Datasets:
PoetryMTEB
/
MultilingualPoetryThemeClassification

Dataset card Data Studio Files
xet
Community
language
stringclasses
81 values
author
stringlengths
1
120
⌀
title
stringlengths
1
409
⌀
text
stringlengths
4
32.8k
theme_code
stringclasses
6 values
theme_category
stringclasses
6 values
deepseek-v3-1-250821
stringclasses
6 values
kimi-k2-250905
stringclasses
6 values
doubao-seed-1-6-lite-251015
stringclasses
196 values
RUS
Шкапская Мария Михайловна
Фонарик
Как фонарик, свечусь изнутри И не знаю, как скрыть от прохожих, Что в кармане открытка и три Телеграммы, по подписи схожих. Узко сомкнуто жизни кольцо. В нем нас двое - и оба у цели. Засмеяться бы прямо в лицо Джентльмену в бобровой шинели. Перечту телеграммы - их три - И на каждую дважды отвечу. Как фонарик, свечусь изнутри - Телеграммы с открыткою - свечи.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
URD
Jaleel Manikpuri
حسن و الفت میں خدا نے ربط پیدا کر دیا
حسن و الفت میں خدا نے ربط پیدا کر دیادرد دل مجھ کو دیا تم کو مسیحا کر دیاخوب کی تقسیم تو نے اے خیال زلف یاردل کو نذر داغ سر کو وقف سودا کر دیاجان لے لینا جلانا کھیل ہے معشوق کاآنکھ سے مارا لب نازک سے زندہ کر دیامجھ کو شکوہ ہے کہ دل کا خون قاتل نے کیادل یہ کہتا ہے مجھے قطرے سے دریا کر دیاناز ہو یا دلبری افسوں ہو یا جادوگریسب کو قدرت نے تری چتون کا حصہ کر دیادل ادھر رخصت ہوا ہوش اس طرف چلتے ہوئےکس کی آنکھوں نے یہ در پردہ اشارا کر دیامیں کہاں چاہت کہاں یہ سب کرشمے دل کے ہیںتم پہ خود شیدا ہوا مجھ کو بھی شیدا کر دیامرحبا اے ساقیٔ جادو نظر صد مرحبامست آنکھوں نے مرا نشہ دوبالا کر دیادل تڑپتا ہے تو کچھ تسکین ہوتی ہے جلیلؔجی بہلنے کو خدا نے درد پیدا کر دیا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Friedrich Güll
Vom Pelzemärtel die ganze Geschicht'!
Nun hört einmal, doch fürchtet euch nicht, vom Pelzemärtel die ganze Geschicht'! Es wird schon finster um und um. – Der Pelzemärtel geht herum und sucht nun auf die Kinder. Da will ich sehen, wie's euch geht, wenn er vor unsrer Türe steht und schaut ins Eck so hinter! Doch seid nicht bang und nicht besorgt! Ihr habt ja immer gern gehorcht, das soll euch nicht gereuen. Stellt euch nur um den Vater her; und brummt er wie ein alter Bär, er wird euch doch erfreuen. Doch horch! Was schlurft denn vor dem Haus? Ich meine gar, jetzt ist er drauß' und streift sich ab die Füße. Da hör ich so ein Knick und Knack, das ist gewiß der weite Sack voll großer welscher Nüsse. Es schellt und gellt, das Haus geht auf. Er geht die Stiege schon herauf mit seinen großen Socken. Das kollert und bollert, das holpert und stolpert, doch seid nur nicht erschrocken! Die Kinder schauen voll Angst und Grauen und wagen keinen Schnauf. Pelzmärtel trappt, die Klinke klappt, die Stubentür geht auf. Da steht er den im Zottelrock mit einem ungeheuern Stock und hat von fürchterlicher Art gar einen langen, langen Bart; schleppt auch zwei Säcke mit sich her, den einen voll, den andern leer, der ist geschnallt in seinen Gurt. Jetzt aber murmelt er und schnurrt: »Weil in die Stuben ich zu dir komm, sag, sind die Buben auch brav und fromm?« »Kann sie loben!« »Sitzen sie am Schreibetisch immer fleißig, immer frisch? Sitzen sie in ihrer Schul' oben auf dem ersten Stuhl?« »Alle droben!« »Führen die Mädchen Nadel und Fädchen? Stricken sie, flicken sie? Sind sie zu der Arbeit flink auf der Mutter ersten Wink? Hören sie in einem fort auf des Vaters erstes Wort?« »Sie hören gern und gehorchen und machen uns wenig Sorgen!« Plumps – da tut's einen Fall, plumps – da tut's einen Knall! Offen ist der große Sack, und da geht es: Knack, knack, knack; und die Nüsse kriegen Füße, rudeln und hudeln da hinaus und dort hinaus und wackeln die ganze Stube aus. Und die Kinder springen hinter und packen und sacken und haschen und klauben in Taschen und Hauben. Das freut den Pelzemärtel sehr und sagt: »Nun geb ich euch noch mehr.« Und wirft auch noch in jedes Eck einen große, großen Märtelsweck, bestreut mit Zucker und Mohn, und spricht mit freundlichem Ton: »Fürchtet euch nicht vor meinem Gesicht! Bin jedem Kind gut, das nichts böses tut. Gebt mir einen Patsch! Platsch, das freut mich heut, ihr kleinen Leut'. Nun, Kinder, seid mir ja recht fromm! Dann bring ich, wenn ich wiederkomm, daß ihr euch verwundert, Nüsse, mehr als hundert, und einen Weck, so groß wie ich. Ade, ihr Kinder, denkt an mich!« Nun rollt es und trollt es die Stiegen hinunter. Wollt einer erschrecken und sich verschrecken, es wär kein Wunder. Wer aber brav ist ohn' Unterlaß, dem ist das alles nur ein Spaß. Der fürchtet nicht den Zottelrock und nicht den ungeheuren Stock. Der zappelt nicht als wie ein Fisch und krabbelt nicht gleich unter den Tisch. Der kann sich auf den Märtel freuen, den alle bösen Kinder scheuen. Tweet   Weihnachtsgedichte - Geschenke - Kindergedichte - Grundschulgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ENG
Thomas, Edith Matilda
TIP'S KITTEN
The master,— he loved my kitten, my kitten; She was still too weak to stand, When he placed her upon one hand, And over it laid the other, And looked at me kindly, and said, “Tip, you're a proud little mother!” For they'd left me but one, my kitten, my kitten — As sweet as a kitten could be — And I loved her for all the three They had taken away without warning. I watched her from daylight till dark, Watched her from night until morning! I never left my kitten, my kitten ( For I feared — and I loved her so! ) Till I thought it time she should know That cats in the house have a duty, And a right to be proud of their skill, As well as their grace and their beauty. I only left my kitten, my kitten, A few short moments in all, To punish the mouse in the wall, Each day growing bolder and bolder; And I brought her the mouse to show What kittens must do when older. I brought her the mouse — my kitten, my kitten! I tossed it, I caught it for her; But she would not see, nor stir. My heart it beat fast and faster; And I caught her up in my mouth, And carried her so, to the master. I thought he would help — my kitten, my kitten! And I laid her down at his feet — ( Never a kitten so sweet, And he knew that I had no other! ) But he only said, “Poor Tip, ‘ Tis a sad day for you, little mother!”
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
URD
Waseem Barelvi
Biite hue din khud ko jab dohraate hain
बीते हुए दिन ख़ुद को जब दोहराते हैं एक से जाने हम कितने हो जाते हैं हम भी दिल की बात कहाँ कह पाते हैं आप भी कुछ कहते कहते रह जाते हैं ख़ुश्बू अपने रस्ते ख़ुद तय करती है फूल तो डाली के हो कर रह जाते हैं रोज़ नया इक क़िस्सा कहने वाले लोग कहते कहते ख़ुद क़िस्सा हो जाते हैं कौन बचाएगा फिर तोड़ने वालों से फूल अगर शाख़ों से धोखा खाते हैं
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
DEU
Elisabeth Langgässer
Rose im Oktober
Die Hacke schweigt. Am Waldrand steigt mit hellem Ton ein Sagenross aus Avalon. Was ist's? Der Herbst verschoss in seinem Kupferschloss die sanfte Munition. Die Eichel fällt und fallend, schellt entzwei am Grund (o leichte Schlacht!) in Pfeifchen und Granate, nun gib acht, wie Tag sich trennt und Nacht, Frucht, Schale, Hauch und Mund. Es knallt, es pocht, und brausend, kocht ein fernes Tal der Beere Sud und Mark zumal, wie es ein Kessel tut, wenn Windes Liebeswut entfaltet sein Fanal. Die Flamme singt. Es überspringt den eignen Ort ihr zarter Laut und zeugt sich fort. Die Luft, wie aufgeraut, gibt Echo ihm und baut vielblättrig Wort um Wort. Tief im Azur – Kondwiramur und Gral zugleich – trägt, Rot in Blau, nicht Geist, noch Fleisch, die Rose ihren Bau hoch über Feld und Au ein in das Ätherreich. Tweet   Blumengedichte - Herbstgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T5
神圣、超验与智慧
T1
T5
T5
BEN
প্রমথ চৌধুরী
আত্মকথা
কবিতা আমার জানি, যেমন শঙ্কুর, দু’দিনে সবাই যাবে বেবাক্‌ ভুলিয়ে! কল্পনা রাখিনে আমি আকাশে তুলিয়ে,— নহি কবি ধূমপায়ী, নলে ত্ৰিবঙ্কুর॥ হৃদয়ে জন্মিলে মোর ভাবের অঙ্কুর, ওঠে না তাহার ফুল শূন্যেতে দুলিয়ে। প্রিয়া মোর নারী শুধু, থাকেনা ঝুলিয়ে, স্বৰ্গ-মর্ত্ত্য-মাঝখানে, মত ত্রিশঙ্কুর! নাহি জানি অশরীরী মনের স্পন্দন,— আমার হৃদয় যাচে বাহুর বন্ধন॥ কবিতার যত সব লাল-নীল ফুল, মনের আকাশে আমি সযত্নে ফোটাই, তাদের সবারি বদ্ধ পৃথিবীতে মূল,— মনোঘুড়ি বুঁদ হ’লে ছাড়িনে লাটাই! (কাব্যগ্রন্থ : সনেট পঞ্চাশৎ)
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
LZH
陳雲龍
偶成
野趣成閒散， 青山即故知。 竹生踰砌笋， 花引隔牆枝。 舞蝶翻風亂， 閒雲出塢遲。 倚欄無一事， 俄有客傳詩。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Kepka, Hugo
Z CHVIL INTIMNÍCH. (III.)
Nad pustou cestou černí ptáci letí. Vrš povad’ brzo a schne tráva v pláni. My odcházíme smutní do prokletí a s námi bolest, děs a výsměch lhaní. Vše mrtvé. Mrtvé nad námi i nebe – i láska mrtva, všechno dal jsem za ni. Jak je to špatné! Zapíráme sebe a je nám sladko, viďte, moje paní...?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ITA
Teresa Grillo Pamphili
O di Virtute amica luce e bella
O di Virtute amica luce e bella, Che siedi al fren della mia mente, o rendi Ogni mia voglia alla Ragione ancella, O parti, e lascia il cor, se no ’l defendi. Che sebben tu quasi benigna stella, Sul desir cieco i vivi raggi stendi, Pur crescendo l’interna aspra procella, Con tuo don non mi giovi, anzi m’offendi. Men grave fora all’Alma mia smarrita, Tra fosco accolta e periglioso orrore Incontrar morte, e non conoscer vita. Che valmi il tuo splendor senz’altra aita Se tratta pur dal mal’usato ardore, Seguo il mio error, dell’error mio pentita.
