language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
RUS
|
Гедройц Вера Игнатьевна
|
Предрассветная мгла
|
Полночная мечта меж зорьных берегов,
Невидимой струи эфира трепетанье,
Мелодия несказанных стихов,
Теней предсветных лунное сиянье.
Недвижный бег закатных облаков,
Трехцветных рос кристальное блистанье,
Паренье душ свободных от оков,
Земных страстей уснувшее желанье.
Вибраций голубых беззвучная волна,
Огонь любви безтрепетных горений,
Мгла предрассветная, ты вся полна
Мучительных и ярких откровений.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
CES
|
Babánek, Karel
|
V SAMOTĚ.
|
To někdy v tichu samoty,
když v srdce chlad vtírá se znova,
to někdy tolik steskne se
po teple dobrého slova.
Pod hvězdným nebem sám a sám
ten smutek svůj skrýváš v plášť noci,
nesmírným tichem polí, luk
sám chodíš bez pomoci.
Jen hvězdám, noci žaluješ
a konejšivým tmám,
se smutkem svým, se steskem svým,
že člověk vždy je sám.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
عبد الغني النابلسي
|
قصيدة قيل لي كن مع الأنام وداري
|
قيل لي كن مع الأنام وداري
كلَّ شخصٍ فقلت ما الذلُّ قدري
أنا عبد الغني لا عبد زيدٍ
من جميع الورى ولا عبد عمرو
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
张焘
|
白丁斋中读高子吹万伤昙录率题二绝
|
天上更无干净土，
人间新筑望儿台。
伥伥婴鬼将何往，
愿汝乘风归去来。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T4
|
ZHO
|
李宏伟
|
一根刺移我向空白深处
|
钥匙入孔，转动门内
谈笑必将满格的又一个时段
那刺鲜顽，径自
由肩胛扎入脊柱，扎入肺
扎入时时欲向鳍张开的肋骨
并允诺我随身携带
它光滑的钓钩一样弯曲的末端锐利的痛
钓出我体内竭泽的群鱼
摆动干枯的尾巴
消失于雾之间的暗格
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر عبد القادر الجيلاني
|
قصيدة عَلَى الأَوْلِيَا أَلْقَيْتُ سِرِّي وَبُرْهَانِي
|
عَلَى الأَوْلِيَا أَلْقَيْتُ سِرِّي وَبُرْهَانِي
فَهَامُوا بِهِ مِنَ سِرِّ سِرِّي وَإِعْلاَنِي
فَأَسْكَرَهُمْ كَأْسِي فَبَاتُوا بِخَمْرَتِي
سَكَارَى حَيَارَى مِنْ شُهُودِي وَعِرْفَانِي
أَنَأ كُنْتُ قَبْلَ القبْلِ قُطْباً مُبَجَّلاَ
تَطُوفُ بِي الأَكْوَانُ وَالرَّبُّ سَمَّانِي
خَرَقْتُ جَمِيعَ الْحُجْبِ حَتَّى وَصَلْتُهُ
مَقَاماً بِهِ قَدْ جِدَّى لَهُ دَانِي
وَقَدْ كَشَفَ الأَسْتَارَ عَنْ نُورِ وَجْهِهِ
وَمِنْ خَمْرَةِ التَّوْحِيدِ بِالْكَاسِ أَسْقَانِي
نَظَرْتُ إِلَى الْمَحْفُوظِ والْعَرْشِ نَظْرَةً
فَلاَحَتْ ليَ الأَنْوَارُ والرَّبُ أَعْطَانِي
أَنَا قُطْبُ أَقْطَابِ الْوُجُودِ بأَسْرِهِ
أَنَا بَازُهُمْ وَالكُلُّ يُدْعَى بِغِلْمَانِي
فَلَوْ أَنَّنِي أَلْقَيْتُ سِرِّي بِدَجْلَةٍ
لغَارَتْ وَرَاحَ الْمَاءُ مِنْ سِرِّ بُرْهَانِي
وَلَوْ أَنَّنِي أَلْقَيْتُ سِرِّي إِلَى لَظَىً
لأَخْمِدَتِ النِّيرانُ مِنْ عُظْمِ سُلْطَانِي
وَلَوْ أَنَّنِي أَلْقَيْتُ سِرِّي لِمَيِّتٍ
لقَامَ بإِذْنِ اللهِ حَيّاً وَنَادَانِي
سَلُوا عَنِّيَ السُّرَى سلُوا عَنِّيَ المُنَى
سَلُوا عَنِّيَ القَاصِي سَلُوا عَنِّيَ الدَّانِي
سَلُوا عَنِّيَ العَليَا سَلُوا عَنَّيَ الثَرَّى
وَمَا كَأنَ تَحْتَ التَحْتِ وَالإِنْسِ وَالجَانِ
فَيَا مَعْشَرَ الأَقْطَابِ لُمُّوا بِحَضْرَتِي
وَطُوفُوا بِحَانَاتِي وَاسْعُوا لأَرْكَانِي
وَغُوصُوا بِحَارِي تَظْفَرُوا بِجَوَاهِرِي
وَتِبْرِي وَيَاقُوتِي وَدُرِّي وَمُرْجَانِي
وَقَفْتُ عَلَى الإِنْجِيلِ حَتَّى شَرَحْتُهُ
وَفَكَّكْتُ في التَّوْرَاةِ رَمْزَةَ عِبْرانَيِ
وَحَلَّلتُ رَمْزاً كَانَ عِيسَى يَحُلُّهُ
بِهِ كَانَ يُحْيِي الْمَوْتَا وَالرَّمْزُ سُرْيَانِي
وَخُضْتُ بِحَارَ الْعِلْمِ مِنْ قَبْلِ نَشْأَتِي
أَخِي وَرفَيقِي كَانَ مُوسَى بْنِ عِمْرَانِ
فَمَنْ فِي رِجَالِ اللهِ نَالَ مَكَانَتِي
وَجَدِّي رَسُولُ اللَّهِ فِي الأَصْلِ رَبَّانِي
أَنَا قَادِرِيُّ الْوَقْتِ عَبْدٌ لِقَادِرٍ
أُكَنَّى بِمُحْيِي الدِّينِ وَالأَصْلُ جِيلاَنِي
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
DEU
|
Peter Turrini
|
[Am Ende des Liebens]
|
Am Ende des Liebens ist mein großer Beginn: Ich erstürme den Mount Everest, Pflücke alle Dotterblumen.
Begehe den ersten Schultag.
Rette das Land vor einer Naturkatastrophe.
Falle in Mathematik nicht durch.
Und spreche zu den Vereinten Nationen.
Das alles ereignet sich beim Ausruhen in deiner Achsel.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
兵衛督（花園院）
| null |
あはれとや かみもみあれに あふひくさ ふたはよりこそ たのみそめしか
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
SLV
|
Pesjak, Luiza
|
Domovino ljubim
|
Domovino ljubim! naj glasno povem.
Domovino ljubim s srcem svojim vsem!
Ljubim jo od nekedaj, odkar v življenji
Misliti jaz znam, spominjati se vem,
In odkar o nji očetove besede
Solze izvabile mojim so očem:
Ljubim jo goreče, kar milino njeno,
Kar težke nezgode njene vse umem.
Domovino ljubim, ko bridkost me tare
In ko čutim radosti sladak objem:
Ljubi jo vsa duša moja, akotudi
Mnogim željam le slabo ustrezam s tem.
Domovino ljubim, če na glas ji pojem
Ali ji pozdrav pošiljam tih in nem:
Ljubim jo navdušena v tihotnem domu
In ko v hrupni svet med ljudi tuje grem:
Bodem jo tako ljubila, dokler zemlje,
Dokler solnca še se veseliti smem!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
SPA
|
Cecilia Meireles
|
Carta
|
Yo, sí -¿Pero y la estrella de la tarde, que subía y descendía
de los cielos cansada y olvidada?
¿Y los pobres, que golpeaban las puertas, sin resultado, haciendo
vibrar la noche y el día con su puño seco?
¿Y los niños, que gritaban con el corazón aterrado?: «¿por qué
nadie nos responde?»
¿Y los caminos, y los caminos vacíos, con sus manos extendidas
inútilmente?
¿Y el santo inmóvil, que deja a las cosas continuar su rumbo?
¿Y las músicas encerradas en cajas, suspirando con las alas
recogidas?
¡Ah! -Yo, sí -porque ya lo lloré todo, y despedí mi cuerpo
usado y triste,
y mis lágrimas lo lavaron, y el silencio de la noche lo enjugó.
Pero los muertos, que enterrados soñaban con palomas ligeras
y flores claras,
y los que en medio del mar pensaban en el mensaje que la playa
desplegaría rápidamente hasta sus dedos…
Pero los que se adormecieron, de tan excesiva vigilia -y que yo
no sé si despertarán…
y los que murieron de tanta espera… -y que no sé si fueron salvados.
Yo, sí. Pero todo esto, todos estos ojos puestos en ti, en lo alto
de la vida,
no sé si te mirarán como yo,
renacida y desprovista de venganzas,
el día que necesites el perdón.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
王克敬
|
題一錢太守廟
|
劉寵清名舉世傳，
至今遺廟在江邊。
近來仕路多能者，
學得先生要大錢。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
魏學禮
|
贈黎仲子
|
伊人結客少年塲，
芳草長亭正夕陽。
忽見雙魚來萬里，
始知尺素下三湘。
布衣然諾輕朱建，
冠蓋縱横憶鄭荘。
郢曲自來多白雪，
遲君早晚賦長楊。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
خواجه عبدالله انصاری
|
میدان هشتاد و هفتم سماعست
|
از میدان انبساط میدان سماع زاید. قوله تعالی: «ولو علم اللّه فیهم خیرالاسمعهم». سماع بیدار کردنست از خواب و جنبانیدنست از آرام و آب دادنست کشته را، تا خفته کیست و آرامیده کیست و کشته چیست. سماع زنده کننده است، و اهل سماع سه مردانند: یکی آنست که حظ وی از سماع معنیست و حاصل آن؛...؛ سیم آنست که حظ وی لطیفهایست میان صوت و معنی و اشارات آن. اما آن پیشین استقبال کرد سماع را بسه چیز: بگوش سر، و آلت تمییز، و حرکت طباع؛ سماع ویرا باز آورد از سه لذت: یکی از آسایش، و از غم و از شغل. اما مرد دوم استقبال کرد سماع را بسه چیز: بگوش، و لطافت نظر، و فایده جستن به نیاز؛ تا باز آورد او را آن سماع دو تحفه: راحت از درد، و نکته از حکمت. و اما سیم مرد استقبال کرد سماع را به سه چیز: بنفس مرده، و دل تشنه، و نفس سوخته؛ تا باز آورد او را نسیم انسی، و یادگار ازلی، و شادی جاودانی.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
向杰
|
題畫
|
雨過迴塘水亂流，
汕魚人去櫂孤舟。
荻花楓葉寒江外，
獨鶴一聲霜滿樓。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Pentti Saarikoski
|
LII
|
eu convido
as feministas de Eurípides
as filhas de Bacchus
sirvo vinho de sorva
e as incito
a fazer em pedaços
os censores
que nos observam
dentro destas cercas de arbustos
e as incito a fazer em pedaços
os cônsules castrados
e César
e todos os manda-chuvas
eu as incito a fazer em pedaços
o judiciário o clérigo
todos
os portadores defasces
para que as matas
ao redor da pista de dança
cubram-se de cabeças mordidas feito amoras
(paráfrases de Ricardo Domeneck, a partir das traduções de Anselm Hollo para o inglês)
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
الشاعر محمد عريقات
|
قصيدة تَعَرّي بِكُلِّ خَريفِي
|
جِسمُكِ الخَفيف
كفافًا على جَسَدي كظِلّي..
تَسكُنُ الفَوضى هُدوءَ الشِّعرِ
يَبزُغُ برعُمٌ في مَواتِ السَّريرِ
يَغرِسُ جِذرَهُ في مَسامِكِ،
يَرضِعُ الحليبَ والغَنَجِ الصَّرف
حينَ اندفَعتُ بِكُلِّ خَريفي أعَرّيكِ
من كُلِّ خَيطٍ، ليجتاحَكِ لوني المَريض
يَنهَبُ النَّبضَ والعافِية والتأوهُ الذي
أذابَ الصَّفيحَ والإثم..
أعَلِّقُ ثيابَكِ على ضِرْسِ ذِئبٍ
وأمتدُّ على قَيظِ الرَّغباتِ كعَريشٍ كَثيفٍ
تُدافِعينَ عن اللذَّةِ بأظافِرٍ تَكسَّرت
تحتَ جِلدي المَنعوف برِجليِّ دَجاجة.
.
أيَّتُها الجَرادَةُ الشَّرِهَة التي تَختَزِلُ خُضرَتي
لكي لذَّةُ الماء بلا طعمٍ ورائِحَة
كالضَّبابِ لا يُعَضُّ مِنكِ الإبطَ
مُنسابَةٌ كالماءِ يَنِزُ من اسفَنجَةِ السَّريرِ
على بَلاطٍ يَشهَقُ بالفِضَّة.
.
تَنظُرينَ بِكَسَلٍ إلى فداحَةِ الوَقت
وإلى عَقرَبينِ دَؤوبَينِ يَلدَغانِ غَفلَتَنا..
يَبهَتُ الصَّرير، ويَركُنُ الارتِجاجُ الذي أسقَطَ
المَسامير من كَتِفِ البابِ وخاصِرَةِ المَكتَبة،
تَترُكينَني في غِيابَةِ التِبْغِ،
تَنسَلِّينَ من غيبوبتي بِذُعرٍ، تَرتَدينَ
العِفَّةَ كيفَما اتَّفَقْ.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Зилов Алексей Михайлович
|
Юпитер и Смертный
|
Когда сей шар земной Юпитер посещал,
Какой-то Смертный оказал
Ему тогда отличную услугу.
И вот, к небесному сбираясь кругу,
Громодержитель так сказал:
«Открой ты мне, как другу,
Желание твое. Клянусь тебе,
Чтоб выполнить его, я пошатну природу».
Тут Смертный отвечал: «Коль властен ты в судьбе,
То даруй мне жену, спокойство и свободу».
Конечно, редкостью тогдашнему народу
Был этот тройственный состав.
Столь чудной просьбы бог не ожидав,
Узнал бессилие своих премудрых прав
И Смертному сказал, обвившись облаками:
«Прощай, об этом я поговорю с богами».
Как был народ в то время дик!
Ведь это, право, жалость,
Когда такая малость
Могла привесть Юпитера в тупик.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T3
|
T5
|
NOR
|
Torgeir Rebolledo Pedersen
|
Som tidene skifter
|
I tilfelle dåp eller død Ettersom lys faller inn eller ut Ettersom tidene skifter fra drøm til dag i demringers garderober Ettersom tidene skifter fra søvnsnakk til tale Ettersom rommet skifter Ettersom tall tar ordet Taler om tårn som skal komme om blikk som skal briste Om hjerter som skal henrykkes Om sekter som skal følge sekters gang Om hoder som skal henrulle Om tårn som skal falle I regnskapets time Om tall som skal klekkes og knuses I tilfelle død eller dåp har tiden en kjole et sted Slik lyset har sakristi i prismet Der et nesten usynlig skinn kryper inn og stiger ut i fulle pontefikalier
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Robert William Service
|
Contrast
|
"Carry your suitcase, Sir?" he said.
I turned away to hide a grin,
For he was shorter by a head
Than I and pitiably thin.
I could have made a pair of him,
So with my load I stoutly legged;
But his tenacity was grim:
"Please let me help you, sir," he begged.
I could not shake the fellow off,
So let him shoulder my valise;
He tottered with a racking cough
That did not give him any peace.
He lagged so limply in my wake
I made him put the burden down,
Saying: "A taxi I will take,"
And grimly gave him half-a-crown.
Poor devil! I am sure he had
Not eaten anything that day;
His eyes so hungrily were glad,
Although his lips were ashen grey.
He vanished in the callous crowd,
Then when he was no more around,
I lugged my bag and thought aloud:
"I wish I'd given him a pound."
