestra ledo el refulgente día, brillantes rayos de inmortal ventura Si hoy al destello de la lumbre pura, que el regio sol del horizonte envía, se elevan a la atmósfera vacía los himnos que celebran tu hermosura Admite virgen, el humilde canto que en alabanza de tu gloria entona, bañada en fuego de entusiasmo santo, el arpa de que de flores se corona al discantar el celestial encanto del ángel bello de la ardiente zona
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
择禅师
因道吾指夹山寻师颂
京口谈玄已有名, 吾山特地涉途程。 虽云法眼无瑕翳, 争奈真人掩耳听。 参学须参真心匠, 合头须诈不劳聆。 此来更欲寻师去, 决至应当暂改形。 道友当年深契会, 老僧今日苦叮咛。 特报水云知识道, 半秋孤月落花亭。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
BEN
মদনমোহন তর্কালঙ্কার
প্রার্থনা (পয়ার)
গণপতি! বিনতি, প্রণতি তব পায় | মহিমা গরিমা সীমা, কেবা তব পায়? অনবদ্য-বেদ-বিধি-বাদ-বেদ্য তুমি | মূঢ় হয়ে নিগূঢ় কি, বলিব হে আমি ? সৃষ্টি-স্থিতি-হৃতি-কৃতি-প্রকৃতি-নিদান | কার্য্য হয়ে ধার্য্য কার্য্য, কি করি বিধান ? অগতির গতি তুমি, পুরুষ প্রধান | প্রলয়ে বিলয় কর, নিলয় প্রদান || কি করিব তব স্তব, ওহে গজানন! যা বলিব তাই তুমি, জগত কারণ! সুতরাং পুনকক্তি, উক্তি যুক্তি নয় | দেহি ভক্তি! যাতে ভুক্তি, চুক্তি মম হয় || কি শক্তি প্রশক্তি আছে, অত্যুক্তি করণে | প্রণাম দিলাম ধাম দিও ও চরণে || বিঘ্নহর !  বিঘ্ন হর এই বর দিবে | মদনে সদন দানে, বাম না হইবে।। (কাব্যগ্রন্থ : বাসবদত্তা)
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LAV
Artis Ostups
Vasara pie aizas
„Arvien vairāk gaismas,” tu saki, stāvēdama loga zaļajā četrstūrī. Bez skaņas vējš piepūš putnu buras, migla grimst aizā kā caura laiva. Kad paslēpju galvu spilvenā, šķiet, dzirdu visus ciemata modinātājus — mans rīts ir arī miesnieka un priekšsēdētaja rīts, mūsu saule aust satrauktā pīkstoņā, pasaule dzimst ciparnīcā, ielas izripo no sekundes kā rieksts no čaumalas, ko pāršķeļ ar kurpi pret karsto asfaltu. — Kaut visu varētu teikt vienkāršāk – nokļūt nulles punktā vai uz robežas, rakstīt: „Bija grūti bez tevis,” tālāk: „Cik labi, ka atbrauci,” bet tā vietā: „Tu stāvi loga zaļajā četrstūrī; āboli atgādina kristālus,” vai: „Tu atkal aizbrauksi, tava smarža pametīs šo istabu lēni un mokoši kā galvassāpes pēc garas dienas.” Melns suns ienāk mājā no dārza, ceļš virmo savā tukšumā un tveice atver verandās mazas kafejnīcas. „Arvien vairāk.” Bērza rādāmkociņš pieskaras mēnesim, kas, izsūcis nakti, atkāpjas zilgmē. Sienāži tikšķ zālē kā pazaudēti pulksteņi. No aizas nāk putnu saucieni. — „Mūsu laime ir nejauša.”