T3
生命、时间与存在
T5
T3
T3
RUS
Ахматова Анна Андреевна
9 декабря 1913 года
Самые темные дни в году Светлыми стать должны. Я для сравнения слов не найду - Так твои губы нежны. Только глаза подымать не смей, Жизнь мою храня. Первых фиалок они светлей, А смертельные для меня. Вот поняла, что не надо слов, Оснеженные ветки легки... Сети уже разостлал птицелов На берегу реки.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HIN
Girija Kumar Mathur
1. आज हैं केसर रंग रंगे वन
आज हैं केसर रंग रंगे वन रंजित शाम भी फागुन की खिली खिली पीली कली-सी केसर के वसनों में छिपा तन सोने की छाँह-सा बोलती आँखों में पहले वसन्त के फूल का रंग है। गोरे कपोलों पे हौले से आ जाती पहले ही पहले के रंगीन चुंबन की सी ललाई। आज हैं केसर रंग रंगे गृह द्वार नगर वन जिनके विभिन्न रंगों में है रंग गई पूनो की चंदन चाँदनी। जीवन में फिर लौटी मिठास है गीत की आख़िरी मीठी लकीर-सी प्यार भी डूबेगा गोरी-सी बाहों में ओठों में आँखों में फूलों में डूबे ज्यों फूल की रेशमी रेशमी छाँहें। आज हैं केसर रंग रंगे वन।
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
URD
Dagh Dehlvi
Ye baat baat men kyaa naazukii nikaltii hai
ye baat baat meñ kyā nāzukī nikaltī hai dabī dabī tire lab se hañsī nikaltī hai Thahar Thahar ke jalā dil ko ek baar na phūñk ki is meñ bū-e-mohabbat abhī nikaltī hai bajā.e shikva bhī detā huuñ maiñ duā us ko mirī zabāñ se karūñ kyā yahī nikaltī hai ḳhushī meñ ham ne ye shoḳhī kabhī nahīñ dekhī dam-e-itāb jo rañgat tirī nikaltī hai hazār baar jo māñgā karo to kyā hāsil duā vahī hai jo dil se kabhī nikaltī hai adā se terī magar khiñch rahīñ haiñ talvāreñ nigah nigah se chhurī par chhurī nikaltī hai muhīt-e-ishq meñ hai kyā umiid o biim mujhe ki Duub Duub ke kashtī mirī nikaltī hai jhalak rahī hai sar-e-shāḳh-e-mizha ḳhuun kī buuñd shajar meñ pahle samar se kalī nikaltī hai shab-e-firāq jo khole haiñ ham ne zaḳhm-e-jigar ye intizār hai kab chāñdnī nikaltī hai samajh to lījiye kahne to dījiye matlab bayāñ se pahle hī mujh par chhurī nikaltī hai ye dil kī aag hai yā dil ke nuur kā hai zuhūr nafas nafas meñ mire raushnī nikaltī hai kahā jo maiñ ne ki mar jā.ūñgā to kahte haiñ hamāre zā.iche meñ zindagī nikaltī hai samajhne vaale samajhte haiñ pech kī taqrīr ki kuchh na kuchh tirī bātoñ meñ fī nikaltī hai dam-e-aḳhīr tasavvur hai kis parī-vash kā ki merī ruuh bhī ban kar parī nikaltī hai sanam-kade meñ bhī hai husn ik ḳhudā.ī kā ki jo nikaltī hai sūrat parī nikaltī hai mire nikāle na niklegī aarzū merī jo tum nikālnā chāho abhī nikaltī hai ġham-e-firāq meñ ho 'dāġh' is qadar betāb zarā se ranj meñ jaañ aap kī nikaltī hai
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
达则果果
我都知道
在山间 在石壁 在这意外的宁静中 我的身体获得一种内省的力量 饱满，丰盈 整个人都在由内而外无限扩大， 延伸 也因此明白，没有一种威严可以永恒 就像此刻 一只小猫从头顶的树枝上 仅仅一跃，便能惊动一山花开的容颜 而我久久凝视 亲眼见证时光在悄悄靠岸 那流浪的帆船却依然无处停泊 但有一点是平衡的 假若暴风雨就要到来 我和你们，以及一切的熙熙攘攘 都将无处可逃
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
PAN
بشری ناز
دُکھاں دی ہڑتال اے اج کل حیرت ہے
دُکھاں دی ہڑتال اے اج کل حیرت ہے سُکھ بنیا گھڑیال اے اج کل حیرت ہے ہر بندے دے کول اے ہاسا ہسن لئی فیر وی اوہ بے حال ہے اج کل حیرت ہے جیہڑا سانوں دوروں ویکھ کے راضی نئیں سی اوہ وی ساڈے نال اے اج کل حیرت ہے جھوٹا، لچا ہر تھاں سب توں اُچا ہے سچ کہنا وی گال اے اج کل حیرت ہے کل تک دال چہ کالا سُن دے ہندے سی کالی ساری دال اے اج کل حیرت ہے ہر بندے دے ذہن چہ دوجے بندے لئی پُٹھی سدھی چال اے اج کل حیرت ہے میں کلی نئیں روندی خون دے رشتیاں نوں گھر گھر ایہو حال اے اج کل حیرت ہے جنہوں بشری انگلی پھڑ کے ٹرنا دسیا اوہدی اکھ چہ دال اے اج کل حیرت ہے
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
UNK
renshi.eu [GR-ES-IE-CY-PL-AT-GR]
AT – Christoph Szalay
Niemand wird je wieder auf die Idee kommen eine Hauptrolle zu besetzen mit dir. & den himmel hat man nie geschrieben/(geschrien) wann ist es still genug &. wie lange hat es gedauert. l'écriture du désastre. oder cut lies die scripts. lies die scripts & versuche dich daran zu halten. versuche dich an die scripts zu halten. versuche dich an die scripts zu halten & vergib am ende credits. vergib credits an jene, die sie verdienen. vergib credits an die, die sie sich wirklich verdient haben. vergib am ende credits an das beste storyboard. vergib am ende credits für die besten dialoge. vergib am ende credits für die schönsten grafiken. für die schönsten bilder. nahaufnahmen. weitwinkel. zoom. negative. vergib am ende credits für den besten sound. vergib die besten credits an jene, die sie sich wirklich verdient haben. also tout le monde sait que also die städte also die städte & ihre kapazitäten also die städte & wir also du & ich & die schönsten märchen also was für welten also borderline language also pretty, pretty cinderella have faith in glamour also yeah yeah yeah mothafuckaz also was, wenn cut wer aber werden wir gewesen sein &
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
CES
Rokos, František Alexandr
Zpěv čtvrtý.
Shůry na zem proudem zlatoleskné tekly paprsky, Něžných pískle barev ve halouzkách se skrylo hustých, V hájině jedno pění semotam znělo líbě hrdélek. Jak prchavá břízek se v houštinu ukreje laňka, Jenž za sebou rychlých víc lovce kroků nedosléchá, Odkud slídícím se okem směle vůkol ohlíží: V úvalu půvabném tak klesnul zemdleně Ívan. Kvítky palouků vstříc jemu dýchaly vůni pochotnou, Zrak jeho toužebný se přírody na vnadě pásl, Zavrubené opodál do nebes pnul skály se průlom, Z oužlabiny tvoře úzký jen poutníkovi východ, Čistá ohromných se patou skal prýštila vláha, Jenž palučin polohou spanile v dál kroužila vlnky, Líbě potůčka porost celujíc dar Květny peřestý: „O Bože tam v dalekých krajinách mám tráviti věk svůj, Tamtě také jsi mi Dobrotivý sám místo uchystal. V poklidu možno jenom tobě hodnou vzdávati poctu, Z nezkalených k tobě plouti mohou ust výlevy díků, Kde klokotem spanilým ctí hejna tě hájiny pěvců, Kdež Pane tobě živý i potůček pochvalu šeptá, V přírody kráse co již tvou zemšťana zří oko mocnost.“ Domluvil. Aj před ním šedivý kmet vláhu si čerpá, Z jeskyně ke břehu vystoupiv povlovně potůčka, Křídlonohým kročejem k němu z úkrytu tuť spěje Ívan; „Kdež nalezám tebe truchlící duše útěcho sladká?“ – „„Což jsi nelidných mé ve horách zde i sídlo vypátral?““ K lovci milému opět pěstounova usta zašeptnou. „„Poď, přivinouť k sobě ať zesláblé může tě rámě.““ K Ívanu počne Miloň po krátkém oddechu opět: „„Sem mne miláčku cizích do hor od tebe zahnala bouře! Zde sklepené ze skal své mám v jeskyňce obydlí. V ouvalu tomto budou zpěvy jen se k Pánu vynášeť Z ust mých, duch dokavad z okovů nevyvázne tělesných. Patř, mé témě roků tíž jak povlekla bělostí, Ozdobují semotam hluboké juž jak čelo vrásky, Vadnoucí patř podpírá jak rámě o hůl se, Juž ten Dobrotivý brzo slúhovi svému pokyvne. Tu v chladnou zem pak chatrná tato klesne obálka. – Tobě budou práchnivěti mé zůstatky na blízce!““ Starci milému nyní úpěnlivě odvece Ívan: „Jednou jsem tebe mé duše ještě miláčku naleznul, Juž zde naposled tvá ruka nechť utečence požehná. V ouvalu půvabném věkobytné Pán mi uchystal Sídlo. Také přinesl mně poselství slúha nebeský, Spěšně dědin z milených v dalekost tudy má noha pílí, Přes čela hor hrbatých, lučinou, skrz hvozdy zarostlé, Tam, co jará krajinou klidnější Míza se krouží!“ „„Tam? – Milený ó poď, sobě ve chladě ať pohovíme, Zdeť vysoké hor témě dělí tvou otčinu od nás, Hospodin ostříhá vyvolence tu laskavě svého.““ Počne Miloň zase po krátkém k němu oddechu takto: „„Tam, co jará krajinou klidnější Míza se krouží, Tam, co se roztahují rozkošná rovna palouků, Skrz kteraké se hadí s bubláním něžně potůček, Tamto, co líbezné zvuky pastýř z píšťaly kouzlí, Rounobělé na holech pase trávných své kde beránky: Tamť krásná junochu květolící otčina má jest! – V rozkoši jen, dny radostné tamť mé mládi uplouly. O jak ještě nyní krev spěšněji žíly probíhá, An blažená v paměť vloudí se o vlasti myšlénka! Teď ti miláčku budiž vyznáno, co dlouho tajil jsem, Tam juž vzíť hlubokého co má chtěla do hrobu usta! O, životě v tom jaktě Boží jsou cesty podivné!““ Jednou ještě nyní se starcova usta uzavrou, Při spanilém vod šplechtání se skály kypících, Ívanu vypravovať pěstoun své počne o mládi: „Z rozmrazených palučin libovonné růsti bylinky, Poupenaté milenou zeleností rožditi háje, Děvětkráte viděl jsem, pak zase ještě tolikrát Ve blažených dědinách vlastenských Vesnu milostnou. O změno přírody jak jsi mi bývala vezdy radostná! Skvoucí více bělost náš krůvek nekryla nízký, Tuť zase křídlonohý jsem v šumné doubině bloudil, Prudkoletým šípem snědosrstné laňky raníval, Šťávyplných v trávkách zase pásal brav bělorouný. V kolmé stráni se mé rozléhaly písně radostné, V outlém srdci druhů mých jen veselosti pudící. Tenkrát prosto citů všech mé bylo srdce bolestných. Než – zelenem stkvěla jak se naposledy rovna palouků, V spolku mě svém nespatřilo víc tovaryšstvo hovorné, V stínolibých chvojinách mé písně umlkly radostné. Přes luhy temno šeré rozprostírávalo křídla, Navracoval když jsem do chaloupky se k otci milému, Statná bedra kořist nepřinášela více nižádnou. Ledva na východě jen zorní že se zarděla záře, Juž s toulem šipotížným zas jsem v hájinu pílil, Tenkrát břitkozubé nehledával jsem v mechu vepře; K rozkošné lesinou spěla má noha přímo dolince, Kde v stráňkách ladná děva pásala ovce bělounké, Vábným jenž poutem mé sepiala srdce nyjící. Pod břekovým větvím lepolící Slavěna vezdy Na mne čekávala, mé oko uzřelo ji kde ponejprv. Na věky uplynuté o chvíle vy rozkošeplodné! Sobě na vás v kmetství připomínám ještě radostně, Kdež poboku spanilé dlíval jsem dívce milosťné. Z ust tenkráte našich sladká slova ploula potichmo, Když v břekové loučívali juž jsme se pozdě besídce, Z Slavěnina když jsem bělorámí juž se ubíral, O jak nám mnoho vypravovať si zbývalo ještě! – Klásky se již zabělávaly, své srpy ostřili ženci, A spanilou děvu navštěvoval jsem ještě potajmo. Než v dolinách po druhé kosa podťala trávu hebounkou, Též v blaženost trpký bol vmísilo nám i budoucno. Jednak jedva že jen východ zoře zastřela slunci, Příjemným se pěním rozléhnul les štěbetáním, Křídlonohý spěl jsem k břekové jak jindy besídce. Tenkrát vítání něžná mi nešeptala usta milenky Vstříc. Na sedátku ji mé oko uzřelo trudně sedící, Po zbělených lících slz stýkaly jí dva potůčky, Lkání z ust plynulo k celování jindy zovoucích. K truchlící usadil jsem já se i bolně milence. Tílko její ztepilé ruka má teď obejmula líbě: Dnes milená pověz, proč kvílí tvá duše hořce? Tvé slzy proč tu tekou jako mok z pramenů Naženických? Z tvých ustavně plynou ust proč jen stesky žalostné, Zavrubené přes vršky lesů jako větry Chrbinských?“ – „„O jak nemělabych dnes lkáť a žalostně naříkať, Když tebe nikdy nemám zde spatřiti více, miláčku!