Datasets:
PoetryMTEB
/
MultilingualPoetryThemeClassification

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
⌀
title
stringlengths
1
409
⌀
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
ARA
الشاعر ابن المستوفي الإربلي
قصيدة يا رب أنت الله حلمك صافح
يا ربّ أنت الله حلمك صافح عن كلّ جانٍ عُذره مُتَعَذَّرُ إنّي وإن كَبُرت ذنوبي مُطعمي في حُسنِ عفوكَ أنّ عفوكَ أكبرُ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
DEU
Gerrit Engelke
Wie bin ich heute selig
Ich pfeife schon den ganzen Morgen Und döse für mich hin. Die Sonne ist in Regenlust verborgen – Doch irgendwas erheitert meinen Sinn. Die Menschen sehn heute anders aus, Das Zeitungsmädchen hüpft so niedlich, – Die lange Straße, Haus an Haus, So regengrau – und schläfert doch so friedlich. Was gestern hier lärmte, roh und fuselkehlig, Das ist heute alles stumm. – Wie bin ich heute selig – Und weiß doch nicht warum – Ihr lieben Leute, ich schalt euch: unausstehlich, Fluchte manchmal, schalt euch: schlecht und dumm, Vergebt mir heute, ich bin so selig Und weiß doch nicht warum.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Sara Coleridge
The Child
SEE yon blithe child that dances in our sight! Can gloomy shadows fall from one so bright? Fond mother, whence these fears? While buoyantly he rushes o'er the lawn, Dream not of clouds to stain his manhood's dawn, Nor dim that sight with tears. No cloud he spies in brightly glowing hours, But feels as if the newly vested bowers For him could never fade: Too well we know that vernal pleasures fleet, But having him, so gladsome, fair, and sweet, Our loss is overpaid. Amid the balmiest flowers that earth can give Some bitter drops distil, and all that live A mingled portion share; But, while he learns these truths which we lament, Such fortitude as ours will sure be sent, Such solace to his care.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
孙洤
九莲
屐齿摩天鸟道平， 下方无际转心惊。 古岩日背长凝雪， 深坞春迟偶听莺。 云返危峰千树暗， 石沈绝涧万山鸣。 访奇侧下悬崖坐， 贪看飞泉不肯行。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
潘性敏
登山
乘兴登山去， 芳林渐欲曛。 鸟归千嶂树， 人下半溪云。 曲径幽难觅， 遥村近始分。 行将居此地， 麋鹿共为群。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر إبراهيم صعابي
قصيدة أستاذة النحو
إنْ كنتِ مُغْرمَةً بالنّحو واسيهِ مَا ضَيّعَ النّحْوَ إلاّ بعضُ أَهْليهِ واسْتَشْعِري في المنَادى نَبْضَ لَفْتَتِهِ إنّ الحبيبَ مياهُ النَّدْبِ تَرْويهِ إنْ ظَلَّ مُبْتَدأً كُوني لَهُ خَبَرًا وَتَمِّمي جُمْلَةَ الأشْواقِ في فيهِ وَأَعْرِبي أَيَّ خَفْقٍ بَاتَ يَنْصِبُه وَصْلُ المحِبِّ فَيَنْأى عَنْ تَجَنّيهِ وَأَظْهِري كُلَّ شَهْدٍ جَاءَ مُسْتَتِرًا تَقديرُهُ أنتِ في أَبْهى أَمانِيهِ مُدِّي لَهُ مِنْ شِراعِ العَطْفِ بارقَةً تُلَمْلِمُ القَلْبَ في دِفْءٍ وتُؤْويهِ هذا حَبيبُكِ مَرْفوعٌ بِضَمّتِهِ فَأَكْثِري ضَمَّهُ فالضَمّ يشْفيهِ هَذا حَبيبُكِ مَنْ مَرَّتْ جَنَازتُهُ كُفِّي الدُّموع.. أَيَبْكي المَيْتَ مُرْدِيهِ في دَرْبِهِ أدواتُ الشَّرْطِ واقفَةٌ تُمَارسُ الجَزْمَ في عُنْفٍ وَتَشْوِيهِ فَالشَّوقُ فِعْلٌ صَحيحٌ كُلُّهُ عِلَلٌ ما زالتِ العِلَلُ الجَوْفاءُ تُشْقيهِ وَأصْبَحَ الدّهْرُ يَشْكُو زَيْفَ مَوْعِدِنا وَأصْبَحَ الحُبُّ يُقْصينا وَنُقْصِيهِ بَعْضُ الكلامِ مُبَاحٌ حينَ يُدْهِشُنا وَسِرُّ دَهْشَتِنا في الحالِ نُخْفِيهِ أُسْتاذةَ النّحو تَدْريباتُنا كَثُرَتْ فَهَلْ نُؤَجِّلُ جُزْءًا بَعْدَ تَرْفِيهِ؟ كُلُّ الكتابِ فَراغَاتٌ سَنَمْلَؤُهَا بِمَصْدَرِ الشَّوْقِ لِلأَحْبَابِ نُهْدِيهِ فَلا يَغُرَّكِ تَفْضيلٌ لِذِي كَلِمٍ لا يلزمُ الفِعْل إلاّ في تَعَدِّيهِ وَخَبّرِي صِلَةَ الموصولِ أَنَّ لَهَا مِنَ الفُؤَادِ مَحَلاًّ فيكِ يُحْيِيهِ وَأَسْهِبي في بنَاءِ الفِعْلِ وَانْتَظِرِي أَن تُعْرِبَ الأمرَ مَأْسَاةٌ وَتَبْنِيهِ فللإشارةِ في شَرْعِ الهَوى نَغَمٌ مِنْه اشْتِعَالُ الجَوَى وَالوَعدُ يُذْكِيهِ هَذَا مُحِبُّكِ بالتّنْوينِ مُلْتَحِفٌ بِرَغْمِ عُجْمَتِهِ تَنْوينُهُ فِيهِ مَا عَادَ يُعْرِبُ إلاّ جَمْرَ أَسْئِلَةٍ وَأَنْتِ مَصْروفَةٌ في زَوْرَقِ التِّيهِ مُجَرَّدٌ مِنْ حُروفِ الصَّمْتِ يَسْبقُهُ شَوْقٌ مَزيدٌ إلي عَيْنَيْك يُسْديِهِ صُبِّي لَهُ مِنْ صَبَاباتِ الهَوى مَطََرًا وَأَغْرقِيهِ بِهِ مِنْ غَيْرِ تَنْويهِ وَأَسْكِنِيهِ حَنَايا القَلْبِ واحْتَجِبي عَنْ عَيْنِ زَيْدٍ وَعَمْرًا لا تَعُوديِهِ لُومي التَّعَجُّبَ إن أَغْرَى سِواكِ بِهِ فَمَا أَجَلَّ عِتَابًا فِيكِ يُبْدِيهِ وَمَيِّزي الوَجْدَ مَلْفُوظًا بلا بَدَل فَلا يَبيدُ.. وَلا الأيّامُ تُبْليهِ أُسْتاذةَ النَّحْوِ هَلْ لِلْحُبِّ عِنْدكُمُ بَابٌ لِذي أَمَلٍ بِالقُرْبِ يُغْريِه؟ هَيَّا أَعيدِي دُرُوسَ النَّحْوِ أَجْمَعَهَا وَكُلُّ دَرْسٍ عَلى مَهْلٍ أَعِيديِهِ يَا أَنْتِ.. يَا أَنْتِ.. أَحْلامُ الفَتَى انْكَسَرَتْ وَلُجَّةُ اليَأسِ بالآلام تُدْمِيهِ مَا لِلْحَبيبِ وَقَدْ أَغْراكِ مَقْتَلُهُ أَضْحَى يَحِنُّ إلي أَحْضَانِ مَاضِيه فَاعْتَلَّ أَوَّلُهُ وَاعْتَلَّ أَوْسَطُهُ وَاعْتَلَّ آخِرُهُ وَاعْتَلَّ بَاقِيه
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T6
CES
Kapper, Siegfried
Na nový rok.
O přál bych sobě vládnout takou mocí, Jak trouby, co Jericho rozbořily, Bych slovem svým vás vyhřímal z té noci, V níž časů vzlet ste mohutný prosnili! I zpěvu svému přál bych kouzla síly, Jakouž se skály prutem dotknul vůdce, By čerstvý žití pramen z vaší žíly I z duše vyšleh’, zkamenělé v muce! Stoupil bych před vás, kmene mého syny, Jež dnes Bůh-soudce svolal k chrámu svému, By pravou váhou vážil vaše činy, A k soudu třídil cnost a hřích velkému. Jak chrám se třese rohem zasvěceným,4) Jak před Jerichem hřímal hlahol trouby, Tak dechem pravdou svatou rozníceným Chtěl bych Vám hlásat takto v duše hloubí: „Vyvraťte hradby vší ohraženosti, Předsudků starých zdrťte vetché brány, Těsná opusťte bydla sobětnosti, Zatměnlivosti zbořte noční stany! Světlu je zotvírejte všespasnému, Světlu, jenž z ňáder Páně k zemi kane, Ve světlu lásky k vlasti, k druhu svému Ať nový rok vám, pravý, velký vstane. Ať v době té, kde Boží píše péro, Kdo šťastným má, kdo déle bídným býti, Kdo žít a koho klidné hrobu šero Neb ohně žár, neb morské bezdno krýti, Ať v době té vám ruka milostivá Usoudí vašich nátisků oblevy; Ať z malátnosti pružnost vzejde živá, Ať v lásku všechny promění se hněvy. Mne-li zapíše ruka smrti sobě – Nebudu želet! – Prach ať v prachu shnije! Přeblaženým chci být, když na mém hrobě Jen spásy vaší palma se rozvije! Však blaženějších vás; jimž ve svěžesti Jejího stínu spočívati přáno, Jimž spásy vzácnou růži vidět kvésti, Jimž míru jaro uzřít bude dáno! Nebudu želet, pravím, mně že žádné Nekynou máje, a poslání mého Že nedbá doba; – myšlénka nevadne, I dojde pravda cíle vítězného! Nezvítězí-li, – snem-li jen ostanou Ach, neblahým proroctví mého slova; Spásy-li vaší dnové nezaplanou, Zasype-li vás pranoc dějů znova; Neobviňujte času nátisk přísný, Že v proudném ste zas utonuli toku; Ach želte hořce jen, v pout vašich tísni Že stačit zmeškali ste časů kroku!“
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T5
ENG
Gould, Hannah Flagg
THE MOTHER'S DREAM.
Methought, once more to my wishful eye My beautiful boy had come: My sorrow was gone, my cheek was dry, And gladness around my home. I saw the form of my dear, lost child! All kindled with life he came; And he spake in his own sweet voice, and smiled, As soon as I called his name. The garb he wore looked heavenly white, As the feathery snow comes down, And warm, as it shone in the softened light That fell from his dazzling crown. His eye was bright with a joy serene, His cheek with a deathless bloom, That only the eye of my soul hath seen, When looking beyond the tomb. The odors of flowers, from the thornless land Where we deem that our blest ones are, Seemed borne in his skirts; and his soft right hand Was holding a radiant star. His feet, unshod, looked tender and fair, As the lily's opening bell, Half veiled in a cloud of glory, as there Around him, in folds, it fell. I asked him how he was clothed anew — Who circled his head with light — And whence he returned to meet my view So calm and heavenly bright. I asked him where he had been so long Away from his mother's care — Again to sing me his infant song, And to kneel by my side in prayer. He said, “Sweet mother, the song I sing Is not for an earthly ear: I touch the harp with a golden string, For the hosts of heaven to hear. “It was but a gently fleeting breath, That severed thy child from thee! The fearful shadow, in time, called Death, Hath ministered life to me. “My voice in an angel choir I lift; And high are the notes we raise: I hold the sign of a priceless gift, And the Giver, who hath our praise. “‘ The bright and the morning star’ is he, Who bringeth eternal day! And, mother, he giveth himself to thee, To lighten thine earthly way. “The race is short to a peaceful goal, And He is never afar, Who saith of the wise, untiring soul, ‘ I will give him the morning star!’ “Thy measure of care for me was filled, And pure to its crystal top; For Faith, with a steady eye, distilled And numbered every drop. “While thou wast teaching my lips to move, And my heart to rise in prayer, I learned the way to a world above; The home of thy child is there! “The secret prayers, thou didst make for me, That only thy God hath known, Arose, like sweet incense, holy and free, And gathered around his throne. “My robe was filled with the perfume sweet To shed upon this world's air, As I joyful knelt, at my Saviour's feet, For the glorious crown I wear. “In that bright, blissful world of ours, The waters of life I drink: Behold my feet, as they‘ ve pressed the flowers, That grow by the fountain's brink! “No thorn is hidden to wound me there; There‘ s nothing of chill, or blight, Or sighing to blend with the balmy air — No sorrow — no pain — no night!” “No parting?” I asked, with a burst of joy; And the lovely illusion broke! My rapture had banished my beauteous boy — To a shadowy void I spoke. But, O! that STAR of the morn still beams With light to direct my feet Where, when I have done with my earthly dreams, The mother and child may meet.
T5
神圣、超验与智慧
T2
T5
T5
JPN
頼成（中原貞清男）
null
いつちとも　しらぬわかれの　たひなれと　いかてなみたの　さきにたつらむ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
黎天啟
於村路尋得江岸幽處
石繞村坳一徑斜， 又沿芳草出江涯。 烟生積水欲為雨， 風到閒枝亦作花。 僧帶野雲歸古寺， 鳥啣山翠落人家。 川源有路皆仙隱， 好向漁翁買釣槎。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ITA
Gian Giorgio Trissino
2
La bella donna che 'n virtù d'Amore mi vinse al gioco simigliante a lei, novellamente ha dentro a gli occhi miei ritrovata la via di gire al cuore. Ond'ei superbo del soverchio honore, che 'n lui si degni d'habitar costei, divina in terra, ogni pensier c'havei d'indi mandò subitamente fuore. Onde l'albergo in libertà gli rese, sì come a Donna simile conviensi, qual ho dinanzi a gli occhi, ovunque i' giro E con la forza del piacer, che accese sì ratto, et occupò tutt'i miei sensi, mi mena quasi a l'ultimo sospiro.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Alcott, Amos Bronson
ELLERY CHANNING.
Still held in sweet remembrance thou, my friend, As when I knew thee in thy maiden prime; Though later years to ripening graces lend The graver traits, whilst we together climb The pathway upward to those loftier heights, ’ Bove clouded prospects and familiar sights. Thy gracious worth shines brightly in mine eyes, Thy warm heart’ s labors, thy large liberal brain, Ennobling studies, and broad charities, Thou woman worthy of the coming age! Whilst household duties thou dost well sustain, Yet ampler service for thy sex presage; Can aught from Memory’ s record e’ er erase Thy cordial manners, and resplendent face?
