language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ZHO
|
杨典
|
耶输陀罗﹡(Yasodhara)
|
四十九年来我没说过一个字
——佛陀
那天,帝国的太子突然回来了
万人空巷,看日月在他脑后长成三头六臂
密集的贱民都朝他的肉身叩拜
而那肉身却只曾向我叩拜过
我默念着:爱人……
众生却喊:如来
一棵树像一把伟大的太阳伞
为他遮住了尼泊尔的黑暗
他胖了,俗了,双下巴
时常背疼,有些发福
但依旧带着我们恋爱时的笑
那时他高大俊美、骑着马、端着一碗羊奶
有着古铜色皮肤和神圣的武功
公元前596年夏天,每一个黄昏
我们都在宫中一起读着奥义书
一起散步、瑜伽、洗澡、听琴
他包容、克制、深邃得有一点内疚
还轻轻地抚摸着我微隆的小腹
在喜马拉雅内陆国群山的环绕下
他是我一个人的大海
一棵树像一把伟大的太阳伞
为他遮住了尼泊尔的黑暗
消瘦的悉达多曾嫔妃如云
以花为军队侵略过地水火风
祖先、妖魔与古代的老虎
狮、蛇、鹿、猿、鹰和一切细菌……
无一不是他的本生,流转中阴
他扫荡了眼耳鼻舌身意和物理时间
也扫荡了男根与母阴的苦楚
但是,世尊啊——我的丈夫!
你还有一种印度次大陆式特有的忧郁
除了我,全世界都看不见
那是只有殉情者才懂的危险
那是我少女的铁血波罗密
那天,你回来了,精进勇猛
坐骑大象,眉间多了一粒胭脂记
你改名为佛——身后跟着门徒数千
你在鹿野苑一次性就超度了全人类的龙与鬼
还有与你同时的老子、拜火教、毕达哥拉斯
你的哲学如沙,思想如雨
你带血的般若皮鞭一样抽打着我
并把往事锁在一滴水中死去
过去你、现在你、未来你
都不再是我的那一个亲爱的你
你只是无数个你的分身、卍和觉醒
你只是你被误读的十个名字
大多数时间你都闭着眼睛在笑
如一个睡着的胖子对世界充满怀疑
你的舌头早已不再进攻我的乳房
宗教之火早已不需要我来添薪
爱与罪皆被吹熄。唯有我们的儿子
我们的儿子啊……罗睺罗
扑上去抱住你,吻你时
我才看到:你突然睁开的瞳孔
惊异地放射出一道神学的虹吸
于是,我再次呼喊——释迦牟尼!
我呼喊薄伽梵、世间解、天人师……
但你一个也没听,一个也没答应
你摸了一下孩子,彻底离开了
于是——我终于从楼上跳了下去!
据说一切信仰你的,都是为了向上升起
但我却愿为你坠入曼荼罗地狱核心
骷髅山下数荒草
舍利塔前吼断肠
一切神通都是虚无的伪善
看吧,大地岂能变软?!绝不!
曾记否,你,心猿意马的一代空王
岂能如一滴横飞的精液
牺牲于我子宫的法场?
一棵菩提树像一把伟大的太阳伞
为我们俩永远遮住了尼泊尔的黑暗
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر صلاح بوسريف
|
قصيدة عدم يُشبِه الوُجودَ
|
قَبْلَ أَنْ يَلِجَ اللَّيْلَ فِي النّهَارِ
أَوْ
صَانِي. قَالَ:
كُنْ
مَا تَشَاءُ.
.
دَثّرَنِي بِكَلاَمِهِ
وَألقى
بَيْنَ يَدَيَّ مَنَازِلَهُ
.
مِنْ أيِّ صَبيب نَزَلتْ أَوْتَارُكَ
وَمَنْ نَاوَلكَ مَعَاطِفِي
.
فِي آخِرِ اسْتِبَاحَاتِهِ، كَانَ لاَ يَسْتَحِي، بَلْ يُرَاوِدُ مَتى شَاءَ.
.
لَِمَ لا أكُونُ شَرَراً
أوْ سَقْطَ مَتَاع خَالَجَهُ النِّسْيَانُ.
.
اللّيْلُ،
مِنْ فَرْطِ رَخَاوَتِهِ، آنَسَنِي، فَانْزَوَيْنَا، مَعًا، كِلانَا يُنَاهِزُ فَدَاحَةَ الآخَر،
وَيَصْبُو إلى أوَّلِ المَطَرِ
.
لسْتَ آخِرَ الهَزِيعِ أيُّها النَّسَمُ الذي وَارَبَ انْحِدَارِي
وَأيْقَنَ، أنّنِي مَجْبُول بِالتّعَبِ
.
كُلُّ التَّعَالِبِ غَالَبَتْ شِبَاكَهَا، وَأَوَتْ إلى العُشْبِ
تُغَازِلُ دِيدَانَهُ.
لاَ
أمَلَ
فيَ أنْ يَصِيرَ المَطَرُ فَرَاشًا
.
هَكَذَا
بلا يَقِين مُطْلق، جَاءَتِ الآلِهَةُ تِلْوَ بَعْضِهَا تُنَاهِزُ نَدَاوَتِي،
وَتَحُفّ صُعُودِي بِرَفِيفِ أجْنِحَتِها
لسْتُ مُشْبَعًا بِالوُجُودِ،
فكَمَاَ أشَاءُ اخْتَرْتُ العَدَمَ.
.
النّهَارُ،
بَدَا لِي بلا انْقِطاع، شَجَرًا يُحَادِي البَحْرَ
وبَدَتْ لِي الكَائِنَاتُ، كماَ لوْ أنَّ إَلَهًا آخَرَ، هو مَنْ حَفّهَا بِأنْفَاسِهِ.
.
أكُلُّ الكائِناتِ، هكذا، وَبِمَحْض نَزَق عَابر، وُجِدَتْ
وأنا وَحْدي، ماِزلتُُ أدَارِي عَدَمِي.
.
لِمَ كُلّ هذا الهَوَان،َألَيْسَتِ الأرضَُ لنَا جَميعاً،ِ بلا رِجْعَة، والسّماء،
مازالتْ، على عِلاّتها، مِنْ بعيدُ تدَاعِبُ أوْتارِي.
.
كَانَتِ الخُرافَةُ، كُلّمَاَ تنَاهَتْ إلى وَتَرِي، رَوَيْتُهَا بِهُدْنَة،
وَأيْقنْتُ أنّ للوجودِ وُجُوداً غير هذا الوُجود.
.
لمُْ أومِنْ بِأفْكَارِ أفلاطونَ
فأنا
مُعْجَب بِجَسَارَةِ سُقْرَاط، وإلى حَدّ ما
أُحِبُّ المَسِيحَ
.
.
وبَعْدَ أنْ أوْلجَ اللّيْلَ فِي النّهَارِ
خَاطبَنِي
.َ أ
أنْتَ مَا شِئْتَ...
.
خَانَنِي لِسَانِي، وَزَلَّتْ بِيَ الأرضُ، وَلمْ يَعُدْ لِي
مَا بهِ أُخَالِجُ كَلامِي، فأشرتُ بيدي؛
.
مَا لفَرْقُ بينََ أنْ أكُونََ أوْ لا أكونْ
ألَيْسَتِ الخَلِيقةُ، بمَا فيها مِنْ وَهَن، بَعْضُهَاِ بلا هَوَادَة، يَأكُلُ بَعْضاًَ، والنُّجوم،
حين تَحُلًّ، تُوارِي، تَحْتَ بَياضِهَا، فَدَاحَةَ ليْل جَاء لِيُخْفِي كَسَلَ مَنْ نَامُو
قَبْلَ الأوَانِ.
.
ألستُ أنا وحْدي، إذا افترَضْتُ أنّني موجود،
حملتُ عنكَ عِبْءَ مَا كانَ سَيَلحَقُ خَلقاً كثيرًا مِنْ عِبَادِكَ
أَلَمْ تُشَكَّ الحِرابُ في صدري كما لو كنتُ اقترفتُ آثامًا
خَسِرَ الوجودُ بها مَزَامِيرَهُ.
.
وها أنا أختارُ الغَابَةََ، فهل تُضاعِفُ حَذرِي
وَتجْعَلُ مِنْ عِضاتِكَ، وأنت مَنْ أحْياها، تُصَاحِبُ قلقي، وَتصْبُو،كما أصبو أنا في
عدَمِي، أنْ يَصِيرَ العُشب كَلأ للِثّعَالِبِ، ولا تَنْفَطِرُ شِغافُ الطيورِ علىَ أهْوائِهَا
.
منْ إذنْ، على هذا المِنْوَالِ يُطَاوِلنِي
ويُقنِعُ، نُطَفِي، بِالوُجُودِ في عَدَم
يُشْبِهُ الوُجُودَ.
.
.
الأرْضُ، التي أنت خالقها، مَحْضُ خُرَافة
وأنَا
مُشْبَع بِتعَبِي
لمْ
أُوقِنْ بَعْدُ
أنّ خَمِيرَتِي اتّقَدَتْ كَيَْ أجْلو عَنْ نَفْسِي
بَعْضَ ظَلامِهَا
وَأبْدُو
كما بَدَوْتَ
كَلامًاِ بلاَ لمْس
أُشَمُّ ولا أُرَى
.
أهَذا مَا سَيَحْدُثُ فِعْلاً
أمْ أنّ الأرضَ اخْتارَتْ أنْ أكُونَ بينَ مَزامِيرِهَا
نَشِيدًا،برَهَافَتِهِ، يَصُدُّ عَنِ المُتْعَبينَ بَعْضَ أَْوْزَرِهِمْ
.
لا يَقِينَ لِي
فأنَا
واحِد مِمَّنْ لا يَسْكُنُونَ فِي وَلهِ الوُجودِ
.
الحُقولُ، على سَعَتِها، بَدَتْ ليَ دائِمًا،ِ بلا تُخُوم
وكانتْ مَراسِيمُ الغُبَارُِ تنْذِرُنِي؛
لا شكّ أنّ الألم الذي يُباغِتُكَ
أوْشَكَ أنْ يَنْحَنِي
.
.
أتَذْكُرُ كَيْفَ كَانَ المَطَرُ،مَتَىَ أحْسَسْتَ بِرَائِحَةِ التّرَابِ تحْدُوكَ،
يَأتِي مُبَاغِثاً
يُعِيدُ صَوْغَ حَنينِكَ
ويُؤَجِّلْ فَدَاحَاتِهِ إلى وَقت غيرِ مَعْلوم
.
في السُّنَّة كما في الكتاب
خُلِقْنا من تُراب
فَهَلْ إليهِ نَعُودُ…
أشُكُّ
أنْ يَكُونَ زَوَاجِي، وَمَنْ خَرَجَ مِنْ نَسْلِي
عَاشُوا بِنَفْسِ وَتِيرَةَِ ألمِي
.
عَانَيْتُ كثيراً
وكثيراً دَاهَمَنِي القتلُ
لكنَّ، مَا فِي أنْفَاسِيَ مِنْ وَهَج،َ لمَّ شَتَاتِي
وَأحْيَا
مَا
فِي
يَدِي مِنَْ بَلل
.
القَتْلُ أقْسَى عَليَّ مِنْ مَوْت
دَاهَمَنِي
منْذُ الأزَلِ
فصِرْنَا
بلا حُزن
صَدِيقَيْنِ
كِلانَا يَبْعَثُ التّحِيَّةَ للآخر، ونَسْألُ عَنْ بَعْضِنَا
بِحُبّ مَنْ لا يَخُونُ الصّداقةَ
أوْ
يَنْسَى مُتْعَةَ الزّوَاجِ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
章良能
|
題李伯時飛騎習射圖
|
禁營貔虎天廐龍,
技癢不奈芻粟豐。
聞道寶津嘗護駕,
前期踴躍矜驍雄。
紅綃低繫柳枝碧,
滿滿彎弓斫鬉射。
偶然穿葉未爲奇,
截下紅綃方破的。
綵繩長曳綵毬輕,
閃爍眩轉如奔星。
弦頭霹靂起馬脚,
回看一箭落欃槍。
烏紗帽穩春衫薄,
交韉煥爛青絲絡。
千步場深隔九關,
畢景馳驅有餘樂。
李侯應奉隨春官,
日晏歸穿衛士班。
平生抵死憐神駿,
絕藝那能不細看。
不學閻公伏池側,
倉皇丹粉供宣索。
他年乘興試追尋,
妙處祇須憑子墨。
十六蹄翻意態真,
罄控應節顧眄親。
當時騎士盡應爾,
尚想元豐兵制新。
慨今多事困供億,
養兵殆且殫民力。
未聞士歌馬騰槽,
安得從容觀戲劇。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Giuseppe Gioachino Belli
|
Er padre pietoso
|
Dàjje anza tu, ffa’ cquer ch’Iddio t’ispira,
Ma ppoi nun te lagnà cquer che ddiventa.