““ „V srdce citů bolných mi vbodnula ta slova ránu! Proud něžnou si rukou setřevši po líci tekoucí, Takto mi vypravovať lepolící Slavěna počne: „„Jak včera ukrylo nám tvář za chlumy slunce nebeské, Ke mně otec milený těmito slovy laskavě počne: „„„O jedináčku, šedin jen mých v světě útěcho! Tobě Teď vyjevím, pochováno jaké v mém srdci tajemství: Když zelený nekryl růvek tvou ještě rodičku, Zde v chladu jak semnou u chaloupky sedávala ještě, Mé ucho tuť slýchávalo z ust vzdechy často žalostné. Tenkrát roztomilá dcero svým ke prsoum tebe máti Ještě netiskla. Její toť příčina jedno žalosti. Jednak, jak těžké ji bolesti na lůžko uvrhly, Zde poznávala juž, že musí mne opustiti navždy, Usta její hláskem tuť ke mně zašeptala temným: „„„„Víš, že plodem bohové mne nežehnali dlouho nižádným; Mé oko se proto jen ve slzách máčívalo vezdy. Jednak vbloudila má noha posvátného do háje, Nezrušitelné zdeť bohyni sliby usta vyřekla: Uštědříšli mi plod, mocná jsi, potomkyni otci, Nikdy nemá junoch usta její celovať zde milostně. Dřív než šestnáctkrát stromoví tomu listy opadnou, V tvůj připovídám chrám, tobě dáti za služku ji věrnou. Dobrotivá bohyně vroucí doslechnula prosbu. O milený choti pak brzy nám byla Slavěna dána. Manželi můj, slib pomni jaký jsem v háji vyřekla!““““ Rtů byla tať tenkráte jejích slova již poslední. Na věky Růžena tuť v mé zdřímala náruči líbě. Outlounké jsi k své ty rodičce napínala lokty, Ještě jazyk tvůj k ní požvatlati máti neuměl. – Teď dcero roztomilá vyplniť svatě vůli rodičky Víže daný slib nás. Široké brzy žloutnouti listí Klence po šestnácté bude, co kryje mou choti růvek. Nežli našich v dolinách rozbřeskne se jitro sedmkrát, K oběti dvé nejtučnějších vyhledáme beránků, Pak tebe doprovodí dívek zbor v hájinu outlých. O želem otcovské bude jak pro tě srdce krváceť; Než – tvé byltě taký slib máteře nezrušitelný!“““ Toť vyjevil mi otec. Slzy mé se prýštily hojně, Proudem jich polovic však skrz tebe teklo, miláčku. Dnes blahonosná mé nepotáhnula dřímota víka, Obrazové strašní v duši mé se stíhali těsně. Ledva vynášelo jen se z purpuru slunce velebně, Sem, plašenou mne co srnku lesem k tobě má noha nesla!““ V houšti ozívalo teď lkání se potichmo žalostné, Jindy si jen sladkou připovídala usta budoucnosť, Ívane, rozdvojení na naše jsme nepomněli nikdy. Hojně rosil k domovu jsem ztud tenkráte pěšinku, Otče milý, ve slzách oko mé neviděl jsi tonoucí, Věk juž lehce mlhou sklopená tobě víka zakrýval! – Vypravovať ho dědů neposlouchal jsem činy chrabré, Máchal jak pravicí v zbory, tam co slunce lehává. Dnes mou ve snu bolest ucho ach dosléchalo tajnou! – Pětkrát pospíchal k břekové jsem z jitra besídce, Pětkrát jsem zase navrátil do chaloupky se trudně; Toužící zrakové nespatřili Slavěnu nikdy. Přes vysoké hory jak rozbřesklo se jitro po šesté: Roztomilá v háječku milém juž ždála milenka. Ke mně nyní šeptem ztepilá jme se říci děvuška: „„V srdci opět tobě bych neotevřela ránu bolestnou, Zde spatřiť tebe mé oko nemělo více miláčku; V srdci horoucím než vzbuzený cit mne k tobě vábil. Dnes roditel můj k nesmrtným spěl s kněžmi do háje, Tamť stráví plápol v libovonném zápachu obět. Tráviti juž brzo mám dny žalostné bez tebe vezdy, Čistou srdce hoří k tvé Slavěně ještěli láskou, Místě na tom kolikrát svatě což tvá jistila usta; Oumysl ustrašené poslechni pozorlivě dívky: Z těchto dolin semnou spěj druhdy jen rozkošeplodných. Nechť v dalekých krajinách blažený věk nám plyne povždy, Tuť nás rozdvojení očekává nesnesitelné. Někde chudičká nás pod krov svůj přijme chaloupka, Nesmrtní bohové dopřejí snad nám smilování.““ Ívane! ještě vodou ruka nám nespláknula vinnu, Tenkrát ještě nebyl jsem já Jezu Krista nehodný Slúha. I dám spanilé děvě bezděky k útěku vůli. Krok noha k otci lesem neměří do chaloupky ni více, Rámě naposledy mé ani laskavě jej neobejme; Kněžstvo bohů by mi jen nevykroutilo dívku milostnou Z náruči víc. Spolu teď chvojového letíme do háje. K nám již opuštěnců nedonášel vzduch bědování, Houšť nám rozsochatá v putování dávala úkryt. Modro nebes se na západu jak růžívalo líbě, V skalných rozšklebinách buď, z chmerku a trávky hebounké, Pod sklopeným větvím v mechu bělnokoré nebo břízy: Své chystávala má k hovění ruka lůžko milence. Snílek přes naše víčka vylil zde i dřímotu lehkou. Nás klokotání ze sna budívalo hájiny pěvců. Třebnou potravu nám krmydárné štědřilo větví. Poskytovalť bylinek semotam jsem dívce pochoutku. Z krystalových pramenů svíží jsme si čerpali nápoj. K obživení pokrmů všady nám dala příroda hojno. Někdeli vyskytoval nám z houštiny chýše se dýmník, Tuť jsme k bydlitelům jen nesměle vešli chudičkým. Jednak Květně šatů lem zperlily jak slzy jitra, Sem kroky půvabný v ouval nás tento donesly. Z jeskyně ejhle tu muž nám dnů vyskytne se dávných, Od brady něžně dolů bělné se mu kroužily fousy: „„Sem chvojinou ovčičky milé jste pobloudily hustou?! Mé oko vás v skalinách těch ještě neuzřelo nikdy. Uběhlá dalekou cestou se zdáte děťátka. Poďte hovit do chlad sypající mé si zahrádky, Tam, větřík krmynosné kdež ratolístky kolíbá, Usta požívání k sladkému jenom zove šeptem.““ Jak vedrem kleslé pohltí mlhu kvítko palouků, Krásně dolů s nízkých oblaků jenž krůpěje deští: Tak slova láskyplná do našich se vprýštila utrob. Věrně se před slúhou nám Páně otevřelo srdce. – Teď náš z vlasti milé má šepcí usta mu útěk. Slúha na nás útrpně okem pohledne milostným. Mez, synu vojvodský, zde naší jsme naleznuli pouti! Tuť nízkou vystavěla má ruka pracně chaloupku, U skalné jeskyňky hle! tam naše bývalo sídlo. – Prudkoleté krůvek mechatý juž skácely větry. Poskytují jen zpráchnivělé zůstatky ti místo, Pospolu nešťastní v kterakém žili druhdy milenci! Patř, tyto Slavěna má štěpy sázela úrodynosné, O jak rozšiřují ratolístky tu ještě milostně! – Místě na tom milerád šedivý kmet s námi i dlíval, Poslední když s hůry se juž prejštívala záře K nám stromovím. V nás vštípeny tuť letorosti nebeské. K nám slova anjelská jeho jen šeptávala usta, I vzňal v srdci našem blažený k Jezu Kristu se zápal. Dobrotivý stareček v čistém s hlavy vinnu potůčku Nám spláknul mokrem, tamo Pánu se modle pobožně. V přírody kráse nyní všady čerpali jen jsme radosti, Každý kvítka oděv velikého jevil Boha mocnost. Ještě požehnání pěstoun nad námi nevyřknul, Ještě ve vlasti daný slib náš pravicí neupevnil: Již se Slavěna do blaženějších ubrala končin. V sad poupátko jiný vsazené jak klesne bylinky, Jížto kořen nelitostný červ v zemi podryje kypré: Líce i růžovitá brzy ach, mé svadla milenky. V dálném důli její zelená od vlasti se růvek!“ – Přestal vypravovať ztrudilý Miloň, a dva potůčky Tváři po vráskovité se dolů jemu perlili ještě. Upřeně chvílku hledí trávkou pahorek na porostlý, Kol něho keř květonosný své větvinky zaplítá, Z nichž větřík zápach líbý třese, lehce vanoucí. Tamto pokyvna rukou zas k svému miláčkovi počne: „Ívane, tento vršík mou věrnou družku zakrývá, Sem v želení ach své uložil jsem kvítko uvadlé. Slúha Boží modlil v své knižce se u hrobu šeptem, Pro spanilou děvu láskyplná duše truchlila semnou. Pak stromovím se němým lkání rozléhalo ust mých. O ve žalosti jenom blahodějná úlevy víra Dává, v ní toliko smrtník má útěchu sladkou, V srdce bodá an hrůzyplná smrt šíp jemu ostrý!“ Po krátké přestávce opět k poslouchači počne: „Pětkrát břímě dolin běloleskné zahnala Vesna, Slouha Boží co tu dobrotivým byl v poušti mi otcem, V jarní růži popel jeho teď zde i vůni vylívá! – Mé hlavy témě roků v jeskyňce pobílila tíže, O jak v kobce se mých rozléhaly výlevy písní! Proudy jaré co naposled svá roztříštily pouta, Sem pověst od Sávy do hor se i ke mně donesla, Tam že koří juž lid skrytě onde a onde se Kristu. Símě Boží tamo roztrušovať mne i touha donesla. Svrchovaný světa Pán snažení mé hojně požehnal, O synu vojvodský, tamť Bůh mi tě poznati dopřál! Tamť plamenem k tobě lásky jenom mé háralo srdce. Ach brzy v otčině tvé bylo zas rozloučiti nám se! Tu mne opět nalezáš neznámé tobě ve dálce. Vlídně na vůli Boží vlast svou teď i ty jsi opustil, Tam mé mládi co věk trávil jsem v rozkoši druhdy, V úvalu půvabném ti nebes Pán sídlo uchystal, O plň vůli oné moudrosti nevyzpytatelné! – Hospodin ostříhá tebe pouti na této pozemské.“ Outrpný převzal vstana mluv pěstounovi Ívan: „O chvalným jazykem tedy rozléhej se ty důli, Sem zpěvy mé se budou od Mízy donášeti větrem, Odtud k trůnu nebes se vinou nechť přímo milostně! O můj otče druhý tebe já teď navzdy opouštím, Tamto naší tě naleznu opět ve vlasti nebeské! –“ Zas promluviť jme Miloň se k truchlícímu miláčku: „Teď druhu můj tato záhubivá braň víc tě nekrášli, Toul tu dutý zavěsiž, mrštný luk i trubku loveckou, V čemž poprvé spatřil tebe rychlotoké jsem u Sávy. Ozdobený Kristem přijmiž kříž tento odemne, Ten ti budiž pevným štítem všady i v smrti někdy. Vezmi i hůl mou, již jsem uroubil bloudě po háji Tam na horách krásných, jedinou z mé vlasti památku. Pouti na tvé všady hostinská tebe přijme chaloupka.“ Tak Miloň, a v hojném žehnání Ívana líbá.
T2
爱、情感与人际关系
T5
T2
T2
SPA
Pureza Canelo
Pase la luna y escriba
Vas a hacer un libro Como tu cuerpo enjaulado -dices. ¿Dónde dejas el alma? En tu cuerpo -repites. ¿Dónde alma y cuerpo que mueves saben apoderarse de un verso? Acabo de apagar la luz de la respuesta. Aparece mi celda. Está dentro la luna. El pinar se extiende en tu pecho y voy cortando alguna rama, piña. Viene tu perfil en el mío que tiembla. No me hables de pecado a oscuras, no existe, no se da en la tierra no aparece libro que lo invente ni Dios que lo repugne, es más, l0 comparte, mira que acaba de enviarnos su océano nocturno y la luna. En la asfixia… enciendes. Yo el pinar oscuro Tú mi jaula clara. En el centro Dios aprende el fuego de la tierra. Vas a hacer un libro cargado de árboles frutales -dices. Imposible. Vuelve a la cita de Lope que lo abre. El látigo en el templo no es de Dios sino mío por una pérdida de antigua voz y boca. No lo creo. Tú no vives de hacer escritura. Es de vivir de quien escribes. Sí, imantada. Pase la luna y escriba. Pase la luna y cuente lo que ha visto en una celda de amor. En el centro Dios se acerca al riesgo de la tierra.
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
T6
JPN
家良
null
はなみても　はるのこころの　のとけきは　おいてよにふる　すみかなりけり
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Hofmeister, Rudolf Richard
Zase budu zpívat!...
Zase budu zpívat jásající písní, jen co na očích mi uschnou slzy tísní. Zas mi skřivan touhy ňadra rozhlaholí, jen až zapomenu, co teď v srdci bolí... Zas mi v ňadrech vzplane teskná, divá touha, jak polibek sladká, jako věrnost dlouhá. A zas půjdu hledat v světa shony, šumy, jednu věrnou duši, jež mi porozumí.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
髙公振
裴氏西園
簿領沉迷倦不禁， 偶從名勝此幽尋。 竹隂疎處見潭影， 人語定時聞鳥音。 陳迹謾留千古恨， 歡逰聊慰十年心。 多情一片梁園月， 送我垂鞭出上林。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
RUS
Галати Екатерина Александровна
Имя
Я знаю, — как же мне не знать? С тех пор, как стали мы чужими, В тебе, как темная печать, Мое запечатлелось имя. — Ты был гоним, ты был любим И сладкой славой коронован, Но ты не расставался с ним, Свободный, ты всегда был скован. Летят года в небытие, Неудержимые, как птицы, Но имя ты хранишь мое На незапятнанной странице.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
IND
Fathurrohman
AKU JADI PENGECUT
AKU JADI PENGECUT Oleh Fathurrohman Saat sepi menggeram dalam ruang terbenammemantul menerobos lubang cahayadatang wujud bungkuk memanggul rindu Satu kaki bengkak karenamukursi roda macet berkaratdimana kamu penuntun sejatiku ? Arloji sudah tepat sasarankamu tak kunjung datangentahlah.. Aku ragu sirami atau tanam ambisi baruaku jadi pengecut ..
