language
stringclasses 81
values | author
stringlengths 1
120
⌀ | title
stringlengths 1
409
⌀ | text
stringlengths 4
32.8k
| theme_code
stringclasses 6
values | theme_category
stringclasses 6
values | deepseek-v3-1-250821
stringclasses 6
values | kimi-k2-250905
stringclasses 6
values | doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses 196
values |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ENG
|
Le Gallienne, Richard
|
NEVER — EVER
|
My mouth to thy mouth
Ah never, ah never!
My breast from thy breast
Eternities sever;
But my soul to thy soul
For ever and ever.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
মেহেনাজ সৰকাৰ
|
শব্দবিহীন কবিতা
|
কবিতা ! তাকো আকৌ শব্দবিহীনকৈ
কেনেকৈ
তোমাৰ ওঁঠৰ সেউজ বাকৰিৰ
পাতলীয়া লিপিষ্টিকেই কবিতা
চকুৰ কাজলেই কবিতা
ভ্ৰূৰ আইলানাও
হাঁহিৰ নিজৰা !
সেয়াতো কলিজাৰ আছুতীয়া কবিতা
হৃদপিণ্ডৰ স্পন্দন
গুণ গুণ , গুণ গুণ ...
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
ARA
|
الشاعر محمد الفهدي
|
قصيدة في موكب الشرفاء
|
ما العلم يا أبنائي
إلا ذرا العلياء
ما فاز إلا مسرج
في الليلةِ الظلماء
باتوا شموسًا في الدجى
في صحبة الجوزاء
سهرا على أوراقهم
بالعين ثم الباء
كي ينهلوا من بحرهم
قد طاب شربُ الماء
هو علقم إذ شمروا
أما الختام دوائي
يا إخوتي طوبى لكم
في موكب الشرفاء
نلتم وذلك صبركم
لم نلتفت لعناء
ما قد رأيتُ تجمّلا
كمعلم معطاء
يهب العلوم تفضّلا
هي شيمة النبلاء
رباه أجزل أجرهم
ضاعف لهم بسخاء
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T2
|
ARA
|
محمد أحيد ولد محمد
|
قصيدة الحب السرمدي
|
شغفي إليك وحبي المجنون
بهما مسافات الجوى ستهون
فنوارس الشطآن سوف تجيد عز
ف الصبر داخل قلبي المشحون
وسيكبر الليل البهيم بداخلي
يقتات ضوء القلب ثم يبين
غيم يظلنني من العطر الذي
أشتاقه وجداول وغصون
سيظل حبك في فؤادي عالقا
في القلب حتى ينتهي التكوين
في قلبي المسحور جرحا كنته
وعلى جراحك بلسما سأكون
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر مطرود بن كعب الخزاعي
|
قصيدة أبوكم قصي كان يدعى مجمعا
|
أبوكم قصي كان يدعى مجمعا
به جمع الله القبائل من فهرِ
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
JPN
|
守正
| null |
あらかりし なみのこころは つらけれと すこしによせし こゑそこひしき
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
LZH
|
張樹槐
|
贈中憲大夫崇慶州牧常公殉節詩
|
血濺金戈怒未平,
毅然殉節一書生。
倉皇獨表銜鬚烈,
慷慨猶聞擊笏聲。
遼海魂歸元鶴唳,
蜀江祠在夜濤鳴。
即今卹難光宬紀,
報國還留不朽名。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
LZH
|
晏穎
|
臨蛻遺詩
|
江外三千里,
人間十八年。
此行誰復見,
一鶴上遼天。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ENG
|
Noyes, Alfred
|
THE HEART OF CANADA
|
Because her heart is all too proud
— Canada! Canada! fair young Canada —
To breathe the might of her love aloud,
Be quick, O Motherland!
Because her soul is wholly free
— Canada kneels, thy daughter, Canada —
England, look in her eyes and see,
Honour and understand.
Because her pride at thy masthead shines,
— Canada! Canada!— queenly Canada
Bows with all her breathing pines,
All her fragrant firs.
Because our isle is little and old
— Canada! Canada!— young-eyed Canada
Gives thee, Mother, her hands to hold,
And makes thy glory hers.
Because thy Fleet is hers for aye,
— Canada! Canada!— clear-souled Canada,
Ere the war-cloud roll this way,
Bids the world beware.
Her heart, her soul, her sword are thine
— Thine the guns, the guns of Canada!—
The ships are foaming into line,
And Canada will be there.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Müller, Wilhelm
|
Trockne Blumen
|
Ihr Blümlein alle,
Die sie mir gab,
Euch soll man legen
Mit mir in's Grab.
Wie seht ihr alle
Mich an so weh,
Als ob ihr wüßtet,
Wie mir gescheh'?
Ihr Blümlein alle,
Wie welk, wie blaß?
Ihr Blümlein alle,
Wovon so naß?
Ach, Thränen machen
Nicht maiengrün,
Machen todte Liebe
Nicht wieder blühn.
Und Lenz wird kommen,
Und Winter wird gehn,
Und Blümlein werden
Im Grase stehn,
Und Blümlein liegen
In meinem Grab,
Die Blümlein alle,
Die sie mir gab.
Und wenn sie wandelt
Am Hügel vorbei,
Und denkt im Herzen:
Der meint' es treu!
Dann Blümlein alle,
Heraus, heraus!
Der Mai ist kommen,
Der Winter ist aus.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر ابن الحمارة
|
قصيدة لَم يَدرِ طَيف خِيالِكِ المَتأوّبُ
|
لَم يَدرِ طَيف خِيالِكِ المَتأوّبُ
أَنّي عَلى جَمرِ الأَسى اَتَقَلَّبُ
وَافى يُعارِضُهُ رَقِيبي لَم يَدَع
نَومِي يَجيءُ وَلا سُهادِيَ يَذهَبُ
يا أَمَّ طَلحَةَ وَالديارُ قَريبَةٌ
وَالنَجمُ مِن غَفلاتِ قَومِك أَقرَبُ
هَل تَذكُرِينَ إِذ الأَعاِي نُزّحٌ
وَالمُلتَقى كَثَبٌ وَدارِك مُشغَبُ
يا سَرحَةً حَرُمَت عَلَيّ وَإِنَّها
لَأَلَذّ مِن ماءِ الحَياةِ وَأَعذَبُ
ما بَعدَ ظِلِّكِ لِي مَقِيلٌ فَاِعلَمي
كَلّا وَلا لي بَعدَ مائِكِ مَشرَبُ
يا صاحِبي وَإِليك شَكوى صاحِبٍ
عَجَزَت محالتُهُ وَضاقَ المذهَبُ
امرُر عَلى هَدَفِ المَسِيلَةِ إِنّهُ
هَدَفٌ إِلي مَع العَشيّ مُحَبّبُ
تَتَجاذَبُ الأَرواحُ فيهِ ذُؤابَتي
وَيَضُمُّ بُردَيّ الغَمامُ الطَيّبُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
釋曉瑩
|
南昌道中
|
東游心渺渺,
趼足步遲遲。
馬驛黄茅路,
人家白竹籬。
歸雲橫斷嶺,
落日映荒陂。
何地可容足,
長哦招隱詩。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
DEU
|
Heinrich Leuthold
|
Abschied
|
Die Blume bricht des Nordwinds Hauch,
Der Schmerz an meinem Herzen frißt;
Ob glänzender dein Elend auch
Ich weiß, daß du doch elend bist.
Mein Herz, das heiß für dich gepocht,
Birgt einen Schatz von reinem Gold;
Du hätt'st zu heben ihn vermocht,
Du aber hast es nicht gewollt.
Wir könnten beide glücklich sein;
Du weißt es wohl und willst es nicht.
O mög' es nimmer dich gereu'n!
Leb' wohl! dies sei dein letzt' Gedicht!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ASM
|
বিকিৰণ পাঠক
|
স্নেপচট্
|
আবেগময় জীৱনৰ সুকোমল দলিচাত
পাৰি থবি স্মৃতিবোৰ
মই আহি শুম...
সপোনে আহি যেতিয়া উকিয়াই ফুৰিব,
সিঁচি দিবি ধূসৰ বীজবোৰ
মই আহি বুটলিম...
প্ৰাণোচ্ছল নিশা কিদৰে ভটিয়াই যায়
অনাখৰী কথাবোৰ ?
কিদৰে চেকুৰী যায় অনৰ্গল বাট
ধূলি উৰুৱাই - ঢৌ সিঁচি সিঁচি ??
এই যেন চকাছন্দা পৰত কুহেলিকাই আকৌ কৈছে তোৰ কথা -
নে মোৰ ?
নে তেওঁৰ ?
কাৰ ?? কাৰ কথা ???
মই কৈ যাও আৰু তই শুন
তই কৈ যা আৰু মই শুনো
আৰু তেওঁ ? তেওঁ কৈছিল জানো ?
হয়তো কৈছিল - মাথো তই নুশুনিলি
- মাথো মই নুশুনিলো
কোলা পোচাকৰ আঁৰত যেতিয়া লুকাই পৰে পৃথিৱী,
অস্থিৰ ওঠৰ অস্থিৰ ৰামায়ণে কিদৰে খেলে লুকাভাকু ?
মই নাজানো
হয়তো তয়ো নাজান
আৰু তেওঁ - হিঃহিঃ মই জানো - তেৱোঁ নাজানে
কোনেও নাজানে !
কোনেও নাজানিব !!!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
POR
|
Maria Rita Kehl
|
recurso
|
O método faz milagres.
Passar no quarto das crianças antes de deitar
só matar os insetos comprovadamente nocivos
sair lá fora no escuro, cinco minutos na primeira noite,
dez na segunda, até conseguir no mínimo uma hora de contemplação
sem terror.
O método tece uma teia ——
horários —— rotas de ônibus —— receitas ——
telefonemas na 6a. ——
caderninhos ——
quando a trama é bem firme e cada gesto idiota adquire sentidos surpreendentes
imprescindíveis depois de algum tempo
capazes de sustentar uma existência inteira.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر لبيد بن ربيعة العامري
|
قصيدة أنام أم يسمع رب القبه
|
أَنامَ أَم يَسمَعُ رَبُّ القُبَّه
يا أَوهَبَ الناسِ لِعَنسٍ صُلبَه
ذاتِ هِبابٍ في يَدَيها جَذبَه
ضَرّابَةٍ بِالمِشفَرِ الأَذِبَّه
في لاحِبٍ كَأَنَّهُ الأَطِبَّه
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Lardner, Ring
|
GUESS AGAIN
|
“I guess I'll help you, daddy.”
And daddy can n't say “No;”
For if he did,‘ twould wound you, kid,
And cause the tears to flow.
“I guess I'll help you, daddy.”
And daddy says: “All right,”
And tries to do, ignoring you,
Whatever work's in sight.
But what's the use of trying?
As well be reconciled
To quit and play the game that may
Be pleasing to you, child.
To quit and play, or roughhouse,
Or read, as you elect;
For I'm afraid the guess you made
Was wholly incorrect.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ENG
|
Marquis, Don
|
DAYLIGHT HUMORS
|
I AM mine own priest, and I shrive myself
Of all my wasted yesterdays. Though sin
And sloth and foolishness, and all ill weeds
Of error, evil, and neglect grow rank
And ugly there, I dare forgive myself
That error, sin, and sloth and foolishness.
God knows that yesterday I played the fool;
God knows that yesterday I played the knave;
But shall I therefore cloud this new dawn o'er
With fog of futile sighs and vain regrets?
This is another day! And flushed Hope walks
Adown the sunward slopes with golden shoon.
This is another day; and its young strength
Is laid upon the quivering hills until,
Like Egypt's Memnon, they grow quick with song.
This is another day, and the bold world
Leaps up and grasps its light, and laughs, as leapt
Prometheus up and wrenched the fire from Zeus.
This is another day — are its eyes blurred
With maudlin grief for any wasted past?
A thousand thousand failures shall not daunt!
Let dust clasp dust; death, death — I am alive!