Quanno in casa uno tira e ll’antro allenta,
Un giorno ha da vienì che sse sospira.
Povera Nina tua tribbola e stenta
Pe’ smorbinallo, e ttu jj’attizzi l’ira!
Quanno in casa uno allenta e ll’antro tira,
Se frigge un bèr pasticcio de pulenta.
Si un remo scede quanno l’antro incarca,
Doppo fatto un tantin de mulinello
Se va a ffà bbuggiarà ttutta la bbarca.
Viè sur passo a Ripetta oggi a vedello:
Eppoi di’ a cquer zomaro de la Marca,
Che cchi cconzijja l’antri abbi sciarvello.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
公経(藤原実宗男)
| null |
はるふかく たつねいるさの やまのはに ほのみしくもの いろそのこれる
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Sophia de Mello Breyner Andresen
|
Comecei a escrever
|
Comecei a escrever numa noite de Primavera, uma incrível noite de vento leste e Junho. Nela o fervor do universo transbordava e eu não podia reter, cercar, conter - nem podia desfazer-me em noite, fundir-me na noite. No gume da perfeição, no imenso halo de luz azul e transparente, no rouco da treva, na quási palavra de murmúrio da brisa entre as folhas, no íman da lua, no insondável perfume das rosas, havia algo de pungente, algo de alarme.Como sempre a noite de vento leste misturava extase e pânico.Frases manuscritas por Sophia, encontradas na ponta de uma folha solta, junto de outra onde consta o que disse ser o seu primeiro poema, "Primeira noite de Verão".Fonte: Maria Andresen Sousa Tavares e Biblioteca Nacional de Portugal
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
JPN
|
為定(御子左藤原為道男)
| null |
なほさりに たのめおきける ゆふくれの くるしきまてに またれすもかな
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
زياد صالح محمد النهمي
|
قصيدة كشف القناع
|
كُشِفَ القِـنَاعُ وَبَـانَتِ الأَحْـقَــادُ
وتَـرَادَف الأَعَــــدَاءُ وَالأَضْـــدَادُ
حَامَتْ جيوشُ الليـل غادرة بنا
وعـلى السَّعِـيدَة تكـثرُ الأَعــدَادُ
سَقَطَ القِنَاعُ فَأَلفَ وا أسفي إذا
سَــادَ الـرُّعَــاعُ وشُـرِّدَ الأَسْــيَـادُ
كَانَتْ وجوهٌ تَلبـسُ الوجـه الذي
قـــد عَـدَّهُ الـزُّهَّـــادُ والـعُـبَّــــادُ
مِـنْ فِكْرةِ الموت الحقودِ(تشتَّلتْ)
أَشـجـار زقُّـومٍ بـهـا..الإرِشَـــادُ
زَرَعُـوا هنا فِـكْـرَاً وَفِـكْـرَاً ضِـدَّهُ
مُـسْتَهْـجِنَاً كي تَصْـعَدَ الأَحْقَــادُ
تُسْقَى مِنَ الكَأْسِ المُدَمَّى شربةً
يَنمـــو بِها الإرهَـــابُ والإلـحَــادُ
قَدْ أَثمرتْ في كُلِّ غُصْنٍ جَمْــرَةً
وَأَتَتْ إلى الـدُّنْـيَا ثَمُـودُ وَعَــــادُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FRA
|
Henry Bataille
|
Le passé, c'est un second cœur qui bat en nous…
|
Le passé, c'est un second cœur qui bat en nous…
on l'entend, dans nos chairs, rythmer à petits coups,
sa cadence, pareille à l'autre cœur, -plus loin,
l'espace est imprécis où ce cœur a sa place,
mais on l'entend, comme un grand écho, néanmoins,
alimenter le fond de l'être et sa surface.
Il bat. Quand le silence en nous se fait plus fort
cette pulsation mystérieuse est là
qui continue… Et quand on rêve il bat encor,
et quand on souffre il bat, et quand on aime il bat…
Toujours ! C'est un prolongement de notre vie…
Mais si vous recherchez, pour y porter la main,
où peut être la source heureuse et l'eurythmie
de son effluve… Rien ! … Vous ne trouverez rien
sous les doigts… Il échappe. Illusion… Personne
ne l'a trouvé jamais… Il faut nous contenter
d'en sentir, à coups sourds, l'élan précipité,
dans les soirs trop humains où ce grand cœur résonne.
Le passé ! Quel mot vain ! C'est du présent -très flou,
c'est du présent de second plan, et voilà tout.
Il n'est pas vrai que rien jamais soit effacé.
Le passé n'est jamais tout à fait le passé.
N'avez-vous pas senti comme il rôde partout,
et tangible ? Il est là, lucide, clairvoyant,
non pas derrière nous, comme on croit, mais devant.
L'ombre de ce qui fut devant nous se projette
sur le chemin qui va, sur l'acte qui s'éveille.
Ce qui est mort est encor là qui nous précède, -
comme le soir on voit, au coucher du soleil,
les formes qu'on avait peu à peu dépassées
envoyer leur grande ombre au loin, sur les allées,
sur tout votre avenir, plaines, taillis, campagnes !
Et s'en aller toucher de l'aile les montagnes…
Ainsi, tout ce qui fut, jeunesse, enfance, amour,
tout danse devant moi sa danse heureuse ou triste.
Rien derrière ! … Le groupe est là qui vole et court.
Mais j'ai beau me hâter, la distance persiste
entre nous deux… Tel je m'en vais, épris du bleu
lointain, et quelquefois si je titube un peu
ce n'est pas que le sol sous mes pas se dérobe,
c'est que parmi le soir, les yeux plein de passé,
ô toi qui vas devant, Souvenir cadencé,
j'ai marché sur la traîne immense de ta robe !
Henry Bataille
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر محمود غنيم
|
قصيدة غرام يزيد 2
|
قريضُك يرفعُ شأن القريض
ويُنزلهُ في أعزِّ مكان
لقد كسب الشُّعراءُ زميلاً
يُشارُ إلى مجده بالبنان
فما عاد يشكو الأسى شاعرٌ
ولا عاد يندب جور الزَّمان
«دسوقيُّ»، لو لم تسد بأبيك
وجدِّكَ، سُدت بسحر البيان
توالت عليَّ أَياديك، تترى
ومالي بتلك الأيادي يدان!
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
SLV
|
Hausmann, Fany
|
Roda zvezda.
|
Pred tisoč leti slavno
Kraljestvo je bilo,
Ljubezni domovina,
Ljudem zvesto nebo.
In gore in doline
Vse solnce tam zlati.
In kadar Febus zgine,
Jih luna posrebri.
Tam hribci preprijazni
Vsi v trtic vencu so,
Na travnikih zelenih
Pa rožice cveto.
Tam ljudstvo zvesto, srčno
Za vero, dom gori,
Opora doma zvesta,
Življenje z njim deli.
Pa veš, kako dežela
V ime glasi se ta?
Zastonj, – tega ne vganeš,
V pozabo je prešla.
Oblaki so jo krili,
In v temi spala je,
Pa vzdignila se bode,
Že zora vstala je.
Brez vodje tava ljudstvo,
Le truplo brez glave,
In jutro je brez solnca
In noč je brez zvezde,
Mar ni junak še rojen
Plemena silnega.
Da zlomi zle verige
Robstva zatilnega?
Žnjim rod naj ves se zveze
In spasi rodni dom!
In slava, gre mu slava
Za sužnosti prelom.
Od roda v rode roda
Junak bo blagrovan,
In vnuk vseh poznih vnukov
Njegov slavil bo dan.
V spominu ga častite
V junaška dela vsa,
In vedno k novi slavi
In zmagi rod gre ta.
In roda stara slava
Se v rodu ponovi,
Ilirija velika
Bo stala v nove dni.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
曾曰唯
|
王子催妝詩
|
渴蜂憶新葉,
未香魂遶藂。
有士三十餘,
自稱曰梁鴻。
伸足示月老,
乞我一牽紅。
必得蓋代姿,
才兼與我同。
城市不可得,
求之村落中。
有女十七八,
隱居郭之東。
待年讀三易,
不嫁占春風。
王子晚得之,
未娶尤情癡。
才子矜佳人,
賣畫買新詩。
佳期三月前,
嗔我催妝遲。
對客指書空,
學畫八字眉。
鴻筆寫細翠,
老畏不相宜。
正月換桃符,
招婦貼門楣。
正月花筆鮮,
邀壻共臨池。
正月漉春酒,
雙面沉一卮。
正月剪春燈,
芙蓉燒竝枝。
王子乎,
催妝之詩題滿屋,
雪花鶯初春睡足。
我方別子出門去,
春江明花照獨宿。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FAS
|
عرفی شیرازی
|
غزل شمارهٔ ۳۰۷
|
چو مرغ سدره که در آشیان بیاساید
به چین زلف تو جان بیاساید
برانم از در یار، ای ادب، که یک چندی
ز ننگ بوسه ام آن آستان بیاساید
ز رشک حوصله ام آسمان بود دلگیر
کرشمه ای که دل آسمان بیاساید
مکن هلاک به بازیچه ام، بزن زخمی
که خون چکان لبم از الامان بیاساید
مبر به باغ، ببر سوی گلخنم، کانجا
ز بوی سوختگی مغز جان بیاساید
دلش که مانده شود آسمان، در آزارم
هزار سال پس از من جهان بیاساید
چنان به ماتم دل در غمت کنم شیون
که کشته گان غمت را روان بیاساید
فغان که تلخ سرشتند، پیکرم، عرفی
نشد که زاغی از این استخوان بیاساید
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T5
|
LZH
|
王紹宗
|
三婦豔
|
大婦能調瑟,
中婦詠新詩。
小婦獨無事,
花庭曳履綦。
上客且安坐,
春日正遲遲。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
柳惲
|
赠吴均诗三首
|
夕宿飞狐关,
晨登碛砾坂。
形为戎马倦,
思逐征旗远。
边城秋霰来,
寒乡春风晚。
始信陇雪轻,
渐觉寒云卷。
徭役命所当,
念子加餐饭。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ITA
|
Anselmo Calderoni
|
IV
|
O della nostra Italia unico lume,
o Cicerone in artis oratorie,
o nuovo Tito Livio ad alte storie,
o fior d'ogni poetico volume,
o voi, che 'l fonte pegaseo consume,
o albergo di tutte le memorie,
o che date alle Muse etterne glorie,
o di filosofia letto di piume,
i' corro a voi come cervo a chiar fonte,
a tôrmi sete e viver più contento,
perché la patria è sì 'ngrata al suo nato!
El nato essalta lei con voglie pronte,
e chi ne sostien morte e chi tormento,
ed io ne so parlar che l'ho provato.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T6
|
T2
|
LZH
|
黄澄波
|
秋游云山寺
|
老弱自知愿不知,
扶筇犹爱登郊西。
黄花岭上金风瘦,
绿树桥边玉露滋。
知足平生甘淡薄,
无求命运任推移。
逍遥博得余心乐,
古刹梵音雅韵怡。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T5
|
T3
|
T3
|
LZH
|
呂炎
|
甘園
|
曾入當年富貴家,
東風幾度換年華。
滿園桃李不知主,
獨自開花自落花。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
FRA
|
Joseph Quesnel
|
Stances sur mon jardin de Boucherville
|
Petit jardin que j'ai planté
Que ton enceinte sait me plaire !
Je vois en ta simplicité,
L'image de mon caractère.
Pour rêver qu'on s'y trouve bien !
Ton agrément c'est la verdure ;
A l'art tu ne dois presque rien,
Tu dois beaucoup à la nature.
D'un fleuve rapide en son cours,
Tes murs viennent toucher la rive,
Et j'y vois s'écouler mes jours,
Comme son onde fugitive.
Lorsque, pour goûter le repos,
Chaque soir je quitte l'ouvrage,
Que j'aime, jeunes arbrisseaux,
A reposer sous votre ombrage !
Votre feuillage, tout le jour,
Au doux rossignol sert d'asile ;
C'est là qu'il chante son amour,
Et, la nuit, il y dort tranquille.
Toi qui brilles en mon jardin,
Tendre fleur, ton destin m'afflige !
On te voit fleurir le matin,
Et, le soir, mourir sur la tige.
Vous croissez arbrisseaux charmants,
Dans l'air votre tige s'élance ;
Hélas ! j'eus aussi mon printemps,
Mais déjà mon hiver commence.
Mais à quoi sert de regretter,
Les jours de notre court passage ?