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
FAS
کمال الدین اسماعیل
شمارهٔ ۴۹۳
زلف تو که نیست در درازی همتاش بگذشت ز حد سیاه کاری باماش دارد سر آن که سر زمن بر تابد ور چون قد تو سیم کنم هم بالایش
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر خالد محمد ال عويدان
قصيدة الذّات vs الذّات
من ينصف الذات في الشكوى من الذاتِ ويكشف الستر عن أشقى سؤلاتي؟ ذاتي تقولُ لذاتي في مساءلةٍ انتِ أنا؟ أم أنا أنتِ؟ بمرآةِ؟ أنتِ ظلاماتُ ليلٍ ألْيلٍ حلكتْ سماؤهُ فوق أطوادِ المحيطاتِ؟ أم أنت صبح صبيح مشرق سرقت سماؤهُ من رياض الدوح زهرات؟ هيا أجيبي سؤالي غير مخفيةٍ أسرارَ عمقٍ دفينِ نبعَ مَشْكاتي انا جِنانٌ ونار كلها اختلطت صبحٌ وليلٌ صريرُ الحزنِ أناتي أنا مشاعر أم نحو طفلتها أنا الثقوبُ بأعماقِ الفضاءاتِ أنا النقائضُ فيني كلها اجتمعت فضائلٌ عانقت سوءَ السجياتِ من يطلبِ العدلَ في الذاتِ من الذاتِ كمن يلوم النّدى رطبُ البُلالاتِ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ITA
Johann Wolfang Goethe
Poesia di Wolfang Goethe - Silenzio notturno
Poesia di Wolfang Goethe Sopra ogni vetta pace, entro ogni fronda senti appena l'onda d'un respiro. Tace l'uccello al bosco. Attendi. Tosto posi pur tu.
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
FAS
اِنِس کیشِویچ
و مثلا دردی نداری
و مثلاً دردی نداری روز مثلاً آفتابیست. تو مثلاً شادمانی در گذری، مثلاً نمی‌بینندت. همه مثلاً خوشحال. همه مثلاً آسوده. همه مثلاً خشنود. و تو هم مثلاً خوشحال. زندگی ادامه دارد، مثلاً در صلح. پرنده‌‌ها مثلاً آزاد. آینده مثلاً روشن، بسان کف دست. اِکولالیا در اینستاگرام وجدان مثلاً پاک. و برای خورشید هم همه‌چیز مثلاً روشن. آه ای دل، آوازی بخوان، مثلاً. همه مثلاً به فکر همه. هر کسی دوست، مثلاً. همه مثلاً به فکر تو و به فکر جهان. و روز مثلاً می‌‌گذرد. و تو مثلاً می‌‌خندی! و دردی نداری، مثلاً. ■
T3
生命、时间与存在
T3
T4
T3
LZH
黄慎
冒雪买舟归里
建春门外望， 又唤木兰船。 担带城中雪， 帆寒江上烟。 耻为弹铗客， 安得买山钱。 可叹东流水， 茫茫似去年。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر رواس بن تميم
قصيدة أَبَت فَضَلاتُ الأَزدِ إِلّا تَكَرُّماً
أَبَت فَضَلاتُ الأَزدِ إِلّا تَكَرُّماً كَما سَبَقَت أولاهُمُ بِالمَكارِمِ وَإِنّا لَنَحنُ المُنعِمونَ وَإِنَّنا لَجُرثومَةٌ عَزَّت عِظامَ الجَراثِمِ وَإِنّا لَنُعطي الحَقَّ مِنّا وَإِنَّنا لَنَأَخُذُهُ مِن كُلِّ أَبلَخَ ظالِمِ بِضَربٍ يُطيحُ الهام طَحَماتِهِ وَطَعنٍ كَإِبزاغِ المَخاضِ الجَراجِمِ وَإِنّا لِنُخلي مَجلِسَ الضَيفِ عِندَنا وَنُقريهِم مِن كُلِّ كَوماءَ شاحِمِ وَنَنصُرُ مَولانا وَنَمنَعُ سِربَنا وَيَذهَبُ عافينا لَنا غَيرَ لائِمِ وَإِنّا لَنَحمي رايَةَ المَجدِ وَسطَنا وَنَرسو لَدَيها بِالصَفيحِ الصَوارِمِ نُدافِعُ عَنها حينَ يَشتَجِرُ القَنا بِمَدٍّ كَمَدِّ الوابِلِ المُتَقاحِمِ وَذاكَ لَنا في سالِفِ الدَهرِ عادَةٌ بِكُلِّ جُرازٍ يَخضِمُ السَردَ صارِمِ وَمَكَّنَنا في فارِعِ المَجدِ وَالعُلى لَدى غَمَراتِ المَوتِ ضَربُ الجَماجِمِ وَتَفريجُنا أَزمَ الأُمورِ وَصِدقُنا إِذا حَمِيَت أَيمانُنا أَئِمِ بِكُلِّ يَمانٍ كُلَّما هُزَّ هَزَّةً تَزَعزَعَ مِنهُ بَينَ حَدٍّ وَقائِمِ كَأَنَّ رُؤوسَ الدارِعينَ لِنَصلِهِ جَنى حَنظَلٍ أَجنى لَهُ الصَيفُ ناعِمِ وَسارَ لَنا في كُلِّ بادٍ وَحاضِرٍ وَسارَ لَنا في مُستَقَرِّ المَواسِمِ نُهانا عَن الجَهلِ المُبينِ وَسَعيُنا إِلى المَجدِ وَاِستِحياؤُنا في المَطاعِمِ تُطَلِّقُ أَرواحَ العَدُوِّ سُيوفُنا جِهاراً عَلى ما كانَ مِن رَغمِ راغِمِ وَنَجمَعُ يَومَ البَأسِ حَلقَةَ أَمرِنا وَلا نَتَدارى في الخُطوبِ التَوائِمِ وَنَقطَعُ أَقرانَ الصُفوفِ بِضَربِنا وَنُقدِمُ إِقدامَ الأُسودِ الضَراغِمِ وَكَم كانَ فيها مِن رَئيسٍ مُعَمَّمٍ دَؤوبٍ لِصَدعِ الخُطَّةِ المُتَفاقِمِ يَحِلُّ يَمانونا بِتَرجٍ وَبيشَةٍ وَيَرمي شَآمونا قُصورَ الأَعاجِمِ وَنَفتَرِقُ الحاجاتِ قَبلَ اِعتِكارِها وَنَقطَعُ فيها كُلَّ أَغبَرَ طاسِمِ بِخوصٍ ذَليقاتِ الخُطى غَضِفِ السُرى يُنازِعنَ جَبذَ القَومِ صُفرَ الخَزائِمِ تَئِجُّ أَجيجَ الريحِ في طاسِمِ المَلا إِذا لاعَبَت أَكوارَها بِالمَخاطِمِ وَقَلَّبنَ صَدفاً مِن خُدودٍ أَسيلَةٍ مُذَلَّقَةِ الأَلحى سَباطِ اللَهازِمِ إِذا القَومُ خافوا غَولَ كُلِّ تَنوفَةٍ مِنَ البيدِ يَغوي غَولُها بِالزَمازِمِ رَمَت بِهَواديها وَلَو مَسَّها الوَجى عَلى كُلِّ كَردوسٍ مِنَ اللَيلِ جاثِمِ وَإِن قُلتُ عاجِ أَو زَجَرتُ بِغَيرِها أَعارَتكَ طَرفاً مِن حِداقٍ سَواهِمِ وَيَومِ رِهانٍ قَد ذَهَبنا بِسَبقِهِ خِلاساً بِرَكضِ المُسنِفاتِ الخَلاجِمِ تَراهُنَّ بِالفِتيانِ صُعراً خَوارِجاً مِنَ النَقعِ إِخدامَ القَطا المُتَداوِمِ سِباطٍ إِذا أَدبَرنَ يَنفَحنَ بِالحَصى طِوالٍ إِذا أَقبَلنَ خُوصَ المَآقِمِ إِذا غايَةُ السَبقِ اِستَوَت لِخُدودِها تَدافَعنَ عَن مَهواتِها بِاللَهاذِمِ تَناولنَها وَلقاً بِأَيدٍ دَليقَةٍ مِنَ الجَريِ تَأوي في صُدورٍ صَلادِمِ وَإِن وَقَفَت بَعدَ الهَزاهِزِ وَاللَغى تَوالَت مَراخيها بِعَزمِ الشَكائِمِ تَمورُ بِأَعضادٍ دِقاقٍ أَقَلَّها مَطارِقٌ مِن ضَربِ القُيونِ الصَماصِمِ مُثَفِّيَةٌ أَعضادُها رُكِّبَت لَها أَعِنَّةُ خَرّازٍ كَجَدلِ الأَراقِمِ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
DEU
Christian Filips
Instant Krise mit Pommery
O Pommery! O Pomerol! Ich weiß nicht, wie ich weiterleben soll. Seh ich Euch zwei hier vor mir stehn, dann trink ich. Ihr vergeht. Ich trink noch paarmal von dem Satz, la lie, bis ebenso ich geh. Ins Bett als Letzter. Immer wieder mich: wie das Verstehen lerne ich? Gefragt. Und wenn verstanden: wie verkraften alles das? Vergehen kann lustig auch am Morgen sein und lieblich sein, am Abend ja gewaltig winselnd wieder sein: Das Echo der herzeignen Scherze hinter der Bienenwachskerze wäre nur ein Summen des Dekors, ein summendes Dekor im Ohr brennt alles hin, brennt ab, bevor. O Pomerol. O Pommery. Wie soll ich weiterleben? Wie?
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
张栋
夔府
进得瞿塘古峡门， 残秋气候似春温。 云深不断呼山鸟， 木落长悬饮涧猿。 乱石渐通孤棹路， 横峰仍插夕阳村。 经旬倦客明双眼， 又听城头鼓角繁。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر صلاح الدين الصفدي
قصيدة سكن البدو من أحب فقالوا
سكن البدو من أحب فقالوا زاد أهل الغرام في البعد بعدا قلت بالله هل سمعتم ببدرٍ غاب عن عاشقيه لما تبدى
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
BEN
সহিফা বানু
মক্কা যাত্রার সময় লেখা শেষ গান
আমি তোমার তুমি আমার আর’ত কেহ নাই। জন্মের মত বিদায় হয়ে মদিনাতে যাই। বঙ্গদেশের বড় ওলি  শাহজালাল পীর আনন্দে বিদায় দিয়ে আমায় কর স্থির। (কৃতজ্ঞতা : অনুস্বার)
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ARA
الشاعر مروة بعاج
قصيدة معلّمنا
أجوبُ السَّماءَ عسى أنتقي شِهاباً يليقُ بأهلِ العُلا هُمُ القومُ ما خابَ فيهِمْ جليسْ فأنعمْ وأكرمْ بهْم مْن مَلا! فَديتُ الَّذي عمَّني فضلَهُ وجهلي بما قد حباني انجلى أيا رائداً بالعلومِ على جهالةِ قومٍ جَلوْتَ البِلا نهَلنا بعلمِك ماءً بهِ فقهِنا فما أعذبَ المنهِلا! معلِّمنَا كم دعونا لهٌ جميلَ المُحيَّا فما أجملا! بعلمٍ وقلبٍ كبيرِ العطاءْ عُروشَ الموَدَّةِ فينا اعتلى وصاغَ القواعدَ أسلوبُه بكلِّ الذَّكاء فما أسْهلا فبوركتمُ يا بُناةَ العقولْ وعمَّا نهجتُمْ فلن نعدِلا ألا فاقبلوا كلَّ عِرفاننا وكلَّ الوفاءِ وكلَّ الولا
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
CES
Medňánský, Martin
Vzdechy utlačených.
