language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
title
stringlengths
1
409
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
ITA
Isabella Andreini
Madrigale V
I L mio vago homicida Al ferir pronto, ed al sanarmi tardo Dopo un sospirar vano, Un desiar, un vaneggiar insano Più che mai bello volge à me lo sguardo: Poi come lampo fugge. Così gli occhi m’abbaglia, e ’l cor mi strugge.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر خزيمة القضاعي
قصيدة فَتاةٌ كَأَنَّ رُضابَ العَبيرِ
فَتاةٌ كَأَنَّ رُضابَ العَبيرِ بَفيها يُعَلُّ بِهِ الزَنجَبيلُ قَتَلتُ أَباها عَلى حُبِّها فَتَبخُلُ إِن بَخُلَت أَو تُنيلُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Kerner, Justinus
Sei demütig
Rühme dich auf dieser Welt, Mensch! nicht deines eignen Lichts! Sonnen sind ob dich gestellt, Gegen die dein Schein ein Nichts. Kannst hier hoffen, glauben nur, Bitten, doch erzwingen nicht, Nicht verändert's die Natur, Wenn ein Menschenherz zerbricht. Hoffe: daß durch Todesnacht Gott dich führt in Sonnen ein – Was er immer mit dir macht, Du bist dein nicht, du bist sein. Sei demütig wie das Blatt, Das im Herbst vom Baume geht, Niemals das geklaget hat, Daß es jetzt der Sturm verweht.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
JPN
成源
null
たにかはの わかひとなかれ かきとめて たえさりけりと ひとにしらせむ
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
BEN
সুকুমার বড়ুয়া
আনিকা ও শারিকা
ওই আমাদের আনিকায় মিষ্টি বাখরখানি খায় সর্দি হলে বরফ দিয়ে গরম গরম পানি খায়। তার যে সাথি শারিকায় ভাত দিয়ে তরকারি খায় তাড়াতাড়ি চলতে গিয়ে মাথায় মাথায় বাড়ি খায়।
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Wood, Robert Williams
The Cowry seems to be, somehow...
The Cowry seems to be, somehow, A sort of mouth-piece for the Cow: A speaking likeness one might say, Which I've endeavored to portray.
T6
语言、艺术与创造
T1
T6
T6
ARA
الشاعر سعدون المجنون
قصيدة ومن الناس من يعيش شقياً
ومن الناس من يعيش شقياً جاهل القلب غافل اليقظه فإذا كان ذا وفاء ورأي حفظ الوقت واتقى الحفظه إنما الناس راحل ومقيم فالذي بان للمقيم عظه
T3
生命、时间与存在
T5
T3
T3
ITA
Giuseppe Paolucci
Roma in veder dall’empia etate avara
Roma in veder dall’empia etade avara Scossi i grand’Archi, onde sen gìa superba. Ed ogni mole più famosa, e rara Giacer sepolta fra l’arene e l’erba; Grave soffrìa di tanti, in cui fu chiara, Fregi d’onor l’alta caduta acerba; E più le fean la rimembranza amara Quei, che miseri avanzi ancor riserba. Ma respirò, quando più illustre, e altero D’ogni edifizio lacero, e sepolto Vide il Tempio immortal sorger di Piero. E disse: abbiasi pur ciò, che n’ha tolto Il tempo rio, s’io già riveggo intero Qui tutto il Bel d’ogni gran mole accolto.
T3
生命、时间与存在
T4
T3
T3
ZHO
林海若
女人的歌
1 我是线装书上的女人 我是线装书上的女人,难被忘怀 或仅是工笔的微笑劫掠沦陷区中一堆感情 皮肤终年低温,年二十一 体内常储泪,不闻人籁 湍流成红色,间或有星之沉积 与被淹死 搜逑索耦的书生尸体数具 怎样的忧患描绘出我的眼线 天真不能体现,莫名所以 拒绝直视的异性,低头是 我的惯性动作,想起水莲花会刻意娇羞 或取一湖碎月窝于瞳底 戏未开演前睫毛总维持幔幕的庄严 始终唇瓣轻启 感到幸福即将侵入 宁滥勿缺,探测每个卖弄矜持的可能 正有尖锐菱形突出指末 烟 烟饰我于暗夜的边缘, 未暴露的地方有虹以我长发的飘逸之势染织空白 我是线装书上的女人,难被忘怀 2 膺品 开花许是为了凋零 交接的创口鲜血淋淋 终夜沉默 颤抖于清醒的瞬间 手来回摩挲,试图攫住存在 疲惫的月亮心跳不复狂野 确实,宽宏的天空仍能放进两个我 而鼻子依然如剑 石头一般僵硬的是枕边的娃娃 (我伏在窗台哭泣) 锁被开后已成多余的废物 我失去供奉秘密快乐的价值 铁色的脸庞生锈 晨风吹走最后一丝暖意 曾经燃烧,多少衣服都包不住死灰的心 荒原上踏不出记忆的曲线,无法思索 一度是百合,如今 是枯漠的膺品 数颗寒星向我睥睨 叹息只为了形秽,我已不敢向上仰望 3. 凌晨 放走梦的囚徒后我迎来露湿霑霑的旅人 美在凌晨的深湖中结晶成他的衣服 脚步把路灯盏盏踏灭 相思树下污秽的与豪华的 被他收拾入行李的最底层 他一直向我 这闪烁心灵之火的窗口 飞鸟起自颓圮的云墙 我忽然看见北方的冰雪 瞳仁 盛满一个广场 而梅花,梅花 正在少年红烫的脸颊边微笑 一片薄雾张开小帆,从山的一面飘荡到天的一面 他正乘船而走,手挟一勾气息奄奄的月轮 4 山与湖 青峰如发 如一树逃不开的浓荫 压在头上时 方可听见南山之阳的殷殷其雷 电一闪,芦苇突长,蛇般向天空游去,远至消失 静——这就是湖的真理 呼唤着你,听到吗?听到吗? 涟漪已触及你的鞋跟
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
ITA
Battista Guarini
56
Quand'Amor prima in voi questi occhi aperse, perch'io sacrassi a le future genti il vostro nome, il suon de' primi accenti FAUSTO principio a le mie rime offerse. Ma poi che l'alma accesa in voi scoperse il chiaro sol de le virtuti ardenti, restar gli spirti miei gelati e spenti, là onde pria sì bel pensiero emerse. Ma per se stesso il vostro onor già sale dove non giunse mai la gloria antica, che non ha pregio al merto vostro eguale. Che s'una n'ebbe d'onestà nemica già Roma, e spiega ancor sua fama l'ale, che fia di voi sì bella e sì pudica?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BEN
নিরুপমা দেবী
অনন্ত
হে বন্ধু, হে পরিচিত, হে চির সাধনা,- হেরিয়া তোমার হাসি তোমার কাঁদনা, কোথা ডুবে ভেসে যায় কোলাহল কথা, প্রাণের অশান্তি আর চির ব্যাকুলতা ! কোথা নয়নের জল কোথা হাহুতাশ উড়ায়ে লইয়া যায় দুবন্ত বাতাস ! কোথায় বিষাদ কোথা সংশয়ের দোল দিগন্তে ভাসায়ে দেয় গভীর কল্লোল! অধীর আকুল প্রাণ নিমেষেই হায় ঘুমেতে ঢুলিয়া পড়ে ঢেউয়ের ফেনায়। অতীত ভবিষ্য আর বর্তমান নাই, তোমাতে আমাতে যেন একেতে মিলাই। মরে যায় ছোট কথা, ছোট ব্যথা গান, অনন্তে মিশিতে চায় অনন্ত পরাণ। (কাব্যগ্রন্থ : ধূপ)
T3
生命、时间与存在
T5
T3
T3
CES
Procházka, Arnošt
PADLÉMU HRDINOVI
Lítice krvavá a ohnivá v železné náručí tě jala a vichřicí svou slepě hnala, hnětouc tě jako žena vášnivá, jež v křečích divé lásky mrhá životy, – posléz’ jak syn věrný bys přijal smrti pocel perný, kde pro ideji velkou vrhá se vlastní bytost v žertvu výkupnou: a kule, jež se v hruď tvou vryla, jak v schránu v ni se uložila, pro touhu volné vlasti posvátnou. Do hvězdných dálav kosmu patře, vzpomínám tebe, srdce žhavé; sním, závidě tvé štěstí pravé, něžně: kéž směl bych říc’ ti bratře!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ENG
Brian Patten
And Nothing Is Ever As You Want It To Be
You lose your love for her and then It is her who is lost, And then it is both who are lost, And nothing is ever as perfect as you want it to be. In a very ordinary world A most extraordinary pain mingles with the small routines, The loss seems huge and yet Nothing can be pinned down or fully explained. You are afraid. If you found the perfect love It would scald your hands, Rip the skin from your nerves, Cause havoc with a computered heart. You lose your love for her and then it is her who is lost. You tried not to hurt and yet Everything you touched became a wound. You tried to mend what cannot be mended, You tried, neither foolish nor clumsy, To rescue what cannot be rescued. You failed, And now she is elsewhere And her night and your night Are both utterly drained. How easy it would be If love could be brought home like a lost kitten Or gathered in like strawberries, How lovely it would be; But nothing is ever as perfect as you want it to be.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BEN
কামাল চৌধুরী
উড়ে যাওয়া বাতাসের ভাষা
হয়তো ঝড়ের সঙ্গে পৌঁছে যাবো তোমার সকাশে উড়ে যাওয়া বাতাসের ভাষা শিখে নিচ্ছে আমাদের শ্রেণি সহপাঠীদের মুখে যেটুকু ধুলোর স্পর্শ, ক্লেদ ও বিভ্রম তার জন্য ব্লাকবোর্ডে লিখে রাখি দিগন্তের পথ― উড়ে যাওয়া ধুলো, বলো আজ কাকে নেবো? বলো হে অম্লান মাটি আমিও কি পথে পথে ঝরাপাতাদের শোক? কী লিখি সুতীব্র মেঘে? ভোরের উন্মুখ গান? লোকায়ত পাঠ্যক্রম, স্মৃতি ও আগামী? আর যে দিয়েছ তুমি ধ্বংস ও সৃজন সন্ধ্যা চৈত্র সংক্রান্তির শেষে মুগ্ধ কোন প্রণয়ের লিপি― এই পাঠে জাতিস্মর, আমারও প্রস্তুতি আজ ধাবমান বাতাসের মুখে তুলে দেয়া প্রভাত সঙ্গীত আমারও প্রস্তুতি আজ একখণ্ড নদী রাষ্ট্রে অক্ষরের অপূর্ব উত্থান। (কাব্যগ্রন্থ : উড়ে যাওয়া বাতাসের ভাষা)
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ITA
Girolamo Baruffaldi
LIBRO OTTAVO
Tu, che semisepolto in queste bolge Scotendo vai lo canapin cadavero, Sicchè l’arido scheletro, di cenci Lacero penda, e quasi nudo appaja; Non paventar se il puzzo allor più s’alza, Pel frequente che fai dibattimento, E le narici ti percote e infetta. Lascia che l’ipocondrico sofista, Ch’ogni picciol mutar d’aria, o di sole Teme, piucchè ’l fiatar d’un basilisco , Gridi, e fugga da te, come da peste, E siegui pur ne l’opra tua costante, Col far, che s’accartoccino i pedali D’ogni manata, come a tortiglioni; Che lo stesso faranno, per natura Di lor continovanza, anco le vette. Poi butta ogni manata su la riva, Dove, stando i garzoni, coglieranle, E ad ogni tanto porteranle in mezzo A la verde, vicina, ampla pianura, Dove diritte in piè, tutte staransi Con a terra ’l pedale alquanto aperto, E pire militari in guisa appunto Di padiglioni, o tende, ne faranno. Nol tel diss’io, ch’è una milizia vera L’arte di far la canape a la villa? Ma qui neppure ha fine il suo ritratto. Una battaglia ruinosa ancora Resta per darle l’ultima giornata. L’aria cocente, e ’l sol de la stagione, Se per tre giorni luminoso dura, Farà che bianca, e che rimanga asciutta La scorza, il cannarello, il piè, la vetta; Sicchè tu nuovamente rilegando Di vinci i fasci li rimetta in carro, Ed a le case tue li riconduca, Ovunque più ti giova riponendoli, Fin che ’l tempo rivegna, che col legno Tu lor ripurghi i vestimenti e l’ossa. La fretta più non ti tormenti, o ’l dubbio De l’incostante, o qual si sia stagione. Ciò che ti resta far, non ha nè giorno, Nè prefissa ora; quando puoi, farailo, E quando tal numer di man’ sia teco, Che basti a l’uopo; se fanciulle avrai, O se spose gagliarde, i giovinotti Robusti, credil pur, non mancheranno, Che al flagel de la canape ad ogni ora Invitin la tua mano: è quel lavoro Scuola d’amore, se nol sai, per essi; E in questo vario tuono di battute, Del loro amor la musica s’accorda. Colui, che primo di Bertoldo scrisse, (Bertoldo fatto di Poema degno) Cantò ancor de la canape una farsa Nel bolognese favellar, sì pregno Di arguti sensi, e saporiti motti, E in essa tutti colorì i costumi De gli operaj, che a questo frangimento De la macera canape dan mano. Di là trass’io, non men che da una longa Pratica, quanto (Albatica gentile) Sarò per dirti in questi versi miei, Sicchè basti a far dotti i tuoi villani, Allora quando a villeggiar ten vai, E tu lo scritto mio con la lor opra Ne l’atto del travaglio confrontando, Ne ammendi, o approvi ’l lavorìo che fanno. Il loco del flagel, di cui qui canto, Che siasi a cielo aperto cercar dei, Ed ampio quanto ti bisogna a l’uopo, Sì perchè gente molta è, che s’adopra, Sì perchè ’l maneggiar de le mazzuole Vuol libertà di colpo, e sì a la fine, Perchè l’aria più giuochi, e spiri intorno La polve a dissipar, ch’indi ne nasce. E poi, se com’è l’uso, tu incominci A piena luna, con quel suo chiarore Ti possa ella tal dar luce, che basti Tante cose a veder, quante conviensi. Vero è, che se d’Autunno, allor che ’l giorno A la vindemmia ogni villano invita, Comincerai quest’opra strepitosa; Forse le pioggie allor, non così rare, Turberanno l’impresa: allor tu puoi Far, che sia pronto il portical, che suole Esser atrio a le stalle, e teza è detto, Ma che di carro, e di qualunque arnese Libero sia, pel già vicin lavoro, E la canape insieme, e gli operaj Tutti là trasportar sotto al coperto. L’opra è però spedita più allor quando Stiasi in aperto, e senz’angustia alcuna. Tu reggitor, fa che sia pronto in mezzo Un panconcello dai tre piè, ma largo Da un lato, e lungo sia fino a l’estremo Sempre più angusto, e ad un sol piè ridotto. Al lato largo chiama una gagliarda, E allegra insiem donna, o fanciulla, e questa Sieda a schimbescio su la sponda, e faccia Che in modo stia d’aver tutto ’l prospetto, Dal mezzo busto in su, posto al diritto De la panca, su cui l’opra comincia. Allor vedrai far i garzoni a gara D’esser gli eletti, e gongolar per giubilo, Per cagion di colei, per cui fors’anno Qualche d’amor viva scintilla in petto. O’ sì che l’opra avvalorata allora N’andrà volando al desiato fine. Come là dove la fucina Etnea Bolle di foco, e su la dura incude Nudi le braccia, ed in cojetto solo, Sterope e Bronte i colpi risonanti In bella gara ripetendo vanno; Così i due prodi garzoncelli alzando O la mazzuola, o ’l mattarel che sia, Stanno i lor colpi a scaricare intenti Su la manata prima, che lor porge La donna accorta al panconcello in riva, Tanto fuora sporgendola a diritto, Quanto l’aride canne a