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ITA
[anonymous]
XIII
Da cacciar ritorniàn con preda molta, ma non siàn già sì stanchi che la forza ci manchi di cacciar con voi, donne, un'altra volta. Lieti cantando e per tempo stamani ne gimmo alla foresta, seguendo noi e i cani, fra sassi e sterpi or quella fiera or questa. Chi di bussar non resta, per tutto, come noi, ne fa molte sbucare e del cacciar ha piacer prima e poi. Noi abbiàn morto molte fiere e speso il giorno in gran piacere; e qualcun c'è c'ha preso orsi e bertuccie, standosi a sedere. Ma stato è bel vedere le golpi e' cani appresso fuggirle e volteggiarle, pur poi pigliarle, e delle vecchie spesso. Donne, se, quando un dì che non piovessi, co' panni un po' cortetti cacciar con noi volessi, aremmo gran piacere per quei boschetti; ma non mai vi diletti il cacciar con villani, perché vi straccherìeno tanto vi metterìeno per luoghi strani. Gli è ver che nel cacciar sempre ogni dì qualcun l'ossa si spezza; ma non fa già così chi caccia, come noi, per gentilezza: però, con allegrezza, donne, venir vi piaccia a goder questa preda, ove s'intenda e veda chi me' caccia.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T2
LZH
胡衍
嘉定二年秋重游洞霄
餘杭泉石欠幽探， 浄拂衣塵入翠嵐。 九鎖山門雲上下， 一峯天柱殿西南。 元封舊事無人記， 德壽仙游有客談。 痛飲丹泉卧玄石， 松風滿耳夢初酣。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
潘顾铭
敬和荫乔老世兄留别榆林士民之作即步原韵
单骑赤手履艰屯， 数语克回边地春。 泽被豺狼曾入化， 信孚蛮貉并知亲。 屏围锦字铭恩重， 石载德音记事真。 文比头陀碑更妙， 撰人恐误作王巾。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
CUSTOM:赞颂功绩
SPA
Fernando Rendón
Duermevela
A medida que moría, me hacía humo. Sueño que estoy soñando tú estás en mi sueño con tus ojos llenos de amor estás despierta contemplándome en tu sueño nos soñamos los dos en un sueño en que no podemos tocarnos este sueño es persistente y denso y lo envuelve todo ahora se ve que ya podemos besarnos este sueño es como el mar sueño que estamos abrazados en el mar y que decimos disparates este sueño tiene extrañas propiedades puede estirarse y encogerse y no puede terminar de quienes sueñan depende la vida de los muchos que no sueñan sólo puede uno despertar y amar en un día abierto sin dejar de soñar vivir contra la muerte y luchar en duermevela atrayendo como un imán al tiempo que vendrá porque solo lo que no existe no puede morir en mi sueño la serena no existencia es más real sé que hay qué fortalecer este sueño es preciso que nos desvelemos muchas noches soñando mejor un sueño sin orillas en que el mundo se libera cada segundo una oleada de sueño derriba tu realidad y derriba a la muerte y te ves a ti mismo viviendo por primera vez
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
RUS
Odoevskij A.I.
Иоанн преподобный
Не саранчи ли тучи шумные На нивах поглощают золото? Не тучи саранчи! Что голод ли с повальной язвою По стогнам рыщет, не нарыщется? Не голод и не мор. Софии поглощает золото, По стогнам посекает головы Московский грозный царь. Незваный гость приехал в Новгород, К святой Софии в дом разрушенный И там устроил торг. Он ненасытен: на распутиях, Вдоль берегов кручинных Волхова, Во всех пяти концах, Везде за бойней бойни строятся, И человечье мясо режется Для грозного царя. Средь площади, средь волн немеющих Блестящий круг описан копьями, Стоит над плахою палач; -- Безмолвно ждут... вдруг площадь вскрикнула, Глухими отозвалось воплями Паденье топора. В толпе монах молился шепотом, В молитвенном самозабвении Он имя называл. Взглянул... Палач, покрытый кровию, Держал отсеченную голову Над бледною толпой. Он бросил... и толпа отхлынула. Палач взял плат... отер им медленно Свой каплющий топор, И поднял снова... Имя новое Святой отец прерывным шепотом В молитве поминал. Он молится, а трупы падают. Неутолимой жаждой мучится Московский грозный царь. Везде за бойней бойни строятся И мечут ночью в волны Волхова Безглавые тела.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
JPN
鳥羽院
null
つねよりも　むつましきかな　ほとときす　してのやまちの　ともとおもへは
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
ARA
الشاعر مهند حليمة
قصيدة عصف روح
أجَادَتْ سَبكَ قافيتي ظُروفي فرَقَّ السّطرُ من عزفِ الحروفِ وأسدَلتُ السّتارَ على الحكايا كحُزن النّخل في يَبَسِ السّعوفِ ولم يبقَ سوى معنىً صغيرٍ تكَوّرَ في مُخيّلةِ الحتوفِ بهِ تلهو كنهدٍ قد تعرّى بداليةٍ تشيخُ على الصروفِ هو الذكرى الأليمةُ كلّ حينٍ تعُضُّ مقاطعَ القلبِ الشّغوفِ وترشُقُ عينَ أغنيتي سهاماً تُشقّقني ولوعاً في جُروفي تُمزّقُني رياحُ البعدِ غدراً وتغزوني غباراً في الصفوفِ فتَعمى كلُّ أُمنيةٍ وحُلمٍ وتكتحلُ الرؤى عتْمَ الكُهوفِ وصَوتي خلفَ حنجُرتي كطفلٍ يتيمٍ ضائعٍ جَمِّ النّزوفِ ومَبحوحٌ فمي ويدَايَ شتّى بِساحاتِ النّوى كُسِرَت سُيوفي يباغتُني الحنينُ لخبزِ أمّي لشاطئِ كفّها الّلدْنِ العطوفِ لضحكةِ وجهها المنسوجِ فجراً لرِقّة قلبها الوَرِعِ الّلهوفِ لذاكَ الّليثِ يحملُ ألفَ قلبٍ وتزدانُ المعاني في الوصوفِ لهُ لنبوءةِ العينين كي لا يزِلّ بغفلةِ المعنى وقوفي لثغرِحبيبتي لجنانِ وردٍ لزاهي الحُسنِ ريّانِ القطوفِ وللوطنِ المُضمّخِ بالضّحايا وللشّهدَا ألوفاً في ألوفِ إلى الماضي السّحيقِ وكان عهدي سنبقى للعُلا شُمَّ الأنوفِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
DEU
Friedrich Hölderlin
An die Natur
Da ich noch um deinen Schleier spielte, Noch an dir, wie eine Blüte hing, Noch dein Herz in jedem Laute fühlte, Der mein zährtlichbebend Herz umfing, Da ich noch mit Glauben und mit Sehnen Reich, wie du, vor deinem Bilde stand, Eine Stelle noch für meine Tränen, Eine Welt für meine Liebe fand, Da zur Sonne noch mein Herz sich wandte, Als vernähme seine Töne sie, Und die Sterne seine Brüder nannte Und den Frühling Gottes Melodie, Da im Hauche, der den Hain bewegte, Noch dein Geist, dein Geist der Freude sich In des Herzens stiller Welle regte Da umfingen goldne Tage mich. Wenn im Tale, wo die Quell mich kühlte, Wo der jugendlichen Sträuche Grün Um die stillen Felsenwände spielte Und der Aether durch die Zweige schien, Wenn ich da, von Blüten übergossen, Still und trunken ihren Othem trank Und zu mir, von Licht und Glanz umflossen, Aus den Höhn die goldne Wolke sank. Wenn ich fern auf nackter Heide wallte, Wo aus dämmernder Geklüfte Schoß Der Titanensang der Ströme schallte Und die Nacht der Wolken mich umschloß, Wenn der Sturm mit seinen Wetterwogen Mir vorüber durch die Berge fuhr Und des Himmels Flammen mich umflogen, Da erschienst du, Seele der Natur! Oft verlor ich da mit trunknen Tränen Liebend, wie nach langer Irre sich In den Ozean die Ströme sehnen, Schöne Welt! in deiner Fülle mich; Ach! da stürzt ich mit den Wesen allen Freudig aus der Einsamkeit der Zeit, Wie ein Pilger in des Vaters Hallen, In die Arme der Unendlichkeit. – Seid gesegnet, goldne Kinderträume, Ihr verbargt des Lebens Armut mir, Ihr erzogt des Herzens gute Keime, Was ich nie erringe, schenktet ihr! O Natur! an deiner Schönheit Lichte, Ohne Müh und Zwang entfalteten Sich der Liebe königliche Früchte, Wie die Ernten in Arkadien. Tot ist nun, die mich erzog und stillte, Tot ist nun die jugendliche Welt, Diese Brust, die einst ein Himmel füllte, Tot und dürftig, wie ein Stoppelfeld; Ach! es singt der Frühling meinen Sorgen Noch, wie einst, ein freundlich tröstend Lied, Aber hin ist meines Lebens Morgen, Meines Herzens Frühling ist verblüht. Ewig muß die liebste Liebe darben, Was wir liebten, ist ein Schatten nur Da der Jugend goldne Träume starben, Starb für mich die freundliche Natur; Das erfuhrst du nicht in frohen Tagen, Daß so ferne dir die Heimat liegt, Armes Herz, du wirst sie nie erfragen, Wenn dir nicht ein Traum von ihr genügt. Tweet   Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen - speziell zu Gedichten von Hölderlin audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
SPA
Ketty Alejandrina Lis
Ah, las lágrimas
Al Dr. Abraham I. Lis Cuánto dolor camina por la ausencia —hay tanto— grito feroz que nada nada dice ni expande y en un pequeño pliegue se escabulle —¿es grito?— —A qué sitio extraño irán las mañanas que una a una viven en el pan tostado el té y el comienzo temprano del día— El tacto en su lenguaje habla —¿de qué país regresa?— la voz en su registro emerge —dí Dios, de dónde— ninguno vio caer el rayo —mi dulce bien, fue imprescindible un rayo— de hierro el yelmo el peto y gasa en la visera. —Cuál será la copa de cristal y jade que guarde lo tibio, los viajes y aquellos paseos, mi bien bordeando el reflejo musgoso del Arno— Estoy aquí en pugna y en pasado estoy aquí quitando los minutos que de las altas cumbres caen y resbalan. ¿El sol? cayó de bruces al vacío el cielo abrió su esclusa y un torrente también cayó gimiendo entre los juncos que en las noches escuchan el rondar del viento su lamento y lo exorcizan. ¿De uno a otro polo habrá distancia? Si el tiempo terrenal es sólo excusa si la medida apenas una tabla en la que frágil se sostiene el náufrago —¿por qué por qué la creación dí Dios por qué?— tampoco en el espacio la dimensión alcanza su estatura. ¿Habrá disolución en el misterio? ¿Habrá un no ser fundido con la nada? No no puede perderse la vida. Ha de haber un sitio un cofre sagrado que guarde el abrazo estrecho disolviendo el linde tus voces, mi bien, mis voces tu nombre y mi nombre. ¿Debo callar no ver así tan quieta como estatua he de quedar? Vamos vamos que ya es la hora y es la pesadilla de no ver andar en el hogar por dentro y por fuera huir y en el reverso hablar hasta estar muerta porque en la casa hubo uno en dos porque en la casa de hoy ni tan siquiera hay uno y la mitad se tambalea. ¿El mundo? Un bulto en que convive la mano que se extiende y la miseria. ¿Acaso no debí espantar con más furor debí debí, oh Dios debí al negro ángel de rosas engañosas en la frente y el Etna en la mirada que vino del espejo? Como walkiria me enfrenté a lo oscuro —fue inútil— llorando me abracé a la fe y de rodillas supliqué a lo alto —fue inútil— castigué con violencia la cara y la cabeza hasta quedar tendida —fue inútil—. ¿Y las lágrimas? Ah, calma sobre volcán que se sostiene con los puños. Ah, las lágrimas.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
刘西英
我本有一个古老的故乡
我本有一个古老的故乡 那是圣人出生的地方 悠久的历史，灿烂的文化 记录了先辈无上的荣光 我本有一个传奇的故乡 那是好汉聚居的地方 一部水浒传，一百单八将 树起多少英雄的形象 我本有一个美丽的故乡 那是红高粱生长的地方 抗日的爷爷，传奇的奶奶 是他们的鲜血染红了高粱 我本有一个诗意的故乡 那是风筝飘飞的地方 小小的风筝，长长的线绳 多少次把我的思绪牵向远方 我本有一个平坦的故乡 那是牵魂萦梦的地方 虽然现在我离它很远 但生我的故乡终生难忘
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T2
T1
CES
Marek, Antonín
POSLÁNÍ K JUNGMANNOVI V ÚNORU 1817
Často sobě vzpomínám, druhu velecenný, když jsem chodil v Polabí k tobě připojený. Žití mého dennice tehda ještě žhala, kvítím růžným naděje dráhy moje stlala. Ucho rádo hovoru tvého poslouchalo, lásku k tobě dvižením srdce zjevovalo. Požáry se v západě do červena rděly, kteréž záři na líce naše odrážely. Hladinou nás míjelo Labe v tichém běhu, rybář člunu přiháněl k bezpečnému břehu. Tamto k nebi strměly Klepy pahoraté, onde seděl vážný Říp v době kruhovaté. Tamto zrožilý se skot pásl v bujném luhu, onde rolník hlaholil u svého si pluhu. Divem jati zřeli jsme polohy té země, kde se Čechův usedlo prvotinné plémě. Tu kde první upad strom od jich pracné ruky, kde se mísil lesní šum s vlastenskými zvuky. Řekni: smíme-li ten kraj, jejž jsem počal znáti, plným srdcem vroucnosti otčiznou teď zváti? Kde jste časy prvních let v mládenecké síle, národní když horlivost vřela v každé žíle, dokud mluvou matky Čech moh se obejíti, nedav mravu cizoty do země se tříti; dokud otcem knížete jméno polučeno klatbou vzdechů nebylo tajných obtíženo. Všecko čas, ten ukrutník, nelítostně plení, pod jeho se šlépějí kraj i národ mění; proudům nová řečiště jinam vykazuje, doly rovná pahorům, Etny vyhašuje; národního ducha tvrz v rozvaliny kotí, v zemi proti krajanům vlastní syny rotí. Ó, jak možno nečíti truchlivosti v sobě, kdo ví předků výbor svých pochovaný v hrobě. Hlasem chtěl bych volati hromu ohromného, až bych stíny probudil z Orka mrákotného. Vstaňte vzhůru, zjevte se, patřte na své vnuky, požehnání nevzali od otcovské ruky; svého hesla dejte jim, by se opět znali, aby o své závině déle nestrádali. Kam se dělo dědictví od nich dochované? Jedva slabá podoba v paměti nám tane, jedva přáno věděti, co se naším zvalo, v kterých místech srdce se vlasti rozedralo. Hubený se vkrádá duch v pozůstalé syny, libující mrzce si otcův říceniny. Takto v zemi Helenův nepamětně žije hrubý Osman s libými bohy Arkadie. Místo chrámů efezských minarety staví, v Propeleích renegát porobou se baví. Mnohý torso leží tam, kde on hyzdu páše, za podnožec slouží mu dílo Fidiáše. Všickni vůkol národy duchem vzhůru vstali, ješitní co Gallové ondy za své vzali, co ten Titan z Korsiky, vazbou světu hroze, rukou obra něvského padl na lomoze; směle opět German se hlavou k nebi týčí, símě krví zvlažené všudy zrůstně klíčí. Roksolan se vynáší nad způrné své soky, spěše k chrámu slávy své upřímnými kroky; ale naše Čechie, hromem obžehnutá, dřímá, trpí, liknuje, v duchu nepohnutá. Ani štěstí pokoje ani trýzeň války k pěkným činům nevábí ducha od zahálky. Hannou pověst nebo čest stejnou měří váhou, k jménu svému nižádnou netrudí se snahou. Není křivé toužení z pravdy odujaté, mrzkoun jest, kdo zlehčuje povinnosti svaté, vlastenectví není snem mozku šíleného aniž plodem snětivým věku některého: Srdce plápolala ním moudrých Sokratesů, všudy člověk stkví se ním z Temže od Gangesu. Protož buďme trvale k vlasti roztouženi, za porok si kladouce od ní uchýlení. Hajme, kdy lze hájiti, v úzké Termopyle proti krutým outokům Slávie své milé. Neodstupme od svého, dokud síly stane, dokud světlo života v oku nedoplane. Jest-li hrstka malá nás na té přední stráži, ó, to cena statnosti mnohem více váží. Padše v poli zásluhy, od svých neželeni, památkou snad na vzchodu budem odměněni.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
DEU
Bierbaum, Otto Julius
Einer, die schwer weint
Ja ... ja ... so ...! Ja ... ja ... so ...! Laß die Tränen laufen! Weinen macht den Wehen froh, Wie ein Kind. Weine nur! So ... So ... so ... so ...! Aus den Tränentraufen Tropft das Unreine, Das dich beschwert: Seelensatz, trübe Neige, ungeklärt. Weine, weine, Weine dich rein! In dir darf nichts Trübes sein.