My sme národ malý, biedný, nepatrný, my máme ustlaté na hloží a trní. My sme zlomek velkej ríše Svätopluka, nám až srdce sviera, stiska, žialom puká. Nás sverepý živáň ubíja, otročí, nám už slze vyschly z uplakaných očí. Nám už beťár z hrdla trhá jazyk rodný, útlu mlaď sožiera ten Herodes svodný. Naše utrpenie nemá v svete páru, až lupičskou rukou siaha ku oltáru. O všetko nás obral, i dušu ubíja, no jedno nemôže vziať nám dračia zmyja. Nevyrval nám z duše pevnú viery pásku, ni nádeju v Boha, ni nebeskú lásku. A toto nás spasí, k víťazstvu dovede, to nám sladí suchý chlebík v našej biede.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
CES
Kulda, Beneš Metod
XVII. PANU JULIU AL. KORÁBOVI, posluchači práv v Praze.
Na korábě, jak nám písmo hlásá, byla lidem s Noemem jen spása: Hospodin mu vzácnou milost dal, že se lidstvu druhým otcem stal. Jenom na Petrově pevné lodi z bouře zhoubné lid se vysvobodí; mimo Krista, věda chytrých hlav neoblaží v pravdě žádný stav. Věda věd, ta pravá Božská věda, beztrestně se ignorovat nedá; zákon snadno bráván bývá v plen, pokud není v Bohu zakotven. Národů všech dějepravné proudy svorné o tom vydávají soudy, svědčí tomu i náš nový věk, nevěrecká vřava, děsný jek. Slaven budiž zbožný přítel práva, on se lidem dobrodincem stává; čím je Bohu věrný soudce nám, toho skvěle zakusil jsem sám. Katolickým pěvcům dáváš ruku za běsného doby naší hluku; před Bohem i lidmi Tobě čest zasloužená pojištěna jest. Nadšeně pěj národu a Bohu, nedbej na křik planý, na mátohu; chrabře v řadách katolíků stůj, Církvi, vlasti, zpěv Svůj zasvěcuj.
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
張弘
哭内
破鏡難圎對影長， 九秋蘭菊易荒涼。 只應兒女傷心淚， 滴作蕭郎兩髩霜。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
PAN
بشارت احمد بشارت
پیار دی سیج وچھا وے ماہی
پیار دی سیج وچھا وے ماہی میرے بھاگ جگا وے ماہی لوں لوں تیری دید دا پیاسا روح دی پیاس بجھا وے ماہی کہندے میرے نین نشیلے روپ دا جام اُٹھا وے ماہی نک دی نتھلی تینوں آکھے بانہواں گل وچ پا وے ماہی سَک سُرمے دی ایہو مرضی ہووے ساہ وچ ساہ وے ماہی وصل چ بہنا وصل چ رہنا ساری رات گواہ وے ماہی حسن دی بارش دے وچ نہا لے کہندی روپ گھٹا وے ماہی
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Marianne von Willemer
Suleika
Ach, um Deine feuchten Schwingen West, wie sehr ich Dich beneide: Denn Du kannst ihm Kunde bringen, Was ich in der Trennung leide. Die Bewegung Deiner Flügel Weckt im Busen zartes Sehnen. Blumen, Augen, Wald und Hügel Stehn bei Deinem Hauch in Tränen. Doch Dein mildes, sanftes Wehen Kühlt die wunden Augenlider. Ach, für Leid müsst ich vergehen, Hofft ich nicht zu seh'n ihn wieder. Eile denn zu meinem Lieben, Spreche sanft zu seinem Herzen; Doch vermeid, ihn zu betrüben Und verbirg ihm meine Schmerzen. Sag ihm, aber sag's bescheiden: Seine Liebe sei mein Leben. Freudiges Gefühl von beiden Wird mir seine Nähe geben. Tweet   Liebesgedichte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
李楩
失題
采藥空山歸不歸， 扣門聲更雨聲圍。 隈簷兩杏垂枝入， 故弄拳珠點客衣。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
錢丕
送何水部蒙出牧袁州
白首名郎有幾人， 雙旌晝錦不如君。 楚江萍暖烘朝日， 玉女衣輕挂曉雲。 極浦仙舟煙澹澹， 高秘郡閣葉紛紛。 政成更與他州別， 從古宜陽重藝文。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
高紹
晦日宴高氏林亭
嘯侶入山家， 臨春翫物華。 葛弦調綠水， 桂醑酌丹霞。 岸柳開新葉， 庭梅落早花。 興洽林亭晚， 方還倒載車。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
TUR
Kul Nesimi
Canım Erenlere Kurban
Canım erenlere kurban,serim meydanda meydanda Bütün ikrar canım feda, canım meydanda meydanda Yanarım yoktur dumanım,gönlümde yoktur gümanım Al malım bağışla canım,varım meydanda meydanda Kellemi koltuğuma aldım,kan ettim kapına geldim Ettiğime pişman oldum serim meydanda meydanda Yoktur çınarımi timarım,yoktur kalbimde gümanım Al malım varlığa canım,dilim meydanda meydanda Ol kelp rakipten kaçın,Mü'mine hülleler biçin Ben bülbülüm bir gül için,zarım meydanda meydanda Mü'min olan olur Veli,Veli olan olur gani Nesimi'yem yüzün beni,Derim meydanda meydanda
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
LZH
胡统虞
渡沅水
滩浅声如泻， 人行逐影流。 歇鞍休病马， 掬水戏浮鸥。 野渡横西岸， 江关截上游。 莫言乡国远， 襟带在扁舟。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
倪謙
送徐泰士亨知羅田
我帆纔向清源落， 君舟亦來閘河泊。 客邊相見喜無涯， 握手交驩叙疇昨。 自驚别君數載餘， 不知出處今何如。 為言已預烏臺選， 一官左授羅田除。 聞君之言為君惜， 無乃多財被時疾。 明經鄉校舊無雙， 射策君門曽第一。 時遭詆訾妄見疑， 覆試禁垣文益竒。 真金百鍊愈精徹， 燁燁四海聲名馳。 從此材華日増重， 宜侍清班居法從。 何為猶以富生嫌， 造物於人真戯弄。 龍媒逸步遊天衢， 局促乃同轅下駒。 牛刀小試衆稱屈， 感事撫時増歎吁。 此去羅田亦不惡， 百里熈熈事耕鑿。 得官且足為親榮， 臨治應須究民莫。 君毋自餒當自寛， 人心感化知非難。 好敷仁惠及封内， 自有美譽聞朝端。 緑楊兩岸揺晴色， 氷滿官河留不得。 丈夫壯志貴逺圗， 九萬從兹展修翮。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر الشريف الرضي
قصيدة لَوْ عَلى قَدرِ ما يُحاوِلُ قَلْبي
لَو عَلى قَدرِ ما يُحاوِلُ قَلبي طَلَبي لَم يَقَرَّ في الغِمدِ عَضبي هِمَّةٌ كَالسَماءِ بُعداً وَكَالري حِ هُبوباً في كُلِّ شَرقٍ وَغَربِ وَنِزاعٌ إِلى العُلى يَفطِمُ العي سَ عَنِ الوِردِ بَينَ ماءٍ وَعُشبِ رُبَّ بُؤسٍ غَدا عَلَيَّ بِنِعما ءَ وَبُعدٍ أَفضى إِلَيَّ بِقُربِ أَتَقَرّى هَذا الأَنامَ فَيَغدو عَجَبي مِنهُمُ طَريقاً لِعُجبي وَإِذا قَلَّبَ الزَمانَ لَبيبٌ أَبصَرَ الجَدَّ حَربَ عَقلٍ وَلُبِّ أَمُقاماً أَلَذُّ في غَيرِ عَليا ءَ وَزادي مِن عيشَتي زادُ ضَبِّ دونَ أَن أَترُكَ السُيوفَ كَقَتلا ها رَزايا مِن حَرِّ قَرعٍ وَضَربِ وَمِنَ العَجزِ إِن دَعا بِكَ عَزمٌ فَرَآكَ الحُسامُ غَيرَ مُلَبّي وَإِذا ما الإِمامُ هَذَّبَ دُنيا يَ كَفاني وَصالَحَ الغِمدَ غَربِ يا جَميلاً جَمالُهُ مِلءُ عَيني وَعَظيماً إِعظامُهُ مِلءُ قَلبي بِكَ أَبصَرتُ كَيفَ يَصفو غَديري مِن صُروفِ القَذى وَيَأمَنُ سِربي أَنتَ أَفسَدتَني عَلى كُلِّ مَأمو لٍ وَأَعدَيتَني عَلى كُلِّ خَطبِ فَإِذا ما أَرادَ قُربي مَليكٌ قُلتُ قُربي مِنَ الخَليفَةِ حَسبي عَزَّ شِعري إِلّا عَلَيكَ وَمازا لَ عَزيزاً يَأبى عَلى كُلِّ خَطبِ أَيُّ نَدبٍ ما بَينَ بُردَيكَ وَالدَه رُ أَجَدُّ اليَدَينِ مِن كُلِّ نَدبِ بَينَ كَفٍّ تَقي المَطامِعَ وَالآما لَ أَو ذابِلٍ يُغيرُ وَيَسبي ما تُبالي بِأَيِّ يَومَيكَ تَغدو يَومَ جودٍ بِالمالِ أَو يَومِ حَربِ كَم غَداةٍ صَباحُها في حِدادٍ نَسَجَتهُ أَيدي نَزائِعَ قُبِّ تَتَراءى السُيوفُ فيها وَتَخفى وَيُنيرُ الطِعانُ فيها وَيُخبي فَرَّجَتها يَداكَ وَالنَقعُ قَد سَد دَ عَلى العاصِفاتِ كُلَّ مَهَبِّ وَمُرَبّي العُلى إِذا بَلَغَ الغا يَةَ رَبّاهُ في العُلى ما يُرَبّي يا أَمينَ الإِلَهِ وَالنَبَرُ الأَع ظَمُ وَالعَقبُ مِن مَقاوِلَ غُلبِ عادَةُ المِهرَجانِ عِندي أَن أَر وي بِذِكراكَ فيهِ قَلبي وَلُبّي هُوَ عيدٌ وَلا يَمُرُّ عَلى وَج هِكَ يَومٌ إِلّا يَروقُ وَيُصبي راحِلٌ عَنكَ وَهوَ يَرقُبُ لُقيا كَ إِلى الحَولِ عَن عَلاقَةِ صَبِّ كَيفَ أَنسى وَقَد مَحَضتُكَ أَهوا يَ وَحَصَّيتُ عَن عَدوِّكَ حُبّي أَنتَ أَلبَستَني العُلى فَأَطِلها أَحسَنُ اللِبسِ ما يُجَلِّلُ عَقبي إِنَّني عائِذٌ بِنُعماكَ أَن أُك ثِرَ قَولي وَأَن أُطَوِّلَ عَتبي بِيَ داءٌ شِفاؤُهُ أَنتَ لَو تَد نو وَأَينَ الطَبيبُ لِلمُستَطِبِّ كَيفَ أَرضى ظَماً بِقَلبي وَطَرفي يَتَجَلّى بَرقُ الرَبابِ المُرِبِّ نَظرَةٌ مِنكَ تُرسِلُ الماءَ في عو دي وَتُمطي ظِلّي وَتُنبِتُ تُربي ما تَرَجَّيتُ غَيرَ جودِكَ جوداً أَيُرَجّى القِطارُ مِن غَيرِ سُحبِ لا تَدَعني بَينَ المَطامِعِ وَاليَأ سِ وَوِردي ما بَينَ مُرٍّ وَعَذبِ وَاِرمِ بي عَن يَدَيكَ إِحدى الطَريقَي نِ فَما الشِعرُ جُلَّ مالي وَكَسبي وَإِذا حاجَةٌ نَأَت عَن سُؤالي مِنكَ لَم تَنأَ عَن غِلابي وَعَضبي
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
吳克恭
趙仲穆臨李伯時鳳頭騘
今代王孫紫花馬， 分明貌得鳳頭騘。 寄來適對老支遁， 神駿固應清賞同。
T6
语言、艺术与创造
T6
T6
CUSTOM:艺术鉴赏
LZH
葉禎
遊宜山北嶺
無奈瀟條景物殊， 晚來閒步北山隅。 憂民自覺身羸瘦， 且把層崖作杖扶。
T4
社会、权力与历史
T1
T4
T4
LZH
湯駉
庚戌十月集柯將軍園亭送柯翰周還武水得明字
此日成高㑹， 頻年得未曾。 園亭金是谷， 湖海客為朋。 月落驚霜樹， 天寒指玉繩。 三花㸔已遍， 日觀好重登。
T2
爱、情感与人际关系
T1
T2
T2
LZH
唐棣
慈感寺
溪上前朝寺， 人間古道塲。 栁垂門外緑， 花發殿頭香。 雨榻晴猶濕， 風廊夏亦涼。 經僧旋繞處， 清磬散還長。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T5
T1
DEU
Johann Gottfried von Herder
Eroberungssucht
Weh Euch, Ihr Prinzen, die für Ruhm      Der Völker Blut vergossen, Für deren Macht und Eigenthum      So bittre Thränen flossen; Die Ihr doch, was Ihr habt, nicht nützt,      Und nicht genießt, was Ihr besitzt,           Die Ihr um Wahn nur fechtet           Und um Phantome rechtet! Die Thränen sind ein bittrer Trank,      Ein Kelch, für Euch zu leeren. Des Ruhmes heisrer Lobgesang      Wird sich in Fluch verkehren, Wenn um die Euch gegrabne Gruft      Nun jeder Seufzer Rache ruft,           Wenn Eure Kinder müssen,           Was Ihr verschuldet, büßen!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
POR
Manuel da Fonseca
Tragédia
Foi para a escola e aprendeu a ler e as quatro operações, de cor e salteado. Era um menino triste: nunca brincou no largo. Depois, foi para a loja e pôs a uso aquilo que aprendeu – vagaroso e sério, sem um engano, sem um sorriso. Depois, o pai morreu como estava previsto. E o Senhor António (tão novinho e já era “o Senhor António”!…) ficou dono da loja e chefe da família… Envelheceu, casou, teve meninos, tudo como quem soma ou faz multiplicação!… E quando o mais velhinho já sabia contar, ler, escrever, o Senhor António deu balanço à vida: tinha setenta anos, um nome respeitado… – que mais podia querer? Por isso, num meio-dia de Verão, sentiu-se mal. Decentemente abriu os braços e disse: – Vou morrer. E morreu!, morreu de congestão…
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
王安禮
寄君重安撫太尉
三伏重氷上五臺， 葡萄生摘薦新醅。 鴈門太守佳公子， 應喜王孫擁節來。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
長春姐
和㑹稽女子驛亭二絶
情緒紛紛訴向誰， 昔時脂粉盡成悲。 青燈此夕憐孤影， 何事天涯不淚垂。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
張九成
論語絕句
既能委曲存商後， 又不區區愛此身。 以至爲奴作洪範， 仲尼稱謂有三仁。
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T5
HUN
Ady Endre
TÖBB BIZODALOM VÁGYA
I. Vállalom fél-kimaradásom Minden átkát S kényszeres, tompa énekemet, Mint megcsalt mátkát Küldöm el, hogy szánjátok. Vállalom az én magyar gyászom S azt a vétket, Hogy eljövendő bánásokat Előre élek S jajgatok, hogy ti bíztok. II. Csak egy kicsit több bizodalommal Volnék és két karommal Emelném föl a krisztusi keresztet, De lelkem bús és veszteg. Mint ragyogna az én jó magyarságom S tagadnám minden átkom, Minden csúnya Jövő-gondot kivetnék: Csak egy kicsit hihetnék. 1915. augusztus
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
LZH
商景泰
望桃源洞
武陵渡口夕阳斜， 夹岸茅篱三两家。 笑问渔郎何处去， 春来开遍旧桃花。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
CES
Přibil, Martin Alexander
Pravá chudoba.