trinciar basta. Prima il pedal sia quello che si porga, Su cui più colpi scaricar dovrai, Perchè più grosse son le canne, e dure: Poi bel bello, e fors’anche ad ogni colpo, Fin tanto che polputa è la manata, Vada la donna fuor porgendo il fascio, Poco più, poco men, quanto sia un palmo, E rivoltandol, come la mia Ippolita Solea già far ne lo schidon l’arrosto. Tempesteranno i colpi giù a vicenda, E gli abbattuti stecchi in giù cadranno, E ’l tiglio insieme piegherà fin tanto, Che la codetta le rimanga in mano. La donna, allor che il fascio al fin s’accosta, Volga ’l capo al fastello, e fuor ne spinga La coda sì, che in due colpi leggieri Resti disciolta la minuta canna, Che giù stesa precipita in un punto, E con le man’ se stropicciar la vuole, Sarà de l’arte cortesia, e finezza. Perchè ’l pedal più di leggier si franga, Aprasi da la pronta femminella, Che vedrassi così cedere al primo Colpo, nè occorreranno altre percosse. La virtù, allor ch’è unita, è più gagliarda, Ma fievol resta quando si separa. Sia la vicenda de’ flagellatori Con arte fatta, nè col duro colpo De l’impugnata, ben tornita, e liscia, E sorbigna maciulla il pancon tocchi, Che gran dolor n’avria la mano, e ’l polso. Colei, ch’è ’l mobil primo del lavoro, E schiava sta dannata a quel flagello, Ben cauta la manata in grembo tegna Ne l’atto, che strignendola nel pugno, La sporge fuori a la tempesta dura, Onde alcun troppo violento colpo, (Colpo d’innamorato giovinastro In cui amor forza a natura aggiugne) Non gliela strappi d’improvviso, e mandi Il tiglio, ed il manipolo in soqquadro, Nè più modo vi sia di districarlo. Attenta ancora stia (se può) al lavoro, Nè gli occhj di leggier pianti nel viso A l’uno, o a l’altro percussor: può questo Far sì, che troppo inavvedutamente Le mani avanzi, e non più ’l colpo cada Su la manata no, ma su le mani, E vergogna ne senta, e n’abbia offesa Da la percossa a precipizio data Da ch’indiscreto fu fin da la culla, Nè possa a l’opra più servir quel giorno. Anzi, se in alcun d’essi va occhieggiando, O compartendo pur qualche sogghigno A quel che più fa seco a la civetta, Può destar gelosia nel suo rivale, E può con gelosia destar lo sdegno; E di tai caccabaldole in sequela, L’ordin de le battute alterar molto, (Che tremor nasce in chi d’ira s’accende) E quindi, per assalto di furore, Può nascer danno d’altro che di ciarle. L’arme è già pronta, nè convien cercarla, Perchè già d’ambo è la mazzuola in pugno; Fuman gli altari, e vicino è ’l nimico. Un forte colpo, colorito a fallo, Può ’l rivale fiaccar tra capo e collo, (Che in tal lavoro non saria già ’l primo) E scomponendo il lavorier già preso, In guerra sanguinosa convertirlo, E far rider il fisco, e ’l criminale. Piuttosto a canticchiare ognun s’appigli. La donna canti ’l caso d’Atteone, Che per troppo veder, mise le corna: E i garzon’, quel di Piramo, e di Tisbe, Che per soverchio amore ambo moriro, O ciò che improvvisar puote in quel caldo La fantastica mente innamorata: Che non sarian già questi i villan’ primi Ne l’improvvisatrice arte maestri. Sallo l’Etruria, ove le villanelle De la grazia real son fatte adorne, Perchè (se d’improvviso anche sfidate) Cantano al par de le Pierie suore: Che ’l poetico foco al pari infiamma La mente a chi s’abbevera a la fonte, E di rustico cibo si nutrica, Che a chi Montepulciano infiasca, e ingozza, E di rare vivande empie l’ imbusto. Rotte così le coste a le manate, Di tratto in tratto porgeransi ad altro Garzon, che a destra di chi siede ai colpi, Stia ritto, e pronto a prenderle di botto. Costui, poichè la prima ha già afferrata, (E così l’altre, che verran dappoi) Vedrà che tutto in fila s’è converso Ciò ch’era pria tronco legnoso e duro, E dovrà forte scuoterlo a due braccia, E ben più volte alzando, e ribassandolo, E allargando la rete del suo tiglio, Farà con questo ventilar, che giuso Piombin le scheggie fatte, ed ogni stecco, E resti quanto puote il tiglio mondo. Nè speri già di tutto ripurgarlo; Altro a ciò si richiede, altro processo, E nuovo esame di tormenti a forza. Dopo a l’ingrosso le manate scosse, Di quante n’ha (torcendole in obbliquo) Un fastellotto, e se può dirsi, un gruppo Attortigliato, senza nodo, formi; E tutte tutte in cumul le riponga, Per man d’altro garzone ausiliario, Che mancar qui non dee per buon governo. Finchè questo flagel dura in vigore, Truppa diversa di garzoni, e donne Stassi in disparte, ma ne l’aja stessa, Tutta ad altr’opra intenta, e in gozzoviglia, Per quanto porta un intermezzo solo, Tra ’l faticare, e ’l ristorarsi alquanto. Que’ fastelli, cui già rotte fur l’ossa, E attortiglione in cumulo fur messi, Passano ad altra man, per nuovo ancora Soffrir martirio, e meglio raffinarsi. Vedrai due nuovi panconcelli in piedi, Disposti sì, che l’un dia loco a l’altro, Nè al vario lavorar ostino punto: Questi gli eculei son, dove ciascuna Manata ha da soffrir nuovo tormento. Grametto uno s’appella, o sia maciulla, Su quattro piè fermo così, che sembra Il cavallo, che tien scuola di salto. Sul dorso apre un canale, ed una fossa Profonda sì, che non ha fondo alcuno; E in essa (come ’l bue ne le narici) La lingua ognor chinando va bisulca Lungo ’l canal, ed or s’alza, or s’abbassa, A piacer di chi tienla in pugno stretta Pel manico, che là presso la fine Si sporge in fuori, sempre al perno fissa. Gramola è l’altra, ed è simile affatto Ne’ piedi, ma nel dorso apre due fosse Eguali a quelle del grametto, e in tutto Parallele così, che ben diresti, Nacquero tutte ad un medesmo parto. In queste fosse anche due lingue vanno Calando giù ne l’atto del lavoro, Mosse da quella man, che le governa Siccome fa la superior mascella Del coccodril, ch’unica al mondo s’alza. Finchè in alto sostiensi la mascella, Non più bisulca, ma trisulca fatta, Da la sinistra mano, un de’ già detti Fastelli sciolto, e non più attortigliato Con l’altra man si sottoponga steso Pria sul grametto per obliquo, e tosto La forzosa mandibula lo prema, Lo calchi, e pesti, e piucchè la manata Fugge, rifugge, e torna a soffregarsi; Più l’addenti, sebben denti non have, (Ch’anzi l’averne le saria dannoso) In virtù di quel vario stiramento, Di quel pestare, e riscoscender spesso Tra que’ due legni ambo tormentatori, S’andranno e stecchi e scheggie sminuzzando. Così ’l vecchio, sebben perduti ha i denti, Pur con l’ossee gengive masticando, Tanto fa, che sminuzza anche le croste. Nel così far vedrai tra legno e legno Cader pioggia di stecchi: allor la forza Rinvigorisci pur de le tue braccia. Nè cessar dal flagel così per poco: Ma ti ricorda, che quest’è la prima Addentatura, nè son bene ancora Tutte le scheggie conquassate e dome. Ha da finir questo fioccar di neve. Un sol non vidi mai pettine usarsi Per lisciar chioma rabbuffata e incolta. Tempo è di scuoter ciò che pettinasti: Già l’operaria a te vicina aspetta Il fascio primo, che a l’ingrosso è infranto: Recalel dunque: essa non tanto stanca, Come tu, de le braccia, ben potrallo Riventilarlo, ed una pioggia spessa, Anzi un diluvio, far cader di stecchi: Dallelo, e prendi tu nuovo fastello, Da sottometter del grametto al morso. Siegui trattanto, e non ti perder molto O forosetta, a guardar d’occhio bieco Il villanel tuo caro, perchè porta Fitto nel cappelluccio un amaranto, E tu lo credi un don de la rivale. Anche tu ne l’occhiel del gonnellino Porti una rosa, ed ei non se ne duole, E pur non è don di sua mano al certo; Sai tu di donde vegna? ed io pur sollo. Siegui a calcar col tuo gramile, e intanto La tua vicina, scossa una manata, A chi stassi a la gramola la porga Per ripulirla a l’ultima finezza. Quelle due lingue, quelle due mascelle Faran ben altro, che quel tuo grametto. Chi ha più lingue in bocca, è un uom che vale A star con tutti a tavola rotonda: Ma chi ha più mascelle, non l’invidia A tavola, al tinello, ed in cucina. Sicchè la grama, a l’ultimo, è valente A far ciò, che finor tu non facesti. Vedi quel suo calcar, come conficca E stritola ’l fastello, e seco quanti V’ha stecchi grossi, tutti li sminuzza, E poco men, che li riduce in polve, E in quattro, o sei lisciate esce di lizza, Ed il tiglio fa lucido, e ’l raffina? Così fa chi i capei tiene in cultura; (Cosa in oggi comune a gli uomin’anco:) Un pettinel finissimo, e minuto Fa ciò che far non puote il grossolano, E pur, vedi ove l’attentato arriva! E le lendini stana, ed i pidocchj: Qui non ha fine lo scorticatojo. Passato in altra mano il liscio tiglio, E scosso nuovamente, ecco sottentra Un’altr’arme a grattargli la cotenna, Ed a darli così l’ultima purga. Tienla la man villana, e rialzandola, Ecco impugna un coltello, anzi un pugnale Di legno sì, ma largo, e liscio, e d’ambe Le coste sì sottil, che sembra spada, E quindi con ragion spatola è detta. Con questa il fascio tutto, che da pria Sparnicciato n’uscì fuor de la grama, E si frega, e si stende, e purga ancora Da qualche avanzo de’ minuti stecchi; E tal lustro ne nasce, che di prezzo, E di credito, ovunque ella si mostri, S’accresce la tua canape altrettanto, Ch’io sto per dir, ritornerebbe al mondo, Per lavorarla, Berta, se filasse. Ma, se nol sai, convien, che cauto adopri Questo estremo rimedio a tempo e a loco: Se il tiglio è forte, e resistente al colpo, Fa quell’uso che vuoi di questo legno, Che a la fin poi ne rimarrai contento: Ma s’è floscio, e sottile, allor deponlo, Perchè danno gli arrechi, e non più ’l lucro N’avrai, che già da pria ti promettea, Non meno il suo candor, che la sua forza. Ed ecco de la canape ridotto Tutto il lavor sì faticoso al fine. Il canavaccio anco svestir ti resta: Questo, macero e asciutto, di leggieri Spoglierailo, tirando a fil la scorza Pel lungo de la canna, onde ben tosto Nuda e bianca vedraila, e ne potrai Far siepi, e zolfanelli ad ogni casa Comuni, e usati per accender foco: O pur ne farai serbo per allora, Che in notte buja andrai pel vicinato, In carnascial sonando il colascione , A veglia, o a danza con la tua famiglia; E saran le tue faci, e i tuoi fanali. Questa canape poi, perchè nericcia, Con l’altra già migliore non mesceraila: Tienla divisa, e dàlla al tuo funajo, Che la bifolcherìa di funi e spago Per lungo tempo ti terrà provvista: Ma l’altra no, candida, liscia e forte: Quella sarà la favorita, e d’essa Tu ne farai più mazzi, o fastelloni, Ma soprattutto pel di fuor ben lisci, Ne le sue fronti, per riporli dove L’agio di casa tua più tel consente; Fin che ne venga il mercadante accorto, In denaro a cambiar la tua fatica: Che ben molti verranno da la fama De la tua mercanzia sempre invitati, Se l’astuto sensal scritto non abbia Qualche flagel di grandine, o melume A Vinegia, a Livorno, o a Sinigaglia. Guarda però, che il magazzin dov’hai Riposto il tuo sudor, sia ben guardato Da l’umido, e in prospetto abbia buon lume: Sicchè entrando il mercante, al sol riflesso Del balconcel, per così dir, s’abbagli Nel lustro, e nel candor di que’ fascioni. Allora cresci per la tua derrata, Che non saratti mai l’offerta avara. Vedrassi a josa il canalino carco Del centese tesor correr più lieto Co’ varj legni suoi verso Ferrara, E di là poscia, ver l’Adriaco mare, E il testimon portar, ed il sigillo Di questa canapifera pianura, Di popol ricca, e d’animi gentili, De le bell’arti amica, e al ciel diletta. Ma non più di coltura. E’ tempo, ch’io Deponga omai la rustica zampogna, E la cetra ripigli, o pur la tromba, E canti in altro tuono, or che l’Augusta, Nuova Partenopea sposa, e reina, Da la Sarmazia scende, e Italia onora.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
CUSTOM:劳作
DEU
Petrarca, Francesco
Einhundert ein und fünfzigstes Sonett.