And out of all the dust and death of mine
Old selves I dare to lift a singing heart
And living faith; my spirit dares drink deep
Of the red mirth mantling in the cup of morn.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر وحيد خيون
|
قصيدة ظلالُ الغربةِ من قصائد الصبا
|
وقائلةٍ لمّا بكيْتُ على أهلي
إلى أهلِها أَنّي ضُرِبْتُ على عَقْلي
رجالٌ إذا اغْتابوا وجَدْتَ قلوبَهُم
تظُنُّ بأنَّ الذَمَّ جُزءٌ مِن الفضْلِ
لقد سَخِروا منّي وكانوا أَذِلَّةً
وقد حَقَّروا أصْلِي وكانوا بِلا أصْلِ
وقدْ سبِّني مَن كانَ يطلُبُ رحْمَتي
وأَحْرَقَني مَن كانَ يجْلِسُ في ظِلِّي
إذا كَرِهَتْ أقلامُ قومٍ جماعةً
فقد جَعَلَتْ أعلى الرِّجالِ هو السُّفلي
فلم أرَ عَدْلاً في قلوبٍ كثيرةٍ
فيا ربِّ فاحْكُمْ بيننا أنتَ بالعَدْلِ
صديقٌ إذا جارَ الزَّمانُ فقدْتُهُ
وَخِلٌّ إذا جَرَّبْتُهُ ليسَ بالخِلِّ
أرى أنَّ موتَ المَرءِ في عِزَّةٍ لهُ
لَأجْمَلُ مِن عُمْرٍ طويلٍ على الذُلِّ
أقولُ لقلبي هل تعودُ يقولُ لي
أمَجْنونَةٌ تأتي إلى رجُلٍ مِثْلي
نحيلاً غريباً مُسْتَكيناً مُتَيَّماً
وحيداً فريداً بِتُّ لا أَحَدٌ حولي
ولي وحشَةٌ طالتْ وقلبٌ مُضَيِّعٌ
وما وحْشَتي مَرَّتْ على أحَدٍ قَبْلي
قرأتُ على دهري كتاباً حَفِظْتُهُ
فصارَ كريمَ الدَّمْعِ يبكي مَتى أُمْلي
إذا ودَّعَتْني ودَّعَتْ أَعْيُني الكَرى
وإنْ ذهَبَتْ قد صرتُ بيتاً بلا أهْلِ
وقد عَلَّمَتْني مِنْ قواعِدِ حُبِّها
فساويتُ بينَ الحرفِ والاسمِ والفِعْلِ
لقد طعنتْ قلبي بما هو مُخْلِصٌ
وقد حَرَّمَتْ وصلي وقد حَلَّلَتْ قتلي
إذا كانَ هذا الهَجْرُ ردّاً لِفِعْلَةٍ
ألا أَخْبِريني ما صنَعْتُ وما فِعْلي
ولمّا رأيتُ الناسَ لا تعرِفُ الوَفا
وصَلْتُ وما زالتْ تُقَلِّلُ مِن وَصْلي
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
TUR
|
Ahmet Oktay
|
İntihar
|
her insan
aklında en az bir kez
öldürür kendini
çünkü biliniyor artık
tek içgüdü değil
yaşam içgüdüsü
sözcükleri seçen kişi
zamanı sorgular durmadan
ve bu güncel zorunluluk
isteyelim ....................
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
施洪烈
|
諸將四首
|
何人海上氣飛揚,
颯颯金戈入戰塲。
一旅忽驚新草木,
三軍重固舊封疆。
傳聞羽檄閒書記,
頻遣梯航抑富商。
江岸漫勞横鐵鎖,
從天誰不識龍驤。
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
FAS
|
مارگارت اتوود
|
ادعای بی تفاوتی
|
ادعای بی تفاوتی سخت است
آن هم
نسبت به کسی که
زیباترین حس دنیا را
با او تجربه کردی
اِکولالیا در اینستاگرام
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
URD
|
Tahzeeb Hafi
|
اک ترا ہجر دائمی ہے مجھے
|
اک ترا ہجر دائمی ہے مجھےورنہ ہر چیز عارضی ہے مجھے
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
BEN
|
কালিদাস রায়
|
বিদ্রোহী
|
তুমি যা গড়বে প্রভু ভাঙব আমি ভাঙবে যা, তা গড়ব হে।
তুমি যা করবে খালী যা-খুসীতে ভরব তারে ভরব হে।
যে পথে বলবে যেতে যাব কি সেই পথেতে?
কখনো শুনবনাক নিষেধ-মানা উল্টা পথই ধরব হো॥
জানি হে তোমার ধারা নিরীহ সুবোধ যারা
তাদের—দাওনা ধরা ভোগাও শুধু
ঘোরাও ক’রে ছন্নছাড়া।
আমারে বোঝাও যত, আমি নই অবোধ তত,
যাব না ঘুরের পথে সোজা পথেই বোঝাপড়া করব হে॥
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ARA
|
عبد اللطيف مبارك
|
قصيدة قرايه تانيه للجسد
|
وطن للروح شبيه ليّه
وهن بيغادر المسافات
يسافر فيّه ويجينى
يودينى
لأقرب حيره من عيني
ولد ماشى على مهله
بيندهله
زمن منحوته أيامه
م فوق جدران سبع سموات
وبنت ف حالها بتعدى
ف ريق العضم شواكيشها
ضفاير من خيوط الشمس
تحت الجلد م تحوشها
أنينها بيشرخ الضلعين
وبتعدى
لأقرب حته من قلبي
تطوحني سحابة صيف
تبجي ع الكيف
وتمطرني
وتبدرنى
فيطلع منى صبارى
وأسراري اللي ملكاها
تعدى ثواني وللا ساعات
ف عمري اللي جاى
موش اللي فات
يد وبك م أدرى بوقوفي
على شطي اللي متوارب
بضي العشق بكفوفى
وأنا منّى
بادارى ف سكتي خوفي
غريق هربان من الموجه
ف بحر يساع جسد واحد
ويتاخد.. ويتاخد
وأتاخد..
وأ ت اخ د
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T2
|
T3
|
ZHO
|
昌耀
|
内陆高迥
|
内陆。一则垂立的身影。在河源。
谁与我同享暮色的金黄然后一起退入月亮宝石?
孤独的内陆高迥沉寂空旷恒大
使一切可能的轰动自肇始就将潮解而失去弹性。
而永远渺小。
孤独的内陆。
无声的火曜。
无声的崩毁。
一个蓬头垢面的旅行者西行在旷远的公路,一只燎黑了的
铝制饭锅倒扣在他的背囊,一根充作手杖的棍棒横抱在
腰际。他的鬓角扎起。兔毛似的灰白有如霉变。他的颈
弯前翘如牛负轭。他睁大的瞳仁也似因窒息而在喘息。
我直觉他的饥渴也是我的饥渴。我直觉组成他的肉体的
一部分也曾是组成我的肉体的一部分。使他苦闷的原因
也是使我同样苦闷的原因,而我感受到的欢乐却未必是
他的欢乐。
而愈益沉重的却只是灵魂的寂寞。
谁与我同享暮色的金黄然后一起退入月亮宝石?
一个蓬头的旅行者背负行囊穿行在高迥内陆。
不见村庄。不见田垄。不见井垣。
远山粗陋如同防水布绷紧在巨型动物骨架。
沼泽散布如同鲜绿的蛙皮。
一个挑战的旅行者步行在上帝的沙盘。
河源
一群旅行者手执酒瓶伫立望天豪饮,随后
将空瓶猛力抛掷在脚底高迥的路。
一次准宗教祭仪。
一地碎片如同鳞甲而令男儿动容。
内陆漂起。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
جورج راتب
|
قصيدة عنك او عني
|
الي من يهمه الامر
يسلم ليده بالذات
مستني علي نار الرد
احكيلي الغربه بالظبط
ولا تاهت مع الوقت حاجات
علي فين العزم قالوا رايح
علي فين ياخال قام سارح
بقي جنبي وبينا مسافات
احكيلي عن جرس الفسحه
احكيلي عنك او عني
ولا العمر فات
رحمك الله ياخال
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
نائلہ بٹ
|
عشق دی بازی جِتی اے کہ ہاری اے
|
عشق دی بازی جِتی اے کہ ہاری اے
ایہدے تے گل بات اجے تک جاری اے
بھاویں دل دے بُوہے جِندرے لا چھڈے
کوئی نہ کوئی تے اجے وی کھلی باری اے
دھوکا دیون لگیاں ایناں سوچ لویں
اج تیری تے کل نوں ساڈی واری اے
نیناں راہیں پِیڑاں کردیاں راتاں نوں
اکلاپے دا وار بڑا ای کاری اے
نہ سمجھیں تے چُپ دا مطلب کجھ وی نئیں
سمجھ لویں تے گل اے وڈی ساری اے
جین مرن دا اج تماشا ہونا ایں
بولے کوئی نہ جہنوں جان پیاری اے
کجھ لوکاں دے بول گلاب توں نازک نیں
کجھ لوکاں دے منہ وچ لگی آری اے
مُلاں فاضل پنڈت کوئی وی بچیا نہیں
عشق دے اگے نائلہ کون ویچاری اے
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Sekanina, František
|
Motiv z rodné vsi.
|
Z těsného dvorku, kde již hrušky zrají,
v zelenou náves obrátil jsem oči:
co chvíli kdos jde, tetky štěbetají
neb něčí výkřik v myšlenky mi skočí.
Před nízkým domkem batolí se děti
a smutné husy k rybníčku se ztáčí –
a nade mnou, kde nebe neviděti,
haluzí zhoup’ se tichý trilek ptačí.
A v svěží trávník vběhlo kůzle něčí –
kluk Začalů si výskl na zahrádce
a mladé kůzle, stanouc pozdálečí,
zabeklo náhle tesklivě a krátce.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
阎尔梅
|
杏塠庄杂咏
|
早岁狂歌晚岁僧,
名山赏过几千层。
沧桑风景随时幻,
兀坐荒林对一灯。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ARA
|
الشاعر يعلي بن أحمد
|
قصيدة بعثت من جنتي بورد
|
بعثت من جنتي بورد
غض له منظر بديع
قال أناس رأوه عندي
أعجله عامنا المريع
قلت أبو عامر المعلى
أيامه كلها ربيع
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T1
|
LZH
|
沈位
|
漁陽春望
|
二月春方半,
冷風日正長。
陌頭看栁色,
忘却在漁陽。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ENG
|
Eastman, Max
|
THOSE YOU DINED WITH
|
They would have made you like a pageant, bold
And nightly festive, lustre-lit for them,
And round your beauty, like a dusky gem,
Have poured the glamour of the pride of gold;
And you would lie in life as in her bed
The mistress of a pale king, indolent,
Though hot her limbs and strong her languishment,
And her deep spirit is unvisited.
But I would see you like a gypsy, free
As windy morning in the sunny air,
Your wild warm self, your vivid self, to be,
A miracle of nature's liberty,
Giving your gift of being kind and fair,
High, gay and careless-handed everywhere!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
RUS
|
Гольцшмидт Владимир Робертович
|
Наташе Гущиной
|
Принцесса лазорево-встречная,
Задатель небеснейших тем
Кователю надо венечнаго
Разсмейся в кустах хризантем.
Движением изысканно остра
Как лань изгибная печали
Ресницы черные вуали
Огонь даете для костра.
Качайся ветвинно изгибная
В опаловых ласках венца
Как грань переливная дивная
Индийскаго тайна кольца.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
DEU
|
Friedrich Hebbel
|
Winterreise
|
Wie durch so manchen Ort
Bin ich nun schon gekommen,
Und hab' aus keinem fort
Ein freundlich Bild genommen.
Man prüft am fremden Gast
Den Mantel und den Kragen,
Mit Blicken, welche fast
Die Liebe untersagen.
Der Gruß trägt so die Spur
Gleichgültig-offner Kälte,
Daß ich ihn ungern nur
Mit meinem Dank vergelte.
Und weil sie in der Brust
Mir nicht die Flamme nähren,
So muß sie ohne Lust
Sich in sich selbst verzehren.