Bez milosti By v hojnosti Štěstí nám smálo se všude; Bez milosti Vší hojnosti Srdečko naše jest chudé. Přej milosti, Sic v hojnosti Srdce máš, milenko! chudé; A hojnosti Ku milosti Svět žádá nynější všude.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
LZH
柳希齡
次韻聾巖愛日堂詩
桑楡翳翳莫知鄕， 誰把長繩繫許長。 回斡餘輝戈有力， 陽烏應駐德星堂。
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
ARA
الشاعر عبد الله بن علي الخليلي
قصيدة إلى الشباب
قفا بي بين أطلال بلينا نسائلها عساها أن تُبينا نسائلها عن الحُلال فيها عشية باينوها نازحينا هي الأطلال كانت من قديم مصب الدمع للمتشوقينا إليك مسارح الآرام مني تحية وامق النزعات دينا عهدت عليك ألوية المعالي عقدن على الجمال بها مصونا عهدت الحسن فيك نضير عود يقول مسدداً ويعي أمينا عهدت الحسن فيك إذا تجلى وقام عليك بز الخاطبينا رأيت عليه آيات ولكن من الأنوار للمستبصرينا رأيت وكل حيّ يدعيه فتخرس عنه دعوى المدعينا وكل يدعي بالحب وصلا ولكن أين منه الواصلونا وكل يدعي صدق التآخي ولكن قلّ صدق القائلينا ولو صدق الحديث وكان حقاً لألفيت البرية آمنينا ولكن قلما صدق البرايا حديثاً كان جداً أو مجونا ولو صدقوا لما اتخذوا قلاعا ونيراناً تصد المعتدينا ولو صدقوا لما كان اعتداء ولا عاشوا به متلبسينا فما العدوى إذا صدق التآخي وما دعوى التعدي أو يبينا ولكن الزمان سطا عليهم ففرق جمعهم متألفينا يفرق جمعهم فإذا تآخوا أقام المال بينهم كمينا فشتت شملهم وقضى عليهم ولو ظهروا بلبس المخلصينا يدسون التقاطع وهو فيهم ويبدون التآخي كاذبينا قرأت رواية كتبت بتبر تمثل للحياة الوادعينا تقول بأن قد اجتمعت أناس قد اتخذوا الصفاء لهم خدينا ففروا بالصفاء عن البرايا إلى مغنى أعدوه أمينا فكانوا فيه إخواناً كراما تظلهم السعادة هادئينا كبيرهم لأصغرهم أبوه وأصغرهم فتى للأكبرينا وكل في أخوته صدوق يصون أخاه أن يلفى مهينا ولكن الزمان وقد تعدى فهان عليه كيد الغافلينا أقام يبث ذات الكيد فيهم ويغريهم فباتوا كاشحينا وظل الكيد بينهم عروسا تهش له قلوب المعرسينا فمظلوم ومقتول وعاد بقوته يحاذر أن يهونا فكان مصير إخوان التصافي قطيعة دهرهم متفرقينا وكان مصير مغناهم يبابا تغير به ذئاب الظالمينا يوحد في الصفوف الناس خ وف ويجمعهم ولو كانوا عزينا لأن الخوف مرتعه وخيم لذلك يجمع المتخوفينا رأيت الدهر يبكي غابريه فقلت مكيدة فوقعت حينا فأمهلني قليلا ثم أوفى عليّ وقال: مالك؟ مستبينا أتعجب من بكاي وإن شأني ليعجب منه كل المبصرينا ركبت الغابرين إلى مرادي وشيدت الحياة لهم حصونا فمحترم لديّ ومستهان أديل لذا وأمنع ذا ضنينا وآخذهم جماعات ومثنى ووجدانا وكنت بذا قمينا وكنت لهم كشأني اليوم فيكم فمن لي في لباس الواعظينا وأنتم منهم فعليّ حق لكم ما عشتم أن لا أهونا وضاحكة رأيت على سرير تقول هل:الأنام مخلدونا؟ فقلت:غريبة،فطفقت أسعى رويدا نحوها ما تزعمينا؟ فقالت: إن جيل العلم حي كما شاءت حياة الخالدينا فما مات امرؤ والعلم فيه ولا عاش امرؤ بالجهل شينا إلى جيل الشباب وكل جيل يعز عليه أن يحيى دفينا إذ نظر الزمان إلى خطاكم فكانتها خطا المتقدمينا وأبصر في ملامحكم طموحا يهون عليه درك السابقينا تقدم نحوكم ومشى إليكم مطيعا فانظروا ما تأمرونا فيا أمل البلاد إلى الترقي إلى أهدافكم متسابقينا إلى الحسنى إلى العليا نشاطا فبورك في الشباب الناشطينا إلى الصمصام يرعف جانباه فقد رفعت رؤوس الطامعينا إلى الرايات خافقة تنادي بحيّ على الفلاح الناهضينا إلى الأرماح نافذة حدادا ترد على الوراء المعتدينا إلى النيران والهيجا عوان تحرق في لظاها الغاشمينا جنود أنتم حينا وحينا ملوك فوق هام الحاكمينا فحاموا عن شعوبكم جهادا فإن العلم أعظم أن يدينا وأدوا حق علمكم عليها وشيدوا عرشها حصنا حصينا فبورك فيكم أملا ورمزا وبورك فيكم ركنا مكينا
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ZHO
徐南鹏
充满
我身边是这些花篮 空的。不是你看到的那些花语 但它从来不说。除了水 已经被它忘却。但是 有风在那里，像远方寄来的信札 有温暖的阳光在那里，缓缓外溢
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T3
T1
RUS
Кушнер Александр Семёнович
Я к ночным облакам за окном присмотрюсь
Я к ночным облакам за окном присмотрюсь, Отодвинув тяжелую штору. Был я счастлив — и смерти боялся. Боюсь И сейчас, но не так, как в ту пору. Умереть — это значит шуметь на ветру Вместе с кленом, глядящим понуро. Умереть — это значит попасть ко двору То ли Ричарда, то ли Артура. Умереть — расколоть самый твердый орех, Все причины узнать и мотивы. Умереть — это стать современником всех, Кроме тех, кто пока еще живы.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
IND
Frizda Eza Pahlevi
SENJA MU
SENJA MU Oleh Frizda Eza Pahlevi Aku duduk diantara pasir dan air sore itu.. Sambari menatap kosong langit yang mulai Layu.. Terasa hambar rasa ada yang kurang.. Entah apa tak terbaca dalam hati.. Terus aku berdiam dalam duduk yang tak terbayang.. Tak terasa.. Tanpa pamit mentari pun terasa menjauh dan hilang tanpa kata. Senja...? Iya ini senja.. Senja yang tak berwarna.. Senja yang memberi air mata. Mungkin aku terlalu larut dalam sepi.. Dalam bingkaian alur cerita yang maya. Seperti ketika bayangan mu mulai samar dalam mata.. Ketika sosok mu tak lagi dapat ku lihat.. Saat tangan mu tak dapat lagi ku genggam.. Bukan aku menyalhkan waktu. Bukan juga menuntut takdir.. Tapi kenpa secepat ini kau pergi dalam kebahagiaan yang sudah tertuai.. Kenapa..! Atau aku kurang membuat Mu bahagia..? Aku tau kau pergi bukan karna tak cinta.. Atau bukan pula karna kau mencinta orang lain.. Tapi kau pergi meninggalkan sejuta cerita indah.. Sebenarnya aku tak rela.. Tapi aku harus ikhlas. Aku sadar berrti tuhan memang lebih menyayangi mu dari pada aku. Tuhan lebih ingin kau bahagia.. Bahagia dari sekedar bahagia. Dengan kebahagiaan yang indah di surga sana.. Aku pun pernah berbincang bahwa ada pertemuan pasti ada perpisahan.. Dan disitu ada bahagia pasti kelak ada Air mata.. Dan kini Air mata yang mampu mengungkap takbir ini.. Sayang...? Kini Kau telah hilang bersama senja. Senja telah samar bersama kepergian mu. Kepergian yang amat membuat ku tersentak. Hingga hampir membuat ku ta waras.. Aku teramat mendalam meratap semua. Semua yang merenggut kebahagiaan . Kini aku hanya tertegun dalam diam. Aku duduk disini untuk mengenang waktu bahagia dulu. Waktu dimana manja mu menghias pilu ku. Waktu dimana kau belum menghilang. Waktu sebelum senja mu datang. Untuk mu doa ku.. Untuk mu sayang ku dan untuk mu cerita ku. Ini pesan senja untuk mu sayang. Selamat jalan
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ZHO
余辜
告白
最好的时光 是你喜欢着我 我喜欢着你 时光静静地细数着我们的日子 我爱你 不在乎你的样子 只在乎你的名字 我忘了一笔一划为你写的情诗 它在一个明天 放在了我的心上 这样 我会对你告白 有人说 陪伴 其实才是最长情 最静美 好害怕你会离开 好害怕除了你 自己的世界一无所有 如果真的有那么一天 湖面上落下一粒石子 天空中飞着几只鸟儿 日子过的越来越慢 我会写一封迟到的情书 献给最初的你 窗外散发着光芒 于是我们去寻找光 我不知道永远有多久 只知道永远爱你 需要用这一辈子…
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
RUS
Slovtsov P.A.
К Сибири | «Дщерь Азии, богато наделенна!..»
Дщерь Азии, богато наделенна! По статным и дородным раменам Бобровою порфирой облеченна, С собольими хвостами по грудям, Царевна! сребряный венец носяща И пестрой насыпью камней блестяща! Славян наперсница, орд грозных мать, Сибирь -- тебя мне любо вспоминать. Два века с лишком в вечность упадают, Твои как ханы белому царю Покорно пышные чалмы снимают. Я их преда́нности благодарю. Хоть населяют разны дики орды Кряжей и гор сибирских скаты горды, Но от Туры до острова Ильи Живут, как дети мирныя семьи. Пускай Европа чванится умами, Пускай гордится блеском тонких дум -- Сибирь, гордися кроткими сердцами! Что значит самый просвещенный ум? Подобен дерзновенну исполину, Он зыблет истину, как паутину, И, разодрав священный занавес, Бросает молнии против небес. Ей-богу! там жить лучше, где повязкой Глаза завешены -- не видят вдаль, Где маракуют часослов с указкой, Не зная, кто таков Руссо, Рейналь. Страна моя! Тебя я не забуду, Когда и под сырой землею буду; Велю, чтоб друг на гробе начертил Пол-линии: и я в Сибири жил. У нас весною любят богомолье, Притом крестятся все одним крестом; За то бог дал в землях тако раздолье, Что о межах судье не бьют челом; Судье крестьянин не ломает шапки; С женой, с детьми, как кот согнувши лапки, В тепле катается, как в масле сыр. Дай бог, чтоб проклажался так весь мир. За то в гостинцы матушке царице Пошлем осистых с искрой соболей, Чтоб в хладной белокаменной столице Ей в церковь ездить было потеплей. Она так набожна, благочестива! И в царском тереме трудолюбива! В народе -- ангел мирный наяву; В правленьи -- солнце в утреннем пару. Се та, которая весь Север льдистой Мизинцем держит так, как перстень свой. Блажите, орды, что в глуши лесистой Ермак ударил древле булавой. Хоть сечь его считаете разбоем, Однак герой останется героем. Ермак, отродье богатырских душ! Он палицей одной расчистил глушь.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T2
ITA
Torquato Tasso
269. De’ bei vostri color non solo adorno
De’ bei vostri color non solo adorno L’abito vago a la stagion novella, Ma ne tingo le guance allor che torno Dove m’avventa Amor le sua quadrella, E dentro al core, ov’egli fa soggiorno, L’alma ne vesto ch’è sol vostra ancella: Tal che bigio son dentro e tutto fuore Di vïola un dolcissimo pallore.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Rollenhagen, Georg
Das II. capitel.