Mein Phönix goldenes Gefieder leget, Den hohen, weißen Nacken zu umfangen, Kunstlos sich um den Hals, gleich theuren Spangen, Was Allen Lust, mir Weh im Herzen reget; Und ein natürlich Diadem er träget, Von dem die Lüfte rings ihr Licht empfangen; Draus flüss'ge Gluth, so in des Winters Bangen Mich zündet, still verschwiegen Amor schläget. Ein Purpurkleid mit himmelblauem Saume Rosenbestreut die schönen Schultern decket; Einzig Gewand und Schönheit nie gesehen! Den dort in reichem, dufterfüllten Raume Arab'scher Berge das Gerücht verstecket, Stolz seh'n wir ihn durch unsern Himmel gehen.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
POR
Ana Maria Ramiro
Monólogo
Anseio por uma infância perdida. Foi-se a sinceridade encontrada apenas nos gestos imaturos, e com ela minha alegria. Almejo uma loucura incoerentemente sóbria, que finalmente traga minha alma à tona e desatole tantas emoções contidas. Cultivo pequenos momentos de minha existência e não sou exigente, pois sei que a mediocridade é inerente a todos os sonhadores. Busco minha própria sombra, alguém que me complete. Que me faça ver que valeu a pena encarar o desconhecido, descobrir que não há nenhum prêmio por bom comportamento...falsos ícones. Só um jovem do outro lado da linha.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SLV
Gregorčič, Simon
Le plakaj!
Ti plakaš, oj nesrečna deva? In hud te res zadel je vdar; Le plakaj, plakaj tožna reva, Ne vstavljaj gorkih solz nikar! Ni hujšega gorja na sveti Kot so zadušene solze; Ko jim na dan ni dano vreti, Pekoče padajo v srce. A kot oblak dežeč se tanjša, Roseč iznikne v jasni zrak, Tako gorje v solzah se manjša, Izgine žalosti oblak. Le plakaj, dekle trpeče, Izsolzi vse gorje srca, Naj sine spet solnce sreče Skoz megle bridkega gorja!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
汪彦
南越舟中懷杜言開士
把手東林別, 塵蹤遂逺遊。 千山猶落木, 一嵗半行舟。 短燭飄殘雨, 疎鐘應碧流。 知君魂夢靜, 尋不到羅浮。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر عبد المسيح بن عسلة
قصيدة يا كعب إنك لو قصرت على
يا كَعبُ إِنَّكَ لَو قَصَّرتَ عَلى حُسنِ النِدامِ وَقِلَّةِ الجُرمِ وَسَماعِ مُدجِنَةٍ تُعَلِّلُنا حَتّى تَؤوبَ تَناوُمَ العُجمِ لَصَحَوتُ وَالنَمرِيُّ يَحسِبُها عَمَّ السِماكِ وَخالَةَ النَجمِ هَلهِل لِكَعبٍ بِعدَما وَقَعَت فَوقَ الشُؤونِ بِمِعصَمٍ فَعمِ جَسَداً بِهِ نَضحُ الدِماءِ كَما قَنَأَت أَنامِلُ قاطِفِ الكَرمِ وَالخَمرُ لَيسَت مِن أَخي كَ وَلَكِن قَد تَخونُ بِآمِنِ الحِلمِ وَتُزَيِّنُ الرَأيَ السَفيهَ إِذا جَعَلَت شَمولُ رِياحِها تَنمي وَأَنا اِمرُؤٌ مِن آلِ مُرَّةَ إِن أَكلِمكُم لا تَرفَأوا كَلمي مِن أُسرَةٍ لي إِن لَقيتُهُم حامي الحَقيقَةِ دافِقي الظُلمِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
LZH
元愷
德風亭詩
危臺高壓古城闉, 門外青山畫不真。 好客每懸徐孺榻, 涴人常避庾公塵。 槐陰澹澹晨光薄, 蘋末蕭蕭秋意新。 聞道康衢和靄氣, 夜來鼓舞及堯民。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
LZH
侯玄泓
龍江别智含弟
目斷秦關馬角生, 家山客水各吞聲。 三年一面無餘話, 千里孤笻又獨行。 未卜相逢徒有約, 漫經離别豈無情。 江潮海日題詩在, 莫遣紅塵識姓名。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
Bernardino Baldi
Epitalamio
Dimmi, amico Damon, questi che teco, Già son due giorni, a te sì caro, alberga, Ove a te pria fu noto, e qual paese Sua patria appella? A l'idioma parmi Umbro, s'io non m'inganno, e colà nato Ove d'alta pendice Urbin talora Lunge irato mugghiar sente il Metauro. Ben dici, e con ragion, Fausto, se amico Sempre fosti a color che da quei poggi Vennero a ber scienze a' nostri fiumi. Ileo questi è, sul Po di greggia umile Pastor novello, et or mentre procura Da le scorze a' metalli, indi a le carte Fidar quei carmi onde sonar sovente Fece le natie valli, e i patrii monti, Vassene a la città d'Adria reina, Che le mute fatiche, e i nomi ignoti Suole a Lete furar con nobil arte. E perché di quel grande il nome onora, Ch'ebbe il nido su l'Arno, indi la tomba In questi colli, anzi il partir le pietre Voluto ha visitar, che la sua polve Serbano ancor sì fedelmente in grembo. Quinci meco a veder gli antichi tempii Condotto l'ho, che da sassose cime Vanno a trovar con gli alti tetti il cielo. Veduto ha l'acque tepide e fumanti, Che da sulfurei fondi altrui salubri Irrigano sgorgando il verde suolo. Or meco vien per contemplar l'eccelse Mura, che 'l sasso inciso aspro, e vetusto, Ha fondato il guerrier che Pio discende Di chiarissimo sangue, per cui tanto Brenta al veneto mar sen corre altera. Nobil opra vedrà: vedrà che in alta Parte sedendo, il ben fondato albergo Vagheggia i campi, e Bacchillon che chiaro Gli amenissimi piani irriga, e fende. Ma non sai tu, Damon, ch'oggi s'onora Da' più saggi pastor di queste rive Il giovane Liceo, che si congiunge Con saldissimo nodo a Beatrice, Leggiadra figlia del signor di cui Fattura è 'l bel palagio? E come ignoto Esser ciò può, se ne rimbomba il suono Ne le parti anco a noi remote? Anz'io Oggi più volentier condotto ho meco Ileo, perché goder possa de' lieti Trionfi de le nozze, e veder quanto Sian da Febo onorati, e da le Muse E le ninfe e i pastor di queste selve. Già siam vicini al loco: io veggio Edreo Sotto quell'elce là sedersi a l'ombra, Circondato da molti, e seco Flori, Che col latte materno insieme ebbe Il nettar de le Muse, e può col canto Quel che poteo con la sonora cetra L'antico Trace. E chi non sa di Flori Le lodi? ancor sonar s'odon le selve De' suoi leggiadri, e boscherecci carmi. Andianne a lor, che se i miei prieghi han forza, Inciterolla a celebrar le nozze Onde sì lieti son gli Euganei colli. Canterà seco Edreo di Febo amico, A cui non è pastor che toglia il vanto Di prontezza, e valor nel canto alterno. Mira ti prego, Edreo, come opportuno Ne si scopre Damon, di cui poco anzi Ragionavam, maravigliando ch'egli Omai non comparisse: a noi sen viene Con Fausto insieme ragionando, et anco Seco è un pastor che peregrin mi sembra. Damon, gran tempo compagnia sì cara Te desiosa attende, e tu pur tardi. Dimmi, non sai che in un medesmo punto Col tuo tardar te stesso offendi, e noi? L'animo è con voi sempre: al corpo stanco Ben si deve perdon, così l'ingombra Grave degli anni e de le cure il carco; Ma qual perdon fia che da voi si chieggia Del silenzio importuno? a voi le Muse Dato il canto non han perché da voi La concessa virtù non s'usi a tempo. Cantan gli augelli a gara, e l'aure, e i rami Oggi gli onor de la felice coppia Che con nodo d'amor giunge Imeneo, E voi tacete? A tutti dico, e parte A voi, Flori et Edreo, cui tanto amico Febo i concetti somministra e 'l canto. Giusto sei riprensor quanto severo, Il mio Damon: ma folica palustre, Là dove i cigni son, giusto è che taccia. Deh cominciate omai, che vie men grato Il piacer fia, se compreranlo i prieghi: Già il silenzio v'invita, e già ciascuno Di questo cerchio il cantar vostro attende. Flori tanto modesta è quanto saggia, Damone, ond'è che tarda a te rassembra. Siedi, e se cosa udrai ch'a te non piaccia, L'improviso ubidir teco ne scusi. Ore, custodi eterne De le porte del cielo, Voi che cangiando le stagioni alterne L'ardor portate, e 'l gielo, A Beatrice bella, al bel Liceo, Voi mandate Imeneo. Urania, tu che i giri Celesti al suono accordi, Ond'è che gli alti, e lucidi zafiri Fanno armonie concordi, Tu di Calisa al figlio, a Beatrice, Manda Imeneo felice. Voi cui l'etate acerba Non veste ancor le gote, Voi ch'a' dolci legami il Ciel riserba, Con leggiadrette note, A Beatrice bella, al bel Liceo, Invitate Imeneo. Verginelle immature, Cui già comincia Amore A scaldar l'alme ritrosette, e dure Di non provato ardore, Voi di Calisa al figlio, a Beatrice, Dite Imeneo felice. Scuoti l'accesa face, Congiungitor de' còri, E 'n compagnia di fedeltà, di pace Guidando i casti amori, A Beatrice bella, al bel Liceo, Scendi amico Imeneo. Tu d'aurato coturno, E d'odorata fronde Cinta la bionda chioma, e 'l piede eburno, A queste nostre sponde, Di Calisa al bel figlio, a Beatrice, Scendi Imeneo felice. Lascia, o sposo, in disparte Alquanto i gravi studi, Tempo non è che con Minerva e Marte Or ti raffreddi, or sudi, Chiamanti ecco ad altr'opre, o bel Liceo, Venere et Imeneo. Esci, novella sposa, Da le materne stanze, Vieni ove attende te schiera amorosa Fra care, e liete danze, Segui, vergine bella, e Beatrice, Segui Imeneo felice. Padri d'orride foglie Son per sé gli oppii, e gli olmi; Ma rende lor la fruttuosa moglie Di cari parti colmi: A Beatrice, tu dunque, Liceo Giungi, sacro Imeneo. Accompagnata vite Gran frutto avien che faccia; Ma s'a l'olmo non è ch'uom la marite, Sterile in terra giaccia: Tu dunque al bel Liceo, tu Beatrice Giungi, Imeneo felice. Già lieta ecco, e ridente D'amor la stella appare, E veloce spuntando in oriente Lascia la notte il mare, E, Beatrice, te chiama, e Liceo A l'opre d'Imeneo. Le rugiadose gote Tergi, fanciulla, intanto, Perché ama il riso Venere, e non puote Soffrir lagrime, e pianto. Né gemiti di doglia, o Beatrice, Ama Imeneo felice. Stenda il gemmato lembo La notte, e sia qual vide Lieto giacersi a nobil donna in grembo Il genitor d'Alcide: A Beatrice tu dunque, a Liceo, Ciò n'impetra, Imeneo. L'invidioso cinto Sciogli vergine omai, Perché ingiusta sarai, s'a lui già vinto Scudi e schermi opporrai. Tu dunque al bel Liceo, tu Beatrice Placa, Imeneo felice. Chiari et invitti eroi Appresso a Taro, a Brenta, Simili a quei che già ne' tempi suoi Xanto ebbe, e Simoenta, Di Beatrice bella, e di Liceo Nascan, prego, Imeneo. Escan dal nobil fianco Figlie di sì gran pregi Ch'a sé ne chiedan nuore i duci, et anco I gloriosi regi: Ciò fia s'al bel Liceo, s'a Beatrice Scendi, Imeneo felice. Basta omai, basta, o generosa coppia Di Febo amica, e de le Muse: il cielo Giri per voi felice, e non v'apporte Noia con gli anni, e con le cure il tempo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Dvořáková-Mráčková, Albína
Já zírám...