La mort ne doit point attrister,
Ce n'est que la fin du voyage .
Joseph Quesnel
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Fray Bernardo de Cárdenas
|
Coloquio entre un soldado y una beata
|
Sol Ya hago voto a Dios Bta Pues a Dios vota
hijo mío no tiemble cuando jura
Sol Yo voto, y juro por la Virgen pura,
y es obra de virtud santa, y devota
y juro a Dios Bta La sangre me alborota
viendo que persevera en su locura,
no jure hijo más Sol ¿Por qué me apura
madre, que la paciencia seme agota?
Y así un millón de veces voto, y juro
de defender la honra de María,
pues mientras juro más, soy más premiado
Bta Si eso es así verdad, jurar procuro,
también de defender la opinión pía,
mas ay que grande escrúpulo me ha dado.
¿Si habrá en jurar pecado
un alma que de ser perfecta trata?
Autor Esto dudó en San Pedro una Beata
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
SPA
|
Diego de Silva y Mendoza
|
Soneto
|
Una, dos, tres estrellas, veinte, ciento,
mil, un millón, millares de millares;
¡válgame Dios, que tienen mis pesares
su retrato en el alto firmamento!
Tú, Norte, siempre firme en un asiento,
a mi fe será bien que te compares;
tú, Bocina, con vueltas circulares,
y todas a un nivel, con mi tormento.
Las estrellas errantes son mis dichas,
las siempre fijas son los males míos,
los luceros los ojos que yo adoro,
las, nubes, en su efecto, mis desdichas,
que lloviendo, crecer hasta los ríos,
como yo con las lágrimas que lloro.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
FAS
|
عبدالوهاب بیاتی
|
فاحشهای که قطار او را جا گذاشته
|
تمدن سقوط میکند
قلبی از گل
و چشمانی بی قرار
که در عمق این دو چاه
روز خشک میشود
فاحشه ای که قطار او را به جا گذاشته
در شب اروپا
بدون هیچ تن پوشی
زیر رگبار و باران
خواهد مرد
اِکولالیا در اینستاگرام
اگر صدایش می زدم
میخواستم بگویم :
ای پیرزن
ای جامه دریده
از قطار ماندی !
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
VIE
|
Bùi Chát
|
Sống
|
Chọn một niềm đau.
Mỗi ngày Để sẻ chia với thế giới Dân tộc này Chọn một niềm tin.
Mỗi ngày Để có mặt trên trái đất Lãnh thổ này Chọn một cái chết.
Mỗi ngày Trong con mắt chế độ Để được tự do
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
薛同孫
|
樓生攜酒過新莊田舎
|
寂寞江村路,
何煩命駕過。
求羊忘地逺,
松竹到門多。
野外常無酒,
田間别有歌。
洗杯深酌處,
落日在滄波。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
FRA
|
Eudore Evanturel
|
Nostalgie
|
J'ai le regret des jours d'été
Qui meurent dans les couchants roses ;
J'aurais au cœur plus de gaîté
Si nous étions au temps des roses.
Le sort me semblerait moins dur
Et mes douleurs bien moins réelles,
Si c'était l'heure où le blé mûr
Sur le sillon tombe en javelles.
Je sentirais un peu d'espoir
Et plus d'amour remplir mon être,
Si je voyais entrer, ce soir,
Des papillons par ma fenêtre.
Car c'est l'hiver et je suis las
Du calme froid des plaines blanches.
J'ai hâte de voir du lilas
Et des nids d'oiseaux dans les branches.
L'été, l'eau des étangs reluit,
La mer, le pré, tout étincelle ;
On voit l'éclair que fait, la nuit,
La luciole avec son aile.
Mais quand s'abat l'âpre saison
Du vent, du givre et des buées,
Le soleil nage, à l'horizon,
Soir et matin, dans les nuées.
Quel temps fait-il ? Je meurs d'ennui ;
Depuis novembre il pleut, il gèle,
Et mes plus beaux rêves ont fui
Avec la dernière hirondelle.
Pourtant, bientôt, dans la forêt,
Tout renaîtra sous les ramures.
Alors, j'aurai moins de regrets,
Moins de tristesse et de murmures.
Eudore Evanturel
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
الشاعر بطرس البستاني
|
قصيدة سوادُ العينِ يا وطني فداكا
|
سوادُ العينِ يا وطني فداكا
وقلبي لا يوَدُّ سوى عُلاكا
نشأتُ على هواكَ فتى وفياًُّ
وما عَودتَني إِلا وفاكا
فكم عززتني ورفعتَ شأني
وكم أَجهدتَ في مَددي قواكا
وكم أَنزلتَ من وحيٍ جميلٍ
على فِكري الُمحلقِ في سماكا
أَيا وطنَ الأُسودِ فدتك نفسي
وخيرُ الناس من ماتوا فِداكا
رضِعتُ مع الحليب هواكَ صرفاً
فعززني وشرَّفني هواكا
سأبذل مُهجتي ودمي وقلبي
فدى شرفٍ تسلسلَ في دِماكا
وأرعى عهدَ حُبك كلَّ عمري
وأَبقى في الضريح على ولاكا
فما لي في سِواك حمى منيعٌ
وهل يَحمي بنيك سوى حماكا
لقد أَبقيتَ لي شرفي مَصُوناً
وليس يذودُ عن شرفي سواكا
إذا ما انتابني داءٌ عُضالٌ
شفاني الأَرزُ ينفحُ في ربُاكا
وكيف يُلمُّ بي داءٌ وبيلٌ
وقد نشق الفؤادُ شذا ثراكا
لأَنتَ حديقتي ونعيمُ روحي
وحسبي نعمةً أني أراكا
سأنشرُ في الورى ذكراك حتى
يفوحَ بكل ناحيةٍ شذاكا
وأَجعلُ في الفؤَاد هواك ديناً
وأَجري طِبق ما يهوى عَلاكا
لأنت سقيتني علماً زُلالاً
وأَنت أنرتَني بَسنا هُداكا
وأنت جعلتَني في كل خَطبٍ
حُساماً في يديك على عداكا
فصرتُ فتاكَ في كل الدواهي
وحسبي عِزَّةً أني فتاكا
أَكُرُّ على العدى ليثاً هصُوراً
إذا ما حاولوا يوماً أذاكا
ولي قلبٌ جريءٌ لا يُبالي
ببذل الروح إِن خطبٌ دهاكا
وكيف أخافُ غاراتِ الأعادي
وفوقي بات خفَّاقاً لواكا
جعلتُكَ بعد ربي خيرَ ربٍ
وما ضلَّ الأُلى عبدوا بهاكا
ولم يخطئ بنوكَ وهم سكارى
بحبك بعد أن نَشقوا هواكا
ستُدركُ مهجتي غُررَ الأماني
متى أدركتَ في العليا مَداكا
وأرشفُ في الحياة أَلذَّ كأسٍ
متى استوفيتَ حظكَ من هناكا
فكم أنجبتَ من مولى خطيرٍ
بنى للمجد صرحاً في ذُراكا
وكم أنبتَّ من بطلٍ كميٍ
أنالكَ ما تعذر من مُناكا
وكم نشأت من حرٍ أبيٍ
كساكَ من المفاخر ما كساكا
عليك وقفتُ يا وطني حياتي
وما أشهى المنيةَ في رضاكا
إذا ما متُّ فاحفر لي ضريحاً
حيالَ الأَرز تُؤنسني صَباكا
ولا تجعل لجسمي يومَ دفني
سوى كفَنٍ تُطرزهُ يداكا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Roberts, Elizabeth Madox
|
THE CORNFIELD
|
I went across the pasture lot
When not a one was watching me.
Away beyond the cattle barns
I climbed a little crooked tree.
And I could look down on the field
And see the corn and how it grows
Across the world and up and down
In very straight and even rows.
And far away and far away —
I wonder if the farmer man
Knows all about the corn and how
It comes together like a fan.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
BEN
|
শিহাব সরকার
|
এই নিয়ে রাত দুপুরে গ্লাস-ভাঙা
|
কে কাকে মধ্যে রেখে না ঘুরে যায়
কী না ঘোরে, ঘোরে সবকিছু, আমি ও তুমি
মানুষ পতঙ্গ জন্তু জীব পাখি জলকণা,
ঘোরে গ্রহতারা, কবে থেকে কেন ঘোরে
আখড়ার উঠানে বসে বৃদ্ধ বাউল দিশাহারা।
দেখি সূর্য ঘোরে, পৃথিবী নিশ্চল
শনি মঙ্গল বুধ সমুদ্রে অস্ত যায় প্রতি সন্ধ্যায়,
অথচ মূলকথা পৃথিবী সূর্যের বলয়ে ঘোরে
তবু আজো কারো কারো খটকা
সূর্যই পৃথিবীর চারদিকে ভোর থেকে দিনান্তে
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
DEU
|
Martin Greif
|
Hochsommernacht
|
Stille ruht die weite Welt,
Schlummer füllt des Mondes Horn,
Das der Herr in Händen hält.
Nur am Berge rauscht der Born
Zu der Ernte Hut bestellt
Wallen Engel durch das Korn.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
曲龍山仙
|
翫月詩
|
造化天橋碧海東,
玉輪還過輾晴虹。
霓襟似拂瀛洲頂,
顥氣潛消橐籥中。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T1
|
T5
|
T5
|
ITA
|
Gilio Lelli
|
Talor se tène alcun sommo gieumètra
|
Talor se tène alcun sommo gieumètra,
ch’egli è pur di color de Malborghetto;
e tal se tiene el figliuol benedetto,
che da la vera sentenza s’arretra.
S’io miro bene aglie specchiate vetra,
non se’per pace del padre diletto;
ché, s’él te bisognasse un calciaretto,
sonará sempre simigliarne cetra.
Né mai per te discioglierá tascoccio;
ancie spesso dirá: — Co’ puoi desdirme
ch’a la puledra non fusse mal soccio?
Giucástela? briga de casa uscirme! —
E tu fa’guerra, e l’accordo ’l proposto;
e ’ntanto, se tu puoi, vende del mosto.
Se non farai cosí, vederai rise:
ch’ai tuo farsetto glie farai ripara
solaio o tetto; se non. vai po’bara.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
ITA
|
Giorgio Bassani
|
Poesia di Giorgio Bassani - La porta Rosa
|
Quando mi rimproveri di non occuparmi nei miei libri
che di Ferrara e del territorio immediatamente limitrofo
Reno e Po a sude a nord non osando io varcarli che di rado e
di straforo
e l'Adriatico ad est non facendocela in pratica
a giammai raggiungerlo
dovresti ricordarti della nostra gita dell'estate scorsa alle
rovine di Velia
di come t'era piaciuto camminare accanto a me e al bravo
ospite Soprintendente
alta e bionda e straniera e di roseo sangue tu pura
fra noi due diversamente impuri
italioti
incantata in ascolto mentre salendo adagio verso la
matematica
fulgida Porta parmenidea ritta sopra la cima
del colle giusto a
cavallo
venivamo noi uomini favoleggiando insieme degli
aristocratici
coloni greci per secoli e secoli
lassù sopravvissuti in faccia al deserto del Tirreno
incistata
asciutta stirpe carnivora di intellettuali sdegnosi
d'intrattenere
rapporti con le plebi aborigene dell'entroterra
lucano
- tutti bassi costoro e di corte gambe nonché di grandi
deretani da divora tori d'amidacei e di
carboidrati -
che non fossero rigorosamente pratici e affatto
funzionali
superbamente beati essi dal primo all'ultimo della loro
perfetta solitudine
Come t'erano piaciuti i nostri discorsi come
ti sentivi tu pure greca partecipe in qualche modo e
depositaria .
tu pure di un'aurea lingua particolare ed esclusiva
da adoperare.esclusivamente fra rari eguali quasi divini
dinanzi agli sbalorditi
umidi occhi nerissimi del semiservile
contadiname circostante
e come invidiosa anche e gelosa apparivi - così
dichiarandomi
nel solito stile tuo che tuttora
mamI-
del fatto che l'ellenica Porta suprema alla cui fresca ombra
frattanto
nemmeno troppo affannato il trio nostro mirabile oramai
ristava
l'eccellente archeologo l'avesse - non appena accadutogli
di restituirla intatta al bel sole e all'azzurro dell'antico
privilegiato
straniamento ausonio -
battezzata Rosa - come spiegò - dal nome dell'ancor
giovane sua
sposa conscia consorte negli studi congeniali e madre
dei suoi figli!