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر طلعت سفر
قصيدة تقديم
ما ضرَّ.... لو أن الزمان توقفتْ أيامه... عند الشباب قليلا إني لأكفر بالزمان... وإنما لا أستطيع لصرفه تبديلا لا كان عمرٌ لا يدوم به الصبا أبداً.... ولا يبقى الجميل جميلا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
UKR
Andrij Ljubka
[Вона не хотіла виходити заміж, він сильно пив]
Вона не хотіла виходити заміж, він сильно пив; Долю це замахало, вона сказала: „На раз, два, три – Стрибаєте із вікна,а там як кому пощастить”. І ось вони стоять на підвіконні. І під ними місто спить. Вони купили разом квартиру і плюс собаку, Вони хотіли мати дитину, яка би казала: „ Тату, Давай не сварися з мамою і будемо жити просто, Будемо ходити у кінотеатри і їсти пельмені з оцтом”. Доля дає нам поезію, пиво і наш макдональдс. Слави, кохання, щастя і грошей у неї обмаль. Ти можеш життя прожити, граючись, ніби в кіно, Але не помреш під музику, якшо ти не жан-поль бельмондо. Смерть не зіграє тобі мелодію моріконе, Для смерті усі однакові, для смерті – усі ми клони. Доля нас розкине по світу, наче колоду карт – У кожного своя доля, у кожного свій інфаркт. І ось вони стрімко стрибають у прірву, взявшись за руки, Вони хочуть померти, вони закохані, а любов – це муки. І весь їхній політ до смерті – наче ранкова пробіжка. Наше життя коротке й сліпуче, як кокаїнова доріжка.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
SLV
Cimperman, Josip
Gospodova molitev
Kot otroci nežni zaupljivo K Tebi, Večni, se obračamo, Ker le Ti nam daješ dobrotljivo Vse, kar Te v molitvah prosimo. Tebe naše usta le častijo, Serca naša Tebi vsa gorijo, Ti nam le sušiš solze v očesih, Oče naš Ti, kteri si v nebesih! Tvoja je ljubezen neizmerna, Ž njo napolnil Si vesoljni svet, To spoznava vsaka duša verna, In ne jenja Tebi hvale pet'. Ali, kakor naši deželani, Sini so tud' Tvoji vsi zemljani, Torej pri narodih vse zemlje Posvečeno bodi Tvoje ime! Naj bi ljudstva zemlje vse spoznale, Da le Ti njih pravi Oče si! Serca naj bi s plamom se jim vžgale Za-Te, čegar slava ne mini! Spolniti je Tebi vse mogoče, Tedaj spolni tud' te želje vroče: Prosi kristijansko Te občestvo: Pridi, Oče! Tvoje k nam kraljestvo! Tamkej gori v sveti domovini Vse pokorno Tvoji volji je, Urno Kerubini, Serafini Veršijo želje Ti radi vse. To v posnemo in izgled nam bodi, Ino k dobremu nas zvesto vnemlji Ter tak' kot v nebesih svetih godi Tvoja volja tudi se na zemlji! Vemo, da je slaba volja naša, Žalimo Te dostikrat hudo, Al' zato naj serd Tvoj ne naraša, In ne tepi z močno nas roko. Daj, da nam bo polje obrodilo, Vari ga pred hude ure silo! Uho nagni Svoje na posluh: Daj nam danes naš vsakdanji kruh! Mnogokrat pozabi človek na-Te, Akoravno Tvoje smo stvari, Serca čisla le malike zlate, Ino jezik grešno govori; Al' kar grešno misli kdo, izusti, Slabim za vse žal stvarem je Tvojim; Torej dolge naše nam odpusti, Kakor tud' je mi dolžnikom svojim! Je resnično naše prizadetje Hoditi pravice ozko pot, Ali noga slaba nam spodlet'je, Nepredvidoma smo v brezdnu zmot. Ti pa, Oče! nam pokaži pravo Stezo, ki derži tje do neba -- Ne vpeljuj nas slabih v skušnjavo, Temuč reši nas od hudega! Amen.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
茅榛
汪司马东巡歌
晓渡滹沱雪满河, 辕门鼙鼓杂铙歌。 为传今日新司马, 原是南征旧伏波。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
IND
Alimah
LELAH
LELAH Oleh Alimah Di penghujung senja aku menunggu Menunggu dirimu ditaman rindu Dari waktu ke waktu berharap kau menemuiku Memeluk erat, memberi kedamaian dikalbu Memupuk kembali rasa cinta dan rindu yang hampir layu Tapi sayang sungguh disayang Itu ternyata belum kau wujudkan Dengan beribu alasan Hingga kini kumerasa kelelahan Menunggu lama hingga terasa membosankan Bosan....karena. yang kau berikan.. seperti hanya sekedar khayalan dan juga bualan Sekedar ucapan.. tanpa keinginan.. merealisasikan.... Lelah.. teramat sangat lelah...... Menanti kepastian.... Dan kutak tahu.. sampai kapan ku bertahan Menunggu dirimu.. wahai sang pujaan!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Капнист Василий Васильевич
От старосты парнасска цеха
Сей час Я получил приказ, И хоть всю прошлу ночь сомкнуть не мог я глаз (Зане от зависти сну сделалась помеха), Но если лиры бог Поможет с высоты небесной, То свадебный спеку пирог,- Боюсь лишь, чтоб он не был пресный. Иной, кто маслену провел с подругой ночь, Легко поведат в-точь Любовны, брачные потехи, Но мне, Которому случилися помехи Их видеть и во сне, Возможно ли успеть, Чего лишаюсь, то воспеть?