And strangely I felt sore ashamed,
As if somehow I had lost face;
And not only myself I blamed
But all the blasted human race;
And all this life of battle where
The poor are beaten to their knees,
And while the weak the burdens bear,
Fat fools like me can stroll at ease.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
周敘
|
挽祭酒胡先生
|
位望朝端重，
文章海内傳。
髙風儀後輩，
古道繼先賢。
門下三千士，
人間八十年。
如公保全節，
此日竟誰肩。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
CUSTOM:悼亡颂德
|
RUS
|
Солоухин Владимир Алексеевич
|
Чтобы дерево начало петь...
|
Что же нужно, чтоб дерево начало петь?
О, поверьте, для этого нужно немало условий,
Если даже его древесина красна и звонка, как медь.
Допустим,
Что деревце проросло сквозь тяжелую, плотную
сырость суглинка.
Но корова пройдет — слизнет языком,
Пешеход пройдет — разомнет каблуком,
Потому что деревце, растущее рядом с цветком,
Само как тоненькая и жиденькая травинка.
Как будущий Паганини
Или будущий Моцарт был похож
На своих однолетних сверстников,
Будущих лавочников, монахов или матросов,
Так оно похоже на соседний пырей,
Так оно соседней былинки слабей,
Никто не поверит, что тень от его ветвей
Накроет тысячи трав, широко раскинувшись по откосу.
Опасно
Все время жить вровень с травой,
Которую могут скосить
Косари.
Но гораздо опасней
Подняться над травами двухметровым ростом.
Срубит мужик, чтобы заступ себе насадить,
Срежут мальчишки, чтобы мячик резиновый бить,
Удар топором — и уже ни дождя, ни дрозда,
ни росы на заре,
Ни зари.
Удар топором — это очень и очень просто.
Но дерево крепнет.
Поверх кольца другое, как обруч, ложится кольцо.
Древесина темнеет,
Золотеет, стареет смола, пропитавшая древесину.
Еловые иглы теперь грубы и остры.
Вся в шрамах плакучих шершавая крепость коры.
Не дрогнут замшелые ветви, черны и стары,
Еловый шатер — не болтливая крона осины.
Что же все-таки нужно, чтоб дерево начало петь?
Нужна биография дереву. Это бесспорно, бесспорно!
И память про теплый,
Про первый, сладчайший дождь,
И от раны саднящей
Протяжная, зыбкая дрожь,
И жестокое лето, что мучило жаждой его,
И железный январь, что свирепо морозил его,
И скудность той глины, где корни во мгле
пропитания ищут упорно.
Ель годится теперь, чтобы стать золотистым бревном.
В сруб положат бревно.
Можно сделать телегу и шкаф платяной,
И фанеры наделать упругой и гибкой.
Можно дров напилить.
Можно гроб сколотить.
Хоть куда древесина — душиста, созрела давно,
Хоть куда древесина. Но еще не годится на скрипку.
Черт возьми!
Что же нужно, чтоб дерево начало петь?
Биография? Есть.
Руки мастера? Здесь.
Постучи топором: как звенит налитое смолистое тело!
Расколи, погляди: волокно к волокну.
Прокали, натяни золотую струну,
Чтобы спелая плоть, на струну отозвавшись, запела.
Нет, досада берет.
То глуха древесина, как вата,
То слишком звонка, как стекло.
Где же медь, где же мед?
Где же голос ветров и рассветного солнца улыбка?
Но вошел поставщик:
— Господин Страдивари, вам опять, как всегда, повезло
Я нашел.
Опаленная молнией ель. Это будет волшебная
скрипка!
Вот что дереву нужно, чтоб начало петь!
Редкий жребий.
Чтоб горний огонь снизошел.
Чтобы вдоль по волокнам, тугим до корней,
прокатилась гроза,
Опалив, закалив,
Словно воина сердце в бою.
Синей молнии блеск. И громов голубых голоса.
Я созрел. Я готов. Я открыто стою.
Небывалую песню я людям спою.
О, ударьте в меня, небеса!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T3
|
T6
|
T6
|
ITA
|
Carlo Ireneo Brasavoli
|
S'egli è mai ver, che per vie cupe e ascose
|
S’egli è mai ver, che per vie cupe e ascose
Passando al mar s’incontrin l’acque e i fiumi,
E le sembianze vestano, e i costumi
Di tante oblique lor vene arenose:
Oh come il Tebro io veggio le spumose
Linfe, e con seco mille algosi Numi
Spinger per valli, e monti, e sassi, e dumi
Del Pò a cercar le altere onde orgogliose!
E giunto ove ’l gran Re superbo siede
Presso sue torri, e presso i lidi suoi
Apre alla bella copia albergo, e sede;
Rendi, gridar, rendi gl’illustri Eroi:
Questi d’Amor bei modi, e questa fede
Son trionfi di Roma, e non son tuoi.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
SLV
|
Prelesnik, Matija
|
Epilog.
|
Cvet Italije cvetoče,
Solnce Lombardije vroče,
Kaj je tebi, signorina,
Mokrooka ti Blandina? ...“
V nočco tiho, v nočco jasno
Strunin zvok se toči glasno;
Teče Minčjo reka, teče,
Ali glasno teči neče:
S snega jezera Benaka
Teče zložnega koraka,
Nič veselja mi ne javlja,
Nič gradička ne pozdravlja,
Oj, gradička tam na skali,
Na strmini ob obali.
V gradn čujejo se joki,
Bridki joki, tesni stoki.
Minčjo reka posluhuje,
Tek svoj čili pridržuje.
Mož povodnji, mož prastari,
Ki valovom gospodari,
Pa nocoj ne spi v globini,
No bedi na površini
In bedeč se mi grohoče,
Gromko kakor grom ropoče.
To pa beseduje reki.
Minčju reki lenoteki:
„Kaj sem pravil, moja stara,
Mož povodnji se ne vara:
Slišiš v gradu gori joke,
Bridke joke, tesne stoke?
In pa veš li, kdo se joka,
Kdo tako žalobno stoka?
Snubce je kar odbijala
In jih onesrečevala,
Zdaj jo sama je skupila.
Po zaslugi je dobila:
Krije ji ljubimca jama,
Vanjo ga je dela sama!
Noč in dan za njim zdaj joče;
Drugega poznati noče.
Kaj ti pravim, moja stara,
Mož povodnji se ne vara:
Vse na svetu se vračuje,
In prevzetnost se maščuje!
Sicer pa – kaj nama mari,
Kam, kako svet vozi stari!
Žal in radost, sestri zvesti,
Hodita po jedni cesti,
Skupaj sta vsekdar, povsodi
V zemeljskem dvoličnem rodi.“
Minčjo reka nič ne reče,
Potem svojim dalje teče.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
田湘
|
与落日书
|
我们终将与落日站在一起
成为太阳余晖下的碑石
……这伟大而悲壮的时刻
落日每天都在练习：坠落
对不可抗拒的宿命充满耐心
我常在落日前思考，又总是不寒而栗
所幸的是，母亲为我修改了时间
我是黑夜的孩子，捧着落日出生
我暗自庆幸是有福之人：日落我升
且自带光环。可这只是表象
落日反复示范，让我看清
虚无的事物，和黑暗的阴影。哪怕
有万般不舍，神的意志毕竟不可违
“最终，所有发光的物体
都将被落日带走。”“可我们
依然存有不死的信心，依然
坚信能看到，落日的光芒
深入到地球的另一面。”
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
大草
|
给病中的诗友
|
像草原上的狮子，病
开始瞄上我们了
起先，他只盯住那些衰老的牛
我们跑的很欢
不知暮之将至。如今
更多的小牛从我们身边过去
渐渐的
我们就暴露在狮子的视线里
我们还在跑，朋友
但已经听得见狮子的脚步声
我也听见了咳嗽，你的，还有我的
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
陳陶
|
隴西行四首
|
漢主東封報太平，
無人金闕議邊兵。
縱饒奪得林胡塞，
磧地桑麻種不生。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
عبد اللطيف صلاح عباده
|
قصيدة ذريني
|
ذريني متى قلتُ: الهوى ليس قبلتي
فإني غَويٌّ ذاب فيك حبيبتي
ولا تسأليني عن صلاةٍ هجرتُها
فهجري صلاةٌ يا ركوعي وسجدتي
فإني بليلي كالمُسَبّحِ باتلٌ
مُناجٍ حبيبًا فوق عرش محبتي
أُمَنِّي حبيبًا فالمنىٰ حبلُ مدنفٍ
يريد وصالا فاستجيبي لمُنيتي
وكوني كبدر الليل يسجد للهوى
يُسبِّح حمدا هاك عرشي وسدرتي
فميلي برفقٍ إنني فيك مغرمٌ
أذوِّب عشقي في رحابك جنتي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Sir Richard Fanshawe
|
A Rose
|
Blown in the morning, thou shalt fade ere noon.
What boots a life which in such haste forsakes thee?
Thou’rt wondrous frolic, being to die so soon,
And passing proud a little colour makes thee.
If thee thy brittle beauty so deceives,
Know then the thing that swells thee is thy bane;
For the same beauty doth, in bloody leaves,
The sentence of thy early death contain.
Some clown’s coarse lungs will poison thy sweet flower,
If by the careless plough thou shalt be torn;
And many Herods lie in wait each hour
To murder thee as soon as thou art born—
Nay, force thy bud to blow-their tyrant breath
Anticipating life, to hasten death!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ITA
|
Ferdinando Passerini
|
Stavami ieri a pascolar l’armento
|
Stavami ieri a pascolar l’armento
Piangendo il mio destin presso a quel Rio;
Quando vicino un Usignuolo io sento,
Che col suo pianto accompagnava il mio.
Frena, mesto Augellino, il tuo lamento,
Lascia pianger me solo, allor diss’io:
Ma ei pur si lagna; chè per suo tormento
Pendea da un laccio, ch’il Villan gli ordìo.
Di repente mi accosto: e il laccio infranto,
Aspra cagion del grave suo dolore,
Ei torna in libertate, e torna al canto.
Dissemi allora, e con ragione il cuore:
Altrui libero rendi? E perchè intanto
Me lasci al laccio, onde legommi Amore?
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
吕文峰
|
天門嵓
|
石嵓峭拔直千年，
歩入層雲最上巔。
山啓畫圖境偏勝，
崖開寳殿巧通玄。
三千幻界空成夢，
百二重闗第幾天。
青草獨留荒徑在，
秪應辟穀足春眠。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
LZH
|
梁元柱
|
夏日亭池小集和羅若一見寄
|
風郵花氣撲重楹，
半日浮生訂酒盟。
世事如棋堪着眼，
江花似面不勝情。
談於調合元尤賞，
尊以詩豪晚更傾。
未許幽棲宜癖性，
山雲吹雨望餘清。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
URD
|
Himayat Ali Shayar
|
میں سو رہا تھا اور کوئی بیدار مجھ میں تھا
|
میں سو رہا تھا اور کوئی بیدار مجھ میں تھاشاید ابھی تلک مرا پندار مجھ میں تھاوہ کج ادا سہی مری پہچان بھی تھا وہاپنے نشے میں مست جو فن کار مجھ میں تھامیں خود کو بھولتا بھی تو کس طرح بھولتااک شخص تھا کہ آئنہ بردار مجھ میں تھاشاید اسی سبب سے توازن سا مجھ میں ہےاک محتسب لئے ہوئے تلوار مجھ میں تھااپنے کسی عمل پہ ندامت نہیں مجھےتھا نیک دل بہت جو گنہ گار مجھ میں تھا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Nejedlý, Jan
|
Píseň žalostná na smrt milenky.
|
Z věže zvučně smutná hrana zvoní,
K zarmoucení lidu městského:
Ach! jest po milence! ach jest po ní!
Nic! nic není v světě stálého.
Kterou jediné jsem zamiloval
Z ctnostných dívek na tisýc,
Pro nižbych byl život obětoval,
Ach, té dívky není víc.
Dívku nevinnou jak holubinku
Ozdobily ctnosti vznešené,
Pro vtip, tichost, vlídnost ctily Pinku
Matky, panny želem sklíčené.
Kdož jen na ni patřil, cýtil milost,
Cosy lásky hodného,
Vzniklať v srdcých hochů prudká čilost
Z její*) zření libého.
Krásná jako růže, kterou vzteku
Lítá bouře s stromku srazyla,
Krásná Pinka u kvetoucým věku
Do hrobu svou hlavu sklonila.
Sklonila? – a mne jest zůstavila
Na tom světě samého,
Dříve nežli sňatku okusyla,
Sňatku přežádaného!
Kde jsy, ach! kdes šťastná budoucnosti,
Kterouž Pinka předpovídala?
„O jak blaze v svaté nevinnosti
Živi budem, s plesem říkala,
Chaloupku sy spolu vyvolíme
V roztomilé krajině!
Krásnou zahrádku k ní vysadíme
Na zelené rovině!
Ruku v ruce budem chodívati
Večer v ní, co v ráji, vesele,
Na věky se budem milovati,
Věrně jako v nebi Andělé!
O jakž poplesáme, vidouc dítky,
V zahrádce jak běhají,
Jak sy naší pracý zrostlé kvítky
Poskakujíc trhají!“
Doplesalas! – Ty mé potěšení!
Nyní jiné kvítky v rakvi máš!
Kde jsou dítky, příští vyražení?
V zahrádce své s nimi přebýváš! –
V zahrádce – tak ouzké, smutné, pusté,
Jenž se hrobem nazývá,
Tam, tam s nimi ve tmě němé, husté
Milenka má přebývá!
Nám co v zahrádce prv růsti měli,
Na hrobě ti rostou kvítkové;
Nám co na stromích by byli pěli,
U hrobu ti pějí ptáčkové! –
Ach, což věčně hrob tě bude krýti?
Ani pláč, ni volání
Nemohouli kovů sylných sstříti,
Vzbudit tebe z dřímání?
O já opuštěnec na tvém hrobě
Při měsýčku budu sedávat,
K tobě, milenko má! budu, k tobě,
Jenž jsy vše mi byla, vzdychávat;
By se smilovavši ruka Páně
Vytrhla mne z soužení,
Hluboké mé odlehčivši ráně
Přivedla nás v spojení!
Spi má milá Pinko v spokojnosti!
Jasně nad hrobem svěť měsýčku!
Slunce! hrob zlať bleskem spanilosti,
U hrobu věj tiše větříčku!
Jaro! okrašluj hrob vonným kvítím,
Když se ročně vracýš k nám!
Slavíčku! pěj žalost, kterou cýtím,
Hoře, kteréž v srdcy mám!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Александровский Василий Дмитриевич
|
Сколько счастья и путаницы
|
Сколько счастья и путаницы,
Я какой-то расколотый весь, -
Синь полей - моя вечная спутница,
Рев машин - колыбельная песнь.
Полевые туманы и улицы,
Корпуса и дорожная пыль;
Я могу и смеяться и хмуриться
В звоне леса и в шуме толпы.
Скука схватит жестокими лапами,
А в крови уже солнце снопом;
Здесь: приводы, моторы и клапаны,
Там: овраги, пастух Пахом.
Там все также душиста овчина.
Здесь все тот же магнитный завод,
И вот жизнь, как вода из плотины,
Закружила меня в хоровод.