Non lasciarmi solo a scavare nella mia città a resuscitare
grado a grado alla luce
ciò che ai lei sta sepolto là sotto il duro
spessore di ventimila e più giorni
E là Rosa mia mia Regina che io sono giovane e bello e puro
ancora
là l'esclusivo padrone e signore per sempre il solo
Re.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T6
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Giuseppe Zucca
|
Poesia di Giuseppe Zucca - Addio, grigioverde!
|
E così, svestiamo la divisa,
compagni; smettiamo i panni
che furono il solo colore
della patria per tre anni!
Grigioverde, colore dello stento
eroico, della oscura storia,
colore di combattimento
compagni, colore di vittoria!
Quanto tempo! Mese per mese
si sospirava: tornare a casa!
Si diceva: vestir da borghese,
far respirare i polpacci
franchi, freschi, senza più impacci
di gambali e di fascioni!
Niente più scrocchi di sproni!
Si sognava: rispondere «sì»
St e asta; non più «signorsì ».
Addio, addio, grigioverde!
Il tuo ricordo non si perde ...
... Vita nostra di tre anni
vestita di questi pmmi,
colar dell'eroico stento
colore dei cento e cento
morti salutati per via;
divisa da combattimento
colore di nostalgia!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TEL
|
Jayaprabha
|
బాధ
|
రైలు దూసుకుపోతున్నప్పుడు పాడుబడ్డ కోటలా వెనకబడిపోవటమే బాధ !
చీకటికి లొంగిన సాయంత్రంలా మసకబడి కరిగిపోవటమే బాధ !
జాలువారిన అశృకణం బాధ !
చితాభస్మం బాధ !
వ్యక్తావ్యక్త మనో ప్రపంచపు మాయాజాలం బాధ !
ఎలా వ్యక్తీకరించటం బాధని ?
బాధ పిదప ఏమీలేనితనాన్ని !!
వ్యధకి భాష చాలదు పండుటాకు లాంటిదది దిగుడుబావి లాంటిదది వడిలి ...
ఎండిపోయిన మొక్కలాంటిదది మునివాకిట చెరిగిన ముగ్గులాంటిదది బాధగా ఉంటున్నప్పుడు బాధ పోతుందని నమ్మడం కష్టమే !
నడి ఎండలో రాని తొలకరి రాకనూహించడం కష్టమే !!
చింతనలో ఒంటరినై చిట్లిపోయి ఎలా వ్యక్తీకరించటం బాధని ?
బాధ పిదప ఏమీలేనితనాన్ని !!
వ్యధకి భాష చాలదు క్షతగాత్ర శరీరం లాంటిదది ఒక్కోసారి కురవని మేఘం లాంటిదది మరి బాగుపడని పాత గడియారం లాంటిదది మరణించిన నాన్న జ్ఞాపకం లాంటిదది
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر أبو الأسباط
|
قصيدة ألا من لطب شفه قدم الوجد
|
ألا من لطب شفه قدم الوجد
يحن إلى هند وما هو من هند
إليك أمير المؤمنين تطلعتْ
نصائح مأمون الهدى مرسن جلد
يشوب لك الزيات حقاً بباطل
مكائده والكيد من مثله يردي
يريك ضلال الرأي في صورة الردى
بتمثيله الأمثال جوراً عن القصد
لتسطو بالأدنى وتستبقي العدى
ذوي النسب النائي المصر على الحقد
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
LZH
|
畢于禎
|
度大庾嶺
|
古廟儼松杉,
遺容想佩環。
黃樞聲烜赫,
金鑒淚泛瀾。
臣節丹心壯,
時危蜀道難。
千秋松頂鶴,
猶自傍梅關。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
孔孚
|
题己
|
出佛出道
亦马亦牛
何须千手千眼
抟虚宇宙
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ENG
|
Nesbit, Wilbur D.
|
QUINTILIAN
|
Quintilian, years and years ago,
Was It on oratory;
Demosthenes and Cicero
He studied con amore;
He ran an elocution school
And taught the Roman lispers
The reason and the rote and rule
For requesting father, dear father, to come home with me now, in most pathetic whispers.
‘ Twas he who showed that thus and thus
One should appear when stating
The last remarks of Spartacus
On ceasing gladiating.
( Perchance the word we just have used
Escaped your dictionary.
We mean when Spartacus refused
To be butchered to make a Roman holiday exceedingly exciting and otherwise gladsome and merry. )
Quintilian's book on How to Speak
Is classic at this moment;
It tells the speaker when to shriek
And when his rage to foment.
The boy who on commencement day
Cites Patrick Henry's speeches
Must do so in Quintilian's way
When a single order of liberty, with a supplemental second choice of death, he beseeches.
The actor who would thrill the crowd
( A blood and marrow freezer )
By handing out in accents proud
“Mark Antony on Caesar,”
Must heed the rules set down by Quint.,
And so must he who rises
To heights of glowing fame by dint
Of the justly famous to be or not to be, center of the stage, two spotlights sizzling, when he as Hamlet soliloquizes.
Quintilian, we are fain to say,
Was It on oratory,
And even in this later day
Receives his share of glory,
Except when elocutionists
Our peace and comfort mangle,
By showing how fair Bessie's wrists
Were strained and bruised while swinging around in the belfry the time she said the curfew should not jangle.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ENG
|
Little, Mary Wallace Bundy
|
THE RUBAIYAT OF A HUFFY HUSBAND MARY B. LITTLE
|
I wake, the Sun does scatter into Flight
The Dreams of Happiness I have each Night,
O blessèd Dreams — full of Domestic Bliss,
Too soon alas! They're banished with the Light.
I'm going to tell in just the Briefest way
The cause of all my Anguish — if I may —
Then one and all will know the Reason why
My Mien is Solemn, and I am not Gay.
On Christmas day a good Friend did present
My Wife a Book; no doubt with best intent.
The “Rubaiyat of Omar Khayyam”‘ twas.
Little I dreamed the Woe of its Advent.
After the rush of Holidays was o'er,
And things had settled back in Place once more,
Wife found the Time to revel in that Book,
And told me how she loved its Ancient Lore.
She soon possessed the dreadful Omar Fad,
Which other Husbands, I have learned, think Bad.
But unlike other Fads which now are Past,
This has the power to make me very Mad.
The others which she tired of years before,—
Collecting Vases, Fans, and Spoons galore,—
Did not affect the Comfort of our Home,
Therefore there was no reason to be Sore.
But now each time I come back to the House
I find what was my former loving Spouse
So deep absorbed in Omar's Rubaiyat,
She reads right on, and scarcely does Arouse.
Or else I find her with her Pen in Hand,
Grinding out Quatrains which mayhap are Grand,
She tries to make me Listen: Rest assured
That I obey Not any such Command.
Had I but known just what my Fate would be,
Inside a Drawer to which I hold the Key,
That Book forever would have Disappeared
And thereby would have gained some Peace for Me.
But ah, the Irony of Fate — that's how
“A Book of verses underneath the Bough”
Is what I hear from Morn to Dewy Eve.
A Wilderness were Paradise just Now.
Sometimes when I am very tired, and Plead
To be amused, My Wife says, “I will read.”
And this is what she tries to make me Hear,
“With Earth's first Clay they did the Last man knead.”
But do n't imagine while Possessed of Wit,
That I assent, and therefore Calmly sit.
I take my hat, and hasten from the House,
And come not back till think she's through with It.
I might have Prayed, and possibly thereby
Have gained relief from Somewhere in the Sky.
But Wife says, Omar's reckoning proves it
“As Impotently moves as You or I.”
At least that is the Doctrine he presents,
Although to Me it is Devoid of Sense.
My unbelief in what he says does Make
My Wife's Love for him only more Intense.
And thus it is — the Rubaiyat's her Creed.
It is her Comfort in all sorts of Need.
I tear my hair — I storm — I swear, and yet,
‘ Tis only to dear Omar she pays Heed.
“Some for the Glories of this world; and some
Sigh for the Prophet's Paradise to Come;”
The greatest Boon I ask for is, I may
Supplant this Interloper as a Chum.
Now all the Years that we have Wedded been,
Not once had Demon Jealousy crept in
Until this Omar — dead eight Hundred Years,
Did come and her Affection from me Win.
I feel chagrined to Think, at this late Date,
A Man so long since Dead can alienate
The fond Devotion that's been mine alone.
No Wonder I cry out‘ gainst such a Fate.
“The Worldly Hope men set their Hearts upon
Turns Ashes — or it prospers; and anon,”
Just so those happy Days of long ago
Were Mine, for one sweet space of Time then gone.
The last few Months I eagerly frequent
My Clubs; wherein I hear great Argument
Regarding Wives, and how to manage them.
But come no Wiser than when in I went.
Strange, is it not? Of all the Husbands who
Before me passed this Door of Trouble through
Not One has left a word of good Advice,
Nor e'en suggested what is Best to do.
My Friends can n't help me, yet they laugh to Scorn
My downcast looks, and at the way I Mourn.
They do not know the Anguish of my Soul,
Bereft of Wife — unhappy — and forlorn.
But this I know, whether the one True Light
Kindle to Love, or wrath consume me quite,
I'd rather have my former Happiness,
Than to Possess the Whole great World outright.
I oft’ attempt to show Wife where‘ twill Lead.
She gets her Book, and says I must take Heed
That — “The first Morning of Creation wrote
What the last Dawn of reckoning shall Read.”
One day I queried would she please to Say
How long, how long this Fad was apt to Stay?
She smiled and said, “My dear, do n't fret about
‘ Unborn To-Morrow and Dead Yesterday.’”
“‘ The Moving Finger writes, and having Writ
Moves on.’” “And surely, dear, you have the Grit
To be submissive to the Hand of Fate,
When you can n't help yourself a single Bit.”
PREDESTINATION — full of Unbelief —
Must I accept it, is there no Relief?
The very thought of it most drives me Mad,
And bows me to the very Earth with Grief.
Ah, if I only could some way Conspire
“To grasp the sorry Scheme of Things entire”;
How soon I'd shatter it to bits — and then
Remould it nearer to my Heart's desire.
Or, would some Wingèd Angel ere too Late
“Arrest the yet unfolded Roll of Fate”
And make the stern Recorder change the lines,
And thus restore at ONCE to me My Mate.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
JPN
|
禅隆
| null |
なみたかは うきせをしはし すくしてや しつみもはてぬ みをはたのまむ
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T2
|
T3
|
DEU
|
Trakl, Georg
|
4
|
In der Schmiede dröhnt der Hammer
Und sie huscht am Tor vorüber.
Glührot schwingt der Knecht den Hammer
Und sie schaut wie tot hinüber.
Wie im Traum trifft sie ein Lachen;
Und sie taumelt in die Schmiede,
Scheu geduckt vor seinem Lachen,
Wie der Hammer hart und rüde.