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
PAN
بشیر باوا
آدمی مرد کدی بے آسے نہیں ہوندے
آدمی مرد کدی بے آسے نہیں ہوندے انکھی ہتھاں وچ جوں کاسے نہیں ہوندے روپ دا سورج سیک کے ٹھنڈے یخ رہندے سڑ جاون جد پیار چماسے نہیں ہوندے رت بہار خزاں دی ہووے پھلاں تے راتیں پنچھی پھل بھرواسے نہیں ہوندے ہتھ تے سرھوں جما کے سچ اچیاون جو آس دے لارے من دے واسے نہیں ہوندے اوہدے گھر وچ جوت الفت دی جگدی نہیں جس نانے دے گھار نواسے نہیں ہوندے پھلاں دی فطرت اے کھڑ کھڑ ہس پینا ماواں کچھڑ جھوٹے ہاسے نہیں ہوندے اوہناں عمل دا پیہن بنانا کیہ جنہاں جذبے جتے درد خراسے نہیں ہوندے اکھیاں وچ لکا کے ساگر باوا جی ندیاں روڑھو نین پیاسے نہیں ہوندے
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
FRA
Claude Beausoleil
[La langue est cette parcelle d’inconnu en chacun]
La langue est cette parcelle d’inconnu en chacun de savoir le soir mort sans fenêtre endeuillé quand la rue au déluge offre des transitions tu devines que j’ai peur que ce qui ne se dit pas n’aspire à devenir le devant de la scène et j’entre seul au silence dans la nuit des ombres roulant des feux en attente j’écris que l’irréfutable songe à d’autres affections
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
PAN
مدثر پُنوں
چار دیہاڑے
چار دیہاڑے دو تن گلاں کرکے پار نوں جانا آپے بیجی آپے وڈھیے نس نس کاں اڈانا رُس رُس جاوے سجن پیارا مڑ مڑ آپ منانا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
SPA
Adriana Díaz Enciso
Y que haya cuerpos
Y que haya cuerpos. Vivos, abiertos yacientes y ávidos aún entre la bruma de la melancolía. Que haya siempre cuerpos, en habitaciones suaves que respiren, en calles arboladas y entre flores. Cuerpos capaces del desnudo completo, limpio, perfecto. Manos con ganas de viajar por los cuerpos. Labios que húmedos se comuniquen las últimas noticias de la espera. Húmedos cuerpos que respiren y duerman en calma profundísima junto al deseo que duerme, y que en el deseo despierten y se muevan suaves en la oscuridad lo mismo que en la más clara luz. Que ya la soledad deje de ponerle candados a los cuerpos y el frío no nos reseque más la piel y las ganas y la entrega fragilísima. Que no quede nadie ignorante de su cuerpo, con el vacío en el alma y la amargura de la piel intacta en la mirada. Que nadie se confunda ni confunda la vida con su ansia oculta, insatisfecha del amante. Que no quede un solo cuerpo indigno del amor, ni un solo freno para el cuerpo amoroso y su bellísimo despliegue de sombras en vaivén. Y que pueda yo andar con mi cuerpo por la calle, y nada en mí ni en mi ropaje me oculte con mi cuerpo para nadie, y que nadie se sorprenda ni se ensucie ni se ofenda por mí, por mi orgullo de mi cuerpo ni por mi andar de entrega. Que podamos andar y rozarnos al andar en el silencio, brazo con brazo y con mirada. Que haya cuerpos, que las tristezas caigan rodeando nuestro abrazo como un mar oscuro que protege. Que el dolor de estar vivo no nos duela en el cuerpo. Que esta sorpresa de criaturas sobre el mundo sea luminosidad de azoro en las miradas de cara hacia la vida, de frente a nuestros cuerpos, y que sea inmenso y amoroso el beso que nos salve del miedo espeluznante ante la muerte.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
LZH
陳𤊨
送䝉菴之浙江
君趨鸞鳳羣, 我牧牛羊道。 别去各天涯, 愁心寄芳草。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Šembera, Vratislav Kazimír
Básník.