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
ITA
Folgore da San Gimignano
Umilità dolcemente il riceve (Laterza, 1920)
Umilitá dolcemente il riceve, e dice: — Punto non vo’che ti gravi, che pur convèn ch’io ti rimondi e lavi; e farotti piú bianco, che la neve. E ’ntendi quel, ched io ti dico breve: ch’i’ vo’ portar de lo tuo cor le chiavi; ed a mio modo converrá che navi; ed io ti guiderò si come meve. Ma d’una cosa far tosto ti spaccia, che tu sai che soperbia m’è nimica: che piú con teco dimoro non faccia. I’ ti sarabbo cosí fatta amica, che converrá ch’a tutta gente piaccia; e cosí fa chi di me si notrica. —
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
陈帆
马退山拉过湖南新居留宿话旧
玉山经劫月泉荒， 江左词人鬓早霜。 砚陇断云迷鹭渚， 尘龛霏屑洒鱼庄。 孤村有客谈开宝， 此日惟君抵范张。 洞口桃花飘已尽， 舣舟仍似旧渔郎。
T2
爱、情感与人际关系
T3
T2
T2
ASM
সমুজ্জ্বল ডেকা
ভগা জুপুৰি আৰু এগৰাকী কবি
ভাদ মহীয়া সোণোৱালী ৰ'দত দেহাটি দহে বৰষুণ নামিলে বিজুলী-ঢেৰেকনিৰে বুকু ফাঁট মেলা ৰক্ত যেন টুপ্-টুপ্ সৰে তথাপিও ইয়াত আজিও তেওঁ সৰলতাৰে বসবাস কৰে সুখ-আনন্দ আদিবোৰ ইয়াতেই ৰোপন কৰিছে নহ'লেনো নিশাৰ আকাশৰ জোন-তৰাবোৰ চাই শেতেলিতে ইমান গভীৰ প্ৰেমৰ কবিতা তেওঁ কেনেকৈ লিখে! এই ভগা জুপুৰিতে তেওঁৰ সপোনবোৰ হেঁপাহবোৰ জীয়াই থাকে বাঢ়ি বাঢ়ি দিঠকত দিনে দিনে হাঁহে আবেগবোৰ এন্ধাৰ একোণত লুকুৱাই নাজানো কেনেকৈ বিনা দ্বিধাই আনে নেদেখাকৈ ৰাখিব পাৰে! নাৰীৰ সমানেই কষ্ট সহিষ্ণু গুণ নিশ্চয়কৈ সেইজনা কবিৰো তেজে-তেজেই আছে! যিজনে তমসা এন্ধাৰৰ ভিৰতো সপোনভৰা আশাবোৰ হাঁহিৰে বুটলি ল'ব জানে ৷ সময়ৰ কোলাত ভগা জুপুৰিটি যিমানেই ভাগে তেওঁৰ কবিতাত সিমানেই গভীৰতা বাঢ়ে তথাপিও গভীৰতাত আৰু গভীৰতাহে বিচাৰি ফুৰে চোৱাচোন সেইজনা কবিয়ে কেনেকৈ বাৰু ভগা জুপুৰিটিকো হৃদয়ৰপৰা ইমানকৈ ভাল পাবলৈ শিকে ৷ এয়াই হয়তো প্ৰকৃত কবিৰ নিভাঁজ প্ৰেম-ভালপোৱা এয়াই হয়তো তেওঁৰ আদৰ্শশীল আংশিক জীৱন গাঁথা.......!!
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
ENG
Gould, Hannah Flagg
THE BIRD'S MATERNAL CARE.
A shadowy tree, that grew beside Its city owner's door, Its branches threw so high and wide, That many a bird could sing, and hide Among the leaves it bore. A robin came, and built her nest In that green rustling tree. At evening, there she sank to rest And furled her weary wings, as blest As little bird could be. Upon her side her drowsy head, Beneath her folded wing, She pillowed, while the night-hours fled; When morning flushed the east with red, She‘ d wake, and mount, and sing. Five pretty eggs of azure hue, In that soft nest she laid. So clear and vivid was their blue, Like polished balls they shone to view, Of purest sapphire made. And many a day she brooded o'er Those treasures, till they grew, In what the shells contained before, To something different — something more — Young birds came peeping through! Five little baby birds were there, In that fond robin's nest, All callow; and their mother's care Was now to find their daily fare, And shield them with her breast. Her tiny game, or berries ripe From some far distant stem She‘ d bring them; then her beak she‘ d wipe, And sit upon a twig, and pipe A mother's tune to them. At length, the owner of the tree One dismal, stormy day, His window from the shade to free, The better in his room to see, Some branches lopped away. He dropped the very bough that hung A curtain o'er the nest. The sun burnt through the clouds, and flung His fire the helpless brood among, Till they were sore oppressed. Their tender mother then was seen To stand on weary feet, Where now they missed the leafy green, With one wing raised her babes to screen From sultry noontide heat. And, patient there, she day by day, Upon her nest's round edge, Stood up to keep the sun away, While, shaded thus, her nestlings lay Till time their forms could fledge. Then, when the master of the tree Beheld what love and care Within a mother bird could be, He wished in vain that he could see The bough still living there. Thus, thoughtless we may often pain Or grieve a feeling heart, Wherein the anguish must remain, While we may wish, but wish in vain, To lay or lull the smart. A good destroyed‘ s a fearful thing, And so‘ s a good undone! We, serving self, on self may bring A heavier ill — a keener sting Than what we sought to shun. ‘ T is little acts of good or ill, That make our vast account. No one, though great, does all God's will Small drops the caves of ocean fill; And sands compose the mount.
T3
生命、时间与存在
T3
T2
T3
RUS
Комаровский Василий Алексеевич
День ниспадал, незримыми парами
День ниспадал, незримыми парами Пронизанный. В дыханье тяжком трав. Ночь подошла, смиренными тенями К земным полям ласкаясь и припав. И душный сон меня объял глубоко. Быть может, тьма обильно пролилась, Быть может, ночь тревогою потока Здесь в тишину сурово ворвалась. Но день другой вставал непобедимо. Вода и холод. Мокрые кусты, Продрогшие от утреннего дыма, Струятся робко в небе красоты. Кругом леса, шумящие просторно, И ветер тучу рвет со всех сторон. Как радостно кричит железный ворон Навстречу дням, крылатым, как и он!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
IND
Dek Yuli
CINTA YANG MENGASIHI
CINTA YANG MENGASIHI Oleh Dek Yuli Seuntai perasaan yang tiba-tiba menghampiriku Tak tahu dari mana asalnya berada Seakan-akan menembus hati dengan panah cinta Tanpa meminta ijin pada hatiku ini Dia datang disaat ku tak memintanya Dia ingin ku selalu berada disisnya Aku tak tahu apa ini cinta atau sebuah perasaan belaka??? Ku mengasihi karna dia sebatang kara Tapi ku yakin cinta hal yang tulus dan selalu memberi kasih yang begitu lembut Kepada setiap makhluk ciptaan-Nya Dua insan yang menyatu mnjadi satu ikatan Dengan kata cinta
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Hoffmannová, Antonie
I. Ona tak tajně trpěla,
Ona tak tajně trpěla, tak bledá byla její tvář, slza se chvěla na líci, a z oka zírá hoře zář. Ret zkřivil plachý úsměšek, ač srdce hořem zmíralo, tok slzí oko zdrželo a smutně před se zíralo. Své štěstí klesat viděla, své blaho, žití umírat – jak vždy jen tiše mlčela a smutnou píseň počla hrát. Svou hrála sobě minulost, vzpomínky v zjevu útěšném; bol zrcadlil se ve oku, – okřála ve snu potěšném.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T3
ARA
الشاعر راشد الزبير السنوسي
قصيدة محنة العراق
يظل يحاصرني حزنه وحرقته كلما قد كتبتْ ويؤلمني أنه مفردٌ يصارع حقداً ويطويه صمتْ يظل بكل الشرايين نبضاً يزلزل صدريَ في كل وقتْ ويَجْبَه غطرسة المعتدين بكل عنادٍ ويجتث مقتْ **** لماذا يصرّون أن يهزموه وأن يخنقوه بهذا الحصارْ وتسعى الجنادب محمومة بأحقادها كي تشق الجدارْ لماذا على النخل أن ينحني خضوعاً ويخفرذاك الجوارْ ليوقف دجلة ترحاله وتذوي الحياة بتلك الديارْ **** مصيبتهم أنهم دائماً إذا قدّروا يخطئون الحسابْ ولا يدركون لإجرامهم بأن لدى الغير فصل الخطابْ فبغداد لو ضربت مرةً فبالعزم سوف تعيد الخضابْ وتطلع فجراً يخافونه تناسل بين حطام القبابْ **** يؤذن في (الكرخ) مستنهضاً فتصحو (الرصافة) و(الأعظميةْ) ويعلو المثنى على جرحه يقود الجموع إلى القادسيةْ فهذا العراق ولمّا تزل بأعماقه للسيوف بقيةْ سيرفض أن يشتري عيشه بترك حماه لديهم سبيةْ **** يصارع زحف الغزاة بصبرٍ على ضفتيه وما من سندْ ولم يلقَ عوناً سوى هادرٍ يِؤخررجلاً وما مدّ يَدْ كأن لم تكن حوله أكبد سقاها نداه بما قد أعدْ فتعساً لمن ينكرون الجميل إذا طلب العون منهم أحدْ **** ويا دجلة الخير لو أنّ لي جناحاً لطرت إليكم مددْ يؤرقني أن أرى نزفكم ومَنْ حولكم كرمادٍ خمدْ يهدّد جند الصليب العراقَ ونحن نبارك يوم الأحدْ وتبدو الحراب بأحقادها مصوّبةً نحو ذاك الجسدْ وفيه طهارة جرح الحسين وثأر الإمام وطهر البلدْ فيا منْ تذيبون أكبادكم بكأس وتفتقدون الرشَدْ أفيقوا لعِنتم ولو مرةً وصبوا العزائمَ جمراً يقدْ وإلاّ فطوفان نوحٍ سيأتي عليكم ليصبح نعْمَ القَوَدْ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
EST
Hasso Krull
Demokraatia
Demokraatia. See on omamoodi kastisüsteem,kõik inimesed jagunevad orjadeks, kerjusteks,röövliteks ja ihukaitsjateks. Peale selle on olemaskastivälised kogukonnad. Kõige kõrgem, austatum ja rikkam kast onmuidugi röövlid. Suuremate röövlite suurustei julgeta isegi kadestada, see liigub ja loob ja lehvitabja põlvist põlvini kajab, suurematest suuremat ei ole veel keegi näinud näost näkku, ilmaasjatasina ei pea suure röövli nime suhu võtma. Ära nimeta. Ära nimeta röövlit röövliks, orja orjaks ega isegi kerjust kerjuseks, nad kõik võivad pahaseks saada. Eriti orjad, ja kõige suurem jõudongi orjade jõud, röövlidki ei pääseksorjade viha eest, kui orjad poleks harjunud orjama,ja kõige suurem karistus orjale on öelda: sind pole meil enam tarvis. Tänasest päevast pealesu teeneid, su orjust enam ei vajata. Mida siis teha?Kastiväline ori ei ole mitte midagi, kastivälisedkogukonnad on karmid, karmimad veel kui kerjused, karmimad kui ihukaitsjad. Ori mandub, temast saabteiste orjade ori, orjade orjade ori, orjade orjade orjadeorjade orjade orje on kõik kohad täis ja neid tulebaina juurde. Seepärast, ori, vali, vali, mida sa tunned, mida sa mõtled, tee testid korralikult ära.Üleüldises paanikas jäävad ainult mõned kerjused rahulikuks,väliselt rahulikuks, ihukaitsjate nägudelt peegeldub hirmja õudus, masendus ja lootusetus, palun tehke ometi rutem telekas lahti, palun näidake meile demokraatiat, kuidasmässuliste pead lendavad ja veri voolab, kuidas põlevadhooned ja linnad, kuidas kokpitis tantsivad lendurid, näidakekarjuvaid inimesi, raksuvaid lõualuid, plahvatavaid autosid, lakkamatult uuesti sündivaid ja kuju muutvaidterminaatoreid, rohkem terminaatoreid, neid, kelle käeson viimane tärmin, kes teevad kord sellele kõigele lõpu,ja nii on demokraatialgi igavik, lõpuga lootus.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
TUR
Sıdkı Baba
Ey Gafil Bizlere Güman Edersen