Hell versprühn im Raum die Funken
Und mit hilfloser Geberde
Hascht sie nach den wilden Funken
Und sie stürzt betäubt zur Erde.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر أحمد كريم
|
قصيدة الصبحُ أصدَقُ شيءٍ حينَ يبتسِمُ
|
الصبحُ أصدَقُ شيءٍ حينَ يبتسِمُ
والصدقُ أنجحُ ما تأتي بهِ الكلِمُ
وما المُغالاةُ في الأمداحِ مِن شيمي
مَن ينتَقِ الشعرَ يدرِ ما يقول فمُ
إنّي أريدُ كمالاتٍ أنظّمُها
كالدُرِ يزدادُ حسناً حينَ ينتظِمُ
هوَ الأميرُ أطالَ اللّه دولَتَهُ
أحيا الرسومَ التي أصابَها القِدَمُ
أضحت بدَولتِهِ الحضراءُ باسمَةً
في أرغدِ العيش لا ظلمٌ ولا ظلَمُ
بالأمنِ والعدل والآثارُ شاهدَةٌ
ما بالعيانِ فليسَ اليوم ينكَتِمُ
والجامِعُ الأعظمُ المعمورُ يشهَدُ لي
على العلوم التي تسمو بها الهِمَمُ
والصادِقِيّةُ أبدَت من غراستها
نتائج علمَتها العربُ والعجَمُ
وانظر إلى تونسِ الخضرا وقصبتها
عاد الشبابُ إليها وانتفى الهَرَمُ
أمّا سياستهُ العُظمى فقَد بُنِيَت
على أساسٍ قيومٍ ليس ينهَدِمُ
وزيرُهُ الأكبرُ المأمونُ جانِبُهُ
يريك منها أصولاً ليسَ تنخَرِمُ
والفرع يتبَعُ الأصل الذي بُنِيَت
عليهِ بين الورى الأحكامُ والحكَمُ
ذاك الوزيرُ الذي أضحى يمَهّدُها
تمهيد عرّيفها الدرّاكَةُ الفهِمُ
النصحُ والصونُ والإصلاحُ شيمَتُهُ
لا يحسنُ الشخصُ حتى تحسن الشيمُ
وهو الذي أنعمَ المولى المشيرُ بهِ
على العباد ودامَت عندهُ النعَمُ
محمّدُ الصادق الباشا المشيرُ ومَن
تأتي بأمداحهِ الركبان تزدحِمُ
أنى يؤَدّى لساني شكر أنعمِهِ
وهي التي قد حكاها القطرُ والديَمُ
يضيق عن عدّها نظمُ القريض كما
قد ضاقَ عن حصرِها القرطاسُ والقلَمُ
أعانهُ اللّه والأقدارُ تسعِدُهُ
حتى يرى كلّ ليثٍ دونهُ يجِمُ
والنصرُ رائدُهُ والعزّ عاضِدُهُ
والسعدُ ساعدهُ والشملُ ملتئِمُ
والقصرُ لا زالَ معموراً بطلعتِهِ
مخلَدَ الملكِ موصولاً بهِ الرحِمُ
اليومَ قامت تناغي كلّ غانيَةٍ
فريدَةٍ قد براها المفردُ العلَمُ
مذ كان ممدوحُها من قد علمت وقد
أوفى بها المادحان الحمد والكرم
تشدو بكلّ لسان وهيَ قائلَةٌ
الصبحُ أصدقُ شيء حين يبتسمُ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
جحظة البرمكي
|
قصيدة الحَمدُ لِلَّهِ لَيسَ لي كاتِب
|
الحَمدُ لِلَّهِ لَيسَ لي كاتِب
وَلا عَلى بابِ مَنزِلي حاجِب
وَلا حِمارٌ إِذا عَزَمتُ عَلى
رُكوبِهِ قيلَ جَحظَةٌ راكِب
وَلا قَميصٌ يَكونُ لي بَدَلاً
مَخافَةً مِن قَميصِيَ الذاهِب
وَأُجرَةُ البَيتِ فَهيَ مُقرِحَةٌ
أَجفانَ عَيني بِالوابِلِ الساكِب
إِن زارَني صاحِبٌ عَزَمتُ عَلى
بَيعِ كِتابٍ لِشَبعَةِ الصاحِب
أَصبَحتُ في مَعشَرٍ تَشَمُّتُهُم
فَرضٌ مِنَ اللَهِ لازِبٌ واجِب
فيهِم صَديقٌ في عُرسِهِ عَجَبٌ
إِذا تَأَمَّلتَ أَمرَها عاجِب
تَحسَبُها حُرَّةً وَحافِرُها
أَرَقُّ مِن شِعرِ خالِدِ الكاتِب
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T5
|
ARA
|
الشاعر عتاب بن ورقاء الشيباني
|
قصيدة أبعد ستين أصبو
|
أبعد ستين أصبو
والشيب للمرء حرب
شيب وسن وإثم
أمر لعمرك صعب
يا ابن الإمام فهلا
أيام عودي رطب
وإذ مشيبي قليل
ومنهل العيش عذب
فالآن لما رأى بي
عواذلي ما أحبوا
آليت أشرب راحا
ما حج لله ركب
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
SPA
|
Anna Ajmátova
|
CUANDO ESCUCHES EL TRUENO
|
Cuando escuches el trueno me recordarás
y tal vez pienses que amaba la tormenta…
El rayado del cielo se verá fuertemente carmesí
y el corazón, como entonces, estará en el fuego.
Esto sucederá un día en Moscú
cuando abandone la ciudad para siempre
y me precipite hacia el puerto deseado
dejando entre ustedes apenas mi sombra.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
LZH
|
靳昂
|
丙辰重九偕同人北山寺登高
|
北山石室嵌危岩,
洞窗凿壁如石函。
飞庙杰阁相周匝,
下临千仞碧巉巉。
去郭近郊五六里,
横溪阻河通轻帆。
蜡履偶然一登陟,
暮归惧隔重城严。
去年此日作重九,
曾向山头醉一斗。
流光瞬逝过隙驹,
如梦如烟空回首。
倦眼眯尘春复秋,
忽插茱萸笑开口。
直把登高作成例,
主人提糕客携酒。
落叶满径霜叶丹,
一泓碧澄鸣秋湍。
山脚小憩神逾健,
蹑梯直上青云端。
塔影矗空日正午,
拂衣猎猎天风寒。
乘飙便欲凌沧溟,
俯视尘海骖青鸾。
骚首问天天不语,
眼底家山在何许。
东南万里黯浮云,
烽火连江亘吴楚。
前年羽檄驰南都,
至今狂寇羁天诛。
安得痛饮千日酒,
埋头石室读阴符。
吾辈伏处恒碌碌,
酒酣惯作长沙哭。
莫将落帽傲桓温,
且漉葛巾灌幽菊。
要知行乐须及时,
醉歌即是升平福。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
张元展
|
雨后散步
|
乱蝉嘶夕阳,
小院初过雨。
三径无人问,
落叶深如许。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
HIN
|
Joram Yalam Nabam
|
प्रेमी ही देवता है
|
प्रेमी ही देवता है
उन्होंने सारा आकाश पी लिया
अकेले
आग पर चलते रहे
मरते रहे
दर्द के नशे में
हजार रूप लिए गाते रहे
उन्हीं की चहलकदमियों ने धरती को सींचा है.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T2
|
ARA
|
الشاعر صالح أحمد طه الدوماني
|
قصيدة وعالمة بالنحو قلت لها اعربي
|
وعالمة بالنحو قلت لها اعربي
حبيبي عليه الدهر كان قد اعتدى
فقالت حبيبي مبتدا بكلامه
فقلت لها ضمّيه إن كان مبتدا
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
陆瑜
|
仙人揽六著篇
|
九仙会欢赏,
六著且娱神。
戏谷闻馀地,
铭山忆旧秦。
避敌情思巧,
论兵势重新。
问取南皮夕,
还笑拂棋人。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر يزيد بن سنان المري
|
قصيدة لَمّا أَن رَأَيتُ بَني حُيَيٍّ
|
لَمّا أَن رَأَيتُ بَني حُيَيٍّ
عَرَفتُ شَناءَتي فيهِم وَوِتري
رَمَيتُهُمُ بِوَجزَةَ إِذ تَواصَوا
لِيَرموا نَحرَها كَثَباً وَنَحري
إِذا نَفَذتُهُم كَرَّت عَلَيهِم
كَأَنَّ فَلُوَّها فيهِم وَبِكري
بِذاتِ الرِمثِ إِذ خَفَضوا العَوالي
كَأَنَّ ظُباتِها لَهَبانُ جَمرِ
فَلَم أَنكُل وَلَم أَجبُن وَلَكِن
يَمَمتُ بِها أَبا صَخرِ بنِ عَمرِو
شَكَكتُ مَجامِعَ الأَوصالِ مِنهُ
بِنافذَةٍ عَلى دَهَشٍ وَذُعرِ
تَرَكتُ الرُمحَ يَبرُقُ في صَلاهُ
كَأَنَّ سِنانَهُ خُرطومُ نَسرِ
فَإِن يَبرَأ فَلَم أَنفِث عَلَيهِ
وَإِن يَهلِك فَذَلِكِ كانَ قَدري
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
譚粹
|
建中靖國辛巳八月十日獨遊碧落洞遂成拙句
|
碧落嵯峨石室幽,
到難嗟我未嘗遊。
兩崖卷束雲霞滿,
一水通流秋色浮。
宛矣壺中延日馭,
凝然乳竇滴泉旒。
徘徊注目孱顔久,
疑有真仙在上頭。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T5
|
T1
|
LZH
|
蕭掄
|
答鐵雲詩
|
君爲吹簫常作客,
我因懷古一悲歌。
中年哀樂情何極,
六代江山爾更過。
風月清遊宜白舫,
水天閒唱自青蓑。
途中歲月閒中卷,
一例雄心被折磨。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
URD
|
Kishwar Naheed
|
حوصلہ شرط وفا کیا کرنا
|
حوصلہ شرط وفا کیا کرنابند مٹھی میں ہوا کیا کرناجب کوئی سنتا نہ ہو بولنا کیاقبر میں شور بپا کیا کرناقہر ہے لطف کی صورت آباداپنی آنکھوں کو بھی وا کیا کرنادرد ٹھہرے گا وفا کی منزلعکس شیشے سے جدا کیا کرنادل کے زنداں میں ہے آرام بہتوسعت دشت نما کیا کرناشمع کشتہ کی طرح جی لیجےدم گھٹے بھی تو گلہ کیا کرنامیرے پیچھے مرا سایہ ہوگاپیچھے مڑ کر بھی بھلا کیا کرناکچھ کرو یوں کہ زمانہ دیکھےشور گلیوں میں سدا کیا کرنا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
陈树照
|
病毒
|
无数的人在隔离
活着或死去
在防控卡点长长的名单上
在形形色色的口罩里
这个时候,总统和乞丐
也都是被通缉的人
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Christian Wagner
|
Blühender Kirschbaum
|
Ungezählte frohe Hochzeitsgäste.
Groß und kleine, einfach und betresste:
Herrn und Frauen, Edelfräulein, Ritter,
Ungezählte Väter wohl und Mütter;
Ungezählte Kinder, Großmatronen,
Jägerinnen viel und Amazonen,
Freche Dirnen wohl mit Ernsten, Frommen
Auf dem Edelhof zusammenkommen.
Ungezählte bräutlich schöne Zimmer,
Da und dort wohl mädchenhafter Flimmer,
Ungezählte rosge Hochzeitsbetten
Und daneben heimlich traute Stätten;
rosenfarbig ausgeschlagne Stübchen
Für die Harfnerinnen und Schönliebchen;
Ungezählte Schalen mit Getränken,
Ungezählte Köche wohl und Schänken,
Ungemessner Raum zu freiem Walten
In dem Hochzeitshause ist enthalten.
Ungezähltes Kommen oder Gehen,
Abschiednehmen, Kehren, Wiedersehen,
Essen, Trinken, Tanzen, Liebesgrüßen,
Liebgewordnes wohl umarmen müssen;
Ungezähltes inniges Umfassen,
Götterfreies wohl gewähren lassen;
Ungezähltes Leid und Selbstvergessen
In dem luftgen Saale, – währenddessen
Ungezählte selige Minuten
An dem Freudenheim vorüberfluten.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T1
|
T2
|
T2
|
CES
|
Janda, Bohumil
|
Kmit.
|
Temně půlnoc zahučela,
Zachvělo se srdce mé,
Dlouho, dlouho v dálce mřela,
Jak to srdce v strasti své. –
Pohlédnul jsem k oknu tvému,
Zdaž obdržím jakou skázku:
Plamének tam dokmitával –
Zpomněl jsem si na svou lásku.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Dilawar Figar
|
زہر بیمار کو مردے کو دوا دی جائے
|
زہر بیمار کو مردے کو دوا دی جائےہے یہی رسم تو یہ رسم اٹھا دی جائےوصل کی رات جو محبوب کہے گڈ نائٹقاعدہ یہ ہے کہ انگلش میں دعا دی جائےآج جلسے ہیں بہت شہر میں لیڈر کم ہیںاحتیاطاً مجھے تقریر رٹا دی جائےمار کھانے سے مجھے عار نہیں ہے لیکنپٹ چکوں میں تو کوئی وجہ بتا دی جائےمیری وحشت کی خبر گھر کو ہوئی ہے جب سےچھت یہ کہتی ہے کہ دیوار ہٹا دی جائےبس میں بیٹھی ہے مرے پاس جو اک زہرہ جبیںمرد نکلے گی اگر زلف منڈا دی جائے
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T2
|
LZH
|
静扬
|
民兵赞歌
|
手扬鞭杆背枪杆,
星夜驰援战正酣。
前线后方同敌汽,
神州解放凯歌旋。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
小督(昭訓門院)
| null |
みそかあまり けふとふのりの ことのはに しるやなみたの つゆかかるとは
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T1
|
T2
|
DEU
|
Dach, Simon
|
Christliches Trost-Liedchen
|
Im Himmel und auff Erden
Dem gossen Welt-Gebäw
Kan nichts gefunden werden
Das nicht des Herren sey:
Was unser Auge schaut,
Vns kan zu Hertzen dringen
Den Geist von allen Dingen
Hat er aus nichts gebawt.
Als ich bin nichts gewesen,
Wer hat mich da bereit
Aus seinem Buch gelesen
Vnd meine gantze Zeit?
Vnd da ich Anfang nam
Tieff in der Erden Schatten,
Wer war der mir zu statten
In meiner Bildung kam?
Wer zog mich damals eben
Mit Haut und Adern an?
Wer goß in mich das Leben,
Hab' ich es selbst gethan?
Wer zog mich aus dem Koht
Daß ich zu sehn begonnen
Das Licht der rohten Sonnen?