Šel kolem mne. Bledou mu věnčil tvář Vlas temný, splývající s skrání, Z oka šlehala hrůzná, pyšná zář, Vesuvu zář tak svítí v umirání. Na hrdém čele runy vyryty: Poznal jsem pěvce hněvy brněného, Jemuž náděje světa zabity, Promethea za zpěvy zkoušeného. – V ňádrech mu písně vrou od dávných let – Leč ruka pevně rty k mlčení svírá: Zapěje-li, pobouří sobě svět – A přec se píseň poutům ňáder vzpírá. Má rvát si, zapěv, časné šediny? – Zdrcená slza v oku se mu třpýtí, A v ňádrech jeho děsné ruiny, V ňádrech, v nichž člověčenstva tužby skryty. Má pítí jedy chátry duševní? Ta neodpustí velikost a slávu – A kdo je trpkou pravdou oslní, Vláčí ho jásajice na popravu. Snad oslyšen potuchne jeho hlas, Jak hnizdo orlat v moře se skal ssváté – – Tak přemítat ve choré duši dlouhý čas A tisknul srdce světa bolem jaté. – Dobojoval. – Již hřímá v paláci, A zpívá bratřím bídou ujařmeným O hodině, jež mnoho zpřevrací – – – Zkrášlen jest slávou – leč též jménem kleným. –
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
CES
Just, Eduard
27. K novému roku, že Tě rád mám,
K novému roku, že Tě rád mám, srdečné ,,Na zdar!“ Ti provolávám.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Cajthaml-Liberté, František
Otevřený účet.
Na haldu uhlí krvavé házeli na pospěch i šatů kusy, kahany – a vše to plamen sžeh‘. Tu i tam bodák četníka se po ulici mih‘, ve davech lid sem přicházel a smuten byl a tich. Byl pohřeb. Třicet havířů jediný přikryl rov, na sto kvílelo sirotků a třicet sešlých vdov. Kol vřelo moře havířů – tak chmurný měli hled, že cítil‘s, jak tu mlčky je kdos nepřítomný klet. V tom moři síla spoutaná když chtěla by se hnout, pak bodáky jí zastavit chtít mohl by jen bloud! – Kněz modlil se – však sám a sám. Ten celý dav byl něm: dřív marně k nebi zírali, teď hledí pouze v zem. O jeden hrob měl hřbitov víc, havířský tento luh! Na panský účet ku starým byl nový zapsán dluh.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر عبد الله اللاحقي
قصيدة أَلا يا مَجلِسَ الشَربِ
أَلا يا مَجلِسَ الشَربِ عَلى نَهرِ أَبي بَكرَه لَدى القَصرِ وَعِندَ الرَو ضِ في الغِبطَةِ وَالنَظرَه وَعِندَ الواحِدِ الماجِ دِ مِن خَيرِ بَني زُهرَه كَريمِ الجَدِّ واري الزَن دِ مَحضٍ طَيِّبِ العِشرَه ظَلَنا عِندَهُ في عَي شِ صِدقٍ ناضِرِ الزَهرَه لَدَينا الراحُ وَالريحا نُ في زِقٍّ وَفي زُكرَه وَعَوّادٌ وَطَبّالٌ تَخَيَّرناهُ عَن خِبرَه وَزَمّارٌ وَنَعّارٌ عَليمٌ مُطرِبُ النَعرَه وَأَلوانُ مَلاهٍ لَس تُ أُحصيها مِنَ الكَثرَه وَظَبيٌ ذو دَلالٍ غَ نِجٍ في طَرفِهِ فَترَه لَهُ مِن عَنبَرِ الهِندِ عَلى جَبهَتِهِ طُرَّه وَقَدٌّ قَد حَكى الغُصنَ وَوَجهٌ لاحَ كَالزَهرَه غَزالٌ جُعِلَ الدُرُّ لَهُ مِن