Da ruf' ich aus mit Schmerz,
Indem ich fürbaß wandre:
Man hat nur dann ein Herz,
Wenn man es hat für andre.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر عبد العزيز الروابة
|
قصيدة مدينة احزاني
|
مشيت وعيّت الخطوة تساعدني على فرقاك
وقفت وملّت السكة تصيح ابعد تعداني
صفنت وصاحت العبرة تبي لدموعها يمناك
شهقت وطاحت الدمعة وطاح القلب واعياني
صرخت واّخر اللي أذكره ياصاحبي عيناك
صحيت ولا لقيتك وانلجم من خوفي لساني
ناديتك أحسب انك تضحك لي بعيد هناك
وعرفت انك سراب ومااصعبك ي فراق خلاني
حلفت بصدت عيونك ولو طال البعد ماانساك
أنا وشلون أنسى اّللي ربى مع نبض وجداني
تغيب الشمس بعيوني تهذري الروح في طرياك
وتشرق هالشمس والقلب يبكي خاف تنساني
سواليف الشجر للريح تسافر بي على ذكراك
واطرد بالصحاري وحشتك وتشح غدراني
تخّيلني اليا هبت عواصف وافتقدت اخطاك
وحيدنوالرعد وغيوم سودا برقها اعماني
وتمنيتك قصيدة نرجسية غرّها لاماك
أسايرها وعصافير القصيد بلادها اغصاني
عسى هاك الشفق يللي أخذ من وجنته واعطاك
يسافرلك...يحكيلك طريقي وين ودّاني
أنا وشلون باكر أنتخيك بغربتي وماالقاك
وانا مسافر بلا عيونك على مدينة احزاني
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
Heyduk, Adolf
|
Žluté listí leží kolem,
|
Žluté listí leží kolem,
poslední už kvítek svad’,
podél stráně bouře lítá
láme jedle, rve a zmítá,
mráz dýchajíc odevšad.
Jenom z buku zdoutnalého
rudý kvítek pučí ven,
chrání-li ho korné stěny,
nebo je to opožděný
uvadlého srdce sen?
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T1
|
T3
|
T3
|
LZH
|
朱器封
|
均州乐二首
|
临江贾人黄篾船,
涴涴青油篙刺天。
下船上岸买鱼酒,
二八当垆夸数钱。
烟萦罗幌春将晚,
白日衔山不思返。
珠帘红袖影傞俄,
楼上明妆楼下波。
沙棠树上娇春鸟,
月出平江齐唱歌。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ZHO
|
方玮德
|
一只野歌
|
总有一夜我打你的门前过,我忍着心,偷偷地放一把火;让你们从火星子里向外窜,让你们哭,你们在人堆里钻,我一把抓住你,我的大眼睛∶“你该认识我,你该认识我!”总有一天我领带着许多大兵,一齐奔上你住的那所乡村;五千匹白马摆起一道长阵,要这村子里的人杀个干净,我一把抓住你,我的大眼睛∶“跪下,要你命,跪下,要你命!”选自《新月》三卷七期(1931)
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:复仇
|
ITA
|
Angelo Poliziano
|
XXXV
|
Non son gli occhi contenti o consolati,
ma fanno al cor dolente compagnia,
perché d'ogni lor ben gli hanno privati
amor, fortuna, invidia e gelosia.
Ma tor però non mi potranno e fati
in alcun tempo la speranza mia:
ché, s'altro aver del mio amor non spero,
n'arò pur la dolcezza del pensiero.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أمين بن خالد الجندي
|
قصيدة أَقمار فَوق الأَغصان
|
أَقمار فَوق الأَغصان
تَزهو بِالحُسن المنصان
وَاللَحظ بِأَسهُمِهِ يَحمي
وَرداً في ظل الرَيحان
ما شِمنا شَمساً في الأَرض
تَعلو فَوق الغُصن الغَض
وَالطَرف سَباني بِالغَض
المُبدي سحر الأَجفان
تَجَلى بِالقَد العَسّال
وَالثَغر الدري العَسالي
لا سالي مِنها بَل سالي
مِنها في النار الهجران
كَفى أَلحاظَك يا سَلمى
وَالرفق بِمَن يَبغي سَلما
يا عاشقها مِنها سَل ما
تَرجو مِن نَيل الإِحسان
تَرتاح الروح بِمَغناها
وَالقَلب يَحنُّ لِمَغناها
وبَديع سَناها أَغناها
عَن لُؤلؤها وَالمُرجان
سكري في حَضرَة إِطلاقي
مِن خَمرة أِحداق الساقي
يا يوسف جَد لِلمُشتاق
وَاِرحَم يَعقوب الاَحزان
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
金素月
|
以前我不知道
|
以前我不知道
无论春夏月亮入夜会升起
以前我不知道
思念你会令我成痴成狂
以前我不知道
抬头望月是这般皎洁明亮
以前我不知道
皎洁的月亮会是我的悲伤
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Felipe Cortines Murube
|
La muerte
|
Partido el corazón, ciego, expirante,
cárdena espuma en la sedienta boca,
la postrera agonía le sofoca
y hacia detrás anduvo vacilante.
Se derrumbo su mole de gigante,
como en el mar derrúmbase una roca,
y, entre una densa polvareda loca,
patas arriba se quedó un instante.
Se clavaron sus cuernos en la tierra,
y de su sangre en la laguna roja
los fieros ojos para siempre cierra.
En la trágica ruina, el clamoroso
público aplaude; al redondel se arroja,
¡y lleva en triunfo al matador famoso!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T4
|
T3
|
LZH
|
郑直
|
苏家屯军中别妻
|
沈南驻马对红妆,
明日江南一战狂。
十里号声惊好梦,
三更灯火照离肠。
似听壁上龙泉吼,
岂恋床头衾枕香。
八载夫妻今夜短,
针针线线续情长。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Elio Pagliarani
|
Poesia di Elio Pagliarani - Rudi e Aldo l’estate del ‘49
|
Rudi e Aldo l’estate del’49 fecero lo stesso
mestiere l’animatore
di balli sull’Adriatico, Aldo in un Grand Hotel
rifatto a mezzo e già sull’orlo
del fallimento, che fallì in agosto sul più bello, lui
forse non sa nemmeno ballare
aveva successo il locale di fronte al suo, Miramare.
Rudi su un’altra spiaggia popolare
dà inizio alla ballata.
E’ bello? Può essere bello in
Romagna chi bacia la mano
l’anno dopo del ’48, attacca bottone con gli
ambulanti di bomboloni e
gli intellettuali indigeni meno indigenti, non lascia
senza sorriso carezza o pacca ogni ragazza per strada
conforme ai gusti di quella? E’ bello
come un uomo sobrio, di modo che quando per la
Festa dei pazzi si traveste da donna
non lo prendono per pederasta ma lo sfottono con
più gusto.
E’ servizievole: porta pacchetti a tutte le capitane,
ci gioca coi loro bimbi
approva i primi discorsi di Borsa dei padri. Ama
con tatto organizza “Una notte a Capri” le figlie
del macellaio
vennero con quattro corvi. Care ragazze, me le
ricordo nel ‘46
chiedersi al Teatro del Popolo se Emanuele Kant
era più Cristo di Cristo.
Il miliardario polveriere
grugnisce di piacere, Aldo applaude sapendo
che non gli tocca niente.
1961-1995
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T3
|
TUR
|
Orhan Alkaya
|
Bir Telefon Konuşması
|
bir akşamüstü bütün ağaçlarını
hışırdayarak dolaştığım sokak aralarında
tutkularınıza benzeyen gözyaşlarınız
ıslattı gömleğimi
neşeyi kalkan
acıyı vurucu güç diye kullanan
siz
-sen demeyişimi bağışlar mısnız-
bakışlarınızın sarkacında titreşen heyecan
ölüm caddelerinin kıyısındaki deniz
kadar müthiş
bir o kadar tutarsız
ve inanın, dörtte dört kadınsınız
kıyı kahvelerinde Gencebay
çay kaşıklarıyla bağlanıyor Rodrigo'ya
herkesin çizdiği kendi portresidir
tahta masaya
sarhoşluğum sarhoşluğunuza doyamıyor
sarhoşluğum
sarhoşluğunuzda niyetsiz ayılmaya
ağlamamalıydınız öyle, dayanamıyorum
sarhoşken bakmamalıydınız gözlerime
ellerim ellerinize tutsak
dudaklarınız dudaklarımda ortanca
kara haberlerde genç ölümleri sayıyorum
balkonlarda kuruldu bile akşamüstü pazarları
genç kızlar yaşanmamış şarkılarda, Neveser
göbekli tüccar gülüşmeleri zehirliyor
zakkumları
-dün gece miydi Saccho ile Vanzetti'ye ağlaştığımız-
göğüslerinizde uyanmak
her sabah başka keder
hangi ufka yaslandınız gene
sesinizi tanıyamadım telefonda
biraz çarpıntılı, çokca ürkek
ocakta yemeğiniz vardı galiba
-söylemeliyim, istemesem de üzülmenizi-
kocanız her şeyi biliyor aslında
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
周輦
|
蘇長公寓惠日愛誦陶靖節歸來辭遂集辭中字成十詩予亦效顰遣興云
|
征途欣息駕,
物候及春榮。
丘壑時相問,
交親我獨迎。
天清孤岫出,
逕窈逺風輕。
何事倚窓嘯,
飄飄非世情。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
LZH
|
陸鈳
|
暮歸
|
遊徧春山不盡情,
石林囬首翠烟生。
禽喧暮道還歸客,
樹暝繁花不辨名。
邨徑小橋來市逺,
野塘羸馬趁沙平。
塵纓未許湖山老,
長樂來朝聽漏聲。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
SPA
|
María Elena Walsh
|
El 45
|
Te acordás hermana qué tiempos aquellos,
la vida nos daba la misma lección.
En la primavera del cuarenta y cinco
tenias quince años lo mismo que yo.
Te acordás hermana de aquellos cadetes,
del primer bolero y el té en El Galeón
cuando los domingos la lluvia traía
la voz de Bing Crosby y un verso de amor.
Te acordás de la Plaza de Mayo
cuando «el que te dije» salía al balcón.
Tanto cambió todo que el sol de la infancia
de golpe y porrazo se nos alunó.
Te acordás hermana qué tiempos de seca
cuando un pobre peso daba un estirón
y al pagarnos toda una edad de rabonas
valía más vida que un millón de hoy.
Te acordás hermana que desde muy lejos
un olor a espanto nos enloqueció:
era de Hiroshima donde tantas chicas
tenían quince años como vos y yo.
Te acordás que más tarde la vida
vino en tacos altos y nos separó.
Ya no compartimos el mismo tranvía,
sólo nos reúne la buena de Dios.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T2
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
余欣娟
|
遗迹
|
街上
满是遗失主人的脚印
以那样等待的余温
把街温着
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Nečas, Jan Evangelista
|
Co smí činiť žena čestná,
|
Co smí činiť žena čestná,
Vy jste ráda vykonala,
aby tíha teskna mého
neprodleně za své vzala.
Odměň vám to dobré nebe
darem dobrých milých časů,
že jste do mé duše lila
světlo veselivých jasů!
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
POR
|
António Feijó
|
A Armadura
|
Desenganos, traições, combates, sofrimentos, Numa vida já longa acumulados, vão – Como sobre um paul contínuos sedimentos, Pouco a pouco envolvendo em cinza o coração.
E a cinza com o tempo atinge uma espessura Que nem os mais cruéis desesperos abalam; É como tenebrosa, impávida armadura Ou couraça de bronze em que os golpes resvalam.
Impermeável da Inveja à peçonhenta bava, Nela a Calúnia embota os seus dentes ervados; Não há braço que possa amolgá-la, nem clava Que nesse duro arnês se não faça em bocados.
E no entanto, através dessas rijas camadas, Ou rompendo por entre as juntas da armadura, Escorrem muita vez gotas ensanguentadas Que o coração verteu dalguma chaga obscura…
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Sládek, Josef Václav
|
HOST.
|
CO se děje, co se děje? –
Pes nám štěká na zloděje!
Ale zázrak nad zázraky,
zloděj na psa štěká taky!
Nebyl zloděj: – bez oběda
přiběh’ k nám pes od souseda;
byli s naším kamarádi,
měli se prý tuze rádi.
Hosta nutno uctít přece; –
náš proň ukrad’ slípku s pece:
ale že tak pěkně voní,
raděj’ sám se pustil do ní.