Ey gafil bizlere güman edersen Y edullah babında nişanemiz var Biat edip pire iman edersen Sana gösterecek irfanımız var Biatsiz gezenler yularsız hayvan Yaklaşma yanına işleği şeytan Kim ki Ehl-i Beyt e eylemez iman Ona lanet okur lisanımız var Biatsız gezenin imanı yoktur Ona lanet okun ziyanı yoktur Biatımız Cemale yolları haktır Gidersen gel karış kervanımız var Biatsız kişinin kalbi kör olur Yarın mahşer günü işi zor olur İblis gibi bu dergahtan dur olur Bizim bu dergahta cevlanımız var Biatı bildirir aşıkanımız Y edullah babında muhibbanımız Hikmetullah söyler arifanımız Kuş dilin fehmeder imranımız var Biat Ehl-i Beyte cihan içinde İnanmazsan oku Kur'an içinde Korkumuz kalmadı meydan içinde Beli Zülfikarlı Merdanımız var Muhammed Ali den kaldı bu biat İnkar edenlere sad-hezar lanet Ehl-i Beyt uğruna çekeriz gayret Kerbela çölünde al kanımız var Gafil olma biz bende-i beşleriz Kırklar ile bu süreği işleriz Biz bu biat için cenge başlarız Gelsun adü lere meydanımız var Biata inanmaz kalbi kalleşler Mürşidi farketmez inkara başlar Biatsız gezmeyin mümin kardeşler Size bu nasihat izanımız var Biattır mümine bir sırr-ı vahdet Münkirlere nasip olmaz bu biat Bir bölük zümreyiz ehl-i marifet Ulu padişahtan fermanımız var Bizim fermanımız yüce Sultanda Biatlar mahrum kalmaz divanda Arif isen gafil gezme cihanda Gel öğren usul ü erkanımız var Münafıklar bu yolları süre mi Müminler seyreder bağ-ı iremi Velayet şehrinin şah-ı keremi Şehinşah bakışlı aslanımız var Sefil Sıdkı bu söz bize yadigar Biatsız hakkında indi Zülfikar Saklı değil zahir batın aşikar Nur-i Cemaleddin Sultanımız var
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
FRA
[anonymous]
LE MENSONGE ÉVIDENT
En bavolet, en simple jupon court. Sur son balcon dame Alix appuyée Lorgnoit les passants un beau jour. Depuis longtemps, aux mystères d'amour La belle étoit initiée. Un sien neveu, nommé Valcour, Garçon alerte et d'assez bonne mise, Entre en sa chambre ; il la voit, et soudain Le fripon sent naître en son sein Un mouvement de paillardise ; Si bien que derrière elle il se glisse sans bruit, Soulève le jupon d'une main libertine, Et puis, ainsi qu'on l'imagine, S'ajuste, pousse et s'introduit. ‒ « Eh ! mais, voyez l'extravagance ! » Dit Alix à notre éventé ; « Valcour… vous me foutez, je pense ?… » ‒ Moi ? non, ma tante, en vérité… » ‒ Comment, non, coquin que vous êtes ? » Ne sens-je pas ce que vous faites ? » Et vous l'osez nier ! c'est par trop fort aussi… » ‒ Vous êtes donc bien mécontente ? » Dit Lindor d'un ton radouci ; « Eh bien ! je vais m'ôter, ma tante, » Si vous voulez. ‒ Non, restez-y : » Mais je n'aime pas que l'on mente. »
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
卢诰
寄弟诗
三年作赘在京城， 著个绯衫倚势行。 夜夜贪怜红粉女， 朝朝浑忘白头兄。 亲情别后饥寒死， 仆使归来气宇生。 世上可能容此事， 算来天道不分明。
T2
爱、情感与人际关系
T4
T2
T2
ITA
Giovanni Camerana
Poesia di Giovanni Camerana - Quies
Avrei con fra Martino o fra Giocondo, lontan lontan dal mondo, passeggiato nei claustri d'un convento; avrei guardato i giochi e le carole che sotto il sole fan le vispe farfalle a cento a cento. Avrei con fra Martino o fra Giocondo sognato a mattutino cupole d'oro e canti e raggi ed ali; raccolto nella mia cella romita, tutta la vita avrei miniato codici e messali. Avrei cresciuto nel verde orticello un popol gaio e bello di gerani, di rose e di verbene. Fatto là dentro avrei da patriarca e da monarca promulgando le mie leggi serene. Giunto al fine così, giunta la sera, strana fra tutte e nera, quando battuto al gotico orlolo fosse il colpo supremo, io, calmo e stanco vegliardo bianco, sarei piombato, cadavere, al suolo.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
馬辰御
家㕘軍公歌姬稺春善琵琶忽驚玉折為詩輓之
空傳樂府想夫憐， 惆悵秦簫鳯去年。 料爾多情歌宛轉， 還隨司馬伎堂煙。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2
FAS
گئورک امین
هدفی نیست
هدفی نیست من زه کمان را می‌کشم و رهایش می‌کنم بدون تیر.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Young, Francis Brett
LETTERMORE
These winter days on Lettermore The brown west wind it sweeps the bay, And icy rain beats on the bare Unhomely fields that perish there: The stony fields of Lettermore That drink the white Atlantic spray. And men who starve on Lettermore, Cursing the haggard, hungry surf, Will souse the autumn's bruised grains To light dark fires within their brains And fight with stones on Lettermore Or sprawl beside the smoky turf. When spring blows over Lettermore To bloom the ragged furze with gold, The lovely south wind's living breath Is laden with the smell of death: For fever breeds on Lettermore To waste the eyes of young and old. A black van comes to Lettermore; The horses stumble on the stones, The drivers curse,— for it is hard To cross the hills from Oughterard And cart the sick from Lettermore: A stinking load of rags and bones. But you will go to Lettermore When white sea-trout are on the run, When purple glows between the rocks About Lord Dudley's fishing-box Adown the road to Lettermore, And wide seas tarnish in the sun. And so you'll think of Lettermore As a lost island of the blest: With peasant lovers in a blue Dim dusk, with heather drench'd in dew, And the sweet peace of Lettermore Remote and dreaming in the West.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T1
ZHO
丁丽英
木马
在人民广场上散步，穿过 分割的空地，身边的朋友 被冷风吹得缩起脖子，衣领像鞋垫一样飞展。 二月，连鸽子也没人围观， 没人买玉米喂它们。 我们步履匆匆，忙着去找一个吃饭的地方。 我们关心着自己的事，盲目走过西藏路， 然后是福州路，在这条文化街上 辨别着方向。此时，不止一人会提醒 这儿曾经是红灯区，住过一些会吟诗的姑娘。 当我们径直走到另一条街上的小店坐下， 谁都来不及辨别其中的意义。 我渴望阳光，渴望温暖的天气。我想， 这样可以稍稍掩饰苍白的脸色。 不是因为彻夜工作，其实我早已准备 婚后穿着这件蜥蜴色的外套出现。 人们一定会在意我的改变，包括苍白， 当我们呷着茶，吃着嫩黄瓜。 我们谈起看过的三级片。这种爱好 确实应该严肃地对待，最后 还是忍不住笑起来。我得承认 婚姻的好处，但它却使一些本该禁忌的东西 从抽屉里跳出来，什么也没穿， 它使艺术和想象力遭到损坏。 或许我早该在成为女学究前 成为别人的妻子， 学做真正的家常菜，而不是在菜谱上。 端着满满的一碗鸡汤走过走廊， 保持平衡，会比往返于考场和图书馆 更难，抑或仅仅是味道平淡？ 看着旧日的朋友，当我们 从午饭顺势回忆到童年， 商店里传来娜娜·莫丝克莉的歌声。 我们注意到甜美本身，和孩子们 他们往往是厚颜无耻的。就象色情 发展到最后，而我们已经离开了那儿。 我们带着钢琴的尾音，又回到 寒冷的空阔地。我们不知道 该怎样打发剩下的时间， 在有生之年不沦落为无聊者。 激情在哪儿？我们呼唤，直到 在人民公园坐上木马， 静静地听着机械的摩擦声—— 平稳地悬空，降落，有点缓慢。 我们双手抓牢它小小的耳朵， 转了一圈又一圈。两个成年人， 人们已经开始注意：一动也不敢动， 双脚套在铁环内。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
CES
Mašek, Karel
MÁJOVÁ.
Stuhlým smíchem bolí ret, v srdci pláče touha stará – nepřítel můj přišel zpět jako za každého jara – přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí. Bože, jak je krásně dnes a já sám, jak hruška v poli – komu říci, jaký ples v srdci mám a jak tam bolí? Přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí. Kdo mé touhy zkrotí žár? Oh, kdo mi jej slíbá s čela? S jara štěstím marný svár vede duše osamělá, přišel máj, přišel z dáli, a v mých očích to tak divně pálí. Malý domek v dálce znám, matička tam pláče stará, půjdu za ní, půjdu tam, kde je sama ve snech jara a kde máj klid jí kalí... Ach ten pláč mne v očích tolik pálí.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
賀欽
題晚菊
豈必滿頭方足樂， 略敎經眼便堪竒。 如何不對重陽酒， 寂寞經旬見此枝。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
LZH
顧璘
野亭公雜咏六首
挿竹遶荒畹， 扶疎亦成藩。 牛羊絶來往， 養此幽蘭根。 芳菲與衆賞， 何用髙重垣。 况對南山色， 可以傾吾樽。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
IND
Putri linda sari
SATU HATIKU UNTUK DUA RINDU
SATU HATIKU UNTUK DUA RINDU Oleh Putri linda sari Mengagumimu dalam diam Mungkin itu cara termunafik yang bisa kulakukan Memalingkanku dari rasamu Rindu mengapa kau membunuhku Meracuniku dengan dua rasa Rindu mengapa kau tega Membelengguku dalam kemunafikan Maafkan aku yang tak adil atas rasa ini Memilih dia dan menghancurkanmu Maafkan aku yang munafik Meremukkan hatimu dengan sikapku No Urut: 13688 Tanggal: 30/10/2017 20:20:25
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر هارون هاشم رشيد
قصيدة إليهم قصيدي وما أنظم
إليهم قصيدي وما أنظم وشعري وما في دمي يضرم إليهم إلى اخوتي اللاجئين إلى اخوتي يوم يدعو الدم إليهم وإن سكنوا في الكهوف وفوق روابي الأسى خيموا إليهم سأشدو بشعر الحياة ومنهم بروحي سأستلهم إليهم وإن حطمتنا الخطوب وأرهقنا الحادث المؤلم وجار علينا الزمان العتي وأنهكنا الناب والميسم إليهم سأشدو بشعر الحياة سأشدو وأشدو وأستلهم فيصحو على شعري السادرون ويستيقظ النفر النوم
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
PAN
اشرف پال
ایہ جنھاں نوں لوک سمجھدے تارے نیں
ایہ جنھاں نوں لوک سمجھدے تارے نیں اصل وچ اوہدے کوکے دے لشکارے نیں پرکھ ریہا واں بھرم اے میریاں نظراں دا یا اوہ خورے آپ ای ایڈے پیارے نیں دسدا نہیں کی نھیر کھلاون والے نوں پُوہریاں پُوہریاں کرکے چھتے ڈھارے نیں سوچ ریہاں کہ اوہنے ربّ کہاون لئی اجّ تکّ خورے کنے بندے مارے نیں پال ہلاجا، مِدھّ کے ٹر جا کیڑی نوں کیہڑا اوہنے پاؤنے شور ککارے نے
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
الشاعر قطب الدين بن ميمون
قصيدة إِذا كَانَ أنسى فِي ألتزامي لخلوتي
إِذا كَانَ أنسى فِي ألتزامي لخلوتي وقلبي عَن كل الْبَريَّة خَال فَمَا ضرني من كَانَ لي الدَّهْر قالياً وَلَا سرني من كَانَ فِي موَالِي
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
ZHO
陆恒玉
禾坪上睡着我的星星
一缕风将我的额发撩起 像撩起我童年时的夜晚 我俯下身子 日子就从脸颊上滑落 在草垛里，把村庄里的灯光 呼噜得摇摇晃晃 这些洞穿黑夜的日子 像禾坪上睡着的我的星星 它们在几声狗吠的深夜 把一生的光明，留在水塘
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
HIN
Sunil Gangopadhyay
उत्तराधिकार