لَفظِهِ سِحرَه فَما يَلفظُ إِلّا سَ قَطَت مِن فَمِه دُرَّه يُثَنّي وَيُغَنّي قُل لِعَبدِ اللَهِ يا عُرَّه لَقَد صَيَّرتَني لَمّا نَطَقتَ الشِّعرَ بي شُهرَه فَكَم مِن نَخرَةٍ قَد نَ خَرَ الشّربُ وَمِن نَعرَه وَلَبَّوهُ كَما لَبّى حَليفُ الحَجِّ وَالعُمرَه وَصِرنا فيهِ صَفَّينِ تُباري زُمرَةٌ زُمرَه فَكُنّا يَمنَةً نِصفٌ وَنِصفٌ جالِسٌ يَسرَه وَأَمَّرنا أَميرَينِ وَكُلٌّ جائِزُ الإِمرَه فَنادَيتُهُمُ صَبراً قَليلاً تَنجَلي الغَبرَه إِلى أَن خارَ أَصحابي وَذاقوا سُرعَةَ الفَترَه بِنَفسي أَنتُمُ كُرّوا فَإِنَّ الفَتحَ في الكَرَّه فَكَرّوا بَعدَما وَاللَ هِ هَمَّ القَومُ بِالفَرَّه وَما زِلتُ بِهِم حَتّى أَتانا اللَهُ بِالنُّصرَه وَحَتّى جَعَلَ اللَهُ عَلى أَعدائِنا الدَّبرَه أَميرُ القَومِ قَد دَبَّ رَ أَن يَغلِبَ بِالكَسرَه رَجا أَمراً تَمَنّاهُ فَأَخطَت أستهُ الحُفرَه وَكَم مِن لَذَّةٍ قَد أَع قَبَت صاحِبَها حَسرَه وَفي الشّربِ عَدُوّانِ مُصِرّانِ عَلى فَجرَه كِلا الشَخصَينِ قَد أَرصَ دَ أَن يَختِلَ بِالغَدرَه إِلى أَن قامَ أَيّوبُ مِنَ البَيتِ إِلى الحُجرَه أَعَدَّ الشَرَّ لِلقَومِ مُفاجاةً عَلى غِرَّه أَتاهُم خاتِلاً كَاللِّص صِ يَمشي قَطرَةً قَطرَه فَأَعلى رَأسَ عَبّادٍ عَلى الغَفلَةِ آجُرَّه فَثارَ القَومُ لِلحَربِ عَلى الكَرَّة وَالفَرَّه فَعَينُ اللّاطِمِ الوَج هِ بِالكَفَّينِ مُخضَرَّه وَعَبّادٌ لَهُ في وَج هِهِ مِن دَمِهِ غُرَّه وَهذا مِثلُ سَكرانَ وَهذا مِثلُ ذي مرَّه حَكَوا في فِعلِهِم هذا هِراشَ الهِرِّ وَالهِرَّه
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SPA
Elsa Wiezell
Sencillo
Sencillo y siempre mensajero con igual pan el tornero y el telegrafista con igual risa destino sagrado del hombre Dios poderoso diciendo adiós A TODA LÁGRIMA diciendo adiós Dios poderoso destino sagrado del hombre con igual risa el tornero y el telegrafista con igual pan sencillo y siempre mensajero
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
黄漳
鳳山
鳳山之嶺高岧嶢, 上有仙人吹洞簫。 俯瞰衆流浩無際, 縱觀萬壑亦來朝。 衣冠幸際承明日, 壺矢況逢拔俗標。 長嘯一聲海天闊, 凌風毛髪故蕭蕭。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ZHO
罗西
父亲,我用一生的光阴走向你
忧郁的琴声拉过墙去你可知夜色是一首哀伤的诗被风雨打晕的向日葵在艺术家的手上绽放我的灵魂,早晚会漂在水上这是多么敏感的事物火车轰隆隆地从铁路桥上开过来在东莞庄路我看到一只巨大的问号一把镰刀与锄头丰富城市的含义亲爱的父亲,今天是你的生日语言只是为活人而存在而你永远离开了我们我不知道永远该有多远。永远功亏一篑,让爱燃烧就象大风已经远离这座城市犹如起锚的船帆偏出了航线我从世俗的眼中得到幸福能看懂落日的人我将用一生的光阴走向你
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
候麟勋
郡伯刘怀翁移守皖江
何幸调羹社稷臣, 南来剖竹福斯民。 庭留冬日暄无告, 面冷秋霜杜有因。 多士环桥邀雨化, 老农鼓腹乐风淳。 文章太守挥毫处, 袞起昌黎百代新。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر النور الأسعردي
قصيدة قلت إِذْ نَام من أحب وَأبْدى
قلت إِذْ نَام من أحب وَأبْدى ضرطة آذَنت لشملي بِجمع فَاتَنِي أَن أرى الديار بطرفي فلعلي أرى الديار بسمعي
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
عبد الله بن صالح العبد الله
قصيدة ودي انصرف