Tak si vjeli bez ostychu
kamarádsky do kožichu,
poprali se jako lití! –
Byli za to oba biti.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
CUSTOM:日常幽默趣事
|
DEU
|
Fontane, Theodor
|
In memoriam Nicolai
|
Verhaßt ist mir alle Philisterei,
Weiß mich auch leidlich davon frei,
Nur den unbedingten Begeisterungsschritt
In Sachen der Kunst, den mach' ich nicht mit, –
Hab' ich's zu kalt oder hab' ich's zu heiß,
So fühl ich: auch Kunst hat ihren Preis.
Italien ... das Auge wird mir hell..
Bellin, Giorgione, Raffael,
Aber wenn ich durch schreckensvolle Nächte
Gekämpft mit dem Heerwurm höllischer Mächte,
Kann ich am Morgen, um anzubeten,
Nicht weihevoll vor die „Assunta“ treten,
Dann schweigen in mir alle höh'ren Register,
Nicolai werd' ich und Urphilister,
Und tiefer als in das Grab des Busento
Versinkt mir das ganze Cinquecento.
|
T6
|
语言、艺术与创造
|
T6
|
T6
|
T6
|
JPN
|
健守
| null |
やまふしも のふしもかくて こころみつ いまはとねりの ねやそゆかしき
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T3
|
T1
|
T1
|
DEU
|
Barthold Hinrich Brockes
|
Kirschblüte bei der Nacht
|
Ich sahe mit betrachtendem Gemüte
Jüngst einen Kirschbaum, welcher blühte,
In kühler Nacht beim Mondenschein;
Ich glaubt', es könne nichts von größrer Weiße sein.
Es schien, ob wär ein Schnee gefallen.
Ein jeder, auch der kleinste Ast
Trug gleichsam eine rechte Last
von zierlich-weißen runden Ballen.
Es ist kein Schwan so weiß, da nämlich jedes Blatt,
Indem daselbst des Mondes sanftes Licht
Selbst durch die zarten Blätter bricht,
Sogar den Schatten weiß und sonder Schwärzer hat.
Unmöglich, dacht ich, kann auf Erden
Was Weißers aufgefunden werden.
Indem ich nun bald hin, bald her
Im Schatten dieses Baumes gehe,
Sah ich von ungefähr
Durch alle Blumen in die Höhe
Und ward noch einen weißern Schein,
Der tausendmal so weiß, der tausendmal so klar,
Fast halb darob erstaunt, gewahr.
Der Blüte Schnee schien schwarz zu sein
Bei diesem weißen Glanz. Es fiel mir ins Gesicht
Von einem hellen Stern ein weißes Licht,
Das mir recht in die Seele strahlte.
Wie sehr ich mich an Gott im Irdischen ergetzte,
Dacht ich, hat Er dennoch weit größere Schätze.
Die größte Schönheit dieser Erden
Kann mit der himmlischen doch nicht verglichen werden.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ENG
|
Halleck, Fitz-Greene
|
SONG.
|
The winds of March are humming
Their parting song, their parting song,
And summer's skies are coming,
And days grow long, and days grow long.
I watch, but not in gladness,
Our garden tree, our garden tree;
It buds, in sober sadness,
Too soon for me, too soon for me.
My second winter's over,
Alas! and I, alas! and I
Have no accepted lover:
Do n't ask me why, do n't ask me why.
‘ Tis not asleep or idle
That love has been, that love has been;
For many a happy bridal
The year has seen, the year has seen;
I've done a bridemaid's duty,
At three or four, at three or four;
My best bouquet had beauty,
Its donor more, its donor more.
My second winter's over,
Alas! and I, alas! and I
Have no accepted lover:
Do n't ask me why, do n't ask me why.
His flowers my bosom shaded
One sunny day, one sunny day;
The next, they fled and faded,
Beau and bouquet, beau and bouquet.
In vain, at ball and parties,
I've thrown my net, I've thrown my net;
This waltzing, watching heart is
Unchosen yet, unchosen yet.
My second winter's over,
Alas! and I, alas! and I
Have no accepted lover:
Do n't ask me why, do n't ask me why.
They tell me there's no hurry
For Hymen's ring, for Hymen's ring;
And I'm too young to marry:
‘ Tis no such thing,‘ tis no such thing.
The next spring tides will dash on
My eighteenth year, my eighteenth year;
It puts me in a passion,
Oh dear, oh dear! oh dear, oh dear!
My second winter's over,
Alas! and I, alas! and I
Have no accepted lover:
Do n't ask me why, do n't ask me why.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر منصور بن إسماعيل الفقيه
|
قصيدة وَقالَ نَبِيُّنا فيما رَواهُ
|
وَقالَ نَبِيُّنا فيما رَواهُ
عَنِ الرَّحمنِ في علمِ الغُيوبِ
محالٌ أَن يَنالَ العَفوَ من لا
يُمَنُّ بِه عَلى أَهلِ الذّنوبِ
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
URD
|
Abbas Tabish
|
ہنسنے نہیں دیتا کبھی رونے نہیں دیتا
|
ہنسنے نہیں دیتا کبھی رونے نہیں دیتایہ دل تو کوئی کام بھی ہونے نہیں دیتاتم مانگ رہے ہو مرے دل سے مری خواہشبچہ تو کبھی اپنے کھلونے نہیں دیتامیں آپ اٹھاتا ہوں شب و روز کی ذلتیہ بوجھ کسی اور کو ڈھونے نہیں دیتاوہ کون ہے اس سے تو میں واقف بھی نہیں ہوںجو مجھ کو کسی اور کا ہونے نہیں دیتا
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
RUS
|
Крючков Димитрий Александрович
|
В радостной хламиде голубого шелка
|
В радостной хламиде голубого шелка
День подъехал рано к дремлющим полям.
Вкруг него - усмейность, птичий трепет, гам.
Ах, в лучисто-легкой, светлой одноколке
День подъехал рано к дремлющим полям.
И колосья дышат зыбчато и колко,
А над ними веет сень дневного шелка.
День подъехал рано к дремлющим полям.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر ابن المستوفي الإربلي
|
قصيدة أزوركم فتكاد الأرض تقبض بي
|
أزوركم فتكاد الأرضُ تُقبض بي
ضيقاً فأرجع من فوري فتتسعُ
خدعتموني بما ابديتموه من الح
سنى وأكثر أسباب الهوى الخُدَعُ
حتى إذا علقت كفّي بكم ثقةً
اسلمتموني فلا صَبرٌ ولا جَزَعُ
يغرني جَلَدي الواهي فأتبعه
غيّا وينصح لي شوقاً فامتنع
ليت الهوى كان لا قطعاً ولا صلةً
فلم يكن فيه لا يأسٌ ولا طَمَعُ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعرة حنان الدليمي
|
قصيدة قيد التلاعب
|
أرى الشيبَ يغزو من قريبٍ ذوائبي
ويدمغُ أصداغي بكفِ المُغاضبِ
فما عدتُ أرجو غايةً أذعنتْ لها
من الأمسِ أقدامي وتاقتْ مآربي
وما عدتُ تلكَ الروح أيما تَربّصتْ
بها عينُ غدرٍ أبسلتْ كالمُحاربِ
سَعيتُ وليتَ السعيَ يجري بما اشتهتْ
سفينةُ أقداري لمرسى مراكبي
ألا أنني المَسْفُوح من ثُلةٍ دمي
أحلّتهُ حتى أوجعتْ بالمضاربِ
ضنينٌ عطاءُ الدهرِ شَحتْ صروفهُ
عن البذلِ لكنْ حافلٌ بالتجاربِ
فلا تسأل الأحداقَ عما بكاؤها
فلن ينجلي بالسؤلِ غيمُ السواكبِ
ولا تسألِ الخفّاقَ من أي وجهةٍ
تَرَاءَى لهُ النسيان قيدَ التلاعبِ
لأنكَ في مجراهُ حيٌ تهافتتْ
عليكَ حنايا القلبِ حدَّ التجاذبِ!!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Dubrovská, Tereza
|
JÁ V TIŠ SE VRACÍM...
|
Já v tiš se vracím svojí komnaty,
má těžká hlava klesá unavená,
je bouřná noc a vichr v sadě stená,
jsou v nebi žhavé ohně rozžaty –
já v tiš se vracím svojí komnaty.
V mé duši píseň zvučí sonáty
té nadpozemské hudby Beethovena,
sbor andělů tam zpívá roráty.
A vichr skučí v sadě, láme akáty
a řeka hučí blesky rozčeřená...
je obloha jak výheň otevřená –
je soudný den to, večer odplaty,
já v tiš se vracím svojí komnaty.
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
SPA
|
Miguel Lebrón
|
¡Primavera!
|
Como Diosa gentil, la Primavera
llega, extendido el luminoso manto,
dando a las almas celestial encanto
y flores a granel a la pradera
Tiembla de gozo la creación entera,
la alondra ensaya su armonioso canto,
y despiertan de amor al grito santo
sol y bosque, cubil y madriguera
Todo es luz y color, todo poesía;
recobra nueva vida el pensamiento
al sol primaveral cuyos fulgores
vibran cual notas llenas de armonía,
y flotan invisibles en el viento
trovas de amor, perfumes y colores.
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
URD
|
Fatima Hassan
|
کس سے بچھڑی کون ملا تھا بھول گئی
|
کس سے بچھڑی کون ملا تھا بھول گئیکون برا تھا کون تھا اچھا بھول گئیکتنی باتیں جھوٹی تھیں اور کتنی سچجتنے بھی لفظوں کو پرکھا بھول گئیچاروں اور تھے دھندلے دھندلےچہرے سےخواب کی صورت جو بھی دیکھا بھول گئیسنتی رہی میں سب کے دکھ خاموشی سےکس کا دکھ تھا میرے جیسا بھول گئیبھول گئی ہوں کس سے میرا ناطہ تھااور یہ ناطہ کیسے ٹوٹا بھول گئی
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
BEN
|
শঙ্খ ঘোষ
|
পাথর
|
পাথর, নিজেই আমি দিনে দিনে তুলেছি এ বুকে
আজ আর নামাতে পারি না।
আজ অভিশাপ দিই, বলি, ভুল নেমে যা নেমে যা
আবার প্রথম থেকে চাই
দাঁড়াবার মতো চাই যেভাবে দাঁড়ায় মানুষেরা
মাথায় উধাও দিন হাতের কোটরে লিপ্ত রাত
কী ভাবে বা আশা করো মন বুঝে নেবে অন্য লোকে
সমস্ত শরীর জুড়ে নবীনতা জাগেনি কখনো
মুহূর্ত মুহূর্ত শুধু জন্মহীন মহাশূন্যে ঘেরা
কার পূজা ছিল এতদিন?
একা হও একা হও একা হও একা হও একা
আজ খুব নিচু করে বলি, তুই নেমে যা নেমে যা
পাথর, দেবতা ভেবে বুকে তুলেছিলাম, এখন
আমি তোর সব কথা জানি!