नवीन किशोर, तुम्हें दिया मैंने भुवन तट का मेघों भरा आकाश तुम्हें दी मैंने बटन विहीन फटी हुई कमीज़ और फुफ्फुस भरी हँसी दोपहर की धूप में घूमना पैयाँ-पैयाँ, रात के मैदान में सोना होकर चित यह सब अब तुम्हारे ही हैं, अपने हाथों में भर लो मेरा असमय मेरे दुख-विहीन दुख क्रोध सिहरन नवीन किशोर, तुम्हें दिया मैंने मेरा जो कुछ भी था आभरण जलते हुए सीने में कॉफ़ी की चुस्की, सिगरेट चोरी, खिड़की के पास बालिका के प्रति बारम्बार ग़लती पुरुष वाक्य, कविता के पास घुटने मोड़कर बैठना, चाकू की झलक अभिमान में मनुष्य या मनुष्य जैसे किसी और चीज़ के सीने को चीरकर देखना आत्म-हनन, शहर को अस्तव्यस्त करता तेज़ क़दमों से रौंदता अहंकार एक नदी, दो-तीन देश, कुछ नारियाँ — यह सब हैं मेरी पुरानी पोशाकें, बहुत प्रिय थीं, अब शरीर में तंग हो कसने लगी हैं, नहीं शोभतीं अब तुम्हें दिया, नवीन किशोर, मन हो तो अंग लगाओ या घृणा से फेंक दो दूर, जैसी मरज़ी तुम्हारी मुझे तुम्हें तुम्हारी उम्र का सब कुछ देने की बहुत इच्छा होती है । উত্তরাধিকার নবীন কিশোর, তোমায় দিলাম ভূবনডাঙার মেঘলা আকাশ তোমাকে দিলাম বোতামবিহীন ছেঁড়া শার্ট আর ফুসফুস-ভরা হাসি দুপুর রৌদ্রে পায়ে পায়ে ঘোরা, রাত্রির মাঠে চিৎ হ’য়ে শুয়ে থাকা এসব এখন তোমারই, তোমার হাত ভ’রে নাও আমার অবেলা আমার দুঃখবিহীন দুঃখ ক্রোধ শিহরণ নবীন কিশোর, তোমাকে দিলাম আমার যা-কিছু ছুল আভরণ জ্বলন্ত বুকে কফির চুমুক, সিগারেট চুরি, জানালার পাশে বালিকার প্রতি বারবার ভুল পরুষ বাক্য, কবিতার কাছে হাঁটু মুড়ে বসা, ছুরির ঝলক অভিমানে মানুষ কিংবা মানুষের মত আর যা-কিছুর বুক চিরে দেখা আত্মহনন, শহরের পিঠ তোলপাড় করা অহংকারের দ্রুত পদপাত একখানা নদী, দু’তিনটে দেশ, কয়েকটি নারী — এ-সবই আমার পুরোনো পোষাক, বড় প্রিয় ছিল, এখন শরীরে আঁট হয়ে বসে, মানায় না আর তোমাকে দিলাম, নবীন কিশোর, ইচ্ছে হয় তো অঙ্গে জড়াও অথবা ঘৃণায় দূরে ফেলে দাও, যা খুশি তোমার তোমাকে আমার তোমার বয়সী সব কিছু দিতে বড় সাধ হয়।
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
蔣恢
重午
逝水光陰不肯停， 又從菰黍重尋盟。 平生不學採蓮曲， 只讀離騷配酒兵。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
吳易
觀蒔
四月鴶鞠鳴， 五月插新秧。 南風吹平疇， 蕭疎間成行。 甘雨久未施， 東作意倉忙。 此鄉最瀕湖， 瀉海惟三江。 湖身若仰盂， 江口若括囊。 東婁沒故道， 吞噎浩湯湯。 夏公鑿黄劉， 吳淞走中央。 安瀾見禹績， 蓄洩匪及詳。 疏排後忠介， 塍岸前文襄。 于時穡事盛， 熯澇多周防。 舉鍤煙雲興， 歡笑饁酒漿。 吳謳互激逺， 風俗登陶唐。 轉輸甲數郡， 精粲供上方。 嗚呼百年來， 今古一慨傷。 塗泥往所載， 水柔土不剛。 治水等治兵， 操縱貴在綱。 蓄之欲謹馴， 驅之欲奔驤。 上圯下則澱， 陂蕩歸豪强。 淞流日緩細， 渠沼飛塵黄。 昔也憂在潦， 今乃并患暘。 外梗與内壅， 相循終兩妨。 空霞抱赤日， 天漢何青蒼。 桔橰無時休， 夜月聲哀涼。 焦焚竟大半， 蒔殖安所將。 婦子對欷歔， 其意即戈斨。 吾聞園田制， 縱浦間横塘。 斗門時啓閉， 撩淺衆力勷。 浦浚三丈降， 隄厚八尺昻。 斯工豫農隙， 督率免亂嘗。 奈何三公後， 水利終茫茫。 催科號曰能， 本計讓未遑。 東南國命繫， 荒哉問商羊。 嗷嗷幸霖㴻， 佇兹秔稻香。 秋成急漕輓， 未計陵汝倉。 聖人勤精禋， 蛟龍奔盛祥。 豈必恃地力， 天心宜降康。 努力事胼胝， 微衷荅穹蒼。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
鄭安道
朱喬年尉公舉男往賀
瑞氣靄南山， 弧懸別墅間。 此時誇降嶽， 他日見探環。 席敞籬花艷， 樽浮竹葉斑。 老夫歌既醉， 拄杖月中還。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر ماجد بن خرصان
قصيدة يالحظ العوج
يالزمان الشين يالحظ العوج السيوفكثار،والطيحه قويه ليتني من عقبها صرت اعرج اخير من مرقادي بوسط الحويه وليتني ماطحت من راس الدرج يشمت العذال ي وقتي علييه ضيقةٍ فالصدر مامنها خرج ليتهها تنزاح عن صدري شويه كلما جتني،،،وعزمت اهرج القلم فالجيب والدفتر هنيه ودمعي الي فوق ذا الجفن اندرج ماذرفتهه شوق لعيون البنيه خاشعٍ لك يالعظيم الي عرج بالنبي المصطفى خير البريه ويالله اني راجي منك الفرج واللهه اني صابر،ونفسي ابيه ليتني من عقب ماطحت اعرج اخير من مرقادي بوسط الحويه
T5
神圣、超验与智慧
T5
T3
T5
FAS
عطار نیشابوری
از قوت مستیم ز هستیم خبر نیست
از قوت مستیم ز هستیم خبر نیست مستم ز می عشق و چو من مست دگر نیست در جشن می عشق که خون جگرم ریخت نقل من دلسوخته جز خون جگر نیست مستان می‌عشق درین بادیه رفتند من ماندم و از ماندن من نیز اثر نیست در بادیه‌ی عشق نه نقصان نه کمال است چون من دو جهان خلق اگر هست و اگر نیست گویند برو تا به درش برگذری بوک هیهات که گر باد شوم روی گذر نیست اِکولالیا در اینستاگرام زین پیش دلی بود مرا عاشق و امروز جز بی‌خبریم از دل خود هیچ خبر نیست جانا اگرم در سر کار تو رود جان از دادن صد جان دگرم بیم خطر نیست در دامن تو دست کسی می‌زند ای دوست کو در ره سودای تو با دامن تر نیست دانی که چه خواهم من دلسوخته از تو خواهم که نخواهم، دگرم هیچ نظر نیست عطار چنان غرق غمت شد که دلش را یک دم دل دل نیست زمانی سر سر نیست
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ZHO
李癸云
凌晨零点——城市节奏系列
钥匙扭转空洞 惊醒满屋蛰伏的孤独 黑暗先行冲洗 瞳孔里的形影 直至我，躺到沙发曝光 以遥控器剪接一段段电视情节 完成今天的纪录片 床蹲踞于阴影处 嗅闻梦的足迹 箭镞涂上麻药，蓄势 凌晨零点，时针分针秒针相叠 我一格一格的死去……
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
蒋師文
梅崖呉先生寄詩次韻
截蒲未肯效温舒， 生意相闗草不除。 鏡裏雪霜難諱老， 酒邊風月豈仇予。 每因母病占羲卦， 不為家貧典漢書。 自笑平生談性命， 一圖猶未究潛虚。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
NLD
Mark Boog
KLEIN HUIS
Klein huis, maar gooi er eens een bal doorheen en het wordt groot. Zie al die meters, zijn ze niet van ons? En slenter eens alsof je niet weet waar je heen gaat: ruimte rekt zich geeuwend uit tussen de muren. Zie: het dwalen dat de kamers met elkaar verbindt is witgeverfd. Er is een trap, een kapstok in een kast, wat deuren. Als een landweg zo toevallig ligt het, doel en startpunt bij de weg gezocht in plaats van omgekeerd, zo lijkt het. Als je brood haalt en weer terugkomt zul je zien dat we een picknick kunnen houden. Snel, ga nu! Het krimpen kan onmogelijk ver weg zijn.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
郭奎
嵗暮
兵戈猶未決雌雄， 憶昔庭闈似夢中。 兄弟稱觴家慶具， 比鄰伏臘嵗時同。 十年主祀誰供藻， 萬里從征尚轉蓬。 况復天涯愁雨雪， 哀哀皷角戍樓東。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
李奎報
城北楊生林園賞花吟
年年花謝浪自悲， 直待明年花發時。 年年花發又虛度， 粉汗紅萎悔可追。 賴有城北楊君家， 偶此偸眼窺名花。 我初都無賞花意， 物到無心益自嘉。 因思昨夜夢蝶最輕狂， 無奈花魂引我欲尋芳。 藏葉羞顔風挽出， 猶憐掩抑抵紅粧。 君不見翰林工部醉死各何之， 詩酒風流留付吾儕嬉。 對花把酒且高歌， 無情風雨不肯爲君留一枝。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر صفوان ماجدي
قصيدة أخاف أقضي٠٠٠
هاجت شجوني وبات الهم محتشدا والحزن جاث يَرُوعُ الروح والجسدا الطرف باك وهذي العين دامعة والقلب أمسى يعاني البؤس والكمدا مالي أرومُ فصيح الشعر يسعفني قولا بليغا على الأوزان منتضدا لكن آااااهًا من الأعماق أطلقها بوحًا كئيبًا على الأفواه قد جمدا حل الظلام بأرض العرب قاطبة والدهر جار وهذا الأفق قذ وصدا النور غاب وضوء الشمس محتجب والظلم آب بجمر القهر متقدا القدس عانت من الأهوال من زمن والشام ثكلى تروم النصر والجلدا صنعاء تبكي وبالآلام مثقلة بغداد نادت وترجو الغوث والسندا إنس سقيم وسقمي قد كوى كبدي والعيش من ألمي قد صار لي نكدا أخاف أقضي وأمر العُرْبِ منكدرٌ فالقبرَ أُحْزنُهُ والتربَ واللحدا
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
谢士炎
狱中诗
人生自古谁无死？ 况复男儿失意时。 多少头颅多少血？ 续成民主自由诗。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
BOS
Asmir Kujović
FEDONOVA PREPOZNAVANJA
Kad me o praznicima u EleusiniDemetra mjesto ljubljene Kore usiniSažeže žezlo željeznih želja, žeđanjaŽetvom razvlaštenja i žrvnjem jedanja:Bog u nama živne kad sve ino je mrtvo,Prizvah je klasom žita, paljenicom žrtvom;Zrnom što zri iz hlada Hada uzorana,Zareć sveštanu hranu svadbenih sahrana. Kamen kipa vjenčava prolazno i vječno:S dlijetom slova delta Riječi je rječno.U vrt iz svog u Febov život zakoračih –Feb je tek svjetiljka što sjajem Jednog zrači;Sad sve to što taština boljarska ustrojiGledam ko Paris – kad bi vaskrso u Troji.Ljubavni zazivi po gaju razastrtiJecaji su Korini iz kraljevstva smrti.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
BUL
Рафаел Алберти
Изгнание
Кои сте вий, които упорити без глас ме викате от далнината и в поваления безмълвен вятър беззвучно мойто име все мълвите? Какво ми искате, какво зовете и що умира в повика далечен? Зовът ви ням изтръгва безсърдечен от мойта кожа костите ми клети. Върху зъбите лепне реч студена, замлъкнал пулс е вледенил сърцето, немей езикът мъртъв от уплаха. От биковете капе кръв червена, струи едно море — от плач морето. … и няма ги, които ме зовяха.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ASM
অভিনন্দন গোস্বামী
তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া
তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া আজিও মনত পৰে দুচকুৰ চাৱনিৰ মাজে মাজে কত যে কথা হৈছিল আমাৰ তোমাৰ মিঠা হাহিঁৰ আভাসত কিছু সময়ৰ বাবে হ’লেও যেন থমকি ৰৈছিল বাটৰুৱা পার্য্যমানে চেষ্টা কৰিছিলো মই….সেই আভাসৰ পৰা নিজকে আতঁৰাই ৰখাৰ বাবে… কিজানি বা প্ৰেমত পৰো!! আজিও মনত পৰে তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া ৷ এগৰাকী ভাল গায়িকা আছিলা তুমি যাৰ সুমধুৰ গীতৰ সুৰে আন দহজনৰ দৰে মোকো কৰিছিল বলিয়া লতাশিল বিহুতলিত তোমাৰ শ্ব’ চাবলৈ ধপলিয়াই গৈছিলো মই অনুভৱ কৰিছিলো দেহ-মন কপাঁই যোৱা এজাক মলয়া বতাহৰ স্পর্শ প্ৰেমৰ এই পিছলা বাটত ভালদৰেই পিছলি পৰিছিলো মই আজিও মনত পৰে তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া ৷ সূর্য্যৰ কিৰণে ধৰা স্পর্শ কৰাৰ লগে লগেই এক নতুন সপোনক লৈ ব্যস্ত হৈ পৰো মই Whatsapp ত তোমাৰ Good Morning মেছেজ পাবলৈ সদায় আশা কৰো যেন দিনটোৰ কর্ম কৰিবলৈ এক নতুন উদ্যম পাওঁ Facebook ত তোমাৰ আটকধুনীয়া Profile Picture ত হৈ পৰো বিভোৰ অনিচ্ছা স্বতেও Log Out বুটামটোত ক্লিক্ কৰিবলৈ বাধ্য হৈ পৰো মই তোমাৰ Good Night মেছেজ নাপালে যেন ৰাতিয়ে নুপুৱায় মোৰ এক লক্ষ্যহীন পথিকৰ নিচিনাকৈ এনেদৰেই অব্যাহত আছিল মোৰ যাত্ৰা আজিও মনত পৰে তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া ৷ ধৰাৰ বুকুলৈ যেতিয়া নামি আহে সন্ধিয়া তৰাৰ পৃথিৱীখন চাই চাই অন্য এক সপোনৰ জগতত বুৰ যাওঁ মই পপীয়া তৰা এটি দেখিলেই যেন তোমাকেই বিচাৰিম মই সদায় তৰাৰ দৰেই উজ্জ্বল হৈ জিলিকি থাকা তুমি শেষেই নহওঁক যেন মোৰ এই অবিৰত যাত্ৰা আজিও মনত পৰে তোমাক লগ পোৱা সেই প্ৰথম সন্ধিয়া ৷
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Neumann, Stanislav Kostka
POPRAVA
Dnes vůdce lidu se tu popravuje... A v atmosféře dusnější než jindy jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě, jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami, a lid, jejž gesto mluvků vychytralých ku pračce pro zásady rozpaluje, je ochoten dnes zahrát si na luzu... Co spáchal asi, čím se provinit moh ten fešný demagog, jenž vlastenectví štěpoval davům hladových a nahých a za potlesku tučných protektorů, již pro dobrou věc rádi pohnou měšcem, porážel hydru beznárodnosti? Nu, řeknu krátce: Nebyl lepší jiných (ač nelze říci, že by býval horší než kterýkoli z mluvků naší politiky, ať nosí třeba rudý karafiát či za červenobílou barvu bije se). Měl leccos ve své pestré minulosti – politik každý dobrodruhem trochu –, co nesneslo by jas plného slunce, o čemž však líp je moudře pomlčeti, by kompromitován snad ještě někdo nebyl, by neřeklo se, že ten nebo onen tak právě jednal nebo ještě hůře; máť národ někdy příliš dobrou paměť. Co spáchal však, co prominouti nelze a za co se mu přísahala pomsta, to nestalo se ani jeho vinou, to lidské hlouposti spíš dlužno na řád přičíst: on stal se poslancem a poslanci se stali i podvůdcové jeho bengálové strany, on dvé mandátů dobyl jako Havlíček sám a nebezpečným stal se svojí konkurencí. Teď bylo nutno, by se něco stalo, a proto vůdce lidu se dnes popravuje. A co dřív hezky tiše musilo se chovat, co zalezlé juž bylo v nejspodnějším hnoji, to leze k světlu dnes, by řvalo svoje: J’accuse... A političtí klauni, političtí svůdci vše opatrně svádí z pole politiky, a političtí klauni, političtí svůdci za mravnost uraženou otvírají huby: On s dívkou kdysi v hotelu se spletl, on číšnici kdes ve vinárně objal, on, otec rodiny, on, poslanec a vůdce! A v shodě dojemné vlastenci s nevlastenci štvou mravnou českou zemí svého konkurenta. Dnes vůdce lidu se tu popravuje... A zatímco on zahnán kamsi do hospody se zbitou odvahou, jež dokonává v srdci, opilý pláče do svých vlastních dlaní, ne politickým, ale lidským pláčem, – na schůzi gesto mluvků vychytralých ku pračce rozpaluje sobě věrné šiky. A v atmosféře dusnější než jindy jsou ruce ochotny se zatínati v pěstě, jsou hrdla ochotna se uřvat nadávkami, lid ochoten je zahrát si na luzu. A to vše proto jen, že hloupost lidská za černé nuly zvolila si bílé, by konaly jí službu poslaneckou.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CAT