Wer im krieg nicht hat rat und orden, Ist mererteils geschlagen worden. Darum ward hie fleißig bedacht, Wie man mit rat die ordnung macht, Des volks verschont, allen vorteil Den feinden abdrüng in der eil, Das auch dem könig und der fan Den eid leistet ein jeder man. Derhalben weil zuvor beschlossen, Man könt den fröschen reißen possen, Wenn man von berg herniederjagt Und die spieß tapfer an sie wagt, Solt dazu erst den vortrab haben Mit den mutigen Schweizerknaben Der hauptman über die landsknecht, Milchramlecker, mit allem recht; Denn er hat dem könig zu eren Des Friedlieben rat helfen weren. Darum zog er auf gar verwegen Mit seinem schild, helbard und degen. Der knecht rüstung war auch dergleichen, Sie wolten den fröschen eins reichen. Herr Stölzer das hauptfenlein fürt Und schwangs herum wie sichs gebürt. Es war aber im grünen feld Ein milchkübel wapen gestellt, Und darüber drei weiße kes Mit eim seltsamen reimgeles: Hast lust dazu, so bschütz die kuhe; On vorgehend mühe ist selten ruhe! – Zu jeder seit sah man daneben Hie ein weiß, dort ein schwarzes schweben, Auch andre mer blau und gestricht, Bemalt sonst mit alter geschicht. Das ihr einer zum wapen tregt Zwei stellhölzlein, kreuzweis gelegt, Und darunter zwei ziegenkes, Der reim: In hoc signo vinces; Das holz gibt die sieghafte pfeil, Das mir ward mit gefar zu teil! – Ein andr: zwei hendlein krum gebogen, Die sich um ein geldtasche zogen: Wer was wil haben hie auf erden, Greif zu, ehe dhend gebunden werden! Die Spanier ließen diese fliegen Und hoften auch mit obzusiegen, Wenn sie schossen in großer eil Im ab- und zulauf ihre pfeil; Denn die mantier daselbst on maßen Lieber katzen denn hasen fraßen Und ließen die rippen all liegen, Da könten sie bogen aus biegen. Es war aber also gemeint, Das die schützen reizten den feind, Von dem see aufbrechten gar weit Und darnach sich teilten zur seit, Das der könig durch ihre mitt Unversehens nem den anritt, Die feind denn mechtiglich angrif Und mit ihnen bergunter lief. – Darum folget nach dem anzug Mit schwarzen reutern fürst Forklug Und der könig in der person. Des reichs fan mit der gülden kron Und dreiköpfigen fledermaus Ward gefüret weit oben aus Für des königes leibguward. Darauf folgt die deutsche art Der braunschweigischen hofeleut, Die warn vertröst auf reiche beut, Ihr oberster fürst Reismelsack Gedaucht ihm ein guter fürschlag. Ein semmel, knackwurst und ein kann Hatten sie gemalt in der fan, Der reim: Nach einem guten trunk Wagt mancher held einen hohen sprung. – Herzog Würstlieb war im nachtrab, Fürt die Pommern zun seiten ab Mit fürst Schinkenfraßen beistand Und vielen andern ungenant, Mit Schluckbruder, der künen maus, Und ihrem fenrich Hans Saufaus. Auch Herr Mostwein mit seinen knaben Sahen so freundlich wie die raben, Ihr wapen war ein birkenmeier, Ein schinken und neun ostereier, Der reim abr: Was hirsch, was hinde? Got er die sau mit ihrem kinde. – Die Deutschen hielten sich zur recht, Zur linken französische knecht, Drei lilien waren im fenlein, Dabei ein han und dieser reim: Zwei ding prangen frölich herein, Die lilj am wassr, der man beim wein. – Vornemlich gieng ein großer man Unter den Deutschen vornen an, War Beißhart, der meus Hercules, Drum ich seiner ungern vergeß. Sein sturmhaub war ein hirschgestalt, Die er denn zuvor mit gewalt Eim schröter von dem kopf gerissen, Das ghirn inwendig ausgebissen Und die hörner daran gelassen, Stand gar erschrecklich übermaßen. Am leib trug er ein weiß hermlein Mit einem schwarzen schwenzelein, Und von eim hasenbein ein keul Gleich als ein marmelsteinen seul. – Brockenfraß war nur seines gleichen, Der keinem maulwurf wolt entweichen Und all die frösch allein erschlagen, Als wir zuletzt noch werden sagen; Denn er die ganze nacht gesessen, Ein ledern beutel durchgefressen Und den zum harnisch angetan, Der kopf muß zum bodem aus stan, Die hend durch beide seiten griffen, Das die meus selber für ihm liefen, Wenn er sein halbe schell aufsatzt Und mit dem schlachtschwert hereinplatzt. – Den folgt Stückeldieb ihr gesell, War nicht allein an füßen schnell, Sondern so stark in beiden henden, Das er sich brach durch alle wende, Hat übrn hals bis zum elnbogen Ein rauhes schweinsor angezogen, Das der spitz unten niederhieng Und fast bis auf die fersen gieng, Und auf dem heupt ein schuch vom schwein Unter dem hals verbunden fein, Sahe aus gleich als der wilde man, Der mit Bernern zu streiten kam Und wolt ganz unbeweret gehen, Mit bloßer faust den feind bestehen. Zu aller zeit im hinterhalt Waren die Walen all bestalt, Fürten im fenlein einen kranz, Als die megdlein brauchen am tanz, In der mitten ein herz mit oren, Als an kappen tragen die toren. Der reim: Um schöner megdlein kranz Mein herz im scherz wagt eine schanz. Zogen sie nach einander an Mer denn zehn hundert tausend man, Als von Serah geschrieben wird, Als Xerxes und der Totla fürt, Damit die ganze Welt zu fangen, Obs gleich nach ihrem wunsch nicht gangen.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
POR
Artur de Azevedo
Que Horror
Estou esplenético e tétrico. Sorumbático e sombrio... Vi de longe um bonde elétrico! Não faço versos, não rio... In: AZEVEDO, Artur. Rimas. Recolhidas dos jornais, revistas e outras publicações por Xavier Pinheiro. Pref. Alexandre Cataldo. Rio de Janeiro: Cia Indl. Americana, 1909
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T6
ARA
الشاعر أعشي تغلب
قصيدة لَعَمْري لقد عاش الوليدُ حياته
لَعَمْري لقد عاش الوليدُ حياته إمامَ هُدىً لا مُستَزادٌ ولا نَزْرُ كأّن بني مَروانَ بعدَ وفاتِه جلاميدُ لا تَنْدى وإن بَلّها القَطْر
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
LZH
徐良弼
妙相寺清節軒
此君高節抗浮雲， 環寺幽亭分外清。 凌厲雪霜真有守， 招邀日月自多情。 更無一點紅塵到， 但覺中襟爽氣生。 爭似南牆相對處， 蕭蕭流水遶除鳴。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
程之才
碧落洞
名因物之累， 物嘗不厭名。 標之曰到難， 日有車馬聲。 蒼崖匪纔鑿， 洞室百步宏。 潛龍想鱗鬣， 石乳懸旒纓。 溪流湛其中， 吞吐日月精。 其源咫尺耳， 盥濯未嘗經。 我來先振衣， 色變水石清。 倚杖聊四顧， 高低古今銘。 頗恨轍迹多， 不益雲蘿情。 西南有複嶺， 煙霞晝晦冥。 呼僧指問之， 山外或小平。 茅茨構石壁， 兔鹿渾微生。 沈吟幽棲地， 雅興宿志並。 何時一椽屋， 散髪入巖坰。 脫略五千言， 坐忘六尺形。 看雲會所適， 以此休餘齡。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
ARA
الشاعر عبد السلام الشطي
قصيدة زر ضريحاً ضم حبرا عالما
زر ضريحاً ضم حبرا عالما عاملا بعلمه دون مرا خادم النعمان في مذهبه شارح في الفقه منه الدررا شيخنا الاسلامبولي أحمد الفقيه ابن الفقيه عمرا مذ دعاه اللَه قلنا لا تخف فلك الغفار ارخ غفرا
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T5
ITA
[anonymous]
302
L'alma vostra gentil di stella in stella Scese, Donna, fra noi dalla sua sfera, Da cui partendo era sì adorna e bella, Che stella a lei simile in Ciel non era; E la vaga al mirar spoglia novella, Di cui carca non già, ma lieta e altera Ir ne dovea, non le rincrebbe quella, Donde venìa, lasciar luce primiera. Ed or vostra virtute ed onestate Tal le accresce beltà di giorno in giorno, Che avanza ognor la prima sua beltate; Onde in Cielo più bella andrete un giorno, E, se non che quaggiù me troppo odiate, Spirto il Ciel non avria di voi più adorno.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
LZH
马春长
怀伯兄复堂
青苔缘阶长， 绿阴垂幕肥。 夜来雨频重， 晨起花乱飞。 有酒自斟酌， 独客时歔欷。 忽忆故园径， 久与吾兄违。 我欲陟高冈， 君方掩柴扉。 歌咏谿山深， 息偃烟霞辉。 浮云尚无定， 孤鸟将安归。 慎旃望远心， 毋使素书稀。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
أبو الطيب الغزي
قصيدة صادفته متبذِّلاً بصحابه
صادفته متبذِّلاً بصحابه يوماً فأقصر عنهم في منزلِ وتركته نهب الرِّعاع وإنَّه أشهى إليَّ من الرَّحيق السلسلِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
TUR
Robert Desnos
Saınt-Martın Sokağı Şarkısı
Artık sevmiyorum Saint-Martin'i André Platard gideli beri. Artık sevmiyorum Saint-Martin'i Ne şarabı, ne bir şeyi. Artık sevmiyorum Saint-Martin'i André Platard gideli beri. Dostum benim, can yoldaşım, Bölüştüydük odamızı, ekmeği hani. Artık sevmiyorum Saint-Martin'i. Dostum benim, can yoldaşım, Bir sabah birden kayboluverdi; Sessiz sedasız götürmüşler. Görünmedi bir daha Saint-Martin'de, Alınmadı tek bir haber. Ne çıkar yalvarmaktan azizlere, Marie'ye, Jacques'a, Gervais'ye, Saint-Martin'e. Bir tepe üstündeki Valèrien'e yalvarmaktan ne çıkar. Günler geçiyor, tek bir haber yok, Gitti Saint-Martin'den André Platard. Çeviri: A.KADİR
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
ARA
الشاعر المنهال البصري
قصيدة إِنّي لَأَروَعُ في الهيجاءِ مُختَلِقٌ
إِنّي لَأَروَعُ في الهيجاءِ مُختَلِقٌ كَاللَيثِ مَسكَنُهُ الطَرفاءُ وَالأَسَلُ وَكَم تَرَكتُ بِعَينِ الجَرِّ مِن بَطَلٍ يَمشي العِرِضنَةَ فيهِ الرُمحُ مُعتَدِلُ
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T6
ARA
الشاعر خالد بن نضلة بن الأشتر
قصيدة لعمري لرهط الْمَرْء خير بَقِيَّة
لَعَمْري لَرَهْطُ المَرءِ خَيْرٌ بَقِيةً عليَه ولو عالَوْا به كلَّ مَركبِ من الْجَانِب الْأَقْصَى وَإِن كَانَ ذَا غنى جزيل وَلم يُخْبِرك مثل مجرب إِذا كنت فِي قوم وَلم تَكُ مِنْهُم فكلْ مَا عُلِفْتَ مِنْ خَبيثٍ وَطَيِّبِ فإنْ تَلتَبِسْ بي خَيلُ دُودَان لا أَرِمْ وإن كنتُ ذا ذَنْب وإن غَيْرَ مُذْنِبِ
T3
生命、时间与存在
T3
T2
T3
FAS
Salam Riazy
۲۱
آزادی زندگیِ مدرن تنهایی؟ من تو ماها
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
HUN
Juhász Gyula
Békét!
A jobb világról, boldogabb világról Szavalsz, szavalsz, szent forradalmi mámor. És egyre szürkébb lesz e szürke élet És örömünk, mint vert had, messze széled. És boldogságunk sápad, mint fogyó hold És föld alá megy minden, ami jó volt. Kivándorolni innen, ó de merre? Elmenni, mint a felleg, tengerekre? Mint a daru, ha ősz jön és ha köd jön S valami messze, nem járt, tiszta földön, Az Indiákon vagy a szűzi holdban Mindent feledni boldog elhagyottan, Véres kezünket csillagfény hűsébe Áztatni és zokogni: béke, béke!