Der Wunderbare Gott.
Er hat mich auffgenommen
Durch trewe Pfleg' und Hut
Zu Kräfften lassen kommen
Mehr als ein Vater thut.
Er macht noch täglich sat
Vnd füllt mit Wolgefallen
Gantz reichlich mich sampt allen
Vnd was sonst Athem hat.
Was hie ein Mensch kan haben
Kömpt bloß aus seiner Hand,
Es sind nur seine Gaben
Weib, Kinder, Gut und Standt,
Die thut er uns zwar ein
Daß wir sie brauchen sollen,
Nicht aber wie wir wollen,
Das Recht dazu ist sein.
Legt er die meinen nieder
Durch einen frühen Tod,
Er nimmt das seine wieder;
Was schrey ich über Noht
Vnd komm' umb alle Ruh?
Es steht in seinen mächten,
Wer wolte mit ihm rechten
Vnd fragen was er thu?
Ihr die Ihr Gott bekennet,
Seyd Christen in der That
Und nicht allein genennet,
Rhümt seinen weisen Raht,
Vnd sprechet in gemein:
Der Herr, von dem sie kommen,
Hat sie auch weggenommen
Ihm sey die Ehr allein!
Er kan in jenem Leben
(Vertraut nur seiner Macht)
Vnd wird auch wieder geben
Dieß was er weggebracht
Vollkommen, herrlich schön.
Was hie in Angst und Leiden
Geseet wird, wird in Frewden
An jenem Tag' erstehn.
O Gott bild unsern Sinnen
Die selig' Hoffnung ein,
Vnd laß uns Trost gewinnen
In aller unser Pein.
Insonderheit wenn wir
Selbst mit dem Tode streiten,
So steh auff unsrer Seiten
Vnd nimm uns auff zu dir.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ASM
|
শ্ৰী কিশোৰ বড়ো
|
নাটক
|
চকুৰ তৰা দুটা প্রাণ পোৱাৰ পৰা
চেতনাই চিন্তাৰ অভ্যন্তৰত সোমাই যোৱাৰে পৰা
মই দৰ্শক হৈ আছো এখন নাটকৰ
অবিৰত চলি আছে নাটকখন
যৱনিকা পৰা নাই
এখন ঘৰৰ কাহিনী
এজনে এটা ঘৰ ল’লে দাবি কৰি
আন এজনকো লাগে এটা ঘৰ
এটা চৌহদতে প্রত্যেক জনেই একো একোটা ঘৰৰ দাবিদাৰ
চেলু ল’ই চুবুৰীয়া ঘৰৰ সদস্যই
কথা লগাই ঘৰখন ধ্বংস কৰাৰ
শীতল ব্লুপ্রিন্ট তৈয়াৰ কৰিছে
সদস্যৰ অংগবোৰৰ সিৰা-উপসিৰাত
সোমাই অংগৰ জীৱন নাশ কৰিছে
কেইটামান অংগৰ গোট আছে
সেই গোটবোৰে নিজকে নায়ক বুলি ভাবি মুৰব্ৱীক খলনায়ক সজায়
মুৰব্ৱীয়েওঁ নিজকে নায়ক বুলি ভাৱে
মুঠতে প্রতিজনেই একো একোজন নায়কৰ লেবেল মাৰে
চুবুৰীয়া ঘৰে ইয়াৰ ছেগ্ বুজি
চৌহদৰ সীমা ঠেলে
মুৰব্ৱীজনে সাত সাগৰ তেৰ’ নদীৰ
সীপাৰৰ পৰা কয় সকলো ঠিক হৈ যাব
বাৰে বাৰে কৰে ঘূৰণীয়া মেজমেল
অবিৰত চলি থকা নাটকখনৰ
মই দৰ্শক হৈ আছো
কাৰণ মোৰযে প্রশিক্ষণ নাই অভিনয়ৰ
নাটকখনৰ নাম “অসম”…….।।
+++++++++++++++++++++++++++
কবি :: শ্ৰী কিশোৰ বড়ো
ফোন নং :: ৯৮৫৪৪৯৪৩৫২
ঠিকনা :: লোঃ গোঃ বঃ আঞ্চলিক মানসিক স্বাস্হ্ প্রতিস্হান
তেজপুৰ,শোণিতপুৰ,অসম
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
DEU
|
Löns, Hermann
|
Der Rosengarten
|
Ich weiß ein Garten hübsch und fein,
Da blüht ein rotes Röselein;
Und darum ist ein Heckenzaun,
Im Sommer grün, im Winter braun.
Und wer das Röslein brechen will,
Muß kommen stumm, muß kommen still;
Muß kommen bei der dustern Nacht,
Wenn weder Mond noch Sternlein wacht.
Ich wollte meinem Glück vertraun,
Stieg heimlich übern Gartenzaun;
Das rote Röslein war geknickt,
Ein andrer hatte es gepflückt.
Das Gärtchen ist nun kahl und leer,
Das rote Röslein blüht nicht mehr;
Betrübt muß ich von weitem stehn
Und nach dem Rosengarten sehn.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
HIN
|
Brij Narayan Chakbast
|
10. हुब्ब-ए-क़ौमी
|
हुब्ब-ए-क़ौमी का ज़बाँ पर इन दिनों अफ़्साना है बादा-ए-उल्फ़त से पुर दिल का मिरे पैमाना है जिस जगह देखो मोहब्बत का वहाँ अफ़्साना है इश्क़ में अपने वतन के हर बशर दीवाना है जब कि ये आग़ाज़ है अंजाम का क्या पूछना बादा-ए-उल्फ़त का ये तो पहला ही पैमाना है है जो रौशन बज़्म में क़ौमी तरक़्क़ी का चराग़ दिल फ़िदा हर इक का उस पर सूरत-ए-परवाना है मुझ से इस हमदर्दी-ओ-उल्फ़त का क्या होवे बयाँ जो है वो क़ौमी तरक़्क़ी के लिए दीवाना है लुत्फ़ यकताई में जो है वो दुई में है कहाँ बर-ख़िलाफ़ इस के जो हो समझो कि वो दीवाना है नख़्ल-ए-उल्फ़त जिन की कोशिश से उगा है क़ौम में क़ाबिल-ए-तारीफ़ उन की हिम्मत-ए-मर्दाना है है गुल-ए-मक़्सूद से पुर गुलशन-ए-कश्मीर आज दुश्मनी ना-इत्तिफ़ाक़ी सब्ज़ा-ए-बेगाना है दुर-फ़िशाँ है हर ज़बाँ हुब्ब-ए-वतन के वस्फ़ में जोश-ज़न हर सम्त बहर-ए-हिम्मत-ए-मर्दाना है ये मोहब्बत की फ़ज़ा क़ाएम हुई है आप से आप का लाज़िम तह-ए-दिल से हमें शुक्राना है हर बशर को है भरोसा आप की इमदाद पर आप की हमदर्दियों का दूर दूर अफ़्साना है जम्अ हैं क़ौमी तरक़्क़ी के लिए अर्बाब-ए-क़ौम रश्क-ए-फ़िरदौस उन के क़दमों से ये शादी-ख़ाना है
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T4
|
T2
|
T2
|
URD
|
Ahmad Nadeem Qasmi
|
انداز ہو بہو تری آواز پا کا تھا
|
انداز ہو بہو تری آواز پا کا تھادیکھا نکل کے گھر سے تو جھونکا ہوا کا تھااس حسن اتفاق پہ لٹ کر بھی شاد ہوںتیری رضا جو تھی وہ تقاضا وفا کا تھادل راکھ ہو چکا تو چمک اور بڑھ گئییہ تیری یاد تھی کہ عمل کیمیا کا تھااس رشتۂ لطیف کے اسرار کیا کھلیںتو سامنے تھا اور تصور خدا کا تھاچھپ چھپ کے روؤں اور سر انجمن ہنسوںمجھ کو یہ مشورہ مرے درد آشنا کا تھااٹھا عجب تضاد سے انسان کا خمیرعادی فنا کا تھا تو پجاری بقا کا تھاٹوٹا تو کتنے آئنہ خانوں پہ زد پڑیاٹکا ہوا گلے میں جو پتھر صدا کا تھاحیران ہوں کہ وار سے کیسے بچا ندیمؔوہ شخص تو غریب و غیور انتہا کا تھا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T3
|
T2
|
CES
|
Forman, Bohumil
|
Obraz.
|
Tu otce mého rodná leží víska;
ten potůček, co v paprscích se slunce blýská
a z lesa středem dolů pádí,
ty bílé chaloupky a domky s kouskem lesa,
i pole, zahrady a pustá plesa
mi tají stopy jeho mládí.
Já marně ptám se, marně stopy hledám,
když se starými ze vsi na zápraží sedám
po denní perné polní práci,
on z paměti se ztratil, nevědí nic o něm,
jak vískou když se mihne jezdec s koněm
a v dálce ve prachu se ztrácí.
A zklamán lidmi, do hladiny vodní
já zadíval se na ten její život spodní
tam na dně v mechu pod oblázky;
a co tak ve studánce hledal jsem a bádal,
tu konečně já našel, ve vsi co jsem strádal,
ach sebe – obraz jeho lásky.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
RUS
|
Жуковский Василий Андреевич
|
Трим счастия искал ползком и тихомолком
|
Трим счастия искал ползком и тихомолком;
Нашел — и грудь вперед, нос вздернул, весь иной!
Кто втерся в чин лисой,
Тот в чине будет волком.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
PAN
|
کریم بخش
|
گئی غمی تے شادی آئی لگے چرن چفیرے
|
گئی غمی تے شادی آئی لگے چرن چفیرے
اک دن چردے پِھردے آئے باغ سمی دے نیڑے
دیکھ پسند بغیچے آیا کردے آن اُتارا
کھاون باغ جوئی دل چاہے اجڑ گیا اوہ سارا
مالی جا سمی تے کہیا نال بلند اوازے
باغ ویران کیتا کل سارا توڑ سٹے پھل تازے
ورج رہیا بے خوف چریندا کیتا باغ ویرانا
خبر نہیں کیہ من آہا ملیا دیس بگانہ
ہو بے ترس اجاڑن شاخاں نہ کچھ خوف کریندے
کھاون پیون کرن بہاراں اچن چیت پھریندے
غضب دِلے سمی دے آیا بہندی ہو مردانہ
کون کوئی اوہ باغ اُجاڑے ہو کے مرگ بگانہ
بدھی کمر تیاری کیتی آئی باغ نواہی
پکڑ لئے اوہ مرگ مسافر ہو کے شیر سپاہی
پا زنجیراں بے درداں پھڑیا بنے بنے دوالی
بھج نس دی جا نہ کوئی نہ وارث نہ والی
روون تے کرلاون دوویں مرگ نمانی
پھڑیا کون چھڈاوے دردی رو رو کرن کہانی
وطن بگانہ آکڑ کیہی آن دُکھاں لڑ پھڑیا
اک بے وطن دوجے تقصیری دن گردس دا چڑھیا
اگے وطنوں ڈھول نکالے تاں ایتھے نٹھ آئے
ایتھے ایہہ قضیہ پے گیا وطن بدیس پرائے
سمی کیہا ڈھول اجیہا توں کیوں نام پکاریں
وطنوں ڈھول نکالے کیونکر توں کیوں نام چتاریں
کیہا ڈھول شہزادہ آہا گڑھ بغداد دا والی
فوجاں گھوڑے انت نہ کوئی بخشے مولا والی
شوق شکار اندر دن راتیں کردا ڈھونڈ پکاراں
باجھ شکاروں نہ کچھ بھاوے اندر جنگل باراں
مار کھڑے سبھ ہرن چپائے ہور ہزار بگھیلے
چھوڑ نٹھے گھر بار پیارے سنجے جنگل بیلے
دیکھ اجیہی جان پیاری تاں ایتھے چل آئے
آن ہوئے در تیرے قیدی ملک بدیس پرائے
نہ کوئی مان وطن دا سانوں نہ کوئی دولت پائی
نہ کوئی یار پیارا سنگا آن پھسے وچ پھاہی
تکیہ مان خدا تے ڈوری ہور نہیں کوئی حیلہ
نہ کچھ نیڑے وطن اساڈی نہ کوئی یار وسیلہ
چھڈ دے نام خدا دے سانوں کھا کر ترس ربانا
چلے جاواں گے شہر تیرے تھیں کرئیے ہور ٹکانہ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T1
|
RUS
|
Рудич Вера Ивановна
|
Пленная царица
|
Из недр тюрьмы рабом приведена,
Она вошла, бряцая кандалами,
В богатый зал, где с чашами вина
Сидят вожди за длинными столами.
Она стоит под бременем оков,
Вчерашняя надменная царица.