Josep Carner
Cançó de vell
Hi ha una fina flamaque hom sent i no veu;em deixa i em tornai em fuig i m’atreu. Quan tinc son, fa veureque em vol defugir,i quan ja somioresta prop de mi Fa a trenc d’alba: -Lleva’ti oreja la llar;l’univers que et voltaet somia encara. Doncs, per tal comanda,oh mon cor sublim,prenguem paciènciaque encara vivim.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
FAS
برتولت برشت
آهای آیندگان
راستی که در دوره تیره و تاری زندگی می‌کنم امروزه فقط حرف‌های احمقانه بی‌خطرند گره بر ابرو نداشتن، از بی‌احساسی خبر می‌دهد، و آنکه می‌خندد، هنوز خبر هولناک را نشنیده است. این چه زمانه ایست که حرف زدن از درختان عین جنایت است وقتی از این همه تباهی چیزی نگفته باشیم! کسی که آرام به راه خود می‌رود گناهکار است زیرا دوستانی که در تنگنا هستند دیگر به او دسترسی ندارند. این درست است: من هنوز رزق و روزی دارم اما باور کنید: این تنها از روی تصادف است هیچ قرار نیست از کاری که می‌کنم نان و آبی برسد اگر بخت و اقبال پشت کند، کارم ساخته است. به من می‌گویند: بخور، بنوش و از آنچه داری شاد باش اما چطور می‌توان خورد و نوشید وقتی خوراکم را از چنگ گرسنه‌ای بیرون کشیده‌ام و به جام آبم تشنه‌ای مستحق‌تر است. اما باز هم می‌خورم و می‌نوشم اِکولالیا در اینستاگرام من هم دلم می‌خواهد که خردمند باشم در کتاب‌های قدیمی، آدمِ خردمند را چنین تعریف کرده‌اند: از آشوب زمانه دوری گرفتن و این عمر کوتاه را بی‌وحشت سپری کردن، بدی را با نیکی پاسخ دادن، آرزوها را یکایک به نسیان سپردن، این است خردمندی. اما این کارها بر نمی‌آید از من. راستی که در دوره تیره و تاری زندگی می‌کنم. در دوران آشوب به شهرها آمدم زمانی که گرسنگی بیداد می‌کرد. در زمان شورش به میان مردم آمدم و به همراهشان فریاد زدم. عمری که مرا داده شده بود بر زمین چنین گذشت. خوراکم را میان معرکه‌ها خوردم خوابم را کنار قاتل‌ها خفتم عشق را جدی نگرفتم و به طبیعت دل ندادم عمری که مرا داده شده بود بر زمین چنین گذشت. در روزگار من، همه راه‌ها به مرداب ختم می‌شدند زبانم مرا به جلادان لو می‌داد زورم زیاد نبود، اما امید داشتم که برای زمامداران دردسر فراهم کنم! عمری که مرا داده شده بود بر زمین چنین گذشت. توش و توان ما زیاد نبود مقصد در دوردست بود از دور دیده می‌شد اما من آن را در دسترس نمی‌دیدم. عمری که مرا داده شده بود بر زمین چنین گذشت. آهای آیندگان، شما که از دل توفانی بیرون می‌جهید که ما را بلعیده است. وقتی از ضعف‌های ما حرف می‌زنید یادتان باشد از زمانه سخت ما هم چیزی بگویید. به یاد آورید که ما بیش از کفش‌هامان کشور عوض کردیم. و نومیدانه میدان‌های جنگ را پشت سر گذاشتیم، آنجا که ستم بود و اعتراضی نبود. این را خوب می‌دانیم: حتی نفرت از حقارت نیز آدم را سنگدل می‌کند. حتی خشم بر نابرابری هم صدا را خشن می‌کند. آخ، ما که خواستیم زمین را برای مهربانی مهیا کنیم خود نتوانستیم مهربان باشیم. اما شما وقتی به روزی رسیدید که انسان یاور انسان بود درباره ما با رأفت داوری کنید! ■
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
高茂華
城東寄王越州
五年不出青門道， 邂逅尋春此一回。 忽憶秦川貴公子， 桃花落盡合歸來。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
张舆
秋日湖中
风波千顷画船开， 吹近芙蓉影里来。 倒卷彩霞翻舞袖， 斜飞白雨溢行杯。 总宜园冷花无主， 苏小坟空草作堆。 为倩金戈挥落日， 秋声莫向树头催。
T3
生命、时间与存在
T1
T3
T3
LZH
林雋胄
花前集杜
差見黃花無數新， 正思戎馬淚盈巾。 且看欲盡花經眼， 花底山蜂遠趁人。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
ENG
Longfellow, Henry Wadsworth
THE LADDER OF ST. AUGUSTINE.
Saint Augustine! well hast thou said, That of our vices we can frame A ladder, if we will but tread Beneath our feet each deed of shame! All common things, each day's events, That with the hour begin and end, Our pleasures and our discontents, Are rounds by which we may ascend. We have not wings, we cannot soar; But we have feet to scale and climb By slow degrees, by more and more, The cloudy summits of our time. The heights by great men reached and kept Were not attained by sudden flight, But they, while their companions slept, Were toiling upwards in the night. Nor deem the irrevocable Past, As wholly wasted, wholly vain, If, rising on its wrecks, at last To something nobler we attain.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T3
ARA
الشاعر محمد الأمين سعيدي
قصيدة عالمي وكفُّ المنجنيق
إن بعضَ الحزنِ في حرفي غريقْ يرتوي يمشي على صمت عميقْ كان كالشمسِ يغني في احتراقٍ كان كالليل حكيم مستفيقْ بعضُه يهوى معاداتي وبعضِي يزْدَرِينِي يرتضِي ما لا أطيقْ يرسمُ الجرحَ على جوعي شفاها ترْشُفُ النار لتوليد الحريقْ كان لي قلبٌ فلمّا غاب عنّي بعتُ للدنيا أمارات العقوقْ شاعرٌ أمشي على خيطٍ خفيٍ مدّه الشوقُ وأخفاهُ البريقْ عالمي يقتاتُ منه كلّ حينٍ عالمُ الناس وكف المنجنيقْ كنتُ أجري علَّني أنقذُ بعضي أكلونِي ورمونِي فِي الطريقْ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
DEU
Arnim, Ludwig Achim von
Das Feuerbesprechen
Zigeuner sieben von Reitern gebracht, Gerichtet verurtheilt in einer Nacht, Sie klagen um ihre Unschuld laut, Ein Jud hätt ihnen den Kelch vertraut. Die Rathsherrn sprechen das Leben leicht ab Sie brachen dem sechsten schon den Stab, Der siebent ihr König sprach da mit Ruh: „Ich hör' wohl in Lüften den Vögeln zu! Ihr sollt mir nicht sengen ein Härlein vom Kleid, Bald krähet der rothe Hahn so weit!“ Da bricht die Flamme wohl über wohl aus, Aus allen vier Ecken der Stadt so kraus. Der rothe Hahn auf die Spitze gesteckt, Er krähet, wie jener, der Petrum erweckt, Die Herren erwachen aus Sünden Schlaf, Gedenken der Unschuld, der harten Straf. Die Herren sie sprechen zum Manne mit Flehn, Er möge besprechen das feurige Wehn, Er möge halten den feurigen Wind, Sein Leben sie wollten ihm schenken geschwind. Den Todesstab da entreist er gleich, Den Herren damit giebt Backenstreich, Er ruft: „Was gießet ihr schuldlos Blut? Wie wollet ihr löschen die höllische Glut? Das Kindlein vom Stahle die Funken gern zieht, Der Fromme im Steine das Feuer wohl sieht, Was spielt ihr mit Dingen, die schneidig und spitz, Der rothe Hahn wohl unter euch sitzt.“ Jezt spricht er: „Willkommen du feuriger Gast, Nichts greife weiter, als was du hast, Das sag ich dir Feuer zu deiner Buß, Im Namen Christi, des Blut hier auch floß. Ich sage dir Feuer bey Gottes Kraft, Die alles thut und alles schafft, Du wollest also stille stehn, Wie Christus wollt im Jordan stehn. Ich sag dir Feuer, behalt dein Flamm, Wie einst Maria die heilge Dam Hielt Jungfrauschaft so keusch so rein, So stelle Flamm deine Reinigung ein.“ Da flog der rothe Hahn hinweg, Da nahm der Wind den andern Weg, Das Feuer sank in sich zusamm, Der Wundermann ging fort durch die Flamm.
T5
神圣、超验与智慧
T4
T5
T5
SRP
Slobodan Marković
Zabava mi beše
Zabava mi beše Da se na me smeše Kojekakve vile Ali sad već leže Moja bolna ruka U gomilu svile Bolje da sam ostao Uz svog malog vuka U nedrima sile Jer več neko kleše Obelisk za mene Kleše, ali kuka Što me tako rano Na groblje poneše Čete volšebnika Sve po taktu marša Vrlo stara slika I eto, više nema neprilika Gotova je farsa Jednog umetnika
T6
语言、艺术与创造
T6
T3
T6
LZH
郑希良
挽歌
浮生一虚梦， 举世皆未觉。 靡靡空中絮， 东西互飘泊。 譬如归山云， 徐疾纷相错。 日暮澹无踪， 乌没天寥廓。 乃知昧者悲， 至人脱羁缚。 深松间茂柏， 地下正相乐。 捐弃勿复道， 天地会销铄。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
FAS
جان یوجل
چرا این همه جدا از شما نشسته ام
زیباترین‌هایم در جهان مرغان دریایی چقدر بی‌جهت از شما ترسیده‌ام آنجا در جزیره کاشیک فرود آیید به رویم فرود آیید بزنید مرا بزنید با منقارهایتان که بوی عروس های دریایی می‌دهند آه چه بی‌جهت از شما ترسیده‌ام اِکولالیا در اینستاگرام نمی‌دانم که چون من هم ماهی‌ام هم پرنده اما هنوز نمی‌فهمم چرا این همه جدا از شما نشسته ام
T3
生命、时间与存在
T2
T3
T3
ARA
حصن الفزاري
قصيدة وَلُّو عُيَينَةَ مِن بَعدي أُمورَكُمُ
وَلُّو عُيَينَةَ مِن بَعدي أُمورَكُمُ وَاِستَيقِنوا أَنَّهُ بَعدي لَكُم حامِ إِمّا هَلَكتُ فَإِنّي قَد بَنَيتُ لَكُم عِزَّ الحَياةِ بِما قَدَّمتُ قُدّامي وَاِستَوسِقوا لِلتي فيها مُروَءَتُكُم قودَ الجِيادِ وَضَربَ القَومِ في الهامِ وَالقُربَ مِن قَومِكُم وَالقُربُ يَنفَعُكُم وَالبُعدُ إِن باعَدوا وَالرَميَ لِلرّامي وَلّى حُذَيفَةُ إِذ وَلّى وَخَلَّفَني يَومَ الهَباةِ يَتيماً وَسطَ أَيتامِ لا أَرفَعُ الطَرفَ ذُلّاً عَندَ مُهلِكَةٍ أَلقى العَدوَّ بِوَجهٍ خَدُّهُ دامي حتّى اِعتَقَدتُ لِوا قَومي فَقُمتُ بِهِ ثُمَّ اِرتَحَلتُ إِلى الجَفنيّ بِالشامِ لَما قَضى ما قَضى مِن حَقِّ زائِرِهِ عُجتُ المَطِيَّ إِلى النُعمان مِن عامي أَسمو لِما كانَت الآباءُ تَطلُبُهُ عِندَ المُلوكِ فَطَرفي عِندَهُم سامي وَالدَهرُ آخِرُهُ شِبهٌ لِأَوَّلِهِ قَومٌ كَقَومٍ وَأَيّامٌ كَأَيّامِ فَاِبنوا وَلا تَهدِموا فَالناسُ كُلُّهُم مِن بَينِ بانِ إِلى العَليا وَهَدّامِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T3
LZH
释智圆
读禅月集
属兴难忘水与山， 救时箴戒出其间。 读终翻恨吾生晚， 不得斯人一往还。
T5
神圣、超验与智慧
T6
T5
T5
POR
Léa Waider
Gozo
Viro, reviro, Revido. Torço Abraço Atiro Me afasto. Grito Afago Aninho. Me deito Te agarro Nos mordemos Nos amamos. Num impulso te expulso. Me seguras, Penetras, Me apertas Te enlouqueço Gozamos. Eita, doidera boa!