لوتسمحي ودي انصرف قولي بدوي مايستحي كله قرف الناس وصلت للقمر وهوبالصحراء ماعرف له الشرف انه يجي ويحبني له الشرف قولي اي شي ماهمني أصلآ أناماكنت ابي بس ان قلبي خمني قولي ياشينه لاحكى وإلاياصوته لابكى وإلا ياقلبه لاشكى ماعاد ابي اي والله إلا والنبي قولي انااللي ضيعته معي روحي اظربي والااقسمي وإلااطرحي وإلا اجمعي ماهمني كل المهم اني دريت ان اللي حبيته سراب ون القصايدكلها ماتستحق الا التراب والله اني ادري بقوتي بس اني نمت ولاصحيت إلا وانا اكتب خاطره في وصف ذيك العابره والظاهر اني بالخطا قلت اني بروحي اشتريك ون الصباياكلهم مالي بهم واثرالخطا كله خطاي عرفت بعض السالفه ورحت انااهوجس واقول أصلآ مايخلي من الهوى إلا القلوب التالفه يابنت يالمتغطرسه اصل المحبه مدرسه والطالبه فيهاتضيع والطالب فيهايحترق ومديرهافي مكتبه نايم ولايدري اش حصل! لاتستحي لوعندباب المدرسه صيحي بصوتك واصرخي قولي بدوي قولي اي شي ماهمني أصلآ أناماكنت ابي بس ان قلبي خمني
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Saffo
VI. D'Incerto
Al riguardevol tempio Di Giuno dagli azzurri occhi traete, Lesbie fanciulle; ed agili Co’ pie l’orme premete. Qui bel coro alla Iddia Fia tessuto per voi: Duca ne fia Saffo, tra mano l’aurea Lira stringendo. Oh fortunate voi Per sì gaja carola! Ben di costei nel cantico Udrete di Calliope La melata parola.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T6
T5
ENG
Runciman, Thomas
V.
Once as the aureole Day left the earth, Faded, a twilight soul, Memory, had birth: Young were her sister souls, Sorrow and Mirth. Dark mirrors are her eyes: Wherein who gaze See wan effulgencies Flicker and blaze — Lorn fleeting shadows of beautiful days. Scan those deep mirrors well After long years: Lo! what aforetime fell In rain of tears, In radiant glamour-mist now reappears. See old wild gladness Tamed now and coy; Grief that was madness Turned into joy. Fate cannot harry them now, nor annoy. Down from yon throbbing blue, Passionless, fair, Still faces look on you, Sunlit their hair, With a slow smile at your pleasure and care. Life and death murmurings From their lips go In vaster music-rings; Outward they flow, Tenderer, wilder, than songs that we know.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Kamarýt, Josef Vlastimil
453.
Se střídmostí jez a pí, čisté ať jsou věci tvé! v pravý čas vždy vstaň a spi, zachováš tak zdraví své.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Frída, Vladimír
SLOKY.
Ze všeho, co jsem kdys chtěl, ze všeho, k čemu jsem spěl, co asi zbude? O čem jsem za nocí bděl, o čem jsem v písních svých pěl – vzpomínky chudé. Život je rozvane v dál, vítr jak v podzimu svál řeřáby rudé. Ale proč v duši jsem plál, čemu jsem krev její dal, to jistě zbude!