Já zírám v světlo kahance tak liknavé, tak kmitavé, a před mým zrakem vznáší se obrazy divné, mlhavé. Zřím to své dětství: svěží luh – mladistvá zeleň kypí v něm, ta hlava mladá plna tuh – divů jí plna šírá zem. Volnou se myslí nese v dál, jak skřivanův ples nade kraj, zas na rodný se tulí práh – a směle věří v každou báj. Zřím to své mládí; jarý duch svých křídel zkouší pružný let, již nevěří, i bádá sám, a sám svůj chce si tvořit svět. Však v neustálém zápasu jen v pochybnostech kolotá, ku pravdy slunci zrak mní nést – věčná jej jímá – slepota. A zřím se nyní; zlomenou tu vleku peruť v kalu běd, a kol vítězný luzy smích a kol úšklebků hnusný jed. Však jiskra, již bůh v srdce mi co chranné kouzlo vložil sám, ta neshasla, ta žije v něm, jak v chrámě Vesty věčný plam. Jak perli v moře hlubině, jak démant v lůně černých hor tajím ji v srdce úkrytu, k útěše sobě – oněm vzdor. Ji znesvětil by hrubý hled, jí čistý, svěží lesk by svad’ – zírám v to světlo kahance a kol mne pusto – kol mne chlad. Vichr burácí do oken, stříbrné květy kreslí mráz – ten lampy knot tak tichounce jak nepoznané žití zhas’.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Řiřavec, Řehoř
Narození.
Vesnický sál nízký, dlouhý, oprýskaný, učazený, řad v něm stolů rozviklaných, kol nich muži, děti, ženy. Nad vším těžký oblak kouře komihá se, vlní, zmítá a v tom světla mrtvě planou, jak by v oblak těžký vbita. Nové davy, nový příval, dusno roste každým mžikem, otrávený vzduch se chvěje výsměchem a divým křikem – a kdo dovnitř nemůže již, u sudů si v síni sedá – všude zraky rozjiskřené, tvář strhaná, žlutě bledá. Dvě zde strany zastoupeny, dobře je ten rozdíl znáti! V prostřed sálu kol dvou stolů sociální demokrati v slušných šatech, vymydleni, sestrkali k sobě hlavy, šeptají si a jen časem přehlížejí kradmo davy. S ostatních však špína kape, bluzy mají rozedrané, obličeje plné sazí, z nichž běl oka divně plane, – z továren to nádenníci, dál’ z cihelen pomahači, a pak lidé, na jichž titul žádný slovník nevystačí. Devět hodin. – Z prostřed sálu kýs hlas táhlý volá zvučně: „Ticho, bratři, chci zde říci bez frází vám, věcně, stručně, že náš rozpor nahodilý, jež tak mnohé svádí, mate, nevznítili – jak se praví – sociální demokraté.“ A mezitím co se sálem chvějí tato zvučná slova, muž už štíhlý na stůl vstoupil, rukou máv’ a volá znova. A hluk zmlká, tichne, chabne, jenom v síni ještě duje, pak i tam však odumírá. A muž v řeči pokračuje: „Tvrdilo se mezi vámi, soudruhové, braši milí, že dělníci nádenníky při stávce prý opustili, na vás že jsme zapomněli, ba že v oné vážné chvíli, zradili jsme starý program a vás bídně obelstili. Pomluva to, jež se musí, v prsa žhavým ostnem vrýti, věřte mi, že naše srdce, upřímně vše s vámi cítí, sami jste vsak byli vinni, nesvorností rozvráceni, a kde není pevných svazků, tam i úspěch možný není.“ A co řečník takto vichří, slova snuje na rtu bledém – do sálu se davem hustým tlačí ďábel se sousedem. Přišli oba přestrojeni, hadry s kabátů jim visí, na kloboucích rozmačkaných mastnota se s blátem mísí. Sotva řečník slední větu dořekl a oddých’ sobě – v tom už ďábel zařval dravě: „Hlupák by jen věřil tobě, vše, co pravíš, lež je pustá, na uzdě vás drží páni, skáčete, jak oni hrají, jste jim všichni zaprodáni!“ Řečník trne, nenadál se také řeči urážlivé, lapá vzduch, chce mluvit znova, než však moh’ – už ďábel dříve na stůl skočil mezi sklenky, ruce vztáhl a zas volá: „Nevěřte těm povýšencům, jež hned panský úsměv zdolá! Hlásali dřív revoluci, teď se ale za ni stydí, nabrali si mezi sebe řad učenců, lstivých lidí, však věděli dozajista, proč je v kruh svůj mají zváti – vzdělanci ti za žold panský všecko zdusí, všecko zhatí. Smaží novou theorii, plnou babství, plnou zmatků, do těla vám místo krve vhání kal a syrovátku – od těch lidí v hebkých šatech s hladce oholenou lící – – od těch spásy nečekejte, parobové, nádenníci! Nejsou těmi, jimiž byli sociální demokraté, lichý tlach jim mozky plete a lesk zlata oči mate – šlechta se z nich vyklubala, jed jim pýchy v prsou roste, proklínají vaše hadry, vaši čest i srdce prosté. Pohrdají vaší prací, úškleb pro vás mají sterý, podpatkem se otírají o chudobné vaše dcery – zapáchá jim vaše jizba, protivné jim vaše žaly, tisíckrát spíš než-li s vámi cítí oni s ziskobrali. Proto pryč, pryč od těch lidí, jež nás vlekou v život klatý –! Vztyčme sami prapor bídy, vzbudujme stav nový – pátý! A náš program? – Zde ty cáry a mozolné naše ruce! Naše cesta k době spásy? Revoluce, revoluce!“ Jak ta slova vzduchem šlehla, dav už divě řve a řičí: „Revoluce, revoluce!“ sta rukou se vzhůru týčí, někteří se v prsa bijí, jiní jak by v rvavé muce, vlas si trhaj’ – při tom křičí: revoluce, revoluce! Darmo volá první řečník: „Nevěřte té mrzké báji – vrah to podlý – –“ Slova jeho v hluku mřou a zanikají. Ďábel se stolu již skočil, v ruce žlutý hadr třímá, ven se žene a lid za ním do vsi, která v temnu dřímá. „Na továrny!“ někdo prudce z hlučícího davu volá. Ale ďábel v to už ječí: „Napřed přece do kostela, musíme se nejdřív modlit, očistit se se všech hříchů – !“ A zástup se za ním valí za jásotu, vzkřeku, smíchu.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
BUL
Луи Арагон
Дебютите на беглеца
На Жак Барон Изоставих надеждата до механизма на стенен часовник Когато брадвата отсичаше последната минута се бе събрал народ да види екзекуцията Деца на раменете на бащите Размахваха ръчички с радост и със страх В друга улица край брега на морето Земята се въртеше в морския въздух Девойка свиреше на трион И показваше малко от кожата си по-нежна от живота Във всички ъгли се избиваха поголовно Коне избягали в асансьори Се смееха като човеци Това че страна цялата изранена Там духаха разкъсващи вихри Там се пречупваха дървета в ръцете на хората Такава нервност бе обхванала всичко Като най-обикновен кибрит Не издържаха хората излизаха навън Как може да обличате пак старите дрехи Изнесете си пианото на тротоара когато очаквате дъжд Нима да умреш в един ден като този няма да бъде и велико чудо Градът в който живеехме ето сега се отдръпва Става малък в спомена Подайте бинокъл да зърна за последен път Прането което на прозорците съхне Рай Всичко се пръсва Ето часа Когато никой няма да може да каже името на този когото докосва Дори мирисът на вечерта сега ми е чужд Като арменска хартия Или като песен позната на всички Нищо тук не ме свързва нито бъдещето даже Не е създадена още гранатата в която мога да вляза Колко е малко небето в края на дните Хоризонтите му са изкуствени вратите затворени Луната наистина вярва че кучетата ще я ухапят Ловя звездите с ръка Нощни мухи не се спущайте върху сърцето ми Вие можете пак да ми викнете Стой Капитани на навика и на нощта Избягвам завинаги под шапката на безкрая Нека не ме чака никой на нашите измислени срещи („Съдбата на поезията“, 1921–1926)
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
ZHO
柳依然
夏日之诗
伸出手去 感到一种温柔的清凉 一场雨,像是 不经意间路过的老友 又像是特别准备的洗礼 这盛极一时的夏日 玫瑰花吐露绚丽的风采 仿佛它拥有这白昼更多的光芒 让旁边的青杏,忍不住偷偷的眺望 在它们面前,我羞于 描述这雨中更加清醇的花香 以及手心里握着的青杏般 小小的快乐
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
吴蕙
归来草堂有感
寂寞空庭冷, 凄凉旧迹存。 乾坤埋傲骨, 风雨吊游魂。 翠色滋阶草, 苔痕封树根。 秋风肃户牖, 独立向谁论。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
全少光
暮春即事
经时浑暖候, 映日有青枝。 花落蜂犹恋, 春归草不知。 竹苞仍个个, 柳线亦丝丝。 独忆深闺里, 柔风入暮时。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
RUS
Тихонов (Луговой) Алексей Алексеевич
Я бег осенних туч люблю…
Я бег осенних туч люблю… Смотря на их полет могучий, О летних днях я не скорблю, И чем темней, суровей тучи, Тем я сильнее и бодрей. Холодной осени ненастье Напоминает мне живей Мечты весенние о счастье И негу жарких летних дней. Ища неведомого края, Несутся тучи, — им вослед, Их быстрый бег опережая. Ища борьбы, трудов, побед. Ища потерянного рая, Несется светлых мыслей рать. Пусть вся природа засыпает, Мне осень душу пробуждает — Зовет меня творить, создать Все то, что было сном для лета, Что было сказкой для весны, Что было лишь мечтой поэта, Чем жизнь и молодость красны. Лучи немеркнущего света Я брошу, вопреки зиме, Навстречу холоду и тьме, Я землю им до недр согрею, Я горы льда им растоплю И самый мрак могил рассею! Я бег осенних туч люблю…
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T1
POR
Arnaldo França
Testamento para o Dia Claro
Quando do fundo da noite vier o eco da última palavra submissa E a patina do tempo cobrir a moldura do herói derradeiro, Quando o fumo do último ovo de cianeto Se dissipar na atmosfera de gases rarefeitos E a chama da vela da esperança Se acender em sol na madrugada do novo dia Quando só restar na franja da memória Lapidada pelo buril dos tempos ácidos A estria da amargura inconseqüente E a palavra da boca dos profetas Não ricochetear no muro do concreto Da negrura sem fundo de um poço submerso Sejais vós ao menos infância renovada da minha vida A colher uma a uma as pétalas dispersas Da grinalda dos sonhos interditos.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر محمود بن سعود الحليبي
قصيدة على مرفأ الأحزان
سَمِعَتْني أردد أبياتاً لقصيدةٍ شجيَّة لم تكتملْ بعد: فقالتْ: أنتَ لا تعرفُ غير الحزن في شعرك!! فكتبتُ: : ((أنت لا تعرفُ غيرَ الحزنِ دربا!)) ومضتْ تنهبُ إحساسيَ نهبا رَمَتِ الشوكَ بقلبي وتهادتْ تزرعُ المعبرَ عُشْبا قلتُ: مهلاً.. لفتةً منكِ امنحيني اسمعيني ربما أقصرتِ عتْبا ربما استعذبتِ حرفي ووجدتِ المُرَّ في شعريَ عذبا ربما هزَّكِ نبضي يضربُ الأعماقَ ضربا ربما شَفّكِ جُرحي وأنيني فتحننتِ لأنِّي، ووهبتِ الجرحَ طِبّا ربما راقكِ شجوي وحنيني فتصافحتِ وقلبي، وأحلتِ البعدَ قربا *** لفتتْ نحويَ وجهًا مشمسَ الألحاظِ غضبى وأشاحتْ عن صدى قلبيَ قلبا قلتُ: كلا أنا لا أحفر حَفْرا أنا لا أنحتُ حرفي في صخورٍ تتأبَّى أنا نبعٌ من حنانٍ يملأُ البيدرَ حُبّا إنَّ ما أهديكِ عطري أنا لا أسكبُ عطري في أنوف الناس قسرا أنا قيثارةُ حسٍّ تعزفُ الإحساسَ عزفا أنا رحَّالٌ رمتني موجتي في كلِّ مرفا ورجعتُ اليومَ أبني تحت أهدابكِ قصرا هدئيها هدئي عينيكِ لُطْفا!! أنا لا أقرأ شتما كي تحيلي الرمشَ سهما إنني أغزلُ حرفا إنني أنسجُ في الأوراقِ حُلْما إنني أنفثُ سِحْرا هدئيها إنني أقرأ شعرًا صدقيني.. إنني أقرأ شعرا!! *** دحرجتْ نحويَ نظره أوقدتْ في القلبِ جمره ثم قالت مشمخرَّه: ((أنت لا تعرفُ غير الحزن دربا)) قلتُ: قولي ألفَ مرَّه كرريها ألفَ كرَّه إنني أعشق حزنًا في فؤادي قد تربى فإذا نُسِّيتُ يومًا ذكر حزني ذكِّريني كيف شئتِ إنني أعشق ذِكْرَهْ فاسكبي ذكراهُ في أُذنيَّ سكبا ما ألذَّ الحزنَ عندي وصرختِ: ويلَ قلبي! ألِكَفِّ الحزنِ قد أسلمتَ عشقَكْ؟ قلتُ: مُكْرَه واختنقتُ أفلتتْ من قيدِ صبري بعضُ دمعه!! وانتفضتِ: ((ألغيري تسكب الدمعة حبّا؟! ألغيري وأمامي تُشْهِدُ الرحمن حُبَّكْ؟!)) قلتُ: ويحي! كلماتُ الحقِّ مُرَّه أسمعتِ؟ فبكيتِ أشعلتْ دمعتُكِ الحُرَّةُ في صدريَ شمعه فضحتْ سِرِّي المُخَبّا أُمَّتِي حُزني، وعشقي هو أنتِ كيف لا أعرفُ غير الحزنِ دربا؟؟!!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
EST
Indrek Mesikepp
***[me synnime haiglates]
me synnime haiglatespikad luitunud koridoridvaikuses kajavad sammudõhk täis kloori- ja ravimihaisuseintesse imbunud haigusedmeie nimed on kirjaskõik on kontrolli allpaberid on kaustadeskaustad luku tagavälisukse ees valvurilaudtäna enam sind vaatamakeegi tulla ei saaakna taga hämardubteisel pool maja surnukuurvõta jalad eestütleb koristaja
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
DEU
Canitz, Friedrich Rudolph Ludwig von
[2] Schreiben eines Römischen Königs 1 an eine Römerin bey der grossen Scheren-Schleiffer-Wirthschafft zu BerlinFußnoten
Dein Diener hatte dir, geschickte Römerin, Den besten Bräutigam des Römschen Reichs versprochen; Es ist vom neuen Jahr, daß ich ihn schuldig bin, Doch der Erfüllungs-Tag war noch nicht angebrochen. Heut aber stellt er sich mit seiner Cronen ein, Die er vorgestern erst, als Römer, hat bekommen, Und wünscht, an dessen statt, dir angenehm zu seyn, Der bey der Wirthschafft dich zur Römerin genommen. Der Römer bey dem Spiel, ist, wie du weist, vermählt; Der aber bleibet dein, der itzund nach dir freihet, Stünd er dir auch nicht an, scheint doch dis ungefehlt, Daß er etwas aus Rom dir künfftig prophezeyet.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
ASM
অৰূপজ্যোতি দাস
বুৰঞ্জী
মই কোৱা কথাবোৰে যদি কবিতা হয় তোমাৰ মুখৰ হাঁহিটি যদি তাৰ চৰিত্ৰ হয়; তেনেহ'লে আমি ভবা কথাবোৰ এখন উপন্যাস হব । আৰু .........., এই গোটেই বিশ্ব তাৰ পাঠক হব ! প্ৰতি সময়ে হব তাৰ একোটা খণ্ড, আৰু প্ৰতিটো দিনেই হব তাৰ এটা পৃষ্ঠা ; এদিন আমাৰ মৃত্যু পিছত হৈ ৰব ই এক বুৰঞ্জী ।
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T3
LZH
俞純父
流花亭
山溪窮洞府, 江岸繞樓闉。 曉艷嘗迷客, 飛香尚襲人。 凭高能賦遠, 祖別重傷春。 莫惜離歌醉, 曾聞上玉津。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
DEU
Friedrich Wilhelm Güll
Der Mann von Schnee
Schneemann dort am Gartenzaune Hat gar eine üble Laune. Steht er da voll Trutz und Groll, Weiß nicht, was er reden soll. Und die Sonne blinkt und blitzt, Daß er wie ein Kranker schwitzt. Weil der Himmel ist so blau, Aergert er sich braun und grau; Weil die Wiesen werden grün, Aergert er sich schmal und dünn. Schneemann ist in großer Noth, Denn es winkt ihm schon der Tod. Noch ein Schnapper, noch ein Schnauf Und er steht nicht wieder auf. Kommen dann die schwarzen Raben, Seine Leiche zu begraben. Und Schneeglöcklein will vor Freuden, Ihm die Sterbeglocke läuten. Und die Lerch' vor allen Dingen Ihm ein Schlummerliedchen singen. Aber wo ist er zu finden? Vornen nicht, und auch nicht hinten. Freilich, weil ihm ganz zerbrochen An der Sonne seine Knochen, Weil zu Wasser er zerronnen An dem Glanz der goldnen Sonnen. Kommt der Storch dazu geflogen, Und die Schwalbe hergezogen, Fragen nach dem todten Mann, Niemand von ihm sagen kann: Wälzt der Storch mit seinem Bein An den Zaun hin einen Stein; Und die Schwalbe mit dem Schnabel Schreibt darauf die ganze Fabel: Hier liegt Einer, der im Leben, Weiter keinen Taug gegeben; Der sich faul und sehr verstockt, Lebenslang daher gehockt; Und damit er doch nicht länger Bleiben soll ein Müßiggänger, Und ein Griesgram und ein Hasser, Schmolz der Frühling ihn zu Wasser; Und damit will er begießen All' die Blumen auf den Wiesen, Daß sie weiß und gelb und grün Euch zur Lust und Freude blüh'n.