Так и пусть бестолковая путаница, -
В голове моей радугой дым
Оттого, что синь - моя спутница,
Рев машин - раскаленный гимн.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمد الأمين بن المعلوم
|
قصيدة وَلَيلٍ قَد سَرَيتُ مَعي نَديمي
|
وَلَيلٍ قَد سَرَيتُ مَعي نَديمي
إِلى عَذراءَ ناعِمَةٍ نَؤُم
سَرينا والنُّجومُ لنا دليلٌ
بِنُجبٍ قَد تَطيرُ مَع النُّجوم
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر محمد بن جعفر زاهد
|
قصيدة بدا قمر السعد التمام وأشرقا
|
بدا قمر السعد التمام وأشرقا
ورق لرق كان بالريق أشرقا
ونعم من بعد الشقاء مشوقه
وانعم عيش المرء ما يعقب الشقا
وزار وقد زر الكرى كل مقلة
من الحي مزور الوساد مؤرقا
يستر في ليل من الجعد حالك
صباح محيا بالجمال تألقا
ويهتز عن دل فيهزأ بالقنا
بأهيف ممشوق من الغصن أرشقا
ويرنو بساجي طرف ريرب ربه
براه كبرى السهام وأرشقا
فأرعد قلبي فرحة برق ثغره
فقمت له والدمع غيثاً ترقرقا
فقال لقد صار البكا لك عادة
فأصبحت تبكي في الوداع وفي اللقا
فقلت له أنعمت بالوصل فجأة
فكدت به أقضي سروراً لك البقا
فطوق جيدينا العناق بساعد
مشوقين كل بالهوى قد تطوقا
والصق غصنينا هوى ضم ذابلا
إلى وارق فاخضر منه وأورقا
كما أخضر عود الدهر في عرس كاظم
سروراً ودوح المجد اصبح مورقا
فتى لم تشب منه الشباب جهالة
فأصبح عرفاناً من الشيب أحذقا
تعشق غر المكرمات وغيره
لبيض الحسان الغانيات تعشقا
براه من العلياء باريه فانبرى
له المجد خلقاً ثابتاً لا تخلقا
هنيئاً علي الشأن بابن أخ علا
بعليائه أوج السماء وحلقا
لك الهمة العلياء والعزمة التي
إذا ساورت ليث العرينة أطرقا
لك القلم الماضي الذي دون أمره
أجابت له الأكوان غرباً ومشرقا
ضئيل كصل الرمل مج لعابه
لأعداك سماً للقلوب ممزقا
وما هو للعافي سوى الشهد كم شفى
بجدواك من داء الخصاصة مملقا
خطيب له سحبان يسحب ذيله
إذا ما على أعواد أنملك إرتقى
عجبت له ما بين خمسة أبحر
توسط لم لا أخضر عوداً وأورقا
فما الروض أرضته السما فتبسم
الاقاح به والنرجس الغض حدقا
حكى فيه خد الخود ورد مضرج
وسالفها لا زاد بل كان أورقا
مرته الصبا في سحرة فتعطرت
جيوباً بنشر من شذا المسك أعبقا
بأعطر نشراً من طباعك بل ولا
بأزهى وأبهى من محياك رونقا
إذا جادت الأنواء قطب وجهها
ووجهك مهما جدت بالبشر أشرقا
وما جاد إذ جاد السحاب وإنما
له بالحيا فرط الحيا منك أعرقا
فيا بحر جود ليس يبلغ كنهه
وان بالغ المداح فيه وأغرقا
أبثك إن الكيس صام بصومنا
وصالا ومنه الجوع للقلب مزقا
فقلت له صوم الوصال محرم
فقال لقد أصبحت يا صاح أحمقا
أجننك الإفلاس حتى أتيتني
تعاتبني والذنب منك تحققا
فقلت له قم نقصد اليوم للندا
عليا نجده بحره المتدفقا
فجئناك نمتار الغنى ببضاعة
من الشعر مزجاة الثنا فتصدقا
فقد مسنا ياذا العزيز وأهلنا
من الضر ما أشقى القلوب وشققا
ودمت مفيداً للعلوم محققا
تفتح من أبوابها ما تغلقا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
IND
|
Lailaturrahmah D A
|
IJINKAN AKU MENENGADAH
|
IJINKAN AKU MENENGADAH
Oleh Lailaturrahmah D A
Kala lelah berarti aku lemah
Kala luka mungkin aku resah
Kala terdiam bukan aku mengalah
Kala itu semua harapku merebah
Tak lagi mengarah
Memejamkan mata yang tak memerah
Menghiraukan petunjuk arah?
Bukan lagi tujuan yang membawaku ke tanah
Ujian yang semakin bertambah
Tak dapat kuusap keringatku yang basah
Oh.. bukan tujuanku kembali ke tanah
Namun tak sanggup kubendung air mataku hingga menanah
Oh.. bukan tujuanku kembali ke tanah
Hanya tak mudah bagiku tuk melangkah
Tuhan.. ijinkan aku menengadah
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ITA
|
Nelly Sachs
|
Poesia di Nelly Sachs A voi che costruite la nuova casa
|
A voi che costruite la nuova casa
Quando innalzerai di nuovo le tue mura
il focolare, il letto, il tavolo e la sedia
non appendere le lacrime per quelli che se ne sono andati,
che non abiteranno piú con te,
alla pietra
non al legno
ci sarebbe altrimenti un pianto nel tuo sonno
in quello breve, che ancora devi fare.
Non sospirare quando ti fai il letto,
ai tuoi sogni potrebbe mescolarsi
il sudore dei morti.
Ah, gli arredi e le pareti
sono recettivi come arpe eolie
e come un campo dove cresce il tuo dolore,
e sentono in te il legame con la polvere.
Costruisci, quando scorre la clessidra,
ma non piangere via i minuti
insieme con la polvere
che nasconde la luce.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
ZHO
|
张二棍X独坐
|
哭丧人说
|
哭丧人说
我曾问过他，是否只需要
一具冷冰的尸体，就能
滚出热泪？不，他微笑着说
不需要那么真实。一个优秀的
哭丧人，要有训练有素的
痛苦，哪怕面对空荡荡的棺木
也可以凭空抓出一位死者
还可以，用抑扬顿挫的哭声
还原莫须有的悲欢
就像某个人真的死了
就像某个人真的活过
他接着又说，好的哭丧人
就是，把自己无数次放倒在
棺木中。好的哭丧人，就是一次次
跪下，用膝盖磨平生死
我哭过那么多死者，每一场
都是一次荡气回肠的
练习。每一个死者，都想象成
你我，被寄走的
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T3
|
SPA
|
Enrique Sierra Valenzuela
|
A un vate huero
|
Conozco yo un ratón de biblioteca,
presunto monaguillo del Parnaso,
émulo del Petrarca y Gracilazo,
más digno que del estro de una rueca.
Y que teniendo la mollera seca,
el seso huero y el sentido raso,
creyendo cundo menos ser un Tasso,
poeta se apellida con voz huera.
Mirado como hombre es, en resumen,
un ridículo tipo de sainete,
chisgarabís sin seso ni cacumen.
Y visto como vate es tan zoquete
que una vez ensayo su huero numen
y en lugar de un sonete hizo un sonete
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
徐應寅
|
楫溪道中
|
遲回重遲回，
離別天南北。
鷓鴣鳴秋山，
笑人行不得。
路阻意偏長，
載道生荊棘。
宿鳥戀故林，
分飛乖羽翼。
穿入叢莽間，
令我心獨惻。
長天苦浮雲，
不見遠山色。
所以獨徘徊，
感物傷時節。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
أحلام بناوي
|
قصيدة مجهول كنت
|
ما عرفت إسمي وكيف كنت ومين
ل يوم ما ندهو إلي: ماما
مجهول كنت وكان اسمي سين
صرت المعرفة بكل أحكاما
من دون علم منعرفا بساتين
ان شفنا سلال الورد قدّاما
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
IND
|
Tika Ci'e
|
PERPISAHAN
|
PERPISAHAN
Oleh Tika Ci'e
Aku rapuh tanpa muaku sakit tanpa muaku terasa mati tanpamu
Kenapa diri mu pergikenapa dirimu pergi tinggalkan diriku sendirikenapa dirimu membawa cinta qu pergikenapa terlalu cepat perpisahan ini terjadi
Apa gak ada kesempatan untuk ku lagiapa salah kuapa dosa ku
Mungkin hanya hari dan waktu yang akan menjawab ini semuaaku hanya bisa menunggu kehadiran dirimu kembali disisi ku untuk yang ke 2 kali ya.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Saúl Yurkievich
|
Señora del bel mirar
|
nadie que los viera
nadie dejara de abrir
baja tus ojos graciosos
no mates a quien te mira
sino con bajar mis ojos
juraré que nunca os vi
no hay quien mire que no adame
juraré que siempre vila
cual nunca la vio
vuestros son
mis ojos
¿cuándo nos veremos?
cuando nos veamos
veréis a vuestro amador
ojos que no ven
lo que ver desean
ya nunca verán mis ojos
cosas que les den placer
volveros a ver
hasta volveros a ver
ojos de esperanza
y de buen agüero
tanto son de claros
tanto son de veros
recordad al dolorido
triste de mis ojos
y cuándo os verán
mis ojos despiertos
las noches los días
por bienes inciertos
lloran mis porfías
ojos de esperanza
que de mis enojos
partes les alcanza
alza la niña
los ojos lindos los habéis
señora
vuestros ojos
salteadores
se entraron por mis sentidos
salteadores
lleváronme los mejores
mis ojos relampaguéanme
no pueden dormir
ojos hermosos
rasgados
miradme sin saña
vuestros ojos morenillo
no los alcéis
desdeñosos
sino ledos y amorosos
vuestros ojos morenitos
no me los alcéis esquivos
ojos de la mi señora
señora del bel mirar
sin mi me hacen revivir
miraron y vilos yo
unos ojos muy extraños
que por mis males miré
cuando me vieron sus ojos
ojos garzos
de la niña
dos ojos vinieron
y en mi alma llamaron
los míos abrieron
en ellos entraron
cuando más mirar quisieron
en verme muy transportado
en verme su prisionero
perdime por conoceros
ojos morenos
perdime por conoceros
lindos ojos ha la garza
y no los alza
yo ya no vivo en mí
sino vivo en ellos
quien amores tiene
verdes esperanzas
en azules celos
duerme como puede
puñales dorados
son tus luces
que en el alma metes
hasta las cruces
véante mis ojos
muérame yo luego
arde el alma lloran ellos
lloren solos sin secar
que por el mar mis ojos
yo te iré a busca
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FRA
|
DELARUE-MARDRUS, Lucie
|
O Roll !
|
O Roll ! O Roll !
Appelons le chien de berger,
O Roll ! O Roll !
Veux-tu boire ? Veux-tu manger,
O Roll ! O Roll !
Aimes-tu mieux être purgé,
O Roll ! O Roll ?…
Il saute, il va tout ravager,
O Roll ! O Roll !
Il casse l'assiette et le bol,
O Roll ! O Roll !
Puis il aboie en si bémol
Pour imiter le rossignol,
Attrape le biscuit au vol,
Fait le beau, debout sur le sol,
Fier comme un seigneur espagnol,
O Roll ! O Roll !
Ah ! quel beau chien, quel beau chien j'ai,
AU quel beau grand chien de berger !
O Roll ! O Roll !
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Mimnermo
|
10 (13). Eroe d'altri tempi
|
Ben altre erano allora la forza sua, l’anima prode,
come io sentii narrare dagli avi miei, che lui
vider nel piano dell’Ermo, di frassino un’asta brandendo,
fugar le fitte schiere dei cavalieri lidi.
Mai non gli appose nota di biasimo Pàllade Atena,
che scarso fosse il vampo del cuor, quando fra i primi
della cruenta battaglia si fosse scagliato nell’urto,
rintuzzando le amare cuspidi dei nemici:
poi che non c’era di lui nell’esercito alcuno piú prode,
per sostenere il cozzo della battaglia fiera,
quand’egli s’avventava, che un sole sembrava a vederlo.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T3
|
T4
|
JPN
|
則忠女
| null |
いきたるか しぬるかいかに おもほえす みよりほかなる たまくしけかな
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Šolc, Lev
|
BALKÁNU.
|
Ó Balkáne, ty hradbo věkovitá,
ó výspo tonoucích, ty půdo zázraků!
Jak často v mysli přede mnou se kmitá
ve záři blesku, v mlhy povlaku
tvých temen skalných obrys rozervaný,
kde zuří blesk, kde vichr má své stany,
kde Bůh se skrývá v bouřném oblaku!
Jak moře valné, když se vichrem vzpíná,
kol tebe v propastech spí šerá minulosť
a peruť její ztemnělá a líná
tvých líbá skalisk němou ztrnulosť
a smířena teď ochvívá tvou patu,
již přede věky v krvelačném chvatu
vyvrátiť chtěla doby – divá zlosť.
Ó kolik bouří, kolik hromů divých
se dalo v zápasy už s tvými temeny
a vrývalo se do tvých skrání sivých!...
Tam stromů ptej se, zpola sdrceny
jež k nebi vzdorně uschlé tyčí chvojí.
Však Balkán posud nepohnutě stojí
a v štěrku tlí hrot blesku zlomený!
Ó Balkáne, ty svatá hlavo šedá,
proč tobě na čelo se chmura uklání?
Či v prsou tvých se upomínka zvedá,
z těch dávných dob, kdy v jitra zaplání
v klín lesů tvých sed pěvec báje starý,
strun souzvukem kdy trnul dravec jarý
a tepen kov ti roztál ve skráni?
Či vzpomínáš, jak po tvých po úbočích,
šat strhán peřestý a kadeř vlající,
vzmach thyrsů v rukou, plamen vášně v očích,
žen thráckých tlumy, vínem třeštící,
se v pestrém davu letem bouře hnaly,
kdy plamenem se tmavé hrozny vzňaly
a vinař tlačil révu kypící?...
To zhynulo vše valnou tísní věků,
a slední bakchantka svůj thyrsus úpějíc
již na hrob kladla poslednímu Řeku,
kde sláva bděla v kruhu popelnic.
Tu přišel barbar jako plamen divý
i vrhl spoustu na posvátné nivy
a na Olymp svůj vetknul půlměsíc!
A tehdy, Balkáne, jsi uzřel krve brody,
jak rostou, bouří se a dmou a vzpínají,
by zbrotily tvých bystřin svaté vody;
tys uviděl, jak nade bědnou rájí
se blýská meč, jejž pohan k vraždě tasí,
a slyšels lidu zoufanlivé hlasy,
jež krev a pomstu s nebe volají! –
Ó hory svaté, štíty nad Slovanstvem,
tak blesku runami vám vryto do čela:
Až zhasne měsíc kleslým nad pohanstvem,
Bůh sešle s nebe svého anděla;
pak v rukou žen svobody thyrsy vzplanou,
pak z hrobů svých zas pěvci báje vstanou
a z propastí tvých sláva zetlelá!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
M. NourbeSe Philip
|
Zong! #12
|
it is said has been decided was justified appeared impossible is not necessary is another ground need not be proved it was a throwing overboard it is a particular circumstance need not be proved is another ground is not necessary appeared impossible was justified has been decided is said it was ___________________ Oni Sanura Mashama Sigolwide ShamfaMhonum Ajike Odunmbaku Maizah Oku Lizige
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Gallat, Alois
|
Ao. di. 1810. pag. 33. tom. 10.
|
Slovútní a moudří radní páni
na památku svého panování
učinili roku toho
k obecnému dobru mnoho.
Mezi jiným dali letos též
na náměstí na kostelní věž
velkolepé krásné hodiny
z dílny slavné mistra Mudiny.
Hodiny ty jsou
městu krásnou ozdobou,
zvláště tím, že cifráky, jež cifry mají stkvělé,
na zdi věže vedle sebe dva jsou v čele.
„Proč zde vedle sebe cifráky jsou dva?“
Takto obec tázala se purkmistra.
Tento v moudrosti své vztyčí hlavu,
prosloví pak vážně k lidstva davu:
„Myšlénka, již neměl žádný v zemi naší,
ujala se zdárně v slavné obci vaší,
a co nevypátral rozum lidský posud,
k tomu mne si zvolil příznivý nás osud.
Myšlénku, dva cifráky dát vedle sebe,
vštípilo mi v duši milostivé nebe
k obecnému prospěchu, jenž není
téměř ani k ocenění:
v tom pak spočívá ta výhoda,
že, byť třeba chtěli dva,
najednou se na hodiny dívati,
nemusí z nich jeden na druhého čekati.“
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TUR
|
Mihri Hatun
|
İki Gazel
|
I. Gazel
Didi dilber hüsnümün hayranı ol didüm be-ser
Didi her dem 'aşkumun giryanı ol didüm be-ser
(Sevgili, "Güzelliğime hayran ol; aşkımla daima ağla" dedi. "Baş üstüne" dedim.)