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر حسين الصياد
قصيدة يا أيّها الجيل الجديد
يا أيّها الجيلُ الجديدْ يا أيّها الجيلُ المضمّخُ بالأزاهر والورودْ لا لن تظلّ عبيدَ أحفادِ القرودْ منْ ها هُنا... منْ قُدسِنا... من قمّة الجبل المتوّجِ طورِنا جبلِ الصّمودْ نزجي تحايانا لكم... فلتهنأوا... قد حلّ عيدُكُمُ السّعيدْ العلمُ نورٌ دربُهُ... فاستوثقوا باللهِ إنّ العلمَ عنوانُ الصّمودْ سنخطّ رغمَ القيْدِ والسجّانِ عنوانَ الصّمودْ يا أيّها الحفلُ الكريمُ: ألا اسمعوا: أوليْسَ ربُّ العرشِ أعظمَ شأنَهُ؟ أولم يقل في رِقِّهِ: هلْ يستوي... قوموا اقرأوا قرآنَ رحمنٍ مجيدْ يا أيّها الجيل الجديدْ بالعلم نبني شعبَنا وبهِ نقيمُ على الوفا قوموا اسألوا إن شئتمُ جيلَ الصّحابة منْ بهم عزّ الكريمُ المُصطفى يا أيّها الحفل المُضمّخُ بالعبيرِ وبالورودْ هذا أوانُ تحيّةٍ ترقى إلى قمم الخلودْ فلتهنأوا يا منْ نجحتمْ وليكنْ... عنوانُكُمْ... في يومكمْ... في أمسِكُمْ إنّا وإن جارَ الزمانُ نظلُّ للأقصى أسودْ بالعلمِ نكنِسُ أمّة زعموا تطاولُنا يَهودْ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Mokrý, Otakar
NA HRADĚ HUSI.
V mýtině lesa němá, bezejmenná, ruina dřímá staletá, skráň její větev smrků skaboněná, scuchaným vlasem oplétá. Po rozpukaném kmenu pryskyřice seplývá slzou bohatou, a jako ve snu hnědá veveřice se míhá větví kosmatou. Ještěrka chvílí žhavém na kamení se měkce v slunci vyhřívá, kde kořen starý nelitostnou dření zvětralou skálu prorývá. Zbořenou branou – runou znamenanou, jsem vešel v nitro ruiny, kde snoubila se něžně s růží planou, trnitá větev maliny. Červivé trámy stropu opřádaly motýlů nočních závitky, a stěnomalby zašlé vyhlédaly zvědavě ke mně z omítky. Jak do lenošky v mechu brokát vnadný, jsem kles’ pod jízby výklenek a přede mnou se klubkem Ariadny nit zlatá snula myšlenek. V bludišti snění – v bájných vidin klíně se duše moje kmitala, jak zlatá muška v hebké pavučině, jež mlází smrčin splítala. Ze smutných trosek nade mnou tu vstala v balvanů šedé směsici komnata vzdušná, v dál se rozkládala zelenou kryta dlaždicí. Kol těžkých stolů v kvasu, bacchanálu se pestré roje vlnily, rozlehlou klenbou v rudém vína palu poháry zlaté zvonily. Postavy švarné – s tváří jarou, mladou, v husitském kroji malebném, postavy vážné – s dlouhou svislou bradou v taláru černém, velebném. Rachotem bouře síní hlaholily válečné zpěvy Táborů, jak houfnice by v dáli hovořily v bojiště mračném obzoru; jak v hvizdu cepů třeskutě by zněla polnice hudba hromová, jak vítězně by šiky rozrážela kolesem hradba vozová. A číše o číš zvonila tu dále, jak meč kdy o meč zachřestí, jak palcát, když si cestu nenadále na prsa vrahu proklestí... Pak zase klenbou rozlehly se zpěvy, jak žár, jenž buchá, plápolá, a kalich s rudou, svatou krví révy obcházel síní do kola. Utichly písně. Pohár vyprázdněný o dlažbu tvrdou zazvonil a zasmušilé, plísní kryté stěny mlhavý závoj zaclonil. – – – Opona mlhy náhle roztrhla se a v obemšeném kamení zasvitlo zase v kouzla duhojase mi nové, pestré vidění. Uzřel jsem v zlatém bohatýrském šatě postavu hrdou, vznešenou, kráčela sem tam smutně po komnatě a s hlavou k prsoum svěšenou. V táborských písní skromném burácení. opustil hejtman hostinu a stíhal zmaten ve horečném snění šílenou slávy vidinu: Mikuláš z Husi... Již již rukou smělou se vznášel v trůnu zlatý lem, a na skráň jeho vášní rozkypělou, chladivý klad’ se diadém. Již na bedra mu luzné snění hravě královský kladlo hermelín, a jabko říšské, sladce, usměvavě se kutálelo zvolna v klín. Tu jak by na zdi ruka z bible psala výstražných písmen směsice, na stěně v záři duhobarvé vzplála tvář skromná mistra z Kostnice. Zděsil se hejtman – s vlasem vyježeným lenošky sklesl do klínu – – – Procit jsem – měsíc okem obemženým pohlížel v lesa mýtinu.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
SPA
Juan Arolas
Se más feliz que yo
Sobre pupila azul, con sueño leve, tu párpado cayendo amortecido se parece a la pura y blanca nieve que sobre las violetas reposó: yo el sueño del placer nunca he dormido: se más feliz que yo. Se asemeja tu voz en la plegaria al canto del zorzal de indiano suelo que sobre la pagoda solitaria los himnos de la tarde suspiró: yo sólo esta oración dirijo al cielo: se más feliz que yo. Es tu aliento la esencia más fragante de los lirios del Arno caudaloso que brotan sobre un junco vacilante cuando el céfiro blando los meció: yo no gozo su aroma delicioso: se más feliz que yo. El amor, que es espíritu de juego, que de callada noche se aconseja y se nutre con lágrimas y ruego, en tus purpúreos labios se escondió: él te guarde el placer y a mí la queja; se más feliz que yo. Bella es tu juventud en sus albores como un campo de rosas del Oriente; al Ángel del recuerdo pedí flores para adornar tu sien, y me las dio; yo decía al ponerlas en tu frente: se más feliz que yo. Tu mirada vivaz es de paloma; como la adormidera del desierto, causas dulce embriaguez, hurí de aroma que el cielo de topacio abandonó: mi suerte es dura, mi destino incierto: se más feliz que yo.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر أحمد اللهيب
قصيدة متى نعود
متى نعودُ؟ وفي العينينِ أدعيةٌ يزفّها القلبُ بين الآهِ والآهِ الصابرون رجاءً باتَ يحملُنا وعدٌ يزيلُ الأسى عن كُلنا الواهي الثابتون فما انهدّتْ عزائمُنا وما لنا في سباقِ الخيرِ من ناهِ الواثقون بنصرِ الله يبعثنا موجًا يلاطمُ أمواهًا بأمواهِ أحلامُنا بيدِ الرحمنِ نرقبها نورًا يصاحبُنا في عالَمٍ لاهِ نعودُ للهِ، نمضي في مواكبِهِ لا شيء أعظمُ في روحي منَ اللهِ
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
الشاعر ابن الزقاق البلنسي
قصيدة تقسمتني أقاصي الأرض إذ بعدوا
تقسَّمتني أقاصي الأرضِ إذ بَعُدوا وأنجزوا لحُداةِ العِيسِ ما وَعدُوا فباللوى حيثُ زَمُّوا عيسَهُمْ جسدي وبالحمى حيثُ حَلوا القلبُ والكبد
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
王之道
題三祖山
觀山不憚遠， 有癖老增劇。 是行廹王事， 所過飛鳥疾。 路傍四五祖， 不得着脚歷。 朝來所幹集， 我願容自適。 衝寒走海會， 嘯吟遂終日。 眷言三祖山， 經從阻良覿。 僧果知我意， 飯僕濟行色。 崎嶇五十里， 入山及未昃。 山頭殘雪在， 青瑶點微白。 殷勤承老禪， 傾蓋同莫逆。 爲言住此山， 予寶始今日。 欲以扶我衰， 不鄙昔輕策。 捫蘿助探討， 躡石共登陟。 群峰聳遥翠， 一水漲深碧。 行行何所喜， 兩脚有餘力。 歸來飽香積， 清淡更過昔。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
梁敏
端州雜詠二首
秀擁春華麗曉晴， 巍峨氣勢截蒼冥。 石梳苔髮堆螺鬢， 露漬藍膏濕玉屏。 澗谷長留煙草色， 松筠猶是歲寒青。 天然一帶真圖畫， 觀覽無煩出戶庭。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Vrba, Jan
SMÍRNÁ NOC.
Dávno již dozněl zvonů kvil a v lánech uleh’ větru spěch, by po své práci milostné si odpočinul na květech, dávno již požár dohořel na hřebenech ztracených hor, když sloupy jisker vychrlil poslední silou nad obzor, aby s pozdravem mrtvého vstříc věčně živým letěly a v místech žhavých střetnutí na klenbě nebes utkvěly. Podél cest bílé kameny jak dlouhé řady příšer ční, nad nimi do tmy bázlivě šeptají břízy smuteční – lyšaji s křídly černými toužebně vzduchem těkají, a unaveni malátně na větve sosen sedají, s nichž listy pracující nocí, dnem k podzimi nespadnou a těžce dýší do vzduchu pryskyřic vůni záhadnou. Však z utichlých vod vyvstává nad břehy mlha šedivá, do zčernalých luk padá z ní na stébla rosa léčivá, neviditelné stromy jsou v korunách plny zvonění, na lánech klasů dozrálých spí v pluchách příští osení, a z prostřed listů vyhání zlatý květ touhy staleté kapradí, za hřích tajemný do hloubky hvozdů zakleté. Jsou v dálkách žluté ostrovy. – Tam dřímou v městech znavení, snem osleplými zraky čtou ve tmách ohnivá znamení, zří jiní ze svých základů se volně tyčit nahoru pilíře chrámů budoucích, portály, věže z mramoru, samoty kletbou stížení zří šťastni bratří zástup růst, a úsměv lehký bloudí jim jak motýl kolem úst. Do ticha světnic milenek svatební píseň zaznívá, a chvatný šepot horkých úst blábolí slova vášnivá – do šedin matky zestárly nemluvňat vlastních u loží a vidí, šťastny, jejich krev jak v staletích se rozmnoží – a ve viděních závratných, o nichž nesnili proroci, na ložích potem prosáklých se usmívají otroci... Žaláře padly do ssutin, a kde dřív stály, nyní ční měst míru věže stříbrné, polité září měsíční – hovoří k davům užaslým, kde dříve hřměly řetězy, z duchových tažení vrátivší se ve triumfech vítězi – a k horám krví zčernalým v úporných bojů nástupu velebnou nocí zaléhá chvalozpěv nových zástupů. Naslouchá země pokorně, viděním slavným zmámená, jak půlnoc k spícím pronáší svých slibů slova plamenná, zří, jak sen tváře zbratřuje podobou tichých úsměvů, a srdce hoře zbavená jak v svaté touhy záchvěvu na tenkých stoncích paprsků rozpuklý kalich chtějí vznést až tam, kde klenbou žíhají zářivé dráhy bludných hvězd. – Není noc plná úzkosti – záhadně jenom zvoní v ní vhaleno v černé závoje tajemství naše poslední... Až jeho branou projdeme, spadnou nám s údů řetězy, a před námi se rozprostře prairie hvězdná bez mezí – a my užaslí poznáme, jak smutně kalný byl náš den, až největší z hvězd zaprosí o poctu našich návštěv jen. Za věky leží slavná zem, zem hájů palmových na březích tichých vod; do její krásy zaklel jsem svou touhu nejvyšší – věk srdce vznešený, svých šťastných bratří rod; a tichý ševel třtin a matná záře hvězd jí zpívá doprovod. Za nocí často pluji k ní a zpět se navracím, když v horách svítá den – a když se rozední, tu ptákům naslouchám a větrům lkajícím i teskným vzdechům žen – a večer zamyšlen se sebe sama ptám: „Je možno? – Pouhý sen?“
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T4
ARA
الشاعر حمزة بن بيض
قصيدة ليتَ المشارق والمغاربَ أصبحَت
ليتَ المشارق والمغاربَ أصبحَت تحيا وانت أميرها وإمامُها أغفيتُ قبلَ الصبحِ نومَ مُسَهَّدٍ في ساعةٍ ما كُنتُ قبل أنامُها فرأيت أنكَ جُدتَ لي بوصيفَةٍ موسومةٍ حسنٍ علي قيامُهَا وبيدرَةٍ حملت إليَّ وبغلةٍ صفراءَ ناجيةٍ يَضلُّ لجامُهَا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
陈瑚
空心潭
曾依潭影宿， 疏磬报清晨。 壑静龙身蛰， 僧闲虎迹亲。 高林仍照旧， 曲径尚通人。 兴废增悲感， 题碑又一新。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
釋堅璧
洞山喫果子
盡力提來不等閒， 要尋知己驗來端。 可憐臨水探紅尾， 依舊茫茫失釣竿。
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
DEU
Arno Holz
Winter
Du lieber Frühling! Wohin bist du gegangen? Noch schlägt mein Herz, was deine Vögel sangen. Die ganze Welt war wie ein Blumenstrauß, Längst ist das aus! Die ganze Welt ist jetzt, o weh, Barfüßle im Schnee. Die schwarzen Bäume stehn und frieren, Im Ofen die Bratäpfel musizieren, Das Dach hängt voll Eis. Und doch: bald kehrst du wieder, ich weiß, ich weiß! Bald kehrst du wieder, O nur ein Weilchen, Und blaue Lieder Duften die Veilchen!
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
SLV
Balantič, France
POPOTNICA
Naj še enkrat se zgubim v vranje ti oči in lase, naj v dlaneh se umirim kot metulj v tišini jase. Ne odreci ust medice in ne mešaj je s solzami, naj ne bo ti temno lice kakor jelša nad vodami. Smej se, ko bom šel od tod, da popotnica bogata bo spomin in moč za pot, ki spet vodi ti pred vrata.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Шишков Александр Семёнович
Голубь и пчела
Фортуна — колесо, катящееся по глади, Вертится вверх и вниз, покорствуя судьбе: Сегодня нищему ты подал Христа ради, А завтра, может быть, и он подаст тебе.  Упала в воду пчелка и тонула;   Увидел это голубок,   Принес и бросил ей листок.  И кой-как на него вспрыгнула    Обмоклая пчела, И к берегу на нем счастливо приплыла. По некоторых днях, в смирении глубоком, Сидит мой голубок на дереве высоком.  Охотник из ружья прицелился в него, Готовится ему смертельную дать муку. Явилась вдруг пчела и жалом — тык его В хотящую уже курок спускати руку!  Ружье хотя и паф! Однако, голубок, ты жив и здрав.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T2
T5
CES
Kamarýt, Josef Vlastimil
606.