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
PAN
روبینہ راجپوت
دِیوے
پلکاں تے دِیوے بلدے نیں جد نال سجن دے رَلدے نیں پِیڑ کلیجے اُٹھے تد آہواں دے جھکھڑ جُھلدے نیں اوہ کونجاں ہار کُرلاندے ہن سجن جد مِل وِچھڑدے نیں ایہہ بُلھ تریہائے اج وی پر کلمہ ایہ تیرا پڑھدے نیں
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
POR
Ana Marques Gastão
Cidade sentada
Poderia estar de pé, ser pé, mas não, Lisboaé uma cidade sentada, mesmo depois de ter sidocaravela cravada, sentada em água de ágata,torpe num abúlico não-fazer. Em cada uma dassuas gotas inocentes, lamenta-se, disfarçada,numa balada inclemente de ametista peroladasem destino e a seu modo embrutecida. Ígnea,de aceitação safírica, a Lisboa de hoje não tem combate, apenas grito a-solidário. Detanto subir, mais alto desce. Lisboa-poço,fiel no escuro do invisível, tuas aves poderosassão machos frustrados, presos, sem selo nemjura, no cativeiro do mando. Lisboa de passoinconsequente e descentrado, no sopro de tuasnarinas sufocadas, sopras, sopras e não vais.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ZHO
何三坡
落叶
秋天了 我的院子里堆满落叶 它们颜色金黄 风也吹不动它们
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
HIN
Bismil Azimabadi
17. सोचने का भी नहीं वक़्त मयस्सर मुझ को
सोचने का भी नहीं वक़्त मयस्सर मुझ को इक कशिश है जो लिए फिरती है दर दर मुझ को अपना तूफ़ाँ न दिखाए वो समुंदर मुझ को चार क़तरे न हुए जिस से मयस्सर मुझ को उम्र भर दैर-ओ-हरम ने दिए चक्कर मुझ को बे-कसी का हो बुरा ले गई घर घर मुझ को शुक्र है रह गया पर्दा मिरी उर्यानी का ख़ाक कूचे की तिरे बन गई चादर मुझ को चुप रहूँ मैं तो ख़मोशी भी गिला हो जाए आप जो चाहें वो कह दें मिरे मुँह पर मुझ को ख़ाक छाना किए हम क़ाफ़िले वालों के लिए क़ाफ़िले वालों ने देखा भी न मुड़ कर मुझ को आप ज़ालिम नहीं, ज़ालिम है मगर आप की याद वही कम-बख़्त सताती है बराबर मुझ को इन्क़िलाबात ने कुछ ऐसा परेशान किया कि सुझाई नहीं देता है तिरा दर मुझ को जुरअत-ए-शौक़ तो क्या कुछ नहीं कहती लेकिन पाँव फैलाने नहीं देती है चादर मुझ को मिल गई तिश्नगी-ए-शौक़ से फ़ुर्सत ता-उम्र अपने हाथों से दिया आप ने साग़र मुझ को अब मिरा जज़्बा-ए-तौफ़ीक़ है और मैं 'बिस्मिल' ख़िज़्र गुम हो गए रस्ते पे लगा कर मुझ को
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Davies, William H.
SWEET STAY-AT-HOME
Sweet Stay-at-Home, sweet Well-content, Thou knowest of no strange continent: Thou hast not felt thy bosom keep A gentle motion with the deep; Thou hast not sailed in Indian seas, Where scent comes forth in every breeze. Thou hast not seen the rich grape grow For miles, as far as eyes can go; Thou hast not seen a summer's night When maids could sew by a worm's light; Nor the North Sea in spring send out Bright hues that like birds flit about In solid cages of white ice — Sweet Stay-at-Home, sweet Love-one-place. Thou hast not seen black fingers pick White cotton when the bloom is thick, Nor heard black throats in harmony; Nor hast thou sat on stones that lie Flat on the earth, that once did rise To hide proud kings from common eyes, Thou hast not seen plains full of bloom Where green things had such little room They pleased the eye like fairer flowers — Sweet Stay-at-Home, all these long hours. Sweet Well-content, sweet Love-one-place, Sweet, simple maid, bless thy dear face; For thou hast made more homely stuff Nurture thy gentle self enough; I love thee for a heart that's kind — Not for the knowledge in thy mind.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Gary Snyder
Selamlayan Dalga
Dharma’nın sesi o ses şimdi Titreşen bir çan gibi her şeyin üzerinde. Her tepe, durur. Her ağaç yaşar. Her yaprak. Bütün bayırlar akar. eski ormanlar, yeni fideler, uzun otlarla süslenir. Karanlık dereler; ışığın dorukları. rüzgâr canlandırır serin yerleri Her yaprak yaşar. Bütün tepelerde. O Ses bir eştir onun sessizliğinin. Çeviri: Oğuz Yaşar A.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
IND
Anisa Sholihah
SAHABAT
SAHABAT Oleh Anisa Sholihah Sahabat. kau bagaikan langitmeskiupun mendung, hujan panas bahkan gelap sekalipunengkau selalu ada untukku Saat aku sedih termenungkau datang menghiburkusaat aku senang , bahagiakau pun merasakan itu Sahabat. aku tau betapa besarnya kasih sayangmubetapa pedulinya kau dengan dirikudan aku pun yakin tak ada satupun yang bisa memisahkan kita Meskipun badai menghadangmeskipun ombak mengherdangaku dan kamu selalu bersamadan takkan pernah putus untuk selamanyaI LOVE YOU SAHABAT
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر الوزير المغربي
قصيدة يا ربَّ ظبيٍ قد طرق
يا ربَّ ظبيٍ قد طرق تُ وساده في الليلِ سرا ففششت قفلاً من عقي قٍ أحمرٍ وسرقتُ درا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
ARA
الشاعر الغالب بالله بن الأحمر
قصيدة تذكر عزيز ليالينا
أيا ربة الحسن التي أذهبت نسكي على كل حال أنت لا بد لي منك فَأَما بذل وَهُوَ أليق بالهوى وإما بعز وهو أليق الملك
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
錢伯言
澹山巖二首
老眼遍四方, 茲焉真鮮儷。 室圜懸磬如, 天側偃蓋似。 誰移巨蟒宅, 孰受祖龍使。 祗同澹竹名, 佳哉亦少味。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
DEU
Scheerbart, Paul
Der springende Ton
Der springende Ton, Der springende Ton, Der ist mein Sohn! Und ich bin seine Mutter. Die backt mit guter Butter Für ihren Sohn, Den springenden Ton Kuchen! – Kuchen! Daß er sich freuen kann. – Er wird ein großer Mann – Mein lieber Sohn, Der springende Ton! Der braucht ein gutes Futter! Das backt ihm seine Mutter! Schweige du Hohn! Es lebe mein Sohn!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T6
T2
ZHO
陈千武
小别之后 你那美丽的脸 长出一个青春痘 你却把它 抓破了 你说: 不要让它肿大 那无意中长出来的 不寻常的爱 必需抓破 顾虑现实的笑柄 你笨拙地毁了自然的纯爱 却没注意到 那青春痘看不见的痕迹 永远留在你脸上
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
JPN
長能
null
おもふこと いはまにまきし まつのたね ちよとちきらむ いまはねさせよ
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
CES
Svoboda, F. X.
Náš hlas.
Vod chladných, bouřlivých je moře kolem nás z hluboka rozječené, a všude slyšeti jen jeho silný hlas. To stará Evropa se všecka otřásá, spor syčí nastřádaný, tu slyšet zoufání, tu radost zajásá. My ani hlasy své a svoje volání v tom jeku neslyšíme; jen vášeň Evropy se přes nás přehání. Ne! Slyšte! I náš hlas se náhle ozývá. šíří se, vzrůstá denně, pln žití jímá nás, až zrak se zalívá. A brzy přehluší i okolní ten vzdor, a sebe uslyšíme a zpěv náš vznese se až do oblačných hor. Poznáme duši svou, co volá, touží v nás, svou bytost pochopíme, a v šumu Evropy náš bude šumět hlas!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
RUS
Miriam Dragina
••• [ко мне приходят курьеры.]