Вокруг нее ликующих врагов
Насмешкой злобной дышащие лица,
И чей-то голос дерзко крикнул ей:
«Теперь твоя смирилася гордыня!
Иди сюда! Под звон своих цепей
Пой песни нам, покорная рабыня!»
Она молчит. Лица ее черты,
Как мрамор статуй, бледны и суровы.
Ее осанки царской красоты
Не уменьшат позорные оковы.
И юный вождь, чей бешеный напор
Ее судьбу решил вчера в сраженьи —
Теперь пред ней потупил робко взор,
Как бы виновный в дерзком преступленьи.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
姜埰
|
鑾江雜詠
|
老去人猶在,
春來客未旋。
側身天地外,
卜宅水雲邊。
月照歸棲鳥,
江喧出口船。
苦遭生意短,
白髪不相憐。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
MKD
|
Nikolina Andova Shopova
|
Ајде да му избегаме на времето
|
Ајде да му избегаме на времето што ни се заканува со оптегнат лак и нѐ нишани со малата стрелка Ова сакав да ти го кажам – ако поминам со раката низ некоја географска карта нема да ги напипам ни планините ни врвовите нема да се намокрам ниту да ги наполнам рацете со земја така и ноќва кога поминуваш со раката низ моето тело нема да најдеш ни прав ни ветер, ни остатоци од моето име што секојпат одново се раѓа Зашто не знам колку време помина вечерва минута, час, година, целиот живот можеби Понекогаш кога ќе погледнам горе и долу не знам која трага ми се чини подолга онаа од млазот на авионот на небото или онаа што полжавот ја оставил зад себе
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
DEU
|
Wedekind, Frank
|
Konfession
|
Freudig schwör ich es mit jedem Schwure
Vor der Allmacht, die mich züchtigen kann;
Wie viel lieber wär ich eine Hure
Als an Ruhm und Glück der reichste Mann!
Welt, in mir ging dir ein Weib verloren,
Abgeklärt und jeder Hemmung bar.
Wer war für den Liebesmarkt geboren
So wie ich dafür geboren war?
Lebt ich nicht der Liebe treu ergeben
Wie es andre ihrem Handwerk sind?
Liebt ich nur ein einzig Mal im Leben
Irgendein bestimmtes Menschenkind?
Lieben? – Nein, das bringt kein Glück auf Erden.
Lieben bringt Entwürdigung und Neid.
Heiß und oft und stark geliebt zu werden,
Das heißt Leben, das ist Seligkeit!
Oder sollte Schamgefühl mich hindern,
Wenn sich erste Jugendkraft verliert,
Jeden noch so seltnen Schmerz zu lindern,
Den verwegne Phantasie gebiert?
Schamgefühl? – Ich hab es oft empfunden;
Schamgefühl nach mancher edlen Tat;
Schamgefühl vor Klagen und vor Wunden;
Scham, wenn endlich sich Belohnung naht.
Aber Schamgefühl des Körpers wegen,
Der mit Wonnen überreich begabt?
Solch ein Undank hat mir fern gelegen,
Seit mich einst der erste Kuß gelabt!
Und ein Leib, vom Scheitel bis zur Sohle
Allerwärts als Hochgenuß begehrt ...
Welchem reinern, köstlichern Idole
Nachzustreben, ist dies Dasein wert?
Wenn der Knie leiseste Bewegung
Krafterzeugend wirkt wie Feuersglut,
Und die Kraft, aus wonniger Erregung
Sich zu überbieten, nicht mehr ruht;
Immer unverwüstlicher und süßer,
Immer klarer im Genuß geschaut,
Daß es statt vor Ohnmacht dem Genießer
Nur vor seiner Riesenstärke graut ...
Welt, wenn ich von solchem Zauber träume,
Dann zerstiebt zu nichts, was ich getan;
Dann preis ich das Dasein und ich bäume
Zu den Sternen mich vor Größenwahn! – – –
Unrecht wär's, wollt ich der Welt verhehlen,
Was mein Innerstes so wild entflammt,
Denn vom Beifall vieler braver Seelen
Frag ich mich umsonst, woraus er stammt.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:身体欲望与感官愉悦
|
JPN
|
直親
| null |
いたつらに われやあかさむ まつひとの まつよふけぬと おとろかさすは
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Кони Фёдор Алексеевич
|
Куплеты Щекоткина
|
Начальник отделения —
Отдельная статья!
Его все чтут за гения,
И гений этот — я!
Не нужно уж Лизеточке
Дела мне подшивать;
Не будешь по котлеточке
В дежурство посылать!
Я десять лет всё кланялся,
Надломы есть в спине;
Зато теперь зачванился —
Покланяются мне.
Теперь головомытия
Сам стану учинять,
Без правил общежития
Пушить и распекать!
Могу столоначальнику
Задать я нагоняй,
А он мне, как начальнику,
И пикнуть не дерзай.
Чуть что неглижировано,
Чуть нету в ком пути —
Я тотчас же тово-воно…
Со мною не шути!
Жена, скажи племяннику —
Его я помещу;
И Ване место к празднику
Я теплое сыщу.
Теперь без затруднения
Ему проложим путь:
Начальник отделения
Ведь, брат, — не кто-нибудь!
Билетцы из пергамента
Мне всякий завезет,
Директор департамента
Обедать позовет.
Теперь все представления
Я сам начну писать,
(показывая на шею)
И здесь вот украшения
Уж мне не миновать.
Сошью салопчик норковый
Тебе я к рождеству;
Гуляй в мантилье шелковой
На радость торжеству!
Жена! теперь квартальница
Перед тобою — пас!
Отделенья начальница…
Целуй меня тотчас!
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
赵卫民
|
诸神的黄昏
|
诸神开始了节庆的黄昏,
渔灯渐照亮海上长城…
星星的距离,比渔灯近潮水远,
爱情的距离,比诺言近欢歌远,
总有许多在天上眨巴的眼睛
隔着鼾声窥伺,魂梦深处。
总有鸥啼剃亮双眼,
脚印陷入风磨盐蚀的沙滩,
有黑石漆亮如金,有地心的血,
沿着陷沟,向大海呼喊!
咾咕石在崖上围起相思冢,
马鞍藤在断崖处引唤潮风;
石沪里羁留的鱼群,或已被时间遗忘。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T1
|
T3
|
ARA
|
الشاعرة نسرين الهاشمي
|
قصيدة أبَعثر ويلملمون
|
عَتَبٌ عَلى الأزْهارِ إذ تُخفي النَّدى..
عَتبٌ..
على الأنْسامِ
حَاصرَها المَدى
عَجبًا..
وَقد وشَّت مَطارِفَ بؤسِهَا
هَذي السفينَةُ
مُذ تَقاذَفها الرّدَى
ثمَّ اكتوَتْ بالظَّنِّ
يغْمرُهَا الأسَى..
وَتَمازجَ الكتْمَانُ فيهَا
بالصَّدَى!
رَضِيَتْ
حَديثَ الصَّمْت في أشْوَاقِهَا..
وَتفنّنتْ
في صدِّ عَبرتِهَا سُدَى
أيُلام صُبحٌ..
إن تَوارتْ شمسُهُ
في قبْضة اللّيلِ البَهيمِ
وَقد عَدا
مَا دامَ
أنّ الخَافقَينِ
تَصافَحَا
لاَ بَأسَ..
بالعبَراتِ صَيفًا أرعَدا
مَا دَامَ في الصَّمْتِ المَهيبِ
قَصائدٌ
كسحَائبِ الغَيثِ الهتونِ
إذا بدَا
وَالسَّيفُ لا يُزري بهِ
أنْ تَختفي..
وَمَضاتُه إنْ غيَّبوهُ
فأُغْمِدَا
سَطوُ المُحَالِ على المُتَاحِ
مُروِّعٌ
وَعلى الأصابِع
رَعْشةٌ
لنْ توأدَا!
وَعلى الشّفاه المُطبقَاتِ
تَساؤُلٌ
وَالعقلُ قيدٌ مَا أراحَ وَلا هَدا
عُصفورة الآمَالِ
قصّت جُنحَها..
وغَفتْ
وللأحلامِ خَطّتْ مَوعدَا
لكنّما طير البُكَاءِ محلّقٌ
قدْ أسهرَ الأجفان
ليلاً سرمدَا
هَذا الجَوَادُ..
وَذي مَقادَةُ روحِهِ..
تَعِبَتْ بهِ الأزَمَاتُ
(قبل المُبتدا)!
أنَا لا أغنّي للقُبورِ
وَخَافِقي لا زَالَ يُهدي
مِنْ هَواهُ المُفْتَدَى
يسْتَمْطِرُ
الأفْرَاحَ مِنْ سُحبِ الشَّجَى..
وَيُبعثر الشِّوقَ
البهيَّ
الأرْغَدَا
إنْ قصَّرَ العُمُر الكَليلُ
وَمَا مَضى..
للقلْبِ
تَحْليقٌ
أجَادَ
وَأسْعَدَا!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
TUR
|
Mahmut Temizyürek
|
İstanbul'a Giden Bir Adam
|
Ben eskiden İstanbul'a giden bir adamdımYola düşer düşmez taşkın yürek bir adam
İlkinde Yalova'da durdum, 18'imde
Bursa'dan geliyordum, yolda
Gemlik'i geçince otobüs camından
Görünen değildi beni şaşırtan
Benişaşırtan
İçime çektiğim o mavi çöldü
Ömrümü bir seraba kandıran
Ben eskiden İstanbul'a gelen bir adamdım
Suyu bitmiş tuzu kalmış ağıtları
Ardında bırakıp Bolu Dağı'nın
Dumanında gökkuşağı umutlarla
Girerdim harem'e, Topkapı'ya
İstanbul,
Özgürlüğü hayal ettiğim meydan
Kendimi tasarlayıp ürettiğim fabrika
Boğaz'ında esenlik içtiğim
Aşktan erguvanlaştığım dünya
Her yerinde oyuncak bulduğum park
Siperinde uyuyakaldığım tabya
İstanbul, ruhumun aradığı sıla
ben İstanbul'dan giden bir adamım
İçine ne kadar İstanbul almışsa
Sürgününde onunla avunan bir adam
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
POR
|
Carlos Lopes Pires
|
Dias Inúteis
|
Ficarão perdidos os dias que não tivemos juntos. Dias inúteis encostados a paredes e muros envelhecidos. Dias sem calendário, horas evasivas e fugidas, desperdiçadas, afundadas em rios sem margens nem pontes,
noites, noites e mais noites deitadas fora como casas desabitadas.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
RUS
|
Мережковский Дмитрий Сергеевич
|
Парфенон
|
Мне будет вечно дорог день,
Когда вступил я, Пропилеи,
Под вашу мраморную сень,
Что пены волн морских белее,
Когда, священный Парфенон,
Я увидал в лазури чистой
Впервые мрамор золотистый
Твоих божественных колонн,
Твой камень, солнцем весь облитый,
Прозрачный, теплый и живой,
Как тело юной Афродиты,
Рожденной пеною морской.
Здесь было все душе родное,
И Саламин, и Геликон,
И это море голубое
Меж белых, девственных колонн.
С тех пор душе моей святыня,
О, скудной Аттики земля,
Твоя печальная пустыня,
Твои сожженные поля!