Bližního když k hříchu dráždíš, sám si cestu k peklu dláždíš.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
CES
Šolc, Václav
Sestra.
Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela krásu takou zem. Nejstarší bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří: „V srdci jsem pěstil lásky květ a rájem byl mi celý svět. I přišel cizák – nepřítel, on vyrval květ a pomstu vsel. Já hledal svůdce nocí, dnem, až našel jsem jej v oku tvém! O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá, o bohdejž pláčů přívaly ti to tvé oko zakalí!“ Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela takou krásu zem. Prostřední bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří: „Pro blaho lidstva síla mi proudila bujně žilami a ducha mého ovoce se neslo vzhůru široce a mocné stromu kořeny, ty v srdci lidu vzepřeny. Přikvapil cizák – nepřítel a udal, že jsem buřitel. V žaláři uschl ducha strom, jak by jej boží schvátil hrom. Když pak jsem denní spatřil zář, ten nepřítel tvou líbal tvář! O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá, bohdejž ty růže v líčku tvém ti zvadnou takým polibkem!“ – Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela takou krásu zem. Nejmladší bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří: „Chaloupka nízká, nad ní háj a kolem krásný rodný kraj, v chaloupce chudá matička, i tvá i moje rodička. Já láskou svatou hořící ji miloval jak světici. Přikvapil žoldák – v ruce hrot, on k srdci drahou matku bod, až schvátila mne rána ta a dlouhá jala mrákota. Když pak se duše zbudila, nade mnou pustá mohyla. Divoký kolem vířil ples a v náruči tě žoldák nes’. O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá, bohdejž v tom hříšném plameni to tvoje srdce zkamení!“ – Bloudila žena po kraji, krahujci nad ní krákají: slzami oko zkalené a v prsou srdce kamenné, ve hříšné tváři suchý květ – neviděl takou bídu svět.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
ZHO
李唐
那一年
那一年，孩子们在操场上玩着 孤单的球。球很轻，质量也不好 落下去，又弹起来。但正合适 填充麻木的童年 到了晚上，星空与操场平行 那个跑道上的孩子停下来 喘着粗气。让汗水与泪水一起流下。 现在每到夜里，我都能听见 所有细微的响动，包括自己 正年轻跳动的心脏。像是一只球 碰地落下去，又碰地弹起来 我不知道这一切是否与童年有关 当那只球再次滚落到我脚边，我看到 那个孩子充满敌意的眼神 我想我应该回想起一件往事 可我觉得这里一切是那么陌生
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ENG
Blake, William
LAUGHING SONG
When the green woods laugh with the voice of joy, And the dimpling stream runs laughing by; When the air does laugh with our merry wit, And the green hill laughs with the noise of it;
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ZHO
丁南强
狂风
我生于狂风，推动狂风， 却置身于和大地的分离中。 一颗桐树离开秋天；群星之下—— 一个人消失在淮河以北的平原上…… 一个人沿着胸中的悲伤和生活分开。 这两个人是两个世界，也是一次熄灭。 这两个人是两面镜子，也是我的一个幻影。 我从桐树离开秋天，在落叶上飘零， 一颗古老的星辰使天空和大地背道而驰， 我陷入生存的普遍的分离中。 我捧起自己这面镜子，又将它打碎。 群星指明了存在的废墟；生死之中—— 一个人奔跑在邙山有限的月光中…… 一个人从淮河的黑暗醒来，燃起生命的烈火。 这两个人是两次呼喊，也是一种喑哑。 这两个人是两种觉悟，也囿于同一深渊。 我生于狂风，走在狂风的悲痛中。 我怀抱我这喑哑的火种，最后的黎明。 我像雷霆一样呼吸，像天空一样稳定。 我生于狂风，引导狂风， 却置身于和虚无的对抗中。 一个夜晚被我带走，一根树枝为我折断。 一滴悲伤的泪水为我消融在雪上。 一个被风暴驱使的人和我擦肩而过。 一个被流星追赶的人走在光阴的前面。 一朵花打开枷索，一次呼吸持续。 一种形而上的月亮射上夜空。 一场暴雨淹没一片草地，青草被送回天上。 一个世纪和一次最彻底的遗忘。 一次转折，上升，坍塌和崩落。 一切的一，一的一切，在空气中消失并不简单。 我引导狂风，操纵狂风。 我以毁灭对抗毁灭，以虚无战胜虚无。 尘土压住世界，雄鹰从地上飞走， 我却注定在地狱的黑暗中生活，蒙住双眼。 我，一个影子般的献身者，烈火的播种者， 在秘密的道路上前进，觉醒。 我进入自己这片着火的废墟，内在的真实。 我接过自己这个秋天，从落叶上飞行，超越。 我孤独地守着自己的灰烬，毒酒和回声。 我砍断自己的生，纳入狂风的秩序。 我生于狂风，吸收狂风， 和大地分离。 我和黑夜分离，从不占据黑暗。 我和曙光分离，和曙光中的光明分离， 却无法在狂风中停留。 我召唤雷霆，多么孤立又多么坚定！ 不灭的苍穹：我也和群峰分离， 和群峰之上最高的梦想分离， 置身于这个世界的废墟中。 不灭的苍穹：这就是我的生活和黑暗， 我生于狂风，操纵狂风，加强狂风…… 巨人的脚印在天梯上延伸， 我注定留在稀薄的土地上，被浮尘吹动。 在一束凄厉的光阴背后， 野花凝止，飞鸟聚集在沉寂的枝桠， 我听见三种声音从寂静中迸出。 我和大地分离，和沉默分离， 但分不清哪是我自己，哪是世界。 我离开黑夜，留下星辰，迎来曙光， 但分不清哪是世界，哪是真实。 光阴的背后：早年的火安静地燃烧， 灰烬和野花悲哀地歌唱， 还有湖水滑向蓝天，白云驰入碧野…… 我听见三种声音从虚无中分离， 但分不清哪是生活，哪是黑暗。 一片盲目使时光关闭。 我只是我自己，我的世界和我的真实。 三种声音也是一种召唤， 从这个世纪的废墟中传来， 我注定跟随狂风，在最后一场雪中降临。 时光即是花园，在永恒的悲哀中关闭， 花园里沉睡的人子呵， 一根枯草把你手脚拴住， 一粒尘埃把你阻碍…… 只有我和大雪无声地分开，带走内心的洁白！ 我生于狂风，和狂风交织一起。 我召唤雷霆，和怒火交织一起。 青草带给我的岁月，月光洗过的记忆， 成长为云朵的仰望者，还有肮脏大地上的 地平线似的眺望者…… 我举起星辰，召唤曙光，朝霞和大雪 ——我梦中相互依存的三位母亲； 召唤苦难，信仰和美 ——我血中汹涌奔腾的三位兄长。 我举起星光，把远方召回！ 我不过是一只在苍天深处惊醒的雄鹰， 但我的飞翔足以毁灭整个夏天。 我不过是一道在海水之上铸造的闪电， 但我的愤怒足以粉碎一次哑默。 我也在对抗着灰烬，荆棘和虚无 ——这大地上带着镣铐的三位哑者。 对抗着镜子，死亡和谬误 ——我内心加速生长的三位敌人。 我举起狂风，和天空交织在一起。 我举起烈火，和世界交织在一起。 我不过是流星中的一瞬，天光中的一瞥， 我不过是听从了废墟中的召唤 降下海水，风暴和真理， 我把狂风纳入胸怀，从来没有如此高傲！ 我有我的来自地下的深厚的力量， 但在狂风中听不见自己的声音。 我有我的心灵和呼吸，暴雨里的成长， 但在狂风中这一切是分离的。 那在狂风中掀翻的波涛是我，毁掉的江河是我。 那在狂风中铸造的长剑是我，重建的血肉是我。 我和狂风共同推动生命， 但对生命而言，却显得脆而苍白。 我和狂风共同举起苍穹， 但对苍穹而言，却显得渺小而孤单。 我有我过去的晕眩和虚幻，对深渊的蔑视。 我有我未来的妄想和真实，对存在的提升。 但在狂风中即没有过去也没有未来， 一切都是现在，进行和开始。 在狂风中只有一种真正的时间，即现在。 在狂风中只有一种真正的方向，即向前。 我生于狂风，和狂风一起推进， 和大地的力量一起从白杨的枝条上升。 我和紫燕一起飞离黄昏，把家安在浮云中。 我和落日一起降落，向天涯索取热血。 我闯进月亮的怀中，蓝天打开她的废墟。 我从溪水捧出朝霞，用纸花加固春天。 我记得屋顶上唤我的骄阳，日子沉睡的脸。 我回答桃花，羊群和岸边的红柳。 呵，一场迷雾遮盖了一切，包括童年的沙难。 一场梦幻阻挡了天空的飞行，一阵秋雨落在衰草上， 一夜的呓语使我转向风暴……我在虚无中上升！ 也在秩序和焦虑中上升！ 狂风推动邙山，我犹如一只头颅升向山顶！ 我踏着自身这片阳光走向山顶！ “生命！”我抱起这颗太阳站在山顶！ “用生命的烈火照亮生存的黑暗！” 我和狂风一起推进，选择了这死亡的顶峰！ 站在山顶上眺望—— 发亮的树丛和远方在悲哀的潮水中涌动， 南方和北方 相距越来越远。 我曾被嵌在这两个方向之间， 像一场恶梦， 现在我从梦中惊醒，好似自己不曾有过…… 寂静的我和死亡如此贴近， 我也在静止中上升！ 我生于狂风，和狂风一起上升， 在悲怆的淮河岸边， 波涛中翻卷的时光把我变得空虚而荒凉。 当狂风吹灭热血，月光扶起芦苇； 当乌鸦分开夜空，童年止住细雨； 我和波涛中翻卷的时光一起流逝， 我和波涛中泡哮的重量一起上升。 我，一个心灵的重建者，地平线上的持灯者， 在坦荡如砥的淮河平原上将寂静打开。 ——也就是将尘土和喧嚣无声地关闭！ 关闭自我，起点和终点， 在悲怆的淮河岸边，我的成长之地， 我梦见时光的无数面镜子，我只是其中之一， 现在我用自己这面镜子将寂静打开！ 在那没有起点也没有终点的镜子深处， 我和狂风一起构成整个倾斜的淮河平原。 我梦见衰老的葵花和腐朽的血飞溅， 我梦见四季空虚而荒凉的车轮辗过流水， 我梦见永恒的一面镜子：镜中的事物彻底消失。 将寂静打开，在自我这面澄澈的镜中， 死亡是最后坠落的一只鸟儿。 我又回到事物的起点，和黑夜的混乱合而为一， 但不形成黑暗， ——一种第三状态。 寒冷的土地，乌鸦和时光倾毁的花园： 仿佛我突然站到天上， 把地上漆黑的神祗压得更低。 仿佛我属于天上的一颗星辰， 只是闪烁，在光芒中和自身分开。 我昨夜梦见的那场大火 只是我雪地上挣扎的身影。 将寂静打开：整个天空玉石俱焚， 有谁像我这样独立于黑暗 对永恒发出追问？ 还有桐树在狂风中， 我一年的悔恨在狂风中， 哦，无始无终的狂风中…… 无穷无尽的黑暗捂住地面， 我捂紧自己剧痛的额头， 和这生存的黑暗笼罩在同一树梢上。 狂风吹动桐树， 我打开这其中的寂静……寂静！ 我也回到事物的终点，和邙山上的死亡合而为一， 但没有卷入死亡， 只是相互吸收，依靠，犹如山的南面和北面。 在洛阳之北，狂风推动大地，大地举起邙山， 永恒渐渐变蓝，从空虚的天空透射出来。 此刻，我面对死亡，和狂风一起上升到静止， 洞悉事物的秘密： 事物既在此处又不在此处——自由。 我和死亡合而为一，和狂风合而为一， 在寂静中上升。 我生于狂风，在狂风中打开寂静，获得寂静， 在上升中和寂静合而为一。 我和狂风合而为一，既不生成我也不生成狂风， 而是二者之间的吸收：寂静。 我和寂静合而为一，既不生成我也不生成寂静， 而是二者之间的融合：永恒。 我生于狂风，回到狂风， 置身于和寂静的相互吸收中。 一颗桐树回到春天；繁花之上—— 一个人出现在淮河以北的平原上…… 一个人沿着胸中的喜悦和生活汇合。 这两个人是两次闪光，也是一个统一的世界。 这两个人是两面镜子，也是我的一种真实。 我从桐树回到春天，在青草上成长， 一朵怒放的鲜花使世界和生命合拢， 我进入前所未有的生存的自在。 我捧起自己这面镜子，聚拢心目中的光明。 繁花显露了存在的花园，死生之中—— 一个人奔跑在邙山无限的春光中…… 一个人从淮河的迷雾走出，回到生命的秘密。 这两个人是两次呼唤，也是一种回声。 这两个人是两种觉悟，也从同一盲目脱身飞出。 我生于狂风，走在狂风的前面。 我怀抱我这觉醒的世界，最后的生命。 我像寂静一样呼吸，像永恒一样稳定。 我生于狂风，回到狂风， 置身于和永恒的相互融合中。 永恒既不是开始也不终结； 在永恒中，开始即是终结，终结即是开始； 在永恒中，此时即是彼时，彼时即是此时； 永恒不通向任何时间，但任何时间都通向永恒； 永恒是超越普通时间之外的巨大时间； 永恒是终极时间，终止其它任何时间； 永恒的中央是无穷多的时间，边缘没有时间； 永恒是可以进入的，永恒之外是寂静； 永恒本身没有目的，没有意志； 永恒是自由的，绝对的，普遍存在的； 在永恒中的存在是一种没有时间的存在； 在永恒中的站立是一种没有大地的站立； 在永恒中的飞翔是一种没有天空的飞翔； 在永恒中的生活是一种没有世界的生活； ……………… 我生于狂风，回到狂风， 置身于世界的秘密中。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ZHO
唐捐
我和我的室友
我的室友是一只蜘蛛 整天躲在镜子里 吐丝——。每天早晨我去看它 它总是掳走我的眉毛眼睛鼻子嘴巴耳朵 在蛛网上重组 也会说话也会哭也会刷牙刮胡子 蛛网上的面容天天不同但相同的是 细胞里的每一条神经 都联接着蛛丝，背面藏着它： 我的室友，一只肥美、隐形的蜘蛛 总是用力地拉扯蛛丝以牵动 掳来的耳目：如仕女们溜着的狗如 台上舞弄着的木偶——线的背后 有一股力量叫他说话叫他哭叫他 刷子刮胡子——我的室友 牵动那张面容以取悦我或激怒我 而且说：「来，来，跟著作。」
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3