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ARA
الشاعر محمد علي الحصري
قصيدة يا ليلة جاد الزمان بها على
يا ليلة جاد الزمان بها على فنلت ما أمّلته من مطلب بات الحبيب معانقي ومسامري فيها يحيني بخد معجب وجلت لنا كأس الطلى يد أغيد كالبدر معسول الثنايا أشنب يرنو الينا باللحظ فتنثني صرعى فيجيبنا بصوت مطرب حتى إذا ما الليل ولى مدبراً والصبح أقبل في وشاح مذهب ورأيت ضوء الشمس لاح لناظري متبدياً فظننتها لم تغرب
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
HUN
Kosztolányi, Dezső
Népszónok
Nézzétek őt, mi mámoros, mi boldog, hogy felmutatja óriás kezét és a tömeg, a mámorába oldott, vivó tigrisként tépné szerteszét, ha nem beszélne úgy, ahogy akarja. és most rekedten lázadásra hív, mert ő a népnek tüdeje, az ajka, az agyveleje és a szív, a szív, amint az erkély fáklyalángos ormán kitárja prófétás száját mogorván s kiált vörösen, véresen vadul, úgy, hogy meghallják égen és földön s a csillagokon is, hogy mindörökkön az ember szól s csak az ember az úr...
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
TUR
Tristan Tzara
Olgunluk
Derinliklere rüzgar çanları kırar Boşluğun kristalleri kimse yok dileyecek Söz tadın insanların egemenliğinden kaçtı Ve gözmen şarkıdan izlediğim kapılarına dek uçurumun Kıvanç yapmayalı güneş dudaklı tekerlek Güneş yatırıyor kuluçkaya kurnazlığını kayaların külü altında Kuraklık her şey kuraklık suyun tatlı yayının Sözden çıkarılan tatlı suyun değindiği gecesine bir adamın Duyuyor musun beyazlığı çok fazla uykusuz gecelerin Daldan dala geçerek kanat çırpan bu ad Her kıyının eşiğinde hep aynıları Olduğum yerde kaldım adımlarım yalnız başka yerde Zaman yaptı yuvasını sağırlıklarla dolu Ki orada sönmüş ve ağır süngerler vicdan acısından yoksun Uzun bir anlaşmazlık yerini alırlar belleğin Çok sayıda yankılar cama kırılırlar Dışarıda manzara ilerliyor korkunç Kayın ağacının ağır takazalı hareketleri var Öylesine pencereden kucak kucak öfke atarlar Sen sessiz dinlersin isteğin kımıldamasını kışın ortasında Bu yavaş ve nadir eller içinde bir ateş Sönmüş bağıntıları sözcüklerin ki aydınlatır Kadife alnı gözünde dostluğun Bir şey kurtulmaz yoksun parlaklığından alevinin Her gölge ruhundan tanır ışığı Kurban ağır çekmez bozuk terazide Sırsıklam ıslak zamanla yasak hayal Ölümün tetikte beklediği en derin yerinde gülüşünün Çev.: Adil Moran
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
病癡道人廣衍
遲五雪
㡬回驚出犬空吠， 雲影常疑船進橋。 日暮還來溪上立， 乳鴉如葉綴寒條。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
TUR
William Shakespeare
Kadın Yüzü
Yaradan, kadın yüzü çizmiş sana eliyle, İstek dolu sevgimin efendisi dilberi; İnce kadın yüreğin öğrenmemiştir hile, Bilmez kadınlardaki kancık döneklikleri; Gözlerin daha parlak, kahpelikten yoksundur, Neye bakarsa baksın altın yaldız kaplatır; Erkeklerin en hoşu, en hoş şeyler onundur, Erkekleri büyüler, kadınları çıldırtır. Seni yaratmış olsa kadın olarak önce Yaradan bile çılgın bir sevgi duyacaktı, Ama bir hiç uğruna bir fazlalık verince Varlığına doymaktan beni yoksun bıraktı. Değil mi ki kadınlar için yaratmış seni, Sen sevgimi al, onlar sömürsün hazineni
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
ARA
الشاعر شمر الحنفي
قصيدة لو كنت في ريمان لست ببارح
لَوْ كنتُ في ريْمانَ لسْتُ ببارحٍ أبداً وسُدَّ خَصاصُهُ بالطّينِ لي في ذُراهُ مآكلٌ ومشارِبٌ جاءَتْ إليَّ مَنيَّتي تبغيني وَلقدْ مررْتُ على اللّئيمِ يسبُّني فمضيْتُ ثُمَّت قُلْتُ لا يعْنينِي غَضْبانَ ممتلئاً عليَّ إهابهُ إنّي وربِّكَ سُخْطُهُ يرْضيني يا رُبَّ نِكْسٍ إنْ أتتْهُ منيَّتي فرِحٍ وخِرْقٍ إنْ هَلَكْتُ حزينُ
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T5
ARA
الشاعر بشامة بن الغدير
قصيدة ألا ترين وقد قطعتني قطعاً
أَلا تَرَينَ وَقَد قَطَّعتِني قِطَعاً ماذا مِنَ الفَوتِ بَينَ البُخلِ وَالجودِ إِلّا يَكُن وَرَقٌ يَوماً أُراحُ بِهِ لِلخابِطينَ فَإِنّي لَيِّنُ العودِ لا يعدم السائلون الخير أفعله إما نوالا وإما حسن مردودِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T5
CES
Rybář, František
ÚTOČIŠTĚ.
Bod nehybný, kam upíráte oči zašedlé, se v nekonečnu lehkou mlhou tratí. Jen černým šátkem zastřete své tváře pobledlé a zpytujte, zda radno milovati. Vždyť cesta volna byla, vzduch ji jasnil hor a mladé smrčiny ji vedly pitoreskně. A co vám scházelo, proč zbytečný váš vzdor? Ubohé oči, pláčí stále teskně. Cos velikého duch váš v obzor promítl, kde možnost v mravenčích jen kupkách tkvěla. Sen bolí nejvíce, jenž v prázdno procitl, co zbylo, pustina, jež hejnem vran se tměla. Vy řekla jste: chci jednou okusit, jsem světu cizí, mohu pouze jednou. Mou touhu silnou nelze odříkáním udusit, dám život pro ni prázdnou, bezvýslednou. Nuž dejte život. Váháte? Tak byla bez ceny? Ji stvořil bůh, kdy největší chtěl dobro splodit, ji účeli dal svému právem odměny, i samu vás chtěl od pout lidství osvobodit. Mé srdce soustrastné, však duch v něm vítězem, jenž za oponu odvážil se, tkanou mysteriem. Váš cit je slabý. Ohněm jen a železem nad sudbu osudu své pyšné chvíle žijem. Jdou vlny přese vše a cíl je společný, jenž v dálce před vámi se šedou mlhou tratí. Je marným voláním váš nářek tupý, horečný, neb není radno celým srdcem milovati.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
赛涛
忆家园一绝
日望南云泪湿衣， 家园梦想见依稀。 短墙曲巷池边屋， 罗汉松青对紫薇。
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T1
ARA
الشاعر عماد عبد الله المقداد
قصيدة نصرك آت
صباحكِ شهدٌ أصالةُ ماضِ وفجرُكِ وعدٌ بغير افتراضِ ومجدُك يعلو وقلبُكِ راضي ونَحتارُ فيه كثيرُ الرّياضِ ونوركِ يزهو شديدَ البياضِ وسِحركِ يعدو بدونِ اعتراضِ وعطركِ يُسكِرُ نا عن تراضِ وقلبي أسيرٌ وخالي الوفاضِ وحُلْمي سجينٌ وحُسنكِ قاضِ يداوي الأنينَ ويجلو انقباضي وحِصنُك عالٍ ولا بانخفاضِ ونصرُكِ آتٍ عسيرَ المخاضِ
T2
爱、情感与人际关系
T2
T4
T2
DEU
Frida Schanz
Der kleine Nachtwächter
Hört, ihr Leute, und lasst euch sagen: Das Jahr, das alte, hat ausgeschlagen! Die Glocken läuten von nah und fern. Glück und Segen, ihr werten Herrn! Von ganzem Herzen, in Gottes Namen, Heil und Freud euch, ihr lieben Damen! Frieden im Reich! Ruhe im Städtchen! Myrten und Rosen den schönen Mädchen! Gesundheit dem Alter! Ruhe dem Leid! Frohe Herzen und frohe Zeit! Sonne am Himmel! Segen auf Erden! Was noch nicht gut war, mög besser werden! Was euch beglückt, mög bleiben, wie's war! Gott walt es, ihr Leute! Prosit Neujahr!
T5
神圣、超验与智慧
T5
T5
T2
LZH
许国英
题亚子分湖旧隐图
放翁始愿上松陵， 风景清佳得未曾。 山水有灵人握璧， 文章无恙录传灯。 陆杨艳迹留题咏， 几复名流感废兴。 可许扁舟湖畔住， 吐珠亲见夜光澄。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
RUS
Радлова Анна Дмитриевна
Черным голосом кричала земля
Черным голосом кричала земля, Меченосный ангел говорил поэту о чуде, Били и бились, убивали и падали люди, И на земле не осталось ни одного стебля. От голода, от ветра ли закружились звезды, Люди, звери, птицы, деревья и фонари, И не стало ни утренней, ни вечерней зари, Только черный, свистящий и режущий воздух. Сердце кружилось, как гудящий волчок, Оторвалась звезда и навстречу летела, Острым алмазным краем мне сердце задела, Брызнула кровь и тысячедневный исполнился срок. От головокруженья дрожат ноги, Я снова на пыльной, на белой дороге, Верстовые столбы, пастухи и стада, И к тверди прибита восточная звезда.
T4
社会、权力与历史
T3
T4
T4
ITA
Sara Ventroni
[L’amore è brusco, di poche parole]
L’amore è brusco, di poche parole. Cerimonia coperta di lana grezza. Uno qui impara a non dire l’essenziale. Solo si capisce che siamo delle ombre.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T2
T2
DEU
Wilhelm Schmidt-Brädikow
Cary
Ich saß zu deinen Füßen, du liebes, trautes Kind; mit deinen Locken spielte der laue Abendwind. Dein blaues Auge schaute ins ferne Abendrot, die warme Frühlingssonne dir ihren Abschied bot. Der Wald sang leise Weisen, ein trautes Schlummerlied; die Wipfel rings sich neigten, als ob er von dir schied. Die Welle sandte Kühle zur tiefen Abendruh; die Blumen hauchten kosend den süßen Duft dir zu. Da sank dein Haupt zurücke auf eines Steines Moos; die dunkle Wimper deckte das Auge klar und groß, und auf den bleichen Wangen erblühten Röslein rot. - Es kündeten die Rosen mir deinen nahen Tod. Es hob die Brust sich leise; du lächeltest im Traum, und deine Seele schwebte wohl schon ob Zeit und Raum. Mir hat das Herz geblutet Vor übergroßem Weh. - Nun ist es Winter worden. Dein Grab deckt kalter Schnee.
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T2
DEU
Friedrich Wilhelm Nietzsche
Gebet aus »Morgenröte«
Ach, so gebt doch Wahnsinn, ihr Himmlischen, Wahnsinn, dass ich endlich an mich selber glaube! Gebt Delirien und Zuckungen, plötzliche Lichter und Finsternisse, schreckt mich mit Frost und Glut, wie sie kein Sterblicher noch empfand, mit Getöse und umgebenden Gestalten, lasst mich heulen und winseln und wie ein Tier kriechen: nur dass ich bei mir selber Glauben finde! Tweet   Nietzsche: Morgenröte - Gedichtinterpretationen - Gedichtanalysen audible-Hörbücher KOSTENLOS testen Impressum - Datenschutz
T3
生命、时间与存在
T3
T3
T3
LZH
沈遼
觀大水望朝陽巖
前日巖間欲結廬， 下眺江水百步餘。 春水濺濺出乳竇， 青山白石半洿塗。 不到津頭已三月， 誰知江水漲天墟。 遙望横流不敢濟， 巖口已有人罾魚。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T1
T1
LZH
蘇宇元
筠城旭日　 新興
半壁祥開刺史天， 翠篁高拂曙光妍。 曉暉叱馭趨丹闕， 瑞靄浮輪捧御筵。 修幹參霄雄百雉， 疎陰流影照新阡。 明時自是天中麗， 嵩祝金甌鞏萬年。
T1
自然、宇宙与地方感
T1
T4
T1
RUS
Амфитеатров Александр Валентинович
Ода на победу над граммофоном
Тов. м.в.д. Золотарёв обратился к Щегловитову с предложением ввести цензуру граммофонных пластинок.
T4
社会、权力与历史
T4
T4
T4
ENG
Moody, William Vaughn
LA PIA
Brother,‘ t were sweet your hand to feel In mine; it would a little heal The shame that makes me poor, And dumb at the heart's core. But where our spirits felt Love's dearth, Down on the green and pleasant earth, Remains the fleshly shell, Love's garment tangible. So now our hands have naught to say: Heart unto heart some other way Must utter forth its pain, Must glee or comfort gain. Ah, no! For souls like you and me Some comfort waits, but never glee: Not yours the young men's singing In Heaven, at the bride-bringing; Not mine, beside God's living waters, Dance of the marriageable daughters, The laughter and the ease Beneath His summer trees.
T2
爱、情感与人际关系
T2
T3
T2