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر ابن سفر المريني
|
قصيدة وصف الأندلس
|
في ارض اندلسٍ تلتذ نعماء
ولا يفارق فيها القلب سراء
انهارها فضةٌ والمسك تربتها
والخز روضتها، والدر حصباء
وللهواء بها لطف يرق ب
من لا يرق وتبدو منه اهواء
ليس النسيم الذي يهفو بها سحرا
ولا انتشار لآلي الطل أنداءُ
وانما ارج الند استثار بها
في ماء ورد فطابت منه ارجاء
وأين يبلغ منها ما اصنفه؟
وكيف يحوي الذي حازته احصاء؟
قد مُيزت من جهات الأرض حين بدت
فريدةً وتولى ميزها الماءُ
دارت عليها نطاقاً أبحر خفقت
وجداً بها اذ تبدت وهي حسناء
لذاك يبسم فيهاالزهر من طربٍ
والطير يشدو وللأغصان إصغاءُ
فيها خلعت عِذارِي مابها عوضٌ
فهي الرياض وكل الأرض صحراء
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر ابن سهل اليكي
|
قصيدة في كُلِّ مَن رَبَطَ اللِّثامَ دَناءةٌ
|
في كُلِّ مَن رَبَطَ اللِّثامَ دَناءةٌ
وَلَو انَّهُ يَعلو عَلى كيوانِ
المُنتَمُونَ لِحِميَرٍ لَكِنَّهُم
وَضَعوا القُرونَ مَواضِعَ التيجانِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
UNK
|
renshi.eu [GR-LV-UK-CZ-MT-HR-GR]
|
LV – Arvis Viguls
|
vēlāk tās visas pārvērtās akmenī vārdi šņirkst starp marmora dzirnakmeņiem es pieceļos no galda piedurknēm nosmērētām miltos patiesība ir bāla un neglīta un tai pietiek ar atslēgas caurumu es izvēlos melus – seklu spoguli, kas neatšķir sejas vārdus, kas tik tikko turas uz papīra liekas, kaut kur mājā kāds atvērs logu un vējš tos nopūtīs nost neko, kas tik viegli pārvērstos akmenī bet vārdi nāks ar savu gravitāciju tā būs tik stipra, ka mēs nevarēsim pakustēties katrs savā grāmatplaukta pusē un vidū stingri iesietas šaubas neziņa cietos vākos mīlestība noskūs mūsu pakaušus kailus un ieliks ieročus rokās ticība mūs noliks ar sejām pie sienas
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
LZH
|
蔣愷
|
鶴湖
|
何物昂藏相,
翛然見此湖。
横江掠蘇軾,
小艇縱林逋。
華表終疑化,
朱門未許呼。
安流任來往,
聊以慰畸孤。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
LZH
|
林賓暘
|
病鶴
|
松梢秋氣怯霜衣,
猶爲山人守石扉。
仙國靈丹無處覓,
故鄉華表幾時歸。
心知海上雲霄□,
眼見林間燕雀飛。
却恨吹臺消息斷,
草烟城郭照斜暉。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
POR
|
António Jacinto
|
Era uma vez
|
Vovo Bartolomé, ao sol que se coava da mulembeira
por sobre a entrada da casa de chapa,
enlanguescido em carcomida cadeira
vivia
- relembrando-a -
a história de Teresa mulata
Teresa Mulata!
essa mulata Teresa
tirada lá do sobrado
por um preto d'Ambaca
bem vestido,
bem falante,
escrevendo que nem nos livros!
Teresa Mulata
- alumbramento de muito moço -
pegada por um pobre d'Ambaca
fez passar muitas conversas
andou na boca de donos e donas...
Quê da mulata Teresa?
A história da Teresa mulata...
Hum...
Vovo Bartolomé enlanguescido em carcomida cadeira adormeceu
o sol coando das mulembeiras veio brincar com as moscas nos lábios
ressequidos que sorriem
Chiu! Vovo tá dormindo!
O moço d'Ambaca sonhando...
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
CES
|
Bort, Rudolf
|
První sníh.
|
Jde jeseň, bílý závoj spouští,
zmlk šepot listů, ptactva smích,
a hnízda holá v chudém houští
zří na tě prázdna,jako v poušti,
a co v ně dojat zříš, hle, padá
juž první sníh.
Zprv zvolna sem a tam se nese,
pak zachytí se na větvích,
pak náhle víc ho mračno střese,
a než zrak zvedneš, zříš, že v lese
a v polích, cestách všecko přikryl
jen sníh a sníh...
Toť jako v žití. V práci, boji
jdem všichni v potu v cestách svých,
co s rokem rok se v řetěz pojí,
jejž vlečem sebou v krve zdroji – –
než naděješ se, ve vlas napad
juž první sníh.
Toť stříbro, kterým tvoji snahu
čas odměnil – víc žádat hřích!
Žil’s, trpěl, – teď na smrti prahu
tě vítá hrob a tvojí dráhu
přikryje věčným zapomněním
jen sníh a sníh.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
慧偘
|
聽獨杵搗衣
|
非是無人助,
意欲自鳴砧。
向月憐孤影,
承風送迥音。
疑擣雙絲練,
似奏一弦琴。
令君聞獨杵,
知妾有專心。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
BUL
|
Филип Ларкин
|
Съществената красота
|
Над булеварди и над магистрали,
с гигантски хляб прикрил умело ямите,
обвил бордеи, гробища с похвали
за сьомга и петрол, сияе ясно
животът идеален от рекламите.
Високо над канавката приятно
нож от сребро потъва в масло златно,
върху тревата чаша мляко чака,
добри семейства в лятото прекрасно
дължат смеха си, младостта, колите
на малко кубче, към което всяка
ръка се е протегнала. Креслата
дълбоки, вечерният чай, тръбите
неонови и — в четвърт профил, кротки —
до чехлите излегнатите котки
не отразяват нищо от средата,
върху която властват. Извисени,
те стряскат с чист каймак и чиста пяна,
с чист мраз очите ни несъвършени,
загледани отвъд света, където
неща тъй чисти и измити няма.
Там в пивници под потъмнели стрехи
се скупчват тенисисти в бели дрехи,
додето в нужника хлапак повръща,
пенсионерът плаща на момчето
гол чай с вкуса на старост и потръпва,
един пушач издъхващ се загръща,
усетил как през сенките на парка,
като че по вода, насам пристъпва
тя, смътната, до него приближава,
усмихва се, за миг се прояснява,
познала го, и се стопява в мрака.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
SLV
|
Kermauner, Aksinja
|
V STEKLENO JUTRO MOJE MISLI SE JE VPLETEL TVOJ OBRAZ (TEMA IZGINJA)
|
mrtve roke prvorojenih juncev
v rjavi zaspanosti večera.
luna vstaja iz težkega morja
moj prijatelj sam umira.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T2
|
DEU
|
Clemens Brentano
|
Der Spinnerin Nachtlied
|
Es sang vor langen Jahren
Wohl auch die Nachtigall,
Das war wohl süßer Schall,
Da wir zusammen waren.
Ich sing' und kann nicht weinen,
Und spinne so allein
Den Faden klar und rein
So lang der Mond wird scheinen.
Als wir zusammen waren
Da sang die Nachtigall
Nun mahnet mich ihr Schall
Daß du von mir gefahren.
So oft der Mond mag scheinen,
Denk' ich wohl dein allein,
Mein Herz ist klar und rein,
Gott wolle uns vereinen.
Seit du von mir gefahren,
Singt stets die Nachtigall,
Ich denk' bei ihrem Schall,
Wie wir zusammen waren.
Gott wolle uns vereinen
Hier spinn' ich so allein,
Der Mond scheint klar und rein,
Ich sing' und möchte weinen.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SLV
|
Pregl Kobe, Tatjana
|
13
|
Iz ozke ulice se na glavni trg belega mesta vali gosta množica ljudi, ki jim od
napete radosti vznesena lica sijejo od vlage. Nenadoma obstanejo in se drug ob
drugem tiho zagledajo proti svetlečemu vzhodu, ki se z ravnino opečnatih
streh staplja v sončni dotik. Prizor, ki ga je občudovalo že toliko zaljubljenih
parov, jih navda s spokojnostjo, in voda na obrazih se jim počasi suši. Na čelu
sprevoda igrajo godci na gosli s počasnimi, enakomernimi gibi najčistejših
oblik in v njihov napev je, z odmevom v daljavi, odeta nevesta.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
ARA
|
الشاعر ابن أسد الفارقي
|
قصيدة لَو توّجت راسي بِتاجين
|
لَو توّجت راسي بِتاجين
وَسوّرَتني بسوارينِ
لَم يحظ قَلبي من جَميع الَّذي
كسَبتُ منها بسوى رَينِ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
LZH
|
安廷谔
|
沽酒
|
认得当垆卓氏家,
小桥低屋柳阴遮。
莺啼密树迎风涩,
燕蹴香泥掠水斜。
鹦鹉泛来因问月,
鹣鷞典去为看花。
酕酶且任东方白,
回首桑榆莫浪嗟。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Трилунный (Струйский) Дмитрий Юрьевич
|
Демон
|
Во тьме, в которой нет рассвета,
Как беззаконная комета,
Блуждает он, мрачнее тьмы.
Неложный призрак он поэта!
Ему подвластные умы
Воздвигли в честь его кумиры,
И у него есть в мире храм,
Толпы жрецов, рабы и лиры,
И гнусной лести фимиам.
Но не забыл он, неутешный,
Сиянье дивное небес,
И проклинает мир кромешный
И миг, как блеск его исчез!
И он, как червь, Вселенну точит,
Зовёт Предвечного на брань,
И смехом яростным хохочет,
Когда, подъяв с громами длань,
На царство грешное обрушит,
Источник правды в нём иссушит
И вдруг безжалостной стопой
Его сотрёт с коры земной!
О враг добра непримиримый,
Ужасен ты, неуловимый!
Везде нам виден образ твой;
Ты прозван случаем, "судьбой",
И под покровом хитрой маски
Святые истины веков
Ты обращал в пустые сказки.
Среди таинственных гробов
Блестит во мгле твой факел ложный;
К нему, спеша, мудрец безбожный
Влечёт погибельной звездой
Толпу несчастных за собой...
Но и твоё ужасно горе!
Нет радуги в ночи твоей,
Она как в льдяных латах море
Иль гроб без солнечных лучей!
Душой опальной, безнадёжной
На муку вечности безбрежной
Ты вечно предан. Демон, плачь!
Кто Херувим был лучезарный,
Тот стал мучитель и палач!
Твоей душе неблагодарной
Нигде, ни в чём отрады нет;
Ты ненавидишь Божий свет,
Его разрушить ты желал бы!
Вторично Бога ты предал бы!
Но есть предел в твоих громах -
Ты сеешь смерть в своих гробах,
Но жизнь пробьётся из могилы;
И смотришь ты, злодей унылый,
На вековечный Божий цвет:
И для тебя надежды нет!
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
刘汉藜
|
同淇瞻登伾山
|
北阙浮云迥,
伾山秋色多。
寒声落危石,
木叶下黄河。
抗疏新骢马,
传经旧薜萝。
少年登眺意,
回首已蹉跎。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
劉筠
|
淮水暴漲舟中有作
|
行行極目天無柱,
渺渺橫流浪有花。
客子方思舟下碇,
陰虬自喜海爲家。
村遥樹列秦川霽,
岸闊牛分觸氏蝸。
鳶嘯風高良可畏,
此情難論坎中蛙。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
缪汝梅
|
舟中怀弟澹园即录以赠
|
曾托行踪广德州,
秋风湖上又归舟。
检装正苦囊如洗,
借箸犹虞事未周。
惜昔韶光难再共,
抚今清况竟相侔。
一声鸿雁云天远,
唤起新愁与旧愁。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
王僧佑
|
赠王俭诗
|
汝家在市门,
我家在南郭。
汝家饶宾侣,
我家多鸟雀。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Wilkins, Harriet Annie
|
MISCELLANEOUS PIECES.
|
I looked, and the mist had hidden
Streamlet and gorge and mountain,
Mansion and church had vanished away,
No trace of tree or fountain.
Mist, on the roof where birdlings wake
The strains of old love stories,
Mist, like tears on the roses’ cheek,
In cups of the morning glories.
“Ah, like life,‘ said my heart to me,’
Only a world of sorrow,
The lips you love, the hands you clasp,
Are cold and strange to-morrow.
Mists on the stream of by-gone days,
Where are your childhood bowers?
Mists on the path of coming years.
Where are your household flowers?”
I looked again; a sunbeam bright
Had shot through the heavy mist;
It drew the rose to its glowing breast,
And the morning glories kissed.
The spire of the Ascension Church
Flashed out like St.‘ Michael's sword,
When girt with glowing armor, he
Doeth battle for his Lord.
Each moment some high roof or tower,
Some flush of the maple leaves,
Grew fair to sight, the birdlings sang
In nests on the sun-lit eaves;
And Nature bathed in living light,
As if she renewed her birth,
The Universal Father smiled
Through his sunbeam, on the earth.
“Ah, now my heart, so sad and cold
With mists of its repining,
What will thou say to see once more
The cloud with silver lining?”
Source of light! when I leave this sphere,
Grant me a vision like this,
Mists and shadows rolling away
From the Paradise of bliss.
May I look thus on mounts of God,
The flash of temple spires,
And hear the deathless singers chant
From their harmonious lyres;
So may I close mine eyes on earth,
While heaven's pure light is breaking,
And some I know will fold me close,
In arms of love awaking.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
倪承宽
|
盱眙县怀古用杜工部九成宫韵
|
盱眙南山湄,
泗城浸如臼。
雉堞宛然围,
流波荡缺口。
城心矗浮屠,
晃朗存户牖。
想当水未潴,
山城大于斗。
洪涛倾天吴,
巫支祁骇走。
遂使妇子居,
竟作蛟鼍薮。
导川顺水性,
神禹功不朽。
水由地中行,
妙用传希有。
后乃违厥度,
湮水水失守。
宣防英喆能,
法鉴千载后。
长空松风回,
凭轩惆怅久。
掘地伊何人,
注海重搔首。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.