Didi hüsnüm gülsitanınun hezaran derd ile
Rüz u şeb bülbül gibi nalanı ol didüm be-ser
(Sevgili, "Güzelliğinin gül bahçesinin binlerce derdiyle gece gündüz ağlayan bülbülü
ol" dedi. "Baş üstüne" dedim.)
Didi Ka 'be kuyumun itsen tavafın sıdk ile
'Id-i vaslımun heman kurbanı ol didüm be-ser
(Sevgili, "Bulunduğum yeri Kabe gibi doğrulukla tavaf etsen, kavuşmanın bayramının
hemen kurbanı ol" dedi. "Baş üstüne" dedim.)
Didi yüz sür asitanumda turup leyl ü nehar
Sen de hıdmetkarımun der-banı ol didüm be-ser
(Sevgili, "Eşiğimde durup gece gündüz yüz sür. Sen de hizmetçileririmin kapıcısı ol"
dedi. "Baş üstüne" dedim.)
Didi ey Mihri sana canan gerekse can vir
İmdi gel 'aşkum yolında tanı ol didüm be-ser
(Sevgili, "Ey Mihri sana sevgili gerekse can ver. Şimdi gel aşkıının yolunda tanı ol"
dedi. "Baş üstüne" dedim.)
II. Gazel
Didi canan terk kıl yolumda can didüm be-çeşm
Didi çeşmüm hunidür tiz ol heman didüm be-çeşm
(Sevgili, "Yolumda canını terk kıl, gözüm kan dökmeye meyillidir hemen çabuk ol"
dedi. "Göz üstüne" dedim.)
Didi ebru-yı kemanum atsa gamzem tirini
Sineni her dem ana eyle nişan didüm be-çeşm
(Sevgili, "Yay kaşım yan bakış okunu atsa sineni her an ona hedef yap" dedi. "Göz
üstüne" dedim.)
Didi serv-i kaddimün gelse hayali didene
Gözlerün yaşın eyle revan didüm be-çeşm
(Sevgili, "Servi boyumun hayali gözüne gelse göz yaşlarını akıt" dedi. "Göz üstüne"
dedim.)
Didi la'lüm yadına can meclisinde ma-hazar
Nuş et dil sagarından tolu kan didüm be-çeşm
(Sevgili, "Can meclisinde lal dudağımın hatırlanmasına hazır ol. Gönül kadehinden dolu
kan iç" dedi. "Göz üstüne" dedim.)
Didi kim gel itlerümden yad olma bir nefes
Asitanum guşesinde tut mekan didüm be-çeşm
(Sevgili, "Köpeklerimden bir an uzak durma gel eşiğimnin köşesinde onlarla nöbet tut"
dedi. "Göz üstüne" dedim.)
Mihri'ye bir buse in'am it didüm dilber didi
Sen de gel şükrane teslim eyle can didüm be-çeşm
("Sevgiliye, Mihri'ye bir Qpücük ver" dedim. "O da sen de gel buna teşekkür edip
canını teslim et" dedi. "Göz üstüne" dedim.)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Červinka, Otakar
| null |
A byl jsem opět mlád. Snad přítomnosť
těch bytostí dvou něžných, nevinných
mne ovanula dechem mladosti.
Vše kol mne zmizelo i s komnatou.
Jak v živém snu jsem viděl širou pláň,
kol sněhem stříbrolesklým pokrytou,
a po ní, v saních, uháněl jsem v dál.
A cinkot rolniček a zvonků zvuk
se odrážel co jarý mládí smích
od chatek, vsí a křovin na cestě
a veseleji zazněl pokaždé,
když vískou některou jsme letěli –
až někde v pláni zmíral daleké
jak skřítků drobných slabý popěvek,
jak píseň, zmírající v obloze,
jež modrá nad námi se klenula.
A z koňů ryzích jen se kouřilo
a starý kočí, Šalda přihluchlý,
svým bičem práskal vzduchem vesele.
Tu znáhla hvozdů černých velechrám
nás pojal v klenby vážné, obrovské,
jež sloupy pnout se zdály k nebesům
a píseň všehomíra šuměly,
jež věčná bez počátku, bez konce.
Já, podle otce, v kožich zahalen
jak okénkem jsem hleděl do lesa,
kde veveřice čilá na stromě
se na mne černým očkem dívala
a zatínala v kůru drápky své,
jak v uvítání jimi cvakajíc.
A datel v hloubi lesa zakvílel,
též sykorka na větvi čiperná
svým dětským pískotem mne vítala,
jak starého, dobrého známého.
Tu z hloubi zeleného podrostu
své velké, tmavé oko zdivené
upřela na mne srna bázlivá.
A v temné lesa hloubi, tajemné,
se zdálo býti plno bytostí,
jež skrývaly se v dlouhé kořeny
a za suky těch mocných šedých dřev,
z kad očka jejich tmavá, zvědavá
se šibalsky v dál za mnou dívala
a ztlumený si vedly rozhovor
svou řečí víl, mně tehdy neznámou.
A zajíčků pár přišlo zvědavě,
jež na zadní se běhy stavíce
mně panáčkovali vstříc předními
a dlouhé slechy vzhůru stavěli
jak srnec mladý svoje parůžky,
až poděšeni zjevem komoňů
a biče práskáním jak výstřely
se rychle dali sněhem v hbitý běh
a v zeleném se skryli podrostu.
A nad lesem svou těžkou perutí
vesloval havran, divě krákoře,
až used sobě na vysoký strom
naproti saním, přímo u cesty,
že střásl pršku sněhu bělostnou,
jež k zemi jako pramen padala,
jak drahokamů v záři slunce proud,
jak by to hvězdky na zem pršely.
A na pokraji lesa Roháč stál
v svém mysliveckém, šerém oděvu,
na hlavě širák maje zelený,
na němž se péro skvělo sokolí,
přes plece brašnu nesa loveckou
a dlouhou, šedohnědou ručnici.
On vždy nás u lesa tam vítával
a blyštěl jiskrnýma zrakoma
a skrze černý, krásný plnovous
mu bílé zuby divně svítily.
Neb vždy se usmíval, když vítal nás.
Pak stavení jsem viděl veliké
a z jeho oken záře červená
mě přívětivě k sobě vábila.
Tam v teplém pokoji mne bratří smích
a sestry, rodičů zas zbudily.
Pak velkolepá byla večeře –
když náhle zvonku jasný stříbrozvuk
nás děti všechny rázem vyrušil
a kolem oken zář se mihnula:
„To Ježíšek sem právě přichází!“
tak matinky nám řekl milý hlas.
Já mimovolně sepjal ruce své.
V tom dvéře otevřeny dokořán.
Z nich světel zarazil mne jasný proud,
jenž plynul vstříc mi s jedle vysoké,
na které nejvýš anděl spanilý
stříbrnou hvězdou svítil v světa noc
a „Spasitel se právě narodil!“
nám zněla zvěsť, a člověčenstvu též:
„Buď pokoj dobrým lidem na zemi!“
V tom pastýř na roh píseň zatroubil
tam venku v noci jasné, plné hvězd.
Já slýchal udiven: mně zdálo se,
že zvuk ten vesmírem se rozlehá,
že andělé jej světem nesou kol,
že usíná až zlatých ve hvězdách.
Pak dárky s milým slovem rodičů
mne posléz kolébaly opět v sen,
a chůva Nana, stará Machová,
mi ukolébavku tu zapěla
svým hlasem třesoucím se, lahodným:
„U svatého Jana teče vodička,
napoj mi, má milá, mého koníčka.“
Pak v shluku bloudili jsme bratrském
po širých pláních, sněhem pokrytých
a v temných lesích, věčně zelených.
A rodné vísky střechy doškové,
s nichž rampouchy až k zemi visely,
mně čarodějů byly chatkami,
o kterých vyprávěla pohádky
mně Nana, konejšíc mne jimi v sen.
A jindy rolniček zněl plání zvuk,
buď do kostela, nebo k návštěvě,
neb rány pušek lesem třaskaly,
doprovázeny lovců halasy.
A jindy k rybníku nás svábil led,
kde s bratry o závod jsem bruslíval,
až znaven jsem se na led hladký klad,
bych pohlížel do růžných červánků,
jež na západě plály nachovém
za lesem tmavým, modrou Osinou:
a na ledě, jak v bajném zrcadle,
se odrážely růžné červánky
jak v jasné tehdy mladé duši mé –
Též báječné jsem vídal rytíře
na modrou stoupat horu Blanickou,
jež zakletou se zdála v dálavě
jak v báji tajemný vrch skleněný –
A druhdy opět byla neděle.
Tu k sobě zval nás otec laskavý,
jehožto tváři vidím doposud,
tak spanilou, jak den je sluneční,
ač stříbrem kvet mu vlas i plný vous –
a učil základům nás života:
„Co nechceš sobě, nečiň jinému,“
jak v Orientě bajném Spasitel
pro svět dal zákon lásky veškerý,
jak dítky miloval a žehnal jim.
Pak o národu našem vyprávěl,
o velké jeho minulosti děl,
že slávou svojí hvězd se dotýkal,
až ku závisti zbudil sousedy,
již zločinně jej povalili v zem.
O velké, svaté Rusi vyprávěl,
jež čtyry moře mocně ovládá.
Já v duchu viděl cara bílého,
jak na broni on cválá s půlnoci,
jak všemohoucí jeho na pokyn
se nesčíslná vojska valí v před:
tam přes Altaj, do bajné Kytaje,
přes nebetyčný Kavkaz na jihu,
přes Balkán chmurný proti Turčínu.
A rekové všech kmenů bratrských,
Poláků, čackých Srbů, Bulharů
a Černohorců, hrdých sokolů,
před zrakem táhli nyní duše mé
ve spolku s reky mého národa
a v čele velcí věštci Slovanů –
jak dětská kreslila je obraznosť:
Náš Kollár, Puškin s Mickiewiczem,
Słovacki, Lermontov a jiní též,
ne méně slavní – lýry stříbrné
v svých rukou – čela v oblacích –
A v prostřed široširé roviny
se bílá žena k nebi týčila,
jak socha přespanilá, velebná,
a nesčíslné pluky vojínů
mávali před ní svými zbraněmi
a před ní skláněli své prapory
a k soše hřmělo bílé, spanilé:
„Žij věčně, drahá matko Slavie!“
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ZHO
|
国军
|
半夏
|
谈起药中禁忌，尔须谨记十八反，十九畏，切切。
是，只是，先生，何故芫花与甘草是生死对头？
再者，二十又当如何？许我接过她手中的药方否？
对于根。茎。叶。这些干枯的纯粹的稀疏的开裂的
我虚按飞轮，可将它们细研成灰，轻拈小秤
可将它们分拨成堆，并以糙黄的草纸一一撮成小包
再无人为她病中的母亲难过，她浑身素净，哀而不伤
午饭后在阳光最烈的时候来，在阳光最烈的时候走
放心，方子呢，先生看过后略调了几味，令堂呢，
再服三剂当能下床行走了。殷勤处，我提药送她出门。
树上蝉鸣。先生在后堂坐诊，撰方。狗在门槛下昏睡，
它的耳朵偶如煎药小童手里的蒲扇，晃几下，晃几下
眼却始终闭着。无风，梁上有一尾蜘蛛单丝垂下，
落在药柜一格。阳光竟令我失明了片刻，我听见
先生轻轻唤道：我的罐子。不知何时狗已窜入了内堂。
那一味药，在蜘蛛落下的地方所收藏的药，名叫半夏
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T3
|
T2
|
T2
|
ARA
|
محمد فهمي الرشيد
|
قصيدة أفراح تأهيل صفو الأنس زاهية
|
أفراح تأهيل صفو الأنس زاهية
بها التهاني إلى أوج العلا تصل
وطالع السعد قد أمسى يؤرخها
للنيرين قران دام يتصل
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
DEU
|
Dranmor
|
21. An C.P.
|
Ein Brief, entsandt von jenen Brettern,
Wo deine Kunst mich einst entzückt?
O Freundin! Die bekannten Lettern,
Wie haben die mich neu beglückt!
Nun winken mir so süße Bilder,
Nun scheint die Zukunft wieder milder
Und nahe die Vergangenheit;
Stern, der mich einst geblendet,
Dein Licht ist nicht verschwendet
In dieser grünen Einsamkeit.
Da mir die Jugend täglich schwindet,
Und da mein Herz, zu spät belehrt,
Haß und Verachtung nur empfindet
Für vieles, was ich sonst gelehrt;
Da seine Seufzer längst verklungen,
Ach! nur von Zärtlichkeit durchdrungen
Für dich, so wird es jederzeit
Zwar schmerzlich dich vermissen,
Doch dich zu ehren wissen
In dieser grünen Einsamkeit.
Ich weiß, du bist nicht zu bedauern
Dort in dem glanzerfüllten Saal;
Dich läßt das Schicksal nicht verbauern
In einem stillen Palmenthal;
Doch drücken dich die seidnen Kleider,
Dann gönne mir verblüffte Neider,
Dann denk' an mich und fliehe weit
Und übers Weltmeer steure
Zu mir, du Holde, Teure,
Nach dieser grünen Einsamkeit.
Will dir dereinst nicht mehr gefallen,
Was jetzt dein junges Herz erfreut,
Dann laß die Schmeichler und Vasallen
Und alles, was die Sonne scheut;
Dann laß, wohin dein Freund verschlagen,
Dich die beschwingten Füßchen tragen –
Sieh! Seine Hütte steht bereit
Für dich zu jeder Stunde.
Geliebte, komm! Gesunde
In dieser grünen Einsamkeit.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Yılmaz Erdoğan
|
Öyle Bakma Çünkü...
|
Güzel bahçeli bir ilkokulun penceresinden
dünyaya,
hayret, hasret ve biraz da
bayat bayram şekeri kederiyle bakan,
aklı canbaz,yanağı al,
sesi çilek aroması
bir çocuk oturuyor
gözlerinde...
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Patrčka, Michal Silorad
|
Král a vlast nadevšecko Cžechům.
|
Pro Krále a vlast vždy dáti
Hotovi jsme život, krev.
Nevíme, co jest se báti,
Nepřátel když hrozý hněv.
Král a vlast jest naše heslo,
Když jdem v boje krvavé;
Věrnost, vedoucý nás veslo
Jisté, v bouři hltavé.
Král když volá, vlast když trne
Rychle třepícý co blesk;
Z všech stran mužný Čech se hrne,
Z hor až hlouká zbraně třesk.
Čech sy nedá krále bráti,
Nezměnlivý v věrnosti;
Ani drahé vlasti dráti,
Smrt spíš volí s radostí.
Jako drak když zrada syčí,
Hulákají hromové;
Strašně vyzáblá smrt řičí,
Pevně stojí Čechové!
Jako pere vlnobití
Do skal vztekem zuřivým,
Čech pak chvátá ku pobití,
Hřímá hromem smrtícým.
Skusyl naše ostré meče
Divý zpohanělý Prus,
Nemoha snest kruté seče,
Tam, až kde se rodí Rus*).
Jako mračna vojska strašná
Přes doly a přes hory,
Jen co ovec stáda plašná
Honil Žižka s Tábory.
Rekové se v outěk dali,
Každý padl pevný hrad;
Zavzněloli: „z Čech se valí
Hrozný Jiří Poděbrad!“
Marchpolské jsou svědkem pláně,
Od Karla co vedeno;
Naše – v hrozné Frankům ráně
Dokázalo rameno.
Chlumské svědčí tmavé bory,
Jaké pejchou přepité,
Práchnějí tam strašné zbory
Naším mečem pobité.
V přestrašlivé Lipské době,
Valem kde smrt dávila,
Věčně stkvícých věnců sobě
Naše mužnost dobila.
Věčně slavní budou dnové
Skrz Helvetské doliny,
Když se hnali naši lvové
Na Žampanské roviny.
Kam se hnuli osvícení
S námi naši Karlové,
Chvěli hrůzou poražení
Nepřátelští orlové.
Naše činy osvědčují
Skály, které smáčí Reyn;
S podivením oslavují
Města, v kterých hučí Seyn.
Pro Krále a vlast vše dáti
Touží, chvátá věrný Čech!
První v lítém boji státi,
Ohnivý jest jeho spěch.