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
LZH
|
趙時儋
|
西禪餞董溪翁
|
西浦風寒水自流,
迢迢行李又歸休。
今宵古寺吟邊酒,
明日長江客裏舟。
溪路梅花催雪興,
旗亭竹色伴雲愁。
還家更爲明時出,
莫向漁磯老釣鈎。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ARA
|
الشاعر تقي الدين السروجي
|
قصيدة أرى المشتري في روضة الحسن قد بدا
|
أرى المشتري في روضة الحسن قد بدا
على رصد المعشوق فالقلب واجد
وحقك ما السبع الوجوه إذا بدت
بمغنيةٍ عن وجهه وهو واحد
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T5
|
T2
|
LZH
|
釋彌光
|
和參政李漢老
|
胡牀穩坐已通津,
何處更尋不二門。
八苦起時全體現,
不知誰解報深恩。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
PAN
|
معظم کبیر
|
من من اپنے من دی بندہ
|
من من اپنے من دی بندہ
ہویا کوڑا راہی جے
نفس فرعون یزیداں ورگا
تن تے کردا شاہی جے
سو طرزاں نال بھیس وٹاندا
دعوی عین خدائی جے
دے امارہ تھیں چھٹکارا
شاہراہ گھات لگائی جے
کہے کبیر میں چشتی منگتا
نت کنگال گدائی جے
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
ARA
|
الشاعر أبو بكر الصدفي الأشبيلي
|
قصيدة مَا بِي موارد حبي بل مصادره
|
مَا بِي موارد حبي بل مصادره
اللحظ أَوله واللحد آخِره
أرْسلت طرفِي مرتاداً فطل دمي
روض من الْحسن مطلول أزاهره***
يُبَاشر الوشي من أعطافه بشرا
يكَاد يجرحه قولي يباشره
هُوَ الرياض وَلَكِن رُبمَا كمنت
مَكَان حَيَاته مِنْهُ غدايره
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
陈培脉
|
相逢行赠宋六木天
|
一年相逢在辇下,
秋雨槐花对僧舍。
同时献策不见收,
剧饮淋漓共悲咤。
一年相逢在济南,
拥炉未尽深宵谈。
乌啼晓霜催别绪,
送君道上鞭羸骖。
一年相逢在淮口,
我挂征帆方疾走。
君时追送骑马来,
隔岸遥遥但挥手。
淮口一去岁一更,
断蓬落叶愁飘零。
讵意今宵灯火里,
相逢又在曹丘城。
人生聚散本难定,
暗中有物持其柄。
一年一度一相逢,
如我与君良足庆。
欢游莫道在异乡,
寒梅著花春酒香。
日日看花共饮酒,
从今且得无参商。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
冯翁
|
宿旅舍题壁
|
夜梦何奇特,
龙飞天汉津。
朝横沧海曲,
夕过滇池滨。
光雯皆五色,
蜿蜒无损鳞。
渊田变化间,
张主藉高旻。
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
LZH
|
陳㷆
|
夢逰鼓山
|
大江千頃浪花層,
屴崱峰高擬一登。
夜静林重樓閣隐,
春深雲暖海天澄。
敲鐘分粥僧初定,
刻燭題詩我也能。
欲借東風吹兩腋,
夜來清夢紀逰曽。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T1
|
T1
|
ARA
|
الشاعر عبد المحسن الصوري
|
قصيدة يستوجب العفو الفتى إذا اعترف
|
يَستَوجِبُ العَفوَ الفَتى إذا اعتَرف
وتابَ ممَّا قَد جَناهُ واقتَرَف
لقَولِهِ قُل لِلَّذينَ كفَرُوا
إن يَنتَهوا يُغفَر لهم ما قَد سَلَف
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T5
|
T5
|
JPN
|
大弐(安嘉門院)
| null |
かなしさは またもたくひの あらはこそ いかはかりとも ひとにしらせめ
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
IND
|
Dasirosh
|
MANTAN KEKASIHMU
|
MANTAN KEKASIHMU
Oleh Dasirosh
Jika aku boleh memilih...
Akupun ingin seperti mantan kekasihmu
Yang sering kau puja...
Yang sering kau manja...
Apakah aku salah?
Jika akupun ingin diperlakukan
Seperti mereka yang kau puja dan manja....
Kasih dengarlah
Aku tak butuh materi....
Yang kubutuhkan
Perlakukan aku seperti engkau
Memperlakukan mantan kekasihmu...
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
SPA
|
Concha Lagos
|
Sólo ausencia
|
Yo seré sólo ausencia cuando gires tu tiempo.
Se te abrirán los libros por páginas de entonces.
Otra vez la ventana con las mismas estrellas,
y otra vez sin quererlo aquella misma calle.
Un lunes, un domingo…
Para cada recuerdo tendrás fechas.
Deja abierta la puerta al pan de cada día.
Cuando gires tu tiempo por árboles del río,
yo seré sólo ausencia.
Escúchale los pasos y tiéndele la mano
a la sombra que copie tu soledad de siempre.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T2
|
T3
|
T3
|
FRA
|
Eugène Pottier
|
Les Bêtes féroces
|
Je vis à l’Hippodrome un dompteur et son fauve,
C’était un lion roux, l’œil injecté de sang,
Sa gueule rouge ouvrait un antre menaçant :
Le dompteur reposait sa tête en cette alcôve.
Je vis à la tribune un monsieur bien pensant,
Sénateur, marguillier, propriétaire et chauve ;
Sa spécialité : soutien de l’ordre ! il sauve ! !
Blanc cravaté du reste et le débit cassant :
« Pour sauver la famille et la foi de nos pères
« Et la propriété ! ! votons des lois sévères,
« Extirpons sans pitié l’élément corrupteur ! »
De tous les carnassiers c’est le plus réfractaire :
On peut apprivoiser lion, tigre ou panthère,
On n’apprivoise pas un vieux conservateur !
Eugène Pottier
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ZHO
|
野苏子
|
遇见
|
他阖着长长的眼线,嘴唇翕动着
为了有令人满意的毛发,体重和声色,他将继续
在这呆上好几周,直到那
绿色长腿的木马玩具,旋转铃铛,或者母亲的姓名
被搬动,安装或一页页地签写
等待中,他在恒温的锗黑色穹顶下吸吮手指,天赋的
享受独处的耐心,让他很长时间都懒得抬抬眼皮
有一阵子,他一直打嗝,被一种不习惯和不理解的力掌控
显然就有些让他厌烦……
相比,他爱阳光下的母亲摩挲腹部时
总相信他不会是一条红尾巴鱼
“他有温柔的宽和之心——”
在某一个雷电的黄昏,会在
蚂蚁的巢穴上盖上一片树叶,那——被认为是
源于自然母性的美好遗传。待他长大,原本
卷曲的栗色胎发已变得浓重纤直。跑动中,当汗顺着脸颊流淌
他昂首向上,举起双臂
任天空看他唇红齿白的模样——是和美的最大相遇
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T3
|
LZH
|
成彥雄
|
除夜
|
銅龍看却送春來,
莫惜顛狂酒百杯。
吟鬢就中專擬白,
那堪更被二更催。
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
FRA
|
VERLAINE, Paul
|
VII
|
Monte sur moi comme une femme
Que je baiserais en gamin
Là. C’est cela. T’es à ta main ?
Tandis que mon vît t’entre, lame
Dans du beurre, du moins ainsi
Je puis te baiser sur la bouche,
Te faire une langue farouche
Et cochonne, et si douce, aussi !
Je vois tes yeux auxquels je plonge
Les miens jusqu’au fond de ton cœur
D’où mon désir revient vainqueur
Dans une luxure de songe.
Je caresse le dos nerveux,
Les flancs ardents et frais, la nuque,
La double mignonne perruque
Des aisselles, et les cheveux !
Ton cul à cheval sur mes cuisses
Les pénètre de son doux poids
Pendant que s’ébat mon lourdois
Aux fins que tu te réjouisses,
Et tu te réjouis, petit,
Car voici que ta belle gourle
Jalouse aussi d’avoir son rôle,
Vite, vite, gonfle, grandit,
Raidit… Ciel ! la goutte, la perle
Avant-courrière vient briller
Au méat rose : l’avaler,
Moi, je le dois, puisque déferle
Le mien de flux, or c'est mon lot
De faire tôt d’avoir aux lèvres
Ton gland chéri tout lourd de fièvres
Qu’il décharge en un royal flot.
Lait suprême, divin phosphore
Sentant bon la fleur d’amandier,
Où vient l’âpre soif mendier,
La soif de toi qui me dévore
Mais il va, riche et généreux,
Le don de ton adolescence,
Communiant de ton essence,
Tout mon être ivre d’être heureux.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
CES
|
H. Uden
|
První vlna, již jsem uzřel zase,
|
První vlna, již jsem uzřel zase,
nad balvany břehu prudce vstala,
hlasitě si vzkřikla, zajásala,
zatřpytila v slunečním se jase.
A přec se mi zdálo v divném žase,
že si vlna vzlykla, zaplakala,
bolest jakás jásotem že lkala,
ozvala se v plesajícím hlase.
Radost plachá jest jak větrů vání,
lehce přelétne jak úsměv pouhý,
bolest ale – ta má život dlouhý,
pevný, tuhý, že mu konce není –
slzu, která tekla při loučení,
nalezneme ještě při shledání.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
CES
|
Doubravský, Beneš
|
Tovární láska.
|
Tak tomu dnes jest přes patnáct let,
co spolu tentýž vdechujem’ jed,
co spolu hynem v tovární síni.
Od mládí, holka, známe se již,
jak bych to řek’ jen – no, tedy slyš,
chceš si mne vzíti? Rci sama nyní!
Jsme si tak rovni, nemáme nic.
Neštovic zloba zryla tvou líc
a mně stroj vykous’ na krku rýhu,
peněz pak máme já jako ty
a oba stejně té lopoty,
chceš se mnou nésti života tíhu?
Pojď, hlavu svou mi na prsa dej,
svým pyskem můj pysk studený zhřej,
stiskni mne k sobě, co jen máš síly.
Proč bychom šťastni nemohli být?
vždyť také v prsou hárá nám cit,
pojď ke mně aspoň na malou chvíli.
Zavěs se na mou žílnatou šij,
do vlasů svých můj obličej skryj
a vzkřikni nahlas, ať to zví všude:
z nás dvou, co tady přes patnáct let
dýcháme spolu tovární jed –
manželský párek za měsíc bude.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ITA
|
Iacomo Tolomei
|
Le favole, compar, ch'om dice tante
|
Le favole, compar, ch’om dice tante,
son ver per cert’, e nessun le contenda:
ch’anticamente fur orchi e gigante,
e le streghe, che andavan in tregenda.
E parlavan le bestie tutte quante,
secondo Isòpo conta in su’ leggenda;
ed ancor oggi viene ’l simigliante:
e, s’i’ nol provo, vo’ che l’om mi penda.
Ser Lici è orco e mangia li garzone,
e ’l Muscia, strega, ch’è fatto, d’om, gatta,
e va di notte e spolpa le persone.
Guglielmo di Badiera è per ragione
gigante, ch’e’ n’è nata la sua schiatta;
ser Benencasa parla, ed è montone.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ITA
|
Fulvio Testi
|
Sovra porfidi eletti
|
Sovra porfidi eletti,
Di Dedaleo scalpel sudori illustri
Non s’innalzan per me palagi aurati;
Nè mi pendon da i tetti
Di Menfitica man vigilie industri
Porpore prezïose, ostri gemmati;
Nè de i flutti beati,
Onde l’uman pensiero è così vago,
M’offre biondi tributi il Gange, o ’l Tago.
Povero, ma sicuro
Da gli sdegni del Cielo è ’l tetto umile,
Ove contento a me medesmo i’vivo;
Ed or che ’l verno oscuro
Copre di gel la terra in vario stile
Qui presso a lieto foco or canto or scrivo;
E se pensier furtivo
D’ambizïon tenta arrivarmi al core,
Provvida rimembranza il caccia fuore.
Pompe, fasti, ricchezze.
Titoli, dignità, che siete alfine,
Che l’uom tanto per voi sudi e s’affanni?
Insipide dolcezze,
Speziosi naufragi, auree ruine.
Fuggitivi piacer, stabili affanni.
Anch’io d’Icarii vauni
Armai gli omeri un tempo; or qui m’assido,
E del mio van desio meco mi rido.
Pur quai saranno i voti
Che de l’anno novello in su le porte
Porgerò al Ciel di viva fiamma ardenti?
Ch’a me gl’Indi rimoti
Mandin gemme, e tesori? o che mi porte
L’arabo pescator perle lucenti?
Che fan gli ori e gli argenti?
Trionfa in faccia al macedonio orgoglio
Un nudo abitator d’angusto doglio.
O Monarca superno,
La cui mente il cui cenno anima e informa
Ciò, ch’è dal nero abisso al ciel stellato;
Che fai col ciglio eterno
Tremar le sfere, a cui dai moto e norma,
E sotto il piede hai la Fortuna e ’l Fato;
Se ’l mio core accecato
Non è da bassi affetti, odi i miei preghi,
Nè a giuste voglie il tuo favor si neghi.
Poscia che in Vaticano
Roma dopo tant’anni alfin pur vede
Regnar Virtù con moderati imperi;
E fatto il Grande Urbano
De le chiavi di Pier ben degno erede
Volge in cor generoso almi pensieri;
Tu de i disegni alteri
Seconda il corso; e di sua vita adorni
D’una gloria immortal prolunga i giorni.
Mosse a i preghi, a l’esempio
De’ Barberini eroi cristiane vele
Corran de l’Asia ad espugnar la riva,
E spento il popol empio,
Beva con l’elmo il vincitor fedele
Del Tigri prigionier l’onda cattiva;
E da fè pura e viva
Persuasa s’inchini un giorno ancora
Al vero Dio la trionfata Aurora.