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
李賢(原德)
逰大勝寺賡壁間詩韻
嵐黛迢迢見鷲山, 誰將一鏃破三闗。 暫留金界看雲卧, 謾倚珠林伴鶴閒。 煙外鳥依晴嶂下, 溪頭僧背夕陽還。 諸天禮處聞清梵, 燈火熒熒紫殿間。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
ENG
Bloomfield, Robert
MARY'S EVENING SIGH
How bright with pearl the western sky! How glorious far and wide, Yon lines of golden clouds that lie So peaceful side by side! Their deep'ning tints, the arch of light, All eyes with rapture see; E'en while I sigh I bless the sight That lures my love from me. Green hill, that shad'st the valley here, Thou bear'st upon thy brow The only wealth to Mary dear, And all she'll ever know. There, in the crimson light I see, Above thy summit rise, My Edward's form, he looks to me A statue in the skies. Descend my love, the hour is come, Why linger on the hill? The sun hath left my quiet home, But thou canst see him still; Yet why a lonely wanderer stray, Alone the joy pursue? The glories of the closing day Can charm thy Mary too. Dear Edward, when we stroll'd along Beneath the waving corn, And both confess'd the power of song, And bless'd the dewy morn; Your eye o'erflow' d, “How sweet,” you cried. ( My presence then could move ) “How sweet, with Mary by my side, “To gaze and talk of love” Thou art not false! that cannot be; Yet I my rivals deem Each woodland charm, the moss, the tree, The silence, and the stream; Whate'er my love, detains thee now, I'll yet forgive thy stay; But with to-morrow's dawn come thou, We'll brush the dews away.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
王沂孫
晉王大令保母帖
脫落黄祊帖, 按辭大令書。 稍作蘭亭面, 七美諒非虛。 或訝缺勿毀, 或疑集悲夫。 考真固云癖, 訂僞亦以愚。 第觀竁中藏, 清玩唯研壺。 晉人擅風流, 宜與後世殊。 所惜尚言數, 卜年八百餘。 貞石久且泐, 雙松當幾枯。 片磗曷未化, 逮茲厄耕鋤。 方其內幽鐫, 要以托荒墟。 孰知坐此故, 反能誤意如。 傳世豈所幸, 況遭孽韓汙。 辨端更爲累, 但資文字娛。 陶土或若此, 何爲殉玉魚。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
RUS
Белый Андрей
Совесть
Я шел один своим путем; В метель застыл я льдяным комом. И вот в сугробе ледяном Они нашли меня под домом. Им отдал все, что я принес: Души расколотой сомненья, Кристаллы дум, алмазы слез, И жар любви, и песнопенья, И утро жизненного дня. Но стал помехой их досугу. Они так ласково меня Из дома выгнали на вьюгу. Непоправимое мое Воспоминается былое... Воспоминается ее Лицо холодное и злое... Прости же, тихий уголок, Где жег я дни в бесцельном гимне! Над полем стелется дымок. Синеет в далях сумрак зимний. Мою печаль, и пыл, и бред Сложу в пути осиротелом: И одинокий, робкий след, Прочерченный на снеге белом, - Метель со смехом распылит. Пусть так: неметствует их совесть, Хоть снежным криком ветр твердит Моей глухой судьбины повесть. Покоя не найдут они: Пред ними протекут отныне Мои засыпанные дни В холодной, в неживой пустыне... Все точно плачет и зовет Слепые души кто-то давний: И бледной стужей просечет Окно под пляшущею ставней.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Вяткин Георгий Андреевич
Сирень у окна…
Сирень у окна… А в небе, веселом от солнца и звона, Колышет, колышет Царица-Весна Свои голубые знамена. Ты целыми днями в саду, С раскрытою книгой сидишь, не читая. А ночью, в тревожно-блаженном бреду, Тоскуешь, томясь и мечтая Смеешься чему-то, и плачешь невольно, А взоры — как синие звезды во мгле… Весной, на цветущей земле, Душе одинокой так больно! А утром проснешься — сирень у окна, Лучи на перилах балкона, В сияющем небе — Царица Весна, Её голубые знамёна.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T1
SPA
Ernesto Mejía Sánchez
La sonrisa
Vale tan poco una sonrisa que darla cuesta nada y sí negarla, mucho. Una sonrisa, una sonrisa inmerecida, no tiene precio ni en el cielo ni en la tierra. Una sonrisa gratuita, pura como la luz sin la que no podría vivir, sólo se paga con la muerte.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
CUSTOM:微笑的价值
LZH
姚文奐
招飲野航亭簡謝玉山主人
高君自家會, 招此真率賓。 昔人酒令圖, 一行當一新。 少焉日卓午, 飛馬秋風塵。 國色□皓齒, 天香墮舞裀。 祇愁草茅土, 形穢珠玉濱。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2