Král a vlast ať věčně žije,
Pro ně hoří plamenem
Čech, a nepřálele zbije
Zrádné věrným ramenem!
Po všem světě zahřmi hlase,
V nás že vždy vře česká krev!
Vlast a Krále v každém čase
Hotov bránit že náš lev!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
马氏女（虎关）
|
秋闺梦戍诗
|
秋雨丝丝秋夜凉，
新愁还比旧愁长。
落花落叶和灯落，
荒陇荒云并岁荒。
白昼想君歌白苎，
黄昏愁妾梦黄梁。
何时息马嘶归马，
洗尽诗肠换酒肠。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FRA
|
DELARUE-MARDRUS, Lucie
|
Appel
|
Venez, Bach, vous Schumann, vous Beethoven, vous Gluck,
Vous les seuls vrais amants de notre âme anxieuse,
Vous qui ne nous donnez de votre humanité
Que la plus parfaite beauté,
Ainsi que certains fruits à l'écorce rugueuse
Dont nous ne goûtons que le suc.
Si vous pouviez savoir !… Nous sommes toujours seule
En dépit des amours roulés à nos genoux.
Mais vous ! quand vous parlez jusqu'au fond de nous-même,
Tout notre être répond : « Je t'aime ! »
Musiciens passés qui déferlez sur nous,
Qui nous broyez comme une meule !
Esprits qui revenez au bois des violons,
Sanglot éternisé de l'amour, âmes d'hommes,
Venez à nous : voici notre être inapaisé.
Musique, ô charnelle, ô baiser,
Prends, brise, tords la lyre ardente que nous sommes.
O toi, tout ce que nous voulons !
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
彭應壽
|
石橋寺
|
石磴盤空別島開，
深林蒼翠拂衣來。
曇華映日千峰曉，
瀑布凌風萬壑哀。
野寺無人猿自嘯，
危梁駭客鶴頻回。
桃源洞杳知何處，
翠髻雲房亦浪猜。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
BEN
|
মতিউর রহমান মল্লিক
|
এই সময়
|
এই সময় আকাশ খুব বেশি সংক্ষিপ্ত
দেয়াল টপকাতে গেলেই বিঘ্নিত দৃষ্টিরা অন্তরমুখী
গারদের দিকে
অন্তত পাখি দেখলেতো ওই রকমই।
অথচ কথোপকথন ভালোবাসে সে সব বৃক্ষ
দিনানুদিন অপেক্ষমাণ সমস্ত নীল প্রজাপতির জন্যে
কেবল সেই সব ছায়ায় গেলেই
প্রসারিত ও প্রশস্ত খামার এবং ফসলিত সমতল।
দুঃখ এবং যন্ত্রণা উপদেষ্টা হয়ে গেলে যে রকম
ভেসে আসে—
নিসর্গের নিমজ্জন থাকলে পাখা খোলার আগ্রহ জন্মে
বিস্তার ও বিন্যাসের জন্যে জলাশয়কে
নদীর দিকে নিয়ে যাও।
এখন আমার নির্ণিত জলাশয়
এবং নিমগ্নতা সীমান্ত ছিঁড়েছে
আর অন্তরীণতা থেকে উপলব্ধি— এই জলস্রোত
ঢেউ ঢেউ বেজে যেতে লাগলো
তুমুল প্রপাত যার উপমা।
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
CES
|
Berdych, Kamil
|
PERSPEKTIVA.
|
V rozbité okno touhy opuštěné
se smutný akkord zaloudal
a melodie nikdy neluštěné...
Zemdlený život v třídách stál...
Démanty klidu chlad a oheň ztrávil...
V mangalu tma se mží...
Posledních jisker stín se šerem plavil...
Zla chiméry se brzo rozhemží...
Zemdlený Život na prostranství stál...
a ruce tiskl horkou na hlavu...
Jas svítilen vstříc potměšile plál...
A drsná píseň táhla od splavu.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
丁立
|
題放牧圖
|
楓林日落山徑㣲，
暝色欲合行人稀。
東家稚子候簷隙，
此是山中放牧歸。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
傅瑩
|
送梵才大師歸天台
|
結廬深山頂，
遂懷安隱心。
安隱如之何，
道勝塵慮沈。
青霞白雲致，
茂樹修竹陰。
翛然北山上，
令人思重尋。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
LZH
|
陳堯叟
|
詩一首
|
一榻琴書雙門寺，
片心泉石兩林山。
江樓把酒雲供望，
秋院支筇鶴對閒。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Hamerling, Robert
|
Zweiter Gesang.Des Homunkels Lehrjahre.
|
Munkel hieß der Dorfschulmeister,
Dessen Gattin war erkoren,
Auszureifen, zu gestalten
In dem mütterlichen Schoße
Statt des eignen Liebesegens
Jenen Keim aus der Retorte,
Den gemischt der chem'sche Meister
Aus des Lebens Elementen.
Als vorüber nun der Monde
Neunzahl, trat an's Licht des Tages
Ausgereift und ausgestaltet,
Lebend und gesund, das zarte
Wunderkind, das ungezeugte.
Mit emporgezog'nen Brauen,
Stirnerunzelnd und mit großen,
Klugen Augen um sich blickend,
Lag es in der Wiege, weinte
Selten, lächelte noch seltner.
Keinen Engel sah's im Traume,
Denn es glaubte nicht an solche.
Aber in der Brütestätte
Jenes mütterlichen Schooßes
War dem Knaben, pilzkeimartig,
Angeflogen doch ein Etwas,
Das, als er herangewachsen
Und Gehilfe ward des Vaters,
Sich verrieth durch Versemachen.
In Romanen und Gedichten
Hatte seine wack're Mutter
Viel gelesen, während sie sich
Mit ihm trug, desgleichen später,
Während sie das Knäblein säugte
Mit der Milch aus ihren Brüsten.
So war er Poet geworden:
Nicht entgangen war es ihm,
Daß die Lust trägt in der Brust
Der Poet, den Schmerz im Herzen.
Und er machte die Entdeckung,
Daß im Lenz die Knospen springen,
Und die Rosen lieblich duften,
Und die Wasser wonnig rauschen,
Und gelind die Lüfte wehen,
Und daß hübsche junge Mädchen
Angenehm sind anzusehen –
Und er glühte vor Verlangen,
Dies Entdeckte ohne Säumniß
Aller Welt nun mitzutheilen.
Wußte nicht, daß solche Dinge
Seit Anakreons, des Tejers,
Zeit ein öffentlich Geheimniß!
Eine schöne Schenkin liebt' er,
Feierte sie zart in Liedern –
Hebe ihm zugleich und Muse!
Späterhin ein Nähmamsellchen,
Das mit stahlblank-scharfer Schere
Ihm erschien als ernste Parze
Seines Glücks- und Lebensfadens.
In die Hände eines Tages
Fiel ein enggedruckter Band ihm
Von Rezensionsauszügen
Ueber Schack's poet'sche Werke.
Dieses spornte seinen Ehrgeiz.
Nachzueifern solchen Flügen
War von da an sein Bestreben.
In der Prosa war Johannes
Scherr Idol ihm, Götze, Fetisch.
Wollte nun nicht länger harren,
Literarisch und ästhetisch
Durchgebildet im Verborg'nen,
Edlen Sanges Dank zu ernten.
Aber bald ward ihm bedeutet,
Daß die Themen seiner Lieder,
Maienlust und Liebeswonne,
Nicht so neu, als ihm bedünkte,
Daß vielmehr schon abgebraucht sie,
„Abgedroschen“, – flegelhaft fand
Er den Ausdruck – aber schließlich
„Eine neue Poesie denn
Zu erfinden gilt's,“ so dacht' er;
„Eine neue zeitgemäße
Poesie mit funkel-nagel-
Neuen Stoffen – mit Gedanken
Und Gefühlen, unerhörten!“ –
Und er machte die Entdeckung,
Daß die Menschen an sozialen
Uebeln kranken, daß die Armen
Sich in bittrer Noth verzehren,
Daß im Glück, im ungestörten,
Schufte leben, daß der Hunger
Junge Mädchen aus dem Volke
Auf die Bahn oft drängt des Lasters,
Daß dem welken, reichen Lüstling
Jungfrau'nblüte wird verkuppelt,
Daß der Bund der Ehe drückend
Ist für die, die sich nicht lieben,
Daß moralische Versumpfung
Aus der Armuth sich entwickelt,
Und nicht minder aus dem Reichthum –
And'res viel von dieser Art noch.
„Brächte,“ dacht' er, „diese Dinge
In begeisterten Gesängen
Ich zur öffentlichen Kenntniß,
Ungeheures Aufseh'n müßten
Sie erregen und man fände
Sich bemüssigt, abzustellen
Die sothanen Uebelstände.
Nebenbei müßt' über Nacht ich
Zum berühmten Manne werden!“ –
Aber er erlebt' es leider,
Daß die Welt bei seiner neu'sten
Poesie nicht minder gähnte,
Als bei jenen guten alten
Lenzeslust- und Liebesliedern.
In Verzweiflung ob des Scheiterns
Seiner stolzen Ideale,
Rafft' er auf sich zum Entschlusse,
Ueber's Knie den Lehrerbakel
Abzubrechen, fortzuwandern,
Hoffend, in der Welt, der weiten,
Endlich doch noch aufzutreiben
Neue Themen, welche „packten“.
Und er fand zwar nichts, was neu,
Aber manches doch, was Mode.
Dichtermode war zum Beispiel
Mittelalter just, das „finstre“,
Und das Alterthum das „graue“.
Und so schrieb er denn ein Epos,
Allerneu'ste „Nibelungen“,
Dacht' es stracks wie eine Bombe
Zündend in das Volk zu werfen.
Es gelang ihm, einzuschleichen
Sich mit zartem Minnesange
In das Herz der schönen Tochter
Eines reichen Buchverlegers.
Diesem bot er an sein Epos,
Warb zugleich um seine Tochter.
Doch der Buchverleger sagte:
„Willst du nach der Myrthe greifen,
Erst verdiene dir den Lorbeer!“ –
Und das Buch, es ward gedruckt,
Und es ward hinaus gesendet
In die Welt und hochgepriesen
Ward's, in die Posaune stießen
Alle Kritiker, die Ohren
Gellten wie der angeschlag'ne
Heil'ge Erzschild zu Dodona
Mondenlang dem Publikum.
Während so vom Lob des Buches
Die Journale widerhallten,
Schwand das Jahr, und sieh, vergriffen
Waren – dreizehn Exemplare.
D'raufhin wies der Buchverleger
Stumm die Thür dem Minnesinger,
Gab die Tochter einem Andern,
Und das Epos stampft' er ein. –
In die Dienste eines jungen
Cavaliers auf Reisen trat nun
Unser Munkel. An der Seite
Dieses jungen, flotten, reichen
Don Juans – als Sekretär ihm
Sollt' er dienen – wohlgemuth sich
Anzuseh'n die Welt gedacht' er,
Hoffend, brauchbar'n Stoff zu finden
Endlich doch für jene neue
Poesie, nach der er strebte.
In der That an Don Juans Seite
Trieb er um in mancher schönen
Gegend sich, in mancher bunten
Groß- und Weltstadt, und in Bädern –,
Modebädern, das ist solchen,
Wo so recht behaglich plätschert
Einer in dem Schmutz des Andern –
Trieb sich um an manch berühmtem
Badespielort auch, und weilte
Nun an einem, der vor allen
Elegant war, fashionable:
Zu Tarteiffelburg, an Frankreichs
Und des deutschen Landes Grenze.
Dieser Ort ward hohe Schule
Für Jung-Munkel. Die Gesellschaft
Sah er hier, die große, feine,
Sah sie lächelnd, lispelnd, trippelnd,
Tänzelnd und balsamisch duftend,
Untermischt mit räthselhaften,
Uebertünchten, parfümirten
Existenzen, faul von innen –
Sah, wie los man wird am Spieltisch,
Was erknausert ward, erknickert,
Und ergattert und ergaunert –
Sah wie leicht verscherzt, verjubelt
Sind die durchgegang'nen Kassen
Und die durchgegang'nen Schönen –
Sah, naiv erstaunt, die edle
Weiblichkeit zum ersten male
Dekoll'tirt bis an den Gürtel –
Sah die Danaën geschminkt sich
In die gold'ne Traufe stellen –
Sah den kecken Abenteurer,
„Hahn im Korb“ der gall'schen Hennen,
Der vielleicht nach ein paar Monden
Seine seidene Kravatte
Schon vertauscht mit einer hänf'nen ...
Eines Abends stand im weiten,
Hellen Saal am Spieltisch Munkel.
Einer, der, noch unbefangen,
Regen Sinns hier schaut die Spieler,
Festgebannt am grünen Tische,
Düster mit verstörten Mienen,
Dem erscheint der Tisch ein Angstrad,
Drauf geflochten die Unsel'gen, –
Meint zu lesen ein Kapitel
Aus der Höllenfahrt des Dante.
Aber Munkel sah den Tisch nicht,
Nicht die Spieler; sah nur Eines:
Aufgeschichtet auf dem Tische
Hohe, helle Haufen Goldes.
Da befiel auf einmal krankhaft
Ihn ein räthselhafter Zustand.
Stärker ward sein Puls und Herzschlag,
Ein gewisses Zucken spürt' er
Krampfig in den Fingerspitzen,
Vor den Augen ward es gelb ihm,
Flimmernd-gelb – ein Schwindel faßt' ihn ...
Ach, der Aermste ahnte nichts noch
Vom Geheimniß seines Ursprungs! –
Seines Keimes Elementen
Dachte, um ihn mehr zu kräft'gen,
Auch ein Element des Eisens
Beizumischen der Erzeuger.
Er vergriff sich; in die Mischung
Kam ein Element von Golderz.
Dies Goldelement im Keime,
Stets verlangt' es nach Erneurung,
Gleich den ander'n Elementen,
Und so lag ein räthselhafter
Durst nach Gold in Munkels Blute.
Fortstürzt Munkel; Ruh' gewinnt er
Erst, nachdem er weit gelassen
Hinter sich die gold'nen Haufen.
In der Nacht, im tiefsten Schlummer,
Naht ein märchenhafter Traum ihm.
Sah im Traum als Herkules sich
Selber steh'n am Scheidewege.
Auf der einen Seite winkte
Ihm das Ideal, mit Armuth
Und Entsagung im Gefolge;
Auf der andern winkte Glanz, Macht,
Reichthum. Und zu wählen hatt' er.
Eine blaue Blume hier –
Dort ein mächt'ger Klumpen Goldes.
Jene blühte auf smaragd'ner
Wiesenflur – der gold'ne Klumpen
Lag im Schmutz und Dust der Straße.
Auf der blauen Blume wiegten
Farbig-bunt sich sel'ge Falter,
Auf dem Klumpen Goldes krochen
Würmer, Spinnen, ekle Käfer.
Nach der blauen Blume greifen
Wollte Munkel. Doch des Erzes
Zauber auf sein Blut und Wesen
War zu stark – er nahm den Klumpen.
Und was sich im Traum entschieden,
Es verwirklicht sich im Wachen.
An den Spieltisch mit bescheid'nem
Einsatz wagt in nächster Nacht sich
Unser Held. Die Rollen häufen
Sich um ihn im Stundenfluge.
Heißa! mehr der gold'nen Rollen!
Immer mehr der gold'nen Rollen!
Als der Morgen angebrochen,
Findet er sich reich wie Krösus.
Als ein Mensch, ein Mann nun galt er,
Und in ihren Schoß aufnahm ihn
Süßlich lächelnd die Gesellschaft.
Arm in Arm mit Grafen ging er,
Um sich sah er nur noch Sklaven,
Und der Gürtel aller Phrynen
Schrumpfte für ihn ein zum Strumpfband.
Eines dieser schönen Kinder
Nahm er fort mit sich auf Reisen.
Frei und selber Cavalier nun,
Schöpft' er keck den Schaum der Welt ab,
Im Geleite dieser Schönen.
Aber da die Lust ihn ankam,
Auch zu pilgern nach dem lust'gen
Ungarland, an Ort und Stelle
Zu verkosten den Tokaier,
Und zu seh'n die üppig-schönen,
Weltberühmten Ungarfrauen,
Fiel er im Bakonyerwalde
Wilden Räubern in die Hände.