A te, cui dier le stelle
Grazie cotante, o de’ latini Colli
Virginio inclita speme unico vanto,
De le conche più belle,
Che mandino i Getuli o i Tirj molli
Tingasi in Vatican purpureo manto;
E quei che piacquer tanto
Al tuo nobile crin, Tebani allori
Cedan de gli Ostri aviti a’ bei splendori.
A me, ch’altro non chieggio,
Conceda il Ciel che in libertà sicura
Passi del viver mio l’ore serene,
E mentre in carte ombreggio
Di tirannica reggia alta sciagura
Calchi con degno piè tragiche scene.
Oh! se da voi mi viene
Qualche raggio di gloria, Aonie Dive,
Chi di me più felice in terra vive?
Che se i Toschi teatri
Appenderanno a’ miei coturni, e care
Esser vedrò le mie vigilie al mondo,
Di popoli idolatri
Dirò stragi e mine, e di più rare
Tele sarò fabbricator facondo.
Ma qual lampo giocondo
Mi balenò dalla sinistra? Il Cielo
De’ miei voti innocenti arride al zelo.
Apri, deh dunque omai
Apri, o bifronte Dio l’uscio celeste
Di sì liet’anno al condottier lucente;
E d’insoliti rai
Incoronata il crin l’Alba si deste
Ad infiorar la cuna al dì nascente,
Io chino e riverente
Strider farò sovra gli altari accensi
Mirre odorate e vaporosi incensi.
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
TUR
|
Aşık Sümmani
|
Biz İçin
|
Tersine mi döndü devrân biz için
Firkatli mâtemli zamâna kaldık
Bundan böyle âh u figân biz için
Hâinler elinden amâna kaldık
Her ne yana baksam işler harâbât
Var mı dertten anlar sâhib-i Ferhât
Yetişin imdâda yıkıldı millet
Büsbütün ten mecrûh hicrâna kaldık
Yaralı sînemiz vatan derdinden
Gönül parça parça vatan derdinden
Sümmânî mecnûndur vatan derdinden
Onun için böyle figâne geldik
|
T4
|
社会、权力与历史
|
T4
|
T4
|
T4
|
ENG
|
Clare, John
|
Mary Bayfield
|
How beautiful the summer night
When birds roost on the mossy tree,
When moon and stars are shining bright
And home has gone the weary bee!
Then Mary Bayfield seeks the glen,
The white hawthorn and grey oak tree,
And nought but heaven can tell me then
How dear thy beauty is to me.
Dear is the dewdrop to the flower,
The old wall to the weary bee,
And silence to the evening hour,
And ivy to the stooping tree.
Dearer than these, than all beside,
Than blossoms to the moss-rose tree,
The maid who wanders by my side —
Sweet Mary Bayfield is to me.
Sweet is the moonlight on the tree,
The stars above the glassy lake,
That from the bottom look at me
Through shadows of the crimping brake.
Such are sweet things — but sweeter still
Than these and all beside I see
The maid whose look my heart can thrill,
My Mary Bayfield's look to me.
O Mary with the dark brown hair,
The rosy cheek, the beaming eye,
I would thy shade were ever near;
Then would I never grieve or sigh.
I love thee, Mary dearly love —
There's nought so fair on earth I see,
There's nought so dear in heaven above,
As Mary Bayfield is to me.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ZHO
|
脱脱不花
|
我是使爸妈衰老的诸多事件之一
|
我是使爸妈衰老的诸多事件之一
职称、房贷、牛肉的价格
我跻身其中,最为持久
我是这对中年夫妻唯一相符的病症
共同的疾患,二十三年来
无时不在考验他们的婚姻
我差不多就是耐性本身
我是疲惫的侧面、谩骂的间歇
我是流水中较大的那块石头
将眼泪分成两份
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
FRA
|
Isaac Habert
|
Quelle horreur, quel effroi, quel brouillard, quelle nuit
|
Quelle horreur, quel effroi, quel brouillard, quelle nuit,
S'amasse sur ce lieu privé de la lumière !
L'air s'est noirci partout, ô ma douce guerrière,
Depuis que ton bel œil ici plus ne reluit.
Le Soleil amoureux de ta beauté te suit,
Les Grâces, les Amours, ne te laissent derrière,
Amour qui tient mon âme en tes yeux prisonnière
Appelle à soi mon cœur, qui le suivant me fuit.
Pour ton départ les bois ont séché leur feuillage,
Les oiseaux ont cessé de regret leur ramage,
Ces prés ont effacé leurs plus belles couleurs,
Les Nymphes de ces champs ont pleuré ton absence,
Moi, sans âme et sans cœur, animé de douleurs,
Je pleure ton départ, père de ma souffrance.
Isaac Habert
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
ITA
|
Erminia Fuà Fusinato
|
Ippolito Nievo
|
Alla nova funesta indarno il core
Si ribella gemendo! Ogni speranza
Dilegua innanzi al pauroso vero
Dei compiuti destini. — È morto, è morto
Agli umani dolori, ai gaudi umani,
Ei che tanti educava incliti sensi
Entro il petto magnanimo. Lo spirto
Tornò rapido al cielo, e il mar ci niega
Perfin la salma che vestì — perfino
Sul cener suo pregar n’è tolto, come
Dato è pregar sovra ogni estinto!...
Or solo
Di Lui ne resta il nome e il canto... Oh il canto!
Che non poss’io disciorne un che all’altezza
Tocchi di quella mente?... Io vedrei lieta
Languir dopo la mesta opra lo scarso
Ingegno mio, sol che non fosse impàri
All’arduo incarco che il dolor gl’impone.
Ma qual su tela alcuna, alcun pennello
Non seppe nè saprà ritrar la furia
Dell’uragan, così l’arte dei carmi
Tutta non può significar l’ambascia
Che l’abbandon d’eletta alma c’ispira.
Egli fu tal, che al disperato pianto
De’ suoi cari dovria mescersi il lutto
D’Italia intera. D’infecondo amore,
O patria, Ei non t’amò, ma dai prim’anni
Dispettando il servaggio abbominoso,
Libero il carme ti rivolse, e come
Nel fior celasi il frutto, ivi era il germe
Del poema di Spartaco.— Ed insieme
Alla penna ispirata a te sacrava,
Cara patria, un acciar, quando a tre lustri,
Del Tirreno alle sponde (ove lo trasse
Necessità d’eluder la schernita
Vigilanza straniera) apprender seppe
Al tedesco invasor, quanto è gagliardo
D’un giovanetto il braccio, allor che il guida
Amor di libertà.
Qual lungo tratto
Di terre e tempo col pensier trasvolo!...
Uomo or s’è fatto il garzoncello; ha fama
Dì poeta e d’eroe; forse gli appresta
Doppio Italia un allôr, come d’Alceo
E di Körner al crine un dì lo cinsero
Grecia e Lamagna.
Ed Ei la santa ed ardua
Via seguitando, allor che al più famoso
Italo condottier spontanea accorse
La gioventù fremente, anima e braccio
Consacrò a quell’invitto, e alla conquista
Trasse con Lui delle Comensi vette.
Ed Ei che legge per virtù d’amore
De’ suoi fidi il pensier, più assai che duce
Gli fu amico e fratello, e d’ogni ardito
Divisamento a consiglier lo elesse.
Con quai tinte veraci e quanto affetto
Il fervido cantore allor ne pinse
L’amato Capitano, e i lieti Amori
Garibaldini! Entro quei versi spira
Sacro un alito ancor, che le speranze
Italiche ravviva!...
Han vinto! È nostro
L’ampio suolo lombardo. — Oh, ma non tutta
Ancor libera è Italia, e ancor non posa
Il Leon di Varese! All’armi, all’armi!
A Marsala, o animosi!... — E Mille prodi
A quel grido han risposto, e fur bastanti
All’impresa titanica! — Fra i primi
Del bel numero Egli era, e disfidando
Novi stenti e perigli, ivi mieteva
Novi e splendidi allori. — Ei che le gesta
Dei compagni cantò, perchè ne tacque
Le glorïose sue?... Modesta, ahi! troppo
Fu quell'anima eletta, e molta parte
Di sua luce ne ascose. — Eppur la fama
A noi narrava come un dì, sul colle
Ch’ebbe nome dal pianto, Ei del suo petto
Fece al duce immortal valido usbergo
Contro il ferro nemico.
Ahi! che gli valse
Da sì fieri cimenti a’ suoi diletti
Più diletto tornar, se l’attendeva
Pronta, imprevista, orrida morte?... Oh! amara
Ironia del destin, di quel destino
Che al primo carme e alle parole estreme
Che ci restan di Lui, volle argomento
Il mare, il mar che (perfido ricambio
A tanto amore!) nell’infido grembo
Gli dischiuse la tomba!... Oh come innanzi
All’evento funesto il cor si stringe
Di dolorosa maraviglia!... Eguale
Maraviglia m’assalse il dì che sovra
L’estremo foglio del volume estremo
Ch’Ei pubblicò, leggea, siccome tema
Di ventura Canzon, queste parole:
«Partenza per Sicilia» indi interrotti
Punti, e alla fin quel punto che domanda
Una risposta all’avvenire... e l’ebbe!
Era caso o presagio?... A noi risponda
Quei ch’intese perchè sul breve libro
Dal gran Côrso vergato, a rammentargli
Nomi d’isole e scogli, ultimo il nome
Di Sant’Elena è scritto!...
Un sentimento
Dolce insieme e crudel, nel dì del lutto
Bramosamente a ricercar ne astringe
Ogni gioia perduta, onde più cara
Ci torni al cor la voluttà del pianto.
Così da tanta ambascia anch’io rivolo
Ad altri tempi, ad altri luoghi. — I giorni
Concordemente m’abbellian d’un riso
L’amore e l’amistà, chè tu volevi,
O Arnaldo mio; la nostra nuzïale.
Festa compir, traendomi ove spira.
Più presso al Cielo, aura più pura. Ai monti
Del Friuli ridente, e all’ospitali
Case dei Nievo noi movemmo. Lieto
Ippolito n’accolse, ed ai fratelli
D’incontro ne guidò, come due novi
E diletti fratelli. Oh! forse ancora
Il vetusto Castel di Colloredo
Rammenta il conversar di quel giocondo
Stuolo d’amici, e gli agguati innocenti
Apparecchiati a festeggiar l’arrivo
Di caro ospite atteso, e quell’assidua
Mite allegria, che si pascea di giuochi
Quasi infantili, perchè impressa d’una
Quasi infantile ingenuità. — Che ameni
Pellegrinaggi si compîr per valli
E colline ridenti, ove, con gli occhi
Volti al levarsi od al cader del sole,
Talor muti posammo, e in fondo al core
Ne fremea l’agitata onda del verso.
Anco il sole in quei giorni, e l’erbe e i fiori,
Il riso delle stelle, il volo e il canto
Degli augelletti, e n’appariva tutto
Lassù più bello!...
Ed Ei talvolta, arguto
E sapïente interprete, godea
Le pie tradizïoni e le leggende
Strane narrarci, da mille anni e mille
Ivi serbate dalla facil fede
Dei semplici pastor. — Ma la mestizia
(Del ver presaga!) che turbò il commiato
Ultimo nostro, con la speme indarno
Volemmo dissipar d’altri convegni
Pel prossimo avvenire. — O illusi, è questo
L’avvenir che l’improvvido desio
Ciecamente affrettò! ma il fido amico
Se pur ci attende, ahi! non ci attende in terra.
Il supremo dolore e la suprema
Gioia mortal, con un sorriso ed una
Lagrima s’appalesano, che nome
Non han qui nè riscontro. È quel sorriso
Primo che volge al suo novello nato
La madre giovanetta; è quella stilla,
Unica, muta, disperata, ch’Ella
Sparge sulla sua morte. — E Tu, cui madre
Ippolito nomava, oh! tu ben sai
Se verace è il mio dir! La lunga istoria
Nessun mi disse degli affanni tuoi;
Pur, guardando i miei figli, io l’indovino.