ко мне приходят курьеры.в понедельник доставили воду.во вторник билет на бал сатаны.в среду цветы в бумаге.в четверг коробку с котенком.в пятницу штраф за паркинг.в субботу стопку газет с ошибкой.в воскресенье лекарства соседу, он вышел тому минуту. лекарства от аллергии на межгалактический транспорт и белые флаги в поле. и шепот еще. и кожу, к которой мы привыкаем, а дальше не можем расстаться.стоим на пути, недоумки.нигде не кончаются шпалы.запью таблетки соседаводой, ее еще много.цветам на неделю хватит.сосед не дождался почту,скитается по орбитам,курьеров мне присылает
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
BEN
আজিজুর রহমান
পলাশ ঢাকা কোকিল ডাকা
পলাশ ঢাকা কোকিল ডাকা আমার এ দেশ ভাই রে ধানের মাঠে ঢেউ খেলানো এমন কোথাও নাই রে।। ছল ছল ছলিয়ে নিরবোধী রূপালী হার বইছে নদী। দখিন হাওয়ায় দোল জাগানো। পরশ বুকে পাই রে।। ঝর ঝর ঝরিয়ে বাঁশের পাতা চোখে স্বপন আনে অনেক কথার রূপকথা যে নীরব মায়ায় টানে।। গুন গুন গুনিয়ে বাতাস এসে কলমি ফুলের গন্ধে মেশে ফসল ভরা মাঠের ডাকে। মন হারিয়ে যায় রে।।
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Modesto Della Porta
Lu scambàte
E n’atra vota, n’atra vot’angùre Sta terra nostra, piene d’allegrezze, s’avuta rengundrà ’nghe la svendùre che je n’à sfrandunate n’atru pezze. Ma che gna va, gna va che la nature nen fa lu gire?... J’ammÌdie la bellezze de stu terrene fatte per le fiure?... J’ammìdie forse sta spenzeratèzze?... Ch’avèma fa!... Se tu sci j le date, pecchè dapù j trette malamende? Nen sindi ca sta gente ti jè grate e nen fa àtre, tutte le mumènde, che decandà sta terra recamàte, che decandà stu mare tralucende? «Ma ne nge sta da fà’, quest’è ddistine!» Je dice la natura pazzarelle «lu brutte va’ vvunite nghe lu belle e nen nze trove rose senza spine! «St’anema vostra delicat’e ffine ve l’aje date j, cor’e cervelle, j v’aje fabbricate ssu ciardine, j v’aje date tanda cose belle... e j ve denghe guaje e dispiacire!». «Nu guaje, scì, ma non’accuscì fforte, ca pe suffrì ce sta tanda manire. Ma quelle de murì sutt’a na scosse jè morte senza fiure e senza fosse!...». Ma ci sta vune chiù ’nfelice angùre che forse nu chiamème furtunàte: cullù ch’è scite salve da le mure, cullù che nu chiamème lu scambàte!... Iè salve!... Diche: ma, ca s’è salvàte jè na furtùne ù jè na sventùre? Me pare de sindì stu sfurtunàte quande, vedenn’a ’tturne secure scure, dice: «che ne jà fa cchiù de sta vite? Nen tenghe cchiù nè case e nè famijje, se murte quille che me vulè bbene! «De lu paìse me tutt’è finite!... È scurte chi me dave nu cunziìje. Che cce stengh’a ffa cchiù mezza ste pene?...». Ma forse, lu paise piane piane ce sta chi la refà pure cchiù bbelle! Ma che mme n’ajà fa se nen è quelle che le vedè vicine da lundàne?... L’amicia mì, la spose, le cambàne, lu fuculàre di la casarelle! Nen tenghe cchiù nè padre nè fratèlle, la mamma mè, la bbona guardiane s’è morte, senza vasce e senza cruce! S’è morte! Ma se quelle viv’angùre? Se cchiàme e j nen sende che la vuce? O terra ’ngrate! Terra scellerate! Pìjte pur a mme. Nu sule fiure gna pù cambà, tramèzz’a la gelàte?». «Ma none none, aspitte nu mumènde,» j’avema dire nu «Anema e core! Nen ti cchiù ccàs’e e manghe nu parènde? Scì perse mamme padre frat’e ssore? «Curagge! Ce ne steme n’atre cende che vu spartì nghe tte pan’e ddulore... Sutt’a stu cele nostre tralucènde, tutte canzùne, purtigall’e amore, sème fratille prunde pe ffa bbene a quille che nu guaje l’à vvilite! Ca la svendùre jè gni na catène che stregne ogne core e l’avvunisce, e lu tagliàne sta sembr’avvunite quande se gode e quande se patisce!».
T4
社会、权力与历史
T3
T4
T4
LZH
鄭億年
和孫大夫贈開江沈察判
締構擁蒼岑, 空林一徑深。 嵐蒸四壁潤, 雲鏁半窗陰。 都寂世塵影, 但清天籟音。 若教支遁買, 應倍沃洲金。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ZHO
冉冉
蘑菇
一只脚的 是蘑菇吗 闪萤火的 是蘑菇吗 以蚂蚁的速度 昼夜走 凸面的灵光 蛇看见 凹面的折皱 藏着火柴 踮起脚张望 老是有风不让点燃 身体鼓荡着 倦意袭来 如果有毒 是不是走得更远 走得更快 提前老 是不是更加孤单 更加矮 越过红肿的脚踝 向上看 蘑菇的凹面闪电干枯 凸面的雨水早已熄灭
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
孔延之
七星巖
隠安樓閣貫空嵌, 絕頂磨霄凝翠嵐。 若到白雲猶未半, 憑君更上七星巖。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
王遵训
园居
林壑饶幽胜, 扶筇意自舒。 湖云乘晓霁, 山树入秋疏。 鸟立沙边艇, 人归柳下庐。 但斟桑落酒, 何处问樵渔。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر عبيدة اليشكري
قصيدة قل للحصين لقد أصبت سعادة
قُل لِلحَصينِ لَقَد أَصَبتَ سَعادَةً وَما كُنتَ فيما رُمتَهُ بِمَعيبِ وَما كانَ في جَمعِ المُحِلّينَ فارِسٌ يُبارِزُهُ في النَقعِ غَيرُ حَبيبِ وَأَيُّ اِمرىءٍ يَأوي الحُرورَ بِمَعرَكٍ يَهابُ وَلكِن كُنتَ غَيرَ هَيوبِ فَيا رُبَّ يَومٍ قَد دَعاني لِمِثلِها فَلَم أَكُ في ما سالَني بِمُجيبُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
ARA
الشاعر ناصيف اليازجي
قصيدة من آل يارد في هذا الضريح فتى
من آلِ يارَدَ في هذا الضَّريحِ فتىً قد كانَ في دارِهِ روحاً ورَيحانا سقاهُ داعي المنايا مِن مَوارِدِهِ كأساً فراحَ بتلكَ الكأسِ سَكْرانا لمَّا مَضَى نحوَ باريهِ على عَجَلٍ وهَدَّ من فَقْدهِ للأهلِ أركانا ناداهُ رسمٌ مِن التَّأريخِ قُلتُ بهِ يا كاسِرَ القلبِ قد سُميِّتَ جُبرانا
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Прокопович Феофан
За Могилою Рябою
За Могилою Рябою над рекою Прутовою было войско в страшном бою. В день недельный ополудны стался нам час велми трудный, пришел турчин многолюдный. Пошли навстречь козацкйе, пошли полки волоские, пошли загоны донские. Легкий воин, делав много, да что был числа малого, не отнял места лихого. Поял то был город близкий, врагом добрый, бо был низкий, дал бы на вас пострел резкий. Пришли на Прут коломутный, тут же то был бой окрутный, тут же то был нам час смутный. Стали рядом уступати, иншего места искати, а не всуе пропадати. Скоро померк день неделный, ажно российские силы на отворот загремели. Страшно гремят и облаки, да страшный там Марс жестокий гремел на весь пляц широкий. Зоря с моря выходила, ажно поганская сила в тыль обозу зашумела. Всю ночь стуки, всю ночь крики, всю ночь огонь превеликий: во всю нощь там Марс шел дикий. А скоро ночь уступила, большая злость наступила, вся армата загремела. Не малый час там стреляно, аж не скоро заказано, "На мир, на мир!" - закричано. Не судил бог христианства освободить от поганства, еще не дал сбить поганства. Магомете, Христов враже, да что далший час покаже, кто от чиих рук поляже.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Stach, Václav
X.) O jak drahý poklad, Pane,
O jak drahý poklad, Pane, Jest svědomí bez hříchu! Jen když to mám, se nestane, Bych se musel bát trestu: Srdce oplívá tichostí, Neleká se před zlou smrtí; Neb tys, Bože, můj přítel. Že u tebe v lásce stojím, Jsa jistý tvé milosti, Protívníků se nebojím, Jsem živ v spokojenosti; Mysl má jen k tobě zhledá, Když mně pohrožuje bída, A těším se s tvou láskou. Jestli že jazyka zlého Mne uštípačnost tejrá, Přec mně nikdy srdce mého Pokoj tim neubýrá; Já se jen hříchu varuji, Sylně Boha důvěřuji, Že nevinost obhájí. Má mysl vždy s potěšením Nahlýží do věčnosti, Kteráž Božským zaslýbením Chuť mně dodává k cnosti; Tamť nám světle ukáže Pán, Od koho zde býl milován; Tam nábožný zvítězý. Dejž Bože, k mému spasení, Abych konal zákon tvůj, Dejž, bych měl dobré svědomí, Bez kteréhož nejsem tvůj; S tebou se Pane smířiti, Vždy se zlého varovati, Bůď má největší pilnost. Budu hlas svědomí mého, Jako hlas tvůj poslouchat, A napomínání jeho Ochotně vykonávat; Ukáželi mně nepravost, Ty otče, uděl mně milost Hned mou chybu napravit. Mám důvěrnost k pomocy tvé, Kterou sy mně zaslýbyl; Ach Bože! přispěj Duši mé, Bych svývolně nechybyl; Jen kdo jest srdce čistého, Může skrze syna tvého Tebe mít za přítele.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
張適
晚过戴隐居草堂
舣棹垂杨日欲昏, 扫斋延客且清论。 园池绕屋无十亩, 桑柘成林自一村。 学礼已能传世业, 抱琴终不过王门。 为将诗稿窗前读, 银烛飞花到酒樽。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
RUS
Кладо Татьяна Николаевна
А если к победе душа остыла
А если к победе душа остыла И труден холодный путь без цели? А если я Золушка, в самом деле, И рыцарем быть — не хватает силы? Что если в жизни все — лишь минутное, И с новой минутой — в новой маске? Что, если вечно душа, опутана Только исканьем волшебной сказки? Чем вот сейчас прогоню тоску О том, чтоб принц из страны туманной Меня одну искал неустанно По оброненному башмачку?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
FRA
HUGO, Victor
F° 193
Empereur, César, Roi, notre maître est superbe. Il ajoute des morts aux fleurs qui sont dans l'herbe. Que c'est beau, ton monceau de cadavres. Ô gloire ! Les rois, quand il leur plaît qu'une plaine soit noire, Changent leur pourpre énorme en un vaste linceul. César est fort, César est grand, César est seul. Il règne ; et le soleil semble son crépuscule. Tous les monts redoutés, Caucase, Janicule, L'Olympe éblouissant, le Sina ténébreux Tremblent qu'un jour son pied ne se pose sur eux. ces mondes Dont l'échevèlement d'un astre est l'éclaireur Bénis César vainqueur, Baal, Jésus ; Hercule, Jupiter, Jéhovah, Moloch, Allah, Mithra ! La lune cette nuit, pâle, contemplera Comme un amas confus d'obscures rêveries La sombre immensité des bois et des prairies. Les vautours accourront joyeux de toutes parts, Et les morts regardant les cieux seront épars. Car au noir genre humain il faut un conquérant, César guide à travers la nuit le monde errant, Et la terre a besoin du flamboiement des glaives ; Elle ressemble aux cieux entrevus dans les rêves Dont l'échevèlement d'un astre est l'éclaireur.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Robert Frost
Plowmen
A plow, they say, to plow the snow. They cannot mean to plant it, no -- Unless in bitterness to mock At having cultivated rock.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
SPA
Pedro Marañón
Soneto
Del sol que ella vistió, toda vestida sube la Virgen Madre, acompañada; más que el Arca con himnos celebrada que en casa de David fue recibida De mil dones de gracia enriquecida para salvar al hombre fabricada, de mortíferas aguas apartada, y en los montes del cielo detenida Es la escala arrimada a las Estrellas, do se recoda el mismo autor del mundo; y serafines suben para arriba. Suben virtudes, pues subió por ellas, y por dar celestial favor al mundo, aunque en el cielo toca, en tierra estriba.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CAT
Antoni Vidal Ferrando
Estornells
La tarda s'enamora d'aquell lloc. Parl d'un pati amb gàbies d'ocell i dibuixos amb guix, que eren de sols i grans navilis a la vela. Com una oració, els diumenges, amb suc de llimona, la mare m'enllustrava els cabells. Jo duia dins la boca mil estrelles de mar. Pels carrers veien créixer l'abril sense geranis. Quan ploraven els gossos enyoràvem els morts. Les penes de l'infern formen part del paisatge i de la dialèctica més pura d'aquells dies. Encara, en evocar-los, el novembre convoca un neguit de filferros i d'ornaments litúrgics. Diluvia a les pletes dels nostres paradisos. Els esbarts d’estornells em recorden els cels al•legòrics del Bosch i el tema literari de la caducitat de la vida i dels somnis. Em recorden les trenes llargues del primer amor, les roses que es podrien a tombes dels vençuts i la meva infantesa d’arlequins i metralla.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الراشاء بن نهار
قصيدة وأرقني والليل قد ذر ساحه
وأرَّقني واللَّيْلُ قد ذَرَّ ساحَه غِناءُ بني سعْدٍ على زِقِّ حازِمِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Архиппов Евгений Яковлевич
Томиться, сгорать и упасть...
Томиться, сгорать и упасть... И бред развернуть, как знамя... За снастью свёртывать снасть, - признать только ветер и пламя! Как горькая рана болит! Как кровь Себастьяна струится! Быть может, любовь победит иль в дымах лучей приснится? Оставить рукам твоим власть? Свернуть опалённое знамя? Иль в зареве, в гари упасть... - в бреду выкликать твоё пламя!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Vedral, Antonín
NOVÁ ZEMĚ.