Führer dieser Räuberbande
War ein Enkel Rosza Sándors,
Und gutmüthig, wie nun einmal
Ist im Ungarland der Betyàr,
Wollt' er unserm armen Munkel
Nur die schöne Liebste nehmen,
Und dafür das Gold ihm lassen.
Doch die leichtgesinnte, munt're
Schöne, sie erklärte rundweg,
Daß sie bleibe, wo das Gold sei;
Und so sah der Enkel Sándors
Sich bemüssigt, zu behalten
Auch das Gold des armen Munkel.
Gerne wäre Munkel selber
Auch geblieben bei dem Golde,
Auch geblieben bei den Räubern;
Denn was sollt' er nun beginnen?
Von den Räubern fortgewiesen
Trieb er in der Welt umher sich,
Und es warf geraume Zeit ihn
Auf bewegtem Meer des Lebens
Eine Welle zu der andern.
So im Lauf der nächsten Jährchen
War er viel nicht stets, doch Vieles:
Volksmann, Wühler, Freischaarführer,
Polizeispion, Major dann
In dem Gardecorps des Papstes,
Börsenjobber, Spielbankhalter,
Bauernfänger, Wunderdoktor,
Kriegsschauplatz-Berichterstatter,
Vortragsbummler, Taschenspieler,
„Medium“, Gedankenleser,
Reisemarschall einer Säng'rin,
Sozialist, Carlist in Spanien,
Renegat und Roßschweifpascha,
Jesuit, Schaubudenhalter,
Hungerkünstler, Feuerfresser,
Sekretär entthronter Fürsten,
Schornsteinfeger in der Hölle,
Colporteur, barmherz'ger Bruder,
Reuß'scher Konsul in Tumbuktu,
Cirkusreiter, Clown, geheimer
Sendling, Mäkler, Geldverleiher,
Kommissär verschied'ner Mächte
In den Donaufürstenthümern,
Handlungsreisender, Schauspieler,
Unterschriften-, Wurzel-, Kräuter-,
Lumpen-, Abonnentensammler ...
Was von Seelenwanderung einst
Lehrten die Pythagoräer,
Was Braminen in Legenden
Und Ovid in fünfzehn Büchern
Von Verwandlungen erzählen,
Von Verwandlungen der Menschen,
Von Verwandlungen der Götter,
Messen darf es sich mit dem nicht,
Was geleistet unser Munkel
In der Kunst der Selbstverwandlung,
Seelenwanderung – in Farben-,
Kleider- und Gesinnungswechsel,
So im flücht'gen Lauf der Jährchen.
Schließlich bracht' ihn ein verdrießlich-
Böser Handel vor die Schranken,
Und von da – Gott weiß wohin.
Ward er flüchtig? Es verliert sich
Von da an für eine Weile
In geheimnißvolles Dunkel
Unser Held; die Weltgeschichte
Hat hier eine ihrer vielen,
Sehr bedauerlichen Lücken.
Aber aus dem Dunkel, siehe, –
Etwa wie aus eines Tunnels
Nacht man wieder kommt an's Tagslicht –
Trat mit einem mal in würd'ger
Haltung, reif für Höh'res, Munkel,
Als gewiegter, als gerieb'ner,
Ausgepichter, als mit allen
Salben, wie man sagt, gesalbter
Mann hervor, bewußt des Zieles.
Aufschlug er in einer Weltstadt
Seinen Wohnsitz, und in's Leben
Rief er eine große Zeitung:
Eine Zeitung von noch niemals
Dagewesener Bedeutung,
Riesigem Erfolg, betitelt:
„Blatt für Alles und für Alle.“
Kostenfrei geliefert ward es,
Dieses Blatt, dem Abonnenten.
Mehr noch: er bekam dazu auch
Unterschiedlich-hübsche Prämien,
Ostereier, Christgeschenke,
Neujahrsgelder und dergleichen.
Dies bekam der Abonnent
Mit der einzigen Bedingung,
Daß er las die Inserate! –
„Teufel, wie ist Solches möglich?
Und wie kommt er auf die Kosten?“
Also fragten naive Seelen,
Welche glaubten, daß ein Vogel
Von der Luft, ein Fisch vom Wasser,
Und ein großes Blatt, ein Weltblatt,
Lebt vom Geld der Abonnenten! –
Je nun – Jeder inserirte
In ein Blatt, das Jeder las. –
Honorare zahlte Munkel
Keine; ließ im Gegentheile
Stets sich selbst zu hohem Preise
Honoriren, was er druckte.
Um die Ehre, mitzuwirken
An dem „Blatt für Alle“, stritt sich
Die Elite der Gesellschaft;
Hof- und Staats- und and're Räthe
Oder auch die Führer mächt'ger,
Zahlungsfähiger Parteien
Lieferten die Leitartikel.
Große Bank- und Handelsfirmen
Lieferten die finanziellen,
Volkswirthschaftlichen Berichte,
Zahlten fabelhafte Summen
Für die Ehre, in Herrn Munkels
Blatte sich gedruckt zu sehen.
Literarische Kritiken
Lieferten die Buchverleger
Und die Feinde der Autoren.
Sehenswürdig war das eng're
Redaktionsbureau des Blattes.
Vier „interne“ Kräfte zählt' es.
Anvertraut den beiden ersten
War das Werk des Redigirens.
Dieses Paar erprobter Kräfte
War der Rothstift und die Scheere.
Daran schloß sich als „interne“
Dritte Kraft ein Bullenbeißer,
Welcher Jenen in die Waden
Fuhr, auf welche man ihn hetzte.
Von den menschlichen Organen
War beim Vierten das Organ nur
Der Verantwortung entwickelt,
Das auch Sitzorgan genannt wird.
Vorbehalten hatte Munkel
Von den Redaktionsgeschäften
Für sich selbst sich das des Schweigens –
Das des Schweigens und Verschweigens –
Dieses lohnte sich am meisten.
In des Blattes Magazinen
Fand sich eine Riesentonne:
Und in dieser Riesentonne
War ein ungeheurer Vorrath
Aufgestapelt alles Süßen:
Alles Lobes, alles Ruhmes,
Jeder Art von Anerkennung.
„Unvergleichlich, herrlich, prachtvoll,
Meisterhaft, nie dagewesen,
Zauberhaft, entzückend, himmlisch“ –
Jedes dieser Prädikate,
Jedes dieser Adjektive
Bis hinunter zu „befried'gend“
Und „genügend“ und „nicht übel“
Hatte seinen Preis. Reklame,
Von der plumpsten bis zur feinsten,
Ohne Maske und mit Maske,
Unverschämte und verschämte,
Bot in Tausenden von sinnreich
Und kokett erdachten Formen
Sich dem Käufer dar zur Auswahl.
Aber wie es einst im alten
Attika den besten Honig
Und zugleich das beste Salz gab,
Hielt das Bittere dem Süßen,
Hielt dem Zuckerseim der Wermuth,
Hielt dem Sammtpfötchen die Tatze,
Asa foetida dem Weihrauch
Und der Unglimpf der Verhimmlung
In Herrn Munkel's Blatt die Wage.
Schwunghaft einen Handel treiben
Konnt' es heimlich mit den Häuten,
Die es Feinden abgezogen –
Eig'nen Feinden oder fremden.
An die großen Magazine
Der Reklame schloß dann weiter
Sich das große, weitberühmte
„Meinungspensionat“ des Blattes:
Jede Art von öffentlicher
Oder auch privater Meinung,
Ansicht, Grundsatz, Ueberzeugung
Ward hier in die Kost gegeben
Und für Geld so groß gezüchtet,
Dick gefüttert, ausgestattet,
Und an Mann gebracht so günstig,
Als man es nur wünschen mochte. –
Alles Käufliche der Welt,
Alles Leckere des Erdballs,
Alles Schöne, Delikate,
Seltene, Begehrenswerthe,
Alles, was nur die fünf Sinne
Eines Menschen mag erregen,
Reizen, locken und verführen,
Gab bei Munkel's Blatt die Karte
Höflich ab und die Adresse.
Und von all' Dem, selbstverständlich,
Hatte das „jus primae noctis“
Munkel selbst – das „Recht der ersten
Nacht“, das Recht, es vorzukosten.
Tributpflichtig war die Welt ihm.
Freien Eintritt, freien Zutritt
Hatt' er überall durch off'ne,
Blumenüberhang'ne Pforten.
Keine Thür war ihm verschlossen,
Und kein Ohr, kein Herz, kein Beutel.
Alles beugte sich vor ihm,
Dem Gefürchteten, Allmächt'gen;
Alles zog vor ihm den Hut,
Wenn auch mit geheimem „Daß dich ...“
War er doch der große Richter,
Mittler, Förd'rer, Gnadenspender!
Fürsten und Minister drückten,
Juden küßten ihm die Hände.
Künstlerinnen, schön und häßlich,
Schmiegten – je nachdem – als Kissen
Ihm zu Häupten sich, im andern
Fall als Teppiche zu Füßen. –
Käuflich immer fand er Alle,
Weil er käuflich war für Alle.
So zu hohem Glanz und Ehren
Durch sein Blatt gelangte Munkel.
Aber als nun eben wieder
Eintrat eine Zeit des neuen
Volkswirthschaftlich hohen Aufschwungs,
Eine Aera wilden Taumels,
Eine Aera fieberhaften
Rennens, Ringens, eine Aera
Wüsten, korybant'schen Tanzes
Um das gold'ne Kalb – als üppigst
Voll in Samen schoß der Schwindel,
Jeder hinwarf, was er hatte,
Um ein Mehrer's einzutauschen –
Da verkaufte unser Munkel
Um ein Heidengeld an eine
Große Aktiengesellschaft
Sein Journal und wurde Gründer.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T6
|
T4
|
T4
|
LZH
|
梁季子
|
延州守
|
延州守，
延州城，
夏人走。
小范老子不可欺，
熊羆十萬胸中有。
邊岩保障鄜延多，
銅柱高標馬伏波。
三川不飲西羌馬，
兩河靜聽邊兒歌。
種判官，
任總管，
克敵白豹城青澗。
西賊聞公驚破膽，
覆巢之下無完卵。
焚書意何嚴，
通書詞何婉。
便宜從事真將軍，
王臣匪躬惟蹇蹇。
朝議誣公公未知，
延州解嚴耀州貶。
酋長高呼范龍圖，
空有堅城鎮柔遠。
經略韓琦，
樞密鄭戩。
何況天子神武姿，
驅策將士干城選，
天威戢賊賊不反。
功名反手敗垂成，
當年宰相呂夷簡。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
POR
|
Douglas Eden Brotto
|
Verão
|
Noite quente... pela
manhã, junto à lanterna
asas de cupim...
Zum-zum dos moscardos...
Ah... as flores amarelas
do maracujá!
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SPA
|
Isabel de Vega
|
Cancioncilla con glosa
|
Tanto puede la afición
cuando con fe perservera,
que donde premio no espera
de allí saca galardón.
GLOSA
De una herida mortal
que sólo amor pudo dalla
quedó mi sentido tal,
que ni vive con el mal
ni bien con el bien se halla,
y cuando más sin remedio,
más contento en su pasión,
entonces de compasión
el mismo amor le dio medio;
tanto puede la afición.
Tanto puede la afición
que en justo lugar se emplea,
que con muy justa razón
palma sin contradicción
llevará el que así pelea;
mas guárdese de mudanza
el que tal victoria espera;
susténtese en su esperanza;
que cualquiera bien se alcanza,
cuando con fe persevera.
Cuando con fe persevera
el que en bien amar se gasta,
finge contento aunque muera,
y al fin hace de manera
que poco favor le basta,
y es tan acepto este amar,
que aunque sin pena pudiera,
quiere mucho más penar
que tal victoria alcanzar
donde premio no se espera.
Donde premio no se espera
de los servicios y amor,
un corazón de una fiera
no pienso que resistiera
el sentimiento y dolor;
mas no desmaye el penado
ni le venza la pasión,
que si tal es el cuidado,
de sólo haber bien amado
de allí saca galardón.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Белозеров Александр Андреевич
|
Из песен труда
|
I
Стук машин, ударов грохот,
Визг пилы, приводов хохот
И станков немолчный ропот,
Пламя буйное огня...
Под напев безумно-грозный
Раздается звук тревожный --
Скалит зубы шестерня...
И колеса под напором
Все кружатся стройным хором
И сверкают перед взором
Бледно-радужной звездой...
От восхода до захода
Краны бродят средь завода
Плавно-мерной чередой...
Плач и стон -- хаоса звуки --
Заглушают вопль и муки...
Тут и там мелькают руки
Темно-призрачных теней...
Это в вечно страшном чуде
Пробегают гномы-люди
Между тысячей смертей...
Прочь с дороги! -- вал заставит,
Иль проглотит, иль раздавит,
Праха, пепла не оставит --
Похоронит навсегда...
Как в бреду, в волшебной сказке
Все слилось в безумной пляске
Царство грозное труда.
1906
II
Под шум стоголосый и грохот завода
Мы -- вестники бури, железа -- рабы,
С утра и до ночи с мечтою: "Свобода" --
Ковали оружье борьбы...
Заботы о хлебе, страданья и муки
Тонули в надеждах о счастье детей;
И, грозно подняв наши черные руки,
Дробили мы звенья цепей...
И с каждым победно звучащим ударом
О черный гигантский упругий станок
Пылали сердца наши мести пожаром, --
Острей становился клинок...
И светлые думы в душе нашей зрели:
Мы жаждали света, горели борьбой,
И твердо к намеченной двигались цели, --
Рядами спешили на бой...
Кипела борьба. Продолжалась свобода;
Привет ей! Заря ее блещет огнем.
Под шум стоголосый и грохот завода
Мы новую жизнь вам куем!
1905
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
王宗仁
|
有神
|
一日将尽，兽群们各自蹒跚前行，寻找真正能栖止的处所；灰云积
卷成一堵堵暗红高墙，遮掩住昼与夜的方向，鹊鸟忘了归途。
隐暗的海面上，鲸群泅泳的速度时快时慢，像是与浪涛辩谈生命的
辽阔与困窘。
那株失眠了千年的古树，叹息着蔓衍出更多枝枒，想握住那片将落
未落的枯叶。
他在天空，轻轻拉扯着我们的孤独。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T5
|
T3
|
LZH
|
梁崖
|
上凌軍門大征德慶兩山平
|
握符誰獨秉先憂？
萬里□□駐□陬。
節鉞喜逢經國老，
干戈□吊泣原幽。
即看執馘歸芹□，
未□降旛出石頭。
今日乾坤憑再造，
千年遺頌在蘇州。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
俊平（源泰光男）
| null |
こひわたる こころはそらに かよへとも あふはよそなる かささきのはし
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
LZH
|
杨方良
|
一九四九年鲁西追剿残匪
|
春寒料峭过荒村，
鸡犬无声昼掩门。
败柳河边遗翠带，
残花篱外失芳魂。
奉辞伐罪迫穷寇，
觅路登山入暮云。
一扫劫尘天道远，
寄怀征马咏蹄痕。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
BEN
|
দীনবন্ধু মিত্র
|
প্রবাসীর বিলাপ
|
কোথায় জনম ভূমি শুভ বঙ্গ দেশ!