Di tre vispi garzoni, e d’una bella
Pargoletta, il Signor ribenedia
Il marital tuo nodo; e tu nei figli
Lieta vivevi, e in quell’affetto, in quelle
Cure assidue, infinite, era il tuo mondo,
Il cielo tuo. Sovente inebriata
Dei loro baci, tu sclamavi: «Oh sempre
Serbar fanciulli io vi potessi! E quale
Qual’altra età sì brevi l’ansie, e tante
Gioie materne mi può dar?... Dal primo
Palpito vostro all’ultimo pensiero
Della mente irrequeta, un giorno adulti,
Mi direte la fonte?... E a me sia dato
Con un bacio appagar, con un accento
Sempre il vostro desir?... Vegliarvi sempre
Così mi sarà dato?...» — E ratto giunse
Il dì caro e fatale in cui la figlia
Ti tolse Amore, e i tre garzon ti chiese
La salute d’Italia. Un solo istante
Non esitavi, e te obliando, all’arduo
Dover tuo t’immolasti. E poi che il serto
Nuziale ad Elisa, ai figli il brando
Di tua mano cingesti, e tutti e quattro
Per vie diverse si partîr, dal petto
Sciogliendo una repressa onda di pianto,
«Dammi (pregasti a Dio), dammi che tutti
Reduci li rivegga, o almeno io prima
Nella fossa discenda!» — Indarno! il Dio
Ch’esaudirti si piacque allor che ingegno
Tanto, e tanta virtù gli addomandasti
Per quei diletti, non accolse il novo
Tuo prego, o derelitta, e nella parte
Più cara delle tue viscere aperse
Insanabil ferita. — Eri tu conscia
Del futuro destin, quando di gioia
Ebbra e d’amor, dicevi ai figli: «Oh sempre
Serbar fanciulli io vi potessi?...»
E un’altra
Misera donna io so, che al suo morire
Pianse così, come le fosse morta
Ogni speme con Lui. — S’ella mai legga
Queste pagine meste, oh! non la prenda
Nessun timor che il suo pudico arcano
Al mondo io sveli. La dimora, il nome,
E ignoro fin l’aspetto suo. — Quel breve
Raggio d’amor, ch’Ei m’additò, simìle
Parvemi al raggio di stella cadente,
Ch’onde venga e si volga è ignoto, e ognuno
Segue con disïoso occhio quel ratto
Apparire e sparir, poscia rimane
Più mesto che non era...
E noi nel mondo
Dunque mai più nol rivedremo! È triste
Ben triste tal pensier, pur non è il solo
Che per esso m’affanna. Infin che l’aure
Vitali Egli spirava, un mutuo senso
D’intima ritrosia dirgli mi tolse
Che il forte ingegno suo compresi, come
Forse compreso anco nessun l’avea.
Ma dacchè morte col freddo suggello
Vieta che giunga a quell’amato capo
La voce nostra, quei repressi accenti
Sì mi pesan sul cor, che alfin prorompe
Fatto più santo sul mio labbro il vero.
Sì! vidi impressa in quella vasta fronte
Del Genio crëator l’orma raggiante.
La vita, ahi! gli fallì, prima che intero
Altrui si rivelasse, e i mille fiori
Di poesia che rivestîr di gloria
Sì precoce il suo nome, eran promessa
D’innumeri e stupende opre, che il germe
Fecondatore in quella infatigata
Mente avean posto. Arte e scïenza aperti
Molti gli avean splendidi calli, e spinto
Da foga giovanile, Ei discorreva
Da questo a quel, ma inesplorato forse
Quell’un rimase, che immortai n’avrebbe
Fatto il bel nome!...
Ippolito, perdona!
Il volume sublime erami ignoto,
Ove del core le battaglie e gli estri
Divini del pensier depositasti.
Qual saluto e conforto a noi disceso
Per tua pietà da più giocondi cieli,
Queste pagine accolsi, e poi che in esse
Molta luce del tuo fervido ingegno
Trovai riflessa, Ippolito, perdona!
Meno anche acerba m’apparì la morte
Che immatura ti colse. E a qual poteva
Monumento miglior raccomandarsi
Il tuo nome diletto? Oh dì, fu il voto
Ultimo tuo, ch’ove negasse il fato
Che la patria redenta un giorno solo
Contemplar non dovessi, almen nel giorno
Della sua libertà pòrto le fosse
Questo dono supremo? — Ecco si compie
Il desio generoso, e in ogni parte
Della bella contrada, a mille a mille
Palpiteranno i cor dei sacri affetti
Che qui significasti. — Un pio legame
D’amor, di glorie e di dolor, ne stringe
Dall’Alpi al mare. Oh non temer che indarno
Tanto sangue scorresse! Empi profeti
Vaticinâr ch’anco discorde, e indegna
Della sorte novella, apparir possa
La patria nostra. Oh non temer! Cadranno
Gare, dubbi, ed error sempre dinnanzi
Alla vostra memoria, o benedetti,
Che moriste per noi! — Vedi?... risponde
Al pianto della tua dovunque il pianto
Delle madri sorelle. Odi?... Siccome
Nella natale, il nome tuo risuona
Per ogni itala terra. — Oh siam fratelli!
E com’arra d’amor, fraternamente
Stretti così, dell’immortal corona,
Che posar sovra il tuo capo n’è tolto,
Cingiam, commossi, alla Gran Madre il crine.
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
URD
|
Siraj Aurangabadi
|
اغیار چھوڑ مجھ سیں اگر یار ہووے گا
|
اغیار چھوڑ مجھ سیں اگر یار ہووے گاشاید کہ یار محرم اسرار ہووے گابوجھے گا قدر مجھ دل آشفتہ حال کیپھاندے میں زلف کے جو گرفتار ہووے گابے فکر میں نہیں کہ صنم مست خواب ہےکیا کیا بلا کرے گا جو بیدار ہووے گاپنہاں رکھا ہوں درد کوں لوہو کی گھونٹ پیکہتا نہیں کسی سیں کہ اظہار ہووے گابزم جنوں میں ساغر وحشت پیا جو کوئیغفلت سیں عقل و ہوش کی ہشیار ہووے گاتیری بھنووں کی تیغ کے پانی کوں دیکھ دلاٹکا ہے اس سبب کہ ندی پار ہووے گارنگیں نہ کر توں دل کا محل نقش عیش سیںغم کے تبر سیں مار کہ مسمار ہووے گابرجا ہے یار مجھ پہ اگر مہربان ہےبلبل پہ گل بغیر کسے پیار ہووے گاجاتا نہیں ہے یار کی شمشیر کا خیالمعلوم یوں ہوا کہ گلے ہار ہووے گاانکار مجھ کوں نیں ہے تری بندگی ستییاں کیا ہے بلکہ حشر میں اقرار ہووے گامجھ پاس پھر کر آوے اگر وو کتاب رومکتب میں دل کے درس کا تکرار ہووے گاصحن چمن میں دیکھ تیرے قد کی راستیہر سرد تجھ سلام کوں خم دار ہووے گااس چشم نیم خواب کی دیکھے اگر بہارنرگس چمن میں تختۂ دیوار ہووے گااس زلف عنبریں سیں جو یک تار جھڑ پڑےہر خوب رو کوں طرۂ دستار ہووے گااے جان میرے پاس سیں یک دم جدا نہ ہوجینا ترے فراق میں دشوار ہووے گارکھتا ہے گرچہ آئنہ فولاد کا جگرتیر نگہ کے سامنے لاچار ہووے گامت ہو شب فراق میں بے تاب اے سراجؔامید ہے کہ صبح کوں دیدار ہووے گا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