To v proudu jsme a voda nese nás. Ty pláčeš? Vidíš nekonečnost moří, oblaků modř a zlato západu a harmonii tichých podvečerů, teplých jak život! A ty tu pláčeš! širé pláně zelenavých vod tvou duši náhlým smutkem roztesknily a přízrak bludný šeptá v očích tvých. Je všechno bez konce a nikde není země, a není mocné lásky stvořitele – Barevné duhy jemně sklonily se, uprchlo vše, co bylo kol a kol. Přátelsky vztýčen nám dvoum na pozdrav se modrý zénit sluncem zakrvácel. Oh, hledejme Zemi! A zase prchlo vše, rty v modlitbě se chvěly, co smutkem zvalo se, dnes zove životem: a v prostřed tichých vod, hle, večer tichý pad, tvé vlasy cuchá vítr zaslíbených krajů a rty se otvírají k písni silné naděje. Před námi země jest, všem její břehy zkvetou, kdož ve svých srdcích dosti silni byli a odhodlání v zracích zanítili plout stále v před, kde příští dny se tměly svým věčným životem a věčným umíráním. To země jest a veliká jest ona, tak veliká jak zkvetlá touha moře, tak veliká jak utrpení lidstva dvou tisíc let, jež v rukou brutálních svou krásu nesou, jak oběť, pro nový svět.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T1
LZH
黄宗昌
七夕有懐
危坐撫佳節, 蕭蕭但雨聲。 閨中兒女態, 天上别離情。 秋入玄蟬急, 年侵白髮生。 所嗟垂老意, 張角總無成。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر عبيدة اليشكري
قصيدة ومسوم للموت يركب ردعه
وَمُسَوَّمٍ لِلمَوتِ يَركَبُ رَدعَهُ بَينَ القواضِبِ والقنا الخَطّارِ يَدنو وَتَرفَعُهُ الرِماحُ كأَنَّهُ شُلوٌ تَنشَّبَ في مَخالِبِ ضارِ فَثَوى صَريعاً وَالرِياحُ تَنوشُهُ إِنَّ الشَراةَ قَصيرَةُ الأَعمارِ أُدَباءُ إِمّا جِئتَهُم خُطَباءُ ضَمناءُ كُلِّ كَتيبَةٍ جَرّارِ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر الحارث المخزومي
قصيدة رحل الشباب وليته لم يرحل
رَحَلَ الشَبابُ وَلَيتَهُ لَم يَرحَلِ وَغَدا لِطيَّةِ ذاهِبٍ مُتَحَمِّلِ وَغَدا بِلاذمٍ وَغادَرَ بَعدَهُ شَيباً أَقامَ مَكانَهُ بِالمَنزِلِ لَيتَ الشَبابَ ثَوى لَدَينا حِقبَةً قَبلَ المَشيبِ وَلَيتَهُ لَم يَعجِلِ فَنُصيب مِن لَذّاتِهِ وَنَعيمِهِ كَالعَهدِ إِذ هوَ في الزَمانِ الأوَّلِ نُرعي الصِبا أَوطانَهُ وَنُريحَهُ في السَهلِ في دَمِثٍ أَنيقٍ مُقبِلِ كَزَمانِنا وَزَمانِهِ فيما مَضى إِذ نَحنُ في ظِلِّ الشَبابِ المُخضِلِ وَلَئن مَضى حَدُّ الشَبابِ وَجَدُّهُ وَبَدَت رَوايعُ مُستَبينٍ أَشكَلِ ما إِن كَسَبتُ بِهِ لِحيّ سُبَّةً وَلألفَينَّ بِهِ كَريمَ المأكَلِ وَلَقَد أَرى في ظِلِّهِ ونَعيمِهِ نَزِهاً عَن الفَحشاءِ صافي المَنهَلِ عَفَّ الضَريبَةِ قَد كَرِهتُ فِراقَهُ إِذ بَعضُ تابِعِهِ لَئيمُ المَدخَلِ وَلَنِعمَ تَذكِرَةُ الحَليمِ وَثَوبُهُ ثَوبُ المَشيبِ وَواعِظاً لِلجُهَّلِ وَلَقَد يَكونُ مَع الشَبابِ إِذا غَدا غُمراً يَكونُ خِلافَهُ مُتَمَهِّلِ فيهِ لِباغي اللَهوِ إِن طَلَبَ الصَبى بَعدَ المَشيبِ ونُهزَةُ المُتَعلِّلِ بَكَرَت تَلوُمُ فَقُلتُ غَيرَ مُباعِدٍ فِعلَ المُمازِحِ ضاحِكاً لا تَعجَلي أَهلُ التَذَلُّلِ والمَوَدَّةِ عِندَنا يا بِشرُ أَنتِ وَرَبِّ كُلِّ مُهَلِّلِ لَو كانَ وُدُّكِ نازِراً فَنَزورُهُ كانَ اليَقينُ بُعَيدَ شَكٍ مُشكِلِ إِنَّ الَّذي قَسَمَ المَوَدَّةَ فاِعلَمي حَقّاً عَليكِ بوُدِّنا لَم يَبخَلِ فاِجزي شَجيّا قَد سَلَبتِ فُؤادَهُ واِعصي الوُشاةَ بِهِ وَقَولَ العُذَّلِ راعٍ لِسرِّكِ لَيسَ يَذكُرُ غَيرَهُ كيما يَرينَكِ حَيثُ كُنتِ بِمَعزِلِ ما إِن وَشى بِكِ عِندَنا مِن كاشِحٍ إِلّا يُرَدُّ بِغَيظِهِ لَم يُقبَلِ حَتّى لَقَد عَلِمَ الوُشاةُ فَأَقصَروا وَرَأَوا لَديَّ حَديثَهُم في الأَسفَلِ وَلَقَد نَزَلتِ فَأَجمِلي بِمَحَلَّةٍ يا بِشرُ قَبلَكِ عِندَنا لَم تُحلَلِ أَحمَيتِ قاصيَةَ الفُؤَادِ فَصَغوُهُ شَرَعٌ إِلَيكِ بِوابِلٍ مُتَهَلِّلِ ما كانَ لَو وَزَنا وَشاءَ مَليكُنا مِن حُبِّ بِشرَةَ لَو يُقاسُ بِأَفضَلِ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
王新
書臺瀑布
節使書臺山上頭, 讀書人去幾千秋。 惟留滾滾詞源在, 散作玉虹天際流。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر ياسين الزكري
قصيدة ومازال في القلب شيء
حنانيك يا امرأة من شعاع القمر حنانيك قلبي المسافر في زورق من شفاف وبحرك إعصاره مطلق في الجهات كما يشتهي إن بي رغبة لاقتحام المخاطر والمخاطر محدقة غير أني تحيرت في فهم شيء هنا.. . هل تراها تظل أعاصيرك تدفعني لامتطاء التحدي أم تراها سراب يشابه بحراً يجيء هياجاً ويرحل في لحظة من رؤى النوم مجهولة الوقت ساهية عن مكان المكان.. حنانيك يا قطرة الضوء تنمو شعاعاً رشيق القوام يصارع كي يفلت الآن من قبضة الليل فستانك المتوزع أشرطة من غيوم المساء على جسد من جميل الهلام . فما في الأماني سوى فرحة والجهات توزع في الكون من وجع السوسنات الكثير ومن عطرها بعض شيء قليل تملكته كي تصيري خرافة هذا الزمان وأبقى المسافر وجهة عطرك هذا المشرَّب فيك فكيف السبيل إلى بعضه وقد صرته وهو صار مداك . هل أظل هنا أرقب الكون في دورة تلتقي بعد وقت،رحلتي.. أم أسير إلى ضمة تستطير العطور سخونتها فتفور المسام وتمنحني بعض عطرك سيدة العطر إذا ما تفجِّر في لفحة بعض أنفاسك العاطرة. . المكان معشوشب بالأماني.. أخضر القات.. دموع الملائكة الطيبين توزع زاكية وجهتين.. ثلاث.. وكم يحتوي الكأس يا امرأة الليل بضع عجاف وحرقة عمر تولى وأحلام آت الزمان القريب البعيد وما زلت أنت الجمال الذي لم يغادر تحت السماء إلى وجهة داكنة. . بهاء يا بهاء المكان الذي تغادره الكهرباء مراراً لكيما يظل الضياء البهي ضياك يا ضياك الذي أشعل الشمعة الباقية كيف ألهمها الاحتراق لكيما تغادر كل الوسائل هذا المكان سواك.. ويبقى ضياك الصباح الضحى السمت رغم الليالي اللواتي هدت ليلها كي يغطي تفاصيل باقي الجسد . وها أنت ذي تمنحين الجدار ضياء الكواهل أو بعضها فيشرب منه اللئيم الكثير ويمنحنا ما تبقى لكيما نرانا نحدِّق فيك ملياًَّ وفي كل عين فضول مشاكسة وسؤال يطل بشوق العجائز للاطلاع على مجريات التفاتتك التالية وأنت توزع عيناك مثل الهبات النظر . أبراج أي برج منازله تحتويك سواك وأنت مساحة هذا الحضور الفسيح نعم إن برجك أنت.. جميل كانتِ.. دفيء كماء المساء..ذكي كمنعطفات مسارك منك إليك.. . أمنية رباه.. ليت أن وعود الجهات تظل على كذبها المعتمد ليت حرباً تلوِّح أشباحها فوق تلك البلاد التي اعتزمت روعة الأمسيات الملاح صوبها الارتحال.. . ليت أن الزمان توقف مداً هنا مسافة ما يحتوي حلمها المتمدد بحراً من العشق مداراً من الفرح كي لا تسافر خلف حدود المكان.. رباااااه.. كل شيء هنا ساكن فلماذا يمر الزمان متى التقيها ولماذا تسلِّم أزمنة القلب فسحتها لمدار الزمان.. . حوار استريحي قليلاً هنا.. فالطريق إلى وجع الدهر تبدأ من عتبة الباب حتى مديد المدى.. فاستريحي هنا سعة من أمان،وليسير الزمان مداراته ولتظلي هنا تمنحين المساءات نكهتها.. الحكاية أحداثها الخافيات.. فلي والتفاصيل أسئلة وكثير حوار.. . أتودين أن ترحلي قبل شرح التفاصيل.. ألا فاعلمي أن ذهابك سيدة الضوء عن هاهنا يبدل بالوحشة أنس المكان وينزع عن عالم لست فيه الجمال الذي تنثرين،فلا تجعلي الكون من حولنا خرائب شتى وأطلال ذاكرة وزمان.. استريحي قليلاً.. دعي الأفق يستوعب الهول قبل الرحيل دعيه يُعدّ العوالم قبل ارتحالك للزلزلة.. دعي الأمر يختار سيراً حسن.. .............. أما زلت لم تتخذين قرار البقاء.. استريحي قليلاً إذاً مسافة وضع طاولة للحوار لكي نحسم الأمر.. .................... استريحي بقدر الذي ترتضين لكي يتسنى مناقشة الأمر في الجلسة التالية.. .......................... ..................... استريحي ملياً فها قد أقر الحوار انعقاد جلساته الدائمة.. ..................... .................. استريحي الكثير من الوقت.. لقد فات وقت السفر...
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
PAN
پروفیسر عاشق رحیل
تتی جا تے ننگے پیریں چلدے رہندے آں
تتی جا تے ننگے پیریں چلدے رہندے آں اپنے دل دے بھامبڑ اندر بلدے رہندے آں مالی کوئی نہیں باغ دا ایتھے، اسیں لٹیرے آں اپنا اپنا حصہ لے کے ٹلدے رہندے آں چوراں دے سنگ چوری کرکے تے پھر لُکن لئی چپّ چپیتے سادھاں دے سنگ رلدے رہندے آں اچے محلیں وسّن والے وی خوش نہیں رہندے اسیں نمانے روڑیاں تے وی پلدے رہندے آں یار سجن دا کوئی سکھ سُنیہا آؤندا نہیں اپنے دل دی حالت لکھ لکھ گھلدے رہندے آں چڑھ اسمانیں بھلّ جانے آں اپنا آپ راحیل شام دے سورج وانگوں لیکن ڈھلدے رہندے آں
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
JPN
良憲
null
つきもなほ このはかくれの をくらやま あきまつほとと なにおもひけむ
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
龔鼎孳
送袁九敘少司馬開府滇南
趨庭彩服戀青春, 許國難辭叱馭身。 荒徼運全消戰伐, 馳驅事總屬君親。 累稀猿鶴帆檣捷, 天闊江山指顧新。 建業潮聲湘漢月, 夢回還繞五陵塵。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
CES
Šnajdauf, Antonín
V bouři.