তব ক্ষেত্রে শস্যরূপে বিরাজে ধনেশ,
বাহিনী তোমার অঙ্গে পবিত্র জাহ্নবী,
শ্রেষ্ঠতম হেরি তব প্রান্তর অটবী,
তব কোলে দোলে বিদ্যা, দেশ-অনুরাগ,
সুজনতা, সুবিচার, সৌহার্দ্দ, সোহাগ ;
তোমা বিনা কাঁদে প্রাণ মনে সুখ নাই,
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
আর কি দেখিতে পাব পিতার চরণ
স্নেহ বিকশিত মুখ শঙ্কা-নিবারণ।
বিপুল আয়াসে শিক্ষা করেছেন দান,
পটুতা হেরিলে কত সুখী হত প্রাণ।
শৈশবে পিতার পাতে বসিয়ে পুলকে,
খাইতাম সুখে অন্ন এলোমেলো বকে;
বাসনা পিতার পাতে আজো বসে খাই।
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
পরম আরাধ্যা দেবী জননী কোথায়,
বিপদ, ব্যসন, ব্যথা, যে নামে পলায়,
না হেরে আমায় মাতা ব্যাকুলিত মনে,
গিয়াছেন পরলোকে, বিভু দরশনে।
স্বর্গীয় জননী স্নেহ এত দিনে হত,
মা বলা হইল শেষ জনমের মত;
ভিক্ষা করি খাব দেশে যদি মাতা পাই,
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
সহোদর সুসহায় সংসার ভিতর,
রক্ষিতে সোদরে সদা বদ্ধ পরিকর,
আনন্দ প্রফুল্ল মুখে অমিয় বচন,
হাসিয়ে করেন দান স্নেহ আলিঙ্গন?
না হেরে সোদর-মুখ বিদরে অন্তর
কত দিন রব আর হয়ে দেশান্তর ?
ধিক্ ধন অনুরোধে ছেড়ে আছি ভাই!
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
স্নেহের লতিকা মম সুশীলা ভগিনি !
কত শত দিন গত তোমায় দেখিনি।
ভ্রাতৃ-দ্বিতীয়ের দিন সহোদরা ঘরে
আনন্দ উৎসব হয় তুষিতে সোদরে ;
সমাদরে সহোদরে ভাইফোঁটা দান,
বসন চন্দন ধান গুয়া গোটা পান?
জন্মে জন্মে হই যেন ভগিনীর-ভাই,
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
নীরস হৃদয় মম প্রণয় বিহীন,
কেমনে কামিনী ভুলে আছি এত দিন ?
ভুলিনাই বামাঙ্গিনি পবিত্র লোচনে !
দিবা নিশি হেরি মুখ মনের নয়নে,
ভাবিতে ভাবিতে কান্তি একতান মনে,
ভ্রম বশে আলিঙ্গন করি সমীরণে,
রহিব তোমার পাশে স্বর্ণে দিব ছাই?
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
কোথায় হৃদয় নিধি তনয় নিচয়,
কবে তোমা সবে হেরে জুড়াবো হৃদয় ।
কেহ পাঠে দেবে মন কেহ দৌঁড়াইবে,
কেহ কেহ কোল লয়ে বিবাদ করিবে,
কেহ করতালি দেবে কেহবা নাচিবে,
আধো বোলে বাবা বলে কেহবা হাসিবে।
দেখিতে এসব পেলে স্বর্গ নাহি চাই,
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
মায়ার মৃণাল মম মেয়েটি কোথায়,
মরি যে জননি! কোলে না লয়ে তোমায়,
চিত্রিত পুতুল পেলে সুখী শিশুকুল,
আমি শিশু তুমি মম খেলার পুতুল।
কবে নব তামরম দাম রসনায়
লেহন করিবে নাশা শৈশব লীলায়।
তাই তাই “তমালিনি” তাই তাই তাই।
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
বিপদ-নিস্তার বন্ধু-নিকর কোথায়,
আনন্দে হৃদয় নাচে যাদের কথায়,
উল্লাসিত হয় যারা আমায় হেরিয়ে,
অশুভ ঘটিলে এসে পড়ে বুক দিয়ে ।
কবে তোমাদের কাছে বসিব হাসিয়ে,
মন খুলে কব কথা সরম ছাড়িয়ে,
বন্ধুর নিকটে দিন নিমেষে কাটাই ।
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
কোথায় যমুনা নদী তপন নন্দিনী,
শৈবাল বিরাজে অঙ্গে কত কুমুদিনী,
কেমন বিমল বারি সুমধুর ভার,
আমোদে মাতিয়ে তায় দিতাম সাঁতার,
কত তরি কত লোক বিজয়ার দিন,
কৈলাশে চলিছে গৌরী কাঁদিয়ে মলিন,
বাসনা যমুনাজলে এদেহ ভালাই।
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
কোথা সে বিলের কুলে বিটপী বিশাল,
চন্দ্রাতপ পায় যায় আতপে রাখাল।
যথায় বিকালে বন ভোজনের দিন,
সমবেত কত পুর মহিলা প্রবীণ,
আনন্দে ভোজন করে শতদল দলে,
লাফা লাফি খেলে মাঠে বালকেরা বলে।
বাসনা তাদের সনে লাফিয়ে বেড়াই,
বিদেশে বিষাদে মরি দেশে চলে যাই।
(কাব্যগ্রন্থ: দ্বাদশ কবিতা)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
莲生
|
七月
|
那边又快要降临一座大厦，嗅出其中有恐慌，
正如看见医生习于为常地，熟练地穿上了手术服。
整个七月我都在消瘦，迷惑的疾病新鲜初愈，
有人坚持要用一块漆黑坚硬的木块雕刻你的模样，
我继续，使用着奢侈的光亮整理毫无目标衣柜，
是你的猫终于到达了目的地，
她已懂得找寻自己爱的事物，并为之把嘴唇养得干净。
鲜红的玫瑰又削尖了她的刺，
多么灿烂的夜晚，没有你深夜醒来轻轻拥抱我，
天上那个木纳的还是一半的月亮，你也没有等它变圆。
我把你送的白色塑胶凉鞋放进了你留下的木衣柜子里，
里面爬满了温和的一个女人的微笑，有不可思议的能量。
昨夜我的尖叫，出现在窗户背后，
粗暴的噩梦，善于纠缠，回来翻转，咝咝作响。
今天早上我带着猫，来到我们绕过无数个圈的那块石头上，
我和她谈起多年前在高原看过的洁白云堆，
舒卷自如，变幻莫测，沉默寡言，
又谈起欲望和野心才是最温暖和必需，
她谈到苏姒一位皮肤干净的新娘，在七月有一场婚礼要举办，
一切已臻于完美，若是她能忘记自己疾病。
你房间窗外那株年老的常春藤已习惯七月的天气，
只是它整整三年没有发现你的归来，
我亦太久没有发现天真的灵魂，
我的歌唱至今没有人愿意提及，
肥胖圆型的绵羊们仍是不断繁殖，
你比任何人要善于阅读时光的幸福和危险的内心，
我用尖叫声换来一杯清水，还是没有人说带我们回南方。
这个夏天，我是参与者，帮助你花园的鲜花们跳过了棺柩，
我再次叫喊，像一位年轻漂亮的妓女看着别人的玫瑰花，
经过你深爱的他的家门，里面传来一首完整的《Belongs To You》，
他已经忘记为你宣布的誓言和承诺，
他又忘记你需要的归属，
你的归属，犹如一朵蜷缩在内心的花朵，
不可以说陈旧，依旧有花团拥簇的花园包围着，
我把门都打开，携带着天真，是否可以像你的猫一样去抵达目的地。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
何體性
|
村晚
|
臨水疏籬短，
浮橋小徑通。
馬嘶涼市渡，
舟泊柳亭風。
帶笛歸村牧，
和煙卷釣筒。
依依雲嶺樹，
一片夕陽紅。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ZHO
|
谢明成
|
延伸——十四行诗
|
延伸，为了我何曾懂得
延伸，为了另一把声音拨动琴弦在月色的音箱
延伸，为了你正趟在我的手心沿流成河
延伸，为了天涯在天涯之上
延伸，为了当温柔的嗓音沉寂潮起又潮落之时死去
延伸，为了彼岸已盲目似一只扑火的夜蛾
延伸，为了冬风将过客一一数尽
延伸，为了春暖的土地留给神明的缕缕芬芳
延伸，为了把一颗星星灭掉你又点起
延伸，为了越过边境独自如夜空
延伸，为了最后的战士睁开黑色的眼睛触痛光明
延伸，为了今夜我可以写诗
延伸，为了那逝去的悲伤你将惜取
延伸，为了我何曾懂得
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
TUR
|
Sedat Umran
|
Aramızdaki Mesafe
|
Eriyor tutku dolu bakışlarım altında
Bu nasıl olur diye düşünüp duruyorum
Duygu mermerlerinden saraylar kuruyorum
Yaşatıyorum onu göğe yakın katında
Örüyorum alnına şiirlerimden çelenk
Gururunun tacıyla gülümsüyor uzaktan
Zamanı uçlarından sımsıkı tutaraktan
Bir araya getirip yapıyorum ona denk
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
周世南
|
浯溪
|
壁立石青蒼，
鄰溪復枕江。
刊銘傳不朽，
文筆老無雙。
怪樹森圓幄，
□□寄□幢。
奇蹤□異景，
□□□□□。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T1
|
T4
|
T4
|
IND
|
Ade Irma
|
SAYANG
|
SAYANG
Oleh Ade Irma
Sayang..
Kau laksana sebuah rembulan..
Yang selalu menerangi malam yang kelam..
Tiada cahaya yang terang..
Selain dirimu, sayang..Sayang..
Kau bagaikan sebuah mentari..
Yang selalu menghangatkan hari-hari..
Duniaku akan begitu sepi..
Jika kau tak ada disisi..Sayang..
Betapa indah dirimu seperti pelangi..
Mewarnai setiap langkah kaki..
Tak akan ada senyuman dipipi..
Tanpa dirimu dipagi hari..
Sayang.. Oh sayang..
Semoga cinta kita abadi..
Meskipun akhirnya kita mati..
Tapi cinta kita akan selalu bersemi..
Di dunia dan di surgawi..
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر بيهس الفزاري
|
قصيدة كلما قلت تقضى تمطى
|
كُلَّما قَلتُ تَقَضّى تَمَطّى
حالِكَ اللَونِ دامِساً يَحموما
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
ARA
|
بابه بن أحمد بيبه العلوي
|
قصيدة يا خليلي عرّجا بالقباب
|
يا خليلي عرّجا بالقباب
واسألا عن معاهد الأحباب
وإلى جانب الأضيّة دورٌ
ما عليهن لو رجعن جوابى
كنّ أنسا لكل من رام أنسا
من كرام أعزّة أنجاب
كان عبد الاله إذ ذاك فينا
وهو غوث الضريك والمنتاب
انما هذه الحياة غرور
مثل لمع السراب فوق الهضاب
ليس في الموت أيها الناس عارٌ
ما على الميت إن يمت من عتاب
ان عبد الاله لو كان يفدى
لفديناه بالالوف الرغاب
وفديناه بالنفوس وقلنا
عزّ هذا المصاب كلّ مصاب
كان عبد الاله برا تقيا
نزِه النفس طاهر الأثواب
صحب الصالحين وهو صغير
لم ينل منه عنفوان الشباب
كان برا بأمّه وأبيه
ورفيقا بجاره ذي الجناب
وهو في لزبة الزمان ربيعٌ
ذو جفان كأنهن جوابى
كلّ يوم تراه يدرس علما
وهو بالليل قائم المحراب
مثل ما كان جدّه وأبوه
وجدودٌ كريمةُ الاحساب
أهل علم وسؤدد وفخار
ووقار وعزّة واحتساب
علويون قد نماهم على
ونماهم مجمّع بن كلاب
وإذا رمت نسبة لطريق
فله بالطريق خير انتساب
أخذ الورد عن شيوخ كرام
أخذوه عن سيد الأقطاب
رب فاجعل له النبي مجيرا
من عذاب الجحيم يوم الحساب
وإذا اوتى الكتاب فلاكان
له بالشمال أخذُ الكتاب
رب أنزله في قرار مكين
بين حور كواعب أتراب
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T3
|
T5
|
JPN
|
伝教
| null |
みつのかは ひとつのうみと なるときは しやりふつのみそ まつわたりける
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Боровиковский Александр Львович
|
Возлюбила ты брата убогого
|
Возлюбила ты брата убогого,
Ты его утешала слезами —
И за то пред судью тебя строгого
Привели, оковавши цепями.
Принесла пред судьей ты повинную,
У судьи опустилися руки:
«Как могу я головку невинную
Осудить на жестокие муки?!.»
Нет, судья! Эту девушку бледную
Беспощадным карай приговором:
Иль не чуешь ты силу победную
Под незлобивым, любящим взором?!.
Нет! не ратью, оружьем сверкающей,
Не войною, не силою дикой,
А любовью горячей, страдающей
Побежден будет мир наш великий!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
صفدر ڈوگر
|
ہن کیوں رونا ایں لے لے ناں
|
ہن کیوں رونا ایں لے لے ناں
ایسے لئے تینوں آہندے ساں
ہر کوئی ایتھے پیا پکارے
دسو ہن میں کتھے جاں
ہر کوئی کہے پردیس نوں جانا
ٹھنڈی دھپ تے تتی چھاں
دل دے وچ نیں کھڈے کھائیاں
کڈے کڈے بنجر تھاں
گھٹ صبر دے پین نمانے
ملا نے فیر کھا لئے کاں
خواب نمانے قبروں اٹھے
لچ پنے دی مر گئی ماں
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
HIN
|
Sohan Lal Dwivedi
|
प्रभाती
|
जागो जागो निद्रित भारत !
त्यागो समाधि हे योगिराज !
शृंगी फूँको, हो शंखनाद,
डमरू का डिमडिम नव-निनाद !
हे शंकर के पावन प्रदेश !
खोलो त्रिनेत्र तुम लाल लाल !
कटि में कस लो व्याघ्रांबर को
कर में त्रिशूल लो फिर सँभाल !
विस्मरण हुआ तुमको कैसे
वह पुण्य पुरातन स्वर्णकाल ?
अपमान तुम्हारे कुल का लख
हो गई पार्वती भस्म क्षार!
वह दक्ष प्रजापति का महान
मख ध्वंस हुआ, भर गया शोर,
कँप उठी धरा, कँप उठा व्योम,
सागर में लहरी प्रलयरोर !
किस रोषी ऋषि का क्रुद्ध शाप
है किए बंद स्मृति-नयन छोर?
जागो मेरे सोने वाले
अब गई रात, आ गया भोर!
देखा तुमने निज आँखों से
जब भी दुनियाँ में सघन रात,
गूँजें वेदों के गान यहाँ
फूटा जग में जीवन प्रभात !
देखा तुमने निज आँखों से
कितनों ही के उत्थान पतन,
इतिहास विश्व के दृष्टा तुम
सृष्टा कितनों के जन्म-मरण!
देखा तुमने निज आँखों से
सतयुग, त्रेता, द्वापर, समस्त,
कैसे कब किसका हुआ उदय,
कैसे कब किसका हुआ अस्त !
हो गया सभी तो नष्ट भ्रष्ट
अवशिष्ट रहा क्या यहाँ हाय !
विस्मरण हो रहे दिवस पर्व
संवत्सर भी विस्मरण प्राय !
ईंटें पत्थर प्राचीर खड़ी
क्या और पास में है विशेष
देखो अबतो ध्वंसावशेष
देखो अबतो भग्नावशेष !
किसका इतना उत्थान हुआ,
श्री किसका इतना अधःपात !
हे महामहिम क्या और कहूँ
क्या तुम्हें और है नहीं ज्ञात ?
सब ज्ञात तुम्हें तो फिर क्यों यों
तुम जान जान बनते अजान,
जागो मेरे सोने वाले!
जागो भारत ! जागो महान !
बोलो, वे द्रोणाचार्य कहाँ ?
वह सूक्ष्म लक्ष्य-संधान कहाँ ?
हैं कहाँ वीर अर्जुन मेरे
गाँडीव कहाँ है ? वाण कहाँ ?
गीता - गायक हैं कृष्ण कहाँ ?
वह धीर धनुर्धर पार्थ कहाँ ?
है कुरुक्षेत्र वैसा ही पर
वह शौर्य कहाँ ? पुरुषार्थ कहाँ ?
हैं कहाँ महाभारत वाले
योधा, पदातिगण, सेनानी ?
गुरु, कर्ण, युधिष्ठिर, भीष्म, भीम,
वे रण प्रण व्रण के अभिमानी!
हैं कालिदास के काव्यशेष
विक्रमादित्य का राज कहाँ ?
मेरा मयूर सिंहासन वह
मेरे भारत का ताज कहाँ ?
वह चन्द्रगुप्त का राज कहाँ
अपना विशाल साम्राज्य कहाँ ?