叶砥
|
送乡友王俊杰南归四首
|
故人喜自故乡来,
便促归程转恼怀。
载雪拟过扬子渡,
望云直指越王台。
几家乔木询无恙,
诸老流风愧不才。
想及到时春酒熟,
黄萱堂上寿觞开。
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
PAN
|
غلام حسین ندیم
|
جو رہندا سی ادھورا کر لیا اے
|
جو رہندا سی ادھورا کر لیا اے
میں اپنا آپ پورا کر لیا اے
تُوں گھڑیا سی بڑے چاہواں ناں جہڑا
میں بت او ہتھیں چُورا کر لیا اے
حیاتی میں دے چکر وچ گزاری
میں توں لئی تن طنبورا کر لیا اے
ساں ادھ مویا تیرے ملنے توں پہلاں
توں ساہواں نال پورا کر لیا اے
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T2
|
T2
|
LZH
|
宋白
|
題義門胡氏華林書院
|
君家仙館带村塘,
氣象清鮮雅趣長。
千里客來如海納,
一樓書靜透山光。
門閭旌表芝泥貴,
科篇聯翩桂籍香。
帝里詞人多景慕,
謾題詩句滿修篁。
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T4
|
T1
|
ARA
|
الشاعر أبو سرور الجامعي
|
قصيدة عُمان المفاخِر
|
سِواكِ سَلوْنا لَوْ على النَّجْمَ والْبَدرا
فإِنَّكِ مَجْدُ الدَّهْرِ وَ الْفَوْزُ بالأُخرى
رضَعنا لُبانَ الْمَجدِ مِنْكِ على القَنا
وطُلنا إلى الْعَلْيا وكُنَّا لَها الْفَخرا
وَجَدْناكِ نِعمَ الأُمُّ رَبَّتْ أُسودَها
أسودًا تَسودُ الدَّهْرَ في قَهْرِهِ قَسْرا
سَقَتْهُمْ دَمَ الأعداءِ وهو حَليبُها
وقَدْ أَطْعَمَتْهُمْ قَلْبَ مَنْ رَكِبَ الْكِبْرا
بِلادِيَ لا أَدْري بِماذا أُجِيبُها
إِذا سَأَلَتْني مِنْ صَحائِفِها شِعْرا
ولوكانَ ماءُ الْبَحْرِ حِبْرًا لِذِكْرِها
قَضى نافِذًا مِنْ قَبْلِ أَنْ نُكْمِلَ الذِّكْرا
ولَكِنَّني أُدْلي بِنَزْرٍ يُتاحُ لي
فلا عِيبَ ذو فَقْرٍ إِذا قَدَّمَ النَّزْرا
ثَنائي لِدَاري واعْتِزازي بِفَخرِها
فَريضَةُ عَصْرٍ، مَنْ تَرى يُهمِلُ الْعَصْرا
خُلِقْنا نُوَفِّي لا نَخونُ شَمائِلاً
وإِنْ جَهِلَ الأَعْمى وَجَدْنا لَهُ الْعُذْرا
بِلادِيَ لا نَنْساكِ قَلْبًا وَ صارِمًا
بِأَرْواحِنا نَفْديكِ يا أُمَّنا بِرَّا
وشِعرِيَ لا يَسْلوكِ يا دارَ عِزَّتي
عَلى كَبِدي ما زِلتِ ساكِنَةً قَصْرا
بلادِيَ أُمُّ الماجِدينَ وَ تاجُهُم
أذاقَتْ قَنا كِسْرى مُناضِلِها كَسرا
فَما رَغِمَتْ في الْجاهِليَّةِ أَنْفُها
ولَمَّا أَتى الإِسْلامُ كانَتْ لَهُ الصَّدْرا
مَضَتْ تَنْبَري مَعْ خَيْرِ رَكْبٍ لِوافِدٍ
كَريمِ نَجارٍ دُونَهُ تَسْكُنُ الشِّعْرى
أَيَجْرُؤُ عَصْرٌ أنْ يُفاخِرَ مَوْطِنًا
بِهِ مازِنُ السَّعْدِيُّ بَيْنَ الْمَلأ يُطرى
بَنَيْنا الْعُلا في الأَوَّلينَ وَ بَعْدَهُم
ولَنْ تَبْرَحَ الأَمْجادُ تُنْتِجُها بِكْرا
عُمانُ بِلادي إِنْ دَعَوْتَ إلى الْعُلا
أَجابَ السَّما والأرْضَ والسَّيْفَ والْبُشرى
إِذا ابْتَسَمَتْ لَمْ تُلْفِ في الأَرْضِ عابِسًا
وإِنْ وَهَبَتْ لَمْ تُلْفِ بَيْنَ الْوَرى فَقْرا
وإِنْ سالَمَتْ لَمْ تُلْفِ في الأَرْضِ خائِفًا
وإِنْ حارَبَتْ لَمْ تُلْفِ إلا الْعِدا أَسْرى
تَرى الْأَرْضَ فيها هَيْبَةً وَ مَخافَةً
تُزَلْزِلُ زِلْزالاً بِمَنْ فَوْقَها ذُعرا
إِذا كَتَبَ النَّاسُ الْفَخارَ بِحِبْرِهِمْ
فَهُمْ بِدَمِ الأَعْداءِ قَدْ كَتَبوا الْفَخرا
وكَمْ مُرْضِعٍ مِنْ بَأْسِنا وَ زَئيرِنا
تَهاوى عَلَيْهِ الشَّيْبُ في حِجْرِهِ جَهْرا
لِإِبْنِ ثَوانٍ مِنْ بَنينا قَليلَةٍ
تَخِرُّ الْأَعَادي رُكَّعًا سُجَّدًا صُغرى
لَقَدْ كادَ مَنْ في الْأَرْضِ لولا حُلومُنا
تَراهُمْ هَباءً لا تَخالُ لَهُمْ ظُفرا
فَنَحْنُ فِدَى الأَحْبابِ في كُلِّ مَوْطِنٍ
ونَحْنُ هَلاكُ الْخَصْمِ لَو جَنَّدَ الدَّهْرا
فَتيهي بِلادي وَ ارْفَعي الرَّأسَ عالِيًا
فَأَنْتِ شُموسُ الْفَخْرِ لا تَرْتَضي الْخِدْرا
تَحَلَّيْ بِشُكْرِ اللهِ تَكْتَسِبي الثَّنا
جَلابيبَ لا تَفْنى عَلَى نِعَمٍ تَتْرى
وأُمِّي لِطَهَ والصَّلاةِ وَ سَلِّمِي
وقولي لَهُ يا مُصْطَفى دُمْتَ لي ذُخرا
|
T2
|
爱、情感与人际关系
|
T2
|
T4
|
T2
|
ARA
|
الشاعر أمين تقي الدين
|
قصيدة هذا ابن ميخائيلَ أُدْرِج في الثرى
|
هذا ابن ميخائيلَ أُدْرِج في الثرى
مِن بعد ما سكن القصورَ وشيّدا
قد عاش محمود الصفات مكرَّماً
ومضى بقوى ربّه متزوّدا
فلئن بكاه آل بستْرُسٍ فقد
بكتِ المروءة منه سهماً مفرَدا
حلّ الرضى فوق الضريح مؤرخاً
أضحى نقولا في الجنان مُخَلَّدا
|
T5
|
神圣、超验与智慧
|
T5
|
T3
|
T5
|
ENG
|
William Blake
|
The Book Of Thel
|
1 Does the Eagle know what is in the pit?
2 Or wilt thou go ask the Mole?
3 Can Wisdom be put in a silver rod?
4 Or Love in a golden bowl?
I
1.1 The daughters of the Seraphim led round their sunny flocks,
1.2 All but the youngest: she in paleness sought the secret air,
1.3 To fade away like morning beauty from her mortal day:
1.4 Down by the river of Adona her soft voice is heard,
1.5 And thus her gentle lamentation falls like morning dew:
1.6 'O life of this our spring! why fades the lotus of the water,
1.7 Why fade these children of the spring, born but to smile and fall?
1.8 Ah! Thel is like a wat'ry bow, and like a parting cloud;
1.9 Like a reflection in a glass; like shadows in the water;
1.10 Like dreams of infants, like a smile upon an infant's face;
1.11 Like the dove's voice; like transient day; like music in the air.
1.12 Ah! gentle may I lay me down, and gentle rest my head,
1.13 And gentle sleep the sleep of death, and gentle hear the voice
1.14 Of him that walketh in the garden in the evening time.'
1.15 The Lily of the valley, breathing in the humble grass,
1.16 Answer'd the lovely maid and said: 'I am a wat'ry weed,
1.17 And I am very small and love to dwell in lowly vales;
1.18 So weak, the gilded butterfly scarce perches on my head.
1.19 Yet I am visited from heaven, and he that smiles on all
1.20 Walks in the valley and each morn over me spreads his hand,
1.21 Saying, 'Rejoice, thou humble grass, thou new-born lily-flower,
1.22 Thou gentle maid of silent valleys and of modest brooks;
1.23 For thou shalt be clothed in light, and fed with morning manna,
1.24 Till summer's heat melts thee beside the fountains and the springs
1.25 To flourish in eternal vales.' Then why should Thel complain?
1.26 Why should the mistress of the vales of Har utter a sigh?'
1.27 She ceas'd and smil'd in tears, then sat down in her silver shrine.
1.28 Thel answer'd: 'O thou little virgin of the peaceful valley,
1.29 Giving to those that cannot crave, the voiceless, the o'ertired;
1.30 Thy breath doth nourish the innocent lamb, he smells thy milky garments,
1.31 He crops thy flowers while thou sittest smiling in his face,
1.32 Wiping his mild and meekin mouth from all contagious taints.
1.33 Thy wine doth purify the golden honey; thy perfume,
1.34 Which thou dost scatter on every little blade of grass that springs,
1.35 Revives the milked cow, and tames the fire-breathing steed.
1.36 But Thel is like a faint cloud kindled at the rising sun:
1.37 I vanish from my pearly throne, and who shall find my place?'
1.38 'Queen of the vales,' the Lily answer'd, 'ask the tender cloud,
1.39 And it shall tell thee why it glitters in the morning sky,
1.40 And why it scatters its bright beauty thro' the humid air.
1.41 Descend, O little Cloud, and hover before the eyes of Thel.'
1.42 The Cloud descended, and the Lily bow'd her modest head
1.43 And went to mind her numerous charge among the verdant grass.
II
2.1 'O little Cloud,' the virgin said, 'I charge thee tell to me
2.2 Why thou complainest not when in one hour thou fade away:
2.3 Then we shall seek thee, but not find. Ah! Thel is like to thee:
2.4 I pass away: yet I complain, and no one hears my voice.'
2.5 The Cloud then shew'd his golden head and his bright form emerg'd,
2.6 Hovering and glittering on the air before the face of Thel.
2.7 'O virgin, know'st thou not our steeds drink of the golden springs
2.8 Where Luvah doth renew his horses? Look'st thou on my youth,
2.9 And fearest thou, because I vanish and am seen no more,
2.10 Nothing remains? O maid, I tell thee, when I pass away
2.11 It is to tenfold life, to love, to peace and raptures holy:
2.12 Unseen descending, weigh my light wings upon balmy flowers,
2.13 And court the fair-eyed dew to take me to her shining tent:
2.14 The weeping virgin trembling kneels before the risen sun,
2.15 Till we arise link'd in a golden band and never part,
2.16 But walk united, bearing food to all our tender flowers.'
2.17 'Dost thou, O little Cloud? I fear that I am not like thee,
2.18 For I walk thro' the vales of Har, and smell the sweetest flowers,
2.19 But I feed not the little flowers; I hear the warbling birds,
2.20 But I feed not the warbling birds; they fly and seek their food:
2.21 But Thel delights in these no more, because I fade away;
2.22 And all shall say, 'Without a use this shining woman liv'd,
2.23 Or did she only live to be at death the food of worms?' '
2.24 The Cloud reclin'd upon his airy throne and answer'd thus:
2.25 'Then if thou art the food of worms, O virgin of the skies,
2.26 How great thy use, how great thy blessing! Every thing that lives
2.27 Lives not alone nor for itself. Fear not, and I will call
2.28 The weak worm from its lowly bed, and thou shalt hear its voice,
2.29 Come forth, worm of the silent valley, to thy pensive queen.'
2.30 The helpless worm arose, and sat upon the Lily's leaf,
2.31 And the bright Cloud sail'd on, to find his partner in the vale.
III
3.1 Then Thel astonish'd view'd the Worm upon its dewy bed.
3.2 'Art thou a Worm? Image of weakness, art thou but a Worm?
3.3 I see thee like an infant wrapped in the Lily's leaf
3.4 Ah! weep not, little voice, thou canst not speak, but thou canst weep.
3.5 Is this a Worm? I see thee lay helpless and naked, weeping,
3.6 And none to answer, none to cherish thee with mother's smiles.'
3.7 The Clod of Clay heard the Worm's voice and rais'd her pitying head:
3.8 She bow'd over the weeping infant, and her life exhal'd
3.9 In milky fondness: then on Thel she fix'd her humble eyes.
3.10 'O beauty of the vales of Har! we live not for ourselves.
3.11 Thou seest me the meanest thing, and so I am indeed.
3.12 My bosom of itself is cold, and of itself is dark;
3.13 But he, that loves the lowly, pours his oil upon my head,
3.14 And kisses me, and binds his nuptial bands around my breast,
3.15 And says: 'Thou mother of my children, I have loved thee
3.16 And I have given thee a crown that none can take away.'
3.17 But how this is, sweet maid, I know not, and I cannot know;
3.18 I ponder, and I cannot ponder; yet I live and love.'
3.19 The daughter of beauty wip'd her pitying tears with her white veil,
3.20 And said: 'Alas! I knew not this, and therefore did I weep.
3.21 That God would love a Worm I knew, and punish the evil foot
3.22 That wilful bruis'd its helpless form; but that he cherish'd it
3.23 With milk and oil I never knew, and therefore did I weep;
3.24 And I complain'd in the mild air, because I fade away,
3.25 And lay me down in thy cold bed, and leave my shining lot.'
3.26 'Queen of the vales,' the matron Clay answer'd, 'I heard thy sighs,
3.27 And all thy moans flew o'er my roof, but I have call'd them down.
3.28 Wilt thou, O Queen, enter my house? 'Tis given thee to enter
3.29 And to return: fear nothing, enter with thy virgin feet.'
IV
4.1 The eternal gates' terrific porter lifted the northern bar:
4.2 Thel enter'd in and saw the secrets of the land unknown.
4.3 She saw the couches of the dead, and where the fibrous roots
4.4 Of every heart on earth infixes deep its restless twists:
4.5 A land of sorrows and of tears where never smile was seen.
4.6 She wander'd in the land of clouds thro' valleys dark, list'ning
4.7 Dolours and lamentations; waiting oft beside a dewy grave
4.8 She stood in silence, list'ning to the voices of the ground,
4.9 Till to her own grave plot she came, and there she sat down,
4.10 And heard this voice of sorrow breathed from the hollow pit.
4.11 'Why cannot the Ear be closed to its own destruction?
4.12 Or the glist'ning Eye to the poison of a smile?
4.13 Why are Eyelids stor'd with arrows ready drawn,
4.14 Where a thousand fighting men in ambush lie?
4.15 Or an Eye of gifts and graces show'ring fruits and coined gold?
4.16 Why a Tongue impress'd with honey from every wind?
4.17 Why an Ear, a whirlpool fierce to draw creations in?
4.18 Why a Nostril wide inhaling terror, trembling, and affright?
4.19 Why a tender curb upon the youthful burning boy?
4.20 Why a little curtain of flesh on the bed of our desire?'
4.21 The Virgin started from her seat, and with a shriek
4.22 Fled back unhinder'd till she came into the vales of Har.
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T3
|
ZHO
|
堆雪
|
岳麓书院听雨
|
串缀珠子的丝线断了
捡拾树叶的人去了哪里
倚门。那跳落台阶的雨水
让我想起,千年前卷帘人的眼睛
一卷书还在桌上。仿佛
合上的故事,从未被人翻动
读书人转过曲折的回廊
青色的背影,渐渐消失雾中
竹子不问家国事,却在
胸中长出拔节的乾坤
石头,高高低低散落草地
从未忘记对着晴空发过的宏愿
古往今来,这雨
总在你寂寥的时候落一场
淅淅沥沥,淅淅沥沥
很像半学斋不绝于耳的读书声
|
T3
|
生命、时间与存在
|
T3
|
T3
|
T1
|
ZHO
|
问汐
|
下午时光
|
第一次为一只鹅让行
我们短暂的聊起
一条路的前途
树叶之间掉下来的光线
还有,我们之间雷同的步履
像两个相惜之人
突然碰面
突然惆怅起来
突然走得慢下来
仿佛自己慢一点,落日就会来得迟一些
周围寂静无声
在路的中间
一片树叶的影子
开始晃动起来
发出克制的沙沙之声
|
T1
|
自然、宇宙与地方感
|
T1
|
T3
|
T1
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.