Světničku naši naplnil stín, černá se jako propastí klín – rachotí, hřímá. V plaché mé duši také se stmělo, trne mi tělo, pálí mě čelo, bázeň mě jímá – Hledám své drahé okolo sebe, – v oknech se přísné kaboní nebe: rachotí, hřímá... Někdo mi schází v přátelský kruh, jak ho mám rád, to poví jen bůh a ten teď dřímá, v svévoli bujné obláčná stáda rozprchla se mu v nebeská lada a v nich to hřímá. – Všichni ti kolem jsou mi sic drazí, vidím však tu jen, co mi tu schází, v prsou mi hřímá... Světnicí břitký proletěl blesk, prsa mi schvátil šílený stesk – rachotí, hřímá: kdyby z těch blesků, venku co planou, urval mi jeden osudnou ranou – bože, to hřímá! – navždy mou růži na neshledanou! Krápěje těžké do oken kanou: zima mi, zima. Já bych tu duši vznešenou, ctnou andělům nepřál – ať pro ni jdou: poválčím s nima, já bych ji nepřál samému bohu a já s ním také zápasit mohu písněmi svýma a meči těmi možno vždy je mi urvat ji smrti, urvat ji zemi. – Ať si jen hřímá!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
JPN
定頼母
null
わかれにし ひとをかくても みてしかな ほとへてかへる たまもありけり
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
TUR
Güven Turan
Sarraf
Eski mezarlıklar Üç dinin tapınaklarıyla Yaşıyor şehir Kendini aldatıyor takvimlerle Oyalanıyor yenilediğini sanarak Yüreğini Bir düşte binlerce yıldan beri Esvap değiştiriyor durmadan Çıkmıyor odasından Habersiz değil gene de Olup bitenlerden Lodos ayıklıyor Boğaz meyhanelerinden çekilen Balıkları biliyor Soluğu daralıyor Yeni semt adlarını saydıklarında Gelip gideni eksik değil hala Geceleri Nicedir kaç yaşında gösterdiğini Soruyor bana
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
VIE
Tô Thùy Yên
Vẫn là
Vẫn là tiếng thinh lặng kinh hoàng Ðâu đó quanh đây Do một vật đã rơi buông từ chỗ rất cao Còn để lại. Vẫn là nỗi khuya khoắt đuối tuyệt Ðâu đó quanh đây Của những bước chân hồ nghi thất lạc Về tự lãng quên xa. Vẫn là cơn tức tưởi cầm nén Ðâu đó quanh đây Bục ra từ xương thịt tủi phận Khốn quẩn tồn sinh. Vẫn là niềm nhớ nhung oan khuất Ðâu đó quanh đây Về những khôn thiêng chưa hề hiển dạng Ngày đêm chứng giám ta. Vẫn là sự đeo đẳng rợn người Ðâu đó quanh đây Của những điệu ru hời vướng vất thiên cổ Ðầm cây cỏ hôn mê. 1996
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
TUR
Kemal Özer
Otağ
sen benim korkum musun uyuyup uyanmayan sorulsa nerden nasıl günlerin yatağına düzelmez kıvrımıyla bir daha kalkmamanın kaşlarını getiren çizilmiş bir adama bir tutup bir çekerek yüzünü yargıçların yüzünü sana borçlu her akşam bir kadının yüzünü sana borçlu her akşam bir kadının korkuma çıplaklığı beyazlığı yakışan sen benim dargınımsın sevişme otağına babası aşk bıkkını annesi buzlu camdan kaç kereler diz çökmüş diz çökmüş yalvarmaya ya da bu ilk ölüsü elimdeki bıçağın havamda kelimeler onun kelimeleri bana da silâhı var ona gelen düşmanın sen beni suya iten incecik yaz öğlesi yangınını öğrettin açtığım her yaranın sen bana bir yakınlık bir ateş yakınlığı kendi kendine yanmış kimseyi ısıtmayan desinler ona kaçtı bırakıp yalnızlığı daha hiçbir kaçağın işlemediği suçtan alarak şapkasını sonsuzluğa asılı
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
SPA
Juan Egaña
Y vagar
Naces, entre dolores para dar a la muerte un nuevo cuerpo que llevas a la nada, seguir entre quimeras, para alcanzar hasta los desengaños; amar sin ser amado para saber de las desolaciones y conocer entonces que la grandeza del alma es una horrible ironía de Dios… Y tener un cerebro que nos haga saber serenamente que nuestro propio mal a nadie importa; y, al fin de la jornada, abandonar el cuerpo a los gusanos y seguir caminando.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
黃在裘
海珠遠眺
蓮花如蒂石鼇擎, 燦燦珠光海上明。 東眺扶桑看浴日, 西迎鬱水拱神京。 森森古木巢孤鶴, 滾滾洪濤吼巨鯨。 天闢南州鍾此勝, 何人不動濯纓情。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
PAN
اجمل وجیہہ
پانی اُتے تصویر بناوے
پانی اُتے تصویر بناوے کوئی اجمل نوں سمجھاوے آپے جھلا دیوے بالے آپے پھوکاں مار بجھاوے ایدھر نھیرا، اودھر نھیرا جاوے تے کوئی کدھر جاوے اہدی اکھّ پرشور سمندری دل دیوا نا ڈبدا جاوے میرے ویہڑے سورج اُگے میرے گھر وی چانن آوے یاد کسے دی بدلی بن کے خوشبوآں دا مینہ برساوے جیہناں مینوں ساڑ مکائی اجمل مڑ اوہ موسم آوے
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أبو جعفر الملاحي
قصيدة مد يديه وحنا رأسه
مَدَّ يَدَيهِ وَحَنا رَأسَهُ وَقامَ في الجِذعِ مَقامَ الخَطيب فَغابَتِ الشَّمسُ لَهُ ضَحوَةً وَالشَّمسُ ما آنَ لَها أَن تَغيب
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
TUR
Mustafa İslamoğlu
Şafağa Beş Kala
olay var gök basınında sürmanşet olay var fillerde hayret, kuşlarda dehşet gözler güneşin doğduğu yerde gözler güneşin doğacağı yerde olay var bir kılıç kınından sıyrılmadan bir damla kan düşmeden toprağa bir ok yayından boşanmadan nasıl kırılır koca bir ordu? gözler güneşin doğduğu yerde gözler güneşin doğacağı yerde bir yarımada ona daha yakın olmak için denizler bile ona sokulmada Yunus’un kardeşi Adem’in hikmeti İbrahim’in duası İsa’nın müjdesini görmek için gözler güneşin doğduğu yerde gözler güneşin doğacağı yerde 1990
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Christen, Ada
Rückkehr
Zuckt nicht die Achseln, grüßt nicht so höhnisch Und wendet euch nicht spöttisch ab! Ich will kein Geld von euch entlehnen, Will nicht zurück, was ich euch gab. Nicht euern Liebsten mehr gefährlich Bin ich und nimmer eurem Ruhm; Der Kummer nahm mir meine Schönheit Und all mein Unglück macht mich dumm. Ich komm' zu euch, weil fortgetrieben Vom sichern Strand mein Lebensschiff; Ganz soll es scheitern, darum lenk' ich's Zurück zu euch –: ihr seid das Riff!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
FRA
Denise Desautels
Consolation peut-être
Elle. Lui. Son bras aussi haut qu’une pensée. Que dit ton corps quand il ne bouge plus ? quand il refuse de céder devant le poids du monde ? À quoi prétendent nos corps quand ils essaient de résister à la pression des murmures ? Nos mains droites, paume contre paume. Plusieurs fois nous sommes deux et parfois abruptement. Deux. À tomber. À nous relever. Plein fracas à l’intérieur. À chercher ce qui ne va pas de soi. Un allongement de l’aube. Deux. Athlétiques. Aériens. Dans l’attente. Jeu. Joie. Consolation peut-être. Deux. Un ensemble de bras dans un bleu trop liquide. Deux. Une architecture mobile de gestes et d’ombres. Qui tentent de se rejoindre, se croisent, s’effleurent, se prolongent. Se portent secours parfois. N’arrivent pas toujours à oublier les abus de ténèbres. Dehors, dedans. Côté soupçon, légèreté, euphorie, métaphore. Nous débattre en douce. Nous laisser entraîner. Penser à autre chose. L’espoir ferme. Danser comme on dit : nager. Nous nous abandonnons à l’oblique de la nuit. En solitaire. En aveugle. Une tête vive et noire. Sur ta jambe gauche, ta poitrine. Sous ton aisselle droite. Quel étonnant tableau de notre humanité ! Encore belle. Encore vulnérable. Parfois ses bras à lui au-dessus, les siens à elle à proximité de tout, de rien. Bras avant bras arrière, treillis extravagants. Devant la brusquerie des faits, l’extrême futur de nos bras. Une utopie déploie ses ailes, on dirait. Trois, vingt, mille diagonales de lumière. Formes obscures en mouvement dans l’indigo. Nous nous acharnons. Nous nous dépaysons. Nous nous observons sans nous regarder. Qu’y a-t-il plus loin ? au-delà ? Nos corps vivants, amples, sculptent la ville. L’envergure de nos bras. Nos corps eux-mêmes en arrêt. Nos corps sculptures.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Toužimský, Josef
II. Mne baví víc motýla let,
Mne baví víc motýla let, co kolem hravě těká, než dálné lesky bledých hvězd, jichž výšin duch se leká. Ten motýl tytéž máje zná, jež blaží naděj’ moji, ty hvězdy touhu vzbuzují a nikdy neukojí.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
LZH
余光庭
咏栖雲洞
去住無心洞裏雲, 雲窩寂寞宿氤氳。 遙知此勝非凡匹, 澗水巖花香異聞。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
李承勛
贈孝子葉相詩
年年旌孝子, 不見有貧家。 恨我言無補, 憐君髮易華。 鄉評詩卷在, 苦節歲寒加。 莫負重泉下, 吾兄與白沙。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
刘曾騄
七月二十九日得秦中赵岳生司马书知女弟于去岁四月朔日殂谢诗以哭之
离家一别十年余, 噩耗传来泪袭裾。 谢女空留残雪咏, 鲍兄偏少大雷书。 真成踽踽孤行客, 尚想亭亭问字初。 孰使才人悲远嫁, 秦关西望雁行疏。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
陆治
画丫兰
玉戟棱棱应节分, 枝枝柔玉纫香云。 凝妆拟待三更月, 露染生绡六幅裙。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر مضر محب الدين
قصيدة سوريا حرة
يا أيها المدفون في رحم الثرى قم تبصر الوطن الأسير تحرر إنا انتصرنا لم يعد ببلادنا محتلها، لما هجمنا أدبرَ قم أيها الساروت أنشد معلنا أن النظام الطائفي تبخرَ أهتف بصوتك صادحًا ومطمئنًا ليعود للأحضان من قد هُجِّرا اليوم أبكي، ما بكيت بما مضى حرّمت دمع العين حتى نثأرَ من يخبر الشهداء أن رفاتهم أقوى من الجلاد حين تقهقر من يخبر الأطفال أن خيامهم ليست بيوت الطامحين إلى الذرا من يخبر الأم الكفيفة أننا نحن القميص تشمه كي تبصر من يخبر الآباء أن دماءهم ليست هباء كي تراق لتهدرا من يخبر التاريخ عن ثوارنا قد حاربوا جندًا كحبات الثرى بلدي التي همست بأذني مرة لا تبتعد عني وكنت المُجبرَ ووقفت في الميناء دون حقيبة لم ألتفت لما فؤادي أبحرَ غامرت في كل العواصم متعبًا واليوم عدت إليكِ أشعثَ أغبرَ في فتية كالياسمين وعندما ناداهم التحرير شدوا المئزر قالوا أتهواها فقلت أحبها عدد الرصاص الحر، لا بل أكثر تعداد تفاح القصير أحبها وبقدر ما زرعوا السفوح صنوبرا إن الفؤاد يطوف في حاراتها في سوقها المسقوف تاجر واشترى لكنيسة العذراء يرجع جارنا ليدق ناقوسًا ويفتح متجرًا في المسجد الأموي في محرابه بشرى لمن يتلو الكتاب تدبرا أعلوا صدى التكبير يصدح معلنًا نصرا لسوريا وهزوا المنبر قالوا شآمٌ لن تعود لأهلها ورصاصنا دحض الحديث المفترى ولطالما الشام الأبية حرة إن النظام قضى ومات وغرغر يا رب إني قد عبدتك موقنًا أنّا أقمنا العدل حتى نُنصرا كنا بتيه البعث في ظلماته اليوم قد فني الظلام لكي نرى
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Johann Klaj
Vorzug des Winters
Ich stehe, kaum gehe, verfroren vom Eise, nur schleiche, nicht weiche nach Altertums weise, ich lebe und gebe gesundeste Speise,           am Ofen ohn Frost           da schmecket der Most           zu Federwildskost. Lasst blasen, lasst rasen der Jägerfrau Hörner, den wacker im Acker zerstochen die Dörner sich nähret, verzehret jetzt körnichte Körner,           man schlachtet das Schwein           und salzet es ein,           daß lange muß sein. Der Lenzen zu Kränzen die Sommerblüh pflocke, zum Leben der Reben der Freudenherbst locke, du drehe, du wehe mein Winter und flocke,           da ruhet das Feld,           da schläfet die Welt           im fedrigen Zelt. Tweet   Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
钱源来
访梅道人塔步陈烛门师韵
卖卜胥塘便作家, 至今高致拂云霞。 诗传画里千竿竹, 易在枝头数点花。 烟老秋庭笼古橡, 雨添春水荐新茶。 徘徊不觉寒林晚, 独对西风数暮鸦。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
ARA
الشاعر وضاح اليمن
قصيدة يا رَوضَةَ الوضَّاحِ قَدْ
يا رَوضةَ الوضَّاحِ قَد عَنَّيتِ وَضَّاحَ اليَمَن فاسقِي خَلِيلَكِ مِن شَرا بٍ لَم يُكَدِّره الدَّرَن الريحُ ريحُ سَفَرجَلٍ والطَّعمُ طَعمُ سُلافِ دَنّ إني تُهَيِّجِنُي إِلَي كِ حَمَامَتَانِ عَلى فَنَن الزَّوجُ يَدعو إِلفَهُ فَتَطَاعَما حُبَّ السَكَن لا خيرَ في نَثِّ الحدي ثِ ولا الجَليسِ إذا فَطَن فاعصِي الوُشَاةَ فَإِنَّما قَولُ الوشَاةِ هو الغَبَن إِنَّ الوُشَاةَ إِذَا أَتَو كِ تَنَصحُوا ونَهَوكِ عَن دَسَّت حُبَيبَةُ مَوهِناً إِنِّي وَعَيشِكِ يَا سَكَن أُبلِغتُ عنكِ تَبَدّلاً وأَتَى بِذَلِكِ مُؤتَمَن وَظَنَنتُ أَنَّكِ قَد فَعَل تِ فَكِدتُ مِن حَزَنٍ أُجَن ذَرَفَت دُموعي ثمَّ قُل تُ بِمَن يُبَادِلُني بِمَن اسكُت فَلَستَ مُصَدَّقاً مَا كَانَ يَفعَلُ ذَا أَظُن إِنِّي وَجَدِّكَ لَو رَأَي تُ خَلِيلَنا ذَاكَ الحَسَن يَجفُوهُ ثُمَّ يُحِبُّنَا واللَّهِ مِتُّ مِنَ الحَزَن أَخبره إِمَّا جِئتَهُ أَنَّ الفؤادَ بهِ يُجَن أَبعَضتُ فيهِ أَحِبَّتي وقَلَيتُ أهلي وَالوَطَن أَتَرَكتَنِي حَتَّى إِذَا عُلِّقتُ أبيَضَ كالشَّطَن أَنشَأتَ تَطلُبُ وَصلَنا في الصَّيفِ ضَيَّعتِ اللَبَن لَو قِيلَ يَا وَضَّاحُ قُم فَاختَر لِنَفسِكَ أَو تَمَن لَم أَعدُ رَوضَةَ وَالَّذي سَاقَ الحَجِيجُ لَهُ البُدنُ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2