वह महा क्रान्ति के संचालक
गुरुदेव कहाँ ? चाणक्य कहाँ !
वैभव विलास के दिवस कहाँ ?
उल्लास हास के दिवस कहाँ ?
है कहाँ हर्षवर्धन मेरे
अंकित केवल इतिहास यहाँ !
है यत्र तत्र बस कीर्ति-स्तंभ
सम्राट अशोक महान कहाँ ?
दुर्जय कलिंग के मद-ध्वंसक
शूरों के युद्ध प्रयाण कहाँ ?
प्राचीरों में बंदिनी बनी
बैठी है सीता सुकुमारी
गल रहे कुसुम से अंग अंग
दृग से अविरल धारा जारी!
धन्वाधारी हैं राम कहाँ !
वे बलधारी हनुमान कहाँ ?
है खड़ी स्वर्ण लंका अविचल
अपमानित के अरमान कहाँ ?
जब प्रणय बना जग में विलास
तब तो अपना ही बना काल ।
सब तुम्हें ज्ञात था पृथ्वीराज
तब क्यों न चले पथपर सँभाल !
जग जाती तुम ही संयोगिते !
मत सोती, यों बेसुध रानी !
तो क्यों होते हम पराधीन ?
खोते अपने कुल का पानी !
अब कब जागोगे पृथ्वीराज ?
खोलो अलसित पलकें अजान!
अंगड़ाई लेती है ऊषा,
हट गई निशा, आया विहान!
जागो दरिद्रता के विप्लव !
जागो भूखों की प्रलय-तान !
जागो आहत उर की ज्वाला!
युग युग के बंदी मूक गान ! कणिका उदय हुआ जीवन में ऐसे
परवशता का प्रात ।
आज न ये दिन ही अपने हैं
आज न अपनी रात!
पतन, पतन की सीमा का भी
होता है कुछ अन्त !
उठने के प्रयत्न में
लगते हैं अपराध अनंत !
यहीं छिपे हैं धन्वा मेरे
यहीं छिपे हैं तीर,
मेरे आँगन के कण-कण में
सोये अगणित वीर! अभियान-गीत चल रे चल!
अडिग! अचल!
घन गर्जन, हिम वर्षण!
तिमिर सघन, तड़ित पतन !
शिर उन्नत, मन उन्नत !
प्रण उन्नत, क्षत विक्षत !
रुक न विचल!
झुक न विचल!
गति न बदल !
अनिल ! अनल!
चल रे चल!
चिर शोषण, चिर दोहन!
रक्त न तन, बुझे नयन !
बड़वानल ! जल जल जल!
जगती तल कर उज्ज्वल
करुणा जल
ढल ढल ढल!
सत्य सबल!
आत्म प्रबल!
चल रे चल!
कर बंधन, उर बंधन !
तन बंधन, मन बंधन !
अविचल रण, अविरल प्रण!
शत शत व्रण, हों क्षण क्षण!
शिर करतल!
जय करतल!
बलि करतल!
बल करतल!
बल भर बल!
चल रे चल! गढ़वाल के प्रति जाग रे जाग
पहाड़ी देश
जगा बंगाल, जगा पांचाल,
जगा है सारा देश अशेष,
जाग! तू भी मेरे गढ़वाल,
हिमाचल के प्यारे गढ़देश !
साज सुंदर
केसरिया देश
जाग ! रे जाग!
पहाड़ी देश !
बह रहा है नयनों से नीर
नहीं रे तन पर कोई चीर,
देखती तेरी मुख की ओर,
हो रही जननी आज अधीर
देख जननी के
रूखे केश
जाग रे जाग !
पहाड़ी देश ।
लिया तुझ में गंगा ने जन्म
किया हरियाला सारा देश,
बहा दे स्वतंत्रता का स्रोत
अरे ओ पावन पुण्य प्रदेश!
यातनायें हो
जायें शेष,
जाग रे जाग!
पहाड़ी देश !
हिमाचल के प्यारे गढ़वाल
आज भारत की लाज संभाल
शुभ अंचल में लगा न दाग
उठा रे अपनी भुजा विशाल
शक्ति है तुझ में
अतुल अशेष
जाग रे जाग!
पहाड़ी देश । जागो बुद्धदेव भगवान कुशी नगर के भग्न भवन में
कैसे सोये हो बोलो ?
युग युग बीते तुम्हें जगाते
अब तो प्रिय, आखें खोलो!
पत्थर के कारा में बंदी
तुम नीरव निस्तब्ध पड़े,
एक बार जागो फिर गौतम!
हो जायो अविलंब खड़े !
सारनाथ के जीर्ण शीर्ण
खंडहर हैं तुम्हें निहार रहे,
जागो ! काशी के प्रबुद्ध !
कितने यश आज पुकार रहे !
खड़ी सुजाता है बट तल फिर,
आकुल हृदय अधीर लिए,
पूर्णा खड़ी लिए झारी में,
और दृग में भी नीर लिए!
यशोधरा पद धूलि शीश धरने
को व्याकुल कल्याणी,
शुद्धोधन भूपाल विकल
सुनने को गौतम की वाणी!
छन्नक वह सारथी तुम्हारा
खड़ा, बिछा पथ पर पलकें
राहुल देख रहा उत्कंठित,
धूल धूसरित हैं अलकें !
उधर आम्र पाली आकुल है,
उमड़ा आँखों में सावन !
भिक्षु संघ है खड़ा समुत्सुक
सुनने को प्रवचन पावन !
कृषा गौतमी देखो आई
द्वार मृतक सुत गोद लिए,
आत्म बोध दो बोधिसत्त्व !
वह लौटे धाम प्रमोद लिए!
ऋषि पत्तन मृगदाव
तुम्हारे बिना सभी हैं म्लान मुखी,
कंथक खड़ा उदास पंथ में,
आकुल आँखें, प्राण दुखी!
आज लुंबिनी को दूर्वा भी
लगा रही मन में लेखा,
शाल वृक्ष देखते तुम्हारे
अरुण चरण तल की रेखा!
नैरंजरा नदी की लहरें
गाती हैं फिर कल कल गान,
जागो पीड़ित की पुकार पर
जागो बुद्धदेव भगवान ! अकबर और तुलसीदास अकबर और तुलसीदास,
दोनों ही प्रकट हुए एक समय,
एक देश, कहता है इतिहास;
'अकबर महान'
गूँजता है आज भी कीर्ति-गान,
वैभव प्रासाद बड़े
जो थे सब हुए खड़े
पृथ्वी में आज गड़े!
अकबर का नाम ही है शेष सुन रहे कान!
किंतु कवि
तुलसीदास!
धन्य है तुम्हारा यह
रामचरित का प्रयास,
भवन है तुम्हारा अचल,
सदन यह तुम्हारा विमल,
आज भी है अडिग खड़ा,
उत्सव उत्साह बड़ा,
पाता है वही जो जाता है तीर में!
एक हुए सम्राट
जिनका विभव विराट
एक कवि,--रामदास
कौड़ी भी नहीं पास,
किंतु, आज चीर महा कालों की
तालों की,
गूंजती है, नृपति की नहीं,
कवि की ही वाणी गंभीर!
अकबर : महान जैसे मृत
तुलसीदास : अमृत! प्रसाद जी की पुण्य स्मृति में भारतीय सुसंस्कृति के गर्व
औ अभिमान !
बुद्ध की सबुद्धि के कल्याण-
मय आख्यान !
आर्य-गौरव के अलौकिक दिव्य
उज्ज्वल गान!
राष्ट्रभाषा के विधाता, श्री,
सुरभि, सम्मान !
नित्य मौलिक, ऐतिहासिक, चिर-
विचारक आप,
भावना औ' ज्ञान के युग पद,
समन्वित छाप!
त्याग आज सकाम जगती, तुम
चले निष्काम,
युग प्रवर्तक, क्रान्त दर्शी, तुम्हें
सतत प्रणाम ! महाकवि पंडित अयोध्या सिंह उपाध्याय के प्रति आज नगरी में हमारी
कौन सा मेहमान आया ?
तिमिर में दीपक जला है,
भक्त - गृह भगवान आया।
सित बने हैं केश काले
की कठिन किसने तपस्या ?
भाव - भाषा - छंद की
सुलझी सभी उलझी समस्या !
आज कवि के कंठ में क्यों
लिए नवरस गान आया?
आज नगरी में हमारी
कौन सा मेहमान आया ?
आज किसकी अस्थियों में
उठ खड़ी भाषा हमारी?
सींच किसने रक्त से
कर दी हरी आशा हमारी !
कौन पतझर में हमारे
मधुर मधु का दान लाया ?
आज नगरी में हमारी
कौन सा मेहमान आया ?
गोमती के भाग्य पर
करती स्पृहा है गंगधारा,
अवध ही की गोद में क्यों
अवध का हरि है पधारा ?
रंक रसिकों की कुटी में
आज नव वरदान आया ।
आज नगरी में हमारे
कौन सा मेहमान आया ? 'रत्नाकर' एक स्वर्णकण खो जाने से
हो उठता उर कातर,
कैसे धैर्य धरे वह जिसका
लुट जाये 'रत्नाकर' ! भैरवी के जन्मदिवस पर आज अवंध्या बनी, स्वर्ण संध्या में प्रतिभा रागमयी,
आज महोत्सव हो मेरे गृह, रसना हो अनुरागमयी ;
रोमों में ले पुलक, साधना बैठी बनी सुहागमयी,
गत विहाग की निशा; उषा है आज 'भैरवी' रागमयी!
चलो आज कवि! अमृत-अर्घ ले
श्रान्त, कलान्त पद को धोने,
जीवन के ऊजड़ ऊसर में
हरे - भरे अंकुर बोने !
कवि ! सोचो मत अब तक तुमने नहीं नई उपमायें दी,
नई कल्पना, नये छंद, गति, नहीं नई रचनायें दी !
अमृत-कलाकरों का अब तक तुमने नहीं किया सम्मान,
नंगे-भिखमंगों में गाये तुम ने भूख-प्यास के गान ;
नहीं चाहिए गीत और अब,
है न माँग मृदुतानों की,
शोणित की, शिर की, प्राणों की,
है पुकार बलिदानों की!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
CES
|
Kropáček, Václav
|
Vodopád.
|
Hle, tam drtí skalin stěnu
vody olověná tíž,
vlna syčí, metá pěnu,
klesá, klesá níž.
Divě klané skalin štíty,
aj, to srdce člověka; –
po něm bouřné žití city
vlna času rozvleká.
Hučí potok po skalinách,
zima přec jej uková –
žaly v prsou ve hlubinách
smrt jen chladná pochová!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
汪中柱
|
塘栖夜泊
|
停桡系浅岸，
寄迹似飘萍。
禾黍平畴熟，
鱼虾晚市腥。
残烟笼古树，
远火映回汀。
鹖旦尔何意，
劳人枕上听。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
PAN
|
روبینہ راجپوت
|
زندگی
|
تیری چھوہ دی مہک نال
میری روح دا گلاب
کِھڑ اُٹھیا اے
ایہہ کیہو جیہا اعجاز اے تیرا
کہ میں موئی مُکی
وت جی اُٹھی ہاں
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
POR
|
André Joffily Abath
|
O Navegador
|
Tempo não é o que passa,
é sim o que fica,
cercado em quatro paredes,
prisioneiro da própria vida.
Daí não haver saída,
ou chegada até a margem.
Viver não é ir, voltar;
viver é viagem.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Juan Ramón Mansilla
|
Conjuro
|
Que este poema te proteja de la soledad
y te sirva de refugio, incluso contra mí mismo.
Es mi conjuro, aunque la poesía no valga
para alterar las leyes del sentimiento o la materia.
Pero, si durante un solo minuto,
poco más se tarda en leerlo, velase por ti
como una lámpara encendida en la alcoba,
si te diera el calor con que tras un cristal
se mira la nieve en la calle,
entonces por fin la poesía tendrá un sentido,
aunque ya sé que a tu edad
no se cree en los fantasmas,
o se cree demasiado.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T2
|
T6
|
LZH
|
楊崈
|
南峰桃花洞
|
水縛山腰點萬松，
雲扶翠岫插寒空。
此溪定入桃源去，
時見波間有落紅。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الفارعة الشيبانية
|
قصيدة ذَكرتُ الوليدَ وَأيّامه
|
ذَكرتُ الوليدَ وَأيّامه
إِذ الأرضُ من شخصه بلقعُ
فَأقبلتُ أَطلبه في السماء
كَما يَبتغي أنفه الأجدعُ
أَضاعكَ قَومكَ فَليطلبوا
إِفادة مثل الّذي ضَيّعوا
لَو اِنّ السيوفَ الّتي حدّها
أَصابك تعلم ما تصنعُ
نَبت عنكَ أَو جعلت هيبةً
وَخَوفاً لِصولك لا تقطعُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
URD
|
Sufi Tabassum
|
آنکھیں کھلی تھیں سب کی کوئی دیکھتا نہ تھا
|
آنکھیں کھلی تھیں سب کی کوئی دیکھتا نہ تھااپنے سوا کسی کا کوئی آشنا نہ تھایوں کھو گیا تھا حسن ہجوم نگاہ میںاہل نظر کو اپنی نظر کا پتا نہ تھادھندلا گئے تھے نقش محبت کچھ اس طرحپہچانتی تھی آنکھ تو دل مانتا نہ تھاتم پاس تھے تمہیں تو ہوئی ہوگی کچھ خبراتنا تو اپنا شیشۂ دل بے صدا نہ تھاکچھ لوگ تھے جنہیں یہ سعادت ہوئی نصیبورنہ یہاں کسے سر مہر و وفا نہ تھاہر سمت ہو رہا تھا اندھیروں کا ازدحامشب کٹ چکی تھی اور سویرا ہوا نہ تھاکیا کیا فراغتیں تھیں تبسمؔ ہمیں کہ جبدل پر کسی کی یاد کا سایہ پڑا نہ تھا
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T2
|
T5
|
T5
|
RUS
|
Обрадович Сергей Александрович
|
Расчёсывая тучки рыжие
|
Расчёсывая тучки рыжие,
Трубит в заводский рог восток.
На каждую овьюженную крышу
Наброшен розовый платок.
Сугробы - тесаные розвальни -
К воротам за ночь нанесло.
Повисло неподвижное - к морозу -
Над кровлей дымное крыло.
И ожерельем перламутровым
На телеграфных проводах
Завился иней...
Необычным утром
Стал мир в сияющих путях,
Где - сам с собою не в ладах -
Я шел вчера, понурив голову,
Не видя солнца, глух и дик...
Преобразило мир одно лишь слово,-
Чуть слышный лепет губ твоих...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
阿谁
|
好看是一种负担
|
好看的水果盘
水果碗水果碟
舍不得用
放在橱柜里
舍不得用
落满了灰
直到小孩
把它们打碎
才如释重负
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
CUSTOM:执念与放下
|
SLK
|
Karol Chmel
|
verše
|
voda stúpa hladina sa chveje ja mám svoj spánok ty máš svoje sny ani leibniz nevie ako si poradiť s najlepším z možných svetov
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Gabriel García Tassara
|
La tribulación
|
Hay un Dios, me lo dice el alma mía,
la tierra de otro mundo es el camino:
para el hambre y la sed del peregrino
el desierto arenal la palma cría
Yo tengo sed y hambre La alegría
por siempre huyó del corazón mezquino,
y ya no pido a mi cruel destino
el bien que allá en mis sueños le pedía
Deshechas ya mis ilusiones veo
como pedazos ¡ay! de mis entrañas,
y ni temo, ni espero, ni deseo
¡Oh tú que en mi aislamiento me acompañas!
¿En quién he de creer si en ti no creo,
y a quién he de volver si tú me engañas?
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T3
|
T5
|
FRA
|
HUGO, Victor
|
[no title]
|
Et, soufflant la brume illusoire,
Remuant les flots décevants,
Guettant dans son embûche noire
La mêlée âpre des vivants,
La mort autour de lui tressaille,
Comme c'est toujours sous le ciel
La veille de cette bataille,
Il fait ce bivouac éternel.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.